Smaragdová koruna
hrálo se Jindy
od: 01. ledna 2006 11:33 do: 01. listopadu 2006 12:01
Dobrodružství vedl(a) Cirien Brisse
| |
 | soukromá zpráva od Paní jeskyně pro |
| |
 | Jedu s Cirien ani nevím kam . Až když sestoupíme z koňů nám řekne , že jsme v údolí jednorožců.Je to tady nádherné , vidím pasoucí se jednorožce poprvé v životě . Pak se před náma zjeví víla a zpraží Cirien za náš příchod .Následně dostaneme od ní přívěsky a taky odhalí Mirian , která jela za náma.Přívěsky příjemně hřejou v ruce ... Jen nevím proč sebou taháme toho šotka , prakticky je na nic , jen ukrade co vidí... Pak zbystřím při slovech o nově příchozím. Zase někdo nový , jsem krajně nedůvěřivý k osobám , které neznám ... Před chvíli princ , teď tenhle ... Pucí ,to snad ani není jméno .... No , Cirien tomu velí tak to nechám na ní ... Pak ho uvidím jak přichází k nám .Podívám se na Cirien a vílu a zeptám se a s čím nám bude pomáhat ? |
| |
 | Cirien to bylo už dávno ... už je to za námi a já si myslel , že jsi to taky už překonala . Ostatně to nebyla jen moje vina , že náš vztah skončil... Tak prosím nech toho ... Pak se otočím na znamení toho , že se o tom již nechci bavit .Pak slyším jen dusot kopyt odjíždějících koní . S ženami jsou jen problémy ... myslí si , že když si člověk s nimi něco začne je to na ceký život ... Ale přece se nebudu vázat , já potřebuju svobodu a to s Cirien nešlo ... Ne,ne , ona je hodně silná osobnost ... Postarám se o koně a najdu si místo pro odpočinek.Obhlídnu si tábor a její obyvatelé... Mirian taky odjela , chtěla být chvíli sama ... udělám tady vedle sebe pro ni místo , až přijede a» si má kde spočinout ... vedle mě a pak v mém objetí ... |
| |
| Údolí jednorožců: Víla se půvabně usměje na Gangarose a zatřepotá křídly .Stane se právoplatrným členem vaší družiny. Je velmi šikovný, když na to přijde. Brzy to poznáte na bvlastní kuži. Cirien, pokud chcete ráno vyrazit na turnaj, měli by jste už jet. Nezapomeň na svého hřebce, dělá mi tu pěknou paseku. Mrkne a v mžiku zmizí. Cirien jen vážně kývne hlavou.Má pravdu, měli bychom vyrazit, už o nás mají jistě strach. Mirian, ty si s Pucím vezmi princova hřebce, Gangaros čarodějova a já pojedu s šotkem na Hvězdném třpytu.Pískne a hřebec v okamžiku přikluše. vyhoupne se na jeho hřbet chytne zamlklého a vyděšeného šotka za sebe a vyrazí zpátky do tábora. Cestu vám osvětluje úplněk. Tábořiště: Je úplněk, nádherná a poklidná noc. Nerozdělili jste si hlídky a tak vás velmi překvapí potácející se postava, která se tam objeví. Podle obrysů je to žena a značně kulhá. Překvapeně se na vás podívá (Injali) a zamumlá. Prosím, pomozte mi....pronásledují mě...já...Nedořekne a omdlí. Z nohy jí prýští krev a má ještě jiné drobné oděrky. Pokusíte se hledat její pronásledovatele, ale nikoho nenajdete. Snad blouzní. |
| |
| Už se ukládám ke spánku a přemýšlím o Mirian a najednou se v táboře zjeví nějaká ženská postava . Sakra vždy» nás nikdo nehlídá , tu neznám , ta v paláci nebyla ... Pak jen slyším slova , že ji někdo pronásleduje. Rychle vytáhnu meč a běžím k ní . Při tom jen zařvu na muže , který je se mnou aby se přichystal na boj. Postava se skácí k zemi , přiběhnu k ní a vidím , že krvácí z nohy . Chytnu meč oběma rukama , postavím se před ni a čekám odkud přijde útok ... Nic se neděje , mezitím přiběhl druhý muž co tu je se mnou a ohledal ženu . Řekl , že omdlela a krvácí z nohy , tak jí tu ránu zavázal. Stojím a střídavě se dívám na ně a do okolí ... Pak ji vezmeme a odneseme ke mně , na mé místo , kde ji uložíme , jsme stále ve střehu ... |
| |
 | Pomalu se mi již klíží oči ,když najdnou spatřím neznámou postavu jak k nám míř a snaží se něco říci. Kdo to... začnu ,ale svou otázku už nedokončím a raději se rych postaví. Jedna ruka mi okamžitě sjede k meči na zemi. Jakmile ho uchopím podívám se k neznámé. Aryn ji už pomáhá...to zvládne i beze mě... řeknu si jamile spatřím Aryna jak podpírá dívku. Já se půjdu podívat po těch pronásledovatelých ,jestli tady někdo skutečně je tak bych to rád věděl. řeknu a okamžitě vyrazím směrem odkud sem ta dívka přišla. Jdu pomalu a ostražitě.Snažím se koukat kolem sebe ,alespoň co mi to světlo měsíce dovolí. Pátrám po nich asi deset minut a když nic nenajdu otočím se a vyrazím zpět k táboru. Nikdo tam není. řeknu trochu zadýchaně. |
| |
| POSLEDNÍ VAROVÁNÍ PRO VŠECHNY.....KDO DNES V 19.00 NEPŘIJDE...BUDE VYHOZEN, STEJNĚ JAKO TI, KTEŘÍ NEJSOU SCHOPNI NAPSAT ASPO·N 3 PŘÍSPĚVKY TÝDNĚ....OMLUVY BERU...JINAK VÁS BEZ MILOSTI VYHODÍM...POSLEDNÍ VAROVÁNÍ...TAKHLE SE NEDÁ HRÁT!!!!! |
| |
| Skupina na cestě do tábora: Dorazili jste konečně na mýtinku. Vládne tu zmatek. Princ právě drží v náruči krvácející mladou dívku a pokládá ji na své místo na spaní. Všichni jsou nervozní a mají připravené zbraně. Něco se tu stalo. Vy vpadnete do toho zmatku na koních a zvědavě se díváte po ostatních s viditelným zájmem. |
| |
 | Seskočím z koně a se zamlženým pohledem si prohlížím všechen ten zmatek. Ta víla byla nádherná, ten úsměv, ty oči ....nádherná. . Jako ve snu se posadím ke stromu a hledím do tmy. Ničeho jiného si nevšímám...přemýšlím...nad nádhernou vílou. |
| |
 | Překvapeně se podívám na šotka. U bohů, co se mu stalo? Chová se jako vyměněný, není nemocný? Budu si s ním muset promluvit...možná později. Co se tu proboha stalo? Kdo je ta dívka?Následuji šotka. Hvězdný třpyt poplácám a pošlu ho pryč...Neboj...brzy tě zase zavolám.Teď běž.Co se tady u bohů stalo? Co je jí? Kdo je to?.Vychrlím ze sebe otázky. Snažím se, abych ani jednou nezavadila pohledem o Arynna...Je to příliš čerstvé můj příteli...příliš...potřebuji čas...pochopíš to...možná později, ale pochopíš. |
| |
| Už jsem se vydýchal a když spatřím že vracejí ostatní pomalu se knim vydám abych se jim pokusil vysvětlit situaci. Nic vážného. Jen tahle žena se sem dopotácela a řekla že ji někdo pronásleduje. pomalu ukážu rukou na neznámou. Pak hned omdlela. Vydal jsem se směrem odkud přišla ,ale nic tam nebylo nebo jsem si toho alespoň nevšiml. dořeknu na vysvětlenou. Kam jste vlastně zmizeli... zeptám se sám sebe. Cirien? Kde jste vlastně byly vy? zeptám se konečně.Našli jste něco? a podívím se ke koním jestli nevezou něco zajímavého. |
| |
| Překvapeně sjedu pohledem Thiruwa.Já...zavedla jsem je do Údolí jednorožců....musela jsem mluvit s jistou osobou. Tohle je Puci...Ukážu rukou na mužíčka s hlavou plnou copánků. pak se zarazím a v obličeji se mi zračí rozčílení. Puci Mupy Mupe...okamžitě tam všechno vra»...co ti řekla víla...to, že jsem jí něco dlužila neznamená, že tě nemůžu potrestat...i ten zatracenej šotek je hodnější než ty. Vra» to hned..Zakřičím na něj a obrátím se zpátky k Thirowi a ostatním .Měli by jsme ji ošetřit a nechat odpočinout, pak nám jistě řekne víc. Možná si všechno vymyslela, uvidíme později. Teď je čas na odpočinek .Kdo měl hlídku? |
| |
| To je právě to nikdo ještě jsme nespaly. odpovím vyhýbavě.Měli jsme je postavit... řeknu si. Tak ten Puci se k nám připojí? zeptám se a opět pohlédnu na "zlodějíčka" Budeme si na něho muset dávat pozor nebo ho udržíš? dodám trochu skepticky. |
| |
| Usměji se.Šotka jsem zvládla ne...podívej...chudák malej, ještě se nevzpamatoval...Puci nebude takový problém. .doufám. Toho mi byl dlužen sám ďábel. No co už...slib je slib..Vezmu si první hlídku, potom vzbudím dalšího....Dokáži si představit, jak byli všichni vzhůru...to už nezměním. |
| |
| Opjětuji úsměv.Jak si k němu vlastně přišla? Nevzpomínám si že by se k nám měl někdo po cestě přidat ,ale třeba jsem se jen přeslechl. odpovím a podívám se na Puciho.No jestli ti to nevadí já půjdu spát.Jo ještě bych zapomněl Vzbu» potom mě já si vezmu tu druhou. dořeknu s mírným pocitem viny a pomalu se vrátím ke svému lůžku a ulehnu. Jakmile zavřu oči usnu tvvrdým bezesným spánkem. |
| |
| nadechnu se k odpovědi...ale raději mlčím a Thiruwa nepřerušuji.Nemušíš a hlavně nemůžeš vědět všechno příteli.Možná později ti řeknu o víle a o jejím údolí. O dávném slibu a o dalších tajemství. Teď spi, a» je tvůj spánek klidný. .Posadím se zády ke stromu vede šotka, který mezitím usnul. Přikryji ho svým pláštěm a usměji se. Víla ti bude dlouho ležet v hlavě můj malý příteli a to je jen dobře, uvidíš. .Naslouchám všem zvukům přírody a pozoruji tábor. |
| |
| Vidím , že se se mnou Cirien nechce moc bavit Asi ji to blí ... proboha já za to nemůžu ... nevím jak to bude dále .... Dívka leží vedle mně , na místě co bylo vyhrazeno Mirian ... Leží a nehýbe se , dýchá však pravidelně akromě rány na noze není vidět jiné zranění .... |
| |
Jakmile seskočím z koně, okamžitě můj zrak padne na zraněnou dívku. Vypadá to sní bledě. zamyslím se, když se k ní rozběhnu a podívám se na obvaz zmáčený krví. Okamžitě ji ho sundám a utrhnu si kus košile (ze spodu) a použiji ho na zaškrcení s lehkým povzdechem Který idiot ji ošetřoval. Pak se rozběhnu do nejbližšího lesa, který začnu (jen na kraji) prohledávat, abych našla onu hojně rostoucí bylinku, která mi zatím vždy pomohla. Když ji konečně najdu, utrhnu ji a utíkám zpět do tábora. Tam se zase skloním nad zraněnou nohou a zaškcení posunu kousek níže. Pak začnu vymačkávat š»ávu z těto rostliny na zranění, když na chvilku vzhlédnu k obličeji dívky, abych se podívala, jestli je na tom hodně špatně nebo jestli to bude v pořádku, uvidím v jejím obličeji mírny škleb bolesti, ale hned se znovu otočím k noze s myšlenkou Já to znám a vím, jak ti asi je... . Snažím se vymačkat co nejvíce š»ávy a nakonec samotné listy položím na zranění. Pak zaškrcovadlo oddělám a použiji ho jako obvaz a s menším oddechem pronesu Teď se její šance rychle zvětšují, teď snad nevykrvácí... a jdu se podívat po nějaké vodě |
| |
| Cirien chvilku sedí a pozoruje zdánlivě klidné okolí, když tu uslyší hluk a lámání větví. Ozve se funění a těžký dupot nohou. Rychle zbudí ostatní a postaví se do střehu. Do tábora vtrhnou dva plně ozbrojení trpaslíci s tasenými sekyrami a obrovským řevem. Nečekali, že budete přichystáni se bránit a tak se zarazí. neuvědomili si, jaký dělají rámus. Dlouho však nečekají, zvláš», když uvidí tu novou dívku a zaútočí. Jeden zakřičí: Bídní červi, vy vrahové. Te´d poznáte ostří mé sekery a napadne nejbližšího -Thiruwa. |
| |
| Rozzořeně pohlédnu na Puciho....Zbláznil ses.....okamžitě se vra»...do zbraně...hned..Chytím Pucího za košili a strhnu ho z koně zpátky na zem. Pak se postavím do střehu a snažím se překřičet trpaslíka. Je živá...slyšíte...živá...někdo ji pronásledoval... prosila o pomoc...tak dostSnažím ase zastavit krveprolití. |
| |
| Probudí mě výkřiky nějakých hloupých trpaslíků.Jak si dovolují mě budit...zdálo se mi o víle...jen počkejte!Sáhnu po své prakovce, zamířím a vystřelím po nejbližším z trpaslíků. |
| |
| Ouf... vyhrknu ze sebe překvpením z útoku a rychle uskočím.A jelikož nemám u sebe zbraň pokusím se na něho seslat jedno znamení. Igni Malý útočný Fireball. Neútočím abych ho zabil ,ale jenom abych získal trochu času sebrat meč a bránit se. Jedním kotoulem se vrhnu po meči který je u mého lůžka. Jakmile ho uchopím vyskočím na nohy s taseným mečem. Teď to bude zajímavější... usměji se na něho. |
| |
| Trpaslíka nečekaný vyvoj situace překvapí. Šotka si dříve nevšiml a tak jej kamínek zasáhl doprostřed čela. Trpaslík s těžkým Puf dopadl na zem a zmateně se rozhlíží kolem .Jeho přítel přestane v mžiku útočit na Thiruwa a utíká, co mu síli stačí k němu. Snaží se ho postavit na nohy a nešetří při tom nadávkami. Co tak čumíte...mi pomože...budižkničemové... |
| |
| Trpaslíka sice fireball zasáhl, ale nijak mu neublížil...dál se věnuje svému příteli a na vás jen zvědavě kouká a mručí něco o Budižkničemech. |
| |
| Sesednu z koně a pozoruju , že se v táboře za dobu naší nepřítomnosti , něco událo . Vedle Arynna leží nějaká dívka , už vzhledem je raněná , teď k ní běží Mirian , pomáhá jí ... Já se jen rozhlížím a zrak mi sjede i ke koním , které právě šacuje Pucí : Nic jsem v sedle nenechal , či v kapse sedla , přesto jdu k cirien a polohlasem ji řeknu : Cirien , pokud by se mi něco ztratilo , zapomeň na mou oddanost tobě i našemu poslání . Prošacuju šotka a Puciho a pokud u nich něco najdu , sprovodím je ze světa . Nesnáším zloděje... Odejdu na své místo a odstrojím koně a připravím se ke spánku ... V tom ztropí povyk Cirien , chopím se meče a hledím do tmy co přijde ... Do tábora vtrhnou dva trpaslíci , něco řvou jak pominutí a ženou si to k Thiruwovi . Běžím k němu , s mečem přichystaným k boji . Přece ho v tomnenechám samotného ... |
| |
| Co??! vykřiknu za trpaslíkem.A zozběhnu se za ním. Zastavím se kousek od něho s taseným mečem v jedné ruce a připraven seslat znamení rukou druhou. Teď se postav a zahoď zbraň sic tě na místě zabiju. řeknu mu výhružně. Ty chceš pomoci? Jo! Tak proč jste útočily mizerové... Pokud mi to okamžitě nevysvětlíš pomůžu ti na onen svět... pokračuji výhružným tónem. |
| |
| zpraží tě pohledem.tak ty mě zprovodíš ze světa mladej...he? To si povíme potom, vždy» ti po bradě ještě teče mlíko...zahoď měč a raději mi pomož...pak ti vše vysvětlím troubo...Pokusí se postavit svého přítele, ale skutálí se na zem za ním . |
| |
| Osopím se na trpaslíka a promluvím Jo jasně a ty mě přestaň nadávat ,protože mě to už štve ty jeden Pajzle. pak ,ale pomalu schovám meč Vždy» jsou kolem přátelé... řeknu si a skloním se k trpaslíkovi. Tak s čím chceš pomoci? zeptám se ho už celkem mírným hlasem |
| |
| Arznn nestčí koukat co se to děje ... Do tábora vpadli dva trpaslíci , brebentí něco o odplatě a ochraně ... Vstanul a uchopil meč , ale trpaslíci se vydali k thiruwovi , kterému přispěchali na pomoc Cirien a Gangaros , takže Arynn může jen pozorovat situaci a věnovat se neznámé dívce ... |
| |
| Trpaslík zamumlá pod vousy:Nejdřív bys moh postavit mě a pak tu bečku vedle....natáhne ruku a pevně stiskne tvou. Zároveň ti jí zatřese a řekne:Jmenuji se Boidil a tohle je Ward...touláme se krajem a slyšeli jsme ženský výkřik...mysleli jsem...já jsem myslelpodotkne hrdě.,že jste to byli vy, kdo jí ublížili....je na živu...co jí je? |
| |
| Já jsem Thiruw. řeknu a potřesu mu rukou. Co jí je? To nevím jeden říkal že to je jenom zranění nohy ,ale pak přiběhla Mirian že je na tom dost bledě. Tak nevím. řeknu a pomohu trpaslíkovi na nohy. No budeme si muset promluvit... řeknu si když tlouštíkovi pomáhám vstát... |
| |
jakmile na nás zaútočí trpaslící, jen pozorui zbytek družiny a čekám, jestli si s nimi poradí nebo ne, nakonec vydím ten nečekáný zvrat a už si jich dál nevšímám. Utrhnu si další kousek z košile a namáčím ji do vody, pak se vracím k poraněné dívce a začnu ji otírat obličej se slovy No tak vzbuď se, teď není čas, aby jsme někoho zachraňovali, tak nám udělej tu laskavost, vzbuď se, prosím... |
| |
| Pozoruji Mirian při ošetřování neznámé dívky a jsem u vytržení ... Zbožňuji její ruce které omývají dívčinu tvář a rány , i její rty , které utěšují hlasem dívku , která to však neslyší ... Chci jí vzít do náručí a polaskat se sní avšak vím , že teď je to nemožné ... Chytím ji za ruku , když omývá ránu a zašeptám jen : Nemůžu bez tebe být Mirian |
| |
| Mirian: Dívka najednou otevře oči a vystrašeně zamrká. Pokusí se posadit a s tvojí pomocí se jí to povede. S upřímným zájmem sleduje, co se kolem děje a vyditelně je velmi zmatená a má strach. Jmenuji se Injali...těšímě...já...kde to jsem...kdo jste...? Thiruw: Trpaslík se přátelsky usměje. Tož těší mě...máte tu pěkné děvčice...nějaký mejdan...mám pravé trpasličí pivo...to nejlepší...dáte si? Nabídne vám plný měch a jeho přítel , který už stojí na nohou zahaleká.Tož co bando? Co tu robyte? He? |
| |
| Vidím , že ani Thiruw ani Cirien nebude mít rpoblémy s těma trpaslíkama , proto zvolním a dojdu k nim . Vysvětlují proč jsem vpadli ... Hrdinové , chtěli ochránit dívku , která už byla v bezpečí .... Dojdu k tomu co stojí s thiruwe a řeknu jen : Já jsem Gangaros , a příště trochu míň zbrklosti prosím , lidi se chtějí vyspat ... A odcházím zpátky ke své přikrývce ... |
| |
Jsem Mirian, neboj se, usměji se na ni a po Arynnovi ještě před tím hodím zašklebený obličej. Copak se ti stalo? Kdopak ti chtěl něco udělat? zeptám se ji laskavě a znovu ji začnu omívat obličej a potom se jí ještě zeptám Nemáš žízeň? |
| |
| Mirian: Dívka překvapeně zamrká. Tvůj chlad k Arynovi ji překvapil. Já nevím...nepamatuji si...byla jsem vlese a pak...ach..bolí mě hlava a má noha...Smutně se usměje. Promiň.. |
| |
Neboj, vše bude v pořádku, z nejhoršího už jsi venku... snažím se zklidnit dívku Jenom nesmíš teď nohu vůbec moc namáhat. a snažím se o úsměv, ale při představě, že budu muset možná zase léčit škaredé zranění, se mi trochu obrací žaludek |
| |
| Trpaslíci jsou naprosto klidní. Nic je nerozhodí. Když uvidí dívku, jak sedí a je živá a zdrává vesele se na sebe ušklíbnou a zhluboka si přihnou z měchů. Tož...co by ste řekli tomu, kdyby sme to dali na nějaký čas dohromady...kam míříte? |
| |
| Podívám se na trpaslíka. Ne díky možná ráno. teda pokud nemáte zrovna na spěch. řeknu jim a pomalu se zajdu podívat na dívku ,co zavinila celý tenhle rozruch. Ahoj.Já jsem Thiruw. Představím se když vidí že je vzůru.No možná by bylo dobré zjistit co ji sem k nám přivedlo... řeknu si Kdo tě pronásleduje? zeptám se hned bez váhání. |
| |
| Překvapeně se podívá na Thiruwa a podívá se mu zpříma do očí.Já...nevím...nepamatuji si nic...mám strach.. a tiše se rozpláče na rameni Mirian. Vypadá opravdu zmateně. Trpaslíci si zatím, jako ny se nic nedělo ustelou a zalehnou poblíž ostatních. |
| |
| Dívám se směrem k trpaslíkům , ale nemám nejmenší zájem se teď , uprostřed noci , seznamovat. Věnuji se dívce a Mirien . Poté co se trochu probrala se jí zeptám : Co tě k nám přivedlo , kdo tě pronásledoval . Byli to ti dva trpaslíci ? zeptám se tiše , protože člověk nikdy neví ... |
| |
když mi začne plakat na rameni, lehce ji začnu hladit po zádech Uklidni se holka, to bude dobrý.... nepamatuješ si, jestli tady někde poblíž nebydlíš? hmm, jestli ne, to bude problém... co s tebou... začnu vést spíše monolog. Pak nakonec se zer svých hlasitých úvach "proberu" a řeknu do okolí, Nemáte tu někde volný místo, kde by mohla přespát? |
| |
| Aha Tak to necháme na ráno snad si na něco vzpomeneš... řeknu dívce soucitně. A pomalu se odeberu ke svému lůžku. Po cestě se zastavím u Cirien. Jako by se nic nestalo. Necháš si první hlídku nebo tě mám vystřídat? zeptám se. |
| |
| Dívka se slzami v očích pohlédne na Arynna...Trpaslíci...tam ti dva...ne, myslím, jsem si jista, že ne.Kývne jemně hlavou a setře si slzy. Já, ráda bych si odpočinula, promiňte. |
| |
| Zmatek nad zmatek. Copak se tu všichni zbláznili?Zvednu hlavu k Thiruwovi.Možná, pokud chceš, mohl by jsi mě vystřídat...jsam opravdu unavená a mám toho za celý den dost.Klidně mě pak probuď, ano?Zívnu a najdu si místo ke spaní. Stulím se klidně do klubíčka vedle Gangarose, ostře pohlédnu na prince a přikryji se příkrývkou zpod sedla. |
| |
| Rozprostřu ještě jednu deku a vybídnu dívku k ulehnutí ... Vedle sebe si držím místo pro Mirian 4ekám jak Cirien rozdělí hlídky ... |
| |
| Tak dobře. Jdi si odpočinout. Já tě za pár hodin vzbudím. odpovím jí klidným hlasem. No opravdu já odpočíval v podstatě celý den... řeknu si abych zahnal únavu a posadím se pod strom. Zády se opřu o jeho kmen a rozhlédnu se po táboře. Snad už bude do rána klid... řeknu si vroucně ,ale tak aby mě nikdo jiný neslyšel. Když se pohodlně usadím zaostřím smysly aby mi neuniklo nic důležitého. Pokusím se zaposlouchat do zvuků přírody a divoké zvěře. |
| |
obrátím se k Arynnovi a zeptám se ho Nemáš tu nějakou náhradní košili? podívej se na mou, v tomhle přece nemůžu chodit! a ukáži na její konec někde v půlce břicha. |
| |
| 4ekám co Cirien , řekne o hlídce . Thiruw je první , pak se CIrien skulí ke mně . Je to příjemné , taková krásná žena blízko mne , ale já nevím jak reagovat . Kdyby mě napadl vlk či medvěd , divoký skřet či kobold tak vím , co bych dělal , ale takhle ... Měl jsem ženu ... byla krásná , oči řecházely ... porval jsem se o ni s rychtářem a od té doby se toulám světem . Nemohu se vrátit zpět . Ach Tulie , jak jsi byla krásná ... už je to víc jak 15 let ... Přitulím se k Cirien , ve vší počestnosti , a usínám ... |
| |
| Ucítím ve svých zádech teplo a usměji se. Ješě více se přitulík ke svému rytíři, přejedu pohledem celý tábor ukládající se k spánku a pomalu usínám. Jen doufám Tirno, že jsi doručil mou zprávu Alwarinovi...nemohla jsem ji říci Keltasovi...a» tě bohové na tvé cestě ochraňují. Přines Alwarinowi zprávu o princi, a» nemá strach....postarám se o něj a udělám z něj člověka hodného královského trůnu, přesně, jak jsi říkal. Slibuji. Jen bež Tirno....bež.Usnu tvrdy¨ým poklidným spánkem. Zdá se mi sen o obrovském bílem vlku běžícím hustým lesem, aby přinesl zprávu... |
| |
| Noc proběhla v klidu, bez dalších problémů. Prostřídali jste se na hlídkách, posnídali, zbalili a je čas vyrazit. Tropaslíci jsou na jisto rozhodnuti, že půjdou s vámi a nic je od toho neodradí. dívku tady nechat nemůžete. Koní máte naštěstí dostatek. |
| |
| MH: Konečně se mi povedlo zprovoznit mapu...máte tam sice zatím jen jeden kontinent, ale to bude stačit do začátku...na první úkol určitě. Pak tam hodím celou mapu Taranisu. je zo kresloné ručně, omlouvám se, ale nic jiného se mi nepodařilo vymyslet...pokud víte o nějakém editoru světů...hlásím se o něj :).. Míříte do Alory, tábořili jste kousek od Arewindu...elfího města. nemáte však čas na jeho návštěvu a trpaslíci by vám ji dozajista rozmluvili, nehledě toho, že elfové by vás velmi neradi viděli ve svém království. cirien z nějakého důvodu taky protestuje. |
| |
 | Hej ty! zavolám na chlápka co včera odmít mí pivo, když se otočí Jo ty dlouhej.. pojd sem na chvily.. Hele tady ja a muj kamoš Ward se kvám přidáme jo? Snad nebude problem ne? Široce se usměju Nebo snad jo ? uchechtnu se a podívám se na tenjeho dlouhej nůžco má na zádech.. Ha to má asi na chleba.. A jak se vlastně jmenuješ dlouhej? uchechtnu se Hele nebyl si to ty kdo po mě tady mával timhle párátkem a řval že mě zabije?? další úšklebek Tak na to zapomenem ne? Co na to řikáš he? Ted už se na něj podivám vřeleji Ještě pořád platí nabídka toho trpaslickýho piva.. Což mi připomělo že mám žízen.. s těmito slovy se začnu hledat vak s pivem. Konečně ho najdu pořádně si z něj přihnu a s pořádným říhnutím ho podávám chlapkovy. |
| |
| Já?! podivám se na trpaslíka a dobalím si věci.Když už konečně vím že mluví na mě pomalu se kněmu vydám.Vy se k nám přidáte? No to nezáleží na mě ,já jsem jenom jak bych to řekl účastník téhle výpravy. Zkus se zeptat Cirien ... ukážu na ženu ...,nebo Arynna. To je támhle ten mezi těmi dívkami. ukážu rukou na prince. Myslím ,že jsme se představily již včera. Ale zopakovat si to neuškodí. Já jsem Thiruw. představým se nabídnu mu ruku. No dneska se toho piva napiju... řeknu si rozhodně. Tak jak je to s tím pivem. Boidile. Přecemě nenecháš umří žízní... řeknu trpaslíkovi a zasměju se . |
| |
| Stojím u svého koně a upravuju si postroj. Mezitím pozoruju oba nově příchozí členy družiny i tu dívku .Ta stále ještě spí No není divu , doufám , že nám řekne , co se jí přihodilo ... Pak sleduji ty dva trpaslíky , trochu srandovní chlápci , ale každá ruka se bude hodit ... Jeden právě neodbytně nabízí Thiruwovi pivo Je legrační ... Thiruwovi to nejde asi moc pod vousy ... Usmívám se když to vidím.Pak pohlédnu na Cirien . Stojí uprostřed tábora a rozhlíží se. S tím svým velitelským postojem je půvabná ... Začíná se mi líbit , ale musím si dát pozor na city ... Tady pro to není místo ... |
| |
| Tiše se vyplížím z lesa a s veselým křikem proběhnu kolem Gangarose a Cirien. V ruce držím dva ukořistěné králíky a výtězně se směji. Mám snídani...vstávat...hej, no co je? Ospalci. tak co trpaslíku, jak je po té mé ráně z prakovky, že tě ale pěkně usadila. Hmmm...Nějací zaražení, nemají ponocovat. Rychle vrátím Ciri její pláš», pod kterým jsem byl celou noc schoulený a dám se do přípravy králíků. Vnitřnosti a kůži zahrabu daleko od tábořiště. Nemusím přilákat šelmy. a dám je opékat nad oheň. |
| |
| Na nachvíli ti to svěřim, ale jěště mi tam něco nech.. Kdybys to vychlastal tak tě budem nejspiš muse táhnout...uchechtnu se a jdu se podívat za tou dlouhou co o ní mluvil Thiruw. Celkem pohledná, na dlouhou.. Ale nemá ani pár vousů.. prohlížím si ženu.. Pani vy prej velíte tady tomu zmatku jo ?? podívám se ji do očí Co by ste řekla tomu kdybych se tady ja a tamhle Ward k vám přidaly ?mávám rukama nejdřív ukazuju na sebe a pak na Warda Hah ja se vlastně zapoměl představit co ?? No tak mě říkají Boïdil Dvojčepel.. Většinou ale spíš jen Pruďas. podrbu se rukou ve vousech.. |
| |
| Nevěřícně se podívám na šotka.Vrátil mi pláš»...zvláštní...spíš zázrak, ale co. . Nervozně se rozhlížím po táboře. Ti nový mi nejdou do hlavy. Nezajímá je náš úkol, asi nechtějí cestovat sami, nebo se jen chytili příležitosti urvat si svůj kus slávy. Písknu a musím několik minut počkat, než ke mě příjde můj uhlově černý hřebec.Kde jsi zase byl ty roš»áku? Musím tě nachystat na cestu, pojedu bez sedla. Ta nová ho potřebuje víc než já, co myslíš?Hřebec pokývá hlavou na souhlas a zařehtá. Vím, tirno už se vrací, cítím to...vždy´t ty taky. Brzy nás dožene..Mé oči se překvapeně střetnou s Gangarosovími. Usměji se a dál se věnuji hřebci. Zdálo se mi to? |
| |
| Překvapěně na trpaslíka pohlédnu a nejdříve uklidním svého rozjančeného hřebce. Uklidni se příteli, to nic. pak se vesele usměji. Jen Cirien, nebo Ciri...žádná paní, jasné? Každá ruka bude dobrá, ostatně, s tím bude jistě souhlasit celá družina. Těší mě mistře trpaslíku, vítej mezi námi..Mrknu.Sympatický na trpaslíka...jen ta přezdívka....nechci ani domyslet, jestli je doslovná. |
| |
| Probouzím se . Mirian s neznámuo dívkou ještě spí , jinak jsou ostatní taky vzhůru ... Jdu ke svému koni , ze sedlové brašny vytáhnu kus sušeného masa a chlebové placky. Přinesu je k Mirian a dívce .Mirian právě stává , tak rozkrojím maso na tři díly a ke každému jednu placku . Podám jeden díl Miria , druhý té dívce , která má už otevřené oči a nervozně těká po nás všech ... Třetí díl sním sám. Ženám podám čutoru s vínem na napití . Pak se obrátím Na Cirien a zavolám , i když nevím , zdali mi odpoví . Cirien , jak pojedem , máme tolik koní , pro káždého ... |
| |
| A kam cestujete?? A to všichni jezdíte na těhle pekelnej mrchách co z nich jen bolí zadek?? opatrně se zeptám Ciri U Wraccase jesi jo tak sme si moc dobře nevybraly.. Sakraaaa.. ujede mi když vidím jak Thirowi zachutnalo moje pivo Omluvte mě na chvily.. S těmito slovy se rozeběhnu k Thiruwovy Hej chlape nechlemtej to tolik, nebo tě to složí a budeš mít třídení vopici.. Varuju ho a trochu nešetrně mu seberu vak a hodím ho Wardovy Neměj mi to za zlí ale prokázal sem ti službu to neni jako to vaše slabí pivo věř mi.. Zase se vrátím k Cirien Trochu problem.. Zachechtám se.. |
| |
| Překvapeně se zadívám na prince...Máš štěstí Arynne, Tirno se už vrací...začnu se svým úkolem.Podáívám se mu zpříma do očí. Injali si vezme mé sedlo a jednoho ze střídajících koní. Šotek pojede se mnou, někdo vezme za sebe trpaslíky a budeme často střídat koně. Je jich dost, takže by jsme měli v klidu dorazit večer na stanoviště. Měli bychom však co nejdříve vyrazit. Souhlasíš?Poplácám hřebce po krku a vtisknu mu piolibek na sametově hebké nozdry. Zafrká. |
| |
| Zasměji se trpaslíkovu počínání.Už to není dlouhá cesta mistře trpaslíku, ještě můžeš za námi utíkat, pokud nechceš jet na koních.Sjedu ho očima plných veselých jiskřiček. Smaragdová koruna....říká ti to něco? Jedeme na turnaj...varujitě, může trvat velmi dlouho a bude nebezpečný. jedeme získat korunu pro jeho veličenstvo Roghara....Arynn je jeho syn. Kývnu hlavou k princi. Ještě pořád chcete jít s námi? |
| |
| Podívám se na trpaslíka který ke mě míří a snaží se mi něco vysvětlit. Co já a chlemcat??? Vždy» jsem si jen loknul. Loknoul jen asi půll měchu... dořeknu mu s úsměvem a i když nerad vracím mu jeho měch. Celkem dobrý pivo. Tohle jsem už dlouho potřeboval... řeknu ti z vesela a pokusím se dojít ke svému koni. Po cestě se mi trochu motá hlava ,ale není to nic co bych nezvládl, alespoň v to doufám. Když dojdu pon chvilce ke svému koni připevním na něho postroj. Vážně jsem to možná trochu přehnal s pitím... řeknu si po dvou neúspěšných pojusech tam ten postroj dostat. Na potřetí se mi to už konečně podaří a já můžu ke koni začít upevňovat svoje věci. (Přikrývku a vak s osobními věci) Nakonec ,když je dílo dokonáno se otočím na ostatní. Já se půjdu trochu projít jestli vám to nevadí? Za chvíli se vrátím... dořeknu a vydám do lesa. Úplnou náhodou stejným směrem ze kterého knám včera přišla neznámá. No včera jsem tady nic nenašel...snad dnes budu mít více štestí...a aspoň při procházce vystřízlivím...bejsem ještě tak opilý... mluvím si sám pro sebe... |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Thiruw Hawat pro |
| |
| Když pomalu dojdu na okraj lesa a vidím ,že se v táboře od mého odchodu nic nezměnilo bez obav vejdu a rovnou k zamýřím k Cirien. Něco mi říká že to je nejlepší volba. Hmmm...Cirien? Myslím ,že jsem našel něco *škyt* něco co by tě mohlo zajímat. Mám takové tušení že to souvisí s tou dívkou co jsme včera našli. promluvím k ní tak aby mě mohla slyšet jenom ona a nikdo jiný. |
| |
| Cirien , já si vezmu jedno z těch nových za sebe zavolám na Cirien a upravuji si sedlo . Když nic tak mě bude po cestě aspoň bavit , vypadá to , že jsou to mluvky ... a asi i násosky ... Hej Pruďasi nebo jak chceš , aby se ti říkalo ,pojď ke mně . Pojedeš se mnou ... volám na prvního z trpaslíků .Když přichází , směju se na něj a řeknu : Já jsem Gangaros ... a podávám mu ruku ... |
| |
| No dobrá ja na tu potvoru vlezu ale nepojedu s žadnym špičatym uchem.. Par sem jich tady viděl.. Asi se mě bojej a tak se schovávaj.. Ha ha Za chechtám se No něco sem o tej koruně slyšel.. No dobrá budem teda pokračovat sváma.. pokrčím ramenama Stejně nemáme co dělat.. V tomhle kraji sme už všechny prasečí rypáky vyhladily.. Tim myslim skřety víš.. podotknu smutně.. Ted sem si všim je na ní něco hnusnýho když se dívám na ten obličej je to celý špičatý ucho.. Ale uši má jiný.. No nic... |
| |
| Mrku na Thiruwa.Nepřehnal jsi to trošku s tím pivem? Trpasličí má opravdu sílu, to není jak elfí víno.Pohrdavě se nad possltední větou usměji.Dobře, měli bychom se tam jít podívát. Ty se jdi opláchnout studenou vodou, dřív, než tvého stavu využije šotek nebo pucí.Tohle by ho mělo probrat už samo o sobě.Zašemtám mu a vyazím za ním. |
| |
| Jo to bych asi měl. A náhodou to je poblíž řeky. odpovím. To je to na mě tolik vidět? zeptám se sám sebe. Musí opravdu vnímavá... Pomalu se vydám zpět k místu kde byly ty krvavé kaluže a vlčí stopy. Místo najdu celkem rychle a když tam dozazíme. Tak tady to je. Tolik krve a ta dívka byla přece zraněná ne? Tady jsou i vlčí stopy ,ale nevím jestly to tady začíná nebo spíše končí. domluvím a dál už to nechám na Cirien. Sám se vydám kousek dolů k řece kde si opláchnu oblyčej studenou vodou. Brrr. Tak tohle mě probudilo... odfrknu si. |
| |
| Zkoumavě procházím místo. Zvláštní, žádné lidské stopy na druhém břehu. Zato tady je těch vlčích požehnaně. Tirno, kde jsi, když tě zrovna potřebuji? Dotknu se lehce stop a zaschlé krve, jemně si oni otřu prst a přičichnu. Tohle není jenom lidská krev...to je krev...Vytřeštím oči do nejbližšího křoví. U bohů...to snad ne.Vyskočím na nohy a rozběhnu se bez okolků tam. Tirno, ty blázne, co jsi to udělal?Kleknu u svého sněžného vlká, jeho srst je teď slepená krví. Jemně ho pohladím, zavrčí. Nebude to tak zlé.Jen noha a pár škrábanců. Thiruwe, prosím, pojď mi pomoct, musím ho dostat do tábora. Něco mi říká, že zachránil tu dívku. |
| |
| Vidím , že se Thiruw , můj včerejší společník trochu motá ... Jo , jo , nechlastej to jejich pivo , na to jsou zvyklí akorát oni ... kdo ví , z čeho to vůbec dělají . Říká se , že do toho přidávají trochu koňské moče ... No , když jim to chutná ... Já jsem nachystaný vyrazit , pomohu Mirian sbalit její věci a přivázat ke koňskému sedlu. Dívka se má taky už lépe a určitě zvládne jízdu na koni. Ty rány nebyly nakonec tak hrozné ... Budeme však muset jet tak , jak to bude vyhovovat ji. Tak co Cirien , vyrážíme ... Čekáme na tvé rozkazy zavolám na ni a v poslední větě je cítit trocha ironie ... |
| |
| Co je dlouhej ?? Tak ty chceš abych jel s tebou a myslíš že nás ta tvoje herka uveze?? Přistoupim k němu a natáhnu se pro podávanou ruku No jo mě taky celkem těší Dal bych ti napít piva ale tamten už mi půlku vychlastal.. No a voda mi nechutná.. zachechtám se Tak chvilku počkej ja si zajdu zabalit těch pár krámů a hned sem tady u tebe a mužem vyrazit.. odebírám se k místu kde sme spali zabalim deku hodim vak na záda a zachvilku se u něj ocitne i sekyra. No tak to je všechno.. pomalu se vracím ke Gangarosovi Tak sem tady dlouhej.. hlásím se se širokým úsměvem... |
| |
| Zpražím pohledem Arynna.Nikdo neřekl, že tady velím já. Jednou jsme družina a váhu tu má slovo každého. Křiknu a nervozně se ohlížím na Thiruwa, který nese Tirna.Jen a» je v pořádku...prosím... |
| |
| Podívám se s úsměvem na Pruďase Já myslím , že nás unese ... no a když bude unavená , tak kus poběžíš , a» ji odlehčíš ... Jeho humor se mi líbí , aspoň to není žádný suchar ... Tak já pivo moc nepiju , dám přednost vínu nebo medovině řeknu , když přijde zpět s věcma .Dej mi to řeknu mu a pověsím jeho věci na sedlo ... |
| |
| Rád provokuju , jako princ jsem na to měl právo . Tady se budu muset držet zpátky ,a» nenarazím. Nasednu na koně a ze sedla obhlédnu tábor. Gangaros promlouvá s tím jedním trpaslíkem , a celkem srdečně se smějou . Gangaros ... nový objev Cirien ... nebo se mi to jen zdá ... to nebude jen tak ... |
| |
| Ha tak na tady to máš hodím mu vak Ja bych nejradši běžel celou cest tydle zvířátka mi ničej zadek.. pokývu hlavou No ale dneska mám zrovna těžký nohy.. pak se podívám na koně No ale budeš mi muset pomoc nahoru jak tak koukám nemám je jen těžký ale i krátký..Zase se zachechtám To už je náš úděl.. Jo to sem ti eště chtěl říct s tim pivem.. To děláš chybu.. Vino to je tak pro ženský nebo pro šikmouchý.. A poplácám ho po rameni. |
| |
| Podívám se s úsměvem na Boidla No ... já radši zůstanu u toho vína a pálenky , slyšel jsem , že do toho piva , při výrobě , přidávate koňskou moč . Je to pravda ? Prohodím to k němu zády a směju se u toho na plnou hubu . Utahuju postroj a dělám poslední úpravy Ještě , že to sedlo je tak velké ... Doufám , že nemá mořskou nemoc , aby mě z toho třepání po cestě nepoblil ... |
| |
Když vidím, jak začíná být dusno mezi členy družiny, naskočím na koně a klusem začnu náš tábor objíždět. Tak pojedeme už nebo se tu budete hádat dlouho? zeptám se, když se znovu zastavím |
| |
| Kdo ti todle nakecal dlouhej?? Taková kravina!! Máš štěstí že to řikáš ze srandy jinak bych ti zezadu udělal na hlavě sekerou druhej úsměv.. zavrčím na něj. Jen tak pro informaci vším sis jestli mám rád koně? Ne nemám jako každej trpaslík.. Proto nemáme důvod kurvit takovou dobrou věc jako je pivo nějakejma chcankama.. nálada mi docela poklesla Co si o sobě myslej sami pivo vařit neuměj.. Zachvíly budou namyšlený jak ty šikmý ucha.. pak se uchechtnu Nemá cenu se hádat ale pivo děláme pořádně silný a dobrý z nejlepšího ječnýho sladu.. Žádný chcanky. Rozuměls? trchu mrzutě čekám než připraví tu svoji herku Potkat toho kdo to vymyslel rozsekal bych ho tak že by do něj ani červy nešly.. |
| |
| Pomalu položím Tirna na pokrývku.Mirian Můžeš se sem jít podívat. zavolám na Mirian o které jsem přesvědčen ,že se vyzná v léčbě asi nelépe z nás. |
| |
Co potřebuješ? křiknu na Thiruwa z koňského hřbetu. Pojedeme už konečně? rozhlédnu se hned potom po ostatních. |
| |
| Zasmeju se nad slovy Pru`dase a reknu mu:Hele , malej , vyskoc si na kone , a`t muzeme odjet ... Sam se divam po tabore , jak je kdo pripraveny ... |
| |
| Hm.. To neni moc k smíchu.. zamračím se Takhe urážet trpasličí pivo.. A neřikej mi malej, pořad mam ještě sílu zkratit ti ty tvoje hnáty.. no a pak na tom budem stejně.. Teď se prozměnu zase zachechtám já. Začíná se mi pomalu vracet dobrá nálada. Jak se tam nahoru jen dostat.. přemýšlím když vidím že sedlo je poněkud vysoko.. Stejně se tam skusím nějak vyškrábat nakonec se mi to i povede. Uvelebím se radostně nad svým úspěchem na hřbetě koně a volám na Warda Hej kamaráde.. Už sem tady na ty herce, je vodsud docela dobrej výhled.. začnu se smát když v tom omylem kopnu koně do slabim a on se vzepře.. Co.. bleskne mi hlavou při letu k zemi. Těžce přistanu za koněm na trávě a jen chvilku nevěřícně koukám na oblohu. Sednu si a povídám Co to je za bestii ja myslel že má vozit a ne schazovat.. jěště se chvilku rozhlížím po ostatních současně ze seby dostávám zbytky hlíny a trávy. Ale byl to dobrej let co ?? Zeptám se a propuknu v divoký smích.. |
| |
Začínám být nervízní... S takovou tam nikdy nedojedem... Nemůžete se hádat po cestě? koukám pořád jenom na hřívu koně... Ach jo... Máme tedy problém, kvůli kterému nemůžeme pokračovat? Závažný problém? zeptám se dost hlasitě a čekám, až mi někdo řekne, že konečně už možná jedem... |
| |
| Mirian...Tady Vlk Cirien je zraněný a nejspíše potřebuje ošetřit. Ty jsi podle mě jediný kdyo by to mohl udělat. zavolám na Mirian. |
| |
Jakej vlk? seskočím z koně a utíkám ke Thiruwovi. Paněbože, cose mu stalo? řeknu, když k němu pokleknu... Jestli ode mne očekáváte pomoc, asi vás zklamu... já umím ošetřovat jen lidi.... po delší přemýšlivé odmlce No, ale pojkud vypadá jako pes... myslím zevnitř, tak by to mělo být všechno dobrý, až tady na tuhle ránu a vzduchem obkroužím ránu na hrudním koši. Teda pokud vím, tak když jsem jednou... jkedla psa, tak jen nohya hlavu... ten prostředek... to potřebuje k přežití... zapřemýšlím znovu... Když to tak vezmu, nemůžeme ho brát sebou, protože by jsme mu ublížili ještě víc... ale nemůžeme tu taky čekat... a potom pohlédnu lítostivě na Thiruwa a potom na Cirien pak dodám Buďto tu s ním někdo musí zůstat a vyléčit ho... nebo ho tu necháme napozpas divoké zvěři, nebo mu život ukončíme sami... pak se znovu skloním k vlku a povzdychnu si Kdyby jsme nebyli na téhle výpravě, tak přežije určitě... |
| |
 | "Tož kurva mladej, trpasličej pivko je to nejlepší, tož kurva ma», estli to nejni pravda," zahromuji a zamračím se na Gangarose. "Tož Boidile nejni to pravda? Nebrblej pod nos a kurňa pořadňa se toho chy». Kurňa...já mu dám chcanky, ešče raz a naseru se tak, žes neviděl... Pak se podíívám na vlka a na Mirian... "Tož a co s tim psiskem, chcelo by s nim něco urobit, kurňa, bu´d ho vylečte nebo ho utra»te a» sa netrapi, vlčí maso sice za moc nestojí, ale když je hlad..." zasměju se, ale je vidět že o tom něco vím:-) |
| |
| >No máš recht Warde... No ale jak se zdá je tendle dlouhej měkej a naše pivo mu nechutná.. zachechtám se No radši ho necháme bejt nebo se ještě začne červenat.. další výbuch smíchu, pak se trochu sklidním a věnuju pohled na vlka Mám takovej pocit že ho tady nenechá.. Zakroutím hlavou při pohledu na CirienJak řek Ward vlčí maso neni moc dobrý.. Tak ho asi budete muset nějak vyléčit.. Ja zas takovej hlad nemám.. |
| |
| Tož jo no, ale času moc nemame, kurňa tu v tom lese se citím nesvoj, všude moc stromů, tož co bosoro, urobíš cosi s tím vlkem? otočíms e k Mirian, pak se znova otočím k Boidilovi: "Tož, ale do teho piva mu možem nachca» stejně," |
| |
| Notnou chvíly vypadám hrozně zamyšleně.. Ha sakra už to mám co takhle udělat smyk?? Pevně ho na něj přivázat a zapřáhnot za koně?? Hrdě vyslovím svůj nápad A pak že sme blbý.. zašklebím se Hej on by do sebe stejně nenalil ani kapku piva na to je moc měkej.. Ale do toho jeho vína by to šlo udělat mu tak nějakej speciální ročník.. Se smíchem plácnu Warda přes záda. |
| |
| "Tož hej, ono stejěn víno chutná jak když chčije kočka, tož mu to eště možno vylepšime," odpovím Bojdilovi a začnu se hurónsky chechtat... Pak když popadnu dech a vytřu si slzy z očí řeknu:"Ten smyk je dobrej napad chlape..." |
| |
 | Jestli..toho vlka dostanete ku mne mozem sa ho pokusit ozdravit.Myslim alebo teda spominam si ze ma asi zachranil..neviem aleboneviem.Ale mozem ho skusit zachranit.Chvily cakam jak n to ostatny zareaguji. |
| |
| "Kurňa, hlavne už teho hafana vemte a cosi s ním urbte lebo tu chcipne," zahromuji a přihnu si z měchu s pivem... |
| |
| Při poznámce o Tirnovi se nesouhlasně zamračím na Warda.Nechat ho tady....tak to ani nápad. Půjde s námi, a vsadím se o co chcete, že ho postavím na nohy.Bez něj nikam nejdu...Thiruwe, Mirian...děkuji, snad už to zvládnu sama....vyrostla jsem s ním...pomůžu mu. .Prohledám svůj vak a vytáhnu několik potřebných věcí....pár lahviček, flakonků a obvaz. Tohle tě postaví na nohy kamaráde. Jemně mu vyčistím zbývající rány, potřu je hojivou mastí a políbím vlka na horký čumák. Když se ozve zavrčení usměji se...Není to s ním tak hrozné...tohle nikdy neměl rád. . Vlk se opatrně začal stavit na nohy, sice u toho hlasitě kňučí, ale udělá pár vrtkavých kroků. Zvládne tu cestu...bude muset...a on to dobře ví. Už se nemůžeme zdržovat, po cestě použiji kouzlo, to mu pomůže...pak cestu zvládne...teď musíme vyrazit, je nejvyšší čas. Jedeme chásko? Poškrábu Tirna za uchem, písknu písknu na svého hřebce a už o něco veseleji se usměji... |
| |
| Konečně vyrážíte na cestu. Cirien je zamlklá a s bolestí ve tváří sleduje okolní křoví. Cítí bolest, kterou působí vlkovi náročná cesta. Vy po dni zdlouhavé jízdy s minimem přestávek dorážíte na místo. Jste vyčerpaní, ale zároveň štastní-první bod ,,smlouvy,, jste splnili. Vítejte v Alloře, místě turnaje... hlásá velký praporec před bránou. Ke svému překvapení zjistíte, že se jedná o poměrně velké a zkvétající město. Panuje tu zmatek, za městem je připraveno množství stanů.....přesně tam míříte. Musíte se zapsat k účasti do turnaje...jde do ostrého. Ptáte se, kde najdete místo k zápisu...lidé vás posílají do největšího modrého stanu vévodící celé prostorné louce. |
| |
| Ani se nijak neostýchám a vlezu do stanu. Porozhlédnu se kolem sebe a hledám někoho kdo tomu velí... |
| |
| Kde je Ward ?? No jistě už zas hledá nějakej chlast.. Tak mě napadá že mám taky docela žízen... Vlezu do stanu za Wardem Hej chlape počkej na mě nemysli si že všechno vychlastáš sám... Zahalekám na něj a doženu ho Hele tohle nevypadá jako jídelní stan.. Bleskne mi hlavou při tom schonu jaký vevnitř panuje.. |
| |
| "Tož kurňa povi mi kdosi kdo tu tomu šefuje? u keryho šlaka se tu mame hlasit?" zahalekám... "Bonjile, kura ty už to nepij, za chvilu budeš tež taky vychlastany ako Snorri... raz se ideme zapisa», hej?" |
| |
| Hej nech toho kurňa ja nevim kdo tady je vychlastanej, no vlastně seš to ty.. Zachechtám se a plácnu Warda po rameni.. Ne počkej my tady tomu nešéfujem měli by sme počkat na někoho z dlohejch.. Jo a mimochodem nevěděl sem o tobě že umíš psát.. Znova se zachechtám Tak kde sou?? |
| |
| stan je velmi prostorný, jak už naznačuje jeho zevnějšek. Svou útulností se své velikosti může rovnat. Jeden obrovský stůl vévodí celému vnitřnímu prostoru, je velmi nízký. Zem pokrývá koberec a všude leží mnoho polštářu na opření či posazení. Je tam jen jediný člověk-muž. Vyděšeně se na vás podívá a pak se usměje. Další zájemci? Vítejte, pojďte dovnitř všichni, u zápisu se musíte dostavit v plném počtu. Kdo je váš vůdce, kolik vás je, koho zastupujete? A samozřejmě budu chtít zaplatit poplatek k zápisu..Ledově se usměje a čeká na vaše reakce. Je si vyditelně jist vaším odchodem. |
| |
| "Tož kurňa dobré chlape, " otočím se na druhého trpaslíka: "Zajdi za děvčicama a ostatníma a» nás možou zapisa», já tu kompaniu nevedu," zašklebím se, vytáhnu měch s pivema přihnu si... "Do frasa, je horko, že by šlak trpa trefil," |
| |
| No jo sakra.. zakleju a pak si od Warda ttrochu nešetrně pujčim jeho měch s pivem, pořádně si přihnu No moc nekoukej včera si mi moje pomoch dojet tak ti dnes´ka já pomůžu stim tvym... Usměju se na něj a vylezu ven ze stanu, hlasitě si říhnu Hej dlouhý na co čekáte je tam nějakej chlapek a něco po vás chce.. mate tam jit všichni.. zalezu zpátky do stanu a vrátím měch Wardovy.. Tak na abys neřek eště sem ti tam něco nechal.. lehce se zasměju.. |
| |
| Zastavíme před stanem , který nám ukázali. Boidl , jak byl líný na koně vlézt , tak teď rychle seskočil a dral se do stanu za druhým trpaslíkem. Seskočil jsem z koně , uvázal ho u stanu a vlezl dovnitř ... Ti dva pobratimové už tam byli a člověk , co tam seděl z nich byl asi trošku v šoku ... Hej , Warde a Boidle , počkejte na Cirien až přijde a až nás zapíše . Navíc musí zaplatit zápisné , na což vy určitě nemáte ... |
| |
| "Tož kura, ale a» už to sype, to vieš, že nemáme, aj keď by se u nás pár drobáku našlo, ale těch nedáme, je třeba šetřit..na kořalku a na pivo..." zacchechtám se a přiložím měch k ústům, zrudnu or´točímse na Boidiho a zařvu: "Kurva, to se robí kamarádovi?!?" a obrátím měch z něhož vykape pár kapek... |
| |
| Vejdu do stanu za Gangarosem . Uvnitř je to prostorné ... Ten člověk to tady má pěkné , pěkná práce ... za to my platíme ... Pak si všimnu tvou trpaslíků .Tropí tam pěkný humbuk a zapisovatel je z nich mírně nervozní ... No , žádné velké vychování od nich nemůžeme čekat ... Věčně namazaní ... Takové bych od dvora vyhnal bičem , ale tady snad budou k něčemu dobří ... ne teď snad později ... Sjedu je pohledem , ale nestojí mi za slovo ... Když slyším slovo vůdce tak mi vstane v mysli to , kdo nás vlastně vede... Budem si to muset brzy ujasnit ... |
| |
| Vztekle mrknu na oba trpaslíky. Pánové, tak dost, zavřete ty své nevymáchané trpasličí pusy, nebo si půjdete popovídat s Tirnem. .Mrknu na ně a ukloním se jemně před neznámým mužem. Těší mě pane, omlouvám se za chování těchto udatných válečníků, nečo popili, a jsou poněkud živější. Jmenuji se Cirien Cienwelen Brisse z Ardenu, vévodkyně..Zdlůrazním svůj titul, nehodlám ztrácet s tím šaškem čas. Zastupujeme jeho veličenstvo Roghara II., řečeného Modrý, zde..Vytáhnu z opasku pergamen. Tady máte náš seznam, peníze jsou zde. .Hodím mu s cinkotem obrovský měšec z hovězí kůže. Mince o sebe zacinkají. Usměji se a zvědavě sleduji muže. |
| |
| Jo maš recht Warde tak mě tak napadlo že nám už všechno pití došlo.. Jestli teda něco někde neškudlíš.. Podívám se na něj s otázkou v očích Jo a moc si nestěžuj ja ti tam ještě nechal, nemužu za to žes to vylil.. Zachechtám se No ale neboj něco tady snad seženem... podívám se tázavě na Clapka co sedí ve stanu.. |
| |
| Podívám se na Cirien přímo vražedným pohledem... ...já a namazaný???sdakra...su trpasli a něco kurva snesu ne... Tož ak povedaš bosoro, zavřeme ty našej huby nevymachane a nechame mluvi´t vas s vychovanim, bo taky majstrštych ako si ty sa musi vidět a ja taky nesu naštěsti..pivo je dobra věc a roba tež, ale ne kurva ak nevi, co říka a pršak ma kura pekne na horu..." odplivnu si a vyjdu nakvašeně ze stanu... |
| |
| TAk to se ti povedlo... Zamračím se na Cirien a vyrazím za Wardem.. No Tirn má možná větší smysl než ty.. Někde nás pak někde najdete u piva zavrčím směrem na Cirien.. Venku doženu Warda Je čas kamaráde si sehnat něco k pití a jídlu..Poď nekam se podiváme.. A vyrazím směrem kde očekávám něco jako hospodu nebo tak něco.. |
| |
| Sjedu nevrlým smutným pohledem oba mizející trpaslíky. U bohů, co jsem udělala, copak nechápou, jak se musí před tímto chlapíkem chovat....je to člen poroty, může nám v budoucnosti hodně pomoci, a nebo naopak..... To by vám snad mohlo stačit pane,když dovolíte, půjdu si odpočinout po zdlouhavé cestě. Uvidíme se na zahájení. Těšilo mě.. Usměji se na něj svůdně a otočím se k odchodu. Gangarosi, pomůžeš mi prosím najít trpaslíky.....nechtěla jsem, no to je jedno, potom jim vše vysvětlím...půjdeš? .Sdělím mu telepaticky. |
| |
| Najdete mě sedět před stanem, zubím se a vůbec nevypadám naštvaně, spíše naopak...hážu si tesákem mezi zuby cucám třísku...a hlavně vedklle mě leží vak..plný... |
| |
| Ha tak to se ti povedlo!!! Kde si ho vzal?? Zeptám se radostně Warda. Poď zmizíme někam do ústraní než to pořešej.. A ukazuju na kraj lesa.. Doufám že se se starym kámošem podělíš.. |
| |
| "V batohu, tož kurňa znám tě, mám v zásobě," a zachecjhtám se... "Počkáme na ně, tož su s nami v kompanii tož držíme při sobě, navic oni drží kawsu.." opět se rozřehtám a bodám Boidilovi měch... |
| |
| Ano , Cirien , půjdu ti pomoct je najít . Už mě trochu štvou a bude je třeba trochu uklidnit ... odpovím ji a při tom se zasměju ... Vyjdu ven ještě před ní a vidím jak se oba mistři odebírají k lesu . Hej , vy dva malí , pojďte sem na malý okamžik . Tady vévodkyně by potřebovala s vámi mluvit . A protože svítí slunce a vy máte další měch piva , tak by to mělo být hned , dokud ještě něco vnímáte ... volám ne ně ... Pak se obrátím k Cirien a řeknu jí : No nevím jestli nám budou užiteční . Uvidíme při první příležitosti jak to s nima je ... jací jsou bojovníci ... |
| |
| "Neboj sa majstře, neboj sa. Su trpaslík a piva snesu dost. Pozeraj sa...já vím kdy mám dos» a dost vydržím, takže nemaj obav...a nehulákaj jak na lesy...všetky upozorňuješ že jestme tu..neboj sa, majstře...vím čo robím a verim tomu, že Bojdil tež..." promluvím na Gangarose a i nadále sedím a cucám třísku.... |
| |
| Sem si moch myslet že přede monou něco shováváš.. Vemu měch a pořádně si přihnu. Otočím se na Gangarose No a copak nám chce paní velkovévodkyně?? zeptám se po jeho dalších slovech se na něj obořím Ty jako myslíš že seš lepší než ja ?? Ja mlátil skřety když ty si byl ještě v plínách posranej.. Zamračím se na Gangarose.. |
| |
| Zašklebím se na Gangarose....Já ti dám vévodkyně....ještě ty s tím začínej...copak nevydíš, jak mi to vadí, na tohle si potrpí jen úředníci a naše princátko...co myslíš, jak to s ním půjde?....začíná mě pěkně rozčílovat. Něco jsem slíbila Alwarinowi, musí s námi zůstat. To je k zbláznění! .Telepatie už mě nevysiluje jako v mládí, je pro mě daleko příjemnější a hlavně soukromá. Zasměji se a vyrazím za trpaslíky.Příjmete mou omluvu, mistři trpaslíci?...a nabídnete přítelkyni hlt vašeho výborného piva..pokud mě nesrazí na kolena..Pobaveně mrknu a usměji se. |
| |
| Ppodívám se na Warda jak se chechtá začnu se smát taky a podám Cirien měch No dobře no omluva přijata ale dej bacha at to nevyleješ až budeš padat.. Zašklebím se na ní.. ale čekám co odpoví Gangaros.. |
| |
| Jenom postřehnu co mi Cirien vyslala a obrátím se na Boidla : Nemyslím si , že jsem lepší , ale určitě střízlivější , řeknu mu pomalu. A taky nevím , co jsi dělal , když já byl malý , protože tě neznám . Třeba se jen chvástáš , protože tě nikdo nezná a hraješ to na nás . Až půjde do tuhého tak se ukáže kdo za co stojí . Podívám se na Cirien pobaveně jak chce pít pivo Cirien to tě porazí , nepij to ... |
| |
| "Omluvu? Tož kurňa, to viš že ne...paní vevodkyně," řeknu ironicky a odplivnu si. "neni zač sa omluva», maš pravdu děvčica, kapke sme teho paprdu vyděsili, ale taky je život no ne? A pivo? Daj si, je dobre a na kolena tě nesrazi bo je trpaslicke a dobre, žadne chcanky ak povedal Gangaros, je to cucak a o piti nic nevi," zašklebím se a zasměju... "Tož nabidni tu cacoře pivo Boidile, a neškleb se u teho ak by ti žaba rajcovala v ka»atech... a radši už ani nepij, bo zase budeš vyprave» aky si bijec a kura jak to skonči, to možeš pak ukaza» na bojišti..včil na to serr," dopovím mírně, vezmu od Bojdila měcha podám ho Cirien... |
| |
| Tak ja sem ožralej ?? zeptám se klidně Gangarose. Ne nejsem, je to fak nevis co sem dělal a maš recht počkáme na pořádnej boj ale jedno si zapamatuj první protivník je můj.. Na dalšího už můžeš ty.. Zachechtám se Tak už toho nechme.. Přeci se nebudem jen hádat.. a dej si taky pivo koukej Cirien se nebojí že tam něco plave.. A znova se zasměju. |
| |
| Vesele se usměji a přijmu nabízený měch. Jemně přičichnu a zašklebím se. Neboj Gangarosi, jsem silnější, než si myslíš, přinejhorším se o mě postaráš, ne? . Přiložím si vak k ústům a řádně si přihnu. Na to, že je to pivo, hřeje jako horká medovina. . Dám si ještě jeden hlt, uřu si rty a vesele mrknu. Ještě stojím mistře trpaslíku, děkuji...to pivo je lepší, než tvé slušné vychování.....nic proti tvé ráznosti, bude se nám hodit.... Pobaveně se zasměji a zamotá se mi hlava. Zatraceně, možná stačil jen jeden hlt... |
| |
| "Ráz na rázm, se mnou sa děvčico život nemazlil...su bojovník a žoldák jak víš, tož a jediné co mi zbývá ze světa je ten měh piva a moja sekera,..." usměju se. "A jak jistě víš, tž v boji sa slušnosti nenaučíš, slušní umíraju prvý... život je boj, a tož kurva ho bojujem a bez servídek je ten boj snažší, ale spń o kusek..." ospovím temně... |
| |
| Ne děkuji , nemám nic proti vašemu pivu , ale přeje jen víno je podle mě lepší . Vytáhnu z vaku svůj měch s vínem a napiju se. Chtěli byste vy ochutnat ? ptám se trpaslíků zdvořile , i když čekám zápornou odpověď. |
| |
| Vyjdu ven , před stan a pozoruji trpaslíky , Cirien a Gangarose. U nás , na dvoře , bychom se s nimi nemazlili . poslali bychom na ně psi . Trpaslíci prý neumějí rychle utíkat , takže by měli co žrát ... při té myšlence se trochu usměju ... Rozhlížím se jestli neuvidím Miriam , ale nikde ji nevidím ... Přijdu teda ke skupince a poslouchám hovor ... |
| |
| "Tož víno, omluv mne,a le jak som už povedal chutná jak chcanky, nechcu ho urazit, ale pivo je pivo a kořala je kořala..." usměju se jako by omluvně a mrknu na Gangarose... |
| |
| No za zkoušku nic nedám... zachechtám se a vemu si nabízený měch pořádně ho naklením a notně se napiju Hm dobrá štávička... neni to silnější než voda.. komentuju víno se smíchem a podám měch zpátky Gangarosovy.. Tak sme se napily a teď by sme se mohly někde nadlabnout covy na to kurňa?? Zeptám se.. |
| |
| zamrkám a přinutím se alespoň na chvíli začít normálně myslet. Nervozně zatěkám pohledem na trpaslíka a Arynna...To nemyslí vážně...hádky ne...u bohů...co si o sobě to princátko myslí.... Udělám krok v před, zakolísám a zakopnu. K čertu, ještě tohle...to pivo...Pokusím se narovnat a zašklebím se. Měl jsi pravdu Gangarosi...nevadí...mám menší problém...mohl by jsi mě podepřít, jinak totiž k Arynnovi nedojdu....potřebuje pořádně proliskat..Zašklebím se....Arynne...sklapni...nepřej si mě...víš moc dobře, co si o takovém chování myslím...buď zticha...prosím....Zamrkám, abych zahnala mžitky před očima a znovu zakolísám. |
| |
| "Silné je, ale kurňa to sem nečekal..děvčica, pozeraj sa, hlavně na to nepij vodu, bo ti to do lebeně vlez eště víc, a co sa týče lebeně, myslím, že tu kdosi přes lebeňu dostane a tyk kurňa přes držku, co mladej? Tak psy kurva na trpasliky...a co kurva moje bagančata na tvoje kule?" optámse. Na Cirien mluvím mírně, když se ale otočím na Arynna rudnu a zvyšuju hlas.... |
| |
| Tady nejsme u vás na dvoře dlouhej.. chladně povím Arynovy. Jestli máš nějakej problém budeš si ho muset vyřešit sám! Sem ti vždy ku pomoci.. hodím po něm zlím pohledem Co si o sobě ten blbeček myslí.. ušklíbnu se a dál mu nevěnuju pozornost.. |
| |
| Podívám se na Arynna a chladně řeknu : Zapomeň na celý dvůr . Tady jsme si rovni ... A pokud se ti to nelíbí odjeď dokud je čas ... Pak se podívám n a Cirien a řeknu : Cirien to mi připomělo , že potřebujeme jednoho , kdo tomu bude velet ... A to budeš ty ... |
| |
| Sakra , co mi to vyklouzlo ... Podívám se po všech , ale omlouvat se nehodlám. Byl jsem tak vychován a nezměním se . Někdo je princ , někdo ožrala ... Zůstanu s vámi a mé výtky přestanou ... řeknu k Cirien a Gangarosovi . Alespoň teď ... |
| |
| Překvapeně pohlédnu na Gangarose. Zakolísám, udělám špatný krok a natvrdo si s žuchnutí sednu na zem.Au...au...zbláznil ses? To nemůže...to nejde...nemám čistou hlavu...musí se napít....jenom ne to zatracené pivo...prosím....já vás nemůžu vést...nejde to....Mumlám a pomalu si kleknu na kolena. Tohle si budu pamatovat do konce života...žádné pivo...už nikdy...jen medovina... |
| |
| "Tož kurva, to si piš, že tu nesi u dvora, eště raz mě nasereš a splnim to čo sem povedal a vez že važim dobrych 250 liber, tak si dej pozor mladej...bo p takem dupaku si uz nešoustneš a obskakovat budeš moct možn kozu..." řeknu a zařehtám se... Pak jako by omluvně mrknu na Gangarose a Cirien... |
| |
| soukromá zpráva od Thiruw Hawat pro Díky |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro |
| |
| Podívám se pohrdavě na Warda , ale naříkám nic .Nechci se nechat vyprovokovat , už tak jsem řekl moc ... S takovým trpaslíkem se zahazovat ... prokletá soutěž ... řečí má jako baba ... |
| |
| Vidím , že Cirien už trochu přebrala , povážlivě ztrácí koncentraci ... Já ti říkal , nepij to pivo ... o tom vůdcovství se pobavíme později , až budeš schopnánormálně chodit a uvažovat . Pak se podívám na trpaslíky a Arynna : A vy toho necháte . Není čas na hádky a rozepře . Kdo by to chtěl porušit utká se nejprve se mnou . |
| |
| Pomůžu Gangarosovy sebrat Cirien ze země. Pak se otočím na Aryna Nečum tak blbě radši by si mu měl věřit.. pokývám hlavou No ale jesi nechceš tak nemusíš dlouhej.. Ale nezapomínej že já Wardovy vždycky rád pomůžu.. pak si ještě mručím pod vousy To ani tu kozu by nezvlád... |
| |
| Ještě se usměju poznámce Boidiho, pak si změřím Gangarose. Je ti jasné, že strach nemám, spíš odhaduju jestli to myslíš vážně. Pak dojdu k Vám a popadnu Cirien do náruče... "Tož kde budem bydlet a jes». mám hlad a tudle ciri udělá maso dobře, tož tak nás veď Gangarosi," zahalekám a rázně vykročím... |
| |
| Přihlížím situaci ,ale nemíchám se do toho .Vyřeší se to samo... řeknu si podívam se po okolí.Já se půjdu projít. řeknu nahlas ostatním. Mám toho dost...z tý hádky mě bolí hlava... Pak už mě jen vidíte jak mizím mezi stany. Jdu asi dvacet metrů od našich stanů a tam se snažm najít klidné místo ,kde bych mohl nikým nerušen přemýšlet... |
| |
| Když uslyším Gangarosovu štiplavou poznámku, vytrhnu se mu a vzpamatuji se, alespoň natolik, abych mohla normálně uvažovat. Náš stan má modré barvy, máte tam i královskou zástavu, účast se ohlašuzje kvůli ubytování předem. Dejte mi všichni pokoj, nejsem malá holka, zvládnu se o sebe postarat sama- i opilá. .Písknu a počkám na svého hřebce, už odsedlaného a vyhřebelcovaného. Překvapeně zamrkám. Zvláštní, že by Thiruw? Posléze mu budu muset poděkovat.....teď najdu Tirna.,. Vyskočím poněkud strnule na hřbet koně a pobídnu jej do kroku. Za chvíli se vrátím, jedu pro Tirna, je v lese... |
| |
| Podívám se za Wardem a pak plácnu Gangarose po zádech Tak pod dlouhej.. řeknu mu když ještě kouká kde co lítá.. Hele nemysli si vo nás nic zlího ale museli sme ho uzemnit však víš co to je hrdost.. potichu řeknu Gangarosovy.. Stejně nevim co proti nám má.. ještě dodám a čekám kam nás Gangaros dovede.. |
| |
| Nechám Cirien jít i když nad její jízdou pozvednu obočí... "Tož pojďme do teho stanu, mám hlad ako vlk a všeci si potřebujem odpočinot." usměji se a najednou vypadám staře, ale to za chvíli zmizíkdyž svižným krokem vyrazím k modrému stanu.... |
| |
| Slyšel jsi Warde Cirien , musíme ke stanu , kde vlaje královská zástava a stan je v modrých barvách . To je vše , takže víte to co já . Jdeme hledat společně ... Odvážu koně , chytnu uzdu a vydáváme se mezi stany hledat ten náš ... |
| |
| "Tak pojďme," usměju se do vousů a spolu s ostatními hledám náš stan... |
| |
| Unaveně se přitisknu ke hřbetu svého hřebce a zašeptám:Najdi Tirna...ano?.Pak nechám vše na Hvězném třpytu a spokojeně dýchám koňskou vůni. Když se přiblížíme k lesu, plně se proberu, má nepozornost by se mi nemusela vyplatit. Počkám, až vlk ucítí můj pach a sám příjde. Pojď příteli, vrátíme se k ostatním. .Pobídnu koně a stejnou cestou se vrátím k ostatním. Skoro, jako by se nic nestalo.Vejdu do našeho stanu, ostatní jsou už na místě. Připojím se k nim. Hřebce pustím zase na svobodu a Tirno za mnou kulhavě chodí, kam se hnu. |
| |
| Váš stan je asi o polovinu menší, něž hlavní, ale stále se do něj všichni vlezete a máte dostatek místa. Vybaven je prakticky stejně, jen stůl se prohíbá pod jídlem a různými nápoji. V rohu místnosti jsou palandy s nebesy, na které se může každý z vás natáhnout. Vaše vaky už jsou zde vyskládané, stejně jako sedlové brašny a výstroj. |
| |
| Přivážu koně u stanu , sejmu věci a odnesu je do stanu . Vyberu si první paladu , kterou vidím a natáhnu , tak jak sem . Tak jsme tady , teď to teprve přijde ... Musíme se dohodnout na tom vůdci nebo aspoň mluvčím , když to Cirien nechce tak brát ... Zvláštní , nikdy bych dříve nebyl pod velením ženy a teď to sám navrhuju a vůbec mi to nevadí ... Měníš se Gangarosi , ale nevím jestli k horšímu či lepšímu ... Vstanu a jdu ke stolu s jídlem . Vezmu si kousek masa a sním ho . Zapiju to vínem a pak vodou... Jdu zpět k posteli , odstrojím se , zbraně opřu k posteli a pláš» přehodím přes pelest postele . Podívám se po stanu . Ostatní se taky pomalu uvelebují . Cesta byla namáhavá a tak trocha odpočinku pomůže ... |
| |
| Ani se nějak nesnažím upravovat, shodím batoh a vrhnu se ke stolu s jídlem, kde se chopím prvního pořádného kusu masa, které uvidíma zakousnu se do něj. Natáhnu se po poháru s pivem a zapiju to... "Kurňa, hlad mám jak bych sto let nežral a tož to maso, nejni vobec špatne, pivko slabe, ale kurňa, je to pivko, to je důležité..." huhňám d vousů po nichž mi stéká mastnota a pivo. |
| |
| Přijdu ke stanu jako poslední . Po cestě dumám nad tím , jaká je situace v družině ... Hmm ... Cirien bude vůdkyně ... nerad se podřizuju , ale tohle musím přežít ... třeba se později situace vyvine jinak a pak... ti trpaslíci mě také znervozňují ... opilci , bez vychování , s rozumem menším než měl můj pes ...·řeči mají ... musím si dát pozor jsou dva ... a ten Gangaros se mi taky nelíbí , jde Cirien na ruku , asi se nám panáček zamiloval ... blázen , neví co je zač ... Sejmu věci z koně a vejdu do stanu . Tam je většina už nastěhována , tak vezmu zavděk volným lůžkem vedle Gangarose . Shodím věci vedle postele , odepnu si meč a svalím se na postel ... |
| |
| Jakmile vejdu do stanu a zahlédnu jídlo na nic nečekám hodím vak na první volnou palandu co uvidím a hned zamířím ke stolu Seberu pořádný flák masa a čerstvého chleba.Pustím se do jídla zapíjím to pivem Ja to pořád řikám že dlouhý neuměj vařit pivo.. Ale lepší než nic co Warde? zahuhnám s plnou hubou.všimnu si i Aryna co vlez do stanu. U Wraccase s timhle budou ještě problémy...ušklíbnu se a pokračuju v hostině, po mém nájezdu na stůl na něm docela ubyde.. Po jídle se s hlasitým říhnutím vydám k posteli, na niž si sednu a pozoruju dění ve stanu.. Tak čerstvej vzduch pomoch co ?? Zašklebím se přátelsky na Cirien. |
| |
| Vejdu do stanu s hlavou hrdě vztyčenou, s úsměvem na rtech. Čistý vzduch mi částečně pročistil hlavu. Nechám Tirna, aby se stočil do klubíčka u mých nohou, zatímco si naliji pohár průzračné vody a vezmu z mísy jedno zralé granátové jablko. V klidu jej oloupám a sním, vlkov i nabídnu kus kuřecího stehna, které v něm v okamžiku zmizí. Usměji se. Trpaslíci vyhlížejí spokojeně, jen brumlají nad kvalitou lidského piva. Pousměji se. Vypadají, jako by spolu strávili docela dost času, dokáži si představit, jak musí být skvěle sehraní v boji. .Pak sklouznu pohledem k podivné dvojici u lůžka. gangaros a Arynna mají palandy hned vedle sebe. Zamračím se. Konečně mám možnost je porovnat. myslela jsem si , že dokáži Arynna změnit, jak jsem ho milovala...a on? Až teď vidím, jak je povrchní a zhýčkaný pobytem u dvora. Gangaros jej ve všem zastiňuje....jak v povaze, tak v boji. je jako letní bouře.....a princ? Princ je jako vichřice...jeho působení má daleko ničivější následky. Gangy je tmavovlasý, tmavooký s postavou válečníka, Arynn je plavovlasý s zářivě modrýma očima....až příliš ledovýma. Kdybych si měla vybrat, kdo by to byl? .Z myšlenek mě vytrhne Tirnův čumák v klíně.S úsměvem ho pohladím a dám mu další kus kuřete. Pak se tiše zvednu, opláchnu si ruce olepené od sladké štávy a odeberu se k posteli. Vyberu si, anio se nemusím příliš dlouze rozmýšlet....položím se na postel vedle Gangyho, daleko od princátka a unaveně zavřu oči. Tirno se mi složí k nohám a na prince zavrčí. Cítíš to také kamaráde...já vím... |
| |
| Vztekle odhrnu zadní plachtu stanu a vtrhnu dovnitř. Rozhovor jsem si vyslechl z pozadí, neměl jsem na nikoho náladu, stejně jako na pozdější hádku. Přehání to, i když musím uznat, že na Cirien byl docela pěkný pohled. . Sednu si poklidně ke stolu a vezmu si kalich s ovocnou š»ávou, kuřecí stehno a kus černého chleba. Mám hlad jako vlk..Nervozně při své myšlence sjedu pohledem k hromadě bílých chlupů u Cirieniné postele. Ušklíbnu se. Krásné tzvíře, pro mě příliš nebezpečné. A vyditelně se mu nelíbí přítomnost některých z nás. vesele hodím vlkovi ohlodanou kost a zasměji se, jak po ní hladově chňapne. Už jsi dlouho nic neulovil co? S tím zraněním se ani nedivím....pánové a dámy...kdy se dozvíme náš první úkol...a bližší informace ohledně turnaje? .Zívnu a stočím se přímo u stolu do klubíčka. V mžiku usnu, odpovědi se nedočkám. zdá se mi sen.......sen o rozkvetlé louce, jednorožcích a nádherné víle. Stisknu pevně svůj medailon ve tvaru jednorožčí hlavy a zamumlám:Jak rád bych tě ještě viděl, jsi tak krásná....Po tváři se mi rozlije spokojený úsměv. |
| |
| Když si konečně najdu klidné místo. Usadím se do stínu a pokusím se si srovnat myšlenky.Cirien by nás měla vést...aspoň se o tom uvažuje ,i když se jí moc nechce...Nenapadá mě nikdo v hodnější než je ona. Proč se sakra musí ti trpaslíci pořád s někým hádat... Co nás čeká dál...když jsem už dorazili na zahájení turnaje... Tak mě napadá ,že si na ty lidi budu muset zvyknout ,protože by se mohlo stát že s nimi strávím příštích deset let... kladu si otázky a odpovídám si na ně. |
| |
| Lehnu si a podřimuji ... Zaregistruji nejdříve Arynna jak svalí věci vedle svojí postele a pak Cirien . Ta má taky místo vedle mě ... Nechce se mi »eď ale mluvit , tak se pouze nechám unášet na vlnách snění o krásných ženách ... |
| |
| Když si trochu odpočinu , vstanu a jdu ke stolu s jídlem . Tam se ještě vykrmují trpaslíci , pivo i mastné jim teče po bradě a vedou spolu rozhovor. Ani se na ně nepodívám . Vezmu si kus libového masa a naleju si do poháru víno . Maso zakusuju chlebovou plackou a poslouchám mlaskání těch dvou . Kde vy jste se učili dobrému chování ... asi u prasat ... Pozoruju dění ve stanu . Všichni na chvíli zalehli . Cirien je pořád krásná ... Umím si vybírat ... Kde je však Mirian , nikde ji tu nevidím . Ach tamhle , ale tak daleko ode mne ... Pokud bude večer čas pokusím se sní někde na chvíli zmizet ... Dojím a jdu zpět ke své posteli ... |
| |
| sakra k Arynnovi : to si zase myslí , jsem to blbě napsal , zase tučně , se picnu ... |
| |
| ...Cirien procházka pomohla, to je dobře, tož střizlivá nám je lapšia ak s»atá pod obraz, co ostatní...Boidil by neme tolik chlastat, a princátko by melo drža» hubu a krok, lebo po ni dostane, Gangaros, je dobry chlap, rovny jak prkno, tož to je dobrej, ti ostatni nevim....nevim co od nich možem čekat a zda budu v něčem užitečni... Zamyslím se a přitom s kýtou v ruce mířím na svůj kavalec. tam se složíma podívám se na Cirien: "Tož děvčica a co raz?" |
| |
| Z pod přivřených víček pohlédnu na Warda. Tirno na něj nevrčel, takže mě probudil až trpaslíkův hluboký hlas. Omlouvám se, musela jsem usnout. Brzy budeme muset zpátky k hlavnímu stanu, tam bude zahájení a ohlášení prvního úkolu. jen co se postavím na nohy, můžeme vyrazit. .Potuleně se usměji, hodím nohy z postlele a poškrábu Tirna za uchem. Gangy....spíš....usmíváš se, jako by se ti zdálo něco moc pěkného, je na čase vyrazit....co ty na to? Chci se tě zeptat, proč jsi navrhl na vůdcovství mě? .Upřeně se na Gangyho podívám a usměji se. Při pohledu na prince mi úsměv stuhne na rtech a odvrátím se. |
| |
| Z mojí poalandy se ozývá hlasité chrápání které neustává ani po hlasitém Wardově halekání.. Ten skřet je ale hnusnej.. Tak pojd ty prasečí rypáku ja ti ukážu.. Tak na co kurňa čekáš co ??asi se mi zdají divoké sny, trochu se na postely chruju ale jinak je chrápání pořád stejně hlasité.. |
| |
| Nešetrně kopnu do Boidiho a zahalekám: "Tož vstáva», ideme se pozera» co ptre nas ti sralbotkové připravili. No hej!" |
| |
| Z dřímoty mě probudí Cirien : Někdo to tady musí vést ... Já to být nemůžu , ty víš přibližně co nás může čekat ... a tvůj titul aspoň trochu usměrní Arynna , vévodkyně může poroučet princi ... mimochodem ještě jsem nebyl pod velením ženy ... pošlu tyto slova Cirien a posadím se na posteli . Chvilku se rozhlížím , trpaslíci zase dělají rámus , ale u nich se to dá čekat ... Vstanu , připnu si meč a jsem připraven jít s Cirien ... |
| |
| Převalím se na palandě a poté se na ni posadím Kurva co to robíš?!? Obořím se na Warda Taby se jeden ani nemůže vklidu prospat po pořádný žranici.. mručím si pod vousy.. Co kam že to dem.. Zase za tim vystrašenym jako minule?? Aspoň zas bude nějaká sranda.. uchechtnu se a zvednu se z palandy.. No tak dem ne ?? Zahalekám a vemu si ještě ze stolu do každé ruky půlku kuřete když se na mě Cirien dívá s otázkou v očích.. No co sakra po tom probuzení sem dostal hlad.. Zamručím na ní abych jí to objasnil.. |
| |
| Myslím ,že je na čase se vrátit. Teď když mám čistou hlavu... prohlásím nahlas. Zártoveň vstanu a pomalým ledabylím krokem se vydám k našim stanům. Asi po deseti minutách k ním konečně dojdu. V táboře se rozhlédnu. |
| |
| Všichni jste se vydali k hlavnímu stanu. Ruch už se poněkud uklidnil, většina lidí sedí na provizorních lavicích, které obklopují hlavní stan. Jedna jeho stěna je odstraněna a jde vidět dovnitř ze všech stran. Usadíte se také a čekáte, co se bude dít. Ze stanu vystoupí deset lidí v kápi, která jím přakrývá tvář- porotci. Dále je tam onen muž, který vás dnes odpoledne zapisoval, ten jediný má masku dole a usmívá se na celé kolo, pak promluví: Vítám vás dobrodruzi, dovolte mi, abych oficiálně zahájil Turnaj o Smaragdovou korunu. Toto, jsou lidé, kteří rozhodnou o vašem osudu, o životě či smrti. O vzestupu či pádu.l .Mluví dostatečně hlasitě, slyší jej proto všichni. V ruce třímá kouzelnou hůl, kterou se dotkne mísi, která stojí na stole. Z té vyšlehne obrovský zlatý plamen a ozáří mihotavým světlem okolí. Turnaj je zahájen. Počká, až se uklidní mumlání a šepot, pak klidně pokračuje. Jistě jste seznámeni s pravidli, přejdeme proto k věci. Přihlásilo se 36 skupin, zastupujících ty nejmocnější z mocných, jako je například Roghar II., řečený Modrý, Alastor I. a jiné mocnosti tohoto světa. Všichni splnily podmínky pro zápis do turnaje. Nebudeme vás déle napínat, zadáme vám první úkol. Můžete jej začít plnit okamžitě, jen co si ve svém stanu vyzvednete svou poštolku, spojku, která nás bude informavat o vaší úspěšnosti, nebo naopak. Odkašle si a pokračuje: Zadání prvního úkolu zní: -vaším úkolem je najít poslední žijící exemplář černého jednorožce, ,,ten, který je proklet,, nebo ,,prokletý,, jak je nazván svými nepošpiněnými druhy. Musíte donést pár kapek jeho mléka, samozřejmě, jde o klisnu. Klisně se nesmí nic stát, výtězí ten, kdo přinese její mléko neporušené, a v jednom z nejrychlejších časů. Do dalšího kola postupuje 26 skupin. Teď k místu, kde máte jednorožce hledat: na tomto místě dostanete první z hádanek, ta vám napoví, kde hledat, další dostanete pomocí poštolky na cestě. Vytáhne ze záhybů pláště list pergamenu a rozmotá jej. Jsem místo, kam odchází den spát, když má sestra noc nabývá vlády. noci jsem poddám a zavázán, ale slunce mi dává život. Mohu být zlo a smrt, ale nabízím i odpočinek a úkryt. .Sroluje prergamen, uschová ho v záhybech pláště a usměje se. Odpovědí je jedno jediné slovo. Až na něj přijdete, hledejte místo, kde ho nikdy nenajdete. Není to snadné, ale to už je spojeno s cenou. Tu poprvé uvidíte po splnění prvního úkolu. Mléko získá pouze jeden, ostatní však mají možnost pokračovat v turnaji, pokud získají mléko bílého jednorožce. Ten kdo získá mléko ,,prokletého,, však získá jednoznačná privilegia a samozřejmě obrovský náskok co se týče bodů.. Otočí se na porotu:Tito vás budou kontrolovat krok po kroku, každý den, každou noc. Pokud získáte mléko, vra»te se s ním do Alorry. Mnoho štěstí, budete jej jistě potřebovat. . Tak jak se objevili, tak i zmizí. Celá jejich jedenáctka se vám vypaří před očima. Zůstane jen hořící zlatý oheň. |
| |
| Zůstanu chvilku sedět a přemýšllím nad slovy a hádankou , které tu byly vysloveny . Podívám se po ostatních ... Taky tápají ... Momentálně mě nic nenapadá ... |
| |
| ...tož, čo by to mohlo by»??? Tož jeho švica je noc a kura deň ide spa»...no tož kurva večer...no ne... tam se neschováš vidíte jak se mračím, pak si zamyšleně přihnu z měchu s pivem......tož dobre a večer, ani rano, tož kurva měsic ani sluno to nebude bo neviem ak odpočivám na jakesim skurvenem slunku, alebo měsicu... znova zapřemýšlím, svraštím obočí a podívám se na špičky svých okovaných bot...znovu se zamyslím a podívám na nebe...pak se podívám na zem..pak dopiju měch... ...kurňa to slunko vali kliny do hlavy..taky hic kura jak ve vyhni...tož kurňa...postel nieje na odpočinek a kurva tež ne, ale do prdele, kde mám klid..no hej..už viem...stín...do hajzlu je to stín... Podívám se na Cirien a na Ganagarose, pak se k nim nakloním a řeknu: "Tož kurva už viem, už viem...poďme kdesi, kde je klid..." |
| |
| Podívámse ještě na prázdný vak a zamračím se: "A před tím by ještě bodlo pivo..." |
| |
| Překvapeně pohlédnu na Warda..Ty mistře trpaslíku?,Stále mě překvapuješ..Trochu tišeji trpaslíku, půjdeme zpátky do stanu a tam nám vše řekneš. Půjdeme?Podívám se po ostatních a vstanu. Protáhnu se a vydám se na cestu do stanu. Potřebovala bych koupel a spánek, hodně spánku..Smutně se pousměji....Možná později ve městě....jistě nebudu sama... |
| |
| Podívám se na Warda :Warde , nechvástáš se ? není mi jasné , bez urážky , jak to vyřešíš ... Zvednu se , nevěřím však , že Ward zná rozřešení hádanky . jdu za Cirien a Trpaslíky zpátky do našeho stanu . Taky jsi Cirien tak unavená z toho všeho ? pošlu jí dotaz . |
| |
| Vesele se otočím na Gangarose...vtisknu mu polibek na tvář a zašklebím se....Jak ty vždy poznáš, jak mi je? Cítiím se hrozně, jako bych nespala celý týden, potřebovala bych káď plné kouřící vody a masáž. Což je bohužel v nedohlednu. Mrknu a pak trpaslíka sjedu pobaveným pohledem .Že by ti to po tom pivu začalo myslet mistře trpaslíku?Ušklíbnu se vesele. Mám o poznání lepší náladu, než při zahájení, snad je to tím, že jsme o něco blíže rozřešení celé hádanky. Snad. |
| |
| Poslouchám pozorně co porotci říkají . Odpověď však neznám . Myslím , že na to přijdu ... chce to trochu času . Můj učitel mi taky kladl takové hádanky já je vždy vyřešil ... Pak slyším , jak jeden z těch prcků , řekne , že to ví . Usměju se ironicky , co by ten ochlasta mohl vědět , jedině kde se dobře zlít do němoty ... Cirien však už odchází , tak se zvednu a jdu s nima zpět do našeho stanu ... |
| |
| Ha Warde ty máš vždycky dobrý nápady!! Vezmu si od něj měch.. Já bych vám stou hádankou rád pomoch ale opravdu netušim co by to mohlo být.. Zašklebím se na ostatní a přihnu si z měchu.Ostatně Ward už na to přišel.. dodám a vyrazám za ostatnímy do stanu.. Hej Ciri nedáš si taky pivo?? Treba po tom budeš chytrá jako Ward.. propuknu po těch slovech v bujarý smích.. |
| |
| Když dojdeme do stanu dojdu ke stolku, kde se chopím dalšího stehna vezmu si korbel s pivem. pak se svalím na svou palandu a promluvím: "Tož kurňa nesu si jist, ale ak som nad tim uvažoval tož to místo je stin, no ne...sa pozeraj...potrebuje slunce k tomu aby bol, no hej a kde si odpočineš při sluném dnu? Tož ve stinu no ne? Tož kzurva a je poddán noci, bo je v něm šero ne...tož co..je to tak alebo ne?" optám se tiše a možná i trochu ustaraně... |
| |
 | soukromá zpráva od Jefim pro |
| |
| Užasle se na Warda podívám . Sakra tys na to přišel brachu , řeknu mu užasle a poplácám ho po zádech . Na to si musím připít toho tvého piva . Dej mi prosím loknout .... Na tebe Zavdám si na oslavu toho , že na to Ward přišel ... |
| |
| Široce se na tebe usměju, zazubím, odříhnu si a otočím půllitr dnem vzhůru, "Nemám, tož, ale keď sa pozeraš tam na ten stol, tak určo na něčo naraziš. Hej? a aniž bych čekal na Gangarose zvednu se, doliju svůj půllitr i jeho a podám mu ho. "Tož buď zdráv," pak se ještě podívám na Boidila a naleju mu taky... |
| |
| Ha cože nepiješ náhodou víno?? Eště před pár dny si tvrdil že do něj přidáváme chcanky.. zachechtám se při Gangarosově požadavku.. A pak kdo měl narážky na nás trpaslíky?? Zatím sme vám docela k užitku ne?? Teda aspoň Ward.. Vydám ze sebe mezi smíchem.. Při tom se s úšklebkem podívám na Arynna.. Na to by sme se měli napít všichni!! zahalekám k ostatním.. |
| |
| Nejprve si vyslechnu změní prvního úkolu a pak se zamyslím nad hádankou Jsem místo, kam odchází den spát, když má sestra noc nabývá vlády. noci jsem poddám a zavázán, ale slunce mi dává život. Mohu být zlo a smrt, ale nabízím i odpočinek a úkryt. chvíli přemýšlím ,ale když zaslechu že na to přišele trpaslík nechám toho. Tak přeci nebudou k zahození... usměji se. Jak je to tedy s tou hádankou? Jaká je odpověď mistře trpaslíku? promluvím na trpaslíka co říká že zná odpověď. |
| |
| Udýchaně vtrhnu do stanu. Skrčímse za nejbližší předmět. V očích mám hrůzu a děs a vypadá to, že si vás vůbec nevšímám. Vypadám jako žebrák, mám slepené mastné černé vlnité vlasy, jsem poměrně vysoký, hrozně bledý a hubený... sedím tam a třesu se... |
| |
| Okamžitě ,tasím měč a přiskočím k žebrákovy. Co jsi zač!!!? Že nás tak přepadáš?!! vykřiknu na něho ,ale jedním okem se podívám ven ,abych zjistil jestli nejde někdo za ním... |
| |
| Při příchodu nečekaného návštěvníka sebou cuknu a stačím ještě zabránit Tirnovi, aby se na muže vrhl. Přikáži vlkovi, aby zůstal u postele a jdu se zvědavě podívat na roztřepaného muže. Je vám něco? Vypadáte poněkud vyděšeně....stalo se vám něco? Co tu chcete?Zahrnu ho otázkami...přiblížím se k němu a s důvěrou jej klidně vezmu za ruku. Odvedu ke stolu a nabídnu mu něco z jídla. Vemte si a teď nám řekněte, co tu děláte? |
| |
| Skrčím se ještě více a zarazím hlavu mezi ramena asi jako želva do krunýře a pak tichým hlasem šeptám: "Neubližujte mi, neprozrazujte mě velkomožný pane, mohl bych vám být užitečný," řeknu tiše a možná plačtivě... |
| |
| "tož kurňa," zahulákám a náhle se mi v ruce odnikud objeví sekera, je to sice jen vrhačka, ale i tak na tu vzdálenost... Pak když se podívám na Cirien zahuhlám si: "Tož děvčica, si mladá a důvěřivá, tož dófám že si sa nespletla..." |
| |
| Položím půllitr s pivem na stůl a chci něco říct Wardovi . Vtom vletí do stanu nějaký hastroš a krčí se u mé postele . Thiruw je už u něho a řve na něj. Já dám ruku na jílec meče a popojdu k východu , protože to vypadá , že ho někdo pronásleduje ... |
| |
| Kývnu Gangarossovi a vydám se s ním k vchodu, kde si stoupnu do dveří. Cestou z kavalce zvednu svou dvoubřitku a líbezně jí polaskám. Pak se po boku Gangarose postavím do stanového vchodu... "Tož uvidime, kto ho naháňa," |
| |
| Překvapeně pohlédnu na ostatní....To jste tak slepí, nebo tupí? Copak nevidíte, že ho něco pořádně vyděsilo a vy na něj takhle....styďte se...i ty Gangarosi.Vlídně na muže pohlédnu a zašeptám:Neboj se jich, jsou jen velmi ostražití, teď, když víme první úkol, kdo jsi? |
| |
| Nechápavě pohlédnu na cizince Jak si mě to nazval? Velkomožný Pane?! No to se musím zasmát. Zašklebím se na cizince a vyjdu před stan. Tak já sem Velkomožný...Pán...To rači ne... Co navrhujete? promluvím k ostatním skrze plachtui stanu. |
| |
| Vytasím sekeru a zařvu Kurva co tady chceš!! A mávám sekyrou před chlápkem co vpad do stanu ta deď už je celkem obklíčej Gangou a Wardem... Radši vysvětli co tady děláš a hned!! Znova se na něj obořím.. |
| |
| po zjištění , že trpaslík opravdu uhádl hádanku se zakaboním a po Boidlově poznámce po něm hodím nenávistný pohled . Už už bych něco řekl , co by mě mohlo mrzet , když tu do stanu vrazí jakýsi tulák a brble něco . Nelíbí se mi , že ho Cirien zve hned ke stolu a tak se ozvu : Cirien počkej . Nevíš co je zač a už ho tady hostíš ! Co když někoho zabil a oni ho te··d stíhají . Počkej s tou dobrosrdečností ... |
| |
| Náhle před Cirien padnu an kolena, "Děkuji, děkuji velkomožná paní," říkám tiše a zadýchaně a líbám ti ruce, pak se vyděšeně podívám ke vchodu: "Pronásledují mě? Elf ve zdobeném plášti a vysoký blondýn v krunýři? S velkým mečem!?!" pak chmátnu po stehnu a začnu se nacpavát. Pohár piva, maso, hltám jako někdo kdo už týdene nejedl a když se na mne podívate tak to vypadá tak, že to tak skutečně je... |
| |
| Já se nemám za co stydět Cirien , ani ostatní . to co nám tu vypráví může být pěkná báchorka ... řeknu břitce Cirien . Jsi moc důvěřivá ... obrátím se na trhana a zeptám se ho proč tě pronásledují ? |
| |
| Podívám se ublíženě na Arynna.Možná lepší dobrodrsečnost, něž přehnaná pýcha a ješitnost. .Sjedu jej nevraživým pohledem a pak jej zcela ignoruji .Tirno, běž, víš co máš hledat. zavrčím a dál se věnuji muži. Žádná velkomožná paní, jmenuji se Ciri....jez pomalu, zaskočí ti, nechci mít na krku další mrtvolu... po tvých proásledovatelých se podívá Tirno...možná i někdo z družiny...Co jsi jim udělal, že tě pronásledují?Usměji se na něj. |
| |
| Mezi sousty se stále dívám ke vchodu a přes zuživé žvýkání snažím se říci: Neprozraďte mne a já Vám prozradím odpověď na hádanku." |
| |
| Gangarosi, je v hrozném stavu, nebuď na něj takový, nebo z něj nedostaneme nic. Musíme na něj pomalu...za tu předchozí větu se omlouvám...taky se mi to příliš nelíbí....Smutně se na něj usměji a dál se věnuji muži. Očekávám jeho odpověď. |
| |
| Přicházím k vchodu k Gangarosovi a Wardovi . Projdu kolem nich a postavím se ven abych viděl má-li ten žebrák pravdu . Proboha Cirien opravdu musíš každého zachraňovat ? máme dost jiných starostí ... |
| |
| Stále před vchodem čekám jestli se neukážou prnásledovatelé našeho nového neznámého. Tady se zatím nic neděje. Co dělá ten cizinec? A co s ním uděláme? volám do stanu a čekám odpovědi. |
| |
| Poté, co zaslechne Cirien přestane na chvíli jíst a řekne:Zastihli mne v nesprávný čas na nesprávném místě a hned se do mne pustili..." |
| |
| Já se hlásim dobrovolně!! Warde deš taky ?? zahalekám na Cirien a pomalu vykročím ze stanu za vlkem..Nějaký špičatý ucho tady nebude nikoho obtěžovat... Venku ještě chvilku čekám na Warda ale opravdu jen chvilku než bych ztratil vlky z dohledu.. |
| |
| Cirien , nevíš co je zač a hned ho hostíš , jsem zajedno v tomto případě s Arynnem . Nevíš co udělal , nevíš proč ho honí , jestli ho vůbec někdo honí , jestli se nechce jen k nám vloudit .Třeba je to špeh jiné skupiny , nevíš ... |
| |
| Mluvím k Ciri s důvěrou v jinak vyplašených očích Měl jsem prostě hlad a oni se cpali, jak bezední, maso házeli psovi, tak jsem se připlížil pod jejich stůl abych se také trochu poměl a vyslechl jsem něco, co jsem nejspíše slyšet neměl... od té doby po mě jdou" |
| |
| Nečekáte dlouho, Tirno před stanem začne nepříčetně vrčet. to už i trpaslíci vidí dva muže, přesně jak je popsal cizinec. Míří přímo k vašemu stanu a cosi vykřikují. Elf se zastaví v uctivé vzdálenosti od vlka a zakřičí.Vydejte nám toho bastarda, kterého schováváte. Dělej ty bečko, co stojíš před tím stanem. Hej, tak co bude? Rozčíleně řve na celé kolo. |
| |
| Naslouchám dění u vnitř.Jo to mi něco připomíná...v nesprávný čas na nesprávném místě...a pak jsem zkončil tady. Nemůžu si sice stěžovat ,ale přece... zavspomínám na den kdy jsem potkal Gana a na noc kdy nás na ulici sebrali a odvedly do věznice. No mohly bychom se zeptat jeho pronásledovatelů ,kdyby tady byly... nadhodím ledabyle návrh |
| |
| Stojím s trpaslíky venku a pozoruji elfa jak řve . Nemám sice ty dva rád , ale jsou to členové naší družiny : Držte huby a kliďte se odtud sic pocítíte naše zbraně . Navíc my nikoho nemáme ani neschováváme . A tyhle dva nejsou bečky ... tu poslední větu řeknu s odporem , ale trpaslíci patří k nám a ti dva jsou náš společný nepřítel ... |
| |
| "Tos povedal kemu ty oslouchý šmejde? heh...čos povedal? Došl ati slova?!? Kurva ešče raz jedneho slova kura zkopu ti gule tak, že iný bude muset obskáka tvoju běhnu za teba!" křiknu po elfovi. |
| |
| připojím se ven k trpaslíkům a Arynnovi , aby ti dva viděli s kým mají tu čest ... |
| |
| Elf se po vás nevěřícně dívá. Pak nepříčetně zařve. Slyšel naši družinu, jak se bavíme o hádance, ví odpověď....musí zemřít, a pokud jej nevydáte sami, tak si ho vezmeme a první půjde ten vlk pak ty dva sudy.....Vztekle tasí meč a vyrazí na vás. |
| |
| Zasměju se a rozeběhnu se proti elfovi... Běžím sice pomaleji, než ten špičatouch, ale to nevadí....sekeru mám obouruč a mám ji připravenou ke krytu, ne k útoku... "U Reorxova vousu, a» chcípnou všici zkurvysyni!!!" řvu. |
| |
| Bečko? Ty mi budeš říkat bečko? Ty jeden zakrslíku? To si nenechám líbit. zařvu na pronásledovatele a s taseným mečem dojdu k Tirnovi. Tak se podíváme co v tobě je ... Chceš taneček? Nebo si taky můžeš promluvit s mím mečem... navrhnu nepřítely. |
| |
| Když dobíhám na místo střetu proti elfovi, zpomalím, a pak pokud půjde o vodorovný sek budu prostě krýt sekerou a útočit pak toporem elfovi na rozkrok, půjde-li svisle kryju se sekerou nad hlavou a útočím v předklonu přilbou...opět an ta samá místa... |
| |
| Takže taneček...neuvědomuje si jakou chybu dělá... pomyslím si Co bude lepší...meč nebo magie...Meč! Nejprve poznáme neřpítele. S taseným mečem se tedy vrhnu po Elfovi a pokusím se ho zastavit. Ty si chceš hrát co? zabručím na něho. |
| |
| S obrovským napětím mezi sousty hledím z bezpečné vzdálenosti nejlépe neviděn na to jak se před chvíli neznámý člověk pere za můj život... Takhle nějak si člověk dělá přátele... |
| |
| Elf takovou reakci nečeká. Vykřikne překvapením a složí se v mrtvolné křeči na zem. Ani nestahl pozvednout meč. Druhý muž zděšeně vykvikne a dá se na útěk. Nic jej nezajímá, jen to, aby si zachránil kůži. Pomalu se vám ztrácí z očí. Mrtvý elf leží na zemi a slepě na vás hledí vypoulenýma očima. Tirno k němu přijde a lehce jej očichá, zvedne svůj čumák od krve, oblízne se a pak nevinně zvedne nožku. Elfa pokropí žlutá tekutina, Tirno zavrčí a klidně se ztratí ve stanu. |
| |
| Přijdu k Ciri kleknu před ním a začnu mu děkovat: "Záchranili jste mi život, možná není moc, ale já si ho docela cením a tak dovol abych ti nabídl své služby, budou-li ti k užitku...." |
| |
| Podívám se na Thiruwa, pak na vlka a na mrtvého elfa... Usměju se na mého spolubojovníka, a pak mu nabídnu svou pravici... očividně zatímco jsim kryl elfovu ránu a vražel mu helmu do slabin, Thiruw »al mečem... "Tož dobrá práca mladej," řehtám se. "A raz sa ho zbavme, kolem mrtvol bévá horko..." |
| |
| Polekaně sleduji dění kolem, raději zůstanu s cizincem. Když si přede mnou klekne, vyděšeně jej postavím na nohy. Neděkuj mě, já jsem nic neudělala, to ostatní, zvláš» Ward a Thiruw...těm poděkuj...nikdy...slyšíš, už nikdy si přede mnou neklekej, jsme si rovni, copak to nikdo nechápe. Teď mi řekni, co jsi slyšel...ano? Vážně se usměji a mrknu na Tirna. |
| |
| Přijdu k Thiruwovi a Wardovi: "Děkuji Vám pánové a vězte, že ode dneška jsem vám zavázán svým životenm chrabří páni," |
| |
| Mřejdu nad mrtví elfem..Opravdu dobrá práce. Takováto spolupráce se jen tak nevidí ,ale měl jsi docela štestí že jsem nepoužil magii protože bych asi zasáhl tebe. pochválím si. Pak se vydám zpět do stanu. Tam se podívám na toho žebráka velice zvláštním pohledem ,který může znamenat cokoliv. A teď jsi na řadě ty hošíku. Nemysli si že je jsme ho zabili k vůli tobě , byla to věc cti. Pověz mi to co si slyšel a proč tě chtěli zabít. Ta mrtvola povídala ,že jsi slyšel něco co jsi neměl. promluvím podivně vážným tonem. Mluv! |
| |
| "Kurva aký já su pán, " řehtám se a věsím si sekeru na záda a chytám mrtvýho elfa za nohy a táhnu ho do stanu, tam an něj hodím nějakej kus látky ale před tím ho nezapomenu prošacovat a zbalit jeho meč. Pak ho snad s něčí pomocí odtáhnu nejkratší cestou k lesu... |
| |
| Elf měl u sebe váček s 20 zl , meč, plátovou zbroj a list s instrukcemi ohledně turnaje. Jde o jednoho z účastníků. |
| |
| "Oni znají odpověď na hadánku, a že ste mě zacchránili tak vám ji tuze rád povím," řeknu ciri a Thiruwovi... |
| |
| svleču ho se zbroje, zlaté přesypu do svého váčku a scovu je. zbroj nechám ležet v rohu u ní i meč. pláštěm to přikryju, a pak za pomoci Boidiho odtáhnu mrtvolu do lesa, kde jí necháme ležet pod nějakým vývratem... |
| |
| Spiklenecky se usměji, nakloním se k Vám blíže a zašeptám... je to stín.... |
| |
Po vyslechnutí úkolu se znovu odpojím od naší skupiny a jdu na "průzkum okolí" hmm... tady je lidí... až budu zase na mizině, tak vím, kam se vždycky vydat. usměji se tadyse to musí slízat... je tu lidí... a že bych si trošku něčeho pobrala už teď? no... ale na to je tu až moc lidí... a moc očí... a zamířím hledat místo, kde není skoro nikdo... nenápadně vlezu do prázdného stanu a začnu se přehrabovat ve věcech, které tu jsou to by bylo, aby tu nic nebylo... říkám si naštvaně a všechno pořádně prohledávám... |
| |
soukromá zpráva od pro no jen takovej nápad... |
| |
| Podívám se po stanun a trochu neurčitě a rozzpačitě se na všechny usměji:Tož mrtvole je v křacích a jámám žízeň jak šlak, dojdu k stolu a zase si naleju piva. Pak se dlouze dívám po všech ve stanu až mi zrak spočine na Jinnym, na tom zatarceném šotkovy: "Kurva, čo to máš na tem krčisku?" řeknu rozčileně a ukážu i ostatním medailon ve tvaru jednorožčí hlavy... "Kapke podivná shoda náhod, no ne? " optám se přísně... "A Cirien ty mi prosím daj mapu, bo aj v tem lese by i lef zabludil...a já okolí znám ak Boidilovi prdy, tořž to značí že tež na prd..." |
| |
| Za Wardem se do stanu přišourám se smíchem i já .. Zas vo jedno šikmoouško míň.. dál se chechtám a jdu ke stolu za Wardem NAlej mi taky chlape.. Běhat po lese jak elf.. To neni nic pro mě.. Vemu si od Warda podávaný korbel a jěště kousek masa ze stolu.. Třeba to neni náhoda.. zahalekám se zájmem na Wardovu poznámku o medailonu... Třeba je tendle dojnice naší družiny.. lehce se zachechtám.. |
| |
| Takže odpověď na otázku :"Jsem místo, kam odchází den spát, když má sestra noc nabývá vlády. noci jsem poddám a zavázán, ale slunce mi dává život. Mohu být zlo a smrt, ale nabízím i odpočinek a úkryt." Je tedy stín, povídáš. To by dávalo smysl. řeknu cizinci klidně a přátelsky. Teď ještě kde ten stín hledat. řeknu si Aha teď mě napadá že jsem slyšel o něčem co se jmenovalo Stínové moře.... Asi nevíš ,kdy ten stín najít? |
| |
| Sledoval jsem souboj Warda a Thiruwa s těma dvěma muži s rukou na jílci meče.Ale nezasahoval jsem do něho . Oba jsou , myslím dost zkušení na to aby jim dali co proto ... Stojím proto s Boidlem a Arynnem opodál , připraveni zasáhnout pokud by bylo třeba. Nebylo jednoho muže zabili , druhý utekl . Divím se , že se vůbec do toho souboje pouštěli . Dva proti celé naší družině ... moc šancí neměli ... ten už tu korunu neuvidí ... Když Ward přitáhne mrtvolu elfa , vejdu do stanu a jdu k Cirien . Té právě neznámý muž říká znění hádanky , kvůli které jsme právě zabíjeli . Po zjištění , že je to stín , se sarkasticky zasměju : Cirien , teď víme už to co jsme už věděli . Ale navíc jsme si už dokázali udělat nepřátelé z jiné družiny . Myslím , že bychom se měli nachystat na to , že ho někdo přijde pomstít . Jen teď jich bude víc ... Podívám se na trhana a dodám jen : doufám , že nám bude prospěšný . Když už jsme se za něho prali ... a ještě asi budeme ... nevím , nedozvěděli jsme se nic nového ... |
| |
| Spolu s Gangarosem a Boidlem sleduji souboj trpaslíka a Thiruwa s elfem . Rychle je vše vyřízeno a elf je mrtvý . Druhý muž utekl ... Je fakt , že se ten prďola s tou sekyrou ohánět umí ... asi něco v něm bude ... Vcházím zpátky do stanu a jdu k Cirien . Ta je s tím neznámým u stolu a něco si vykládají . Jdu ke stolu a naleju si číši vína a chci se napít . Vtom uslyším od neznámého , jak říká důležitě Cirien , že znění hádanky je stín . Vyprsknu hlt zpět do číše .Podívám se na Všechny u stolu a poslechnu si co říká Gangaros . Tak kvůli tomuhle se zabíjelo , kvůli tomu co už víme ... Gangaros má pravdu , přijdou další , smrt musí být pomstěna ... Cirien , musím souhlasit s Gangarosem . Tohle už víme a smrt toho elfa bude chtít někdo pomstít ... Měli bychom se na to připravit . Navíc přijeli jsme na turnaj , bojovat o korunu a né se bít o cizí kůži , která nám nic nepřinese . |
| |
| "Tož kurňa, co stalo sa stane se, ale my sa s tim srovname, no že chlapca sme zabili nič neznamená. Ak pro něj pridou, tož tež jim nařežem no ne? Tož princatko nemá meč zbytečně ne? něčo vás tam naučili ne? Gangare vypadáš jak dobrý bijec noa kura Bojdil tež umí sekerou. A Thiruw je tež dobrej, tak čeho sa bat?" optám se usměvavě zatímco chlemtám pivo... |
| |
| Ward má recht.. Co se stalo už nevrátíme ne??napiju se po těch slovech z korbele,říhnu si a pokračuju Tak chlape povídej čím nám můžeš ještě bej užoitečnej kromě toho že lákáš ty elfsky otrapy pod naše sekyry.. zeptám se trhana se smíchem a znova si přihnu z korbele.. Sednu si na postel, na kolena si položím tác s pečeným kuřetem a začnu se ládovat pohledy však občas sjedu neznáméno... Tak co se bude dít teď?? |
| |
| Podívám se na neznámého . Umíš zacházet s mečem ? Tady Ward by ti mohl věnovat meč toho zabitého elfa ... Pak bys byl k něčemu prospěšný ... Určitě budeme potřebovat bojovníky , dobré bojovníky ... Pak se otočím na Warda : Tak co brachu , dal bys mu ten meč ? Ty máš ty svoje sekyrky a on by ti mohl překážet ... řeknu s úsměvem a zvednu směrem k němu číši vína ... |
| |
| "Daj mu svoje mečisko, to železo co mel ten elfak je skvela zbraň...nesu si jist, ak se stím bude oháňat..." zavrčím, ale pro meč zajdu a ukážu vám ho... |
| |
| Prohlédnu si meč . Obyčejný , dobře však vykovaný , se zdobeným jílce a elfskými runami na něm psanými . Warde ten meč není žádný skvost . Je to pěkná kovářská práce , trochu zdobená , ale je obyčejný ... Jsi pěkný hamoun , stejně mečem nebojuješ , takže ho máš k ničemu . A tady tenhle muž ti ho může v budoucnu , až se zmůže k nějakým penězům , zaplatit |
| |
| "No tož dobre, taky vidím že to nejni žadna extra hračka, kurňa sem robil kovářa ne...ale nevim uvidíme co s tim dovede, ale davam mu ho len kvoli tobe Gangare, zbroj ku ale nedam..v te je peknejch par desitek ne-li sto zlatejch..." zabručíma podám meč Jefimovi... |
| |
| Haha.... To máš za to že si zapomněl na slušný vychování.. zašklebím se na Warda Jen mu ten meč dej.. Stejně by ti nepřines nic dobrýho je špučatejch uch... ukazuju na runy a stejně Gangaros má pravdu seš hamoun.. Nezapoměl si se náhodou domluvit s Thiruwem?? He?? Nesejmuli ste ho snad společně?? začnu na Warda dotírat Má na ten meč stejný právo jako ty.. zachechtám se |
| |
| No vidíš Warde , tak se mi líbíš . Nejsi takový hamoun jak se na trpaslíky říká . Díky tady za něho ... A už se nemrač a pojď si připít na naše zdraví . Zvednu číši vína a chci si z Wardem při»uknout ... |
| |
| "Jo, ale on by ho tam nechal ležetr...já ho odnes..ale o tu zbroj sa šábnem.neboj sa...ů zamračím se... |
| |
| "ůjo, jo, na zdraví..." ´tuknu si s Gangarosem..."A» slůží...a co ten medailon?" vzpomenu si... |
| |
| Jo jen mu ho dej Wrade Já mam taky svoje. Bvě ruce a dva meče. Třetí by mi byl k ničemu. řeknu s úsměvem trpaslíkovi. Pak se popdívám na zlatou zbroj. Pěkná ,ale než si člověk zvykne na nové vybavení... řeknu si. Tu zbroj by jsme mohly třeba prodat a pokud jde o ten medailon. Třeba exsituje někdo kdo by chtěl zpět. Samozřejmě za nějakou tu službičku či něco jiného. pokračuji kameným úsměvem. Co ty cizinče. Nějak jsem přeslechl tvoje jméno. Umíš zacházet se mečem? Nebo by jsi s ním spíše něco udělal? poračuji směrem k cizinci. |
| |
| «uknu si s Wardem a podívám se na medailon na svém krku. Málem bych zapoměl , že ho mám ... Warde , ten jsem dostal .... ani nevím naco je , ale je pěkný ... Hmm ... co jim mám říkat o setkání s vílou , a» jim to řekne Cirien , pokud bude ona chtít ... |
| |
| Nechápavě se podívám po ostatních. Jsem viditelně nervozní . Vrátí se, tím jsem si jista. Nejlepší bude vyrazit co nejdříve, je jedno kam, hlavně daleko od Alorry a všeho toho zmatku. Medailon....ano jistě...ten je od Fairy, jsem si jista, že nám ho dala záměrně...neuhodli by jste, kdo je jeden z porotců. Sarkasticky se usměji. Kdyby jen věděli co jsou někteří porotci zač, asi by se zhrozili...takový vlkodlak v zádech...no nechám toho.Chtěla nám pomoci, to je jisté, znám ji již dlouho. Mapu samozřejmě mám, i když si nejsem jista, zda nám pomůže. Musíme odtud rychle zmizet. Vztekle přijdu k posteli a nahazím všechny své věci do batohu, do torny hodím pár věcí ze stolu a usměji se na spícího šotka. Pak se k němu skloním a jemně ho probudím. Pojď příteli, je nejvyšší čas vyrazit, tebe by neprobudila ani královská armáda, kdyby tudy procházela. |
| |
| Nechápavě se podívám na Ciri...Ví něco co nám neřekla...něco tají. No tak Cirien! Prozraď svá tajemství... Ciri? Jsi v pořádku? Čeho se tak bojíš? Proč bychom odtud měly utíkat jako nějací zločinci? pokud vím není proti pravidlům zabíjet členy jiných družin. položím Ciri nějaké otázky a sám se začnu balit. Moc toho nemám.Většinu věcí mám pořád u sebe. Svoji zbroj neodkládám,měče mám u pasu.Akorát mám svoji tornu a koně. Do torny si uložím nějaké jídlo a trochu vína. Pak seberu dva prázdné měchi a naplním je vodou. Ty si připoutám k pasu koženými provázky. Svou přikrývku rychle smotám a dám ji na svého věrného koně. |
| |
| Kouknu zvědavě na Thiruwa. Copak jste to ještě nepochopili? Ta poštolka je posel samotné bohyně Mae- bohyně povětří a létajících tvorů, díky ní budou porotci sledovat každý náš krok. .Překvapeně se podívám na nádherného ptáka nna bidle, kterého jsem doposud přehlížela. Málem jsem na ni zapomněla. Porota vidí vše a vše také zapisuje, přidělu je nám něco jako body....už teď jsme se velmi prohřešili...mohou nás klidně vyloučit...to nesmíme dopustit. Za celé trvání turnaje ještě nikdo nezemřel tak brzy... mám strach, aby nás nevyloučili. To neudělají, pokud budeme už na cestě. Přejedu zvědavě očima po ostatních... |
| |
| "Kurva je to náš boj, oni nás do boja poslali, tož tak sa bijem,a le ak povedaš cérko, ty si vodca tak nás veď, já su připraven...skoro..." chmátnu po džbánu piva a naplním jím vaky... "Včil možeme jis»," řeknu spokojeně a zvednu svůj vak a potěžkám sekeru... |
| |
| Ale to potom také vyděly ,že si začal ten Elf a mi se jenom bránili...Ale asi máš pravdu měli bychom odtud co nejrychleji odjet. Půjčíš mi tu mapu? rozmlouvám s Cirien. Snad v fté mapě bude místo kde by se dal najít ten Jednorožec... |
| |
| Vytáhnu z torny poněkud pomačkanou mapu a s úsměvem ji podám Thiruowi. Doufám, že nám pomůže, nejlepší by bylo vyrazit do nějaké větší vesnice, nebo města a zkusit štěstí tam...knihovny, školy čarodějů....anebo....mé panské sídlo...Arden...mám obrovskou knihovnu.....Překvapeně se podívám po ostatních.Mohlo mě to napadnout hned....nesmíme ztrácet příliš čas.... |
| |
| Není proti pravidlům někoho zabít , ale je třeba být aspoň na začátku trochu diplomat . Ne si hned všechny poštvat proti sobě Thiruwe ... Ale to je teď koneckonců už jedno . Rychle se zbalme a vypadněme odtud . Posbírám si zbraně a výstroj a vynesu to ven , ke svému koni. Tam to uvážu k sedlu a zavolám na Boidla: hej brachu , hejbni tvými kostmi a přines svoje věci , jinak poběžíš za náma ... Pak jdu zpět do stanu a zeptám se Cirien : No jo Ciri , ale jakým směrem teď ? Víš už to ? |
| |
| Po Ciriiných slovech si sbalím své věci , vezmu meč a jdu ke koni. Tam to naložím a čekám na příští věci ... Ještě jsme pořádně nezačli a už musíme utíkat ... Ciri se to začíná vymykat ... Toho chlápka jsme neměli zachraňovat , stejně nic nového neřek a jen přinesl problémy ...hold , když velí žena ... |
| |
| Zavrtím hlavou a smutně se usměji. Musíme znát odpověď na druhou otázku....kde nenajdeme stín...zdá se to tak lehké....jak to vypadá, tak není....co takhle vyrazit do Shargonu...je to nejbližší město u Alorry....dostatečně daleko a velmi vyspělé...snad tam se dozvíme odpověď...vás nic nenapadá?Ruka mi instinktivně vyjede k přívěsku na krku a zamumlám.Pomož nám i s tímto...prosím....potřebujeme pomoc, ani nevíš jak moc....zavařili jsme si to, vím, ale potřebujeme najít správnou odpověď....Osedlám svého koně, počkám na šotka a vyhoupnu se do sedla. Tirno už poslušně čeká u mých nohou. |
| |
| Pořádně si upnu vaky a počkám na Boidila, pak se spolu postavíme vedle vašich koní a připravíme se na pochod... |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro |
| |
soukromá zpráva od pro Já nic, já jen.... Vlk? Vždy» jsem tu žádnýho... proboha... Asi jsem si.... si spletla stan... mohu se zeptat, co se stalo, jak jste mluvil o tom vlku? zeptám se zvědavě a snažím nějak neříct, že patřím zrovna k oné skupině... když se ke mě pořád přibližuje, začnu se mírně posouvat dozadu... |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro |
| |
| Když nasedáte na koně, uslyšíte někoho vykřiknout a pak zvuk trhající se látky. Uvidíte jediné...řítí se k vám Mirian a v těsném závěsu za ní ten samí muž, který vás před chvílí napadl a zbaběle utekl. Má tasenou zbraň a hodlá Mirian zasáhnout....v očích má šílený výraz. |
| |
| Okamžitě vyběhnu k němu, skulím se přes rameno parakotoulem a sekerou mu podseknu nohy, toporem ne ostřím, pak mu dupnu na nárt a rozdrtím mu ho... |
| |
| "U Reorxova vousu, a» chcípnou všici zkurvysyni!" zařvu přitom (málem bych byl zapomněl:-)) |
| |
Rychel doběhnuza druživou... Panebože... to je běh jak o život... počkat... to je běh o život! když jsem těsně u našeho stanu, prudce se obrátím čelem k muži. Během otočky hodím na ostatní z naší družiny víraz, který říká, pomocte mi! Rychle natáhnu ruce za krk na záda a během okamžiku před sebou držím obě šavle a jsem v bojovém postoji. čekám až muž doběhne ke mne a zaútočí... |
| |
Paněbože na nebesích... fuj! aodflusnu si k nohám elfa Že se nestidíš , snažit se zabít slušnou holku, která ti nic neprovedla! potom se otočím a dojdu k Cirien Jak se bude pokračovat? doufám, že zas nebudu muset trávit dny v koňském sedle... |
| |
mh: Ward -> třeba jo |
| |
| Napřáhnu se na cizince nově získaným mečem - držím ho sice jako prase kost, ale v očích mám odhodlaný výraz. "Nechte mne na pokoji, nic jsem vám neudělal. A jestli ti jde o toho elfa, tak je-li někdo tak blbý, že urazí trpasličího bojovníka a pak mu naběhne na sekeru, tak si myslím, že se na svou inteligenci dožil celkem požehnaného věku!" |
| |
| Již sedím na koni ,když slyším Mirian. Ohlédnu se tedy za ní a spatřím toho druhého bojovníka. Tak teď už toho mam dost... řeknu si a pečlivě zamířím rukou k útočníkovi . Dávám si velký pozor abych netrefil mirian....Igni... vyjeví se mi v hlavě jediná myšlenka. Pak už je jen vidět jak z mé ruky vylétne menší ohnivá koule mířící přímo na jeho nohy. Tentokrát by ti dám šanci se před smrtí vypovídat... |
| |
| Jsem zpátky ve stanu a cizinec se začíná projevovat . Chytl meč a napřáhl ho před sebe v obrnném postoji a vynadal nám . Mečem míří ke mě , ale očima těká po celém stanu ... Je vidět , že asi moc velký bojovník nebude , nebo je velmi nervozní a rozrušený , protže jeho postoj je velmi neobratný a kryje se velmi špatně.Vytáhnu tedy svůj dlouhý meč a jen lehce mu ten jeho odsunu dolu , jen jakoby gesto . Pak zase schovám svůj zpět . Chlape , my ti taky nic neděláme . Mohli jsme tě vydat tamtěm , ale neudělali to ,takže bys nám mohl být zavázán , aspoň trochu . A to , že ti nedůvěřujem bude asi proto , že tě neznáme ... Kdo jsi ? Vždy» ses ani nepředstavil , a už tady vyhrožuješ mečem , který si dostal ... nejdřív si musíš naši důvěru získat ... Chci pokračovat , ale slyším hluk venku . Rychle vyběhnu s mečem v ruce v očekávání zlých věcí . Sakra , že by byli tak rychlí ? Tam vidím jak u nohou Warda leží nějaký muž a skučí . O kousek dál stojí Mirian se zbraní v ruce a pozoruje to .Sakra Warde ty máš dneska štěstí na souboje ... Samotný nejvyšší u tebe musí stát ... volám na trpaslíka a s mečem v ruce běžím k němu . Až tam si všimnu , že je to ten muž , co utekl před chvílí z boje před stanem... |
| |
| Stojím venku u koní a srovnávám si postroj. Sakra , kde je ta Mirian ... Od přečtení toho pergamenu a našeho rozchodu jsem jí neviděl ... ještě aby se jí něco stalo ... Pak uslyším dupot nohou ... Rychle vytáhnu meč a běžím k místu , kde to slyším . Mám zakrytý výhled , slyším to za našimi koňmi . Když objehnu koně vidím , že znovu zasáhl Ward jako první a nějaký muž mu leží skroucený u nohou ... Sakra to je přece ten co utekl ... Dívám se jestli nevidím nějaké další , ale byl asi sám . Kousek vedle stojí Mirian , zhluboka dýchá a drží šavli v ruce ... Ajejej ... asi pronásledoval ji a Ward ho skolil ... Rychle dojdu k ní , chytím ji za ruku. Cítím její tep , je hodně rychlý . Miri , proboha , co se ti stalo , nemáš nějaké zranění ? |
| |
| skláním se nad mužem ležícím u trpaslíkových statných nohou, trochu bojácně, připraven uskočit. Zadívám se mu do očí a říkám: "Máš štěstí, že tě tuhle dobrý trpaslík protentokrát ušetřl... Copak se všichni musíte chovat jako lumíci? Chápu, že najmě pro vás bylo vyřešení té hádanky VELICE obtížné, nicméně vězte, že s tímto přístupem spíše prohrajete své životy, než získáte Korunu." Pak se otočím k Wardovi: "Děkuji Ti ještě jednou, vážím si veškeré vaší pomoci a na příhodnějším místě Vám milerád zodpovím veškeré Vaše dotazy." Usměji se pod vousy a zamumlám si: Sám se již docela těším na civilizovaný rozhovor..." |
| |
| "tož šmejde, tvoj kamarád tolko štěsti ako ty nemel...on narazil na meč, ty len an moje toporo, priště však bude hůř,hej?" zavrčíma znovu muži dupnu na nohu... pak se vydám k družině a nad Jefimovými slovy jen máchnu rukou: "Idem, začína tu by» horko..." |
| |
Ne, je to dobrý, akorát jsem dost dlouho takhle neutíkala... na takový běhy nejsem stavěná. řeknnu, když se podívám na Arynna. A copak se stalo tady? Já jsem něco od támhletoho slyšela, ale moc toho nebylo... jenom něco jako vlk, trpaslíci...hmm? zvědavě čekám na odpověď. |
| |
| "No čo už, jeho kámoš nás tudle urážel," kývnu k sténajícímu muži. "No tak sme ho kapke srovnali..." usměju se, pak se zase zamračím a kleknu si and ležícího muže a zašeptám mu do tváře: "Pamatuj si, dneska jsi měl štěstí, vím, že se najde určitě akýsi felčar, který ti tu hnátu dá dohromady, ale kurva vím, že »a v ní bude eště dlouho bolet a loupat a s dostatečným předstihem budeš moc poznávat aké pride počasí. Pamatuj si, chlapečku, nevyplací se stavět trpaslíkovi a jeho přátelům do cesty, nejni dobré nahánět bezbranná děvčata...." zakřením se a pak ho zkuséím ranou pěsti na spánek omráčit... |
| |
| Pockej Warde , zavolam na trpaslika , kdyz prichazim blize , nic mu nedelej , a`t ho muzeme vyslechnout hned . Potrebujeme vedet , proc bezel za Mirian ... Mohlo by nam to pomoct ... Treba vi i neco vic ... Pri tom poslednim slove sjedu rukou po ostri mece tak aby vedel cizinec , co ho ceka kdyz nebude spolupracovat ... |
| |
| Miri , proboha , jak to ze te honil . Kde jsi se s nim potkala ? sypu na ni otazky , ale ona tezko odpovida . Jeste stale tezce oddychuje. Privinu si ji k sobe a dam pusu na celo . Co to delas holcicko , vzdyt te mohl zabit . Takovi nemaji slitovani ... Pak ji necham a jdu k Wardovi s tim hajzlem Ty bastarde , ja te zabiju ... Pronasledovat moji holcicku ...Za to zaplatis ... |
| |
| Poplašeně se rozhlédnu: "Přátelé, buďto vyražme anebo se s ním někam schovejme, u stolu jich sedělo šest o psu nemluvě a nebudou asi nijak daleko..." |
| |
| "Enem šest, tož tak to je dobré, raz už ich zbývá len čtyry ne?" zamsěju se a rána na spánek nedopadne... "Je tvoj Gangarosi, len sa ho ptej a ty si pamatuj cucáku, ak mu nepovieš, čo bude chtět vědět dostaneš nakládačku, že sa ti bude zdát, že to nekonči...no hej????" zeptámse s úsměvem, pak se postavím a vyhlížím pa, nebo další nepřátelsky se chovající dobrodruhy... |
| |
| Muž se chvěje strachy, křiví tvář bolestí a snaží se krýt si hlavu před dalšími útoky. Ty nepřichází...Nechtemě, prosím....tahle děv...dívka byla u nás ve stanu, hrabala se v mých věcech..co by jste na mém místě udělali vy? Nechte mě...musím najít své druhy...a pokračovat v turnaji...prosím...V očích má slzy bolesti a snaží se postavit na nohy. Upadne, ale nevzdává se a zkusí to znovu. |
| |
| Dívám se na celou scénu a jen překvapeně lapám po dechu.Útok trpaslíka mi málem vyrazil dech...podívám se na zraněného muže a vykřiknu. Miri...je to pravda? Je pravda to co říká? Jestli ano, tak jej okamžitě pus»e, je vám to jasné...nebudeme mít na krku další vraždu. Jistě to chápete.Vztekle přelétám po ostatních očima se strachem, co udělají. |
| |
| "Ale no tak Ciri, my ho nechcem zabi», len chcem, aby nam povedal čo vi," usměju se... "Treba nám pomože..." |
| |
Provinile skloním hlavu a snažím se zmizet mezi davem lidí... Nesnáším se! Nesnáším se! Mám příležitost se změnit a všechno zkazím.... Nesnáším se! |
| |
| Ward ma pravdu Cirien , à`t povi co vi o te hadance , jinak odtud neodejde zivy . Stejne uz problemy s jeho druzinou mame , tak o jednoho mrtveho vic nebo min je jedno . Chytnu muze pod krkem a stisknu : Povidej , nebo tvoje kosti zustanou tady ... pak mu prilozim hrot mece k brichu. Trochu ho postrasit Cirien nebude tak hrozne ... poslu Ciri myslì... Treba rekne neco , co jeste nevime ... |
| |
| Nez k muzi dojdu uz ho drzi pod krkem Gangaros . Jsem plny hnevu a rad bych si to s nim vyridil jednou provzdy , ale nechci se do toho Wardovi a Gangarosovi plest . Proto se jen otocim k Cirien : Nech je jednat , toho bastarda nebude skoda ... Chtel zabit Mirian , ona je jedna z nas , na ni ber ohled ... Uplne zapominam ve sve zaslepenosti k Mirian , ze si za to muze sama Mirian , kde jsi zase zmizela milacku ... a jdu ji hledat ... |
| |
| Přihlížím všemu co se děje kolem. Mirian...co jsi zač... zamračím se na ni při zmínce o tom že se někomu hrabala ve věcech. Miri? Můžu se zeptat na něco osobního? zavolám na ni. Tak by mě zajímalo jestli v tom vězení nebyla nakonec oprávněně... |
| |
| "Kurva, dohlidnete někdo na teho vola an tu cácoru, lebo budem mít eště problemy..." zavrčím, když vidím prince s hlavou na nebesích jako poskakuje za Miri... |
| |
| Jefim porčí rameny, a jde se podívat do stanu, jestli se tam dá ještě něco dopít. |
| |
| A co stimhle přeci ho nebudem řezat tady na veřejnosti... Ja bych ho odtách do stanu a tam bych teprve řezal... Zazubím se na chlápka.. Pak povídám Gangarosovy a Wardovy Takhle řezat nejdřív prsty pak mu seškrábnout kůži z hlavy... Vrhnu vážný pohled na chlápka a pak mrknu na Gangarose A Warda.. No to by tak ještě scházelo abych se hrabal v jeho krvy a mase.. Ble.. bleskne mi hlavou No tak něco vyklop hned nebo počkáš až do stanu?? pohrozím.Pardon pánové ale je třeba to vřešit rychle a tak to snad pode trochu rychlejc.. Š»ouchnu ho špičkou boty do žeber Tak dělej.. |
| |
Slyším otázku Thiruwa. Zastavím se, ale neotočím se. Ano? CO bys rád věděl? a čekám na něco, co nebude určitě příjemné... |
| |
| Vzpomínáš na naše první setkání? zeptám se Jak si se tam vlastně dostala? Já jen nechci aby se historie musela opakovat... dopovím klidně |
| |
Musela jsem nějal žít.... a ohladu to nejde.... Já... já se zkusím polepšit... prosím... otočím se na Thiruwa a po tváři mi steče slza. Prosím, odpus»e mi... pohlédnu na všechny... |
| |
| Tak fajn. Usměju se na Mirian Teď už bychom měli asi vyrazit. Ne? promluvím na ostatní |
| |
Otočím se zp+t ke skupině celým tělem, pokusím se o úsměv a zamířím ke koním... |
| |
| Otočím se k Mirian, usměji se na ni smířlivě a pokývám hlavou.Do dnešní příhody jsi se chovala vzorně, na dnešek zapomeneme .....nic se nestalo...jen doufám, že si zbytek družiny netroufne vyřizovat účty...teď je nejvyšší čas vyrazit...pojeme na Shargon, nebo na mé panské sídlo Arden, volba je jen na vás...nemůžeme vššak zbytečně ztrácet čas...co na to říkáte?.Poplácám hvězdný třpyt a uhladím mu rozcuchanou hřívu na krku. Přejedu zkoumavým pohledem ostatní....Tohle nám ještě chybělo....zbytečná vražda...i když ten elf si to zaslouži...potřebovala bych mluvit s Fairy...ale můžu se s ní spojit jen přes Třpyt a toho teď nemůžu postrádat...buď mě vyhledá sama...nebo...Nechám raději úvahu nedokončenou...Musíme přijít na druhou část hádanky ato rychle... |
| |
| Muž je strnulý strachy, něco nesouvisle mumlá, oč vyvalené z důlků. Je očividně mimo sebe, neví kde je, ano co tu dělá. Jen se klepe strachy a dívá se po ostatních, stále s větší nedůvěrou. Ppprrossímm...puss»e...mě domů...niccnneřeknu...vážně....Pak jen zarytě mlčí, ruce se mu třesou bolestí...snaží se vyškrábat na nohy...při pohledu na Warda to raději vzdá a hledí na vás. Už zněj asi víc nedostanete. |
| |
| No moment Cirien , a co uděláme s tímhle tím ? Přece ho jen tak nepustíme ... Stojím tam s tím mužem a vedle mě Ward a Boidl ... Můžem z něho něco dostat , co by nám pomohlo , viď Boidle ? |
| |
| Haha takovej sráč..zachechtám se pak zavětřím Co to tady smrdí?? No asi se posral.. Propuknu v další výbuch smíchu..Těžce popadám dech ale nakone ze sebe přeci jen dostanu Warde kámo ten je posranej až za ušima.. Ten nic neřekne už jen proto že se bude bát jít s plnejma kalhotama ke vlastní družině.. se smíchem se otočím a odkračuju pryč od chlapka ke Gangarosovu koni.. |
| |
| Promiň Gango ale todle nemá cenu ani mučit se na něj podivej.. Uděláš na něj BUBUBU a je celej mokrej.. povím omluvně Gangarosovy.. |
| |
osedlám si koně a potom na něho vyskočím Proč se s ním zdržujete? řeknu zcela nepochopeně a pak se jen zeptám Pojedem už nebo tu budem trčet, dokud někdo nesplní úkola mi vypadnem? |
| |
| Podívám se na Boidla a pak na Warda . Po jejich přikývnutí pustím muže , schovám meč a kopnu chlapa do zadnice ... Upaluj , co umíš... Pak jdu rychlým krokem k Mirian abych si s ní něco vysvětlil ... |
| |
| Dojdu k Mirian a pohladím ji , pomůžu ji vyskočit do sedla a láskyplně na ni pohlédnu. Předešlé Wardově poznámce jsem nevěnoval pozornost , protože trpaslík mě nemůže rozházat ... Chystám se , že půjdu ke svému koni a připojím se k Mirian , a» ji chráním po cestě , ale vidím přicházet Gangarose . Není nijak dobře naladěn a míří k Mirian , tak zůstanu u ní a čekám s čím Ganagros příjde ... |
| |
| Muž se zavitím vyskočí na nohy a odbelhá se od vaší maličkosti. Při každém kroku bolestivě vykřikne, ale jde co nejrychleji...vyditelně se bojí, že jste s ním ještě neskončili. Většina z vás už je v sedle, jen Gangy, Miri a princ něco řeší. Stále však nevíte, kam pojedete. |
| |
| No konečně teďs už konečně pojedem. Ne?! zavolám na ostatní ,když konečně pustí toho nebožáka. Pomalu s koněm objíždím mezi stany a čekám až někdoudá směr naší cesty. |
| |
| Dojdu k Mirian a ostře jí řeknu : Ještě jednou ohrozíš družinu svým nezodpovědným chováním , tak zapomenu , že jsi žena ... a chystam se odejít . Cestu mi však zastoupí Arynn . Oči se mu lesknou ... Ty zatracený zaláskovaný blázne , na to doplatíš ... řeknu mu a odcházím ... Arynn se však na mě zezadu vrhne a srazí na zem |
| |
Podívám se na prince a pokývnu hlavou a usměji se, čímž naznačuji dík. Pak se otočím k Gangarosovi Potřebuješ něco? Měl by jsi už jít ke svému koni, aby jsme mohli vyjet... Kam vlastně máme jet? obrátím se s otázkou na Cirien |
| |
Nechte se! vypísknu šokovaně slezu z koně a podívám na ostatní z družiny a hlavou naznačím, a» jdou za mnou, mi pomoci je odtrhnout od sebe... potom k ním dojdu a čekám, dokud někdo taky sem neběhne... |
| |
| Slyším co Gangaros řekl Mirian . Přemůže mě vztek a vrhnu se na něho . Jak se opovažuje takovým tonem mluvit s mou milou ... Je to pouhý plebs a bude si tu hrát na pána ... Vztek mi zastřel mozek a když se otočil vrhnul jsem se na něko . spadli jme na zem a začli se prát ... Snažil jsem se ho uzemnit údery na hlavu , ale zřejmně jsem ho podcenil . Gangaros byl silný a mé údery celkem odrážel . Zvedli jsme se na nohy a stáli proti sobě s pěstmi za»atými ... |
| |
| vykřiknu překvapením a vlnou nevole...když uvidím zákeřný tah princátka. Pobídnu Třpyt a pokusím se dostat ezi arynna a Gangarose. Vztekle na něj upřu pohlet a jako by nevině dám hřebci povel k ústupu do boku. To princ nečekal a svalil se do prachu. V očích mi blískne a skloním k němu hlavu.Ještě jednou uvidím něco podobného, ty bastarde, tak hezky poputuješ zpátky na hrad, Mirian neMirian...jasné? Otec tě jistě rád uvidí...včera mi poslal velmi zajímavou zprávu...být tebou, začnu se chovat jako člověk, ne jako zvíře... . Seskočím z Hvězdného třpytu a skloním se ke Gangymu, který už se škrábe na nohy. Jsi v pořádku...tohle už nechci vidět.. s Miri jsme si to vyříkali...teď nasedat, jedeme...není ti vážně nic?.Sjedu ho pohledem. |
| |
zašklebím se na Cirien a přijdu k Arynnovi. To si musíš pořád hledat nějaký podněty, aby jsi mohl vybít svůj adrenalin? řeknu zamračeně, ale pak se usměji a podám mu ruce, aby se jich mohl chytit a lépe vstát. |
| |
| Sleduji co se děje. Jakmile spatřím že se perou seskočím z koně a pokusím se dostat k nim. Mezitím už tam však je Cirien. Podařilo se jí dostat je od sebe. Hmmm... udiví mě jakým způsobem dostala prince na záda. Pak přiskoším ke Ganovi. Jsi v pohodě? zeptám se ho. |
| |
| Se vztekem se podívám na Arynna . Tohle uděláš ještě jednou a je po tobě . Je mi jedno jestli jsi princ nebo ne ... Odplivnu si krev z prasklého rtu , otočím se a jdu ke koni ... Nasednu a pak odpovím Ciri : Ne nic mi není , takový jako on mi nemůžou ublížit . Měla jsi nás nechat . Dostal by co proto ... |
| |
| Zašklebím se a mrknu. Ne že by mě ta myšlenka nelákala, ale zbytečně by zdržoval...a je to pod mou i tvou úroveň...možná se narodil jako princ a možná jsem s ním ztrávila několik nocí, ale musela jsem být slepá...byla jsem blázen, ale to už je teď jedno...Je ti to jasné princátko?...ještě jednou a pošlu tě k tatínkvi, jistě tě rád uvidí...zvláš», když se zmíním o Miri. To bych udělala s velkou chutí...dej si na mě pozor, už nejsem ta vrnicí Cirien...teď koušu, stejně jako Tirno, když se mi něco nelíbí.Škodolibě se usměji a vyskočím znovu do sedla. I ten hřebec je pomalu chytřejší než ty, vždy» tě dostal na zem....a nebylo to poprvé, to si pamatuj. |
| |
| Podívám se nenávistně na Gangarose , pak na Cirien . Pak mě ale vztek přejde ... Můžu si za to sám , takhle hloupě se nechat vyprovokovat ... Tady nejsem na dvoře ... Zvednu se ze země a jdu ke koni . Nevyhrožuj Cirien , řeknu jen a vyskočím do sedla. Musím se z toho poučit , nedávat takový průchod emocím , jsem princ sakra ... |
| |
| Sjedu prince ostrým pohledem. Trhnu otěžemi auklidním vzpínajícího se hřebc. Tohle nejsou výhružky princi...to je slib...který odpřísáhnu před jakýmkoliv bohemna Taranisu...i před samotnou temnou Mephalou...je ti to jasné? Nikdy nevyhrožuji naplano....a tenhle slib splním, pokud se budeš dál chovat takhle. . Ušklíbnu se na jeho chováním. Nejsem dobrá jen do postele princi....narozdíl od dvorních dam a tvých konkubín mám mozek a používám ho...nepřej si, abych udělala, to co jsem ti slíbila...nevyplatilo by se ti to....Lehce pohladím hřebce a uklidním ho láskyplnými slovy. |
| |
| Cirien , pojedeme k tobě , na tvůj hrad . Tam si odpočinem a pokusíme se najít odpověď na druhou hádanku . Podívám se na ni , zda-li souhlasí ... |
| |
| Sjedu ostatní očima, pak pohled upřu na Gangyho. Na Arden....nejsem proti, alespoň si odpočineme a zkontroluji, jestli je vše v pořádku....čekám nové hříbata...budou nádherná...už jste někdy viděli křížence koně a jednorožce? Hvězdný Třpyt bude hrdý otec, stejně jako hříbátka. .Pousměji se....Tím bychom měli zajištěno mléko bílého jednorožce...už chápu, proč tak Fairy naléhlala abych Měsíční svit ustájila na Ardenu...budu jí muset poděkovat.Co ostatní....souhlasíte? |
| |
| Podívám se po naší družině ... To není možné , ještě jsme nezačali a už jsou tady rozpory takové velikosti , že mám obavy o další běh událostí . Arynn mě štve , ale je pravda , že sám jsem prožil kdysi to stejné ... No jo , už to bude deset let , co jsem v souboji zabil přítele ... A to jenom kvůli dívce , která stejně neměla zájem ani o jednoho z nás ... Bože , bože , ale Arynn je nafoukaný až běda . Příště dostane ... Jsme nachystaní k odjezdu . Boidl mi funí za krkem a podle zvuků to vypadá , že zase nasává ... Brachu nechlastej už , nebo mi po cestě spadneš a já tě tu nechám ... řeknu k němu zády s potlačovaným smíchem , Jsem zvědav co ti řekne Ward , až zjistí žes mu všecko pivo sjel ... |
| |
| Mě je to jedno , kde pojedem ... popojedu k Mirian a zůstanu stát po jejím boku . Líbí se mi její postoj na koni , vypadá tak vznešeně i když není královské krve ... Otec mi nebude říkat do koho se můžu zamilovat ... Cirien to byl omyl , takové ženy jsou nebezpečné , moc sebestředné ... |
| |
Nesnáším Cirien, horšího vůdce jsme snad nemohli mít! Doufám, že vaše hádka už tímhletím zkočila... takže co nám bráním ve výjezdu? přijdu ke svému koni, znovu na něj vyskočím a čekám, až se všichni ostatní dostanou také na hřbet svých koní, aby jsme mohli vyrazit. |
| |
| Vyrážíte na cestu. Panuje ponurá nálada, kterou se pokoušejí svým žvatláním urovnat jen trpaslíci s šotkem. Cesta, která trvala tři zdlouhavé dny plné mlčení je u konce. Projíždíte řídkým lesíkem, když Ciri výskne a ukáže rukou k obzoru. I vy můžete vydět obrovský kamený hrad s pěti věžemi, který obklopují pastviny plné nádherných koní. Má čtvercový tvar, pátá věž je spojena s hradem můstkem. ¨Panské sdlo působí majestátně a zároveň uklidňujícím dojmem. Ciri už zdálky volá na hradní stáž a dává povel k otevření masivní brány. Vjedete na prostorné náměstí. Za hradbami se rozprostírá rozrostlé městečko plné spokojených lidí. Domy jsou z kamene, je zde spousta malých dětí a spokojených tváří. Vládne zde spokojenost.Za druhým obraným valem je konečně hrad, který jste viděli z dálky. Panuje z de čirý zmatek, všude se ozývají výkřiky...něco se děje. Cirien nechápavě pozoruje pobíhající lidičky a tváří se velmi nespokojeně. Nikdo si nás nevšímá...něco se muselo stát...obvykle tu takový zmatek není....Ujiš»uje nejen vás, ale i sebe. Očividně se jí nic z toho co vidí nelíbí. Když vidí, odkud všichni lidé vybíhají, vše si dá dohromady.Jednorožec....museli jsme přijet právě v čas....vůbec se mi to ale nechce líbit. .Seskočí z koně a bez dalšího rozmíšlení se rozběhne ke stájím. Konečně si jí všimli i ostatní, usmívají se, mají radost s jejího návratu. Nikdo z nich však nemluví...něco je špatně. Konečně Ciri dorazí až ke stání s jednorožcem. vyděšeně přejede box očima a zajíkne se. Pohled jí zůstane na mladém elfovi sklánějícím se nad ležícím zvířetem, které trpí velkými bolestmi. Tartarosi co tu u bohů děláš? Měl jsi přivést vílu a ...jak to zvládneme takhle sami? Co klisna, je v pořádku? Vypadá to, že má hrozné bolesti...nechce se mi to líbit...budeme jí muset s porodem pomoci...Fairy mě varovala....lehce muže obejme a pak poklekne k spocené klisně. To nic krásko, bude to v pořádku...nic se ti, ani tomu malému nestane..ano?. |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro |
| |
| Přijíždíme k hradu ... Cesta trvá už hodně dlouho , nejsem zvyklý putovat na koni , nejraději chodím pěšky , ale zvládám to velmi dobře ... Zato když vidím trpaslíky vypadají jako zpráskaní psi , no jo , ta jízda jim dala ... ani to pivo jim nepomohlo ... Vjíždíme přes předhradí do nádvoří . Něco tady neštimuje . Podle Cirienina pohledu kolem to vypadá , že se tady něco stalo či děje . něco mluví o jednorožci , ale nerozumím ji . Při příjezdu ke stájím rychle seskočí a vběhne dovnitř. Chvíli počkám , pak uvážu koně a jdu za ní ... Vejdu akorát když něco říká nějakému elfovi .Stojí spolu před stájí nějakého koně a ona elfa obejme ... Podívejme se asi nějaký její miláček ... že by druhý Arynn ? Jsi tupý Gangarosi , právě ses přistihl , že žárlíš ... Na co bych měl žárlit , Cirien není moje ... No přiznej se , že žárlíš .... no trochu jo ... přijdu blíž a vidím , že Cirien poklekne ke klisně jednorožce ... |
| |
| Už jsem unavený z té jízdy a tak jsem rád , že se blíží Ciriin hrad . Už jsem tady byl , ale bylo to za příjemnějších okolností ... Tehdy se dalo s Cirien jinak diskutovat ... To byly noci ... Takto zasněný a s úsměvem na rtech vjíždím do hradu s Mirian po boku , taky vypadá unaveně . No aspoň , že se i ti trpaslíci unavili . Kdo je má pořád poslouchat ... Vjíždíme na nádvoří a Cirien míří nejdříve ke stájím . Mě to nijak moc nezajímá, uvážu koně a rozhlížím se po nádvoří ... |
| |
| Několikrát přejedu klisně dlaní po hlavě a zamračím se. Vůbec se mi to nelíbí Tare...nenašel jsi vílu, že? Vím to...jeho veličenstvo mě pověřilo úkolem...Smaragdová koruna...už teď se mi to jméno hnusí...dokonce s námi poslal i prince...potom co utekl...neví, že jsem s Rogharem stále ve spojení...Fairy je jedním z porotců...Mumlám si spíše pro sebe, než pro elfa. Tohle mi ještě chybělo, vypadá to, že ten porod nepřežije...musím přinést bylinky, jinak ji nezachráníme..Pohled mi sklouzne k Tarově torně...Připrav jí lektvar....musí nabrat síli...uděláš to pro mě?Spokojím se z kývnutím a pak vyskočím na nohy.Začnu vydávat rozkazy.Ty mi přines horkou vodu, hodně horké vody...ty nějaké hadry, musí být čisté...nachystej čistou podestýlku, ty...Zarazím se, když pohlédnu do očí toho, komu jsem chtěla přidělit další úkol. Promiň Gane, nějak jsem si to neuvědomila....co tu děláš. Mimochodem, tohle je Tar....Tartaros...přítel...pomáhá mi s chovem koní...Gane, mám strach, že to t klisna nepřežije...vypadá hodně špatně...možná zaberou bylinky, ale...Nechám větu nedokončenou a skloním pohled plný slz k zemi....Tohle si nezaslouží...to zvíře nesmí zemřít...proč já bláhová to dovolila...co to zase Fairy napadlo...už nikdy tohle nedovolím, nikdy.... |
| |
| Po dlouhých dnech cesty neznámou krajinou jsem již velmi unavený. Jediné so mě ještě udržuje při síle je má vypěstoaná vůle a vidina nedalekého hradu. No konečně už tam budem. Hned si dám pořádnou koupel... zapřemýšlím. Konečně dojedeme za druhý val. Takový zmatek...co se tady asi děje... zapřemýšlím a podívám se po Cirien. Vidím ji že už míří ke stájím se znepokojivým výrazem ve tváři. Je všechno v pořádku? zavolám za ní ,ale vím že něco v pořádku není. Pak seskočím z koně a jdu se podívat co jí tak znepokuje. |
| |
Jakmile konečně dojedeme, oddychnu si. Nesnáším koně... teda za předpokladu, že na něm tak dlouho jedu... Zamířím taktéž do stájí a tam jen mrknu na scénku, kterou předvádí Cirkem, zavrtím s nepochopením hlavou vždy» bude jen o pár koní na světě míň... pak odsedlám svého koně a zavedu ho do volného boxu. Vlezu za koněm, který se mezitím položil na zem, sednu si do rohu, opřu se o zeď a začnu vést monolog... Taky tak unavenej? Ani se ti nedivím, Děsně dlouhá cesta, tohleto já nesnáším a co ty?... a takhle si tam hodnou chvilku povídám sama pro sebe.... |
| |
| .Pohled mi sjede k Miri, která se klidně posadila ke svému stání do stáje...Potřeboval by kartáč jako sůl....pořádně vyhřebelcovat, nakrmit a napojit...po tak dlouhé cestě si to zaslouží...úplně bych zapomněla, že i jim by se hodila koupel a něco k jídlu.. Přejedu pohledem Gana a Thiruwa....Musíte být unavení...já úplně jsem na to zapomněla...promiňte...je toho na mě moc. Pokud tu chcete zůstat, klidně, jinak někoho zavolám a můžete si odpočinout na hradě. .Písknu a když ke mě přijde malý chlapec usměji se a rozcuchám mu čupřinu černých vlasů. Maxi....zajdi do hradu...v kuchyni oznam, že máme hosty a s pořádným apetitem. Vzpomenu si na trpaslíky, jistě unavené zdlouhavou jízdou. Vzkaž, že tentokrát je jako hlavní chod maso...ne jako vždy ovoce a zelenina, to by naše hosty příliš nepotěšilo. Nech přichystat nějaké pokoje, nejlépe ty v levém křídle, blízko mých a nezapoměň na horkou lázeň. Dnes v noci asi zůstanu ve stáji...ta klisna potřebuje pomoct.. Lehce š»ouchnu chlapce do ramene a počkám až odběhne. Tohle bude dlouhá noc....Max bude hned zpátky, o koně se postarají a o vás už teď bude postaráno také...na Ardenu mají poslední dobu přednost koně...omlouvám se. |
| |
| Počkej Cirien , řeknu a rychle vyběhnu ke koni . Z vaku si vytáhnu váček se svými bylinami a flakonek čiré tekutiny . Rychle běžím zpátky do stáje a podávám to Cirien se slovy : Toulám se už dlouho světem a tak mám taky něco u sebe , co by mi mohlo pomoci . Tyhle byliny snižují krvácení a tlumí bolest a horkost , sníží to průtok krve a tím ulehčí srdci . Tahle lahvička obsahuje š»ávu ze stromu Fala . Je to vzácnost , zvyšuje tvoji odolnost vůči veškerým jedům a infekcím . Aspoň kapku musíme do ni dostat ... Podávám to Cirien se slovy: Já si sní pokusím promluvit , dost jsem se za celou dobu pobytu v lese mezi zvířaty naučil ... Ale s jednorožci se vidím poprvé ... a lehce se usměju a jdu k jednorožci .Sednu si k hlavě , dám ji ruce na spánek a zkouším v sobě najít sílu k jejímu ukonejšení a uklidnění ... |
| |
| Zajdu do stáje a vidím ten mumraj ... A sakra , Ciriina největší záliba koně ... a mají problémy , to je zlé ... Cirien bude úplně mimo ... Pak Cirien řekne , že nám nachystají jídlo a komnaty . Sláva , trochu si odpočinem , doufám , že dostanu komnatu vedle Mirian ... a když ne tak si ji najdu sám ... Vidím , že tady nebudu moc platný a jdu do hradu ... |
| |
Pomalu vstanu, abych nepoplašila koně, obejdu ho a zamířím na hrad. Panebože, já nebohá rozzlámaná, po tom všem, co sem zažila a co mě život naučila jsem myslela, že se mi to nikdy nestane... takže pořád se cítím jako slaboch... ach bože, jsem slaboch! Uvidím prince, který jde kousek přede mnou. Arynne! Počkej na mě. zavolám na něj a rozbíhám se k němu. |
| |
| Lehce se usměji na Mirian. Samozřejmě...Max se sice za chvíli vrátí, ale Arynn ví, kde jsou v levém křídle pokoje pro hosty, umí se v hradě orientovat velmi dobře. Mrknu na ni a skloním se opět ke klisně. Vyruší mě však Gangaros. Zůstanu na něj nevěřícně hledět..Počkej...to nemyslíš vážně...je to tvoje, možná to budeš potřebovat více než ona. opravdu to chceš udělat? Já...nevím co na to říct.....Myslí to opravdu vážně...obětuje takovou vzácnost kvůli Měsíčnímu Svitu? .Vezmu od něj opatrně lahvičku a o něco veseleji se usměji.Děkuji....tohle ti nezapomenu.Nakapu si pár kapek na dlaň a přiložím ho klisně k sametovém čumáku. Když mi slízne drsným jazykem tekutinu z dlaně spokojeně se usměji. Klisna začíná pomalu klidněji dýchat, srdce se jí uklidňuje a konečně povolí stahy. Vykřiknu radostí a vrhnu se Gangymu kolem krku. Neuvědomila jsem si včas, že se pokusil se Svitem mluvit, v tuto chvíli mě to však nezajímá. Políbím ho na rty a zašeptám tiše:Jsi můj anděl strážný...teď už to snad půjde lehce.. Když si uvědomím, že jej stále držím kolem krku a na rtech stále cítím jeho chu» polije mi tvář červeň. U bohů, co jsem to udělala....teď jsemvšechno pokazila....Pak se od něj odtrhnu a začnu se opět věnovat jednorožci. Klisna je klidnější a začíná rodit. Usměji se. Teď už to snad půjde lehce. |
| |
| Jefim se chvíli kochá krásou hradu a až později přibude k ostatním do stáje. Když vidí svou zachránkyni tak smutnou, přijde beze slova k nádhernému zvířeti, mile se na něj usměje a pohladí jej po šíji. "Neboj, malá, už bude dobře..." (Vkládám ruce - léčím) |
| |
| Mezitím, co se Cirien věnuje Gangarosovi...objeví se Jefim a poklekne u klisny. Ta zafrká a jakmile se jí Jef dotkne spokojeně oddechuje. Dech je stále klidnější a ve spojení s lektvarem je klisna připravená na porod. Vše zvládne sama. Jefi ji klidně hladí po hlavě a tiše k ní promlouvá. Nejdříve se objeví kopýtky s hlavou a pak následuje celé tělo zabalené do blány. Klisna zsfrká a přiloží hlavu ke hříběti. Začne jej olizovat. Něco tak krásného jste ještě neviděli. Hříbě vypadá navlas stejně jako jeho matka, jen jeho roh a fousy na kopytech jsou uhlově černé. Po chvíli se začne stavět na nohy za pomoci své matky. Lačně se přisaje ke struku a mlaskavě se poprvé napije mléka. |
| |
| Uvidím hrad jak se tyčí nad krajinou.. No konečně nějakej kámen, sice to neni nic moc na sály druhých to nemá ale i tak dík za to.. Vjedu s Gangarosem do hradu ke stájím jakmile kůň jeví známky že bude zastavovat seskakuji na zem.Kurva jak na těch mrchách můžete tak klidně jezdit a nemít modrý půlky?! Vyletí ze mě nadávka.. No což už je to za mnou.. řeknu už radostněji.. a jdu se podívat za Ciri co robí v těch stájích.. Ve dveřích do mě narazí klučina.Ještě ho stačím zachytit aby neupadl Dávej větší pozor.. řeknu mu mírně a pustím ho ze dveří. Cirien se snaží něco udělat s jednorožcem.. No tak tadle herka nevypadá moc dobře to nee.. zahlaholím a opřu se o hrazení stání, čekám co bude.. |
| |
Když konečně Arynna dohoním, zeptám se ho, Proč jsi tak vyjel na Gangarose? a udělám na nej milí oči, k tomu dodám úsměv. Že se to nebude opakovat. Přitáhnu ho k sobě a krátce ho políbím, a pak mu zašeptám do ouška, ke kterému se nahnu: Prosím, že to pro mě uděláš... žádný rvačky, ještě aby se ti něco stalo... a zavrním |
| |
| Když se na mě Cirien vrhne málem mě porazí , vůbec jsem to nečekal ... Počkej Cirien ... vypravím ze sebe jen , když mě drží kolem krku . Ale dělá mi to dobře co ? Neboj Cirien , řeknu na dotaz ohledně vyplýtvání lahvičky , Je tam toho dost i pro mě . Pak vidím , že přišel Jefim a udělal to co chtěl udělat sám ... Ten chlápek nebude tak špatný ... aspoň něco umí ... Cirien , půjdu do hradu , něco sníst a dám si koupel . Kdybys něco potřebovala pošli pro mě . Ale jak to tak vidím ty zařídíš všechno sama ... řeknu , usměju se na ni a odcházím do hradu... |
| |
| Doprdele...Zakleju a chytím se překvapením za ústa. Co jsem zase udělala špatně? Proč to vždycky takhle pokazím?. Pak, jako by se nic nestalo se otočím ke klisně a zůstanu úžasle hledět na nádherné zvíře přede mnou. Přece jen má něco po tobě Třpyte...je nádherná...promiň nádherný....máš syna kamaráde. Něco mě š»ouchne do nohy a usměji se. Tirno mi stojí u nohou a se zájmem sleduje hříbátko. Pak se přikrčí a přiblíží se opatrně k němu. Naivní hříbě k němu překvapeně doskotačí a strčí k němu čumáček. Zařehtá a strčí do něj. Tirno překvapením uskočí a schová se za mnou. Hříbě jej následuje a já mám tak možnost poprvé se ho dotknout. Usměji se a lehce mu přejedu po sametovém čumáčku. Pak poručím vyčistit stáj, zkontroluji klisnu a vyrazím do hradu. Brzy se sem zase vrátím. Tirno pojď. .Hříbě nás k mému překvapení následuje a tak jej musím odvést zpátky do boxu Stejný jako jeho otec. |
| |
| Lehce Mirian políbím a řeknu : Slíbit ti to nemůžu , jsem prchlivý a když se někdo naváží do mé lásky tak to nevydržím . Podívám se na ni láskyplně a řeknu tiše : Musíme si dávat pozor , tady je každý proti nám , víš co ti Gangaros řekl . Políbím ji na tvář a dodám : Ale neboj , já tě nedám , postavím se samotnému satanovi kdyby ti chtěl ublížit . Pak ji vezmu za ruku a jdeme do hradu ... |
| |
Co máš dneska v plánu? zeptám se Arynna Už zase ty honosné pokoje. povzdychnu si potichu a zvědavě se podívám na Arynna: Žil jsi někdy v úplné chudobě? Asi ne že?... neznáš, co je to mít hlad... Nepochopím, proč si vy, kteří jste tak vysoko postavení, užíváte života a my, kteří jsme pod vámi, se musíme prát o každičký kousek chleba... změní se můj pohled ze zvědavého na smutný, když si vzpomenu na to, co jsem prožívala já.. |
| |
| Když ponechá Ciren u jednorožce vydám se za ostatními na zámek. No konečně si odpočineme... řeknu si. když konečně dojdu do hradu a později i do pokuje první co udělám bude že ze sebe shodím zbraně a ostatní výbavu. Pak si v lezu do horké lázně ,kterou pro nás nechala Cirien připravit a ve které ze sebe smyju špínu z cest. |
| |
| To máš pravdu , nepoznal .Ale ani ty ho už nepoznáš , teď jsi moje a já tě zahrnu vším co budeš chtít ... zarazím se , teda až se vrátíme ze soutěže . Usměju se : K tomu programu , co kdybychom dnešní večer a nejen ten strávili spolu ? |
| |
| Spokojeně se doplahočím do své ložnice a už po cestě ze sebe začnu schazovat propocené oblečení. Do pokoje přijdu už jen v tenké košilce...zbytekm má hozené pod paží. Vše v pokoji hodím na zem, vysleču si i košilku a naložím se do kouřící lázně. Pohledem přejíždím po pokoji a vrývám si vše do paměti. Kdo ví, kdy všechno tohle zase uvidím....Ozve se vrznutí dveří a Tirno si klidně napochoduje do ložnice, vyskočí na postel a uvelebí se na ní. Ty roštáku...co tu děláš...vypadni z té postele a co ty dveře? Jestli sis nevšiml, tak tu ležím nahá ve vaně....Vlk nakloní hlavu, olízne se a zavrčí. Zrádče...jen počkej...jak dlouho ses nekoupal co? Hned jak vylezu, tak půjdeš...Odvětím mu a zapomenu na dveře. Užívám si horké lázně a zavřu oči. |
| |
No, ale.. zarazím se Myslíš taky na chudáka svého otce? řeknu se smíchem a ušklíbnu se. Dnešní noc možná... jestli se teda nebudu cítit tak rozlámaná, jako teď,... dost mě ta jízda vyčerpala. A ostatní noci? Ty myslíš, že bude čas, nálada a... že nebudu rozlámaná? a poslední dvě řeknu znovu se smíchem. To je zajímavý, že se můžu ještě smát. a znovu vyprsknu smíchy. |
| |
| Otec si myslí , že budu dělat co on řekne . Jenže to se mýlí . Jsem jeho jediný syn , takže stejně jednou přeberu vládu a tak si můžu dělat co chci ... řeknu Mirian. Ale pojď už . Půjdeme se okoupat a pak něco sníst ... Mám hlad jako ten Ciriin vlk , řeknu se smíchem a rozeběhnu se s Mirian za ruku k hradu . |
| |
| Dostanu se do komnaty a teprve tam na mě dolehne únava . Akorát odtud odchází velice pěkná služebná , asi připravovala lázeň . Vana už stojí v rohu a kouří se z ní ... Svléknu se a věci přeložím přes postel a židli . Vlezu si do vany a ponořím se až po krk . To je nádhera ... Teplá voda mě uspává , zapomínám i na svůj hlad a nořím se do spánku ... |
| |
Jakmile jsme v hradě, zase se leknu té rozlehlosti... Kde to Cirien říkala, že máme přichystány pokoje? Tady se dá ale lehce zabloudit... pustím se Arynna a rozhlížím se kolem sebe. Jak někdo dokáže žít v takovém prostoru. začnu se rozplývat nad tím prostorem a vším, co je okolo... |
| |
| Postavím se ve vaně, nechám ze sebe okapat přebytečnou vodu, natáhnu se pro plátno a důkladně se do něj utřu. Pak se natáhnu zabalená v osušce pro levandulový olej a začnu si ním lehce natírat. Jak mi tohle chybělo.. Osuška mi spadne z těla, nereaguji na to, roztírám dále olej po celém své těle. Tirno po mě zvědavě pokukuje. Moc se neškleb...máš štěstí, že jsem tak unavená. .Nahá se položím na postel a zahledím se na nebesa nad postelí. Doléhá na mě samota. Kdy jsem naposledy ležela v posteli takhle sama...vždy se našel někdo, kdo s radostí přijal mou otevřenou náruč...naposledy to byl Arynn, předtím Tar...proč pořád musím myslet jen na toho jednoho? Co mě na něm tak láká? Čím je tak výjímečný?. Pohladím Tirna po hlavě a nechám si od něj olíznout obličej. Zašklebím se a pohlédnu k otevřeným dveřím. Neváhám ani chvilku a vyrazím ke dveřím. Cestou si kolem sebe omotám osušku, která zakrývá jen malou část mého nahého těla. Je čas zjistit, čím mě tak upoutal..... Proběhnu přes studenou chodbu a lehce za»ukám na Gangarosovi dveře. Nic...ticho. Usměji se a tiše otevřu dveře. Překvapeně zůstanu stát ve dveřích, Gangy leží ve vaně a .....spí. Sladké.... Zavřu tiše dveře a po špičkách se přiblížím k vaně. Pak Gangarose políbím na ušní lalůček a zašklebím se na něj. |
| |
| Pomalu procitám ... Něco mě lehtá na uchu tak si tam ještě se zavřenýma očima sáhnu ... Nahmatám něco měkkého a okamžitě vyskočím a začnu hledat zbraň nebo něco čím bych se ohnal . Jsem ještě v polospánku , ale moje instinkty už fungují ... Pak procitnu docela . Stojím tu , tak jak mě pánbůh stvořil , a na mě se šklebí Cirien . Zprvu hledám rychle osušku , Ci ... Cir ....Ci ... Cirien co , co tu proboha děláš ? Uviděl jsem osušku a chci po ní hmátnout .Teď mi začínají fungovat teprve smysly a při pohledu na Cirien se rozesměju .Ona tu stojí ovinutá osuškou , která jí zakrývá jen to nejnutnější , já úplně nahý , zmatený a dezorietovaný a určitě pro ni teď směšný . Co to děláš , vzpamatuj se , copak si myslíš , že ještě neviděla muže .... Vypadá nádherně , nedivím se , že na ni mohl Arynn oči nechat , kdo ví co schovává pod plátnem , ale i přes něho to vypadá dobře ... Dojdu si pomalu pro osušku aomotám si ji kolem těla . Dojdu k Cirien : Máš štěstí , že jsem neměl u vany meč , nevím co by se stalo . Tohle mi už nedělej . A dám ji velkou pusu ... |
| |
| Jdu s Mirian po chodbě Tady to trochu znám , naše komnaty budou támhle řeknu a ukazuju dozadu chodbou. Přijdeme ke konci chodby a vidíme Thiruwa jak vchází do jednoho pokoje. Počkej lásko , já se podívám , které dva pokoje vedle sebe jsou volné ... a vejdu do jednoho . Je prázdný , a vedle něho taky . Takže tenhle je můj , ukazuju na pravý , a tenhle tvůj ... Vybalíme se , dáme si lázeň a pak půjdeme na večeři . A po ní si to užijeme , tenhle večer bude patřit jen nám , nám dvěma ... zašeptám Mirian do ouška a políbím ji na spánek a pak na krk a možná bych i pokračoval dál , když slyšíme kroky , tak jdeme do pokojů ... No , času budeme mít ještě dost ... |
| |
| Usměji se při pohledu na jeho rozpaky. Jako malej kluk...Opravdu pěkný pohled před spaním....jen...kdo tě učil líbat? Potřeboval by jsi lekci ......Zasměji se a nechám osušku volně spadnout ze svého těla. Stojím před ním nahá, tělo osvětlené plameny svíček. Nemůžu ti slíbit, že už to nikdy neudělám...až moc se mi to líbí....Mrknu na něj. |
| |
| Tak já neumím líbat ?! ... No asi má pravdu , naposledy jsem líbal, je to už pár let , navíc to byla konkubína ... Přijdu k Cirien a zvednu osušku ze země . Opravdu si ji nechceš nechat ? řeknu ji , ale nečekám na odpověď. Odhodím ji a ta spadne do vany. Dáme se do smíchu a Cirien se tím smíchem krásně houpou ňadra .Chytím ji jednou rukou na zádech , druhou pod kolenama , zvednu ji a odnesu na postel. Tam ji položím něžně pod nebesa a sám si sundám osušku . Je na mě vidět , že mě opravdu vzrušuje . Proboha to ani není možné ... Cirien , já nejsem Arynn , chci abys to věděla . I přes to co se mezi námi stane zůstanu svobodný člověk ... ale budu tě milovat ... To dořeknu a začnu ji líbat . Od hlavy , přes ňadra , pupík až dojdu k ... ponořuju se do slasti a blaha ... |
| |
| Pohlédnu na něj zpod přivřených víček. Vím, že nejsi Arynn...já, chápu, když nebudeš chtít, aby o tom ostatní věděli...chci ti jen říct, že ty jsi má svobodná volba a Arynn byl jen další z králových rozkazů...který jsem musela vyplnit. On se to nesmí nikdy dozvědět..jsem jen obyyčejná palácová děvka...tak mě nazval. Pousměji se a sladce ho políbím. Ty za to nemůžeš a já bych alespoň jednou chtěla být s mužem dobrovolně, od srdce. Poddávám se jeho polibkům s se stejnou intenzitou je opětuji. Pak už se jen propadám do nádherného snu. |
| |
Vejdu do pokoje. Už zase ten přepych, tolik místa... bože... rozhlížím se kolem sebe. Spíš bych ale potřebovala nový oblečení podívám se na svoji zničenou košili. Během chvilky si uvědomím, jak jsem zničená a že bych nejraději si šla lehnou, ale také, že jsem děsně špinavá a spocená. Zdělám si nejdříve řemeny se šavlemi, pak malé řemínky na nohách, na rukou a na břiše s vrhacími noži a nakonec i kalhoty a košily. všechno to nechám nna zemi, kam to spadlo a vrhnu se do lázně, která byla přichystána. Bože... to je uvolňující pocit. zamyslím se, když se vní uvelebím... Chtěla bych být taky tak bohatá, abych si tohleto mohla dopřávat... někdy mi už ta studená voda lezla opravdu na nervy... nechávám své tělo se vlivem horkém vody uvolňovat a přitom začnu myslet na rodiče Co by asi řekli tomu, že jsem na hradě? Že si dopřávám teplou vodu ke koupání? Ach jo, škoda, že si na ně nepamatuji... po obličeji se mi skutálí slza Mami, kdepak jsi byla, když jsem se učila bojovat z mečem, když jsem pročla zkouškou, když jsem se učila bojovat s šavlemi, se kterými nakonec bojuji pořád. Kde jsi byla, když jsem ze školy vyšla? Proč jsi mě nevyhledala! Proč jsi mě nechala o chudobě! Proč jsi mě nechala přidat se k bandě zlodějů! Proč jsi mě nechala poznat svět dospěle uvažujících lidí, když jsem byla ještě dítě? tentokrát steče slza po druhé tváří a se zasyčením mizí na hladině horké vody. Tati, proč jsi mě echal jimi odvést. Proč jsem nemohla vyrůstat doma? Proč jsem nemohla s vámi pracovat na poli? Proč jsem nemohla mít svoje vysněné dětství? Proč jsem musela žít mezi všemi těma tvrdýma ženama, které mě nutili k obratnosti? Proč jsem musela žít mezi těmi krutými muži, kteřé mě nutili, abych uzvedla meč, který byl na mě až příliš težky? Tohle jsem si nezasloužila... A po tvářích se mi spustí další slzy... Co je to rodina? Proč jsem neměla možnost ji poznat? |
| |
| Asi po hodině vstanu z již vychladlé lázně. Otřu se do bílého prostěradla a zamířím k posteli ,kde mám svoje věci. No nechce se mi teď lízt do těch špinavých hadrů... napadne mě tak si na sebe obléknu jenom to bílé prostěradlo. Tak by mě zajímalo jestli nám tady nechaly připravit i nějaké čisté oblečení... zapřemýšlím. Je tady někdo? zavolám v domění že by mohla přijít nějaká služebná. |
| |
| Thiruw: Do tvého pokoje opravdu vejde mladá dívka s úsměvem na rtu. Překvapeně se na tebe podívá a zahlaholí:Můj pane, budete si přát? Jemně se ukloní a s obdivem přejede tvou postavu zabalenou jen v plátně. |
| |
| Dobrý den. pozdravím ji. Mohla byste mi opatřit nějaké čisté oblečení? Tohle si vezmu až zase vyjedeme. řeknu jí milým hlasem . Takový přepych... pousměju se nad svou myšlenkou. To bude prozatín vše ,ale možná si ještě na něco vzpomenu. dořeknu a položím se na postel. |
| |
| Thiruw: Dívka se usměje, posbírá tvé špinavé svršky a vyběhne ven z komnaty. Za deset minut je zpátky s náručí voňavého prádla. Černých kalhot, bílé haleny, černé kazajky a pláště stejné barvy. Vaše oblečení vám přinesu zítra, pane. Budete si ještě něco přát?Zvědavě se na tebe podívá. |
| |
| Vezmu si od dívky oblečení a položím ho napostel.Co si budu přát...Je to opravdu pěkná dívka... No tak začneme třeba jménem. Jak se jmenuješ? zeptám se klidně a s mírným úsměvem. Možná by jsi mě mohla provést po tomto hradě a ukázat mi to tady. pokračuji. |
| |
| Z výrazu obličeje poznáš, že je překvapená. Opravdu pane? Jmenuji se Mia, pane. Pokud budete chtít, ráda vás provedu....jen, bude lepší, když se nejdříve obléknete.V očích má veselé jiskřičky. |
| |
| Ještě než stihne dívka něco říci vezmu si čisté věci a zajdu za roh ,kde se pomalu převléknu. Pěkně to voní...Na to bych si mohl zvyknout. Až vyhrajeme tu korunu budu si takhle muset užívat každý den... přemýšlím zatímco si oblékám černé kalhoty. Pak si obléknu bílou halenu a na vrh tu kazajku. No těď už vypadám jako člověk... řeknu si a s pláštěm v ruce přejdu zpět k postely. |
| |
| Thiruw: Dívka se potuleně usměje, chytne tě za ruku a vyvede tě z pokoje. Provede tě po celém hradu, což vám zabere asi hodinu, skončíte ve stájích. S radostí ti ukáže malého jednorožce a zašeptá:Naše paní je na něj patřičně hrdá, jen si nejsem jistá, jak jej utají před ostatními, zvláště teď, když nás opustí....co s námi bude?Zadívá se ti do tváře. |
| |
| Tak můžeme vyrazit Mio. žeknu jí s úsměvem. Přitom mi neuniknou jiskřyčky v jejích očích. Klid dívenko. řeknu na uklidněnou. Přede mnou se nemusíš klanět ani dělat ty další věci které musíš dělat před krály a těmi dalšími... Těmi dalšími mám na mysli prince. Pomalu přejdu ke dveřím a otevřu je pak naznačím dívce rukou ,aby šla předemnou. |
| |
| Nevěřícně se podívám na toho mlaho jednorožce. Pěkné zvýřátko. Proč by ho měla tajit před ostatními a kdo jsou ostatní? zeptám se vážným hlasem ,ale svůj zrak stále upírám na to malé stvoření. Moc hezký jednorožec ... Ani se nedivím že je na něj Ciri hrdá. Zajímalo by mě jak se k němu vlastńě dostala... |
| |
| Dívka trhne hlavou. Ani Cirien neví, že tu byla Fairy...to je jedna víla, nebo se to o ní tvrdí..zná se s Cirien, tedy naší paní. Byla přítelkyní jejího otce, víš? Když zemřel, dala se dohromady s Ciri..která musela převezmout celé správcování. Nechce, abychom jí říkali paní, stejně jako ty. Toho malého má právě díky víle...vidělj si přece hřebce naší paní, že? Tak tohle je hříbě té jednorožčí klisny a Třpytu....zdá se mi to zvláštní, ale je to tak. Je spousta lidí, kteří by tohle mládě chtěli dostat...je to magický tvor, jako každý jiný. Pokrčí rameny. To, co s vílou udělala se zase nelíbí Cirieninému dědečkovi....Qwendarius je pán zdejšího lesa a místních elfů...považuje to za hřích...jistě to mládě bude chtít, aby tak ublížil Cirien.....Chápeš?Ustrašeně se na tebe podívá. Nebojí se toho jen Cirien, ale mi všichni... koně nás drží nad vodou..chov založila právě naše paní, bez nich by jsme nepřežili. |
| |
| Takže koněmi si Vás král drží v šachu. Nemůžete udělat něco jiného než jen chovat koně? zeptám se dívky. Kdyby tady byl Cort... vzpomenu si na svého bývalého učitele. Cort by ti moc nepomohl... ozve se mi v hlavě hlas. Je to dobře známí hlas o kterém jsem si myslel že už mi dal pokoj. Mlč jsi mrtví, tak už buď sakra z ticha. okřiknu ho v duchu. Ano zabil jsi mě, stejně jako jsi zabil Jacka. Vzpomínáš si na Jacka ,že ? ozve se znovu ten hlas mrtvého. Mlč už. Buď s ticha a neotravuj. okřiknu ho znovu. Poslechne. Po chvilce se opět podívám na Miu. Nezkusila se Ciri s tím s vým dědou dohodnout? Myslím ,že kdyby jste začaly s chovem jednorožců získaly bylo by to výhodné pro všechny ne? Vždy» jen jejich méko je velice vzácné? A jezdit na takovém zvířeti? Znám lidi co by daly život jenom za to aby ho vydělo. zeptám se dívky. Pohled pořád na to malé. |
| |
| Thiruw: Dívka na tebe hledí s otevřenou pusou, pak se jí přece jen podaří ze sebe vysoukat:To...to by naše paní nikdy nedovolila, i pro ni je jednorožec posvátné zvíře patřící do hvozdů....i Měsíční Svit se tam vrátí.Kývne hlavou ke klisně. A Quendarius, dědeček Ciri.....ten se ještě stále nevzpamatoval ze stráty své dcery.....vždy» víš, že je Cirien půlelfka....její matka byla samotná elfí princezna...zamilovala se však do člověka a oni ji vyhodili. Pak zemřela a Cirien zůstala sama, nechtěla na Arden, i když otce milovala...utekla...jenže její otec přišel před rokem o život a ona se musela ujmout vlády....Vážně pokývá hlavou....Musíme se vrátit, vždy» už skoro svítá...musím zpátky ke své práci a ty by sis měl aspoň na chvíli odpočinout... |
| |
| Otevřu těžká víčka a pohlédnu na Gangarose. Sladce se usměji, přejedu mu konečky prstů po tváři, políbím na rty a unaveně se posadím na posteli. Ještě spí? Zvláštní....možná jsem byla blázen, že jsem za ním šla...možná ne. Přiznej si to Ciri...líbilo se ti to. Hřeje tě každý jeho pohled, každý jeho dotek....zamilovala ses...poprvé v životě ses opravdu zamilovala a děsí tě to. Z čeho mám strach, že o něj přijdu, že nás zase ěco oddělí....ne, to nikdy nedovolím. .Vstanu tiše s postele a nahá přejdu k oknu. Svítá.Slíbila jsem, že se ještě zajdu podívat na malého...měli by jsme mu dát jméno..i když napadá mě něco lepšího, vím, kdo to méno vybere. .Upřu svůj pohled na Gangarose, zacuká mi v koutcích a otočím se zpatky k oknu. Leží tam, jen tak...přiznej se. láká tě to vrátit se k němu, k jeho teplu a otevřené naruči...ale je moc pozdě a nemáme příliš času...nesmíme zapomenout na svůj úkol. Je tak sladký...Cirien a dost...Okřuknu se v duchu, posadím se na okení parapet a sleduji nádherný východ slunce....Už dlouho jsem si nevšímala takových věcí, přehlížela jsem je schválně...moc mi připomínali domov...ale teď je všechno jinak...možná je to tak lepší. Dál jen tiše sedím, pozoruji panenskou přírodu venku...ignoruji studený vánek, který chladí me nahé tělo a nastavuji tvář prvním slunečním paprskům nového dne. |
| |
| Ta cesta mě málem zabila....Nikdy jsem nejel tak dlouho na koni....au au bolí mě každá kost v těle...co s tím? No, to je teď jedno. Ten hrad je ale velký...tady se mi bude líbit. Když uvidím jednorožce, vykřiknu radostí a začnu hledat Fairy...nikde tu však není.To jsem blázen...zdá se mi to, nebo tomuhle něco je? A kde je má víla? Musím ji zase vidět.Zívnu...Teď ale ještě ne...raději se půjdu porozhlédnout po hradu, najíst se a okoupat...smrdím jak žumpa.....Nevšímám si ostatních, teď je pro mě nejdůležitější pokoj a spánek a....Fairy. Po koupeli...naštěstí jsem našel nějaký pokoj..a ani nebyl zamčený..stačilo si jen pohrát trošku se zámkem...jsem se uvelebil na obrovské posteli s nebesy a nechal se unášet do země snů.V dlani pevně tisknu přívěsek.Slunce ostře pálí...vysušuje mi kůži a písek...zatracený písek mi rozdírá kůži...leze mi všude. Snažím se vykřiknout, ale nejde to. Pak ji uvidím. Stojí u obrovských černých monolitů a usmívá se. Usměji se taky...najednou mi písek nevadí. Nemluvíme...vše si řekneme pohledyKde to jsem?.Víla se pousměje.....Přemýšlej, jsem si jistá, že na to přijdeš...a až na to přijdeš, řekni to ostatním...ocení tvou pomoc...uvidíšZatřepotá křídli a zmizí. Počkej a co já? Kde to jsem...vždy» se v tom písku utopím a slunce mě vysuší na troud, ani kousek stínu tu není! A proč? Tuhle pouš» mi byl sám Ďábel dlužen...pouš»....co jsem to řekl...POUŠ«...mám to...další část hádanky...mám to.... Začne vát silný vítr a uslyším smích...smích malé vílyPak se propadám ze snu zpátky na zem...zpět do postele s nebesy. Spím však dál..občas něco zamumlám ze spaní.. Bude ještě dost času jim to říct...teď na to zapomeň.Ozve se sladký hlas malé víly. |
| |
| Jak sem tak stál u pažení stáni nějak sem se zapomněl a usnul.. Probudil mě ten chlapec co do mě vrazil ve dveřích.. Sakra všichni už zmizeli.. Chlapče mohl bys mě dovíst někam kde se dobře najim a napiju piva?? usměju se na něj.. Procházíme hradem někam do kuchyně nebo co to má bejt. Posadím se u stolu. Chlapec jen tak lelkuje tak se ho zeptám Jaká je paní Lady Cirien??Podle stavu hradu bych řek že docela dobrá .. usměji se a koukám jestli se dočkám nějakého jídla.. |
| |
| Boindil: Clapec se ti nejdříve slušně omluví a pak si tě přeměřuje očima. Líbíš se mu. Ještě nikdy jsem neviděl trpaslíka. Opravdu žijete hluboko pod zemí? Je tam někdy světlo? Co tam jíte? Kdo vám vládne? Zasype tě otázkami, pak se však zarazí.Asi máš hlad viď? Chlap jako ty toho musí sníst horu. Začne na stůl vyskládávat hromadu jídla a dokonce pro tebe nejde i nějaké pivo. Cirien...v podstatě nás zachránila od zkázy, chov koní nám dává jisté privilegia, máme dost peněz, jídla a ona je na nás hodná. Ujala se mě, když mi zemřeli rodiče..má však pořád problémy se svým dědem, elfím králem a samotným Rogharem...nemám rád, když se trápí. Teď má strach o toho jednorožce, ale všiml jsem si, že za tu dobu co odjela se změnila...stalo se něco?.Sleduje tě pohledem, přejíždí každou část tvého těla a pak se usměje. Stejně nechápu, jak vy trpaslíci se udržíte v sedle. |
| |
| Usměji se na chlapcovu zvědavost..a začnu odpovídat na jeho otázky.. No zas tak hluboko pod zemí to neni.. Spíš pod horami.. No světlo tam je skoro vždy i když většinou není sluneční.. na cvilku se odmlčím, napiju se piva a pokračuju To pivo je docela dobrý, kluku.. Abych uspokojil tvoji zvědavos.. No vládne nám velkokrál, vládce všech klanů pak ještě kmenový náčelník ten je ovšem podřízen velkokráli.. Dívám se na chlapce jak se snaží si všechno zapamatovat.. To sem si myslel.. Takže se dá říct že je to dobrá paní?? A co má za problém s tim špičatym uchem?? Jen tak mimochodem s těma sou problémy vždycky.. Uchechtnu se a na jeho poslední poznámku jen dodám No to taky dost dobře nechápu.. se smíchem se pustím do masa.. |
| |
| Probuzí mě studený větřík. Posadím se na posteli a všimnu si Cirien , která sedí u okna a dívá se ven . Tak to nebyl sen . Ono se to opravdu stalo ... To není možné , já a vévodkyně ... To byla nejkrásnější noc v mém životě , je krásná , když tam tak sedí ... Její tělo je bez chyb a její duše ... to ještě nevím , ale nemůže být zlá ... tak krásné stvoření nemůže být zlé ... Vstanu z postele a jdu tiše k ní . Postavím se za ní a dám ji ruce kolem krku a políbím ji na šíji . To byla nejkrásnější noc v mém životě Cirien , ale co bude teď dál ? Otočí se ke mě a díváme si do očí Budem to muset skrývat , aby se to ostatní nedověděli . ale chci abys věděla , že tě miluji ... řeknu ji a políbím ... |
| |
| Takový luxus, to teplíčko! Pohodlíčko, střecha! A dokonce ani nezatéká! Ó, to bych si nechal líbit, žít si jako pán, den po dni, obklopen takovou nádherou a přepychem! A to seno krásně voní... pomyslí si Jefim, když se ráno probudí ve stáji... |
| |
| Dorůžova vyspinkaný Jefim vejde ráno do čeledníku a osloví nejbližšího sloužícího "Přeji dobré jitro, kde bych tu mohl dostat něco k utišení hladu a hlavně té příšerné žízně?" |
| |
 | Keď pred sebou v diaµke zbadám hrad, naplní ma pocit nádeje. Po dvoch dňoch putovania popri mojom ranenom žrebcovi zbadám konečne µudské sídla. Potµapkám svojho čierneho koňa po chrbte a prehovorím k nemu: Neboj sa...budeš v poriadku - tam sa o teba postarajú! -poviem a ukážem smerom k majestátnemu panskému sídlu. V poly cesty pred hradom silne zahvízdam...chvíµu počkám a o chvíµu vidím striebristého sokola, letiaceho smerom ku mne. Z opasku vytiahnem hrubú, koženú rukavicu, ktorú si natiahnem na pravú ruku. Keď zosadne, pohladím mu jeho jemnú hlavu a ponúknem ho kusom sušeného mäsa z diviny. Keď ho prehltne, náhle ruku vystrem so slovami: Nebuď moc ďaleko...možno »a budem potrebova»... -potom ho pustím na voµnos»... Keď sa priblížim k veµkej bráne, oznámim stráži pri nej: Potrebujem niekoho, kto by sa postaral o môjho koňa... -poviem a ukážem na jeho zadnú čas», z ktorej ešte vždy trčí kus zabodnutého šípu... |
| |
| Hned, jak byl Jefim přívětivě uveden v tak královsky zásobenou hradní kuchyni, posadil se za prostřený stůl a počal sebe krmit opravdu nestřídmými sousty, ktré zapíjel v pravdě gargantuovskými doušky z velkého džbánu piva. Ani chléb, ani maso či ovoce nezůstaly ušetřeny jeho lačného jícnu. Jefimovy čelisti pracovaly tvrdě, neúnavně a nemilosrdně. Mhhhm... ten chlebíček je výborný, běloučký, měkký a ještě vlažný... A hele! Uzené! To jsem neměl, ani nepamatuju... A jaký vzácný likér ukrývá tato lahvička? Aha... ocet! Snad ještě zbylo trochu pivka, abych to zapil... Když se funící a velice spokojený Jefim vykolébal z poloprázdné kuchyně, začal uspokojovat svůj hlad duševní. Procházel se po nádherném panském sídle, které mu tolik připomínalo jeho mladá léta... Ale to je vše pryč. Zrovna když uvažoval nad tím, kudy se tu asi chodí do vinného sklepa a pod jakou záminkou se tam vloudit, vyrušil ho náhlý shon u hlavní brány. Když zaslech cizinco přání zamručel si pod své řídké vousy: "Panebože, ty to vidíš... Já tu snad vážně budu dělat koňskýho doktora..." Ale neš», alespoň budu nějak užitečný. A třeba mě nechají, abych svůj osud na nějakou dobu opravdu spojil s jejich. Pánbu ví, že tolik jídla a pohodlí jsem už dlouho nezažil... "Hej, vzácný pane, račte mne následovat do stáje... Něco už s tím uděláme..." zvolám přátelsky k právě přibyvšímu. |
| |
Vylezu z lázně, swetřu poslední slzy, oblíknu se, a vyběhnu z hradu ven. Svoje zbraně nechávám na podlaze, kde jsem je dala (pohodila :D) naposledy. Rychle sebíhám schody a razím si cestu ven skrze menší skupinky lidí. Když jsem konečně venku, před branami, rozhlížím se a vidí všude okolo sebe jen louky. Do očí mi znovu vběěhnou slzy a já se rozběhnu hlava nehlava... nevím kama sama... (hele... vono se to rýmuje :D) |
| |
| Vykoupu se a takto osvěžen jdu do pokoje k Mirian ... Tam však není nikdo , najdu pouze její věci a studenou lázeň. Mirian kde jsi , zavolám v pokoji a pak ještě na chodbě , ale odpovědí je mi pouze ticho ... Doufám , že nic nevyvede ... pomyslím si a rozeběhnu se ji hledat . |
| |
Proč! Proč! tvoří se mi zkrs rty slova a na tvářích se kutálí čím dál tím víc slz. Klečím na trávě, ale nevšímám si toho, že krásně voní... Moje nehty jsou zaryté do země a skloněná hlava kropí slzami zem pod sebou. Chvilku beze slov brečím a pak se svalím na zem a stočím se do klubíčka. Už jen hlasitě pofňukávám... Mami....tati.... |
| |
| Najdu ji venku před bránou , sedí na trávě a pláče .Co se ti stalo miláčku , ublížil ti někdo ? ptám se ji rychle a dívám se kolem , jetli je tady někdo . Když nikoho nevidím , sednu si k ní a vemu ji za ruce a políbím je ... Pak se jí zadívám do očí ... |
| |
Ne, nic se mi nestalo... já jen.. a znovu propuknu ve velký pláč, který schovám v dlaních. Ty tomu nemůžeš rozumět... ty jsi měl... dětství, já ne... je mi sotva rozumět, přes ten pláč. Jsem jako malá holka...špitnu si sama pro sebe a začínám se uklidňovat. Otřu poslední třpytivé kapky slz a pohlédnu do tváře prince, do očí Ty jsi vždycky měl, to co... co jsi chtěl, ale já neměla ani ... ani to nádherný dětství,... které mají všichni ... snžím se ze sebe vysoukat, a ve své řeči občas popotáhnu... |
| |
| Neboj se teď jsi moje ... řeknu jí , já ti klidně udělám nové dětství pokud budeš chtít . Pro tebe všechno ... Postavím se a ji také . Pojdme zpět něco sníme a pak bude líp . musíš zapomenout a dívat se dopředu . Máš mě , nezapomeň ... |
| |
Hmm... to je jedinné, co ze sebe vysoukám, když se podvolím a jdu s Arynnem zpět do hradu. Smutek a pláč, déš» a záš», to vše a jedinné, ano, umučí nás... proběhne mi hlavou a snažím se už dále nemyslet... Pak se zastavím a obrátím se k Arynnovi: Neměla by raději pokračovat družina beze mě? Já bych ji díky těmto vzpomínkám asi dost oslabila... zašeptám téměř neslyšně, protože vím, že jestli nebudu s nimi pokračovat, znovu bych se ocitla na hraně života... musela bych o svůj život zase bojovat. |
| |
| Na okamžik se zamyslím nad tím co mi Mia pověděla. Nevíš o způsobu jak vám pomoci zatímco bude Cirien pryč? zaptám se nakonec. Ano opravdu mel bych se trochu najíst a odpočinout si. zamyslím se. Máš pravdu měly bychom se vrátit. Už je s koro ráno. řeknu dívence a poprvé odvrátím zrak od hříběte. Měj se maličký a opatuj se. Jdeme tedy Mio? pobídnu dívenku milým hlasem a pomalu vyrazím zpět ke hradu. |
| |
| Potom, čo celkom hladko prejdem cez stráže sa obzerám po okolitých budovách...hmm, vyzerá to tu zaujímavo...skonštatujem v duchu. Potom sa ešte obzriem na stráž pri bráne...hlupáci...takýchto strážcov by som na svojom panstve teda nechcel ma»...ani sa len neopýtali odkiaµ som, alebo aspoň ako môj kôň prišiel k tomu zraneniu...potichu sa zasmejem, pokrútim hlavou a pokračujem ďalej... Zastavím sa pri jednej predavačke s ovocím. Z košíka vezmem jedno jablko a pohµadom sa mladej slečne poďakujem. Potom pokračujem ďalej, pretože o kus ďalej vidím budovu, ktorá pripomín a stajne...žeby boli až také veµké...zadivím sa nad jej rozmermi. Vyberiem sa teda bližšie. Cestou prezriem ranu môjho žrebca a skúmam, či ešte nehnisá...začína by» nervózny...všimnem si jeho správanie. Vstúpim pod strechu stajní... |
| |
| Lehce sebou trhnu při Gangarosově doteku, pak se usměji a polibek mu opětuji. Skrývat...myslím, že to bude nejlepší, i když nechci....ale musíme být opatrní...byla to ta nejkrásnější noc, co jsem zažila....milujiu tě.... Podívám se mu do očí, vyprostím se z jeho sevření a pokusím se najít něco na sebe. Spokojím se z jeho starou košilí, hodím ji na sebe a zakřením se. Aspoň tě budu cítit pořád na sobě...můžu si ji nechat? ...pošlu ti nové oblečení...stejně jako ostatním...teď už ale musím...pokud se o nás nemají ostatní dozvědět...uvidíme se...brzy se vrátím.Řeknu, naposledy ho políbím , otřu se o něj jemně boky a vyjdu z pokoje. U bohů...tohle je snad zázrak.. |
| |
| Divam se na Cirien jak odchazi . Je kouzelna ... a ja jsem blazen , ze jsem se zase zamiloval ... peskuju se , zase ? vzdyt je to podruhe v zivote ... no jo ale pamatuj jak skoncilo to prvni ... ja vim , uz se to nesmi opakovat ... Podivam se co mi zbylo z obleceni , kdyz mi Cirien sebrala kosili a halena je uz taky z tech cest derava . Rikala ze mi posle nejake obleceni , doufam ze se trefi velikosti ... no vlastne po dnesni noci by mela ... Obleknu si tedy jen kalhoty a jdu se oplachnout k lavoru . pak jen cekam kdy dostanu nove pradloabych se mohl jit najist , uz mi kruci v brise ... |
| |
| Trosku me tim dotazem zaskocila . Podivam se na ni a reknu : To v zadnem pripade , jsi platny clen druziny jako kazdy . Vzpominky ma prece kazdy , kazdy ma svoji nocni muru , ktera ho tlaci . Ale tim , ze neni sam , ze muze sdilet zivot s nekym se jeho bolest mensi . Ja te miluju ... Chytnu ji za ruce a podivam se ji do oci a pak se rozebehneme do hradu , za ostatnima ... |
| |
když slyším jeho slova, zahřejí mne u srdce. Když jsme v hradě, zastavínm se a tím zastavím i Arynna Nevíš kde bych našla Cirien? Já jaksi nemám jiný oblečení a v tomhle se mi dál chodit nechce. skloním hlavu a prohlížím si košili, která je mi do půlky břicha, jak jsem z ní dělala obvazy. Pak hlavu narovnám zpátky. Přece takhle nemůžu mezi lidmi chodit. Já viděla ty pohledy, který mě zavrhovaly, jakmile jsem sem na hrad přijela... řeknu trošku smutně. Pak si vzpomenu, že jsem nechala všechny zbraně v "mém" pokoji. A sakra.. Doufám, že tu nejsou žádní obratní zloději. a nechám Arynna Arynnem... a rozběhnu se urychleně pro ně. |
| |
Doběhnu do pokoje a kontroluji, zda mi nic nechybí. Uf všechny... oddychnu si a šavle hodím pod postel, pak na sebe pipevním čtyři vrhací nože a ten poslední skončí mezi šavlemi. Tak to bych měla... oddychnu si, vyjdu z pokoje a zavřu za sebou. Pak se rozhlížím, zda na chodbě někoho neuvidím... |
| |
| V tom hlúčiku µudí navôkol som si vôbec nevšimol, že niekto so mnou práve hovoril. Pozriem napravo, vidím však iba µudí náhliacich sa všetkými smermi, niektorých smerom k hradu, iných von z pevnosti. Potom však zazriem chlapíka so stredne dlhými vlasmi, čiernymi s»a eben. Pridám do chôdze a keď som pri ňom, chytím a potiahnem ho za plece: Áno, ocenil by som vašu pomoc... -poviem so smiechom. Potom pritiahnem koňa bližšie, aby chlap videl jeho ranu. Sám mu nato podám ruku: Volám sa Tartaros. Idú po mne nejaký vojaci na východ odtiaµto. Pár z nich som zabil, no môj kôň to od jedného z nich schytal... -ukážem smerom na ranu v jeho boku... |
| |
| Poplašeně se rozhlédnu a otočím se k Tartarovi:"Těší mne, že Tě poznávám, pane. Já jsem Jefim. Koně přenech v mé péči a se svým vojenským problémem by ses měl nejspíše svěřit paní Ciri, vládkyni tohoto sídla." Tak to mi ještě scházelo. Jdou po něm vojáci a on jich několik pozabíjel... No, vždycky můžu říct, že mě ke spolupráci donutil... |
| |
| Ve stáji se plně věnuji zraněnému zvířeti. |
| |
| Ráno se vesele probudíma vyskočím z postele, chvilku si zacvičím,a le ak mě přepadne žízeň a začnu se ohlížet po něčem k pití... |
| |
| soukromá zpráva od Lynf Sekera pro M. |
| |
| Díky... -zakričím za tajomným chlapíkom, ktorý vzal môjho koňa do opatery...len dúfam, že sa mu dá veri»...ešte chvíµu za ním pozerám, keď sa mi však vytratí z dohµadu, nasmerujem si to priamo do vstupnej brány hradu. Keď som pri strážach, k jednému z nich sa priblížim a oznámim: ...brý deň...mám tu naliehavý odkaz pre pani...pani...pani Ciri! -spomeniem si zrazu...Myslím že panské sídlo je ohrozené... -celkom dôveryhodne presviedčam strážneho...šmária, to je chumaj...- pomyslím si pritom, ako sa na mňa veµavýznamne pozrel...ale radšej by som mu mal odovzda» svoj luk a dýku, aby si nemyslel..pomyslím si a skladám z pleca tulec, z opasku vytiahnem dýku a spolu s lukom ho podám strážam. O chvíµu už blúdim hradom... |
| |
Kdyby tu byl alespoň jeden, človíček, který by mi mohl pomoci... rozhlížím se bezradně z jedné strany na druhou. Hm... a co bych vůbec teď měla dělat? Prohlídnout si hrad? zamyslím se, když se vydám doprava. Další bludiště... pomyslím si zmateně a rozhodnu se najít východ. Po chvilce "bloudění" konečně vyjdu z hradu. Uf, uf, uf, konečně venku. a vyjdu směrem k bráně ke stráži. Zastavím se kousek před nimi a pronesu: Nazdar hoši, tak jakpak se máme? |
| |
| Tartaros: Stáž na tebe překvapeně pohlédne, v očích se mu zračí obavy. Bez prodlení tě chytí za ruku a smýkne tebou dál do chodby. Nedbá tvých protestů a vláčítě někam do hradu. Najednou se zastaví, zaklepe na dveře a zhluboka se nadechne. Ozve se dále a on se usměje. Vejde bez prodlení dovnitř, tebe smýkne s sebou. Ve dveřích se zarazí a postaví se před tebe, brání ti ve výhledu. Ty přes jeho mohutné ramena zahlídneš Cirien. Sedí na posteli, na sobě má jen potrhanou halenu a na klíně má sněžného vlka, který jemně zavrčí. Když vás uvidí, vykřikne a vyskočí z postele, vlk s ní. Tare...co tu u bohů děláš, myslela jsem, že jsi se vydal za vílou...nenašel jsi ji že? Je jednou z porodců na turnaji. V rychlosti ti povipráví její příběh, pak strážnému poděkuje a vystrčí ho za dveře. Přátelsky tě obejme .Chyběl jsi mi, ten malý už je na světě. Je nádherný, pojď, musím ti někoho představit. Pak se zarazí, podívá se do zrcadla na svůj odraz a zrudne. Jen co se trochu přiobleču....je tu poměrně chladno..Zasměje se, hodí na sebe kalhoty a lehký vlněný plláš», košili si nechá. Na chodbě zavolá na Maxe a něco mu pošeptá. Ostatní: Ke každému z vás přijde služebná s náručí hromádku čistého prádla, ze kterého si můžete vybrat, co chcete. Pak vám oznámí, že Cirien na vás čeká v hodovní síni. Je tam připravena pozdní snídaně, nebo spíše oběd. Kdo neví cestu, s radostí vás tam odvede. Mirian: Sráž se zrovna nadechovala k břitké odpovědi, když k tobě přiběhl Max, ten chlapec ze včerejška. Řekl ti o pozdní snídani a přichystaném oblečení. Totéž řekl i Jefimovi ve stájích. |
| |
| Bezmocne sa nechávam »aha» bezcitným strážnikom...teda to sú spôsoby...pomyslím si a pokúsim sa o vymknutie rúk z jeho moci...to si vypiješ, Cirien...pohrozím v duchu a prichytím sa, že sa na ňu vôbec prvýkrát hnevám...takto nasilu...au!...Dávaj pozor ty bastard... -skríknem na ňno niekde v prostred chodby...Radím ti, ak nechceš prís» o hlavu...potom už vstupujem do Cirieninej komnaty. Keď ma tá hora mäsa pustí, postúpim ďalej a vyčítam Cirien: Teda takto ma sem vtiahnu»...aspoň si mi mohol poveda», kam ma vedieš... -otočím sa na strážnika, šúchajúc si µavú ruku. Potom sa znova otočím k Cirien. Z tváre sa mi vytratí hnev: Nie, vílu som nenašiel... -poviem skleslo a ešte vždy si šúcham predlaktie...ale utekal som pred nejakými vojakmi...kráµovskými vojakmi. Chvíµu som si myslel... -potom však na ňu pohliadnem, ako sa zvŕta pred zrkadlom...Myslel som, že sú z tadeto... -poviem po chvíli....Môj žrebec to schytal...jeden z tých tvojich priateµov ho práve ošetruje. -podídem bližšie a spomeniem si na niečo...V lese som však objavil cestu...takú som v živote nevidel. Smerovala na juh k močiarom a neverilaby si, aká bola...upravené krovie, rovná cesta...ktovie kam vedie. Potom mi však okolo uší presviš»al šíp, a ja som bol nútený zdrha»... pozriem na ňu Mal som š»astie! -vydýchnem si...potom sa spýtam...čo si mi to chcela ukáza»? |
| |
| Překvapeně pohlédnu na Tara..Voáci? To je hloupost, snad jen, že si tě s někým spletli, nebo jsi je musel vyprovokovat.Pohlédnu na něj vyčítavě. Vsadím se, že to byl Jefim, pomohl mi už s Měsíčním svitem, tvůj kůň, bude jistě v pořádku...žádné jiné zranění nemá, postaral ses o jeho krmení...pormiň, myslím víc na koně, než na tebe. Cesta říkáš, zvláštní....nic takového jsem včera neviděla. Sjedu ho pohledem a usměji se. Teď si tím nechci l¨ámat hlavu, jen bych ti hctěla říct....poprosit tě, jestli budeš v turnaji pokračovat s námi....šlo by to? Budeme potřebovat pomoc. Teď pojď, představím ti ostatní. Poškrábu Tirna za uchem a vyrazím do hodovní síně. |
| |
| Začínam by» z toho celého riadne zmätený...mám halucinácie?...v tichosti nasledujem Cirien...nezdá s mi to...tých vojakov som určite nevyprovokoval...a možno aj áno, tým že som tam vôbec bol...žeby niečo strážili? žeby niekoho strážili?...premýšµam nad tým, no potom to nechám tak...samozrejme, tá hneď všetko vie... pozriem na Cirien...zdá sa mi, že za poslednú chvíµu som od nej počuil viac slov, ako hocikedy inokedy dokopy...čo tá však môže vedie»...u nej som len figúrka...zčínam by» na ňu čoraz viac naštvaný... |
| |
| Vyjdu z pokoje a zamířím do hodovní síně, Taratáhnu s sebou. Proč se tak mračí? Co se stalo?Pak svou myšlenku řeknu nahlas:Tartaroi, co se děje? Proč jsi tak zachmuřený?Ztuhnu, když mi stráž otevře dveře a údivem otevřu pusu. Hledím na vysokého trpaslíka v bílé sutaně se zlatým lemováním, jak lamentuje nad hrdě vztyčeným elfem nad ním. Oba se mračí. Cirien se usměje. Tyrlasi? Hjúgare? Už se zase hádáte....chyběli jste mi? Tak co se zase stalo? Tyre....jen mi neříkej, že jsi zase něco udělal?! Jak jste se měli? Musím vám toho tolik povědět, dokonce i Tar už se vrátil. Ukážu rukouza sebe a začnu jim vyprávět příběh o turnaji. Ostatní se pomalu začínají scházet a překvapeně sledují podivnou čtveřici. |
| |
| No paráda! -napdne ma hneď, ako zbadám krpatého trpaslíka. Keď však uvidím prichádza» ďalších dvoch, moja morálka začne klesa» veµmi veµkou rýchlos»ou...trpaslíci...tí tu ešte chýbali! -pomyslím si, sklopím hlavu a pokrútim ňou. Potom zbadám chlapíka, ktorému som zveril svojho koňa. Keď príde bližšie spýtam sa ho: Postaral si sa oňho? -a nie moc dôveryhodne mu pozriem do očí. Na jeho prikývnutie mu mlčky prikývnutím poďakujem a postavím sa za Cirien...to musí by» naozaj niečo veµké, keď sa tu zišli toµkíto...dobrodruhovia...ironicky si pomyslím keď zbadám šotka, ktorý práve prichádza...čo zasa má táto v pláne...očami si premeriam Cirien... |
| |
 | Zkus to ještě jednou a... řvu na Tyrlase, pak si ale všimnu Cirien a přestanu řvát. Mile se na ni usměji. Za tu dobu co jsme se neviděli jsem se změnil. Aura, která ze mně vždy vyzařovala je silnější a zřetelnější, i kněžské roucho již není bílé, ale má zlaté lemování. Stále však mám svoji hůl, tu starou dobrou přítelkyni a stále mám svůj veselý, ale někdy velmi přísný výraz. My? My se hádáme? Jak jsi na to přišla, my pouze debatujem na téma víra a mode rní doba. odpovím bleskově Cirien a o očích se mi zablýskne. Snad to ten šílenec pochopí. Ona se to nesmí dozvědět. Pozorně poslouchám co nám Cirien vypráví a mávnu Tartarovi na pozdrav. Když začnou přicházet i ostatní všimnou si mé aury, která je začne naplňovat pocitem dobra. Všechny kdo mě neznají to nejspíš překvapí. |
| |
| Pomalu vcházím do hodovní síně kam mě poslal chlapec z kuchyně.. Rozhlížím se po umně zdobených stěnách a stropě, pohled mi však spočine na čtyřech postavách, z nichž jedna je určitě Ciri. v další poznám trpaslíka ale Ward to neni, Srdce mi poskočí radostí, ale zase se rychle uklidní.. Poznám poslední dvě postavy.. Co tady chcete špičatý ouška?? Snad se vám nenaštvaly stromy? Což?? začnu se elfům vysmívat..Sakra nesmim to přehánět.. Cirien by se určitě rozezlila a ja bych pak nedostal žadný pivo... Pomalu se knim blížím.. |
| |
| Sjedu Hjúgara nesmlouvavým pohledem. Ví přesně, co mu tím naznačuji. Nedozvědí se to...raději to utajíme...Tyr je poněkud zdivočelý...Sjedu pohledem Boidila a usměji se. Neprovokuj je mistře trpaslíku, mohlo by tě to mrzet. Jak TAr tak Tyr mi už několikrát zachránili život, věřím jim. Přeměřím si je vážným pohledem a usměji se.Myslím, že se vám bude lépe přemýšlet s plnými žaludky, najezte se a napijte....kdo ví, kdy dostanete další takovou možnost.Ukážu na stůl a zamračím se. Zvláštní....něco se tu muselo stát. |
| |
| Služebná vejde v okamžiku , kdy se dívám z okna ... Ten hrad je krásném místě , krajina okolo svádí k projížďkám a ty hvozdy , to musí být zvěře ... Podívám se na služebnou a jenom posunkem ji ukážu , A´t věci nechá na posteli . Chvilku ještě stojím u okna a pak se jdu převléct . Nové oblečení je velmi pohodlné ... Tak poznala moji velikost ... . Obleču si nové kalhoty , halenu a košili . Pláš» si však nechám starý , trmácím se s ním už dlouho a dote» mi přinášel štěstí ... Připnu si ještě meč a mířím do hodovní síně jak říkala Cirien . Po cestě ještě myslím na dnešní noc ... nekrásnější noc v mém životě ... a v tomto rozpoložení přicházím do hodovní síně. Hned u dveří si všimnu Cirien , jak diskutuje s nějakým trpaslíkem a elfem . Vzpamatuju se a mířím k nim , ale při tom už myslím na to , co budu jíst , urputně mi kručí v břiše ... |
| |
No ..... ehm ...... Hrúgare prostě já se na víru nehodím už to konečně pochop. Vím, že to nedokážeš pochopit, že nedokážu věřit, ale pro mě není víra vše.Věřím ve své vlastní schopnosti a né na to že mi pomůže bůh. I když ten mi už pomohl tím, že mě přivedl k tobě. Aspoň nemám o zábavu nouze. rozesměju se. Ahoj Ciri to jsem rád, že tě opět po tak dlouhé době vidím. Jak se máš? S tím zachraňováním životů to zase tolik nepřeháněj. |
| |
| Můj ůsměv zmizí a místo něj nastoupí dosti nevraživý a přísný výraz. Podívám se na toho trpaslíka a zkoumám ho pohledem. Tak tohle jsi neměl dělat. Nevím co si o sobě myslíš, ale těmhle dvěma ukážu na Tartara a Tyranesaháš ani po kotníky. Tak važ svá slova, než jich budeš litovat. vyštěknu na toho drzého trpaslíka. Pak se otočím na Tyra a Tartara a jsem připraven je uklidňovat, kdyby toho trpaslíka chtěli nečím praštit. |
| |
| Sám , opět bez Mirian vcházím do hodovního sálu. Vidím Cirien a ještě dvě neznámé osoby - trpaslíka a elfa . Mám takový pocit , že jsem je už někdy viděl , ale nemůžu si vybavit teď kdy... Jdu k Cirien , abych se zeptal jak budem pokračovat dále... Vidím i už známé trpaslíky a Gangarose , ale Mirian tu není ... |
| |
| Zblednu a zatvářím se poněkud rozpačitě. Nechci tady žádné hádky, každý máme svých starostí dost...Boidil to tak nemyslel....Tyrle, přece jen ti něco dlužím. Pohlédnu ke dveřím, ze kterých právě přišel Gangaros. Nenápadně se na něj usměji a dál sleduji trpaslíky. Mé myšlenky jsou však jinde. Dokážu se chovat tak jako předtím? Jako před dnešní nocí? Musím...jinak by nás ostatní odsoudili a to nechci...jen a» se u bohů nic nedozví...ty hádky by mě zničily. Jemně mlasknu jazykem a usměji se na přicházejícího Tirna. Jemně se protáhne a přijde až ke mě. Polaskám se s ním a jdu si sednout ke stolu, pozorujíc ostatní. |
| |
Hele dvojčepeláku máš tu svou sekeru tupou jak ři». Tak si di sednout na tu svou ři» a nech nás na pokoji. Nemám náladu se s tebou hádat. |
| |
| Překvapeně se na trpaslíka podívám, pak se jen zamračím.. A» tě Wraccas zatratí ty podlejzavá kryso... Myslel sem že trpaslík je trpaslík.. No a koukám že tobě už se začínaj špičatit uši... zavrčím pod vousy. Vyzívavě se kněmu otočím zády a pomalu procházím kolem Gangarose ke stolu, posadím se na židli a sleduju co se bude dít.. |
| |
| Od stolu zařvu na drzího elfa Pořád je ale dost vostrá na to aby ti tvoji ři» protáhla až na úroveň hrudníku.. |
| |
| Když přijdu k Cirien jen se na ni neznatelně usměju ... nemusí všichni hned vědět ... ono se to stejně provalí ... Vidím , že debata je pořádně ostrá . Ten trpaslík právě zle odpověděl Boidlovi a toho to celkem vzalo , no nebudu se do toho míchat , Cirien si musí ručit za své přátele , ale měli by se trochu krotit , už tak je v družině dost napětí ... Jen řeknu Cirien : Dobré ráno a jdu si ke stolu sednout , k Boidlovi ... |
| |
Ten má dneska zase svoji oblíbenou náladu. pousměju se. Nenavážej se do Hrúgara jo? Zatím si nic nedokázal zatím co on jo! zařvu na něj. Hrúgar se totiš se mnou dokáže pohádat o čemkoliv. řeknu kolemstojícím a rozesměju se. |
| |
| Ten trpaslík si koleduje... Chytnu hůl a potlačím chu» omlátit mu jí o hlavu, chvilku se sklidňuji, tak jak mě to kdysi dávno učili. A pakse podívám na Cirian, z mého pohledu je poznat, že se jí již předem omlouvám. Otočím se opět na trpaslíka a začnu mluvit: Ve jménu Kyian, mé jediné paní, tě zapřísahám. Nikdy neurážej moje přátele, mě si klidně urážej, to už dělalo dost lidí, ale pak nečekej moji pomoc. TEĎ SI SEDNI A BUĎ ZTICHA! Pomalu kráčím ke stolu a sednu si blízko Ciri a zbytku staré party. |
| |
Já se posadím někde poblíž Hrúgara a zkoumavě sleduji celou tuto skupinku. to je mi ale společnost proč jen sem na ně nekápl dřív? Hrúgar mi taky nidky nic neřekne Hrúgare už se uklidni. On ti nestojí za to, aby si na něm marnil svá slova. |
| |
| Zamrkám. Pánová, vy jste horší než stádo užvaněnejch šotků, tohle mě jednou zničí. Už toho nechte, trpaslík, nebo elf...není to jedno...Boidile, já jsem sama půlelf- nezapadám nikam a patřím všude, ani jedna rasa mě neuznává....a vidíš, stala se ze mě vévodkyně a teď jsou to oni, kdo musí poslouchat...zkuste zapomenout na předsudky...už tak je jich dost. Co más v plánu Hrúgare, budu muset na nějaký čas odjet a nevím, komu přenechat správcování...Tyr by se mohl postarat o toho malého jednorožce, ohlídat ho před Quendarie, ale co lidé? Zamračím se. Hodím Tirnovi maso a sama si vezmu granátové jablka a pohár vína. Pak pošlu Ganovi správu:Dobré ráno lásko, vyspal ses dobře....popravdě, o žádném spánku nemůže být ani řeč, jsi unavený? Mrknu na něj a podívám se na kněze. |
| |
| Sednu k Boidlovi a pobaveně pozoruji slovní přestřelku ... Cirien , kro» si trochu své přátelé , ještě se ani nepředstavili a už se tady stačili pohádat , ještě že tady ještě není Ward ... pošlu Cirien . Pak se otočím k Boidlovi a polohlasem mu řeknu : Nech je Boidle , nemají vychování ... |
| |
| Sakra ten je vtipnej.. Zašklebim se zároveň na elfa i trpaslíka.. Ty mi nemáš co rozkazovat.. Zvlášt když si kámoš těch šmejdů.. Sedím klidně na židli a pak se zeptám Gangy Ty tydle.. No znáš je?? Podívám se zase směrem k trpaslíkovy a oboum elfům.. |
| |
Sotva jsem se vypotácel z lesa. Celý od krve, pod pravými žebry mám ještě dýku těch chuligánů co me napadli. Dvěma prsty ji vytáhnu huh...hračka zahazuji ji do křoví. V dáli zahlédnu hradpomoc....bolí. Jentak tak jsem se dopotácel k hlavní bráně.Po..po..moc, chtěli Ogmara zabít.Stráž je očividně nesvá, nevědí co mají dělat, nic tak velkého a ošklivého zatím neviděli. Až když jsem se zkácel na kolena mě dovlekli dovnitř. Jeden mě stále hlídá a druhý okamžitě bežel s touto zprávou k Cirien. Vstoupil do místnosti, uklonil se vládkyni, vypadá stále vyplašeně. tiše jí řekl okolnosti, které ho donutili ji takto vyrušit. |
| |
| TAK DOST!!!Vykřiknu rozzuřeně a převrhnu pohár s vínem. Tirno vyskočí na nohy, málem s sebou strhl celý stůl, nepříčetně vrčí a se strachem v očích sleduje svou paní. Chováte se jako malé děti, přestaňte....kdyby jste se aspoň představili....ne, vy na sebe řvete jen tak, z principu... už toho mám dost. Ještě jednou a nechám Tirna, a» si s vámi dělá co chce...Máme daleko důležitější věci na práci.........copak to nechápete?Vz¨tekle se pokusím utřít vylité víno, nesouhlasně při tom mručím a z očí mi šlehají blesky. Pitomci, zabednění mužský. |
| |
| Sedl jsem si ke stolu ke Gangarosovi , ale na opačný konec , vedle něj už sedí Boidl . Pobaveně pozoruji jak se hádá s druhým trpaslíkem a tím elfem ... To je dobrý , eště včera po mě všichni jeli a teď to vypadá , že si našli jiný objekt . Nevadí ,jen a» se perou , já se budu smát ... Pustím se do jídla ... |
| |
| Vtedy už postúpim o krok i ja. Podídem bližšie k trpaslíkovi a založím si ruky na prsiach: Tak sa mi zdá, že niekto to má veµkú hubu! -skríknem na trpaslíka, no stojím pokojne. Potom si premeriam chlapíka, stojaceho za ním...Vy trpaslíci máte plno rečí, ktoré by vám mohli ublíži»... -poviem potichu keď sa k nemu nakloním...dávaj si pozor! -dodám výstražne... |
| |
| Vztekle sjedu strážného pohledem, pak se nechápavě zamračím. Zhluboka se nadechnu, písknu na Tirna a vyrazím z místnosti přímo za strážcem. Dovede mě k obrovskému krollovi, který krvácí z mnoha ran. Překvapeně vykřiknu a pokleknu k němu. Co se ti stalo příteli? Ne, nehýbej se, musím ti ošetřit zranění...možná pomůže Hrúgar.Jemně se dotknu krolla a usměji se. Stráže znovu pošlu pro kněze. Budeš v pořádku, neboj.... |
| |
| Má paní, co jsem ti udělal, že musím trpět tohle. pomyslim si a pak se začnu věnovat Ciri a ostatním. Ciri, omlouvám se za své chování, ale sama dobře víš, že nemám rád tyhle předsudky. To správcovství bude asi problém, má paní žádá, abych se k vám připojil. Záleží jí na vašem úspěchu a tam mě posílá, abych vám pomohl. A ani tady Tyr nemůže pomoci, protože není nikdo, kdo by hlídal jednorožce před ním. dořeknu a usměji se. Tyr jistě pochopí na co narážím. Pak si začnu prohlížet ostatní, nejprve mě zaujmeten černovlasý můž, na nějž Ciri mrkala. Copak, copak. Pak pokračuji dále a zastavím se u prince, chvilku si ho prohlížím a pak se otočím na Ciri. koukám, že tu máš i mladého prince. Asi nejsem sám, koho chtěji bohové ztrestat. řeknu jí s úsměvem, je vidět, že to nemyslím vážně. |
| |
| Otočím hlavu na strážnika s myšlienkou...dúfam že ma zasa nejde tak milo odvies»...no všimnem si krvácajúceho krolla. Chcel by som pomôc», no vidím, že je tam už dos» µudí a jednak moje znalosti medicíny nie sú bohvieaké. Ostávam stá» na mieste... |
| |
| No to je fakt, hubu máme velkuo to proto že jíme pořádný jídlo a ne nějaký hnusný kořínky že jo?? Zašklebim se na elfa. A mohu se zeptat vážený pane jakého druhu mi hrozí nebezpečí?? Snad mi nehrozí že budu muset pít vaše víno?? dodám ironicky.. Už aby tady byl Ward.. Pokoušim se uklidnit tím že se pustím do jídla.. |
| |
Stěži otevírám oči Oni...ch..ch..těli zabít Ogmar. V lese..oni zlí...já je zabít. Oni jako tihle.. Ztěžka zvednu svojí obrovskou silnou ruku a ukážu na gardistu. Gardista znejistěl začal být ještě nervoznějším než před tím. Oni...znaky jako tihle. Vyslovil jsem poslední slova a upadl jsem do bezvědomí |
| |
Hrúgar má zase jednou pravdu a navíc bych šel s ním neměl bych tu bez něj žádnou zábavu. |
| |
| Překvapeně pohlédnu na strážného. Tare, asi jsi měl st ěmi vojáky pravdu...v tom musí mít ruce Qwendarie...pomůžeme ti, myslím, že si to zasloužíš.Kývnu hlavou na kněze. Hjúgare, prosím. Co jsi myslel tím, že tvé paní záleží na našem úspěchu...Kyia s tebou promluvila? Nervozně na něj pohlédnu a automaticky pohladím krolla po zjizvené tváři. Bude to dobré...uvidíš. |
| |
| Keď počujem Krollove rozprávanie, nechám trpaslíka trpaslíkom, venujem mu jeden nenávistný pohµad a rozbehnem sa k dverám. Keď som pri krollovi, zohnem sa k nemu a spýtam sa: Kto?! kto »a chcel zabi»?! -nalieham na obra. Pozriem na Cirien s veµavýznamným pohµadom...tak vidíš! - to nie je možné, musel si ich vyprovokova»! - samozrejme, ty vieš všetko! -začínam by» na ňu čím ďalej tým viac nahnevaný...prečo si stále myslí, že všetkému rozumie! Ruku do ohňa by som nedal ani za to, že to neboli jej vlastní vojaci...chumaji...už pri vstupe som videl, že sú to babráci -premýšµam a pozerám na Cirien... |
| |
| Při poznámce trpaslíka vyplivnu sousto a postavím se Jak jsi to myslel , skřete ? O tom trestání , jediný koho by měli bohové zutrestat jsi ty za ty tvoje drzé řeči . Neřekneš ani bu a všechny tady urážíš . Měl by sis dát pozor na hubu , nebo ti ji někdo zavře ... a ani to nemusím být sám ... Stojím a výhružně se na něho dívám ... |
| |
| Podívám se na krolla a chvilku si prohlížím jeho zranění. Tyre, dojdi mi prosím pro věci, snad nebudou potřeba, ale jeden nikdy nevi. Přijdu ke krollovi a kleknu si k němu. Ano, mluvil jsem s mou paní, řekla, že mám jít s vámi. Nevím proč, ale bylo to její přání a já o přáních mé paní nepochybuji. pravou ruku položím krollovi na čelo a levou na hrudník.Zavřu oči a začnu si něco šeptat. Kyio, má paní, pomoz mu. Pomoz tomuto tvoru. Jeho zranění jsou vážná. Prosím pomoz mu, nikdy jsem o tobě nepochyboval, nedovol ani jemu pochybovat, postarám se o to aby věděl, kdo mu zachránil život. |
| |
| Slyším Tartarose co zašeptal Boidlovi . Usměju se , ale radši chytím Boidla za ruce , aby nevyletěl . Chlapče měl by sis dát pozor co říkáš . Já tady Boidla znám čtyři dni , ale prát bych se sním nechtěl ... je to pěkný ranař , tak se ho nesnaž nakrknout ... Bezděky si při tom zkontroluji , jestli mám meč ... A to sis ho chtěl nechat na pokoji , nevycváláná čeládka ... nebo spíše mají moc nos nahoru ... |
| |
Odběhnu Hrúgarovi pro věci a rychle přibíhám zpět Tady je máš. řeknu zadýchaně |
| |
| Se zájmem sleduji Hrúgara a usměji se. Změnil se, jeho aura je jiná, něco se s ním stalo. Zdá se, že jesilnější....že by práce bohyně. Zůstanu klečet u krolla a povzbudivně jej držím za ruku. Má dlaň je v jeho celá schovaná. Nechám stráže, aby tě zanesli na pokoj a tam si odpočineš. Dáme ti najíst a napít...ano? Pak si promluvíme.Otočím se k ostatním.Je na čase promluvit si ohledně turnaje....máme další dva....Pohlédnu na krolla a jeho oddaný výraz.....možná tři nové členy. Všichni jsou skvělí bojovníci, ale popravdě, to je nám teď k ničemu, když nevíme, kde hledat. Návrhy?Zkoumavě se na ně zadívám. |
| |
| Raány se krollovi začali zacelovat a po chvilce po nich nejsou stopy. Děkuji má paní Stoupnu si a chvilku přemýšlím. Pak Ciri zarazím. Asi bychom měli dořešit ty hádky. upravím se a dojdu k princi. Princi, asi by vás měli naučit úctě ke kněžím, když urážíte kněze, urážíte i jeho bohy, který si ho vybral. A to je chyba nehodna budoucího vládce. Ano nepředstavili jsme se, ale urážet začal ten trpaslík. řeknu mu klidným, skoro otcovským hlasem, vždy» ho znám již od plenek. Otočím se na ostatní a postavým se tak, aby mě všichni viděli. Je to sice pozdě, ale asi bych se měl představit. Jmenuji se Hrúgar a jsem knězem bohyně života Kyia, s Cirien se znám již pár let. Stejně tak i s Tyrem a Tarem. No a co dělám tady? Jak jsem již řekl Ciri, má paní, bohyně Kyian, chce abych šel s vámi. |
| |
Dveře do mého pokoje se nejistě otvírají. Vchází pokojská s podnosem plného jídla. Opatrně se přibližuje ke stolku. Libá vůně mě začíná probouzet. Vžaludku jsem neměl už dlouho nic ke strávení. Zavětřím. Pomalu vstávám. Pokojská couvá dozadu a kolena se jí třesou. Jídlo...hmm..jíst Do huby se mi seběhli všechny sliny který jen kroll může mít. Hlasitě mlasknu. Jedna pořádně velká slina dopadla přímo na pokojskou a ta je mokrá jako myš. Hm...ha..jíst. Vytrhnu pokojské podnos a vše spolknu najenou. Tác dopadl na zem a pokojská vyděšeně odbíhá z pokoje. Najednou mi dojdeHmm já být zraněn... Prohlížím si všechny končetiny a nikde nic. Sahám po svém obrovském kyji. S údivem zírám na krásné zdi s obrazy. Vycházím ven z pokoje... Nevím kam mam jít. Jdu podle sluchu. Tam kde slyším největší mumraj. |
| |
| Prozatím jsi ty urazil všechny mé společníky . Navíc já na ty tvé bohy stejně nevěřím , takže jsem je vlastně neurazil . Dořeknu totrochu mírněji a sednu si zpátky na lavici a dám se znovu do jídla a už trpaslíkovi nevěnuji pozornost. Zlatý Boidl a Ward , ti jen chlastají , ale tenhle má ještě vznešené řeči ... |
| |
| Vrátim sa spä» k stolu kde sedí trpaslík, pretože vidím, že sa ide takmer zadusi» od smiechu. Rozbehnem sa a tresknem rukou po stole. Teraz som tvárou tesne oproti tej jeho, červeno sfarbenej: Máš problém, krpec?! -zaziapem na trpaslíka, až sa mu jeho dlhá brada zachveje. Potom si ešte vymením pohµad s človekom vedµa neho. Zdá sa mi, že rukou siahol po meči. Znova pozriem do tváre trpaslíkovi: Ak máme spolu cestova», tak len preto, že to chce tak Cirien. Ale radím ti, drž si odstup, lebo by si µahko mohol prís» o hlavu! Nemám »a rád a ty nemáš rád mňa. Tak to i ostane! Varujem »a, neprovokuj ma... |
| |
| Podívám se k elfovi . Zvednu se popojdu k němu a potichu mu řeknu : Neměl byste ho provokovat , viděl jsem jak jedním úderem sekyry sundal dva elfy ... A ti byli dvakrát silnější než vy ... a směju se u toho . Pak však zvážním a dodám . Jinak , pokud byste něco proti nám měl tak to řekněte hned . Vyřídíme to tady a po cestě už bude klid ... Postavím se do postoje , který je výhružný ... Trošku jsem to asi přehnal , ale Boidl je sice trpaslík a chlastá , ale je správný . A tenhle má velkou hubu ... pošlu k Cirien vzkaz , zaraž to prosím Tě , už se to dostalo daleko... |
| |
| Podvám se na přicházejícího krolla a usměji se. pak však zaslechnu Gana a úsměv mi zamrzne na rtech. Myslím, že už toho bylo dost. Pokud se někomu nelíbí složení družiny, tak a» okamžitě opustí Arden a mě se nikdy neukáže na očích...tohle myslím smrtelně vážně. Ještě jedna taková zbytečná hádka a končíte....všichni. Chytím se za spánky a zamračím se. Je toho na mě moc....copak to nevidí...? Gane? |
| |
| Zvraštím tvár a pozriem mužovi do očí: A teraz čo?! -spýtam sa muža pokojne tak, aby videl že z toho trpaslíka nemám vonkoncom strach. Neviem čo tu chceš vybavova». Ja som s tým nezačal a ani som sa do vás neplietol, kým tento tlčhuba nezačal protestova»...mudrlant! -poviem nahlas a pozriem na trpaslíka, potom si ešte vymením pohµad s mužom...vyzerá celkom inteligentne...škoda, že je na jeho strane...pomyslím si... |
| |
Nuže nadešla má chvíle. Dovolte mi abych se představil. Jmenuji se Tyrlas Mirilla. Pro přátele Tyr. Jsem celkem dovedný v hledání pastí a zneškodňování různých mechanismů. Chodím spolu s Hrúgarem, protože nerad cestuji sám a on mě už za tu dobu stihl dobře poznat. Omlouvám se za své hrubé chování. Nemám to ve zvyku, ale když mě nědko dokáže rozčílit tak se neznám. Poté si sednu ne své místo a čekám co se bude dít. no co však ještě neznají mé vybranné způsoby, ale ten buranský trpaslík mě tak naštval. Jako by všichni elfové bydlely v lesích. Co si to o nás myslí? Taky sem mu neřekl nic na to že není zalezlý někde v horách. Zajímalo by mě co si o mě celá ta skupinka myslí. Vím to myslí si, že jsem pro ně nepotřebný. No však já jim ještě ukážu. |
| |
| Vstanu od stolu.. Omluvte prosim me chování.. No prostě nejsem na špič.. Elfy zvyklej a nemám je rád no.. začnu neobratnou omluvu.. Me jméno je Boidil Dvojčepel jsem z kmene druhých.. Zase si sednu a nenávistně se podívám na Tartarose Jesi mam problem?? Což?, No to je snad vidět na první pohled šikmouchej.. Myslim že jesi si na mě ještě jednou votevřeš hubu.. Nu inu bude s tebou amen.. |
| |
| Pri jeho predstavovaní sa sa zvrtnem a odídem za Cirien...čo si dopekla ten zasraný trpajslík myslí...vybehnem hore po schodoch, no tam stretnem krolla. Keď vidím, že vyzerá v poriadku spýtam sa ho...Kto »a tak doriadil? Boli to vojaci...rytieri? -spýtam sa ho potichu...Ja by som bol skončil podobne, ibaže som mal koňa a zdrhol som im. -poviem po chvíli a čakám na jeho rozprávanie... |
| |
| Většina z vás je stále v hodovní síni. Nálada je o něco lepší, přesto jde stále cítit napětí. Cirien se mazlí s vlkem. Trpaslíci si něco mumlají, kněz je zamyšlený. Šotek jen tak bloumá po místnosti, sem tam si něco strčí do kapsy. Princ nervozně vyhlíží Mirian. Přemýšlí nad hádankou, zatím však odpoveď nepřichází. Do místnosti otevřeným oknem najednou vletí poštolka, většina z vás ví, o co jde. Cirien vyskočí, od nožky jí odváže pergamen a dá jí kousek masa. Poštolka jej zhltne, jemně ji klovne a vyletí ven. S napětím rozbalí pergamen a usměje se. Pak nahlas přečte: 2. indicie Hledejte místo, jež prokleté jest. Světlo zde vládne, leč stín nenajdeš. TAm, u velkých černých skal, najdeš svůj poklad....jen tak dál. |
| |
| Jím dále , když oknem vlétne poštolka ... Podívám se na ni jak si sedne k Cirien a ta ji cosi sundá z nohy . Je to malý svitek , který Ciri přečte a já se zarazím . U černých skal je přece pouš» Nam , že by to místo , které hledáme bylo tam ? přemýšlím nahlas aby to všichni slyšeli . Cirien mohlo by to být tam . To místo je přeci prokleté , takže tam žádný stín není ... Myslím , že by to mohlo být tam ... řeknu vítězoslavně a podívám se po ostatních . |
| |
| Už už jsem se nadechovala, že něco řeknu, když mě přerušil Arynn. Ústa mi zůstanou otevřená údivem. Zrovna ty princátko? Zdá se, že jsi přece jen trochu dával při výuce dějepravy pozor. Usměji se na něj, snad poprvé od našeho odloučení a uznala kývnu. Vše nasvědčuje, že je to Nam....měli bychom se co nejdříve vypravit. Souhlasíte všichni? Arynne, přece jen jsi něčím družině nápomocen. .Zašklebím se a vstanu od stolu. Půjdu se podívat za jednorožcem, půjde někdo se mnou? Gane, půjdeš....mám pro tebe překvapení.. |
| |
| Dojídám , když postřehnu poštolku , Ciriinino přeštení svitku i Arynnovu hlasitou a asi správnou úvahu . Konečně nám byl po těch patáliích něco platný ... Zvednu hlavu a podívám se na prince a lehce se usměju . Pak zachytím Ciriino přání . Zvednu se , utřu si ruce do plátna co je na stole , napiji se vína a vydám se s ní do stájí , zvědav na to překvapení ... |
| |
| Na ostatní nečekám.Šotek využije mého pozvání a vyrazí pryč. Jakmile dojdeme do stájí, vezmu Gangyho za ruku a vtisknu mu dlouhý polibek. Pak se usměji a dovedu ho k malému jednorožci. Nemohla jsem se dočkat, až budeme sami, už jsem to nemohla vydržet. Podívej se, jak je krásný...stejnějako jeho matka. Otevřu stání a vejdu za jednorožci. Sladce se usměji a pohladím jej po sametové srsti. Chtěla bych, aby jsi tomu hřebečkovi dal jméno...co ty na to?.Políbím ho a mrknu. |
| |
| Polibek opětuji a pak zavrtím hlavou : Cirien já nikdy nepojmenovával koně natož jednorožce . Myslím , že bys ho měla pojmenovat ty . Ty máš zásluhu na jeho narození , tvoje je právo mu určit jméno . Pak se podívám na hřebečka . Je opravdu krásný , vidím sice jednorožce prvně v životě , ale pohled na něj je úžasný . Je to vznešené zvíře už při pohledu ... |
| |
| Zammračeně se na něj usměji. Chci to jméno nechat na tobě, vždy, když uvidím malého, vzpomenu si na tebe. Kdyby se náhodou něco stalo....nevím, nechci nad tím přemýšlet...dej mu jméno ty, lásko, prosím. . Skloním se k malému a začnu si jej prohlížet. Nechci myslet na budoucnost, nemůžu.... Jemně jej hladím po krku a směji se jeho zvědavosti. |
| |
| Políbím Cirien na šíji a řeknu : Tak se nemrač lásko , já to teda zkusím , když na tom trváš a je to tvé přání ... Podívám se na hřebečka a zamyslím se . Pak se usměju a zeptám se tiše Cirien : Co kdybys mu říkala Miláček ? a políbím ji znovu , protože rád cítím vůni její kůže. Ooo , jak krásně voní , jak rád bych znovu vrátil noc ... |
| |
| Hlasitě se zasměji a vklouznu do náruče.Miláček....ty jsi můj miláček lásko....je to nádherné...jak ráda bych vrátila noc, snad jen...do stájí takhle pozdě večer nikdo nechodí..V očích mi planou veselé ohínky. Pak se ještě podívám na malé hříbě a zašeptám:To se bude tátovi líbit, Hvězdný třpyt na to jméno nude hrdý, stejně jako já. Pak přitisknu své rty na Gangarosovi. |
| |
| Vejdu do stájí, abych si prohlédl to hříbě. Jsem zvědav jak se od mé poslední návštěvy vyrostlo, nikdy nepochopím proč ho chtěl Tyr ukrást, něco tak nádherného. Náhle si všimnu těch dvou. Že jí to ale trvalo. bleskne mi hlavou, pokračuji jako by se nic nestalo a normálně promluvím. Krásné zvíře, že? a dojdu až k hříběti. Pokladím ho rukou po hřbete a chvilku se kochám jeho krásou. |
| |
| Držím Cirien v náručí a dlouze líbám . To je nádhera ... Cirien je kouzelná a já ji teď svírám ve své náručí , to není ani možné Polibek je nekonečný , ale najednou oba slyšíme že někdo přichází ... Odtrhnem se od sebe a vidíme , že přichází ten trpaslík , Hrugar . Asi něco viděl ... stačím jen pošeptat Cirien |
| |
| Vychutnávám si polibek a když uslyším Gangarosovo varování, odskočím od něj a pokusím se postavit rovně. Ještě ne, nechci...u bohů, kdo to je. Přerývavě dýcham a snažím se uklidnit. Na rtech stále cítím Gangarosovu chu». Zahlédnu Hjúgara a jeho klidnou tvář. Můžeš si být jistý, že ten viděl vše...k čertu...nic, neřekne..je to dobrý přítel..Pošlu Ganovi zprávu a usměji se. Nádherné, máš pravdu....co tady děláš Hrú? Viděsil jsi nás...stalo se snad něco?Snažím se zakrýt své rozechvění, příliš to však nejde. |
| |
| Jestli jsem vás vyděsil, tak se omlouvám. Jen jsem si přišel prohlédnout toto zvíře. Stále jsi proti tomu, abych ho zasvětil mé paní? zeptám se Ciri, odpověď však vím předem. Ciri mi to nikdy nedovolí, ale zkoušet to mohu. Ještě jednou pohladím to nádherné zvíře. A pak se podívám na tu dvojici. Nevypadá tak špatně, Ciri má opravdu štěstí. |
| |
| Pohlédnu na trpaslíka a zašklebím se. To, co jsi tadyviděl, neříkej ostatním, nepochopili by to...dokážeš to? Moc tě o to prosím, ve jménu samotné Kyii...Zhluboka se nadechnu a o něco uvolněněji se skloním k hřebečkovi. Miláčku....věděl to už dřív, že? Jsem si tím jistá....Mluvím nahlas, tak, aby mě oba slyšeli. Co se týče toho malého, žádné zasvěcení....půjde domů, zpátky do lesa, pokud víla neřekne jinak....pak možná, ale nespoléhej na to. |
| |
| Dívám se střídavě na Cirien a na Hrúgara . Přece jen mi už teď nepřijde tak protivný a nafoukaný jako v hodovní síni . Díky Hrúgare , že pomlčíš o tom co jsi tady viděl ... řeknu jemu i já a otočím se k Cirien : O jaké zasvěcení se tady jedná , můžete mi to vysvětlit , pokud to půjde ... |
| |
| Oplatím Ciri škleb. Ne nebojte, neřeknu to, mám pocit, že kdybych to prozradil moc bych svou paní popudil. Ale co, třeba vás jednoho krásného dne oddám. pak se na chvilku odmlčím a o něčem dumám. Začínám si připadat jak studnice tajemství. podívám se na Gangarose, asi přemýšlím jestli mu to vysvětlovat. Po chvilce dojdu k názoru, že si to zaslouží. Dobře, vysvětlím ti to. Po zasvěcení by byl něco jako symbol mé paní, jeho magická síla by se propojila se sílou mé paní, ale to není podstatné. Hlavně by se stal symbolem pro všechny věřící, dodával by jim sílu sloužit mé paní, né všichni jsou věrni jako my, nejvyšší kněží. Bohužel by to ohrozilo jeho život, všichni něpřátelé bohyně Kyian by se ho pokoušeli zabít. Toho se Ciri bojí. řeknu Gangarovi a usměju se na něj. |
| |
Na dlouhé chodbě vedoucí do místnosti okkud se táhne libá vůně na razím na Tartarose. Jeho otázka je mi poněkud nesrozumitelná.Rytíři?????...Vojáci????? Opřu se o kyj a začnu se škrábat na hlavě. Aaa...kdo chtít zabít Ogma? Takový...Ukážu ohromným kyjem na gardystu procházejícího kolem. Ogma všechy pobít.Zašklebím se. Nasaji vůni masa do placatého nosu a pokračuji v chůzi. Otevřu dveře. Při pohledu na všechny ty postavy, malé, velké štíhlé a tlusté jak na sebe nadávají a hašteříse se zastavím a chvíli nechápavě zírám. Nejvíce jsou slyšet ti malí a tlustí. Přijde mi až k smíchu jak něco tak malého může vydávat takový rámus. Kvapně přejdu ke stolům s pečenou zvěřinou a začnu vyprazdňovat jeden tác za druhým. Až když se cítím syt tak přestanu žrát a hledám mezi nimi toho kdo mě zachránil. Kdo pomoc Ogma? Ogma díky... |
| |
| Zaseknu se při slově oddáni, pak se zakřením a kouknu na Gana. Třeba...tohle mě ještě nikdy nenapadlo...že bych měla žít s mužem, mít se o koho opřít...pěkný sen..Jemně se o něj otřu a mrknu na něj. Ten malý už má nepřátel víc než dost, stačí elfí král a Roghar...jistě ho bude chtít pro sebe...nemluvě o jistém příteli...Jistě mu dojde, že myslím Tyra.Jemně pohladím klisnu po chřípí, je nervozní zvýšeným zájmem a ošívá se. Neboj malaá, Miláčkovi se nic nestane, na to už dohlédneme. |
| |
| Podívám se na Hrúgara . Jeho vysvětlení o zasvěcení jednorožce je zajímavé , ale já musím protestovat : Jednorožec je krásné zvíře . Přece nemusí být symbolem pro věřící v tvou bohyni . Já tvou bohyni neznám a nevěřím v ni a pro mě je jednorožec pro svou vznešenost symbolem čistoty a nevinnosti . Ale tady se knězi už dostáváme spíš k filozofování a na to tady není místo ... řeknu a usměju se a podívám se na Cirien , do těch jejich kouzelných, hlubokých , krásných očí ... |
| |
| Sedím u stolu a samého mě těší jak jsem vyřešil hádanku . Tak nejen trpaslík , ale i já jsem schopný na něco přijít ... Dívám se kolem , ale všichni hodují či se baví jinak . Najednou vejde do sálu nějaký kroll . Je o dvě hlavy vyšší než my a něco vykřikuje , není mu však příliš rozumět. Zase jeden z objevů Cirien , nestačí trpaslíci , teď ještě tenhle tupý obr , to je společnost , pche ... |
| |
| Máš pravdu, dneska těch debat bylo víc něž dost. odpovím Gangarovi. Jedno mě stále zajímá, jak se k nim dostalo to nafoukané princátko. Vy dva mi zase vysvětlete, co jste králi provedli, že vám dal nastarost prince. v mém tónu není ani náznak pobavení, naopak, je tam lítost a soucit. Princ je opravdu ruzmazlený chlapeček... |
| |
| Smutně na Hrúgara pohlédnu. Utekl....kvůli Mirian, jedné z nás...je roztomilá a pěkná....se mnou už to skončilo...král mu pohrozil, že zruší jeho následnické právo, ale on přesto utekl..mám teď na něj dohlédnout, což není vůbec jednoduché...princátko je prostě....princátko, nebudu na něj zbytečně plýtvat slovy...zůstal nám na krku.Pokrčím rameny. |
| |
| Nervoyně se kouknu po trpaslíkovi, který ne a ne odejít. Hrú, přišli jsme sem, aby jsme byli sami...můžeš to pro mě udělat? Prosím... Nečekám na jeho odpověď a vyvedu ho až ke vratům stájí. Zašklebím se na něj zašeptám: Nezlob se...a zabouchnu mu vrata před nosem. Oddychnu si...Konečně sami lásko...chzběl jsi mi, celý den jsi mi ležel v hlavě...Přijdu k němu a vklouynu mu do otevřené náruče, když spokojeně zamručí, usměji se a konečky prstů mu přejedu po tváři..Co takhle si zopakovat dnešní noc, lásko? Odpovědí je mi horký polibek. Sundám mu pláš», royepnu košili a začnu ho líbat, přes ušní lalůček, klíční kost, bradavky a pokračuji dál směrem k pupíku. Políbím každou jeho jiyvu, pohladím ji. Můj válečníku....miluji tě..Usměji se a dál se věnuji líbání. Zachvilku je nahý, stejně jako já. Naše těla jsou ozářena zlatavým světlem. ležíme v čerstvém seně a zkoumáme každý detail toho druhého. Dlouze se milujeme a já usnu s úsměvem na rtech Gangymu v náruči. Zase jsem š»astná, mám koho milovat...někdo miluje mě...Zdá se mi nádherný sen...jen budu mít ráno problémy si vzpomenout, o čem byl. |
| |
| Probouzím se . Cirien leží vedle mě , jednu rukou mě drží kolem krku ... Slunce už prosvítá vraty stáje a my tady ležíme nazí , ale š»astní z naší lásky. To byla noc ... Cirien je neudolatelná . Takovou ženu mít by si asi každý přál , a mě se to vyplnilo ... Ale co je to za lásku , když ji musíme před ostatními skrývat ... Kdy zase nadejde chvíle pro takovou noc . Budem muset co nejdříve vyrazit a při soutěži asi nebude moc času ... Ach má lásko , má jediná lásko ... Lehce pohnu hlavou a políbím ji na líčko , pak se pomalu vymaním z jejího objetí , vezmu si věci a začnu se oblékat. Co by za tento pohled všichni dali , a já s ní mohl strávit nejkrásnější okamžiky a udělat ji š»astnou . Miluji tě Cirien .... Miluji ... |
| |
| Proberu se při posledním Gangarosově polibku a zářivě se na něj usměji. Když se obléká, prohlížím si každý kousíček jeho těla, které tak důvěrně znám. Pak vyskočím na nohy, vezmu si zpátky své oblečení, rychle se obleču a přijdu k němu. Vtisknu mu poslední polibek, pohladím ho po tváři a zašeptám :Musím jít, miluji tě....propletu se kolem něj, zavřu jednorožcovo stání. U dveří se ještě smutně usměji a pošlu mu vzdušný polibek. Kdo ví, kdy ho zase budu moci obejmout. Na hradě se okoupu, převléknu a pošlu služebnou se zprávou pro ostatní. Mají se co nejrychleji připravit na cestu. Do hodiny vyrážíme. |
| |
| Dívám se za Cirien , když odchází a chytnu její vzdušný polibek . Pak se upravím , sesbírám ze sebe seno , které se zachytilo na mých šatech a po nějaké době se vydám do hradu , do svého pokoje ... Tam se okoupu , znovu obléknu a po vzkazu od Cirien si zbalím těch pár věcí co mám do vaku . Posbírám zbraně a zamířím do stájí , ke svému koni . Tady jsem ještě před chvílí byl ... mihne se mi hlavou a usmívám se při tom . Někteří tam už jsou , ale můj společník ze sedla ještě ne . Boidla tady nevidím ... Připevním si věci k sedlu a čekám zbytek a» můžem vyrazit ... |
| |
| Naházím si do vaku oblečení, nějaké osobní věci, z poličky vezmu levandulový olej a ze stolu zvednu svůj meč noci. Polaskám prsty čepel a usměji se. Kolikrát jsi mi už pomohl?...kolikrát zachránil život?...nikdy jsi nezklamal...já už ano...přesto se doplňujeme. Jen ty nikdy nezradíš.Hodím vak na rameno, sloužícím řeknu poslední instrukce, sbalím nějaké jídlo. Venku se rozloučím s Miláčkem, pomodlím se ke Kyii, aby ho ochraňovala a vyhoupnu se do sedla svého hřebce. Z napětím čekám na ostatní. Tirno mě nervozně následuje. |
| |
| Jsem na pokoji, když přijde služebná se vzkazem , abychom se sbalili a přichystali na odjezd . Sbalím si své věci do vaku , vezmu zbraně a mířím do stájí, ke svému koni. Tam už je Cirien i Gangaros a mezi koňmi vidím i Mirian . Dojdu nejdříve k ní a políbím ji . Miláčku , jak ses vyspala ? Byl jsem u tebe v noci , ale spala jsi sladce , že jsem tě nechtěl budit . řeknu tiše . Pak ji pomůžu připojit její věci k sedlu a jdu ke svému koni . Tam si připnu svoje věci a čekám , až Cirien dá povel k odjezdu , ale jak se dívám ještě tady nejsme všichni ... |
| |
| Po dlhej noci, nie však strávenej v izbe tak, ako si Cirien priala, ale vonku pred lesom pod hviezdami ako som býval vždy zvyknutý sa ráno zobudím z dobrého, však ostražitého spánku. Dva, či trikrát zazívam a postavím sa. Oprášim si svoju košeµu a zbehnem dolu ku vstupnej bráne. Cestou si prerátam svoj peňažný stav a vyberiem sa pozháňa» všetky potrebné veci na cestu. Keď som s nákupom hotový a vraciam sa spä» do hradu stretnem Jefima. Potom čo mi povie, že sa máme v najbližších chvíµach stretnú» v stajniach pridám do kroku. V izbe vezmem sedlo a vak. Všetky veci, ktoré doň patria tam nahádžem a už už bežím dolu do stajní. Pri jedných dverách skoro prevalcujem malého gnóma pri dverách. Na jeho nadávky nereagujem a pokračujem ďalej. Keď vojdem do stajní, do očí mi udrie párik Cirien a muža, s ktorým som sa ešte vlastne ani nezoznámil a zdá sa mi, že viem o ňom viac ako môžem...zasa sú v sebe?! začínajú by» nechutní...pomyslím si, a pokrútim hlavou. Pozdravím slečnu stojacu za nimi a muža vedµa nej. Potom vojdem za priehradu, kde už stojí Jefim pri mojom koňovi... Vyzerá, že sa to zlepšilo! -zhodnotím výsledok Jefimovej opatery o môjho žrebca...Som ti veµmi vďačný, priateµu... poviem s úsmevom, podávajúc mu ruku. Potom cez žrebcov chrbát prehodím sedlo a vyvediem ho pred stajne na denné svetlo...Tak, kamarát, čaká nás pravdepodobne dlhá cesta...prihovorím sa mu priateµsky a pohladím ho po šiji. Potom ešte silne zahvízdam a počkám. O chvíµu sa na moju ruku, na ktorú som si natiahol koženú rukavicu znesie nádherný sokol. Nákŕmim ho trochou sušeného mäsa, párkrát ho pohladím a vypustím ho...Nebuď ďaleko! -pripomeniem mu opä»... |
| |
| Poté co jsem byl "vyhozen" ze stáje, jsem se plynule přesunul do svatyně zasvěcené bohyni Kyian. Zaklekl jsem a po zbytek dne jsem se tiše modlil. Modlil jsem se za všechno možné, za uspěch naší cesty, za nové přátele,... Ani už nevím kdy jsem usnul, ale probudil jsem se ráno před oltářem. Vstanu a upravím se, kupodivu jsem odpočatý, i když jsem spal na tvrdé zemi. Posbírám si své veci a překontroluji obsah své torny, když se ujistím, že tam mám všechny své věci. Vezmu si svou hůl a vydám se najít ostatní. tartara potkám před stájí jak vypouští svého sokola, pak si ale všimnu jeho koně. Snad nepojedeme na těhlech mrchách?!? pronesu zděšeně a ukážu na jeho koně, živě si vzpomínám, jak mě jedna z těhlech mrch shodila ze svého hřbetu a já si polámal kosti v těle. |
| |
Ráno jak vstanu tak se trochu opláchnu, posnídám a vydám se do města si nakoupit věci, které by se mi mohly hodit. Jakmile se vrátím tak dostávám vzkas a tak jdu rovnou do stájí. Podívám se na jednorožce, ale vzápětí najdu Hrúgarův přísný pohled a tak raději odcházím. Přistoupím ke koni a začnu připevňovat své věci. Až jsem hotov tak si sednu do slámy a vyčkávám na ostatní. |
| |
Usměji se na Arynna a přitom se zamyslím Tak já se v noci neprobudila, když ke mě přišel? Od kdy já spím jako dřevo?... hmm... od té doby, co se cítím v bezpečí? Ale otázku si již nezodpovím a znovu se plně věnuji koni, kterého osedlávám. Nakonec na koně naskočím...uf,uf... a těším se na dobu, kdy z něj zase budu moct slézt a třeba se na něj ani nevrátit... Otočím se k Cirien Pojedeme už? zavolám na ni otázku |
| |
| Sedím na koni a čekám na Boidla ... Kde se zase fláká ... určitě včera zase s Wardem přebrali a dneska ještě vyspává ... Pozoruji ostatní jak se připravují ... Ti noví jsou tady taky . Měli bychom překonat veškeré rozpory , které mezi námi včera byli . Budem teď muset pracovat na stejném cílu ... Doufám , že to pochopí i Boidl , ale on je i přesto , že je trpaslík celkem rozumný ... |
| |
| Ráno je ráno.. Vylezu z postele a loupne mi v zádech Kurva!! Tydle měkký postele mě jednou zničej.. NAtáhnu na sebe kroužkovou košily na zada hodim sekyru se štítem.Dp ruky popadnu vak a začnu budit Warda co se ještě válí na posteli.NO tak chlape vstavej už nas zas čekaj ty blby herky co znich mam votlačenou prdel.. zachechtám se a kopnu Warda lehce do zadnice Hej tak dělej!! zařvu mu do ucha. Konečně se vzbudí sebere sy věci a můžem vyrazit do stájí.. Tam už čeká Gangaros Brej den Gango.. pozdravim... Myslíš že nás Ciri poctí a pučí ném nějakou tu bestii?? zašklebim se na něj Ta tvoje už má země pěkně votlačenej hřbet.. |
| |
| Pomůžu Mirian na koně a sám si taky vyskočím na svého . Cirien nás všechny obhlíží , je nervozní , jistě by chtěla už vyjet ... Teď se přibatolili trpaslíci a dle jejich chůze asi prožili bujarý večer ... Moc si jich nehleím spíš přemýšlím nad naší další cestou . Jedeme do pouště Nam , to je jasné ikdyž to Cirien ještě neřekla . Na toho jednorožce ... Pouš» je prý zakletá , moc lidí se odtud ještě nevrátilo ... No , někdo je přece vždy první ... |
| |
| Když se konečně všichni sejdeme, ulehčeně vydechnu, vezmu za záda šotka a pobídnu koně. Ještě předtím mi Sam přinese malou lahvičku se stříbrnou tekutinou a něco mi zašeptá. Pohladím jej, rozcuchám mu vlasy a vyrazím.Je nejvyšší čas vyrazit, vím, Hrúgare, jak nemáš rád cestování na koni, ale nic jiného ti nezbyde. Je mi to líto...jistě to zvládneš, stejně jako ostatní.Dálo vedu koně hlouběji do lesa a roztražitě se rozhlížím po okolí a hledám sebemenší náznak cizí přítomnosti. Teď ne Quendarie...nech nás projít, už kbvůli matce. |
| |
| No brachu , pro tebe jedině poníka . Normálně bys nedosáhl do třmenů a při první příležitosti bys spadl . Řeknu se smíchem Boidlovi a podávám mu ruku , abych ho vytáhl k sobě do sedla . Tobě se tady u mě nelíbí ? zeptám se ho naoko rozdurděně . Vyjeli jsme a já pozoruju Ciri .Je rozrušená a těká ze strany na stranu , jakoby se něčeho bála . Popojedu abych se dostal na její úroveň a potichu se zeptám aby to slyšela jen ona a Boidl za mnou : Ciri , ty se něčeho bojíš , hrozí nám tady něco ? Podle tvého chování bych usuzoval že ano ... |
| |
| trhnu sebou při Ganově otázce a pak se lehce usměji. není to však veselý úsměv, je v něm stracha notná dávka nervozity. Nevím, říkala jsem ti o své minulosti, o Quendariovi, mém dědečkovi...musíme nahnat náskok a já vybrala cestu před jeho území, vůbec se mi to nelíbí, ale nic jiného nám nezbyde. Toto je nejkratší cesta přes les.Zamračím se a pevně stisknu svému hřebci otěže, klouby na prstech bílé stiskem. Nenávidím ho....zamumlám a hledím do dálky. |
| |
| Tak o tom jsi mi nic neříkala Ciri , myslím že ani tady Boidl nic neví ... řeknu Cirien a otočím se na Boidla . Ten jen kývne hlavou , že nic neví . Hrozí nám snad něco od něho ? Pověz Ciri ... to řeknu prosebným hlasem , jako ke své milé ... |
| |
| při tonu jeho hlasu na něj překvapeně pohlédnu a zamrkám. Na okamžik se zarazím a pokusím se o odpověď. Moje matka je dcera elfího krále, Quendaria...když otěhotněla s člověkem, byla vypovězena z elfího království a její otec ji proklel...od prvního dne, kdy jsem se nadechla mě nenáviděl a snaží se mě zničit....když zemřel otec, musela jsem se ujmout Ardenu...on mi neustále podráží nohy a snaží se mi ublížit. Ti vojáci co napadli Tara a Ogma byli jeho práce...mstí se za Miláčka a jsem si jista, že nezůstane jen u toho. Smutně vzdychnu a pošlu mu telepaticky. Neříkal jsi, že se o nás ostatní nemají dozvědět...lásko, já sama mám co dělat, abych to vydržela, ale musíme...Podívám se na něj zpod přivřených víček. |
| |
| Ošiju se na koni ... Podívám se dozadu na Boidla , ale ten je rád , že se mě drží , kůň není jeho hoby ... Já se snažím , to mi jen tak ujelo , promiň , ale tady je jen Boidl a ten moc neposlouchá , má dost z jízdy ... pošlu ji zpět . |
| |
| Škádlivě se usměji a mrknu na Gana. Na všechno ostatní jsem zapomněla. Popravdě bych byla raději, kdyby jsi zapomínal častěji...to asi nepůjde. Jinak máš pravdu, trpaslíkům dá ta cesta pořádně zabrat a navíc, co se týká Boidila...věřím mu, stejně jako Hrúgarovi...Vážně se na něj podívám a pak se soucitně usměji na kodrcajícího se Boidila.Neboj mistře trpaslíku, brzy tě pozvu na to nejlepší trpasličí pivo...co ty na to? |
| |
| A je to zas tady sedim na tom zvířeti par chvil a už mam odřenej zadek.. Neházej tak sebou!! Každej neni rád když musí sedět v sedle.. Eště chvíly a schodim tě sám.. Zachechtám se na Gangu.. Pak zaslechnu Cirieninu pozvánku Tak to se ovšem nedá odmítnout Ciri.. usměji se na ni a dál bojuju s ti jak se na ty herce udržet.. Prej jedeme do pouště.. No ja jen doufám že tam nebude moc teplo jinak mi z toho neslezou vousy.. To bych asi nepřežil.. Zachechtám se Tak špatný to zas nebude ale možná se tady v tom upeču ve vlastní š»ávě.. zatáhám při těch slovech za kroužkovku.. |
| |
| Poté co se u stájí rozloučím s Maiou se odeberu k sobe do pokoje ,kde si trochu odpočinu. Ráno sejdu do jídelny a něco zakousnu. Velice mě potěší když se dozvím že jsme již zjistili druhou část hádanky. Je čas vyzazit. Poté co se dohodneme na směru naší další cesty a na čase kdy vyrazíme zajdu do svého pokoje ,kde si zabalím svoje věci. Nezapomenu přihodit nějaké jídlo z jídelny a doplnit vodu do svých kožených měchů.Nakonec si ječtě vpomenu na něco co mi již delší dobu schází. Požádám tedy Maiu jestli by mi nesehnala nějakou malou obyčejnou truhličku. Vyčkám až mi ji přinese a pak do ní uložím pár flakonků z tmavého skla. Poté již jen čekám až zazní povel k cestě. Na cestě jedu kousek za družinou a dívám se všude kolem sebe. No zase v sedle... Mlčím. Když po určité době dojedeme k hvozdu na chvilku se před ním zastavím a dlouze se zahledím na stromi. Nakonec ,ale následuji ostatní do lesa. Dívám se po stromech a po zdejších obyvatelých. Myslím že od zvěře nám nic nehrozí...ale mohly by tady bít i nějaké nestvůry...Nebo Elfové.... přemítám o možných nebezpečích. |
| |
| "Kurva, tož take hnusne zvířetisko, a já na tem ž zase mosím sedět, tož radši bych išel po svojich," odplivnu si.... "Ojojoj...Cirien, na take divne mista mosime is»...ale kura ked už sem s váma tak pořád, no hej?" |
| |
| Ze zamyšlení mě znovu vytrhne Wardův hlas. Usměji se na něj a pokusím se zakrýt cukající rty záchvatem kašle. Neboj trpaslíku, brzy si odpočineme....musíme stejně přenocovat a koně potřebují odpočinek, stejně jako my. Když jsi šel s námi, varovala jsem tě....alespoň budeš mít co vyprávět vnoučatům... Pobídnu koně k pomalejšímu tempu a hledám místo na utáboření. |
| |
| Opravdu. Znáš nějaké místo kde by se dal rozbít tábor? pohlédnu tázavě na Ciri. Wrade Zkus si zvyknout na koně. Když se ti povede budeš na nich moci i spát. řeknu znalecky trpaslíkovi. Jistě jistě. Smysl pro humur jsi neztratil... ozve se mi v hlavě známí Waltrův hlas. Ty si nedáš pokoj coani po smrti nedáš pokoj a budeš mě pořád otravovat... Jo budu v tý tvý hlavě až do tvé smrti. Neměl jsi mě zabíjet. Měl jsi raději zachránit toho chlapce. Jak jen se jmenoval? Jmenoval se Jack!!! A už mlč!!! Kupodivu mě překvapí že hlas v mé hlavě opět zmlkne. Ciri? Kde se tedy utáboříme? zeptám se tě znovu . |
| |
| To je dobře Cirien , taky bych rád slezl a trochu se protáhl . Ta cesta lesem není nijak dobrá , takže potřebujem odpočinek asi všichni . Jedu vedle Cirien a rozhlížím se na všechny strany . Ciri tady asi něco cítí , něco zlého co my ostatní nemůžeme postřehnout ... Budu se jí držet a» se jí nic nestane , ten její dědek to musí být asi taky pěkná existence ... |
| |
| Jedu na konci skupinky s Mirian . Lesní cesta není dobrá , ale asi je nejkratší .... Nakloním se k Mirian a tiše ji řeknu : Tady je panství děda Cirien , ale ti dva se nemají moc v lásce . Nedivil bych se , kdyby se tady něco semlelo , tak buď připravená ... Ostražitě pozoruji okolí a slyším ze předu , že se chceme někde poblíž utábořit ... |
| |
| Jesi bude moct ty vnoučata mít když se tady tak prohání na tom koni.. propuknu v bujarý smích Ale už bysme někde moh.. AAaa Povidám Cirien ale moje poslední slova umlčí větev před kterou se Ganga sehnul praští mě do obličeje s leknutím se svalím přes zadek koně do listí na zemi.. Kurva zasranej les.. ulevim si pak volám na Gangu Hej chlape ztratil si kousek přítěže.. se smíchem na rtech se vydám dohnat Gangu, s jeho pomocí se vyškrábu znovu na koně.. |
| |
| Sehnu se před větví ... a najdnou jsme lehčí . Boidl spadl . Zastavím klisnu a čekám na něho až s láteřením přiběhne . Jé , promiň , já myslel že ta větev je na tebe příliš vysoko , že tě nezasáhne . No , aspoň sis protáhl kosti ... řeknu mu taky se smíchem a podávám mu ruku a táhnu ho nahoru na koně. |
| |
Na hostině jsem si napral bachor co to jenom šlo hlasitě si říhnu...Všichni se pomalu rozcházejí. Přibíhají dvě stráže. Opatrně ke mě jdou. Necítím z nich nebezpečí, takže je nechávám přijít blíž. Jeden z nich mi ukázal prstem na dveře. Odvádějí mne do pokoje ve kterém sem byl poprvé. Ogma chtít spát. odstrčím postel dál a lehám si na zem. Brzo ráno mě probudí spousty hlasů a řehtání koní. Zajímá mne co se děje, tak vyjdu z pokoje a následuji ostatní. Venku již někdo čeká. Podkoní s lítostí oznamuje že nemají ve stájích tak velké zvíře které by mne uneslo. Já jit na svých nohách, já stejně rychlí jako tohle zvíře! Když jsme opustili hrad a město a konečně jsme se dostali do divočiny cítím ulevu. Tolik stvoření, ta stísněnost mi nedělala dobř. Dobře že divočina...Ogma rád les. Když vidím jak se ten zavalitý trpaslík válí na zemi začnu se smát monotoním bassem. Nšikovný...malý a hodně slyšet.Pomyslím si o trpaslících a pokračuji dál v kvapné chůzi. |
| |
| Při pohledu na trpaslíka ,kterého praštila větev vyprsknu smíchy. Musíš dávat pozor příteli trpaslíku. Nebo si něco uděláš. zasměju se. Pobídnu koně abych dojel Gana a trpaslíka. Co jsi to říkal o vnoučatech? zeptám se tě ,ale při tom si povzdechnu. Škoda že zaklínači nemohou mít děti... Haha nevíhoda tvé mutace Thiruwe ,ale co s tím naděláš... ozve se zase Walter. Buď už zticha. To že budu zaklínač nebyl můj nápad. Ne ,ale tvého otce jak jistě víš. Nemyslíš že by bylo pro tebe někdy lepší kdyby zemřel?Ne! Protože bych tě nikdy nemohl zabít!!! |
| |
| Po chvilce nas dojede Thiruw.. No že z toho jeho rajtování na koni možá ty vnoučata mít nebude.. odpovídám na jeho otázku s úsměvem Už bysme mohli někde zastavit prdel mám tak na tři díly.. A žízeň mám jako kdybych tejden nepil.. Vlastně se zkusim na chvíly pustit Gangy.. Pustim se Gangy, a hle ono to i de.. Vytáhnu od pasu měch s pivem a pořádně si proleju hrdlo. A o jeden problém míň.. Dáš si taky? podávám vak Thiruwovy, když vidím jeho nerozhodnost tak s úsměvem dodám Neboj neni to naše pivo todle je od vás lidí.. začnu se chechtat na celé kolo.. |
| |
| Vážně kývnu na Thiruwa. Všimnu si nervozity ostatních a pokusím se usmát. Vím o jednom místě...tam Quendarius nesmí...ostatně část z vás už tam jednou byla. Jestli jste si všimli, když jsme opustili královský hrad, tento les jsme objížděli. Jedeme zpátky do údolí jednorožců...budeme tam v bezpečí a hlavně si promluvím s Fairy...slíbila mi, že tam bude. A opravdu, někteří z vás poznávají okolí. Blížíte se k mýtině. Jen vás prosím o jedno...nechte jednorožce na pokoji...nejlépe na ně ani nešahejte...nejsou plaší, jak se povídá, ale váš dotyk by je mohl zabít...někteří jsou například příliš citliví na magii.Sjedu pohledem Thiruwa a kněze... |
| |
| Ale jasně že si dám. Pivo pít můžu a to vaše mi taky moc nevadí. Ve velké míře působí jako jed a na jedy jsem si již zvykl. odpovím klidně trpaslíkovi a vezmu si od něho mech. Tak tedy do toho... řeknu si a upiju pořádný lok z měchu. Dobré... |
| |
Počkej, to jako... pojedem přes nebezpečný území? řeknu tiše Arynnovi ve zkratce, nechce se mi to nijak rozvádět. Můj pohled začne také těkat po okolí, sice si věřím, ale přece jen.... |
| |
| Blížíme se k mýtině , kde jsme byli už s Cirien jednou . Zavedla nás tehdy k té víle a najednou se tady zjevila i Mirian . Takže zase v údolí jednorožců ... proč ale tady zase jedem ? Jsem však rád , že můžu na chvíli seskočit z koně a protáhnout se ... |
| |
| No , řeknu tiše Mirian , my už přes něj jedem . tohle je území děda Cirien , myslím že se jmenuje Quendaris , a Cirien s ním není moc zadobře , takže tady můžou přijít problémy ... náhle vidím , že Cirien odbočuje do nějakého údolí . Nikdy jsem tady s ní nebyl a není to zase tak daleko od jejího hradu . Proč mě tady nikdy nezavedla , když jsme byli spolu ? Vypadá to tady nádherně , co se tady skrývá ? |
| |
Když uvidím mě známou mýtinu, sama pro sebe se usměji. Pak přijedu k Cirien a zeptám se ji. Proč jedeme zrovna tudy? |
| |
mh: lidičky omluvte mě, ale nemám moc přístupů k netu, jen nakrátko... proto tak krátký zápisy... fakt sorry... |
| |
| Klidně zavedu koně k vyvěracímu pramenu a jemně pohladím přívěsek od víly, který zazáří. Všimnete si, že se kolem vás sem tam něco mihne. Cirien si toho nevšímá, klidně se obrátí k Miri a řekne:Nejkratší cesta, už tak jsme ztratili spoustu času. Jsme zpátky v Údolí jednorožců....Fairy tu snad bude hned...zatím....Ciri ukáže rukou za sebe, na trávě jsou rozloženy mísy z jídlem a poháry s pitím......zatím se obslužte, co hrdlo ráčí...a nezapoměňte, co jsem říkala o jednorožcích... |
| |
| Podívám se na Ciri a zamyslím se. V údolí jednorožců? No tady jsem já teda nebyl...Ale o té víle mi myslím říkala Mia. Prý pomohla Ciri s tím hříbětem... Fairy...Není to ta víla která ti pomohla s tím hříbětem jednorožce? zeptám se klidným hlasem Ciri. Jasně nesahat na ně mohli by zemřít...No slyšel jsem něco o jejich rozích prý mají zázračnou moc. Budu se na to muset zeptat... znovu se zayslím. Nakonec se však rozhodnu raději se obsloužit jak Ciri radila. Pomalu dojdu k mísám a pohárů. Prohlédnu si co tam všechno je... |
| |
| Pošlu svého hřebce pryč a rozhlédnu se po okolí. Zvláštní, kde zase vězí?Vyruší mě Thiruw, lehce se na něj usměji a odpovím:Ano, přesně ta...ten večer, když do tábora dorazil Arynn jsem odjela spolu s šotkem a Ganem, Miri jsme potkali po cestě....celou tu dobu jsme byli tady. Fairy je správkyně tohoto lesa a patronkou jednorožců...je také jedna ze členů poroty. Posadím se do trávy, vezmu si z mísy plátek masa a černý chléb. Do poháru si naleji čistou vodu a zahledím se mezi stromy. Jsou nádherní, jen je škoda....že lidé tak touží po jejich síle a moci jejich rohu, žíní...blázni... |
| |
| Aha...Takže nám pomůže? zeptám se Ciri. Emh tihle ale nejsou tak plaší jako většina jednorožců o kterých jsem zatím slyšel. Prý jsou velmi cení a pro pytláky znamenají spoustu peněz když se jim je podaří nalést a ulovit. Ale takové chování by se mělo trestat nemyslíš? Je něco jiného zbýrat po lese jejich žíně které si vytrhly o nějaké roští ne tak něco. A něco jiného je na líčit pasti jenom aby je chytli zabily a po kouskách prodali. promluvím jenom ke Ciri tichým hlasem. Pak si z mísi vezmu kus masa a džbán s pitím. Teda zajímalo by mě jestli se v tomhle lese dajít najít nějaké byliny...Budu si muset co nejdříve doplnit zásoby Melanže... zamyslím se s prvním soustem chutného masa. Ciri? Nevíš jestli tady někde rostou čemeřicce,blín durman a pár dalších bylin? zeptám se když dokoušu plátek. |
| |
| Vážně pokývám hlavou na Thiruwovu úvahu. Máš pravdu, lidé kteří zabijí jednorožce si nezaslouží nic jiného než smrt...říká se, že vrahy pak postihne hrozná kletba, nevím, jestli to je pravda. v každém případě je to zvěrstvo a každý, kdo na to jen pomyslí si zaslouží trest. Co se týká těch bylin, jistě...ale být tebou počkám, až se vrátí Fairy...chtěla se mnou mluvit, zdá se, že se něco stalo...zeptej se na byliny jí... |
| |
| Šáhnu si na přívěšek co mi visí pod halenou na krku . Příjemně hřeje ... Ty nevíš Cirien co po tobě Fairy chce ? Copak je přípustné , aby se rozhodčí soutěže jen tak stýkal s účastníky ? to nějak zavání , nemyslíš ? pošlu Cirien telepaticky ... |
| |
| Tak údolí jednorožců ? projedemi hlavou , tady by se nám nemělo nic stát. Je tady nádherně ... Rád bych si na jednoho z nich sáhl , ale ... Prý máš pak štěstí ... Dívám se po ostatních jak sesedají z koní a sám pomáhám Mirian ... Pak na ni pohlédnu a postřehnu , že totady asi zná a proto se jí zeptám : Tys tady už byla lásko ? |
| |
| Stále nic, žádá Fairy...jen klidně se pasoucí jednorožci.Nevím gane, slíbila to a i kdyby nepřišla, zde si můžeme odpočinout a jsme zde v bezpečí. Není smama, kdo z porotců pomáhá postavám a snad právě proto se chce snámi sejít...možná nepřijde, nevím...rozhodně zde přenocujeme.Podívám se na unavené tváře ostatních..Utáboříme se tady, přespíme a brzy ráno vyrazíme. Co vy na to? |
| |
| Nějakou dobu se nic neděje, kolem vás se klidně prohánějí jednorožci, vaše přítomnost je sice velmi znervoznila, ale zdá se, že vám věří, zvláš», když je svámi Ciri. Klidně jste se najedli, jídlo a ostatní pak zmizelo, jako by tu nikdy nebylo. Rozložili jste tábor a projistotu rozdělili i hlídky. Do tábora asi hodinu po vašem příjezdu přiběhne Tirno a vedle něj malá Fairy. Už zdálky se na vás usmívá a mává křidélky. Cirien, dámo, pánové...těší mě. Konečně mám tu čest promluvit s vámi osamotě. Doufám, že jste se nasytili. Viděla jsem Miláčka...to jméno se na hhradu velmi ujalo...to by mě zajímalo, kdo ho vymyslel. Ty máš přece jen jiný styl. no, to je teď jedno. Přejede vás očima a chvilku se zamyslí, pak rychle pokračuje. Myslela jsem, že když vás zaměstnal sám Roghar, že budete opatrnější. Jak vydím, máte nějaké nové členy a dokonce poznávám i staré dobré známé...Hrúgare, Tare, a Tyrlasi....dlouho jsme se neviděli. Co vás to proboha napadlo zabít toho elfa, nic neříkej Cirien, vím, kdo to vše zavinil.Sjede pohledem Jefima a pohladí ho po ruce. Myslím, že jsi udělal Cirien na oplátku jistou protislužbu...vděčím ti za život Měsíčního svitu, pokud máš nějaké přání, vyslov jej...ráda ho splním. Pak se znovu otočí k ostatním. Vím, že jste vyřešili další čast hádanky, gratuluji princi a míříte na pouš»...poštolka dorazila se zprávou...nejsze však jediní, kdo už na to přišel, teď jde o čas, později však dostanete další hádanku. S tou vám nepomůžu, hlídají mě....vím však, že nejsem jediná z porotců, která vypomáhá družině...například ten prašivej vlkodlak Campo pomáhá vašim nepřátelům z tábora...mají nějaké nové členy. Teď je to jen na vás...budu vás pozorně sledovat. Přelétne očima paseku a spokojeně se snese na zem. Dnes zůstaňte na noc tady, budete tu v bezpečí, o to se postarám...pár chvil tu s vámi ještě zůstanu, musím promluvit se svými svěřenci...pak vás však opustím.. |
| |
 | Chvilku po víle se z lesa vydere mladá dívenka. Na sobě má šaty vyrobeny z kůže. Vypadá velice krásně a nevině.Také vypadá dost znaveně a hladově. Když přistoupí blíže prohlédne si vás svýma temně modrýma očima. No to je výborné na pokraji sil narazím na skupinu lidí a trpaslíků. A kdo je tamhleto vypad trochu jako víla. pak se však zarazí na jednom muži s blonďatými vlasy. To nemůže bát pravda...Ne to snad není...Je to on Thiruw...Ten meč a tumlok byhc poznala všude. Ale co tady dělá? Pak se k vám pomalu přiblíží aby jste si ji také mohli prohlédnout. Jde velmi tichým a opatrným krokem. Dobrý večer přeji. pozdravý vás příjemným hlasem.Při tom z vás nespouští oči a jednu ruku má stále na jílci svého meče. |
| |
| Jakmile spatřím vlka a vedle něho poletovat nějaké stvoření zpozorním a postavím se. Po chvilce se však uklidním ,když zjistím že je to ta víla o které Ciri mluvila. Něco takového...Jsem snad ještě neviděl... napadne mě jakmile ji spatřím. Zdravím tě Ty jsi jistě Fairy. Já jsem Thiruw. představím se víle. A nechám ji domluvit.Později si s ní budu muset promluvit o těch bylinách... Pak ale mou pozornost upoutá jakýsi podivně známí hlas. Někoho mi připomíná... pak se podívám kdo to stojí u lesa za vílou. Tomu nevěřím.to nemůže být... promnu si oči abych se ujistil že mě neklame to co vidím před sebou. To je snad Jenny...Takovou dobu jsem ji neviděl a ona se tady takhle zjeví... zmateně si prohlížím dívku. Buď pozdravena Jenny Shydowsong. Vyrostla jsi od našeho posledního setkání. Kde jen to bylo. A už vím u pevnosti Kazah Herdech jestli si dobře vspomínám. pozdravím dívku a přikročím k ní. Vezmu ji za ruku. Pojď někoho ti představím. |
| |
| To o tom jménu mě potěšilo . Jo , kdybys Fairy věděla co nevíš .... pomyslím si a usměju se při tom. pak ji ještě chvíli pozoruju ( Fairy ) a pak se zalíbením podívám na Cirien ... Začnu si chystat místo prooddych , ale v tom vidím z háje vycházet dívku. Je pěkná ale vypadá ztrhaně . Přistopí k nám a pozdraví a já čekám co řekne Fairy nebo Cirien ... |
| |
| Podívám se na Thirowa a když mě chytne za ruku okamžitě mu dám pořádnou facku. Pak se na něho usměji a promluvím tichým hlasem. Takže jsi to ty a vidím že jsi na mě nezapomněl. a s těmito slovy ho vášnivě políbím. Asi po minutě ho pustím a nechám se od něho vést k jeho společníkům. Vždycky jsme si myslela že je samotář...Zváštní ho vidět ve společnosti tolika lidí |
| |
| Usměji se při příchodu Tirna a Fairy. Řádně se s ní přivítám, ztuhnu při zmínce o jméně a mrknu na Gana. Když vílu vyslechnu, zamračím se nad zmínkou o Campovi a zaraženě se podívám na Tirna. To jsem si mohla myslet...no co... Když do tábora vejde malá dívenka, otevřu údivem ústa a zahledím se na ni. Šáhnu po zbrani, ale zarazím se, jakmile promluví na Thiruwa. Kdo je ta malá, u bohů? Vypadá to, že se zná s Thirem, ale jak se dostala až sem...bez sebemenšího hluku? Zvláštní...jistě nám to později vysvětlí.Uvědomím si, že na ni stále udiveně zírám, narovnám se a lehce se na ni usměji. I tobě přeji dobrý večer...Thiruwe, zdá se, že nám musíš něco vysvětlit...i ty Jenny. |
| |
| Au. Za co to bylo? vyhrknu když dostańu facku. ta druhá čás» je ovšem mnohel lepší.Ano nevíš jak rád tě zase vidím... říkám si v duchu asi minutu. Poté co skončí s tím polibkem se podívám po ostatních a vykročím pomalu k nim za jednu ruku držím Jenny.Ještě že mi mutace zabraňuje se červenat... Dámi a pánové dovolte mi abych vám představil svoji známou. Jmenuje se Jenny. představím vám Jenny.Jenny tohle jsou mí přátelé a společníci na výpravě za Smaragdovou korunou. Tady tohle je Cirien. Je něco jako vůdkyně skupiny. promluvím klidným vyrovnaným hlasem. |
| |
| Při pohledu na dvojici mi začnou cukat koutky...Ostrá výměna názorů, jen co je pravda...Pousměji se a počkám, až oba přijdou k nám..Tak známou Thiruwe....vypadalo to trošku jinak...jen mě tak napadá...jsi přece zaklínač a....no to je jedno...těší mě Jenny...velice by mě zajímalo, co tady u všech bohů děláš?Spiklenecky mrknu na Thiruwa a zvědave se podívám na malou dívenku. Nezdá se, ale vypadá upřímně....uvidíme, co nám řekne... |
| |
| Díky za představení Thiruwe. řeknu a pak přistoupím blíže k ženě ktrou Thiruw označil za vůdce skupiny. Jsem Jenny Shdowsong. Vy budete jistě Cirien? Že? promluvím k ženě ,ale přitom jedním okem sleduji co dělají ostatní. Hlavně sleduji Vílu a vlka. Nádherný vlček určitě je chytrý... Pak se zase podívám na Ciri. Ptej te se. Já si potom budu muset promluvit tady s Thiruwem. řaknu a mrknu na zaklínače. |
| |
| Pohlédnu na odvážnou dívku a usměji se. Ano, jsem Ciri...zajímá mě jediné....co tady děláš? Pochybuji, že normálně chodíš na procházku do údolí jednorožců. Podívám se na vílu, ta však dělá, jako by nic neviděla, jen na mě kývne hlavou a vydá se za jednorožci. Tirna raději zavolám, nebo» už se chystal vyrazit za ní. Když se mi stulí u nohou, usměji se a poškrábu ho za ouškem. Co tě to napadlo jít za Fairy....hmm? |
| |
| Je pravda že jsem zaklínač a jako všichni jsem i já asexuální ,ale ta výměna názorů nemá s tím nemá nic společného. Týká se to minulosti ,která nebyla zrovna růžová. odpovím a spyklenecky mrknu na Jenny. |
| |
| Co tady dělám? Ani sama nevím. Ale myslím že bude nejlepší začít od začátu. Před dvěma lety to mi bylo šestnáct jsem potkala tady Thiruwa.Byl to už zaklínač a byl na výpravě za svým malým démonem. Myslím že se jmenoval Walter. Tehdy jsem se k němu přidala protože ten Walter ve své pevnosti věznil pár mých přátel. Tam jsme však dorazily pozdě a všichni byly již obětováni. Tehdy jsme tady s Tiruwem vyvraždily celou pevnost Vojáků tam moc nebylo tak to šlo. Nikdy nezapomenu na schody do věže. Jak se krev valila po pevnosti... Zavspomínám. No ale to sem nepatří den po těch jatkách jsme se rozešli a on se vydal za Waltrem. Nevím jestli ho již dostihl ale to je jedno. Asi rok apůl jsem pak cestovala po světě ,ale pak se stalo něco podivného. Během jedné plavby. Loď se ostala do bouře a pak si už jen vspomínám že jsem ležela na pobřeží. Od tý doby se potuluji po tomto světě a hledám uplatnění. Asi před týdnem jsem narazila na tento les a od té doby se po něm potuluji. Zdá se být přátelský. Rozhodně ne jako lesy u nás doma. A pak jsem vás tady spatřila. Tak si říkám kdo by se tady potuloval. Chvíli jsem vás sledovala z lesa a pak jsem se rozhodla že bude nellepší se vám ukázat. odpovím Ciri ve skratce. |
| |
| Ach... povdechnu si když slyším příběh z minulosti. To byli časi zlé časi. Renegáti se spojili s Waltrem tak to bez krve nešlo...Ale teď když se ohlédnu nebylo to nic čeho bych nelitoval. Ti vojáci za to ani nemohli ,ale to obětování mě dohnalo k něčemu co jsem nikdy neměl připustit.Něměl jsem se nechat ovládnout citem. Ano bylo to zvláštní a doufám že se to nebude vícekrát opakovat. A je to zároveň i odpověď na tu facku kterou jsem dostal. Jak je vidět Jenny mi to ještě neodpustla. dokončím a podívám se na Ciri co si o tom myslí. |
| |
| Pozvednu nechápavě obočí nad minulostí těch dvou a zamračím se. Pak se mi tvář rozjasní a tiše promluvím. Zdá se, že dnes štěstí stálo na tvé straně....předpokládám, že se od Thiruwa jen tak neoddělíš....myslím, že máme nového člena družiny, je to tak? V tom případě vítej...teď mě omluvte, ráda bych byla sama...Thiruwe, dej Jenny najíst a napít a doufám, že jí vysvětlíš vše o koruně a turnaji...jinak přeji dobrou noc. Brzy ráno odjíždíme. Otočím se a klidně odcházím s vlkem v patách. Zamířím k nejhlubším stromům a zamumlám: Vidíš Tirno, Quendarius nás nechal z nějakého důvodu projet....nevím, možná bychom ho měli navštívit...co ty na to? Sama za ním nepojedu, to ne...raději pojď, než se opravdu rozhodnu. Možná, když bude chtít, přijde za mnou sám... Projdu kusem lesa a klidně se posadím ke stromu. Zahlédnu dalšího z jednorožců, který mě z povzdálí sleduje. S dětskou radostí natáhnu ruku a nechám ho k sobě přijít. Měsíční paprsek? Tvá sestřička se má skvěle a hříbátko je nádherné...brzy se za vámi vrátí, slibuji. Jednorožec se klidně uvelebí vedle mě, do své typické polohy a hlavu mi položí do klína. Což se vůbec nelíbí Tirnovi, který žárlí. Ale notak, Tirno, dost....klidně si sedni a nemel sebou, plašíš ho. Pohladím nejdříve vlka a pak pohlédnu jednorožci do očí...jemně ho hladím po srsti a obdivuji jeho krásu. |
| |
| To máš pravdu Cirien máme si toho hodně co říci. odpovím a podívám se na Thiruwa. Tak pojď někam se posadíme. uměji se na něj.No Bude to jako za starých časů. zamyslím se. |
| |
| Spolehni se Ciri. souhlasně přikývnu a vyrazím zpět ke svým věcem.Pojď Jenny opravdu si toho musíme hodně co říci. přitakám. U svého koně si z pod sedla vytáhnu přikrývku a rozložím ji na zem. Posaď se. ukážu na pokrývku a sám se posadím. Tak povídej co nového "doma". Jak se daří rodině? A jak jsi se celé ty dva roky měla? zeptám se Jenny.Ani nevíš jak jsi mi chyběla. |
| |
| Doma jsem nebyla už hodně dlouho. Po bivě jsem se tam sice vrátila ,ale hned další den jsem vyrazila na cesty. Putovala jsem daleko dělala jsem to i ono prostě příležitostný páce na zakázku. Vždy» mě znáš. Já se měla no jak to říc bylo mi smutno ,ale zvykla jsem si na samotu. odpovím ti.A jak jsi se měl ty? Kam jsi šel a jak jsi se dostal sem? Je zvláštní tě vidět ve společnosti tolika lidí, trpaslíků a elfů. zeptám se tě s úsměvem. |
| |
| Vidím Thiruwa i Jenny jak si spokojeně sedli a vyprávějí . Najednou se mi zasteskne po Cirien , ale ta někde zmizela . Chvilku ji hladám a pak ji vidím ve společnosti jednorožců . Nemíním ji však rušit , určitě si potřebuje odpočinout a s nima určitě načerpá novou energii na cestu . Udělám si místo u své klisny , vybalím nějaké maso a měch s vínem a povečeřím . Vedle mě už spokojeně leží trpaslíci , kteří zvládli měch s pivem ... Pak se natáhnu na zem ... Je tady příjemně , teplo , jako v ráji ... |
| |
| Na to bude ještě dost času.A navíc víš přece že kodex zakazuje mluvit o našich činec. odvolám se na Kodex zaklínače. Bezeslova vstanu a ze svého tumloku vytáhnu nějaké maso a další jídlo které jsem si nabali na Cirienině hradu. Myslím že se potřebuješ najist. dodám na konec.Tady je ještě měch s vodou a jestli budeš chtít pivo zajdu vzbudit trpaslíky. |
| |
| Jelikož jsem něměl jinou možnost, nasedl jsem na koně k Tyrovi a celou cestu jel s ním. On si samozřejmě neodpustil různé poznámky, takže jsem sesedal značně nevrlý. Abych se trošku sklidnil, klekl jsem si k jednomu ze stromů a začal se modlit. Postupně jsem přešel, až do transu. Již "nevnímám" své okolí a pohybuji se ve sféře duchovní, mýtinu "vidím" jako hromadu rozmazaných fleků a ostatní vidím jako různo barevné fleky, ve skutečnosti ty fleky odpovídají jejich pocitům a vlastnostem. Kdybych chtěl, mohl bych tyto pocity začít zkoumat, ale to by stálo dost sil, takže odpočívám a modlím se ke své bohyni. Toto je nejbližší spojení, které můžu svou vůlí vyvolat. |
| |
| Ty a ten tvůj kodex. Vždy ho doržuješ co? Tak mi aspoň pověz o té koruně a o tom jak jsi se k tomu dostal. To váš kodex nezakazuje. odpovím. bezeslova si od Thira vezmu nabízené jídlo a vodu. Ne trpaslíky nebuď. Voda bude stačit a navíc já nepiju. zastavím jeho odhodlání mě opít. |
| |
| Sesednu z koně a dělám si místo k přespání . Současně připravuji místo i pro Mirian , ta právě odběhla někam . Pak zaregistruji krásku co vyšla z lesa . Kdo je to zase , že by nějaká pomocnice Víly ? Pak vidím , že se žene k Thiruwovi a vidím i výsledek . Facka a polibek ... Tahle holka by stála za hřích ... projede mi hlavou ale hned to vypustím , protože by mohly být další problémy a těch mám prozatím dost ... Udělám si prostor a pojím něco z vaku . Pak se uvelebím na přikrývce a dívám se na oblohu ... |
| |
| Ehm Jenny na chvilku mě omluv musím se ještě na něco zeptat Víly. Zatím se najez a pak ti vypovým pše co budu moci. řeknu Jenny a vstanu. Moje kroky míří přímo k víle.Ciri říkala a» se na byliny zeptám jí...tak za to nic nedám. Jenny by mě teď moc nevnímala... Fairy? Potřeboval bych se tě na něco zeptat. Myslím že v tomto ohledu mi můžeš pomoci jenom ty. Nevíš někde tady neroste čemeřice ,blín,durman a další byliny do lektvaru Melanže? promluvím tíchým tázavím hlasem. Velice nervozně čekám na odpověď.Když to nebude vědět ani strážkyně lesa tak nevím kdo jiný by to mohl vědět... |
| |
| Thiruw: Víla si všimne tvé nervozity a usměje se na tebe. Snese se níž, aby byla v úrovni tvého obličeje a lehce ti přejede prsty po tváři.Zatřepotá křídli a usměje se. Jistě...zaklínači..stačí se jen pořádně porozhlédnout. Jen s tím durmanem bude věší problém. Potřebuje světlo a navíc je silně jedovatý. Většinou ho kvůli jednorožcům ničím už jako sazeničky. Možná, když se podíváš až na samém okraji mýtinky. Pak znovu slétne na zem jemně se ti ukloní a řekne: Budu už muset jít, hledají mě. Vzkaž ráno Cirien, že se ještě uvidíme...a zaklínači...dej mna všechny pozor i na tu novou...budou to potřebovat..brzy se uvidíme.... Naposledy se usměje a zmizí ti před obličejem. |
| |
| Jistě Vílo spolehni se. řeknu víle jako odpověď ,ale to už je pryč. Ano Durman je jedovatý a Melanž působí na každého kdy na něj není od děctví zvyklí jako smrtelný jed. Ohlédnu se po Jenny co dělá. Vidím že stále jí a tak se rozhodnu se podívat po těch bylinách. Ráno už nebude čas. Jdu pomalu až na samí okraj mítiny za jediným cílem najít nějhaké vhodné byliny. Škoda že se již stmívá...Na směs rulíku a oměje je ještě brzy a na normální zrak je pozdě ,ale snad budu mít štěstí. Pomalu chodím po mítině a snažím se nají cokoliv co vypadá jako čemeřice ,blín ,hlok ,durman ,rulík ,oměj ,světlík a další byliny. Spousta jich je jedovatých a tak mě nepřekvapí když jich zde moc nenajdu. Přece jen jednorožci jsou na vše hrozně háklivý. |
| |
| Thiruw: Podařilo se ti najít čemeřici, světlík a blín...nic víc asi nebude možno najít. Víla ti jasně řekla, jak se o jednorožce bojí...ui toto můžeš brát jako úspěch. |
| |
| No aspoň něco. Přece jenom to je pro tyto nádherné tvory smrtelný jed a ani bych nemohl chtít aby to rostlo v tomto nádherném kousku lesa.Až dorazíme do nějakého města budu si muset dokoupit zásoby... zamyslím se a pak se vrátím zpět k Jenny. Tak jak jsi se najedla? zeptám se a opět si přisednu.Musel jsem se zeptat na pár bylin. A musím říci že jsem měl docela štěstí že jsem vůbec něco našel. ukážu na tři druhy bylin které mám ještě v ruce. Víš přece jak jsou jedovaté a pro některé tvory smrtelné. dokončím monolog a rozložím byliny na přikrývku. Teď ti konečně povím co nás čeká a neboj se zabíjet lidi a jiné humanoidy budeme jenom výjmečně. Zhluboka se nadechnu. Jde o Smaragdovou Korunu kterou musíme získat pro jednoho krále. Tak koruna je hlavní cenou tohoto turnaje kterého se pčastním. Teď musíme dojít na pouš» a získat mléko černého jednorožce. Tady jsou bohužel jenom samí bílí. ukážu na skupinku pasoucích se jednorožců. V tom si všimnu tvého pohledu. Ne jednorožci jsou velice vzácní a cenní a také by se měly chránit. Víš že bych nezabil draka ani kdyby mi za to zaplatily cokoliv. To platí i o jednorožci. Jsou to moc krásná a magická zvířata ,ale raději se jich nedotýkej. jsou na to velmi náchylní a mohly by i zemřít. No jak jsem již řekl jde o turnaj takže v tom nejsme sami. Ta víla je členkou poroty a neměla by nám tedy vůbec pomáhat ,takže o ní nikomu neříkej. řeknu ještě a na okamžik zmlknu aby si to Jenny stihla přebrat. |
| |
| Podívám se na Thiruwa:“Jen si běž zařídit co potřebuješ.“ odpovím mu.A» řeknu cokoliv stejně si udělá svoje tak proč odporovat… Když Thiruw odejde za vílou ještě se na něho dívám. Pak se ale rozhodnu sáhnout po jídle které mi nabízí. tak se do toho pustíme…Jen doufám že si nezpletu Melanž s vodou… Jím vše co mi přijde do ruky. Po dobrém jídle se opět ohlédnu po Thiruwovi. Vidím nechodí po paloučku a něco hledá. No patrně se dozvěděl to co chtěl… Vyčkám až se zase vrátí.Ano jídlo bylo dobré. A voda je lepší než nějaké pivo. To si dám možná ráno. podívám se na to co si přinesl z procházky. Jasně byliny do těch tvejch lektvarů. Jednou tě to zabije. pokračuji když poznám o jaké byliny se jedná. “Tak teď mi konečně řekneš o té koruně a tvých společnících. Doufám že se je budu moci ráno lépe poznat. Tak vyprávěj. Poslouchám.“ domluvím a nechám Thiruwa mluvit. Napjatě poslouchám jeho vyprávění o úkolu a této výpravě. Docela mě potěší když se zmíní o tom že se lidi budou zabíjet pokud možno co nejméně a jen když nebude jiná možnost. Víla členka poroty. To je jistě zajímavé. O černém jednorožci jsem ještě neslyšela ,jen doufám že se mu nic nestane. Vím jak má rád draky a jestli má stejně rád i jednorožce… zamyslím se. Jak jsi se k tomu dostal? zeptám se ho když domluví. |
| |
| Jak jsem se k tomu vlastně dostal? To je dlouhý příběh ,ale myslím že máme dost času. promluvím a zamyslím se jak začít.Jak to vlastně bylo. A už vím… No vlastně úplnou náhodou. Spolu s Gangarosem jsme se sešli v jedné hospodě.Nevím jak se jmenovalo to město ,ale večer tam probíhal nějaký karneval. A pak začaly první problémy. Na tom karnevalu jsem opět potkal Gana a daly jsme se do řeči. Znáš to ně? Pak se kolem nás prohnal nějaký šotek a strčil teď si nevzpomenu komu ,ale myslím že Ganovi to kapsy nějakou vzácnou dýku. Nevšimli jsme si toho a bavily se dál. Pak se objevily stráže s tím že nás zatýkají. Šli jsme s nimi dobrovolně ,protože jsme chtěly vědět co se stalo. No zavřely nás do vězení a tam jsem potkaly Mirian a toho šotka. Nevím co bylo dál na detaily si nepamatuji. Vím že jsme si mohly vybrat. Buď půjdeme na turnaj nebo na smrt. A co jsem si vybral víš. pokusím se ti ve stručnosti říci jak jsem se dostal na turnaj. Myslím že bych tě měl seznámit se všemi společníky. Někteří sice již spí ,ale to nevadí. řeknu spíš zamyšleně. Támhle to je princ Arynn a Mirian.Pak tady je Gangaros. Ward a Břidil. To jsou ti dva spící trpaslíci. Ciri už znáš. Taky tady je šotek Jinny.Jeflim ,Tyrkys ,Ogma a Ten trpaslík v tranzu je Hrůgar. představuji všechny a ukazuji na ně. |
| |
| Díky snad si ty jména budu zítra pamatovat. odvětím Tak mě napadá ... Hele jak ti to vlastně dopadlo s tím tvým Waltrem? Myslím že on byl ten důvod proč jsi mě opustli. zeptám se tě. Teď se zase vymluví na ten svůj kodex... |
| |
| Ach ano ten prokletý Waltr. povzdechnu si. Nakonec jsem ho dostihl a zabil. Ale bylo to jen poloviční výtězství. Bylo to na golgotě někde na ostrově už ani nevím na kterém. Nejdřív jsem se musel rozhodnout jestli obětuji Jacka ,nebo dostanu Waltra. Rozhodl jsem se špatně. Pak jsme si s Waltrem dlouho povídali o mém osudu. Věštil mi z tarotových karet a když domluvil tak jsem ho zabil. Nikdy si neodpustím Jackovu smrt. dokončím už jen v duchu. Pěkně jsi to zkrátil...Řekl jsem že Tři. Tři jsou číslo tvého osudu. Chachacha... ozve se zase jeho hlas. Dej mi pokoj. |
| |
| Tak přeci odpověděl...To je zvláštní...normálně o svý práci nemluví... překvapí mě tvoje odpoveď a je to na mě evidentně znát.Takže Waltr je mrtev.To je dobré ,ale kdo byl ten Jack? A proč tedy zemřel? pokračuji ce cyzvídání. No možná se opět dočkám odpovědi... Jejda ono už se setmělo...ten čas ale letí. Za chvíli budu muset jít spát jinak ráno nevstanu... zamyslím se a hlasitě zívnu. |
| |
| No když už jsem s tím začal tak to dořeknu ,vyhnu se tím možná pozdějším problémům... usměji se a promluvím.No jack byl chlapec se kerým sem se setkal kousek před tou golgotou. Oblíbil jsem si ho a to byla asi chyba opět mě ovládly city. Stál tam na těch útesech a pak najednou spadl dolů. Topil se. Mohl jsem ho zachránit ,ale neudělal jsem to. Waltr by zase utekl. On se utopil a já Waltra zabil. odpovím s ledovým klidem. Ale je vidět že je to nucený klid. Snažím se potlačit emoce které se derou na povrch při těchto vzpomínkách nevím jestly se mi to daří. Jenny myslím že bychom již měli njít spát. Ráno vstáváme brzy. Bohužel nemám dvě pookrývky tak to budeme muset zvládnout jako tejdy... odpovím na nevyřčenou otázku. Rychle vstanu uložím so zbylo z jídla zpět do tumloku a podívám se na koně jestli na sobě nemá nějakou zbytečnou zátěž. |
| |
| Zase odpověděl. Teda ten se hodně změnil ani byhc nevěřila že je to možné... Další mírné zívnutí. No rači to už nebu dál rozebírat. řeknu si kyž vydím jak se mu o tom těžce mluví. "To nevadí. Jako kdysy. Zavspomínám na pevnost. Také vstanu a připravím Thiruwovu přkrývku na spaní. Pak si odložím svoje věci na hromadu vele Thiruwových. Také si odložím nějaké svršky. Na sobe sui nechám jenom spodní vrstvu oblečení a to ostatní dám pod pokrývku jako podložku. Pomalu si zalezu pod přikrývku ,kde se stočím do klubíčka a pokusím se usnout. |
| |
| Po chvilce když se ujistím že se kůň může také pořádně vyspata a není obtěžkán zbytečnými břemny se i já pomalu připravím ke spánku. Odložím si výbavu a kazajku na hromadu hned vedle porvizorní postele. Měče ci pělivě přichystám hned vedle. Vím že nác Víla ujiš»ovala že nám nic nehrozí ,ale kdo ví... Nakonec ulehnu vedle Jenny. Jemně ji sevřu ve svém objetí a pomalu usnu... |
| |
| O ano tolik jsi se změnil ,ale jsi pořád zaklínač a to se nikdy nezmění. řeknu si v duchu. Přitáhnu si přikrývku a v Thirowově náručí bezstarostně usnu. Na tváři mám spokojený úsměv ,že jsem konečně potkala někoho koho znám a snad mu můžu i věřit... |
| |
Když mi Arynn pomůže ze sedla, urychleně odsedlám koně a zamířím se ponořit konečně znovu do vody... jezera, které bylo... poblíž.. mno, trošku dál. Když jsem tam po delší době konečně došla, zhodila jsem všechno ze sebe a konečně vlezla do osvěžující vody.. Nesnáším sedlo... nesnáším sedlo.. ááá můj zadek... hele, nestěžovala jsem si už jednou takhle? a trošku se při tom uchechtnu. Během hodinky vylezu z vody, oblíknu se, ozbrojím se (a to i přes to, že jsem mokrá) a vydám se na mýtinu. heh, dofám, že si uvědomili, že tam nejsem a neodjeli beze mě... Když konečně dojdu do svého cíle, oddechnu si. Všichni tu jsou, akorát... skoro všichni spí to jsem tam byla tak dlouho? potom zahlídnu nějakou cizinku ale co, určitě se někdy blíže seznámíme, teď prostě... se mi nechce.. a trošku se nad svým jednáním zamračím. Pak znovu zamířím k Arynnovi. |
| |
| Postavim se a rozhlednu se po ostatnich z druziny . Jen si tady tak bezstarostne lezime a nikdo nehlida . Vila sice rikala , ze jsme tady v bezpeci , ale co kdyby . Musime postavit na noc hlidky ... Zvednu se jdu k Thiruwovi : Tiruwe , vezmu si prvni hlidku . Pak bys me vystridal ty a pak Arynn a posledni budou trpaslici . Souhlasis ? |
| |
| Z pod přikrývky se podívám na Gana. "Dobře tak mě za pár hodin vzbu»." zamumlám jakoby na souhlas. Nemáme být v bezpečí? zamyslím se ,ale vzpomenu si na jednu událost z dřívějška ,která se stala myslím nedaleko odsud. "Tak tedy za pár hodin dobrou noc." řeknu na konec a zas zalehnu. Pomalu se mi začínají klížit oči a usínám... |
| |
| "Tož dobre, nad ranem vas vystřidam, kdyby něco burcujte, lebo ničim si nemožem byt jisti..." zavrčím... a uložím se... |
| |
Ty ještě nespíš? sednu si vedle Arynna A nechceš osvěžit? a z vlasů se snažím rukama vykroutit co nejvíce kapek vody. Kapky jsou chvilku na rukou a toho využiji a stříknu je na Arynna, přitom se uchechtnu |
| |
| Kyvnu taky Gangarosovi na hlidku a pockam az se vrati Mirian . Kdyz prijde vidim , ze se byla nekde vykoupat . Je cela rozjivena a ja jsem rad . Kdyz na me strikne kapky vody , chytim ji a polibim . Pak si lehnem , obejmu ji a pomalu usiname ... |
| |
| Vezmu si tady prvni hlidku a sednu si doprostred tabora , abych dobre videl . Usi mam nastrazene , protoze si myslim , ze pri teto soutezi nebudeme nikde v bezpeci . Cirien je asi nekde v haji i s tim svym vlkem ... Jako velitelka neni prozatim zla , i kdyz jeste jsme nemeli moc problemu ... Premyslim nad ruznymi vecmi a cas mi ubiha ... Po dobe , kdy si myslim ze by mohla byt ctvrtina noci jdu vzbudit Thiruwa ... |
| |
| Přes noc se nic zvláštního nestalo, začíná svítat. Vše se pomalu probouzí, jednorožci vás se zájmem pozorují, občas některý z nich tiše odfrkne, či zařehtá. Je krásně, vypadá to, že bude další den prosvětlen slunečními paprsky a slunce bude pěkně hřát. Cesta bude alespoň z této stránky příjemná. Moc dobře vítem, že je čas vyrazit a proto klidně balíte. Na stejném místě jako včera se zase objeví jídlo a pití, potom, co se občerstvíte zmizí. Nehloubáte nad tím, víte čí je to práce... |
| |
| Polekaně sebou trhnu a vylekám jednorožce na, který má stále položenou hlavu na mém klíně. Ten se rychle postaví na nohy a rozhlíží se, zda mu nehrozí nějaké nebezpečí. Omluvně se na něj usměji, když pohodí hlavou a uraženě zafrká, vyprsknu smíchy. Jak jste podobní lidem, zvláštní, možná proto vás tak pronásledují...nechtěla jsem tě vylekat....teď už běž...i já musím zpátky, zpátky k povinnostem. Musela jsem usnout a byl to proklatě tvrdý spánek....ostatně, už jsem si ho zasloužila. Vyskočím na nohy, zívnu a strnule se protáhnu. Když si opráším z oblečení jehličí a mech, polaskám Tirna a nechám si olíznout tvář. Je čas Tirno....je čas... opláchnu si u studánky obličej a otřepu stékající kapky z obličeje. Pak tiše vejdu do tábora, většina ještě spí...s lehkostí elfa pokleknu ke Ganovi a pohladím ho po tváři...pak mu vtisknu krátký polibek na rty a usměji se. Dobré ráno lásko....svítá, je čas vyrazit...zašeptám a vyskočím na nohy. Rozhlédnu se po táboře a usměji se, ostatní se již také probouzí a chystají se vyrazit. |
| |
| Za svítání se pomalu otevřu jedno oko a pak druhé. Stále ještě jsem v Thiruově ráručí. Krásné ráno...ale co že Thiruw ještě spí? podívám se zamyšleně na Thira. Sladce ho políbím na tvář a vylezu z pod pokrývky. rozhlédnu se kolem sebe kdo je ještě vzhůru. Rychle se obléknu a připravím na cestu. Jedním okem se zahledím na mísy s jídlem a dalším občerstvením To bude mít na svědomí ta víla... Druhým okem sleduji nádherné jednorožce pasoucí se v okolí. Nádherná zvířata... Rychle dojdu k mísám ze kterých si vezmu od každého druhu jídla kousek. Báječné maso...Výtečné pití...po dlouhé době se zase cítím výtečně... přemítám nad jídlem. Po vydatné snídani se odeberu zpět k Thiruwovi a jeho věcem. Sama nemám nic než to co mám na sobě. |
| |
| Po předání hlídky Thiruwovi si lehnu a hned usnu ... Spím klidně a vyrovnaně a zbudí mě až vhlko na rtech ... Otevřu oči a vidím Ciri jak se nade mnou směje a ještě cítím její polibek na mých rtech ... Posadím se a protřu si oči a zívnu ... Telepaticky ji pošlu , Ciri neblázni , co kdyby to někdo viděl ..., ale v duchu jsem rád ... Připnu si meč a očistím se od trávy . Vidím jídlo a pití a proto se nasnídám ... Vidím , že ostatní jsou taky vzbuzeni ... Přijdu zpátky ke své klisně a sbalím si své věci a jsem přichystán na cestu ... Ještě se sladce usměju na Cirien , ale tak aby to nikdo neviděl ... |
| |
| Thiruw mě vzbudil a já přebral hlídku . Zhruba dvě hodinky jsem poslouchal a pozoroval , co se kolem děje ... Naštěstí se nestalo nic a já po této době šel vzbudit Boidla a by hlídku přebral. Pak jsem se vrátil zpět na své místo , přitulil se k Mirian a zase usnul . Vzbudil mě až ruch kolem a Mirian , která vstávala . Políbil jsem ji a šli jsme se nasnídat ... Poté jsme sbalili naše věci a čekali na odjezd ... |
| |
| Hlídka Rozesplave se podívám na Gangarose ,když mě budé kvůly hlídce. Po chvilce vstanu. Jenny nebudím jenom ji přikryju. O hlídce jsem se chvilku procházel a protahoval si svoje ztuhlé svaly. Ach to je špatné...budu muset se sebou začít něco dělat...A to co nejdřívě... Hlídka probíhá poměrně klidně. Sedím pod stromem ,kde přemítám a časech minulých. Čas od času projdu kolem spících posta. Zajdu kousek do lesa. Po několika hodinách dojdu probudit Arynna. Lehce ho chytnu za rameno a zatřesu s ním. Vstávej je čas jít na hlídku. Ráno Po hlídce spím docela klidně a nerušeně. Ze spánku mě probudí až polibek Jenny. Zaspal jsem...To je zvláštní... Pomalu se protáhnu a po chvilí i já vylezu. Pomalu se obleču a připnu si k pasu železný měč. Poté dojdu ke koni a dám na něho postroj a svou výbavu. Jenny je už po jídle... zjistím když se ohlédnu. No taky bych se mohl posilnit. Toto jídlo je velice lahodné... Dojdu k mískám s občerstvením ,kde si naliju do poháru něco z jedné lahve a poté si odeberu nějaké plátky masa a jednu rybu. Jak ti chutnalo? zeptám se Jenny potom co jsem již po jídle. |
| |
| Jídlo bylo dobré. Jinak ti přeji hezké probuzení. promluvím zády otočený k Thirovi. Co bude dál? zeptám se po chvíli a zároveň se otočím k Thirovi. No co by bylo...půjdu s tebou tam kam nás osud zavede... zamyslím se. Pojedeme na jednom koni?zeptám se nakonec. Dojdu ke koni na kterém jsou již Thirovi věci. Chybí ti tady svazky oměje... |
| |
| Tobě také hezké ráno popřeji opožděně. No co by bylo? Jestli budeš chtít pojedeš s námi a až získáme tu Korunu vrátíme se spolu domů. Pokud budeš chtít. zkonstatuji nakonec. A také přejdu ke svému koni. Měl by nás uvést oba... |
| |
| Omluvně na Gana mrknu a zářivě se usměji...Nemohla jsem si nechat ujít raní polibek lásko....dobré ráno...Pošlu mu...pak se kolem něj prosmýknu, lehce se ho dotknu a dám se do balení svých věcí. Omlouvám se, že jsem s vámi nedržela hlídku....byla jsem moc unavená, promiňte, ale víla mluvila pravdu, jednorožci nás celou noc hlídali...teď je na čase vyrazit...jste připraveni? Všichni? Zvědavě se na ně zadívám a usměji se....písknu na svého hřebce a přehodím přes něj sedlo, utáhnu podbřišníky a lehce ho pohladím po sametovém čumáku. Pak připevním své věci a čekám na ostatní. |
| |
| Jakmile zaslechnu známí hlas Cirien ,otočím se za ním. Ano my jsme připraveni na další cestu. odpovím konečně. Zvláštní ani jsem si nevšiml že je vzůru... Rychlím pohyben se vyhoupnu na koně a kousek s ním popojedu k Jenny ,aby si mohla naskočit. Nepomáhám jí však nechám aby nasedla sama. |
| |
| Nasednu si na koně a čekám až přijde taky Boidl . Pak mu podám ruku a se slovy tak pojď brachu , zase si trochu namůžeš půlky ... ho vytáhnu k sobě do sedla . Pak už jen čekám na povel naší velitelky k odjezdu . |
| |
| Ano připraveni na cestu a na soupsty jiných věcí... přitakám v duchu Thirovi. Když ke mě přijede Thiruw na koni a nabídne mi abych si nazkočila na nic nečekám a višvihnu se na koně také. Sedím za Thirem. Tak můžeme jet. zašeptám mu do ucha. |
| |
| Ano můžeme popojet. Seznámím tě teď se svými společníky o kterých jsem ti v noci vyprávěl. zašeptám aniž bych se otočil. Pobídnu koně ,aby jel ke Gangarosovi a jeho zpolujezdci. Dobré ráno Gane. pozdravím tě a koně zastavím hned vedle tvého čekajíc na pokyn k odjezdu. |
| |
| Pohlédnu na jezdce vedle nás. Na rtech mi přeběhne mírný skoro nepatrný úsměv. Dobrý den Pane. Jsem Jenny. představím se ze sedla a pohlédnu na jeho oči. Nedívej se na oči ,ale do očí... vzpomenu si na to co mi jednou Thiruw řekl. |
| |
| Z přemýšlení mě vytrhne Thiruw , který přijel vedle a postavil se tam . Pozdraví mě a já odpovím : Zdravím Thiruwe , dobré ráno ... doufejmě že bude dobrý i celý den . Vidím , že máš společnici , a ukážu s úsměvem hlavou k Jenny . Ta mi odpoví představením se a já s úsměvem odpovím : Dobrý den paní . Já jsem Gangaros , ale říkejte mi jak chcete . Ale přece jen by bylo lepší si tykat ... |
| |
| Usměji se nad ospalými výrazy trpaslíků a vyhoupnu se do sedla, šotka vyhodím za sebe. Nebudeme se dál zdržovat, pojedeme přímo, nejkratší cestou k poušti a potom uvidíme co dál, jenom nevím, jak tu cestu zvládnou ti slabší, kteří nejsou zvyklí na sedlo. Bude to pro ně velmi náročné. mám strach, aby to zvládli. Nečekám však na nic, nechci slyšet jejich odpovědi. Budeme dělat zastávky, jak nám to čas dovolí. Nedopustím, aby cestou někdo trpěl....budou si muset sáhnout až na dno. Pak pokrčím rameny a pobídnu koně, naposledy přejedu mýtinku a dál už vnímám jen cestu. |
| |
| TECH: DNES HRA OD 19.00....POSUNEME TO DÁL...KDO NEMŮŽE, A« ASPOŇ PÍSNE POŠTOU....JINAK HRÁČI, KTEŘÍ UŽ DLOUHO NEREAGOVALI A ANI REAGOVAT O VÍKENDU NEBUDOU, KONČÍ.... |
| |
Vzbudím se, probudí mne sluneční paprsky, které mi začay svítit do obličeje. Snažím se zvednout, abych nevzbudila Arynna, který vedle mě sladce spí... bez výsledku, stejně se vzbudí. Ranním pozdravem je polibek a pak se jdu najíst, nakonec přejdu ke svému koni, osedlám ho a "hurá", povede se mi na něj nasednout. Pak čekám na výjezd a nakonec vyjedu za Cirien, která se už rozjela. Můj ubohej zadek... |
| |
| Poslední varování pro: Tyrlas Mirilla Jefima Ogmu ......pro ty především !!!! |
| |
| Tak a je to tady kurva... Ospale se nachám Gangou vy táhnout do sedla.. Za chvíly s tou tvoji herkou srostu.. Ale Prdel mě bude bolet stejně.. Uchechtnu se na Gangu. Gangaros zdraví tu novou dlouhou No asi bych se mě taky měl představit co?, Ja sem Boidil ale většinou mi řikají pruďas.. zašklebím se na ni a pokynu hlavou.. Pak se zeptám Gangy Hele ja ještě to je daleko na tu pouš» he ?? A snažím se nějak líp přesednout na koni.. |
| |
| Už v klusu koně se otočím na Boidla a odpovím : Jo brachu tak to sám nevím , já zdejší krajinu neznám , takže ani nevím kde ta pouš» je . Taky by mě zajímalo jak je to daleko ... Pošlu Cirien dotaz Jak je to daleko ta pouš» , Ciri ? |
| |
| Gangaros mi bude vyhovovat. Pane říkejte mi Jenny. odpovím po chvilce. Pohledem s jedu k trpaslíkovi. Dobře "Pruďasi" budu se snažit ti říkat Boidl. usměji se na trpaslíka. Mno bude to zajímavá cesta...Jak přišel k tý svojí přezdívce? Ale to je jedno taky jich mám pár ... Ano jak je to daleko? To jsi mi neřekl. zeptám se káravě Thiruwa. |
| |
| Otočím se v sedle a zavolám: Jedeme skoro přes celý kontinent, zabere nám to nejméně pět dní i s přestávkami....proto se nesmíme zrdržovat.Pokrčím rameny. Doufám, že jsem nenasadila moc velké tempo. |
| |
To nemyslíš vážně! Pět dní? Já jsem mrtvá už teď... zakňourám, když přijedu vedle Cirien. Tobě se jede dobře, ty máš určitě více vrstev oblečení, ale co můj zadek, já mám pouze kalhoty! začnu s protestem a držím stále tempo tak, abych byla vedle ní |
| |
| Zase jedu na koni s Tyrem a cesta mě moc nebaví, nesnášim jízdu na koni. Tak si přeříkávám modlitby a pak zaslechnu tu větu o délce naší cesty. Několikrát š»ouchnu do Tyra, aby dojel až k Ciri. Po delší době to pochopí a dojede k Ciri. Omlouvám se, že poslouchám cizí rozhovory, ale jak dlouho jsi říkala, že potrvá naše cesta. Doufám, že jsem špatně slyšel. zeptám se Cirien a v obličeji mám dost vyděšený výraz. |
| |
| Otočím se za hlasem. Ty budeš jistě Mirian? Tady Thiruw mi o tobě vyprávěl. Podívám se na dívku. Pět dní ? To není moc...ale je to jenom na tu pláž a co já vím kam se vydáme pak... Mno já nemám ani ty kalhoty. podotknu a pohledem s jedu ke své sukni z kůže. Sukně mi končí těsně nad kolenama. |
| |
| Sklesle se na oba podívám, jak na Hrúgara, tak na Miri.. Myslím to vážně, pět dní i s přestávkami....zvládnete to, nebudeme se hnát...Mirian, já v sedle vyrostla, je to pro mě přirozené, mrzí mě, že tak trpíte...jinak se tam nedostaneme...bohužel...a my si to nemůžeme dovolit jediný den, slyšela jsi Fairy.. Hrúgare, jsi silný a jsem si jista, že tvá bohyně ti je oporou. Ber tuto cestu jako zkoušku, třebá jí opravdu je. Přitáhnu koni otěže, nebudu je zbytečně hnát. |
| |
| Zatvářím se velmi znechuceně a podívám se na nebe. Někdy si řikám, proč si nenajdu nějaký hezký chrám a konečně se neusadím. Tahle dobrodružství na koních mě nebaví. odpovím jín znechuceně. |
| |
| Vesele se zašklebím. Z toho chrámu by jsi utekl do týdne, až příliš tě znám.....nemáš rád samotu a navíc...chyběl by jsi mi příteli. ·3kádlivě jej zatahám za vousy a usměji se. |
| |
| Jedu vedle Mirian a vidím její zděšený výraz , když slyší od Cirien jak dlouho pojedem . Sám jsem zvyklý trávit v sedle dost času , takže mi to nedělá problémy ... I když pět dní jízdy dá zabrat každému . Nakloním se k Mirian a řeknu jí : Neboj lásko , vždycky večer tě ošetřím a dám masáž aby se vše do druhého dne zahojilo ... Pak si všimnu Thiriwa s jeho spolujezdkyní , právě zdraví Mirian a tak ji sám řeknu : Zdravím , krásná dívko . Já se jmenuji Arynn . Arynn , syn krále Roghana ... Řeknu to a zdůrazním můj původ ... |
| |
| Jedu za Cirien a vidím , že po jejím upozornění , že pojedeme pět dní , se některým z nás udělalo zle . Slyším , že Boidl za mnou vytáhl z té pochmurné představy měch s pivem a zhluboka se napil . I když on by se napil tak i tak ... Ale musí to být pro někoho , kdo není zvyklý v sedle , dost skličující . Já sám jsem poslední dobou putoval pěšky , ale jinak jsem zvyklý . Pět dní však dá zabrat každému ... |
| |
| Á princ...zajímavé...princové se mi v poslední době vyhýbali hodně velkým obloukem... Dobré ráno princi ,ale budu ti říkat Arynn jestli ti to nevadí. Tituli namám moc ráda... Odpovím princi. Ty jsi tedy nelhal. Jdeš s princem na výpravu. zašeptám Thirovi. Mohu se vás na něco zeptat? Proč jdete na tuto výpravu. vždy jsem si myslela že na takové věci máte své lidi? |
| |
| Vy mi můžete říkat jak chcete , půvabná Janne , řeknu jí koketně . Podívám se na ni vyzývavě , jako někdo , kdo se hodně považuje ... Pak se zamyslím nad otázkou . Přece jí neřeknu , že jsem tady kvůli Mirian ... Už mě nebavily všechny ty dvorské etikety a pravidla a rozhodl jsem se něco prožít , tohle mi může pomoct porozumět lidem a o to líp pak vládnout až přijde můj čas odpovím Jenny , ale sám té své odpovědi nevěřím ... Ona to nemusí vědět .... |
| |
| Stále jedete lesem, občas slyšíte šelestění, zavytí či jiné zvuky zvířat a lesa. Něco je však divné.....les utichl a zústalo jen podivné vytí a blíží se. Koně sebou začínají házet, dokonce někteří se pokusí zhodit svého jezdce....jen tak tak se držíte v sedle. I Cirien projeví strach a jako prví seskočí ze svého hřebce a dopadne na nohy. Se strachem v očích se rozhlédne kolem sebe....les potemněl....Tirno se nahrbil a přišel až k jejím nohám, nepříčetně při tom vrčí. Ta se mu zadívá do očí a vykřikne. Vlci....u bohů, tohle ne....vlci...celá smečka.... A opravdu, kolem vás se začíná stahovat kruh desítek párů očí. Cirien tasí a překvapeně hledí na stahující se kruh.Koně se vzpínají, kdo nesezkočil z koně, už se hrabe z země. Je jich opravdu mnoho. Cirien však zaujme jediné, obrovský vlk, převyšujíc svou mohutností všechny ostatní. Tirno se nahrbí ještě více. Vlkodlak...Zamumlá vystrašeně.... Vlci vyčkávají....mohutný vlk se však blíží a nepříčetně cení zuby na Tirna a ostatní.... |
| |
Ano, jmenuji se Mirian, těší mne, bohužel jsem asi přeslechla tvé jméno... odpovím Jenny Když pak slyším Arrynovo oslovení k Jenny, mírně hlasitě syknu, čímž na sebe upoutám jeho pozornost a žárlivě se na něj zašklebím. |
| |
| Nejprve se podívám na Miri a pak na prince. Ani neví jakou dělá chbu... uchechtnu se. Pak ale můj pohled upoutá vystrašená Ciri kousek předemnou. Vlkodlak? No aspoň se pobavíme. s touto myšlenkou instiktivně sáhnu po stříbrném meči. Doufám že jsem ještě nevišel ze cviku... zamyslím se. Ciri to zvládneme vlkodlak není problém. Akorát nás nesmí kousnout ,tedy vás. promluvím ke Ciri v pokusu se ji uklidnit. Ano ,ale může tě stále zabít ,když už ne změnit... neodpustí si Walter poznámku v mé hlavě. Rychle ho však vypudím a napnu všechny smysli ,abych byl připraven kdykoliv zasáhnout. |
| |
Mírně mi přeběhne mráz po zádech. Nesnáším zvířata, nikdo nikdy neví, jak se budou chovat. tím myslím jak svého koně, ze kterého jsem radši slezla a snažím se ho ulidnit - bezvísledně, tak i vlky...vlkodlaka. Snažím se vnitřně uklidňovat, ale na venek zatím můj strach nevyšel, až na ty naježené chloupky. Všichni se spikli proti mě! Jsem uthaná, musím sedět bůh ví jak dlouho v koňským sedle. Bůh ví kam, se budem a jak dlouho ještě trmácet, bolí mě zadek, mám ztuhlý svaly a ještě ke všemu tohle! Dneska mám fakt špatnej den... Nechám koně koněm, protáhnu se , zakroutím hlavou a udělám dřep. Párkrát se ozve mírný křupnutí. Nakonec řeknu Dejme tomu, že se mnou můžete počítat v obraně, kdo bude dál a na kolik rocent můžeme vyhrát? |
| |
| Zastavím koně a dívám se co se děje . Cítím zvířata , hodně zvířat . Jsou všude kolem nás . Už je i vidím a slyším Cirien jak volá vlci . Seskočím z koně a za mnou i Boidl. Okamžitě tasím meč a připravím se na boj . Vlci nás oblehli dokola , bude to lítý boj . Stjím blízko Cirien a tak slyším jak řene "Vlkodlak".A pak ho i uvidím , vlka který převyšuje ostatní . Tak to je v pytli . S těmahle se nepůjde domluvit , jsou zmámeni vlkodlakem , to bude tuhý boj ... Čekám připraven co se bude dít , ale čekám nejhorší... |
| |
 | Když uslyším zavytí ušklíbnu se. Je tu zas. A opět v mém lese. A zase ohrožuje lidi...Ale tentokrát mi neutečeš...Tentokrát ne, to mi věř. Zahodím dříví které jsem do teď sbíral. Sundavám svou koženou zbroj, odepínám pásek s mečem. Pouze pohlédnu už i tak na dosti potrhané oblečení na mém těle a pousměji se. Je to dar...pamatuj... Začnu řvát bolestí. Lesem se rozhlíhá můj křik, jakoby mě přivázali na mučidla. Začnu ze sebe jako smyslů zbavený strhávat lidskou kůži. Víc a víc. Moje lidská tvář se mění do psí tlamy. Nehty se mění v drápy. Mužský křik se začne proměňovat ve vlčí vytí. Tam kde před chvílí stál pobudlý vandrák se nyní vzpíná lidský vlk. Mohutně zavyju na znamení, že někdio narušil mé teritorium. Nechávám se vést instinktem. Les znám jako své boty, vím přesně kam jít. už se blížím...cítím to.... Objevuji se u cesty. Tam vidim jakousy výpravu ohrožovanou smečkou vlků a tím....bratrem... Zavyji na zastrašení vlků. Ti vědí, že toto je moje území, a tak se staženými ocasy utíkají. Teď tam stojíme jen mi dva. Hledíme na sebe s očí do očí. Čekáme na ti vhodnou chvíli kdy zaútočit.... Po chvíli na něj zaútočím. Skokem se na něj vrhám a snažím se mu kousat do krku. On se svými drápi sape na má záda. Dělá mi tam obrovské šrámy, ale já nepolevim. Kousnu ještě jednou. Krev z tepny začne stříkat po mé srsti a po lesní cestě...Stále držím až se jeho tělo přestane mrskat. Když už nejeví žádné známky života, zvednu se. Pohlédnu na výpravu. Hledí na mě s hrůzou v očích. Poté pochopím. Proměním se zpěv v lidskou podobu. Zaúpím bolestí ze znovu se ohlašujících škrábanců... Vítejte, promiňte za tohle uvítání...zapomněl jsem se převléci do slavnostního... A pokusím se o něco jako úsměv... |
| |
| Toho vlkodlaka bych měl zvládnout ,ale budete muset odlákat ty vlky. Ale o ty byste se měli postarat. promluvím k Miri. Pak rychlím nacvičeným pohybem seskočím z koně. Z tumluku vytáhnu jednu lahvičku. Už mám jen dvě , sakra budu muset doplnit zásoby... a ne ex ji Vypiju. Její účinek se dostaví ihned. Můj oblyčej dostane křídově bílou barvu a zkroutí se do ošklivé grimasi. Mé smysli se však výrazně zlepší. Rychle dobjehnu ke Ciri a podívám se kde jsou ti vlci a hlavně vlkodlak. |
| |
| Po slovech vlci rychle zastavím a seskočím z koně . Vytasím meč a postavím se po bok Mírian . Pokusme se udělat kruh ... volám na ostatní ale zrak mám stále upřen na vlky před sebou. Vím jen že Cirien s Gangarosem jsou na opačné straně a s nima i trpaslíci . Jsem připraven na lítý boj , zaslechl jsem slovo "vlkodlak" . Nikdy jsem ho neviděl , pouze jsem o něm slyšel ale i to mi nahání hrůzu . Nikde ho však nevidím , asi bude na druhé straně u Cirien . |
| |
| S děsem v očích se ohlédnu po nelidském výkřiku a pak vyděšeně ucouvnu, když na mýtinu vtrhne zvíře...další vlkodlak a odhodlaně se vrhne na nepřítele. Se zaujetím sleduji souboj, připravena kdykoliv zasáhnout a s úsměvem shledávám, že vlci prchají. Pousměji se a pevně sevřu jílec meče. Nový vlkodlak porazil svého nepřítele, z prokousnuté tepny tryská krev. Mrtvý vlkodlak se pomalu mění do své lidské podoby... S údivem v očích pohlédnu na polonahého muže před sebou a ušměji se na něj. Těší mne....pane....vaše neformální oblečení nám v žádném případě nevadí, vykonal jste pro nás obrovskou službu...jen mi řekněte...proč...pane?Zvědavě se na něj zadívám. |
| |
| Když jsi všimnu, že jsem tak trochu polonahý, začervenám se. A když si všimnu, že na mě promlouvá dáma, těžko by jsem se rozeznával od zrajícího rajčete. Proč? Tenhle pobuda... Pohlédnu na mrtvé lidské tělo...Tohle mě vždy ničí...Byl to člověk...ve své podstatě... Tenhle muž zde již dlouho přepadává a zabíjí cestovatelé jako jste vy...a poté mi lidé chodili do lesa za účelem zabít mě... Odmlčím se. Hledím na mrtvé tělo. Jenž ti naši bozi odpostí vše, co ti tvá nemoc přinesla. Pronesu prosbu v duchu a pak hledím na zbytek družiny. Ale vy nevypadáte jako obchodníci...kam potujete? |
| |
Když vydím ten zvrat nemůžu si msto díku odpustit hlasitou a trochu... trochu více neslušnou poznámku A to už jsem doufala, že se konečně protáhnu! zasyknu směrem k našemu zachránci Uch, uch, a už budem muset zase jet na koni.... škoda, už jsem se tak těšila, že si protáhnu tělo... |
| |
| S úžasem se dívám na tu změnu situace . Před chvílí jsme se tady připravovali položit život , teď je tady jedna mrtvola a jeden lykantrop . Trošku polevím v postoji ale stejně jsem ostražitý . Ciri je moc důvěřivá , vůbec nevíme kdo to je ... faktem však je , že zažehnal nebezpečí a nasadil vlastní život ... Čekám co mu poví Cirien . |
| |
| Chvíli sleduji souboj vlkodlaků. Tak kdo půjde první... zamyslím se. Když ovšem po souboji žije již jen jeden podívám se na něho. Tak a je rozhodnuto... špitnu si a pomalu se k němu přinlížím. Zastavím se však u Ciri a hledím na to jak se ten tvor mění zpět. To nění možné co je to zač... přemýšlím. Kdo nebo co jsi? zavolám na něho. Meč mám stále připravený k boji. Mé smylsi pracují jak nejlépe dovedou. Můj obličej vypadé velmi strašidelně po elixíru. |
| |
| Vážně pokývám hlavou. Zvláštní...nikdy jsem tady v lese vlkodlaka nepotkala, a už vůbec ne dva... Pohodím hlavou....I tak...měli bychom vám poděkovat....byl jste ve správnou chvíli na správném místě....kdo tedy doopravdy jste vy? Uklidním vztekajícího se Tirna a pevně jej chytím za kůži v zátylu. Vlk nepříčetně vrčí, v očích má strach. To nic, krasavče,....vím, že mě slyšíš...nic se neděje...cítil jsi ho...a včas jsi nás varoval...teď nech mluvit tvého druha...utiš se.Vlk v momentě utichl, vzpínat se však nepřestal. Mezitím, co vlkodlak odpovídá, začnu uklidňovat poplašené koně a mírnit jejich strach. |
| |
| Když spatřím muže se stříbrnou čepelí, ochvěju se. Tenhle se mi nelíbí...Abych se jen nepřepočítal...Ale co, horší než tamten snad nebude. Svůj zrak obrátím na muže se zbraní. Jsem Ante-Atilla. Správce tohoto lesa. Vím, nevypadám na žádného vzdělance a ani jím nejsem, avšak když jsem se vám představil já, mohli by jste tak učinit také nemyslíte? Je na mě vidět, že stříbrný meč mě rozrušil... |
| |
No tak tohle je fakt na mě dost.. ještě aby ho vzalůa do družiny. Mirian řeknu ostře dál si ho nevšímám a jdu k Arynnovi Co si o něm myslíš? řeknu nahlas, ale jen tak, aby to slyšel pouze on |
| |
| Okamžitě si všimnu rozrušení onoho podivného tvora. Tak řekni co jsi zač a pak se uvidí. zavolám na něho klidným hlasem. Stále připraven k boji. Jsem Thiruw Hawat. představím se po chvíly nespouětějíc z něho oči. |
| |
| Stojím vedle Mirian a sleduji ten sled událostí ... před chvílí tady stála smečka vlků připravena nás rozsápat ... Teď jsou pryč a náš zachránce se změnil z vlka na člověka . Z taseným mečem se postavím ke Gangarosovi a dívám se na neznámého ... Něco je na něm zvláštní , ještě jsem takového člověka-zvíře neviděl . Když se představí jen klidně řeknu : Arynn |
| |
| Moje přítomnost dámě nyní odcházejíci k rytíři na náladě očividně nepřidala. Omlouvám se paní Mirian. A» už jsem udělal cokoli...Můj záměr rozhodně nebyl vás rozčílit... Pak pohlédnu na muže s mečem. Viděli jste sami. Jsem lykantrop, stejně jako byl on. A stejně jako on, v jádru vlčí podoby chovám člověka. Opět si vzpomenu na stále ležící mrtvolu kousek ode mě. Pokud bych vás o něco mohl požádat, spalte jeho tělo. Já na to zjevně nebudu mít sílu. Zranil mě celkem dosti, a regenerovat se to pravděpodobně bude delší dobu... |
| |
| Mám stejný stříbrný meč jako Thiruw , jenomže to tenhle lykantrop nezaregistroval . Taky s ním mluví Cirien s Thiruwem , já se držím dále a když vidím , že nebezpečí pominulo , meč schovám . Poslovech Arynna , který se postavil vedle mě si myslím , že bych se mohl taky představit . Tedy říct jméno Já jsem Gangaros a chtěl bych se zeptat , proč vás neposlouchají ti vlci ? |
| |
Tak že by i podlízal? Nesnáším zvířata. řeknu stroze na adresu Ante Atilla. Jestli vůbec umí zvířata myslet.... pochopí to? a s neskrývanou nenávistí si ho dál prohlížím |
| |
| Podívám se po ostatních, pak mi padne pohled na stále polonahého muže. Ušklíbnu se, písknu na svého hřebce a začnu se přehrabovat ve sváých věcech, vítězně se usměji a vytáhnu velkou bílou košily a plátěné kalhoty, dostatečně velké a hlavně čisté. Podám je s úsměvem muži, zamračím se nad jeho zraněním a zakroutím hlavou. Nevím, co by udělalo tvé tělo, pokud bych použila vlastní magii, mohlo by ti to ještě ublížit....já se jmenuji Cirien, jsem vůdce, nebo si mě za vůdce zvolili a zatím si snad nestěžují... Pokrčím rameny. Proč jsi nám pomohl doopravdy? Vlkodlaci takoví nejsou.... |
| |
| Když na mě promluví další člen skupiny, tak trošku se polekám. Tak dlouho jsem snad ještě s nikým nemluvil. No co, zjevně to budou nějací vzdělanci... To je až na moc dlouhé povídání lorde Gungarosi. Avšak ještě jste mi vy stále neodpověděli na otázku, kam tak početná skupinka cestuje? Jak jsem říkal na obchodníky a ani na bandyty nevypadáte, spíš na nějakou výpravu za určitým cílem... |
| |
| Není to čistokrevný vlkodlak... Zahledím se do jeho temných očí. Hledím hluboko a snažím se proniknout až do jeho duše. Kolik vlkodlaků se mě snžilo zabít ,nebo ošálit... Po chvíli odvrátím svůj pohled. Schovejte ty zbraně pánové železo mu neublíží. Tedy pokud ty meče nemáte ze stříbra. okřiknu Prince a Ganga. Jak jsi se stal tím co jsi? Nejsi čistokrevný ,ale pořád jsi napůl zvíře. zeptám se. Meč mám stále připravený. Máme něco společného... |
| |
| Už mě ten muž začína unavovat. Kdo by taky čekal, že potom co jim pomůžu, mě podrobí takovýmu výslechu...Ale co jsi taky čekal? No jo, ale pamatuj, je to dar... Nevím co vám mám povídat mistře Thiruwe. Neznáme se zase tak dlouho, aby jsem vám převyprávěl svůj život. Nikomu jsem se nezpovídal, a ani s tím tentokrát nehodlám začínat. Můj život byl...je... Vypadám zamyšleně...přemýšlím... Pořád jste mi neodpověděli na mou otázku? Jen jsem zvědaví co vás přivedlo do tohoto lesa... |
| |
| Když uslyším Mirian, něco ve mě hrkne. Něco málo ve mě se začne hýbat. Ne...je to člověk...pamatuj... Opět se uklidním a s opětovným hněvem se dívám na Mirian a jejího společníka. Můj pohled se ovšem změní v radostný, když mi Cirien nabídne oblečení. Nasoukám se do něj Děkuji ti paní. A pousměji se na ní. Jak už jsem jednou zmínil, neznáme se dost dlouho na to, abych vám tu převyprávěl celý můj život, avšak myslím že tato pomoc nepřišla nazmar. S radostným úsměvem stále koukám na Cirien a snažím se si nevšímat pohledů Mirian a jejího druha. Stejně jako se snažím nevšímat si stále připravené stříbrné čepele mistra Thiruwa. |
| |
| Na hodnou chvíli se zamyslím. Tak jemu dochází trpělivost. No bude nejlepší to ukončit. Možná vydrží zkoušku , jeden ji už přežil tak by mohl být druhý... Dobrá tedy zkoncujeme to. Jenny v tašce mám jistý amulet je na něm medvědí hlava. Přines mi ho prosím. zavolám na Jenny a pak se opět otočím na toho tvora. Bývaly časy kdy bych s tebou ani nevyjednával ,ale je pravda že jsem se za posledních pár let setkal s ledasčím. V tvých očích jsem viděl tvoji liskou podstatu ,ale také tvé vlčí já. To mě docela zarazilo. U tvého druhu je to nepřirozené. Když jsi ve vlčí podobě stále je v tobě část člověka. To samé máš i když jsi člověk. Nevím jestli o tom víš a také nevím jestli se náhodou nemýlím . pokusím se odhadnout a popsat co jsem viděl. Ale mohlo by to vysvětlovat tvoje chování...zabít člena svého druhu ,aby jsi ochránil pocestné... Když mi Jenny konečně hodí můj stříbrný amulet opatně skloním meč a nabídnu mu ho. Myslíš že ho dokážeš udržet v ruce? Je to čisté stříbro ,symbol mého cechu. Má v sobě jistou moc. zeptám se ho nakonec. Samozřejmě že by jsi to nedokázal. Amulet by na tebe působil stejně jako na kohokoliv jiného z tvého druhu. Způsobil by ti jen těžko vyléčitelné zranění a to nechci. Ciri nevím proč ti věří a já ji nebudu odporovat. Nebudu tě již dále vyslíchtat ,ale jedno si pamatuj nespustím tě z očí a nedávej mi záminku s tebou bojovat. promluvím navraživým hlasem. Pomalu skolním měč ,amulet si strčím do kapsi a vrátím se ke koni. Stále sleduji Atilla. U koně meč pomalu zastrčím zpět na místo a vyskočím na koně. V jednom má pravdu měli bychom to tělo spálit. I když je mrtví může být nebezpečný... To tělo musíme spálit v tom má pravdu. zavolám chladně a podrážděně z hřbetu koně. |
| |
| Poslouchám rozmluvu Thiruva s tím lykantropem , Atillou jak se nám představil . Nějak ho dusí náš Thiruw , ale stejně si myslím , že mu nic Atilla neřekne ... Jak mi řekl lord to mě docela pobabilo , tohle mi ještě nikdo neřekl , že bych tak vypadal ? a mimoděk se prohlédnu a pousměju . Chtěl bych mu říct , že nejsem žádný lord ani jiný pán , ale nechci rušit hovor těch dvou a tak dojdu ke svému koni .Tam stojí i trpaslíci a klidně upíjejí pivo ... |
| |
| Proderu se před Gangu abych si taky konečně prohlíd toho kdo mi zkazil zábavu.. To aby mu špičatý uši narostli!! takoví pěkný vlci a von je rozežene hovád... No eště že máme to pivo, to dokáže zacelit skoro každou ranu na duši.. zachechtám se.. Zkoumavě ho prohlížim a pak spustim Moc si mě nepotěšil chlape takhle mi rozehnat takový pěkný vlky!! Opírám se o svoji sekyru, nakonec se jen uchechtnu Zapomeňme na to.. Jsem Boindil.. zašklebím se na něj |
| |
| Na otázku Mirian odpovím tiše : Nevím co si mám o něm myslet . Ještě jsem se s takovým člověkem nesetkal . Teda jestli to je člověk . Ale myslím si , že nám ... teda aspoň některým zachránil život . Proti té smečce bychom to někteří odnesli ... Po okřiknutí od Thiruwa si jen pomyslím , No jo ty náfuko , ty to vytrhneš ... , a schovám meč . Pak už jen poslouchám co ti dva spolu mluví a čekám co na to řekne Cirien . |
| |
| Kývnu hlavou směrem ke koním a sjedu pohledem ztrhané tváře. Musí existovat způsob, jak se dostat na Nam, aniž bychom museli celou cestu absolvovat na koních....prostě musí... Myslím, že ti vděíme za životy, ostatně, s tím souhlasí i ostatní.....patří ti mé dík...a snad i má důvěra, možná proto, že znám i vlkodlaka, který vychází s lidmi velmi dobře...Giltanas je ti velmi podobný...no, to je teď jedno...co ale bude dál? Hmmm...nevím, já musím najít způsob, jak nás dostat na Nam....a pochybuji, že cestu na koních přežjí někteří ve zdraví...musíme najít jiný způsob... Musí existovat jiná cesta......prostě musí... ¨V nejbližším městě bychom se mohli nalodit na loď, prostředky na cestu máme...nebo použít jeden ze zapomenutých portálů....problém je v tom, že jsou opravdu zapomenuté a nikdo neví, kde leží....mají to být opuštěné chrámy bohyně Mephaly. Všimnu si, jak se kněz otřepe a smutně se usmměji. Abych vám to vysvětlila, Mephala je jediná temná bohyně, to ona zavinila, že na nam se nenajde ani kousek stínu, dávná bitva její temné bojovnice s půlelfkou Narawien....dávná kletba a Černé monolity....její chrám musí ještě existovat...bohužel se najdou lidé, kteří tuto bohyni stále oslavují a uctívají.... Pokrčím rameny. Máme dve možnosti a vy jste jistě schopni přijít na desítky další....nějaké návrhy? |
| |
| Seídm stále na koni. Hledím na to podivné stvoření co se změnilo z vlka na člověka. Vlkodlak...uvidíme jak to s ním dopadne... prohlížím si ho a přemýšlím o jeho osudu. Z myšlenet mě vytrhne až Thiruwova žádost o amulet. No uvidíme ... Udrží? Neudrží? To» otázka. najdu v Thiruwově tašce to oč žádal a hodím mu to. Chytej. Vím co cheš udělat ,ale pochybuji o tom že to dopadne dobře. zavolám na něho ještě. Udiví mě Thiruowa slova a jeho klidný přístup. Zvláštní...to stvoření ještě žije...od kdy zaklínači jednají s takovými tvory? No to je jedno. Přeci je to jen z části člověk a proto si život zaslouží...A navíc neudělal nic špatnýho... Honí se mi hlavou při pohledu na Atilla. Vrací se...Zvláštní... udiví mě když spatří Thiruwa jít zpět ke koni s mečem skloněným. Raději se ho na nic neptám. "Já jsem Jenny": zavolám na Atilla ze sedla, když Thiruw usedne přede mě. |
| |
| pomalu s koněm přejedu ke Cirien. Ty mu věříš? Myslíš že by měl jít s námi? Věříš že někoho nepokouše až se zase promění? položím jí pár otázek a pak se zamyslím nad tím co říkala o možnostech další cesty. Jo a účinek lektvaru pomine během dvanácti hodin. podotknu. Protože vypadám opravdu odpudivě. Pět dní na koni by mi nevadilo ,ale ostatním asi ano. zamyšleně se podívám k Mirian a na trpaslíky. Hledat portály? To by mohlo trvat i několik měsíců. Jet lodí? Nevím jestli by posádka přijala na palubě vlkodlaka... zamítám jeden návrh za druhým a snažím se na něco přijít. Emh...asi ńemáte ochočeně pegase ,nebo grifiny? zeptám se po dlouhé odmlce Ciri. Ale co by bylo s koňmi? nemůžeme je tady jen tak nechat. |
| |
| Pokrčím nerozhodně rameny, pohledem zajedu k Antemu... Nevím Thiruwe.....s tím, jak vypadáš, si nelam chlavu, myslím, že neovlivní naše smýšlení o tobě, jen...možná jsi ho teď použil zbytečně... Kývnu hlavou k vlkodlakovi... Věřit mu...nevím, já beru vlkodlaky jinak...sama jsem ztrávila mnoho času ve společnosti Giltanase, též vlkodlaka....mnohokrát mi zachránil život....nevím, jestli můžu věřit tomuhle, ale nevypadá, že by nás chtěl opustit... Vyprsknu smíchy při zmínce o gryfonech, či pegasích. Pegas...krásný sen příteli, ale jsou ještě bátlivější, než jednorožci z bájí...ti gryfoni...to není zas tak špatný nápad....museli bychom se však spojit z trpaslíky...jsou to nejlepší jezdci, které znám....pak je tu ještě jiná možnost...Quendarius....ale to mě ani nenapadne. Pohrdavě odfrknu... |
| |
| To máš asi pravdu. Zbývají mi již jen dvě lahvičky ,ale to nění důležité. Alespoň pro vás. odpovím a dodám. Pohlédnu zpět k Atillovi... Mě se vlkodlaci hnusí ,ale to bude tím že jsem je vždy bral jenom jako předměty mé obživy ,stejně jako spousty jiných tvorů... Ano a ani nevím kde bychom je v hledali a ani si nedovedu představit jak by takoví pegas reagoval na vlkodlaka. odmlčím se Co by bylo za problém s trpaslíky? A co by bylo s Quendariusem? zeptám se nakonec... |
| |
| S trpaslíky....nevím, možná žádný....stačilo by jim zaplatit, ale cesta zabere nejmíň tři dny...do hor... a pak....za svým dědečkem rozhodně nehodlém v tomto, ani v jiném století zavítat... Zavrtím odmítavě hlavou... Je to jen na vás... Už teď mám strach z reakce mých koní...jsou zvyklé na vlčí pach, i Gila znali...ale tohle je na ně moc... |
| |
| Nebo můžeme zkusit najít nějaký ten portál o kterém jsi mluvila ,ale to by mohlo trvat i někoilk měsíců možná i let....Ty hory trpaslíků? Jsou po cestě? otočím hlavu k našim trpasličím přátelům. Mě by nevadilo jet na koni až do té pouště ,ale pět dní na koni je dlouhá doba. |
| |
| Mě je to jedno , já v sedle vydržím a myslím , že ostatní taky . Ten portál je myslím pasé , protože jeho hledání by nám zabralo dvakrát víc času než dojet na koních k poušti. Ten tvůj děda , Quendarius , nebo jak se vlastně jmenuje nás asi taky přátelsky nepřivítá . Takže zbývají trpaslíky se svými grifony , ale zase je potřeba je najít a uplatit . |
| |
| Já preferuju jízdu na koniaž k poušti , na ostatní možnosti nezbývá moc času ... s tímto se obracím k Cirien a ostatním abychom se domluvili. Ale mělo by to být rychle a» neztrácíme drahocený čas . |
| |
Chvilku poslouchám tenhle nikam nevedoucí rozhovor a prostě se musím zapojit. Cirien? A nemohla bych za tvým dědem jet, přece mě nezná a nějak se mu vlichotit... třeba bych ho přesvěčila, aby nám dal to, co bys potřebovala, hm... a nebo to ukrást, to je taky možnost, ne? zatvářím se jako neviňátko, při posledním návrhu z mé řeči. |
| |
| Podívám se po všech v družině a přidám se , ač nerad , na stranu Gangarose . Ten chlap se mi nelíbí ale mám stejný názor . Já myslím Cirien , že bychom měli jet na koních . Stejně ty grifiny neumí nikdo z nás kočírovat ... Pak se podívám na Mirian a rozhodně řeknu : Nikde nepůjdeš . Je to nebezpečné . Ten její dědek je nerudný a navíc nemá rád lidi . |
| |
No a co, třeba udělá vyjímku, každej chlap má přece slabost pro ženy, akorát se vždycky musí trefit do jeho vkusu... hmm, fakt si nemyslíte, že bych to nemohla zkusit? Bylo by to alespoň lepší než se pořád trmácet na koních... říkejme tomu, takové menší povyražení... a snažím se udělat úsměv, který by opstatní přesvěčil, že bych to mohla zkusit |
| |
| Nakloním se k Mirian a řeknu ji tiše : Mirian na to zapomeň . Ten její senilní dědek nemá rád lidi , protože matka Cirien se zapoměla s jedním člověkem . Je to elf a lidi nesnáší . Je jedno jestli muže nebo ženy ... Navíc je už starý tak nevím co bys od něho čekala . poslední větu řeknu s úsměvem a dodám ještě : Tohle co jsem ti řekl si nech pro sebe . Cirien je na tyhle slova háklivá ... |
| |
V hospodě i starý dědkové na mě čuměli, když jsem si jednou trošku upila a ... chytnu se za pusu... Nic. nakonec zakončím nechtěnou větu, když oddálím zase ruku a usměji se. |
| |
Takže předpokládám, že teda pojedem... ... nesnáším koně, nesnáším koně a ještě jednou nesnáším koně... ... ale řekla bych, že toho bylo dneska hodně, mohli bychom si tu odpočinout. a jdu ke kloni a odsedlávám ho i bez odpov+di ostatních |
| |
| Když poslouchá rozmluvu družiny a uvědomím si, že už na mě tak trošku pozapomněli, trošku se zapomenu v myšlenkách. Co teď? Koukáš na ně, a uvažuješ o tom, že by jsi konečně mohl vypadnout z tohohle míta. Přece jen, dobrý vzpomínky na něj nemám, to je pravda. Ale když odejdu, ostatní to zjistí, začnou útočit. A nebo také ne. Možná že když s nimi odejdeš, najdeš možnost jak své bratry přesvědčit. Promiňte, že vyrušuji, ale pokud se chystáte jet směrem na pouš», měl bych vás možná varovat. Mi dva jsme nebyli jediní vlkodlaci v okolí to mi věřte... Ale když s nimi půjdeš, ten zaklínač tě bude mít stále pod dohledem. Ale cítím, že máme něco společného, možná bych si i dokázal najít nové...přátele. Mohl bych odcestovat s vámi, mohu vám i pomoci, pokud by jste tedy o to stáli... A odmčím se, když čekám na jejich reakce... |
| |
Řeknu ti to takhle promluvím k Ante Atillovi Já bych i bez tebe asi přežila, ale vůdce družiny nejsem, Cirien asi bude chít, aby jsi se připojil, avšak mé sympatie zatím nemáš, s tím se smiř. nakonec se k němu otočím, když odsedlanému koni dám trochu napít. |
| |
| S tím zjevně nic neudělám vzácná paní. Jen pevně doufám, že časem se tato nedůvěra zmenší... O čemž teda dost pochybuju... Kouknu na Arynna Bych musel vypadat nějak takhle viď děvče? To jo, zámožnej, nádhernej... To určitě... Hlavou se mi honí různé myšlenky na toto téma a při tom se usmějji jen tak sám pro sebe. Pak jen čekám, jak vůdce výpravy rozhodne o mém dalším stráveném čase... |
| |
Vzácná paní? Nech toho! Kdybys mě znal, tak bys mě poslal akorát tak do chládku! vyštěknu na něj trošku se zastydím Promiň, já... zvykla jsem si na to, jak jsem žila a teď se mi celej svět přetočil naruby... skloním hlavu a odcházím. |
| |
Když se dostanu do menší vzdálenosti od místa, kde jsou ostatní, sednusi na pařez. Panebože, stává se ze mě fůrie, vždy» takhle jsem nikdy na nikoho nevyštěkla... potichu mluvím sama pro sebe pak úprudce vstanu a kopnu do nejbližšího stromu se slovy Sakra! Proč já se raději nenechala popravit! a chvilku později zasyčím bolestí, která mi proběhne nohou... |
| |
| Když vidím odcházející rozrušenou Mirian, trošku se zastydím. Sakra tak tohle jsem nechtěl...ale teď nevim co mám dělat...nikdy...moc často jsem to nedělal... Chvíli přemýšlím co dál, poté trošku směle vykročím k Mirian. Když jsem u ní, tiše na ní promluvím. Omlouvám se ještě jednou...nechtěl jsem...vás naštvat. Věřte, že kdyby jste vy znala mě blíže, tenhle rozhovor by jste se mnou nevedla. Ani se nedokážete představit, co to pro mě znamená, že jste mě na místě nezabili... Stojím kousek opodál a čekám, co udělá. |
| |
Prosím, tykejme si. usměji se Ne, to všechno bylo jenom kvůli tomu, co se všechno děje, není třeba omluv, to já bych se měla omluvit. Je to... totiž takový divný... Už kolik let se snažím o přežití a najednou si mě všimne někdo jako král... nebudu rozebírat, jak si mě všiml... a řekl mi, že bdu v jeho službách... nedobrovolně, sice se mi to předtím líbilo... ale teď... Každý má minulost a ta moje je určitě horší než ta tvoje, proto by jsi spíše ty měl pohrdat mnou... znovu skloním provinile hlavu Co se to se mnou sakra děje! |
| |
| Tahle dívka si už prožila své, je to na ní vidět. Možná si i budeme rozumět... Moc rád si s vámi...tebou....budu tykat Mirian. Jak jsi řekla, každý jsme si už něco prožili, a» už v horšim nebo to měli jako procházku růžovou zahradou. A pohrdat vámi...tedy tebou rozhodně nehodlám. Víš...no..snad časem, až se trochu více poznáme, někdy posedíme a popovídáme si pa....Marian. Řeknu tak trošku koktavě. K sakru co to děláš? Snad i řeč stácíš kvůli téhle...dívce. No co, již dlouho jsem s ženou nemluvil, tak to není tak překvapivé. Ale co ty spocený ruce? To určitě bude tim bojem, a přece jen slunce praží...to určitě bude tím. Snažím se zahnat tyto myšlenky a pokusím se o něco, jako úsměv... |
| |
Máš pravdu zvednu znovu hlavu Život jde dopředu a my by se neměli ohlížet dozadu, před námi jsou vždycky nějaké hezké chvilky, tak proč jen litovat toho, co bylo? a znovu se pokusím o úsměv, přitom mi steče po tváři maličká slzička Promiň, chovám se jako malý děcko... rychle slzu setřu |
| |
| Taky bych byl pro ,ale každý nemá rád jízdu na koni. přitakám Gangarosovi. S mírným zaujetím poslouchám Mirian ajk se snaží jakýkoliv jiný způsob. Chudák holka ,možná by se dal někde sehnat povoz...ale to by nás pak ještě zdržovalo... Chvíly poslouchá rozhovor mezi Miri a Atillou. Až mě zarazí jeho poznámka o tom že jsme ho na místě nezabily. Ano ještě žiješ... odmlčím se na chvilku ...ale jak dlouho tomu bude záleží jenom na tobě. jako bych chtěl ještě něco dodat ,ale mlčím. Ještě chvíli poslouchám Mirian. Zvláštní...ještě před chvílí se na něj nemohla ani podívat a teď jí má tykat...že by se znovu zamilovala? |
| |
| soukromá zpráva od Lynf Sekera pro M. |
| |
| Od sveho kone pozoruju rozhovor Mirian s tim vlkodlakem . Vubec se mi to nelibi , ze se s nim bavi a lituju , ze ho Thiruw nezabil . To neni mozne , co tam s nim muze vykecavat . Vzdyt to neni ani clovek ani zvire ... Spise vsak ve me hloda zarlivost . Popojdu tedy k nim a slysim jen posledni Mirianiny slova . Nechovas se jako male decko lasko , reknu rozhodne , ale divam se pri tom na Atillu , jen si dusicku vylevas na nepravem miste . Pojd se mnou , prosim ... dodam a tahnu ji ke konim ... |
| |
| Jen pokrcim rameny kdyz Thiruw rekne , ze by taky jel na koni . Podivam se tazave na Cirien , ta by mela rozhodnout . Tak co lasko , jak tu cestu zdolame , uz ses rozhodla ? poslu ji otazku. Nahlas reknu jen : Abych rekl za sebe tak jsem jeste na grifonovi neletel ... teda ja jeste neletel na zadnem zvireti ... ale bat se nebojim , jen pokud je nas tady vic , tak bychom mohli mit problemy s jejich kocirovanim ... |
| |
Co je? Snad se v tobě neoběvil ochránce! Vždy» jsme si jenom povídali, není vůbec nebezpečný... tedy zatím ne, tak proč tohleto děláš? štěknu na Arynna nepříjemně Panebože... už zase se chovám jako malý nerozumný děcko... ale tohleto opravdu dělat nemusel Když jsme u koní, znovu na něj štěknu Chtěl jsi něco velmi důležitého, že jsi mě od tamtud odtáhl? |
| |
| Mlčky sleduji a poslouchám rozhovory. Ano let na gryfonovi by mohl byl být krásny. Ale uplácet trpaslíky? No snad by toho nechtěli tak moc...Ale počkám jak se rozodnou... Mirian by chtěla jet za nějakým elfem? Proč...zvláště když ten elf nemá rád lidi... Nejprve nemá rád zvířata a vlkodlaky a nejednou se s ním vybavuje...Mno ,ale jestli pojede také budu se s ním muset stejně seznámit a proč to zbytečně odkládat... Počkám než Arynn odtáhne Miri od Atilla. Dobrý den pane. Já jsem Jenny. Jenny Shadowsong. představím se ze sedla za Thiruwem. Pak seskočím dolů a přijdu kousek blíže ,abych si ho mohla lépe nprohlédnout... |
| |
| Když rytíř odtáhne Mirian ode mě tak trošku mě to nepochopitelmě naštve, ale hlavně mě to zamrzí. Avšak své nynější pocity se snažím co nejvíc na sobě nedat znát. Když poté ke mě seskočí další dáma, trošku se polekám. Tolik krásných slečen na tebe mluví najednou...nejseš ty mrtvej a teď v ráji.....Ne, to určitě ne... Vedu rozhovor sám se sebou. Těší mě vás poznat Jenny. Mé jméno je Ante-Atilla, jak už jste ale určitě slyšela. Když ke mě přistoupí blíž, nemůžu si nevšimnout jejího vyzívavého oblečku...ale snažím se nedat vůbec nic najevo... |
| |
| Ne , nic tak duleziteho , ale prece jen toho lykantropa neznas , co kdyby ti neco udelal ? reknu ji tise , ale rozhodne . Copak my vime co je vubec zac ? Akorat se tady najednou zjevil a zahnal tu smecku , to je pravda , ale sam se pri tom zbavil sveho soka . To nebyla takova nezistna pomoc ... Pak si ji privinu k sobe a dam pusu do vlasu ... Nesmis vsem hned duverovat ... |
| |
už normálním hlasem, možná tršku tižším řeknu Já vím, že je to divný, nerada lidem důvěřuji..no, lidem... víš jak to myslím, celkově, ale myslím, že jsem našla někoho, kdo mě možná chápe... Zažívá každej den to, co já jsem před tímto turnajem zažívala také denodenně. sklopým oči Ty jsi princ, nedokážeš to pochopit, máš všechno, po čem se ti zachce. tiše špitnu |
| |
| I mě . Je to zvláštní ,ale nemůžu si nechat ujít možnost mluvit s živím vlkodlakem. zdůrazním slovo živím a mírně se na něho usměji. Tak se ho pokusím poznat Thiruwovi to může být jedno...Já mu taky neříkm s kým by měl mluvit a komu by měl věřit... |
| |
| Když mi Jenny odpoví, přijde mi to, jako že by žertovala. Že by se mnou laškovala? Se mnou? Hloupost, jen si to blbě vykládáš...prostě má smysl pro humor, a nebo ty jsi hlupák. Hmm to asi zní nejlíp.. dumám si tak pro sebe. No abych pravdu řekl, pro mě je to taky tak trochu novinka narovinu si povídat s člověkem, a ještě k tomu s tak...pohledným... Co to meleš ty blázne bláznivá? Prosim tě, rozhlídni se kolem, všechny tyhle ženy jsou krásné, do toho se radší moc nezamotávej. Jojo, ale já si nemůžu pomoct, už dávno nevim jak mám s lidma mluvit, nevim jak mám volit svá slova... A pokusím se úsměv opětovat. |
| |
| "To se ti ani moc nedivím ,lidé nemají moc rádi vlkodlaky." promluvím po chvíly. Mno já vlastně taky moc ne ,ale tenhle je jiný...Možná bych si ho mohla i oblíbit... |
| |
| Sleduji chvíli Jenny jak se vybavuje s tím "člověkem". Proč to dělá...no to je jedno...nemůžu jí v tom bránit... Pomalu otočím koně a s lhostejným výrazem ve tváři ho vedu k mrtvému vlkodlakovi. Bude nejlepší tě spopelnit co nejrychleji. Chytnu ho za pracky a pomalu ho odtáhnu kousek mimo cestu a také mimo stromy. Potom se pokusím najít nějaké suché dřevo a listí ,čehož posléze začnu rovnat hranici. |
| |
| Když zahlédnu Thiruwa jak bere tělo mrtvého člověka, který umřel jako vlkodlak, omluvím se Jenny: Omluvte mě na chvíli, jen musím pomoct spálit toho chudáka. Poté můžeme v našem rozhovoru pokračovat. Pak se odeberu směrem k zaklínači a promluvím k němu: Nemusíte to dělat. Já to udělám, přece jen to byl můj bratr. A začnu hranici dělat pro vlkodlaka také. Kdoví jestli by ho vlbec spálil. Ještě by si vzal nějakej jeho kus s sebou s potom kdoví...Nebláni, kdo by si bral kus mrtvoli s sebou domů? No on na to i vypadá... Opět promlouvám sám se sebou při stavění hranice... |
| |
| Udiveně se podívám na vlkodlaka ,který ke mě právě jde. "Tvůj bratr?" zopakuji po něm "Jak to myslíš? To jsi zabil vlastního bratra?" zeptám se ho chladně. Co je tohle za člověka... zeptám se sám sebe.Je to vlkodlak...Nic víc zvíře...tedy divím se že jsi ho nechal na živu. Co by ti na to asi řekl Cort? Na asi by ti řekl že jsi pomatený blázen... vyprskne smíchy v mé hlavě Waltrův hlas. Mlč už a Corta do toho laskavě netahej....Jsi MRTVÍ ,METVÍ A NA TOM UŽ NIC NEZMĚNÍŠ WATŘE. doslova se na něj rozeřvu. Snažím se potlačit jeho přítomnost v mé hlavě ,ale nějak se mi to nedaří. "Dobrá tedy doděláme hranici a spálíme ho." promluvím po chvíli opět na vlkodlaka. Nesnášedlivým hlasem. |
| |
| Když na mě muž vyjede, jen pokroutím hlavou. Ty si myslíš, že když nás hubíš, tak o nás víš vše...Ale nemáš ani nejmenší tušení co já musím prožívat každý den! Vem si meč a bodni jej dch těl, to je to jediné, na co ty se zmůžeš! Jsi jen starej blázen, co si myslí, že když budeš zabíjet to co se ti nezdá jako člověk. Nemáš ani nejmenší tušení co to je, být mnou!!! Zžírám toho bláznivýho dědka ve své hlavě. Nechápeš mnhé věci Thiruwe, i když si myslíš pravý opak. Byl bych radši, kdybys mě to nechal udělat sám, s tímhle nemáš nic společného. |
| |
| "Jen klidně běž. Já počkám." odpovím mu a usměji se. Hmmm....Zajímaví "muž" zdá se že je trochu nervozní ,ale nevím proč...vždy» jen nezávazně konverzujeme. Měli bychom se poznat ,když chce jít s námi. otočím se po Thirovi ,který právě staví hranici. Hmmm...Kdybych ho neznala řekla bych že žárlý ,ale to je vyloučené...Zaklínači nemají city jak mě mnohokrát poučoval... |
| |
| "Tak dobrá udělej si to sám." opovím a pomaluse od něho vzdálím. Zpět ke koni a k Jenny. Už se chystám Jenny něco říci ,ale náhle si to rozmyslím a rači mlčím. Je to tovje věc... |
| |
| Chvíli zmlkle pozoruji ostatní a posloucháb´m velmi zajímavý rozhovor, točící se stále kolem jednoho téma. Vyruší mě jen ganova telepatická zpráva... Dobře, myslím, že nejlepší to bude na koni....gryfoni by nebyli takový problém...ale...no, raději zůstanu na koních... Pak se otočím na ostatní. Pojedeme dál, spolu s Atillou a na koních....mohli jste si vybrat....dala jsem vám na výběr....pojedeme. |
| |
Koně? Už zase? Já ty zvířata začnu vražýdit po stovkách! Doopravdy by nebyl jinej způsob? zastěžuju si, když dojdu ke svému koni a osedlávám ho |
| |
| Když Cirien řekne rozhodnutí, že se budu moc vydat s nimi, nerozumím svým vlastním pocitům. Mám radost z toho, že konečně opustím tenhle les, ale na druhou stranu mi bude hrozit stálá přítomnost Thiruwa. Ale co, pokud má tvůj život skončit v jeho rukou, tak a». Ale jen si dej pozor, vždy nedávej svůj život zadarmo. Jo, to teda nedám. opět rozmlouvám ve své hlavě. Jsem velice potěšen, že s vámi budu moct vyrazit, jen na koně vážně nevlezu, promiňte. Za prvé já nemám rád je a za druhé, oni nemají rádi mě. Ale nemějte starosti, ja to dojdu po svých. A po skončení těchto slov pouze pozoruji hořící hranici. Tak, už mě tu nic nedrží. A co ti ostatní? Ostatní? Možná na cestách najdeš nějaký způsob...Ale teď na to nemysli. Vydáš se na další dobrodružství tvého života, tak si jej užij... Pak už jen čekám jak se ostatní rozhodnou. |
| |
| Vrhnu nepříčetný pohled k Mirian a zpražím ji kyselím pohledem. To bych ti neradila Mirian....zkus se dotknou jediného koně v mé blízkosti a já zabiju tebe....princátko, neprincátko....jasné? Sjedu ji pohledem, písknu na svého hřebcem vyhoupnu se do sedla a klidně počkám na ostatní. Na reakci vlkodlaka se jen smířlivě usměji a zamumlám. Bude to tak nejlepší.... |
| |
Když je kůň osedlán, vylezu na něj. přijedu vedle Cirien Než by jsi zjistila, že se nějakému tomu koni něco stane, byla bych už dávno za horama a ty by jsi mě neašla... a škleb jí oplatím... |
| |
| Pokrčím skoro nevšímavě rameny a odpovím: To si myslíš ty.....Mirian....to si myslíš ty.... Nechám Tirna, aby se propletl mému hřebci pod kopyty a nechám ho jít za Atillou. Nebudu ti bránit bratříčku....vím, že tě láká být se svým druhem....klidně běž....brzy tě zavolám.... Dívám se, jak Tirno dojde k místu, kam zamířil Tirno s tělem vlkodlaka a smutně se usměji. Uslyším vlkovo zavití a pak se ozvou další.... Sbohem....nech» tě Mephala na tvé cestě ochraňuje... |
| |
| Sleduji Atillu ,jak ství hranici pro svého bratra. Zvláštní tenhle Atilla...je na něm něco znepokojivého...něco jiného než jen to že je to vlkodlak...Proč zabil svého bratra? Proč spíše nezaútočil na nás...vždy» útočit na lidi je jeho přirozenost...nebo se pletu? přemítám ,zatímco sleduji hořící hranici s Atillovým bratrem. Náhle se otočím ,když slyším Mirian. Zabíjet Koně? To by se nemělo...pokud to není nevyhnutelné... "No koně mi nevadí...nevíš náhodou jakým způsobem se přepravují ostatní zkupiny?" otáži se Ciri. "Dovolíš jednu osobní otázku? Proč jsi zabil svého bratra?" otočím se s otázkou k Atllovi. |
| |
| S úsměvem sleduji Tirna jak okolo mě pobíhá a s vrtícím ocasem na mě štěká. Alespoň jedna spřízněná duše. Jsem rád, že neumíš mluvit kamaráde, aspoň se nemůžeme nikdy pohádat. Ty si povídáš se psem? Jo. No jo, já to chápu, ale koukni dozadu, jsou tam tak nádherné ženy...Nech toho, jsem na výpravě ne na... Z myšlenek mě vyruší Thiruw. Tenhle muž si na mě očividně hodlá dávat pozor. Nesmím jej podcenit... Jak už jsem jednou řekl, myslím, nemůžeš nás nikdy pochopit, dokud nebudeš jedním z nás. Náš život se nedá popsat slovy... Pak se na chvíli odmlčím a kouknu přes rameno na hořící hranici. A co se jeho týče...bratr...už dávno nevím jak jej nazvat...kdyby jsi můj život znal lépe, snadněji by jsi pochopil. A se svěšenou hlavou zabraný v myšlenkách na minulost pokračuji v cetě. |
| |
| Všechno je to jako jedna velká noční můra. Cestování na koni, i když je Cirien dobrá jezdkyně a dává na mě pozor, je příšerné. Ještě chvíli a umřu....opravdu... Všechno vidím, jako by zdálky a najednou, když opět spatřím vílu, se vše rozjasní a já opět vnímám své okolí, své pocity...je mi skvěle a vím, že musím malou Fairy zase brzy vidět. S hrůzou sleduji vlky a souboj vlkodlaků... Tiše ze sebe vykoktám: Jinny....Jinny Stanford...těší mě vlku?! S údivem ho sleduji a dokonce vztáhnu ruku a dotknu se jeho kůže. Vykřiknu radostí a usměji se. Jsem zpátky, jsem to zase já....šotek....šotek je zpátky.....a dá to najevo... Zavýsknu a když uvidím Ciri naskakovat na koně, úsměv mi ztuhne na rtu. Už zase? Už zase? Nenávidím koně...Uctivě pohlédnu na impozantního hřebce a ušklíbnu se. Samozřejmě všechny kromě tebe krasavče....tebe mám náhoou rád. Nechám se od usmívající se Ciri vytáhnout do sedla a zakřením se. |
| |
| Chvíli sleduji vlkodlaka jak staví hranici. Thiruw se při tom zase vrací. Chudák Atilla...musí to mít těžké...každý se ho snaží zabít...a nikdo se ho nesnaží pochopit...Nesmím ,ale dovolit aby můj úsudek ovlivnili city a soucit. Thiruw má výhodu...NECÍTÍ... S povzdechem sleduji jak Atilla zapaluje hranici. Ohlédnu se k Mirian a Cirien. "Takže nakonec jedeme zase na koni?" zeptám se jich. "Mirian je lepší jet na koni než jít pěšky..." pokusím se jí ulehčit. Po chvíli se tam objeví neznámá postava. Kdo je to? ptám se sama sebe. Thiruwe? Kdo je to? zeptám se zaklínače a ukáži na Jinnyho. |
| |
| Váhavě přikývnu Jenny na souhlas a sjedu ještě jednou pohledem Mirian, nechám ji při její mylné myšlence týkající se útěku... Nestihla by jsi ani opustit les......natož se dostat někam dál....příliš si věříš malá zlodějko.....časem pochopíš...časem... Usměji se a všimnu si, jak šotek vesele poskakuje kolem svého nového objevu, když jej však vlkodlak opustí, vydá se ke mně a mému hřebci. Tirna, který se kolem něho prosmýkl ani nezaregistroval. Usměji se nad jeho naivitou, Fairy na něj musela velmi zapůsobit. Vytáhnu ho za sebou do sedla a uslyším jeho bublavý smích. Hřebec nervozně přešlápne, je čas vyrazit. myslím, že se nabudeme dál zdržovat, pojedeme.....zachvíli bychom měli opustit les a pojedeme po vetší kupecké cestě. Počkám, až se ostatní dostanou do sedel. |
| |
| Jen tak s Wardem zevlujem u koní, popíjíme pivo a čekáme jak se rozhodnou.. No tak zas koně.. Paráda.. ušklíbnu se a ještě jednou si pořádně přihnu Na počest sví řiti!! rozchechtám se na celé kolo No tak Gango když už mame jet tak jedem a» to moc nezdržujem.. Počkám až ke mě Ganga přijede a s jeho pomocí se vyškrábu na koně.. |
| |
| S rozhodnutí Cirien jsem spokojen . Přece jen na koních to bude nejrychleji a s nejmenšíma komplikacema , když odmyslím pozadí některých z nás ... Pomůžu Boidlovi na koně za sebe a zlomyslně se na něj ušklíbnu při tom . No jo , co chceš dělat brachu , jednou ses na to dal tak co ... 4ekám na Cirien , kam vyrazíme . |
| |
| MOc se na mě neškleb nebo ti nakopu prdel tak že se ti taky nebude chtít jezdit na koni.. Prozměnu se na Gangu ušklíbnu já.. Sedim na koni pískám si starou trpasličí vodrhovačku a čekám až vyrazíme.. Tak do pouště.. Kam se to hrneš Boidile?? Do sraček tak je to.. Při těch myšlenkách se je n usměju.. Na tý poušti budeš mít akorát tak žízeň.. |
| |
| "Tož na koňa už nie, len to nie, mám teho už plné vusy, alebo spiš prdel, no co už, kurva, jednou ses do teho dal, tak nefňukej," brblám si pod vousiska a kulím oči na pouš» očividně nenaaděn a nevesel... |
| |
| "Tak tedy koně zvítětily... shrnu to nakonec s úsměvem ve tváři. Můj pohled se přesune na trpaslíky a Miri ,kterým se tato možnost nejspíše moc nezamlouvá. |
| |
| "Ne to opravdu nemůžu pochopit" usjistím Atilu s klidem a dál se mu již nevěnuji. Pomalu pobídnu koně ke Ganovi. "Tak to vypadá že náš vlkodlačí "přítel" půjde s námi. No nevím nevím jestli je to moudré, ale na mě to nezáleží." řeknu Ganovi a pak už jen čekám až dá Ciri rozkaz k jízdě. |
| |
| Pobídnu koně a vyrazíme. Cesta ubíhá docela rychle, často děláme zastávky, aby to vydrželi i ostatní. Na Miri celou dobu nepromluvím, s Ganem a Boidllem si povídám celou cestu. Jeli jste dlouhé čtyři dny. Všichni jste vysílení a unavení, na každém se podepsal prach z cest a hlavně únava. Čtvrtý den večer jste dorazili do Shargonu, vetšího města na začátku pouště. Cirien vás dovede až před hostinec, seskočí z koně, sundá šotka a řekne. Odvedu koně do stájí a dohlédnu na to, aby se o ně řádně postarali. Objednejte pořádné jídlo a také nocleh. Vezme si od vás uzdy a tiše zamíří k ulicí pryč. Hoistinec: Je zde skoro prázdno, žádné větší skupinky mužů, žen...nic nenasvědčuje přítomnosti jiné družiny. Za pultem stojí usměvavý, poněkud korpulentní muž-hostinský. Přicupitá k vám co nejrychleji, pokusí se o úklonu, což přes jeho bříško je nemožné a celý zadýchaný řekne: Budete si přát? Pánové, dámo... Sjíždí vás zvědavým pohledem.... |
| |
| Celou cestu ,celé ty čtyři dlouhé únavné dny jedu na koni s Thiruwem.Po cestě ,které je celkem klidná si jen povídáme o starých časech a o tom co jsme dělaly když jsme byly rozděleni. vypdám celkem š»astně ,ale po prvních dvou dnech na mě dopadne únava a vysílení. Cesta na koni je náročnější než jsem si byla ochotná připustit. Když koneščně zastavíme před hostincem s vďečností v jinak cestou strhaném obličeji seskočím z koně a protáhnu si ztuhlé svaly. "Konečně zase na zemi." neodpustím si poznámku a prohlédnu si další jezdce v jakém jsou stavu. Cesta dala zabrat všem... usoudím během chvilky. Vyčkám až i ostatní seskočí z koní a pak je na první pohled otupěle následuji do hostince. |
| |
| Na povel Ciri pobídnu koně kupředu. Jedu jenom tak rychle abych ostatním členům družiny stačil a hlavně abych měl vlkodlaka Atillu pořád na očích. Stále mu nějak nevěřím a nevím jestli mu budu někdy věřit. Ve volných chvílích ,kterých je více než dost si povídím s Jenny jenž sedí na koni z mnou.Vyprávím ji o svém pobytu tady ,ale o věcech co jsem dělal před tím se snažím mlčet. Bez úspěchu. Nevím ani proč ,ale Jenny prostě odpovím na vše na co se mě zeptá. Nevím jestli bych to samé mohl říci i někomu jinému. Během čtyř denní cesty se na mě podepsala únava jako na komkoliv jiném. Snažím se to ovšem nedávat na jevo ,ale to mě stojí také hodně sil. Když konečně dojedeme čtvrtý den cesty k nějaké hospodě v očích mi zaleskne a na tváři mi přeběhne letmý úsměv. Nevipadá zrovna nejlépe v na oko kameném obličeji. Po chvilce seskočím z koně hned vedle Jenny. Odstojím z něho svoje věci a pak nechám Ciri koně odvézt do stáje. Protáhnu si ztuhlé svaly což neznačí nic dobrého. Překvapí mě jak mě jízda bez ne příliž dlouhých přestávek zmohla. Po chvilce když jsem trochu rozhýbaný a schopen boje kdyby to bylo nutné seberu věci zkontroluji oba měče a pomalým krokem přejdu ke vchodu hostince. "Jak dlouho se tady zdržíme?" -zeptám se ode dvěří a pak je otevřu a vejdu do hostince.Krátce se rozhlédnu jestli je to bezpečné ,ale neschledám nic neobvyklého. Snad až na pohostinost hostinského. Přistoupím k pultu. "To nejlepší jídlo a pití. Pak taky několik pokojů...a přiravte nám tam koupel." poručím si ,ale před zmínkou o koupely se na okamžik zamyslím. |
| |
| Při čtyrdenní cestě s nikým nemluvím, na koni nejedu, jsem jen zamyšlený. Přemýtám si co jsem to udělal, a co mě asi bude čekat. Jediný společník na té cestě byl jen Cirienin vlk. Když dojdu do města, jsem unaven, ale méňe než ostatní. Avšak když uslyším, že máme jít do hostince zamrazí mě v zádech. Město...lidi...Nevím jestli to zvládnu...Ale jo běž, někdy se to stát muselo. Ale co Thiruw, pořád mě hlídá? Toho si nevšímej, je to jen senilní dědek...Jo as máš pravdu, ale stále na mě tak hledí s nenávistí...Je to člověk, nemůže vědet co to je být mnou...Ano máš pravdu...On je zanedbatelný. Zhluboka se nadechnu a vejdu do hostince. Oddechnu si, když vidím, že zde moc lidí není. Jen a» na mě necivý. Vevnitř se snažím být nenápadný, nechávám za sebe mluvit ty, co to umí... |
| |
| Když dojedem do města jsem opravdu unavený . Boidl za mnou už ani nemluví , je na tom ještě hůř než já. U hostince se pouze svalí z koně , ale je faktem , že já taky neslézám nijak elegantně . Pomůžu Ciri s konmi a zamířím do hostince . Vlezu dovnitř a sednu si k trpaslíkům , jsou zamlklí a pouze něco zabručí , když přijde hostinský . Já ho uvítám se slovy: Mistře , pro ty dva dva velké džbány piva a pro mě láhev vína . a pak něco většího k snědku . Jo a ještě prosím pokoje a koupel proasi 12 osob ... a co nejrychleji prosím ... |
| |
| Hostinský je viditelně překvapen vaší početností, stále se usmívá. Pomalu vám dochází, že to tohoto hostince a snad ani města moc lidí nezavítá. Přesto se ještě zeptá: Omlouvám se za svoji troufalost, ale máte čím zaplatit? Znovu se pokusí uklonit. |
| |
| Trošku se mě tahle jeho poznámka dotkne a tak hodím na stůl váček se zla»áky a řeknu příkře : Asi nejste na tolik hostí zařízeni , ale my zapletit čím máme . Tak sebou hoď . Tihle dva jsou už nervozní ... a ukážu na Boidla s Wardem , kteří už začínají supět ... |
| |
| Hostinský pohlédne na měšec s otevřenou pusou, něco vesele zamumlá a zavolá na pohůnky-dva mladé chlapce. Vy dva připravíte koupel pro naše hosty a ukážete jim pokoje. Budete muset spát po dvou, nejsme na tolik lidí připraveni, pokud vám to nebude vadit... Ukloní se a spokojeně zafuní. |
| |
| Rychle jdu za Ganem do hospody ,kde již by měl být i Thir. uvnitř se nacvičeně rozhlédnu a hostinského si nejprve nevšímám. Pak si ale uvědomím jeho otázku ohledně placení. pokud jde o mě nemám ani floka ,na tož abych měla na pokoj nebo na něco k jídlu. Odpověď mi poskytne Gan svým ubezpečením že máme peněz dostatek. |
| |
| "Ne to vadit nebude." při této zmínce pohlédnu na Jenny a pak na trpaslíky a Gangarose. Kde je Ciri... zapátrám tak v paměti ,ale uspokojí mě pohled na Atllu stojcího kousek ode mne. Pak si ,ale rychle něco uvědomím a už si Atilli nevšímám. Nechci vzbudit zbytečnou pozornost. "Máte pro zatím prázdný stůl? Rádi bychom se nejprve najedly." tím my myslím především sebe. |
| |
| Když mi Ciri pomůže z koně, postavím se na nohy, zakolísám a s těžkým puf dosednu do písku. Čtyři dny....čtyři dny mučení...já umřu... Chvilku ještě sedím na zemi, pak se těžce vyhrabu na nohy a vyrazím za ostatními. Když uvidím osazenstvo hostince, pokrčím nosík..Tady pro mě není žádná práce...to bude zase otrava....ach jo... Když uslyším slovo jídlo, hlasitě vykřiknu a začnou se mi sbíhat sliny. Nejdřív však koupel....Já se musel zbláznit, vždy» nenávidím vodu...ale co...stejně smrdím koninou... Pokrčím rameny a začnu nadšeně poskakovat kolem. |
| |
| vcházím mezi posledníma s Mirian , pouze Ciri je ještě venku u koní . Zaslechnu hostinského a k váčku od Gangarose přidám i jeden svůj a kochám se pak údivem hostinského a jeho následnou servilností a ochotou. Slyšíš Mirian , pokoje po dvou . To bychom mohli bydlet spolu ? to by bylo pěkný nemyslíš ? řeknu Mirian , když si sedáme a myslím na slastné chvíle noci ... i když po té jízdě , nevím , nevím ... |
| |
| Odvedu koně ke kováři, promluvím si s ním a zaplatím mu několika zlatými mincemi. To mi zajistí, že se o ně dobře postará a hlavně je tady zítra najdu.... Pomazlím se naposledy se svým hřebcem, písknu na vlka a vyrazím do hostince. Vyslechnu si hostinského a unaveně si sednu na tvrdou lavici. I mě cesta značně unavila. Vzdychnu a podívám se na ostatní. Myslím, že jídlo je přednější, než koupel a spánek...potom se můžeme bavit dále....nevím jak vy, ale já mám hlad jako vlk.. Pošimrám Tirna a uklidním pohledem vyděšeného hostinského. Poslouchá na slovo, jen vás poprosím o misku se studenou vodou a nějakou kost...bude klidnější. |
| |
| Sedím a čekám až hostinský přinese jídlo a pití . Pokoje po dvou ... znovu po době s Cirien .... to ne , to by ostatní věděli ... to by nevyšlo ... Podívám se na trpaslíky , ktří mají vyplazené jazyky a čekají s pěnou u huby na pivo ... |
| |
| Jak se všichni usadí u stolu, cítím se nějak nesvůj. Sleduju ty lidi, jak se všichni už určitě dlouze znají, mají spolu své zážitky. Co ty tady vůbec pohledáváš?...Ani nevim, možná bych měl odejít...Můžeš, ale co ty víš, co tě čeká, odejít můžeš kdykoliv...Jo to je také pravda.... Pak se vydám směrem k Cirien. Sehnu se, aby mě slyšela jen ona: Paní, já nemám žádné peníze. A tak si toto nemoho dovolit. Proto na vás počkám zítřejšího rána před hostincem. Já už si nějaký nocleh najdu... |
| |
| Hostinský před vás nanosí talíře s jídlem, pečená drůběž, čerstvý černý chléb, sýr a pečená paštika. Jídlo je znamenité. Před trpaslíky už s jistou samozřejmostí postaví korbele piva.... Co si budou přát ostatní k pití...přeji vám dobrou chu», až se nasytíte, můžete jít rovnou na své pokoje, máte tam připravenou lázeň. Usměje se a setře si pot z čela. |
| |
| Zarazím se, když si vyslechnu Atillu. Rázně zavrtím hlavou a nesouhlasně se zamračím. To a» tě ani nenapadne vlku...vím, možná je to pro tebe přirozenější, ale budu raději, když budeš s námi....opravdu...s pěnězi si nelam hlavu.Jeho veličenstvo nám dalo nemalé prostředky a já na tom také nejsem bídně..nelam si hlavu. Jsi právoplatný člen družiny, jako každý jiný...nedej se zvyklad Thiruwem, je to jeho přirozenost, byl tak vychován....já ti věřím.. Pohládím ho po ruce a smířlivě se usměji. Souhlasíš? |
| |
| "Já bych si dala nějaké dobré víno a pokud možno zvěřinu." přednesu svoji nabídku a usednu ke stolu na volné místo. Lázeň... povzdychnu si slastně ,protože něco takového jsem neměla již řadu měsíců možná i let. |
| |
Když přijedeme k hostinci, slízám... spíš padám z koně To je snad to nejhorší, co mě kdy potkalo... no, teda... co mě nejvíc vyčerpalo... a pomalu se snažím dojít alespoň ke dveřím, aniž bych nespadla Jasně... řeknu utrpeným hlasem Arynnovi Budu se muset poptat po něčem měkým, co si příště dám na sedlo, jinak přestanu na dlouho cítit rozkrok... auau... promnu si stehna a vejdu do hostince Když slyším hostinského slova, urychleně povím Jdu do pokoje ihned, hlad je to nejmenší co potřebuju, prvně se musím prospat... Prosím vás... mohl by jste mne sdo pokoje zavést? pohlédnu na hostinského zmoženým pohledem.. |
| |
| Když usedám na místo vyslechnu si hostniského. Co bych si měl dát...je to zváštní ,ale snědl bych cokoliv... zapřemýšlím ,ale stále se nemám k hovoru. Místo toho se mi do hlavy vloudila myšlenka ,kdy bude dnes s kým spát... "Dobře tak mě korbel piva a pečeného králíka se zelým." objednám si jídlo se spokojeným úsměvem. |
| |
| vyslechnu si Cirien. Mám takový zvláštní pocit, který už jsem dlouho neměl. Už ani popsat jej nedokážu. Ale pak jak se mě dotkne, ucuknu.Pak si ale uvědomím, že to asi nebylo nejzdvořilejší. Tyhle pravidla pro chování mi nikdy moc neseděli...Ale co naděláš, jsi teď ve společnosti lidí, a ne mezi stromy jak to bývalo posledních pár let...Asi ano, musím si zvyknout a naučit se mluvit...Ale to nebude jednoduché...Ne to nebude... Ehm, omlouvám se, ale už je to řadu let co se mě dotkl někdo jiný...promiňte. Vaše nabídka zní skvěle a pokud vám to nebude na obtíž, rád zkusím přespat v posteli... Jak řeknu slovo postel, zasním se... |
| |
| Spokojeně se uvelebím na lavici... Horkou medovinu, bez přísad a nějakou mísu ovoce, to mě zatím vždy postavilo na nohy. Kývnu na hostinského a slastně se protáhnu. Teď ovšem nastává problém, jak se rozdělit na pokoje...já....co kdybych byla s Ganem? A proč ne? Jenže Vlk mě možná potřebuje víc...je celý nesvůj...nechám to náhodě...raději. Počkám, až hostinský přicupitá i s našimi požadavky. Pak odvede Mirian do horního patra a uvede ji do skromného, ale čistého a útulného pokoje. U krbu je velká dřevěná káď s kouřící lázní. |
| |
| Sednu si vedle Cirien. Dám si vodu a nějaké bobule...tedy...doneste mi cokoliv... Rozpačitě se rozhlédnu. ..třeba to samé co tamhle ten muž.. A naznačím tím mužem Thiruwa. Moc děkuji pane. Ještě dodám směrem k hostinskému. Po čele mi stéká pot, je na mě očividně vidět, že nesjem ve svém živlu... |
| |
| Dám si půlku kuřete a zapíjím to vínem . Hlad jsem měl už opravdu obrovský a jídlo chutná báječně ... Trpaslíci slintají a chlemtají víno vedle mě ale já se chovám asi stejně , po takové době se není čemu divit . Pak se porozhlédnu kolem a lámu si hlavu s kým asi složím hlavu Trpaslíci určtitě budou spolu ,princ půjde s Mirian , Thiruw s Jenny , asi půjdu s Hrúgarem ... doufám že nechrápe ... |
| |
| Vyčkávám až mi přinesou objadnané jídlo a pití. přitom poslouchám ostatní. Atilla je nějaký nervózní... zastavím se na chvilku u vlka. K rozdělování pokojů se zatím nevyjadřuji nikoho z těch lidí pořídně neznám ,tak mi připadá jako jediná varianta Thiruw ,který vlastně ani není opravdový můž... |
| |
| Dojím , zvednu se a vezmu si své věci .Podívám se po všech a skončím u Cirien . Jdu se okoupat a vyspat ... řeknu jakoby jen tak a otočím se na hostinského Ukažte mi pokoj , prosím ... a jdu za ním ... |
| |
| Pomalu ukusuji sousta králíka a zapíjím ho studeným pive. Je to jedno z nejlepších jídel od hostiny v údolý jednorožců. Zovspomenu se na mísi lahodného ovoce a číše výborných nápojů, které nám připravyla víla. Jak to princ říkal..on jde i Miri? Mno pokud ona půjde s ním...Já asi s Jenny ,ale trpaslíci si budou s polu výborně rozumět ,ale kdo půjde s vlkem? Asi Gangaros...a Ciri s tím posledním trpaslíkem... zauvažuju nad rozmístěním do pokojů ,ale posléze se tomu v duchu zasměju... |
| |
| Objednám si vodu a pečenou paštiku s chlebem. Vše klidně sním, otřu si pusu, smetu drobky a zamračím se... Já nemám s kým spát..... Řeknu bez ostychu nahlas a usměji se..... Je ještě někdo volný...jestli ne, budu rád spát sám...samota mi nevadí...aspoň si od vás odpočinu... Zašklebím se a čekám na ostatní... |
| |
| Když přede mě hostinský postaví sklenku vína a talíř se zvěřinou poděkuji mu a po té se hltavě pustím do jídla. Víno ochutnává s úsměvem znalce ,ale pravdou je že rozeznám leda četvené od bílého. Trošku upiju a pustím se do zvěřiny. Nevím co je to přesně za zvíře ,ale chutná celkem dobře. Možná by neškodilo trocu přisolit a okořenit ,ale to mi v této chvíli moc nevadí. Jídlo s ním poměrně rychle. Naopak víno upíjím po troškách. "Tak jak to bude s pokojema? Zaslechla jsem že jsou po dvou..." neubráním se nakonec a položím všem co zde zůstly důležitou otázku. |
| |
| Vyslechnu šotka a pohřbím veškeré naděje na noc s Ciri . Můžeš se mnou , pokud ti to bude vyhovovat ... prohodím k Jinnymu , ale pokud mi bude cokoli ráno chybět , sebemenší maličkost , přijdeš o ruce , to ti slibuju ... řeknu mu a myslím to vážně . Ani se nepodívám jak zareagoval a jdu s hostinským ... |
| |
| Překvapeně se podívám na Gana, pak zklamaně pohlédnu do svého talíře a pošlu Ganovi tiše: Počkej, to myslí vážně? Já...já jsem si myslela, že.....no, chtěla jsem být s tebou lásko.... Zadívám se na něj a skloním obličej zpátky k talíři. |
| |
| Tak to je ten šotek... podívám se na Jinnyma s úšklebkem na tváři. Zajímalo by mě jestli budeš mít ráno ještě ruku... chci se ho zeptat ,ale zarazím se včas jelikož by to nebylo zrovna nejvhodnější... |
| |
| Když mi hostinský přinese mou objednávku, pokynu hlavou na znamení díků. Napiju se vody, a pak se pustím do králíka a» už je to s čímkoliv, chutná mi to. Příbory nepoužívám, jím to rukama. Snažím si nevšímat si pohledů na mě. Co je?...No tak já neumim jíst s příborama no a co?...Nevšímej si jich a jes....To je pravda, budu potřebovat sílu...Ano, to budeš... Kdyýž dojím pouze se opřu a čekám, až mi přidělí pokoj. |
| |
Zavřu dveře a podívám se na lázeň Tomu se říká ta lepší část úkolu... pousměji se pomalu k lázni vykročím když nad ní stojím, nechám si foké páry proudit kolem obličeje ano... uvolnit se, to je jedinný, co potřebuju... pak se otočím a pohlédnu na dveře Moc se mi nechce chodit až k nim.... ale co, všichni jsou dole a... cpou se! mírně se uchechtnu při té myšlence znovu se podívám na lázeň a rychle ze sebe shazuji oblečení se zbraněmi Nakonec do lázně vlezu a se zavřenými oči se snažím uvolnit |
| |
| Zachytím Ciriino poselství a zastavím se . A jak to chceš udělat miláčku , abyo tom nikdo nevěděl ... moment , něco mě napadlo ... běž s Hrúgarem , ten o nás stejně ví ... Otočím se zpět ke stolům a řeknu k šotkovi : Jinny , víš co radši běž tady s Atilou . Je nás stejně lichý počet , tak se vyspím sám . S tebou bych se mohl probudit nahý a beze zbraní a zlatek ... |
| |
| "Emh...Ciri možná to bude z nít hloupě ,ale jak dlouho se tady zdržíme?" neubráním se vyslovit myšlenku co mě již delší dobu trápí. Při čekání na odpověd ukousnu další velké sousto králíka a nabodnu si na vidličku trochu kyselého zelí. Z talíře pomalu mizí jeho obsah a i z korbelu pivo rychle mizí. Za nekolik chvil je talíř i korbel prázdný , ale ještě se mi vůbec nechce jít spát. Jsem sice po cestě řádně unaven ,ale to jídlo mi dodalo novou sílu... |
| |
| Pokrčím rameny... Nevim Thiruwe, ráno musíme vyrazit....Shargon leží na okraji pouště, nejhorší je, že nevíme, kde hledat...musíme počkat na poštolku, která nám dá další indicie...snad zítra...vyrazíme tak jako tak...souhlasíš? Usměji se na Gana... Hrů, myslím, že si vezmeme společný pokoj....stejně by jsi neměl s kým být...strašně chrápeš... Pousměji se a z legrace do něj š»ouchnu a vyprsknu smíchy, když se zaškaredí. |
| |
| Když Gan řekne, že mám spát s ním, škodolibě se usměji, když mě však varuje, že si pohlídá všechny věci, má nálada spadne pod bod mrazu. Proto s radostí vyskočím, když řekne, že budu s vlkodlakem... Atille, nemáš blechy, že ne? A nechrápeš, že? To je skvělé, budu spát s vlk... Právě včas se zarazím a uvědomím si, že jsem málem prozradil poměrně důležité tajemství... Promiňte... Zavýsknu a upiju ze své sklenice.. |
| |
| "Na mě to přece nezáleží. Já jen víš to je síla zvyku schánět práci všude kam přijdu. Nen že bych se s vámi nudil." odpovím rychle Ciri a pak se můj pohled přesune k šotkovi. "Mno myslím že blachy by byly to nejmenší. Mě by spíše zajímalo jestli dokáže krotit svoje instinkty. Víš až vyjde měsíc..." neodpustím si poznámku a přitom mrknu na Atillu. |
| |
| Pouze pokrčím rameny když mi udělí s kým mám spát. Jsem rád za to, že jednou budu spát pod střechou a v posteli. Jen doufam, že ten šotek umí být zticha. Mám rád svůj klid. Zvednu se a stoupnu se před stůl. Děkuji za vše. Už si půjdu lehnout. Pak zaslechnu Thiruwovu poznámku. Pokud je nedokážu ovládnout, budeš první, kterej to zjistí...Ne klid, klidni se..Ano musím být klidný..Je to dar, nemím se nechat zlákat...Ale když on je to takový....namyšlený hlupák....Ano to je, ale ty jsi chtřejší, nenech se vyprovokovat... A snžím se nazančit hostinskému, a» mě zavede do pokoje.... |
| |
| Sleduju všechny kolem a cpu se jídlem a pitím co to jde . Jsem zvyklý na posluhování a luxus a tady se čtyři dny trmácíme ... Pozoruju Gangarose jak odchází ašotka . Tomu vesele planou očka ...asi by něco ukradl ... Dojím a dopiju a chystám se , že půjdu k Mirian . Hej , hospodo , dejte mi tu na tác něco jídla a sklenku vína pro tu dáma , co šla už nahoru . Já ji to donesu ... |
| |
| Hostinský přinese Arynnovi podnos s jídlem a džbánem vína. Odvede vás do pokojů, jen mu chvíli trvá, než vyleze schodiště. S úsměvem vás uvede do pokojů a odfuní zase zpátky dolů. Každého z vás čeká horká koupel a čistá postel. |
| |
| Jsem s šotkem v pokoji. S údivem pozoruji horkou lázeň a pak kouknu na něj: Budeš používat tu....tohle? A ukážu na koupel. Přestává se mi to líbit....Tohle jsem nikdy nedělal stačil mi potok...a neni lepší se vypařit a jít se proběhnout do lesa?...Nech toho! Nepokoušej mě....Ale tohloe rozhodně používat nehodlám...kdoví co v tom je...ano, správné uvažování...taky myslím.... |
| |
| Zavřu za sebou dveře pokoje . Hodím k posteli vak s věcma a odložím k pelesti luk a toulec s šípy . Odepnu si i meč a položím ho ke kádi s vodou pro všechny případy. Pomalu se odstrojím a ponořím se do vody ... Užívám si koupel , ale přece jen musím být ve střehu , tady jsme na nepřátelském území , nikdo neví kdo je tady s námi ... |
| |
| Vyprsknu smíchy při pohledu na vlkovi rozpaky a zašklebím se na něj. Přejdu k lázni, stoupnu si na špičky a naberu hrst vody, kterou po něm vystříknu. Nikdy ses nekoupal ve vaně? V teplé vodě? Neboj se, je to úžasné.....mám ti to ukázat....neboj se a zkus to...bude se ti to líbit a nebudeš smrdět. Nakrčím hraně nosík a zavýsknu... |
| |
| Vejdu do svého pokoje a neco Hrůovi pošeptám, ten jen souhlasně kývne hlavou a mávne rukou, když ho opustím. S klepáním na ganovy dveře si nelámu hlavu, tiše vstoupím a políbím ho na ušní lalůček, stejně jako jsem to udělala poprvé, než jsme se milovali. Jsem tady lásko... Zašeptám a shodím ze sebe všechno oblečení. Pak s úlevou vlezu za Ganem do lázně a dlouze ho políbím. |
| |
| Hrst vody v mém obličeji mě nejprve naštve, ale pak zjistím že je to příjemné. Zajímavé. A jak to mám udělat? Takhle? A strčím hlavu do vody. Chvíli ji tam držím a pak vyndám a nadechnu se. Je to příjemné, jen trošku nepraktické. To když se takhle koupeš v řece, chladná voda, která tě osvěží ti protéká kolem celého těla, to je potěšení. A pokusím se o úsměv. Vidíš, tenhle neni jako ostatní. Bere tě jako soběrovného, nevšímá si, že jsi vlkodlak jako ten Thiruw....Možnýá jsem si našl přítele...ale nebuď naivní dávej si pozor...ano to dám...dej už to sám znáš.... |
| |
| Následuji hostinského až do připraveného pokoje. Nejprve si ho zkoumavě prohlédnu ,sice nevím co jsem čekal že najdu ,ale pokoj je čistý a není v něm žádná nečekaná návštěva. Když se takto usjistím odložím si vybavení na postel. Velká manželská postel...jak příhodné... Pak se pozastavím u vany a vyčkám než přijde i Jenny. Kdo půjde první...moje bvychování mi radí ji nechat si vybrat... |
| |
| vyprsknu smíchy, když vidím Vlka, jak z něj teče voda a celého ho máčí. Ale ne...musíš se vysléct a vlézt si tam celý...to je mnohem lepší a dokonce i praktičtější. Klidně se otočím...tak mě napadá,...nají vlkodlaci stejnou stavbu těla, jako obyčejní lidé, se vším všudy? Můžete mít děti? Co jíš nejraději? Kde nejčastěji spíš? Zahrnu jej otázkami a raráškovitě se usmívám.... |
| |
| Čekal jsem ji a ona přišla . Cirien , miláčku, těšil jsem se zase na tuto chvíli , a oplatím ji polibek. Cos řekla Hrúgarovi ?zeptám se mezi ochutnáváním její sladkých rtů |
| |
| Pomalu vejdu do pokoje k Thiruwovi. V pokoji mě ihned zaujme horká lázeň na kterou se těším již od té doby co o ní začal hostinský mluvit. Ještě zaklapnu záklapku na dveřích a přistoupím k té lázni. Smočím ve vodě prsty jedné ruky. Teplá...báječná... Dále se už ani nerozmýšlím kam dám věci a hned ze sebe schodím všechny věci. Nechám je ležet na zemi baz ladu a skladu. Thiruwových pohledů si nevšímám, nepřipadám si nijak hloupě ani nevhodně. Pomalu v lezu do vany a nechám vodu aby dělala svoji práci. Vím že nemůžeš ,ale koupat by jsi se mohl... vytáhnu jemnou ručku z vody a naznačím Thiruwovi svoje myšlenky... |
| |
| Trochu se zalknu, když mě šotek zahrne kupou otázek. O té stavbě těla nevím, ale myslím že ne. Nikdy jsem nahého lidského muže neviděl. Jen se nám rychleji regenerujou zranění, a možná jsme mohutnější, opravdu nevím. Stýkal jsem se převážně jen s vlkodlaky než... Zarazím se a je na mě vidět, že jsem došel někam, kam jsem nechtěl. Bez jakýchkoliv okolků se vyslvléknu. Moje tělo je svalnaté a bujně ochlupené. Vlezu si do vany. Nejdřív mě to pálí, ale pak podlehnu té slasti. Měl jsi pravdu, takhle je to praktičtější...Nepřidáš se? Pokusím se o přátelský ton. A co tvých dalších otázek týče, ano děti mít můžeme. Stejně jako mlžeme zemřít na smrtelné choroby, ale to jsou jen vyjímky. Stejně tak můžeme i milovat. Opět se zarazím. Už na to nemysli...je to za tebou...ano to je...ale čím častěji jsem s těmahle lidma stále čestěji na to musím myslet...zapomeň!!! Spím kde usnu a jím to, co se zrovna naskytne.... A uvolním se ve vaně... |
| |
| Pravdu... Zamumlám mezi polibky a jemně se přitisknu k jeho mokrému tělu... Ty čtyři dny pro mě byly utrpení....pořád jsem musela myslet na tu noc ve stájích...na Miláčka a na....tebe... Vzdychnu a zůstanu nehybně ležet zavrtaná v ganově pevné náruči... |
| |
| Zavrtím hlavou.... Ne, děkuji...není u nás zrovna zvykem, aby se muži koupali společně....už jsem o tom sice slyšel ale....ne, děkuji.... Pokrčí rameny a vyskočí na postel. A ty jsi už někdy miloval? Se zájmem si ho prohlížím a usmívám se. |
| |
| Zarazím se, když na mě šotek promluví s tou otázkou. Já věděl proč zůstat v lese....stejně se toho jednou budeš muset zbavit....ale to nejde!...jde, jen musíš najít tu správnou chvíli...už nikdy nebude správná chvíle.... Zahledím se svůj odraz ve vodě. Obraz se rozplyne hned potom, co do něj padne slaná slza. Rychle naberu do dlaní vodu a chrstnu vodu na obličej, aby šotek nic nepostřehl. Pak jen pouze řeknu: Ano, miloval. A opět strčím hlavu pod vodu. |
| |
| Jemně Cirien omývám vodou a cítím se blaženě když se jí můžu dotýkat . Pak se zvedneme a vzájemně se osušíme . Má krásné tělo ... Přenesu jí k posteli a pomalu ji na ni položím . Pak si lehnu k ní a pokračujeme v milostných hrátkách , kterých se nemůžu nabažit ... |
| |
| Jakmile Jenny zavře dveře a zaklapne záklapku dere se mi na jazyk jedna otázka ,ale odpověď mi přijde dřívě než stihnu cokoliv říci. Sleduji jak se Jenny svléká jenom chvilku a pak se odvrátím. Proč tohle dělá...Ví že ji neberu jako ženu...ale jako...mno vždy» ona ví jako co... Když uslyším šplouchnutí vody otočím se. Spatřím jak se voda zatahuje nad jejím mladým tělem. Také si všimnu její ruky a gesta. Hned pochopím co mi che říci... Otočím se k ní zase zády a odejdu o několik kroků... |
| |
| Nastavuji své tělo polibkům a s láskou je Ganovi oplácím. Pak se mu unaveně stulím do náruče, jen ležíme....nemluvíme a přesto nám stačí jediný pohled a řekneme si vše. Miluji tě..... S těmito slovy na rtech usnu.... |
| |
| "Ale no tak Thiri...Voda bude studená až skončím..." pobídnu ho jemným milým hlasem, přitom nabírám vodu do dlaní a nechávám si ji ztékat po obličeji. |
| |
| "Jenny vždy» mě znáš a dobře víš že nemůžu...že nejsem celý muž...že jsem mutant..." vyjádřím se po chvilce ,ale přistoupím blíž k vaně. Nevím...mám nemám...ale to je valstně jedno... Nakonec se rozhodnu se k Jenny přidat. Nevím proč to dělám. pomalu ze sebe svléknu zbytek oděvu a pomalu nejistě si vlezu do vany k Jenny. |
| |
| No konečně to ti to trvalo...a to že nemůžeš si ještě rozmysli... na tváři se mi objevý příjemný úsměv. Po takové době zase v horké lázni a s někým koho z nám a kdo zná mě. Stále si nechávám proudy vody stékat po vlasech dolů do vany. Jsem evidentně velise š»astná. Což je pocit ,který jsem neměla také již hodně dlouho. |
| |
| Šotek vážně pokývá hlavou a vyprskne smíchy, seskočí z postele a dejde až k lázni. Pak klidně zaklepe na vlkovo ramneno, a když vystrčí hlavu z pod teplé vody ho celého postříká. No, teď už se ani koupat nemusím.... Zamumlá s úsměvem.... Hmmm...hlavně se mi tu neutop, nevím, jak bych tě z té kádě potom tahal.....a navíc...pus» mě tam taky...přece jen,tu lázeň potřebuji... Řekne, vezme do dvou prstů svou košili, přičichne k ní a s odporem si ji okamžitě vysleče. Všechno smrdí koněma...už toho mám dost, já snad budu jezdit na tom vlku. Zavrtí se, počká, až Atilla vyleze z vany, shodí ze sebe i kalhoty a naloží se uvolněně do lázně. Vycákal jsi mi polovinu vody.....no co, aspoň budu mít jednou hlavu nad vodou.... Vyprskne smíchy a slastně zavře oči. |
| |
| Chytnu pevně Cirien a v náručí s ní usínám . Ještě si stihnu uvědomit jak moc ji miluji na to jak jsme spolu krátce . Přirovnávám to ke své minulé a vlastně jediné velké lásce ... ta však skončila špatně ... Spánek mě přemáhá , Ciri už taky spokojeně spinká ... Propadám se do tmy ... |
| |
| Vylezu z koupele a oklepu se jako to dělají psi. Vrtím se co to jde. Pak si všimnu, že jsem smočil skoro celý pokoj. Promiň. Lehnu si do postele, jak si lehnu, tiše vzdycnhu. To je co?...Taky myslim, na tohle bych si i zvykl...ale pozor. at si nezvyknes moc brzo, nemusi to být věčné....pravda, ale budu si to užívat, dokud to půjde. Přikryju se peřinou a snažím se usnout, avšak jde to těžko. Po šotkově otázce na to stále musím myslet... |
| |
| "Voda je celkem příjemná že?" zeptám se Jenny a stříknu na ni trchu vody. Usměji se pokusím se uvolnit všechny svaly. Je to příjemné a já si musím připustit ,že mám Jenny docela rád...ale nahlas bych to přiznal asi jenom těžko... Po hodině koupání voda pomalu chladne. Už není tak horká. Já jsem uvolněný a docela i unavený. Pomalu vylezu . Nechám ze sebe vodu jen tak okapat a pak se do sucha utřu do jedné z osušek. S oblečením si hlavu nelámu a zamířím rovnou k postely. |
| |
| Tak sme tady warde.. Měkká postel na hovno a koupel.. Hahaha to tak do toho nevlezu ani kdyby tady bylo padesát skřetů... Rozhlížím se po pokoji... Hodím si vak na postel.. Myslim že pudu vochutnat jaký tady maj ty neřádi pivo.. zachechtám se a sejdu po skřípavých schodech dolů do šenku.. Hej hospodo přines sem dva korbele!! A nebo radši tři!! Zavolám na hostinského a sednu si ke stolu.. |
| |
| Boidill: Hostinský přicupitá a postaví před tebe dva korbely. Otočí se a už upaluje zpátky za pult...donese ti ještě nějakou zvěřinu a ukloní se. V tu samou chvíli nakrčí noc a obličej se mu zkřivý. Promiňte pane, jestli jsem smělý....ale na vašem pokoji nebyla lázeň? |
| |
| Naleju do sebe korbel piva a už se chopím druhého.. Něco tam bylo ale naco to fakt nevim.. Možná aby tam nebyl tak suchej vzduch nebo já nevim.. Zachechtám se a hodím do sebe i druhý korbel Radši mi ještě dva přines mám nechutnou žízeň.. s těmi to slovy se postím do té zvěřiny co mi přines.. |
| |
| Boidill: Hostinský se zalkne smíchy a přinese ti další korbel, přátelsky tě poplácá po rameni. Myslím, že bych vám měl přinést rovnou korbel, co? Zabublá a se zájmem tě pozoruje, očividně nadšen, že ti tak chutná... |
| |
| Jo to by chtělo chlape.. přátelsky se na něj usměju, teď už trochu občerstven se rozhlédnu po hospodě.. Dojídám tu zvěřinovou pečeni Byla docela dobrá.. Hostinský položí další korbel a veme si ten prázdný.. To pivo taky neni zas tak špatný ale potřeboval bych soudek aby to něco udělalo..v duchu se zasměju.. A co jinak pane co se tady ve městě a tak?? zeptám se ho aby řeč nestála.. |
| |
| Hostinský je nadšen trpaslíkovou upovídaností, zasedne za stůl a rozpovídá se. Povídá se, že se na poušti má konat nějaký turnaj a bude spousta hostů....prý je tu první úkol...TADY....to je úžasné...budu mít konečně spoustu zákazníků....co vy o tom víte? Upije ze svého piva a usmívá se. |
| |
| Najím se a odcházím do pokoje mezi posledníma . Na schodech potkám Boidla , který zase schází dolů . Asi ho přepadla žíznivka ... Jdu do pokoje k Mirian , v rukou tác s jídlem a vínem . Najdu pokoj , který mi hostinský řekl a vcházím potichu dovnitř . Mirian je ještě v kádi , zdá se že dříme . Vysvléknu se a potichu vklouznu k ní . políbím ji lehce na tvář a ona otevře oči ... |
| |
Podívám se na Arynna. Žranice už skončila... myslím jako jídlo... a bylo tam i víno? Pak se podívám kdesi před sebe, neznámo kam... Víš... já musím se ti omluvit... za to, jak jsem na tebe křičela... myslím v tom lese... povzdychnu si Chvilkami vůbec nevím co dělám, všechno mě mate... |
| |
| Nemusíš se omlouvat ... nic se nestalo , ale neměla by ses už vracet zpátky ve svém životě . Dívám se na ni a znovu ji políbím . Když se budeš stále ohlížet zpět , tak tě tvá minulost bude pořád pronásledovat . Dívej se dopředu , na to co přijde a mysli na hezké věci ... třeba na mě , na nás ... Chytím ji za ruce a začnu je líbat a pak pokračuju dál ... krk Ramínka , ňadra... |
| |
| Probouzí mě první paprsky slunce . Cirien ještě spí vedle mě ... Pomalu se vysmeknu z jejího objetí , slezu z postele a jdu k oknu . Otevřu jednu jeho polovinu a pustím dovnitř lehký vánek . Je svěží na to , že jsme u pouště ... Pokoj se prosytil čerstvým vzduchem a cirien se vzbudila . Podívala se na mě a já rychle šel k ní a dal jí polibek na tvář . Lásko , měla bys jít , řeknu jí a pohladím po líčku a krku. Dám ji ještě jeden velký polibek na rty ... Líbal bychtě tady a byl s tebou do konce věků , ale teď to nejde . Naše chvíle ale přijde . Teď musíš jít zpátky k Hrúgarovi , nemusí to všichni o nás ještě teď vědět . Ono se to časem provalí stejně , avšak čím později tím lépe ... |
| |
| Poslouchám hostinského a přitom do sebe dostanu další korbel piva, gestem ruky naznačím s úsměvem že bych potřeboval ještě jeden.. Když mi ho přinese tak mu odpovím.. Jediný co vim je že se tady v mí košilce upěču jak husa na pekáči, až budu muset do tý pouště... Jinak asi nevim o nic víc než ty.. To víš to je jen tady bouchni, támhle máchni sekyrou.. zachechtám se a přihnu si z korbele Ba ne neni to zas tak strašný akorát mám votlačenou prdel kurva.. na těch herkách to je vo zdraví.. zase se zachechtám a doleju do sebe zbitek piva.. |
| |
| "Už to tak nepij Boidile, alebo si ukusneš jazyk...moc piva moc keců," spražím s úsměvem svého kolegu a i já do sebe soukám další půllitr, přitom rukou hladím svou sekeru... ...kurňa, ve zkurbené poušti to bude stát za hovno, ale co zkusit sa to musí a slíbil som to Cirien, je to mladá robka a potřebuje skušené kolem sebe nejen gangarosa a te princatko, čo nevidi dal než Miriam do výstřihu.... smutně si povzdechnu a zase si hluboko přihnu, poslední dobu vypadám starší než dív, méně mluvím a víc krabatím čelo... |
| |
| ASi hodinu po Thiruwovi vylezu z lázně také já. Osuším se do čisté osužky. Zahalím se do bílého prostěradla ,které přilne na mé vlhké tělo. pak přijdu k postely a ulehnu vedle Thiruwa. "Dobrou noc" zašeptámmu do ucha a pomalu se pokusím usnout. Spánek na mě přijde až nezvikle rychle, ale myslím že je to způsobeno selkovou únavou po dlouhé cestě. |
| |
| Slastně se protáhnu a pouze unaveně přikývnu. Hodím na sebe pomačkanou košili, zbytek pprádla vezmu do náruče, naposledy políbím Gana a škádlivě se na něj usměji. Myslím, že to bude nejlepší, jediné, co teď ale chci, je být s tebou lásko.....uvidíme se později. Tiše,snad abych nevzbudila Hrú se vrátím do pokoje a spokojeně se natáhnu na postel, příjemně unavená....usnu s úsměvem na rtech i přes blížící se ráno. |
| |
| Až do rána sedím ve výčepu, čert ví kde jsem vzal nůž a kousek dřeva, ale někde sem ho splašil, atak teď vyřezávám. ...noc je dlouhá...a spát už se trpaslikovi v mojom veku, ani moc nechce, no čo se dá robi», však to nějak zvládnu a pak uvidime co dal, ti mladi su samy elan a energie, no co, ja už mlady nesu... smutně si povzdychnu a znovu zaříznu nůž do dřeva... |
| |
| Probouzím se . Mirian spí vedle mě , je sladká .... Pomalu a tiše slezu z postele a začnu se oblékat . Kalhoty ještě ujdou , ale ta košile by chtěla vyměnit ... že jsem si nevzal v tom údolí ještě jednu , no nic podívám se po městě , jestli tady něco na sebe lepšího nekoupím . Už oblečený si připnu meč a jdu potichu , abych nevzbudil Mirian , ke dveřím. Paprsky slunce už pálí a to je teprve ráno . Myslím , že dneska ještě nevyjedem do pouště takže mám čas ... |
| |
| Po odchodu Cirien se jdu obléknout . Chtělo by to nové prádlo , ty čtyři nepřetržité dny cesty daly tomu zabrat . Vypadá to jako bych v tom cestoval několik měsíců . Ještě že jsem si vzal na hradě jednu košili navíc... . Obleču si věci , místo staré košile si vezmu novou , zelenou . Připásám si meč a jdu dolů do krčmy . Schody vržou , mohli by je vyspravit .... Sejdu dolů a prohlížím šenk jestli tam takhle ráno je už někdo od nás ... |
| |
| Když uvidím scházejícího Gangarose jen se jemně usměji do vousů a pokynu mu, aby si přisedl. Naleju mu i pivo a pokračuju ve vyřezávání... jediné co řeknu je:"Vstáváš brzy..." |
| |
| Aaaa, zahledl jsem Warda a na jeho zamávaní si k němu přisednu . Lokál je ještě celkem prázdný , hostinského taky nikde nevidím . Ward mi nalil pivo i když ví , že moc nejede . Warde , víš brachu že mi pivo moc nejede . No ale protentokrát udělám vyjímku .... Zvednu korbel , při»uknu si a napiju . Mám po té noci žízeň ... Mi stačí trocha spánku , ale nepřerušovaného . Už jsem tak zvyklý ze svého putování po světě . Ale co ty , spal jsi vůbec . Dost vás obdivuju , já měl té cesty plné zuby a pro vás to muselo být ještě horší . Teď by mě zajímalo , jak půjdem do té pouště ... Znovu se napiju , to pivo není tak špatné ... |
| |
| Měl jsem bezesnou noc. Ale když jsem se probudil, měl jsem takový podivný pocit. Byla to veliká změna oproti spánku v lese. Záda mě bolí z té měkké postele, ale zato tentokrát jsem neklepal zuby z té strašlivé zimy. Narychlo se obléknu a mířím ke koupeli, kde je voda už dávno studená. Naberu si hrst a pro osvěžení si ledovou vodu hrstnu do obličeje. Ano, to je ono....Ale ta horká byla lepší....Možná, ale na tohle jsem zvyklí a hodlám u toho zůstat....Pravda, přece jen asi si toho nebude moci užívat věčně...To zřejmě ne.... Pak jen kouknu na šotka, který spokojené pochrupuje. Zjevně ho v životě nic netrápí, jak mu to závidím. Scházím dolů po schodech, které pode mnou zavrzají. Nejdříve se leknu, ale pak si uvědomím, že to samé dělali když jsem šel nahoru. Procházím putykou kde sedí muž s trpaslíkem. Pouze pokynu hlavou a mířím ven z hospody. Do očí mě udeří silný sluneční svit. Chvíli si musím zvykat, ale pak jsem rád že jsem šel vem. Je to něco jiného, než být stále zavřený. Z plných pli se nadechnu a vyrazím kamkoliv, jen abych nebyl uzavřen v budově... |
| |
| "vy lidičkové, jste větší a myslíte si, že jste spolykali všechnu moudrost světa, že jste páni světa...." odmlčím se napiju se, a pak se zadívám zpět na gangarose aty gango v mých očích spatříš to co vám unikalo..tu tíhu desítek let, to co ty oči viděli, oči , které se na svět dívali, sledovali jak se rodí nádhernézbrně ve výhních království pod horou...oči, které jsou starší než oči tvé mrtvé babičky... "Ale my jsme trpaslíci, neděláme si nárok na to, abyste nám jako elfům říkali děti staršáí krve, moudří či jinak, my se tím nemusíme chlubit, my tím sme...vieš...Gangarosi, viděl jsme mnoho, smrt aj život a viděl sem kopy takých ako ty, co si ymsleli, že sou připravení, a že jim patři svět, bo sou mladí a silní, tož sa pozeraj je mi stadvace» a možná nějakej roky k temua je to už dobréch devadesát co sem opustil království pod horó..." zmlknu a zase se napijua oči mi trochu zjihnou a pak zase zatvrdí... "jsem starý, ale nebojím se, ani pouště ani únavy...žil som plé život a včil už možema j zomret..." |
| |
| zadívám se na Warda , ale nevím jestli ten monolog myslel vážně ... Asi ano ... Milý brachu , já si tě ,stejně jako každého ostatního , vážím . Já jsem barbar a tak taky přijímám občas pohrdání od ostatních . Ale já už si zvykl a nereaguji na hloupé žvásty . I když občas mě přece jen něco vytočí . Oproti tobě žiji krátce , ale taky jsem leccos prožil . Už půl svého života se protloukám sám , lásku jsem v životě potkal jen jednu ..., teď se zarazím a mé myšlenky směřují k Cirien , možná teď druhou , to je předčasné říkat ... a i tu jsem ztratil . Odmlčím se a zadívám se Wardovi upřeně do očí. Myslím , že moc filozofujem . Kde je Boidl ? Ten by trochu rozprášil tu pochmurnou náladu tady . Hej hospodo , přines mi pohár vína toho nejlepšího zavolám , ale pak si vzpomenu , že hostinský asi ještě spí ... |
| |
| "boidl..." usměji se a ukážu pod stůl, kde chrápe můj společník..."Očividňa sa chcel ako každe chlapisko pred ceto posilnit, ale tak ako mnoho inych chlapysek přeposiloval..." usměju se uanveně... "Boidil je mladý kure, nie an vašich pomerou, to ne,a le na našich hej..." opět ten smutný úsměv... Gangarosi, ja viem že si chlap rovny ak prkno a beru tě tak, tož sme kamaradi a zitra den do te zkurvene puště, tak a´t nemáme žizeň..." vyprázdním půllitr a znovu si doliju... "Vieš chlapče, laska je pekna vec, ale enem chvili...." |
| |
| Není víno tak piju pivo . Čert to vem , pro jednou a je dobré ... Podívám se pod stůl a tam spokojeně pochrupkává Boidl . leží na boku , ruce skřížené na prsou ... Jo Warde , láska je krásná ... ale někdy krátká a krutá ... říkám a při tom se dívám do korbelu . Něco bych sněd ' , nějak mi přes tu noc vyhládlo a to naše sušené maso mi moc nejede . kde je hostinský ? zeptám se se smíchem . |
| |
| "Tož to neviem, asi spie a užívá si lasky te svojej roby...tož co uš, však ty a Cirien," jen nakousnu, ale pak utnu... "Vieš, já lásku nepoznal ale verim že može by» pekná..." řejknu jen tak mimochodem, pak se zvednu a zajdu k pultu odkud ti donesu misku guláše a nějaký chleba. "Lepšie to už nebude, ale musi stači»," |
| |
| Při slovech o mě a Cirien se na Warda jen úkradkem podívám , ale nereaguji , jen se trochu pousměju . Dál na to neříkám nic ... a sakra , že by to bylo tak vidět ... Když mi přinese misku s gulášem , řeknu jen : Dík , to postačí ... prozatím . A dám se do jídla . |
| |
| Njaednou se ozve rána a na stole se celkem dosta zaklepou korbely.. Kurvaaa !!! Kterej hovád sem postavil ten stůl?? !! ozve se z pod stolu.. Pomalu se vyškrábu zpod stolu sednu si na lavici a držim se za hlavu.. Po chvilce si všimnu Gangarose jak se šklebí s Wardem na celé kolo.. Čemu se šklebíte vy dva?! zeptám se jich Radši mi dejte napít z tý šlehy mi docela vyschlo v krku!! zachechtám se.. |
| |
| Hmmm ... řeknu se smíchem Boidlovi , je vidět , že máš tvrdou palici ... Přisunu mu korbel a naleju pivo . Hele , to pivo tě nějak zmohlo , žes vzal za vděk postelí pod stolem ... pokračuju dál se smíchem a Ward se taky šklebí . |
| |
| Hele to pivo mě nezmohlo spíš ta tvoje herka... Zahalekám na Gangu se smíchem No co tys ještě nikdy nespal pod stolem?? Jestli jo tak se mi moc nesměj... pokračuju dál a naleju do sebe korbel piva.. Hele a co ty tady vlastně děláš.. Neměl bys jěště dělat někomu společnost?? teď se na něj upřímně zachechtám.. |
| |
| A komu ? Vůbec nevím o čem mluvíš ... odpovím se skrytým úsměvem . Navíc , o tom se nemluví ... když to ví jen pár lidí ... dodám a hledím si svého guláše. Ještě , že tu jsme sami ... Ještě , že tu jsme sami ....... |
| |
| Scházím ze schodů , strašně vržou ... V šenku vidím u stolu sedět Warda s Gangarosem a teď se po nějaké ráně souká z pod stolu i Boidl. Jen se na ně podívám , kývnu a mířím ke dveřím . Vycházím ven na ulici před hostinec . Slunce už pálí , ale na ulici ještě není takový ruch . Dívám jestli odsud neuvidím nějaký krám s látkami , či krejčího ... |
| |
| Ráno se probudím kupodivu dříve než Thiruw. Je to zvláštní co se pamatuji bylo to vždy naopak asi se změnil víc než jsem si byla schopna připustit. Pomalu vstanu vylezu s postele zahalená jenom do bílého prostěradla. Moje hlava... nějak si nemohu vspomenout co se vlastně dělo včera večer. Popojdu několik kroků k lázni. Voda je už docela studená. Ze země seberu své oblečení které jsem tam včera nechala jen tak ležet a rychle se obléknu a prostěradlo odložím k vaně. Naberu trochu studené vody do dlaně a promnu si oči ,abych se trochu osvěžila. Jídlo by se hodilo...na příjemné věci se zvyká snadno... Rychle dojdu ke dvěřím a odklopím západku, pak otevřu dveře a po schodech sejdu dolů ,kde jsme v čera večeřely. "Dobré ráno."¨ -pozdravím těch několik lidí ,kteří tam již jsou. Také kývnu hlavou na hospodského jakoby na pozdrav. "Už jste po snídani?" -zeptám se ještě a přijdu až ke stolu. Posadím se na volnou židly a přelétnu pohledem na trpaslíka, který se od tamtud snaží dostat.(z pod stolu) |
| |
| Ušklíbnu se se smícem na Gangarose.. Zvednu korbel a napiju se.. Hups.. Došlo už tam nebyla ani kapka.. Kurva.. letí my myšlenky hlavou... Do šenku vejde Jenny, odpovím jí na pozdrav a ukazuju hostinskému co bych potřeboval.. Jak to teda vypadá s tim vejletem co sme se na něj vydali ?? zahalekám otázku.. |
| |
| Když uslyším šplouchnutí vody, otočím se na bok a zakleji. Ještě ne...já chci spát....tak rok, dva by stačily...u bohů....chci toho moc? Když se pak otevřou dveře, vztekle se na posteli posadím a mrsknu přikrývku na zem. Doprdele... Vyskočím pružně s postele a obleču se. Posbírám své vaky a přehodím je přes ramena a rozčíleně vyrazím dolů, stihnu ještě prásknout dveřma. Dole sebou praštím na lavici, zahalekám na ostatní a s úsměvem přijmu nabízenou misku s polévkou a chlebem. Dobré ráno....přeji... Zívnu a začnu se cpát polévkou... |
| |
| Unaveně se protáhnu a zívnu. S úsměvem se líně postavím, obleču se do čistého oblečení, dlouhých kožených kalhot, haleny a černém korzetu, pro jistotu přes sebe přehodím ještě pláš». Rukou si prohrábnu vlasy, sepnu je sponou s tyrkysem a ve své brašne najdu dokonce levandulový olej. S úsměvem si potřu krk několika kapkami a uvolním se. Tolik mi chybí domov, koně, vše.......brzy se vrátím...snad...musím... Otevřu tiše dveře, abych nevzbudila chrápajícího Hrúa a sejdu schody. Dobré ráno pánové...jak jste se vyspali? Vidím, že jste v dobré náledě, to mě těší. Protáhnu se mávnu na hostinského a řeknu si o mísu ovoce a nějaké maso pro Tirna, který mi už spokojeně hoví u nohou. |
| |
| Ráno mě probudí paprsky slunce. Pokusím se vstát ,ale zjistím že jsem nějak ztuhlý. Otočím se abych zjistil jak je Jenny k mému překvapení tady už není asi musela vstát dříve než já. Co to se mnou poslední dobou je? zeptám se sám sebe a posadím se na postel. To jde potstatně lépe a po chvilce už stojím na nohou. Přez tělo mám přohozené jenom bílé prostěradlo. Pomalými loudavými kroky dojdu ke svým věcem a rychle se obleču. Pak odejdu z pokoje a sejdu dolů do hostince. To už jsem zase v pořádku. Krátkým pohledem přeměřím trpaslíka a ostatní z naší zkupiny co tam již jsou. Kde pak je vkl? zeptám se ,ale pak to pustím z hlavy a rychle dojdu po schodech až dolů ke stolu. "Dobré ráno" popřeju a posadím se někam ke stolu. "Hostinský něco k jídlu a k pití." zavolám na hospodského a vyčkám až mi něco přinese. Víc neříkám. |
| |
 | Prokřehlými prsty uchopím pevněji otěže svého plavého hřebce a jemným stisknutím holení ho přinutím k rychlejší chůzi. Tiše hvízdnu na svou vlčici a ta okamžitě neslyšně přiběhne. Skloním se v sedle a pohladím ji po hlavě. Hřebec pohoršeně pohodí hlavou a nesouhlasně zafrká. Mírně se usměji a i jeho poplácám ho jemné linii jeho krku. Mí přátelé. Jediní opravdoví přátelé, napadne mě, když tu konečně uvidím rýsující se obrys blížícího se města. Antares podvědomě vycítil konec dnešního putování a ochotně zvýšil své dosavadní tempo. Témeř neslyšně jsme za svítání projeli branami města a zamířili jednou postranní uličkou ke stájím. Všude bylo ticho. Celé město klidně a spokojeně spalo. Beze strachu. Tak dlouho jsem nebyla v podobném městě. Všude v mém okolí jen strach, nenávist, intriky, ale tady? Tady je klid... Z rozjímání mě probere až pohyb na konci uličky, který mě velice zaujme. Uvidím postavu, mužskou postavu, ale dříve než bych si ho stihla lépe prohlédnout, mi zmizí z dohledu. Před vchodem do konírny jsem hřebce zastavila mírným trhnutím za uzdu a seskočila jsem. "Zůstaň tady Narmiel" přikážu tiše vlčici, ona se na mě vyčítavě zahledí, přesto si ale sedne na bok vchodu a tváří se, že jí to vůbec nevadí. I když se urazila. Znovu se usměji a pohladím Antara po jemném chřípí. Nasadím si na hlavu kapuci, skryji pod ní vlasy a přitáhnu si ji víc do obličeje. Nechci, aby o mě příliš lidí vědělo. Pak uchopím hřebcovy otěže a vejdu s ním do stájí. Tam stojí jediný šlachovitý muž a ukáže mi na stání v zadní části stáje. Je tu cizí skupina. Na jejich koních jde vidět, že se znají, ale také, že se tu cítí nesví. Že to nejsou jejich stáje. Začnu v rychlosti odstrojovat Antara. Sedlo položím na přepážku mezi druhým stáním a uzdu pověsím na háček vedle. Pečlivě ho vyčistím a když už končím, přijde za mnou opět onen muž. Zeptá se, co si budu přát a já mu jen sdělím, a» hřebce nakrmí. Do ruky mu vložím malý váček s pěnězi a prosbou o překování. Jen doufám, že nikoho nenapadne chtít Antara přemístit jinam či dokonce ukrást. Hřebec je mírný a klidný, ale jen pokud je se mnou. Vyjdu ven před stáj a skloním se k vlčici, která si odsedne o pár kroků dál. "No tak, Narmiel. Přece nebudeš uražená. Já vím, že jsem se zdržela, ale teď ti to vynahradím, co říkáš? Myslíš, že by to nespravilo prasečí kýto jen a jen pro tebe?" pronesu k vlčici. Ta mě poslouchá a podobně, jako kdysi, kdy mi skutečně rozuměla, se rozběhne a skočí mi do náruče. Pořádně me olízne a já ji s tichým smíchem položím zpátky na zem. "No tak pojď". S vlčicí v patách procházím ranním městem, které se začíná pomalu probouzet. Když tu se Narmiel zastaví, zavětří a rozběhne se neznámo kam. Stihnu na ní jen křiknout, ale ona se nezastaví a běží dál. Nezbývá mi nic jiného než ji následovat. Přidám, a» mi nezmizí z dohledu. Prudce zatočí za roh a vběhne do otevřených dveří. Pohlédnu na nápis nad nimi a zjistím, že vběhla do hostince. Dál už nemeškám a vejdu tam za ní. Ještě se jí něco stane. Vlci asi nebudou jejich každodenními hosty, napadne mě. Narmiel stojí ve dveřích, radostně vrtí ocasem a jde se přivítat se světlým vlkem. Točí se okolo něho a radostně do něj strká čumákem. Pohledem přejedu hosty. Všichni se na mě dívají. Chci si potáhnout kapuci víc do tváře, ale zjistím, že při mém pronásledování Narmiel mi sklouzla a odkryla celý obličej i vlasy. A tak jen nervózně přešlápnu z nohy na nohu a čekám, co se bude dít. |
| |
| Zvednu oči od jídla když do hostince vběhl vlk . Točí se pobíhá kolem Cirienina vlka . Pak do dveří vstoupí nějaká žena , asi paní toho vlka . Zůstává stát u dveří a nerozhodně se rozhlíží po nás . počkám co řekne Cirien ... stejně jsem ještě nedojedl ... |
| |
| Probíhámprázdnými městskými uličkami jako smyslů zbavený. Nikdo nikde a to mi vyhovuje. Běžím nejrychleji co můžu a na tváři se mi vyloudí úsměv. Pak mě ale na chvilku vyruší pach koně a nějaké vlčice. Raději si toho nevšímám a běžím co nejrychleji dál. V jedné z temných uliček se zastavím a spokojeně vydechuji. Možná by jsi se mohl rozeběhnout a běžen pryč...Ano, líbilo se mi to.....Tak jen vem nohy na ramena a uteč od nich...Jen si to představ, úplně jiný život v jiném lese v jiném prostředí, kde tě nikdo nezná...Ale dal jsem jim přeci slib...Vážně? A co ty z toho budeš mít....Ne, to ne! Dal jsem jim slib a je mi jedno co z toho budu mít....Tak uvidíme na jak dlouho....Uvidíme.... Rozeběhnu se zpět směrem do hospody. Probíhám kolem stájí a tam vidím dalšího koně. Ale co mě znejistí víc, je ten pach vlčice v blízku. Jdu ke dveřím a tam stojí další dívka, spíše žena. Procházím kolem ní a jen mírným hlasem pronesu: Buď pozdravena. Pak vejdu do hospody, tam už sedí většina osazenstva výpravy. A bohužel tam sedí i Thiruw. Jakto že tady tak spokojeně sedí?......Že by z tebe měl strach a proto se bál tě jít hledat?.....Ano, je to možné....Ale na to teď nemysli, začínám mít hlad....Asi bych měl jít něco ulovit....To by bylo báječné....Ne, musím zkusit už hotová jídla zabitá někým jiným...Když myslíš, ale dlouho to nevydržíš....Ticho! Vydžím to jak dlouho budu chtít.... Dojdu k pultu a tichým hlasem k hostinskému pronesu: Prosil bych vás o něco k jídlu. Moc děkuji. Pak se odeberu na nějakou opuštěnou lavičku v hospodě a ztrácím se v myšlenkách a snažím se ignorovat vše okolo, jen hrající si vlci mě vyrušují.. Chybí mi to....Vydíš,já ti říkal že dlouho to nevydržíš... |
| |
| Poplašeně naskočím, když se Tirno zvedne od mých nohou a vyrazí ke dveřím hostince... Co to?.... Zarazím se a na tváři se mi nasadí úsměv. Spatřím u vchodu o poznání menšího vlka, má nádherné zbarvení a podle chování Tirna je to vlčice. Vyprsknu smíchy, když se s ní Tirno očichá a vyzve ji ke hře. Začne poskakovat jako vlče. Jak dlouho už jsem jej neviděla takto blbnout....taklhle jsi hrál s Giltanasem, než odešel...Zamračím se a dál sleduji vlky. Nechci je rušit, ale vyděšený výraz hostinského mě utvrzuje v rozhodnutí, že by se měli trošku zklidnit. Do dveří v tu chvíli vstoupí mladá žena, dívka, očividně paní vlčice. Usměji se na ni a sleduji její chování. Pak beze slova vstanu a dojdu k vlkům. Mlasknu jazykem na Tirna a kývnu hlavou na pozdrav dívce. Máš nádhernou společnici, paní. Odkud pochází? Je nádherná i Tirnovi se líbí....možná až moc. Pevně chytím vzpouzejícího se vlka a káravě na něj pohlédnu. |
| |
| Všichni hosté hostince tiše sedí a mlčky pozorují dva hrající si vlky. Cizí vlk je větší, statnější a světlounký. Avšak nádherně stavěný s krásnou inteligentní hlavou. A podle chování mojí milované vlčice je to ON. Stále tiše stojím ve dveřích a dopřávám Narmiel trochu té radosti. Tak dlouho nebyla s nikým svého rodu, i když kdysi to nepotřebovala. Než se stalo... Mocným zatřepáním hlavou zaženu vzpomínky někam hluboko dovnitř. První se k činu odhodlá černovlasá žena. Podle jejich jemných rysů patří mezi půlelfy, stejně jako já... Energicky vstane, mlaskne na svého vlka, který ji ihned uposlechne a přestane si hrát. Narmiel ovšem očividně ještě neskončila a tak chtěla hlasitě vyjádřit svůj nesouhlas. Po jenom výstražném syknutí se ale vzpamatovala, přišla za mnou, otočila se okolo mých nohou a sedla si vedle pravé nohy. Já jsem spustila ruku a pohladila ji po hlavě. Žena se na mě usmála a promluvila. Zřejmě nadšená mojí vlčicí stejně jako já jejím vlkem. "Odkud pochází?" zopakuji a usměji se. "Nevím... ona si našla mě. Nikdo ji nikdy předtím neviděl, nikdo o ní neslyšel. Objevila se a už zůstala. Byla mojí učitelkou, snad to zní hloupě, ale je to tak. A nyní je mou věrnou přítelkyní. Tou jedinou. A váš vlk, madam? Odkud pochází. Nikdy jsem žádného podobného neviděla, žádný nebyl tak světlý a přesto tak skvostný, ani né tak statný a zároveň i soulad elegance" odpovím s další otázkou a přitom úplně zapomenu na slušné chování, tkvící v tom, že bych se mohla představit. |
| |
| Pousměji se, při přesném vystižení Tirna a zašklebím se na něj. Tirno pochází s Ledových plání daleko na severu, bohužel své domoviny si příliš neužil, koupila jsem ho od karavany, utýraného skoro k smrti. Ten kupec dostal pěknou ránu, když jsem vlka uviděla. Dostala jsem ho z toho nejhoršího a vychovala ho v lese, společně s ostatními a velmi mi v tom pomohl Giltanas, vlkodlak. Tirno mi za to plně důvěřuje a mnohokrát mi za to zachránil život... Pokrčím rameny apohladím ho po hlavě. Co pohledáváš tady, u pouště? |
| |
| Když mi majitelka vlka vypráví, odkud pochází a jak ho získala, se zájmem si ho znovu a znovu prohlížím a hladím po hlavě svoji vlčici, kterou už pomalu omrzelo sedět jen tak na místě. Po chvíli se zmíní o vlkodlakovi. A to mě zaujme. Nikdy jsem vlastně žádného neviděla. Zajímalo by mě, jací jsou. Jestli to jde na nich poznat na první pohled, či jestli mají stále vlčí způsoby. Na mysli mi vypluje mnoho otázek, na které se mi ovšem nedostává odpovědí. Když se ale zmíní, co pohledávám v okolí pouště, zmizí mi úsměv z tváře. Má pravdu? Co tady vůbec hledám? Co jim mám povědět, když sama nevím, proč tu jsem? Mám snad říct, že utíkám? Pryč od své minulosti, která je mou nedílnou součástí? Nakonec zvolím mírně vyhýbavou odpověď: "Vlastně ani sama nevím. Jen tak bloudím světem. Bez pevného cíle, sama... je se svým koněm a Narmiel. Dokončím a krátce kývnu k vlčici, potom se znovu pokusím o úsměv. |
| |
| Nad hlavou El proletí malý dravec a posadí se překvapené Cirien na rameno.Ta pohlédne na otevřené dveře a nepatrně pokrčí rameny, tak, aby poštolku nevyplašila. Myslím, že máme to přečtu nahlas, bude to tak nejlepší. Zamračí se, opatrně sejme poštolce z nohy stočený kousek pergamenu a rozlomí peče». Poštolce ještě předtím nabídne kus masa určeného pro Tirna. Shltne jej a vyletí zase ven, otevřenými dveřmi. Ciri se nepatrně třese hlas, přesto čte tiše, tak, aby jste to slyšeli jen vy. Vydejte se k srdci pouště, tam, kde vládne beznaděj. Tvrdou rukou vládne slunce, hledej zde jen smrt, odsouzenče. Svou sílu zde ztrácí i mocní bohové, nehledej je zde....zapomeň. Tvůj strach poušt jen posílí, tvé smrti takto docílí. Hledej temné monolity, ty,jenž se pyšní temnotou. Nedej se zmást temnými stíny, jež zde nikdy nenajdeš. Tvůj cíl je blízko, snad nezklameš. Přivítejte mezi sebe, toho, jež tiché poselství nese. Mladou dívku s vlčicí. V těchto tvrdých časech vám pomoc přijde v hod. Všichni překvapeně hledíte na dívku a vlka u jejích nohou, přemýšlíte, co říct. Jak se porotci o ní dozvěděli? Proč jste ji potkali právě tady? Má v tom zase prsty Fairy? Nevíte....na nějaký čas to zůstane tajemstvím. |
| |
| Když uvidím vlčici, vyskočím na nohy a s úsměvem se k ní blížím, těsně za Tirnem. Je krásná....stejně jako Tirno... Ušklíbnu se a přiblížím sek vlčici. Chvilku sleduji, jak si hraje s Tirnem, posadím se tedy kousek od nich a sem tam zavísknu. Její paní ani Ciri si nevšímám, jen je sleduji. Když však přeruší hru a vrátí se k nohám své paní, vycítím šanci, ukloním se před dívkou a zeptám se s jiskřičkami v očích: Můžu si ji pohladit krásná paní? Mé jméno je Jinny, těší mě. Jak se jmenujete vy? Pohladím vlčici po hlavě a nechám si oblíznout tvář. Vyprsknu smíchy a sleduji Cirien, které na hlavě přistála poštolka. Když přečte indicii, trošku se zamračím, vyskočím na nohy a pohladím vlčici. Když pak pokračuje a přečte, že dívka asi bude pokračovat s námi, výsknu a radostně se roztančím po hospodě. Jako by omylem vrazím do opilého muže a nenápadně skryju jeho měšec do své kapsy. Zářivě se usměji a dotančím až k vlčici. Tam čekám na reakci dívky... |
| |
| A heleme se hospoda se nám mění na zvěřinec.. Vlci, poštolka.. Hmm.. ZAchechtám se a naleju do sebe zbytek z korbele.. Podívám se na ženu co přišla.. Paní moji přátelé jsou trošku neomalení když vás ani nepozvali ke stolu a nechávají vás tady stát, unavenou jak vidím.. usměju se Tak si u nás sedněte jestli chcete.. Mě říkají Boidil nebo taky pruďas.. |
| |
| Rozjařeně ke mě přistoupí šotek a nespouští oči z Narmiel. Ukloní se přede mnou a s rozjařeným pohledem se mi představí. Bude to pěkné kvítko, napadne mě při pohledu na něj a už se nadechuji k odpovědi, když nad mou hlavou přeletí malý dravec a sedne si ženě, se kterou jsem před chvílí rozmlouvala, na rameno. Když se na něj zahledím pozorněji, zjistím, že je to drobná poštolka. Žena mírně pokrčí rameny a sejme z nohou ptáka poselství, které přinesl a začala ho předčítat nahlas. Chvíli ji nechápavě pozoruji, ale každé slovo, které vyřknou její rty, se mi vpíjí do paměti. Co mě ale zaskočí či dokonce vyděsí je to, že zpráva se zmiňuje i o mně. Cítím na sobě zkoumavé a překvapené pohledy lidí z hostince. A na tváři se mi objeví zamračený pohled. Proč zrovna já? Co já bych mohla nést za poselství. Jak můžu nést něco, o čem nevím? Pohledy začínají být téměř nesnesitelné. Jediné, co můžeš nyní udělat je, že se představíš. Když už jsi o to byla požádána. Ale mám jim říct své pravé jméno? Je to bezpečné? pohlédnu vlčici do očí a ona mi jakoby mlčky odpoví. Nemám se čeho bát. Ona jim věří. A když je klidná, můžu jim věřit i já. Jinny se roztančí po hospodě a přitom obratně odlehčí jednomu opilému hostu. Pak se vrátí ke mně. Ačkoliv nechci, musím se na něj usmát. Je až roztomilý. Ale hlavně velice obratný a nenápadný... "Těší mě Jinny" promluvím k němu, ale další slova už patří celé skupince: "Omlouvám se, že jsem se nepředstavila. Jmenuji se Elywen" představím se tiše a kývnu na vlčici, aby si šla hrát s Jinnym. Potom se ozve i jeden z trpaslíků. Je velice příjemný. Pozve mě, a» si přisednu k jejich stolu. Usměji se i na něj. "Velice vám děkuji, vážený pane trpaslíku a s radostí vaši nabídku přijímám." |
| |
| Chvilku stojím u dveří , apk si jdu sednout ke stolu s družinou , ale na opačný konec . Právě v tom okamžiku vrazí do dveří vlk a začne se lísat k Cirieninu vlku . Jen se zprvu polekám , ale sedím dál protože do dveří vešla žena . Je pěkná , jen co je pravda ... Pak vletí poštolka a přinese zprávu , kterou nám Cirien přečte . Že by nám byla tato žena poslána , ale vždy» sama vypadá , že by potřebovala pomoc ... Pak se představí a na pozvání Boidla si sedne k nám ... Jen ji pozoruji a pak na ni kývnu a abych udělal dojem , řeknu : Zdravím , paní. Jsem Arynn , syn krále Roghara ... |
| |
| Dojím jídlo a pohlédnu na ženu , která přisedla k nám . Je pohledná a asi má za sebou dlouhou cestu ... Postavím se a ukloním se jejím směrem a řeknu : Dobrý den , jsem Gangaros . Sednu si a dívám se střídavě na ni a Cirien a přemýšlím o tom co přinesla poštolka ... |
| |
| Opatrně si přisednu ke stolu a pečlivěji si prohlédnu všechny přítomné. Pohled mi utkví na mladém muži, který na mě kývne a představí se. Zorničky se mi rozšíří úžasem. Oni cestují s princem? Jen tak? Bez nějakého doprovodu? Kdysi, kdysi dávno, kdy jsem žila jinak, se u nás bez dovolení nesmělo na královskou rodinu ani pohlédnout. Spešně vstanu a naznačím úklonu. "Vaše výsosti, je mi ctí" začnu tak, jak jsem byla v minulosti vychovávána. Tak já si něco z toho i pamatuji? Popravdě se ani nedivím, že jsem z tamtoho života utekla, napadne mě a mírně se usměji, stále však můj pohled směřuje k zemi. Když se na mě všichni nechápavě podívají, radši si opět sednu. Jo Elywen, to se ti zase něco povedlo... Mým směrem pohlédne i jiný mladý muž, také velice atraktivní. Ukloní se a představí. Jen a» to není další šlechtic, projede mi myslí. Mírně se usměji a už jen kývnu hlavou ve zdvořilostním gestu. |
| |
| Usměji se na dívku a tiše promluvím. Těší mě El, nejenže nás spojuje láska k vlkům, ale teď i úkol....jen by mě zajímalo...no, to je jedno, času budeme mít dost. Jmenuji se Cirien a tahle banda... Škádlivě se na společníky usměji. ...si mě vybrala za vůdce...vítej tedy. Budu tě muset seznámit s naším úkolem....víš o něm něco? Lehce se zamračím a tázavě se na ni podívám. |
| |
| Jenom polknu když si ke stolu přisedne dlaší žena. Sakra, další představování, další mluvení, další podezřívání, další nedůvěřivost.....A co jsi čekal když jsi odešel z lesa?....To je pravda, ale tolik lidí...tolik mluvení....To je pravda, dlouho jsem to nedělal....nikdy jsi to nedělal.....ne a teď se mám přátelit se všema co potkám?.....Musíš si zvykat....to to teda musim..... Trochu se přisunu blíž ke skupině. Pak se postavím a pokusím se o něco jako úklonu. Ale spíše to vypadá jako komediální výstup. Jsem celý červený a po čele mi teče horký pot. Tak si radši zase rychle sednu. Pak jen pronesu hledící si do klína: Omlouvám se, já jsem Ante-Atilla. Těší mě. A opět zpytuju svědomí....Proč jsem jen jel s nimi..... |
| |
| Opět promluví černovlasá žena. Přijde mi jako vůdcovský typ, ne tím, že by každému poroučela, ale tím, že u každého má přirozený respekt a všichni ji mají rádi. Jde to z nich poznat. Představí se mi a potvrdí mou doměnku o hlavním slovu ve skupince. A stejně tak, jak jsem předpokládala, mluví tichým příjemným hlasem. Když skončí, zapřemýšlím, jestli jsem o nějaké výpravě či něčem zvláštním v posledních dnech neslyšela. Ovšem na nic si nevzpomínám a tak jen odmítavě zavrtím hlavou. "Je mi líto... opravdu nic netuším..." V tu chvíli vstane další muž a ukloní se. Jde na něm vidět, že ani on tuto formu pozdravu často nepoužívá. Ale přijde mi to od něj milé, že se kvůli mě přemohl a použil toto gesto. On je ovšem jiného názoru a tak si jen sedne a sklopí hlavu. Jak vidno, máme něco společného. Ani jednomu z nás úklony moc nejdou a potom se usměji. "Také mě těší, pane" odpovím a snažím se, aby můj hlas zněl co nejpříjemněji a dodal mu tak trochu seběvůvěry. Vše jako obvykle vyřeší Narmiel, která se najednou zastaví a znovu zavětří. Na chvíli si přestane hrát s Jinnym a zajde za Antem a vnutí mu svou hlavu do ruky. Má milovaná Narmiel. Vždy dokáže utěšit a povzbudit... Chvíli je pozoruji a pak se obrátím zpátky na Ciri. Ač se to na sobě snažím nedat znát, úkol mě velice zajímá. |
| |
| Obrátím se na Cirien a zeptám se : Ciri jak půjdeme do té pouště ? S koňmi to asi nebude tak jednoduché po tom cos přečertla . Já to tady neznám , vy znáte ty báje a pověsti , které se tady k tomu místu vztahují . Nenašel by se jiný prostředek jak toho jednorožce dostat ? |
| |
| K ruce se mi vnutí vlčice. Zdravím tě přítelkyně. Jsi stejně milá jako tvá paní, ale jen jí neprozrazuj co víš. Určitě moc dobře víš o čem mluvím.....Ano, tahle je příjemná, jako tTirno...Jo, což je pravda, těm se dá alespoň pořádně věřit....Ano a to bez pochyb... Pak už radši moc nemluvím a jen vyčkávám, jak se ostatní rozhodnou. |
| |
| Usměji se na El a pokračuji dál. Otec tady princátka...Pohodím hlavou k princi.. Nás pověřil úkolem, některé odbrovolně, jiné ne...to raději nebudeme zatím řešit, je to minulost. Znáš turnaj o Smaragdovou korunu? Jeden z nejznámějších a hlavně jediný svého druhu, soutěží zde 35 družin těch nejmocnějších pánů na Taranisu, jsme právě u plnění prvního úkolu. Stišším hlas a pokračuji: Máme najít černého jednorožce. Má být někde tady u pouště, nejspíše u černých monolitů, jež jsou od pradávna proklety všemi bohy. Odmlčím se a napiji se z poháru, pak pokračuji. Kdysi se tam strhla bitva. Bojovnice temné bohyně Mephaly byla vyslána na svět, aby zničila lidstvo. Jediný, kdo se jí dokázal postavit byla půlelfka Narawieven. Postavila armádu a porážela vojska temné bohyně, spojila všechny rody a dařilo se jí. Pak přišel den, kdy se tyto dvě válečnice utkaly tváří v tvář. Zde, na poušti.Mephala si byla vítězstvím své bojovnice jista, pojistila se však jedem, kterým potřela své bojovnici meč. Narawieven nakonec Černou dámu, služebnici temné bohyně, zabila...ale sama umírala, ani bohům se nepodařilo ji zachránit. Na památku toho, změnily barvu mramorových monolitů, které tam stojí od pradávna na černou-barvu prokletí. Někde tam se má ukrývat náš jednorožec. Pokrčím rameny. Otočím se na Gana a usměji se. Na pouš» musíme tak jako tak, buď na koních, nebo na velbloudech, které bychom si najali. Jinak to nepůjde. Musíme to zvvládnout sami. Usměji se a pohladím Tirna. Mí koně to zvládnou, někteří pocházejí právě z okraje pouště. Je to na vás... |
| |
| Mlčím a tiše je poslouchám. Můžu jim věřit? Hledají jednorožce, černého jednorožce. Tak tady se nyní nachází. Vyřídili mu vzkaz. Vyřídili mu, a» se schová a on tak učinil. Díky bohu. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala, ale slíbila jsem, že je budu chránit. Každého z nich. Dala jsem jim slib, slib bílým jednorožcům. Ale teď mám příležitost ho spatřit. Ne jen prostřednictvím své vlčice... "O tomto turnaji jsem slyšela" přisvědčím: "Jen jsem netušila, že prvním úkolem je najít jednorožce... a vy? Nechcete mu ublížit, že ne? V čem přesně tkví úkol? Bude žít dál?" Zahrnu Cirien otázkami, které zřejmě nepůsobily zrovna nejpříjemnějším dojmem. "Omlouvám se..." dodám rychle, ale přesto nedočkavě očekávám odpověď. Pomůžu jim, pomůžu jim a ráda... jen... nesmí mu ublížit. Cirien odpoví ještě i Gangarosovi a mě napadne, že já se nechci vzdát Antara. Proto se znovu ozvu, jen doufám, že to nikdo nebude brát tak, že chci mít ke všemu připomínky. Začnu proto tiše a trochu nesměle: "Koně cestu v pořádku zvládnou. Jen jim sundáme podkovy, a» se nenoří do písku, odlehčíme jejich pokytům. A vezmeme hodně vody... a ještě více soli." Navrhnu. |
| |
| S úsměvem pohlednu na El. Ne neboj se El, je jediný na světě....naším úkolem je donés pár kapek jeho mléka...je to klisna a v žádném případě mu nesmíme ublížit. Vezmu si z mísy jablko a pokračuji dál. S jablkem si pohazuji a pozoruji ostatní. Koně to podle mě opravdu zvládnou, cesta jim dá sice zabrat, ale jsou zvyklí na takové podmínky. Přece jen, mé stáje jso jedny z nejlepších. I král je má velmi v oblibě. Co asi dělá Miláček? Ušklíbnu se. |
| |
| Cirien mě svým klidným hlasem okamžitě uklidnila. Nevím, jak se jí to podařilo, je to až nemožné, ale je to tak... "Nemůže být jediná" zašeptám a vzhlédnu. Zahledím se Cirien přímo do očí, ale přijde mi, že mě momentálně vůbec neposlouchá. Přesto pokračuji: "Jestli potřebujete mléko a je jisté, že ho má, tak čeká hříbě a nebo... už ho má. Nebude jednoduché se k ní přiblížit a oddojit ji. Bude útočná a velice ostražitá. Lidé ji velmi ublížili a nevěří jim. A hlavně, nenechá ublížit svému jedinému potomku." |
| |
| Kývnu hlavou na souhlas a zamyšleně se podívám na ostatní. Starý příběh říká, že černý jednoružec nikdy nemůže ztratit své proklétí, ale jeho mláďata ano. Pokud má opravdu hříbě, znamená to, že ho musí mít s bílým jednorožcem, neposkvrněným. Jednorožci jsou velmi inteligentní, El, víš to stejně dobře jako já. Máme mnoho společného, jak se zdá. Myslím, že domluva bude nejlepší řešení....uvidíme..nejdříve ho musíme najít. Zakousnu se do jablka a zahledím se ke dveřím. Bezmyšlenkovitě hladím Tirna po hlavě a přemýšlím co dál. |
| |
| "Vypadá to, že máme..." připustím a usměji se. "A co se týče jednorožce. To hříbě může zachránit celou svou rasu, může sejmout prokletí a hodně bude zasahovat i do života lidí. A jestli bude černé, uhlově černé, stejně jako jeho matka, bude cenné a mnoho lidí ho bude chtít ukrást, a» již za jakýmkoliv účelem. Měli bychom jeho matce ukázat, že nás se být nemusí, že ji pomůžeme. Dostaneme je do bezpečí... a vděk jednorožců je obrovský. Snad by nám dala i pár potřebných kapek jejího mléka..." zapřemýšlím nahlas a zadívám se na svoji vlčici, která střídavě chodí provokovat Jinnyho a vrací se zpátky k Ante-Atillovi. |
| |
| Posluchám rozhovor Ciri a Elywen pozorně . Až s nima jsem viděl prvně bílého jednorožce , černého ještě ne . Ale musím se zeptat : Moc jednorožcům nerozumím , ale myslím , že pro černého , když je tak vzácný , nebude nikde klid ... Snad jedině v háji , u Feiry , ale to byho museli bílí přijmout . Naví ,víte jak se jednorožec chytá , abychom mu nic neudělali . Umí se s nim někdo domluvit , když je tak inteligentní ? |
| |
| Zavrtím odmítavě hlavou. Nemůžeme ho chytit, nejen že by jsme mu mohli ublížit, ale je jako člověk, neodpustil by nám to. Podle legendy mluví lidskou řečí....nevím co je na tom pravdy, prý to dokáží i někteří bílí jednorožci...uvidíme podle situace... Protáhnu se a napiji se z poháru. |
| |
| Do našeho rozhovoru se zapojí Gangaros. Se zájmem na něj pohlédnu, protože je zatím očividně jediný, komu záleží na osudu černého jednorožce. Ale při zmínce o háji se musím pousmát. Zajímavě formulovaná věta, ale kdo ví, jestli nemá pravdu... Cirien mu vysvětlí naši jedinou možnost dorozumění se s jednorožcem a já se potom opět zapojím do rozhovoru: "Máš pravdu Gangarosi, bílí jednorožci černou klisnu mezi sebe nepřijmou, jedině..." zauvažuji nahlas. "Pokud najdeme otce toho hříběte, předpokládejme, že nějaké má, potom je jistá velká šance na její záchranu. Její i jejího potomka." Pohlédnu zpátky na Cirien: "Myslím, že se lidskou řečí dokáže skutečně dorozumět. Nebyla by již prvním zvířetem, které mluvilo lidským jazykem a se kterým jsem se setkala..." přitom letmo pohlédnu na Narmiel. Kdysi, ale to už je dávno... "Jenže slyšet či rozumět ji mohou jen ti, které ona si vybere. Bude to jen hrstka vyvolených, kterým dovolí odhalit své tajemství. A já osobně si myslím, že není jedinou možností přímé otevírání pysků, že je i jiný způsob rozmluvy. Neverbální... telepatie" dokončím a počkám na reakce ostatních, na to, co si o tom myslí oni. |
| |
| Naleju do sebe korbel už ani nevík kolikátý.. To pivo mi docela zachutnalo, i když neni trpasličí.. Mě by jenom zajímalo z čeho ten jednorožec žije.. Jak víme na poušti neni moc potravy a jesi je zvyklej živořit na nějaký suchý trávě moch by se v háji přežrat tý krásný zelený travičky tak že by pak prasknul a byl by snim ámen... Kurva Boindile to pivo ti už nějak leze na mozek.. uchechtnu se a odsunu korbel dál od sebe..A jeho rodiče.. No když neni jenom jeden tak proč musíme podniknout takovou štreku do pouště.. Mužem najít jinýho kterej bude jeho matka a podojit ji ne?? Nebo to je jen taková úchylka od normálu a rodiče má bílí.. Do špičatýho ucha nějak mi to vrtá hlavou, tak byly bílí a pak byl černej nebo byl bílej a teď je vlivem nějaký blbý bohyně černej... Ja fakt nevim.. |
| |
| Poyorně poslouchám El a tiše, beye slov přikyvuji. Při zmínce o telepatii vyprsknu smíchy, ne však proto, že mi to připadá směšné, ale uvědomím si, že na to mě Alwarin párkrát upoyornil a nutil mě ji používat a vypilovat k dokonalosti mé schopnosti, které jsem občas ráda procvičila s Ganem. Dobrý nápad, pokud se nemýlím, ovládáš ji velmi dobře, že El. Vyšlu k Elywen a pousměji se. Myslím, že vysedávat tady nemá smysl, nachystáme se a vyrazíme...ano? |
| |
| DNES V 19.00 PROSÍM VŠICHNI... |
| |
| "Tož vyrazíme," naliju do sebe ještě jedno pivo. "Pudem chytnem teho jednorožca a pak vyrazime dal, co nejdalej od tej zkurvenej pouště..." kopnu do sebe pivo a zajdu si nahoru pro vak, pak se vrátím, sednu si na židli seženu si někde špalek a vyřezávám z něj..přitom si bručím pod vousy tnámou trpasličí píseň "Ocel a kámen". Pod rukama se neforemný kus špalku mění v půvabnou ženu... |
| |
| Sice se mi tady odsaď moc nechce ale co... S reptámím vstanu a odcházím šouravím krokem do pokoje.. Tam si sednu na postel a chvilku mluvím ke své sekeře, vypadám přitom trochu mimo.. Hodím si ji na záda i se štítem.. Do ruky vemu vak a vyrazím zas dolů do šenku.. Cestou k našemu stolu se ještě zastavím u krčmáře Neměl byste nějakou dýmku na prodej?? A něco ke kouření?? ptám se ho Už sem kurva dlouho nepotáh z dýmky.. To bude tim že si ji nechal někde válet ty tupče... vynadám si v duchu.. Vidím že hospodský má moc práce tak se vydám ke stolu Třeba si na mě vzpomene.. Hej Warde tbě se zalíbili ženský dlouhejch?? Todle jako trpaslice nevypadá... Ptám se ho s jiskřičkami v očích.. |
| |
| Hostinský vás pozoruje, občas sjede pohledem k pasu, kde má pověšené dva váčky s penězi od vás, s úsměvem se pak vždy podívá na vás.Vypadá, že je velmi spokojeň. Když zaslechne prosbu Boidila, začne něco zběsile hledat vpod pultem, pak sklamaně pohlédne na schody nahoru. Už se chystal vydat se nahoru, když se zarazil a pískl na jednoho z chlapců, kteří vám zařizovali lázeň. Něco mu pošeptal a chlapec vyběhl ven, vrátil se celý schvácený, ale usmíval se a v ruce nesl dva váčky a dvě krásně zdobené dýmky. Hostinský ho poplácal a hned vyrazil k trpaslíkům. Tady máte pánové, padli jste mi do oka, berte to jako dárek...a ještě vám všem dám na cestu nějaké jídlo a vodu, tu budete jistě potřebovat...pokud míříte na pouš». A opravdu, chlapec za chvíli každému z vás dá vak s jídlem a měch s vodou. Hostinský zálibně hladí váček s penězi a spokojeně se usmívá. Jeho nejlepší vídělek, zdá se, že se mu líbíte. |
| |
| "Chlape, za to ti vďaka, já ti za to nič nemožem da» lebo teho moc nemám, tož leda že," chopím se dalšího špalku a začnu vyřezávat..za chvíli vidíte trpaslíka, malého a ramenatého. "je to len taká pitomos», ale dufám, že vam to urobí, aspoń troche radosti..." řeknu... Pak se podívám na sošku v dlani a řeknu: "Nie, to je iba darčik, pre meho priatele..." a schovu sošku spěšně do vaku... |
| |
| Sleduju Warda při práci když konečně přijde hostinský, nese dokonce dvě pěkný dýmky a dokonce i tabák.. Děkuju pěkně!! Opravdu za ní nic nechcete?? zeptám se ho a když kroutí hlavou že ne ta k se usměji.. Shodím ze zad sekeru a štít, sednu si na židli. Prohlížím si dýmku a poté otevřu i váček s tabákem Aaaaa.. To je vůně.. Ten bude mít určitě dobrou chu»! Naláduju dýmku a spokojeně ji zapálím, s přivřenýma očima vychutnávám chu» tabáku a vyfukuju velké obláčky dýmu.. |
| |
| Když Ward podá hostinskému sošku, uvidí v jeho očích překvapení a dokonce i slzy. Jen si ty dýmky nechte, řekl jsem dar...pro přátele. A teď hodně štěstí, jistě ho budete potřebovat. Nashledanou pánové, dámy.. Už se zase usmívá a ukloní se vám. Někdy se zase uvidíme, vždy budete u mě vítáni. |
| |
| Usměji se na hostinského... "My ti ďakujem z celeho srdca, bo len malo ludii sa zachova tak pekne ako ty, zvláš» ke´d su hostinsky..." nějak opodvně se mi zalesknou oči, pak rychle mrknu a je to pryč... ...možná jsem už přeci jen moc starý... |
| |
| soukromá zpráva od Lynf Sekera pro Šarlatový šat, Růže rudá jako krev, Nikdy nekončící boj, Beltain( asi to nej co jsme kdy napsal), Andělé, Tristram a Izolda, Dokud nás smrt nerozdělí, a pak taky Zvířetice 2005:-) |
| |
| VUsměji se na srdečného hostinského a rozloučím se s ním. Vyjdu nahoru po schodech, sbalím si všechny věci a naposledy se nadechnu težkého vzduchu. Co nás čeká? Proč vybral Roghar nás? Zadání prvního úkolu se zdálo snadne, leč je plné nástrah a léček. Mám strach? Mám se čeho bát? Nevím.Tiše za sebou zavřu dveře a sejdu schody. Většina už je nachystaná a tak řeknu: Zajdu ke kováři pro koně, a počkám na vás před hostincem. Sbohem hostinský a děkuji, za vše. U kováře vyzvednu koně, řádně je zkontroluji a nechám ho, aby mi pomohl se sedláním, pak počkám před hostincem, celá napjatá a nervozní. |
| |
| Vesele dovádím společně s vlky a nevšímám si nevrlých pohledů, několika málo hostů, kteří tam jsou. Pohlédnu na váček hostinského, chystajíc se vyrazit k němu, pak se však zarazím a zavrtím hlavou. Je to přítel, pomohl nám a neodsoudil mě, stejně jako většina lidí. Byl hodný a nechal mě přespat pod svou střechopu...neokrádám přátele. Usměji se na něj, zahalekám své rozloučení a vyškrábu se na hřbet mohutného Tirna. Jeď Tirno, jeď...dobijeme spolu svět. Když se mě vlk pokusí setřást, jen vyprsknu smíchy a pevně jej chytím. Vesele se usmívám a sleduji ostatní. Pak se ďábelsky usměji a přiblížím se blíž k princi, nepatrně, tak, aby si toho nevšiml mu vezmu z vaku dýku a ukryji ji v záhybech svého oblečení. On není přítel, je zlý...nemá rád trpaslíky a ublížil Cirien, nepřeje jí Gana....zaslouží si to. Dál se věnuji vlkům, slezu s Tirnova hřbetu, ale pořád jsem v jeho blízkosti a vyrazím ven, společně s ním, za Cirien. |
| |
| Vyjdu ven za Cirien a co to nevidím, mé oči málem zaslzí radostí, už žádný hnusní koně: "Poník, U všech ďasů, Cirien kte si zohnala ponika, to je taky paradne ak nekukas na zem z te bestie konské...ďakuje ti..." Usmívám se a tisknu Cirien ruku a je vidět, že jsme skutečně rád... Pak připevním sedlo a sedlové brašny a pružně- až s edivíte se vyhoupnu do širokého sedla... "na ponikovi som neseděl od doby co som opustil královstvo pod Hor·o..tož to mám radost... ta cetsa nakonec nebode taka zlá..." |
| |
| Z pokoje jsem si vzal věci a sešel dolů .Počkám na Cirien až přijde s koňma a pak si vezmu svého a čekám co bude dále ... |
| |
| Jen mlčky sedím a poslouchám jen tak napůl rozhovory v hostnci. Nevšímají si mě, a to je pro mne hlavní. Tak už je to tady...Ano, to je.....Jsem zvědavý jak to s tebou dál bude, přece jen zatím jsi jen šlapal vedle koně a došel do města, žádná sláva....Ale přestaň, zatím mi věří a neberou mě jako něco jiného, jako jinou bytost....Kromě Thiruwa...Ale prosim tě, možná jsem mezi lidmi dlouho nebyl, ale poznám když muž chce ženu. Věř mi, ten teď bude mít jiné problémy než mě...Ale co když to má být jen zástěrka?Co když je to schválně a pak jednou za noci....Přestaň už! Cirien mi věří, snad....A co když ne?....Nevím, ale aspoň jsou tu ty vlci, alespoň někdo mě milí...To ano.... Jsem ztracen ve své hlavě. Z myšlenek mě vytrhne zmíňka o odchodu. Tak se jen postavím, poděkuji hostinskému a vyjdu ven. Ke koním se raději ani nepřibližuji, nemuseli by to dopadnout nejlépe. Sem zkrátka připraven vyjít do pouště po svých vstříc dobrodružství, které jsem si sám zvolil... |
| |
| Jakmile se Gangarose vyšvihne do sedla pozoruhodně dobře k němu nasměruji svého poníka a přijedu k němu tak, až se koleny dotýkáme... "Gangarosi, to je pre tebe, za to rano..." usměji se a podám ti sošku..je z lipového dřeva ještě voní..je to ženská postava a ty v ní poznáváš Cirien... pak od tebe popojedu stejě náhle jako sem k tobě přijel... |
| |
| Cirien při mém malém „proslovu“ vyprskne smíchy a já se snažím nedát na sobě nic znát, ale ve skutečnosti se mě to malinko dotklo. Pak mi dojde, že to jistě tak nemyslela a celou mojí uraženost hodím za hlavu, právě ve chvíli, kdy zareaguji na impulz ke mně vyslaný. Podívám se po Cirien, která se usmívá a pomocí telepatie ji odpovím. Jestli velmi dobře, to nevím jistě, ale můžu potvrdit, že tuto metodu používám velice ráda. Stejně jako čtení myšlenek, ale neboj, k nikomu jsem si to skutečně nedovolila a taky se usměji, potom se obrátím k odchodu a vyjdu z hostince, kde zanechám svou vlčici. Rychlým, rozhodným krokem zamířím do stájí a nasaji vůni koní. Tiše vejdu do stání za svým hřebcem a pohladím ho po jemné srsti. „Tak, kamaráde, čekají nás nová dobrodružství“ zašeptám mu a obejmu ho kolem krku. Tak chvíli setrvám a pak ho rychle přečistím, nasedlám i nauzdím a za sedlo umístím vaky s vybavením a potravinami, které jsem dostala. Mezitím je ve stáji již rušno a ze všech boxů se ozývají zvuky chystání koní. Po chvíli vyvedu svého palomino hřebce ven na sluneční světlo, kde se jeho nádherná zlatá srst začne lesknout jako ryzí zlato. Za uzdu ho zavedu k ostatním a energicky na něj nasednu. S úsměvem přejedu všechny své společníky a jejich koně až do chvíle než můj pohled zůstane na Ciriiném hřebci. “Nádherné zvíře“ hlesnu obdivně. |
| |
| Když mi Ward podá vyřezanou postavu , jen poděkuji a teprve později si uvědomím , že je to Cirien . Hodím po trpaslíkovi úsměv a schovám si sošku rychle do vaku . Ještě se na ni stačím podívat a vidím , že Ward se opravdu vyzná . je jako živá . Stejně krásná ... Rychle se rozhlédnu , jestli si někdo něčeho nevšiml ... Asi ne .... většina se dívá jinam a Boidl stejně něco tuší ... |
| |
| Zachytím Gangarosův úsměv a vrátím mu ho letmo, a pak s emá tvář opět zachmuří... ..jsi mladý blázen, ale mám tě rád, tebe aj tu cirien... pomyslím si a pohladím sekeru... ..tož a my moja drahá zvostanem samy... |
| |
| Vylezu také před hospodu sekyru se štítem už mám na zádech a v puse pořád zapálenou dýmku.. Aaa... To je lahoda.. To je stejně dobrý jak trpasličí pivo.. No možná ne.. prohodím jen tak do větru.. Pak si všimnu Warda jak se prohání na poníkovy Hele Warde kámo kdes ho vzal.. Ted vypadáš jako by si snim byl srostlej.. Skoro jak Gangaros na tý sví herce.. zasměju se Ale nic ve zlim, ja bych se na něm nejspíš neudržel... |
| |
| Najím se a vezmu si své věci z pokoje . pomůžu Mirian taky se sbalit a společně vyjdeme před hostinec , kde čekáme až Cirien přivede koně . Pak pomůžu Mirian nasednout a sám si na něj taky vyskočím ... Dívám se po ostatních a trpaslíci s těmi fajfkami mi přijdou směšní , ale mlčím . Není vhodná doba na hádky . Taky Gangaros je nějaký nesvůj a háže nějaké pohledy směrem k Cirien a trpaslíkům ... |
| |
| Usměji se na ostatní a když ke mě přijde El a pochválí Hvězdný třpyt, začervenám se a po chvilce odpovím. Děkuji El, Hvězdný třpyt je z mého chovu, jeden z mých nejlepších koní a nejvěrnějších přátel. I tvůj hřebec je velmi působivý, velmi temperamentní, nemýlím-li se. Zdá se, že máme velmi mnoho společého. Ulehčeně se usměji, vyhoupnu se do sedla a vezmu za sebe i vzpouzejícího se šotka, který ne a ne pustit Tirna. Zachytím jeho vystrašený výraz, vždy, když se podíví na princátko a zamračím se. Stalo se snad něco? Pokrčím rameny a usměji se sladce na Gana. Mám strach lásko...nevím, co nás čeká.....a mimochodem, zdá se mi to, nebo Ward něco ví? Smutně se na něj usměji a vyšlu mu myšlenku. Wardövi věřím...jen nevím, zda můžu věřit všem...měli by vědět pravdu,...měli...ale nemůžou.... |
| |
| "Cirien, za všetko može Cirien," řeknu klidně už bez toho nadšení a úsměvů, zachmuřený stejně jako před tím, podívám se po ostatních a v očíc se mi objeví ustaraný trochu otcovský výraz... ...ach jo, koho to beru an tak nebezpečnou cestu, Cirien, princezničku, která se ukázala být silnou aschopnou, ale zatím jsem nenarazili na krizovou situaci? zvládne to, Snad ano, a když ne pak ji podrží Gangaros, je mladý, a trochu najivní, ale srdce má na svém místě. boidil je mladý trpaslík, taky sem byl takový, moc hrr a moc chlast..z toho vyroste... Thiruw, se svou moudrostí a elfím věděním, a ostrým mečem, princátko Arryn, arogantní a hledící si jen Miriam, Miriam, která je příliš mladá a příliš nepřipravená, děvče co se řídí zlodějnou. Jinny, divoký chlapec, který si hraje s vlky.... jenny, divoá a mldá, nespoutaná stejně jako Elywen s její elfí krví a chytrostí...ale to je dobře...A Ante, o tom nevím zhola nic, ale je vychytralý a silný..budou se hodit, protože všichni jsou mladí a silní, a to je to co jim dává největší šanci... hluboce vzdechnu a z úsměvem zvolám: "Tož jedem nie?!?" |
| |
| "Opradu nádherný hřebec" zopakuji. "jednou bych chtěla spatřit tvé další koně, zřejmě budeš velice uznávanou chovatelkou. A co se Antara týče" pokračuji a poplácám hřebce po svalnatém krku. "...také patří mezi mé nejlepší přátele, a» už je jakýkoliv. No, a podle mého hodnocení je jeho temperament velice příjemný. Aspoň pro mě dokončím a usměji se, přičemž si stále prohlížím krásně stavěného hřebce pod Cirien. Ohlédnu se po Narmiel a ta sestrvává v okolí Ante-Atilly a nechce se hnout. V tu samou chvíli zachytím další impulz a okamžitě mi dojde, že tento není ani v nejmenším určen mě a radši stisknu Antara jemně lýtky. Vykročím směrem k Atillovi a mojí vlčici a těsně před nima opět Antara zastavím. "Nechci se tady to toho nějak plést...Ale všimla jsem si, že nemáš koně. Nechceš snad cestovat pěšky, že ne? zeptám se ho. |
| |
| Tak co GAngarosi zvládne eště ta tvoje herka jednoho trpaslíka na hřbetě?? zeptám se se smíchem a nechám se vytáhnout za Gana.. Jak žek Ward... Jedem holala... zachechtám se a potáhnu pořádně z dýmky.. Neboj ja ti záda nespálim, a i kdyby než se voženíš tak už vo tom ani nebudeš vědět... řeknu Gangovy potichu když se na mně ustaraně podívá.. |
| |
| Začnou se mi potit ruce, když ke mě vyrazí nová žena. Klid, to nejde za tebou... Ohlídnu se za sebe, ale tam nikdo nikde. Klid, už jsi mluvil s Cirien, Mirian....Jo jasně... Ano, to hodlám. Víte nemají....tedy nemám koně moc v lásce. Raději se projdu. A pokusím se o mírný úsměv, aby bylo vidět, že jsem to nemyslel jako útok na její osobu... |
| |
| Já se nebojím , Boidle , a ženit se taky hned tak nehodlám ... jestli vůbec ... ušklíbnu se na něj . podívám se na Warda a popoženu koně a zavolám na Cirien : jedeme , máme toho hodně před sebou ... |
| |
| Vždy» to nemůže. Utahá se dříve než k poušti znovu dojedeme. Pobídnu opět Antara a srovnám koňský krok s tím jeho. "No tak, neblázněte. Unavíte se ještě dřív než začnou nějaké problémy. A Antares je silný hřebec, unese nás oba. A přísahám, že bude se chovat slušně" dodám, usměji se a nabídnu mu ruku, aby se mohl vypnout za mě do sedla. |
| |
| Kopnu poníka do slabin, jen tak jemně a popženu ho, aby držel krok s Gangarosovým koněm, nemá cenu ty zvířata hnát, spíše bychom měli jet pomaleji, těch ušlechtilých zvířat je pro poš» škoda... i mojeho poníka, to je zvíře do hor, ne do pouště... Pohladím svého nového přítele po šíji a vytáhnu dýmku. Za jízdy si ji nacpu a zapálím.. ..vynikající tabák.. hostinský si za něj zasloužil víc než jen sošku trpaslíka, zdá se, že čím blíž poušti jsme tím jsou lidé přátelštější..jen aby jim to vydrželo... |
| |
| Pohlédnu na mohutného hřebce vedle mě. Je to divné, že ještě stojí na místě.....Ano, všichni ostatní jeho druhu už by na mě řehotaly a v nejlepším by utekli...Ale proč tenhle ne?....To netuším.....Možná bys to měl zkusit.....Ale to ne, mohl bych té dámě ublížit a to bych velmi nerad.... Už se chystám odmítnout její nabídku, když v tom mi nabídne ruku abych se mohl vyhoupnout na koně. No a co teď?.....nemůžeš to odmítnou. Jen si vzpomeň, jen tak ti někdo laskavost nenebízí...Ale hned jak se tam, vyhoupnu, spadneme a to oba dva. Pochybuju že i tak krásný a statný kůň vydrží mít na hřbetě mě...A ona potom pozná co jsi zač....A už se mnou nepromluví....Ale za zkoušku to stojí...To ano. Přece jen, jel jsem s nimi, abych mohl okusit něco nového...to ano... Pokývnu a vyhoupnu se na koně. Děkuji paní. A jen čekám, až se budu válet v prachu... |
| |
| Muž konečně dojde k rozumu, uchopí moji ruku a vyskočí na Antarův hřbet. Ten jen zafrká a téměř neznatelně přešlápne z nohy na nohy, ovšem dál klidně stojí. V sedle se otočím na muže za sebou: "Sedíte pohodlně? Abychom mihli vyrazit" zeptám se a ohlédnu se za postupně odjíždějící skupinkou. Přátelsky poplácám hřebce po krku, písknu na vlčici, aby se nemotala pod nohama a čekám na Ante-Atillovu odpověď. |
| |
| Konečně jste vyrazili volným tempem, jedete volným krokem, na některých místech cváláte, aby si koně rozpohybovali tělo. Tvář krajiny se postupně mění, tráva mizí, stromy už zde nepotkáte, jen písek, kupy písku, který vám zrańje obličej a slunce, které spaluje vaši jemnou kůži. Jedete dvě hodiny, když Ciri zastaví koně a navrhne pauzu, pak však hned pokračujete dále, pouš» vám nedovolí zůstat déle stát na jednom místě. Nepotkali jste jediné zvíře, jediného člověka...ani jste nenarazili na oázu. jen několik koster a planoucí slunce. |
| |
| Když vjedem mezi písečné duny, když písek ve tváři začne štípat i přes vousy sáhnu do vaku a vytáhnu šátek: ovážu si jej kolem tváře, tak abych nedýchal písek, tak aby šelhal co nemíň, mhouřím oči a hledám cokoli podezřelého, jeden šátek si také dám pod přilbu a nechám si jej splynout na zátylek, ač je horko jsem co možná nejvíc v plášti tak, aby mi slunce co nejméně svítilo na kroužkovinu, tak aby vše pohltil plášt a věřím tomu, že je mi hned líp. Sem tam si přihnu z vaku piva, je ale teplé...tak se napiju radši vody.... i ta je teplá, ale v noci bude lépe... |
| |
| Trošku nejistě ale jedu na koni. Ano paní, sedím pohodlně. A ještě jednou vám děkuji. Já jedu na koni! já normálně sedím na koni a jedu na něm!....Ano, je to tak, jedeme na koni!!! Jupííí Kdybych neseděl za El určitě by si všimla mého veselého výrazu, jako malý kluk o vánocích. |
| |
| Je strašné vedro . Jsem zvyklý na lesy a hory , v pouštích jsem moc času nestrávil . Ale asi nejsem sám . Vidím , že ostatní mají se sluncem taky problémy . Piju co to jde , nejvíce vodu . Mám i víno a medovinu , ale voda je přece jen nejlepší . Cítím , že i Boidl je na tom stejně ... |
| |
| Koukám se po ostatních, koukám na Gangarose a na Boidila: ..a to je to o čem jsem mluvil..mladfí a silní..a nezkušení...já už pouští jel oni ne, vím jaké nástrahy skýtá, proto sem sem nechtěl,ale nenchám Vás osamoceny... "To6 zabalte sa do těch plaš»u čo máte, neviem preč, ale pak vám nejni take horko, a zahalte si tvare, lebo už včil ste rudi jak raci..." huhlám zpod šátku, pak se podívám na poníka a vidím jak se perlí. Zastavím sesednu, naliji si do dlaní vodu a podělím se s ním, pak vezmu svůj šátek co mi kryje nos a nasadím mu jej přes nozdry... "Tak to bude lepšie," usměji se a vyhoupnu se do sedla, tak abych ostatní dohonil... |
| |
| tech.: je nás osm on-line a nepíšete..neříkejte mi že nemáte co dělat, že cestou nic neděláte, nebavíte se? |
| |
| Slyším co Ward povídá Gangarosovi a Boidlovi .Jen procedím mezi zuby k Mirian : ten trpaslík nebude takový trouba jak se zdá ... , ale hned sevřu rty , protože písek zalézá všude , i mezi zuby ... Zachumlám se do pláště a Mirian udělá to stejné . Je sice horko , ale písek tak neleze všude ... |
| |
| Atilla se po chvíli strnulé jízdy konečně uvolní a vychutnává si Antarovy příjemné, ale přesto energické chody. A tak nám cesta utíká poměrně rychle. I když to zatracené slunce... Po odhadem asi dvou hodinách navrhne Cirien odpočinek, s nadšením ho přijmu a přehodím hřencovi nohu přes krk. Sklouznu ze sedla a lehce dopadnu na zem. Ze sedlových vaků vytáhnu dve láhve s vodou a menší krychli soli. "V pořádku?" zeptám se spokojeně se tvářícího Atilly, stále sedícího na Antarově hřbetě a s úsměvem mu podám láhev s vodou. No jo, koně... Jim propadne každý. Nejdříve se postarám o svá zvířata. Do dlaní si naliju trochu vody a přivolám Narmiel, a» se trochu napije. k tomu jí do tlamy strčím úštěpek soli a dívám se na její znechucený výraz. Já vím, zlato. Ale musí to být. Musíš si v sobě udržet co nejvíce vody promluvím v duchu sama k sobě a znovu naliju trochu vody do ruky. Vlhkou dlaní přejedu po Narmielině srsti a trochu ji tak namočím. Pak přejdu ke hřebci a celý proces opakuji - dostane napít, trochu soli a vlhkou dlaní ho přejedu po těle. Nakonec se napiji i já, dám si do úst trochu soli a rychle polknu, abych měla na jazyku co nejméně slanosti. Svou pozornost opět věnuji Atillovi, když vracím láhev na své místo do vaků a dostanu nápad. "Nechcete zkusit vést hřebce sám? Je hodný a lehce ovladatelný. Tedy... když chce. Ale on ví, že dnes musí šlapat bez nejmenšího odporu. Nechtěl byste to zkusti? navrhnu a andělsky se usměji. |
| |
| Unaveně seskočím z hřebce, šotka nechám v sedle. Najdu jednu ze svých halen, rozřežu ji na pruhy a podám jednu šotkovi, další uváži přes obličej sobě a část nechám hřebci, vím, že ji cestou stejně stratí, ale hlavní je, že bude chráněn teď. Vytáhnu měch s vodou a nabídnu nejdřív hřebci, vlkovi a pak teprve svlažím hrdlo sama. Obličej mám horký a jsem celá spálená. U bohů, tohle mi byla dlužena sama Mephala....grrr...chudák zvířata. Unaveně naskočím na hřebce a přidržím zmoženého Jinnyho. No tak, příteli, už tam jistě brzy budeme....vydrž to... |
| |
| Zastavím s wardem a s Boidlem poslechnem jeho rady . Dívám se na něho už trochu jinak , jakoby na svého staršího bratra , který učí mladšího jak se co dělá správně . ale je to pohled úcty ke zkušenosti ... Dám trochu napít koni a sám si s Boidlem taky smočím rty . Pak naskočíme a jedem dále . Po cestě se pak přitočím k Wardovi a zeptám se ho: Poslouchej , jak jsi vůbec starý ? |
| |
| Po chvíli Cirien nařídí odpočinek, seskočím z poníka a dám mu opět napít, sobě ne. Pak mu postupně zvednu nohy a kouknu na kopyta, vyš´tárám tesákem zbytečné množství písku a přátelsky pak svého druha poplácám... "Tož co, ak sa vám líbí v pušti? je taká velká a žlutá a suchá no škoda mluvi»... nikte ani trocha stínu... čas potka» jednorožca... zažertuju a pak pokračuju: "Cirien, máš jakusi mapu? Možno je někte nějaká oáza? Čo? Tej vody nemáme dos´t, vydrží tak dva dni, nie vic..." zavrtímhlavou a ustaraně se podívám po koních i lidech... ...škoda těch zvířat, takhle jim brzo dojde voda, trápíés e... |
| |
| Celou cestu si užívám, jako bych tušil, že mě každou chvíli schodí na zem. Při zastávce stále z koně neslezu, už bych nemusel nalízt tpět. napiju se trocha vody kterou mi nabízí El. Děkuji. A kývnu na vděk hlavou. Pak se mě zeptá, jestli chci kočírovat koně. Bože můj, to už snad ne.....Ale no tak zkus to....to víš že jo, neudrží se a já taky ne a to by nemuselo dopadnout nejlépe....Taky pravda, pravda... No ono...je to velkorysá nabídka, ale radši bych to zatím nechal na expertech. Přece jen nemáme času nazbyt a kdybych začal kočírovat, mohl bych zdržovat....Možná někdy jindy. a pokusím se úsměv opětovat. Pak když opět vyjedeme dál, nakloním se k el a potichu promluvím: Mohu-li se zeptat, proč jste na mě tak milá? no co to z tebe vypadlo? Ty blázne!....Máš asi oravdu, měl bych se připravit na cestu pěšky.... |
| |
| Ještě před zastávkou: "tož nepitaj sa mia tak, nevieš že je to neslušné?" zasměju se, ale není v tom smíchu ta jiskra... ...příliš starý, příliš...Pod horou by to nebylo tak zlé, jenže pod horou nejsou chladné zima, studený vítr...člověk v klidu své kovárny nestárne tak rychle... |
| |
| Pokývnu hlavou na Wardovu otázku a prohrabuji se ve vaku, předběhne mě šotek, který seskočí z koně a dá trpaslíkovi svou mapu. Sleduji ji už od začátku cesty, ještě tak hodinu cesty a budeme u těch prokletých monolytů...podívej..... ...a ukáže prstém na mapu, která je hned pokrytá vrstvičkou drobného písku... |
| |
| "tak je to dobre, eště si chvili odpočiňte, tu v pušti je každa chvila odpočinku dobra, pak vyrazime..." podívám se do mapy a při šotkově nadšení mi skoro unikne, že to je hodina cesty, ale příjemnou cestou... Ne chlapče, eště je to tak dve hodiny cesty, vieš, puš´t nas bude brzdit vieš, a taky nemáme přesný ukazatel smeru..." usměji se na šotka ajeho dětskou tvářičku, podívám se na Cirien a její strhaný výraz: "U monolitů přenocujem, Hej?" optám se a zároveň si i sám odpovím... |
| |
| Atilla s díky odmítne vedení Antara. No, nebudu mu ho vnucovat. Sám říkal, že si s koňmi moc nerozumí. I tohle už je úspěch. Bez problémů se dostanu opět do Antarova sedla, naposled podrbu vlčici na hlavě a opět vyrazíme na cestu. Nějak se zamyslím a tak sebou trochu polekaně škubnu, když se ke mně Atilla nakloní a něco mi zašeptá. Mnohem více jsem ale ohromena jeho otázkou. "A proč bych neměla?" odpovím nevěřícně další otázkou, ale pak mi všechno dojde. Asi se k němu ostatní v životě nechovali moc přívětivě... "Promiňte" hlesnu tiše a otočím se zpátky na cestu. |
| |
| Po pár minutách ještě chvili odpočinku se vyhoupnu do sedla stejně jako Elywen: "Tož poďme, tak do dvo hodin budem u menhiru, tam rozložime tabor a prenocujem nema cenu te cesty hroti»..." a podívám se po ostatních, zvláš» po dívkách se dívám starostlivě... ...párečky...ale proč ne..děti..užívejte si lásku...váš život je krátký..a kdo ví kdo kdy natáhne brka... |
| |
| Pokračujete v cestě dále, jak říkal Ward, cesta trvala déle, než hodinu, dokonce skoro tři a vy konečně spatříte obrovské monolity, které dodávají už tak ponuré atmosféře korunu. Deset obrovských kamenů, barvy nejtemnější noci ponuře stojí uprostřed ničeho. Několik uschlých stromů a stará studna je kousek opodál. Když přijíždíte na místo, cítíte strach, beznaděj, ale také něco, jako naději a vítězství. Vítr zde skoro nefouká, kameny mu z nějakého důvodu zabraňují a tvoří jakousi bariéru, ani písek vás nešlehá do tváře. |
| |
| "Tož dobre, pojďme, zaraz tam sme a najdem tam to, čo potrebujem," dojedu k monolitům a pak opatrně vjedu i mezi ně...a zamířím rovnou k studni a hledám vědro...nebo něco čím bych mohl nabrat vodu. Cestu jsem zastavil dvakrát, zhruba co hodinu, abych napojil poníka a tak už mi moc vody nezbývá..nevadí mi to, voda je pro poníka ne pro mne... ...tož a sme tu...de z treho mista strach, ale už som zažil aj horšie, svatyně hluboko pod horama, alebo v divkych hvozdech...dračí sluje... otřesu se při té vzpomínce a sundám si z tváře šátek... |
| |
| Studna je kupodivu čistá a dokonce i vědro je v pořádku. Ward nabere vody a když ochutná, zjistí, že je opravdu lahodná. Cítí, jako by mu pomalu přibývaly síly, není to nic zázračného, leč cítí se lépe. |
| |
| "Kurňa, ta je ale dobra," zaraduju se a pak okamžitěi s vědrem dojdu k poníkovi a nechám ho pít...poník pije pomalu stejě jako před tím já, ani jeden z nás se nechce popálit krk... "Tož poďte vody je dost a je dobrá," zařvu na ostatní a už si sedám vedle poníka a unaveně mhouřím oči. Když však dojdou ostatní unavení a sesmahlý cestou vypadám už zase zcela fit... ..kto by to bol povedal že mi da cesta takl zabrat... |
| |
| Unaveně seskočím s hřebce a když se mi podlomí nohy, jen tiše zakleju a vyhrabu se z kolen.Pak sundám šotka a poplácám jak hřebce, tak Tirna a každého z nich pochválím. Přijmu od Warda s poděkováním vědro a dám jim pomalu napít, pak šotkovi a ostatním. Mám toho dost....pfů..nikdy jsem nebyla takhle vyčerpaná, omlouvám se. Přespíme tady, musíme počkat na další nápovědu, nevíme co dál. Odstrojím koně a uklidím sedlo, nejdříve ho však pečlivě zkontroluji. Sednu si na zem a vybalím část jídla od hostinského, podělím se s Tirnem a unaveně zavřu oči. |
| |
| Dojedu k monolitům jsem opravdu unavený . Zabalený do pláště tak , že mi vylézají jen oči seskočím z koně . Cítil jsem Boidla za sebou přilepeného a tak když jsem seskočil , svezl se ze sedla taky . Je tady příjemně , jako bychom nebyli ani v poušti ... Vítr tu neskučí , písek nezalézá všude , slunce nepraží . Asi je toto místo opravdu kouzelné.Vezmu si od Warda vědro a a naberu vody . Dám napít mé kobylce a pak se napiju i já a Boidl . přivedu koně k Wardovi a zeptám se ho : Jak dlouho si už nepil vodu s takovou chutí brachu ? |
| |
| "Voda? Čo je to voda," zasměju se a pak vytáhnu měch s pivem... "V noci sa ochladí apak bude aj pivo chladné..už sa nemožem dočkat,ů řeknu a s chutí si zapalím dýmku a pak se pustím do odsedlávání koně. Šátek mu nechám přes nozdry a pořádně jej vyhřeblcuji a znovu zkontroluji podkovy a zbavím se písku. Až je tohle všechno uděláno položím si sedlo na zem alehnu si. pomalu bafčím z dýmky a pojídám sušené maso... sekeru mám stále vedle sebe a užívám si ten klid... |
| |
| Dojedu s Mirian k monolitům jako poslední . opravdu nám toto dalo zabrat . Kdybych věděl do čeho se to tady zvrhne , tak jsem tady nebyl ... Ani se mi nechce mluvit a tak , až je vědro volné , naplním ho a napiju se a pak dám i koni . Nemám náladu na žádné rozhovory , představoval jsem si soutěž poněkud jinak . A s touhle bandou ... Zavedu koně ke stěně jednoho z monolitu a čekám , až ke mně přijde i Mirian . Pak si sednu do písku a zavřu oči ... |
| |
| To je to , co jsi právě vypil . No nevím , nevím , jestli ti po tom nebude špatně a nedostaneš nějakou nemoc ... řeknu mu se smíchem a přisednu si k němu . pak vytáhnu svůj měch s vínem a doplním si měchy s vodou vodou z vědra . Dívám se že už nějak červenáš , už jsi asi něco chytil ... dobírám si ho . |
| |
| "Ajaj...to asi tu blbos» od teba..." odpovím pohotově, "Bo ty si od ni tež taky rudy..." zasměju se vesele... a napiju se z měchu piva.. "Eště par hodina bude se dat pit...tu voud ještě neplń, počkaj do rana,. čerstvá je lapšie..." zamručím s přivřenými víčky... "Jak sa cítíš?" optám se starostlivě...tak trochu otcovsky... |
| |
| Seskočím dolu z koně a ještě jednou pokynu hlavou směrem k El na znak díků. vydám se k místu trošku opodál od ostatních, abych si tam mohl nerušeně sednout. Avšak při cestě mě něco bodne do žeber. Křečivitě se za ně chytnu, ale v mžiku se pustím, aby to ostatní neviděli. Nějak se dopotácím k místu na sezení a padnu na zem. Opřu se a snažím se to ignorovat. Co to u všech stromů bylo?...Děláš jako bys nevěděl....ne, to nemůže být pravda, ne dnes...Ale ano jen se koukni....Ne! Já nemusím poslouchat. Já mám vůli!...To sice ano, ale tomuhle odporovat nemůžeš....Ale přeci, ne musím...ale nemůžeš!...Ne, to ne! Snažím se zavřít oči a usnout, ale nejde to. Tak jen pozoruji zbytek družiny v jejich radostných a bezstarostných rozhovorech. |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro |
| |
| Celou dubu s Atillou mlčíme. Snad jsem o opravdu neurazila napadne mě. Po nekonečně dlouhé, unavné a hlavně nudné jízdě dorazíme k monolitům. Vypadají až děsivě, ale je to skvělé místo pro odpočinek. Nyní už s menším elánem se svezu z Antarova sedla a dopadnu na zem. Atilla seskočí hned po mě a kývne na mě s díky. První se postarám o svá zvířata. Hřebce odsedlám a ještě chvíli povodím okolo, než mu dovolím se napít. Nedočkavě cuká hlavou a kouše do udidla. Potom se s chutí, ale střídmě napije a já vědro ponořím znovu do studně a dám napít i Narmiel. Vrátím se k Antarovi, sundám mu i uzdečku, abych ulevila jeho hubě od udidla a začnu se věnovat jeho zevnějšku. Vyčistím ho tak, že se jeho srst opět leskne, bez známek písku a přejedu ho vlkým hadrem. Pak z vaků vytáhnu deku a přikryji ho s ní. Vyberu přebytečný písek z jeho kopyt a dám mu něco málo k jídlu. Plácnu ho přátelsky po zadku a nechám, a» se jde projít a najít co nejlepší místo, kde přespí. Nemám strach, on by mě neopustil. Pak přijde na řadu Narmiel. Také ji vyčešu a zbavím přebytečného písku, s radostí se s ní pomazlím a dám ji malý kus sušeného masa. "Musíme šetřit princezno" šeptnu a konečně se postavím na nohy. On jde na chvíli provokovat Antara. Seberu sedlo, uzdu a vaky a umístím je k volnému menolitu. Z brašen vytáhnu další úhledně poskládanou deku, trochu jídla a pití a vydám se k Atillovi, který si sám nic nevzal. "Tady, trochu jídla a teplá deka. Jistě už máte hlad" pronesu a podám mu věci. |
| |
| Podívám se na něj s úsměvem a pak řeknu : Zase máš pravdu . Už mě to nebaví .... a jakoby rozmrzele vyliju vodu zpět do džberu . Po očku se po něm dívám a pak se rozesměju . já jsem červený z toho horka , ale ty z nedostatku piva ... |
| |
| Připozdívá se, do vašich unavených rozhovorů zazní šelest křídel a už z dálky uvidíte malého dravce, opět usedne na Cirienino rameno, ta ho úlekem málem schodí na zem, pak mu s omluvou odváže pergamen a přečte ho třesoucím se hlasem. Hledání lásky se mnou končí v plesu. Já nekonečnou podobu svou nesu. Jeden prst tvůj, mohl by mé jméno znát. Na kámen li sáhnu, volnost můžu dát. Tiše vydechne a ravec klidně odletí pryč, nějaký čas jej můžete sledovat na obzoru, pak však zmizí. Začíná se stmívat a ochlazovat, vychází měsíc...je úplněk. |
| |
| Při našem hovoru se snese poštolka a sedne si Cirien na rameno . Ta ji vezme pergamen a přečte ho . Tady je nějaké jezero ? otážu se když slyším zmínku o plesu ... Jak nás ta poštolka vždy najde ... ale vždy» je od kouzelnice ... |
| |
| "aj to je kec, aj me to slunka spalilo..." řeknu a zabalím se do pláště... "Už teho slnka bylo dos», ale včil budem chce» a´t sviti..v noci bude kosa..." a stím se zvednu a všechno ve mně zapraští. Vezmu jednu z dek a přehodím jí poníkovi přes hřbet... Pak se vrátím ke Gangarsovi a uvelebím se vedle něj... "No a za chvilu bude pivo dobre..." zasměju se.. "A vieš čo, až odsaď zmizime tak musime někam kte bude lip..treba do hor...ukol neukol toto je moc...ů snažím se Gangarose povzbudit, ale ani můj hlas nezní přesvědčeně... spíš unaveně... |
| |
| Opět ke mě přijde El a tentokrát mi nabídne něco ksnědku. Vezmu si to a opět srdečně poděkuji. Ze slušnosti, abych ji to alespon trosku oplatil, uvolním místo vedle sebe a pousměji se. Pak sleduji dravce u Cirien. Po pravdě mě to ani nezajímá, mám dost problému se svými bolestmi, které se snažím zakrýt co nejlépe to jde. Pak chvíli pozoruji ptáka jak odlétá, ale místo toho si všimnu jasného měsíce. Ne to ne!...Ale ano, už je to tak dáno!.....já je proklínám, nemůžu...neeeeee A začnu se svírat v křečích, jen si dávám pozor aby to nikdo neviděl, ale pochybuji že se mi to povede... |
| |
| No paráda ... žduchnu loktem do trpaslíků , když vidím přeměnu Atily . Doufám , že nebude problém ... procedím jen mezi zuby , ale vstanu a vytáhnu si zpoza sedla svůj stříbrný dlouhý meč . Pozoruju Atilu co se s ním děje a k čemu to spěje . Meč držím v ruce připraven , kdyby nám chtěl něco udělat . |
| |
| Přisednu si na chvíli k Atillovi a znovu mlčím. Chtěla bych se mu omluvit, ale nevím jak začít... Po chvíli mě z přemýšlení vytrhne poštolka, která opět přiletěla a sedla si Cirien na rameno. Ta přečetla poselství které nesla a já o něm začala přemýšlet. Ucítila jsem pohyb vedle sebe a vzpomněla jsem si, kde to vlastně sedím. otočím se na Atillu s omluvou na rtech, ale tam také zůstane. "Není vám něco? Ale jasně že je, to vidím. Můžu nějak pomoc?" vyhrknu spěšně. |
| |
| "Ale do prdele," zakleju a připravím si sekeru, ne an útok vím že by mi byla k ničemu... Stojím a opírám se oni a přemýšlím... ...zatraceni magove, same také pitomé hádanky nám dávajů... nekonečný....a v plesu, kurńa co s těmi bály majů, ale bo snad jezero, kur·%na, zasrani magove, a co kamenu svobodu da... a kurva prst, co s tem ma společného prstem? Kurňa, palec..nišč, ukazovák...nič, prostřednik, to su same svińarny a nevim čo spolneho to ma s plesom ale bo jezerom..kurňa...Gangarosu stojiš tu a chystáš sa být, branit svoju krasotinku, ako bys mel pred svatbo...kurva! prsteniček..no hej, prsten., kurva nekonečny ak kolobeh života, a ples, tož svatba... kurva Warde si chytry kluk...prsten je to... Pak zase zpozorním a ušklíbnu se na Gangarose: "take chvile miluju skvele sa při nich přemýšla mám hádanku... |
| |
| Moje bolesti jsou stále větší. Už se to nedá vydržet a zatím co se držím při smyslech, jen proclím mezi zuby odpověď na otázku El: Běž ode mě co nejdál to půjde! Rychle! Pak se otočím na ostatní: Stejně tak i vy! Nechci vám ublížit, ale ten měsíc....AAAAAA! Padnu na kolenu uprostřed věty. Nejdříve chvíli oddechuji a pak začnu zarývat prsty do země. V zápětí se ohnu v zádech a mohutně zařvu směrem do nebes. Pak opět svůj pohled směřím k zemi. Je slyšet pouhý praskot kostí a je možno vidět jak se mé tělo postupně zvětšuje. Zvednu hlavu a pohlédnu na oklní lidi zvláštníma, vlčíma očima. Pak se v křečích obrátím na záda a začnu si strhávat oblečení. Poté si nehty začnu zajíždět do kůže a strhávat lidskou kůži. Trhám ji jako smyslů zbavený a po chvíli se pod lidskou kůží objeví černá srst. Nakonec se mi lidský obličej protáhne do psího čumáku plného ostých zubů. teď už jako veliký, lisdký vlk se postavím na nohy a zavrčím na okolí. Otevřu pusu a mohutně zavyju. z pusy mi jen padají sliny. Otáčím se stále dokola a pozoruji postavy okolo sebe, jako bych si vybíral na koho zaútočím jako první... |
| |
| "Kurva!" zanadávám a připravím si sekeru, pak křiknu na ostatní: "Slyšeli ste! Vypadněte...ste mladí...tak zmizte, budu vám krýt záda...." a postavík se mezi družinu a vlka čekajíc zda Ante zaútočí... "Ante, kura, zpamatuj sa, nechcem ti ublížit ani ty mě ne..hej..." mluvím na vlkodlaka a čekám až mě všichni obejdou a zmizí za menhiry... "Koně vemte sebou..." zavrčím... |
| |
| polekaně vykřiknu a postavím se na nohy. První co mě napadne, je rozeběhnout se k Atillovi, pak se však vzpamatuji, doběhnu ke koním a najdu pochodeň, pracně, ale ryhcle ji zapálím a několikrát jí máchnu k blízkosti Anteho. Promiň příteli, ale teď to nejsi ty...bež...utíkej....za to nemůžeš...najdeme tě...slibuji...drž se v kruzích...neuteč daleko...kruhy Ante...kruhy. Snažím se ho zastrašit pochodní. |
| |
| "Cirien neblbni," zanadávám a jdu pomalu k ní.... " takých co si hraju na hrdiny su plné hřbitovy," zamračím se na tebe... ..holka hloupá...to je vlkodlak..sakra vieš čo by to bolo, keby si zomrela...smutek pre nas pre všetky a Arynn jako velitel grupy, to nejni možne a pomni sa děvčica gangarosovi bys teho zurobila??? ptám se sám sebe a pomalu postupuju k Ciri... |
| |
| Antilla mě pošle pryč, nejdříve nechápavě stojím na místě, ale pak mi všechno dojde. Ve chvíli, když se mi na tváři odrazí jasně svítící a nádherně kulatý měsíc. Jsem velice vďěčná, že jste mi to sdělili dříve pomyslím si s úšklebkem a sleduji počínání Cirien. Písknu na Narmiel a ta s mírným vrčením příběhne. "Hlídej ho, ale dej na sebe pozor" přikážu ji a kývnu hlavou směrem k Atillovi. "A ostatní, klid. Není proč se vzrušovat. Běžte rychle chytit koně, přivažte je a pak okamžitě všichni znovu k sobě" prohlásím a zavřu oči. Magie, skrytá uvnitř, se probudí. Pravá ruka mi začne jemně brnět. Střadám energii, soustředím se, nespěchám. Instinktivně vycítím, že jsem připravena, okamžitě otevřu oči a zašeptám zaklínadlo. Účinek kouzla není patrný, vypadá to, jako by se nic nestalo, přesto jsem učinila základní krok k naší ochraně - neviditelný ochranný štít. Ovšem dlouho ho neudržím.Snad uteče, jinak co bude dál, to netuším... |
| |
| Zařvu na všechny okolo s tlamou v popředí. Pak ke mě přiběhne Cirien s pochodní. vyhýbám se těm zkázným plamenům a když vycítím tu pravou chvíli, napřáhnu svou ruku s drápy a uhodím Cirien. Pak opět zyvyji a otočím se opačným směrem než je družina. Rychlím během se rozeběhnu směrem pryč, v dáli je pouze slyšet můj vykot a řev... |
| |
| Když se Atilla rozběhne pryč, povolím ochranný štít. "Běž!" stačím ještě křiknout na Narmiel a ta se za ním vydá. "Dávej na sebe pozor a brzy se vra»" řeknu ztrápeně sama k sobě, protože ona už mě slyšet nemůže, když se skláním k Cirien. "Jsi v pořádku?" řeknu starostlivým hlasem. |
| |
| Ne Warde, mé místo je tady, nenechám tě v tom....měla bych je pak na svědomí a to bych neunesla, víš to moc dobře.. Smutně se usměji při tvrdé trpasličí kletbě, při které by každý elf omdlel hanbou a snažím se Anteho zahnat. Když po mě sekne, okusím se uskočit, vykřiknu a s tichým puff dosednu na zem, držíc si ruku. Neza»al drápy, neteče mi krev, bude to jen pohmožděné...díky bohu Attilo. Nechám ¨Tirna, aby společně s Narmiel následoval vlkodlaka a vyškrábu se na nohy za pomocí Warda. Poděkuji mu a usměji se nad jeho starostí. Jen doufám, že si mé rady vzal k srdci a bude se řídit kruhy...ráno ho musíme najít... Zamumlám a tisknu si ruku, pomalu přejdu ke koním a snažím se je uklidnit. Třpyt i hřebec El jsou klidní, jen pohazují hlavami v tichém nesouhlasu. |
| |
| "Jsi určitě v pořádku?" zopakuji otázku a podívám se na Cirien, která si stále tiskne ruku. Přijdu k ní blíž a pohladím Antara po hlavě. Koně to přestáli velice dobře, pomyslím si. Po chvíli se znovu ozvu: "Nechci, aby to znělo nějal, ehm, ironicky či vyčítavě, ale máte ještě nějaké překvapení, o kterém nevím?" |
| |
| Přikývnu na El otázku ohledně mého stavu. Je mi dobře, byla to jen tvrdá rána a lekla jsem se....je to jen naražené...spíš mám strach o něj. Ach El, myslela jsem si, že víš, že je vlkodlak...tvá vlčice, strach z koní, neklid našich koní...myslela jsem, že to víš.Promiň... Řeknu a provinile skloním hlavu. |
| |
| Když vidím co Cirien chce udělat , vyběhnu rychle k ní . Cirien , néé ... zařvu jen , ale je to pozdě . Spadne po ráně Atilly na zem a ten peláší pryč do pouště . Rychle přiběhnu k ní a s Wardem jí pomáhám na nohy . Větší hloupost tě nemohla napadnout ? Co kdyby tě zabil ? říkám jí s výčitkou a nevím jestli ji mám obejmout ... |
| |
| když uvidím Gana a uslyším jeho výkřik, něco ve mě hrkne a až u koní si uvě¨domím, že celou dobu byl se mnou. Pak se slzami v očích, bez zaváhání mu vklouznu do náruče a rozpláču se. Gane, já to měla vědět, měla jsem to vědět a dávat věčí pozor...mohl nás všechny zabít...já bych si to nikdy neodpustila... |
| |
| Ne, promiň, nemyslela jsem to tak" omluvím se spěšně. "Napadlo mě to" připustím: "Ale vlkodlaci nejsou v dnešní době moc oblíbenými společníky. A i oni sami tráví většinu času daleko od lidí, kterých se bojí. Ta druhá skupina se přibližuje jen v období krmení. No, prostě jsem si myslela, že je to hloupost, která opět napadla mou bujnou fan..." dál už ovšem nedokončím. Bylo jasně vidět, jak to Cirien mrzí. Všechno, co se stalo. Tiše se odvrátím a nechám je o samotě. Tlumeně k sobě přivolám Antara, který si lehne a já se o něj opřu a láskyplně ho drbu na chřípí. "To jsem tomu zase dala, co?" zeptám se ho. |
| |
| Unavený,vyprahlý a sotva stojící na nohou se doplahočím k nejbližšímu z kamenů, přijmu nabízené vědro a napiju se. Nějaký čas jen tiše poslouchám rozhovory ostatních, občas ke mě přijde Tirno a tak jej pohladím, nebo poplácám po husté srsti. Taky ti to dalo zabrat, co, kamaráde?Už aby jsme našli toho... ...přeruší mě přílet poštolky, vyprsknu smíchy, když se pták posadí Ciri na rameno a ta jej skoro shodí na zem. Pak přečte hádanku a já se potměšile usměji. Už to s těma hádankama a básničkama přeháněj....to tam nemají něco pro normální mozek? Asi ne.... A pak vyjde měsíc....úplněk.... Úplněk, ale to přece.... Pozdě, Atilla už se začal měnit a stal se z něj vlkodlak, zvíře... Poslechnu vyděšeně trpaslíka a rozběhnu se dál od něj, do blízkosti vzpínajících se koní a schovám se k Antarovi a Třpytu...ti dva se snaží zůstat klidní. Tohle nám ještě chybělo....a» nikomu neublíží....musím... Připravím si svou prakovku a zarazím se....vlkodlak prchá, Ciri se s bolestí ve tváři zvedá ze země, pomáhá jí trpaslík a El...Gangaros vykřikne a rozběhne se za ní. To jsem si taky mohl myslet.... Až se vše uklidní, jsem ještě víc unavený, než jsem byl. Tiše se složím k jednomu z kamenů a usnu. |
| |
| To je dobrý ... utěšuju Cirien , ale příště takhle nesmíš jednat . To bylo zkratkovité , byl tu Thiruw , Jenny ,já i ostatní . A ty vyrazíš proti němu s loučí ... Pak ji pevně přivinu a je mi jedno co si kdo myslí . Po chvíli se podívám po ostatních . Každý myslí na něco jiného , ale většina se dívá po nás . Prolomím ticho co panuje a řeknu : Je noc a my si potřebujeme odpočinout . Musíme si rozdělit hlídky . Vezmu si první s Wardem , po mě Thiruw a Boidl a pak Jenny s Arynnem . Poslední bude Elywen s Mirian . má někdo nějaké dotazy ? zeptám se rozhodně a hned si odpovím . Pokud ne , tak zalehněte , zítra nás čeká náročný úkol a k tomu ještě Atilla . Nevíme nikdo co udělá ... Teprve teď si uvědomuju , že mluvím rozkazovačným tonem a ani nevím jestli se to ostatním líbí . To mě však momentálně vůbec nezajímá ... Zajdu s Cirien k jejímu koni a uložím ji na přikrývku a políbím ji . hezky se vyspi , miláčku ... řeknu ji , vezmu si stříbrný meč a jdu k Wardovi . |
| |
| Nechám se Ganem odvést ako loutka k přikrývce, uloží mě a políbí. Mlčky se na něj přes závoj slz usměji a zamumlám Gane, vezmu si taky hlídku, nechci se ulívat, nic mi není...vezmu si ji s Jinnym, bude rád, potom mě vzbuďte, prosím.... Zamračím se a podívám se mlčky na ostatní, pak jen tiše dodám, jakoby do prázdna: Gane....děkuji... Položím se zpátky na pokrývku a za pár minut usnu. |
| |
| Hostinec Spokojeně stojím u stolu a dojídám svoji snídani. Přitom těkám pohledem po všech členech naší výpravy. Zatím to jde...ale někdo mi tady chybí...pan Vlk...a Jinny...ale snad se nic nestalo. I když co já vím...ale mám takový pocit že to stejně velice brzy zjistím... přemítám u stolu když vejde Atilla. Pokynu mu hlavou na pozdrav, ale už z něho nespustím pohled. |Stále mu nevěřím. Co ti brání aby jsi ho zabil? ozve se mi zase Walter v hlavě. Mlč...zatím neudělal nic za co bych ho mohl zabít... Muhehe od kdy potřebuješ důvod k zabíjení? Nemůžu zabít bez důvodu! Je pořád z části člověk! okřiknu hlas a on náhle ztichne. Během mého rozhovoru s Hlasem do hostince vejde další žena s vlkem.Vlčicí. Krátce si ji podezřívavě prohlédnu, ale nakonec usoudím že to bude další člověk a tak ji nechám být a svůj pohled opět upřu na Atillu. Když konečně opět vyjedeme na cestu nepamatuji se jak jsme vyšli z hospody ani co se tam dělo dál od příchodu neznámé. Připravím koně a upevním na něho svoje a Jennyny věci. Sám se vyhoupnu do sedla a nechám Jenn nasednout za sebe. Vyčkávám na Cirienin povel k odchodu a když ten povel konečně dostanu pobídnu svého koně aby jel dál. Celou cestu se držím kousek v zadu nespouštějíc Atillu z dohledu. Až když zastavíme na noc nechám vlka bez dohledu vyrazím připravit nocleh pro sebe a Jenny. Ze sedla sundám deku a velký batoh. Deku rozložím na zemi pod nejbližším stromem a z batohu vyndám nějaké jídlo k večeři. Pomalu rozbalím do papíru zabalený kus masa a pustím se do jídla ,když v tom uslyším řev. Ten řev mi připadá povědomí. Zní to jako když se lidé mění ve vlkodlaky. Ale to není… Napadne mě myšlenka, ale než ji dokončím podívám se na oblohu. A sakra…měsíc…úplněk… ¨ Zařvu v duchu a vyrazím s taseným stříbrným mečem ke křiku. Než tam ovšem doběhnu Atilla je už pryč. “Stalo se někomu něco?“ Zeptám se rychle s provinilým výrazem ve tváři. Když nikdo nic neříká odeberu se zase kousek zpět od Gangy si ještě vyslechnu rozdělení hlídek. Neprotestuji jenom mu přikývnu na souhlas a pak se vrátím zpět k Jenny. “Atilla se proměnil do své vlčí podoby ,ale nikomu se nic nestalo. Zatím. Taky bych ti měl říci že dnes máš hlídku s princem tak na něho dávej pozor.“ Odpovím ve stručnosti na její tázavý výraz a znovu usednu ke zbytku své večeře. Když dojím ač nerad ,ale půjdu spát. Můj spánek není vůbec klidný a bezstarostný. Stále mi leze do mysli Atilla. Bylo by pro tebe lepší kdybys ses vrátil až ráno ,ale osobně ocením když se vrátíš až budu na hlídce… S touto myšlenkou se ponořím do říše snů ze které mě má probudit Ganga až budu mít hlídku… |
| |
| Družina si šla lehnout a všichni vyčerpáním brzy usli. Oheň tiše prská do noci a plamínky osvětlují okolím. Sedím stranou ohně se sekrou vedle ruky tak aby mě oheň nesvítil do očí a neslepoval mě... Jsem zamlklý a přemýšlím... ..jsi starý, příliš sdtarý, měl jsi tam přiskočit a chránit Cirien, je to hloupá holka,mladá a nezkušená...do prdele a přišel jsem pozdě! zanadávám si pro sebe, odplivnu si, nacpu si dýmku a pokuřuju... pak sáhnu po měchu nyní již skvěle vychlazeného piva a napiju se... ...mohla umřít a co by se dělo pak??? Když si ke měn přisedne Gangaros povídám mu: "Mosíme jí víc hlída», je příliš nezodpovědná...mohla zomret...." vzdychnua znovu si přihnu... "Vieš eště než sa to všetko stalo som premyšlal, pamatuj si Gangarosu, odpověďou na tu hadanku je Prsten, keby som zomrel dnešnej noci, bo starej kozel vie, čo se može stat, čo napadne Atilu, a jak se vše vyvrbí tak a» teho niekdo vie, neztracajte čas, ta posledna veta s tím osvobozovaniem z kamena je asi navod, nebo nevim co, ak ho máš použi»..." řeknu chraplivě, postavím se, nechám gangarose sedět a jdu na obhlídku... |
| |
| Sleduji Warda jak odchází . Na to jak je starý z ně vyzařuje klid a pohoda, že jsem si to nevšiml spíš ... Po zbytek hlídky se nic neděje . Sem tam zahouká nějaký pták , který sem do pouště zabloudil a přiletěl si tak pro smrt a pak je slyšet ještě vytí . Asi Atilla ... Monolity vrhají stíny , kterých by se člověk normálně bál , ale teď po tom všem mi hrůzostrašně nepřipadají . Warde , zavolám na trpaslíka , jdu vzbudit Boidla a Thiruwa . Myslím , že je čas na vystřídání . Jdu k těm dvoum a zatřesu s nima a vzbudím . Vstávejte a přeberte si to od nás ... řeknu jim a počkám , až se postaví na nohy a rozkoukají . Pak jdu ke svému místu , kde spí Cirien a uložím se vedle ní . Svou ruku položím na její a spokojeně usnu ... |
| |
| Prostřídali jste se na hlídkách všichni, začíná svítat. Noc byla celkem klidná, až na občasné vzdálené zavytí. Atilla se do tábora nevrátil. Slunce pomalu stoupá na obzor, probouzíte se do nového dne. První teplé paprsky vam olizují tvář, vy to však uvítáte, v noci byla obrovská zima. Je čas najít Atillu a zamyslet se nad hádankou... |
| |
| Zdá se mi nějaký šaptný sen. Něco o tom nže se Atilla vrátil v noci kdy jsem už spal a někoho pokousal když v tom ucítím něco podivného. Táhne mě to ze říše snů. Instinktivně šáhnu po meči a chci se ohnat po tom kdo se mě snaží vzbudit. Zarazím se ovšem když si konečně uvědomím komu patří ten hlas. Ganga... nechám meč v klidu sklesnout do trávy a otevřu oči a ujistím se že je to opravdu on. "Teda máš štěstí že promluvil..." řeknu po chvilce. Hned na to se otočím k Jenny jestli ještě spí nebo jestli jsem ji nevzbudil. Spi...já tě pak probudím... Postavím se na nohy a rozhlédnu se po okolí a pak zpět ke Gangovi. "Stalo se v noci něco co by stálo za zmínku?" zeptám se ho ještě. Stále jsem trochu ospalý. |
| |
| Spokojeně a klidně usnu opřená o svého hřebce a z příjemného snu mě proberou čísi ruce, jak se mnou prudce zatřepou. Zatraceně, Proč. Zdál se mi tak hezký sen, zdálo se mi o... No, to je jedno vzpamatuji se konečně a otevřu oči. Spatřím však jen odcházející postavu. Vyškrábu se na nohy a sednu si na ležícího Antara, který se se mnou zvedne. Jednou spolu obejdeme celý náš malý tábor a vrátíme se k "svému" megalitu. Takhle to opakujeme asi každých 10 minut až do té doby než začne svítat. Zbytek družiny se postupně probudí. Sedím opřená o megalit, kolena přitažená k hlavě a objatá rukama. Tiše přemýšlím a sleduji okolí než ke mně dojde Antares a jemně do mě žduchne. Obejmu jeho hlavu a dám mu pusu na čelo. Vstanu a jdu s ním trochu dál od monolit a začnu si s ním hrát, dokud ještě není tak horko. Moc ho neunavím, ale tohle mu opravdu moc chybí. Skáče jako hříbě až písek létá všude okolo. "Jen doufám, že nám neutečou než ty si vynahraješ" řeknu se smíchem k hřebci, když uhýbám před jeho kopyty. |
| |
| Probouzí mě zima . Otevírám oči a vidím , že slunce už svítí , ale přes kameny ještě ne na nás . Ležím stulený k Cirien , musel jsem se k ní instiktivně v noci přitulit . Objímám ji rukou kolem pasu . takže teď už to všichni ví , jenom slepý by si tiho nevšiml , jen jestli to dají najevo . Uvidíme , ale ... ono stejně by se to muselo provalit . Proběhne mi hlavou . Pomalu se vysmekávám z objetí tak , abych Cirien neprobudil .Posadím se a protahuju se . pak se dívám po ostatních ... Ward i Boidl ještě spí ... Postavím se a protáhnu a nechám na sebe působit sluneční paprsky . Aaaa , krásné teplo ... teď ano , za hodinu už ho budem proklínat ... Jdu ke koni a vytáhnu si měch s vodou a zhluboka se napiju a pak se napiju i trochu vína , dokud to není teplé ... Pak si sednu a pozoruju spící Cirien ,... |
| |
| Utíkám pustinou směrem od tábora a směrem daleko od lidí. Zírám na svět vlčíma očima, vše mám jakoby zbarvené do dvou barev, černé a bílé...až možná šedé. Tlapy se mio zabořují do písku ale já se neunavuji. Těžce vydechuji a sliny mi padají do horkého písku. Okolo mě pobýhají dva vlci, na které se niní otočím a s otevřenou tlamou odhalující všechny tesáky na ně zařvu. Ti stáhnou ocasy a zakňučí. Ale sledovat mě nepřestávají. Mám nutkání je chytit do svých pařátu a prokousnout jim hrdlo, ale nemůžu. Jsou mým druhem, a ....a.....a.......sou mých přátel. Běžím dál, nevím kam. Du pouze podle instinktu predátora. Pak se můj krok zpomalí a já se ztiším. Opodál uvidím jakéhosi opuštěného koně. V hlavě slyším pouhou prosbu, možná i příkaz: Hlad! Hlad! Zabít! Zabít! Velice rychlím během zamířím ke zvířeti. bez jakýchkoliv okolků mu strhnu rukami vaz a pak mu prokousnu hrdlo. Pasu se na jeho mase jako dravec mající veliký hlad. Až zbydou pouhé okousané kosti, hlásek v hlavě neustává... Chci víc! Musím mít víc! A vlkodlak vyráží na další lov... |
| |
| Ucítím na tváři první paprsky teplého slunce a usměji se. S námahou otevřu oči a zamrkám. První, co uvidím, je Gan...můj obličej se rozzáří úsměvem. Dobré ráno lásko....vyspal ses dobře? Ten včerejšek mě moc mrzí, neměla jsem jednat tak unáhleně, ale měla jsem strach...o tebe, o všechny...pořád ho mám.. Posadím se a pohlédnu mu do očí, ztrápeně se usměji a zamumlám: Měli by jsme Vlka najít, a» už včera udělal cokoliv, neudělal to schválně. Musíme ho najít... Podívám se na svou ruku, je pokrytá modřinami a pěkně nateklá. Raději přes sebe přehodím pláš» a skryji tak zranění. Nemusím jim ještě přidělávat starosti, nic to není a Antemu by to jen přitížilo...byla to přece má hloupost... |
| |
| Atillovu přeměnu jsem moc nevnímal , protože jsem byl unavený a než jsem se rozkoukal bylo po všem a vlkodlak byl v trapu . Jen jsem pak řekl Mirian : Vidíš já to věděl ... ty se s ním vybavuješ a on by nás tady všechny sežral ... není radno takovým osobám věřit , já to říkám , Cirien je hloupá ,když bere tohle sebou , tsss ... Pak si vyslechnu Gangarosovo rozdělení hlídek a chci protestovat , že ji chci s Mirian . Pak však rezignuju a jen mávnu rukou . Jdu silehnout k Mirian a hned usnu. Probudí mě trpaslík , který mi říká že mám hlídku . Vůbec se mi nechce , ale vstanu ... Napiju se vína a udělám si dvě rychlé obchůzky kolem monolitu abych se pořádně vzbudil . je noc a z rozpálené pouště se stala studená pláň . Je mi zima . Přehodím si přes sebe přikrývku a sleduju okolí . Všimnu si Gangarose a Cirien ... Podívejme se , naše vévodkyně má novou lásku ... taková nicka , pán z nemanic , jsem zvědav jak dlouho ji to vydrží , za chvíli se ho nabaží ... co ji ten může dát ... Nad ránem jdu vzbudit Mirian . Lehce ji políbím a zašeptám : lásko , máš hlídku vstávej ... , dám ji ještě jednu pusu , počkám až vstane a lehnu si na její místo a usnu zase trhaným spánkem . |
| |
| Celou noc nespím, třesu se zimou a strachem, sám, daleko od ostatních, se slzami v očích. Proč mě berou takhle, jako zloděje...jako dítě, rozverné dítě, bez emocí, lásek smutku? Jsem šotek, ale jsem taky člověk...mám city. Tak proč mi každý při prvním pohledu na mě nastavuje záda a pevně tiskne své váčky? Proč? Posadím se a strnule se snažím promnout si svaly na rukou, příliš to nepomáhá a tak se zvednu. Někdo je na hlídce, v té tmě ho nepoznávám. Tiše se vplížím ke koním a všimnu si odpočívajícího hřebce Cirien...pohledím ho po nozdrách a něco mu zašeptám do ucha. K mému překvapení poklekne v kolenou a lehne si, já se k němu přitulím a vnímám jeho teplo. Jen zvířata mi věří....neproklínají mě... Usnu, vystrašený a plný rozporů. Ráno ucítím Třpytův čenich na svém obličeji a vyprsknu smíchy. Dobré ráno krasavče....dobré ráno... Vyskočím na nohy, počkám až se hřebec postaví a poplácám ho po plecích. Děkuji.... Pad odhopsám ke studni, naberu vědro vody a napojím všechny koně. |
| |
| Dobré ráno Ciri , řeknu se sladkým úsměvem . Pak se ale zamračíma k Atillovi řeknu : Já bych ho nehledal . Pokud bude chtít najde si nás sám a» už v dobrém či špatném úmyslu . Nevím jestli to byla chyba vzít ho sebou , ale to už je teď jedno . Utnu můj proslov, protože vidím, že si Ciri schovává ruku do pláště. Přes její protest ji vytáhnu na světlo a vidím , že je nateklá a modrá . Proč něco neřekneš , řeknu vyčítavě a jdu ke koni , kde ze sedlové brašny vytáhnu byliny , které pomohli už jednorožci , když rodila mládě ... Přiložím je na ránu a zavážu kusem obvazu , co vytáhnu z brašny ... |
| |
| "Antare, já už nemůžu" hlesnu, když se snažím popadnout dech a opřu se o hřebce. Podrbu ho na kohoutku a potom ho obejmu kolem krku. "Příteli" zašeptám a uvědomím si, jak hrozně mi chybí Narmiel, Chybí mi. Mí jediní dva přátelé. Jsem mezi tolika lidmi a stejně zůstávám se svými zvířaty. Nikdo jiný si mě nevšímá, proč taky? Přidala jsem se a jsem...nepotřebná. Jediný, kdo tady se mnou mluví a snad mě i bere jako člena skupiny, je Cirien. Výjímečná to žena. Zbytek téměř ani nepostřehl mou přítomnost, no, co se dá dělat. Třeba, třeba později... zadoufám. Otočím se na skupinku a uvidím je vesměs sedět v párech, jediný, kdo se cítí zřejmě stejně jako já je Jinny. Proto k němu i s Antarem dojdu a zeptám se: "Dal bys napít i mému hřebci? Prosím" Dodám a usměji se. |
| |
| Ty nechápeš jak , po dnešní noci a včerejším večeru se jim není co divit , řeknu s úsměvem . Ale asi je to tak lepší . Běž sama , já tady něco sním a připravím i tobě něco na zub ... odpovím na otázku o koních . Vytáhnu se sedlové brašny plátky masa , chlebové placky a měchy s vínem a vodou . Zároveň jeden měch z vědra naplním , ostatní později ... |
| |
| Provinile se na Gana podívám a zamračím se. Nic to ne.... .On však vyskočí na nohy, zamíří ke koním a ruku mi ošetří. ...není...děkuju...měli bychom na něj aspoń počkat, nemyslíš? Když mi obváže ruku, usměji se a políbím ho na tvář. Usměji se a zamumlám: Stejně už to všichni ví...jenom nechápu jak...no to je jedno...nemusíme nic skrývat... Řeknu a vyskočím na nohy. Půjdu se podívat na koně, půjde š se mnou? |
| |
| Ráno se probudím s prvními slunečními paprsky. Na první pohled je na mě vydět že jsem se moc nevyspal. ten vlk mě štve... ulevím si a pomalu vstanu. "Jen ještě chvilku spi..." pošeptám Jenny spící kousek vedle mne. "Jak jste se vyspaly? Nevrátil se Atilla?" začnu se hned vyptávat. |
| |
| Vstávám ... Mirian vedle mě už sedí a pojídá něco ze své brašny . Vyskočím na nohy a jdu ke svému vaku . Veznu si z něj měch s vínem a jídlo ... Sednu si k Mirian a dám se taky s chutí do jedení . pak slyším Thiruwa jak se ptá na vlkodlaka . Jsme tady všichni a celí , tak se asi nevrátil ... a já doufám že se už nevrátí ... odpovím mu a jím dále . |
| |
| Radostně poskočím, když uslyším El, jak na mě promluví. Samozřejmě vlčí paní, moc rád. Jsi smutná, proč? Nebo se mi to snad jen zdá? Dám napít tvému hřebci, na moment odběhnu, abych nabral čistou vodu a vrátím se zpátky, usmívám se. Tady máš......proč jsi smutná vlčí paní? Co tě trápí? Nelíbí se ti s nám snad? |
| |
| Tiše snídáte, bavíte se o Atillovi. Nikdo z vás neslyší dusot akdyž ho uslyšíte, je už příliš pozdě. Do ,,tábora,, vjede muž. Jeho zvíře, bílý velbloud nepokojeně pohodí hlavou a prskne po nejbližším z vás. Muž si vás prohlíží se zájmem, ostřížím pohledem přejíždí každého z vás. Není sám, za jeho zády sedí malý človíček, hobit. Muž vypadá asi takto: Je vyššího vzrůstu a atleticke postavy.Nosi dlouhou modrou kapi s lemem bilym. Jeho vlasy, vlajici ve vetru, majici ryze hnedou barvu dokresluji jeho jiz tak velmi pekny vzhled. Pod kapi nachazi se tunika zakryvajici krk a usta, cimz zabranuje sledovat jeho mluvu. Tunika a kape jsou spjaty zlatou preskou znacicim slunce na nebesich. Pod tunikou se rysuje peclive udrzovany kyris, kryjici telo pred zranenim. Kalhoty, celocerne, dotvarejici celkovy vzhled jsou velmi pevne, avsak ani presto nebrani v sebemensim si slozitejsim pohybu. Muž jemně skloní hlavu k pozdravu, stejně tak malý hobit, usmívají cí se na celé kolo. |
| |
| Když dojede muž, celý rozespalý ještě bez košile jen v prošívanici vyskočím na nohy a v rukou se mi jako zázrakem objeví obouručka. Pak do ticha nastalého zjevením muže zavrčím: "Kdo ste aco tu kurňa chcete?" spalo se mi poměrně dobře a už nějakou dobu jsem přemýšlel a rozmýšlel...sezavřenýma očima:-) ..příliš pozdě..dříve bych jej slyšel na sto kroků... a nemám nai kroužky... Odplivnu si na zem a čekám... |
| |
 | Saltem dozadu seskočím z velblouda(jsem asi 130cm vysoký hobit s kápí, dlouhými vlasy a šedo-zelenýma o očima a zbroj), podívám se na ostatní TAk to je teda parta tak tak to držím abych nevyprsknul smíchy, ihned potom pomohu svému pánovi z VEL-blouda :D, jakmile už je dole chytím blouda a sundám z něj náhrašku sedla, a chvíli se s ním projdu poté přijdu k vědru a řeknu Můžu si to pučit? poté chytnu vědro naliju do něj čisté vody a dám ho bloudovi, pak si naberu do dlaní a napiji se, potom se opět otočím k ostatním a řeknu Jsem sonny |
| |
| Kontroluji zrovna koně a děkovně se usměji na El a Jinnyho, které už to napadlo dříve. Přivítám se se svým hřebcem, pohladím ho po chřípí a vtisknu mu polibek na sametové nazdry. zarazím se v půli pohybu, když si všimnu cizinců. Přímo mě uchvátí ladný skok malého hobita a zadívám se na skrytou tvář muže. Kdo jsou? Co tady dělají? Když hobit napojí velblouda a představí se, pokrčím rameny a udělám, co mi slušnost nakazuje. Jmenuji se Cirien, Sony...a smím-li se zeptat, co tady děláte? Zkoumavě se na oba zadívám.... |
| |
| Automaticky se postavím po bok Cirien a všimnu si, že Gangaros učiní to samé. Zbraň mm v photovosti a Gangarosův meč rovněž zčásti opustil pochvu... vyčkávavě hledíme a chráníme Cirien... ..další cizáci, další, kteří se chtějí přidat..co tady dělají tady u monolitů den cesty v poušti??? |
| |
| Ráno se probudím chvilku po východu slunce. Protáhnu se a pomalu se začnu soukat z pod deky. Pak se trochu obléknu a konečně se postavím na nohy. "Dobré ráno" pozdravím když spatřím ostatní jak již snídají. Pozdě si až všimnu přijíždějícího cizince. Jen na něho zůstanu chvilku zírat, než se rozhodnu něco říci. "Zdravím cizinče." pozdravím ho a pokynu mu rukou. |
| |
| Tech:Musíme počkat, až přijde Forras, omlouvám se, ale nějak se vypařil :( |
| |
| Když vidím přijíždějící osoby na velbloudu ,jen se vztyčím a vytáhnu meč bastard zpoza sedla koně a postavím se po bok Cirien spolu s Wardem. Nic neříkám a bedlivě nově příchozí pozoruji . Nechápu jak může někdo jen tak pozdravit cizího člověka , tady v poušti . Musíme být obezřetní . copak si všichni myslí , že každého koho potkáme bude přátelský a dobrý . To vypadá , že znají málo svět . jen ward měl odvahu se zeptat co tu chcou , tady v poušti , kde nic není ... nelíbí se mi to . Stojím a můj pohled není nijak přátelský . Svírám meč a čekám co příchozí řeknou ... |
| |
| Při příjezdu velblouda s dvěmi osobami jsem mírně překvapen . Nikdo je neslyšel , asi jsme trošku otupeni ... Vztyčím se a sáhnu po meči . Stojím však jen tak , asi dest sáhů od přichozivších osob . Nestojí mi za to abych se na cokoliv zeptal , pouze je pozoruji . Mirian stojí vedle mě . |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
 | soukromá zpráva od Forras pro Jmenuji se Forras. Od doby co si me poznal, jsem nepromluvil, evidentne nebylo tema vhodne, nebo proste jen chut. Vis ze u sebe nemam zadnou viditelnou zbran. |
| |
| Jednoduse seskocim z velblouda a dojdu k Cirien. "Jsou jen dve moznosti proc by clovek putoval touto pustinou. Prvni je ta ze se chce nechat zabit a druha ze ho pohani urcity cil. Podle meho jste zde z druheho duvodu. A vzhledem k tomu ze tento duvod je i mym duvodem, dovolte mi pridat se k vam." Hlas je dokonale melodicky, bez pokvrnky a bez jedineho podtonu zla. Viditelne u sebe nemam zadnou zbran, ani nic co by vas mohlo ohrozit. |
| |
| "To je dobře." odpovím Arynnovi. Chystám se ,ale ještě něco dodat ,když v tom spatřím příjíždějící cizince. Kdo to zase je... Prohlídnu si letmo cizince a zastavím se pohledem u toho co míří ke Ciri. Kam si myslí že jde... "Co jste cizinci?" zeptám se nedůvěřivě s jednou rukou na jílci měče. |
| |
| "tož kurva teho by mohl povedat každej, čo tu chcete?" tvářímse velmi, ale velmi netrpělivě a nevrle... ...s takovou tu mame za chvilu armadu...kurňa viem, že viec hlav viec vi, ale... pokývu hlavou, ruko jsem z topora sekery nespustil... ..estli lenem teto stačí Ciren tož mi ne... |
| |
| Zamračím se na cizince, který zamířil s jistotou ke mně, na tváři se mi usadí nedůvěřivý úsměv. Jsi troufalý pane, ty i tvůj přítel. Kdo jsi, že si troufáš následovat nás až do pouště, takto nás překvapit a ještě se ani nepředstavit. Neříká ti nic slušné vychování, základní kodex každého člověka....pokud tedy člověk jsi. Nerada mluvím s lidmi, kterým nevidím do obličeje a nemohu se mu zpříma zadívat do očí. Máš co skrývat? Jestli ano, odejdi...jestli ne...povídej, proč chceš k nám... Ruce si založím na prsa a nepřívětivě si muže prohlížím.... |
| |
| "Zajiste zaklady chovani, neco nac v pousti narazi clovek malokdy. Jmenuji se Forras a jsem clovek. A rekneme ze radsi skryvam svou tvar, je to lepsi pro ostatni. Ja sem s tim smiren, ale lide by mohli nahlizet na mne jako na neco jineho. Ale pokud vam to udela radost." Shodim kapi a na tvar mou dopadne svetlo slunecnich paprsku. Je to vsak tvar cloveka? Nebo samotne stelesneni andelske krasy vstoupilo na tento svet. Ano tezko se tomu usuzuje, ale pohled do jeho tvare vryva se hluboko do dusi lidi jenz mohou nahlednout. Copak muze byt clovek zly s takovouto tvari, nejednomu by mohla vyvstat tato otazka v samotnem podvedomi. Opet si prehodim kapi a pokracuji ve svem dialogu s zenou predemnou: "Pravda jest ze sem vas nesledoval nahodou, mate urcity cil a ja, rekneme ze sem byl poslan abych vas doprovodil. Mate zajiste mnoho zbrani, ale jsou tvorove ktere ani vase nabrousene sekery ci hbite mece nezrani." |
| |
| Stojim vedle Cirien a posloucham co nam ten novy prichozi rika . Kdo mu mohl rici , ze jsme zrovna tady ? Ten maly tady pobiha , asi je jeho sluha nabo co a tenhle tady mluvi v hadankach... Cizince nebo Forrasi , ja bych chtel vedet kdo te poslal . Jak jsi vedel , ze jsme prave zde ? |
| |
| Když vidím zmítat se Warda ve vzteku dám si intelektuálně ruce za záda pod pláš» a nevěřícně zakroutím hlavou potom se opět podívám na všechny okolo a v duchu si řeknu hehe když se můj pán naštve z vás zbydou mastný fleky, a to se možná nebudu muset ani hýbat, ušetřím energii hurá a zasměju se a pak se začnu radovat, ruce mám ale stále za zády |
| |
| Jinny si jako jediný všiml mých pocitů a také jako jediný chtěl vědět, co je zapříčinilo. Ovšem jen pohled na něj, na jeho radost, kterou dával znát, i když sám se cítil jinak nebo jeho bezstarostnost, která měla oklamat a tím odvézt pozornost od jeho problémů, mě rozesmály. "To nic Jinny. Jen se mi zastesklo" trochu zalžu, ale přátelsky se na něj usměji, jestli mi uvěřil, to nevím, ale nic na sobě nedal znát. Antares, až do této chvíle stojící klidně vedle mě, od něj hltavě pil a potom jemně do šotka žduchl, v domnění, že ho vyláká ke hře. Chtěla jsem vyložit hříběcí chování mého hřebce, když jsem zaslechla tichý pohyb a v momentě, když jsem se otočila, vjel do kruhu menhirů nádherný bílý velbloud, nesoucí na zádech muže a hobita. Ostražitě si nás všechny prohlédne a pokyne k pozdravu. Celá skupina ho napjatě sleduje. Pár prvních odvážlivců se odhodlá k pohybu. Ovšem toto přivítání není ani v nejmenším přátelské. To potom mě přijali ještě v pohodě, napadne mě jízlivě a udělám pár kroků blíž, do středu dění. Hobit dorazí ke studni a vezme vědro, aby napojil svého velblouda. Slova se jako první ujme Cirien. Pravý vůdce. Odvážná, nespoutaná, slušně vychovaná, inteligentní. Možná trochu zbrklá, ale nikdo z nás si nemohl přát víc... Zbytek je nedůvěřivý, připraven k boji, kdykoliv. Cizinec dojde k Cirien a začnou spolu rozmlouvat. Pomalu a tiše se přiblížím k nim. Nikdo jiný si mě nevšiml. Poutník si sejme kápi a mě se naskytne pohled do tváře neskutečně přitažlivého muže. Chvíli ho sleduji než si tvář opět zakryje. Působivé. Ovšem co znamená krása? Je pomíjivá, stejně jako vše ostatní. Kdysi jsem si myslela, že moje půvabná tvář mi přinese štěstí a dnes? Dnes vím, jak jsem hloupá. Všichni mí společníci jsou krásné dívky nebo mladí pohlední muže. A pomohla jim krása v něčem? Asi těžko. I když co já můžu vědět, nedovolí mi se k nim přiblížit... Neotevřou se... Už dlouho jsem mlčela, konečně je pravá chvíle, abych i já řekla, co si myslím. A» už to někoho zajímá nebo ne. "Ctihodný pane" ozvu se a dám mu čas, aby v celé skupině našel toho, kdo k němu hovoří. "Prosím, omluv mé..." chtěla jsem použít slovo přátele, ale došlo mi, že bych lhala. Nyní to není to pravé slovo a proto jsem ho rychle nahradila jiným. "...společníky. Nediv se jejich neopatrnosti. Nejsou to ani dva dny, co jsem se k jejich skupině připojila já. Nejsou zvyklí na tolik nových lidí, i přesto, že jim slíbí pomoc. Musíš být trpělivý a dát jim čas to pochopit." Stejně jako já. Snad... jednou mě začnou brát jako kdybych už dlouho byla někým z nich. I když... Celkově nejsou jednotní. Mezi některými vládne nevraživost či, i když se to tak bojím nazvat... nenávist. "Nevím, na kolik si ceníte mého názoru" oslovím celou skupinu: "Ale podle mě by nebylo špatné se posadit a v klidu si o všem promluvit. Oba cizinci přicházejí očividně v míru, i když se můžu plést... A já, nežádám vás abyste odložili své zbraně či svou ostražitost. Jen abyste přijali, ehm, řekněme návštěvu a vyslechli si, co vám přináší. Mě jste také vzali sebou. Mám nést něco, co vám má pomoc a já neruším, co to je. Tihle k vám jdou s jasnou nabídkou. Zkuste si je vyslechnout. To je vše, co jsem k tomu chtěla říct" dokončím a chci se stáhnout zpátky do ústranní, když zachytím tak hlasité a zarputilé myšlenky. Ostražitě přejedu pohledem z hobita na Forrase a zase zpátky. "Pane, buď si hlídej svého sluhu nebo ho nenech myslet. Nejsem jediná, kdo tady umí číst myšlenky. A s tímto přístupem budete oba mrtví dřív než stačíte něco říct" zašeptám, když procházím okolo cizince tak, aby mě slyšel jen on, ale hned v další chvíli mě napadne, že jsem možná opět učinila další ze svých mnoha chyb. Jestli mě někdo slyšel, bude si myslet, že je chci zradit. |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| Klidne posloucham vse co zena rekla. Nedavam najevo zadne emoce, ostatne i kdyby byly, nebylo by mozno poznat nic z vyrazu tvare. Kdyz mi vsak Elywen zacne vyhrozovat odpovim stroze: "Slecno, neni mym sluhou. A prosim nevyhrozujte mi, nejsem tu abych vam ublizil, naopak jsem zde abych pomohl. |
| |
| Zastavím se, otočím a pohlédnu cizinci zpříma do očí. "Promiňte pane, zřejmě jste mě špatně pochopil. Tohle není výhružka. Jsem tu zatím jediná, která je ochotna vás přijmout. Jediná, která je ochotna vám nabídnout přátelství... Omlouvám se, jestli jsem vás nebo vašeho, přítele, nějak urazila. Nebylo to mým záměrem. Ovšem nenechám nikomu z nich ublížit" omluvím se, ale konec omluvy zdůrazním. "A promiňte, že to říkám, ale první začal váš přítel. Když chcete získat přátele, spojence či aspoň společníky, nechodíte za nimi s jasným pocitem nadřazenosti. A rozhodně ho nedáváte najevo, by» jen myšlenkou. Mohli byste se ošklivě zmýlit. Dobře víte, o čem mluvím, že? Slyšel jste to, protože tyhle myšlenky se nedaly přeslechnout" dokončím a pohlédnu na hobita. "Doufám, že vše, co bylo vyloženo jinak než bylo myšleno, je zapomenuto. Abyste viděl, že vše jsem myslela s čistými úmysly, nabízím vám své přátelství, pokud o něj budete stát... Jmenuji se Elywen" znovu přeruším ticho. Upřímně se usměji a nabídnu svou ruku. Doufám, že toho nebudu litovat, ale třeba jsem udělala první krok. A» už v tom, že by ho mohli přijmout ostatní nebo v tom, že bych se konečně necítila tak osaměle... |
| |
| Příště půjdu za dvěře abyste to neslyšeli odseknu a podívám se na všechny a zkoumám kdo by tak asi mohl umět četení myšlenek |
| |
| tak Forras...a je tu za nějakým účelem...docela by mě zajímalo za jakým... chvilku přemítám nad jeho slovy. netvářím se příliž důvěřivě a úpak odhodí svoji kápi. Co to? Člověk s takovou tváří? Zvláštní...ale stejně...nesmím se nechat zmást krásným pozlátkem... Můj pohled se při pohledu do mužovi změní. vypadá přátelštěji ,ale stále nedůvěřivjeji. Pak z nenadání začne mluvit Elywen a její slova mě docela zaujmou. Chytře mluví...ale uvidíme zdali to bude na Ciri mít vliv...osobně bych nebyl proti...takovéhle lidi je lepší mít na své straně... Pomalu přistoupím ke Ciri a těm co jsou u ní. Pohled opět upřu na Cizince Forrase a konečně promluvím. "Mluvil jsi o nějakých tvorech na které naše zbraně neplatí aniž by jsi věděl jaké máme zbraně. Z toho usuzuji že ti tvorové jsou velice nebezpeční a dají se zabít jen velice těžko. Mám pravdu?" zeptám se na jedinou věc, která mě na setkání s cizincem trochu trápí. Ostatní již řekla El a tak to znovu nerozebírám... |
| |
| Na oba příchozí se dívám nedůvěřivě... nevěřím jim a je to an mne vidět... stojím klidně a vyrovnaně... ...je nás dopst, dost na to, abychom se o sebe dokáazli postarat...nějaké cizáky nemáme zapotřebí... tech: pro Sonnyho: klidni se s výrazy:jestli se dusím vzteky tak to napíšu, to že stojím po boku velitele družiny znamená něco úplně jiného... |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| V pátek v 18,00-19,00 bych ráda pokračovala, zatím klidně pište dál..já zareaguji co nejdřív :) |
| |
| soukromá zpráva od Lynf Sekera pro |
| |
| Posloucham Elyven a jak ji slysim , tak ma hodne kuraze . Zadivam se na Forrase nebo jak se jmenuje a zeptam se ho znovu : mohl byste nam rict , kdo vas za nami posila , kdyz nam hcete tak vsemozne pomoct . Jak vam mame verit , kdyz kolem musi byt plno druzin , ktere muzou chtit k nam nasadit zvedy . tohle bychom chteli slyset ... pal se odmlcim a podivam se na hobita , zpet na Forrase a reknu : A tomu vasemu spolecnikovi reknete , at lepe voli myslenky . Treba si moc o vas dvou mysli ... |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Sleduji je jiz peknych par dni, uz od chvile co zabili toho elfa. Jevi se jako nejschopnejsi a zaroven prilis zahledeni do sebe, to by mi mohlo pomoci. Neboj Irulan, zachranim te. Skryt za skalou sleduji rozhovor te jenz rika si Cirien a Fairy. I kdyz bych mohl byt blize, nechci vedet o cem mluvi a stejne prozradil bych se, krok blize a ma pritomnost by varovala jednorozce. Dalsi myslenky, ale pravdive. Pockal sem dokud skupina nevyrazi dal a rozhodl sem se projit hajkem, tak nejak ocekavajice ze nebudu vpusten. Zvlastni. Proc vila jeste neopustila hajek, nebo se snad skryva pred samotnou skupinkou? Jdu tedy pomalym krokem dale s vedomim ze mne jiz jednorozci zaregistrovali, skupina je nastesti pryc, mohli by se zblaznit a napadnout me. Nedojdu ani doprostred kdyz mne zastavi vila. "Je dosti netypicke, potkat zde cloveka, co zde nema co delat." "To by jiste bylo pani, kdybych vsak ja byl tim clovekem." "Dobra povez tedy proc prochazis mistem, jenz tvou pritomnost tezko snasi?" "Proc ptate se na vec, na niz odpoved davno znate? Vite nejlepe ze jsem na ceste za tou jenz rika si Cirien. Nekteri by radi zdrzeli skupinu a sama vite ze jsou tvorove jenz ani kouzla ci zbrane sebelepe ukovane nezrani. Jako treba ten jenz blizi se sem. Odvedte jednorozce a mozna bude lepsi kdyz najdete lepsi misto pro vas hajek, nejsem sto zarucit ze ho dokazi zachovat." "To nesmite, tady nesmite bojovat. At uz je to cokoli. Tezko lze cimkoli nazvat to co se zjevilo a tehdy i samotna vila pochopila proc sem zadal opusteni hajku. Dve cerna konska kopyta, spalujici vse kam doslapla, telo cernejsi nez samotna noc pokryto zilkami pulzijiciho pekelneho ohne. Dve ruce zakoncene dlouhymi drapy a tvar, dali se tomu tedy tak rici vypadala zvlastne, pokud jste ji nikdy nevideli. Tvar demona pripraveneho zabijet a jednorozci byli tvorove jenz stali zato. Kdykoli otevrel hubu plnou ostrych zubu, vypustil neco malo jeho vnitrniho ohne. Oci uprene na stvoreni skoro stejne ciste jako samotni andele. Rohy vystupujici z cela a druhy par paratu s drapy na zadech dokreslovaly uz tak neprijemny vzhled demona. Nizsi demon a na takovemto miste, silna magie ho zde musi drzet. Marne se bude snazit vzdorovat. "Naposledy, odejdete a zvirata vemte sebou, tady uz nezmuzete nic. A nebo zustante a sledujte zkazu co dokazi napachat demoni na zem privedeni." Ale to sem jiz prestal vilu sledovat. Byl cas, pro tohle sem se narodil a nejak podobne mozna i umru. Rozepnu kapi a ta se snese na ramena nyni volne vlajici a na me tvari se odrazi paprsek luny. Naprahnu ruku pred sebe a tam se zacne materializovat orb cisteho svetla. Rychle se premenil v rukojet ze zlata s dvema rubiny, pomalu pres zastitu pripominajici hlavu a kridla fenixe. Samotny ptak fenix povstal ze zastity, aby ze sveho ohne stvoril cepel bilou jako kridla na mych zadech. Mec nevideny a nenapodobitelny, znamy z legend at uz diky jeho charakteristickemu tvaru a pery vystupujicimi z cepele tvoricimi jeji tupou cast, ci snad tim ze se proslycha ze je to zbran samotneho Archandela. At tak ci tak mec znamy jako Excellion opet povstal do boje proti demonum a stvuram nezemskym. Vznesl sem se do vzduchu a zautocil na demona, doufajice ze odvratim pozornost od jednorozcu a vily. Branil se marne, jeho parat upadl na zem jakobych prosekl hrudku masla. Nedivam se dolu, jiz vim co udela s pudou takovy pahyl. Nemel sem stejne cas. Pozornost vemuji demonovi a jeho nove nabyte temne cepeli. Tak uz i tihle, musim si pospisit. Serie rychlych vypadu proti demonovi, testujic jeho schopnosti. Chybi mu obratnost, ma vyhoda. Vyuzivam prostoru co kolem nas je a snazim se nemyslet na znicene prostredi kolem. Kazdy sek ci zastaveni mece meho ci jeho zapricinuje zkazu zeme kolem nas. Nemohu zdrzovat, musim to ukoncit hned. Odskocim od demona a jednou rukou si zameruji demona, podivne L dalo by se rici me prsty na leve ruce sviraji, avsak jen chvili, "Windzard!" pronesu a odrazim se. Jeden sek a demon se puli vedvi vyparujic se pod zasahem cepele. Dokonano jest, demon zmizel a vzal si sebou vse co prinesl na tento svet, az na zniceny hajek. "Je mi to lito, nemam silu nato abych to napravil." a omdlim. Probudim se za nekolik hodin, ci snad den? Slunce pokryva ma kridla a vlasy a dodava mi energii. Vstanu a rozhlednu se, nenachazim nic, ani vilu ani jednorozce. Jedine co vedle mne lezi je maly medailonek. Je cas pokracovat." A pokousim se najit stopu skupiny. |
| |
| Posloucham jeste chvili ruzne pripominky clenu skupiny, ale nevnimam je. Sahnu do vacku u pasu a vtisknu neco Cirien do rukou. Otocim se a odchazim, bez jedineho slova. |
| |
| Se zájmem sleduji reakce ostatních, ale mlčím. Pak, když ke mě přijde Cizinec a do rukou mi vtiskne nějakou věc, zamračím se a překvapením vyjeknu, když rozevřu dlaň a hledím na přívěšek jednorožce. Ruka mi vylétne ke krku, ke stejnému přívěšku....tiše se podívám na Cizince a nechápavě se usměji. Mám ten dojem, že tím to se leccos vysvětluje....odkud znáš Fairy...tohle nedává jen tak.... |
| |
| "Jedeme Sonny, tady je dosti neprivetiva nalada, nestoji o cizince." Pokynu rukou k hobitovi co mi dela poslednich par dni spolecnost. "Odkud? Rekneme ze ji znam z mista, kde kdysi staval Hajek jednorozcu. Ted tam je jiz jen spaleniste." Mezireci odpovim Cirien a chystam velblouda na cestu. |
| |
| Rychle odpojím blouda, dám na něj "sedlo" Forrasovi dám do rukou uzdu opět mu pomůžu hore, vyskočím saltem nahoru na blouda a Nashledanou, doufám že se ještě setkáme a čekám než dá Forras pokyn bloudovi |
| |
| Vyděšeně se zadívám na Cizince a nesouhlasně kývám hlavou... Ale....to...přece...to není možé...proč to říkáš? Co víš o háji jednorožců?...co o něm víš? Hystericky se na něj rozkřičím, slzy mě pálí v očích, pevně svírám rukoje» meče...v očích strach a beznaděj. Přistoupím blíž k Cizinci, zadívám se mu do očí a pevně stisknu rty. Co se tam stalo? Co o tom víš? Řekni mi všechno.....všechno...co je s jednorožci? Co je s ....s Fairy? Jestli jsi jim zkřížil jediný vlásek na hlavě, zabiju tě a slibuji, že budeš trpět.... V očích se mi zaleskne odhodlání, víra v to, co chci udělat... |
| |
| Stale se neotacim, jen klidne odpovidam Cirien: "Staci vedet tolik, ze mi Fairy dala svou duveru, kdyz sem zachranil ji a jednorozce." Kdyz zaslechnu vyhruzku na mou osobu, jen se otocim a dojdu k Cirien tak aby mi mohla videt do oci. V nichz najednou zri neco co by sem normalne nepatrilo, neco nadpozemskeho. Da se rict bozskeho, cire svetlo pronikajici do duse Cirien. Svetlo nahle vystrida temnota, cistsi nez bezmesicna noc. Hluboka propast nedavajici zadnou nadeji, pohlcujic dusi pulelfky predemnou a ukazujic jeji budoucnost v pripade dalsich vyhruzek. "Naposledy. Plana slova, ale nekdo by si je mohl brat vazne. "Sonny vypada to ze nakonec zustaneme." a vse co stalo se pred chvili jako by vlastne ani nebylo. Jako by tady stale stal clovek jehoz jedinou prednosti je zkusenost a vliv. |
| |
| přeci jen vyčkávám u blouda než se ti dva dohodnou jen ho přivážu ale neodstrojuji přijdu vedle forrase toho zatahám za rukáv a řeknu Jsi si tím jistý???No já jen abych to ho neodstrojoval zbytečně vyceněne se usměju |
| |
| Trochu nedůvěřivě se ohlížím po cizincích ,ale nic neříkám. Nehodlám se jich zastávat, ale ani jim nehodlám nijak bránit v přidání se k nám. Mě přeci také vzaly mezi sebe...tak proč ne je... Na celé rozmluvě s cizinci mě zaujme kromě jeho tváře jen zmínka o jednorožcích a Víle. Zase ta víla...Kdo to vlastně je... |
| |
| Pohlédnu muži z ostra do očí a pokusím se s ním navázat telepatií kontakt. Nechci, aby to slyšeli ostatní. Jestli si myslíš, že mě tímto zastašíš, budiž, nechám tě přitom....cítila jsem v tvém sdělení naději, strach, bolest a touhu...svou vlastní touhu po životě....víš to stejně dobře jako já, chtěl jsi to tak, že? Nevím kdo jsi Cizinče, leč nevěřímti....v jistém směru mi naháníš strach....ne, nebojím se přiznat ke strachu, není to slabost...to přiznání je....vykoupení...Pokud ti věřila víla a opravdu ti vděčí za život, dobře...leč nechápu, proč ses vydal za námi....chceš korunu? Ano....ne...nevíš? POkud ano, okamžitě odejdi...nemůžeš ji získat, pokud budeš s námi sám pro sebe....náš úkol je přivést korunu králi....a tvůj? V tomhle ti nevěřím....nenasadil by jsi život kvůli Fairy, kvůli nám....o něco ti jde....o co? Odkašlu si.... A teď, pokud jsi opravdu zachránil Fairy a jednorožcům život.....kde jsou jednorožci teď? Každopádně ti děkuji....za....za jejich záchranu...byla bych ale ráda, aby jsi nám ten příběh řekl....můžeš to pro mě...nás udělat?... |
| |
| "Mohl? A mel bych? Neco by melo zustat nevyrceno." Odpovidam a sleduji obzor za Cirien. |
| |
| Upřeně pohlédnu na Forasse, Cizince a usměji se. Něco? Něco ano, Cizinče...ale pokud chceš, aby ti družina věřila...tak řekni pravdu...vždy... Pokrčím rameny... Myslím, že by jsi nám mohl říci tvůj příběh...alespoň tu část, kterou přisuzuješ největší důležitost. Nemám ráda tajemství, Cizinče...ale každý nějaký máme...já, ty...a všichni ostatní...všichni něco tajíme..Nech si svůj příběh, ale řekni mi, co se stalo s jednorožci? Proč byl zničen háj... |
| |
| Moje těžké kroky se propadají do písku. Ten je horký už na dotek, ale já se snažím bolest ignorovat. Skoro celé tělo už mám spálené, protože jediné co na mě zůstalo je pár cancourů kalhot. Přemýšlím, jestli se proměnit a zkusit běžet, ale snažím se toto schovat jako poslední možnost. Na útržkovité vzpomínky z minulé noci se snažím zapomenout a nevnímat je, ale jde to ztěžka. Byl jsi zrůda. Lovil jsi jako správný predátor....Ne, tohle byla jen náhoda, já to umím ovládnout....Vskutku?...Ano, jen ten Měsíc mi dělá stálé problémy. Možná přece jen byla chyba cestovat s těmi lidmi. Teď si budou jen myslet že jsem odporná stvůra co se nedokáže ovládat.....Tak proč je teď hledáš?....Také pravda, půjdu vstříc své smrti, a» alespoň takhle ulehčím tomuto světu...ne počkej, nemůžeš udělat těm co si to přejí takovou radost....Pravda, pravda. Já jim dokážu že je to dar, a že mi se ovládat dokážeme! Opět se dám do svižnějšího kroku. Postrádám jak vodu, tak jídlo. Opět se ve mě začne ozývat to zvíře. Ale já jdu dál ignorující toto pokušení. Po pár chvílích spatřím skupinku lidí, stojící okolo nějakého muže. Dojde mi, že to asi bude ta družina, ale já se z mého vyschlého hrdla nezmohu na jediné slovo. Pak jen kouknu do áli na lidi, moje nohy se mi podlomí a mé tělo se skácí do horkého písku... Tohle má být konec?....Vypadá to tak, teď je záleží na těch lidech, jak s tebou naloží...Pravda.... Pak se mi zatmí před očima a já padám do hlubokého bezvědomí... |
| |
| "Nemam pribeh co by te zajimal. Od Fairy sem dostal medailon a bylo mi umozneno vas nasledovat. Pokud vsak neverite jejimu usudku... odmlcim se a dodam."Tak potom asi vybrala spatne." |
| |
| Sleduji nerozhodně příjezd těch dvou nových...do jejich rozhovoru se nezapojím. Jen sebou cuknu při zmínce o jednorožcích a hlavně Fairy...pokrčím rameny.... Víla? Šotek jí je ukradený, jsem jí k ničemu...jen loutka...ale tímhle to končí...nejsem ničí loutka...a teď? Trhnu rameny a dvdám se ke koním...Všichni teď jsou zaneprázdněni těma dvěma...a co Atilla? Je to přítel....můj přítel a oni na něj zapomněli...to jsou tak sobečtí...je sice vlkodlak, ale co? Přistoupím ke Ciri a zatahám ji za pláš»....nic...nevšímá si mě... Aby ses pak nedivila, půjčím si koně....jdu hledat vlkodlaka...svého přítele... Trhnu sebou, podívám se znovu ke koním a vyrazím...u Třpytu se zvednu na špičky a řeknu: Ještě pořád mi chceš pomoct? Teď ji potřebuji...lehni si...prosím, tak jako v noci... Radostně vykřiknu, když kůň opravdu poslechne. Vyškrábu se na jeho hřbet, skloním se k jeho hlavě a dodám: Hledej Tirna...hledej přítele...musíme ho najít..... Kůň zatrojčí a pak vyrazí klusem do pouště. Mám co dělat, abych se udržel...ještě jsem si však stačil tvář překrýt tář halenou od Ciri... |
| |
| ¦otek neputuje dlouho, leč cesta je velmi obtížná, i kůň jako Třpyt má co dělat, aby zůstal stát na nohou. A pak uslyší táhlé zavytí vlka, pak další. Volají vás. Hřebec zrychlil a za okamžik přejel další dunu. Šotek uvidí poloahého Atillu, jak lež na zemi, nehýbe se. Kolem něj krouží dva vlci a teď už tiše kńučí, jako by ho oplakávali. Třpyt dorazí až k Vlkovi a čeká se svěšenou hlavou..... |
| |
| Plně zesláblý pohlédnu přes zaslzené očí k další duně. Tohle byl ale blbej nápad....zatraceně blbej nápad.... Uslyším zavytí a trhnu sebou, na tváři se mi objeví nadějný úsměv. Pak ho uvidím a strnu, naděje vyprchá. Pobídnu koně a zastavím ho těsně u Vlka, pak hřebec klesne na kolena a natáhne se přesně před Atillu. Pokleknu k němu a položím mu ruku na krk... Díky bohu....dýchá...Attilo...tak sakra Vlku....co je ti? Vnímáš mě? Jsi v pořádku? Zatraceně, to je ale blbá otázka...není, vždy» to vidím... No tak...Vlku...pomůžu ti na koně a dostanu tě zpátky do tábora.... Vrhnu kradmý pohled na hřebce a zakleji, pak se pokusím dostat Vlka na jeho hřbet, díky bohu, že kůň leží...i tak je to příšerná námaha....zafuním a usadím se na końském hřbetě, Vlka leží natažený přede mnou na sedle...odváži mu hlavu svým šátkém, zavrtám se co nejvíce do plá·ště, písknu na oba vlky a pobídnu koně. Jeď hřebečku...co nejrychleji, ale opatrně...musíme mu pomoct, já nevím jak...nevím jak :... Fňuknu a kopnu koně do slabin... Cest je snad ještě horší, než při cestě na pouš», písek mám všude a pak uvidím monolity a radostně zavísknu. Koně dovedu s obtížemi k družině...jsou stejně překvapeni jako já. Podívám se na ně, zamrkám a zamumlám: Postarejte se o něj... A omdlím... |
| |
| Stojím vedle Cirien a Warda a poslouchám , co nám Forras říká , nebo spíše jen naznačuje ... Nelíbíš se mi cizinče . Řekni víc pokud chceš získat naši důvěru . Takys' mohl ten přívěsek ukrást , nebo spíše tvůj přítel ... pár zlodějů už mezi náma je , koneckonců kvůli jednomu jsem tady i já ... Ve chvilce , co je ticho a každý hledí na toho druhého řeknu cizincům : Nelíbíte se mi . Přijedete sem a jednáte povýšeně . Prohlašuješ , žes zachránil háj jednorožců , ale nechceš říct , co se stalo s jednorožci a vílou . Myslím , že by to hodně osvětlilo situaci . Jak ti máme věřit . stejně tak si mohl ten přívěšek získat jiným způsobem ... odmlčím se ... Pokud však Cirien řekne , že se k nám máte přidat , tak svoji velitelku poslechnu ... |
| |
| Pozoruji už dlouhou chvíly cizince, jejich povýšené chování... Pak se ozve i Gan, při jeho slovech souhlasně pokyvuji hlavou, když domluvý tak promluvím i já Tak, tak cizinci ani mě se nelíbíte, tak si dejte pozor abyste v mé přítomnosti nedělali nekalosti... poklepu při těch slovech na svoji sekyru a pomalu se otočím aodcházím směrem ke Ganovu koni. Otevřu si měch s vodou a trochu se napiju.. Bleeee!!! zkřiví se mi ústa Voda hnusná, ale pořád lepší než nic.. Naláduju si malé množství tabáku do faifky a spokojeně se zahalím do oblaku kouře... |
| |
| Do všeho toho zmatku se do tábora vřítí šotek na zpěněném koni, přes sedlo má přehozeného vlkodlaka. Něco zamumlá, pohlédne na vás a zhroutí se z koně, padne obličejem do písku. |
| |
| Rychle se přiřítím k šotkovi a otáčím ho potom se ho snažím mírným způsobem vzbudit aby to alespoň vypadalo že je nechci zabít a abych tak odčinil svoje myšlenky, pkud se mi šotka nepodaří postavit na nohy, nechám ho odpočívat aby nabral síly, naliji mu vodu do úst aby se napil s tím říkám tu máš, máš štěstí žes přežil uf to bylo vo chlup pomyslím si a pomohu mu na deku |
| |
| vztekle zaprskám a unaveně otevřu oči, když uvidím, kdo se nade mnou sklání, vyprsknu mu všchnu vodu do obličeje a vykřiknu. Ho...ho...hobit...já jsem v pekle....hobit...to snad ne...jdi o de mě satane....ty prašivý pse...ty...hobite... zakončím a vyškrábu se bolestivě na nohy,oči plné písku a nenávisti. Pak se otočím zády k tomu prašivému psovi. |
| |
| Překvapeně pohlédnu na svého hřebce, oba vlkya šot¨kův krkolomný pád...pak zaostřím pohled na vlkodlaka a zakleju. Málem jsme na něj zapomněli...já na něj zapomněla....to snad ne... zakleji ještě jednou, kývnu prosebně na Gana a zamířím k Atillovi. Když mi Gan pomůže dostat ho ze sedla, mlčky ho prohlédnu a mrmlám si pod nos. Blázne...nemohl jsi nás várovat? Mohl jsi tam umřít...chápeš to? Mohl jsi... Zmlknu a prohlédnu jej od hlavy až k patě. Žádné vážné zranění, jen dehydratace a vysílení...snad bude v pořádku...co šotek? Zabublám smíchy, když uvidím jeho reakci na hobita... málem jsem zapomněla...šotci nenávidí hobity...to bude ještě zajímavé.. Přijmu od někoho nabízený měch s vodou a potřu vlkovy rty vodou, najdu ve vaku hojivou mast a potřu mu spálenou pokožku. Pak čekám..... |
| |
| Když se voda dotkne mých rtů, trhnu sebou. Rychle se vymaním z Cirienin rukou a postavím se na nohy. Všechny sleduju a těžce oddychuji. Pak když si konečně uvědomím kde jsem a kdo jsou ti lidé, přesvědčím svou vůli, že není nejmenší důvod se měnit. Narovnám se a pousměji. Chraplavým hlasem pronesu, některá slova z důvodu sucha v krkunejsou rozumět vůbec: Děěěě,....ku...i. M..c díky. Hlav...ě tobě šotku...Zachr.....il si mi ....ivot. Otočím se na šotka a v koutku úst se mi objeví úsměv. Pokloním se mu a pronesu zcela zřetelně: Jsem tvým dlužníkem. Pak se obrátím zpět na Cirien: I to...ě díky. Ale sv....mast si schov...j. má zran....í se zregenerují...Po chli... Pak si sednu a opřu se o monolit těžce oddechující- Tohle tě poznamená...Ano to ano. Stejně jako můj postoj k těmhle lidem....A hlavně k šotkovi...Možná jsi našel přitele...Možná ano....Jen si toho zase moc nenamluv...Neboj.... A čekám na reakce ostatních... |
| |
| K rozepři mezi cizinci a mými společníky se nijak nevyjadřuji. Vyčkávám a snažím se udělat si obrázek o těch dvou což není vůbec snadné. Co si mám o nich jenom myslet...tvrdí něco co nám ale nemohou nebo nechtějí dokázat. Přitom vypadají pomalu na anděly...jenom kdybych v ně věřil. Pak zaslechnu šotka a jeho poznámku o vlkovi. V tu chvíli upřímě doufám že si dělá jenom legraci ,ale když odjede přehodnotím svůj názor. Aspoň si dej pozor...jen doufám že ho nenajdeš... vyprovodím ho myšlenkou. Ale i tuto myšlenku mi zkazí ,když se po docela krátké době přiřítí zpět do tábora s vlkem na koni.Zpozorním. Vypadá jako by měl těžkou noc... s povzdálí pozoruji jeho tělo ležící na zemi. Jeho slova bohužel neslyším. Nebo slyšet nechci. "Tak jsi zase meti námi přítely." pozdravím ho když se otřepe a sedne si. Slovu "přítely" řeknu ovšem velice ironicky. |
| |
| jakmile se šotek probudí a začne se ke mě chovat dost škaredě až útočně leknu se a provedu standartní věc, ruka mi ihned zmizí pod pláš» a tobě se na krku objeví můj meč. Do pytle co jsem to udělal uvědomuji si co jsem právě udělal sundám meč z tvého krku a zasunu ho z5 za záda pak se otočím k šotkovi a řeknu Já.....Já se omlouvám s vyděšeným výrazem ve tváři jakoby mě to překvapilo o ne myslel jsem že jsem se toho zbavvil ...... ne nesmím na to myslet umí číst myšlenky |
| |
| Odskočím co nejdále od hobita a zašklebím se na něj, když šáhne po měči, vykřiknu a vrhnu se k Vlkovi. Jdi ode mě ty posle pekla....jsi hobit a já hobitům nevěřím...jdi pryč....nechci s tebou mluvit.....ale děkuji za, za tvou pomoc...víc díků nečekej... Podívám se na vlka a zamumlám: Tohle přátelé dělají, víš? Podívám se na něj, mrknu a zahlaholím: A tihle cizinci jsou kdo? |
| |
| Thiruowi řeči zcela ignoruji. Vím totiž, že by stačilo už jen málo a neudržel bych se. A on to určitě ví taky. Pak se pousměji na šotka a u srdce mi zaplápolá plamínek spokojenosti. On je vážně můj přítel....Ale prosim tě, buď opatrný...Ano, to budu Nevím Jinny. Vidím je poprvé. Doufal jsem, že mi řekneš ty co jsou zač. A sleduji hobitův každý pohyb abych mohl zakročit pokud by chtěl pokračovat v nějakých nepřátelských akcí vůči Jinnymu. |
| |
| Forrasi prosím tě vezmu si deku řeknu směrem k němu a jdu do batohu pro deku, z tama ji vezmu, sundám si všechnu výzbroj a nechám si pouze kalhoty zabalím se do ní, vyjdu za ochrané pole monolitů tam se posadím do písku, nohy dám do turka, sundám ze sebe deku a zahážu ji pískem a začnu jakoby meditovat. Po chvíli se začne dostavovat první bolest a já se jí snažím nevnímat, to se nemělo stát, ne teď, už nikdy z oka mi skapne kapka slzy, a já stále sedím v tom vařícím písku |
| |
| DNES PROSÍM TAK KOLEM TÉ 19.00 Jinak už mi byla zaslána záloha k SK, pokud má o ni někdo zájem, písněte mi e-mail.... |
| |
| Pozoruju ten zmatek kolem sebe a myslím si , že se nám to pěkně zamotává . Attila , teď ti dva , hájek s jednorožci a vílou , co možná už není ... a k tomu úkol ,který jsme ještě ani nesplnili ... a nálada a důvěra je na bodu mrazu ... Vidím , že Jinny i Attila jsou celkem v pořádku . Jdu tedy k Boidlovi a vezmu si od něj měch s vodou a napiju se ... |
| |
| Podívám se pobaveně na šotka a řeknu: Pokud sis nevšiml dřív, tak přijeli nějaký čas před tvým unáhleným odjezdem, ale i tak ti děkuji za Atillu.... Všimnu si, jak se šotek začervenal a vyprsknu smíchy, rozcuchám mu vlasy a se zájmem sleduji ostatní. Forrasi, od tebe jsem ještě neslyšela, co se stalo s jednorožcemi a vílou...potřebuji to vědět, prosím. Tohle je Jinny, šotek a Atilla, vlk...přátelé. Pokrčím rameny asednu si k jednomu z monolytů. Myslím, že příjezd Cizince nic nezměnil...pořád hledáme jednorožce. Už máme odpověď na otázku, ale chybí nám vědět, co s tím udělat. Nápady? |
| |
| Stále držím ruku v nabídce přátelství, ovšem Forras na ní jen pohlédne a to je vše, co udělá. Po chvíli pochopím a skloním ruku zpátky k tělu. Tak, jak je libo. Já se nikoho doprošovat nemusím. Teoreticky nic z toho není moje záležitost. A jestli s námi nebude cestovat dál, bude to úplně stejné jako doteď. Vzpurně pohodím svými dlouhými vlasy, otočím se k muži zády a písknu. Antares pochopí, přicválá a já mu lehce skočím na hřbet. Jemně ho pobídnu patami a vycválám z kruhu monolitů směrem do pouště. Aspoň na chvíli si provětrat hlavu. Vrátím se, až to vyřeší a budeme moci hned vyrazit. Stejně jim nejsem v ničem potřebná. A i kdyby se něco stalo, poradí si beze mě. Možná i mnohem líp než se mnou, s těmito myšlenkami zaryji křečovitě prsty do Antarovy hřívy. Písek létá vysoko a vše splývá do jednoho žlutého pásu - mé vlasy, srst mého koně i písek jakoby měli stejnou barvu. Je horko, slunce pálí jako o život a já slyším nádechy a výdechy svého hřebce, cítím jeho napínající se svaly pode mnou. A v mojí hlavě není nic, je čistá, bez myšlenek, a» již jakýkoliv. Zpevním svůj sed a mírně se zakloním. Na to, abych ho ovládala, nepotřebuji uzdu, otěže ani sedlo, které zůstalo v táboře. Znám ho už dlouho, znám ho dobře a tak hřebec okamžitě přejde do energického klusu a následně živého kroku. Poplácám ho po zpěněném krku. Nyní se cítit mnohem lépe. Pohlédnu dolů na písek a spatřím stopy, koňské stopy. Nechám Antara chvíli vydechnout a vydám se tím směrem. Po chvíli mě napadne, že vůbec nevím, kde jsem a jak se mám vrátit. Ztratila jsem pojem - o čase, o místě, snad o všem... Stopy mě ale přitahují mnohem víc a tak vše hodím za hlavu a Antara znovu pobídnu do cvalu. Aniž bych si to uvědomila, cválám zpátky k tábořišti. Kousek od něj uslyším radostné zavytí. Ve cvalu obrátím hřebce tím směrem a nevěřícně zašeptám: "Narmiel?" Vlčice se ke mně radostně rozeběhne a mocně vrtí ocasem. Ladně seskočím z Antarova hřbetu a skloním se, abych ji uvítala. Ach Narmiel, tolik jsi mi chyběla. Moje krásná vlčice... Obejmu ji okolo šíje, po chvíli ji pustím, opět vyskočím Antarovi na hřbet a pobídnu ho do cvalu. Narmiel nás vede a ihned po vycválání první duny spatřím kruh monolitů. Do tábořiště se vrátím s o poznání lepší náladou, opět se usmívám a téměř si tvrdím říct, že mám nejlepší náladu ze všech přítomných. Pohledem přejedu všechny přítomné a snažím se odhadnout, co se za tu dobu asi stalo. Z jejich obličejů vyčtu, že asi nic moc. Snad jen to, že se vrátil... Atilla. Jsem ráda, že je v pořádku... Znovu se usměji a zamířím rovnou k Atillovi a Jinnymu, jediným ehm, lidem, kteří by snad měli zájem se mnou spřátelit nebo aspoň během cesty bavit. Předtím, než k nim dojdu, se zastavím u studny, dám napít Antaresovi, Narmiel i Tirnovi se Třpytem, kteří se také dožadovali životadárné tekutiny a dojdu ke svým věcem. Skloním se k sedlu a vytáhnu z jeho brašen nějaké jídlo a konečně dojdu k těm dvěma. "Jsem ráda, že jste v pořádku... oba" dodám, když pohlédnu i na Jinnyho a dojde mi, že se vydal na vlastní pěst do záchranné akce. Skloním se a oběma podám trochu jídla a pití, jistě jsou oba unavení a vysílení cestou. |
| |
| Vděčně přijmu od El jídlo a pití a usměji se na ni. Děkuji ti vlčí paní.... Pak se podívám po osttních, na hobita se zašklebím a zahalekám. Už aspoň víme, co potřebujeme...prsten...ha...ale jaký? A co pak s ním? |
| |
| Vezmu si trocha jídla od El jako Jinny. Moc děkuji. Ani nevíte co to pro mě znamená... Poslední věta byla směrována jak na El, tak i na Jinnyho ale s větou dále nepokračuji. Pak kouknu na hobita sedícího venku na tom horkém písku. Neublíží mu to? Neměli by jsme ho vyndat? |
| |
| "Není zač" usměji se na oba a pozorně poslouchám jejich další otázky. Nejdříve začnu přemýšlet nad tou Jinnyho, ale potom mi ta Atillova přijde v tuto chvíli aktuálnější a tak odpovím na ni. "Měli nebo neměli... To nezáleží na nás. Může to být nějaký jeho rituál, ovšem poprosit ho, aby toho nechal, to můžeme. A měl by to udělat Jinny..." začnu a pohlédnu přitom na šotka. "...protože si myslím, že právě kvůli té neš»astné scénce právě sedí v tom písku. Tím tě ale rozhodně nechci nijak obviňovat, či ti to dávat za vinu, Jinny. Vím, že šotci a hobiti moc velkými přáteli nejsou a nikdy nebyli. A proto, jestli chceš, může tam zajít kdokoli jiný, já, Atilla nebo jestli to zajímá i ostatní, můžou oni." |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro |
| |
| Celý spálený a červený přijdu zpět do chránění monolitu a z kapsy u kalhot vytáhnu prsten a křiknu šotku postřeh, dostal jsem ho od....To je jedno a hodím mu prsten, po té opět odejdu mimo pole zasednu stejným způsobem a čekám snad ho chytil |
| |
| Všichni překvapeně hledíte na hobita a jeho chování, něco hodil šotkovi, ten to zručne chytil a s otevřenou pusou hledí na zlatý kotouček v dlani, zdobený malou rytinou jednorožčí hlavy. S rukou nataženou přistoupí k El, která je nejblíže a prsten ji bezmyšlenkovitě předá, dál nechápavě hledí na hobita. |
| |
| Ohromeně sleduji hobitovo počínání. Jinny zachytí věc, kterou mu Sonny hodil a přistoupí s ní ke mě. Napřáhne ruku a podívá se mi do očí. Mlčky nastavím dlaň a na ní mi přistane lehká věc, kterou šotek upustil. Pohledem sklouznu z Jinnyho na svou dlaň a spatřím na ní nádherný zlatý prsten odrážející sluneční paprsky. Jemně ho uchopím druhou rukou a pozvednu do úrovně svých očí. Spatřím na něm malou rytinu hlavy jednorožce. Je nádherný. Opravdu skvostné dílo, všechen hold mistrovi, který ho zhotovil. "Myslím, že patří tobě, Cirien. Měla bys ho nosit. Jsem si jistá, že se tu nenajde nikdo, kdo by se mnou nesouhlasil" řeknu, když dojdu k Ciri a podám ji prsten. |
| |
| S otevřenou pusou zůstanu hledět na El a ani se nesnažím ji zavřít, když si toho všimnu. El...El, to nejde...šotek ho dal k tobě a navíc...tohle je prsten Fairy....zatraceně, Sonny, kde jsi ho vzal a jak? Myslím, že jsme právě našli klíč k celé hádance....máme to... Konečně zavřu pusu a zavýsknu si. Pohlédnu na prsten, přistoupím k El a zavřu její dlaň i s prstenem. Střeš ho jako oko v hlavě, je tvůj....díky němu najdeme jednorožce... Podívám se na ostatní a pokračuji: Našli jsme prsten...díky Cizincům...nebo spíše zase zasáhla Fairy...a teď musíme najít způsob, jak se dostat k jednorožci... |
| |
| Cirien si vlastně ani nevšímám a jdu dál Nemůžu na tomto světě zůstat déle, mohli by se ke mně opět dostat a to se nesmí stát, mohl bych jim kvůli tomu ublížit a to já nechci už nechci nikoho zabíjet pro peníze ani pod vlivem kohokoli, bylo to to nejhorší co jsem zažil nechci si to prožít znovu ne už nikdy TO RADŠI UMŘU tu poslední myšlenku si v duchu zdůrazním a už je pozdě když si uvědomím na co jsem myslel a kdo je tady ve skupině |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro "Utaborime se tady, pomalu zapada slunce. Rozdelej ohen Irulan, ja se postaram o zbytek." Jak sem rekl sestra udelala. Ohen se pomalu rozhorival a ja opet citil teplo domova. Tedy dali se tomu tak rikat. Prece jen domov sme ztratili pred nekolika lety i s rodici. "Co to? No pockej sestricko, takhle se mi stourat v myslenkach. To ti nedaruji, jen pockej az te chytim." Nechal sem vseho a pustil se za sestrou. Jen tak z legrace. Ostatne takhle sme meli klid a mohli si obcas sourozenecky zablbnout. Kdyz kolem nebyl nikdo. Za par minut sme toho, ale nechali. Bylo potreba dodelat taboriste a jeste trenovat. Bez toho by to neslo. Musite trenovat kazdou noc, bez vyjimky." Otcova slova mi zustavaji v hlave a ja se jimi ridim. Je mi ale trosku lito toho lesiku kolem. Za chvili tady bude dozivotni mistecko na ubytovani. Zaciname jen tak zvolna bezezbrani. Zakladni rozcvicka, na rozpohybovani tela, par cvicnych vypadu s obycejnymi zbranemi, uklona a potom to zaclo. Irulan je dobra s kopim, ostatne to ja taky s mecem. Boj byl zurivy a nesmlouvavy. Od mladi nam vstepovali ze bojovat musime s plnym nasazenim i kdyby se jednalo jen o cviceni. Jiskry letaly vsude kolem. obcas nejaka vetsi spalila stebelko travy pod nami, ale nastesti se hajku nic nestalo. Po dobrych dvou hodinach sme toho nechali. Nic se nema prehanet a trenink taktez. Uz dlouho nepanoval takovy klid. Cely tyden se nic nestalo a my spokojene putovali krajinou od mesta k mestu, jako dva potulni bojovnici. Tu a tam nas nekdo najal na vlky jenz suzovali jejich vesnici, ale nastesti nic co by se nedalo zvladnout rychle a bezezbrani. Jak rikam poklidna doba nyni. Nekromanti a carodejove se drzi zkratka. Jenom dobre. Mame klid na sebe. Pomalymi pohyby rozcesavam Irulan vlasy, krasne dlouhe rubinove zbarvene vlasy, sahajici ji az do pasu. Hreben, to jedine co nam z domova zustalo, hreben a my. Nekdo by mohl rici ze to neni mnoho, ale nam to staci. "Bratricku povez, co nas ted ceka?" "To ti nepovim ani ja Irulan. Pomalu zacinam premyslet o tom ze se nekde usadime co ty na to? "To by bylo pekne, mit zase misto kam bychom se mohli vracet. Konecne bychom meli nase doma." A necham Irulan vzpominat ci si predstavovat jak by to mohlo vypadat. Skoro se setmelo, kdyz sem donesl zpet do tabora dva cerstve ulovene kraliky. Byli dobri, i kdyz vetsinu snedla Irulan, ostatne jen at ji kdyz ma hlad. Je akorat ve veku rozpuku a roste z ni nadherna slecna. Docela rozumim Nathanielovi, tak se jmenoval nas prapredek, ze si vybral lidskou zenu, i kdyby byla jen z poloviny tak pekna jako Irulan. Prestanu se zabyvat dalsimi zbytecnymi myslenkami a pomalu se chystam ulehnout, kdyz tu uslysim krik od nekolik metru vzdaleneho jezirka. Tak rychly sem snad jeste nebyl. U jezirka sem byl behem peti sekund a to co sem videl me zamrazilo. Nekolik nemrtvych kolem rozpraseno a skupina predemnou prchajici. Vydal sem se za nimi a az teprve ted pochopil co nesou a ci byl ten krik. "Irulan... odmlcim se, jdu si pro tebe sestricko." Sled byl rychly. Kridla, mec a do vzduchu. Jenze bylo pozde, nemrtvi prosli nejakym portalem a zmizeli mi z dohledu. Nezbyvalo mi nez se soustredit. Zacal sem kreslit maly znak v prostoru a soustredil se na svou sestru. Jeste ze tyto vyhledavaci kouzla funguji bezchybne a presne. A za par sekund uz sem letel maximalni rychlosti k mistu co se mi ukazalo. Dva nepretrzite dny letu, telo skoro cele rozlamane, ale byl sem na miste. Velka pevnost jednoho z nekromantu, jednoho z mych uhlavnich nepratel. "Tak tedy nakonec si prisel. To jsem rad, pohled zde. Tva sestra v safirovem vezeni a jedina sance na osvobozeni je Smaragdova koruna. Dones mi ji a ja propustim sestru." Neco sem rychle nacrtrl a na nekromanta se sneslo svetlo z nebes. "Necht to co si vyrkl je tvou prisahou, tak jako mou jest to ze sestru zachranim, za jakoukoli cenu." Kouzlo svazani, neco s cim nekromant nepocital. Ale ani ja na tom nejsem nejlepe. Musim prinest korunu a on potom musi propustit sestru. Staci prilozit korunu na vezeni a uvolni Irulan. Odchazim, vim ze mi neublizi, nemuze. Se smisenymi pocity sem se vydal zpet a zacal patrat po korune. Nakonec se ke me donesly zminky o pripravovanem turnaji. A tehdy to vlastne vsechno zacalo. Priprava na setkani, planoval sem to dlouho. Najit skupinu ke ktere se pripojim, pomuzu ji v jeji ceste a pote ziskam korunu, zachranim sestru a zabiji toho parchanta. A nakonec vratim korunu majiteli. Myslenky virily v hlave a vzpominky na sestru je protinaly jako sipy. |
| |
| Ciri ke mně přistoupí a zavře mi dlaň i s prstenem. "Jsi si tím jistá, Cirien?" zeptám se. "Jinny ho dal mi pouze z toho důvodu, že jsem byla nejblíž a on byl tak překvapený, že téměř nevěděl, co dělá" dořeknu a usměji se. Prsten stále svírám v dlani a zahledím se do dáli, za Cirien. Překvapením se mi rozšíří oči. Tam, v horkem rozostřené dáli, stojí černá jednorožka a okolo ní poskakuje malé hříbě. Jejich uhlově černá srst láme sluneční světlo. Jsou nádherní. Zavřu oči a když je opět otevřu, v dáli už po nich není ani památky. Zmateně se rozhlédnu po ostatních a vypadá to, že jsem jediná, kdo je zahlédl. Myslí mi proplula celá indicie, kterou přinesla poštolka a... vše mi došlo. Celou dobu jsme byli u našeho prozatímního cíle a teď? Teď jsme získali i "klíč" jen najít ten správný "zámek". Otočila jsem se okolo vlastní osy a prohlédla si rozestavení všech monolitů. Ovšem... lichý počet. Proč mi to nedošlo dřív? Každý má naproti svůj identický protějšek. Až na tenhle. Je sám. Nejvyšší, nejširší a také nejtmavší ze všech, s těmito myšlenkami projdu k mnou vytipovanému monolitu a jemně z něj smetu vrstvu písku. Na první pohled je stále stejný jako před chvíli a nic na něm není, ale zadívá-li se člověk pozorněji, spatří tenký, téměř neviditelný obrys jednorožce, stejný, jako na prstenu. Uvědomím si, že ruku s prstenem až bolestně svírám. Konečně povolím sevření a znovu se na prsten zadívám. Jemně přejedu přes rytinu a uchopím ho. Navleču ho na prsteníček pravé ruky a s ní opatrně šáhnu na kámen. Ruku obrátím tak, aby se vyobrazení sebe dotýkala a z onoho spojení vyrazí světlo, které mě okamžitě oslepí. Volnou rukou si zakryji oči, ale zůstává tam, kde jí je potřeba - na kamenné rytině. |
| |
| Pozorujete El a její zvláštní chování, když však uvidíte, co v následujících okamžicích udělá, pochopíte. Při jejím doteku kámen začne zářit, jemné záblesky vás oslepují, stejně jako El, pak začnou zářit i ostatí kameny a vše se ztrácí v mlze. Ucítíte bolest a nějakou tíhu, která vás zvedá a zároveň táhne k zemi, jako by vás chtěla roztrhnout. Nevíte co se děje, vše je rozmazané, jen velké barevné šmouhy se vám míhají před očima. Pak síla slábna, vše se uklidňuje. Všichni ležíte na měkké trávě, která voní po čerstvém dešti. Slyšíte zpívat ptáky a zvuky lesa. Když se rozhlídnete kolem, nejdříve uvidíte koně a pak i oba vlky. Jste tady všichni, nikdo nechybí. Pomalu si začínáte uvědomovat bolestivě ztuhlé svaly a ukrutnou bolest hlavy. Připadáte si jako v ráji, příroda kolem vás je plná života, někde v blízkosti zurčí potok. Mnozí z vás však víte kde jste, poznáváte toto místo...je však trochu jiné. Stromy jako by menší, mladší a zelenější. Je ta tam aura stáří tohoto místa. Překvapeně hledíte na údolí jednorožců, něco tady však nesedí. Jednorožci zde nejsou, ale slyšíte vzdálené zaržání. Z místa však vyzařuje i temnota, bolest a smrt...nevíte co se stalo, jste si ale jisti, že místo se změnilo. |
| |
| "Co je zase tohle?" zeptám se udiveně když se propberu z toho "přenosu". Pomalu se pokusím protáhnout bolestivé svaly.Co se to děje...proč jsme v údolí... rozhlížím se po ostatních. Jedinou útěchou mi je že zde nikde nechybí. Po několika krátkých chílích se pokusím postavit. Moje svaly...a hlava... podlomí se mi kolena a já znovu upadnu do trávy. Podruhé když se pokusím postavit si dám více záležet tak se mi to i povede. "Nezdá se vám to tady povědomé? A přece jiné?ů zeptám se roztřeseným hlasem. Přitom instinktivně sáhnu rukou po jílci svého měče. |
| |
| Po znovuzmaterializovani se rozhlednu kolem, kdyz si uvedomim kde se to nachazime, pozorne se rozhlednu jakobych neco hledal. Neco velmi specifickeho, co nelze prehlednout. Nakonec skoncim pohledem na mistech odkud se ozvalo zrani. Prenos samotny na me podle vseho nezanechal zadne vedlejsi efekty. |
| |
| Když se proberu z přenosu lituji toho že jsem zde, jdu si pro věci, bolí to ale nedávám to znát, jakobych nebyl vůbec spálený, když se oblékám rupá mi v kloubech a tak se rozhodnu že si zacvičím vytáhnu meče, vydíte delší a kratčí meč nejsou ale normální mají totiž černou barvu a některé postavy (povětšinou magické :D) z něj cítí demonický zásah, když začnu švihat do vzduchu slyšíte klasické pískání vzduchem, ale meče téměř nevidíte slyšíte taky protahování šlach a lupání, poté co docvičím schovám meče přijdu k prvnímu stromu podívám se na něj plivnu si do rukou a promnu si je poté začnu bez pomoci nohou šplhat po silnějších větvích když slezu, jsem lehce udýchaný ale nic víc. Ksakru možná si to bohové přejí abych přežil a pomohl jim a tak pokleknu na zem a modlím se ke svému bohu a prosím jej o odpuštění, postupně mu vyříkám všechny své hříchy na které se pod vládou pamatuji ti co umí číst myšlenky jsou z toho vyděšení, ale ikdyž se na mě podívají jde jasně vidět že toho lituji a nebyla to moje chyba. Asi po deseti minutách strávených zpovědí se zvednu a řeknu font color=yellow>můžeme jít |
| |
| S bolestí otevřu oči plné slz a s námahou se posadím, skrz pevně semknuté rty zamumlám: Zase doma...ale, něco tu nehraje... Pokusím se vstát, opřu se o strom a protáhnu si svaly. S bolestivou grimasou zamumlám: Vítejte zpátky...kde jen jsou jednorožci? Co se tady stalo? Je to tu jiné, jako by jsme se posunuly nejen v místě, ale i čase...Forassi, říkal jsi, že byl háj zničen...je možné...že?.. Mé otázky přeruší zařehtání svého hřebce a s radostí se vydám k němu, jančí a nervozně poskakuje na mistě. Pohazuje hlavou a vzpíná se. Ani mě se ho nepodaří uklidnit. Vezmu jej za ohlávku, ale vytrhne se mi a tryskem vyrazí pryč. Zakleju... Nesnažím se ho následovat, vím, že nemám šanci...vrátí se... Tohle se mi nelíbí...ani trošku... |
| |
| Přistanu obličejem přímo v mokré trávě, zvednu hlavu a začnu prskat trávu s hlínou. Zašklebím se a bolestivě se vyškrábu na nohy. Přijmu pomoc Tirna, který mě podepře, sám sotva stojící. Pohladím ho po hlavě a zavýsknu, když poznám místo. Fairy, tak tohle už přeháníš....vážně....pohráváte si s námi, jako s krysami...mám toho dost....copak tohle se dělá přátelům? Nic, žádná odpověď... Bolestivě si promnu oči a zadívám se na ostatní. Budeme tu jen tak stát...bolí mě sice celé tělo, ale máme misi... |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cítíš, že zem po tvém odchodu umírala a strádala, neměla šanci se znovu postavit na nohy a přesto se tu teď zelená tráva a vše kypí životem. Cítíš také mocnou magii, velmi silnou...to ona pomohla háji, dla mu život. Stále jsou tu její stopy, matné skvrny v auře ráje. Cítíš přítomnost jednorožců, jso zde, ale schovávají se, je tu i jiný jednorožec, má jinou auru a ty ho zřetelně cítíš, že není sám. |
| |
| "Moznosti je zde spousta, nektere vice nektere mene pravdepodobne. Ale na otazku ti neodpovim. Nejsem ten pravy." stroze odpovidam a dale venuji svou pozornost hajku, hledajice naznaky ci stopy udalosti neprehlednutelne a presto spatritelne pouze mnou. |
| |
| Jeste chvili prochazim bezcilne hajkem dokud se nezastavim a nezacnu jakoby vnimat neco z jednoho urciteho smeru. Jeste chvili se soustredim na vjem co nalezl jsem, ale nakonec se stejne vydam dal. Jdouc za tim jenz je odlisny od ostatnich. |
| |
| Forass si vás dále nevšímá, klidně bloumá hájem. Pak zamíří kdesi pryč, směrem k onomu potoku. Nikdo už jej nevidíte, ztratil se vám z dohledu... |
| |
| Proberu se a zprvu nechápu tu situaci . Kde to jsme ... to je přece ten hájek s jednorožci a vílou ... ale vždy» ... vždy» ten už neexistuje ... tak co to potom je . Vstanu a protahuju se , všechno pobolívá , ale bolest pomalu odchází .Rozhlížím se kolem a moc nechápu situaci , do které jsme se dostali . Cirien , co to má všechno znamenat ? Hájek už nemá být , dle vyprávění Forrase ... pošlu dotaz Ciri . |
| |
| Potom podivném přenosu se rychle vspamatuji a postavím na nohy. Na bolest jsem zvyklí tak mi to ani moc nevadí. Rozhlédnu se. "Koukám že tu jsou všichni...Zdá se mi to tady docela povedomé a přece jiné než údolí jednorožců." znovu se rozhlédnu. Tentokrát se zastavím u cizince forrase. Ano měl by jsi nám říci co se tady stalo... vyzvu ho v duchu. |
| |
| Zaregistruji záblesky a pak jen tmu . Stačím jen chytit Mirian do náruče a pak už nevnímám nic . Probouzím se na loučce u stromů , vedle Mirian .Těžce otáčím hlavou a píchá mě v ní i v krku při otočení . Snažím se postavit , ale nejde to . Lehnu si tedy a zavřu oči .Bolest pomalu odchází ajá znovu zkouším vstát . Jde to... Postavím se a rozhlédnu kolem . Sakra , to se mi zdá povědomé . To je přece hájek s jednorožci ! Vždy» tamten tvrdil , že je zničen . Řeknu nahlas a dívám se s rozpaky po ostatních . |
| |
| Pokrčím nerozhodně zameny a zamračím se. nevím Gane, něco se tu stalo....z přírody dýchá smrt a zároveň život...je to, jako by mocné kouzlo posunulo čas a dalo háji život...to je jediné vysvětlení...nevím kdo...ani co... Zmateně se podívám po ostatních, čelisti pevně semknuté napětím. |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Vycítili tě, klisna varovně zvedla hlavu a rozšířílo se jí chřípí. Viditelně má strahc, nechá tě však přijít blíž. Co tady pohledáváš, dávný posle. Ty, jemuž vděčím za život svých bratrů, kteří mě proklínají. Pročjsi přišel...a proč jsou s tebou ostatní? Ozve se ti sladký hlas v hlavě... |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Vim ze to bude znit zvlastne a pochopim pokud mou prosbu odmitnes, avsak mohl bych ziskat par kapek tveho mleka. Bedlive vyckavam odpoved sledujic krasu obou stvoreni. S kapi volne polozenou na zadech tak aby mohl jednorozec videt do tvare. |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro Tak o to ti jde....ne legendy nelhaly...leč já své mléko nedávám, ani lidem, jako jsi ty. Nač jej chceš? K čemu? Už teď jsem ti dovolila příliš, když ses přiblížil ke mě a mému synovi, ty i tví přátelé. Přive´d je sem...nemám ráda, když někoho nemám pod dohledem... ještě jednou se vzepře a pak láskyplně očichá své hříbě. |
| |
| když tak sleduju všechny jak se tady mezi sebou baví, povětšinou telepaticky hmmm tak fajn jak vidím všichni se tu rádi bavíte soukromně a já jsem snad jediný kdo tu neumí číst myšlenky a tak jen abyste věděli jdu někam pryč až mě budete chtít najít hukněte na mě já se jdu podívat po okolí řeknu všem dostatečně hlasitě aby mě všici slyšeli |
| |
| Se světlem přichází i bolest. Všechno uvnitř mě se trhá, ale já nepovolím. Nesejmu ruku z kamene ani o centimtr až do doby než mě nějaká síla odtáhne zpátky a vtáhne do svého víru. Odhodlám se a otevřu oči. Kolem se míhají jen rozmazané barevné šmouhy, hučí mi v uších a nemůžu se téměř nadechnout. Pak všechno povolí a když moje smysly začnou opět pracovat, ucítím jen pocit pádu a tvrdě dopadnu na záda do trávy. Náraz mi vyrazí dech. Chvíli počkám a zvednu se na loktech. Podívám se po okolí, nejdříve po společnících, jejich zvířatech a nakonec i po okolí. Tak tohle je to pověstné zaniklé údolí jednorožců? Stále je to tady hezké, ale ne tak, jak bych si představovala na místo, kde mají jednorožci žít. Ale co nechápu, proč nás prsten zavedl sem. Pročtě je vrátil zpátky i když... v jiném čase. Může tohle být ten důvod? Pohlédnu na prten na mé pravé ruce. Stále je lesklý, vůbec se nepoškodil. Ještě si tě nechám. Můžeš se nám hodit v tu nejméně pravděpodobnou chvíli, pomyslím si a chci se zvednout. Celé tělo mě bolí, ale není to nic, co bych nepřežila. Zvednu se zkontroluji obě svoje zvířata. Antares si všiml vzpouzejícího se Třpyta a chvíli ho napodoboval. Když se ale Ciriin hřebec rozběhl pryč, napnul se a zůstal stát. Dlouho byl bez koní, nemá potřebu je následovat a to je občas moje výhoda. Všimnu si Forrase, jak míří pryč, aniž by ostatním něco řekl. "Jdi za ním" poručím vlčici, když zjistím, že je v pořádku. Ne proto, že mu nevěřím, ale proto, že mě zajímá, co našel či proč se tam vydal. |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Dobra tedy chces-li videt ostatni. Poslu je sem, sam mezitim zkustim pomoci hajku od kledby ktera je zde moji vinou. A pomalu se chystam odejit. |
| |
| Sonny , zavolám na odcházejícího hobita , pověz , co se tady stalo . Ty to musíš vědět , cestuješ s Forrasem a tak víš ,co se tady přihodilo . Nevím jestli se zastaví nebo půjde dále , ale připadá mi sympatičtější a možná i více sdílnější , než povýšenecký Forras . |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Tvé sestry je mi líto, ale též tvých společníků. Vědí to? Tak to jsi byl ty, kdo zavinil tuhle spouš»? To proto jsem byla přinucena i se synem opustit svůj domov, temné monolyty a vrátit se ke svým prokletým bratřím? Zachránit jim životy, zem a přitom málem umřít? Tvé jediné štestí je, že jsem mluvila s vílou a ta mi řekla tvůj příběh a tedy i náš, jednorožců...teď bež pro své společníky...nečekej... |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Uklonim se a odchazim. |
| |
| Vidíte Forase, jak se s úsměvem vrací k vám. Kápi má shrnutou a vypadá potěšen. |
| |
| Vratim se po par minutach. S kapi spustenou, cimz mi opet lze videt do tvari. Zatavim se pred Cirien a reknu smerem k ni: "Nekdo by vas vsechny rad videl. Jdete k jezirku, prosim." |
| |
| Potřebuju být sám, a omlouvám se v té době jsem s forrasem ještě nebyl řeknu oběma dohromady a jdu stále stejným směrem a prohledávám místa, mám totiž stálý dojem že je vše jen iluze |
| |
| pokrčím rameny a překvapeně pohlédnu na Forasse. Půjdeš s námi? Kdo je tam? Snad ne víla? Nečekám na odpověď a vyrazím k potoku. |
| |
| Poté když dostatečně odejdu od skupinky a nevidím za sebou nikoho ještě chvíli čekám a poté se zhroutím vysílením do trávy, nemám na sobě žádné vyditelné zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro A pustim se do dokonceni toho co jsem zacal pred urcitou dobou. Tehdy sem ho znicil, ted jej vsak musim zachranit. Zbytky demonickeho prokleti zustavaji a ja i kdyz nevim zdali to zabere, pokusim se je odstranit. Roztahnu sva bila kridla, ktere ve sve majestatnosti dosahuji kazde delky tri metru a vysky meho tela. Vznesu se par metru nad zem rozrahnu ruce a pomalu a jiste ma usta opousti slova magie jenz by lide ani elfove nebyli schopni. Magie jenz byla mi dana spolecne s moji andelskou casti. Magie samotnych bohu. Magie jenz umozni vytvaret svety. Dokoncuji zarikani a kolem mne se vytvari s kazdym dalsim sluvkem koule cisteho svetla. Posledni tri sluvka a koule ma prumer osmi metru, cimz mne zcela pohltila. Druha cast kouzla zacina a ja kreslim obrazce do pomyslneho prostoru koule. Kridla doted ciste bila, najednou dostavaji cerny nadech, obrazce jenz sem kreslil do vzduchu se prenaseji na kridla a nabyvaji barvy stejne jakou ma magie demonu a zkaza jenz pokryva zemi podemnou. Vim ze jiz nikdy nezmizi a ze zustanou na kridlech jako znameni toho co se chystam udelat. Boze dej mi silu, dej mi silu k tomu abych ocistil tuto prenadhernou zemi od spiny jenz ji nici." Toto jsou posledni myslenky, pred dokoncenim. Naposledy vztahnu ruce a otevru pesti, kridla jiz plne pokryta ornamenty. Nyni jiz kridla nejsou takova jaka je znam, nyni jsou poskrvnena a ja vim ze timto prijdu o sanci na spatreni sve rodiny a sveho deda. Ale takto se musi stat. Spustim ruce a koule promeni se v paprsek svetla zacinajici na zemi a mizici daleko na nebesich a ja padajic k zemi v mdlobach nevedic zdali sem to dokazal ci ne. Zdali preziji ci ne. Jen doufajich v to, ze tento nadherny kousek zeme bude zachranen. |
| |
| Najednou, jako by zafoukal vítr a vy cítíte brovskou sílu a moc. Moc přírody, moc samotných bohů. Míříte však k potůčku a nevšímáte si toho, cítíte lehké brnění a obrovskou sílu. Háj se pomalu mění, získává svou původní podobu, sílu a zdraví. Zázrak.... Znovu uslyšíte zařehtání, tentokrát hlasitější, jako by děkovné a pak je spatříte. Nádherné zvíře s hrdě vztyčenou hlavou, rohem barvy zlata, jež míří k mrakům .Jeho srst je jako antracit, lesklá a tmavá jako noc. Vedle něj pohupskává malé jednorožče- k vašemu překvapení je strakaté. Na jaho srsti se prolínají černé a bílé skvrny. Oba jsou nádherní a svou krásou vyríží dech . Cítíte mocnou auru, která z nich vyzařuje. Jednorožec znovu zařehtá a vzepne se, jako by napozdrav. Vítejte cizinci, vítejte v háji jednorožců...váš přítel se mnou již mluvil, zajímavý to muž....velmi upřímný a ....velmi šikovný...řekl mi, proč jste přišli a něco pro mě udělal. Neprosila jsem ho o to, ale poděkujte mu za mě. Vím, proč jste tady a přiznávám, že se mi to vůbec nelíbí...ani mému synovi, ale mluvila jsem i s Fairy a ta mi slíbila, že vám mohu věřit. Proto ještě žijete.... Klisna na vás pohlédne, její pohled vám proniká až do srdce. |
| |
| Narmiel se téměř okamžitě vrátí a o chvíli později se z místa, kde se objevila, vynořil i Forras. Nyní bez látky, zakrývající mu obličej.A nyní se také... usmíval. Hezký to muž, napadne mě, ale s potřepáním hlavou uchopím za otěže Antara a s Narmiel po boku se vydám cestou k jezírku. Kráčíme tiše, klidně, ale tu najedou. Začne foukat vítr, pohraje si jak s mými vlasy, tak i se srstí mých zvířat a pak... přejde. Místo něho je tu ovšem moc. Magie mnohem větší než ta moje. Lehké brněný prostupuje celým mým těles a je následováno přijemné mrazením v očekávání toho, co má následovat. Háj se začíná měnit. Stává se nádherným. Já téměř nemůžu dýchat ohromením, ovšem Antares má na to jiný názor. Mocně cuká hlavou a taká za udidlo a pak... zaržání. Antares se zastaví, napne všechny svaly a poslouchá. Druhé zaržání. Stojí, nedovolí si pohnout. Ví, kdo přijde. í to stejně dobře jako já. A pak skutečně. Nádherná jednorožka. Černá a přitom stejně nádherná jako jednorožci blí. Ale mnohem inteligentnější, také je poslední a ona to ví. A pak, malé hříbě. Strakaté, roztomilé. Pak se klisna vzepte. Antares skloní hlavu a elegantně sklouzne na kolena. S údivem ho sleduji. Tohle nikdy nedělal, ale teď, jako by tušil, že tohle je to správné... Nevím proč, ale i já skloním hlavu. Až do té chvíle než uslyším klisnin "hlas". Telepatie, já to věděla. A tipla jsem si správně i v tom, co se jedná jejího syna. Má naději, mají ji oba. Tady jsou v bezpečí a to je dobře. Při jednorožčiných se zamyslím nad Forrasem. Nám se zdá jiný, snad nepříjemný či namyšlený, ale ona ví mnohem víc. Ona má pravdu. Jestli mu věří, měli bychom i my. Je ticho a tak se jako první rozhodnu "promluvit". Nevím, jestli je to správně, ale i tak už je pozdě. Vyšlu impulz, a» se stane to, co se má stát. "Odpus» nám, nemáme v úmyslu tě rozhněvat. Chceme ti pomoc, ale přiznávám, že za to chceme něco na oplátku. Ale i přesto můžou být naše úmysly čisté. Tvé mléko potřebujeme, ale ne pro vlastní užitek. Byl dán úkol, který musíme splnit. Nikdo Ti nemůže přikázat, abys nám ho darovala, můžeme tě o to jen požádat. Vše je jen tvé rozhodnutí. My ti na oplátku nemůžeme nabídnout téměř nic" dokončím a pohlédnu klisně do očí. Možná že tímto jsem odsoudila k záhubě nejen sebe, ale i všechny ostatní... |
| |
| Klisna pohodí hlavou a zaržá, hřebec El se postaví znovu na nohy a seskloněnou hlavou zůstane stát. Vím půlelfko...vím proč jste tady...ale ty nevíš, že jste mi toho dali mnohem více, něž tušíte. Dali jste život mému synovy, mím bratrům...někdy pochopíte...Uvidíme, zda jste hodni mého mléka, avšak hlavní zkouškou jste prošli... Lehce pohodí hlavou a vy si všimnete navracejících se jednorožců. Obestoupí vás v kruhu a nadšeně pohazují hlavami, mezi nimi je i Hvězdný Třpyt, tiskne se k jednorožčí klisně a malému hříběti. Když jej spatří Ciri, tiše vykřikne, neschopna promluvit, jen tiše zašeptá: Měsíční Jas a Miláček....ale jak? Jak se sem dostali? To ty, černá naděje? Nemusíš mi odpovídat, vím...děkuji ti..patří sem...musí se vrátit domů.. Nechá hříbátko k obě přiklusat a políbí ho na chřípí. To začne dovádět s Tirnem, naprosto lhostejné ke všemu dění. |
| |
| Jdeme pomalu k místu , co říkal Forras . Cirien první za ní zbytek . Ona to tady dobře zná , navíc je na ni vidět , jak je netrpělivá v očekávání příštích okamžiků . Jen se nakloním k Boidlovi s Wardem a tiše řeknu : Je to všechno velmi podivné , nedávno jsme tady byli. Všechno bylo v pořádku , teď to taky tak vypadá , ale ve vzduchu je cítit zvláštní napětí . Svírám jílec meče , ale asi by mi byl tady houby platný ... Dojdeme k potůčku a tam už vidíme černého jednorožce a jeho mládě . Promluví k nám a pak k Cirien . Najednou jsme obklopeni vracejícími se jednorožci a poznávám i mládě , které jsem měl tu čest pojmenovat . Jak se tu tak najednou vzali ... ? |
| |
| Pomalu následuji Ciri, ještě stále otřesen po přenosu. Tirno mi jde po boku a tak se o něj můžu zlehka opřít. Pak ho uvidím a na okamžik přestanu dýchat. Tak to je on? Onen proklatý? Zvláštní, jak může někdo nenávidět takovou krásu, proč to bílí jednorožci dělají...ze strachu? Závisti? A to hříbě...no...rozkošné...strakatý jednorožec, no to mě podržte... Usměji se na černou krásku a sleduji scénu s přicházejícími jednorožci. Tirno začne dovádět s Miláčkem a já se k nim nevinně připojím, z povzdálí sleduji Strakáčka. Ten se knám, i přes protesty klisny přidá a skotačíme na trávě. Jsi krásnej, ale to ty víš, co Strakáčku? Vážně kouzelnej..... Vztáhnu ruku, abych se mláděte dotkl, samo mi nastaví hlavu, usměji se a konečky prstů se dozknu jemného chřípí na nozdrách. Uslyším varovné zadupání klisny a zamračím se. Nikdy bych nedokázal ublížit něčemu tak nevinému, jako je tvé hříbě. Skláním se před ním i před tebou černá krásko a uklidni se, stejně už se vrací k tobě. Pohlédnu na skotačící hříbě a pousměji se. |
| |
| "Kdo by nás rád ciděl?" udiveně se podívám na Forrase a pak na Ciri na nic však nečekám a vyrazím s ostatními k onumu jezírku. Po několika kroích mě zaplavý ten zvláštní pocit chvění. Co to zase je... A» už jsem čekal u jezírka cokoliv tak co jsem tam spatřil mě přinejmenším překvapí. Jednorožec. Toho bych tam opravdu nečekal, spíše jsem typoval na vílu nebo hordu skřetů.. Udiveně se zastavím a jen na něj začnu zírat. Nechám toho však hned jak se ozve hlas v mé hlavě.Nepoznávám ten hlas, ale Waltr to z cela jistě není. Ty jsi ten jednorožec...ale jak to že tě slyším? Nějaký druh telepatie? Nebo jiné magie? zkouším se ho zeptat tím že na to jenom myslím. Pak spatřím přicházet další jednorožců. Jejich chování je podivné, jako by se nás snažili obklíčit. Co se tady děje? Co se tady stalo? zeptám se ještě jednorožce. |
| |
| Jednorožčí klisna je potěšena příchodem svých bratrů, leč varovně zařičí,když se kterýkoliv přiblíží k hříběti. Všichni se ji pokloní, stejně jako Avatar, což ji udiví a poněkud uvolní dosti napjatou atmosféru. Klisna e zahledí na Thiruwa... Zaklínač, pokud se nemýlím...vítej v Haji..fairy ti dala úkol a jak vidím, plníš ho dobře azodpovědně. Ano, komunikuji s vámi pomocí telepatie..je to jednodušší a navíc dokáži vnímat i vaše pocity...taková vyšší empatie, pokud víš, co to znamená.... Pohledem přejede všechny členy družiny, pohodí hlavou a pokračuje. Někteří jednorožci už odchází zpátky do lesů, jiní s napětím pozorují klisnu. zachránili jste jim domov, čás háje jsem obnovila já, ale neměla jsem více síly...posunula jsem čas o několik století, dalo by se říct a místo znovu žije. Stala jsem se teď paní bílých jednorožců, těch, jež mě tak proklínali. Jsou mími dlužníky a já jsem pevně rozhodnuta, že v háji už zůstanu...nevrátím se na pouš», není to zrovna vhodné místo pro vychovávání potomka. Můj syn si zaslouží stejné podmínky jako všichni jednorožci. |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Kde tedy ale nachazim se? Jsem snad mrtev? Otazky viri se hlavou a ja vznasim se prostorem, nechavajice se unaset neznamo kam. Nemohu byt mrtvy, telo citim. I kdyz vlastne... znovu se zamyslim a opakuji si vse co udalo se poslednich par minut, hodin ci snad dni? Najednou spatrim v dali cerny bod. Ted alespon vidim kam me to unasi. Spad je rychly, mnoho tvoru by reklo az presprilis. Propadam se do sve vlastni duse, hloub a mozna jeste dale nez jen na dno. Kolem mne se rysuji veskere udalosti co jsem kdy zazil, kazda peclive zobrazena ve vlastni bubline. Tak toto je duse? Otazka, avsak odpoved nenachazim, mozna ani nechci. Prostor kolem mne nahle zmizel a ja se ocitl na nejake plani, vsude kolem vybuchuji sopky a predemnou se odehrava bitva, velmi podivna bitva. Skupina andelu bojuje proti armade demonu. V dali lze videt sedm vudcu demonicke armady. Jsou odporni i me. Ale na to neni cas, musim jednat. Zkusim vyvolat Excellion a rozvinout kridla. Kupodivu se to podarilo. Odrazim se a vpadnu do hloucku demonu, ktery zrovna zautocil na jednoho z andelu. Podle vseho je tento mladsi jeste nezkuseny, prilis nezkuseny nato aby mohl bojovat. Sekam tvory temnot kolem sebe, nezavisle natom kolik maji ci nemaji koncetin. Druhou rukou spradam zaklinadla abych na sebe nalakal pozornost a andele meli cas se regenerovat. A evidentne se mi to dari. Otaceji se na mne a ja pomalu ustupuji krajejic tvory predemnou. Snad to zvladnu, jeste kousek a budou mimo nebezpeci. Palciva bolest, a ma pravacka klesa k zemi. Zasahli me, nastesti jen povrchove. S jeste vetsi vervou se jako zurici pes prosekavam armadou. Jeste malinky kousek, poslednich par kroku. Dalsi rana na pravacce, hlubsi, ale stejne me to nezastavi. Tak tady zemru, ale nakonec, dosahl sem toho co jsem musel. Promin sestricko, uz se neuvidime. Najednou se stalo neco co nikdo necekal. Uz sem skoro omdleval, kdyz tu najednou slunecni spona zazarila a mne obklopilo nadherne svetlo, citim silu a mnohem vetsi nez sem vladl doposud. Citim jakobych se znovuzrodil. Avsak nic neni zadarmo. Stal se ze mne berserkr v brneni jenz se nezastavi pred nicim. Na sobe mam kompletni brneni Ahrimanovo, brneni nejmocnejsich valecniku a take brneni jenz ma vlastni vuli. Sleduji jak se snadno probijim skrz armadu, aniz by mne to stalo nejak moc energie. Samotni demoni prchaji predemnou, ale to je neco co nepripustim. Zab je, zab je vsechny. Znic kazdeho kdo se ti postavi do cesty. Zni mi v hlave hlas jenz nepatri me. Je silny ale temny a nenavistny. Nikdy, nikdy se nepodridim. Tahni pryc. Nebudu zabijet nevine. Soustredim se na sestru a snazim se vypudit demona z me hlavy. Oslepujici zablesk svetla protl bojiste a ja vidim jak vsichni prchaji. Uplne vsichni. Brneni ze mne spadlo, ale najednou se predemnou formuje do podoby toho jemuz patrilo. Samotny Ahriman stoji predemnou v cele sve krase a pripraven zabijet. "Nedovolim ti vstoupit na tento svet i kdyby to melo byt to posledni co udelam. I kdyz sem poskvrneny a vim ze nikdy nedojdu pokoje, ty nespatris svetlo sveta." S revem sem se na nej rozbehl a rozetnul ho vedvi drive nez se zmaterializoval cely. Vlna energie mne odhodila stovky metru daleko a ja opet upadam do mdlob. Probuzeni bylo zvlastni, cisi ruka mi osetruje zraneni na pravacce a ja citim pritomnost neceho, neceho mnohem cistciho nez sem byl ja, nebo samotni jednorozci. Otviram oci a pomalymi pohyby se snazim zaostrit na prostredi a tvory kolem mne. To co jsem spatril mne vehnalo slzy do oci a zaroven posvatnou hruzu. "Nemusis se bat, jen lez a pockej dokud ti Marion neosetri zraneni." Marion? Moje babicka se jmenovala Marion. Jak prekrasne jmeno. "Pravdu dis vnuku muj. Ale na vse je cas, ted spi, mas vazna zraneni, byt ne fyzickeho razu." Nevim jak dlouho odpocival jsem, avsak kdykoli sem se probudil byla tam. Nechtel sem tomu verit, ale ma babicka, zena do ktere se zamiloval andel, stala nademnou a osetrovala ma zraneni na ruce. Za nekolik dni, tedy alespon se mi to zdalo jako dny, sem se poprve odvazil zvednout z loze meho a porozhlednout se kolem. To co jsem videl mne doslova poslalo nakolena. Kolem mne sami andele. Radsi sem se rychle vratil zpet a schoval se. Nesmeji me videt, jsem poskvrneny, nejsem hoden jejich pohledu. Kdyz tu mne kdosi polozi ruku na rameno. Otocim se a tam stoji samotny Nathaniel, muj ded a vedle nej nekdo koho nepoznavam. A presto je mi znam. V momente padnu nakolena a hlavou dotykam se samotne zeme. Samotny stvoritel predemnou stoji a ja k nemu byl otocen zady. Nezaslouzim si byt tady, chovam se jako nevychovanec a vubec co tady delam, poskvrneni nemaji zde co delat. "Povstan, ty jenz rikas si Forras, a doprej mi spatrit tvou tvar. Jsem jiz dlouho na svete, ale jen malokdo by se dokazal zachovat tak jako ty. Zadej ceho chces, bude ti splneno." Ja? A neco zadat, to nemohu. "Jsem pocten vasi nabidkou, ale me jedine prani je pokracovat tam kde jsem skoncil. Jeste je toho spousta co musim vykonat." Uz ted sem toho dostal vice nez si zaslouzim a nez mam pravo. "Alespon ti tedy vratim kridla bila jako mracna nebeska." "Jen to ne prosim, jen to ne. Nemohu mit bila kridla nikdy vice a vim co by to stalo sily sejmout z nich znameni demonska. Avsak nyni je jiz budu nosit s hrdosti. Citim ze i kdyz bych se mel stydet, neco vevnitr, neco hluboko usazeno uvnitr mne mi rika ze neni zac se stydet. Dovolte mi tedy vratit se zpet na zem a dokoncit co zacal jsem." Vsichni tri souhlasne pokyvnou a ja se najednou zacinam ztracet v prostoru a upadat do mdlob. "Mas vskutku silneho vnuka, jeste toho spoustu dokaze." pronese Buh k Nathanielovi a ten jen souhlasne prikyvne Probouzim se z mdlob a uspokojen ze se nachazim v Hajku jednorozcu se rozhlednu kolem. Vidouc ze Cirien a ostatni jsou stale u cerneho jednorozce, vydam se pomalym krokem za nimi. Stale vravorajic z soku a pokousic se vybavit zdali to vse byla pravda ci jen mameni me mysli. |
| |
| Držící se za bok, který ještě stále bolí, netuším z česho, vyjdu za Cirien. Když se začnou objevovat další zvířata, jejich krása mě uchvátí. Ale ještě více mě zarazí, jakto, že černá klisna je zde, mezi bílími. Musela být pronásledována, proklínánan, ostatně jako já...A pozři se na to, co dokázala...Ale jak? Já bych toto nedokázal..Ale jdi, jsi lepší než tyhle lidi...Nech toho, nehodlám se nějak povyšovat...A proč ne? Sám víš, že je to dar, a nemáš ho jen tak pro nic za nic....Pravda, pravda... Když náš začnou ,,obkličovat" další jednorožci, moje smysli zbystří. Nijak na sebe raději neupozorňuji, jen jsem stáole ve střehu stojící po boku El a čekající, co se bude dít, doufajíc, že si mě zdejší obyvatelé více méně nevšimnou... |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Predstav si to jako rytiny do kridel.. Presneji z toho pohledu by se dalo rici ze jsem zruda ten "zly" Thiruw by me mel napadnout, je to jeho prirozenost... A jeste neco.. Casem mi kridla zcernaji kompletne... Casem. |
| |
| Nasloucháte klisně, když v tom za sebou uslyšíte kroky, tiché, nenápadné. Ten kdo se otočí, spatří Forasse, v celé své kráse. Z jeho zad vyrůstají obrovská křídla-bíla s černě pulzujícimi ornamenty demonické magie. Cítíte obrovskou sílu, jeho krása září jako nikdy předtím, kdokoliv na něj pohlédne, tělem mu projede podivný záchvěv. Nevíte co se s ním stalo, na ruce má ošklivou jizvu, kterou tam donedávna neměl. Nevíte co si máte myslet a on jde přímo k vám.... |
| |
| Vím co to znamená....Nic před tebo neutajíme...dalo by se říci. pošlu další myšlenku k jednorožci ,když náhle zaslechnu kroky. Nevím kdo to je ,a tak se otočím. A sakra... instinktivně sáhnu po jílci meče, než by to bylo něco platné na anděla (archanděla). Tak teď se ukaž Waltře. Když už mi otravuješ mysl tak dlouho, mohl by jsi být alespoň jednou k něčemu užitečný. |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro |
| |
| "Dokonano jest, zbytky nakazy, kterou jsem prinesl na tento kraj, jsou odstraneny. Nyni zde muzes zit v bezpeci a bezestrachu, predemnou ci kymkoli podobnym." Mluvim dosti ztezka. Ornamenty na kridlech pulzuji, nektere meni svuj tvar, jine zmizi a obevi se na jinem miste. Kazdy si hleda sve mistecko dokud ho nenajde. A kdykoli se tak stane, ve tvari me lze zahlednout naznak bolesti, nebo mozna uspokojeni, nelze to rici s urcitosti. Pokud by nekdo chtel hadat co pred vami stoji, jen tezko to lze rici s jistotou. Andel? Clovek ci snad samotny demon? Nebo od kazdeho neco? Ani ta nejotrlejsi mysl vase nechce myslet na to co vlastne jsem zac. A nejspise je to tak i dobre. Pomalu zacnu skladat kridla, cim blize jsou, tim vice bolesti mi to zpusobuje. Ruka tomu taktez neprida. Nakonec kridla zmizi pod kapi a ja se opet zahalim a opru se o strom, oddechujice a snazice se nachvili odpocinout. |
| |
| Když klisna spatří Forasse zaržá, nejde z toho však vycítit žádná emoce. Pohodí hlavou na Thiruwa, který tasil a rychlým krokem se vydá k padajícímu Forassovi. Ten, leží na zemi a sotva dýchá, zdá se, jako by ho něco nepředstavitelně tížilo a zraňovalo. Klisna ustrašeně pohodí hlavou a ukryje své hříbě za sebe. Pak skloní hlavu k Forrasovi a dotkne se rohu přesně na srdci. Chvíli zaváhá a pok uvidíte jemnou záři, která je oba osvětlila a cítíte vlnu magie, která se od nich šíří. Forras: Cítíš, jak všechna tvá bolest pomalu mizí, opouští tvé tělo a přestává ničit tvou schránku. Vrací se ti pomalu síla, jednorožcův roh absorboval vše, co tě tížilo a sžíralo tě. Pomalu se probouzíš. Klisna zvedne hlavu, klopýtne a klesne na kolena, hlavu položí na trávu. V hlavě vám zazní tichý hlas: Na co čekáte hlupáci, vemte si to mléko, ale rychle...umírám...váš přítel vám zachránil život, obětoval se pro vás a to mě přesvědčilo. Nikdy neuvidím svého syna vyrůstat...nikdy...to mléko...zatraceně ...to mléko... Klisna pohodí hlavou a její syn se k ní přiblíží...uslyšíte tichou myšlenku, kterou se klisna před vámi nepokusí skrýt. Toto je poslední věc, kterou pro tebe mohu udělat, můj maličký. Dotkne se jej svým rohem a hřebečkův roh se pomalu začne zmenšovat, on sám sílí a získává na síle a bujnosti. Už to není hříbě a i jeho roh zmizel, jen malá špička na čele mu zůstala, jako památka. Klisna znovu promluví: Cirien postarej se o něj...bude tvůj a ty mi tu na oplátku necháš svého hřebce...bude hlídat háj, něž přijde ten pravý čas...aby...sama to poznáš...dej mu lásku, kterou já mu už nedám a nedej mu zapomenout. Klisna se nechá od někoho podojit, do nádobky, kterou vám Ciri, neschopna slova podává. Hříbě hledí se sklopenou hlavou na svou matku...teď mrtvou...bez života. Oči plně bolesti a strachu. Postarejte se o něj a odejděte... poslední myšlenka a pak už nic...jen smutné ržání jednorožců. Vlci v úctě zavyjí. |
| |
| "Co to mělo být cizinče? Jaká nákaza ,kterou si přivedl." opatrně se ho zeptám a pomlau k němu přejdu s rukou stále na jílci meče. Lehkým uvolněným pohybem ho vytáhnu a namířím na Forrase. Nikoli však nepřátelsky ,ale spíše jen pro jistotu. Přijdu ještě o krok blíže. Mečem objedu tvar jeho hlavy. Nic...a přese něco... na tváři se mi usadí klidný vyrovnaný výraz jako by se nic nedělo. Meč odtáhnu od Forrase a opět ho ladným pohybem zastrčím do pochvy. Rači ani nechci vědět co jsi zač. "Jaké jsou tvoje úmysli pane Forrasy? |
| |
| Na Thiruwovu otazku neodpovidam. Jedine cemu se venuji jsou myslenkovy prenos s nekym, ci necim co je vzdaleno za samotnou oponou smrti. Nechavam proudit myslenky tomu komu patri a pomalu se zvedam na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Prece jen bolest nikdy odejmnout nemuze, stala se moji soucasti. A jedine co ji dokaze odejmout je smrt.. Demonicka cast mne je totiz bolesti a ta se mi usidlila hluboko v dusi a s tou opravdu nehne ani stado jednorozcu... Mohla odstranit povrchovou bolest, tu jenz me nicila ted pri premene me osoby, ale to je asi vse... |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Ödstranila jen povrchovou bolest, ale i za ni její život stál... |
| |
| "Tvůj syn, černá kráso, si zaslouží mnohem víc. Jestli byla legenda pravdivá, bude velice důležitý. A nejen pro váš rod. Ovlivní mnohé..." pomyslím si, když sleduji syna černé jednorožky a přitom naslouchám její slovům. Pohlédnu na Atillu, stojícího vedle mě a zkroušeně se trápícího. Když na mě pohlédnu, povzbudivě se na něj usměji. Pak zaslechnu kroky a otočím se. Ohromeně zůstanu stát, neschopna pohybu. On... vrací se k nám. Ale kdo je nebo spíš, čím je? Pohlédnu na sněhově bílá křídla s rozličnými ornamenty. I na tu dálku uvidím, že pulzují. A potom, magie. Je všude, prostupuje i mnou, mým tělem a přece vím, že není moje. Pak mu pohlédnu do tváře. Celé tělo se zachvěje a v duši se mi mísí směsice rozčarování, strachu, očekávání, snad všech pocitů, které znám... Vyzařuje z něj tolik čistoty, krásy a elegance, ale zároveň také nebezpečí, důstojnost budící ostražitost, strach z neznáma, z věcí, které naše mysl pochopit nemůže. Nyní je něčím úplně jiným než jsme ho viděli doposud. Každou chvíli sklopím zrak a přemýšlím, i když... bez myšlenek. Po chvíli začne skládat křídla až nakonec zmizí pod pláštěm úplně. A dřív než si opět stihne zakrýt tvář, spatřím v ní na okamžik vyčerpání či jsem se snad zmýlila? Zhluboka se na dechnu a pustím uzdu svého hřebce, kterou jsem až doteď pevně svírala. Udělám pár krůčků, první jsou nejisté, pomalé. Ale potom už jdu rozhodně, brzy mi dojde, že moje magie by zde zřejmě nestačila. zastavím se právě ve chvíli, kdy Forras padá k zemi a černá klisna k němu přiskakuje. Přiloží svůj roh k jeho hrudi a opět vytryskne obrovská vlna světla, přes kterou nic nevidím. Jsem nucena přivřít oči. Když je opět otevřu, vidím, jak se Forras probouzí, ale klisna padá na kolena. Pozoruji celou scenérii. Pozoruji, jak majestátní klisna umírá, jak zanechává své hříbě na tomto světě. Ale jak se o ně i přes obrovské bolesti stará. Aby přežilo, udělá z něj dospělého hřebce. po tváři mi stékají slzy. Nesmíš umřít. Nesmíš. Slyšíš? Potřebují tě. Oni všichni a my také... Je už však pozdě. Těžce polknu a uchopím misku. Skloním se ke klisně a pohladím ji po ještě teplém těle, po uhlově černé srsti a rukou sjedu dolů, přes břicho až k vemínkům. Pokleknu a trochu oddojím do misky. Ne víc než je potřeba. Znovu jednorožku pohladím a přivřu její oči. Byla jsi poslední, poslední svého rodu. Ale udělala jsi správné rozhodnutí. O tvého syna bude postaráno, Cirien je tím nejlepším člověkem, kterému jsi ho mohla svěřit. Buď bez obav. Nikdy mu nedá ublížit promluvím v duchu k jednorožce, i když mě už nemůže slyšet. Pak vstanu a mlčky podám Ciri misku s mlékem a pohlédnu na Forrase. Je mi jedno, jestli přijme mou pomoc, ale pokusím se o to, aby ji přijal. Jen díky němu jsme splnili první úkol a zřejmě i jen díky němu žijeme. Přijdu k němu tedy blíž a nastavím svou ruku, jestli bude chtít, přijme ji a já mu pomůžu na nohy. |
| |
| Z prvu tezce, ale kdyz nabizena ruka pomohla mi na nohy podival sem se komu patrila a mirne sem se uklonil. Ale jen tezko lze rici co se uvnitr mne deje. Smrt cerne tomu taky dvakrat neprida. Otocim se a chystam se odejit. Ostatne jen diky me je tohle vsechno zpusobeno. Bude lepsi kdyz odejdu a necham je napokoji. Alespon na par stoleti. Myslenky viri mou hlavou, ale sebelepsi telepat nemuze je odchytit. Jedine co spatrujete jsou ma zada, pomalym krokem vzdalujici se od vas. |
| |
| Slyším kroky a otočím se . Vidím jeho přicházet a kolem něho záři , která pomalu ustává když skládá své křídla zpět pod pláš» . Vypadá majestátně až nadpozemsky ... Musím si dát na chvíli ruce před oči, jak je to intenzivní .Pak vidím forrase jak se už jen opírá o strom , zřejmně vyčerpán z tohoto jeho převtělení ... Zároveň si taky všimnu černého jednorožce . je na kolenou a zřejmně umírá . Ale né , to přece nejde . Podmínka soutěže přece je , že jednorožec musí zůstat žít , tohle přece nejde . Takhle přece nejen , že nesplníme úkol , ale ještě na sebe hněv ostatních ... El ještě stačí jenorožce podojit a on zemře . |
| |
| Forras přijme mou ruku a já mu pomůžu se postavit. Potom se lehce ukloní a obrátí se k nám zády. Chvíli váhá, ale pak se rozejde a odchází. Nyní vím, že telepatie či čtení myšlenek mi v jeho případě budou k ničemu, přesto jsem si jistá, že vím, nad čím přemýšlí. "Není to tvoje vina" hlesnu tiše. "Neodcházej. Zůstaň s námi. Když už ne kvůli nám, tak kvůli...ní" pokračuji a letmo pohlédnu na klidné tělo černé jednorožky. "Myslím, že ti vděčíme za mnohé, co sami snad ani nechápeme. Zřejmě i za život každého z nás. A proto nám dej aspoň tu možnost, náš dluh splatit." |
| |
| Co se stalo...Forras se změnil...černý jednorožes je mrtví... snažím se vspomenout na údálosti několika posledních minut. Vše se stalo tak rychle že jsem ani nevnímala co se vlastně kolem mě děje. S velice zmateným výrazem v obličeji přijdu k Thirowi. Uchopím ho za ruku a s podívám se na něho. Co je to s tebou... pokusím se k němu promluvit jako ,když ke mě mluvil jednorožec ,ale není to nic platné. telepatii ani empatii buhužel neovládám. V hlavě mi přitom víří miliony otázek na které neznám odpovědi. "Co bude dál." položím mu místo milionu otázek které nmě právě trápí jen jedinou tu nejprosčí. |
| |
| "Kurva," konstatuju fakt, že jednorožec je mrtvý. Mám v očích slzy, ne slzy smutzku, ale bolesti, přece jen a mé staré oči bylo toho světla až moc... ...jakýsi anděla lebo čo, no tož to sme si pomohli, a včil je všetko v hajzlu... |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Obevis se na plani, ale neco neni v poradku. Nemuzes se hybat, jedine co znas zde jsem ja, stojici vedle tebe, pokladajic ruku na tve rameno. "Pozorne se divej, trebas se dozvis pravdu." Kolem nas se najednou prozene ctyrnoha bestie pripominajici psa. Ale pes se tremi hlavami? Zruda nic vic. Krvave oci, doplnujici plamenem z tlam, misto nohou jen kosti. Majestatne kraci kolem nas, prevysujic nas alespon o metr. Kousek dal dalsi takovy, a vedle nej dalsi. V dali lze spatrit dalsi tvory, jeden osklivejsi nez druhy. "Demoni, stvoreni cisteho zla. Jednim z nich sem nyni i ja. Z casti. Ale kvuli tomu tady nejsme. Vydis tamtoho demona vzadu?" Kdyz si se ohledla, prejela pres tebe vlna strachu, to co si videla lze jen tezko popsat. Dve cerna konska kopyta, spalujici vse kam doslapla, telo cernejsi nez samotna noc pokryto zilkami pulzijiciho pekelneho ohne. Dve ruce zakoncene dlouhymi drapy. Hlava byka, zakoncena obrovskymi rohy, lstive sledujici vse kolem dvema zhnoucimi uhliky misto oci. Pohledl na tebe, jakoby vedel ze tady jsi. Cim dele se divas, tim vice te pohlcuje a drasa te na kusy, veskery tvuj strach se prohlubuje a on toho jen vyuziva. Nici te vic a vic, dokud... Dokud se neobevime jinde. Nyni vsak neni nic na cem by si mohla stat, nachazime se totiz mimo prostor. Kolem nas jen ubihaji ruzne obrazce. "Ptas se kde jsme? V me mysli. Toto je rozcesti vsech mych vzpominek. Ale neboj nezustaneme tu dlouho." A ja ukazi na jeden z obrazu ve kterem pomalu klesam k zemi v hajku jednorozcu. "Tehdy se to stalo. Demon podobny tomu co si videla pred chvili napadl hajek a ja sem s nim bojoval. A to zpusobilo zkazu. To ja jsem primo odpovedny za to ze zemrela, nikdo dalsi jen ja." Doted sem byl zady k tobe otocen, nyni vsak i ty muzes spatrit mou tvar pod kapi. "Ach ne, ty hloupa, divat se demonum do oci a primo. Co te to jen napadlo." Najednou si uvedomis ze stojis mimo sve tresouci se telo a ty poznavas co se stalo. Zrirajici bolest rostouci po tvem tele ho spaluje. Neni moc casu, jednam rychle. Prilozim ruce na tve spanky a soustredim se. Bolest ustupuje a tobe dochazi co se stalo. Tva duse opet sestoupi do tela, jenz je vysileno a stale ti zobrazuje tve nejhorsi nocni mury. "Ja blahovy, chtel sem ti ukazat neco a takhle to dopadlo. Vzdyt nejsi nic vic nez jen obycejny smrtelnik. Ja blazen. Co sem si jenom myslel, zadny smrtelnik nemuze pohlednout na demona, natoz se mu primo divat do oci." Dal slysis me nadavky v hlave, ale to se jiz opet ocitame v hajku a ty znicena a vydesena z toho co se ted stalo, stale sledujes ma zada. Avsak ne na dlouho, protoze se te zmocnuje dalsi z tvych nocnich mur a s ni se jiz musis vyporadat sama. |
| |
| Stojim tam a pozoruju umirajiciho jednorozce. Je to tristni pohled . Kdyz ho konecne najdeme tak nam umre . Co tomu reknou porotci ... no hlavne ze mame to mleko a prvni ukol stastne za nama ... Sleduju ostatni ve skupine a hlavne toho Forrase , protoze to je postava , kterou ja tezko chapu ... Proto nevim proc mu El chce mermomoci pomahat ... |
| |
| soukromá zpráva od Thiruw Hawat pro |
| |
| Oči plné smutku sklopím k zemi a pohladím padlého jednorožce. Pak pohlédnu na strakatého jednorožce a zamračím se. Vím, dala jsem slib...musím, ale nechci...nedokáži to. Bez svého Třpytu neodejdu, copak to nechápeš. Je jako můj bratr..má jediná rodina a naděje. Jednorožec pohodí hlavu a pohlédne na mrtvou klisnu. Vím, že nesmím porušit slib...vím to...zatraceně až moc dobře to vím. Dobrá, vezmu tě s sebou a splním slib. Jednou se pro svého hřebce vrátím a ty? Ty převezmeš svůj Osud a budeš s jednorožci. Pak přejdu ke svému hřebci, polaskám ho po jemném chřípí a políbím ho na nozdry. Po tváři mi stékají hořké slzy bolesti. Nečekám však na nic, sundám mu sedlo, ohlávku a ustrojím jednorožce. Sedlo mu jako zázrakem padne. Vrátím se pro tebe, slibuji. Pohlídej Háj a dej na ně ozor. Za tohle Fairy zaplatí....miluji tě, bratříčku...nezapomeň na mě... Plácnu hřebce silně přes plece a donutím ho odejít. Na okraji háje se několikrát vzepne na zadní a zařičí. Jen skloním hlavu. Forrasi ne...necho´d nikam. Pochopila jsem. Až příliš pozdě. To ty jsi zachránil háj, klisna se rozhodla splatit dluh. Nechoď nikam, musíme pokračovat. Prosím. Zakřičím a svým hlasem zbudím i spícího hobita, ošklivě na něj pohlédnu a kývnu hlavou, aby se okamžitě vyhrabal na nohy. Nebudeme se zdržovat, vyrážíme do Alorry, odevzdat mléko. Háj se o klisnu postará sám...musíme jet. Máme co vysvětlovat. Řeknu pevným hlasem, bez emocí, bez barvy. |
| |
| "Bez me pritomnosti budete v bezpeci. Ostatne meli byjste se postarat o Elywen. Co nevidet vam padne k noham a zacne se zmitat v krecich." Hlas je opet stejne chladny, jakoby bezpritomny. A co se Elywen tyce je to tak. Jednu chvili pred vami stala v poradku a v druhe se zacala klepat a trast jako osika. Misty i krici a rukama se pokousi zahnat neco predni, ci snad mne samotneho? Jeji pohled az doposud takovy cisty, je nyni prazdny a bez vyrazu. Jako by ji neco vydesilo do morku kosti a nechtelo odejit. "Chtela poznat co se stalo a tohle je nasledek. Jak sem rekl, bezemne budete ve vetsim bezpeci, nevim nakolik vam mohu zarucit ze se podobna vec nestane znovu." Byt je krok pomalejsi, porad je evidentni ze to myslim vazne. |
| |
| OPhlédnu vyděšeně na Forrase a opak na padající El. Neváhám ani na okamžik a rozběhnu se k ní. Pokleknu u ní a snažím se uklidnit její třas. Pohlédnu se strachem v očích na Fora a zašeptám: Pomoz mi, prosím. Ty jediný víš,co se stalo a jak s tím má bojovat. Neříkej mi, že s tím bojovat nejde...ona musí. Prosím, Forassi...prosím, neodcházej.. Pohlédnu na něj, v očích se mi zračí slzy a veškerá bolest, která se tam nahromadila za poslední dny. |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro PS: doufám že mě nezabijou |
| |
| "Budes ochotna tedy nest brime veleni a nepokouset se covnout? Budes ochotna nest brime za kazdeho clena druziny? Pokud ano, dobra tedy. Ustupte od ni." Otocim se na Cirien a dojdu k ni, polozim ruce na spanek a tres pomalu a jiste zacina ustupovat. Jen velmi pomalu. Za par minut se ji vrati i jas do tvari a ja skoncim. "Ted musi odpocivat. Dlouho odpocivat." |
| |
| Pokývnu hlavou na sohlas, zbytečně...to nebyla otázka, jen konstatování. Děkuji Forrasi, tza všechno a o něco tě požádám, zůstaň s námi. každý jsme udělali chybu, já, ty...všichni. Neodcházej...prosím.. Pak se s úsměvem podívám na El a pohladím ji po spánku. Budeš v pořádku, neboj....někdo tě poveze před sebou na koni a nebudeš se namáhat. Vše bude zase dobré... Je mi jedno, jestli mě slyší, či ne. Potřebuji mluvit, abych nemohla přemýšlet nad tím, co se stalo. Pak svěřím El ostatním a zamířím ke Ganovi. Bez zaváhání se k němu těsně přitisknu a stulím se mu do náruče. Bez jediného slova, či pohledu ho políbím a zůstanu v jeho obětí, třesouc se strachy a vyčerpáním. Miluji tě...u bohů, proč jsme se museli potkat za takových okolností? Proč? |
| |
| Když se probudím ihned se rozhlédnu po okolí a skryju se, jsem téměř neviditelný JAk jsem se sem dostal kde to jsem??? Jsi v háji jednorožců odpoví mi hlas v hlavě musíš je všechny zabít všechny, ne to neudělám najednou pocítím obrovskou bolest v hlavě ne nech mě bít už ti nebudu sloužit už jsem se tě zbavil ne už ne, jaktože žiješ, vždy» jsem tě sám zabil??? No hochu můj pán dělá divy Ne už nikdy další impuls těžce mu odolávám ale už se to nedá vydržet Dobrá udělám to, ale pak si tě najdu ty prachante a pkak tě odpravím a to jednou provždy dostanu další impulz bolesti, nic se mi nestává ale aktivuje vždy můj nervový systém a ten pošle impuls bolesti do mozku, již skoro beze vlády nad tělem vyrážím vstříc skupině není mě vůbec vidět na nic nemyslím jsem jen skořápka |
| |
| Přivinu Cirien k sobě a podívám se jí do očí . Já tě taky miluju ... řeknu tiše a dodám , Láska si nevybírá . Přichází sama , v době , kterou si vybere ona ... Navíc myslím , že není tak zle ... Přivinu ji k sobě pevněji a dívám se okolo . Abych se přiznal lásko , tak tomu tady vůbec nerozumím ... Trochu to jde nad mé chápání a myslím , že i nad chápání většiny ostatních tady ... |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| V nestřežené chvíli se stane toto: Hobit napadne Arynna... Skočí za něj s krtátkým mečem v ruce, napřahuje se k jeho zabití a najednou své tělo zadrží má vůle a jen zakřičí: Běžte, utečtě. Minulost mě dohnala, až se toho zbavím najdu vás, musíte mě odstavit a potom utéct Otevřou se mu ruce a vypadnou mu meče, poté svojí vůlí ještě pořád udrží své tělo,ale ne na moc dlouho. Jakmile dostanu ránu, omdlí. |
| |
| Už zase stojím u svého koně ,na kterém sedí Jenny. Koně držím pevně za uzdu a pohledem se dívám z Forrase na Ciri.Naslouchám ,ale nic neříkám. Jen se nepatrně usmívám. "Ve městě ti koupím koně..." Otočím se po chvilce na Jenny s nesmlouvavým výrazem.Jsem pevně rozhodnut to udělat, protože se tak zbavíme vzájemné závislosti. ze skušenosti vím že není dobré být na někom závislí. Když se El náhle začne třást ,zpozorním zaostřím na ni svoje smysly jestli to náhodou není nějaký nepřítel ,který se rozhodl na sebe vzít pravou podubu. Ostatně nebylo by to poprvé... Pak ,ale sratí její obličej zdarvý výraz. Co je to s ní? Odpověď mi ,ale přijde velice rychle od Forrase. Jak to myslíš? Následek čeho? Ale to je teď jedno... Zbytek rozmluvy mezi Ciri a Forrasem nevnímám. Všemi svými smyly se soustředím na El. "Dá se jí nějak pomoci?" Zeptám se ještě Forrase ,když se začnu sklánět nad nebohou El... |
| |
| najednou něco cítím za sebou . Otočím se , ale je pozdě . Hobit se na mě napřahuje mečem . Sakra co se to děje , to nestihnu vykrýt ... to je můj konec ... Stačím se pouze trošku pootočit , abych dostal ránu do boku , ale stejně myslím , že bude smrtelná . Najednou však něco zařve a meč , který měl už napřažený , mu vypadne z ruky a on se skácí k zemi . Rychle vytasím svůj meč a přiložím ho hobitovi ke krku . Ten se však nehýbá ... |
| |
| Když jsem v mdlobách můj duch stále komunikuje s převládajícím nebezpečím Jsi silnější než dříve Již jednou jsem tě porazil mniši mi radili jak si posílit svou vůli Nebudeš to mít tak lehké jako před tím už se nedám tak snadno a ty se modli abych tě nenašel už si ani neškrtneš zlikviduju tě a opravdu již napořád hehe to si jen myslíš mě v životě nenajdeš MH: Tento rozhovor nikdo neslyší( jen tak pro jistotu :D) |
| |
| Přiskočím k Arinovi a sekerou mu strhnu meč stranou, rozkročím se před hobitema mám sekeru připravenu k boji. "Uklidni sa mladej, tu chlopec to tež tak nemyslel a na bezbranneho kurva ani ty nezaútočíš, hej?" zavrčím a sleduji Arynna, pak když skloní meč skloním se pro čepel hobita a odnesu ji do bezpečí svého sedla, pak se i já vyhoupnu na poníka a usměju se na Cirien, "Tak pojeďme Cirien, času je málo..." |
| |
| On to tak nemyslel ? podivam se zlostne na Warda . Ja mohl byt uz mrtvy a ty reknes , ze on to tak nemyslel ... Priste uz mi nezabranis ho propichnout , to si pis . Nebudu cekat , az on to udela prvni . Kriknu na nej zlostne , sasunu mec a jdu ke svemu koni ... |
| |
| MH Pj mě telefonicky požádala a prostřednictvím mě vám vzkazuje, že slítla ze schodů a má zánět hrtanu a to znamená že se tu ASI v pátek neobjeví, říkala ale že to bude záležet na tom jak jí bude, a nemusíte mít strach není jí nic,jenom má naražené 3 žebra a naražené nebo nalomené zápěstí :D, no nemůže kašlat a ani se smát takže až se tu objeví tak nepište ždáné směšné zprávy nebo nás tu zabíje(to poslední bylo vtip):D MH |
| |
| Ze sedla Thiruwova koně mám dobrý výhled na všechny členy naší družiny. Koukám se po nich, poslouchám je ,ale nijak nezasahuji. Nemám co říci, když mě najednou osloví Thiruw svoji poznámkou o koni. V tu chvíli si uvědomím ,že nebýt jeho tak bych musela jít pěšky, což by se moc nelíbilo.... "Dobře, ale já si ho vyberu..." odpovím mu téměř okamžitě. |
| |
| Stojím s Cirien v náručí a pozoruju poslední dění . Nechápu vůbec proč hobit napadl Arynna... Warde , počkej ... zavolám na trpaslíka , musíme se taky postarat o hobita . Je v bezvědomí ... Snad tady Forras by si ho měl naložit k sobě , když spolu přijeli . Pak se otočím k ostatním a řeknu nahlas : Nevím co se to tady s námi děje . Nerozumím tomu , ale rád bych tomu porozumněl . Přeměna Forrase , smrt jednorožce , tady útok hobita na Arynna ... nedokončím větu . Pustím Cirien a políbím ji na ústa . Pak zamířím ke svému koni a zavolám na Boidla , aby přišel ke mně , abychom mohli jet dále ... |
| |
| Vychutnám si ganův polibek a nechápavě pozoruji dění kolem. Myslím, že by měl někdo vzít hobita před sebe na koně, až se probere...všechno nám pak snad vysvětlí. Je čas vyrazit, zpátky do města...odevzdat mléko. Vyhoupnu se koni do sedla, když nervozně zatancuje, jen pevně stisknu kolena a smutně se usměji. Nebyla to má volba, já tě nechtěla...ale sliby se plní. Pohlédnu na ostatní, přichystané v sedlech, nebo nasedající. Nebudeme se zdržovat, odpočívat můžeme až na místě. Teď pojedeme co nejrychleji... |
| |
| DNES HRA KOLEM 20.00...PROSÍM VŠICHNI... |
| |
| Překřížím si ruce na hrudi a rezolutně zakroutím hlavou. Já s ním nikam nejedu. Něco si navařil, tak a» si to taky sní. Tohle nebylo jen tak, už ze začátku se mi nelíbil...dobře, nelíbil se mi už jen proto, že je to hobit, ale to nevadí...já s ním nikam dál nejedu. Co když ani on nechce? Co když to opravdu udělal schválně a zase někoho napadne. NECHME HO TADY!!! Copak nás nemůže kdykoliv dohnat a zase se k nám vrátit? Může, necháme mu tady toho velblouda a pojedeme do Elasu sami. Já s ním nikam nejedu. POokud bude chtít, doženen nás. Jinak já zůstávám tady, pokud on jede. Zakončím rezolutně a dupnu vztekle nohou. Nechci, aby někomu ublížil...komukoliv.... |
| |
| MH: Tam spíte, či co? Bez vašich příspěvků se děj nehne, to je vám snad jasné :) |
| |
| MH: Ja mam odehrano, cekam az se pohnete.. |
| |
| Vyskočím na koně a pomůžu za sebe naskočit Boidlovi . Podívám se po ostatních , zkontroluji si výzbroj a čekám na pokyn Cirien k výjezdu ... |
| |
| Naskočím na koně a ještě jednou se podívám nenávistně směrem k hobitovi . Už mohlo být po něm , kdyby mě ten trpaslík nezadržel , sakra ... Pak svůj zamračený pohled směřuji Wardovi , který sedí na té své směšné herce ... |
| |
| poté co se ujistím ,že je El v pořádku a někdo ji odveze se vrátím ke svému koni. Vyhoupnu se do sedla před již sedící Jenny. "Vypadá to že zase vyrazíme." S těmi to slovy pohledem přejedu po všech členech naší družiny. Více pozornosti věnuji Atillovi a tomu hobitovi co napadl prince. Také se na chvilku pozastavím u El ,kterou již jistě někdo naložil na koně... |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Ani si nedovedes predstavit jak by si toho mohla vyuzit ve svuj prospech :D |
| |
| Konečně vyrážíte, plni rozpoluplných pocitů z návratu. Míříte zpátky k Alorre a doufáte v jediné, v klidný návrat. Zdá se, že vaše přání se vyplnilo a vy konečně spatříte městské brány a stany. S nadějí a únavou vjíždíte do města, plni očekávání a snad i strachu. Skoro všichni...anděl odmítl jet. Váš stan je již připravený, některé družiny už jsou také zde. Zpráva o vašem příjezdu se šíří velmi rychle. Víte ale moc dobře, že dokonce i ví, co se stalo. Poštolka byla přece jen rychlejší a předela vaše zprávy. Do vašeho stanu přijde onen muž, který byl u vašeho zápisu. Uctivě pozdraví a s napětím očekává, co mu řeknete. Stany stojí za městem, což znamená, že Forras může být být s vámi. |
| |
| Sedic v jednom ze stanovych stinu, sledujic muze jenz vesel. Avsak i presto nestarajic se o nej, ani o nic co nasledovat ma. Jedine cemu venuji pozornost je neco v me hlave. Coz, pokud nekdo pozorne sleduje mne, poznat lze z oci zavrenych. |
| |
| Dojíždíme k našemu stanu a já cítím ty nenávistné pohledy ostaních družin , za to , že jsme splnili úkol . Moc si toho nevším , ale myslím , že se budeme muset mít na pozoru . Nikde kolem nevidím tu družinu s jehož členy jsme měli už konflikt . Koně přivážu u stanu a vejdu dovnitř . Vzápětí po nás vchází i muž z poroty . postavím se po bok Cirien a čekám , co nám řekne . |
| |
| Do města vjedu s úsměvem na rtech ,pozorujíc ostatní družiny. Nevím jestli se někomu z nich podařilo také splnit úkol ,ale mi to mléko máme a to znamená úspěch. Jediné co mě krapek trápí je ten jednorožec. Nevím jak porotě vysvětlíme ,že zemřel ,ale to mě vlastně ani moc trápit nemusí. Bude stačit jim říci pravdu... "Tak jsme tady...zua chvilku budeme u našeho stanu a pak se poohlédnem po nějakém tom koni." Promlouvím k Jenny sedící za mnou. Koně přivážu kousek od stanu a pak do něho vejdu.Do stanu. Postavím se do rohu a vyčkám co se bude dít dále... |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro Po nějaké době dorazím do města, snažím se vyhnout stanům, které značí moc lidí a skupinu těchto lidí, vyjdu přímo k nejbližší radnici(nějaké úřední budově kde bych mohl zjistit víc, for pj: knihovna to není :D) |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| Pouš»-Sonny: Pomalu ses probral, sváděje vnitřní boj se sebou samým. Pak jsi z nějakého důvodu vzal svůj meč a připevni jsi ho na velblouda, kterého ti ho nechali. Najdi pána...hledej Forasse.... Zamumlal jsi a poslal jsi velblouda pryč i se svou jedinou zbraní. Nechali tě tady, ale ty jim to nezazlíváš. Sám vyrazíš do města, naposledy si nabereš vodu a zabalíš se do oblečení. Ve městě vyhledáš úřad, něco si na něm zařídíš a pak tě opět chytne známý amok a ty padneš na ulici obličejem k zemi v ukrutných bolestech. Sandro,Ethric-město u pouště Procházíte se ulicí, rozebíráte zrovna nějaké pracovní téma, když uvidíte hroutícího se hobita. Tvář má staženou bolestí a snaží se opět postavit na nohy. Prosebně se na vás zadívá a omdlí. Družina v Alorre, ve stanu Všichni s napětím očekáváte, co se bude dít. Na stole je opět prostřeno, jídla i pití je tu dost pro všechny. Dostali jsme zprávu, že máte mléko. Mléko pravého černého jednorožce. A dostali jsme také zprávu, že klisna je mrtvá a její hříbě jste dostali do péče vy. Co je na tom pravdy? Neostýchejte se a jezte, jistě jste vyčerpaní a hladoví. |
| |
| Dojíždím mezi posledníma ... Seskočím z koně , uvážu ho a protáhnu se . Tak , teď jsem zvědav na to uvítání od poroty ... Co asi řeknou na toho mrtvého ... No Cirien jim to bude muset vysvětlit , jen aby nás nedisvalifikovali , to by asi otec nesl špatně a ty následky ... Vejdu do stanu a jdu si ke stolu nalít trochu vína do poháru . Za chvíli přichází porotce , který nás zapisoval a čeká na vysvětlení získání mléka a situaci s tím spojenou ... Asi by měla promluvit Ciri jako náš vedoucí ... pokud má co říct ... |
| |
| podívám se po ostatních. Spoléhám se hlavně na Ciri ,že jim to nějak vysvětlí ,ale ani ta se nemá k odpovědi. "Ano máme to mléko. Klisna bohužel zahynula, ale udělala to ze své vlastní vůle. Aby zachránila Háj a život jinému. Její hříbě jsme opravdu dostali do péče a je o něho dobře postaráno." Odpovím porotci po pravdě, i když možná trochu vyhýbavě. Nemám totiž nejmenší důvod se mu zmiňovat a anděly, protože by tomu asi stejně nevěřil a nevím jak by se zachoval Forras ,kdybycom ho takhle "zradili". A zrada by to opravdu byla, protože kdyby chtěl ,aby všichni věděli co je zač určitě by to řekl sám... |
| |
| Poslechnu si muže - porotce a když vidím , že většina se k žádnému vyprávění nemá začnu sám . Snažím se stručně, ale jasně vysvětlit, co všechno jsme museli při získání mléka udělat a co se nám přihodilo . Tak jsem mu převyprávěl celý příběh až po náš příjezd sem . Některé pasáže jsem však musel vynechat , protože jsem jim sám nerozuměl a nechápal je . Bylo vidět , že ho to mé vyprávění zajímá a pozorně mi naslouchal . Když jsem skončil , byl zamyšlený ... |
| |
| Alorra-většina družiny Muž si se zájmem vyslechne váš výklad, občas přikývne, jindy údivem otevře ústa. Zdá se, že je velmi překvapen. Vezme si od El nádobku s mlékem a oznámí vám: Vše posoudí porota, zatím zůstaňte v blízkosti tábora. Do večera budeme vědět víc, dorazí zbytek družin a proběhne vyhodnocení prvního úkolu. Zatím si udělejte pohodlí a pokud možno nevyvolávejte žádné další spory...víte, jak to dopadlo minule. Sjede všechny významným pohledem, lehce se ukloní a odejde ze stanu. Do ticha se najednou ozve Miran a společně s ní Hrú. Myslím, že je na čase odejít. Ta malá cácorka se rozhodla jít se mnou, prý do učení. Ciri, svůj úkol jsem splnil. Vrátím se domů, na Arden. Vím, že se to nikomu z vás nelíbí, ale bohyně si to tak přeje. Nashledanou přátelé. Mirian se ještě naposledy obejme s Arynnem, ten vypadá, jako by o všem věděl. Zamává ostatním a s hrdě vztačenou hlavou odejde ze stanu. Nikdo z nich se neotočí, za chvíli slyšíte dunění kopyt. Je vám jasné, že ty dva už nikdy neuvidíte. |
| |
| Poslechnu si porotce, usměji se a posadím se unaveně na postel. Když uslyším Hrú, jen pokrčím rameny, je mi jasné, že mu v tom nezaráním. Kývnu mu hlavou na rozloučenou a jen zamumlám: Další věc, kterou budeme muset vysvětlovat...i když on nebyl právoplatným členem, zato Miri ano. A co, kdykoliv můžeme přibrat někoho nového. Pánové, jsem unavená, myslím, že bychom si před večerem měli odpočinout všichni. Postarám se ještě o koně a napíši zprávu králi, měl by o našem úspěchu vědět. Venku odsedlám koně, vyhřebelcuji každého a zavedu je do ohrady. Jednorožce pohladím po čele, vtisknu mu krátký polibek na nozdry, stejně jako jsem to dělala se Třpytem a smutně se usměji. Musím se smířit s tím, že ty nejsi on. Tak běž.... Ve stanu vezmu pergamen, brko a napíš jeho veličenstvu dlouhý dopis. Pak se na chvíli vytratím ze stanu, zařídit jeho odeslání. Při návratu si vezmu střapec vína a pohárek s medovinou. Posadím se unaveně na postel a uždibuji jednotlivé kuličky hroznů. |
| |
| Posluchám Hrúgara a ani mi nepřijde , že Mirian odchází . Poslední dny jsme si moc nerozuměli . Ale co , přijde jiná , není jediná ženská, navíc mě nějak přestávala bavit ... Jen ji ještě obejmu a podívám se za ní jak odchází . pak si zajdu ke stolu a vezmu si něco jídla a doleju číši vína . Posadím se na stolek a sleduju ostatní ... |
| |
| Unaveně si vylezu na postel, někde v blízkosti Vlka a uvolněně se natáhnu. Nezajímá mě odchod těch dvou, neměl jsem je rád. Venku uslyším nějaký hluk, vyskočím proto na nohy a vyjdu ze stanu. Uvidím hobitova velblouda, jak stojí těsně před plachtou, je sám. Zamračím se a prohlédnu si ho, nemá žádné zranění, nic...ale je sám. Kde jsi nechal svého pána, co? Proč máš na hřbetě jeho meč? Tohle se mi nelíbí, raději najdu Forasse... Poohlédnu se po okolí a najdu temného může, který vě mě neustále vzbuzuje zájem. Forassi, přijel tvůj velbloud a bylo tam tohle. Ukážu mu hobitův meč a zamračím se na něj. Myslíš, že se mu něco stalo, nebo tím chtěl poslat jen vzkaz? |
| |
| Podivam se na sotka a prevezmu si zbran jenz mi podal. Bez prohlizeni ji polozim na stul vedle mne a prestanu ho vnimat spolecne se sotkem. |
| |
| Nedám se jen tak lehce odradit, zatahám ho za lem oblečení a usměji se na něj. To ti nestojím ani za odpověď? Jsem sice šotek, ale to neznamená, že nemám mozek. Proč se tak chováš,m ale nejan ke mě, ale i k ostatním? Popuzeně se na ěj zadívám a v žádném případě neuhnu pohledem. |
| |
| "Odpoved? A co by si chtel slyset za odpoved" Zeptam se sotka predemnou. |
| |
| Cokoliv, jenom ne to mlčení...nenávidím ho.. Pokrčím rameny a usměji se na něj. |
| |
| "Neni co bych ti mohl, ci snad chtel rict." Odpovim Jinnymu jednoduse. |
| |
| Ještě chvilku stojím ve stanu a vyčkávám co se bude dít. Ale nic zajímavého tam alespoň pro mě není a navíc slíbil jsem Jenny že jí koupím koně a teď je myslím k tomu nejlepší příležitost. "Tak jdem?" Zeptám se jí a vyrazím ven ze stanu. Nejprve se porozhlédnu po okolí stanu jestli nás opět neobtěžuje jiná kupina. A pak vyčkám dokad se Jenny nerozhodne jít.... |
| |
| Když odvyprávím náš příběh sednu si ke stolu a zhluboka se napiju vína . Pak si urvu kousek placky a přikusuju jej . Nemám ani hlad . Jen jsem nějak nervozní v očekávání věcí příštích . Při našem minulém pobytu na tomto místě tekla krev .Kdoví jestli nám to nebude chtít někdo vrátit . navíc je tady asi proti nám závist , za to , že jsme vyřešili zdárně první úkol ... Myslím , že bychom se měli mít na pozoru. Víme , co se tady stalo minule a někdo by nám to mohl chtít vrátit ... řeknu do ztichlého stanu , vezmu si stolec a posadím se venku před stan . Meč si odepnu a opřu si k nohám ... |
| |
| "Jistě..." Odpovím po chvilce ,když na mě Thiruw promluví. To co se děje ve stanu mě moc nazajímá. Nevím co se tady stalo minule a snad to ani nechci vědět. Pomalu vyjdu ven za Thiruwem ,kde se postavím vedle něho. "Myslíš že tady nějaké prodávají?" Zeptám se ho a zohlédnu se kolem jestli někde nespatřím nějakou stáj. |
| |
| Pobaveně vyskočím z postele, popravím pomuchlanou přikrývku a vydám se za Ganem. Připlížím se k němu ze zadu a zakryju mu oči, do ouška mu zašeptám něco sladkého a usměji se. Lekl ses, válečníku? |
| |
| Jenny a Thiruw: Vyrazili jste zpátky do města, kde jste předpokládali handlíře, či trh. Na náměstí je trh celedonně, máte štěstí a po pár krocích uvidíte ohradu se zvířaty. Můžete si vybrat. Muž, který koně hlídá, se na vás se zájmem zadívá a zahlaholí: A noví zákazníci... Tak co to bude? |
| |
| Cítil jsem , že se někdo blíží zezadu a myslel jsem na Ciri . Její ruce na mých očích mi byly příjemné a rád jsem cítil vůni jejího těla . Ne miláčku , myslel jsem , že to jsi ty ... řeknu tiše a chytím ji za ruce a posadím si ji do klína . |
| |
| Zase jsem dupala jako stádo koní, že? To ti nevadí, že nás všichni vidí, lásko? Podotknu a lehce ho konečky prstů pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| Už mám trocu vybudovaný instinkt . Přece jenom jsem v životě něco pochytil .... Pohladím ji po vlasech a políbím ji ruce . Myslím , že s tím nic neuděláme , řeknu k našemu prozrazení , takže proč se s tím zabývat . A» si každý myslí co chce , my víme své ... Pak ji políbím na rty . |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro |
| |
| Vychutnám si sladký polibek, mírně se pousměji a jen přikývnu. Zůstanu stulená v Ganově náručí a spokojeně se usmívám, po dlouhé době zase š»astná. Jen by mě zajímalo, jak dopadne večer. Mám z toho strach, je to všechno příliš zamotané. |
| |
| soukromá zpráva od Cirien Brisse pro |
| |
| Myslím , že bychom tam neměli chodit všichni . Část nás může zůstat v záloze , kdyby se něco semlelo . Tak by mohli včas zasáhnout ... Dívám se po okolí a všude je klid . Ale je to takový klid před bouří , jakoby něco viselo ve vzduchu ... Mám takové neblahé tušení Ciri , doufám , že se nevyplní ... |
| |
| "Ano zákazníci. potřeboval bych jednoho koně." odpovím handlíři s koňmi. Jdu přímo k věci ,protože nechci zbytečně zdržovat těmi obchodnickými řečmi, při kterých se většinou obchodníci snaží zvednout cenu zboží na nejvyšší možnou úrověň. "Kolik bude stát nějaký silnýá a rychlí kůň?" Optám se ho ještě dříve než stihne něco říci. |
| |
| Jenny a Thiruw: Muž se usměje a ukáže na krásnou vranou klisničku. Může být vaše za 150 zlatek, pokud máte zájem. Je přesně podle vašeho gusta. Klidně bežte do ohrady, ale pozor na tu grošovanou klisnu, je krapet temperamentní. |
| |
| Mezitím co Thiruw mluví s prodavačem já si prohlížím koně ,které má obchodník v ohradě. přitom upřímě doufám že máme dost peněz, protože dobří koně nebývají levní. Grošovanou klisnu... zaslechnu od obchodníka a hned se na ní podívám. Mám ráda temperamentní koně. "Temperamentní mám ráda...150 zlatek jste říkal?" při zmínce o penězích se kouknu po Thiruwovi, jestli má dost peněz. Ale asi jo, a když ne tak útratu platí princ , nabo jak to říkal tehdy večer... |
| |
| Obchodník horlivě přikyvuje a s úsměvem ukazuje na onu černou klisničku, když si však všimne kam směřuje své pohledy Jenn, trochu se zachmuří a řekn: Tak tu mrchu vám dám i za 100 zlatek, i se sedlem. Je to potvora, vykopává a na každého chlapa ve své blízkosti útočí. Někdo jí asi kdysi pěkně nabančil. Ty jizvy o tom vypovídají... Pohlédne k nádherné grošované klisničce a odplivne si. |
| |
| Usměji se na obchodníka, když sníží cenu o celých padesát zlatých. Tak nějak mě napadá o kolik by ji byl ještě schopen snížit. "100 zlatých by šlo. Můžete mi ji přivést, ještě bych si ji ráda prohlédla." Jsem sice už pevně rozhodnuta pro koupi tohoto nádherného stvoření ,ale jak říkal můj otec. Nic se nesmí uspěchat a na víc si chci ověřit jeho slova o tom ,že kope každého chlapa ,který se k ní přiblíží... |
| |
| Muž rázně zavrtí hlavou, strhne z kůlu ohlávku a podá ji Thiruwovi. Promiňte paní, ale tohle po mě nechtějte. Tejden jsem si nemoh sednout, mrcha je to povídám. A» si to zkusí pán, mě by zabila. Radím vám, od ní ruce pryč. Ženě nic neudělá, ale je to potvora útočná, chlapa by zadupala do země. Řekne muž a se strachem v očích si odstoupí od ohrady. |
| |
| soukromá zpráva od Elywen pro Dívám se za tebou, jak odcházíš, pozoruji tvoje záda a je mi… je mi líto, že odcházíš. Je mi líto, že si to tak bereš, i když vůbec za nic nemůžeš. Aspoň… myslím. Najednou si koutkem oka všimnu něčeho zvláštní, něčeho, co tu předtím nebylo a zjistím, že se něco děje. Pocítím velice nepříjemný pocit, nějaká cizí síla mě vtahuje, snaží se celé mé tělo vměstnat do co nejmenšího prostoru. A ve chvíli, kdy si už nedokážu představit, že by tlak byl ještě větší, vše přešlo. Konečně jsem otevřela oči a uviděla rozlehlou pláň, chtěla jsem se rozhlédnout, ale nemohla jsem. Nemohla jsem udělat jediný pohyb a to mě deprimovalo, znepokojovalo a také děsilo. Cítím něčí přítomnost, přítomnost někoho známého, ale také někoho, koho znám. Položíš mi ruku na rameno a promluvíš ke mně. Poslechnu tě a čekám, co se bude dít. A pak… se to stane. Zadržím dech a srdce mi začne prudce bušit. To, co vidím, je snad to nejodpornější, co jsem v životě viděla. Celé tělo se mi třese, zatím jen uvnitř, ale cítím to a také z toho co vidím, se mi dělá špatně. A to je pravda, že v životě jsem viděla už plno hrozných věcí. Ale nebylo to nic proti tomu, když jsem byla opět schopna pohybu a ohlédla se. Celé mě tělo se naplnilo strachem z toho, co mé oči viděli. Nejsem schopna se pohnout, nejsem schopna od něj odvrátit svůj pohled. Stále na něj civím a… bojím se. A pak se vše změní. Objevíme se někde jinde, opět nevím, kde jsme. Na chvíli se uklidním, ale jen do chvíle než pohlédnu pod sebe. Jsme někde, nikde… já nevím. Nestojím na ničem pevném, okolo spousta barev, obrazců, světel. Nechápu to. S otázkou v očích se na tebe obrátím a ty odpovíš na mou nepoloženou otázku. Tiše kývnu a pokračuješ. Potom dál sleduji jednu z tvých myšlenek. Už nemám sílu, nemám ani sílu se divit. Dál promluvíš a já seberu veškerou svou sílu, možná dělám další z mnoha hloupých chyb v mém životě, ale nyní si myslím, že je správná. “Nemůžeš za to. Udělal jsi… správně. Měli bychom ti být vděční, všichni. Děkuji” vyšlu impulz, promluvit nedokážu. Doufám, že mou odpověď dostane, no, za zkoušku to stálo. Možná jsi ji dostal, možná ne. Ale otočil ses. Pohlédla jsem ti přímo do očí. Jestli jsem myslela, že tamto byla hloupost, ne nebyla… Udělala jsem ji až teď. Mě tělo se začalo opět třást, netuším či strachem nebo bolestí, co ho naplňovala, sžírala a trhala na kusy. Nevím čím, jen jsem na něj hleděla. Hleděla jsem… na vlastní tělo. Další šok. Nechápu to, už zase. A ty, položil si mi obě ruce na spánky. Mé tělo, každá jeho část se vrací zpátky, srůstá a hojí se. Bolest ustupuje, pomalu, ale jde pryč… A potom i má druhá půlka, má duše, mé další “já” je schopno se vrátit, vrátit do jeho schránky. Ovšem před očima to, čeho se bojím, to, co mě zraňuje, to, co mi ubližuje. Vše a stále dokola. Po tváři mi začínají stékat slzy, vidím tvoje pohybující se rty, ale neslyším slova z nich vycházející. Možná je slyšet nechci, možná jsem ohluchla, možná je všude hluk. Netuším jen… pláču. A pak tě zase slyším, snažím se namítnout, že nejsem obyčejný smrtelník i když mi dojde, že vlastně jsem. Můžu žít déle než ostatní, snad i věčně, díky magii, ale v porovnání s ním… jsem něco úplně obyčejného. Jsme zpátky, v hájku. Poznávám všechny okolo a zase se dívám na tvoje záda. Opět nechápu a sama netuším, či je to dobře nebo ne. Netuším, jestli se mi vše zdálo, ale poznám to ve chvíli, kdy to mé tělo neunese. Neunese vše, co vidělo, vše co zažilo, vše, co cítilo. Cítím se unavená, bez energie, bez života. Dopadnu na kolena a pak se mé tělo sveze do měkké trávy a přestane reagovat. Na vše. Na jakékoliv mé podněty. Jediné co můžu je myslet. Tedy… myslím? Před očima mám mou nejhorší noční můru. Mou vzpomínku, dávnou pravdu. Probudím se a jemně přejedu přes polštář vedle mě. Ovšem mé ruce nikoho nenahmatají. „Gamaeli?“ zašeptám a zvednu se na loktech. Rozhlédnu se po místnosti, ale nikde ho nevidím. Nikde nevidím mladého čaroděje, mého milence. Stáhnu nohy z postele a vstanu. V bílé noční košilce, jdu tiše, jako nevšední krása dána mým původem. Jdu tam, kde cítím jeho přítomnost. Jdu tam, kam nesmím, jen proto, že cítím, že za ním jít musím, že ho musím vidět. Že jsem opět našla lásku. Našla to, co jsem si myslela, že se mi vyhýbá. „Gamaeli?“ zašeptám znovu a jemně pootevřu dveře, avšak se zastavím. „Nechápu to. Snažím se, snažím. Ale ona… celou dobu má v hlavě jen jeho. I když ho už čtvrt roku neviděla“ zaslechnu Gamaelův hlas a zarazím se. A pak následuje odpověď: “Můj pane, ona se podvolí. Odstranil jste ho z cesty, bude jen vaše.” “Mlč hlupáku, Elywen je jiná. Není ničí a přitom je všech. A já ji chtěl, tak jsem si ji vzal. Mladá, krásná, inteligentní čarodějka. Má v sobě něco, co nikdo jiný. A ona o tom netuší. Chci ji celou, za to, co má, za to, čím je i její celek. Bude moje, je moje, ale ne celá. Myslí stále na něho, stále ho miluje i když si to nepřizná. Ale já… jsem jí posedlý a ona bude i mnou. Proto si už neobjevil, proto ji nechal. Samotnou, zničenou a já si ji vzal. Nejdříve do domu, potom do učení a na konci i do mojí postele. Dá mi dědice, ale až ve chvíli, kdy mě bude milovat.” Vše mi došlo, do očí se mi nahrnuly slzy, ale přesto jsem nebyla schopna pohybu. Christian, můj Christian. On… ho zabil. Jen kvůli tomu, že mě chtěl vlastnit. Zabil člověka, jen kvůli malichernosti. Zabil muže mého života. A tehdy jsem utekla. Utekla jsem do stáje, vyskočila na hřbet svého hřebce a v lese našla svou vlčici, nikdy víc jsem se nevrátila. Nikdy víc jsem nevěděla, jestli to, co mě napadlo, byla pravda. Až dnes… Otevřela jsem dveře dokořán a změnila to, co se stalo. Měla jsem tu moc. Pro dnešek jsem ji měla. “Gamaeli” promluvila jsem se slzami v očích. “Elywen” vhrkl překvapeně a přiskočil ke mně. “Dobré ráno lásko.” Odtrhla jsem se od něj a křikla: “Jak jsi mohl! Cos to udělal? Proč?” Místností se ozval jeho smích, jeho krutý smích, který mě děsil. “Vzal jsem si, co má být mé. Vzal jsem si, co je mé. Jsi moje Elywen, vzal jsem si tebe. A on? Byl nic. Překážka, která byla odstraněna.” “Kde je?” zeptám se a všechna láska k tomu muži je pryč. Je zde jen čirá nenávist za to, co mi vzal, za to, na co neměl právo. Znovu se usmál, četl moje myšlenky a pak ledabyle mávl rukou. Otočila jsem se a spatřila Christiana. Ležel, nehýbal se, ale dýchal, žil… Pak otevřel oči a já se vyděsila. Nebyly to jeho oči, nebyly to oči mého Christiana, něco se stalo a on… mě vůbec nepoznal. Nevím, čím byl teď, ale bylo mi to jedno. Rozhodla jsem se, rozhodla jsem se, že se jednou vrátím, jednou, a» ho stále budu milovat či ne. Znovu jsem se otočila. “Jednou se vrátím. A budeš litovat. A» již si z něj udělal cokoliv. Jednou vše skončí a já budu vítěz. Můžeš být mnohem lepší, ale já vyhraji.” “Hloupá huso. Dělala jsi celou dobu, co jsem chtěl a budeš to dělat i nadále. Stačí jediné lusknutí a nepamatuješ si vůbec nic z této chvíle. Sleduj” poručil mi. Ovšem divil se, hodně se divil. Nestalo se nic, má nenávist byla silnější. Odhodila jsem ho zpátky, jeho i toho malého přisluhovače. Držela jsem je a pohrávala si s jejich myslí. A pak… jsem jednoduše odešla. Naposled jsem se otočila a pronesla: “Jednou se vrátím.” A hrdě jsem odkráčela ven. Otevřela jsem oči, slabá, ale š»astná. Ten cizinec mi dal ten největší dárek mého života, vyřešila jsem to, čeho jsem se bála několik posledních let. |
| |
| Netuším, jestli se mi vše zdálo, ale poznám to ve chvíli, kdy to mé tělo neunese. Neunese vše, co vidělo, vše co zažilo, vše, co cítilo. Cítím se unavená, bez energie, bez života. Dopadnu na kolena a pak se mé tělo sveze do měkké trávy a přestane reagovat. Na vše. Na jakékoliv mé podněty. Jediné co můžu je myslet. Tedy… myslím? Před očima mám mou nejhorší noční můru. Mou vzpomínku, dávnou pravdu. A mezitím jsem nevnímala nic, co se dělo s mým tělem, s mým zevnějškem. Otevřela jsem oči, slabá, ale š»astná. Ten cizinec mi dal ten největší dárek mého života, vyřešila jsem to, čeho jsem se bála několik posledních let. Plně ještě nevnímám, mé smysly, mé pocity i má mysl, je oslabena, slabá, nedochází jí souvislosti. Pomalými kroky ke mně přijde můj hřebec a jemně mi přejede hebkými pysky přes obličej, natáhnu ruku před sebe a jemně ho po chřípí pohladím. Pak mě někdo vezme do náruče a posadí do hřebcova sedla, netuším, kdo to je. Nejsem schopna něco říct, bránit se či se aspoň ohlédnout. Ten někdo se vyšvihne za mě a pobídne Antara k chůzi. Odjíždíme probleskne mi hlavou, ale pak znovu upadnu do bezvědomí či snad jen tvrdě usnu opřena o něčí rameno. Plně jsem se vzpamatovala a probrala až ve stanu, v místě, na které si vůbec nepamatuji, že bych přijela nebo že bych tu někdy vůbec byla. Zmateně se rozhlédnu okolo a pak se mi vrátí vzpomínky a vše mi dojde. Rychle vstanu z postele a na stolku uvidím jednorožčí mléko. Vezmu ho a hledám zbytek družiny. Po chvíli je najdu a drze vstoupím do stanu, ve kterém diskutují. Všechny pohledy se upřou na mou osobu a já se výmluvně usměji. Přišla jsem právě na začátku stručného vysvětlení toho, co se v hájku dělo. Když mi dojde, že vše potřebné bylo řečeno, podám porotci nádobu s prvním úkolem. Pak vyjdu ven, zahloubána do svých myšlenek. Měla bych si jít něco vyjasnit. Nebo… aspoň poděkovat. Dojdu k ohradě a zvučně písknu. V ohradě zvedne hlavu jediný kůň barvy palomino a radostně zaržá. Poté se drobným klusem vydá směrem ke mně a jemně, tak, aby mě nezranil mě žduchne do prsou. “Neboj sem, už jsem v pořádku” odpovím mu s úsměvem a poplácám ho po krku. “Kdo mě sem přivezl, kdo si se mnou dal tolik práce? Antare, ty to víš, že?” zeptám se ho a počkám, až hřebec souhlasně pokývá hlavou, i když vím, že mi nerozuměl. Pohlédnu mu do očí, chci vstoupit do jeho mysli, ale jsem příliš slabá. Nemám dostatek síly, abych pomocí kouzel přišla na to, co mě zajímá. “Zřejmě se budu muset zeptat” zhodnotím a usměji se. Pohlédnu po okolí a spatřím Narmiel, jak si hraje s Ciriiným a tak je nechám na pokoji. Za chvíli najdu Forrase a když přijdu blíž, zjistím, že je s ním i Jinny. “Oh, promiňte. Nebudu vás rušit. Stavím se později” |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro |
| |
| Sleduju muže ,který se klisny zřejmě dost bojí.Nevím ,ale myslím ,že si Jenny právě vybrala svého koně. "Myslím že jsme se dohodly. 100 zlatek za tu klisnu a sedlo, tedy jestli s tím bude má přítelkyně souhlasit." Odpovím obchodníkovi, zároveň se také podívám do měštce , jestli mám dost peněz. Jinak bych se musel vrátit zpět do stanu a poprosit Ciri ,nebo prynce o půjčku... |
| |
| Zamračím se, odfrknu si a při svém odchodu ještě zamumlám: Stačí říct, nepotřebuji tvé přátelství, chtěl jsem vědět, jen co je s tím otravným hobitem. Možná výčitky, nevím. Odmítl jsi mě, možná je to tak lepší. Zatím Forassi, a nezlob se. Pak se vrátím do stanu, naji¨ím se a začnu si hrát s vlky. |
| |
| "Nerusis, tady Jinny prave odchazi. Deje se neco?" Reaguji na prichozi El. |
| |
| Jenny, Thiruw: Muž nadšeně vykřikne, přichystá vám sedlo a přijme od Thiruwa potřebný obnos. Zářivě se usměje a otevře vám ohradu. Pro tu klisnu si musíte sami, já tam nejdu. Raději vy paní, to bude lepší. Vemte si ji a dejte si na ni pozor...neříkám to jen tak do větru. |
| |
| Smutně, s pochopením pohlédnu na Jinnyho. Jsem si jistá, že s ním Ciri reaguje pomocí teepatie a tak za ním vyšlu impulz. Promiň, nechtěla jsem vás vyrušit a rozhádat. Potom pohlédnu zpátky na Forrase. "Vlastně ne. Nic důležitého. Jen bych ti chtěla poděkovat. Myslím, že tušíš za co" promluvím a usměji se. Podívám se mu do tváře, ale nikoli do jeho očí. |
| |
| "Nebojte se, bude o ní dobře postaráno." Odpovím obchodníkovi velice přesvědčivě. A to mu ani nelžu, znám Jenny už velice dlouhu tak vím že se dokáže o své svěřence dobře postarat. "Slyšela jsi tady pána, klisna je tvoje ,ale dojít si pro ní musíš sama." Pobídnu ji. Raději si však přichystám znehybňující znamení ,jen pro jistotu ,kdyby byla až moc temperamentní. |
| |
| "Jsi v poradku, to je hlavni. Je jeste neco co mi chces rici?" Odpovidam El jednoduse bezbarvym hlasem. |
| |
| Zřejmě si nikdy nikoho k tělu nepřipustí. A» se bude snažit cokoliv. "Víš, že ti děkuji nejen za to, cos mi ukázal, cos mi vysvětlil, co jsem pochopila. Ale hlavně ti děkuji za to, co se stalo potom. dal jsi mi možnost pochopit, dal jsi mi možnost vyřešit něco, co mě tížilo, sžíralo a ničilo. Děkuji" |
| |
| "Jeste to neni za tebou, jeste te toho ceka hodne co si musis prozit. A rozhodne to nebude tak snadne jak doposud." |
| |
| Něco sním a napiju se vína . Ve stanu panuje ponurá nálada , proto se vydám po čase ven , na vzduch . Tam už sedí Gangaros a jemu na klíně Cirien . Není to tak dávno cos sedávala na klíně mně ..., projede mi hlavou , když je vidím . Nechci je rušit a ani nemám chu» se s nima vybavovat. Obejdu tedy stan na druhou stranu ... |
| |
| Se směsicí zájmu, obav, strachu a vzrušení na něj znovu pohlédnu. "Co tím myslíš?" zeptám se, i když žádnou odpověď téměř nečekám. |
| |
| "Strach, nenavist, pomsta. Pocit zadostiucineni, vztek. Co vsechno se odrazi v mysli tve pri pomysleni na to co si prozila, ci co muzes prozit znovu?" Hlas se zmenil, potemnel. Uz rozhodne neni tak prijemny jako doposud. |
| |
| Při jeho slovech začnu přemýšlet a skutečnost, ten fakt, že bych to mohla zažít znovu mě děsí, ale přála jsem si to. Sama jsem si vybrala tu cestu, byla to má volba. Hrdě pozvednu hlavu, připravena čelit tomu, co bude následovat. Připravena čelit bolesti, snad... připravena na vše. Nenechám se zastrašit jeho hlasem. "Co se v ní odrazí?" zopakuji. "Vše co jsi vyjmenoval a přitom nic. Můžu si za to sama a budu nést následky, a» už jakékoliv" dokončím a pohodím záplavou plavých kadeří, které mi spadly do tváře. |
| |
| "Opravdu si pripravena nest vsechny nasledky?" Poprve zvednu hlavu a pohlednu na El. Divam se ji primo do oci, ale to co v nich vidi. Jakoby ji sledoval nekdo jiny, jakoby to byly oci nekoho jineho, davno zapomenuteho. Nekoho blizkeho. |
| |
| Ty oči, znám ty oči... jsou to jeho oči. Oči... "NE!" dušeně vykřiknu, škubnutím skloním hlavu a zavřu oči. Blázníš Elywen. Vzpamatuj se a konečně se postav svéhu osudu. Nemůžeš utíkat, nemůžeš utíkat věčně... i když času máš dost. No tak, udělej to! přikážu si a pohlédnu zpátky na Forrase. Dýchám zrychleně, přerývavě, ale jsem rozhodnuta. Plně rozhodnutá... "Ano" odpovím stroze. |
| |
| Vstanu a podivam se znovu do tvych oci. "Dobra tedy, postav se svemu strachu a bolesti. Dokud nedokazes rict dost budou te uzirat navzdy." Vse je jako predtim, opet to je ten stary znamy Forras s bolesti ve tvari. Zda se jakoby se nic nestalo. Jakoby to vsechno byl jen prelud. A byl? |
| |
| Vzdoruji jeho pohledu, plna toho, co mi právě vytkl, plna strachu a bolesti. Ale také plna odhodlání, toho pocitu, který momentálně vítězí. "Vše, co mi k tomu můžeš říct nebo... dostanu ještě nějakou radu?" zeptám se roztřeseným hlasem. |
| |
| "Davej na sebe pozor. Vic ti jiz rici nemohu." Opet si sednu do sveho stinu a zustavam v nem. Dale si pohravajic se svymi myslenkami. |
| |
| "I přes to všechno ti děkuji. Zřejmě bych nic nedokázala, bez tebe..." odpovím a otočím se. Tiše ho opustím a vrátím se ke svému hřebci, zahloubána do svých myšlenek. |
| |
| "Ta klisna se mi líbí čím dál víc." Utrousím ,když se obchodník zmíní o jejím vztahu k mužům. Připomíná mi to jednoho jisté nafoukaného prince ze kterého je nyní ubrečená princezna.Při této vzpomínce se pobaveně usměji. Když Thiruw konečně zaplatí podívám se na obchodníka ,který odmítá pro ni dojít. Jeho obyvy docela chápu. "Jak se jmenuje?" Zeptám se ho ještě než k ní vyrazím. Našlapuji opatrně ,abych ji moc nevplašila. Přibližuji se k ní s nataženou rukou jako bych si ji chtěla pohladit. "Neboj se kobylko...já tio nic neudělám." Uklidňuju ji láskyplně... |
| |
| Když od obchodníka neslyším žádnou odpověď rozhodnu se jí pokřít sama, ale jaké jméno by se k ní hodilo? Najednou mi svitne, kdysy v mládí jsem měla jednu kamarádku, kde jí je nyní konec nevím ,ale jmenovala se Maiev. "Budu ti říkat Maiev, klisničko moje." S těmito slovy si jí pohladím po hřbetě. "Ne nelekj se já ti neublížím..." Znovu se jí pokusím uklidnit. Není divu že se leká , sám obchodník to přiznal. Byla týraná... |
| |
| Jenny, Thiruw: Klisna se při tvém dotyku roztřese strachy, ale drží. Když pochopí, že jí nemíníš oblížit, sama nastavý čumák, aby jsi ji podrbala a nechá si nasadit ohlávku. Vypadá to, že ti věří a následuje tě z ohrady. Když se přiblíží k oběma mužům, začne jančit a vykopávat. Zdá se, že tobě ublížit nechce, ale muže se snaží zasáhnout za každou cenu. |
| |
| "Klid...oni ti taky neublíží." Pevně ji uchopím. Její hlavu si přitáhnu k ústům, nechci ,aby někomu ublížila na tož pak Thirowi. "Klik...klid...to jsou přátelé..." Snažím se o co nejklidnější a přátelský tón. |
| |
 | soukromá zpráva od Ethric pro Ahoj. Prosím omluv mne, do neděle se tady nebudu nacházet z důvodu menšího srázku. Cor Na |
| |
Ulice: Chvilku se dívám na hobita potom si něco zamumlám pod nos a vydám se k němu přitom ještě řeknu ethrickovi...Pojď pomůžeme mu... potom pokračuju k hobitovi a trochu do něj š»ouchnu...Vstávej... |
| |
| Před splašeným koněm raději ustoupím kousek stranou ,aby na mě nedosáhl. Sice bych mohl použít žnamení ,ale to by nejspíše nebyl dobrý nápad. "No tak uklidni si toho koně...než se někomu něco stane." Zavolám na svou přítelkyni, když se vzdaluji do bezpečnější vzdálenosti. |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| Ukice Poté co do mě Sandro š»ouchne, pomale se probouzím a zjiš»uju že se mě znovu pokusil napadnout, tentokrát jsem odolal, nyní pocítím nervový impuls(dá se říct bolest, ale bolelo by to někoho???), ihned se dostanu na nohy a intuitivně od něj odskočím na metr, když zahlédnu že nemá v ruce zbraň, stále jsem ve střehu Co chceš, pokud chceš zemřít řekni si, nech mě být, jsem nebezpečný, jestli chceš můžeš tu chvíli počkat, pro něco si skočím řeknu a vyrazím |
| |
| Sandro, Ethrick, Sonny: Hobit vám řekne stručnou zprávu, pak se na okamžik někam vytratí a když se vrací, nese si nějaký meč. V Aloře je velmi živo, jej to však vůbec nezajímá. Přijde až k vám, ušklíbne se a zamumlá: Tak vám děkuji, za snahu. Co tu vůbec děláte, teď, když je tady ten turnaj? Zbytek družiny: Každý jste si našel svou činnost.Thiruw a Jenn se vrací z města, odkud koupili klisničku. Po cestě na ně však čeká překvapení, potkají Sonnho, toho hobita, má u sebe svůj meč z vašeho stanu a promlouvá s dvěma velmi podivnými muži. Vypadá to, že jim za něco děkuje. Pomalu je čas vyrazit na vyhlášení... |
| |
Pokud si dobře vzpomínám tak sem ti chtěl pomoct a tvá odpověď je že si vezmeš meč a ohrožuješ mě s ním...ty si mýslíš že ti budu na tohle odpovídat... pronesu k hobitovi a potom se otočím k Ethricovi a pošeptám mu...Je divnej měly bychom si dávat bacha... |
| |
| A kdo tě tady ohoržuje a navíc by mě zajímalo jak jsi přišle na to že mám meč, ty máš snad nějaké ultravidění optám se nepřátelsky vyhlížejícího se Sandra |
| |
| MH: No jo skleroza pj je prostě skleróza, něco jsem jí napsal a asi si to špatně vyložila a tak, ber to že mám meč pod pláštěm |
| |
| "Vidíš to Jenn?" Řeknu ti po cestě zpět z města, když spatřím Sonyho, který nás před nedávnem tak náhle opustil. Naprosto mi nechápu jak se sem dostal a jak získal svůj meč ,který jsem mu myslím tenkrát odebrali. Jeden krátký pohled také věnuji njeho novým přátelům. Položím ruku na jílec meče a přijdu až k té roztodivné skupince lidí. "Dlouho jsme se neviděli Sonny. Už jsi se zbavil své minulosti?" Zeptám se ho přímo, protože si vzpomenu na jeho poslední slova ,která nám řekl než, jak to říci "zešílel". |
| |
Dejme tomu že nejsem uplně slepý... řeknu hobitovi potom si pro sebe ještě řeknu...To mám za to že někomu pomáhám... spropadený hobit... |
| |
| Když zahlédnu blížícího se Thiruwa řeknu skupince neznámých musím zmizet, mohl by to zjistit řeknu, poté co Thiruw pronese svou otázku již jsem celkem daleko ale ještě mu stihn odpovědět Ne nesmíte se ke mně přibližovat jsem moc nebezpečný, bohužel, ale vrátím se, vemte ty dva s sebou zdají se být fajn, vzbudili mě, ale projevují nedůvěřivost, slibuji já se ještě vrátímvykřiknu a zmizím ve stínu |
| |
| Thiruw,Jen, Sandro, Ethric Všichni zmateně zůstanete hledět na prchajícího hobita, který vám skoro okamžitě zmizel z očí. Vzájemně se pozorujete, v rozpacích... |
| |
| Nechápavě se na Sonnyho podívám. Jeho slova mi nedávají žádný smysl. nechápu jak to myslí s tím probuzením ,nebo s tím že je stále nebezpečný, ale když pak zmizí je mi to vlastně jedno. Nedůvěřivě se podívám na ty jeho společníky, kteří ho prý probudili. Co jste zač? Prohlédnu si je, snažím si všimnout hlavně jejich výzbroje a věcí ,které mají u sebe. "Kdo jste?" Zeptám se jich po chvilce stejně nedůvěřivě. Na Sonnyho ujištění ,že jsou v pohdě moc nedám, on sám není v pohodě tak jak to potom může posoudit, že? |
| |
Sakra...zamumlám si pod nosem kdo ví co jsou tihle jestli znali toho hobita tak budou ještě podivnější... prohlížím si oba od hlavy až k patě a čekám na jejich slova... |
| |
Poutníci možná,nikdo zajímavý prostě jenom lidi kteří pomáhají jsme uplně neznámý nemusíte se s náma zdržovat... odpovím... |
| |
| Po ujioštění jednoho z těch cizinců, že se s nimi nemusíme nijak zabívat se na mé tváři objeví něco jako úsměv. Otočím se od nich a vrátím se ke koni s Jenn, která zůstala v zadu. Klisna by jim mohla stále ještě ublížit... "Měli bychom se vrátit. Za chvíli je to vyhlášení." Řeknu s klidem v hlase, když se podívám na slunce. Na nic víc už nečekáme vyrazíme dál po cestě kolem těch nijak zajímavých poutníků zpět ka našim stanům... |
| |
Jakmile kolem nás projedou řeknu Ethricovi Dobre už jsme se jich zbavili...ae je na nich něco podeřelého budem je sledovat...pojď... načeš vyrazíme za nima... |
| |
| Cizinců si nijak moc nevšímám, jelikož mám dost práce se svou novou klisnou. Bojím se ,že by jim mohla něco udělat ,kdyby jsme se k nim moc přiblížili, a tak zůstanu stát na místě a nechám to na Thiruwovi. "Ano opradvu bychom se měli vrátit." Řeknu mu ,když se ke mě opět vrátí. Když jedeme kolem cizinců Maiev, tak jsem tu kobylu pojmenovala, tochu znejistí a pokusí se je kopnout zadní nohou. "Sledují nás" Špitnu mému společníkovi ,když si po chvíli cesty všimnu těch dvou jak se za námi nenápadně plíží... |
| |
| Sedíme s Cirien a povídáme si . Sleduji při tom okolí , ale nevnímám členy naše družiny . Pouze zpozorním pokud vidím něco neobvyklého ... To však není často a nikdo nám ( prozatím ) nechtěl oplatit tu bitku , kterou jsme absolvovali minule . Ciri neměli bychom jít na vyhlášení první zkoušky ? zeptám se ji a políbím ji na rty . |
| |
| Vychutnám si polibek, zavrtím se Ganovi v klíně a üsměji se. Ano, myslím, že ano, jen počkáme na ostatní....chybí zde Thir a Jen. Přijdou jistě brzy... Zamumlám a znovu ho políbím¨. |
| |
| "Vím...však si s nimi také promluvíme." Odpovím Jenn, roukou nenápadně uchopím jílec svého meče a pokračuji dál po cestě k našemu stanu. "Kousek od stanu si je odchytneme." Dodám po chvilce ,kterou využiji k přemýšlení o tom co mohou být zač. Nemám sice rád ,když mě někdo sleduje ,ale zase je nechci vyplašit moc brzy a hlavně ne tady na otevřeném prostranství, kde by nám mohly utéct... |
| |
Pokračujeme ve sledování...Ty Ethricku nezdá se ti tu něcopodezřelé?...no ty mi toho moc nepovíš že?... snažím se navázat kontakt s Ethrickem ale ten reaguje jenom na konverzaci o černé magii...pochvilce nám zmizí proto přidáme a dojdeme na začátek nějakého velkého prostranctví se stany...Kam teď? |
| |
| Podívej už jdou ... řeknu Ciri a ukazuju směrem k Thiruwovi a Jenny . Jdou pomalu k nám a něco si povídají . Vstanem s Cirien a díváme se jejich směrem . Vezmu si opasek s mečem a připásám si ho . Upravím se , nebo» čekám , že po jejich příchodu se odebereme k vyhlášení výsledků ... |
| |
| Po nějaké době už před sebou konečně spatříme stan naší skupiny. Opatrně se ohlédnu za sebe jestli nás ještě stále sledují. Zjistím že ano ,ale jakoby jsme se jim ztratili což mě jedině těší. "Mylsím že je čas si pohovořit s těmi milími pány co nás sledují." Rozhodnu se nakonec jednat. Postavím se zády k jednomu stanu odkud na ně dobře uvidím a kde mě pokud možno oni vůbec neuvidí. Tam počkám na vhodnou příležitost. Nejlépe na okamžik ,kdy budou procházet kolem mě... |
| |
| soukromá zpráva od Lynf Sekera pro M. |
| |
| soukromá zpráva od Ethric pro MH: Eh... Asi jsem někde překouknul úvod. Buď jsem slepý, nebo blbý, mohla bys mi ho nějak přeposlat prosím? |
| |
| Od příjezdu z pouště jsem se vlastně jen válel po stanu nebo se potuloval po táboře a ochutnával pivo.. Poslední události na mě byly fakt moc nejdřív ten blbej jednorohej koňák vytuch.. Pak se tam vobjevil nějakej ten anděl nebo co to bylo.. Myslim že se budu muset vožrat třeba to pochopim.. Loudám se tedy po táboře na jedné ze svých pochůzek po táboře.. Koukám do blba občas si přihnu z měchu co jsem si před chvílý doplnil.. Koho to tady nevidím.. To sou ty dvě hrdličky.. Bleskne my hlavou když spatřím Ciri a Gana, když se podívám směrem kam jdou všimnu si dalšich dvou postav.. To musí bejt Thiruw a Jenn.. Rozeběhnu se abych je dohnal.. Kroužkovka cinká jak zvony na kostele a Gan s úlekem už šahá po jílci meče.. Hej klid člověče.. To je jen starej Boindil.. Konečně je doženu a plácnu ho po rameni.. I tebe zdravim Ciri... huba se mi rozjede do širokého úsměvu.. Jestli se můžu zeptat co se teď bude dít.. Tak by to bylo dobrý.. Už mě nebaví jen chlastat a válet si prdel.. Sice ne že by to nebylo uklidňující po tom sezení na zadku Ganový kobyly ale pohyb je prostě pohyb... |
| |
Kde jen zmizeli...však já je najdu... pokračuju ke stanům nijak se nevěnuju okolí prostě du bezhlavě do směru kde nám zmizeli...Dělej Ethricu nemáme na to celý den... Je to s ním horší a horší... |
| |
| "Dobře." Přikývnu Thiruwovy a nechám ho a» si s nimi "promluví". Já pokračuji stále po cestě k našemu stanu ,protože můj kůň by těm dvoum mohl udělat něco co by nám zabránilo je potom vyslechnout. "Jen klid..." Řeknu něžně klisně ,když přijíždíme ke stanu. Vím že tam jsou muži a na ně by mohla reagovat trochu zbrkla a třeba jim i ublížit, a to přece nechci... |
| |
| Mno, pro dnešek končím. Zítra se tu objevím, ale přes sobotu se mnou nepočítejte a ani v neděli. Budu mít něco moc důležitého a moc příjemného na práci...pak se snad uvidíme a konečně to posuneme XD |
| |
| MH: tak to je zle, to je zle. To se zase nebude hrat... Ale co preji ti at se vikend vydari at uz bude jeho naplni cokoli. |
| |
| Zaslechnu za sebou kroky a funění a tak se rychle otčím s rukou na jílci meče . To už taky slyším slova Boidla a musím se smát . Plácne mi přátelsky po rameně , ale je to komické , protože vzhledem k rozdílu naší výšky, si musí poskočit a celý zacinká ... Za chvíli půjdem na vyhlášení výsledků a asi i pro nový úkol ... odpovím mu a zadívám se zase dopředu , kde stojí Thiruw s Jenny . Všimnu si , že Thiruw obejde stan u kterého stál .Postaví se za roh a jakoby někoho vyhlížel ...Je mi to podezřelé , protože mám stále na zřeteli , co se stalo , když jsme tady byli poprvé . Otočím se na Ciri a Boidla a jen posunkem jim ukážu , co dělá Thiruw . Sám sevřu meč a vydám se pomalu k Thiruwovi ... |
| |
| Stojím vzadu za stanem a přemýšlím o tom , co se vlastně za tu dobu , co jsem u družiny stalo ... Přijel jsem a přidal se k nim kvůli Mirian . Ta je pryč a já zůstal . Nelíbí se mi tady , ale musím zůstat ... Nechápu , že jsem se nestal vůdcem místo Cirien . Já mám na to původ , vlohy a navíc otec to celé financuje ... Nechápu jak vůbec může tato naše skupinka vydržet dohromady . Opilci , snílci , lykantropové a podobná verbež ... |
| |
| soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Hobit vám řekne stručnou zprávu, pak se na okamžik někam vytratí a když se vrací, nese si nějaký meč. V Aloře je velmi živo, jej to však vůbec nezajímá. Přijde až k vám, ušklíbne se a zamumlá: Tak vám děkuji, za snahu. Co tu vůbec děláte, teď, když je tady ten turnaj? Zbytek družiny: Každý jste si našel svou činnost.Thiruw a Jenn se vrací z města, odkud koupili klisničku. Po cestě na ně však čeká překvapení, potkají Sonnho, toho hobita, má u sebe svůj meč z vašeho stanu a promlouvá s dvěma velmi podivnými muži. Vypadá to, že jim za něco děkuje. Pomalu je čas vyrazit na vyhlášení... Mno a pak to pokračovalo dál...sledovali jste Thira Jenn až ke stanům, teď přišel i Gan... |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Si jeste decko, v porovnani s kterymkoli clenem skupiny si jeste nevychovany buran, neznajici sve misto. Az se naucis chovat lepe, mozna tehdy budes moci uvazovat o veleni. Ale nyni mas co delat, aby si vubec dokazal ze mas nato sedet na trune. Myslenky jsou jasne a srozumitelne. |
| |
| Tech: Tento vikend se zde taktez prilis nepohneme. Vzhledem k jiz zminenym udalostem bude tento vikend Vypravecka uzurpovana moji osobou, cimz se k internetu nejspise moc nedostane. |
| |
| Zatímco Jenny jde zpět k našemu stanu já vyčkávám v úkrytu na ty dva co nás sledují. Okamžik ,kdy konečně vyjdu z úkrytu s mečem v ruce nastane právě ve chvíli ,kdy projdou kolem mě. Pomalu k nim ze zadu přistoupím, pevně uchopím meč a promluvím. "Dál ani krok!" Zavolám na ně ,přičemž jsem připraven v případě že neuposlechnou na ně okamžitě zaútočit a klidně je i zabít ,když to bude nutné. |
| |
Slyšels Ethriku máš stát... ignoruju dál thiuruwa a pokračuju dál na jazyku mám připravené ochrané kouzlo abych se kdikoliv mohl branit...bezstarostně se dívám po okolí jako by mi nic nehrozilo...Mě nezastavíš... |
| |
| Sandro: Klidně pohlédneš na zaklínače a dívku, která má značné problémy se svým koněm. Do toho všeho přijdou další tři postavy, tmavovlasý muž, pohledná dívka a brblající trpaslík. Onen tmavovlasý muž pevně svírá svůj meč a odhodlaně se k vám přibližuje. Ty se na okamžik zastavíš a s tebou i Ethrick. Jenny: Při cestě ke stanům se klisna trochu zklidnila, jen pohazuje hlavou a občas vyděšeně zařehtá. Thiruw se raději drží dál a ty velmi brzy pochopíš proč. jakmile klisna uvidí oba cizince, začne se vzpínat a vyhazovat. Ty držíš opratě pevně v rukou, ruce máš však rozedrané a spálené do krve. Klisnu už příliš dlouho neudržíš. V tu chvíli, kdy jsi na pokraji sil se přidá i Gan, Ciri a Boidil. Klisna se vzepře na zadní a strhne tě na zem... Thiruw, Gan: Vidíš Gana, jak rázně vyrazil zpoza jednoho ze stanů, v rukou pevně svírá svůj meč. Na tváři má odhodlaný výraz, jen se poněkud tázavě na tebe zadívá. Přistoupí k mužům, ale zatím nic nedělá, jen vyčkává. Ciri, Boidil: Následujete Gana, stejně jako on se nechápavě díváte na dva cizince a na Jenn, která zápasí s velmi divokou bílou klisnou. Právě upadla na zem.. Ethrick: Se zájmem si vás všechny prohlédne a pak se začne smát, skoro hystericky. Výzvy svého přítele si nevšímá, jen se stejně jako on zastaví a zkříží ruce na prsou. Pln opovržení na vás pohlédne. Vy nemáte právo, cokoliv mi říkat, natož se mě dotknout. Vaše zbraně mi nemohou ublížit, jsou bezvýznamné v porovnání s mou mocí. O co se vlastně snažíte? Získat korunu? To jste opravdu tak bláhoví, tak hloupí? Tak mladí a už zahazují své životy. A proč? Z nerozumu, či příkazu? Dovolte, abych se zasmál, nebo» nic jiného v této situaci ani nelze. Tak hloupí... Tvář mu zdobí ironický úšklebek, v očích má podivný lesk. Tak bláhoví.... Řekne a zmizí, ucítíte jen mírné zavlnění vzduchu.Jeho společník jen přikývne a se zájmem se na vás zadívá, nesnaží se svého přítele zastavit. Možná ví proč... El, Ante, Ward, Jinny, Forras: Jste stále ve vašem stanu, volný čas trávíte podle sebe. Jen jeden z vás ví, co se venku děje, ale nedá to na sobě znát. Víte, že se blíží čas vyhlášení. Čas pravdy... Arynn: Opustil jsi stan, sám máš něco velmi důležitého na práci, zdá se, že to stejně nikdo nepochopí. I ty jen stěží chápeš, co se s teboou děje... Sonny: Jsi sám. Někde daleko od družiny a přece tak blízko. Máš svůj úkol, svůj boj, svůj sen. Máš pouze jeden ze výchmečů, ale víš, že se tomu druhému nic nestane...doufáš v to. Všichni: Je čas... Vyhlášení se blíží. Nikdo vám neřekl přesný čas, ale slyšíte, jak tábor ožívá. Lidé se pomalu trousí k paloučku. Je čas... |
| |
| Vyjdu ze stanu, jsem trochu ztuhlý, tím jak jsem se poflakoval a lil do sebe pozvolna pivo. Obléknu si zbroj a s neproniknutelnou maskou ve tváři vyrazím do ulic. sekeru si nesu na zádech neveselý úsměv na rtech... ...stárnu..mladí dovádějí po městě a jsou plní lásky...a já se tu procházím sám...klasika...láska..ani nevím jestle někoho jako jsem já může něco takového potkat...čert ví a čert to vem... zahřímám si pro sebe... ...začínám být sentimentální a za chvíli ze mně bude senilní blekotající stařík.... ach jo... stařík... najdu si hospodu a nwechám si donést lahev palenky kterou začnu neuváženou rychlostí konzumovat... |
| |
| Přijdu pomalu k Thiruwovi a postavím se čelem k těm dvěma . Zdají se mi divní , ale kdo je tady vlastně normální ... Ruku držím jen tak mimoděk na jílci meče a zeptám se Thiruwa : Prosím Tě , cos to přivedl za exoty ? Pak řeknu nahlas , a» to slyší ti dva : Možná jsem hloupý , ale tobě je po tom celkem ... to pronesu s ironií v hlase , navíc mě neznáš , nemůžeš soudit .Se svým životem si můžu dělat co chci . Pak se otočím hlavu k Thiruwovi a řeknu se sarkastickým úsměvem : Myslím , že jsme hloupí , protože jinak bychom se tady nevybavovali s takovým pitomcem ... |
| |
| Zrovna se ke svému původnímu prohlášení ohledně toho že mají stát, chystám něco dodat, ale slova se ujme jeden znich a pak náhle zmizí. No nevadí...o jeden problém míń. Odbudu jeho náhlý odchod, prostou myšlenkou. Otočím se na toho druhého a už otevírám pusu ,abych ho znovu vyzval k stání na místě s rukama tak abych na ně vyděl ,když mě vyruší Gangaros. "Já je nepřivedl a teď jestli dovolíš bych si s tímhle rád promluvil a vyslech ho a pak pokud mě jeho odpovědi neuspokojí tak ho i zabil." Odbydu i Gana ,protože nemám rád když se mi někdo plete do práce což by vám mohla s ledovým klidem potvrdit i Jenn, která to zažila na vlastní kůži... |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
Hmmmm...vy si vážně myslíte že mě můžete jen tak zabit?.... Řeknu směrem k Thiruwovi a potom se rozhlídnu po jeho společnících... Není jich zrovna nejmíň a nevypadají uplně neschopně radši bych si měl dávat pozor jakým tonem na ně mluvím... Potom se otočím zpátky na thiurwa... Chtěl si mluvit tak na co ty zbraně? |
| |
| "Vlastně ano myslím..." Odpovím mu na jeho poznámku o jeho smrti, protože co mi brání ho nezabít? Vždy» on nás sledoval a ještě k tomu se chová tak neurvale. levou rukou pustím meč a nechám ho připravený jenom v pravé. Levou ruku si rychle připravím znamení ,kdyby bylo potřeba toho tvora přesvědčovat ke spolupráci. "Nevěřím ti." Odbydu i jeho poznámku o zbraních a nepěkně se na něho ušklíbnu. |
| |
| Zaraženě následuji Gana, na rtech stále cítím jeho polibky. Když uvidím cizince, zarazím se a položím ruku na jílec meče, v očích obavy a strach. Moji pozornost však odvede něco úplně jiného. Nádherná bílá klisna a Jenn, která v té chvíli upadne na zem. Usyknu a okamžitě se k ní vydám, klisnu chytím za uzdu a pevně trhnu, pak zároveň podám ruku Jenn a usměji se. V pořádku? Je nádherná, jen divoká, zdá se. Dej si na ni pozor...Je opravdu nádherná, jen velmi temperamentní a jak to vypadá, tak jí někdo hodně ublížil. Pod tvojí rukou se však poddá, ona ano. Předám ji otěže a znovu pohlédnu k cizincům..ehm, tedy cizinci. Druhý muž zmizel, zaslechla jsem jen jeho poslední slova. To mi stačí, abych se zachmuřila a s odporem pohlédla na druhého... Kdo jste? Řeknu stroze, v hlase mi zaznívá zvědavost a odpor...a strach. |
| |
| Vesele dovádím s vlky a válím se společně s nimi po zemi ve stanu. Jediné štěstí je to, že holá zem je překryta rohožemi. Výskám a poš»uchuji se s oběma jako malý kluk. Můj smích je slyšet široko daleko. Občas si vylezu na hřbet jednoho z vlků a přitulím se k jejich srsti, zachumlám si do ní obličej a jen vdechuji její vůni. Za chvilku mě stejně vždy shodí, ale líbí se jim to, stejně jako mně. Myslím, krasavci, že je čas vyrazit za ostatními...Jen nevím, jestli jdete taky. Hmm? Nechám vlka, aby mi olízl obličej, vlčici podrbu na čumáčku a podívám se po ostatních. Co vy? Jdete? |
| |
| "No tak uklidni se...oni ti nic neudělajííí." Poslední slovo vyjeknu ,jelikož se klisna stala neovladatelnou a strhla mě k zemi. Nazlobeně se na ní podívám a opatrně vstanu, když v tom ke mě přiběhne Ciri a chytne ji za uzdu ,aby mi nikam neutekla. "Jo v pořádku...jen je trochu divoká. zvláš» když někde spatří chapa." Vysvětlím její nadměrný temperament, který projeví vždy když někde zahlédne muže. "Drž se raději dál." Odeženu nepřátelsky Jinny´ho ,který se ke mě snaží chovat hezky. Docela mě to mrzí ,že se k němu musím chovat zrovna takhla ,ale je to pro jeho bezpečí. Přece jen je to stále muž. |
| |
| Sedice ve stanu pozoruji vnitrni deni. Nakonec i ja se zvednu a vyjdu ze stanu. Jasne zamirim k dotycnemu shroceni populace teto planety. Nestarajic se o Gana ci dalsi, jdu primo k Sandrovi. "Mas presne deset sekund na to, aby si vysvetlil co tady delas. Pokud ne, umres." |
| |
Když ke mě dorazí Forras tak znejistím...cítím z něj něco velmi silného proto okamžitě odpovídám... Jsem zdejší a jdu se podívat na turnaj...nic trestného pane... Sakra asi mám velký problém...tohle nebude nějaký slabý válečník na to z něj cítím velkou moc...měl bych si dávat větší pozor... |
| |
| PROSILA BYCH REAKCE OD VŠECH...KDO NEZAREAGUJE TAK V SK KONČÍ...MÁTE ČAS DO KONCE TÝDNE.nEPLATÍ PRO TY, CO UŽ REAGOVALI. HODLÁM VRÁTIT SK DO STARÝCH KOLEJÍ, TÍM MYSLÍM KVALITU HRY A PŘÍSPĚVKŮ. |
| |
| Podivam se na upira jenz stoji predemnou. "Spatna odpoved. Vzhledem k tomu ze si upir pochybuji ze by si byl mistni a ze by si se chtel podivat na turnaj. Takze mas druhou sanci. Druhou a posledni." Reaguji a je videt ze pristi spatna odpoved by mohla dopadnout velmi spatne. Pro odpovidajiciho. |
| |
| Dopiju v hospůdce pálenku a jistě vykročím z hospody zanechávajíc na stole drobné za útratu...pozvolna se blížím k místu střetu mých přátel, anděla, kterého nemám doteď rád a asi si an něj ani nikdy nezvyknu.... Se zájmem pozoruju jeho počínání jeho slova jeho výhružky... "Přeháňiaš to mladej, kurňa kupa fest...tož a» je to upír, lebo nie može bý» mistni... neviem čo si o sobě mysliš, ale na ultimata tu misto nejni...ty mladej..." otočíms e směrem k upírovi: "Odpovez tu temu, lebo to s tebo zle dopadne, nesohlasim s jeho postupy, ale v čemsi má pravde, tak vyklop te svojej, já »a z kaše tahat nebudem...." zamračím se... |
| |
| Jsem opřený o kotevní lano stanu a vyhřívám se pozdně odpoledním paprskům slunce. je to příjemné ... Probudím se ze svého zasnění s myšlenkou , že ostatní už šli asi na vyhlášení nového úkolu . Trhnu sebou, protáhnu se a vejdu do stanu , kde se napiju vína . Uvnitř už nikdo není tak vyjdu ven a porozhlédnu se . Vidím naši družinu , jak se vybavuje s jakousi osobou ... asi další nový člen ... jako by tu nebylo dost exotů ... Nevšímám si jich a namířím si to polouk , kde se už scházejí další družiny pro nový úkol ... |
| |
| Po cestě se mi vybaví hlas , který jsem vnitřně slyšel , když jsem přemýšlel o družině . Nemohu však říct , kdo tak ke mně promlouval . Mi nebude nikdo přikazovat ani poroučet , co mám dělat . Já jsem královský syn a nikdo mi tady nesahá ani po kotníky ... probleskne mi hlavou s vědomím , že si to ten dotyčný asi přečte ... |
| |
Jeho vyhružka mě zarazý...Jak může vědět o mém původu...no s tím si hlavu lámat nebudu... Potom se podívám na Forrase a pošeptám mu... Jsem tady abych zabránil ukradení koruny...no o korunu tady vlastně nejde ale o toho kdo ji chce ukradnout...ten člověk je nekromant on je ten co ze mě udělal tohle...proto jsem zde abych ho zastavil... jde mi vydět z očí že nemám důvod lhát... |
| |
| Když obstarám Antara, vrátím se do stanu a tiše si sednu na volnou židli. Všude vládne, podle mě až nesnesitelné ticho, každý přemýšlí nad svým osudem, přáními, sny nebo jen tak. Nebylo by pro mě těžké to zjistit, ale nemám tu potřebu. Nepotřebuji nahlížet do myslí lidí, kterým, dosti kupodivu, věřím. Za tak krátkou dobu se tu cítím celkem… klidná, i když s polovinou jsem nepromluvila ani jediné slovo. S pobaveným výrazem sleduji Jinnyho, jak dovádí s Tirnem a Narmiel, jejich š»astný výraz, odraz zábavy patrný již na první pohled. Po chvíli se zvednu a na Jinnyho otázku odpovím kladně, přičemž se na něj usměji a společně vyjdeme ze stanu ven na denní světlo. Naskytne se mi zajímavý pohled na společníky a cizího muže. Ovšem to, co plně zaujme moji pozornost je jinde. Vrátila se Jenny a za uzdu držela nádhernou bílou klisnu. Pomalu jsem k nim došla a stále si prohlížejíc onu krásku jsem tiše pronesla: “Krásná kobylka.” Miluji bílé koně, ovšem moje vášeň v těchto zvířatech se začala dělit ještě mezi palominy, stejně zbarvené koně jako je můj Antares. A tato záliba momentálně vítězí… |
| |
 | Celou družinu pobaveně sleduji ze stromu. Občas se zasměji, ale spíše se je snažím poznat podle jejich chování. O každém si vlastně sestavuji "profil". Vedle mě na větvi sedí můj věrný orel Therebus, který občas pohne hlavou, ale jinak je jako socha. Nejvíce mě pobaví, však slovní konflikt Forrase a Sandra. Kývnu na orla a ten odletí severním směrem. Seskočím ze stromu a z větve sundám černou kápi, kterou přes sebe přehodím. Celou dobu očima sleduji Forrase a Sandra. Jdu k nim pomalým a skoro neslišitelným (pro mě normálním ) krokem. Upoutávají příliš pozornosti.....to není dobré... Přijdu až k oněm dvoumna blízkost dvou sáhů. Zdravím pánové....můžeme si promluvit ? Rád bych družině něco řekl....ve stanu. Popis Jsem asi 180 centimetrů vysoký muž s vypracovaným tělem a téměř průhlednýma očima, které ve dne svítí zpod kápě. Na hlavě ani vlásek a na tváři ani vous. Na nohou mám obuté kožené boty z černé kůže ve, kterých jsou z části nacpané nohavice kožených kalhot. Torzo zakrývá černé "tílko" (dá-li se to tak nazvat) . Na stehnech jsou řemeny připoutaná pouzdra na dva lesknoucí se tesáky. |
| |
| Chvíli čekám na odpověď toho tvora,Sandra, když se k nám náhle přidá Forras a okamžitě aniž se ujme slova ,jako by byl něco víc než mi. nic však nedělám a raději si vyslechnu co nám může říct, ten Samdro a co k romu mohou říci ostatní. Forras se mi přestává líbit...do všeho se jen plete... Když nám pak Sandro poví velice znepokojivé správy o koruně už chci něco říct, ale v tom k nám přijde další postava. "A ty jsi kdo?" Upřu pozornost prozměnu na něj. je zřejmé že nemám moc rád ,když se ke mě někdo jen tak potichu plíží. Většinou z toho bývají totiž jenom problémy. "A proč nám to něco nemůžeš říci tady?" Položím mu ještě jednu otázku než se opět obrátím na Sandra. |
| |
| Pod kápi se usmívám, protože celý ten konflikt mi příjde zábavný. Ale Forras mě příjde hodně naštvaný a dojde mi, že tu budou teď padat hlavy. Pořádně si Forrase prohlédnu a ustoupím o tři kroky zpět. Sleduji konflikt dál.. Chvilku na to příjde dlaší postava a začne mi pokládat otázky, které mi nejsou příjemné. Mám ho zabít..nemám ho zabít ?......Ne radši ne....nebudu na sebe poutat pozornost.. Otočím se na Thiruwa... Mé jméno nyní není důležité...možná, že se ho časem dozvíš. Řeknu chladně a oči se mi zalesknou pod kápí. Druhá odpověď.....je tu moc usší a očí..nepotřebuji, aby mě někdo viděl. Nejsem totiž moc populární. Podívám se na Sandra a usměji se...zdá se, že mě cizí problémy těší... |
| |
| Zamračeně si prohlédnu oba cizince, nervozně cuknu hlavou, když přijde Forras. Jde z něj strach, ostatně jako vždy. Jednorožec mu možná dal život, ale to neznamená, že je dobrý. Trhnu hlavou, když promluví nově příchozí. Jsem vůdce družiny, a varuji tě...u nás nemá tajemství co dělat. Buď řekneš kdo jsi, nebo odejdi, Je mi jedno, jak se zachováš, ale rozmysli se dobře. Nenechám odejít člověka, který ví příliš mnoho. Pravdu, je ti to jasné? Pohlédnu mu do očí a neuhnu za žádnou cenu. |
| |
| Když se ozve "vůdce družiny" jen se pousměji. Přistoupím o pár kroků blíž k Vůdkyni a sundám si kápi. Konečně spatří všichni moji tvář, kterou zdobí dvě zvláštní oči. Hledím Ciri do očí a zachovávám kamenný výraz. Pravdu ?........Tu po mě může chtít jedině panovník, ale vzhledem k tomu kdo jste Cirien.....vám to prozradím. Udělám naschvál dramatickou pauzu a opět chladně promluvím. Mé jméno je Nikodaj......důvod mé přítomnosti zde je velmi prostý...král mě pověřil úkolem připojit se kvaší skupině...ovšem trošku jinak než ostatní...nechci vidět své jméno na žádném papíře ani v žádném deníku. Mám k tomu důvod, který sem zde již řekl ...nejsem oblíbený. Sáhnu za opasek a vytáhnu zmačkaný pergamen na, kterém je moje zevrubná podoba a odměna vypsaná na 100 zlatých. Podám ho Cirien.. Stačí ? |
| |
Mé oči se odvrátí od Forrase a pohlednou na Nikodaje a sjedou ho přitom pohledem od hlavy až k patě...Tak moc uší jo?...Hmmm....tak to se uvidí... Otočím se jeho směrem, ale nikam nechodím, stále čekám na Forrase, až mi odpoví...přitom doufám, že tahle odpověď Forrase uspokoji... |
| |
| Dívám se na nového příchozího jako na zjevení . Objevil se najednou a hraje si na spasitele o kterém nemá nikdo nic vědět . A jak máme vědět , že tě posílá král ? Navíc proč má být s náma nějaký psanec , kterého hledají ? A proč bychom tě neměli vydat mi sami ? Chlap se mi nelíbí , je tady plno nových tváří , kteří se prohlašují za bůhvíco ... |
| |
| Otocim se na Nikodaje a merim si ho pohledem. Znovu pohlednu na Sanda a odejdu do stanu. |
| |
| Podívám se na dalšího z družiny, který na mě mluví. Zase otázky...asi někoho brzo zapíchnu... Opět sáhnu za opasek a vyndám půlku královské pečeti. Hodím ji k nohám Ganovi a promluvím. Stačí ti to jako důkaz ? V jednom máš pravdu jsem psanec, ale dal sem našemu panovníku slib, že se k vám přidám výměnou za milost. A i když mě vydáte tak se zase vrátím. Nad hlavami nám začne kroužit můj orel Therebus a začne pomalu klesat k zemi, ale pak se usadí na nedalekém stromě. Další řeč směřuji k Sandrovi. Nemusíš tak civět.....tedy pokud nechceš přijít o vnitřnosti. Prohodím to jakoby to bylo normální a sleduji ostatní z družiny. |
| |
| Mi to nestačí ... a příště si to házej svému psovi ! vezmu a kopnu tu peče» zpět k němu se snahou ho tím zasáhnout . Nelíbíš se mi , jsi nafoukaný ještě ani nejsi s náma . K čemu nám budeš , když se stebou nikdo nebude bavit ? Jen jako přítěž ! |
| |
K Nikodajově špatné poznamce odpovím suše...Myslíš že je potřebuju?...Vypadá to že seš pouhej namyšlenej kapsář... dál na něj civým svým pohledem a stojím u Forrase jako zamraženej... |
| |
| "No tak pánové, nemyslím si, že dohadování bude nejlepší způsob, jak něco vyřešit" vložím se do toho, když opustím Jenny a její krásnou kobylku a přešla blíž k hloučku. "Chápu, že do plno věcí stále nemám právo zasahovat, ale přeci jen si myslím, že když každý na chvíli pohřbí svoji hrdost, stihneme dořešit otázku nových příchozích, královské přízně a Koruny a k tomu možná stihneme i vyhlášení." |
| |
| Pohlédnu zostra na Nikodaje, při vyslovení jména sebou trhnu a složím ruce na prsou. Pak zamumlám: Což znamená, že odměna na tebe byla zrušena? Ostatně, znám Roghara příliš dobře a vím, že ji vypsal kvlůli tvé účasti na turnaji. Mě do toho ušil podobně. Varuji tě, pokud se pokusíš udělat cokoliv proti mému, či přesvědčení družiny, zabijí tě. Nedělá jim to problémy a varuji tě, žádné výhružky. Kývnu hlavou směrem k odcházejícímu Forrasovi. Nemá to rád.... |
| |
| "Ani mě se nelíbíš a to že na tom papíře je na tebe vypsaná odměna ti taky moc nepomůže. Tu peče» jsi klidně mohl někde ukrást." Promluvím na toho cizince opět já a to že se mi moc nelíbí na sobě také nechávám patřičně znát. "A teď mi řekni jeden jedinej a dost dobrej důvod proč tě nepředat těm co tě hledají a neschrábnout za to odměnu." Pokačuji. Pak se omluvně podívám na Ciri, protože to co jsem řekl o té odměně se sem moc nehodí, ale zvyk je prostě zvyk. Jakmile někde vidím vypsanou odměnu je těžké jí odolat... |
| |
Pro projevu Cirien a Elywen si prohlídnu ostatní pohlednu znechuceně na Nikodaje a otočím se k Forrasovi...Co teď uděláte se mnou?... Doufám že nic co by mě bolelo... |
| |
| Severu peče» ze země a strčím za opasek. K čemu vám budu ? Vyznám se v krajích takže můžu být průvodcem. A navíc umím bojovat. Odpovím Ganovi úplně klidným hlasem. Uslyším Sandrovu urážlivou poznámku, která se mi už vůbec nelíbila. Odolávám pokušení...zabít ho. Tak hele ty chodící hroudo hnoje.....ještě jednu takovou poznámku a přídeš o oko a kousíček mozku. Otočím se k Ciri... Vím, že vás do toho ušil, proto vám jako jediné věřím. Odmlčím se.... A...k těm výhružkám...pokud nebudu mít důvod nebudu vyhrožovat. Pokusím se o úsměv, který však zmizí stejně rychle jako se objevil. Otočím se na Thiruwa. Řeknu ti hned několik důvodů. První důvod je, že bych se vrátil za dva dny zpět. Další důvod je ten, že by jste ztratili dva dny času a ostatní družiny by měli náskok. Třetí důvod.....nezvládlo to ani třicetpět členů královské gardy. |
| |
Otočím se zpátky k Nikodajovi podívám se mu do očí a vyslechnu jeho poznámku...Hmmm...ten chlápek neví že já už jsem mrtvej ... potom se podívám vzhůru na jeho orla...Myslím že až si tě budu vychutnávat začnu ním... potom se odvrátím od něho a čekám na odpověď na mou otázku... |
| |
| Přikývnu, ale při poznámce o důvěře sebou opět trhnu. Věřit tak brzo? Vždy» mě ani neznáš, ostatně, nikoho tady. Pokud s ámi budeš opravdu dál pokračovat, měl by ses přestat na každém kroku chlubit tím, kdo jsi. Je ti to jasné? Mno, a k těm výhružkám, myslím, že těch už bylo dost. Spolupráce je i o důvěře a toleranci, pokud se nemýlím. Pokývnu hlavou a pohlédnu na Gana, rozčíleného a vydrážděného. Vykroím k němu, vtisknu mu polibek n atvář a usměji se. Přestaň se mračit, lásko... |
| |
Podívám se na ciri a když ukončí svůj projev tak k tomu dodám... Já sem nezačal vyhružným tonem... dál přitom sleduju dění kolem sebe... |
| |
| Usměju se taky na Cirien a oplatím ji polibek. Pak se však znovu zamračím , protože ten nový je celkem protivný . Takže on si myslí , že my se tady nevyznáme ... a bojovat vlastně umí taky jen on a zbytek tady jsou jen figurky ... nevím Ciri , aby to nebyl jen další rozkladný element ... vždy» nás je tu plno z přinucení "pana krále " ... řeknu polohlasem přez zuby Ciri a vrhnu na nově příchozího opovržlivý pohled . To je prvně za dlouhou dobu , co jsem se rozohnil ... navíc kvůli takovému ... |
| |
| "Tož pozeraj sa mladej, poviem ti enem edno," řeknu zostra Nikodajovi, "Takych ako si ty som viděl kupu, většino na krchově, pozeraj sa si mlady cucak co si do huby nevidi a ja ti poviem enem jedno, ty na nas dojem neděláš, ani těma svýma kecama...tož přestaň prudit a staraj se o sebe..." zavrčíma postavím se kpo Gangarově boku.... |
| |
| Já bych celkem v klidu spolupracoval, al bohužel to nejde díky četnému množství urážek, které se nažím překousnout jen kvůli vám. bnohužel jsem považován za psychopata..takže mě může přeskočit. odpovím chladně Cirien. Poté promluvím na Gangarose. Myslím si akorát to, že se tu vyznám docela dobře.......a neřekl jsem, že neumíte bojovat..pouze sem řekl, že já umí dobře bojovat..nepřekrucujte moje slova. Pravím opět chladným a vyrovnaným hlasem. Poté se otočím na trpaslíka. Problém je v tom, že já se starám jen o sebe..totiž když vy vyhrajete udělí mi milost. Takže je váš cíl i mým cílem. Řeknu pobaveně. Když uslyším Sandrova slova zhluboka se nadechnu a dusím v sobě hněv. Dále už to nevydržím a vytáhnu zpod pláště dýku, kterou mu vrhnu směrem mezi nohy a jen těsný kousek od genitálií. Šáhni na něj a příště to bude výš. |
| |
Jakmiel na mě bude chtít zautočit Nikodaj vyřknu kouzlo.Kolem mě se utvoří nevyditelný štít, který Nikodajovi zabranil v útoku. Nějaký problém? |
| |
| Takže ty umíš dobře bojovat ... a my jsme tady na výletě a potřebujeme tvou pomoc ... zavrčím ještě na nově příchozího , ale už si ho nevšímám . Obrátím se k wardovi , Boidlovi a Ciri . Měli bychom jít na vyhlášení , a» o něco nepřijdem ... A taky se nechci tady dále vybavovat s tím ... a jen trhnu hlavou ... |
| |
| "Ano na vyhlášení. Tady jsme se zdrželi již příliš dlouho." Ozvu se po docela dlouhé době ,kdy jsem jenom mlčel a sledoval co se ve stanu děje. "Každopádně bojovat umí snad každý z nás." oznámím Nikodajovi. Je na mě znát že nejsem nijak nadšen tím že by se k nám chtěl přidat další člen ,který si o sobě myslí že je nepostradatelný. |
| |
| Je čas... Všichni, snad až na Forrase jste se sešli venku před stanem, ostatně, cstejně víte, že váš ,,přítel,, s vámi za žádnou cenu nepůjde, už se k tomu vyjádřil. Vypadá to, že máte o dva ,,členy,, družiny více. Nezdá se sice, že by mezi vás příliš zapadli, ale popravdě se o to ani nesnaží. Vyrazíte tedy k místu, kde jste se poprvé setkali s porotou a dostali svůj první úkol. Lavice, stojící před otevřeným stanem už jsou z většiny obsazeny jinými družinami. Zdá se ale, že lidí je tu méně-mnohem méně. Raději nechcete domýšlet, jsk skončili. Ozve se gong, znovu zaplane onen oheň, jako poprvé a objeví se porota. Stále jsou zahalení v kápích, až na jednoho, dá se říct vašehov starého známého. Ten s rukama založenýma na hrudi několikrát přejede hlediště ostrým pohledem a počká, až se všechen hlahol uklidní. Nemusí čekat dlouho i vy se usadíte na zbylá volná místa. Přišel čas, vyhodnotit první úkol. Stalo se toho mnoho, od našeho prvního setkání, ale s tím jsme počítali. Ostatně, i vy jste s tí museli počítat-všichni. Nikdo z vás zatím neví, jak je to s postupem k dalšímu úkolu, rozdělení bodů, ani neznáte místo, na kterém se vaše družina umístila. Přišel čas... Mávne rukou a plamen vyplivne do jeho nastavené dlaně srulovaný pergamen, ten však nenese žádnbé známky ohně. Rozlomí peče» a začne číst. Vaším úkolem bylo donést mléko černého jednorožce-,,Prokletého,,. Jen jediné družině se toto povedlo, leč za jakou cenu. Černý jednorožec-tedy jednorožkyně je mrtvá a s ní i poslední z jejího rodu. Nemůžeme niokomu z vás říci, která skupina způsobila takovou zkázu, která zapříčinila zkázu, o které nikdo z vás nemá ani potuchy. Tato družina získala třetí místo, nebo» porušila jnejdůležitější pravidlo celého úkolu, které zní: Jednorožec nesmí zemřít. Druhé místo získává družina, která přinesla mléko bílého jednorožce, nikoliv násilím, či že by mu nějak ublížila. První družina získala mléko též, leč v nejkratším čase a proto získává největší počet bodů. Zástupci těchto družin se dostaví do mého stanu, ostatních 25 postupujících družin, jejichž zástupce teď přečtu dostanou instrukce písemně. A nyní je na čase ukázat vám korunu. Znovu ukáže do plamenů a s pobavením pozoruje vaše napjaté obličeje. Když se však nic neděje, zamžiká a pohyb zopakuje. Nic... V tom okamžiku propukne ve stanu mírný zmatek, porotci se začnou ošívat a s napětím otočí své hlavy k ohni. Stále nic.. Ve stejném okamžiku se do stanu, na provizorní hlediště dopotácí mladík, sotva púatnáctiletý a padne k nohám odhaleného porotce. Stihne jen zamumlat: Je pryč...zmizela..viděl jsem ho.. A omdlí. V hledišti propukne zmatek, ten však porotce jedním hlasitým DOST zarazí a s ledovým klidm řekne: Nyní se každý odebere do svého stanu, zdá se, že zde nastala jistá komplikace. První tři družiny mě budou následovat, zbytek odejde. Pokud nastaly jakékoliv změny ve vaší družině, porota to bude chtít do zadání příštího úkolu písemně. Teď běžte.. Sám se skloní k mladíkovi a vezme ho do náruče, jako by nic nevážil. Mávne rukou a stěny stanu se srolují až k zemi. Ostatní pomalu srozhořčeným mumláním odchází, až vás tam zůstane jen pár. Jediného člověka, kterého poznáváte je onen muž, kterému jste uštědřili pořádnou lekci. Zdá se, že jeho družina také přibrala nové členy. S úšklebkem vás sjede pohledem a zamumlá: jak sladké je vítězství, když vím, že jsme porazili vás... A spolu se zbytkem družiny vyrazí do stanu. |
| |
| Trotle ... směřuje jen výtka k cizí družině . Takže jsme třetí ... řeknu ironicky , nevím jestli to stálu za tu námahu , ale asi ano . Zřejmně má v porotě někdo nějaké vyšší ochránce než my , no co se dá dělat . Jdeme dále , dáme jim tentokrát co proto ... řeknu se slovy a začíná mě to čím dál více bavit . Nemám rád bezpráví a toto bylo uděláno na nás ... |
| |
| Seberu ze země dýku a hodím na Sandra nic neříkající pohled. Rozejdu se za ostatními. Pozorně poslouchám každé slovo, které je řečeno. Když někdo z cizí družiny prohodí vychloubačnou větu jen se uchechtnu a na onu osobu hodím vražedný pohled. Změna je život mazánku... Řeknu chladně a otočím se na zbytek družiny. Jak sem již řekl nechci své jméno nikde vidět...ani na té listině....ale jinak semnou počítejte tohle bude ještě zábava. Tuhle větu říkám u mě neobvyklým povzbudivým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| Ano nosorožec je mrtví, ale oni nevědí co se stalo... Odfrknu si při cestě zpět do stanu. Na muže ,který se vychloubá tím ,že nás porazili nijak nereaguji a jen doufám, že příště vyhrajeme zase mi... "Příště zvítězíme." Řeknu Gangarosovi a ostatním ,kteří mě mohou slyšet... |
| |
| No, mírně mě všichni ignorují, ale nevadí. Snad aspoň něco z toho vzali na vědomí, dál se do toho plést již nebudu. Pokusila jsem se, nepovedlo se… nic s tím nenadělám. Mlčím až do chvíle než konečně nastane čas vyhlášení. Mlčky a trochu stranou, následuji celou skupinku. Vše je pro mě nové, když oni tu byli poprvé já jsem… ale, to je jedno napadne mě, ale zatřepu hlavou a dál dávám pozor na vše, co se kde šustne. Sleduji muže, zřejmě porotce v kápích. Poslouchám jeho slova. Přijde mi trochu nefér, odsoudit nás za smrt jednorožky, odsoudit nás za něco, za co jsme nemohli. A odsoudit i to, co se povedlo jenom nám a to… donést tolik toužené její mléko. Pokrčím ale rameny a sleduji celé dění dál. Když porotce slíbí, že ukáže korunu a nic se neděje, nedůvěřivě pozvednu jedno z obočí, jestli to má být jen laciný pokus o vtip či je to skutečně pravda a my soutěžíme o něco, co vlastně už někdo vyhrál, nebo správněji řečeno… ukradl. Počkám, až se shon trochu uklidní a vyjdu za ostatními, protože oni aspoň ví, kam mají jít. Já ne. Projdu kolem zrovna ve chvíli, kdy se nějaký pitomec vychloubá vítězství. “Kdybys aspoň splnil správný úkol. Podojit bílého jednorožce umí každý” šeptnu spíš jen sama pro sebe. Nemusí každý vědět, že zrovna my jsme ti, kteří rádoby uvrhli svět do záhuby smrtí černého jednorožce. “Já budu ráda, když mě zapíšete oficiálně” prohodím směrem ke Cirien po Nikodajových slovech o tom, že on se tam objevit nemusí. Vlastně, má i pravdu… Přestaň být protivná okřiknu se a pro jistotu se otočím na Jenny, kde se po jejích slovech usměji a přikývnu v důkazu toho, že mám stejný názor. |
| |
| Sedím a čekám na vyhlášení výsledků . Vidím příchod naší družiny v čele s Cirien a ostatními . Všimnu si taky nových členů ... Ciri už zase , ještě toho nemáš dost , další sebranka se k nám připojila ... další lůza ... Odeberu se k nim a poslouchám vyhlášení . To je šlendrián , jsme třetí a přitom máme to , co nemají ostatní ... procedím mezi zuby a trhnu sebou při poznámce neznámého . Aby to nebylo tvé poslední vítězství ... ušklíbnu se na něj a čekám , že půjdeme s Ciri tamtéž , co on ... |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| Vyhlášení výsledků prvního úkolu si poslechnu od začátku až do konce, když se ale pak dozvím, že jsme až třetí a ne první, jak jsem se domníval. Podívám se po Forrasovi, který tak trochu zapříčinil smrt černé klisny jednorožce. Kde jsi?! Muže, ketrý se nám přitom směje že byl lepší jenom v tichosti prokleju, proč s ním taky ztrácet čas, že? "Ano Arynne, bylo to poslední jejich vítězství, i kdyby to znamenalo..." Svou myšlenku už raději nedokončím, protože by nás to mohlo dostat do problémů a to rozhodně nechci. "Chceš se tedy nechcat zapsat oficiálně?" Zeptám se Jenn, která to buď přeslechla, nebo na to záměrně nic neříká... |
| |
| Nevrle poskakuji při vyhlašování výsledků, nebo» nenávidím, když musím být sticha, i když je to jen na moment. Přestat se vrtět je pro mě utrpením, zvláš» po tom, co vedle mě sedí oba vlci a dloubají do mě čumáky. Když se stane ona událost z chlapcem, jen vyskočím na nohy, nebo» lidi, kteří se postavili a začali panikařit mi zaclonili výhled. POskakuji a nadávám, jako malej kluk, navíc nic neslyším. Pak se však vše uklidní a,,diváci,, opustí ,,představení,,-skoro všichni. Hloupá poznámka onoho muže, kterého družina nechala na ivu mě nevyvede z míry, jen se pevně chytím srsti jednoho z vlků a pokusím se ho uklidnit. No co? Měli bychom jít za ním. Stejně nám nic jiného nezbude. |
| |
| S hlavou sklopenou přijmu urážlivou poznámku muže, kterému jsme darovali život. Nechci, aby nikdo viděl slzy zklamání, které mi stékají po tváři. Třetí? Za to všechno, co jsme prožili jsme třetí? Jak jen mohli? Pokusím se slzy setřít a pak, bez nejmenšího zaváhání setřu slzy vzteku a bolesti, který see ve mě nashromáždil za celou cestu. Jdeme za ním. O listinu se postarám, zapíšu všechny. Je čas dostat nový úkol, nezklamali jsme a vy to víte. Nechme jim jejich řešení, každý z vás ví...co je pravda. Ještě se ukáže, kdo byl v právu. Pak vyrazím do stanu zam ostatními. |
| |
| Před stanem (všichni kromě Sonnyho a Forrase) Následujete ostatní dvě družiny, do útrob stanu, který se vůbec nezměnil od vaší poslední a popravdě také jeho první návštěvě. Vše při starém, po porotcích v kápích není ani stopa, chlapec je už také pryč. Muž vám pokynutím ruky nabídne místo na hromadě polštářu pokrývajících zem, na kterých už sedí i další účastníci vaší ,,tajné,, schůzky. Zdá se, že se nám vyskytly menší komplikace. Popravdě, menší je slabé slovo. Koruna byla ukradena, což by samo o sobě nebylo tak hrozné, pokud bychom nenašli nedaleko tábora toto. Ukáže na váček, který leží na stole a vyzve někoho z vás, aby jej vysipal. Úkolu se ujme Jinny, zvědavý, co v něm najde. Na stůl vypadne několik velkých lesklých kamenů, každý z vás v nich pozná smaragdy, více či méně poškozené-některé jakoby zčernalé od ohně, jiné roztříštěné na kusy. Pokud to ještě některým z vás nedošlo, toto je vše, co z koruny zbylo. Neptejte se proč? Nebo snad kdo.. Nikdo netuší, co se stalo. Chlapec,který viděl únosce je mrtev, zdá se, že jej něco vyděsilo k smrti. Do té doby, než bude koruna vyrobena nová, budou všichni dál plnit úkoly, jako by se nic nestalo. Vy však dostanete úkol navíc, možná bonusový-děkujte za to svému úspěchu. Najdete toho, kdo korunu zničil. Nechceme však jeho mrtvolu, chceme jej živého. Tento úkol je v podstatě nadřazen dalšímu z úkolů, je jen na vás, jak se ho zhostíte. V kždém případě se o tom nikdo nesmí dozvědět. NIKDO! Odkašle si a vy si můžete všimnout, jak se mu třesou ruce. Viditelně je nervozní z nastálé situace. Pro doplnění, další úkol, který vás čeká zní: Najděte květ zlatého kapradí. Nic víc, nic míň. Máte úkol poněkud ulehčený, žádné hádanky, jako ostatní. Vy jistě pochopíte proč. A teď, zde můžete zapsat nové členy, popřípadě jakékoliv změny a pak si můžete jít odpočinout do svých stanů. Gratuluji vám k vašemu výsledku a teď již mě omluvte, mám spoustu...spoustu práce. Zpropadená koruna. Zakleje, ukáe na listinu na stůl a bez dalších slov se otočí a odejde ze stanu pryč. |
| |
| "Tož kurva, lepí sa na nás průser an průser, čo s tím urobíme a keho z těch mladéch zapéšeme? Čo? Alebo pokračujem ve starém? Povedaj Cirien..." prohlasím tiše a napiju se z příručního vaku... |
| |
| Trhnu hlavou, stále ještě zmatená z nastálé situace. Víš, misře trpaslíku, je jen na nich, kdo se nechá zapsat. Kromě Nikodaje snad všichni, troufám si říct... Pokývnu hlavou k ostatním, především k čelnům, kteří stále nejsou na seznamu. Ze stolu vezmu husí pero, namočím jej do inkoustu a s napětím čekám, jaká jména uslyším. Ještě je tu další věc a to ti, kteří se rozhodli z družiny odejít. Nemůžu jim to brát, ostatně, to nikdo. Bude to jen na nich. V žádném případě to neplatí pro družinu, kterou vybral sám král. Víte proč... |
| |
| Za celou dobu jsem byl potichu, snažil se na sebe více neupozorňovat po mém menším zaváhání na poišti a jediné co jsem dělal, že jsem se snažil studovat ostatní členy skupiny. Bylo velice zajímavé, je pozorovat v nejrůznějších situacích, přece jen, jediné co já kdy věděl, bylo chování vlků v mém lese. A teď tohle, skupina lidí a ještě navíc tak rozdílných. A já, já mezi nimi vlkodlakem...poslední dobou bývám surovější a méně nervpzní, jako bych už si zvykal, co jsem a začíval jsem toho využívat. Pokud to šlo, zapojil jsem se do nějaké té potyčky, kde jsem využil svou sílu, která přesahuje tu lidskou. Ale i přesto se stále skrývám, a to co je ve mě, čeká na své probuzení... Ve stanu si pohodlně sednu a s obracením očí v sloup poslouchám muže. Pak trpaslík zakleje a Ciri nás nenápadně vyzve, aby jsme vyjádřili svůj nároz. My, co jsme se přidali k družině po cestě. Normálně bych odmítl, protože mám dojem, že jsem stále nezapadl, ale co mi je teď po tom, co si o mě ostatní myslí. Cestovat, poznávat nová místa...zabíjet.....mě baví a když se mi naskytla takováto možnost cestovat za dobrodružstvím se skupinkou dobrodruhů, tak to se neodmítá. Trochu zchrapělivým hlasem, způsobeným mou nemluvností, prohlásím směrem k Ciri: Já s tebou půjdu, kamkoli jen řekneš paní. Pak ale pohlédnu na její ruku, kde svírá husí brko nad pergamenem, reakce ostatních na mé vyjádření mě vůbec nezajímají, pokaračuji: Ale měl bych jednu podmínku paní. Když s vámi budu i nadále cestovat, nauč mě vědění. Nauč mě kultuře a historii a především, mě prosím nauč číst a psát. Byl bych ti moc vděčný... |
| |
| Překvapěně stuhnu, když se ozve Vlk, pero mi skoro vypadne z ruky, několik kapek inkoustu mi potřísní ruce. Když si jej vyslechnu, ulehčeně a snad i děkovně na něj kývnu a něco připíšu na pergamen-to něco je jeho jméno. Souhlasím Ante, ale mám podmínku. Budu chtít, aby se s společně s historií a dějinami a vůbec tím vším naučil i jiné věci. Chceš zůstat nadále s lidmi, tak je také čas, začít se tak chovat. Základy etikety, atd..atd. Naučím tě i toto-například jíst příborem. Zvědavě se na něj podívám a čekám na jeho odpověď. Znovu ve mně začne hořet onen plamínek užitečnosti, jako dříve. |
| |
| Trošku se začervenám a jsem zaskočen tím, že po mě Ciri chce, abych se začal chovat jako člověk. Vždy» ona ví, že jsem vlkodlak, tak proč mě chce trápit tím, že ze mě chce udělat člověka....A to zrovna teď, když jsem si začal tak na vlkodlaka zvykat....Ale co ti zbývá, musíš to přijmout, třeba ti to i k něčemu bude....A nebo...Ano, to by i šlo.....Tak to uděláme....Tenhle způsob myšlení je mi nový....Ale není špatný...To musím jen souhlasit... Na podmínku Ciri jen přykývnu na znamení toho, že s jejím návrhem souhlasím. Sedím dál pohodlně, nyní už jako právoplatný člen výpravy. Možná mě i teď začnou brát vážněji, možná si uvědomí, že nyní jsem jedním z nich, možná i lepší... |
| |
| Tak a který úkol začneme plnit první ? zeptám se ironicky . Vrhnem se za tím zlodějem nebo pujdem pro kapradí ? dívám se po všech a není mi jasné , proč máme plnit dva úkoly . Jsme tady tři družiny ... desítky lidí a oni si myslí , že se utají zmizení koruny ? Tohle se mi zdá přitažené za vlasy ... sarkasticky se usměju ... Zlaté kapradí roste na místech ne zrovna vábných . Popraviště , hřbitovy , prokletá místa ... Musíme to tady najít v okolí a počkat na úplněk , pak kapradí kvete ... S tím zlodějem nevím , kde bychom měli začít ... |
| |
| Poslechnu si Gangarose a musím mu dát za pravdu. Je nás tady hodně a nikdo neví , kde začít . Já souhlasím tady s Gangarosem . Nevíme , kdo korunu ukradl , a abych řekl pravdu , je mi to celkem jedno . Šel bych pro to kapradí ... |
| |
| Takže speciální úkol pro nás maj... Ušklíbnu se, když nám ozanámí speciální úkol, který je nadřazen všem ostatním. Nyní se také nabízí otázka, proč zrona nám, ale to nehodlám zrovna teď řešit. "Vím Ciri..." Odpovím ji neurčitě zavspomínám na šotka, který nás do toho na té oslavě namočil. také si vzpomenu na těch několik dalších, kteří se ale strážím bránili. "Co tedy bude s Mirian?" Zeptám se, protože vím že ji si také král vybral, ale ona nás opustila. Šla do učení k tomu trpasličímu knězi. |
| |
| Stan Kmitám očima mezi hovořícími a snažím se zaslechnout co nejvíce. Postupně si začínám pokládat otázky na které neznám odpověď, ale tuším, že odpověď na jednu z těch otázek je nápovědou pro další odpověď. Celou tu dobu sem stál v rohu stanu s kapucí přes hlavu. Udiví mě až mluvící vlk, kterého si pozorně prohlédnu. Když se začne řešit, který úkol bychom měli splnit jako první, tak se zahledím do země a přemýšlím. Podívám se na Gangarose a Arynna. " Nevíme sice kdo korunu ukradl, ale je tu někdo kdo tu krádež tušil, nebo o ní dokonce věděl. " Udělám krátkou dramatickou odmlku. Poté se otočím na Sandra. " Vzpomínám-li si dobře když jsi mluvil s forrasem odpověděl si mu na otázku..." Krátká odmlka, abych ho nechal dusit ve vlastní š»ávě a tak ho donutil jednat zbrkle a tak se možná i prozradit. " Co zde pohledáváš ? " Dlouhá, ale opravdu dlouhá odmlka naladí atmosféru podle mého gusta. " No co jsi mu odpověděl ? ...... Já si náhodou vzpomínám...říkal si, že máš zabránit krádeži koruny ne ? " Pod pláštěm sevřu tesák. |
| |
| Stan: "Ano, nemám nic proti, když půjdu oficiálně." Odpovím po chvíli, když se Cirien chystá zapsat nové členy, kteří se ke skupině připojili. "No myslím, že bychom měli najít toho kdo ji ukradl a pocestě se najít i to kapradí." Usmívám se na všechny kolem jako, někdo kdo se zase jednou cítí užitečně a jako někdo kdo ví že je na tom správném místě ve správný čas a to se mi už velice dlouho nestalo. Většinou tomu bylo spíše naopak... |
| |
| "Tož Gangaros aj tudle princátko maj pravdu, nemá cenu hleda» korunu...my mosíme najít kapradí a neptrijit k ujme...tož poďme..kto se chce zapsat a» to urobí včil, alebo vypadne...tož dem..." zavelíma vyrazím ze stanu k tomu našemu, kde máme vybavení, sekeru anzádecha na tváři nasupená výraz... ...a jer to tady zase ty starý blázne, ty nejstarší ze všech se do všoho vrháš po hlavě..jednou takhle po hlavě se vrhneš do boje a tam umřeš....a co? odpovím sám sobě... |
| |
Na další Nikodajovu poznámku reaguju trochu ostře... Ty radši přestaň hlučet nebo tě pošlu do vzdálených končin... Potom se uklidním a vyrazim ven ze stanu a okamžitě opuštím město...ještě před stanem vypustím jednoho netopýra z mého rukávu...netopýr přistane na vrcholu stanu a začne odposlouchávat vše co se ve stanu děje... |
| |
| Podívám se na Thiruwa, přikývnu a přejedu očima i ostatní. V podstatě Mirian nikdy neodešla oficiálně, na listině zůstane. Kdo ví, zdali se k nám ještě nevrátí. Ostatně, někdo do družiny ještě přibyde. Tím jsi jsem jista. Jistý přítel projevil zájem. Řeknu tajemně a ohledně toho, že družina je pro hledání kapradí jen přikývnu. Je mi to v podstatě jedno, z úkolu se opět stala povinost. Už kvůli Strakáčkovi. |
| |
| Opět se vrátíte do stanu(Ciri ještě předtím zapsala všechny nové členy, kteří souhlasili), vše je jako dřív, stůl se opět prohýbá jídlem, postele jsou ustlané. Na stojánku opět stojí poštolka a natáčí zvědavě hlavičku. Ve stanu však někdo stojí. Ciri, když ho uvidí se k němu rozběhne a vrhne se mu do náruče. Myslím, že bych vám měla někoho představit. Toto je můj bráška- Rakkon. To je onen nově příchozí. Také se zůčastní, neposlal ho král, ale měl se zůčastnit už od začátku. Jen ho zdržela jisté povinnosti. Zpravoval Arden, ale jak to tak vypadá, začalo se mu stýskat. Postupně mu představím všechny členy družiny, i Sandra, který utekl-nevadí mu, že ho neviděl, ale bude vědět, že je. |
| |
| Stojím kousek opodál, dál od ostatních a mlčím. Ruce mám zkřížené a vykukuji mezerou ve stanu někam do dáli. Stále ale poslouchám, co se ve stanu děje. Slyším celý rozhovor mezi Cirkem a Atilou a usměji se. Se vším s ní souhlasím, sice jen tiše, nehodlám se nijak projevovat, stejně mě polovina družiny ani nevnímá, ale každým jejím gestem, s každým jejím slovem jsem si čím dál tím víc jistá, že můžeme dokázat vše, co se nám jen zamane, protože ona je rozeným vůdcem. Má všechny kladné vlastnosti, které by měla mít, aby si dokázala poradit s toliko rozdílnými povahami, aby dokázala zaujmout, každému pomoci a přitom to nedávat ve formě rozkazů. Pomalu se otočím, stále si nejsem jistá, zda-li dělám správně, že tu chci zůstat. Ostatní se znají již dlouho a jsou na sebe zvyklí, kdežto každý z nových má problémy se zařazením. “Cirien” ozvu se tiše. “Ráda bych zůstala i nadále” zopakuji svou prosbu znovu i po opětovném uvážení. Pak s trošku ztrápeným úsměvem přejedu všechny přítomné pohledem a tiše vyjdu ze stanu. Společně s ostatními vejdu opět do stanu, kde vše je připravené pro odpočinek před další cestou. Hned mě zaujme malá poštolka i cizí muž, stojící ke mně zády. Sleduji Ciriinu reakci a pomalu přejdu k dravému ptáku a pohladím ho po jemném peří. Počkám, až mě Ciri představí svému bratru, přátelsky se na něj usměji a hlavou naznačím mírnou úklonu. “Těší mě” dodám tiše a dál hladím malého dravce. |
| |
 | Stan Stojím ve stanu a čekám kdy se konečně někdo objeví. Uběhne pár minut a konečně zvenku zaslechnu nějaké hlasy. Do stanu vejde několik lidí. Mezi nimi zahlédnu i svojí sestru, která se ke mně okamžitě rozběhla. Ahoj Ciri, jsem rád, že tě zase vidím. řeknu a obejmu jí Už se chystám přestavit se, ale jak vidím má sestra byla rychlejší Těší mě, že vás všechny poznávám |
| |
| "Tož vytaj v kompanii, dofám, žesa ukážeš taky tak dobrým ako tvoja sestra," zakřením se na Rakkona a podám mu ruku a zdrtím mu po trpaslicku ruku, ne do zlomeniny, ale jen do bolesti... Pak se otočím k ostatním a řeknu: "Tož i já bych mel kohosi koho bysme mohli vzi» sebo, je to moja známa, párkrat som spaval u jejho taty...je to taka šikovna děvčica a myslim sa ciri, že by sa mohla hodit...čo povidaš, mám ju přivést...aj ona se sem přijela pozret a chcela byse dostat mezi účastníky, to vieš...mladá holka..." pak dojdu k Ciri blíž a zašeptám tak aby to slyšela jen ona: "Stareho nedavno pověsili a tak je sama, bez floka, něco ji vypomůžu, už enem kvoli starému, moc sme toho za mlada prožili a ona je celá po něm...tož tak čo keby sme jí vzali?" |
| |
| Vyslechnu si Warda, pak se pousměji a s podivným leskem v očích přikývnu. Kde je ta malá? Mohl jsi to říct dřív, zatraceně, už dávno mohla být s námi, misttře trpaslíku. Přiveď ji, a představ ji ostatní a samozřejmě i mně. Jsdem na ni velmi zvědavá. Přikývnu, pousměji se a pohladím trpaslíka po rameni. |
| |
| Trochu unaveně se pousměju a pak vyrazím ze stanu Během pěti minut jsem zpátky a vedu s sebou mladou dívku, asi sedmnáctiletou.¨ "Tohle je Mike, ale všici jí říkají Růžičko," řeknu a laskavě, jakoby otcovsky se usměji na nově příchozí dívku. Pak se zase podívám na družinua předevšímn Cirien... |
| |
 | "Dobrý den," pozdravím tiše a je vidět, že jsem nervózní a možná i trochu vyděšená z toho množství dobrodruhů, mezi něž mě "strýček" dovedl... Mám dlouhé tmavě hnědé vlasy a hnědozelené oči. Měřím skoro 170 coulů. jsem štíhlá a mám spíše chlapeckou postavu. Jsem oblečena v bílé kytlici, černých kalhotách a vysokých botách s měkkou podrážkou, na hlůavě mi sedí klobouk s širokou krempou a na ramenou dlouhý černý pláš», lehky jako hedvábí. |
| |
| "Dobý den Růžičko." Pozdravím, dívku jenž přivedl trpaslík do stanu. Přitom si ji pořádně prohlédnu a pokusím se zapamatovat si její jméno. Mike... Uvízne mi v paměti. "Mé jméno je Jenny. Jenny Shadowsong, těší mě vás poznat." přejdu ihned na zdvořilostní fráze, které jsem se naučila, když jsem ještě dělala posluhovačku v hospodě, tedy ještě dříve než jsem poznala Thiruwa... |
| |
| "To je pravda." Řeknu po cvhíli, kdy přemýšhlím o významu opuštění družiny, i když neoficiálně. Ale po chvíli nad tím jenom zakroutím hlavou a už na to raději přestanu myslet. Nemá to totiž moc význam...Stejně se mi chce pokračovat. Pak k nám do stanu přijdou nějací další lidé, znichš ten první evidentně Ciri zná. Druhým z těchto lidí je nějaká žena. "Dobrý den." Odpovím ji na pozdrav a pokynu hlavou. Úplně stejně pokynu i tomu prvnímu cizinci. Pak se můj pohled ustálí na trpaslíkovi, který ji sem přivedl. je to takový ten nechápavý a zároveň zvědaví pohled, kterým bych rád vyjádřil to co neumím říci slovy. |
| |
| "Thiruve, je to dcérka mého strého přítele, ale ten natáhl nedávno brka a já ju samotnou neenchám, neboj sa, je šikovná a v tem čo umí je fakt dobrá, hej?" usměju se na Thiruwa, "Zkus mi verit, což som vám kedy blbě radil?" |
| |
| "To je mi líto." Zalžu Wardovi, jelikož lítost je jedna z vlastností, kterou jsem ztratil při přeměně. Přitom se snažím tvářit tak, aby to na mě nebylo moc poznat, což také nevypadá kdovíjak přesvědčivě. "Ne...nikdy jsi neradil špatně." Rychle se pokusím změnit téma. Teď se na Warda dokoncei trochu usměju a znovu si přeměřím to děvče. Co tedy umíš... Zeptám se sám sebe... |
| |
| Přivítám se s nově příchozímí jen pokývnutím hlavy a vyslovením svého jména . Zárukou jejich plaatnosti v družině je Cirien a Ward , což si myslím , že mi stačí . Pokud budou aspoň zpoloviny tak dobří jako oni bude pro družinu dobře , což si o dalších příchozích nemyslím . Někteří vzbuzují i mou záš» ... Postavím se po bok Cirien a pozoruju ostatní , čekám jak se rozhodneme , či pro kapradí nebo korunu , tedy jejího zloděje ... |
| |
| Pousměji se, když Ward přivede mladou dívku, pohlednou a plnou života. Těší mě, Malá. Vítej tedy ve družině. Jmenuji se Cirien Brisse. Lehce pokývnu hlavou a jako by v žertu se pokloním. Když se GAn postaví po mém boku, přitulím se k němu a sleduji, jak družina rozhodne. Jsem rozhodnuta nezasahovat, jen pokud vzniknou nějaké rozbroje, což snad nehrozí. |
| |
| Prohlédnu si se zájmem nově příchozí děvče . Na to , že je to známá Warda , je pěkná . Koněčně něco na co se dá aspoň dívat , uvidíme jak si poradí v boji ... Představím se ji tady : Já jsem Arynn , syn krále Roghara ..., a políbím ji pomalu ruku , stále se ji však dívám do očí . Na Cirienina bratra se jen usměju a kývnu , známe se už z dřívějška , takže se představovat nemusíme . Odtrhu se od Růžičky a pronesu : Družino , byl bych pro , podívat se po tom kapradí a při tom sbírat informace o tom lupiči . Nemůžem si myslet , že ho chytnem jen tak . Nebo se rozdělit ... |
| |
| PROSILA BYCH O REAKCE VŠECH...DĚKUJI |
| |
| Prohlédnu si děvče, které přivedl Ward. To by mě zajímalo kde k ní ten trpaslík přišel... Těší mě, jmenuji se Rakkon představím se Arrynovi opětuji pozdrav také kývnutím hlavy Jsem tu sice nový, ale jestli k tomu můžu něco říct. Kapradí a lupiče bych se také vydal hledat - v tom s Arynnem souhlasím, ale nesouhlasím s rozdělením družiny Nemyslím si, že je to dobrý nápad. |
| |
| Příkývnu na bratrova slova a ostře pohlédnu na princátko. Nedovolím, aby se družina rozdělila. To nepřipustím. Vím ,co se pak stane. Už se nikdy neuvidíme. Nsíží se tak naše šance a oslabí nás to. Ne,m nesmíme se rozdělit, nechci nikoho z nich ztratit. Nejdřív mysli, potom mluv. Vztekle vezmu z mísy jablko, odeberu se k posteli a lehnu si, s chutí se zakusujíc do dužniny. Zlostně oddechuji a snažím se nemyslet na prince. |
| |
| "Tož je vidě», že ste zo stejného těsta, pravdu máte, dělit sa by bol nerozum, jenže pak nemožeme robi» oboji...vyražme teda na cestu zajtra ráno, bo dneska už teho moc neurobíme..." zahřímám a podívám se po ostatních zda mají výhrady, či jen přikývnou a vyrazíme... |
| |
| "Ano musím souhlasit. Rozdělení by nepřineslo mnoho dobrého." Přitakám Cirien a ostatním, kteří se už rozhodly, že musíme zůstat spolu. "Mimo to kdybychom se rozdělili, byly bychom oslablí a ostatní skupiny by toho mohly využít." Pokračuji... "Jistě mistře trpaslíku, zítra vyrazíme. Možná se ještě někdo rozhodne rozšířit řady baší družiny." |
| |
| Dobre , zavrcim rozmrzele , to byl jen navrh na rozdeleni druziny . Pujdeme tedy spolu ... Postavim se bokem a tvarim se trochu urazene , nebot jsem nebyl pochopen . Ja nechtel druzinu rozdelit , ja se jen ptal jak dale ... Cirien me sjede jak maleho kluka , ale neboj ... ja ti to pri nejblizsi prilezitosti vratim . Tak kam teda pudem , po korune nebo pro kapradi ? Vyjadrete se uz , nebo tu budeme do rana ... |
| |
| "No do rana tu budem určitě, bo nemá cenu sa na večer kamsi hnat... takže rano vyrazime a pudeme po kapradi..koruna je bonus na ktory se musime pta»...hej?" zavrčím na Arynna... "Včil sa všici připravte, naberte si jidlo aj piti, a rano vyrazime, hej? A co nejdřív na kutě..." |
| |
| soukromá zpráva od Forras pro Opustim sve misto ve stinu stanu a vyjdu ven. Po par jednoduchych inklinacich nalezam dotycnou osobu. Mel by byt ziv, alespon do te doby nez si s nim promluvim. Roztahnu kridla a odletim dotycnym smerem. |
| |
| "I mě teší. Já jsem Jenny." Představím se Rakkonovi, který se zrovna představuje Wradovi. Chi totiž mít tohle představování rychle za sebou, aby se mě pak nemusel ptát na jméno, nebo podobně. "Dobře tak tedy ráno?" Tázavě se podívám na Ciri, která zde má asi to hlavní slovo, i když to moc nepřiznává. |
| |
| Já jsem připravený brachu ...,řeknu se smíchem Wardovi a plácnu ho do zad . Aspoň bude zase něco zajímavého a projeví se i noví členové . Prozatím jsme od nich slyšeli plno tlachání a vychloubání ... ironicky prohodím s úšklebkem a podívám se po těch , co mi hli trochu žlučí . Pak se zadívám na Warda a Boidla a řeknu zvesela : Tak pojďte braši , vy na pivo a já na dobré víno . A» nám ta noc rychleji uteče ... K Cirien jen šeptnu : Připoj se pak k nám a pak zbytek noci patří nám ... a slastně přimhouřím oči a sešpulím rty ... |
| |
| "Tož kurňa, temu já povedám argument..tož hej..na pivo aj vino a a» teče prudem!!!" zařehtám se a pohladíms i vous.. "Tož, ale s míro, nezapomínajte, zajtra s rozedněním vyrážíme! Hej, tož a» ste tu všici včas!" zařvu ještě přes rameno když míříme do hospody... |
| |
| "půjdu s váma, strýčku..." zašeptám a se skloněnýma očima se vydám za halekajícími trpaslíky a Gangarosem... ..jsou tak zamilovaní..všichni..a strýček je tak veselý...a já se cítím tak osamnělá a opuštěná...ještě že je tady Ward...ten starý trpaslík...zná mně od děcka a vždycky mi z cest něco donesl...no snad mu budu co nápomocna... |
| |
| Zlostně se na Warda zadívám , ale mlčím . Tady by bylo škoda slov ... nechám si to na jindy ... Vykročím směrem ke stanu . Tam ještě něco sním a vypiju a odstrojím se . Meč položím k pelesti a pláš» přehodím přez něj . Pak sebou hodím na postel a bezmyšlenkovitě pozoruji plátěnou střechu stanu nad sebou ... |
| |
| Ráno... Rozednívá se, po celém táboře se rozléhají opilecké výkřiky, stejně jako celou noc, společně se smíchem a třískáním pohárů. Každý, a» už uložen ve svéé vlastní posteli, či jinde-stůl v hostinci či milencově posteli jste odhodláni konečně vyrazit, společně, opět jako družina i s novými členy. Nepanuje mei vámi důvěra, leč možná časem, až se blíže poznáte se ona svíce rozzáří, a možná také ne. To je jen a jen na vás. Cirien připravila koně na cestu, sppolečně se zásobami a veškerým vybavením. Sama již čeká v sedle svého ,,koně,, stejně jako šotek. Trpaslíci dostali své poníky a Ante se přidá k Elywen, nebo» její hřebec ho jak se zdá snáší velmi dobře. Již všichni sedíte v sedlech a vyrážíte pryč, od tábora, od ostatních družin a od ruchu, který zde panuje. Přišel čas ujmout se dalšího úkolu, a» už jakéhokoliv. Ti, jež mají na krku medailonek od víly cití zvláští tepání a teplo, které se z něj šíří. Jako by se vás snažilo vést. Vede vás Gan, jež, jak se zdá, ví, kde kapradí hledat. Bude to obtížné, ale to už každý z vás ví. Jste v sedle již celý den, přišel čas odpočinout si a ulehčit koním od celodeního putování. Zastavujete na kraji lesa, daleko od civilizace. Panuje zde až přehnané ticho, jako by strach umlčel všechna zvířata a život na tomto místě. Uvědomujete si, že míříte k hájku, leč něco jako by vám bránilo vstoupit a přiblížit se k jednorožcům. |
| |
| "Hereš, ta potvora je děsná, nemožem se ani poradně posadi» na tu svoju rozbolavěnů prdel..." bručím si pod vousy a masíruji si inkriminovanou část těla... Hned, ale vešeho nachávám a začnu se poohlížet po nějakém dřevě, které také v zápětí začnu sbírat a začnu připravovat ohýnek.... "Tož sesedat bando, je čas zači´t něčo robi»..." |
| |
| Celou cestu jsem jela zamlklá a tak jakoby ponořená sama do sebe. Sem tam jsem zažertovala s trpaslíky, hlavně z Wardem, který i přes to, že si stěžoval na bolení zadku, byl celou cestu veselý a vstřícný, takový jako býval vždycky, když k nám přijel... Jakmile dorazíme na tábořiště seskočím z koně a začnu jej opatřovat, stejně tak pak wardova poníka. Když jsem hotova pomůžu Wardovi s ohněm... |
| |
| Ráno se vzbudím a trošku mě pobolívá hlava. Trošku jsme to včera s těmi trpaslíky přehnali ... a to víno taky nebylo z nejlepších ... no jo už toho taky tolik nevydržím , stárnu ... Cirien už tady není , v noci jsem se kní jen přitulil . Už spala , když jsme přišli . Trošku se upravím a vyjdu před stan . Tam už vidím , že ostatní se připravují . Jdu tedy ke koním , tam vlepím Ciri , která už čeká na odjezd , veliký polibek a vyšvihnu se na koně . Pomůžu do sedla i Boidlovi , který taky viditelně není ve své kůži ... Jedeme celý den a přijíždíme k povědomému hájku .Přívěsek , který jsem dostal od Fairy , cítím nějak zvláštně . Jakoby něco vysílal ... Sesedneme z koní a utáboříme se . Podíváme se po okolí . Možná ,že najdeme nějaké pohřebiště či jiné místo , kde by mohlo růst to kapradí . Úplněk bude dnes nebo zítra , je třeba se připravit ... navrhnu družině . |
| |
 | Probudím se celá pomlácená a s hlavou,jako střep Sakra,že já nikdy nepoznám kdy mám dost! zkopnu z postele nějakého chlapa,abych mohla vstát,s ním to ani nehne a chrápe dál. Nestarám kde se tam vzal.Podobných probuzení jsme už měla.Zřejmě další z příznaků moji opilosti. Protáhnu se a jdu se umít do umyvadla a obléknu si své přiléhavé oblečení Chrápajícího muže na zemi si nevšímám,ani jeho jméno jsem si nemohla vybavit?A ptala jsem se ho na něj vůbec? Pokrčím rameny.Vezmu si svoje věci a pak prohledám věci spáče.Vezmu mu všechny peníze a cennosti.S tím výjdu z pokoje a sejdu do výčepu.Zastaví mě však hostinský A co takhle platit slečinko? Příjdu k němu a roztáhnu ústa do nejhezčího úsměvu,který takhle po ránu zvládnu Můj řpítel je stále nahoře a spí.A slíbil mi,že za mne zaplatí. zapředu a Když už jsme u toho.Naplňte mi prosím měch vaším nejlepším vínem.Myslím,že jemu to vadit nebude. mrknu Hostinský mi všchno sežral a šel mi naplnit měch,když se vrátil převzala jsem od něch zpět měch,teď už plný vína Díky.A až ten drahoušek nahoře vstane,tak ho odemě pozdravu. abych si zajistila,že to opravdu vzkáže podstrčila jsem mu stříbrňák. Pak jsem vyšla ven Ten nahoře na mě asi už nikdy nezapomene pousměji se v duchu Vyvedu ze stájí mého vraníka,osedlám si ho a rychle mizím z města. Už jsem tam byla skoro týden a bylo načase jít o dům dál Co jsem to tam slyšela?Něco o nějaké koruně? přemýšlím a snažím se vybavit všechno z předešlé noci,ale stále mám v hlavě alkoholický opár,který ne a ne opadnout. Povzdychnu si a jedu dál,čekám na chvíli kdy se mi konečně mysl rozjasní. Jedu až do večera s občasnou přestávkou na toaletu Ale nakonec mě to omrzí a utábořím se někde v lese.Byla to snad ta nejmenší mýtinka co jsem kdy v životě viděla,ale stačila mi a mě už bolel příliš zadek na to,abych hledala něco jiného.Nejsem na jízdu na koni zvyklá Udělám si malinký ohýnek abych si opekla kus chleba,hlad moc nemám,tak to nebudu přehánět Při čekání si prohrábnu svoje krátké bílé vlasy a uvědomím si,že jsme se dneska vůbec nečesala a nebo ano?Zatracený okno. Znovu se uvelebím u ohníčka a ohřívám si nohy |
| |
| Mýtina je tichá, jako by umlčena zlem, které v jeho blízkosti stále zanechalo svou stopu. Zlem, jež vás nepustí do Hájku, nebo možná vás tam již víla nechce, aby ochránila jednorožce. To nadále zůstává tajemstvím.... Utáboříte se, uvaříte jídlo, o to se jako vždy postará šotek. Najíte se a přemýšlíte, co dál. Zdá se, že Gan o kapradí ví více, než kdokoliv z vás. Vlci nervozně popobíhají kolem, plaší koně a zabíhají hlouběji do lesa. Cirien to nedá a vyrazí za Tirnem, meč pevně svírajíc v dlani. je si jista, že někdo ji bude následovat, ostatně jako vždy. Kousak dál ji vlk dovede k řídkému porostu, zakrývající další mýtinku, daleko menší, než je ta vaše a uporstřed ní mladou bělovlasou dívku. Ciri si ulehčeně oddechne, leč jen do okamžiku, když Tirno vyrazí z houští přímo k dívce, povalí ji na zem a začne olizovat. Ta se rozběhne, aby zabránila nejhoršímu. Co kdyby se dívka bránila a nějak vlkovi ublížila? |
| |
| Když zaslechnu pohyb v houští otočím tím směrem hlavu Ale to co jsem viděla jsem vůbec nečekala,ale ne opravdu jsem to nečekala Ještě nikdy jsem neviděla vlčí tlamu,takhle blízko,viděla jsem každý detail,hlavně ty ostré zuby,které mi vehnali do hlavy představu,jak mě tyhle zuby trhají na kousky Vlk mě povalil do trávy,překvapeně a vyděšeně jsem vykřikla,hned jsem šáhla po dýce Takhle jsem si smrt nepředstavovala. Roztrhána a pak pozřena divokou zvěří Ne....tak takhle jsem i smrt fakt nepředstavovala,čekla jsem,že umřu až budu stará a když už ne přirozenou,tak aspoň v nějakém souboji,ale takhle? Velké zuby se ke mě přiblížili,jen jsem pevně zavřela oči a čekala,kdy ucítím bolest.... Ale ta nikde...ucitíla jsem něco mnohem horšího Néééééé!!!!Vlčí sliny!!!Pomoooccc!!! zaječím spíš úlevně než histericky,jak jsem měla v plánu Pustím dýku,stejně bych ji nestačila vytáhnout,zvednu ruku a popleskám vlka po hřbetě,podrbu za ušima,ale pak se ho už snažím nějak sundat ze sebe,protože mi stál na hrudi a to docela bolelo |
| |
| Vyprsknu smíchy, když dívka zakřičí a rozběhnu se k ní. Tirno, ty potvoro jedno chlupatá...To se dělá? Počkám, až se vlk ke mě vydá, porvinile se na mě zadívá, nakloní hlavu na stranu a vyzývavě zavrčí. Znovu vyprsknu smíchy a poplácám ho po sněhobílé srsti. Pak se se zájmem zadívám na dívku, usměji se a podám ji ruku, aby se mohla postavit. Při té příležitosti, ji stisknu a představím se. Cirien Brisse, Ciri..Těší mě. Omlouvám se za Tirna, jak se zdá, nemohl odolat takovému půvabu. Cestujete sama? Zkoumavě ji přejedu pohledem a pousměji se. |
| |
| Ráno se z cela vyjmečně neprobudím s prvními slunečními paprsky dopadající na můj bledý obličej, ale probudí mne Povyk okolo, který vydávají mí společníci. Pomal se vyderu z pokrývek, pohledem sklouznu k Jenn, ležící kousek opodál a nakonec se obleču do svého oděvu. Beze slov se nasnídám, usednu na koně a pak vyjedu s ostatními za naším úkolem. Pro kapradí...za korunou...těžká volba.. "Až najdeme to kapradí, měli bychom se poohlídnout i po koruně.Přece jen je to důvod, proč, ty víš co..." Naznačím Ganovi, že koruna a tenhle turnaj je jediný důvod proč nejsme ve vězení nebo na popravišti... Po těchto slovech sesednu z koně a posadím se k ohni, kde bychom se mohli mezi sebou poradit, když v tom Cirin vlk někam vyběhne a hned potom následuje nějaký řev. "Jdete?" zeptám se svých společníků a pak bez dalšího vyčkávání se vydám směrem kde zmizela Ciri s Tirnem... |
| |
| Pohlédnu na ženu,která mi pomohla na nohy a stisk ruky ji oplatím Mne také těší.Jmenuji se Ina představím se na oplátku Prosím netikej mi.A abych odpověděla na tvou otázku.Ano.Cestuji sama rozhlédnu se okolo,jako bych se snad o tom chtěla ujistit Teda pokud nepočítáme mého koníka řeknu a znovu na ní pohlédnu,při tom ukážu palcem na svého vraníka,který netečně stál opodal a spal Pak pohlédnu na vlka,který mě nekrásně oslintal Ten krasavec patří tobě nebo tě jen doprovází? zajímám se mrknu na vlka Pro příště,když už mě chceš,takhle překvapit,tak mi aspoň nestůj na prsou,bo to bolí,ano? požádám ho |
| |
| Mlčky přikývnu a ohlédnu se za sebe, kde se křovím již pordírá někdo z družiny. Thiruw. Posunkem ho zavolám blíž, a bez zaváhání jej představím. Zaklínači, zdá se, že dnešní noci budeme mít společnost. To je Ina. To proto Tirno tolik jančil. Ukážu na nádhernou dívku a pokynu ji, aby šla s námi. Představím ti ostatní, je nás docela početná družina. Zvu tě na večeři, nemůžeš tu zůstat tak sama. Počkám, až dívka-žena přikývne a odveduji na naši mýtinu, vlk se mi plete pod nohy. Dámy a pánové, toto je Ina. Zdá se, že les není tak pustý, jako jsme si mysleli. Dnes jsem ji pozvala k našemu ohni. Doufám, že vám to nevadí. Zazubím se a nabídnu Ině pohár vína. |
| |
| soukromá zpráva od Sonny,"Rychlík" pro |
| |
| Pozdravím bázlivě zaklínače,protože osobně jsem se s žádným ještě nesetkala,tak nevím,jak se zachovat.Jestli se mám chovat nějak uctivě nebo normálně Když padne pozvání tak nemám moc času na odpověď protože hned Ciri odchází aby mě odvedla do jejich tábora. Já..teda...děkuji,ale počkej! požádala jsem ji zmateně a šla jsem si rychle pro věci,koně a uhasila jsem oheň. Pak poslušně běžím na Ciri Moc děkuji za pozvání. řeknu stále trochu vyjeveně Když dorazíme do jejich tábora,trochu se zarazím,bylo tam docela dost lidí,někde stranou položím svoje věci a koně uváži ke stromu,prozatím Přešla jsem k Ciri a s díky přijala víno Ehm...všechny zdravím... řeknu,odfouknu si afinu z čela abych si všechny mohla prohlédnout |
| |
| Vidím Ciri jak s vlkem míří do houští . Chci se pustit za ní , ale předběhne mě Thiruw a tak zůstanu u komě a vybaluju a připravuju přenocování . S Thiruwem bude vpořádku ... proběhne mi hlavou . Pak si vzpomenu , že se blíží úplněk a úkradkem se podívám na Atillu . Doufám , že se tentokrát nestane nic zlého , ale musíme se připravit . Jestli se vlkodlak nepřemmůže bude tady horko bez ohledu na počasí ... A Thiruw si tohle určitě nenechá ujít ... Z myšlenek mě vytrhne návrat Ciri , Thiruwa a snimi přichází i jakási dívka . Vede si koně a je trošku nejistá ... Kývnu na její pozdrav , zadívám se na ni a dojdu k Ciri . Kdes ji našla ? zeptám se Ciri polohlasně , aby to slyšela jen ona . |
| |
| Ráno se vzbudím mezi posledníma . Rychle se nasnídám , nahážu své věci na koně a vyrazíme . Jak jsem se z řeči dozvěděl , vyrážíme pro kapradí a vést nás má Gangaros . Nesjem z toho moc nadšen , nebo» jeho schopnostmi si nejsem jist . Jedu však mlčky , nikomu však není nijak do řeči . K večeru se dostaneme k lesíku , kde se utáboříme . Najednou se z lesa vynoří Ciri se svým vlkem a s ní nějaká nová kráska .Zapomenu na to , že nemám rád nově příchozí a usměju se na ni a řeknu : Dobrý večer krásná dívko , co vás přivádí do našeho tábora ? Já jsem princ Arynn ... a políbím ji ruku .... |
| |
| Zadívám se na muže,který se semnou přišel,jako první uvítat,když se představí a políbí mi ruku znejistím ještě o trochu víc Tváře mi studem zčervenají Dobrý veče i vám princi...těší mne,že vás poznávám a pokusím s eo něco co by snad měla být poklona Já teda...přivedla mě sem Ciri...pozvala mě k vám do tábora... pohlédnu na Ciri,jak si povídá s nějakým mužem,pak se podívám zpět na Arynna Doufám...že vám to nevadí vaše vísosti? Sakra...jak se mám chovat?S princem jsem nikdy nic neměla společného,stejněm,jako se zaklínačem.To by mě teda zajímalo,koho tady ještě poznám a prohlížím si se zájmem prince před sebou |
| |
| Nakloním se pobaveně ke Ganovi a políbím ho na ušní lalůček. Pak, stejně tiše jako on, skoro spiklenecky zašeptám. Na druhé mýtince, byla tam sama a překvapil ji Tirno, vyděsila se, ale už je to v pořádku. Nemohla jsem ji tam nechat samotnou, však mě znáš. je sympatická a hodná. Neboj se, pohlídám si ji. Zdá se, že není nebezpečná, spíše v rozpacích z nás všech. Naposledy ho políbím, poodstoupím od něj, vlka si přivolám k sobě a usměji se na Inu, která se baví s princátkem. Nenechám ji v tom samotnou a přijdu blíže. Dej si na něj pozor krásko, miluje ženy. A velmi rád... Ušklíbnu se na něj, na ni se však zářivě usměji. Nemusíš se bát, je neškodný. |
| |
| Pohlédnu na Ciri,která mě varuje před princem Miluje ženy? zeptám se překvapeně a znovu pohlédnu na Arynna a zase ho sjedu pohledem Pak však sklopím pohled ke svým nohám Ciri víš jsitě,že tu nebudu navíc? zase vzhlédnu a podívám se na muže s kterým se Ciri předtím povídala Nejsem si jistá,jesli jsem tu vítana vrátím se pohledem zase na Ciri,kterou jsem zatím znala vlastně nejvíc |
| |
| Překvapeně se odívám na dívku a pak zakleji, sjedu rozlobeným pohledem Gana a usměji se. Neboj se, Ino. Je nás dost, o jednoho míň, neob víc. Zatím je to jen na jeden večer. Jsou jen ostražití, to je vše. Vždy to tak bylo. Posaď se, najez se a vyprávěj, co tě sem přivedlo..samotnou. nabídnu jí talíř s opékaným masem a černý chléb. |
| |
| Poděkuji Ciri za jídlo a usadím se s ním na zem No bezva...a co jim mám říct? řeknu si v duchu Říct jim co jsem zač,tak už rozhodně tak milí nebudou.Zase si budu muset vymyslet nějakou pitomou lež řeknu si chmurně v duchu No...není to nic zajimavého...už mě to ve městě nebavilo.Chtěla jsem se vydat někam kde to neznám a poznala bych nové lidi a možná i muže s kterým bych strávila zbytek života.Jela jsem skoro celý den a skončila no...kousek odtut řeknu a klopím oči k talíři No...není to tak docela lež.Něco na tom pravdy bude ospravedlňuji se v duchu a konečně se zakousnu do masa co jsem dostala |
| |
| Postřehnu rozzlobený pohled Ciri , který na mě vrhla . Je mi to však jedno . Mým úkolem je přežít a pokusit se ochránit i ji , i když ona se umí chránit dobře i sama . Popojdu k Ciri a Ině a řeknu : Já jsem Gangaros , a odcházím kolem Ciri ke koním . Když pocházím kolem CIri jen šeptnu : Ty jsi vůdce a určuješ si družinu ... já už se trochu z tvých nově příchozích poučil , navíc přichází úplněk , tak čekám co udělá Atilla ... a pokračuju ke koním , kde si rozbalím přikrývku a věci z vaku ... |
| |
| Sjedu pohledem Ciri a zamračím se . To není žádný problém , rád se klaním a dvořím krásným ženám . Jistě si to zaslouží ..., podívám se na Inu a usměju se na ni. Ostatně , řeknu Ciri sarkasticky , ty máš taky slabost pro muže . Takže sie věnuj svému miláčkovi , podívám se s úšklebkem na Gangarose , a mě si nevšímej ... |
| |
| Ganovi jen přikývnu, na Arynna vypláznu jazyk a zavrčím. Aby ti jendoho dne některá z nich nezlomila srdce, princátko. Ušklíbnu se, posadím se vedle Iny, natáhnu nohy k ohništi a zamyslím se nad Antem. Bude to pěkně divoká noc, on dokáže svoji přeměnu částečně ovládat, to už jsme viděli, ale při úplňku nad svým tělem ztrácí veškerou moc. Bude muset hodně bojovat, aby mohl v úplňku ovládat sovu chu´t o krvi, možná to nedokáže nikdy. Povzdechnutí... Ante, měli byhcom si pormluvit, nejlpe sami, můžeš na okamžik. Zamumlám směrem k Vlkovi a pousměji se, aby se zbytečně nebál. |
| |
| Když se na mne Arynn usměje,sklopím znovu stydlivě pohled k talíři a poslouchám o čem si povídají To by mě zajímalo,proč se k sobě tak chovají.Je to snad závist,že je princ?A nebo je Arynn arogantní?Ale mě se nezdá,že by byl.Ke mě se chová hezky.Tak proč,na sebe štěkají,jako pes a kočka?uvažuji a pak odložím prázdný talíř,napiji se vína,které mi dala Ciri,když jsem přišla Začnu se rozhlížet,ale mlčím Raději nebudu mluvit.Až se mě někdo na něco zeptá.Sakra...cítím se tu docela nesvá.Nesmím dovolit,aby mi něco ujelo.Kdoví,jaký mají názor na lidi,jako jsem já.Ale vypadají jako hodní lidé...stáhnu zamyšleně obočí a dál sleduji a poslouchám dění v táboře Krátce pohlédnu na Gangarose Moc mi neveří.Na něj bych si měla dát ještě pozor |
| |
 | soukromá zpráva od Flea pro |
| |
| Ze zamyšlení nad nocí, která má přijít co nevidět mě vyruší Ciri. Nejdříve se leknu, co ona po mě může chtít a navíc si o tom promluvit o samotě, ale když se na mě pousměje, obavy se změní v prach a já Ciri přykývnu. Samozřejmě. A jdu za ní, kde budeme o samotě. |
| |
| Po odchodu Cirien si přisednu k Ině se slovy : Jen tě na chvíli vyruším .Pokud by ti to vadilo tak řekni ... ani však nečekám na odpověď a sladce se na ni usměji . Co tě přivádí do těchto končin , není to tady nijak hostinné ani bezpezpečné a přesto putuješ sama , vypadáš na statečnou dívku ... |
| |
| Podívám se na prince Arynna a nesměle mu úsměv oplatim Nevadí mi to vaše vísosti.Jsem vděčná za společnost Nachvíli se odmlčím,abych si připravila vhodnou odpověď na jeho otázku Velmi mi lichotíte princi,ale nejsem tak statečná,jak se zdá.Prostě jsem se rozhodla opustit svůj starý život a začít někde jinde nový.Jela jsem tam,kam mě to táhlo upiji vína A k mému překvapení jsem zkončila zde.Jsem zvědavá,kam mě mé kroky,nebo přesněji kroky mého koně,zavednou příště Až vás opustím pojedu asi dál po cestě.Doufajíc,že narazím na nějaké město či vesnici,kde bych mohla zkusit začít onen nový život.zmlknu,pak se odvážím zeptat já A kam jede vaše družina princi?Jestli mohu být tak smělá? |
| |
| "Ano to znám. Taky jsem kdysy začínala znova a udělalo to ze mne co čím jsem dnes." Ozvu se snad prvně od doby co jsme sorazili na tuto mítinu, kde patrně strávíme dnešní noc. Do této chvíle jsem nějak neměla co povídat, jelikož si s nikým nemám moc co říct. "Jak si ten svůj nový život představujete?" Otáži se dívky, přičemž sesednu z klisny, která je velice nervozní, když jsou kolem nějací muži. To je také důvod proč ji hned na to odvedu kousek dál. Přece jen nechci aby někomu ublížila... |
| |
| Zadívám se na ženu,které jsme si všimla teprve až teď až teď Pokrčím rameny Ještě si tím nejsem tak jistá,jak by měl můj nový život vypadat.Ale rozhodně jinak než který jsem opustila Prohlédnu si ženu a pozoruji ji,jak odvádí svého koně dál od ostatních Možná si najdu nějakého muže...vdám se a budu mít děti...myslím,že takový život by mi vyhovoval.Ale to bych nejprve smaozřejmě musela najít někoho kdo by mě chtěl usměji se |
| |
| Poodejdu s Antem o kousek dál od ostatních, na Gana pokývnu, aby se o mě nebál a zajdu společně s Vlkem hlouběji do lesa, posadím sena padlý strom a ukáži rukou vedle sebe. Sedni si, možná to bude na dlouho... Usměji se a počkám, jak se zachová. Nejdříve jsem ti slíbila, že tě začnu učit a svůj slib chci dodržet, co na to říkáš? Kdy budeme moci začít? Za druhé, blíží se úplněk, za pár dní bude měsíc plný a víš, co to znamená. Jak ti mohu pomoci? Zvědavě se na něj zadívam. |
| |
| Začervenám se a na čele mi zajiskří krůpěje potu. Chvíli váhám, ale pak si přece jen vedle Ciri sednu, sice trošku s mezerou mezi námi a stydlivě, ale přeci jen. Paní, já jsem připraven začít se učit. Jen jestli vy na to máte čas a náladu. Plně chápu, že máte spousty jiných a důležitějších věcí na práci... Nervozně kouknu na Ciri, když se mě zeptá jak by mi mohla pomoct od mojí noční kletby. je tu jen jedna možnost má paní. Je jen jedna možnost, abych vás už neohrozil. Zabít mě... A můj pohled přejede z Ciri na zem pod mýma nohama... |
| |
| Už zase? To a» tě ani nenapadne. Jsi člen, jako každý jiný, jsi můj přítel. Budu tě učit a začneme v den, kdy se zotavíš ze své porměny, něco již vymyslíme. Ty se dokážeš držet dál od družiny, viď? Potom by se to dalo přečkat a pak se o tebe zase postaráme, když budeš opět ve své lidské podobě, ano? Konečky prstů mu přejedu po tváři a zvednu mu bradu, pohled odkloní od země a pohlédne mi do očí. Najdeme způsob, i kdybych měla kvůli tomu zemřít... |
| |
| Celý se klepu, když slyším Ciriina slova. Nikdy se o mě takhle nikdo nezajímal a nestaral. Děkuji paní... A už chci odvrátit zrak, když v tom mě žena popadne za bradu. Vůbec se nebráním a nechám se vést. Poté ji hledím do očí a ona mne pohladí po tváři. Je to něco nového a tak....příjemného. Jsem ti velice vděčný paní...Ale myslím, že by to byla zbytečná obě». Obětovat život někoho, jako jste vy pro někoho, jako jsem já by byla zbytečnost... Opět se odmlčím a chci zvednou ruku a zkusit se dotknout té její, ale pak na to raději zase rychle zapomenu a ruku stánhu zpět. Ano, dokážu se držet dál. Budu se držet dál jak si to jen budete přát... Co to zase povídám....Samý blbost,co si teď o mě asi musí myslet......Asi že jsem pěknej....Ale já nvím co dělat...Ale to já taky ne.....Co s tím mám dělat? Sedím tu s nádhernou ženou a třesu se jak štěně.....raději nebudu dělat nic...Ano, to je ono....Raději nic.....Nic..... |
| |
| Ante,to je maličkost, ty jsi zachránil život nejen mně, ale i ostatním, jsem ti za to vděčná a moc. To já bych měla děkovat. Co se děje? Pohlédnu na něj, když se začně třást. Nemusíš se bát, já nedovolím, aby ti kdokoliv z nich ublížil, a ty neublížíš jim. Vím to. Pomůžu ti to překonat, i když o tvé ,,nemoci,, nic nevím. Chci ti pomoct. Ušklíbnu se a zahledím do dálky, pak se postavím na nohy a protáhnu se. Jak se to vlastně tehdy stalo? |
| |
| myslím , že o takovou hezkou dívku by se muži prali ... odpovím s úsměvem a přisednu si k ní blíže . Pokud se přidáš k nám , určitě začneš nový život . Bude to však velmi nebezpečné , naše mise není lehká . Ale ... rád vás ochráním ... a při tom ji políbím ruku ... |
| |
| Dívám se na Arynna,který se na mne mile usmívá a krásně lichotí a líbá mě na ruku,ruku neodtáhnu. Já nevím princi.Neříkám,že bych nechtěla se k vaší družině přidat,ale to hlavně nezáleží na mě,ale na ostatních.A ani bych se jim moc nedivila,kdyby mě u sebe nechtěli.Vždy» o mne nikdo nic neví.Sice vám můžu vyprávět,ale kdo zaručí,že si to nevymýšlím? |
| |
| Tady je lhářů , zasměju se sarkasticky a podívám se kolem na všechny . Ještě nás neznáš ... možná , že někteří z nás jsou větší lháři než ty , pokud tedy lžeš ... a podívám se jí do očí . Já myslím , že jen neříkáš jen celou pravdu ... a to tě dělá tajemnou . Mám rád tajemství , ale chtěl bych ho taky odkrýt .... mluvím tiše k Ině a snažím se ji pomalu políbit na rty , čekám jestli uhne či ne ... |
| |
| Musím se v duchu usmát Arynnově dedukci,skoro zprávná Možná,že některé tajemství by měla zůstat tajemstvím princi odpovím Když se mě pokusí políbit chvíli uvažuji,jestli bych ho měla nechat,ale pak uhnu a nastavím mu tvář Omlouvám se princi řeknu až skoro ztrápeně Ale to je na mne trochu moc rychlé.Skoro vás ani neznám i když jste mi už dokázal,že jste hodný a milí člověk |
| |
| Když uhne, políbím ji tedy dlouze na tvář. Dívám se na ni dlouze a pozoruji její vlasy , jak se pohybují v mírném vánku a ofinna ji padá do očí . Jemně ji vlasy shrnu prsty ... Jistě Ino , chápu . Chci ti však říct , že jsi už od pohledu kouzelná a krásná . Nedej na všechny řeči , které se tady vedou a které uslyšíš . Budu za tebou stát , pokud by ti chtěl někdo ublížit , pocítí můj meč . Kdybys něco potřebovala tak se na mně můžeš obrátit . S těmito slovy se zvednu , vrhnu na ni ještě jeden úsměv a vydám se zpět , ke s vému koni ... |
| |
| Dívám se za Arynnem,jak odchází a musím se usmívat A já si myslela,že princové jsou nafoukaní.Zřejmě se budu ještě muset hodně učit Přestanu Arynna sledovat,zase jsem osamocena Dopiji víno a vezmi skleničku i talíř,jdu hledat nějaké místo kde bych nádobí umyla.Přece nebudu takový nezdvořák,že po sobě neuklidím Pak se vrátím zpět na místo,šla bych se projít a porozhlédnout po okolí,ale nechci aby si snad někdo myslel,že snad čmuchám okolo. |
| |
| Celou scénu s novým přírustkem do takzvané družiny jen mlčky pozoruji. Sedím trošku dál od ostatních, ale ani slovo mi neunikne. Vytáhnu jeden z tesáků a začnu si s ním čistit špínu za nehty. Mnozí by na první pohled řekli, že sem psychopat ( no vlastně by měli pravdu). Pohled na mě je opravdu hrozivý. Náhle pohlédnu na oblohu. Zachvilku se objeví orel, proto vstanu a nechám ho sednout na svou ruku. Chvíli mu hledím do očí a potom orla opět vypustím do vzduchu. Orel sedne na jednu z větví v okolí kde se nalézá Cirien. Zachvíli se do jejího dialogu s Antem vmísím já. " Therebus neviděl žádné blízké nepřátele. Dneska budeme mít možná klidnou noc, ale 40 mil na sever je pár ještěřanů, ale pochybuji, že ti by se za námi táhli takovou dálku." Ohlásím a opřu se o strom čistíc si tesákem opět špínu za nehty. " Mno..já vás zase opustím Therebus zůstane zatím s vámi. " Otočím se a vrátím se do tábora. Příjdu až k princi. " Jak se vůbec šlechtic dostane do týhle družiny ? Jen se na to koukni družina k pohledání...vrahouni, lykani, hraničáři, trpaslíci, půl elfové. To sem zvědav jak dlouho přežijeme bez důvěry mezi sebou. " Hodím ošklivý pohled na Gana. |
| |
| Sedím u svého koně a vytahuju si věci z vaku , když ke mně přistoupí s otázkou Nikodaj . Ještě jsem s ním neměl dočinění mluvit a od pohledu mi nepřipadá moc seriozně ... No ... to otec vyslal tuhle družinu , sice v jiném složení ... On tohle vlastně financuje . Není zrovna moc rád , že jsem tady , ale už se asi s tím smířil . Myslím teda , od svého odjezdu s ním nemám spojení ... vytáhnu měch vína a napiju se a pak se na něj ušklíbnu : Ty si myslíš , že svým vzhledem a chováním nějakou důvěru získáš ? Tady je nedůvěra dána asi předem . Každý se vlatně seznamuje až tady v družině , nikdo o nikom vlastně nic neví ... až na menší výjimky . Ale už cítím , že se tady vytváří určité skupinky , které si více rozumí ... Bohužel k ní nepatřím já ... i když já bych o ně ani nestál . Jsem princ a tady to je lůza ... |
| |
| Zakroutím hlavou a uchechtnu se. " Svým vzhledem a chováním ? Víš já se vrahoun....a myslíš si, že většina vrahů se ti bude někde promenádovat v punčoškách a s ulíznutými vlasy ? " Nevěřícně zakroutím hlavou. " Navíc tu nejsem dobrovolně takže..nemám moc potřebu se tu s někým přátelit. Navíc ten kdo mě na tuhle výpravu poslal byl zřejmě váš otec a i vy by ste mě měl znát...váš otec se měš pokoušel lapit pět let. " Ušklíbnu se na něj a nahodím tvář psychopata. |
| |
| Neznám tě , odpovím mu chladně , a myslím , že mi to ani nijak nevadí . Napiju se ještě hltu vína a schovám měch zpět do vaku . Postavím se a upravím oděv . Tak proč mluvíš o důvěře , když dobře víš , že tobě tady nikdo věřit nebude ? A pokud tu nebudeš mít nikoho , kdo ti bude krýt záda , až půjde do tuhého ? Nebudíš ani mou důvěru a ani nevím , proč se s tebou bavím . Upřímně ti řeknu , že se divím , že Ciri bere taková individua k sobě ... Pomalu odcházím k ohni , který někdo rozdělal uprostřed našeho tábora ... |
| |
| Sedím a tiše poslouchám, popíjím z vaku vína a spokojeně si hřeju ruce...nevypadám nadšeně, z toho co poslouchám, ale co uš... |
| |
| Pozoruji dění v táboře Nezdálo se,že by zde vážně panovala velká důvěra.Možná ledajak mezi některými členy,ale ne všichni…jako třeba ten…podivný muž co si vyměnil názory s Arynnem. Sedím stále na místě a nevím do čeho píchnout,jediný člověk který byl ochotný si semnou povídat byl právě Arynn. Chvíli váhám,ale pak vstanu a přijdu k Arynnovy „ Omlouvám se,že obtěžuji…ale zdá se,že nikdo jiný nemá potřebu si semnou povídat…a mě je trochu nepříjemné tam sedět samotná…nevadilo by vám,kdybych tu mohla být s vámi?“ zeptám se nesměle a trochu opatrně,protože jsem nevěděla,jakou bude mít náladu po tom rozhovoru. |
| |
| Ale samozrejme , jestli se me nebojis , nebo ti nejsem neprijemny , budu rad , kdyz si prisednes ... odpovim s usmevem a udelam ji misto vedle sebe . Byl bych rad , kdybys mi rikala Arynne a nevykala mi ...reknu ji a divam se ji pritom do oci . Ma je nadherne ... jemne ji chytnu za ruku ... |
| |
| Po chvíli popíjení vína si uvědomím co činím a znechuceně nabídnu svůj měch Mike, pak zahrabu v batohu a vyndám jiný měch...měch s pivem. Přihnu si a spokojeně si odříhnu... "Kurňa, tož to ej zase večer...prijemné to tu je ak na prdeli chcípleho valacha...čo Mike, nič nepovedáš... ...všichni mladí..plní síly...a všichni vůči sobě plní nenávisti... hluboce si povdechnu a znovu si přihnu.-... |
| |
| Když ke mně najednou vztáhl ruku málem jsem polekaně uskočila,jako bych se bála,že mě snad uhodí.Ale chytl mě jen za ruku,pousměji se nad takovou důvěrností a usadím se vedle něj,ruku nevytrhnu,jen tu jeho zlehka stisknu. Chvíli mlčím než řeknu „Ne…vaše…tvoje společnost mi není nepříjemná spíš naopak.“ pohled mu oplácím,neuhnu,snad,jako bych se pokoušela ho uhranout. Usměji se „Mohl bys mi vyprávět o svém životě?Jaké to je být princem?Omlouvám se…jestli jsem moc troufalá,ale jsem holka z ulice…neumím si představit,jaký musí být tvůj život.“natočím zvědavě hlavu |
| |
| " já nevím strýčku...říkal jsi jak to bude všechno krásné..jaké poznám lidi..že budou hodní a přitom se hádají...." usměji se smutně na Warda a také se napiju s ěchu s vínem..víno je trochu kyselé, ale dobré... "Děkuji strýčku, že si měn vzal s sebou..." špitnu a v oku se mi něco zaleskne... |
| |
| " Princátko, které se neumí pořádně dvořit ženám ? " Pomyslím si a střelím očima po Arynnovi poté zakroutím hlavou a Jdu směrem k nejbližšímu stromu, který má vysoká a husté větve. Vyšplhám se na něj a zahalím se do pláště a prohlížím si družinku rozdělenou na skupinky, které spolu něco řeší. " Je vidět, že jsou všichni nezkušení, když pijí a to ještě v místě kde nás může něco napadnout. Obzvláště princ..sotva udrží meč střízliv. Trpaslík je zvyklý pít a jistě je dobrý bojovník , ale to děvče... Zakroutím hlavou nad těmi co konzumují alkoholické nápoje. Zpod pláště vytáhnu svou kuši a vložím do ní šipku. Zamířím si na Arynna, ale potom si vyberu jiný cíl..jeho vak..zamířím přibližně na to místo, kde je měch s vínem a vystřelím. Šipka prolétne vakem a zabodne se do země...z vaku teče víno. Pousměju se a pověsím kuši na jednu z větví nademnou.Strom je pro mě perfektní úkryt nevidíte nic krom dvou světle zelených zvířecích očí, které ve tmě září. " Bylo to pro jeho dobro. " Uchechtnu se a ustelu si na větvi. |
| |
| Vypiju svůj měch s pivem a otočím ho dnem vzhůru...na zem skanou poslední kapičky... ...a to bylo dnes vše...jako v hospodě jeden tuplák...ach jo...ale někdo an tu sebranku musí dávat pozor...Mike...možná se dnes opije, ale proč ne..má dobrý důvod...každý by si tady mohl najít dobrý důvod proč se opít... Zvednu se a na záda si připnu svou sekyru. pak se pomalu odšourám ke stromům...chvíli cosi doluji, a pak začnu močit.... "Ách, to je úleva...." usměji se sám pro sebe a hledím do tmy, na obrysy stromů...na dvě zelené oči...na Nikodaje jak je tam rozvalený ve větvích... ..schovávej se...jsme sice starý, ale mým očím ještě neunikneš..na to sem žil příliš dlouho pod horou, abych ve tmě neviděl.... Noc je dlouhá a bude chlůadná..jako všechny noci...jsou čím dál chlyadnější a kosti zebou víc a víc... a bude stále hůř..kde je to teplo kobvářské výhně??? ty bláhový starý trpaslíku...tak daleko od domova...jen s mladým boidile..odcizen svému lidu, i všem těm ostatním..rozdílem století...všichni jsou jako mé vlastní děti, které nemám..je na ně třeba dávat pozor...na Krásnou ale příliš mladou a příliš smutnou Růžičku, Na mladou, a přeci mopudou, až bolestivě důvěřivou cirien, Gangarose, který je mi snad nejblíž, Thiruwa, který přes to jak dobře bojuje svým mečem je zranitelnější než si myslí, Boidila s jeho mládím, horkokrevnou jenny, i na to princátko Arryna ve kterém je přeci jen něco víc než se zdá...to jsou ti s nimiž sem začínal, kteří mi i přes své chyby přirostli k srdci..dědku bláznivej...a ti ostatní, třeba zůstanoua taky přirostou...a třeba taky ne... |
| |
| Stojím u koní a zadumaně hledím do svého vaku . Hlavou se mi honí plno myšlenek a skáčou jedna přes druhou . Cirien bere do družiny každou personu , která ji přijde do cesty . Nikdo o nikom pořádně nic neví a pak máme plnit společné úkoly . Asi se chová , na můj vkus , trošku pošetile . Ale ... půl života jsem prožil skoro sám , ona na svém hradě v různorodé společnosti , nechám to na ni . jen si budu dávat bedlivý pozor ... Vezmu si jak stříbrný tak normální meč , připnu si je k pasu a vydám se doprostřed tábora . Pánové a dámy , chci se vydat na obhlídku kolem , přidá se někdo ke mně ? |
| |
| Pozoruji trpaslíka svýma očima a neunikne mi žádný jeho pohyb..když se jde vymočit tak ze slušnosti otočím hlavu a zírám na Gana, který se zmňuje o obhlídce okolí. Pohlédnu na trpaslíka. Vypadá střízliv..je asi hodně zvyklý. Pomyslím si a seberu z větve kuši. Vezmu si i toulec s šipkami a seskočím ze stromu. Pomalým krokem přijdu ke Ganovi. Upravím si opasek s tesáky a sundám pláš»..přes rameno hodím kuši a toulec s šipkami připnu k pasu. Pláš» hodím na větev onoho stromu. " Půjdu s tebou...noční lovec se ti bude hodit." Vsunu do kuše šipku a a natáhnu tětivu kuši opřu o rameno a kokám na Gana. |
| |
| Rychle domočím a zahřímám: "No coš, pojdem s váma, šes» očisek vidí viac ako čtyry...snad sa něčeho domáknem..." zařehtánm se a když dojdu ke Ganovi poklepu ho po zádech. Pak si zajdu pro okované rukavice a sekeru si chytnu do ruky... ..tož sami nepojdete...tehio aby mňa šlak trefil..si tu chvilu...Gangaros je ako moj synek...ale je mlady, tož což, třeba na něho dava» pozor... Stejně teho asi moc nenajdeme,a le keby náhodo, chci by» u teho a stat po jeho boku... smutně si povzdechnu a jediným pohledem Mike umlčím a přinutím zůstat sedět... Podmračeně pak vykročím za Gangarosem protahujíc si klouby až to praští... ...asi už fakt starnem... |
| |
| Chvíli se naštavně mračím na Warda...ten starý paličák dobře věděl, že chci jít s nima...pravda vína už sem trochu vypila, ale ne dost...mám chu» se opít..trochu proto, že mne drží tak stranou...dílem proto, že táta je mrtvý a já ho už nikdy neuvidím..možná už nikdy nespatřím jeho hrob..nebýt strýčka byla bych sama už teď, a jás ebojím, že pokud nebude Ward opatrný může tomu tak být brzo..nikdo vlastně neví kolik mu je...anio já ne... A přeci s eio nás všechny tak pěkně stará...strýčku nenechávej mně samotnou... podívám se na měch s vínem a odložím jej... zakroutím zamyšleně hlavou. Pak si vezmu své přikrývky a ulehnu ke spánku... |
| |
| Že jde Ward je příjemné , ten nový , ten Nikodaj či jak se jmenuje je méně příjemné . Nelíbí se mi , ale proč ho nevzat ... Tak pojďme ... , řeknu jim a vydám se severním směrem s úmyslem obejít náš tábor v okruhu dvou až tříset stop . Ještě zavolám na Ciri , že jdeme a už mizíme mezi stromy ... |
| |
| Na Nikodaje se pobaveně usměji, Ganovi přikývnu a s napětím počkám na Anteho odpověď, potom se vydám k ohni, dohlédnout na ostatní, když zjistím, co se děje, zakleju. Zatraceně, přestaňte se hádat, dohadovat a poš»uchovat. Jednou jsme družina a tak to i zůstane. Chováte se jako děti. Jste nesnášenliví a natvdrlí, necitliví k ostatním, tedy většina z vás. Pokud máme spolupracovat takovou dlouhou dobu, jako je pět let, musíme spolu vycházet, i přesto, že někteří nechceme. Proč se tak chováte? Porč odmítáte ostatní, jež jsou možná jiní, leč také jsou to jen lidé. Smutně pokrčím rameny a porhlédnu si každého z nich, ty, co odchází jen sjedu pohledem a bez okolků se posadím na zem, Tirna u nohou a zavrtám hlavu do jeho huňaté srsti, pak se tiše rozpláču. |
| |
| Procházíme mezi stromy a já pečlivě pozoruji okolí a půdu , zda-li neuvidím nějaké stopy ,které by patřily nějakému vetřelci . Jdu první , pak ward a skupinku uzavírá Nikodaj . Mám ruku na jílci dlouhého meče , pro případ rychlé reakce . Postupujeme pomalu a rozhlížíme se na všechny strany . Pomalu děláme kruh okolo tábora ... |
| |
| Ti, jež se vydali na obchůzku: Porcházíte okolí, měsíc vám osvětluje cestu, již je téměř v úplňku. V okolí je spousta stop zvěře, dokonce i nějaké stopy, velmi podobné lidským a otisky kopyt, to, komu patří, můžete jen hádat. Po kapradí není ani stopy, ostatně, dnes ještě není ten správný čas. Z dálky, jako by zkresleně k vám doznívá ržání-velmi dobře víte, komu patří. jednorožci vás cítí, leč jakási bariéra vám nedovolí přiblížit se k hájku. ti, jež mají přívěsek od Fairy jakoby zaslechli její smích, tichý dotek motýlých křídel. Je s vámi, stále, ale nemůžete ji vidět. Snad nechce, aby jste ji viděli... těsně u tábora vyplašíte stádo srn, které se poplašeně rozutečou, jakmile vás spatří, v očích vyděšený lesk. Nedaleko vyjí vlci, jako by někoho volali.. Pomalu se blíží ráno a vy víte, že vás čeká dlouhý den, plný napětí a podle všeho i dalších hádek. |
| |
| Po usilovném prohledání okolí jsme nic nenašli . Vrátili jsme se s Nikodajem a Wardem zpět ke společníkům . Pomalu na mě doléhá únava a já si uvědomuju , že noc se už přehoupla do své druhé fáze . Vezmu si tedy přikrývku , projdu kolem ohně , který kdosi hlídá , alůe já mu nevěnuji pozornost . Dojdu k místu , kde spí Ciri a lehnu si vedle ní a přitisknu se k ní . V malém okamžiku usnu ... |
| |
| Sednu si s Inou a vyprávím ji o životě prince a s tím i o problémech spojených . Aspoň pro mne . Není to tak ideální ... musíš dělat , co ti otec nařídí a dvorská etiketa dovolí . Ale netrpíš nedostatkem , máš , co chceš ... Zvednu ji ruku a políbím ji ji . Pak ne paži a pokud mi dovolí i na rameno . Nechci ji však přivádět do větších rozpaků a tak ji pak pustím . Vezmu si však z vaku přikrývku . Tam si všimnu, že mi vytekl jeden měch vína . Vyhodím ho tedy , nebo» si myslím , že jsem ho někde proděravěl. Vezmu si přikrývku a lehnu si vedle Iny . Při tom se ji snažím dívat do očí ... Ještě zavolám na Ciri , že pokud bude chtít někdo vystřídat na stráži , má mě vzbudit .Následně se již propadám do tmy ... |
| |
| Když mi Arynn vypráví o svém životě snažím si všechno co mi vyprávěl nějak představit.Ale nějak mi to nešlo. Moje představa ideálního života byla ležet v posteli (nejlépe s někým) jídlo,pití a teplo. Tudíž jsem s pokusem si to nějak představit a zase začnu pohledem zkoumat Arynna. Když mě začal líbat po ruce,nechala jsem ho.Nebylo to nepříjemná,tak proč bych chtěla aby přestal? „Dobrou noc Arynne.“ řeknu tiše,když se uloží ke spánku. I já se tedy vadám pro své věci,vezmu vak a zase se vrátím na místo.Vytáhnu si přikrývku a uložím se vedle Arynna.chvíli koukám do plamenů ohniště a přemýšlím o všem co se mi zatím přihodilo. Pak s myšlenou,že se to nějak vyvrbí usínám. |
| |
| "Tož a včil an kutě, já budem drže» prvo hlidku, kohosi pak vzbudím, hej?" zahřímám, a paks e zachumlám do přikrývek a sednu si zády ke stromu, hledím bokem od ohně aby mně příliš neoslňoval... ..jednorožci s ekolem nás točí pořád dál a znova..doufám, že to nevěstí nic špatného... a taky doufám, že si konečně děti přestanou na dospělé hráta stanou se jimi... snad brzo... |
| |
| "Pak mě vzbuď." Odpovím Wardovi na jehio otázku ohledně střídání na hlídce. Toto zvolání je vlastně poprvé co jsem za velice dlouhou dobu promluvil, z čehož je patrné že nepatřím k "lidem", kteří moc mluví, ale skutek utek. U mě je to spíše naopak, ale jelikož nejdu sám musím se přispůsobit. Po těchto slovech odepnu od sedla svého koně přikrývky a batoh s osobními věcmi. S tím vším dojdu k nejbližšímu stromu dál od ostatních a připravím se ke spánku. "Kdy bude úplńěk?" Zeptám se ostatních, kteří se v tomto kraji vyznají přece jen o něco lépe než-li já. Zároveň s těmito slovi se pokusím pohledem najít Ante-Atilu, kterého jsem na chvíli spustil z očí. |
| |
| Sedím a snažím si odpočinouta přitom bedlivě hlída, pohledem zas a znova přejíždím stromy, které ohrazují mýtinu na níž sme se ubytovali. Blýsknu pohledem po místě kde yb měl spát Nikodaj a změřím si ho pohledem. Pak se věnuji dál své hlídce, přičemž si stihnu nabropusit sekeru, pak vzbudím Thiriwa a i já seuložím k spánku... |
| |
 | Kráčam tichou prírodou, keď vtom zrazu začujem hlasné chrápanie...trpajslík, to bude istotne trpaslík...pomyslím si a pomaly vy»ahujem šíp z tulca a vkladám ho medzi luk. Prikrčený sa priblížim k táboru, kde zbadám postavu, hliadkujúcu na všetky smery. Skrývam sa za najbližšími stromami...zdá sa, že nie sú nepriateµskí...pomaly natiahnem šíp a vystrelím do vzduchu tak, aby dopadol niekde pred hliadku...čakám, čo sa bude dia».... |
| |
| Ward se již dávno uložil ke spánku, hlídku převzal Thiruw, ten svým ostřížím zrakem zaklínače pozoruje okolí, oči klidně přejíždí nejbližší okolí. Může slyšet jen tiché ododechování ostatních, někdy tichý výkřik ze sna, a» už zlého, či naopak velmi příjemného, tiché »apkání Tirnových kroků po jehličí, vlk tiše krouží kolem své paní, stulené do ochrané náruče Gangarose. Ward leží řádný kousek od nich, jako by jim chtěl dát alespoň ten kousek soukromí, které ještě řádně neokusili. Vedle něj, z dosahu jeho tepla leží malá Růžička. Jenny leží pod velkým stromem, těsně přimknutá k Thiruwovi, jej však hlavně zajímá ztichlý les. Ta nová-bělovlasá Ina leží co nejblíže ohně, Arynn, v tiché předtuše, či jen porto, aby byl této krásné dívce co nejblíž, leží naproti ní a tiše ji pozoruje skrze plameny.Nikodaj, jeden z nejnovějších členů vaší družiny je pryč, zase někde ve skrytu stínů, možná spí, nebo hlídá tábor stejně jako zaklínač. Ante je také pryč, stejně jako šotek. Ti dva leží daleko od ostatních, ukrytí pod kapradím. Dnes se malý Jinny moc nevyspí...brzy přijde úplněk a ante má zlé sny, proto je u něj. Téměř dvě hodiny uběhnou v klidu, když se pěkný kousek od Thiruwa ozve zasvištění šípu, který se o pár okamžiků později zabodne u jeho nohou. Šíp následují tiché kroky...směrem k vám.. Neslyšíte pouze jedny, ale dvoje kroky. Ty první, težší, mužské (Eordeath) a tišší, drobnější (Flea). Kousek od hlídky se zastaví... |
| |
| Sleduji se zalíbením Inu , když vtom slyším svištivý zvuk a poté uvidím šíp , jak dopadne v blízkosti Thiruwa . V prvé chvíli chmátnu po jílci meče a stisknu ho . Ale jemný zvuk přicházejících kroků mě přiková k zemi . Zůstanu tedy ležet , jsem však napnutý a připravený vyrazit proti nezvaným hostům , kteří se ani neohlásili ... |
| |
| Během mé hlídky se nic zvláštního neděje. Okolí vypadá celkem přátelsky, když v tom se mi u nohou zabodne šíp. Nejprve jsem zaslechly hvizd jeho letek ve větru a pak až jsem ho uviděl u svých nohou. Na nic nečekám, mé smysli jsou v pohotovosti a já jsem téměř ve vteřině na nohách s mečem v ruce a pohledem upřeným na útočníky. Chvilku měřím vzdálenost,která mě od nich dělí a pak s ledovým klidem bez jakéhokoliv projevu emocí zaútočím znamením Aard. Již jsem se totiž naučil, že se toho víc dovím od živých než od mrtvých. Takhle mě přepadat… zlostně zasyčím a s mečem v jedné ruce, složeným znamením ve druhé se vrhnu na útočníky. Zatím se je nesnažím zabít, ale jen přidržet u země, kam je podle mého tušení mělo dostat znamení. |
| |
| soukromá zpráva od Flea pro jinak chystám se použít tohle 17) Dřevěné rýmy Typ: Píseň živlů Velikost: 2 sloky Téma: dřevo, stromy Magy: viz níže Nástroj: Popis: První pokročilá píseň živlů dokáže přimět okolní mrtvé dřevo (stoly, pařezy, padlé stromy, násady u koš»at...) ke spolupráci. Po odříkání rýmů je chvilku absolutní ticho. Potom se ale z okruhu o poloměru 5 sáhů zvedne mrtvé dřevo a vyskládá ze sebe bojovníka. Ten musí okamžitě dostat nějaký příkaz, jinak se rozpadne. Příkazů jsou tři druhy. * "Hlídej" 20Magů Hlídá okruh stvoření a zaútočí na každého (mimo družinu) kdo má jiné přesvědčení než pěvec. * "Hledej" 25Magů Najde bezpečně v okruhu o průměru 12m zakopanou věc, nebo poklad. * "Hlodej" 30Magů Zaútočí na jednu Pěvcem vybranou osobu a útočí dokud ji nezabije, nebo sám nepomine. Tento "Dřevěný elementál" žije max. 10 minut a má parametry : Životaschopnost: 5-10 (určí PJ dle množství dřeva) ÚČ: 8/-2 OČ: 5 |
| |
| Jakmile se Thiruw rozběhne zahlédne zhruba 175cm vysokou ženskou postavu, zahalenou v plášti a kápí a tedy ji zatím nejde vidět do tváře. Jakmile vyšleš své znamení, tak mě nesrazí k zemi(řídím se mě dostupnými pravidly). Tlaková Vlna se sice vynořila z tvých rujou, ale jakmile doletěla ke mě, místo toho aby mě srazila, mě pouze mírně obfoukla a mě málem sfoukla mou kápi. Ihned poté se ozve jemný ženský hlas ,,Varuji tě Mocnbojovníku, vyslechni nás. Nechceme vám ublížit, ale pokud nebudeš poslouchat mých rad, budu se bránit" pokud mne i přes toto mé varování zaklínač neposlechne vyřknu ,, Varovala jsem tě cizinče" a ihned poté začnu přihrácat na svou harfičku a k ní do rytmu říkám ,,Povstaň teď ty dřevo padlé, ochraňuj mé dlaně chladné. Nenech se zmást přesvědčením, a chraň mě prosím před zraněním. Pokud tě stejně neposlechne, a do našeho kruhu vstoupí. Tak a» tě bojová nálada posedne, a náš nepřítel a» odstoupí" |
| |
| Vzbudí mě jakási předtucha . Jako bych něco neurčitého cítil , nacítím však nebezbečí , jen jakési napětí ... Podívám se na schoulenou Ciri a usměju se .Pocit napětí je však stále zde a tak si přitáhnu k sobě meč a uvolním si ruku pro každý případ ... Přivřu oči a pak již jen zaregistruji svist šípu a jeho dopad k Thiruwovi .Vysmeknu se Ciri a postavím se vmžiku na nohy s mečem v ruce . Thiruw už začal konat a já vidím ve tmě dvě postavy , které se blíží z lesa pomalým krokem . Vstávat bando , máme návštěvu ... zařvu , a mířím k Thiruwovi. |
| |
| Gangarosova slova ještě ai nedozněla a matný stín zmizel ve stínu stromu, tím stínem byl trpaslík..skočil jsem tam na svůj věk i postavu neuvěřitelně hbitým a tichým skokem...na ostří se na okamžik matně zaleskl paprsek měsíce... Zpozoruji postavua uslyším ejí slova...tiše našlapujíc což naboso není problémem dojdu až za ní, když je pohroužena do melodie a toporo sekery zasviští vzduchem, přímo na zátylek..je to rána která nemá zabít, ale omráčit... |
| |
| Když zaslechnu Gangarose jenom se líně natáhnu pro kuši a odjistím spouš»...prohlédnu tmou a kryju strýčka...ostatně nic jiného mi ani nezbývá...šipka zkoumá okolí a já i nadále ležím, abych se sama nestala cílem nepřátelské střely... |
| |
| soukromá zpráva od Flea pro |
| |
| Z mého,příjemného bezesného spánku mě vytrhne výkřik,nějak nemohu určit čí byl.Ale za to mě probudí a posadím se. Zmateně se rozhlédnu a začnu si uhlazovat rozcuchané vlasy a snažím se nějak zorientovat,podle rozruchu, Jak to vypadalo,tak se tu objevila nečekaná návštěva a asi i nechtěná. Vyhrabu se z přikrývky do které jsem byla až doposud zabalená a moc se mi z ní nechce,jak mě ovanul chlad. Vstanu a snažím se nějak rozespalýma očima najít zdroj toho rozruchu,vytáhnu svůj krátký meč a protřu si oči,ale z místa se nehnu.Nechci se do ničeho míchat…jsem tu přeceněn hostem,ale jsem připravená kdykoliv zasáhnout,kdyby bylo potřeba.I když jsem se stále ještě musela pořádně probudit. |
| |
| Tábořiště: Tvrdá rána, kterou Ward uštědřil jedné z postav, která se bezvládně zřítí k zemi, s tíchým zaúpěním.(Eordeath)K němu však v okamžení přiběhne mladá dívka a skloní se nad ním, nedbaje ostražitého pohledu Warda a všech ostatních, kteří se již vrátili z říše snů, v obavách, že se jedná o napadení. Dívce se u pasu houpá malá harfa, rty tiše šeptají slova, která jsete slyšela před chvílí. Z obavami se na vás všechny podívá a hrdě trhne hlavou. Všichni ostastní kolem těch dvou udělali kruh, snad čekáte, kdo udělá první krok, z kterého, jak se zdá, máte zvláštní pocit. |
| |
| "Tož dost teho divadelka, čo tu robíme, včil sme zburcovali celý les, řeknu rázně a podívám se na dívku, sekeru spuštěnou."Čo seš zač a čeho to tu robitě, teho se pitam já Ward Štitolam, keď prichazite s šipem na tětive, možo být vaše oumysle vykládané všelijak, tož povedaj děvčica, bo čuju s tebe akousi čertovinu..." pronesu na hlas a asi mluvím za všechny. Pak nohou dloubnu do postavy, která se mi jevila jako nebezpečnější: "A ty sa zvedaj zas tak šlupka to nebola, aby si mi tu hýkal a nemohol vsta´t, pýtaní si slýchal, tož včil aj ty odpověz..." dokončím... |
| |
| Jakmile dořeknu svá slova zjeví se malý dřevěný bojovník. ,, Poslouchá pouze mne a má za úkol mne a Eordeatha brání, sama nevím co se zde děje vše se seběhlo tak rychle, myslím že můj společník na mých dlouhých cestách spíše odpoví na tvou otázku mistře trpaslíku. I já mám k tobě patřičnou otázku! Proč jsi jej napadl, jak můžeš vědět že to on vypustil šíp ze své tětivy, nebo jsi ho snad viděl hrdý bojovníku?" dokončím svá slova, ale i tak se nepřibližuji moc k trpaslíkovi, jakmile provádím svůj projev(stále s kápí) občas se mi u pasu zaleskne kord a rapír. ,, Jsem Lady Flea, poslední z rodu Freienců, ale toto jméno nepoužívám, pro ostatní jsem a vždy budu Flea" dodám a shrnu kápi z čela. Jakmile mi spadne z čela rozletí se po okolí záře a ihned po ní můj andělský(pouze přirovnání) obličej. Mám šedo- zelené oči a nádherně lesklé černé vlasy. ,, Nepřišla jsem vám ublížit" dodám a ukončím svůj projev.(jakmile se ke mě, nebo mému příteli někdo přiblíží můj stromový bojovník jej odhodí nějakou větví. |
| |
| Trhnutím se probaru, když mě Gan pustí ze svého objetí, zmateně se rozhlédnu kolem a spatřím napřahujícího se Warda, stačím jen zaklít a vyskočím na nohy. Gan už běží směrem k trpaslíkovi, stejně jako většina z družiny. Následuji je, a pak, když spatřím dívku, starajíc se o muže, kterého Ward praštil toporem, uvolněne se pousměji, portože spatřím, jak se mu zvedá klidně hrudník. Mezitím co Ward začně a dívka pokračuje v mluvení, zajdu pro měch s vodou a nabídnu jej dívce, ta však vypráví a tak se skloním obezřetně k muži, který se již pomalu spamatovává z útoku. Napij se..a až se trošku vzpamatuješ, vyprávěj... Nechám jej napít, starostlivě mu podepřu hlavu a usměji se na dívku. Začíná svítat... Jmenuji se Cirien Brisse a toto je má družina, možná je správný čas nám vše vysvětlit pane. |
| |
| Ženino varování se mi podaří nějak přeslechnout, a tak se nezastavím ihned, ale až v okamžiku, kdy začne odříkávat nějakou básničku a drncat si k tomu na hrafu. Nejsem sice žádný umělec, ale je mi jasné že tu něco nehraje a že bych měl možná chviličku posečkat. Zastavím se tedy jen několik málo metrů od ní a se stále tasenou zbraní se jí zahledím do očí. Co jsi zač… Říkám si v tu chvíli, jelikož stromového bojovníka jsem ještě nikdy neviděl, ale slyšel jsme něco o Druidech, kteří prý dokáží poroučet stromům či čemu. Až potom si všimnu svých přátel a společníků, kteří se ke mne přidali, ale nezdá se že by chtěli na cizince zaútočit. Poslouchám. „Tak co měl znamenat ten šíp?“ Promluvím po chvíli, přičemž pokynutím hlavy ukážu k místu, kde jsem ještě před chvilkou ležel a kde stále leží Jenny. |
| |
| Bol to šíp ktorý vás mal prebra»... - poviem zrazu zo zeme nečakane a pomaly si rukou prejdem na hlavu, kde začnem hµada» centrum bolesti...nebol som si istý kto ste a nechcel som riskova», že dostanem šíp alebo sekeru do hrude skôr ako sa stihnem potichu priblíži»... -poviem s povzdychom a pomaly sa stavám. Keď som na nohách pozriem na trpaslíka ...možno som spravil chybu a možno nie...teraz ste si aspoň na istom, že ja nie som nepriateµ - aj keď si to niektorí zbrklo mysleli, však?! -kývnem hlavou a na trpaslíka vystrúham veµmi nepresvedčivý úsmev... Ja osobne hµadám muža menom Naglfar Deliverer...alebo ešte lepšie jeho brata...počul som, že Naglfar mal namierené k panstvu Arden vyhµada» istú...nejakú...Camil alebo Cathrine...už presne neviem ale chcem sa spýta», či ste ich na svojich cestách nestretli... -pozerám po všetkých osobách naokolo a z každého smeru zasa zachytávam ich pohµady na mňa. Mám dlhé hnedé vlasy a prenikavé zelené oči. Na sebe mám krátky zelený cestovný pláš» prehodený cez kožené brnenie. dlhé kožené hnedé nohavice mám zopnuté strieborným elfským opaskom spojeným s pásom na tulec šípov. Za opaskom mám pripnutý krátky meč a cez plece prehodený luk... |
| |
| Když zaslechnu jméno svého panského sídla, a ještě předtím jméno jistého muže, láhev mi vypadne z rukou a rozstříkne se po jehličí. Chytím se za rty, abych potlačila výkřik a sednu si na zem, pak, bez jediného slova se rozpláču, téměř jako malé dítě. Snažím se uklidnit, leč city, jež byly tak dlouho umlčeny se derou na povrch, uklidním se až tehdy, když mi Tirno vrazí čumák pod loket a začne mi olizovat slzy. Hrdě zvednu hlavu, otřu poslední zbytky slz a vyskočím na nohy, zároveň nabídnu ruku muži a pevně ji stisknu. slz.Jmenuji se Cirien Cienwelen Brisse z Ardenu, hledáš mě, pokud se nemýlím.Proč ji hledáš? a proč hledáš jej? Dodám tiše a upřu na něj oči stále ještě plné slz. |
| |
| Prednedávnom... -začnem rozpráva» keď sa dozviem, s kým mám tú čes» ...sme sa spolu s Naglfarom a ďalšími piatimi mužmi vydali z Medvedieho údolia do okolia Údolia Jednorožcov. Ak mám pravdu poveda», neviem, čo Naglfar zamýšlal v tamtých končinách a ani som sa o to nejak zvláštne nezaujímal. Sµúbil nám všetkým celkom mastnú odmenu a tak sme sa s ním vydali na cestu. Lenže potom sa plány zmenili. Všetko sa to zvrtlo v jednom južnejšom meste - už neviem ako sa presne volalo, ale viem že raz ráno som sa prebral a našeho kapitána nebolo nikde. Ostali sme zmätení z toho, kam sa vydal a prečo odišiel. Vtedy som sa spýtal hostiského v krčme, kde sme boli na noc ubytovaný či nevie niečo bližšie o jeho odchode. Jediné, čo vedel, bolo to, že neskoro v noci ho zobudil istý kňaz, ktorý mal nezvyčajného spoločníka. Bol to ork a kríval na jednu, tuším pravú nohu. Vyzerali vraj ako cestovatelia, no zároveň mali poslanie. Dozvedeli sa o mužovi - o našom kapitánovi a vraj mu povedali, že videli jeho brata so skupinou asi pred týždňom ís» smerom na západ. Vraj ten ork - chlapom sa predstavil ako Broxigar bol s nimi na spoločnej ceste, pretože celá družina zavítala do kňazovho príbytku, lenže sa zranil a preto nemohol ďalej pokračova». Neviem ako sa dozvedeli o našom kapitánovi, neviem ani či vraveli pravdu, ale jedno je isté - Naglfar sa vybral na vlastnú päs» nájs» svojho brata. Ja sám som nepoznal smer a ani teraz neviem vlastne, kde som...aleňaz vraj poznal jedinú osobu už predtým, ako sa poprvýraz videli...vás... -poviem a kývnem hlavou na ženu. Počkám, ako budú reagova»... |
| |
| V té družině jsem již oficiálně mrtvá, mé ísto zaujala sestra, malá Caitlin. Rozloučili jsme se ve špatném, podle ní jsem zemřela, jednoduše, ona si to myslí, jen...jen byla to hra, velmi důležitá, aby malá pochopila, oc se stalo. Myslí si, že jsem zemřela a já to tak nechám být. Váš vůdce svého bratra již nikdy nenajde, je mrtev já zemřela tehdy spolu s ním, tedy ta stará Cirien, která se znovu dostává do tohoto světa, díky, jak jinak lásce. S úsměvem pohlédnu na Gana a přikývnu. Kdo ví, zda vůbec najde onu družinu, možná ano..přeji mu to. Možná má sestra pochopí, co má udělat. Hlavně mu zabránit slepě se mstít. A vy? K čemu se chystáte nyní? Prohlédnu si onu podivnou dvojici a stromového bojovníka přímým pohledem.. |
| |
| Ach tak... -vydýchnem si...takže Savage je mŕtvy. -poviem sám pre seba...no, myslím že nemá cenu ís» za kapitánom, pretože ak sa to dozvie i on, vráti sa domov, alebo sa vrhne zoči-voči istej smrti. A ja teda nechcem zomrie» zbytočne, kvôli veliteµovej nerozumnosti. Nuž, momentálne nemám kam ís»... -poviem a pritom sa nepriamo snažím zauja» očividne vedúcu družiny......a ak mám pracdu poveda», ani sa mi nechce vraca» sa kus cesty domov na prázdno. Smiem vedie», aké záujmy máš v purovaní tejto družiny? Ak bojové, rád ti ponúknem moju presnú mušku a schopnosti liečiteµstva či telepatie. -vysypem zo seba rýchlo a čakám... |
| |
| "Však som ti neublížil, enem lehce mezi lopatky a nepovídaj mi, že si z cukru panenka.... pokaď si taky ak sa zda tak lepší nepřitel včas na zemi než šip mezi lopatkami..." povím a odcházím se k ohni obléct, přeci jen na boso to není to pravé ořechové... přes rameno ještě prohodím: "Děvčica, časy so zlé, a já je mám rad a nerad bych, aby se jim cos stalo, viete..." pronesu s úsměvem, který zase zmizí jako první sníh... |
| |
| Spím, stále spím nedbajíc toho co se kolem mne děje. Nijak neregistruji, že někdo vystřelil šíp proti Thiruwovi ani že on někam zmizel. Člověk by si dokonce mohl myslet, že již nejsem mezi živými, jelikož takoví povyk, jaký členové družiny vydávají by probudil i mrtvého, ale mne až doposud ne. Ách.. Zazívám ze snu a pomalu se začnu překulovat na druhý bok, kde jak doufám nahmatám nějakou část zaklínačova těla o kterou bych si mohla opřít svoji hlavu, jako již mnohokrát před tím. Žádnou oporu však nenaleznu a hlava mi tedy spadne na po zemi rozloženu pokrývku. Co je.. malátně otevřu oči, ale jak si ještě nemohly stihnout přivyknout noční temnotě, nic nevidím. Až po několika vteřinách, kdy si trochu přivyknou spatří v zemi jakýsi šíp. Asi ve stejném okamžiku začnu vnímat své okolí i sluchem a konečně si uvědomím, že něco není v pořádku. Zůstanu však na svém místě, nehybně pozorujíc jak se daná situace vivyne. |
| |
| Z hlubokého spánku mě probudí Gangarosův křik. Posadím se a ještě značně rozespalý se zmateně rozhlédnu okolo sebe. Nejdříve nevidím skoro nic, ale po chvilce si mé oči konečně přivyknou na tmu. Kousek od sebe zahlédnu nějaký klacek vyčnívající ze země a v dálce pak několik obrysů postav. Chvilku ještě sedím a pozorně poslouchám, poté se zvednu, popadnu meč a vyrážím k ostatním, abych také zjistil co nebo kdo způsobil takový povyk. Když k nim dojdu prohlédnu si v matném světle měsíce nově příchozí, ale do hovoru mezi nimi a ostatními z družiny se nijak nemíchám. To sem zvědav co jsou zač… |
| |
| Po Gangarosovu křiku se rychle postavím na nohy . To už jsou však všichni vzbuzeni a tak se nevrhám vpřed , ale zůstávám u Iny . Co kdyby se jí něco mohlo stát ... Stojím s mečem v ruce přispěchat ostatním ,pokud by to situace potřebovala , na pomoc . Současně se tisknu bokem k Ině a snažím se pozorovat i ji a ostatní okolí . Co kdyby útočníků bylo vícero ... |
| |
| Zrychlím krok , ale to už jedna z postav leží na zemi po zásahu Warda . Musím se usmát , ale v té tmě to není vidět . Vida jak je ten starý trpaslík rychlý ... Zvolním krok a dojdu k místu srážky a prohlédnu si oba vetřelce. Muž a žena ... co tu pohledávají ... a navíc ta provokace s tím šípem ... Já myslím , že vystřelit šíp a pak čekat přátelské přivítání se moc neslučuje . Navíc ještě v noci ... Pak začne mluvit Ciri a je mi jasné , že máme další členy ... Nemyslím si , že bych tady a teď něco vyřešil . Od toho je tady Cirien , proto se vydám zpět k místu , kde jsem ležel . Ale pozoruju bedlivě , co ti dva dělají ... |
| |
| Pohlédnu na Arynna,který najednou stál vedle mne a tiskl se ke mě bokem.Meč jsme už zklonila,ale ještě neschovala. "Hmm...."zabručím a podívám se zase na návštěvníky "Zdá se,že je to v pořádku co říkáš?Nezdá se mi,že by se chystali bojovat.Ledatak,že by zkoušely nějakou slovní válku,ale na to to také nevypadá..."usměji se.Pak se k němu však nakloním a zašeptám do cuha "Ale taky nemuseli chodit takhle brzi.Klidně bych ještě zalehla.Když se nevyspím mám pak kruhy pod očima..."ale nakonec přecejen svůj mečích schovám do pochvy. |
| |
| Přišel ten správný čas... Čas odejít. Mnozí z vás již chápou, ví, či tuší, proč to všechno. Jednoduše, láska je pro mě daleko důležitější, než Andor, nikdy nebude mít cenu lásky, tedy alespoń u mě. Znamená to jediné, má jeskyně Smaragdová koruna bude pozastavena na dobu neurčitou, tedy, pokud DTL svolí a zůstane po nějaký čas zachována, v jeskyních, kde hraji porsím o odsunutí mých postav do pozadí děje, a pokud to nepůjde jinak, tak vyhodit, ale raději bych zůstala. Pokud se jedna ze stran umoudří, možná se vrátím.. Bylo mi ctí.. Na shledanou ,,přátelé.." Na ICQ i na mobilu budu stále existovat, kontakty nechám na starosti Lolískovi a mé sestřičce Licee. Zatial dovi.... |
| |
| Není čas.... Tichý les, jako by se opět porbouzel k životu, z dálky slyšíte tiché řehtání jednorožců, leč stále, jako by něco bránilo by» jen se přiblížit k mýtince.Jednorožci mají strach, jeho pach se šíří po celém lese a dráždí každý váš smysl. Zdá se, jako by se na mýtince opět něco dělo. Pomalu začínáte mít strach i vy.Něco není správně, něco se tam děje. Oni... Ano...cítíte i pach krve. A to není vůbec dobré znamení a ví to každý z vás i ti noví, jež vás tak překvapili. Tirno vystrašeně zavije, odpovědí je mu však další zoufalé jednorožčí zařičení. Lesem se šíří panika... Veškerá zvířata, zvuky lesa, vše utichlo. Slyšíte jen svůj vlastní dech, nervozní přešlapování vašich koní a Tirnovo kňučení. Do hájku se vrátila smrt... |
| |
| "Kurva," poruším ticho. "Nemeli bychom sa na to vysra», tu včil na všetky ty naše hádky, mám takej pocit, že ktosi nás potrebuje viac..." a když tohle pronáším už na sebe soukám zbroj... "Preca je nencháme pomriet, a´t se tam děje cokoli..." vrčím dál... ..tak co mladí..kolik máte kuráže...věřím vám..že popadnete své meče a ukážete to nejlepší co ve vás je...nic jiného nám ani nezbývá... opasek stáhne košili pletenou z kroužků... "Tož ideme?!?" |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR