Stargate Atlantis
hrálo se Denně
od: 26. ledna 2008 20:56 do: 12. března 2009 16:34
Dobrodružství vedl(a) Niro
| |
 | Překvapivě se bude podle názvu jednat o dobrodružsví ze světa StarGate Atlantis. Takže především pro hráče, co o tom aspon něco málo vědí.. Nepožaduju nějaké hlubší znalosti, takže nemusíte být až moc velký fanda SGA a umět to nazpamět o co tam vlastně jde:) Já se přiznám to taky nevím:p Děj bude zčásti podle dílů, zčásti úplně jiný.. i podle chování a rozhodnutí postav, viz. u popisu postav. Je to moje první dobrodružství, ale i tak se budu snažit, aby to stálo zato a případně bavilo i ty, co sci-fi zrovna nemusí, tak se klidně hlašte:) A na závěr, chování postav bude relativně volné.. takže Pj bude jen určovat nějaký hlavní děj nebo následky chování postav. Můžete do určité rozumné míry ovlivnovat i jiné postavy co s vámi hrají a oni na vás následně reagovat. U dalších NPC postav(prostě fiktivních:)) co jich pár na Atlantis bude, ty můžete ovlivnovat skoro úplně podle své vůle.. Př. velitel Atlantis si sám může vymyslet občas misi nebo postavy dostanou "volno" a mohou si na atlantis bez Pj dělat jeden, dva dny když se nic neděje co chtějí.. |
| |
| Pravidla pro hru a) texty - myšlenky kurzívou, přímá řeč tučně, zbytek normálně a zkuste psát bez chyb když to půjde:) b) v prvním vašem příspěvku postavu trochu popište nebo představte, kdo by nevěděl napíšu do pošty.. c) řidte se pravidlem - lepší 3 pořádné příspěvky za den třeba na 5-10 řádků než 10 příspěvků o 2 řádcích s nulovým obsahem.) d) tady POZOR - nemusíte nikdy psát skrytě, ale pokaždé před zprávou napište kde přesně jste a pro koho to kdyžtak je.. např. Atlantis - veliteská místnost (Weir, Zelenka) Když občas zapomenete nebo to bude jasné pro koho to je, hlavu vám za to neutrhnu.) Na to navazuje to, že sice uvidíte zprávy od zbytku hráčů ale ve hře musíte dělat jako byste je neviděli:) - rozumíme si. Zavádím to proto at z děje máte něco všichni at někdo nevidí jen půlku zpráv což je někdy škoda. e) vyhodnocování akcí - jak jsem psal dole, když to nebudete MOC přehánět, určité věci můžete vyhodnocovat sami jako ovlivnovat své spoluhráče a ti pak reagovat(např. Rodney se rozhode vrazit Zelenkovi:p a ten mu to následně vrátí) nebo ovlivnova NPC postavy(NPC postava - není to hráč ale píše za něj PJ, třeba nějaký údržbář na atlantis). PJ bude říit opravdu jen hlavní děj nebo vyhodnocovat něco, co by už bylo trošku moc:) |
| |
| Athos - Teyla Emmagan Je něco kolem poledne a zrovna se vracíš branou ještě s několika svými společníky z celkem úspěšné obchodní cesty. Brána je nedaleko vesnice na louce, ale i tak se už těšíš jak s nákladem nových surovin dorazíš konečně domů a odpočineš si - do vesnice na svojí domovské planetě jménem Athos. Dá se bez nadsázky říci, že jsi něco jako náčelník této vesnice i když tu všichni žijete a rozhodujete o všem rovnocenným způsobem. Ale všichni tě respektují daleko více než ostatní, snad pro své vrozené diplomatické schopnosti, ale i odvahu postavit se věcem přímo když je třeba. Athosané jsou národ na menší planetce a živí se převážně zemědělstvím a obchodem. Ale to vůbec neznamená, že jsou nějakým zaostalým národem. V zemědělství i při běžných činnostech používají řadu jednodušších i složitějších nástrojů a někteří z vás rozumí například i lehčím střelným zbraním, jako třeba Teyla, ale hlavně - umí zacházet s branou a cestovat na jiné planety! Už vám to ani nepřijde jako nic neobvyklého.. Ale dál si žijete svým poklidným životem, který jste si zvolili. Vše vypadá až příliš ideálně ale není tomu tak. I vaši planetu za jednou za pár desítek let navštěvuje strašný nepřítel známý po celé galaxii Pegas - Wraithové. Do té doby je, nebo by mělo být, ještě plno času.. Zatím tedy pokračuješ dál se svoji družinou do vesnice a přemýšlíš o zbytku dne.. |
| |
| Neznámá planeta - Ronon Dex Probudí tě ostrá bolest, která stále ještě přetrvává po omračovací zbrani Wraithů a tvrdý dopad na ještě vlhký trávník od rosy. Matně si vzpomínáš, co se stalo.. Jsi bývalý voják z planety Sateda. Ano bývalý.. téměř celá tvoje planeta byla ve válce s Wraithy vyhlazena, až na pár takových jako jsi ty. Nevíte přesně proč, ale určitá modifikace ve vaší DNA zabranuje Wraithům živení se na vás. A co nemohou zkonzumovat, to jednoduše zničí. Wraithové krom krmení se na lidích mají další nechutnou zálibu - a to jejich lov přímo v terénu. Těžko říct, jestli máš to štěstí, že tě nezabili hned a nechali si tě delší dobu omráčeného ve své zásobárně "čerstvého masa" na tento den. Už pomalu přicházíš k sobě a slyšíš jak k tobě promlouvá hlas jakoby z dálky i když jsi jen pár metrů od něho. Tady je.. vstávej, už je čas. Slyšíš úlisný hlas a pomalu se za ním otočíš. Uvidíš, jak k tobě promlouvá jeden ze tří wraithů. Je oděný celý v černém plášti z rovné látky padající až k zemi. Černá barva jen zdůrazňuje jeho bledou pokožku a ještě bělejší vlasy. Wrath si jen lehce přejede kostnatou rukou po svém knírku a řekne. Dnes je tvůj šťastný den, dáme ti šanci uniknout jako nikomu jinému.. Poznáš v jeho hlase lehkou ironii nebo lov 3 na 1 ti moc velkou šanci nedává. Další wrath v pozadí nachvíli zmizí v menší stíhačce - Dart - a něco z ní nese. Poznáš svoji starou ruční lasrovou zbraň a větší nůž, který se podobá spíš mačetě. Pohodí ti obě věci k nohám. Vem to, to ti zvýší o něco tvé ubohé šance. A nyní už běž a zachraň si život - alespon na pár hodin. Řekne zase první wrath téměř ze smíchem. Nejraději bys skočil po své zbrani a prostřelil mu hrudník namístě, ale i přes svoji prudkou povahu víš, že na to ted není ten nejlepší moment. Zatím. Zmiz hned odsud, tvůj náskok se krátí každou minut.. nebudeme tu stát věčně! Už notně rozzlobeně znovu promluví tentokrát druhý wrath a namíří na tebe svoji omračujíci pušku. Co naplat, pomalu se zvedneš, sebereš své zbraně a pomalu se z louky poklusem vydáš k lesu.. |
| |
| Země SGC u brány/Atlantis hlavní velící místnost s branou - Dr. Weir, Dr. Beckett, Dr. McKay, Dr. Zelenka, Wine a Pplk. Sheppard Je to tady, váš velký den pro všechny zúčastněné v této misi. Před bránou na Zemi v SGC je shromážděno asi 80 lidí od vědců přes vojáky a ochranku až po ostatní personál jako lékařský nebo ten, co má nastarost údržbu. Krom toho se okolo povalují všemožné bedny s vybavením, zásobami a vším, co vás učiní alespon trochu samostatnými pro pár dalších měsíců. Jak už všichni víte, v Antarktidě byla nalezena stará základna antiků i s adresou nové brány v jiné galaxii plus pár dalších nepodstatných zařízení, ale i tak přesto cenných. Ale ne tak cenných jako původní základna antiků. Někteří z vás, jako třeba Pplk. Sheppard nebo Dr. Beckett, mají ten dar ovládat antická zařízení díky své DNA. I proto jste byli vybráni na tuto misi. Další jako Dr. McKay, Dr. Zelenka pro své vědecké schopnosti nebo Dr. Weir pro svůj nadhled a důvěru, že základnu bude řídit lépe někdo, kdo nepodléhá přímo armádě nebo do ní nepatřil. Ale dost k minulosti, však ji všichni dobře znáte. (Mimo hru: aspo doufám:p kdo ne případně do pošty nebo www.google.com a hledat:o)) Do místnosti vchází generál O´Neill. Všichni zpozorní a celá místnost najednou utichne. Generál přijde pomalu k Dr. Weirové. Skvěle. Vidím, že je vše připraveno.. takže to vypadá, že můžete vyrazit. Šel bych hned s vámi, ale to víte.. Pentagon má asi jiný názor. Prý jsem moc cenný na jiné věci než abych byl mimo planetu. Řekne svým typickým humorem a pár vojáků v místnosti se zasměje. No nic, nebudu vás dál zdržovat, doktorko, asi budete mít dneska práce víc než dost. Jen všem připomínám, že na přesun máte jen pár minut nebo máme jen omezené množství energie na otevření brány do jiné galaxie - ehm ano, kdo by to ještě nevěděl, míříte do jiné galaxie jménem Pegas. A než najdete jiný zdroj na vaší straně, nemůžete se vrátit, tohle není cesta kde máte zpáteční lístek.. Hodně štěstí všem! Generál rychle opustí místnost a zavřou se za ním železné dveře. Z mikrofonu se ozve. Vytáční zahájeno! Postupně se všichni s očekáváním díváte, jak zapadají všechny symboly do brány.. Ševron 8 zadán! Červí díra aktivována. Celou místnost naráz osvětlí namodralá záře. Běžte, pohyb! Máte na přesun jen pár minut! Celý konvoj se dá tedy do pohybu a jeden podruhém mizíte v bráně, kdoví co vás čeká na druhé straně.. |
| |
| Atlantis - celá skupina Cesta branou trvala neobvykle dlouho ale nakonec vycházíte na druhé straně jeden za druhým i s vaším vybavením. Ocitáte se v celkem velké místnosti, která je ale potemělá a semtam krom samotné brány září jen slabě bíla světla nebo odrazy z červí díry. Ještě pár minut trvá, než se do nové místnosti poskládáte a pak se za vámi brána zavře.. Všude v místnosti je neobvyklá tma a celkem zima, jako by základna byla nějak deaktivována. Pomalu se po hlavní místnosti začínáte rozhlížet. Od brány vede pár schodů dolů. Nalevo i napravo jsou dveře, zatím zavřené, ale když se k nim ze zvědavosti přiblízí jeden voják, sami se otevřou. Přímo před vámi jsou mírně zatočené schody nalevo i napravu a nad nimi něco, co vypadá snad jako spousta ovládacích panelů, které jsou přikryté něčím co připomíná ze země nejspíš igelit. Od vrchní místnosti vede lávka do dalších dvou prosklenných místností.. Najednou se celá místnost rozsvítí, jakoby po chvíli ucítila vaši přítomnost. Až ted si můžete pořádně prohlédnout její nádhernou architekturu. Mnozí z vás se obracejí dokolečka s otevřenou pusou a prohlíží si vše v okolí. Jako první se probere Dr. Weirová, popojde na 3. schod točitých schodů, aby na sebe zbytek upozornila a čeká až se všichni uklidní. Dobře všichni, prosím o trochu pozornosti. Řekne a dál pokračuje v řeči, co je nutné dále vše udělat.. |
| |
 | užasle zírám na bránu, a jak se postupně zadávají symboly, najednou slyšímSedmý symbol zadán, Osmý symbol zadán červí díra aktivní z brány vyletí prou horizontu událostí, a já sebou cuknu, rychle si beru své vybavení a stopnu si k lékařské části konvoje jsme připraveni dámy a pánové? načež vycházím, před branou se jen na okamžíček zastavím nadechnu se, zavřu oči a udělám krok hlavou mi běží Ach Carsone do čeho ses to vrhl?? když otevřu oči sem uprostřed velké místnosti ta právě začíná blikat a rozsvěcovat se Úžasné zašeptám, vojáci okamžitě začnou zvědavě slídit po okolí dr.Weirdová mluví o věcech kolem ale ačkoliv se snažím dávat pozor tak má mysli stále odbíhá trochu bokem přijdu k doktorce a pošeptám jíMyslí že tu řeč budete stejně muset ještě zopakovat po čase protože jsou tu všichni nějak rozptýleni načež zvýším hlasDámy a pánové je mi ctí být s vámi na této expedici pokud se někomu udělalo cestou špatně, nebo má li už někdo zranění lékařský tým je tu pro vás a ukážu smerem k lékařskému týmu a podívám se na toho slídila co se kvůli němu začaly otevírat dvředěkuji za pozornost |
| |
 | Atlantis Přechod bránou nebyl až tak složitý jak jsem si představovala. Prostě jsem jen udělala krok a byla na druhém konci vesmíru, kdesi v neznámé galaxii s příznačným názvem Pegas. Užasle se podívám na impozantní sál před bránou a pomalu si prohlížím každý kout, který je vidět od umělého osvětlení brány. Když brána zhasne, několik vojáků rozsvítí své baterky, ale není to příliš zapotřebí. Zdá se, že to reaguje na pohyb. Alespoň to tak vypadá, když se podlaží pod nohama několika vojáků rozsvítí. Je čas… Vystoupím o tři schody výše než ostatní a začnu. “Dobře všichni, prosím o trochu pozornosti.“ Jakmile se mi jí dostane, pokračuji. “Atlantis, antické město. Nemusím zdůrazňovat, jak je tato mise důležitá už jen z důvodu pozorovatelů, kterými my jsme. Prosím… nechte si kochání na později. Před námi leží hromada práce. Rodney a Zelenka se podívají na vnitřní zařízení Atlantis. Okruhy, bezpečnost, napojení, štíty, cokoliv co tu najdete a budete moci zprovoznit. Dr. Beckett si vezme lékařský personál a začne třídit krabice s léky a nástroji. Podplukovník Sheppard sestaví týmy a prozkoumá Atlantis. Týmy budou po třech. Chci mít se všemi rádiový kontakt. A propo… buďte opatrní. Nevíme, co tu na nás čeká. Tak…“ Gestem rukou je vyšlu do práce. Když ke mně přijde Carson a nakloní se, aby mi něco zašeptal, jen se tomu pousměji. “Je to vaše, Carsone.“ Sama pak jdu za McKayem a Zelenkou, podívat se a kontrolovat, jak vše půjde. |
| |
 | Atlantis Stejně jako zbytek očekávám netrpělive spuštění brány. Možná je to celkem s podivem, ale docela se na misi i novou planetu těším, po té předchozí v Afgánistánu. Při pohledu na generála O´Neilla si na chvíli uvědomím, jaké jsem měl štěstí, že mě vytáhl na základnu v antarktidě a že jsem se tam náhodou posadil do toho křesla.. Najednou mě z myšlenek vyruší spuštění brány a rozkaz at vyrazíme kupředu. Na nic teda nečekám a projdu po chvíli branou.. Uff.. přijde mi, že cesta sem trvala neuvěřitelně dlouho. Napovrchu mě kůže pálí ale uvnitř jako by mrazilo.. na ten pocit při cestování branou si snad nikdy nezvyknu. Chvíli koukám vyjeveně na okolí celé místnosti jako ostatní, než mě probere hlas naší velitelky. Jak je tato mise důležitá atakdále atd.. posměšně si vduchu opakuji její proslov, zrovna nejsem na takové věci.. Ale nadruhou stranu chápu vážnost věci, jen mám někdy nutkání vše až moc zlehčovat. Vyslechnu si tedy Weirovou až dokonce. Dobře, zatím by bylo asi vhodné at se nám lidi po základně moc nešíří než ji víc prozkoumáme. Zareaguju na výzvu k sestavení týmu. No, jestli nemáte nic dalšího, radši vyrazíme hned.. jo a pěkná řeč, doktorko. Ještě prohodím na odchodu. Přejdu k vojenským týmům, které jsou už připravené dopředu v místnosti. Dobře, slyšeli jste vaše úkoly. Týmy půjdou po třech a budou se hlásit každých 5 minut. Když najdete něco zajímavého, ozvěte se hned. Vezmu si k sobě poručíka Forda společně s dalším vojákem Kowalskim a vyrazíme jako jeden tým do levých dveří. Hned nás následuje další, který se ihned oddělí na prvním křižovatce chodeb.. To samé se opakuje u pravých dveří. |
| |
 | Neznámá planeta - Ronon Dex Uvidíme jak dlouho budu žít, pijavice! Když doběhnu do lesa, rozhlídnu se. Buď mě nějak sledujou, nebo jsou tu další na dohled, kteří budou práskat. Ty parchanti mě budou hledat hlavně na stromech, takže se schováme pod ně! s těmito myšlenkami se rozeběhnu hlouběji do lesa. Když už je v lese dost šero, zastavím. Ti šmejdi nebudou stratégovat, mysli! Rozhlídnu se a povesím svou pistoli na větev. Potom se zahrabu do země kus od ní, tak abych dosáhl s mačetou z místu a byl zároveň pod stromem. Ti parchanti budou čekat, že budu skákat. Doufám! |
| |
 | Atlantis Když po proslovu generála O´Neilla projdeme bránou a jsou rozdány instrukce.Řeknu k plukovníkovi. Dobrá pane vezmu dva muže a půjdeme tudma. Řeknu a pokynu rukou aby za mnou nějací dva vojáci šli.Jdu jednou z cest prohlížím si důkladně vše zajímavé a případné zajímavosti hlásím plukovníkovi.Když jdeme řeknu k mužům. Tak jo hoši držte se u mě ať se nestratíme. Řeknu a hledám.A myslím si. KOnečně pořádná mise. |
| |
| Neznámá planeta - Ronon Dex Chvili ležíš jen tak pod stromem a vydýcháváš svůj běh do lesa, jen doufáš že ne moc nahlas aby na tebe nepřišli.. Nejsi moc nadšený, že jsi nachvíli opustil svoji zbraň, ale doufáš v úspěšné provedení plánu. A jak to vypadá máš štěstí.. zdálky se k tobě pomalu přibližuje jeden wrath a pistole na větvi ho hned zaujala.. Pomalu k ní dojde a rozhlízí se všude okolo, naštěstí si oddechneš že ne vůbec po zemi. Ještě udělá jeden krok blíže k tobě a tak se ti naskytne šance zasáhnout ho! Bohužel mu dosáhneš na tělo jen od stehen dolů. Co uděláš? Volba je na tobě.. |
| |
| Atlantis Dr. Weirová pozoruje Rodneyho a Zelenku u panelu nad branou. Sama se zatím rozhodne trochu prozkoumat okolí než se začne něco dít. Semtam dostane zprávy od průzkumných skupin co nalezli, ale zatím to nevypadá na nic důležitého.. Nalevo přes lávku od hlavního panelu to vypadá na nějakou útulnou místnost, možná doslova stvořenou pro velitelskou kancelář. Rozhodne se jí zajít blíže prozkoumat, tady zatím není nijak platná a vypadá to, že si zbytek chvíli poradí bez ní. Harpper a Sheppar zatím pokračují v průzkumu. Krom několika místností vhodných pro ubytování nebo jak jídelnu zatím nic moc nenašli. Beckett stále vybaluje lékařské náčinní a rozhodl se pomoc i s ostatními věcmi. |
| |
| Neznámá planeta - Ronon Dex Jen jeden?! Kde jsou kurva ostatní! Chvíli ještě ližím na zemi a čekám co se stane. Už je to stejně jedno, jestli mi tu zbraň odnesou, tak jsem skončil. AAAAAAAAA začnu řvát, když se prudce zvednu a zarazím při tom do oblasti srdce svůj meč. Okamžitě se zády opřu o strom, přitom nechám meč v něm a popadnu pistoli, umírajícího používám jako štít. Ty se mé smrti nedožiješ! a vypálím mu střelu do obličeje. Pak se svalím pod strom a dám si jeho mrtvou ruku na svůj krk. Tak jinak vy parchanti. Meč pustím a do ruky si připravím pistoli. |
| |
| Atlantis Několika velice profesionálními hmmm a uznalým pokýváním hlavou ocením práci Rodneyho, který mi k tomu ale vůbec nic neřekne. Ne, dokud nebude hotový. Lepší bude, pokud se vydám to tu prozkoumat trochu sama. Prozatím „nepotřebný“ personál je před hvězdnou bránou a doufám, že se nějak zabaví. Zaujme mě místnost přes lávku. Je vhodně umístěna, od tamtud bych měla možnost sledovat dění jak u hlavního panelu, tak dole u brány. Strategická pozice pro velitele. Usměji se a nakráčím si to tam. Dveře se přede mnou se zvláštním zasyčením otevřou a já vstoupím dovnitř. Není ani moc velká, ani malá. Je dokonalá. Dokonce je i zařízená stolem a několika židlemi. Výborně… pár doplňků a tohle by šlo… Ještě chvíli se v místnosti zdržím a pak ji oficiálně prohlásím za svou pracovnu. Vyjdu na můstek. Pět minut je pryč. Zapnu vysílačku a kontaktuji Shepparda. “Jak jste na tom?“ |
| |
 | Athos Projdu branou a s úsměvem se rozhlédnu po mé planetě. To je skvělé, být konečně zase doma. pomyslím si vesele a vykročím po louce směrem k naší vesnici. Cestou se s pocitem klidu rozhlížím kolem sebe a vzpomínám na těch pětadvacet let svého života, které jsem zde strávila. Na to jak jsem kvůli Wraithům přišlo téměř o celou svou rodinu, ale také na to, jak jsem se stala vůdkyní svého národa. Zatímco vzpomínám jsme si již přiblížili k vesnici a já se šťastným výrazem přidám do kroku. |
| |
| Neznámá planeta - Ronon Dex Wrath byl očividně překvapen tvým útokem a nezmohl se na sebemenší odpor. Dobře mířená rána pronikla Wrathovi těsně vedle srdce do levé plice a rozpárala ji skrz na skrz. I proto jsi měl veliké štěstí, že přes trhlinu v ní nebyl schopný ze sebe vydat ani hlásek a nepřilákat tak další dva wrathy. Ovšem už je napováženou, zda byl vhodný nápad vystřelit mu mozek z hlavy.. Jednak to docela nechutně pokrylo část tvého oblečení podivnou modrošedou tekutinou a jednak by ses měl začít modlit zda v šerém lese neuviděli jasný záblesk laserové pistole zbylí dva útočníci. Chvíli ležíš pod stromem a vypadá to, že jsi měl štěstí. Štěstěna se ale otočila.. Z druhé strany se k tobě blíží oba wrathové s omračovacími puškami. Zůstat schovaný pod stromem půl metru od mrtvoly prvního wratha by byla zřejmě sebevražda.. Tedy i za cenu toho, že tě oba uvidí, sebereš bleskurychle své zbraně a vysřelíš směrem pryč z lesa ven. Zdálky se ti zdá, jakobys někoho kousek od lesa zahlédl, dokonce celou skupinu lidí. |
| |
| Athos Opravdu cesta ubíhá velice rychle. Najednou máš ale nevystětlitelný a znepokojující pocit, že nejste sami.. Ten samý pocit, který jsi zažila před pár lety, kdy vaši planetu naposledy navštívili wrathové při poslední sklizni a zabili velkou část tvé rodiny. Jako by jsi měla nějaký podivný dar, nebo spíše prokletí je vycítit. Tvoje dobrá nálada je ta tam. Trochu zpomalíš a celá skupinka ti o pár desítek metrů uteče. Najednou tě něco zarazí! Jako by jsi uslyšela někde v dálce výstřel, jen takové lehké zahvízdnutí.. Nedá ti to a otočíš se za sebe. V dálce uvidíš siluetu pohybujícího se muže.. |
| |
| Atlantis Kapitán Jack Harpper/Pplk J. Sheppard Oba týmy už asi hodinu zkoumají prostory Atlantis. Navzájem si předáváte informace, ale vypadá to, že základna bude obrovská! Pravděpodobně zabere celé týdny ji úplně prozkoumat. Všude je ale pro vás podivné vlhko, jakobysem od někud zatékalo, semtam se ozývají podivné zvuky, což vám na morálce v přítmý po chodbách moc nepřidá. Jakoby na vás mělo zpoza každého rohu něco vyskočit... Tým Harppera narazil opět na větší místnost, doslova určenou pro jídelnu. Kdoví jestli tady někdy nebyla.. Také na celou sekci menších místností vhodných pro ubytování a pár pro sklady. Sheppard měl jak se zdá větší štěstí - jeho tým objevil pravděpodobně sekci nějakého lékařského zařízení, pár skladů s bednami neurčitého obsahu a již třetí místnost, co vypadá jako vědecké pracoviště. Oba týmy dostanete do vysílaček zprávu, že je načase se vrátit. |
| |
| Atlantis Dr. Carson Beckett Už jsi se svou prací hotov a dokoce jsi si zřídil v menší místosti hned za rohem od velitelského stanoviště takovou "polní nemocnici" kdyby něco. Je vidět, že ti jde práce od ruky - kdyby to tak šlo všem nebo právě zaslechneš ránu. Nemehla, dávejte na to pozor! Oboří se jeden z důstojníků na dva vojáky co právě upustili nějakou bednu nazem. Vzápětí chápeš proč - na bedně je nápis EXPLOSIVE, tedy výbušniny. Máš ale práci jinou, než by člověk čekal. Nic nevybuchlo, zato za tebou dva pracovníci dovedli podle vzhledu údržbáře, kterému je prý zle. Nevím, čím to je, ale...nestačí doříct a vyklopí přímo na podlahu asi svoji bývalou snídani. ..tak mi byl špatně jedou při misi na ponorce, doktor říkal, že jsem citlivý na změnu tlaku pod vodou. řekne s obtížemi. Pod vodou?? |
| |
| Atlantis Dr. McKay Stále bádá:o) Dr. Elizabeth Weir Výborně! Nová kancelář se opravdu povedla. Letmým pohledem zkontroluješ McKaye, ale zjistíš, že se stále baví. Už se mu ale povedlo připojit rozhraní páru notebooků na antický panel a asi i získat pár informací. Nikdo zatím nehlásí žádný problém, tak zkontroluješ vysílačkou obě průzkumné výpravy - nahlásí ti své objevy(viz. níže). Rozhodneš se, že to prozatím stačí a zavoláš je zpátky. Než se vráti, sedneš si do své nové pracovny a začneš psát hlášení.. |
| |
| Atlantis Mohla jsem si vybrat. Jít zkontrolovat Rodneyho a Radka, jak pokračují v napojení našich technologií na Antické a nechat se Rodneym rychle odbít a nebo jít a začít sepisovat hlášení. “Až přijde Sheppard pošlete ho za mnou… do kanceláře.“ Podrbu se trochu nejistě ve vlasech. Jako první si tu přivlastňuji nějakou místnost, budiž A ukážu směrem přes můstek. Sejdu dolů ke zbytku posádky, která zde stále ještě čeká na rozkazy. “Podplukovník ukončil průzkum Atlantis. Než se vrátí a než doktor McKay s doktorem Zelenkou nezprovozní Atlantis tak, aby byla obyvatelná, nikam se nerozcházejte. Pokud chcete, můžete si to tu v hale před bránou prohlédnout. Nikdo však neopustí prostor brány bez mého svolení..“ Řeknu s důrazem. Poté si vezmu své vybavení čítající kufr na kolečkách, který ale prozatím nechám v prostoru brány, a brašnu s několika nepotřebnými ale pro ženu cennými věcmi a notebook. Ve své nové pracovně se zavřu a otevřu notebook. Baterka hlásí 100% nabití, takže se můžu pustit do sepsání hlášení. Mise Atlantis – galaxie Pegas Den první: Přechod bránou byl bezproblémový, na druhé straně jsme objevili Antickou základnu, přesně dle očekávání. Vypadá to, jako by byla po mnoho let opuštěná a … Pak se na chvíli zamyslím a začnu psát dál. Popisuji přerozdělení prozatímních funkcí a pak si počkám, až s čím přijde Sheppard. |
| |
| Atlantis Asi po 20ti minutách se vrátím s týmem zpátky do prostoru brány. Naštěsí v plném počtu a síle nebo jsme nenarazili ani na živáčka. Cesta nám jde rychleji než tam nebo se nemusíme zastavovat na každém rohu a opatrně prozkoumávat okolí. A taky nás zpátky naviguje moje PDA, kde je zakreslena trasa prozkoumané oblasti. Už před velitelskou místností potkáváme v uličkách pár lidí, jak stěhují všemožné věci a vidím, že i náš doktor má už zřízenou menší ordinaci a hned prvního pacienta. Když se otevřou vysouvací dveře do místnosti, musím si dlaní přikrýt oči nebo nás trochu oslepí světlo. Zajímavé, že je zbytek základny tak setmělý, jakoby základna sama šetřila energií.. Uhm, tady se nic moc zajímavého dít nebude.. doufám, že nás Weirová brzo pošle někam ven. Zkoumat tu základnu bude na týdny.. Pane, máte se hlásit v kanceláři Dr. Weirové! Ozve se hlas za mnou od člena ochranky co zůstal u brány. "V kanceláři?" Ta holka fakt neztrácí čas.. "Hm, my o vlku.. a vlk má už vlastní kancelář.." Voják se na mě trochu nechápavě podívá. "Vpořádku, hned tam budu." usměju se. Odložím si aspon svoji zbraň a pospíchám nahoru po schodech do kanceláře Weirové. Cestou okolo ovládacích panelů dám moje PDA Zelenkovi ať nahraje do počítače nově prozkoumané místnosti. Ten mě jen zasype česky pár větami, asi něco ve smyslu, že nemá čas:o) Přeběhnu lávku k proskleněné místosti, zaklepu na dveře a vejdu dál. Žádná odpověd, Dr. Weirová vypadá, že je do něčeho zabraná ve svém notebooku. "Chtěla jste mě vidět?" Dovolím si nakonec vyrušit, prohlížím si novou kancelář. |
| |
| Neznámá planeta - Ronon Dex Když vidím lidi, začnu křičet. Vypadněte, Wraithové! Pak šichni začnou utíkat, až na jednu ženu, dívku. Zmiz! pak zase zabehnu do lesa. Nebudu jim tady běhat a dělat šaška! Vrátím se k dívce. Kde je tu kruh předků?! Rychle! a ohlížím se přes rameno, kde jsou ty pijavice. |
| |
| Atlantis Sakra… co to je… tohle jsem nechtěla… ne, nemazej se… fajn, tak se smaž. Praštím dlaní do stolu. Pitomej software… baterka..agrr Klepání na dveře jde nějak mimo mě. Ještě jsem se nestačila aklimatizovat, abych si uvědomila, že se to klepání týká mě a proto nikoho nevyzvu dál, ani ho nepošlu pryč. Ještě jednou jsem přemýšlela, zda mi vůbec stojí za to se rozčilovat nad špatnou baterkou notebooku, když v tom promluví Sheppard. Zvednu k němu hlavu. “Jo… a… ano, chtěla jsem s vámi mluvit. Co jste našli?“ Posadím se rovně do křesla, které je kupodivu velice pohodlné, a lokty se opřu o desku stolu. Tvářím se tak, že je vše pod kontrolou a že nemáme žádné problémy. Pravidlo první. |
| |
| Atlantis Vejdu dále do místnosti at nemluvím v půlce dveří. Sice už před pracovním stolkem stojí dvě židle, ale rozhodnu se postát a podat hlášení. "No.. zatím jsme prozkoumali jen pár místností a chodeb, vypadá to tu opravdu velké a ještě na pár dnů, než to všechno projdeme." Doufám, že to nebudu procházet už já.. Zatvářím se na chvíli trochu znuděně, ale pokračuju. "Ale narazili jsme na něco jako vědeckou laboratoř, Rodney bude určitě nadšený. Asi něco jako lékařskou sekci a pak už jen pár skladů. Tým kapitána Harppera našel nějaké místnosti vhodné pro jídelnu a kuchyň, pro ubytování a pár prázdných třeba pro sklady. Po nějakém zdroji energie co to tu vše napájí zatím pátráme." Uf, jsem rád, že mám zasebou vyčerpávající hlášení. Přecejen nejsem moc zvyklý podávat hlášení někomu, kdo není z armády a navíc žena. Radši se znovu rozhlédnu okolo místnosti. "Vidím, že jste si už taky našla svůj malý objev..." |
| |
| OOO chlapče to ste nám měl říct dřív, hned pro vás něco najdu reknu ůdržbářimohl sem vám dát něco před průchodem branou, zatím si tu lehněte a ukážu mu na improvizované lůžko vedle mě, nevíte někdo kde jsou tu nějaké prášky na uklidnění žaludku ptám se nejbližší sestry nikdy sem neměl v takovýchto věcech přehled doma tohle všechno dělala moje matka vidím že se vrací pplk. Sheppard Podplukovníku, nenašli, jste nějakou místnost vhodnější pro ošetřovnu než je tahle? teprve teď si uvědomím co přesně chlapík řekl pod vodou, zmeny tlaku, otočím se na nejbližší sestru postarejte se o tohoto muže prosím, jdu za dr. weirdovou cestou vidím že už je u ní pplk. Sheppard, tak jen krátce zaklepu nakouknu dovnitř a řeknu můžu vstoupit Elizabeth? pokyntím oba pozdravím až dostanu znamení, vstoupím Je pravděpodobné že vnější podmínky sou odlišné od tech na zemi, buď je na planetě vyšší tlak vzduchu, anebo jsme pod vodou pomyšlení na to mi nedělá úplně dobře |
| |
| Atlantis Když nic moc nenajdeme a dostaneme zprávu že se máme vrátit řeknu k posádce co semnou šla. Vracíme se hoši. A tak se vrátím k bráně a pak se rozhodnu podat hlášení doktorce Wierové.Od vojáku se dozvím kde je a zajdu za ní u dveří však zaklepu a zeptám se. Pane jdu podat hlášení smím dál? Pak čekám a říkám si. No jídelna,ubytovny a nějaké sklady to není sice moc ale alespon něco. Řeknu si a čekám u dveří na svolení. |
| |
| Athos Už jsme hodně blízko vesnice a už skoro slyším hlasy pracujících Athosianů, když v tom ucítím takový nepříjemný pocit. Zpomalím a párkrát se zhluboka nadechnu. Jak je to možné? Teď by tu přece neměli být? přemýšlím rychle, když najednou uslyším vzdálený výstřel. Bleskově se otočím a očima přelétnu obzor. Kdo to je? Na Wraitha nevypadá... pomyslím si, když spatřím utíkat nějakého muže. Zavolám na skupinku přede mnou. "Jděte rychle do vesnice. Je možné, že tu jsou Wraithové." varuji je a čekám až ke mně ten muž doběhne. "To jsou Wraithové? Jak je to možné, vždyť teď neměli přijít." zmateně potřesu hlavou. "Vy jste je sem přivedl?" probodnu muže pohledem. |
| |
| Athos - Ronon, Teyla(od těd hrajete dohromady) Je vidět, že Teyla není vůbec nadšená z přítomnosti toho cizince a už vůbec ne ze dvou Wrathů, co se právě vynořili za vámi v lese.. Na další povídání není čas! Oba Wrathové na vás skoro zároveň vystřelí ještě v běhu. Rány vás tak tak minou.. Ronon na nic nečeká a opětuje palbu na wratha běžícího nalevo ze své ruční zbraně. Zásah! Rána mu přímo propálila hrudník. Argh.. Najedou Ronon zařve a zkácí se k zemi. To ho zasáhl druhý wrath, naštěstí jsou téměř všechny zbraně wrathů navrženy jen na paralízu oběti. Teyla se jen otočí za padajícím tělem, ale to už je od ní wrath nadostřel jen cca 5 metrů. Nezbývá ti nic jiného než nehybně stát a čekat na ránu... Ještě uslyšíš cvaknout kohoutek pušky a.. nic. Zbraň se wrathovi z neznámého důvodu zasekla nebo vybyla. Wrath vztekle zařve. "Arrgh.. dnes je tvůj šťastný den." Odhodí svoji zbraň a vrhne se na tebe pěkně postaru ručně. Na nic nečekáš a vytáhneš své dvě chladné zbraně - dvě kratší tyče. Jak dopadne tento souboj? |
| |
| Athos - Ronon, Teyla Přivedl, já?! Ne, oni mě. Dál už mluvit nestíhám, střílím. Pak se s neznámou rozeběhnu pryč, daleko však nedoběhnu. Do háje, jestli tu holku zabijou, tak má po ptákách i celá vesnice! a snažím se sáhnout po mačetě. Sakra, nesnáším ty jejich zbraně! kdybych se na to alespoň nemusel dívat. No, tak, to dáš. |
| |
| Athos - Ronon, Teyla Sakra! pomyslím si, když se dva Wraithové vynoří z lesa a vystřelí na nás. Střely nás, ale naštěstí minou. Ten muž, který je sem přivedl jednoho z nich střelí, ale ten druhý ho dostane. Potom zamíří na mě, ale jeho zbraň se naštěstí zasekla. Díky, bohové. pomyslím si a bleskově vytáhnu dvě kratší tyče. Když se na mě Wraith vrhne, tak hbitě uskočím, čímž se mu dostanu za záda. Jednou tyčí ho praštím po hlavě a druhou držím, tak že až se otočí a bude se na mě chtít znovu vrhnou, tak o ní zakopne. Když leží na zemi, tak rychle přeběhnu k tomu druhému Wraithovi a vezmu jeho zbraň. Snad bude tahle fungovat. pomyslím si a dvakrát vypálím na Wraitha. Zbraň naštěstí funguje a paralyzuje ho. Potom se rychle skloním k tomu muži. "Je jich tady víc?" zeptám se. |
| |
 | pořád pracuji na panelech a snažím se je zapojit na naše počítače a jelikož mi to nejde začnu si vylívat zlost na Zelenkovy který se mi snaží pomoct Nezavazej mi , kdybys mi tu pořád jenom nezavazel už bych to měl hotový poté se na mě Zelenka naštve a s nějákejma kecama kterým nerozumím ( protože jsou česky ) odejde a jelikož už se nemám na co vymlouvat tak se mi konečne povede připojit na Antický počítač a začnu pracovat s informacema to je úžasné, to je obrovské množství dat celý se rozřázím a utíkám za Weirovou a celý veselí říkám doktorko povedlo se mi napojit na Antiský počítač a to množství informací co tam je ,je ohromné poté se trochu uklidním a řeknu pojdte se podívat sama a vydám se z5 do řídící místnosti |
| |
| Atlantis Zrovna jsem se chystala říct Johnovi něco o budoucím rozdělení hlídek, až se pečlivěji prozkoumá alespoň přilehlá oblast brány, když vstoupí doktor Carson. “C-cože? Pod vodou? Mno… to je zajímavé.“ Podrbu se ve vlasech a zapřemýšlím. Tak s tímhle jsem nepočítala Chvíli hledím do svého notebooku, než zvednu pohled zpět a chci se zeptat, jak je na tom McKay. Jako na zavolanou Okomentuji si v duchu jeho příchod. “Dobře…“ V hlavě se mi míhají stovky myšlenek a hypotetických tézí o tom, co by se stalo, kdyby se něco nedej bože pokazilo… jsme pod vodou. Zvednu se od stolu a snažím se nedát obavy najevo. Ještě je znervózňovat tím, že velení není schopné udržet emoce na uzdě. “Jdu za vámi Rodney. Ukažte mi co máte.“ Vyzvu k odchodu z mé nové pracovny i Johna a Carsona a následuji Rodneyho k jeho notebooku. |
| |
| příjdu k počítači a řeknu podívejte kolik toho tady je , všechno možné procházím všemi systémi a najednou se zastavím , můj usmě v okamžiku zmizí z mé tváře a řeknu Máme veliký problém , město je několik set stop pod hladinou moře a co je nejhorší tak nám dochází energie jeliož vidím že neví jak to souvisí tak řeknu město je podle těhle údaju chráněno nějákou energetickou barierou ktera podle všeho začíná vypadávat , město je napájeno třemi ZPM z toho 2 už jsou vybitá a jedno končí projdu několik souborů a najdu mapu s červenými častmi města a pokračuji město má štít rozdělen na několk sektorů , a tyhle červé časti ukazují místa kde štít už úplně vypadl a podle těhle udaju městu klesá hladina energie tak jako by jste hodila kámen do rybníka začínám panikařit musíme okamžitě přestat prozkoumávat město a snažit se snížit výdaje energie na minimum je na mě vidět že si srandu nedělám a situace je velmi vážná |
| |
| Atlantis Když se mi nedostane odpovědi a doktorka někam odejde a začne mluvit s doktore vše vyslechnu a najednou si všimnu nějaké věco na zemi.Je to návlek zdřejmě antický zvednu jej prohlédnu s kusím nasadit nic zláštního necítím.Pak náhodou narazím do zdi ale nebolí to je to nějaký štít.Tak jdu za doktorem Rodneym a řeknu. Doktore nerad ruším ale objevil jsem jakýsi osobní štít.No zatím to ale nejde sundat. Řeknu a poukážu na návlek na ruce.Nyní čekám a zamýšlím se nad vším. |
| |
| Atlantis Tohle je zlé… moc zlé Sleduji Rodneyho počítač a ujasňuji si, jaká že ta červená místa jsou a kde se nacházejí. Jejich polohu vůči bráně a bohužel to vypadá, že jsme odříznutí a můžeme zůstat jen zde. Rychlým pohybem ruky si zapnu na uchu komunikátor, tak aby mě slyšeli všichni. “Všichni se neprodleně dostaví do prostoru brány. Ihned. Naléhavá situace.“ Nechci, aby se nikdo zbytečně pohyboval v nebezpečných místech. “Dobrá… Rodney, dokážete nějakým způsobem přesměrovat energii do štítů, abychom to tu udrželi?“ Stále se dívám Rodneymu přes rameno. Když přijde kapitán Harpper a oznámí svůj nález, otočím se k němu. “Kde jste to našel?“ Proboha, jen ne další problém na mou hlavu… pro začátek mise je toho hodně |
| |
| Atlantis Bylo to tady na kousek na zemi.Myslím, že je to nějaký osobní generátor štítu.Ale zatím jsem nepřišel na to jak ho sundat. Odpovím doktorce a přistoupím blíže a řeknu si. Hmmm když je celé město pod vodou a je nebezpečné tu zůstávat ale mám ten štít co když dokáže uchránit jako skafandr pod vodou?Co když bych se tam pohl pohybovat možná by se to nějak dalo zpravit. Zamyslím se ale pak poslouchám vše co se řekne. |
| |
| Athos - Ronon, Teyla Vidím, jak dívka, celkem rychle, zatočila s Wraithem. Dobrá! Pak se nademě schýbne a ptá se, snažím se odpovědět. Do háje, jak dlouho ještě! po pár minutách, ale začínám cítit končetiny a zmůžu se na odpověd. Mylím, že ano. Viděl jsem tři, když mě tu vysazovali. Prvního jsem dostal už v lese a tady jsou další dva. pomalu se posadám a o chvíli nato už se zvedám na nohy. Utíkej do vesnice! Jste ve velkém nebezpečí. Wraithové mě tady vysadili, protože se tu brzo objeví sklízet, alespoň si to myslím. Když se n nim jejich druhové nepřidají, tak vás pobijou ve vzteku všechny. Teď mi ukaž směr ke kruhu. |
| |
| podívám se na vojáka a řeknu vypadá to na Anriskou technologii takžře se bude ovládat pomocí myšlenek zkuste myslet na vypnutí a to se vypne poté projedu celý systém a řeknu energie není z čeho přesměrovat , většina z ní je už ve štítu , jediné co můžu udělat je to trochu zpomalit a ještě než stihne cokoliv říct začnu pracovat na zpomalení ztráty energie to tak miluji práci pod tlakem to zbožnuji |
| |
| Atlantis Skusím to a funguje to ale pak návlek zase nasadím a řeknu směrem k doktorovi. Doktore Mckay myslíte, že ten štít co jsem našel by mě ochránil i před vodním tlakem v zatopených místnostech?Jestli ano tak bych se mohl vydat tam a pokuset se tam zpravit zdroj energie nebo ho případně nahradit.Co myslíte? Zeptám se s svým nápadem čakajic na odpověd. |
| |
| podívám se na vojáka a počkám když má sundaný osobní štít a vezmumu ho z ruky a řeknu rozvody energie nejsou poškozené , ale zdroj energie ,ZPM , je vybité prohlednu si zařízení v ruce a řeknu a navíc tohle by vás možná ochránilo před tlakem vody , ale nemáto žadné řízení prostředí uvnitř štítu , takže to znamená že to negeneruje ksyllík takže by jste se pod vodou udusil položím zařízení na stůl a pracuji na počítači a pokud by vám to nevadilo ted zrovna pracuji na tom jak zachránit všem na téhlé základně zadky při poslední větě už na kapitána hulákám a jasně dávám na jevo že mě zbytečně ruší to je tak když pustíte skupinu vojáků tam kde nemají co dělat , mohlo to být cokoliv třeba bomba a on si stím tady normálně hraje ani nevíme jestli to vůbec je bezpečné |
| |
| Atlantis Vezmu si svůj nález a dám jej zpět na ruku prozatím a nechám doktora aby dělal své a řeknu si. Hmmm a co takle tomuhle komplexu nějak dodat šťávu. Pak su mumlám. No a co kdyby jsme sem přivezli pár nakadahových reaktorů a zapojili je to by nám možná dalo alespoň trochu času.Hehe a nebo hopustiti tenhle komplex a pustiti do něj helium to by se vnesl ale to je blbost tak co s tím?Nohle čekání mě moc nebere zvlášť když nemůžu pomoci. Zamyslm se a řeknu si. No ale jak to dobíjeli ti Antici taky to nějak museli dělat ale jakto tu zprovoznit?Ach jo. Povzdychnu si sedijic kousek od Mckaye. |
| |
| pomalu rozuřeně se podívám na kapitána a řeknu město je zkonstruováno tak aby bylo napájeno 3 ZPM což znamená že naše generátory možná spustí základní systémi ale nejsou schopny udržet štít , to je nemožné pustím se do práce a zaslechnu další jeho nápady a pokračuji ZPM se nedobíji ,když se Antikům jedno ZPM vybilo tak si jednoduše vyrobili nové zakroutím a hlavou a a vduchu si říkám že vojáci vůbec nerozumí vědě |
| |
| Atlantis Po tom co zavrhne doktor všechny mé nápady ikdyž jsem si je říkal pro sebe řeknu. Bohužel doktore já se vědou nezabývám jen se snažím být trochu užitečný ale myslím.Že jelikož se Antikům ty ZPN taky vybíjely jak jste řekl určitě je na počkání nevyrábějí co když nějaké měli v zásobě v nějakém skladu.Jsem jediný pro koho je bezpečné se tam jít podívat. Řeknu a postavím se. |
| |
| není cesta ke skladu je zatopená řeknu od počítače a pustím na antické obazovce mapu a řeknu sklad je tady ukážu na mapě na bod který je celý obkopen červenými částmi a pokračuji a tohle to červené jsou všechno zatopené části vrátím se k počítači kde pracuji |
| |
| Atlantis Ano to je sice pravda doktore ale s tím štítem mi stačí jen kyslíková bomba na záda a můžu se vydat do toho skladu pokud není úplně pod vodou mohlo by ZPM z něj fungovat.Takže a určitě jsme nějakou sebou vzali. Řeku připraven k akci. |
| |
| je velmi nepravděpodobné že by tu antici nechali ZPM jelikož je asi potřebovali když se vrátil zpět na Zemi udělám několik gest rukama a dodám ale myslíteli si že nemám pravdu tak dam děte aspon mi tu nebudete zavazet odmlčím se a řeknu a uvědomte si že pokud tam půjdete tak budete spotřebovávat energii které se nám nedostává |
| |
| Atlantis Tak počkat ja můžu spotřebovávat energii kompexu když nebudu využívta osvětlení ani nic akového jen baterku a kyslíkovou bombu a ta taky není napojen na komplex. Řeknu udiveně.A řeknu si. No nevím jak jinak by to chtěl zpravit. |
| |
| tak že se osvětlení a soatní systémi pouští sami jakmile se do oblasti jenom vstoupí a nejhorší je že nevím jak to vypnout řeknu a dál si už nevšímám kapitána |
| |
| Atlantis Tak to je problém.V tom připadě tohle uskutečnit nejde jelikož kdyby tam ZPM nebylo tak by jsme byli v háji takže doktore dělejte svou práce a kdyby něco zád pomůžu. Řeknu a začnu se procházet po okolí brány. |
| |
| Athos - Teyla a Ronon Výborně. Jak se Teyla vypořádala s Wrathem, by jí mohl závidět kterýkoliv muž. Ani si v té rychlosti nevšimla, že jí nepřítel také jednou zasáhl svými dlouhými nehty lehce nad obočí a ranka ji nyní začala mírně krvácet. Ale není to nic, co by nepřežila. Zasune si za pás své dvě zbraně a pomáhá vstát Ronovi. Oproti tomu se Ronon zvedá ze země velice těžko, je až s podivem, že se z omračovací rány vzpamatoval tak rychle.. Potom co položí otázku, kde je brána zase zavrávorá a oběma je vám jasné, že dnešní zbytek dne stráví určitě u vás ve vesnici nebo by bylo krajne nezodpovědné pustit ho někam ven v takovém stavu. Pomalu oba dojdete do vesnice, ale cestou nepromluvíte skoro ani slovo. Jednak je Ronon rád, že vůbec jde a nikdy k jeho vlastnostem nepatřila nějaká upovídanost a jednak je na Teyle vidět že nyní o rozhovor moc nestojí. Jen těžko by člověk hádal z čeho má větší starost. Z neznámého cizince, ze 3 wrathů pár desítek metrů od její vesnice nebo z toho, že její pocit přítomností wrathů nevymizel ani po jejich porážce. Ba naopak spíš sesílil. Ve vesnici Teyla dovede Ronona do jednoho ze stanů za velkého zájmu (teda spíš opovržení:-) ) dalšího domorodého obyvatelska a nachvíli odběhne ze stanu zase ven něco vyřídit se strohou větou: "Počkej tady." Asi za deset minut je zpátky s miskou teplé polévky, ale také s pár otázkami.. "Takže.. kdo vlastně jsi?" Začne rozhovor. |
| |
| Bitevní křižník Wrathů nedaleko oběžné dráhy Athosu MH: zavádím nové zprávy pro přehlednost a to zprávy od nepřítele:) Copak se asi stalo s jen omáčeným wrathem.. úplně jste na něho zapoměli a nedošlo vám, že rána z omračující pušky na něho bude mít stejný účinek jako na Ronona. Wrath se po pár minutách taktéž zbrchal, popadl ze země funkční zbran svého, už mrtvého, druha a vydal se zpátky k Dartu. Díky modřinám od Teyly mu cesta trvá celkem dlouho:-) Wrath už ale dorazil a začal šifrovaný přenos mezi Dartem a křižníkem.. "Pane.. běžec utekl a dva z nás padli.. Pokračuje druhý. "Aaarhg, jak je to možné?" "To ta vesnice - Athos, pomohla mu nějaká žena. Jaké jsou rozkazy?" "Najdětě ho a zabíte, i tu ženu.. i celou vesnici, at nikdo nepřežije!" TRANSMITION OVER |
| |
| Atlantis - zbytek postav Ano je tomu taky jak Rodney správně zjistil podle všech náznaků. Celá Atlantis se nyní nachází několik desítek metrů pod mořem chráněná gigantickým štítem. To vám všem už vysvětluje podivnou temnotu, chlad a vlhkost všude okolo. Sheppard se snaží aspon trochu v hale udržet pořádek a nápor lidí, kteří se vrací z blízkých chodeb Atlantis do prostoru brány, který se nyní zdá jako jediné bezpečné místo. Harpper nahoře u panelů něco řeší s Rodneym a je docela s podivem, že se s nim Rodney tak dlouho vybavuje a dávno ho neposlal do prd.. teda do háje:-) "Hey, Kpt. Harppere, nechce toho vybavování a pojdte mi sem dolů trochu pomoc!" Zařve na něho. Beckett se taktéž snaží uklidni okolí. Weirová jen nevěřícně pozoruje celý ten zmatek a asi se vduchu modlí a říká si, kam se to jen dostala.. Vše je ted v rukou Rodneyho. Ale ani on není všemocný a kde nic není ani čert nebere. Najedou se po celé Atlantis rozezní něco na způsob pozemské sirény a hlavní místnost zaplní červené světlo, které s v sekundě změní z bílého. Antikům se musí nechat, že měli smysl pro dramatičnost.. Nalevo od hlavního panelu se vysune zvláštní obrazovka, které jste si zatím nevšimli. Na pvní pohled ze stejného materiálu podobnému krystalu jako prvky na ovládacím panelu ale neuvěřitelně průzračném s ostrým obrazem. Najedou vidíte celou mapu Atlantis! Ovšem i s místy, kde do ní už vniká voda díky oslabenému štítu.. Také na monitoru vidíte stav ZPM, u kterého je znepokojivé číslo 0.0023%. Do jeho úplného vyčerpání zbývá jen pár sekund.. |
| |
| Athos - Teyla a Ronon Když mě dívka zvedne, začnu mluvit. Jak se jmenuješ? pak se ohlédnu na Wraitha a pokračuji, To bylo působivé, holka je schopná. Doháje k ní do vesnice ne! Copak neví co jsem říkal?! honí se mi hlavou, když spatřím její vesnici. Tak nejdu, prunesu dost zatvrzele, nehodlám vás ohrožovat ještě víc, než je to nutné! Do háje, vždyť to ochromení zachvíli zmizí, musím pryč! To už si sedám ve stanu. Musím pryč! Musím vidět, jak dopadla Sadeta?! když Tejla vsoupí, místo odpovědi zařvu. Musím pryč! |
| |
| Atlantis Když mě někdo volá řeknu k doktorovi. Udělejte co můžete doktore já musím jít. Řeknu a jdu dolů a zeptám se těch vojáků. Tak co potřebujete?Ale honem není moc času. Řeknu.A zamyslím se. Jestli to Mckay nespraví musíme všechny nepotřebné evakuovat na zem. Řeknu si. |
| |
| Atlantis Celou dobu jsem čekala u těch dvou, že se přestanou dohadovat o pofidérním Antickém přístroji a že, že Rodney pustí do důležitější práce. Protože jestli se s námi teď nic zázrakem nestane, nebude už mít tu možnost cokoliv rozebírat. Přetlak tu začíná být velice nepříjemně znát a několikrát si musím žvejknout abych uvolnila tlak v uších. “Rodney, máte už něco?“ Nepodléhám panice, jen se snažím dostat Rodneyho pod tlak, aby přišel s jakýmkoliv řešením. Už je i zřetelně slyšet jak se stěny rozpínají a vržou a do toho nepříjemný zvuk antické sirény. Všechno kolem je tak nepříjemné a ještě nepříjemnější je možnost, že tu můžeme umřít. Celá mise by byla v háji, sakra… takhle to dopadnout nemělo Naštěstí to vypadá, že si pro nás Antikové připravili překvapení. Respektive nouzový systém. Jakmile na obrazovce klesla hladina ZPM na nulu, Atlantis sebrala zbytky energie a nouzově se vynořila. Zprudka a nečekaně, že jsem zavrávorala nad řídící místností a ztěží se udržela na nohách, proto raději pomalu a kolísavě si kleknu na kolena, abych snížila těžiště a upevnila si tak stabilitu. Vyplutí na hladinu bylo jako by vás někdo prohodil vodní stěnou a v hlavě vám hučí “Rodney, to jste udělal vy?“ Nechápavě sleduji na obrazovce co se právě stalo. Dlaní se opřu o panel, pomalu a opatrně se zvednu a rozhlédnu se kolem? “Všichni v pořádku?“ Řeknu těm kolem sebe. Pak se opět napojím tak, aby mě slyšeli všichni. Přistoupím k zábradlí a začnu mluvit k ostatním: “Právě jsme se vynořili na hladinu. Zřejmě jakási forma bezpečnostního systému Antiků. ZPM je zcela vyčerpané, nemáme žádný náhradní zdroj energie, ani energii na to, abychom si otevřeli bránu a kontaktovali Zemi,“ Na chvíli se odmlčím, “Je možné, že budeme mít dost energie na kontaktování přilehlých planet, kde bude naším prvotním cílem najít energetické zdroje podobné ZPM nebo ZPM samo.“ Vypnu si hlasitý komunikátor a otočím se na Rodneyho. “Rodney, vy a Zelenka projedete Antickou databázi, zda nám nenabídnou přijatelné planety, na které bychom se mohli dostat.“ Poté komunikátor znovu aktivuji, aby slyšeli všichni. “Je nutné prozkoumat škody, které byly způsobeny výpadkem štítu. Pro tuto chvíli je ale prioritní zařídit lékařské pracoviště, které si vezme na starost doktor Beckett se svými pracovníky, vědecké pracoviště zařídí později Zelenka a ostatní, Sheppard sestaví týmy a zběžně projde a zmapuje škody na Atlantis.“ Prozatím, dokud nezjistíme něco z Antické databáze se nemůže dělat nic jiného. Po třech hodinách Ve své, již téměř zařízené kanceláři – po tři hodiny jsem měla chvíli čas, abych si sem donesla vlastní věci – mi doktor McKay ukazuje výsledky hledání v Antické databázi. “To je skvělé, je možné, že některá z těch planet bude na stejné technologické úrovni jako Antikové a snad bychom se s nimi mohli domluvit na oboustranně výhodné smlouvě. Sheppard k Weirové, ihned!“ Zahlásím poslední větu do intercomu a počkám si. Jakmile dorazí podplukovník, sdělím mu, co jsme zjistili. Několik desítek planet z Antické databáze plus mnoho informací o Atlantis, které ho teď ale nebudou zajímat. “Podplukovníku… Do dvou hodin sestavíte tým a vyrazíte na první misi. Rodneymu se podařilo pročistit databázi.“ Otočím k Sheppardovi svůj notebook, na kterém je jedna z prvních planet, které navštívíme. Athos. “Dle údajů jsou Athosané mírumilovný a zemědělský lid, předpokládám, že byste neměli mít žádné zvláštní potíže… zkuste se s nimi domluvit na výměnném obchodu. Myslím, že je nutné si zajistit spojence, kteří nám budou dodávat potraviny. Zkuste, zda budeme mít i my pro ně něco výměnou.“ Otočím si notebook zpět a zaklapnu jej. “Za dvě hodiny u brány, Rodney se postará o doladění detailů brány, a vyrazíte.“ Počkám si na kladnou odpověď a poté oba pošlu pryč z mé pracovny, aby se dali do práce. “A mimochodem, pánové,“ Ještě je zastavím, než zcela odejdou pryč, “Chci od vás krátké hlášení toho, co se tu doposud stalo.“ Vím, že hlášení je věc, kterou nemá rád nikdo, ale žel je pro nás nutná. S úsměvem je vyprovodím z kanceláře pryč. |
| |
| Alantis Když se najednou začne něco dít upadnu na zem pak to přestane a já se dozvím o tom, že jsem na hladině přiběhnu k Mckayovi a řeknu. Doktore jakto že jsme na hladině? Načekaje na odpověď seběhnu zase dolů k bráně.Když slyším, že se musí sestavit týmy a jít na novou planetu řeknu si že musím jít také.Velice tam chci.A řeknu si. Jo jsme na hladině jen doufám, že podplukovník mě sebou vezme. Po tomto čekám ubrány. |
| |
| celé město se zatřese, cítím jak mi ujíždí zem pod nohama, opírám se o nejbližší lužko a křičím proboha... všichni se držte!potom třes ustane a já cítím zmeny tlaku v uších jakmile třes ustane vyběhnu zase do řídící místnosti, mozaikovým oknem proniká dovnitř světlo a na zemi tvorí odlesky. tak dámy a pánové myslím že už s vodou nemáme problémy, uvědomím si toho údržbářě co mu bylo spatně, proboha málem bych na něj zapomněl a utíkám zpět na ošetřovnujak je vám? už je to lepší? |
| |
| Atlantis Jsem v prostoru brány ale pak se rozhodnu jít za podplukovníkem příjdu k němu a řeknu. Pane.Žádám o to abych směl na misi pro ZPM s vámi. Řeknu se salutací a řeknu si. Ták a teď se uvidí jestli budu mít štěstí. Řeknu si a čekám na odpověď. |
| |
| Atlantis Po třech hodinách úmorného zkoumání, jestli se při vynoření nic nepoškodilo je to konečně tu, naše první mise! Nedokážu si představit lepší odměnu.. Náš průzkum naštěstí nic nenašel. Vypadá to, že atikové postavili město opravdu bytelně. Po krátkém briefinku u Weirové je nám znám náš první cíl mise. Ok, máme dvě hodiny.. Na nic nečekám a začnu s přípravou týmu. Nachvíli si vypůjčím hlasitý komunikátor a svolám pár lidí na tým. "Tady Pplk. Sheppard. Vyslechněte krátkou zprávu.. máme tu výsledky našeho losování o zájezd na planetu.." Jakže se sakra jmenovala?? .. jo Athos! Vylosováni byli: Kpt. Harpper, Aiden Ford, Tom Wine a hlavní cenu dostává... ano Rodney McKay! Ale to už Weirová nevydrží a jasným pohledem mi dá najevo přes prosklednou kancelář, at se klidním z velitelského stanoviště a jdu si také nachystat věci. Nemá to ale nic do výrazu McKaye, který není moc nadšený, že má pobýhat zase po jiné planetě. Ale nic moc s tím neudělá, je to přání naší velitelky at sebou máme i nějakého vědce kdybychom našli "cokoliv".. Antickou databázi může zkoumat zatím Zelenka. Cestou ze zbrojnice a skladu vybavení se stavím ještě za doktorem Beckettem pro nějaké lékařské vybavení co může postrádat at máme s čím obchodovat. Dvě hodiny uběhly jako nic a já už čekám před branou na zbytek týmu. Nějak se nemůžu dočkat vzhledu Rodneyho navlečeného do neprůstřelné vesty a jsem opravdu zvědavý jaké další zbytečnosti si na misi přichystal:-) |
| |
| Atlantis Když jsem zapsán do mise oddychnu si a jdu do prostotoru brány.A nachystám si zbraně vezmu si sebou.P-90,nůž do boty,pistoli,nějakou C4 a granát.Samozdřejmě si nechám antický štít na sobě.Pak zapnu vysílačku a řeknu. Podplukovníku čekám vás v prostoru brány. Řeknu sedijic na bednach. |
| |
 | Držim se v blízkostu kapitána Harppera. Najednou uslyšim rozhlas, který hlásí kdo pujde na prozkoumání planety. Usměju se ,když mezi něma uslyšim svoje jméno. konečně první mise, už se těšim. Pak si zaběhnu do zbrojnice. Ve zbrojnici si vezmu nějaký samopal, C4, pistoli,Nuž k pasu a Zakňaktel. Po vyzbrojení se odeberu k prostoru brány . Tam spatřim kapitána Harppera a sednu si k němu. Pak se ozvu visílačkou "podplukovníku já sem připravenej a mužu vyrazit". |
| |
| Atlantis Kouknu na vojáka co se hlásí a řeknu. Tak co jaký dojem z mise? Řeknu a usměju se.A řeknu si. Ce ty nejdeš zrovna na lehko no co já taky ne přeci se tam nenechám zabít kdyby byly problémy. Pak pohlédnu na vojáka a řeknu. Drž se u mě postarám se o to aby jsi to neschytal. |
| |
| Atlantis Když se mě kapitán zeptá odpovim mu "Dojem mam dobrej , konečně jdu na nějakou misi .A neboj já se o sebe postarám sám. Jo a jinak jmenuju se Aiden Ford". a podám mu ruku na přivítanou. |
| |
| Atlantis Podám ruku vojákovi a řeknu. Těší mě já jsem kapitán Jack Harpper.Dobře postarej se o sebe jak umíš. Řeknu usměju se a dodám. Myslím, že to nepude na tý plánetě tak lehce jak říkali.Určitě se vyskytne nějaký háček. Řeknu a usměju se.A řeknu si. Jo byly časy kdy slavná SG-1 chodila na mise četl jsem skoro každé jejich hlášení. Pak čekám a pustím ruku vojáka. |
| |
| Podali sme si s kapitánem ruku a pak mi odpověděl. No asi máš pravdu , vždycky se viskitne nějakej problem . Ale doufám že to nebude stát někoho život. Nerad bych přišel o život na první misi" A usměju se. Kdo asi sou ty další členové, Harpper se zdá být dobrý .Třeba je Harpper zná. Otočim se na Harppera a s usměvem se zeptám Hele neznáš ty ostatní členy ,který maj jet s náma ?. |
| |
| Atlantis Ostatní no vím že jde podplukovník a doktor Mckay jsou to dobří hoši. Odvětím a usměju se.Pak se rozhlédnu. |
| |
| Atlantis - Dr. Carson Beckett Nemocnému členovi ochranky se udělalo už lépe a zatím provizorní ošetřovna, než se přestěhujete do té antické a pořádně ji prozkoumáte, je už taky zařízená. Vypadalo by to tedy, že má Carson relativně volno.. Ale zdání klame. "Á doktore, tady jste.." Odchytí si vás v jedné chodě Dr. Radek Zelenka a povídá vám dál se značným českým přízvukem v angličtině. "Vidím, že máte zrovna čas.. a taky jsem slyšel, že máte ten antický gen. To pro vás musí být fantastické! Co by zato jiní dali!" Povída už opravdu s nadšením a těmi jinými myslí třeba sebe a hlavně doktora McKaye, který už nervózně přeslapuje u brány a vypadá to, že ho budete muset vytáhnout vez z Atlantis nejméně párem volů. Doktor ovšem při zmíňce antickém genu není vůbec nadšený, stačím jen když si vzpomene n tu nehodu ještě na základně v Antarktidě. "Tak pojdte, to musíte vidět!" Už vás táhne do jedné z místností. "Podle záznamů je to antická projekční místnost. Prostě taková vizuální databanka informací, funguje to pomocí hologramu.. zkuste to." |
| |
| (pár obrázků pro inspiraci .-) ) Tým Shepparda čeká na Rodneyho před bránou  Dr. Beckett neochotně poslouchá Zelenku  Dr. Weirová má zatím volno a pozoruje dění před bránou než vyrazí tým  Teyla a Ronon zatím ve vesnici na Athosu..  Zatím na neznámé planetě v neznámé galaxii jedna neznámá postava:)  |
| |
| Užívám si chvíle volna, pplk. Sheppardovi jsem sestavil balík základních zdravotnických potřeb, aby meli alespoň nějaký základ pro výměnu, plukovníku Shepparde na zdravotně na vás čeká zdravotní materiál o který ste si žádalřeknu do vysílačky sednu si na židli a dávám si pohov když v tom za sebou slyším hlas Aaa doktore .... to nezní jakoby se někdo zranil otočím se a kdo za mnou nestojí, Radku, vítejte v mém panství, co pro vás mohu udělat trochu se pozastavuji nad tím že musí být zajímavé dohromady kombinovat skotský a český přízvuk. hned nato se Dr. Zelenka zmíní o genu. a Jéje musím se z toho vymluvit nemyslíte že by bylo lépe počkat na pplk. Shepparda, jistě víte že jeho gen je mnohem silnější než můj táhne mě dál nehledě na má slovaa vykládá neco o projekční místnosti, než se stačím párkrát nadechnou už jsme tam, v okolí není nic než jeden pultík, nechápavě zvednu obočí a podívám se tázavě na dr. zelenku, ale to už mě popostrkuje k pultíku, jakmile se k němu přiblížím mistnost se jakoby ještě více rozzáří a uprostred se objeví postava podívám se na dr. Zelenku,a vidím nadšený výraz v jeho tváři, pak se otočím z5 k projekci. Dobrý den já jsem dr. Carson Beckett a se strachem čekám co se bude dít |
| |
| příjdu k bráně a řeknu prominte za zdržení ale ještě jsem něco řešil s tím doktorem, jak jsen jmenuje začnu luskat prsty a přemýšlet jak se jenom jmenuje |
| |
| Atlantis Když příjde Mckay řeknu. Myslíte doktora Zelenku? Řeknu a dodám. A myslí že se nic neděje jelikož podplukovník se někde zdržel. Řeknu a usměju se. |
| |
| Atlantis/Athos - Sheppard, Harpper, Wine, McKay a Ford Rodney konečně dorazil k bráně. Při pohledu na jeho obrovskou krosnu jen těžko skrýváte smích, ale snažíte se udržet. Když pomineme zbraně a lékařskou tašku, co má Sheppard na případný obchod, cestujete relativně nalehko. "Jsme připraveni." Pošle Sheppard zprávu na velitelské stanoviště. "Dobře, začněte vytáčet." Dá Elizabeth rozkaz k panelu, který obsahuje antickou verzi D.H.D. Překvapí vás, jak je tu vytáčení oproti klasickým zařízením na planetách nebo Zemi urychleno. Také jste už během těch pár hodin na Atlantis zjistili, že taktéž brána obsahuje antickou verzi pozemské Iris, ale zde není štít tvořen slitinou titanu, ale zvláštním enegretickým štítem. Princim je ale naprosto stejný - štít je jen pár nanometrů od horizontu událostí, takže se příchozí objekt nestihne zhmotnit a jeho atomy se vlastně o tento štít roztříští. A kdyby i to nebylo, aspon brána antiků vypadá opticky lépe jak na ní dokola běhají při vytáčení světelné symboly. "7. symbol zapadl!" Místnost opět naplní namodralá záře, i když ne tak výrazná jako na Zemi nebo je tu místnost s branou opoznání větší. První posíláte na planetu MALP, abyste zjistil jestli je planete od té doby, co je v antické databázi vůbec obyvatelná. Přijímáte telemetrii - teplota příjemných 21°C, vzduch dýchatelný bez toxinů. Kamera v okolí objevila polní cestu, žádné známky života. Můžete vyrazit. |
| |
| Atlantis Když se brána otevře řeknu. Tak jo jdeme.Podplukoníku sejdeme se na druhé straně. Řeknu,přistoupím k bráně a pomalu do ní vkročím.Pak mě to vyplivne na druhéstraně.Vidím že ostatnní teprvěe příjdou a tak si řeknu pro sebe. Fíha pěkný.Už vím proč to SG-1 tak bavilo poznávat nové planety je to paráda. Řeknu a pak v pohotovosti s namířenou zbraní si kleknu za jeden kámen abych zajistil ostatním prostor a čekám. |
| |
| Atlantis - Zelenka a Beckett "Ehm.. mám pocit, že vám ten hologram asi neodpoví." Se smíchem konstatuje Zelenka. "Vypadá to na předem připravenou zprávu, co kde antikové zanechali." Vyslechnete si celé poselství té ženy z hologramu, ze kterého se dozvíte, proč antikové odešli před 5-10 miliony let na Zemi z Atlantis a trochu vás začne znepokojovat ten strašlivý nepřítel o kterém se tam mluví. Ale nahrávka je přece 5 milionu let stará, co by se tak mohlo stát.. "Dobře, to není špatné.. a vídíte, ani se nic nestalo - jako minule." Neodpustí si Zelenka ironickou poznámku. "Zkuste si ted představit galaxii Pegas, nebo na ní aspon myslet jestli nevíte jak vypadá." Z výrazu Carsona je vidět že opravdu tápe.. |
| |
| Atlantis - Dr. Elizabeth Weirová Vše se zdá zatím vpořádku, tým je na misi a podle pokynů se nevrátí nebo neohlásí dříve jak za 3 hodiny. Zelenka a Beckett testují antické zařízení základny a zbytek personálu má přestávku na trochu pozdní oběd. Zííív. Na začátek toho bylo celkem dost.. No vypadá to, že mě tu není potřeba a snad chvíli nebude. Proto se Elizabeth odebere nenápadně do svého už zařízeného pokoje nachvíli si odpočinout. Jen co si lehne na postel, usne jako zabitá. |
| |
| Athos Po pokynu projdu s ostatními rychle branou. Na druhé straně me ovine příjemný závan větru a osvěží čerstvý vzdch provoněný blízkým lesem. Docela rozdíl proti tomu zatuchlému na Atlantis. Rychle si prohlédnu okolí. Brána stojí na menším palouku z obou stran obklopená lesem. Přímo před branou stojí vytáčecí zařízení a od něho se line docela znatelné polní cesta, vypadá to, že je používaná docela často. Snad budete mít štěstí a najdete brzo i místní obyvatele, podle antické databáze převážně farmáře a obchodníky s ne moc vyspělou technikou. "Ok hoši, jdeme na to." Otočím se na zbytek týmu. "Ford a Harpper zabezpečí okolí brány a prozkoumají blízké okolí, jesli na něco nenarazíte. Rodney a Wine jdou se mnou dále po cestě k té vesnici, jestli tam ještě nějaká stojí." Ihned vyrazíme at jsme do večera zpátky. |
| |
| Athos Ano pane. Jen přikývnu a řeknu k Fordovi. Běž tudy a já pudu naopak budu ve spojení. Řeknu mu a vyrazím na levo od brány.Jsem oezřetný a připravený k palbě. |
| |
| Athos Když konečně dorazí Rodney , jako první s všimnu velké krosny.Trochu se po usměju a zamyslim se No on asi vipada na hodně starostlivího lékaře. Hned po tom se začínaj zadávát symboly a , když je 7 symbol zadán , vitriskne modrá vlna asi metr a pak zase zaleze. Usměju se a když tam vběhne Harpper ,jdu za nim. Na druhé straně svítí slunce a jediné čeho si všimnu je že Harpper se šel zajisti prostor. Já se rozeběhnul kus od něj a taky jistim prostor. Když už sou všichni na zemi , Sheppard nám dal rozkazy. Pak se ozve Harpper a říká ,že pujde do leva a já mam jít do pravá. "Ok pujdu do prava" a do ruky si vezmu zbraň a jdu směreme do pravá . Snažim se vnímat okolí a vzdálenost od brány. |
| |
| Athos Jdu stále s napřaženou P-90.Nikoho nevidím atak se začnu stahovat zpět a zapnu vysílačku a řeknu. Forde jestli nic nenajdeš vrať se k bráně. Pak zapnu vysílačku a kontaktuju podplukovníka. Pane nic jsem nenašel žádám o povolení se k vám přidat.Vezmu Forda jestli nic nenajde. Řeknu a když jsem u brány čekám. |
| |
| Athos Jdu v pravo od brany ,v ruce mam svuj samopal a koukám do dali. Najednou se ozve z visílačky Harpper , že se vrací k braně a žádá. Vezmu si visílačku a ozvu se "Já taky nic nenašel a vracim se k bráně".A otočim se a jdu zpázky odkud jsem přišel. V dáli už vidim bránu a Harppera . Už sem u Harppera a ptám se "Volal si Plukovníka , co říkal ??".A stoupnu si naproti Harpperovi a čekám co odpoví. |
| |
| Dr. Zelenko když nic jiného je slušnost pozdravi, nehledě na to že hologram může mít umělou inteligenci říká mi že mám myslet na pegasa, sakra jak vypadá galaxie pegas? tak si budu myslet jen pegas pegas...pegas na mysl mi vyšel onen okřídlený kůň ze starých legen, ale funguje to oooooo nádhera otočím se na zelenku, tak co na to říkáte? s pocitem zadosti učinění zamyslím se počkejte chvíli nejlepší prostory pro ošetřovnu obraz galaxie zmizne a místo toho se objejí plán města a jedna místnos se rozbliká v jasnější barvě zapamatuji si její pozici poblíž řídící místnosti můžeme z5 zkoumat pegasus sotva se nad tím zamyslím obraz opět přeblike |
| |
| Atlantis - Projekční místnost I přes počáteční odpor se Carson do "ovládání" hologramu docela rychle dostal. Před vámi se objevil nádherný obraz celé galaxie. Ještě víc ho nadchlo nalezení lékařského zařízení. To by stálo zato to prozkoumat! Zelenka si tě už nevšímá a něco si zapisuje do PDA. Než se ho stačíš zeptat odpoví: "Dobře, to je zatím vše, můžeš jít." Ještě říká něco češtinou, ale tomu už vůbec nerozumíš.. "To bude Rodney koukat až se vrátí.. beztak na Athosu najdou velký prd.." Zapamatoval jsi si tedy cestu do své vytoužené místnosti a vyrazil. Napadlo tě, že by jsi o tom měl první informovat Elizabeth, ale zvědavost tě nakonec přemohla. Však co by se mohlo stát.. Všiml sis na mapě, že se do místnosti dostaneš takovým podivným výtahem. Jdeš přímo k němu z chodby vedoucí od místnosti s bránou. Těsně před tebou se sám otevře, vstoupíš dovnitř a uvidíš pár tlačítek a zmenšenou mapku Atlantis. Copak asi uděláš.. |
| |
| Athos - Sheppard, McKay, Wine Pokračuju s funícím a vj ednom kuse si stále na něco stěžujícím Rodneym. Pořád mele něco o tom, že je ho tu škoda a měl by radši něco zkoumat na Atlantis. Pomalu mě začíná přesvědčovat, že má pravdu.. Alespon, že Wine je zticha, až moc zticha:-) Po 15ti minutách cesty před sebou vidíme okraj vesnice. Dobrý, přecejen ten výlet nebude takový marný. Naše další pokračování přeruší hovor ve vysílačce od kapitána Harppera. "Zamíta se, někdo musí hlídat bránu at máme případně volnou cestu zpátky. Už jsme dorazili k vesnici, nezdržíme se snad moc dlouho, počkejte oba tam." Pomalým krokem vcházíme do vesnice. |
| |
| Athos - Ford, Harpper Zpráva, že máte hlídat bránu vás moc nepotěšila, ale co naděláte - rozkaz je rozkaz. Ještě chvíli bloumáte v okolí brány když v tom vás zaujmou na zemi divné skvrny. Kdyby nebyly modrošedé barvy, dokonce byste řekli, že tu někdo před pár hodinami šel a trochu krvácel. Vedou dále do lesa. Rozhodnete se je následovat a prozkoumat co zatím vězí nebo poslechnete rozkaz a zůstanete u brány? |
| |
| Sedim u brány a hlídám okolí , když najednou zahlídnu modrošedé kapky. Jdu k nim, sehnu se ,trochu se toho dotknu a přičichnu si k tomu. Moc to nevoní ale usoudil jsem že to bude asi nějaká krev. Kouknu kam vedou ty kapky a zjistim že vedoudo lesa . Otočim se na Harppera a řeknu "Kapitáne našel jsem nějakou modrošedou krev a směřujou do lesa". Zvednu se a vezmu si do ruky zbraň. Pak se zeptám "Co když někdo potřebuje naší pomoc, neměli bys me sledovat ty kapky a pomoct mu"????? |
| |
| Athos Také spatřím krev a řeknu. No nevím máme rozkaz ale může tu jít o život.Ale od kdy lidé krvácí morošedě.Tohle se mi nezdá bude to nějaká bestie ale musíme o tom zjistit více oznámím to podplukovníkovi. Řeknu a vysílám. Pane objevili jsme stopy nějaké divné krve.Rozhlodli jsme se podívat čí je.Ikdyž mám tušení že bude z nějaké bestie. Řeknu a pak dodám k poručíkovi. Dobrá jdeme po stopách.Poručíku držte se hned za mnou a kryjte mě pudu první.Mějte odjištěnou zbran. Řeknu a s napřeženou P-90 se vydám po krvi. |
| |
| vlezu do výtahu aaaaaha dveře se za mnou zavřely, vrátím se pěšky to snad bude lepší ale co? dveře výtahu se zasekly dooobře východ nejblíže řídící místnost zasoustředím se ale nic se nestane tak se otočím k ovládacímu pamelu a vybavju si plán města hmmm Carsone Carsone posbírám obvahu a zmáčknu tlačítko které by dle mého názoru mělo značit centrální věž. čekám cuknutí ale tak si uvědomuje že už je vlastně po všem ve skrytu duše doufám že sem tam kde sem chtěl být otevřu oči, dveře už jsou otevřené a venku vidím........ |
| |
| Athos Harpper zavolal Podplukovníkovi , že jdem prohledat les do kterýho vedou ty skvrny. Já zusatnu za Harpperem a kryju ho. Mam v ruce P-90 a rozhlížím se po nějakých nepřátelích. Jdu směrem k lesu a přemýšlím co nebo kdo je zraněný a ukrývá se v lese. že by nějaká obluda nebo jen člověk .A pak se pořádně soustředím a pokračuju v cestě. |
| |
| Athos Jdu dál po stopách jsem neklidný co za nimi objevím ale jdu dál a říkám si. Sakra nějaká potvora kdo ji asi zranil? Pak řeknu. Na to že je to zraněný celkem daleko to jde. Řeknu. |
| |
| celou cestu kvesnici si hlavně stěžuji ale nikohoto nezjama ale já se nevzdávám al pokračuji ,když spaříme tu vesnici řeknu podletoho jaké mají obydlí taky bych neřekl že by tu byli Antici a pokračuji do vesnice spolu s ostaními |
| |
| Atlantis - Beckett Výtah se neukázal býti výtahem, ale jakýmsi teleportačním zařízením na přepravu mezi různými částmi Atlantis. Kdyby jsi tohle předtím tušil, určitě by jsi do něho tak rychle nevlezl. Jako doktorovi ti nikdo nemusí říkat, co všechno se může stát, když něco tvé tělo rozloží na miliardy atomů a následně zase složí dohromady.. Antická technologie se zdá naštěstí být bezpečná i u přepravních zařízení, takže se cítíš celkem vpohodě. Ale.. Před sebou uvidíš po otevření dveří rozlehlou potemělou místnost. Buďto měli Antikové opravdu hodně raněných a nebo jsi dorazil úplně někde jidne. Vstoupíš nesměle trochu dále do místnosti, než se místnost sama aktivuje a rozsvítí, téměř narazíš na obrovskou věc před sebou. Vypadá to jako.. nějaký menší druh transportéru nebo kosmické lodě! |
| |
| Athos - Ford, Harpper Rádi byste oznámili váš nález Sheppardovi, ale jako napotvoru vám vysílačky ruší asi nějaká atmosférické bouře nebo výkyv počasí. Rozhodnete se pokračovat po stopách dál do lesa. Jdete dobrých 10 minut, ale stále nic. Našlapujete opatrně s P-90 namířenými stále před sebou. Ford kryje směr ze kterého jste přišli, Harpper kontroluje předek. V dálce mezi větvemi uvidíte matně kovový přednět velikosti většího auta, spíše nákladáku. Potichu se příplížíte blíž k té věci a oba si lehnete do keře. Co spatříte vám vytrhne dech! Hned na vaší první misi narazíte na menší stíhačku, která nevypadá zrovna pozemky a u něj stojící vysoká postava v černém plášti s bledými vlasy. Postava je otočená zády k vám a i přes kapky "krve" nevypadá nějak zraněně. Co uděláte? |
| |
| Athos - Sheppard, McKay, Wine Jste na kraji vesnice. Není moc veliká ani malá. Je tu pár stavení ze dřeva, ale většina jsou stany potažené kůží. Uprostřed vesnice je ohniště a větší stan, asi pro jeho vůdce. Nakraji v dáli stojí ohrady s pár různými zvířaty, které vypadají celkem pozemsky. Evoluce probíhá všude ve vesmíru asi podobně.. Před stany se nachází všelijaké nástroje, můžete zde vidět hrnčířský kruh, u jiného zase roztažené kůže neb kovadlinu a výheň u dalšího. Opravdu to vypadá jako farmářská a obchodní vesnice, která je jinak ale plně samostatná. Už jste skoro ve středu, místní obyvatelé se na vás nedůvěřivě dívají, ale zase ne s nepřátelskými úmysly. Cizince tu vidí asi celkem často, ale ne zrovna takového vzhledu jako vy. Sheppar vám nenápadně naznačí pohybem ruky at skloníte vaše zbraně dolů. Vtom k vám příjde konečně jeden obyvatel a zeptá se. "Budte zde vítáni. Určitě přicházíte zdaleka, podle vašeho vzhledu, a snad i s přátelskými úmysly. Jste tu za obchodem?" |
| |
| Athos - vesnice Rozhlížím se po celé vesnici když jdeme pomalu do jejího středu. Nevypadá to tu na nějaké nebezpečí. Je to vskutku vesnice středověkého vzhledu. I když nejsem žádný expert na historii, i podle oblečení vesničanů tak vypadají. Ok, zatím to vypadá dobře.. jde se obchodovat. Ale dobředu mi je jasné, že tu krom potravin žádne ZPM ani jinou technologii nenajdeme. Jak by řekl Rodney, ztráta času. "Zdravím, á jo, jsme tu dá se říct za obchodem. A s tou dálkou jste to docela vystihl. " Mrknu na vesničana. Ani neví jak se trefil. "Takže.. máte tu někoho jako.. no však víte, náčelníka nebo tak?" Nemůžu najít to správné slovo. |
| |
| Athos Když konečně uvidíme původce.Zamrazí mě jaká to je zrůda.Podívám se na Forda a naznačím mu, že se s tou obludou nehodlám mazlit.Pak si pomyslím. Radši to dorazíme ale pro jistotu so odpálím granátem. Řeknu si a vytáhnu granát.Pak si bedlivě prohlédnu okolí když nikoho nevidím odjistím granát a potichu ho nechám at se dokutálí k nohám potvory a vybuchne.V případě že by přežila spustíme palbu ale jen tehdy. |
| |
| Athos Pokračuju s Harpperem a když spatřim postavu v černém lehnu si a sem připravenej střílet. Ale Harpper byl rychlejší a už chtěl odjistovat granát, ale já ho eště před tím zastavil a potichu říkám "Co blbneč , eště ho nezabíjej , nevíme co to je zač. Skusíme ho oslovit ." A čekám jak mi odpoví Harpper. |
| |
| Athos - Ford, Harpper Myšlenka Forda byla sice zajímavá, ale ruka kapitána Harppera rychlejší. Granát se neslyšně dokutálel až ke stíhačce, ale Harpper neodhadl sílu hodu a tak se výbušnina dostala přesně pod létající stroj. Nastal výbuch. Krom granátu vybuchla po chvíli i stíhačka, ale wratha přes kouř z prvního výbuchu vůbec nevidíte. Když se dým trochu rozptýlil, vidíte jen ohořelou kostru stroje a opodál kus paže z wrathovi ruky. Oba vyjdete z úkrytu podívat se na trosky a případně zbytky těla. Myslet si, že je ale mrtví je zásadní chyba! Wrath byl pří výbuchu sice zraněn, ale krom udržené ruky, která mu za pár týdnů díky obrovské regeneraci doroste je téměř bez škrábnutí. Tlaková vlna ho odhozením zachránila od jisté smrti a ted stojí pár metrů za vámi. Jste přesně uprostřed mezi ním a stíhačkou. Než jste schopní cokoliv udělat, wrath se rozeběhne proti vám. Zasáhne Forda a odhodí ho 3 metry k vraku stíhačky až se skoro popálí o hořící trosky. Harpper odstoupí a vystřelí na něho pár ran z P-90, které ho ale jak vidět zatím jen zpomalily. |
| |
| Athos Když se můj plán nevydaří začn do potvory pálit z P-90.Střílím do něj dokud se nesesype na mrtvý na zem.Při střelbě zavolám na Forda. Poručíku jste v pořádku? Zavolám a sřílím. |
| |
| Athos Když Harpper hodil granát snažim sem se mu v tom zabranit ale Harpper byl rychlejší. Hodil ho pod lod a já se šel ukrýt. Výbuch odhodil wraita a my se šli podívat kam ale najednou stal za náma a odhodil mně až k lodi. Z bolestí ale přece vstanu a odpovim Harpperovi "Jo sem v pořádku ale on nechce nějak zemřít" A vezmu si do ruky P-90 a střílím do něj |
| |
| Athos Když se nakonec po mnoha střelách příšera sesune mrtva k zemi jdu to ještě zkontrolovat a pak řeknu. Jo už je to mrtvé.Poručíku jdeme se vrátit. Řeknu ale ještě pokud po příšeře zbyla zbran vezmu ji.Pak se vydám zpět k bráně a řeknu vysílačkou. Podplukovníku slyšíte mě?Jestli ano opakuju šli jsme po stopách krve a zabili nějakou příšeru.Měla letou bohužel jsme ho zničili v boji.Vracíme se k ráně. Řeknu a když jsme u brány sednu si a čekám. |
| |
| Střílím mu někam k srdci a když konečně vipadá mrtvej ,přestanu střílet a Harpper to jde zkontrolovat . Já zatím prohledám okolo lodě jestli neměl nějaké věci. Když to dokončím , Harpper řekne že jdeme nazpátek. Vezmu věci co jsem našel a jdu za nim . Když vidim bránu ,Harpper zavolá Podplukovníkovi co se stalo. Sednu si k bráně a nabiju su zbraň. Pak čekám jestli Podplukovník odpoví |
| |
| Po nějaké době ten člověk už konečně může promluvit, takže ho pozorně poslouchám. Výborně, máme ještě chvilku času. pomyslím si a setřu si krev z malé ranky nad obočím. Zastrčím zbraně a pomůžu mu dojít k mojí vesnici. Cestou mlčím a znepokojeně se rozhlížím. Dovedu toho člověka do jednoho stanu a přinesu mu polévku. "Jmenuji se Teyla Emmagan." představím se mu a zeptám se, kdo je vlastně on. Místo odpovědi začne opět křičet něco o tom, že musí odejít. "Ne to nemusíš. Potřebuji vědět, proč tě Wraithové přivedli zrovna sem." zadívám se na něj vážně, když v tom ke mně přiběhne obyvatel mojí vesnice a něco mi potichu řekne. "Počkej prosím tady." otočím se na Ronona a pošeptám tomu muži z vesnice, aby na něj dohlédl. Poté vyjdu ven ze stanu. Rozhlédnu se a spatřím skupinku nějakých cizinců. Vypadají ovšem trochu jinak než ti, kteří sem obvykle zavítají. "Zdravím vás." přijdu k nim blíže a kývnu hlavou. "Pokuď jste zde za obchodem, tak se omlouvám, ale momentálně máme jisté potíže, takže není moc vhodný čas pro obchody. Ledaže byste měli na prodej nějaké zbraně." se zájmem se na ně zadívám. |
| |
| Athos Když se dá Tejla k odchodu, vyrazím za ní. Snad si nemyslíš, že mě ten capart zastaví.?! Jdi mi z cesty, nebo se ti něco stane. pak v klidu pokračuji za Tejlou. Mají zbraně, pronesu, když je vidím příchozí teď jestli je prodaj. a snažím se o úsměv. Pak se nakloním k Tejle. Dřív než začneš obchodovat, tak řekni svý vesnici, aby začali bajit, protože wraithové jsou na cestě. Pak pohlédnu na příchozí skupinu. Co potřebujeme my je vám známo, teď, co potřebujete vy? |
| |
| Hangár Užasle se rozhlížím kolik jich tu je? přistoupím k nejbližšímu stroji zapnu vysílačku doktorko Weirdová dr. Zelenko mám pár zpráv vešměs jsou dobré, vím kde by byla ideální místnost pro ošetřovnu, taky jsem našel spoustu nějakých letadel v hangáru ta méně příznivá zpráva je že nevím kde jsem, ale budu někde nejspíš nad vaší kanceláří, nejiná cesta o které vím že je schůdná ta je přes nějaké transportní zařízení nejspíš má východy po celém městě mezitím stále obcházím stroj, najednou se v jeho pravděpodobně zadní části otevře poklop, vejdu dovnitř, celé se to rozsvítí wow letouny májí i vlastní DHD řeknu do vysílačky, asi by bylo na místě poslat vědecký tým beztak Zelenka stojí u toho transportu a hledá jen to správné tlačítko jen tak z legrace si zacnu odpočítávat 10...9...8...7 než se mi někdo ozve nebo přifrčí nadšený vědec... |
| |
| Když se vedle mě postaví Ronon, tak se na něj přísně podívám. "Mohl byses vrátit zpátky do stanu?" probodnu ho pohledem. " A kam myslíš, že bychom se měli potom vydat? Nevím o žádné planetě, která není pod nadvládou Wraithů." Poté se otočím zpět na skupinu cizinců a čekám na odpověď. |
| |
| Taková snad ani není! Ale o to nejde. Oni ví, že to udělali obyvatelé tyhle planety. Když půjdete jinam, tak už nezjistí, že jste to vy. Stanete se zase jen místem sklizně. Pak se otočím na cizince a povídám nahlas. Naštvali jsme wraithy, takže bych vám radil zmizet dříve, než se to objeví, podívám se zpátky na tejlu a s důrazem v hlase pokračuji, protože každý, koho tu najdou zabijí, za to že tu umřeli tři jejich druhové. |
| |
| Athos Muž zmizí v blízkém stanu a zanedlouho z něho vyjde vcelku půvabná žena. Středně vysoká, tmavé pleti a celkem mladého vzhledu. "Těší mě." Pozdravím a taktéž kývnu hlavou, projistotu kdyby to byl nějaký jejich zvyk. "A.. ano, přisli jsme obchodovat, ale.." snažím se pokračovat s úsměvem, ale ze stanu vyběhne nějaký muž a přeruší nás. Docela nevybíravě tu ženu odstrčí nabok a pronese to, co nám chce. Vou, vou pěkně pomalu. Vypadá to, že máte asi nějaké problémy." Otočím se na tu ženu. "Kdo jsou to ti wrathové a o co tu vůbec jde?" Trochu znepokojeně řeknu. "My jsme přišli jen obchodovat, jak říkám. Hodili by se nám časem nějaké potraviny. Ale musím vás zklamat, se zbraněmi zásadne neobchodujeme." Vzpomenu si na jedno hlášení SG-1 okolo asgardů jak neradi vyzbrojují jiné rasy. A sakra, to vypadá na pěkné problémy.. |
| |
| Athos "Opravdu si myslíš, že si Wraithové nevšimnou, že se na nějaké planetě objeví spoustu nových lidí, přesně ve chvíli, kdy zmizí celá vesnice z planety, kterou chtěli vyhladit?" otočím se na Ronona. Poté se zadívám na cizince, který právě promluvil. "Wraithové se živí životní energií. Vždy po několika letech se vrací na určité planety a "sklízí."" odpovím mu. "Budeme muset odtuď rychle někam odejít, takže s těmi potravinami to nepůjde." |
| |
| Athos Skvěle, dostaneme se do jiné galaxie, vybereme první planetu a hned tohle.. Když se podívám okolo, odhadem počítám ve vesnici něco kolem 80 obyvatel. V hlavně mě napadá jedna věc, ale to radši ne.. je to moc nebezpečné a navíc by s tím Weirová vživotě nesouhlasila. Nadruhou stranu je mi líto zase těch lidí.. "To jo, to může být menší problém. A jak jsou vůbec ti wrathové sílní a kolik jich asi je?" Přemýšlím, jak pomoci té vesnici jinak.. kdyby to byl nějaký menší národ vybavený pár primitivními zbraněmi.. Tak tuhle planetu si můžeme ze seznamu určitě odškrtnout |
| |
| Když slyším poznámku toho cizince ztuhnu. Pak jen nevěřícně kouknu na Tejlu. Mysli! pronesu krz zuby a pak pokrčuji už klidně. Za prvé, jak sama říkáš. Vracejí se jednou za několik let, takže když teď zmizíte, tak než vás najdou, tak si vás už nebudou spojovat, snad. naděje je pořád lepší, než vedomí beznaděje. A za druhé. a přitom ukážu na návštěvníky, Oni wraithy neznají! pak se otočím na Shepparda. Dám vám radu, vraťte se odkud jste přišli. Ale dřív než tak uděláte, nemohli by jste poskytnout útočiště této vesnici? Jestli jsou wraithové silní?! Ano, dost. Vládnou celé galaxii, alespoň jsem si to do teď myslel. A je jich jak much! Tak co? Ubytujete tyto lidi? |
| |
| Chci tomu cizinci odpovědět, když v tom promluví Ronon. Tsss... mysli! To od něj opravdu sedí. pomyslím si a zakroutím pro sebe hlavou. "To nepřichází v úvahu." zadívám se vážně na Ronona. "Nemůžeme je ohrožovat." řeknu a zakroutím hlavou. |
| |
| Atlantis Pro mě bohužel se v novém prostředí spí špatně a na dlouhé pospávání dokud si nezvyknu to nikdy nebude. Vzbudila jsem se asi po necelé hodině a pomalu se šla zprovoznit do fungování. Z pokoje jsem přišla do své pracovny na hlavním můstku. Zelenka stále pracuje na Antické databázi, tak ho nechám a nebudu jej rušit. Sama jsem opět začala sepisovat stručné hlášení a jen tak okem zkontrolovala, jak dlouho je Sheppardův tým venku. Možná by se už měli hlásit? Tvář si podložím dlaní a zakoukám se do rohu místnosti. Divný den… Když v tom se ozve Beckett. “Ano, Carsone,“ Zareaguji na jeho hlas a pak jej nechám mluvit, “Rozumím, hned tam budeme.“ Rychle vyjdu ze své pracovny k Radkovi. “Slyšel jste to? Půjdete se mnou a vy taktéž.“ Ukážu na dva další spolupracovníky Radkova týmu. “Víte o čem to Carson mluvil? Transportní zařízení?“ Zeptám se Radka za chůze směrem, jakým nám doktor Beckett udal. |
| |
| Athos Při dalších větách otočím oči vsloup. To nám tak chybělo, další goauldi v jiné galaxii. "My bychom se vrátili zpátky, jenže nemůžeme! Tohle byl trochu jednosměrný výlet." Trochu na cizince zvýším hlas. Sakra, klid Johne.. tak se chovat se hodí spíš na Rodneyho. Zhluboka se nadechnu. Teyla má sice pravdu, že nám do nich nic není, ale zase je tu nemůžeme jen tak nechat... "Dobře, my se tedka vrátíme zpátky a domluvím se z naším velitelem co dělat.." Pronesu už trochu klidněji. Začíná pomalu pršet.. Sakra! Může to být ještě horší? Nad vesnicí vám nad hlavami právě proletěly 3 wraithské darty.. |
| |
| Slyším, že ten cizinec něco říká, ale veškerou moji pozornost přitáhnou tři body na obloze. "Rychle pryč z vesnice." zakřičím na Athosiany a rychle se otočím na skupinku cizinců. "Rychle odejděte. Možná to ještě stihnete." řeknu a jdu pomáhat ostatním Athosianům. |
| |
| Teď už je to jedno! vykřiknu a začnu střílet z pistole, předtím jí ale nastavím na vyšší stupeň. Když vidím jak lidé zmateně utíkají křičím. Všichni ke kruhu! Přišli zabíjet. pak se otočím na Tejlu. Už mi věříš?! Budou se mě snažit zaměřit a dostat, snad budeš mít dost času! Odpust. Hej ty! řvu na Shepparda, Odvěd svoje lidi pryč! pak se rozeběhnu směrem k lesu. Když se ke mě blíží paprsek skočím. |
| |
| Athos - u brány Stále nemáte rádiové spojení se zbytkem týmu. Dovlekli jste s námahou k bráně zbytky wraithské stíhačky, jednu jeho zbraň, kterou už hoch nebude potřebovat a rozhodli jste se do pytle zabalit i jeho useknutou ruku. Třeba bude doktora zajímat. Nudíte se. Ford si ořezává větvičku o svůj nůž a Harpper si začal čistit svoji devítku. Nic ale netrvá věčně. Začne trochu pršet.. To by nebylo, pravda, tak znepokokující, kdyby se mezi kapkami nad vašimi hlavami neproběhly i tři wraithské stíhačky. Oběma vám proběhne hlavou, jestli to není snad díky vaší malé akci.Stíhačky se začínají vracet! Jedna před sebou vláčí podivný bílý paprsek. Nejste si jisti, co to je, ale naposlední chvíli před ním raději uskočíte. Druhá už na vás tak přívětivá naoko není a začne po vás pálit taktéž bílými střelami, která při dopadu na zem udělají pořádnou díru. Jedna střela dokonce zasáhne přímo bránu a naquadahový supravodič se na chvíli celý rozzáří. Je vám jasné, že tak to dál nejde a musíte se bránit. Harpper běží ke stojícímu MALPU pro balík raket do RPG raketometu. Ford je už připravený s touto věci na ramenu přikrčený napokraji lesa a čeká až mu Harpper nabije..   |
| |
| Atlantis - Velitelská místnost/Hangár Elizabeth cestou do velící místnosti ještě krátce zívne, ale krátký odpočinek ji byl jen k duhu. Zpráva o novém užitečném nálezu ji úplně donutila z hlavy vyhnat, že by se měl ozvat už Sheppard z probíhající mise. "Tak, co tu máme?" Otočí se na Zelenku. "Vypadá to, že se Beckett našel teleportační zařízení tady na Atlantis - něco jako výtah. Podíval jsem se do databáze a je jich tu celá sít. To nám obrovsky urychlí průzkum." Pokračuje. "Už jsem byl schopný Becketta lokalizovat, je v nějaké velké místnosti." Dr. Weirová na nic nečeká a i se Zelenkou a dalšími dvěma pracovníky vyrazí do hangáru, tohle musí přece taky vidět. Jste u doktora asi za 5 minut, naštěstí je jen opřený o jeden z jumperů a nic neprovedl.  |
| |
| Athos - vesnice Další darty nad vesnicí na sebe nenechaly dlouho čekat. Je jasné, že dnes tuto bitvu nemůžete vyhrát. "Ok, všichni rychle bráně! Hned!" Přehodnotí Sheppard svůj původní plán první se zeptat Dr. Weirové jak naložit s obyvateli vesnice. "Poslechněte ho, vemte si sebou jen to nejnutnější! Pro zbytek se vrátíme později." Začne mu Teyla pomáhat s organizací vesnice a je hned vidět, že její slovo má u vesničanů hned větší váhu. I tak panuje všude pěkný zmatek. Pár vesničanů již bylo uneseno před transportní paprsky a několik domů z kůže a dřeva už hoří od všudypřítomných střel. Rodney na nic nečeká a přikrčený běží k bráně. "Zatím vytočím adresu.. a počkám vás na druhé straně." Ale dejme tomu, když si odmyslíme jeho namyšlenost, byla by škoda přijít o takového vědece:-) Mezitím co Sheppard a Teyla pomáhá s přesunem vesničanů, Wine a Ronon opětují palbu. Bohužel ta není z ručních zbraní moc účinná.. Už jste všichni nadohled od brány.  |
| |
| Athos Najdnou když nás napadnou stíhačky dojde mi že jsou stejné jako ta co jsme zničili.Hned nabuju raketomet a řeknu. Poručíku palté! Pak haned nabíjím dlší a mezi střelama střílím.Kousek od sebe vidím běžtet naše lidi a vesničany a zavolám na podplukovníka. Pané rychle k bráně! Pak se snažím krýt všechny za pomocí Fordova raketometu. |
| |
| Athos Ořezávám si větvičku a už byla vytvarovaná do tvaru meče, když v tom začne pršet . Sakra muže být eště něco horšího. A najednou proletěj tři stíhačky nad našima hlavama . Kouknu se nahoru a spatřim tři podobné stíhačky jako byla ta co sme zničili. Rychle běžim pro RPG raketomet a připravim si ho na střelbu . Klečim u lesa, na zádech raketomet a čekám až mi Harpper nabije. Mezitim si vibavuju lekce s raketometem , které sme cvičili na základně. Když Harpper nabije, zamířím a ve vhodnou chvíli vistřelím na stíhačku. |
| |
| Na okamžik se vděčně zadívám na toho cizince. Je to od něj vážně hodně ohleduplné... pomyslím si, ale hned poté se vyhnu střele z darty. Rychle pomáhám vesničanům s přesunem. "Rychle, brána je už jenom kousek." povzbudím je a dávám pozor, aby ve vesnici nikdo nezůstal. Opouštím jí jako poslední a běžím za ostatními, kteří jsou již blízko brány. Tak to přece jenom zvládneme... pomyslím si v běhu. |
| |
| Athos Když se zvednu ze země, střílím dál. Tak dělejte, vypadněte! a rozebíhám se opačným směrem od brány, abych odvedl pozornost. V tom zahlédnu, jak jeden z letounů je zasažen a řítí se dolů. WOW. Pěkně! TADY MĚ MÁTE! zařvu s rozpřaženýma rukama, když se dostanu na menší kopec u kruhu. Nemůžu s vámi! Jděte! křičím na ostatní, když vidím, jak jsou z mého jednání vyděšení. |
| |
| Atlantis – Hangár – Zelenka, Beckett a já Opřu se jednou rukou o stůl, druhou v bok a pozorně sleduji, co mi Zelenka ukazuje na počítači. Zajímalo by mě jak můžou tak rychle vstřebat do hlavy tolik informací, aniž by přišli k úhoně… vědci Pousměji se nad Radkovým zapáleným dumáním. “Skvělá práce, půjdeme se tam podívat a při té příležitosti vyzkoušíme ta vaše teleportační zařízení.“ Naznačím k odchodu a poté se vydám za Zelenkou, aby mě vedl Atlantis. Přeci jen, on má v počítači databázi základny. V hangáru se zastavím mezi dveřmi a se vzrušením v očích pohlédnu na všechny ty lodě. Pááni Chvíli si ještě prohlížím vesmírná vozítka a pak přejdu spolu se Zelenkou k Beckettovi. “Zdá se, že máte čich hledat zajímavé věci, doktore.“ Usměju se na Carsona. |
| |
| Athos Ještě párkrát nabiju araketomet ale pak řeknu. Mckay vytočte bránu! Po té vstanu a zavolám. Běžte pak napřed já za vámi za chvilku příjdu nechte pak otevřeno. Pak běžím na kopec kde stojí odvážný muž a snaží se odvst pozornost jen kousek před ním se zastavím a řeknu. Pojď dělej ostatní za chvilku projdou.A budou v bezpečí tam kam jdem nás nenajdou!Pojď rychle! Volám na něj kryjic se před letouny a řeknu si. No tak chlape dělej pojď bez tebe jen tak nepůjdu. |
| |
| Když se ke mě příběhne další voják, popadnu ho a vběhnu s ním do lesa. Tady nás snad budou húř chytat. To je dobře! Jdi se svými lidmi. Mě pomoc nemůžeš. potom ho odstrčím. JDI? PADEJ! a vystoupím trochu z lesa, kde začnu opět střílet. |
| |
| Athos Když vě muž vyhání řeknu neustupně. Tak poslyš já pudu buď s tebou a nebu vůbec.Jestli tu zůstaneš chytnou tě dělej poběž. Řeknu a postavím se taky vedle muže a spustím palbu. |
| |
| NEMŮŽU JÍT S VÁMI! NEROZUMÍŠ?! začnu řvát nepříčetně. Vypadni, dokud můžeš, já už jsem stejně mrtvý. Jsem tady sotva pár hodin a vidíš výsledek. To kvůli mě to není jen sklizeň, ale likvidace. Brzo přistanou! JDI, Zachraň se a o mě se nestarej! a namířím na něj zbraň. Nenuť mě. |
| |
| Athos Ty to asi nechápeš co tam kam jdeme nás nejedou a i kdyby tak tě tu nenechám takhle zemřít!A já nepudu jen z tebou takže mě můžeš i zastřelit.Buď se odsud dostenem spolu a nebo vůbec! Řeknu tvrdě pálijic dávku do stíhačky.A pak řeknu. Mám nápad mám tu ještě granát.Sehrajeme takovou šarádu ty budeš utíkat do lesa ale půjdeš pak přímo k bráně a já za tebou hodím granát do lesa.Budou myslet že jsi mrtvý a oba vyváznem. Řeknu. |
| |
| stále obcházím tu loď když se dostaví Weirová se Zelenkou Aaa tady jste, krása že? tak nějak se mi zdá jako by byl dělaný na průchod branou Pplk. Sheppard bude nadšený, a vůbec neměli by tu už být? |
| |
| Když si stále nedá říci, popadnu ho. Mám v sobě vyhledávání, chápeš?! potom ho odstrčím. Teď mi dej ten .... granát a jdi! Mám lepší nápad! |
| |
| Athos Na ale jestli nepříjde vrátím se sem! Řeknu a běžím do lesa ale k bráně nejdu zůstávám na půl cesty od ní v lese.A čekám co udělá.Ale pak se rozběhnu k bráně a vyrvu Fordovi zaknaktel a bežím zpět a zavolám. Myslím, že elektrichký impulz by měl vyhledávání vyřadit takže mi to promin. Řeknu a zazadu střelím muže zaknaktelem a ten ho omráčí.Měl by být v bezvědomí nějakou dobu tak jej vezmu na záda a jdu co nejrychleji k bráně. |
| |
| Athos Jsme téměř u brány. Celý tým i většina vesničanů. No tak, ještě kousek. Kouknu na Rodneyho, ja se fláká u DHD. "Rodney! Pohni s tím vytáčením!" Stíhačky nás zrovna přeletěly, ale zanedlouho se vrátí a přímo před branou jsme pěkně na ráně. Nezbývá než čekat. Najednou mě zarazí, kde je Harpper nebo u brány vidím jen Forda připraveného s RPG. Sakra, kam se poděl! A ještě někdo chybí, cizinec, co vyběhl za Teylou ze stanu. Najednou oba uvidím kousek od brány už skoro v lese, jak se krčí na vyvýšeném místě a o něčem se dohadují. Mávnu na něj směrem k bráně na znamení ať se vrátí. Konečně! Ještě jsem nikdy neviděl tak rád modrou barvu okraje brány.. Rychle odešlu náš kód na Atlantis. "Všichni běžte, rychle!" |
| |
| Atlantis Nález vás všechny ohromil. Dva vědečtí pracovníci se dali se Zelenkou ihned do práce. Carson se vydal zpátky s Elizabeth do centra Atlantis. Už chtěl požádat, jestli se může jít podívat zase na svůj objev, když v tom se vám ozve do sluchátek: "Dr. Weirová, máme příchozí červí díru. Kód od Pplk. Shepparda, nouzový kód." Oba si skoro současně jen oddychnete. Beckett běží připravit se na ošetřovnu, Dr. Weirová do velící místnosti. |
| |
| Athos Celá skupina asi 90ti lidí dobíhá k bráně. Někteří vesničané pod střelami odpadávají. Vy máte zatím štěstí. Ronon a Wine docela beznadějně střílí z pistolí na darty. Občas je sice zasáhnete, ale bez větší škody. Když jste oba u brány, Ronon běží kus kamsi do lesa, ale ne moc daleko. Wine zatím čeká na aktivaci brány. Společně s Rodneym bušícím do DHD. Proč se vše vždy pokazí v tu vhodnou chvíli. Potkáte se tam i s Fordem a Harpperem, kteří už pár chvil střílí RPGčkem na darty. Mají celkem štěsí a dva už sundali. Oba se zřítily kamsi do lesa s hvízdavým zvukem. Následovala ohlušující rána. Fordovi už došly rakety, tak se stáhne k bráně za Winem, Rodneym a už vás dobíhají i Teyla se Sheppardem s posledními vesničany. Harpper si zatím všiml cizince běžícího do lesa a jde ho sice statečně, ale docela hloupě zachránit. Po chvíli dohadování ho omráčí goauldskou zbraní a vláčí k bráně. Je to pro něj pořádná tíha. Sheppard zase zařval něco na Rodneyho když v tom se brána aktivovala. Všichni rychle prcháte dovnitř.Poslední do ní doslova skáčou pod palbou přilétajících dartů Teyla s Winem. Výbuch střely Teylu těsně mine a odhodí ji naštěstí přímo do brány. Wine je na místě mrtvý. Jeho ohořelé kousky masa a kostí z těla se válí v okruhu brány.. "Spustte štít, zavřete bránu!" Uslyšíte všichni hlas Weirové už na Atlantis. Všichni až na Wineho.. |
| |
| Athos Když se konečně otevře brána rychle do ní spěchám se svým nákladem jen tak tak projdu a když vylezu uslyším spustte štít a řeknu. Tak to bylo o fous málem jste mě tam zavřeli. Řeknu a pousměju se pak s mužem na zádech jdu na ošetřovnu a řeknu. Nechte ho tady než se vzpamatuje pod dohledem ať neuteče nešel zrovna dobrovolně. Řeknu pak jdu za doktorem Beckett a řeknu. Doktore myslím že tohe by vás mohlo zajímat. řeknu a po té vytáhnu z batohu ruku té potvory a dám ji doktorovi a jdu za ostatními k bráně. |
| |
| Altlantis Když se proberu, okamžitě se posadím a zmateně se rozhlížím. Co to ten blbec vyvedl?! říkám si pro sebe. potom se zvednu z lůžka. V tom už se ke mě blíží nějaký chlap a snaží se mě přemluvit, aby si opět lehl. Pro hrábnu si vlasy a vyháhnu z nich kudlu. Popadnu chlapa a ptám se. Kde mám své věci?! |
| |
| Atlantis Snažim se střílet do letounu a zároveň krýt ostatní. Sejmu dva letouny a dojdou mi náboje. Raketomet položim a vezmu si do ruky samopal a střílím po nich . Ale najednou ke mně přijde Harpper a vezme mi muj zakňaktel , který jsem měl u pasu . Chvílí koukám kam jde a pak to pochopim. Omračí muže , který s náma nechtěl jít na základnu. Kryju ho palbou a když se spustí brána ,vstoupim do brány a hned za mnou přijdou Harpper s tim mužem. Pak jen uslyšim zvuk štítu. zvednu jse a jdu s ostatníma |
| |
| Atlantis Z hangáru jsme poklusem spěchali k teleportačnímu zařízení, aby nás dostal dolů do podlaží prostoru brány. Carsona jsem poslala na ošetřovnu, ať sebou pro jistotu vezme nějaké nosítko a lékařský tým. Netrpělivě čekám u ovládacího panelu na můstku. Když se začnou vynořovat první z lidí, překvapí mě, že to nejsou naši. Na chvíli pocítím mírnou nervozitu z toho, že se mohlo stát něco zlého, ale když se mezi nimi objeví kapitán Harpper, uklidní mě to. Do prostoru brány už vstupuje doktor Beckett s týmem a automaticky se ujímá ošetření všech potřebných. Vypadá to, jako by lidí neubývalo, pořád přicházejí spolu s některými z našich vojáků. Budeme je mít kam dát? Všechny? Doufám, že na Atlantis je dostatek pokojů. Sejdu z můstku dolů na schody a pozoruji řadící se dav. A jednoho, kdo vypadá, že ten nápor a tlak psychicky nezvládl. Muž s dredy popadl jednoho z našich doktorů a hrozí mu nožem. Doufám, že v tu chvíli někdo zareaguje a muže odzbrojí, nerada bych, abychom tu museli střílet, i když ten muž vypadá dost nebezpečně. Jakmile se situace jen trošku uklidní, okamžitě si zavolám Johna k sobě. Pěkně zostra a tvrdě po něm požaduji vysvětlení. |
| |
| Atlantis Když vidím muže co jsem přinesl napadnout doktora pomuju k němu jdu a říkám. Neboj se tvé zbraně ti vrátíme.Teď odlož tu kudlu a nech toho doktora prosím.Jsme na Atlantisu a tady ti žádné nebezpečí nehrozí. Řeknu a dám svou zbraň jednomu vojákovu a jdu k tomu muži blíže. Nebudou střílet pokud mi dáš tu kudlu.MUsíme tě jen vyšetřit jestli to sledovací zařízení je zničeno. Řeknu a trochu napřáhnu ruku.A doufám že se muž uklidní. |
| |
| Atlantis Uuff, tak jsme to přecejen zvládli. Rozhlédnu se okolo, těch lidí je tu opravdu hodně.. Dr. Weirová asi nebude nadšená, "Všichni vpořádku?" Vypadá to, že ano Carson se už ujímá vesničanů a raněných, Harpper s Fordem mu pomáhají. Uslyším z můstku za sebou hlas Dr. Weirové. Sheppard, ke mě! Skoro současně si vduchu říká to co slyším, není to moc těžký uhodnout.. "Počkejte zatím tady, tady ten milý chlapík jménem Carson se vás brzo ujme a postará se i o zbytek vašich lidí." Ještě rychle řeknu Teyle. "A já... si taky půjdu něco vyřídit." Řeknu trochu kysele, odložím si věci a jdu k Dr. Weirové do kanceláře. Radši za sebou zavřu dveře. "Ehm.. chtěla jste mě vidět?" řeknu jako by nic. |
| |
| Atlantis Chtěl jsem jít nahoru si odpočinout ale přerušil mi to ten chlapek co ho Harpper zachránil. Otočim se na něj a řeknu "Počkej on ti nechce ublížit , chce tě prohlídnout a pomoct ti. A věci ti zase vrátíme ". čekám jak zareaguje a dyžtak jsem připravenej vitáhnout pistol a střelit ho do nohy nebo do ruky . |
| |
| Atlantis Situace u brány si vyžádá několik posil. Nebudu nic riskovat a proto tam pošlu další jednotku vojáků, co kdyby takových Rononů bylo mezi lidmi víc. Jinak tam jsou pro jejich bezpečnost, nestane-li se jinak. Vidím, že mě Sheppard uposlechl a jde nahoru. Nehodlám to s ním rozebírat před ostatními, proto odejdu do své pracovny. Pracovna Posadím se za stůl, plukovníka nechám stát. “Chtěla bych vysvětlení, proč je tady najednou na několik desítek cizích lidí. Co se tam k sakru stalo?“ Mluvím klidně, ale chvílemi mi ujede naštvaný tón hlasu. “Kdo je ten, co napadl doktora? A jak jste si to vůbec představoval? To budete z každé mise přinášet nové lidi na Atlantis? Mám vám připomenout, že jsme zabydlení teprve několik hodin a že nemáme ani zdání co se na Atlantis skrývá. A vy… sem přivedete cizí lidi.“ Opřu se lokty o stůl a nakloním se přes desku. “Připadá vám to normální?“ Zeptám se ho klidně. Prozatím se držím a smířlivě čekám na podplukovníkovo vysvětlení a pro jeho pokoj v duši doufám, že bude uspokojivé. |
| |
| Atlantis Je od tebe hezké, že jsi se nechal odzbrojit. pronesu celkem klidně. Teď mi vraťte mé věci a spusťte kruh! zakřičím na lidi stojící dál. Musím hned odejít! pronesu k Harpperovi. Když vidím přibíhat další vojáky, pronesu cynicky. Tolik lidí mi nese mačetu a pistoli?! |
| |
| Atlantis NIkam teď nesmíš.Poslyš uděláme nějaké testy a pak ti vrátíme zbraně ale atím musíš být tady s námi.Prosím odlož to oni tě nenechají odejít.A já tě nezachránil jen proto aby tě tady zastřelili. řeknu klidně a jdu blíže.Pak řeknu k vojákům. Nestřílejte!Nebude nám věřit když na něj budete mířit sklonte zvraně. Rezkážu. |
| |
| Atlantis Nebudu se tu s tebou hádat! Počítám do deseti a pokud nedostanu cestu ven, tak tu poteče krev! a podívám se na Harppera. Jedna.....dva..... a čekám, co budou dělat. |
| |
| Atlantis Nech toho nic se ti nestane když pustíš toho doktora! Řeknu rozčíleněji a jsem už u nich.A přemýšlím a říkám si. No tak slož to nenut mě k ničemu co by tě mohl stát život a nebo život někoho tady. Nadechnu se a řeknu. Dej mi ten nůž slibuju, že se ti nic nestane nikdo ti nezkřiví ani hlas. Řeknua natádnu ruku pro nůž kdyby mi jej dal. |
| |
| Atlantis Tři....nejde o mě ale o vás! Mé věci!.....pět a ustupuji, tak, abych na všechny viděl, ale aby mě případná aktivace kruhu, neupálila. Šest....sedum...... |
| |
| Atlantis - Kancelár Dr. Weirové Wow, zatím se drží.. čekal jsem něco horšího.. Začnu vysvětlovat. "No, vysvětlení mám, ale asi ho nebudete chtít slyšet." Nebo z něho nebudeš spíš moc nadšená. "Takže popořadě.. ten muž se jmenuje Ronon, potkali jsme ho ve vesnici těch obyvate společně s Teylou. To je ta žena nalevo u brány co právě mluví s Dr. Carsonem. Začali jsme obchodovat, přesně podle vašeho přání a.." na chvíli se zarazím. "Vážně chcete slyšet i ten zbytek?" Trochu naivně se zeptám. No, nikdy jsem neměl moc velký respekt k velení.. |
| |
| Atlantis Jestli ho zabiješ zabijou tě a bude to vše k ničemu.Jestli chceš nám pomoci proti těm obludám nebudeš k ničemu necháš-li se zabít.Odlož to jediný ty jsi v nebezpečí my ne ten lokalizátor je nejspíše zničený.Slož to jinak tě zabijou nebuď hlupák. Řeknu naléhavě a jdu k tomu muži. |
| |
| Atlantis – kancelář Prozatím Shepparda poslouchám a nevyrušuji. Když představí toho muže a další ženu, ráda bych se na ně podívala, ale bude to muset počkat. “Můžete si vybrat, buď sepíšete ihned hlášení, které vás tak jako tak nemine a nebo mi to řeknete teď a tady.“ Upřeně zabodnu do Johna tvrdý pohled. Dál už nevyjednávám a očekávám informace. “Pokud nechcete zbytek měsíce skončit jako pomocná síla v kuchyni, tak mi to okamžitě řeknete!“ Nekřičím na něj, ale jsem dost důrazná. |
| |
| Atlantis Jste schopní dost to ze mě?! tím mě docela zarazí. Ale ne tady, když vysílání skončí tady, tak se sem půjdou podívat. Otevřete kruh. A ty, pronesu k tomu chudákovi, si vem co potřebuješ. Podívám se na Harppera, Až budu mít jistotu, že je to bezpečné, vrátím se. a čekám, co se bude dít. |
| |
| Atlantis - Příjemný rozhovor s neméně příjemnou ženou A sakra, to už jsem asi přehnal. Při představě psát ihned hlášení mě mě polije studený pot, to nikdy! "Dobře, kde jsme to skončili.. a můžu se posadit?" Při dalším pohledu Dr. Weirové, který mě skoro probodne pochopím, že asi ne. Konec vtípků Johne, nebo skončíš špatně.. Založím si ruce za záda, postavím se zpříma a začnu kde jsem skončil. ".. no jak říkám, domlouvali jsme obchod když vtom na vesnici zaútočili stíhačky. Mimozemské.. co jsem pochopil asi kvůli tomu muži.." otočím se za sebe do prosklené výplně ".. Rononovi, co se právě pere s naším doktorem.! Naprázdno polknu. "Mezitím Ford s Harpperem zničili na zemi jednu stíhačku, další dvě sestřelili a zabili jednoho wraitha na zemi - wraithové to jsou ti, co nás napadli." Matně si vzpomeneš, že Zelenka už Weirové něco o Wraitech říkal po shlédnutí uvítacího hologramu v projekční místnosti. Na chvili zvážním. "Doktorko.." nakloním se dopředu a rucemi se opřu o její stůl. "Přece jsme tam ty lidi nemohli nechat, všechny by je zabili. Však místa je tu dost, můžeme se od nich hodně naučit a později je umístit na jinou planetu.." Doufám, že to bude pro začátek stačit. |
| |
| Atlantis Ano jsme ale né na jiné planetě jelikož jen zde jsou nepřenosné přístroje které to mohou udělat. Řeknu a dodám. Dej mi ten nůž a okamžitě s tím začneme.a prosím pusť doktora Carsona. Řeknu. |
| |
| Atlantis Na to, aby to ze mě vydnal potřebuje jen nůž! To může udělat kdekoliv! Takže, otevtřete kruh! Vrátím vám ho, jen nechci, aby se signám vypnul tady. a čekám, jestli už tu bránu konečně vytočí. |
| |
| Atlantis Dobrá pokusím se to domluvit ale musím jít taky. Řeknu a pak zapnu vysílačku a řeknu. Doktorko Weir.Žádám aby jste vytočili nějakou bezpečnou planetu kde já,doktor Carson a ten muž půjdeme a pokusíme se mu odstranit ten vysílač.Začněte zadávat prosím vše beru na svou zodpovědnost. Řeknu a pak začnou zadávat.Když se brána otevře a vypnou štít řeknu ještě. Je to jediná možnost za několik hodin se určitě vrátím a nebo dříve.Nemějte mi doktorko toto rozhodnutí za zlé. Řeknu a popostrčím doktora i toho muže do brány a pak projdu taky. |
| |
| Ten CHlapík co ho přítáhl harper se najednou zničehonic posadí a bůhví odkud vytáhne nůž a strčí mi ho pod krk Klid pane jste v bezpečí nikdo vám nechce ublížit Harpper na něj začne křičet chlap křičí na Harpera Myslím že toto není vskutku nutné potom říkají něco o sledovacím zařízení a chlapík začne počítat mohu vám pomoct jen mi musíte důvěřovat Harpper s Chlapíkem na sebe stále řvou Město je maskované tady vás nenajdou máme tu rušičky na vyhledávací zařízení snad mi na to skočí |
| |
| Atlantis Když se Dex s Harpperm nakonec domluvili , Harpper zavolal vysílačkou Dr.Weir a žáda o povolení. Přistoupim k nim a řeknu "Já jdu s váma , stejňak tady nemam co dělat". A do vysílačky řeknu Dr.Weir , že jdu taky. Když se brána otevře , projdu jako poslední a v ruce mam P-90 . Radši pro jistotu aby nás něco nepřekvapilo |
| |
| Atlantis Výborně! Ok, jdeme. pak pojdu bránou i s doktorem. Nová planeta Když se za mnou objeví harpper, začnu mluvit. Jak se vlastně jmenuješ? Dej mi zbraň! když ji dostanu, podívám se na doktora, Tady je nůž a začněte. pak si tam sednu a namířím zbraň na Harppera. Jen pro jistotu. Doktore, mělo by to být tady na zádech a rukou si ukážu do níst, kde si pamatuji, že to vkládali. |
| |
| Nová planeta Dobrá forde odložte to.Carsone pustte se do toho.Já jsem kapitán Jack Harpper a kdo jsi vůbec ty? Řeknu a dodám. A myslím že ta zbran není nutná.Taky nenám zbran. Řeknu a čekám. |
| |
| Nová planeta Je jen pro jistotu. Kapitán? To je hodnost očekávám. Specialista Ronon Dex. Doktore, máte už polohu toho krámu? a v klidu se dím a čekám. Jestli nechcete mít mrtvýho nadřízenýho, tak to odložte, vojáku. při teh slovech hledím na Forda. |
| |
| Nová planeta Ano je to hodnost. Řeknu a vezmu Fordovi zbran a položím ji vedle sebe a řeknu. Takhle to bude lepší.My budem věřit jemu a on bude muset věřit nám, že ho doktor nezmrzačí takže musíme si věřit navzájem.Doktore začněte. Řeknu. |
| |
| Když řekne Dex abych odložil zbraň odpovim mu "Tebe se tak bojim . Ale když my to přikaže Harpper , poslechnu a sklonim zbraň a řeknu "Dobře kapitáne .A hledim na doktora jak si poradí s Dexem. |
| |
| ale co sedativa a sterilní? nástroje? Váš nůž určitě není nástroj pro doktora pokud chcete operovat s tímto stejně se budete muset vrátit na Atlantis protože nemám dobré nástroje, pravděpodobnost infekce je obrovská trochu se třesu když vidím jeho nůž potom si ho vemu tímhle přeci nemůžu pracovat zkouším nahmatat senzor na jeho zádech aa tady je mrškaale myslím že ho mám |
| |
| Doktore vemte si ještě tohle. Řeknu a podám mu i svůj nůž.A čekám jak se bude situace vyvíjet. |
| |
| Neznámá planeta To vyřešíme později, doktore, vyndejte to ze mě! Hned! dokončím větu trochu prudčeji. A doporučuji ti, hleděje na Forda, měl by ses mě bát! |
| |
| kapitáne poručíku podržte toho muže otočím se na ronona asi to bude hodně bolet, na atlantisu by to jistě bylo lepší naštěstí není vysílač tak blízko k páteři jak sem se bál, ani tak hluboko ještě jednou se nadechnu porovnám nože, Harperovi ten jeho vrátím my doktoři používáme menší nože a vemu si zpět Rononův mininůž teď ho opravdu pevně držte a říznu vidím tam malý chipmyslím že ho mám teď to ještě zabolí podeberu ho nožem slyším jak Ronon sykl a vidím jak zatíná svaly po celém těle bude to méně bolestivé když se uvolníte a vyndavám chip |
| |
| Neznámá planeta Podržím ho a když je věc venku pustím a řeknu. Ten chip někde tady zahodíme a zmateme nepřítele.Vytočíme bránu a půjdeme zpět. Řeknu a čekám. |
| |
| Když mi Dex řekl , že se mam bát ,vyprsknu smíchy a řeknu "No tebe se bát určitě nebudu , i kdybys mě chtěl zabít A když my doktor řek ,abych podržel Dexe přisoupím k němu a podržim ho. Doktor hledá chip a když je venku tak řeknu "No konečně , mužem jít na zpátek nebo se tu budem dohadovat jestli se mam bát nebo ne . A jdu směrem k braně. |
| |
| Poručíku zadejte adresu atlantýdy a vyšlete kod. Řeknu a pak vezmu ten čip a mrsknu ho kdesi. Tak pojď Dexi.Doktore deme. Řeknu. |
| |
| Když my kapitán řekne abych zadal adresu , rozběhnu s k panelu a zadám adresu Atlantisu . Rozzáří se modrá barva a brána se otevře. "Kapitáne mužem jít "zavolám na kapitána. Pak zadám kod SG týmu a vejdu do brány. |
| |
| Atlantis Jdu jako poslední až za doktorem a Dexem dříve ne. |
| |
| Atlantis Probodnu Shepparda pohledem, takhle ze mě udělat necitlivého tyrana, který by nechal povraždit vesnici. Než mu však stačím něco říct, ozve se kapitán Harpper. “Pokud věříte, že je to nezbytné. Ale hlásit se budete každou hodinu, pokud se jednou opozdíte, vyšleme za vámi záchranný tým.“ Poté svá slova směřuji k vojákům u ovládacího panelu. “Doktor Zelenka vám vybere vhodnou planetu, hodně štěstí.“ Otočím se na Shepparda. “Takže, kde jsme to skončili?“ Položím řečnickou otázku. Letmo se podívám do prostoru brány, abych si ověřila Harpperova slova. Naštěstí už není ani vidno po nějakém souboji mezi tím Rononem a naším doktorem. “Myslíte si, že je to nějaká hra, podplukovníku?!“ Je jasné, že jakmile se přejde od oficiálního oslovení jménem a vykání k hodnostem, je zle. “Nenechala bych ty lidi na planetě, na které by zemřeli, kdybych měla možnost je odvést někam do bezpečí. Ale… neznáme celou Atlantis. Je tu jisté riziko, které jsme doposud podstupovali sami, nechci abyste bral základnu za jistotu domova, kam se můžete kdykoliv vrátit a přivést si kamarády z boje. Pokud vím, tak stále nemáme ZPM, které by nám dodávalo tolik potřebnou energii. A to, že jste obyvatele odvedli těsně před zabitím cizí rasou… jak vy říkáte, Wraithy a pak mi s klidným tónem oznámíte, že mezi nimi je jakási návnada, která ty Wraithy nalákala na tu vesnici… řekněte mi, je tohle zákonný postup při podobných akcích? NE!“ Tentokrát se neudržím a poprvé na Shepparda zakřičím. Jen doufám, že to není slyšet až do prostoru brány a že ty dveře jsou zvukotěsné. “Veškerou činnost cizinců spadá na vaši hlavu, pokud se zde něco stane, při první příležitosti dostat se na Zemi nastoupíte před vojenský soud.“ Zhluboka se nadechnu a uklidním se. “Je vám to jasné?!“ |
| |
| po průchodu branou zpět se necítím ůplně dobře průběžně si stále sahám na krk do vysílačky Dr. Zelenko a McKayi na planetě zůstal nějaký vyhledávací systém co měl tady ronon v zádech, bál sem se ho brát na atlantis samozřejmě tak aby mě ronon neslyšel norm Tak Ronone vítejte na Atlantis já jsem Carson, lékař, ale to už asi víte, asi by bylo lépe kdybychom na toto nedorozumnění zapomněli na znamení přátelství mu podám ruku pojďte se mnou pro sím na ošetřovnu ať mohu zašít a desinfikovat vaše zranění |
| |
| Jsem už u brány a rozhlížím se po Athosianech. Nějací chybí... ale mrtvých mohlo být mnohem víc... pomyslím si smutně. Najednou zpozoruji, že Ronon chybí. Běží na kopec a něco vykřikuje. Jeden z těch cizinců ho, ale rychle přivede zpátky k bráně. Brána se po pár minutách konečně zaktivuje a já dohlížím na průchod vesničanů branou. Potom vbíhám mezi výstřely dartů jako poslední do brány, která se po mém průchodu zavře. Rozhlédnu se kolem sebe. Ronon se tam začal hádat s tím cizincem, který ho dostal k bráně. Chvíli potom si Shepparda k sobě zavolá nějaká žena. Ronon ale začíná bláznit a vyhrožovat jim. No výborně... tomu říkám skvělé představení! pomyslím si naštvaně. Poté Ronon s několika lidmi projde branou. No fajn...a co teď? pomyslím si nejistě a rozhlédnu se. |
| |
| Atlantis Když projdu bránou, vidím,jak se ke mě vrací doktor. Moc se omlouvám, ale nešel jsem sem ani dobrovolně. Stejně mám pořád strach, že se sem wraithové přijdou podívat. Když mi podává ruku, jen na ní divně kouknu a pak mu položím svojí na pravé rameno. To není blbej nápad, ty záda dost bolí. Otočím se na Harppera. Když tak by jsme mohli připravit na tý planetě past, wraithové se tam brzy ukažou a to bez letounů. pak následuji Carsona. |
| |
| Atlantis Jestli by někdo pochyboval o schopnostech Dr. Weirové vést tuto základnu, po takovém rozhovoru by asi rychle změnil názor. Postavím se do pozoru. "Ano, madam. Myslím, že jsem to pochopil dokonale." Řeknu potichu, ale zřetelně a celkem suše s jistou dávkou nechuti ve hlase. Ale s respektem jako bych zkrátka odpovídal veliteli s vyšší hodností. "Jestli je to vše, půjdu se postarat o nově příchozí." Nevypadá to, že by Dr. Weirová něco dalšího potřebovala, tak odejdu rychle pryč. Po schodech dolů mi probíhá hlavou. Hlavně dobře začít, to jo.. začátek se mi teda povedl.. Rychle se opláchnu a převleču po misi zatím v provizorní šatně a vyrazím zpátky k bráně. Dr. Beckett se zatím stará o prohlídku vesničanů, Harpper dělá společnost Rononovi. Kde je McKay mě ani nenapadne, ale není to tak těžké uhodout.. Uvidím před sebou tu ženu, málem bych na ní zapoměl.. No třeba bude Weirová trochu "milejší" když něco vyjednáme.. A když už nic, určitě to bude na chvíli aspon příjemnější společnost než před chvílí. "Tak jsem zase tady. Měl jsem menší.. rozhovor s naší velitelkou, asi vás bude chtít později vidět. Co byste zatím řekla na malou exkurzi po naší základně, at vás taky trochu poznáme.." |
| |
| Atlantis Když projdu mámvnu na znamení aby zavřeli bránu a řeknu. Jo dobřeproberu to s svými nadřízenými.Běž s doktorem já se ukážu za nějakou dobu. Řeknu a jdu na doktorkou Weir a když jsem u dveří zaklepu vejdu a řeknu. Pane jsem zpět.Omlouvám se za to co se stalo před bránou je to moje chyba to já toho muže sem přivedl.Ale nyní je již v pořádku lokalizátor byl odstraněn a on má nápad, že by jsme za pomocí toho lokalozátoru co zůstal na té planetě mohli připravit past na nepřítele. Vysvětlím. |
| |
| Pozoruji jak nějaký doktor ošetřuje ostatní Athosiany a zamyšleně se rozhlížím po základně. Po chvíli se vrátí Sheppard. Je vidět, že ta velitelka s ním nevedla zrovna milý rozhovor, ale to se dá čekat, když se tu objeví spousta cizinců. "Ta exkurze je dobrý nápad." pousměji se. "Děkuji, že jste nás vzal sebou. Zdá se, že z toho máte nějaké problémy." |
| |
| Atlantis Pokračujeme chodbou k ubytovací sekci. "S tím si nelamte hlavu to se mi občas stává. Vlastně celkem často.." Pousměju se. "Nemohli jsme vás tam přece nechat.. večer s vámi bude chtít Dr. Weirová asi taky mluvit, i se mnou, jak to celé vyřešíme.." I když bych tam radši nebyl. "Takže.. řekněte mi vůbec něco o sobě nebo Athosu.." Snažím se nějak navázat rozhovor. |
| |
| Atlantis Vyprovodím Shepparda pohledem z místnosti, ale není mi dopřán klid. Vypadá to, že se opět aktivuje brána. “Vykliďte prostor brány, urychleně.“ Několika vojákům poté doporučím, aby naše nové obyvatele odvedli do části Atlantidy, kterou se jim uvolím svěřit a ve které najdou i pokoje a snad i něco k jídlu. Bohužel pro nás je jídlo luxus, kterým nemůžeme plýtvat… a několik desítek lidí je na to hodně Povzdechnu si a čekám, zda-li se neozve příchozí zpráva. Naštěstí pro příchozí mi Zelenka oznámí, že je to kapitánův kód a že se s Carsonem vracejí. A k mému nelibému zjištění se vrátili i s tím útočníkem. Sleduji, jak Harpper prochází přes schody na můstek a míří si to ke mně, není těžké odhadnout, co chce. Uvítám ho ve stoje dívajíc se do prostoru brány. “Pro vaše dobro, kapitáne, doufám, že se podobné chyby stávat nebudou. Vypadá to, že první mise a už tu létají vlaštovky a švrdlikají o tom, že se porušují rozkazy a obchází se velitel. Ještě jednou udáte ke spuštění brány bez mého souhlasu či vědomí a na Atlantis končíte.“ Je těžké si tu držet morálku, zvlášť, když mě jako ženu nikdy nebudou brát jako velitele, kdybych byla muž… a to Pane… na to si asi nikdy nezvyknu. Spolu s Harpperem opustím svou pracovnu a jdu se podívat k řídícímu můstku. “Nějaké novinky?“ Zeptám se, ještě než Zelenka odběhne s McKayem na plánovanou kontrolu hangáru. Jsem si jistá, že takovou novinku chce McKay slyšet a vidět ihned. |
| |
| dojdu do hangáru kde mi Zelenka ukazuje co tam objevili , vesmírné lodě , hned mě to nadchne a zapojím na to nějákej panel svůj počítač |
| |
| Atlantis Ano pane.Kdybych ale nezasáhl mohlo by se stát že doktor Carson by byl mrtev. Řeknu a jdu za doktorkou a řeknu. Nyní pokud dovolíte půjdu. Řeknu a odejdu na ošetřovnu kde už vidím Carsona a Dexe a řeknu. Tak už jsem tu musel jsem to vysvětlit doktorce Weir.A dostal jsem vynadáno a jestli se to bude opakovat což nebude tak bych vyletěl.Takže doufám Dexi že podobná situace už nenastane. Řeknu. |
| |
| Jdu se Sheppardem a pozorně ho poslouchám Jsem zvědavá , jak se to vyřeší... povzdechnu si vduchu a dál ho poslouchám. "Zabýváme se hlavně zemědělstvím. Omezujeme nové technologie, abychom na sebe nepřitahovali přílišnou pozornost Wraithů." na chvíli se odmlčím. "Uctíváme antiky a občas procházíme obchodovat Hvězdnou branou na jiné planety. Ale zatím jsme se nesetkali s žádnou, na které by nebyli Wraithové." dokončím smutně. |
| |
| Atlantis Jakmile Rodneyho doprovodíme se Zelenkou do hangáru a začne se věnovat objevu, necháme ho tam samotného. Radka budu potřebovat, ještě musí projet antickou databází a zkusit vyhledat další potřebné informace. “Vemte si svůj notebook a půjdeme ke mně.“ Snad toho nahrál do počítače tolik, abychom to mohli v klidu u mě v pracovně probrat. Naštěstí ano. Asi hodinu a půl jsme strávili nad překladem další části antické databáze, která se týkala planety. Informace, které jsme zde našli, dají naději Athosianům na novou zemi. “To je výborné, Zelenko. Zdá se, že jste vyřešil naše problémy. Děkuji za spolupráci.“ Ještě si zkopíruji získané informace do svého notebooku a nechám ho jít. Určitě se teď bude věnovat svojí práci. Zapnu si komunikátor: “Podplukovník Sheppard, kapitán Harpper a zástupce Athosianů, prosila bych vás, zda-li byste přišli do mé kanceláře.“ Židle tu jsou jen dvě, jeden z nich bude muset stát a nebo budeme muset najít novou zasedací místnost Uvědomím si. |
| |
| dám trochu dohromady Ronona a pak se jdu podívat na Athosiany většina z nich je na tom celkem dobře, z doslechu jsem zjistil že jejich vůdce je ta žena co je teď někde s pplk. Sheppardem Tak to jsme na tom stejně nám tu také velí jedna moc milá dáma řeknu tomu muži od kterého jsem se to dozvěděl v tom přijde Harpper a co vy kapitáne neobdržel jste také nějaké zranění? Ano malem bych zapomněl ten balíček co jste mi s poručíkem Fordem cpali když jse přišli, nevíte kde je? docela by mě zajímalo co to tam vůbec našli A ještě ten voják co byl s vámi na misi, ten tichý, Tom se tuším jmenovaj kde je ten? |
| |
| Athos Všimnu si jejího smutného výrazu. "Je mi líto vaší vesnice i obyvatel, určitě to musí být těžké žít tam každý den se strachem před wraithy. No tady budete snad všichni na chvíli v bezpečí. Doufám." Došli jsme k ubytovací sekci. Zeptám se přítomné stráže, který pokoj je ještě volný. "No, chvilku si tu odpočinte." řeknu když dojdeme k pokoji. "Rád se pak dozvím další věci o vašich lidech, a můžeme vám něco málo prozradit o anticích co víme.. budete se divit jak jsou vám podobní.." S tím se rozloužím s Teylou a jdu se taky na hodinku a půl natáhnout. Probudí ně hlas z rozhlasu, že se máme dostavit za Dr. Weirovou - zase. Zajdu tedy do pokoje pro Teylu a doprovodím ji do pracovny. |
| |
| Atlantis - ošetřovna Snad ne, Harppere. Mohl bychtě o něco poprosit? Vytočil by jsi mi jednu planetu? Chtěl bych něco vědět. Pak se podívám na doktora, Už můžu jít? To, že se věnuje dalším je mi dostatečnou odpovědí a tak se zvednu a vydám se na malou prohlídku. |
| |
| Když Sheppard domluví, tak se na něj vděčně usměji. Snad má pravdu. pomyslím si. Zatímco mluví s nějakým vojákem, tak se rozhlížím po té ubytovací sekci. Když dojdeme k pokoji, tak kývnu s úsměvem hlavou a vejdu do pokoje. Osprchuji se a potom se natáhnu na postel a zavřu oči. Přemýšlím o věcech, které se staly za několik posledních hodin. Po nějakém čase uslyším Shepparda klepat na dveře, takže se pomalu zvednu a vyrazím s ním do pracovny dr. Weirové. |
| |
| Počkejte chvíli Ronone, myslím si že teď byste neměl odcházet, mimo jiné byste měl asi jít za dr.Weirovou právě se tam bude konat meetinga poklepu si na vysílačku na uchu dr.Weirová asi by měl být přítomen i pan Dex je tu jako zástupce 4. strany, a myslím že by mohl něco vědět o tech Wraitech mám ho také poslat? pak se znovu otočím na Ronona tak za tři dny vám vytáhnu stehy, naneštěstí se vaši trapitelé se zaváděním nepárali takže vaše jizva bude asi celkem zřetelná |
| |
| Atlantis Bohužel Dexi nejsem oprávněn vytočit adresu to smí jen dr. Weirová takže to musíme domluvit s ní. Pak se otočím na Carsona a řeknu. Bohužel padl v boji. Řeknu. |
| |
| po několika pokusech aktivovat lod to vzdá a začnu přemýšlet tak kdo by to aktivoval ročíří se mi oči a zavolám vysílačkou Tady Mckay potřebuji zde hned Becketta, hned a doufám že se mi brzy ozve at už mužu začít se zkoumáním té lodě |
| |
| Ano už jsem na cestě dr.McKayi vybíhám směrem k hangárůmno... dochází mi...to snad... já do těch letadel nepolezu dojdu za Rodneym Co byste potřeboval stalo se někomu něco? nasadím nic nevidoucí výraz, a rodney jen ukáže na letoun Ale já nejsem letec, možná by pplk.Sheppard byl lepším kandidátem na testovacího pilota než já ale jakmile se přiblím k letounu ten se vesele rozvítí, stejně jako dr. McKay Stačí vám to takhle? |
| |
| Atlantis - for all MH: Dovolím si posunout schůzku co vyhlásila Dr. Weirová o jeden den dozadu na další den ráno a ne na večer z důvodu, že se mi to hodí do hry a at je to taky víc realistické nebo musíte taky někdy odpočívat a po první misi toho máte určitě dost:-) Jinak se vůbec nic nemění. Díky za pochopení. 2. den mise, ráno Večer po vaší první misi utekl velice rychle. Není se co divit nebo se nikdo z vás nenudil a práce jste měli více než dost. Není lehké zařídit si váš nový domov. Domov, tak tomuto místu budete určitě říkat pár následujících týdnů, ne-li měsíců. A co všechno se první den vůbec do večera ještě událo? Carson Becktt se tedy rozhodně nenudil, jak se píše výše. Jednak musel zkontrolovat se svým personálem všech 80 nových obyvatel Atlantis, než je ubytujete aspon na nějaký čas. Jednak dostal za úkol vybudovat lékařskou stanici, s využitím místního zařízení, které jste už z části pochopili. Jako pár skenerů různých orgánů, kostry, mozku podobných co máte na zemi. Chemickou laboratoř a další věci, které ne zcela ještě chápete. Zbytek vybavení máte ale svého. Poslední úkol doktora, který si nechal na večer, bylo provést mini pitvu končetiny wraitha, kterou přinesl z mise kapitán Harpper. Doktor zjistil velice zajímavě veci, například, že humanoid, kterému paže patřila, je velice starý, ale s obrovskou a rychlou regenerací. Takže je tohoto nepřítele velice obtížné zabít. Dále, že na jeho dlani je otvor, kterým se živí na svých obětech. Není vám moc jasné jakým způsobem. Jako by z nich vysával doslova život. Ale tohle vše zvládl Carson s elegancí skotského gentlemana a hned po snídani se objevil mezi prvními v konferenční místnosti a čeká na schůzku. Roney McKay strávil zbytek svého dne stěžováním si na vše okolo, mluvením o svém skoro zabitím na prvni misi a v neposlední řadě o své inteligenci. Ať jsme féroví, do večera pracoval se Zelenkou v hangáru na zprovoznění jumperů. Měl jim při tom pomáhat Carson, protože je hrdý majitel antického genu, ke kterému se ale už tak hrdě nehlásí, ale z nedostatku času vám nachvíli pomohl Pplk. Sheppard, který s podivem ovládal jumpery skoro instinktivně. Vyzkoušeli jste si i krátký let okolo Atlatnis a zpět. Jumpery mají také zabudované maskování nezachytitelné pro většinu vyspělých technologií snad krom Noxů a zajímavý zbranový systém. Plný střel jako té jedné, která se našla na Zemi. Jdou ovšem ovládat i ručním řízením přes přístrojouvou desku tvořenou krystaly jako všechny panely antiků. To nejdůležitější je, že mají i vlastní DHD zařízení! Dokonce se dá přes strop v hlavní místnosti doletet z hangáru přímo k bráně. Ostatní vědečtí pracovní zapojili zatím 4 naquadahové generátory místo vybitého ZPM přes rozhraní rozvodné místnosti, takže vám bezproblémů fungují všechny základní systémy třeba pro podporu života, většina počítačů a skenerů. Ovšem všechny zbraňové systémy včetně štítu jsou zatím mimo. Docela rychle jste také napojili vaše počítače na panely v hlavní místnosti a máte dobře pod kontrolou systémy ovládání brány, různé skenery, informačni zařízení a ovládání věcí jako výtahů, dvěří a podobně. I Rodney ráno vstal, i když nevrle a v jídelně pronesl něco o tom, jak se nevyspal. Ale došel na brífing jako druhý po Carsonovi. Ronon Dex strávil večer v lékařské sekci po zákroku s čipem, ale je docela vpořádku. Je vidět, že je to tvrdý hoch. Společnost mu dělali i kapitán Harpper a pručík Ford. Z části spíš jako ochranka po výstupu u brány po příletu z mise a z části jako společnost. Oproti počátečním neschodám jste si všichni tři začali velice dobře rozumět. Ronon vám vyprávěl něco o své planetě, o wraitech a vy mu naoplátku trochu osvětlili, jak to chodí na Zemi v armádě nebo aspon tady na této misi a jak by se měl pro přístě chovat. Ukázali jste mu i pozemské zbraně a překvapilo vás, jak je začal bezproblémů ovládat. Na schůzku byl Ronon taky pozván, a jeho ochranka nemohla chybět. Dr. Elizabeth Weirová strávila svůj večer zpracováváním všech možných informací, co jste zatím získali a dohledem nad všemi ostatními. Neuniklo jí ani smítko nových informací. Na to jak, jak je vevnitř znepokojená zprávou o novém nepřiteli, nedává navenek nic znát a vede si při své první misi velice dobře s organizací takové skupiny, co na Atlatnis je. Ovšem pořád má pochyby, zda je ta pravá na vedení této mise. Proto si večer pořádně vydechla, když šla spát. Třeba je tohle celé jen sen a ráno se probudí.. Ale moc se nevyspala.. Jednak přemýšlela o zítřejší schůzce, jak vyřešit Athosany a co řeknou na novou planetu, o rozdělení týmů, přemýšlela o další misi a jak vůbec dlouho přežijí bez ZMP a v neposlední řadě o svém vystoupení se Sheppardem po návratu z mise, jestli nebyla přecejen zbytečně tvrdá.. Usla asi ve 3 vnoci. Ani šumění moře, které obklopuje celou Atlantis jí nepomohlo moc usnout. Kdo by to byl řekl, že bude ráno v jídelně mezi prvními a už netrpělivě všechny vyčkává v zasedací místnosti. Zatím příšel Carson a zdvořile se zeptal, jak se dnes vyspala a Rodney, který neřekl ani půl slova. Teyla Emmagan jako správná velitelka strávila svůj čas se svým lidem nebo pro některé bylo velice těžké vzdát se svého domova. Přemýšlením, co budou dělat dále.. na Athos se nemohou už vrátit, ale také nemůže své lidi zklamat. Snad jí Dr. Weirová pomůže zítra něco vymyslet. Stejně tak svého času jako s vesničany strávila s Johnem Sheppardem. Kdoví, jestli se tak nudil, ale se zájimem si vyslechl celé její povídání o Athosu, jejich obyvatelých, zvycích.. Stihl to dříve, než ho Rodney vytáhl do hangáru pomoc s "puddle jumpery", jak je hned pojmenoval a ze který byl jako bývalý pilot celý pryč. Hned je letěli vyzkoušet okolo Atlantis. Raději bez dovolení Dr. Weirové, které se až do rána, kdy ji bude muset vidět, všemožně vyhýbal. Ráno dorazil na meeting jako poslední, s omluvou, že se zdržel trochu déle na snídani a že netušil, jak dobře tady vaří. Samozřejně dorazil ne sám ale s kým jiným než Teylou. Vaše informační schůzka může začít. První si bere slovo Dr. Weirová a pak můžete chvíli každý z vás. Začíná váš 2. den na Atlantis. |
| |
| jo to mi stačí , jenom mi nikam neodcházej řeknu a začnu se opjet hrabat v systémech lodi ,což mi náramě jde a je to na mě vidět |
| |
| příjdu na briefing a je na mě vidět že přemýšlím co můžeme dál objevit v Atlantis , když si sednu všimnu si že jsem tam druhý a řeknu kde jsou všichni, mám moře práce která nepočká čekám až tam dojdou všichni |
| |
| Atlantis Když je nové ráno jdu ihned za Dexem a řeknu. Dexi pojď dnes je ta schůze. Řeknu a pak počkám u jeho dveří. |
| |
| Atlantis Ráno se probudím a sednu si na postel. Chvilku přemýšlim , co se vlastně včera stalo a když se mi to všechno vybaví, oblíknu se a jdu za Harpperem . Když zjistím , že už šel za Dexem , jdu jim naproti. Akorat na něj narazím když čeká na Dexe . Jdu k němu a pozdravim ho "Dobré ráno kapitáne, jdete na tu schůzi ??? . A čekám na odpověď. |
| |
| Atlantis Dobré poručíku.Ano jdu ale čekám na Dexe. Řeknu a čekám. |
| |
| Atlantis – zasedací místnost Brzy po ránu, hned po vcelku vydatné snídani, jsem se objevila na můstku. Zběžně si prohlídla analytický systém, který se zabýval překladem a rozborem dalších informací z Antické databáze, prozatím tam nebylo nic zajímavé. Objevily se překlady několika částí Atlantis, které budou později prozkoumány, až na to bude čas. V kanceláři jsem mezitím děkovala, že tu nemáme žádnou tiskárnu a že se nemusím zabývat nudným papírováním a tříděním do složek. Chválila jsem moderní technologie a flashky nejvíc. Utřídila jsem si poznatky v notebooku o Athosianech a o pevnině kolem Atlantis, abych byla připravená na ranní briefing, který každou chvíli začne. Letmo se podívám na hodinky, když se ozve klepání přesně na čas. Mile se na Carsona usměji, poté na Rodneyho. Počkám než dorazí zbytek s věčným opozdilcem Sheppardem a pro začátek si dovolím vtípek. “Pokud máte s ranním vstáváním problémy, můžeme schůze přesunou na odpoledne. Do té doby se snad probudíte.“ Pokynu Sheppardovi a Teyle, aby se posadili a začnu. “Dobré ráno všem, včerejšek byl poněkud chaotický a nestihla jsem osobně přivítat Athosiany, proto vás tímto dodatečně zdravím a vítám na Atlantis, jsem doktorka Elizabeth Weir.“ Podívám se na Teylu a v rámci zdvořilého jednání a vystupování s pozdravem pokynu hlavou. “Ale k věci… Doktor Zelenka objevil zajímavé informace o okolí Atlantis. Zdá se, že planeta je z části pevninou, na kterou bychom mohli lid Athosianů přemístit. Myslím si, že klima a příroda vám budou vyhovovat a jak se ke mně doneslo, jste národ pěstitelů a zemědělců, ne technický. Obávám se, že jste na své rodné planetě zanechali veškerý svůj majetek. Pro začátek jsme ochotni vám nabídnout pomoc s přemístěním, stavbou obydlí a pěstováním. Jsem si jistá, že naše přírodovědecká část sebou přivezla sazenice. Poskytneme vám ochranu před Wraithy a na oplátku bychom od vás měnili přebytky, které budete mít z pěstování.“ Začátek jsem plně směřovala k Teyle, poté se otočím k ostatním. “Doktor Beckett přišel na zajímavé informace ohledně vaší uloupené ruky onoho mimozemského stvoření, doktore…“ Apeluji na Carsona, aby osvětlil problematiku Wraithů. |
| |
| Dobré ráno doktorko raději bych kdyby jste mi mohla říkat jménem toto toto doktorování mi moc nejde, jsem Carson a nabídnu dr.weirové ruku doufám že jste se dnes dobře vyspala sotva se stačím zeptat přiběhne rodney se svým počítačem AA dobré ráno Rodney jak jste se dnes vyspal? potom už čekáme na zbytek postupně všechny pozdravím když přijde Teyla zdvořile se uklonímVítejte na Atlantis já jsem Carson Beckett a jsem lékař tykže kdyby byly problémy stačí říct a nenápadně mrknu na Shepparda První bod mé řeči se tedy bude vztahovat k ruce jenž přinesl kapitán Harrper znednu svoji ruku a na ní znázorňuju na co sem přišel Tato stvoření mohou být stará dokonce několik tisíc let mají též schopnost úžasné regenerace, ovšem pouze v případě že jsou nakrmení prstem ruky si ukážu odprostřed dlaně živí se zapomoci rukou mají zde... edit pak |
| |
| Orgán určený k... výsávání života,řekněme pokračuju v řeči, přitom do těla oběti vstřikují enzym který oběť drží naživu,během ..hm..někdo to tady nazýnal krmením, ještě budeme s týmem studovat tento vzorek abychom se dosltali o něco dáloddychnu si tak teď o Athosianech ale tak aby si teyla nemyslela že sme to s nimi mysleli špatně další na pořadu je lid tady pani Teyly Emmagan, po předbězných prohlídkách jsme nezjistili žádný zdravotnický důvod proč by tu athosiané neměli být, neoběvili jsme žádné nám známé choroby, lidově řečeno jsou tito lidé,mimoto že jsou velmi milí , zdraví jako řípy při slově milí se podívám na dr. Weirovou protože tuším že jejich pobyt zde je jí moc nezamnlouvá, a mě přišlo nespravedlivé je jen tak vyhodit nebo hůře nechat zem to by bylo tak vše co sem chtěl pro tuto chvíli říct, snad jen mimo to že máme novou ošetřovnu, pokud byste potřebovali pohu vyvěsit cedulky se šipkami |
| |
| Atlantis Když ke mě ráno Harpper s Fordem dorazí, vyjdu ze dveří. Co vám tak trvalo? pronesu, místo pozdravu, pak s nimi vyrazím k Weireové. Chlapci, kde mám vlastně své zbraně? a tázavě omrknu jejich reakci. Když dorazím do zasedačky, jdu k Weirové. Chtěl bych se omluvit za ten včerejšek, ale považoval jsem to za nutné. pak si sednu. V klidu poslouchám, pak promluvím, když Beckett domluví o wraitehch. To přece víme. Většina wraithů spí, jen hrstka je vzhůru a hlídá. Je jich příliš mnoho, než aby mohli všichni jíst. Zvláště, když jsou jedinci, kterými se nemohou krmit. tím skončím a čekám, co se bude probírat dál. Mám požádat o otevření kruhu, nebo ne?! |
| |
| Atlantis Ne to nemám ponětí kam je dali to se ale dozvíš. Řeknu a jdu do místnosti za doktorkou Weir a řeknu. Už jsme zde. Pak se zasednu a čekám. |
| |
 | Proculus Tak jako každý den vychází překrásné slunce nad Proculem a lidé děkují Athaře za její laskavou péči. Loví, sbírají a zdraví se navzájem.
Prstenec předků si poklidně poletuje na orbitě planety a hvězdy kolem svítí obdařeny Athořinou mocí. Planeta poklidně žije tak jako každý den. Po probuzení lidé podekují spolu s Athařinými mnichy za její ochranu. Poklidný vánek čechrá vlasy překrásným dívkám a chladivá voda chrání užvatlané děti před horoucím sluncem. Lidé se na sebe usmívají a s písní na rtech sklízí úrodu, nebo řemeslničí. Planeta je poklidná, bez jakékoli hrozby, zelené pláně a azurová jezera, husté lesy a hory kamkoli se podíváte. Lidé jsou zdraví, milí a přívětiví. jsou také velmi dobrými hostiteli... |
| |
| Atlantis Dorazím ráno na schůzku pozdě, ale přecejen dorazím. S úsměvem odpovím na pokus o vtip Dr. Weirové. "To by bylo báječné, to byste pro mě udělala?" A posadím se mezi Teylou a Carsonem k oválnému stolu v pracovně, s podivnou zadní stěnou, která je tvořena jakoby několika dveřmi vřadě. Když už jsme všichni, zavřou se za námi a poskytnou nám tak aspon trochu soukromí před zbytkem základny. Vyslechnu si začátek řeči Elizabeth a aspon se snažím dělat, že mě to zajímá. Její návrh Athosanům je ale rozumný a i pro nás výhodný. Athosanům to zajistím nový domov a nám přísun potravin, které by nám za pár měsíců došly. Nečekám, že by byla Teyla nějak proti. Řeč Carsona je taky zajímavá, hlavně mě zaujme to o wraitech. Proč máme vždycky štěstí na tak odolné parchanty. Vzpomenu si na goauldy, replikátory a hlavou mě projede celá řada dalších co se mi vybaví z hlášení sg1. Podklady Dr. Becketta podpoří i Ronon, i když ne tak moc vědeckým způsobem. Konečně se dostanu ke slovo taky já. Ale Elizabeth se řídila asi podle přísloví, kdo dřív přijde.. "No, jestli budete souhlasit, Dr. Weirová, momentálně máme na základně celkem velké množství nevyužitého vojenského personálu. Mohli bychom ho část zatím převelet na pomoc při přesunu Athosianů na pevninu pomocí jumperů a zbytek rozdělit do více SGA týmů at můžeme rychleji prozkoumávat planty a najít nějaké ZPM. Bez ZPM a ochrany štítů nám budou vojáci stejně na základně nanic. Můžeme začít s přesunem a misemi klidně hned až skončíme.." Už se chci posadit, možná by to bylo vhonější nechat napozději ale nedá mě to.. "A napadlo mě, co do SGA týmů zařadit i Ronona, pokud bude chtít a Teylu, než dokončíme přesun jejich obyvatel. Mohli by nám ze začátku hodně pomoci, některé planty a místní obyvatele už znají.." s tím se posadím. Moc nečekám, že s tím Weirová bude souhlasit, když je skoro nezná. Asi je bude chtít mít ještě chvíli pod dozorem.. |
| |
| Atlantis Po Pplk. Sheppardovi začne Dr. Zelenka, kterého zaujala jedna, vlastně dvě věci v antické databázi. "Dr. Weirová, jestli budete soulasit s misemi Shepparda, našel jsem v antické databázi dvě zajímavé planety." Elizabeth vyzve Zelenku at pokračuje. "Jedna se jmenuje.. ´´česky - kde to zatraceně mám´´.." Listuje ve svých poznámkách. "... Erus. A je zvláštní tím, že doslova přes noc se podle antiků z této pouštní planety stala úrodná pevnina. Což značí nějaké zařízení s obrovským výdejem energie, možná se ZPM." "A další planeta je.. Proculus. Je zajímavá tím, že krom názvu to vypadá jakoby někdo o ní vymazal skoro všechny informace a nechal jen jméno. Jakoby chtěl, aby se na ní zapomělo.. ale je tu menší problém. Brána je na oběžné dráze planety, takže se tam dostanete jen jumperem." Pplk. Sheppard se jen usměje při zmínce o jumperu. Čekáte na Elibeth jak vám rozdělí nové týmy a zda bude souhlasit se dvěma novými misemi na tyto planety a koho tam pošle.. |
| |
| Atlantis Souhlasím s podplukovníkem o těch týmech i o zařazení dvou nových přátel do týmů. Řeknu abych podpořil návrh a dodám. Kdyby byl tento návrh uskutečněn chtěl bych požádat abych směl vést jeden SGA tým.Ale samozdřejmě se spokojím i s tím kdyby ne to už je na vás. Řeknu a podívám se na doktorku Weir.Pak na Ronona a Teylu a řeknu si. Jen tak teoreticky kdybych vedl tým kdo by asi byl se mnou? Zamyslím se ale pak se soustředím na diskuzi. |
| |
| Atlantis Sheppardova drzost se udržet takřka na hranici slušného chování a toho, co hodlám tolerovat. A to on moc dobře ví a dává si pozor. Když padne návrh o rozdělení týmů a planetách, potřebně si vše promyslím. Trvá to o něco déle než byste si přáli. Čekání nikdy nevěstí nic dobrého. “Jestli tomu dobře rozumím, tak vy chcete, aby se dva úplně cizí lidé přidali do týmu?“ Uznale pokynu hlavou nad odvahou a nebo hloupostí Shepparda i Harppera. U jednoho jsem si jistá tím prvním, u druhého… trochu pochybuji. “Jsou zde určité protokoly, kterých se musím držet. Teyla ani Ronon nemůžou jít s vámi, být členem týmu.“ Mohli to hrát trochu víc na city… “Ale… jsem si jistá, že by nikdo nenamítal, aby zde jmenovaní byli jako pozorovatelé. Musím však trvat na tom, aby byl zvolen vůdce Athosianů, který by dohlížel na přesídlování obyvatel na pevninu.“ Pak se na chvíli odmlčím a pozorně si prohlédnu každého z přítomných. “Doktor Zelenka nám poskytl podklady pro nové mise. Podplukovník Sheppard, doktor McKay a Teyla budou SGA 1; kapitán Harpper společně s poručíkem Fordem a Rononem budou tým SGA 2. A nemyslete si, že je to pro vaše oči, kapitáne. Jste zde druhý s nejvyšší vojenskou hodností nižších důstojníků.“ Nechám prostor, pokud se k tomu bude chtít někdo vyjádřit a posléze ještě dodám s apelem na Zelenku. “Jsem si jistá, že Antikové z databáze odstranily zmínku o Proculusu z jistého důvodu. Na tuto planetu vyšleme tým s doktorem McKayem, který se pokusí analyzovat a zjistit důvod výmazu z Antické databáze. Na Erus vyšleme SGA 2. Do hodiny a půl budete připraveni u brány. A Teylu bych poprosila, zda by mi zařídila schůzku se zástupcem svého národa, abychom se domluvili na detailech přesídlení.“ Složím si ruce do klína a mile se na všechny usměji. Příště se mi snad podaří jít jako pozorovatel s vámi, ale teď je tu ještě práce pro jednoho tak na měsíc. “Nějaké otázky?“ Položím řečnickou otázku. |
| |
| Atlantis Děkuju pane. Řeknu a sednu si zase zpět a podívám se na hodinky za jak dlouho vyrážím a řeknu si že ještě mám čas. |
| |
| Atlantis Měl jsem jistou naději, že by Dr. Weirová mohla souhlasit bud s misemi nebo s rozdělením týmů, ale ani v koutku duše s obojím. Asi s ní přecejen bude celkem rozumná řeč.. Překvapí mě rozhodnutí jak elegantně obešla nařízení a přiradila k týmům Ronona a Teylu jako "pozorovatele". "Rozhodně ne, a děkuju." Odpovím na řečnickou otázku s překvapivou dávkou slušnosti a trochu i vděčnosti za takové rozhodnutí. Zvednu se ze židle a jsem na odchodu. "Za hodinu u hangáru." Otočím se na Rodneyho a Teylu. Jdu se převléct do šatny a do skladu pro vybavení. |
| |
| Atlantis Forde, Dexi za hodinu u hangárů.A ty Dexi pojď semnou pro tvé zbraně. Řeknu a zeptám se doktorky. Doktorko kde byly uloženy zbraně Ronona Dexe?Na misi je bude potřebovat. Řeknu a čekám. |
| |
| Atlantis Všichni jsou připraveni k odchodu a jako klasicky, pár otázek na závěr. Jako bych to nečekala. "Rononovy zbraně jsou uloženy ve zbrojnici. Ale řekla, jsem, že na této misi mají pozici pozorovatele. Což vylučuje jakékoliv zbraně. Jak pro Ronona, tak i pro Teylu." Měla jsem jim to říct ihned, teď z toho budou jen zbytečné problémy, které nepotřebuji Podívám se na Ronona, zda-li bude protestovat. Můj pohled je tvrdý a neústupný, léta praxe v diplomatickém oboru. To proto jsem uzavřela nejvíce mírových smluv na Zemi. S menší nadsázkou je to i pravda. "Jak jsem řekla... žádné zbraně." |
| |
| Atlantis Jak myslíte doktorko ale jestli budou problémy budeme jen dva ozbrojeni. Řeknu a s tím se otočím a jdu do zbrojnice pro své zbraně.A řeknu si. No jestli se vyskytnou problémy na co nám Dex bude když bude bezbraný?No ale rozkaz je rozkaz. Zabručím si. |
| |
| Atlantis Jdu do skladu zbraní a tam si dám jako obvykle do boty nůž.K tomu si připnu k pasu P-90 a do pouzdra na noze pistoli.Taky si vezmu do kapes na vestě nějaký granát a C4.K tomu všemu taky nezapomenu na Zak´naktel ale ty si vezmu dva jeden k druhé noze si připnu a druhý schovám do vesty.A samozdřejmě nazapomenu taky na náboje do zbraní.Po té jsem připraven a jdu omrknout hangár.Jdu volným krokem a některým kdo mě viděl se můžu zdát až moc nazbrojený ale mě to ani tak nepříjde.Zanedlouho jsem v hangáru Jamperů a řeknu. fiha tak tohle jsou ty lodičky co nás dopraví na tu planetu hezký.Ale nad Promethea nebo Odysseu tohle nemá.To jsou fešný lodě.Párkrát jsem je viděl ale nikdy v nich neletěl jen jsem četl hlášení od SG-1 co všechno v nich prožili. Řeknu si polohlasně a dojdu k jednomu Jamperu. |
| |
| Atlantis Když Dr.Weir ukončí schuzi , jdu k Harpprovi a ten mi řekne že za hodinu vyrážíme. Pokračuju hned do zbrojnice , kde si vezmu P-90, pistol ,Zak'naktel a vysílačku. Když mam všechno sbalený , jdu směrem k bráně a vysílačkou kontaktuju Harppera "Kapitáne , jsem připravenej a jdu k bráně". Projdu dveřma k bráně a zjistim , že tu eště nikdo není. Sakra kde jsou všichni , tak hnali a teďka tady nejsou. Pak zavolám vysílačkou Harppera Kapitáne kde jste ,já už čekám u brány tak si pospěšte. Sednu si někam do kouta a vyčkávám na zbytek skupiny. |
| |
| Atlantis Jo už jdu šel jsem se jen podívat na Jampery. Řeknu a běžím k bráně.Zanedlouho jsem u ní a vidím tam sedět Forda a řeknu. Musíme počkat ještě na Dexe a pak vyrazíme. Řeknu a sednu si taky a řeknu si. Dělej Dexi musíme jít. |
| |
| Atlantis Když se lidé začnou rozcházet, počkám s Harpperem, aby jsme se domluvili s Dr. Weir. Velice mě zarazí informace, že budu neozbrojen. No, tak alespoň ukaž dobrou vůli. Když je to tak doktorko, tak bych vám měl odevzdat toto. a přitom vytáhnu jeden nůž a podávám jí ho. Chtěl bych Vás o něco poprosit. Jsem rád a vážím si, že jste mi pomohli, ať jsem se předtím choval jakoliv špatně, ale velice by mi pomohlo, kdyby se vytvořila ještě jedna skupina, která by šla na Sadetu, odkud pocházím. Rád bych se dozvěděl, jak to tam teď vypadá. a čekám, co mi na to odpoví, pak poděkuji a odejdu do svého pokoje. Tak chlape, pober tolik nozů, kolik to půjde! a začnu je schovávat. Po chvíli se dostavím k bráně. Tak mě tu máte, můžeme jít? |
| |
| Atlantis Ahoj je mi líto že jsi neozbrojen ale jít nemůžeme musíme mít povolení od velitele základny. Řeknu a znuděně sedím. |
| |
| V noci spím klidně, jen k ránu mě probudí menší noční můra s pár Wraithy. Po probuzení se osprchuji a v Sheppardově doprovodu se vydám na snídani. Nakonec se na ní trochu zapomeneme, takže skoro nestihneme schůzy. Poté co na ní dorazíme se usměji na Carsona. "Děkuji." Posadím a podívám se na dr. Weirovou. "Těší mě. Jmenuji se Teyla Emmagan." představím se jí také. Pozorně ji poslouchám a když skončí, tak kývnu hlavou. "Souhlasím. Za ostatní Athosiany vám děkuji za vaše vstřícné jednání." usměji se a se zájmem poslouchám, co budou říkat dál. S překvapením zjistím, že mě zařadila do jednoho z jejich týmů. Páni, něco takového jsem nečekala. Mohlo by to být zajímavé... pomyslím si. Hmm... bez zbraní. Co se dá dělat, umím bojovat i bez nich. Ale jsem ráda, že jdu se Sheppardem. honí se mi hlavou mezitím, co vstávám. "Určím některého z Athosianů a hned ho za vámi pošlu." otočím se na doktorku Weirovou. Poté se vydám do obytných prostor, kde jsou ubytováni Athosiané a hledala jsem tam Hallinga. Vše jsem mu vysvětlila a svěřila jsem mu kontrolu. Poté jsem ho poslala, aby dojednal přemístění s dr. Weirovou. Potom jsem se pomalu vydala do hangáru. |
| |
| Atlantis pracovna Dr. Weir/Hangár - Carson Beckett Schůzka skočila. Všichni jste se rozešli po svých povinnostech nebo se připravit na mise. Carson opět zamířil do ordinace, kdyby se objevil zase někdo nemocný. Než jsi se tam ale dostal, ozvava se ti znovu do vysílačky Dr. Weirová. "Carsone, omlouvám se, že jste tu byl ani ne před 5ti minutami, ale mohl byste zase přijít?" Jako jeden z mála lidí na Atlantis máš zvláštní povahu, že tě takové malicherné věci nerozhází a tak vklidu dojdeš za Weirovou do pracovny. Vejdeš dál a vyslechneš si, co má vaše velitelka na srdci.. Elizabeth tě požádala, jestli by jsi nedohlédl na 3. "misi" a to jako velitel přesunu obyvatel Athosu na pevninu blízko Atlantis. Bohužel se jeden vyšší důstojník zdržel na průzkumné misi po prostorách Atlantis a nestihne dorazit včas. Vůbec neprostestuješ nebo ti Athosané přijdou jako příjemní lidé a také se rád podíváš konečně ven. Celá přepravní mise je tedy na tobě. Vezmeš si pár věcí ze své pracovny a už pospícháš k hangáru velet celé misi. |
| |
| Atlantis prostor brány/planeta Erus - SGA2, Harpper, Ford, Dex Všichni tři jste se velice rychle připravili a stojíte před branou dokonce o půl hodiny dříve. Kapitán Harpper se těší na svoji první misi jako velitel. Je to pro něj velká zodpovědnost, ale zároven i výzva. Pro Ronona je to sice trošku zvláštní, jít někam neozbrojen, ale respektuje rozhodnutí Elizabeth. "SGA2, máte zelenou. Hodně štěstí." Oznámí vám Dr. Weirová z můstku a adresa planety Erus je vytočena. Skoro současně vejdete všichni tři do brány.. Na druhé straně vás přivítá vskutku pouštní planeta. Kde jsou ty časy, kdy to podle antické databáze byla úrodná země mlékem a strdím oplývající:-) Do očí vám vpadne nepříjemná záře slunce i odrazy jeho paprsků z krystalů písku a na chvíli vás oslepý. Kůži vám bombarduje úděsné horko. Když se podíváte na oblohu, uvidíte obrovskou žhavou kouli a je vám jasné , že je na této planetě slunce velice blízko planety. Na kochání se krajinou nemáte ale čas a tak přes duny písku, který se vám téměř okamžitě dostane do bot vyrazíte dopředu. |
| |
| Atlantis hangár, prostor brány/orbit planety Proculus - SGA1 Teyla, Rodney a John Asi půlhodinu po odchodu SGA2 jste všichni připraveni v hangáru a jeden jumper pro vás také. Mohlo by se to zdá jako překvapení, ale Sheppard je tu vyjímečně první a čeká na zbytek. Teyla měla ještě pár starostí s přesunem obyvatel a Rodney vysvětloval personálu několik věcí okolo Atlantis když tu chvíli nebude, kdyby náhodou.. Sheppard se usadil na místo pilota. K nelibosti Rodneyho se rozhodl začít pilotovat jumper "pomocí" genu a ne přes manuální řízení. Teyla sedí v druhém křesle pilota. Máte sebou obvyklé vybavení a dokonce i Rodney si vzal pistoli po minulém překvapení na Athosu. Když to Sheppard vidí, rýpne do něho. Umíš s tím vůbec zacházet? Rodney něco znechuceně zabrblá. Startujete. Jumper hladce proletěl střechou hangáru až k prostoru brány. Vznášíte se jen pár centimetrů nad zemí před branou. "Můžete vyrazit. A ať jste do večera doma." Dá vám Elizabeth pokyn ať vyrazíte. Sheppard na nic nečeká a pořádně "šlápne na plyn". Najedou se vznášíte ve volném prostoru a před vámi se objeví nádherný výhled do černé tmy vesmíru, proděravěného zábleskem vzdálených hvězd a galaxií. Planeta zdálky vypadá obyvatelně. Střídá se na ní modrá barva moří a jezer se zelenou lesů a různého porostu. Hledáte vhodné místo na přistání. Najednou se přímo za vámi objeví dvě wraitské stíhačky! Než stačíte nějak zareagovat, vypálí po vás pár střel a některé vás zasáhnout. Otřesy vás i přes interstacionární tlumiče vyhodí skoro ze sedadel. I když není integrita trupu lodi porušena, vyřadilo vám to maskování a zdá se že i zbraňové systémy. Pohon se zdá být vpořádku. K bráně se vrátit nemůžete nebo u ní hlídkují oba darty a sestoupit nepřipraveni do atmosféry planety také ne. Nekontrolovaný sestup by vás nejspíš usmažil zaživa. Darty se rozhody vydat se od brány přímo na vás.. jestli se rychle něco nestane, budete pro ně docela snadný cíl. |
| |
| Mise Když máme konečně povoleno jít počkám až projdou mí společníci a pak jdu i já.Na druhé straně vidím opravdu pouštní planetu a řeknu. Dexi,Fodre jdeme přímo od brány. Řeknu a vyrazím a nasadím si při tom sluneční brýle které jsem měl v jedné z kapes. |
| |
| Atlantis/Erus Když nám Dr. Weir povolí vstup na planetu , jdu jako první a v ruce mam odjištěnou P-90. Eště přes vstupem do brány si v duchu řeknu konečně další mise , doufám že bude aspoň trochu uspěšná. Potřebovali bychom nějakej generátor nebo nějaký nový zbraně. Projdu bránou a hned mě oslepí sluneční záře . Zakryju si obličej a vytáhnu si z kapsy sluneční brýle. Nasadím si je a rozhlídnu se po okolí. Vidim všude jenom písek a na obloze velikou žhavou kouli. páni tady je vedro jak v sauně a otřu si pot z čela. Poslechnu Harppera a jdu s týmem rovně od brány. |
| |
| Erus Po příchodu na planetu se pousměji. Copak, chlapci, snad vám není horko. Tady toho moc žít nebude! Sundám si horní část obleční, Dejte mi sem zbraně, ať se zbytečně nepožkozují. a přitom nastavuji triko , aby je tam dali. Tady toho moc žít stejně nebude, tak co? |
| |
| Erus Na ale Zak´naktel si každý necháme jen pro jistotu ty se nezkazí. Řeknu a dám mu tam věci až na Zak´naktely co jsem si vzal a řeknu. Jak tady máme najít ZPM v takové pustině? Zeptám se skoro sám sebe.A pak řeknu. Půjdeme nejprve tudy rovně na sever. Řeknu a dám se zase na cestu. |
| |
| Doktorko děkuji vám za důvěru ael bojím se toho let, a návíc Athosiané nemají jak si vybudovat vesnici , jedna z bližších misí by měla směřovat na Athos aby sme posbírali co se dá stejně nikdo jiný není tak využiju gen protože letec nejsem domluvím se s Athosiany aby přišli do proostoru brány i s potřebnými věcmi které mají zatím si nechám ze skladu přinést pár vojenských stanů, přikrývek a podobně když je vše nachystáno co nejvíce toho nacpu do prvního jumperu aby se tam vlezlo ještě pár mužů, Hallingu, mohl byste prosím zozdělit váš lid na skupinky tak po deseti abycho to mohli se s tím pak zbytečně nezdržovali, děkuji už letím první s prví várkou, je krásné počesí ani si neuvědomuju že mi antická zařízení někdy nahání hrůzu, cestou zpet už se cítím v pozici pilota lépe tak slétnu těsně nad hladinu, vidím jak vzduch který jumper zorzáčí čeří hladinu, jako loď, ve druhé várce je již nachystaná ta stará dáma, Teylina přítelkyně, dovedu ji do kokpitu aby si užila cestu prosím paní usaďte se naše cesta právě začíná řeknu jí s ůsměvema už zase startujeme, cesta je ještě příjemnější protože ji prožijeme v čilém hovoru ta dáma je velmi sympatická ta kpostupně odvozím všechny a naplňuje mne pocit štěstí že pomáhám lidem |
| |
| Orbit planety Proculus Naše klidná plavba vesmírem se záhy změnila na divokou jízdu. Sakra, kde se naráz vzali! *náraz dalších střel do truhu lodi* "Napočítal jsem jich dva, vidíte ještě nějaké?" Zeptám se Rodneyho a Teyly. "Zkouším opětovat palbu.. zbraně nefungují. Rodney, běžte se na to podívat!" Rozeběhne se ihned do zadní části lodi a pracuje na krystalech odklopeného krytu. Teyla se zatím snaží pomáhat se zjištováním pozice útočníků. "Rodney, rychle!" Odpoví, že dělá co může. Po pár sekundách kývne, že by mělo být vše opraveno. "Zkouším vystřelit, nic! Říkal jsi žes to opravil.." Rodney oponuje že ano... "Očividně ne!" Teyla navrhne at se zkusíme schovat do atmosféry planety.. "Ok, držte se." Míříme přímo do atmosféry, ale oba darty jsou těsně za námi a chystají se vystřelit po svém cíly, možná naposledy.. |
| |
| Planeta Erus - SGA2 Po půlhodinové cesty na sever od brány vám pořádně vyschlo v ústech. Před vámi se tyčí obrovská duna písku! Všichni si vduchu říkáte, že vylezete ještě na tuto poslední a otočíte to zpátky.. K prohledávání takové planety by se hodil spíš jumper než vojenské boty. Vyškrábali jste se konečně nahor. Ale co to před vámi v dálce je! Obrovský černý flek. Kpt. Harpper se podívá dalekohledem na vzdálený objekt. Podobá se to obří vesmírné lodi, kulovytého tvaru. Určitě nevypadá jako nic pozemského nebo z dílny asgardů či replikátorů. Nejste si jistí, co to je, ale mohl by to být ten potencionální zdroj energie o kterém se mluvilo v databázi. Rozhodnete se lod prozkoumat? |
| |
| Erus Tak jo hoši dem se tam podívat.Nyní se každý veme své zbraně a dem. Řeknu a vezmu si zpět od Dexe své zbraně a vyrazím jakmile budou i ostatní hotovi.Ale pak se zastavím a řeknu. Dexi věřím ti že nás nezradíš a tak tě nechce pustit k té lodi neozbrojeného a proto jsem vzal Zak´naktel navíc. Řeknu a vytáhnu Zak´naktel co jsem si schoval do vesty a dám jej Dexovi ale pak vyraím k té lodi. |
| |
| Pevnina nedaleko Atlantis Už jste přepravili skoro polovinu lidí a chystáte se začít stavět vojenské tábory, než si lidé postaví svá stará obydlí. Krajina zde vypadá drsně, ale přesto obyvatelně a podle názoru Athosanů už viděli horší planety, kde se také dalo žít. Vojáci a zbytek týmu se starají o chod nového tábora. Carson ochotně pomáhá, ale za chvíli ho tu nebude třeba. Před jeho návratem se Dr. Weirová rozhodla, že má zčásti pravdu a pokud bude souhlasit, může se vydat na Athos s jedním týmem vojáků pro věci Athosanů. Hlavně pro zbylé zásoby potravin, nástrojů a různých sazenic a semen, co jim pomůže do začátku. Jen doufejte, že je jejich stará planeta už bezpečná.. |
| |
| Erus Jo, tady. řeknu a podám jim zpátky zbraně, pak si vezmu Zak´naktel. Co to je za krám? Tímhle jsi mě omráčil, že? Jak se to přepíná na zabít? když dostanu odpověd, že je to pouze na omračování, vyděšeně na to pohlédnu. To mám ty wraithy uspávat?! pak ale pokrčím rameny, Vem to čert! a zahodím Zak´naktel za sebe, Tohle je na ně učinnější. a vyndám dva nože. Když uvidím reakci Forda a Harppra, pronesu. No co? Snad jsi si nemyslel, že s sebou nic nemám! |
| |
| Proculus - orbita Zatím co se Rodney snaží obnovit zbraňové systémy, wrightové nemeškají a střílejí. Sheppard se stále bravurně snaží vyhýbat všem střelám, ale přeci jen sem tam nějaká jumper nemine...Po chvíli vašeho unikání se však z planety nepochopitelným způsobem jakoby vyrojí masivní proud energie, který obě wrightské stíhažky pohltí a naprotsto zničí snad nepochopitelným způsobem. Ptáte se co to bylo? Proč to nevzalo vás? A jestli vás to náhodou také ještě nechce smést...ale nic se neděje...Po chvíli vám dojde, že to mohla být antická technologie...codela by jí to odpovídalo...co když se na planetě skrývá i ZPM? |
| |
| Erus Zvednu Zak´naktel a řeknu. Jo sice jsem tě tím omráčil ale po druhé ráně zasebou by tě to zabilo a po třetí by ses rozložil takže bych ti radil si ho vzít může se ti hodit. Řeknu a nabídnu Dexovi za chůe znovu Zak ´naktel. |
| |
| Proculus Naše situace vypadá už skoro beznadějně.. Najedou se k našemu překvapení přímo za námi a wraithskými darty objeví podivně vypadající, jakoby elektrický výboj, co vychází odněkud z planety. Páni.. Bylo to něco obrovského, ještě jsem nic takového neviděl. Ale jakto že to nezničilo i nás, ale jen darty?? Stejnou otázku si kladou i moji dva společníci a ani Rodney nedokáže najít uspokojivé vysvětlení a to už je co říct.. "Co takhle zjistit co to bylo a trochu se na té planetě porozhlédnout?" Navrhnu, ale nikdo nemá nic proti. Najdeme vhodné místo a přistaneme nedaleko vesnice. |
| |
| Erus Nevim, radši si nechám své dýky. To jsi s sebou nevzal nic, než ten krám? a ukážu na Zak´naktel. S tím mi jdi z dílny! Proč jsi mi nezbalil moji zbraň?! a trochu naštvaně pokračuji k lodi. |
| |
| Erus Sorry ale ty by se mi pod kabát nevešly snad přiště. Řeknu a zasměju se a pak řknu když schovám odmítnutou zbran. Jdeme. Pak rychlým krokem jdu k lodi. |
| |
| Vcházím do hangáru a v mysli jsem u přesunu Athosianů. Když uvidím Shepparda, tak se usměji a sednu si v jumperu vedle něj, také na sedadlo pilota. To je nádhera... pomyslím si při pohledu do hlubin vesmíru, ve kterých se občas zableskne nějaká hvězda. Poté se zaměřím na planetu. "Vypadá hezky." poznamenám a pousměji se. Najednou se přímo za naší lodí objeví dvě darty. Co tady dělají? napadne mě, když v tom nás zasáhne několik jejich střel. Jumper se zatřese. "Myslím, že tu už žádné jiné nejsou. Ale tyhle dvě docela stačí." odpovím na Sheppardovu otázku. Poté začnu pozorně sledovat pozici útočníků. To je zlý... honí se mi hlavou. "Měli bychom se zkusit schovat do atmosféry té planety." navrhnu rychle. Po Sheppardově "držte se" se rychle chytím nejbližší pevné věci. Najednou se z planety vyřine obrovský proud energie a obě stíhačky naprosto zničí. Co to bylo? No, to je jedno, ale doufám, že to teď nepohltí i nás. pomyslím si, ale když se nic neděje, tak se zamyšleně podívám na tu planetu. "To je dobrý nápad." kývnu hlavou. "Ale hodně opatrně." dodám po chvíli. Když přistaneme, tak si rozepnu pás a vyskočím z jumperu. Rozhlédnu se kolem sebe. "Tamhle je nějaká vesnice." kývnu hlavou směrem k místu, kde uvidím stát pár domů. |
| |
| Planeta Erus - mimozemská loď Dorazíte všichni k lodi. Z blízka se zdá větší než původně. Chvíli obcházíte okolo, až vás udiví, že najdete něco jako vchod. Otevřený a nehlídaný přímo pro vás. Budto v lodi není nic ceného anebo není nikdo tak blbý, aby tam lezl:-) Překvapí vás, jak zevnitř vane celkem studený závan, když je celé okolí rozpálene do běla. Rozhodnete se vydat dovnitř. Všude je mírné přítmý a krom tmavých chodeb zatím nic nevidíte. Akorát se vám něco nezdá na místních stěnách, které jsou semtam jakoby z organického materiálu.. Najdnou se chodba dělí na dvě části. |
| |
| Erus Když uvidíme v dali nějakou loď řeknu "Třeba si i za lítáme.a s usměvem si vezmu od Dexe zbraň. Po menší scéně , kterou nám Dex předvedl ,si připravim do ruky zbraň a jdu spolu s Dexem a Harpperem k neznámé lodi. Dorazíme k lodi a najdeme otevřený vchod. Vejdeme dovnitř a zjistíme , že .je loď z nějakého organického materialu. Když projdeme trochu dál , chodba se rozděluje a já řeknu "kapitáne budem se muset rozdělit". a čekám jak se Harpper rozhodne. |
| |
| Erus Když jsem v lodi napřímím zbran a zapnu na ní světlo a řeknu. Dexi tahle loď nevypadá na to že je z kovu ale z něčeho jinýho.Jen doufám že né z toho co mě napadá. Řeknu a dodám. Myslím tím že je to wraithská loď. Řeknu. |
| |
| Erus Když se mě Ford ptá řeknu. Ne jdeme spolu. Řeknu. |
| |
| Po odpovědi Harppera se zamračim a řeknu "Pane ale takhle stihnem víc prozkoumat a v lodi se nikdo neztratí . Rozhlížím se po chodbách a přitom čekám na odpověď. |
| |
| Planeta Erus - mimozemská loď Nesouhlasím, rozdělovat se by byla pitomost. Tahle loď byla kdysi plná wraithů. Nejsem si zrovna jistý, zda by ji tu wraithové nechali, kdyby odešli, spíš tu zůstali. a prohlídnu si reakci Forda a Harppera. |
| |
| Erus Ne jdem spolu jít každý zvlášt je jak řekl Ronon pitomost.Takže jdem a mějte se na pozoru. Řeknu a vyrazím kupředu a pohlednu na Dexe a řeknu. Ale nemyslíš si, že by tu byli s otevřenými dveřmi a navíc žili na takoví hnusné planetě že? V mém hlase se objeví náznak obav. |
| |
| Proculus Opravdu, kousek od vás je vesnice. Nevypadá příliš vyspěle...kultura lidí se místy podobá maljské kultuře na Zemi. Rodney namítá něco v tom smyslu, že tihle lidé určitě nic neví a že byste měli hledat nějaké zdroj energie, ale to už vás prostí lidé obklopují a kdosi někam běžel...po chvíli přiběhne jakýsi mnich v červené kutně...spolus dalšími dvěma... DObrý den...Zdravíme vás...kdo jste? |
| |
| Planeta Erus - mimozemská loď Nevím, vypadá, že je tu dlouho. Kdyby tu havarovali a někdo přežil, tak by vyrazil hledat bránu, loď by ale nezůstala dlouho, vrátili by se pro ní. Každopádně je tu možnost, že tu někdo bude, ale většina z přeživších bude spát. A teď vy, opravdu nemáte nic silnějšího než ten váš krám na omráčení? a čekám na jejich odpověd. |
| |
| Erus trochu zklamaně promluvím "No dobře tedy pujdem spolu ". pokračujem v prohlídce a sem připravenej kdykoli spustit palbu nebo se bránit před utokem. škoda mohli sme toho stihout víc . Promluvím na Dexe "No já bych ti nějakou dal ale nemam , jedině pistol nebo ten Zak'naktel ?". A čekám na odpověd od Dexe. |
| |
| Erus Jo já mám taky leda ještě tu pistoli. Řeknu k Dexovi a dodám. Kdyby jsme našli nějaké spící potvory tak navrhuju dát tam všechnu C4 vypadnout odsud a odpílit je.Jen nevím jestli tu najdeme nějaký zdroj energie. Řeknu a jdu dál. |
| |
| Proculus Skutečně je před námi vesnice. Dalekohledem ji zdálky zkontroluji, ale nevypadá na nic vyspělého. Ale třeba ti lidé ani nevědí, že na planetě mají nějaký obranný systém.. "Zdravím.." překvapí mě, kde se ti dva mniši tak rychle vzali.. "My jsme..." čekám jestli mi někdo trochu pomůže. ".. průzkumníci. Vlastně z jiné planety." Po té odpovědi vypadají oba velice překvapeně, jako že tu takových návštěv moc nemají. "A kdo jste vy nebo kde jsme s to vůbec ocitli?" Také se zeptám. |
| |
| Erus Rozhodli jste se pokračovat pohrmadě. Což byla asi v dané chvíli správná volba. Snažíte se pohybovat velice potichu a zbraněmi míříte do všech temných rohů. Občas se odněkud ozve podivný zvuk, ale jinak je na celé lodi klid. Chodna najedou končí a ocitáte se ve větší místnosti.. Strop je členěn na podivné bílošedé buňky a v nich se jak se zdá něco pohybuje! Něco co připomíná postavy.. |
| |
| Erus Dexi viš co to je? Zeptám se naklidně s připavenou zbraní. |
| |
| Erus JO! Vyndavej C4! zařvu a popadnu jeho P-90ku a jsem připraven střílet. Toho jsem se bál! |
| |
| Erus Dojde mi co to je vytáhnu svou C4 a vezmu i Fordovu a připravím je k odpalu a pak řeknu. Tak jo hoši a teď pryč z lodi ať to můžu odpálit. Řeknu a vezmu se zpět P-90 a čekám až se ti dva pohnou. |
| |
| Erus Když si odemě bere Harpper zpátky P-90, Chlapci, dejte mi ty pistole! když dostanu dvě pistole rozeběhnu se co nejrychleji k východu. Tak ukažte, jak jste rychlí! jestli se předemnou něco objeví střílím, hlava nehlava. |
| |
| Když Dex vyjekne , aby sem mu dali C4 , připravim si zbraň. Pak začnu hledat C4 . Konečně jí najdu a hodim jí Dexovi. Pak se rozhlížím po místnosti a zaptám se Dexe "Dexi co to ksakru je ? Koukám jak si Harpper vzal zbraň zpátky a Dex začne od každýho vybýrat C4. Pak mu hodim i pistol a běžim rychle k východu. |
| |
| Erus Když dostane Dex pistole a utíká pobídnu Forda a běžím za ním kdyby něco taky střílím a běžím až k východu. |
| |
| Se zájmem se rozhlížím po vesnici, ale nic zajímavého na ní nevidím. Zajímalo by mě odkuď vyšel ten paprskek. pomyslím si, když přejedu pohledem obyvatele vesnice. "Zdravím." pozdravím mnichy a přátelsky se na ně usměji. Nechávám mluvit Shepparda a když skončí, tak ho ještě doplním. "Občas také obchodujeme a zrovna hledáme nové obchodní příležitosti." řeknu milým tóbem. |
| |
| vesnice na Proculu Mnich vás uvede do jakéhosi altánu, kde se můžete posadit a je vám nabídnut čaj... Průzkumnící? Obchodníci?..Nemáme toho moc s čím bychom mohli obchodovat...pěstujeme jen tolik, kolik potřebujeme a vyrábíme co potřebujeme...nikdY jsme nepotřebovali nic navíc a to díky blahoslavené Athaře...Ale říkáte, ýže jste z jiné= planety? Jak je to možné? Nikdy k nám nepřišel ani nikdo z této planety...natož z jiné... mluví vzrušeně a stále neklidně poposedává...kolem vás se združilo mnoho dalších lidí a bedlivěě poslouchají... |
| |
| Vesnice Bez námitek pokračujeme do vesnice s oběma mnichy. Vesnice vypadá opravdu obyčejně, ale místní obyvatelé jsou opravdu spokojení, jako by jim nic nechybělo. Dovedou nás až do dřevěného altánku umístěného trochu nad vodou. "Děkuju." Slušně přijmu nabídnutý čaj. "Ano.. jsme z jiné planety. Dostali jsme s tu takovým kruhem, co obíhá kolem vaší planety." Usměju se. Rodney by to asi vysvětlil lépe. "A popravdě jsme tu museli přistát i po útoku wraithů.." Atara? O kom to asi mluví.. no hodně národů má své různé bohy.. Upiju trochu čaje. |
| |
| Hive ship Ano, dostali jste se skutečně na wraithskou lod. Dorazili jste až do místnosti, kde většina wraithů hybernuje a "čeká na svoji příležitost". Nápad s C4 není vůbec od věci, proč se nezbavit jednoho problému? Ale možná byste první mohli prozoumat lod lépe, zda tu nejsou i nějaké živé oběti wraithů jako potrava do zásoby. Navíc vaše C4 stejně celou lod nezničí, pokud je neumístíte blízko nějakého energetického zdroje nebo pohonů. |
| |
| Erus Při běhu k východu řeknu. Co myslíte půjdem se podívat ještě tou druhou stranou a nebo vypadnem? Zeptám se. |
| |
| Běžím chodbou k východu a pak mě zastaví Harpperova řeč. Otočim se a řeknu To není špatnej nápad , třeba najdem něco užitečnýho a eště my zbyla C4, tak jí mužem využít a pak to odpalit na dálku. A pořád se otačím zpátky a hlídám obě dvě chodby. |
| |
| Vesnice na Proculu Mnich se na tebe dívá, jako bys spadl z měsíce a pravděpodobně není daleko od pravdy. Omlouvám se, ale o ničem takovém, jako je kruh obíhající okolo planety...nevíme o ničem takovém...ale budeme děkovat, že vás Athara přivedla v bezpečí...a smím-li se zeptat...kdo jsou to ti Wrightové? Hledí na tebe vcelku nechápavě a jevám jasné, že lhát nebude... |
| |
| Erus Nevím, nepřijde mi to jako dobrý nápad! Na druhou stranu, dost wraithů to přežije, pokud nenajdeme zdroj energie. odmlčím se. Musíme to tady prohledat, s tím co máme je všechny nepostřílíme. Tak pohyb, pánové! a rozeběhnu se druhou odbočkou zpátky do lodi. Zatím odpatle 1. nálož, ať zmenšíme jejich počet, loď to vydrží. Bohužel. |
| |
| Erus Tak jdem ale odpálíme to až najednou bojm se že by se ti co přežijou probudili a tak to odpálím najednou až budem zdrhat. Vysvětlím a poklusem se vydám druhou chodbou. |
| |
| Vesnice Cože?! Odpověd mnicha, co nás pozval ke stolu, mě zarazí ještě více než jeho, když se dozvěděl, odkud jsme. Ne odpověd na bránu, ale odpověd, že vůbec neznají wraithy! Dochází mi, že s toutu planetou je něco v (ne)pořádku a začne mě čím dál více zajímat, o jaké Athaře je pořád řeč. Vypadá to, že s tím má něco společného.. Ne že bych věřil v nějaké bohy, ale přece.. "No, wraithové jsou vlastně náš nepřítel, a i důvod, proč jsme tady.." Nemyslím si, že by byl nějaký důvod něco jim zatajovat. "Asi to bude znít podivně, ale zachránila nás nějaká věc z vaší planety.. možná nějaká ehm zbraň." Nečekám od mnicha nic jiného než další udivený pohled. "Nebo je za to zodpovědná vaše Athara, kdo to vůbec je?" usměju se a skoro si odpovím sám okolo té věci se zbraní. |
| |
| Vesnice na Proculu Zbraň? vydechne mnich udiveně... O žádné zbrani nevím...ale zajisté to musela být právě thara, která vam pomohla v nouzi...Athara...je naše strážkyně...budiž blahoslavena....my jsme její ovečky a ona nás provází na naší překrásn= a dlouhé cestě životem...pomáhá nám překonat strasti, které díky ní jsou jednodušší...Athara je naší bohyní...můžete jít...a poklonit se jí...zavedeme vás za její klněžkou ...jmenuje se Chaya Lacrima Sar usměje se mnich...povětšinou velmi rozšafně gestikuluje a obrací se k nebesům...předpokládá váš souhlas a proto se zvedá...zajísté všichni ho následujete...procházíte dlouhou cestou...je to pár mil, než dorazíte ke svému cíli...je to jako nějaké větší dům zároveň s chrámem...vcházíte dovnitř, ale nikde nikoho nevidíte...Mniši odběhnou a přivedou tuto drobnou dívku...
Dobrý den...vítám vás...Mé jméno je Chaya Sar...vítám vás na planetě PRoculus...co vás k nám přivádí...a odkud jste...něco mii napovídá, že zajisté nebudete dotud... Promluví příjemným melodickým hlasem... |
| |
| U Chrámu Ani jsem nečekal nic jiného.. jak by mohli vědět o nějaké zbrani. "Rádi vaši kněžku poznáme." Tady toho stejně už moc nezjistíme.. Znovu poděkujeme za čaj, zvedneme se a všichni 3 vyrazíme na cestu i s pěkným davem mnichů v zádech. Netuším proč, ale vše na této planetě mi připadá až moc idlické a neobvykle normální. Po pár mílích chůze dorazíme k větší budově - něco mezi domkem a chrámem. Mnich nás zavede dovnitř na menší nádvoří. Po chvíli k nám příchází mladá dívka v bílomodrých šatech. Hm to bude asi ta kněžka.. Nemůžu říci, že by mi už od pohledu nepřipadala sympatická, ale také z ní vyzařuje něco podivného, ale vůbec ne nepříjemného. "Těší nás." Řeknu a podám dívce ruku na pozdrav. "Já jsem.." Nestačím ale odpovědět a dívka řekne sama postupně všechy naše jména.. Jak to. ví... Rodney něco cynicky poznanemá, že jeden mncih běžel asi napřed.. Zajímalo by mě, jestli ví, proč jsme tady.. "Přišli jsme tu na pozvání mnichů promluvit si.. ehm o Athaře, co vás chrání. Rádi bychom se o ní dozvěděli něco víc.." Asi to nezní docela upřímě, ale nepřípadá mi říct hned vhodné, jestli neví něco o nějaké obranné zbrani na její planetě.. |
| |
| Chrám na Proculu Chaya se pouze pousměje...opravdu věděla jména díky rychlejšímu mnichovi... Zajisté....co si přejete vědět o naší bohyni? mohu vám říci pouze to, že je laskavá a štědrá...nikdy nám nedala poznat přítomnost jakýchsi wrightů, o kterých jste ve vsi mluvili, ale věřím, že jste nepřišli jen an pozvání mnichů...mluvili jste o zbrani, která vás před těmi bytostmi zachránila...ale žádná zbraň zde není...pouze štědrá Athar vás ochránila na vašich cestách... Chaya mluví klidně...vznešeně...mile, ale stále vám na ní připadá něco zvláštního...jako by něco skrývala, či zamlčovala...uvede vás a posadíte se...dostanete další čaj...ovoce...něco málo k jídlu... |
| |
| Hive ship Odpálit si jen tak jednu nálož uprostřed hive ship určitě není nejlepší nápad. Kpt. Harpper ukazuje, že je jako velitel na svém místě a přecejen trochu rozumu pobral. Rozmístili jste nálože v hybernační místnosti a pokračujete dál do středu lodi. Máte štěstí! Místo toho, abyste se v tomto bludišti chodeb ztratili, našli jste wraitský hangár s pár darty. To by mohlo jako katalizér na výbuch celé lodi stačit. Ford se už připravuje položit C4 i tady, když uslyšíte z blízké chodby hlas, určitě lidský hlas. Žeby tu někdo přecejen přežil? |
| |
| Chrám Překvapí mě, jak může Chaya dopísmene vědět o čem jsme se bavili s mnichy, jako by tam byla s námi. A jak nám jakoby dokáže skoro až číst myšlenky. Skoro pomalu začínám věřit, že je to s tou Atharou snad i pravda.. Ale notak Johne, přece pro to musí být nějaké vysvětlení. Sedneme si před chrám ke kamenému stolku a při čaji a jídlu ještě chvíli posloucháme různá vyprávění o Athaře. Rodney tomu samozřejmě nevěří ani slovo. Napadne mě naprosto absurdní věc. "A Athara chrání jen vaše lidi.. nebo i jiné na jiných planetách? Tedka jsme semtam docela dost v problémech a malá pomoc by se hodila.." To už McKay nevydrží a ozve se. "Stačí! Tenhle rozhovor je naprosto absurdní, copak nevidíš, že nám tu celou dobu něco tají? Určitě to tu někde mají schované!" Vztekle vstane od stolu. "Dost Rodney! Moc nám teda nepomáháš. At je tu zatím cokoliv, pořád nemáme na Atlantis ZPM a wraithové se můžou objevit kdykoliv." Chaya není moc nadšená z naší hádky, možná bychom měli už jít. Ale všimnu si její reakce při zmínce o Atlantis. Rodney zatím odkráčí pryč asi zpátky k jumperu. Když je tu trochu víc klidu pokračuji. "Co se alespon Athary zepat jesli by nám nebyla ochotná pomoc, nechceme to je pro sebe, ale i lidé Teyly z Athosu žijí ve strachu před wraithy už dlouho.." Otočím se na Teylu a ta souhlasně přikývne a taky dodá pár vět. "Možná, kdyby jsi ty lidi sama poznala..." |
| |
| Erus Když uslyším hlas řeknu. Pšt co to?Dexi kryj nás já a Ford to omrknem. Řeknu a s namířenou zbraní potichu postupuju blíže. |
| |
| Erus Podal jsem Harpperovi C4 a už jí chtěl připevnit , když uslyšíme nějakej lidskej hlas. Otočím se a chvilku poslouchám . Zvuky vychazej z chodby a blížej se k nám. Zandam si P-90 a vitáhnu Zak'naktel abych ho jenom omračil . "Dobře ale radši si vyndám Zak'naktel , kdyby to byl nějakej člověk ,tak abych mu neublížil". A pomalu se z Harpperem blížíme k místu , odkud slyšíme lidskej hlas. |
| |
| Erus Jo jasně Řeknu a jdu napřed. |
| |
| Chrám Chaya spíše nereaguje na Rodneyho výlevy... Opravdu, žádná zbraň se zde, na naší planetě nenachází...máte mé svolerní k jejímu porzkoumání...ale jsem si jista, že nic nenajdete...BOhužel...Athar chrání pouze náš lid, ale mohu se jí zeptat. Chaya odchází a vrací se po několika hodinách... Bohužel...mýám opro vás špatnou zprávu...ale Athara nemůže vašimu lidu poskytnout ochranu |
| |
| Hive ship Ronon čeká v hangáru dartů. Vy dva se vydáte do chodby za hlasem. Dorazíte do menší místnosti. Když,ale posvítíte na jejich zdi, přepadne vás na začátku šok! Ze zdí koukají jen hlavy a zbytek těl je jako by nějak zapletený do stěny. Napočítáte letmo okolo 40ti lidí. Většina vypadá, že je tu už nějakou dobu. I při nejlepší vůli je ve třech nemůžete dostat všechny v rozumné době ven a ani nevíte, jestli by to přežili. Nemusíte dvakrát hádat, na co tu jsou.. jako zásobárna pro wraithy. Ale ti jso přece v hybernaci, naco by si tu schovávali nějaké zásoby, které by jim stejně nevyržely do doby než se probudí. Leda žeby tu někteří byli stále vzhůru a hlídali ten spící zbytek! Jedna část stěny vypadá poněkud... nově. Když posvítíte na číhající hlavu, otevře oči a pohne se! Ten člověk asi pořád žije, dostanete ven aspon toho jednoho? Když už se ho chystáte vytáhnout, ozve se z hangáru vástřel! Oba tam rychle běžíte, ale Ronon nikde. |
| |
| Erus Zahromuju když je Ronon přyč. Sakra já věděl že máme zmize mělo mi to dojít hne! Řeknu a řeknu k Fordovi. Forde nemáme čas zachránit ty lidi bohužel.Stejně by většina nepřežila.Vesmem Dexe a padáme.Ve dvou můžem vzít jen jeho. Řeknu a odjistím si zbraň běžím na zpět.Jdu první a zapnu si na ruce antický štít abych byl chráněný a běžím.Kdybych zahlédl Dexe jdu za ním. |
| |
| Erus Když se blížím k místu , odkud vycházel lidský hlas. Z hruzou se zastavím a když se vzpamatuju , jdu pomoct poslednímu člověku co tam je. Pomáhám mu ven a najdnou uslyšim výstřel. Rychle ho vezmu a běžim k Dexovi. Zistim že tu není , jednou rukou pomáhám tomu člověku chodit a v druhý ruce mam P-90. Jdu s Harpperm a s tim člověkem k východu . Pak řeknu "Sakre kde je ten Dex". A rozhlížím se po chodbách. |
| |
| Erus Nevím víš co běž už k bráně s tím člověkem já jdu pro Dexe. Řeknu a běžím tak kam jsem dal C4 čili ke hybernátorům. |
| |
| Když my Harpper řekne abych počkal u brány odpovim "Ne já počkám u východu a pak pujdem společně ". A doběhnu k východu, položim toho člověka a vezmu si do ruky P-90 a řeknu "Dělej běž , já to budu tady hlídat". A hlídám východ. |
| |
| Erus Jen přikývnu a běžím dál k místu kde jsme byli a doufám že najdu Dexe a zavolám do vysálačky. Když se do patnácti minut neozvu vytoč bránu a vypadni!To je rozkaz! Řeknu za běhu. |
| |
| Chrám "Dobře, zatím tu počkáme." Natáhnu se na dřevěnou lavičku a čekám tam s Teylou s nadějí na výsledek. Rodney se po chvíli vrátí nebo nevydržel čekat bokem moc dlouho. Chaya se vrátí asi za dvě a půl hodiny. Čekání jsme si užili opravdu dost.. Postavím se z lavičky. "Takže...?" Výsledek nás moc nepotěšil. A co jsi vůbec čekal, že nás ochrání nějaká nadpřirozená věc? Vtom se do diskuze zas zapojí Rodney a dost nevybíravě začne řešit, že tu přece něco musí být a že i kdyby tu nějaká Athara byla, je to jen čistě pokrytectví jejich lidí, že nechtějí pomoci... Už to musí nějak skončit! "Tak se nikam nedostanem Rodney." Otočím se na Chayu. "Ale my jsme taky lidé, možná by nás Athara mohla přibrat mezi vás. Také se snažíme pomáhat ostatním a věřím, že když vás Athara tak chrání, určitě ji nebudou lhostejní i jiní. Určitě není mezi vámi a námi takový rozdíl a kdyby jste nás a lidi z Athosu lépe poznala.. Co kdybyste se jela podívat na Atlantis a přesvědčila se sama. Pak se můžete u Athary znova přimluvit, nebo ne.." Snažím se být přesvědčivý. |
| |
| chrám Jeden mnich začne rovněž horlivě protestovat proti tomu, jak se Rodney snaží bojvat za bezpečnost Atlantis a za svou pravdu...ale Chaya jej umlčí... Nemyslím si, že by Athara změnila svůj názor...ale jestli by to bylo možné...velmi ráda bych poznala vaši kulturu a celou Atlantis... usměje se Chaya, načež mnich začne opět prostetovat, že je přeci nemůže opustit... TO přeci nejde...musíš tu zůstat Chayo! Athara vás ochrání i beze mne...není se čeho bát... uklidní mnicha a sleduje vás... |
| |
| Hive ship Poručík Ford vytáhne svůj nůž a snaží se vysekat toho nebohého, zamotaného, bledého, skoro mrtvého (a to by už stačilo:-) ) člověka. Po chvíli se mu to povede, přehodí si ho přes ramena a táhne ven k východu z lodi. Po domluvě s Harpperem ho tam počká nebo do 15ti minut vytočí bránu. Všechny C4 jsou již připravené na místě. Harpper se vydá úzkými ulicemi lodi a marně hledá stopy po Rononovy. Úplnou náhodou si všimne na zemi drobných kapek krve. Dojdeš do další místnosti, kde je menší stůl a u něho sedí notně stará kostra. Naproti ní asi omráčený Ronon. Pomalu vejdeš do té místnosti, když v tom se za tebou dveře zavřou. "Co tu pohledáváš?!" Osloví tě z druhého konce místnosti wraitský hlas. |
| |
| Erus Jdu jen pro svého přítele.Takže bych byl rád kdybys nás nechal odejíd jinak tě budu muset zabít. Řeknu příkře a namířím na waitha zbraň a dodám. Tak jako tak se odsud dostanu.Nuže co si vybereš? Zeptám se čekajic ale bleskově se porozhlédnu není li nějaký waith schovaný okolo mě. |
| |
| Chrám/jumper/Atlantis "Dobře, tak tedy vyražme.." Usměju se a je na mě znát jisté uspokojení, že jsem aspon trochu dosáhl svého i když nám to nic ještě nezaručuje. Zopakujeme si znovu celou cestu k jumperu, který je stále trošku poškozený, ale pořád schopný letět. Letíme k bráně na orbitu. Vytočím na DHD adresu Atlantis a proletíme.. Chaya se ještě předtím starostlivě ohlédne na planetu. A sakra, zase jsem neřekl Weirové, že s někým přiletíme.. to budou zase probélmy. Všichni, už 4, vystupujete v hangáru a pomalu jdete do hlavní místnosti s branou. Chaya se tu pohybuje skoro s takovou lehkostí jako vy, jako by to tu znala odjakživa.. |
| |
| Atlantis Jakmile proletíme bránou, cítím se zase tak, jako před těmi tisíciletími...nějak podivně klidná. Je mi jasné, že nikoho ze svých "starých známých" už tu nepotkám...všichni jsou buď povzneseni, nebo zahynuli. Nepotkám tu ani jejich děti, ani děti jejich dětí. Je opět zvláštní porcházet těmi starými chodbami. Atlantis je opravdu stále překrásná... pronesu tiše...prsty brouzdám po stěnách a hledím na ty detaily, které se všude kolem nacházejí... ale stejně...je jiná...změnili si ji podle svého...ale jak bych jim mohla něco zazlívat...objevili ji...objevili a oživili... po chvíli procházíme okolo jednoho okna a já si všimnu, že je nad vodou... Ona...vyplula na povrch...proč?...vždyť byla dokonale krytá... necháopajíc dál hledím...ale pokračujeme v cestě...vlastně nevím kam mně vedou...zdánlivě... Majore Shepparde...budete mi muset říci více o tomto městě a jak jste jej osídlili... usměji se na Johna... |
| |
| Atlantis Po příletu jste se hned setkali s Dr. Weirovou u brány a zhruba ji vysvětlili o co jde a proč jste sem Chayu přivedli. Nad vaše (Sheppardovo) očekávání nemá skoro žádné námitky s tím, že projde samozřejmě lékařskou kontrolou a po celou dobu ji bude na Atlatnis někdo hlídat. Podívá se přitom na Shepparda. "O tom v nejmenším nepochybuju, že bude." Suše poznamená Rodney, který ji stále nevěří. Později se s ní prý ráda setká a dořeší věci okolo její planety. Zatím Dr. Weirová očekává SGA-2 ze druhé mise. Vydáte se tedy na ošetřovnu za Dr. Carsonem. |
| |
| Atlantis Jdeme od hangáru chodbou k hlavní místnosti setkat se s Dr. Weirovou. Zaujme mě, jak si Chaya prohlíží každý detail Atlantis co vidí. Stále překrásná?! Moc nad tím nepřemýšlím a jen tu poznámku přejdu. "Zajisté." Překvapí mě její žádost. Asi se jí tohle místo celkem líbí. "Hned jak se setkáme s Dr. Weirovou a řekneme ji že tu vůbec jste, pak na to bude času dost. A můžete mi říkat jen John." Oplatím úsměv. To zas bude zajímavý. Ale všechno vzala až nečekaně klidně. Došli jsme za Carsonem. "Tak jak proběhl převoz Athosanů? Vedem ti tu nějakou práci.. tohle je Chaya." |
| |
| Atlantis - ošetřovna Jakmile se setkám s Dr. Weir, snažím se být přívětivá a jednat s ní mile, přecijen, vím jak je těžké být vůdcem svého lidu. Děkuji johne...opravdu mi to tu musíte celé ukázat... usměji se na něj, ale to už mně vede na jakousi ošetřovnu... Zajímavé, je na stejném místě jako ta naše...mnoho přístrojů zůstalo...mnoho jich však chybí...pravděpodobně nevěděli co s nimi...mnoho přístrojů si však dovezli... zkoumám ošetřovnu pohledem a začne nás vítat jakýsi milý doktor... Dobrý den...mé jméno je Chaya Sar... představím se ještě jednou... |
| |
| Hive ship Wraith vyjde ze stínu a jen se zasměje. Vypadá trochu jinak, než ten kterého jste potkali na Athosu. Trochu starší, menší, ale přesto dost sebejistý nato, že na něho míříš zbraní. "Ty nejsi odsud.. řekni mi.. odkud jsi." Najedou cítíš, jakoby se chtěl dostat do tvé mysli. Bráníš se, ale po chvíli se mu to začína dařit. Spadneš na kolena a chytíš se rucemi za hlavu.. Nakonec po něm ještě z posledních sil vystřelíš z P-90, ale pak se svalíš na zem.. Cítíš jak čte tvé myšlenky.. kdo jsi.. odkud jste přišli.. co je to Atlantis.. Ford zaslechne z venku výstřely a pochopí, že nastaly problémy... nechá zachráněnou osobu sedět venku opřenou o trup lodi a vrátí se pro Harppera. |
| |
| Erus Když se na zemi skoro bez síly řeknu potichu. Raději zemřu než bych ti něco řekl táhni do pekl ty potvoro! Po těchto slovech známířím a z posledních sil zmášknu kohoutek a napražím do něj do můžu. |
| |
| Když uslyšim výstřely , položim zraněnýho člověka na zem a vezmu si do ruky P-90. Běžim k místu odkud jsem slyšel výstřely. V běhnu do místnosti a uvidim jak Harpper leží na zemi a snaží se vistřelit na nějakou Wraitha . Hned to pochopim a začnu pálit po Wraithovi ,mířím mu někam k srdci abychho rychle odrovnal. Když my dojdou náboje a on eště žije , vytáhnu Zak'naktel a pálim na něj, Po několik rán Zak'naktelem , spadne na zem mrtvý, aspoň si to myslím . Doběhnu k Harpprovi a zeptám se Kapitáne ste v pořádku ?? Honem musíme virazit , než se ostatní probuděj. . Pak přiběhnu k Dexovi a snažim se ho probudit. Zřejmě je omračný , tak ho vezmu na záda a čekám na Harppera . Pak běžim k východu. |
| |
| Erus Jo dobrý Forde.pPadáme odsud. Řeknu a když Ford vyrazí jdu za ním.Jdem co nejrychleji a u východu vyzmu na záda zraněného člověka a řeknu. Rychle k bráně! Pak se pohybujem ze všech sil k bráně.Když jsem nějaký kus od lodi odpálím ji a zase jdu.U brány řeknu. Forde vytoč Atlantis a zadej kod kryju tě. Řeknu a mužem na zádech se otočím a namířím před sebe zbran a jsem připraven střílet. |
| |
| Erus Běžíme k bráně , já mam na zádech Dexe a Harpper toho zraněnýho člověka. Už jsme u brány a Harpper mi řekne abych vytočil adresu. Položim Dexe vedle zadávacího panelu a zadám adresu Atlantisu. Když se obejví modro záře , hned pošlu kod na Atlantis a Harpprovi řeknu "Kapitáne mužem jít". A vezmu Dexe na ramena a vběhnu do brány. |
| |
| Jdu hned za tebou. Zavolám a vběhnu do brány hned za Fordem a když jsme v Atlantisu řeknu. Zavřete to hned a pošlete sem doktora! Pak ze sebe sundám muže a sednu si na zem před bránu. |
| |
| Atlantis - SGA-2 "Příchozí červí díra! ID od SGA-2." Zazní rozhlas v prostoru s bránou. "Dobře, pustte je dál." Dá povel Dr. Weirová. No konečně se vrací. Bránou vpadnou dovnitř, ale 4 osoby. Z toho od pohledu 2 vážně zraněné. "To jsou všichni?" Zeptá se Weirová Harppera. Ten přikývne. "Zavřete bránu a zavolejte sem lékařský tým a Becketta, snad je už hotov s naší návštěvou." Sejde dolů po schodek k vám. Jaktože se z každé mise vrátí více lidí než odešlo.. Je to spíš taková řečnická otázka, nebyla by ráda kdyby tomu bylo naopak.. "Kapitáne Harppere, co se tam stalo a kdo je ten muž?" Otočí se na velitele mise, kterém první vystoupení nedopadlo moc dobře. Atlantis - Teyla, Sheppard, Beckett, Chaya Dr. Carson provádí různé testy. Teyla se zatím víc seznamuje s Chayou a Sheppard nemá co napráci tak čeká venku. |
| |
| Atlantis Dám pokyn Fordovi ať zůstane s těma dvěma a jdu za doktorkou.Když jsem u ní řeknu. Hend vše vysvětlím.Na té planetě kam jsme se vydali byla waithská loď.Vydali jsme se do ní a nakladli tam C4 když jsme zjistili že je plna spících potvor.Pak jsme našli toho muže jako krmení byl jediný schopný přežít cestu.Pak unesli Dexe a já šel ho zachránit ale jeden z těch hajzlů mě málem dostal naštěstí ho Ford dorazil.Vzali jsme oba jak dexe tak toho mužže a zdrhli k bráně při tom jsme ještě odpálil tu loď ke všem čertům. Vysvětlím rychle a čekám. |
| |
| Unknown place "Pane.. máme nové zprávy.." Hlásí se strachem v hlase jeden, asi podřízený wrath. "Mluv, rychle!" Odpoví mu rozzuřeně druhý. "Dva naše darty byly zničeny tou věcí u planety .. Proctulus..." "My říkali at se nikdo nepřibližuje!" "My víme.. my pronásledovali loď.. podobnou té lidem z Athosu." "A..?" "Nemáme je.. ale zdá se, že síla co chránila Proculus je pryč.. aspon prozatím.." "Dobře.. probudte jednu lod, a pošlete ji tam s křižníky.. posbírejte kolik bude jen možné, a zbytek zničte." řekne hlas s uspokojením. "Je to vše?" "Ne.. pane.." Zdráhá se pokračovat. "My.. ztratili jsme mateřskou lod na Erusu zatím co vyčkávala na svoji přiležitost.. ztratili celou." "Cože!" wraith se zlostně zvedne. "Kdo?" "My víme pane.." řekne už s úsměvem první nebo ví, že ho další zpráva potěší. "Erus nám odeslal zprávu před zničením..oni vyslýchali jednoho.. oni přišli z.. Atlantis." "Cože? Nemožné..! Atlantis byla zničena.. pošlete tam letku a ověřte to.. a když tam budou .. ZNIČTE JE!" |
| |
| Jsem na ošetřovně a papíruju,v tom uslysím hlášení o tom že se Sheppard vrací Vzhédnu od stolu, o raněných nic neslyším tak papíruju dál, po chvíli dojde pplk. Sheppard s nějakou milo dámou a zeptá se mě jak šel převoz a tak žena se mi představí jako Chaya Sar vypadá jako skutečná dáma džentmensky se ukloním a políbím jí ruku Jsem doktor Carson Beckett, ale můžete mi říkat Carsone, je mi stí potkat takovou milou dámu a pousměju se, na Sheppardovu otázku odpovím převoz Athosianů proběhl zcela bez problémů a zdá se mi že nové místo se jim zalíbílo, dokonce je tam jedna řekl bych rybářská říčka opět se usměju a pustím se do prohlídky jste zrdavá jako řípa, kdyby se všichni zde těšili takovému zdraví jako vy, byl bych bez práce když odejdou zapnu vysílačku dr. weirová naše nově příchozí je očividně zdravá a ačkoliv se to nezdá.. v tom se opět ove hlášení od brány tentokrát mě potřebují, vezmu základní zdravotnický balík otočím se na nebližšího asistenta vemte si k sobě někoho a dovezte potřebyk bráně zdá se že máme problémy rohběhnu se směrem k bráně a do vysílačky houknu že jsem na cestě když přiběhnu k bráně, je tam ford s Rononem na zádech a harper zrovna pokládá na zem nějakého muže, zdá se že ten je na tom hodně špatněbože co se tam staloa vrhnu se k neznámému a začnu ho ošetřovatpane slyšítemě, jsem doktor, ničeho se nebojte, jste v bezpečí... jakmile přiběhnou asistenti dám jim pokyn ať se postarají o muže a běžím k Rononovi ten je v bezvědomí ale stabilníRonone, slyšítemě?oo bože řeknu když na něm uvidím známky mučení taky na ošetřvnu kývnu na asistenta a pomáhám ho položit na nosítka a odvážet na ošetřovnu a tam se pustím do práce. jakmile je hotovo a oba muži jsou stabilizovaní jdu za doktorkou weirovou zaklepu na dveře pracovny a vstoupím s ustaraným výrazem dobré odpoledne Elizabeth, nesu čersté zprávy a jakmile mi pokyne posadím se vypadá to že Ronona mučili, teď už je na tom lépe ale stále je v bezvědomí, co se týče našeho návštěvníka, ten teď spí, bojím se ale že je na tom ten muž velmi špatně, jeho organismus je velmi oslaben, přirovnal bych ho k Medvědu po zimním spánku jakoby několik týdnů nic nejedl zachránilo ho právě to že byl v ve stavu jakéhosi hlubokého spánku kdy se jeho tělesné hodnoty snížily na minimum podívám se na doktorku Elizabeth měla byste se pořádně vyspat, nesete zde asi největší tíhu stresu a do noci jste vzhůru pokud byste potřebovala pomoc, můžete kdykoliv přijít vstávám a odcházím A ještě, naše návštěvnice paní Chaya Sar, zdá se že je mnohem starší než se zdá, může být stará i několik tisíc let, a to ještě není to hlavní, má také Antický gen ale mnohem .. no spíš bych řekl mnoho mnohonásobně silnější než kdokoliv z lidí, dokonce si myslím že může být i Antik zadívám se doktorce do očí a čekám na odpověď |
| |
| Atlantis Když příjde Carson a ani si mě nepovšimne řeknu. A doktore konečně. Pak si vzpomenu při tom jak říkal Carson mučení mi vyhrkne to jak ze mě ten potvorák tahal informace a řeknu rychle k doktorce. Doktorko!Nevím jak to mám říct ale jsme asi v nebezpěčí!Při proslovu doktora jsem si vzpoměl, že ze mě ten wraith tahal informace porstě mi vlazl do mozku a prošacoval si tho.Takže je pravděpodobné, že už vedí waithové o Atlantídě.A budou ji možná chtít napadnout když jsme jim z Fordem zlikvidovali nějakou obří loď.Možná křižník nebo matřeskou loď či co! Vyhrknu ze sebe. |
| |
| Atlantis Ošetřovna Carson rychle vyšetřil, zčásti antickými a z části pozemskými přístroji, Chayu a výsledky dopadly nad očekávání dobře. Až moc dobře. Ale Chaya se tváří, jako by ani nic jiného nečelaka. Beckett výsledky rychle zapíše a jde o tom informovat Dr. Weirovou, že je vše v pořádku. Teyla nemá co napráci, tak se jde projít aspon s Carsonem směrem k bráně. Vaše plány ale zkazí poplach a tak jdete oba pomoci týmu SGA-2 k bráně, na návštěvu Weirové bude pak času dost. Sheppard s Chayou vyrazí z ošetřovny téměř na druhý konec Atlantis, který zatím znáte, aby ji dovedl do projekční místnosti, kterou jste rozšířili i o své vybavení, aby mohla zjistit nějaké informace o vaší planetě Zemi jak jste ji slíbili. Prostor brány Pod veliteslkým stanovištěm už probíhá rozhovor mezi Dr. Weirovou, Fordem a Harpperem. Mezitím se improvizovaný lékařský tým stará o Ronona a zachráněného člověka, než dorazí Carson. Dr. Weirová je novou zprávou dost znepokojené a přidá jí to pár vrásek na jinak její mladé tváři. "Dobře Harppere, asi jste neměl moc navýběr.." řekne starostlivě. "Můžeme jen doufat, že tam všichni byli zničeni i s informacemi, co o nás získali. Uvidíme, co nám prozradí ten cizinec, kterého jste zachránili." Zatím si běžte s Fordem odpočinout a po zbytek dne máte volno. Zítra ráno bude opět informační schůzka. Odejde do své kanceláře a čeká tam na Dr. Carsona. Ten zatím dorazí i s Teylou k bráně a začne se starat o Ronona a dalšího cizince. Oba jsou převezeni na ošetřovnu a jsou už mimo nebezpečí života, ale bude jim ještě chvíli trvat, než se dají dohromady. Teyla má také volno, jde si po misi nachvíli odpočinout a pak potrénovat svůj boj do menší tělocvičny, která tu už byla zařízena. Kancelář Dr. Weirové Vprvní řadě si Beckett všimne nevyspáné tváře Elizabeth. "Děkuju za starost, Carsone. To bude vpořádku.. takže, co je nového?" Povíš ji o zdravotním stavu těch dvou a že od nich možná něco zjistlili, jak už slyšela od Harppera. Snad se ta lod zničila se vším všudy.. Pak pokračuješ s Chayou. Její téměř dokonalé zdraví je prý na její planetě normální, jak se od ní dozvíš, takže to Weirovou ani tak moc neznepokojuje i když je to věc k zamyšlení. Daleko zajimavější je to, že má také antické gen a to velice silný. MH: to že je údajně několik tisíc let stará a je to možná antik nebylo řečeno a tedy to ze hry zatím vynechávám:-) "No.." Chvíli o tom Elizabeth přemýšlí. "Je pořád pod dozorem a podle Shepparda od nich můžeme víc získat než ztratit, takže to zatím riskneme." Informuje tě také o schůzce, co se bude konat zase zítra ráno. Po zbytek dne máš také volno krom toho, že se semtam zajdeš podívat na své pacinety.. Co třeba vyrazit na ryby?:-) Třeba na to nalákáš Forda s Harpperem nebo Teylu. Hlavní místnost Zde je Rodney se Zelenkou a zapojují nový panel, co našli v zapadlém skladu a byl odpojený. K čemu asi bude sloužit.. zatím si s tím lámete hlavu ale ne a ne fungovat. |
| |
| Atlantis Nevíme ale to že ze mě vytáhl informace bych nebral na lehkou váhu doktorko.Je možné že když se dokázal spojit s mnou myslí tak že se před výbuchem někdo spojil z jiným někde a předal ty informace.Takže by byla Atlantída v nebezpečí.A myslím, že je to možné určitě se doslechli o tom zničení lodě a myslím že nám se budou chtít pomystít. Řeknu. |
| |
| Atlantis Když domluvím jdu ven se projít atlantídou.Při procházce uvidím podplukovníka s nějakou ženou.Nejspíše nějaká z jjiné planety a tak řeknu. Dobrý den pene.A těší mě krásná paní. Pak jdu dál ale pomalu. |
| |
| Atlantis Přišlo mi mírně divné, proč se doktor Beckett, tedy Carson zabýval tím, že jsem toliko zdravá, ale po chvíli mi došlo, že povznesení nechrání obyvatele tak, jako já ty své...přešla jsem to však bez sebemenší poznámky...musím ale říci, že Carson byl ke mně opravdu milý. Major Sheppard mne pak zavedl do projekční místnosti, kam jsme vždy vodili malé děti, aby byly vyučovány...ach ano...vzpomínám si na to velmi živě...cestou jsme potkali nějakého vojáka, který mne velmi lichotivě oslovil...kývnu tedy hlavou na pozdrav...spolu s přáním dobrého dne... Dobrý den... Poté se otočím k majoru Sheppardovi... Johne...prosím povězte mi něco o vaší planetě...jaká je...těch informací je zde tolik...zatím se však dočítám stále jen o konfliktech, které na vaší planetě jsou...dokonce i nyní...a toliko různých filosofií a náboženství...vy jste věřící Johne? zeptám se s úsměvem... |
| |
| Atlantis Jelikož nemám nic na práci udělám několik kroků zpět a řeknu. Jelikož právě teď nemám co dělat můžu se přidat také k vám a nebo je to soukromá debata? Zeptám se a jdu stejným krokem jako jdete vy dva. |
| |
| Projdeme bránou a už k nám míří lekářskej tým . Předám jim zraněného člověka a jdu spolu s Happerm zdělit Dr.Weir informace. Po menším rozhovoru si jdu odpočinout k sobě do pokoje. Lehnu si na postel a chvílí přemejšlím . to byl dneska zase den . Snad ten Wraith nedostal z Harppera nebo Dexe informace. No každopadně musíme být připravený na útok. Po pěti minutách usnu. Probudim se asi za dvě hodiny , vstanu a pokračuju do kanceláře Dr.Weir. Před kanceláří se zastavim a zaťukám. Pak vejdu a v pozoru řeknu Pane, Už jsem si dneska odpočinul a rád bych se nějak zabavil . Proto žádám o povolení , abych absoloval výcvik letání v jumprech nebo jestli máte jiné zbraně či bojové prostředky , které bych mohl vyzkoušet ??. V pozoru čekám jak mi Dr. Weir odpoví. |
| |
| Atlantis Spánek ti opravdu bodl. Na začátku jsi spíš přemýšlel, jak to bude dál s wraithy, ale to zachvíli odešlo. Vstáváš a už se cítíš zase skvěle. "Dále." Ozve se z kanceláře a ty vejdeš. Předneseš svoji nabídku. "Obávám se poručíku Forde, že na zkoušení nějakých zbraní tu nemáme zatím moc prostor." Odpoví Dr. Weirová, ale těší ji váš zájem. "Ale jestli si chcete procvičit let jumperem, nejsem proti. Jen si vemte někoho k sobe a každou hodinu se někomu ohlaste." |
| |
| Atlantis Pokračujeme zatím mlčky z ošetřovny, než narazíme na kapitána Harppera. "Zdravím kapitáne. Prý jste měl dneska taky rušný den." Reaguju na nové zprávy co jsem zaslechl. "Děkuju, ale myslím že tuhle malou exkurzi zvládnu sám." Slušně s úsměvem odbydu Harppera. Tři by byl už přecejen dav... Dojdeme do projekční místnosti a nechám Chayu u našeho notebooku s informacemi, at se zatím sama podívá po tom, co ji zajímá. Pustí si i pár informací co zatím víme o Atlantis a hlavně o anticích, ale nějak to neřeším. "Kdyby jsi měla na něco nějaké otázky, klidně se zeptej.." Zatím neodpví a jen se usměje. Další hodinu a půl si pročítá různé informace. Natáhnu se do křesla a čekám. Otočí se na mě. A žeby už věděla všechno co jí zajíma? Podle další otázky vidím, že ne. "No dobře.. kde jen tak začít.. myslím, že naše planeta je celkem.. vpohodě." No to asi nebylo to správné slovo.. ale oproti dalším planetám, co jsme ve vesmíru našli je to možn vhodné přirovnání. "Neříkáme, že na ní nemáme taky problémy, ale nic jsme před tebou neskrývali...semtam se u nás něco semele, ale postupně to řešíme a je to lepší než v minulosti." Sakra, to by měla vysvětlovat spíš Weirová, nevím jestli jsem ten pravý na popisování historie.. "Okolo těch filozofií a náboženství máš pravdu.. je toho u nás docela hodně, taky se v tom někdy ztrácím.. jsou s tím u nás občas problémy... různí lidé věří v.. různé věci." A v co věřím já? "V co věřím.." chvíli přemýšlím. "No poslední dobou, když se setkáváme s těmi věcmi na různých planetách.. neřekl bych, že v něco konkrétního... ale v něco možná věřím." Nechám odpověd trochu nedokončenou.. Vypadá to, že tu jsme už hotovi. Takže, co bude dál na programu.. docela mě z těch "informací" vyhládlo. |
| |
| Atlantis Když mě major odbyde nevrle zavrčím a jdu se mrknout za Teylou.Předpokládám že je v pokoji a tak tam jdu.Přede dveřmi zaklepu a řeknu. Zdávím smím dále? Pak se opřu o stěnu a čekám. |
| |
| procházka Atlantis s Johnem Mírně se pousměji... áš svět i kultura je docela složitá, všichni jste ambiciózní a nikdo nechce ustoupit...děkuji Johne, že jste mne sem přivedli a že jsi mi řekl o tvé planetě... opět následuje můj vřelý úsměv... Země...tak tam odešli ostatní...proč jen ji nechrání...proč ji nechávají všem napospas? slí, že tady už jsme hotovi Johne...je otho tolik, co bych se o vaší Zemi mohla odvědět, ale zabralo by to mnohem více času...jsem ráda, že vím alespoň toto a věřím, že je to u vás překrásné...Kam mne zavedeš nyní? zeptám se šibalsky... Opět chci vidět Atlantis v celé její kráse... s židlí se otočím k Johnovi a čekám co ho napadne... |
| |
| Stojim v pozoru a poslouchám odpověď od Dr.Weir. Zamyslim se a řeknu "Odpusťte pane ale myslim že nemá teťka nikdo čas. Major Sheppard teďka uklazuje Chaye základnu, kapitán Harpper říkal něco o tom že se pude podívat po Teyle a nikdo jinej mě nenapadá . Nevadí když vyrazim sám a budu se každou pul hodinu hlásit na velitelství ???? Přemýšlím kdo by semnou eště šel ale nidko jinej mě nenapadá. Pak znovu pohlídnu na Dr.Weir a čekám jak mi odpoví. |
| |
| Atlantis - Ford "Tak dobře poručíku, ale opatrně!" Dostaneš povolení letět. |
| |
| Alantis - let jumperem S usměvem Dr.Weir odpovím Děkuju pane. Vyjdu z kanceláře a potěšen odpovědí od Dr.Weir projdu chodbou která míří k hangárum. Dorazil jsem do hangáru a jdu směrem k vojákovi , kterej hlídá jumpery a řeknu "Dr.Weir my povolila let. " a kývnu hlavou na vojáka Pak si vyberu jeden jumper a nasednu do něj. Zatáhnu kokpit a vystartuju. Nejdříve si zkouším lehké ovladání a když my to jde už líp , zkouším ruzné manévry a kličky. Každou pul hodinu se ohlásim na velitelství. Lítání jumperem mě začalo bavit a rozhodl jsem se , že budu trénovat až do večera. |
| |
| Atlantis "Přesně jak říkáš, nikdo nechce ustoupit.. a není za co." Přijmu poděkování. Začne mi pořádně kručet v břiše, skoro od rána od mise jsem nejedl. "Co se jít někam najíst?" Někam.. krom jídelny tu moc míst není. A jídelna se to určitě nejmenuje od slova jídlo nebo jíst:-) "A nechtěla jsi vidět nějaký.. výhled z Atlantis?" Už nejsme naštěstí pod vodou.. Pomůžu ji vstát ze židle a vyrazíme dále z projekční místnosti. |
| |
| prohlídka Atlantidy děkovně kývnu hlavou poté, co mi pomůže vstát. Ano, docela ráda bych se najedla... mírně zalžu... jídlo...proč ne...snad mohu ochutnat něco z toho, co si dovezli ze země... poté se zmíní o výhledu... Ach ano Johne. Atlantis jsem viděla jen zpoza oken, velmi ráda se na ni podívám ještě z jiného úhlu. usměji se na něj a nechám se vést, přitom ještě pohlédnu na hologram ženy, který učíval děti atlantis...možná s trochou melancholie se usměji a ihlédnu za starými časy, ale pokračuji v cestě s johnem... |
| |
| Atlantis aaa ano doktorko myslíte že bych si ještě mohl zapůjčit jeden puddle jumper, na pevnině jsem našel jednu menší říčku, rád bych si zarybařil podívám se na doktorku nebo bych vás mohl pozvat na tuto malou výpravu? myslím že bych také mohl říct Teyle ta by se ráda setkala se svými lidmi, zároveň s tím bychom mohli zjistit zda bude potřeba jezdit na Athos pro jejich vybavení či ne (předpokladam že dostanu povolení) děkuji doktorko moc jste mě potěšila nyní se půjdu zeptat Teyly když přijdu k Teyle už je tam kpt. Harpper promiňte že ruším Teylo, jen sem vám chtěl říct že odlétám na pevninu, tak sem se chtěl zeptat zda by jste nechtěla letět také, setkat se s vaším lidem, samozřejmě by mi bylo potěšením kdyby jste jel i vy Jacku, rybaříte? podívám se na Teylu doufám že sem ji potěšil Jdu si nachystat ještě pár věcí kdyžtak se setkáme v hangáru otáčím se a odcházím si pro svou výbavu |
| |
| Prohlídka Atlantis s pozdní večeří na balkóně s výledem na moře:-) "Dobře, to rád slyším." Rychle vyjdeme z místnosti. Než najdeme něco k jídlu v jídelně, projdeme ještě kus Atlantis a popíšu Chaye pár věcí, i když nepředstírám, že město tak docela ještě neovládáme a nemáme tu o pár věcech ještě ani tušení, jak se používají. Mezitím mluvíme o tom, kolik lidí se třeba nachází zde na Atlantis, jak jsme vůbec potkali wraithy nebo o našem nedostatku energie se ZPM a proč se proto nemůžeme vrátit na Zemi. Konečně jsme něco k snědku našli, navrhu jestli si to raději nevezmeme sebou. Dostaneme se výtahem na jednu z vyšších věží, kde se nachází za barevně prosklenými dveřmi větší "balkón". Už se pomalu stmívá, ale přesto je na čerstvém vzduchu příjemné posezení. Posadíme se na zem na jeden schod balkónu a chvíli se díváme na okolní moře. "Tak.. jak na tebe zatím Atlantis působí?" Zeptám se předtím než začneme jíst. Je poznat, že tu otázku myslím i trochu nato, jak se rozhodne s pomocí od "Athary". |
| |
| vyhlídka na ztracené město Johnovo vyprývění je opravdu zajímavé a alespoň se dovídám více o tom, jak se sem dostali a o Wrightech. Johne, je mi líto, žže máte takové problémy s Wrighty, ale nemyslím si, že Athara změní svůj názor a ochrání i vás...já...sama bych si to přála,a le nemohu nic dělat...mám svázané ruce... pronesu možná nepatřičné přirovnání, ale nechávám to být... atlantis je opravdu stále překrásná a věřím, že...předkové by byli rádi že jste ji osádlili. toto město má velký potenciál a věřím, že jej ovládnete, pokud tedy najdete nějaký nový zdroj energie...z tvého vyprávění jsem pochytila, že vaše...ehm...ZPM je již téměř vyčerpané... já....moc ráda bych vám pomohla Johne...velmi ráda...ale nevím zda-li to půjde... je na mně znát, že mne toopravdu upřímně mrzí. skloním hlavu a napiji se z toho, co John přinesl...poté se opět podívám na město mého mládí... |
| |
| Atlantis - pořád na stejném místě:p "Rozumím ti.." postavím se a řeknu trochu zklamaně. "..i když pořád nechápu, kdo je ta Athara nebo jak vás vůbec chrání, jen.. je to pro nás trochu těžké pochopit." Rozhodím rukam a zase si sednu. Že jsem se na to vůbec ptal.. no lepší to vědět už dopředu na zítra. "Jen se bojím, že bude chtít zítra ráno na schůzce Dr. Weir trochu "jasnější" odpověd." usměju se. Jo a hlavně McKaymu to asi nebude taky stačit. Sním taky konečně něco z naší večeře. "Ale vážně ti věřím, že by jsi nám pomohla, kdyby to šlo a jsem rád že tu jsi vůbec ted.." položím ji ruku na rameno. Možná bychom už měli jít.. nebo ne? |
| |
| vyhlídka SMutně sklopím oči...vadí mi, že jim nemohu pomoci...jsou to přece lidé stejně jako ti moji. Mírně se na Johna otočím... Athara je... BOže...měla bych mu to říct...musím... Nemůžu... Athara nás chrání už odjakživa...nikdy jsme díky ní nepoznali Wrighty, ale pro toho, kdo jednoduše nevěří...nikdy nebudu mít dostatečný důkaz...pokusím se si to přes noc rozmyslet, abych mohla dát doktorce Weirové i Rodneymu lepší a plnohodnotnější odpověď... Smutně vzdychnu a podívám se na Johna...mrzí ho to, že mu nemohu pomoci a mně to mrzí stejně, je vidět, že je mírně v rozpacích...položí mi ruku na rameno...chvíli ho nechám jen tak a poté rovněž přiložím svou ruku... Přeješ si odejít Johne? zeptám se tiše s lehkým úsměvem na rtech. Ale v nitru cítím, jako by se něco dělo...něco je špatně...něco se pravděpodobně děje... Proculus?...Nemožné...ne tak brzy... zaženu zlé myšlenky a opět se zlehka usměji... |
| |
| Atlantis Zdá se, že prozatím jsme úspěšně vyřešily další zmatky, které nastaly po misích. Bude to možná složitější, než jsem čekala. Mise jsou komplikované a nebezpečné. Dále mě začíná obtěžovat myšlenka, že při každé misi tým Atlantis přinesl nějakého člověka. Ještě nejsme natolik schopni, abychom z Atlantis udělali červený kříž a nebo azyl pro opuštěné matky. Doufám, ale, že znalosti oné Antičky nám osvětlí mnoho stinných stránek v bádání v Antické databázi. Malé rendez-vous s Carsonem a jeho neotřelé choutky po rybaření, které chápe snad jen on sám s úsměvem odmítnu. “Je mi líto, doktore, ale mám tu ještě dost práce a abych si užila den volna, i na Zemi se mnou byla v tomhle ohledu potíž. Práce je holt můj život.“ Omluvným gestem mu vysvětlím vše potřebné, ale návrh Teyly jako spolurybářky uvítám. “Můžete to zkusit, ale dávejte pozor při řízení. Přeci jen je to doménou Shepparda a vy jste doktor. Byla by větší škoda ztratit vás, než jeho.“ Zavtipkuji a přátelsky Carsona pohladím po rameni. “Nicméně,“ zvážním do oficiálního tónu, “Užijte si svůj zasloužený oddych.“ Odešlu Carsona pryč a sama pak projdu Atlantis až na ošetřovnu, kde se zastavím u Ronona. Ošetřovna Zastavím se u Rononova lůžka, ruce složím po strany postele a chvíli pozoruji monitor a kontroluji jeho stav. Otočím se na nejbližšího doktora či sestru a zeptám se, jak je na tom. Stejně tak žádám informace i o muži, kterého sem donesla SGA 2. |
| |
| Atlantis "Uvidíme ráno, zítra je taky den." Snažím se Chayu trochu povzbudit. No snad to zítra nebo až tak moc brzo. Ucítím dotek její ruky. "Ne, ne je to tu perfekní.. já jen že.." Ach bože.. je to vážně dobrý nápad zacházet tak daleko? ".. celá tahle situace, je to docela, uhm legrační." Usměju se. Navíc když je Rodney pořád přesvědčený, že tu někdo není člověk. Všimnu si, jako by s Chayou bylo nachvíli něco v nepořádku. Snad to není kvůli tomu, co jsem řekl.. Ale co. Co by se mohlo stát... a nikdo, hlavně Rodney, se to nedozví. Rozhodnu se celou věc neprodlužovat a políbím Chayu. Doufám, že nebude proti a nebude to snad až tak velká chyba. |
| |
| vyhlídka na Atlantis... Pousměji se a kývnu hlavou na znamení shodnutí se na tom, že tohle se vyřeší zítra... Snad se to vyřeší... šeptnu...Nyní mi nepřipadá tak dobrý nápad zůstávat v Atlantis...vůbec přijít sem mohlo být špatné...poté řekne, že je tato situace pro něj...legrační... Legrační?...Možná nechápu tak přímo co tím myslí... John se po chvíli osmělí...napoadne mne, že bych měla uhnout, ale ne...neuhýbám...rukama ho obejmu... Legrační?...Proč...legrační? usměju se... |
| |
| Ošetřovna Doktor ti odpoví, že je Ronon už v lepším stavu, ale pořád v bezvědomí asi po nějakém wraithském výslechu. Zatím netuší, kdy se probere. Asi bude na nějaký čas vyřazen z vašich misí. Zato druhý pacient se cítí o dost lépe, nato v jakém stavu tady dorazil. Doktor ti sdělí, že je už schopný komunikovat a rád by mluvil s někým, kdo to tu vede.. Dojdeš k druhému lůžku. "Dobrý.. tuším, že je večer. Nevím jak jsem byl dlouho mimo. Nevím, kdo jste.. ale děkuji vám za mou záchranu." Mluví těžce a oddechuje po každém slově, ale mluví:-) |
| |
| Ošetřovna “To je dobře.“ Odpovím doktorovi u Rononova lůžka. “Odebral mu doktor Beckett vzorky krve? Snad mu ti Wraithi nic nezpůsobili.“ Zdá se, že se na mě začíná projevovat ochota pomoci komukoliv, kdo je členem SGA a Ronon se jím pomalu stává. Přejdu k druhému lůžku, kde leží onen zachráněný muž z Erusu. “U nás na základně jste byl v bezvědomí jen několik hodin. Vypadá to, že váš stav se zlepšuje, ale neměl byste se příliš namáhat. Alespoň prozatím. Považujte to zde za své dočasné útočiště.“ Umně se vyhnu představení základny Atlantis. Nevíme o něm nic, tak bychom zbytečně neměli prozrazovat údaje. “Jmenuji se Elizabeth,“ mile se na něj usměji. Nevypadá jako někdo, kdo by ubližoval. Ale zajímalo by mě, co se tam stalo. “A až vám bude lépe, promluvíme si o vaší záchraně, ano?“ |
| |
| Atlantis - ALL Dr. Weir nechala po krátkém rozhovoru oba neštastníky odpočívat a po dlouhém dnu se šla natáhnout - ráno bude další schůzka. Carson, Teyla a Harpper si ve volnu společně vyjeli na ryby na nové území Athosanů, vrátili se až pozdě v noci a šli hned spát at taky stihnou ranní schůzku. Ford se dokonale procvičil s letem jumperu, dokonce už ví, jak vypadá:-) Rodney pracoval na novém panelu a celou dobu se mu honilo hlavou, jak dokázat, že není Chaya člověk. Chaya a Sheppard strávili příjemný den prohlídkou Atlantis a poté společenskou večeří:-) po které se rozloučili a šli také spát. Ráno se všichni probudíte a spěcháte na schůzku Dr. Weirové. |
| |
| Atlantis Ještě jsem na ošetřovnu zabezpečila vojenský doprovod, kvůli našemu novému pacientovi a pak jsem odešla spát. Jako obvykle jsem se za noc několikrát probudila. Stále jsem si nezvykla na spaní v cizí posteli, není nad mou vlastní na Zemi. Probudila jsem se kolem sedmé hodiny, unavená a nevyspalá. Bohužel, tohle je úděl velitelů a obzvláště na takové šťavnaté misi, jako je tato. Budeme muset vyřešit problém s pračkou a hlavně s pitnou vodou Pomyslím si, když si na sebe navléknu poslední čisté triko a přes ně vojenskou vestu s příslušným vzhledem a odznaky velitele Atlantis. V půl osmé již opouštím svůj pokoj a mířím k řídící místnosti. “Rodney, jak to, že ještě nespíte? Schůze je až v devět.“ Oslovím do práce zahleděného doktora. Zdá se, že Atlantis je pro něj velkým kouskem na ukousnutí a výzvou a proto pracuje téměř nepřetržitě. Prohodíme spolu několik velice zajímavých slov, zejména o nové příchozí, kterou měl a stále má na starosti major Sheppard.. “No, zajímavé. Ale odpoledne si na chvíli odpočinete, to je rozkaz.“ Nechám jej ještě chvíli pracovat a odejdu do své pracovny. Připravím si podklady pro novou misi. Pikantní misi a pomalu sepisuji hlášení, dle údajů od Shepparda a Teyly a druhé od Harppera a Forda. Nudná práce, která uspává. Několik minut před začátkem schůzky si zajdu do jídelny pro kávu a něco k snídani. Pojím cestou a doufám, že to nebude mít vliv na můj žaludek. 9:00 schůze “Dobré ráno,“ Pozdravím každého, ať už přijde kdykoliv. Očekávám a nejsem zklamána, Sheppard opět poslední. Dnes má obzvláště rozcuchané vlasy… “Vítám mezi námi ještě jednou Chayu, říkám to správně?“ Usměji se na cizinku. “A dle toho, co mi bylo prozrazeno, Antičku, že.“ Pronesu s pýchou, protože se nestává každý den, abychom zde přivítali rodného Atlantis. Poté se otočím k ostatním. “Pánové?“ Očekávám ještě jednou stručné shrnutí od Shepparda a Harppera. Vím, že je to unavující, ale posléze se přidá i Carson s jeho objevem. Doufám. Poté můžeme vyřídit Chayu a další úkoly. |
| |
| Schůze národního výboru.. ehm teda velitele Atlantis:-) A sakra, to už je ráno? V noci jsem se zrovna nevyspal, ale ne z důvodu, jak by si někdo (Weirová:-)) mohl myslet. Večeře s Chayou skončila asi v pravou chvíli a rozešli jsme se s přáním pěkné noci s tím že se uvidíme na ranní schůzce. A už je 8:55! Rychle vyrazím z postele, obleču se a běžím bez snídaně na schůzi, ani učesat se nestihnu.. "Psss, já vím, já vím.." Vrhnu pohled na Dr. Weirovou hned jak vpadnu do místnosti a dám si prst přes pusu, že se nemusí obtěžovat nic říkat a je mi to jasné, že jdu zase pozdě. Posadím se a čekám, copak se dozvíme zajímavého. Začátek mě ale zarazí do židle. "Rodney? Proč si nemůžeš dát někdy pokoj.." Naštvaně se na něho otočím a pak hned na Chayu. "Je to pravda? Takže Athara a ty jste jedna osoba?" Vcelku rychle mi dojde. "Mohli bychom si promluvit o samotě?" Zeptám se Dr. Weirové, ale nejen od ní, ale ze všech stran se ozve jednohlasně. Ne! "Ok" posadím se s úsměvem do židle a přenechám slovo Harpperovi o jeho misi nebo spíš Chaye nebo se bojím, že já o té své toho moc na vysvětlení už nemám. |
| |
| Schuze Ráno brzo vstanu a jdu na schůzi.Rychle tam příjdu a když si sedám řeknu. Doufám že jsem o nic nepřišel. Pak se usměju a čekám. |
| |
| schuze po dobu ranní schůze spíš jen poslouchám až ke konci se ode mě očekává abych řekl pár slov, při zmínce o tom že je Chaya Antička se zatvářím trochu provinile, jinak jsem stále v dobrém rozpoležení, když všichni domluví a ucítím takovou tu tichou výzvu, začnu mluvit Především bych vám ctěl doktorko poděkovat za možnost uskutečnit můj výlet na pevninu, a vám za skvělou společnost při těch slovech se otáčím na teylu a kpt.Harppera jinak si myslím že náš návštěvník z Erusu by zanedlouho mohl být schopen normálního pohybu jeho organismu se dostává rychle do normálu, ale s rononem to bude horší, povedlo se nám ho stabilizovat, ale je stále v bezvědomí, mohlo by mu pomoct kdyby alespoň chvílemi přišel někdo kdo ho zná a komu věrí aby mu poskytl alespoň tichou podporu, mnoha pacientům to pomáhá, ačkoli se nám zdá že nevnímají nakonec složím ruceode mě to bude pro teď asi vše, takže se odeberu na ošetřovnu tázavě se podívám na Elizabeth jestli s tím souhlasí |
| |
| schůze Bylo od nich milé, že mne pozvali na svou schůzi, ale nebylo již tolik milé, že odhalili mou podstatu a mé malé tajemství...Večeře s Johnem...ano...bylo to skvělé jen...pořád mám takový divný pocit, že se něco děje... Ano doktorko Weirová...zcwela správně... odpovím jí mile a dál sedím na svém místě a poslouchám co mají na srdci...bohužel jsem tedy odhalena... Ano...máte pravdu, já a Athara jsme jedna a tatáž osoba...je mi opravdu líto, že jsem vám to nemohla sdělit dříve, ale nešlo to...rovněž nemohu poskytnout ochranu vašemu lidu...ostatní by mne zastavili...jsem potrestána za to, že jsem porušila jeden z nejpřísnějších zákonů...nevměšovat se a mým trestem je nyní opečovávat můj lid a nesmím pomáhat jinému lidu... Náhle se mi začne špatně dýchat...v hlavě slyším nářek a volání...je to až omračující a nejde to zastavit...zavírám oči a cítím snad bolest celého mého lidu... Ach bože... syknu tiše a snažím se vstát... Neměla jsem je opouštět... |
| |
| když odcházím začne mluvit Chaya tak ještě zůstanu nebylo by slušné kdybych odešel potom začne vysvětlovat svou situaci načež se jí udělá zle, v okamžiku přistoupím a podpírám ji Lékařský tým to pracovny dr. Weirové zdá se že není daleko zhroucení musí okamžitě na ošetřovnu opět bo vysílačky zachvacuje mě pocit bezmoci drzím Chayu aby nespadla a čekám na zdravotnický tým proč nemůžu nic dělat |
| |
| Atlantis Chaya vám ve zkratce poví o co jde a doufá, že její důvody pochopíte, nebo se o to pokusíte. Někteří z vás koukají celkem překvapeně, třeba Sheppard a Rodney se už chystal říct něco ve smyslu: "Vždyť já to říkal od začátku.." Už se k tomu nedostane. Chaya najednou zavrávorá, začne ztěžka dýchat a spadne ze židle na podlahu. Ještě že jí doktor zčásti zachytí. Beckett se snaží, ale nemůže pro to najít žádný rozumný důvod. Než ale stihne do místnosti dorazit lékařský tým, už se pomalu zvedá. "Prominte, nemohu tady zůstat.. musím zpátky na Proculus.. něco se tam dejě." Otočí se na Shepparda. "Nezlobte se na mě a už mě nehledejte.. bude to tak lepší." Z řídící místnosti se ozve. "Nepovolená aktivace brány! Nemůžeme to zastavit a nevíme odkud to příchází!" Chaya se pomalu začne měnit v bílý obláček čehosi a zmizí ve vytočené bráně.. Chvíli všichni stojíte bez hnutí. První se probere Dr. Weirová. "Shepparde, vemte si jumper běžte zjistit, co se tam zatraceně stalo!" Aby toho nebylo málo, vrohu se po odchodu Chayy rozezní nový panel, na kterém celou noc pracoval Rodney. Weirová mu nemusí nic říkat, hned se jde podívat co se děje. Sheppard zatím zmizel s jumperem v bráně.. Asi po 20ti minutách. Dr. Weirová se rozhodne že není na co čekat a než Rodney se Zelenkou zjistí co se děje s panelem a vrátí se Sheppard, pošle Forda a Harppera na plánovano misi. Tentokrát s nimi vyrazí i Beckett nebo jim do týmu stále chybí Ronon. Čekáte na informace co vám Weirová dá. |
| |
| MH: omlouvam se, k Fordovi, Harpperovi a Beckettovi se zapoji samozrejme i Teyla, zapomel jsem na ni. Bude to trochu vetsi mise:) |
| |
| Atlantis Založím si prsty do stříšky a zlehka se dotknu rtů s přemýšlivým výrazem. Nemyslela jsem si, že je s onou Atharou jedna a tatáž osoba Chvíli tiše rozjímám, když v tom se Chaya zhroutí. Doktor Beckett reaguje přesně, jak ho to na univerzitě učili. Musím v duchu smeknout jeho duchapřítomnosti. Nic se ale neřeší a věci se horší. “Náš host počká. Máme důležitější práci.“ Zareaguji na podivný odchod Chayi. Cizinec prozatím zůstane nadále na ošetřovně pod vojenským dozorem. Rodney se Zelenkou dostanou doslovný úkol, kterého se zhostí s elánem a grácií a Rodneyovským egem. Pospíchám do řídící mísnosti. “Vytočte bránu.“ Než Sheppard doběhne do hangáru a snese se před bránu, měl by mít cestu připravenou. Přitisknu si dlaň na ucho a aktivuji vysílačku. “Majore, máte zelenou.“ Zahlásím. Stres se ve mně opět pomalu kupí. Ať se pak Carson nediví, že nemůžu pořádně spát, když není ráno bez oddychu, aniž by se něco nestalo Zamračeně se vracím z řídící místnosti a vyhledám zbylé tři provinilce, jejichž trestem bude opět nastoupit na novou planetu. Svolám si je k sobě, je jedno, kde se v tu chvíli nacházím – někde na Atlantis, předpokládám – a mluvím k Harpperovi. “Jedná se o planetu H5-658. Dle údajů z databáze, které jsem si ráno stačila zběžně prohlédnout, by se mělo jednat o vyspělou civilizaci. Možná na vyšší úrovni než jsme my. Ne…, to jsem řekla špatně. Jsou na vyšší úrovni, než jsme my. Dávejte si pozor, většina jejich města je na prastarých vulkanických pohořích. Do hodiny připravíte tým a vyrazíte.“ Pronesu pevným hlasem k Harpperovi a čekám nějaké otázky. |
| |
| Atlantis Když dostanu pokyny řeknu. Ano pane. Pak řeknu k týmu. SGA-2 do hodiny u brány. Řeknu a ve zbrojnici se vezmu svou vyzbroj jako obvykle.A pak si na cestě k bráně vzpomenu a řeknu. Doktorko a jestli jde i Dex žádám o povolení o jeho zbraně a pokud ne tak za něj náhradu. Pak čekám u brány. |
| |
| Atlantis “Obávám se, že Ronon stále není schopen jakékoliv mise. Ponecháme si ho prozatím tady na lůžku.“ Zlehka se usměji. “Řekněte Teyle. Vezměte sebou Rodneyho. Myslím, že se mu tenhle výlet bude zamlouvat.“ |
| |
| Atlantis Mckay a Teyllo hlaste se u brány dete s námi. Oznámím sedijic u brány. |
| |
| Atlantis, následně Proculus Udělá se mi zle a už jen cítím jak mne někdo podpírá... Ne...já musím jít...potřebují mně...neměla jsem nikdy odejít... šeptám a rychle vstávám...myšlenkou nechám vytočit bránu na Proculus a bez rozloučení odcházím...proměňuji se pouze v bělostnou energii a procházím tak bránou...objevuji se ve vesnici, ale je zničená...jen sem tam zahlédnu nějakéhoWrightského vojáka...a všude...všude jsou mrtví lidé...mí lidé!!! JAK JSEM TO JEN MOHLA DOPUSTIT!!!! Z očí mi stékají slzy a já klesám na kolena u mrtvého mnicha...Wrightové mne zdá se nevidí...ani nemohou...náhle odhodlána je zničit vstávám...pouhou mylšenkou ničím všechny, kteří se nacházejí na planetě, nebo v její atmosféře...ještě stačí zničit ty na orbitě... Zaplatí za to co udělali!!! |
| |
| Atlantis Po schuzi s Dr.Weir a po nečekanim udalostem, nám Dr.Weir zadá další pokyny a já běžim do zbrojnice se vybavit. Vezmu si P-90,Zak'naktel,pistol,C4 a malý nuž. Když jsem připravený , jdu k prostoru brány . Vejdu a uvidim ,že tu už Harpper čeká. Přijdu k němu , sednu si vedle něj a spolu čekáma na ostatní |
| |
| Zpět na Proculus (to je ale blbý jméno pro planetu:-) ) Ani nečekám na pokyn Weirové a běžím do hangáru pro jumper. Co nevidět se snesu střechou před bránu a proletím částicemi okraje horizontu dopředu.. Doufám, že se tam nestalo to, co si myslím.. Cítím se taky trochu provinile. Byl to přece můj nápad at se podívá na Atlantis. Na orbitu vidím jen hořící zbytky wraithské flotily.. Co za sílu tohle může jen tak zničit? Letím jumperem k vesnici nebo okolí vypadá už bezpečně. Nikoho v ní ale nevidím, nikoho živého.. "Ku*va! Pozdě!" Nahlas zanadávám a praštím pěstí do jumperu. Rozhlížím se okolo ale krom trosek a těl nevidím nic, ani Chayu a nemám představu, kde by mohla být.. |
| |
| Proculus Ve chvíli, kdy přilétá Jumper ničím tu odpornou loď roje...jumper se snáší do vesnice...proto i já se naráz zhmotním a jdu k němu...vychází John... Přišla jsem pozdě...nikdy jsem je neměla opustit Johne...nyní jsou mrtví...do jednoho...děti...ženy...starci...všichni... opět pokleknu k bezvládnému tělu malého dítěte...z očí se mi zpouštějí slzy a mně dojde velmi špatná věc... Proboha...vždyť oni to budou brát jako vměšování... je už na vše pozdě...věřím, že mně potrestají znovu...zničili můj lid,nebylo tedy co chránit a já přesto zničila ty stvůry...Johne...zbohem...nemyslím si, že to tak nechají... podívám se na něj s pláčem a vezmu mrtvé dítko za bezvládnou a seschlou ručku... |
| |
| Proculus Po chvíli před sebou uvidím zhmotnovat se ten samý bílý obláček jako předtím na Atlantis. Podívám se na Chayu ale vzápětí do země, je i jasné, že je to i moje vina a neměl jsem ji přemluvat at jde s námi. Ted je každá rada drahá co na to říct. "Je mi líto tvé planety.. je to i moje chyba." Chvíli tam stojím a pozoruji zkázu okolo. "Vrat se s námi na Atlantis." Najednou mě napadne. "Antikové přece nebyli pomstychtiví a bránila jsi jen planetu, kterou ti přece určili.." Věřím, že se snad nic horzného nestane, navíc když budeme na Atlantis. |
| |
| Proculus tiše a odhodlaně vstávám. tady už mne nic nedrží... Ne Johne...byla to jen má chyba...neměla jsem nikdy odejít...sama jsem znovu chtěla vidět atlantis a nyní bude mým prokletím a věčným trestem vidět neustále před očima zničení mého lidu....cítit jejich bolest a slyšet jejich nářek... přejdu k Johnovi a setřu ze své tváře slzy...mávnu rukou a mrtvá těla zmizí...zmizí i celá vesnice a místo ní je jen překrásná rozkvetlá zahrada s tolika stromy v jedné řadě, kolik lidí zde zemřelo... Pokud by jste byli tak laskavi a poskytli mi azyl u vás...ráda bych ho na nějakou dobu přijala...ale nezůstanu s vámi dlouho...přináším lidem smůlu...jak vidíš... |
| |
| Proculus / Atlantis Těžko těm slovům uvěřit a asi ani nikdy nebudu. Když ta všechna zkáza zmizí, nepřestávám žasnout nad tím, jaké moci antikové dosáhli. "Rádi, myslím, že to je to nejmenší, co ti dlužíme za předešlou záchranu.." A doufám, že se zdržíš o něco delší dobu.. Nastoupíme do jumperu a vrátíme se na Atlantis. |
| |
| Atlantis Harpper, Ford, Teyla a Rodney odešli asi před 10ti minutami na misi na planetu určenou od Weirové. (MH: později bude vlastní zpráva) Sheppard se vrátil s Chayou zpátky branou na Atlantis. Jen co "uklidil" jumper zpět na své místo, odvel Chayu do jednoho pokoje, at si chvíli odpočine. Asi ted bude chtít být chvíli sama. Poté jde do pracovny Dr. Weirové nahlásit ji, co se na planetě vůbec stalo. Ta tam ale není a míří na ošetřovnu promluvit si s pacienty. Nedojde tam.. do sluchátek se ji ozve Dr. Zelenka právě ve chvíli, kdy se Atlatnis spustí poplach. "Elizabeth, právě jsem zprovoznil ten nový panel a mám špatné zprávy." Mluví velice rychle a naléhavě. "Ten panel antikům sloužil na detekci cizích forem života na základně, ale hlavně v okolí planety.. a právě něco zachytil. Z hyperprostoru se k nám blíží 2 wraithské lodě, podobné co zničil i Harpper s Fordem na Erusu." "Za jak dlouho sem dorazí?" Ptá se Weirová a běží do řídící místnosti. "Z hyperprostoru vystoupí za pár sekund a u planety budou do 15ti minut.." Polkne Zelenka naprázdno. Situace vypadá beznadějně, nemáte štít, žádnou efektivní obranu a na přesun personálu je moc pozdě.. |
| |
| Atlantis Johnem jsem odvedna do jednoho z volných pokojů a docela se divím, že zde nezůstaly žádné osobní věci předešlého majitele.John odchází a já jsem osiřela...slibuji však pomstu...větší pomstu než jakou jsem učinila...slibuji ji sama sobě a učiním ji...ať mi udělají co chtějí...nebudu se o to starat. snažím se alespoň na chvíli usnout, avšak nejde to...pořád se cítím špatně a pořád musím vzpomínat na svůj lid...nyní již pro ně nemohu nic udělat...nemohla jsem jim ani pomoci povznést se, snad Oma Desala přišla a zastoupila mne na tomto místě... Po chvíli se však rozezní jeden z našich poplachů...je mi jasné co to je...v posledních dnech, než jsme město opustili, slýchali jsme jej často...Wrightové jsou zde... Má pomsta... Rychle vstanu a běžím do kontrolní místnosti... Kolik...kolik jich je? vyhrknu na jednoho muře, který zde vyděšeně sedí...myslím, že mu říkali doktor Zelenka... |
| |
| Dr. Zelenka v akci:-) Pracuji rychle na panelech a pokouším se zjistit co se dá, ale tuším, že nemáme nejmenší šanci něco udělat.. Najednou se vedle mě objeví mladá žena, nevím kde se tu tak naráz vzala. Á to je ta antička.. "No podle senzorů 2 hive ship doprovázené 10ti menšími lodmi, podle databáze asi wraihtskými kžižníky.. " Než stačí dodat něco dalšího, zase zmizí. Česky na celou řídící místnost dodá. "Kdo si myslí že je, Mojžíš u Rudého moře?" |
| |
| přicházím do kontrolní místnosti Chaya tam zrovna přibíhá k Radkovi ve tváři má skoro šílený výraz, pak se chvíli baví a Zelenka plácne něco česky, přiběhnu k Chaye,Chayo vím co se u vás stalo, slyšel jsem o tom,teď byste si mela jít odpočinout chytím ji jemně za ramena prosím, pojďte se mnou odvedu vás do pokoje, major Sheppard a doktor Zelenka to zajisté zvládnou, můžu vám dát něco na uklidnění jestli budete potřebovat ve tváři mám výraz, že to opravdu myslím vážně a nemíním ustupovat ale stále ten typický CarsonovskýProsím Chayo poslechněte mě |
| |
| Atlantis To je to co jsem potřebovala vědět...chci odejít na co nejvyšší místo tady, nebo alespoň na nějaké volné prostranství, ale Carson mně chytí... Ne...pomstím svůj lid...pomstím a vy se nebudete mít čeho bát...sbohem Carsone a děkuji...prosím vyřiďte Johnovi, že mu za vše děkuji... vysmeknu se z jeho sevření a opět jako čirá energie mizím někam pryč...není možné mne zadržet...není možné mi domluvit...přeci jsem před chvíli vypadala jako šílená...a nyní jsem pryč...má mysl mne směřuje na místo, odkud je skvělý váhled na město i oblohu...zavírám oči a pouhou myšlenkou ničím veškeré Wrighty, které naleznu v okolí planety...stojím na hraně jednoho z balkonů a bláznivě se usmívám...po chvíli upadám do bezvědomí...to je můj trest... |
| |
| Chaya se mi vysmekne a zase zmizí och ne rozhlédnu se po místnosti chvíli nevím co dělat pak se podívám k Radkovi na displej jak postupne mizí wraithské lodě ze senzorů Radku zapněte detektor známek života, musíme najít Chayu když zmizí poslední loď na obrazovce se oběví mapa města a sposty puntíku, jeden je ale tam kde by neměl být Johne myslím že Chaya je na jednom z nejvyšších balkónů zapnu vysílačkuzdravotnický tým do...hm..do řídící místnosti a tam vám dá dr. Zelenka instrukce a rozbíhám se k tomu balkonu, John je několik kroků předemnou a pomalu se vzdaluje, přecejen je to cvičený voják už jsme skoro tam proběhnu pár posledních chodeb a už sem na tom balkóně, Sheppard už se tam sklání nad bezvědomou Chayou Bože Chayo, co se stalo? snažím se ji vzbudit, ale nic se neděle do vysílačkydr. Beckett zdravotnický tým na.. najděte se nás na detektoru jsme na nekterém balkoně na centrální věži. sundám si Atlantis uniformu a složenou ji Chaye dám pod hlavu, potom se podívám na Johna to je vše co jsem pro ni teď mohl udělat, teď musíme počkat na nosítka a vybavení |
| |
| H5-685 - SGA2 Harpper, Ford, Rodney, Teyla Po pozdním odpoledni dorazíte na určenou planetu. K vašemu překvapení stojí brána na něčem, co by se dalo nazvat kruhové náměstí s kamenným podložím. I když kolem něj nevidíte žádné staby, krom velkého komplexu před vámi, který je jakoby vytesán přímo do skály. Podmín stojí pár menších už železobetonoývch budov a obrovský hangár. Zaujme vás ještě něco, a to že cestu od brány z obou stran lemuje vysoké kamenné zábradlí zpoza kterého stoupá všudypřítomná bílá pára. Když pominete budovu před vámi, vůbec v celék okolí se nalázají jen skály nebo holé kopce, jakoby tu nic nerostlo nebo nemohlo růst. Ve vzduchu cítíte podivnou vyschlost a teplo. Doputujete těsně k budově a jako na zavolanou se před vámi otevřou široké dveře a z nich vyjde člověk. "Vítám Vás, jmenuji se Skandar Izzard." Představí se a pozve vás dále do budovy. |
| |
| Atlantis "Co se tu zase stalo a kam zmizely wraitské lodě?" Vletí Dr. Weirová na ošetřovnu, kde už čeká Dr. Carson se Sheppardem. A kde leží další, již třetí pacient - Chaya. Vysvětlíte Dr. Weirové, že o útočné lodě se Chaya asi postarala, ale nebylo to úplně zadarmo.. Weirové je jasné ze zpráv od Daniela Jacksona, že podle jeho výzkumů mají antikové zakázáno vměšovat se do záležitostí slabších ras a tak zasahovat do jejich vývoje. Než se probere,můžete ji jen vduchu děkovat. Carson zatím zjistil, že je mozková aktivita Chayy velice slabá, ale postupně se vrací do normálu. Jako by ji něco mozek re-startovalo. A také že se její další životní funkce více podobají člověku než předtím. Tady nic nezmůže tak jde zkontrolovat Ronona. Dr. Weirová jde navštívit prvního pacienta, který již vřele komunikuje. "A tady jste, Dr. Weirová že jak jsem slyšel? Ještě jednou vám děkuju za záchranu. Mé jméno je Mark Cutter. Asi by byl pravý čas abych se dozvěděl, kde to jsem.." Sheppard sedí u Chayy na židli a o něčem přemýšlí. Naráz uslyší známý hlas. "Co se stalo..a kde to jsem?" Než stačí John odpovědět, položí další otázku. "A kdo jste vy?" |
| |
| Mise Zdravím vás jsem kapitán Jack Harpper.Toto je Mckay,Ford a Teylla. Řeknu a zkloním zbrň. |
| |
| ošetřovna, pravděpodobně Atlantis Probouzí mne strašlivá bolest hlavy. Nemám ponětí kde to vlastně jsem, kdo vlastně jsem, co tu dělám, ani kdo jsou ti lidé okolo. Co...co se to stalo?...Kde to jsem?...Kdo jste? vyděšeně hledím na tmavovlasho muže, který sedí u mé postele...snažím se posadit...nyní již opravdu vyděšeně hledím do všech stran a pomalu mne zachvacuje panika. K tomu ještě ta nesnesitelná bolest hlavy. Opět nějak zamžourám a málem opět omdlím. Můj dech se zrychluje a já stále nevím co se to děje...ani kdo vlastně jsem...! Prosím neubližujte mi... šeptnu směrem k muži se slzami na krajíčku... |
| |
| Ošetřovna Sedím na židli u poslete Chayy a naoko pozoruju rozhovor Weirové s tím Cutterem. Nato že byl včera polomrtvý je na tom dneska docela dobře. Z pozorování mě vyruší pípání na jednom přístroji co něco monitoruje, podívám se co se děje. Chaya příchází asi k sobě. "Klid, jen si zase lehni. Všechno je už vpořádku.." Aspon zatím než wraithové pošlou další vlnu lodí:-) Trochu ji přínutím, at se položí znovu na postel. "Nikdo ti tu neublíží Chayo." Snažím se ji trochu uklidnit. Zavolám na Becketta, že se jeho pacient probral. |
| |
| ošetřovna Muž mne nutí si lehnout, uposlechnu ale zhruba jen proto, že má hlavá stále třeští a aby mi náhodou neublížili... Kdo jste? Kdo je Chaya? A kde to jsem? A kdo jsem vůbec já? Příliš moc otázek na to, jak jsem zesláblá. Opět tedy ležím a jen vystrašeně hledím... Bože můj...proč si nemůžu na nic vzpomenout?...co se to stalo? Rozhlédnu se po ošetřovně, připadá mi, jako bych tu už někdy byla, ale ne...asi je to jen nějaký blud...proč nic nevím...proč si na nic nemůžu vzpomenout? |
| |
| Atlantis – ošetřovna Sleduji zmatenou Chayu, jevící známky amnézie a doufám, že je to jen krátkodobé opatření jejího organismu jako reakce vyvinutí obrovské energie na zničení Wraithských lodí. Ovšem, nebylo to zadarmo. A také znají naši polohu. Jak je to možné, že nás tak rychle našli? Zachmuřím se do temných myšlenek a střídavě se dívám na Chayu a na Shepparda. Vypadá jako její opatrovník Zlehka se pousměji a pak se otočím na Ronona. Že by to bylo důsledkem jeho setkání s Wraithy? Je možné, že se o nás dozvěděli prostřednictvím mučení? Dnešek se ukázal být dalším velice komplikovaným dnem a mě na tváři přibylo o jednu vrásku navíc. Prozatím nemá cenu nic řešit, dokud se Chaya neuzdraví a nerozpomene se. Otočím se k cizinci na lůžku a pokusím se o přívětivý úsměv, kterým jde ale jen těžko překrýt mé obavy. |
| |
| Ošetřovna Zdá se, že si nic nepamatuje. Vůbec nic. Slyšel jsem, že se Jacksonovi stalo něco podobné potom co se povznesl a vrátil zpátky jako "normální" člověk. Ale ten zapoměl jen vše okolo antiků a dobu, kdy byl na vyšší úrovni existence. A zatraceně.. Vtom mi to dojde.. Vždyť Chaya byla antik celý život.. Snažím se zakrýt znepokojení. "Já? Já jsem John a Chaya jsi ty." Nebo jsi před časem byla.. "Jak říkám, tedka jsi v bezpečí, pak ti všechno vysvětlíme." Rozpačitě se usměju. Jo vysvětlíme, zajímalo by mě jak. |
| |
| Ošetřovna "Ou, nerad bych vás rušil, vypadá to, že tu máte jiné starosti. Klidně si můžeme promluvit později.." Upozorní na sebe Cutter. "Jen mám docela hlad, a kde to teda jsem?" Muž vypadá docela neodbytně a překvapivě ukecaně jako předešla potrava wraithů. "Možná, at nerušíme pacienty, co mě někam přemístit, už se cítím lépe." Zase začne. |
| |
| Ošetřovna "Jen se uklidněte. Jídlo vám sem donese personál, ale obávám se, že vás z lůžka ještě nepustíme. Až to dovolí doktor Beckett." Na jednu stranu jeho naléhavost chápu, ale přijde mi podivná. "Jak jsem již řekla, jste na jedné planetě, na základně Atlantis a ležíte na nemocničním lůžku." Možná ho detailnější a opakovaný popis, kde se nachází, uspokojí. "Můžete mi říct, co jste dělal na Erusu? Co se tam stalo?" Obrátím kartu a začnu klást otázky já. |
| |
| ošetřovna Chaya a ten cizinec se proberou, on vypadá že je na tom dobře, tak běžím k Chayně posteli Sheppard s ní na sebe nechápavě hledí, s milým výrazem ve tváři jí řeknu Jsme rádi že jste zpět Chayo aha tady bude asi problém pomyslím si když se nechápavě podívá klid jste v bezpečí nikdo vám echce ublíži chytím ji přátelsyky za ruku Jsem Carson Beckett, lékař edit pak |
| |
| ošetřovna Chaya?...Díky Johne...ale kde to jsem? Prosím...vysvětli mi vše už teď.. Poprosím ho a stále vyděšeně hledím kolem sebe... Jak jsem se sem dostala? Co se stalo? Prosím vás...já to potřebuji vědět...Nemůžu si na nic vzpomenout... Pak začne docela nahlas mluvit nějaký jiný muž. Po chvíli přiběhne ještě někdo jiný...představí se jako Carson Becket. Zdravím vás...já jsem...asi tedy Chaya...prosím...zaslechla jsem, že jsem na Atlantis...něco mi to říká, ale nemohu si na nic vzpomenout...a pořád ta bolest hlavy... opět se snažím posadit |
| |
| Ošetřovna Muž se podívá trochu zklamaně a hladově. "No dobrá, tedy počkám ještě tady." Atlantis, hmm Při slovu Atlantis se na chvíli zamyslí, jako by to už někde slyšel. "A výborně, tuším že to znamená že jsem už v bezpečí." Opět bleskově reaguje.. "Bohužel žádnou planetu Erus neznám, jsem z planety jménem Reaf, netuším jak jsem se tam dostal.." Říká přesvědčivě. "Rád vám později něco o Reafu povím, lidé říkají, že jsem skvělý vypravěč." Nahlas se zasměje. "A co víc mi můžeže prozradit o Atlantis?" Zase obráti kartu naopak, vypadá, že ho velice zajímá, kde je. |
| |
 | H5-685 - SGA2 Je fine, že mě vybrali, abych šel vyjednávat, ale dneska neni zrovna můj šťastný den a radši bych byl úplně někde jinde. Nechám otevřít dveře a vyjdu před budovu, kde stojí skupinka lidí. Slušně je pozdravím a všechny si důkladně prohlídnu. Vypadají docela zajímavě a nijak moc neškodně. Otočim se a pomalým krokem vstoupím zpět do budovy. "Tak z jakého důvodu jste nás přišli navštívit?" Pousměju se a přes rameno se podívám na skupinku... |
| |
| Ošetřovna Mile se na něj usměji. "Až později. Ještě musíte ležet. Můžeme pak probrat váš a můj svět." Poplácám ho po dlani a pak od něj odejdu k Chaye. Mark, zdá se, je hodně upovídaný a zvědavý, teď mu ale prospěje klid na lůžku. "A vy byste měli nechat Chayu odpočinout." Oznámím tvrdě Sheppardovi a taktně Beckettovi. Naznačím Johnovi, aby šel se mnou. Do pracovny. |
| |
| Ošetřovna / Dům hrůzy(její pracovna.-)) Dr. Weirové Už se chci zapojit dál do rozhovoru, když mě Elizabeth přeruší. Nelibě se na ní podívám. No dobrá, necháme ji odpočinout, možná má pravdu. "Jdu hned za vámi." Nucene se usměju. Rychle se rozloučím s Chayou a Carsonem. Dojdeme do kanceláře. |
| |
| ošetřovna Všichni náhle odcházejí a já mám opět zůstat sama... Ale ne...počkejte prosím... Marné, všichni odešli, obrátím se proto na toho muže, který stejně jako já je na tomhle místě cizincem... Kdo jste vy? zeptám se ho...musím přeci zjistit alespoň něco... |
| |
| Pracovna Zavřu dveře a z ucha si sundám komunikátor. Už to naznačuje vážnost situace. Obvykle jsem stále na příjmu. Posadím se za stůl a začnu. “Obávám se, že útok od Wraithů nebyl první a ani poslední. ZPM je stále použitelné na nulové úrovni, budeme muset pečlivěji vybírat planety, na které se v brzké době vydáme. Nemůžeme si dovolit ztrácet čas na necivilizovaných planetách. Prioritou stále zůstává nalezení ZPM a v hloubi duše doufám, že se SGA 2 podaří vyjednat cokoliv, co by nám mohlo pomoci.“ Zhluboka si oddychnu a shodím kámen ze srdce. Jeden problém je venku. “Co budeme dělat s Chayou, nemá se kam vrátit. Myslela jsem, že by mohla zůstat na Atlantis, ale je-li Atlantis ohrožena Wraithskou přítomností… nemůžeme si být jisti ani my. Doufám, že McKay brzo na něco přijde se Zelenkou.“ |
| |
| Mise Deme. Řeknu k ostatním a jdu za ním a říkám. Přišli jsme sem poznat vaši kultůru a také potřebujeme zdroj energie kdyby jste nám ho mohli poskytnout. Řeknu. |
| |
| ošetřovna Ano vskutku myslím že to bude to nejlepší, nechám vam přinést něco proti bolesti, kdyby neco budu poblíž otočím se k tomu muži jak se vám daří Marku jeho jméno jsem zaslechl od Elizabethjsem Carson Beckett, doktor, kdyby jste potřeboval stačí zavolat, nechám vám teď donést nějaké jídlo a odcházím za Rononem abych zkontroloval jeho životní funkce pak pro vodu a pro léky proti bolesti pro Chayu, cestou řeknu asistentovi nechte donést prosím pacientům nějaké jídlo vejdu do kanceláře a dělám si tam svou práci |
| |
| Ošetřovna Dr. Weirová s Mjr. Sheppardem zmizeli rychle pryč, podle všeho řešit něco vážného. Na ošetřovně zůstává Beckett, Chaya a Cutter. Carson podá Chaye nějaké léky proti bolesti a na uklidnění. Oznámí vám, že oběd bude asi za půl hodiny. "A, zdravím, jak jsem říkal, jsem Mark Cutter. A vy? Co byste ráda věděla?" Odpoví ti, ale přijde ti, že dost neochotně jako by ho to obtěžovalo. Jako by se po odchodu Dr. Weirové úplně otočil a něco co z něho vyzažovalo celou dobu, je pryč. Beckett je zatím v jiné části ošetřovny. Řídící místnost Zelenak si otře pot z čela a zhluboka si oddechne. Naštěstí jsou útočníci pryč. Než se vrátí McKay rozhodne se prozkoumat zbytek panelu. Napojí ho na notebook a pustím antický překladač.. Hloubková kontrola hyperprostoru, to zní zajímavě.. Spustí program. "Ou ne, to ne.." Zhrozí se, když uvidí výsledek. "To musím Dr. Weirová vědět." Vběhne do kanceláře, právě když je Sheppard na odchodu.. Planeta H5-685 Izzard vás zavede do větší haly branou dál do skalnatého města. Zem se nachvíli otřese, ale dělá jako že nic že je to součást jejich života. I když jsou otřesy stále častější, ale to zatím nemusíte podle něho vědět.. "Omlouvám se, ale zatím se vám budu věnovat sám.. naše vláda je zatím zaneprázdněná jistou záležitostí.." Čeká na vaše otázky. Ale trochu ho překvapí neomalený přístup Harppera, který hned schytá nenápadnou ránu loktem od Teyly. Asiby bylo načase začít jednat více diplomaticky a říci odkud jste atak.. |
| |
| Mise Pak se rozhodnu vyložit odkud jsme přišli a řeknu. Mckay vysvětlete mu to jak jsme se sem dostali dovedete to líp. Řeknu a jdu. |
| |
| ošetřovna Poděkuji Carsonovi za jeho ochotu a starost a hlavně za léky a jídlo. Pak mi konečně odpoví ten muž co leží vedle... Já jsem...Chaya...chtěla sem se zeptat...jak jste se sem dostala odkud jste? Snažím se zůstávat milá,a le jeho chování se mi nelíbí...ta žena...jak jen se jmenovala...doktorka Weirová...měla by vědět, že jí něco tají...léky pozvolna začínají zabírat a já se cítím poněkud otupěle...naštěstí bolest už zmizela... |
| |
| Ošetřovna Muž pokývá hlavou. "Dobře, Chayo, no dostal jsem se sem prý z wraihtské lodi, víc nevím. A jsem z planety Reaf jak jsem už říkal. "Rozhovor ho přestává asi bavit. "Myslím, že má doktor pravdu a měla byste si radši odpočinout. A já taky, dobrou noc." Snaží se tě převědčit, že tohle bude asi nejlepší. Čím dál víc se ti na něm něco nezdá. Rozhodneš se tedy na chvíli usnout, než se vrátí někdo víc přívětivější.. |
| |
| Pracovna Dr. Weirové Úplně bych zapoměl na naši hlavní starost. Je dobře, že mě Dr. Weirová vrátila trochu nazem. "Ano madam!" Musím ji v tom dát úplně za pravdu. "Možná můžeme omezit vyhledávání planet podle databáze jen podle těch údajně vyspělých a nebudeme se nikde zbytečně zdržovat." Asi to nebude moc zdvořílé k obyvatelém planet, ale na to tedka není čas. "Jestli bude potřeba připojím se hned k misi SGA-2 nebo můžeme poskládat tým na jinou planetu." Ochotně navrhnu a čekám, co mi přidělí. "Co se týká.. Chayy, myslím, že jí docela dost dlužíme." Nevím jestli mi tohle Weirová zrovna uvěří, když to říkám já, ale budiž. "Určitě ji nemůžeme jen tak vrátit na Pruculus, nemám probél, když tu zůstane." Že nemám problém, když tu zůstane myslím i trochu jinak a Weirová to hádám pochopila.. stejně si Chaya nic nepamatuje. Hm možná později, ted se fakt musíme soustředit na ZPM. Už chci odejít když do dveří vletí Zelenka. |
| |
| ošetřovna, Atlantis Otočím se tedy od muže na druhou stranu a snažím se usnout, ale nejde to...To jak se mnou muž jedná se mi ani zdaleka nalíbí,a le budiž, později to řeku té ženě, která zde velí, nebo Johnovi... John...díval se na mně...nevím...nějak jinak než ostatní? Chaya...co je to za jméno...bože...co se to stalo... Raději již nepřemýášlím a rozhodnu se, že jim to pak musím říct...a hlavně že budu trvat na tom, aby mi sdělili co jsem zač... po chvíli usnu, ale netrvá to příliš dlouho...zhruba po hodině se probouzím. Není vidět, že by mi byl někdo na blízku a na muže odmítám brát zřetel. sundám ze sebe veškeré přístroje či co je na mně navěšeno a vstávám z postele...mírně zavrávorám,a le pak to jde již lépe. Zkusím nějak nepozorovaně odejít z ošetřovny a ani si nejsem jistá, jestli se to vůbec podaří, ale jdu...vycházím ze dveří až do spleti chodeb...po chvíli se musím zastavit a posadit se...musím ještě nabrat nějaké ty síly. Lidé, kteří kolem mne procházejí povětšinou mne jen sjedou pohledem a odcházejí za svými starostmi...vstávám a jdu ještě pár kroků. nevím kam jsem to došla, ale jsem u nějakého okna nedaleko od ošetřovny. Posadím se k rámu okna na zem a hledím ven. V mé mysli se zjevují záblesky...záblesky vzpomínek...ale spíše z toho opět jen bolí hlava, než aby mi to něco řeklo...jen jednou věcí jsem si již jistá...jmenuji se Chaya Sar... |
| |
| průbězně vykukuju z kanceláře a kontroluju pacienty nejdrive vidím že se Chaya chvili bavi s tim Markem, otočím se zpět a dál pracuju, když vykouknu podruhé vidím, že Chaya usíná tak alespoň si odpočine po nejake době vykouknu zase dykž si uvědomím co vidím vypadne mi tužka z ruky, Chaya odešla, zrovna kolem prochází asistentka kde je ta dáma co tu ležela, jaktože tu nikdo nebyl? ronon je stále v bezvědomí a Mark zdá se spí, vyběhnu z ošetřovny stráže taky nikde Majore Shepparde, kde jsou stráže od ošetřovny, Chaya zmizela, ale myslím že by bylo lépe moc nedělat povyk může být vyděšená, asi by bylo nejlepší kdyby ji našel někdo koho zná rozhlédnu se po chodbě a vyrazím jedním směrem |
| |
| výhled na Atlantis, kousek od ošetřovny Hlava mi opět třeští a já jaksi netuším co vlastně tady dělám a nemám sebemenší ponětí, co bych měla dělat. Sem tam kolem někdo projde, buď mne přehlédnou, nebo se zeptají jestli mi něco není, ale jdou dál, buď je odeženu, nebo mají spoustu jiných starostí. po chvíli uslyším spěšné kroky a otevřu oči, odtrhnu je od výhledu na město a podívám se na udýchaného vojáka, který mne pravděpodobně hledá. Prosím nechte mne tu ještě chvíli...slibuji, že nikam nepůjdu... řeknu mu tiše ještě před tím, než stačí cokoli říci...ale on volá do vysílačky... Doktore Beckette! Našel jsem ji... Sdělí doktorovi mou polohu a chce mne začít přesvědčovat, abych se vrátila na ošetřovnu,a le neposlouchám ho...opět hledím na atlantis...mám tolik otázek, ale věřím, že tento muž mi je nezoodpoví... |
| |
| Jsem na cestě, snažte se ji uklidnit řeknu do vysílačky otočím se na patěsamozřejmě že úplne opačná strana vojám mi ještě sdělí že je Chaye asi zle tak se stavím na ošetřovně pro kolečkové křeslo a léky a běžím na pozici když tam dobehnu už se tam tvoří hluček lidí voják klečí u Chayi jakoby ji chránil před tím davem Prosím bězte dál, cestu prosím, dáma potřebuje klid sotva e k ní doderu kleknu si na jedno koleno vedle vojáka a dám jí leky otočím se k hloučku lidí, máte někdo vodu? vezmu první lahev co mi podají pořádne se napijte, ták za chvíli vám bude lépe naznačím potichu hloučku lidí aby odešli jen vojáka požadám aby mi pomohl Chayu posadit do křesla když sedí pomalu se s ní vydám na ošetřovnu zavřete oči a zkuste se uvolnit, mělo by se vám ulevit než lék zabere na ošetřovně pomůžu s asistenty Chaye na lůžko a sednu si na židli vedle co se stalo Chayo proč jste nám utekla zeptám se když vidím že prášek zabírá, vezmu její ruku do dlaní Nebo radši spěte a az vám bude lépe tak mi to můžete řict, nemusíte se ničeho bát, jste v bezpečí zůstávám sedět u lůžka |
| |
| ošetřovna Snažím se odmítnout prášky, ale Carson je velmi dobrý doktor, takže neměl nejmenší problém mně o tom přesvědčit, že bych si je vzít měla.Poté jim usnadním veškeré manipulování se mnou a téměř sama se posadím i lehnu. Nic se nestalo doktore Beckette, jen jsem chtěla vědět, kde to jsem a nechtěla jsem celou dobu ležet na lůžku...nikdo mit u nechce nic říct a já ani nevím, čemu bych měla věřit... Prášky pomalu opět zabírají a já se cítím unavenější...hlava již opět přestává bolet, ale stejně... Proč mi nechtějí nic říct? Proč to stále odkládají...? |
| |
| Musíte si nejdříve odpočinout, a když jste chtela vidět Atlantis, stačilo by říct, moc jste se vysílila na takový výlet podívám se jí do očí slibuju vám že hned jak to bude možné vám vše vysvětlím, teď spěte a dál sedím u lůžka |
| |
| Atlantis – pracovna “Doufám, že SGA 2 vše zvládne sama. Ačkoliv tam nikdo není rozený řečník, jako já a nebo přidrzlý jako vy.“ Ačkoliv to byl pokus o vtip, nesměji se. “Ohledně Chayi s vámi musím souhlasit. Doktor Beckett se postará o kompletní testy a uvidíme, co zmůžeme s tou její amnézií. Doufám, že se jí alespoň částečná paměť vrátí. To bych ani nedovolila, vrátit ji na zničenou planetu potencionálně stále ještě pod dozorem Wraithů. Ani já nemám problém s tím, aby tady zůstala.“ Další rozebírání možné hrozby přeruší Zelenka. |
| |
| Ošetřovna Po několika hodinách se na ošetřovně opět probouzím, Carsonova milá slova mne ukolébala, ale nyní bych již opravdu chtěla znát pravdu. Carson sedí za stolem a opět papíruje, nebo pobíhá mezi pacienty...posadím se a vyčkávám, až za mnou někdo příjde. mezitím se napiji protože mi docela vyschlo v krku. ohlédnu se na muže na vedlejší posteli, ale nyní nezačínám rozhovor, který by opět mohl zkončit fiaskem...Tak tedy sedím a čekám....doufám, že mi řeknou věe a doufám, že to bude pravda... |
| |
| Dr. Zelenka znovu boduje Vpadne do kanceláře a skoro porazí Shepparda, který je už na odchodu. Chvíli nemůže udýchaně nic říci, jen rucemi naznačí at oba počkáte. Zhluboka se nadechne. "Máme problém. Právě jsem už na 100% zprovozni panel, co nás prvně varoval před wraithským útokem." Podívá se vyděšeně. "A zase něco zachytil. Skupinu wraihtských lodí v hyperprostoru, budou tu za 3 dny." |
| |
| Planeta H5-685 Otázka jak se sem dostali mi přijde nyní trochu hloupá, protože jsem byl sám u toho když jsme posílali zprávu bránou s tím jestli by nám někdo nebyl ochoten pomoci se štítama, které ztrácejí šťávu. "jsem rád, že jste přišli!" Přejdu k výtahu a nechám všechny nastoupit. "Hned jak budeme nahoře dojdu pro kancléře on už vám osvětlí co se děje" Pousměju se a stále si prohlížím jednotlivé členy. Nejvíc mě zaujme ta žena a taky je důvod proč... |
| |
| Mise Jdu pokojně s mužem a když se zastavíme řeknu. No než se Mckay vymáčkne řeknu vám to v kostce.Přišli jsme z jiné planety přesněji řečeno z Atlantídy skrze hvězdnou bránu.No ten velký kruh na nádvoří. Řeknu a pokračuju. Jak už jsem řekl přišli jsme v míru a pokud to bude možné pomůžeme vám a vy zase nám. Řeknu. |
| |
| Atlantis - pracovna Podívám se na Zelenku s mírným zoufalstvím v očích. To snad nemůže být horší Naše poloha je definitivně prozrazena a my se nyní chystáme do války. "Dobrá... Shepparde, sestavíte tým a ihned se vypravíte na jednu z planet. Věřím, že Rodney bude mít tentokrát při výběru šťastnou ruku. Budeme muset také varovat Athosiany na pevnině, popřípadě jim nalézt jinou obyvatelnou planetu daleko od zraku Wraithů." S tímto se otočím na Zelenku, jeho další úkol je jasný. Vyprovodím oba dva z pracovny a odejdu spolu s nimi. V řídící mísnosti se postavím před zábradlí a opřu se. Udržuji se tak v psychické pohodě. Bláznivé, ale účinné. Informuji Atlantis o dění intercomem. "Mám pro vás smutné oznámení. Wraithové již s určitostí znají přesnou polohu Atlantis a posílají sem další bitevní lodě. Doktor Zelenka přišel s údaji, že by zde měli být za tři dny. Nemáme ZPM, nemůžeme kontaktovat Zemi, ale máme víru a naději, že vše se v dobré obrátí. Prosím veškerý personál, aby se připravil na nejhorší. Dále potřebuji dobrovolníky, kteří by zajistili přesun Athosianů z pevniny na Atlantis a branou do bezpečnější části galaxie na planetu, kterou pečlivě vybereme. Weirová konec." Deaktivuji intercom v uchu a těžce si oddychnu. Je toho moc... |
| |
| přiběhnu k Chaye Dobré ráno šípková Růženko řeknu se starostlivým úsměvem jak se cítíte? měl jsem pocit že jste mi něco chtěla říct ale pak zabraly léky a usnula jste Zvednu jednu část lůžka aby se Chaya mohla opřít a sedni si na židli vedle tak teď si můžeme popovídat o tom vašem malém výletu, vzpomněla jste si na něco? dívám se jí zpříma do očí (tak jak to umí jen Carson) Nebo by jste si radši promluvila s Johnem nebo Elizabeth, nebo jinde? |
| |
| ošetřovna a přemilý Carson se smířlivým úsměvem kývnu na Carsona. DObré ráno...Nevím, nejsem si jistá tím, co jsem chtěla...vzpomněla jsem si jen na takové útržky...třeba jak běžím po louce a honím nějakého malého chlapce a někdo na mně volá Chayo...nic víc...také sem si vzpomněla na lidi...které jsem zde potkávala...jen malé útržky...když třeba někdo prošel...ale nevím kdo to byl...a byl oblečen jinak než jsou ostatní zde...Budu ráda, když mi to řeknete vy, nebo kdokoli, hlavně ať už to vím, jen bych vás poprosila doktore Beckette, jestli bychom mohli jít jinam...na nějaké klidnější místo, pokud vás tady tedy nepotřebují...pokud ano...pochopím to a zůstaneme zde. Promluvím tiše, přitom se poohlédnu na muže ležícího vedle...nechci zrovna před ním orzebírat svůj dosavadní život, o kterém nic nevím. Doktoru Beckettovi věřím, doufám, že mi pomůže...pak však uslyším hlášení té ženy co zde byla...mám takový dojem, že se jmenovala...hmmm...Doktorka Weirová...ano...má však nepříliš dobré zprávy... Co se děje? |
| |
| Planeta H5-685 "Taková jednání provede spíše kancléř, nemůžu mluvit za něho!" Řeknu stručně, protože ve výtahu se mi nechce začít vyjednávat. Tak z Atlantídy Usměju se, protože ten název zní docela zajímavě. "Takže Atlantýďané" No každopádně to zní divně Konečně výtah zastaví a otevřou se dveře. Pomalým krokem vyjdu ven a počkám na ostatní. Můžete si všimnout, že jste v nějaké řídící místnosti, protože je tu i panel na ovládání hvězdné brány. Jsou zde i různé počítače a některé jsou jistě vyrobené antiky. "do.." Dřív než stačím cokoliv říct, zem se otřese a některé nezajištěné věci popadají na zem. Nic si z toho nedělám a pokud je nějaká věc u mě seberu jí a dám jí na původní místo. V místnosti je několik lidí a dokonce někdo jako stráže, kteří na vás koukají. "Dojdu pro kancléře!" Rukou projedu modrý scaner a dveře, které vedou kamsi pryč se otevřou a já se v nich ztratím. Netrvá to moc dlouho a opět se dveře otevřou. "Kancléř přijde za okamžik!" |
| |
| Atlantis Dneska je báječný den. Pomyslím si. Odeženeme naposlední chvíli jednu hrozbu a hned se před námi objeví druhá. Pomalu toho čecha, Zelenku, přestávám mít rád nebo mi žádnou dobrou zprávu snad ještě nepřinesl. "Ahoj pane.. teda madam. Hned někoho do týmu seženo a poradím se s Zelenkou kam vyrazit." I když se bojím, že to bude jako hleda tu pověstnou jehlu v kupce sena. Navíc ti nejlepší, aspon podle mě, jsou krom Beckette, který tu musí zůstat a Ronona, který nikam nemůže, už na druhé misi. Vyslechnu si ještě hlášení Dr. Weirové a jde s do práce. Rychle pomůžu Zelenkovi s pár radami at se postará o převoz athosanů. Pak se jdu rychle převléknout do výstroje a připavit si vše potřebné.. Hawkyns, Gill, Westwood... Přehrávám si zatím v hlavě jména koho tak vzít na další misi.. |
| |
| Ošetřovna Vidíte už se lepšíte, tak vybereme vhodnou místnost a zajdem tam, doufám že nebude vadit když pozvu i Majora Shepparda a dokrtorku Weirovou, věřím že můžou být nápomocni při navracení vaší paměti zapnu vysílačku v tom se ozve intercom a dr. WEirová hlásí o wraithech sakra mysli Carsone teď nesmí nic poznatTo nic, dr.Zelenka se postará o obranný systém atlantis pak si uvědomím že mám zaplou vysílačku Doktorko Weirová, majore Sheppardepoprosil bych vás aby jste se dostavili na ošetřovnu, rychle, Chaya se probudila a doktore zelenko najděte mi prosím v databázi nejbližší volný pokoj k ošetřovně, ještě doktorko Chce s vámi mluvit pan Cutter na ošetřovně jakmile Zelenka se spoustou českých nadávek najde vhodné místo, přijde Weirová i s Sheppardem Přesouváme se vážení do příjemnějšiho prostředí vezu Chayu na křesle a směřuju k pokoji Volná ubikace táák, lepší? zeptám se Chayi když dorazíme a začnu osvětlovat situaci vaše jméno je CJak jsme vám řekli vaše jméno je Chaya Sar, planeta na které jste žila byla zničena wraithy, takže jste po původně menší návštěvě tady zůstala, k tomu jste zničila wraithskou flotilu válečných lodí pak jste se zhroutila dodám na konec to byly záležitosti nejbližšísh dní, předtím dokud jste žila na Proculu, byla jste Antičkou a chránila jste Proculany říkala jste o tom že to byl váš trest za nějaký dávný čin |
| |
| Řídící místnost -> ošetřovna Kdybych byla věřící v Boha, možná bych se začala modlit a možná bych i věřila tomu, že mě na druhém konci vesmíru uslyší, když neslyší na Zemi. Otevřu oči a uvědomím si, že ke mně mluví Beckett přes vysílačku. “Hned tam budu.“ Oznámím suše a vyrazím. Na ošetřovnu nedorazím s úsměvem, ale když vidím, že je Chaya čilá jak rybička, zkusím nasadit falešný úsměv a výraz, že vše máme pod kontrolou a vlastně se vůbec nic neděje. Sleduji, jak slečnu doktor převáží na křesle z ošetřovny. “Myslím, že major s Chayou strávil víc času než já a může ji spíše pomoci s návratem paměti.“ Podívám se na Johna a doufám, že pochopí, že se má co činit. Pak přejdu k našemu pacientu Markovi. “Vypadá už mnohem lépe. Jak se cítíte?“ |
| |
| Planeta H5-685 Celý tým čeká v jejich řídící místnosti nepodobné pár přístroji té vaší. Sledujete celý personál, který létá sem a tam a má podle všeho práce nad hlavu. Nikdo vám nemusí vykládat, že se tu něco děje.. Kancléř příchází. "Vítejte nám Atlantydané!" Přichází starší muž, s příjemným hlasem a vystupováním, ale také na něm poznáte, že se něco děje a že vás vidí rád spíše proto, protože potřebují pomoc. "Čeho si ceníme za vaší návtěvu? Izzard mě informoval, že máte zájem o obchod, vzájemné poznání našich kultur a o jakýsi zdroj energie.." Ozve se další otřes. "Nezamlčuji, že i my máme nějaké problémy.. ale ted mě omluvte, musím se vrátit. O vše co budete potřebovat se Izzard postará, má právo jednat mým jménem. A doufám, že i my tím něco získáme.." Ve spěchu odejde.. Čekáte co vám Izzard odpoví na ty "problémy". |
| |
| Ošetřovna Skoro současně dojdu už v plné výstroji na ošetřovnu zrovna když Chayu převáží. "Ale, tolik toho času zase nebylo.." zkouším ironicky oponovat Weirové a naznačit že o to nemá mluvit. Mohlo ho být pravda o něco víc. Rád bych se tu zdržel déle, ale práce volá. "Jsem rád, že se už cítíš lépe. Rád si promlouvím, ale tedka mám jen chvilku času, takže jestli tě něco zajímá..." Je vidět, že jsem trochu zaneprázdněný a má to něco společného s tím hlášením. "Ale pak bude určitě víc času a Beckett ti vše co potřebuješ rád poví." Usměju se. |
| |
| Ošetřovna Hned jak uvidí Cutter Weirovou, jakoby ožil. "Je dobré vás znovu vidět." Celý se rozzáři. "Doufám, že vás nevyrušuji od vaši práce. Jak jsem slyšel z hlášení, asi toho máte na práci dosti." Snaží se pozorně říci. "Ale napadlo mě, jak vám splatit můj dluh za vaši záchranu, Elizabeth. Mimochodem je to překrásné jméno, můžu vám tak říkat?" Nepustí tě zase ke slovu.. "Ale k věci, slyšel jsem ve vašem hlášení něco o ZPM.. a tuším, že ho na naší planetě Reaf máme.." To nejlepší si nechá nakonec. |
| |
| ošetřovna, následně volný pokoj. Doktorka Weirová pouze příjde a něco konstatuje... Děkuji...cítím se lépe, ale později bych vám možná ráda něco pověděla...možná to nic není,a le přeci jen... odpovím jí, ale pak už dojde John...oba mají nějaké poznámky o čase, který sem s ní strávila a já na ně jen nechápavě hledím...ale je vidět, že pospíchá... Pokud potřebujete jít Johne...běžte, věřím, že doktor Beckett mi odpoví a pokud ne...snad bude více času později..pravděpodobně máte na práci mnohem důležitější věci, než vracet mi paměť... odpovím i Johnovi s ne příliš lichotivým tónem, protože se mi nelíbí co přede mnou skrývají...pak tedy pravděpodobně pouze s milým doktorem Beckettem přejíždíme do volného pokoje...Jakmile dorazíme, mírně malátně vstanu a přejdu k oknu...vyslechnu si jeho vyprávění a pouze se musím přichytit zdi... c-cože?...Já...jaksi nechápu... vyděšeně na něj hledím....pokud tam je i John, což předpokládám, že ještě mohl jít ten kousek s námi, podívám se zmateně i na něj... Jak je to možné?...Ale pokud jsem tedy zničila ty wrighty i před tím...možná není důvod a udělala bych to i teď? má poslední věta je spíše otázka, než pevný návrh...ale stálevyděšenýma očima hledámoporu v někom jiném než sobě... |
| |
| Ošetřovna Je milé vidět někoho, kdo se usmívá a netíží ho žádné problémy, jako například – jak přežít v cizí galaxii. Nechám Marka domluvit jeho dlouhý monolog a pak se taky usměji. “To by bylo velice přínosné. A myslím, že vás oprostím od nemocničního lehátka a pozvu vás na oběd. Co říkáte?.“ Otočím se a pohlédnu na strážné vojáky, kteří zde stále stojí. “Sice to bude s doprovodem, ale vadit to nebude ani jednomu, že?“ Pohledem sklouznu na nemocniční „andělíčkovské“ oblečení. “V tomhle ale nemůžete jít. Nerada bych vám udělala ostudu.“ Zavolám si k sobě sestřičku a přikážu, aby hostovi sehnala nějaké padnoucí oblečení. |
| |
| Pokoj "Myslím, že mám pár minut než Dr. Weirová vyřeší něco s našim cizincem." Sice nemám, ale myslím, že když si je na chvíli udělám, nic se nestane. Tým stejně není pořád připravený vyrazit ven. "Takže jestli si chceš o něčem promluvit.." řeknu ochotněji než předtím nebo vidím, že ji moje odpověd předtím moc nepotěšila. Zatím na ní Carson vyklopí kdoví co a jen se na něho tázavě podívám zda to bylo nutné tak všechno naráz a rychle. "Neboj se, myslíme si, že jsi své schopnosti ztratila.." Byli bychom radši kdyby ne, ale je tomu asi tak. |
| |
| Ošetřovna Když má Sheppard už i Sheppard poznámky o čase nesouhlasně se na něj zadívám . .. ... pokoj když se Chaya rozhodla vstát, jemně zaprotestuji ale nakonec jí jdu místo toho pomoct ... Ztratila jste celkovou paměť proto si nemůžete vzpomenout na nic z minulosti, může to být způsobeno tom obrovskou jak psychyckou, ta ki fyzicko zátěží kterou váš čin vyvolal, a pokud jste své schonosti neztratila riziko smrti při opětovné tak obrovské námaze je příliš velké, v žádném případě bych vám to nemohl dovolit ani zkoušet nechám ji chvíli vydechnout, případně na otázky a pak se ještě zeptámněco jste chtela říct doktorce Weirové, pokud to považujete za vhodné můžete to říct i nám |
| |
| volný pokoj Aha...takže už vám nemohu pomoci a jsem zde zbytečná... Zajimavé...k tomuto závěru jsem došla velice rychle a vyděsilo mne to ještě víc...posadím se do křesla... Ano...nevím, jestli je to důležité., nebo jen můj dojem ale...když jsem byla na ošetřovně s tím mužem...řekněte doktorce Weirové, ať si na něj dá pozor...jakmile jste odešli byl téměř neurvalý...něco skrývá a nemyslím si, že by bylo dobré mu věřit...jinak jsem se chtěla zeptat co to měla doktorka Weirová za narážky... podívám se nevinně nejdříve na Johna, poté na Carsona... Myslíte si, doktore Beckette, že bych si mohla ještě vzpomenout? |
| |
| Pokoj "Určitě ne, vždyt díky tobě bychom tu už nebyli." Hned oponuju nad jejím špatným závěrem. "Nezdá se ti ten nový.. umh Cutter myslím?" Možná ztratila pamět ale nevěřím, že úplně všechno. Moc jsem si ho nevšímal, ale její varování mě o tom donutilo přemýšlet.. "Promluvím si s Dr. Weirovou, at na něho dáme větší pozor." Uklidním ji. Asi ji zabiju. Přemýšlím jak se z toho vykroutit, tedka na to není zrovna vhodná doba ani čas. "Věřím, že tím Dr. Weirová nemyslela vůbec nic. Však Carson mi dá jistě zapravdu a objasní vám to." Usměju se a plácnu Carsona po ramenou. Mrknu na něj. Rozumíme si ne..? "Ale ted už musím vážně jít." |
| |
| čapnu si před krešlo a chytím Chayu za ruceto víte že tu nejste zbytečná, zachránila jste nás, toto je to nejmenší co pro vás můžeme udělat, bude mi ctí se postarat o to abyste se tu cítila jako doma řeknu a usměju se, vidíte a teď nám pomáháte znovu při její zmínce o narážkách se otočím na Johna a nasadím nechápavý výraz, snažím se to zakrýt zakroucením hlavy V tom vám bohužel nepomůže, to jde mimo mě a jsem si jist že se to nedorozumnění brzy vysvětlí potom se Chaya ještě zeptá na svou paměť Z toho co jste mi řekla, sem usoudil že se vám vrací paměť z doby strávené na Proculu, vhodnými postupy by snad šla velká část vaší paměti navrátit potom se rozhodnu přejít na jiné téma protože se mi zdá že je v pokoji čím dál víc dusno, ale stále si držím milý výraz Líbí se vám tento pokoj, předpokládám že tu s námi zůstanete, a ošetřovna není tak skvělá ubikace otočím se na Shepparda Johne běžte prosím nějak upozornit Elizabeth na toho Marka, Mezitím beru Chayu na křesle opět na ošetřovnu |
| |
| směr ošetřovna Při johnově pdchodu pouze pokynu hlavou na pozdrav,a le nemohu si nevšimnout jeho obličeje a výrazu při mé zmínce o narážkách doktorky Weir...to mi připomíná, že by ji měl upozornit na otho Marka co nejdříve... to by jim scházelo aby jí ještě něco udělal... Děkuji tedy za poskytnutý azyl...a ano...ten pokoj vypadá vskutku dobře... Má překrásný výhled na Atlantis... Doktore Beckette, povězte mi něco odkud pocházíte...myslím, že nejste původně z Atlantis...něco mi říká, že ne...mám pravdu?...nebo je to jeden z mnoha omylů? zeptám se smířlivě než dojedeme opět na ošetřovnu...vlastně ani nevím, proč tam jedeme...je m již lépe a jen zabírámmísto těm, co jej doopravdy potřebují... |
| |
| Tak pokud půjde vše dobře myslím že byste se tam mohla nastěhovat snad už zítra chvilí jdeme potichu, pak se Chaya zeptá na Zemi nikdo z nás kdo je zde odtud nepochází, snad možná až na vás usměju se no zeme je rozdelena na spostu menších částí a v každé té části žije nějaký národ, Země je velmi rozmanitájakmile dojedeme na ošetřovnu nakreslím na papír jakoby atlas a postupně jí vysvětluju kde co je... a prřesně odtud pocházím, Skotsko je překrásná země kopce, hory, řeky, tradice o všem Chaye se zápalem povídám, o rybaření o tradicích, a snad o všem v čem se alespoň trochu vyznám. |
| |
| Carson mi vypráví o Zemi dlouho...mnohdy se pouze jen směju...zdá se, že je opravdu rozmanitá...a zdá se, že její rozmanitost je i v lidech, kteří tam žijí...někdo vyznává tohle...jiný zase tamto... Jednou bych se na Zemi ráda podívala...podle toho co říkáte...musí to být téměř ráj...ale podle vašeho vyprávění soudím, že asi nebude možné abych ji viděla... usměji se...pak mne ale napadne jedna chmurná mylšenka...možná dvě... škoda, že vám nemohu nic říct o planetě, ze které jsem já...a pokud je to Atlantis...tak o ní zdá se víte mnohem více než já...Ale Doktore Beckette...napadá mně ještě jedna věc...co se mnou budete teď dělat? myslím tady na Atlantis?...Pro nic se nehodím...neumím léčit, nevím nic o vědách...nedokážu jen tak žít...nikoho neznám... |
| |
| Doufám že vás budu někdy moct doprovázet na zempak uvidím najejí tváři stín Co vás trápí Chayo? podívám se na níčasem si určitě vzpomenete na místo kde jste žila a potom mi budete vyprávět potom se zmíní o tom že nemá uplatnění Ale zlato vždyť jste toho už pro Atlantis udělala dost, myslím že všichni budou rádi když tu zůstanete, a kdyby se vám tu nelíbilo, zde na pevnině žijí moc milí lidé, lid Teyly Emmagan tak byste mohla jít za nimi ale myslím že to nebude třeba, a major Sheppard by vás stejne nepus... co to povídám, zapomeňte na to ale potom se hovor nějak zasekne a nevím jak to šikovně zamluvit tak mlčím |
| |
| ošetřovna Jen se smířlivě usměji. Také doufám, že se tam budu moci jednou podívat...Bude to překrásná planeta... Poté mluví o mé paměti, ale k tomu příliš důvěry nemám...i když...dnes se mi již vybavovaly nějaké záblesky...tak možná později... Nevím Carsone, zdá se mi, že nejsem nijak farmářský typ, abych žila poklidně s lidem, o kterém jste mi vyprávěl...uvidíme...snad se pro mne najde nějaké uplatnění...strašlivě nerada bych byla na obtíž... Poté se zmíní o tom, že by mně major Sheppard...nedokončil slovo, ale zdá se mi, že vím jak ho chtěl dokončit...nyní se na něj podívám nedůvěřivě... Carsone...vy mi něco tajíte...a to se mi vůbec nelíbí... koutky mi sice mírně cukají z jeho rozpaků...ale příliš do smíchu mi není... |
| |
| Mise Dobrá Když kancléř odejde řeknu. My ale nejsme atlanatné my jsme atlantýdu jen objevili prázdnou.No takže jinak můžee tedy začít ne? Zeptám se. |
| |
| Planeta H5-685 "No to je jedno!" Zamumlám si pro sebe, protože už se mi to stejně moc nechce řešit. "přesuneme se raději do konferenční místnosti!" Pomalým krokem se rozejdu ke dveřím, kterými jsem předtím šel pro kancléře a projedu rukou opět přes modrý scaner. Za dveřma je docela dlouhá chodba, která vede k výtahům, ale jsou zde i různé dveře. Zamířim k těm co jsou nejblíž a opět projedu rukou přes scaner. Možná by se vám to zdálo nudné dělat to opkaždé když někam jdete, ale nějak tak si na to člověk zvykne. Proč musím vyjednávat zrovna já nikdy mi to moc nešlo Projede mi hlavou. Místnost, do které jsem vstoupil je poměrně velká a stejně jako v řídící místnosti je z ní dobře vidět na bránu. V místnosti není moc věcí kromě stolu do tvaru T a několik křesel. Sám se usadim do čela stolu, na místo, ve kterém často sedává kancléř a svojí židli nechám prázdnou. Za mnou je nějaký znak, pravděpodobně znak naší vlády nebo něco takového. ůPosaďte se prosím!" Pokynu rukou skupince a čekám až tak učiní. Koukám, že ostatní kromě jejich velitele jsou docela nevýřeční, ale co se dá dělat. "Takže jak jste již mohli slyšet ve zprávě, nutně potřebujeme pomoci s naším ochranným štítem, jehož funkce pomalu kolabuje! Naši technici nevědí co s ním je!" Přijde mi trochu trapné říkat zde, že ani já jsem nepřišel na to proč se tomu tak děje. |
| |
| Planeta H5-685 Se zájmem si vyslechnete jeho požadavek. Nemusíte dlouho přemýšlet před čím chrání štít jejich základu na sopečné planetě. Ted by bylo asi namístě, aby Rodney prokázal to, co prohlašuje alespon v jedné galaxii a stal se nejchytřejším člověkem i v té druhé:-) Ale dalo by se toho i docela dobře využít. Takový obchod něco za něco.. Otázka je co mohou oni nabídnou vám. Otřesy se ozývají čímdál častěji. |
| |
| Atlantis Zatím co Carson Beckett baví Chayu, Sheppard se chystá na další misi. Pořád nemá vybranou žádnou planetu narozdíl od třičlenného týmu. Vydá se proto za Dr. Weirovou pro pokyny kam vyrazit. Po chvíli hledání ji najde v jídelně s tím cizincem. Hned si vzpomene na varování Chayy at si na něho dáte pozor. Dr. Weirová je ale jak vidno ve veselém rozhovoru s tím mužem. "Hmm nerad bych vás chtěl vyrušovat, když tu máme za 3 dny wraihtské lodě, ale pořád nemáme cíl na další misi, Dr. Weirová." Přistoupí Sheppard ke stolu a pokusí se jí překazit zábavu. "A mohli bychom na chvíli mluvit, o samotě?" Podívá se na cizince. |
| |
| Atlantis Veselý rozhovor to nebyl, Mark mi zrovna vyprávěl o své planetě a já doufala, že se z jeho popisu dozvím něco více o Wraithech. Je těžké myslet na nebezpečí, když neznáte jeho tvář. Překvapeně se otočím na Shepparda. Myslela jsem si, že ho napadne zajít za Zelenkou, ten by mu pověděl o nové misi. Asi jsem se opět zmýlila. “Doktor Zelenka má pro vás připravené veškeré informace týkající se mise.“ Krátce jej odbydu a otočím se na zpět na našeho hosta. John je ovšem neodbytný a tak se Markovi omluvím a vstanu od stolu. Položím Sheppardovi měkce ruku na paži a odtáhnu jej stranou. “Co se děje, majore? Máte ještě nějaký problém?“ Nechci být ješitná ani jízlivá, proto se snažím na majora mluvit klidně a potichu. Nerada bych, aby cokoliv zaslechl náš host. |
| |
| Atlantis Jistě že má Zelenka informace o další misi a dokonce je to adresa planety ze které pochází ten Cutter, kde máme najít údajně i ZPM! "Kdy jste mi o tom chtěla říct?" Potichu ale naštvaně šeptám, aby nás ten muž neslyšel. "A mám menší problém s ním." Ukážu na něho asi netakticky prstem a vysmeknu paži ze spáru Weirové. Začnu zase trochu klidněji nebo vím, že u Elizabeth toho člověk hrubou silou moc nezmůže. "Jen vám chci nenápadně naznačit, že o něm skoro nic nevíme. Nezdá se vám to podivné, hned sem přijde a máme přístup k ZPM?" A že vám hled leze do zadku? To si nechám raději pro sebe, ale jsem si jistý, že to pochopila. "Jen vás prosím, at na něho dáte trochu větší pozor.." Trochu větší než si s ním vyjít na oběd do jídelny. To je marný, ale zkusil jsem.. "Takže to je můj problém, jen jsem vás o tom chtěl informovat a ted s vaším dovolením vyrazíme prozkoumat tu jeho planetu.." |
| |
| to by přišlo pouze v případě že se vám zde nelíbilo, a na obtíž tu určitě nebudete ... Carsone jak jí to tu můžes takhle pokazit očividně se stydím, víte Chayo ono to vzniklo tak že když jste poprvé přijela na atlantis, na Mjr. Sheppardovi byly vidět určité...ehm.... sympatie vůči vámtrošku se zaseknuono to vlasně vzniklo jen proto že si někdo dělal legraci z majora, nikdo neviděl že by se mezi vámi něco stalona chvíli se odmlčím jen jak se k vám choval když jste přijela, a prováděl vás po atlantis, ačkoliv to na něj moc nesedí, no a pak vyhodil kapitána Harppera když přišel k němu do pokoje kde jste byli, ael věřím že Major je natolik...čestný aby...no víte zadívám se na Chayu moc se vám olmluvám asi bych vás radši měl nechat samotnou omluvně se na Chayu podívám a odcházim do své kanceláře, sednu si ke stolu a složím hlavu do dlaní. |
| |
| Atlantis “Kdy? Doufala jsem, že projevíte o něco víc důvtipu než malé dítě a dopídíte se toho sám.“ Taktéž zašeptám naštvaně, protože se mi nelíbí jeho tón. Jak on na mě, tak já na něj. Za směrem, kterým ukazuje se neotočím, i když by to bylo automatické. “O Teyle jsme také nic nevěděli, o Chaya taktéž. Mám vám to snad připomínat. Možná něco víc a možná pomůže.“ Přimhouřím naštvaně oči a probodnu Shepparda pohledem. Nicméně, po krátké úvaze musím uznat, že má v tomhle pravdu. “Nemusíte mít strach, čtyřiadvacet hodin denně ho hlídají vojáci. Vzala jsem ho na oběd v domnění, že z něj dostanu nějaké informace. Stále mě utvrzujete v tom, že diplomacie není vaším oborem, já se nepletu do vojenských misí, vy se mi nepleťte do vyjednávání.“ Taktně naznačím, kde jsou čí hranice. “…Reaf.“ dokončím za majora. “A majore, dávejte na sebe a svůj tým pozor. V příštích dnech vás tu budeme obzvlášť potřebovat.“ Snažím se smířlivým gestem a nízkým tónem hlasu uklidnit vzniklou situaci. První a poslední, co tu ještě potřebujeme, je rozhádaný kolektiv. Ještě pozoruji, jak major odchází a pak si jdu zpět přisednout ke stolu. “Tak, kde jsme to skončili…. Ah, vyprávěl jste o tom, jakou používáte energii.“ Mile se usměji, jako by se nic v posledních pár minutách neodehrálo. |
| |
| Mise JIsntě na to se podívá Mckay. Řeknu a sednu si v konferenční místnosti a řeknu. No a co nám můžete nabídnout na oplátku? |
| |
| Atlantis Elizabeth sedí s Cutterem ještě dobrou hodinu v jídelně u stolu i když už dávno dojedli. Cutter má překvapivé znalosti přesně o tom zdroji energie, co potřebujete a Dr. Weirovou zaujme i vyprávěním o své planetě, která se až nebezpečně podobá Zemi. Je to opravdu dobrý vypravěč. Naoplátku chce ovšem vědět také dost podstatných věcí o Atlantis. Elizabeth se sice drží, ale pár informací, a to vcelku tajných, mezi řečí sdělí. Koneckonců nevidí na tom nic špatného, když se jim ten muž snaží pomoci. "Velice děkuji za oběd a váš čas při zajímavém a velmi poučném rozhovoru, ale chtěl bych se zeptat.. byl by možné, abych viděl Atlalntis z trochu jiné strany než z nemocničního lůžka?" Požádá, až velice slušně o to, jako je jen prohlídka Atlantis a jde vidět že o ní velice stojí. Dr. Weirová chvíli přemýšlí a pak odpoví.. |
| |
| ošetřovna Carson mi poví něco, co jsem opravdu nečekala...takže vlastně ani neskrývám určité překvapení... Sheppard! tak tedy proto ty neustálé poznámky a narážky...Avšak, než stačím cokoli říct, Carson odchází. Po chvilce tedy vstanu a jdu za ním. S lehkým úsměvem mu položím ruku na rameno a aposadím se na židli vedle něj. Není třeba být v rozpacích doktore Beckette. S majorem si promluvím, ale do té doby bych vás prosila, abyste dělal, jako bych nic nevěděla. Usměji se na něj a abych ho vyvedla z rozpaků, snažím se rychle najít jiné téma. Doktore Beckette, máte teď moc práce? Zeptám se téměř nevinně... Chtěla jsem vás poprosit, zda-li byste ne neprovedl po Atlantis...z předchozí návštěvy či života si jaksi nic nepamatuji...bylo by to možné?...možná byste mi mohl povědět ještě o tom, co víte o těch...Anticích....pokud tedy smíte a máte čas? |
| |
| Ošetřovna se zoufalstvím ve tváři se podívám na Chayu co jsem to udělal ale pak uvídím že se usmívá pak si sedne na to co mi řekne jen kývnu pa kse zdá že chce otočit list, Chayino přátelské chování mi očividně zvedlo náladu no momentálně nemám pak se zarazím proč?... aa prohlídka Atlantis, bude mi potěšenímvstávám upravím si oblečení vlastně můžeme vyrazit ihned vstávám a už skoro vyrážím kde sem nechal vychování není vám chladno? sundávám si uniformu a podám ji Chayi pak jí nabídnu rámě Můžeme jít, nebo byste se raději vezla? . . . Někde na Atlantis Antikové jsou prastarý národ který žil před tisící lety, byli velmi vyspělí, až tak vyspělí,že dokázali tvořit stroje ovladané myšlenkami, ale také jejich mysl byla mnohem vyspělejší než naše, většinou neumírali jako my ale místo smrti se povznesli do vyšší formy bytí aby žili jako čistá energie snad navždy, úžasný lid. Jen nevím proč jsou v dělení se o informace ohleďně vývoje tak málo vstřícní, podle všeho se zavázali, že se nebudou, jak oni říkájí vměšovat, možná i proto jste přišla o paměť, protože jste chránila Atlantis, vaši lidé vás připravili o paměť a asi i o schopnosti jež jste měla přicházíme k holografické místnosti Toto je úžasné místo, je napojeno na databázi a my tak teď můžeme pomocí hologramu Zjišťovat data z ní, pro Dr. Zelenku nebo Rodneyho je to asi pomalé tak používají své počítače, ale mě to přijde fascinující přijdu až k pultíku pegas opět mi na mysl vytane ten bájný kůň ale to už se místnost rozsvítí a ukáže se galaxie a přesně tady jsme ukážu prstemřekl mi to Zelenka |
| |
| Kdesi v atlantis Nadšeně poslouchám, co mi Carson povídá o rase, kterou nazývají antiky...tedy vlastně o mně a mých lidech... Nechápu, proč se nevměšují...podle toho, co jste mi říkal je přeci válka...a v čase války by si lidé měli pomáhat...je hloupé, že to vše jen sledují zpovzdálí..přitom tos sammi vyprovokovali... Promluvím ne příliš nadšeně k téhle situaci. Nadchne mne hologram, který vypovídá o antické databázi...a něco mi připomíná, jen...nevím co...Celá tahle situace s pamětí je ošemetná...nechápu, proč mi museli vzít zrovna paměť... Když je Atlantis tady...jak daleko je vaše...Země? zeptám se se zájmem a dál ho poslouchám... |
| |
| to já taky nevím, ale nejspíš odtud utekli právě před wraithy, možná si vyčítají něco co se v minunlosti přihodilo a nechtějí aby se to opakovalo pak uvidím v Chayině tváři nadšení z hologramu Země je úplně v jiné galaxii, sem jsme se dostali jen díky ZPM které jsme náhodou našli na hologramu se objeví vedle pagasu i mléčná dráha nevím jestli je to skutečná vzdálenost mezi nimi, ale každopádně je to daleko. a tady nekde je Země pak mě něco napadne počkejte chvíli něco zkusím Antikové, Chaya Sar pomyslím si soustředěně a čekám jesli databáze něco vyhodí |
| |
| Atlantis Odsunu umělohmotný talíř s bramborovou kaší a s něčím, co asi mělo vypadat jako řízek. Naštěstí zeleninová obloha byla dobrá, leč ne zrovna čerstvá. Oběd byl průměrný, nic za co by se mělo děkovat. Ale slušnost je slušnost. “Pokud vám to váš stav dovolí, tak myslím, že malá procházka na čerstvý vzduch vadit nebude.“ Mrknu na něj. “Ovšem, opět s vojenským doprovodem. Máme zde svá pravidla.“ Připomenu. Ovšem v tuto chvíli se cítím spíš jako žena, než jako velitel mise Atlantis. Vezmu Marka na procházku po Atlantis, vezmu ho na čerstvý vzduch na jeden z balkónu. “Nádhera.“ S pýchou se nadechnu, když vidím majestátnost základny. Vlastně jsem ji takhle ještě neviděla. Jen zevnitř, nebo na popiskách, ale zvenčí ještě ne. |
| |
| Atlantis Beckett a Chaya testují, co vše se nalézá v projekční místnosti. Na myšlenku "Chaya" se před vámi začíná formovat hologra ne nepodobný druhé postavě, která před mín stojí. Rozezní se hlas, který vás postupně informuje: Chaya Sar, neboli Athara je povznesená Antička, která nesouhlasila s přístupen ostatních povznesených k Wraithům. Povznesení nezasahují do dějů odehrávajících se v našem vesmíru, ona se však na wraithský útlak nemohla dále dívat, a tak jedinou myšlenkou zničila celou jejich flotilu. Za to byla ostatními potrestána: musí nepřetržitě chránit lidi na její planetě před Wraithy. Může však chránit pouze svoje původní obyvatele této planety, nikoli přistěhovalce.. Protože je to z databáze vše, hlas pokračuje dalším povídáním o anticích obecně: Antikové bývali klíčovými členy čtyř nejmocnějších ras galaxie spolu s Asgardy, Noxy a Furlingy. Antikové kdysi dávno žili na Zemi. Jeden Antik, Ayiana, byla po miliony let pohřbena v Antarktickém ledu. Ayiana byla Antiky zanechána na Zemi, když tito opouštěli planetu ve městě Atlantis, stěhujíce se do galaxie Pegasa před pěti až deseti miliony let. V Pegasově galaxii zaseli Antikové lidský život na mnoha stech světech, jak už jednou provedli v naší galaxii. Žili zde po miliony let - ale potom přišli na planetu, kde spal mocný nepřítel. Antikové se nikdy dříve nesetkali s technologií, která by se mohla poměřovat jejich vlastní. Probuzení Wraithové se počali krmit na světech obývanými lidmi, dokud nezbyl jediný - Atlantis. Wraithové použili jejich nejsilnější zbraně k dobytí Atlantis, ale antický štít držel. Poraženi, Antikové potopili celé město do oceánu a do jednoho se vrátili na Zemi. Síť hvězdných bran dokazuje, že Antikové byli jednou z nejvyspělejších ras v celém vesmíru - a to před miliony let, a že měli velkou ideu rozprostřít tisíce bran napříč prázdnotou vesmíru - a to dokonce i za hranice naší galaxie. Dokonce měli technologii, která jim umožňovala zastavit samotný tok času (na několika planetách zároveň) a vrátit několik hodin, ačkoliv nebyli schopní přivést tuto konkrétní technologii k dokonalosti. Další technologie, které nám tato rasa zanechala, zahrnují zařízení schopné upravit lidskou DNA k dosažení výjimečných schopností, lékařské zařízení schopné vrátit život a dokonce oživit mrtvou tkáň, a mnohá další. Z příkladu Antiků můžeme dovozovat existenci jisté hierarchie světa vyšších bytostí, neboť po povznesení se tyto na základě vlastního přesvědčení nevměšují do záležitostí kultur, které nedosahují úrovně jejich nehmotného bytí. Spolupracovat s někým nižším je porušením jejich zákona. Pomoc nižší bytosti při povznesení je trestána vyhnanstvím. Vměšování se do okolností, které ovlivňují chod civilizace, je ten nejhorší přestupek. Jako trest za porušení tohoto zákona byli Antikové schopní zničit celé civilizace a opustit odpovědného hříšníka mezi vší tou hrůzou, kterou způsobili. Také nutili (nebo se pokoušeli donutit) hříšníky descendovat zpět do roviny hmotné existence. Antikové jsou, a to ve všech směrech, schopní drasticky ovlivňovat přirozený chod událostí. Ale když odhlédneme od jejich často velmi krutého vystupování, Antikové jsou obdaření vysokou morální zodpovědností, která určuje jednání většiny. Antikové též mají schopnost zjevovat se v lidské podobě, či dokonce přijmout tělesnou formu trvale. Znovu-povznesení poté vyžaduje pomoc ostatních Antiků. Povnesení jedinci mají schopnost kontrolovat přírodní síly, přeměnit jasný den v nebezpečnou bouři a dokonce schopnost použít blesku jako zbraně ať už ve vzduchu či na zemi. Tímto celá nahrávka končí. Asi se o sobě Chaya nedozvěděla tolik, co chtěla, ale antická databáze byla navržena spíš pro obecné účely. |
| |
| Atlantis Dr. Weirová se kochá výhledem na moře rozkládající se před Atlantis. Nejbližší pevnina je vzdálena asi 60km, takže vidíte jen nekonečně lesknoucí se vodní plochu. "Ano ano, vskutku nádhera. U nás moc moří nemáme.." souhlasí Mark. "Jen škoda, že vám nefunguje ten štít.. mohlo by to být o něco, bezpečněji. Snad se tým Shepparda brzo vrátí se ZPM." řekne, ale něco v jeho hlase vyzní, jako že není Sheppardem zrovna okouzlený a vracet by se vůbec nemusel. Vlastně to řekne, jako by se už vrátit ani neměl. "No, děkuji vám za vaši společnost, ale myslím, že se půjdu znova natáhnout." Oznámí ti. "Myslím, že tam trefím sám, ale chápu, jestli je ta ochranka pořád nutná.. a ještě jednou děkuji za prohlídku, určitě se brzo uvidíme." |
| |
| H5-685 Celý tým, krom Dr. McKaye tráví čas v zasedací místnosti se svým hostitelem. Ani nemáte kam jinam jít a pustoupě rozebíráte, co vše máte na obchod.. zatím jste se ale krom lékařského vybavení, pár obyčejných střelných zbraní a potravin na ničem neshodli. Harpper pořád pokukuje ven z okna, copak mají asi v tom hangáru. (HM: ta lod co mají se jmenuje Orion a ne Aurora, Aurora je ta troska co pak najdou ve vesmíro, to byste přece nechtěli:-) ) Vrací se McKay. "Ok, mám špatnou zprávu a špatnou zprávu, kterou chcete slyšet dříve?" Vyhlízí dosti naléhavě a jestli se brzo někdo neozve, stejně to na vás vyklopí sám. |
| |
| SGA-1 mise na Reafu Dorazili jsme už před půl hodinou na určenou planetu. Náš 4-členný tým se vydal od brány směrem vpřed po zaprášené cestě, po která už dlouho určitě nikdo nešel. Na to, že má být planete podobná Zemi, není nikde ani živáčka ani žádná budova. Jen se mi potvrzuje to, že jsem Cutterovi nevěřil ani slovo. Postupujem opatrně dopředu. No konečně něco. Uvidíme před námi menší stavení, celé ze dřeva. Je to nejvíc podobné menší stodole. Naznačím týmu, at ho dva členové obejdou zezadu a já se vydám k předním dveřím společně s Hawkynsem. "Ok, dávejte pozor.. nevíme co nás tam může čekat." Zašeptám potichu do vysílačky. "Vyrazíme na tři.." Přesně za tři sekundy se rozrazí vrata stodoly z obou stran a zdejší tmu proříznou jako máslo laserové zaměřovače našich zbraní. Nikde nikdo není. Jen přesně ve středu stojí stůl s kovovou schránkou. Tak se na to podíváme.. Dám pokyn Hawkynsovi at ji otevře. "To není možné!" Nemůžu uvěřit, že bych se v něm tak spletl. Z kovové schránky na náz zírá ZPM! "Dobře, rychle ho sbaltea vypadneme, nemyslí si, že by jich tu měli na planetě celý sklad a ani na to nemáme čas." Hawkyns zvedá ZPM ze schránky a už si ho zasunuje do batohu, když se stodolou rozezní píštivý zvuk, který každou sekundu zvyšuje frekvenci... "Všichni rychle ven!" Za další necelá 4 sekundy celá stodola exploduje.. |
| |
| MH:ja vím. Mise No tak to ysyp Mckay co to je tentokrát? Řeknu otráveně a zeptám se. Až nás Mckay seznámí s problémem tak by mě zajímalo co máte v tak velkém hangáru? Pak čekám. |
| |
| SGA-1 Reaf Když Hawkyns uslyší pípání, na okamžik stojí jako přimražený. Jakmile Sheppard zakřičí všichni ven rozbíhá se směrem k vratům, ostatní vojáci se otáčejí a rozbíhají se také. Když se otáčím, vídím že mi Hawkyns háže ZPM, letí ti přímo na tělo. Chytíš ho a utíkáš pryč. Po pár krocích uslyšíš táhlý pískot, hned pak výbuch. Tlaková vlna všechny čtyři odhodí pár metrů od stodoly. Vojín Gill má tentokrát štěstí a pro změnu, jak to většinou bývá s vojíny, nepadne mezi prvními, ale padle do blízké kopky hnoje. Krom toho, že trochu zapáchá mu nic není. Rychle se zvedne a ještě v oblaku prachu běží za první postavou nazemi co uvidí. Kapitán Hawkyns leží břichem dolů. "Kapitáne, jste vpořádku?" Řve docela nahlas nebo vás výbuch ohlušil. Jednou rukou chytne kapitána za rameno, aby ho otočil. Rameno se ale podivně "vykle" a po otočení se mu naskytne strašný pohled. Tam, kde měl kapitán předtím trup, na vojína Gilla civí velká díra, ze které výbuch vyrval co se dalo masem počínaje a kostmi konče. "Aááá." Řve v dálce druhý, ale už bezejmený vojín. Ze stehna mu kouká hluboko zabodnutá kovová tyč, skrz na skrz. Krom pár dalších oděrek ve tváři je to asi jediné zranění, co utrpěl. Pod jeho nohou se už ale začíná tvořit znatelká kaluž krve. Že by tyč prorazila tepnu? "Všichni, hlaste se. Jak jste na tom?" Oddychuje ztěžka Sheppard do vysílačky. Sám neměl při výbuchu moc štěstí. Jednou rukou svírá u těla ZPM, druhá mu vysí bezvládně u těla. Vypadá to na vykloubené nebo naražené rameno. Navíc ho po dopadu trefil menší letící trám ze stodoly a po následném křupnutí a bolesti na prsou poznal, že jsou dvě žebra asi v háji. S obtížemi si rozepnu neprůstřelnou vestu, at můžu lépe dýchat nebo nepříjemně táhne na dvě zlomená žebra. Pomalu se postavím. "Gille, pomožte mu. Vracíme se!" Otočím se na zraněného vojáka s tyčí v noze, Hawkynsovi nepmůže už nic. Gill zběžně vojáka ošetří a s velkou námahou dorazíte k bráně. Vytočíte ji a pošlete vaše ID. "Zavolejte Carsona, rychle! A hned běžte zatknout Cuttera!" Vykřiknu po proběhnutí brány a pak se svalím bolestí nakolena. |
| |
| H5-685 "Dobře, samozřejmě jsem na to přišel, co se se základnou a šítem děje." Postavím se před vás hrdě Rodney. "Štít nebyl navržen antiky , aby byl zapnut tak dlouho a i kdyby ano, ZPM co ho napájí bude zachvíli vyčerpané. No a jak se to stane.." Začne Rodney znuděně kroužit prstem nebo čeká, že vám to snad dojde co se stane. Poručík Ford stále nechápe. "Celá základna se propadne doslova do jícnu sopky!" To už je ta nevýhoda čerpání termální energie.. "Takže dokud je čas, měli bychom odsud rychle zmizet. Je snad někdo proti? Ne, jdeme." Sám si Rodney i odpoví. |
| |
| Mise Když nám to Mckay vysvětlí řeknu. Fajn Forde, Tealo vy povedete evakuaci bránou a to rychle řekněte všem ať si zapakují a projdou bránou a já s Mckayem a nějaký ochotný člověk nás zavede do hangáru co v něm je a případně z něj tím odletíme. Řeknu svůj plán a zvednu se. |
| |
| projekční místnost antické databáze To co jsem se dověděla nebylo zrovna to, co jsem chtěla vědět, ale budiž...alespoň vím, že jsem nebyla zlá a bojovala jsem pro dobro svého lidu...jen jsem prohrála poslední bitvu a tedy celou válku...poto posmutním...vybavím si opět to dítě, které sis e mnou zřejmě hraje na schovávanou...volá "Chayo! Chayo! Ty mně nechytíš..." Nechytím...už nikdy nemám šanci jej dohonit...snad se z něho alespoň stal dospělý muž a zemřel šťastně stár se svou rodinou a nebyl mezi těmi, které jsem opustila...přemáhá mne pocit viny...abych to zamluvila, obrátím se na Carsona... Vy máte rodinu Carsone? zeptám se vcelku mile a s úsměvem... Mám já rodinu? |
| |
| Atlantis Mile se na Marka usměji a pokynu vojákům, aby ho nechali volně projít. Pochybuji, že by tu někde něco ukradl a taktéž pochybuji, že by se vyznal v Antické technologii a nás tak přímo ohrozil. Vydám se do řídící místnosti a přes rameno se tam dívám Radkovi na jeho další postupy v překladu Antické databáze. “Jde vám to výborně, snad se něco bude hodit pro obranu proti Wraithům. Našli jste tam, jak zprovoznit štít?“ Naštěstí dostanu kladnou odpověď a několik dalších zajímavých informací kolem. Zejména o fauně a flóře v oceánu kolem nás a na pevnině. Překvapivé, jak většina je similární se zemskou faunou a flórou. Milým překvapením se usměji, ale pak můj úsměv zamrzne. Napadne mě, že Sheppard se měl před půl hodinou ozvat a prozatím se nic nestalo. Přejdu tu myšlenku s pocitem, že to určitě u něj není poprvé a naposled a že mu dám ještě hodinovou šanci a pak vytočíme bránu a kontaktujeme se. Ještě hodinu prohlížím informace ve svém notebooku v kanceláři, když v tom se aktivuje brána. “Neohlášená aktivace brány…. Přijímám kód madam… je to major Sheppard.“ Jako střela se zvednu ze židle a běžím do řídící místnosti. Postavím se před zábradlí, abych měla výhled na bránu. Mezitím se před prostorem brány rozestaví vojenská jednotka čekající na můj signál. “Co se stalo majore?“ Zeptám se, když se objeví na Atlantis. Mlčky dám rozkaz několika vojákům, aby udělali, jak major řekl. Poté rychle seběhnu po schodech dolů a nestačím se divit. Mají ZPM. “Můžete mi to nějak vysvětlit?“ A teď nemluvím jen o Markovi. |
| |
| Atlantis Podám ZPM Zelenkovi. Snad to stálo aspon zato. "Jo, můžu. ZPM tam bylo přesně jak Cutter řekl a jako přídavek nejmín půlkilová nálož! Jestli někdo chtěl, at ho najdeme tak určitě ne, at si ho taky odneseme nebo se vrátíme celí." Čekám, zda to někoho trkne. "Nepřípadá vám to jak moc velká náhoda?" A kdo nás tam asi poslal.. Trochu vyčítavě se otočím na Elizabeth s pohledem, já to říkal, at mu nevěříme. |
| |
| projekční místnost antické databáze uprostřed místnosti se objeví hologram Chayi, hlas začne vyprávět o její minulosti, a pak o anticich, vidím že Chaya na něco myslí ale nechám ji, přeci jen je toho na ni hodně pak koutkem oka vidím že se na mě Chaya otáčí tak se otočím taky, Já? no mám matku, nikdy sem se neoženil, a otec už zemřel pak se odmlčím nachvílía Bratradodám tiše chvíli tam stojím a vzpomínám na to jak jsme se s bratrem rozešli ve zlém, teď a tady mi to už připadá jako malichernostpatnáct let jsme se neviděli, až se vrátíme musím se s ním usmířit pak slyším hlášení o raněných u brány které mě vytrhne z mých myšlenek myslím Chayo že budu muset jít máme zase nějaké zraněné, chcete zůstat zde nebo půjdete se mnou? chvíli počkám na její odpověď, pak se vydám směrem k bráně jsem na cestě ohlásím se do vysílačky komlpletní zdravotnický personál do prostoru brány vypadá to že to bude špatné když dojdu k bráně, Sheppard klečí a rukou se opírá o zem, špatně dýchá, druhá ruka vysí bezvládně na zem, jeden vojín je zdráv, zato ten druhý má nohu prozaženou ocelovou trubkou doběhnu k Sheppardovi k vojinovi pošlu dalšího doktora ptám se žebra? když kývne, jemně mu prohmatám rameno, Máte vykloubené rameno, co se tam proboha stalo? nechám si připadkovat nosítka a pomůžu Sheppardovi si lehnout na ně Dám vás dohromady Johnejedem s ním na šetřovnu, vojínovi mezitím trochu dali dohromady nohu aby ho dostali na ošetřovnu Sheppardovi dam léky proti bolesti a pustím se do ošetřování Takže Chaya měla od začátku pravdu když se jí pan Cutter nezdál přemýšlím nahlas při ošetřování, když jsme u konce a sheppard se chystá odejít, zastavím ho, nene, ted musíte minimálně dva týdny ležet a ani se nehnout a do zítřka budete tady řeknu neoblomně I kdybych vás musel přivázat pak se běžím podívat na druhého pacienta právě mu vytáhli tyč z nohy tepnu naštěstí minula ale krve ztratil i tak dost, právě ho zašívají. ... |
| |
| Atlantis Zalapám po dechu. Všechno se v poslední době jen komplikuje. “Uklidněte se Johne.“ Snažím se ho svým klidným hlasem uklidnit. “Určitě to bude mít nějaké vysvětlení, o které se postaráte vy při výslechu Cuttera.“ Dám mu najevo, že v tomhle má volnou ruku a přes veškeré sympatie, které jsem ke Cutterovi, jako ke společníkovi cítila, nehodlám ohrozit Atlantis. A možná je to taky částečně z viny, že jsem někomu naletěla a riskovala tak své lidi. |
| |
| Atlantis Auu Zkřivím obličej, když mi Carson šáhne na rameno. "Dobře, asi si dám na pár dnů pauzu. " Neopouštím mě humor ani tedka. "Ale ten výslech vám asi přenechám." Je jasné proč a taky bych ho musel asi hned zabít kdybych ho viděl. Přes léky, co mi doktor podal se cítím lépe. Teda až do doby, kdy mi nahazuje zpátky rameno. To ze sebe vypustím pár vět, co by šly napsat až po 22. hodině a jelikož je teprve 21. tak je neuvedu:-) Zatím neprotestuju a nikam se z postele nezvedám, ale na dva týdny může zapomenout.. |
| |
| H5-685 Když nám Rodney všechno vysvětlí , zvednu se a řeknu Dobře , pujdem to říct Izzardovi a pak vypadnem. Už sem na odchodu ale když se Harpper zmíni o hangáru. Otočim se a s usměvem se zeptám Cože my pudem do hangáru ? To bude super , třeba tam bude nějaký nový letoun a já budu moct zase trénovat. A neměli bysme se zeptat , jestli by nám poskytly nějaké zbraně nebo jiné věci , které by se nám hodily ? Nebo aspoň jejich plány aby se na to naši vědci koukly ? A pak si vzpomenu na lítání z jumprem , to byla supr zábava a chtěl bych si to z opakovat s jinim letounem. Pak se podívám na Harppera a čekám odpověd. |
| |
| Atlantis “Času dost.“ Chtěla jsem Johna chlapsky poplácat po zádech, ale při reakci, jakou vyvolal Carsonův dotyk, jsem od úmyslu raději upustila. Je zbytečné doktore Becketta o čemkoliv poučovat. Myslím si, že je již zaběhlý v kolejích a ví, jak se o personál postarat. “Už jste našli Cuttera?“ Zahlásím do intercomu a čekám na odpověď. Sleduji, jak Zelenka s hvězdičkami v očích přebírá ZPM a mě taktéž svitne naděje, že opět v tmavém koutu galaxie září sluníčko. |
| |
| Atlantis Ochranka najde Cuttera asi po 10ti minutách, ale ne vůbec na ošetřovně. Potuloval se někde mezi hangárem a "trafostanicí", kde se nachází napájení ZPM. "Oh prominte, asi jsem se jen trochu ztratil, a stalo se něco.. zaslechl jsem hlášení. Doufám, že je Mjr. Sheppard vpořádku.." Mluví ještě chvíli, když ho ochranka dovede do kontrolní místnosti. |
| |
| H5-685 Celou dobu sedím na svém místě a nevěřícně pozoruji tu přestřelku slov mezi Atlantyaďamy nebo jak, že si to říkají. jak propadne? Celou dobu nevnímám okolí, ale nakonec si poslechnu poslední slova s hangárem a přísně se na ně podívám. Nelíbí se mi, že tu budou vést nějakou záchranou misi bez souhlasu kancléře a že se tu bdou prcházet jak se jim chce. "Stráže! Okamžitě přijďte do konferenčního sálu!" Řeknu stručně do mikrofonu, který mám před sebou a sám se postavim. "Takže mi to laskvě znovu vysvětlete!" Přikážu tomu technikovi nebo kdo to je a o hangáru se vůbec nezmiňuju... |
| |
| Atlantis Již předem jsem dala vojákům pokyn, aby Marka fyzicky zadrželi. Předvedou ho přede mnou, potupně ho držíc za paže. “Myslím, že to není vaše starost… a rozhodně to není díky vám, ano, je v pořádku.“ Založím si ruce na prsou v odměřeném gestu. Snažím se nedat najevo své zklamání z něho. Vypadal tak solidně, byl vstřícný… Mávnu rukou. “Odveďte ho.“ Zelenka při objevování zákoutí Atlantis narazil i na jaksi vězení se silovým polem. Tam pošlu strážné, aby Cuttera umístili. Když zmizí za rohem, viditelně si oddechnu a sleduji, jestli se na mě někdo okolo dívá. Tohle si teda za rámeček nedáš… měla bych se omluvit. Otočím se na Carsona. “Myslím, že půjdu s vámi na ošetřovnu.“ Pokusím se o trpký úsměv, který odráží vinu mého selhání v tomto případě. Ale poslední co chci je, aby mě někdo litoval, proto opět nasadím klasický vojenský výraz - vše je v pořádku a pod kontrolou Ošetřovna Sheppard je již převléknutý do nemocničního anděla jak onomu úboru trefně říkají doktoři a sestřičky, jen jsem nikdy nepochopila proč. Přistoupím k jeho posteli a podívám se, jestli je už pod sedativy, aby se trochu prospal. “Je mi to líto Johne, omlouvám se, že jsem vás vystavila riziku na základě nepodložených informací. Budu muset překontrolovat svůj ženský šestý smysl, který mě obvykle upozornil, že je něco v nepořádku.“ Zkusím svou omluvu zlehčit drobným žertíčkem a provinilým úsměvem. Silného vůdce dělají projevy lidskosti… kdysi někdo řekl. |
| |
| H5-685 Možná jednáte s Izzardem až moc hrr a jeho reakci se není co divit. Stráže vás obkloví a slušně požádají o vaše zbraně, než se vaše názory trochu více vyjasní. Nezbývá vám nic jiného než jim je odevzdat. "Tak dobře a znova." Zapojí se Rodney. "Tahle planeta nejpozději do hodiny exploduje, je to dost jasné?" Ach bože, jsem obklopen samými ignoranty. Myslí si vduchu. "Musíme co nejdříve vypadnout!" Základnou se ozve hlášení. "Integrita štítu narušena! Máme hlášený problém na náměstí u brány!" Běžíte k prosklené stěně v konferenční místnosti. Naskytne se vám pohled, jak se pod branou prolamuje zem a celá brána mizi pomalu ve žhavé lávě... |
| |
| Atlantis Cutter je odveden do vězení za stálého křiku, že je to omyl a že o ničem neví. Zelenka se ihned pouští do zkoumání ZPM, naštěstí je to docela rychlá procedura. "Nabito na 5%!" S nadšením vykřikne. Do dokonalosti to má daleko, ale i 5% vám poskytuje dostatek zdrojů na ovládání zbranových systému a na zapnutí štítu, alespon na chvíli. |
| |
| Ošetřovna "Vážně to musím mít na sobě?" Nelibě nesu onen nemocniční úbor. Tak tady určitě dlouho nezůstanu. Po sedativech mi docela orazilo. Bolest ustoupila, ale nebylo jich tolik, aby mě uspaly. A hned tu máme první návštěvu. Tak nějak jsem to i čekal.. Možná to vypadá, že si s Dr. Weirovou moc nerozumíme, ale snad to nebude tak horké. A je to tady, to bych si radši odpustil, ale tedka není jaksi utéct kam. Vyslechnu si její skoro zpověd. "Vpořádku, nemáte se zaco omlouvat. Byla to velká šance získat ZPM a to se i nakonec povedlo, přes jisté obtíže." Vzpomenu si na Hawkynse, ale je to jeden život za dalších 200 zachráněných. "No, asi bych se měl taky omluvit.. nezačali jsme úplně dobře. Však víte co tím myslím." Řeknu tajemně zase s nádechem vtipu. |
| |
| Projekční místnost, posléze ošetřovna Můj rozhovor s Carsonem je naneštěstí přerušen náhlou aktivací brány a nutností lékařského týmu. Než se stačím vzpamatovat, Carson je pryč a já jsem zde sama a nepochybuji, že za chíli ztracená...nedávala jsem totiž příliš pozor na to, kudy a kam mne to vleče. Postavím se k panelu, který umožňuje pohodlně procházet antickou databázi a jen zlehka po něm přejedu prstem...v tom se na mně však oba hologramy jakoby otočí...mírně se toho zaleknu,a el považuji to pouze za klam mé už tak pochroumané mysli...vyjdu tedy z místnosti a raději se neotáčím za vypínajícím se hologramem, ale samozřejmně zahnu špatně...chvíli bloudím, ale pak narazím na toho muže z ošetřovny...Cuttler se myslím jmenoval...každopádně je někam vlečen dvěma muži...vzpomenu si, že h pravděpodobně poté, co se stalo bude chtít vidět doktorka Weirová, takže zamíří do kontrolní místnosti s bránou a odtamtud již vím jak se odstat! Dobrá tedy...jdu chvíli za nimi a všimnu si nenávistného pohledu, který po mně hodí...po chvíli dojdeme opravdu do kontrolní místnosti a já se jen chvíli zdržím hleídc na bránu...zaslechnu pouze doktorku Weirovou, jak se baví s tím mužem a jeho křik...pak ještě chvíli stojím pozorujíc symboly brány a vydávám se na ošetřovnu....zde lidé pobíhají sem a tam a všichni mají dosti práce...má postel je již někým zabraná...ale nevadí...pro pochroumanou mysl je lepší nutit ji cvičit než odpočívat...chvíli postávám u dveří a sleduji práci těch lidí...všimnu si Carsona...i doktorky Weirové a nepřichází mi na mysl jak se sem mohla dostat dříve než já, ale budiž...zahlédnu i johna... Ach...Sheppard! Na mysli mi vytane vzpomínka na to, co mi před pár hodinami pověděl Carson... Zajímalo by mne, jestli se mi přizná sám... kývnu na Carsona, že jsem dorazila,a le má příliš práce než aby se mnou zabýval...jdu tedy za doktorkou Weirovou a Sheppardem... Zdravím vás...snad vás neruším, ani neobtěžuji...jestli ano...půjdu...ale...jen jsem se chtěla zeptat, zda-li to má něco společného s panem Cuttlerem vedeným ostrahou někam pryč a také...co se vlastně stalo? mluvím tiše, snad možná těžko postřehnutělně, ale sztojím přímo u nich...možná trochu s bázlivým výrazem v obličeji...přecijen...poté co sem zničila tu wrightskou flotilu...přiznávám...byla jsem na majora Shepparda trochu naštvaná...opravdu doufám, že za nic nemohu... |
| |
| Společenská sešlost na ošetřovně nad pečenými žebry:-) Po rozhovoru (a usmíření) s Dr. Weirovou se za mnou příjde podívat další návštěva. Chaya.. "Ne, vůbec nerušíš, jen pojd dál." Asi bude lepší přerušit rozhovor s Elizabeth tam, kde skončil. Jsem docela vděčný, že se objevila zrovna ted. A Dr. Weirová jak je vidět taky a jde zpátky na velitelské stanoviště, když vidí, že mám už o společnost postaráno. "Měli jsme pár problémů s jednou vybuchující stodolou, ale aspon máme ZPM. A co s Cutterem uvidíme, Elizabeth se o to určitě postará." Nemám zrovna náladu ho vidět nebo by to neskončilo asi dobře, pro něj. "A jak se cítíš ty?" Obrátím pozornost jinam. |
| |
| H5-685 Zatvářim se spokojeně jakmile stráže odeberou návštěvníkům zbraně a obestoupí je. Nelíbilo se mi jak se chovají a jejich chování bylo až příliš ukvapené, ale potom co se ozve intercon se rychle rozejdu do řídící místnosti a pozoruju to jak Hvězdná Brána padá do lávového jezírka. "Né to není možné!" Řeknu si pro sebe a rychle přistoupím k jednomu z počítačů a rychle na něm něco napíšu. Počítač mi ihned vyjede několik informací a já jenom nevěřícně pozoruju monitor. Za hodinu nemůžeme evakuovat všechny vesnice! Ihned napíšu do všech vesnic v okolí zprávu o tom, aby se přemístili podzemními tunely na základnu a hned potom se prudce otočím na ty čtyři. Všechny čtyři si je nedůvěřivě prohlídnu a vydám se k výtahu. "Pojďte zamnou!" Řeknu trochu nevrle a čekám až všichni nastoupí do výtahu. Cesta výtahem může trvat nějakou dobu a jakmile se otevřou dveře tak můžete mít zalehlé uši. "jsme hluboko v podzemí!" Řeknu stručně a rychlým krokem přejdu k jedněm ze dveří, které zde jsou. Hned za nima si můžete všimnout opravdu pěkné lodi, ti kteří už s nima měli tu čest vědí, že to je antická loď. "Bohužel se nám jí ještě nepovedlo zprovoznit!" Nezdržuju se dál na balkóně a rychlým krokem zamířim směrem ke vchodu do lodi... |
| |
| Když Izzard zavolá stráže , odložim zbraně ale nuž si tajně ponechám. Pak jdu k Izzardovi a řeknu Věř mu , Rodney má pravdu . Musíte zahajit evakuaci , jinak zemřou. Chtěl jsem pokračovat ale přerušilo mně nějaký hlášení. Rychle se rozeběhnu k bráně a jenom spatřim , jak se potápí v lávě. Otočim se na Izzarda a zeptám se Nemáte někde eště jednu hvězdnou bránu nebo nějaký letoun na pučení. Prosím pomozte nám a my se vám potom nějak odvděčíme . Otočim se na Izzarda a čekám odpověd. |
| |
| sešlost na opékanými žebry na ošetřovně Pouze se pousměji a kývnu doktorce při odchodu na pozdrav. Posadím seš na volnou židli, velde Johnovy postele, tedy doufám, že se posadím na židli. Opět nasadím lehký úsměv Já? Já jsem fyzicky v pořádku...nic mi není...s žádnou stodolou jsem se nepohodla...se všemi jsem zatím za dobře... mírně se usměji při pokusu o vtip. Takže přeci jen byl Cuttler nebezpečný...to je mi líto...slyšela jsem, že jste o někoho přišli... Opáčím nepříliš vesele... Jak se vlastně cítíte vy Johne...jste v pořádku? Nemám vám něco přinést? Léky? jídlo? Vodu? Mám pro někoho dojít?...Stačí říct... Mírně naznačím že už se zvedám opět s oním lehkým úsměvem... |
| |
| pobíhám po ošetřovně a řeším věci kolem pacientů dojdu k Sheppardovi, tak se mi zdá že se tu začínáte kupit, Ronon, vy, Rico(ten bezejmeny s tyčkou v noze), ale že vám to sluší ukážu mu zvedlý palec ovšem rentgen zjistil že žebra máte zlomená tři, a jedno naštíplé, opravdu byste měl odpočívat pak přijde Chaya Chayo vítejte, moc se omlouvám že jsem vás tam tak, nechal doufám že jste neměla potíže usměju se pak jí nenápadně šeptnu nechám vás chvíli o samotě pokud si chcete potřebujete s majorem něco vyřídit a pomalu kráčím k Ricovi |
| |
| Atlantis – ošetřovna “Nečekala jsem, že tu něco může začít dobře.“ Poplácám ho s úsměvem po hřbetu dlaně. Pak zaslechnu kroky a otočím se. Uvidím přicházet Chayu. Odstoupím od Sheppardova lůžka a pozdravím ji. Založím si ruce za zády. b>“Bohužel ano, mělo to něco společného se Cutterem. Ale ten je teď pod zámkem a věříme, že z něj dostaneme nějaké informace. Ráda bych zjistila, proč vyslal můj tým do pasti.“ Schválně řeknu můj tým, abych dodala důraz tomu, že to byla má zodpovědnost. “Major Sheppard vám o misi podá detailnější informace, jste-li zvědavá.“ Myslím si, že by přísun informací o tom, co se tu děje, proč se to děje a co k tomu vedlo, Chaya pomůže si rozpomenout na její původ, protože vše vlastně začalo s příchodem na její planetu. “Omluvte mě.“ Pronesu standardní větu standardním tónem hlasu a odporoučím se z ošetřovny. Ještě se podívám na Carsonovy pacienty. Ronon se začíná viditelně zlepšovat a to je moc dobré. Odejdu do řídící místnosti a dál se budu věnovat nyní již drahocennému ZPM. |
| |
| Mise Tak jo jediná šance celé téhle společnosti je hangár kde může něco být všichny tam evakuujte a vy Mckay udělejte co můžete aby jste nás odsud dostal.Forde ty dohlédneš a ukážeš lidem cestu do hangáru a já zkontroluju jestli všichni už jdou. Řeknu stručně a čekám na námitky abych pak mohl vyrazit. |
| |
| H5-685 "Pokud se vám to povede opravit budeme vám vděční!" Pousměju se nad nadšením toho atlantiaďa nebo jak se mi to představili a chvíli pozoruju to jak začíná zapínat různé části lodě. No koukám, že jejich pan velitel moc rozumu nepobral Můj úsměv se ještě víc rozšíří, ale nakonec se zase zamračím a rychle přejdu k výtahu, kudy jsme sem přijeli. Vyjedu rovnou do centrální místnosti a podívám se na data na počítači. Mezitím než mi najde potřebné informace, můžu zjistit, že se na povrchu udělalo několik dalších puklin a lávových jezírek. To není dobré Řeknu si v duchu a rychle utíkám zpět k výtahu. Pohledem projedu místnost a zmáčknu patro, ve kterém je hangár. "Tak jak jste na tom?" Zeptám se toho jejich technika, který se snaží zprovoznit loď. "Nahoře to vypadá docela špatně!" |
| |
| Mise Když Ford všechny zavede do hangáru a čeká na mne řeknu do vysílačky. Forde okamžitě běž do toho hangáru a naloď se hned příjdu! Řeknu a běžím k hangáru když vidím že Ford už je v lodi sjedu výtahle a vejdu do lodi. Zavřete to a vzlétněte s tím mckay už jsme tu všichi. Řeknu. |
| |
| Mise - hangár Začala evakuace planety. Všichni jejich obyvatelé se přemisťují do okolí "kamenného" města či hangáru. Naštěstí není místní obyvatelstvo moc početné a loď s názem Orion pojme několik tisíc pasažérů, i když je určena hlavně jako bojová, nikoliv přepravní loď. Je to nyní ale vaše jediná šance, jak opustit planetu. Rodney se ihned pustí do práce s místními vědci na zprovoznění lodi. Na to, že je několik tisíc let stará, je ve velice dobrém stavu. Má samozřejmě krom obyčejného impulzního motoru, tedy pod-světelného pohonu, i hyperprostorový pohon, který přesahuje dokonce i technologii asgardů. O technologii štítů a zbraňovém vybavení nemusí být ani řeč. Jediný problém tedy je, že nestartuje. Zdá se, že je mírně poškozen ovládací panel pohonu, opět tvořený z krystalů jako například antické DHD. Na vaše četné dotazy na Rodneyho kdy to bude a co s tím vůbec je vás vyhodí se křikem. "Jak tu můžu přemýšlet a pracovat, když mě tu pořád někdo obtěžuje!" Necháte ho tedy být a začnete pomáhat vesničanům a jiným obyvatelům planety nastoupit do lodi. Už se zde vydali i zástupci planety H5-685. "Ok všichni se držte, uvidíme co to udělá." S optimismem vám oznámí McKay. Zkouší "nastartovat". |
| |
| Mise Jelikož znám Mckaye tak se rychle chytnu a sednu do jednoho z křesel a držím se ačekám. |
| |
| Atlantis Jste všichni celí na nadšení ze získaného ZPM. Zelenka ho ihned začak zkoumat a připravuje na zapojení. Další technici a vědci se starají o informace o blížící se flotile wrathů a o zapojení zbraňových systémů a štítu. Doufáte, že se vše povede. Jako v antarktidě se vám povedlo na Atlantis lokalizovat "křeslo", které slouží na ovládání obranných systémů. Zatím pro něj nemáte ale žádnou vhodnou osobu, která by ho dokázala spustit, natož efektivně ovládat. Dr. Weirová se věnuje plánování případné obrany, Cuttera necháváte zatím pod zámkem, jestli se sám nerozmyslí a neprozradí vám, jak to tedy vše bylo. Carson, Ronon, Sheppard a Chaya jsou stále na ošetřovně. |
| |
| Ošetřovna Rozloučím se vděčným.-) pohledem s Elizabeth za její návštěvu neboť mi je jasné, že bude mít nyní hodně práce s plánováním obrany. Však tu taky dlouho nezůstanu, nemůžu si to dovolit když tu jsou za dva dny wrahtské lodě. Na půl ucha si vyslechnu zprávy od Carsona, jak jsem na to a jen pokývám hlavou a poděkuju za ošetření, jde se věnovat zbytku pacientů. Stejně tu dlouho nezůstanu. Zase si pomyslím. A jako poslední návštěvním dorazí Chaya, která se posadí na židli vedle postele. Rád slyším, že je celkem vpořádku a ocením její vtip i zájem o toho padlého (jak že se jmenoval?.-)) vojáka. (jo, Hawkyns:-)). "Ne děkuju, nikam nechoď." Zastavím ji, když se už skoro zvedá. Nejsem moc zvyklý na takové obskakování. "Zatím mi tu bude stačit nějaká společnost když se na mě už Weirová i Carson vykašlali." Zasměju se, což nebyl na zlomená žebra moc dobrý nápad a hned se chytnu za obvazy co mám na těle. "Teda aspon do zítřka, déle tu určitě nezůstanu." Naznačím tím, že nejsem zrovna vzorný pacient. "Zatím mi můžeš vymyslet, jak přesvědčit Carsona." Nebo jinak zabavit nebo s Rononem či vojínem s tyčí v noze si asi moc nepokecám. |
| |
| Ošetřovna To že mne Carson opustil v projekční místnosti nevadí a totéž mu povím... nevadí Carsone...to bylo v pořádku...lidé potřebovali vaši pomoc...jen bych vás zdržovala... usměji se na něj...a položím mu ruku na rameno, než opět zmizí...na doktorku Weirovou pouze kývnu na pozdrav...je to něco jako lehká úklona, kterou mám pravděpodobně odjakživa ve zvyku zdravit a asi i děkovat...nevím...Sheppard mne zastaví a chce se i mírně smát, ale jeho žebra mu to nedovolují... Mají příliš práce Johne...slyšel jste tu novinu? Doktor...hmm...Zelenka...tvrdí, že ZPM vám k něčemu bude...je prý nabité...sama si nedokážu tolik představit...já omlouvám se...praavděpodobně mluvím nesmysly... Ale ne Johne...Na to zapomeňte... zareaguji rychle když holdá vymyslet to, že přelstí doktora, aby mohl jít zpět do služby... Máte polámaná žebra...zdá se, vykloubené rameno a nepochybuji o tom, že vám není zase tak dobře... usměji se a položím mu ruku na paži a zahledím se mu do očí. jako bych chtěla něco říct, ale mlčím...pak si vlastně uvědomím, že ruku bych měla dát pryč a proto to udělám. Jak tedy probíhala ta...mise...smím-li se ptát? |
| |
| Mise Snažim se všechny lidi evakuovat. Když jsou všichni v lodi ,usednu a řeknu Dobře , mužem zkusit nastartovat , už jsou všichni v lodi A pozoruju jak Mcckay startuje loď. |
| |
| Ošetřovna Zprávy o ZPM mě potěší. "Ne, ještě jsem to nevěděl. Dobrý to slyšet." Mám z toho upřímnou radost, že naše mise nebyla tak zbytečná a že krom výbušniny tam nebylo nastraženo i falešné ZPM. Ouch.. Při pohybu dopředu, at se Chaya zase posadí mě zase prudce bodne na hrudi. "No jak jsem říkal, aspon do zítřka ráno počkám." Nechci podcenovat Dr. Weirovou, ale pár rad by se jí možná mohlo při obraně Atlantis hodit. "Ale opravdu to není tak strašné, jak to vypadá." Nebo se mi to nechce přiznat a vůbec tedka se není na co šetřit, když máme možná dva poslední dny. Její ruka na paži příjemně hřeje, až mi je líto, že ji stáhne po chvíli pryč. Naštěstí je to na druhé zdravé ruce, jinak bych se netvářil tak "nadšeně":-). Neujde mi její pohled přímo do očí. Nevím co je na něm tak zvlášního, ale je příjemně uklidnující, jako její dotek, co jsem si všimnul už na Proculusu, jak jediným pohledem uklidnila mnichy při jejím odchodu. Možná to má co dělat s jejími silami, co má jak antik. Ale hned mi dojde, že je už ztratila. Čekám, co po tom pohledu řekne. Vlastně nemusí říkat nic. "Naštěstí" se zeptá znovu na naší misi. Už jsem myslel, že Carson něco vykecal. Oddechnu si. "No, jak jsem říkal.. nedopadla zrovna podle mých představ, ale ZPM nakonec máme. Trochu nás tam překvapila ta past.." Vzpomenu si na Cuttera, asi si s ním zajdu brzo promluvit.. |
| |
| Ošetřovna Slibte mi Johne, že tu zůstanete alespoň do zítřejšího oběda... Opět se zadívám do jeho očí s prosebným výrazem... To vám neublíží...odpočinete si, nyní je to spíše na vědcích, co vymslí...hm? O zbraních to bude až ta situace nastane... Mohl by uznat že mám pravdu...teď není nic co může udělat...Není ani nic, co bych mohla udělat já...opravdu si zde připadám naprosto zbytečná...jakmile přijdou ti wrightové...budu jen stát a hledět a čekat, až mne zabijí... Tou pastí myslíš tu vybuchující stodolu... ujistím se s mírným úsměvem... Měli jste poněkud veliké štěstí, že jste přežili alespoň vy...nejsem si jistá, zda-li stojí za to tolik riskovat...pokud víte jistě, že to ...ZPM bude fuknkční, tak možná ano...ale...teď...jsem ráda, že jste v pořádku Johne... Zarytě skoumám něco na protější skříni, ale poté pohlédnu opět na Johna...opřu se do opěradla židle a čekám na jeho odpověď... |
| |
| Ošetřovna Tomu pohledu nejde snad ani odolat:-) "No dobrá, ale jen když mě na něho doprovodíš." A bude mít tak aspon záruku, že nezmizím někde jinde. Jo to taky doufám, že na něco Zelenka nebo Rodney přijdou nebo samotný štít je nám nanic. "To docela chápu, taky jsem rád že jsem se tu dostal v jednom kuse, a ne ve více." Jak to výbušniny většinou dělají. Podívám se, kam se to dívá. "Tak, děkuju teda za návštěvu. Nerad bych tě dál zdržoval od.. čehokoliv." Až pak mi dojde, že tu zatím nemá žádnou práci jako zbytek personálu. |
| |
| Ošetřovna Ráda tě doprovodím Johne... opět se na něj usměji a lehce kývnu hlavou. Poté se zmíní, že by mne nerad od něčeho zdržoval. Nejdříve nechápu, ale pak mi vcelku dojde, že by rád odpočíval. Ne...popravdě nemám...Ach...omlouvám se Johne. Nechám tě nyní odpočívat...zajisté jsi unavený...půjdu a nechám tě odpočívat...přeji brzké uzdravení... opět lehce kývnu hlavou s milým úsměvem a vstávám. Při posledních slovech mu položím ruku na rameno a doufám, že je to to zdravé... |
| |
| H5-685 "3..2..1 start! Hm někde je chyba, proč se nic neděje?" Zamručí Rodney. Pár chvil potom celým hangárem otřese ozvěna zážehu motorů. "Dobře, všichni se držte, pokud máte čeho.." Dá McKay pokyn všem pasažérům lodi se smutným konstatnováním nakonci věty když sám zjistí, že nemá čeho. Snad má ta zatracená lod zabudované vlastní interní tlumiče a umělé gravitační pole. Práce se mu povedla. Lod se začíná vznášet pár desítek centimetrů nad zemí. Nastává ovšem další problém, na který jste nepomysleli.. střecha hangáru je stále zavřená. "Ok, to snad nebude takový problém." řekne trochu znepokojeně Rodney. Zrovna nečekal, že by potřebovali tak brzo využít štít lodi nebo zbraně tak je ani netestoval.. Proboha at to naskočí.. vduchu se modlí. Štít Orionu nádherně protnul ocelovou střechu hangáru jako by byla z papíru. Povedlo se. Míříte pomalu vzhůru do vesmíru. Ted vás čeká jen rozhodnutí kam letět.. |
| |
| Ošetřovna Sheppard si není jistý jak na Chayu zapůsobila poslední věta, určitě ji nechtěl "vyhnat" pryč. No snad to pochopila správně. Jen tak by to nepřiznal, ale menší odpočinek mu přjde rozhodně vhod. S úsměvem se oba rozloučíte a Chaya vyjde ven na chodbu před ošetřovnu. Přemýšlí, co dál.. kam se vydat? "Aa tady jste." Osloví ji neznámý hlas. "Nechci vás obtěžovat, ale mohla byste jít prosím nachvíli semnou? Dr. Zelenka vás už očekává.. potřebuje otestovat jednu věc." Promluví k tobě jeden, podle oblečení, vědec z Atlantis. "Byl to vlastně jeho nápad, když je Sheppard na chvíli mimo hru. Že nám to nedošlo hned že máte pořád antický gen, a silnější než kdokoliv jiný.. no, však vám Radek řekne už sám." Následuješ ho a s napětím očekáváš kam dojdete. |
| |
| ošetřovna poté někam vlečena někým neznámým Mírně zklamána odcházím od Shepparda...Chtěůa jsem zajít za Carsonem a zeptat se ho, nebo mu spíše říci, že se do toho pokoje přestěhuji již dnes...tedy spíše, že služím hlavu jinde než na ošetřovně kd eza prvé není kam a za druhé...prostě půjdu jinam. Carson však byl zaneprázdněn a proto jsem se chtěla na chvíli projít. Před ošetřovnou mne však chytil jakýsi vědec.Pořádně mne vylekal, ale neměla jsem nejmenší důvod mu nevěřit...jsem přeci na Atlantis... DObrá tedy...a o co jde?...kdo vlastně jste? a kam že to jdeme? zeptám se a čekám kam mne to dovleče... |
| |
| Koukám jak se snaží Rodney nastartovat loď. Po nějaký chvilce se mu to povede a my vzletíme. Rodney zapne štíty a udělá do hangáru díru. Už Letíme a já se otočim na Harppera a na Izzarda Kam poletíne, musíme někde vysadit ostatní lidi Když domluvim , přistoupim k Rodneymu a zeptám se Rodney jak tu loď řídíš ?. Zvědavě se zeptám Rodneyho. |
| |
| Lod Rodney najdi vhodnou planetu pro ty lidi a tam je vysaíme a pak poletíme domů. Řeknu a sedím na židli. |
| |
| Loď Sednu si na volnou sedačku a koukám na průhled, kterým je vidět ven. Možná bych te´d byl radši kdybych tam neviděl, ale to nevadí, všechno se stane tak rychle, že si ani neuvědomim, že jsme z toho vyvázli. Konečně před sebou uvidim hvězdy, ale jinak než z planety. "Počkat, počkat!" Zastavim ty dva, který se tu dohadujou jak nás někde vysadí. "Pánové nevím jestli vám něco neušlo, ale tato loď je naše, pokud někoho budeme vysazovat tak to budete vy a né nás!" Přeruším jejich nesmyslné plánování a zamračim se na ně. Doufám, že jejich vedení není tak hloupé jako jsou oni, protože hloupější lidi jsem snad ještě neviděl Zvednu se ze sedačky a pomalu přejdu k průzoru ven a snažím se dohlédnout na naší starou planetu... |
| |
| LOd Hele jen jem žertoval.Rodney nastavte kurz na Atlantis. Řeknu a pousměju se a pak řeknu. Na Atlantis vám dáme na výběr planet kde se můžete usadit.A je mi líto vaší staré planety. Řeknu. |
| |
| Loď Po blbé připomínce od Harppera si povzdychnu a Izzardovi řeknu Omlouvám se za Harppera . Samozřejmě že to je vaše loď a my jsem hosté. Navrhuju , že bysme letěli na Atlantis nebo že bys te nás visadili na nějaký planetě , kde je hvězdná brána. Ale podle mně je lepší , když poletíme k nám , Aspoň se mužete kouknout na naší technologii a třeba nám i nějak pomoct . Pak přistoupím k přistoupím k Rodnymu a stále čekám na odpověd , jak řídí tu loď. |
| |
| Loď "Fine!" Řeknu rázně a strčím ruce do kapsy. Otočím se směrem na ty dva, ale stojím stále u okna. "Leťte tedy na Atlantis a tam se dál rozhodneme co dál!" Řeknu stručně a přejdu k jednomu z ovládacích panelů. Radši na něj nesahám, ale pročítám si co tam je. "Za jak dlouho tam budeme?" Řeknu trochu unaveně. Docela bych si odpočinul, ale dokud nedorazíme tak se odsuď nehnu... |
| |
| lOĎ Dobrá tak tedy na Atlantis.Ale nevím jak dlouho poletím.Rodney za jak dlouho budem doma? Zeptám se a kouknu po něm. |
| |
| Atlantis - Chaya "Konečně jste tady, a dobrý den ještě se asi neznáme." Přivítá tě Dr. Zelenka podáním ruky, ale vzápětí pokyne k zvláštnímu křeslu kovového vzhledu. Dorazila jsi společně s druhým vědcem do kulovité, potemělé místnosti. Krom křesla se tu nachází i dva naquadahové generátory napojené ke křeslu. Je vidět, že to není půvudní zdroj napájení, ale pro vaše potřeby to asi stačí. Zelenka si všimne tvého výrazu, když se do té věci máš posadit. "Ničeho se nebojte. Není to nijak nebezpečné, tedy pro vás." Ušklíbne se. "Je to základní obranný systém antiků, je až neuvěřitelné, že ho celý dokázal ovládat jeden člověk!" Rychte objasní, co ta věc vůbec dělá. Stále se netváříš moc nadšeně. "No zkrátka bychom ji rádi otestovali, ale krom Mjr. Shepparda nemá nikdo tak dobrou schopnost ovládat antická zařízení, tak jsme si říkali, kdo to má ještě dostatečně silný antický gen a .." Nemusí dál pokračovat, jak došli zrovna na tebe. |
| |
| Atlantis - ošetřovna Dr. Beckett právě obchází své pacienty. Sheppard a ostatní dva vojáci právě spí, ale probouzí se mu jiný pacient a to Ronon. Rychle k němu spěcháš, než začne vyvádět, kde je nebo vypadá trochu zmateně. Atlantis - Weirová Základní plán obrany je hotov. Zběžně jste otestovali ZPM, Zelenka vám dal zprávu, že se s Chayou chystá otestovat křeslo a zbytek vojáků se pomalu rozmistuje po věžích Atlantis s raketomety, kulomety a pár dalšími zbraněmi, kdyby náhodou. Také připravujete letku jumperů. Ale málem by jsi zapoměla na vašeho věžně. Možná je vhodný čas si s ním promluvit.. Zaváláš si stráž a vydáš se k vězení. |
| |
| Válečná lod Orion Po menších neshodách se shodnete a zamíříte na Atlantis. Rádi byste o tom informovali Weirovou, ale jste stále v hyperprostoru, do kterého vás navedl Rodney a pořád moc daleko na vyslání zprávy.. I když cestování branou trvalo na plantu pár sekund, lodí vám to zabere téměř celý den. Pořád ale dorazíte pár hodin před útokem wraithů.. McKay zjistil, že lod má plně funkční štíty i střely, ale nemáte čas je otestovat, když letíte "mimo" vesmír. Získali jste ale další výhodu nad wraithy, jestli vám obyvatelé planety lod přenechají.. zatím máte čas, asi by bylo vhodné informovat je o celé akci dopředu:-) |
| |
| Loď Když letím vzpomenu si na wraithy, že zautočí na Atlantis a otočím se k Izzardovi a řeknu. Izzarde máme problém na Atlantis se chytá velký útok Wraithů.Nevím jestli se nám ho podaří odrazit s tím co máme a tak bych chtěl tebe a ostatní z vaší planety požádat o pomoc.Máme větší šanci když nám pomůžete v boji vaší lodí Orion. Řeknu prosebně. |
| |
| kdesi s idolem doktorem Zelenkou Tvářím se mírně vyděšeně...nevím co mám dělat a teoreticky nevím, co po mně bvlastně chtějí, ale budiž. Také mne těší doktore Zelenko...jsem Chaya Sar...prý... přivítám se s ním...poté mne uvede, abych se posadila do křelsla a to hned začne zářit a jak se říká vyvádět se vším všudy. Já se omlouvám doktore ale tak nějak vlastně nevím co po mně chcete...ale abych si to zrekapitulovala...vy chcete, abych se naučila ovládat tento zbrojní systém? Já nevím jestli by ot neměl dělat někdo více...kvalifikovanější v tomto oboru...nebo kvalifikovanější v práci s touto technikou doktore... rozpačitě se na něj usměji,a le usazena jsem vcelku pohodlně... |
| |
| Atlantis –> u Cuttera Těch posledních několik hodin příprav na útok Wraithů, odstěhování Athosianů na planetu, shromáždění zásob, taktizování atd. mě téměř psychicky vyčerpalo. Brát na sebe opět odpovědnost za celé město, je jako být Atlasem a zdvihat božská nebesa na svých bedrech. S jedním vojákem po boku vyrazím do věznice za naším vězněným. Odvolám stáže, co hlídají kolem, pouze onomu vojákovi po boku nechám zakňaktel. “Marku,“ Chladně se na něj podívám. Oslovení může brát i jako strohý pozdrav. “Myslím, že nám dlužíte několik odpovědí.“ Založím si ruce křížem na prsou a dívám se na něj tvrdě, jako velitel této základny co vyjednává se špatným člověkem. |
| |
| Atlantis - Ošetřovna Když se probudím, rozhlídnu se, kde je Carson, místo toho si ale všimnu Shepparda. Jak jste se sem dostaval vy? Když se dozvím, že náš zachráněný nás podvedl, posadím se. Tak tohle mu nedaruji! Doktore, jelikož jsem vzhůru, tak bych řekl, že jsem i v pořádku, můžu odejít?! a tvářím se tak, abych naznačil, že chci co nejrychleji pryč. |
| |
| pohybuju se dál po ošetřovně, Chaya i dr.weirová odešly, a nic moc se neděje najednou se ronon posadí a a zmateně se rozhlíží přispěchám k němu Ronone rád vidím že jste vzhůru, nemyslím si že byste byl schopen někam jít dám mu ruku na rameno a naznačím mu aby si zpět lehl, ještě chvíli si odpočiňte, provedeme pártestů a potom se budete moct pomalu začít rozhýbávat |
| |
| Atlantis - Ošetřovna Je mi dobře, doktore. a postavím se, hned ale zakolísám, pohlédnu na Carsona. OK, tak tedy začneme s tím cvičením. Co mám dělat?! pronesu dost naštvaně, ale uznale. Pak se začnu řídit Carsonovými pokyny. |
| |
| Nejdřív si lehněte, provedeme pár testů, a za pár hodin můžete začít cvičit, týden jste byl mimo, nerad bych aby jste se zranil kývnu na asistenta a ten přiveze nejakou prapodivnou krabičku a začnu tě měřit a jestli myslíte na pana Cuttera, ten už je pod zámkem pravděpodobně jej už někdo vyslýchá, zatím se mi zdá že že by jste brzy moh začít cvičit potom provedeme ještě pár testů a necháp přivést kolečkové krěslo aby jsem mohl Ronona převést do Rehabilitační místnosti doufám že kvůli tomu nebude řvát testy se zdají být v pořádku, tak můžeme začít, vidím že jste celý netrpělivý i když pochybuju že to vydrží dlouho takhle jen cvičit zůstávám u něj protože asistenty by jen těžko Ronon poslechl poslechl, asi po hodině cvičení bno můžete se zkusit kousek projít cestou mu případně delám oporu vypadáto že se rychle dává do formy dobře Ronone teď vás pustím, ale musíte mi slíbit že se nebudete přetěžovat, a zítra opět přijdete na cvičení, takže teď jen volným krokem a neprat se nikde a podobně do vysílačky dr. Weirová, mám pro vás dobrou, dobrou zprávu, a trochu horší zprávu, doufám že vás přesto potěším za prvé probudil se Ronon, a dává se rychle do kupy, testy jsou negativní takže je zdráv, a rehabilitace zvládá taktéž takže jsem vypustil dravou zvěř při tom se usměju, gestem se s rononem rozloučím a jdu bkem myslím že by stráže u Cuttera měly dostat pokyn Ronon se tam asi bude chtít dostat druhá dobrá zpráva je že i major Sheppard se dává rychle do pořádku to je ta druhá dobrá, ale začínají s ním šít všichni čerti a když viděl odcházet Ronona tak to vypadalo že by nejraději utekl taky |
| |
| Válečná loď Orion Poslouchám slova toho jejich velitele a potom se podívám i po ostatních z posádky. Kdyby bylo na mě tak jim asi nepomůžu, protože takové zvláštní tvory jsem dlouho neviděl. Nadruhou stranu oni zachránili celý náš národ a rozhodně jim něco dlužíme. "Ano po vysazení našich lidí na bezpečné místo vám loď klidně zapůjčíme!" Slovo zapůjčíme zvýraznim, aby mi rozuměl co tím myslím, ale asi mu to dojde... |
| |
| Válečná loď Orion Velice vás potěšilo rychlé a ochotné rozhodnutí Izzarda, nebo jeho lidí. Doufejme, že jim bude po bitvě co vracet:-) Je v tom ale jeden háček, i při plné rychlosti dorazíte k Atlantis na chlup stejně s wraihtskou flotilou. Na nějaké vysazování nebude čas nebo se budete muset rozhodnout zda se do bitvy zapojíte později. Do příletu vám zbývá 12 hodin. |
| |
| Když opouštím ošetřovnu, s úšklebkem si vyslechnu Beckettovu poznámku. Doktorka.....Potřebuji s ní mluvit. Doktore, řeknětejí, že budu čekat u ní v kanceláři, děkuji. Pak se vydám do kanceláře. Jestil se mi ten parchant dostane do rukou, tak z něho udělám dva! Sloužit wraithům?! to bych radši zemřel!..... a procházím městem dost vztekle. Atlantis - Kancelář Když vstoupím do kanceláře, sednu si do křesla a čekám, až přijde doktorka Weirová. |
| |
| Ošetřovna, Zelenka s Chayou, Weirová a ten zbytek jako Sheppard a pod. :-) Jak se vám marodka rychle zaplnila, začala se vám velice rychle vyprazdnovat. Uběhlo dalšího půl dne a Ronon je už na nohou. Po rehabilitaci se kupodivu cítí báječně a vyrazil do jídelny zaplnit prázdný žaludek. Carsonovi ani nic jiného nezbývalo, než ho pustit. A to, že dojde i na další rehabilitaci si může nechat zajít chuť. Není těžké hádat, kam po obědě Ronon vyrazí - za Dr. Weirovou. Chaya je pryč už půl dne a tráví ho testováním obranného zařízení. Na poznámku, že by ho měl testovat asi někdo povolanější si Zelenka oddechne, že nikdo takový stejně není.. Ale křeslo je překvapivě pohodlé i přes svůj kovovo-kamenný vzhled. Dosáhli jste pár pokroků, ale ničeho výrazného. I přes antický gen je k ovládání nutná jistá dávka představivosti, která Chaye zvláště u zbraní asi chybí. A kdepak je asi Sheppard? Kdo by hádal, že stále na ošetřovně, tak by hádal špatně:-) Využil toho, že šel Carson vyprovodit Ronona na rehabilitaci a nenápadně se vytratil pryč. Aspon podle sebe se cítí už dobře, ale nehodlá svůj názor vnucovat Beckettovi nebo by neměl moc velký úspěch. První zamíří do šatny převléct se do něčeho, s čím může na ulici.. teda na chodby Atlantis, a pak se jde podívat na Zelenku nebo v šatně něco o testování křesla zaslechl. Už chvíli vás bez mrknutí oka pozoruje, jak se vám (ne)daří. Dr. Weirová neměla u zajatce moc velký úspěch. Možná budí autoritu na Atlantis, ale do jistého drsného výrazu a jednání ji k výslechu asi něco chybí a není na to možná ten pravý člověk. Co někdo jiný? Vrátí se tedy do své kanceláře s nabídkou at se Mark ozve, kdyby změnil svůj názor. |
| |
| A vy majo... otočím se na majora Shepparda kde je? rozhlédnu se po celé dámy a pánové mohu se vás zeptat kdo viděl odcházet majora Shepparda a kdo ho nechal odejít? pak zapnu vysílačku Majore, vím že mě slyšíte, prosím vás vraťte se na ošetřovnu, může se stát cokoliv pokud nebudete v klidu ležet |
| |
| Atlantis – má kancelář Rozrazím dveře, až bouchnou o zeď. Pozdě si uvědomím, že má kancelář není prázdná jako obvykle a jak bych očekávala, ale že v ní někdo je. Rychle změním výraz ve tváři z naštvaného na neutrální. “Potřebujete něco?“ Přejdu kolem a posadím se za stůl. První věta byla poněkud neosobní a tak se pokusím dojem napravit a zeptat se ho již o něco víc mile. “Jak se vám vede? Vidím, že vás doktoři už pustili. Jsem ráda, že jste z toho vyvázl takhle. Měl jste štěstí.“ Promluvím a usměji se. “Můžu pro vás něco udělat?“ Přejdu k oficialitám. |
| |
| Atlantis – kancelář Dobrý den, pronesu celkem pobaveně, nad chováním doktorky, myslím, že kdyby jste mi nemohla pomoci, tak bych tu nebyl. pronesu celkem přátelsky. Žádal jsem vás už před první misí, tenkrát jste mi neodpověděla. Rád bych vrátil na svojí svojí planetu. Můžete věřit, že můj národ vám v boji proti wraithům pomůže. Jsme dobří válečníci. Mám ale veliké obavy o Sadetu jako takovou, při útoku wriathů jsme byli donuceni k odchodu. Rád bych dostal menší skupinu vašich lidí a zjistil co nejvíce o svém národu. a čekám reakci Weirové. Tak co dámo, budu muset jít sám, nebo mi dáte lidi?! |
| |
| Atlantis – kancelář Čekala jsem něco méně komplikovaného, ale toho se prostě nemůžu dočkat. Zbožné přání jednoho klidného dne taktéž ne. “Je mi to líto Ronone. Víte v jaké jsme situaci a obávám se, že budeme potřebovat všechny muže.“ Prsty začnu zlehka poklepávat na stole. “Jste si jistý, že nemůžete počkat? Chápu to… určitě je to naléhavé. Možná,“ výměnný obchod by byl dobrou volbou, “Byste mi mohl pomoci a já vám pak poskytnu… tři muže? Mark Cutter, náš vězeň. Nedaří se mi z něj diplomatickou cestou získat potřebné informace o tom, co se stalo na jeho planetě a proč byla ohrožena mise majora Shepparda. Vy byste mohl… vypadáte jako někdo, kdo pro ránu nechodí daleko. Na rozdíl ode mě.“ Přiznám trochu nesvévolně, ale pravdivě. |
| |
| Atlantis – kancelář Jen strnule zírám. CO?! pronesu pak chvíli převapeně. S největší radostí, čekal jsem, že mě pošlete někam hned, jak se o tom zmíním! Kde ho najdu?! zle se usměji a pak se odmlčím. Rozhodně vás chápu, problém blížících se wraithů mi byl nastíněn. Musím vám ale řící, že jsem dost skeptický. Bránil jsem svojí planetu, dokud mě nedostali a tady budu bojovat stejně vehementně, ale nevím, jak chcete vydržet?! Ani předci se svými možnostmi nedokázali wraithy porazit! Proč věříte že vy ano?! |
| |
| Atlantis Využiji chvilkové nepřítomnosti doktora a nenápadně se vytratím z ošetřovny. Na dotaz sestřičky odpovím, že jdu jen na toaletu. Pár hodin jsem tu strávil a sám uznal, že to stačilo. Zaslechnu hlášení. Carson si nedá pokoj. Na přítomné lidi v jedné uličce jen pokrčím rameny a naznačím, že nevím o čem je řeč. Rychle vběhnu do šatny a převleču se do "civilu". Tak budu přecejen nenápadnější než v bílém plášti. Uslyším něco o Zelenkovi a testování křesla, tak mě napadne zajít se tam podívat. Chvíli je jen tak pozoruju opřený u dveří. |
| |
| s best man on the world...doctor Zelenka...my idol...idol of dívčích srdí...:-D Opravdu se snažím představit si cokoli co si doktor Zelenka...tedy Radek přeje a jde mi to...je je menší problé s tím zamířit, pal a cíl byl zničen...s tím zamířit ani ne...s tím pal také ne...jen cíl byl zničen už je horší..cíl se nikdy nechce zničit...nemám tolik zkušeností s pal a zničit...alespoň si na to nepamatui...tedy...za tu dobu co sedím v křesle se mi vybavilo pár vědcí...jak pravděpodobně stojím na můstku jakési lodi a dávám rozkazy...jen si nepamatuji co to přesně bylo...teď už je to stejně jedno... Doktore Zelenko...Radku...mohli bychom si na chvíli odpočinout? Já vím, že vše je dobré až na zničení plánovaného cílé a na to, že vždy nějak ucuknu...jen...nemám asi patřičný výcvik a pravděpodobně se mi jej nedostane, abych vám mohla pomoci...můžeme to zkoušet dál...ale opravdu vás porsím jen o deset minut oddychu...věřím, že máte na práci i jiné věci. Vím že na to nestačí deset minut, ael prosím alespoň o ně... podívám se naradka prosebným pohledem a nepochybuji o tom, že obměkčím jeho zlaté...myslím že české srdce...poté si však všimnu majora Shepparda... Ach zas ten Sheppard!!! postává u dveří a hledí...jen...hledí... Johne!!! vždyť vy m áte býr na ošetřovně a odejít sme měli až k zítřejšímu poledni!!!! obořím se mírně na něj sedíc zhroucená v křesle... |
| |
| Loď Ale jelikož se tam dostaneme ve stejnou dobu jako Wraithové máme dvě možnosti buď vás vysadíme a ztratíme tak čas a nebo zautočínme a vy budete s námi na palobě? Řeknu a ptám se abych věděl rozhodnutí. |
| |
| Atlantis Chvíli u vchodu pozoruji činnosti Zelenky, Chayy a dalšího vědce. Chaya se tváří očividně znuděně. Myslel jsem si, že je tady to pravé místo, kde se schovat, ale asi jsem se spletl. "Až do zítra? Ale já myslel, že už je zítra.." Snažím se rychle vykroutit. "Navíc se už cítím celkem, dobře." To neznělo moc důvěry hodně. "No, vidím, že se dobře bavíte, tak pokračujte a nenechte se rušit." Usměju se a pomalu odcházím jinam. Nechám Chayu samotnou s idiote.. teda s idolem:p Zelenkou. |
| |
| Válečná loď Orion Podívám se na toho jejich velitele a zamračim se na něj. Už mě jeho věčný řeči nebavěj. "Vaše rasa má problémy v komunikaci?" Zeptám se stručně, ale nečekám na odpověď, protože by to asi nemělo cenu. "Bezpečnost našich lidí je přednější. Nebudu riskovat jejich životy! Nejdřív je vylodíme a potom vám poskytneme naší loď!" Řeknu svůj plán tomu muži a otočím se k němu opět zády, abych se podíval skrz sklo ven... |
| |
| Loď Nuže dobrá jak chcete.Kde chcete přistát? Zeptám se a zamumlám si. Jo pěkný jestli bude ještě čemu pomáhat. |
| |
| Orion Stále se dohadujete, jak podniknete přesun lidí/útok na wraithy. Do příletu chybí 3 hodiny.(MH: zitra se uz nudit nebudete:-)) Atlantis Dr. Weirová se baví v kanceláři s Rononen. Beckett hledá po základně Shepparda:-) |
| |
| Válečná loď Orion Dám oči v sloup a otočim se zpět na toho velitele. "Hvězdnou Bránou jsme moc necestovali, proto doufám, že nás vemete k vám na Atlanťidu a tam nám dáte možnost si vybrat?" Zvednu obočí a podívám se na Harppera. "Nyní mě omluvte! Jdu se podívat za kancléřem!" Řeknu ostatním a pomalým krokem se vydám do prostoru, kde je většina lidí. |
| |
| Loď Zastavím tě a řeknu. N to bude teď asi problém se tam dostrat když je pod útokem a bude se bránit střelbou.A my nebudem bojovat takže to nepude. Řeknu. |
| |
| prchajíc od idola Zelenky Doktor Zelenka mi poví, žena tom zapracujeme večer, že teď musí dělat několik diagnostik a že jsme téměř hotoví. Johovu vykrucování se pouze pousměji Johne, Johne vy jste nepoučitelný...jsem si jistá, že doktor Carson už vás hledá... Doktor Zelenka se otáčí a John se má taky k odchodu...a i když jsme tu už hotoví...směle prchám za Johnem, abych zde nadále nemusela sedět...už jsme skoro hotovi jak řekl doktor Zelenka a cvičit budeme ještě večer. a..a..a..Johne...Prosím počkejte...slíbil jste mi oběd...já vím, že zítra, ale pokud vám to nevadí máte hcvíli čaqs...šel byste se mnou? zeptám se nevinně a nezištně protože opravdu pociťuji hlad...je to zvláštní...jakoby poprvé... |
| |
| Atlantis "A, výborně, jdeš se někam schovávat se mnou?" Reaguju, když za sebou zahlédnu Chayu a rychle něco vymyslím na to, že se mám nacházet na ošetřovně. Fascinuje mě, jak se všichni zajímají o moje zdraví. "Ale to je báječný nápad, v jídelně nás nebude nikdo hledat, jdeme.." Chytnu Chayu pod paží a vyrazíme. Alespon na chvíli, než půjdu překvapit Weirovou a poptat se jí, jak jsme na tom s obranou. I přes naše problémy s wrathy mi krátký odpočinek prospěl a mám docela dobrou náladu. |
| |
| v jídelně jakmile dojdeme do jídelny a dáme si něco vyosce výživného co připomíná jídlo, rovnou se Johna zeptám... a je vám alespoň trochu lépe Johne že ano? Já se jen ujišťuju, abych pak věděla co dělat až se mi tu zhroutíte... usměju se na něj...poté si vzpomenu na snažení doktora Zelenky. Johne...docela doufám, že místo mne budete sedět v tom křesle vy...jde mi to...všechno co po mně Zelenka chce mi jde...jenkdykoli příjde ta fáze pal zamířit a bum...tak ws tím bum je takový mírný problém... omluvně se na něj usměju... |
| |
| Atlantis – kancelář “Cutter je v cele, ve vězení, které jsme zde na Atlantis našli.“ Otočím k němu notebook a otevřu si složku s plánem Atlantis, co mám od Zelenky. Doufám, že v tom vyčte, kde vězení je. Prstem přejedu po monitoru a ukážu mu směr, kudy jít. “Pokud si myslíte, že je to komplikované na pochopení… tak vás chápu, vyznat se v těchto plánech je uměním mistra. Můžu s vámi poslat vojáka, aby vás tam dovedl.“ Navrhnu. Nad položenou otázkou, jak my můžeme nad Wraithy vyhrát se zachmuřím. Na jedné straně má pravdu, stojíme proti protivníkovi, o kterém z praktického hlediska nevíme nic. Setkalo se s nimi jen několik málo našich lidí a to co je v Antické databázi… pochybuji, že by to bylo k něčemu. Ačkoliv, na co přišel doktor Beckett nám dává jistou naději… jsou zranitelní. Vrásky z mého čela zmizí rychle a já sebevědomě pronesu. “Protože máme Atlantis, jsme schopni ji ovládat, i když ne stoprocentně a na rozdíl od Antiků netrpíme přehnanou arogancí a sebevědomím či cestovatelským komplexem. Věřte mi Ronone, že i na Zemi jsme čelili několika nebezpečným protivníkům a vždy jsme se dokázali dostat na stranu vítěze.“ Pokud se ale nepočítají ztráty… |
| |
| Atlantis - kancelář No, teda?! Buď je holka arogantní nebo blbá. Né! a při tom zavřu oči a lehce se pousměju. Je to správný vůdce, dává naději. Máte pravdu. Asi do té cely sám netrefím, tak mi dejte někoho, kdo mětam dovede. A ať mi sem tam taky přinesou moje věci. Mohl bych také dostat ten komunikační přístroj?! a čekám na odpověd. |
| |
| Válečná loď Orion Podívám se na toho vojáka vražedným pohledem. Jak se mě vůbec opovažuje dotknout a potom se podívám po jeho lidech. "No tak koukejte najít nějaký způsob jak přenést ty lidi! Varuju Harrppera a obejdu ho. Jeho přítomnost mi už silně začíná vadit... |
| |
| Loď Aha jo to se ti to rozkazuje ale musí nějaký existovat můžeme ty lidi přenést na planetu po cestě ale jinak to asi nepude. Řeknu přísně. |
| |
| Atlantis - kancelář Mlčky přikývnu a pak aktivuji svůj interkom. "Streete, přijďte ke mě do kanceláře a vezměte sebou jeden z komunikátorů." Vyknu komunikátor a podívám se na Ronona, mírně se usměji. "Nemusím vám snad připomínat, že dostat z Cuttera informace je důležité. Mohlo by to zachránit Atlantis." Po chvilce do kanceláře přijde voják - Street. "Ano madam?" "Odveďte Ronona k našemu zajatci a dejte mu ten komunikátor." Zvednu se od stolu a pokynutím ruky ukážu směrem ze dveří ve vstřícném gestu. "Hodně štěstí." |
| |
| Orion Po pár dalších hodinách letu v napjaté atmosféře a očekávání přeruší vaše rozhovory McKayův hlas z mikrofonu. "Ok, všichni se připravte. Vystupujeme z hyperprostoru." S nadějí nebo spíše strachem očekáváte, do čeho vpadnete. McKay je připravený zapnout štít a pár dalších vědců případně opětovat palbu u panelu zbraní. Všude je ale klid. Žeby se někdo spletl ve výpočtu, kdy se vrátíte? A nebo se naopak někde zdželi wraithové. To je ted ale vedlejší, měli byste se ozvat Atlantis a pokud možno pokusit se přistát na jedne z "plošin" nakraji města. McKay vytáčí signál kominikace zatímco pomalu přistáváte.. |
| |
| Loď Mckay přistante a já se spojím s Atlantis. řeknu a když se vysílá řeknu. Atlantis?Tady kapitán Harpper přistáváme s lidmi na palubě kteří žádají o pomoc při přesídlení a zato by nám byli možná ochostní propůjčit bojovou loď Orion ve které letíme. Ohlásím. |
| |
| Válečná loď Orion Ležím na nějaké posteli a koukám do stropu. Přitom mi padají oči a téměř jsem usnul, ale ze spánku pro mě probudí hlas v interconu a donutí mě otevřít oči. Pomalu se zvednu a protáhnu se. a jednání může začít Projede mi hlavou myšlenka, ale i tak z toho nejsem moc nadšený. Jsem docela unavený a kdoví jak to po přistání vůbec bude. Docela rychlým krokem si to zamířím rovnou na můstek, kde může být pravděpodobně nejlepší výhled na to jejich město. Město na vodě Usměju se když uvidim město postupně se přibližovat. "Působivé!" Souhlasně kývnu a usadím se na volnou sedačku na můstku... |
| |
| Atlantis - vězení Street se vydá s Rononem vybaveným komunikátorem k vězení, které se nalézá až v dolní části Atlantis. Ale není to od velitelského stanoviště tak daleko a jste tam za pár minut. "Deaktivujte pole!" Vydá rozkaz stráž, co vězně hlídá. Pomalu se se skřípotem otevřou kovová vrata a Ronon vejde s patřičným výrazem dovnitř. Vězen(už nevím jak se jmenuje.-)) mu to oplatí taky patřičným a celkem vystrašeným pohledem. "Co.. co tu chcete, a kdo vůbec jste?" |
| |
| Loď Jo je to krásné město. řeknu a pousměju a se a čkeám něž Mckay přistane na jedné z plošin města.A dívám se okolo. |
| |
| Atlantis - jídelna Vcelku rychle se oba najíte a pár minut vedete "velice" důležitý rozhovor o všem možném. Najednou vás vytrhne pohled na hodiny co visí v jídelně na stěně. Blíží se čas, kdyby wraithové měli dorazit.. Sheppardovi rychle dojde, že by měl pěkně rychle dorazit k Weirové a že na nějaké schovávání není už čas. Ale nechce tu Chayu nechávat zase jen tak napospas a proč by vůbec měla stát bokem. Vyrazíte k Weirové oba. |
| |
| Atlantis - pro Orion "Slyším vás kapitáne, máte volné pole k přistání. Buďte obezřetní, nechceme abyste někoho zranili nebo poničili město." O Wraithech jim prozatím říkat nebudu, to, že jsou již zřejmě za humny... ale je dobře, že vyjednali takový obchod, budu je muset nějak odměnit. Netrpělivě pohlédnu na hodinky a rozhodnu se, že nebudu nečinně sedět a čekat v kanceláři. Půjdu do středu dění, do řídící místnosti. |
| |
| Atlantis - Dr. Weirová, celá v modrém:)) MH: nadpisu si nevšímejte:-) Netrpělivě čekáš, s čím přijde Ronon. Jen doufáš, že se nevrátí moc ušpiněný.. no od čehokoliv. Pomalu se blíži hodina, kdy k vám mají dorazit wraithové a i v tobě roste napětí, jak to asi dopadne.. "Madam, máme hovor od McKaye. Právě přistávají na Atlantis s nějakou válečnou antickou lodí!" Ozve se ti do sluchátka a obsluha vás přepojí. Málem byj si na tu jejich misi zapoměla, ale je to další dobrá zpráva. Než začneš mluvit, už ti stojí u kanceláře Sheppard. Naznačíš mu,at chvíli počká, než to vyřídíš. |
| |
| Atlantis - kancelář Tak to je asi vše, že? a s těmito slovy se zvednu. Zatím, doktorko. a otočím se na vojáka. Tak vojáku, veď mě. a vezmu si komunikátor. Atlantis cela Tak ty si na mě nepamatuješ?! Vytáhli jsme tě s přáteli od wraithů! pronesu dost vytočeně, když mě nepozná. Řekni mi všechno, kdy sem wraithové dorazí?! Letí sem atlantis zničit nebo dobýt?! Kolik jich bude?! pak se najednou zastavím, ohlídnu se po ostatních lidech. Nechte nás tady o samotě. tak pohlédnu dost nebezpečně na toho parchanta. |
| |
| Atlantis “Jak jsem řekla, Rodney. Máte zelenou.“ Vypnu komunikátor a otočím se k Sheppardovi. Nyní jsem již ochotna vyslechnout, s čím přišel. “Máte pro mě nějaké pozitivní informace. Přišel doktor Zelenka na něco nového s Antickým křeslem?“ Mnu si nervózně ruce, protože napjatě jak struna očekávám každou chvílí ohlášení wraithského útoku. |
| |
| Loď Rozumím. Řeknu a když přistanem řeknu. Ták jestli tu někdo chce tůstat tak at mi řekne at ho nepošlem omylem bránou jinak všichni zamonou. Řeknu a vyjdu z průvodem lidí zasebou směrem do města.Projdu rychle uličkami a dojdu do prostoru brány a řeknu. Všíchni zde zůstante jen ty pojd semnou. řeknu a ukážu na vyjdenavače a jdu k doktorce a řeknu. Doktorko jsme zpět potřebují si vybrat planetu a pak nám možná propůjčí svou lo%d. Řeknu. |
| |
| Kancelář Překvapí mě, že konečně někdo nemá žádné námitky, že tu jsem. Ale situace to asi vyžaduje. Všimnu si trochu nejistého chování Weirové. "Jen jsem si řekl, že se stavím zjistit co a jak a jestli je vše připraveno na obranu, případně zjistit nějaké novinky.. jo a křeslo je prý připraveno dokonale, jen nevíme, kolik máme střel.." Čekám na ty novinky nebo jestli se mám už jít postarat o velení obrany. Vězení Dobře, dobře.. vše vám řeknu! Jen mě nechte být! Vypadá to, že Cutter velice rychle pochopil proč tu jsi a už se netváří tak sebejistě jako prvně. "Ale řeknu to jen Dr. Weirové.. tak mě ovedte do její kanceláře." Přemýšlíš o jeho nabídce.. koneckonců co by se mohlo stát a nemáte zrovna čas se s ním dohadovat. Orion Měkce přistanete na runway. Obyvatelé planety H5-něco se začnou rychle vylidnovat ven z lodi do předem připravené větší místnosti v Atlantis. McKay zajištuje něco okolo Orionu, zbytek týmu(Teyla, Ford, Harpper) doprovází pomalu Izzarda přes Atlantis k Weirové.. |
| |
| Atlantis - vězení TY SI BUDEŠ DIKTOVAT PODMÍNKY?! zařvu na něj nekontrolovaně. Pak zapnu interkom. Doktorko, bude mluvit, ale jen s vámi. Mám to zněj dostat sám, nebo si to poslechnete sama? a čekám na odpověd. Ty.......doufej, že to zamítne, že nemá čas!! Ať mi tě tu nechá! honí se mi hlavou. |
| |
| Atlantis – řídící místnost “Je milé, že netrpíte obavami.“ Pronesu trošku uraženě, protože to vypadá, že se tu v poslední době stresuji jen já a to to ještě na sobě nesmím nechat znát. Vyslechnu si informace o křesle. “Dobře, doufejme, že jich bude dostatek. Teď, jestli dovolíte, přistála loď a kapitán Harpper přichází s lidmi z cizí planety, půjdeme dojednat možnost zapůjčení jejich bojové lodi a doufám, že nám tak poskytnou další výhodu v boji proti Wraithům.“ Letmým pokynutím hlavy se odporoučím, ale naznačím Sheppardovi, aby neodcházel. Samozřejmě, že jako zástupce velitele bude při jednání se mnou. Uvítání cizinců na Atlantis Počkám si, až Harpper dotyčné přivede po schodech k řídící místnosti a mírným předklonem, jelikož neznám jejich zvyky a podání ruky by mohly brát jako náznak nepřátelství, naznačím pozdrav. “Vítejte na Atlantis. Jmenuji se Elizabeth Weir a jsem velitelem této základny.“ Podívám se na Izzarda. “Prosím, následujte mě do mé kanceláře, kde projednáme vaší a naší část výměnné smlouvy.“ Mluvím k nim velice klidně a vstřícně. Dávám pocit, že cokoliv jakkoliv vyřeším. Zastavím se mezi dveřmi své kanceláře, když se aktivuje komunikátor a Ronon spustí. Zakoulím očima. Sper to ďas, teď nevím kam dřív… bože. Přednostně si musím uvědomit, co je pro nás důležitější. Informace od Cuttera nebo pomoc od cizinců? “Ronone… dorazím za deset minut.“ Povzdychnu si. Bude to dost málo na to utvořit si důvěru mezi cizinci s lodí, ale dost na to, ukázat jim, že to myslíme dobře. A také, Cutterovi by to mělo stačit. Deset minut s Rononem snad vydrží. |
| |
| V kanceláři Doktorko myslím, že budeme mít brzi společnost takže navrhuju ty lidi co nejdříve přesunout.A jen mě zajímá jak je to s útokem proč se opozdil je to samozdřejmě dobře. Řeknu a čekám na odpověd. |
| |
| Vězení Hm.... a otočím se na Cuttera. Tak máš asi smůlu, 10 minut tu se mnou budeš muset vydržet. Je tu ale jeden problem, já tu tak dlouho nebudu! a nepříjemně se usměji. Začneš mluvit sám, nebo ti mám pomoc? a čekám, co z něho vypadne. |
| |
| Atlantis Z Můstku se okamžitě přemístím k východu z lodi a dohlížím na to jak lidé opouštějí loď a míří do města. Netrvá to moc dlouho a trojice lidí, se kterýma jsem se setkal vyrazí i semnou někam do útrob města... Projdeme spousty chodbama než dojdeme do obrovské místnosti, kde je i hvězdná brána. Celou místnost si prohlížim než na mě promluví nějaká žena. Podívám se na doktorku a usměju se. Snad se s ní bude lépe diskutovat než s tím Harperem Lehce se ukloním na její pozdrav a usměju se. "Děkuji, toto město je opravdu krásné, mé jméno je Skandar Izzard" Při zmíňce o městu lehce pokynu rukama a ukážu kolem sebe. Jakmile mě upozorní na to, abych šel za ní jenom se usměju a následuju doktorku Weirovou do její kanceláře. Podívám se na doktorku trochu nechápavě když se zastaví, ale udělám to samé. Chvíli jí pozoruju než řekne, že někam musí jít. "Nějaký problém s našimi lidmi?" Zeptám se trochu ustaraně, protože jsem si vědom toho co musí cítit. Už při odchodu to byl problém a někteří chtěli zůstat... |
| |
| Atlantis Doba deseti minut je zrádná a tak musím rychle uvažovat. Co můžu svěřit majoru Sheppardovi do funkce? Co by nepokazil? Jisté je, že Cutter bude mluvit jen se mnou a bohužel budu muset přítomné odložit pro chvíli na druhou kolej. Tikám očima ze Shepparda na Harppera a poté na Izzarda. Harpper má pravdu, ale nemůžeme je jen tak rychle přesunout. Nebylo by to vůči nim fér a vůči nám nemluvě… mají přeci tu loď co nám chtějí zapůjčit. Opravdu chtějí? Nebo to byl jen poslední zoufalý pokus o záchranu z mizející planety. Co když lžou…? Uvedu Izzarda a Shepparda do své kanceláře. Harpperovi zarazím vstup. Dostane jiné rozkazy. “Jak je na tom ta bojová loď? Doktor McKay přišel na něco? Co jejich ZPM?“ Chvíli počkám venku před kanceláří, dokud mi Harpper neodpoví a pak ho pošlu za Zelenkou, aby naplánovali strategii obrany. Po nějaké chvíli vstoupím do kanceláře. “Omlouvám se, ale nepřišli jste zrovna ve vhodnou chvíli. Bohužel, očekávám útok Wraithů. Nebudeme mít dost času, abychom našli plně kompatibilní planetu pro vaše požadavky, budete mít jen jeden pokus. Doktor Zelenka se vás ujme a provede vás databází, ze které si vyberete planetu. Ale… Potřebovali bychom záruku, že nám vaši válečnou loď poskytnete. Pokud vím, tak o zprovoznění se zasloužil doktor McKay.“ Nadhodím, aby věděli, že z části je to také naše zásluha. A možná i z větší části, protože oni třeba vůbec nemuseli vědět, že na planetě je bojový křižník Antiků. Vyčkám si na odpověď a poté zdvořile přesunu hovor na majora Shepparda, který se prozatím ujme vyjednávání a doprovodí Izzarda za Zelenkou. Dohlídne na výběr planet a přesun obyvatel. Pokud chceme získat jakékoliv informace o Wraithech, budu muset osazenstvo opustit a vydat se do vězení za Rononem. Tak také po chvíli udělám. |
| |
| Atlantis Jakmile mě doktorka vyzve, vejdu do její kanceláře a tam se zastavím dokud nevejde nějaký muž a hned za ním ona. Jsem rád, že Harrpera poslala pryč a že nebude přítomen vyjednávání. "Ano o tom útoku jsem už slyšel a né jednou!" Odpovím doktorce jakmile se o něm zmíní, protože Harrper mi ho během letu líčil nejmíň desetkrát. "Dobrá a naši lidé zde nejsou v bezpečí před Wraithy? Myslím, že na výběr planety potřebujeme více času než jenom náhodné zadání adresy. Řeknu stručně. Opravdu nestojím o to, aby nás vyhodili někde v lese a nechali nás tam napospas s tím, že si v klidu nechají naší loď. "Ano samozřejmě, že jí doktor sprovoznil, ale dělal to i z vlastního zájmu, aby zachránil svůj tým. Bez naší lodi byste přišla o čtyři členy a myslím, že by to byla škoda! Každopádně když se zaručíte, že se s lodí nic nestane, jsme ochotni vám jí vypůjčit a po útoku dál vyjednávat. Řeknu své požadavky a podívám se na doktorku. |
| |
| Atlantis No Mckay říká, že štíty a zbraně jsou fůnkční takže by měl být schopna boje. Odvětím a řeknu. Samozdřejmě, že pokud loď zaúpůjčíte vrátíme ji po boji pokud boj přežijeme. Řeknu. |
| |
| Atlantis Poté, co s Johnem vyrazíme k doktorce Weirové, stojím raději na lávce co vede k její kanceláři a nevměšuji se. Není nic co bych mohla udělat a opět si zde připadám zbytečná...útok wrightů se blíží a já pravděpodobně neumím nic...neumím se nijak bránit, pokud v sobě nemám nějaké skryté vlohy, které se ještě nevydraly na povrch...možná se v nouzi vyderou. jakmilemají všichni vše rozúkolováno a já stále stojím hledíc kamsi do neurčita, dojdu za osamocenou doktorkou WWeirovou. Je zde něco, co bych mohla udělat, nebo s čím bych mohla pomoci? zeptám se s omluvným úsměvem, že ji ještě ruším, ale jen s úsměvem zavrtí hlavou...jak by také mohlo být něco...s čím bych pomohla... jsi opět zbytečná Chayo proto s kývnutím hlavy odcházím a posadím se před obrazovku, kde se monitoruje příchod wrightů a celková aktivita kolem planety...sedím na zemi opírajíc se o nějaký panela cítím z něj lehké vibrace...něco mi říká, že to nedělám poprvé...že tohle neočekávám poprvé... |
| |
| Atlantis - vězení Pro Cuttera to bylo opravdu perných 10 minut. Ronon sice chvíli přemýšlel, zda se nedozvědět něco dopředu, než přijde Weirová a i když měl velké nutkání, nakonec se rozhodl na Cuttera zatím nešahat. Elizabeth by z toho asi nebyla moc nadšená a určitě stačí už jen tvá přítomnost abyste se něco dozvěděli. Ale nakonec si řekneš, že jedna rána přece nikoho nezabije:-), jen ji někam dobře umístit, aby nebyla případně vidět. Už slyším Dr. Weirvou přícházet, stihneš to?:-) Atlantis - velení obrany Harpper s Fordem dorazí za Zelenkou. Konečně, tady jste.. Potřebujeme dva velitele pro velení vzdušné obranny pomocí jumperů a dalšího co bude řídit odsud pozemní vojsko a personál, co jsou rozestavěny na věžích, kdyby bylo třeba. Sice máme štít, ale člověk nikdy neví.. Pokračuje. Takže je zatím potřeba zjistit, jak jsou všichni připravení a případně napravit to co není. Zelenka má očividně hodně práce sám, když se Rodney stará jen o Orion. Pak si ale Zelenka všimne Chayy u jednoho z panelů, který funguje i když by neměl. Výborně, pomůžete taky při obraně! Nevím jak jste ten panel zprovoznila, ale tento monitoruje pohyb nepřátel už v atmosféře a nepřátel přímo na Atlantis. Doufejme, že se k nám přímo žádný nedostane.. Musím pokračovat.. jen tu počkejte a sedte, a kdyby se to něco rozblikalo, hned mě zavolejte. Rychle zase odběhne jinam. Rodney je zatím u Orionu a kontroluje připravenost na boj, vše probíhá podle plánu. Atlantis - zbytek Izzard se vydal se Sheppardem k Zelenkovi, snad najdete vhodnou planetu včas. Dr. Weirová se vydá k vězení a už je v poslední uličce před vchodem.. Beckett pomáhá zatím novým návštěvníkům se vším co je třeba, i když se tu dlouho nezdrží. |
| |
| Atlantis Když jsem povolán na obranu města a vysvětlí mi vše řeknu. Dobrá Ford má zkušenosti s těmi letou já zůstatnu na obranu tady ale kdo bude velet Orionu? Zeptám se se zájmem a čekám na odpovědi. |
| |
| Atlantis Takže tudy. Vyzvu s úsměvem Izzarda, at mě následuje za Zelenkou po rozhovoru s Elizabeth. Snad to rychle zfoukneme nebo se musím jít podívat, jak je na tom obrana s křeslem.. At ten čech nějakou normální planetu najde.. Jsme vám vděční, že nám vaší lod zapůjčíte. Začnu nějak rozhovor a to vaši patřičně zdůrazním. Budeme se snažit vrátit vám ji pokud možno vcelku. Zavtipkuju, ale to asi nebyl dobrý nápad když ještě nevíme, jak přesně ti cizinci reagují. Ale lepší je připravit dopředu i na takovou možnost.. Všimnu si Chayy jak sedí u jednoho z panelů a o něčem se Zelenkou diskutují. Zdálky na ní kývnu. Taky dobře, že zatím našla nějaké uplatnění. A už jde. Ukážu na vědce, že to je ten muž na kterého čekáme. |
| |
| Atlantis Rozejdu se za tím vojákem co se mě ujal a Harrpera si už vůbec nevšímám. Tento člověk mě opravdu moc pozitivně nenaladil a pokud jsou ti lidé jako on, můžu začít litovat půjčení té lodi. "Nevím jestli je vhodné posílat naše lidi hned pryč. Všichni jsou unavení z cesty a evakuace!" Řeknu směrem k vojákovi a na jeho poznámku o zničení lodi nijak nereaguju. V podstatě moje jediná reakce na to je skřivení obličeje a trochu zděšení. |
| |
| před panelem, který nebliká...kontrolní místnost Než stihnu cokoli říct doktoru zelenkovi, odchází a já jsem zase bez užitku...až panel zabliká...poznají to všichni...uvnitř mne to patřičně zuří, že nemohu nic udělat a hádám, že to bude nějaký ten bojový duch...Poté prochází Sheppard s jakýmsi návštěvníkem...rovněž kývnu na pozdrav a dál sedím na podlaze opřená o panel, který lehce vibruje a vysílá jakési kdo ví co...je to divné... |
| |
| Atlantis - vězení Po krátkém mlčení se k Cutterovi, Takže ti s tím mám přeci jen pomoc?! Zvednu ho na nohy, Poslední možnost! a pronesu a místo rány, kterou čekal, s ním praštím o zem. Doufám, že si ten bastard nevyrazil dech! Tak vstávej! pronesu nevrle a znovu ho postavím. Pak ho strčím, aby si sedl zpátky na lavici. Opřu se o otevřené mříže a čekám na Weirovou. |
| |
| Atlantis aneb co jsem ještě měla na srdci Postoj i názory Izzarda jsou pochopitelné. Leč musím oponovat. “Zřejmě si neuvědomujete, co po mě chcete. Pokud bychom vás nechali na Atlantis, převzala bych za vás odpovědnost, aniž byste si to třeba uvědomil. Stali byste se součástí základny a také součástí naší posádky. Chcete-li, abych za vás převzala zodpovědnost takové velikosti, tak to neudělám. Nemůžu a ani nechci vystavit váš lid riziku, kterému vystavuji lid svůj. Pochopte mě. Nevím, nakolik budeme schopni čelit útoku Wraithů a nejsem božím dítětem, abych mohla rozhodovat o osudu jiných v otázce života a smrti.“ Po dlouhém a vyčerpávajícím monologu se nadechnu. Už tak dost na to, že zodpovědnost za smrt lidí na Atlantis nesu já. “Volba je těžká. Vím, že to může vypadat tak, jako že váš lid odstrkujeme. Ale musela jsem vybírat mezi menším zlem. Na Atlantis byste nebyli v bezpečí. Doktor Zelenka určitě pomůže s nalezením nejlépe se hodící planety, která bude mít potřebnou atmosféru, klima, kde budete v bezpečí spíše než na Atlantis. Nemůžu vám ale říkat, co musíte či nesmíte dělat. Svobodná vůle je nejcennějším artiklem při sjednávání dohod a uzavírání aliančních podpor a smluv.“ Významně se na Izzarda podívám. “Proto, pokud je vaše rozhodnutí na Atlantis zůstat a myslíte si, že tu budete v bezpečí, prosím. Zůstaňte, jen… případnou smrt vašich lidí si vezmete na svá bedra. Já odmítám další míru zodpovědnosti na bedra má.“ Několikaletá praxe ve vyjednávání nestandardních smluv na velice citlivá téma mě naučila, jak s lidmi mluvit. Klidným a neměnným tónem hlasu, který nevzbuzuje aroganci, nýbrž ukazuje snahu pomoci v nouzi. A nyní jsem své zkušenosti uplatnila bohatě. Pohledem se omluvím, jelikož mě čekají další povinnosti, a odkráčím do vězení. Vězení S výrazem značícím unavenost přijdu do vězení, ale než se dostanu do zorného pole Ronona či Marka, změním se opět v klidného, rozvážného diplomata s tváří pokerového šampiona. Bolestný výraz v Markově tváři mě neobměkčí. Kdyby ano, tak bych sem neposílala Ronona, ale třeba Rodneyho… nebo někoho měkčího. “Ano?“ Stojím před vězeňskou celou, mírně si rozkročím a založím si ruce v bok. “Cuttere, rozmyslel jste se? Informační embargo opustíte a sdělíte nám co chceme vědět?“ Vždy, když se vyjednává v plurálu, vyjednávání je efektivnější. Prostě to tak působí na lidskou psychiku tím, že se o věc zajímá více lidí a proto je důležité získat odpovědi a taktéž to naznačuje, že ty odpovědi budou získány jakoukoli cestou. |
| |
| Atlantis Tiše poslouchám doktorku a její proslov a už při první větě bych jí nejraději oponoval. Samozřejmě je to neslušné a proto jí nechám domluvit celou svojí řeč. Jenom souhlasně pokyvuju a celou tu dobu jí pozoruji. "Tak jsem to samozřejmě nemyslel, chtěl jsem jenom získat čas na vybrání planety, protože to nebude jednoduché. Řeknu ještě rychle doktorce než odejde pryč a potom se podívám na toho muže, kterého tu nechala. Myslím, že se jmenuje Sheppard. "Ano samozřejmě doktorku Weirovou plně chápu!" Souhlasně kývnu a na malou chvíli se zamyslím. "Dobrá, můžete mě tedy odvést k vašemu seznamu adres?" Zeptám se nakonec Shepparda a čekám co z něho vypadne... |
| |
| Harpper to rozdělil a já skočim za Zelenkou a řeknu Já budu velet tý vzdušný obraně , tak co mam dělat a kam jít ???? A čekám jak mi Zelenka odpoví. |
| |
| Atlantis - All Ford - Zelenka tě pošle do hangáru zkontrolovat, zda je vše ok. Mělo by tam být připraveno asi 15 jumperů po 2 mužích. Menší problém bude rozdělit střely, kterých nemáte zrovna dostatek a musíte nechat nějaké i do obrany Atlantis. Poté se máš hned vrátit zase na stanoviště, odkud budeš jumperům velet. Harpper - Nikdo nemá námitky, abyses ujal velení pozemní obrany. Bude třeba obejít nebo alespon vysílačkou zkontrolovat všechny stanoviště na věžích s railguny a raketomety a dále složit pozemní týmy po 5-ti mužích, co budu hlídat důležitá místa Atlantis jako hlavní místnost, ošetřovnu, napájení ZPM a tak dále.. Na tvoji otázku, kdo bude velet Orionu ti Zelenka odpoví, že nejspíš McKay nebo je zatím jediný, kdo té lodi jakžtakž rozumí, plus další personál napůl z Atlantis a planety H5-cosi, jak si přálo představenstvo samo. Chaya - sedí u panelu a čeká. Cítí se nevyužitá čím dál více. Přemýšlí, proč nezůstala na Proculusu. Najednou na ní Zelenka zase zavolá. Vypadá to, že to McKay sám asi nezvládne a potřebuje někoho na Orion, někoho s Antickým genem na lepší ovládání lodi. Jde to sice manuálně, ale není to tak obratné, což se může v bitvě hodit. Nemusí říkat, že tím někoho myslí tebe. Rychle ti ukáže, jak se dostaneš k Orionu. Venku tě bude čekat už Rodney. Sheppard s Izzardem - dorazili za Zelenkou. Bylo vám nabídnuto několik planet. Většinou neobydlených, ale s dobrými podmínkami. I tak zkouší Sheppard přesvědčovat Izzarda, aby odešli z Atlantis až po boji nebo je to podle něho bezpečnější než být bez obrany na jiné planetě. Teyla s Beckettem - pomáhají s rozmistováním pozemních týmu po Atlantis a Beckett si už chystá načíní nebo si nemyslí, žebyste tuhle srandu přežili všichni ve zdraví. Všichni Athosané dorazili z pevniny už před nějakou dobou nebo by tam nebylo pro ně bezpečno. Někteří se také nabídli pomoci při obraně, Ronon pozoruje na zemi trošku udýchaného Cuttera i když mu skoro nic neprovedl. Moc toho hoch asi nevydrží:-) Přichází Elizabeth. Dobře, dobře... řeknu vám to. Jen at jde to zvíře odemě pryč. O kom to Cutter mluví není těžké uhodnout. Udýchaně naznačí, at přjde Weirová trochu blíže nebo sotva mluví. Co by se mohlo stát.. ve vězení je stále Ronon a venku stojí dvě stráže. Weirová nemá zrovna času nazbyt a tak vejde na 2 metry od Cuttera. Takže? Podívá se s tázavým pohledem. Obávám se, že váš štít nebude fungovat. Trochu jsem si předtím pohrál s napájecím panelem, než jste mě našli. Oba ve vězení stojíte s otevřenou pusou. Ale.. to není vše. Chybí dodat že.. Nedořekne a naprosto nečekaně kopne překvapeného Ronona do holeně, který se vbolesti svalí na zem. Snaží se sice rychle zvednout, ale to už následuje další rána nohou do břicha a do obličeje. Než do vězení doběhne stráž, vytáhne mu jeho polomačetu, co má na zádech a chytne Weirovou pod krkem. Ty tam, jen v tom rohu zůstan ležet! Otočí se na Ronona. A vy dva ty zbraně pěkně zahodte! Rozkáže dalším dvěma vojákům. Nic jiného jim nezbyde. |
| |
| Atlantis Když dostatnu informace jdu n obchůzku všech stanovišť s Sg týmy a řeknu k nim do vysílačky. Každou půl hodinu se mi budou všechny týmy hlásit.A oznámí situaci. Řeknu a zůstanu u jednoho týmu a vyhlížím nepřítele. |
| |
| Atlantis - vězení Tak jo jen klid! pronesu dost naštvaně, že mě ten parchant takhle doběhl. Tak se ukaž! když se bolestivě válím na zami, pomalu šáhnu na jeden ze svých nožů. Když ho mám připravený, zkusím vezít Cuttera před achylovky. |
| |
| Střely rozdělim nějak inelignetně a ´všechno eště jednou zkontroluju . Po té se vrátim na stanoviště , kde čekám na další instrukce. doufám že jsem to všechno pořádně zkontroloval |
| |
| Atlantis Pokynem hlavy pozdravím muže, který nám má pomoci s výběrem planet. Každou si důkladně prohlížim a přemýšlim přitom, která by nám mohla vyhovovat nějak tak nejlíp. "nejvhodnější bude asi tato!" Ukážu prstem na monitor a pročtu si znovu informace o planetě. Chvíli potom vstanu a podívám se na Sheppard. "Pokud to nebude vadit doktorce tak zde tedy zůstaneme, pokud tu jsme v bezpečí!" Nevím jestli jsem špatně pochopil doktorku nebo teďkon Shepparda, ale připadá mi, že se nějak moc neschodují nebo je toho na mě už moc a sám mám v hlavě zmatek. "Teď kdybyste mě omluvil, rád bych se šel podívat ke svým lidem!" Podívám se na Shepparda a hned potom na dveře, které odsud vedou. Bohužel nevím kam mám jít, proto stojím na místě a čekám až mě někdo doprovodí... |
| |
| Atlantis, poté Orion Cítím to...již brzy přijdou...již brzy tu budou. Cítím to nejen skrze panel, který jančí čím dál víc, jak by řekli pozemšťané...Poté ke mně opět přijde Zelenka a žádá, abych šla za Rodneym na palubu Orionu a ten jaksi řídila... Ach bože...raději bych ovládala křeslo, než celou loď... Souhlasně pokynu doktoru Zelenkovi a cestou, kterou mi ukázal se dostanu na Orion. Zde potkávám doktora Rodneyho, který si mne nejdříve nevšimne, ale po chvíli, kdy se porbere z hlubokého soustředění... Doktore McKayi?...s čím vám mohu pomoci? usměji se na něj a čekám co mi zadá... |
| |
| Atlantis – vězení Jediná věc, která ještě chyběla k podělání dne byl únos. Ne však na dlouho. Nepředpokládala jsem, že Cutter vyvine ofenzívu, když měl v cele Ronona. Zřejmě jsem protihráče podcenila. Zdál se být neškodným. Než si stihnu uvědomit rozsah škod jím napáchaným, chladné ostří už chladí můj krk. “To je v pořádku, odhoďte ty zbraně.“ Nařídím vojákům. Standardní postup při takovýchto situacích ale nevylučuje nestandardní použití síly po několika málo okamžicích, kdy si budeme vědomi nesoustředěnosti únosce. “Co tímhle chcete dosáhnout Cuttere, myslíte si, že vás mí lidé pustí a budou s vámi vyjednávat?“ Snažím se mluvit klidně, i když pocit toho, že mi každou chvíli může proříznout krk a držet si stejný tón hlasu, aniž by se mi hlas klepal je… obtížné. |
| |
| Atlantis Stojím na jednom ze stanovišť kde je SG tým připravený k obraně města.Zatím není ani památky po wraithech.Nemám co dělat a tak se rozhodnu podat hlášení doktorce Wierové, která je kdesi na základně. Doktorko Wier tady kapitán Harpper.Zkontroloval jsem všechna stanoviště s SG týmy.Vše je v pořádku. Řeknu a dodám. Ještě jsem neviděl od mise Ronona je s vámi?A kde vůbec jste? Zeptám se a čekám na odpověď. |
| |
| s teylou procházíme strategické body na atlantis a pomáháme vojákům a hlavně nápomocným Athosianům s rozmístěním po městě, zbytku nabídneme alespoň dočasné ubikace. potom se vrátím na ošetřovnu a s asistenty začnu chystat zdravotnické náčiní potom přijdu k Zelenkovi, jak to vypadá s příletem wraihů, celkem se to už schyluje, co když vidím jeho strhaný výraz povbudivě se usměju a poplácám ho po zádechmusím vám naordinovat dovolenou až to tady všechno vyřídíme snažím se zavtipkovat ale zdá se že Radkovi to nepomáhá |
| |
| Atlantis - vězení/brána Rononův odvážný pokus skončil bohužel bez úspěchu. Po ráně nebyl ještě tam mrštný, jak si myslel a Cutter snadno vyklouzl. Elizabeth proto pocítila nebezpečně čepel na svém krku silněji než předtím.. Stráži nezbývá nic jiného, než splnit rozkaz své velitelky a složit, ač neochotně, zbraně. "Budou muset, jestli nechtějí vidět vaši hlavu na jiném místě než na vašem krku!" Nevypadá moc nato, že si dělá legraci. "Takže se my dva pěkně vklidu odebereme k bráně a pak vám ji možná vrátím. At si užijete posledních pár hodin pohromadě." Ušklíbne se a dodá. Pomalým krokem dorazíte do místnosti s branou, kde narazíte na Harppera a Forda, kteří se vrátili ze stanovišt. Shepparda, který ani nestačil odvést Izzarda a připlete se vám tam i poručík Cadmanová, která právě řešila nějaké podrobnosti ve velící místnosti. "Ok, všichni stranou nebo ji tu na podříznu jako malé podsvinče! Zpátky!" Na důkaz, že to myslí vážně ještě více přitlačí na hranu nože, až Dr. Weirová začne mírně krvácet z krku. Zatím:-) má poraněnou jen kůži. "Tak co bude, vytočte mi bránu, hned!" Co uděláte? |
| |
| Atlatis Najdnou uslyším hluk běžím za ním se Zak´naktelem v ruce a pak vidím u brány nějakého muže jak drží doktorku Wier.Tak se potichu plížím za nimi aby mě nezpozoroval a namířím na něj a řeknu. Stůjte ještě krok a střelím!Nikam vás nemůžme pustit. Řeknu odhodlaně. |
| |
| Atlantis – vězení/brána Benevolentně se nechám odvést před bránu, kde už je po chvíli rozruchu kolem mé osoby, nastoupeno několik vojáků. “Říkala jsem vám, že se takhle nikam nedostanete.“ Oponuji Cutterovi, když však přitlačí mačetou ke krku a já pocítím, jak se zařezává do kůže, celou mě polije vlna strachu. Vykulím oči a hledám jakoukoliv oporu u vojáků kolem. |
| |
 | Atlantis – brána Od dolaďování menších chybek s doktorem Zelenkou mě vytrhne křik někoho vyhrožující smrtí někoho. Pomalu a obezřetně se narovnám, abych viděla přes zábradlí dolů k bráně, co se tam děje. To je přeci ten zachráněný. Udivím se. Vysvětlením jeho jednání by mohl být šok a nebo je prostě magor. Pomalu otevřu pouzdro zbraně a vyndám glock. Přiložím si hlaveň na předloktí levé ruky, abych si ustálila potencionální výstřel. Rána musí být přesná, jinak může nadělat víc škody než užitku. Nakloním hlavu mírně k hledáčku a přes zábradlí najdu svou oběť. Cuttera. Chvíli vyčkávám, prozatím má plamenný proslov a taktéž vidím, že na krku doktorky Weirové se začíná červenat krev. To není dobré Pozorně sleduji čepel mačety, která ve chvíli kdy se uvolní od krku Weirové ukáže, že přišel můj čas. Prostorem brány zazní výstřel a Cutter se zřítí k zemi s precizní dírou mezi očima. Nikomu jinému se naštěstí nic nestalo. |
| |
| Atlantis Když je muž mrtev naštvaně schvám zbraň a jdu do svého pokoj kde si lehnu a mumlám si pro sebe. To bylo úžasný.Celá základna posraná strachy a jen tak náhodou se do toho zaplete nějaká fyzička či co a zabije ho.Připadám si jako naprostý hlupám měl jsem ho zaít a nevybavoat se s ním. Říkám si. |
| |
| Přicházím do prostoru brány Cutter zrovna nehezky potahuje s Elizabeth Marku uklidněte se, toto není zapotřebí udělám dva kroky směrem k němu odložte prosím tu zbraň, nebo si místo doktorky vemte mě udělám dva opatrné kroky dopředu když v tom najednou zazní výstřel a Cutter se skácí k zemi okamžitě běžím podepřít doktorkunestalo se vám nic Elizabeth? kontroluju ránu na krku, není to vážné zranění pak se ohlédnu po tom záhadném střelci, vidím že na jednom z můstků stojí žena a kupa lidí djí blahopřeje, ukážu na ni zvednutý palec a odvedu elizabeth na ošetřovnu cestou promluvím k té dívce Děkuji vám slečno...eeh...Cadmanová když se podívám na visačku na vestě co má |
| |
| Atlantis – brána Dorazím, když už je po všem. Hm......Buď rád! pronesu naštvaně k mrtvole. Pak se otočím k Weirové a pomůžu jí se postavit. To jsem tomu dal co? Není vám nic? Kdo ho zabil? a rozhlídnu se po okolí. |
| |
| Atlantis – brána Jakmile střela zasáhne Cuttera, stejným směrem jako padá on, padám i já, neboť mě stále svírá čepelí u krku. Čepel zajede o něco hlouběji, ale naštěstí neprořízla žádnou z tepen či žil. Spadnu na kolena a instinktivně si chytím ránu na krku oběma rukama. Rozhlédnu se kolem a s prosebným výrazem k sobě volám Carsona. Křečovitě odtáhnu ruce od krku, protože se bojím, aby se náhodou něco nestalo a já tu nevykrvácela. Ale doktorova slova mě uklidní. Ačkoliv se nejedná o nic vážného, bude to potřebovat ošetření. Pomocný lékařský personál se již žene a já si nasednu na postel na kolečkách. Ještě než mě odvezou na ošetřovnu, aby něco provedli s ránou na krku. Podívám se směrem, kde stojí poručím Cadmanová. Není třeba nic říkat. Rononovi prstem ukážu tím samým směrem, jakým jsem se před chvílí dívala. Mlčky, protože se obávám i mluvit, dokud nebude po ošetření, se nechám převést na ošetřovnu. |
| |
 | Orion (Loď, která se už od začátku měla jmenovat Enterprise Kontroluju stav orionu a přitom občas pokukuju nebo spíš taky kontroluju tu novou ženu, která je na Atlantis. Docela zajímavá, ale zase na Atlantis... za bránou... hm Carterová Všimnu si, že se na mě koukla, proto se rychle podívám do přenosného displeje, který mi hází informace o stavu lodi. "Co co co?" Monitor mi skoro spadne na zem když na mě Chaya promluví. "pomoct? Ale klidně mi můžete pomoct!" Zase se podívám na monitor a něco si tam napíšu. Cejtim jak se mi tváře začnou zahřívat, protože se začínám červenat nebo se tu možná chystám každou chvíli složit. "No můžete skontrolovat třeba štíty, no bylo by lepší kdybyste je třeba nahodila!" usměju se, protože bych byl rád kdyby mi usnadnila práci. Radši si na chvíli sáhnu na čelo, abych si ověřil to nepříjemný hřátí v hlavě... |
| |
| Atlantis Nechápu, proč ke mně někteří přistoupili a začali mi blahopřát. Jsem z toho mírně řečeno znervózněna, jinak řečeno na větvi. Přeci, byla to rutinní záležitost. Sice nebezpečná a zřejmě kdybych měla dostat povolení, tak bych ho nedostala, protože jsem jím ohrozila život doktorky Weirové, ale… stalo se stalo. Nač plakat nad rozlitým mlékem. Odeženu od sebe fanoušky, protože jsem si začala připadat jak popová hvězda nevábného charakteru. Už už se chystám podívat se dolů do prostoru brány na mrtvolu muže, když mě osloví náš doktor. “Není zač… doktore.“ Mile se usměji a uložím glock zpátky do pouzdra u pasu. “Byla to jen má práce. Vy se teď postarejte, aby doktorka Weirová byla fit pro útok Wraithů.“ |
| |
| Atlantis Jelikož se mi ještě nedostalo odpovědi koukám na Shepparda a čekám, že mě zavede k mým lidem. Chvíli ještě přemýšlím o zvolené planetě jestli je nejvhodnější, ale vypadá to, že asi z toho seznamu bude. Po nějaké době se podívám ven na chodbu za hlukem, který je tam slyšet. Kolem nás projde totiž doktorka Weirová nebo je spíš tlačena nějakým mužem. Nechápavě zakroutím hlavou a opět se podívám na Shepparda. Tady se asi rozhdoně nenudí Nechápavě zakroutím hlavou a podívám se na monitor, kde jsou poslední tři adresy, ze kterých jsem před chvílí vybíral... |
| |
| Atlantis - brána Když mi doktorka očima ukaže, vyrazím k ní. Dobrá střela, na to moje pistol není. a trošku se cynicky ušklíbnu. Evidentně umíte střílet, tak příště miřte na vazy! pronesu nepříjemným tónem. Rychlá smrt je vykoupení! a otočím se k odchodu. |
| |
| Atlantis "Není problém, pojdte tu.." Nedořeknu. Proč se pořád něco se*e? Nasadím udivený pohled, který vzápětí vystřídá naštvaný. Jak se mohl Cutter dostat ven? Zapeklitá situace.. "Ok, hlavně všichni klid a nikomu se nemusí nic stát." Kývnu na Harppera i ostatní u brány at skloní zbraně. Situace začíná vypadat už kriticky, když si všimnu por. Cadmanové na vyvýšeném místě na vel. stanovišti. Nejsem si jistý, zda se chystá k tomu, k čemu se chystá. Padne rána. Kulka pročísne vzduch a pokračuje lebkou Cuttera. Po chvíli vyletí na druhé straně hlavy. Cadmanové se musí nechat, že při hodinách střelby rozhodně nezahálela. Přemýšlím, jestli ji za ten riskantní pokus mám vynadat nebo ne, ale nakonec si řeknu. Škoda rány, co padne vedle.-) "Pěkná rána, Cadmenová. Riskantní, ale pěkná." Nakonec ji přecejen pochválím. Doufám, že bude Dr. Weirová brzo vpořádku. Carson ji dá určitě rychle dohromady. "Dobře všichni, zpátky do práce! Dr. Weirová se snad brzo vrátí a bude vpořádku. Odklidte někdo to tělo... Všichni se ted musíme soustředit na obranu Atlantis." Dovolím si na chvíli převzít vedení. |
| |
| Atlantis Když je všude rozruch kolem té čarostřelině zůstanu raději v pokoji.Jelikož se na to nemůžu dívát.Ležím a ležím. |
| |
| odvážím Wierovou na ošetřovni mezitím ji asistenti drží na ráně smotané obvazy bude to dobré Elizabeth, sešijem to jako nic, já sem vždycky rád šil jsme na ošetřovně táák panstvo anestetii rukavice dezinfekci jehlu nit světlo a vše potřebné když proběhnou kontroly a tak dále pouštím se do zákroku, přitom si s elizabeth povídám abych odvedl její pozornost |
| |
| V Rodneyho zádech Na Enter...ehm...Orionu Doktor McKay pravděpodobně není tak rád, že mně vidí a takése mi zdá, že je mírně přiváděn do rozpaků...snad ne mnou...i když...něco jsem zaslechla o jeho slabosti pro blondýnky...pak mi tedy zadá úkol... Nahodit štíty? Podívám se na něj opravdu velmi velmi nechápavě... Ehm...ví o tom, že si nic nepamatuji?...jak mám krucinál nahoidt štíty?! zapřemášlím nad tím jak by to mělo vypadat a ejhle něco se děje...avšak pochybuji, že za to mohu já... doktore...nejsem si jistá, jestli jste obeznámen s mou situací,ale já opravdu nevím jak to udělat...nahodit štíty... větu nedokončím, protože loď obklopí něco jako bublina, která po chvíli zprůhlední... |
| |
| Orion (Loď, která neměla být Orion) Asi to nic nebude, asi nebudu volat Carsona Pousměju se a otevřu si jednu čokoládu, kterou mám ve vestě. Vždycky mi to pomůže se líp soustředit. Nechám celou tabulku v puse a něco naťukám na display. V tom momentě na mě musí zrovna mluvit Chaya. "Uujoo Pfífty!" S tabulkou čokolády nejde moc mluvit a tak uslyší jenom toto. Až potom si uvědomim, že jsem si jí mohl klidně vyndat, ale monitor mi ukazoval něco zajímavějšího a neměl jsem na to čas. Rychle přeběhnu k jednomu panelu a něco na něj vyťukám. Pravděpodobně se mi to nepovede, protože pohrozim pěstí velkýmu monitoru, který je i na atlantis v řídící místnosti. "Jak jsi to?" Zaseknu se a přestanu všechno dělat. Pomalu se otočim na Chayu a s polootevřenou pusou jí pozoruju. Po chvíli si to uvědomim a pusu zavřu. Přemístim se k panelu, který zobrazuje štíty a jenom kývnu. "Funguje to! Ale jak se to...?" |
| |
| Na lodi co neměla být Orion Jeho mumlání jaksi nerozpoznávám a proto na něj nereaguji jinak než udiveným pohledem...poté Jen omluvně pokrčím rameny na znamení že opravdu nevím jak. Já nevím doktore...ale možná to vše funguje na stejném principu jako křeslo...to se také ovládá pouhými myšlenkami...stejně tak jako vaše malé lodě...tuším, že je nazýváte puddlejumpery...vše funguje na stejném principu...vy jste tady ten chytrý...to byste měl vědět... lehká dobře mířená narážka s milým úsměvem opůstí mé rty a já se zlehka opřu o panel, na kterém Rodney pracuje... Jak to nyní bude probíhat? zeptám se ho se starostlivým úsměvem... |
| |
| Orion (Loď, která se ještě pořád jmenuje Orion) Promyslim si inforamce, které mi pověděla Chaya a chvíli na ní koukám. "No částečně je to asi možný timhle křeslem. Ukážu na hlavní křeslo, který je na stupínku. Slouží kapitánovi, aby měl přehled. "Ale jsou tu normální panely takže loď potřebuje posádku, no řekl bych tak..." Kousnu do čokolády a podívám se kolem sebe. "Dvou, tří, čtyř lidí!" Přejdu k jednomu z "šuplíků", kde jsou krystaly a vysunu ho. Vytáhnu dva krystaly a podívám se na ně. "Hm" Prohodim je a šuplík zase zasunu. Dotknu se vysílačky na uchu a spojím se rovnou s Elizabeth. "Za jak dlouho bude potřebná loď?" Zeptám se jenomtak, abych měl informaci o čase a mohl se ještě víc stresovat... |
| |
| Atlantis – ošetřovna To, že major Sheppard převzal velení mi přijde v tuto chvíli jako ten nejrozumnější nápad, co kdy dostal. Na ošetřovně jsem maximálně nápomocna personálu, jelikož moje zranění je slučitelné s pohybem, nehodlám ležet na lůžku jako lazar a čekat, až mě přehoupnou na nemocniční postel. Udělám to sama a rychleji. Přidržím si obvazy u krku a přesunu se. Pohodlně se položím a rychle si na stropě snažím najít nějaký bod, na který bych mohla zítra po dobu zašívání. Carsona slova o jedné z jeho neoblíbenější činnosti, která se bohudík slučuje i s doktořinou, přejdu a jen očima k němu sklouznu. Zrovna bere do ruky jehlu a provléká nit. Hlavně, aby to bylo rychlé |
| |
| Atlantis Pak po nějaké době z postele vstanu a řeknu si, že ještě musím ochránit atlanis před těmi potvorami.Všechnu výzbroj mám při sobě a taky i svůj osobní štít který takřka nesundávám.Vyjdu s pokoj s výzbrojí na sobě a řeknu do vysílačky k SG týmům. No tak hoši co to je?Dal jsem vám snad rozkaz každou půl hodinu se mi hlásit ne?Tak to dodržujte! Řeknu přísně a jdu na obhlídku stanovišť.Zatím je vše v pořádku a tak jdu do hangárů za Mckayem.Přijdu dovnitř a zeprám se. Mckay jak jste na to s tou lodí? Zeoptám se a vejdu. |
| |
| Atlantis Když vidím že je Mckay zaneprázdněn řeknu. Tak se stavím později. Řeknu a jdu pryč na jedno ze stanovišť a pak řeknu do vysílačky. Teallo na kterém stanovišti jsi ? |
| |
| Atlantis spojená s Orionem Ještě, než doktor použije lokální anestezii, aktivuji komunikátor a odpovím Rodneymu. "Máte na to dvacet minut." V jednoduchosti je síla a navíc, Rodney je rád, když ho tlačí čas. |
| |
| Hangár Kontroluju střelivo a ostatní Jumpery. Pak si vezmu k ruce vysílačku a zavolám Zelenkovi. "Už mam všechno zkontrolovaný , kdy má příletět ten útok od Wraithu ????? Znovu zkontroluju všechny Jumpery a střely . Stále očekávám odpověď od Zelenky. |
| |
| Orion (...) Chvíli se mi nedostává odpověď od Elizabeth a dokonce si začínám myslet, že s ní asi něco bude, ale nakonec se mi ozve a zdělí mi nemilou novinu. Radši jí na to nic neodpovídám a zase se podívám zarytě to monitoru. "To se přece nedá stihnout!" Řeknu zmateně a podívám se na hodinky. Na můstku se na malou chvíli oběvil Harper, ale tak rychle jak přišel zase odešel a ani jsem na něho nestihl reagovat. nějak moc mi to ani nevadí, protože tenhle hyperaktivní voják mi není moc sympatický. Vlastně ono je těch vojáků celkově málo, se kterýma se dá bavit. "Radku pojď mi pomoc na Orion!" řeknu do mikrofonu směrem k Zelenkovi a čekám jenom tu kladnou odpověď. Vlastně moc nechápu proč tu jsem jenom já a Chaya, přece celý tým by měl pracovat tady na lodi když mám jenom dvacet minut a zásoba čokolády mi dochází a ještě k tomu začínám mít hlad! |
| |
| Órión Udivuje mne, že tu není tolik lidí, kolik bych očekávala, ale možná jich tolik nepotřebují. Kdo ví. Doktor McKay zdá se být...roztěkaný...a zpráva, že Wrightové jsou tu za dvacet minut...tedy jak jsem pochopila z jeho slov...mu zajisté na klidu nepřidala...Poté volá doktora Zelenku...ach ano...to byl ten příjemný menší muž s býlemy co někdy mluvil úplně jinak...vzpomínám si na něj...opravdu byl milý...v rámci okolností. Je něco, s čím bych vám mohla pomoci doktore McKayi? Já vím, že tuto loď příliš neovládám...nebo spíše nevím jak, ale... větu nechám nedokončenou a už se téměř bojím toho, jak se na mně oboří, že jej nemám vyrušovat při práci a otravovat ho všetečnými otázkami.... |
| |
| Atlantis – brána Mlčky sleduji Ronona. Ty jeho dredy mě prostě fascinují. A taky to jeho zvířecí chování. “Dobře, budu si na to příště dávat pozor… mířit na vazy.“ Mrknu na něj. Pokusím se o menší vtípek, který ale zjevně nebude pochopen. Pak se otočím k majoru Sheppardovi. Dneska samá chvála Pokrčím zlehka rameny v gestu já nic já muzikant. “Zoufalá situace si žádá neúměrně promyšlené činy s nedbalostí na následky.“ Dost vtipů. Sejdu konečně ze schodů do prostoru brány a Beckettovi věnuji ještě jeden milý úsměv. Kdyby to bylo v jinou dobu, tak by mi připadal docela milý. Naneštěstí útok Wraithů je hrozba, která zabere plno práce a příprav a každá ruka se hodí. Půjdu s několika vojáky připravovat kulomety na balkóny. |
| |
 | Orion Bílá světla se mi míhají před očima. Rychle, tak jak mi to dovoluje moje tělo, běžím na můstek. Na nose se mi začíná objevovat pot, který může za to, že mi neustále klouzají brýle. Už jenom pár metrů… Mocnými kroky se dobelhám na můstek. ‘‘Co se děje, Rodney? Musel jsem si dojít pro pár věcí…‘‘ Opatrně mu přisunu denní dávku sušenek obohacených o čokoládovou polevu. Všimnu si drobounké dívky, která si říká Chaya. Chvilku se na ní zadívám a potom se natočím k Mckayovi. Tak abych šel. |
| |
| Atlantis Když mi opět nikdo neodpoví už mě to trochu namíchne a tak si sednu na bednu z náboji u jednho týmu a čekám na ty potvory ať se mám čím zabavit.Nemám totiž co dělat a nechce se mi jen tak sedět. |
| |
| Atlantis - ALL Poručík Ford a kapitán Harpper nemají co na práci. Vše zkontrolováno a připraveno, tak honí lelky na jedné připravené bedně s náboji a kochají se vyhlídkou na jeden kulomet, za kterým vidí pomalu potemňující se moře. Jakýto romatický výhled doplněný neochvějným pocitem právě přílétajících wrathů.. A co čert nechtěl, zrovna před vašima očima vám přelétne kolem jedné věže jeden dart! Je s podivem, že ho nezachytil žádný váš alarm, ale je prostě tu a není čas nad tím uvažovat. Poručík Ford běží oznámit tu novinu do velícího stanoviště, kapitán Harpper se ujme velení na jedné z věží - dart se znovu vrací přímo na vás, ale zatím neútočí. Jako by si okolí jen prohlížel. Dr. Carson právě dokončil "práci" na kůži krku Dr. Weirové. Naštěstí rána nevypada na druhý pohled tak špatně jako na ten první a při troše štěstí nezůstane Elizabeth ani stopa jizvy. Dr. Weirová je stále trochu omámená, ale jinak při smyslech. Ještě pár minut a probere se úplně. Carson jí zatím zavázal a zelepil zašitou ránu na krku. Mjr. Sheppard se v nepřítomnosti Elizabeth ujal prozatymního velení a stará se o to, co je třeba. Naštěstí toho krom Orionu a štítu není mnoho. Najedou k tobě přiběhne udýchaný Ford, než stačí něco říct, uslyšíte ránu a ucítíte mírný otřes. Ronon a Teyla jsou na obchůzce po jedné z mnoha chodeb Atlantis a Teyla se snaží Ronona uklidnit po, pro něho, až moc rychlém zabití Cuttera. Přesvědčuje ho, at se radši soustředí na nadcházející boj. Zdá se vám, jakoby jste z venku zaslechli střelbu z kulometů, ale wrathové by měli dorazit až za 15 minut.. Najedou se přímo před vámi objeví záblesk a náledná rána vás odhodí nabok. Po chvíli, jak se ustálí dým prachu, se před vámi objeví ve zdi Atlantis díra a v ní napůl zabodnutý wraihtský dart! Dr. Zelenka se vrátí za pár minut z Orionu s nadějí, že si tam Rodney poradí snad sám, štít vám stále nefunguje.. Sotva co se vrátiš, ucítíš také znatelný náraz. Sheppard na tebe něco zařve, at zjistíš, co se sakra stalo a jak je možné, že jste nic nezachytili. Nevíš, co máš dělat dříve a kde ti hlava stojí, ale na chvíli vypustíš starosti o štít a jdeš nato. Pplk. Laura Cadman si také všimne nárazu, za pár sekund má ve vysílačce od Shepparda, at jde zkontrolovat na ošetřovnu Elizabeth (a Carsona:p), že ji bude na můstku za chvíli třeba.. Izzard nemá moc co na starosti, tráví čas se svými lidmi a probírá adresu vybrané planety od Zelenky. Vduchu přemýšlí, jak můžete vést v takovém "chaosu" takové město jako je Atlantis. Ale ruku na srdce, u vás to vypdalo poslední dny podobně. Čím dál víc ti je jasné, že se odsud před útokem wrathů nedostanete pryč. Žeby vám bylo souzeno dneska zemřít ač na vaší planetě díky sopce nebo o pár hodin později tady? Chaya a Rodeny tráví společné "příjemné" chvilky na Orionu. Chaya se snaží nepříjemnému McKayovi co nejvíce vyhovět a díky ní se také pár nových systémů zprovozní. Konečně je vidět na tváři McKaye mírná dávka uspokojení.. Lod je připravená a to právě včas. Dostanete pokyn od Zelenky přes Shepparda, at se dostanete s posádnou co nejrychleji do vzduchu a zjistíte, co se děje. Není na nic čas, Rodney se začne starat o navigaci, štíty a jiné systémy. Chaye se dostane té cti řidit lod z "pilotního" křesla a později asi i řídit zbraně. Překvapuje jí, jak rychle si na to zvykla.. Po celé Atlantis se rozezní poplačný signál od senzorů, které konečně zachytili menší letku dartů blížící se k Atlantis z opačné strany než lodě z hyperprostoru. Dostihnou vás ani ne za 30 sekund, ale je to malá letka se kterou by se měla vaše obrana vypořádat. Ze systému se ozve druhé varování! Wraihtská flotila právě vystoupila z hyperprostoru, asi o 10 minut dřív, než jste plánovali. Podle senzorů nechali na orbitu 4 mateřské lodě s pár křižníky a darty jako menší obranu. Další 2 hive ship míří k vám v doprovodu 10ti křižníků a letky okolo 150 dartů. Budou u vás za méně než 5 minut.. |
| |
| Atlantis - u díry Sakra! vykřiknu, když nic nevidím. Po té, co uvidím Tejlu, se na ní otočím. Jsi v pořádku? je to jen formální otázka, hned se totiž ženu k dartu a s připravenou zbraní zjišťuju, jestli je wraith při životě, pokud ano, rychle to změním. Pak zapnu komunikátor. Jsou tu. Ty parchanti do nás nalítávaj! Harppere,kam se mám přesunout? během toho, co řvu do vysílačky pomůžu Tejle na nohy, Jdi do řídícího centra! a rozeběhnu se k vězi, kam jsem byl odkázán. |
| |
| Atlantis Jsou palte sestřelte ten dart! Křiknu do vysílačky a odpovím Dexovi. Ronone nesmíme ztratit energii pomoz hlidat stanoviště s ZPM a pravidelně podávej hlášení! Řeknu a vyskočím na nohy připraven k boji.Dart jen prolétáva a tak odtrhnu to nemehlo od kulometu a velezu za něj sám a snažím se sestřelit ten dart. |
| |
| Atlantis – ošetřovna Rozumím,“ odpovím do vysílačky majoru Sheppardovi a okamžitě se rozběhnu po základně. Nejprve si doběhnu nafasovat P90, nabitou, s jedním náhradním zásobníkem, s puškou ruce pak běžím na ošetřovnu Zastavím se před probírající se dr. Weirovou a doktorem Beckettem. “Doktorko, už jsou tu. Vojáci hlásí vizuální kontakt s wraithskými darty a první útok proběhl.“ Otočím se na Carsona. “Zřejmě bude potřeba svolat veškerý lékařský personál. Máte zbraň?“ |
| |
| Atlantis – ošetřovna Sleduji, jak doktor zašívá ránu téměř před mýma očima. Jenže sledovat operaci se sklopeným zrakem je náročné pro oči, obzvláště, když musí překonat nástrahy v podobě nosu a brady. Začnu se proto raději dívat zase do stropu. Když doktor skončí a já si uvědomím opět možnost ovládat se po fyzické a psychické stránce, kdy anestézie vyprchá, promluvím k němu tichým hlasem. “Máte zlaté ruce doktore.“ Zlehka se usměji a pak se posadím. Dávám si dobrý pozor, aby nehnula s krkem a neporušila tak čerstvé stehy. Bolí to ale jako čert, proto si vyžádám nějaké silné prášky proti bolesti.A jen co přiběhne poručík Cadmanová, zjistím jak moc budou prášky potřeba. Musím se ihned dostat do formy a jít zamezit obecné panice, která může nastat mimo vojensky vycvičený personál. “Ale to je o několik minut dřív než jsme předpokládali.“ Pronesu zcela klidně. V tom se ozve alarm ohlašující potenciální nebezpečí. Orion Rodneymu ve vysílačce zazní naléhavý hlas. “Rodney, jak jste na tom. Už tu máme kontakt. Potřebovali bychom vás na oběžné dráze nad Atlantis.“ |
| |
| Atlantis Střílím z kulometu na dratu co létá jen tak a řeknu vysílačkou. Doktorko Wier!Máme tu jednu dartu ale nic nedělá vypadá to jako by si nás jen prohlížela snažím se ji sestřelit! Zavolám co vysílačky připalbě aby mě bylo slyšet.A pak k všem stanovištím. Všechna obraná stanoviště palte na dartu musíme jí sestřlit a pak budtě ve střehu! Zavelím. |
| |
| Atlantis - kpt. Harpper Do vysílačky. "Byla jsem již informována, kapitáne. Snažte se ji sestřelit, nevíme, zda-li je to jen průzkumník nebo předvoj." Dám kapitánovi přímý rozkaz použít sílu k sestřelení dartu. |
| |
| Atlantis Ne zkoumá nás takže zjištuje asi statistyky města.Rozkaz sestřelit! Řeknu a při palbě v odpověď a snažím se stále tu zatracenou stíhačku dostat. |
| |
| ošetřovna došiju ránu je to má práce Elizabeth pak ti kážu pěnový obojek na krk s průduchy Doktorko toble by jste si měla vzít aby se vám prí pohyby stehy nepotrhaly něčekám na odpověď a nasadím jí ho a nechám donést léky, dejte si na ně pozor, můžete se po nich cítit málátná a věci co s tím souvisí Potom přiběhne Cadmanová s informací o dartech Slečna Cadmanová, co vás přivádí? po krátké rozhovozu s Weirovou se otočí na mě Personál je plně připraven, zbraň? na co by mi byla zbraň já jsem doktor řekne s úsměvemne děkuji Do vysílačky po nárazu Doktor Beckett, je někdo raněn?ujišťuju se, pak zase k ošetřovně Klid dámy a pánové nic se něděje ale zůstaňte připraveni snažím se všem přidat na odvaze |
| |
| Atlantis Jasně, už jdu. Ležím na zemi a hlavou si kryji hlavu. Postavím se a usadím si brýle na nose. Rozhlédnu se okolo a zmateně doběhnu k panelu. Jak jsem to dělal, zatraceně. Snažím se zašátrat v paměti, která ukrývá velké lány vzpomínek. V očích se mi zajiskří a panel na chvíli přestane fungovat. Jakmile se znovu aktivuje, tak už mačkám tlačítka jak malý pařan ze základní školy. Myslím, že už to mám, netuším co to je. Potřeboval bych více informací. Pravděpodobně se jedná o wraitský stíhač, který vrazil do boku Atlantis a prorazil stěnu. |
| |
| Atlantis - ALL Harpperovi se po chvíli podaří obratně sestřelit dart, který ovšem narazí do jedné vašich věží. I když jsou postaveny bytelně, přecejen do ní udělá dart menší díru, ale nijak vážně ji nepoškodí. (Mh: trochu nesoulad, prvni se měla sestřelit a až pak ta rána... takže tak to bylo myšleno;) ) Ohlásí svůj úspěch do velitelství a už se připravuje na větší vlnu asi 30ti dartů. Ronon pokračuje s Teylou ke zdroji napájení, kdyby něco. V kokpitu pilota jste žádné tělo nenašli takže je docela možné, že wrath svůj let přežil a tedka se prochází po Atlantis. Už jste jen pár metrů od dveří napájecí místnosti, když před sebou uvidíte bezvládné tělo vědce válácí se na zemi. Zřejmě nejeví moc známek života.. Než stihnete doběhnout až k němu, tělo něco vtáhne do místnosti a dveře se těsně před vámi zavřou. Elizabeth je už na velitelském můstku a rychle zjištuje, co se za dobu její krátké nepřítomnosti stalo. Sheppard jí vše naštěstí ochotně vysvětlil. Oba čekáte na zprávy od McKaye případně Chayy jak to vypadá s Orionem. Zatím se vám semtam ozývá jen Ford s Harpperem. Beckett se nestačí ani nachystat a už je tažen Cadmanovou k místu nárazu, kde zůstalo údajně pár raněných. Jdete jim společně pomoci. Carson pořád necháme, proč mu Laura vnucuje alespon pistoli a je zatím neoblomný.-) Dr. Zelenka dostává zprávu od Ronona, ale než stačí něco odpovědět, vypadne vám polovina systémů.. Komunikace je stále funkční. Oznámí aspon do vysílačky Harpperovi, že další vlna dartů dorazí za ani ne 30 sekund.. |
| |
| Atlantis Zajásám když je stíhačka dole ale v zápětí vypadne půlka systému a tak řeknu do vyslačky. Máme tu Wraitha.Teyllo z jedním týmem zapojte zěppt systém u ZPM a ty Ronone z druhým sejměte toho wraitha. Řeknu spěšně chystajic se na další útok. |
| |
| Atlantis Řízení toho chaosu, co tu momentálně je, docela za pomoci Zelenky zvládám. Ok takže, jeden tým vede Ford u jumperů, další Harpper na věžích a třetí Ronon.. Rychle si v hlavě skládám situaci. Co tam ten McKay dělá? Už by se měl dosat konečně nahoru! Naštvaně si říkám napůl huby pro sebe. Přecejen ze mě nevyzařuje taková trpělivost jako z Weirové. Otočím se na Zelenku, ale zatím nemá nic nového krom zpráv od Harppera. Do dveří vchází Dr. Weirová. Trochu se sice kymácí jako po 3 panácích:), ale vypadá použitelně.. Ani nevím, kdy jsem jí naposled tak rád viděl. Ani nevíte, jak rád vás vidím. Dokonce to i k mému překvapení řeknu:p Vysvětlím jí rychle co se děje. No takže.. zhruba tak to je, asi bude lepší, když to převezmete vy a já se budu starat o to, co mi je bližší. Myslím tím aktivně se zapojit do obrany Atlantis. Poprvé se za dobu obrany Atlantis pousměju. Jo a ten límec vám celkem sluší. Stačím si trochu rýpnout, než nám vypadnou systémy.. |
| |
| Atlantis – velitelský můstek Po krátkém, leč výstižném popisu situace jen mlčky přikývnu a chvíli přemýšlím. Poznámku o límci kolem krku přejdu jako bych ji neslyšela. Vysílačkou začnu rozdávat rozkazy. Většina vojáků se postará o obranu Atlantis před Wraithy, to znamená, že jejich pozice budou takticky rozmístěny po věžích, za kulomety a schvaluji použití bazuk ve větším počtu než-li malém. Šest týmů SGA o třech lidech – zvolených již před několika dny z řad vojáků – se ujmou zkoumání vnitřní části Atlantis. Nerada bych nějaké nechtěné překvapení po zprávě kapitána Harppera. Jakmile se vypnou některé ze systému, první co udělám je, že zkontroluji, zda funguje spojení. Naštěstí ano. Otočím se na Johna. “Jak jsou na tom Izzardarovi lidé? Už prošli bránou? A Athosiané? Jsou už v bezpečí?“ Nesmím zapomínat i na ostatní. |
| |
| Atlantis Co to je? Co se to děje? Co to je, sakra? Z pracovní plochy se mi začnou ztrácet ovladače. Určitě by se to dalo přirovnat programu, kterému právě vyprchalo časové omezení plné verze a zbyla jaká si troska jedniček a nul. Co jste kdo spustil? Unaveně řeknu do vysílačky. Pokusím se spustit základní příkazový řádek, bohužel bez odezvy typu, který jsem potřeboval. Nedovolený vstup! Přečtu česky nápis na obrazovce. Tak takhle to nejde, to je fakt na prd. Řeknu sám sobě a mrzutě bouchnu do monitoru. |
| |
| Atlantis – místo nárazu Počkám, dokud si doktor nevezme všechny potřebné věci na ošetření možných zraněných a poté pomalu poklusem, čímž naznačím, že i Beckett by měl přidat do kroku, se vydám k místu, kde se zřítil dart co nejrychleji. Přes transportní místnost a zkratkami po chodbách. “Tak, nikdy nevíte, kdy se bude zbraň hodit.“ Pronesu a pomalu se zastavím. Dívám se na malé kovové úlomky smíšené se sklem před námi, značící, že náraz dartu byl blízko. Připravím si P90 do pozoru a opatrně prozkoumávám prostor před sebou. |
| |
| Pozoruju jak Harpper sestřelil dart a ten přistal někde u nás ve věži. Rychle si vezmu vysílačku k ruce a zavolám Dr.Weir. "Madam jaké jsou vaše rozkazy ???? " Čekám jak mi Dr.Weir odpoví a jaký my dá rozkazy. |
| |
| Atlantis - Ford "Do oblasti nárazu stíhačky běží lékařský personál. Zajistěte, ať jsou případní ranění převáděni urychleně na ošetřovnu. Vážna zranění mají prioritu. A dál pokračujte v obraně. Nesmíme dovolit wraithům, aby se takhle přiblížili k Atlantis." Ukončím hovor se zoufalou myšlenkou, proč se Rodney stále neozývá. |
| |
| Atlantis Dr.Weir my odpoví a já zavěsim vysílačku. Pak se rozběhnu k místu , kde jsou zranění. Pomáhám je odvíst na ošetřovnu . Po té běžim zpátky k Harpperovi a řeknu. Dr.Weir vzkazuje , aby se už žádný dart takhle blízko zakladně nepřiblížil. Vyřídim vzkaz a běžim pomoc pilotum Jumperu vzletnout. |
| |
| U zříceného dartu Přijmu rozkazy od Harppera a rozeběhnu se zpátky k místu, kde dart spadl. Neposílejte sem civil! Ten parchant bude nedaleko! a připojím se k druhému týmu. Zelenko, můžeš nám nějak napovědět, kde se schovává? |
| |
| Orion Jakmile se loď zaklepe a pomalu začně stoupat, chvíli ohromeně koukám skrz sklo, ale hned si uvědomím co se ještě musí udělat. přejdu k počítači a začnu na něj opět něco datlovat, ale jak je vidět z mého výrazu, asi se mi to nevede. "Už stoupáme Elizabeth, ale máme tu jistý problém..." Na malou chvíli se odmlčim a podívám se po prázdném můstku a potom se zastavím pohledem na Chaye. "...Zatím se mi nepodařilo zapojit štíty a je tu málo lidí a doufám, že nás budete hlídat Daydalosem!" Pousměju se nad poslední poznámkou. Opravdu bych byl rád, kdyby nás v případě ohrožení přenesli a nejlepší by bylo kdyby to bylo třeba hned, určitě tu totiž má být někdo jiný. Někdo kdo bude rozhodně postradatelnější... |
| |
| Atlantis (Tam, kde wraitové nechodí) Myslím, že možnost užití počítačového softwaru, je minimální. Počítače jsou mimo provoz, ale zkouším na tom pracovat. Prohrábnu si řídkou pokrývku hlavy. Pohladím si neoholené vousy a zamyslím se. Promnu si prsty a začnu naťukávat klávesy. Otevřu základní příkazový článek komunikace, která nebyla doposud vyřazena. Je možné, že pouze zablokovali hlavní program a zbytek systému je funkční. Pokud je to tak, mohl bych vytvořit v komunikaci podprogram, který by se napojil na detektory života, pokud ne, budeme namydlený. Jako malý jsem si hrál doma na ‘‘štítkovém počítači‘‘ a dělal jsem si na tom různé blbosti, než přišel táta a já dostal na zadek. Pak jsem dostal až počítač s MS DOS, který mi dal možnost rozšířit počínaní na předchozích strojích. Už stačí jenom zmáčknout Enter. |
| |
| Atlantis - ALL Zelenka Chvíli pokračuješ ve své "dosovské" činnosti. Prsty ti kmitají rychle po klávesnici, jen semtam zvedneš svůj pohled na LCD monitor se znakem Atlantis na zadní části.. a hle, podaří se! Ať je systém antiků dokonalejší, má také své chyby a zadní vrátka. Podaří se ti zprovoznit systém sledování známek života, tedy ne v celé Atlantis, ale aspon v části, kde se nyní nachází Ronon a Teyla. Na monitoru zaznamenáš ve dvou částích Atlantis 2 červené tečky, které značí cizí známky života. Jednu či více. Není těžké hádat, jaké. Pošleš Rononovi jeho souřadnice, první je právě v té místnosti s napájecím rozvodem za dveřmi, které se těsně před dvojicí zavřeli. Zkoušíš je nějak otevřít.. Ronon a Teyla Radek vám ani ne za dvě minuty pošle souřadnice místa, kde se nalézá první záškodník. Moc vás nepřekvapí, že je to v napájecí místnosti za zavřenými dveřmi, kde jste viděli předtím zdálky nějaký pohyb. Nic se u vás neděje, takže se rozhodnete pokračovat k tomu místu. Oba si stoupnete z jedné strany dveří a čekáte na otevření. Povede se! Rychle oba vběhnete dovnitř a rozhlížíte se okolo. Místnost je kruhovitého tvaru, mírně potemělá. Uprostřed napájecí panel, ZPM je vysunuté zčásti ven. To vypadá na ten váš probém s výpadkem proudu. Vrohu si všimnete sténajícího vojáka, viditelně zraněného. Ale kam se poděl wraith? Carson a Cadmanová Dorazíte rychle ke ztroskotanému dartu. Ronon a Teyla jsou už ale kus cesty od vás. Najdete jen dva lehce zraněné pracovníky údržby, kteří se v době nárazu dartu nacházeli v nepravý čas na nepravém místě. Carson se pustí do jejich ošetření. Cadmanová zatím hlídá okolo, kdyby něco a snaží se v poněkud ponulé atmosféře vést trochu konverzaci. Snažíte se rychle dodělat svoji práci, kdy se vám napjatým hlasem ozve do sluchátek Zelenka. Rychle zmizte, blíží se k vám nějaký objekt! Varování přijde ale pozdě, než stačíte zareagovat, jeden ze zraněných s křikem uteče neznámo kam. Než se za ním Cadmanová otočí, něco ji velice silně odhodí na protější zed a s bolestivým nárazem se skácí k zemi. Právě jste potkali druhého wraitha, který míří přímo na Carsona! Jediná úniková cesta je nyní dolů po schodech do dolní části Atlatnis. Cadmanová se vzpamatuje a nahmatá svoji pistoli.. Ford Vaše letka asi 15ti jumperů je připravena! Není to mnoho proti wraihtským dartům, ale bude to muset stačit. Máte výhodu ve štítech, které vám Zelenka přestavěl z maskování a v účinější palebné síle. Ovšem budete se muset vyhýbat i střelbě z vlastní obrany na věžích. vylétáte po skupinkách po 3 z hangáru a letíte ve formaci. Proti vám vyrazí darty. Asi 20 jich letí středem města, zbytek zatím pokračuje po celém obvodu. Velení je na tobě. Harpper Střídavě běháš od jedně věže ke druhé a zatím bez větší námahy střílíte prolétávající darty. Vaše raketomety a kulomety jsou zatím přesné a oproti útočníkům máte minimální ztráty. Posíláš hlášení na jednu z větších věži, ale nikdo ti neodpovídá. Podíváš se tam dalekohledem at zjistíš co se děje. Jeden dart právě sebral svým "sbíracím" paprskem celou posádku věže! Měl by ses tam dostat a zajistit obranu.. Rodney a Chaya Startujete. Trvalo to déle než velitelství čekalo, ale nakonec to vyšlo. Chaya obratně a vcelku rychle vznese celou lod na úroveň Atlantis. Cestou smetete pár dartů, které proti vaší lodi nemají moc šancí, ani si ji nevšímají. Na Rodneyho tváři se objeví úsměv, konečně se mu povede nahodit štít. Míříte rychle do mraků, kde na vás čeká první wraihtská hive ship. Zdálky vidíte, jak z jejich útrob vylétají stále nové a nové darty. Sheppard a Weirová Oba koordinujete vedení z hlavního stanoviště. Vše zatím probíhá jak se dá a stejně nyní na vašem místě moc nezmůžete. Přemýšlíte, jak se Orion vypořádá s první hive ship a kdy konečně Zelenka nahodí štít, darty jsou zatím docela neškodné. Dr. Weirová nachvíli zavrávorá a opře se o jeden panel. Asi na ní zapůsobila únava nebo zbytek anestetika. Nezbývá nic než čekat, jak se situace vyvine dál. |
| |
| chodby ne myslím že zbraň skutečně nepotřebuji poručíku ale děkuji odvětím s úsměvem na nabízenou zbraň pak doběhneme na ono místo, hned se ujmu zraněných, naštěstí to u nikoho z nich není tak vážné, pohlédnu na zbytky dartu ve zdi Zajímavé letouny jeden pacient je doošetřován, ten muž je sice trošku zmatkař ale každý není dokonalý dojdu k druhému a v tu ránu se ozve Zelenka Prosím doktore nerozumněl jsem vám otočím se právě když jedna velká ohavná věc odhazuje poručíka Cadmanovou na zeď a ona upouší zbraň Carsone že ty sis nevzal tu pistoli Wraith otáčí proti mě svou zbraň a ve mně se vzedme vlna vzteku Tak takhle by to nešlo potvoro beru do ruky tašku se zdravotnickým náčiním a rozháním se s ní po té příšeře Ženu... Zdá se že Wraith trochu zaváhal tak se vrhám pro P90 na zemi .....ani květinou.... beru ji do rukou a střílím ....neuhodíš, hulváte |
| |
| Carson Odhozené taška wraitha vyvedla z míry. Letěla mu přímo na oblyčej a ten se neznámé věci zalekl tak, až odhodil svoji zbran a tašku vztekle roztrhal nakusy. Slyšíš padat lékařské náčinní s cinkotem na podlahu.. Po zemi dokloužeš k P-90, se vzteklým výrazem namíříš na wraitha, ani si neuvědomíš, že ta nebohá žena je příslušníkem armády a vydrží toho daleko víc jak ty:p Už už chceš vystřelit, když ti wraith vykopne P-90 z ruky. Sklání se k tobě a napřahuje pěst.. |
| |
| Když vidím opustěnou věž vydám se k ní pokulem a do vysílačky řvu. Držte svá stanoviště a pozor na dartské paprsky! Volám když probíhám chodbama.Po chvilce vběhnu do prázdné věže a přiskočím ke kulometu a spustím palbu na nepřítele.Ale dávám si pozor abych nebyl přenesen. |
| |
| Atlantis – u vraku dartu, lítý souboj Aniž bych stačila jakkoliv zareagovat na Zelenkovo varování, které stejně přišlo pozdě, již letím vzduchem a narážím do zdi. Náraz to byl silný a nemít na sobě taktickou vestu, tak si snad i polámu žebra. S hlasitým heknutím se skutálím po zemi dál od zdi a chvíli malátně ležím a snažím se rozostřit obraz, který se najednou stal směsicí mlžných oparů a hvězdiček. Pak zaslechnu Carsona a uvědomím si, čemu čelíme. Wraith… Pomalu se natáhnu pro pistoli ležící poblíž a zamířím na Wraitha sklánějícího se nad nebohým Carsonem. Několikrát vystřelím, než se mi podaří pořádně zamířit na dlaň a v této chvíli můžu doufat ve svůj úspěch. Snad se trefím a zabráním tak Wraithovi, aby jakkoliv doktorovi ublížil. Protože mě pak bude muset doktor dávat dohromady. |
| |
| Orion (vstříc smrti) Opravdu nahlas se zaraduju a podívám se na Chayu. "takže štíty už běží, všechno potřebný už běží!" Řeknu trochu zmatené informace. Nemůžu si nevšimnout mateřské lodi, která je už vidět. Škubnu sebou a opět se to ve mě začíná prát a hádat se a... zakousnu se do sušenky a převedu energii do předních štítů, kde jsou ty malý Wraithský stíhače. "Co kdybychom je obdarovali nějakýma světýlkama!" Škodolibě se usměju a zašermuju ukazováčkem nad antickým panelem. Nakonec najdu vhodné tlačítko a bodnu do něj ukazováčkem. Na Wraithskou hive ship pošlu deset střel, který snad budou stačit. Kdyby ne jsem připravenej vyslat další... |
| |
| Přátelské setkání Carsona, Laury a bezejmenného wraitha Carson se krčí v rohu a čeká, co bude. Padnou tři výstřely z pistole. Dvě se zaboří do zdi, ale třetí zasáhne neomylně cíl a protne wraithovy dlaň skrz na skrz. Jeho krev se po střelném zranění rozestříkne všude kolem. Není divu, že váš nový přítel ztratí o Carsona zájem a otočí se vztekle na Lauru. To ale neměl dělat a očividně Becketta podcenil. Ten se na něho vrhne a ramenem se mu opře do zad. Wraith ztratí stabilitu a narazí hlavou do kovového sloupku na chodbě. Carson na nic nečeká, popadne ještě omráčenou Cadmanouvou za ruku a táhne ji po úzkých kovových schodech do dolní části Atlantis. Za pár sekund za sebou slyšíte dunící kroky, které se po kovových schodech rychle blíží. Dorazíte dolů, před vámi je dlouhá chodba, co vede k několika skladům a je zakončená teleportačním výtahem na přepravu po Atlatnis. Nabok od vás je menší společenská místnost. Máte sebou jen jednu ruční zbraň a dva zásobníky. Rozhodnete se doběhnout na konec chodny k výtahu nebo se na chvíli raději schovat v místnosti? |
| |
| Atlantis Tak to by jsme už měli. Oddychnu si. Teď na hodit štíty, zapojit všechny detektory života a obnovit operační systém. To zatím jde, ale to že na nás brzy zaútočí šedí rukosavci je trochu nepříjemné. Otevřu znovu příkazový řádek komunikace a nechám vyhledávat softwarové připojení štítů. Čekání na výsledek jsem si začal zkracovat pomyšlením na různá česká piva a připomínání jejich chuti. Začal jsem si lehce pomlaskávat a to mě začala příjemně uklidňovat. Promnu si lehce zarostlé tváře a hlasitě si oddychnu. Vše se zatím zdá být úspěšné. Upravím zkopírované příkazy z skenerů života a spustím program. |
| |
| Orion Poté, co je Orion konečně připraven naprosto se vším všudy, snažím se ve své mysli vybavit si situaci tam venku poté, co jsem vzlétla...Zjeví se mi první hivě ship a já nešetřím střelami... To je za můj lid... šeptnu...sem tam se mi vybaví nějaký obličej a rovněž se mi vybavuje podobná bitva, která se tu odehrála před tisíci lety...tehdy to byla...Aurora...ano, aurora, která vzlétla na obranu...byla jsem na její palubě...na černo...kvůli někomu...komu jen?...byly v tom city...a já se nějak dostala na hive a málem umřela...bože můj...jen do nich! |
| |
| Rendez-vous ve třech Plácnu se zbraní v ruce o zem a podávám Carsonovi ruku druhou, aby mi pomohl se zvednout. Rychle se snažím rozeběhnout, ale nohy mi po podlaze záhadně několikrát sklouznou, jako by podlaha byla z vosku. Jakmile vstanu, pustím se Carsona a utíkám kam mě nohy nesou. “Rychle, támhle je teleportační místnost.“ Mávnu rukou před sebe. Doběhnu před teleportační místnost, ale nevběhnu dovnitř. Otočím se a nyní již téměř pevnou rukou mířím na přicházejícího Wraitha, alespoň mu trošku zatopím pod nohama a uvidíme, jestli jakou dávku olova ve svém těle snese. |
| |
| Atlantis - velení Nervózně pošlapuju na místě a sleduju rozmístění naší obrany, naše úspěchny a neúspěchy. Se zájmem očekávám, jak dopadne střet Orionu s wraihtskou hive ship. Původní plán bránit Atlantis pomocí křesla jsme nakonec zavrhli nebo střel nemáme mnoho a naše pozemní obrana si s darty vede zatím obstojně. Tak travím čas tady a dohlížím na velení. Po koutku oka i trochu na Dr. Weirovou, kdyby nebyla po zákroku ještě tak úplně OK. Což se mi trochu potvrdí, když se chytne jen tak tak panelu, aby si dneska nerozbila další část těla. "Není vám nic? Možná byste si měla jít nachvíli odpočinout." Otočím hlavu ke kanceláři a pohodlnému křeslu. "Stejně nám nezbývá nic než čekat.. Kdyby něco hned vás zavolám." Navrhnu nebo mi nepřijde nejlepší nápad ustlat si přímo tady na podlaze. |
| |
| Orion Asi tucet střel se příbližuje rychle k hive ship. Pár jich zblokují obětující se darty, ale přesto asi 7 doletí až k cíli. Následuje několik menších či větších výbuchů na lodi. Hive ship je mírně poškozená, přesto to bude chtít na zničení nejméně jednu další dávku. Ale i tak vás uvidí, kolik škody ty malé věci dokáží udělat. Nečekáte a vypálíte znovu. Druhá hive ship přímo za námi! Zakřičí na Rodneyho a Chayu jeden voják obsluhující lod společně s vámi. Rodney stihne jen tak tak posílit zadní štíty, když ucítíte náraz. Druhá hive ship opětuje palbu! |
| |
| Zelenka Všechny systémy pracují, ale pořád čekáš na Ronona, až zasune vysunuté:) ZPM. Zatím kontroluješ známky života. Krom stále dvou teček wraithů nic zajímavého. Jedna blízko Ronona a další v dolní chodně, blížící se k výtahu! To není moc dobré.. od výtahu vám může zmizet po celé Atlantis. Rozhodneš se výtah deaktivovat? Cadmanová a Carson Stojíte oba asi 10 metrů udýchaní na chodbě. Wraith vás skoro už dohnal. Nemáte moc na výběr a tak Cadmanová přesně vystřelí do těla wraitha skoro celý zásobník. Je to ale malá ráže, takže rány wraitha zatím jen zpomalí než nějak vážně ublíží. Asiby byl dobrý nápad odsud zmizet, popříadě si zajít někam pro větší kalibr. |
| |
| Atlantis – velení Čekám na odpověď od Rodneyho, která zatím nepřichází a adrenalin, který se pomalu hromadí v mém těle spolu s nervozitou z útoku zapříčiní, že se mi na okamžik zamotá hlava a já se musím o něco opřít. Nejblíže byl panel. Zlehka zavrávorám a když se mi opět zrak vrátí k normálu, podívám se na Johna. “Ne, to je dobré. Chci tu být. U útoku… i kdyby to bylo to poslední, u čeho budu. Johne, tohle je mise, kterou jsem dostala na svá bedra a nedovolím, aby Atlantis kdokoliv zničil.“ Sevřu pevně rty a je na mě vidět odhodlání. |
| |
| Orion "To bylo těsně!" Řeknu si pro sebe hned potom co převedu energii na zadní štíty. Loď sebou mírně otřese a já se skrčim, jako kdyby na mě něco mělo spadnout. Překontroluju jak je na tom loď. Hned po kontrole pošlu další střely na druhou hive-ship. Střelama rozhodně nešetřim, protože to ty sviňáci musej pěkně schytat. "Kolik je tam ještě lodí?" Zařvu do prostoru, ale svojí otázku směřuju spíše na toho vojáka, který se tam náhodou oběvil. Stejně za to žádný zásluhy nedostaneš Zamračim se, protože se tady někde poflakoval a teď tu dělá machry machry... |
| |
| Atlantis - dlouhé ve(d)lení Založím si ruce. Ok, jak chcete, ale pak vás se země sbírat nebudu. Tady asi nebude mít cenu něco někomu vnucovat. Asi bych udělal to samé být na jejím místě. Nic neříkám, ale ocením její jednání chápavým pohledem. Konečně přijímáme nějaké zprávy od Rodnedyho. Jo, aspon jedna lod skoro dole! Otočím se na Weirovou, co říká na nové zprávy, ale netváří se na to zrovna nadšeně, spíše duchem nepřítomně, a je bílá jako zeď. Hej, jste.. nedořeknu a zachytím Dr. Weirovou, než si stihne rozbít něco?:-) o podlahu či jinou více či méně ostrou věc v okolí. To by myslím stačilo, dáte si pauzu aspon na 5 minut! Dovolím si rozkázat velitelce. Trochu s donucením ji táhnu do vel. kanceláře.. |
| |
| Atlantis – vedení, bez dlouhého konce Možná je toho na mě dnes opravdu hodně. Najednou se mi opět zamžiklo před očima a já se skácela k zemi jako hadrová panenka. Probudím se v náručí Johna. “Možná že máte pravdu…“ Pokusím se postavit na nohy za opory majora. Nechám se dobrovolně odvést do své pracovny a posadit do křesla. “Už Rodney něco oznámil?“ Zeptám se, protože si neuvědomuji, že by se cokoliv hlásilo. Čelo se mi orosí potem a viditelně zblednu. |
| |
| Na útěku pomáhám poručíku Cadmanové vstát a běžíme k výtahu, těsně před ním se Cadmanová zastaví, tak se rychle zastavím také a zastydím se přeči ho tu nemůžeme nechat jen tak pobíhat pak mě něco napadne Rychle do té místnosti křiknu a opět chytím Cadmanovou a zatáhnu ji do místnosti a zavřu dveře za námi převrhnu stůl a pšolu ho do konce místností vzdáleného od dveří a do rukou si vezmu první židli na kterou narazím pěkný design schovejte se za ten stůl a palte po něm až se sem vláme, s trochou štěstí ho dostaneme ukážu jí na vyvylený stůl, a pevně si chytím židli potřebuju se mu dostat do zad |
| |
 | Deadalus, hyperprostor Na můstku sedí vysoký muž s velkou pleší a pohledem vojenského veterána tak brzy tam budeme, Atlantis je na dosah ze zamyšlení mne vytrhne hlas Asgarda Hermioda Plukovníku Caldwelle, přijímáme informace, na orbitě Atlantis dochází k boji, je zde pravděpodobně Antický bitevník a pět neznámých lodí, dobrá zpráva je že jsme minuli pásmo rušení subprostorových vln, již můžeme kontaktovat Atlantis Vstanu ze svého křesla Hermiode najděte nejtaktičtější místo pro vystoupení z hyperprostoru, a chci mít kontakt s Atlantis co nejdříve Plukovník Caldwell vesmírné lodi Deadalus, nad atlantis právě zuří bitva, modrá zelená červená a žlutá letka připravit ke startu,během pár minut vystupujeme z hyperprostoru, připravit štíty a zbraně, pravděpodobně nám brzy bude horko, Cladwell konec Hermiode můžete nás spojit? Asgard kývne a začne vysílat Tady plukovník Caldwell vesmírná loď Deadalus, vypadá to že máte problémy atlantis, jsme připraveni vás podpořit, během několika sekund vystoupíme z hyperprostoru, vezeme ZPM ze země, Cladwell přepínám potom se hyperprostorový tunel zavře a já průzorem vidím že jsme za zády jedně z těch lodí Štíty na maximum, Modrá, zelená, červená, žlutá můžete vyrazit, připravte příďové coilguny a palte oakmžitě vidím jak z děl vylétly rakety a míří k nechráněné zadní části nepřátelského hive shipu hned po nich vyletí F-302 Přeneste ZPM na Atlantis zakřičím ... |
| |
| Nasednu si do jednoho Jumperu a vystartuju . Ostatní letěj za mnou a spustěj si štíty a zbraně. Já udělám to samý . Pak promluvim do vysílačky na ostatný Jumpery. "Tak fajn , jdem na to . Spustťe si štíty a zbraně. Snažte se vyhíbat střelám z dartu a z našich věžích. Držte se ve formaci a útočte na darty . Po té vyrazí celá formace na darty . Uspěšně se vyhýbaj střelám a přesně střílej na darty. |
| |
| Na útěku před zločinným Wraithem Běžím za doktorem, kam ukazuje a jestli se mi Wraith dostane do zorného pole, vystřelím po něm. Doufám, že nám zásobník navíc bude stačit. Vběhnu do místnosti a pomůžu Carsonovi zavřít rychle dveře, pak zaběhnu za stůl, který tam elegantně kopl. Nečekala jsem, že bude jednat tak pohotově, měla jsem ho za joudu, který před náznakem nebezpečí uteče Pokleknu za stolem a ruce si opřu o hranu, abych měla pevnější střelbu a čekám. Je doktore opatrně Jen krátce na doktora podívám, s tou židlí vypadá směšně, ale odhodlání mu nechybí. |
| |
| Atlantis Po obrazovce mi běhá červená tečka a míří do výtahu. Problém je, že když mi uteče, tak mi odpojí ZPM. V podstatě je to jednoduché rozhodnutí. Dotknu se obrazovky a lehkým dotek jsem polechtal tlačítko Vyp. Místnustka zhasne a vypne se v ní klimatizace. Oddychnu si když se wrait otočí a jde pryč, radostně si poskočím, ale pak si uvědomím, že není spuštěný štít. Potřebuje me energii, co se tam děje? Zakřičím do vysílačky. |
| |
| Orion Není na co čekat a tak vypálíte na první hive ship ihne další dávku střel a opět zásah! Trefili jste konečně asi nějaké důležité části, takže loď začala místy sama explodovat po povrchu. Jeden výbuch následuje druhý. S velkým hlukem se rozlomí a pomalu se řítí do moře. Po celém Orionu se ozve mírný oslavný jásot. Vzápětí se před vámi vynoří dvě další hive ship a třetí za vámi. Wraithové se nenechávají zahanbit v tvrzení, co nejde technikou, jde silou a počtem. Začínají na vás pálit ze všech stran. Štíty se vám rychle vybíjejí. Carson, Laura a bezejmenný wraith Ještě to nevíte, ale Carson vám oběma asi zachránil život nebo Zelenka právě zablokoval výtah, aby se nemoh wraith dostat dál po Atlantis a tím pádem ani vy. Cadmanová se krčí za stolem s jedním zásobníkem. Má vcelku slušný výhled na dveře. Carson je trochu naivně schovaný za rohem se svojí židlí:)) Klika cvakla, dveře letí, wraith vchází do dveří:p Daedalus V řídící místnosti se ozve zpráva od Daedalosu. Obsluha se tváři překvapeně, ale příjemně překvapeně. Vždyt měl být Daedalos dokončen až za pár měsíců! Ihned vám zavolám Dr. Weirovou! Pošle vám zprávu Zelenka. Zatím se před branou objeví dvoučlenný tým marináků nesoucí v kufříku ZPM. Již vaše druhé. Začala bitva. Coilguny se rychle zabodávají do trupů dvou hive ship na orbitě a proti vašim štítům nemají moc čancí. F-302 bombardují menší křižníky okolo. Dvě lodě jsou již skoro zničené, čekají vás další dvě.. |
| |
| Orion Trochu se pousměju nad svým úspěchem zničit jednu hive-ship a potleskem lidí. Úsměv mi však rychle spadne jakmile se na monitoru zobrazí další a není jenom jedna. Zem pod nohama se mi otřese tak, že omylem stisknu nějaké tlačítko, ale naštěstí to není nijak nebezpečné. Horší jsou však jiskry, které začali chrlit přervané kabely nad panelama. "Štíty na 50% a klesá moc dlouho to nevydržíme, doporučuju evakuaci!" Řeknu do lodního interconu a potom si uvědomim, že ono není kam evakuovat. Na chvíli se zaseknu a koukám na osvětlený panel. Do hlavy se mi dostaly okamžitě myšlenky na smrt... Udušení? Né já tu nechci uhořet, možná pokud to bouchne tak toho moc neucítím Z mého kradkodobého zamyšlení mě vyruší jiskry, který mi dopadnou na ruku. "Auuu" Zamumlám a chytnu si ruku. "Štíty na 40%!" Pošlu co nejvíce střel na mateřské lodě... |
| |
| Kancelář Dr. Weir Pomalu usadím Elizabeth do křesla. "Dobře, jen.. zůstante tu a nic nedělejte." Vklidu naznačím rucemi at si chvíli odpočine, že vše zvládnu. "Kdyby jste něco potřebovala, stačí zavolat." Zaťukám na mikrofon u ucha. Rád bych tu pobyl déle, ale povinnosti volají. "No, musím už jít." Nevím, co dodat tak se usměju a odejdu zpátky na velitelské stanoviště. Při odchodu se ještě ohlédnu přes rameno, jestli se náhodou nenapadlo vrátit se, ale naštěstí ne. Snad bude vpořádku. Jen co se vrátím, mává na mě nadšeně Dr. Zelenka. Cože, zpráva z Daedalosu? Tvářím se překvapeně. "Tady Mjr. Sheppard. Rádi vás tu vidíme Pl. Cadwelle, letíte právě vhod. Máme tu ehm.. menší problém s wraithy a budeme rádi za každou pomoc." Všimnu si dvou marináků dole se ZPM. "Děkujem, o ZPM se hned postaráme!" Ještě dodám. Pff, ještě že se neptal, kde je Dr. Weirová. |
| |
| Atlantis – wraith Jakmile se rozevřou dveře, v okamžiku zjistím, zda nebudu střílet do někoho jiného, než do Wraitha, protože bych byla nerada, kdyby se ve dveřích objevilo nečekané překvapení. Spustím střelbu do oblasti Wraithova torza. |
| |
| Atlantis – kancelář Tak dobře,“ suše oznámím. Zdá se, že ani to, že je blízko orbitu Daidalos, vesmírná loď ze Země, mě moc nerozrušilo. Cítím se hodně unavená, prášky přestaly účinkovat a na mě padá únava. Zrovna v tu nejnevhodnější chvíli. “A Johne, buďte opatrný na Atlantis a na ostatní.“ Pronesu téměř z cesty a svádím další souboj s padajícími víčky očí. |
| |
| Daedalus Zdravím vás majore, převzal jste vedení Atlantis v této operaci, již jsme se zapojili do boje Zmínku o ZPM už neposluchám a křičím rozkazy připravte střely Mark-8 a kryjte Antický bitevník, railguny budou střílet po těch malých stíhačích pak se postavím až k průzoru a přemýšlím o situaci, a vidím souboj před námi odpálit hlavice Mark-8, a spojtes se s antickou lodí Rakety vzlétly a míří k lodím Posádce Antického bitevníku, tady plukovník Steven Caldwell vesmírná loď Daedalus, jak jste na tom? |
| |
| Atlantis - ALL Daedalus se snaží několik minut spojit s Orionem, ale marně. I když je kryjete střelbou a porařilo se vám na sebe nalákat jednu z útočících hive ship, Orion dostává pořádně zabrat. Okolní darty padají jako mouchy. Střely Mark-8 bez menší pochyby našly svůj cíl a další lod wraithů padla. "Štíty už jen na 15%!." Informuje obsluha Rodneyho. Ted by se hodila jeho hláška ve stylu "všichni tady zemřeme!" a podobně. Aby špatných zpráv nebylo málo, krom toho, že lod už všude jiskří, ztratili jste právě ovádání zbraní a můžete si přičíst další nefunkční zařízení ke komunikaci a části podpory života. "Sakra, štíty na 5%! Nemůžeme opětovat střelbu. Rodney, měli bychom odsud rychle zmizet!" Rodney řekne něco přes ohlušující ránu, že je mu to jasné. Ale stojí tu trochu s bezradným výrazem. Další rána! "Pane, právě jsme přišli o hyperpohon a podsvětelné motory pracují jen na 25%!" Celým Orionem se rozezní varovný signál. V řídící místnosti se na obrazovce objeví nákres lodi, s velice tenkou slupkou okolo sebe. Ta slupka značí váš štít, který právě zmizel.. Chaya vyskočí rychle ze křesla nebo je už nefunkční delší dobu a s vystrašeným výrazem se otočí na Rodneyho. Nemusíte nic říkat, ale váš rozhovor by mohl znít nějak takto. Co ted, co budeme dělat? Další rána. Já.. já nemám tušení. Řekl by Rodney. Sken Daedalosu Caldwellovi právě oznámí: VNITŘNÍ INTEGRITA ORIONU BYLA PRÁVĚ NARUŠENA! O pár sekund později celý Orion exploduje. Poslední rakety dopadnou na zbývající lodě wraithů. Vzápětí jejich zbydky utíkají do hyperprostoru, je po bitvě. Mezitím na Atlantis. Por. Cadmanová vychází ze dveři společně s Dr. Beckettem. Posíláte zprávu Dr. Zelenkovi, at vám pustí konečně ten zatracený výtah. Wraith už není několik desítek sekund nebezpečí. Hned po jeho vpádu do dveří ho zasáhlo všech 12 ran ze zásobníku Laury a poté ho Carson statečně zasáhl židlí do hlavy. Wraith se díky vážným zraněním zřítil na zem, i když stále při životě. Por. Cadmanová ale na nic nečekala, vytáhla svůj nůž a jedním tahem prořízla wraithovy na kolenou hrdlo. Tepny i dýchací trubice byly narušeny a tak byl ve chvíli ukončen wraithům mrský život.. Došli jste pomalu k vátahu nebo má Laura stále naražená záda, ale jinak jste vpohodě. Přenesete se na ošetřovnu a podáte zprávu Sheppardovi co se stalo. Oba se rychle zapojíte do pomoci raněným vojákům z bitvy. Ronon se pomalu přibližuje s Teylou k vysunutému ZPM. Okolí vypadá bezpečně i když víte, že tu pořád někde váš nepřítel je. Dodáte si přecejen odvahy a zatlačíte ZPM dovnitř.. Jako by to bylo tlačítko, co přilákalo wraitha! Bílá rána prosviští temnou místostí a Teyla padne omráčená paralizující zbraní na zem. Je to ale poslední věc, co wraith udělá. Vzápětí mu propálí hlavou Rononova zbran, prozměnu červeným paprskem. Tak, kde byla před chvílí hlava, číhá jen prázdné nic. Ronon uslyší ve sluchátku zprávu. "Zapojte to ZPM, hned!" Nevíš co se děje, ale rychle poslechneš. Za pár minut se dozvíš, proč to bylo tak důležité. Doneseš omráčenou Teylu na ošetřovnu, kde se potkáš s Dr. Carsonem a Cadmanovou. Ford s Harpperem koordinují obranu Atlantis. Ford zbývající darty efektivně navádí pomocí jumperu přímo na pozicie pozemní obrany. Po 20ti minutách bitvy se stahují! Oznámíte tu radostnou zprávu do velení. Ale co se to děje? Celé zbytky dartů, asi stále 150 lodí se naráz asi 2 kilometry nad Atlantis otáčí, utvoří podivnou šipku a jako zmání piloti kamikadce míří na vaši hlavn věž. "Zapojte ZPM, hned!" Zařve jeden z vás dvou do sluchátka. Celou oblohu rozzáží postupně se tvořící štít od středu města až po okraj k moři. Jednotlivé darty jen pár metrů od svého cíle začínají narážet do energetické bariéry a rozadají se na kusy.. to bylo opravdu za pět dvanáct. Vypadá to, že je vaše práce hotova. Chvíli ještě hlídkujete na věži, ale pak jdete pomoci raněným vojákům. Zelenka stále hledá známky života po Orionu, ale marně.. Jediné co zachytí, je zpráva od Dadealosu o vypnutí štítu a povolení k přistání. Můžete čekát návštěvu Plk. Caldwella osobně! Mjr. Sheppard zatím vyřizuje v řídící místnosti vše, co je třeba. Dr. Elizabeth Weirová leží ve své kanceláři na pohovce přikrytá dekou, spí po svém zranění už pár minut. |
| |
| Když je konečně zaplý štít a nepřátelé se roztříští zajásám do vysílačky. Doktorko myslím že je po všem. Řeknu a pustím kulomet a jdu pomáhat zraněným a tak.Kontroluju celou Atlantis až po chvíli zamířím k doktorce a řeknu. Vyoadá to že jsme vyhráli madam. |
| |
| Daedalus Poslední co jsem z Orionu postřehl byl obrovský hluk a dunění všude kolem. Skrčil jsem se do polohy, ve které jsem si připadal aspoň nějak bezpečně, ale stejně by mi to nepomohlo. Konečně se všechno uklidní a mě připadá, že jsem někde jinde, možná jiná existence. Až po chvíli mě probere bolest v ruce, která by tam na druhé straně být neměla. Otevřu oči a podívám se kolem sebe. já žiju! "Já žiju!" Zopakuju nahlas a podívám se po palubě lodi. Možná bych byl chvíli zmatenej, ale jakmile uvidim uniformy letectva USA oddechnu si. "Bohužel se nám nepodařilo zachránit Orion!" Řeknu trochu sklesle, protože tam byla spousta věcí, na který bych se rád podíval. "Musim na ošetřovnu mám popálenou ruku!" Řeknu k někomu na místě, kde jsem a fouknu na ruku, kde je několik rudých skvrn... |
| |
| mezi Orionem a Deadalem V posledních chvílích už je na Orionu poněkud nebezpečno...přívody ke křeslu se již dávno uzavřely, ale stále se snažím nějak se propojit s lodí a ovládat ji...sem tam mně dokonce napadne nějaký elektrický impuls a začíná mne to převelice vyčerpávat... ...štíty jsou dole...další zásah a další puls... Začíná mne to opravdu vyčerpávat...Malátně se již zvedám z křesla, jehož impulsy jsou příliš bolestivé...po chvíli jen vidím, jak se můstek mění v ohnivou masu a já záplavou bílého světla mizím někde v nekonečnu...trvá to jen pár nanosekund, ale pro mne je to příliš dlouhá doba...před očima mi probíhá celý život...vrací se všechno....veškeré vzpomínky...všechno...vše se vrátilo...všechny zákony...vzpomínky na život antiků... Po snad nekonečně dlouhé době sem se ocitla mezi ostatními přesunutými z Orionu...bohudík někde vzadu, tak se tedy mohu zhroutit ke zdi...všimnu si, že mi z čela teče krev...pravděpodobně jsem se o něco uhodila...hlava se mi zamotá a proto se uchýlím do nějakého klidného kouta...všichni se někam rozprchnou a já malátně zavírám oči... |
| |
| Atlantis Spustím výtah a znaveně klesnu na zem. Teď vypnout štíty a mám volno. Postavím se, vypnu štít a podívám se do obrazovky. Kromě Daidala tam není žádná loď. Tak Rodney, přece by jsi tam nezůstal. Polknu a podrbu se na bradě, otřu si nos a začnu prozkoumávat okolí trosek. Určitě se přenesl, něco takového jako je smrt by si nenechal přijít až před dveře. |
| |
| Atlantis Velet na stanovišti není pro mě to pravé. Nějak mám pocit, že jde vše okolo samo i beze mě a nechápu, jak tu může Dr. Weirová jen tak postávat a čekat. Tím nechci říct, že by nic nedělala. Právě naopak. Nikdo by neřekl, jak je na vás jako velitele vyvíjen takový obrovský tlak. Něrvózně pochuduju sem a tam a nakonec se opřu loktem o jeden panel a sleduju monitor. Wraihtské darty pomalu odpadají a povedlo se zničit už 2 hive ship. Dobře, jen tak dál.. už to skoro máme. A sakra! Co to je? "Kam se poděl Orion?!" Kývnu na Zelenku, ale ten jen pokrčím rameny. Stále nic. Ach bože, to snad ne.. S ustaraným výrazem sleduju dál bitvu a snažím se nepřemýšlet nad tím nejhorším, co by se mohlo stát. Vždyť byl na palubě Rodney, Chaya a mnoho dalších našich lidí. A krom McKayeova ega by to byla veliká ztráta. Snažíme se spojit s Daedalosem, ale přes výbuch Orionu a následný radiový šum to není stále možné. Přijímám alespoň nějaké povzbuzující zprávy, první od Carsona a Laury. "Dobře, dobrá práce." Odměním je zatím pochvalou. Řekla by to samé Weirové, neřekla.. To je jedno. "Vím, že toho máte už dost, ale prosím běžte oba na ošetřovnu. Raněných máme víc než dost. Sheppard konec." Ale snad ne! Další radiová zpráva. Vážně, práce velitele mě přestává bavit. "Cože, míří na Atlantis? Hned řekni Rononovi a Teyle, at zasunou to zatracené ZPM!" Zpráva od Harppera s Fordem není moc potěšující. Letka dartu míří asi sebevražedně na Atlatnis. "Štít aktivován!" Fuj, těsně ale povedlo se. Darty se začínají tříštit o štít. Nebýt další zpávy od Ronona, zašel bych se podívat na balkon na tu zajímavou podívanou. "Ok, odveďte ji taky na ošetřovnu a pomozte Beckettovi." Oddechnu si, že byla Teyla wraihtskou zbraní jen paralizována. "A je snad konec." Zhluboka si oddechnu. Otočím se do kanceláře, co Elizabeth, ale pořád spí. "Jo jistě, vypněte štit at může Daedalos přistát." Mám takový nepříjemný pocit, že s námi bude chtít plk. Caldwell mluvit.. |
| |
| Atlantis - bojiště Letim v Jumperu a navádim pozemní jednotku . Asi po dvaceti minutách začnou ustupovat. Vítězně se obracíme k Atlantisu a radostně zdělujeme zprávu o vítězství. Rozhlídnu se a nad Atlantisem spatřim darty , kteří si dávaj formu šipky a letěj střemhlav dolu na Atlantis. Vezmu si do ruky vysílačku a rychle zavolám. "Spustťe ZPM rychle " Snažim se přijet co nejrychleji ale je pozdě. Najednou se darty začnou vybuchovat asi 5 metru od zakladny. Pochopil jsem , že je ZPM zapojený. V klidu jsem sledoval jak darty vybuchujou a letěl jsem na zakladnu. Přistanu na zakladně a jdu pochválit ostatní piloty. Pak směřuju hned k místu , kde se odehrával boj. Snažim se najít nějakou věc , která by nám pomohla a nebo nějakou Wraihtskou zbraň či technologii. Když spatřim některé zraněné vojáky , ihned jim pomužu do ošetřovny. Když prohledám všechna místa , jdu k ostatním a čekám na rozkazy. |
| |
| Daedalus střely Mark-8 zasáhly další loď a ta vybuchla Odpalte Naquadahovou hlavici když v tom se od senzorů otočí mladý voják Pane Antický bitevník přišel o štíty podívám se směrem k té lodi a skutečně první ze střel prošla okrajovou částí trupu Hermiode, okamžitě přeneste posádku antické lodi v tom od posledních lodí vylétne salva střel a zasáhne Antický bitevník, a ten postupně exploduje, a mě se za zády začnou zhmotňovat lidé z Orionu ještě než se otočím naše jaderná hlavice zasáhne předposlední loď práve když se začalo otevírat hyperprostorové okno druhá loď uletěla, nad atmosférou zbylo už jen pár dartů a ty odratne sestřelují naši pilotia railguny na palubě Daedalu otočím se za mnou stojí menší houf lidí Vítejte na palubě Daedalu, jsem plukovník Steven Caldwell velitel v tom začne jeden vědec fňukat, poznal sem v něm McKaye no jasně to se dalo čekat, něco o popáleninách tak tak přes vysílačku zavolám zdravotníky přijdu k němu na jeho ruce vidím pár malých puchýřů Nefňukejte McKayi nic se vám nestalo, a zdravotníci jsou na cestě, v tom se vzadu v rohu sesune nějaká dáma a opře se o zeď protlačím se k ní, mezitím přišli zdravotníci a McKay si je stále naříkajíce nad svou rukou volá Ne, sem pojďte, Vždyť tahle žena nebyla členem výpravy, a jaké to má oblečení, Dobrý den sem plukovník Caldwell, velitel téhle lodi vítejte zdekdyž se ze šuškání kolem dozvím že ta žena pomáhala při obraně atlantis zdravotníci si rozebírají raněné a já opět volám na atlantis Atlantis tady Caldwell, poslední z lodí byla zahnána Antický bitevník jsme bohužel nedokázali zachránit, jdeme na přistání když vlétneme do atmosféry a přiblížíme se k ní oněmím úžasem kolem centrální věže létá ještě pár posledních, nejspíš antických letounů a zalétávají do ní pošlete mě transportním paprskem do místnosti s branou Hermiode otočím se k nějakému důstojníkovi na můstku Nechte potom převézt raněné na Atlantis na malý okamžik se rozplynu a zhmotním se před branou nad sebou vidím velitelské stanoviště a dhd a věci kolem brány nepostradatelné, potom uvidím Shepparda na sebou kývnu a vyrazím smerem k němu, počkám až mě podle vojenských zvyků pozdraví jako první a pak Zdravím vás Majore Shepparde, rád bych jednal přímo s Doktorkou Weirovou dozvím se že byla raněna a teď je vyčerpaná a spí, tak si alespoň vyžádám hlášení z misí, Mohl byste sepsat hlášení z obrany Atlantis Majore, rád bych věděl jak to tu probíhalo z jeho hlasu je poznat že se mu nelíbí že základnu vede pouze Major v době bojů .....ale zase je to lepší než civilista |
| |
| Kdesi v Atlantis Velký bledý hnáty křivé, Wraith vchází do dverí okamžitě dostane zásah od Cadmanové pak druhý třetí,až zacvaká prázdný zásobník, udělá krok, druhý a židle v mé ruce vyletí a zasáhne do zezadu pod koleno ozve je trochu praskot, nevim jestli to byla wraithova noha nebo moje židle, wraith padne do kolen a jeho hlava se začne otáčet ke mě, to už ale letí druhá židlová rána, wraithovi přímo do obličeje, opět se ozve praskání atentokrát se židle rozletí snad na milion kousků, udělám krok zpět a beru dašlí židli v tom ale ze svého úkrytu vyskočí poručík Cadmanová a Wraitha podřízne jako sele, chvíli vyjeveně stojím a probere mě až žuchnutí mrtvoly na zem, pak se mi po tváři rozlije úsměv, pak poručíka Cadmanovou obejmu Jsme zachráněni, pak si uvědomím že jí nebylo úplně dobře tak ji podepřu a vedu ji k výtahu ten ale nejede Radku mohl by jste prosím zprovoznit transportní zařízení? potřebujeme se dostat na ošetřovnu, rychle, a myslím že nejsme sami po chvíli mi Radek vysílačkou odpoví že je vše ok a můžeme nastoupit vlezu do výtahu i s Laurou a v momentě jsme ve výstupu před ošetřovnou, Na tohle si snad nikdy nezvyknu řeknu s úsměvem ukazujíce na výtah, mezitím co jsem byl pryč ošetřovna se rychle zaplnila, pomůžu Cadmanové se položit na jedno z posledních lehátek vydržte prosím chvíli pošlu za ní asistenta a jdu se věnovat vážnějším případům když du kolem dveří řeknu postávajícím vojákům Potřebujeme jakýkoliv personál co se vyzná v první pomoci, co nejrychleji a jdu k údržbáři co to schytal nejhůř , je to nějaký Ir,zběžně ho vyšetřím naštěstí to není tak zlé jak to vypadalo budete v pořádku Jime v tom na ošetřovnu přiběhne Rodney s nářekem že je popálen, podívám se na jeho ruku a s uklidňujícím tónem mu řeknu Rodney nebude to tak zlé, z nejbližší lékařské brašny vytáhnu chladící pěnu a nastříkám ji Rodnemu na zranění Můžeš jít, děkuji za návštěvu potom přivezou raněné z Daedala, většinou popáleniny naraženiny, jen pár zlomeni, mezi nimi je i Chaya, ta jediná je na pokraji bezvědomí, okamžitě k ní přiskočím, a začnu jí ošetřovat |
| |
| Deadalus, ošetřovna, kontrolní místnost Když už stojím na pevné zemi v podobě atlantis, je mi čím dál lépe. Příliš nevnímám kdo na mně mluví, jen stále opakuji, že jsem v pořádku a snažím se postavit...po několika minutách poznám, že je u mně Carson. Carsone, to je vpořádku, jsem v pořádku, nic mi není. Jen se napiju a jsem v pořádku...i Rodney je na tom hůř... usměji se na něj a napiji se ze sklenice, kterou mi kdosi přinesl..poté vstanu...možná mírně zavrávorám, ale před Carsonem to skryji... Běžte Carsone, máte tu vážnější případy...jen možná něco proti bolesti hlavy bych neodmítla... odhrnu si vlasy, abych ukázala malou tržnou ránu. Není potřeba šít, jen zalepit... |
| |
| Ošetřovňa Ne chayo rozhodně nejste v pořádku dovedu ji už k provizornímu lůžku Ne Rodney na tom není hůř, má jen pár puchýřů, za to vy jste málem na Daedalu padla do bezvědomí, jsem se doslechl, jen tak vás odtud nemohu pustit podívám se na ránu naštěstí máte pravdu ale stejně si vás tu nechám řeknu neústupně a nenechám Chayu vstát usměju se jestli máte zaječí úmysly tak vás nechám přvázat, teď odpočívejte pošlu nekoho ať vás vyšetří dál pak pobíhám po ošetřovně a někoho Chaye pošlu zdravotníci z Daedala se dali také do práce takže nikdo moc dlouho nečeká a pár lidí znalých první pomoci také pomáhá Doktoři k nejtěžším případům, pomocníci a asisteni se postarají o ty elhčí zahlásím na ošetřovnu |
| |
| ošetřovna, kontrolní místnost Carson je neobytný a já jen protáčím panenkami... Ne Carsone...opravdu jsem naprosto v pořádku, jen to byla chvilková nevolnost...úleva že jsem naživu...žádné upadnutí do bezvědomí, potřebovala jsem jen cítit něco poevného po tom pohledu co se mi naskytl... velice přesvědčivě se usmívám a vytrvale čekám, až mne někdo ošetří...Je to mladý voják, který pomáhá s první pomocí...vypadá sympaticky...je velmi podobný někomu z mého předešlého života...Eldeor se jmenoval... Děkuji...jsem tedy v pořádku?...přežiju to? zavtipkuji mírně a vezmu si léky co jsem dostala...mladík se usměje... Hvězdy jsou vám nakloněny...přežijete...jsze již naprosto zdráva... to je pro mne znamení, že mohu jít...proto seskakuji z lůžka a tak, aby mne Carson neviděl se vytrácím z ošetřovny...co bych tam také ještě dělala...vydávám se snad nepozorována do kontrolní místnosti... |
| |
| Atlantis Jen co si na chvíli vydechnu, hned se pod branou zhmotní Plk. Caldwell. Po příjemné bitvě neméně příjemná návštěva. Vzpomenu si na jeho názory ještě na Zemi, že by měla být Atlantis čistě vojenská expedice a jeho očividné zklamání, když na ní nebyl přidělen jako velitel, což čekal. "Dobrý den plukovníku." Postavím se do pozoru. "Jsme rádi, že vás tu vidíme, i když dřív, než se čekalo." Zkouším, at to zní aspoň trochu upřímě nebo je pravda, že nám s Daedalosem pomohli. Dozvím se, že jsou McKay i Chaya vpořádku se zbytkem členů Orionu. Podruhé si vydechnu. "Jistě, hned se do toho pustím." Neodporuju a jdu psát hlášení. Caldwell je zatím odveden k počítači, kde je uložen náš celý průběh mise. Skočím rychle za Weirovou, informovat ji o situaci a vyrazím k sobě sepstat posledních pár hodin. Na okraji místnosti potkám Chayu. "Ani nevíš jak rád tě vidím, teda všechny z Orionu." Dodám at to nevyzní poněkud jinak než by mělo. "Ehm.. myslím, že tedka by jsi tu neměla být moc na očích." Nenápadně se otočím na můstek ke Caldwellovi. "Pojd, radši jdeme." Pokračujem po chodbě Atlantis. |
| |
| Procházka po atlantis Jsem rovněž ráda, že se setkáváme... usměji se na johna a v dálce uahlédnu plukovníka Caldwella...Lehce je poupravím lem náplasti na mém čele a přidám se k Johnovi. Ani nevím, zda -li je už vše v pořádku...předpokládám však, že ano, když už není slyšet střelba... pousměji se. zastavím se u jednoho z oken s výhledem na Atlantis a dojde mi co se vlastně událo tím přenosem, kteýr byl pro mne nekonečně dlouhý...věděla jsem to již předtím...teď však vím, že bych to měla někomu říci... Proč bych se zde neměla ukazovat Johne?...Mimochodem...měla bych vám něco říci... pousměji se a posadím se na pohodlné křeslo u okna... |
| |
| Atlantis Jdu po Atlantis a uvidím Chayu a šarže. Pane. Zasalutuju jim a řeknu k Chaye. Jsem rád že se vám během útoku nic nestalo. |
| |
| Atlantis - v křesle na chodbě Zaujme mě, že se Chaya chová trochu jinak. Ale hádám, že to nemá nic společného s její ránou na hlavě. "Jo, nakonec jsme to nějak zvládli." Usměju se. "Bohužel i za pomoci Caldwella, který se ted bude naparovat a hledat chyby všude možně na velení.." Znechuceně řeknu. Jistě že jsem rád za jejich pomoc, ale po jedné pohromě budeme muset přežít další. Posadím se do druhého křesla vedle Chayy. "No řekněme, že má Caldwell jiný názor na velení základny a nebude asi moc nadšený tebou, Teylou nebo Rononem." Naznačím co si myslí o zapojovaní cizinců do chodu základny. Měl bych psát hlášení, ale než si Caldwell přečte ty staré a najde spoustu chyb, mám čas. "Tak, co tě te trápí?" Zeptám se co potřebuje. Než odpoví, dorazí k nám kpt. Harpper. "Á, kapitáne. Dobrá práce při obraně. Tuším, že s vámi bude chtít Caldwell asi mluvit jako s jedním velitelem obrany.." |
| |
| Atlantis Děkuju pane.Jdu hned za plukovníkem. Řeknu a jdu k pukovníkovi když ho najdu řeknu. Pan slyšel jsem že se mnou chcete luvit. Řeknu a zasalutuju. |
| |
| Nějaká provizorní místnost sedím u stolu a čtu hlášení a při tom si dělám poznámky potom si čtu systém velení a obrany a do toho si dělám další poznámky a v poznámkách podtrhávám chyby velení v tom někdo zaklepe na dveře Vstupte..... dovnitř vejde Harpper Vy budete kapitán Harpper, zdravím otočím své poznámky a papíry aby do nich případně nemohl nahlédnout posaďte se, tak máme tu záznam hned z první mise kapitáne, podle všeho jste se i s poručíkem Fordem dostal hned několikrát do smrtelného nebezpečí, a dokonce se jeden člen výpravy nevrátil živý, takže by jste mi od začátku moh osvětlit jak to bylo, zprotivil jste se rozkazu majora Shepparda a šel jste s fordem na vlastní pěst do lesa kde jste se střetli s neznámým tvorem,a bez předchozí konfrontace nebo jakéhokoliv kontaktu nebo snahy o diplomacii jste na něj zaútočili, a nechybělo moc aby vás oba zabil? opřu se do křesla a čekám na odpověď potom když začal útok na planetu Athos, tak jste šel bláhově zachraňovat nějakého neprověřeného cizince o kterém jste věděl že má nainstalované sledovací zařízení, a jenž poté zajal doktora a vy jste mu pomohl Doktora Becketta unést na jinou planetu a tam jste ho donutili provést chirurgický zákrok za nedostačujících podmínek natáhne prsty na obou rukách, spojí jejich konečky a lokty se opře o opěrátka židle a to ještě není poslední chyba na této misi, když jste prováděl svůj husarský kousek se záchranou mimozemšťana jenž o to nestál, zemřel muž který vás kryl u brány hned na to byl mimozemšťan zařazen nepochopitelně do vašeho týmu a při výpravě na planetu Erus byl zajat a vy jste nepochopitelne opět málem přišel o život, ohrozil jste poručíka forda a opět jste přivedl neprověřenou a tentokrá ještě více nebezpečnou osobu, než předtím mluví trochu rozčileným hlasem,co mi na to můžete říct kapitáne? Nakonec mi ještě povězte jaký máte názor na způsob velení dr. Weirové a Majora Shepparda zde na altlantis |
| |
| procházka Atlantis to je mi líto...ale snad nenajde nic, co by vám mohl vytknout...vždyť jste přeci neudělali nic špatného wrightové by se vzbudili tak jako tak...s tím už nic neuděláte. Snad teď není mnoho raněných Johne. usměji se na něj, poté se k nám přidá kapitán Harper. Jsem rovněž ráda, že jste v pořádku kapitáne, zatím nashledanou... Lehce zamlouváme téma, o kterém jsem se s Johnem chtěla bavit, ale musím mu to říci... John Johne já...Při přenosu z Orionu a vlastně na Orionu se něco stalo...nějak jsem se propojila s lodí přes křeslo...přes jakési pulsy...bolelo to a hlavně má hlava...pak sem se někde udeřila a poté nás přenesli. Zatím to vypadá, jako bych ti vyprávěla co se mi za posledních pár minut po zdravotní strácne stalo...ale...já...vzpomněla jsem si an všechno...na úplně všechno...na celých deset tisíc let mého života...vše si pamatuji...já... naráz se zaseknu a vstávám...otáčím se k němu zády... OOmlouvám se...máš jistě mnoho práce a já tě zdržuji s těmito hloupostmi...omlouvám se, že jsem tě obtěžovala... s lehkou úklonou hlavy se chystám k odchodu...John byl vlastně jediný blízký člověk, spolu s Carsonem, kterého jsem zde měla..John byl bližší...ale nyní jsem udělala hloupost... |
| |
| Atlantis Pane vše vysvětlím.Toho mimozemštana při první misi jsme zabili to ano jelikož byl zraněn a bylo nám jasné že ho asi nemají v lásce když mu to udělali.Ale mšimněte si že poté na nás zaútočily jejich stíhačiky takže byl můj úsudek zprávný Pokračuju. Toho može co jsme přivedli bránou.Pane ohrožoval doktora Carslona nožem mohl ho zabít byl jsem nucen to udělat a pokud vím nikdo při té akci kdy jsme přišli bez dovolení bránou nezemřel byl jsem tam já,doktor ten muž a Ford nikdo jiný. Odmlčím se a řeknu. Pokud vím tak jsme se bezpečně vrátili na Atlantis.A Ronon byl zařazen do mého týmu né na můj rozkaz já o to jen požádal pane.Teď k misi kde jsme byli já a Ford s rononem.NNašli jsme tam pane loď nepřítele a velkou s mnoha nepřátely v hybernaci podařilo se nám zachránit jednoho muže.Pak když odvedli Ronona tak jsem šel za ním to ano alereozkázal jsem že když se nerátím do deseti minut ať jde Ford bez nás ale on šel pro nás a měl štěstí že nás zachránil.A navíc vyhodili jsme celou tu loď pak do povětří a eliminovali její hrozbu. Řeknu a dodám. Pane k doktorce wier i k majorovi chovám úctu a je mi ctí s nimi sloužit.Ještě něco? |
| |
| Rozmluva s kapitánem Harpperem takže jste na něj zaútočili proto že byl raněn? nehledě na to že byl raněn po pádu svého letounu! A nemohly jejich stíhače zaútočit proto že vy jste zaútočili na jejich padlý letoun jež třeba hledali? Ale toho muže jste vůbec na atlantis neměli vodit, stejně jako potom Marka Cuttera který prozměnu na životě ohrožoval doktorku Weirovou kapitáne, a nikdo neví jak by to dopadlo nebýt šťastné střely poručíka Cadmanové ano skutěčně jste vyhodili do povětří vesmírnou loď ale dost možná to byl také Impuls k agresi Wraithů zde, nemyslíte? Děkuji kapitáne nashledanou ukončím náš rozhovor |
| |
| Atlantis O tom muži co ohrožoval doktorku nevím nic moc.Pane ale wraithové by se stejně vzbudili možná je možné že jsem příčinou jejich agresa na nás to nepopírám pane.A jsem ochoten přijmout případný trest. Řeknu odhodlaně a ještě zůstanu. |
| |
| Atlantis, můj pokoj Posadím se na postel a unaveně se protáhnu. Je to až k smíchu, že jsme tady mohli umřít a nikomu by to nevadilo. Jenom by přišel chlápek k nám domů se slovy: ,,Je mi to líto...'' Pochybuji o tom, že by se někdy provalilo, že jsme byli v galaxii Pegasus, kde běhal nějaký Radek Zelenka, Rodney Mckay, John Sheppard, Jack Harpper, Carson Beckket, Elizabeth Weirová, Laura Cadman a další lidé, kterých je velmi mnoho. Už se stejně těším, až se vrátím zpátky domů, skočím si na fotbal, hokej, florbal a další krásné sporty. Lehnu si a podívám se do kalendáře, na kterém se objevuje kouzelná příroda České rupubliky. Usínám... |
| |
| Atlantis – new begining Pomalu jsem otevřela oči. Dlouho jsem se tak dobře nevyspala. Bohužel ale zjistím, že spánek mě přemohl v tu nejnevhodnější chvíli a já se za sebe musím stydět. Rozhlédnu se kolem sebe. Jsem v pracovně, u sebe za stolem, přikrytá dekou, která není moje. Nechápavě zvednu obočí a když prohlédnu skleněnou stěnou k řídící místnosti, vrátím se zpátky tam, kde jsem byla než jsem usnula vlivem tišících prostředků od Casrona. Pro příště budu muset dávky vynechat, aby se to neopakovalo Napomenu sama sebe a pak se pomalu postavím. Spát ve velitelském křesle není nic pohodlného. Protáhnu ztuhlé údy a podívám se k otvírajícím se dveřím. “Johne…“ odkašlu si a upravím si krční ortézu. “Majore, podejte hlášení.“ Řeknu možná až příliš drze a přísně. Napravím to slovem: “Prosím.“ Neznamená, že když ty jsi selhala ve vedení a usnula jsi, že to musí odnášet ostatní… ale… jsme tu a to znamená… že to vyšlo. Usměji se na Johna a poděkuji mu za hlášení kolem. “Jistě, ráda jej tu plukovníka uvítám.“ Naznačím Sheppardovi, ať vyřídí plukovníku Caldwellovi mé pozvání. Chvíli poté, co major opustí mou kancelář, vyjdu z ní také. Dívám se kolem, zmatek zdá se být organizovaný a pomalu ale jistě přechází ke klidnému chodu Atlantis všedního dne. “Plukovníku Caldwelle,“ s nataženou rukou mířím k muži, který zřejmě zachránil naši základnu. “Vítejte, omlouvám se, ale… byla jsem indisponována.“ Krční ortéza snad mluví za vše. Otočím se a dlaní ukážu směrem ke své kanceláři. “Zřejmě je toho hodně, co chceme oba prodiskutovat. Prosím.“ Vyzvu jej aby mě následoval. |
| |
| Atlantis Vyslechnu si vmžiku Chayu. Je zajímavé, jak někdo může vypustit naráz tolik myšlenek, které zároveň dávají vcelku smysl. To by se mě asi nepovedlo:) "Ne ne, to je přece dobře, že si všechno znovu pamatuješ. Hm, a úplně všechno?" Ehm, mno nic, přejdu na konci nevhodnou poznámku a a vydám se za ní po chodbě, než se zase vytratí kdoví kam. "Caldwell právě mluví s Dr. Weirovou, co se zatím zajít podívat na ošetřovnu za zbytkem týmu?" Navrhnu nebo se mi do psaní hlášení ještě vůbec nechce. |
| |
| ošetřovna Pouze kývnu hlavou na srozuměnou, že to co se stalo nadále nebudu považovat za důležité. jednak je na Johnovi vidět, že je v rozpacích a jednak nechám na něm, zda-l to chce nechat být. Na ošetřovnu?...Zrovn ostamtud jsem utekla, ale dobrá...bude příjemné vidět že se všem daří lépe. pousměji se a poněkud nejistě vcházím s Johnem na oštřovnu... Ne, neměla jsem mu to říkat. Nyní je to pro něj ještě horší, ale co teprve já?...měla bych se vrátit...vrátit na Proculus a nechat tam založit můj nový lid...ale co kdybych je nemohla ochraˇ%novat?...vždyť já je nemůžu ochraňovat...už nejsem nic... |
| |
| Atlantis Dr. Weirová tráví "příjemné" chvilky nad rozhovorem s Caldwellem. Chaya míří se Sheppardem na ošetřovnu podívat se jak jde práce Beckettovi od ruky a jak se daří Rononovi, Teyle, Lauře asakrakdotamještě je jo za Rodneym, to je asi vše:) Harpper dostal za úkol s Fordem přemístit nějaké nové zásoby z Daedalosu a poté uvést na Atlantis několik nových mariňáků a ukázat jim, co a jak tu chodí. Také z Daedalostu vystoupí muž - podle vzhedu vědec. DR. ZELENKA PROSÍM NA VELITELSTVÍ, DR. ZELENKA Ozve se v rozhlasu div Zelenka nevyskočí a nepotrhá si svůj kalendář. Mimochodem, český fotbal není níc moc.) Dojdeš tedy k bráně, kde už tě čeká ta nová osoba, co asi chce? |
| |
 | Alantis Konečně tady, to byla teda cesta, čtrnáct dnů v lodi. Ne že bych si na Deadalouse stěžoval to ne, přeci jenom jsem většinu času strávil probíráním záznamů z atlantis, které byli na palubě dostupné. Úplně jsem žasl nad technologiemi, z nichž některým ještě lidstvo ani neporozumělo. A teď, teď jsem stál tady. Základna lidstva v galaxii Pegase. Nádhera. Už z atmosféry při přistání, kdy jsem poprvé město viděl vlastníma očima, jsem žasl nad dokonalou architekturou. Pak nás teleportovali asgardským zařízením do města. A já oněměl úžasem. "Páni," uniklo mi. Kolem mě probíhali lidé a odnášeli zásoby přenesené z lodi. Chvíli jsem tam stál a vychutnával si ten pocit plnými doušky. Atlantis. Kdo mě spatřil, všiml si muže mladšího vzhledu, něco kolem 27 let s krátkými černými vlasy. Brýlemi na nose a s úsměvem na rtech. Rysy vypovídají o zkušenostech ne bojových ale především vědeckých. Na zemi nejsem moc známý, nikdy jsem nemiloval popularitu a radši jsem se jí vyhýbal. A i když jsem publikoval pár knih, většina mích teorií, z nichž se většina pak ukázala dobrými, padla na oblast 51 a tím i na nejvyšší utajení. Na sobě bílou košili šitou na míru a černé kalhoty, které nemám zrovna moc v lásce. V rukou pak držím svůj kufr obsahující veškeré mé poznámky a osobní věci. |
| |
 | ošetřovna Při boji jsem byla udeřena do hlavy a ztratila vědomí, nebo že bych snad byla omráčena? Už si to nepamatuji. Nyní se probírám na ošetřovně, na nemocničním lůžku. kolem mne je pár známých lidí. Pravděpodobně je po boji. Nikde žádné střely, ani hluk. Všude je ticho, ale stále se cítím poněkud divně. Kdysi to byla známka toho, že wrightové přicházejí, ale vždyť jsou již pryč. Ten chladný pocit ve mně. ZLehka se posadím na lůžku,a le hlava mi třeští jako po prohýřené noci. Ronon sedí vedle mne, má na čele nějakou ránu a vypadá to, že spí...nechám ho ležet a poprosím sestřičku o vodu.vzápětí vchází Chaya a john... Ah...nic se vám nestalo, to jsem ráda. Jak to ale vlastně dopadlo? je stále hive na orbitě? to by vysvětlovalo ten mrazivý pocit. |
| |
 | Daedalus Jen co jsme konečně, po ohromně dlouhém letu dorazili na Atlantis, dlouho jsem ještě pohlížel z toho okna, na to překrásné město, které asi podle všeho a podle všech možných informací, které jen mohl jako mariňák obdržet o tomto městě, budu bránit před útoky těch slizkých života sající stvořením, které si říkají Wrightové. Po chvílí sledování města, se vydám ven, popadnu své věci: batoh s nejnutnější výbavou a samurajskou katanu, zděděnou po svém otci, který ji zdědil po svém otci, a tak si ji předáváme z generaci na generaci. Samozdřejmě ještě jedno zavazadlo, bez kterého bych se asi neobešel. Můj koníček, mou zálibu, ve které zabíjím nudu a která je prostě mé hoby. Moje menší akvárium. Není tam moc ryb, je to spíše taková sklenice, než-li akvárium, navíc je tam jen jedna ryba, ale mě to stačí. Bojovnice Pestrá, úžasná ryba. Má překrásné zbarvení a svou bojovností je vyjmečná. Vydám se tedy na cestu ven z Daedalu a něco mi říká, že bych měl najít kapitána Harppera. Vydám se tedy jeho směrem. Cestou potkám pár lidí, nejspíš obsluhu Daedala, kteří mi řeknou, kde Harppera najdu, a tak jsem u něj co by dup. Kapitáne, jmenuju se major Williams a podle mích informací, mě máte provést po Atlantis, tak sem tu Nahodím lehký úsměv. Harpper si mě začne prohlížet a nemůže mu uniknout krátký střih, klasické americké brýle a mužnější postava. Armádní oblek a kožené kanady, které dodávají dojem amerického mariňáka středního věku. Přes záda mám přehozený ruksak s nejnutnější výbavou a v druhé ruce svoji katanu. I'am ready brácho. Ještě prohlásím Harpperovi a čekám na jeho reakce. |
| |
| Daedalus Koukám se na plk. Caldwela a poslouchám jeho proslov. Docela zajímavý a s tím fňukáním nevim co si to dovoluje, ale je fakt, že už mi to řeklo víc lidí. Na potvrzení bolesti zvednu ruku a ukážu mu červený skvrnky. No právě moje ruce jsou důležitý a taky hlava a potom hlavně ty ruce můžou zvednou tolik jídla. Jíst jako slepice by se mi asi nechtělo. No jistě on se přenese a my budeme muset podstoupit přistávací manévr Protočim oči a pomalým krokem se vydám do ovládací místnosti, kde je i Hermiod. Chvíli na něj koukám, ale potom když zpozoruju, že on taky tak se otočim a zadívám se na ženu, která má na uniformě napsáno Novak. Atlantis Loď konečně přistane a já se dostanu na čerstvý vzduch. Namířim si to rovnou do mého prostorného pokoje, kde se převlíknu a taky vysprchuju. Přecejenom to napětí nebylo nejvhodnější. Po sprše si na chvíli lehnu a koukám do stropu. Kdybychom tak měli více ZPM, dalo by se dělat hodně pokusů, hlavně by žilo celé město! Nedá mi to a stejně vstanu. Jdu rovnou do řídící místnosti k Weirové. Nemůžu si však odpustit zastávku u vědeckého oddělení, kam na chvíli nakouknu jestli tam probíhá všechno jak má... |
| |
| Ošetřovna Když uslyším hlasy, nevyspale zvednu hlavu. Uvidím, že Tejla už je vzhůru a taky že přichází Sheppard a Chaya. Zdravím lidi, pronesu ospale, stihli něco rozmlátit, než jsem to zapnul? pak se otočím na Tejlu. Jak ti je? |
| |
| Atlantis Podívám s na marináky a povzdychu si pak řeknu. Fajn tak jdeme.Pokud se někdo cestou stratí je to jeho problém. Řeknu a provedu marináky po hangáru,jídelně,ošetřovně no prostě tam kde je to důležité a pak řeknu. Tak to bude asi vše takže těšilo mě. Řeknu a jdu na ošetřovnu kde vidím Ronona a Teylu. Tak co jak je? Zeptám se těch dvou. |
| |
| Atlantis Konečně nás provedli po Atlantis a já se mohu konečně zabydlet. Najdu si svůj pokoj a začnu vybalovat. Nejprve však vybalím mou rybičku a hned ji dám nakrmit. Asi si jich budu muset pořídit víc. přelítne mi myšlenka hlavou, ale hned mi zase z hlavy zmizí. Když konečně dokončím s vybalováním, vydám se sám na menším průzkum města a s největší pravděpodobností se stavím také v jídelně na něco k snědku. Ale úplně jako první věc, kterou musím udělat je se ohlásit doktorce Weirové. Vydám se tedy přímo k její kanceláři, pokud se tomu tady na Atlantis tak dá říct. Cestou mě poutá spousta supertechnoligií, jak už od prostého používání, otvírání dveří, přes samorosvěcování světel, po přemisťovací zařízení, které fungují, jako teleporty. Když se konečně dostanu do kanceláře doktorky Weirové, zahlédnu že není sama, ale je tam i Plukovník Caldwell. Vejdu tedy do místnosti a zdvořile zasalutuji plukovníkovi. Pane, Madam, major Williams se hlásí do služby. Stáhnu ruku a pohledem projíždím celou kancelář s čekáním na rozkazy. |
| |
| Ošetřovna "Nás se tu teda sešlo, to vypadá na nějakou oslavu." Ušklíbnu se nad takovým počtem lidí. Krom mnoha raněných jsou tu téměř oba týmy SGA-1 a SGA-2 krom Rodneyho. A nakonec po vyhrané bitvě by bylo co slavit. Pozdravím Teylu a Ronona. "Jo jsme snad všichni vpořádku, víceméně." Uvědomím si, že pár šrámů pár členů má. "Na oribě už žádná hive ship není, asi to bude jen ten pocit po omráčení.." Skřivím tvář nebo si sám pamatuju ten pocit, jako po kocovině. "Určitě to brzo zmizí. No, plk. Caldwell mě hned zaúkoloval, takže vás nebudu rušit a.. rychle se dejte všichni dohromady." Zdržel bych se rád, ale už bych měl dodat to hlášení. Se všemi se rozloučím a pokračuju do svého pokoje sepsat to. Jen naznačím Chaye at jde chvíli se mnou a za rohem ji řeknu. "Asi bude lepší nikomu neříkat, že si vše pamatuješ. Z mnoha důvodů." Vážně řeknu. "Armádu, hlavně Caldwella když tu je, by ty věci okolo antiků mohly zajímata tak vůbec.. může to zůstat jen mezi náma. No prostě tak." Usměju se, doufám, že to pochopí. Znovu se rozloučím a jdu sepsat to hlášení. Asi po 2 hodinách se ozve hlášení: PROSÍME MJR. SHEPPARDA, KPT. HARPPERA, POR. FORDA, DR. MCKAYE, DR. MOUBRIANA A MJR. WILLIAMSE AT SE IHNED DOSTAVÍ DO KANCELÁŘE DR. WEIROVÉ ZA PLK. CALDWELLEM. DĚKUJI Nezbývá vám nic jiného než poslechnout a dojít tam. Teyla, Ronon, Dr. Carson, Chaya, Dr. Zelenka a por. Cadmanová mají zatím volno. Sejdete se zatím všichni v jídelně a diskutujete, co jim tak může Caldwell chtít nebo se vám už nechce trávit čas na ošetřovně. (MH. doufám, že nějakou diskuzi opravdu uvidím:p) |
| |
| Atlantis Když mě zavolají k doktorce ihned vyrazím a za chvilku vcházímdo její kanceláře. Volala jste mě doktorko? Zeptám se a zasalutuju.A vyjdu dovntř a čekám. |
| |
| Atlantis - kancelář Z kochání a prohlížení Atlantis mě vyruší hlas z hlášení. Prý se mám dostavit do kanceláře doktorky Weirové. No jo, to já bych rád, jenže kde je tak kancelář, sakra. Poplácám po rameni nejbližšího člověka a jen co se na mě otočí, spustím:" prosím Vás, kde bych našel kancelář doktorky Weirové?" Poté co mě odpoví, slušně poděkuji a vydám se směrem, který mi ukáže. Po chvíli, během které jsem se málem ztratil, což se mně stává často, najdu místo, kde by měla být. Dovnitř právě vešel jakýsi voják, podle hodnosti kapitán, tak ho následuji. Vstoupím a pozdravím: "Dobrý den, madam, pánové. Jmenuji se Duon MouBrian a právě jsem přijel. Z hlášení jsem slyšel, že se mám dostavit sem. |
| |
| Atlantis áá stejně jsem tam měl namířeno! Usměju se když uslyšim hlášení v interconu a opustim svojí laboratoř. Nedávám si moc načas, protože kdyby to bylo naléhavé asi je tón hlasu trochu jiný. Konečně dojdu do řídící místnosti a vyběhnu schody nahoru. kolikrát dneska ještě, neni to dobrý na klouby Oddechnu si na poslednim schodě a na můstku vedoucím ke kanceláři se zastavim. proč se tam budeme tlačit, proč to neni v konferenční místnosti! Postěžuju si nad nedokonalou organizací a dál se vydám do kanceláře. "Tak co to máme protentokrát?" Řeknu trochu suveréně a prohlídnu si lidi, který vidim na Atlantis poprvé. V podstatě tu mohli být už od začátku a možná jsem si jich jenom nevšiml... |
| |
| jídelna Při optání na mé zdraví pouze s úsměvem prohodím, že jsem v pořádku...poté se ROnon zeptá, zda-li bylo něco zničeno... Přišli jsme o Orion, ale Atlantis je v pořádku... Poreferuji, když to major neudělá, nadále budu doufat, že už se opravdu nedalo pro orion víc udělat. Padl při obraně atlantis...města předků...mého města... John mi poradí, abych o tom, že jsem si na vše vzpomněla raději nikomu neříkala. Příliš se mi to nelíbí a myslím si, že alespoň doktorka Weirová a Carson by to měli vědět, ale dobrá, na nějaký čas si to nechám pro sebe...tedy...zůstane to mezi mnou a Johnem. Možná je to jen dočasné... S lehkou úklonou hlavy a omluvou, že půjdu něco zakousnout odcházím zhruba ve stejné chvíli, kdy se všichni, co byli povoláni, míří ke kanceláři doktorky Elizabeth...já však mířím do jídelny, kde se posadím ke svému tácu s jídlem a zamyšleně pojídám... Možná bych měla zapisovat co si pamatuji...možná to někomu pomůže...co když by pomohlo právě to, že bych to všem řekla?... |
| |
| Ošetřovna Orion skončil! Tak to je škoda, jak jste se od tamtud vůbec stihli dostat?! když mi Chaya odpoví, nepřekvapí mě to. Jako transportery ve městě. Pak se zvednu a jdu na Carsonem. Jak dlouho tu budeme muset ještě být? Rád bych to šel oslavit a taky se pořádně vyspal? |
| |
| běhám po ošetřovně Tady jste Chayo už sem myslel že jste mi utelka vedu tě okamžitě k lůžku sem tam na ošetřovně prohodím pár slov s některými Už jste vzhůru Ronone, jak se cítíte...Vítejte majore, vo vás přivádí?..... tak vzhledem k tomu že následky zásahu wraithskou zbraní neprojevují , myslí že budete moct odejít ale kdyby se vám stalo cokoliv tak okamžitě přijďte potom zase běhám po ošetřovně a pomáhám ozve se hlášení a část lidí z ošetřovny odejde ... |
| |
| dočítám poslední hlášení a pak přijdu k weirové do kanceláře, Ještě než začne schůze rád bych s vámi pohovořil sednu si do křesla naproti Weirové primárně jsem našel spostu chyb ve vedení týmu kapitána Harppera a rád bych jej poslal zpět na zem, je příoiš nezodpovědný, víte od začátku že jsem pro vojenské vedení Atlantis a můj názor zůstává proto tedy do doby než budete zcela zdráva ujmu se vedení Atlantis z pravomocí mě přidělených IOA, major Sheppard bude degradován za chyby ve velení kvůli kterým jsme přišli o muže jak na misích tak v boji o atlantis nejspíš není dostatečným vůdcem proto jeho místo zaujme major Wiliams, nové rozdělení týmů projednáme až se tu sejdou všichni kteří s tím mají co dočinění, dále taky bychom měli přijmou toho pana Izzarda, sice se mi přítomnost mimozemšťanů zde moc nelíbí ale ten člověk je potřeba jako pan dex a slečna Emmagan, nyní můžeme svolat schůzi... |
| |
| ošetřovna Poté, co Ronon odchází rovněž se zvednu. Rychlá změna polohy mi mírně zatočí už tak bolavou hlavou a malátně se přidržím lůžka. Po pár vteřínách se vzpamatuji apřecházím k doktoru Beckettovi. nechám ho,a ž se ke mně otočí. Carsone, rovněž ych ráda opustila ošetřovnu. Cítím se již výborně a jsou zde jiní, kteří mé lůžko potřebují... usměji se na něj a vyčkávám co mi odpoví... |
| |
| Oš dobře Teylo ale buďte opatrná povzbudivě se usměje jsem rád že se vám a rononovi nic nestalo, také jsem měl tu smůlu a jednoho potkal myslím že by na vás měl Ronon raďeji počkat kdyby náhodou |
| |
| Atlantis – kancelář, před příchodem ostatních Nabídnu plukovníkovi židli a posadím se za stůl a nestačím se divit, co slyším. “Ne, plukovníku, nesouhlasím s vámi.“ Pronesu zcela klidně, až provokativně klidným hlasem. Zapřu se do sedačky a založím si ruce na prsou a tvářím se velice vážně. “Souhlasím s tím, že major Harpper je nezodpovědný. Osobně nechápu, kdo ho vybral na misi na Atlantis, ale je to můj člověk a jako takový, si za ním budu stát. Veškeré konání majora Shepparda spadá na mou hlavu. Zodpovědnost za Atlantis a mise je zcela na mě, proto pokud se tu bude někdo degradovat… na dobu určitou,“ zdůrazním silně. “Mohu to být pouze já. Major Williams je jistě zdatný voják, ale generál O´Neill nevybral majora Shepparda lehkomyslně. Ať si IOA říká co chce, vždy to bude snůška byrokratů sedících za stolem, kteří o skutečnosti nevědí vůbec nic. Při vší úctě, plukovníku, může se stát, že jedna malicherná chybka vás připraví o vaše postavení… a poděkujte IOA.“ Stále neměnným tónem hlasu pokračuji v diskuzi. “Pana Izzarda neznám, několik dní bude pod bezpečnostním dohledem a pokud se prokáže, že bude Atlantis přínosem, vřele jej tu přivítám.“ Možná se pro tento okamžik rozčílím víc, než je zdrávo. Ztěžka polknu. Zmínka o mém zranění byla podpásovka. Jak se to mohlo IOA dozvědět tak rychle? Nemožné! Plukovník se snaží držet trumfy v rukách, ale já mám taky skrytá esa. Atlantis – sezvaní do kanceláře Vypadám rozčíleně, avšak to v sobě dusím a o to je to horší. Vystoupily mi vrásky na čele a mhouřím nespokojeně oči. Rty mám pevně semknuté, snad abych neřekla nic nevhodného. “Vítejte,“ pozdravím každého příchozího a nabídnu jim židli. Na Rodneyho se jen tvrdě podívám a on snad ihned pochopí, že se tu nebude jednat o prkotiny. Jakmile dorazí i – jako poslední John – zhostím se prvního slova. “Plukovník Caldwell přišel s novou ideou, mise Atlantis by se měla stát vojenskou… nesouhlasím s ním. Dle mého názoru by měla mise Atlantis zůstat čistě vědecký a observační.“ Tvrdě pohlédnu na Caldwella, tuhle diskuzi mu zadarmo nedaruji ani náhodou. Budu za své lidi bojovat, trhat a kousat, bude-li to nutné. |
| |
| oš poté jídelna Dobrá Carsone, děkuji. S Rononem se dohodnu. Usměji s en aněj a s děkovnou úklonou hlavy odcházím pro své věci. V nějaké připravené odlehlé místnosti pro převlékání pacientů se převléknu, hádám, že to bude koupelna. Každopádně již ve svých pohodlných šatech jdu směrem k mému pokoji. Ronona cestou nevidím, ale nevadí. Ve svém pokoji si dám zaslouženou koupel, jen se pořád nemůžu zbavit toho mrazivého pocitu ve mně. jako bych se bála usnout...po chvíli v co nejpohodlnějších šatech mířím do jídelny. Vezmu si tác s jídlem a přisednu si k Chaye. Snad ti nebude vadit, když si přisednu. Mimochodem dobrou chuť. Vypadáš zamyšleně Chayo, trápí tě něco? zeptám se jí když vidím její zamyšlený výraz. Docela by mne zajímalo, jakým stylem se k velení expedice ze Země postaví ten nový plukovník. Co po nich asi chce? |
| |
| Ošetřovna Jakmile se všechno uklidnilo a my vyhráli, čas na jásot nebyl. Naražená záda bolela jako čert a kdybych s nimi neměla kdysi problémy, snad bych to nechala být a lehla si v pokoji a dala si růžový svět – ibubrufen, jenže… věci občas nejsou takové jak vypadají. Bolest je silná, téměř při každém prudším pohybu mě bodne v zádech. Bez zbytečných řečí se nechám přenést na ošetřovnu a jakmile bude klid, pacienti s přednostním právem ošetřit se vyřídí a vůbec, kolem vše utichne, dovolím si zavřít na chvíli oči. |
| |
| Jídelna s Teylou Po několika minutách příliš nesoustředěného jíla a spíše přemýšlení o otm, co bych měla dělat si přisedne Teyla. Ale jistě, jen si přisedni. děkuji a také přeji dobrou chuť... pousměji se a pustím se mírně do jídla...Teyla se zeptá, zda-li mně něco netrápí. Ach ne, jsem v pořádku...jen...navalilo se na mne spousta dojmů...jsem v pořádku. Jen mi přesvědčování Carsona dalo trochu zabrat. nechtěl mně z ošetřovny vůbec pustit. usměji se...poté zavede řeč na jednání u doktorky Weir... Také bych ráda věděla co se tam děje, ale snad si nemyslíš, že by změnili velení této expedice.... |
| |
| Atlantis - Jídelna Přijdu do veliké místnosti, která se nazývá jídelna. V koutě u oken sedí Chaya a Teyla. Dojdu si pro dnešní dávku bílkovin a proteinů. Úplně se mi chuťové kalíšky vzpouzeli při pomyšlení, že to strčím do úst. Naštěstí si vždy vzpomenu na jídlo, které mi podávali na táboře. Vždy mi to říká, že mohlo být hůř. Však i to má cenu, protože jsem si řekl, že proti tomu budu bojovat. Tak se ze mě stal koumák. Dojdu k Teyle a Chaye. Mohu si přisednout, slečny? |
| |
| Jídelna - Chya, Radek Ach ano, i já jsem měla poněkud větší problémy s přesvědčováním Carsona. Je velmi starostlivý... pousměji se. Chaya nakousne to, co by mne rovněž zajímalo. Než jí však stihnu odpovědět, příjde k nám doktor Zelenka. Jistě Radku, ani se přeci nemusíte ptát. Napadne mně, že vše je vlastně jejich...celé expedice a já a Chaya jsem tu jakoby... Navíc? Či hosté? Takové to myšlenky pro jistotu rychle zapudím a raději odpovím Chaye. Zrovna se bavíme o tom, co tak mohou projednávat. John mi něco říkal o otm, že plukovník Caldwell by chtěl tuto expedici zmilitarizovat, ale snad se to nestane. Doktorka Weirová tomu zde velí s tím nejlepším vědomím a svědomím a to velmi dobře. |
| |
| před nakloním se dopředu, doktorko pokud si to neuvědomujete pod velením majora Shepparda a zemřelo již několik mužů a nebýt útoku kapitána Harppera na toho Wraitha nebo jak jim říkáte, možná by tu ani nebyl konflikt který nás stál Orion, ale pokud opravdu chcete aby HArpper zůstal ponesete následky za jeho chování spolu s ním, Sheppard bude degradován, bude mu ponechán post zástupce velitele obrany atlantispokud prokáže své kvality opět může zaujmout svůj post vytáhnu listinu opravňující mě k tomua další ke krokům jenž jsem navrhl, pak se opět opřu Doteď mohla být mise zde civilní ale obávám se teď je atlantis ve velkém nebezpečí, doktorko, nechci s vámi bojovat, raději bych kdyby jsme spolupracovali, zdejší misi chci jen pomoct možná se vám mé metody nelíbí ale věřte mi dělám jen to co je podle mě to nejlepší řeknu klidněji Co se týče jmenování majora Shepparda, oba jistě víme že praktiky plukovníka O'Neilla se mnohdy vyhýbají zavedeným pravidlům. nevěrícně kroutím hlavou při tom co slyším také nemám IOA zrovna v lásce ale je to náš kontrolní nadřízený orgán a ať je náš názor jákýkoliv musíme se mu podvolit mluví ze mě vojenský výcvik doufejme že chyby nenastanou, mise na atlantis je příliš důležitá, než aby mohla být podřízena potřebám či kariéře jednotlivců to už se ale schází první lidé tak debatu odložím na pozdějí jen se ještě zeptám Každopádně protože břibyli noví členové posádky bude nutné rozdělit týmy, byla by ste ochotna, vést o tom dialog trošku omluvně ale taky trošku ironicky Groupen Rendez vous sotva se všichni sejdou chopí se Weirová slova, jen se pousměju po jejích narážkách, ale neberu ji je osobně také vás všechny zdravím postavím se zpříma do plné výše důvody mise mohly být očividně od počátku pouze vědecké OVŠEM do doby než jsme si proti sobě poštvali sopupeře jež nás svým počtem mnohonásobně převyšuje má výhodu domácího porstředí zde v Galaxii pegasus, a je jen zázrakem že zatím nezemřelo více lidí, proto budeme muset zavést jistá opatření a to že Major Sheppard bude degradován za své osobní chyby jenž stály dva vojáky život, dále kapitánu Harpperovi udělím výstrahu, kvůli nezodpovědnému chování na misích otočím se na weirovou s pevným pohledem také než se doktorka Weirová uzdraví zastoupím ji na jejím místě velitele atlantis, osobně nemám zadost z vaší indispozice ale očividně nejste v ideální stavu když se memůžete účastnit velení při bojích, a poslednim bodem bude nové rozdělení týmů jenž ještě musíme projednat |
| |
| Ošetřovna když se situace uklidní a Chaya mě přemluví aby mohla odejít (tichá domluva) a většina pacientů už je zase pryč až na pár vážnějších případů přijdu k Poručíku Cadmanové abych se zeptal v jakém je stavu, ta ovšem spí, tak jdu za asistentem který ji ošetřoval zjistit diagnózu, naštěstí jak jsem předpokládal je to jen naraženina a nezjistili žádné zlomeniny, naštípliny nebo vnitřní zranění. potom obejdu pacienty tech co jsou vzhůru se poptám na jejich stav, případné bolesti a pocity a chvíli s nimi s každým promluvím, nebo přinesu léky, pak přijdu k Lauřině Lůžku a sednu si tam na židli a dávám pozor na všechny, na ni především, přece jen mi tato mladá slečna zachránila život. |
| |
| Kancl Weir Usměju se na Elizabeth, ale úsměv mi rychle zmizí, protože mě probodne pohledem a já jenom mlčim. Sice jsem chtěl mít nějakou poznámku ještě, ale asi by to nebylo vhodný. Atmosféra je tu docela napjatá hlavně mezi Elizabeth a tim vojákem. Usadim se do volného křesla naproti stolu a koukám na Elizabeth. Ruce spojim a palcema točim sem a tam, abych se uklidnil. "Vojenskou?" Zopakuju po Elizabeth a nadechnu se, ale bohužel nestihnu dál mluvit, protože Caldwell pokračuje svoje a čim víc mluví tim míň se mi to líbí. Jo zachránil jsi mi sice život, ale tohle by teda nešlo! Při přemýšlení co řeknu si přejedu Caldwella pohledem, ale dál si ho nevšímám a podívám se na Elizabeth. "Ano možná je to jejich domácí prostředí, ale máme lepší technologii a vybavení, a pane Caldwell s prominutím, ale vy toho o Atlantis moc nevíte, sice jste si určitě něco načetl z hlášení, ale z reálného života zde nevíte nic. Elizabeth na tom není tak špatně, aby nemohla velet tomuto místo. Není psychicky narušená a hýbat se taky může! Než všechno dořeknu, můj pohled se přesune na Caldwella, kterej tu chce zavádět novoty. Stojím si za svým míněním a nehodlám z něj ustopit. O Sheppardovu napomenutí nebo co to je se nevyjadřuju, protože to je vojenská záležitost a do té bohužel nevidí. |
| |
| Atlantis - žranice Sedne si na židli a tiše naslouchá Teyle. Možná to, je důvodem plk. Caldwella, že nás navštívil. Je možné, že IOA potřebuje, aby byli klidnější, vojenského velitele. Obávají se, že Elizabeth nebude jednat jako robot a v případě nebezpečí zaváhá a Wraitové ovládnou Atlantis. Mohly by se pak dostat do galaxie Mléčné dráhy a využít znalosti z antické knihovny. Získali by znalosti mezigalaktického hyperpohonu, také by našli způsob jak vytvořit ZPM a to by se stalo obří energií, která by mohla učinit wraitské lodě nezničitelnými. Vše by to vyústilo ovládnutím Země a dalších lidských planet s obřími populacemi. Možná by to zničilo právě wraitskou populaci. Víme, že Hive ships z různých ''klanů'' mezi sebou bojují. Je zcela možné, že by jediný klan následně po ovládnutí vědění Antiků zničil všechny svoje nepřátele, ale jak již víme, tak Wraitové užívají obdobné myšlení jako lidé, takže by se mohli shromáždit pod jedinou královnou, která by musela čelit intrikám ostatních Wraitů, to vše by stvořilo novou civilizaci, která by ale padla po odstranění královny stejně rychle, jak vznikla. Bohužel podle Carsona Wraitové neumřou stářím, takže násilný převrat poslal wraitské sjednocení do horoucích pekel. Dořeknu a vložím kus mého obědu do mé pusy. |
| |
| Atlantis - kancelář Bohužel musím přikývnout Rodneymu vojenské..., ale dál se k tomu nevyjadřuji. Dokonce ani při zmínce o mém psychickém zdraví, kterou shledám nevhodnou pro tento okamžik. Nicméně, jsem ráda, že i mí lidé za mnou stojí a otočím se ke Cadlwellovi. Natáhnu ruku pro smlouvu a pozorně si ji pročtu: Zmocnitel: IOA, Ltd. Zmocněný: plukovník Steven Caldwell Věc: Vojenská mise Atlantis Z plné moci IOA zmocňujeme plukovnka S. Caldwella k dočastnému převzetí Antické základny Atlantis s rozkazy týkajícími se vojenské strategie v galaxii Pegasus... Dál to už nečtu, odložím smlouvu a podívám se na Caldwella. "A vy si myslíte, že pokud se z Atlantis stane vojenská mise, že nebudou ztráty na životech? Co hrozby Goaul ´dů během prvních průzkumných misí do galaxií s první Hvězdnou bránou. Co Oriové, Replikátoři.. a přesto mise SGC zůstaly z větší části pozorovací. Pokud chcete vojenskou spolupráci na Atlantis, k té jsem ochotna přistoupit, ale z celé části, nikdy. Atlantis je důležitou součástí strategické pozice, ovšemže chápu, proč vás sem IOA poslala, protože vždy, když se objeví hrozba, je nutné ji řešit vojensky. Jenže z hlášení SGC, která jsem si pročítala, leckdy vojenské řešení nebylo to pravé... ořechové... výhodnější je uzavřít spojenectví, získávat nové přátele v této části galaxie. Hermiod je tím zářným důkazem." Položím si lokty na okraj stolu a důkladně pohlédnu každému do tváře. "Nedovolím, aby se z Atlantis stala vojenská základna. Jsou důležitější věci, než konflikty. Najdeme metodu, kterou Wraithy porazíme..." Možná pro tuto chvíli lituji, že sem vůbec plukovník Caldwell se svou lodí přiletěl a základnu zachránil, bylo by méně papírování, stresových situací a hádek... ale nebyla by Atlantis a my. "Jsem otevřena rozumné dohodě, ale to, co jste mi předložil, dohoda od IOA, s prominutím... kdo to sepisoval?" Vezmu papíry do ruky a máchnu jimi ve vzduchu. "Byrokraté... i pod vámi budou Caldwelle umírat lidé. Nejste všemocný a nesnědl jste veškerou moudrost světa, abyste předešel vojenským konfliktům s neznámými rasami," plácnu se smlouvami o stůl. Stále si vyměňuji názory klidným tónem hlasu. |
| |
| Kancl Doktore, k čemu by vám všechna ta technologie byla kdybychom nepřiletěli na poslední chvíli, možná právě to byla chyba antiků, ignorovali hrozbu a spoléhali se na vyspělejší technologie...a byli poraženi na poznámku o duševním zdraví nereaguji, ten člověk prostě neví kdy je lepší nemluvit, vzhledem k tomu že nejspíš celé dny sedí u počítače a dělá své výpočty chybí mu kontakt s lidmi pak se otočím opět na Weirovou Možná si to nemyslíte ale boj pro mě také není potěšením, a raději bych kdyby jsme uzavírali mírové smlouvy a válkám se vyhnuli ale teď proti nám stojí nepřítel jenž se nebude chtít dohodnout mise SGC zůstaly z nelké části pozorovací ale nejednou byla celá země vv ohrožení, také jsem neřekl že jsem zde kvůli dobývání světů, mise zůstanou výzkumné ale musí být zaveden větší dohled protože muži kteří zde zemřeli, zemřeli naprosto zbytečně, a jejich smrt plynula z osobních chyb poznámku o jezení rozumu přjdu stejně jako otázku o sepisování jka už sem řekl, nepřišel jsem abych vám vzal místo, jen jsem zjistil značné mezery v obranných strategiích a ve vedení misí uvnitř to začíná pomaličku vřít ale nedávám nic znát a poznámku o krátkém trvání kariéry icvilního SGC si prozatím nechám pro sebe, přeci jen nebudu Weirové tak podrážet nohy. |
| |
| Kancelář To s tím nemohl vystoupit hned? Musel mi mávat před očima příkazem IOA, rozkazy o zmilitarizování Atlantis a vším možným "Plukovníku," pravím smířlivým tónem po delší době přemýšlení. “Uznávám několik chyb, které se zde odehrály. Sama nejsem zcela procvičená ve vojenském taktizování a diplomatické schopnosti leckde selhaly. Bohužel, v poslední době mou vinou… jsme ztratily několik mužů. Stále trvám, že velení majora Shepparda bylo zcela pod mou záštitou a taktéž u majora Harppera, s přihlédnutím k tomu se dohodneme na smířlivých a spravedlivých trestech. Velení Atlantis ale nebudete mít na dlouho. Mé zranění nepodléhá vážnosti a ze svého křesla odejdu jen na několik dní, proto bychom se měli domluvit na rozdělení kompetencí. Chcete-li se podílet na detailnější kontrole našeho bezpečnostního systému, doktor McKay a doktor Zelenka vám budou jistě nápomocni,“ Významně se podívám na Rodneyho. “Major Sheppard vás provede obranným systémem. Vaši lidé budou spadat pod vaši kompetenci, mí lidé pod mou. To znamená, že nikoho nebude degradovat či trestat bez mého vědomí a povolení. Jasné.“ Na závěr použiji trochu nezdvořilé slovo. Podívám se na Shepparda, zda k tomu má také co říct. |
| |
| Ošetřovna Otočím se na bok a zjistím, že záda už tolik nebolí. Pomalu otevřu oči a dívám se kolem sebe. Ruku zastrčím pod polštář a nadzvednu si hlavu. Kolik je asi tak hodin? Rozhlédnu se a hledám hodiny… marně, tohle není nemocnice na Zemi. Otočím se na záda a zpozoruji Carsona. “Doktore,“ řeknu mírně překvapeně, “Jdete mi něco píchnout?“ zažertuji. “Nevíte, jak dlouho jsem spala?“ Nadzvednu se a poposednu si kousek výš, nechce se mi už ležet a dala bych si kávu. |
| |
| Atlantis Po odchodu z ošetřovny se zavřu v pokoji. Co teď? Musím si co nejrychleji promluvit s Weirovou. Ale ta má teď tu poradu. Sakra vyjede ze mě nahlas. Snad to skončí rychle, chci ji vidět, snad někoho najdu. při tom se svalím na postel a vzpomínám na ní, na Sadetu. Po chvíli se zvednu, sundám ze sebe všechny zbraně, nechám si jen pistoli a vyrazím do jídelny. Jídelna Když zjistím, že Tejlu propustili, dost se podivím. To tě pustili, nebo jsi utekla? pronesu žertovně. Jen vtip, je ti líp? Pak se rozhlídnu po přísedících. Víme něco novýho? |
| |
| Kancl Weir "Ano, ano vděčím vám za život, jestli jste to chtěl slyšet!" Toto spojení používám velice nerad, protože všechny situace kdy mi jde o život nejsou příjemné a myslet na to taky moc ne. Potom je to ještě horší když se mi zdá o velké verlibě, která mě chce sežrat. Oklepu se a podívám se na Caldwella. No mohlo to sice vypadat komicky v tom tichu, ale ta verliba je děsivá, Mobydik... "Nebyli poraženi, jenom ustoupili a nechali tu město, aby se mohli vrátit! No dobře možná byli poraženi, ale teď jsme tu my a ne oni" ... a jsem tu já Podívám se významě do prázdna a potom zpět na Weirovou... |
| |
| Atlantis - kancelář Není čas. Rychle dopíšu na počítači poslední řádek zprávy z obrany, co si vyžádal Caldwell Atlantis a už běžím do kanceláře. Dorazím sice poslední, ale pořád včas. Místo pozdravu se jen na přítomné usměji a položím před Caldwella zprávu na stůl ať má na dobou noc co pročítat. Doufám, že mu to bude stačit. Možná jsem se měl pod ní podepsat jako Mjr. John "stručnost sama" Sheppard. Místnost je plná a všechny židle i sedačky jsou už obsazené, tak mi nezbyde nic jiného než postát. Opřu se o zeď a založím si ruce. Rychle si přejedu pohledem všechny členy v místnosti a zastavím se na delší dobu u Dr. Weirové. Snažím se vyčíst z její tváře, o čem asi předtím s Caldwellem jednali a jak to dopadlo. Její pohled mi i bez řečí naznačí, že to moc dobře nešlo. Ok, jen klid..tohle nějak zvládneme. Snažím se na dálku také nějak vzkázat. Caldwell mi připadá momentálně pro wraitech jako zanedbatelný problém. Sleduju probíhající diskuzi zatím jen mezi Dr. Weirovou, Caldwellem a zčásti McKayem, který by udělal lépe, kdyby držel jazyk za zuby. Zmínky o Harpperovi ani o moji degradaci mě moc nepřekvapí, tak trochu jsem to i čekal. Ne, že bych se vším do písmene souhlasil, ale aspon v tomhle je Caldwell dost předvídatelný. Cože?? Chce vystřídat Weirovou? Ten chlap neví, jak by se sem vecpal! Tahle poznámka mě ale nadzvedne! Vystřídat na krátký čas může u armády znamenat vystřídat napořád.. A to by byl snad konec Atlantis. Nevraživě se podívám na Caldwella, zrovna když se dívá do druhého rohu a poslouchám dál ještě pár minut skoro hádku mezi Elizabeth a ním. Konečně mě vyzve ke slovu. "Á, děkuji. Už jsem myslel, že se nedočkám." Odpovím na pohled Weirové možná nevhodně, ale atmosféra chtěla trošku ulehčit. "Takže, jestli vás zajímá můj názor plk. Caldwelle. Věřím, že máte o Atlatnis detailní zprávy z hlášení, ale někdy to na místě vypadá trochu jinak než na papíře." Začnu trochu obezřetně. "Co se týká kap. Harppera. Nezatajuju, že udělal na misích pár chyb, ale nemyslím si, že by tím byl zodpovědný přímo za něčí život. Při posledních misích si vedl velice dobře jako poslední dny při obraně Atlantis. Víc máte ve zprávě." A trochu přiostříme. "Co se týká mě. Vím, že mě nemůžete vycítit už od Země a to že jsme v jiné galaxii nám asi moc nepomohlo. Jestli vám to udělá radost, klidně udělejte velitelem bezpečnosti majora Williamse, věřím, že vybrala OIA pravého člověka. Na hodnosti mi taky nesejde." každopádně, nebyla by to moje první degradce. "Ale upřímě, dělat z Atlantis vojenskou misi je pitomost, když jsou tu 2/3 lidí vědeckého nebo civilního personálu! A nic, majore, proti vám. Ale velení Atlantis vyžaduje něco trochu jiného než zelený mozek a do očí vám říkám, že vy na to podle mě nemáte a Dr. Weirová je mužem.. teda ženou.. na pravém místě." Fuj, snad jsem se nenechal moc unést. Pak jakoby na chvíli otočím. "No, chtěli jste znát můj názor, tak ho máte." Vklidu řeknu. "Hádám, že už se nedovíme nic nového, takže zbytek máte ode mě ve zprávě. Nové rozdělení týmů si přečtu pak. Plk. Caldwelle, Dr. Weirová." Oslovím je oba na rozloučenou a očividně naštvaný odejdu pryč z kanceláře. Nebýt skleněnýchdveří, ještě za sebou pořádně prásknu. |
| |
| Atlantis Po splnění všech povinností jdu do do jídelny se najíst a vidím pár známých a tak si s jídlem přisednu a řeknu. Ahoj Ronone vidím, že je ti od naší poslední mise lépe. Řeknu optimisticky ikdyž uvnitř stále přemýšlím o slovech plukovníka.A musím mu z části dát za pravdu.Ale dívám se na Ronona co řekne ikdyž úsměv mi z tváže již zmizel. |
| |
| Atlantis – kancelář To poslední co jsme zde potřebovali, bylo, aby kdokoliv projevil emoce. Bohužel , v tomhle ohledu je major Sheppard tvrdohlavý a vyjednávání celkově není jeho silnou stránkou. Ovšem, má pravdu. Prsty si vjedu do vlasů a začnu si hrát s pramínkem za uchem, obtáčím jej kolem prstu a provlékám. Upřeně pozoruji jakoukoliv reakci plukovníka, protože John vše odráží v mluvě, plukovník musí ve tváři. “Slyšel jste názor, plukovníku.“ Řeknu, když major opustí kancelář. “Myslím, že bychom měli prodiskutovat rozdělení týmů,“ pak se na chvíli zarazím. Stále mám ještě velení. Zaslouží si to, udělej to! Zapnu interim, aby mě všichni po Atlantis slyšeli. “Dámy a pánové, vojáci, vědci a lékaři, upozorňuji, že v blízké době nastanou na Atlantis změny, bohužel nemohu říci zda k lepšímu či k horšímu. Nicméně, po souboji s Wraithy vyhlašuji následující den odpočinkový. Žádné mise, brána nebude aktivována. Weirová konec.“ Vypnu si interim a otočím se k plukovníku a pokračuji dál. “Ráno moudřejší večera, věřím, že toho vyřešíme mnohem víc zítra s čistou hlavou, než dnes plni emocí a zážitků.“ Pomalu se zvednu a vyzvu ostatní přísedící k odchodu. “Pokud tedy nemáte něco dalšího na srdci, plukovníku.“ Nasadím úsměv a vyčkám. |
| |
| Kancl Weir Jako vždy jsem přehlížen a až o něco pujde tak po mě bude zase sháňka Jenom zavrtim hlavou a pomalu se zvednu na výzvu Elizabeth a zasunu za sebou židli. Docela mi zakručí v břiše což mi dá jasný příkaz k tomu, abych šel do jídelný. Otočim se k ostatním zády a jdu rovnou do jídelny. "Nechápu proč mě sem jako zvali, když se ta schůzka týkala v podstatě dvou, myximálně tří lidí. Člověka akorát vynervujou a rušej ho od důležitější práce! Den volna? Co budu dělat den volna asi zajdu za botaničkou i když co když nebude mít čas? No mohl bych jít testovat jumpera..." Celou cestou si mumlám pro sebe několik informací a lidí kolem sebe si nevšímám. Je to spíš tím, že jsem se zamyslel nahlas... Jídelna V jídelně si naberu docela velký kus masa a i brambor a samozřejmě nezapomenu na modrý rosol, který mám tak rád. Všimnu si, že u jednoho stolu sedí Zelenka a možná ještě někdo u něj, ale nevidí na ně pořádně... Sednu si k nim ke stolu a usměju se. "Další zbytečná schůze!" Oddechnu si a začnu krájet velký kus masa... |
| |
| Atlantis, kancelář Dr. Weirové V Kanceláři se posadím na volné místo a pln očekávání vyčkávám co se vlastně bude dít. Lidí je tu jako hub po dešti a to nejen vědci, ale i vojáci. Plk. Caldwella znám z Daedalouse a připadal mi jako člověk schopný vést věci až do konce, dobrý voják, ale jak mnoho lidí poznamenalo, pořád je to zelený mozek. Pak je tu další známá tvář major Williams, na první pohled vypadá moc vojensky, ale za tu dobu co jsme byli na cestě na Atlantis sem ho docela dobře poznal, teda alespoň si to mylím. A musím uznat, že jeho humot občas není od věci. No a další už bohužel neznám, maximálně jsem o něco málo čelt, ale bohužel na papíry se nedá spolehnout, budu je muset poznat lépe sám. Pak to začne. Plukovník se pustí do pře s doktorkou Weirovou a vypadáto docela napínavě, líp jak kdejaký fotbalový utkání. Vojenský? Hrkne ve mě při zmínce o tom, že by se z této expedice mělo stát něco víc armádního, než už to je. To si snad dělají srandu ne. Sakra práce, vypadám snad jako zelenej s baretem na palici. Tak sakra proč mě sem potom brali, když tady z toho chtěj udělat Guantanamo. Při zmínce o doktorčině zdraví se musím lehce usmát.Jo, jo, prostě zelenej mozek. Co není schpný nést zbraň a plazit se pod ostnatým drátem, jako by nebylo. Nakonec zakročí i samotný major Sheppard, o kterého tady také šlo. Nevim o něm nic moc, ale na první pohled nevypadá jako někdo, kdo si každé ráno dává sám sobě nástup a rovná si ponožky do pozoru. Pot se slova chpí znovu doktorka a chystá se ukončit tuto schůzi. Konečně rozumnej nápad, ještě chvíli a nepřežil bych to. Nesnáším hádky a tak se jim snažím vyvarovat. Jen doufám, že se do žádné s někým nedostanu, pořád je lepší mít kupu přátel než nepřátel. |
| |
| Atlantis, kancelář dr. Weirové Celý rozhorovr, hádku a vše tomu podobné, co se v téhle místnosti děje mezi Weirovou, Caldwellem, Rodneym, Johnem a Harpprem pozorně poslouchám a nestačím se v nějakých okamžicích dokonce i divit. Každý si řekne svůj názor, tak nezbývá nic jiného, než abych ze sebe dostal i ten svůj. Hm, rozhodně tu nebude nuda, první den v práci a jak se člověku procvičí ušní bubínky. Na chvíli se zamyslím, ale hned na to ze sebe konečně dostanu nějaké to slovo. Plukovníku, děkuji za pověření takovéto činnosti a udělám vše co je v mích silách, abychom ubrnánili Atlantis a neztratili žádného muže. Řeknu svým optimismem a s krátkou odmlkou pokračuji. Madam, pokud vás zajímá můj osobní názor, tak s vámi musím i nemůžu souhlasit. Je zcela zdřejmé, že Atlantis se měla stát především vědeckou misí, která měla především získat co nejlepší technoligie, jak vojenské, tak i ty ostatní v boji proti Oriům v Mléčné dráze. Nikdo ovšem nečekal, že se tu setkáme s nepřítelem mocnějším než sami Antikové, ne mocí, ale rozhodně silou a počtem a pokud si myslíte, že pár vědců, bez urážky pane McKay, úbrání Atlantis před takovou silou a hrozbou, jakou představují Wraithové je šílenství. Vy vědci se starejte o co nejlepší výsledky tady na Atlantis, jakožto z hlediska Technologického a my vojáci bysme se měli starat o ubránění Atlantis před nepřítelem, od toho tu přeci jsme ne? A myslím, že teď, když nás nepřítel skoro zničil, je ta pravá chvíle, kdy je ta vojenská bezpečnost nejnutnější a proto musím souhlasit s plukovníkem Caldwellem.. Po delším projevu se konečně pořádně nadechnu a chvíli čekám na reakce ostatních, když ale pomalu začnou všichni odcházet nasleduji je a nechám si zbytek vyříkat Caldwella a Weirovou, bez mé přítomnosti. Madam, plukovníku. Ohlednu se po vedoucích a uberu se do jídelny, tam si dám pár místních specialit a sednu si k nějakému volnému stolu. |
| |
| Jídelna Když se vedle mě objeví Harpper, chci mu odpovědět, ale v tom zaslechnu hlášení o dbu volna. Zavřená brána?! Ale ne! Rozhlídnu se po ostatních, Omluvte mě. a dám se rychle na odchod. Kancelář Projdu přes řídící místnost ke kanceláři a zaklepu, když se ozve dále vstoupím. Dobrý den, jak se vám dáří? pronesu přátelsky. Pokud by to bylo možné, rád bych opustil Atlantis. a čekám jak zareaguje. |
| |
| Jídelna Po vyčerpávajícím Radkovu proslovu pomalu, ale jistě ztrácím koncentraci. soustřeď se! Ač má Radek pravdu, nevím jednu věc. Radku? Co je to IOA? Nějaká organizace, která je na Zemi nějak významná? Zeptám se mile. Poté přijde jak Ronon a kapitán Harper. Ach ne Ronone, neutekla jsem, Carson uznal, že jsem již naprosto v pořádku, bylo to pouze omráčení. Děkuji za optání. Odpovím mu s úsměvem, poté však odhází a doktorka Weirová nám ohlásí zasloužený den volna, jen brána bude zavřená, což mi příliš nevyhovuje. Ikdyž, mohla bych jet za svými lidmi na pevninu. |
| |
| Atlantis - místnost pro strávníky IOA je organizce zřízená na kontrolu programů Stargate. To vše bylo jakousi reakcí na vzrůstající nevoli některých politiků s požadavkem zrušit SGC. Stala se takovou nadřazenou společností, která má ale jenom omezenou moc. V podstatě je její funkcí chránit Stargate project před ovlivněním z politických zdrojů. Bohužel je to jenom snůžka byrokratů, a jenž zajímají pouze peníze. Nebude trvat dlouho a někoho sem pošlou. Nejspíše to bude hlavní kontrolor pan Woosley. Řeknu a podívám se na Harppera a odcházejícího Ronona. |
| |
| jídelna Poslouchám Radkovu přednášku o IOA a docela mě překvapuje, že toho o nich ví tolik, ale tak proč by ne. Napiju se pití a podívám se na Teylu. Té jsem si tu taky nevšiml. Jenom se na ní usměju a dál se věnuju bramboře na mém talíře. "Co máte v plánu na zítřejší volný den?" Zeptám se ostatních u stolu a pohodlně se opřu o opěradlo. Přecejenom si musim dát malou pauzu k jídlu, abych to do sebe neládoval tak rychle. Třeba se inspiruju jejich volnou aktivitou i když myslim, že asi ne... |
| |
| Kancl Sheppard na stůl položí zprávu Děkuji majore, a pošoupnu si zprávu k sobě Buďte si jist že vím že na bojišti je situace jiná než ve zprávě potom začne mluvit o Harpperovi Nemám proti vám nic majore a s kapitánem Harpperem máte oba stejný proble, ačkoliv jste oba schopni podat skvělý výkon vaším problémem je nedisciplinovanost jak jednoho tak druhého a dle mého názoru potom poslochám řeči o sazenstvu atlantis proč se ten ignorant snaží překrucovat moje slova sjedu Shepparda chladným pohledem Majore myslím že jste mě úplně nepochopil je zásadní rozdíl mezi vojenským vedením a úpravami ve zdejším obranném řádu a vojenskou misí dívám se jak odchází Horká hlava ale špatný voják to není potom ještě pár lidí něco málo řekne ale nepadne nic důležitého děkuji vám nashledanou jakmile jsou všichni pryč otočím se k Weirové Doktorko ještě jednou bych rád zdůraznil že jsem tu abych vám pomohl ne protože bych chtěl kritizovat váš systém, také už sem řekl proč Shepparda a Harppera potrestám, na tom se nic nezmění Když v tom do kanceláře vpadne Ronon Dobrý den vy budete zajisté pan Dex vychrlí svůj požadavek Obavám se pane Dexi že doktorka Weirová právě vydala nařízeni o zítřejší neaktivitě brány hned zezačátku si vyzkouším jeho charakter |
| |
| Atlantis Když Ronon odejde jdu za ním a potkám ho s plukovníkem a tak řeknu. Pane.Mohl bych si s vámi promluvit na chvilku o samotě? Zeptám se když dojdu k němu a čekám v odpověď. |
| |
| Kancelář Když se do toho vloží plukonvík překvapeně na něj pohlédnu. Kdo to sakra je?! je od vás sice milé, že hájíte svou nadřízenou, ale mluvím s ní, né s Vámi! Pane,.... a počkám až mi doplní jméno. Otočím se na Weirovou a zarazí mě její výraz, přece jen ale pokračuji. Už jsme o tom spolu několikrát mluvili, rád bych zjistil, jak po útoku skončila Sadeta. a čekám, jakou dostanu odpověď. Teď už nám nic nehrozí, tak mě pusť! |
| |
| Atlantis - jídelna Zrovna nemám nic moc na práci. Ještě rozladěný dojdu do svého pokoje osprchovat se. Z celého toho jednání mi taky už vyhládlo, tak se vydám do jídelny. Hm super. Zarazím se, když tam uvidím takové osazenstvo. Ne, že bych ty lidi neviděl zvláště po dnešku rád, ale momentálně bych byl radši sám. Bezmyšlenkovitě si naberu první jídlo co uvidím a nakonec k nim přecejen dorazím a posadím se beze slova na kraj stolu a začnu jíst. Jen v koutku duše čekám, kdo se první ozve, co se na jednání stalo. Kéž by se neptal tak nikdo.. Aspon, že je zítra volno. Snažím se na nic co se stalo na jednání nemyslet a pomalu přemýšlím, co budu dělat zítra. |
| |
| Kancelář Ronon se do toho vloží pěkně zostra PLukovník Steven Caldwell Velitel vesmírné lodi Deadalus letectvo spojených států přijdu až k němu a podívám se mu do očí Samozřejně kapitáne otočím se na Weirovou Kde bychom tu mohli najít nějakou vhodnou místnost? dostanu instrukce pojďme kapitáne kdyz se dostaneme na místo určení vidím že je to tam zařzeno jako kancelář, s sebou sem si donesl Sheppardovu zprávu sednu si do křesla za stolem Co byste potřeboval kapitáne? |
| |
| Jídelna "No Johne docela jsi se tam předvedl, jsem si vždycky myslel, že v armádě se musí dodržovat ta poslušnost víš jak" Podívám se na Johna, který právě přišel a zakousnu se do masa. "IOA je čim dál tim víc vlezlejší!" Řeknu si pro sebe s plnou pusou a nevěřícně zakroutím hlavou... |
| |
| Jídelna Poslouchám rpzhovor ostatních a příliš se do něj nezapúojuji. Buď nemám co říct, nebo cokoli, na co bych se chtěla zeptat se zeptá převážně někdo jiný. Příjde ROnon, odejde Ronon, Příjde Harper, odejde Harper, příjde ROdney a jí, příjde John a jí. Vypadá, že se nechce moc bavit o otm, co se dělo naporadě, ale mohl by nám to říct, kdyby chtěl být sám, odešel by a ot, že si k nám řisedl téměř znamená souhlas s debatou. Johne,Rodney...tak už nás nenapínejte. minimálně já i Teyla jsme zvědavé, co se tam projednávalo, vypadalo to důležitě. Povězte nám copak se na debatě Země vykoumalo? zeptám se mile a chvíli pohledem těkám z Rodneyho na Johna, ale při Rodneyho poznámce o poslušnosti se zastavím očima na Johnovi. |
| |
| Atlantis Pane chtěl jsem s vámi mluvit ještě o mě a mém týmu no možná i o atlatis celkově. Řeknu a pak začnu. Takže pane nejprve bych se chtěl zeptat jelikož jsem slyšel že budou nové týmy tak by mě zajímalo v jakém složení budu já? Odmlčím se a pokračuju. Jinak dále jsem chtěl ještě říct.Nepopírám pane že mé první velení nebylo dokonalé a bylo nezodpovědné nicméně asi jako vy jsem studoval všechna hlášení.A nevím jestli jste si všiml ale já i major se chováme jako jedna osoba od začátku své kariéry.Konkrétně jde o generála O´Neilla.Začínal jako plukovník v SG-1 a pokud vím tak i on jedna mnohdy se svým týmem stajně a jen díky tomu mnohdy zachránili Zemi.Obdivuju je a přál jsem si být jako oni.Takže chci říci že nelituju ničeho co jsem udělal ale jestli má padnou na něčí hlavu trest příjmu ho já a nechci aby za to platila doktoraka Wier jako můj nadřízený. Řenu. |
| |
| Atl Kapitáne nové týmy ještě budeme s doktorkou weirovou rozdělovat vysvětluju A doktorce by ste měl poděkovat poznámku a jeho vině a trestu pro Weirovou přejdu a je na mě vidět že se o tom nemíním bavit očividně máte vzor v plukovníku O'Neillovi ale věřte že zde je úplně jiná situace než před osmi lety na Zemi |
| |
| Atlantis - jídelna Nevraživě se podíván na Rodneyho. To je zrovna člověk, kterému někdy morálka moc neříká. Zprudka se zakousnu do dalšího sousta. Se žvýkáním se otočím na Teylu a Chayu, která mě přecejen trocho obměkčí. Jak jen začít.. "No.. mluvili jsme.." Odmlčím se. "O různých věcech." Leze to ze mě nějak pomalu, co jedno žvýknutí to věta. "Caldwell chce na chvíli převzít vedení a přeházet týmy." najedou ze mě jen tak vypadne. Stejně by se to později dozvěděli. O tom, že bych měl být "jen" kapitán, nemluvím. Beztak mě to tedka netrápí. |
| |
| Atlantis Ani bych neřekl pane i na zemi tehdy hrozilo její zničení stejně jako tady s výjimkou že Země neměla tehdy dostupné techonologie. Řeknu.A pak se zamyslím a dodám. Jinak pane myslím, že jestli to tu budete nějakou dobu velet řeknu vám to přímo pane.Pokud se lidem na atlantis nebudete chovat podobně jako doktorka tak vám nevím jestli budou věřit. řeknu. |
| |
| Kancelář Otočím se k Rononovi a než stačím odpovědět, vloží se do toho plukovník. Chvíli sleduji výměnu názoru s – podle mě – tvrdým koncem Ronona. “Samozřejmě, pokud to bude ještě dnes. Jak říkal plukovník, vyhlásila jsem pozastavení misí a aktivací brány. Je ale možné udělat výjimku, bude-li to třeba.“ Poté se otočím k plukovníkovi a poradím mu, kam zajít s Harpperem. Vrátím se zpátky k Rononovi. “Teď, pokud mě omluvíte, musím si na chvíli odpočinout. Do půl hodiny buďte připraven, vydám rozkaz vám na Satedu otevřít bránu.“ Zlehka kývnu hlavou a pak odcházím. Na můstku vydám rozkaz týkající se Rononova odchodu. Ať si o tom plukovník říká co chce.. A pak mé kroky zamíří na ošetřovnu, pro zběžnou kontrolu a také proto, že se chci vyhnout většině lidí zde přítomných a vysvětlovat jim nastalou situaci. |
| |
| Atlantis Když se začne kancelář vylidňovat a už sem přicházejí jen lidé za jiným účelem než schůze, radši se pomalu vytratím, přeci jenom zde nechci být jak nepříjemný hmyz. Vyjdu z kanceláře a začnu se jen tak procházet po Atlantis a čistě náhodou zabloudím i do jídelny. Zde je spousta lidí, z nichž část jsem dokonce viděl i v kanceláři při zasedání. No vida, lidí jako smetí, kupa jídla. To si nechám líbit. Vyberu si něco sladkého, na to si já potrpím. Pak se posadím k nějakému volnému stolu, nechci nikoho moc obtěžovat. Jsem přeci jenom vědec a k tomu ještě úplně novej v tomto městě. Připadám si jako jablko na hrušni. Sakra, to je teda blbost. Sám se musím zasmát svému vtipu, i když jen potichu pro sebe. hned na to se začnu ládovat, co se do mě jen vejde. |
| |
| Kancelář Jooooooo 30 minut? Stačí 10, díky moc, doktorko. pak se otočím a vyběhnu z kanceláře. Když přiběhnu do pokoje, poladnu kabát, mačetu a několik dýk. Co budu ještě potřebovat?! Jídlo. V jídelně zajdu k pultu a vezmu si dost jídla na dva dny. Doufám, že nebude potřeba. pak se otočím a zajdu k ostatním. Tak lidi, já vyrážím. Weirová mi dala zelenou. Pozdravujte odemě Harppera a Forda, čau. a odejdu Sadeta Když mi vytočí bránu, pomalu projdu. Bože prosím, prosím...... |
| |
| Atlantis Při rozhovoru uslyším zvuk brány a tak žřeknu. Pane omluvte mě. Po té se rozběhnu do řídící místnosti a řeknu. Doktorko vy jste ho pustila samotného ani nevíme jestli am nejsou wraithové žádám o povolení jít za ním. Řeknu když vidím že Ronon prošel bránou. |
| |
| Oš Hlas poručíka Cadmanové mě probudí ze zamyšlení ne poručíku, mám službu tak hlídám vstane ze židle Jak se cítíte? už je vám lépe? pak se zamyslím A prospala jste schůzi Plukovník Caldwell chystá novoty a zítra je den volna, tudíž do té doby ležet ať ste fit pousměje se Chcete něco přinést jídlo nebo cokoliv? Přichází Weirová podívám se na ni už sem se něco doslechl Elizabeth, máte mou podporu, co pro vás mohu udělat |
| |
| Atlatnis - Dr. Weir Beze všimnutí ke své radosti dorazíš na ošetřovnu, kde dostaneš nějaké ty prášky proti bolesti na svůj krk. Co nyní? Nemáš náladu vést někde nějaké společenské rozhovory nebo ti to všechno po dnešku stačilo, tak bez večeře vyrazíš do svého pokoje trošku si oddechnout, nejméně do zítřejšího rána. Dojdeš do pokoje, zavřeš za sebou dveře a rozvalíš se na postel, ihned zavřeš oči a hlasitě si oddechneš. Konečně klid. A zítra je volný den, netušíš, co budeš dělat.. většinu času ti zabírá chod Atlantis, ale ted to bude pár dnů na Caldwellovi. Dneska máš špatný den, za pár minut odpočinku uslyšíš zvuk antického "zvonku" u tvých dveří. S unaveným výrazem vstaneš a jdeš otevřít. |
| |
| Atlantis Zpráva je asi zaskočila, ale žádná reakce nepřichází. Dojím a rozloučím se. Tak všichni zítra, uvidíme se. Zatím se mějte. Rychle odcházím pryč někam po chodbách Atlantis. |
| |
| Ošetřovna “Vy máte stráž? Copak jste voják?“ Usměji se a než stačím cokoliv dalšího říct, objeví se doktorka Weirová, která vypadá, jako by právě odešla z pohřbu. A možná že odešla, mohla taky pohřbít svou kariéru. Jestli je pravda, co mi doktor Beckett řekl, o plánovaných změnách, bude to tu ještě zajímavé. Doktorka neřekne ani slovo, vezme si nějaké prášky a odejde stejně rychle jako přišla. Podívám se na Carsona a pokrčím rameny. “Tohle nevypadá moc dobře…“ Sleduji naší doktorku až ke dveřím. “Den volna?“ Otočím se zpátky na Carsona, už se ale neusmívám. “Co budete dělat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra *Lex* Marllow pro Začnu hledat po pokoji jakoukoliv láhev s vodou, když se ozve pípnutí. Přejdu ke dveřím a otevřu. “Johne,“ překvapeně vyhrknu. “Potřebujete něco?“ Konečně pohledem najdu láhev s trochou vody, otočím se neslušně zády k majoru, tedy, kapitánu Sheppardovi, a zapiji prášek. |
| |
| soukromá zpráva od Mjr. John Sheppard pro No snad nejdu nevhod. ""Elizabe.. teda Dr. Weirová. Nechci rušit. Rozmluvím se. "Asi už chcete mít po dnešku klid. No já popravdě už taky.." Polkne konečně ten prášek. "Jen mě napadlo, kdybyste si chtěla s někým promluvit o.. no o čemkoliv." Usměju se, v tomhle okecávání jsem nebyl nikdy moc dobrý. Jen mě zajímá, jak se Elizabeth po dnešku vede. Čekám mezi dveřmi. |
| |
| Atlantis - jídelna Co se to dneska se všema děje? Každej na mě kouká jak kdyby mě chtěl zabít a je to čim dál tim víc lidí. Nevypukla tu nějaká epidemie? Nervózně se podívám po lidech kolem sebe, ale ty se věnujou svojí činnosti. Nakonec dojim poslední sousto a ještě si dám jako zákusek výborný modrý rosol. "Musim jít!" Řeknu stručně ostatním a křečovitě se usměju. Možná to je tím, že jsem nechal počítač v laboratoři Usměju se a dám tác na odkládací plochu. Určitě to je tím Rychlým krokem se vydám k sobě do laboratoře, kde už na mě čeká počítač. Ještě jsem vůbec nekontroloval město potom co bylo zapojeno ZPM a teprve teď by to mohla být zábava. Napájení funguje dobře a měly by se rozjet i nefunkční programy. Rychle si projedu jestli se z města nehlásí nějaké podivné anomálie, ale všechno se zdá být vpořádku. Nějak si ani neuvědomuju, že všechno provádim za chůze a ostatní se mi musej uhybat, ale mě je to jedno. V řídící místnosti si sednu za jednu konzoli a položim na ní svůj počítač, připojim se přípojkou na hlavní ovládání a chvíli čekám než všechna data najedou. Chvíli koukám po řídící místnosti, kde je celkem klid, než mě do očí praští velká obrazovka, promítající pořád to samé. Konečně mi najedou informace a já můžu zpracovávat data. Jako první se pustim asi do dálkových senzorů, který nám bez ZPM nešly. Pomalu zvětšuju okruh... Na chvíli se zaseknu a koukám na jeden bod na vesmírné mapě. "Elizabeth? Vím, že jsi říkal... ale něco jsem našel..." Promluvim do vysílačky a dál si nechávám vyjíždět data... |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra *Lex* Marllow pro “Čtete mi mysl… bylo to náročných několik dní… nedivím se tomu, proč IOA udělala, to co udělala.“ Nabídnu Johnovi, aby se někam posadil, sama se posadím na postel. Zakloním se a opřu se rukama o polštář. “Přemýšlím, kde jsme udělali chybu… jestli jsme nějakou udělali.“ |
| |
| Rodney Rád by jsi kontaktoval Dr. Weirovou, ale vypadá to, že si dává oddech a má mikrofon vypnutý. Ještě je tu ale pořád Caldwell.. Z dat z počítače zjistíš, že se jedná o menší lod, asi 2x větši než váš jumper ne nepodobné nějakému typu vesmírného transportéru. Je od vás vzdálená asi 5 hodin cesty jumperem. Otázka je, co je uvnitř.. |
| |
| Oš né ale někdo tu musí být a hlídat pacienty kdyby se něco stalo nebo chtěl někdo utéct John Chaya a další pozoruju dr. Weirovou, je jako tělo bez duše, doufám že jí bude líp Jo as ischůzka nebyloa moc příjemná jak tak vidím otočím se zpět na Lauru Den volna? nooo ještě nevím, asi budu velkou část dne na ošetřovně a budu papírovat, někdo to dělat musí smutně zatím to tak tedy vypadá, lepší plán nemám, co vy už jste si něco vymyslela na zítřek? |
| |
| Ošetřovna Tázavě se na doktora podívám. Jako by snad nevěděl, že mi nařídil ležet a odpočívat. "Pokud se nic nezmění, tak budu prostě ležet a odpočívat... nic jiného." Stáhnu si peřinu a ohnu její lem. "To není moc zábavná práce, i když, papírovat hlášení z misí není o nic lepší." Nadhodím lehce. |
| |
| soukromá zpráva od Mjr. John Sheppard pro Uvědomuju si, že jsem tu vlastně ještě nebyl. Prohlížím si okolí. Je tu pár fotek a na můj vkus docela hodně knih. "No, mám pocit, že sama IOA někdy neví, co dělá.." Myslím to jako vtip, ale bohužel mi to někdy přijde jako realita. Chyby, tak to asi nejsem ten pravý.. na tenhle rozhovor. A vůbec bych to radši dneska neřešil, takže.. co máte vůbec na zítra vplánu? Volný den byl přece její nápad. Uvelebím se do křesla. Hm, neměla by si už ten límec sundat? |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra *Lex* Marllow pro “Ono, zase všechno není jen černo-bílé, ale souhlasím s vámi, že IOA ve většině případů nemá ani zdání o tom, co se tu děje a jak by se to mělo řešit.“ Otočím se na Johna a poposednu si. Zřejmě, válet se tu jako lemra v jeho přítomnosti není vhodné, a tak se raději posadím do tureckého sedu. “Nevadí vám to?“ Myslím tím, to, že si dělám pohodlí. “Zítra? Obávám se, že volno budou mít všichni kromě mě a plukovníka, protože budeme řešit rozdělení týmů a další výňatky ze smlouvy IOA.“ Poškrábu se vzadu na krku, protože mě to pod límcem šimrá. |
| |
| soukromá zpráva od Mjr. John Sheppard pro "Ale no tak.. to mi snad nechcete říct, že to budete řešit celý den. Myslím, že trochu volna a rozptýlení by vám taky prospělo." řeknu svým typickým přesvědčivým způsobem. "Mimochodem ten bílý límec.." Zastavím se v půlce věty po pohledu Weirové. Asi správně odhadla další vtip, který by ale asi nebyl podle ní až tak moc vtipný. ".. no tak nic, ale na noc si ho radši sundejte. Carson je beztak někdy zbytečně starostlivý." Prohlížím si fotku jednoho psa. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra *Lex* Marllow pro "Na noc si ho sundám." Pokývu na srozuměnou. "Opravdu nevím, co budu dělat. Neumím dost dobře odpočívat. Jsem zvyklá pracovat, analyzovat a plánovat. A teď, když je tu Caldwell a na čas převezme mé funkce," začínám rychle dýchat, znak toho, že jsem rozčilená. "Tu snad skonám nudou." Pokusím se o úsměv. "Co budete dělat vy, Johne?" |
| |
| soukromá zpráva od Mjr. John Sheppard pro "No.. když už budete v tom plánování, dejte mi aspon do týmu někoho." Zapřemýšlí se. "Nechám to na vás, učitě zítra Caldwella převálcujete." Ostatně jako dneska. Nad otázkou co budu dělat chvíli stojí. Dneska nad tím ještě nebyl čas přemýšlet. "Asi nic závratného." Pokrčím rameny. "Určitě nic, co se blíží mé práci, i když mě zase Teyla nebo Ronon vytáhnou do tělocvičny." Řeknu trochu líně. "Vidím to na nějaký zápas ve fotbale, ze Země dorazilo pár kazet, kukuřice.. však víte." Mám pocit, že začínám trochu nudit. "Hmm, co byste řekl tomu, když máte to volno zítra vyrazit třeba s Teylou a se mnou na Athos nebo někam.." |
| |
| soukromá zpráva od Alexandra *Lex* Marllow pro "Ronon tu není. Odešel bránou na Satedu. Nevím, kdy a jestli se vrátí. Jaktože ke mě nic nedorazilo?" Pokusím se o vtip. Fotbal nesleduji, kukuřici nemusím, brala bych novou knížku. "Budu muset odmítnout, doktor Carson mě nepustí mimo Atlantis a já to nemám v plánu. Nechci plukovníkovi vyklízet pole. Jestli mě chápete." Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Mjr. John Sheppard pro "Ou, ale teda doufám, že se vrátí. Určitě by to byla pro tým ztráta. "Snad šel jen obhlédnout svoji planetu, ale sám bych nečekal, že tam po válce s wraithy moc zbyde. "To víte, musíte znát ty správný lidi." Pomalu se zvedám na odchod. "Tak si zítřek dobře užijte podle svého..." nakouknu zpět mezi dveřmi. ".. a nehrajete třeba golf? Z Daedalosu dorazily nové hole.." No to taky neprojde. Je až s podivem, co všechno na palubě ta válečná lod přepravuje. Tedy se rouzloužím a jdu spát. |
| |
| Atlantis - ALL Všichni jste strávili zbytek večera podle svého. Velká skupina se rozešla z jídelny pozdě v noci do svých pokojů po bouřlivém rozhvoru a mírné oslavě po výhře nad wraithy. Ovšem bez Dr. Weirové i kap. Shepparda, kteří v tu dobu už dávno spali. (nutno podotknout, že každý ve svém pokoji.. no radši jsem to napsal) Rodney se večer sice bavil s nějakým výzkumem, ale když nemohl sehnat Dr. Weirovou, rozhodl se nechat to na ráno. Ronon ještě večer dorazil na Sadetu. K jeho smutku nezahlédl okolo brány nic, co by nasvědčovalo, že tu stále někdo žije. Žádný pohyb ani světla. Prozkoumávat město v noci by mohlo být nebezpečné. Proto se uvelebil na noc do blízkého domku, kde přespal. Je nový den, ráno 8:00. Je jen na vás, co dnes budete dělat at sami nebo dohromady. |
| |
| Alnantis Když je můj dotaz zamítnut spím v pokoji až do rána ale pak se vydám za plukovníkem a u dveří řádně zaklepu a čekám odpověď. |
| |
| Atlantis Hned z jídelny jsem se ubral do svého pokoje. Tam jsem ulehl na postel a hned jsem byl tuhý jak špalek. Ráno, když jsem se probudil na zemi, jsem si uvědomil, že sem měl asi pěkrásné sny. Vstanu, vlezu si do sprchy a pořádně se vysprchuju. Jako nový člověk vylezu ze sprchy, obléknu si nějaké ty hadry a samozřejmě nakrmím svou malou rybičku. Chvíli se na ni koukám a kochám se její krásou. Po pár minutách sledování se vydám se do jídelny. Tam si dám něco dobrého ke snídani, nějaké to vejce, slaninu a opékaný chleba, zapiji to kávou a během pár minut to skončí vše ve mě. Hned po výtečné snídani se vydám do tělocvičny udělat něco málo pro své tělo. Nejdříve se lehce rozběhám a hned na to pokračuji s posilováním. Doufám, že takovéhle dny tu nejsou často. Sotva jsem vstal z postele, hned sem se začal nudit. Moc lidí, mě tu asi ze začátku rádo nemá, i když jsem nikomu nic neproved, doufám, že se to zlepší. Přemyšlím při svém tréningu. |
| |
| Atlantis Z jídelny po vydatné večeři se vydám pomalým krokem k sobě do pokoje. Na chodbě potkám několik lidí, se kterými prohodím vždy jen pár slov, většinou seznamovací formality. Nakonec se dostanu k sobě do pokoje. Hmm, vypadá to tu pěkně. Vybalování nechám na ráno, vykonám večerní hygienu a ulehnu do postele. Po bezesné noci se probudím ráno kolem sedmé hodiny, tak jak jsem zvyklý stávat ze země. Protáhnu se a dám si malou ranní rozcvičku. Nejsem žádný namakaný sportovec, ale nějaké ty svaly mám, nejspíš proto že jsem mladá generace a ta se snaží vypadat fit. Pak se pustím do vybalování všech těch věcí, co jsem si sebou přivezl. Několik knih o různých fyzikálních teoriích od světoznámých autorů. Vyskládám je na police. Oblečení naházím do skříně a nakonec si vybalím svůj notebook s poznámkami. No a kam teď. Nejspíš si trochu zaposiluji, když máme ten volný den. Jo, pak se musím někoho zeptat, jestli jsou v oceánu ryby, docela bych si nahodil udici. Vyjdu tedy ze svého pokoje a vydám se do posilovny. Tam už několik ranních ptáčat posiluje, mezi nimi i major Williams, ten který letěl se mnou ze země. "Dobré ráno všem," pozdravím a pustím se do cvičení. Během toho se zeptám majora: "Majore, nevíte náhodou, jestli jsou v oceánu, jež obklopuje město, ryby?" |
| |
| Atlantis Probudím se přesně o sedmé hodině ranní. Sheppardův nápad si přes noc sundat límec z krku nebyl moc dobrý. A nevím, proč jsem ho poslechla, protože toho teď lituji. Promnu si ztuhlou část kolem rány, kdy se sražená krev rozlila dozadu po krku. Bolí to jako čert a svědí ještě víc. Namažu si to nějakým hydratačním krémem, který najdu v kosmetické taštičce. Má vyvážené pH, takže by to nemělo udělat neplechu. A poté si límec připnu zpátky. Převléknu se do vojenského a provedu ranní hygienu. Upravím si vlasy, opláchnu obličej a vyčistím zuby. Poté se vydám do jídelny na snídani. Řádně mi vyhládlo a tak si dopřeji porci sušeného ovoce a modrého želé navíc, k jogurtu, vločkám a džusu. Ještě tu nikdo není a tak můžu v klidu posnídat. Pak bych měla dojít za plukovníkem a dořešit tu včerejší výměnu názorů Vidličkou se rýpu v želé a přemýšlím. |
| |
| Sadeta Když se probudím za úsvitu, rychle vstanu a vyjdu ven, To jsi čekal, že se něco změní?! řeknu si v duchu a zavspomínám, jak město pamatuji, v celé kráse. Tak to jdeme prozkoumat, snad tu někoho najdu. a pomalu vyrazím do centra města.... |
| |
| Atlantis - my room Ráno se proberu docela brzo, protože musím pořád myslet na ten transportér, který jsem včera večer našel. Převalim se na posteli a podívám se kolik je hodin. Takže dneska volno Pousměju se, protože nevim co budu dělat, ale stejně asi tuším kde skončim. Vezmu vysílačku, kterou mám na stole a dám si jí do ucha. "Včera jsem něco našel Elizabeth, ale nebyla jsi na přijmu!" Řeknu stručně do vysílačky. Předpokládám, že ještě spát nebude, ale když je ten volný den tak je to docela možné... |
| |
| Sateda Bez snídaně a trochu otlačený ze spaní na zemi v jednom pobořeném domě se vydáš na průzkum. Ne, že by jsi na to nebyl zvyklý, ale na Atlatnis máš většinou větší pohodlí. Času máš dost, nikam nespěcháš a pomalu procházíš ulicemi města až do centra. V okolí kam dohlédneš vydíš málokterou stavbu neponičenou. Na ulicích se povalují hromady věcí od zničených vojenských zařízení určených na obranu přes civilní vozidla až po běžné věci. V koutku duš jsi čekal něco.. jiného. Ale byly to jen plané naděje a nevypadá to, že by na celé planetě byl nějaký život. Vejdeš do jednoho domu v centru města. Pomalu procházíš místnosti a vzpomínáš si, že je to jedno z posledních míst, kde jsi viděl naživu své lidi. Sehneš se k zemi nebo tam zahlédneš lesklý kovový předmět. Než si ho stačíš prohlédnout, uslyšíš za sebou podivné cvaknutí. Rychle se otočíš a namíříš na to místo svoji zbraň. Pár metrů před tebou se vznáší kulovitá věc, asi nějaká sonda. Hned jak tě spatří, letí rychle z domu pryč na ulici. |
| |
| Znechuceně odložím vidličku. Ani najíst se nemůžu Zapnu si komunikátor a odpovím Rodneymu. Velice stroze, až nepříjemně. "Informujte plukovníka Caldwella, převzal velení." Pak si komunikátor vypnu. Nechci být nikým rušena. Ještě jsem se ani pořádně neprobudila a už se na mě shazují další rozhodnutí a informace. Zajisté jsou důležité a zajímavé, ale já tu už nejsem velitel. |
| |
| Atlantis Probudím se v 7 ráno a jsem docela odpočatý. Většinou vstávám daleko dříve. Rychle se opláchnu, převleču se do něčeho pohodlého a jdu se proběhnout po Atlantis. Na vysokých věžích jsou báječné konstrukce dlouhé po obvodu pár kilometrů. Nenahradí to sice pohyb venku, ale i tak je to pěkná trasa. Tak po půl hodině se vrátím do pokoje, znovu se opláchnu a převleču, tentokrát do vojenských černých kalhot. Uniformu ale dneska vynechám a natáhnu přes sebe jen taky tmavé tričko. Báječně protáhnutý po ránu vyrazím na snídani. Je vidět, že je volný den, tak tu moc lidí ještě není. Vlastně krom kuchaře a Dr. Weirové u jednoho stolu pro 4 osoby nikdo. Napustím si do hrnku bílou kávu a na talíř si naložím nějaké tousty, poliju podivnou omáčkou. "Dobré ráno, můžu?" Stejně by bylo podivné, kdybych si sedl v prázdné místnosti jinam. "Tak.. jak jste se vyspala?" Začnu konverzaci a zakousnu se do prvního toustu. |
| |
| Atlantis – jídelna Pokynu majorovi, ať se posadí, že je vedle mě volno. “Vyspala jsem se… no dala jsem na vaši radu a sundala si límec na noc. Myslím, že vás příště už neposlechnu, protože se mi sražená krev rozlila po celém krku a vypadám jako… vypadám mnohobarevně.“ Sním poslední sousto želé a dopiji pomerančový džus. Je to sice jen ředěné cosi co nazývají džusem, ale aspoň to má podobnou chuť. “A vy?“ Zeptám se nazpět. “Vypadá to, že ostatní užívají dne volna. Snad kromě doktora McKaye, který mě již o půl osmé stačil informovat, jaké nálezy a informace našel.“ Vzdychnu si trochu unaveně a trochu znechuceně. “Jenže to už není můj problém, ode dneška tu velí plukovník Caldwell.“ |
| |
| ATlantis Po chvilce řeknu. Pane potřebuju svolení projít bránou na Sedatu.Ronon tam včera odešel sám a to se mi nelíbí žádám o povolení se za ním vydat. Řeknu a netrpělivě čekám. |
| |
| Atlantis – jídelna "Hmm aha, promiňte." Dokoušu první toast. Omluva teda nevyzní moc vážně, jako by mi to bylo jedno. "Ale nebojte, ten límec vám to zakryje." Jak to asi vypadá? Přemýšlím nad zbarvením krku. "A můžu se podívat, musí to vypadat.." Nahnu se trochu dopředu, jestli něco nezahlédnu. Dělám, že mě to fakt zajímá. "A jo, vyspal jsem se vpohodě, díky." Na McKayem jen zakroutím hlavou. "No jo, to se ani nedivím. Přijde mi, že je to pro něho spíš zábava než práce." Snad zase nic nevyvede, někdy bádá až moc aktivně. Zamyslím se. "Správně, ode dneška tu velí.. zatím. Tak co budete dneska teda dělat?" Pomalu dojím poslední sousto. |
| |
| Atlantis – jídelna Když se ke mně major, vlastně zřejmě již budoucí degradovaný kapitán Sheppard nahne, aby zjistil rozsah rozleženiny po krku, odtáhnu se od něj. “Nebuďte zvědavý, budete brzo starý.“ Pronesu zcela vážně. Vlastně ani není jisté, zda někdy umím vyprávět vtipy, protože se obvykle tvářím soustředěně a naprosto vážně a klidně. “Nevím, co budu dělat. Zajdu si na ošetřovnu pro nějakou mastičku, aby to nesvědilo a pak… asi si budu číst. Nedokážu si ale představit den bez papírování. To je jak pro vás den bez toho, že byste promluvil slovo.“ |
| |
| Sadeta Když sonda odletí ven, ani se nesnažím ji zničit. Data už stejně přenesla! Wraithové to tu hlídaj! Sakra, zařvu si prázdnou místností, věděli, že se tu ukážu! Živýho mě nesmí dostat, mohli by využít indentifikátoru a vlést na Atlantis bránou. když se mi tyto myšlenky honí hlavou, jsem už dávno na cestě do skladu munice. Př cestě si stáhnu z mrtvého těla, které se radši nesnažím poznat, zbroj a navléknu si jí. Ve skladu si vezmu 5 granátů, brokovnici, dvě pistole a spousty munice. Když se vrátím na povrch, čekám až se objeví sonda. Čekám na vás! a roztřelím ji. Pak pomalu obcházím náměstí, dokud neslyším, že se blíží dart, to zaběhnu do nejbližší budovy a čekám, co uvidím. |
| |
| Atlantis – jídelna Zklamaně si sednu zpátky, že jsem nic neviděl. "Hmm." Zasměju se i tomu trošku nepovedenému vtipu. "Cože, tím chcete říct, že moc mluvím? To bych se teda vsadil, že to vydržím déle než vy, nemluvit." Dostávám se do nálady, kdy se rád sázím, nebo taky většinou vyhraju. "Tak o co?" Nabídnu sázku. |
| |
| Atlantis Sakra. Zahromuju když plukovník neodpoví a jdu k majoru Shappardovi a řeknu rychle. Pane potřebuju svolení k průchodu branou za Rononem ae plukovník není dostupný.Pane jestli to tam wraithové napadli kdysi mohou to tam mít pod kontrolou a bude Ronon v nebezpečí.A navíc pane to já jsem sem Ronona přivedl a navíc je to člen mého týmu. Řeknu a čekám. |
| |
| Atlantis – jídelna Tázavě a překvapeně se na něj podívám. Co mu zase vypadlo z pusy, to jsou perly… člověk se po ránu nestačí divit. “Ještě musím za plukovníkem. Vaše nabídka vsadit se , kdo vydrží déle mlčet je opravdu zajímavá, ale budu muset, až nerada, odmítnout.“ Zahraji trochu lítosti, ale ne příliš okatě, aby si nemyslel, že jsem sucharka. “Ale ten golf zní dobře. Když bude čas a chuť, ráda se zastavím na lekci.“ Otočím se k přicházejícímu Harpperovi. “Copak? Nějaké zprávy od Ronona?“ Zeptám se a vzápětí se dozvím odpověď. “Bohužel, majore je mi líto, ale velení Atlantis spadá pod plukovníka Caldwella, musíte si to vyřídit s ním. Veškerá činnost brány ale je ukončena prozatím… je mi líto.“ |
| |
| Atlantis Jsem jen kapitán doktorko ale plukovník není k dostání je ve svém pokoji a neodpovídá a už touhle dobou může být člen mého týmu v nebezpečí nechápu proč jste ho pustili samotného ale to je vedlejší. Řeknu a dodám. Doktorko ctím plukovníkovo vedení ale pokud jde o život člena Atlantis tak si myslím, že je hlavnější jeho život než nějaké povolení. |
| |
| Atlantis Pokrčím rameny. "Pochopte mě, kapitáne, nemůžu pro Ronona nic udělat. Oficielně není vedený v týmu SGA, IOA o něm nic moc neví. Vše je v kompetenci plukovníka. Pláčte na špatném hrobě. Ráda bych Rononovi pomohla, ale mám svázané ruce." |
| |
| Atlantis Doktorko pochopte mě že nehodlám čekat až se htěný plukovník ráčí probudit a mezi tím bude někde Ronon bojovat o život.Doktorko vím, že vy nemůžete povolit otevření brány ale musím se tam dostat jakkoliv. Řeknu neustupně. |
| |
| Atlantis - my room Že mě to nepřekvapuje a ani se jí nedivim... taky mě to štve Pomalu se posadim a vysílačku si zase z ucha sundám. Rychle na sebe oblíknu nějaký oblečení a vrátim vysílačku do ucha. No dneska je prakticky zbytečná, protože všechny odpovědi budou asi podobné jako u Elizabeth, ale pokud by se něco rozbilo tak je mi naprosto jasné koho by volali... Vezmu si svůj čistý hrnek a namířim si to do jídelny, kde už na mě čeká určitě dobrá snídaně. Dvakrát klepnu do vysílačky a zívnu si docela nahlas. "Plukovník Caldwell? Včera se mi podařilo zapojit dálkové senzory... kousek odsud něco je... pět hodin letu jumperem... je to nějaký transporter dvakrát větší jak jumper... McKay konec! Opět si zívnu a jednou poklepu na vysílačku, aby ukončila spojení. Cesta do jídelny díky mluvení utekla překvapivě rychle... Jídelna Jako první místo kam zamířim je místo, kde vydávaj kafe. Na nic víc jsem se po probuzení netěšil, snad až na to, oznámit novinku Elizabeth. Po nabrání kafe vezmu nějaké koláčky a všechno to vemu ke stolu, kde je Elizabeth a John. "Dobré ráno!" Řeknu stručně a nedávám najevo nic o tom, že jsem něco našel. I když mi to nedá a stejně zachvíli spustim... |
| |
| Atlantis - moje díra Probudím se na lákavě příjemné posteli s neuvěřitelně luxusním klidem. Ráj pro člověka, který chce věnovat všechen svůj čas odpočinku. Ááá. Zívnu a protáhnu se. Podrbu si tvář ospalého vědce a obléknu se. Cestou do jídelny se stavím pro nové číslo časopisu 21. století, které mi dovezl Deadalus. Při dosáhnutí dlouho potřebného něčeho, co chutnalo jak melta, moje lidská tvář začala prostupovat až na povrch. Hodím časopis na stůl a posadím se na židli. Do úst si vložím gumovou podrážku s marmeládou, které říkají Carsonův toast. Tento způsob mučení se pravděpodobně používal v 1. světové válce. Otevřu časopis a pročtu si úvodní stránku. Nazdar Rodney. Všimnu si mého nadřízeného kolegy. |
| |
| Ráno se probudim a sednu si na postel. Chvilku přemýšlim o včerejšku a pak vstanu. Zacvičim si a udělám si pár kliku. Po rozcvičce jse jdu osprchovat a vezmu si na sebe čisté oblečení. Jdu na snídani . tak jsem zvědavej , jakej bude dneska den Vejdu do jídelny a jdu k Dr.Weir a k Harpperovi. "Dobrý ráno . Stalu se tu něco nového , když jsem spal ???" Vezmu si hrnek s kávou a nandám si snídani. S chutíse do ní pustim a čekám až my ostatní odpovědí. |
| |
| Atlantis - tělocvična Chvíli si jen tak běhám dokola tělocvičny, pak zase posiluji a opět běhám. Zkrátka pořád dokola. Nedávám si nějak speciálně do těla, jen lehký výklus a lehké spěry. Po nějaké době mého cvičení se přidá i další člověk, podle mého názoru vědec, pamatuji si ho z lodi, určitě se mnou zrovinka přiletěl na Atlantis. Jeho otázku si dobře vyslechnu při spírání a hned mu bez jakéhokoli váhání odpovím. Tak to opravdu netuším. Usměju při odpovědi. Rád rybaříte? Pokud ano, rozhodně bysme to mohli zkusit, pokud tam něco je, doufejme, že to ulovíme. I když pochybuji, že tady uprostřed toho oceánu by bylo něco na ty naše pruty. Ale pokud chcete, můžu v muničním skladu vzít pár granátů a na to berte jed, že něco ulovíme. Ještě víc se usměju a na chvíli se zadívám do blba. Hned se zase otočím na zpátky a pokračuji. Ale vážně, pokud máte zájme, dnes je volný den, vezme jumper a na pobřeží určitě něco bude. A jak že Vy se vlastně jmenujete? Mé jméno je Christopher Williams, ale říkejte mi Chris. Položím vědci otázku a zároveň se i představím. |
| |
| Ráno vstávám už kolem šesté, vezmu si vysílačku a jdu se podívat na Deadala, u desátníka u brány nechám vzkaz že mě tam najdou kdyby někdo šel za mnou musí jít kolem něj na Deadalu prověřuju zda je vše ok a až o půl osmé si uvědomím že mám hlad, jdu do jídelny, tam už se baví dr. Weirová major Sheppard, a kapitán Harpper Dobré ráno přeji řeknu když jdu kolem Majore Chtěl bych s vámi můluvit, a i s vámi kapitáne, za dvacet minut v kanceláři, a s vámi doktorko bych rád dojednal nové rozdělení týmů až budete mít trochu času dojdu si pro jídlo a sednu si bokem od nich. v tom mi zavolá Rodney, okamžitě vracím tác s jídlem, polknu první sousto Počkejte chvíli doktore, běžím do řídící místnosti vstanu a spěšně se vydám za Rodneym |
| |
| Atlantis Zvedám menší činky, v každé ruce jednu, není to moc jen pár kilo. Pak zalehnu na zem a dám si svých každodenních padesát kliků. Přitom poslouchám majora. Cože? Granáty? No to bychom si je pak moc nevychutnali, když by byli roztroušeny po celém Atlantis. Na každé střeše jedno žebro. Zásadně na udici, hezky po staru. Granáty, panenko boží, kdo to kdy slyšel. "Bohužel majore. Granáty opravdu nemusím, v akci se sice určitě hodí, ale na ryby to není ono. To chce dávku trpělivosti a pořádný prut. Nejdůležitější ze všeho je ale dobrá návnada. Mít tady kompletní rybářský vybavení. Bohužel to je zavazadlo navíc, takže jsem si musel vzít jen jeden menší prut, jež je dobře skladnej a návnad taky nemám moc." Postesknu si nahlas majorovi. To už je takový můj zvyk, říkat nahlas to co si myslím. Tedy záleží na situaci, jelikož sebeovládání mám vypracovaný dobře. Nejspíš od té doby, kdy jsem na univerzitě řekl profesorovi, že je konzervativní ignorant, který nepřipustí žádnou změnu. Nakonec se ukázalo, že jsem měl pravdu, ale to se on nikdy nedozvěděl a ani nedoví. "Těší mě, majore Williamsi, mě můžete říkat Duon, Duon MouBrian. Ir." Pak si uvědomím, že říkal něco o puddle jumperu. "Vy s tím umíte létat? Myslím s jumperem? Já četl, že na to je potřeba Antický gen. A když už jsme u toho, že bysme šli rybařit, nevezmeme někoho sebou? Vždy to jde líp ve více lidech, alespoň si má člověk s kým povídat." |
| |
| Ošetřovna Večer dám instrukce doktorce Kellerové která má službu aby ráno propustila por. Cadmanovou a pomalu se odebírám do svého pokoje, dá si večerní sprchu a zalehnu ve snech se mi vraví pohled do tváře toho wraitha, ale tak zlé sny nejsou abych se budil, ráno si znich nic nepamatuju ráno se vzbudím pozdě, až někdy před osmou ryby sem si neplánoval kvůli práci ale ale stejně sem v koutku duše doufal že se vzbudím dřív a stihnu Jumperem odletět na pevninu si zarybařit ráno provedu hygienu, obleču se a v osum sem už v jídelně, Dobré ráno přeji řeknu všem co znám Jak se cítíte elizabeth, co váš krk? Majore Shepparde, mohu si k vám přisednout? kývnu na pozdrav |
| |
| Atlantis Poslouchám Duona a přitom na něj sem tam kouknu, jak si procvičuje své svalstvo. Párkrát si prohodím činky na těžší závaží, pak si dám pár dřepů a tak dále. Prostě, abych své tělo udržel v kondici. Ten člověk buď nemá smysl pro humor, nebo nevim. Samozřejmě, že budeme chytat prutem. Pochybuju, že i granátem tu něco ulovíme. To je ale jedno. Jasně že budeme chytat prutem, také jsem si jeden takový menší proutek přivezl. Já ryby fakt můžu, jak na talíři, tak i v akvárku, dokonce tu sebou jednu akvarijní rybku mám. Říkám ji Eso. Má i příjmení, Rimmer. Je to z toho seriálu Červený trpaslík, pokud jste to někdy viděl, dobrej seriál. Na chvíli odbočím z tématu, ale ihned se vrátím zpět k rybaření a seznamování. Tak vy jste Ir? To nemáme od sebe tak daleko, že? Já jsem Brit. Pocházím z jedné malé vísky nedaleko Liverpoolu. Seznámím ho s mým bydlištěm. Samozřejmě, že je k tomu potřeba antického genu. Vám ho neinplantovali před tím, než jste sem vyrazil? A já myslel, že ho obdrží každý, kdo letí na Atlantis. Hm, zajímavé. No ještě jsem v tom neletěl, ale rozhodně bych to rád zkusil, bude to sranda ne? Trochu optimistického názoru a pár sklapovaček k tomu. Pokud o někom víte, koho bychom mohli vzít sebou, tak s tím nemám problém. Klidně nás muže jet víc. Otočím se na Duona a usměju se na něj. Pak si dám ještě pár kliků a tím můj raní trening skončil. Dojdu ke svému ručníku a začnu do něj utírat svůj pot. |
| |
| Jídelna Skoro mi až zaskočí když se ozve hlas Caldwella, že jde do řídící místnosti. Ou to bych měl jít taky Chytnu hrnek kafe a tác nechám na stole. On ho tam snad někdo nechá a budu to moct v klidu dojíst. "Hned se vrátim... práce..." Rychle ustoupim nějakým dvoum slečnám a usměju se na ně. Ještě se podívám na Johna a Elizabet a zajdu za roh. Co nejrychlejším krokem jdu do centrální místnosti. Caldwell už tam určitě je, ale tak si holt chvíli počká. "Dobré ráno plukovníku Caldwell"! Popřeju dobré ráno a přejdu rovnou k jednomu z notebooku položených na antické konzoli. V podstatě mi tam ten notebook spíše překáží. Zmáčknu dvě tlačítka a podívám se na displej. "Tady!" Ukážu prstem na bod... |
| |
| Jídelna Pomalu se to začíná v jídelně plnit. První přijde Rodney, Ford, pak postupně dorazí plukovník, doktor a zbytek personálu základny, který se právě probudil. Je něco kolem půl deváté. že se nestydí Doktora poprosím o nějakou mast na ten krk a vysvětlím mu situaci během noci, kdy jsem si sundala límec a jak se to potom zhoršilo. Otočím se k plukovníkovi. “Přijdu, jak jen budete mít čas vy, přeci jen… já tomu už teď nevelím.“ Dovolím si lehký náznak ironie. |
| |
| Ošetřovna Jakmile dostanu opušťák z ošetřovny, převléknu se do vojenského a spěchám do svého pokoje. Kde si zalezu do sprchy a pak se převléknu do džínových kalhot a bílé košile s krátkými rukávy. Přeci jen, je den volna… tak uniforma není nutná. Jídelna Do jídelny dorazím, když už je všude plno a není si kam sednout. Nandám si na tác snídani, nějaké ty toasty s hnědou omáčkou a všemi oblíbené modré želé. V davu zahlédnu Carsona, když se na mě podívá, tak mu zamávám a pak si odnáším tác stranou. Vyjdu z jídelny a jdu na jeden z balkónů na Atlantis. Snídaně na čerstvém vzduchu je bezvadná. |
| |
| Kantýna jím Smozřejmě doktorko beze všeho, mám vám ji donést na pokoj? dorazím snídani uvidím poručíka můžete mě na chvíli omluvit? zvedám se a jdu za ní, vyjdu na balkón, do očí mě praští slunce Dobré ráno poručíku, jak se máte a co vaše záda? mohu? ukážu na místo vedle ní takže doktorka Kellerová vás propustila? |
| |
| Sadeta Místo dartu však zahlédnu pohyb u rohu náměstí. To nebyl wraith! a rychle vyběhnu za ním. Když jsem na rohu, začne po mě neznámý střílet, okamžitě zalítnu zpátky za roh. Co to?! Ta sonda nebyla naše, kdo je k čertu ten chlap?! To už vykukuju, zda tam ještě je, ale je pryč. Tohle se mi nelíbí. Kde je jeden jsou i další, za chvíli se to tu jimi bude jen hemžit. Potřebuju si s jedním v tichu promluvit. To už jsem schovaný v budově a vyhlížím ven, co se bude dít. Po chvíli čekání se to tam opravdu začne trochu zalidňovat. Pěti člená skupinka, která prohledává okolí, nevypadá vůbec přátelsky. Kdo k čertu jste?! A co děláte na mí planetě?! zamumlam si pod vousy. Pak odjistím granát a hodím ho ven, když vybouchne vybehnu a začnu střílet s pistolí nastavenou na omračování. Po chvíli stojím na náměstí a kolem mě jsou cizinci, někteří v bezvědomí jiní mrtví, v zádech mám jejich dávku střeliva. Je vidět, že jsi sadetská. pronesu s úsměvem ke zbroji. Popadnu jednoho živýho a odnesuho do podzemních chodeb. Kdo jste a co tu děláte?! pronesu dost nepříjemně, hned jak spozoruju, že se probouzí. Po chíli z něj dostanu vše co potřebuju. Takže vy hledáte wraithům "jídlo"?! pronesu na konci, abych si ověřil, že jsem ho dobře pochopil, když hrdě přitaká, neudržím se a mačetou ho podříznu. To už slyším kroky. Kamarádi ti jdou pomoc?! a rozeběhnu se k muničnímu skladu. Když tam doběhnu, zabarikáduju dveře. Doufám, že máte nějakou trhavinu probleskne mi zákeřně hlavou. Vezmu dva granáty a dám je před bedny ke dveřím, pak se rychle rozeběhnu k šachtě. Tak dělej chlape, přece tu nechceš být, až ty blbci udělaj bum! Když se chvíli plazím, ozve se strašná rána a část chodeb se začne hroutit. Zachviličku jsem rozplácnut na hromadě suti uprostřed chodby. Do háje! Moje záda! vyjedu, když se při zvedání objeví bolest v zádech. Vytáhnu pistoli a rozeběhnu se k nejbližšímu východu z podzemí. Když se konečně dostanu nahoru, vidím, že slunce se blíží k poledni. Rozeběhnu se co nejrychleji k bráně, ale po pár metrech můj směr změní střeba a já zapadnu do staré nemocnice. Dejte mi pokoj, bastardi! Co teď?! zamumlám, poslední granát.....tak jdem, vezmu náplasti a přilepím granát mezi dveře a futra....doufám, že granát zůstane u futer, to by to tomu chcípákovi bouchlo do ksichtu, když to dostane přes dveře, taky dobrý...bude to mít i se šrapnelem. Vyběhnu a proskočím oknem a utíkám dál. Nepřicházející výbuch napovídá, že není něco v pořádku. Snad doufaj, že mě tam obklíčí. to už si všímám, že mě pronásleduje asi 10 mužů. Copak?! Nejsem na dostřel chlapi?! a utíkám o stošest. Když přibíhám k vytáčecímu pultu, začnu vytáčet, jsem však donucen skrýt se za něj. Notak, chlape....už jsi tady, tak to přece dáš, jen vytočit poslední tři symboly a skočit! popadnu brokovnici, kterou celou dobu mám na rameni a postavím se, Když dostanu dávku do hrudi, svalím se v bolestech k zemi. Zjišťuju, že tu je 8 chlapů. Dělám, že jsem v bezvědomí. když se ke mě tři sklání, použiju jednoho jako štít a namířím brokárnu tak, že zmasakruju dvoum vedle mě stojícím obličel. To už je muj "štít" na několik kusů a já se kryju další mrtvolou, když se dostanu na boční stranu brány, pustím jí a snažím se nevystrkovat hlavu. Proč nemám ještě jeden granát?! Tři symboly....to už bych zvládnul! pak pohlédnu na mrtvolu vedle sebe, Řekni, že ten granát máš ty! zahuhlam na něj a prošacuju ho. Když granát bouchne, vyběhnu, u pultu zmáčknu poslední tři symboly a skočím, ve vzduchu dostanu ránu do boku a tak dostanu rotaci. Když dopadnu na druhé staně, vyškubnu pistoli a čekám, jestli někdo projde, po zavření brány se zvednu a začnu se plazit k pultu, pak vytočím atlantis, když je díra otevřena, zapnu interkom. Tady Ronon Dex, vypněte štít a zavolejte mi Becketta, musí mě sešít! a vyrazím plazivým krokem krs.....na druhé straně se svalím na zem. |
| |
| Na balkoně Zrovna si do úst soukám namazaný toast, když zaslechnu Carsona. Leknutím se zakuckám a když se uklidním, pokynu, že může přistoupit. “Omlouvám se, nečekala jsem tu nikoho.“ Odložím tác na zem. “Záda jsou už lepší, ale stejně si do vás vyfasuji další prášky.“ Nasadím andělskou tvářičku. “Co plánujete na dnešek? Den volna, to je velká sláva mezi vojáky.“ Řeknu sarkasticky a usmívám se. |
| |
| Atlantis Než stihnu říct něco plukovníkovi uslyším bránu a řeknu. Pardon pane jdu tam to bude Ronon. Řeknu a rozběhnu se do prostoru brány.Kde pak vidím ležet Ronona klaknu si kněmu a řeknu. Lékařský tým do prostoru brány okamžitě. Pak řeknu k Dexivi. Ronona proč si mě nevzal sebou.Neboj se postaráme se o tebe. Řeknu a pousměju se a čekám na ty doktory. |
| |
| Řídící místnost podívám se na obrazovku Přibližuje se nebo si drží pozici doktore? v tom někdo začne vyáčet naši bránu Zapněte štít brána se vytočí a nám dojde signál voják u panelu se na mě otočí Pane je to Ronon Dex Ozbrojený tým do prostoru brány zavelím, jakmile hoši přiběhnou Sklopte štít branou vrazí Ronon celkem pochroumanýLékažský tým k bráně Harper okamžitě přiběhne a začne Rononovi pomáhat potom přijdou lékaři a začnou se starat o Ronona, je odvezen na Ošetřovnu až se situace uklidní dojdu k K vojákovi u intercomu a nechám zahlásit aby ke mě přišli Weirová Sheppard a Harpper McKay postarejte se prosím o přípravu jumperu, má někdo z vojáků ve službě antický gen?.... |
| |
| Balkón no zamyslím se Zatím nic nemám takže budu as ipracovat na ošetřovně v tom se mi ve sluchátku ozve žádost o lékařský tým Omluvte mě prosím poručíku, něco se stalo u brány vyskočím na nohy a utíkám k bráně, Ronon je zase raněný, už je tam část týmu z ošetřovny, pustím se do Ronona a pak ho nechám převéz na ošetřovnu, má spoustu menších zranění zranění, žádné větší není vidět a doktorka Kellerová mě vyžene z Ošky ať si konečně odpočinu |
| |
| Řídící místnost Naštěstí se Caldwell nezdá jako nervák nebo aspoň prozatím ne. Zadám do počítače několik příkazů a chvíli čekám než my všechny vyjedou. Mezitím se aktivuje brána. Moc mě to nevzrušuje, proto zůstávám sedět u svého počítače a čekám na vyhodnocení. Po chvíli mi najedou data a já se spokojeně a důležitě zatvářím. "Transportér se nepohybuje!" Řeknu stručně Caldwellovi, který mi položil předtím otázku. Určitě se nějakej najde, ale radši bych tam letěl já Projede mi hlavou a na chvíli se zamyslim jak mu to mám říct. Kdyby tu byla Elizabeth je to jasný, že jedu já, ale takhle nevim. "Rád bych se tam vypravil plukovníku. Přecejenom má dnes hodně lidí volno tak...!" Nedořeknu větu, protože doufám, že to plukovníkovi dojde... |
| |
| Řídící místnost děkuji McKayi Ronon vypadá na tvrďáka takže by neměl být problém dát ho dohromady Možná by tam měl raději letět Deadalus, Jumper nemá dostatečnou výbavu v případě konfliktu Vždyť vy máte mít také volno doktore, ale pokud chcete Letět, vyberte si k sobě dva vojáky ze služby, zamaskujte Jumper a leťte |
| |
| Atlantis - ALL Jen co se vrátil Ronon ze Sadety, má doktor další práci. Jeho zranění ale nejsou vážná a jedná se spíše o pár oděrek, jak to zprvu vypadalo. Ošetření nezabere dlouho, ale i tak je Ronon pokárán od Carsona, at si najde příšte o trochu bezpečnější zábavu. Teyla tráví ráno meditací ve svém pokoji a po obědě má slíbený trénink od mjr. Shepparda v tělocvičně. Poté, když to velení dovolí, možná navštíví athosiany. A když už o vlku.. 20 minut uběhlo jako voda a John se sešel s kpt. Harpperem v kanceláři prozatimního velitele Caldwella. Zajímalo by vás, co chce. Však se to brzy dozvíte. Nebude to dlouhé jednání nebo jak sám řekl, za chvíli rád uvidí i Dr. Weir. Elizabeth si šla do pokoje zatím připravit nějaké návrhy týmů. Rodney neposedně stepuje okolo jumperu a je připravený na 5ti hodinový výlet k podivnému nálezu. Caldwell mu nakonec přidělil oba nováčky a to mjr. Williamse a Dr. MouBriana, at také poznají misi trochu "zvenku" a ošahají si jumpery. Když už nic, budou mít tu šanci poznat se více s jedním členem Atlantis. Oba jste dostali zprávu do vysílačky, at se hlásíte v hangáru. Carson má už zabaleno na ryby, otázka koho sebou vezme? I když je volný den, mimo Atlantis musí jít minimálně kvůli bezpečnosti dvojice, lépe trojice. Ovšem přesvědčit někoho na rybaření byl už minule nadlidský ůkol. Co víš, momentálně není zaneprázdněná leda Cadmanová, Chaya a Ford. |
| |
| Nemůžeme zapomenout na Dr. Radka.. jakže se jmenuje ten čech, Zelenku. Tráví čas ve společenské místnosti a snaží se naučit Izzarda pozemskou hru, šachy. Izzard se u vás zdržel trochu déle i když většina jeho lidí už odešla na novou planetu. Učí se rychle, ale Zelenka zatím vyhrává po pár tazích. Mezitím vedou diskuzi o svých planeták, ze kterých pocházejí. |
| |
| Hangár Zcela připravený na misi stojím v hangáru jumperů a koukám, který si tam vememe. Není to zas tak složitý výběr, aby v tom nebyly zmatky otevřu dveře prvního jumperu a sednu si na místo pilota. Sice se tu necítím nejlíp, ale nechat pilotovat právě přivezený lidi asi nebude nejlepší. dotknu se ovládacího panelu a celý jumper ožije. zatvářim se spokojeně a na židli se otočim směrem k těm dvoum. Oba si je prohlídnu a zamyslim se co mám říct za řeč. "Takže chci, abyste věděli, že tato mise... tato mise může být nebezpečná... možná, že se nevrátíme a možná tam umřeme, protože nevíme co to je za loď..." Opět se na chvíli zamyslim, ale nespouštim z vás oči. "Jaká je vlastně vaše specializace?" Řeknu trochu zmateně. Od Johna, Teyly, Ronona, Forda, Radka, Elizabeth... člověk aspoň ví co dělat... Jsou tu dva dny... neznaj to tu... né určitě neumřeme, přece něco umět musí... Usměju se a otočim se na křesle. "Takže můžeme? Položím řečnickou otázku a zavřu zadní dveře. |
| |
| Kancelář – schůze s Caldwell, Sheppard, Harpper Než jsem stačila prostudovat podrobně všechny dodatky k jednotlivým osobám na Atlantis, kteří mají být rozděleni do týmů, trvalo mi to o něco déle, než jsem byla ochotna si připustit. Proto dorazím na zasedání jako poslední. “Omlouvám se, dolaďovala jsem poslední detaily v rozvrhnutí týmů.“ Pronesu již ode dveří a usadím se ke stolu. Rozložím přes sebou papírové desky o velikosti A4 a vyndám z nich jediný papír. Své tištěné poznámky o vojácích, kteří budou v týmech a zbytku týmu pro případ nutné výměny. “Do prvního týmu SGA 1 jsem si dovolila zařadit tyto vojáky a vědce,“ přistrčím plukovníkovi papír s poznámkami a otočím se k Harpperovi a Sheppardovi. “První tým by měl pod vedením major Williams, společně s kapitánem Harpperem, panem MouBrianem, poručíkem Cadmanovou a panem Izzardem, který jestli správně tuším by se rád podílel na našich misích.“ Chvíli vyčkám, co na to plukovník a pak pokračuji dál. “Ve druhém týmu SGA 2 by byli: kapitán Sheppard, jako velitel, poručík Ford, doktor McKay, Teyla a Ronon.“ Výběr to byl komplikovaný. Doufám, že to bude plukovníkovi vyhovovat. |
| |
| Kancelář Opět v kanceláři. Dneska mám ale po ráno docela dobrou náladu, tak si vyslechnu co má Caldwell na srdci. Na většinu co řekne, jen přikyvuji a mám myšlenky už někde jinde. "Proč ne, nemám s tím problém. Vlastně to bude skoro jako předtím." Souhlasím s Elizabeth. Teda trochu předčasně, než to Caldwell schválí, ale doufám, že nebude proti. Počkám, až nás rozpustí - následuje další důležitý program a to cvičení golfových úderů. |
| |
| Knacelář Sic budu s lidni které vidím poprvé v životě, ale rozkaz je rozkaz.Takže mi zbývá jen to příjmout. Řeknu a nedám znát, že nejsem moc rád že mám sestavu týmu o které nic nevím.Pak se kouknu na majora který vypadá spokojeně jelikož mu lidi jen přibyli a ne přemíchali. |
| |
| Kancelář Zdravím vás řeknu když dojde Sheppard s Harpperem a doktorkou Bohužel musím začít tím méně příjemným, Majore Shepparde tímto vás oficiálně degraduji na hodnost kapitána za závažné osobní chyby s důsledkem smrti několika vojáků, vaše hodnost vám může být navrácena po podmínečné lhůtě půl roku, pokud vyhovíte požadavkům zpětného povýšení Kapitáne Harppere, vám uděluji výstrahu také za zavažné osobní chyby zde na Atlantis, podmínečná doba činí též půl roku pokud se v této době proviníte vojenskému řádu a pravidlům nebo nastanou jiné závažné osobní chyby budete potrestán Děkuji za pozornost pánové potom promluví Weirová o o týmech, pročtu si papír Děkuji doktorko Weirová věrím vašemu dobrému zvážení týmů . .(místo pro debatu) . konec dolmluv a tak dále ... Děkuji nashledanou, rozloučím se s s trojicí, spíše jen s Weirovou Kapitáne Shepparde, mohl by jste ještě chvíli zůstat prosím. první část zní spíše jako rozkaz, behem věty ale přejdu do měkčího tónu. |
| |
| Atlantis Pozorně poslouchám majora a jeho výklad. Ryba Rimmer, no to mě podrž. Ještě aby tady měl veverku Listera a nějakou kočku, tedy kocoura. A máme z toho Red Dwarf tým. Na venek se lehce se pousměji a snažím se nerozesmát. Pak přijde řada na diskuzi o jumperech. "Ano, implantovali mě ho, byl jsem jeden z mála, kteří ho dostali, dokonce se i uchytil, ale bohužel nesnáším řízení jakýchkoliv pohybujících se věcí, tedy mimo kol a koní. Jelikož není nic lepšího, než jízda na koních." Pak nás povolají do hangáru k jumperům, máme prý vyrazit na nějakou misi. "Špatně slyším, nebo nás chtějí narvat na nějakou misi v Náš Volný den? "Dám důraz na slova" Náš Volný", jelikož mi to připadá jako trošku velký obrat, ale co, alespoň si to tu vyzkoušíme, tohle je nejspíš běžná denní rutina. Záchrana světů, průzkum a zase záchrana světů. Pořád dokola. Položím tedy na zem činky a výklusem, abych si prokrvil nohy, běžím k hangáru, cestou to vezmu přes jídelnu, kde za běhu vezmu do ruky pár sušenek, abych měl alespoň nějakou snídani. Tedy už svačinu. Do hangáru přiběhnu mírně udýchaný, přeci jenom po čtrnácti dnech zavřených v lodi, jsem vyšel ze cviku, i když ne moc. Zde už nás čeká doktor McKay. O něm jsem slyšel mnoho, nic pěkného, ale před ním to rozebírat nebudu. Hmm, je přesně takovej, jakej říkali. No nic, snad spolu budeme vycházet. Pořád žvaní o smrti, jako kdyby stála za každým rohem a šla jen a jen po něm. Copak mu nedochází, že ve vesmíru jsou miliardy živých tvorů, které musí taky zabít. Ignorant. Smrt přijde, to je jasný jako facka, záleží jen na okolnostech jaká bude a kdy bude. Na otázku ohledně mých specializací mu odpovím se vší skromností, přeci jenom podle složek je to profesionál, takže se budu radši držet dál. "No, vystudoval jsem astrofyziku a anorganickou chemii v širším slova smyslu. Kompozitní materiály a podobně, však to znáte. A znám i něco málo ze strojního inženýrství, ale Vám se určitě rovnat nemohu." Vše pronesu klidným hlasem, s co největší možnou upřímností. Na dotaz jestli můžeme vyrazit, kývnu hlavou a vlezu si do jumperu, kde usadím na místo za Rodneym, místo vedle nechám volné pro majora, přeci jenom je to voják. Interiér jumperu je úchvatný. Četl jsem o něm spoustu věcí, ale nikdy jsem si ani nedokázal představit tak dokonalou konstrukci s tak moderními technologiemi a to vše v lodi, která se vejde do Hvězdné brány. Prostě geniální, to se musí antikům nechat. |
| |
| Atlantis Pořád ještě s činkami v ruce konzultuji s Duonem o všem možném. Občas si ještě přejdu z jednoho stroje na jiný, ale snažím se nechodit daleko od Duona. "No, to já zase potřebuju něco, co vytáhne víc, jak 80 mil za hodinu, že." Pronesu s úsměvem na rtech. V tom už nás, ale volají na nějakou misi. Sraz je v hangáru jumperů, kde by měl s největší pravděpodobností už čekat McKay. Moje první mise. No už to tak vypadá, Alespoň se lépe seznámím s těmi vědci. I když bych radši měl po ruce ještě jednoho vojáka, ale sólo mi taky nevadí. V mé tváři se objeví zamyšlený výraz, ale to už pan MouBrian vyrazil k hangáru. Skončím tedy s posilováním, utřu pot do ručníku a zamířím do svého pokoje. Tam si vezmu pár nejnutnějších věcí a pozdravím svou rybu. Ještě vezmu vojenskou výstroj, P90 připnu k vestě, pár granátů do kapes a samozřejmě nějaké ty zásobníky. Jednu C4, pistoly připnu ke stehnu a můj nejoblíbenější nožík v botě. Pak už nezbývá nic jiného, než se vydat za McKayem a Duoenem do hangárů. Když tam dorazím, všichni už mě očekávají a slavnostně vítají. Ne, to samozřejmě ne. Kývnutím opětuji pozdrav doktora McKaye a zasednu hned vedle řidiče, tedy na místo ,,spoluletce´´. Pořádně si prohlídnu celý jumper a s úsměvem na rtech se podívám na McKaye. "Myslím, že sem ready. Šlápni na pedál a rozhejbej tenhle pekáč. Wow." Ještě jednou se nadšený z prvního letu jumperem pořádně zasměju a už jen sleduju, jak s tímhle mazlíčkem McKay vzlétá. Konečně první let jumperem. Hned od té doby, co jsem se dozvěděl, že nějaký jumper existuje sem se těšil, až s ním poletím. Neletím s ním sice hned jako pilot, ale určitě se taky dočkám. Zamyslím se nad prvním letem a na závěr pronesu trochu ironickou větu: "Nakrmte mi rybyčku, na večeři budem doma. " |
| |
| Jumper "Základno jsme připraveni k letu!" Řeknu do visílačky, která by mě měla spojit s centrální místností. Nechám si popřát štastní let a zvednu jumper do vzduchu. Ještě, že to v tom tubusu letí samo to bychom asi daleko nedoletěli Pousměju a namířim to přesně na souřadnice, které jsem předtím do jumpera zadal... Na chvíli se podívám na majora, ale v okamžiku kdy on sleduje jak vylítáme z atmosféry. Zatvářim se trochu zděšeně, ale to u mě může být docela normální. Proč mi tak připomíná Forda? Podívám se opět před sebe na čirý vesmír a usměju se. "Takže pánové, let bude trvat asi pět hodin... doufám, že jste vzali něco k jídlu?" Položím takovou řečnickou otázku potom co by z nich mohlo opadnout nadšení z prvního letu. Jsem rád, že si ten doktor uvědomuje, že se mi nemůže rovnat, to prakticky nikdo... no možná malinko Sam... né ta taky ne... |
| |
| V jumperu Sedím na svém místě za Mckayem a snažím se mu jednu neubalit při jeho připomínkách. Let z Atlantis si vychutnávám. Vstanu a nahnu se, abych viděl přes čelní sklo. Nádhera. Všechny ty věže. Vím, z Daedalouse jsem taky zíral jak vůl na nová vrata, ale nemůžu si pomoct. Prostě mě to táhne. Nádherná scenerie. Pak začneme stoupat a brzy prolétáme vrchní vrstvou atmosféry. Stratosféra a už vesmír. Tak nádherný, úchvatný. A jsem tady znovu. No, to bude jízda. Pak nám McKay svým stylem řekne o pěti hodinách cesty a o jídle. No a já se tedy opřu o stěnu jumperu a nohy si hodím na židli naproti. Pak z kapsy vytáhnu dvě tyčinky a další dvě si tam nechám. Pomaloučku a s respektem je otevírám a přičichl jsem k nim. Slyšel jsem o Rodneyho chuti k jídlu a tak zkouším, co vydrží. Lehce ukousnu první kousek sušenky a s uměním gurmána ho rozmělňuji v ústech. Přitom potěšeně vrním a mlaskám slastí nad chutí sušenky. "Výborná." Pomalu dojím první z nich a pak začnu jíst druhou, v polovině ale přestanu a se slovy: "Už nemůžu, schovám si ji na potom. Je tak výborná.", ji zastrčím zpět do kapsy. Vstanu ze židle a přejdu do zadu, kde se uvelebím na jednom z krajních sedadel a zavřu potěšeně oči. "Vzbuďte mě, až tam budeme." A nechávám si probíhat před očima představy o tom, jak Rodneyho žere velryba, o tom jsem taky slyšel. Plave, plave a najednou ohromná hlava a pak jen chlamst a Rodney je pryč. Úžasný sen a takhle skončí všichni šílení vědci, takže nejspíš i já. |
| |
| V jumperu Nevim jestli to myslí jako provokaci nebo jako něco jiného, ale je mi to celkem jedno, akorát tady ukazuje, že jeho inteligenční kvocijent není na moc vysokém místě. "Ano jsou moc dobré už jsem jich měl spousty!" Řeknu neutrálním hlasem a koukám před sebe na volný vesmír. To bude zase spolupráce, proč jsem doufal v to, že s nováčkama to pujde tak snadno Dám oči v sloup a na chvíli se podívám za sebe. No mohla by se stát nehoda, třeba otevření zadních dveří a nevysvětlitelná příčina... a samozřejmě bych potom přišel na to co se stalo Zatvářím se trochu škodolibě, ale je jasné, že to bych nikdy neudělal... |
| |
| Kancelář “Tak, snad nebude tak zle. V týmu máte poručíka Cadmanovou. Ačkoliv jak jsem si stihla povšimnout, moc dobře jste spolu zatím nevycházeli, že.“ Zmiňovat se o tom, že z vaší strany, kapitáne, by zjevně nebylo vhodné. Nemuselo by to být pochopeno. Poslechnu si plukovníkovo oznámení o ukončení schůze. Vyčkám, zda kapitán Harpper ještě něco nedodá, a pak odejdu do svého pokoje. Svůj den volna si hodlám užít tím, že začnu číst Annu Kareninovu. Potřetí. |
| |
| Atlantis Doktorko budu vycházet s členy svého týmu jak budu muse stejně velení přebere ten marinák takže to je jedno. Řeknu a pak odejdu. |
| |
| Galaxie Orion - jumper Skoro 4,5 hodiny jste se kousali nudou v jumperu. I díky atmosféře, kterou vytvořil Rodney. Ale oba noví členové se dozvěděli, jak jumper v základech ovládat. Vaše jinak tichá cesta probíhá klidně, bez problémů s jumperem tak s okolím. Krom vzdálenách záblesků hvězd okolo vás zrovna nic není. Tak si velice dobře uvědovíte, jak je vesmír vlastně prázdný.. Jste asi 10 minut od jumperu a spouštíte skenovací zařízení. Dostáváte tyto informace: - objekt je velký přesně jako 2 jumpery a jen o něco málo těžší - vypadá to, že má vlastní podsvětelný pohon - je dokonale herbeticky uzavřen a vyzařuje mírné známky energie, co je uvnitř bohužel vaše skeny nemohou zjistit, vypadá to, že je vnitřek nějak stíněný Co s ním ted uděláte? Na palubě máte jeden skafandr, pro informaci:-) |
| |
| Atlantis Nemám ke Caldwellovi žádné námitky. Vše, o čem se tu jednalo, jsem čekal a nepřekvapilo mě to. Rozdělení týmu dopadlo také dobře, mohlo to dopadnou i hůře, takže si nestěžuju. "Jistě pane, jsem jedno ucho. Co si přejete?" Ochotně tedy počkám. Vduchu přemýšlím, jaké patro Atlantis bude to pravé, pro odstřel golfového míčku... |
| |
| Atlantis - Cadmanová a Harpper Na Atlatnis se blíží poledne. Jste rádi, že máte den volna a nemusíte na misi nebo za svými povinnostmi, ale zvláště někteří vojáci nejsou na takovou volnost zvyklí. No prostě někteří z vá se nudí. A už je oheň na střeše:-) A copak se stalo? Nic tak neobvyklého až na to, že se potkali por. Cadmanová a kap. Harpper ve společenské místnosti. A jak to u vojáků bývá, začal jejich rozhovor hecováním a skončil sázkou. Cadmanová tvrdí, že ženy dokáží být stejně dobří vojáci jako muži a samozřejmě Harpper oponuje naopak. Je jen jeden, teda dva způsoby, jak to zjistit! Oba dorazíte za 10 minut na provizorní střelnici co máte na Atlantis otestovat první část sázky. |
| |
| Střelnice Dorazím na střelnici. V pouzdře u pasu mám glocka. Vysloveně se těším, až kapitánovi ukážu, že odstřelení Cuttera nebyla jen náhoda. Počkám si, až dorazí a pak mu provokativně sdělím. “Dochvilnost je výsada králů.“ Usměji se. “Můžeme začít?“ Vytáhnu zbraň z pouzdra, odjistím a zamířím na terč. 25 metrů, 8 nábojů, to bude hračka Postavím se čelem k cíli, natáhnu obě ruce a podepřu si zbraň. Zamířím a vystřelím. |
| |
| Střelnice Tak dem na to. Řeknu na střelnici a zamířím na cíl a pálím. |
| |
| Střelnice Pálíte ránu za ranou. Na to, že jde o sázku, oba nijak moc nemíříte a střílíte víceméně instinktivně. Cadmanová si sundává "střelecké" brýle s oranžovými skly a už si k sobě přitahuje terč v nákresu lidské postavy. Stejně tak Harpper. Výsledky: Cadmanová - dvě rány do hlavy, jedna do krku, dvě blízko srdci a dvě do těla. Nevíš jak je to možné, ale 8 nemůžeš najít! Budku kulka proletěla tak přesně, že zasáhla stejnou díru nebo jsi jednou úplně minula terč. To bude určitě zajímavé, kdo z vás co uzná.. Harpper - jedna rána do hlavy, jedna do krku, tři okolo srdce a dvě do těla. Jedna rána ti uletěla trošku doprava dolů a zabodla se postavě na terči do lýtka. Tak jakpak se oba dohodnete kdo vyhrál první část?;) Zatím míříte do tělocvičny na druhou a poslední. Rozdáte si to oba ve férovém souboji muž proti muži.. teda ženě:p |
| |
| Střelnice Složím zbraň na pult vedle brýlí a pozorně si prohlédnu svůj terč. Nesrozumitelně si cosi zamumlám a pak zřejmě spokojně si zamručím. “To není zlé.“ Ohodnotím výkon Harppera. “Myslím, že tady bychom si mohli dát mat.“ Použiji termín z šachů pro remízu. Strčím si zbraň zpátky do pouzdra a zamířím k východu. “Dámy první,“ neodpustím si poznámku na Harpperův účet a nechám ho jít prvního. |
| |
| Atlantis Zavrtím hlavou a ju do tělocvičny kde se postavím a čekám až mě dojde. |
| |
| Atlatnis Poté, co mi Caldwell oznámí, co měl na srdci, odejdu a a vrátím se do svého pokoje pro potřebné vybavení. A beru jednu menší hůl navíc. Opět jako včera k večeru zaznovím u Dr. Weirové na dveře a čekám na otevření. Ozve se jen pozvání dál tak vejdu. "Nejdu nevhod?" Zeptám se, když uvidím doktoru opět na posteli s knihou v ruce. "Anna Kare.." Otočím hlavu na bok a snažím se přelouskat název knihy naboku. "Hm, to je na mě asi moc.. No jdu se poptat co ten golf." Doufám, že si nedělala v jídelně ráno srandu nebo mě už odbyl zraněný Ronon a Teyla před pár minutami odletěla na Athos. |
| |
| Atlantis Ležím v pohodlné pozici na posteli a když si někdo vyžádá o vstup, nereaguji. Jenže ten někdo si nedá pokoj a vstoupí. “Kapitáne,“ zavřu knížku a položím si ji na stehna, ruce křížem přes nápis, který se John snaží přečíst. “Moc stránek?“ Nadhodím, když nedokončí svou větu. Málem bych zapomněla na golf. “Ah, málem bych zapomněla, dobře, že jste mi to připomněl. Ale musím vás varovat, že jsem hrála jen mini-golf.“ Zvednu se, hodím přes sebe bundu s logem Atlantis a jdu za Sheppardem. |
| |
| Tělocvična “Dneska nemáte nějak mluvno. Plukovník Caldwell vás něčím naštval? Nebo nedej bože já?“ Usměji se. Snažím se o náznak konverzace. Nemám ráda trapné ticho. Vsadil se, vsadil… Sundám si boty, ponožky složím dovnitř bot. Ze skříně vyndám dvě ochranné helmy pro boxery, jednu modrou a jednu červenou, a rukavice. Hodím pár rukavic a modrou helmu po Harpperovi a pak se začnu protahovat. Lehký strečink na začátek. Když skončím, nasadím si helmu, rukavice a utáhnu si je zuby. Postavím se na okraj žíněnky a čekám na svého protihráče. |
| |
| Vy ne. Odvětím a připravím se.Pak vstoupím do bojiště a vyčkávám tvůj první krok jednou rukou kryjic tělo druhou připraven udeřit. |
| |
| Tělocvična Pro začátek zkusím na Harppera taneček Rockyho. Nohama zakmitám sem a tam, ale to s ním nijak nehne. Přiblížím se o kousek. “Volný styl, nekope se akorát do rozkroku a nekouše.“ Zatočím před sebou rukavicemi a zkusím první výpad. |
| |
| Boj Jen přkývnu a ránu vykriju a pokusím s etě uděřit do břicha zspodu. |
| |
| Atlantis - jeden níže položený východ z věže "Minigolf? Jo, to je dobrý.. začátek." Vyrazíme k předem vytipovanému místu. "Vlastně, je to velice podobné.. až teda na to, že tu nemáme žádné jamky." Otevřu dveře a před námi je vidět jen širé moře. "No, ale to je jedno. Důležitý je hlavně odpal." Vložím se do vysvětlování. "Takže, tohle je golfová hůl." Vytáhnu jednu kovovou tyčku a předám jí na potěžkání do ruky Elizabeth. Rozvinu na zem úzký pás zelené látky a na ní postavím miniaturní stojan na odpal míčku. "A to malé bíle dole je míček." Čekám, kdy dojte Elizabeth trpělivost při mojem až teatrálním vysvětlování. Dlouze se protáhnu a rozhodnu se předvést jednu ukázku. Odpal! Rána nesedl úplně dokonale, ale letěla i tak asi 40 metrů daleko. "Chcee to zkusit?" Nabídnu hůl Weirové. |
| |
| Atlantis – výuka golfu Poslouchám a přikyvuji. Potěžkám si hůl a pak si ji hodím za záda a protáhnu se s rozpraženýma rukama. Udělám úklon do strany a pak na druhou stranu, několikrát zopakuji. Poznámku o míčku přejdu beze slov. Nedokážu už ani spočítat, kolikrát jsem Johnovy sarkastické poznámky ignorovala. “Tak dobře,“ sleduji odpálený míček a postavím se místo Shepparda na zelený trávníček. “Uvidíme, jak to půjde.“ Za velikého soustředění vypláznu jazyk, pevně držím hůl a rozmáchnu se, co nejvíc to půjde. Míčem jsem sice trefila, ale takový efekt, jako měl John, jsem nevyvolala. Bílá kulička žbluňkla kousek od Atlantis do vody a jak jsem promáchla, tak jsem téměř praštila Shepparda stojícího za mnou. “Ups, omlouvám se.“ Ihned kontroluji rozsah škody, ale vypadá to, že byl uštědřen rány. |
| |
| Mortal combat - Cadman vs. Harpper Boj začal! Pravidla téměř žádná, kdo první padne k zemi prohrál. Harpper si jen vyžádal od por. Cadmanové zákaz kousání, škrábání a útoků na jisté dolní partie. S čímž Cadmanová samozřejmě souhlasila a utrousila další poznámku, že tohle je přece styl Harppera. První útok - Laura se odváží zaútočit, ale Harpper její ránu lehce odhadne a vykryje. Pokusí se kontrovat, ale Laura rychle ukročí krok zpět a doprava. Rukavicí uštědří Harpperovi ránu do zátylku. Jack se trochu zkloní ale vzápěti překvapí kopem s otočkou a zasáhne bolestivě Cadmanovou do stehna. Jen se oba pousmějete. Další chvíli kolem sebe jen kroužíte, když najednou Laura naznačí levý hák, ale Harpperovi přiletí jedna rána pravou rukou přímo na bradu až trochu zavrávorá. Nic co by nepřežil. Znovu tvrdě udeří a využije chvilkové nepozornosti Laury. Tentokrát nezaváhá a rána na břicho dopadne přesně. Pokusí se rychle dorazit soupeře, ale ránu loktem do helmy Laura oběma rukama zablokuje. Nártem kopne Harppera do pravého lýtka a vyvedeného z rovnováhy mu vrazí koleno někam do středu těla. 3:3 na body. Moc se oba teda nešetříte. Následuje další kombinace od Harppera. Využije své síly a několkrát prudce zaútočí Lauře do rukavic. Ta ač nechtě, musí ustoupit. Vtom schytá bolestivou ráno do svých naražených zad od nártu kapitána. Vědomky či ne využil její momentální slabosti. Zatne ale zuby a pere se dál. Několikrát se rychle otočí kolem Harppera a najednou mu na bradě přistane její noha, ještě že se ráno sprchovala. Harppera to srazí na kolena, Laura ho rychle oběhne a chytne do kravaty pod krkem.. Než stačíte něco dál udělat, vchází do tělocvičny jeden z vyšších důstojníků. "Co je to tu?! To by snad stačilo! Oba do sprchy." Nezbývá vám nic, než to skončit. Ale oba si myslíte, že jste vyhráli právě vy. Vaše spolupráce v jednom týmu bude dál jistě zajímavá. |
| |
| Mortal combat – ende šluse finito Světlé vlasy se mi nalepí na obličej a s jakým soustředěním se koncentruji na to, abych Harppera udržela na kolenou v pozici nehybné, si nevšimnu příchozího vojáka. Vyšší šarže zavelí a my musíme jít. Pomalu se zvednu a heknu, jak mě zabolí záda. “Ale zápas to byl dobrý, třeba si to někdy zopakujeme.“ Rozvážu si zuby rukavici, pak sundám i druhou, helmu a všechno to uklidím zpátky do skříňky. Seberu boty do jedné ruky a druhou se držím v místě bolesti na zádech, kam mě kapitán kopl. Jen mávnu na pozdrav a zmizím v chodbách Atlantis. Dostanu se na svůj pokoj, kde se osprchuji a převléknu do něčeho čistého a voňavého. Vezmu si na nohy žabky a vydám se na ošetřovnu. “Mohla bych,“ heknu na doktorku Kellerovou, “Mohla bych nějaký prášek na bolest?“ Aniž bych byla vyzvána, posadím se na volné lůžko a pomalu si lehnu. “Ááááh,“ hlasitě si ulevím a shodím žabky z lůžka na zem. |
| |
| Vesmír - Jumper Jak dlouho to bude ještě trvat? Jako kdybych tu byl už věčnost. Zamyšlený se rozhlížím po pár hodinách letu, jestli už jsme tam. Nikde nic. Čekám tedy ještě pár hodin, když v tom se před námi objeví, něco jako jumper, ale dvakrát větší. Okamžitě to zaregistruji, ale nejsem nijak překvapený. Začnu si to důkladně prohlížet a občas se podívám na výraz Duona a Rodneyho. "Tak copak to tu máme? Co by to asi mohlo být?" Optám se kolegů a sleduji co nám ukazují informace o lodi. Nevíme co je uvnitř...? Nezbývá nic jiného, než se tam vydat. A kruci, jen jeden skafandr. No jo, tak na co čekáme, jdeme. Přejdu do zadní části jumperu a začnu se oblékat do skafandru. Při tom se otočím na vědce. "Takže je tu jen jeden skafandr a navíc nevíme co je uvnitř té lodi. Takže obhlídnu situaci, zajistím prostor a dám vám potřebné informace. Vysílačky máte, takže vám budu hlásit situaci." Čekám na jejich reakce, nápady a případnou kritiku, před tím, než se vydám do té lodi. |
| |
| Lek(h)ce k golfu Taktak uhnu ráně z hole. Nebylo by ti nic příjemného. "Na začátek to nebylo nejhorší." Snažím se povzbudit. Vlastně to bylo úplně strašné! Vezmu si hůl radši rychle zpátky. "Takto.. zkuste místo rány první více mířit. Hlavní je dobře trefit míček, at letí v dobrém směru. Švih příjde časem." Provedu další ukázkový odpal, tentokrát skoro dokonalý. "Je to na vás." Usměju se na Elizabeth a podám ji hůl. Stoupnu si nenápadně dva kroky bokem než předtím. |
| |
| Lekce golfu “Dobře, rozumím,“ kývnu hlavou, jako že je mi naprosto vše jasné. pomalu, soustředit se na míček, pomalu, švihnout pomalu, dívat se kam letí a dávat si pozor na směr… to snad zvládnu Usměji se. Opět si rozkročím. Už jsem od Shepparda pochytila, jak u toho stát a jak držet správně hůl. Aniž bych si to uvědomila, tak při úmorném soustředění na jemný odpal, vypláznu jazyk. Nápřah. Švih. A hůl letí do trapu. Pro tentokrát to žbluňkne hned dvakrát. Míček a jeho osmička, nebo co mi to dal do ruky. S provinilým výrazem ve tváři děvčátka, co omylem zašláplo kuřátko, se otočím k Sheppardovi, ale nic neříkám. Ono to mluví za vše… bohužel… |
| |
| Jumper, kdesi v temném a pustém vesmíru Během cesty se proberu, jelikož už ani spánek nedokáže zahnat nudu a přesunu se dopředu k Rodneymu a majorovi. Sednu na sví místo a pozorně sleduji ovládání jumperu. Zajímavé. Reaguje na pohyb, tedy uvnitř musí probíhat jakási chemická reakce, jež snímá pohyb, na optiku to nevypadá. Možná snímač dotyku, ale to se mi zdá na antiky moc zaostalé. A samozřejmě. Vestavěné DHD, novinka na trhu. Kdo koupí, neprohloupí. Asi si jedno seženu na ruku. Smích i úsměv mi z tváře zmizí, jen co přiletíme k neznámému vesmírnému tělesu. Tedy spíš lépe řečeno lodi, nebo alespoň to tak vypadá. Úžasné, dokonale stíněné a přitom stěny objektu nebudou širší než u jumperu. A proč je to sakra tak zapečetěný. V tu chvíli mě dojde jedna maličkost. Major se už chystá vylézt ven a omrknout to, ale musím ho zastavit. "Stůjte, majore." Pak přesunu pohled k Rodneymu. "Proč by měl být objekt, nebo loď chcete-li, takhle dokonale stíněn a hermeticky uzavřen a to uprostřed vesmíru? Mě osobně se to normální nezdá, ale Vy s tím máte očividně spoustu zkušeností, že? Takže, co navrhujete, doktore? Vlézt tam a snažit se to otevřít, i když uvnitř může být cokoliv? To se mi zdá vcelku ukvapené. Nechci se Vám do toho moc plést, ale lepší by bylo, když už tam má major jít, připravit drony, kdyby se náhodou něco vymklo." A pohledem sjedu zpět na majora, který vyčkává. |
| |
| Lekce jak lehce přijít o hůl "Jsem si jistý, že ano." Souhlasně přikývnu. S respektem, vyjadřený mojí vzdáleností od Elizabeth, ji zezadu sleduji při dalším pokusu. Samozřejmě sleduji jen správně rozkročený postoj a techniku úderu;) Ne, tomu něvěřím. To prostě nemůže být.. může. Povzdechnu si. "Vy, vy jste.. utopila moji hůl." Dojdu na půl metru k Elizabeth s rucemi v bok s notně rozladěným výrazem. "Teda nečekal jsem zázraky, ale.." Uff, jen klid. Projedu si rukou ve vlasech at se uklidním a na chvíli se otočím k Weirové zády. Otčím se zpátky. "Ok, tak snadno se z toho nedostanete." Vytáhnu další hůl z vaku a na zem dám nový míček. Trochu násilně strčím Elizabeth novou hůl do ruky. "Jestli dovolíte.." Zezadu k ní přistoupím a chytnu hůl také, aby nám NÁHODOU zase někam neuletěla. Lehce naznačím pohyb holí nápřah dozadu a zpátky. "Tak, smělě do toho. A jestli vám zase někam uletí, taksi pro ní doplavete." Pustím Weirovou z objetí a nechám jí hůl jen pro sebe. Čekám na další pohromu. |
| |
| Kdo se snaží a pilně cvičí, má za tři “Já vám tu hůl zaplatím, kapitáne.“ Nevím co na to říct a tohle je jediné rozumné řešení, které mě napadne. Sleduji vrabčí hnízdo, které si John udělal na hlavě při rozjímání, co bude dál. Čekala jsem, že mě vyhodí, vynadá a odmítne další lekci, ale nestalo se tak. Překvapeně se za ním otočím, když se mě rozhodne obejít, pak obejmout a vrazit mi do rukou hůl. Dobře, soustřeď se. Sleduji lehkost Sheppardova úderu a jak mě to učí a snažím si to vtisknout do hlavy. Prsty přejedu zlehka po gumové rukojeti na holi a máchnu, vytočím boky stranou, pravou nohu povolím a ruce v loktech pokrčím. A míček letííííí. “No ne,“ otočím se na Shepparda a vítězně se usmívám, “Tak tohle jsem nečekala ani v té nejbujnější fantasii.“ Dám si ruku v bok. “Pro ten míček budu muset taky doplavat?“ Zeptám se zcela vážně, ač je to myšlené jako vtip. |
| |
| Atlantis Když je náš zápas někým přerušen zavrčím ale pak řeknu k poručici. Jo pěkný. Po té se osprchuju a jdu se porozhlédnout po Atlantis.Jdu kam mě nohy vedou až do nějaké věže se podívat na výhled kde vidím hrát doktorku a majora vlastně kapitána golf.Jdu k nim a řeknu. Ach zdravím.Pěkné místo na golf až na to že není plac co? Při těch slovech se pousměju a čekám.Ruce mám založené za zády. |
| |
| Jumper Druhej Kavanagh... proč sem posílaj takovýhle lidi. Máme spolupracovat a né si škodit Dám oči v sloup a nahodim na displeji kontroluju údaje, který mi to předtím vyjelo. Radši spustim ještě jednu kontrolu, aby měl Dr. Duon lepší spaní. "proč jste přiletěl na atlantis, abyste měl hloupé připomínky a hledal chyby? Mohl byste se taky rychle vrátit!" Řeknu trochu podrážděně a čekám na výsledky... |
| |
| jumper Poslechnu si Roneyho a zavrtím hlavou. No jo, to je celej McKay. No co, že z toho unikne nějaká mimozemská forma života, nebo to tady vybuchne. Však my přeci nehledáme chyby, my jsme Pán Dokonalý. Prý hloupé připomínky, ale ok, jak chce. Je to jeho práce a on tu očividně dělá velký zvíře, takže mu jeho sny brát nebudu. Kéž by ho sežrala velryba. "Ok, šéfíků. Nechám to na tobě. Až budeš chtít vyhodit do povětří celou soustavu, tak řekni. Abych si stačil koupit brýle, to víš UV zářená je svině," neudržím se a začnu trochu útočněji. Ignorantskej, namachrovanej arogantní blb, který myslí jen na to jak si honit triko. Smrt se ziskem slávy. Jak dokonalé. Ale ok, nechám ho v jeho snu. A otočím se směrem k průzoru jumperu, kde pozoruji neznámý objekt. McKaye radši ignoruju, stejně bych ho musel akorát tak svázat do kravaty a vyhodit do vesmíru. Vytáhnu si z kapsy nedojedenou sušenku a pustím se do ní. |
| |
| Jumper "Dobře, dobře a co teda navrhuješ?" Zeptám se Duona, který tu má hodně řečí a možná přijde na něco lepšího než já, pochybuju, že zjistí víc věcí než scanery v jumperu a jestli mu to udělá dobře tak ty drony klidně připravim k palbě, přijde mi, ale škoda ničit takový transportér, protože by se mohl určitě k něčemu hodit. Až budu chtít vyhodit soustavu tak... tak jí vyhodim |
| |
| Jumper On se mě zeptal? Zajímavý, podle toho co jsem slyšel si za svým vždycky stojí a nenechá se nijak ovlivnit. Otočím se tedy k němu i přes to, že jsem ho chtěl ještě před chvílí ignorovat. "Bezva. Můj názor je stejný jako tvůj, jen se mi zdá bezpečnější. Ať si tam major klidně jde a prohlédne to. Nemám nic proti, ale pokud to je něco, co by mělo ohrozit Atlantis, nebo snad celou galaxii, což je možný, přeci jenom od kdy se jen tak vesmírem potulují hermeticky uzavřené transportéry, tak navrhuji zamířit na to a v nejhorším případě to prostě bleskově odpálit. Hm?" Podívám se tázavě nejdřív na majora, který je už určitě připraven vyrazit, a pak na Rodneyho. "Nic tím nezkazíme. Pokud tam bude něco prospěšného, tím lépe. Já jsem jen pro zvýšenou opatrnost. T víte, někdo kdo vyrůstal na hranicích mezi Severním Irskem a Irskem v době nepokojů, má už hold opatrnost v krvi." A zavzpomínám na mé mládí, kdy jsem byl při jednom útoku Irské republikánské armády. Stál jsem skrytý za domem a pozoroval je, jak zastřelili dva muže, kulku přímo mezi oči. Od té doby se mi o tom zdají ještě noční můry. Jsem tím nejspíš poznamenaný. Rychle ale zaženu černé myšlenky a zvlášť pak tuto vzpomínku a dál se věnuji situaci, v níž právě jsme. Nemyslet na minulost, realita a budoucnost, v tom je síla. |
| |
| Jumper Celou tu hádku, rozhovor a vše k tomu podobné, ale vlastně všechno co se mezi stěnami tohoto jumperu pečlivě vyslechnu a občas se nestíhám ani divit No jo, vědci, jeden, aby náhodou nebyl horší, než ten druhej. Kdyby se navzájem doplňovali, nebo si dokonce pomáhali, i když u nich jeden nikdy neví. Podle toho co tu poslouchám, je to asi nemožné, aby jeden vědec pomáhal a doplňoval druhému, i když kdo ví, že? Hlavou se mi honí mnoho myšlenek při sledování Rodneyho a Duona. Pomalu si tedy navlíkám skafandr, protože je už téměř jisté, že tam půjdu obhlédnout co je vlastně uvnitř. Nakonec už jen přilba, ale s tou ještě počkám na konečné rozhodnutí. " Hele, co kdybyste mi dali radši pár typů, co by tam na mě mohlo čekat, podle uvážení této situace, abych se když tak mohl připravit. " Snažím se je nenápadně přehodit na téma o situaci, kvůli které tu vlastně jsme. Dojdu k pilotovy a ze zásuvky ve stěně jumperu si vezmu snímač známek života. " Třeba se to bude hodit, kdo ví, že? " Do ruky vezmu P90 a připravím se na přechod do transportéru. Ohlídnu se ještě na vědce a čekám na jejich reakce. |
| |
| Jumper Dřív než stačí Rodney odpovědět, zareaguje major. Vezme si snímač života a P90, čemuž se musím zasmát. "Majore, tu zbraň tu můžete klidně nechat. Tam venku je vakuum. To za prvé a za druhé. Pokud tam bude nějaká super příšera, nemyslím si, že by se dala tak lehce zabít." K majorovi nemluvím ani trochu útočně, nebo posměšně, jen konstatuji fakta a pak ještě dodám vtipnou poznámku. "Spíš si sebou vezměte plazmový kanón, pokud nějaký po ruce máte, s tím byste měl šanci." Pak přejdu k tomu, na co se ptal major poprvé: "Tipy se dávají v takovéto situaci těžko. Jen že byste se neměl dotýkat ničeho, z čeho vyzařuje jakákoliv energie a držet se od toho v dostatečné vzdálenosti. A pak pokud najdete známku života, hnedka do z ní nevymlaťte duši a pokud Vás nenapadne, zkuste ji kontaktovat. Nebo nás spojte. Jo a samozřejmě nám hlaste vysílačkou jakékoliv zajímavosti, které najdete, cokoliv, co třeba vypadá na první pohled neužitečně, může mít zásadní význam." Podotknu a na důkaz toho kývnu hlavou. Nové technologie a zbraňové, či štítové modifikace by se nám rozhodně hodili. I nový spojenec by nebyl k zahození. "Nakonec Vám můžu popřát už jen hodně štěstí. Snad Vás neopustí a to samé Váš humor, majore." Pak se otočím k Rodneymu a zeptám se ho kupodivu normálním neutrálním hlasem: "Zapomněl jsem na něco, doktore?" |
| |
| Vesmír - v jumperu Konečně se po krátké hádce shodnete a ve skafandru vyšlete mjr. Williamse do transportéru. Zavře se za ním zadní část transportéru, co slouží i jako přechodová komora. Oba v pilotní kabině slyšíte zvuk podtlaku. Zadní dveře vašeho jumperu se už otevírají a major vychází do volného prostoru. Pro jistotu je připotán na kratším laně. Vznášet se ve volném prostoru je tak zajímavý pocit. Pomalu doletí k zadní části transportéru a najde tam něco jako ovládání na vstup. Po jeho spuštění se mu otevře zadní prostor ne nepodobný vašemu jumperu, asi také slouží jako přechodová komora. Major vletí dovnitř a zavře za sebou dveře. Ihned se sem nahrne odněkud vzduch. Podle senzorů je tahle část obyvtelná, teplota 14°, kyslík na 20%. Ale je tam celkem tma. Vidíš před sebou další dveře, na senzoru zachytíš podivnou energetickou aktivitu, když se ke dveřím přiblížíš, raději couvneš. Čekáš, ci to poradí Rodney. |
| |
| Jumper - Vesmír - Transportér Konečně tedy vyrazím ven, Nejdřív přes přetlakovou komoru a hurá do prázdného vesmíru. Chvíli se jen tak vznáším ve vesmíru a pozoruji planety a hvězdy okolo. " Paráda. Takže si to štráduju k transportéru, za chvilku sem tam. " Oznámím Rodeymu a Duonovi situaci a zamířím k transportéru. Zadní dveře jsou velice podobné dveře jumperu, a tak není problém je otevřít a vlézt dovnitř. Zavřu za sebou dveře, a když mě senzory nahlásí, že je tu obyvatelná část, sundám helmu skafandru a porozhlédnu se kolem. Je tu tma jak v pytli a tak si zapnu baterku na P90ce. Chvíli se koukám po celé kabině, když před sebou uvidím další dveře. Přejdu kousek k nim, ale hned zase couvnu a ohlásím svou situaci. " Přede mnou jsou další dveře. Na senzoru jsem objevil jisté zvláštní energetické tamto... jak tomu vy vědci říkáte... jo, anomálie. To je vono. To tam přesně je. Pak jen vyčkám na rady vědců. |
| |
| Laura Cadman "Lauro, co jste zase vyváděla? Neříkal vám Dr. Carson, že máte s těmi zády odpočívat?" Vyčítavě se na tebe Kellerová podívá. "Kdoví, co se jste si zase provedla." Zakroutí hlavou a podívá se vám na záda. Civí na ní dvě podlouhlé modřiny okolo ledvin a aby toho nebylo málo, další je na břiše. Namaže ti záda nějakou mastí a podá dva prášky. Zapiješ je. "A dost, počkáte tu do večera na pozorování. Carson z vás bude určitě nadšený." Vypadá to, že ji došla trpělivost. Přemýšlíš, jak myslela tu poslední část věty;) |
| |
| Ošetřovna Posadím se a pomalu si přes hlavu přetáhnu triko. Zmuchlám ho do kuličky a položím na stehna. Provinile se dívám na doktorku, která si prohlíží záda a začínající modřiny. “No víte… je den volna, tak trochu nebylo co dělat. Potkala jsem kapitána Harppera, slovo dalo slovo… chtěla jsem ho ujistit, že ženy jsou stejně dobrými vojáky jako muži.“ Trošku sebou cuknu, když mě začne doktorka mazat mastí po zádech. “To studí,“ oznámím, ne že bych si stěžovala. Když polknu prášky, obléknu si tričko a položím se zpátky na postel. Složím si ruce na břicho, prsty křížem a zírám do stropu. “A doktor Carson je teď kde?“ Zeptám se jen tak. |
| |
| Na greenu ve třech, až na to moře "To je dobrý, zapomeňte na to." Jen prohodím nad ztracenou holí. "Páni, ten se vám teda povedl." Uznale pokývám hlavou a pochválím jí první úspěšný úder ať má radost. I když to bude ještě chvíli trvat, než z ní vyroste pořádný golfista. Příchází kapitán Harpper. Hmm taky kapitán. Pomyslím si krátce. "A, zdravím. Jo máte pravdu, na golf je tu až moc.. mokro." |
| |
| golfek “Že jo, děkuji.“ Zářím jak sluníčko, nad svým prvním povedeným odpalem. Připravím si míček pro další ránu a pomalu se připravuji na úder, když v tom se ozve povědomý hlas. Otočím se a uvidím kapitána Harppera. “Vypadáte, unaveně.“ Všimnu si mírně nateklého oka, začínající modřiny pod bradou. “Copak jste dělal? Neměl byste být spíše na ošetřovně? Kapitán mě tu učí golf, ale myslím, že mi to zatím moc nejde.“ Vrátím se zpět k tréninku odpalu a jen si tak promáchnu vzduchem. |
| |
| Atlantis Ddopoledne jsem meditovala ve svém pokoji a pak jsem se rozhodla jít se trochu protáhnout do tělocvičny. Po obědě jsem se byla dohodnout s doktorkou Weir, abych si mohla půjčit jumper a dopravit se na pevninu za svým lidem. ještě jsme jim nenalezli novou planetul, kde by mohli poklidně žít. Navíc je to výhodné pro Atlantis, pro plodiny to máme jen kousek. Zapnu intercom a zeptám se určitých "vyvolených". torko Weirová, odlétám a děkuji za povolení, mimochodem pokud se ke mně chce kdokoli přidat a letět se mnou na pevninu, chvíli budu čekat v hangáru jumperů. Pustím do éteru a s několika věcmi se vydám do hangáru. chvíli čekám a připravuji se. Doufám, že se mnou někdo pojede. ZPRÁVU BY MĚLI SLYŠET SNAD VŠICHNI |
| |
| Letka 352-x8 aneb výlet jumperem Než stačí Harpper odpovedět na rýpavou poznámku Elizabeth, co jeho oko, zaslechnu zprávu ve sluchátku. "No, omlouvám se ale nechám vás tu o samotě, třeba vám kapitán předvede taky pár úderů." Mrknu na oba. "A ty hole mi pak prosím vratte do pokoje." Vzpomenu si, že jsem slíbil, že zavezu Teylu na pevninu. Moc ochotných lidí s antickým genem by se ve volný den asi nenašlo. Za pár chvil jsem v hangáru. "Připravená vyrazit?" Dojdu k Teyla, která už čeká u jumperu. |
| |
| výlet jumperem Po nějaké chvíli, kdy už mám naloženo vše, co jsem chtěla na pevninu vzít a to včetně přikrývek, léků a tak dále, navíc sladkosti pro děti od doktorky heightmeierové... se objeví John Majore, myslela jsem, že nepříjdete. Elizabeth říkala něco o lekci golfu. lehce s úsměvem narážím na jisté jiskření rozhodně patrné mezi Elizabeth a Johnem. toto je pro mne rovněž skvělá příležitost vypáčit z Johna to, co se dělo na té poradě, kam jsme jaksi většina z nás nebyla přizvána. Do jisté míre mne to znepokojuje, Chaya, Ronon i já jsme se obětovali a bojovali za Atlantis a te´d nám nechtějí říci půl slova? Nevím... |
| |
| Výlet jumperem, někde nad mořem Pomůžu Teyle naložit zbytek věcí do jumperu, sám cestuji docela nalehko. Měli bychom se oba vrátit do večera, nejpozději do zítřka ráno. "Vážně? To jsem nečekal, že tím bude tak.. nadšená. Někdy ti to taky ukážu." Něvěřícně řeknu, že by to Weirovou tak bavilo a ihned kontruju tím, že si Teyla může klidně kdykoliv taky zahrát při její narážce. Elizabeth je pořád velitel základny, takže něco o čem mluvila Teyla je docela vyloučené. Snad dostatečně to naznačím trochu udiveným pohledem. Přemýšlím, jestli má Teyla vůbec představu jak golf vypadá. A jak to šlo Elizabeth jako gentleman zatajím:p "Ale ne, výlet na Athos bych si nenechal přece ujít, taky vašim lidem vděčíme za hodně." Nasedáme oba do jumperu a přes střech hangáru vylétáme nad moře pryč, směr nový Athos. Na pevninu vzdálenou asi 80km od nás. "Vlastně už nejsem major, ne že by na tom tak moc záleželo." Trochu se rozpovídám při cestě a reaguju na dřívější oslovení a vědomky i na to, že zbytek mého týmu zatím neví, co se na schůzi ráno probíralo. Kdy jindy by byla lepší chvíle to části týmu oznámit než ted? Ale asi budu chvíli dávat přednost oslovením jménem, než novou hodností. "Tak, můžeš se těšit na nový tým. Caldwell to tu chce asi trochu přerovnat." Kysele se usměju. "Budeš tam ty, Ronon, Rodney, Ford a já." Pokračuju dalšími informacemi. "No, ale zatím si to nech raději pro sebe, než to bude oficiální. Víš jak, vojenské záležitosti.. no kdyby tě něco ještě zajímalo.." Nechám větu nedokončenou. Už se docela těším na Athos na chvilkový odpočinek pryč od všeho zmatku, co poslední dobou na Atlantis byl. |
| |
| Jumper - Vesmír Na nějakou dobu se úplně odmlčím a asi je to hlavně tím, že si pročítám ta data, který mi vyjel jumper. Přesně jak jsem čekal, stejné údaje Zatvářim se trochu znuděně, protože nebejt tady pana Duona tak už je major venku nebo možná v transportu. "Ano, ano přesně to jsem chtěl říct!" Odpovim na slova Duona a pomocí panelu odsaju vzduch ze zadní části jumperu, aby mohl major projít do transporteru. "Předpokládám, že by tam měl být nějaký panel na otevírání dveří. Skontrolujte jestli máte za sebou zavřené dveře, aby zbytečně neunikal kyslík!" Řeknu do vysílačky a s napětím čekám co nám major odpoví... |
| |
| Poslední výstřel “Nuže dobrá, užijte si to a pozdravujte Athosiany.“ Odpovím již prchajícími Sheppardovi. Zvláštní, ten chlap je pořád zaneprázdněný, jak jen to dělá Soustředím se na odpadl a nepříliš šikovně pošlu míček do vody. Ale počítá se má snaha i to, že jsem hůl udržela v ruce a nehodila ji do oceánu. “Chcete si taky zahrát, kapitáne?“ Nabídnu Harpperovi hůl. “Za předpokladu, že golf umíte hrát. Já vás to učit nemůžu, protože sama nechápu pořádně princip té hry. Střílet kamsi, ale zjevně to má jisté relaxační účinky. Určitě ne tolik, jako moje Anna Kareninová, ale má.“ Zlehka se usměji a pak na green připravím další míček. Čekám, jestli bude kapitán hrát, nebo mám odpalovat sama. |
| |
| Transportér V neznámém transportéru si to celé prohlížím a čekám na Rodnyeho. Když se mi ozve a poradí co mám dělat, na nic nečekám. Ohlídnu se, jestli jsem za sebou zavřel dveře a pak si posvítím baterkou na dveře, chvíli s ní kroužím okolo dveří, než najdu ten správný panel, ale pak sem ho konečně našel. Kousek vedle dveří na prvé straně. Přejdu k němu a ještě zahlásím. " Otevírám dveře a vcházím do vnitř. Kdybych se do 15 minut nevrátil, víte co máte dělat. Ještě 15 minut počkejte. " Zachechtám se a otevřu tedy dveře. Když se dveře otevřou, vcházím dovnitř. |
| |
| Jumper směr provizorní Athos na pevnině při majorově poznámce o vděčnosti mému lidu se pouze pousměji. Golf nechávám být. Myslím, že dluhy mezi našimi lidmi jsou již vyrovnané...poskytli jste jim útočiště a Atlantis jim skýtá ochranu...nejsou již žáné dluhy... posadím se do křesla vedle řidiče. John mi pak řekne něco o složení týmů a o tom, že jej degradovali. Ach, povýšili tě? Co tedy nyní jsi? Nejsem si ještě příliš jistá ve vaší armádní hierarchii. Zeptám se jej, myslím, že by si zasloužil nějaké zásluhy po tom, jakou práci zde odvedl...stejně tak jako Elizabeth. Nové týmy? Musím říct, že mne to poněkud zaskočilo. Nemyslela jsem si, že zde budou až takové změny. Plukovník Caldwell chystá ještě něco víc? zeptám se mírně otřesena i když mne se ty změny příliš netýkají. Můj tým zůstává téměř stejný. |
| |
| Vesmír Williamsovi se podaří za chvíli bez obtíží otevřít druhé dveře. Ovládání není nepodobné tomu na Atlantis. Vlastně nemáte už skoro pochyby, že ho tuto loď vytvořili rovněž antikové. Posvítíš si baterkou do další místnosti a uděláš krok.. Dál se ale nedostaneě a zpět, skoro až na zadní dveře, tě odrazí nějaký typ silového pole. Energetický výboj je bohužel tak veliký, že se přenese přes konstrukci transportéru ven přes ukotvovací lano až na váš jumper! Trochu omráčený vstáváš a podíváš se dopředu. Tam, kde předtím bylo silové pole a zatemělý výhled do další části, vidíš už přehledně rozlehlou pilotní kabinu a nákladový prostor. Zdá se, že silové pole zmizelo nebo prostě po těch stovkách let nevydrželo a jeho energetický systém se zhroutil. To je ta dobrá zpráva. Dostáváš do vysílačky dotaz od Rodneyho, na co jsi proboha šahal. Zdá se, že vašemu prvnímu jumperu výboj vyřadil velkou část krystalů od navigace přes rádiovou komunikaci až po motory. To je ta špatná. Ještě že druhý transportér se zdá být nepoškozený a jste pořád spojeni ukotvujícím lanem. Jediné, co Williamse zaráží je to, že v nákladovém prostoru tak velké lodi není absolutně nic.. |
| |
| Atlantis Dr. Weirová "trénuje" ještě pár minut s kpt. Harpperem golf:) Plk. Caldwell netrpělivě očekává zprávu od jumperu. Měli se ozvat už před půlhodinou a zatím neodpovídají na vaše volání. To nevypadá dobře. Necháš si zavolat na velitelství Ronona, Izzarda a Forda. Nidko další není zrovna volný nebo se nenachází na Atlantis. Rozhodnete se vyslad druhý jumper, aby zjistil, co se stalo. Také vás čeká menší 5tihodinový výlet.. Všichni tři se s "nadšením" shromáždíte u jumperu. Teyla s kpt. Sheppardem dolétávají na Athos. A na koho jsme ještě zapoměli.. Carson má už dost papírování a jde obejít rychle pacienty, když zjístí, že Kellerová zmizela na delší či kratší dobu na svačinku do jídelny. Jak ji znáš, dřív jak za půl hodiny se nevrátí. Snad vám na ošetřovně nikdo jiný nepřibyl:p |
| |
| Pár minut od Athosu Ne zrovna s nadšením se otočím na Teylu. "Bojím se, že to znamená spíš opak.." Dál to raději nerozvádím. To se zrovna netrefila. Ale kdo by se na ní mohl zlobit, myslela to dobře.. "Každopádně, je to jen dočasně." Pokračuju dál už s mírným úsměvem. Nechci si ničím kazit tenhle výlet. "Myslím, že ty nové týmy budou vpohodě. Ford je bez problémů, s Rononem vycházíme taky dobře. No McKay.." ušklíbnu se. "Je.. dobrý vědec." Pokrčím rameny a jeho povahu zatajím. Když nebude na misích moc zdržovat, proč ne. "To je tak vše no, až na to že má Caldwell velet asi týden místo Elizabet by se nemělo nic měnit." Už vidím pevninu Athosu. "A co ty na Atlantis. Ať nemluvíme pořád jen o nás." Napadne mě, že by Teyla taky něco ráda řekla o tom, jak se tu zatím cítí. Asi to pro ni není lehká situace. Stejně tak jako pro Ronona, ale ten není vázaný někde jinde. |
| |
| Někde na Atlantis...Ošetřovna toulám se po atlantis a nemám moc co dělat Ale doktorka Kellerová by mě nemusela vidět když rychle do toho kanclu zapadnu. mám štěsti doktorka je někde za rohem, vklouznu na ošetřovnu a snažím nenápadně proběhnout přes ni, v půlce za sebou je slyším Dokore Beckette otočím se, a vidím že ne mě mluvil jen nějaký muž, na posteli Přoč vy si nikdy neuděláte volno doktore? zeptá se mě, na to jen pokrčím rameny a zmiznu do kanceláře, popadnu tužku karty pacientů a další věci, píšu...píšu...píšu.. Sakra co je to za propisku.. zprávy se mi lépe píší na papír, karty si založím kdežto když se zformatuje Harddisk tak je vše ztraceno když píšu několikátou zprávu, tužka přestane psát, Ale ne, povzdychnu si potichu když nemůžu najít jiné pero, počítač mám na pokoji, vyjdu z kanceláře a natáhnu se na nejbližší stůl pro tužku, Jennifer je někde pryč, podívám se na hodinky asi bude někde na svačině... Jennifer nejí vlčím způsobem jako zdejší vojáci, mám chvíli času, rozhlédnu se po ošetřovně... Poručíku Cadmanová co vy tu děláte? přijdu k ní to je mi líto, volného dne si asi tedy moc neužijete.... |
| |
| Atlantis den volna jsem trávil poměrně v klidu. Zelenka se mě sice snažil naučit šachy, ale tato pozemská hra mě moc nezaujala, proto jsem se odebral zpět do svého pokoje. Netrvalo dlouho a dostal jsem výzvu vysílačkou ať se okamžitě dostavím do řídící místnosti. Okamžitě se tam vydám a poslechnu si potřebné informace. První mise, snad dopadne lépe než záchrana mé planety. Rychle si připravím pár věcí na misi, které by se mohli hodit a jdu přímo do hangáru jumperů, kde bych měl mít sraz s Rononem a Fordem... |
| |
| Atlantis Když slyším, že se mám dostavit, jsem už dávno z ošetřovny na své ubykaci. Tam jsem si kontroloval výbavu. Co se děje? vstanu, vezmu si zbroj ze sadety, pistoli a mačetu. Bůh ví, co tam je! Pak se dostavím do Hangáru. Co víme, jen že zmizely? pronesu k Izzardovi, pak se zarazím. Ty máš antický gen?! Protože ani já, ani Ford ho nemá! a čekám na odpověd. Behem toho spřinesu další dva skafandry do jumperu, kterým máme letět. |
| |
| Společenská místnost Zelenka tráví svůj den hraní jedné šachové partie za druhou. Chaya ho ve spol. místnosti pozoruje a docela pochopila systém této hry. Dál ji zaujala věc, tedy televize, kde pár vojáků sleduje promítání nějakého filmu. No, zaujala, přijde jí to jako dost podivná zábava. Zelenka se najednou zvedne a zamyslí se. Řekne něco česky a přidá jedno neslušné slovo.) V překladu asi, já na to ku*va zapoměl:-) Nachvíli vyruší Chayu z nudy a zeptá se ji, zda má chvíli čas. Slíbil totiž Katie Brownové, že ji pomůže s pár rostlinami, co dovezli z Proctulusu, než byl zničen. Sám ale není nějak oslnivý biolog a napadlo ho, že by mohla Chaya znát místní flóru o cosi lépe. Navíc by potřeboval pomoc s jedním antickým zařízením a to je dobrá chvíle na to zeptat se. To bude Rodney koukat.. beztak tam nic nenajde. |
| |
| ŘM Kde sakra jsou, měli se před půlhodinou ozvat Svolejte pár lidí, třeba Forda, toho Dexe,a ještě nějakýho vědce, Izzarda. řeknu důstojníkovi na můstku za chvíli přiběhnou. Pánové vím že máte volno ale potřeboval bych Jumper na tyto souřadnice, zůstali nám tam tam McKay se svým týmem mají zpoždění s hlášením potřebuju aby jste tam doletěli a zkontrolovali je budete se pravidelně hlásit, kdyby nastal problém tak zavolejte, my pro vás pošleme Deadala,...žádné otázky?... |
| |
| V klidu sedim ve svim pokoji ale pak nás svolaj na misi. Rychle se převlíknu a vezmu si svoje vybavení. Jdu směrem k hangaru , kde máme mýt sraz s Izzardem a Dexem. Dex i Izzard už na mě čekaj a já přiběhnu na poslední chvíli. Běžim směrem k nim a řeknu. "Pardon , trochu jsem se zdržel." Po chvilce k nám přijde plukovník Caldwell a řekne nám podrobnosti. "Dobře pane ." Pak se otočim na Dexe a Izzarda a zeptám se. "Tak co mužem vyrazit , nebo eště něco potřebujete ??????? " Pak se koukám na Izzarda a Dexe a čekám na jejich odpověd. |
| |
| Hraju s doktorkou golf ae¨le i to mě po čase omrzí a tak jdu se mrknout jak vše probíha.Vypadá to že půlka mých známých někam zmizela a další někam spěchají a tak jdu za nimi.Vejdu do řídící místnosti a uvidím se je bavit s plukovníkem a odletu a tak řeknu. Eh pane chápu to tak že jeden tým je pryč a další za ním letí a já tu mám zůstat? Řeknu nechápavě jelikož se nudím a nechce se mi tu furt jen trčet a vidět ostatní někam pořát odcházet. |
| |
| Ošetřovna “Ah, doktore.“ Oči se mi rozzáří v úsměvu. “Víte, volný den jsem měla. Pamatujete, jak kapitán Harpper byl naštvaný, že jsem zabila toho.. Cuttera, myslím, že se tak jmenoval, no, tak jsme se s kapitánem vsadili, že…“ Rozhlédnu se kolem a ujistím se, že nás nikdo nemůže slyšet. Naznačím Carsonovi, aby šel trochu blíž a špitnu. “Prostě a jednoduše jsem mu nakopala zadek.“ Usměji se a odtáhnu se od doktora. “Pár modřin a trochu mě bolí ta záda, ale jinak myslím, že budu v pořádku.“ |
| |
| Hangár jumperů Chvíli čekám na ostatní než dojdou. Jako první dojde ten obr, který určitě není s těmito lidmi odzačátku, protože se od nich až moc liší. "Ano můžu pilotovat!" Řeknu stručně Rononovi a vstoupím do jumperu a sednu si na místo pilota. Podívám se jak nakládají další skafandry a důkladně si je prohlídnu. V Podstatě jsem ještě nic takového neviděl a vypadá to dost neforemě, ale když to člověka zachrání před smrtí tak proč ne. "Já jsem připravený!" Odpovim stručně Fordovi na jeho otázku a podívám se na Ronona. |
| |
| Vesmír - Transportér Dveře se konečně otevřou a já vejdu dovnitř. Udělám první krok, ale okamžitě mě jaké si silové pole odhodí do zadní části transportéru. Kruci. Co to k čertu... Rychle vstanu, ale tu už se samozřejmě ozve Rodney. " Já? Jo máte pravdu, nezaklepal jsem, ani nezvonil. Pak není divu, že sem nebyl vítanej, že? " Zavtipkuju si a pořádně se oklepu. Musel tam být nějaký druh silového pole, nebo nevím, vešel jsem a pořádně mě to nakoplo a odhodilo. Ale asi to už zmizelo. Nevím proč, ale myslím, že už je to čistý. Jsem v řídící místnosti, podle těch spousty knoflíků a všeho toho co máme mi v jumperu. " Ohlásím Rodnyemu situaci a přejdu do řídící místnosti. Pořádně se tam porozhlédnu a ještě jednou se ozvu ve vysílačce. " Asi je to antické, je to opravdu podobné, až téměř stejné našemu jumperu. Myslím, že by s tím možná i dalo leťet. " Zasednu na místo pilota a vyčkávám na reakce vědců. |
| |
| cesta na pevninu a provizorní Athos Poněkud jsem se spletla a pokusím se to zamluvit. Ach, to je mi líto Johne. Věřím, že příjdou na to, jaké máš zásluhy a hodnost ti vrátí. omluvím se a vyjádřím mu jakousi tu lítost. Letíme poklidně. Nové týmy...myslím, že to bude v pořádku, rodney je vynikající vědec a věřím, že se v něm skrývá i jakési to hrdinství. stejně si myslím, že jsi jeho vzorem Johne... zavtipkuji a vytáhnu jablko, které jsem si na cestu vzala...jedno podám i Johnovi... Vitamíny na cestu... pousměji se. Já na Atlantis? Poněkud teskním za svým lidem, ale zde mu mohu pomoci mnohem více než kdybych byla u nich, pěstovala zeleninu a rodila děti, ne...život na Atlantis mi vcelku vyhovuje...lidé jsou vstřícní, jen je zde mnoho pracovního vytížení. A co ty v galaxii Pegasus? Je to tolik odlišné od tvého života na Zemi? Zeptám se ho... |
| |
| Přikývnu Izzardovi , který se rozhodl , že bude pilotovat. Pomáhám naložit skafandry a vstoupim do Jumperu. Sednu si na místo , pro druhého pilota a připoutam se. Otočim se na Dexe a řeknu. "Tak mužem vyrazit ???" Dex eště naložil pár věcí a pak čekám na jeho odpověď. |
| |
| Vesmír - jumper Zatvářim se docela zmateně když se světla v jumperu na chvíli vypojí. Naštěstí se to po chvíli zase nahodí, ale bohužel ne všechny systemy. Co tam sakra dělá. Hned se ho na to zeptám a po nějaké době dostanu odpověď. "Dobře, pokud v modulu nic není vraťte se, protože se budu muset podívat do zadní části a zprovoznit nejdřív náš jumper!" Informace, kterou jsem sdělil vojákovi může být poněkud zmatená, ale to co se právě stalo mě docela vykolejilo i když to je určitě jenom rutina, která se stává běžně. "Duone máte nějaké zkušenosti s antickou technologií?" Řeknu jakkoliv neútočně, protože asi budu potřebovat pomoc pri opravě jumperu. Taky bych se rád osobně podíval do toho transportéru... |
| |
| Atlantis Šachy...Jak nesmyslná hra. Táhnout s panáčky a čekat, až se protivník rozmyslí, načež vlastně někdy ani nevyhraje? dlouhodobé a zbytečné. a ta televize...PRoč si neudělají třeba karneval, nebo něco nepěstují, nebo se nebaví jinak? Měl by se tu udělat nějaký karneval, nebo nějaká oslava...něco by se mělo udělat. Poté příjde Radek se záplavou jakýchsi českých slov a o něco mne požádá. Ale jistě Radku, nemám nic na práci, ráda půjdu a pomůžu ti. Pousměji se na něj a vstávám z pohodlného křesla a následuji jej. |
| |
| Jumper Plný očekávání vyčkávám, co se bude dít a jestli vše vyjde podle plánu. Major ve skafandru se přesune do vesmíru a pak k transportéru, vše zatím vychází podle plánu. Zatím. Pak na radu Rodneyho bezhlavě otevře dveře a po dalším kroku dostane výboj od silového pole. "Neříkal jsem, že si máte dávat pozor na vše, co vydává energetické záření? Přeci si nemyslíte, že nám ten někdo dá transportér jen tak. Tohle není pohádka. Byla to past, ale říkáte, že zmizela. Je možné, že dochází energie v transportéru, což by mohl být problém." Zkouknu senzory a leknu se. Pak se otočím na Rodneyho a dodám: "Máme menší problém. Lépe řečeno jsme tady uvízli a nemáme motory. Vlastně nemáme téměř nic, ale v pohodě." Zapřemýšlím se a po malé chvilce dodám další otýpku na hranici: "Jestli není energie na udržení takového malého silového pole, tak bude těžko energie na odlet s transportérem. Nemyslíte? Odlet transportérem bude teda nemožný. Prozatím." Kousnu do sušenky, které jsem se samým napětím ani nedotkl. Teď znovu ukousnu a s chutí dožvýkám sousto v ústech, což mě uklidní a zase jsem schopen racionálně myslet. Na Rodneyho snahu opravit tenhle pekáč musím zakroutit hlavou. "Nevím, Rodney, ale mě se zdá, že toho je v háji docela dost, většina systému. Nevím jak vy, ale mě zbyla poslední sušenka, což není moc a vodu jsme si samozřejmě nevzali, mimo těch dvou lahviček co má major ve své výbavě, tedy jestli se tomu tak dá říct. Takže jsme na tom bledě." Pak si uvědomím další věc. Nápad. "Hele, ty máš s Jumperama větší zkušenosti než já. Nešla by nějak převést energie odsud tam? Pak bychom třeba ten krám rozhejbali. On vypadá nepoškozeně, teda podle toho, co hlásil major." Pak zapnu vysílačku a zavolám majorovi: "Nejspíš se budete muset vrátit sem, doktor McKay si dá malou procházku vesmírem a pokusí se nás odsud dostat. My jsme tady totiž prozatím uvízli. Náš jumper je mimo provoz." Pak se obrátím na Rodneyho a dodám jen: "Je to na Vás doktore, vy se v tom vyznáte. Já se zatím pokusím udělat něco s vysílačem, snad se mi alespoň ten podaří nahodit, kdyby něco. " |
| |
| Hangár Už jsem hotov, tak to zvedněte. řeknu a sednu si za Izzarda. Ještě jsem kontroloval skafandry. dodám na vysvětlenou. Let má teda být 5 hodin? Nádhera. Pak se podívám na Forda. Nevíš co se probíralo na tý schůzi? a čekám, co se bude dít |
| |
| Sedim na místě druhého pilota , a po chvilce se mně Dex na něco zeptá. Otočim se k němu a řeknu. "Ani ne , jenom ta naše mise , nic víc." Pak se podívám na Izzarda a řeknu. "Mužeme vyrazit. Tak to nastartuj a jeď podle souřadnic ." Čekám až loď nastartuje a rozjedem se. |
| |
| Atlantis Sprintem se vydám do hangárů a na plukovníka kašlu přiběhnu k Jumperu co právě startuje a řeknu. Hej vy jste mi dobří kamaráda nevezmete. Řeknu a koukám dovnitř. |
| |
| Vesmír - jumper No jistě za všechno zase můžu já a zase je tady všechen ten stres, který musím snášet! Zatvářim se podrážděně a stále čekám na to co mi odpoví major. Chytnu se za čelo jestli se mi náhodou nezvedla teplota, protože se necítím nějak dobře... vždycky když jsou takové situace tak se necítím dobře. Raději skontroluju zásoby kyslíku, který to ještě máme... "Pokud se neozveme do několika hodin určitě za náma pošlou záchraný tým, nestalo se to porvé!" Řeknu trochu rozrušeně. Kouknu se na Duona jak ukusuje sušenku a nějradši bych se na ní vrhnul, ale místo toho si pročítám data z jumpera. V podstatě je možný, že jsem psal jenom na svítící klávesnici a data mi to nevyjede, protože potřebné krystaly byly poškozené. "Stejně jsem se tam chtěl podívat sám!" Řeknu stručně, ale stejně je v mém hlase slyšet obava. Nikdy jsem moc neholdoval tomu, procházet se po vesmíru jištěný jenom lanem. "potřeboval bych se podívat do zadní části, abych zjistil přesměrování energie, ale předpokládám, že to nepujde"! Řeknu strčně a podívám se na dveře, za kterýma by se měj s největší pravděpodobností procházet major... |
| |
| Hangár Zavřu přepážku, která odděluje venek a vnitřek a pomalu zvednu stroj do vzduchu. Jsem zde sice chvíli, ale společně se seznámení základny jsem byl i zaškolen letu s jumperem. Je to zajímavý pocit pilotovat takovou věc. Naší loď se nám bohužel nikdy nepodařilo opravit, ale jistě by to byl také velký zážitek. Nastavím souřadnice, na které se máme vydat a jumper se sám navede. Stejně jako na Orionu i zde obdivuju let, který je opravdu nádherný. "Ronone řekněte mi něco o vašich lidech?" Řeknu stručně, aby v jumperu nebylo takové ticho. Sice jsem slyšel, že je docela výbušný a asi i náladový, ale byl bych nerad kdyby tu mělo být 5 hodin ticho... |
| |
| Atlantis Když se Jumper vznese lehnu si rychle na zem aby mě trysky neožehly když odletí tak vstanu a jsem naštvaný že si mě ani nevšimli.Jdu za plukovníkem a když vejdu do jeho kanceláře řeknu. Pane smím vědět proč druhý tým co letěl pro ten první odletěl a já nebyl do něj zařazen?Frnkli mi před nosem. Řeknu trochu nabručeně. |
| |
| Záchranná mise Dostali jste se z oběžné dráhy do volného vesmíru. Letíte na souřadnice, na které se vydal Rodney se zbytkem týmu. Moc nevíte, co máte čekat, tak si cestu zpříjemnujete rozhovorem. Popravdě u vás panuje lepší atmosféra než v prvním jumperu pod vedením McKaye:p Jumper No.1 aneb jsme všichni v prd.. v háji:-) Mjr. Williams se trochu otřesený vrátil k MouBrianovi, rozvalil se do křesla a čeká, co oba vědci zjistí. Tady jako vojám moc platný nebude. Ve dvou jumperech se začínáte cítit poněkud stísněně. McKay si udýchaně sundává skafandr. Právě dorazil místo Williamse na místo určení. Co zatím zjistil Duon - váš jumper má odškvařených pár řídících krystalů, takže i při nejlepší snaze z něho moc neodostanete. Budete rádi, když udržíte životní podmínky jako teplotu a filtraci vzduchu. McKay ve druhé lodi - na své stáří je docela v dobrém stavu, nefungují tu některé věci a napájení je skoro vybité, ale pořád máte dost štávy nato odletět. Motory jsou skoro nedotčené a když převedete trochu energrie z jiných částí, půjde to. Je tu ovšem zásadní problém - skafandry máte dohromady dva a jste tři. Rodneymu začne navíc něco pípat v kapse. Je to jeho detektor života. Když se podíváš na obrazovku, zjistíš, že jsi docela obklopen nějakou známkou života, ktrerá vyuplnuje vše okolo v transportéru. Ale nic kolem sebe nevidíš. Ted ti už opravdu začíná být horko a teče ti krůpěj potu po čele. Není pochyb, že jste se dostali do prostředí z vysokou koncentrací asi nějaké bakterie či viru. Williams tomu byl určitě také vystaven a nyní je už i MouBrian, který sedí metr od něho. Otázka je, co to je a proč by to někdo za nechával uprostřed vesmíru. |
| |
| Jumper Všechno jde jako po drátkách a dokonce jsem chtěl začít převádět energii do motorů, ale v tom mi na antickém lokátoru naskočí nějaká data. Co to Pozoruju data a jakmile mě to upozorní na přítomnost něčeho tak se rychle podívám kolem sebe. Až potom mi dojde co to asi je. Cejtim jak začínám být nervózní a to není moc dobré, obvzlášť pokud jsem ve vzduchoprázdnu. "Duone snaž se opravit vysílačku asi jsme byli infikováni!" Neřeknu víc informací, protože sám toho zatim moc nevim. K čemu tyhle obleky teda jsou Nejradši bych to ze sebe serval, ale bohužel bych se udusil a to nepřichází v úvahu. Na transporteru se pokusím nahodit vysílačku, která tam snad také bude... |
| |
| Atlantis - Jsem s Chayou. Po zaznění tónu zanechte vzkaz :) Hele, jedná se o to, že je to pouze prototyp přístroje. V antické databázi je zmínka pouze o vývoji, toť vše, ale ten tzáznam je starší než tahle planeta. Víme, že se jedná o jakýsi dopravní prostředek, skutečně by se dal přirovnat automobilu. Využívá ale zajímavý systém ovládání, vývojový stupeň mezi křeslem, opravdu unikát. Zjistili jsme i dokonce, že se jedná o obojživelné vozidlo, tedy, že se dá použít jak na suchu, tak i na vodě. Pozoruhodné je, že používají obdobné motory jako jumper, ale nedosahují takového výkonu. Tak bych potřeboval, aby jsi ho vyzkoušela na projíždce. Mrknu na ni a pak zase na cestu. Katie, už jsem tady i s další výpomocí. Řeknu, když přijdu do botanické zahrady. Ale už se opravdu těším, až projedeme to fáro! |
| |
| Ošetřovna Poručíku víte že mě doktorka Kellerová ukamenuje za to že jsem ji přemluvil aby vás na volný den pustila a vy se jí ještě před polednem vrátíte po rvačce s Jackem potom k ní na vyzvání přijdu víte ono je pěkné že jste ho přeprala ale on zase nezkončil na ošetřovně a taky mám pocit že s pár modřinami by jste nezkončila na ošetřovně, dostala jste asi ránu, zvážním a v mém hlase jde slyšet starost A příště vás tu nechám ležet dvakrát dýl abyste věděla, protože takto si zničíte zdraví |
| |
| Záchanný Jumper Není co říct. Měli jsme dobrou ekonomiku a velký, hlavně vojenský, potenciál. Když nás napadli wraithové, tak nás pár pochytali a odletěli, ale při poslední sklizni jsme byli už dost silní na to, abychom jejich darty sestřelili. Výsledkem bylo, že přilítli s dvěma mateřskýma loděma a zaútočili. Ačkoliv jsme už byli dost silní, abychom bojovali, nestačilo to na vítězství. Všechny nás dostali. pak se smutně odmlčím a vzpomenu si, co jsem před pár hodinami zažil na Sadetě. Zničili Sadetu, teď už tam jsou jen ruiny a sluhové wraithů, kteří rabují naše sklady. Když skončím mám silnou chuť do něčeho praštit. A co ty Forde? Jaká je ta vaše Země? |
| |
| Vesmír Rodneyho návrh, abych se vrátil do jumperu se mi moc nezamlouvá, ale asi mi nic jiného nezbývá. Nevím proč, ale začalo se mi tu libí. Ale co nadělám, že? Ok, vrátím se. Přejdu do zadní části transportéru, kde si opět začnu nasazovat skafandr. Ujistím se, že lano drží tak jak má a otevřu zadní dveře transportéru. " Ok, pánové sem na cestě. Otevřete zadní prostor jumperu a nachytejte přetlakovou místnost, aby se mi líbila. Mám rád tulipány. " Zavtipkuji a začnu se pomalu dostávat do jumperu. Přes přetlakovou místnost a hurá do jumperu. " Paráda, a sem tu. Je to žůžo. Prosím Rodney. " Připravím Rodneymu skafandr. Konečně se Rodney dostane na druhou loď a zdělí nám, že jsem byly infikování. Neřekne čím, což značí, že sám víc neví. " No jelikož nám asi nezbývá moc času, tak navrhuji a jelikož tu máme jen dva skafandry, aby jste s transportérem odletěli na atlantis, tam se nechali vzít do karantény a já se tu pokusil počkat, než přiletí záchrana. No není to super nápad? " Přednesu trochu hrdinský nápad, i když bych raději popíjel anglický čaj někde ve svém pokoji. |
| |
| s radkem a katie Radek mi nadšeně vykládá o vozítku, které bylo v mé době vynalezeno ještě před jumperem a jeho ovládáání je opravdu jednoduché. Ale jistě radku, nmebude žáídný problé vás naučit s tím zacházet, ale stále jste mi neřekl o co jde...nnemyslím si, že to bylo to jediné co jste po mně chtěl...neb ano? pousměji se a čekám, kam mne to vlastně zavede...k mému překvapení je to za slečnou Katie Brownovou...bioložkou...mám takový dojem, že za ní pálí Rodney... |
| |
| Záchraný Jumper Poslouchám otázku Izzarda , na kterou odpověděl Dex a pak se zeptál mně. Pokrčil jsem rameny a řeknu. "No co bych povídal. Je to něco jinýno než vaše planeta. U nás rostou stromy , rostliny a tráva. Na planetě žijou jen lidi a zvířata. Nikdo z lidí neví , že by existovala nějaká hvězdá brána , ani že by existovala jiná mimozemská rasa či technologie. Snažíme se to utajit , protože kdyby to zjistily , mohly by nastat potíže. Źačali by hvězdnou bránu využívat k cestování a bůh ví kam by to až vedlo. My , kteří víme o hvězdné bráně , se snažíme najít nějakou novou technologii , co by nás ochránila před Wraithy. Eště nějaké otázky ?????" Pak jsem se obratil s usměvem na Dexe. |
| |
| Ošetřovna Co na to říct. Beckettovýmu hubování jen pokrčím ramena. “Kdybyste byl voják, tak byste to pochopil.“ Řeknu zcela vážně, avšak nemíním jej tím urazit. “No jo… dostala jsem herdu do zad, ale není to tak strašný,“ začnu ihned situaci zlehčovat. Ono to opravdu není špatný, když ležím a nehýbu se, tak záda vůbec necítím. Při zmínce o tom, že si mě tu příště nechá dvakrát déle, přimhouřím naštvaně obočí a zašklebím se. “Vy jste doktore jak moje máma… možná ještě horší.“ Otočím hlavu do strany a rozhlížím se kolem sebe. |
| |
| Atlantis na balkoně sama samotinká Kývnu kapitánu Harpperovi na pozdrav a když zmizí za rohem, opět se soustředím na hru. Nápřah, mírné zhoupnutí a otočení boků, jak to ukazoval Sheppard… držet takhle a udeřit Pečlivě si opakuji instrukce a i přesto, že to zkouším již po několikáté, nepodaří se mi tak krásný odpal jako kapitánu Sheppardovi. Nakonec po marné hodině snažení a trénování dokonalého odpalu to vzdám. Sbalím hole do tašky a všechno si odnesu k sobě. Integraci do společenského systému Atlantis teď nějak nemám po chuti. Nebýt velitelem znamená mít spoustu zbytečného času, který bych si přála trávit hodnotněji. Bohužel, plukovník Caldwell to tu bude mít ještě šest dní na starost… a mě nezbývá nic jiného, než si jít dočíst Annu Kareninovou. Projdu Atlantis, pozdravím se s několika lidmi, v jídelně si vezmu salát a něco malého ke svačině a odejdu do svého pokoje, kde uložím hole do kouta a spokojeně si zalezu s jídlem do postele a začtu se do knihy. |
| |
| Ošetřovna Ten člověk si mých slov vůbec nevšímá Nemyslíte ssi poručíku že je zde vojáků dost a někdo musí být ten kdo je všechy opraví? řeknu mile A kapitánu Harpperovi budu muset vynadat, takto se pustit do ženy, k tomu indisponované, nestačí vám že jste zabila Wraitha? pousměju se To jste měla říct kapitánovi, a zeptat se ho jestli by to s vaší výbavou dokázal, a né se s ním začít prát starostlivě A bůhví co by se mnou vaše maminka udělala kdybych vás nechal domů přijet rozlámanou z mise, někdo musí dávat pozor na zdraví lidí tady okolo řekne vlídně a pousměje se |
| |
| Vysvětlování Harpperovi Kapitáne, tato výprava se neděje aby jste se pobavil, byla to záchranná mise, mám pocit že Atlantis berete jako zábavu a né práci, nehladě na další důvody, pokud se nudíte můžete jít pomoct uklízečům řeknu tvrdě Buďte rád že máte volno a užívejte si, na misi půjdete až uznám za vhodné, děkuji vám za návštěvu, nashledanou Kapitáne čímž Harppera vyženu z kanceláře, v mém hlasu jde slyšet nelidost nad touto debatou |
| |
| Ošetřovna Nikdy bych neřekla, že někdo může být při rodičovské přednášce tak roztomilý. Stále otočená od Carsona se začnu potutelně usmívat a postupně to stupňuji víc a víc, až se začnu nepříliš hlasitě smát. “Doktore, vy jste… co bychom tu bez vás dělali. My vojáci. Zachraňujete nás a staráte se o nás jako o vlastní. Jste opravdu poklad.“ Mluvím přímo k němu a vřele se na něj usmívám. “Pro příště slibuji, že si to chlapské vytahování nechám na lepší příležitosti.“ Na chviličku se zamyslím. “Ale u vás na ošetřovně je příjemně.“ Zavrtím se na lůžku. “Ne, že bych tu tedy chtěla strávit dny navíc, ale…“ nedořeknu a jen na doktora mrknu. |
| |
| Ošetřovna dá si ruce v bok a rádoby uraženě Tak já jsem vám k smíchu? z jeho hlasu jde poznat že také nemá daleko k tomu aby se začal smát, když se otočíš usmívá se Nepřehánějte poručíku je to má práce mávnu nad tím rukou, je to pro mě samozřejmost A to jste Kapitána opravdu přeprala? přitáhne si židli a sedne si na ni Je to přecijenom chlap jako hora pousměje se tady musí být příjemně, aby se pacienti dávali rychle dohromady, ale nesmí tu být příjemně až moc, protože by jinak všichni ctěli být stále nemocní s úsměvem Ale...? čekám až dořekne |
| |
| Ošetřovna Kousnu se do rtu. “Samozřejmě, že nejste. Nejste k smíchu nikomu, vy tu máte obdivuhodnou pozici. Vlastně…, bych na vašem místě být nechtěla. A zas taková hora to není a je to pořád jenom chlap.“ Lišácky se usměji, protože není jednoznačné, co jsem tím chtěla říct. “Doktore… ale… moje postel v pokoji je moje postel. Sice mi ten pokoj nemůže nahradit domov na Zemi, ale je tam taky příjemně.“ |
| |
| Ošetřovna To rád slyším, jakou pozici? zatváří se zmateně Asi nevím o čem mluvíte, ničeho zvláštního jsem si nevšiml Stejně by mě zajímalo jak taková útlá žena jako vy dokáže skolit muže o přibližně dvojnásobné váze, a ještě s bolavými zády trošku jakoby se zasekne než si přebere poznámku o chlapech ale ten wraith už nebyl jen chlap a byl dokonce snad ještě větší a silnější než kterýkoliv z mužů zde na základně pak zavzpomínám Kdysi ještě na střední jsem chvíli dělal box ale pak jsem došel k poznání že násilí není nic pro mě Ano přesně tak, svá postel je vždy ta nejlepší, také vzpomínám na svou postel na zemi, celkově rád vzpomínám na domov, velké pastvy, divoká krajina a výborná Whisky, to není jako ty americké míchané drinky zašeptá s úsměvem |
| |
| Atlantis Ne pane rozhodně tohle neberu jako zábavu, jen jsem se té mise chtěl zůčastnit. Odseknu plukovníkovi nad tím co si o mě myslí a odejdu.Jdu po Atlantis až si vyhlédnu místo kde bych mohl nerušeně pozorovat dloouhou vodní plochu.Tam si sednu na okraj a koukám daleko na vodní plochu a mumlám si jak se těším až se doktorka vrátí na své místo.Už těď, že mi leze plukovník i krkem a , že zdřejmě s na mě zasedl a že mne nemá rád.Samozdřejmě ic z toho neříkám tak aby to bylo srozumitelné.Jen zarytě koukám na vodu a nevím co ve mě pře převládá.Jaký pocit je ve mě nejsilnější.Pak si řeknu. Hmmm jo až uznám za vodné tak vás někam pošlu.Ce no to si počkám s takovou jak mě má rád ten plukovník.To tu budu tvrdnout dost dlouho. Při přemýšlení skoro nevnímám okolí. |
| |
| Vesmír - Cesta zpět domů Nápad mjr. Williamse je sice zajímavý a statečný, ale za pár okamžiků neproveditelný. Rodney se začne rýpat v nové lodi. S virem stejně nic neudělá, takže čím dřív se dostaneté zpátky, tím máte větší šanci. MouBrian a Williams musí zatím čekat.. McKay nastavuje testově kurz na Atlantis a pokouší se propojit nějaké energetické obvody, aby směřovaly co nejvíce energie do motorů. Palubní deska se rožne. Rodney se hrdě podívá na své dílo - jen do té dody, kdy transportér sám od sebe vystřelí dopředu a následuje automaticky nastavený kurz na Atlantis. Ale.. pořád jste spojení jistícím lanem:) Obě osoby v jumperu naštěstí sedí na svých místech. Vaše doprava vypadá docela komicky. Větší transportér táhne vesmírem menší čelem pozadu. Když už nic, míříte zpátky, otázka bude, jak zastavit a kontaktovat Atlantis. Palubní deska u Rodeny zatím moc nereaguje. Možná jsou systémy trochu jiné než u jumperu a propojil tam kdoví co:) |
| |
| Záchranná mise - a copak je to před vámi Otázky na Forda už nikdo nemá. Ale ted je už máte všichni tři! Právě se vám zčista jasna prořítil nad střechou jumperu větší transportér a za tím na laně připoutaný jumper McKaye. Ještě stojí za zmínku, že i když musí transportér táhnout jumper, i tak letí skoro 2x rychleji, než vy. Jedna věc se povedla, našli jste svůj tým. Nezbývá vám nic než je následovas zpátky. I když se vám přecejen zdá, že jumper letí jaksi.. podivně. Kontaktujete o celé události Atlantis. |
| |
| Botanická zahrada (jako s rostlinami, ne boty:p) "Vítejte, už jsem čekala, kdy dorazíte." Přivítá vás milým hlasem Katie. "Radku, můžete mi prosím pomoc přesadit pár kaktusů? Stojí támle v rohu." Ukáže na ně. Čekal jsi něco, no, menšího.. Nevíš, kde je našla, ale před tebou se tyčí 3 dvoumetrové kaktusy s výraznými trny. Trošku ti klesne čelist a ve tváři se objeví mírný odporu. Ale už jsi pomoc slíbil.:) "A ty jsi Chaya? Ráda tě poznávám." Ještě jste se tuším nepotkali. "No, mám tu menší problém." Trochu zbrkle začné létat po celé místnosti a něco hledat až vytáhne zpoza stolu menší květináč. Roste v něm trojice listů. Nikdo by moc nepoznal, že jsou z jiné planety. "Jo, to je ono! Takže.. tahle rostlinka je z Proculusu. Náhodou ji tam natrhal Rodney, prý se mu zdála nějak zajímavá a donesl mi jí." Podívá se ke stropu trochu zasněně. "Zkoumala jsem ji a má vcelku zajímavé léčebné schopnosti, ale nějak nám tu ne a ne růst. Nevíte co, přesně potřebuje a na co se vše hodí? A jestli znáte nějaké další rostliny, ráda uvítám vaší pomoc." Ukáže do roho a čeká. |
| |
| Atlantis - zbytek Dr. Weirová tráví čas čtením knížky:) Carson tráví ehm.. družný rozhovor s Laurou. Kap. Harpper hledí do moře:) Plk. Caldwell právě přijímá radiový hovor ze záchranného jumperu.. |
| |
| Přistání na Athosu Vděčně přijmu jabko od Teyly a zahruznu se do něj. Rychle ho pokoušu nebo máme za chvíli přistávat. Přemýšlím kam zahodit ohryzek. Okénko jaksi otevřít nemůžeme.. "No rozdilný. Když tak poznáváme nové světy, lidé jsou všude docela podobní jako na Zemi. Taky různé skupiny a názory. Někdy se chovají docela podobně a mají stejnou techniku jako my před pár stoletími.. takže jo, řekl bych, že je tu život celkem stejný. Pokud teda nehoníme wraithy. Nebo oni nehoní nás." Usměju se na Teylu. Pak se plně věnuji přistání. Zakotvíme na travnaté ploše pár desítek metrů od jumperu. Některé jejich obyvatele by to mohlo pořád přecejen vyděsit. Vystoupíme ven, projistotu jumper zneviditelním a pokračuju za Teylou do vesnice. Uvítání i kam dorazíme nechám na ní. Okolo to ale vypadá, že se chystá oslava, něčeho. Asi nějaký jejich svátek. Nu, aspon tu nebude taková nuda. řeknu si. |
| |
| Záchanný Jummper Co to, do prdele.... pronesu překvapeně, když nad námi prolítnou transportéry. Přestřel to tažný lano! V případě potřeby může to velký zničit Atlantis! když vidím, jak rychle transportéry letí, dodam, Rychle než nám ujedou. a netrpělivě čekám, jak se Izzard zachová. |
| |
| Kancelář Byli vybráni jiní lidé, nastala nouzová situace, v jumperu by bylo potřeba co pokud nejvíce místa a hlavně vědec který by byl schopen pomoct panu McKayovi v pokud by bylo potřeba, dost diskuzí kapitáne začínám být nevrlý nesnáším když se nějaká horká hlava snaží se mnou diskutovat o takových věcech v tom přijde radiový signál Caldwell příjem vyslechnu si hlášení Sakra zrovna teď Za jak dlouho tu budou? zeptám se důstojníka u senzorů máme asi tak hodinu a půl Doktor Zelenka, do řídící místnosti prosím, okamžitě Připravte Deadala ke startu, transportní paprsek, a štít ke vztyčení K záchranné lodi Podařilo se vám kontaktovat McKayův Jumper?... |
| |
| Ošetřovna Kde se vzala, tu se vzala doktorka Kellerová. A míří si to přímo k těm dvěma hrdličkám na ošetřovně. Ještě, že se vrátila nebo kdoví co by. Podívá se vyčítavě na Carsona, co tu zase dělá a položí si kávu na stolek. "Hm, doufám, že jsem vás nevyrušila." Spiklenecky řekne. "Ale možná by bylo lepší nechat Lauru chvíli odpočívat, i když po vaší návštěvě neypadá moc unavedně." Zase si rýpne. Jo dva jsou společnost, tři už dav. |
| |
| Ošetřovna “Staráte se o nás pochroumané vojáky a dáváte nás do kupy, jak jste sám řekl. Prostě, nebýt vás, tak tu nejsme ani my.“ Zatetelím se nad zručností doktora, která se – ačkoliv jsme na Atlantis chvíli – pomalu ale jistě stává uměním. “Obvykle bych raději šla do svého pokoje, nadopovala se práškama a pak skuhrala, jak mě bolí záda. Tady se všechno musí řešit přes vás. A díky bohu, že to není otravná procedura.“ Nemůžu neuznat, že mě Carsonovo obdivování mých bojových schopností příjemně zvedne sebevědomí. “Doktore… kapitán je taky jenom muž. A jako takový, k jeho tělesné konstituci není tak pohyblivý, mrštný a obratný jako žena. Jako já, například.“ Snad to vysvětlování bude doktorovi stačit. Popisovat mu, jak že z jeho pohledu křehká žena mlátí s někým jako rváč z hospody… to si nechám na jindy. “Ah, doktorko,“ nejistě ji pozdravím. Téměř, jako bych byla malá holka a nechytali mě při kradení jablek ze sousedovy zahrady. Semknu rty v trošku provinilém výrazu. Určitě tu doktora jen zdržuji, vždyť má taky den volna “Už si jdu hned lehnout, otočím se na bok a spím jako když mě do vody hodí.“ Pronesu se zcela zřetelným nepříjemným tónem, protože nás doktorka vyrušila z příjemného rozhovoru. “Někdy si můžeme zajít na … vy na whisky a já na ten odporný míchaný long drink, co říkáte?ů Navrhnu doktorovi zcela ignorujíc doktorku. Vztahy mezi vojáky jsou zakázané, ale o vojákovi a civilistovi nikdo nikdy nemluvil… jedna sklenička neublíží. |
| |
| Vesmír - jumper Sakra tak to se nepovedlo Projede mi hlavou jakmile se transportér pohne. Kdybych vypl energii tak do mě vrazí jumper, tak to nepujde, ale zase kdyby se nezaply brzdící trisky tak by to mohlo bejt v pohodě Pomalu se přesunu k svítícímu panelu. "Něco zkusíme, možná se to nepovede!" Řeknu vysílačkou těm dvoum a začnu převádět energii do jiných částí lodi... |
| |
| Atlantis - Botanická laboratoř Doprdele, svině píchavý. Zanadávám si, když se mi dostane jeden z ostnů pod kůži. Biologie to je věda, na tři věci. Řeknu, když vytahuju osten z pod prstu. Ještě pár milimetrů a nemusel bych ho dolovat, sám by vylít ven, jak čistej průstřel. Naštvaně zahuhlám, protože se mi osten zahákoval na prst.. Jó, Rodney. Se válí někde v Jumperu a pije kolu. Já se snad půjdu zahrabat... Pohlédnu na lopatku, ale rychle vypustím tuhle myšlenku z hlavy, když si vytáhnu osten z prstu. |
| |
| Ošetřovna Je to přeci má práce řeknu skromně Jsem rád že lidem zde mohu pobyt zpříjemnit, alespoň trochu pak poručík začne vysvětlovat techniku boje Aha tím se to vysvětluje, ale očividně byl dost rychlký aby vám pár ran dal pak na svých zádech ucítím něčí pohled Doktorko Kellerová, jak se máte? Dokotrka si mě změří pohledem pak pronese pár narážek Asi máš pravdu Jennifer, poručíku zkuste odpočívat a ne že se zase s někým poperete jakmile odejdu pousměje se Milerád poručíku, ale nikdy sem neřekl že jsou Americké drinky špatné, jen že Whisky je mnohem lepší, uvidíte, doktorka Kellerová myslí na vaše dobro |
| |
| Co se děje kolem Atlantis Ještě než stačil plukovník Caldwell vydat první rozkaz a vyrazit na orbit, sledovací zařízení kolem Atlantis detekovalo pohyb dvou plavidel nebezpečně blízko vodní hladiny. Jumper a druhé plavidlo prorazilo atmosféru rychleji, než jsme očekávali a nebezpečnou rychlostí střemhlav padly do náruče oceánu. Náraz byl tak prudký, že roztříštil přední sklo jumperu a bylo jen otázkou několika minut, aby se McKay, Williams a MouBrian neutopili. Plukovník Caldwell ihned po vzlétnutí aktivovat přenášecí zařízení. Ačkoliv chvíli trvalo, než pohyblivé cíle zaměřily – kvůli tomu, že jumper dál padal hlouběji a hlouběji do chladného oceánu – nakonec vše dobře dopadlo a všichni se přenesli na palubu Daedala na ošetřovnu. Na Atlantis byl mezitím povolán lékařský tým, který měl promrzlé a možná i zraněné muže ošetřit. Utrpěli mírné podchlazení a několik oděrek na těle a velký šrám na duši, protože se jim povedlo ztratit možná důležitou věc pro výzkum. Nejhůře na tom bude doktor McKay, jeho nekonečné ego neunese porážku a možná bude mít dnes večer další noční můry o velrybách. Všichni tři byli převezeni na lůžka do ošetřovna, kde dostali termo-deky, horké roztoky a preventivně jim byl píchnut adrenalin, kdyby snad někdo dostal záchvat a chtělo by se mu zastavit srdce ze šoku. Jinak vypadají dobře. Práce pro záchranný jumper pod vedením poručíka Forda, společně s Rononem a Izzardem, skončila. Rozkaz byl jasný, ačkoliv jsou jumpery obojživelné, práce na vytažení spadla na bedra přenosného zařízení na Daedalu, proto Ford rozhodl o navrácení se na Atlantis. Athos – Sheppard, Teyla Vřelé přivítání Athosianů bylo ještě o něco milejší, když jste se dozvěděli, že je právě svátek Maiteen. Ceremonie a výzdoba, která se provádí ve vesnici, by se dala přirovnat ke starým keltským svátkům na zemi v dobách rovnodennosti. Vypadá to na bohatou zábavu o chlebu, pečeném masu, čerstvém ovoci a vína, které si pro tuto příležitost vyžádali ze speciálních zásob Atlantis. Nebylo by možné za tak krátkou chvíli usídlení zde vinnou révu vypěstovat. Ačkoliv toho není dost, aby se člověk zlynčovat do němoty, je toho dostatek pro dobrou náladu všech. Z toho jak se k vám Athosiané chovají, ale usuzujete, že to nebude ani potřeba. Je svátek štěstí, lásky a úrody. Hojnosti pro nastávající roky. |
| |
| Ošetřovna Nevim co přesně se stalo, ale na palubě Deadala jsem musel omdlít, protože jsem se probral až na ošetřovně Atlantis. Zmateně se podívám kolem sebe a když uvidim členy týmu jsem rád, že se jim kvůli mě nic nestalo, ale nadruhou stranu mě štve co se stalo. To zařízení tam bylo 10000 a fungovalo musí fungovat i teď Projede mi hlavou dost zmatená myšlenka, protože ani sám nevim co tu vlastně dělám. Nechám si od sestry vylíčit co se stalo po mém přenesení na Deadalos, ale jakmile řekne něco o záchvatu tak jí pokynem ruky ukončim a zatvářim se důležitě. "Vytáhli to?" Řeknu nakonec a když mi to sestra potvrdí pomalu se převalim na lůžku a jdu pryč z ošetřovny zjistit, kde je ten modul... |
| |
| Atlantis Vše se děje tak rychle, nejdřív nás táhne ten starej a kupodivu funkční krám kamsi, pravděpodobně ale k Atlantis, no a pak nás zachrání Deadalous. Ne, že bych si nerad zaplaval, ale přeci jenom dávám přednost sprše, před oceánem. Tyto a podobné myšlenky se mi honí hlavou, když nás odvážejí na ošetřovnu. Tam nás nadopují jakýmisi sajrajty a přikryji nás dekou, pod kterou si připadám jako horká káva po ránu. No, to je teda něco. Takovýhle zacházení. Je mi sice zima, ale že bych mrznul to zas ne. A kurňa proč mi píchají to modré svinstvo. Adrenalin? Proč? Jsem snad epileptik nebo co? Všechno ale snáším, jak se na správného pacienta sluší. Doktoři určitě vědí, co je pro mě dobré. Teda alespoň v to doufám. Nakonec si všimnu Rodneyho a jeho otázky na sestru i jeho obličeje. Sakra, ten člověk je úplnej šílenec. No, géniové bývají šílenci. Tenhle to ale očividně přehání." Vstanu z postele a dřív než McKay opustí ošetřovnu, zavolám na něj. "Počkejte, doktore McKay, půjdu s Vámi." Koutkem oka shlédnu majora a pak sestru, která se tváří pěkně nakvašeně. Není se čemu divit, když jí dva pacienti utíkají z dozoru. Hodím na ni nevinný úsměv a koutkem oka sjedu na McKaye, aby pochopila, kvůli komu to je. "Promiňte, sestro, půjdeme. Díky za vše." A pak doženu McKaye a jdu s ním k tomu záhadnému modulu. Jestli to je planej poplach a ten plecháč bude k ničemu, tak ho praštím pánvičkou po hlavě. |
| |
| Oceán - Daedalus - Ošetřovna Prudký náraz o vodu s námi v jumperu zalomcoval, jako s plyšáky. Okno se nárazem rozbilo a do jumperu začala vtékat voda. Perfektně načasované přenesení na Daedalus nám zachránilo život a já lapící po dechu kývnutím hlavou děkuji za záchranu. Na ošetřovně jsem ošetřen a zachráněn od hrozícího nachlazení. Jen co se trochu vzpamatuji podívám se kolem sebe na Duona a Rodneyho. " Paráda ne? Prima výlet " Zasměju se nezdařené misi, i když pro mě je takovýto kousek adrenalinu zábavou. No, hlavně že jsem celí a živý ne? Ještě jednou se ohlídnu na Rodneyho. " Alespoň jsme ten transportér dostaly na Atlantis ne? " V tom už, ale Rodney vstal a odešel následován Duoen. Také se zvednu z lůžka a vydám se za ním zjistit co se vlastně stalo. " Promiňte sestro, ale já jsem v pořádku. " Oznámím ještě sestře při odchodu. |
| |
| Botanická laboratoř Nuda z jídelny se přeměnila na nudu v botanické laboratoři. Veškeré rostliny, které jsem mohla popsat jsem popsala, nebo na ně odkázala v antické...tedy naší databázi. Je unavující tolik vědět, nesmět nic moc říct a přitom nic nedělat. Pomyslm si a zamyšleně sedím u jakési květiny, co připomíná pozemskou růži, je zhruba stejně veliká, má rovněž trny, které v sobě však mají jakousi látku, po které se člověk cítí příjemně omáměně, je to rovněž afrodiziakum, stejně jako vůně květiny, jejíž barva se podle nasvícení mění...je to zvlštní rostlina...já však jen sedím u jejího květináče a vzdychám...nemám příliš v lásce dny, kdy se nedá nic dělat, měla jsem se někam vydat...kamkoli...dozvím se, že se vrátil Rodney, Aiden a ten nový vědec, KAtie nám to šťastně přešťatně sdělovala, zatímco Teyla a John odletěli na pevninu...mohla sem jet s nimi...poznala bych Athosiany...Radek se rozčiluje u bodlavých rostlin a zbytek týmu botaniků někde něco kutí...začínám litovat příchodu na atlantis...ale...je to přeci můj původní domov a Proculus byl zničen... |
| |
| Pevnina a provizorní Athos Jakmile jsme přiletěli na pevninu, přivítala nás již menší delegace mého lidu a v jeho čele Haalling. DObrý den...je dobré vás opět vidět, nepřišli jsme pozdě že ne? zeptám se jej a on mne ujistí, že oslava ještě nezačala. Johnovi jsem vlastně o tomto menším svátku nic neřekla a po pravdě ani netuším z jakého důvodu Johne, omlouvám se, že jsem ti o oslavě nic neřekla, zapomněla jsem na to, že o tom nic nevíš. Přijmi mou omluvu, každopádně nás čeká výborná hostina... pronesu omluvným tónem a dětem, které nás obklopily rozdám sladkosti od doktorů a lidu atlantis. Vítá nás i Charin, které je bohudí již mnohem lépe než při mé předchozí návštěvě... Ach Charin, jsem ráda, že je ti již lépe, dovol, abych ti někoho představila, již ses s ním jistě setkala, ale nemyslím si, že jej znáš osobně toto je Major John Sheppard. Johne, toto je Charin, poslední, kdo mi zůstal na tomto světě z mých nejbližších. Jsem ráda, že vás poznávám Majore Johne Shepparde. Vlastně až poté, co Charin Johna osloví si uvědomím, že jsem udělal chybu, přeci říkal, že už není major, ale neřekl co je, snad mu to nebude vadit. Athosiané nás vedou do hlavního hodovního stanu, kde nás čeká velkolepá hostina. |
| |
| Atlantis - Botanická laboratoř Konečně jsme práci dokončili. Otočím se a dojdu k Chaye. Když už to máme, tak se půjdeme podívat na vozítko, klidně ho můžeme vzít na projížďku na pevninu. Teda když tam dojede nebo jestli tam ho vůbec dostaneme z doku. Dovedu aspoň Chayu do doku jí ukázat ten vzácný kousek historie. Myslím, že by to mělo vše fungovat. Zasunu energetický obvod do trupu připomínající trochu auto, ale je vidět podobnost s Jumperem. Vyboulené boky a nižší stavba dodávala dynamiku a motory umístěné ve střeše trupu by se dal nazvat ''brutálními''. Spodní snímače kontrolují vzdálenost od země pro plazmové ''vznášeče''. Nejvýraznějším prvkem určitě byly prosklené části trupu a zadních vrat. Vše bylo konstruováno pro cesty bránou. Všechno by mělo být v pořádku, motory fungují a inerciální tlumiče zabudované do trupu se starají o vyvážení vozítka. spodní vznášedla udržují nastavitelnou vzdálenost od země, podle našich měření zdvihnou vozítko až 20 metrů do výšky, ale pouze na několik minut, optimální výška je asi metr až dva. Máš tedy zájem nám s tím pomoci? Podívám se Chaye do očí a čekám na odpověď. Náhle ale uslyším z rozhlasu, že se musím dostavit okomžitě do Řídící místnosti. Omluv mě, prosím Rychle běžím do Řídící místnosti. |
| |
| Atlantis - ALL Zelenka se sice rychle vydal do řídícího centra. Než ale přišel, byly oba transportéry už dole a záchranný tým na cestě. Šel tedy zpátky testovat své vznášedlo s Chayout. Všechny systémy máte zapojené, nasednete na zkušební jízdu. Jste ve větši místnosti, kde je prostorný plac, u stěn několik ovládacích panelů. Zelenka nemůže "nastartovat" nebo nemá gen, co Chaya? Rodney, Williams a MouBrian byli propuštěni z ošetřovny. Rána do vody je jen omráčila a při vyšetření se zjistilo, že netrpí žádnou nemocí, určitě nevypadá získaná bakterie nebezpečněji, než bacil chřipky, ale přesto budou docházet na pozorování co několik hodin na ošetřovnu. Jak jste se dozvěděli, obě vaše lodě se bohužel potopily.. Všichni pokračujete ve své činnosti na Atlantis. (MH:Jen potrebuji jednu zpravu od Zelenky nebo Chayy a posuneme se;)) |
| |
| Athos - oslava Krátce se přivítám s okolními lidmi. Popravdě jich moc neznám ani od vidění. Na Haallinga si ale vzpomenu. To je ten, co nás prvně na Athosu přivítal před útokem wraithů. Za chvíli se okolo Teyly shromáždí půlka vesnice, je vidět, že jim chyběla. Jo kéž by nás tak někde vítali častěji než jen tady. "Oslava? Skvělé. Vlastně je to příjemné překvapení." Odpovím rychle Teyle, že se nic neděje. Stejně jsem neměl zas až takovou představu, co bychom tu jinak dělali. Takhle určitě příjemně zabijeme čas. Zatímco Teyla rozdává sladkosti dětem, sundám větší batoh a začnu z něj vyndávat lékařské vybavení a jiné věci. Athosané si s nimi určitě už poradí. "Těší mě." Snažím se co nejslušněji odpovědět starší ženě. "Teyla o vás hodně v dobrém vyprávěla." Dám najevo, že si setkání se ženou vážím. V nepřítomnosti Teyly je to někdo jako jejich vůdce. Oslovení Teyly ani nezaregistruju, pokrčujeme společně do většího stanu, kde už sedí pár lidí. Abych neurazil, naberu si na talíř kousek masa, radši se neptám z čeho, a trochu ovoce na druhý. Hned mi někdo nalije do menšího poháru asi víno. Kývnutím hlavy poděkuju. Kousek se napiju. "Teda, má to teda říz, co to je?" Zeptám se Teyly, co sedí vedle mě, co je to za nápoj. Prvotní zájem o ni už trochu opadnul a má chvíli čas. "Ale že tě přivítali, asi jsi jim už chyběla.. a co je to vůbe za svátek co slavíte?" Moc nevím o čem mluvit, zaslechnu pár hovorů vesničanů, ale zapojit se do pokecu jak jde zrovna zemědělství nebo jak bylo včera na lovu není zrovna téma pro mě. |
| |
| testovací jízda Oba nasedneme do vozítka a já se pohodlně usadím na místě piolota - či řidiče? Každopádně Zelenka si sedne vedle a radí... Opravdu bychom to neměli přesunout někam jinam? Vždyť tady se může něco stát. Zeptýám se ho nelibě a prozíravě, ale pokračuji dál podle jeho instrukcí.Stále mne pronásleduje jakýsi pocit nebezpečí, ale nemohu vcelku dělat nic jiného než poslechnout. Dobře, jdeme na to. Tohle se ovládá vcelku stejně jako jumper. Není v tom příliš velký rozdíl, jen možná v tom, jak to funguje. prozradím Radkovi a nahodím motory. Poté, co běží, vzlétnu pár metrů nad zem, dopředu, dozadu, malá otočka pro pobavení. ALe vyskytne se jakási chyba a nevím jak, ale nabouráme do jednoho z panelů, který začne bláznit a šílet... |
| |
| Oslava na Athosu Vše probíhá dobře, oslava, přivítání a vše ostatní. Je vidět, že JKohn je mírně rozpačitý v zapojení se do konverzace. Mně se dostává vřelého hlášení o tom, co se zde za dobu mé nepřítomnosti změnilo. Haalling se o vedení lidu dělí s Kananem, mým velmi dobrým přítelem. Johne, ty se příliš nebavíš. usměji se na něj a připiji si s ním naším skvělým vínem. To rusové víno, velmi silné, opatrně s ním. Víno má opravdu říz a kdo pije nerozvážně, bude mu špatně. Slavíme Maiteen. Je to svátek hojnosti, lásky, štěstí. Dějiny vypráví, že v tento den přišli na Athos předkové a pomohli nám se vším, od té doby se začala sklízet úroda a tak dále. Je to oslava všeho dobrého. Nevím k čemu z vaší kultury to přirovnat, možná je to něco jako Velikonoce a den díkuvzdání... Odpovím mu ikdyž ne příliš přesně, ale zajisté má nějakou představu |
| |
| Atlantis - Zelenka a Chaya Radek vysvětlí Chaye základní funkce, na které zatím alespoň přišel. Ne, že by to by nezbytné a Chaya to nevěděla. Proč mu to ale říkat a kazit radost z přednášky. Chaya správně připoměla, že se vozítko používá nejspíš, teda určitě, na větším prostoru. Ale to samozřejmě Zelenku neodbylo. Chaya lehce přejede panel na vozítku a vznesete se pár centimetrů do vzduchu. To Radkovi nestačilo, jak naznačil kývnutím ruky ať Chaya pokračuje, takže předvede pár "složitějších" manévrů. Něco se ale pokazí. Kdoví jak dlouho tu to vozítko už leží a do jakého stavu ho Zelenka uvedl.. Jednu otočku Chaya neubrzdí a narazíte do jednoho nového panelu, objeveného před nedávnem. Oba vypadnete z vozítka na zem, ale jste vpořádku. Přinejmenším Chaya, která dopadne do "měkkého" na Zelenku. Rychle se zvednete a jdete se podívat na ten panel. Zelenka po chvíli zjistí, že slouží pro nějakou kontrolu atmosféry na Atlantis, před nečím. Chaya má větší jasno. Než to ale sdělí Zelenkovi, začnou se za vámi uzavírat dveře ve velké místnosti, kde právě jste. Oba se k nim rozeběhnete, ale už je pozdě! Jediný východ ven se vám hermeticky uzavřel. Teď bude mít Chaya spoustu času Zelenkovi vysvětlit, k čemuže to slouží. |
| |
| Alantis Po několika hodinovém sezení a dívání se do moře konečně vstanu.Jdu zase se projít Atlantisem a když chci vědět kde je kapitán Sheppard a Teyla tak se dozvím, že šli na nějakou oslavu.Při tom mi bleskne hlavou. Samozdřejmě jako obvykle nikdo mi nic neřekne a nikam nevezme.Vždy mě všichni raději nechají tady a jdou si užívat.Co jsem jim sakra udělal? Povzdechnu si a jdu se založenýma rukama za zády dál Atlantisem.Při cestě si jen letmo vzpomenu na štít co mám stále na levé ruce připevněn samozdřejmě nyní vypnutý. Jdu ano nevím kam pak si vzpomenu na doktorku Weir že bych se jí na něco chtěl zeptat bohužel ji nemohu najít a tak se rozhodnu jít opět za plukovníkem Caldwelldem.U dveří slušně zaklepu a vedju pak řeknu. Dobrý den pane. Pak po nádechu pokračuju. Pane vím, že jste si mě pro některé mé činy moc neoblíbil, ale chtěl bych vás požádat o to aby jste mě s týmem vyslal na nějakou planetu.Je mi jedno jakou ale hlavně už nechci furt sedět.Všichni se někde baví jen já nemám co dělat.A nebo myslím, že ještě je dost částí Atlantisu co jnejsou prozkoumané.A tak bych šel je prozkoumat.Vím že mám sice volno ale žádám vás o to. Řeknu a čekám. |
| |
| Atlantis - ALL Po celé základně se rozezněl poplach, už zase. Pomalu vám to nepřijde tak naléhavé jako prvně. Jste rozmístěni v různých částech města. Většina ostatních lidí je nyní v jídelně na večeri nebo ve společenské místnosti. Najedou se po spuštění poplachu za vám začnou uzavírat všechny dveře v místnosti, co vedou ven, ve které právě jste! Uvízli jste. Ještě nevíte přesně, co se stalo, ale z nějakého důvodu vás město odřízlo. Záhy zjistíte, že vám nefunguje komunikace, takže se nemůžete s nikým spojit. Rozdělení osob: - kpt. Harpper, plk. Caldwell a Izzard v řídící místnosti - Zelenka, Chaya ve větší testovací místnosti s vozítkem;) - por. Ford, Ronon a McKay v hangáru - MouBrian, Williams a Cadmanová uvízli zrovna v přenosovém výtahu při cestě na večeři do jídelny:p - Dr. Weir a Dr. Beckett mezi chodbami Atlantis Váš cíl je jasný, zjistit, co se stalo, spojit se se zbytky týmu a sjednat nápravu. |
| |
| Athos "Ne, jsem v pohodě, jen se věnuj ostatní, dlouho jsi je neviděla." Usměju se a trochu zalžu. Připiju si s Teylou vína. "Prrr." Trochu se po vypití otřepu a stanu se tak terčem pobavení okolních dvou athosanů, co sedí vedle mě. "Opravdu.. silné. Ale jinak dobré." Upiju ještě kousek a zbytek si nechám napozději. Poslechnu si krátké povídání, jaký že to svátek vůbec slaví. Poté se sám, posilněný vínem, zapojím do hovoru s okolními obyvateli. |
| |
| Atlantis uzavřeni Najdnou se vše okolo zavře každá sekce je uzavřena a já řeknu. Pane pane!Všechny oddělení se uzavírají jsme odříznutí.Potřebujeme nějaké techniky kteří to otevřou! Křiknu a jdu obhlédnout situaci.Pak skusím vysílačku. Všem na atlantisu stav ohrožení! A nic vysílačka mimo provoz zahromuju a zavolám do kanceláře. Jo a taky jsme bez spojení. Pak přemýšlím. |
| |
| Testovací místnost Co to, kurva? Řeknu, když vozítko narazí do stěny. Při dopadu, jak mém tak i Chayy, zavyju bolestí. Seš v pořádku Chayo? Zeptám se ochromeně, protože se na zemi svíjím bolestí. Pomalu se postavím, dveře se uzavřou a panel je z části zašedlý kvůli velké vrstvě prachu. Tak a jsme v prdeli. Chayo, netušíš, na co mohl ten panel na kontrolu atmosféry sloužit? Opráším zbytek panelu a začnu si prohlížet nápisy. Ty, Chayo, co znamenají přesně tyhle rudě veliký písmenka ve zvýrazněném obdélníku.? Podívám se na Chayu a natáhnu ruku po vysílačce. |
| |
| Atlantis se zelenkou Stalo se co jsem predpokládala, jakási nehoda. Vypadnutí z vozítka mně už ani tolik nepřekvapuje, jen to, že mám možná něco zlomeného, nebo alespon naraženého.vozítko nebezpečně rychle klesá k zem. naopak radek se rychle vymrstí a zacne se k nastale situaci vyjadrovat jiným jazykem, coz je pro mne víc nez přívětivé. dveře se zavírají a to mi pripomíná situaci, kterou sem již na atlantis kdysi resila. jen si nevzpomínám detaily. Tento panel slouží ke kontrole ovzduší v atlantis, přesněji řečeno, je to obranný systém proti virům a různým infekcím. tímto jsme ho zapli a obranný systém atlantis vyhodnotil nebezpečí v podobě...přesněji ...vysoce nakažlivé infekce, o tom, jak nebezpečná je se již nic nedovíme. rozhodně ne odtud, možná by se dalo ještě vypátrat ohniasko či příčina,a le víc vám nepovím. dveře jsou ehrmeuticky uzavřeny a protokoly půjde obejít jen velmi ztěžka...jde to, ale já už si nevzpomínám jak. jsme tu uzavřeni...jen nechápu, proč nefungují vysílačky...možná jestli z vozítka...ale dál asi nemohu sloužit. a na ty červené tlačítka nesahat...je to napojeno na vlastní autodestrukční systém tak pozor...chce to různá hesla, ale kdo ví co se může státupozorním radka |
| |
| Athos Po pár hodinách oslavy. Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli.. Všichni se dobře bavíte, někteří už notně omámení vínem. Stmívá se a pomalu už bude večer. John si vzpomene, že jste se nedomlouvali, zda tu přečkáte až do rána nebo ještě večer. Každopádně byste o tom měli poslat na Atlantis zprávu. Sheppard na tebe nenápadně kývne a sám vyrazí před stan. V tom hluku uvnitř by byla domluva více než složitá. |
| |
| Zelenka a Chaya Radka zpráva o co jde a k čemu ten panel slouží moc nepotěšila. Začal ho víc zkoumat, se shanou vyhnout se tomu červenému tlačítku, jak je to v tom známám vtipu, kdo ho stisknul a kam se poděl Nový Zéland.. Zjistil zhruba toto, že se nejadná o žádnou poruchu a že sem byl virus zavlečen jen před pár hodinami. Přemýšlí, kdy se to mohlo stát a kdo to byl. V místnosti začíná být nepříjemné horko. Hledáte v ní, čím by se daly otevřít dveře. Máte tu svoje létající vozítko, pár beden s různým nářadím a pak jen neužitečné panely, které čekají na zapojení. |
| |
| Řídící místnost Kpt. Harpper se ujal velení a pokouší se otevřít zaseklé dveře zatímco Caldwell konzultuje něco s obsluhou. Můžete zkusti vytočit bránu. Jiná cesta vede ven dveřmi nebo přes balkon v celkem velké výšce a větrného počasí. Krom C4, P-90 a pistolí, co má stráž u sebe, se v místnosti nenalézá nic, čím by se daly dveře otevřít. |
| |
| Řídící místnost Zapřémášlím a řeknu. Není jiná možnost než otevřít dveře zvenku.Potřebuju lano a několik mužů aby mě držei.Půjdu přes balkon. Řeknu odhodlaně a přivážu se k lanu a nechám několik mužů aby mě drželi za lano a skusím se dostat přes balkon do druhého okna.Pokud lano nebude akce neproběhne. |
| |
| athos Rusové víno je i na johna silné, já jeho zrádnost znám moc dobře, proto jsem na něj opatrná.po chvíli john dá pokyn, abychom se sečli před stanem...mírně malátně tedy vyjdu,a le hned se zachvěji zimou, kabýt jsem totiž nechala uvnitř. John mi poví, že sme nedali nic vědět na atlantis ach ano, měli bychom se ozvat, pokud tedy nechces letět zpět. Zajisté se tu nějaký nocleh najde jen doufám, že se nesplní ty dohady mistních, že nám dají společný stan...mohlo by to johnovi býti nepříjemné. |
| |
| Atlantis Toulám se po chodbách sem a tam a zkoumám atlantis. Moc času jsem k tomu ještě neměl, tak se to snažím dohnat. V tom, ale dostanu pořádnou chuť na něco dobrého k jídlu a tak se vydám rovnou k přenosnému výtahu, kterým do oblasti s jídelnou. " Hezký den madam,... doktore. " Pozdravím Cadmanovou a Duona, kteří mají s největší pravděpodobností namířeno také do jídelny. " Také na něco dobrého do jídelny? " Optám se jich a snažím se navázat rozhovory se zdejšími obyvateli, se kterými tu budu ještě snad dlouhou část svého života přebývat. Nastoupíme do výtahu, když v tom se rozezní poplach. Začnu se ohlížet kolem sebe co se děle, ale to už nás dveře uvěznili ve výtahu. Výtah samozřejmě nefunguje a tak ohlédnu na své kolegy, kteří tu uvízli e mnou. " Pech co? A já mám takový hlad. " Snažím se udržet klidnou a nepanickou atmosféru. " Zkusíme otevřít ty dveře ručně, asi nám nic jiného nezbývá, co vy na to? Madam, dovolíte. " Ohlídnu se na Duona a náznačím Cadmanové, aby odstoupila trochu stranou. Pak se pustím do těch dveří. Nejdřív se je pokouším otevřít ručně, ale nedá se říct, že by to šlo nějak od ruky. |
| |
| hangár Bezva, co to je?! pronesu hořce a podívam se na MvKaye. Pak se začnu rozhlížet po okolí. Jsme tu zavření, pronesu po chvíli zkoumání naštnaně. Všechny dveře se zavřeli. Otevřete nám? a hledím na McKaye. Když dostanu zápornou odpověd, ignoruji další poznámky o složitosti a vytáhnu zbraň. Jseš pro? a podívám se na Forda. |
| |
| Athos Pomalu, hodně pomalu a opatrně:) dojdeme k bráně, krok je na večer poněkud vratký. Zkouším ji vytočit. "Ale vůbec ne, nějak zpátky nepospíchám." Ujistím ji, že nikam nespěchám. Nerad bych kazil Teyle její setkání, když tu nechodí moc často a jednak se mi zpátky taky nechce nikam se na večer trmácet. Přespat tu je nejlepší řešení. "Hm, nic." Brána se nevytočila. I když jsem něco vypil, jsem si jistý, že jsem zadal adresu správně. Zkoušíme to znova. Zase nic. Neříkal něco Rodney, že bude večer provádět kontrolu programu vytáčení brány? "A už asi vím, Rodney říkal, že bude spravovat večer něco na bráně.. no beztak jsem řekl, at nás brzo nečekají." Opatrnost mi trochu otupěla, tak si nedělám těžkou hlavu, proč brána nejde. "Tak.. vypadá to zase na cestu zpět." Nahodím můj typický úsměv. Za chvíli jsme zase ve vesnici, vypadá to, že oslava pomalu končí. Athosiané asi vstávají brzo a neflámují až do rána, jak jsem si původně myslel. "Hm snad nejdem pozdě, a kde vůbec můžu přespat?" Lehce zývnu. |
| |
| MH:tu mensi nesrovnalost, ze jsme se na Athos nedostali branou ale jumperem ignorujte;) jsem se trochu sekl.. takze jsem jako zavolal vysilackou z jumperu ale nic a vzpomel si ze mckay bude pracovat na komunikaci misto brane;) |
| |
| Athos Cesta je ponekud namáhavější díky zrádnému rusovému vínu. John mne ujišťuje o otm, že zpět není proč spěchat a to mne ukolébá. posadím se do kresla kopilota a řekám, až se spojí s atlantis...ale nic se nedejě... Ach ano...Rodney říkal něco o otm, že bude porvádět nějakou diagnostiku či co...i když...není na to již trochu pozdě? pravděpodobně ne, porotže oba nad rodneyho horlivostí mávneme rukou a vracíme se do tábora. Nocleh budeš mít připravený, jen si nejsem jistá, jestli tě nedali k dětem nebo kdo ví kam...uvidíme...zeptám se Hallinga nebo Kannana, ti nás zajisté nějak skvěle ubytují. poznamenám, když přijde řeč na onen nocleh. ani já si nejsem příliš jistá svou dnešní přikrývkou,a le pohostinnost mého lidu je známá, nenechají nás spát na zadních sedadlech jumperu... |
| |
| Atlantis Nemám zrovna, kdo ví jak dobrou náladu, oba dva jumpery jsou na dně oceány a já jsem promeškal celý den a přitom jsem mohl studovat Atlantis. Alespoň jsem si okusil trochu akce. Jen doufám, že to tak nebude pořád. Nechápu jak je to možný. McKay je buď smolař, nebo nešika. Prý geniální vědec. To bylo vidět, jen vlezl do toho jumperu a už jsme byli nakažení nějakou mimozemskou, kdo ví čím a pak nás ještě hodí do oceánu. To je prostě poděs. Co naplat,musím doufat, že měl jen špatný den. Tak a podobně přemýšlím po cestě k transportéru. Docela mi vyhládlo a tak jsem se rozhodl zajít do jídelny na něco k snědku. Musím ochutnat ten modrý rosol, nebo co to je. Všichni to obdivují, takže ochutnáme a pokud se z toho nesložíme, bude to OK.. Vstoupím do transportéru a hned za mnou vleze jakási žena, tedy řekněme velmi pohledná žena. No, že by štěstí? I když s mým štěstí, které by se za nehet vešlo, to dopadne zase špatně. "Dobrý den, madam…? Ještě jsme se nejspíš nepotkali. Jmenuji se Duon MouBrian, jsem doktor astrofyziky a tak podobně, prostě vědec. A Vy?" Pak do transportéru, dřív než se zavřou dveře, vtrhne major Williams. Fíha, on je snad všude. "Dobrý den majore, koukám, že jste dobře naladěn," pozdravím a pak dodám, "ano i já jsem se vydal na něco k snědku. Hlad je hlad. A po cestě vesmírem a plaveckých závodech v oceánu člověku trochu vyhládne." Dveře transportéru se zavřou a ihned na to se stane nepěkná věc. Nic nefunguje. "Sakra, co to je? No, podle toho co vím, tak pěkný problém. No, je tu několik možností, buď výpadek systému, karanténa, porucha, nebo mi to někdo dělá naschvál. Takže si můžeme vybrat." Mluvím k sobě, i když nahlas. Major se pokouší otevřít dveře ručně. Normální dveře by nejspíš nešli, ale u transportéru jsou mnohem slabší a když se do toho opřeme. Major je přeci jenom svalovec a i já trochu posiluju. Možná trochu víc. "Madam," kývnu na ženu a protáhnu se kolem ní na druhou stranu, tak abych pomohl majorovi. "Vy na jednu stranu, já na druhou. Ok, majore? Na tři. Raz, dva, tři," začnu odpočítávat a na tři ze všech sil zaberu. Podle všeho by se měli dveře otevřít, ale kdo ví, co s tím je. |
| |
| Hangár Vylezáme z Jumperu , když v tom se nám najednou zavřou dveře před očima a nejdou otevřít. Rychle s k nim rozběhnu a snažim se je otevří ale nejde to. Dex vytáhne zbraň a zeptá se mně. Chvilku přemýšlím ale pak odpovim. "Počkej Dexi , musí tady být jiná cesta" A pokusim se najít nějakou větrací šachtu nebo jinej propojenej vchod mezi místnostmi. |
| |
| Atlantis – přenosový výtah “Pánové,“ ze slušnosti pozdravím a každému z nich věnuji jeden úsměv. Postavím se zády ke stěně naproti dveřím, tak trochu ze zvyku hlídat si záda, a dívám se nenápadně kolem. Nečekala jsem, že se bude konverzovat, nicméně mi to nevadí. Spíše naopak. Ráda si s někým povídám. “Poručík Laura Cadmanová, specialista na výbušniny. Těší mě.“ Oplatím stejně detailním popiskem své působnosti zde na Atlantis, ačkoliv nemusí být tak zajímavá, jako vědecký pracovník uzavřený v kutlochu a bádající nad rozluštěním mimozemských zařízení. “Samozřejmě, na večeři. Od chvíle co mě doktoři pustili z ošetřovna jsem neměla ani sousto.“ Čekám, až se výtah zavře. Ve třech je tu trochu narváno, ale budiž. “Ehm,“ nervózně polknu, když se nic neděje. Nic nás nepřeneslo dolů. Tohle není normální, asi je něco špatně Pánové se už dostatečně projevili a myslím, že všichni tři víme, jak jsme na tom. “A jsme v pytli…“ Podívám se na majora a doktora a poodstoupím stranou, aby se mohli pokusit otevřít ty dveře. “Nechci malovat čerta na zeď, ale nemyslím si, že byste to otevřeli. Leda, že byste měli nějaké skryté nadání jako třebas Superman.“ Trochu škarohlídsky pronesu. Rozhlédnu se kolem, je tu přenosový panel ve zdi, ale žádná ventilace ne tak nějak. Ani otvor kdy by se dalo příležitostně prolézt. A pak, když se do toho přidají zvláštní sirény, se situace ještě „zlepší“. |
| |
| Atlantis – někde na chodbě Vzala jsem si k večeři alespoň částečné hlášení z mise, které stačili napsat ti od plukovníka Cadlwella a chystala jsem se to po jídle jít zkonzultovat s doktorem McKayem. Měla jsem namířeno k němu do laboratoře, protože v jídelně nebyl, tak to bylo místo další logické volby, kde ho najdu. Okem občas nahlédnu do spisu a jen tak letmo zaregistruji přítomnost někoho dalšího na chodbě. “Doktore,“ pozdravím zvednutím pohledu a úsměvem a pokračuji dál. Co to? Zastavím se, když se mi před nosem zavřou dveře. Svěsím papíry a otočím se za Carsonem. Vypadá to, že jsme zde uvěznění oba dva. Rozezní se sirény. “To je poplach?“ Spíše než abych se ptala, nadhodím řečnickou otázku. Nic takového jsme tu ještě neměli, ale není těžké vydedukovat, že něco je špatně. “Carsone,“ přijdu k němu blíž. “Tohle nevypadá dobře. Nevíte co se to děje?“ Stočím si papír hlášení do ruličky, protože mi stručný přehled toho, co se stalo zřejmě nebude nic moc k čemu. |
| |
| Chodby atlantis Vyjdu z ošetřovny, jdu směrem do jídelny, Pocčínaje tímto momentem si dám do večera pauzu, z těch zpráv z ošetřovny bych se zbláznil Elizabeth pozdravím a pokynu hlavou, jsem zrovna na rohu když slyším Weirovou na mě volat, jen si všimnu že dveře vepředu se zavírají,otočím se a vidím že dveře do kterých mířila doktorka jsou na tom stejně, do toho se rozezní poplach. Co se to tu propána děje? Netuším, možná město rozpoznalo Vir jež si Rodney s týmem donesli z toho transportéru přijdu ke dveřím a zkusím je otevřít...nic...Možná to půjde silou, zdovolením ElizabethZapřu se do dveří, ale nic se neděje Asi jsme tu bohužel uvězněni, Rodney nás odsud určitě dostane |
| |
| ŘM řešíme nějaké věci Harrper za mnou přijde a dožaduje se něčeho Ne Harppere dnes je den volna nepúj... v tom se rozezní poplach dveře se zavřou, brána a DHD zhasnou *klepnu na vysílačku na uchu ale slyším jen šum* Sakra Harpper se zase snaží vymýšlet nějaké nebezpečné řešení Ne kapitáne máme tu vědce, a techniky, k tomu poplach se nezapnul jen tak pro tuto chvíli bude lepší zjistit co se děje a pak případně zkusit dveře otevřít počítačem , po stěnách atlantis šplhat nebudete Nevím proč ale tenhle chlapík měutvrzuje v tom že bych ho měl poslat na zem... lozit po Centrální věži, co ho to napadá |
| |
| hangár Po nějaké době se mi konečně podařil zapojit naquadahový generátor do transporteru antiků. Pokud je tam ještě nějaký ten virus tak by to obrana města jistě rozpoznala a začala by uzavírat sekce. Musel jsem sice program dříve trochu upravit, ale měl by fungovat přecejenom stoprocentně, protože jsem ho dělal já. Tak kam jste měli namířeno... co jste to schovávali? Zeptám se v duchu sám sebe. Až po nějaké době se přistihnu přitom jak mám otevřenou pusu a koušu se přitom do jazyka. Okamžitě to přestanu dělat a narovnám se. Vypnu generátor a přejdu ke konvici s kávou. Néé Zakleju když z konvice vypadne jenom pár kapek a prstěm zamířim k uchu s vysílačkou. Už jsem chtěl volat Zelenkovi, aby mi připravil kávu, ale potom si to rozmyslím, protože bych se měl stavit ještě pro pár sušenek. Celkem svižným krokem vyjdu i se svým počítačem pryč z hangáru. Bohužel se mi to nepovede, protože se předemnou zavřou dveře. Rukou přejedu přes krystalické otevírání, ale bohužel se nic nestane. Rukou poklepu na vysílačku, ale zjistím, že je hluchá. otočím se a podívám se jestli náhodou ještě někdo není v hangáru. Z mého pohledu bohužel nikdo není vidět. Pokud otevírání svítí tak sundám poklop a podívám se jestli to není rozbité... |
| |
| ŘM Už se chystám vyléz ale pak začne mluvit plukovník a já řeknu. Pane vím, že je to riskantní ale pokud se dostanu ven bude snažší vám otevří nebo zjistit závadu.A navíc obraný systém Atlantisu není moudré rušit nebo se v něm hrabat.A k tomu všemu nebylo by moudré vyhodit dveře do vzduchu skuste je otevřít a já to skusím z druhé strany.Je to moje rozhodnutí a nebezpečí ohrozí jen mě. Řeknu a přivážu se konečně k tomu provazu co je součástí mé výbavy kterou nosí stále u sebe.Také provizorně zapnu štít a vyjdu na balkon a rozhlídnu se kudy na druhé okno a připravím se na lezení. |
| |
| ŘM Tak takhle teda ne Kapitáne, máte snad znalosti ve výpočetní technice nebo ovládání atlantis větší než doktor McKay nebo kdokoliv z údržbářů? Obranný systém Atlantis je moudřejší pozměnit rukou někoho z vědců než zrušit rukou vaší Jste jediný kdo riskuje ale za vás jsem zde odpovědný já a já se budu zpovídat nadřízeným orgánům, nemusím vám snad říkat kdo je tu nadřízený, zůstanete tady Kapitáne a to je rozkaz, nemusím snad ani připomínat že jste byl již jednou pokárán, další chybu si nemůžete dovolit, pokud neuposlechnete rozkazu Garantuju vám že si už na Atlantis nevrznete, a poletíte první linko domů na zem přijdu až k Harpperovi Je vám to jasné kapitáne? Nikdo tu nebude riskovat život jen proto že se nudíte! Včetně vás, prostě tady počkáte dokud to McKay nedá dohromady Přestávám si Harppera všímat, počítám s tím že si nedovolí vylézt z balkonu a i kdyby ano někdo mě upozorní, jdu za lidmi co zde sedí u počítačů Jak to jde pánové? Potřeboval bych alespoň zprovoznit komunikaci |
| |
| ŘM Když odejde plukovník zavrčím.Vše ve mě vře.Po tétozahodím provaz a sednu si na podlahu a čekám a domnívám se že to bude dlouhé čekání a říkám si. Jo jemu se to kecá.Ale Mckay je bůh ví kde a my tu trčíme.Už aby tu velela zase doktorka Weir.Já se z toho chlapa snad zblázdním. Pak ale vstanu a dojdu ke plkovníkovi a řeknu mezi zuby. Pokud vím velíte Daidalu tak proč sem nepřenesete vybavení potřebné k oprave Atlantisu? Zeptám se provizorně. |
| |
| ŘM Kapitáne, sám jste to tu řekl komunikace nefunguje, Atlantis ji odstínil, na Daidalu už teď nejspíš ví že se něco stalo a pracují na to mimo jiné, pokud je odstíněna komunikace bude odstíněn i transportní paprsek! pak se opět otočím k obsluze řm Potřebovali bychom alespoň kontaktovat McKaye MouBriana a Zelenku pokud možno, a ještě lépe i Shepparda aby se vrátil z Athosu |
| |
| ŘM Přesněji řečeno musíme čekat až to Mckay spraví. Řeknu a obrátím se a zase si sednu ke dvařím na zem. |
| |
| Atlantis - ALL Zelenka a Chaya jsou stále ve velké místnosti. Po ruce máte jen svoje vozítko, které jste už otočili a uvedli opět do provozu. Čirou náhodou je otočené zrovna na dveře. (malá nápověda;)) Zůstává problém v tom, že je vozítko funkční jen s nějakou osobou uvnitř, ale s tím si Zelenka jistě poradí a systém obejde. Švédská trojka ve výtahu aneb MouBrian, Williams a Cadmanová Laura měla pravdu. Ač jsou dveře výtahu slabší, přece pořád drží pevně. Ve výtahu začíná být ve třech nepříjemné dusno a horko. Pro vaše vojenské kombinézy nic ideálního. Na boku máte vysouvací panel, na který by se mohl MouBrian podívat. Má sebou svoje přenosné PDA, které na to lze opatrně napojit. Druhá možnost je úzká větrací šachta nad vašimi hlavami. Protáhne se tam ale jen Cadmanová. Kdoví kam vede. Tak, co si první vyberete? Elizabeth a Carson Stojíte na chodbě opření o dveře. Není moc možností, než čekat. Zatím probíráte, jak se sem nějaká nákaza mohla dostat. Beckett si je téměř jistý, že od Rodneyho a spol. Už viděl více virů, které se vyvinuli z něčeho neškodného do něčeho horšího. Otázka je, do čeho? Elizabeth zakručí v břiše. Zrovna mířila na večeři po návštěvě pracovny Rodneyho a od rána skoro nic nejedla. Carson prohodí něco o tom, že nejíst celý den je docela nezdravé. Ronon, Ford, Rodney McKay není sám. To zjístí hned, jak uslyší náboj vývojky v Rononově zbrani. Ford ho zavčas zastaví. Oba se podíváte na McKaye a je jasné, co od něho čekáte. Bezeslova otočí oči v sloup a pustí se do rozdělávání panelu - je bez energie. Tudy cesta nevede. V hangáru máte zbraně Ronona a Forda a asi tucet jumperů. Že by byl čas na plán b) od Dexe? Řídící místnost - Harpper, Caldwell, Izzard Plk. Caldwell se chvíli hádá s kap. Harpperem. Nic naplat musí poslechnout. Jako naschvál není v RM zrovna moc velké osazenstvo, co by rozumělo antické technologii. Izzard se nějak zkouší dostat do systému. Zjistí, že je tu nějaký virus. Dál se rýpe v pár věcech a omylem stiske to červené tlačítko:) kterému se Zelenka vyhýbal jak mohl. Nevypadá to, že by dveře otevřel. ALL: Po celé Atlantis se rozezní příkaz k autodestrukci, netušíte, za jak dlouho. Caldwell zařve něco at ten poplach vypne. Na zrušení autodestrukce jsou potřeba dva kódy. A to bud Dr. Weirové, kap. Shepparda, McKaye nebo Zelenky. Momentálně nemáte ani jeden.. |
| |
| ŘM Když uslyším že někdo zapnul autodestrukci příjdu k ostatním a řeknu. Já vám říkal ať se v tom neštouráte.No a ted vyletíme do luvtu.Musíme nějak ten virus zlikvidovat. Řeknu. |
| |
| Athos "Už jsem spal na horších místech, než na sedadle jumperu." Rozverně uvedu. Kdyby nebyla moc velká zima, klidně bych se vyspal i někde v lese. To si samozřejmě nechám pro sebe a vůbec proč taky, když budeme mít podle Teyly nocleh přichystaný. Ale dát mě do stanu k dětem s mým momentálně mírně alkoholovým dechem, mi nepřipadne jako dobrý nápad. Neřeším to. Na kraji vesnice nás přivítá Halling. Prohodí něco o tom, jak je večer příjemné počasí a že máme stan na noc přichystaný s omluvou, že jich mají po bouřce momentálně nedostatek a budeme se muset spokojit se společným že v tom snad nebude problém. "Jo, jasně to je jedno. Jsme přece návštěva, tak se přízpůsobíme." Ujistím ho, že v tom nevidím alespon já problém. Zrovna je mi jedno kam a s kým zapadnu. Všimnu si, že Teyla takový nadšený výraz už nemá. Snad ne kvůli mě.. "No, můžeš si vzít ten stan uprostřed.. a já si vezmu třeba ten stan.. uprostřed." Ukážu 2x na tentýž menší stan akorát pro dvě osoby. Nevím proč, ale přijde mi to zrovna velice vtipné. |
| |
| Transportní místnost Chvilku obdivuji jejich houževnatost, že se stále snaží, ale když stále nevidím žádné výsledky, přijde mi to jejich snažení zbytečné. “Ehm, nechci říkat… já měla pravdu… ale já měla pravdu. Nechte to, neotevřeme to, pokud tedy někdo z vás neschovává po kapsách adamantiové tyče, které by se daly použít jako páky.“ Vzpomenu si na jediný nezničitelný kov, bohužel pro nás i neexistující. Ale pokus o vtip to byl docela… no nic moc, radši příště budu ticho Pomalu stoupající teplota a vydýchaný vzduch začíná být nepříjemný. Naštěstí pro mě nejsem oblečená do kombinézy – je volný den a tak jen blázen by se po Atlantis pohyboval navlečený do těch všech těžkých věcí, já mám na sobě to, s čím mě dostali na ošetřovnu -> černé triko, vojenské černé kalhoty s kapsama, pásek, ale i vojenské boty. “Hele, nechcete zkusit tohle?“ Prsty přejedu po okraji vysouvacího panelu s krystaly a nějakým způsobem se mi podaří jej vysunout. “To by možná šlo.“ Podívám se na Duona, on je tu vědec. |
| |
| Atlantis – v chodbách “To je hodně divné. V hlášení nebyla ani zmínka o nějakém nakažení. Tedy kromě kontaktu s…“ v tu chvíli mi to dojde. Měla jsem to předpokládat, plukovníka před tím varovat. Několikrát se stalo v SGC něco podobného. Nevinné zařízení napáchalo víc škody než útok Goaul´dů. “Carsone,“ chtěla jsem mu sdělit něco o tom, že město určitě provedlo jedno ze svých bezpečnostních opatření, která ale nebudou trvat dlouho. Jenže neřeknu. Zakřučení v břiše se změní v křeč, která ostrou bolestí vystřeluje do zbytku těla. Sesunu se k zemi, papíry se svezou vedle mě a já se zkroutím do klubíčka. Před očima mám mžitky. Proboha, snad to není z té rány na krku napadne mě jako první věc. |
| |
| Chodba Možná vedli antici nemoc jako nebezpečnou ale my jsme něco přehlédli, asi to bude něco z toho transportéru pak se weirová zhroutí Elizabeth!pomohu jí sednout si a opřít se o sťenu a v hlavě mi začne šrotovat Jak dlouho jste nejedla Elizabeth? ten virus co přivezli snižuje hladinu glukózy v krvi, Doktorce dělá problémy odpovědět Počkejte Elizabeth, něco mám vytahuju z kapsy bonbóny Vemte si, posílal sem je po Teyle Athosianským dětem, pár mi jich zbylo, rychle ať nedostanete glukotraumatický šok Začnu rozbalovat bonbóny a podávám je ElizabethTady toho s ní o moc víc udělat nedokážu, zlaté bonbóny pak si všimnu že se doktorce potrhaly stehy, ale to je teď vedlejší, sundám jí límec, roztrhnu ho a jeho cáry zastavím krvácení Sakra Rodney dělej něco |
| |
| ŘM Sedím a rychle uvažuju co můžu dělat.Jak mi letí hlavou zjištuju že nic moc asi ne jelikož plukovník je natvrdlý a nic mi nedovolí.Pak si říkám. Takže počkat nezbývá mi nic jiného než přemýšlet nad tím jak to zničit.No četl jsem všechny hlášení SG-1.Hmmm...no možná by tohle šlo. Řeknu si a vstanu a řeknu k plukovníkovi. Pane jelikož tu je ten virus a autodestruce...no vím že odsud se to udělat nedá ale možná by pomohlo odpojit celou atlantis od ZPM a zase nahodit.Možná by to ten virus smazalo.Jen bohužel nevím jak se spojit s někým kdo by byl v kontrolní místnosti u ZPM a říct mu aby ho vypojil.Jediná možnost je bud čekat jestli to někoho napadne a nebo se tam nějak dostat.A jediná možnost jak se tam dostat je bud oknem pryč což je nebezpečné jak jste řekl a nebo nějak otevřít dveře což nevím jestli se podaří takže co si o tom myslíte? Zeptám se a čekám. |
| |
| athos Téměř mně napadlo, že mi s tím jumperem john čte myšlenky, ale to je přeci téměř nemožné...u něj... Ach ano...jsme návštěva. konstatuji docela zklesle a vzpomenu si na své místo u mého lidu jako jeho vůdkyně, tehdy...tehdy bylo vše jiné. Ještě se orzkoučím se svými notně společensky unavenými přáteli a jdeme s johnem do stanu. Myslím, že stan uprostřed bude naprosto v pořádku. posměji se nad jeho vtipnou poznámkou a jen poděkuji dvojici, která stan pro naše pohodlí opustila. Zdáli mne však zavolá můj přítel Kanan, že prá mi něco chce, nechám tedy johna vejít do stanu a prohlédnout si jej jako prvního. hned se vrátím, slibuji, že nebudu ponocovat a poté tě rušit... zareaguji s vtipem a odejdu za Kananem, ten mi jen předá malý dárek na opětnou shledanou. Dlouho jsme se nevidšěli a přitom se známe od dětství, jse si tak blázkými přáteli. Po asi půlhodině, kdy se již konečně s KAnanem rozloučím odcházím za Johnem do stanu. Jak se ti líbila dnešní oslava? Popravdě, trvá již několik dní a ještě pár dní bude, takto se hoduje vždy deset dní. Dnes je den šestý. Hostiny se stupňují a rusového vína přibývá usměji se... |
| |
| Atlantis No, sakra. Ty dveře neotevřeme, což je docela problém. Takže budeme muset přijít na něco jiného. Pustím tedy dveře a uvolním si vysílené paže. Následně mě poručík upozorní na panel na mé PDA. No, nevím jestli se to povede, ale nic jiného nám asi nezbude. "Ok, takže já se zkusím nabourat do systému a nějak vypnout autodestrukci, což určitě nebude lehké, zvlášť když nemám ani jeden přístupový k´d potřebný k vypnutí. Ale snad alespoň pootevřu ty dveře." Pak pohledem projedu naše "vězení" a neujde mi větrací šachta. "No, jasně," řeknu a plácnu se rukou do čela, pak se podívám na poručíka a na majora,"já budu hackovat a Vy se zatím pokuste dostat ven tam tím." a ukážu na větrací šachtu. Poté se pokusí připojit PDA k panelu. No, teď uvidíme, k čemu jsou ty mé hackovací prográmky, které jsem si tak pracně vytvořil k nabourávání se do počítačů na zemi. Jenže to jsem netušil, že se budu nabourávat do něčeho jako je Atlantis. Sakra, to bude fuška. Chudáci v NASA dosud nezjistili, že jsem jim kopíroval data z jejich počítačů. Sice k přísně tajným informacím jsem se nedostal, ale určitě dál než jakýkoliv jiný hacker. A otřu si rukávem pot, který se mi objeví na čele, nyní zvrásněné usilovným přemýšlením. Tak, jdeme na to. A spustím několik prvních procedur svého hacku. A na senzorech a v tabulkách sleduji změny, jež nastanou. |
| |
| Atlantis – přenosová místnost “Tak, já jsem nemyslela se hned nabourat do systému,“ Řeknu trochu zaraženě, když doktor oznámí svůj úmysl. Předpokládala jsem spíš něco méně komplikovaného a ne hned ukousnutí celého dortu. “Co kdyby stačilo jen otevřít dveře, prozatím… dostane se sem vzduch a nebude tu tak horko.“ Naznačím nepříjemnost celé situace, která začíná být čím dál tím víc znát. Pomalu cítím, jak se začínám potit. Pohlédnu směrem k větrací šachtě, která nevypadá, že by pracovala. Třeba je činnost větrání taky zastavena, aby nedošlo k nakažení vzduchem… a možná v té šachtě bude o něco líp Dlaní si přejedu po krku a setřu krůpěj potu, zhluboka si odechnu. Už nevím, jak víc dát nonverbálně najevo nepříjemnost situace. |
| |
| Atlantis Po spoustě pokusů otevření dveří tu začne být docela dusno a horko. Jak se zdá, dveře jen tak neotevřeme, a tak tu buď zkejsneme, nebo se nám podle nápadu poručíka Cadmanové podaří otevřít dveře přes PDA doktora MouBriana. Panenko skákavá, vždyť já jsem dneska ani nenakrmil Rimmera. Jestli chcípne, sem v pěkný kaši. Kruci!! Zamyslím se nad vážnou situací. Ukončím snahu o otevření dveří ručně a poslechnu si názory a nápady druhých. Duon dostane nápad, prolézt větrací šachtou. Otočím se na šachtu a pořádně si ji prohlédnu. Mít, tak o pár kilo míň, možná bych tam prolezl. Bude tam muset asi vyrazit Cadmanová. Otočím se na Cadmanovou a povím ji. " No, tak já tam neprolezu. Je to na vás poručíku. " Nastavím sepnuté ruce, jako stoličku, aby se jí tam lépe lezlo. Otočím se na ni a vyčkám, až vyleze. Sakra, proč tu není nějaká práce pro mě. To si tu mám dát dvacet nebo co. Nebaví mě takhle sedět na zadku a koukat, jak mi dochází kyslík. Možná bych mohl chytat lelky že? No jo no. |
| |
| Atlantis Podívám se na šachtu, na Duona a na Chrise. “Fajn,“ odseknu smířlivým tónem. Ne že bych z toho byla nadšená, ale co se dá dělat. Otřu si zpocené ruce o kalhoty a pak šlápnu do provizorní stoličky. Jestli mi budou koukat na zadek, tak je kopnu… Vím, že bych měla mít jiné problémy, ale řešení se našlo a je relativně uspokojující. Prsty se chytím mříže a zalomcuji s ní. Nepohne se. Shlédnu dolů na pány. “Možná by se tu spíš hodila chlapská ruka a až pak úzké boky ženy.“ Svezu se dolů po Williamsovi. “Až tu mříž odstraníte, tak tam prolezu. Jen.. je tu nějaký plánek větracích šachet, abych věděla kudy jít?“ |
| |
| Hangár "No výborně tak tahle věc nejde!" Nejradši bych si do dveří kopnul, ale nechce se mi poškozovat nohy. Určitě by to hrozně bolelo a to by teď nebylo nejlepší. V takové situaci musí člověk myslet racionálně a nerozptilovat se zbytečnostma. Prudce se otočim jakmile za sebou uslyšim hlasy a docela si oddechnu když vidim Ronona a Forda. "Docela jste mě vylekali! tohle už nedělejte!" Řeknu mírně podrážděně a zase se podívám na dveře. "Je to bez energie takže s tim nehnu, asi budeme muset počkat na pomoc, máte jiný plán?" Vybalim informace na ty dva a porozhlídnu se po hangáru jestli by se mohlo použít ještě něco jinýho než jumper... |
| |
| Atlantis Fíha, pěknej zadek. Zamyšleně sleduji postup Cadmanové " No jo, tak ok. Hned to bude zlato. " Odpovím Cadmanové po jejím nepovedeném pokusu otevřít mříž. Vyskočím na mříž, pořádně se chytnu, otočím se hlavou dolů a nohama se zapřu o strop. Pořádně zaberu a v tom "rup". " Áa,... jauvajs. " Zaskučím při nepříliš pohodlném dopadu na zem s mříží v ruce. Vstanu a opatrně se prohnu, abych si narovnal záda. " Ou! " Jen to tam zalupe. " Kdyby to přistání bylo měkčí, aj bych se možná pochválil. " Podívám se na otevřenou větrací šachtu, ještě jednou se opráším a znovu nastavím ze sepnutých rukou stoličku Cadmanové. " Ted už je to všechno madam? " S úsměvem se otočím na Cadmanovou. |
| |
| Hangár Koukám na McKeye, jak se snaží něco vymyslet. Když se pak zeptá na plán, tak pohlídnu na Forda. Tak sedni do jummperu..... a zaseknu se v půli věty. Pohlídnu na Rodneyho a spustím. Nemáme energii?! Co jummper? Ten jí má dost! a koukám jak McKey zareaguje. |
| |
| Pozoruju McKeye jak se snaží otevřít dveře od hangaru. Nakonec se mu to nepovede . Sakra , my máme ale smulu Dex dostal nápad z Jumprem. Otočim se na McKeye a řeknu. "Jo to není špatnej nápad , nešlo by nějak propojit energie s Jumperu do dveří ??? Jestli to nevyjde , nemáme jinou možnost než se pokusit ty dveře prostřelit. Kouknu na Dexe a zase zpátky na McKeye. Doufám , že todle vyjde . Nerad bych střílel z Jumperu do dveří. |
| |
| ŘM Chvíli čekám ale stále jsme nikam nepokročili a tak řeknu. Pane nevypadá to moc nadějně.A myslím, že čas nám neúprosně běží takže čekat to si nemůžeme dovolit.Musíme něco podniknout.Kdyby tu byla alespon větrací šachta. Prohodím a dodám. No jelikož nevíme kolik máme času než vyletíme do vzduchu musíme něco udělat.Myslím, že dobře víte, že stratit Atlantis to si nemůžeme dovolit. |
| |
| Atlantis - ALL Williams, MouBrian, Cadmanová Začíná se vám dařit. Williams úspěšně vytrhl mřížku od ventilace v prostoru výtahu. Trochu si přitom při pádu na zem nabil a měl štěstí, že kus železa nikoho ve výtahu netrefil. Byl za to ale odměněn pohledem na zadek Cadmanové, jak sám vduchu ocenil. Laura zatím jen obhlíží prostor šachty potom, co jí do ní major vysadil. Je úzká, ale vleze se tam. Vypadá čistě, ale je tam tma. MouBrian napojil své PDA na rozhraní krystal výtahu a činí se. Nemůže odsud dosáhnout mnoho, ale povede se mu stáhnou plány šachty, co od výtahu vede dolů ke zdroji napájení Atlantis a k autodestrukci. Také zkouší nějak obejít systémy a dostat se trochu dál když vtom ho systém odpojí. Naštěstí mu zůstanou plány v PDA, které předá Cadmanové a vysvětluje jí trasu. Pak stačí už jen zatáhnout za jističe a hotovo. Systém se snad restartuje a vypne. Williams jí půjčí svoji malou baterku, co má ve vestě. Ještě že ji ten blázen nosí i ve volném dnu, dnes se to vyplatilo. Znovu jí vysadí do šachty. Oni dva můžou jen čekat.. Lezeš v šachtě pár metrů a jde to dobře. Světlo z baterky není sice moc veliké, ale v kovové šachtě se odráží, takže jde vidět docela dobře. Až na to, že se ti zpocené tričko lepí na stěny a docela studí, nemůžeš si stěžovat. Jsi na prvním rozcestníku a kontroluješ své PDA. Ronon, Ford, McKay Nápad s napájením jumperu se zdá být lepším řešením, než rozstřílet kus stěny Atlantis nebo si Ford není jistý, jak by se střela chovala na zemi a jestli může vůbec jumper jen tak střílet, když není zrovna vletu. Navíc začnou Ronon a Ford pociťovat mírnou slabost. McKay zatím nic. I když nevíte proč, Rodneymu zatím nic není nebo se cpe sladkostmi pořád a tudíž má v krvi více cukru. Ronon a Ford pomohou McKayovi napojit zdroj z jumperu do rozhraní otevíraní dveří a Rodeny se dá do práce. S trochou energie je to pro něj hračka dveře za pár sekund otevře. Vydáte se celkem širokou chodbou dále, uvidíte před vámi doktora Carsona a na zemi Dr. Weirovou... za nimi v dálce další zavřené dveře. Možná by šlo jumperem úzkou chodbou proletět a použít zdroj jako při prvních dveřích. Carson a Elizabeth Dr. Weirová se cítí po bonbonech od doktora lépe, ale pořád to není ono. Carson přemýšlí, jak se viru zbavit. S přístupem do antické databáze by to šlo o něco lépe.. Krom toho, že z člověka vysává cukr, nevypadá nějak nebezpečně. Nečekaně se před vámi otevřou dveře a doběhne k vám zmíněna trojice. Carson jim rychle vysvětlí, o co tu asi jde. Řídící místnost Caldwell si poslechne další návrhy Harppera, sice je zamítne, ale v koutku duše o nich začíná uvažovat, když mu jeden z obsluhy zahlásí, že systém zaznamenal pohyb ve větrací šachtě a že se jedny dveře u hangáru otevřely. Proto se rozhodne zatím nic nepodnikat. Jen pošle Harpper najít v řídící místnosti taky nějakou větrací šachtu. Demolition man Dr. Zelenka a Chaya Tak či tak, napadlo vás použít vozítko jako beranidlo. Oba do něj nasednete a na plný plyn si to vydáte přímo proti dveřím.. Na poslední chvíli vyskočíte a .. povedlo se! Dveře vaše loď mírně zkřivila a rozrazila. Prolezte opatrně dírou ven a ocitnete se v jedné z pracovních místností. Konečně máte přístup k pc a síti a můžete docela efektivně zjistit, co se stalo a díky Zelenkově kodu snad i pár věcí ovlivnit. |
| |
| ŘM Na příkaz začnu hledat větrací šachtu po celé místnosti a říkám si že alespon jeden můj nápad vyšel.A hledám vím že tu někde bude jen nevím kde.Heledám dokud nenajdu. |
| |
| Harpper Jednu skutečně najdeš, je nečekaně při zemi vedle schodů. S pomocí dalšícho vojáků odstraníš poklop a s dovolením Calwella vlezeš dovnitř na krátký průzkum, kam to asi vede.. Cadmanová:p Jelikož se jak každá žena, i když tvrzení, že je to žena je poněkud odvážné, nevyznám v mapě, dostává malou nápovědu od PJ a podle PDA se na křižovatce vypadá doprava ke zdroji napájení Atlantis. |
| |
| Větračka Vlezu do šachty a začnu jí postupovat kupředu.A zajímá mě kam mě asi zavede. |
| |
| Atlantis Vlezu si na Williamse, do jeho stoličky z dlaní, půjčenou baterku si zasunu mezi zuby a od Duona si nechám podat PDA s mapkou. Ještě si monitor pozorně prohlédnu, co mě co zajímá, že se Williamsovi pronesu. “Tak fajn, takže do místnosti s napájením a tam mám co udělat? Odpojit to? Vyndat ty krystaly, že jo…“ Počkám si ještě chvilku na odpověď a pak se nasoukám do úzké šachetní průrvy. Sakra práce, čert aby to vzal, to je zase volnej den. Takhle jsem si to nepředstavovala, mohla jsem s Carsonem v klidu povečeřet, nebo si jít zatrénovat do tělocvičny a mezitím skejsnu ve výtahu s těma dvěma… teda, ne že by nebyli hezcí, ale jsou od plukovníka takže… takže nic… a teď se plazím šachtou a mám zpocené triko a je mi zima… to zas odskáčou záda… ajaj Přestanu rozjímat, když se doplazím k první křižovatce. Otočím hlavou doprava a doleva a pak se mrknu na PDA. Hmpf, takže vpravo Otočím se na bok, abych se lépe dostala do úzké šachty vpravo, pomalu se posouvám a když jsem konečně celým tělem v šachtě, přetočím se zpátky na břicho a zase nasadím rychlé tempo, abych byla u napájení co nejdříve. Jaké že to byly ty krystaly? |
| |
| Atlantis – na chodbě “Jestli ten virus způsobuje úbytek cukru v krvi, tak musí mít nějaké účinky i na slinivku ne? Přeci, díky její práci z většiny z nás nejsou diabetici… a není onemocnění slinivky smrtelné?“ Možná trochu blouzním. Vrací se mi bolest do krku a doslova cítím, jak mi po kůži stékají kapky krve. Jak se snaží dostat se skrz límec a schovat se někde pod trikem za účelem pošpinit toho co nejvíc. Za pomoci doktora se zvednu a stojím dál opřená o zeď. Dobrá zpráva je, že už můžu sama stát. Je to jako čekání na Forota. Pomyslím si, protože v tuhle chvíli jsme prakticky odsouzeni na pomoc kohokoliv zvenčí. Nemáme ani PDA a ani jeden z nás není Rodney. Otočím hlavou za podezřelým zvukem, který by tu ale logicky neměl vůbec být, protože jsme v té chodbě sami. Rodney? Ronon a Ford? Udiveně na ně zírám. “Jak jste se sem dostali?“ Vypadá to, že nějakým způsobem otevřeli dveře. |
| |
| Větrací šachta Lezu větrací šachtou.Nebo se spíše plazím po břiše a jsem zvědav kam mě tato cesta dovede.A přemýšlím. Kam to asi vede?Je možné že do místnosti se ZPM?To se uvidí jen aby se to nepropadlo. Bleskne mi hlavou. |
| |
| Atlantis Nápad Ronona použit Jumper byl opravdu povedený. Samozřejmě by mě to taky napadlo, hned potomco bych přestal zmatkovat z toho, že tu všichni umřeme. Zapojím potřebné kabely do rozhraní a otevřu dveře. "Dobrý nápad!" Řeknu stručně směrem k Rononovi a podívám se do chodby. Docela mě překvapí, že tam je Carson a Elizabeth. Jakmile jí uvidim na zemi tak se k nim rozeběhnu a kleknu si u Elizabeth... "Co se stalo?" Zeptám se stručně a nereaguju na otázku Elizabeth. Až po chvíli si uvědomim, že se mě na něco ptala. Podívám se za sebe na dveře a potom zase na ní. Propojil jsem energii jumperu s rozhraním otevírání dveří a šlo to... bohužel nevim jestli se to povede i tam dál, ale kabely by v hangáru být měly... Řeknu stručně a podívám se za sebe do hangáru. Hned potom na Ronona a Forda s tím, že doufám, že mi rozuměli... |
| |
| Atlantis - Cadmanová a Harpper Leze leze po železe.. to by si mohla Laura vduchu pobroukávat. Už od mala ji říkali, že vleze i tam, kam nemá a zrovna teď má takový pocit. Začínáš mít docela stísněný pocit i když podle PDA máš být už skoro na místě. Po dalších pár metrech uslyšíš zpoza rohu podivný hluk! Opatrně se plazíš k zatáčce a tam tě překvapí.. kpt. Harpper. Vypadá to, že nejsi sama, kdo má podivnou zálibu plazit se v tmavých větracích šachtách. Chvíli na sebe překvapeně koukáte, co tu ten druhý dělá. Padne pár slov než pod sebou uslyšíte zlověstné praskání.. Má se tady prohánět přecejen vzduch a ne lidé. Za pár okamžiků se řítíte k zemi asi z dvou apůlmetrové výšky. Dopadnete na stůl, který vašim pádem úplně zdemolujete.. Ocitnete se v místnosti s pojistkami a s přístupem k odpojení autodestrukce. Kdo se dá do té poněkud nebezpečné práce? |
| |
| Autodestrukce Lauro takže ted musíme vypnout tu utodestrokci nechám to na tobě nevyznám se v tom. Řeknu a zbbírám se za země.A příjdu k půlt kde se to vypíná a čkeám na ní. |
| |
| Atlantis - v šachtách Začínám soucítit s lidmi, kteří trpí klaustrofobií. Je to nepříjemný pocit, když vás několik minut obklopují jen čtyři kovové stěny a nic jiného. Připomene mi to scénu z Vetřelců, kdy je alieni honili taky ve větracích šachtách. Akorát tam mohli chodit po bobku Bujná představivost udělá své a navíc možnost, že bych tu někoho potkala je taky nepravděpodobná. Ale stane se. Hrozně se vylekám, že uvidím před sebou Harppera. "Bože, já se lekla. Co tu dělá..." Nestihnu se ho zeptat a už se řítíme k zemi. Spadnu vedle Jacka na stůl, který se následně pod naší tíhou propadne. Komplet demolice. "Bože," zaskučím a přetočím se na stranu. Pomalu se zvednu a čekám, kdy se ozvou moje zatracená záda. Bolí mě celej člověk. Tak tohle bude na další pobyt na lůžku, který si ale pro tentokrát vyžádám. Není čas a tak začnu jednat. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Ještě jsem tu nebyla a představovala jsem si to tu trochu víc přehlednější. "Na autodestrukci je potřeba dvou kódů. Hele, nejsem věděc, ale myslím, že když se vyndají nějaký krystaly z řídícího centra," začnu hledat něco, co vypadá jako řídící panel v oblasti napájení. "Notak, Harppere, pohni!" Okřiknu Harppera. Se stoupajícím adrenalinem nad tím, že to tu může každou minutu vybuchnout, začínám být nepříjemná. |
| |
| Chodba Když na mě Rodney podlédne, protoíčm oči. A to si řiká genius! ohnu se a vezmu Elizabeth a nesu ji do Jummperu. Při cestě se otočím na Rodneyeho. Proč prolítavat jummperem po základně?! Sletíme vraty k řídící místnosti! a ani nečekám, jak bude genius reagovat. |
| |
| Začnu taky hledat řídící panel a při tom překnu. Jo jenže když vyndáme ten nesprávný krystal letíme do vzduchu. Namítnu ale hledám dál. |
| |
| Athos Neruším Teylu od rozhovoru s Kananem a vejdu do menšího stanu. Stěny jsou vyrobené asi z nějaké kůže, stejně tak na zemi jich je pár připravených jako postel a přikrývka v jednom. U stěny je něco jako menší improvizované ohniště, takže je tu docela teplo a příjemně. Sundám si vestu s vybavením a odložím ji nabok. Rozvalím se na zem na jednu z kožešin. Než se Teyla za půl hodiny vrátí, skoro spím. Byla velice.. zajímavá. Odpovím, se zavřenýma očima a přemýšlím, jak vypadají slavící lidé po 10. dnu. Copak jsi to od Kanana dostala? Všimnu si menší krabičky, když otevřu na chvíli oči, co si nese Teyla do stanu. |
| |
| Atlantis - ALL Ronon, Weirová, Rodney, Ford a Beckett Ronon odnese Dr. Weirovou do jumperu, zbytek jeji následuje. Jeho nápad proletět od hangáru přímo do řídící místnosti je zajímavý a mohl by i fungovat. Jdete na to. Ford se ujme řízení jumperu a opatrně doletí k poklopu, který odděluje hangár a místnost s branou. Je tu ale malý problém.. Musíte s jumperem na poklopu přistát a vypnout jumper z provozu. Poté Rodney, ač neochotně, vyleze zadními dveřmi a pustí se do práce na přemostění energie z jumperu do ovládání velikých dveří. Antikové ho předvídavě dali i na toto místo i když se tudy jen prolétá. McKay vám ukáže prstem, že je vše hotovo. Schová se dovnitř jumperu a spustí ovládání. Dveře se skutečně otevřou a vy v jumperu dopadnete asi ze 4 metrů na podlahu před branou. Ještě štěstí, že pod vámi nikdo nebyl a že jste se připotali! Caldwell se na tuto situaci poněkud udiveně dívá, ale hned se mu na tváři objeví úsměv, když uvidí vystupovat Rodneyho a Weirovou. Asi byste rychle měli zadat kod ke zrušení autodestrukce.. Cadmanová a Harpper Harpper na zkoušku povypínal pár jističů, ale zdá se, že má autodestrukce vlastní zdroj napájení. Cadmanová opatrně otevře panel a prohlíží si jednotlivé krystaly. Přemýšlí:o) Není na co čekat, tak zkusí jeden krystal vytáhnout ven, ale není tak zběhlá v téhle antické technologii a zvuk odpočítávání se ještě urychlí! Jen se oba na sebe podíváte a čekáte, co bude.. Zelenka a Chaya Radek se rýpe pomalu v databázi antiků a Chaya mu nezištně radí kam a jak se podívat. Ani ho nenapadne, jak se v tom může vyznat. Ale máte úspěch! V databázi najdete krátkou zmínku o jednom pokusu s virem a transportérem. Šlo o pokus zajmou wraihtskou hive ship i s její posádkou na určité pokusy.. Virus ji měl vyřadit z boje, ovšem nezabít. A tady dostáváte důležitou informaci - potom, co virus člověka nebo cokoliv živé vyřadí z činnosti, díky nízké hladině cukru, sám uhyne. Za pár hodin stačí dodat jen určitou dávku glukozy a jste vpořádku. Ovšem i tak je úmrtnost asi 10%.. což je znepokojivá informace. |
| |
| Bum:) Myslím že tohle není dobré rychle musíme se rozhodnout který krystal vytáhnout jinak vyletím do vzduchu. Řeknu a kouukám na zbytek krystalů a pomyslím si. Kdyby tu tak byla Carterová ta by věděla který to je. |
| |
| MouBrian a Williams Jste pořád uvěznění, rozebíráte pozadí Cadmanové:o) Tedy hlavně Williams. |
| |
| Atlantis “Ah, děkuji Ronone,“ obejmu jej kolem ramen a zvednu se. Jsem pak překvapena, když se mě rozhodně vzít do náruče. Natolik lazar snad nejsem Ale neprotestuji. Nechám se posadit v jumperu a dění kolem, než se dostaneme do řídící místnosti si nevšímám. Doktor McKay pracuje na tom, abychom se tam dostali co nejrychleji. A daří se mu. Šikovnost v krizových situacích se mu upřít nedá Když doletíme před bránu, vím, že k zastavení autodestrukce je potřeba dvou kódů a naštěstí tu je i Rodney. “Musíme spěchat.“ Zavelím a rychle vyběhnu z jumperu. Plukovníka jen krátce zbystřím, ale nevnímám jej. Spěchám k řídícímu panelu a když se nad něj sehnu, že chci zadat svůj kód, najednou se upozornění a odpočítávání autodestrukce zrychlý. “Ale ne…“ Rychle začnu vyťukávat do klávesnice 12ti místný kód. |
| |
| Atlantis – u napájení A doprdele… Doslova se zaseknu v další činnosti, když se autodestrukce zrychlí. Se zděšeným pohledem zírám na vytažený panel a krystal v mé ruce. Nenapadne mě nic jiného, než ho strčit zpátky. A doprdele… Doufám, že by se to mohlo zastavit. “No nepovídej,“ odseknu Harpperovi. Ale tohle opravdu nebyl nejlepší nápad. |
| |
| Bum No takže logicky berme to jako obvod v elektrice který drát u elekriky v bombě ji vypene když jej přerušíš?Mohl by být stejné barvy i krystal. Navrhnu rychle. |
| |
| Atlantis A tohle vymyslel kdo? Řeknu, když konečně pochopím text. Vliji do sebe hrnek kávy a znuděně se opřu o stůl. Mně už je to jedno. Já se na to můžu vysrat, za chvíli jsme stejně v prachu. Vyhodnotím situaci v češtině s nádechem do mírného šílenství a štěstí. Postavím se a dojdu si pro další hrnek kafe z automatu. Napiju se a postavím se k oknu. Nikdy jsem se nepodíval na vlnobití. |
| |
| Atlantis Jakmile Ronon řekne svůj plán , rozběhnu se za nim a pomužu mu. Ronon vezme Elizabeth a já si sednu na místo řidiče. Tak doufám , že se ty lekce vyplatily. Otočim se na ostatní a zeptám se. "Tak jo , připoutejte se a vyrážíme" Letim až ke dveřím a čekám na Rodnyho až propojí tu energii. Konečně se povedlo ale nějak se to zvrtlo a my dopadnem 4 metry na podlahu před bránou. Elizabeth hned vyskočí a zadá kód. Snad jsem už v bezpečí. |
| |
| Atlantis Jistě, jistě Rodney to vždy udělá neochotně vylezu na vrata oddělující řídí místnost z hangárem a uvědomim si jak málo stačí k tomu, abychom spadli a jumper mě rozplácl. Rychle napojím energii a vrátim se zpět do jumperu. připoutám se na rady Forda a čekám na pád. Udělá se mi docela dost blbě, ale bohužel je tu te´d důležitější věc, kterou musim udělat. Už nikdy! připadá mi jako bych se měl každou chvíli poblít. Pomalu se vysoukám z jumperu a podívám se po lidech co jsou v místnosti. To kolem mě proběhne Elizabeth a já se vydám za ní. "Sakra!" Řeknu stručně na to když slyšim jak autodestrukce zrychlila. Zadám 12-ti místný kod stejně jako Elizabeth s tím, že se to určitě zastaví a všichni budeme v pořádku... |
| |
| Chodba hledám způsob jak se odtud dostat a bavím se přitom s Elizabeth Ne myslím že se slinivkou by vám virus neměl nic udělat, slinivka bude stále vylučovat hormony ale ty nebudou mít čmu pomáhat se vstřebávat, cukr se změní díky viru na odpadní látky a vyloučí se, aspoň by to tak mělo být, vyše hypoglykémie je navíc jen krátkodobá, neměla by vám poškodit orgány v tom se jedny z dveří otevřou před nimi je zaparkovaný Jumper a v něm a kolem něj Rodney Ford a Ronon. Jak jste....? potom se vzpamatuju když vidím Rodneyho pojídat ty jeho sladké tyčinky Rodney dejte mi vaše sladkosti...rychle, kolik jste jich snědl? beru první tyčinku a hodím ji Elizabeth, vemte si musíte doplnit hladinu cukru v krvi podívám se na Ronona a Forda Necítíte křeče v břiše, nebo slabost? ...a nějaký moment později Jumper tvrdě dopadl na podlahu řídící místnosti Jste všichni v pořádku? to už ale Elizabeth a Rodney běží k pultíkům a ťukají své kódy.... |
| |
| S nějak podivně neschopňáckým Zelenkou xD kdesi na Atlantis Napadne nás prorazit dveře vozítkem...je to poněkud podivné a nějakým záhadným způsobem sem si něco provedla se zápěstím,a le věřím, že to nic nebude. Po chvíli se však Atlantidou rozezní varovný signál...Autodestrukce města byla spuštěná!!! Který...!!! Radek však jen česky něco lamentuje... Ale Radku! No tak! Soustřeďte se! Možná, že zrovna na vás nyní závisí osudAtlantis...vypněte tu zatracenou autodestrukci, kterou zapl nějaký.....to slovo ještě nevymysleli, ale přesně to je!...Teď je to na vás! Jste přeci genius Radku...tak něco udělejte...spojte se s ostatními a zrušte tohle všechno! Mírně s ním zatřesu a Snažím se Radkovi dodat trochu sebevědomí a i já sama se snažím vypnout uzavření dveří. Ikdyž pochybuji, že se mi to podaří...nebyla jsem přeci nikdy vědátorkyně... |
| |
| Athos Jakmile vejdu, zdá se, že John již spí, ale i tak se ho ještě zeptám, snad nebude nepříčetný, že ho budím. Není nepříčetný a dokonce mi odpoví. Na menší stoličku položím krabičku, kterou jsem dostala od Kanana a otevřu ji, uvnitř se nacházejí něco jako šperky...jsou ručně vyráběné a překrásné...Přejdu k ohni a přiložím. Jen malý dárek, dlouho jsme se neviděli a nestihl mi ani popřát ke dni mého narození, i on byl tehdy pryč. ukážu Johnovi co se vkrabičce skrývá a poté si značně opojena rusovým vínem konečně lehnu na jednu z volných kožešin...přikryji se ručně tkanou dekou, kterou jsem vytáhla zpod stolku a mimo jiné i jednu podala Johnovi, když se pokoušel přikrýt kožešinou, která pro tento účel většinou nebývá, ale i to je možné...jen mi ještě přes mysl přeletí myšlenka, jestli to, že nám Atlantida neodpověděla bylo dobře nebo ne... DObrou noc Johne... |
| |
| Atlantis Poslouchám Chayu a trochu se zastydím. Máte pravdu. Přikývnu a pokračuji. Vyhodíme pojistky. Nadšeně lusknu prsty a podívám se na Chayu. Prostě přetížíme ZPM a budeme doufat, že ho město odpojí a systém se zrestartuje. Pokud to nevyjde, tak to vybuchne okamžitě. Udělám kyselý obličej a potom se podívám na Chayu. Na nic nečekám a běžím si do Tesovací místnosti pro nářadí. Proběhnu kolem vozítka a zastavím se u brašny s nářadím. S vypětím sil si ji zavěsím na rameno. S rychlostí zfetovaného kulhavce s prostřelenou nohou se oupu k východu. Z těžkým dopadnem odhodím brašnu a otevřu její vnitřek. Vyndám si elektrický šroubovák a sadu kontaktů. Vložím hlavici šroubováku do drážky šroubu a povolím ho. To samé opakuji i s dalšími šrouby a následně otevřu kryt. Uchopím kontakt a připojím ho na jeden z krystalů vedení. Druhý konec nastrčím na další krystal... |
| |
| Athos Příjemně unavení jste rychle ve vyhřátém stanu usnuli a probudili se až k ránu. K vaší smůle se musíte vrátit již dnes před polednem na základnu nebo vás čeká běžný program. Nic naplat, sbalíte si své věci, v rychlosti posnídáte a po rozloučení s Athosany se vydáte k jumperu. Letíte zpátky na Atlantis. Atlantis Po půl hodině od začátku uzávěry se rozezněl po Atlantis podivný klid. Díky kódu Dr. Weirové a Rodneyho se povedlo vypnout autodestrukci a McKay poté neměl problém přes hlavní počítač zrušit uzavření Atlantis a obnvit všechny funkce. MouBrian a Williams byli propuštěni z výtahu, stejně tak jako Zelenka a Chaya z vědecké místnosti. Všichni jste se sešli v řídící místnosti a navzájem informovali o to, co každý věděl. Hlavně Zelenka vás poučil, co je to vůbec za virus co našel v antické databázi a že ho pravděpodobně většina lidí přežije, bez nějaké léčby. Jediná je vklidu odpočívat a čekat, až virus sám uhyne na nízkou hladinu cukru v těle. Všichni jste se tedy odebrali většinou do svých pokojů odpočívat a další den ráno vás čeká vydatná snídaně na doplnění sil. Následující den ráno. Poslední den vlády Caldwella, než se vrátí Dr. Weirová do své funkce. Do řídící místnosti se vrací jumper s Johnem a Teylou, všichni z hlavních týmů SGA-1 a SGA-2 jste se shromáždili v zasedací místnosti. A tentokrát bude udělán provizorně i třetí SGA-3 tým nebo jste s průzkumem pozadu a ven se vydá i Dr. Zelenka, Chaya, Dr. Carson a Elizabeth. Asi trochu za trest od Caldwella, at si svůj poslední den užije. Poručík vás informuje o třech misích a o rozdělení týmů. Čeká na vaše otázky. Na konci vás ještě informuje, že virus nepřežil přecejen jeden člověk. A to jakýsi Izzard.. čest jeho památce:p |
| |
| Připadalo mi to tak trochu jako spadnout z louže pod okap. Nebyla jsem sem poslána, abych chodila na mise, ačkoliv měl pro to plukovník Caldwell své důvody – a pro jeho dobro doufám, že to byly důvody racionální – nechce se mi. Zranění se nehojí bůhví jak rychle a po oné včerejší nepříjemné záležitosti s virem a autodestrukcí, se mi nechce Atlantis opouštět už tuplem. Nicméně, rozkaz je rozkaz a kdybych byla škodolibá, tak až bych se vrátila z mise, ihned bych zaúkolovala Caldwella něčím stejně nepříjemným… jenže, já jsem duše dobrá. Ráno po snídani si zajdu nafasovat oblečení, které se nosí na misi, jen náplň kapes taktické vesty, jako jsou granáty a podobná zvěrstva, vynechám. Doufám, že je nebudu muset použít. Když mi je oznámeno s kým budu na misi, lehce znervózním. V našem týmu není ani jeden voják… to snad… Ne, Elizabeth, uklidni se. Všichni, až na Chayu, jsme prošli základním vojenským výcvikem, ale cítila bych se mnohem bezpečněji, kdybychom dostali alespoň nějakého vojáka do týmu Rozhlížím se po zasedací místnosti, která mi již zítra bude zase říkat madam. “Plukovníku, určitě jste si všiml, že v našem týmu není jediný voják. Z toho usuzuji, že nás posíláte na čistě nevojenskou misi….“ Promluvím jako první. |
| |
| Když někdo zruší autodestrukci a vše se otevře oddechnu si a odejdu.Po odpočinku jdu napsat hlášení.A pak jdu jak mi bylo řečeno k bráně a čekám s ostatními.Čekám kdy budu moci odejít. |
| |
| Uff.. my to zvládli Probudím se ráno, rozlámaná jako kotě přejeté autem… možná i víc. Záda mě bolí jako čert, po těle mám pěkně fialové modřiny a to Caldwell nařídil další misi. Debil… Začnu s optimistickou myšlenkou na našeho nadřízené a pak následuje ještě optimističtější vidina toho, že dnes je poslední den jeho kralování. Jako Lord Farquad ze Shreka… jen jestli si Caldwell taky něco nekompenzuje. Dám se pomaloučku do kupy a zajdu si na snídani. Poté zpátky na ošetřovnu, kde vyfasuji nějaké pilulky proti bolesti a hned si vezmu dvě. Uleví se mi asi tak po dvaceti minutách, kdy už jsem nachystaná a oblečená. Vlasy si upravím do copu á la Lara Croft, jen bez těch pramínků padajících do očí, a jdu k bráně, kde mi sdělí, že se mám dostavit do zasedací místnosti. Pozdravím osazenstvo a posadím se na židli. Obvykle bych stála opřená o stěnu a čekala, jenže.. se mi nechce a modřiny bolí. Lituji doktorku Weirovou, protože jak je zvykem, i čistě nevojenské mise vždy skončí špatně. Taky jí mohl přidělit nějakého vojáka… a on si pak bude vyskakovat, že doktorka Weirová jednala špatně.. pche S malým ksichtíkem se otočím po zasedačce a dívám se po stěnách na fiktivní linie. “No, mě by taky zajímalo o co půjde.“ Usměji se na Caldwella. |
| |
| Další ráno Čekám v kanceláři než se všichni sejdou. Když dojde už i Sheppard začnu s proslovem Krize byla byla zažehnána jak už jistě víte, Atlantis je opět v provozu, ovšem včerejší situace si vyžádala život jednoho obyvytele Atlantis, tím byl pan Izzard řekne rychle na úvod Naštěstí nebyl ze Země, můžeme být rádi že se to nestalo nikomu z nás poznamená trochu netektně doufám žeDoufám že jste si užili včerejší den volna, dnes vošem začínáme pracovat, z důvodu, že jsme trošku pozadu s výzkumem dnes pošleme na výzkum tři týmy Sjede všechny pohledem Tým číslo jedna ve složení: Kapitán Sheppard, poručík Cadmanová, Teyla Emmagan a doktor McKay, půjdou na MX-387 prozkoumat trosky pravděpodobně laboratoří, které užívali antikové tým číslo dvě: Pan Dex, poručík Ford, kapitán Harpper a doktor MouBrian půjdou na MX-393, na této planetě by měla žít relativně vyspělá civilizace Poslední tým: doktorka Weirová, doktor Zelenka,doktor Beckett a Chaya Sar půjdou na MX-358, jedná se o planetu, žije zde národ o vyspělosti asi Athosianů, také s nimi obchodují, rádi bychom navázali dobré vztahy potom pronese pár námitek Weirová Ano je to čistě diplomatická mise, v tomto oboru jste zde ta nejlepší doktorko, proto bych byl rád kdyby jste šla |
| |
| Athos/Atlantis Ráno mě probudí venkovní hluk již pracujících obyvatel. Teyla je také někde pryč. S bolestí hlavy po včerejší oslavě se zvednu, posbírám své věci ve stanu a vyrazím ven. Krátce se s Teylou rozloučíme s Athosany a vydáme se zpět k jumperu. Cesta nám trvá necelou půl hodinku. Páni, zase jsem o něco přišel. řeknu si když se dozvím, jaké měli na Atlantis zatím problémy. Nemám nic proti další misi, jen by Caldwell nemusel tak křiček, hlava se mi asi rozkočí. "Ok, můj tým za půl hodiny u brány. Uvidíme se tam." Pomalu se zvednu a s rukou chycenou za hlavu se jdu ještě na půl hodinky někam odvalit.. |
| |
| Za půl hodiny u brány, všechny týmy Postupně, zhruba po 10ti minutách, odcházíte, první vyráží tým č.2 pod vedením kap. Harppera. Mx-358 - relativně malá, ale svým klimatem příjemná planeta. Po vystoupení z brány se objevíte ve větším prostoru, asi také řídícím středisku jako je to vaše. Samozřejmě, že vybavení a architektura je jiná. Docela byste si tipli, že jste s onou civilizací na stejné, ne-li vyšší technické úrovni. Ze tří stran jsou kovová vrata, jen před vámi prosklené velitelství. Jedny dveře před vámi se otevřou a přivítá vás ozbrojená stráž vlastnící nějaký typ projektilové zbraně. Prosím, pojdte s námi. Komandér vás už očekává. Vyzve vás velitel stráže. Následujete ho do zasedací místnosti. Před vámi sedí postarší muž, vy jste za dalším stolem akorát pro čtyři osoby. Po chvíli prohlížení vás osloví. Vítejte, už jsem se těšili po delší době na nějaký přátelský kontakt. Takto jste to alespon uvedli. Řekne trochu podezřívavě na vaší zprávu o návštěvu její planety. Dobrá, k věci. Já jsem komandér Linder. Mám na starost ochranu naší planety a pohovory s návštěvníky, dříve než je pustíme dál do našeho světa. A vy jste tedy? Postupně se na vás podívá a asi čeká od každého odpověd, kdo je a co v týmu zastává. Vypadá to, že byste si měli dát pozor na každé slovo. Třetí tým nervózně přešlapuje u brány. Je na nich vidět, že ven moc často na mise nechodí. Weirová je ráda, že jde s nim aspon jeen voják a to Williams. Sheppard k nim na chvíli přijde a povzbudivě je povzbudí:o), že všechno bude vpohodě. Za pár sekund jste pryč.. Planeta má docela chladné podnebí, asi je tu zrovna zima nebo podzim. Vybavení jste ale dobře. Jdete pomalu cestou do vesnice řídkým lesem, sněhu trochu přibývá a cesta je do kopce. U dřevěné, dobře opevněné brány vás přivítá urostlý muž s oštěpem v ruce, asi nějaká místní stráž. Konečně jste tu, náčelník vás očekává! řekne hrubým hlasem. Dovede vás do menšího dřevěného domku. Okolo ve vesnici si všimnete docela velkého počtu zraněných, nečekané na obchodníky. Vítejte a posadte se prosím, není moc času, tak začneme jednat.. Prý máte zájem o obchod, hlavně o potraviny. Uvidíme, co máte na oplátku. Přivítá vás žena, asi kolem 30. Docela neradi zjistíte, že při slově obchodovat se pečlivě podívá na vaše zbraně, co máte sebou. První tým vyrazil. Rodney byl ještě od Shepparda upozorněn, at dneska vyjímečně při cestě na misi nemluví. Teyla to nedává moc najevo, ale také ocení dnes trochu klidu, oslava je oslava:o) Trosky jsou hned u brány, na planetě je docela horko, zem skoro písčitá. Porost připomíná nejspíš savanu. Tak, otázka, co tu budou dělat Sheppard, Cadmanová a Teyla. Rodney už začal okoukávat trosky laboratoří.. |
| |
| Mise Když projdem bránou a odjdeme do města.Někfdo nás uvede do nějakého sálu k nějakým vůdcem a ten se nás vyptává.Jako první promluvím. Jsem kapitán Jakc Harpper a velím tomuto týmu. Řeknu a čekám až se představí i ostatní z mého týmu. |
| |
| Planeta Mx-358 Jakmile nám plukovník Caldwell rozdělí úkoly , jdu se převlíct. Oblečený na misi , jsem si doběhl pro svoje obvykle vybavení. Můj samopal, menší nuž , Zak'naktel a pistol. Rychlim krokem doběhnu k bráně a čekám na ostatní. Po minutce se tam sejdem všichni a brána se aktivuje. Konečně nějaká mise. Aspoň nebude žádná nuda. Uvidim známé modré světlo a projdu bránou. Objevím se v nějakym hangáru a planeta vypadá stejně vyspělá jako ta naše. Ale když se objeví stráže s nějakou projektilovou zbraní , trochu znervoznim. Jdu s nima a dojdem k nějakému komandérovi. Harpper se představí a hned po něm se ozvu já. "Těšímě já jsem poručík Aiden Ford" Kývnu na pozdrav a koutkem oka si prohlížím místnost. |
| |
| SGA 3 – diplomatická mise Ihned jak vystoupíme z brány, dostaneme takovou facku zimou. “Brrr.“ Rozhlédnu se kolem sebe. Nikde nic, než lesy a sníh. Otočím se na majora Williamse. “Jsem vám vděčná, že jdete s námi, i když byste nemusel.“ Vím, že na něj apeloval buď Caldwell nebo Sheppard, aby se k nám přidal jen tak pro jistotu. Ale jistota se vždycky hodí. Již z dálky vidím jakéhosi muže, který se posléze představí jako posel náčelníka. Tak náčelník? To bude společenství založené na kmenové tradici, tady žádná rada nebude a bude se jednat jen s ním. Ohlédnu se po ostatních a následuji muže. Ve vesnici si nemůžu nepovšimnout těch mnoha zraněných kolem. Když vstoupím do stanu, pozdravím a usadím se na nabízené místo. Jsem překvapena, že s námi mluví žena a ne muž. Mluvil přeci o náčelníkovi… takže jistá forma matriarchátu, hmm Prozatím se nesnažím na ženu zapůsobit žádným dojmem, ať nepříjemným nebo naopak. “Všimla jsem si, že ve vesnici máte mnoho zraněných,“ začnu s diskuzí. “Mohli bychom vám nabídnout pomoc, ošetřit zraněné. Smím se zeptat, co se zde stalo?“ |
| |
| SGA 1 – MX-387 Jdeme jako poslední, takže je dost času doladit přípravu. Informace z Malpu hlásily, že planeta je jedna velká Sahara. Takže jsem si nabalila i sluneční brýle, co kdyby… Nasadím si na nos brýle, upravím baret, zkontroluji cop, zbraně, C4 jestli mám tam, kde má být a jdu. Když vystoupíme na druhé straně brány, překvapením otevřu ústa. Vypadá to tu fakt velice a je tu větší vedro než jsem předpokládala. Takhle budeme za chvíli zpocený jak prasata V těch taktických vestách je příjemně jedině, je-li kolem 18 stupňů. Vzdychnu si a chce se mi něco hodit do placu, ale kapitán Sheppard rozdá úkoly o mlčenlivosti, tak se toho budu držet. Jdu jako poslední – co kdyby… P90 mám držím v obranné poloze – co kdyby… Zastavíme se do trosek, automaticky si najdu pozici, kde můžu hlídat okolí. “Jak dlouho to asi bude trvat pane?“ Poruším radiový klid. |
| |
| SGA 1 – MX-387 Docela dlouhou dobu jsem na Atlantis trávil jenom ve své laboratoři, kde jsem zkoumal různé věci, které sem přinesli. Bohužel nebylo nic tak zajímavého co by mě nadchlo... Na briefing se dostavim včas a poslouchám všechny slova co ostatní řikaj. Moc se mi nechce na planetu, kde je takový horko, ale asi si moc nevyberu. Asi na mě něco leze, protože během setkání jsem neměl ani jednu připomínku což je na mě hodně zvláštní. No asi jsem to spíš nestihl a nedali mi slovo... U braný stojim připravenej a nechám projít Shepparda, kterej zajistí bránu. Vytáhnu si opalovací krém s PH20 a začnu si mazat obličej a ruce. Kdoví jak to slunce reaguje, třeba úplně jinak než naše... měl jsem udělat nějaké testy... Nechápavě zavrtim hlavou nad svojí neopatrností a vstoupim do brány... "Tak jdeme na to!" Toho, že nemám mluvit si vůbec nevšímám, protože nikdo nemá právo mě řikat, že nemám mluvit, přecejenom jsem já ten kdo zachránil, a né jednou, Atlantis. Jdu rovnou k troskám, které prohlížim a hledám něco užitečného pro expedici... |
| |
| SGA 1 - Mcosi Odjezd z nového Athosu byl dojemný a dostali jsme mnoho zásob a darů. Což mi připomíná, že jsem je ještě nerozdala a stále jsou zabalené jednak v mém pokoji a jednak ve skladu. Pozorně poslouchám informace na breethingu a překvapuje mne, že v týmu číslo dvě se nevyskytuje žádná žena když u i Weirová jde ven. Do půlhodiny stojím s ostatními před bránou, vše již zkontrolované a jsem připravená na cestu na opravdu teplou planetu. Popravdě příliš mi nevadí hlasy ostatních, ale zvlášť pisklavé a vysoké tóny jsou nepříjemné. Myslím, že jsme tu už někdy byli. Mám takový dojem, že planeta je prázdná. Jednak není tak úplně obyvatelná a jednak byla vyhlazena wraity... Podotknu a prohléídnu si trosky. Opravdu mi není jasné, co tu budeme dělat. Rozestavíme se okolo P90 připravené k obraně. Po chvíli poručík Cadmanová promluví do vysílačky a já napjatě čekám johnovu odpověď. |
| |
| SGA3 John i Teyla vypadají poněkud zmoženě po oslavě minulého dne, která je na Athosu potkala, ale budiž. Je nám oznámeno, ýe i my, ti co nikam nechodí půjdeme na nějakou misi. V předchozí době jsem byla cvičena v boji, alespoň tedy lehce a musím říct, že jsem v sobě ibjevila dávno zapomenutý vojenský výcvik z atlantis. Dostala jsem do ruky P90 nebo jak tomu říkají a při volných chvílích, kdy jsem zrovna nebyla se zelenkou a nesnažila se odněkud dostat...Nejsem si zbraní příliš jistá, ale rozpomínám se na přísný bojový výcvik z atlantis. Procházíme bránou a vesnicí, která vypadá docela podivně. Nechávám mluvit doktorku weirovou a vzpomínám si, že i tahle vesnice je poněkud podobná jedné, kterou jsem kdysi navštívila. |
| |
| DM Když Caldwell skončí s proslovem Jdesi pro lékařskou výbavu a nějaké bonbóny pro tamnější děti. prijdu do zbrajírny: všichni tam jsou berou si ty velké zbraně, vezmu si Nějakou ručni pistoli se kterou sme stříleli na výcviku, alespoň je jí podobná. Vše jen k vůli předpisům a nůž. vidím že si Wiliams bere úplně jiné zbraně neř ostatní, chromovaná pistole a poloautomat úplně jiného typu. Není jedno co za zbraně máte majore? když jdeme na diplomatickou misi? |
| |
| SGA-1 Zachrastí mi ve sluchátku. "Snad ne moc dlouho. Nevypadá to, že by tu něco bylo.." Odpovím Cadmanové. Stojím na druhé straně ruin, Teyla a Laura na druhé. Rodney je prohlíží uprostřed a něco si pro sebe mumlá. Nevypadá nijak nadšeně, takže asi nic nenašel. Dám mu ještě chvíli. Najdu si jeden větší kus ruiny, která vrhná trochu stín. Sednu si na zem do písku a zády se o tu kamennou věc opřu. |
| |
| SGA-1 Dalo by se říci, že tohle je ta mise, kdy není do čeho píchnout.. Sheppard už skoro spí u jedné ruiny. Teyla na druhé straně o něčem klábosí s Cadmanovou a Rodney si připadá jako archeolog. Je to snad ten obor, co vystudoval? Těžko.. McKay na vás chce už zařvat, že tu asi nic není, když šlápne nohou na kraj jednoho kamene a propadne se asi o půl metru do písku dolů. Skoro si při tom vymkne kotník, když narazí na něco tvrdého. Díra před ním se začne čím dál víc prohlubovat, až se před ním pomalu rýsuje okraj schodů, které vedou kamsi dolů. Rodney ustoupí radši nabok, ale za chvíli je cesta do podzemí volná. Vida, nejste tu úplně nadarmo. Když nahlédnete na stěny vedle schodů, poznáte wraihtskou architekturu. |
| |
| SGA-2 Všichni se stručně představíte. Všimnete si, že se Linder netváři moc nadšeně. Je řada na Rononovi.. Toho komandér sleduje více upřeně, než ostatní. Čeká, co řekne. Už při jeho jméně pozvedne obočí, jako kdyby ho už někdy slyšel a sám se ho zeptá, odkud pochází. "Ze Sadety, vážně?" Zamyšleně řekne. "Také tu jednoho takového máme, asi ho budete chtít potkat.. nuže umožním vám to." Něco zmáčkne nenápadně na stole. Po pár vteřinách do místnosti vrazí šestičlenná ozbrojená stráž. "Hned se s ním setkáte ve vězení. A zbytek vašeho doprovodu jakbysmet! " Dosti podrážděně řekne. Než se vzpamatujete, stráže vás oberou o vaše zbraně a vedou chodbou kamsi dolů, asi do vězení. Vůbec nechápete, co se stalo.. |
| |
| SGA-3 "Ach ano.. měli jsme před časem menší problémy. Vlastně pořád máme, proč to tajit." Pokračuje žena v rozhovoru s Elizabeth. "Náš kmen se před časem rozdělil na dva tábory, trochu jsme se v pár věcech nepohodli a.." Nepokračuje. Není těžké odhadnout, že mezi oběma tábory proběhl nějaký boj, jak to už u takových kmenů bývá. "Vaší pomoc rádi přivítáme." Kývne s úsměvem. "Potravin máme momentálně nadbytek a lékařská pomoc by se nám hodila." Podívá se na Carsona. "Hm, a co vaše zbraně. Ty by byly k mání?" Sjede po nich znovu pohledem. Zvenku se ozve zdálky zatroubení trubky. Velitelka se zatváří trochu znepokojeně, ale sedí dál a čeká na vaši odpověď. |
| |
| Diplomatická mise Na briefingu si vezmu vše potřebné: zásobníky, granáty, C4, a další. Samozřejmě také deserta eagla a MP5A5. Američani.. potřebují prostě svoje zbraně... Zlatá německá MP5A5 od Heckler a Koch ... Americká P90 není špatná, ale je netipická a prostě se mi nelíbí... " Je to jedno, ale mě se prostě více zamlouvá tahle... " Odpovím Beckettovi Zamyšleně si připínám MP5A5 k vestě. Když jsem konečně hotov, odeberu se do prostoru s bránou, kde už je spousta lidí, čekajících na otevření brány právě na jejich planetu. Já to mám namířeno s diplomatickým týmem na diplomatickou misi na planetu s názvem MX-358 a nedá se říct, že bych byl nějak nadšený. Je to vidět i na mém výrazu, ale neodporuju rozkazům a snažím se chovat i tvářit slušně. Konečně nám vytočí i naši adresu a já spokojeně projdu branou. Vím, že ty zbraně nejspíš nebudu potřebovat, ale člověk nikdy neví. " No jo, od toho tu přeci na Atlantis jsme ne? Abychom dodávali a samozřejmě také udržovali pocit bezpečí všech osob na Atlantis. Takže není nač děkovat,... je to vlastně má povinnost. " Odpovím a usměju se na doktorku Weirovou. Po nějaké chvíli chůze směrem k jejich vsi konečně dorazíme. Přede mnou se tyčí do výšky dřevěná brána a zdola ní na nás volá menší človíček, že prý je posel náčelníka. Vejdu tedy do vsi a uberu se za ostatními, tedy k náčelníkovy. Koukám, že tady jdou s dobou... Náčelník,.. kmenová rada a lovení mamutů je pro ně asi normálním stylem života. Vstoupím do stanu a usednu na nabízené místo. Celou vesnici jsem si důkladně prohlédl, tedy alespoň to co jsem mohl vidět a to samé také dělám tady. Celý stan si důkladně a nedůvěřivě prohlížím. Pohledem přejedu i ,, náčelnici ´´ a s jejími slovy se na ni usměju. Je vidět, že vyjednávání se chopila doktorka Weirová - vždyť je to její práce. Celou dobu sedím nečinně na svém místě a poslouchám celý rozhovor. |
| |
| SGA -1 “Ne, vážně. Opravdu to takhle u nás chodí.“ Začnu se smát poté co jsem Teyle vyprávěla pár povedených historek z vojenské akademie. Klasická šikana mazáků a kterak se pak vymstila tomu největšímu prudiči. A zrovna se to povedlo mě, že jsem ho nachytala a on z toho měl pak pěkný průser. Hned se ale přestanu smát, když uslyším zvuk připomínající hroutící se dům. Dívám se kolem sebe a zjišťuji co se děje. Před Rodney se propadá země a při jeho štěstí tam může co chvíli skončit. Jenže, byla bych blázen, kdybych se ho snažila ihned zachránit, protože nevím, jak moc je země pod mýma nohama křehká. Když to konečně přestane a doktor je živ a zdráv, houknu na Shepparda, který jistojistě zaregistrovala díru v zemi a jdu blíž. Pomalu, krůček po krůčku, se blížím k jámě. Vytáhnu z kapsy baterku a posvítím si dovnitř. “Vypadá to na Wraithské doupě, kapitáne?!“ Čekám na příkazy. |
| |
| SGA – 3 Nejsem zaskočená, když se žena začne vážně zajímat o naše zbraně. Ale jak jí vysvětlit, že s tím, co jsme viděli venku, si nejsem jistá, zda jsou schopni je používat. Stupněm vyspělosti určitě nedosahují Atlantis, ani nás. Odhaduji je na ranný středověk, či takové 15. století u nás. A druhá věc, kterou zvažuji je, že nechci přímo dostat do konfliktu jakožto zásobovatel jednoho kmene zbraněmi, které by jisto jistě zničili kmen druhý. “A smím se zeptat co bylo příčinou…“ Nestačím však vyslovit svou otázku a zvenčí se ozve zatroubení. Povšimnu si nervozity velitelky, ale když zůstává s námi ve stanu, pokračuji i já. “Lékařskou pomoc vám s radostí poskytneme, ale co se týče zbraní. To je delikátnější otázka, kterou nemůžeme prodiskutovat během několika hodin. Myslím, že by naše světy měly uzavřít příměří s tím, že bychom vám poskytly bezpečí před tím druhým kmenem a časem, až si budeme jisti, že budete schopni zacházet s našimi zbraněmi, vám dopomohli k tomu, abyste byli v tomto ohledu soběstační.“ Doufám, že to, že jsem odmítla jim poskytnout vojenský arzenál po prvních několika větách nepochopí hned. |
| |
| SGA -1 "ááá co se to..." Značně zaskočen vykřiknu, když se propadnu do písku, ale po chvíli se uklidnim a začnu zkoumat příčinu mého propadu. Ještě kousek a mohl jsem se v tom písku udusit Zamračim se a podívám se po ostatních, no aspoň, že se ke mě rozeběhla Cadmanová. Pomalu se vyhrabu z písku se značnym brblánim, ale bohužel neni rozumět ani jednomu slovu. "přecejenom tu něco je!" Řeknu vítězoslavně a podívám se do chodby, která vypadá nepoužívaně... |
| |
| SGA - 2 Když se nás komandér zeptá na jmená, čekám až se představí ostatní. Specialista Ronon Dex, Sadete Vážně?! vyjedu, když slyším, že někdo přežil, pak ale slyším jeho nelibý tón, tasím. To už do místnosti vbíhá stráž. O co tu sakra jde?! a na Harpperovo znamení odevzdávám zbraň. |
| |
| SGA-2 Jakmile Dex dimluví , uslyšim zvuk strážcu. Strážní v behnou do komnaty a připravěj nás o zbraně. Stihl jsem rychle zareagovat a mam připravenou zbraň v ruce ale raději nebudu nikoho ohrožovat a vyřešíme to podobrém. "Co se děje ?? Proč nás odvádíte do vězení ?? Přicházíme v míru a nechcem vám ublížit." Vikřiknu eště před tim , než nás odvedou. Mířímě někam dolu , takže asi zřejmě do vězení. To je hruza , nic jsme neudělali a už jsme ve vězení. |
| |
| SGA-2 Když nás náhle naší hostlitelé odzbrojí udiví mě to.Nejspíše tady nemají Sadetany rádi pomyslím si a křiknu. No tak co to je?!Takový podraz!Mírové dohody vám asi nic neříkají co?! Křiknu když nás odvedou do vězení.Když jsme ve vězení zeptám s eostatních. Tak co jste v pořádku?Dexi nevíš náhodou co se stalo?Trochu divné jen co si se představil tak nás zavřeli nejspíše se tu něco stalo. Řeknu si a pak rychle sáhnu na svou ruku jestli mi vzali taky osobní antický štít nebo mi ho nechali a zapoměli na něj. |
| |
| SG1 - Teyla, Cadmanová, Rodney a Sheppard Stále na pouštní planetě. Ale krom opalování vás čeká už práce. Díky tomu, že se Rodney samovolně propadl do základů wraihtského sklepa. Jeho křik přes vysílačku a vůbec ven všude okolo byl nepřehlédnutelný. Za chvíli k němu doběhla Teyla s Cadmanovou a z druhé strany probuzený Sheppard. Chvíli svítíte baterkou dovnitř a pak se vydáte dolů po z poloviny zakrytých schodech pískem. Všichni 4 rozsvítíte baterky na svých P-90 a rozhlížíte se okolo. Jdete užší chodbou do větší místnosti, kde narazíte na nějaká wraihtské vybavení a počítače - něco pro Rodneyho. Zůstane tam s ním Cadmanová a další dvojice se vydá do druhé místnosti, kde celý komplex končí. V druhé místnosti najdete spoustu různých beden, co takhle nějakou otevřít a zjistit, co tam je? |
| |
| SG2 - Dex, Ford, Harpper a MouBrian Z návštěvníků jste se ocitli cobydup ve vězení. I přes mohutné Harpperovi protesty při cestě do tohoto místa. Proto také Harpper jako jediný utržil menší ránu přímo na hlavu od vaší eskorty. Ne že by se po tom tvářil přívětivěji, ale přesvědčilo ho to, ať je aspoň chvíli zticha. Ačkoliv civilizace vypadal vyspěle, vězení vypadá spíš jak ze středověku. Kamenné, tmavé, sem tam zatéká a od východu vás dělí mohutná, ale místy rezavá mříž. Než se rozkoukáte, nevšimnete si, že nejste v kobce sami. Přijde k vám nějaký muž a hned se vám představí - jako Glavius Nor. Před vašimi vraty zůstal stát jeden strážný s klíčemi. |
| |
| SG-2 mise ve vězení Sakra co si myslí. Zavčím a sednu si na zem a sleduji hhclapa co s epředstavuje. Já jsm kapitán Jack Harpper.A to je můj tým. Ukážu na zbytek mých lidí které přivedli se mnou. Jak dlouho tu už jste a za co? Zeptám se toho muže a pomyslím si. Ten nám asi nepomůže musímes eodsud nějak dostat.Sakra!Že já vůl zapoměl antický štít u sebe v pokoji na Atlantis.Ten by nám tu teď pomohl. Pomyslím si zlostně a čekám co se z toho vyklube. |
| |
 | Vězení které je mimo normy Když jsem se hodlal dostat zapomocí hrubé síly ven. Přišli další stráže a s nimi mí noví spoluvězni. Sakra ted si budou dávat víc bacha , ti.....vojáci! Tak to usnadnuje ůkol. Ve stínu se ušklebím. Pak vstanu a přikročim k těm osobám. Vidím že jsme mněli stejný osud a to ten že nás tady zavřeli. Jo asi bych se mněl představit Glavius Nor. Přestal jsem mluvit a koukl na strážnýho. Pak počkám až se představí a promluvim šeptem. Mněli bychom zpacifikovat toho strážnýho zlomením vazu. Nebude to problem když je k nám zády. Chvíli mlčím a pak zase šeptám. Kdo to udělá? |
| |
| SGA 1 – Pouštní planeta S velkou chutí jsem doktoru McKayovi svítila… do obličeje a vůbec jsem si z něj utahovala, když byl tam dole a my nahoře. Mě to bavilo, avšak pohled majora Shepparda znamenal opak, tak jsem přestala. Pomalu a opatrně, aby se snad i to schodiště nezřítilo, jsem došla dolů do wraithského komplexu. “Divně to tu smrdí.“ Shlédnu pohledem místnost s počítačem a prsty si na okamžik zacpu nos. Nemá to ale valný smysl a tak raději budu ještě chvíli čichat ten smrad a doufat, že si na to můj nos zvykne rychle. Doktor se začne šťourat v počítači a jak tam minuty letí, proklínám se, že jsem si nevzala manikúru. Mohla jsem si teď ve volné chvíli upravovat vzhled nehtů. “Víte doktore, nemyslím, že bychom na to měli celý den.“ Asi začnu s taktikou stresování. |
| |
| Já? No nejsem tu nepřetržitě , párkrát jsem utekl. Bohužel jsem byl vždy dopaden A bolestivé vzpomínky se mi nahrnuli do hlavy. Proč se tady vybavuju tentokrát to musím zvládnout jestli mi teda hodlaj pomoci. Znovu čekám až se někdo přihlásí na lámačku vazů. |
| |
| SG-2 vězení Jen s ekouknu na toho muže a tiše odpovím. Myslím že Dex má největší šanci.Na tom bych nechal toho strážníého. Řeknu a ukážu na Dexe.Pak se zamyslím. Taky chce ven jako my. Zamyslím se. Takže jakmile s eodsud dostaneme musíme zopět na Atlantis. Šeptnu k mému týmu a pak dál čekám. |
| |
| SG3 - Beckett, Williams, Weirová, Zelenka a Chaya Zatím co váš "diplomatický" tým jedná a jedná venku se něco děje. Hluk je čím dál silnější. Weirová kývne jen na Williamse, a´t se jde podívat, co se tam děje. Beckett už tam je a stará se o nějaké zraněné lidi, venku se tam potkáte a jdete se podívat k dřevěné zdi. Chaya s Weirovou zatím čekají uvnitř v bezpečném stanu z kůže. Bezpečném do té doby, než na něj dopadne hořící šíp... |
| |
| Vězení No hele víš není to jen o síle. Zašeptám když se kouknu na Dexe. Odněkud ho znám je mi povědomý , ale nemůžu si nic vybavit. Po chvilce dumání mně něco napadlo. Hele abych nezapomněl jsem v bryndě , myslí si že lidé ze Satedy na ně poslaly Wraithy. Proto se mně hodlají zejtra zbavit na popravišti. Jsem totiž ze Satedy. Poté co dořeknu ukážu prstem na strážnýho. Uvnitř furt přemýšlím odkud znám toho Dexe. |
| |
| SG-2 Vězení Jakmile nás strážní odvedou do středověkého vězení , přijde k nám nějaký chlápek a představíse jako Glavius Nor. Přejdu k Harpprovi a Glaviusovi a představim se. "Já jsem poručík Aiden Ford , těší mě." Jakmile se představim , rozhlídnu se a můj pohled spadne na stráž , která nás hlídá. Hodně příjemná společnost , už bych byl raději zpátky na Atlantisu. Při poznámce od Glaviuse se k nim otočim a řeknu. "Tak se rozhodněte a už mu ten vaz někdo zlomte , než přijdou další stráže." Eště jednou se rozhlídnu po vězení a přemýšlím jak se jinak dostat ven. |
| |
| Vezeni JO....... Prolitne mi hlavou, kdyz Glavia uvidim. Nejsem jedinej, kdo prezil. Dost me ale prekvapi, ze me nepoznava. Ahoj, ja jsem Ronon. Pak chvili posloucham, co mi rika. Zase dela rozumy, jako kdycky! Ty jsi se vubec nezmenil Nech si kecy, vim co delam, odpovim mu podrazdene. Rozkrocim se a sahnu si do vlasu. Hej strazniku, kdyz se otoci, zarazim mu do hlasivek kudlu. Okamzite saham levou rukou pro dalsi a rezu hrdlou. Chytnu padajici mrtvolu a beru vse, co muzeme pouzit. |
| |
| SGA 1 – Pouštní planeta Když procházíme chodbama Wraithského zařízení tak jdu spíše za ostatníma, protože před náma může čekat hromada wraithů a umírat se mi tu nechce. Možná by to bylo hrdinné umřít pěkně na misi, ale nechce se mi. Jakmile objevíme laboratoř, oči se mi rozzáří a já vejdu do místnosti. "No a máme to tu!" Řeknu spokojeně a vytáhnu svůj počítač, který celou dobu čekal na zádech až něco najdeme. Sice to tu smrdí, ale neni tu takové horko. Na chvíli se podívám na Cadmanovou, ale potom jenom pokynu hlavou. Ta voňavku asi dlouho neviděla Koukám na nabíhající počítač a prstama nervózně poklepávám do kolene. "Chtělo by to kafe!" Uchechtnu se a podívám se do monitoru... Čas utíká a podle toho co řikala Cadmanová jsme tu už asi opravdu dlouho. Začínám být docela nervózní, protože mi to nejde a už pěkně dlouho. Cadmanový jenom pokynu, aby radši byla potichu a dál koukám do počítače. "Ha!" Hrdě se podívám na Cadmanovou, vždycky mě potěší když vyřeším práci a obvzlášť když to udělám sám. "Je to výzkumná stanice, kde zkoumaly zbraně proti replikátorům. Podle údajů jsou to lidské zbraně nebo spíše antického původu, možná měly sloužit proti wraithům. Informace jsem si stáhl do svého počítače a kouknu se na to na základně. Při těchto slovech odpojím počítač a vypnu ten svůj. Pomalu se rozejdu ke dveřím když v tom se rozzáří wraithská obrazovka a něco se na ní napíše. Dřív než stačím doběhnout k obrazovce, dveře se zavřou... "Co to?" |
| |
| SGA 3 Byla jsem rozhodnuta projevit o něco víc iniciativy a domluvit s ženou vše, co by potřebovali jen abychom my získali důležitý příjem surovin a potravin, když v tom jsme byli vyrušeni. S obavami se ohlédnu za sebe, ale přes plachtu stanu nevidím nic. Dle zvuků zvenčí můžu jen odhadovat nastalou situaci a můj odhad není nikterak pozitivní. Podívám se na Chayu. “Myslím, že bychom měli jít.“ Poté svůj pohled stočím k ženě, se kterou vyjednáváme a když i ona projeví vůli ústupu, vydám se za ní. Vyjdeme ze stanu, kde nenápadně upozorním Becketta a Williamse, aby nás následovali. U brány se pomalu začínají srocovat neznámí bojovníci s primitivními, leč účinnými zbraněmi. Naše jedna P-90 by dlouho neobstála. A to měla být diplomatická mise. Naštěstí nám žena ukáže druhý východ z osady a my se jím neprodleně vydáme. “Je mi líto, že vás nemůžeme ochránit.“ Pronesu již v poloběhu. Vezmeme sebou co nejvíce lidí z jejího kmene a nějakého průvodce, který nás zavede na bezpečnější místo. |
| |
| Vězení Chci něco říci ale to už Dex začíná jednat rychle jako vždy když jepo strážné, přiskočím k mříži a řeknu. Dobrá práce Dexi. Šeptnu a rychle vyzmu klíče a potichu otevřu odemčené mříže.Jakoukoliv zbran kterou má strážný beru a dám jí Dexovi.Pokud je jich více rozdělím je mezi můj tým.Pak řeknu.¨ Tak ved nás znáš to tu lépe. Řeknu k otmu novému. |
| |
| Vězení Hm co si ten týpek myslí , dyt já si na něj nevzpomínám. Vtom jsem ale zaražen protože se mi hlavou protáhne pár vzpomínek. Dexi hm promin že jsem si hned nevzpomněl , ale víš v tyhle časy nemá člověk na vzpomínání čas. Pak se jen kouknu jak Dex ukáže rutiní chvat který zná každej z akademie. Furt sebou nosíš nožíky co , jako za starej časů na akademii. Tak bychom mněli vyrazit tam k vám. Dávejte však bacha mají výstražný systém. |
| |
| SGA 1 – Pouštní planeta “Dobrá práce doktore.“ Ocením jeho snahu, která byla korunována snad asi hodinou v nepříznivých podmínkách, ale já si tuhle práci nevybrala z důvodu, že bych seděla ve voňavé kanceláři a nikdy se nezašpinila. Ale zanadávat si můžu, to právo mi nikdo neodepře. “Co jste s tím udělal?“ Podívám se na zářící monitor a pak na doktora. Přitáhnu si k sobě P – 90 protože začínám čmuchat nějaký průser. |
| |
| Vězení Glaviusi veď nás.Dexi ty jdi za ím a já půjdu za tebou.Forde y jdi poslední a kryj nás kdyby něco. Řeknu a ihned se zařezuju za Dexe a čekám až vyrazíme. |
| |
| SG-2 Vězení Harpper mě utiší a já jen pozoruju , co společně s Dexem vymyslej. Buď to zabere nebo se strhne další přestřelka. Dex přiskočí ke strážnímu a tiše ho zneškodní. "Dobrá práce Dexi , ty nás nikdy nezklameš" Usměju se a přejdu ke mříži. Harpper otevře bránu a seberu strážnímu zbraň. Vezmu si od něho zbraň a kryju ostatní vzadu. Celou cestu jsem vzadu a kryju je. |
| |
| kdesi ve sklepeni Kdyz je straznik mrtvy, vyndam par nozu. Kazdy dostane jeden, pistoli hodim po Glaviovi. Jak jsi prezil? A rychlym krokem vyrazim za nim. To mi vysvetli jaktoze jsi neutekl? |
| |
| ve sklepení Jdu za Dexem dál v ruce s jeho nožem a jsem mc zvědav kam dojdeme.Hlavně když budeme zdraví a celí zas ena Atlantis. |
| |
| Odchod z vězení Po chvíli přemýšlení jsem vyrazil. Když jsem vyšel skoro nahoru uslyšel jsem někoho přicházet. Pozor všichni někdo jde , schovejte se. To sice moc nešlo v úzké tmavé chodbě. Naštěstí pro nás nešli do vězení. To bylo o chlup. Když jsem vešli do skladovací místnosti zastavil jsem. Skrčte se. Otočil jsem se na společníky a promluvil jsem potichu. Máme dvě možnosti. Bud projdem šachtou až do lesa , ale to si protáhnem cestu k bráně. Nebo se prostřílíme. Rozhodně já jsem pro možnost číslo jedna. |
| |
| prč z hrozného místa Protáhneme výlet střílení nepřipadá v uvahu nehodlám riskovat životy svého týmu. Řeknu tiše a dotám. Tak vzhůru do šachty. Řekn ua čkeám. |
| |
| SGA 1 – Pouštní planeta Zmateně se koukám sem a tam a potom na Cadmanovou. "No to nevim!" Zamumlám směrem ke Cadmanový a vezmu si vysílačku, abych se spojil se Sheppardem. "Johne slyšíš mě, máme tu problém!" Řeknu do vysílačky trochu zmateně, protože začnu panikařit. Vysílačku dám zase na svoje místo a radši si zapnu opět počítač. "BUdeme se na to muset podívat!" Jako první se asi podívám jestli je u dveří nějaký ovládací panel... |
| |
| Na Uteku Nejdriv musime do skladu, pronesu razne a z tonu je videt, ze nehodlam diskutovat. Neprijde mi dobrej napad nechavat tu nase vybaveni. Navic, svoji pistoli tu nenecham. Rozhlidnus e po ostatnich. Ved nas. Reknu Glaviovi a cekam, az vyrazi. |
| |
| utěk Fajn změna plánu.Forde vem sebou doktora a běžte šachtou napřed.Já Dex a náš průvodce skočíme do skaldu pro výbavu. Rozkážu a řeknu pak k dexovi, Tak jo ale jdem rychle. Dpdám. |
| |
| Útěk z vězení No hele to je opravdu zajimavé ale je to riskantní jít pro naše nářadíčko. Já bych to svoje musel balit hodně dlouho. Ušklebim se a pomyslím si. Ale je zlé že nebudu moct vzít všechno. Vemu asi jen to brnění a pušku. Svoje vozidlo tu budu muset nechat. Otočím se a jdu přez sklad. |
| |
| SG3-diplomatická Jakmile dorazíme na planetu a spojíme se s kmenem vyberu si jedno obydlí a tam začnu ošetřovat raněné a dětem rozdávat bonbony. Ti milí lidé jsou vděčni za každou pomoc a jakmije se mezi ratolestmi rozkřiklo že nějaký cizinec léčí lidi sladkostmi, začaly děti přicházet ve velkých houfech, tak sem vybral jednoho většího muže a podal mu bandasku s cukrovinkami aby je rozdal. a jal sem se dál ošetřovat. Po nějaké době přijde Weirová a naznačí že bychom měli jít. Doktorko, nemohu ještě spousta lidí čeká na ošetření a potřebuje léky.řeknu spěšně a dál ošetřuju člověka kterého mám rozdělaného |
| |
| SG-2 Cesta šachtou Už jsem se připravoval na lezení , když v tom Dex promluví. Hm má pravdu , nemužem to tu nechat. Kapitán my dá rozkazy a já je musim splnit. "Dobře kapitáne ale nezapomeň vzít i moje věci. Sice toho moc není ale nechci je tu nechat." Pak společně s doktorem vlezem do šachty a snažíme se potichu plolejzat dál k bráně Snad k bráně trefim sám . |
| |
| SG-2 cesta do skladiště Vezmem rycle naše věci a padáme. Řeknu a čekám až konečně cojdeme do skladu. |
| |
| SGA-2 Dex, Ford, Harpper a MouBrian a Nor Dex, Nor a Harpper se tedy vydali do skladu pro své zbraně a jiné osobní věci. Krom prvního strážného, kterého bez problémů zneškodnili a kterému odebrali nůž a malou ruční pistoli(takže máte jen jednu pistoli, nůž od strážného a malý nůž co měl Dex u sebe), jste nikoho zatím nepotkali. Nor vás od vězení vede podle paměti do skladu docela svižně. Ještě jedna ulička a jste tam, ale.. Naráz se zarazí a zhluboka si oddechne těsně předtím, než zatočí. V chodbě ke skladu je totiž nainstalovaná kamera, na kterou si naštěstí vzpomenul. Cesta vede buď přímo tam nebo zpátky bez vašeho vybavení k bráně.. Dveře jsou jen lehké dřevěné, pravděpodobně zamčené, ale půjdou snadno vyrazit. Mezitím Ford a MouBrian pokračují k bráně. Na ně bohužel zbraň nevyšla, takže máte jen holé ruce. Nepozorováni vycházíte z budovy a schováte se za menší zídku. Brána i s vytáčecím zařízením je zhruba ve středu něčeho jako náměstí, hned naproti větší budově. Sem tam projde okolo nějaká ta stráž. Moc možností než, čekat na zbytek tým asi nemáte.. |
| |
| SGA3 - Beckett, Williams, Weirová, Zelenka a Chaya Běžíte se schovat do lesa, co vám dech stačí. Vede vás tam od opevněné vesnice, která začíná pomalu doutnat a hořet, jeden zdejší obyvatel. Útěk se projevil jako správná volba. Nepřátel je početná přesila. Sice se proti nim vydalo několik mužů z vesnice, ale podařilo se jim útočící dav jen zpomalit, nikoliv zastavit. Všichni běžíte na konci skupiny po docela rozlehlé cestě, asi se často používá. A to byla možná chyba nebo najednou před vámi uslyšíte křik. Cestu vám odřízla další skupina! Vesničané se nepochopitelně zastavili, jako by čekali, která skupina z obou konců je doběhne dříve. Pořád je okolo vás hustý les, takže na nic nečekáte a nenápadně se rozptýlíte. Asi po 20ti metrech se zastavíte, lehnete si na zem a čekáte, co bude. Celou skupinu vesničanů obklopili nepřátelé a už z ní vedou ženu, se kterou předtím mluvila Weirová. Nepřátel je v počtu asi 30-40 mužů, ozbrojených většinou tupými zbraněmi a někdo má sem tam luk, nedejbože kuš:o) Vy ležíte pořád vedle sebe na zemi a sledujete jejich rozhovor, kde poznáte, že padne řeč i na vás, kdo jste a kam jste se poděli.. Máte u sebe jednu P-90 u Williamse, zbytek má pistoli se dvěma zásobníky a nůž. A máme tu další změnu. Urostlý muž, asi velitel útočníků, vytahuje od pasu meč a zvedá ho nad hlavu nad klečící, za chvíli bývalou, náčelnicí vesnice. Podle všeho si za chvíli nebude muset dělat starosti, kam dneska večer složí hlavu, když jim nepřátele vypálili vesnici.. |
| |
| SGA1 - běžné pracovní odpoledne v zamčeném wraihtském skladu s půvabnou afroameričankou z jiné galaxie, 50ti zaprášenými bednami a tikající věcí.. Opatrně sestupujeme do wraihtského zařízení. Nebylo by to poprvé, co nás něco někde překvapilo. Na hlavu nám padá jemný písek, který tvoří stále menší převis u stropu. Než se ve tmě rozkoukáme, zkoumáme úzký tunel a větší místnost s nějakým vybavením jen kuželem světla z našich zbraní. "Rodney? Co zase děláš?" Nelibě se na něho osočím, když o něco zakopne a vrazí mi do zad. Ke všemu mě na chvíli oslepí, když mi namíří svou baterku přím do obličeje. Konečně udělá něco užitečného a po chvilce nahodí světlo v celém mini-komplexu. "Ok, zatím zkus něco z těch krámů vytáhnout, já se podívám s Teylou, co je v těch bednách." Mrknu na Cadmanovou, ať ve volné chvíli hlídá vchod a hlavně Rodneyho. "Do prd..!" Zabodnu vztekle nůž do první bedny, když se mi po ní sjede a zadřu si pořádnou třísku do dlaně. Po chvíli praxe se nám několik beden podaří otevřít. "Teylo, máš něco?" Bezradně zakývá hlavou, že jsme na tom stejně - nic. Zkusím ještě jednu bednu a.. "Hele, tady něco je.." už chci ukázat Rodneymu, co jsem našel, když se za náma železné dveře se skřípotem zavřou. |
| |
| SGA1 - Cadmanová, Teyla, Sheppard and Rodney "ego" McKay Laura by už něco prohodila nad marnou snahou Rodneyho, kdyby jí opět včas neutišil. Pomalu přemýšlí, co to zkusit hrubou silou, místo ťukání do počítače.. Ale Rodney, asi motivován přítomností Cadmanové, otevírá první dveře! Dveře ven na povrch. Ty mezi vámi a Teylou s Johnem, jsou stále zavřené. A jen tak se neotevřou. Počítač Rodneymu hlásí prudkou ztrátu napětí v celém komplexu, což není po pár tisících letech nečinnosti žádná záhada. Budete muset otevřít druhé dveře silou. Pokoušíte se nějak domluvit přes vysílačku, ale většinou slyšíte jen šum, dveře asi brání signálu. Máte u sebe menši lanu, v místnosti jsou pohozené různé kusy železných tyčí, desky a jiné různé věci. Samozřejmě sebou máte zbraně a menší výbušninu C4, která by mohla být na dveře ovšem moc silná nebo pohřbít celé sklepení.. Za dveřmi - vysílačky mimo, to už jste zjistili. Po chvíli vám vypne i proud, takže začněte svítit zbraněmi. V bednách se toho moc užitečného nenachází, až na poslední. Je tam podivná oválná věc kovového vzhledu, která ale přes svůj obal jako by modře prosvítala. Ve středu je něco jako menší ovládací panel a něco co navenek připomíná integrovaný obvod s nějakým rozhraním a pár tlačítky. Celá podivná věc navíc vydává tikající zvuk. |
| |
| Procházíme v klidu a pohodičce mněstem a budovami. Vtom nám v cestě stojí strážný , kterýho Dex a já zneškodníme stylem tady jsem a pak lámání vazu. Naštěstí mněl bouchačku. Tu si vemu a ostatní mají nože. Naše šance se zvýšila o pár procent. No i když ted to je jen deset... Pak dorazíme blíž ke skladu a málem vejdem když se skrčím a dám signál aby stáli za rohem je kamera. Krucinál co ted , když nás zmerčí tak jsme nahraní. Ale věci potřebujem. Pak se otočím na doprovod. Máme problém , jedna kamera v cestě. Mohl bych ji odstřelit ale lepší by bylo ji vyřadit nožem. Zašeptám a kouknu se na Dexe , ve stylu ted jsem zvědav. |
| |
| SGA1 - 87,3698752148% šance, že umřeme Když zjistím, že mi jsou krystaly u dveří na nic, podívám se na počítač a potom zpět na ten wraithský. Rychlým krokem k němu zamířim, ale bohužel k němu nedojdu, protože se dřív stačí vypnout napájení. "No bezva!" Ani nevim co jsem to použil za spojení, ale rozhodně to není nic s čím bych byl spokojený. Naopak se mi dostávají stísněné myšlenky. Začnu dýchat shluboka a posadim se na místo k počítači i když nefunguje. "Víte Cadmanová mám problém se stísněnými prostory a taky jak myslíte, že je ten strop pevný, co vzduch vydrží než nás zachrání?" Koukám kamsi za světlem, kde stojí ona. Bohužel jsem nestačil prověřit všechny funkce, ale snad něco vymyslí dřív než tu umřeme... |
| |
| SG-2 komplex Jelikož rychle a bezpečně postupujeme zdá s emi to divné ale nakonec je překážka kamera.Jak správně navrhl ten muž dex by to mohl zvládnout.proto jen přikývnu čekám až tak udělá apomyslí msi. Jen vezmem výbavu ajdeme, Ujistím se v duchu a s nožem v koukám trochu za nás kdyby něco. |
| |
| SGA - 2 Chvili posloucham, pak protocim oci a vyrazim znezkodnit kameru. Bezeme by jste se ani nepodrbali, ze?. Stoupnu si k okraji. Ve chvili, kdy kameru znicim, spechame, jasny? Vystoupim minimalne z ulicky a hazim nuz. Pak vybiham k zamcenym dverim a skacu. |
| |
| SG-2 utěk Kdžy je kamera zničena vybíhám hned za Dexem av běhnu po něm do skladu.Rozhlédnu se a rychle vezmu svouvýbavu a vše si dám na sebe.Pak rychle vezmu výbavu Forda a jakš takš to na sebe nahážu jen s volnou urkou v té mám P90 a řeknu. Honem dem.Dexi vem prosím výbavu našeho doktora víc asi nepoberu. Řekn ua vejdu vedle dveří a se zbraní v ruce hlídám- |
| |
| SG-2 u brány Bez problému prolezem šachtou a pokračujem dál. Dojdeme až k bráně , která stojí uprostřed nějakého náměstí a okolo ní prochází stráž. " Sakra , budem muset počkat na zbytek. Nemáme žádnou zbraň a jich tam je na nás hodně." Řeknu potichu doktorovi a počkám na zbytek týmu. Opatrně se rozhlížím po strážích a vzájemně se jim i vyhýbám , aby nás nechytly nebo neviděli. |
| |
| Já a doprovod u skladu Když je kamera s jiskrami zničena okamžitě vyrazím.No to jsem zvědav jak to na sebe navléknu. Naběhnu jako poslední a mám v ruce bouchačku. Rychle na sebe začnu dávat Kusy brnění. Když jsem hotov , zazní mechanický zvuk. Vídej zpátky drahoušku. Brnění mi chrání skoro celé tělo , až na lokty , zadní část kolena a hlavu. Je docela lehké na svou pevnost a spolehlivost v boji. Pak vemu z jednoho šupliku svou tříhlavnovou pušku a promluvím. Nesmíme se vracet po stejné cestě je tu pravděpodobnost že nás zmerčí. Půjdeme rovnou k bráně. Doufám že vaši přátele už jsou tam. Poté vyrazím ze dveří jako první a třímám svou pušku v pohotovosti. Jdeme! A vyrazím mírným sprintem přímo k bráně a zastřelím každého koho potkám. |
| |
| Závod k bráně dělej Dexi! Popoženu Dexe a vyběhnu hned druhý za tím mužem soce pomaleji jelikož mám pěkný náklad no dvě výzbrojejsou dvě výbrje.Muže běžícího přede mnou kryju svou P90 a občas hlídám zda Dex za námi běží taky ho asi spomalí doktorova výzbroj za běhu řeknu. Jakmile budeme u brány musíme jí několik minut udržet musíme jí vytočit ale hlavně musíme poslat přístupový kod jinak s erozmáznem na druhý straně! Řeknu a běžím dál zaním. |
| |
| Skladiste -> Brana Kdyz vidim, co na sebe Nor bere, usmeji se. Bral bych. Chcili beru ejste doktorovi veci. Pak vidim, ze i harpper vyrazil. Ok, jdeme. Reknu si rychle a vybehnu sprintem za nima. Glavie, cekej, musime opatrne, kriknu na nej. V ruce mam svou pistoly, nastavenou na plnej vykon. Tak se ukazte. |
| |
| SG-2 k bráně Běžím stále za naším průvodcem a vžy když zastaví stojím taky. U brány musíme jednat rychle jak to jen jde snadctam už Ford a doktor budou. Řeknu za běhu,. |
| |
| Cesta k bráně Otočím se na Dexe a promluvim , při tom krapet zpomalím. Nemáme čas , za chvíli tu budou jejich jednotky tady a připraveni zabíjet. Zůstávám ve stejné rychlosti a myslím že už tam skoro jsme. Cesta ven už je nadohled mým bystrým očím. Usměju se. |
| |
| K bráně Bránu musíme alespon pár minut udržet pro její zadání a odeslání kodu. Upozorním za běhu a P90 jsem připraven pálit. |
| |
| SG-2 u brány Schovanej za zítkou se rozhlížím po ostatních a hlídám okolí. Hlavně aby se dostavili čas a aby byly všichni v pořádku. Jestli nepříjdou , tak je s námi konec. Možná bych se mohl pokusit odzbrojit stráž a sebrat jim zbraň. Aspoň bych nebyl tak bezzbranej. Znovu vykouknu a zase zalezu. Kouknu na doktora , který je vedle mně a pokrčim ramenama . Mělo to znamenat něco jako že nevim kde se toulaj. |
| |
| SGA 3 Nepředstavovala jsem si, že se mise vyvrbí až tak nepřátelsky. Ležím v bezpečném úkrytu a sleduji počínání cizího kmene. Očkem mrknu po Williamsovi, Beckettovi, Chaye a nakonec Zelenkovi. Je na mě vidět, že bych nerada nechala zajít situaci do krajností, ale nejsem si jistá, zda jsme schopni tomu zabránit. "Kolik máme dohromady nábojů? Zásobníky jsou na 14, jestli se nemýlím. Každý máme dva.. to je 10 zásobníků, 140 střel, plus vaše P90, majore. Mohlo by to stačit." Zkontroluji si, zda nemám zbraň zajištěnou a popřípadě ji odjistím. V tu chvíli ale nastane zvrat a jakýsi muž se chystá k tomu, že tu ženu, se kterou jsme začali vyjednávat ve vesnici, srazí k zemi bez hlavy. "Musíme něco udělat. Majore, vy se postarejte o toho chlapa. Doufám, že jste ostrostřelec. My," otočím se k ostatním, "Nejprve zlikvidujeme střelce a pak ostatní." Uuuff Zhluboka se nadechnu a čekám, až major udělá první krok. Zastřelí toho muže s mečem a my nastoupíme do druhé vlny salvy. "Chápu, že se do toho někomu nechce." Myslím tím teď doktory. "Ale vypadá to, že nemáme jinou možnost." |
| |
| SGA 1 Co to? Otočím se za zvukem zavírajících se dveří. Něco je špatně a nemusím k tomu ani použít šestý ženský smysl. Podívám se na Rodney, ale ten vypadá, jako kdyby neměl páru o tom, co se právě teď stalo. "Nemůžete s tím něco udělat?" Přejdu ke dveřím a začnu je oťukávat. Pak zkusím vysílačku, která ale nefunguje. "Sakra... krám jeden." Schovám ji do kapsy a začnu se rozhlížet kolem, zkoumám detaily místnosti a tak, když mě vyruší Rodney a jeho... jistě v dané chvíli asi příhodné otázky. "Vzduch nám vydrží dokud se odsud nedostaneme." Dojdu k Rodneymu a kouknu mu přes rameno co vyvádí. |
| |
| Vesnice - les Všechno se semele opravdu rychle a já nestíhám zaznamenávat pomalu nic z toho co se kolem mne děje. Jednou vykecáváme ve stanu s náčelnicí, ihned na to prcháme ze vsi před jakýmisi útočníky, posléze je potkáváme v lese, jak chtějí popravit onu náčelnici, se kterou jsme diplomaticky hovořili. No, alespoň není nuda, že? Z diplomatické mise se poněkud často stávají nediplomatické mise, čím to? Nebo se mi to jen zdá? hm? Zamyšleně ležím v trávě a sleduji útočníky. Weirová tu má i pár nápadů, jak s nimi zatočit, však ona je velitel a ona dává poslední rozkazy. V tom naše přemýšlení k záchraně situace přeruší jeden muž, který se chystá přetnout krk paní šéfky přátelského národa mečem, který tahá od pasu. Na nic nečekám a na rozkaz Weirové, vystřelím kulku přímo do hlavy aktéra, který se svalí na zem s hlavou jako rozpůlený meloun. " Každý kdo má zbraň si vybere cíl a na ten střílí. Šetřte náboje a vybírejte si pokud možno každý jiný cíl, ať nevyplácáme všechno do jednoho neřáda. " Rozdám rozkazy, střelhbitě se zvednu z trávy a rozběhnu se k přátelské náčelnici, která klečí vedle mrtvého muže. Cestou se snažím postřílet pár nepřátel, kteří se buď připravují opětovat palbu, nebo na ty co se přibližují k náčelnici. |
| |
| SGA 3 - Výlet Dr. Weir a spol. I mjr. Williams se podivil nad bleskurychlým rozhodnutím Elizabeth, které by spíše čekal od velitele jednoho ze zásahových SGA týmů. Nu další body k dobru, a k dobru těch relativně více přátelských obyvatel planety. Celý váš tým se tedy seřadí takřka do jedné řady, zkontrolujete své pistole a odjistíte je. Zatím čekáte přikrčeni v keři. Williams se v mžiku zvedne a zdálky zamíří na divocha. Díky tomu, že sebou neustále šije, je míření celkem obtížné, ale už není na co čekat. Z hlavně vyletí kulka. Klečící ženu právě zasáhla sprška krve, to jak kulka doslova roztrhla krk muži v místě, kde mu vedla tepna. Vyrazí zbytek týmu, který střílí po divoších rovněž se střelnými zbraněmi - i když o dost primitivnějšími. Netrvá to dlouho a divoši se pomalu dávají na útěk po prvních mrtvých na jejich straně. Jen Beckett na chvíli zapochyboval, když mu proletěl šíp těsně vedle hlavy a zabodl se do stromu za ním.. Docela snadno je po boji. Vesničané jsou jak se zdá v bezpečí a většina nezraněna. Máte na výběr vydat se s nimi zpátky do vesnice a domluvit obchod s potravinami, které by se vám hodili, nebo raději nenápadně lesem opustit tuto planetu. |
| |
| SGA 2 - vytáčení na účet volaného pod štěkotem P-90 Ford S MouBrianem hlídkují u brány a naskytl se první problém. Dvoučlenné hlídka byla posílena na pět mužů nebo se už asi rozkřiklo, že jste se dostali z vězení ven. Uslyšíte dusot, za vašimi zády. To vás dobíhají Ronon, Harpper a Nor, už plně ozbrojení. Co vám přinesli jako bonus je jejich čtyřčlenný doprovod, který se k nim přidal v jedné chodbě mezi skladem a východem. Situace je následující - před vámi menší náměstí s branou DHD a pěti muži, za vámi běží další čtyři. Vy mezi tím vším schovaní za bednama. Dex i Nor mají své zbraně. Harpper a Ford již také pistole, P-90 a jeden granát. Moubrian má jen své ruce:o) Zatím vás ani jedka skupina nevidí. |
| |
| SGA1 Dveře se otevřely! Těžko říct, čí je to zásluha. Sheppard s Teylou již notně oroseni dusnou místností vyjdou ven. Laura si hned všimne, že John drží v rukou kulovitou věc, která vydává pulzující záři. Aby to nebyl Rodney, hned se po ní začne sápat. Co čert nechtěl, koule vám vypadne a při nárazu se mírně nalomí. To ovšem odpočet nezastavilo! Nevíte, co se stalo, ale potom, co vás oslepí bílá záře se Laura s Rodneym objeví venku na poušti. Z dálky poznáváte ruiny, do kterých jste sešli. Ale jsou zatraceně daleko! Mezitím Teylu a Johna probudí náraz do slizké podlahy. Ocitáte se ve větší místnosti ne nepodobné nějaké wraihtské lodi! |
| |
| SG-2 honem domů Rychle dám Fordovi jeho zbraně a šeptnu. Tak teď mjusíme jednat rychle.Takže Forde ty tady s doktorek kterého budeš krýt zadáte bránu tedy on zadá bránu a ty vyšleš kod Nor pujde s vámi aby pomohl v krytí.Jakmile se brána otevře projdete hned!Já a Dex pozdržíme ty co za námi dobíhají a půjdeme pak hned za vámi. Řeknu plán a rozkazy a připravím si P90 a čekám a ty co za námi dobíhají a aké na podporu Dexe a na to až zbytek zahájí akci a projde bránou. |
| |
| SG-2 u brány Pozoruju stráže u brány , které byly posíleny na pět vojáku , kteří stále hlídaj hvězdnou bránu. Sakra , asi o nás věděj ale snad nás ostatní dojdou a přinesou zbraně. Čekám na ostatní a najednou uslyšim dusot osob ,který se k nám blíží ze zadu. Rychle se ohlídnu a spatřim Harpper s ostatníma , jak se k nám ženou. Okamžitě my dá moje věci , ve kterých mam svojí P-90,pistol a granát. V ruce si nechám jen samopal , pistol si schovám za pas a granát si připevnim k vestě. Pak kouknu na Harpper a vyslechnu si ho. Hmm zase si chce hrát na hrdinu ale rozkaz je rozkaz. Jen přikývnu a okamžitě odstartuju akci. Potichu vylezu ze skrýše a snažim se dojít co nejblíž k pěti vojákum . Jakmile jsem co nejblíž , hodim z bezpečné vzdálenosti granát a nechávám si záležet aby je zasahl všechny ale aby nezasahl bránu. Pak společně s doktorem a Norem vyběhnem ,k bráně a pokud některý z vojáku přežil , snažime se ho odzbrojit nebo rovnou zastřelit. Doktor začne zadávat symboly a já s Norem hlídáme okolí, jakmile se objeví další stráž , začneme na ně střílet a mezitim čekám na spuštění brány , abych zadal kod. |
| |
| SGA1 - někde v podzemí Po zavrzání dveří vyjdu po delší době ze skladu společně s Teylou a s naším objevem. "No konečně Rodney, už jsem myslel, že tam budem navěky." Otřu si pot z čela při mírné narážce, že mu to trvalo déle než obvykle. "Dobrá, jestli jste nenašli nic zajímavého v počítači, radši odsud vypadnem." Jen co se McKay podívá na tu věc.. Náraz do podlahy byl silnější než myšlenka. "Sakra, proč na to.. ?!" Všechny nás na chvíli oslepí bílá záře. O pár sekund se proberu na vlhké zemi v jiné tmavé místnosti. |
| |
| SGA1 Už jsem měl sto chutí začít né moc mile oslovovat Johna, protože upustil určitě cenný artefakt, který by se hodil k prozkoumání do mé laboratoře. Bohužel to nestihnu, protože se objevíme někde úplně jinde a jenom s Cadmanovou. Instinktivně se přikrčim a schovám si hlavu do rukou, ale když zjistím, že se nic neděje jenom se suveréně oprášim a podívám se na Cadmanovou. "Co se to stalo? Měli bychom se tam okamžitě vrátit!" Podívám se na Cadmanovou, protože ona tu je přes tu obranu nebo co. Vytáhnu pad, který je v Jumperech a podívám se jestli jsou v okolí ještě nějaké známky života... |
| |
| Utěk... Když jsme konečně doběhli k ostatním a schovali se za bednami , poslouchal jsem co říká Harpper. Přitom jsem však sledoval stráže u brány. Bude to dost tvrdý i bez doktora , ale do někoho střílet musej. Kouknu se na Ronona a gestem mu naznačím hodně štěstí. A pak jdu za Fordem. Když hodil granát a zasáhl je , tak jsem každýho z nich okamžitě zastřelil a nesnažim se je odzbrojovat. (Kdyby to někoho nezasáhlo tak se ho pokusím zprovodit ze světa také.) Pak zajmu obranou pozici u DHD a křiknu na doktora. Zadávejte , honem nemáme moc času. Když přiběhne další stáž tak po nich začnu střílet , mířim většinou na tělo a na hlavu. To kvuli tomu že po zásahu z mé pušky je to nejmín bolestivé. Nezbývá než čekat na spuštění brány. |
| |
| utěk Když je nadohled jednotka co běžela za námi zapnu zaměřovač P90 a každému vojákovi to natřílím pár ranami do srdce aby ho to skolilo.Kryju nás dokud to de a zavolám na ostatní. Dveře jsou otevřený zadejte kokd a padejte budu vás krýt! Řeknu když sebrána otevře a čkeám než Ford zadá kod pak řkenu k rononovi. Dexi dem! Křiknu a začnu se s ním stahovat k bráně a zavolám na ostatní. Nore Forde vemte doktora a běžte jsme hned za vámi! Zavolám a pak řkenu rononovi. Rononone teď běž ty!Jdu hned za tebou! Křiknu a než všichni projdou tak nás kryju palbou po nepříteli. |
| |
| SGA 1 Jakmile nás dveře oddělily od Teyly a majora Shepparda, začala jsem ihned prohlížet z jakého kovu jsou a jestli by se to nedalo nějakým způsobem vyhodit do vzduchu. Ačkoliv jsem vybavená C4 (jako každý správní elitní člen týmu Stargate Atlantis) a koketovala chvíli s tou možností to detonicky odstranit, nakonec jsem byla předběhnuta podivnou příhodou. Měla bych si na to zvyknout V hlavě mi trochu hučí a když zjistím, že nejsem dole ve wraithím bunkru, ale na povrchu na poušti, poslední na co si vzpomínám je, jak se otevřely ony podivné dveře a Teyla i major Sheppard byli v pořádku. Pak záblesk a tohle. Rychle se zvednu a dívám se kolem sebe. “Co to sakra bylo? To vy, doktore?“ Osočím se na McKaye, i když je v tom zřejmě nevinně. Rozejdu se k díře, ale chviličku zaváhám a ohlédnu se po doktorovi, pak ale vyběhnu. Rozhodně hodlám zjistit, co se to tam stalo. |
| |
| Na neznámém místě Pomalu vstanu z vlhké země. Chvíli mi trvá uvědomit si, že jsem se ocitli na jiném místě. Po tom, co se trochu rozkoukám a opět zapnu světlo na zbrani zjistím, že jsme zůstali sami dva. Rodney a Cadmanová jsou někde vtahu. Budeme si tedy muset nějak sami vystačit s Teylou a dostat se ven.. "Vpořádku?" Otočím se Teylu, která už taky vstala z podlahy. Rozhlížím se okolo, z místnosti vede několik cest. "K sakru, vypadá to tu jako na hive ship, nebo jsme ještě níže v podzemí.." Naznačím, že bychom měli hodně rychle vypadnout a mít se na pozoru. Pomalu vyrazíme oba dopředu. "Cítíš tu něco?" Obrátím se s dotazem na moji společnici a na její schopnosti. Doufám, že řekne ne.. |
| |
| SGA2 - Dex, Harpper, Ford, Nor, MouBrian Situace se stává nepřehlednou. Více méně ale pro vaše soupeře, což je výhoda pro vás. Začnete přesně podle plánu Harppera. Ford se s Norem a MouBrianem pomalu přiblíží k bráně. Granát zasáhne tři z pětice strážců. Poté vyrazí Ford a Nor dopředu. Nemají větší problém zbylé dva překvapené a otřesené strážce dorazit pár dávkami z P-90. MouBrian nečeká a běží vytočit bránu.. Řídící středisko SGA "Neohlášená aktivace brány, spustte štít!" Ohlásí jeden nižší důstojník, co má zrovna službu. Mezitím do místnosti dorazí bezpečnostní tým. "Přijímáme kód, je to SGA2." "Jsme pod tě.ko- palb-! M*síme se -hned s..hnout!" Ozývá se z rádiového přenosu přerušovaně, je slyšet střelba. Brána se vytáčí nekonečně dlouho. MouBrian po vytočení brány a odeslání kódu čeká schovaný za DHD. Nor a Ford kryjí palbou běžícího Dexe s Harpperem, kteří u beden v uličce k náměstí docela dlouho drželi výraznou přesilu mužů, která je nyní nad jejich síly. Ještě pár metrů a jste tam! Všichni rychle padáte do brány a modlíte se, at vás netrefí nějaká zbloudilá střela. "Zvedněte štít a zavřete bránu, všichni jsou tu!" Ihned se k vám sesype ochranka brány, zda jste všichni v pořádku. Vzápětí si ale vezmou na mušku nového cizince - Nora - a čekají na pokyny. "Ehm.. jaké jsou vaše pokyny, kapitáne Harppere?" Ozve se nesměle hlas z řídící místnosti. Je vidět, že na základnu nedorazil zatím nikdo s vyšší hodností. |
| |
| SGA1 - Teyla, Sheppard Nemáte tušení, kde jste se to ocitli. Podle detektoru jste někde hluboko v podzemí, o dost hlouběji než původně. Zachytáváte slabé energetické záření, zatím žádné známky života. O to víc vás znepokojuje, že celé prostředí připomíná až moc důvěryhodně wraihtskou hive ship nebo křižník. Nezbývá vám nic jiného, než prozkoumat lod a nejlépe dorazit do řídící místnosti pro zjištění vaší přesné situace. Snad nikoho nepotkáte.. SGA1 - Cadmanová, Rodney V okolí nezachytáváte žádné známky života. Venku je oproti podzemí nepříjemně horko. Díra je od vás docela daleko po vašem "přenesení", ale za pár minut tam dorazíte. Rodney udýchaný za pár minut za Laurou. V tunelu ovšem nikoho nenaleznete. Zato celá místnost doslova svítí od všech mimozemských zařízení a počítačů. Rodney se jde na ty nové podívat.. Laura si zatím prohlíží na zemi zbytek rozbité koule. Je jasné, že tu další dvojice není, ale kde je? |
| |
| SGA3 - Weirová, Williams, Chaya, Zelenka, Beckett Dr. Weir vyrazí s Williamsem ke zbytku domorodců. Jejich problém je, jak se zdá, vyřešen s notnou dávnou vašeho štěstí. Ted máte opravdu silnou pozici něco vyjednat. Do hovoru se mimo Elizabeth zapojí i mjr. Williams a na vojáka ze sebe začne sypat nečekané pádné argumenty, něco o ochraně vesnice a výhodném obchodu. Beckett se zatím věnuje Chaye, která je z přestřelky přecejen nesvá a Zelenkovi, který střílel naposledy na instruktáži před výpravou na Atlantis a devítka mu svou zpětnou ráží vyhodila palec, když ji nešikovně držel. Chaya najedou pocítí, že se něco změnilo.. než stačí nějak reagovat, ozve se Beckettovi do vysílačky. "Připravte se na přenos, tady Daedalos. Zbytek podrobností na palubě. Caldwell konec." |
| |
| Základna Když proskočíme bránou a já konečně vypadnu zase doma na Atlantis jen si rukama kryju hlavu kvůli zbloudilým střelám.Naštěstí žádná neprojde a tak s epomalu postavím na nohy a pomohu i ostatním. Rozkazy? Řeknu si pro sebe a odpovím. Tady našeho hosta proveďte po komplexu a ukažte mu kde má ubikaci zachránil nám život při útěku. Řeknu a otočím s ek ostatním. Dobrá práce hoši běžte si odpočinout. Řeknu k nim a jdu do řídící místnosti. Jakto že ještě nedorazily ostatní týmy?Kde jsou? Nevíme pane žádné zprávyx jsme zatím nesostali. Odpoví mi důstojník. Pokuste se zjistit kde jsou.Ksuste kontaktovat Daidala jestli něco neví o našich týmech.A kdyby jste o nich dostali nějaké zprávy oznamte mi to. Řeknu a jdu si odložit výstroj. |
| |
| SGA1 Blbá cesta, blbá planeta, určitě jsme vystavování mnohem většímu UV jak jinde. Možná bych se podívat ke slunci, ale nechci, aby mi to vypálilo oči. Je to opravdu nepříjemný a když vidim cadmanovou, že už je snad 100 metrů odemě, vůbec se mi to nelíbí, protože co kdyby přiletěli Wraithti. "Hm zajímavé, zajímalo by mě co udělali!" Nevim, ke kterému počítači se mám vrhnout dřív, přecejenom je jich tu tolik. Nejdříve vytáhnu svůj a překontroluju situaci, nakonec se vrhnu k nejbližšímu počítači a čtu si údaje. Trvá mi to docela dlouho a prozatim tam neni nic zajímavé, vlastně jsem možná hledal špatně. Když se vrhnu k druhému počítači, na chvíli se mi rozáří oči, ale opravdu jenom na chvíli. Podívám se tak trochu vyděšeně na Cadmanovou. "Je to tu trochu větší než jsme mysleli!" Zamumlám a něco vyťukám do počítače. "Někde dole by se měla nacházet Wraithská Hive ship! Řeknu směrem Cadmanový a otevřu dveře do další části komplexu. Sice nevim jak jsme si jich předtím nemohli všimnout, ale díky tomu, že tu jsem o nich víme... |
| |
| Základna Když projdeme bránou, uklidím zbraň. Vítej u nás. Řeknu směrem k Norovi, to už ale na něj všichni míří zbraní. Podívám se nechápavě na Harppera a ruka mi škube po pistoli. Rychle to ale přejde a nic se dít nebude. Když slyším, že ho mají provést po komplexu, jsem už klidný. Šťouchnu do Nora. Tak pojď. A vyrazím z haly pryč. Na chodbě se na něj podívám. Víš co je se Sadetou? A z mého hlasu je slyšet, že nemám dobré zprávy. Nejsem jediný, kdo přežil. Třeba nás bude víc. |
| |
| Zájkladna Po krádkém odpočinku vyrazím do řídící místnosti. Už jste něco zjistili? Ne pane. DObrá navažte mi spojení s Daidalem. Řeknu a čekám až voják provede a pak když je navázáno vezmu vysílačku a začnu mluvit. Tady základna Atlantis,kapitán Harpper.Daidale máte nějaké zprávy o SGA1 a SGA3?Plukovníku odpovězte prosím. Řeknu a čekám. |
| |
| Deadelus Kosmická loď prolétá prostorem, nebyly žádné potíže, vracíme se na Atlantis. Pane dálkové senzory zaznamenaly loď, pravděpodobně se jedná o Antickou loď třídy Aurora. Oznámí mi důstojník. Změňte kurz, otevřete hyperprostorové okno a dopravte nás k ní, zapněte detektory známek života začnu rozdávat rozkazy. Během chvíle opět z hyperprostorového okna vyskočíme, a naskytne se nám pohled na loď. Žádné známky života, ale obsluha bude potřebovat více lidí. Ale na planetě poblíž by měl být na misi Sga 3 tým. Opět nahodí ten důstojník. Zapněte vysílačku, a přichystejte transportní paprsek. dál už mluvím do vysílačky. SGA slyšíte mě? Připravte se na přenos… Po chvíli se Sga 3 oběví za mýmy zády. Vítejte na Daidalu pokynu jim. Práve jsme našli pravděpodobně antickou loď, vypadá to že jste dole měli nějaké problémy řeknu když vidím jak vypadají. Pak jim ukážu z průzoru onu loď. |
| |
| Kdesi s Johnem Nechápu co se stane, ale snažím se velmi rychle vzpamatovat. instinktivne namířím zbraň do tmy, očekávajíc nebezpečí napadení. Ano, jsem v pořádku, děkuji a ty Johne? odpovím mu na otázku otázkou, ale očividně jemu nic není. Možná, že jsme se jen přenesli do nějakého komplexu wraithy vytvořeném, nebo je to dlouho nepoužívaná loď, je rovněž možné, že tu mohou být wraithové v hybernaci, nechám znít své doměnky nahlas a rovněž zapnu svítilnu na zbrani, jež stále míří kamsi do tmy, nyní již tedy za proudem světla. John se mne zeptá, jestli něco cítím, chvíli se musím soustředit, zavřu oči a snažím se vbyavit si loď, spojit se s každým živým tvorem na tomto místě, s tvorem s wraithskou dna... Nevím, nejsem si jistá, možná...možná ano. nevím, opravdu netuším, měli bychoms e mít na pozoru, ale myslím, že řídící místnost bude tudy, Nejsem si tím stoprocentně jistá, ale mám takový dojem, vedu tedy Johna směrem, o kterém si myslím, že je správný... |
| |
| Vesnice Ach ti lidé, proč musí vše řešit zbraněmi? Zelenkovi se povedlo vyhodit si palec a Carson se mu snaží pomoci. má znalost pozemských zbraní je omezená a zdá se, že Radkova zbraň nyní nemá další náboje. už by se opravdu hodil ten kurz, který mi byl majorem slibován. avšak pak se mi zdá, že je na blízku něco známého, něco příliš známého. Něco se děje... šeptnu, ale než se mě někdo může zeptat co, ozve se nám Deadalos s kapitánem Caldwellem a než se nadějeme, jsme přeneseni na palubu pozemské vesmírné lodi. Žijí? je tam někdo živý?? Můžeme tam jít? můžeme letět blíž? vychrlím své otázky a přihrnu se dychtivě k oknu. Je to Aurora, snad možná i... větu nedokončím, není to pro uši ostatních, vlastně nic z toho nebylo pro uši ostatních...měla bych si dávat pozor na svá slova... |
| |
| SGA 1 Opět zajistím oblast, protože co kdyby se dole najednou objevili wraithi. Rozhlížím se kolem sebe v té technické místnosti plné blikajících počítačů a nikoho nevidím. Rodney zdá se vypadá ve svém živlu. “Zajímalo by mě, kdo to aktivoval.“ Zprudka se otočím k Rodneymu a čekám, jeslti se nazačne tvářit jako trouba. To by totiž znamenalo, že v tom má prsty on. Ten je ale zaneprázdněn a proto se raději otočím zpátky a hlídám, co se kde šustne. Rodneyho objev mě nijak netěší, ale reaguji klidně. Ono… co mi zbývá. “Mateřská loď zakopaná po tunami písku? Něco tu nehraje. Víš jistě, že tu nikdo kromě nás není. Nerada bych zjistila, že aktivacemi toho přenosového čehosi a blikáním těhle světýlek jsme probudili zamrzlou posádku.“ Mluvím k Rodneymu, ačkoliv k němu stále stojím zády a hlídám. |
| |
| SGA 3 – na palubě Deadala Přišlo to z čistého nebe. Deadalus nás zachránil, ačkoliv jsme se již agresivního kmene z části zbavili, jejich pomoc je víc než vítaná. “Děkuji vám, plukovníku.“ řeknu, když uklidním rozbouřený žaludek po přenosu na naši vesmírnou loď. “Prosím, ošetřete raněné, major Williams se postará o to, aby byli uklizeni do ubikací, kde si můžou odpočinout a s vámi,“ ukážu na dámu, se kterou jsme na planetě vyjednávali, “až se na to budete cítit, budu zde na můstku, dejte mi vědět.“ Mile se na ní usměji, protože cítím, že teď mi nebude chtít odepřít možnost obchodu s jejími lidmi. Když se vše na můstku uklidní, rozkazy jsou splněny, přistoupím k plukovníkovi. “Kde jste se tu vzali, plukovníku? Nemůžu netvrdit, že vás nerada vidím. Naopak, ale zajímalo by mě, kdo vás sem poslal. Kdo hlídá Atlantis??“ Zvednu významně hlas. |
| |
| Atlantis Sakra neodpovídají. Zamumlám si a na chvíli odejdu ale pak se vrátím apomyslím si. Musí se to povíst. A tak znovu skusím navázat spojení. Daidale tady kapitán Harpper,Atlantis máte nějaké informace o SGA1 a SGA3?Zatím se nedostavili zpět na Atlantis a neozvali se.Prosím odpovězte. Řeknu do vysílačky a pak čekám co s ebude dít. |
| |
| At....atla......atlontis :) Po prudké a nesrozumitelné přestřelce jsmem se s novými druhy dostal na jejich základnu. U mé pušky to je nádhera. Než však stihnu uhloubit dojem obklopí mně stráže. Postavim se tak , abych i při své smrti pár strážných zabil a čekám co dál. No to je vono! Pomyslel jsem když sklonili zbraně. Pak si zaháknu pušku dozadu a jdu za ronem. Po chvíli chůze se mně zeptá na Satedu. Bohužel vím. Byl jsem jeden z posledních bránicích , když mojí pozici zasáhli ztratil jsem vědomí. Vyhrabal jsem se jen tak tak ze sutin budovy a ted.... Přestanu mluvit když mi velice hlasitě zakručí v břiše. Kouknu se s úšklebkem na Ronona. Byl jsem ve vězení docela dlouho. A taky ho lechce štouchnu do ramene. |
| |
| Deadalus Jakmile se přesunou, vidím že máme více pasažérů. Doktorko mohla byste mi říct co tohle znamená?rozhlédnu se po lidech, chaya mezitím přivábena tou lodí k onu pronese svoje otázky ale mě zaujme až poslední věta.Promiňte Chayo nerozumněl jsem vám úplně začíná opravdový frmol. Pane máme tu radiový signá ale ta lod ho pravděpodobně ruší. zapínám filtry a zesiluju přijímače. Ze sluchátek se ozve táhlé zapištění jak důstojník neopatrně šteloval přijímač. Sakra nejste schopen nastavit rádio? vzteknu se Promiňte pane ale to už mi jde do sluchátek Harperův hlas. Daidalos příjem, Sga 3 je na palubě, sga1 se neozvala jak jste na tom vy kypitáne. Otočím se na weirovou vypnu mikrofon. Harpper hlídá řeknu polohlasem a zase zapnu mikrofon. Podejte hlášení kapitáne. čekám co mi řekne. |
| |
| Atlantis Když mi konečně odpoví uleví s emi a odpovím. Pane situace na té planetě nedopadla nejlépe museli jsme utéci z vězení čili bych jí označil za nepřátelskou.Jinak celý tým se vrátil celý a s novým členem ze Sadety.Nyní je na Atlantis klid. Ohlásím a pak čekám. |
| |
| Kdesi v podzemí "Jo, při našem štěstí bych se tomu vůbec nedivil." Zamračeně odpovím Teyle na to, že jsme asi skutečně ve wraihtské lodi kdesi v podzemí. "Dokud budou spát, nic nám nehrozí." To by nám tak ještě chybělo. Obezřetně pokračujeme do řídícího centra, na lodi je až nečekaný klid, kromě tmy a všudypřítomného vlhka. Vypadá to, že jsme tady. Uprostřed místnosti pořád svítí pár wraihtských zařízení. "Myslíš, že z toho něco zjistíš?" Otočím se na Teylu nebo ovládání wraihtské technologie je pro "obyčejné" lidi téměř nemožné. |
| |
| Kdesi v podzemí s johnem K Johnovým slovům pouze uznale pokynu hlavou. dále se snažím detekovat wraithskou přítomnost, ale cítím pouze něco slabého. Nemyslím si, že by nám nic nehrozilo, pokud by to byla hive s hybernovanými. Vždy je tu někdo, kdo je hlídá a toho by nebylo dobré potkat, Odpovím, john se mne zeptá, zdali mohu z panelů něco zjistit, Nevím, pokusím se, Přistoupím k jednomu z panelů a zkouším se dostat do databáze lodi. Žádá si to velkého soustředění a je to docela vyčerpávající, ale nezbývá mi nic jiného, než to vydržet... |
| |
| Atlantis - Dex, Harpper, Ford, Nor, MouBrian Po misi na základně. Všichni máte zatím relativně volno. I když jste nebyli pryč moc dlouho, krátké zajetí a přestřelka vám stačila. Přesto, že jste cvičení vojáci, nedostáváte se do takové situace každý den - možná až na Dexe a Nora. Zmínění dva Sateďané zatím tráví čas prohlídkou Atlantis a v neposlední řadě jídelny. Vzpomínají na staré časy a tak vůbec probírají posledních pár let po útoku wraithů. Než se vám vrátí vedení, má Dex Nora zatím na starost a měl by být na Atlantis pod dohledem, než se vyřeší, co s ním. MouBrian, hned co vylezl ze sprchy, pospíchá ke dvěma naquadahovým generátorům, které zčásti napájí určité části města, i když už máte ZPM. Dochází na nich k nečekaným výkyvům energie a je třeba udělat pár testů. I když je ještě mokrý, nemusí se u nich aspoň bát, že ho pokopou. Ford s kap. Harpperem zatím řídí Atlantis, do návratu jednoho ze dvou týmů. Ford si bere na starost rozdělení týmů na ostatní, méně důležité, mise. Na Harppera zbyl celý zbytek nepříjemných administrativních povinností. Jeho podpis ted nesmí chybět téměř nikde. Jeden z důstojníků ti právě předává formulář s informacemi, že za půl hodiny máš přivítat "delegaci" obyvatel z pevniny z bývalé Teylyny vesnice a řešit jakési věci.. |
| |
| Daedalos - Weirová, Williams, Chaya, Zelenka, Beckett a Caldwell Daedalos, kdesi ve volném prostoru pár set světelných let od Atlantis. Caldwell rychle ukončí sub-prostorové vysílání s Harpperem s nadějí, že si tam těch pár hodin poradí. Nyní má na práci daleko důležitější věci. Mjr. Williams se mezitím dal s Dr. Beckettem do "odklizení" přenesených domorodců na palubu do klidnějších částí lodi. Bohužel Her..(no prostě ten asgard na H:-) ), který Daedalosu stále pomáhá se řízením nadsvětelného pohonu a taserů si pokyny asi špatně vyložil a místo SGA týmu přenesl na loď všechny zúčastněné v okolí. Caldwell proto vydá pokyn, aby domorodci byli přeneseni ihned zpět. Beztak bude pro ně návštěva Daedalosu zážitek na celý život a možná na jejich planetě vznikne o jednoho boha či celé náboženství více.. Zpět k tomu, proč sem byl SGA tým přenesen.. Při cestě hyperprostorem jste zachytili pravděpodobně antickou loď třídy Aurora. Bohužel posádka Daedalosu není nyní zrovna početná a proto bude prozkoumání lodi na vás. Zelenka dostal za úkol zjistit, zda půjde loď nějak kontaktovat a jak ji případně donutit zastavit. Williams má sestavit malý tým mariňáků co na Daedalosu najde, kdyby náhodou.. Celou výpravu povede Dr. Weirová jako hlavní vyjednavač - snad bude ještě s kým vyjednávat.. A samozřejmě se k týmu připojí Beckett po ošetření raněných z první mise, o Chaye ani nemluvě. Caldwell se jí už pomalu začne vyptávat, co o Auroře ví. Její znalosti by se nyní mohly hodit. |
| |
| Atlantis Velení na mě doléhá a já se ho snažím žídit jak nejlépe umím podpisuju po pročtení co je třeba.Když mi přinesou další formulář pročtu jej a po zjištění že de o Teyliny přátele to podepíšu. Kruci teď by se tu ona hodila. Pomyslím si jelikož toumí s vlastním lidem nejlépe.Pak dále řídím Atlantis jak umím a jak to de. |
| |
| SGA1 - Laura Cadman, Rodney McKay Je to pro vás velké překvapení, ale je tom vskutku tak. Ani moc neřešíte, co dělá wraihtská loď na planetě plné písku. Může tu být už pár tisíc let, kdy mohla planeta vypadat úplně jinak. Hned vás napadle, kde je vaše druhá polovička týmu. Na povrchu jste nezaznamenali žádné známky života. Dá se tedy předpokládat, že je zařízení bezpečně přeneslo někam do lodi nebo jak Rodney nahodil, byla by to moc velká náhoda aby to i vás dva vysadilo přímo na vrchol jedné písečné duny. McKay odvětí Lauře, že by měl něco společného s aktivací všech počítačů. Asi vedlejší efekt přenosu nebo loď v podzemí zaregistrovala živé bytosti. V čem má ovšem Rodney už prsty je to, že se ve stěně naproti vám otevře průchod dolů do lodi. Ovane vás zatuchlý vzduch. A další bod pro vás! Váš detektor známe života na pár sekund zaregistroval dvě známky života někde ve středu lodě. Bohužel v okamžiku zmizely. Co ted? Počkat na zmíněnou dvojici nebo jí půjdete naproti? Není těžké hádat, kdo z vaší dvojice bude pro a kdo proti. |
| |
| Atlantis - Harpper, Ford a MouBrian Vaše první diplomatická mise přímo na Atlantis. Harpper si nebyl jistý, o co vše by mohlo jít, takže si k sobe takticky a docela správně povoval jako rádce por. Forda a ať tam nejsou jen samé "zelené" mozky i jednoho vědce a to Dr. MouBriana. Sedíte v zasedací místnosti a z Nového Athosu, planety nedaleko Atlantis, dorazila skupina asi šesti lidí. Je čas je přivítat a nějak takticky jim vysvětlit, kde že je Teyla, která se s nimi měla setkat. Body, co máte řešit, jsou následující: a) výměna zemědělských produktů za vaše vybavení jako stany a podobně, což by se vám moc hodilo po neúspěšné misi Dr. Weirové. Ovšem bojíte se, zda budou Athosané respektovat množství, co budete požadovat b) další bod je spíše formální a jedná se o pozvánku na oslavu slunovratu(pozn. dejme tomu, že je podzim:-)) pro obyvatele Atlantis. Na utužení vztahů mezi oběma národy. Atlantis - Dex, Nor Oba jste najedení a odpočinutí. Nor už sehnal i nějaké to ubytování. Následuje Dexův běžný program a to výuka boje v tělocvičně pro místní mariňáky. Koneckonců proč by se Nor nemohl zúčastnit a předvést jim také pár věcí? I když jsou mariňáci cvičení, v dnešní době se přece jen spoléhá více na střelné zbraně a malé protáhnutí jim jen prospěje. |
| |
| jednání Zdravím vás. Řeknu když vidím AThosany. Vřele vás všechny vítám na tomto jednání.Bohužel Teyla se nemohla dostavit nestihla se vrátit ještě z mise na které se svým týmem je. Objasním a řeknu. Takže můžeme začít s jednáním? Optám s emilým klidným hlasem. Snad to pude dobře. Pomyslím si. |
| |
| SGA1 - Teyla Emmagan, John Sheppard Sheppard střídavě hlídá první a druhý vchod do řídícího centra. Detektor života ale zatím nic nenašel. Musí to na chvíli zvládnout sám nebo Teyla má plné ruce práce(de facto to není přehnané nebo se wraihtské zařízení ovládá celou dlaní) s přístupem do lodi. Odloží si zbraň na zem párkrát se zhluboka nadechne. Poté přiloží svoji dlaň na rozhraní panelu, o kterém by se dalo říct, že je víceméně slizké a její ruka se do něho pár centimetrů zaboří. I přes její vrozené schopnosti není vůbec lehké soustředit se na získání alespoň základních informací, jako třeba jak z lodi ven, nebo je wraihtský nervový systém daleko vyvinutější na tyto účely. John už se chce zeptat, jak dlouho to bude trvat, když se, zatímco hledí do tmavého průchodu, za ním ozve rána. |
| |
| V podzemí na lodi Pomalu se začínám nudit jaký je v okolí klid. Aby to nebyl pověstný klid před bouří. "Jak to dlouho ještě asi bude trv.." Nechci Teylu rušit, ale také se tu nechci moc dlouho zdržovat. Nezdá se mi, že by zrovna tohle místo bylo moc dlouho nehlídané. Ale větu nedokončím a zatímco sleduji temný průchod, ozve se za mnou tlumená rána. Jako když spadne pytel brambor. Ber urážky ke členovi týmu. Rychle se otočím, ale tuším, že nás nikdo nepřepadl, ale že to Teyla nevydržela. To nám ještě scházelo. Snad z toho něco alespoň zjistila. Nějak jsem v duchu tušil, že to zase bude přehánět. Nezbude nic než přehodit si zbraň přes rameno a vydat se jí vzkřísit v co nejkratší době. A doufat, že nás do té doby nikdo nepřepadne.. "Hej, probuď se, jsi v pořádku?!" Podepřu ji hlavu a mírně zatřesu za rameno. Snad to bude stačit a nebudu se muset uchylovat k více "drastičtějším metodám". Vypadá to, že ano a že pomalu přichází k sobě. |
| |
| Deadalos - pátrání po Auroře Střpky zpráv o antické lodi třídy Aurora ve mě vzbudily pocit naděje a jisté satisfakce z této práce. Žena z planety bude muset počkat, bohužel pro nás je přednější zajištění si ochrany, protože k čemu by bylo zajištění obživy, kdybychom byli jak kuřata na odstřel? Když se většina vzniklého zmatku z přenesení téměř všech obyvatel, se kterými jsme přišli na planetě ke styku, uklidní, Beckett odvede na ošetřovnu raněné a major Williams zdatně sekunduje v ukliňování lidí, cítím, že je čas si jít promluvit s Caldwellem. Není těžké jej na můstku najít, jeho plešatá hlava a vysoká postava zaručují, že bude vždy vidět i v davu lidí. "Plukovníku," pokynu mu na pozdrav, ačkoliv je to za poslední hodinu už asi třetí, "Loď třídy Aurora? Doslechla jsem se správně? To by mohlo být... přínosné." Zvažovala jsem chviličku slovo zajímavé. "Co všecho o té lodi víte? Zachytili jste nějaké známky života? Mají uvnitř atmosféru, gravitaci? Vím, že tam zřejmě budete chtít poslat můj tým, protože vy jste v jednom kole." Odmlčím se. Vypadám nyní odtažitě, jelikož přemýšlím nad nastávající misí. Jak nebezpečné to tam bude. Je to přeci jen loď Antiků, určitě tam budou zabudovaná bezpečnostní zařízení. Nemůžu ani doufat, netroufám si ba ani odhadnout, co nás tam čeká. |
| |
| SGA1 Chvíli se koukám do počítače na nějaké údaje dokud neuvidim známky života. Sice to byla opravdu jenom malá chvíle, ale prozatím to stačilo. "Viděla jsi to?" Zeptám se Cadmanové a poklepu na detektor známek života. V mém hlasu bylo cítit jisté sebevědomí, že se mi zase něco povedlo. Usměju se na Cadmanovou a pomalu přejdu ke vchodu. Podívám se dovnitř a na malou chvíli se zamyslim. Wraithská loď nebo živý Wraith, život nebo loď No možná si to ani neuvědomuju, ale něco si tam mumlám, potom se otočim na Cadmanovou a nazačim jí, aby šla dovnitř. Nechce se mi jít prvnímu a ona je přecejenom cvičená. "Kdyby se nám podařilo odletět s tou lodí!" Mrknu na Cadmanovou a vytáhnu si svojí pistol, kterou namířim do tmy. Je na ní hodně co by se dalo zkoumat... |
| |
| Deadalos - vytvoření komunikačního uzlu s lodí typu Aurora Dlouze se zadívám na konstrukční animaci Aurory. Rudě blikající zvýraznění vysílače. V mysli si stále opakuji: Blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, blik, cvak. Prudce pohlédnu na obrazovku. Rychle vyjdu z místnosti a zamířím si to k Hermiodovi. Strojovna Hermiode, mohl bych se tě zeptat na pár věcí? Zoufale pohlédnu na asgarda. |
| |
| SGA 1 "Asi těžko, když to máš u sebe." Odpovím Rodneymu, jelikož nechápu co po mě chce. Nestojím hned vedle něj, ale rozhlížím se kolem a kontroluji místo a zabezpečení. Když se ale už zmínil, byla by škoda nejít se podívat co tam našel. Nahlédnu mu přes rameno. "Myslíš, že to jsou majore Sheppard a Teyla?" Zeptám se a pohlédnu na něj a pak znovu na detektor. Nepozdává se mi ale, že bych tu měla nečinně stát a když Rodney otevře dveře, nepřestane mě udivovat jeho šikovnost. Ačkoliv je to dost často na úkor zdravého rozumu lidí v jeho okolí. "Výborně," vyhrknu nadšeně a vydám se ihned dovnitř. Rodney za mnou zamumlá cosi o tom, že by bylo super mít použitelnou wraithskou loď. "Rodney," tiše jej okřiknu, protože nevím jesti se něco neorganického neskrývá za rohem. Něco, co detektor pohybu nezachytil, protože se to nehýbalo. "Dělej, jdeme." Mávnu rukou a pokračuji dál. S P90 u obličeje si hlídám prostor před sebou. |
| |
| Daedalos - Dr. Zelenka ve strojovně Radek vypadá v řídící místnosti pod plánem Aurory jako zhypnotizovaný. Brýle se mu lesknou střídavě červeně a bíle. Těžko říct, co se mu honí hlavou, ale naráz se na patě otočí a vyrazí do strojovny k asgardovi.(MH. ano, opravdu se jmenuje Hermiod:-)) Po krátkém bloudění a pár dotazech na cestu tam přece jen dorazí. Asgard, ne vyšší než jeden metr, s šedou kůží a mandlovýma očima, ho jakoby chvíli ignoruje a ťuká si něco na panelu. Poté naráz zvedne k Zelenkovi hlavu. Bez odpovědi čeká na Radka, co mu chce. |
| |
| Daedalos - Já ve strojovně Bez čekání vyhrnu na Asgarda otázku. Zvládnete při promítání simulované postavy asgardským komunikačním zařízením projít skrz štíty? Protože jste jednou z čtyř ras, které vytvořily alianci, takže by měli mít v základních protokolech váš druh vysílání zaznamenaný. Podívám se roztržitě na Hermioda, asgarda, který mi může pomoci splnit úkol, který jde velmi velmi obtížně splnit. Řekni ano,dělej, řekni to! Nervózně si začnu masírovat prsty. |
| |
| Atlantis: Jídelna, tělocvična Když dojíme, dojdu si uklidit meč a vezmu si osušku a další věci a jdu do tělocvičny. Při cestě se zarazím a vrátím se pro Nora. Čau, pojď se mnou. Řeknu jen a čekám. Když dojdeme do tělocvičny, stojí tam už nemalá skupina. Dneska tu máme mého přítele, Glaviuse Nora, takže začneme tím, že vám s ním ukážu pořádný boj. To už v ruce držím dvě tyče symbolizující meč. Tak se čiň. A jeden mu hodím. Jakmile ho Nor chytne, rozeběhnu se a pokusím se ho napadnout. |
| |
| SGA1 - duo Rodney and Laura Průchod máte volný. Rodney se nečekaně rychle dere dopředu. Je si až moc jistý, že je wraihtská loď prázdná. Ale Cadmanová ho duchapřítomně předběhne a už opatrně našlapuje na schody vedoucí dolů někam do tmy. Poznámka Rodneyho odletět s wraihtskou lodí je poněkud úsměvná, ale ne nemožná. Kdyby tak tušil, co se skrývá na palubě za osazenstvo, asi by ho takové nápady rychle přešly.. Došli jste už docela hluboko, vzduch je čím dál vlhčí, ale tma se nijak nezvětšuje, jako by stěny lodi osvětlovalo nějaké tlumené světlo. A je tu první problém. Cestě dál brání "zasíťovaná" stěna. Panel je na boku z druhé strany. Kupodivu wraihtské lodě fungují stejně jako vaše krom toho, že rozvody jsou tvořeny živými tkáněmi a kabely přenášejí krom elektrických impulzů i různé chemikálie. |
| |
| Daedalos - Radek ve strojovně S asgardovy tváře těžko vyčíst nějakou mimiku. I tak mu podle všeho přijde Zelenkův dotaz zbytečně zdlouhavý. "Samozřejmě." Podivně zakroutí hlavou. "A..?" Čeká jakoby na zbytek otázky. Atlantis - tělocvična, Dex a Nor Skupinka mariňáků netrpělivě přešlapuje v tělocvičně a vedou mezi sebou klasické řeči. Jakmile ale do místnosti vstoupí Dex a za ním s podobnou vizáží Nor, většina z nich s respektem ztichne. A taky si oddechne při zmínce o ukázce boje. Nor se nenechá 2x pobízet. Chytne bez problému tyč a bez menších obtíží zablokuje první Dexův, spíš propagační, útok a odhodí Ronona mírně zpět dozadu. Na tahu je on.. |
| |
| Mlask mlask MLASK! :) Když dojim až neobvykle výbornou a čistou stravu o které vůbec nic nevím , vstanu od stolu při nabídce Rona. Prokřupnu si krk tak že je to slyšet po celé jídelně. Tak jsem najedenej a co ted? Čekám až Ronon domluví a jdu za ním. Svoje věci už mám v pokoji a tak jsem jen lehce oblečen (potrhané tílko a divné kalhoty které se podobají tkanině z pytle). Takže mi jsou vidět svaly které mají proporce jako ty Dexovi. Když jsme v cvičné místnosti , okamžitě zahlédnu hrstku vojáků. Rychle se promnu a chytnu tyč , jelikož je to základní finta útoku , tak tu ránu vykreju. Nespěchám jako Ronon , ale jdu na to s rozumem. Začnu s tyčí vykonávat krouživí pohyb a pomalu obcházet Dexe. Jsem připraven se bránit , ale hledám slabé místo. Když vtom prudce vyrazím a zasypu Dexe ranami mířenými na různé části těla. Nestrácím na pozornosti a můj každý krok je naplánovaný. |
| |
| Atlantis Zbytek času strávim opravovánim a pomáháním s pár drobnostma na základně. Když jsem měl už všechnu práci hotovou , Harpper si mně zavolal na pomoc s obchodnim jednaní s nějakými lidma z Nového Athosu. Mam tam zastávat roli poradce a pomoct mu dojednat pár podmínek. No žádnej diplomat nejsem ale snad mu dostatečně pomužu. Do zasedací místnosti vstoupim společně s Harpperem a čekám na výpravu z Nového Athosu. Nakonec se do místnosti dostanou šest lidí z Nového Athosu , kteří s námi mají jednat. Počkám až se představí Harpper a s usměvem promluvim i já. "Vítám vás na základně Atlantis. Já se jmenuju poručík Aiden Ford a jsem tu jako pomocník kapitána Harppera ,kuli diplomatickému jednání ." Jakmile se představim , Harpper navrhne aby jsme začli. "Souhlasim , tady se posaďte." Rukou jim ukážu na jejich místa a počkám až usednou. Až pak si sednu i já a čekám jestli diplomati z Nového Athosu představí. Doufám že budou aspoň trochu vstřícní . |
| |
| Atlantis - Ford, Harpper Přivítání proběhlo bez problémů. I přes počáteční zjištění, že se cizinci neuvidí s Teylou, se nyní docela spokojeně usadili do zasedací místnosti. Dveře z mnoha "desek" se za vámi zavřely, k mírnému údivu cizinců. Málem by jste se zeptali, zda si dají hosté kávu, ale než k tomu dojde, napadne vás, zda takové věci vůbec znají. "Nuže, děkujeme za pozvání. Asi bychom měli začít." Promluví starší muž. Je vidět, že mají na své planetě i další povinnosti. "Máme od Teyly příslib na 20 stanů, pár dek a přikrývek a trochu lékařského vybavení." Je vidět, že muž myslí slovem trochu opravdu trochu a že spíš věří jejich vlastní medicíně. "Na oplátku dodáme zásoby ovoce a zeleniny pro 40 mužů." Starší muž skončí. Do řeči se vloží mladší, urostlejší. Asi jeden z bojovníků. "A máme si promluvit o 2-3 střelných zbraní. Které bychom samozřejmě nepoužívali a sloužily by jen do zálohy na případnou ochranu vesnice." Je řada na vás. Athosané jsou rození obchodníci jak je vidět. Bohužel podle všeho máte na skladu jen 15 stanů, a také zásob jste čekali o něco více. O vyzbrojování nemluvě, to je vám oběma docela proti srsti a nejste si jistí, zda tohle téma nenechat na někom povolanějším. |
| |
| jednání Promyslím co řekli a odpovím. Ano jsem si toho vědom četl jsem to hlášení ale nejsem tak povolaný o tomto jednat měl tady být někdo jiný jenže ostatní týmy se ještě nevrátily. Objasním a dodám. ¨Navrhoval bych aby se toto jednání odložilo než s evrátí velitelka základny a ta určí dostatečného diplomata který s vámi bude jednat. Řenu klidným mírným hlasem. |
| |
| SGA1 Leknu se jak na mě Cadmanová zavolá, protože jsem zrovna přemejšlel co v tý tmě může být. Stejně věřim tomu ukazatelu známek života. Buď to je Teyla a John nebo Wraithská hlídka, ale tuhle možnost přecejenom vylučuju. Naznačim Cadmanový, že může jít první a nechám jí. Dřív než tam vejdu i já se ještě jednou podívám po místnosti s počítačema. Kdo jinej by to tak rychle zprovoznil Usměju se a vydám se za Cadmanovou. Zas tak dlouho nejdeme, protože se před náma objeví překážka. "Hm nějaký nápad?" Podívám se na chvíli na Cadmanovou a potom na mříž, která nám braní v přístupu. proč to musej dělat tak složitě Oddechnu si a vytáhnu svůj počítač, který mám vždy připraven. Přendám si ho do levé ruky a do pravý si vemu nůž, který jsem vlastně za celou dobu ještě nikdy nepoužil. Rozříznu kus toho humusu, kterej je vedle mříže a i s kabelama do něj strčim ruku. Pohled na mě teď asi opravdu nevypadá nejlíp no možná právě komicky, protože se tvářim jako kdybych snědl citron. Ruku rychle vytáhnu a otřu si jí do kalhot. Okamžitě začnu hledat příkaz v počítači na otevření dveří a kompletně informace o lodi jestli tam vůbec nějaký jsou... |
| |
| Deadalus Beckett s Wiliamsem se pilně pustili do sklízení našich nových otroků :D takže se můstek opět vylidní a já můžu začít opět vydávat rozkazy ohledně Aurory, chaya stojí u okna Weirová okamžitě spustí jakoby mi chtěla vyhučet do hlavy díru. Počkejte doktorko, ještě jsme neprovedli důkladnou analýzu, ale jsem si jist že zanedlouho bude hotova. Otočím se na důstojní ka u senzorů jak vypadá situace, to už na monitoru blikne obraz lodi. Je nepoškozená, což mi zvedne náladu, dle mých předpokladů i bez známek života a je naní zhasnuto. Myslím že vám to nemusím vysvětlovat Ukážu na obraz na obrazovce. Zapnu vysílačku. Sga3 tým se připraví na přenos na neznámou loď, Doktore zelenko zvládnete zapnout podporu života a umělou gravitaci? je to spíše řečnická otázka taky je to z ní poznat, Zelenka tam prostě půjde a zapne to. Technické, připravte skafandry pro sga 3 Usadím se opět na můstek a vrhnu pohled na Weirovou. Počkám až se všichni seskupí a připraví. Pravidelně se hlaste, kdyby se cokoliv dělo tak okamžitý návrat....jste připraveni? Vidím že všichni jsou....respektive nevidím u nich žádné nedostatky co by je mohly ohrozit na životě tak bez delšího čekání zavelím Hermiodovi. Transport Důstojník začne odpočítávatTři dva jedna, přenos se zdařil pane Hermiod jen tak pokývává hlavou jako vždy. a já pozorně sleduju obrazovku s tou lodí , sleduju pomocí detektorů jejich polohu a čekám až loď nahodí. |
| |
| Deadalus Začínám si myslet že je s námi pomalu konec,když v tom z mé vysílačky vyjde hlas Plukovníka Caldwella a o pár momentů později už stojíme i s vesničany na palubě Daidala. Vidím že to mezi Plukovníkem a doktorkou bude brzy zase vřít ale oba to zatím zvládají, dostaneme s majorem Wiliamsem rozkaz odvést vesničany na pokoje, tak se toho hned ujmeme. Dětem rozdám pár cukrovinek co sem vzal s sebou s každým z nich prohodím pár přátelských slov, jsou to milí lidé. Netrvá to dlouho a ozve se opět plukovník s tím že půjdeme na druhou loď. Odvedu posledních pár lidí uklidním je aby se nebáli a odběhnu na můstek, tam jsou snad už všichni připraveni a přivážejí nám skafandry. Vypadá to že tam bude trochu více práce. Povzbudivě se pousměju na lidi okolo. Plukovník se zeptá jestli jsme připraveni, ještě chci říct. Nepoda…. nestihnu to ovšem dořít a už nestojím na svém místě, stojíme ve tmě, vypadá to jako křižovatka na chdbách lodě, ano jsme na auroře. Světla se začnou rozsvěcet tak jako všude kde je k obsluze třeba antický gen, mám tak trochu špatný pocit že po mě budou chtít abych řídil. |
| |
| Atlantis - tělocvična Útok Nora byl sice agresivní, ale místo přesnosti a rychlosti oplýval silou. Takže víc než Ronon dostala zabrat jeho tyč. Obecenstvo začíná pomalu nesměle povzbuzovat - zatím nemá favorita. Dex vrací protiúder s notnou dávnou techniky a rychlosti. Nor musím pomalu ustoupit dozadu až skoro ke zdi. A teče první krev! To jeden z přihlížejících přihlížel až moc blízko a Dex ho, soupeř nesoupeř, přetáhl taky. Co naplat, škoda rány, která padne vedle. Atlantis - jednání Athosané se na sebe trochu nechápavě podívali. Ne že by jim nepřipadl návrh Harppera rozumný, když sám nemůže vlastně nic domluvit, ale proč sem vůbec jezdili? On to není výlet jen tak na humny ale pár tisíc světelných let. Ne že by to cestou branou byl poznat. "A kdy očekáváte, že se někdo z vedení vrátí. Zda tu má cenu vyčkávat či ne.." Odpoví athosan, ne přímo roztrpčeně, ale nadšený také není. |
| |
| Deadalos Předkloním se k počítači a pozorně si prohlédnu nalezené informace o Auroře, o jejím stavu, stavu posádky, atd. “Hmm zajímavé. Vypadá to, jako by delší dobu sama plula vesmírem. Divím se, že ji Wraithi nenašli a nezničili… ale třeba má stále aktivní ochranu proti wraithským lodím.“ Narovnám se a dám si ruce v bok. Chvíli přemýšlím. Plukovník přišel s dobrým nápadem. “Skvělé, doktor Zelenka je po doktoru McKayovi náš nejlepší odborník na Antickou technologii. Myslím si, že i Chaya by mohla být přínosem pro průzkum na Auroře,“ složím si ruce křížem na prsa a přiložím si prsty na ústa. Přemýšlím, koho dalšího na misi poslat. Je zcela zbytečné, abych se v tomto ohledu jakkoliv sama angažovala, jelikož jsou zde povolanější lidé co se týče antické technologie. Já jsem přeci jen diplomat. “Doktor Beckett, v případě jakéhokoliv zdravotního problému, by se měl taktéž zúčastnit. Já zůstanu s vámi na Deadalosu a budu situaci pozorovat… nebo si promluvím s tou ženou z planety. Pokusíme se jim najít jinou, bezpečnější planetu, na které by mohli začít znovu. Bohužel… obávám se, že výměnný obchod, kdy nám mohli pomoci zásobami potravin, prozatím padá v niveč.“ Neskrývám zklamání z neúspěšné mise. Dál jen sleduji, jak se někteří lidé připravují na výsadek na Auroru a plukovniku Caldwellovi do toho již nijak nezasahuji. |
| |
| jednání Opravdu nevím ale doufám a očekávám že do pár dní budou zpět.Do té doby vám můžeme nabídnout pohoštění a ubytování u nás na Atlantis. Odpovím a pomyslím si. Tohle bude ještě těžký. Pomyslím si a pak čekám co odpoví a doufám že to proběhne už klidněji. Proč se nemohli vrátit přede mnou . DOdám si. |
| |
| Hermiod - Deadalos - Strojovna - By Radek Zelenka :) Usměji se. Pak tedy stačí jenom přenastavit vysílače na frekvenci promítače. Usměji se, že jsem to už ze sebe dostal, byla to věčnost. Hm... Dal bych si kafe. Po naléhavém volání plk. Caldwella Vezmu sluchátko ve strojovně. Už jdu pane. Zklamaně odejdu ze strojovny, cestou si to kafe dám. Nalil jsem to do sebe na ex. |
| |
| Deadalos Posádka může čítat tak 50 až 200 lidí, těžko říci. Ovládání bude stejné jako na atlantis, avšak je potřeba býti antikem, vy jste myslím vynalezli antický gen či něco takového. Aurora má velmi účinné štíty, dronové zbraně a mnohem vyspělejší hyperpohon...zaráží mne, že nyní cestuje tak pomalu...pravděpodobně se něco muselo stát...Nevím co bude s posádkou,a le je docela možné, že bude na živu...tedy ve stázových komorách. Jumper by byl nejvhodnější dopravou. Loď bude pravděpodobně cestovat zpět na atlantis z nějaké bitvy s wraithy. Posádka může žít i nemusí, to ej sporné, záleží co se tam mohlo stát... Odpovím, hledíc na Auroru. Neohlížím se, zda-li mne někdo poslouchá a je mi to upřímně jedno. Co chtějí vědět jim zodpovím, ale už abychom vyrazili... |
| |
| Kdesi Jsem v pořádku, děkuji Johne,a le myslím, že bychom měli vyrazit... Vstanu za jeho pomoci a snažím se vzpamatovat z otřesu... Je zde pravděpodobně kolem osmi tisíc hybernujících wraithů, ale bude zde tak možná 5-10 strážců, kteří je hlídají a ochraňují. Myslím, že tuším kde je východ ven... Dopovím a vedu Johna tím směrem, kam si myslím, že by mohl být ten správný směr... |
| |
| SGA 1 – můj duet s Rodneym Projdu dovnitř wraithské lodi. Pěkně to tu smrdí, dlouho to nebylo větrané a zdi, které jsou jistojistě z velké části biologické, na odéru fialek zrovna dvakrát nepřidají. Nakrčím nos nad smrádkem. Nejraději bych si přehodila nějakou roušku přes ústa, rozhodnutí nakonec padne na bezpečí a tak svírám zbraň a pomalu postupuji vpřed. Doslova za sebou cítím Rodneyho a jeho tendenci proběhnout kupředu, kde by nás díky své zvědavosti dostal do nějakého průšvihu. Když před sebou zahlédnu překážku v podobě biologické mřížky, sklopím zbraň a když přistoupím blíž, opatrně se toho dotknu. “Vau…“ Prohlédnu si to obloukem. “Dostaneš nás přes to? Jak daleko jsme od nich?“ Zvednu zbraň do pozoru a čekám. |
| |
| Atlantis - Ronon, Glavius a Harpper, Ford Oba sateďané bojují už notnou chvíli v tělocvičně a zatím to nevypadá, že by měl jeden z nic v plánu zápas položit. Z ukázky pro vojáky se stala prestižní záležitost - nikdo nechce odejít poražen. Krom zpocených těl na nich nejsou znát žádné následky boje. Člověk by řekl, že se ani moc nezadýchali.. hold slušný oddíl no:). Ford a Harpper opouštějí zasedací místnost. Delegace z Athosu souhlasila, že tu chvíli počká na návrat velení. Případně se sem vrátí za pár dnů. Pochopili, že jim nikdo zatím nemůže slíbit to, co požadují. Nikdo z toho moc nadšený není, ale budiž. Mezitím se oba zastoupivší velitelé dozvěděli o zápase v tělocvičně a jdou se "podívat". Otázka bude, co řeknou na už dva zraněné mariňáky, kteří se připletli do rány a jestli jim další boj nezatrhnou. Náhodou je třeba přerovnat jeden sklad, kde by si oba zápasníci mohli společně vybít energii při práci. Po vyřešení této věci by měl Ford nastoupit na dozor do řídícího střediska brány a Harpper by měl nějak nenápadně vniknout do pokoje Dr. Weirové. Nebyla by z toho určitě nadšená, ale má tam dokumenty, které je třeba vyřídit. To je tak, když si někdo nosí práci domů.. MX-54786 - Rodney a Laura Něco tady smrdí.. Zatím ne žádná past, ale McKayův rukáv, ze kterého pomalu odkapává modrozelený sliz. I přes tento problém se mu povede laptop napojit na žíly ve zdi. Monitor zatím osvětluje ve tmě mříž a část hlavy Laury, která si stále oblouk prohlíží a rýpe do něj nožem, zatímco si McKay něco ťuká do počítače. Doslova romantický podvečer. "Enter", jedna klávesa na notebooku a mříž se bleskově stáhne do zdi. Můžete pokračovat.. Pomalu a obezřetně bloudíte po chodbách lodi. A hele, detektor konečně zachytil dvě známky života za zatáčkou v chodbě. Cadmanová tam opatrně nakoukne a s leknutím se stáhne zpět. Asi 12 metrů za zatáčkou k vám zády stojí dva wraithové. Vypadá to, že si vás nevšimli. Cesta pokračuje přímo rovně, bud se vydáte po ní přes dva strážce nebo se vrátíte zpátky. vybavení: 2x E-C90(prostě P-90:)), 2x pistole, dva granáty a oba nůž. Co teď? MX-54786 - John a Teyla Teyla se po vyčerpávajícím výkon pomalu poskládá ze země a za pomoci Shepparda, který jí raději ještě chvíli podpírá za ramena, se oba schováte do vedlejší místnosti, tady jste už moc dlouho a co kdyby se někdo vrátil. Nové informace vás moc nepotěšily. Pokud jsou správné, nebo tím si taky jisti být nemůžete. Pokusíte se jednou uličkou vyrazit k místu, kde by měl být východ. Bleskově vám projede hlavou, kde je asi ted zbytek vašeho týmu. Beztak se někde opalují na poušti.. Sheppardův detektor života se naráz rozezvoní. Nejsou to ale Laura a Rodney! Přístroj zachycuje 7 známek pohybu. 2 za a 5 před vámi. Obě vypadají, jakoby mířili nepřímo k vám, ale nijak nepospíchají. Pravděpodobně o vás ani neví. Vybavení: P-90(no dobrá), dvě pistole a nože, 1x C4. Trochu s hrůzou zjistíte, že jste pod panelem zapomněli Teylinu P-90. To vám ovšem notně omezuje palnou sílu a navíc vás to může prozradit! Druhá možnost je využít prostředí lodě, kde je všudypřítomná bílá mlha, tma a spoustu záhybů ve zdi v uličce, kde se nacházíte. Tak tak se tam vlezou dva lidé, ale třeba budete mít štěstí. Takže? |
| |
| atlantis Oddechnu si když je po jednání.Kdyžp rocházím s Fordem tělocvičnouta vidím marináky a ty dva jak se bijou přímě na ně kouknu a řeknu. Co to má znamenat?Když chcete bojujte si ale nemrzačte i personál.Dexi vemte ty marináky na ošetřovnu a pak běžte udělat práci ve skadu.Forde ty víš co mšá dělat. Řeknu a jdu pro dokumnty do pokoje Weirové. |
| |
| SGA 1 - Cadmanová, zastřel to! Ani jsem nečekal, že se mi podaří dveře otevřít tak rychle. S úsměvem se podívám na Cadmanovou, ale nic neřikám. už mě totiž všelijaký překážky co tu jsou pěkně rozčilujou a začínám mít hlad. Sbalim si počítač na záda a pomalu se vydám za Cadmanovou. Už jsme v jejich poli, mohlo by to fungovat Projede mi hlavou a vytáhnu detektor známek života. Ukážu dvě postavy Cadmanový a jsem si skoro jistej, že to jsou ty dva. Jistota mě rychle přejde potom co málem vkročíme přímo do náruče Wrauthům. Rychle se schovám za sloup a podívám se na Cadmanovou. Ona je v tomhle profesionálka a určitě to zvládne líp než já. Vytáhnu si projistotu pistol a stále jí pozoruju... |
| |
| Atlantis Poslouchám delegaci z Athosu , která by chtěla ihned začít s vyjednáváním ale kapitán Harpper je přemluvil a diplomatické jednání se odložilo. No aspoň že tu počkaj , snad se ostatní vrátěj co nejdříve. Harpper ani já se nevyznáme v diplomatických jednáních. Delegace odešla a slíbila že se vrátí za pár dnu. Vydám se s Harpperm do cvičící místnosti , kde se odehrává trénink,v kterym vystupuje i Dexe i Glaviuse. Docela dobře se vypořádali s mariňáky ale boužel Dex strefil i nějakého vojáka , který sledoval napínavý boj. Harpper boj přerušil a ihned vydal rozkazy , podle niž se mam dostavit na dozor do řídícího střediska brány. No tak aspoň že se s nima nemusim mlátit i já. Beze slov se vydám do řídícího střediska brány , kde všechno zkontroluju a dohlížim na provoz brány. |
| |
| Aurora - Weirová, Chaya, Beckett, Zelenka a Williams Než jste řekli popel, byli jste přeneseni na temné chodby Aurory. Nacházíte se zhruba uprostřed lodě. Prostředí je naštěstí příznivé a i když trochu chladné, jinak bez problémů obyvatelné. Loď je sama o sobě dosti veliká, takže bude dobré rozdělit se. Někdo by se měl vydat určitě na můstek a zjistit co nejvíce informací o lodi a někdo další do míst, kde by mohli přebývat ve stázových komorách původní obyvatelé lodi, případně do strojovny. Stále jste v kontaktu s Caldwellem přes radiové vysílání. |
| |
| Atlantis - Harpper, Ford Ford dorazí do řídící místnosti. Nic se neděje, takže si může v pohodě sednout do křesla a popíjet kafe. Harpper dorazí do pokoje Weirové. Přejede rukou postranní snímač a vejde dovnitř. Na stolku v rohu uvidíš štos papíru, na nic víc moc nehledíš, vezmeš je a jdeš zpět. Přejedeš opět rukou přes snímač a.. nic. |
| |
| atlantis Když jdu zpět ke dveřím s papíry a chci si otevřít vono nic. Sakra co je?ZPM stávkuje či co? Rozčílím se a použiju vysílačku. Všemu personálu náhly výpadek proudu okamžitá pohotovost a kontrola ZPM! Ozvu s eale nezminuju se že jsem zavřený a sám se snažím nějak dveře uvolnit. |
| |
| soukromá zpráva od Continuum pro Probouzíš se pomalu ze spánku. Netušíš, jak dlouho jsi byl mimo ani co se dělo poslední dobu. Jen cítíš, že loď kolem tebe začíná pomalu ožívat. Zlehka se ti útržkovitě vrací vzpomínky. Býval jsi jeden z wraihtských velitelů, než tě antikové zajali a začali na tobě provádět své pokusy. Teď je z tebe napůl člověk a napůl wraiht. Tvoje komora, kde jsi byl možná pár tisíc let v hybernaci, se otevře a jsi zatím volný. Na sobě máš jen základní oblečení. Zdá se, že v okolí nikdo není. Nezbývá ti nic než zjistit, co se stalo s původní posádkou lodi a proč tě sama nyní propustila. A případně se vydat dál na cestu a pokud není válka s antiky stále rozhodnuta, postarat se, aby se tak stalo! |
| |
 | soukromá zpráva od Michael(Angmar) pro Po tom co sa prebudim sa porozhliadnem okolo a zistim ze som na antickej lodi. ...konecne na slobode wrrrr... Zavriem hybernacnu komoru a porozhliadnem sa po okoli ci neuvidim nieco co by mohlo posluzit ako zbran.(wraithske omracovaace, anticke omracovace alebo nejaka tyc). Taktiez dokladne si prezriem miestnost ci nezbadam nejaky pocitac? *************************************************** Par otazok: Wie pouzivat anticku technologiu? Ma este tie tucne ruky s ktorymi moze vysavat energiu alebo uz nie? Stale ma wreithske regeneracne schopnosti nie? |
| |
| Aurora Jsme přeneseni. Nepříjemné šimrání v žaludku hned pomíjí a já zalituji, že se již nemohu přenášet podle své libosti...Jsme na Auroře a vše vypadá klidné a neškodné. Nemeškám a vydávám se na můstek, po ch víli mi dojde, že bych jim měla říct kam a proč jdu, tak se tedy vrátím zpoza ohybu za který jsem vešla a nenuceně nadhodím... Jdu na můstek, pokusím se zjistit co se stalo... Nečekám na jejich odpovědi a prostě jdu. Možná tady najdu ty, kteří opustili Atlantidu v době, dky jsem se s nimi ještě mohla rozloučit. možná, že tu najdu...ne, to je hloupost...bože, už ať jsem tam a vím co se stalo! Docházím na můstek a ihned přecházím k panelu s letovými záznamy. Hledám, hledám... |
| |
| s Johnem na hiveship Co teď? Navrhuji se schovat Johne... Navrhnu Johnovi a zalituji, že jsem v návalu mdlob nechala svou zbraň u panelu, pokud bys e to ale ještě dalo projít, šla bych pro ni, aby anše přítomnost zde, zůstala neodhalena. |
| |
| AuroraKdyž nás přenesou na loď ta se začne rozsvěcet obhlížím to vše kolem až slyším Cayu že jde pryč. Počkejte Chayo, půjdu s vámi, rozběhnu se za ní, je to pro mě nejschůdnější cesta, když půjdu s ní zajisté po mě nikdo nebude chtít abych ovládal nějaké antické technologie, což mi nahání větší hrůzu než dostaveníčko s wraithem. Netrvá to dlouho a Chaya nás dovede k můstku, průzorem zahlédnu Daidalos zkusmo zamávám, už chci zapínat vysílačku abych řekl někomu na palubě že mávám z můstku ale nakonec to radši vypustím a otočím se na Chayu. Chcete s něčím pomoct? |
| |
| Loď typu Aurora Rozhlédnu se okolo. Hm, tak já běžím do strojovny. V kompaktní verzi laptopu si otevřu hrubou mapu chodeb lodi. Rozsvítím si baterku a posvítím si do všech chodeb okolo, abych se trochu zorientoval. Takže to bude?! Tady. Povím si česky a zkusím pokračovat první chodbou, která mi připomíná, plán lodi. Pátravě si svítím na všechny strany a nechávám se unášet dokonalostí antické technologie a architektury. Proč nechali poměrně funkční loď volně v prostoru? Asi ale k tomu měli pádný důvod. Možná stejný jako měli wraithové nechat ji tady v prostoru nechráněnou, nechce se mi moc věřit, že by ji nedokázali objevit za tak dlouhou dobu. |
| |
| SGA 1 Podívám se na detektor známek života, kde mi Rodney ukáže dvě blikající tečky. "To je major a Teyla?" zeptám se ho tiše. Přistoupím ke stěně a pomaloučku se nakláním, abych se podívala, co nás čeká za rohem. O-ou Rychle se stáhnu. Rodneymu gestem ukážu dva vetřece. "Wraithi." řeknu tak tiše, že mi spíše musí odezírat ze rtů, aby pochopil co říkám. Ustoupím pár kroků zpátky dozadu, Rodneyho chytím za ruku a vedu sebou. "Vemte si tu P-90," mrknu na pistol, kterou si vyndal a nesouhlasně mu ji zase vrátím zpátky do pouzdra. "Musíme rychle, na tři. Vy si vezmete toho nalevo, já vpravo. Střílíte zezhora, já se přikrčím. Jasné." Podívám se mu do očí a hledám tam odvahu, ale čím déle mu do nich zírám, tím víc nabírám na pocitu bezmocnosti a toho, že to nevyjde. Sklopím ramena a pak mávnu směrem k místu, kde za rohem hlídají Wraithi. Přikrčím se u rohu, čekám, až se Rodney postaví za mě. Prsty odpočítám. Jedna... dva... tři. Na třetí prst vykouknu zpoza rohu a začnu střílet do Wraitha. |
| |
| soukromá zpráva od Continuum pro Na lodi ............. Jsi z komory venku, ale místnost je zatím zavřená. Uprostřed před komorami je ovládací pult s počítačem. Jinak to nevypadá, že by v místnosti bylo něco užitečného. Počítač vypadá jako stále funkční a neměl by jsi mít problém použít ho, dostat se ven z místnosti a případně zjistit, co se stalo. |
| |
| Na lodi v podzemí Nemá cenu riskovat boj proti přesile, takže zalézt do úkrytu bude nyní nejlepší nápad. Naštěstí ani wraihti nevidí do temných míst, navíc když jsou na vlastní lodi a nikoho tam nečekají. Rychle se oba nasoukáme do temné škvíry ve zdi. Naše zbylá zbraň je mi zrovna teď spíš na obtíž nebo leda tak zabírá místo. Pomalu se k nám blíží kroky tří, čtyř vojáků a skoro bez dechu čekáme, než projdou okolo. |
| |
| SGA 1 Trochu nechápavě koukám na Cadmanovou když mi pistol uklidí zase do pouzdra. Je to trochu nečekané a už vůbec jsem nepočítal s tim, že bychom se stáhli. Po chvíli mi Cadmanová dá P-90 a to už je jiná. Už jsem s tim párkrát střílel takže by to snad mělo jít. "Dobře" Jindy nejsem tak stručný, ale teď není moc čas na nějaká slova. Postavím se nad Cadmanovou a sleduju její počítání. Srdce mi tluče jako málokdy, nesnášim takovýhle situace a když si to tak uvědomim tak se do nich ani moc nedostávám John a ostatní to totiž vždycky vyřešej. tři Pomyslim si pro sebe a malinko vykouknu, abych viděl na wrighty. Zato ruka mi se zbraní zamíří na wrighta a začne okamžitě pálit. Samozřejmě se snaim trefit toho co mám trefit. Nepřestávám však střílet docela dlouho dokud si nejsem jistej, že je konec... |
| |
| soukromá zpráva od Michael(Angmar) pro Ked naokolo nic nezistim tak idem k pocitacu a tam skusim pomocou pocitaca otvorit dverre miestnosti nasledne si skusim zistit plany lode pripadne skusim zistit nejake znamky lode tak ci tak sa snazim zistit najrychlejsiu cestu na mostik ...tam zistim podrobnejsie informacie... |
| |
| Jeskyně dočasně pozastavena a to minimálně do vánoc :( |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
| |
| Hele Deli zkus to o jeskyni vedle, tady se ještě bude hrát ;) |
| |
| Vážený a milý Údržbáři, jelikož Tvoje moudrost zdá se jednala ukvapeně, tím samozřejmě nechci říci, že bych považoval tvoji funkci za nepotřebnou, neměl by jsi ukončovat tuto jeskyni. Hlavní důvod, dlouhé neaktivity, jak jsi si pravděpodobně :) všiml, je to, že náš slovutný Pj je "zaneprázdněn" školou a nikdo nebyl dosud tak aktivní aby šel a dokopal by ho k Pc :) |
| |
| Tak bacha tady se nic zavírat nebude |
| |
| Zdravim, no moc casu zrovna nemam a na vedeni jeskyne to nevidim. Je tu nekdo komu bych ji mohl predat? |
| |
| Shepparde!!!!!!!!!!!! Dneska jsem v čajce domluvim s údržbářem "za každou cenu nemazat!" takže žádný nemám čas na PJování |
| |
| Komu to mám teda předat, pokud tady tak vehementně chcete hrát? :-) |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR