Stateční Gorinoru
hrálo se Domluvený termín
od: 04. února 2007 17:43 do: 12. září 2009 14:51
Dobrodružství vedl(a) Irenakus
| |
 | Dobrodružství se odehrává ve smyšleném světě Gorinor ve kterém propukla před několika měsíci válka. Vy jakožto cestovatelé jste dorazily do města Rimor. Při vstupu do města vás upoutá jakýsi pergamen přitlučen na dřevěnou palisádu u brány. Když jste vzdáleni jen pár kroků přečtete už zčásti co na pergamenu stojí. Hledají se stateční lidé Gorinoru. Tak co stanete se jedním z nich? |
| |
| Jednoho dne mezi aliancí Meče tří a Krvavým spolkem vznikli neschody a různé události které vyhrotily až do války. Válka probíhá už několik měsíců a ani u jedné strany by to nevypadalo že vyhrává, tak se rozhodnou vlivní lidé všech těchto frakcí nějak získat vítězství na svojí stranu. Po celém Edilském království se začali objevovat poslové z hlavního města království. Jste v jednom z měst království jmenuje se Rimor. Přicházíte k němu a slyšíte ode všad šuškání lidí o jakémsi úkolu, také zde vydíte všude vyvěšené pergameny s jakousi nabídkou. Hledají se stateční z Gorinorské země Mám nabídku pro všechny zájemce kteří chtějí přijít k penězům, jakékoli jiné odměně nebo prostě se chtějí přidat k výpravě, více informací na místě. Zájemci ať mě vyhledají v místním hostinci. PS: Můžete začít hrát ale počkáme ještě na pár lidí. |
| |
 | Kráčím po cestě k Rimoru, mé pohyby nemají daleko k tanci. Když jsou války je to ten největší čas, jsme na vrcholu své moci. Jako potulný nekromant hledající magické artefakty abych se mohl stát mistrem jsem zabloudil i do tohoto království které je zrovna ve válce. Sytím se nejistotou a strachem, je to přímo balzám. Těším se až se dostanu na nějaké padlé bojiště, tolik duší...to mne naplňuje touhou.... Můj černý plášť vlaje ve větru stejně jako mé černé vlasy ve kterých občas prosvítá šedý pramen. Již vidím město. V tomto městě přespím a možná i najdu pár služebníků, v takových městech bývají hřbitovi. Stejně teď nemám co dělat, alespoň tam v krčmě zjistím kde se teď bojuje, zajímalo by mne jak by byli vojevůdcové překvapení kdyby jejich padlí začali vstávat začnu se smát šíleným smíchem. Dojdu k bráně u nichž stojí strážní. Jeden z nich se na mne oboří Co chceš? usměji se na něj Odpočinout svým nohám, naplnit svůj žaludek a možná si i trochu užít. povím mu ten jenom kývne hlavou a já vstoupím do města Myslím že výraz užít jsme oba mysleli trochu jinak Kráčím podél kamenných domů a pohled mi padne na pergamen na něm vysící. Úkol? Zajímavé a ta jiná odměna ještě zajímavější, nevím sice o co jde, ale velicem ne to zajímá, stejně jsem chtěl jíti do hostince Zastavím náhodného kolemjdoucí a zeptám se jí s úklonou Odpuste mi krásná paní, ale kde se nalézá krčma tohoto města? Rád bych zvědel víc o tom úkolu o němž se tu všude píše mluvm šarmantně |
| |
 | procházim kolem prvním domků města Rimor...byla to dlouhá cecta, měla bych si odpočinout než se vydám dál.. pomyslim si a šáhnu do své kapsy, kde je mých pár posledních zlaťáků.. po chvilce už stojim na náměstí, kde je poměrně živo, lidé tu stojí v hloučkách o něčem horlivě debatují.. nevěnuju tomu moc pozornosti a rozhlížím se po místní krčmě.. hned na náměstí je na jednom kamenném domku nápis krčmy, vydám se k ní..na dveřích krčmy je vyvěšen jakýsi pergamen..chvíli ho pročítám.. stateční ...úkol...peníze...hmm.. nápis mě docela zaujal.. vejdu do krčmy a k prvnímu volnému stolu opřu si svou hůl a usadím se... po chvilce zavolám na krčmáře.. Hej krčmáři... přines mi sem jeden korbel a něco k jídlu....čekám než mi to krčmář přinese... v mý hlavě se znovu a znovu oběvují texty pergamenu..nevím jestli bych jim byla jako kouzelník platná, ale za pokus to stojí, mé finance jsou už skoro na nule...a hlavně bych mohla přijít k nějakým užitečným informacím... |
| |
| Samuel Blackmoon Žena se nejdřív na tebe podívá a je z tebe trochu vystrašená (jsi cizinec a možná ze vzhledu kdo ví) ale když se jí zeptáš na hostinec tak jí tvůj hlas uklidní dokonce když uslyší slovo krásná tak se začervená. Samozřejmě že vím kde je to musíte jít.... Vysvětlí ti cestu a odchází svou cestou, ty podle jejích informacích za chvíli najdeš hostinec kde sedí docela dost lidí. Gasha Uvnitř hospody je trochu rušno proto chvilku trvá než se k tobě hostinský dostane. Chce položit vjídlo na stůl ale na okamžik se zarazí. A máte vůbec čím zaplatit slečno? A pozorně si tě prohlíží. Tungdil, Garthud (Zatím nic jelikož jste nazačali). |
| |
| rozhlížím se po obsazenstvu hostince... když příjde hostinský usměju se na něj a bez váhání zašátrám do kapsy a položim mu na stůl 2 zlaťáky.. v hlavě si zpočítám že bych měla mít ještě 5.zlatých u sebe...a to mě uspokojí...zatím. Jistě že. řeknu v klidu.. |
| |
| (Mimochodem všichni máte 10 zlatých) Gasha Hostincký se podívá na dva zlaťáky jako by mu to bylo málo a chtěl by přihodit. Pak položí jídlo na stůl a zeptá se K pití bude co slečno?Pak poslouchá jestli něco nechceš a před odchodem se zeptá Pokud by jste ještě něco potřebovala tak se stačí obrátit na mě. Samuel, Tungdil, Garthud Viz níže |
| |
| Přijdu k hostinskému Přines mi sklenici vína poté sep odívám po stolech všimnu si dívky z které září magie, vytvořím kolem sebe štít aury, takže nepozná zda jsem temný čaroděj, nebo jenom farmář. Přijdu k ní Mohu si přisednout? |
| |
| Přineste mi korbel piva, to bude stačit, zatim.. poděkuju hostinckému a věnuju se jídlu na talíři.. z jídla mě vytrhne žádost osoby stojící nade mnou... kouknu na něj.. Jistě že můžete.. řeknu a svou hůl si přisunu blíž k sobě a dál se věnuju jídlu.. |
| |
| Gasha, Samuel Hostincký odběhne pro pití co jste si objednali. Sedíte oba u stolu a v hospodě je tak jak bývá trošku rušno a ode všeho trochu. Za chvíli přijde hostinský a donese vám pití (pro Samuela víno a pro Gashu pivo). Pak se otočí na Samuela. Nechcete ještě něco pane? A čeká na odpověď. |
| |
| Možná trochu masa odpovím hostinskému když si přisednu k dámě, potom se nažím zavést rozhovor Zdravím vás,jmenuji se William Whitesun, a kdo jste vy? |
| |
| Gasha, Samuel Hostinský odejde pro něco k jídlu pro Samuela a nechá vás u stolu. Po několika minutách donese jídlo a odejdepryč k výčepu. Tungdil, Garthud Viz níže |
| |
| pohlídnu na něj od talíře...ubrouskem si otřu ruce a ústa.. napiju se z korbelu a s úsměvem řeknu..Těší mě pane Wiliame...já jsem Gasha...Vy jste místní? zeptám se.. |
| |
| Ne jsem cestovatel a zaujal mne ten úkol o kterém se všude mluví...vy jste odtud? zeptám se Gashy |
| |
| áá cestovatel, a odkud cestujete Wiliame? řeknu nadšeně.. Já tu také jen procházím a také jsem si všimla úkolu co tu vysí...docela mě zaujal, tak bych se ráda o něm něco víc dozvěděla.. vezmu korbel a s chutí se napiju toho pěnivého moku.. |
| |
| Odevšad, cestuju a hledám smysl bytí....a ja kse vůbec živíte vy? optám se Gasji a pustím se do jídla zapíjejíc vínem |
| |
| zasměju se áá pán je zvědavej... omlouvám se.. řeknu a s ůsměvem mu odpovim.. také cestuji, nebo spíš někoho hledám... a cesta mě zavedla až sem. prsty si odstraním pramen vlasů z obličeje.. |
| |
| Je zvláštní že taková pohledná dívka jako vy cestuje sama řeknu té dámě a usměji se na ni |
| |
| Gasha, Samuel Venku se začíná připozdívat, hodně lidí odchází a hodně jiných lidí přichází. Vy se mezitím spolu bavíte a popíjíte nakonec k vám příjde hostinský ohledně prázdných talířů a korbelů. Pak se vrátí a čeká ještě na peníze (Gasha dluží ještě zlatku a Samuel zlatek pět). Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| neřekla jsem že cestuji sama.. zalžu a věnuju se hostinskému je možné tu přespat? |
| |
| Vemu dvě zlatky a ukážu je hostinskému před obličejem, přitom se mu dívám do očí. Hostinský uvidí místo zlatek dvou zlatek pět. |
| |
| Nikde nevidím vašeho společníka rozhlédnu se kolem sebe |
| |
| Gasha, Samuel Hostiský sebere dvě zlatky ale tobě někdo položí ruku na rameno. Je to staře vypadající muž a cosi ti už říká že je to kouzelník. Raději mu dej chlapče všech pět. Hostinský odpoví Gashe. Ano je to možné ale záleží jak dobře se chcete vyspat. |
| |
| Pokud budu potřebovat radu, tak si o ní řeknu, děkuji odpovím tomu staříkovi s úsměvem Nechci tu vyvolávat problemy ale nenecham po sobě niikoho vozit |
| |
| Gasha, Samuel "Stařík" se zamračí. Tak předem mládenče ti řeknu že nemám rád když se mnou někdo takhle mluví a ještě ti chci říct aby sis příště dával pozor místo pokárání bys mohl dostat útulnou celu. Dá hostinckému peníze které chybí a odejde. Hostincký ještě čeká u stolu ohledně pokojů. Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| Jsi nějaký starostlivý dědo Podívám se na hostinského KOlik by stál pokoj s postelí bez blech a dalších potvůrek? |
| |
| Gasha, Samuel No pokoj by stál tak......postel... bez breberek... no tak šest zlatých jestli chcete něco lepšího stačí říct ale cen poroste, na druhou stranu pokud je to pro vás moc tak můžu slevit ale nebude to zase žádnej komfort. Sleduje vás oba a čeká na možnou odpověď. Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| jen potichu pozoruju jak Wiliam zmanipuloval toho hostinskýho..ušklíbnu se lacinej trik. Můj společník je stále ještě ve městě ale brzy se ke mě přidá. řeknu mu.. pohlídnu na krčmáře a odpovim.. mě postačí prosté lůžko..děkuji. a z kapsy vytáhnu potřebný obnos a podám ho krčmářovy.. vstanu ze židle upravim si šat a vezmu si mou hůl opřenou o stůl..pohlídnu na Sama Ráda jsem vás poznala pane Wiliame, třeba se ještě setkáme na té výpravě...dobrou noc. dodám a následuju krčmáře.. |
| |
| Použiju na hostinského stejný trik jako předtím a zaplatím mu 3 zlaté místo 6 a vemu si pokoj bez breberek. Já vás také madam, já vás také pronesu s úsměvem |
| |
| Samuel Tentokrát ti trik s mincemi vyšel a hostinský nemá žádné námitky a vede tě do tvého pokoje je vcelku útulný a dobře vypadá. Vybavení pokoje je zcela prosté postel a menší skříňka jinak nic moc kromě stolku a židle které jsou všude. Gasha Hostincký tě zavedl do tvého pokoje (Viz. pokoj Samuela). Tungdil, Garthud Viz níže |
| |
| hostinskému poděkuju a vejdu do pokoju.. máchnutím ruky uplně automaticky, jako bych to dělala denně zapálim svíci... sednu si na židly a z příruční tašky vytáhnu knihu.. v knize vedu zápisky o svých cestách a pokud se mi podaří tak i o nových kouzlách co jsem se naučila.. chvíli v ní listuji... |
| |
| Gasha Chvíli listuješ knihou a venku se mezitím obloha úplně změnila a bazva vyzařuje velkou tmu. Asi po třech hodinách si usnula v sedě před knihou... Probouzíš se do nového dne Samuel Došel jsi do svého pokoje, chvíli si pokukoval po pokoji a pak se věnoval svým věcem nakonec si se rozhodl jít spát a usnul jsi. Ráno si se vzbudil. Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| Vstanu, hodím na sebe plášť a sejdu po schodech do výčepu, přijdu k hostinskému Dobrý muži mohl by jsi mi vícep ovědět o onom úkolu o kterém se tu všude mluví? |
| |
| Pokrčím rameny Ne příliš vhodné jednání pomyslím si a vyjdu ven z hospody jen kvůli tomu abyc hsi to namířil do další, kdyžp řijdu k fontáně doplním si vodu v polní lahvi a poté jdu rovnou do hospody |
| |
| Samuel Hostincký se obrátí k tobě. >Vy asi myslíte ten úkol od toho ctihodného muže co tu je. Ano vím o co jde ten muž mi tu nechal vzkaz pro ty co by ho hledali, je v hostinci u Zlaté podkovy. Pokud nevíte kde tak na náměstí naproti fontáně, najdete to lehce. |
| |
| Samuel Když vejdeš dovnitř uvítá tě přepych a hodně drahých věcí, nebude to nějaká obyčejná hospůdka ale jedna z prvotřídních (spíše takový hotel) v tomhle kraji plná lidí se kterými se obyčejní chudáci nemůžou měřit. Co ty tu chceš.Zeptá se tě hostincký a zle po tobě pokukuje spolu s jeho dvouma ochráncema kteří stojí ve vchodě. |
| |
| Vypadá to jako typický chlap co si vyskakuje jenom protože ma za sebou dva bouchače usměji se a ukloním se mu Dobrý den, jemnuji se William Whitesun a přišel jsem neboť jsem se dozvěděl o nějakém úkolu a chci o něm zvědět více |
| |
| Samuel Hned jakmile uslyšel slovo úkol něco v něm hryzlo změnil chování a ton hlasu. Omlouvám se vám myslel jsem že jste jeden ztěch ubožáků kteří clastají po hospodách dělají bordel. A teď tedy k tomu úkolu jeden člověk, nejspíš královský posel podle toho jak platí hledá cizince jako vy, no zkrátka čeká vás v jedné místnosti. Pokyne Bouchači vedle něj a ten beze slova jde kamsi do hotelu nejspíš máš jít zaním. Tungdil, Garthud, Gasha Viz. níže |
| |
| Kývnu na toho muže a kráčím za bouchačem. To se mi hned líbí víc když mi projevují úctu...skoro tak dobré jako když ze mne mají hrůzu |
| |
| Samuel Jdeš s bouchačem který je z tebe trochu nesvů, není si jistý co jsi zač a to ho trochu děsí. Dovede tě ke k jakýmsi dvojkřídlým dveřím na které ukáže a jde prač chodbou odkud jste přišli. Tungdil, Garthud, Gasha Viz. níže |
| |
| Ušklíbnu se Helemese jak se hora svalů může potit Poté otevřu ony dveře a vstoupím dovnitř |
| |
| Samuel Otevřeš dveře a uvnitř spatříš přepychový pokoj, nejspíše je to tu pro jakési přijmací události jako je tato. Podél každé zdi stojí v pár strážných. A jakmile vstoupíš tě spatří jakýsi muž na konci místnosti. Á konečně nějaký zájemce. Nevydíš na něj jelikož sedí nezi dvěmi okny a tebe ozařuje slunce. Tungdil, Garthud, Gasha Viz. níže |
| |
| Předstoupím před toho muže Než budeme mluvit o zájemci, rád bych věděl o co vůbec jde, vážený pane vyseknu poklonu |
| |
| Samuel Beze všeho ti řeknu o co jde cizinče ale neřeknu ti úplně všechno to ti řeknu jestli to přijmeš. A nahodí zvláštní úsměv. Jde o prostý úkol, jelikož Aleance Meče tří válčí s takzvaným Krvavým spolkem potřebujeme nějak převážit štěstí na naší stranu. Půjde o hledání jistých věcí které jsou pro našeho velitele velice důležité, víc ti bohužel říct nemůžu to patří jen účastníkům úkolu těšilo mě. |
| |
| To bych taky mohl hledat korunu jejich krále, ale přijímám žijeme přeci jenom jednou že? Tedy někteří z nás a hlavně pokud se mi to nebude líbit nemusím to dodržet prost opustím toto království pomyslím si |
| |
| Samuel Víborně to by byl jeden. Počkáme ještě na pár zájemců a potom vám všem řeknu bližší informace k úkolu a samozřejmě k odměně. Na chvíli se odmlčí a pak zase pokračuje. Máte už někde zajištěný pokoj? Jestli né stačí říxt a já vám zde jeden na krátko objednám. Tungdil, Garthud, Gasha Viz. níže |
| |
| Lepší pokoj v této přepychové krčmě než v tom pajzlu Pokoj by přišel vhod, nerad bych spal na ulici povím s úsměvem |
| |
| Samuel Dobře pošlu s vámi jednoho z mých lidí ať to zařídí. Vyšle jednho můžů který mu stojí za křeslem ve kterém sedí k hospodskému. Ty odejdeš s rzoloučemím od divného chlápka s úkolem, pak za tebou přijde ten muž . Pojďte za mnou. Vede tě do pokoje a hostický udělá gesto ve smyslu úcty. Pak rě muž nechá u pokoje a odejde pryč, oproti pokoji v minulém hostinci je více přepychový lepší postel nábytek a dokonce má i koupelnu. Tungdil, Garthud, Gasha Viz.níže |
| |
| ráno se proberu...zaplatim si noclech s postelí a nakonec usnu na židli.. ironicky se usměji, pozbírám si věci a výjdu ven z pokoje... po schodech se vydám do hostince...příjdu k hostinskému.. dobré ráno pane...mohl by jste mi říct kam odešel pan Wiliam a nebo kde bych získala bližší informace ohledně toho pergamenu? řeknu poněkud rozespale, ale dál vyčkávám na jeho odpově'd a přitom pozoruju obsazenstvo hostince... |
| |
| Gasha Jistě slečno že vám to řeknu.... Popíše ti cestu k Hostinci u zlaté podkovy a kde přesně se nalézá, nakonec se s tebou ještě rozloučí vrátí se k práci. u>Samuel Viz. níže Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| poděkuji krčmáři a vydám se ven... rozhlédnu se po náměstí a hned si všimnu toho hostince... vydám se přímo k němu...otevřu dveře a rozhlížim se... |
| |
| Děkuji, přijdte pro mne kdyby mi chtěl onen muž říci o co tu jde a mezitím kdybyjste byl tak hodný a poslal mi se mnějaké víno.... řeknu a natáhnu se na posteli tohle je něco jiného než ta tvrdá postel |
| |
| Gasha Hostinec je jiný než ten předchozí je více nobl a vybavení vypadá líp. Pak tě zpozoruje hostincký a se zájmem tě pozoruje. Copak slešno hledáte něco. A jeho střážci kteří stojí u vchodu se přidají. Jo třeba společnost. A rozchechtají se na celý podnik. Samuel Okamžitě sem s tím vínem někoho pošlu. A odběhne pryč ty mezitím ležíš na posteli. Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| Začnu se zabývat jednou knihou která má desky z pravé kůže....lidské...čtu si ve vnitř a druhou rukou si hraju s kuličkou temné energie kterou jsem vytvořil. Už dlouho jsem nebyl v takhle dobrém pokoji. |
| |
| nevšímám si připomínek strážců a jdu přmo k hostinckému..pane bože ti chlapy řeknu si a pohlédnu na hostinskýho a naprosto vážně mu říkám...jsem tu ohledně pergamenu venku.. a přitom mu strčim hůl před obličej tak aby jí viděl a doufám že ho v tý hlavě trkne s kym má tu čest mluvit... :) |
| |
| Gasha Střážci zlmknou a už si tě nevšímají ale pořád ještě nevíš jestli jsou klidní doopravdy. Vy asi hledáte toho muže co nabízí ten úkol. Pronese hostincký a pošle jednoho z těch ochránců aby tě k němu doprovodil. Samuel Čteš si, užíváš si pohodlí a za chvíli se ozve klepání na dveře hned potom vstoupí dovnitř poslíček s tácem na kterém je víno a něco málo jídla. Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| poděkuji a přikývnu hostinskýmu...a vydám se s ochráncem kamsi... |
| |
| Díky mládenče řeknu, vemu si tác, naleji si sklenku vína a začnu hodovat. mmm tohle víno...to je kvalita, to se musí nechat..... |
| |
| Gasha Strážce tě odvede kamsi do hostince kde se zastaví u dveří na které ukáže. Kdybys ale chtěla večer společnost tak se ozvi. Plásne tě přez zadek a odejde pryč (no co klasickej chlap). Samuel Víno je prvotřídní a jídlo je samozřejmě také hodně dobré. Pokračuješ v hodování a pročítání své knihy. Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| už už jsem chtěla ho přetáhnout svou holí ale včas jsem se zastavila.. trochu rozpačitě zaklepu na dveře a vejdu... |
| |
| Gasha Vstoupila jsi dovnitř a spatřila nádhernou místnost nejspíše pro přímání zvláštních hostů jako jsi ty. Naproti tobě sedí na konci místnosti jakýsi muž ale do obličeje mu nevydíš protože má na každé straně okno ze kterého ti svítí slunce do očí. Také stojí po obou koncích několik stráží. Samuel Viz níže Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| přistoupim blíž k postavě...nečekám na svolení mluvit a začnu sama.. pokloním se na pozdrav .. zdravím pane...říkají mi Gasha...jsem poustevník, který kráčí těmito krajinami...až jsem nakonec zabloudila sem a dočetla se z vyvěšených pergamenú, že hledáte dobrovolníky... odmlčím se a pohlídnu na siluetu postavy...a pokračuji.. netušim o co se jedná ale věřím že vám budu za náležitý obnos nápomocná... postavim se rovně a opřu se o hůl která je o něco vyšší než já a hledim na ně... |
| |
| Gasha Á další zájemce a dokonce dívka, no nevím..... ale je to tvé rozhodnutí né mé. Takže nastíním ti to asi takhle Aliance meče tří a Krvavý spolek jsou s polu v menší válce a od tebe a tvých budoucích druhů chci aby jste mi pomohli, chci od vás najít jisté věci pro svého velitele. Víc ti nepovím protože nevím jestli nabídku přijmeš a pokud jde o odměnu na té se domluvíme společně s ostatními až vás tu bude víc. Těšilo mě slečno. A čeká na tvojí odpověď. Samuel Viz. níže Tungdil, Garthud Viz níže. |
| |
| ukloním se... nechám si to projít hlavou...ale určitě se mnou počítejte..jen mi řekněte víc.. postavím se opět vzpřímeně a čekám na odpověď |
| |
| Gasha Víborně takže pokud si to slečno nerozmyslíte tak by jsme měli dalšího. Ohledně bližších informacích se vám omlouvám ale ty poskytnu až celé družině, je mi to líto. Dále pokud by jste měla zájem můžete si tu na krátkou dobu na můj účet pronajmout pokoj, všechno půjde na mů účet jídlo, pití i zábava (o té víc poví hostincký). Poručí jednomu ze svých sluhů aby tě odvedl. Samuel Viz. níže Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| dobrá, děkuji vám za pohostinství.. rozloučím se a odcházim se sluhou ... |
| |
| Gasha Sluha tě odvede do tvého pokoje který už je připravený máš zde pohodlnou postel pár zdobených skříněk a koupelnu na menší opláchnutí, z pokoje je také krásný výhled na město a jeho blízké okolí.Kdyby jste něco potřebovala tak se zeptejte dole u hostinckého nebo vyhledejte někoho nás (personál hotelu a sluhové). A odejde směrem odkud jste přišli. Samuel Viz. níže Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| poděkuju sluhovi.. to je dobrý zatim nic nepotřebuju.. zavřu dveře... usměju se při pohledu na ten přepych... dojdu k oknu a užívám si pohled na město...přitom přemýšlím o tom co mě asi čeká dál.... |
| |
| Gasha Z okna je příjemný pohled na město pak se ozve klepání na dveře. Znejistíš Kdo by to mohl být. probíhá ti hlavou. Když otevřeš dveře nikde nikdo kromě tácu s pitím a jídlem před tvými dveřmi. Samuel Viz. níže Tungdil, Garthud Viz níže |
| |
| usměju se... pán je pohostiný řeknu si a popadnu tác a vejdu do pokoje.. usadim se do křesla a vychutnávám si stravu.. zajímalo by mě kolik lidí se již přidalo k tomuto úkolu.. pak mě napadne Wiliam.. wiliam přeci také říkal že se přidá...bylo by dobrý se snim nějak spojit... |
| |
| Gasha Přemýšlíš ohledně ostatních dobrodruhů a podobně, přitom si vychutnáváš znamenitou stravu. Pak se někdy později když už máš skoro celý tác s občerstvením vyplundrovaný se ozve klepání a čeká tam jeden ze sloužících. Samuel Viz. níže Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| dojdu ke dveřím kde stojí sluha.. oo, moment... otočim se a dojdu ke stolu kde vezmu skoro prázdný tác a podám ho sluhovy.. vyřiďte pánovi veliký dík..joo a mohu se zeptat, kolik se vlastně přihlásilo již dobrovolníků? řeknu trochu laškovně.. |
| |
| Gasha Nebojte vyřídím. Vezme si od tebe tác... Kolik? no já jsem zahlédlVás a jednoho cizince ale jestli tu jsou nějací další jako vy.... to nevím. Máte ještě nějaká přání. |
| |
 | Dostal jsem se do města kterému tu všichni v oklí říkají Rimor. Truchu divné jméno ale co. Dojdu blíže k městu a spatřím jakési pergameny. Že by práce? Hodila by se. Chvíli pročítám ...No zkusit to můžu. A zeptám se nejbližšího člověka na ten úkol. Promiňte můžete mi říct něco o tomhle. A ukážu na pergamen, nejsem zvyklý mluvit dlouho nebo mít projevy. |
| |
| Gasha Sluha už odchází a ještě se ke konci chodby otočí. Ještě něco slečno máte se setkat s mím pánem dnes večer s ostatními dobrodruhy ať už přijdou další nebo nikdo. Zmizí na schodech. Samuel Viz níže Tungdil, Garthud Viz níže Sixt Zkuste se poptat v hostinci myslím že to je hostinec u zlaté podkovy nebo jak ale je to nějaká hospoda plná snobů takže bacha. A pošle tě směrem kterým hospoda leží záhy jí před sebou spatříš v jejím majestátním vzhledu. |
| |
| dobrá.. zavolám ale pochybuju že mě slyšel jelikož chodba je už prázdná... vejdu opět do pokoje sednu si a relaxuju.. tak konečně něco, nechci tady strávit moc dlouho, tenhle přepych není nic pro mě.. |
| |
| Pokynu muži jako dík, a vydám se k onu hostinci. To by mě zajímalo co to bude za podnik. Pak před sebou uvydím tu hospodu. No žádná ubohá zrovna neni. Vejdu dovnitř a koukám kolem pak vyhledám hostického nebo někoho kdo to tu vede a ukážu mu jen pergamen. |
| |
| Gasha Vrátíš se zpátky do svého pokoje a jsi celá netrpělivá z čekání na schůzku s hostitelem kerého si nijak předtím neměla šanci poznat o koho se jedná. Sixt Hostincký nejdřív mlčí a vůbec neví o co ti jde ale po chvíli podle pergamenu usoudí že asi jdež ohledně úkolu. Pošle s tebou jednoho ze svých bodyguardů kterí vedle něj stojí. Ten tě zavede před jedny dveře a řekne ať vejdeš. Tungdil, Garthud Viz níže Samuel Viz. níže |
| |
| Vejdu dovnitř do místnosti a tam se zeptám někoho kdo tomu tady velí. Jsem tady ohledně toho úkolu. |
| |
| Sixt Všude je shon a stěhují se tu židle a stoli zřejmě se tu bude konat nějaká hostina. Pak se na tebe otočí jeden z mužů nejspíše místní hostitel. Dobře další uchazeč, alespoň vás je už docela dost, přišel jste akorát jen tady připravíme místnost pro nadcházející setkání a pak začneme. Můžete si zatím sednou a objednat si něco k jídlu a pití v hostinci. Gasha Stále nervy drásajíc počítáš každou minutu a každou vteřinu a čekáš kdy konečně budečas jít. Venku se sice stmívá ale ještě není dost hodin (to ti napovídá tvůj vnitřní smysl). Samuel Viz. níže Tungdil, Garthud Viz. níže |
| |
| Dobře tedy. Prohodím si pro sebe a odejdu do hostince. Snad tu nebude moc draho. Hostincký zavolám si chlápka kterého jsem potkal při prvním vstupu do hospody. dejte mi něco málo k jídlu. a hodím mu zlaťák na stůl. |
| |
| Sixt Muž v místnosti ještě za tebou volá. Někoho za vámi pošlu. Hostincký sebere zlaťák a usměje se na tebe, za chvíli k tobě přijde s něčím k jídlu. Gasha Čekáš :) Tungdil, Garthud Viz. níže Samuel Viz. níže |
| |
| Děkuji hodím hostinckému mince které mu ještě dlužím a dám se do jídla. |
| |
| Gasha Po několika hodinonovém čekání se začalo stmívat a na tvých dveřích se ozvalo klepání Slečno pán vás očekává. a podle kroků které jsou hned slyšet odejde. Sixt výborně ses najedl a po "menším" čekání za tebou přišel nějaký můž a zašeptál ti že jsi očekáván u pána. Samuel Jsi ve svém pokoji a dopřáváš si spánek na pohodlné posteli , najednou se ozve klepání a čísi hlas. Pane máte se prý dostavit k mému pánu do přímací místnosti . (to je ta místnost kde jsi byl jako všichni ostatní dobrodruzi přijat.) Tungdil, Garthud Vy dva se musíte zapojit do příběhu (jen pro info). :) |
| |
| Ani vyspat jednoho nenechaj zabručím, hodím na sebe plášť, vemu svojí hůl a vyjdu na chodbu. Poté následuji původce hlasu až do přijímací místnosti |
| |
| No dobře vždyť už jdu. Vstanu od stolu a namířím si to do místnosti kde jsem se setkal s tím cizincem. To jsem zvědavej co se z toho vyklube. |
| |
| no to je dost.. zabručim trochu otráveně z toho dlouhýho čekání.. popadnu si věci a výjdu na chodbu.. tady je to jak v bludišti...kde mě pán očekává? rozhlídnu se po chodbě a vydám se směrem odkud jsme přišli.. dojdu k těm dveřím kde mě poprvé pán přijal..nejistě zaklepu a vejdu do dveří... |
| |
| Gasha, Samuel, Sixt Všichni jste tedy došli na schůzku. Někdo došel první na někoho se muselo čekat (zkrátka jak jste psali). Místnost se od posledně hodně změnila celý sál je osvícen svícny a plný stolů s jídlem, váš hostitel sedí v čele stolu společně ještě s jedním mužem (ty Samueli a Gasho ho znáte zvláště ty samueli tvůj známý z hospody). Á konečně jsem rád že jste dorazily všichni, posaďte se a já vás zasvětím do vašeho úkolu. Pokyne rukou aby jste se posadily ke stolu. |
| |
| Sednu si naproti hostiteli, mžná trochu drze nebo pyšně ale nijak zvlášť mi to nevadí |
| |
| Jakmile dojdu ke dveřím tak s malými obavami otevřu dveře. Sem zvědavej. Uvnitř sedí tři lidi nejspíš hostitel a jeho rádce a na druhym konci nějakej chlápek. Asi budoucí kolega. Posadim se někam doprostřed ke stolu ale spíše blíže k tomu chlápkovi. Nemám rád moc bohatou společnost jsou většinou takový povýšený a podobně. Zdravím Pronesu k Samuelovi a pak pokynu k hostitelům. |
| |
| stále nejistě stojim u stolu a pozoruju tu nádheru.. trochu se divim že jsem tu jediná žena a proto jsem taková nejistá.. posadim se ke stolu a mlčky pozoruju dění kolem sebe... koukna na Sama a kývnutím ho pozdravim a usměju se... |
| |
| Gasha, Samuel, Sixt Muž se postaví a začne svou řeč. Takže nejdřív vám povím něco o úkolu pak se navzájem představíte aby vaši druzi věděli s kým mají tu čest. (zkrátka popis postavy vzhled a podobně). No jak už víte z mých pergamenů tak válčíme s Krvavým spolkem a náš velitel (velitel protože král zemřel před nějakou dobou a nebyl zatím zvolen žádný jiný) potřebuje od vás pomoc v hledání jistých předmětů. Na chvíli se odmlčí a pokračuje. Chci aby jste mi našli tyto věci: Egonův meč, Luk severského lovce a knihu s ingoustem umění, jestli máte nějaké dotazy tak se ptejte během hostiny kterou právě zahajuji mého společníka. A abych nezapoměl jmenuji se Kael a můj společník se jmenuje Justýn, promluvíme si ještě na konci hostiny až si uděláte obrázek o té situaci. A pomalu se pustí do jídla, kolem chodí sloužící s jídlem popřípadě čekají na vaše přání. |
| |
| pozorně poslouchám Kaela.. pak se pustim do jídla a čekám kdo první začne se seznamováním... po chvilce když není nikdo schopnej začít povstanu..( vzhled...mladší žena, s kožešinovím korzetem a dlouhou sukní až na zem...tmavé vlasy sepnuty sponou, ale vlasy jí stejně lezou do obličeje ...viz. ikonka :)...přes rameno má přehozenou kabelu...co je v ní nepovim..a v jedné ruce drží dřevěnou hůl.) začnu mluvit.. řikají mi Gasho..nepocházim odsud, ale zdaleka..příjmula jsem tento úkol už jen z dobré příležitosti si přividělat.. usměju se na ostatní a pokračuju..samozřejmě ráda vypomůžu pokud to bude v mých silách. udělám menší poklonu a usadim se opět ma židly a pozoruju ostatní.. |
| |
| Vstává jedna Spíš jediná. dívka co tu sedí. Docela hezká, snad nedělá chybu když se připojila k družině. Když se představí tak se zvednu já. Já se jmenuji Sixt a samozřejmě že se na mě můžete spolehnout vždy a se vším. Ten konec jsem asi přehnal. Jsem mladšího vzhledu takže žádnej kmet asi nebudu. střední postavy s černými vlasy které lezou Asi si pořídím čelenku nebo nějaký šátek. do oči které jsou zbarveny do hnědo žluté barvy. Dále mám u pasu připnutou dýku a kabelu s mými věcmi. |
| |
| posadím se zpátky na svoje místo a zavolám si jednoho ze sloužících prosím doneste mi jeden bylinkový čaj Člověk si musí udržet jasnou hlavu. |
| |
| Poté se postavím já Jsem vyzáblé postavy. Kůži mám bledou takřka popelavě. Mezi mými dlouhými černými vlasy je pár pramenů bílích což je divné u osob v mém věku....tedy 24. Oči mám šedozelené a jako by se leskly. Nehty trochu delší než je zvyklé u mužů. Chůzi mám takovou plíživou a opírám se o svou hůl z černého dřeva Když nic nedělám mám tendency držet dlaně špičkami prstů u sebe s roztáhlými prsty, tvář nemám hladce vyholenou ale ani zarostlou, něco co má někdo po pár dnech bez holení. Přesto vypadám jako člověk kterému se může důvěřovat a který je i přes to že je trochu sobecký skvělý společník takové dojmy máte když mě vidíte.. Jsem oblečen do černého pláště s kápí přes hlavu, který končí kus od mých nohou. Boty mám z černé kůže a hnědo-černé čtverečkované kalhoty Jmenuji se William Whitesun představím se pod jiným jménem aby nikdo neusuzoval z mého jména mé temné umění Jsem mágem mysli, přijal jsem tento úkol z toho důvodu že nemám nic jinéh ona práci, jenom tudy projíždím a tak mne moc války nezajímají, ale když už jsem se tohoto úkolu ujal, hodlám dělat vše co budu moci abych jej splnil případně nějak ukořistit ty jejich úžasné vecičky A jen tak mimochodem, Justýne jsem rád že jsem vás poznal i jménem neboť myslím že jméno které jsem vám dal není zrovna vhodné pro konverzaci vrhnu na něj zubatý úsměv a sednu si bez nějaké úklony vyjímečně. |
| |
| Gasha, Samuel, Sixt Samuelovi pokyne Justýn a usměje se taky. Sixte tvoje objednávka byla vyřízena a sloužící ti po chvilce donesl raději i konvici pro případ stejné objednávky. Všichni ste se navzájem představili a Kael s Justýnem se pustily do jídla. |
| |
| Promluvím na Gashu Zdá se že se opět setkáváme usměji se |
| |
| otočim se na Sama take koukám...je nás tu celkem málo... rozhlídnu se po místnosti.. kouknu Keala..a kde by podle vás se měli ty věci nacházet? |
| |
| Koukám po místnosti po všech okolo přitom popíjím svůj čaj. Zdá se, že se mistr William zná se slečnou Gashou. Vrátím se ke svému čaji a vezmu si k sobě něco málo masa co je na tácech kolem (pokud tam je což určitě je k velikosti hostiny). |
| |
| Myslím že nám po večeři řeknou alespon nějakou stopu, neboť hledat nazdařbůh. odpovím Gashe |
| |
| Gasha, Samuel, Sixt Kael si vás nevšímá místo toho se k vám otočí Justýn. Bohužel to nevíme ale máme pro vás jedno vodítko... nalézá se vknihovně ve městě Mot. Tam by měli mít nějaké spisy z dob odkud pocházejí tyto věci, my je známe jen z povídání a z jedné knihy historoe ve které je toho ale málo prto doufáme že v té knihovně bude alespoň něco. A vrátí se zpět k jídlu ale všechny vás pozoruje. |
| |
| Předměty, knihovna...začíná to být zajímavý, alespoň nebude nuda. Poslouchám dál jestli ostatní něco nechtějí ale pak mě něco napadne... Pane.....můžeme očekávat nějaké ....nepřátele nebo něco podobného? |
| |
| Podívám se k nebi No jelikož je tahle země ve válce a tyhle artefakty jsu rozhodujícím mezníkem tak bych tipnul že ano odpovím na Sixtův dotaz místo těch dvou představených |
| |
| Gasha, Samuel, Sixt Justýn se opět promluví. Možná nějaké lapky kteří jsou po cestách....Krvavý spolek neví o tom že hledáme tyhle předměty ale jestli by se to dozvěděli tak by je chtěli získat taky, ostatní na konci hostiny. Pokračuje v jídle. |
| |
| Jen jsem si chtěl být jistý s čím můžeme počítat. řeknu Samuelovi (Williamovi) který odpověděl také. |
| |
| Gasha, Samuel, Sixt Někdy v hostině se dva zmínění hostitelé zvednou a jeden z nich odejde. Takže pánové a........ slečno....pro jistotu kdyby už to tu někoho nebyvilo nebo přebral máte ještě nějaké dotazi? Za okamžik přijde Justýn který *odešel se třemi váčky které jsou nadité k prasknutí a položí před každého z vás jeden. Ano tady máte něco na výbavu před tím než zítra vyrazíte, jelikož zuří válka a možná dojde i sem tak se ceny v celém království zvedli a proto mám pro vás něco aby pro vás ceny nebyli vysoké. * V měšcích je 500 zlatých na vaše vybavení nebo cokoli jiného (jo až si budete kupovat věci tak je budu dávat do deníku ale mám i nějaké věci co v něm nejsou takže si to kdyžtak pište do životopisu jakou máte výbavu sebou). * Ještě něco jsem vám chtěl. Zarazí se Kael. Odměna musíme sjednat odměnu jakou budete požadovat, ať už peněžní nebo věcnou. Zkuzte sami navrhnout vámi dostačující odměnu co nakonec dostanete. |
| |
| veu si váček a schovám jej do záhybů pláště Já mám pouze jeden požadavek, až splníme úkol řeknu si který pozemek a budovu dostanu, a taky ji dostanu, nebude to žádný hrad nebo něco co by neodpovídalo a na tomto pozemku se budu moci věnovat svím experimentův ať již budou jakékoliv řeknu Kaelovi |
| |
| Přmýšlím. Co může vůbec zloděj jako já potřebovat. Mě by stačilo nějaké kvalitní vybavení vyrobené přesně pro mě. Zloděj který putuje nic víc asi nepotřebuje a navíc pokladů bude snad dost. Seberu si měšec. |
| |
| Gasha, Samuel, Sixt Dobře pane Samuel dostanete jeden pozemek v našem království možná i s nějakým domkem nebo co si byberete.Pak se Otočí k Sixtovi. Vybavení by nebyl problém to je docela snadné....no když bude speciálně pro vás tak si asi jen potom až se vrátíte vyberete co přesně to bude. Dál čeká jen na Gashu. |
| |
| stále mlčky pozoruju dění kolem a v klidu popíjim z kalichu víno.. když přede mě pán postaví měšec uložim si raději do kabely než abych si ho uvázala k opasku, přece jenom vím jak to chodí.. vybavení? co já bych potřebovala asi za vybavení.. chvilku přemýšlim a pak mě z úvah přeruší dotaz na odměnu..poslouchám nároky pana Wiliama a Sixta.. pan Wiliam není zrovna skromný..uvidíme jak lehce půjde splnit jejich úkol.. pak se podívám na Justýna a odpovim mu na dotaz.. Mě by stačila pouze podrobně vykreslená mapa týhle země a zemí okolních, nějaký peněžný obnos na mé cesty a vašeho nejlepšího koně... trochu nejistě čekám na odpověd a pozoruju pohledy ostatních.. |
| |
| Gasha, Samuel, Sixt Gashe odpoví jako všem ostatním. Mapu no dobře ale země za mořem v mapách nemáme, peněžní obnos tak 4- 5000 by mohlo stačit a koně dostanete z královských stájí kterého si vyberete. Tak každý z vás má svou odměnu vybranou dostanete jí po splnění úkolu. Oba dva muži se vrátí k bílení stolu na kterém je ještě něco k jídlu. |
| |
| No už tu začíná bejt nuda asi si půdu lehnout................málem jsem zapoměl vždyť jsem si ještě nesehnal pokoj, nevadí sežene se. Nepozorovaně se vytratím od stolu a jdo hledat nějaký hostinec ve městě. Je už noc tak se snažím najít nějakého člověka na ulici co nespí až ho najdu tak se ho zeptám. Promiňte moh bych vědět kde tu najdu nějaký hostinec.? |
| |
| Gasha, Samuel, Sedíte stále u stolu a moc se kolem nic neděje jen z čista jasna Sixt zmizel. Sixt Našel jsi po cestě jednoho chlápky. Jo pár hostinců tu je Řekne nevrlým hlasem a poukáže na dva hostince, U zlaté podkovy a Takový malý hostinec na druhé straně náměstí. Tirwen Nalézáš se u řeky Severně od města Mot, je noc a ty si se utábořila na břehu řeky. |
| |
 | Ležím na zádech a dívám se po hvězdách. Kolik živých tvorů teď může dělat to, co já. Život je to krásný, ale stále stejný. Zítra se podívám do města, zda by se tu něco nenašlo. Nikdy nemůžu vědět. Usměji se a podrbu svého vlka Wilwarina, který leží vedle mě. Zítra se půjdem podívat do města. Vím, že to tam nemáš rád, ale jiná možnost není. Dám si ruce pod hlavu a znovu se zadívám na hvězdy. |
| |
| Děkuji. Poděkuji chlápkovi a vyrazím do toho malého hostince na druhé straně města. Nemám rád přepych a navíc bude to takhle víc bezpečnější. Dojdu do hostince a řeknu hostinckému o pokoj bez dohadů nebo nějakého zbytečného prodlužování mu dám peníze a jdu se vyspat. Snad ostatní vstanou brzo nebaví mě být dlouho n stejnym místě a nudit se. |
| |
| Děkuji, takže bychom mohli zítra vyrazit a koupit si výbavu, pokud mne pro teď omluvíte rád bych byl na zítra odpočat řeknu všem u stolu, zvednu se ze židle, ukloním se, zasunu židli a odejdu do svého pokoje |
| |
| Samuel Došel jsi do svého pokoje a tam jsi usnul jakmile sis lehl na postel. Ráno tě vzbudí sluneční záže která tě oslnila. Sixt Hostincký si od tebe vzal peníze a odvedl tě do tvého pokoje. Usnul jsi za pár minut potom co jsis lehnul. Ráno je všude hluk a kravál. Nejspíš nějaká hospodská rvačka. Napadne tě. Gasha Celou noc po tom co odešel Sixt a Samuel si popíjela a nakonec usnula na stole. Vzbudila ses ráno když začali služební uklízet zbytky. Tirwen Prozuješ hvězdy a neznámo kdy jsi v klidu usnula. Ráno tě budí zpěv ptáků a tvůj jediný kamarád Wilwar. |
| |
| Vstanu a protáhnu se. Porozhlédnu se okolo. Přece jen je to tu hezký. Znovu se posadím a chvíli poslouchám zpěv ptáků. Poté začnu hledat ve svých věcech a vyndám trochu jídla pro nás oba. Dobrou chuť. Podotknu ještě a dám se do jídla. Wilwarin jen spokojené zvedne uši a následuje mě. Když dojím, zabalim všechny věci a vydáme se do Motu. |
| |
| Vstanu sbalím si své věci Myslím že to podpalování dnes vynechám CHytím svou hůl vytvořím na stropě znamení Temného oka a odejdu z místnosti. Sejdu dolů do místnosti kde jsem včera večeřel s ostatními. Všimnu si Gashy. Ani nestihla dojít do postele Zatřesu s ní Už je ráno, kuropění je dávno za námi |
| |
| Ráno mě vzbudí nějaký hluk. No dokonce i buzení po zánu dobrá hospoda. Seberu si věci a namířím si to do nejbližšího obchodu se zbraněmi. |
| |
| Samuel, Gasha Gasha byla skoro vzhůru ale když tě slyšela vzbudila se úplně je ještě trochu rozespalá protože usnula tady a moc pohodlné to nebylo. (Nevím kdy nebo jestli Gasha přijde takže nevím kdy se bude moc pokračovat, pokud někdo na ní máte kontakt zkuste se jí zeptat). Sixt Našel jsi po dlouhém pátrání ve městě nějaký ten obchůdek, uvnitř tě obchodník vřele uvítá. Zdravím co si račte přát pane máme tu skoro všechy druhy mečů, seker dýk, luků a všeho možného co vás jen napadne. Tirwen (Město Mot se nychází na severu Edilského království proto cesta bude trvat několik dní). Jelikož si spala u tak jí nejprve přejdeš a pak pokračuješ, voda vypadá normálně ale nevíš nic o hloubce. |
| |
| Chvilku popřemýšlím co by se mi hodilo. No potřevoval pár vrhacích dýk, šest by mělo stačit, pak nějakou dlouhou dýku nebo tesák, a možná i šavli. A ještě si půjdu koupit nějakou zbroj. |
| |
| Gasha, Samuel Viz. níže Tirwen Viz. níže Sixt Ano většinu tu máme pane, vrhací dýky s pásem a tesák, šavli to se budeme muset podívat ale máme tu mnoho jiných kvalitních mečů. A začne připravovat zbraně na pult. |
| |
| Koukám po zbraních co vytahuje a připravuji si peníze. Dobře ty vrhací dýky a tesák budou stačit, tu šavli nechte být. Kolik jsem dlužen? Pak zaplatím obchodníkovi seberu si svoje nové věci a jdu hledat obchod jiný tentokrát s brněními. |
| |
| Sixt Chlápek chvilku přepočítává cenu... Bude to 125 zlatých. Sebere si od tebe peníze a usměje se pro sebe na dobře vykonaný obchod. Brnění můžeš koupit v obchůdku hned vedle. Gasha, Samuel Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Bez rozmýšlení vejdu do obchůdku a poručím si koženou zbroj. Snad ostatní nebudou dlouho vyspávat. |
| |
| Sixt to bude 200 zlatek. Dojde pro brnění které má hned ve vedlejší místnosti a položí ho před tebe. Gasha, Samuel Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| 200 zlatých no moc levný to neni. Pak odejde pro brnění do vedlejší místnosti a mě přepadne podivnej nápad který hned zavrhnu. Vzchop se krást se bude jindy. Když obchodník příjde dám mu peníze a jdu koupit někam na tržiště jídlo na pár dní. Nevim jak dlouho to bude trvat ale jistota je jistota.. Po koupě zásob vyrazím k měscké bráně kde se vyzbrojím svími věcmi. Kožená zbroj sice to není moc ale alespoň se v tom dobře běhá. Pás s dýkami si dám přes břicho a tesák připnu k pasu. Doufám že ti dva sebou hodí. Pak vyčkávám. |
| |
| Budu to muset přejít nebo aspoň přeplavat. V nejhorším případě najít jinou cestu. Pomalu sejdu k vodě. Sundám si boty a začnu do ní vstupovat. |
| |
| Tirwen Voda je trochu studená ale po chvilce už ti je to jedno, pomalu se začínáš brodit vodou a asi v půlce řeky máš vodu po pás pak už se dno řeky začíná zvedat a ty bezpečně přejdeš na druhou stranu tvůj chlupatý kamarád jde za tebou. Sixt Viz. níže Gasha, Samuel Viz. níže |
| |
| Zdý se že se ne a ne probrat, asi je hodně vyčerpaná, nechám jí tu ještě chvíli Vyjdu z místnosti a pak i z krčmy, vyjdu na náměstí a rozhlížím se po nějakém magickém obchodě, pokud možno s negativními magickými vybracemi. Možná i v tohmle městěn ajdu nějaké černkněžníky či nekromanty....ale tipl bych spíše demonology.... Procházím na náměstí a vrhám na procházející lidi úsměvy |
| |
| Samuel Je tu pár krámků s magií ale z většiny je cítit světlá energie a z tech zbývajících energie hoodná spíše nějakého amatéra, zatím si ale prozkoumal jen náměstí a okolí brány. Sixt Tirwen Gasha Viz. níže |
| |
| Což takhle temné uličky? Vejdu do jedné uličky do které by jistě žádný šlechtic nešel pokud by měl na vybranou Asi se budou skrývat, to znamená že nejsou zrovna prestižní, ale lepší než nic... Procházím se po temných zákoutích |
| |
| Samuel Tvoje intuice ti napověděla dobře po kratšín zkoumání jsi zaznamenal něco zajímavějšího než předtím, sice se tasíla nemůže rovnat s tou tvojí ale alespoň by měla být dostačující. Sixt Viz. níže Gasha Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Následuji magické proudy abych se dostal k jejímu zdroji Tak přeci něco |
| |
| Samuel Chvíli jsi bloudil temnými uličkami plných krys až si došel k onu místu. Nevypadá nijak vábně takový malý zapadlý krámek. Gasha Viz. níže Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Ušklíbnu se Peníze se jim asi nesypou strčím do dveí a doufám že se nerozsypou Vkráčím dovnitř a rozhlížím se |
| |
| Samuel Vejdeš dovnitř a spatříš docela starý obchůdek se všim možným co by si jen kouzelník mohl přát. Pak spatříš za pultem malého mužíka nejspíš skřítek. Co by jste rád? Zeptá se tě a kouká po kapsách a měšcích aby věděl jestli s tebou udělá dobrý obchod. Sixt Viz. níže Gasha Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Jsem tu abych utratil své peníze za nějaké temné artefakty, nebo jiné temné předměty..... odpovím skřítkovi Odkdy skřítkové prodávají temné předměty.....no asi nějaká odrůda.... |
| |
| Samuel Skřítek si tě prohlédne změří si tě od oka.... Kupovat..tak to jo ...počkejte tu..... Skřítek vběhne dozadu a odtamtud vyjde muž postavu má normální takže člověk. Omlouvám se za svého pomocníka je možná trochu nevychovaný, tak co by jste chtěl konkrétně. Gasha Viz. níže Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Takže konkrétně....orb temnoty případně krve, plášť noci, vampýří dýku....prostě takové to klasické vybavení..... odpovím muži |
| |
| Počkám, až Wilwarin bude také na suchu. Tak to by jsme měli. Pojď budeme pokračovat dál. Vydáme se na cestu. Jdu chvíli bosa, dokud mi neuschnou trochu nohy. Pak si nandám boty a na chvíli se jen zastavíme. Napiju se a znovu pokračujem. Příroda. Samotná tu je. Jen se zvířaty. Jaká krása. Pomyslím si a užívám si to. |
| |
| Samuel Počkejte hned se o to postarám. Zahvízdá a řekne přibíhajícímu skřítku co hledáš. (Ohledně těch věcí ... no je to pro mě tabu tak bych prosil nějakou menší pomoc v takovýhle chvílích). Tirwen Pokračuješ v cestě ..jdeš přes velké pláně kterými je tohle království proslulé (samozřejmě že je tu ale i pár lesů). Sixt Viz. níže Gasha Viz. níže |
| |
| Trpělivě čekám A co jak jdou obchody během války? zeptám se |
| |
| Lepší by byl les, tam není takové horko. Posadím se a vyndám jídlo. Dáme si malou přestávku. Nemůžeme takhle jít pořád. Wilwarinovi dám napít a trochu jídla. Pak si lehne a dívám se okolo. Najím se také a chvíli poslouchám ticho, které občas přeruší jen ptačí zazpívání. |
| |
| Samuel Obchody moc dobře nejdou moc lidí tohle už nepraktikuje a ti co to praktikují jsou pod stálým dozorem pokud nejsou jako já schováni, což má za následek málo příležitostí k obchodu. Kde jen ten mrňous může být. Prohodí pro sebe a zavolá na toho prcka ať sebou hodí. Tirwen Společne s Wilwarem jste se najedli a odpočíváte na slunci slyšíte zpěv ptáků a ticho. Sixt Viz. níže Gasha Viz. níže |
| |
| Čekám před bránou už nějakou dobu a začíná mě to nudit. Snad sebou hodí trpělivost sice mám ale né moc |
| |
| Samuel Za chvíli příjde skřítek a nese pár věcí předá je muži co s tebou mluví, ten si je prohlédne a praví... Takže ten plášť bychom tu měli ten temný orb také ale zbytek bohužel né měl bych tu možná ještě pár jiných orbů nebo amuletů ale už nic co jste žádal nebo co by vás zajímalo. Tak to máme 178 zlatých, chcete k tomu ještě něco? Tirwen Viz. níže Gasha Viz. níže Sixt Nikdo stále nepřichází jen kolem prochází stále furt lidé a pár obchodníků. |
| |
| Možná..... v očích se mi zablýskalo ...náhrdelník divokého kocoura.... Pokud jej dám někomu na krk musí poslouchat mé rozkazy, pokud je nesplní tan mu náhrdělník rozdrápe krk, to sáme když se pokusí kouzlit nebo na mě zautočit, užasná věcička..... |
| |
| Samuel Myslím že jeden bych tu měl. Sáhne do pláště. Ano tady je je už poslední co tu mám tak doufám že si s ním užijete. Šibalsky se zasměje. Spočítá peníze..No pukud nemáte ještě něco čím bych vám mohl být nápomocen tak cena je prozatím 421. Sixtl Spatřil jsi jednoho muže který si to namířil k tobě. To je dobře že jste ještě tady, Kael vám zapoměl předat toto. Podá ti stočený pergamen a beze slova utíká zpátky někam do města. Gasha Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| To je dobře že jste ještě tady... Přehrávám si slova v hlavě. No bodejď ne když tu čekám na ostatní, co mi to vlastně dal. Prohlédnu si svitek co je na něm napsáno. |
| |
| Na tohohle by trik nezabral Koukám že zrovna lidoví ceny nemáte...ale sper to ďas, tady máte ty peníze Odpočítám si o jeden zlaták více než bych měl a zbytek mu vysypu na pult, pote si dám zbytek do váčku. Můžete si to přepočítat Bude to trvat jenom pár hodin..... |
| |
| Samuel Ne já vám věřím. Usměje se na tebe předá ti nyní už tvoje věci a rozloučí se s tebou. Stojíš opět v temné zaplivané uličce. Sixt Tímto pergamenem povoluji jeho držiteli vstup do všech částí Motské knihovny Kael Dole je ještě pečeť kterou ty bohužel neznáš. Tirwen Viz. níže Gasha Viz. níže |
| |
| Natáhnu si nový plášť, orb si dám do speciálnho otvrou na mé holi, kam zapadne a slabě září, náhrdelník si strčím do kapsy. To bychom měli Jdu stejnou cestou zpátky do paláce |
| |
| Cože povolení no alespoň že nás dohnal. Zastrčím pergamen do své brašny dál čekám na ostatní. |
| |
| Samuel Došel jsi zpátky do hostince místnost kde byla hostina je uklizená a Gasha nikde od jednoho ze sloužících se dovídáš že jí odvedli do jejího pokoje. Sixt Stále čekáš :D Gasha Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Jdu k jejímu pokoj a zaklepu Ehm, Gash? Jsi v pořádku? |
| |
| po včerejší hostině jsem záhadně usnula v sále..u mě je to normální, když lehnu tak spim.. ráno když mě probrali sluhové, kteří uklízeli, jsem se vydala projít město... nešla jsem za účelem nakupovat výbavu, na to je času dost..procházela jsem městem a sledovala dění kolem.. vůbec jsem si nevzpoměla na mé nové kolegy co dělají, bylo mi to celkem fuk..vždycky jsem byla radši sama.. po několika hodinách strávených ve městě jsem se opět vydala do toho útulného hostince.. dojdu chodbou směřující k mému pokoji..u mých dveří stojí Sam...dojdu k němu.. dobrý den pane Wiliame, potřebujete něco.. kouknu na něj s úsměvem.. |
| |
| Stále čekám na ty dvě hrdličky co spolu někde vrkají. Znudy si zajdu kousek po cestě vylezu na jebližší strom apověsím se z něj hlavou dolů (držím se nohama). |
| |
| vejdu do pokoje a chvíli přemýšlim co asi dělají ostatní..taky přemýšlim o tom úkolu...zdá se mi to čím dál tim zajímavější a vydina odměny mě čím dál tim víc láka.. otevřu si svou knihu a projedu texty svých kouzel..dělám to stále už jen kvůli pocitu že na ně nazapomenu.. po nějaký době zjišťuji že mám vcelku hlad a že mě sedět v šeru pokoje moc nebaví.. výjdu opět na chodbu a vydám se dolů.. |
| |
| Gasha Dole sedí William (Samuel) a jinak je v hostinci klid. Sixt Jak netopýr čekáš až jsi nakonec usnul do takového polospánku (oklí vnímáš ale spíš). Samuel Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| projdu kolem Sama.. Dobrý den pane Wiliame.. pozdravim a pokračuju ven ke dveřím...mám v plánu jít do druhého hostince, kde se přece jenom cejtim líp než tady v tom blahobytu.. otevřu dveře.. |
| |
| Gasha Došla si do druhého hostince přitom se na tebe všichni lidé cestou dívali se slovy:To je ona jedna z těch co plní úkol... V tom starém hostinci je docela prázdno a hostincký tě pozná a příjemně tě uvítá. Samuel Viz. níže Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| sednu si k volnýmu stolu..a přivítám hostinského.. koukám že se tu novinky nesou rychle.. usmě je se na něj a požádám ho o nějaké jídlo a pití (víno).. zalovim v tašce a položim mu na stůl 4zl. |
| |
| Gasha Hostincký sebere peníze a donese ti pití podle tvého výběru Kolem se neděje nic zvláštního Samuel Viz. níže Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Jdu za Gashou Nějak jste to včera přehnaal co, Že jste nebyla k probuzení povím jí vesele Měla byjste jít nakupovat at máte výbavu |
| |
| zasměju se.. ne, ne nepřehnala jsem taková...prostě usnu kde to jde.. zasměju se znova.. přemýšlela jsem o výbavě..neumim si sama sebe představit s mečem nebo něčím takovým..a myslim že je času dost na výbavu...ale byla bych vám vděčná kdyby jste mi pomohl s tou výbavou...jestli bude vůbec zapotřebí.. dojim zbytek jídla a dopiji víno.. |
| |
| Na náměstí je spousta krámků pro čarodějku jako jste vy, mohu vám pomoci vybírat pokud budete chtít, moc se sice v magii nevyznám, ale něco o obchodě vím..... usměji se na ni |
| |
| docela přesně jste odhadl moje povolání na to že jsem to nikomu neřekla..ale co na tom...budu ráda když mě doprovodíte.. řeknu a vstanu od stolu.. |
| |
| To je logické, samotná dívka bez meče zato s holí, musí se umět ubránit....je to zcela logické, má drahá..... povím ji a poté jí následuji |
| |
| Gasha, Samuel Samuel doprovází Gashu (pokud tedy jdete a nepopíjíte) do obchodu kam měli namířeno Samuelovi se tu očividně nelíbí nebo se tu necítí dobře. Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| asi máte pravdu.. řeknu Samovi a vejdu do krámku s magickými..no spíš s "magickými" pomůckami.. chvilku se rozhlížim a hledim na týpka za pultem.. mám pocit že on o magii nemá ani páru a tyhle věci jsou jen obyčejnej šunt.. příjdu k němu a zeptám se.. dobrý den pane, shánim....no ..něco zajímavého...já ani přesně nevim co hledám..nabídněte mi něco.. pak pohlídnu na Sama a usměju se.. |
| |
| Tyhlek ladné vybrace mi nejsou příjemné Co vůbec potřebuje taková čarodějka? zeptám se jí |
| |
| Gasha, Samuel No můžu vám nabídnout téměř všechno co by jste chtěla. Od různých talismanů po sisné magické pomůcky které jsou mimochodem trochu drahé. A kouká po vás obou. Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| talismany... koknu se na svůj krk na kterým jech už pár vysí.. talismany ne... pak koukám dál.. co čarodějky potřebuje...no to je těžký ale většinu potřebných věcí si nekoupí.. kouknu na Sama.. pak si vzpomenu.. Magické krystali, nebo novou hůl s krystalem, který si samozřejmě vyberu sama.. řeknu směrem jak k prodavači tak k Samovi.. |
| |
| Gasha, Samuel Dobrá hů by jsem tu někde měl mít a ten krystal který konkrétně? Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| pokud možno tak ohnivý... řeknu a čekám co si na mě ten prodavač vymyslí.. vůbec nemám ráda..tyhlety lidi.. říkám si a toho muže bedlivě sleduju... pak koukám opět po krámku jestli tu je něco zajímavího...ale nějak k těmhle věcem nemám důvěru.. měla bych si pořídit aspoň nějakou větší dýku na obranu v nouzy..pochybuju že athamem se ubránim.. pousměju se svým myšlenkám.. |
| |
| Gasha, Samuel Gasho na pult před tebe položil hůl z dobrého dřeva (nechtějte po mě abych vám řekl z jakýho) a je zakončená vyřezávaným orlem kterému mezi křídla vloží vybraný kristal který drží pevně. Tak měli bychom to tak za 181zlatých. Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| vezmu si hůl do ruky a prohlížim si ji.. když položim dlaň na krystal tak se rudě rozzáří až to vypadá jako by byl zcela pohlcen ohněm... cítím že má opravdu sílu.. spokojeně kývnu a na pult vysypu 181zl. jsem zpokojena beru ji.. |
| |
| Gasha, Samuel Obchodník přijímá peníze a převelice šťasten se s vámi loučí. Stojíte před obchůdkem na náměstí, Samuel má konečně lepší náladu. Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Wiliame? ted bych potřebovala vážně vaší pomoct...chtěla bych nějakou delší dýku ale já zbraním nerozumim...pomohl by jste mi, věřim tomu že s tim máte už nějaké zkušenosti.. |
| |
| Vyznám se jen v obětních Co já vím tak oblíbená dýka čarodějů e obětní, ta dokáže snadno rozříznout a probodnout tělo odpovím Gash |
| |
| tim sem si vědoma.. a vytáhnu krásný černý atham s rukojetí hada.. ale pochybuji že je vhodný k přímímu boji.. pak se zamyslim a nebo víte co?nechám to bejt, prozatím to bude stačit.. usměju se a atham opět zastrčim za opasek.. |
| |
| Jak myslíte madam ukloním se |
| |
| Gasha, Samuel Stojíte na náměstí. (Co dál se mě neptejte snad máte fantazii). Sixt Viz. níže Tirwen Viz. níže |
| |
| Vstanu a rozhlédnu se okolo. Jak po vymření. Zabalim věci a chystám se k odchodu. Tak pojď Wilwe. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Wilwarin sklopí uši a ocas a pomalu jde za mnou. |
| |
| Procházím se s Gashou po náměstí a vykládám si s ní o magii a zbraních |
| |
| Samuel, Gasha Procházíte se po náměstí a klábosíte. (Bylo by dobré mít nějaký směr nebo cíl procházení :D) Tirwen Jdeš se svým přítelem přes planiny, vydíš že se na obloze pomalu stahují mraky. Sixt Viz. níže |
| |
| K bráně a zpátky :D |
| |
| Samuel, Gasha, Sixt (Aby se to už trošku hnulo tak vás popostrčím :) aby ste se tu jen neprocházeli, pokud někdo neví tak Gasha říkala že nebude mít tenhle tejden asi čas tak pokud půjde o boj nebo podobně budu se jí snažit nahradit.) po té co se Samuel s Gashou přestli procházet rozhodli se konečně vyrazit na cestu před bránou potkali čekajícího Sixta který byl už z čekání znuděný. Společně tedy pokračujete cestou dál. Tirwen Cestou přes planiny si spatřila někde v dálce menší lesík. |
| |
| Když ti dva konečne dorazí jdeme společně k městu Mot. Taky jste tu hohli bejt dřív. |
| |
| Zdravím řeknu Sixtovi Čekáš dlouho? |
| |
| Ani né, ještě něco málem bych zapoměl když jste se "připravovali" na cestu byl tu jeden chlápek že nám Kael něco posílá. Ukážu Samuelovi pergamen. |
| |
| Přejdu do pomalého běhu. Nechci moc zmoknout a aspoň najdu pořádný úkryt. Po chvíli vběhnu do lesíka a dám se znovu do kroku. Najdu místo mezi hustými stromy. Počkáme tady. Nebudu tu snad pršet. Hodim věci na zem a opřu se o nejbližší strom. |
| |
| Podívám se na pergamen P.S. CO na něm je? :D :D Pokud to bylo dřív tak nevim kde :D :D |
| |
| Samuel, Sixt, Gasha Po nějakém tom putování jste došli k řece obloha je zatažená a vypadá to na velkou bouřku. Pergamen: Tímto pergamenem povoluji jeho držiteli vstup do všech částí Motské knihovny Tirwen Přidala si do kroku ale les samozřejmě není blízko trvalo ti to nějakou dobu naž si tam doběhla a když si dorazila byla si úplně vyčerpaná z běhu. |
| |
| Koukám na řeku a na mračna na obloze, Samuela nechám pročítat pergamen....Měli bychom co nejrychleji přejít řeku, jestli začne pršet bude problém se dostat na druhou stranu. |
| |
| Pomalu se vydejchám. Po chvíli si vytáhnu přikrývku a položim jí na zem. Lehnu si na ní. Zavřu oči a jak je mým zvykem, začnu poslouchat okolní zvuky a odpočívat. |
| |
| Jdu napřed. Zavolám na Samuela a jdu přes řeku a dál. To věčný vysedávání mě pomalu štve. |
| |
| Sixt Překročil jsi řeku voda je studená a proud je trošku silný vodu máš po pás a za chvilku jsi na druhé straně, před tebou se rozléhají veliké pláně pár kapek naznačuje přicházející déšť. Tirwen Odpočíváš a za chvilku uslyšíš kapky bubnující o listy stromů (né moc teprve začíná pršet). Zvuk okolních zvířat není slyšet namísto toho jsou slyšet zvuky jiné. Samuel, Gasha Viz. níže |
| |
| Ucítím pár kapek. Sakrauž začíná pršet. Co můžu přidám do kroku spíše do lehkého běhu a utíkám kupředu po cestě hledám jakýkoli možný úkryt do kterého se schovám. |
| |
| Hej počkej na mě! jdu hned za ním následován Gashou |
| |
| Slyším za sebou Samuela tak zpomalím a počkám na něj pak společně s ním a Gashou rychle jdeme najít nějaký úkryt. |
| |
| Samuel, Sixt, Gasha Samuel s Gashou společně přebrodily řeku a dohnali Sixta, pak všichni tři se vydali mokří hledat úkryt před deštěm. Tirwen Z těch zvuků co slyšíš se vyklubali hlasy nějakých lidí. |
| |
| Vyskočim a raději vytáhnu meč. Přikrčim se a čekám, zda se blíží ke mě. |
| |
| Samuel, Sixt, Gasha Déšť zesílil naplno a vy zmoklí utíkáte pláněmi, kousek před vámi vydíte malý lesík. Vydáváte se k němu protože jiný úkryt nevydíte. Tirwen Déšť zesílil ale i přesto slyšíš smích nějakých lidí a podivné skučení nebo kvičení. |
| |
| Támhle... Ukážu Samuelovi a Gashe na les před námi a už tak unavený a zmoklý se vydám klusem směrem k němu. |
| |
| Buď u mě. Zašeptám a pomalým krokem se vydám za zvuky. |
| |
| Následujeme našeho vudce Sixta Vzdyt uz jdeme |
| |
| Samuel, Gasha, Sixt Za několik minut jste doběhli promočení až na kost do lesíka všude je zjevně klid. Tirwen Pokračuješpomalu lesem společně se svým vlkem. Pak narazíš v lese na pár mužů co si "hrají" krutým způsobem s prasetem. Dva do něj střílí z luku a zbylí tři ho všemožně straší. |
| |
| Zastavím se a křiknu na ně. To by snad stačilo, nemyslíte? Naštvaně se zamračim a čekám na jejich reakce. |
| |
| Tirwen Dva muži pozvedli své luky ale když spatřili dívku takje sklopili, společně s jejich společníky si vzali meče nebo obušky. Copak holčičko tu chceš. Schovej tu svojí hračku a pojď si s námi pohrát. A nasadí olpzlý výraz, všihni se k tobě vydají klidným krokem a melou všechny možné nesmysli. Gasha, Samuel, Sixt Jste schovaní před deštěm a sušíte si promočené šaty (Gasha samozřejmě kousek dál od vás dvou). |
| |
| Na co ty meče a obušky. Snad se nebojíte holčičky a ještě k tomu si na ní dovolujete hnedka po pěti. Nahodím provokativní výraz a čekám až se víc přiblíží. |
| |
| Tirwen Myslš že se tě bojíme. To sotva holčičko ale bys vyděla že nechceme být k tobě nefér. Schovají meče a dál se k tobě blíží jen s obušky, vlk na ně vrčí čím dál tím víc. Dva z nich jsou od vás tak metr. Samuel, Sixt, Gasha Sušíte................ |
| |
| Zlomyslně se usměju. Wilwe vem si je. řeknu a začnu útočit na nejbližší. |
| |
| Tirwen Wilwarin skočil po jednom z mužu a ten byl hned na místě mrtev (prokousl mu hrdlo), jelikož byl tvůj útok nečekaný zak si jednoho zabila na místě. Wolwarin skočil na druhého ale ten se nedal a drží mu v tlamě svůj obušek a rve se s ním. Kolem tebe se zatím pohybují zbylí dva chlapi. Začíná se stmívat Samuel, Sixt, Gasha Věci už jso suché, a obloha začíná tmavnout. |
| |
| Nemáte si pohrávat se slabšíma a nevinýma. Prohodim a snažim se jednoho z nich nakopnout. Pak bleskově zaútočim mečem. Obrátím se na druhého a udělám to samé. |
| |
| Tirwen Jednoho si kopla a mečem si ho srazila na zem (né zabila). druhý tvůj útok očekával a při kopu ti chynul nohu schodil na zem, přitom si přišla o meč. Sápe se mezitím po tobě až najednou někam odletí a ty ucítíš tupou ránu na hlavě, ještě než omdlíš slyšíš pár slov. Hlupáci co tu děláte. Promiňte šéfe ale ona nás napadla. Jo jasně někde vás nechám samotné a skoro vás zřídí jedna ženská, odneste jí do tábora a přineste někdo síť na toho vlka......... Dál nic neslyšíš......vzbudíš se až někdy potom si v síti pověšená na stromě, Wilwarin vysí na vedlejším stromě, u sebe nemáš nic. Samuel, Sixt, Gasha Setmělo se a vy jste rozdělali oheň. |
| |
| Půjdu se projít řeknu oboum a vkráčím do temnoty lesa Najdu si nějaké místečko a budu čerpat energii zvířat která byla ulovena v tomto lese jdu stále hloub a hledám nějakou mytinu nebo neco kde bych se mohl usadit |
| |
| Když se pořádně rozkoukám, zamnu si hlavu. Bolestí syknu a zatvářim se naštvaně. To jsme to dopadli. Pak jen zamumlám něco o lidech a začnu se snažit dostat se nějak ven. |
| |
| Dobře já půjdu na dřevo. A vydám se opačným směrem než Samuel (samozřejmě že nejdu ven z lesa). Zdá se že má rád klid taky.....to většina lidí....a druhá většina to druhé. |
| |
| Samuel Došel si na jedno takovou zajímavou mítinku i přes to že je tma je osvícená. Po bližším zkoumáním jsi našel zvláštní zeleně svítící kameny. Sixt Šel si na dřevo a sbíráš tedy cestou všechno možné klestí. Tirwen nemáš nic pomocí čeho by ses dostala ven, síť je pevná a nechce povolit stejně jako strom na kterém vysíš. Wilwarinovo pro jistotu svázali tlamu aby nepřekousal síť. Gasha U ohně. |
| |
| Sbírámpo cestě všechno možné klestí a chroští. Sakra většina je mokrá, ale né moc to uschne rychle. |
| |
| Hmmm to vypadá jako magické krystaly....ale taky jsem se kdysi setkal se svítícími červy které využívají trpaslíci v dolech, nerad bych se stal jejich potravou štouchnu do kamene holí |
| |
| Třeba tu nejsou jen oni. Ale jak to zamaskovat. Když se podívám na Wilwarina, napadne mě to. Zoufale zavyju do noci a po chvíli znovu. |
| |
| Samuel Opravdu jsou to kameny tvoje hůl tě přesvědčila pak ses jich lehce dotkl rukou, jsou to nejspíš nějaké krystali napadne tě. Pak uslyšíš vlčí vytí. Sixt Při sběru dřeva si uslyšel vlčí vytí. Tirwen Jeden z nich se otočí k Wilearinowi a zakřičí na něj. Mlč nebo si z tebe udělám kožich. Zjevně je opilý pár jich spí a tento opilý hlídá s jedním střízlivým. Gasha U ohně slyší vytí. |
| |
| Uslyším vytí.... Vlci?....né to vlci nemůžou být už jsem párkrát lesem cestoval a vlky slyšel... tohle bude člověk....ale proč vyje jako vlk? Zrychlm krok a jdu tím směrem odkud slyším vytí...Že by si Samuel dělal srandu?.... ale ten šel na jinou stranu. ...jdu dál za zvukem. |
| |
| Nech ho být. Zakřičím nazpátek. Usadim se pohodlně v síti a doufám, že to aspoň nějak pomohlo. |
| |
| Zatra Vemu pár kamenů s tím že bych jimi mohl vlky zahnat Ale kostlivý vlk by se hodil jdu s těmi kameny ve vaku za tím vytím |
| |
| Tirwen Chlápek ti vrazí facku a jde si svou cestou. |
| |
| Celá skupina Sixte fošel si k nějakému táboru, zrovna sis všiml jedné dívky v síti která způsobovala to vytí a jeden muž jí po menším rozhovoru vrazil facku. Samueli došel jsi k místu které je osvětleno ohněm jsi stále v úkrytu a kousek stranou vydíš Sixta který tu už několik málo vteřin je. Pak k vám jako poslední došla Gasha. Tirwen po té co ti dal muž facku se vrátil na své místo a usnul spokojeným spánkem ožraly. |
| |
| Za tohle tě jednou zabiju. Procedim mezi zuby. Chvíli počkám jestli opravdu spí. Poté znovu zavyju, ale tak, abych ho nevzbudila. |
| |
| Co budeme dělat. Pronesu tichým hlasem k ostatním účastníkům. |
| |
| Takže žádná odpověď mlčeti souhlas. I kdyby ta dívka udělala něco hrozného tak si každý zaslouží druhou šanci. Připravím se na akci, vytáhnu dvě vrhací dýky a koukám ještě kolik jich tu je. |
| |
| Celá skupina Tirwen s jejím přítelem zabili dva. Tři zbyli a ti spí. Jeden je opilý a hlídá a ten druhý je střízlivý a dělá totéž. |
| |
| Celá skupina Ještě jejich velitel ... ten spí taky. |
| |
| Přikradu se za toho opilého hodím po tom střízlivém dýku tou druhou podříznu toho opilého a pokud jsem předchozí ranou minul tak hodím druhou po tom střízlivémm, v jiném případě po někom jiném. |
| |
| Potichu se plížím k těm spícím Jak bláhový jste Tak tedy přidej svou sílu k mému dílu hrdlem jí prolij teď tvá krev dá mi sílu! řeknu kouzlo obětování a vytvořím si na rukách dvě krvavé čepele S každou jejich kapkou krve budu silnější přijdu k nim a přetnu dvou tepny na krku, poté tomu třetímu co se probudí zabodnu jeden hrot přímo do oka |
| |
| P.S: TO sem šeptal :D |
| |
| Všimnu si útoku a celé to bezeslov pozoruji. Pomoc nebo snad další zlí lidé? Pozoruji jejich pohyby a zatím nedůvěřivě. |
| |
| Celá skupina Sixte toho spícího si podřízl bez problémů..... ale toho druhého si trefil do břicha zpozoroval tě ale druhá rána do krku ho uklidnila. Samueli podřízl si dva z nich ale ti zbývající (šéf a ještě jeden) se vzbudily když si dorážel druhýho oba jsou s meči připraveni na útok, vydí jen Samuela. Znenadání přiletí ohnivá koule a zabije šéfa a zraní toho druhého který potom uteče někam do tmy. |
| |
| Když je po všem vezmu si svojí dýku a rozříznu sítě a pouta Tirwen a Wilwarina. |
| |
| Zvednu se ze země. Uvolnim Wilwarinovi tlamu. Pak se podívám na Sixta. Díky. |
| |
| Prohledám jejich velitele Polud mají nějaké duležité věci bude je mít velitel Zdravím, to se nám ale udělalo hezky co, travička se zelená, netopýři vřeští, támhle někdo krvácí..... |
| |
| Celá skupina Sixte rozvázal si oba zajatce bohužej jeden byl nějak rozrušen takže tě považoval za věznitele co ho svázaného mlátil a sekl tě packou přes ruku. Samueli když jsi začal prohledávat velitele nenašel jsi u něj nic jiného než váček se 100 zlatými. Pak vyjde ze tmy záhadný střelec oné ohnivé koule je to Gasha. Tirwen ty jsi konečně volné a tvůj chlupatý mazlíček taky, jsou tu tři neznámí lidé. |
| |
| Není zač. Odpovím dívce s lehkým úsměvem.... pak mě Wilwarin sekne drápy. Chápu tě kámo taky bych byl naštvanej. Chytnu se za zraněnou ruku a jdu si sebrat své dvě dýky, otřu je od krve a zasunu zpět do pásu na břiše. |
| |
| Nenápadně se odvrátím od ostatních a zachytím duše mrtvých do temného orbu ve své holi, slabě se usměji. Tuhle práci miluju řeknu a otočím se na Tirwen Slabě se jí ukloním Buďte zdráva ctná dámo, cože jste se stala obětí této kopy neandrtálců? |
| |
| Začnu prohledávat tábor, jestli zde nenajdu svůj meč, popřípadě jiný. Nenápadně pozoruju ostatní. Buď hodný, snad už tu není žádné nebezpečí. Řeknu potichu Wilwarinovi. Otočím se na Knihovníka. Týrali ubohé prase. Chtěla jsem je potrestat. Kdyby nepřišel jejich velitel, snad by se mi to i podařilo. |
| |
| I tak je nebezpečné pro mladou dívku toulat se po kraji. Utrhnu jednomu nebožáku kus z jeho oblečení a zavážu si ruku. |
| |
| Celá skupina Tirwen svůj meč si nenašla ale místo toho je tu zde několik dlouhých meču a dva luky. (Jen pro pořádek pro lepří orientaci si piště věci co máte do životopisu..jen kdyby to někdo nevěděl). Samueli úspěšně si pohltil duše těch pobudů do svého orbu a sebral tu sumičku peněz. Sixte ruku sis ovázal dobře naštěstí to neni nic vážného. |
| |
| Vezmu si nejlepší meč a luk. Nemám co jiného dělat. Nohy mě nesou kam chtějí. A nebezpečí je všude. |
| |
| Pravda, v tom máš pravdu...eh...mátepravdu slečno. Takových lidí je víc musím přiznat. Sednu si k ohništi co tu je.Asi zůstaneme tady a ráno vyrazíme. |
| |
| Trochu nesměle se zeptám. Nemohla bych dnes v noci zůstat s vámi? Může jich tu být v okolí třeba víc a nechci riskovat. |
| |
| Mě by to nevadilo záleží co ostatním.Odpovím dívce na její otázku. V noci se stejně cestuje blbě a buď cestuje člověk když musí mebo když je šílenec. |
| |
| Budu jen rád v přítomnosti takové krásné dámy jako jste vy naznačím poklonu |
| |
| Znovu se otočím k dívce a jejímu mazlíčkovyA jaké že je vaše velectěné jméno. Pronesu s usměvem. |
| |
| Mé jméno je Tirwen a můj přítel Wilwarin. Usměju se a jsem potěšena. |
| |
| Těšímě Tirwen.... to zní divně možné elfsky. Pak si všimnu že dívka je doopravdy elfka. Já se jmenuji Sixt a s vaším kamarádem jsme si už příjemně popovídali. |
| |
| Zasměju se a řeč o mém elfském jméně jako bych neslyšela. Také mě těší.Jen si skočím pro své věci a hned budu tu. Zmizím v lese a za chvíli jsem zpátky. Hodim své věci k ohništi a posadím se. |
| |
| A kam máte namířeno, pokud nevadí že se vás na to ptám. Zptám se Tirwen. |
| |
| Chystám se do Mot. Třeba tam najdu nějaké dobrodružství. Aspoň v to doufám. Sklonim hlavu a zadívám se do země. |
| |
| My máme namířeno do Motu taky pojď s námi zrovna kvůli jednomu úkolu. Nevim jestli se připojí ale kdo ví. |
| |
| Zatímco si tam ti dva povídají přijdu k mrrtvolám a vemu si trochu ejjich krve do lahvičky co vyndám z pláště |
| |
| Celá skupina Gasha sedí u ohně Sixt si povídá s Tirwen a Samuel si bere vzorky krve (příště ti řeknu že si žádnou lahvičku neměl, alespoň si jí příště kup nebo mi řekni že jí máš). |
| |
| Budu ráda. Teda pokud souhlasíte. Odpovím potěšeně Sixtovi. |
| |
| Já budu potěšen pokud se k nám připojíte a ostatní možná taky a ty Wilwarine snad z mojí společnosti budeš taky nadšenej. Pak se zeptám Samuela. Co myslíš ty Willieme vezmeme jí sebou. |
| |
| Jistě že vememe usměji se na ni Už kvůli tomu že je mi simpatická...jo tyhle elfky... |
| |
| Tak tě mezi námi vítám, a i tebe. Pokynu k vlkovi. |
| |
| Děkuji. A moc se omlouvám, za to, co ti udělal. Byl naštvaný a nevěděl, kdo jsi. Podrbu Wilwarina. Ten jen potěšeně zavře oči a začne odpočívat. |
| |
| Já ho chápu myslel že jsem jeden z nich tak mě napadl, měl jsem to předpokládat chrání tě. A zkusím pohladit Wilwarina po srsti aby si to nevyčítel. |
| |
| Že se tak zvědavě ptám, ale co vy hledáte v Mot? Podívám se po ostatních. |
| |
| Jdeme do Motu kvůli tomu úkolu v knihovně by sme měli najít nějaké bližší informace kvůli věcem co hledáme. A pozoruju Tirwen. |
| |
| Nikdy jsem tam nebyla, takže ani nevím, že je tam nějaká knihovna. Trochu se začervenám. |
| |
| Já tam také nikdy nebyl připlul jsem lodí přez moře ze severu. Zpozoruju její rudou barvu. Že by se červenala protože se na ní dívám... nebo že by jí bylo špatně těžko říct. |
| |
| Oddechnu si. Já pocházím z daleko. Podívám se na Samuela. A copak ty. Byl jsi tam již? |
| |
| Pokud vím tak ne, ale nijak zvlášť jsem se na cestách nestaral o názvy měst odpovím Tirwen |
| |
| Chápu. Zadívám se okolo. Půjdu již spát. Je dlouho a jistě nás zítra čeká dlouhá cesta. Přeju dobrou noc. Lehnu si a za okamžik usnu. |
| |
| Dobrý nápad Napadne mě. Kdyžtak budu přez noc hlídat kdyby se vrátily vystřídáš mě Willieme potom? |
| |
| Jistě že ano, dobrou ulehnu |
| |
| Hlídám tedy část noci než příjde řada na Samuela. |
| |
| Celá skupina Ráno vás vzbudil Sixt který i když hlídal společně se Samuelem tak nakonec všichni usly. Nebe je bez mraků a svítí jasné slunce. |
| |
| Vzbudím se je ráno. Cože už je den asi jsem při hlídce usnul a Samuel co mě střídal taky. Usměji se a vez,mu všechny své věci jdu kousek do lesa kde je klid a ticho. |
| |
| Probusim se a po chvíli se posadím. Protáhnu se. Když vidím, že ostatní spí a jen Sixt je pryč, znovu si lehnu a jen poslouchám zvuky. |
| |
| Otevřu oči a pozoruji okolí, zvláště tu elfku. Nevím jestli ej dobře žej de s námi, ale něco mě utěšuje, nevím co...... |
| |
| Celá skupina Všichni už jste tedy vzhůru, zbytek je na vás. |
| |
| Vrátím se zpět k tábořišti kde jsou ostatní, usednu vedle vyhaslého ohniště a čekám až vyrazíme nebo něco jiného. |
| |
| Posadím se. Dobré ráno. Řeknu všem a protáhnu se. |
| |
| Dobré ráno Tirwen. Pronesu k elfce které se k nám připojila minulou noc společně s jejím přítelem Wilwarinem. Spalo se ti dobře? |
| |
| Ale ano spalo. A tobě? Pronesu s úsměvem. |
| |
| Prohlédnu si tábořiště které je ještě klidné a rozespalé pak obrátím svůj pohled zpět k Tirwen. Šlo to, jsi připravená dneska vyrazit na cestu? |
| |
| Já jsem připravená na cestu vždy. Také si prohlédnu tábořiště a pak se zadívám na vyhaslé ohniště. |
| |
| Já také ještě počkáme na ostatní u půjdeme. Co teď... co bude v Motu co bude na cestě co bude teď? Mám v hlavě moc věcí budu se muset rošku uklidnit. |
| |
| Celá skupina Po vstávání které se trošku protáhlo jste se vydali na cestu jdete lesem kde je klid. Světlo sem proniká skrze koruny stromů takže je občas trošku tma. |
| |
| jdu lesem...myšlenkami bloudim v pro mě neznámém městě Mot.. pohlídnu na Tirwen, poté na ostatní.. vypadají celkem klidně...to asi jenom já začínám mít obavy z tohodle dobrodružství....ale dyť o nic nejde najít jen pár věcí a donést je zpět, na tom není nic složitého a hlavně je nás na tento úkol poměrně dost. uvažuju a pohled mi opět sjede na Tirwen zajímalo by mě zdalipak se přidá k našemu úkolu.. přiblížim se blíž k Wiliamovi a Sixtovi.. tak co pánové už jste přemýšleli jakým způsobem ty věci seženeme..taky by mě zajímalo jestli je chcete hledat společně nebo každej za sebe...mě rozhodně to je jedno, jen sem zvědavá.. řeknu přátelsky s úsměvem na rtech a přitom si přehodim hůl do druhý ruky... |
| |
| Jdu lesem a koukám po okolí. Snad dojdeme do Motu co nejdřív, sice se tu nevyznám ale typoval bych ještě pár dní venku a pak se dostanem doměsta. Poslechnu si co má Gasha na srdci. No podle toho co jsme se dozvěděli máme najít tři věci které nikdo dlouhou dobu nevyděl ani o nich nikdo skoro nic neví. V tý knihovně by jsme měli najít místo kde by měli být ty věci ukrytý a jestli jsou nějakým způsobem významné nebo jestli to jsou jen znaky moci. A ohledně toho rozdělování nevím, rozdělit se můžeme ale na druhou stranu když půjdeme společně tak si budem vzájemně prospěšní každý z nás je nějak užitečný pro skupinu ale to je jen můj názor. |
| |
| koukám na Sixta a pozorně mu naslouchám..asi jsem při hostině pána nedávala moc pozor.. zašklebim se sama sobě a poslouchám dál..nemyslim si že ty předměty budou zrovna v té knihovně, to by bylo moc jednoduché...myslim že v knihovně najdem jen nějaké spisy o jaký předměty vůbec jde a nalézt je budem muset sami..nevim.. přemýšlim nahlas a pokračuji v chůzy...večer jsem špatně spala bolí mě celé tělo...lehce se protáhnu a pokračuju.. taky si myslim že by bylo lepší hledat je společně, Bůh ví na co nebo na koho narazíme.že? usměju se ... |
| |
| Ale zamysli se nad jednou věcí proč my, proč nepošlou svoje nejlepší vojáky a učence aby v tý knihovně našli tyspisy a potom ty věci. V tom bude asi víc věcí. Pak chvíli přemýšlím pro sebe. Takže máme tu válku budiž to by ch chápal že nepošlou vojáky ale co je těžkýho v nalezení tří věcí? Myslím že nám neřekl všechno... |
| |
| asi máš pravdu je to divný...proč my...kdyby poslali svoje lidi nemuseli by jim dát tolik peněz a naslibovat hory doly.. vážně my to vrtá hlavou.. docela mě překvapuje že mají důvěru v nás, jakožto cizím lidem..jak můžou vědět že ty věci nezbalíme a jednoduše s nima nezmizíme.. zavrtim nechápavě hlavou.. né že bych to udělala, ty věci jsou mi vcelku jedno co jsou zač, pro mě je výhodnější věci za splnění, tohodle úkolu...jen doufám že v tom nebude eště nebude něco jinýho... jdu stále lesem přitom se mi tráva otírá o nohy...je to příjemný den..už by jsme mohli dorazit do toho prokletýho města a chvilku si odpočinout a najíst se.. kouknu na ostatní (wiliama a Tirwen) ty se nijak nevyjadřují k našemu hovoru a jen tiše jdou... |
| |
| Koukám po lese zatímco Gasha mluví. A nebo to může mít ten důvod že potřebujou někoho koho tu neznaj říkali že jsou ve válce a taková menší královská armáda tyky upoutá pozornost nepřítele. Už aby jsme byli tam. Dále už mlčky pokračuju v cestě. |
| |
| Celá skupina Poté co jste klidně prošli lesem jste se ocitli na další rozlehlé pláni kterými je toto království proslavené. Někde v dálce vydíte cíl cesty město Mot. |
| |
| Jdu pomalu za celou skupinou. Začnu přemýšlet o čem se to vůbec bavěj. Vím, že to není moje věc, ale o čem se to vůbec bavíte? |
| |
| Trošku při chůzi spomalím abych šel vedle Tirwen abych se nemusel stále za ní ohlížet a aby mě lépe slyšela. No jde o ten úkol co plníme máme namířeno do Motu kvůli knihovně a v té knihovně by jsme měli získat další stopy pro pátrání v těch věcech co hledáme. |
| |
| Začnu být zvědavá. A jaké věci? |
| |
| Chvíli zapřemýšlím které to vlastně jsou. No má to být Egonův meč, Luk Severského lovce a inkoust s knihou umění, ale nic víc nevím proto jdeme do té knihovny řekli nám že tam bude nejlepší začít pátrat. |
| |
| Usměju se. Tak to musej bejt důležitý věci. Nehodil by se vám třeba jeden při vašem pátrání? |
| |
| Oplatím jí milý úsměv. Myslíš že bychom si například půjčile ten luk a pak jim ho vrátili nebo jak? |
| |
| Celá skupina Jak jdete a povídáte si (Sixte a Tirwen) začalo se stmívat a utábořili jste se na planině město není daleko a určitě k němu dojdete další den, prozatím jste ale všichni vyčerpáni a utahaní. |
| |
| zasměju se jejich rozhovoru, jinak se nepřidává.. mě by osobně nevadilo kdyby se Tirwen přidala, přece jenom se nám bude hodit každá pomocná ruka.. usměju se a pokračuju v cestě.. začalo se stmívat a proto jsme se usadily na louce poblíž města.. pozbírali jsme trochu dřeva a rozdělali oheň.. po chvilce nečinného sezení a hledění do ohně jsem se rozhodla ulehnout, přece jenom to byla dlouhá cesta včera v noci jsme toho moc nenaspali..po chvylce poslouchání praskání dřeva v ohni jsem usnula a spala jak malý dítě... |
| |
| Celá skupina Bez většího prodlužování jste se utábořili a rozdělali oheň pak jste po té dlouhé cestě všichni do jednoho usnuli. Vzbudili jste se všichni až ráno obloha se zatahuje do černého závoje a nejspíš bude dnes pršet i když zatím nespadla ani kapka, chybí vám už jen kousek do města. |
| |
| Podívám se na nebe. Možná, že trochu zmokneme. Ovšem do města určitě dojdeme. Usměju se na ostatní. |
| |
| Ráno vstanu protáhnu se a najím pak pohlédnu na oblohu a odpovím Tirwen Zmoknout můžem ale trocha vody ještě nikoho nezabila. Vezmu si svoje věci a až budou všichni připraveni vyrazím s nimi na cestu. |
| |
| Zabalim si věci a čekám na ostatní. Já neříkám že zabila, ale stát se mohlo cokoliv. Zasměju se a vydám se na cestu. |
| |
| Máš pravdu že neříkala ale myslel jsem to tak že není proč se jí bátMá pravdu příště budu mlčet takhle ze sebe dělám většího pitomce než jsem. Jdu. Je docela milá a vtipná uvydíme jestli zůstane. |
| |
| Celá skupina Došli jste do města (všichni) a začali jste se rozhlížet po městě. Musím si něo jít zařídit pokračijte zatím beze mě já vás najdu. Řekne William(Samuel) a jde někam pryč do města (pokud někdo neví tak se Samuel tu tento týden neni). |
| |
| Dívám se za Samuelem. Není teda moc upovídaný. Podotknu jen tak mimochodem. Tak kam teď? |
| |
| Chvíli přemýšlím.Kam jít no asi tam kam jsme celou tu cestu šli. Já nevím jak vy ale měli by jsme jít do té knihovny ale můžeme se jít ubytovat do hostince než tam půjdeme a tak pokud někdo bude potřebovat doplnit výbavu tak si sežene věci záleží jen na vás. |
| |
| Já si zase myslim, že to je spíš na vás. Řeknu přesvědčeně. |
| |
| Myslím že je to na nás všech mě by to bylo blbý kdybych se rozhodl nějak jak by to vadilo ostatním. Přidej se k plnění našeho úkolu uvítáme pomoc a navíc další hlas. A konec (to o hlasu) pronesu spíše jako vtip. |
| |
| rano vstanu..rozespale pohlídnu na ostatní..dobré ráno.. po jídle se vydáme do města, kde se pak od nás odpojil Wiliam.. chvylku se za nim dívám..je to hroznej tajnůstkář.napadne mě, když zrovna Tirwen promluví také něco na jeho osobu..usměju se.. myslim že by jsme se měli vydat přímo do té knihovny..hostinec počká.. řeknu a přitom se rozhlížim po nějaké budově připomínající knihovnu.. |
| |
| Dobře do knihovny. Odpovím Gashe. Jdeš s námi? Zeptám se Tirwen a pomalým krokem se vydám k nějaké budově co vypadá jako knihovna. |
| |
| otočim se na Tirwen pojď a vykročim za Sixtem...jsem zvědavá jak snadno to najdem.. |
| |
| To já taky taky jsem zvědavej jak to najdeme. Společně s Gashou a Tirwen (pokud jde)hledám knihovnu kam máme namířeno. |
| |
| Celá skupina Knihovnu jste našli celkem rychle byla to jedna z největších budov ve městě a před vchodem byla veliká cedule MĚSCKÁ KNIHOVNA. Vešli jste dovnitř kde vás uvítal muž nejspíš elf podle vzhledu. Muhu vám nějak pomoci dámi(píšu obecně ale doufám že se rozhodla jít Tirwen s vámi)......... a pane. |
| |
| přistoupim blíž k tomu muži a s uklonou ho také pozdravim.. ohlídnu se po ostatních jestli se pustěj do vysvětlování oni nebo mám začít já... :) |
| |
| Nevim co bych mu měl říc a navíc chlap zabere nejvíc na ženskou, necháme Gashu činit se. |
| |
| když oba mlčej...začnu .. byli jsme pověřeny úkolem najít několik předmětů o kterých tu máte prý ůdajně nějaké informace.. zahlížim mu přitom přímo do očí ať je mu to příjemné či ne.. jedna se o Egonův meč, Luk Severského lovce a inkoust s knihou umění...pomůžete nám? dořeknu s vážností a čekám na jeho reakci.. |
| |
| Celá skupina Když uslyší jména věcí má podivný výraz strachu nebo obav možná že radosti kdo ví. Ano proto jste tu u nás lidé často hledají něco o různých věcech ale kde konkrétně najdete něco o těch co hledáte nevím zeptejte se některého knihovníka hodně štěstí. Pak jde za nějakými cizinci jako vy lidé toho hledají spoustu pak pobýhá různě po knihovně k potřebným. |
| |
| Nevím jestli bylo moudré říkat co konkrétně hledáme. Pronesu potichu ke Gashe. Ještě než odej de oslovím ho. Mám tu jistý pergamen od jednoho muže bude vás asi zajímat. |
| |
| poděkuju a trochu zklamaně pohlídnu na ostatní.. no tak to jsme se toho moc nedozvěděli..jdem se poptat nějakýho toho knihovnika? zeptám se a přitom koukám po nějakým ochotnějším člověkov.. |
| |
| kouknu na Sixta..pergamen? o něm teda nic nevim.. |
| |
| Celá skupina Počkejte ukaž . Vezme si pergamen. Proč jste neřekli že máte povolení jít do všech částí a dokonce i do staré knihovny... mezi námi tam většinou lidi nesmí ale když máte tohle tak ano. Vede vás kamsi knihovnou. |
| |
| po cestě drknu do Sixta..a řeknu to jsi o tom nemohl nic řict?přiště vyřizuješ ty, jasný.. s výrazem naštvaná ale přitom s úsměvem.. |
| |
| Myslel jsem že ho odzbrojíš svým šarmem a všechno řekne. Pronesu vtipně ke Gashe a následuju knihovníka. |
| |
| Celá skupina Došli jste do jedné části knihovny je to velká kruhová místnost ve které je plno zaprášených knih. Tak nechám vás vašemu konání o a ještě tenhle pergamen si tu nechte kdyby vás chtěl vyhodit nějaký knihovník. Položí pergamen na stůl a odejde. |
| |
| šarmem,jo? od toho tu je Tirwen.. řeknu s úsměvem a jdu dál... |
| |
| hmm...hledim na tu hromadu knih a pergamenů.. tak aby jsme začli...já začnu tady.. a dojdu k jedné polici s knihami.. vezmu jednu knihu vázanou kůží s krásným zlatým ornamentem na obalu a začnu v ní listovat..aa latina.. usměju se po přečtení úvodníku knihy |
| |
| Jdu hledat nějaké knihy zkouším podle názvů. Ještě že tu máme učence. Pronesu si při hledání tiše pro sebe. |
| |
| Tak já jdu taky hledat. Prohodím a přistoupím k jedné z velkých polic. Jak tohle někdo může dělat celej život? Řeknu po chvíli s nenápadnou nechutí. |
| |
| listuju stále v téže knize...nic tu o těch předmětecj není , tak jí odložim a vytáhnu další.. je vázaná do rudé kůže s černým, opět latinským nápisem..Libellus ars..začnu jí pročítatt..je tam zmínka jak o umění tak o inkoustu ale nejsem si jistá že to je ta pravá.. atramentum...atramentum...co to je atramentum? přemýšlim o tomto slově.. pak pohlídnu na Tirwen a zasměju se..to taky nechápu.. a dál se věnuju tomu slovu " atramentum ".... |
| |
| Celá skupina Gasha si pročítá latinu a vše kolem ní. Sixt si prohlíží názvy a hledá vše možmé "Bájné nestvůry, Bestiář nebezpečných tvorů ......" Samé knihy o různch tvorech. Napadne tě. Tirwen mwzitím prohlíží knihy na velkých policích. "Příběh o statečném trpaslíku Dwainovi, Osm způsobů jak dosáhnout čehokoli......" Mnoho dalšího. Takhle pročítáte pár hodin a přijde k vám jeden ze starších knihovíků. Tady tohle vám posílá vrchní knihovník. A položí na jeden ze stolků tác s pitím a jídlem. Nevím sice nic o tom co hledáte ale kdyby jse potřebovali najít něco s čím vám mohu pomoct tak se stačí ozvat. |
| |
| Nestvůry to se mi budehodit jindy. Přijde ten knihovník. Promiňtě nemáte tu nějaké staré kroniky které by sahali několik let zpátky nevím přesně kdy ale čím starší tím lepší. |
| |
| odložim už asi 20.knihu .. dojdu ke stolu s pitím..poděkuju za všechny a vyčerpaně dosednu na židli a naleju si pití.. čekám co ten knuhovník odpoví.. |
| |
| Celá skupina Ano máte pravdu pokud hledáte něco důležitého tak by vám to mohlopomoct ale většina kronik je schována pod knihovnou ve sklepení. Chvíli si tu odpočiňte najezte se a já vám sem někoho dovedu kdo vás tím bludištěm provede. Odběhne někam pryč máte dost času na odpočinek. (Počkáme ještě nana Tirwen aby jste hráli všichni bude to zábavnější a navíc máte čas na odpočinek). |
| |
| Celá skupina (No co budeme pokračovat zatim budu hrát za Tirwen já, ste nějaký tichý) Za chvíli k vám přiběhne docela mladý knihovník. Pojďte za mnou. A začne ut¨íkat někam do knihovny vy ho následujete, jdete po různě klikatých chodbách a schodištích nakonec dojdete k masivním dveřím se zámkem a několika závorami, knihovnák zastrčí klíč a odemkne dveře ty se za chvíli začnou s hromovým zvukem rozeznívat. |
| |
| Společně s ostatními jdu za tím knihovníkem. To by mě zajímalo co tam najdeme snad už to co hledáme. Pokrauji dál a nakonec dojdeme ke dveřím do sklepa. Na co maj u sklepa takový pevný dveře, že by tam drželi jednoho z knihovníku? |
| |
| No chtělo by to říct rovnou. Takový zbytečný námahy. Pomyslím si a jdu za ostatními. |
| |
| jdu chodbou, těsně u Sixta...prohlížim si chodbu... dojdem k těm dveřím.. |
| |
| Celá skupina Knihovník vás vede všem možnými chodbami, všude kolem vás slyšíte šelest a podivné zvuky jak to v podzemí bývá. Po chůzi podzemím jste došli do místnosti jakmile knihovník zapálil ostatní pochodně u stěn naskytl se vám pohled na velikou siň plnou knih. Kroniky a dějiny země jsou na pravé straně. |
| |
| wau řeknu s úžasem na takoví množství knih.. to tu budem tejden než něco najdem... zamyslim se .. dojdu ke knihovníkovi..hledáme přesněji něco o věci nazývající se Egonův meč.. kouknu po ostatních... múžete nám pomoct? teda jestli jste o něm něco slyšel, nebo zda-li se tu někde něco o něm píše.. usměju se na mladíka (knihovníka) |
| |
| Čekám jestli knihovník poví Gashe co o ěcech ví. Kdo ví třeba to tentokrát zabere. |
| |
| Celá skupina Knihovník se na chvíli zamyslí a pak teprve odpoví. Ne Egonův meč vážně neznám ale to jméno mi je povědomé tak se jmenoval poslední král této země ale to už bylo před několikami stovky let. |
| |
| aha..kouknu na něj trochu zklamaně a našlo by se tu něco o tomto králi? |
| |
| Celá skupina Jistě že to najdu slečno od toho jsem knihovník vy zatím počkejte tu a nic nezničte ani neukradněte. Odejde někam dozadu a začne prohledávat regály. |
| |
| jak by jsme mohli..mi jsme slušný lidé.. řeknu mu protože tohle podezřívání nemám moc v lásce.. otočim se na ostatní.. jsem zvědavá co najde.. |
| |
| Co si to o nás myslíte my jsme čestní lidi. Nebo alespoň většina z nás. Čekám s ostatními na toho klučinu. Snad je tak dobrej jak říká a snad to nebude na dlouho s těmahle dvěma tu budu muset čekat, když neni co dělat a všude je klid je to někdy na umření . |
| |
| během toho dlouhýho čekání chodim a prohlížim si názvy knih... :) |
| |
| Celá skupina Během vašeho mlčenlivého čekání slyšíte z chodby kterou jste sem přišli jakési cupitání nebo klapání něčeho o podlahu, buď je jich víc nebo ten dotyčný klepe zatraceně rychle. |
| |
| Copak to je? Jdu blíže ke vchodu kterým jsme přišli a poslouchám pozorněji. |
| |
| někdo jsem jde...třeba další knihovníci, nebo čtenáři.. nevěnuju tomu moc velkou pozornost..jen se otočim směrem ke dveřím.. |
| |
| Celá skupina Nikoho by nenapadlo co sem přijde když jste všichni koukali co jde vtrhla k vám dovnitř velká skupinka obrovských pavouků. Sixta jelikož stál ve vchodě odhodily stanou a tím pádem narazil do masivního těžkého stolu. Uvnotř je několik těchto pavouků. |
| |
| Co to sakra. Pokusím se vstát a vezmu do každé ruky jednu dýku a hodím po pavoucích snažím se mížit co nejpřesněji. Pak tasím tesák a čekám na střet. |
| |
| koukám na to jak na zjevení..docela ztuhnu...nesnášim pavouky!! jelikož je to zvíře jako jykýkoliv...a ze svých zkušeností vim že zvířata se bojej ohně.. popadnu svou hůl a nechám rozhořet ohnivý krystal tak, že je jako jedna velká pochodeň.. ohněm mávám před pavoukama... grr...fuj.. a jdu směrem před ostatní aby se ti pavouci k nim nedostali.. kouknu na Sixta, kterej se pomalu zvedá ze země..a zavolám na něj jsi v pohodě?! |
| |
| Jsi v pohodě? Divná otázka. Dostal jsem pecku od pavouků a někam sebou práskl ale jinak se mám skvěle (přímo skáču radostí). |
| |
| Celá skupina Tirwen má tasený svůj meč ale neútočí to samé dělá Wilwarin. Sixt jednoho pavouka trefil a zabil. Jak Gasha straší pavouci tak začínají trochu ustupovat zpátky alepak jdou pomalu dopředu a cení na vás svoje zuby. |
| |
| dobrá prace řeknu když jeden z pavouku lehne.. pavouci se blíží..už neváhám.. soustředim své síly do krystalu..a vyšlu proti pavoukovy který stojí nejblíž mě ohnivou střelu.. |
| |
| Dobře jdem do boje. Rychle schovám tesák vytáhnu dvě vrhací dýky a zase tesím tesák. |
| |
| Celá skupina Zaútočí na jednoho pavouka a Wilwarin také. Tirwen s pomocí svého vlka zabili jednoho z pavouký, Gasha měla to štěstí že zabila dva a Sixt dostal zase jednoho. Pak útočí pavouci a zraní Sixta. |
| |
| Díky bohu že mám tu zbroj, sice mě dost zranili ale ještě žiju a dokud žiju udrřím svoje zbraně v ruce. Pak bodnu nejblížšího pavouka nelépe do hlavy abych ho zabil, nehledě na to jak to dopadne tak se pokusím dostat od pavouků co ejdál dobrým skokem. |
| |
| přestává se mi to líbit.. udělám krok v před a vyšlu další ohnivou kouli mezi pavouky.. zranili Sixta...ale drží se.. ohlédnu se po něm a vidím jak se vrhá s dýkou na pavouka.. kde se kruci tady vzali...kolik jich je? přemýšlim a přitom švihnu jednoho pavouka holí po hlavě, protože se ke mě dostal moc blízko.. Táhni!! |
| |
| Celá skupina Jelikož byl pavouk velice blízko Sixta (nejpíš ho kousal do nohy) tak ho Sixt na první ránu zabil. Gasha měla opět to štěstí a vyřídila další dva pavouky, tirwen a Wilwarin se rvou jako pravá vlčí rodinka také vyřídily dva . Zbývá poslední pavou a ten jde po Gashe protože je z boje už hodně zesláblý tak jí jenom lehce kousne do nohy. |
| |
| ucítim bolest na noze..kouknu k zemi a tam jeden pavouk.. kopnu do něj ty zmetku. a švihnu ho pařádně rozhořenou holí... (doufám že umřel) sednu si na zem a držim si na noze to kousnutí.. |
| |
| Celá skupina Gasha pavouka bohužel nezabila ale jak byl zesláblý neute kl Wilwarinovým zubům. (Něco pro ty co mají rádi pavouky bylo jich jedenáct.) Všichni jste se uklidnili ak vám přišel ten mlaďoučký knihovník. Tak našl jsem vám tu knihu.....co se tu stalo.....není vám nic? |
| |
| bolest ustává, není to tak hrozný, tak vstanu a jdu se podívat na ostatní.. Tirwen je v pořádku tak dojdu k Sixtýmu :) kleknu k němu a koukám na jeho zranění.. doufám že se tu už neukážou...můžeš vstát? zeptám se a nabídnu mu ruku abych mu pomohla při vstávání.. |
| |
| Konečně po boji. Snad už jich tu víc nemají takovýhle zvířátka jsou nebezpečný, jsem v pohodě nic mi neni. Pomoct nepotřebuju a tak vstanu sám. |
| |
| cuknu sebou když slyšim hlas.. aa knihovník...určitě byl někde zalezlej a klepal se strachy. pomyslim si protože tenhle rámus museli slyšet i ti nahoře v patře.. doufám že jo..měli by jste tu někdy uklidit, množí se vám tu pavouci.. řeknu naštvaně.. |
| |
| Celá skupina Že tu jsou pavouci a podobná havěť jsme věděli ale nikdy na nás nezaútočily jste všichni v pořádku? A tydy máte tu knihu bude to ještě něco? |
| |
| jak myslíš.. řeknu Sixtýmu a ruku vztáhnu k sobě a vstanu a jdu k tomu mladíkovi co drží tu knihu.. |
| |
| ono by toho bylo víc...jinak jsme v pořádku, jakž takž.. řeknu a oklepu se vzpomínce na tu havěŤ. nevíte něco ještě o jakýmsi inkoustu a knize umění...třeba to má taky něco společnýho s tímhle králem... zadívám se na knihu a vezumu si jí... |
| |
| No popravdě potřebovali bychom ješě něco ohledně severského lovce takže severskou kroniku skdeje něco o tom lovci a něco o nějakém ingoustu umění a stejnojmené knize. |
| |
| Celá skupina Knihovník si zase projíždí v haavě obsah knihovny. No severský lovec je jen legenda ale tu kroniku by jsme tu měli mít ale ingoust a knihu to nevím zkuste nějaké bližší určení. A čeká dál přitom předá Gashe knihu. |
| |
| nechám otázky na Sixta a začnu listovat v té knize.. hmm.. (ráda bych věděla co se tu píše :) ) |
| |
| Pak si ještě z posledních sil které mám dojdu pro své vrhací dýky co jsem házel po pavoucích. Přece je tu nenechám byly dost drahý a...fuj ty sou ale špinavý. Očistím je od pavoučí krve a pokračuju v debatě s knihovníkem. |
| |
| Přemýšlím na co bych se ho zeptal No knihu se zaměřením na zvláštní věci kam by tohle mohlo patřít... nějaké alchimistické nebo magické věci. |
| |
| Celá skupina Gasha si listuje v knize ale jak kouká bude to na dlouho. Knihovník se na chvíli zamyslí a přemýšlí ohledně Sixtova dotazu. Anonejspíš máte pravdu donesu vám sem knihu ohledně achymistických artefaktů se zaměřením na knihy a podobné věci, a ještě tu kroniku severu. Odejde zase někam dozadu knihovny. |
| |
| Celá skupina Knihovník přijde za kratší dobu než předtím. Tady máte ty knihy jedno jsou Severské legendy a to druhé Alchymistické artefakty. Položí pře vás obě knihy. |
| |
| Chvíli na ně koukám a... Nemohli bychom si ty knihy přes zbytek dne půjčit sebou, chtěli bychom si trochu odpočinout a zabydlet se možná v hostinci a nechceme vás tu otravovat. |
| |
| dobrej nápad.. pohlídnu od knihy na knihovníka.. chtěla bych se natáhnout a tu knihu si přečíst v klidu aby mi něco důležitýho neuniklo... |
| |
| Celá skupina Máte pravdu tady by to nebylo nejlepší a vzhledem k tomu jaké máte povolení to nebude problém. Seberete si knihy a vydáte se na vzduch, uvniř chodeb slyšíte zase to ťukání a cupitání ale projdete ze sklepení v pořádku. Knihovník vyřídí vše s knihami pod podmínkou že je druhý den donesete nebo alespoň oznámíte že si je ponécháte déle. Stojíte před knihovnou. |
| |
| Venku je tma zřejmě padla noc co jste byli v knihovně. |
| |
| protáhnu se a nastavím obličej slunci. sláva, světlo.. rozhlídnu se.. tak ted najdem ten hostinec ne? doufám že nás Wiliam najde... a vykročim směrem do města.. |
| |
| Projdu se všemi knihovnou a ocitneme se nakonec venku. Konečně na světle už mě to dole trochu vadilo né kvůli tmě ale kvůli pavoukům. Teď najít hostinec. Chvíli se rozhlížím po hostinci nebo po něčem jiném, jdu hledat do města. |
| |
| Celá skupina Prošli jste snad všechny kouty a našli ste jenom jediný uvnitř je hostincký který chváli po vás kouká jako v hostinci v prvním městě má u sebe pár stráží. Co by jste rádi. |
| |
| Usměju se na hostinského. Chtěli bychom se zde ubytovat. Řeknu mu podívám se na strážné. |
| |
| Celá skupina Hostincký se na vás podívá chvíli přemýšlí a posměšným říká. No já nevim ale zdálo se mi že máme plno. Ale nevyhazuje vás takže možná něco ví ale nechce říct. |
| |
| Heleme se asi každej hostincký má své ochránce. Chvíli si je prohlížím a hostinckého s jeho připitomělým úsměvem také. V knihovně jsem jednal já a s trochou štěstí se mi podařilo mu říct co hledáme a kde to má být ať jedna z holek zkusí svojedovednosti na tohodle šaška. |
| |
| stoupnu si před hostinskýho...a koukám po hospodě.. no a máte aspoň volný stůl, kde by sme se mohli najíst a napít? no a vy byste se mezitim mohl podívat jestli máte určitě plno...co řikáte? kouknu trochu podezřívavě ale nakonec se na něj usměju.. dobře vám zaplatíme, pokud se tu něco najde... to je úroveň... |
| |
| Jak se zdá mágové se učí rychle jen ještě zjistit kolik zlata obměkčí jeho kamené srdce. Čekám jestli nezmění chlápek názor na pokoj. |
| |
| Celá družina Jakmile hospodský ulsyšel slova dobře zaplatit začal dobře poslouchat a ptát se. No když o tom tak přemýšlíkm tak jeden by se našel ale možná trošku drahej. |
| |
| no to není možný, na jakýho vydřiducha člověk nenarazí.. kouknu na něj poněkud znechuceně najednou? no jenže nás je trochu víc na jeden pokoj, nemyslíte?ale pokud za tu cenu co navrhnete bude stát za to a všichni se tam nějak poskládáme...nebudu mít námitky.. řeknu a čekám co odpoví.. |
| |
| Chvíli poslouchám rozhovor hospodského a Gashy. No jo příjemnej chlápek už se tu cítim skoro jako doma. Třicet zlatých a pokoj bude dost velký pro tři lidi a hned. Dodám a položím obnos peněz na stůl. |
| |
| Celá skupina Chlápek chvíli přemýšlí a kouká na peníze. Máte štěstí je tu jeden poslední ale nevěděl jsem jestli nejste nějací vandráci co se potulujou po hospodách, ale vaše peníze ukazují že jste čestní lidé. Usměje se a položí na stů malý klíček. Na konci chodby v druhém patře napravo. Pak už jdete do pokoje a sleduje vás se svými ochránci a ještě cosi zavolá na Sixta. Máš slušnej harém mladej. |
| |
| já mu dám štěstí vydřiduch to je!! jsem naštvaná, takovýdle jednání a ještě k tomu naše nazvání vandrákama.. kráčím chodbou směrem k pokoji.. a ta narážka..harém!! řeknu tak aby mě slyšeli jen ti kolem mě.. pak pohlídnu na Sixtýho myslim že 3zl. bylo dost unáhlený... |
| |
| Ty taky. Řeknu hostinckému a poukážu na bodyguardy a jdu nahoru do pokoje. Unáhlený ten šmejd by potom ještě možná smlouvallapší když dostane tolik a dál se nevyptává. Máš pravdu jsou tu samý hnusný lidi. Alespoň že sou to zloději to si pak s nima člověk rozumí a ví jak na ně. |
| |
| Celá skupina Došli jste v pohodě do pokoje když jste vešli dovnitř spatřili jste slušně zařízený pokoj. Má tři místnosti, jedna místnost s krbem, koupelnu ložnici a ještě drřevěný balkon kam se jde z místnosti z krbem. |
| |
| vejdu do pokoje.. no tééda...slušný to jsem ani nečekala.. kouknu na ostatní a spokojeně se usměju.. hnusný možná jsou ale tenhle pokoj za to stojí... zasměju se a dojdu ke křeslu a spokojeně usednu.. z tašky vyndám tu knihu a položim jí na stůl.. rozhlížim se po pokoji..najednou mě přešel úplně vztek na dnešní náročný den.. |
| |
| Za tu cenu pak že to bylo moc. Dojdu za Gashou a vezmu si Kroniku severu kterou má společně s ostatními knihami a jdu si číst na balkon, sednu si na zábradlí. |
| |
| Celá skupina Gasha si pročítá knihu v křesle, Tirwen se usadila také v křesle a oheň z krbu pěkně sálá. Sixt sedí na balkoně a čte si Severské kroniky ( kterou to vyberu protože sama neurčila.) Edilsé kroniky Egonovo tažení ........Egon byl vládce Edilského království před více než pěti sty lety než zemřel na svém tažení od té doby nebyl zvolen nový král země. Egon na svém tažení měl dáno za úkol porazit nepřátelskou armád na Abrolských plánich za mořem, armádu rozprášil se svými vojsky ale když se vracel přes moře zpět potkala ho bouře a potopila všchny lodě na dno moře. Vyvázlo jen pár vojáků kterí se stihli zachránit na člunech ale nikdo jiný ne. Král vlastnil také stejnojmený meč který byl vykovám speciálně na bitvu proti nepřátelům na pláních. Meč byllehčí než normální meč že by ho uzvedlo i dítě ale způsoboval nepřátelům těžká zranění. Podle pověsti může Egonův meč nosit jen královský nástupce nebo král země.......... Severské kroniky Záhadný lovec ....................V severské oblasti kde je počasí nehostiné a nebezpečné jako stádo divokých vlků se kdysi objevil záhadný lovec. Nikdo si ho moc nevšímal ale všichni věděli jak je skvělý střelec z luku dokázal zasáhnout letícího orla nebo utíkajícího vlka či tygra a zabít jedinou ranou. Když se jednou na severu objevila armáda obrů kteří si to mířili na Edilské království přišla z jihu královská armáda, byla bohužel zničena při prvním střetu takže obři plenili dál města a vesnice v okolí. Když měli namířeno na jednu z vesnic měl tam namířeno i lovec aby zachránil i svou dívku, bohužel když došel na místo spatřil jen spáleniště a trosky. Jaksmutnil za mrtvé mezi spálenými domy a těly tak se armáda nepřátel vrátila kvesnici zpátky. Lovec neměl strach protože většina jeho přátel a jeho přítelkyně zemřeli v té vesnici postavil se tedy obrům do cesty a zvolal na armádu "Dokud budu živ a budu třímat v rukou tento luk nedostane se žádný z vás přes tuhle vesnici dál." Obři se smáli a mysleli si že se zbláznil protože zádná normální střelná zbraň kromě těžké kuše a větších nedokáže obra zabít, zaútočili na něj s celou armádou což se jim vymstilo po několika mrtvých obrech první ranou zabil jejich vůdce nejobávanějšího z obrů. Všichni se dali na zběsilý ústup podobnou armádu už obři nesestavili, když hledali Edilští poslové lovce aby mu poděkovali našli jen jeho luk poblíž šedé hory a lidskou krev. Mnoho lidí myslí že v klidu zemřel někdo jiný že odešel a žije někde v jeskynich šedé hory................ |
| |
| Vezmu si také jednu knihu. Zajímalo by mě, na co někdo potřebuje tyhle věci. Prohodím, znovu se posadím a začtu se do knihy. |
| |
| Tirwen Vzala sis poslední knihu kterou jst měli. Alchymistické artefakty Podivné směsi ..............Kdysi jeden mág vytvořil jednu velice zvláštní směs. Nebyl to ani lektvar ani přímo jakýsi obyčejný ingoust jak tomu mnozí říkali, byla to směs jakési dávné magie s umění druidů a jejich lidí. Tento zajímavý ingoust nebyl však urček k psaní byl používán k obraně v boji což bylo dost divné. Ta směs magie a vědění druidů způsobovalo to že pokud nějaký dotyčný byl pomalován určitými kresbami které byli v knize která patřila k ingoustu tyk byl člověk schopen bojovat holýma ukami i proti zkušeným válečníkům nebo schopen ovládat nejrůznější dovednosti. Kdo znal tajemství ingoustu tak ho chtěl jenže mág neměl čas ani chuť na výrobu dalších a dalších ampulek s ingoustem proto vytvořil poslední ampulku a dal jí svému učni který měl namířeno někam do Poutníkovalesa na východě. Měl do zdejšího města doručit ampulku se správou že je poslední a jenom kouzla a tajemné artefakty udělají z tohoto posledního zdroje nevyčerpatelnou zásobu.............Když se vracela skupina zpět do Lesů poutníka s lahvičkou ve které byli zásoby ingoustu nevyčerpatelné ztratili se uvnitř lesa a nebyli spatřeni...nikdy............ |
| |
| Pročítám knihu docela dlouho do noci.... Zajímavé co všechno se člověk dozví ze starých knih zajímavého a dobrého na čtení. Vrátím se zpět dovnitř a posadím se do jednoho zkřřesel u krbu kde sedí dívky. |
| |
| Zavřu kniho a položím jí do křesla. Vyjdu na balkon a začnu se rozhlížet po skoro prázdných ulicích. |
| |
| Byl jsem na hřbitově kde jsem čerpal sílu z duších zemřelích, když jsem jí načerpal dost přišel jsem k jednomu hrobu. Povstaň z kostí služebníku vyslyš každý rozkaz můj za mou pravdu zvedni ruku a anavrátím já klid tvůj! Z hrobu se zvedne kostlivá ruka a pochvíli i celé tělo. Budeš hlídat hřbitov, nikdo sem nesmí vstoupit! Poté zvednu ruce nad hlavu a vytvořím kolem hřbitova podivnou temnou kopuli ta zabrání ve vstupu na hřbitov všem co neumí užívat magii alespoň pokročilou. Dopním si zbytek energie a vyjdu do ulic, všimnu si Tirwen na balkoně a zamávám jí. |
| |
| Usměju se. Tak tady seš. Čekáme už na tebe. |
| |
| Zaslechnu Tirwenin rozhovor jdu na balkon kde stojí kouknu dolů. A hele pan William už přišel. Ahoj. Zajdu dovnitř a jdu otevřít dveře a čekat na něj aby vůbec našel náš pokoj. |
| |
| Hned jsem nahoře usměji se a jdu dovnitř, zaklepu na dveřeTirweniního pokoje |
| |
| Vejdu do našeho pokoje Zdravím, co jste zjistili? |
| |
| Dojdu pro knihu a jdu k Williamovi. No nic moc zajímaváho tam neni jen odblast kde hldet nevim ale jak v ostaních pokud chceš vědět víc zkus si to přečíst. A položim knihu před něj. |
| |
| Posadím se do křesla. To samé. Místo, kde byl předmět naposled spatřen nebo kde se ztratil. |
| |
| Nedrřív chvíli mluvíme o tom co se kdo dočetl. Tak kde hledat víme co bude dál? Koukám po ostatních. |
| |
| Já bych se šla na to nejdřív vyspat. Prohodím a zadívám se do krbu. |
| |
| No o tom jsem taky přemýšlel. Dobře vyspíme se a zítra rozhodneme jak to bude, pokud všichni souhlasíte? |
| |
| Nečekám moc na odpověď a jud pryč. Dobře uvydí se zítra. Jdu tedy na balkon kde složím svoje věci a nejspíš tu i zůstanu přes noc. |
| |
| Podívám se po ostatních. Tak kdo kde chcete spát? Zeptám se nakonec, když nikde neprotestuje. |
| |
| Já už si místo na spaní našel. prohodim z balkonu na Tirweninu otázku. |
| |
| Kde bude možno odpovím a odejdu do jednoho rohu |
| |
| Tak to já taky. Odejdu do druhého rohu a tam si lehnu pohodlně na zem. |
| |
| Celá skupina. Přečkali jste noc. Samuel si ustlal v jednom rohu v mistnosti s krbem, Gasha spala v křesle v té samé místnosti, Tirwen se vyspala v druhém rohu místnosti a Sixt se vyspal na balkoně kde byla trošku zima ale vyspal se také dobře. (Škoda postele ste mohli rovnou spát na ulici). Venku je ještě triochu tma ale slunce už je vydět za obzorem. |
| |
| Ráno vstanu. Trošku zima ale jinak dobrý. Jdu do místnosti s krbem je vyhaslý a všichni podřimují Gasha v křesle a ostatní každej v jednom rohu místnosti. Sem mohl jít rovnou do tý postele ale bylo by to blbý vůči ostatním. Vezmu si z balkonu své věci a ozbrojím se pak si sednu v místnosti do křesla a čekám na ostaní až se vzbudí. |
| |
| v noci když jsem usnula se mi zdál divný sen..byal jsem na lodi s králem Egonem, který zrovna vplul do bouře, která mu byla osudná.. ráno se probudim, když venku začalo svítat.. to není možný zase usnu tam kam jsem dosedla...proč si vůbec pronajímám pokoje rovnou můžu ulehnout někde ve stájích.. rozhlídnu se po pokoji je klid všichni ještě podřimují (na Sixta nevidim)..sklapnu knihu a protáhnu se.. přemýšlim o tom co se psalo v knize..no pokud měl Egonn při plavbě u sebe ten meč, tak bude nejspíš pod hladinou moře...to by bylo nelehké ho najít...ale kdyby se přece jenom našlo jeho tělo,tak...je přece známo že se nechávají panovníci pohřbívat ve zbroji, pokud zemřeli v boji...v tom případě by mohl mít ten meč u sebe v hrobu.....ale to jsou jenom dohady.. naštvaně vstanu, protože jsem na nic nepřišla a jdu na balkon nadýchat se vzduchu.. všimnu si Sixta.. aa ty už jsi vzhůru? dobré ráno přeji...vyspal si se dobře? (ehmm já si přečetla až teď už jsi v místnosti..tak promin ale nechce se mi to už přepisovat...) |
| |
| Gasha se vzbudila ostatní ještě zařezávají. Ano jsem vzhůru a jak koukám ty taky. No bylo ze začátku trochu chladno ale spalo se dobře. POrozhlédnu se po ostatních. Sakra to jste nikdo nespal v posteli? |
| |
| zasměju se..no u mě už to je pomalo tradicí usnout mimo postel.. koukám trochu znuděně...spáči... už si nejsem tak jistá že bude snadný nalézt ty věci.. prohodim a opět rozevře knihu tam kde jsem skončila a snaži se z ní dočíst ještě něco, dokud se zbytek nevzbudí...třeba mi něco uniklo... |
| |
| Gasha Nic ti neuniklo stále se dočítáš o tom samém. Že král vlastnil stejnojmený meč, že bojoval ve válce, že se při návratu potopily všechny lodě a že vyvázla jen hrstka mužů kterí o této hrozné správě dali vědět. (Nechcese mi to zbytečně hledat nebo psát). |
| |
| Že by tradice pokud vím tak jsi takhle spala jen teď a předtím od chvíle kdy jsem zachránily Tirwen a jejího vlka normálně, pokud jsi takhle nespala předtím. Chvíli koukám po místnosti a po dvou dalších spáčích. Jestli chceš jdi si ještě lehnout do postele ostatní spí a ty si taky trochu ještě odpočineš.. |
| |
| vzhlédnu od knihy kde jsem se stejně nic nedočetla novýho.. usměju se na Sixta..ne máš pravdu..ale většinou se mi takle povede usnoud když mám příležitost usnout jinak.. podívám se po ostatních..je neuvěřitelný jak může někdo spát tak dlouho do odpoledne..já bych už stejně neusnula..venku začíná být rušno a hlavně mě to nedá když je tam tak krásně.. položim knihu na stůl a vylovim si svou se svými zápisky a opět v ní listuji i když už to znám nazpamět.. |
| |
| Nechám Gashu listovat v jejich zápiscích a jdu na balkon podívat se po městě a po okolí. |
| |
| (Tak především malá informace pro Gashu je teprv ráno jak jsem psal a to může trvat klidně stovky let dokud nedám pokyn. Ale jinak už je slunce vydět víš a většina lidí je venku v tom máš pravdu). Gasha Čáráš a čmáráš a píšeš si do své knížky svoje zápisky . Spáči Oba spíte zaslouženým spánkem (je jen na vás kdy se czbudíte). Sixt Venku je už trošku rušno a jak se koukáš vydíš v dálce jakýsi stín co se táhne přes skoro celý vyditelný obzor. Válka došla už jsem. Napadne tě ale jak vydíš je ještě pár kilometrů za městem takže je vše v pořádku pokud to tak zůstane. |
| |
| Otevřu oči a spatřím Gashu Aspoň něco krásného po probuzení řeknu a zvednu se, protáhnu se a nádechnu se zhluboka. Co je v plánu? |
| |
| kouknu na Sama..jen se usměju a začte se opět do zápisků.. dobré ráno..plány? zatim žádné...jak se vám spalo? a kdepak jste včera byl po celý den? zeptám se |
| |
| Také se konečně vzbudím. Dobré ráno. |
| |
| Jdu z balkonu zpět dovnitř. Dám knihy na jednu hromadu. Pokud je už nepotřebujete tak je odnesu zpět do knihovna a pak můžeme vyrazit. Seberu knihy a dám se pomalu na odchod. |
| |
| Celá skupina Sixte knihy jsi vrátil jednomu knihovníkovi a vrátil se v pohodě zpátky do pokoje kde ostaní sedí a zřejmě přemýšlí. Po tom co Sixt odešel přemýšlíte co dál víte že bude dobré neprodlužovat to a rozhodnout se rychle. |
| |
| Když se Sixt vrátí, odhodlám se zeptat. Tak, napadá vás někoho, kam teď? |
| |
| Vrátím knihy a jdu hned zpátky do pokoje ve kterém jsou ostatní a přijdu ve chvíli kdy se Tirwen ptá na další část naší výpravy. No pokud jde o mě já bych vyrazil tam kde byli posledně spatřeny a budeme v hledání pokračovat tam ale rád si poslechnu i názory ostaních. |
| |
| když se Sixt vrátil..vstanu a začnu se připravovat k odchodu ...během přípravi musim stále myslet kde by mohl být ten meč nyní.. mám silný tušení že se potopil do moře i se svým majitelem..ale pokud se někdo zachránil mohl by o tom meči něco vědět...vůbec nevim. kouknu na ostatní připravená odejít .. |
| |
| Tak na co tu ješt čekáme? Jdeme! řeknu a podívám se na ostatní, nasadím si kápy na hlavu aby mi nešlo světlo tolik do očí. Nesnáším sluneční světlo, v něm si teprve lidi uvědomí jak jsem bledý a jaké mám chladné, dravé oči.... |
| |
| Já jsem připravena. Seberu si své věci. Wilwarin už neptrpělivě vrtí ocasem. |
| |
| Vydám se s ostatními ven z pokoje. Dobře tak vyrazíme... ale kam vlastně tedy jdeme? A zarazím se protože jsme o tom pořádně nemluvili. |
| |
| stojim před hostincem.. no tak já si myslim že by jsme se mohli vydat..na místo kde se byl ten střet Obrů a toho lovce..a nebo na místo kde se stratil posel s tim inkoustem a nebo na místo kde byl vyroben, protože s tim mečem to nevidim moc dobře podle mě je někde pod hladinou moře...ale je možný že ty věci jsou nějak spojený a při hledání jedné věci nalezneme další informace o těch ostatních.. zamyslim se docela nahlas.. koukám po ostatních tak co? kam? |
| |
| Společně s Gashou a ostatními stojím před hostincem. Místo je v celku jedno vždycky budeme hledat na slepo víme kde byl inkoust a kniha, vime kde byl lovel i meč ale nevíme nic přesnýho takže je to vcelku jedno záleží na vás já se přizpůsobím. Čekám jak se ostatní rozhodnou. |
| |
| no to je super! řeknu už trochu naštvaně, protože jak je vidět nikdo se moc k hledání nemá.. |
| |
| Tak navrhni co je ti příjemnější hledat. Musíme stejně nakoupit podle toho výbavu nebo si někdo musí koupit něco lepšího. Pokukuju po ostatních. |
| |
| dobrá...oba dva příběhy jak o meči tak o lovci se odehráli v Edilském království, tak by jsme měli vyrazit asi tam... netrpělivě přešlapuju na místě.. |
| |
| Malá poznámka od PJe zvláště pro Gashu: Nevim jestli jsem to už nepsal předtím a nebo jestli si to pamatujete ale v Edilském království jste celou tu dobu co hrajete. Král sice pocházel z Edilského království ale meč můžebýt kdekoli lovec je také z Edilského království ale posledně byl vyděn na severu. Malý popis území jste v Edilském království na sever od něj jsou Severské země a východ les poutníka, a na západ može a za možem Abrolské pláně. |
| |
| Já bych se vydala tam, kde je to podle popisu nejblíž. Pokrčim rameny a čekám na názor ostatních. |
| |
| Dobře souhlasím Severské země jsou hned za městem přes hory a lesy jsou pár dní odsud takže asi na sever, ovšem záleří jak dlouho bude trvat cesta přes hory. Takže jsi asi půjdeme koupit nějaký kožichy. Čekám na reakce ostatních a o něčem přemýšlím. |
| |
| Souhlasím s Tirwen řeknu Mohli bychom si najmout vzducholod a hory jednoduše preletet...ale nebude to asi levne.... řeknu |
| |
| poslouchám ty dohady.. s tou vzducholodí to není špatnej nápad Wiliame.. |
| |
| Samuelovo návrh mě zaujme. Ta vzducholoď není špatnej nápad Williame ale ohledně té ceny máš nejspíš pravdu lepší bude si najmout nějakého průvodce aby nás převedl bude to rozhodně jednodušší. |
| |
| hmm asi má pravdu. zamyslim se nad cenou výletu vzduchem.. no vydáme se teda k horám a po cestě doplníme zásoby a koupíme potřebné věci..a hlavně najdeme toho průvodce.. řeknu |
| |
| Dobře takže asi koupíme ty kožichy a pak zásoby v nějaké vesnici po cestě? Čekám jestli jsem se zeptal správně. |
| |
| no můžem si dát nějakej rozchod a třeba za hodku si dát sraz u hlavní severský brány a vyrazit... |
| |
| Dobře každej si půjde koupit svoje a pak se sejdeme. Asi půjdu pro něco na sebe určitě tam bude zima. Pak pohlédnu na Tirwen a zeptám se. Máš nějaké peníze? |
| |
| Začervenám se. No moc jich opravdu není. Ale co nadělám. |
| |
| Nechceš něco půjčit já stejně peníze nepotřebuju skoro všechno už mám můžeš si koupit lepší výbavu a třeba i zbroj. Čekám na její odpověď. |
| |
| Souhlasím s návrhem povím ostatním Ale myslím že se stejně všichni sejdeme v obchodě s kožich tak co tam rovnou vyrazit společně? |
| |
| dobře.. výjdu do města a koukám po krámcich s nějakým teplejším oblečením.. narazim na krámek s koženou galanterií.. jaká náhoda.. pousměju se vejdu.. krámek je plný kožichů, kožených opasků, kožených tašek a kožených bot.. super vše co potřebuju a pohromadě.. přistoupim k pultu kde stojí prodavač.. dobrý den, čeká mě cesta do hor a tak potřebuju nějakou teplejší výbavu jako jsou boty a kabát nebo tak něco.. čekám co řekne prodavač ale už mám stejně vybráno.. |
| |
| Vyjdu za Gashou s tím že ona ví kam jde, když vejde do obchodu s kožešinami hned řeknu prodavači Chci Kožešinový plášť z černého vlka....taktéž boty a rukavice |
| |
| Díky. Usměju se na Sixta a vydám se za ostatními. |
| |
| kouknu po Samovy chudák vlk.. no jo ještě rukavice na ty bych zapoměla.. řeknu se smíchem |
| |
| Sleduju ostatní a jdu do obchodu, chvíli koukám na to co tu mají. Brr mezi těmi staženými zvířecími kůžemi si nepřipadám nejlíp. No já bych si vzal nějaké pevné boty a teplý kožich ale raději nějaký lehký. |
| |
| Celá skupina Nejdřív se prodavač podívá na Sama. No tak pane plášť boty a rukavice zčerného vlka dobrý výběr, bude to stát 110 zlatých pane. Pak jde ke Gashe. No boty kabát a rukavice nic zvláštního obyčejné tak to bude 100 zlatých. Dále si prohlíží Sixta. Ano pevné boty měl bych tu něco podobného a lehký plášť do chladu, počkejte...85 zlatých. Pak si prohlídne Tirwen která tu s vámi taky stojí. A co si přejete vy slečno. |
| |
| Kolik ubohejch zvířat museli zabít pro tohle. Chvíli si vše prohlížím. A já nějaký dostatečně teplý kožich s botama a rukavice. Po chvíli ještě dodám a otočím se na Samuela. Ale ne z vlka. |
| |
| Tirwen Ano chápu né z vlka. A pohlídne na Wilwarina který je z toho tady docela vyděšený. Měl bych tu něco takového ale nebude to tak teplé jako ty ostatní bude to něco jako tady pána až na ty boty. A poukáže na Sixta. No bude to 65 zlatých ale pokud chcete něco teplejšího tak se to značně prodraží. |
| |
| mezitím než si Tirwen vybere podám požadovaný obnos a čekám až mi přinese oblečení.. je tam nesnesitelný horko.. |
| |
| Tady máte, jak jste říkal 105 zlatých dívám se mu zpříma do očí a trochu se mu hrabu v hlavě abych mu podstrčil jednu malou myšlenku Ušetřený zlaták, vydelaný zlaták Dám obchodníkovi 105 zlatých a čekám až mi podá zakoupené zboží nebo zda je v něm něco co jsem neodhalil a nedostanu se mu do hlavy.... |
| |
| Myslím, že tohle bude stačit. Řeknu po chvíli. |
| |
| Jelikož Tirwen nemá moc peněz zaplatím i za ní. Jejda to jsem nějak nedomyslel. Počítám cenu všech věcí dohromady a zjistím pár zlatých chybí.Dám mu všechny peníze co mám a pak si ještě sundám boty comám svoje vlatní a ptám se jestli mu budou stačit když nemám zbytek peněz. |
| |
| Celá skupina Všem vám dá vaše věci i Tirwen jen u Sixta chvíli kouká na boty trošku skoumavě pak si je nakonec vezme a vrátí Sixtovi jeden zlaťák. Stojíte před obchodem a je jen na vác kam půjdete dál. Sixte je trošku nepříjemné chodit bosý :D |
| |
| (Mimochodem jak už jsem psal dřív tak si věci co máte u sebe pište do životopisu do nějakého zvláštního odstavce nebo něčeho podobného, jen aby jste v tom neměli guláš a opakuji to pro případ že někdo zapoměl). |
| |
| stojim venku před obchodem a čekám na zbytek mezitim si navlíknu nové vysoké kožené boty a ty staré daruji žebrákovi stojícímu na náměstí..rukavice uschovám do tašky a kabát si přehodim přes jedno rameno..přece jenom je na něj ještě tady teplo.. vrátim se k ostatním a spokojeně se usmívám.. no myslim že jsme pořídili vše co jsme chtěli...a teď můžem vyrazit směrem k horám.. |
| |
| Vyjdu se svými novými věcmi ven. Radši se obuju do nových bot. Navléknu si ty nové boty abych tu neběhal bosý, kožich si pečlivě složím a schovám do brašny kterou mám přes rameno. Máš pravdu jestli už nikdo nic nepotřebuje tak můžeme vyrazit. |
| |
| Vyjdu ven a schovám si věci. Pokud jde o mě, můžu vyrazit. Řeknu, když slyšim Sixta. |
| |
| Poslechnu si skoro všechny kromě Willa který mlčí. Takže dobrá jdeme tedy. A vyrazím z města směrem k nějakému městečku blízko hor kde nabereme zásoby. |
| |
| Když odejdeme z města, začnu si prozpěvovat. Tak tohle mi chybělo. |
| |
| spokojeně kráčim cestou a poslouchám jak si Tirwen prozpěvuje... na nic nemyslim.. |
| |
| Hlavně že se dobře baví..... pomyslím si a jdu vedle ostatních Nešlo by změnit melodii? řeknu k Tirwen |
| |
| proč? zeptám se Sama.. s úsměvem, protože je na něm už vidět že mu ta melodie leze na nervy a mě baví pohled na něj.. |
| |
| Celá skupina PO dlouhém dni jste došli do vesničky poblíž hor které už vydíte jak se před vámi majestátně tyčí. VE vesničce je v celku klid. |
| |
| po dlouhý cestě jsem už vcelku utahaná a tak jsem š'tastná když už se před námi oběvila venice.. hurrá už se těšim až si sednu a odpočinu si..celou cestu nikdo nepromluvil..už se známe několik dní a přitom o sobě nic vlastně nevíme.. přemýšlim o ostatních.. mám návrh, dnes tu přespíme a zejtra ráno koupíme potřebný zásoby, seženem průvodce a vyrazíme do hor, co vy na to? zeptám se a zamířim rovnou k hostinci na náměstí... |
| |
| Já jsem pro, noc sice ještě neni ale odpočinek před tou cestou si zasloužíme. Alespoň si to tu prohlédneme. Koukám chvíli po městě. |
| |
| Celá skupina Stojíte uprostřed města a za okamžik se kolem vás koná průvod či co. Ze všech stran slyšíte jen hurá hurá naši zachránci. Když se porderete spoustou lidí tak spatříte tři muže na koních co vypadají jako šlechtici nebo dobrodruzi a u každého z nich je malá skupinka vojáků. Když se zeptáte co jsou zač tak od všech lidí slyšíte jedno. Jsou to zachránci Edilského království chtějí ukončit válku, hledají něco co jim pomůže a nám taky. Pak zamíří tři hrdinové do hospody a jejich malé skupinky si postaví vedle hostince pár stanů. |
| |
| Zamračím se. Tohle není přece jen tak. Nehledají třeba to stejný jako my? Ale proč by to někdo dělal? Zeptám se potichu. |
| |
| Přijdu k Tirwen aby nás neslyšel nikdo kromě naší skupiny. Třeba jsou z jiného města nebo podobně asi si mysleli že bude dobré když pozvou víc lidí a budou mít větší šanci a možná taky že když se přihlásí nějaký lapkové a zloději že se mezi sebou pomelou a bude jich míň. A nebo je možný že nás v knihovně někdo sledoval. Koukám po těch třech. My máme jako dobrodruzi alespoň nějakou úroveň tyhle si jedou na koni a s armádou za zadkem. |
| |
| To pochybuji takovýhle armádičky mají často i vůdce kteří si s takovou dokáží poradit ucedím k Sixtovi Ale pokud bychom je zbavili vůdců a důstojníků budou jako kuřata bez hlavy..... pomyslím si a ušklíbnu se |
| |
| Celá skupina Vojáci už mají stany hotové a jejich velitelé jsou už zabydlení v hostinci venku se začíná pomalu stmívat jak to všechno sledujete. |
| |
| Nevim jak vy ale já si půjdu hledat místo k přespání. Pomal se vydám a koukám po místě kde bych složil hlavu. V nejhorším se bude spát pod širákem ale jinak můžu skusit vydělat a jít do hostince. |
| |
| (Trošku to popostrčim, sice neznám důvod nečinosti ale přece). Sixt Z možných míst k přespání tu vydíš k přespání jsou hostinec, nějaké místo na zemi pod širákem a nebo zase pod širákem někde v lese. Volba je na tobě. Samuel, Gasha, Tirwen Stojíte na náměstí poblíž vás je studna a ž se docela setmělo Sixt někam odešel ale víte kterým směrem kdyby jste chtěli jít za ním. |
| |
| pozoruju nechápavě ty "zachránce" co vešli do hostince.. po setmění jen řeknu.. nevim jak vy a Sixt ale já jdu do hostince, kde seženu nocleh a třeba i nějaký informace od těch !zachránců"..usměju se protože mě zrovna něco napadlo.. přece jenom sem ženska a za pomoci pár kalichů vína a ženskýho šarmu dostanu určitě z nich nějaký informace.. zasměju se při pohledu na ostatní a otočim se na místě a odcházim k hostinci.. |
| |
| Podívám se na ostatní. Když nic, tak nic, Pokrčim rameny a vydám se za Gashou. |
| |
| Vydím že volbe je hodně omezená a bude lepší se vyspat v hostinci alespoň pro zatím, no ale když se podíváme na moje finance tak asi bodu venku ale přeci jen se podívám do hostince. Vydám se tedy do hospody kam jde i Tirwen s Gashou. |
| |
| Celá skupina Uvnitř hostince je docela rušno vojáci taky jejich páni mají obsazeno několik stolů a na zbytku se krčí zbytek štamgastů. Dáte si něco? Ale rychle mám moc práce. Zavolá na vás hoctincký když kolem vás probíhá. |
| |
| stojim uprostřed hostince a rozhlížim se...hmm přesně jak jsem doufala, tihle "zachránci" jsou teda pěkní.. domyslim si a smyslně se usměju..když se kolem nás mihne hostinský..tak na něj zavolám.. pošlete k pánům další korbel vína.. a ukážu na pány u stolu..a usměju se na ně.. a mě a slečnu také.. a pohlídnu na Tirwen stojíci vedle mě s úsměvem.. |
| |
| Stojím v hostinci a koukám kolem. Docela šrumec budu to pozorovat z povzdálí. Sednu si k jednomu stolu abych mohl vydět na ty cizince a abych mohl zaslechnout rozhovory lidí kolem. |
| |
| Gasha, Tirwen Hostincký nejdřív nechápal ale pak poslal jednoho z pomocníků který donese korbel vína a vás doprovodí ke stolu. U stolu se na vás podívá jeden z těch hlavních mužů druhý se podívá na nový korbel kterého se hned chopí. Co y jste rády krásné dámy. Začne ten co si vás všiml trochu lichotit. Sixt Sedíš u stolu a ze všech stran slyšíš šepot o těhc cizincích ale né nic konkrétního nebo užitečného. Vydíš od svého místa že ke stolu těch tří přišli Tirwen s Gashou. Samuel Je v hospodě a kouká kolem. (pokud dělá něco jiného tak mě oprav). |
| |
| Sklenku vína.... zavrčím na hostinského a přesunu se k dámám, stojím jim za zády tak aby to nebylo nápadné, jsem k nim otočen zády. Jestli si něco ti chlapi zkusí tak uvidí..... zavrčím v duchu |
| |
| Samuel Jistě pane hned to bude. Za okamžik ti donese sklenici vína a ty se přikradeš za dívky aby jsi na ně dával pozor. |
| |
| Koukám se směrem k ostatním. Jak se zdá tak chce Gasha s Tirweninou pomocí nejspíš získat nějaké informace, podle mě je to špatný nápad. Pak si všimnu i Williama. Jak se zdá tak o bezpečnost mají postráno ale přece jistota je jistota. Zkontroluji si vybavení kdyby náhodou potřebvali ostatní pomoc. Né že by to nezvládli ale stát se může cokoli. |
| |
| Potěšeně se na muže usměju. Posedět, popít. Na chvíli se odmlčím a pak dodám. Věcí se dá dělat mnoho. |
| |
| Tirwen, Gasha První muž se usměje a říká. Ale jistě milé dámi můžete tu s námi posedět, příjemnou společnost uvítáme. Druhý se furt láduje z toho korbelu a podobně zkrátka žere o sto šest. Třetího vyrthlo z rozhovoru z jedním mužem ta poslední Tirwenina věta, nejspíš to bude největší sukničkář z nich (soudíte podle jeho reakce a výrazu v obličeji). Samuel Stojíš poblíž a jak se zdá si tě nevšimli, taky je kolem tebe spoustu lidí tak kdo by si všímal jednoho člověka. Zatím nic zajímavého se neděje. (Slyšíš dobře co se u stolu ěje). Sixt Vydíš jak si obě dívky přisedávají ke stolu těch poutníků. Také už zaslechneš něco zajímavého od dvou mužu co se baví mezi sebou u stejného stolu(jeden je takový stařík a druhý je nejspíš hobit). |
| |
| Podívám se na toho třetího muže a dlouze se mu zadívám do očí. Pak se znovu usměju na toho prvního. To jsme potěšeni takovou nabídkou od tak vznešených pánů. |
| |
| Otočím se k tomu muži co říkal něco zajímavého o těch cizincích. Dobrý večer přeji co jste to před chvílí vyprávěl o těch cizincích to víte cestuji hodně a nic jsem o tom neslyšel tak kdyby jste mi mohl o tom říct něco bližšího. Snad něco poví vypadá slušně takže by neměl mít důvod mi lhát. |
| |
| Tirwen a Gasha Posadíte se ke sstolu kde sedí muži a jejich vojáci nebo spíše žoldáci takhle to vypadá spíš. A co vy zde slečny, takové dvě osamělé krasavice a ještě v takovéhle hnusné hospodě. Spustí ten první muž druhý se cpe jako prase (a také tak vypadá) a ten třetí vás se zájmem sleduje. Samuel Nic neobvyklého viz. příspěvek pro Tirwen a Gashu. Sixt Muž se k tobě otočí a nejdřív si tě prohlíží. Ani nevypadáš na nějakého cestovatele. Pronese s lehkým úsměvem. No dobře povím ti o čem jsme se tu bavily. A ten stařík spustí, kvůli kraválu v hospodě to není moc slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Bylo už před několika dny slyšet že se hledají dobrovolníci na jistý úkol který zachrání naši zemi. Několik lidí si trouflo to zkusit nějaké skupiky a také tito tři. Takle skupina je známá snad po celé zemi co vyrazily, vesnici od vesnice přibýrali od místa odkud vyrazily všechny možné lidi pod důvodem pomoci při pátrání ti kteří si je ajali jejich armádky vyzbrojily. Přišli jsem z města Mot kde byli před nějakou dobou (ještě mezi tím sbírali vojáky) a mají namířeno na sever prý tam něco hledají. Muž skončí své vyprávěmí a vrátí se k pití svého piva. |
| |
| Zajímavé co mi ten muž řekl bude dobré to potom říct ostatním. Ale jak se zdá se všichn dobře baví. Porozhlédnu se po lokále a napadne mě skvostný nápad. Jestli jsou tihle tři od stejného zaměstnavatele a mají víc peněz na výzbroj a jídlo tak by měli mít něco u sebe a nebo lépe v pokojích pokud si je už objednali, a jak znám takovéhle floutky tak nejspíš ano. Mohl bych si vydělat a trošk je zdržet v jejich putování. Dám se do přemýšlení nad mým plánem. |
| |
| sedim u stolu u stolu a usmvám se na spolusedící...hodim nohu přes nohu tak aby to mělo nějaký efekt.. zadívám se na jednoho a povídám.. po dlouhý cestě jsme se konečně dostali do vesnice, kde je konečně nějaký hostinec tak jsme...usedli.. řeknu nevině a přitom na něj s usměvem mrknu.. jdeme z dálky..chceme se pobavut a jelikož je tato země pro nás neznáme...bylo by dobré se o ní něco dozvědět.. chvíli se odmlčim... Podívám se do stolu a napiju se korbelu.. nechci vyzvídat jen se napít a užít si klidu.. podívám v klidu na něj a usměju se na něj... |
| |
| Tirwen a Gasha No milé dámy co by jste rádi věděli o této zemi nebo co vás jiného zajímá. Pokračuje ten první a pak se zapojí ten co vás úchylně pozoruje. Máte vubec kde bydlet slečny máme v pokojích mnoho místa. Sixt Přemýšlí. Samuel Hlídá. |
| |
| sedim zamšleně u svího kalichu vína...a poslouchá pána..jakžtakž opilího...pa k na něj se zájmem pohlídnu..... no...spát? doufám že tu bide volný pokoj pro pár lidí...na nosleh a když ne.... zamaslym se při pomyšlení že bych měla trávit noc s těmadle neandrtálcema...) sama sem si udělala obrázek na tuhle společnost a nenápadně mrknu po Tirwen...která se statečně drží mého plánu.. pak opět pohlídnu na svou společnost u stolu. co se vúbec děje v tomhle kraji?.. zeptám se nenápadně... |
| |
| Tirwen a Gasha No co se děje? No je tu válka a my máme jistý úkol který nám pomůže zvítězit.Pak se zastaví. No a jinak nic zajímavýho tu neni. Pak se vrátí k pití a jídlu. A co vy tu dámy co vás sem přivádí. Sixt a Samuel Viz. níže |
| |
| Pomalu se zvednu a dám se na odchod. Zatímco Gasha s Tirwen sedí u stolu a Samuel je hlídá tak bych se mohl porozhlédnout po jejich pokojích, ale jak zjistit který jsou jejich. Jdu tedy opatrně do vyšších pater abych zjistil co mají za pokoj nejdu ale úplně nahoru z úkrytu se podívám po chodbě. |
| |
| přece jenom vidim ja Sixt opouští místnost.. doufám že využije aspoň toho že jsme je zaneprázdnili když už se to nepovede.. řeknu a usměju se ke stolu a nedávám znát že jsem zahleděná na odcházejícího Sixta :).. co nás sem přivádí... no unáva a společnost to je jistý.. řeknu a nenápadně se přisunu k tomu co ke mě promlouvá válka? dělám překvapenou.. úkol...a jaký? řeknu se smíchem aniž bych dala najevo důležitost týhle otázky.... |
| |
| Chvíli tiše všechno pozoruji a pak také promluvím. Únava je zlá, ale se společností se na ní dobře zapomíná. Když pořádně zapřemýšlím nad nabídnutým noclehem, přejede mi mráz po zádech. Nedám na sobě nic najevo. Nechám Gashu ať se postará o toho prvního a zadívám se na toho třetího. Mnoho místa? Jak je to možné. Při vašem postavení. Zeptám se ho a usměju se na něj. |
| |
| Tirwen a Gasha První muž se věnuje Gashe a třetí Tirwen ten druhý se věnuje jídlu. Gasha: No prostě úkol který pomůže vyhrát válku ne že bych si myslel že jste špehové ale říct vám to nemůžu může to kdokoli z hospody slyšet a vyfouknout nám pod nosem odměnu. Tirwen: No mnoho místa jednoduše. Každý máme vlastní pokoj a naši lidé spí venku. Je to sice tvrdé ale dovnitř by se všichni nevešli. A co by mělo být s naším postavením sme jen dobře placení dobrodruzi kteří chtějí zachránit svojí zemi před těmi zrůdami. A při slovu zrůdy bouchne zlostně pěstí do stolu. A kam máte vůbec slečny namířeno smím-li se zeptat. Samuel Hlídá. Sixt Jdeš pomalu po schodech a všimneš si tří mužu dva stojí u dvou pokojů a ten poslední stojí na konci chodby u jiného pokoje. Nejspíš hlídači těch tří. Napadne tě. Jak tam tak stojí tak si je dobře prohlédneš. Každý z nich má u sebe dlouhý meč a slušnou zbroj která by se hodila i pro válečníka. |
| |
| Prohlédnu si hlídky a jejich výbavu. Hmm tak s těma se měřit v bojí tváří tvář měnit nechci ještě bych jako zloděj skilid ostudu za špatně vykonanou práci. Prohlédnu si pozice pokojů a zkusím si dát dohromady kde jsou okna (na které straně oproti vchodu a podobně). Pak se vydám zpátky do lů kde všichni nasávají a radují se. Zatim to vypadá že se holky činí snad je zadrží dost dlouho abych stihl co nejvíc pokojů a věcí. Projdu kolem několika stolů směrem ven z hospody, venku už je určitě tma a to je pro zloděje nejlepší doba. Vyhledám si okna kde by měli ty tři mít svoje pokoje a nejprve se vydám k tomu co hlídá jeden muž. Prohlédnu si zeď a okolí, buď vylezu po stromě pokud tu nějaký je nebo po zdi což bude těžší. |
| |
| zasměju se.. špehové opravdu nejsme, to máte pravdu....kouknu n aTirwen a pak opět na muže.. zatim cestujeme bez cílně...a to by mě stejně zajímalo jak chcete vyhrát tuto válku.. řeknu pochybovačně a přitom zakroutim hlavou.. |
| |
| Tirwen a Gasha Muž se na tebe podívá a je vydět že zkouší vybruslit z otázky aby ti nemusel říkat důležité a tajné informace které máte ve skutečnosti taky. No je to dost těžké na vysvětlení musíme něco nebo někoho najít co nám poskytne výhodu v boji a tak určitě nepřítele porazíme. Druhý se furt cpe a jen vás poslouchá, třetí se mezitím baví s Tirwen. Samuel Jako správný hlídač hlídá. Sixt Vydíš tu kolem pár stromů ale ten co je nejblíž k hospodě je dost daleko aby ses z něj mohl dostat do okna a stěna je docela strmá ale je na ní zase dost nerovných vyboulenin a děr protože je to už nejspíš starší hospoda takže by to mohlo jít. |
| |
| No tak co teď chtělo by to lezecké rukavice, jenže je nemám, to je taky pravda, takže to zvládnu nějak jinak. Vytáhnu si z boty dýku a začnu lézt po stěně vždy se zapřu o nějaký výstupek nebo chytím za díru a k tomu si ještě pomáhám dýkou kterou zabodnu občas do díry ve zdi abych měl nějaké jištění kdyby mi ujela noha. Když jsem konečně v pokoji tak si ho pozorně prohlédnu kvůli věcem hlídyčům a možným pastem. Dále používá hodně sluch kdyby sem náhodou někdo šel. |
| |
| aha.. řeknu ještě s větším zájmem.. tak přece jenom jde o stejný věci jaký hledáme mi.. a jak to nebo koho chcete najít?Víte aspoň co hledáte? ptám se s úsměvem.. víte přecejenom cestujeme už dlouho a poznali jsme spoustu věcí..třeba nakonec víme kde je on nebo to co hledáte.. zasměju se protože jsem se do tý věty úplně zapotala a tak se raději napiju a s upřenýma očima čekám co odpoví.. |
| |
| Tirwen a Gasha Nemyslím že by jste mohli vědět o těch věcech když hodně cestujete jsou to jen legendy a vůbec nevíme jestli najdeme ty věci Pak se chvíli zamyslí a pokračuje. No víme co nebo koho máme hledat to víme dozvěděli jsme se to od dobrých zdrojů a teď máme namířeno na sever kde by jsme mohli něco najít ale nevíme kde a navíc ja tam hodně našich nepřátel proto máme ty vojáky. Samuel Však ty víš. Sixt Nůž ti pomohl a podařilo se ti vylézt na vršek k oknu, uvnitř nevydíš nikoho a slyšíš jen přešlapovat střáž přede dveřmi. Pokud jde o pasti nic zajímavého jsi nespatřil zřejmě jsou to amatéži nebo nic ceného nemají. Je tu hodně místností asi tolik jako kolik jste měli jednou vy. Nikde nic kromě věcí neni v ložnici je truhla ve které by mohlo něco být a taky nějaké ty zbraně a zbroj. |
| |
| U nás v kraji se dříve hodně trpělo na legendy. Je to takový rodobý zvyk a pokud mohu soudit, znám toho mnoho. Usměju se na ně a napiju se. |
| |
| Příjdu k truhle a začnu svými paklíči otvírat truhlu dávám pozor jestli v ní není nic nebezpečného nebo podobně (z té si vezmu to podle toho co tam bude). Pak se poohlédnu po pokoji jestli tam není ještě nic užitečného. |
| |
| Tirwen a Gasha Jeden muž se začne vyptávat Tirwen. A pokud jde o ty legendy neznáte nějaké zajímavé hrozně rád bych si je poslechl. Samuel Viz. níže Sixt Truhla měla jeden z nejjednodušších zámků nevyplatilo se jí ani zavírat. Uvnitř jsi našel nějaké neužitečné věci a jediné zajímavé tu jsou měšec a dýka s hezkými ornamenty. Jinak v pokoji není nic zajímavého. |
| |
| Veberu z truhly měšec a s dýkou si všechno dám do brašny. Pak vylezu z okna ven a když už to bude bezpečné tak zbytek seskočím. Pak se vydám k těm dvoum dalším pokojům a vylezu jedním oknem stejným způsobem jako předtím dovnitř stále dávám pozor jestli někdo nejde. Uvnitř se pozorně rozhlédnu co je k mání. |
| |
| Podívám se na toho muže a pokrčím rameny. Znám jich mnoho. A všechny jsou zajímavé. Stačí říct o čem a souhlas všech ostatních. Podívám se na Gashu a pak znovu na toho muže. |
| |
| Tirwen a Gasha Muži trošku zbystří a poslouchají Tirwen až na jejich tlustého přítele. Řekněte kterou chcete ale pokud si můžu vybrat tak nějakou známější. Sixt Pokoj vypadá podobně jako ten předchozí až na ten rozdál že je s tím druhým vedle propojen dveřmi v každém je truhla a také jako v předchozím spoustu věcí a zbroj se zbraněmi... Samuel Společně s Wilwarinem hlídá. |
| |
| Tajemně se usměju. Elfské legendy nejsou tolik známé. Nejspíš nikoho moc nezajímají a nebo se nevyprávějí kvůli své minulosti. Tu, co vám budu vyprávět je u nás hodně známá. Někdo jí považuje za hrůznou pravdu a někdo zase jen za vymyšlený příběh. Na chvíli odmlčím. Rozhlédnu se okolo a pak spustím. Za dávných dob, kdy ještě naši zemi obývala zvířata a málo elfů, žil jeden mladík. Jeho jméno se nevyslovuje, protože prý přináší neštěstí a smrt. Byl jako ostatní v jeho věku, až na ten rozdíl, že raději miloval samotu a pohodlí divočiny. Chodíval po divočině a ztrácel se i na několik dní. Jednoho dne se mu však něco stalo. Potkal temného čaroděje. Čaroděj poznal, že je silný a chytrý. Chtěl ho tedy využít. Sliboval mu vše možné i nemožné, prý aby mu jen pomohl. Mladíka po nějakém čase ovládla touha po moci a nechal se čarodějem umluvit. Čaroděj ho poslal daleko do hor, aby mu přinesl jeden mocný artefakt. Mladík ovšem nevěděl o jakou věc se vůbec jedná a vydal se na cestu. Artefakt opravdu našel a získal ho. Když užl viděl ústí jeskyně, ve které našel artefakt, vrhli se na něj démoni a celého ho pohltili. Mladík ovšem nezemřel. Začal ovládat ony démony a stal se mocným. Chtěl ovládnout zemi, ale jeho plány mu zhatila jedna elfka. Od té doby se prý na severu často objevuje právě tento mladík a zabíjí vše živé. Ať už proti němu stojí celá armáda nebo jen jediný muž. A takto bude zabíjet dál, jen proto, že chtěl moc a dokud neovládne celou zemi. Podívám se na výrazy ostatních. Ale kdo ví, jestli je to pravda nebo jen vymyšlený příběh. |
| |
| Opatrně projdu obě místnosti a zkusím odemknout obě truhly podle toho jestli je odemknu nebo né pokračuju ve sbírání věcí. |
| |
| Tirwen a Gasha Muži poslouchají vše co říkáš dokonce i tlouštík se zastavím v jídle a poslouchá. Ticho prolomí až ten první. A co to bylo za artefakt? Samuel Však už víš. Sixt Jednu truhlu se ti otevřít nepovedlo v druhé jsi nalezl měšec ze zlatem a nějaký dopis, hned poté slyšíš kroky a šramot klíčů nejspíš jdou stráže kontrolovat vnitřek. Aby jsi utekl můžeš sebrat jednu věc zavřít truhlu a schovat se. Ppokud chceš bojovat seber klidně obě. |
| |
| Sakra nevítaná návštěva možná jde kolem ale přece. Vezmu dopis zavřu truhlu a rychle vylezu z okna a slezu dolů. |
| |
| Napiju se a až pak promluvím. Artefakt Temné noci. Původně patřil do podsvětí, protože měl obrovskou moc a plnil přání svého majitele. Temné noci proto, že plnil hlavně zlé věci. Jako ovládnutí země a jejich obyvatel, ovladnutí smrti, podsvětí, stáří. Prostě všechno na co si jen kdo vzpomene. Nikdo neví proč se objevil zrovna zde. |
| |
| Tirwen a Gasha Zajímavé neznáte ještě nějaké artefakty hodně se o ně zajímám. Tlouštík se vrátí k jídlu a ostatní dva poslouchají. Samuel Hlídá pije víno a tak dále. Sixt Popadl jsi dopis zaklapl truhlu a utíkal jsi k oknu ke vší smůle jsi vypadl z okna ven. Nevím jestli se to dá považovat za klad nebo zápor dopadl jsi do měkého ale bylo to ostré houští plné větví. Takže celkově pád jsi přežil nic zlomenýho nemáš jsi dost potlučenej a ruku máš trošku probodlou několika málo větvema. |
| |
| Sixt Malej dodatek zapoměl jsem nějaký větve na boku. Seš zřízenej ale zatim žiješ :D |
| |
| Vyhrabu se z větví schovám dopis a pomalu se přemístím někam z dohledu oken kouknu na zranění. Sakra to bude bolet. Přehodím si přws ty větve v boku pro zatím plášť a schovám do pláště i ruku. Pak pomalu dojdu do hostince vchodem kde zamávám na Tirwen že už je všechno v pořádku že jestli nechtějí nemusí se s nima bavit. |
| |
| Usměju se. Artefaktů už není tolik jako bývalo dříve, ale ano. Nějaké znám. Pak dodám potichu, aby to neslyšela celá hospoda. Jen pár vyvolených ale ví, že artefakt Temné noci opravdu existoval a ještě existuje. Zeptám se už normálním hlasem. Tak mi povězte o nějakých artefaktech. Třeba se i poučím a třeba se poučíte i vy. |
| |
| Tirwen a Gasha Muž chvíli přemýšlí. No já toho moc o artefaktech nevímvětšinou to byli jen fámy ale zajímavý byl Štít ochránce nebo také Štít lorda Protektora. Vím o něm nejvíc ale nechce se mi o tom moc povídat jsem dosti unaven. Tirwen si ještě všimla Sixta který se ukázal v hostinci. Samuel Nic moc zajímavého se neděje snaad jen Wilvarin loudí o trochu vína. Sixt Je ti už lépe než když si dopadl na zem rána trošku krvácí ale zastavil jsi jí rukou. |
| |
| Zadívám se na muže se zájmem. Hranice mezi pravdou a fámami je velice tenká. A je to škoda. Tak snad jindy. Zadívám se na ostatní muže u stolu. A co vy? Znáte nějaké artefakty? |
| |
| Vyjdu ven z hospody a sednu si ke studně nebo někam kde je pohodlně nebo kde není moc vydět. Vytáhnu si větve z ruky která celkem je v pořádku horší bude ten bok pořádně zatnu zuby a začnu vytahovat jednotlivé malé větévky. |
| |
| Tirwen a Gasha Jeden muž se cpe ten první přestane povídat a začne trochu jíst a pít ten třetí se chopí slova. No moc artefaktů neznam ale můžeme si o nich popovídat u mě nahoře. pak Wilvarin cosi zavětřía kouká ven. Samuel Hlídáš. Sixt Vyndal jsi všechny větvičky a je to v celku v pořádku až na bok musíš si tam furt držet ruku nebo si tam dát nějaký kus látky či obvaz. |
| |
| Dělám jako bych nic nechápala a zeptám se. Proč zrovna nahoře? Podívám se na Wilvarina a zeptám se ho v elfštine. Děje se snad něco? |
| |
| Sakra to bolí jak čert kdyby tu byl alespoň oheň abych si to vypálil. Přiložím na ránu na boku jeden hadřík kterej nosim pro horší případy a alespoň z části zastavim krvácení. |
| |
| Gasha Baví se s těmi muži tak o všem možném. Samuel Hlídá. Tirwen Muž ještě zkouší překecávat. No proč nahoře je tam pohodlí a útulnějc a taky je tam větší klid než tady. Wilvarin se mlsně oblízně ať už kvůli tomu že si lokl od Samuela vína nebo že cítí krev tobě jen naznačuje hlavou směr a popojde dopředu. Sixt Rána už vypadá líp nekrvácí jako předtím je to lepší na rameni sice taky kevácí ale to je v celku pořádku. Sedíš na studně takže si můžeš ránu vypláchnout. |
| |
| Omyji si krev z boku a přiložím kus látky zase na místo a přiváži. Tak to by jsme měli ještě něco z tou rukou. Ted si omyji rameno a setru trochu krve abych an to vyděl. To je pech vždycky to odnese zloděj. No co zažil jsem i horší. |
| |
| Omluvně se na všechny usměju. Omluvte mě na chvilku. Hnedka jsem tu. Zvednu se a řeknu Wilvarinovi znovu elfsky. Tak mi ukaž, co chceš. A vydám se za ním. |
| |
| Gasha Povídá si. Samuel Ten jí hlídá. Tirwen Jdeš za Wilvarinem a ten dojde k někomu kdo je opřen o studnu je to Sixt. Wilvarin mu začne lízat rameno které krvácí. Sixt Příjde k tobě Wilvarin a začne ti olizovat ruku pak za ním vydíš ve tmě někoho dalšího je to Tirwen. |
| |
| Příjde Wilvarin a začne olizovat rameno. Sakra už takhle brzy jo to jsem nečekal. Seš si jistej kamaráde že ti budu chutnat? Koukám na chlupáče. |
| |
| Doběhnu k Sixtovi. Wilvarine nech toho. Nařídím mu. I když ne moc dobrovolně toho nechá a sedne si vedle. Já se zatím podívám Sixtovi na rameno. Co jsi prosimtě dělal, že takhle vypadáš? |
| |
| Pohladím Wilvarina po hlavě. Měl hlad chudák. Pronesu trošku humorně. Pak se věnuji Tirwen. Omlouvám se ti že jsem tě vyrušil z dobré společnosti. Co jsem dělal no nic skoušel jsem co se mi stane když z velký výšky skočim do keře s ostrýma a dlouhýma větvema. |
| |
| Gasha Popíjí a baví se. (už to vydim ta zase skončí pod stolem). Samuel Hlídá. Tirwen a Sixt Rameno má celkem v pořádku trošku probnutý na několika místehch a poškrábaný ale bude to v pořádku. Wilvarin se smutně na něj kouká a nechápavým pohledem kouká na vás oba. (Nemusim taky odpovídat na všechno co děláte. Pokud budu chtít něco změnit tak řeknu jinak pište co vám příjde vhod. |
| |
| Lepší než aby mě někdo tahal do postele. Zavrčim potichu. Tak jsi aspoň poznal, že na keře si máš dávat pozor. Hlavně když do nich skáčeš. Řeknu s provokativním úsměvem. Však já tě snad už nějak dám do pořádku. Dám mu ruku na rameno. Začnu v sobě hledat sílu a pak se mu jí tam snažit poslat, aby se mu to zahojilo. |
| |
| Já jsem do toho keře náhodou skočit nechtěl měl jsem v úmyslu skočit na tu měkou zem ale ten keř se mi tam připletl. Koukám co to dělá s tim ramenem. Cos myslela tou postelí ja se o ničem nezmínil ani jsem tě nikam netahal. |
| |
| Zasměju se. Ty ne ale jeden z nich jo. Ukážu směrem k hospodě. Pochybuju zatím, že s tím, co tam předváděj svého úspěchu dosáhnou. Však víš co myslim. A teďka ukaž další rány. |
| |
| Aha už jsem se lekl že jsem nějak teď ztatil vědomí a mluvil jsem nesmysli nebo jindy. Pak odsunu plášť kde mám další zranění na boku. Tady mě to jen trošku štrejchlo ale už jsem se o to postaral. Pak se začhu hrabat v kabele. No rozhodně jsem zaplatil za to co jsem si odnesl. A tady vem si tohle. Podám jí zdobenou dýku. Já mám dýk dost a ostatní jsou uvnitř alespoň to máš za to léčení. A usměji se i když trošku ty rány pořád bolí. |
| |
| Díky. Usměju se, vezmu si dýku a schovám jí. Podívám se na ránu na boku. Vezmu kus látky, který Sixt na ráně měl a vymáhám jí ve studně a pak mu to jemně vyčistim. Pak udělám to samý, jako s ramenem. Jen to trvá chvíli dýl. |
| |
| To bude dobrý zažil jsem i horší zranění. Kyž už je to trošku vyčištěný a džy mě trošku vyléčila a zdá se mi to lepší pokusím se vstát. Už to nějak zvládnu klidně se vrať za ostatnímajá si tu najdu někde nocleh a uvydíme se zejtra. |
| |
| Jak myslíš. Pokrčim rameny a i s Wilvarinem se vydám znovu do hospody. Posadím se na stejné místo jako předtím a napiju se. Usměju se. Snad jsem o nic nepřišla. |
| |
| Gasha Pije jí a baví se. Samuel Ten je nejspíš se svojí sklenkou už na dně a furt hlídá. Tirwen a Sixt Tirwen ošetřuje Sixta jak nejlíp umí. Když je hotova vypadá to už alespoň tak že by mohl žít. Bolest není vyloučena ale žít bude. Tirwen se pak vrátí ke stolu kde už řady trochu prořídli z mužu tu zustal jen tlouštík a zrovna odsud odchází ten první který odnáší toho který se tě pokoušel dostat do postele, zřejmě se ožral do němoty. Sixte ty zůstáváš sám venku už trochu vyléčen ale stále pošramocen. |
| |
| Přisunu se k tlouštíkovi. Povězte mi. Kam vůbec míříte? Zajímá mě to proto, že kdyby se stala nová legenda, abych jí mohla co nejpřesněji vyprávět a udělat z vás hrdiny takové, jakými určitě jste. Řeknu jemně. |
| |
| Tirwen odejde. Idiote furt každýho odháníš a jseš na všechny hnusnej, no jo příště skočim fakt mimo to křoví. Zůstanu sedět ustudny a přemýšlim. Asi přespím venku nebude dobré ochomejtat se kolem těch tří. |
| |
| Gasha a Tirwen Přestane se na chvíli cpát. Míříme na sever hledat něco. Pak vstane a jde k hostinckému pro další pití ale jak se mu motají nohy tak sebou třískne o zem a asi za pár minut ho odvedou nahoru jeho vojáci. Samuel. Hlídá. Sixt Sedí a přemýšlí. |
| |
| Dám si jednu nohu nahoru a znuděně se podívám po hospodě. To nám hrdinové teda moc nevydrželi. Jediný co vim je jen to, že nejspíš hledaj to co my. Ale lepší než nic. A k nim do pokoje se mi teda fakt nechce. Podrbu Wilvarina za ušima a zamyslím se. |
| |
| Při přemýšlení mě napadne to co jsem našel ta listina. Měl bych si jí přečíst ale počkám zítra na ostaní bude dobré vyrazit brzo ráno snad budou ti tři ještě spát. Schovám svitek zpátky do kabely a koukám se na hvězdy na obloze. |
| |
| Gasha Gasha nakonec usla na stole jak bývá jejím zvykem. Tirwen Přemýšlíš a Wilvarinse směje blažeostí jak se mu drbání líbí. Samuel Jak hlídal tak se posadil na jednu židli ve které také usnul. Sixt Kouká na nebe které je poseto hvězdami. |
| |
| Povzdechnu si a dojdu k hostinskému. Nenašel by se tu ještě nějaký pokoj? Zeptám se ho a unaveně se na něj usměju. |
| |
| Gasha, Samuel Spí. Tirwen Je mi to vážně líto ale není volný žádný pokoj ti tři páni měli jedny z posledních pak přišel ještě jeden kupec a dva poutníci a rozebrali si zbývající dva takže je mi to líto. Hostincký jde se smutným výrazem v obličeji zpět do práce a uklízení hostince. Sixt Stále koukáš na hvězdy a chce se ti spát. |
| |
| Začínám mít pocit únavy a vyčerpání. Nastal čas pro spánek. Jdu někam k hostinci kde je místo a kde nejsou ti vojáci tamtěch. Kabelu si dám pod hlavu a do pláště se zabalím jako do deky. |
| |
| Vydám se z hospody a posadím se vedle Sixta. Dneska se v hospodě nevyspíme. Nemají už volné pokoje. Napadá tě něco? |
| |
| Příjde Tirwen a vstanu. No pár věcí by bylo můžeme zkusit požádat nějakého obyvatele města nebo zkusit spát tady pod širákem jak mě napadlo a nebo zkusíme najít nějakej seník kde by mělo být teplo a pohodlí. |
| |
| Vstanu. Zkusíme najít nějaký seník. Ostatní možnosti bych nechala na dobu nouze. Beze slov se vydám na cestu. |
| |
| Jdu za Tirwen a Wilvarinem hledat nějaký seník. |
| |
| Tirwen a Sixt Kousek za městem jste si všimli jednoho malého staku se seníkem aten seník je trošku dál od statku takže vás nikdo neuvydí vcházet ani odejít. |
| |
| Dojdu k seníku a unaveně si lehnu do sena. Je mi jedno, jestli mě tu někdo najde. Chci spát. Zakňučim a po chvíli opravdu usnu. |
| |
| Kouknu na seník. Vypadá to tu dobře tady by se mělo dát vyspat. Jdu za těma dvěma alehnu si někam do seníku a přikryju se pláštěm Pak se zarazím Tirwen nechceš něco na přikrytí já mám na sobě věcí dost ještě zbroj. |
| |
| povídám si s tim mužem o různých věcech mezitim co Tirwen odešla někam ven.. zjiš'tuju že naše společnost je už silně unavena alkoholem a tak už se ani nesnažim z nich něco vytáhnout, je to zbytečný...ale je jasný že jdou po stejných věcech jako mi.. ale proč?! vrtá mi hlavou.. když Tirwen přišla tak jí nechám povídat si s tim posledním co tu s námi ještě sedí.. mezitim přemýšlim proč by někdo na stejný úkol najímal druhou družinu.. a jak tak dlouho uvažuji začnou se mi klížit oči až nakonec opřu hlavu o stůl a usnu.. |
| |
| Gasha, Samuel Probudily jste se v hostinci usnuli jste oba v sedě jako pár lidí už je skoro ráno venku je ale ještě tma. Tirwen, Sixt Probouzíte se v seníku kde jste včera večer usli.Vyspali jste se dobře až na Wilvarina kterému se tu spalo hůře a tak si nakonec ustlal na vás. O Tirwen si opře hlavu a zadní nohy měl někde u Sixta. Je už skoro ráno ale je ještě venku trošku tma. |
| |
| Probudím se To je zase ráno.... Podívám se na Gashu Jsi vzhůru Gash? |
| |
| Probouzím se a jak se zdá už je ráno sice tmavé ale ráno. Wilvarin si z nás udělal svojí postel jak se zdá, opatrně vstanu abych ostatní neprobudil sbalím si věci a jdu ven ze seníku. Měli by jsme brzo vyrazit. Zkontroluji si ještě rány na boku a rameni a procházím se u seníku. |
| |
| Probudím se a podívám se na Wilvarina. Neboj. Prospíš se dobře ještě tolikrát. Vstanu a protáhnu se. Podívám se na Sixta. Musíme vyrazit za ostatními. |
| |
| cuknu sebou... otočim se rozespale po hlase.. jo jo jsem vzhůru...ani mě už nepřekvapuje že jsem usnula u stolu..zasměju se.. protáhnu se a rozhlídnu se po hostinci..kdepak jsou ostatní? zeptám se a přitom se zvednu od stolu.. |
| |
| Tirwen jak se zdá vstala. Dobré ráno. Ano měli by jsme za nima jít. Za přemýšlím. Ještě musíme koupit ty zásoby ale to není problém včera někdo štědře přispěl. Pak společně s Tirwen a Wilvarinem jdu k hostinci. |
| |
| Gasha a Samuel Gasha se rozespale probudila a kolem bylo téměř ticho a mrtvo. Jen pár lidí co tu je a taky samuel který podřimuje v židli. Tirwen a Sixt Společě jste se vydali do vesnice k hostinci většina lidí ve městě ještě spí uvnitř hostince je kli a vydíte jen Gashu která se právě vzbudila. |
| |
| Dobré ráno. Řeknu s radostí. Je vidět, že jsem se opravdu dobře vyspala, i když ne moc dlouho. Co jste tu včera ještě prováděli? |
| |
| Stojím v hostinci a koukám kolem. Muselo tu být veselo. Poslouchám rozhovor. |
| |
| cstanu od stollu a začnu se chystat k odchodu.. dobré dobré...včera se tu už ni nedělo...měli by jsme vyrazit dřív než naši kolegové ze zhora.. usměju se a jdu ke dveřím.. |
| |
| Jdu za děvčaty. A zásoby. Připomenu Gashe? Pak si vytáhnu ten dopis který jsem včera nešel u toho chlápka. |
| |
| otočim se.. samozřejmě ještě ty zásoby a toho průvodce.. zasměju se a pak můj zrak padne na dopis co drží Sixt.. copak to máš? nějakej seznam co nakoupit, nebo co? dělám si z něj srandu a vyjdu pomalu před hostinec.. |
| |
| Odvrátím pohled od dopisu. Ne seznam to není našel jsem to....někde to tu leželo včera to asi někdo stratil. Vrátím se ke čtení a tentokrát čtu aby slyšeli co tam je i ostatní. |
| |
| Dojdu k Sixtovi a podívám se na dopis. Aaa myslim, že už vím. |
| |
| Že bys to věděla? Usměji se na Tirwen která určitě ví o co jde. |
| |
| Celé skupina Sixt čte dopis. Vážený pane Ty informace oc jste chtěl jsem zjistil. Vím o jedné věci kterou hledáte. Jde o luk severského lovce, dozvěděli jsme se že byl naposledy spatřen před dávnými časy u nejvyšší hory kde se prý lovec ztratil. Více informací zjistíte snad v tamějších knihovnách já jsem prošel co šlo v našem královstí. Dejte si pozor nejspíše se přihlásilo více skupin kdyby jste je našli zbavte se jich nějak diskrétně. Pokud to nepůjde tak je třeba zabijte nikomu chybět nebudou ale aby se nikdo nedozvěděl o mé účasti. S pozdravem váš ponížený služebník. Dopis končí nikdo není podepsán. |
| |
| Dočtu dopis a přemýšlím co to má všechno znamenat. Cože mají informátora který jim hledá ty věci? No rozhodně pokud pracují pro toho samého jako my tak maj lepší příjmy. Pak přemýšlím dál a mířím k nějakému prodavači s jídlem. |
| |
| To mi mohlo bejt jasný. Zavrčim potichu. Někdo s inteligencí koňskýho ocasu nemohl přijít na takovýhle věci. |
| |
| jakto že mě to ani nepřekvapuje.. zavrtim hlavou a pokračuju za Sixtem.. |
| |
| Tím to nebude prostě si zaplatily někoho kdo se vyzná v těch věcech a zaplatil mu protože by je sám nikdy nenašel toť vše. Jdu k tomu obchodu. |
| |
| Celá skupina Dojdete k jednomu domku které má na štítu znak pro obchodníka stojí tam jedna žena která vypadá rozespale. Přejete si? |
| |
| Chtěli bychom nějaké zásobyna překročení hor takže na pár dní nevím přesně jak dlouho to bude trvat. Pak se podívám na peníze. No jo je jich dost hoši včera přispěli. |
| |
| Celá skupina Prodavačka se zamyslí. No nevím jak vy ale jídlo na týden by vám mělo stačit a pro jednohozásoby na týden stojí 10zl. |
| |
| Přepočítám peníze. No jsme čtaři..ne je nás pět. Usměji se směrem k Tirwen a Wilvarinovi. Takže tady máte 50zl. Jo a tu poslední zásobu připravte aby to chutnalo tom vlkovi. |
| |
| Celá skupina Každmu nabere zásoby( néco málo sušeného masa, sýra, chleba a možná nějaká zelenina), s přípravou pro Wilvarina to trvá déle (má tam většinou maso různých druhů které je posypáno různými bylinkami). Vodu samozřejmě máte taky. Jídlo máte připraveno a jste všichni připraveni na pochod. (Samuela a Gashu budu zastupovat pokud nemaj nic proti tedy pokud nemá nic Samuel Gasha dala povolení a většina rozhodnutí je na vás dvou Tirwen a Sixte). |
| |
| Tak jídlo by jsme měli. Povím po chvíli. Ale chtěli jsme ještě průvodce. Nebo to zvládnem sami? |
| |
| Máš pravdu. Otočím se a zeptám se ještě prodavačky. Mohla by jste nám říct kde seženeme nějakého průvodce co nás převede přes hory? |
| |
| Celá skupina Průvodce? Na co, vede tam stezka po které chodí spoustu lidí průvodce by jste potřebovali pokud by jste potřebovali se dotat na druhou stranu opravdu rychle ale takle to půjde taky dobře. |
| |
| No tak aspoň něco. V nejhorším případě se ztratíme. Podotknu jako by se jednalo o maličkost. |
| |
| Však ty a chlupáč znáte přírodu jak svý boty nás dostanete ven. Řeknu Tirwen která se bojí té nejmenší věci. |
| |
| Já jen nechci zklamat. Pokrčím rameny. Potřebujeme snad něco, nebo můžem konečně vyrazit? |
| |
| Nezklameš zklamat nemůžeš když už tak zklame celá skupina. Zkontroluji své věci. Já mám všechno můžeme vyrazit. |
| |
| taky zkontroluji věci.. a na Tirweniny obyvi jen odpovim..jen doufám že nepotkáme nějaký nepřátele...přece jenom naši kolegové z hostince říkali že tam na hoře mají být a proto mají vojsko... pak se zasměju.. kdyby neměli vojsko tak si je podám klidně všechny tři najednou.. přehodim si hůl do druhé ruky a výjdu z obchodu.. myslim že jsme dostatečně vybavený měli bychom už vážně vyrazit at máme nějaký náskok, nerada bych se s nimi ještě potkala.. |
| |
| I kdyby sme je potkali tak se postaráš o ně a my ostatní o vojsko. Vydám se na cestu přes hory. |
| |
| Celá družina Vydali jste se na pochod, když se pomalu začalo rozednívat došli jste k prvním známkám sněhu a s každým dalším krokem ho přibývalo. |
| |
| Jenom nevím jak vám pomohu já....nic vlastně neumím....bojovat neumím, čarovat pořádně neumím....leda mluvit..... řeknu skupině a povzdechnu si Miluji herectví Opřu se o svou hůl a zadívám se do orbu a bavím se pohledem na trpící duše. Ještě že je ostatní nevidí.....jenom si musím dávat pozor aby neviděli mé tělo.... pomyslím si |
| |
| jdu cestou..začíná přituhovat.. pomyslim si a hodim přes sebe kožený plášť a nandám rukavice.. kouknu na Sama.. ovládaní magie není všechno, když příjde do tuhýho je my má magie taky k ničemu..ale pořád mám u sebe svou hůl...a s ní to taky bolí.. ze srandy s ní švihnu jako by přede mnou byl neviditelný soupeř.. kdybych věděla že řečnění je tvá silná stránka tak bych tě rovnou posadila mezi kolegy v hostinci...ale stejně ti musim poděkovat za naší ochranu...člověk se přece jenom cítí líp když má za sebou přítele.. usměju se na něj a pokračuju dál v cestě.. |
| |
| Usměji se na ní Buď jí zabiji nebo pravý opak....ještě uvidím...jak bude spolupracovat.... pomyslím si Chm, nafoukaní floutkové..... řeknu na účet zachranařu z hostince |
| |
| Přehodím přes sebe plášť abych zahnal zimu. Tak zatím to vypadá slibně i když ty řeči o přímém boji moc né. Dva kouzelníci, hraničářka a zloděj a ještě bych zapoměl vlk. Není to sice nejnebezpečnější ale ujde to. No ale William mi příjde trošku divnej pořád říká něco co se mi nezdá až tak pravda. Třeba jen skrývá svou sílu kouzelníka, třeba je to silný a dobrý kouzelník. Uvydíme. Pokračuji v pochodu přes hory. |
| |
| Celá skupina Jdete už skoro celý den nejspíš bude poledne a docházíte k místu kde se cesta rozděluje na dvě jedna m cedulku s nápisem CESTA PŘES HORY a druhá CESTA PŘES PRŮSMYK. |
| |
| Obléknu se, když mi začne být zima. Zastavím se u cedulek. Přes hory nebo přes průsmyk. Tak co si vyberem? V tom dopise stálo o nejvyšší hoře. |
| |
| dojdem k rozcestníku.. asi by jsme to měli vzít přes ty hory, to je fakt.. odpovim Tirwen a vydám se cestou vedoucí přes hory aniž bych čekala na něčí názor či odpověd.. |
| |
| Dvě cedule Hory průsmyk. Hmmm obě dvě cesty se mi moc nelíbí. Bylo tam sice psáno o nejvyšší hoře ale pochybuju že jsme už v Severských zemích tohle jdou jen cesty. Jedna povede horem a jedna dolem. Vysvětlím Tirwen. Ale myslela to dobře stejnak nechápu co tou horou v tom dopyse mysleli možná to bude ta samá jako v tý knize. |
| |
| Podívám se na Sixta. Třeba nejsme. Ale je jistější jít horem. Otočím se a vydám se za Gashou. |
| |
| No co se dá dělat půjdu s nimi. Vydám se tedy cestou přes hory. |
| |
| Celá skupina Jdete skoro celý den a ušli jste pěkný kus cesty. Pomalu se začíná stmívat ale vám je to jedno protože kolem vás je tma bílá, už dlouhou dobu řádí vychřice. Na cestě před vámi sedí u ohně pár postav jeden trpaslík a čtyři normální lidi. Hele chlapy koukejte další kořist a tentokrát vlk. Řekne jeden muž svým druhům kteří spatří Wilwarina který jdev předu. |
| |
| To se mi nelíbí..... řeknu skupině Máme několik možností, můžeme s nimi bojovat, utéci nebo zkusit vyjednávat.... |
| |
| Podívám se na Samuela. Já jim Wilva nedám. Řeknu mu nevrle a zavolám Wilvarina k sobě. |
| |
| Podívám se směrem k těm chlápkům. To asi nepůjde pánové ten vlk patří k nám. Hmm dost sněží tkže nechám dýky na místech. Místo dýk se připravým tasit tesák ruku mám připravenou pro případ nouze. |
| |
| Celá skupina Muži vstanou ze svých míst a pomalu jdou k vám. A kdo jsi že nám to zakazuješ. Máme právo lovit co sami chceme. Je na nich vydět že nehodlají couvnout. Nevíte přesně co mají všechno za zbraně ale u trpaslíka jste spatřili sekyru a u ostatních kopí. Také kvůli vánici zřejmě nebudou moct střílet z luku nebo alespoň né přesně. |
| |
| Zavrčim. Tohle je můj vlk. Tak ho nechte být. Řeknu jim přikře. |
| |
| Naznačím ostatním aby byli chvíli ticho Přijdu na pár metrů před muže trpaslíka Pánové, byli byste tak laskaví a nechali nás projít bez jakýchkoliv požadavků? Neradi bychom se s vámi střetli, jak jste jistě pohopili všichni včetně vlka bychom bojovali na život a smrt, z čehož byste němli nic...mrtvý vlk nemá moc velikou hodnotu....nemám pravdu? a to za pár zabitých spoleřníků a zranění nestojí že? povím jim s úsměvem |
| |
| Vytáhnu dýku a jdu dále od nich aby mě v té vánici nevyděli. Vytáhnu tesák a snažím se dostat k ni co nejblíže. |
| |
| Celá skupina Trpaslík je jak se zdá ze Samuela více nervní než předtím. Copak chlapče bojíš se že by jsme tě porazily v boji tváží tvář, no jo nejspíš bojíš jinak bys to takhle neokecával. Samuel dostane bez jakéhokoli náznaku nebo šance na uhnutí ránu tupou stranou sekyry. Pak se blíží trpaslík k Tirwen s Wilvem. Neboj se děvče nic mu neuděláme to by jsme z toho měli potom problémy živý je cenější a pokud jde o vás můžete jít ale peníze a cenosti tu necháte to víte musíme se nějak živit. |
| |
| Vytáhnu meč. Ještě jednou se někdo dotkne mých přátel nebo vlka, tak ho zabiju. Procedim mezi zubama. V očích se mi zle zablýskne. |
| |
| Trochu se zakymácím a zasyčím Teď se budete třást.... Vemu svou hůl a zabodnu ji do země. Náhle padla tma Mé oči potěmněli ne, není to hra copak jste zapomněli? Ustupte vzad! Strachem jste ochromněli! Vytvořím kolem sebe auru strachu, těch pět ve mně spatří svůj největší strach to čeho se nejvíc bojí a donutí je to se ode mne držet alespoň na pět metrů..... |
| |
| Celá skupina Zatímco jste se s tšmi muži hádali o Wilva dostal se jim sixt za záda pak vytvoří Samuel auru strachu. Muži ustupují pomalu dozadu trpaslík oproti tomu stojí na místě. Pak začne dělat malé krůčky a stále tě sleduje zřejmě na něj aura tak moc nepůsobí. Tirwen je připravena s mečem pro případ nouze, po jejím boku vrčí Wilvarin a Gasha třímá ve své ruce hůl a je připravena k boji rovněž. |
| |
| stojim na místě a vyčkávám reakce těch před náma.. v hlavě mi kolují myšlenky.. jen si zkuste něco vy podouchové a hned z vás udělám škvarek.. usměju se po chvilce si uvědomim co Samuel vůbec vykřknul..tohle zavání temnou magii...s těmahle lidma nechci mít nikdy nic solečnýho...lidé co užívají temnou magii nevěstí nikdy nic dobrého.. můj pohled se přesune na Samuela a prohlížim si ho od hlavi až k patě.. |
| |
| Dostal jsem se za ty chlapy a mezitím je William drží jakýmsi kouzlem. Fak divnej týpek ale to jsou konec konců všichni mágové. Vytáhnu si z boty ještě dýku a přikrčím se níž k zemi a přejdu do výhodné pozice. |
| |
| Držím kouzlo a tak si nevšimnu že mi vítr srazil kápy z hlavy, objeví se záblesk mých ledových zelených očí, bledá pleť a šedé vlasy....u někoho tak mladého velice podivné. Nechám si kouzlem kápy nasadit zpět a vrhnu pohled na Gashu zda si toho všimla když zjistím že jo lehce mne to zarmoutí. Přejdu k ní aby se od ní ostatní držlei co nejdál. Tohlej e kouzlo mysli....i když to tak možná nevypadá..... procedím skrz zuby |
| |
| při pohledu na Sama bez kápě mi celým tělem projede mráz.. když přistoupí ke mě udělám váhavý krok zpět od něj.. já nic neříkám...ale myslim si svý.. odpovim mu a popravdě mi hlavou proletí jen jedno slovo... |
| |
| Celá skupina Jak trpaslík postupuj dojde k Samuelovi a rozmáchne se svou sekyrou kterou se trefí do Samuelovi hole. Ostatní muži stojí vzadu. |
| |
| Trpaslík mi odhodí pryč hůl, což je mi sice nepříjemné, ale ne nějak zvlášť. Krvi, ty jenž dáváš sílu, volám tvé jméno místo nehtů nože, nastaň změno! řeknu v duchu a na rukou se mi vytvoří rudé čepele jednou z nich chci bodnou trpaslíka do rkku. |
| |
| jelikož je Samuel a me tak mi neunikl útok trpaslika na něj a tak jsem ho instinktivně praštila špicí hole... |
| |
| Vyčkávám v úkrytu schován za muži. Počkám ještě chvíli není třeba útočit, zatim je to čím dál tím víc podivnější. |
| |
| Celá skupina Jak Samuel zaútočil na trpaslíka byl velice překvapen ale né tak moc aby se nepokusil odrazit útok. Sekyrou se mu podařilo vykrýt jednu ránu a druhou dostal do ramene. Pak ho ještě Gasha švihne holí přes hlavu. Trpaslík ustoupí trošku dozadu a je jak se zdá velice navztekaný, teď už jdou na vás všichni i jeho druzi vzadu. |
| |
| už toho mám dost.. křiknu a začnu soustředit síly do krystalu hole, z kterého vyšlehnou plameny jako z pochodně.. přibližte se ještě na krok a to bude váš konec.. dovoluju si na ně s tim že mám kolem sebe bojeschopné přátele.. |
| |
| Přiskočim blíž a v očích se ji vidět vztek. Ještě krok a poznáte, co je opravdová bolest. Zavrčim na ně. |
| |
| Nechť započne krveprolití! zakřičím a začnu magickými čepelemi přejíždět přes sebe. Další duše dodávající mi sílu! Oči se mi podlijí krví. |
| |
| Celá skupina Muži už jsou dost vynervovaní a vzteklý z těch všech keců a věcí co říkáte. Zaútočí na vás tak jak se to říká se vší parádou a na ráz takže nemáte šanci na první ránu. Na Samuela zaútočily trpaslík a jeden muž, na Gashu, Tirwen a Wilvarina zaútočil na každého jeden. Sixt je dobře skryt takže ho zatím nespatřily. (Kdyžtak pište co děláte na svojí obranu než zaútočíte vy abych nebyl nucen vám dávat velká zranění. |
| |
| Snažím se čepelemi vykrýt první údery, poté si přesunu čepel na spod dlaně a začnu útočit na revers, proto aby to nemohli tak dobře odrazit. Snažím se abych je měl oba před sebou a nikoho za zády. |
| |
| ve chvíli kdy ke mě přiskočí jeden z můžú stihnu jen před sebe pozvednout oběma rukama hůl abych vykryla úder.. |
| |
| Snažim se ránu vykrýt mečem tak, aby jen neškodně sjela po ostří. |
| |
| Vyčkávám až muži zaútočí a rozběhnou se ke svým cílům. Pak se přikradu k jednomu z mužů se kterými bojuje William. Opatrně se mu dostanu za záda a dýkou mu podříznu hrdlo. Pak si připravím i tesák kdyby na mě někdo útočil nebo kdybych ho nezabil. |
| |
| Celá skupina Sixt úspěšně zabil jednoho muže který bojoval se Samuelem. Samuel který bojoval s trpaslíkem byl seknut sekyrou do ruky ale spíš ho to jenom škráblo jinak by měl ruku na dva kusy sám trpaslíka lehce zranil kvůli jeho(trpaslíkových) bojovým dovednostem. Gasha která se bránila holí útok sice vykryla ale útočník jí překvapil kolenem kterým jí kopl do břicha, jelikož Gasha není na takovéto rány stavěna tak utrpěla větší zranění než normálně. Tirwen jen tak tak vykryla ránu mečem a její přítel Wilvarin jednoho z útočníků pokousal takže je docela také zraněn. |
| |
| Zaměřím se na trpaslíka a zamířím mu na hrud pro případ že by se chtěl skrčit a druhou čepelí útočím zleva. |
| |
| Vytáhnu dýku, kterou mi dal Sixt, pro nejhorší případ a zaútočím rychle na muže. |
| |
| kolenem do břicha jsem teda nečekala a na chvilku se sklonim bolestí...udělám pár kroků vzad a holí ho přetáhnu... |
| |
| Sleduji chvíli souboj a spatřím Gashu která dostala ošklivou ránu do břicha. Zákeřný , ale něco zkusíme. Rozběhnu se na jejího útočníka a svezu se na sněhu a tím pádem mu podkopnu nohy aby měla větší šanci k boji. |
| |
| Celá skupinka Samuel s trpaslíkem chvíli šermoval a zranil ho (tentokrát už víc) pak se na něj trpaslík rozmáchl co nejvíc svojí sekyrou. Tirwen zasadila muži téměř smrtelnou ránu jak držela v jedné ruce meč po kterém sjel ten nepřátelský a rychle ho bodla trefila ho do krku takže už jenom chrchlá na zemi. Když se Gasha napřahovala vběhl tam Sixt a hezkým skluzem podrazil protivníkovi nohy takže ho Gasha trefila až na zemi ale docela bolestivě do hlavy takže dostal co zasluhoval za ten kopanec. Pak se ale zvedne (s proudem krve na obličeji) a zašne máchat svojí zbraní (takový nic moc oštěp) kolem sebe. Wilvarin se zatím kočkuje s jedním mužem kterého trošku zranil a ten si to pak rozmyslel a zaútočil raději na Sixta ležícího na zemi takže nemá moc šancí k úniku. |
| |
| Jelikož ležím na zemi pokusím se vykrýt možné útoky pak se začnu kutálet (nebo válit sudy jak chcete) pryč od něj. |
| |
| Nechám muže, ať si chrchlá dál a zaútočim na toho, který se vrhl na Sixta. Neměl sis hrát s tím vlkem. |
| |
| Když se trpaslík natahuje vidím jeho chybu protože je odkratý a vyrazím výpadem vpřed. |
| |
| uhýbám útočícímu kroky dozadu.. když už jsem jakžtakž mimo jeho dosah.. svou vůlí nechám rozhořet plamen krystalu silněji...mávnutím a nasměrováním hole se část plamene oddělí a vletu sformuje do menší koule letící přímo na cíl- útočníka.. |
| |
| Celá skupina Jak se Sixt kutálel tak unikl útočníkovi jen ho škrábl kopím. Pak se dokutálel k okraji srázu kterého se chytl když sklouzl takže je zetím v pořádku. Tirwen se vrhla na toho co útočil na Sixta nestačil vykrýt její útok a ona ho zabila. Gasha trefila muže malou ohnivou koulí do hrudě ale i to stačilo aby vypustil duši. Samuel chtěl sice zabít trpaslíka výpadem ale trefil jen vzduch jak byl trpaslík rychlý ten ho ještě stačil seknout do ruky. |
| |
| Jsem na tom se zdravím již špatně, zbývá poslední možnost Můj život za tvůj Tot moje směna má cenu velikou tahle změna Vyřknu slova sání života a začnu z trpaslíka vysávat život rudými magickými vlákny |
| |
| Celá skupina Jste po boji a sledujete souboj Williema(Samuela) s trpaslíkem. Jelikož jsi velice zraněný (ale to trpaslík taky). Sání půjde pomalu a nebudeš sát moc síli. Mezitím Trpaslík znovu zaútočí na tebe. |
| |
| Při "válení sudů" jsem se dostal na okraj ze kterého jsem málem spadl ale zachtil jsem se. Použiji své dvě dýky abych vyšplhal nahoru. Nahoře už jen vydím poslední souboj souboj Williema a trpaslíka. No kdo to asi vyhraje. |
| |
| konečně se mi povedlo dodělat útočníka, stálo mě to mnoho sil... opřu se o hůl a nabírám ztracený síly.. všimnu si Sama jak zápasí ještě s trpaslíkem..ráda bych pomohla ale vážně nemohu.. kouknu po ostatních zdá se že jsou v pořádku.. tohle jsem nečekala..proč na nás tak zaútočili mohli nás nechat projít a možná by ještě byli nna světě a te'd už.. pohlédnu na bezvládná těla na zemi.. jen ten trpaslík se stále snaží obhájit svůj holí život ale v hlouby duše vim že marně.. |
| |
| Samuel Trpaslík tě opět praští silně tupou stranou sekyry což tě srazí na nohy. Ještě se uvydíme chlapče. Řekne trpaslík o zmizí v bouřce. |
| |
| Příjdu k těm mrtvým cu jediní neutekli a začnu je táhnout ke srázu. No je to sice drsný a neslušný ale leoší než kdybych je tu zahrabal a počkal až sežerou vlci. |
| |
| jak tak sleduje Sama a trpaslíka najednou ho ten trpaslík srazí k zemi okamžitě čapnu hůl a chci se na toho trpa vrhnout ale najednou zmizí.. cože!! vykřiknu nechápavě.. kleknu k Samovi ..v pohodě? zeptám se a snažim se mu nějak pomoct na nohy i když by to jistě zvládnul sám.. navšímám si Sixta i když je mi jasný co dělá..je to dobře aspon zamete stopy aby nás nenšli ti z hostunce...jistě pujdou touhle cestou také... |
| |
| Celá skupina Samuel se dal po chvilce dohromady a je jen slabý aby znovu bojoval nebo prováděl namáhavou činnost. Sixt mezitím odklidil těla kteráspadla ze srázu někam do hlubokého sněhu. Obloha se mezitím při boji zatáhla tak se nejspíše blíží noc i když ve dne není kvůli bouři taky skoro na krok vydět. Nejlepší bude když si naleznete nějaký úkryt kde přečkáte noc také můžete jít přez noc. |
| |
| Podívám se po obloze. Nechce se mi jít přes noc. Přes den nás bouře vyčerpává a musíme si taky odpočinout. Povím všem a čekám na jejich odpovědi. |
| |
| Tirwen jak se zdá uvažuje rozumě. Samozřejmě tak se poohlédneme nebo si postavíme nějaký úkryt. Snad něco najdeme nechtělo by se mi ve vánici něco stavět. |
| |
| nejsem proti odpočinku..máte pravdu..... cítim se unavená jak nikdy předtim.. jdem se po něčem porozhlídnout dokud není taková tma.. |
| |
| Podívám se na Wilvarina. Zkus něco najít na přespání. My ti pomůžeme. Povím mu a vydám se něco hledat. Už vím, proč mám radši zelené lesy. Zamračim se trochu, ale pokračuju dál v hledání. |
| |
| Celá skupina Po doluhém hledáním jste našli tři místa k úkrytu skalní převys, zeď sněhu ve které si můžete vyhrabat jeskyni a jednu malou jeskyni kam se téměř nevejdete (ale abyste si nemysleli že jsem nějakej tvrdej tak se tam vejdete jen tak tak). |
| |
| stojim před tou menší jeskyní.. já bych byla pro ní...aspoň se rychleji vytopí...co vy na to? zeptám se a tázavě na ně dívám.. |
| |
| Dojdu k jesky ni u které stojí Gasha. Promiň že se tak hloupě ptám ale čím chceš topit jedinej slušnej kus dřeva v týhle pustině neseš v ruce a toho se asi sotva vzdáš. I když by mohla kouzlit ale to by jí mohlo vysílit. |
| |
| otočim se na něj.. to máš pravdu toho se jen tak nevzdám...neříkej mi že v okolí nebude nějaký dřevo...třeba mokrý?vysušit ho pro mě nebude problém.. dořeknu a rozhlížim se kolem jestli se tu něco nenajde...všude je jen bílá vrstva sněhu...a co stromy? (Pj jsou ? ) |
| |
| Celá skupina Popi okolí: Jste někde v horách kde by mohli být nějaké stromy nebo větve ale díky vánici a sněhu nevydíte dál jak metr a počasí se zhoršuje. Počasí se začíná zhoršovat a jak jste hledali úkryt padla tma. |
| |
| marně se snažim najít jediný kus dřeva...ale nakonec se vrátim k jeskyni akorát tak zmrzlá a celá od sněhu.. dobrá tak pro dnešek se musíme smířit se zimou... řeknu a zklamaně vejdu dovnitř.. pořádně se zahalim do kabátu a usednu na kámen na zemi... poslední síli věnuji do chvilkového rozzáření krystalu, který to trochu oteplý a hlavně je vidět prostor uvnitř.. jsem utahaná, chce se mi spát.. |
| |
| Vejdu do jeskyně kam vešla Gasha. Nevypadá to tu zas špatně alespoň něco. Otřepu ze sebe sníh a položím kabát k místu blízko vchodu kde budu spát. Pak jdu ke Gashe která si hraje s jakýmsi krystalem a pozoruji ho. |
| |
| Vejdu do jeskyně a posadím se. Proč musí bejt jen taková zima. Zachumlám se víc do kabátku a začnu pozorovat o co se snaží Gasha. |
| |
| Příjdu k Tirwen a sebou si vezmu plášť. Nechceš pro zaím můj plášť? Aby ti nebyla zima na noc si ho vezmu zpátky. |
| |
| Usměju se. Ne díky. Musim si zvykat na noc dokud to jde. Však já ještě nezmrznu. |
| |
| Já jen jestli ho zatím nechceš až budeš spát budeš mít u sebe Wilvarina ale co jen jsem se ptal. Vezmu si sebou tedy plášť zpět a jdu ke vchodu do jeskyně koukat ven přitom pocítím silnou změnu teploty a obleču si plášť. |
| |
| Od toho boje poprvé promluvím Neměli byste spát.....pokud se zima dostane až sem je pravděpodobné že se již neprobudíte..... Podívám se na duše ve své holi Potřebuji doplnit sílu, nemluvě o zdraví Rozkašlu se a přikryji si hlavu pláštěm, takto aby mne nikdo neviděl nasaji jednu duši. Slastně zavřu oči To jsem potřeboval |
| |
| Vrátím se zpět do jeskyně. Pokud je to nevyhnutelné tak máš pravdu a zítra se nevzbudíme ale pokud má naše cesta pokračovat tak bude. Prozhlédnu se po jeskyni. A navíc je hodně způsobů jak zůstat na živu. |
| |
| když ke mě příjde Sixt jen zvednu hlavu a usměju se a dál se věnuju krystalu..když odejde opřu se o stěnu jeskyně..dlaní přetřu krystal a tím mu věnuji zbytek síly...krystal trochu ztratí intenzitu záření ale pořád z něj sálá teplo..doufám že to vydrží aspoň nějakou dobu, nebo tu zmrznem.. domyslim si a zavřu oči... během pár sekund usnu ani nevim jak |
| |
| Podívám se na Samuela. Jenže prospat se musíme. Ale vypadáto, že ty nepotřebuješ. Takže jestli chceš zůstat vzhůru klidně můžeš a jednoduše poznáš, kdo umírá nebo ne. Lehnu si a přitulim se k Wilvarinovi. |
| |
| Jenomže já spát opravdu nepotřebuji, ta duše mne teď dostala do takového stavu jako droga... pomyslím si a dívám se na ty tři Po chvíli vyjdu ven z jeskyně a dívám se na okolní krajinu, zahalím se do svého kožichu. Vzpomínám na dobu kdy jsem se učil své umění v řádu Temného Oka. Vzpomenu si na přívěšek který značí mé zasvěcení, stále ho mám na krku, vytáhnu jej zpod oblečení a dívám se na něj. Kvůli tomuhle tři lidé trpěli....byli pohřbeni zaživa....ještě teď slyším škrábot nehtů na rakvích.....nemůžeš být špatný nekromant, buď jsi nekromant, nejsi nekromant nebo jsi mrtvý.....následně povolán do služeb řádu..... Zavzpomínám si na svého mistra....Lazziuse Ne že by to byl bůhvíjaký dobrák, ale naučil mne vše co věděl a dokonce i něco z psychické magie....a hlavně...pomohl mi s obětí.....s obětováním mého přítele.....snadno se nechal ovlivnit.....ale bylo to buď on nebo já....byla to lehká volba... Přemýšlím dál slyšíce tlukot srdcí těch tří Tehdy mi řekl tohle: " Nikdy neukazuj své nahé tělo, postupem času se ti všude na těle kromě končetin objeví jasná známka toho žej si nekromant....oběví se tvář e těch jejichž duše jsi vysál......" Tehdy jsem si z toho nic nedělal ale nyní již některé tváře překrývají další....již mnohokrát mne napdlo, kolik jich na sobě měl můj mistr...... Zastrčím si zpět přívěšek Ale to je již pryč....nyní jsem přijal tento újol....a nevím jestli jej hodlám splnit....možná se někde odloučím...prostě zmizím....a vrátím se zpět na cesty po tomto světě a i jiných světech.....možná..... dívám se na sníh a bírám se vými úvahami |
| |
| Všichni už jdou spát asi bych měl taky. A pokud se pořád bojíš Wille můžeme zavalit vchod a ráno Gasha sníh roztaví. Zabalím se do pláště a někam si lehnu. A nebo pokud chceš rozdělej oheň z toho klacíku co furt sebou nosíš. Pak už se snažím věnovat spánku. |
| |
| Celá skupina Druhý den jste se ráno vzbudily. Vyspali jste ce celem dobře ale jak byla velká zima skoro se nemůžete pohnout a musíte rozproudit trošku krev. Tirwen s Wilvarinem měli výhodu a vyspali se z vás nejlíp a nejtepleji. Samuel stál celou noc ve vchodě a díky tomu že nespal vypadá unaveně. Venku je už docela světlo a bouře přez noc zmizela. |
| |
| Ohlédnu se po ostatních Měli bychom pokračovat...rychle....v těchto krajích mohou býti sněžní lidé.... nečekám na jejich reakci a pokračuji v cestě dál Už abychom se dostali z téhle zmrzlé pustiny..... |
| |
| Ráno vstanu a jsem celý zmrzlý jako kus ledu, vstanu a vezmu si své věci mezitím spatřím Samuela. No jo ty sněžnej muži už sme tě stejně našli. Výjdu z jeskyně kde počkám na ostaní pak se s ostatními vydám na cestu dál. |
| |
| vstanu je mi strašná zima ale ujde to...necítim se zrobna nejlíp ale nedám to znat.. výjdu před jeskyni a protáhnu se..sněžní muži? hmm to zní zajímavě.. řeknu s úsměvem protože tomu nevěřim.. |
| |
| Před jeskyní se pořádně protáhnu a usměju se na ostatní. Po tak dobrém spánku mám i dobrou náladu. Mohou být. Ale taky nemusí. Pokračovat musíme stejně tak i tak. |
| |
| jdem? s otázkou se pomalu rozeběhnu abych dohnala Samuela..a tím se trochu zahřeju.. když ho doženu..lehce se ho dotknu abych mu dala navědomí že jsem u něj.. jak jste se vyspal Wiliame...spal jste vůbec?vypadáte dost unaveně.. kouknu na něj tázavě...a jdu snim.. |
| |
| Celá skupina Vydali jste se na cestu, šlo to poměrně lépe oproti včerejšk. Cesta probíhá v klidu a cestu vám neskřížil žádný nepřítel. Jdete krásnou krajinou a nemůžete uvěřit tomu že má i své temné stránky jako třeba ta vánice včera. Po nějaké době narazíte na malou vesničku, kouří se z ní jako by hořela ale je celá a poměrně v pořádku. Poblíž je i jeden lesík který je větší oproti těm které jste doposud potkávali. |
| |
| Cesta už konečně probíhá v klidu. Prohlížím si okolí a pak nakonec dojdeme k místu odkud vydíme město které jak se zdá hoří. Co jse tu děje ...půjdeme tam? Zeptám se a čekám na odpovědi ostatních. |
| |
| dojdu před město kde stojí ostatní.. jistě...za to nic nedáme.. řeknu a vyrazim směrem k městu |
| |
| Přidám do kroku a vydám se k městu v dálce. Zajímalo by mě co se tam stalo a jestli jsou nějací lidé živí snad nám to poví. |
| |
| Celá skupina Dosšli jste tedy do města. (pokud někdo nešel tak se omlouvám že tohle píšu). Naskytne se vám pohled na město obehnané hradbami docela mysivními které se používají v severských městech aby odolaly větru. Město je poněkud zničeno pár né moc budov je zbouraných a z některých stoupá kouř. U brány vydíte mnoho stráží a pobíhajících lidí po městě. |
| |
| stojim na místě.. co se tady děje? žeby války došla už i sem?pozoruju pobíhající lid.. dojdu ke strážným a slušně se jich zeptám na to co se tu odehrálo.. |
| |
| Nechám Gashu vyřídit otázky. Pokud tu probíhají nějaké boje tak by bylo dobré jít co nejdřív do města. |
| |
| Celá skupina Muž se podívá na Gashu a i ostaní kteří mají výraz překvapení a radosti. Cože další lidé zde? Přišli jste nám pomoci? Pak se uklidní a odpoví na otázky. No ani tak né válka jsem svým způsobem nedojde protože jsou tu různé nebezpečné skupinky od nepaměti. Tohle je jedna ze skupinek co se odtrhla od různých armád a teď nás napadají nevím proč. |
| |
| hmm...zamyslim se.. pomoct? no pokud to bude v našich silách tak nejsem proti.. otočim se a mávnutím jim dám najevo aby došli sem.. co je to za skupinu? ptám se stráží.. |
| |
| Celá skupina Nějací dezertéři opustily svoje armády a napadají města. Pokud chcete pomoct jděte v městě do hostince a řekněte takovému velikému muži že vás posílá hlídka brány jako posilu. Pak stráže ustoupí stranou aby jste mohli projít uvnitř města se vám naskytnou různé pohledy, mrtví lidé těžce zranění kteří jsou všude možně schovaní a také spousta ozbrojenců. |
| |
| poděkuju stráži a vydám se k hostinci..ten pohled mi na tváři spůsobil výraz lítosti.. aspoň nás stáž bez problému vpustila do města...musíme jim pomoct...tohle je děsný.. očima tikám ze strany na stranu a trochu zpomalim krok aby mě ostatní dostihli.. |
| |
| Pozdravím stráže a jdu mlčky za Gashou do města které je docela zpuztošené. Docela hrůza. Pak si to namířím do hostince o kterém se zmínil strážný. |
| |
| Dívám se po mrtvolách a cítím pocit euforie Tolik duší....to je lákavé Podívám se po ostatních.... Potřebuji si skočit s pískem takže jdu do té postranní uličky támhle.... zalezu do temné uličky a vytáhnu svou hůl, začnu do ní střádat duše zemřelých, těch co ji zde vypustili Začíná se mě zmocnovat potěšení hraničící s šílenstvím Miluji krveprolití! |
| |
| Celá skupina Došli jste do hostince kde je zřejmě také dost šrumec. Vydíte tu také skupinku lidí u které stojí zmíněný muž kterého hledáte, poznáte na první pohled že je to asi kovář. Samuel Nasáváš duše ale nevysaješ jich moc zvláštní někdo je musel vysát před tebou. Nebo to může být těmi kouzelníky světla kteří tu pracují rovněž jako léčitelé. |
| |
| vejdu do hostince a hledám nějakýho muže odpovídajícímu popisu strážného.. všimnu si urostlího týpka a jdu přímo k němu.. podám mu ruku na pozdrav.. zdravim vás pane, jmenuju se Gasha a tohle jsou mí přátele..poslala nás stráž...rádi bychom vám jakkoliv vypomohli pokud to bude v našich silách.. |
| |
| Jdu směrem k tomu muži ale počkám až na ostatní až někdo promluví nerad řeším věci. Žeby verbíři? To myslel tou pomocí udělají z nás vojáky tohodle města? |
| |
| Nahodím neutralní vyraz a vydám se za ostatnima do hospody. Podívám se po ní Stojím u vchodu a měřím si lidi pohledem, projíždím si jejich magické nadání zda tu není nějaký kouzelník.... |
| |
| Celá skupina Muž se otočí od své práce a prohlédne si vás. No ty by jsi mohl. Řekne Samuelovi. Pak se podívá směrem k ostatním. No nevim jestli by dívky měli bojovat navíc docela pěkné a mladé a tenhle nevím. Jeho poslední poznámka patří Wilvarinovi. Pak sezaměří na Sixta kterého ještě nezkritizoval A ty mi příjdeš spíš ještě jako chlapec a docela příjdeš bezmocný jako ty dívky. Uchechtne se a pak zvážní. Dobře možná vás příjmout budete v jedné skupince co bude bránit východní zeď. Vezme vás k několika lidem. Je tam asi pět nějakých neotesanců a jeden malý mužík. (Aby Samík neřekl že ho nemám rád a že nejsem hodnej). Je to ten trpaslík se kterým jste bojovali nedavno. Á vida můj mldý přítel. Pronese k Samovi. Omlouvám se že jsem vás napadl doba je zlá. Tak co zabiješ mě nebo to necháš plavat. Pak vás osloví ten veliký muž. Až se domluvíte seznámíte a rozhodnete o veliteli vystřídejte hlídku na východní zdi. Odejde anechá vás tam samotné. |
| |
| na poznámku o dívkách zareaguju jen úsměvem a myslim si svý.. za mě bojuju magie.. dodu k ostatním a pohledem si změřim trpaslíka.. zmetek jeden at si něco zkusí.. když se začne vymlouvat docela se uklidnim.. ještě že je momentálně na naší straně.. začnu se seznamováním.. jsem Gasha, ovládám magii ohně...říkám to proto aby jste se nedivili že se držim za váma o trochu pozadu..mohli by jsme vyrazit na střídání hned, co? vysvětluju jim v klidu s klidným hlasem..při pohledu na ně mám pocit jakýsi převahy..možná inteligence ale né síly.. |
| |
| Stejně jako Gashe se mi nelíbí poznámka na mojí osobu. Pak si šimnu trpaslíka. Á náš přítel z hor uvydíme co je zač snad nebude tak špatný. Nechám Gashu ať se představí. Vtípky vtípky co? Já se představovat nebudu stejně neni co závidět ale teď přemýšlím mohl bych si sehnat luk. Čekám jak to dopadne. |
| |
| Dívám se na zahradní ozdobu Možná později.... odvětím Já tu budu bránit zeď....já....který zdi vždy bořil....to je úpadek..... Co se mne týče chtěl bych vědě zda tu má někdo velitelské nebo strategické zkušenosti, aby se dobře rozhodlo kdo bude velitel Podívám se na Gashu Oheń.....pch..... |
| |
| Celá skupina Nikdo se nehlásí na post velitele. (Jo pokud jde o zbytek tak si to zařiďte zatím nějak sami já odpovím až bude třeba takže zatím ahoj). |
| |
| Samí chytrolíni... No dobře tak si to vememe trochu jinak...jsou tu nějací lukostřelci, balisti, mágové...prostě ti co mohou útočit zdálky? podívám se na děvčata Kromě těchto dam? |
| |
| oplatim pohled Samovi.. no já určitě ne..a pochybuju že by se tady pánům líbilo aby jim velila ženská.. řeknu s úsměvem a pokračuju.. tak se toho ujmi ty Wiliame... |
| |
| No pokud ti budou stačit na dálku vrhací dýky. Luk bych zvládl také kdybch ho měl ale ještě se stavím u zbrojíře. Tak nás tedy veďte pane. A pokloním se s výsměchem Samíkovi. To zas dopadne. Pak se vydám koupit nějaký luk a šípy. |
| |
| Podívám se na zeď Jediný způsob jak se skrz ní dostat je jí probořit nebo použít žebříky..... Ti co mohou útočit na dálku ať se postaví na zed ale tak aby byli kryti některým pěšákem se štítem nebo obraným kouzlem, chceme co nejlepší obanu na co nejmenší ztrátu....pěšáci se postarají o žebříky a budou hlídat zda někdo nenese něco podezřelého, nějakou bombu nebo něco.....mágové budou vnášet do řad chaos, doporučuji aby začali útočit sami na sebe.....nějaké otázky? zeptám se a přehlídku Sixtovo gesto |
| |
| žádné otázky veliteli.. řeknu se smíchem a čekám na to až vyrazíme.. mezitim dojdu k rozhořenýmu krbu v hostinci a doplnuju sílu ohně... |
| |
| Otázky žádné. Odpovím a rozhlédnu se okolo. Do čeho jsme se to zase dostali. Můžeme tedy vyrazit nebo tu ztuhneme? Zeptám se. |
| |
| Jdeme! Vyrážím na zeď, když jsou tam všichni dohlížím na to aby každý dělal to co jsem řekl. Po chvíli popadnu jednoho mladíka Ty běž vyhlížet nepřítele, vypujč si od místního alchymysty dodalkykouk a chci vědět až bude nepřítel nadohled |
| |
| otočim se od krbu a jdu za ostatníma.. na zdi si najdu místo s dobrým výhledem na přicházející nepřátele.. zůstanu stát a vyčkávám na útok.. doufám že jsem nás nenamočila do nějaký brindy... |
| |
| Vyjdu na zeď a postavím se blízko ke Gashe. Zahledím se do dálky a zhluboka se nadechnu vzduchu. Pak se podívám na Samuela, jak rozkazuje. Něco si pro sebe zavrčim. |
| |
| Sixt Vešel jsi dovniř obchodu s luky a přivýtal tě jeden muž. Dobrý den pane co by jste si přál. Máme tu všechny druhy luků krátké dlouhé jezdecké a všechny co by jste si mohl přát. Zbytek skupiny Došli jste k hradbě kde jste našli hlouček asi pěti nebo šesti vojáků. Kteří když vás spatří oddychnou si a s radostí opustí hradby a odnesou mrtvé sebou je jich mnoho proto jdou několikrát. Nyní stojíte před prázdnými hradbami. |
| |
| Porozhlédnu se po obchodě. No dejte mi krátký luk s toulcem a stovku šípů. Pak zaplatím vezmu věci a jdu k naší hradbě kterou máme bránit. |
| |
| Sixt Obchodník ti jdal vše co jsi chtěl v toulci bylo navíc ještě dvacet šípů a zlato už žádné nemáš. Přišel jsi ke hradbě kde se už staví ostatní. |
| |
| Celá skupina Nyní jste všichni a u vaší obrané pozice. Taď pár informací pro velitele. Máte celkem jedenáct bojovníků schopných boje. Dva muže s meči, dva s luky (pak mají ještě dýky), jednoho muže ze sekyrou, trpaslíka ten má taky sekyru, dva kouzelníky (Gasha, Samuel), Tirwen s Wilvarinem a Sixta (tan má luk už také). Zdi města jsou kamené a pokud li budou dávat lučišníci pozor tak se na hradbách mohou i dobře krýt. Pokud potřebujete vědět jaké je počasí tak mrzne a na obloze nejde spatřit slunce. |
| |
| Celá skupina Začíná se stmívat Zatím čekáte pod zdí a pár lidí je na hradbách ty spatřili přibližující se oddíl několika mužů. Ihned vás všechny svolal a spatřili jste svého nepřítele. Mají několik kušníků, mužů s meči sekyrami a oštěpy a v předu jde několik řad mužů kteří mají štíty. Pak ještě po jejich stranách jdou muži se žebříky. Jsou sice ještě daleko ale měli by jste jednat rychle. (Velitel nechť vydá rozkazy) |
| |
| Ukáži na muže s meči a sekerou a na trpaslíka Sežente si štíty potřebujeme hlavně defenzívu na útok bude čas později Rozdělím lukostřelce tak aby byli rovnoměrně rozmístěni. Tirwen a levou část zdi, Sixta na pravou a ty dva muže doprostřed. Ty Gash se drž v zádu a budeme se je snažit narušit zevnitř! Podívám se na všechny Nikdo nebude střílet dokud vám nedám povel! |
| |
| Vytáhnu luk a předem si na tětivu nasadím šíp. Dávej na sebe pozor Wilve. Povím Wilvarinovi a čekám na rozkaz. |
| |
| Dojdu k místu kde mám být a tam se schovám za hradby, pak vytáhnu luk a připravým šípy a vyčkávám. Teď ještě aby si nepřivedli kamarády. |
| |
| Celá skupina Na hradbách máte rozmístěny lučišníky a muži si sehnali od mrtvol a všude možně poházené štíty, někdo si vzal pár kusů dřeva a na rychlo si vyrobil štít. Wilvarin se někam schoval a kouzelníci čekají u vojáků. Mezitím se blíží nepřátelské hordy. Jsou to lidé převážně. Pak se uspořádaly do formace kdy se vojáci snaží bránit štíty předek (tyhle mají velké štíty) a nějací si vytáhli teké štíty a brání vršek (ti mají menší a lehčí). Vojácí u žebříků mají také své štíty a dávají pozor na lukostřelce. Nepřátelé pochodují směrem k vám zatím se neodhodlali k žádnému útoku. |
| |
| Vyčkejte budou se muset odkrýt....až vám dám povel střílejte jim na krky a ramena, tam jsou zbroje nejméně pevná! říkám lukostřelcům Ale první salvou nás překvapí raději vytvořím fyzický štít na zeď který zadrží první salvu.... Hráz energie magie vaše čepel nás nezabije zašeptám neviditelný štít pokryje zeď |
| |
| Zamířim k lukostřelcům. Ty jsou zatím nebezpečný. |
| |
| Vyčkávám skrytý na možný cíl luk nechám ležet prozatím vedle mě. |
| |
| podle rozjazu velitele stojim kousek za první řadou..řadou lučištníků. pozoruju blížící se nepřítele..mají přesilu ale mi máme hradby a magii to je dobré.. jak si to domyslim cítim příliv magické energii..otočím se na Samuela..je mi jasný že šla od něj, protože jak vím žádnej mág krom nás tu není.. |
| |
| Celá skupina Skupinka nepřátel v určité vzdálenosti poklekne a kryje lučišníky kteří vystřelí několik salv pokaždé salvě se skryjí pod štíty svých druhů. |
| |
| Kryji se za hradbami když muj štít padne Útočte na ně když se odkryjí ale jenom tak aby ste se nestali célem zásahu! Poté se podívám na jednoho štítonoše Pozři mi do očí! Už jsi v mé moci! Tvé tělo zaútočí na přátele bez pomoci! Štítonoš by měl zaútočit na své spojence...primárně lukostřelce |
| |
| Vždy když se lukostřelci odkryjí, rychle vystřelim a pak se vždy schovám za hradby. |
| |
| Vždy když je možnost vystřelím šíp a když se kryjí snažím se je vystresovat dalším šípem takhle to provedu několikrát po sobě. |
| |
| Celá skupina Vojáci a mágove se snaží kryt ve stínu hradem a lučišníci skryti za nimi. Když se pokoušel Samuel ovládnout vojáka na chvíli se mu to podařilo ale nějakým způsobem se z toho probral a žádná očarování pak nefungovala. Tato cvíle stačila Tirwen aby zabila tiho štítonoše a Sixtovi aby zabil také nějaké vojáky, než se seskupily do dobré formace tak jste jich zabili poměrně dost. Pak se nějakou dobu kryjí a pak náhodně zvedají s¨štíty a střílí. Protože se zvedá jen pár štítů a vždycky jinde je obtížné po nich střílet. |
| |
| když sleduju Samovo dílo..když jeden z lukostřelců se vrhne na své přátele..docela mě to pobaví.. začnu rozařovat krystal hole..když má už dostatečnou sílu..švihnu s ní a sešlu do středu skupiny nepřátel bez štítů (určitě všichni štíty nemaj ) pořádnou ohnivou kouli.. |
| |
| Během střelby se schovám za hradbami a zavolám na Gashu. Gasho mohla bys jim tam hodit něco velkýho aby se k sobě tak netlačily? |
| |
| otočím se na Sixta..jen se usměju.. něco mě napadlo.. a otočím se na nepřátele.. opřu si hůl o hradbu..zdvihnu ruce..něco si zamumlám..a v dlaních se mi oběví malé plamínky.. rukama ve vduchu mávnu a znázornim tak kam by měl oheŇ v plný míře dopadnout.. jak to udělám okamžitě pod nohama prvních řad vzplane oheň.. popadnu zas hůl a udělám pár kroků dál abych nebyla na dostřel a mohla nabrat energii.. |
| |
| Jakmile Gasha podpálí řady snážím se postřílet co nejvíce vojáků kteří k nám míří. |
| |
| Celá skupina Gashe se podařil podpálit první řady. Několik málo vojáků se jí podařilo zabít ostatní se z toho dostali. Saixt při Gashině útoku pár nepřátel zastřelil a pak se vrátili na svá místa. (Počkáme kdyžtak počkáme na Tirwen stejně si musím trochu odpočinout). |
| |
| Podívám se nenápadně za hradby. Když uvidíme nějaké méně chráněné místo, tak tam vystřelim. |
| |
| Celá skupina Tirven se Sixtem odstřelují spúolečně se dvěma lučišníky nepřátelé dokud to jde pak se dají do opatř¨rného pochodu a občas se z vrchu boku nebo zepředu pár štítů zvedne a vystřelí šípy. Pokračují vpřed i muži se žebříky. |
| |
| Začnu pátrat v myslích po mázích této armády abych je mohl případně zlikvidovat, ještě předtím ovšem křiknu na jednoho civilistu co jde kolem Skoč k alchymystovi ať nám připraví nějaké výbušniny, pokud to neuděláš postarám se abychom tě použili jako náboj do katapultu! poté se kryju protože mě málem zasáhl šíp |
| |
| Zavrčim. Dostali jsme se do dalšího problému, ale začínám si zvykat. Podívám se na muže se žebříky, jestli se někde u nich neobjeví nějaká mezera na šíp. Když ano, tak vystřelim. |
| |
| Začnu hledat volná místa mezi štíty a třílím do nich šípy jak jen přesně dokáži. Zatim to jde v klidu ale nějak neubývají. |
| |
| Celá skupina Samuel nenašel žádného kouzelníka buď tu žádný není nebo se před ním dokáže skrýt. Tirwen Sixt a ostatní střelci už zvládají střílet přesně na cíle. Pokud jde o nosiče žebříků tak jste je občas trefily ale mají zdá se silnější brnění než běžní vojáci. |
| |
| Projíždím očima seskupení a vždy když se objeví nějaká mezera tak do ní vystřelim. Začínají mi ovšem docházet šípy. |
| |
| Parchanti dobře se skrývají..... Podívám se na Tirwen a uznale pokývu hlavou Hezká....takhle v boji poté se vrátím zpět k boji Dívám se na žebříky Zkusím je zničit čepelemi magie Magické šepel trhá, seká Duše každá se lehce leká přesekám cévy lana má mysl není bezbraná Vyletí několik magických čepelí a zaměřuji je na žebříky |
| |
| Dále odstřelji pěšáky jak jen je to možné. Šípy sice rychle ubívají ale zatím jich mám dost uvydíme za chvíly. |
| |
| Celá skupina Samueli kouzlo funguje dobře jeden žebřík si zničil a vojáci odběhli mezi řady armády. Pár si jich poškodil a nakonec jsi se přesvědčil že je tu nějaký mág zase se mu podařilo po nějaké době tvá kouzla oslabit. Sixt s Tirwen mají dobrou mušku a daří se jim dobře. Gasha hodila mezi muže pár ohnivých koulí. Dostali se už dost blízko na to aby hste je mohli odstřelovat pomalu se připravují až přinesou žebříky. |
| |
| Vezmu svůj poslední šíp a zamířim. Jsi poslední, tak si cíl najdi. A vystřelim. Pak se podívám na Samuela a pokrčim rameny. Schovám luk a vytáhnu meč. |
| |
| Ale tak co tohle.... Schovám se za hradbou a chvíli vytvářím podivné spletité kouzlo...magickou past...bude vypadat jako každé jiné kouzlo ale když se jej někdo dotkne myslí tak pohltí jeho magickou energii.... Vyšlu jí přes zeď |
| |
| Dám luk na své místo na zádech a sleduji kde staví žebříky. Pak vyčkám s pžipraveným tesákem a dýkou dokud nepolezou nahoru. |
| |
| Pak když si najdu místo se skryji za hradbami a otočím se k vojákům dole. Héj vy tam dole potřebujeme už pomoct dostávají se nahoru tak rychle hlídat hradby. |
| |
| Celá skupina Samueli na tvé kouzlo se onen tajemný mág chytil ale hned poté co spustil past přilétlo směrem k hradbám několik firebolů a blesků, nikdo nevyděl odkaď přišli protože jsou dole pořád nepřátelští lučišníci. Sixte našel jsis dobré místo kde přistavují žebřík pak jsi zavolal na vojáky kteří byli celí netrpělivý a s trpaslíkem v ele vyběhli nahoru, lukostřelci přezbrojily na dýky a kryjí se za vojáky. Tirwen je připravena na střet a nahoru k ní přiběhne ještě Wilvarin zřejmě cítí nebezpečí. |
| |
| Do skřetí díry! zařvu když přilétla ta kouzla Kde je ten civilista.... Podívám se na lukostřelce kterým došli šípy Bojujte jenom ze zálohy a žádnou čest, ať je zaměstnají vojáci, tohle není žádný souboj ale boj ve kterém je každý podvod plus! |
| |
| Podrbu Wilvarina a pak se podívám na Samuela. Čest bojuje jen s čestí. Pomyslím si a zadívám se na muže pod námi. |
| |
| Snažím se na napojit na podstatu těch kouzel abych našel vybrace jejich sesilatelů a mohl je zaměřit |
| |
| Celá skupina Nepřátelé už postavily a zapřeli žebříky pak začali jednotlivý vojáci lézt nahoru. (Jo odpusť samuelli že jsem zapoměl na toho civila co jsi ho žádal o bomby ale máš pech v tomhle městě nejsou ani moc dobří kouzelníci natož alchymysti. Pokud měli nějaké bomby už je použily dřív). |
| |
| Podívám se na nejbližší žebřík Temná síla v černém dřevu zlo pronikající až ke střevu chytne vás a nepustí jen málokdo jí zrušit smí z žebříku se vynoří temné ruce s drápy a začnou sekat po těch co na nich lezou. Nehodlám čekat až ho zruší kouzelníci a použiji hůl jako páku a shodím žebřík dolů |
| |
| Silnější přežije. Povím potichu a zaútočim na nejbližšího nepřátelského vojáka. |
| |
| Jakmile začnou léz vyčkávám na nepřátele.. Jakmile se objeví první skopnu ho dolů a dalšího se snažím zranit dýkou pak ustoupím nachvíli aby mohli i jiní vojáci něco udělat. |
| |
| Celá skupina Same žebřík opravdu nějakou dobu útočí na vojáky a některé zabije, pak se snažíš pomocí hole přavrhnout žebřík. Chvíli jste si byli rovni pak začali pevně držet a žebřík se zase vrátil ke hradbám. A aby to nebylo málo tak toho mága docel štveš zase ppo tobě vystřeli pár kouzel a jedno tě škráblo. Tirwen se podařilo zabít nějaké vojáky ještě než se dostali nahoru. Sixte podařílo se ti překvapit několik vojáků jeden se zřítil na své druhy a jednoho jsi zabil když seskočil ze žebříku. Gasha zasáhla kouzlem pár vojáků jednoho žebříku kteří vlezli dovnitř. Ostatní vaši bojovníci se také činí. |
| |
| A mám toho dost řeknu a přesunu se do bezpečí. Začnu pracovat na něčem z mých nejlepších kouzel. Vlna několika desítek metrů co oživí padlé kteří budou bojovat za nás...bude chvíli trvat než je všechny zpacifikují Vzývám z pekel smrt samotnou! Ukaž sokům žej si mocnou! Prostup jejich těla skrz! Ukaž jim svou mrtvou tvrz! Začni hrát svou temnou hru! A přiveď je do hrobu! Aby se již nemuseli bát, a mohli po smrti na mé straně stát! Fialová vlna projede kruhem 15 metrů Ale jestli to oživí ty ve městě tak budu mít problém...aby me neupálili.... |
| |
| Jich mnoho a nás málo. Povím s úsměvem a vrhnu se na dalšího. |
| |
| Čekám na další příležitost a zaútočím na nejbližšího nepřítele. Nebere to konce a navíc to Williemovo kouzlo...to je asi nekromancie že mě to nenapadlo dřív. |
| |
| Celá skupina Bojovali jste dlouhou dobu. Tirwen se Wilvem na jedné straně statečně bránily muži bránily střed a trochu okraje a jen jeden z nich byl vážně zraněn. Sixtovi se dařilo společně trpaslíkem bránit pravou stranu hradeb. Samuel nakonec oživil spoustu mrtvvých kteří povstalido boje ve stejnou chvíli však zazněl i zvuk lesního rohu a zbylé hrstky se vraceli zpět do zasněžených lesů severu. Samuel byl velice zraněný a kouzlo ho také velice vysílilo že se sotva drží na nohou. Všichni schytali pořádné šrámy a není tu nikdo kdo by neměl alespoň škrábanec (nejlíp z vás dopadl Wilvarin měl jen malá zranění). Bojiště je zbarvené rudou barvou stejně jako hradby ani vaše zbaně ani oblečení nezůstalo bez skvrn. (PS Zítra to dodělám už musim rozdám zkušenosti a asi i nějaké vyšší levly zabili jste jich hodně to musím uznat). |
| |
| Musím se chytnou hradby abych nespadl, propustím své služebníky a začnu se posilnovat dušemi právě zabitých abych se alespon na tech nohách udržel. Poté pomalu dojdu k Tirwen V...po-pořádku? |
| |
| Otočím se na Samuela. Celkem ano. Ale ty zrovna moc nejsi. Řeknu, když uvidíme, že sotva stojí. Potřebuješ nějak pomoci? Zeptám se ho. |
| |
| Nevím jak by jsi mohla.... odpovím a povede se mi vytvořit lehký úsměv Měl jsem zmizet hnedka..... |
| |
| Rozhlédnu se okolo. Kolik se vždy musí prolét krve jen kvůli lidské chamtivosti. Povím. Hnedka si uvědomím, že Samuel je taky člověk a omluvně se usměju. |
| |
| Mávnu rukou a málem se sesunu To je dobrý....já to vím...jsme ta nejnevyzpytatelnější a nejrůznější rasa..... pomalu se posadím na hradby |
| |
| Uklidním se a pohlédnu na utíkající nepřátele. Snad se nevrátí už tak to bylo těsné. Pak si prohlédnu bojiště a těla kolem. Zabily jsme jich hodnně ale kdo ví kolik jich je a navíc ty kouzla co tu létala někdo z nepřátel je kouzelník a ten nejspíš také troubil na ten roh. Nakonec se uklidním schovám zbraně a prohlížím si zranění způsobená tamtěmi. Snad to neni vážné ale co chodit ještě mohu. Jak se zdá ostatní jsou také v pořádku ale bude dobré se podívat pro jistotu. |
| |
| spokojeně koukám na utíkající nepřátele... (hezká bitka škoda že jsem tu nebyla).. otočim se na ostatní a pomalu k nim dojdu.. jste všichni v pořádku? myslim že jsme to zvládli dobře..ale pochybuju že tomu bude konec..teď ví že máme silnou obranu a příště..ehm kdy už tady asi nebudem zaútočí se silnějším vojskem.. řeknu poněkud sklesle.. ještě k tomu ten mág..chvílema jsem myslela že to nedopadne dobře.. otřu si z krystalu a hole krev jelikož jsem jí párkrát použila jako zbraň na blízko.. měli by jsme si odpočinout..někdo nás na noc vystřídá myslim že teĎ nezaútočí..a odpočinek bych brala všema deseti...co vy na to.. kouknu na Samuela který se sotva drží na hradbě.. je mi ale jasný že ten tu ještě na chvilku zůstane aby se nabažil pohledem na ty mrtvé jakožto nekromant.. |
| |
| Podívám se na Gashu. Zvládli jsme to dobře, ale příště se jich může vrátit víc. Povím jí a na chvíli zapřemýšlím. Odpočinech bych brala okamžitě. Řeknu nakonec. |
| |
| Celá skupina Když je po bitvě příjde další skupina odpočatých vojáků a k vám promlouvá váš velitel. Jsme tu aby jsme vás vystřídali určitě jste po boji unavení. Můj pán mě požádal aby jste ho navštívili je to ten muž co řídí obranu ten kovář. A pokud jde o odpočinek tak vám řekne kde můžete složit nohy. Pak přejdou na vaše místa a vaši vojáci odnesou těžce znaněného k léčiteli a sami se jdou také vyléčit zůstává tam jen vaše skupina a trpaslík. |
| |
| Příjdou muži a já si vyslechnu jejich rozkazy. Konečně někdo, alespoň si odpočineme. Postavím se na nohy a společně s ostatními jdu tam kam máme. |
| |
| kývnu na velitele jako souhlas a jdu do hostince kde by měl být nejspíš ten kovář... |
| |
| Konečně. Pomyslím si. Otočím se ještě na Samuela. Chceš nějak pomoci nebo to zvládneš sám. Zeptám se ho. |
| |
| Zavrtím hlavou Zvládnu to sám... opírám se o svou hůl a pomalu kráčím za ostatníma |
| |
| Celá skupina Došli jste do hostince kde vás už čekal kovář. Jsem rád že jste dorazily tak rychle a že jste to ve zdraví přežili. Podařilo se nám během vašeho boje získat co nejvíc lidí do boje a urdravit co nejvíc zraněných. Určitě jste unavení tak si běžte odpočinout nahoru do pokoje ale nevím jestli se najde dost pokojů a navíc nemůžeme plýtvat tyk by bylo dobré kdyby jste se nějak moc neroztahovali. Pak se odmlčí a pokračuje. Pak až si odpočinete můžete jít kam chcete ale pokud chcete měl byhc pro vás poslední úkol. Při útocích jsou používány kouzla a dobrá taktika. Někdo tu soukromou armádu musí vést, chci aby jste se pokusily najít jejich velitele a zneškodnit ho to je vše co od vás požaduji. Pokud to příjmete a splníte ho stačí když vystřelíte zápalný šíp do vzduchu ale nemohu vám za to nic dát. |
| |
| jsem ráda že vaše vojska opět nabrala sílu..děkujeme za pohoštění s jednim pokojem si určitě vystačíme..trochu si odpočinem a poté vám řekneme rozhodnutí o vašem dalším úkolu. řeknu mu a vydám se hledat volný pokoj.. |
| |
| Jen se podívám na kováře a beze slova se vydám za Gashou. Jestli si myslí, že si jeho slova nepamatuju, tak to se hodně mýlí. |
| |
| Vydám se s ostatními do pokoje kde si konečně odpočineme. Zasloužený odpočinek. Snad ten úkol nebude moc těžký jestli ho příjmeme. |
| |
| Jdu za ostatníma Nevím jak vás ale mě to teda vzalo, nestává se mi každý den že bych velel a navíc sem na tom dost zle, já bych do toho nešel.... řeknu jim a s úlevou se natáhnu |
| |
| Celá skupina Došli jste do vašeho pokoje není nijak velký ani pohodlný ale na odpočinek to bude stačit. Postele jsou jen dvě, jedna malá a jedna větší která byla velká že by se do ní vešel i orc. |
| |
| vejdu do jednoho volnýho pokoje...není zas tak malí aby jsme se sem všichni nevešli.. usadím se na židli a odpočívám mezitim přemýšlim o tom mágovi.. co myslíte měli by jsme ten úkol přímout?třeba nám to k něčemu bude, třeba se nakonec dozvíme něco o těch věcičkách co hledáme.. zeptám se a vstanu a odejdu se trochu opláchnout od té krve a ošetřit menší ranky po rukou.. |
| |
| když se vrátim všichni jsou už v pokoji zaměřim se na Sama.. odpočin si..pak to dořešíme..jinak dobrá práce pane veliteli.. s úsměvem se mu poklonim..a jdu si lehnout na jednu z volných postelí... |
| |
| Lehnu si na zem s Wilvarinem. Možná že se něco dozvíme, ale možná jenom ztratíme čas. Možností je mnoho a já bych to nechala na zítra, až se všichni pořádně vyspíme. Povím Gashe. |
| |
| Příjdu do pokoje a lehnu si někam na zem a koukám do stropu, přitom poslouchá řeči ostatních. No zajímavé myšlenky jen vědět jak se zorhodnout a co nás tam potká. |
| |
| Celá skupina Po dalších spekulacích jste nakonec usnuli v místech kde jste odpočívali.(sláva Gasha se konečně za čas vyspala v posteli hurá). Jak se zdá noc skončila je ráno druhého dne venku ruří lehká vánice ale kdo ví možná se zhorší. |
| |
| Jenom otevřu oči tak je hned zase zavřu bolí mne celé tělo. Do prkenný vohrady....kdybych byl alespon nejak odmenen za me veleni ale ne to jim bude lito nejaké odměny ačkolivj sem to mohl odmítnout....jakmile se mi tohle zahojí tak odsud padám...i když, přítomnost té elfky se mi začíná líbit....a Gasha byl ehce poznala mou podstatu.....raději zkusím zapůsobit na tu elfku..... pomyslím si a snažím se opět usnout |
| |
| Otočim se na druhej bok a otevřu oči. Mám trochu rozbolavělé svaly z dlouhého cestování a včerejšího boje. Když si všimnu vánice venku, tak jen zavrčim a přehodim si přikrývku přes hlavu. Aspoň ještě chvíli než zase budu muset do tý zimy. |
| |
| Probudím se podle zvuku venku zuří vychřice. Alespoň počasí je příjemný za celou tu dobu. Vstanu ze země na které jsem spal celou noc. Pk se protáhnu a koukám po ostatních. Určitě jsou unavený jako já po tý včerejší bitvě myslím že když nás vystřídali se bojovalo taky, sice né tak dlouho ale taky. Pak příjdu opatrně k oknu abych nevzbudil na zemi ležící Tirwen a Wilva a koukám se z okna. |
| |
| Po chvíli si potichu stáhnu z hlavy přikrývku, protože se pod ní nedá dejchat. Všimnu si Sixta a zadívám se na něj. Ještě řekni, že se ti to počasí líbí. Řeknu potichu a podle tónu v hlase nemám zrovna nejlepší náladu. |
| |
| Na chvíli se otočím protože se probudila Tirwen a sednu si na zem vedle ní a Wilva. No ne moc ale je to zatim nejlepší věc lepší než ta bitva a to co nás doposud hroznýho potkalo. A co jinak vyspala jsi s dobře? Protože dnešek bude nejspíš namáhavej. |
| |
| Povzdechnu si. Jestli se dá tady mluvit o dobrém vyspání, tak to ani náhodou. Ale zase je to lepší než se nevyspat vůbec. A pokud jde o ten den. Zažijeme ho ještě tolikrát, že se mi na to ani nechce myslet. Odpovím a zadívám se na tu vánici. |
| |
| Navíc když koukáš do vánice tak nemusíš zrovna myslet na tu bouři ale na něco jiného. Každá věc se dá brá i z jiného pohledu než z toho jakým na něj hledíme my. |
| |
| Myslíš, třeba myslet na tu vlezlou zimu se sněhem? Potichu se zasměju. Tohle byl jen vtip. Vím co myslíš. |
| |
| Také se směji jakmile se začne smát. Když se na to podíváš tak tě spíš nutí ke snění a cestování mimo tvé tělo. Tak to myslím jí ale nevím jak na to hledíš ty. |
| |
| Sakra nemůžou mě nechat spát? Nešlo by to trochu zlumit? zavrčím Je tam prostě blizard, tak ho přespíme a bude.... jsem poněkud nevrlý |
| |
| Možná že šlo, ale jestli tu chceš spát celej den, tak prosím. Řeknu naštvaně a pak potichu vyjdu z pokoje. |
| |
| Jdu aké ven z pokoje abych nerušil našeho velitele v jeho zasloužilém spánku. Je po ránu docela nevrlej. Zřejmě je zvyklý na jistý komfort. |
| |
| Povzdechnu si Tirwen, já to tak nemyslel.... řeknu ale to už je pryč Ach, ty ženy.... povzdechnu si a obrátím se na druhý bok |
| |
| A nebo ho bolí celý tělo jako nás všechny. Povím naštvaně a zadívám se k pokoji. Opřu se o zeď a zkřížím ruce. |
| |
| To může být taky pravda ale bolest je jeden z nejlepších přátel. A co ta uražená nálada co se děje. Zastavím se a čekám na odpověď. |
| |
| Jednou poznáš, že to není zas taková pravda. Odmlčím se a vypadá to, že se mi nechce odpovídat na otázku. Pouze hrdost. Odpovím nakonec. |
| |
| No jo kdo ví.Ta její odpověď mě trošku zaskočí. Co tím myslela?. Aha asi o tom nechceš mluvit. Pak si kleknu nebo spíš sednu na zem k Wilvovi. Ty mi asi neřekneš co jí je co? |
| |
| Zavrtím hlavou. Nejde o to, že o tom nechci mluvit. Jen nemám ráda rozkazy, co se týče všedního života. Odpovím po chvíli. |
| |
| O jakých rozkazech mluvíš? Ptám se stále nechápavě tentokrát Tirwen a né Wilvarina. |
| |
| Podívám se směrem k pokoji. Slova Williama. Nebyla v nich nejen nevrlost, ale taky jeho vůle. Pak zavrtím hlavou. Budu si muset zvykat. |
| |
| Proč zvykat není náš velitel nebo pán. Nevím jak ty ale preferuji volnost. Aha William ten jí štve. Náš necro malinký. |
| |
| Pokrčím rameny. Nemyslím tím, že bych ho měla začít poslouchat. Jen krotit svojí hrdost, jinak by jsme se tu mohli pozabíjet. A pokud mohu soudit, to mě by někdo mohl kopat hrob. |
| |
| Proč kopat hrob příjdeš mi v pořádku a zdravá tak proč hrob? Divný nápady má. |
| |
| Myslela jsem tím, že kdyby mezi mnou a Williamem byli.. jak to říct.. nenávistné rozepře s cílem zabít toho druhého, tak bych to byla já, kdo by prohrál. Vysvětlím Sixtovi a usměju se. |
| |
| Neboj nic se ti nestane i když by jsme si na něj měli dávat pozor je to kouzelník a navíc trošku divnej. Její úsměv mi na obličeji také vykouzlí příjemný úsměv. |
| |
| Dávej si pozor. I stěny mnohdy poslouchají. Řeknu provokativně. Já se nebojím, že se mi něco stane. Smrt přijde nakonec vždycky. A navíc jak se říká. Smrt je jako zapomění. Skloním se k Wilvarinovi a podrbu ho. |
| |
| Zapomění? Já vím že je smrt další cesta a taky že je důležitý jak umřeš. Stěny? No co ať poslouchaj stejně se jenom bavíme co je na tom dva lidi si spolu... dva lidi a vlk si spolu povídají. |
| |
| Smrt je další cesta. Ale vždy za to něco chce, proto mrtví nemají všechny své vzpomínky a časem se na ně zapomene. Je to složitá věc. Je důležíté, jak zemřeš. Mě je to ovšem momentálně jedno, protože umírat nehodlám. Zadívám se po chodbě. |
| |
| Ano ale na mrtvé se nemusí zapomenout právě po smrti se z člověka ztává hrdina pokud během svého života udělal něco důležitého. A pokud vím ty jsi elfka elfové žijí déle než lidé ne? Takže se máš líp než já. |
| |
| Usměju se. Všechny jména nakonec smeje čas. A dlouhý život? Ano, ale někdy to nebývá lepší než život krátký. Není veselé pozorovat, jak někteří tví přátelé umírají na stáři a další a další. Konec řeknu trochu hořce. |
| |
| Ale máš mnoho přátel mezi elfy ti žijí jako ty takže o přátelé nebudeš přicházrt moc dlouho. Jenom nevím jak dlouho žijí vlci. |
| |
| Nemám moc přátel. Proto jsem na cestách a ne doma. Pokrčím rameny. Můžu zemřít snadno jako kdokoliv jiný. A vlci. Mezi nejdelší taky nepatří. |
| |
| A máš někoho kam by jsi mohla jít? Pak raději změním téma. Co budeš dělat až skončíme s načí cestou. |
| |
| Jen své rodiče. Třeba se tam jednoho dne vrátím. Na chvíli se zadívám na Wilvarina. Co budu dělat? Budu cestovat dál, tam kam mě nohy ponesou. |
| |
| Aha to to jsou dobrý cíle a kde žijí tvoji rodiče? |
| |
| Usměju se. Příliš daleko odsud. V jedné malé vesničce. Řekni mi taky něco o sobě. Zadívám se Sixtovi do očí. |
| |
| Nevím co říct sám toho moc nevím toulám se městy a žij jak umím. Jestli chceš vědět víc zkus se zeptat na nějaký určitý věci to bych snad už něco vymyslel. |
| |
| Proč se vlastně takhle touláš i ty. A proč ses vlastně stal tím, čím jsi. Zeptám se. |
| |
| Proč se tak toulám? Neměl jsem navýběr. Z toho co vím mě vychoval můj mistr a řekl mi toho jen málo než zemřel prý mě jednoho dne našel jako malé děcko. Začal mě vyučvat protože to byl nejjednodušší nejlepší a také hodně zábavný způsob obživy |
| |
| Po chvíly se probudím a nemůžu usnout, pomalu se vyškrábu z postele, popadnu svou hůl a vyjdu z pokoje, sejdu po schodech a jdu za Tirwen a Sixtem Doufám že se nenudíte..... |
| |
| Vždycky je na výběr. A když tě to baví, tak proč to nedělat. Usměju se. Všichnu si Samuela, jak míří k nám. Nevypadá to, že by jsme se nudili. Zavrčim. |
| |
| Ale no tak Tirwen....já to tak nemyslel.... řeknu jí omluvně a posadím se k nim |
| |
| Ne má pravdu nenudíme se docela dobře si tu s Wilvem a Tirwen povídáme ale jsi vítán. |
| |
| A co jsi tak nemyslel? Zeptám se už normálním hlasem. |
| |
| Jak jsem vás napomenul.....je to slyšet z tvého hlasu.... odpovím jí a jenom vrhnu výhružný pohled na Sixta |
| |
| Napomenutí? Já vím, že nemáš zrovna nejlepší náladu a že tě všechno bolí, ale kvůli tomu ses na nás tak utrhávat nemusel. Odpovím se zvednutým obočím. |
| |
| Jistě, ale měl jsem přeci důvody, schytal jsem to z vás nejvíc, vedl jsem tu sebranku a řekl mi někdo slovo díků? Ne..... řeknu trochu uraženě |
| |
| Ujal ses toho dobrovolně. Ale když ti to pomůžu. Tak díky. Řeknu naštvaně, zvednu se a i s Wilvarinem zmizím venku. |
| |
| Co po mě chce c na mě čumí tak divně. A to že si byl zraněný přičítej jen své neopatrnosti při boji na dlku. No očividně se jí líbíš. Řeknu Williamovi pak jdu dolů do krčmy. |
| |
| Buď zticha! křiknu za Sixtem Já ho vážně zabiju...... Poté jdu za Tirwen ven Řekni mi proč jsi na mne taková? Vždyť se snažím býti lepší..... řeknu jí |
| |
| Jen se potichu usměji.Možná jsem hloupej a možná se jí nelíbíš ale je mi jasný že ona se líbí tobě to bys za ní takhle neklusal. Posadím se dole v hostinci na židli ke stolu. |
| |
| Zavrtím hlavou. Nemluv už o tom prosím. Nechci se hádat. Odpovím a skloním hlavu. |
| |
| Povzdechnu si Cožpak já se chci hádat? Chci abychom spolu vycházeli svěsím hlavu |
| |
| Tak po mně nechtěj takovou poslušnost. V boji ano, ale jinak ne. Zvednu hlavu a zadívám se do vánice. |
| |
| Já jsem takový....ctižádostivý a sebevědomí...ale umím tolerovat ostatní....zvlášť tebe řeknu a podívám se na ní |
| |
| Proč mě? Protože se hodím do postele? To říkají všichni. Řeknu odtažitě. |
| |
| Zavrtím hlavou Ne....ale to ty asi nepochopíš..... řeknu a odvrátím se od ní V oku se mi zaleskne slza |
| |
| Skloním hlavu. Promiň, ale neumím vycházet s lidmi. Odpovím a jdu se projít po městečku. |
| |
| Odkráčím na druhou stranu města přičemž vrhám na lidi vyčítavé pohledy Ach ty elfky..... |
| |
| byla jsem unavená a tak jsem spala celou noc. otevřu oči a rozhlídnu se po pokoji..nikdo tu není. kde jsou? taky mě mohli vzbudit.. řeknu si a vstanu z postele..jsem příjemě odpočatá..protáhnu se a dojdu k oknu..venku zase sněží..oklepu se a dojdu ke svým věcem.. popadnu je a výjdu ven z pokoje, seběhnu po schodech dolů do krčmy kde si všimnu Sixta..s úsměvem k němu dojdu a přisednu si ke stolu.. dobré ráno..už jste dlouho vzhůru? řeknu trochu ještě rozespale.. kde jsou Wiliam a Tirwen? zeptám se a projedu pohledem místnost.. |
| |
| Za chvíli se vzdudí Gasha a příjde dolů do krčmy kde si přisedne. Ále někde tady lítaj. Tirwen si prohlíží město a Will se pokouší získat něco co nedostane. |
| |
| Po chvíli znovu dorazím do krčmy a posadím se k ostatním. Tak jak se spalo? Zeptám se Gashy a usměju se. |
| |
| ještě než Tirwen vešla odpovim Sixtovi něco jako hmm.. a usměju se.. Will je zvláštní člověk, to jo.. pokynu si hlavou pro sebe.. po chvilce vejde Tirwen..usměju se taky na ní.. dobře..po dlouhý době dobře... pak se podívám na oba dva.. přemýšleli jste trochu o tom úkolu kováře? |
| |
| Hlavou mi probleskne ten úkol. Ano trochu jsem o něm včera přemýšlel co si o něm myslíte? |
| |
| podle mě nás to akorát zdrží od našeho hlavního úkolu..ale co když to má všechno celý společnýho s těma věcma?ale to je malá pravděpodobnost podle mě..prostě zuří válka...a já bych se vydala dál našim směrem.. povim ale přitom je mi líto těch lidí co tu pod útokama trpí.. |
| |
| Ano přemýšlela jsem. Ale co si mám o něm myslet? To opravdu nevím. Možná by jsme se mohli dozvědět něco víc, kdo ví. Pokrčím rameny a čekám na ostatní názory. |
| |
| Já mám také na to svůj názor. Pokud jim nepomůžeme mohou se dostat do měst za horami a navíc nemusíme jít na ně všichni stačí se tam přikrást zabít velitele a v tom zmatku zase utéct pryč. |
| |
| Otevřou se dveře hostince a dovnitř vkráčím já. Beze slova přejdu kolem svých známých, přejdu k baru vemu si lahev vína, zaplatím hostinskému a vydám se opět ven. Tam se rozhlédnu kolem. Podívám se na tu lahev...... Odšpuntuji ji a napiji se...poté se vydám na náměstí dívat se na mrtvoly a připíjet smrti na zdraví |
| |
| kouknu na procházejícího Sama..pak pohlídnu na ostatní.. děje se něco o čem nevim? zeptám se.. po chvilce.. jinak k tomu úkolu jak ho chcete najít, nevíme kde sídlí a pokud to je zkušený mág bude o nás vědět ještě dřív než ho najdeme.. zadívám se poněkud sklesle.. |
| |
| Celá skupina Samueli jak připíjíš mrtvím na "zdraví" všimneš si kováře ze včerejška jak jde do hostince. Po chvíli do hostince vkráčí rozespalý kovář. Dobré ráno panstvo spali jste dobře? No to je jedno hlavně mi řekněte jestli úkol splníte čine. A čeká na vaší odpověď. |
| |
| Všimnu si kováře a ještě odpovím Gashe. No předpokládal bych že budou mít nějaké ležení a nebudou se skrývat daleko někde v tom lese poblíž. Pak se věnuji chvilku kováři. Právě se o tom radíme. |
| |
| Zavrtím hlavou. Pokud jde o mě. Zkusit to přeci můžeme. Povím ostatním. Pak se zadívám na dveře. Jdu najít Williama. I on by o tom měl rozhodnout. Povím ostatním a podívám se na Wilvarina. Hledej Wilve. |
| |
| Tirwen Našla jsi S Wilvem Samuela celkem rychle jak popíjí u hromady mrtvol. Ostatní Sedíte v hospodě a čekáte na Tirwen a zbyle dva Wilva a Willa. |
| |
| kývnu kovářovi na pozdrav..nechám odpovědět ostatní.. a pak se ho zeptám.. víte aspoň polohu tý bandy? nebo něco bližšího...takle naslepo pátrat je vůbec v týhle horský krajině nebezpečný.. |
| |
| Kovář Gashe vysvětluje jak je sledovali a hledali jejich skrýše hodně se potloukali okolo lesa takže si myslí že budou tam je to jediné dobré místo tu. |
| |
| Postavím se potichu za něj. Pojď. Měl by jsi jít. Čekáme na tebe a potřebujeme slyšet tvůj názor. Povím mu tiše. |
| |
| Lehce přiopilým hlasem řeknu Tvůj názor, je můj názor..... Chci se opět napít ale lahev je již prázdná. hodím jí na napů rozbitou sochu na náměstí kde se roztříští |
| |
| chápavě pokyvuju hlavou při povídání kováře..a pak už jen v tichoeti čekám na zbytek přátel.. m§j názor se ted poněkud změnil..možná že za to opravdu nic nedáme zkusit to... |
| |
| Povzdechnu si a položím mu jemně ruku na rameno. Ne. Ty máš svůj názor. Tak pojď. Řeknu pevným hlasem a stále čekám. |
| |
| Zvednu se a beze slova následuji Tirwen až po chvíli řeknu Ale vyhráli jsme to, mysleli si že nemáme šanci ale dokázali jsme to..... |
| |
| Usměju se. Co teďka máš na mysli? Už jsme toho vyhráli dost. |
| |
| No co asi? řeknu trochu agresivně Ten včerejší boj.....taky jsem jim to ukázal, tolik mrtvol neoživuju každý den.... řeknu |
| |
| Tímhle tónem se mnou nemluv. Řeknu příkře. Tak to tu hlavně rozhlašuj aby tě mohli pověsit. Řeknu už normálním tónem a otevřu dveře od krčmy, ke které jsme zatím došli. |
| |
| Já je nenechám tě pověsit, ukáži jim všem....ty za nic nemůžeš, já jim to řeknu tou nejjasnější cestou Když vejdeme do hospody koukám se na to osazenstvo |
| |
| otočim se za hlasem.. no jsem ráda že jsi se taky přidal Wiliame...posaďte se čekáme jen na tebe a tvuj názor.. řeknu klidným hlasem.. |
| |
| Podívám se na Gashu William? Kdo je William? Já jsem Samuel...Samuel Blackmoon řeknu a je vidět že jsem dosti opilý |
| |
| Samuel? Sakra co to ec to je důvod proč nepiju. |
| |
| Když zaslechnu Samuelovi slova, tak se zarazím. Začnu těkat pohledem po něm, Gashe a Sixtovi. Pořád dokola. |
| |
| zasměju se..je mi jasný že mele z cesty kvůli alkoholu..podívám se na Sixta a kováře.. jo jo tak od něj se názoru dneska nedočkáme... podívám se na Sama.. tak se posaď Samueli Blackmoone.. řeknu pobaveně.. |
| |
| Naštvu se a bouchnu pěstí Jak nedočkáte?! Když už jste mě vytáhli od toho krásnýho výjevu tak k tomu sakra budu mít co říct! v očích se mi mihne podivný stín |
| |
| Je mi jasné že je jedna cesta. Uděláme to takhle někdo půjde s naším milím Willem alias Samem a já bych šel zas na toho kouzelníka co vy na to. |
| |
| Jsem proti jakýmkoliv úkolům tenhle kšeft jsme nikdy neměli brát! řeknu a trochu se zamotám a schodím židli pak přijdu ke kováři Co si myslíš ty.....primitive, že když jsme byli tak hloupí a vzali tu tvou defenzívu že ještě budeme dělat nějaké čachry a mašinace?! Trochu se zamotám, sáhnu po jedné sklence asi nejsilnějšího alkoholu co to je protožek dyž ji do sebe hodím tak se otočím na patě a ztuhlý jako prkno padno na stůl před své společníky. |
| |
| podívám se po ostatních.. no co kdyby jsme Wiliama uložili do pokoje a zejtra se pro něj vrátili? mezitim najdem toho mága co vy na to? |
| |
| Gasho udělej s nim něco umíš kouzlit nebo ho alespoň uklidni já mám ostrý zbraně. |
| |
| Pohledem zůstanu na Sixtovi. Když někdo tak všichni. Tak to vidím já. Ale mám dobrý nápad. Dojdu za hostinským a něco mu řeknu. Zmizím s ním vzadu a po chvíli vylezu se džbánem. Postavím ho před Samuela. Napij se na to. A pořádně. Povím mu a o pár kroků ustoupím. Nemám s tím nejlepší zkušenosti, ale aspoň vystřízliví. Sice mě pak asi zabije. Ale uvidíme. |
| |
| Sixtovi odpovim jen.. magie ohně neléčí opilost.. a pak sleduju Tirwen o co se snaží.. tohle nemá cenu.. kroutim hlavou nad opilím Samem.. |
| |
| Nemyslel jsem opilost ale to že bys ho mohla majznout buď holí nebo jestli bys ho nemohla uklidnit kouzlem třeba uspat. A koukám co dělá Tirwen. |
| |
| Ukážu na džbánek. Někdo to do něj nalejte. Mělo by to zabrat. Jinak nic víc nezmůžu. |
| |
| aha ale to už je teď zbytečný.. řeknu se smíchem.. vstanu ze židle a pokleknu k Samovi.. podržim mu hlavu tak aby mu mohla Tirwen bez problému tekutinu nalít do úst |
| |
| Povzdechnu si. No tak dobře. Jdu na to. Popojdu k němu a naliju mu do krku notnou dávku. Pak o kus uskočim. |
| |
| CElá skupina Jakmile jste nalili obsah samovi do posy se asi za pár vteřin probral s pocitem jak kdyby snědl kaktus s chřestýšem a žhavým uhlím. |
| |
| Náhle otevřu oči, sice celé černé ale jinak dobrý..... a vydre se mi z krku chrapot, chytnu se za krk a zvednu se na stole ten se překlopí a praští mě do hlavy, po čyrech běžím ven ale na poprvé to naperu do rámu dveří. Postavím se na nohy a vyběhnu ven až málem vylítnoou dveře z pantů. Venku se skácím a spadnu přímo do koryta na koně. Stoupá odtud kouř....... |
| |
| Samuel Jo malej detail ta voda je trošku ledová. |
| |
| Podívám se na dveře a trošku si odkašlu. Ale zabralo to. Řeknu na svojí obhajobu. Pokud ho dřív nezabije ta ledová voda. Prohodím ještě a zakuckám se. Snažím se pak nahodit vážný výraz. |
| |
| Celá skupina Všichni vydíte jak Samuel vyběhl z hostince do koryta se studenou vodou jakmile odtud vytáhl hlavu (asi po několika málo vteřinách) je jako rybička. |
| |
| dobrá práce.. řeknu a vstanu ze země.. |
| |
| Tak snad je v pohodě. Jdu se mrknout jak z toho vyvázl. |
| |
| Prsk...který trolíksicht...... prskám když vynořím svou hlavu z lavoru oči ještě černé, mrknu a jsou opět v pořádku Postavím se a upravím. To nebylo nutné poté se vypravím do hospody Přijdu ke své společnosti Zásadně nesouhlasím s jakýmkoliv úkolem který máme splnit kromě toho hlavního..... |
| |
| O krok ustoupím a tvářím se jako já nic, já neviňátko. Pak se na Samuela podívám. A proč tak nesouhlasíš? Zeptám se. |
| |
| No vydíš půjdete napřed a já si udělám odbočku až budu hotov doženu vás co ty na to Willi nebo Same kterej z vás tu je teď . A podám svůj nápad už po několikáté. |
| |
| Pokrčím rameny Ty si pro me za me dělej co chceš...ale já tu nebudu nikomu dělat milosti pro nic za nic..... řeknu a razantně se otočím na hostinského.... Takže co bych si tak....přineste mi vychlazený ležák, kmínku, vodku s pepřem...... začnu vyjmenovávat alkohol |
| |
| Zamračím se. Tak na tohle teď zapomeň. Povím Samuelovi. Nejsme tu proto, aby jsme se nalili. A navíc si neumíš představit jako práci to dalo dostat tě z toho. |
| |
| Takže to ty? vrhnu na ní obvinující pohled To nikoho nezabije...tak alespoň jednoho na cestu..... řeknu |
| |
| Koledoval sis o to. Začnu se bránit. Jednoho a nebo rovnou celej sklep co. Odpovím mu. |
| |
| Nebo ho přivážeme k sudu a potáhneme na sanícg zatímco bude nasávat. |
| |
| Jak koledoval? Já byl v pohodě řeknu No když už jsi se o tom sklepě zmínila..... začnu |
| |
| Víš co, dělej si co chceš. Já ti v ničím bránit nebudu. Odpovím příkře. Pořád je tu ještě otázka, jestli půjdeme do toho nebo ne. Řeknu normálním hlase. |
| |
| By jsi byla hodná, když jsi me tak odbila...... zavrčím a sednu si k baru |
| |
| Co mu je tomu ten alkohol leze tak na mozek? Jindy jsem ho vyděl pít a byl normální no pokud se to tak dá brát. Přemýšlím co by se mu mohlo stát a koukám nevěřícně na něj. |
| |
| Zavrtím hlavou. Jen se msti. Odpovím Samuelovi a vyjdu ven před krčmu. Opřu se o zeď a zhluboka dýchám chladný vzduch. |
| |
| Popadne mě nějaká blbá nálada, zvdenu se, vemu židli na které jsem seděl a hodím jí na stěnu na vystavené láhve, poté zavrčím a odkráčím i s holí ven. Vrhnu na Tirwen pohled svýma docela černýma očima. Poté jdu směrem k náměstí..... |
| |
| Vjdu za Tirwen. Mstí a za co? napadá mě pár věcí ale nevím proč se mstí neřekneš mi to? |
| |
| Podívá se na Sixta. Jednoduše jsem ho odbila. Ale nechci to teďka řešit. Odpovím mu. |
| |
| Tak tohle je to paličák. A navíc je divnej i když u něj to neni nic novýho. Jo já za chvíli půjdu do lesa říkám ti to abys to věděla, vy ostatní běžtw třeba dál doženu vás. Vrátím se do pokoje sbalím si věci co jsem zde nechal a sednu si venku před hospodu kde si rozmyslím co dál. |
| |
| Dojdu na náměstí a přijdu k jedné mrtvole, říznu jí od pasu ke hrudy a začnu z její krve dělat kruh.... Ukáži jim....všem! |
| |
| Povzdechnu si. Stejnak za to můžeš ty. Tak teď běž a urovnej to. Dělej. Vydám se tedy pomalu na náměstí. |
| |
| Když je kruh dokončen, vezmu jednu z pochodní na stěně a hodím ji na krev, vtvoří se černý oheń....stoupnu si dostředu kruhu. Zvednu ruce nad hlavu a obklopí mě temná kopule, blokující snahu proniknout nějak dovnitř |
| |
| Když konečně dorazím na náměstí a spatřím, co Samuel dělá, zarazím se. Zastav. Prosím tě, zastav. Křiknu na něj. |
| |
| Brhnu pohled na Tirwen, mé šílené celé černé oči vypadají jako studny tmy. Lehce pohnu levou rukou a z těl dalších mrtvých začne proudit krev k této temné kopuly, ta se začne zbarvovat do ruda. |
| |
| Vydám se pomalu na cestu a najednou si všimnu podivného dení příjdu blíže a zjistím že to Sam něco dělá. příjdu blíže a zeptám se. Co se tu děje? |
| |
| Podívám se zmateně na Sixta a pokrčím rameny. To co tu vidíš. Víc nevim. Pak se zase podívám na Samuela. Nedělej to. Slyšíš mě? |
| |
| Musíme si s ním o tom promluvit. Příjdu blíže a snažím se ho přesvědit nepříbližuji se moc protože nevím co to je. Willieme co to tu děláš to nás chceš všechny zabít či co? No jasně ještě ho přemlouvej ať to udělá. |
| |
| Pohnu pravou rukou a začnou z nich vylétat kosti, což se u těch co na sobě mají ještě trochu masa stává ponekud nechutnou záležitostí.... Ty se připojí k síti kopule, cítíte že se začíná blížit vyvrcholení tohoto rituálů. |
| |
| Otočím hlavu, abych se na to nemusela dívat. Co se to vlastně stalo? Proč se tak najednou všechno bortí. Neměli jsme sem chodit a měli jít dál. Povzdechnu si a otočím hlavu zpátky. |
| |
| Pokleknu a zadívám se nahoru, koupule se změní ve vír který ústí do mých úst a začne do mne proudit. |
| |
| Celá skupina Samuel stále provádí jakýsi rytuál a koule kolem něj se zvětšuje také od ní jdou jakési šedé plameny. Jak se Sixt snaží přemluvit Samuela a stojí nejblíž tak plameny které jdou od koule se ho dotknou a dostane něco mezi eletrickým výbojem a zásahem ohněm, odletí kousek spět a leží na zemi jeho pravá ruka je necitlivá a probíhá jí palčivá bolest. Také sní nemůže hýbat. Samuel při dotom ztratí kontrolu a koule zmizí nikdo neví proč jestli na to nestačil nebo jestli zásah Sixta přerušil kouzlo. Nicméně Samuelovi zůstala pravá dlaň bez masa zřejmě vedlejší účinek pomalu se mu obnovuje ale opravdu pomalu (pár dní to bude trvat. Samuel je zpět při smyslech. |
| |
| Doběhnu k Sixtovi a skloním se k němu. Podívám se mu na ruku. Pak se otočím na Samuela. Co jsi to udělal? A proč vůbec? Jsme tvý přátelé a ještě nějakou dobu budeme spolu pořád. Tak proč? Řeknu mu a pak pomůžu Sixtovi vstát. Dojdu k Samuelovi a podívám se mu na ruku. Snad to bude dobrý. |
| |
| Zavrčím Jistě, něco takového se mi děje pořád... řeknu ji a zakryji si pahýl pláštěm. Oči se mi již vrací do původní barvy. Pomocí hole se vyškrábu na nohy a alespoň část energie kterou jsem získal uzavři v sobě na později. |
| |
| Když se kouká Tirwen na ruku chytím se zani a koukám co s ní je. To bude dobrý urči tě to tak nemyslel mám ještě nějakou práci tak vás nechci zdržovat. |
| |
| Vrazím Samuelovi facku a zadívám se mu do očí. Už se konečně vzpamatuj. Nejsem tvůj nepřítel. Řeknu mu a zavrtím hlavou. Po chvíli se otočím na Sixta. Ty se zatim nikam nehrň. Ještě nevíš, co s tou rukou máš. |
| |
| Podívám se Tirwen do očí Tohle už nikdy nedělej.... řeknu varovně a v očích se mi na okamžik mihne černý stín |
| |
| Já to zvládnu je jenom ochrnutá nebo něc podobného sice jí nemohu hýbat ani jí necítím ale cítím takový mravenčení a krev v žilách asi bude ok. |
| |
| Zaujme mě stín v jeho očích. Když zmizí, tak mu odpovím. Nebo co? Promiň, ale nechci, aby jsme spolu válčili. Kdo jsi vůbec? Jednou se chováš tak a jednou zase jinak. Už nevím, co mám dělat. |
| |
| Nechte toho už jste jako malý děti oba dva. |
| |
| Přijdu blíž k Sixtovi A nebo co? Seřveš nás a pošleš do pokoje? podívám se mu do očí a poté se podívám na Tirwen Já také ne, to ty víš..... řeknu jí neutrálně |
| |
| Zadívám se Samuelovi do očí. Vím. Promiň, co jsem říkala. Já. Odmlčím se a zadívám se do země. Pak zvednu pohled. Neměla. |
| |
| Chvíli se na ni dívám Já jsem taky neměl dělat to co jsem udělal, ale nic nejde vzít zpět. řeknu jí a mé dosud tvrdé rysy trochu poměknou |
| |
| Usměju se a podívám se i na Sixta. Tak co, vezmeme ten úkol nebo půjdeme dál? |
| |
| Mě je jedno co kdo chce jak už jsem říkal několikrát v dalším městečku nebo nejbližší vesnici se sejdeme a ty kamaráde. Poukážu na Sama. Si to nech projít hlavou, zklidni se a začni se chovat jako normální člověk. Pak se s nimi už nepárám a vyrazím za město hledat tábor po cestě se rozloučím se strážnými a řeknu jim aby dávali pozor na signál. |
| |
| Zavrtím hlavou. Blázen. Řeknu na Sixta a posadím se. Budeme pokračovat nebo ho dohoníme? Zeptám se Samuela. |
| |
| Je to jeho rozhodnutí, měli bychom pokračovat, pokud to přežije tak se k nám později připojí..... odpovím Tirwen |
| |
| Pokrčím rameny. Měli bychom se vrátit do krčmy pro věci a pokračovat dál. Povím a zadívám se mu do očí. Pak vstanu a vydám se ke krčmě. Z lovce je lovená zvěř. Takový je osud. |
| |
| Kráčím za Tirwen Bez Sixta bude možná lépe pomyslím si a dívám se na Tirwen Je jisté že má čím mne přitahovat |
| |
| Ucítím jeho pohledy a přejede mi mráz po zádech. Proč jeho pohledy tak mrazí a zároveň tak pálí. Jako věčný chlad a spalující oheň. Nemyslim na to. Nemysli. Podívám se na Samuela. Teď mě tak napadlo. Proč jsi předtím říkal, že se jmenuješ Samuel? |
| |
| Protože se tak jmenuji odpovím jí prostě a podívám se jí do očí, hluboko do nich, co nejhloubeji to jde |
| |
| Nemůžu odtrhnout pohled od jeho očí. Ale proč jsi říkal, že se jmenuješ William? Zeptám se pomalu. |
| |
| Z bezpečnostních důvodů odpovím jí a udělám krok blíže k ní Jsem opatrný..... fofám a nakloním se k ní |
| |
| Chci uhnout pohledem, ale něco mi v tom brání. Opatrnosti není nikdy dost, ale proč zrovna jméno? Zeptám se a znovu pomalu. |
| |
| Možná proto, že jej pár lidí zná...a ne zrovna v dobrém..... odpovím jí a přijdu k ní. Nakloním se tak že se téměř dotýkáme nosy Lidé jsou velice nenávistní, když na to přijde..... |
| |
| Tak ve zlém? Ale proč? Zeptám se zadívám se mu hloub do očí. Jsi přeci taky člověk. |
| |
| Zdá se že se mi to podařilo...... Ano jsem, ale lidé jsou velicepřímočaří, odsuzují co nechápou..... zafívám se jí ještě více do očí a poté jí políbím |
| |
| Nechám se políbit. Téměř nevnímám co dělám. Náhle mě ale Wilvarin kousne do nohy. Skloním se a promnu si kousnutí. Co se stalo? Zeptám se zamračeně. Narovnám se a pokrčím rameny. Pak se vydám znovu do krčmy. |
| |
| Podívám se na vlka a v očích se mi mihne černý stín Nicméně nechala se políbit, to bych mohl označit za malé vítězství řeknu a usmeji se, poté e vydám za ní do krčmy |
| |
| Sixt Vydal si se k lesu a postupuješ pomalu a opatrně zatím nikoho nevydíš, ruka je stále necitlivá a nemůžeš s ní pořád hýbat. Zbytek skupiny V hostinci už začíná být pomalu rušno je už tu víc lidí většinou místní vojáci. |
| |
| Pokračuji dál lesem aby mě nemohli spatřit jejich hlídky a ani vojáci z tábora. Blázen? Možná. Lepší být blázennež zbabělec. Né že by se někdo z nich bál semnou to mě nenapadlo jen například Samuel nebo kdo to je celou dobu se skývá tají něco a bojí se o svůj krk co je potom špatné na bláznu i když dávám přednost označení šílenec. Prozatím jdu s taseným tesákem a pokouším se hnout s rukou. |
| |
| Rozhlédnu se po hostinci. Měli by jsme už zmizet nebo nám daj za úkol ještě kdo ví co. Řeknu ostatním a zamračím se. |
| |
| Jenom přikývnu Mám toho už dost..... Jelikož mám všechny věci ve svém mnoho kapsovém plášti tak jenom sleduji Tirwen |
| |
| Zbytek skupiny Hostincký vám řekne že za pokoj platit nemusíte že prý v těhle dobách kdy zuří bitva ne a také jste pomáhali tak to máte zplacené. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| Poděkuju za pomoc a vyjdu ven. Tak to by jsme měli. A zase spaní na zemi. Povím ostatním a počkám na ně. Pak se vydám pryč z města. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| Tirwen, Gasha a Samuel Vyšli jste severní bránou a stráže se u vchodu s vámi rozloučily. Nyní putujete dále ledovou krajinou která se zdá být klidná a samozřejmě velice studená. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| Při putování dostanu špatnou náladu. Pořád všechno stejný. Dokonce i ta barva. Něco tak děsnýho by mě nenapadlo ani v nejhorším snu. Okomentuju to a jdu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Stále mu držím na krku dýku a když bude chtít něco udělat nebo křičet zabiji ho. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ano v podstatě tomu tady velím a co jsem zač tě nemusí zajímat jsem prostý kouzelník co plní vůli svého pána. |
| |
| Družina Pomalu jste se vydali na cestu jak se zdá všichni mlčíte a jen jdete klidným krokem dál. Přemýšlíte o všem co se v posledních dnech stalo od Samuelova mírného šílenství po Sixtův odchod do nepřátelského tábora. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Přitisknu mu ke krku dýku a dávám pozor na hlídky venku a na něj. |
| |
| po Samovim výstupu s alkoholem jsem je ven nenásledovala..jen sem seděla dál v krčmě a mluvila s kovářem a hostinským o všem možným.. o tom co se stalo venku nemám ani páru...chtěla jsem se vidat se Sixtem za tim mágem...ale něco mi říkalo že on na té cestě bude ve větším bezpečí než Sam s Tirwen a tak jsem se vydala s nimi.. cestou krajinami jen mlčim a cítím jakýsy napětí mezi Samem a Tirwen...je mi jasný že mezi nimi to jiskří ale nejsem si jistá jestli v dobrém či zlém.. postupem času si uvědomuju že mé schopnosti s ohnivou magii se vyhoupli na vyšší úroveň a vím že kdybych měla více času a energie tak bych určitě své schopnosti zveličila...což by se hodilo.. a tak během chůze věnuju své myšlenky ohni a našemu úkolu...jdu kousek za nimi abych je nerušila a oni nerušili mě.. |
| |
| Družina Jdete tedy sněhovými pláněmi a pomalu se vám město ztrácí z dohledu a i část lesa kde jsou útočníci. Vám se naskytne pohled na krátkou část cesty horami a už budete v severské zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Bodnu vojáka do břicha a odkopnu ho stranou, pak se chopím luku který leží nedaleko hořící šíp chytím nmezi zuby a vystřelím alespoň dva šípy na vojáky. Pak se bráním a ustupuji dál. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| Družina Na šedé obloze je vydět záblesk ohně, nikoho nenapadá co by to mohlo být i když malé nápady tu jsou. Pokračujete dál a za nějaký čas vydíte v dálce nějakého jezdce jak se k vám přibližuje nevíte co by to mohlo být. |
| |
| jdu po cestě zamyšlená jako vždy rukou se opírám o svou hůl..když se na obloze oběví na chvilku záblesk... cuknu sebou a podívám se po ostattních.. nějak mi to celý nedojde a tak stále pokračuju v cestě..po chvilce vidim koně s jezdcem ktarý se k nám blíží.. tahle krajina mě už jednou překvapila řeknu si a hůl si přehodim do druhé ruky kdyby náhodou došlo k nějaké potyčce.. jdu stále trochu pozadějc a tak popoběhnutim dostihnu ostatní.. |
| |
| Družina Nikdo si stínu za vámi nevšímá až na Gashu která ho chvíli pozoruje a pak jde dál se skupinou. Za chvíli se kolem vás prožene kůň bez jezdce a za vámi nikoho nevydíte možná to bude ale kvůli tomu sněhu který je trochu hluboký a lehké vánici která začíná. |
| |
| když kolem nás proběhne koník..už zastavim na místě.. kde má jezdce...tohle nebude v pořádku.. hledím do míst kde ještě před chvílí jsem spatřila tu siluetu jezdce na koni...není nic vidět.. kouknu na ostatní.. počkejte vrátim se tam..před chvílí tam ještě byl...pokud jste ho také zahlídli.. mávnutím holí se na jejím vrcholu oběví plamínek, něco jako louč...sice je to ještě zbytečné si svítit ale plamen se dá použít jakkoliv.. vydám se k místu ..kde by mohl být ten... :) |
| |
| Otočím se na koně a zastavím se. Kůň a bez jezdce. V tuhle dobu. A tady. Trochu divný ne? Zeptám se a zamračím se. Pak se podívám na Gashu, jak odchází. Přikrčím se k Wilvarinovi, začnu ho hladit a čekám na Gashu. Kdyby se něco stalo, tak řekni. Pošeptám mu ještě. |
| |
| Družina Gasha jde na průzkum, neujde ani pár metrů když v závěji nalezne Sixta který očividně znaven po cestě spadl z koně. Dále má v ruce zabodlý šíp a v boku dýku. Po chvilce vstává a jde pomalu k vám. Kůň se vysmekl Tirwen a utíká zběsile někam dál do vánice. |
| |
| Vstanu ze sněhu. Sakra to bolelo nějak jsem na tom koni promrzl. Rozhlídnu se a vydám se směrem k našim. Ahoj tak co jak se máte? Chytnu šíp a ulomím špičku a i druhý konec aby se mi ke vší smůle nezlomil v těle pak ho vytáhnu a chytím se za ránu. |
| |
| jdu pomalu směrem...když si všimnu.. Sixte! křiknu tak aby mě slyšeli ostatní.. když vstane a dojde jakžtakž k nám při pohledu na jeho zranění se mi trochu udělá nevolno ale nedám to znat.. když konečně promluví usměju se..čekala jsem něco jinýho.. ty jsi to zvládl..už jsme se o tebe báli.. řeknu posmutněle a prohlížím si rány.. s tim by chtělo něco províst.. |
| |
| Doběhnu za Gashou a Sixtem a usměju se na něj. Jsi to vzal nějak rychle. Nemyslíš? A dokonce i s památkama. Řeknu provokativně a podívám se mu na rány. No jedno je jistý. Zatím žiješ. Prohodím znovu a začnu ho léčit. |
| |
| Báli jste se nepovídej. Pak ještě doběhne Tirwen a Wilvem. Jo klidně léčba neuškodí ale bylo by dobré si nejdřív najít bezpečné místo né mě léčit tady na pláni. A pokud jde o tu druhou ránu nevím jaké metody léčení užíváš ale mě napadá zacelit to něčim žhavim. Pak vytáhnu dýku kterou mám v boku podám jí Tirwen a přidržím si rukou tu ránu. Tydy vem si mám na ty suvenýry nějaký štěstí. |
| |
| koukám na dění.. asi máš pravdu...něco najdem.. rozhlídnu se po okolí jestli tu není něco šikovného na odpočinek.. |
| |
| Podívám se okolo. Brzo začne bejt zima a v tomhle počasí toho taky moc nenajdeš. Navíc, by se ti s tim mohlo ještě něco stát a já to mám za chvilku. A něco žhavýho moc nepoužívám. Nejsem sadista. A když vydržíš, tak mi tu dýku chvíli podrž. Odpovím Sixtovi, usměju se a pokračuju v léčení. |
| |
| kouknu na Tirwen.. sadista bejt nemusíš...ale bez žhavýho to moc nevyléčíš...musí se to vypálit, jinak se to zbytečně zanítí...a Sixt to určitě zvládne.. kouknu na va dýku co vrycí Sixtovi.. můžu nahřát tu dýku...ale není to zrovna dobrej nápad to provádět tady...potřebuje si odpočinout |
| |
| Dobře Tirwen jak myslíš tak tedy tady. Já také nejsem sadista ale podle toho co jsem zažil to bylo dost účiné pro zastavení krvácení a zacelení rány. Čekám jak to s tou léčbou dopadne a necítím se zrovna nejlíp jak by jo nebyl sám. |
| |
| Družina Úkryt nikde není maximálně vzdálené skály a ty jsou moc daleko. Tirwen začne se svým léčení trvá to poněkud dlouho tak si alespoň trochu odpočinete. Asi za pár hodin se jí povede vyléčit ho ze všech zranění které nedavno utrpěl. |
| |
| Když Sixta konečně doléčim, usměju se. A pak že to nejde. Prohodím vesele ke Gashe. Pak si vezmu od Sixta dýku a zadívám se na ní. Tak jak jsi dopadl? Zeptám se ho. |
| |
| po několika hodinách už pociťuju celkem zimu a nejspíš néé jen já.. já neřekla že to nejde.. řeknu a protáhnu se..zvědavě se zahledim na Sixta.. |
| |
| Holky nedohadujte se co jak jde měli by jsme jít abysme tu nrzmrzli. Protáhnu si zmrzlé tělo a odpovím na Tirweninu otázku. Dopadl jsem špatně jak vydíte ale úkol dobře. Ani nechci vědět co by se dělo kdybych přišel v horším stavu nebo vůbec. |
| |
| Podívám se na Sixta a pak si posbírám všechny věci. Pojď Wilve. Řeknu Wilvarinovi a znovu se vydám na cestu. Tentokrát jsem nějak ticho. Já se nepotřebuju hádat. |
| |
| zasměju se...já se nedohaduju jsem ráda že to nakonec dobře dopadlo.. pak vidim Tirwen jak odchází.. aha ona to asi nebere tak.. řeknu si a kouknu opět na Sixta a pak na ní.. dobrá tak dem..můžeš nám po cestě vyprávět co se tam dělo.. řeknu a vyrazim směrem kam šla Tirwen |
| |
| Vydám se jako ostatní na cestu. No k vyprávění toho moc není prostě jsem ho tam našel a zabil. Nic tak zajímavého na tom není. Pro mě né ale já jsem jen obyčejný člověk. |
| |
| překvapeně na něj kouknu...se zvláštním úsměvem.. není? to mi neříkej..a jak se ti ho povedlo přemoct a kdo to vlastně byl.. čekám s úsměvem na jeho odpověd |
| |
| Čemu pak se směješ tomu že to nic nebylo nebo jak jsem zřízenej. Čemu pak se směješ to vypadám tak blbě že mě zřídily? Přišel jsem tam když odešel nějakej voják ze stanu a přátelsky mu položil nůž na krk a řekl ať je zticha. A myslím že podle hadrů to byl nějaký kouzelník. Povídejte spíš vy Tirwen a Gasho.. nebo ty Samueli co jste za tu dobu zažily a nebo někdy dřív před výpravou. |
| |
| My? Nic zajímavého. Odpovím Sixtovi a jdu potichu dál. Podívám se okolo a zachumlám se víc do kabátu. |
| |
| zarazim se.. omlouvám se..asi je nevhodný se takle vyptávat..promin jsem jen ráda že tu jse opět s námi.. řeknu.. kouzelník..hmm to my bylo tak trochu jasny..no jo hlavně že už tu není.. když Tirwen Sixtovi tak trochu odsekne..trochu zvážnim.. opravdu se tu nic nedělo..a co jsme dělali před výpravou..no na to bude času dost si o tom povyprávět..měli by jsme se už někde usídlit..potřebuješ se prospat.. pak kouknu po ostatních.. možná že my všichni.. dodám a pak tiše pokračuju v cestě |
| |
| Jsem celou dobu tiše zatrpklý ještě z té události v hospodě. Zatraceně, už mě to vážně nebaví. pomyslím si a pozoruji dění obzvláš´t Tirwen, její krása mne stále ještě ohromuje |
| |
| Dobře když nic tak nic. Pak odpovím Gashe na její zbytečnou omluvu. Neomlouvej se není proč. Jen jsem se ptal toť vše. Nemyslel jsem to zle možná jsem si dělal srandu s tim jak vypadám ale nic hroznýho. |
| |
| Družina Jdete tedy a bouře jako vždy ke konci dne začíná sílit už je pozdě a našli jste před chvílí jeskyni v horách ke kterým jste došli. Je velká né jako ta poslední stojíte ve vchodě do ní. |
| |
| skoro radostí vběhnu do jeskyně přičemž ještě stihnu znásobit svit krystalu tak aby bylo dobře vidět.. snad tu nebude nějaký medvěd nebo snad něco jinýho řeknu si a zpomalim krok arozhlížim se po velké jeskyni.. |
| |
| Vejdu pomalu do jeskyně a rozhlídnu se okolo. Podívám se na Wilvarina, jestli náhodou nenašel něco, co by nám mohlo hrozit. Já už se nedivím ničemu. |
| |
| Vejdu dovnitř jako všichni ostatní přede mnou. No mačkat se tu rozhodně nebudeme a kdyžtak koukneme i dál do jeskyně. |
| |
| Družina Vešli jste všichni do jeskyně je docela velká takže nevydíte na druhej konec ale to není potřeba i tak víte že je tu prázdno. |
| |
| Hodim si věci na místo, kde nefouká, a možná až moc prudce. Pak se posadím a začnu si hrát s dýkou od Sixta. Každou chvíli přejedu pohledem od jednoho ke druhému. |
| |
| po rozkoukání..se vklidu usadim na suchoou zem..zahalim se do pláště..hůl opřu o stěnu.. začíná mi být příjemné teplo..asi rozdílným klimytem oproti tomu venkovnímu.. usměju se tak to by jsme měli..klidně si odpočiňte..kdyby se něco dělo já vás vzbudim.. po chvilce se zvednu a jen tak postávám na místě občas udělám někem krok.. pořád mi se mi v hlavě převalujou otázky ohledně mé magii a snaze jí vylepšit.. |
| |
| Všimnu si když vejdeme do tepla že jsem si po celou cestu nevzal kožich tak to nyní napravím a vezmu si ho. Sakra málem jsem umrzl. Pak přisednu k Tirwen která si hraje s dýkou. Copak hezká? |
| |
| Podívám se na Sixta a usměju se. Jo líbí. Jestli to takhle půjde dál, tak budu mít pěknou sbírku Odpovím a pořádně si jí prohlídnu. Jak se objevila zrovna v tém boku? Zeptám se. |
| |
| To by mě taky zajímalo. Ale asi tuším. No řekl bych že to bude jak jsem cítil tu bodavou bolest když volal ten kouzelník stráže a nějak jsem na ní zapoměl. |
| |
| Tirwen Ano další zajímavá dýka tamta byla nějaká zdobená už nevim a tahle má zajímavý tvar čepele takový tvar klikatícího hada. |
| |
| Tak to je mi ho opravdu líto. Povím Sixtovi. Pak se zamyšleně zamračím. Mám ale takovej dojem, že jsem už podobnou někdy viděla. Třeba není tak nevšední. Řeknu nakonec a usměju se. |
| |
| To jo může být nějaká na zakázku. Jestli to tak bude pokračovat budeš mít zbírku spousty hezkých dýk. To už je něco jak v kráse tak v ceně. Budeme ti říkat Tirwen krásná dýka nebo Tirwen hezké dýky. Pronesu s úsměvem který ve mě vyvolal ten název. Tobě budeme muset taky něco sehnat Gash aby ti to nebylo líto třeba nějakou kouzelnou hůl nebo nějaký krystal jaký nosíš v hlavici té hole. |
| |
| nějak jejich povídání nevnímám...jen občas po nich kouknu a pak i na Sama, který je dnes opravdu nějak divnej.. vezmu si hůl opřenou o stěnu a jdu se podívat co je na druhém konci jeskyně... |
| |
| ještě se ohlídnu a se smýchem řeknu.. to není potřeba...děkuju.. a jdu dál |
| |
| Zasměju se. Nemůžu za to, že se mi líběj. Tak malý a hezký a přitom jak dokážou ublížit. Trochu se začervenám, ale dál si s ní hraju. |
| |
| Copak proč se červená že by jí ty nápady přezdívek libili? Né já nic neříkám že za něco můžeš každýmu se líbí něco jiného a tobě třeba dýky. No já musím říct že mám stejný názor na tyhle jak ty říkáš malé nebezpečné věci. Přejedu rukou po břiše kde je pás s vrhacími dýkami. pokud vím tak j mám jen dýky. Zatím. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Nedocházíš na konec a spatříš kostru která tu leží zřejmě nějaký cestovatel umrzl. Nemá u sebe nic kromě svých kostí a lesního rohu který svírá v rukou, jak se zdá byl to jeho nejcenější majetek že se hi snažil bránit i před zimou samotnou... |
| |
| soukromá zpráva od Gasha pro teď mám jiný plán jít na konec jeskyně.. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Gasha pro chvilku přemýšlim..ale nakonec mi zvědavost nedá a vstoupim do jedné z nich... z krystalu mi šlehají malé plamínky které osvětlují prostor ale zas tak moc né... |
| |
| Říkám jen to, že se hoděj. Odpovím jednoduše a usměju se. Kolik už životů zmizelo kvůli mě. Kolik právě takových dýk vedené mou rukou podřízlo krků. |
| |
| Družina Jak tak sedíte prozkoumáváte jeskyni nebo jen tak čumíte do blba tak opravdu čirou náhodou slyšíte venku jakýsi zvuk. Pak je v jeskyni tma a nejspíš vám došlo co se stalo lavina zavalila vchod. Toho si všimla éž Gasha která utíkala za ostatními ozvala se další série všch možných zvuků a když přestali tak jste zjistili že jste rozděleni na dvě skupiny. Sixt a Tirwen kteří si povídali. Gasha a Samuel kde Gasha prozkoumávalajeskyni a Samuel se držel dál od ostatních. (Nyní jste rozděleni tak půjdete každá skupinka jinou cestou. Pište si dotyční ze skupinky navzájem já to stejně uvydím a aby věděl ten druhý co děláte a já budu psát každé skupince co a jak). |
| |
| soukromá zpráva od Gasha pro sakra vykřiknu když vidim že není cesta zpět za ostatníma.. rozkoukám se a všimnu si Sama.. Wiliame jsi v pohodě? zeptám se trochu polekaně, jelikož jsem tohle nečekala.. jdu pomalu za nim... (doufám že budeš hrát!!!) |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jak se odsud teďka máme jako dostat? Zeptám se a podívám se na Sixta. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Nevím jak ale tahle jeskyně je na pohled veliká třeba tu bude nějaký jiný východ nebo chodba která nás dovede jinam. Co myslíš? Proč zrovna teď chtěl jsem si oddychnout z tý návštěvy kouzelníka a kdyžtak si ppokecat s Tirwen. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se ještě Sixta a jdu se rozhlídnout, jestli tu nění nějakej východ nebo chodba. Wilve, ty se drž u mě. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Podívej průchod možná ven jdeme? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a posbírám si věci. Povzdechnu si. Rozhodně nám nic jiného nezbývá. Tak jdem. A vydám se opatrně k průchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vydáme se k východu a odklidím trochu kamení nechám jít Tirwen první a dávám pozor jestli nepadá další kamení. Jak dobře si na tom s vyděním já sice trošku vydím ale je tu docela tma. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a jdu pomalu dál. A jak krásnej to byl tohle úkryt. Taky to nemohlo počkat, až odejdem. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nelíbí se mi to tu. Povím Sixtovi a pak se ho ještě zeptám. Jdeme dál? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Prohlídnu si jeskyni a pak zpět na Tirwen. No buď se můžeme vrátit zůstat tu nebo jí kupředu. Jsme dva a to musí stačit aby jsme zvládli nějakou tu potíž. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Máme snad na vybranou pokud se chceme dostat dál? A jsme tři. Řeknu a opatrně se vydám dál. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vadám se pak s Tirwen a Wilvem dál jeskyní. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Proč na sebe útočit, když jsme v stejném problému. My vás nepotřebujeme zabít, stejně jako vy nás. Promluvím na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro ...........naše jeskyně my bydlet tu dlou.......y mrtví.........my ......vás.... a nebo chytit živé......ha ha ha. Pak si připraví zbraně k útoku zřejmě se s nimi nedomluvíte. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro ...........naše jeskyně my bydlet tu dlou.......y mrtví.........my ......vás.... a nebo chytit živé......ha ha ha. Pak si připraví zbraně k útoku zřejmě se s nimi nedomluvíte. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jak někdo může bejt tak blbej. Řeknu naštvaně. Drž se trochu dál. Nesmí se ti nic stát. Kdyby bylo potřeba, tak zavolej na Wilvarina. Povím Sixtovi a popojdu o krok blíž k orkům a čekám, až zaútočí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Neboj se o mě já ti tu neumřu. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Nejsou to žádní válečníci ani moc vypracovaní takže půjdou porazit snadněji než obyčejní bojoví. Při útoku Tirwen vykrývá rány obou orků ale jeden jí přesto lehce švihne svou palicí. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Nejsou to žádní válečníci ani moc vypracovaní takže půjdou porazit snadněji než obyčejní bojoví. Při útoku Tirwen vykrývá rány obou orků ale jeden jí přesto lehce švihne svou palicí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nehodlám se tu nechat zmrzačit takovejma obludama. Řeknu si pro sebe naštvaně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Se svými tesáky se vrhnu na zraněného orka který útočil také. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Mezitím se Sixt vrhá na jednoho z nich a máchnutím dýk orka zabijea ten se svalí k zemi přitom do však druhou stranou své palice řízne ale není to nic vážného. Zbývá poslední. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Mezitím se Sixt vrhá na jednoho z nich a máchnutím dýk orka zabijea ten se svalí k zemi přitom do však druhou stranou své palice řízne ale není to nic vážného. Zbývá poslední. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel Blackmoon pro zeptám se jí a poté se rozhlédnu Hmmm co ted? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Samozřejmě to musí jít všechno složitě, i kdyby to šlo lehce. Začíná mě to už štvát. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jste nyní opravdu sami tři v jeskyni nikde není známka po dalších nepřátelích a je až na zvuk vody a páry ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jste nyní opravdu sami tři v jeskyni nikde není známka po dalších nepřátelích a je až na zvuk vody a páry ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Gasha pro doufám že jsou ostatní v pořádku..trochu nás to zasypalo ale támhle jsou dvě chodby co jsem našla.. ukážu holí k místum kde jsou.. |
| |
| soukromá zpráva od Gasha pro otočim se ještě na Sama.. jdem tudy.. a vejdu bez počkání na jeho odpověd do jedné z chodeb... |
| |
| soukromá zpráva od Samuel Blackmoon pro Znamení že se mám vydat svou cestou |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Já jsem v pořádku. Doufám, že ty taky. Pousměju se a podrbu Wilvarina. Podívám se okolo. Jdeme dál? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Ještě že mě jen škrábl a neudeřil silně i když by to moc nebolelo měl bych to hned za sebou. Vydám se s Tirwen chodbou dál. |
| |
| Zdá se že nemáme na vybranou.... Natáhnu ruku a něco zamumlám, v ruce se mi objeví podivná fialová koule, záží fialovým světlem.... Vyšlu jí vzduchem napříč chodbou |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Náhle se pod Tirwen proboří led a ona spadne kamsi so podzemního jezera. Voda je ledová a Tirwen je dosti zaskočena a trochu zmatkuje. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Náhle se pod Tirwen proboří led a ona spadne kamsi so podzemního jezera. Voda je ledová a Tirwen je dosti zaskočena a trochu zmatkuje. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Chodba je normální a nijak malá pokračujete oba dál a dojdetek místu kde je spousta krápníků(jak stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů :D ). Nikde nic není jeskyně je temná a tichá. (Samueli piš to Gashe). |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Chodba je normální a nijak malá pokračujete oba dál a dojdetek místu kde je spousta krápníků(jak stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů :D ). Nikde nic není jeskyně je temná a tichá. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jak se mám asi dostat ven? Z tý vody? Podívám se nad sebe a jakoby zakňučim. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro No co teď. Sundám si plášť přišpendlím ho tesákem a dýkou ale aby se neroztrhl s skočím za Tirwen. Voda je ledová musím jí pomoct aby neumrzla stejnak už takhle se může sotva hejbat snad máme něco na oheň. Ve vodě podplavu pod Tirwen a podpírám jí aby lépe dosáhla na plášť. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Neměl jsi to dělat. Teďka tu umrznu nejen já. Povím potichu a rozklepaně. Schodím vrchní oblečení a obejmu Wilvarina. Snad ten mě trochu zahřeje. Přitom nespouštím oči ze Sixta. Musíme se nějak zahřát. Orkové tu přeci nemohli taky žít jen tak. Třeba bude něco dál. Povím mu a podívám se, jak je ta díra velká. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro (Trošku samostatniszi). |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro (Trošku samostatniszi). |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak si budeme muset nějak poradit. Rozhlédnu se okolo. Ta pára se musí taky někde tvořit ne? A kde je pára, tam je teplo. Teda já v to aspoň doufám. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zrovna tak jsem to nemyslela, ale pomoc to přeci nějak může. Odpovím a vstanu. Stále zachumlaná v plášti se pomalinku a opatrně vydám k místu, odkud vychází pára. Hlavně teplo. Trošku tepla. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Začnu tesákem sekat do ledu někde poblíž páry a pak prorazím kámen aby šel do toho bazénku. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Pojď taky. Vejdem se sem oba. Teďka musíme jen vymyslet, jak usušit ty šaty. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jestli se přede mnou stydíš vlízt sem a aspoň se trochu ohřát, tak klidně zavřu i oči. Povím Sixtovi provokativně. Jsem zvyklá na něco jinýho. To je pravda. Ale teď jde jen o teplo. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím přesvědčivě, ale vážně. Nebo jestli se chceš vykoupat sám, tak to stačí říct. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Dělej ty pitomče jdi tam bát se nebojíš tak proč tam nejdeš? Možná že to zkusím...možná. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jak myslíš. Zavřu oči a uvelebim se. Věděla bych proč. Ale nechci to řešit. Pomyslím si a povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Dobře jdu zima vyhrála. Ale otoč se oba se otočte. Poukžu i na Wilva. Ještě otázka proč? Proč mě část podvědomí takhle týrá žeby jen stud? Asi ano prostě jsem se s tím málo setkával a víc pracoval. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Neboj. Já se nedívám a Wilva neláká dívat se na někoho, když se svlíká. Odpovím a stále mám zavřené oči. Sice to občas vypadá že jo, ale myslim, že ani nemá důvod se na Sixta dívat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Položím Tirven ruku na oči, schdím plášť a vlezu do vody. Promiň síla zvyku. Síla zvyku zloděje. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Po chvíli dodám. Pokud tě můžu uklidnit. Nebyl by jsi první, koho bych viděla bez oblečení. Ale já svoje slovo držím. Ani u toho neotevřu oči a raději si užívám vody. Jak myslíš, že bude dlouho trvat, než to oblečení uschne? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Za jak dlouho uschne? Nevím nějakou dobu to potrvá než bude dokonale suché tak tu nějakou dobu asi budeme. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ale zase můžeš bejt rád. Nikdo takhle se mnou ještě nebyl. Otočím se na Wilvarina. Kdyby jsi cítil nebezpečí, tak to řekni. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jasně ukaž svojí neuvěřitelnou demenci hloupejma otázkam. Sakra já se na to druhý podvědomí vakašlu ale někdy je užitečný. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Řeknu jemně. Takhle ve vodě. Aspoň tak jsem to myslela. Za chvíli si zvykne. Než uschne oblečení. Pak budeme muset vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nemluvě o tom, že by mě zajímalo, jak se mají ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím vesele a usměju se. Zavřu oči. Tak a teď užívat si tepla. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Gasha pro (fakt tam nic jinýho není? ) :) |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Hlavně že nám uschne to oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co myslíš už je to docela dlouho, to už mohlo uschnout. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Gasha pro co je zas tohle.. řeknu tiše.. s holí v ruce, tak abych viděla před sebe postupuju pomalu vpřed.. snad jen nějaký zvíře.. myslim si ale raději jdu opatrně člověk nikdy neví.. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro No mohlo by. Odpovím a usměju se. A můžu hádat, že ty se nedojdeš podívat. Nečekám ani na odpověď a bez ostychu vstanu a dojdu se podívat, jak to s naším oblečením vypadá. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a přejdu k dalšímu kusu oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro No skolí ale né zabije. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To netvrdím. Ale potřebuješ se vyléčit pořádně. Já dokážu jen tvé tělo, ale ne tvoji sílu. Cesta bude ještě dlouhá a věř, že si ještě něco zažijem. Nechci, aby se někomu něco stalo. Třeba jednou zklamu a čas se nevrátí. Jako celý život. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Řeknu provokativně a pousměju se pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přesně o tomhle zrovna mluvím. Vezmu pár věcí a donesu je Sixtovi. Neboj. Nebudu se dívat. Dojdu ke svým věcem a začnu se oblékat. Zády k Sixtovi. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co je tu furt k smíchu sem to já? Oj chybyčka se vloudila sice něky říkám co si myslím ale tohle ... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ne to ne. Jen jsem zvyklá na jiný přístup. Ale to teďka nech být. Posměju se a kývnu hlavou na chodbu. Můžeme jít? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vydám se s Tirwen chodbou dál. Promiň ale na jakej přístup si zvyklá? Máme ještě asi dlouhou cestu tak bude dobré si to nějak zkrátit.... A nebo naopak způsobím že bude mlčet furt.. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Na chvíli se odmlčím, ale pak pokračuju. Prostě. Ne na zrovna moc přívětivé. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro No jo perfektně si dosáhl toho čeho si nechtěl vždycky uděláš nechtěně pravý opak co dodat hold u lidí mám smůlu a v práci jak kdy. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro V očích se mi podivně zablýská. Jen proto, že jsem elfka a ještě k tomu ne chlap, tak mě skoro každej považuje za něco podřadnějšího a za něco, co se hodí tak do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Do postele ? To se ti stalo nebo to jen každý dával na jevo? Klidně mi to neříkej a klidně se mnou už nemluv ale pamatuj že já nejsem oni mě věřit můžeš zkus to. Šílená řeč... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Řeknu až moc tvrdě. Minulost se vždycky vrátí a nesmyje se. Proto jsem tím, čím jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jasně přilejvej olej do ohně takhle jí nejspíš taky naštveš i když to nemáš v úmyslu... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Hodně věcí se stalo, protože se vždycky stane. Musela jsem opustit svoji rodinu. Nechtěla, ale musela. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro A nebo se pletu. Ale přesto na tom něco bude spoustu lidí takhle skončilo..a nebo začalo. Když člověk slyší hlavně chyťte h chyťte ho a s nikým jiným se moc nebaví cítí se stejně a ž na ty přátele měla aspoň Wilva. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vrátím a snad už zůstanu. Třeba to tam ani nevydržím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro A odkud že jsi? Nějak jsem to asi přeslech za tu dobu co cestujeme. Jaké to tam u vás je pamatuješ si to? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Přiznej si to kámo dochází ti dech už za chvíli budeš mlčet, nevíš už o čem mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jestli se vůbec konce dožiju. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Už aby jsme byli konečně venku. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro (Nebojte vy dva ven se dostanete brzo musím nějak zařídit aby jste došli ven stejně ne?) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro (Nebojte vy dva ven se dostanete brzo musím nějak zařídit aby jste došli ven stejně ne?) |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Sice trochu vlezlý a asi blbej začátek. Ale nic jinýho mě ani nenapadá. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Protože ty seš jiná než on? Příště si nechám svůj názor pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Proč to dělám? Je to zábava a zajímavé dobrodružství potkám zajímavé lidi. A ona je toho velkým důkazem. A proč jsem přišel kam? Sem do Gorinoru? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povzdechnu si. A proč to vlasně vůbec dělám já? Abych zachránila své blízké a to, čeho si vážim. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A i taky proto, že jste mi možná zachránili život. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel Blackmoon pro řeknu Gashe a čekám co udělá neboť elementy nejsou můj obor |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Život mě naučil, vše co potřebuji. A smrt mě zase naučila žít. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Možná že nic každý může něco mít ale také nemusí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Snad chápe, jak to myslím. Je to složité a nerada to vysvětluju. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Bude dobré změnit téma. Vím že jsem se tě ptal co budeš dělat až se vrátíš ale cobys chtěla nějakej sen asi máš ne? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Bojovat, lovit a chránit. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Možnáněco jinýho. |
| |
| soukromá zpráva od Gasha pro oheŇ jasně. jsou to přece zvířaty a ty se bojej ohně.. křiknu jednoduchým mávnutím vyšlu před sebe kouly z ohně která dopadne před ně a tím na chvíli vzplane zem..nemůže to trvat dlouho jelikož je tu vlhko a tak mezitim vytvořim další o něco větší kouli a mrsknu jí mezi ně..má hůl je stále v plameni.. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Podívám se mu do očí a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Tenhle pohled se mi nelíbí...no ani nevím možná že líbí ten pohled a úsměv prostě dobrá vlastnost člověka. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Co myslíš. Jak dlouho nám to bude ještě trvat, než se konečně dostaneme ven? Já doufám, že krátkou. Mám radši nebe nad hlavou než tmavou chodbu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Co myslíš. Počkáme tady nebo se je pokusíme najít? Nevim co je tedy lepší. Zadívám se na měsíc. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro To je vážně blbý. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nechci tam, ale zase je tam nechci nechat. Musíme to risknout. Co ty na to? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Proč to říkám když už odpověď znám. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Usměju se a vydám se k dalšímu vchodu. Cestou vytáhnu meč. Svůj život mám ve svých rukách a vzít si ho nenechám. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jedná správně alespoň podle mě ještě že má sebou Wilva mlčenlivého společníka který jí ochrání. Vydám se cestou do temných chodeb kde snad najdeme Gashu a Samuela. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro (Má to jeden háček. Gasha někdy před chvilkou odešla a Samuel tu dlouho není takže dokud tu nebude aspoň jeden tak jdete za nimi dolů takže přeji příjemný rozhovor :D ) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro (Má to jeden háček. Gasha někdy před chvilkou odešla a Samuel tu dlouho není takže dokud tu nebude aspoň jeden tak jdete za nimi dolů takže přeji příjemný rozhovor :D ) |
| |
| Gasha, Samuel Bojujete proti broukům když uslyšíte kroky které jdou od nich. Tirwen, Sixt Jdete chodbami a vydíte potyčku vše je osvětleno ohněm. Družina Všichni jste poznali kdo je kdo a bitka začíné. |
| |
| když vidim že ten ohnen nějak extra nepůsobí..tak začnu ještě trochu couvat.. vytvořim další kouli a mrsknu je před ně abych zabránila jejich postupu.. to nenvypadá dobře.. křiknu a všimnu si ostatních nestíhám je ani pozdravit a začnu vyvolávat další kouzlo... kouzlo vzplanutí, který by mělo do plamen pohltit jednoho tvora, který vyvolá paniku..aspoň v to doufám.. |
| |
| Vystřelím ze svého luku tři šípy a doufám že je zraním. K ohni se přibližovat nebudu. |
| |
| Podívám se na brouky. Do čeho jsem se to zase navezla. Dobře, donutili jste mě. Zhluboka se nadechnu. Přírodo mocná, volám tě sem, nechť naše nepřátele, pohltí zem. Zašeptám a doufám, že se to podaří. |
| |
| Gasha kouzlem zabije dalšího brouka a Sixt též jednoho zastřelí. Pak Tirwen začne něco mumlat jeden brouk se nemůže hýbat jelikož ze země vystřelili kořeny jakýchsi rostlin a drtí ho a jednoho ty kořeny rozdrtily. SAmuel se ohání holí. |
| |
| Vytvořím na své holi povrch upířího sání, který bude z brouků vysávat život a mě jej naopak přidávat. |
| |
| Střelím po posledním broukovi ještě pár šípů. |
| |
| Podívám se na meč a vrhnu se na brouka. To se stane každýmu, kdo se mi postaví do cesty a neuhne. |
| |
| Družina SAmuel začíná sát sílu brouka. Přitom po něm vystřelí Sixt ještě pár šípů a Tirwen zaútočí mečem. Sixtovi šípy se zabodli do tvrdého krunýře a Tirwen ho zabila. |
| |
| když už padne poslední ta havěť otočim se vesele na ostatní.. kde jste byli tak dlouho? zeptám se trochu rejpavě.. |
| |
| Coby měli sme romantickou procházku po termálních lázních.K tomu přidám lehký smích. Že si nedám s těma vtípkama pokoj. |
| |
| My? Hráli jsme si s orkama a čekali, až nám uschne oblečení. Odpovím Gashe a schovám meč. |
| |
| zasměju se.. hlavně že jste v pořádky..myslim že kdyby jste nedorazili tak by sme měli docela namále.. dodám a zmírnim plamen hole..docela mi ubyla energie z celodenního záření.. překročim ty tvory a pomalu se vydám dál.. půjdem pomalu, ráda bych už viděla opět slunce.. |
| |
| Sixtův vtip přejdu jedním ošklivým pohledeme a potom se blížep odívám na brouky abych je prozkoumal. |
| |
| Pomalu se vydám na cestu. Jo Gash s tim sluncem bude problém ona je noc. |
| |
| Tak to si slunce moc neužiješ, protože venku svítí měsíc. Odpovím Gashe a vydám se za ní. Nerada používám kouzla. Ale nemohla jsem jinak. |
| |
| Jak Samuel zkoumá ty brouky zjistí že mají velice silné krunýře po celém těle. |
| |
| otočim se po Sixtovi se zájmem.. vy jste se dostali ven? já v tom mam zmatek..tady nepoznám jestli je den či noc.. stojim na místě a čekám co odpoví.. |
| |
| No jakmile se s námi ti orci rozloučily šli jsme ven tam svítil měsíc pak sme šli pro vás. |
| |
| Jdu za ostatníma a vrhám zlý pohled na Sixta |
| |
| usměju se.. tak nás tedy vyveďte ven..tady v tom bludišti nechci zůstávat už ani minutu...bůh ví co se tu ještě schovává a zkoumat to vážně nechci.. |
| |
| Vydám se cestou, kudy jsme přišli. No myslim, že my jsme se tedy měli rozhodně líp. |
| |
| Družina Za nějakou dobu jste došli ven svítí měsíc a je trošku zima. Přeháňky žádné nejsou a sníh není nijak hluboký . Též jste zjistili že jste přešli ty hory a jste v severních zemích. V dáli se před vámi tyčí hora je to nejspíš ta o které jste četli v jedné z těch knih. |
| |
| Zadívám se k hoře. Chcete si odpočinout nebo vyrazíme hned? Zeptám se ostatních a každého přejedu pohledem. |
| |
| Co na mě Sam tak kouká jako by jsem ho naštval? Nakonec spatříme zase ten měsíc. Konečně. Mě je to jedno můžeme klidně jít mě to nevadí ale pokud si chtějí ostatní odpočinout tak klidně. |
| |
| zahledim se na horu.. to je nádhera.. trochu se víc zachumlám do kabátu a pak se otočim na zbytek.. já bych pokračovala, máme dlouhou cestu před sebou.. dodám a vyrazim vpřed.. |
| |
| A kam vůbec jdeme když před sebou máme dlouhou cestu? To jsem zvědavý kam to bude i když tušim a nevyadá to dobře. |
| |
| Vydám se pomalu za Gashou. Přeci k hoře. Odpovím Sixtovi. |
| |
| já to myslela všeobecně..nikdo neví kam nás ten úkol zavede.. řeknu né moc vesele |
| |
| Jdu tedy za ostatními. No dobře vy dvě víte všechno. |
| |
| Družina Většina rozhodla jdete tedy k hoře. Cesta ubíháv klidu a není nijak nepříjemná k úsvitu dojdete k malému městečku poblíž hory už z dalky spatříte masivní opevnění. |
| |
| Konečně se rozednělo a je víc svétla. Hele město jdeme tam? Proč jsou asi tak opevnění? |
| |
| zasměju se poznámce Sixta.. po chvilce stojíme u městečka.. ani mě nepřekvapuje že má opevnění po minulí zkušenosti s minulou vesnicí.. řeknu a jsu směrem k braně.. |
| |
| Družina U brány stojí jeden trpaslík a ještě pár jeho pomlácených kamarádu kteří se drží na nohou jen tak tak. Začne mluvit ke Gashe jelikož je nejblíž a bůh ví proč ještě. Stůj kdo tam? Civilisté? Co tu chcete? |
| |
| VždyŤ stojíme. Snad kdo je tady tam by bylo někde za městem. Řekne si Sixt pro sebe. |
| |
| pomalím krokem jdu stejně k bráně.. ano jsme civilisté, jen tudy procházíme...co je to za město a co tu děláte vy.. zeptám se jich a jejich zranění si nijak nevšímám.. |
| |
| Družina Dobře civilisti a kdo konkrétně? Pak si vás přejede zkoumavým pohledem. My hlídáme jedno město je skoro na hranicíxh fronty. |
| |
| Dívám se opovrživě na ty hlídače. Nemám rád trpaslíky Přesněji řečeno jsme znvení poutníci, jména vám stejně nic neříkají tak o co jde? |
| |
| jistě chápu vaše obavy doba je zlá, mi tu chcem jen nabrat nové síly na další cestu.. řeknu v klidu a na Sama hodim výhružnej pohled aby se snima nepřel a radši mlčel.. |
| |
| Mlčky stojím opodál a čekám jak to dopadne. |
| |
| Družina Trpaslík poslouchá Gashu a pak když začne mluvit Samuel se na něj zle podívá. Ty drzej kluku co tu skáčeš lidem do řeči. Dobře jděte a ty se chovej slušně. |
| |
| kývnu trpaslíkovy na rozloučenou a výjdu do města.. Wiliam by potřeboval kurz sebezáchovy, kvůli němu jednou spadnem do pěknýho průseru, a já ho pak asi upálim.. domyslim si naštvaně a jdu stále vpřed.. |
| |
| Jdu za ostatními. Sice to možná neměl ale zas na něj byl ten trpaslík trošku sprostej. |
| |
| Povzdechnu si nad jejich hádkou a jen nad tím zavrtím hlavou. Divím se, že se ještě nepoprali. Místo toho, aby se od sebe učili, tak se tu brzo sežerou. A jdu potichu za ostatníma. |
| |
| Družina Došli jstee do středu města je něco jako to poslední stejně opevněno a taktéž spousta vojáků. |
| |
| otočim se za ostatníma.. doplníme zásoby a pokud chcete odpočinem si..nějak extra se mi tu zůstávat nechce.. |
| |
| Sem pro. Až na to že si potom něco asi ulovim nemam prachy. |
| |
| Podívám se na vojáky. Taky tu nechci zůstávat nějak dlouho. Mohli by nás zase do něčeho namočit. Odpovím Gashe a podívám se na ní. Už mě takhle nebaví si hrát na kořist a čekat, až se někdo chytí. |
| |
| jsem ráda že aspon v tomhle jsme za jedno.. dobře..chtěla bych se podívat do města jestli tu nevedou krámek s nějakou alchymií, očemž docela pochybuju..a nebo aspoň místního mága, ten by my mohl také pomoci..jenže ten nebude asi jednoduché ho najít..a mohli by jsme se tu někoho pozeptat na náš úkol jestli někdo náhodou něco neví.. začnu na ně chrlit plány a přitom sleduju domky..jestli není mezi nimi nějaký pro mě užitečný.... |
| |
| Prolmluvím do toho rozhovoru. jJo takže půjdeme společně protože pochybuju že budou mít náladu o tom mluvit nebo že o tom vudou něco vědět. |
| |
| Drž pec zahradní ozdobo pomyslím si a jdu za ostatníma |
| |
| co ty víš..třeba jsme už blízko a mohli by se tu povídat pověry o věcech co hledáme a třeba nám i pomůžou.. dodám a stále nadšeně vyhledávám nějaký šikovný krámek.. mohli by jsme se zeptat místních a nebo..nevim prostě někoho..mohli by jsme se i rozdělit..čím víc informací tím líp pro nás.. dodám.. |
| |
| Dobře poptáme se v hospodě. Tam se člověk doví hodně věcí. A zeptej se i ty někde. Vydám se k hospodě. |
| |
| kývnu Sixtovy na souhlas a vydám se směrem do města... |
| |
| Gasha ZA chvíli jsi došla k domku kde podle štítu nade dveřmi by měl být mág. Uvnitř je jeden muž s krátkými vousy a spousta mladších chlapců (dívky tu nejsou) nejspíš učenci. Sixt Vcházíš do hospody kde je jako všude živo a je tu spousta dobrodruhů a válečnáků. |
| |
| konečně.. nadšeně vejdu do domku..potichu kývnu na muže s vousy a počkám až promluví on, nerada bych ho vyrušila... |
| |
| Vejdu do hospody kde se posadím někam stranou a koukám po lokále a chvíli přemýšlím. Chvíli počkám a pak se půjdu zeptat brmana. |
| |
| Gasha Můž dojde ke Gashe, prohlédne si jí a pak promluví. Potřebujete něco slečno?....... Sixt Nic zajímavého se neděje. |
| |
| když ke mě příjde nadhodim milej úsměv.. zdravim mistře..jmenuju se Gasha, pocházim z daleka a nevim jak je to zvykem tady ve vašem kraji..jsem zasvědcená magii ohni..mám už dost zkušeností abych se přiučila další úrovně této magie..doufám a prosím vás mistře že mi v tomto vypomůžete.. řeknu sebejistě.. |
| |
| Gasha Ano snad bych to zvládl učím mé žáky spíš magii ducha která nemá zas tak široké využití jako ta vaše. Na chvíli se odmlčí přejede pohledem po chlapcích a pokračuje. Mohu vás něčemu naučit jde o to co přesně chcete. Sixt V hospodě. |
| |
| jsem ráda že mě pochopil..někteří mágové neradi učí cizince a neradi vůbec prozrazují kouzla.. magii ducha, jistě je velice zajímavá, ale přecejenom pro mne zbytečná..snad kdyby se našlo něco jak zdokonalit ovládnutí plamene, jak ho využít v boji proti nepříteli i k osobní potřebě.. mluvim klidně a hledim mágovy do očí abych u něj vzbudila důvěru.. |
| |
| Příjdu k barmanovi a zdělím mu otázku ohledně legendy o lovci a pdobně jestli o tom něco neví. |
| |
| Gasha No nechci vypadat jako hlupák ale podle toho co umím z magie ohně bych vám asi nepomohl možná kdyby jste potřebovala pomoci s některými kouzli ale bude asi lepší když vám ukážu pár knih kde najdete co hledáte. Ukáže na jedny dvře na konci místnosti. |
| |
| Sixt Barman se na tebe podívá chvíli přemýšlí a říká. To jsou jen hloupé legendy nevím toho o nic víc než ty jen o tom jak lovec porazil ty obry nebo co to bylo a jak se říká že odešel na tu velkou horu a různé druhy konce toho příběhu a věř mi že v tomhle městě toho vím asi z drbů nejvíc. |
| |
| kývnu.. dobrá ráda se na ně podívám. A kdybych si nebyla jistá příjdu za váma.. vyčkám až mě mág zavede mezi knihy.. |
| |
| Děkuji vám. Odejdu z hospody ven kde se opřu o hospodu a jen tak postávám. |
| |
| Gasha Zavede tě do knihovny kde máš oddělení rozdělena podle druhů magie a jednotlivá oddělení rozdělena řadami podle kruhů. Sixt Před hospodou je klid a odpočíváš opřený o zeď. Ostatní Kdo ví co děláte a kde jste. |
| |
| poděkuju mágovy a vydám se hledat pro mě to správný oddělení.. když po chvilce najdu vytáhnu jednu knihu co mě zaujala a začnu v ní listovat.. (pjji nechám to na tobě mě to nějak nemyslí :) ) |
| |
| Jak procházím mezi městem všimnu si vzdáleného hvozdu. Cítím odtud hnilobu a pach smrti....už jsem to někde cítil...ale kde? Chvíli o tom přemýšlím Rozložené ledviny, hnijící maso......už vím.....Lich..... rozhlédnu se kolem a poté se pomalým krokem vydám směrem ke hvozdu |
| |
| Nakonec tam zůstanu stát sama a povzdechnu si. Rozhlédnu se okolo. Pojď Wilve. Snad tu najdeme něco, co se nám budu líbit a nebo taky hodit. Povím Wilvarinovi a vydám se pomalu do města. |
| |
| Gasha Listuje si v knihách. Sixt Stojí a odpočívá před hospodou. Samuel Samuel se vydá ke hvozdu v dáli. Tirwen Tirwen prochází městem a hledá něco zajímavého. Je tu jako všude hospoda různé obchody se zbraněmi zbroji s lektvary s oblečením a různými amulety až po zlatnické obchody. |
| |
| jak si tak čtu v úvahu mi příjdou tyto kouzla.. Fireball lvl.2– Klasika všech klasik. Výhodou je rychlá regenerace a slušné poškození. Flameskin (ohnivá kůže) – Zlepšuje obranu a zraňuje protivníky, kteří se vám dostanou na kůži. Purgatory (očistec) – Oheň, který začne pronásledovat nejbližšího nepřítele Fire Spiral (ohnivá spirála) – Efektní záležitost. Kolem mága se vytvoří ohnivá spirála, která se zvětšuje a zmenšuje a přitom zraňuje všechny nepřátele v okolí. Hodně silné. (trochu jsem to obložila ze hry, ale psst) a tak spkojeně pročítám jak na to až si neuvědomim jak dlouho trávim nad touotou knihou.. |
| |
| Když se dostanu na kraj hvozdu tak ucítím že jsem na prahu lichovi nekropole. Vyšlu hvozdem temný výboj který je znám všem bytostem které slouží bohům smrti a tmě. Poté čekám na odpověd |
| |
| asi po další hodině jsem si jistá že nová kouzla zvládnu i bez pomoci mága..stačí jen v soukromý při rituálu požádat boha ohně Sethlanse o svolení k užití těchto kouzel..sklapnu knihu a vrátim jí zpět na místo kde jsem jí vzala.. pomalu se vydám zpět do místnosti kde mě uvítal mág... |
| |
| Gasha Jakmile příjdeš z knihovny potkáš onoho mága. Našla jste slečno co jste potřebovala? Nepotřebujete pomoct? |
| |
| Jak tady může někdo bydlet? Všechno stejný a nic zajímavýho tady ani není. Pomyslím si a pomalu pokračuju městem dál. |
| |
| Tirwen Procházíš městem a nic kromě těch odchodů co jsi vyděla a hospody tu není snad jen jakási budova pro mágy kam zašla Gasha. Samuel Příjdeš do lesa kde očivydně cítíš přítomnost něčeho ale je to takové že nepoznáš zda to je temný mág nebo světlý je to něco co jsi ještě nezažil. Pak najdeš postavu která jak se zdá o tobě již delší dobu ví sedí na pařezu má přes hlavu kápi a opírá se o hůl. |
| |
| Smrt řeknu kontrolní heslo měl by odpovědět temnota pokud je temný, ale na to nepomyslím pro případ že by prošel mou barierou |
| |
| Najednou se zastavím a usměju se. Teďka mě napadl dobrý nápad. Vydám se k obchodu se zbraněmi rychle. |
| |
| Samuel Muž stále sedí na pařezu nevydíš mu do obličeje ale poznáš že se směje po chvíli to i uslyšíš. Pak utichne a promluví... Nechme formalit co chceš chlapče? |
| |
| Tirwen Příjdeš do obchodu kde tě uvítá malý gnom. Co by ste ráda krásná paní? (Doufám že nejsi zmatená PJ má prej menší problém tak ti to mám oznámit a napsat co se stalo prej příjde za chvíli). |
| |
| Mile se na něj usměju. Potřebovala bych poradit, pokud to bude možné. Vytáhnu dýky od Sixta a ukážu mu je. Potřebovala bych o nich něco zjistit. Povím mu ještě a znovu se mile usměju. |
| |
| dojdu až k mágovy.. ano našla jsem snad to co potřebuji..pomoct nepotřebuju, mockrát vám děkuju mistře.. řeknu s úklonou..pak si vzpomenu.. možná tak pytlík se sírou?nebo aspoň rada kde tu najdu obchot s magii.. zeptám se ještě.. |
| |
| Co by jste řekl? odpovím otázkou |
| |
| Samuel Nedělej ze mě hlupáka a nezkoušej mě já vím co chceš jde o to jestli to víš i ty. Gasha Je mi líto nic moc tu nemáme ale zkuste se podívat do jednoho obchůdku pár domků odsud tam by jste snad něco našla. Rozloučí se s tebou a odvede tě ven. Tirwen Mužík se koukne na dýky a kýve hlavou. Nic moc vám k tomu asi neřeknu nejsou takové jako prodávám možná by věděl můj bratr který má vetešnictví hned vedle nebo můj synovec zkusím někoho z nich sehnat. Za chvíli příjde s jedním podobným gnomem. Máte štěstí můj bratr má zrovna volno a čas. Druhý gnom se koukne na dýky a říká. Chcete je prodat nebo proč o nich chcete tolik vědět. (Promiňte že jsem řekl Sixtovi aby napsal byl jediný neaktivní a já jsem musel něco udělat s internetem a anténou tak promiňte kdyby se to stalo znovu tak víte proč). |
| |
| výjdu před obchůdek a s mágem se rozloučím...spokojeně směřuju am mě poslal. když potkák onen krámek s pozdravem vstoupim dovnitř.. |
| |
| Usměju se na oba dva. Nechci je prodat. To v žádném případě. Dostala jsem je a velmi mě to zajímalo. Odpovím mu na vysvětlenou. |
| |
| Gasha Příjdeš do krámku který je jak se patří cítit všemi možnými vůněmi od příjemných po odporné žaludek zvedající. Ano? Zeptá se tě muž veliké postavy který je o dost větší než normální muž. Tirwen Dobrá je je tedy prohlídnu. Gnom si vezme obe dvě dýky k sobě usadí se ke stolku a prohlíží se je skrz své malé brýle než nakonec promluví. Začněme s touhle. Ukáže na zdobenou kterou si dostala první. Rukojeť má vyřezávanou z nějaké kosti s nějakými ornamenty zajímavá práce. Pak čepel lehce zahnutá a ocel je kvalitní také zajímavého původu a zpracování. Zřejmě od elfských kovářů ale nevím jestli dnešní nebo dřívější. A teď ta druhá. Prohlíží si stejně druhou projíždí po čepeli a různě od oka měří. Tato je běžnější než tamta přesto je nespíš dělaná na zakázku normální pevná rukojeť a čepel klikatící se aby působila velkou bolest taky by se jak je klikatá dal na ní použít jed kterým pomalu zabíjeli vrazi své oběti. |
| |
| Přemýšlivě se zamračím. Tak to teda Sixt přinesl věci. Pomyslím si a znovu se na něj zadívám. Ještě něco, co by stále za zmínku? Zeptám se. |
| |
| Pokud víš co já vím tak vím že vím že víš co vím že vím odpovím mu jednoduše |
| |
| Tirwen No možná pokud by jste se ptala na cenu ale vy je prodat nechcete a navíc nevím tolik jako jiní ale řekl bych že i to je dost kdyžtak se poptejte jinde. |
| |
| trochu se ušklíbnu když mi pod nos zavane jakýsy zápak..pak se zahledim na toho dlouhána, trochu se usměju jeho vejšce.. zdravim pane, shánim séček se sírou..jestli máte? zeptám se a prohlížim si krámek.. |
| |
| Děkuju mockrát za pomoc, ale myslím, že tohle mi bude stačit. Odpovím mu a mile se usměju. |
| |
| Gasha Jistě něco bych měl 20 zlatek. Řekne muž a položí na stůl pytlík se sírou. Samuel Nemusíš používat takovéhle přihlouplé hádanky prostě řekni co chceš nebo se rozlučme. Nemám totiž moc času. Tirwen Nemáte zač slečno kdyžtak se někdy znovu stavte. Stojíš tedy před zbrojnicí. |
| |
| Temnotu..........a moc co z ní plyne odpovím mu |
| |
| vyštrachám z tašky mince a položim mu je na pult a do kabely vložim sáček.. mockrát děkuju, koukám že tu máte dosti zajímavé věci.. máte něco zajímavího co by jste mi mohl doporučit.. hledim na regáli a pka na něj.. |
| |
| Samuel Temnotu? Vy mladí nevíte co by jste všechno chtěli. Temnota je velice široký pojem nechceš to nějak přiblížit chlapče? Gasha Muž si vezme peníze a na otázku se ohlídne po obchodě. Což o to mám to tohu zde spoustu ale nevím co by jste chtěla tak nevím co doporučit. |
| |
| Podívám se na Wilvarina a pokrčím rameny. Najdi někoho z ostatních. Povím mu. |
| |
| usměju se.. to máte pravdu..tak něco v tom stylu že když se někdo dostane do průserr, tak aby mu to pomohlo..prostě něco šikovnýho, třaba do hor.. vysvětliju, přitom se do toho úplně zamotám až se rozesměju.. pak jen pokrčim rameny a čekám jestli ho něco napadne.. |
| |
| Nekromancie řeknu |
| |
| Tirwen Wilvarin najde Sixta stojícího před hospodou. (Ostaní jsou buď daleko nebo skryti pod hromadou zápachů z obchodu :D). Gasha Chápu aby vás to dostalo z nesnází a nebo něco do hor. No je tu spousta věcí z toho co by se mohlo hodit řecký oheň, svítící krystali, oceložravý termiti, a pak různé lektvary a spoustu jiných věcí. |
| |
| Samuel Ty nejsi moc upovídaný jako ostatní tví přátelé nekromanceři které znám. A co s tou nekromancií chceš pomoci se zdokonalovat či jinak pomoci? |
| |
| Postavím se vedle Sixta. Tak co. Zjistil jsi něco zajímavého? Zeptám se ho. |
| |
| Ni moc zajímavého jen to co už víme že porazil ty obry a pravděpodobně zmizel někde na té hoře. A ty? Co jsi zjistila? |
| |
| Zavrtím hlavou. Nic zajímavého. Ale byla jsem se dozvědět něco o těch dýkách. |
| |
| Zdokonalovat, naučit něco nového....co bude dostupné odpovím stručně Raději moc nemluvím, ani nemyslím znám dnešní lidi a mágy |
| |
| O dýkách? A co jsi zjistila? Jestli nic tak aspoŇ že vypadají dobře. No co jestli nic nejsou tak se to stane každému......z nás. |
| |
| Samuel Dobrá pomohu ti zlepšit tvé magické schopnosti. Možná. (Same nejsem expert na necromancii tak dělej co umíš a já ti to buď schválím nebo však víš :D). |
| |
| Jo. Ta první je od elfů a ta druhá určitě udělaná na zakázku. Odpovím Sixtovi a zamyslím se. |
| |
| A z toho vyplívá? Nepříjde mi na tom nic divného prostě hezké dýky které má u sebe Tirwen. |
| |
| Přijde mi divný, jak se ta první mohla dostat do jeho rukou. Nemluvě o tom, kdo byl majitel té druhé. |
| |
| Třeba stejnak jako mě. Pronesu s lehkým úšklebkem. |
| |
| Usměju se. Třeba. Ale pověz mi, co jsi všechno dělal, když jsi byl pryč. |
| |
| Pryč a kde myslíš konkrétně já byl na spostě místech. Třeba i když jsem zkoumal průchod jeskyní jsem byl pryč. |
| |
| Zavrtím hlavou. Necháme to radši plavat. Vydám se pomalým krokem hledat ostatní. |
| |
| Počkej. Doběhnu Tirwen a jdu dál s ní. Klidně se ptej mě to nevadí jen nevím co jsi myslela? |
| |
| Když jsi odešel z města a my šli dál bez tebe. Vím že jsi to už říkal. Mám jen takový pocit, že to ale není všechno. Povím a podívám se na Sixta. |
| |
| Copak stýskalo se ti? Pak začnu povídat. No šel jsem najít toho kouzelníka prošel jsem táborem kde jsem ho našel a po rozhovoru mu dal pod krk dýku ptal jsem se ho proč útočí a na čí rozkaz. |
| |
| A co ti odpověděl? Zeptám se se zájmem. |
| |
| Že je to je to město zbytečné že je to jen malá část nebo co a taky říkal že když ho zabiju je jedno že jeho velitel bude pokračovat pak zavolal stráže a byl mrtvej. |
| |
| Proč lidé zabíjejí ostatní? A jen tak, protože chtějí nebo jim to někdo přikázal? Nikdo nemá právo brát život bezdůvodně. |
| |
| Ne nemá ale záleží taky na příčině nekdy je to k užitku a záchraně jindy né. Ale pojďme se bavit o něčem jiném. |
| |
| O čem se chceš tedy bavit? Zeptám se a zadívám se na Sixta. |
| |
| Já....Co řekneš teď? ...já nevím. Tebe nic nenapadá? |
| |
| Život neznamená jen slova, protože slova jsou pomíjivá. Odpovím mu a zadívám se na nebe. |
| |
| Aha..... A teďkon prosím lidsky pro pitomce..nebo ne chapu to. |
| |
| Usměju se. Promiň. Je to takovej zvyk. |
| |
| A copak? Že se vůbec ptám..... |
| |
| Mluvit tak, že to ten druhej nepochopí. Odpovím a začervenám se. |
| |
| Že by se styděla? Proč není důvod. Já nechápu spoustu věcí jsem hold hloupej a neužitečnej. |
| |
| To není pravda. Řeknu mu a zavrtím hlavou. |
| |
| Vážně a proč myslíš? Záleží kdo se na to dívá a jak dlouho mě zná. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel Blackmoon pro |
| |
| Znám tě už nějakou dobu a tak. Proč zrovna tohle? |
| |
| Myslíš si že dobře? Sakra proč kecáš lidem proč jim všechno zpochybňuješ. |
| |
| Pokrčím rameny. Já si to myslim a je mi jedno, co si myslí ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| Já ti nic nevnucuji .. a jak mě tedy vydíš? |
| |
| Takový jaký jsi. Já nemám právo soudit. |
| |
| J ale chci vědět jak mě vydíš i kdyby to byl jen názor jednoho člověka vždycky je dobré si to poslechnout. |
| |
| Zavrtím hlavou. Promiň, ale o tom se nechci bavit. |
| |
| Dobře omlouvám se zašel jsem s otázkami daleko. Daleko zá rámec slušnosti. |
| |
| Přikývnu, že se omluva přijímá. Nejsem zvyklá říkat svůj názor. Nikoho vždy nezajímal. |
| |
| Usměju se na důkaz příjmutí mé omluvy. Ale kdybys něco potřebovala tak řekni a teď najdeme ostatní. |
| |
| Dobře. Ale nevím, jak je chceme najít, když je nemůže najít ani Wilvarin. Povím mu a tázavě se na něj zadívám. |
| |
| Samuel Na místě s neznámým trávíš tak hodinu než se naučíš nějaká kouzla pak se s tebou zorloučí slovy. Ještě se uvydíme. A dej pozor nic není takové jako na první pohled vypadá. Gasha Gaha si nakoupila věcičky v obchůdku (postupuju dopředu tak pokud sis chtěla něco koupit tak mi to až příjdeš řekni a jako že se to stalo). Tirwen a Sixt Jdete městem a hledáte ostatní. Družina Jak jde Tirwen se Sixtem Wilvrin si všimne Gashy za kterou se vyvalý z obchůdku odporný zápach. Vy tři Wilv si chvíli povídáte než dorazí Samuel. |
| |
| v krámku: chvilku přemýšlim, pak mě napadne jedna věc co by se dalo určitě využít.. co takovej lektvar měnící vodu v led? řeknu dlouhánovy, kterej mi ho předá a já mu ho ještě zaplatim, rozloučim se a výjdu ven.. nadechnu se a čerstvý vzduch mi na moment zamotá hlavu..chvilku stojim na místě, rozhlížim se a všimnu si Sixta a Tirwen s vlkem.. usměju se a vykročim za nima.. zdravim, tak jak jste pořídili?a kde je zase Wiliam? |
| |
| Pokrčím rameny. Nic zajímavého jsme nepořídili a Williama budeme muset najít. Ale opravdu nevim jak. Odpovím Gashe a zadívám se na ní. |
| |
| Seženeme mu vodítko. A nebo ho budeme sledovat ale určitě se rátí. |
| |
| zasměju se.. no to by bylo velice efektní, to máš pravdu Sixty, ale Wiliamovi by se to asi moc nelíbilo.. začínám pociťovat nepříjemný pocit hladu.. no co kdyby jsme si skočily na jídlo do krčmy, Wiliam si nás určitě najde jak ho znám, co vy na to? |
| |
| Dobrá jdeme se najíst. Dobře já počkám venku a necci slyšet už SIXTY. S ostatními jdu k hospodě před kterou počkám. |
| |
| Vydám se s ostatními k hospodě a nic neříkám. Proč zrovna venku? |
| |
| trochu se zarazim.. tak promin, jak ti mám říkat? zeptám se a výjdu směrem ke krčmě.. |
| |
| Ne neomlouvej se. Normálně jménem. Jestli ti to nedělá problémi tamto je mi trošku nepříjemný. Sednu si před hospodou někam a čekám až ostatní příjdou. |
| |
| kývnu..dobře, chápu ještě jednou se omlouvám. dodám a vejdu do krčmy, tam se posadím k volnýmu stolu a u krčmáře si objednám něco k jídlu a víno na zapití.. |
| |
| Gasha Hostincký ti donese donese víno a jídlo. |
| |
| Přisednu si ke Gashe a objednám si něco málo k jídlu. Pořádně se rozhlédnu okolo. |
| |
| Tirwen a Gasha Tirwen donese hostincký jídlo a a společně s Gashou se do něj můžou pustit. Sixt Sixt venku kouká po okolí a nevydí nic zajímavého. Samuel Je ve městě......... dal jak chce on. |
| |
| Jdu do hospody, pokud se cestou nic nestane přisednu si ke společnicím a obědnám si červené víno. |
| |
| Podívám se na Samuela. Zjistil jsi něco zajímavého? Zeptám se ho. |
| |
| Nic....... odpovím Tirwen a podívám se na ní mírně ukřivděně |
| |
| Zamračím se. Udělala jsem snad něco špatného? |
| |
| Ale nic odpovím přičemž je vidět že to neříkám zrovna přesvědčivě |
| |
| No tak dobře. Odpovím naštvaně a dám se znovu do jídla. |
| |
| Chvíli se na ní dívám a pak se zahledím do vína ve své sklence |
| |
| Družina Skoro všichni sedíte v hospodě jíte a pijete. (Co dál je na vás). |
| |
| když už konečně dojim jsem trochu podrážděná z těch dvou tady a tak jen mlčky vstanu od stolu a jdu ke krčmáři, tam mu zaplatim útratu a vydám se ven na vzduch.. |
| |
| Gasha výjde před hostinec. Copak nemáš ráda hospodský prostředí nebo ti dva chtěli být sami? |
| |
| otočim se za hlasem, snažim se vykouzlit úsměv ale nic moc.. nevim zrovna jestli chtěli být sami ale nějak na jejich dohady nemám náladu.. opřu se oběma rukama o hůl a záda opřu o stěnu hostince..koukám někam před sebe.. |
| |
| Tak to jo. Proč ta blbá nálada? |
| |
| po chvilce koukání kamsy do blba se se vzdychnutím otočim na Sixta.. už tam jsou vážně dlouho, měli by jsme již vyrazit.. řeknu stále s protivnou náladou.. |
| |
| Po chvíli jdu spolu s Tirwen za těma dvěma |
| |
| A co jídlo na cestu máme? Půjdeme něco koupit a pak se pro ně vrátíme co myslíš? No jo skupinky dobrodruhů to je právě problém musí se čekat a starat o jednotlivce ale má to i výhody. |
| |
| jídlo snad ještě máme.. řeknu jistě když v tom výjde Sam..jen na něj kouknu a věnuju se dál Sixtovi.. já už mám vše na delší cestu..snad mi to postačí, hlavně doufám že nás něco nepotká nemilýho v těch horách.. |
| |
| A kam jdeme teď jsou tu ledové pláně podle toho co jsem slyšel a četl. Hory sou hlavně na okraji a ta veliká poblíž. Jdeme na ní žeby? |
| |
| zahledim se mlčky na Soxta..jen tak zamyšleně koukám.. no tak na pláně..mě je to celkem fuk.. |
| |
| Raději bude lepší když se dohodneme všichni kam půjdeme. Co myslíšte? Zeptám se Gashy a těch dvou co přišli. |
| |
| pokrčim rameny a otočim se na ostatní a čekám co řeknou.. |
| |
| Máme přeci namířeno na tu horu. Nebo snad ne? Zeptám se po chvíli a podívám se po všech. |
| |
| Všichni nějak mlčí je tu nějaká divná nálada. Dobrá tedy půjdeme k té hoře souhlasíte? Zeptám se dvou zbývajících a pomalu udělám pár kroků směrem kterým hora je. |
| |
| Jen přikývnu a vydám se pomalu k hoře. Dneska je zlý den. A budou ještě horší. |
| |
| kývnu na souhlas a vydám se pomalu za nimi.. dneska je něco nepříjemnýho ve vzduchu, jak se zdá..ani se nedivym.. |
| |
| Družina Vydali jste se na horu tyčící se uprostřed ledové pláně. HOra je z ledu a stejnak tak i z kamene. Jdete dlouze po jakési cestě nebo pěšině které není známo jak je stará nebo používaná. |
| |
| Vydáme se tedy směrem k vrcholku hory nebo kam to vlastně jdeme. Všichni jsou nějak ticho že by se něco dělo? Když ostatní mluví a jsem zticha to mi npříjde moc divné ale tohle. Hold podivná nálada v ovzduší. Pokračuji dál na vrcholek hory jdu buď více ve předu nebo vzadu. |
| |
| Pokud ta cesta skončí budeme mít problém dostat se nahoru, přes ten led. poznamenám abych prolomil ticho |
| |
| kráčim po cestě na vrchol.. máš pravdu Wiliame, tam na vrcholu bude jistě problém s ledem a néjen s nim. kývnu.. v noci se musíme připravit na pořádný mráz.. dodám..a já vim jistě že tuto noc spát nebudu, jelikož mě čeká spoustu práce s promlouváním s nejvyšším.. |
| |
| Družina Jdete po hoře a k večeru dojdete do jakési kotliny kde je uprostřed ní vydět několik světel. |
| |
| zastavim se na místě a pozoruju světla.. nevim jestli je dobrej nápad k nim jít.. raději bych si našla jiný místo,. kouknu po ostatních.. půjdem blíž a podíváme se co jsou zač, ale nechci aby o nás věděli, když nevíme co jsou zač.. zvědavost mi nedá a tak nechám pohasnout krystal a pomalu opatrným krokem se vydám do kotliny.. |
| |
| Jdu jen mlčky za Gashou. Je jasné co to je už na první pohled je to jasné. Tak co bude dál Zeptám se Gashy. |
| |
| Vydám se potichu dál za ostatníma. Dívám se na světla, ale přitom dávám pozor na světla. Tady. Tak daleko od lidí. Kdo asi? |
| |
| Mám za to že to nebudou zdejší obivatelé, zde by nikdo inteligentní nežil a ostatní by nevyužívali oheň odpovím ...nejspíš nějaká výprava |
| |
| Družina I přes tmu která venku panuje jste došli k tomu místu udivylo vás když jste zjistili co byla ta světla. Bylo to velké a nejspíš hodně staré město které musí hodně pamatovat. Když dojdete blíže všimne si vás hlídka otevře bránu a vyjde skupinka vojáků skládající se z trpaslíků, gnomů několika lidí a jednoho orka. Kdo jste a co chcete? Ptá se vás jeden gnom. |
| |
| Co to znamená, orkové jsou s trpaslíky a gnomy odvěcí nepřátelé....... Podívám se dolů na gnoma Procházíme přes hory a všimli jsme si ohňů, byli jsme zvědaví kdo tu je |
| |
| Družina Gnom si vás všechny prohlédne nakonec ustoupí z cesty. Dobrá jděte dál a žádné nepokoje nebo jiné věci. Vě městě je sice už noc ale spatříte spoustu trpaslíků gnomů orků a jiných ras. |
| |
| Potichu jdu stále za ostatními a rozhlížím se okolo. Už jen co jsme vstoupili a mě se tu už nelíbí. Měli by jsme radši jít dál. Zamračím se a pokračuju v cestě. |
| |
| ještě jak se plížim v před ke světlům.. se jen otočim na Sixta.. chci se jen ujistit že to nejsou nějací nepřátelé, nerada bych k nim vpadla jen tak víš? řeknu a plížim se dál. když se ujistim že světla vychází ze starého města jsem vcelu klidnější a narovnám se.. nechám ostatní zařídit vstup do městečka.. co je tohle za osadu s tak podivnou sešlostí? prohlížim si komunitu a procházím městem.. ohlídnu se po ostatních..s potichu jim řeknu tak aby nás neslyšeli ti kolem.. nemám zrovna chuť tu nocovat, rozhlídnem se tu jestli tu namají nějakou zajímavost a raději se vydáme dál.. myslim že se bezpečněji vyspíme někde v lese.. dodám a pokračuji v chůzy |
| |
| Družina Procházíte městem které je ohromné a plné všelijakých obchodů cechů a podobně je skoro velké jako bývají hlavní měste i když i takhle se s nimi nemůže rovnat. Za vámi se zavře brána a vy stojíte uprostřed města na ledové hoře. |
| |
| stojim na místě a raději si dávám bacha na svý věci.. nelíbí se mi tu.. udělám pár kroků a čekám na ostatní.. vůbec se mi nechce jít samotný.. z prostřed cesty hledim na krámky..ale je již noc a pochybuju že by mě tu něco zaujalo.. |
| |
| Jdu dál za Gashou a koukám po městě. Páni to ujde budem se tu muset zdržet nebo se sem budu muset vrátit abych si tu něco málo přivydělal. Pohlédnu na Gashu která vypadá trochu vystrašeně a postupuje velice opatrně. Děje se něco Gasho? |
| |
| zamračim se při pohledu na jednoho z gnomů. Tak ošklivího tvora jsem snad ještě neviděla. otočim se na Sixta. ne nic, jen si potřebuju zvyknout na tuhle společnost, ale nějak se mi nechce. řeknu s úšklebkem pořád patřící gnomovi. vydám se dál ale stále u družiny pevně svírám húl až mi z toho zbělají klouby na rukou. je ale stejně zajímaví takovádle sešlost na hoře.. zavrtim hlavou |
| |
| Jaktože nic jde vydět že si nadmíru ostražitá jako by někde měla odněkud vyskočit obří stvůra. Čeho se bojíš? A nebo spíš čeho ne. |
| |
| zastavim se a otočim se na něj.je vidět že tyhle otázky nemám ráda. přivřu oči a opět zavrtim hlavou.. ničeho..prozatim, jsem jen nesvá z týhle společnosti.se na to podívej tobě to příjde vše normální? mě ani ne a neptej se mě proč si to myslim sama to nevim. trochu mu odseknu otočim se a jdu stále vpřed stejným zbůsobem jak před tim.. asi se chovám jak pitomec, ale člověk nikdy neví..nikdy jsem nevěřila jiný rase než lidem.. a to je na mága co říct. |
| |
| Aha prostě si málo cestovala nebo ses setkala jen s několika rasami a druhy lidí proto si z toho tady vystrašená a pokud by to tu bylo nebezpečný dalo by se to poznat podle několika věcí.... |
| |
| jdu stále vpřed.. ani se neotočim to není pravda, vystrašená? ne! nejsem vystrašená jen si dávám bacha kam jdu. řeknu rázně a začínám bejt trochu naštvaná.. grr :) |
| |
| Dobře nejsi vystrašená si přímo zděšená a naštvaná zároveŇ vydíš šude své nepřátele nedokážeš se uklidnit a kdybys jen dávala pozor kam jdeš tak by to nebylo tak vydět. |
| |
| už toho mám dost, tak se zastavim prudce se otočim, hůl strčim Sixtovy skoro až pod nos div mu krystalem nevyrazim zuby, naštěstí je vyhaslí. a rozkřiknu se na něj. nepokoušej mě Sixte! nevim co to do tebě vjelo, ale koukej se uklidnit! :P |
| |
| Jak se zdá hodně se zlobí. Do mě nic nevjelo ani tě nepokouším jen se nervuješ jinak by si takhle nevybouchla. A co teprv příde že by rovnou výbuch sopky? |
| |
| zhluboka se nadechnu a hůl si přisunu zas k boku.. chci mu dát najevo že jsem klidná ale pochybuju že se mi to daří.. a ty se divíš?! na takový obsurdní dotazy já fakt nemám náladu a nějký kecy o tom že se bojim! řeknu zas trochu rázněji |
| |
| No dobře sou to absurdní kecy.....ale bojíš se.. No tak zatim to jde uvydíme jestli bude tak milá pořád. |
| |
| zvednu oči v sloup a otočim se zas od něj. když si to myslíš nechám tě při tom, hádat se tu nebudu! zavrčim a udělám zas pár kroků vpřed. o co ti jde, to by mě zajímalo..ale ještě chvilku pokračuj a upálim tě jak pečinku.. :) |
| |
| Dobře bude lepší když se uklidníš i když to půjde asi těžko vzhledem k tvojí povaze. Nebo to půjde naopak moc dobře ale jeden nikdy neví co se od ní dá čekat. |
| |
| jdu stále vpřed..trochu zpomalim. už už se chci otočit a přetáhnout ho, ale zarazim se.. nenech se vyprovokovat.. jen se na něj otočim přes rameno.. no to by mě velice zajímalo co ty víš o mojí povaze.. stisknu víc hůl nerada ho mám za zády.. |
| |
| No o tvojí povaze? Celkem dost za tu dobu co s vámi cestuju takže už nějaký obrázek mám. Takovej hezkej zarámovanej... |
| |
| jen kývnu hlavou. a zabroukám něco na způsob.. hmm, hmm..fajn |
| |
| Hmm tak zatím. Kupodivu mi nevěří ale je to její volba. Vydám se jiným směrem trochu si prohlédnout město a abych tu velkou kouzelnici nerušil. |
| |
| jdu svým směrem a jen na jeho pozdrav mávnu rukou.. jo tak Sixt mě prokoukl, hm, aha.. melu si v duchu pro sebe. jsem furt naštvaná.. tohle byla podpásovka.. nenechám se urážet.. kopnu do šutru na zemi a jdu dál a je mi jedno kam a s kym.. |
| |
| Gasha Jdeš městem kamsi dál všude je plno světel která jdou z domů a vydíš vyvěšené štíty různých obchodů a krámků. Sixt Oddělíš se od Gashy a jdeš dál městem je tu spoustu cechů a pár krámků. Ve vzdálenější části města je vydět jakási jiný část města s většími domy víc není v té tmě vydět. Tirwen a Samuel Jste v městečku a postáváte tam na náměstí (nebo někde sedíte to je fuk). |
| |
| nějak si toho okolí nevšímám a jdu dál..pomalu ze mě opadáá vztek a tak si najdu klidný místo a sednu někam na schod a přemýšlim o hloupostech, hlavně abych ze sebe dostala ty nervy.. |
| |
| Prohlédnu si to a vydám se pomalu k místu kde jsou vydět velké budovy. |
| |
| po chvilce. Když už je venku tma že by se dala krájet s teplo zrovna taky nění, vstanu s hlasitý povzdechem. Je to blb. neřeš to. řeknu si pro sebe a vydám se najít ostatní. Po chvilce je najde stále na tom stejným místě. Na mé tváři je vydět, zklamanost a únava. dojdu až k nim. tak co, zůstanem tu přes noc? Já už nejsem proti. řeknu tak neutrálně. |
| |
| Pokrčím rameny. Jak chtějí ostatní. Mě je to tedy rozhodně jedno. Možná by ale bylo lepší zůstat přes noc tady. Povím Gashe a znovu pokrčím rameny. |
| |
| Samuel, Gasha a Tirwen Je už dost pozdě a na ulici už nejsou téměř žádní lidé jste tu dočista sami až na pár opilců a stráže. Sixt Došel jsi do té části města s odlišnými budovami. Je to jakási bohatší čtvrť je zde spoustu stráží v plátových zbrojích a mohutné schodiště vedoucí do této části. |
| |
| zůstat přes noc tady, doslova se mi moc nelíbí. Myslela jsem že se vrátí Sixt, ale jak vidim zmílila jsem se. to stačí jdem někam do tepla, kde je bezpečněji než tady na ulici. skoro zavelim a rázem se otočim a jdu ke krčmě. snad se tu najde nějaký volný pokoj.. pomyslim si a vstoupim aniž bych si všímala ostatních. Moje nálada je těžce pod bodem mrazu, tak si pro dnešek neobjednám ani pití ani jídlo a jdu rovnou za hostinským s prosbou. Dobrý večer, snad již nerušim, cestujeme z dálky a potřebujem pokoje aby jsme si odpočali na delší cestu. řeknu mu utahaně a mluvim v množným protože nevim co je s ostatníma. |
| |
| Hmmm jak se zdá tohle je dobré místo pro práci ale radši se na to vyspím....sakra ostatní zůstali někde jinde no co najdu je ráno. Chvíli hledám hospodu a když jí najdu tak prohlédnu svůj měšec a zjistím překvapivou novinku nemám peníze. Co se dá dělat přespím jinde tak jako vždy. Pokusím se vylézt na střechu nějakého domu a hledám nějakou bezpečnou uličku nebo vstup na půdu nějakého domu. |
| |
| Jdu pomalu za Gashou a nechám jí mluvit. Dneska je hroznej den. Nechce se mi ani mluvit. |
| |
| Tirwen, Gasha, Samuel V lokále je klid skoro žádní lidé až na hostinckého. Hostincký se na vás podívá a a pak spustí. Vítám vás slečny ..a pane. Přijeli jste kvůli slavnosti? Á jistě určitě budete chtít pokoj a něco k jídlu. Sixt Našel jsi v jednom starém skladišti na půdě dost místa k přespání a nebudeš zde rušen. |
| |
| Schovám se na tomhle místě alespoň pro dnešní noc zítra najdu ostatní a uvidí se pak co dál. Pak vylezu do úkrytu jak jsem si naplánoval. |
| |
| jsem utahaná a nálada mi stále nestoupla. Koukám na hostinskýho.. O slavnostech nic nevíme, jen procházíme městem. No uvidíme třeba se podíváme.Jinak ten pokoj samozřejmě beru a snad něco malýho k jídlu nejlépe na pokoj, šlo by to?zeptám se a čekám na odpověd |
| |
| Gasha Jistě mám pro vás malý pokoj a něco k jídlu seženu taky a chcete pokoj a jídlo pro vás tři nebo pro každého zvlášť? |
| |
| kouknu po ostatních.. mám chut dneska být sama a hlavně mám práci. já si vezmu pokoj i jídlo zvlášť ostatní ať si vyberou jak chtějí řeknu a čekám dál.. |
| |
| Gasha Dobrá slečno nahoře jeden pokoj pro vás a ještě jídlo to bude 9 zlatek. A nic jiného nechcete? |
| |
| vyštrachám v kabele zlatky a dám mu je na stůl.. ne děkuju to bude vše.Jídlo mi nechte u dveří já si ho časem vezmu..řeknu hostinskýmu a otočim se na ostatní. ráno se tu sejdem a rozhodneme co dál..přeju vám dobrou noc řeknu a odejdu do patra k pokoji.. |
| |
| Gasha Děkuji slečno. Sebere zlatky a dá klíč od pokoje který hnedka vyhledáš za nějakou dobu slyšíš klepání a je tam jídlo které sis zaplatila. |
| |
| vejdu do pokoje a odhodim plášť a zapálim svíci..Po chvilce zaklepe kdosy a pro mě to je info že tu je jídlo.otevřu dveře a popadnu jídlo a zabouchnu zase dveře..sednu si ke stolu a v klidu se najim a přitom přemýšlim.. když dojim odsunu talíř na kryj stolu a z brašny vytáhnu pytlík se sírou. rozhlídnu se jestli tu není nějaká nádoba..Mám štěstí je tu kovová miska. zrovna tu potřebuju seberu misku, pytlík a svíci a kleknu si doprostřed místnosti. ze sáčku nasypu tochuu síry do misky a zakapu voskem ze svíce. Z brašny vytáhnu svý zápisky kde mám svý texty pro zapamatování obřadů. Chvilku si je pročítám a když už jsem si vší jistá. svící zapálim obsah misky.. Síra zaprská vzplane a místnost zahalí štiplaví dým. začnu si mulat slova v jiný řeči..slova jenž vyzívám božstva ohňe aby mne zasvětili do další úrovně magie ohně. tento rituál trvá skoro přes hodinu při níž říkám stále různá zaříkávadla a texty, sem tam přihodim hrst síry opět do misky..a ta opět zaprská..cítím přítomnost nejvyšších a jsem v jakýsi eufourii..okolí nevnímám.. |
| |
| Podívám se se Samuela. Já bych klidně brala pokoj pro nás dva. Co ty? Zeptám se ho. |
| |
| (Tak děcka byť třeba chtěl Samuel hrát tak posouvám děj aby jste tu dlouho netvrdli). Gasha, Samuel a Tirwen Tirwen odešla do svého pokoje naopak Samuel byl dosti znavený že spal dole v hospodě. Ráno se všichni probouzíte do krásného a zářivého dne, venku je slyšet menší rozruch. Sixt Probouzíš se ještě před východem slunce spalo se ti... no vyspal jsi se a to je hlavní. Když vyjde slunce uslyšíš na ulic nějaký rozruch. |
| |
| Vylezu ven podívat se co je tam za rozruch. Copak tto bude žeby někoho hledali? nebo něco jiného? |
| |
| ráno vstanu vcelku vyčerpaná, ale přitom naplněná novou silou. Vstanu ze země kde jsem nakonec usnula a zklidim věci co jsem tam nechala. Rachot venku nějak zvlᚍ nevnímám. Připravim se k odchodu a výjdu na chodbu a sebjehnu dolů do hostince..Ještě tu nikdo není ... |
| |
| Pořádně se protáhnu a po chvíli vyskočím z postele. Nový den Wilve. Tak vstávat. Povím Wilvarinovi a podrbu ho. Pak mě zaujme rozruch na ulici a podívám se z okna, zda něco nezahlédnu. |
| |
| Gasha Když jsi v hostince nikoho nenašla vydala ses ven a spatřila si dlouhý průvod zřejmě jde o tu slavnost o které jste slyšeli že se tu má konat průvod a spousta obchodníků a krámků kolem kterých průvod prochází. Tirwen Vykouknete s Wilvem z okna a spatříte průvod(viz. info u Gashy). Pok oknem vydíš také Gashu ve vchodě jak to celé sleduje. Sixt Vzbudil si se a zjistil si že je venku nějaký průvod(viz. Gasha). Nevíš co by to mohlo přesně znamenat. |
| |
| stojim před krčmou a hledim na ten průvod.. usmívám se, protože mi to připomělo průvody u nás ve městečku. jenže tady to není doma..půjdu se podívat, kam mají namířeno, určitě to ostatním taky nedá a půjdou taky.. řeknu a zapojim se pomalu do průvodu.. |
| |
| Vyjdu z pokoje a pomalu sejdu po schodech dolů. Vydám se hnedka ven a podívám se na průvod blíž. Po chvíli se do něj zapojím. |
| |
| Vydám se projít tm průvodem a spíše než abych sledoval dění v průvodu jdu co nejvíc vepředu abych zjistil kam mají namířeno. |
| |
| Gasha a Tirwen Potkali jste se v průvodu nevíte kam směřuje ale vydíte že se blížíte k jakési oblasti s honosnějšími domy. Zdá se vám že jste v dálce spatřili Sixta. Sixt Průvod směřuje k bohaté čtvrti kterou jsi vyděl minulou noc nyní vydíš všechny ty honosné budovy pokračuješ dál k té čtvrti. |
| |
| procházim mezi lidem a narazim na Tirwen. Zdravim tě Tirwen, jdeš se taky podívat na tu slavnost? zeptám se a pokračuji v chůzy, docela mě překvapujou ty stavby tady.. po chvilce si asi všimnu Sixta..je daleko a tyk zrychlim krok abych ho dohnala.. |
| |
| Ano. Ale je tu stejně moc lidí. Odpovím Gashe a rozhlédnu se okolo. Všimnu si Sixta a když Gasha zrychlí, vyrovnám s ní krok. |
| |
| Jdu davem dál horní čtvrtí. Kampak to asi jdou co může být v tý bohatší čtvrti kromě peněz zvláštního? |
| |
| Celá družina Gasha s Tirwen za nějakou dobu sledují Sixta a v jakési budově podobné chrámu kde se průvod zastavil ho dohoní všichni lidé hledí doprostřed místnosti na jakýsi podstavec na který moc dobře nevydíte. |
| |
| když doženem Sixta, jen něco zavrčim na pozdrav a pak se už snažim jen zahlídnout co se tam děje.. nic moc nevidím a tak se snažim prorvat davem blíž ke středu místnosti.. |
| |
| Všimnu si Tirwen Gashy která jsem přišla a nějak se pokouší zjistit na co to všichni koukají. Ahojte holky, copak hledáš Gash nepotřebujete jedna vyzvednout výš? |
| |
| Podívám se na Sixta a zavrtím hlavou. Myslím, že by to teď nebylo vhodné. |
| |
| Dobrá byl to jen nápad protože Gasha skoumá co zajímavého se děje vpředu. |
| |
| Sixta už nevnímám, rvu se dopředu abych zahlídla to o co tu jde. |
| |
| Jen pokrčím rameny a jdu za Gashou. Že tohle může někoho bavit. Být tu namačkanej až to hezký není. |
| |
| Celá družina Když jste se prodrali skrz davy lidí spatřili jste něco na podstavci když jste se ptali lidí a prohlédli si to znovu tak ste nemohli věřit tomu co jste slyšeli a vydíte. Před vámi je luk Severského lovce. |
| |
| Luk severskýho lovce? ptám se furt nevěřícně. Tak Luk severskýho lovce, no a jak ho asi získáme.. pomyslim si a zeptámse někoho cizího kdo je na slavnostech.. Nač se koná tahle oslava? Co se bude dít? |
| |
| Celá družina Všichni se shluknete kolem jednoho muže co začne vyprávět. No jak jistě asi víte Severský lovec porazil ve vzteku obra který vypálil jednu vesnici tím zastavil plenění a odešel na tuto horu. Kde založil malý tábor z kterého vyrostlo toto město pro zůzné rasy a různé obyvatele vesnic a měst kteří o svá obydlí přišli. Když začali stavět tábor tak jakmile byl dostatek lidí odešel neznámo kam a luk našli a schovávají ho zde. Na důkaz díku pořádáme slavnost v den vypálení té vesnice kde se postavil obrům. |
| |
| vyslechnu si vyprávění a zamyslim se.. jak ho máme asi získat po dobrým když ho tu obyvatelé uctívají..Nejradši bych zapoměla na nějakej úkol protože tohle není v mojí povaze. pak mě něco napadne a zahledim se na Sixta. já na to povahu nemám ale on je přeci k tomu zrozený. My okolo můžem jenom odlákat po slavnostech pozornost od luku a o Sixt ho vzít a zmizet. uvažuju nad jakýmsy plánem, který je proti mým pravidlům.. |
| |
| Zahledím se na podstavec a všimnu si luku. Hele my ho hledáme a přitom si ho tady vystavujou no ale asi nám ho jen tak nedají. Chvíli přemýšlím co dál a všimnu si Gashy má podivný pohled tak se kouknu kolem ale zdá se že kouká na mě. Copak jí je tý se něco určitě honí hlavou ještě vědět co.. Gash? Si v pořádku? |
| |
| usměju se na Sixta. Přemýšlím o tom luku. pak ti to povim až nebudem mezi tollika lidma, i když tobě by mohlo být jasný nad čim uvažuju. podívám se po okolí a pak opět na Sixta, teď už s poněkud šibalským pohledem.. |
| |
| Jasný nad čim uvažuje? No napadá mě pár věcí ale tu jednu asi zavrhnu tak zbývaj jen dvě a jedna ještě do zálohy a moc se mi to nelíbí. Dobře Gash přemýšlej já zatim půjdu ven. Pak se proderu davem a venku se opřu o zeď a chvíli jen koukám na oblohu. |
| |
| Chvíli přejíždím pohledem z Gashy na Sixta. Tak tohle hledáme? Proč ho ale někdo potřebuje. Nemůžeme ho přeci jen tak vzít. A pro někoho, koho ani neznáme. Zadívám se nechápavě na Gashu. |
| |
| Družina Obě dvě se tam chvíli dohadujete zatímco Sixt postává venku. Pak většina lidí odejde a vám se ještě jednou naskytne pohled na tento krásný luk který celou tu dobu hledáte. Nakonec výjdete ven kde na vás čeká Sixt. Napadne vás že nejlepší bude si o tom všem promluvit venku. |
| |
| chvylku jen tak hledim na ten luk. Trochu mě fascinuje, né jak vypadá ale jakou má pro lidi hodnotu. nebude to jednoduchý získat ho... ale třeba.. nedomyslim myšlenku a výjdu ven za Sixtem. Měli by jsme se rozhodnout, jestli je dobré ho získat pro toho kdo si nás najal, pro lidi tady má asi hodně velkou cenu. Nevíme co dokáže tahle věc ve špatných rukou. Ale pokud ho přece jenom budeme chtít vzít tak to nejspíš pro jednoho z nás nebude zas tak velkej problém, pokud to dobře naplánujeme.. začnu mluvit a zahledim se na Sixta, kterýho se to nejspíš nejvíc týká. |
| |
| Nevím pro koho má větší cenu jestli pro tyhle lidi nebo pro ty kdo nás platí ale jedno vím jistě nepatří nikomu z nich. Nelíbí se mi způsob jakým říká to "pro jednoho z nás." Ale co by mi teď bránilo přijít tam dovnitř zbalit luk a odejít kromě stráží a možných pastí. A proč to nebude problém smím li se zeptat? |
| |
| zavrtim hlavou nad tim že mu to nedochází, nebo spíš že dělá že mu to nedochází. musíme vymyslet plán jak ho jednoduše vzít, a myslim že s těmahle věcma máš nejvíc zkušeností ty.Poznáš jestli jsou tam pasti nebo ne, nebo cokoliv jiného.Já můžu maximálně odhadnou zda-li není pod nějokou magickou ochranou a krejt ti s Tirwen záda. Chapeš to? vyhrknu na něj jednim dechem, potichu tak aby nás kolem lidi neslyšeli. pak opět pohlédnu na všechny. Jen se rozhodnou jestli ho má cenu brát nebo ne. rozhodnout to? na to nemám právo, ale všichni jsme do toho šli. Ale ted si nejsem jistá že děláme dobrou věc. řeknu a hledim na vás s očekáváním nějaké odpovědi. |
| |
| Sakra člověk se jen někomu svěří že je co je a hned tohle. počkal bych s rozhodnutím radši i na Tirwen. Nemám rád práci za kterou nedostanu po akci zaplaceno nebo jinak odměněno. |
| |
| Netuším, zda je to správné. Lidé si toho luku váží a nechci si ani domyslet, co se stane když jim zmizí. Ale máme snad na výběr? Odpovím a pokrčím rameny. |
| |
| No takže ... ..to nevypadá moc dobře co? ... to teda vezmem? Ale nebudeme probýrat jak to proberem na ulici ne? Jo ještě navíc sehnat věci .... Čekám jak se rozhodnou a přešlapuju mezitím na místě. |
| |
| Celá skupina Vrátili jste se do hostince kde jste (kromě Sixta) včera večer spali. Pak se Sixt na pár okamžiků vytratil a přišel zpátky do pokoje v hostinci a pustili jste se do plánování. Menší informace které Sixt zjistil. Chrám vypadá zvenku asi takto:  A velikost si zhruba sami odvodíte nebo domyslíte. Uvnitř vypadá nějak takto (nesehnal jsem přesný obrázek tak něco na ten způsob):  Luk je uložen na podstavci uprostřed chrámu. Není nijak vyditelně zajištěn nebo uzamknut, jelikož chodí dovnitř spousta lidí zvlášť o slavnosti tak nemůžete zjistit žádné pasti. V noci chrám hlídají zvenku dva vojáci a jeden který projde vždy před soumrakem a před úsvitem. Stráže venku se střídají po třech hodinách. Ve dne to damé s rozdílem že jich je uvnitř více. Jelikož jsou slavnosti bude dobré provést to v nejbližší době. Informace jsou z různých zdrojů jak od Sixta tak z doslechu a od různých lidí. |
| |
| Jakmile jsou známy všechny informace pustíme se do plánování. Tak máte někdo nějakej nápad či něco podobnýho? Mě už se něco rýsuje ale ještě není jasno... |
| |
| Viděla bych to tak, že by jsme počkali do večera. A vzali ho v noci. Zdá se mi to tak lehčí a rozhodně méně hlídaný. Pak by jsme ale museli co nejdříve odjet. Přeci jenom jsme cizinci a zkušenosti už mám své. Mohli by nás podezřívat a nechtěla bych poznat jejich vztek. Což usuzuju podle toho, jak ho obdivujou. Odpovím a čekám na reakci. |
| |
| Dobrá to zní dobře. Teď přejdeme k plánu. Řekl bych že tam půjdeme až ta hlídka projde chrám a budou tam jen ti dva hlídači. Ty odlákáme.. Už vim zhrba jak. ..a jakmile budou odlákaný jeden půjde dovnitř a druhej bude dávat pozor jestli nejdou. Co ty na to?Ještě to chce dopilovat určitě tam něco chybí. |
| |
| Zamyslím se nad tím. To zní dobře. Ale ještě je otázka, jak je odlákat. Podívám se tázavě a pokrčím rameny. |
| |
| Na chvíli se zamyslím a pak se na ní usměji. Něco mě napadlo. Stráže budou ja ko všude jinde, chlápci kteří jsou unavení a vyčerpaní. No a ještě když prohlídnu prostředky které k tomu máme... Prohlídnu si Tirwen od hlavy k pasu a pak zbytek. .. tak bych řekl že to na ně bude fungovat. |
| |
| Podívám se na sebe. To mě mohlo napadnout. Ale co když takový nebudou. |
| |
| Á pochybnosti. Budeme věřit že jsou to normální chlapy. A pokud to cheš vylepšit tak myslíš že by pomohli vojáci, kteří jak bych tipnul nebudou mít přítelkyni jinak by noční hlídku asi nebrali. Ale zpátky k tomu myslíš si že by takovýhle vojáčci pomohli krásné dívce kterou by obtěžoval lupič? |
| |
| Zasměju se. No. Jelikož hlídaj luk, tak budou mít v sobě určitej kousek dobrosti. A když se objeví jak ty říkáš krásná dívka, tak by snad mohli. Pokud jí nezačnou obtěžovat též. |
| |
| No řekněme že tě budu tedy jako obtěžovat, jakmile mě příjdou zneškodnit a tebe zachránit tak uteču proplížim se tmou do chrámu kde seberu luka odejdu. Jestli tě budou obtěžovat tak chvilku vydržíš a já si je pak podám. |
| |
| Dobře dobře. V nejhorším případě se tam může objevit Wilvarin a já se na něco už vymluvím. |
| |
| No snad to výjde. Doufám že nebudou váhat a půjdou tě zachránit hned. Protože by bylo blbý kdybych tě tam měl obtěžovat celou noc. Při této myšlence se zasměju ale v duchu doufám že sned nebudou otálet dlouho. |
| |
| No to doufej nebo tě Wilv při první příležitosti sežere. Zasměju se při té myšlence a podrbu ho. |
| |
| Sežere? A kvůli čemu by to dělal? To neni dobrej nápad Wilve nedoporučoval bch tito sem jen kost, kůže a šlachy žádný maso. |
| |
| Žárlil by a bral by si to osobně. Chápeš jak to myslím. Odpovím a zasměju se Sixtovu výrazu. |
| |
| Chápu nic na tebe nebudu zkoušet ať už ze srandy nebo doopravdy. A začnu se smát taky. To abych si na večer pořídil drátenou košili kdyby si to vzal osobně. |
| |
| Myslela jsem kdyby jsi to musel dělat celou noc. Když to bude chvíli, tak to pochopí. Rozesměju se ještě víc. |
| |
| Jasně určitě to pochopí, nechci dělat že by všechno se mělo odvíjet jak nejhůř to jde tak by mu mělo být jasný že u tebe šanci nemám a nemusí žárlit. |
| |
| Nastává noc a pro vás doba příznivá. |
| |
| Nastane noc tak jdu za Tirwen která se doufám už připravila. Můžeme vyrazit? Pokud si připravená... |
| |
| Podívám se na Sixta a přikývnu. Ano můžeme. |
| |
| Tak tedy dobrá. Vyjdu z hostince následován Tirwen směrem k chrámu kde čekám až dojde Tirwen. |
| |
| Tak čím tedy začneme? Zeptám se potichu. |
| |
| No asi tim přepadením ne? Budeš volat o pomoc a já se budu hlídat, abych neodešel s prokousnutou nohou. Odpovím tiše. Po krvavý cestičce by nás určitě našly. |
| |
| Ty si radši hlídej, aby jsi ho vzal a vypadl bez potíží. Odpovím potichu a zhluboka se nadechnu. Nejdřív zakřičím a pak začnu volat o pomoc. |
| |
| Neboj já tomu co dělám rozumím. Jen ať zůstanu celej a ujdu pastem jestli tam jsou. Ze země seberu hrst malých kamenů a jeden větší. Snad to půjde a bude to fungovat. Pak se pustím do toho divadla co tu hrajem. |
| |
| TAk jakmile jste začali tak to strážní uslyšeli chvilku váhali a dohadovali se ale pak se odhodlali a zaútočili na Sixta meči. Ten jim utekl někam do tmy než se dostal ke chrámu. U Tirwen zatím jsou dva hlídači a ptají se na věci jako. Neslato se vám nic slečno, můžeme vám nějak pomoci? Teď mi pište utajeně ať je to zajímavější Tirwen musí zdržovat ale nebude vědět jak dlouho podle toho co Sixt dělá a Sixt nebude vědět kolik času mu zbývá. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím vystrašeně. Ale nebýt vás. Kdo ví, co by se stalo. Dopovím jemněji. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Začne vyzvídat jeden strážný. Letmo také zahlédneš Sixta vstupujícího do chrámu. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a ukážu na několik různých míst na mém těle. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Je to sice ubohej pokus ale předci. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ptají se poněkud nechápavě vojáci. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Hodím velký kámen po luku abych ho schodil dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím jemně a usměju se na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Hele měli bychom se vrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Luk leží už na zemi a je volně k dispozici. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Začnu přemlouvavě a vyděšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím jemně a vyzývavě si přejedu prstem po krku až k výstřihu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Otočím se a pokusím se uhnout když na mě něco letí nebo se skrýt pokud někdo jde. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Řekne jeden a dá se pomalu na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vidím na vás, že jste i zodpovědní a berete svou práci vážně. Ale chtěla bych se vám nějak odměnit. Povím sladce. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ten co byl na odchodu váhá a neví jestli chce odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pokusím se uhnout nejlépe padnout na záda ale dávám pozor na ty bodce. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám sladce. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Fantazie ta nám nechybí ale ukaž copak máš na mysli ty. Pak zvážím jestli mám jít hlídat chrám nebo tu zůstanu a budu hlídat tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A co si vybereš teď? Zašeptám a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Začni ty a uvydíme co dokážeš. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a pomalu mu rukou zajedu za kalhoty. Dělej Sixte protože dlouho to už nevydržim. |
| |
| Sixtus vybíhá z chrámu a vydí Tirwen jak se mucká s vojákem. Tirwen letmo zahlédne jak Sixt vybíhá z chrámu a mezitím jí voják vezme kolem pasu. Jednu ruku má na jejím zadku a druhou smejdí od břícha výše směrem k hrudníku. |
| |
| VYbíhám z chrámu přirom se držím za bok a koukám na stráže. Sakra jeden jí řekne ať hlídá a ona tady už rovnou.... to sou mi věci. Pomalu se kradmo stínem plížím k Tirwen a těm dvoum. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| (už můžeš pokračovat normálně). Wilvarin zavyje a oba trošku zkoprní jeden kejvne na druhého který jde kouknout co to bylo druhej pokračuje. |
| |
| Odskočím od něj a zadívám se vyděšeně. Pán mě hledá. Ne. Řeknu vyděšeně a začnu utíkat pryč. |
| |
| Utíkám ve stínech za Tirwen pak jí strhnu nebo spíše odstrčím do stínu kdyby za ní ty vojáci utíkali nebo kdyby zjistili že byli okradeni. Zábava? |
| |
| Zábava? Vyštěknu potichu. Musela sem se tam nechat ošahávat. Tomu já zábava tedy neříkám. Povím už klidně. A co ty? |
| |
| No říká se po práci zábava a ty sis to obrátila já budu mít po práci zase práci. A promiň mi to že jsem tě sem takhle strhl. Poodstoupím od Tirwen kousek stranou. Ještě bych jí zakrvácel oblečení. |
| |
| To je v pořádku. A proč znovu práci? Zeptám se nechápavě. |
| |
| No zábava asi nebude páč hazard mi jde jak kdy navíc nemám ani floka a navíc je tak pozdě večer že už budou pod stolem.... ..a ještě si zapoměl dodat kámo že si skočíš pro pár hadrů a nened bože pro jehlu s nití páč zloděj to vždycky odnese. |
| |
| Měli by jsme se vyspat a brzy ráno odjet. A co vůbec vevnitř? Nechci tady bejt. Je to tu děsný. |
| |
| Vyspat každopádně alespoň to nebude něco namáhavýho. a k tomu dodám. Vevnitř? Jo šlo to, prakticky sem odhadl co tam bylo za pastičky. Půjdeme? |
| |
| Dám se pomalu na cestu. A jak hodně prakticky? |
| |
| SAkra shuriken. Počkám než trošku popojde a z ramene si vyškubnu hvězdici a pak v klidi jdu za Tirwen. No prakticky že jsem odhadl jak se ty pasti budou spouštět i když sem nevěděl co sou zač. |
| |
| Podívám se podezřívavě. A proč mám tedy takovej pocit, že se něco stalo. |
| |
| No spíš se dělo víc u tebe než u mě vidmo ste si to náramě užívali. Dodám s tichým smíchem. Jo u mě byl až na pár problémů klid. |
| |
| Zatnu ruku v pět a nenávistně se podívám. Buď rád, že jsem se kvůli tobě takhle obětovala. |
| |
| Omlouvám se. Řeknu smutně a dál pokračuju. Pak tamto co se stalo je vůči mě fér. |
| |
| V pořádku. Bylo to nutný a mě v tu chvíli nenapadla jiná věc, která by je zdržela na dýl. Odpovím klidně a pokrčím rameny. |
| |
| Ne měl jsem pracovat rychleji omlouvám se. Hele kámo uklidni se povol svaly nebo vykrvácíš. |
| |
| Většinou nejde vše, tak jak chceme. Odpovím jenom a nakonec se i usměju. |
| |
| Mohl jsem to zvládnout rychleji sem den ode dne pomalejší. Pravda dlouho jsem tam váhal. |
| |
| A co by jsi taky chtěl. Je něco jiného být v jednom městě a nebo pořád někam cestovat. Sice se ve městech moc nevyznám, ale je to tak. |
| |
| Sám nevím. A kdo vůbec ví? |
| |
| Potichu se zasměju. Až skončíme náš úkol. Všechno nebude jako dřív. Ale tohle ano. |
| |
| Co máš na mysli co bude stejně? Až to dokončíme půjdeme svými směry pak to bude jako dřív. |
| |
| No že budeš stejně rychlej jako dřív. Odpovím a pokrčím rameny. |
| |
| Asi máš pravdu ofšem pokud budem žít... Už radši mlč řekl si dost.. |
| |
| To je taky možný. Nevim jak ty, ale já se smrti nebojim. Každý příjde a odejde, tak proč ne já. Ať je to dřív než jsem chtěla. Pro mě se nic nezmění. Odpovím klidně a zamyslím se. |
| |
| Já se smrti taky nebojím každý jednou příjde na řadu... Horší je to .. .. .. ...... |
| |
| Zasměju se. Tak proč máš u toho takový výraz? |
| |
| Též se zasměji. Jaký bych měl mít výraz já vypadám furt špatně ... Jo to bude tim. |
| |
| Ale ne. Zavrtím hlavou. Jednou pochopíš, že pro některé je smrt něco víc než pro ostatní. |
| |
| Jakýpak ne určitě jo. Pro některé ano ale většina lidí se na smrt dívá jinak. ..možná.. |
| |
| Moudří by řekli, že krása je pomíjivá. Povím a zadívám se na nebe. Určitě pochopíš. Pravda je vždy na dosah. Stačí se jen dívat a chytnou. |
| |
| Ano říká se že krása je pomíjivá ale také se říká že: Ženy musí být milovány, mají-li zůstat krásné. Chytit pravdu to ano ale jd o to rozeznat tu správnou. |
| |
| To ano. Ale není tam naznačeno od koho. Odpovím a podívám se na Wilvarina. |
| |
| To je také pravda.. Všimnu si pohledu na Wilva.. ... a řekněme že ty budeš hezká furt, viď Wilve. |
| |
| Usměju se. Co na tom vůbec záleží. I kdybych nebyla, jiná láska mě bude tížit stále. |
| |
| ..co? Vim že mi do toho nic není ale co myslíš? No možná ses ptát neměl.. |
| |
| Zavrtím hlavou. Možná to nepochopíš, ale k přírodě. Dala jsem jí všechno. Úplně všechno. Odpovím a zadívám se smutně na nebe. |
| |
| Máš pravdu nechápu tuším ale nechápu povíš mi to nějak více podrobněji? Co by na tom bylo divného myslím že snad každý hraničář druid nebo kdokoli s přírodou spojený je na tom stejně. |
| |
| Dala jsem jí příliš mnoho a tak toho od ní příliš mnoho dostala. Nikdy toho ale nebudu litovat. Když cítíš na sobě tíhu celého světa, zoufalství když lidé ničí přírodu, slyšíš volání které nikdy nevyslyšíš. A na všechno tohle se jen dívat, protože nezmůžeš nic. Odpovím a potichu si povzdechnu. |
| |
| Oddaná přírodě a to jak se cítí co to vůbec je trest? či něco jiného? A zkoušelas udělat něco abys to tak nevnímala? |
| |
| Někdy je to cítit a někdy zase ne. Odpovím a pokrčím rameny. |
| |
| Někdy ano a někdy ne a nestává se ti někdy že to je horší než obvykle? Kdy to všechno začne dolýhat nejednou. |
| |
| Samozřejmě že stává. Ale prostě to beru, tak jak je. |
| |
| To tedy zatím vypadá normálně a co je to, co tě na tom tak trápí? |
| |
| Bezmoc. Odpovím jediným slovem a znovu se zadívám na nebe. |
| |
| Bezmoc? Opakuji a dívám se na ní. Jaká bezmoc? |
| |
| Zavrtím hlavou. Neřeš to už dál. Zašeptám. |
| |
| Promiň ale chtěl byc ti pomoct nebo aspoň poradit. Všechno jde... Když to alespoň jednou nezkusíš vyřešit tak to tak zůstane napořás a ty se budeš furt trápit. |
| |
| Usměju se. Tohle ale nejde vyřešit. Vše vyřeší jen smrt. |
| |
| Na vše je lék musíš tomu věřit. Také se na ní usměji. Prosím mluv.. |
| |
| Tohle ale není trest ani prokletí. To je dar a ten se neodmítá. Byla by to zrada a nevděčnost. Odpovím na vysvětlenou. |
| |
| Takhle jsem to nemyslel ale ani král nemá právo týrat svého vojáka aniž by ten voják měl právo na několika denní odpočinek. Blbej příklad. Chci tím ale jenom říct že musíme najít neco co bude zahánět to špatný když to zrovna příjde. |
| |
| Zavrtím hlavou. Ty ani nepoznáš, když to přijde. A já jsem se s tím už dokázala smířit. |
| |
| No a co při tom pociťuješ nebo co prostě se děje? Co to by mě zajímalo. |
| |
| Všechno co jsem už řekla. Proč to tak řešit. |
| |
| No chápu že už říkala. Mluvila si o tíze celého světa a nemůžeš s tím nic dělat. Takže když řekněme je pálen les týrána zvířata a podobně cítíš to? |
| |
| Dalo by se tak říct. Odpovím smutně. |
| |
| No a já se ptám jestli není nějaký způsob jak se třeba bránit něčemu silnějšímu? Vim že třeba pokácenej strom nebo zabitej zajíc pro tebe už nic moc nebudou ale když je to horší? Slyšel jsem o lidech kterým je vše jedno to byli ti co byli na dne pak ti kterým je to jedno také ale to byl iti zamilovaní u kterých se dá pozorovat že někdy jednají bez smyslů, a dále. Jen chci vědět jestli by ti něco na způsob podobných věcí nemohlo pomoci. Hloupá otázka a stejně hloupá jako debata tak proč neskončíš... |
| |
| Říkám, že mi nejde pomoci. To co dáš, si zpátky nevezmeš a ani nevrátíš to, co dostaneš. Odpovím a pokrčím rameny. |
| |
| Já říkám že všechno je možné. Pronesu s úsměvem. A omlouvám se ti ja ktě tu takhle trápím s otravnýma otázkama omlouvám se. |
| |
| Beze slova se usměju. Všechno není možné. Kdysi jsem si to myslela, ale zažila jsem toho příliš mnoho než abych si to myslela dál. |
| |
| Určitě mi nevěří. Pokračuji dál do hostince kde is odpočineme. |
| |
| Jdu potichu vedle Sixta a přemýšlím o tom, co bude vlastně dál. Nerada utíkám. Copak jsem nějakej zmetek na popravení? No dobře. Teďka podle těhlech lidí asi jo. |
| |
| Jdu s Tirwen nočními ulicemi když dojdeme k hostinci. Vy s Wilvem se jděte vyspat a připravit si věci já ještě prohlídnu luk a něco si zařídím. |
| |
| Dobře, ale dávej na sebe pozor. Povím ještě a pak vejdu do hostince. |
| |
| Neboj dám pozor. Zatímco ona jde nahoru zajdu si za hostinckým a požádám ho o nějakou látku nebo obvazy, kdyby měl pochybnosti tak mu ukážu co se mi stalo. |
| |
| Sixt Hostincký ti vyhověl a na nic se neptal poskytl nějaké obvazy a na nc se nevyptával. Říkáš si že máš štěstí že si nevšiml luku který máš přes rameno to by jina kbylo problémů dost. Tirwen Vešla jsi do pokoje který jste si s GAshou pronajmuli. Pokud sem předtím neříkal jak vypadá omlouvám se. Dvě místnosti jena s postelí druhá se stoly skříněmy a podobně. Na stole je dopis. Sejdeme se zítra za městem. Gasha |
| |
| Děkuji. Odpovím hostinckému, vezmu obvazy a odejdu do pokoje kde si Tirwen čte nějaký dopis. Nebudu rušit. Tiše projdu kole mní a zavřu za sebou dveře do druhé místnosti. TAk a teď se na to mrkneme. Luk položím stejně jako obvazy stranou, pak si sundám svojí koženou zbroj a zbytek vrchního oblečení (košile možná ještě něco co bych mohl mít pod zbrojí nebo na ní). Dále si prohléhnu zranění..No to ujde to. Rameno, taky druhý a v tom byl ten shuriken, dál bok.. au... ten to odnesl taky dost. ...a setřu slabé potůčky krve z těla. Dále se dám do čištění ran. |
| |
| Nad Sixtovým chováním jen zavrtím hlavou. Ty lidi jsou opravdu podivný. Pomyslím si a dojdu k jeho dveřím. Mimochodem. S Gashou se máme zítra sejít za městem. A abych ještě nezapoměla, ten luk by jsi neměl tahat jako by byl obyčejný. Každý ho pozná. Povím potichu a pak si sednu. |
| |
| Schovat luk to je jasný přece nebudu s tou hračkou běhat po kraji. Zabalim ho společne s mim do nějakýho kusu hadru aby to nebylo nápadný. Jasně.. Odpovím Tirwen a dám se do ovazování ran. Když jseou všechny v ovázány opět se obleču a jdu do vedlejší místnosti. SAkra ráno to musim vyměnit. TAk co dál? |
| |
| Zadívám se na Sixta a začnu přemýšlet. No co by. Aspoň trochu se vyspat a brzy ráno vypadnout. |
| |
| Dobrá bude dobré zítra vyrazit brzy ráno. No i když jakmile zjistí že byl luk ukradenej což už se možná stalo budou hlídat město jako ostříž a zvlášť budou dávat pozor na Tirwen pokud ovšem stráže řeknou že laškovali se ženskou v pracovní době. Vy dva si jděte lehnout já už jenom do něčeho schovám ten luk. |
| |
| Jen přikývnu a lehnu si do postele. Nějakou chvíli přemýšlím o luku a pak se snažím usnout. |
| |
| Sundám z luku tělivu a omotám ho kousky látky nebo obvazů které mi zbyly od hostinckého. Pak jen v sedě položím hlavu na stůl a snažím se usnout. |
| |
| Tirwen a Sixt Je ráno. Přečkali jste noc a cítíte se opět plní síli venku zrovna svíta a i přes vysoké střechy k vám trocha světla. Zatímco Tirwen pohodlně spí tak už je Sixtus nějakou dobu vzhůru ja kkvůli blbému místu na spaní tak kvůli krvácení. Slyšíte poněkud slabé vyzvánění. Gasha Noc si někde přečkala a vycházíš z města ještě za tmy táboříš nedaleko něj a slyšíš slabé vyzvánění a vydíš zavírající se brány. |
| |
| To už je ráno? Sakra zase krev počkám ještě... co to je za zvuky. Vyhlédnu z okna a spatřím pobíhající lidi a vojáky. SAkra že by už pátrali. Příjdu ke dveřím vedoucích do druhého pokoje a zaklepu. Tirwen nerad tě rušim ale měli bychom už jít. Sbalím si věci vyzbrojím se a vyměním si obvaz alespoň na boku. |
| |
| Prudce vstanu a rozhlídnu se okolo. Pak uslyším Sixta a oddechnu si. Dobře už jdu. Povím a vstanu. Pak ale uslyším slabé vyzvánění a mám takový pocit, že vím proč. Tak a jsme v průšvihu. Řeknu tak, aby to slyšel i Sixt. |
| |
| No zatim ne. To budem až nás chytí a popraví... nebo umučí. Pronesu lehce žertovně a vydám se na cestu z hostince. I když to může být pravda. |
| |
| Sixt a Tirwen Jakmile jdete pryč z hostince slyšíte dole u hostinckého hlasy když se přiblížíte spatříte tam pětici vojáků v plátových zbrojích s palcáty a sekyrami útržkovitě zaslechnete. ...jistě jste si všiml...v noci byl ukraden ....... prohledáváme proto......chtěli....prohledat hostinec. |
| |
| Udělám pár kroků dozadu a podívám se na Sixta. Teď už jo. Nápad první. Svléknu se a skočim do postele, ve který schováme luk. Tam pak snad hledat nebudou. Nápad druhý. Zdrhneme jinudy, ale pak nás zase může podezírat hostinský a ten ví, jak vypadáme. Zašeptám a čekám, co odpoví. |
| |
| Opatrně se vrátím nahoru aby si mě vojáci náhodou nevšimli a přemýšlím. TAkže druhej nápad mi dává logiku a ten první ne nějak ho nechápu vysvětlíš? Času odst nejsme tu jedinej pokoj a než je prohledají to je dost času. No? |
| |
| Přemýšlej. Hledal by jsi v posteli, kde je nahá žena a ještě říká, jak si tohle můžeš dovolit a takovýhle řeči? Pak by jsme mohli z hostince odejít, aniž by měl někdo podezření. Zašeptám a dívám se na něj dál. |
| |
| No nevim na jejich místě bych šel asi za tou ženskou ne? Jo jenže ty bys to asi neudělal. No ale zpět k otázce ano hledal bych v tý posteli kdybych byl jima protože jak si v noci vyděla tyhle šmejdi si na ženskou dovolí cokoli a ještě k tomu, chápu že ty budeš ležet v posteli a mít u sebe luk Wilv bude ležet u postele a spokojeně vrtět ocáskem a co já? Dolů už nemůžu z pokoje asi taky ne pod postelí nebo ve skřín by mě asi našli no tak jedině z vokna.... i když nevim jak vysoko nebo daleko je nejbližší střecha nebo jak dlouho se udržim parapetu takže asi zdrhnem... |
| |
| Jo to dovolí. Ale přiznám se, že mi včera chvíli trvalo než si vůbec dovolili. A ty? Prostě jen otevřeš a počkáš, až pokoj prohledaj. Hostinský o tobě stejně ví. V nejhorším případě něco taky řekneš aby si to rozmysleli. Není to zas tak těžký. V nejhorším případě si to rozmyslej, když mě Wilv bude bránit. |
| |
| Jasně otevřu dveře a prohledaj pokoj. Asi jim nepříjde divný chlápek fungující jako majordomus a nahá ženská v posteli vedle. To už radši to okno. No jestli vyděli tu spoušť v chrámu a zjistili že zloděj krvácí tak jse muž tuplem v háji když mě prohledaj. Letm se dotknu s vého levého boku a pak dám ruku pryč. No to je zlý. |
| |
| Voják nemyslí hlavou, ale tím, co má v kalhotách. Když se zatváříš trochu nevrle a vyrušeně, budou si myslet, že se mnou něco máš a to je všechno. Prostě se musíš chovat významně, vznešeně a podobný věci. Namítnu a pokrčím ramenama. |
| |
| No řekl bych že i blbec by pochopil že pokud bych s tebou něco měl tak nebudu otvírat dveřee ale budu tam s tebou. Blbá poznámka. Co tohle: Vyjdu z pokoje budu jí držet nůž na krku aby to vyděli a pak i s lukem uteču to by šlo. |
| |
| Tohle je vojákovi jedno, ale dobře. Tak ses už stihl obléct a máš nějakou práci ve městě. A nebo hold vlezeš za mnou. Prohledávaj celý město a myslíš si, že utečem daleko? Budou vědět jak vypadáme. A pak nás poznaj hlídači z chrámu a jsme naprosto jasný. |
| |
| Sakra to budou muset být fakt velký kteréni jestli tomu něčemu uvěří. Proč bych neutekl a proč by měli jít ponás půjdou jen po mě no vlastně jo půjdou po nás. Takže jak to provedem? Škoda že tu nemaj někde vlčí kůži né že bych to vyžadoval ale dva vlci by už nápadný nebyli. |
| |
| Zapřemýšlím. Já jdu do postele. Wilv bude hezky ležet opodál. Ty můžeš bejt u mě a nebo bejt napůl oblečenej. To si můžeš vybrat, páč tak to je přeci jenom lepší. Co ty na to? |
| |
| No takže když budu napůl oblečenej nejspíš oblečenej od pasu dolů né opačně tak uvydí jak jsem zřízenej když budu oblečenej od pasu nahoru bude to zase vypadat divně takže buď zdrhnu nebo půjdu s ní. Ještě vědět co si vybrat oboje je lákavý. Dobře budu u tebe .... snad tu nebudou tak dlouho abych vykrvácel na deku. |
| |
| Ten luk, dej opatrně pod polštář. Zašeptám a začnu se svlékat. |
| |
| Jasně. Dám luk pod polštář a otočím se k Tirwen zády. Už zase... Sundám si oblečení a trochu si otřu kusem obvazu co mi zůstal krev z boku a obou ramen. No už to vypadá ale líp než včera. |
| |
| Když uvidím, co Sixt dělá, dojdu k němu a vlepim mu pořádnej pohlavek. To si vyřídíme potom. Zavrčim a lehnu si do postele. Přikryju se a podívám se, zda je luk dobře schovanej. |
| |
| Ten pohlavek byl jako za co? Rovnou mě může zmlátit.. Nepromluvím jen si vlezu vedle ní a čekám na ty vojáky. |
| |
| Vojáci se neobtěžují ani klepat zřejmě z důvodu že by natrefili na toho koho hledají. Jakmile vpadnou dovnitř k vám tak jich pár docela vyjeveně kouká. Pár jich odejde aprohldá vedlejší místnost u vás zůstane jeden zřejmě kapitán. Omlouváme se že jsme k vám vpadli zrovna když.... no hledáme zloděje jedné věci z chrám utak jsme sem přišli nevíte náhodou něco? |
| |
| Podívám se na Sixta a zapřemýšlím. Promiň, ale musí to tak být. Řeknu po chvíli a přitulím se k němu. Položím si na něj ruku s hlavou a po chvíli zavřu oči. |
| |
| Ještě tohle tak nevim jestli je tohle dobrej nebo blbej den krádež luku v pokoji stráže který jdou po nás a ještě ona. Snažím se dělat před vojáky překvapeného a potom hnedka nasadím zlostný výraz. Pánové chápu že tu něco hledáte ale nebylo by příště slušnější zaklepat když jsem tu se svojí milenkou? Pitomče jak tohle tě mohlo napadnout takový lži a ještě k tomu takový blbý kecy.. no snadno jsem zloděj. Tak jestli mi kvůli něčemu dala facku tak potom mě určitě zabije. Takže pánové laskavě si to tu prohlédněte odejděte a nechte nás tu v klidu dokončit to co jsme začali. Také bych si mohl promluvit s vašimi nadřízenými a toby se vám asi nelíbilo. Pak se uklidním a čekám než odejdou. No buď to vezme vážně a nebo mě hned namístě zabje.. |
| |
| Tak na tohle v životě nezapomenu. Konejšivě Sixta pohladím po tváři. Klid miláčku, dělají tu jenom svojí práci. Řeknu sladce a jemně ho políbím. Pak se otočím na vojáky a zamračím se. Ale hnout by sebou taky mohli. Nebudu tu čekat věčně. Povím ostře na jejich účet a začnu je odměřeně pozorovat. |
| |
| Sakra nejenže tu stojí a musím je přemlouvat ještě se do toho vloží Tirwen. Né že by to nevypadalo věrohodně spíš ... no nic. Ještě něco vojáku? |
| |
| Voják jen jako opařenej stojí a kdykoliv chce něco říct tak ho buď Sixt přeruší a výhružně k němu hovoří nebo velitel neví co říct nakonec se mu povede promluvit. Omlouvám se vám nikdy víc se to nebude opakovat promiňte slečno, promińte pane. Pak velitel zabouchne dveře a i s vojákama odejdou z pokoje za zvuku cinkání jejich plátů o sebe jak klusaj pryč. |
| |
| A pak že to nebude fungovat. Povím potichu a zlomyslně Sixtovi. Městský vojáci jsou tupý. Dodám ještě výsměšně a začnu se smát. |
| |
| No máme kliku že tyhle jsou takový tupý.. Jo pak to mohli být takový co by nás z tý postele vyhodily a hledali dál. No a nesměj se teka nahlas třeba tě uslyší a ještě si budou myslet že sme si z nich dělali blázny a přiběhnou. |
| |
| Dám si ruku na pusu a po chvíli přestanu. Seš nějakej naštvanej. Jestli je to kvůli tomu polibku, tak to promiň. Ale muselo to bejt. Posadím se a potichu si odkašlu. A teď mi ukaž, co se ti včera stalo. |
| |
| Né naštvanej nejsem a i kdybych byl tak by mi ten polibek ani nevadil. Jasně taky komu by to vadilo.. hele radši už mlč. Včera? no nic moc vážnýho. |
| |
| Usměju se a chvíli se na Sixta jen tak dívám. Neodmlouvej a sedej. Mohl jsi to říct rovnou. Povím po chvíli nesmlouvavě. |
| |
| Já neodmlouvám jen ... ...tak plácámdo větru. Podívám se na zranění která jsou sice už trochu zhojená ale né zcela. No vypadá to vcelku dobře. Tak dobře a neoblečeš se nejdřív? |
| |
| To chvíli počká. Mohli by se přeba vrátit. Ale když jinak nedáš a pokud ti bude vadit i tohle, tak zavři oči. Odpovím klidně a zabalím se do jedné z příkrývek. Poté se podívám na Sixtovi rány a začnu ho léčit. |
| |
| Ne nevadí mi to... Ale vážně mě neni nutný léčit. Radši bychom měli odsud zmizet a nechat léčení na pokoji jak si sama řekla můžou se vrátit. Ale ještě vědět jestli ty stejný pitomci nebo někdo jinej neob jestli se nebodou chovat jinak tamty. |
| |
| To jsem sice řekla, ale bylo by jim všechno jasný, kdybych tu najednou byla oblečená. A ty jsi je předtím tak vyháněl. V nejhorším případě se budu muset zase tulit. Chvíli počkáme, aby to nebylo divný a pak klidně vypadnem. Zašeptám a pokračuju. Teď mě spíš dělá starosti, jak se dostaneme přes brány. |
| |
| čekám u lesa kousek za městem, kdy konečně příjdou. začínám být netrpělivá a tak se zahledim na město, když zrovna uslišim lehké troubění. okamžitě mě napadne. a je to tady. ted se ukáží vaše schopnosti. Stojím na místě a čekám jestli se z toho dostanou, pokud ne tak pro ně samozřejmě půjdu. |
| |
| Jak myslíš. To nemá cenu se dohadovat stejně by se to nikam nepohlo. No co a proč by je člověk nevyhnal určitě si mysleli že tě chci mít jen pro sebe. A podle mě je jedno jestli je ženská oblečená nebo ne když je takhle hezká tak je to snad jedno ne? Jedno? Jedno? Co to plácáš to neni jedno. Né je to jedno a klid. |
| |
| Já neříkám, že bylo špatný je vyhnat. Právě naopak. A jinak nechápu o čem mluvíš. Zadívám se trochu nechápavě. |
| |
| No já taky nechápu o čem jsem to mluvil žeby bych mluvil z cesty kvůli velký ztrátě krve? SAkra že bych jí ztratil už tolik? |
| |
| Pochybuju. Spíš se trochu uvolni. Já tě tu nesežeru. Namítnu a pokračuju dál v léčení. |
| |
| Uvolnit? To půjde těžko... Nevim jistě. A pokud jde o to sežrání tak toho se nebojim jedinej schopnej toho je tady Wilv a ten by to neudělal že ne kámo? Jo a ještě jedna věc proč si mě předtim praštila? |
| |
| No ale můžeš to zkusit. A praštila jsem tě proto, že jsi mi o tom neřekl. Mohla jsem to udělat hned a ne to takhle provokovat. Ztratil by jsi míň krve. Odpovím trochu vyčítavě. |
| |
| Uvolnit, uvolni...... Smůla nejde to. Pak chvíli zase tiše přemýšlím než pokračuji. Cos mohla udělat hned praštit mě, políbit nebo léčit? |
| |
| Zapřemýšlím. V podstatě by šlo všechno. Ale měla jsem na mysli to léčení. Proč Zeptám se ještě. Chová se nějak divně. |
| |
| Co proč? Ptám se s méně udiveným výrazem. Zdá se to divné ale vážně nevím co myslí. Sice říkala že to neni tim ale ta ztráta krve mi fakt leze na mozek. |
| |
| No proč tě napadly zrovna tyhle všechno možnosti. Když nepočítám to léčení. Ptám se dál zvědavě. |
| |
| Nevim proč ale asi že se staly ne? To nedává logiku jak odpovídáš. No a co neřeš to. |
| |
| Radši nic. Zkus třeba začít znovu myslet, protože to co říkáš, nedává vůbec smysl. Poradím a přestanu s léčením. |
| |
| Jak nic mluv. Myslet? To těžko jsem tak hloupej že radši nemyslim. |
| |
| Jen že když mluvíš, tak je strašně vidět na co myslíš. A to opravdu dost. Odpovím a pokrčím rameny. |
| |
| Jo a například? No co člověk se občas kvůli něčemu rozpovídá ale vůbec nevim jaktože já. |
| |
| Třeba to praštění a políbení. Zasměju se a zavrtim hlavou. |
| |
| Zasměji se též a pokračuji. Jasně to jsem řekl co si myslim protože jsem to hctěl vědět a když se nezeptám tak se nic nedozvím... ...stejně jsem se nic nedozvěděl. |
| |
| Dobře. Povím a usměju se. Pak se zvednu z postele a začnu se oblékat. |
| |
| Také seobléknu ozbrojím vezmu z podpolštáře a počkám na Tirwen. Co myslela tím dobře? |
| |
| Když se konečně obléknu, vydám se beze slova z hostince. Je ovšem vidět, že mi stále něco vrtá hlavou. |
| |
| Vyrazím za Tirwen kterou zdá se něco trápí. Děje se něco Tirwen? Ještě jak projdeme z města ven. |
| |
| Jo. Vědí, že luk zmizel. Určitě zavřeli brány a jen tak někoho ven nepustí. Nelíbí se mi to. Zašeptám a přemýšlím o tom dál. |
| |
| No to je sice taky problém ale jak už se několikrát dokázalo tady nežijou moc chytrý lidi takže by sme na to mohli vyzrát. To nebude těžký. |
| |
| Víš snad něco co já ne? Zeptám se zvědavě. |
| |
| A víš ty něco oc já ne? Pronesu lehce prookativně ale s úsměvem. |
| |
| Ale kdo ví, kdo ví. Odpovím a pokrčím rameny. Po chvíli se usměju. |
| |
| Začnu se trochu smát a pokračuji dál k bráně. Kdo ví? Hmmm asi jen ona a bůh. |
| |
| Brána je kupodivu zavřená. |
| |
| Jak jsem říkala. Zavrčim tak, aby to slyšel jen Sixt. |
| |
| Dobrá dobrá to se dalo čekat. No a teď mě můžeš seknout dýkou... To bud e bolet. ...nebo pokud ještě krvácim tak tomu trochu dopomohu aby byla vydět krev a nebo do třetice mě zfackuješ abych měl v obličeji modřiny a nebo dokonce abych krvácel. Pochybuju že to půjde obráceně. Pak ti řeknu co dál. |
| |
| O krok ustoupim a začnu prudce vrtět hlavou. To já nemůžu udělat. Odpovím skoro až vyděšeně. |
| |
| A jak moc si vyléčila ty rány? Zeptám se zvědavě Tirwen. Ne snad mě nenapadlo to na co myslim. |
| |
| No aby ti vůbec nekrváceli. Odpovím a vyděšeně se na Sixta podívám. |
| |
| No tak tamta možnost nepůjde potom můžem zabít nebo spíš omráčit stráže a nebo je odlákat jinak než jsem myslel. Napadá tě něco? Ještě je jedna možnost jak dosáhnout zranění ale to se mi nechce dělat. |
| |
| Uklidním se a zavrtím hlavou. Já na útěky nejsem. |
| |
| No buďto mi můžeš půjčit dýku aůe ostrou. Nebo můžeme zkusit něco na způsob toho jak sme odlákali ty stráže u luku. |
| |
| Nee já už to nechci zažít. Namítnu a podám mu dýku. Promiň. Řeknu omluvně a otočím se zády. |
| |
| Já jsem stejně neměl na mysli že budeš návnada tentokrát bych byl návnada já a upravili bychom to ale i ta dýka je dobrá ... Pomalu se natáhnu pro dýku kterou si od ní vezmu.. |
| |
| Nebavěj mě už tyhle hry. Zavrčim a stále se neotáčim. |
| |
| Dobrá když tě to nebaví tak jdi z a strážema a řekni jim že tu někoho přepadli třeba že přepadli nějakýho člověka kterej se chystal zastavit toho zloděje luku. Vrátím jí dýku a podám luk. Až za mnou přiběhnou otevři bránu a uteč ven. |
| |
| Tak na to zapomeň. Vyštěknu vztekle. Já je zabiju, ani nebudou vědět jak. Odpovím tiše a čekám na Sixtovu reakci. |
| |
| Buďto jak jsem řekl nebo poslední možnost ale nikoho tu zabíjet nebudem. Sakra teď kterou možnost buď tu co sem navrhoval, nebo další ale to mě asi zabije a nebo třetí a to mě zabijou možná ty vojáci. |
| |
| Ani mě nenapadne. Nejsem podlej pes. Řeknu naštvaně a čekám dál. |
| |
| No jo když je naštvaná chová se divně. Dobrá uděláme tohle půjdeš v klidu k bráně a ještě než k ní dojdeš tak je odstranim souhlas? No to dopadne. |
| |
| Jestli to dokážeš, tak proč ne. Odpovím už klidně a pokrčím rameny. |
| |
| Tirwen se tedy vydala k bráně a Sixt si připravuje svůj plán. (To mě zajímá co tě napadne). |
| |
| TAk uvydíme snad budu dost rychlej. Příjdu blíže k bráně ale tak aby na mě moc dobře nevyděli, po cestě vytáhnu luk a zamávám s ním na ně. Hej pánové nehledáte mě a tenhle luk? Copak je možný aby to zabralo? I když na tu dálku. |
| |
| Když uslyším Sixta, mám v tu chvíli chuť ho zabít. To jsem mohla rovnou párkrát střelit, seknout a byl by klid. Jak tohle může někoho napadnou. Přesto jdu k bráně dál a dělám, že nic neslyším. |
| |
| Strážní nejdříve koukají na Sixta a jenom kvůli tomu že je daleko od nich nezjistí že je to obyčejný luk. Rozběhnou se za ním a mávají sekyrami. |
| |
| Jakmile se za mnou rozběhnou utíkám směrem od nich a zamířím do uliček. Snad nebudou ucpaný nebo tam nebude slepá ulička. Pokračuju jima dál a začnu se zase přibližovat jinou stranou k bráně. Snad už utekla. |
| |
| Já na nic nečekám a nenápadně se snažim proklouznout bránou. |
| |
| Tirwen se podaří proklouznout bránou zatímco za Sixtem pořád utíkají ti vzteklí vojáci, naštěstí se už docela vzdalují jak mají těžkou zbroj. |
| |
| Vydám se na místo, kde se máme sejít s Gashou. Stále se ohlížím, jestli náhodou neuvidím Sixta. |
| |
| Zdá se že nějak zpomalují čas utéct. Ale pro případ že by byli někde za mnou... V jedné uličce upustím svůj luk na zem a utíkám dál. Snad si budou chvilku myslet že jsem ho ztratil dokud nepříjdou blíž. Pak pokračuju uličkama k bráně kterou proklouznu a přivřu jí aby nepřišli na to že jsem utekl jí. Pokračuju dál dokud nepotkám někoho z naší skupinky. |
| |
| Sixt kupodivu utekl vojákům párkrát mu proletěla za zády nebohlavou sekyra ale je v pořádku. Všichni jste nyní za bránami města. |
| |
| stále vyhlížim zbytek. Když po chvilce si všimnu Tirwen. kde je Sixt? napadne mě, ale po chvilce si ho všimnu. Zamávám na ně holí aby mě viděli. |
| |
| Rozeběhnu se za Gashou. Myslím, že by jsme měli zmizet. Povím jí a otočím se na Sixta. Tohle se ti teda povedlo. |
| |
| Myslíš? No jen zkontroluji jestli sem celej protože tam lítalo všechno možnýho.. Zkontrolui jsetli opravdu jsem celej a jestli mám správnej luk a všechno je v pohodě. TAkže kampak teďka? |
| |
| No co vlastně máme najít dalšího? Zeptám a přejedu oba pohledem. |
| |
| Na chvíli se zamyslím a pak si vzpomenu. Pokud si pamatuju tak nějakej meč myslím že nějakýho dřívějšího krále, a potom myslím že se to byl nějaký inkoust a kniha a ty dvě poslední patří k sobě. |
| |
| Chvilku bych musela myslet. A tu myslim ani nemáme. Odpovím a stejně zapřemýšlím. |
| |
| Dobře. Pokud si vzpomínám, tak máme najít knihu s inkoustem na východě a meč v moři. No nevím jak vy, ale já bych to zkusila s co je nejblíž.. Povím po chvíli a čekám na odpovědi |
| |
| Nechci ti do toho kecet ale zkusil bych to nejsnadnější a pokud jde o meč sama si řekla že je v moři takže jak ho získáme? RAdší bych šel pro ten inkoust. NEbo ne? |
| |
| Nemůžeš vědět, jestli je to snadnější. Ale to je v podstatě jedno. Já půjdu tam, kam se půjde. Odpovím a jen pokrčím rameny. |
| |
| No a jak tedy rozhodnem? Zeptám se ostatních a vydám se pomalu dál od města. Pro jistotu. |
| |
| Dobře dobře. Tak tedy na východ? Zeptám se a pokrčím rameny. |
| |
| Nejsem si jistý ale nějak tak myslím že v nějakých lesích by to mělo být. Odpovím Tirwen a koukám po okolí. No být tam se to prej ztratilo nebo jak to bylo řečeno. |
| |
| V lesích. No snad něco zjistíme cestou. Řeknu tak, že v to aspoň doufám a čekám, jestli opravdu vyrazíme. |
| |
| Tak a jdem hned nebo se ještě na něco čeká? Ještě jít zase přes zmrzlý pláně... |
| |
| Já bych tedy nečekala. Budou nás chtít chytit. A stejně utíkáme. Nesnášim to. |
| |
| Dobrá tak tedy jdeme? Zeptám se Tirwen a Gashy a čekám na odpověď. |
| |
| Jen tiše přikývnu a podívám se tím směrem. Má tohle vůbec nějaký smysl? Slávu ať si nechají ti, kterým náleží víc. Ať si toho aspoň váží. Já jen přijdu a odejdu, jako vždy. |
| |
| Vydám se pomalu tím směrem a sleduji Tirwen. Něco tě trápí? Chvilku neumíš mlčet. |
| |
| Podívám se na Sixta a chvíli mlčim. Jen mě tak napadá, jestli tohle má vůbec nějaký smysl. Odpovím jakoby nic a pak pokrčím rameny. |
| |
| Smysl naší výpravy? Sám nevím oni říkají že nám to pomůže vyhrát válku já říkám že je to způsob jak si to ulehčit. Na chvíli se odmlčím a pokračuji. Ale naše výprava může mít nějaký smysl pověz kam by jsi chtěla jít nebo co by jsi chtěla podniknout aby se ti spravila nálada. |
| |
| Zavrtím hlavou a po chvíli se usměju. Na mě nezáleží. |
| |
| Králi a jeho lidem možná ne. A usměji se na ní také. |
| |
| Zasměju se. Meč který hledáme, může nosit jen pravý král. A co když tohle není pravý král? Zeptám se zvědavě. |
| |
| Když to není pravý král tak neajdeme vhodného nebo královnu. Při posledních slovech se zastavím kleknu si a se smíchem see ukloním. |
| |
| Zamračím se a je vidět, že mi to směšné nepřijde. Není dobré se takovým věcem vysmívat. |
| |
| Ale já to myslím vážně spíš by sis to zasloužila ty než nějaký král. Souhlasim taky takže dva ku jedný. |
| |
| Proč? Zeptám se najednou nechápavě a zmateně. |
| |
| No už si pro to co jsi nemusela dělat udělala tolik a mám taky jen takovej pocit že že by jsi se na to hodila. Stále v kleče se pokloním a usměji. Tak co má královno. |
| |
| Zavrtím hlavou ale nakonec se usměju. Chci vidět, jestli budeš dělat takový věci i za pár dní. |
| |
| Za pár dní? No já vždycky. Řeknu usměvavě a pokračuji. Proč bych neměl. |
| |
| Cesta stojí mnoho sil a kdo ví, co se stane. Odpovím klidně a jen pokrčím rameny. |
| |
| O sílu se nebojím i když člověk přejde dlouhou vzdálenost a je k smrti vyčerpanej může stejnak třeba ještě potom nějakou dobu běžet. A co by se mělo stát. Zeptám se trochu nejistě a vstanu ze země. |
| |
| To já nevím. Stát se může cokoliv. Lidská zloba nemá konce. |
| |
| Já také nevím co a proto berme že se zatím nestane člověk by se neměl dívat moc do budoucnosti ale měl by si užívat současnou dobu ne? Nevím snad jo. |
| |
| Říká se to. Vím že to dělám hodně často, i kdybych podle tohoto neměla. |
| |
| A co by jsi neměla? Povídej. |
| |
| No přemýšlet moc do budoucnosti. Stejně je vše pak jinak. Odpovím klidně a pokrčím rameny. |
| |
| Ano většinou to tak je a máš nějaký plány do budoucna nemyslím něco konkrétního ale něco co bys chtěla ale nejsi si s tím jistá. SAkraa na konci už sem mluvil z cesty. |
| |
| Já nevím co chci. Je dostávám to, co je mi dáváno. Odpovím a zadívám se mu do očí. |
| |
| Její pohled je zvlátní milý ale zvláštní. Vím každý znás žije jak jen je to možné ale určitě máš nějaký sen. |
| |
| Sny jsou jen sny. Většina z nich se neplní. |
| |
| Ale kdyby to šlo? Kdybych měl třeba mohl splnit cokoli co by jsi chtěla? |
| |
| Zavrtím hlavou. Já nic nepotřebuji. |
| |
| Nepovídej tos nikdy nepřemýšlela co budeš dělat? Ani trochu? A nechceš mi aspoň říct co tě napadá že by jsi mohla za nějakou dobu třeba až skončíme s tím úkolem dělat kdyby ses netoulala dál? Nahodím příjemný úsměv aby to nevypadalo blbě. |
| |
| Osud vede kroky mnohými směry a já netuším, kam až zavede mě. Odpovím klidně a zadívám se do dály. |
| |
| Vyhýbáš se pořád mé odpovědi? Nebo nechceš odpovídat z nějakého důvodu? Povím s úsměvem a pokračuji. Nemůžeš mi odpovídat tím že to není jisté Nějaké sny touhy a jiný věci má každej. |
| |
| Pokrčím rameny. Jak vidíš tak ne. |
| |
| Dobrá tedy budeme se bavit o něčem jiném? Jen nemluv z cesty. |
| |
| To přenechám na tobě. |
| |
| Né teď vyber něco k povídání ty. Jo já mluvim až moc. |
| |
| Promiň, ale většinou se držím zásady, že slova jsou pomíjivá. |
| |
| To znamená že rozhovor už končí... Jak jiak řekls předtim něco špatně. |
| |
| Jen se na Sixta podívám a pak uhnu pohledem. Neskočil by. Zkus aspoň jednou pochopit, že nemám co říkat. |
| |
| Smutně sklopím hlavu a pokračuju dál v cestě. Že já musim vždycky něco zkazit. Vždycky nenajde se příležitost abych něco nezkazil. |
| |
| Když si všimnu Sixtova výrazu, tak to pochopím. Tohle není tvá vina. |
| |
| Co není má vina? Nic jsem neřekl. To ale neznamená že sis nemyslel. Mlč. |
| |
| To, že jsme se přestali bavit. Odpovím a zadívám se na něj. |
| |
| Já..já nic takového neřekl vždyť je normální když člověk občas mlčí ne? To jo a taky má proč z tohodle nynějšího chování usuzuju že ti buď přeskočilo nebo nebo seš úplně mimo. |
| |
| To ano. Jsem zvyklá být sama a nic neříkat. |
| |
| Já právě taky ale poslední dobou mi to příjde jinak radši budu už zticha abych něco zase neplácnul. Dál už jen mlčky pokračuju v cestě. Ty seš ale...... |
| |
| Zasměju se. Jestli chceš tak nemusíš. Mě to nevadí. |
| |
| To je mi jasné že nevadí já tu plácám nesmysli a ty se náramně bavíš co? Promluvím směrem k ní s úsměvem aby si nemyslela že to myslim nějak špatně. |
| |
| Zavrtím hlavou. To by mě ani nenapadlo. Možná nejsem jako ostatní. |
| |
| To určitě nejsi. Komu se poštěstí potkat takovou holku....s vlkem. Dodám abych na chlupáče nezapoměl. A usměji se na ní. |
| |
| Usměju se a pokrčím rameny. Třeba skoro každému. Co já mohu vědět. |
| |
| Já bych spíš řekl že jen málo lidem. No tak je u toho malá šance. Co to zase kecáš? |
| |
| A proč? Začíná to bejt zajímavý. |
| |
| No... Co teď řekneš to sem zvědavej. ...no....tak všelijak já už jsem na cestě potkal lidí hodně někdy i podobný ale nikdy nikoho jako ty. No tos větší kravinu říct nemohl. |
| |
| Chvíli nad tím přemýšlím a pak se zasměju. Nikdo kdo by tě vtáhl do postele kvůli luku myslíš? |
| |
| No to taky ne. Začnu se smát. A to nám chybí ještě dvě věci. |
| |
| Bohužel. Docela ráda bych to měla už za sebou. |
| |
| No třeba bude sranda. Myslíš? |
| |
| To netuším. Pokrčím rameny a zamyslím se. |
| |
| Zasměju se na ní. Neboj sranda určitě bude. |
| |
| Dobře. Budu ti věřit |
| |
| To nemusíš .. No kdo ví. |
| |
| Proč ale? Zeptám se nechápavě. |
| |
| No že mě asi moc neznáš a věříš mi abys potom třeba nebyla zklamaná žes například věřila někomu ..... A dal nevim. |
| |
| Někomu? Ptál se dál a čekám na dokončení. |
| |
| ...někomu...kdo tě nějak zklame. Správně další hloupá odpověď... |
| |
| Usměju se. Třeba nezklame. Já toho nepožaduji tolik. |
| |
| To nemohu posoudit protože tě moc dobře neznám. Jo ještě vědět jestli kecáš nebo mluvíš pravdu. Jistě že pravdu. |
| |
| Já sebe také ne. Povím po chvíli. |
| |
| No nemusíš se znát dobře ale rozhodně toho o sobě víš víc než já o tobě. Jednoznačně. |
| |
| Zasměju se. Jestli ti to nějak vadí, tak se ovšem omlouvám. |
| |
| Co by mi mělo vadit není důvod se omlouvat. Nebo jo? |
| |
| Tohle rozhodnutí je jen na tobě. |
| |
| Ale o čem bych měl rozhodnout? |
| |
| Zda ti to vadí nebo ne. |
| |
| Jestli mi vadí co? Sakra seš vážně tak hloupej? |
| |
| Že toho přeci o mě moc nevíš. |
| |
| Jo tohle....no nevím co odpovědět. |
| |
| Pokrčím rameny a jdu beze slova dál. |
| |
| Také pokračuji mlčky dál v cestě. |
| |
| jdu pár metrů před Sixtem a Tirwen. nemám ráda jejich dohady, mám radši klid když přemýšlim. Mám z nich radost že to zvládli a jsou jakžtakž v pořádku. doufám jen že ty hlídky nenapadne, vyslat vojska aby prohledali okolí.. pomyslim si a kráčím v před opírajíc se o svou hůl. |
| |
| No rozhovor s Tirwen dopadl asi špatně. A co jsi čekal? ..... ne radši neodpovídej. Zkontroluji jestli mám na zádech luk a příjdu ke Gashe. Dobrý luk je na místě aspoň že tak, když sem jim tam nechal svůj. Co Gash co si myslíš ty o naší výpravě nějaký nápady jak dál? |
| |
| se zamyšlení mě vytrhne Sixt. Podívám se na něj ještě trochu zamyšleně až nechápajíc.. pak se usměju. s tim lukem jste to zvládli skvěle. a dál? to je těžký musíme jít dál a najít něco nebo někoho kdo nám napoví kam jít dál. pokrčim rameny. to že jsme našli ten luk byla náhoda, nebýt průvodu a naší zvědavosti asi by jsme ho jen tak nenašli... nemáme dost informací aby jsme se vydali na určité misto. dodám |
| |
| Určité místo? No v lese který je na východě nebo jak to v těch knihách stálo převáželi ten inkoust takže by bylo dobré hledat v tamějších kronikách. Na to jsi přišel sám? Nech toho. O tom meči víme že ho měl král u sebe když se vracel z bitvy a smetla je bouře takže bude někde na dně moře ale kdo ví. |
| |
| pokynu hlavou. ted by asi nebylo nejlepší objevit se v nějákém městě poblíž. Mám pocit že zpráva o ztraceném luku se šíří rychleji naž my. ale s tou kronikou by to nemusel být špatný nápad. prohodim uznale a stále kráčim v před. nejlepší by bylo potkat nějakýho kmeta který ví vše. zaftipkuju a pak se zamyslim že v každým větším městě bývá tzv. Theurg, zvláštní to člověk, který by za peníze pomohl komukoliv. tuhle myšlenku si prozatím nechám pro sebe. vydáme se směrem na východ, pak uvidíme, kam dorazíme, třeba už v nejbližším městě najdem stopu.. |
| |
| Sejdete po úbočí hory a jste dole celkem rychle zastavili jste se u jedné řeky která tudy teče (pramení v horách). |
| |
| Zastavim se u řeky a počkám na ostatní co dál. Sešly jsme to celkem rychle to se musí uznat. Co dál utáboříme se? Přebrodíme? Nebo pokračujeme jinudy. |
| |
| dojdu k řece a posadím se na zem abych si oddechla. já bych tu dala menší přestávku a pak bych pokračovala v cestě dokud je světlo. |
| |
| Jdu opět tiše za ostatními a u řeky se posadím. Začnu drbat Wilvarina a přemýšlet o tom, co nás čeká. Zajímalo by mě, proč někdo chce tyhle věci. To nemůže být přeci jen tak. S něčím jiným se dá rozhodně vyhrát a nečekat tak dlouho. |
| |
| Dobrá dáme přestávku a pak pokračujeme. Poodejdu stranou od ostatních kde se posadím na jeden kámen. O čem přemýšlíš? To je moje věc né tvoje. Jak myslíš. |
| |
| kývnu hlavou jako souhlas. a sleduju proud vody tekoucí z hor. Klidně dýchám, zavřu oči a nabírám energii, která tu kolem proudí. Cítím se silnější o něco víc než ve městě. Jak tak medituju nechám lehce rozzářit svůj krystal na holy, aby kolem ní vytvořil příjemný teplo. |
| |
| Kleknu si k řece a nechám si od ní jemně hladit ruku. Pověz mi, jaká tajemství skrýváš. Zašeptám a usměju se. |
| |
| Ještě chvíli a půjdeme pokud nebudou proti. Jdu se ještě projít a pak bysme mohli jít pokud tu nechcete tábořit. Vydám se dál krajinou kde mi příjde do cesty strom a dostanu nápad. Máš stejnej nápad jako já? Jo a radím ti střílet na něco živýho a né strom. Ne strom stačí. Vytáhnu luk který jsme "získali" z města, vrátím mu tětivu aby z něj šlo střílet a poodejdu tak na padesát kroků vystřelím jeden šíp. Zkusim jak dobře se z něj střílí... Poodejdu na dalších padesát kroků a opět vystřelím. |
| |
| Ostatní čekáte a Sixt někam zmizne. Jak střílíš poprvé trefíš se dobře do stromu, při druhym pokusu napneš tětivu víc než předtím protože je je to jen větší vzdálenost. Jakmile šíp vyletí pocítíš v ruce bolest jak by ti jí někdo zpřelámal palicí, šíp se opět trefil a asi už začínáš chápat význam toho luku pro toho lovce. Ze stromu kouká jen půlka šípu. |
| |
| Svalím se na zem a chytím se za ruku. SAkra... auuu! No nebyl to dobrej nápad. Jo to je jediný co mi řekneš? ... Hmmm mlčíš. Ruku mám ve jednom ohni a sotva s ní hýbu tak druhou rukou si dám luk opět na záda a dojdu ke stromu kde spatřím ty zásahy. Dobrý to neni špatnej luk. Odejdu od stromu a zamířím k ostatním kteří už čekají. |
| |
| stále medituju na břehu řeky a ani nepostřehnu že je Sixt pryč. Nevnímám okolí až po chvíli otevřu oči a zahledim se na ostatní. měli bychom už vážně vyrazit. řeknu |
| |
| Postavím se a pokrčím rameny. Určitě by jsme už měli. Odpovím a zadívám se na řeku. Přes ní? |
| |
| Můžem přes a nebo po proudu jestli nenajdeme brod ale jestli přejdeme tak se musíme hned někde utábořit protože sme pořád v ledových oblastech. No to by nikoho nenapadlo. |
| |
| zkusíme jít kousek podél řeky pokud nic nenajdem tak nám holt nic nezbývá. řeknu a pomalým krokem se vydám podél řeky.. |
| |
| Dobrá ty si tu šéf. Pronesu a vydám se za ostatními podél řeky. SAkra ta ruka bolí hejbat s ní už trochu můžu ale doufam že nebudu muset nic tahat, jak z něj mohl střílet. No asi proto že s nim střílel furt. Aha. |
| |
| Vydám se za ostatními. Musim přiznat, že do tý vody by se mi nechtělo a ani nechce. |
| |
| No ještě je možnost že vás přenesu... Páč most stavět asi nebudem.... a zmrznu jenom já. Pronesu se smíchem. To by byla teda sranda . |
| |
| Podívám se na Sixta a zavrtím hlavou. Nemysli si, že se z toho nějak vyvlíkneš. Neumrzneš a hezky půjdeš dál. Odpovím mu a dál se pozorně dívám, zda se nedá někde lépe přejít. |
| |
| Dobrá byl to jen nápad. Co zkusit najít někde dva stromy a mezi nimi udělat něco jako provazový most? NE to ne, nemáme tu žádné pevné lano ani, co kouzla? No a jak tedy přejdeme? Zeptám se těch dvou. |
| |
| jdu stále kolem břehu řeky. a marně hledám něco přes co by jsme mohli projít. Už mě to vážně nebaví, když v tom si vzpomenu na lektvar co mám v brašně. Jasně! vykřiknu nečekaně a zastavím se aby mě mohla skupinka dojít. Vytáhnu z brašny lahvičku z kapalinou. Netušila jsem k čemu jí jednou budu potřebovat, ale na tohle se hodí. ukážu skupince lahvičku. je to lektvar, který na nějakou dobu z vody udělá led, budem moct projít se suchou nohou a v klidu pokračovat v cestě. řeknu výtězně s úsměvem na tváři. (pro Pjje, kdyby náhodou zapoměl, lektvar jsem kupoval v jednom z měst.) |
| |
| Celá družina Jdete podél řeky a nikde nevydíte most, brod (i když nějaké mělčiny tu sou), nebo stromy jak o nich sixt trochu uvažoval. |
| |
| kleknu k řece a otevřu lahvičku a vlaju jí do řeky. Jsem zvědavá co se bude dít, i když je mi to jasný. |
| |
| Celá Družina Voda v řece zamrzla a vytvořil se pevný most přes řeku. (Lektavar ještě nějaký zůstal). |
| |
| Podívám se na řeku a usměju se. Tak tohle je tedy něco. Povím pochvalně a zkusím jestli je led dost pevný. |
| |
| Můžeme si zabruslit jestli chceš. Řeknu s úsměvem směrem k Tirwen. Jasně a zlámu si ještě nohy stačí že nemůžu hejbat s rukou jako by to nestačilo. To nevadí. |
| |
| Tázavě se na Sixta podívám a pak se zasměju. Můžeš začít. Odpovím mu provokativně a opatrně se vydám přes led. |
| |
| Dobrá začnu... Rozběhnu se po ledu a v určitý chvíli zabrzdím před Tirwen. To bylo o foust pitomče nejsi v pořádku a děláš tu kraviny. Co bys ode mě teda od sebe čekal? Poslušnost. .. No už jsem začal. Řeknu Tirwen. |
| |
| Zvědavě se na Sixta podívám, jako kdyby mu přeskočilo. Nemyslela jsem to vážně. Vysvětlím mu a pokračuju v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro No tak bude sranda třeba se to bude líbit Wilvovi. Teď ještě vědět co udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak se ho zeptej, ale se mnou nepočítej. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Nech toho. Chytím Tirwen levou, zravou rukou za její ruku a zatáhnu aby se projela. No tka nebuď taková uvolni se. Zato ty seš teda uvolněnej až až a navíc tě asi zabije. S tim prvním se pleteš a stim druhym asi ne. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Promiň, ale dnes na to nemám náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Dobrý nic mi neni. Můžu se zeptat proč nemáš náladu?? SAkra ještě sem se praštil do tý zraněný ruky. Pravou ruku si schovámdo pláště. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nechci to řešit. Všechno má svůj čas. Odpovím a vydám se zamyšleně dál. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pověz prosím co tě tíží? Mě můžeš věřit. Proč se mi zdá že ti to neřekne? Protože se ti to jen zdá. No možná ale věděl bych o jednodušší cestě. Jelikož vim co myslíš tak říkám ne. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jen že nevinným ubližujeme, aby jsme pomohli jiným. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Já taky a radim ti neřeš to. Ty teď mlč. ...... Dobře. Myslíš tu krádež a podobně? No přemýšlel jsem o tom a už vím co udělám a kam půjdu po splnění úkolu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se nechápavě. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro ...nevim kam půjdu tak se zastavím u krále a šlhnu mu ten luk a ostatní veci vrátim je tam kam patří a pokud něco nikam nepatří tak to schovám nebo si to nechám. TAk přemýšlí zloděj konečně. Jo ale zloděj myslí jako ta poslední možnost. Co ty na to? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tím se ale nic nevyřeší. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Kdyby to bylo tak lehký. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro TAkže msta. Ne spíš menší zlo. Dá se to brát různě. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Asi to mám v krvi. Všímat si svého a neplést se do problémů lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro To je složitý ale král to dělá kvůli sobě. Nešla bys věci vrátit se mnou? Až bude po všem? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a pokrčím rameny. |
| |
| zasměju se při pohledu na zmrzlou vodu. a vstanu. pomalu opírajíc se o hůl přejdu řeku na druhý břeh.. Zbatek lektvaru uložim opět do brašny. proč jsem si na to nevzpoměla dřív, kruci. zakleju si pro se be a čekám na druhý straně až se zbytek vyblbne. Měli by jste přidat, netuším jak dlouho lektvar působí. dodáms úsměvem.. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro A copak. Co já vim něco určitě. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zavrtím hlavou a vydám se za Gashou. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Dál už jen mlčím a pokračuji za Gashou. Pověz mi proč všechny vaše rozhovory končí takhle. Je to tebou nebo jí. Přestaň mě štvát nebo usoudím že je to tebou. |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Jdete přes řeku a dál ledovými pláněmi. Začíná se stmívat a vydorazíte k průsmyku který vede do tmavých Lesů Poutníka. Sixtovi už začíná opět normálně fungovat ruka jinak se nic zajímavého na cestě neděje. Yvaine, Eldodidor a Jhune Nacházíte se ve vesničce nebo poblíž ni. Když vstoupíte dovnitř upoutají vaší pozornost jisté listy pergamenů na kterých stojí toto: Hledáme hrdiny v naší milé zemi Gorinor Zájemci nechť se dostaví do některého z hlavních měst Gorinoru v hospodách. Když jdete dál slyšíte šuškání lidí o tom že skupinky dobrodruhů pátrají po celé zemi a některé ty né větší spíše úspěšnější rychle postupují a také zaslechnete že jeden z vysoce postavených lidí kteří najímaj hrdiny je zde ve vesničce v hostinci. |
| |
 | Chci vstoupit do hospody. Doufám že to nebude nějaký podvod. Jestli ano, tak toho človéka usmažim blesky, že po něm nezbude ani ta hrst popela. |
| |
| Na chvíli se zastavím a zadívám se k lesům. Myslím, že by jsme se mohli na kraji lesa pořádně vyspat. Co myslíte? Zeptám se a dál se dívám tím směrem. |
| |
| Nezní to špatně potřebujeme odpočinout. Mě to nevadí jsem pro klidně se vyspíme. Konečně další odpočinek. Možná bychom neměli zastavovat ale jít dál cesta je dlouhá. Nech toho cesta je dlouhá to ano ale potřebujeme si odpočinout jinak neujdeme moc daleko. |
| |
 | Vesnička Když mé oči spočinou na letáku, nijak zvlášť to se mnou nehne. Přeci jenom, je to jen další práce a do hlavního města je daleko. Zatím jsem měl dost práce u místního kováře. Když ale později zaslechnu novinu a příjezdu vysoce postaveného člověka do místního hostince, na nic nečekám, bouchnu s kleštěmi a plátem zbroje, který mám právě po ruce a ve vypůjčené kovářské zástěře a mích vlastních lněných kalhotách (nyní na mnoha místech propálených) se vydám do hospody. Vrazím dovnitř jako velká voda, ale to je asi tak všechno, protože pak se jenom usměju mě typickým způsobem a jdu si poručit pivo. Popis: Temný elf. Vysoký a urostlý, na temného elfa rozhodně ramenatý. Obličej mám oválný, plné rty a husté obočí, pod nímž se skrývají průměrně velké, uhlově černé oči. Vlasy mám šedomodré barvy a kůži o něco světlejší, než mívají moji soukmenovci. |
| |
 | Dedina Akurát som prišla do dediny. Prišla som peši, lebo keď som táborila pár míľ odtiaľto, splašil sa mi kôň kvôli hadovi a ušiel mi. Naštvane kráčam k najbližšiemu hostincu. Blbý kôň...keby som na ňom aspoň nemala všetku svoju výstroj... Našťastie mi ostali moje dve šable, ktoré mám v púzdrach zavesené na chrbte. Budem sa musieť poobzerať po nejakej práci a potom si všetko kúpiť. Vtom ma zaujeme veľký pergamen pripevnený na drevenom stĺpe. Hm...žeby niečo pre mňa? Musím zistiť, o čo ide...Peniaze sú peniaze. pokrčím ramenami len tak sama pre seba a kráčam ďalej. Keď prejdem okolo skupinky dedinčanov, do uší sa mi dostane, že sa muž, ktorý verbuje dobrodruhov, nachádza v miestnom hostinci. Aj tak by som tam šla, tak to mám aspoň cestou. veselo si pomyslím. Hostinec Keď vstúpim dovnútra, ovalí ma typický zápach krčmy. Je tu veľa ľudí, väčšina nezdvyhne hlavu od svojich krčahov, ale našlo sa dosť zákazníkov, čo si ma so záujmom obzreli. Som vysoká, štíhla žena s tmavými vlasami s výrazným mahagónovým nádychom. Rovný nos, plné pery a čierne, trochu šikmejšie oči mi dodávajú trochu orientálny vzhľad. Som celá odetá v čiernej koži, ktorá na mne sedí akoby bola moja vlastná. Na chrbte mám krížom upevnené dve šable, moje najlepšie kamarátky. Prejdem pohľadom po osadenstve krčmy a keď nespozorujem nič podozrivé, sadnem si k najbližšiemu stolu a čakám na obsluhu. Najskôr sa chcem povyzvedať, čo sa tu deje. |
| |
| Hostinec Jsem pohodlně usazen za stolem a dopřávám si příjemně napěněného, i když né zrovna nejlepšího, místního piva. V tom do hostince vrazí Yvaine a udělá z mého hlučného vstupu jenom přikrčené plížení... Né že bych vyloženě vyvalil oči, přeci jenom jsem již měl tu čest poznat některé bojovnice, ale nedá mi to a tak alespoň obdivně hvízdnu. To je samozřejmě doprovozeno několika špatně skrytými uchechtnutími od místních, kteří mě už týden znají a také můj vstah k ženám... Každopádně si prohlížím Yvaine docela neskrývaně a tak nějak zrovna nekoukám, na nějakého nafintěného pana důležitého. |
| |
| Sixt, Tirwen a Gasha Táboříte poblíž lesa rozdělali jste si oheň. Jste mezi několika malými skalami před průsmykem kde jste docela dobře bráněni před větrem. Jhune, Yvane a Eldodidor Všichni tři jste došli do hospody kde se vás hostinký ptá co byste rádi. |
| |
| Hostinec Sedím bez obsluhy hodnú chvíľu...už ma to prestáva baviť, hlavne keď ma stále niekto očumuje... Tvárim sa akoby nič a sem tam prevrátim očami, aby som dala najavo svoju nevôľu. Kľud, sú to len nevychované zvery...nestoja zato, aby som sa rozčuľovala... Konečne príde hostinský a ja si môžem objednať. No konečne, to vám to trvalo... Hostinský sa ospravedlňuje, že to nie je jeho chyba, že má strašne veľa hostí, odkedy sa tu verbujú dobrodruhovia na výpravu. Výhovorku prejdem s odfrknutím. Hostinský odíde vybaviť objednávku a ja zase osamiem. |
| |
| Zachumlám se do kožichu a zadívám se do ohně. Máme toho před sebou ještě tolik. Předtím by mě ani nenapadlo, že vás potkám. Zašeptám a usměju. Pak začnu drbat Wilvarina za ušima. A co ty můj miláčku? Taky ne viď. Zeptám se ho a znovu se usměju. |
| |
| Za sebou hodně a před sebou ještě víc. Kdy předtím by tě to nenapadlo? Než jsme tě potkali v tom lese? No potkal ispíš našli jak jí tam drželi. To je snad jedno ne potkat jako najít prostě sme jí potkali. Jak myslíš ty si tu šéf. |
| |
| Zadívám se na Sixta a usměju se. Samozřejmě. Teď je to už něco jiného. Odpovím a pořád drbu Wilvarina za ušima. Chvíli se rozhlížím okolo a pak se znovu zadívám do ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se a přiložím do ohně. Copak zima? Sklapni když nejsi tázanej. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Kdo ví. To já posoudit nemohu. Odpovím a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Měla by jsi to vědět když už nějakou dobu s námi jsi. Musíš mít na nás s Gashou nějaký názor. Já názor mám. I já mám názor... Ale já vím jakej a nechci ho slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Já ostatní beru takový, jaký jsou. Nesoudím je, protože každý jsme jiný a máme i jiné názory. A jestli bylo dobře, že jsem vás potkala, tak to se pozná až časem. Odpovím a začnu znovu Wilvarina drbat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Já ti to řeknu. Co? Co mi řekneš. Jek tě totiž chci říct jak svojí druhou část vydim. Jenže já vim o co ti jde takže mlč. Koukám střídavě naohěň a na Tirwen. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Mám názor na lidi, ale není moc dobrý. Promiň, ale o takovýhlech věcech prostě nemluvit. Zašeptám po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jistě že neřekla vždyŤ to před chvílí vysvětlila. Vím dobře co řekla ale neznamenalo to že neřekne tak napůl. Stejně ti to neřekne. Tak neřekne no co se dá dělat hold tu budu sedět a povídat si sám se sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Neboj je dobrý. Mít tebe za přítele si může přát každý. Jen v některých případech seš moc nerozhodný. Odpovím a zadívám se do ohně. |
| |
| Nerozhodný? Jakto? Kdy jsem byl nerozhodný? Nerozhodný to tu ještě nebylo to se budu smát. Né nebudeš protože když sem nerozhodnej já tak i ty. Já ne já jsem jinej a lepší. Možná. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Své chyby, jestli to tak chceš nazvat, si musíš najít sám. Jinak se nikdy z nich nepoučíš. Namítnu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a nasadím milý úsměv. Prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Já bych přemýšlel kdybys mě pustil ke slovu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ne. Je to pro tvoje dobro. Klidně se zeptej Wilvarina. Ten ti to potvrdí. Odpovím a Wilvarina pohladím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Ale je ot pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím neúprosně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu Tirwen a udělám smutný oči, pak seberu trochu sněhu a hodím ho po ní potom se začnu mile smát. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Prostě ne. Aspoň víš, proč se o tom nechci bavit. Prostě to skončí takhle vždycky. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Hodím po ní s úsměvem další hrst směhu a směji se dál. Pak tě jen tak ze srandy vyválim ve sněhu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím a začnu po Sixtovi házet co nejrychleji sníh. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Takhle v tom sněhu vypadáš zajímavě. Řeknu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zasměju se a začnu po Sixtovi znovu házet sníh a bránit se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Ty počkej. A úsměv oplatím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a zasměju se. Pak začnu kopat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Křehkou dívku to ano ale zase pěknou šelmičku. Podle toho jak kope. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To jsi ještě nezažil to nejhorší. Wilve tak mi pojď pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zečnu se smát taky a pak se otočím na Wilva. Teď jí nepomáhej kámo jen si hrajeme. Opět se obrátím na Tirwen. Mám otázku si lechtivá? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a začnu se znovu bránit. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jakmile to dořeknu začnu se smát a šimrat Tirwen pobřiše až k žebrům. |
| |
| Hostinec Jasné odmítnutí, které se mi dostalo od Yvaine, u mě způsobí jenom zablýsknutí v očích a křivý úsměv. Vstanu od svého stolu, v ruce téměř dopité pivo. Někteří místní uřž si mne nevšímají, jiní jen protočí panenky, nebo si klepou na čelo. Samozřejmě si to namířím přes hospodu ke stolu, kde sedí Yvaine. Sednu si k boku a otočím se na ní. Co ty tady krasotinko? Další holčička, co si ráda hraje s ostrejma? Doprovodím to výmluvným pohledem někma ned její rameno. Taky se chceš nechat zabít? Nebo jsi už jenom dlouho neměla pořádnýho mužskýho, taks přišla hledat mezi tou správnou sortou hej? Významě si přihnu z půllitru, čímž ho vyprázním. Hospodo! Uhodím prázným cíňákem o stůl, až se mu ohne ucho. Ještě jedno a taky pro slečnu "šermířku" a dej nám k tomu dvě kořalky. To nejtvrdší co máš! |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nee. To.. je ne.... féér. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Nefér ale je to sranda. Nebudu zlobit. Řeknu a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím udýchaně. Pořad se směju a začnu se snažit Sixta kousnout. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jelikož jí držím celou vahou svého těla takže jsem na ní téměř přitisknutý a když kouš tak může jen do krku a někam do obličeje. Pozor ať mě nezraníš třeba v obličeji by to bylo špatný. Řeknu a začnu se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a z posledních sil se mu zakousnu do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak příjde hryznutí do krku které nějak moc zvlášť nevnímám. Au... Směji se stále i když sem trochu překvapen tím co provedla. ...příště třeba někam jinam takhle vypadáš jako upírka. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A mám snad na výběr? Zeptám se udýchaně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se žertovně. Jistě že má ale jestli jí to nebaví tak skončím. Né to udělá jen zbabělec. Nebo normální člověk. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Úsměv jí oplatím a čekám na co příjde přitom se jí dívám do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Něco přeci. Ale je to proti mým zásadám. Povím bezmocně a zadívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Stále na ní zblízka koukám a čekám s napětím co udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Namítnu a pak Sixta políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a zasměju se. Tak to jsem nečekal. Kdyby si nelhal sám dobře víš že na mě to neplatí a když dovolíš... Pak se přiblížím k Tirwen a polibek jí oplatím. |
| |
| Jeden korbel piva bych poprosil. usměju se na hostinského. Pane jeskyně: nemohu tě pochopit, jak dokážeš snášet to že celý nový přírustek se chová jako by byli sami Hráči a ještě k tomu PJ popisují pivo i když ty jsi neřekl jak jim chutná. být já na tvym místě byl bych nas.... Hmm, jen doufám že se tu nechystá něco nekalého. |
| |
| Eldodidor, Yvaine a Jhune Hostincký obslouží nejdříve Eldodidora a pak přejde k Jhunovi který měl velkou objednávku. Hostinský sice pití přinese ale než ti to podá tak se zeptá. Máte vůbec peníze na zaplacení? Pak se obrátí hostinský k Yvaine a ptá se co by ráda, pritom čeká na Jhuna. Ostatní jste zatím před průsmykem takže než to tihle tři vyřídí máte spoustu času na odpočinek. |
| |
| Hostinec Podívám se na hostinského přes okraj korbele. No tak něco bych tu měl... Ozvu se a zašátrám někde pod zástěrou, odkud vytáhnu pět měděných mincí a vyskládám je vedle sebe na stůl. Doufám, že to bude stačit? Raději ještě přidám stříbrnou půlkorunu. Chjo tenhle šprým mě vyjde draho. Peníze za kovařinu jsou pryč a už mi zbývá jenom těch pár zlaťáků za poslední odměnu. Samolibým pohledem se znovu vrátím k Yvaine a čekám, co si vybere... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tohle už nedělej. Zašeptám a zadívám se mu do očí. |
| |
| A kolik to bude stát? Zeptám se zvědavě hostinského. Spory se vyjasnily, takže konečně můžeme pořádně hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vstanu a odejdu směrem hloubš do lesa. Už je mi jasný proč t ovždycky skončí blbě. Jo a proč? Protože se do toho pleteš ty. |
| |
| Hostinec Keď si ku mne ten dotieravý chlap prisadne, pohŕdavo zdvyhnem obočie. Drzosť niektorých nepozná hraníc... Otočím sa k hostinskému s kamennou tvárou a poviem hlasom bez akýchkoľvek emócií Dám si jedno veľké pivo. Ale platiť si budem sama. Ďakujem. Potom sa otočím k Dotieravcovi a tým istým výrazom a hlasom poviem Budem sa tváriť, že všetko, čo si povedal tu a teraz som vôbec nepočula. Očakávam, že teraz zodvyhneš ten svoj vtieravý zadok a presunieš ho dosť ďaleko odo mňa, aby som nepočula od teba už ani slovíčko. Odvrátim od muža pohľad a snažím sa kontrolovať, čo nie je pri mojej výbušnej povahe veľmi jednoduché. Aby som to zvládla, začnem si obzerať nechty a počítať do desať. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Promiň Sixte, ale musí to tak být. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Kam jdeme? Nikam já se jdu projít a neotravuj furt neb ose tě zbavim. To neuděláš. Nemůžeš. Důvod? Je jen jeden způsob jak se mě zbavit. Hmm a řekneš mi něco co nevim? Samozřejmě že vím že je jen jeden způsob a pokud budeš nadále dělat problémy tak se ho dočkáš. Jo a ještě něco. A to je? Za chvíli tu umrzneš. Nech si ty moudrý rady. |
| |
| Eldodidor, Yvaine a Jhune Eldodidorovi odpoví hostincký že pár zlatých. Když Jhune vytáhne své drobné tak je hostincký schábne nechá ti tam ještě eden korbel a odchází i s pitím se slovy. Příště si přines peníze vandráku. Yvaine dostane sve pití a hostincký se jí optá jestli nemá další přání. |
| |
| Hostinec Áno, chcela by som od vás zopár informácií. Dopočula som sa, že práve tu niekto verbuje dobrodruhov. Viete o tom niečo? medzitým vytiahnem peniaze a zaplatím za pivo. |
| |
| Taky vyndám peníze, ze zlaťáky se mi nechce loučit , ale když to musí být tak to musí být. |
| |
| ,,Také budu platit sám ":Dodávám |
| |
| Hositnec Abys furt neremcal! Okřiknu hostinského a dál se věnuji Yvaine: Povídám ti, jestlis přišla shánět pořádnýho chlapa, takovýho, co se nebojí těchhle ostrejch hraček! Zvýším na ní hlas a vzápětí se přeruším upytím piva. Ale jaktak koukám, tak si spíš ten typ, co se jde nechat zabít. Ale přece jenom by ses možná měla předtím trochu pobavit ne? Nebo půjdeš do nebíčka jako pana? Zasměju se a dožahnu korbel, už mám v ruce kalíšek s tvrdým. Tak na to tvoje panenství! Zasměju se znova a dožahnu i to. Už se na mě začínají projevovat první známky jemné opilosti. Rozhodně jsem o něco hlučnější, než předtím. |
| |
| Jhune, Yvaine a Eldo Od Elda si vzal hostincký peníze a pak oslovil Jhuna. Jestli se ti něco nezdá tak odsud vypadni než tě vyhodim. Po jeho projevu se opět věnuje Yvaine. Domluvím vám s tím člověkem schůzku počkejte. Pak si zavolá jednoho chlapce který někam odběhne. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vezmu do ruky luk a vytáhnu z toulce jeden šíp. To nedopadne dobře. Vystřelím po něm šíp jako předtím po tom stromu a pakvytáhnu tesák. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Pak se opět na tebe rozběhne a ty čekáš s tesákem v levé ruce protože pravá je zase bez citu. |
| |
| ok Vyskočim a zadívám se do lesa. Wilvarina najdi Sixta. Povím a rozeběhnu se tam, kudy odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Stále utíkáš lesem za Wilvem který sleduje stopu. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Běžím pořád za Wilvem. Vytáhnu si cestou meč. Kam zase mohl jít. Asi ho tentokrát zabiju. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Je po něm a ty tam stojíš zraněný v jedné ruce krvavý tesák druhá ruka vysí nehybně podél těla. Také vydíš přibíhat Tirwen s mečem. Odteď piš Tirwen. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Na místě vidíš mrtvého skřeta a vedle něj stojí Sixt v jedné ruce drží zakrvácený tesák vedle něj leží luk (toho lovce). Také vydíš že jedna Sixtova ruka (pravá) nehybně vysí podél těla. Piš teď Sixtovi. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Co se stalo? Zeptám se trochu překvapeně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Ještě jednou se omlouvám. To nebylo chytrý sice dělám chyby jako když jsem tě nedavno popostrčil ale tohle bych neřekl. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Mávnu rukou aby na to zapoměl. Já se ptám, co se stalo tady. Vysvětlím a zvednu luk |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím smutně. Hele už to neřeš jasný? Proč se do toho mýcháš když si to udělal vlastně ty. Já ne to ty já jsem ti jen k tomu dopomohl. Nic se tu nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a pak zavrtím hlavou. Nic nestalo. Tak mi aspoň řekni co máš s rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro S mou pomocí. Nech toho. Koukám do země a na nehybnou ruku. S rukou nic neni jen znecitlivěla v tý zimě. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Pak přijdu blíž a podívám se mu na ruku. Tak co se tedy stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro S rukou nemohu hýbat tak jí nemohu skrýt. Zmrzla jak jsem říkal. Teď schovám tesám a vezmu luk který si dám na záda. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Řeknu po chvíli a vydám se zpět. A proč si to tedy vyčítáš? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pokračuju zpátky lesem do tábora. Proč, já nevím. ASi protože jsem tě naštval urazil nebo se tě jinak dotkl. Vážně? Nepleť se do toho. ASi protože jsem tě nejspíš naštval, urazil nebo se tě jinak dotkl. Co jsem to řekl. To co sis myslel. Já ale nic neřekl já jen....ty prevíte. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro S tím si nemusíš nějak dělat starosti. Já to už přežiju. Přijde mi to nefér, ale co já s tím mohu nadělat. Sebe už nezměním. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro TEntokrát se nesměju jen koukám furt do země. Příště mi neskákej do řeči. Chtěl jsem pomoct. Nech toho nebo já tobě pomůžu abys zmizel. To neuděláš nemáš na to sílu. Zapomínáš že si tu ty Sakra.. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Kde jsem to měla. Ponadávám si chvíli a pak vytáhnu pár bylinek. Smíchám je a dám k nim kapku vody. Tak z nich udělám mast a dojdu k Sixtovi. Mělo by ti to pomoci. Vysvětlím mu a opatrně mu to začnu mazat po celý ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vážně to není důležité už s ní mohu skoro hýbat. Ale i tak děkuju. Pak s pohledem pátrajícím stále po zami dojdu k plášti který přes sebe přehodím a usadím se u ohně. |
| |
| Přisednu blíž k tomu divnému válečníkovi a té divné ženské s šavlemi. Copak tu hledáte, lidi? Podívám se na ty dvě šavle. Hrajete si z hračkami? Dejte si pozor aby se vám hračky nerozbily. Zasměju se zlomyslně. Ksakru, proč zrovna teď? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ty si vážně nedáš konečně pokoj. Povím naštvaně a sednu si k ohni. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeotám se nechápavě. Neříkej že to fakt nechápeš. Ne. Je na tom něco divnýho? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím už skoro vytočeně a zadívám se do ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro I když ten prevít luk je jine než ostatní a ke střelbě je potřeba cvik abych vystřelil víc než jednu střelu. I když ten prevít luk je jine než ostatní a ke střelbě je potřeba cvik abych vystřelil víc než jednu střelu. Co to. Neříkej žes to udělal zase? Já? Já nic. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím už klidně a zadívám se mu na ruku. A pokud jde o ten luk, tak ho máš nechat napokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co s lukem já se jen koukal? Tys to vážně řekl? Né tys to zase řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím neodbytně a znovu se zadívám do ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak si prohlídnu luk a nenajdu na něm nic zajímavýho. Proč mi to dělá? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jenže né kvůli tý ruce. A zkus to ty hajzle říct a zabiju tě. Nápodobně. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se nechápavě a zadívám se Sixtovi do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co jen řekni to. Ty si já tak to musíš vědět. Ale tohle je docela divný. |
| |
| Nevím tak. Co? Zeptám se už trochu zvědavě. Možná jsem na něj byla moc zlá. Neměla jsem, ale stalo se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Tak jako spustu věcí. Hele já mam kritizovat. Smůla kámo. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a zavrtím hlavou. Pak se znovu zadívám do ohně. To jenom já nic jiného neumím. Proto si pak připadám zbytečná. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pokud to půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se aniž bych odtrhla oči od ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Kromě toho že jsem to zkazil jako všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Pokrčím rameny a začnu drbat Wilvarina. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Kromě toho co je jasný. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přiznám a zadívám se do země. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Ale fakt. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím smutně a pohladím Wilva. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se a přisednu si blíž. |
| |
| Hostinec Len čo mi hostinský povie, že mi vybaví stretnutie s verbovačom, už nedokážem viac ovládnuť svoj hnev na Dotieravca. Očerveniem od zlosti až po korienky vlasov. Rýchlo a hrozivo sa vzpriamim nad mužom. Tresnem päsťou do stola, skríknem Tak už ťa mám akurát tak dosť!!! a zaženiem sa na neho päsťou. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tohle je lidský svět a já se v něm ztrácim. Zašeptám a stále se dívám do země. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Proč by si se v něm měla ztrácet to spíš já. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a zadívám se na Wilvarina. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro To neni nic neobvyklýho. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím už normálně a zadívám se Sixtovi do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Teda pokud mě smysly nešálí což je na 98% možný. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Řekla bych že dost velkej rozdíl. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Když on je můj miláček. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Kdyby to chtěla říct tak řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vysvětlím a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro To je pravda lidi sou různý a většina neni dobrá. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím po chvíli a zadívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Teď si říkám taky proč to dělám. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Já to ale klidně ráda udělám. Proto jsem tady. |
| |
| Chlapečku, myslím že dáma nechce být obtěžována, takže se strať nebo budeš litovat že ses narodil, nebo alespoň zmlkni. jsem naivní že si myslím že ho zabiju... Opovaž se dotknout zbraně, budu to brát jako výzvu že tě mám zabít! ksakru ten opilec mi tu chyběl, asi se s ním po dobrém nedohodnu. Otočím se k té mladé ženě s šavlemi: Taky jsi... pardon taky jste četla ten... nápis o najmutí dobrodruhů?zeptám se potichu |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a podám jí pravou nehybnou ruku. Steně by mě zajímalo jak je to s tím proč neříkám že chc vyléčit. A co umíš kromě oéčení abychom věděli kde tě využít. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zkus hádat. Odpovím provokativně a potichu se zasměju. |
| |
| Jhune, Yvaine a Eldo Hostincký příjde za Yvaine a něco jí řekne není to moc dobře slyšet. Pak se ještě podívá na Eldodidora. A ty se kroť taky nechci tu žádnou rvačku jestli tu něco vyvedeš tak uvydíš. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co by ještě mohla umět. Určitě umíš bojovat a střílet z luku jinak mě nic nenapadá.. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Slečno ohledně toho úkolu tak ten člověk se s vámi bude chtít setkataž budete mít čas jinak vám vše vysvětlí. Půjdete dozadu do hospody kde jsou takoví dva,m podle mě obrovití vojáci a těm stačí říct že vás posílá Bert, To jsem já a oni vás pustí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přiznám se, že mě už taky ne. Povím potichu. Co taky ještě. Je to těžký. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro A neuvažovala si o tom že se něco naučiš? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se překvapeně a zadívám se mu znovu na ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Je toho hodně na výběr. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Netuším. Nikdy jsem o tomhle nepřemýšlela. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu s úsměvem. Fakt nevim A ty se nic učit nechcceš? Já? No spíš my ale jo ty. Stačí mi to co umím. Myslíš zlodějna? Tak bych to nazýval jen ve vybrané společnosti ale ano. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nevadí. Třeba mi osud něco přichystá. Odpovím s úsměvem a konečně mám Sixtovu ruku hotovou. Mělo by to snad být brzy v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak si prohlédnu ruku. Příště si jí zkusi mněčím ovázat i když nevím co se to stalo. O luk sem se už zranil ale tenhle je docela divnej. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Já taky ne. Ale občas se to hodí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Nechci nic říkatale za chvilku začneš mluvit z cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přikývnu a zamyslím se nad tím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| Hostinec Už když Yvaine praští rukou do solu, něco ve mě hrkne, přeci jenom, opravdu není první bojovnice, kterou jsem potkal. Takže si aspoň zakryji rukama obličej. Přesto jsem nečekal, že mě hned udeří a tak nejenom, že si přirozbiju vlastním hřbetem ruky nos, ale ještě spadnu ze židle dozadu. Pomalu se snažím sebrat ze židle. Přitom mi v očích bleskne jiskřička a já se usměju. Když ale pokračuje Eldodidor, už se neudržím a rozesměju se na celé kolo. Následně se chytím za břicho, které ještě po pádu není zrovna připravené se smát. Pomalu popadnu dech. Zbraně? Jako téhle? Řeknu mu a z polohy ležmo se natáhnu a zvednu obyčejné kovářské kladívko, které mi pádem vypadlo z opasku s nářadím. Pak se otočím na Yvaine ale ještě kousek vedle sebe vyplivnu trochu zkrvavělých slin. Teda, že teda ale máte pořádnou ránu madame. Takovou jsem snad ještě nedostal. Ty asi nebudeš ten tip, co se nechá zabít. Přijmeš mojí omluvu a pomůžeš mi se zvednout tady z tý špíny? A já ti potom ukážu, jak dát ránu, při který chlap nespadne ze židle, ale rovnou jí zlomí hmm? Mimochodem menuju se Jhune. pořád se usmívám a pak k ní natáhnu ruku, lehce umazanou od krve, kterou jsem si setřel z obličeje. Přesto, že jsem se jí snažil otřít o zástěru... |
| |
| Hostinec S hraným a ironickým prekvapením na Jhuna pozriem. To si robíš srandu, že? Pokrútim naštvane hlavou, otočím sa a idem preč. Ešte sa naposledy otočím za mužom. Mimochodom, len som sa krotila z ohľadu na hostinského. Potom sa už ani neobzriem a kráčam ďalej. |
| |
| soukromá zpráva od Yvaine pro Kývnem hostinskému, že rozumiem. Keďže som už vybavila, čo som potrebovala, idem dozadu, kam ma poslal. Tam stoja ako mi povedal dvaja ozrutní chlapi v uniformách. Prejdem rovno k nim a poviem Posiela ma Bert. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Padáš. Povím a začnu se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro To bylo podlý. TAkže se musím zase projevit, já dobrá polovička... Hej slyšíš mě? Proč nereaguješ? ........ Hej si v pohodě? No když já jo tak on taky. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Seš v pořádku? Zeptám se vyděšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Hele už bylo dost srandy řekni něco, seřvi mě klidně jen abych věděl že si sme v pořádku. ....... Snad se to podaří jí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak co je ti. Slyšíš mě? Začnu už skoro zoufale. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jistě omlouvám se nějak jsem nevnímal promiň. Chytím Tirwen za ruku a nechám jí spadnout na zem vedle mě. Ještě že tu je sníh. Cos dělal proč si neodpovídal? ........ cože? Hele teď už vážně nežertuj. Dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Víš o tom, že jsi mě teďka skoro zabil? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Posadím e a koukám do země. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se ještě skoro vyděšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak mlčím a koukám do země. Jsem v pořádku? Podle mě ne. Tentokrát s tebou souhlasim. Třeba jen nějakej detail. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ty mě už opravdu zabiješ |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu smutně. Půjdu pro nějaký další dřevo na oheň. Vstanu a vyrazím do lesa. Kam utíkáš? Nikam neutíkám jdu pro dřevo. To můžeš nakecat jí a přesvědčit jí ale mě ne. Co tě trápí? Nic. NEkecej.. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zase za to můžu já. Nevim co pořád dělám špatně. |
| |
| Zasměju se na hostinského: Rvačka? Hah to je vtip. Jsem moc moudrý na to abych se pral. Já bojuji... jinak. pak ještě potichu dodám: Hele, na hrádbách byla cedule že tu někdo hledá hrdiny, já jsem zrovna bez práce a docela bych se o to místo zajímal. Hmm vypadá to že nejsem jediný kdo se o to zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Proč všechno vždycky zkazím? Proč? Proč mám mít takovou smůlu já? To ti asi neřeknu ale poradim jinak obrať to a jdi za ní a sprav to. Já nevim jak j se v tom nevyznám. Já bych věděl. Na To zapomeň vzpomeň si cose stalo když jsi to předtím udělal. Když mám plnou náruč dříví vracím se k ohni. Proč to alespoň nezkusíš? Protože je to tvůj nápad. No a co fungovat to může. Nevím ale asi ne ty se v ženách nevyznáš. A jak to víš? Zapoměl jsi koho si součástí? |
| |
| Jhune a Eldo Yvaine zmizí někde vzadu v hostinci a vy tu zůstáváte s ostatními hosty. Hostincký obrací svůj pohled k Eldodidorovi. Mě je jdno jestli bojuješ nebo se rveš jak malá holka když to zkusíš v mojí hospodě tak ti zpřelámu nohy. A pokud jde o tu ceduli tak ti dám vědět. |
| |
| Usměju se a odpovím: Násilí... je pod mou úroveň. Vyjdu si na chvíli na vzduch. Pojďte se mnou, něco si ujasníme. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Vojáci ti ustoupí a ty vstoupíš do velké místnosti zřejmě na hostiny nebo nějaké slavnosti. Na druhém konci sedí v křesle nějaký muž a pokyne ti ať jdeš blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Až všechno skončí, tak odejdu. Bude to tak nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Hostincký s tebou výjde ven kde je také pr lidí nejspíš místní opilci a lidé kteří tu jen postávají a vesele se baví. Mluv ale rychle než mi to tam ty parchanti rozkradou. Pokud je to něco důležitého tak těch lidí kolem se neboj ty sou tak na mol že i kdyby tu někoho mordovali tak nehnou ani brvou a zítra si nic pamatovat stejně nebudou. |
| |
| soukromá zpráva od Eldodidor pro Pronesu zaříkadlo: Ozrim : 1mag=1 skřítek chci ho vystrašit a tak hned v dalším kole nechám skřítka rozpadnout(taky za 1 mag). |
| |
| soukromá zpráva od Eldodidor pro tak se to začíná komplikovat... |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Bohužel a doufám že neuděláš na co myslíš. Tirwen... co se děje vypadáš smutně? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přemýšlím nad tím, co jsem zase udělala špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Je docela silnej na to jak vypadá. Ještě nějaký kouzla? Zeptá se tě a pak pokračuje. A nevyhrožuj mi chlapče řekl sem že ti dám vědět. Pak se dá na odchod zpátky do hospody a jen pokyvuje hlavou a coi si mumlá. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a posadím se vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Řeknu smutně a zadívám se do ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co vždycky dělám že to pak skončí dlouhym mlčením. Zeptám se dívám se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím potichu a pokrčím rameny. Zase já. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Hezkej proslov. Díky. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak je to hodl naše vina. Ale to je už teď stejně jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se podiveně. Á sakra účinek proslovu se bortí jak domeček z karet. Tim mi moc nepomáháš. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro No jo ty malej strašpytle. Také se usměji. Vrátit se čas nedá... Když to vezmeš obecně tak ne ale když to nějak připomeneš jako kdybys chtěl připomenout krádež luku půjdeš do měst. Nech si svý rozumy. .. ale co se stalo se sice nedá vrátit ale spravit zlepšit nebo jinak upravit se to dá. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a zadívám sem u do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak se na ní podívám. Hlavně nezmatkuj nebo zase uděláš něco špatně a pak si to bude vyčítat ona. Já vim ale sem porád furt nějak roztěkanej a nemůžu se uklidnit, možná to je jen doměnka. Nebo ti hrabe. To spíš. Ne dělal sem si srandu si v pohodě. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se trochu překvapeně, když si všimnu jeho chování. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro To bude určitě tim zbláznil jsem se. Hej nemáš v tom prsty ty moje špatná polovičko? Tak především né špatná ale tmavší. Omlouvám se. To nic. No a za druhý ani jse mse o nic teďkon nesnažil blázníš ty né já. Mám začít? Ne. To by bylo ještě horší. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To by vypadalo trochu jinak. Odpovím pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro A jakym způsobem protože zatim neznám. Já taky ne a to bláznim já. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a znovu se zasměju. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Proč já? Nevim předtim si měl nápadů. A dochází ti co to je. Moment....ne tak na to zapomeň touž se tě můžu radši zbavit. Byl to jen nápad. Aha tak to budu asi nemocnej. Proč si nic neudělal? Baví mě koukat jak tu s ní mluvíš a vypadáš jak vystrašenej pes. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To ne. Tak to konečně vyklop. Odpovím zvědavě a začnu si hrát s vlasama. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se ustrašeně. Myslim že tě má na lopatě začínáš zmatkovat a ona setim baví. Hlavně že nic nekazim. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím prostě a usměju se. V tom něco bude. Ještě vědět co. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím ejistě ale přesto klidně. Pomohlo by jí kdyby se podívala do tvý hlavy? Nevim mám tam většinou zmatek a abys nic nevyvedl tak se budu ovládat. dobře. Možná zmatkuju protože ten zmatek v hlavě nemám a je venku takže zmatkuju doopravdy. Tak to si v hji. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím prostě a zadívám se znovu do ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro K čemu potřebuješ léčitelku aby ti řekla že si se hold zbláznil neznámým způsobem. Neznámým ne. Takže víš co s ebou je? Ne nevím jen pochybuju že je to neznámé. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a pousměju se a zapřemýšlím nad tím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Seš hold blázen. Tahle hezká chudinka se ti snaží pomoct a ty tu takhle meleš z cesty. Chudinka to neni to neříkej o nikom z družiny taky ti nenadávám. Vztek bych od tebe nečekal a navíc bez mojí pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím jemně a usměju se. Pak Sixtovi konejšívě položím ruku na rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Usměji se také a přemýšlím nad tím. Co teď mé "chytréů já. To si vyprošuju abys takhle mluvil nebo žertoval. Já zapoměl že jsem já ten se smyslelm pro humor. No někdy je to fakt velkej smysl pro humor. TAk co? Nic sem unavenej tak jdi radši spát stejně už bude za chvíli noc. Za chvíli půjdu pro nějaký dřevo abychom v noci neumrzly. |
| |
| tábořiště: když se dostaneme k jeskyni (nevim, možná se mílym) , jsem už lehce vyčerpaná. Dneska byl náročný den. Zadívám se na ty dva. speciálně pro ně. Luk máme to je dobře, jen mě mrzí že jsem nemohla pomoct.. Některý věci byli však neodkladný. zatvářím se rozmrzele..a posadim se k ohništi.. ( nevim kdo ho udělal). Nechám je povídat si mezi sebou a odpočívám se zavřenýma očima, cítím jak teplo ohně mi stahuje tvář, je to příjemný. V hlavě si probírám informace o další cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Yvaine pro Vstúpim dovnútra. Je to veľká, priestranná miestnosť, dosť veľká, že by sa sem vošli všetci obyvatelia dediny. V sále nie je nik okrem muža, ktorý sedí v kresle na opačnom konci. Keď mi kývne, že mám pristúpiť, ráznym krokom vykročím k nemu. Zastavím sa na dva metre od neho a poviem Vraj máte pre mňa prácu... |
| |
| Úsměv mi docela zmrzne na tváři, když Yvaine jentak odejde, ale co nadělám. Nakonec se zvednu a opráším. Promnu si bolavá záda, kde jsem dostal ťafku od opěradla a postavím židli. Pak seberu poztrácené kjovářské nářadí a nechám na stole další dvě měděné mince. Pak se mírně potácivým krokem vydám z hospody... Vyjdu ven a zamířím do kovárny. Tam odevzdám zástěru, nářadí, vysvléknu se a na dvorku se umyji pod pumpou. Což je vlastně jediný luxus, který kovárna poskytuje. Pak ještě vyperu kalhoty a pověsím je vedle kovářčina prádla. Sám zajdu do domu, vytáhnu starší truhlici, která je ale neustále používaná a není na ní žádný prach. Rozevřu truhlcici a začnu z ní soukat veškeré mé vybavení, od spodků, až po zbroj sestavenou z lehkých elfích plátů, s nádherným modelováním ramen do dvou trnů. Nakonec te ruhlice prázdná a já mám na sobě i černý, z rubu vínový plášť. Nechám truhlu stát na dvorku tak jak je a zajdu ještě dovnitř. když se vrátím, mám v rukou dlouhý. úzký meč, tedy spíše šavli, jelikož je ostrá jen z jedné strany a mírně prohnutá. Každopádně jílec je na obě ruce a záštita je klasická lilie, přes obě ruce. Za pomoci obou rukou zavěsím meč do volného popruhu na záda a ještě se přesvědčím, že půjde rychle tasit. Sáhnu k pasu a potěžkám váček. No snad to bude stačit na pořádnýho koně... Hej kováři! Křiknu směrem k domku a čekám, jestli se někdo neozve. |
| |
| Vracím se do hospody, čekám na hostinského a sleduji opilce jestli nedělaj moc velkej bordel. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Dobrá uvydíme jestli k něčemu budeš. Zatim si odpočiň nebo se projdi po městečku a večer, který už skoro je se tu sejdeme možná i s jinými dobrodruhy protože nevím jestli by jednotlivec uspěl. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Pokud i nadále stojíte o práci jděte dozadu do hostince kde stojí takoví dva vojáci a řekněte jim že jdete ohledně práce oni už budou vědět. |
| |
| Jhune Kovář na tvé volání za chvíli příjde. Co bys potřeboval? |
| |
| Skouknu kováře... No vrátil jsem nářadí a všechno... díky.... Ehm chtěl jsem se zeptat, jestli nevíš o někom, kdo tu prodává koně... Zkoumavě se na kováře zahledím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se a zasměju se. No nevím. Já bych si tedy nevěřila. |
| |
| Jhune Kovář chvíli přemýšlí než dojde k odpovědi. Pár farmářů ale ti je potřebují k práci, možná starosta ale ten je nedá nebo alespoň né levně a protože mu patří i takový malý obchůdek s koňmi tak tam to bude stejné. Já mám pár chudáčků ale bohužel potřebuji je když jezdím do hlavních měst. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro ............ No on je díky bohu zticha. ....... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a trochu zavrtím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Na chvíli odběhnu do lesa pro dříví a hned se vracím zpět. Jak to jde? A co jak jde. Však víš. No nevim co myslíš takže neodpovím. V táboře dám dříví poblíž ohně a posadím se k ohni. Jdi se vyspat ať nejsi zítra unavená, já budu udržovat oheň ať spíte v teple. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Dobře, jak myslíš. Ale měl by ses taky aspoň trochu vyspat. Odpovím a pak si lehnu poblíž ohně. Přitulím se k Wilvovi a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Spát budu až po smrti. Hezky řečeno škoda že to nenapadlo mě ale tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Eldodidor pro |
| |
| soukromá zpráva od Yvaine pro Dobre, tak teda večer. Ak ma vezmeš, tak určite neoľutuješ. poviem čiže podrobnosti o práci sa dozviem až potom? |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jakmile to dořekne tak se vydá pryč z místnosti a ty se vydáš pryč vchodem kterým si přišla. |
| |
| Hostinec Keď muž odíde, neostane mi iné ako urobiť to isté. Prejdem cez hostinec, ale keďže už nemám chuť na pivo, nezastavím sa tu a vyjdem von. Pred vchodom sa zastavím a obzerám sa na strany, čo budem do večera robiť. Nič ma však nenapadá. Nemám koňa, o ktorého by som sa postarala a vlastne ani nič iné na práci. Tak som sa rozhodla, že budem len tak oddychovať. Vyhliadnem si strom, posadím sa pod neho, opriem sa, prehodím nohu cez nohu a dám ruky za hlavu. Zatvorím oči a vyhrievam sa na slnku. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Vojáci tě pustí dovnitř do místnosti kterou hlídají. Ona místnost je veliký sál na jehož druhém konci sedí jeden muž a vedle něj stojí druhý. Hmmm dobrodruh? Pověz mi něco proč bys mohl být užitečný. |
| |
| soukromá zpráva od Eldodidor pro |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Pak se muž zvedne a dá se pomalu k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Eldodidor pro |
| |
| Yvaine, Eldo a Jhune Obloha už je zahalená do černého pláště a všude po městě se rozsvěcejí pochodně. Druhá skupinka vydrží ještě chviličku :) |
| |
| soukromá zpráva od Eldodidor pro |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Odpočinuli jste si a vzbudili jste se někdy v noci ale spát se vám nechce. Sixt jediný nespal sedí u ohně. Ostatní Eldodidor jde na jisté místo a na ostatní se čeká. |
| |
| U kováře Zakleju potichu, aby se kovář nehněval. Tedy budu muset jít po svých... Svěsím hlavu, pak mě ještě cosi napadne... A kováři? Copak víš o sháňce po dobrodruzích? Určitě ti musel někdo něco říct, když u tebe nakupoval, nebo koval koně. Tázavě zvednu jedno občí. Nezdá se, že bych měl zrovna nejlepší náladu na zbytečné zatajování, přeci jenom něco jsem vypil... |
| |
| probudim se někdy v noci.. Koukám Tirwen ještě leží a Sixt sedí u ohně. vstanu a jdu k němu se trošku ohřát. jakto že nespíš? zeptám se ho a odhodim si pramen z obličeje. |
| |
| Někdy v noci se vzbudí Gasha. Jsem zvyklej z dřívějška a navíc musím udržovat oheň. Hmm hezky řečeno. Copak mám tu skládat básně o tom jak jsem byl vzhůru? Mě by to nevadilo. |
| |
| Pred hostincom Asi som zaspala, pretože keď som precitla, bolo už tma. Zdvihla som pohľad hore a nebo bolo posiate hviezdami. Chvíľu som hľadela na tú nádheru. Trochu sa ochladilo a tak som vstala, oprášila sa a vošla do hostinca. Sadla som si k najbližšiemu stolu a čakám na hostinského. |
| |
| Jhune Kovář se zamyslí a přemýšlí. Jo něco scháněl ale koně u mě ne. Můžu ti s ním sjednat schůzku zítra odjíždí totiž z města. Pak s tebou jde někam do města kde se s tím člověkem máš setkat. Yvaine Jak v hostinci čekáš příjde k tobě hostincký. Máte nějaké přání slečno? |
| |
| mnu si ruce.. jo jo udržovat ohen je potřeba. kývnu nepřítomě hlavou. pak se otočim směrem ven, kde je ještě tma. už bych se opět ráda podívala do teplejších krajin, to je fakt. |
| |
| Hostinec Áno, mám...mohli by ste mi povedať, či už ten muž, ktorý verbuje je tu? Vravel mi, že večer mám prísť. |
| |
| Yvaine Jistě slečno jděte tam kde jste se s ním prvně setkala. Pak odejde obsluhovat hosty. |
| |
| Vstanu a posadím se k ohni. Ty teplejší krajiny by se ale už opravdu hodiny. Povím na poslední poznámku od Gashy a zachumlám se do kožichu. |
| |
| Jhune, Yvaine a Eldo Eldodidor příjde do jakého si sálu kde je velký stůl s jídlem za nějakou dobu tam dorazí Yvaine a nakonec Jhune který se rozloučí s kovářem který odejde. Vy si všimnete muže který nedlouho poté příjde. Tak jste tu všichni? TAk můžeme začít. Gasha, Tirwen a Sixt Buď se můžete vydat na cestu nebo se o něčem bavit. |
| |
| Začít? A s čím? Spíše vy byste měl začít. vyřknu |
| |
| Podivný sál Bez okolků dojdu ke stolu a z mísy vytáhnu jablko. Pak se ale téměř zadusím, když si všimnu, kdo je uvnitř se mnou. Oni dva? Bleskne mi hlavou a od hlasitého projevu mi brání jen plná ústa. Polknuabych konečně mohl mluvit. Tak se znovu setkáváme. Nevím jak vy, ale já jsem vás nečekal... Na tvváři mi zahraje škodolibý úsměv, ale v tu chvíli dorazí tajemná osoba. Jistě! Začněme! Takže kdy? Kam? Pro co? Za kolik? Nebo je tohle nějaká nestandartní výprava? Spokojeně se opřu o jednu ze stěn a žvýkám jablko čekajíc na odpovědi... |
| |
| Sál Zarazene pozerám na toho hrozného Dotieravca No to snáď nie, on je aj tu??? Ak bude so mnou v družine, tak ma asi porazí.... znechutene sa odvrátim a počúvam muža. |
| |
| Yvaine, Jhune a Eldo. Muž vás přivítá u velkého stolu a pokyne vám ať se posadíte pak odpoví Eldodidorovi na jeho reakci. Jistě omlouvám se je to ode mě nevychované přeji vám dobrou chuť. Pak si promluvíme. Pak začne jíst. Gasha, Tirwen a Sixt Vy jak chcete můžete se vydat na cestu nebo ne. |
| |
| Pokud ti je zima Tirwen zkus se zeptat Wilva jestli se s tebou nepodělí o svůj kožíšek. Pak přiložím a koukám do ohně. Na co myslíš? Se Ptáš? Pokouším se o zdvořilou konverzaci. Nebo mě chceš zase naštvat. |
| |
| Také se pouštím do jídla a rozhlížím se. Když zahlédnu toho opilce elfskýho, řeknu si že zrovna výběrová společnost to není. |
| |
| Zavrtím hlavou. Jen mě ta zima všude kolem už nebaví. A navíc je to jeho kožíšek. Namítnu a začnu se hřát hezky od ohně. |
| |
| Neboj zima co nevydět skončí. A pokud je ti zima tak si vem na sebe ještě můj plášť. Jak šlechetné. O to mi nešlo. Tak o co? O nic. |
| |
| Zasměju se. Není mi zima. Ještě něco vydržím. Odpovím přívětivě a zadívám se na Wilvarina. |
| |
| klečim u ohně a poslouchám debatu těch dvou. Z ničeho nic se zvednu. je sice ještě tma, ale brzy bude svítat, měli bychom se vydat na cestu. řeknu a dojdu si pro svoje věci... |
| |
| Stále v sále To že nás muž vyzve se jít najíst s ním mě trochu překvapí, ale ne zas tak moc na to, abych tím pohrdnul. Stále ale stojím opřen o stěnu a žvýkám své jablko. To mi ovšem nevydrží dlouho a tak se brzy vydám ke stolu, kde vezmu zavděk židlí a porcí studeného vepřového... |
| |
| Pokrčím rameny a postavím se. Jsem připravena vždy. A zdá se mi to taky vhodné. Stejně spát nebudeme a odpočívat nepotřebujeme. Odpovím Gashe a popadnu svoje věci. |
| |
| Vezmu si svoje věci a připravím se na cestu. Konečně zase pohyb. No s tím souhlasím. |
| |
| pokynu hlavou a vyčkám až se připraví na odchod. Výjdu ven před náš úkryt a trochu se oklepu zimou. přes den by bylo tepleji, ale nesmíme ztrácet zbytečně čas. zahledim se na ztemělé noční nebe a po chvilce se vydám s ostatníma na cestu na východ. |
| |
| Jhune, Yvaine a Eldo Eldodidor a Jhune se pustili do jídla a Yvaine mezitím stojí opodál a nic nedělá. Po večeři se na vás všechny muž podívá a začne. TAkže velectění začneme. Představte se a řekněte mi něco o sobě. Gasha, Tirwen a Sixt Zbalili jste se a vydali se na cestu jdee dlouze nocí a zhruba o půlnoci už neslyšíte zvuky sněhu ale zvuk kamene po kteém jdete po nějaké době docházíte na menší palouček ze kterého je vydět rozsáhlý les známý též jako Les Poutníka. |
| |
| Já jsem Eldodidor, a hledám nějakou hromadnou práci. Umím tvořit i bořit, stavět i ničit, hlídat i být hlídán. zasměju se No a co požadujete vy? |
| |
| Rozhlédnu se okolo. Konečně nějaký les. A zrovna ten, který hledáme. Snad tu najdeme nějakou stopu. Povím potichu a stále se užasle dívám na les. |
| |
| Les alespoň už nebudou žádné ledové pláně. Poptáme se lidí jestli někoho potkáme. Koukám na les a noční obloh. Zatim vypadá klidně. |
| |
| Představování Odložím poslední sousto. Otřu si ústa do blízkého plátýnka. Zřejmě nebudu až tak moc nevychovaný... Takové bývaly naše večeře... Vezmu si sklenici nejbližšího nápoje a otočím pohled plně na toho neznámého muže. Předpokládám, že nemám jiné východisko... Dobře. Jsem Jhune M'Elzar Z rodu M'Elzarů, jednoho z posledních velkých domů Dunmerů... Jsem povoláním kovář, bojovník a znalec písma... Upiju ze sklenice a položím ji na stůl. A občasný zatrpklý opilec... Dodám s úsměvem... |
| |
| v lese: venku je tma a tak opět nechám rozzářit můj krystal, aby bylo vidět aspoň kam šlapem. Jak už zvuk napovídá jdeme po kameníté cestě, což na mí tváři vytvoří úsměv. I já jsem ráda že jsme se doastali z té zmrzlé oblasti. Když po nějaký chvilce stojím konečně před lesem poustevníků hlavou mi opět prolítne stovky otázek, které nemají smysl vypisovat. otočim se po Sixtovy. Přesně tak, pokud někoho potkáme, o tom ale velice pochybuju v tuhle dobu. vkročim do lesa a naslouchám zvukům co se tu linou.. |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Je noc a stojíte před lesem po vstoupení dovnitř vás uvítá velké ticho které je přerušováno jen nepatrnými zvuky několika málo zvířat. (Druhé skupince napíši zítra snad se Yvaine rozhodne něco do té doby napsat). |
| |
| v lese: v klidu vstoupím do lesa, jsem jen o pár kroků před těma dvěma a užívám si klidu nočního lesa. Jen tak z nudy nebo možná i ze záliby, odhaduju podle zvuku zvířata. Našlapuju tiše abych zbytečně nerušila, i moje světlo z krystalu je tlumené. Po chvilce je už muj zrak přivyklí tmě a tak se rozhlížím při chůzy okolo, nic neříkám jen v duchu uvažuju co nás tu asi čeká. |
| |
| Vejdu klidně do lesa a poslouchám noční tvory. Jsem zvědavý za jak dlouho dojdeme do nějakého města. Za moc dlouho ne. Copak, ty ses koukal na mapu? Tak nějak. |
| |
| Jdu pomalu za ostatními. To ticho je takové divné. V lese je přeci pořád nějaký zvuk. I v noci. Namítnu a pořádně se rozhlédnu okolo. Pak jdu jen tiše dál. |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Jde te dlouze lesem a pořád je tichý jako nikde jinde. Eldo a Jhune (Nejdřív se chci omluvit že jsem nenapsal dřív). Muž si vás všechny chvilku prohlíží a pak pokračuje. Tak co dále panstvo? |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Po nějaké době dojdete k městu které tu je v lese to největší. Omlouvám se byl sem nějaký čas pryč. |
| |
| u města: Po nějaký době cesty v tom divném lese se před námi objeví městečko. Na tváři se mi rozzáří nečekaný úsměv. konečně! snad tu najdem odpověď.. pomyslim si a zastavim až u bran města. Nechám pohasnout světlo krystalu, abych hned o sobě neprozradila kdo sem. otočim se na ostatní, kteří vypadají po cestě nějak znuděně. Snad nás v tuhle dobu pustí dovnitř a najdem své odpovědi. (MH: je noc nebo už ráno?) Pak se obrátim k bráně a hrotem hole zaklepu a vyčkám zda-li se stráž ozve. |
| |
| Město po nějaké době uvítám takže si docela oddychnu. Když nás nepustí otevřeme si sami. Odpovím s vtipným úšklebkem Gashe. Problém je v tom jestli maj smysl pro humor i ti strážci tam ve městě a taky by mě zajímalo jestli nám tam nějak poradí v našem pátrání. |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Je ještě poměrně tma a brána je zavřená zkoušeli jste volat na stráže ale nikdo vám neodpovídá. |
| |
| Chvíli se jen tak na bránu dívám. To je nějaký zvláštní. Ale mohla bych zkusit se tam nenápadně podívat. Zašeptám a začnu se rozhlížet, kudy by se aspoň dalo vylézt nahoru a nenápadně se podívat. |
| |
| u brány: tak ale ...sakra! zakleju poté co po nějaký době se za branami nikdo neozývá. To je nějaký dívný, počkej Tirwen. řeknu a opět holí několikrát zabušim do brány a zvolám. Stráže otevřte bránu! asi to bude zbytečný a tak stejně jako Tirwen hledám jiný způsob jak se do města dostat.. |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Na vrchu brány se náhle objeví jakýsi muž a kouká dolů. Nekřičte tak copak nevíte že se brány v noci zavírají? Musíte počkat do rány venku. Jhune Chvíli se bavíš s mužem a nakonec promluví jeho sluha. Pane je čas. V zápětí mu onen muž odpoví. Jistě... takže příteli pokud vám to nevadí půjdu zítra ráno vyražte a splňte svůj úkol. |
| |
| Blbý lidský zvyky. Zavrčim potichu pro sebe a podívám se na toho muže. Cožpak chcete někoho jako nás nechat venku? Řeknu uraženě a nadhodím vznešený a významný výraz. |
| |
| Tirwen nemá smysl se s nim hádat. Buď otevře nebo se tam dostaneme jinak. I když by mě zajímalo jak maximálně přelízt hradby ale to asi jen tak nepůjde. |
| |
| u brány: udělám krok vzad když se za branama ozve hlas. Víme a budem to respektovat! křiknu opět směrem k němu. Pak se otočim na ty dva. Dostanem se tam jinak a nebo můžem vyčkat až se brány otevřou, nechám to na vás. |
| |
| Prohlídnu si bránu zdi a pak odpovím Gashe. Je to na vás jak se tam chcete dostat nebo jestli chcete čekat já počkám. I když je pravda že by sme mohli mít problém kdyby si nás všimli strážní. Když bys je zlikvidoval tak ne. Sotva si člověk myslí že se tě zbavil tak začneš znova. |
| |
| Povzdechnu si. Radši počkáme do rána. Přeci jenom jdeme něco zjišťovat a kdyby to někdo zjistil, mohlo by nám to jen uškodit. Řeknu nakonec a ještě hodím pohledem k bráně. |
| |
| u brány: vyslechnu si názory apak se vrátím zpět víc do lesa a sednu pod jeden strom. Dobře přečkáme tu noc. řeknu |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Noc před branami jste přečkali chvilku po rozbřesku se před vámi otevírají brány města. Vstoupíte dovnitř kde spatříte nádherné budovy některé přímo na stromech a spoustu elfů. Zhora brány slyšíte známý hlas toho strážce. Vítejte u nás a omluvte že jsem vás nevpustil dovnitř. Jhune Vše potřebné tedy znáš tak tě jeden ze sluhů zavede do tvého pokoje kde přečkáš noc. Ráno tě vzbudí první paprsky a ty usoudíš že je čas vydat se plnit úkol. Venku na tebe čeká osedlaný kůň se zásobami a sluhou který tam s ním čeká. Pak se vydáš po cestě dál. V lese se dělí cesta dvěmi směry na sever a na východ nebo můžeš jít zpátky. |
| |
| vstanu ze země hned po prvním náznaku rozbřesku a čekání na otevření brány trávim chozením sem a tam :) Když se konečně brány otevřou vstoupim do města. Pohlídnu na strážného. děkujeme za přivítání a my se omlouváme že sme vás rušili v nevhodnou denní dobu. řeknu přátelsky a usměju se. Mohl by ste nám povědět něco o tomhle městě, pocházíme z daleka a nejspíš se tu na nějakou chvíli ubytujem, pokud to bude možné. |
| |
| Ráno vstanu a projdu otevřenými bránami do zdejšího města. Ujde to v takovémhle městě jsem zatím ještě nebyl. Dál pokračuji za ostatními a jen mlčím a nechám všechno vyřešit Gashu. Všude by snad mělo být něco k ubytování. |
| |
| Ranní přecházení Gashy mě značně znorvozňuje. Proto když se vydáme do města, tak jdu jen tiše za ostatními. Aspoň že se omluvil. To ale ještě nepřebije fakt, že jsem se skoro vůbec nevyspala. |
| |
| Gasha, Tirwen a Sixt Muž na chvíli zmizí tam odkud vylezl a za chvíli ho spatříte slezat z hradeb k vám. Je to docela mladý elf v kožené zbroji se symboly místních stráží a u pasu se mu pohupuje elfský meč. Takže o bránu je postaráno a nyní se můžu postarat o vás. Řekne vám a vede vás do města. Návštevy tu míváme málokdy a většinou přicházejí s obchodníky. Tak kam byste chtěla zavést. Zeptá se Gashy. Na přespání tu měme spoustu míst záleží na vás. |
| |
| Nechám všechno na Gashe, aby vyřídila. Pak se podívám na elfa. Omlouvám se za to, jak jsem se v noci chovala. Já jen.. Nedopovím, začervenám se a radši se zadívám do země. Že jsem radši nemlčela. Třeba by si na to vůbec nevzpomněl. |
| |
| Hmmm dobrý hnedka po vstupu takovejhle milej průvodce a nebo vlezlej záleří na úhlu pohledu. Nevim jak holky ale zatim se mi nechce chodit po ubytovnách. Nepatrně se vytratím a jdu někam dál do města hledám knihovnu a nějaké všemožné krámky. Co hledáš? Zkus hádat... |
| |
| zastavim se kosek za branou a koukám na přicházejícího elfa. Tohle se jen tak ve městěch nestává, aby vás stráž prováděla městem. Usměju se nad tím a vydám se s nim do města. Přitom hledim na ty zajímavé stvaby na stromech, je to tu opravdu kouzelný. Pohlídnu na elfa. My nejsme aniobchodníci, ani nic podobného. Jsme poutníci, kteří navštěvují zajímavá místa. Pocházíme opravdu z daleka. A jak sme se dočetli je tohle les poutníka, a velice by nás zajímali bližší informace třeba o tomhle nádherném městě, co má s lesem společného a zdalli má nějakou svatyni kde se poutní uctívá.. 5eknu přátelsky a s nadšením, jako kdyby osud poutníka pro mě znamenalo všechno. |
| |
| Gasha a Tirwen Není třeba se omlouvat máte právo se zlobit když jsem vác musel venku nechat. Řekne elf a usměje se na Tirwen. Pak se otočí na Gashu a odpoví jí na její otázku. Co je tu zajímavého? No řekněme to takhle celý les je sám osobě zajímavý ale nikdo o něm nic moc neví. Jinak tohle město je jediné široko daleko. Ostatní jsou buď na okraji lesa a nebo kousek od tohoto města nic víc tu nenajdete. A pokud jde o svatyni tak ano nějaké by se tu našli ale nějaké které by uctívali poutníka on ani s tímto městem nemá nic společného. Mezitím co vám vypráví všechno možné procházíte nádherným městem které je jedno z těch nejkrásnějších v okolí. Sixt Procházíš se po městě a najdeš tu pár krámků jako zbrojířův vetešníkův a věchny jiné a také knihovnu která je postavena z kamene a obrostlá stromy na kterých jsou postavena další patra knihovny. |
| |
| Oplatím mu úsměv a prohlížím si spíš jeho než město. I když pohledem tam občas zabloudím. Ale je to nádherné město. Tak proč s ním nemá poutník nic společného? Můžete nám ještě něco říct o lese? Zeptám se a znovu se na něj usměju. |
| |
| TA ktěm krámkům se asi vyhnu protože nemám ani zlatku tak by bylo zbytečné se tam ochomítat. Zato ta knihovna.. VYdám se tedy ke knihovně která vypadá zajímavě a vstoupím dovnitř. Hmm a co budem hledat? |
| |
| Rozcestí Nepříliš rychle odjedu z vesnice nakázaným směrem. Jsem na cestě už nějakou dobu, když se zničehonic objeví rozcestník. O tom nepadlo ani slovo... Hmm hmm... mám se vracet? Podívám se na hlavu svého koně a zamyslím se. Ale notak... jsem přeci M'Elzar... mi se nevracíme... Nakonec otočím koně na sever a pokračuji v cestě... |
| |
| kráčím vedle elfa a během hovoru sleduju město, sem tam kouknu po elfovy když mluví. Snažim se zachovat svůj typický důstojný chlad s mím přihraným neodolatelným zájmem o toto město. To je zajímavé že o tom lese nikdo neví, tohle město vypadá jako by tu bylo odpradávna. kouknu po něm. to samozřejmě nemyslim špatně, vy elfové jak je známo si střežíte místa svaté. poté se zadívám kamsy na jednu stavbu, která mě zaujala, ale poté pokračuju v cestě. Rádi bychom se dozvěděli o původu města a navštívili vaše svatyně, samozřejmě budem respektovat vaše zvyky. jdu dál a v přemýšlim jak je možné že elfové se usadili na tomhle místě a o ničem neví, příjde mi to divné. |
| |
| Gasha a Tirwen Elf je zasypán vašimi dotazy tak si rozmýšlí na které odpovědět. Nejdříve začíná u Tirwen. Proč s ním nemá nic společného? Protože poutník se prý v těchto lesích pohybuje od nepaměti letmo ho už pár lidí zahlédlo ale nikdo o něm nic neví tedy pokud ještě žije. Pak se obrátí zase směrem ke Gashe které odpovídá na její otázky. Od pradávna tu asi není přišli jsme sem téměř ve stejný čas jako lidé. KDyž jsme přišli nalezli jsme háj se starými a mohutnými stromy které tu někde ještě najdete a právě v tomto háji se postavilo toto město. A pokud jde o ta posvátná místa tak vás tam klidně zavedu ale samozřejmě né na všechna. Pak pokračujete dál městem a Elf se se zaujetím na vás dvě dívá. Jhune Jdeš severní cestou a po několika hodinách cesty v dáli vidíš nepatrnou část nějakého města také si všimneš že po celou cestu je všude hrobové ticho. Sixt Vcházíš do knihovny která vypadá přímo velkolepě. Všechny regály na knihy jsou ruční elfská práce a množství všemožných ozdob na nich je nespočitatelné. Jak procházíš potkáš skupinu místních knihovníků. Je to starý elf který vypadá že už tu pracuje dlouho a pak dvě elfky a jeden mladý elf kteří jak se zdá zde začánají. Ten starší k tobě příjde, prohlédne si tě a promluví. Cizinec? Co vás sem přivádí pane.... |
| |
| Všimnu si pohledu od elfa. Děje se snad něco? Zeptám se trochu zvědavě a dám ho pozoruju. |
| |
| Jsem překvapen vnitřkem a krásou knihovny která je jedna z těch nejkrásnějších kde jsem byl. Na týhle knihovně si museli dát záležet přesto dávám přednost těm menším kde jsou knihy všude a nemusím chodit po celý budově a tak. Když potkám elfy tak chvilku mlčím a pak odpovím. Ano cizinec. Omlouvám se že vás chci otravovat když máte asi spoustu práce ale potřeboval bych najít nějaké knihy pomůžete mi? |
| |
| Pokračuju v cestě a hledím okolo a poslouchám co elf říká. Budu velice ráda když nás tam zavedete, je mi opravdu ctí pohlédnout do vašim svatyní. řeknu nadšeně a pak se po něm podívám. prominte, ještě se zeptám. Takže poutník procházející v tomto lese? Takže je pravděpodobné že ještě žije? Je potom možné promluvit s osobou která ho spatřila? zakroutim hlavou nad svýma dotazama. Pak na něj omluvně pohlídnu. Opravdu se vám omlouvám že mám tolik otázek, ale je to opravdu úžasné, už dlouhou dobu mě fascinuje tenhle příběh o poustevníkovy a ráda bych o tom věděla víc. usměju se a pokračuju v cestě za elfem.. |
| |
| Gasha a Tirwen Ne nic se neděje. Odpoví a pro sebe se usměje.Na svatá místa vás ale vezmu až později až se ubytujete. Pak se zamyslí nad druhou otázkou a nejistě odpoví. Jestli prochází nevím dříve tomu tak bylo a občas ho někdo viděl ale nezdá se mi možné že by přežil tak dlouho. A těch co ho spatřili není mnoho. Buď zahlédli jen nějakou nezřetelnou postavu nebo se kolem nich mihl stín připomínající člověka. Pak dál pokračuje a je připraven na další možné otázky. Sixt Elf si tě chvíli zrakem přeměřuje a pak se dá pomalu k odchodu a přitom ti odpoví. Moji studenti by ti mohli pomoci já musím jít něco zařídit. Pak zmizí mezi regály a ty zde zůstáváš s těmi třemi. Tak co hledáš? Zaptá se tě mladík zatím co ty dvě dívky mlčí a pozorují tě. |
| |
| pokračuju stále dál.. hmm. zabručim si sama pro sebe a přemýšlím dál. Dobrá, už by sme si rádi odpočali, mohl byste nás zavést někam kde je možné ubytování. Potom by sme zalšli do těch svatyní? řeknu mu a přemýšlim zdali Sixt přišel na nějaké informace. Bylo by dobré se do těch svatyn vydat společně. Třeba něco vymyslíme. Furt mi to příjde divný že elfové žijící na tak známém místě o ničem nevědí. |
| |
| No jaké knihy to by mě také zajímalo ale snad to nebude tak složité a něco vymyslím. Nějaké knihy které obsahují historii města, pak které obsahují historii celého Gorinoru, nějaké kroniky všeho druhu a to bude asi všechno možná ještě nějaké mapy nebo kartografické zápisky. Nechtěl bych vás tu ale zdržovat dlouho stačí říct. No neni to moc krátkej seznam ale stejně to stačit asi nebude. Pak čekám co odpoví. |
| |
| Usměju se na elfa a pak se skloním k Wilvarinovi. Najdi Sixta a pohlídej ho, aby něco neudělal. Až bude chtít, tak ho za námi doveď. Povím mu a ještě ho pohladím. Pak se znovu narovnám. Musim se přiznat, že venku se mi nespalo dvakrát nejlíp. |
| |
| Gasha a Tirwen Jistě že vás někam zavedu. Odpoví Gashe elf. Jdete nějakou dobu městem a dojdetek jakémusi velkému hostinci. Tady je kromě hostince i ubytovna tak kde si můžete sehnat pokoj a jít si zařídit nějaké věci. Mrzitím Wilvarin poslouchá Tirweniny příkazy a na důkaz souhlasu pohodí hlavou. Nějakou dobu chodí kolem ale jak se zdá je zmatený tak se se sklopenou hlavou a ušima vrátí k Tirwen a kňučí. Sixt Elf tě poslouchá a jak přidáváš další a další knihy tak jen tiše kouká. No tak musím uznat že je to velký výběr. Řekne elf a zasměje se. Něco s tím ale uděláme. Řekne a jde někam do knihovny kam ho nejspíš následuješ. Ty dvě elfky jdou tiše za vámi a ani slovíčkem nepromluví. Pak dojdete k jakýmsi dveřím které vedou do jiné části knihovny. Tady by to mělo být. (teď piš mě). |
| |
| Povzdechnu si a Wilvarina podrbu. Ale to nic. Bude se o sebe už muset postarat sám. Povím mu a usměju se. Pak se podívám na elfa. A co budete dělat zatím vy? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Snad se ostatním nic nestalo, možná nebyl dobrej nápad nechávat je s tim individuem. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| dojdu po boku elfa až k hostinci, kde se zastavim. mockrát děkujeme, kde vás najdem, až budem připraveni na prohlídku? zeptám se ho s milým úsměvem a nemůžu se dočkat až se po dlouhý době zase vklidu najim a přinejlepším využiju místní lázně.. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| Gasha a Tirwen Já se teď ještě zastavím u velitele v kasárnách tak na mě kdyžtak počkejte tady. Pak zmizne mezi domy a vy stojíte před ubytovnou. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Elf pokyne hlavou a odejde kamsi do kouta kde se věnuje své práci, elfky jdou za ním ale furt koukají po knihovně. Historie města Edaros Pročítáš a pročítáš ale najdeš jen pár zajímavých částí. Založení města- rozhodli jsme se založit naše město v těchto překrásných krajích a v těchto velkých lesích. Jediné co nám zde příjde divné je že nás tu asi někdo sleduje. Pořád slyšíme zprávy o tom že se tu potuluje nějaký muž... ......město je z velké části postaveno. Stále slýcháme vyprávění o tom neznámém poutníkovi z lesů. Zkusili jsme poslat lovce aby ho chytili ale bylo to bezvýsledné spatřili pouze to co ostatní lidé....... Dále následuje několik nudnějších údajů a jedněmi z těch zajímavějších je menší požár který ohrožoval město a pak problémy s bandity. Také je zde z neznámých důvodů zapsána jistá karavana obchodníků musela být dost významná když je historii města, měla namířeno někam jižním lesem pryč ale nic víc tu není. V dalších kronikách se toho moc nepíše jen běžné informace nebo to co už víš. Opět se zde několikrát zmiňují o té karavaně která mířila na jih. Pak přestáváš pročítat knihy což ti trvá několik hodin. |
| |
| Odfrknu si. To jsou celí chlapi. Povím si sama pro sebe a ukážu Gashe, aby šla první. Však já ho ale dostanu. |
| |
| kývnu na souhlas elfovy a vejdu do budovy, kde je možné ubytování. Namířim si to rovnou za pánem tohodle podniku a s pohledem nevinnosti cizince na něj pohlídnu a promluvim. Dobrý den, chtěli bysme si tu na dnešní noc zajednat pokoje. pak pohlídnu na Tirwen stojící za mnou. jeden, dva nebo tři? zeptám se s pozvednutým obočím a škodolibím úsměvem. blbá fakt nejsem a tak mi ani neuniklo že ona je za přítomnosti toho elfa červená skoro až na prd** jak se jí líbi. |
| |
| Všimnu si jejího pohledu a usměju se. Pak pokrčím rameny. Jak je libo. Já si cestu vždycky najdu. Odpovím jí, aby to pochopila a oplatím jí škodolibej úsměv. |
| |
| ¨zasměju se Tirweniny dpovědi a opět se otočim na pána hostince (ubytovny) Takže nejspíš postačí dva pokoje. usměju se na něj a čekám kdy vydá klíče.. |
| |
| Škodolibě se usměju. Já se jdu projít. Pojď Wilve. Povím a zmizim venku. Pak se rozeběhnu tím směrem, kde elf zmizel. Najdi ho Wilve. |
| |
| Gasha a Tirwen Hostincký podá Gashe dva klíče, popřeje příjemný pobyt a odejde někam dozadu. Mezitím se Tirwen vydává stopovat svou "kořist". Utíkáte oba směrem kterým zmizel a Wilvarin tě chvilku vede ale po nějaké chvíli si není jistý a přechází s místa na místo a čenichá asi ztratil jeho stopu. Je to divné už dvakrát po sobě. |
| |
| Zamračím se. Co se to s tebou děje? Konečně se vzpamatuj. Zanadávám a podívám se okolo, kam by asi tak mohl zmizet. |
| |
| Tirwen Wilvarin na tebe zavrčí a štěkne pak je zase takový smutný. Jelikož ho už nějakou dobu znáš tak víš co tím myslí. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| Skloním se k němu a začnu ho hladit. Promiň Wilve. Vždyť víš že to tak nemyslim a že jsi můj nejlepší přítel a miláček. Povím mu konejšivě a zadívám se mu do očí. Zkus ho najít. Prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Všechny knihy zavřu a jdu je vrátit elfovi aby je dal na jejich místa při tom se ho zeptám ještě na pár věcí. Nemáte tu náhodou ještě nějaké zmíňky o projíždějících karavanách a o tom co vezli našel sem tam pár zajímavých věcí a chci si to ověřit. |
| |
| krčma: Jakmile dostanu klíče do rukou, uložím oba dva do kapsy kabátce a s upřímným úsměvem doprocodim Tirwen kw dveřím a neodpustim si větu. Hodně štěstí, já zůstanu tady, nebo se někde najdem.. 5eknu jí a odejdu nahoru abych si na chvilinku odpočala a nabrala novou energii z těchto magických míst než se vydám prozkoumat svatyně ... |
| |
| Tirwen Wilvarin se pustí opět do stopování a po nějaké době se bohužel zase začne motat sem a tam. TAk se Wilvarin zastaví a jen pokyvuje hlavou jako by to sám nechápal. Gasha Schováš si klíče dojdeš do pokoje který je nádherně zařízen v elfském stylu. |
| |
| Zamračím se. To se mi nějak nelíbí. Povím potichu a vydám se tím směrem, kudy jsme šli dotud. |
| |
| Vejdu do pokoje a prohlídnu si místnost. Je to tu opravdu hezké. Původně sem si chtěla odpočinout, ale po chvilce nečiného bloudění po pokoji jsem se rozhodla že se vydám na prohlídku města sama. Přecejenom je den a venku se určitě něco děje. V pokoji se ještě než se vydám ven opláchnu a trochu zkulturním po včerejší cestě. Odložim věci, který nepotřebuju a vydám se z pokoje a z krčmy ven. Chvilku jen tak bloudím po městě a přemýšlim o poustevníkovy a jeho příběhu. Furt mi to nějak všechno nezapadá. Nevim ani jak, ale po chvilvce bloudění mě nohy zavedou k místní knihovně, aníž bych tušila co tam hledám a nebo že uvnitř je Sixt. Vejdu dovnitř a začnu se rozhlížet po knihách.. |
| |
| Tirwen Jdeš stále směrým který jste teď udržovali ale kvůli spleti uliček je to trochu obtížné nakonec se dostaneš k nějaké svatyni ke ke které by jste měli určitě jít. Spatřuješ zde jak nábořenské symboli elfů a lidí ale také trpaslíků a jiných ras. Gasha Prohlížíš si knihovnu a ta vypadá nádherně. Všechno možné zdobení a spousta knih procházíš se kolem a jen tak a koukáš na všechny knihy co ti příjdou pod oči. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Pomáháš elfovi uklízet knihy a společně se bavíte o různých věcech nakonec když se zeptáš na informace o karavanách na chvíli přestane mluvit a skládat knihy až po chvíli opět reaguje. To bude možná problém k tomu mají přístup jenom úředníci ale možná bych to mohl zkusit. Dnes je tu v místním hostinci něco jako slavnost přijď tam a já ti řeknu co jsem zjistil. |
| |
| Se zájmem si jí prohlížím a jdu blíž. Proč zrovna najdu jí, když potřebuju najít spíš jeho? Pomyslím si sama pro sebe a povzdechnu si. Cítíš ho tu aspoň Wilve? |
| |
| Tirwen Wilv sklopí uši a tím říká že ne pak ještě vydá jakési vrčení nebo štěkot čímž ti řekně něco v tom smyslu že necítí vůbec nic. Kolem nic moc zajímavého není jen ta svatyně. Gasha Je v knihovně. |
| |
| Pomalu se skloním k Wilvarinovi a obejmu ho. Dávej pozor miláčku. Něco se mi tu nelíbí. Zašeptám se a vydám se dál hledat toho elfa. |
| |
| Tirwen Společně hledáte toho elfa až se spletí uliček dostanete zpět k hostinci kde jste se ubytovali. Gasha Stále v knihovně. |
| |
| Zavrčim a zamračim se. Já už toho mám fakt dost. Zašeptám vztekle a dojdu k prvnímu kolemjdoucímu. Nasadím sladký úsměv. Může se zeptat, kde jsou tady kasárny? Zeptám se jemně a stále se nevědomě usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím mladíkovi a vydám se ven z knihovny. |
| |
| Tirwen Ptáš se lidí kde leží kasárny ale odpovědi se někdy liší z toho co jsi pochopila je tu kasáren víc. Pak znenadání Wilvarin něca zaregistruje a někam se rozběhne. |
| |
| Rychle se nadechnu a rozeběhnu za Wilvarinem, aby se mi neztratil. To je divné město. Nejdřív nic a teďka aby mi snad upadli nohy. |
| |
| Tirwen Běžíte kousek za roh kde se srazíte se Sixtem kterého Wilv našel i když jen na krátkou vzdálenost. |
| |
| Mrzutě zavrčim. Asi se tu z toho zblázním. Kdyžtak Gasha objedala pokoje v hostinci tady za rohem. Já se jdu ještě porozhlédnout. Povím Sixtovi a vydám se rychle tím směrem, kudy odešel elf a ostatní mi říkali kde jsou jedny z kasáren. |
| |
| Ne díky nemám peníze tak si najdu svoje. Odpovím Tirwen a zamířím směrem k tržišti. Má zvláštní náladu. |
| |
| Tirwen Wilv je trochu zmaten. Jeden z lidí které si chtěla po něm najít byl Sixt ale pokračuje dál v hledání. Nějakou dobu ti trvá než dojdeš k té kasárně ale bohužel ho tam nikde nevidíš ale po optání většina z osádky ví o kom je řeč a pošlou tě do klavní kasárny uprostřed města. Sixt Začneš hledat tržiště a po nějaké době najdeš na nějakym prostranství pár stánků. |
| |
| Usměju se a rychle se vydám k hlavní kasárně. Promiň Wilve. Ale Sixt se o sebe prostě dokáže postarat. |
| |
| Tirwen Wilvarin jen pokýve nechápavě hlavou a jde s tebou dál ke kasárnám které vypadají dobře i když jde o vojenskou budovu. Jde prakticky o budovu čtvercového tvaru která má uprostřet veliké nádvoří kde vojáci cvičí střelbu z luku boj a boj beze zbraně. Všichni jsou zaměstnáni tedy až na jednoho vojáka který kouká jak ostatní cvičí a po chvilce si tě všimne a příjde blíž. Tohle není místo pro ženu co zde pohledáváte. Pronese hrubým hlasem a dál sleduje vojáky. Je mohutný a na sobě má plátovou zbroj která má na náramenících jakési trny a bodce. |
| |
| Ny tržišti koukám na stánky (zbraně amulety a jiné) a také koukám po lidech. Mohl bych sehnat peníze a něco nakoupit ale jak sehnat paníze a kde? |
| |
| Sixt Zbraně tu mají všechny možné od dýk přes meče až po halapartny. Amulety tu mají všechny možné všelijakých kmenů, náboženství a i jiné. Další zajímavé stránky jsou zbrojířův a s různou veteší. Lidí je tu poskromnu pár bohatších šlechticů a obchodníků a spoustu chudáků. |
| |
| Prohlédnu si ho a trochu dotčeně se na něj podívám, jako kdyby ze mě dělal něco podřadného a neschopného. Pak mu povím koho hledám. Měl nás provést po městě a všichni mě posílali sem. Vysvětlím a čekám, co mi odpoví. |
| |
| Koukám se po všem možném a procházím se po tržišti nejdéle zůstanu u stánku se zbraněmi kde hledám nějaké určité. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak se mu omluvím a pokračuju dál. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| Tirwen Voják chvíli pozoruje vojáky než ti zas věnuje pozornost. Vím říkal mi o tom ale budete si to tu muset projít sama. Dostal nějakou práci a teď neni ksehnání ale do večera se určitě objeví. Třeba bude na dnešní slavnosti. Sixt U zbraní je z čeho vybírat elfí meče trpasličí sekery a kladiva a spoustu další ch věcí. Taky při procházení zjistíš že se někde zdobí budovy a připravuje se jídlo. Gasha Stále v knohovně. |
| |
| Překvapeně se na něj podívám. Dnešní slavnosti? A jaké? Zeptám se se zájmem. |
| |
| Tirwen Voják ještě jednou odvrátí pohled od vojáků aby ti odpověděl. Nevím jistě budeš se muset zeptat nějakých lidí ve městě ty ti o tom poví více. A nyní mě omluv musím pracovat. Pak odejde za svými muži.... |
| |
| Potichu zavrčim. To jsou ty chlapi. Radši se jim vyhýbat. Jen boj a nic jiného. Pomyslím si a vydám se znovu do města. Tam se potom optám o podrobnosti o té slavnosti. |
| |
| Tirwen Ptáš se lidí ve městě a ti ti řeknou že se slavnosti pořádají často a že bude probýhat na náměstí. Večer se sem přiveze více stánků obchodníků příjde spousta muzikantů a i kejklířů. |
| |
| Povzdechnu si a podívám se na Wilvarina. Půjdem se tu aspoň trochu porozhlédnout. Ostatní zase určitě někde běhaj. Povím mu a vydám se zpátky ke svatyni, na kterou jsem narazila. Stejně tu teďka nejde nic moc dělat. |
| |
| Předem se chci omluvit za náhlé pozastavení hry. Měl jsem spoustu práce (to je blbá výmluva :-D) a scháněl jsem nějaké hráče. Zatím se, díky verbířům získal jen jednoho člověka. Nad městem nastává noc a ulice se rozzáří zeleně a modře svítícími lucernami podivného vzhledu. Tirwen U svatyně nikoho nevidíš kromě spousty modlících se lidí nikdo z nich ti nepříjde povědomý. Sixt Jak tak stojíš na tržišti tak se postupně stmívá a s úbytkem světla začne příprava na slavnost. Scházejí se hudebníci, připravuje se spousta stolů a jiných věcí. Stánky se mezitím kousek posunuli a hrne se sem stále více lidí co připravují slavnost. |
| |
| Skloním se k Wilvarinovi a začnu ho hladit. Promiň kamaráde. Jednou to ale pochopíš. Zašeptám mu a pomalu se vydám k tržiští. Přitom se stále rozhlížím kolem, zda někde neuvidím toho elfa. |
| |
| Sleduji počínáním lidí a všech co se podílí na slavnosti. Tomu říkám paráda. Bude konečně trochu veselo. Jistě že a to pro mě. Né ty zůstaneš zticha a budeš v klidu. .... Jak tak koukám na ty přípravy najdu si nějaké místo k sezení kde budu mít dokonalý přehled nad náměstím. |
| |
| Tržiště (Místo konání slavnosti) Tirwen chvilku bloudí kolem a hledá elfa jako celý den ale ani teď se jí nedaří. Přitom se tu připravují věci na slavnost tak nebude dobré plést se tu. Ale jelikož jsem příjde hodně lidí tak i asi elf napadne tě. Sixt se mezitím prochází kolem a nakonec se usadí na schodišti zdejší banky která vypadá vskutku bezpečně a nedobitně. |
| |
| Pomalu se procházím po tržišti a stále se rozhlížím. Přitom se každému mírně vyhývám. Proč já mám takovou smůlu. Honim se tu celej den jak pes a pořád nic. Proč zase já. |
| |
| Slavnost Tirwen kouká po všech přítomných a zatím nevidí nikoho známého ale po pár minutách sem začne chodit víc a víc lidí to je šance :-D Sixtus také sleduje okolí a také si všímá příchozích. Zaniverel Přicházíš do města pod rouškou tmy a jen tak tak vejdeš než jsou brány zavřeny z dálky vidíš že se na náměstí koná nějaká slavnost. |
| |
| Začnou přicházet lidé a já dále koukám kolem přitom spatřím kousek dál ode mě Tirwen. Aha tady je. Už jsem se lekl že se ztratila ale s Wilvem asi sotva. Jdi mezi lidi neseď tu jen tak. NE! Vim vo co ti jde. Možná za chvíli. |
| |
| Skloním se znovu k Wilvarinovi a hladím ho. To byli časy, když jsme byli spolu. Nic nás netrápilo. Ale mám tě ráda a seš můj nejlepší přítel. Zašeptám mu a usměju se. Pak se znovu zvednu a začnu zase s hledáním. |
| |
 | Vane slabý vánek. Je poměrně teplo a já si ten vánek vychutnávám. Byla jsme překvapena nepozorností stráží, kteří mě nechali pokjně vejít do města. Hned za branou se zastavím. Buch... ozve se za mými zády. Vím že se brána definitivně zavřela ale kdybych snad náhodou byla odhalena mám jinou možnost jak utéct. Vím jak se elfové chovají k nám. A přitom nejsme o tolik rozdílní... pomyslím si smutně ale svou melanchilii zaženu několika rychlejšími silně bolestivími kroky. Každý můj kro bojí, jako by někdo po ulici města rozsypal hřebíky. "Eh..." syknu hned při prvním kroku. Bolest je nejúčinější na zahnání smutku a případného pláče, kterému se nehodlám pdovolit. Jsme přece bezcitní, ne?! pomyslím si hořce. Do mých uší dolehnou zvuky z náměstí, kde zjevně probíhá nějaká oslava. Mi nikdy neoslavujeme. Mi nemáme co oslalvovat. Ale vy zřejmě ano, že? Vy můžete. Vy nejste lovnou zvěří, vy nejste, nepřáteli všech. Ale ptali sjte se někdy proč mi jsme takoví? Neptali. Jsitě že neptali, proč byste taky měli? Nic vás nezajímá kromě vás samotných. pomylsím si hořce a nenávistně. ale nenávist není mým neduhem to by bylo celkem v pořádku. Já cítím závist. Závidím jim že mohou bezobav hledět na východ a západ slunce, že pro ně den začíná, když mi chodíme spát... Kráčím ulicí a snažím se již našlapovat lehce abych si stihla na bolest zvyknout, než plně došlápnu. Procházím ulicí a mimoděk jdu směrem k náměstí. V duchu si říkám že jsou hloupí takto marnit čas oslavami, ale na druhou stranu bych se chtěla alespoNˇjednou účastnit něčeho takového. Černý plášť kryje má křídla a kápě kryje i mou tvář. Jsem celá zahalená aby snad ani zbarvení mé kůže neprozradila jakého jsem druhu. Dokonce mám i rukavice. Klesla jsem hluboko. Už se stydím i za to co jsem... prolétně mou myslí, ale jdu dál. Takovéto myšlenky mě nemohou zlomit. Nezlomili mě jinačí věci. Konečně se přiblížím olavám a zastavím se naokraji náměstí v jednom ze stínů. Pozoruji bavící se elfy a dívám se do jejich tváří. Zatímco nikdo nemůže spatřit tu moji já se dívám do těch jejich. Dívám sea v mém srdci roste ona závist i nenávist ruku v ruce. V mé mysli si představuji jak by asi byli překvapeni, kdyby se najednou všichni změnili na příslušníky mé rasy. Kdyby najednou ani oni nemohly došlápnout, musely se bát slunce... |
| |
| Slavnost Slavnost pokračuje až se dostane do plného tempa a lidí je plné náměstí. Přitom jsem příjde nějaká postava s plášti s kápí ale lidé nejevý nějaký zájem nebo možné obavy. Také se mezi lidmí objeví docela pohledný elfí mladík (který je Tirwen velice velice povědomý). |
| |
| Nadšeně se usměju, ale najednou začnu panikařit. Ale co mám udělat? A co když se mě chtěl jednoduše zbavit? Začnou mi hlavou prolétávat podobné myšlenky a stále se dívám jen na něj. Doufala jsem, že takové problémy mít nikdy nebudu. Povím Wilvarinovi a pomalu se vydám za tím elfem. Zhluboka dýchám a snažím se uklidnit. Postavím se za něj . Znovu k dispozici? Zeptám se ho jemně a usměju se. |
| |
| Ta nuda je ubíjející. S tím souhlasím pojďme něco dělat nějak se zabavit. No můžeš se zabavit tím že zmlkneš. Zvednu se ze schodiště a zamířím mezi lidi přito mzpozoruji tu postavu v kápi. Hmm zřejmě přišel někdo nový do města. |
| |
| Sleduji dění před sebou. Brzy je náměstí plné lidí a já sotva ještě zvládám vnímat jak mi v žilách vře krev. Mezi lidmi se objeví i jakýsi pohledný mladý elf, za kterým zajde jakási žena. nikoho tu neznám, ale v té spoustě dvojic, které se zde tvoří a zase ozpouštějí mi tihle dve ulpěli v mysli. Asi to bude tím, ež jsem svým zrakem právě spočinula na tom elfovi. Mladý, krásný... Ale co. Záleží snad na tom? Ne! Nezáleží na ničem a tak to má být. Proč já jsem sem vůbec chodila? Jaký to mělo význam? Podle mě žádný, ale co! Smůla. Nedbala jsem rad a teď jsme tady. No skvělý. TeĎ nemohu odejít aniž bych se prozradila takež tu asi bduu muset zůstat. Mylsím na odchod ale doopravdy nechci odejít. Líbí se mi dívat se na tance a smích. Co vlastně oslavují? Mají vůbec co oslavovat? A co mě je vůbec do toho? Z náhlého popudu se seberu a odcházím. Nohy mě s každým krokem bolí a je to ubíjející. Já ale ráziuji stále dál až zabočím za roh, kde se opřu o zeď a vydýchám se. Nenávidím je. Nenávidím! |
| |
| Slavnost Tirwen: Elf je ten kterého jsi tu celý den naháněla a kdž tě uvidí je trochu překvapen. Jistě k dispozici pokud zrovna nejdu nevhod. Wilv jen nevěřícně kouká na vás dva. Zaniverel: Unikneš tomu schonu a schováš se někam za roh kde v klidu oddychuješ a za tebou jsou jen slyšet zvuky slavnosti. Sixt: Procházíš se dál a dál když najednou na tebe z dálky mává ten elf kterého jsi potkal v knihovně. Vydáš se tedy za ním neboť nemáš co dělat. On ti okamžitě začne něco vykládat. Mám ty věci jak ses na ně ptal nebylo to těžký ale nudný. Zasměje se a podá ti stočený svitek pergamenu. Nepřipojíš se k nám. Poukáže za sebe kde vidíš dvě elfky které si spolu povídají. Jsou to ty které jsi potkal s ním v knihovně. Tak? |
| |
| Potěšeně se usměju. Nejdeš nevhod. Pokud ti tedy nevadí přítomnost mého kamaráda. Odpovím mu a pak ukážu na Wilvarina. Celej den tu běhám po městě a hledám tě. Přiznám nakonec a začervenám se. |
| |
| Když spatřím toho elfa usoudím že nuda asi nebude, chvilku. Hmm takže má ty informace, super až bude větší klid tak to prohlídnu. Pak se podívám za něj a spatřím ty dvě. Nevím radši bych se rozhlídl ještě po okolí. Nech toho už jdi s nima bude sranda. To pochybuju s tebou, nikdy. Ale notak nejsem tak špatnej společník a ony na to příjdou taky. Tím sis podepsal ortel. NE! JE mi líto ale zatím se budete muset obejít beze mě mám tu ještě nějakou práci. Rozloučím se s elfem, pokynu těm dvěma a vydám se dál. Už jsem ti říkal že tě nesnášim vždycky zkazíš každou legraci. Ne neříkal si to ale říkal jsem to já tobě a už mlč. Chvíli koukám kam jít a nenajdu nic moc zajímavého. Zamířím tedy na okraj náměstí kde bude klid, zde si najdu nějaký stůl ke kterému si sednu a koukám se třídavě do stolu a po okolí. |
| |
| Všechno se to tak nějak seběhlo. Stojím opřená o zeď jednoho z domů a okolo mě je jen tma. Bolestivě oddychuji a krvavé slzy se mi vkradly do očí. Hrozně to bolí... Zpoza budovy slyším zvuky slavnosti, ale jak jsou vzdálené zarývají se hluboko do mé mysli... V této uličce není jediná z rozsvícených pouličních lamp. Je tu jen ta tma. Mé oči vidí ve tmě jako ve dne oči lidí, pokud tedy není absolutní tma. Létat oblohou je krásné, ale... Srdce bez radosti a tvář bez smíchu... je za to daň. Klidně a několikrát už vzdala bych se svých křídel za trochu radosti a štěstí obyčejných elfů. Proč mi to není dáno? Udělám cokoliv! říkám si a slzy už se ani nesnažím zastavit. Bolí to... A teď pláči vlastní krev. Nikdo to nevidí. Nikdo se nestará. Proč taky jo? Vždyť oni jsou šťastní. Nejspíše si nikdo nevšiml jak jsem tam stála.... Proč by si všímali, že? "Na kraji slvanosti, stála jsem, sama jen se svou slabostí, utíkám jen. Což ale stále utíkat se dá? Cestou, která nevede do mých snů? Vět se mi nikdy a nikdy nepoddá, svět tančících ledových klů." zašeptám do ticha okolní noci, neboť mě nikdo nemůže slyšet. Setřu si další krvavé slzy a na rukávu černého hávu mi ulpí má rudá krev. S novým odhodláním a hořkostí, kterou se obrním sejmu kápi ze své hlavy a odkryji tak svou tvář. Naposledy trochu upravím své černé vlasy a pomalu vykročím. "Eh... syknu při prvním kroku. "Eh... další krok. Po deseti z nich už svou bolest téměř nevnímám a není třeba bolestivých vzdechů. Vykročila jsem zpět na hlavní ulici osvětlenou lampami a pohlédnu směrem ke slavnosti. Nasadím tvrdý výraz a s hořkostí v očích se vydám směrem ke slavícím lidem. Až tam vejdu tak určitě zmlknou a bude po slavnosti. Neměla bych je proto nechat slavit? Ne! Pustili mě do města tak ať si to teďka vyžerou až do dna. Proč bych jim měla ještě více ulehčovat jejich příliš lehké životy? Tak! To už stojím na okraji náměstí. Vidím jak u nedalekého stolu sedí nějaký muž (Sixt). Vidím jakéhosi elfa, který se baví se dvěma elfkami a ženu (Tirwen) s tím pohledným mladým elfem, kteří se spolu o něčem baví. Ano povětšinou se tu někdo s někým baví ale já stojím na okraji náměstí sama. kápi mám staženou je tedy vidět má šedá, lehce namodralá kůže, temné, lehce zarudlé oči a černé vlasy. Plášť jako by na mých zádech něco urkýval, ale těžko říct co to je. Rozhlížím se s tvrdým výrazem na tváři s jistou dávkou sarkasmu a hořkosti v očích. Už sám ten pohled říká: Držte se odemě dál ale jinak nemluvím. Ani nemám s kým mluvit, ačkoliv je tu hodně lidí, žádný z nich, není dost blízko, aby to vypadalo že se mnou snad mluví. Stojím tak aby mě osvětlovalo světlo jedné lampy. Už se nekryji ve stínu. Tak a teď se ukážte, moji milý. Ukažte svou pravou tvář! |
| |
| Slavnost Né vůbec mi tvůj mazlíček nevadí. Odpoví elf Tirwen a kouká se na ní, Wilv je při těchto slovech v takové náladě jako by mu bral jeho maso. C otedy podnikneme? Zeptá se tě a stále tě sleduje. Sixtus sedí u stolu sám (se svou druhou polovičkou) a bezduše kouká do prázdna. Přitom si letmo všimne té postavy která přišla před chvílí. Je to žena, temná elfka přesněji. Najednou se většina lidí ohlédne směrem k Zaniverel a někteří mají udivené výrazy. Jiní si jí nevšímají a pokračují ve slavnosti. K Zaniverel přistoupí jeden voják ve zbroji následován několika dalšími (jsou zhruba čtyři plus ten voják). Co ty tu děláš? Copak nevíš že je temným elfům vstup do elfích měst zapovězen? Půjdeš s námi na strážnici kde rozhodne velitel co stebou. A myslím že budeš ráda když tě nepopravíme. Když půjdeš s námi dobrovolně budeme schovívavější. Vojáci přistupují blíže k Zaniverel ale i přesto jsou od ní vzdálení zhruba pět metrů. |
| |
| Podívám se na Wilvarina a pak znovu na elfa. Víš, on nemá rád slovo mazlíček. Povím mu opatrně, ale po chvíli se znovu usměju. Netuším, co podniknem. Moc to tu neznám. Napadá tě snad něco? Zeptám se ho a znovu se začervenám. |
| |
| Někteří lidé slaví dál, a nevšímají si mne. Pohled muže u stolu si všimnu jen letmo. Pozoruji slavnost jakobych chtěla ale i nechtěla vykročit daným směrem a tak zůstávám. Tak co bude, moji milý. Necháte mě tu?! ptám se jen ve svých myšlenkách tak hořce jak to jen dokážu. Lidé se začínají otáčet a hledí na mě s jakýmisi pohoršenými výrazy. Nikdo z nich není nadšený tím že mě vidí. V jejich očích vidím strach, bázeň, odpor. Většina jich hleděla mým směrem v jednom okamžiku. Zdají se být pohoršeni jen mou přítomností. Tak?! ptám se sama sebe a ušklíbnu se. Je to sarkastický úsměv. Na tváři mám výraz očekávavání, ale nijakého zděšení nebo tak. Jako by tohle všechno byl jakýsi můj bizardní plán. Snad bych i hctěla něco říct, ale to už se přiblíží vojáci. Není jich zrovna málo. Tři kouzla a bylo by po nich. říkám si ale vyčkávám. "Co ty tu děláš? Copak nevíš že je temným elfům vstup do elfích měst zapovězen? Půjdeš s námi na strážnici kde rozhodne velitel co stebou. A myslím že budeš ráda když tě nepopravíme. Když půjdeš s námi dobrovolně budeme schovívavější." pronese zřejmě jejiv velitel a ostatní se přiblíží. Inu přiblíží. Stále nás dělí alespoň pět sáhů. Svůj tvrdý pohled zabodnu do velitelových očí. "Vstup do elfích měst je nám zapovězen? Proč mne tedy vaše stráže vpustili?" ptám se s lehkým úsměvem na rtech, který ovšem není nijak vlídný. "Když mne vaši lidé vpustili, očekávala jsem, že zde tedy smím zůstat. Také mám zájem na této slavnosti a žádný ze zákonů jsem neporušila. Jaké jest tedy mé obvinění?!" ptám se tvrdě neústupně. PAk se ale ušklíbnu ještě více. "A proč bych vlastně měla jít s vámi? Vaši muži se ke mě ani nepřiblíží..." dodám ironicky. Přemýtám o ukázání svých křídel, ale zatím vyčkávám na reakci vojáků a okolních lidí a elfů. Přesně jak se dalo očekávat. Vojáci. Inu to jsem zvědavá jak si se mnou poradíte. Víte že nezaútočím. Tedy nevíte a o to je to pro lpší... |
| |
| Hmm temná elfka? Podle toho co říkal strážný tak jí asi odvedou ale vzhledem k tomu že sem přišla sama a tentokrát se nijak nemaskovala tak úplně bezbraná nebude. Snad se nic nestane. Přesednu si pomalu blíž k okraji stolu abych byl blíže vojákům a slyšel co říkají. To nedopadne asi dobře. Jo moje řeč měl jsi jít s tim elfem a jeho dvěma kamrádkama alespoň by byla sranda. A nebo jsem se tě měl pokusit zbavit když furt otravuješ. No dobře dobře už mlčim hlavně ale nedělej kraviny. Proč vždyť jen sedim a koukám se. Ale já tě oproti ostatním znám... |
| |
| Slavnost Elf na chvilku uhne pohledem stranou a pak opět kouká na Tirwen. Mohli bychom si zatančit pokud chceš. Odpoví a čeká na tvé rozhodnutí. Mezitím velitel poslouchá co mu Zaniverel říká. Cože vpustili tě? S nimi si to vyřídím potom ale teď půjdeš se mnou a to beze slov. Vojáci se vydaj směrem k ní ale ve vteřině se objeví u velitele nějaký starší elf. Proč jste pro mě neposlali hlupáci..... Rozhovor mezi oběma muži se dále rozvíjí. Pak starší elf zamává nějak jednou rukou a Zaniverel se nemůže hýbat. .. teď jí odveďte a ať se to neopakuje. odpoví a dále udržuje Ziniverel svou mocí. Vojáci se mezitím rozběhnou směrem k ní... |
| |
| Velitel pečlivě naslouchal mým slovům. Pak se zdál lehce znepokojen, když se dozvěděl že jsem byla vpuštěna. Sama sobě si neumím odůvodnit proč jsem to vlastně řekla. Asi jsem chtěla s sebou stáhnout i někoho dalšího, abych v tom nebyla sama. Aby trpěl i někdo další protože tohle přeci nebyla má chyba, že nám zakázali vstup do jejich měst. Vojáci se vydali směrem ke mě. V jejich očích jsem viděla tolik rozličných pocitů. Měli strach, ale těžko říct z čeho víc. Byla v nich ale i nenávist a věky podporovaná zášť. Proč jste pro mě neposlali hlupáci... prořízl vzduch další hlas. Hlas muže, který se zde objevil zčista jasna. Byl to už starší elf a viditelně mistr kouzelník. Ve vteřině mě spoutal svou mocí. Mohla bych se bývala vzpírat, ale nebylo by to k ničemu. Proti někomu takovému, by má moc byla ničím a proti vojákům to nemělo smysl. Vlastně jsem neplánovala žádný odpor, ačkoliv bych ho bývasla možná byla schopná. "Teď jí odveďte a ať se to neopakuje!" přikázal vojákům, kteří se ke mě rozběhli. "Vítají takto elfové všechny své hosty, mistře čaroději?!" ptám se tázavě. Z mé tváře se nevytratil sarkastický výraz a z mého hlasu zaznívá ironie. Přesto se však ani náznakem nesnažím o cokoliv proti jejich vůli. |
| |
| Sleduji počínání stráží a temné elfky kterou se chystají zajmout. K tomu se připlete další elf a z toho co je patrno jí spoutá kouzly čehož využíjí vojáci a chystají se jí polapit. Pche takhle zakročit proti člověku který se viditelně nebrání a zatím nepředstavuje žádné nebezpečí. Je to její chyba neměla sem lézt. Sklapni nikdo se tě na tvůj názor neptal alespoň na chvilku sklapni. .... Konečně. Nenapadne mě nic lepšího než že se " protáhnu". Při tom co si protahuju ruce natáhnu nohy a podkopnu alespoň jednomu vojákovi nohy. Hups. Omlouvám se že porušuji ten klid ale teď sis to pěkně pokazi.l |
| |
| Zavzpomíná, kdy jsem vůbec tančila naposled. Všude smějící se elfové, Wilvarin ještě štěnětem. Vesnice místo města, všichni se znali a tak si spolu důvěrněji povídali. Pak nastane jen černo a já se znovu zadívám na elfa. Klidně můžeme. Jestli ti nevadí, že je to už dlouhá doba, kdy jsem naposled tancovala. Odpovím a zadívám se mu do očí. A jak ti mám vůbec říkat? Zeptám se ho ještě a snažim se zakrýt zvědavost v hlase. |
| |
| Slavnost Ach ano zapoměl jsem se představit jmenuji se Liam. Pak tě vezme za ruku a vede doprostřed náměstí. Můžeme tedy začít? Vojáci utíkají směrem k Zaniverel a ve kvilce kdy Sixt natáhne nohy jeden z nich zakopne a duhý hned o něj takže se tam válí jako dva pytle brambor. Mág nevěří svým očim a spíše jen zírá na to co se stalo pak začn křičet zozlobeným hlasem. Jak se opovažuješ ty ubožáku zasahovat do našich věcí? Za to půjdeš také s námi a zjistíme co jsi zač. Jakmile to muž dořekne mrští po tobě pohybem jedné ruky další svazující kouzlo tentokrát v podobě několika lan. Zachrání tě jen tak tak tvoje rychlé reakce a unikneš pod stůl. Zbyli dva vojáci na rozkaz velitele si jdou pro tebe a o temnou elfku zřejmě ztratili zájem. |
| |
| Akademie (Lili) Nacházíš se ve věži magické akademie kde trávíš čas když máš spoustu práce. Vyřizuješ nějaké dokumenty a jiné informace. Z města jsou zatím slyšet zvuky slavnosti která právě probíhá. Čas ubíhá pomalu a dokumentů snad neubívá... |
| |
| Hezké jméno. Povím a usměju se. Nechám se vést a stále se na něj dívám. Pak si ale všimnu rozruchu u Sixta a temné elfky. Co to zase deláš? Promiň, že ti teď nepomůžu, ale jeden z nás, se musí něco dozvědět. A jak tě znám, ty si hravě poradíš. Snad. Pomyslím si a mám v tu chvíli chuť Sixta zabít. Pak se znovu zadívám na elfa a usměju se. Ano můžeme. |
| |
| Všechno se to seběhlo hrozně rychle. Stráže ke mě běželi a já zabodávala svůj tvrdý pohled do tváře čaroděje, který mne spoutal kouzlem abych mu ukázala že nejsem taková za jakou mě považuje i když bych se mu to snažila dát najevo dost nevybíravým způsobem. Elfové stejně na nic jiné=ho neslyší... Najednou ale dva vojáci upadli. Ohlédnu se tím směrem a vidím jak muž, který seděl u stolu zrvona schovává svou noh a čaroděj na něj spustil svou řeč. "Jak se opovažuješ ty ubožáku zasahovat do našich věcí? Za to půjdeš také s námi a zjistíme co jsi zač." On... On jim podrazil nohy? Ale proč? To nedává smysl... Není naší rasy... Prošč by mi měl pomáhat? Proč? můj pohled už není tak tvrdý. Jsem překvapena a zaskočena zároveň. Dívám se na toho muže (Sixta) jak se skryl před dalším poutacím kouzlem pod stůl a nevím co mám dělat. Chtěl mi pomoct a tohle má za to? Jste tak povrchní už se nedivím, že vámi náš druh opovrhuje... pomyslím si na adresu elfů a znovu se vrátím pohledem k elfovi čaroději. "Jste tak ubozí, že zavřete muže, který se jen protahoval?" zeptám se ho tvrdě. Má předchozí vyrovnanost se mi ještě nevrátila, přesto už se první překvapení ztratilo. Pokusila bych se kouzlit, ale to nyní nemohu. Ne to co bych chtěla. Kouzlení bez gestikulace je náročnější a tohle kouzlo sotva ovládám i s ní... |
| |
| Schován pod stolem a přemýšlím co dál udělám. Tak co jme zahnáni do kouta a všechno kvůli tobě. .... Vím že mě nemáš rád ale řekni něco. ... Vylezu z pod stolukdyž tam nakukují vojáci a když jsem venku tak do jednoho lehce kopnu nohou. Pak vylezu na stůl a promluvímk onomu mágovi. Omlouvám se velectěný mágu ale já za to nemůžu že tví vojáci neumí chodit. Při slovech velectěný se mu ukloním. Dál už jen stojím dl na stole a tiše se pro sebe směju. |
| |
| Slavnost Tirwen se pustí s elfem do tance Wilvarin je sleduje jaksi nechápavě s divným výrazem v obličeji. Starý elf je stále více a více pobouřen Sixtovým chováním a k tomu si vyslechne ještě tvůj komentář. Otočí se k tobě se zlostným pohledem a zařve. Mlč ty mrcho jedna. Vojáci pátrají po Sixtovi pod stolem ale ten už je pryč a srazí je postupně na zem. Starý elf si ho opět všímá a je docela pobouřen tím co Sixt říká. Sklapni.. zakřičí na něj a vykouzlí tři ostré disky které proti nemu vrhne. |
| |
| Nenápadně Wilvarinovi naznačím, aby šel pomoct Sixtovi. A jaký je vůbec život tady ve městě? Nic podobného jsem ještě v životě neviděla. Zeptám se ho, aby si snad náhodou nevšiml toho, co se tam děje. Proč nemůže být se Sixtem ve městě někdy klid? A ani jsem neviděla takového průvodce jako ty. Zašeptám a víc se k němu přitulim. Přitom se mu stále dívám do očí. |
| |
| Ten muž promluví na čaroděje svým způsobem slušně, ale výsměšně. Evidetntně se tím dobře baví. Jako že na okamžik jsem doufala že snad není jako ostatní, že mi možná chtěl ppomoci, nyní u mě opět klesl v ceně. No ovšem. Nejspíš je opilý. Opilí a na ničem mu nezáleží. Bere to jako legraci. Lidé... Nenávidím lidi... pomyslím si s odporem ale jo spíše sama hořkost, která ve mě vzbuzuje nenávist. Hořkost a závist. Vlastně bych si ze všeho nejvíc přála být elfkou, jako jsou ty ostatní zde. Nebo i člověkem, jen aby mě nebolel každý krok, jen abych se nemusela bát plakat, a aby pro mě každá slza neznamenala boest a možnost že vykrvácím... Čaroděj je mužovým chováním popuzen ještě více a uchýlil se k útočným kouzlům. Ty... To si říkáš čaroděj? Tak tohle je od tebe podlé... zlostně se na čaroděje zadívám. V mých očích vzplál hněv. Nesmím zaútočit... Nesmím zaútočit... Když zaútočím, tak nejen že ho nezabiji, ale ani se neosvobodím a jen se potvrdí to co jsem přišla vyvracet... ze všech sil se snažím uklidnit. Proč bych tomu muži vlastně měla pomáhat? Jen se opil a teď dělá nesmysly. Nezáleží mu na mě o nic víc než ostatním, proč by mě mělo záležet na tom co se s nm stane? Nemělo... Pro to mí na něm také nezáleží... říkám si a svůj zlostný pohled změním na netečný. Nikdo si mě nevšímá, tedy z těch, kteří mě původně přišli zatknout. Několik elfů přihlíží a teď sem dokonce běží i nějaké zvíře od té ženy, která se baví s oním pohledným elfem. Já nezávidím... Nezávidím..., přesvědčuji se i když vím že to není tak docela pravda. |
| |
| Sakra on to vzal vážně. No a cos čekal? Co teď dělat... Na pár vteřin se zamyslím pak zkusím uniknout saltem vzad a dopadnu do podřepu za stůl. Pak ze stolu vezmu nejlépe tác či talíř který tu zbyl z nějakého jídla a mrštím jím po mágovi. Pokud možno abych ho omráčil. Snad to bude stačit. Pochybuji kámo timhle ho ještě víc naštveš a nezabiješ. Ale mě jde o něco jinýho...... ........ aha už to chápu soustředí se na to aby tě zabil. Přesně. Po hodu toho talíře zamířím k té temné elfce a pokusím se jí nějak pomoci. |
| |
| Slavnost Tirwen tančí s elfem a při tom jí odpovídá na otázky. Život ve městě? No docela nuda. Vcelku klid a občas nějací banditi ale to jen jednou za čas. Pokračujete v tanci a Liam si rozmýšlí co říct na další otázku. Já průvodce nejsem jsem voják. Ale měl jsem konec služby a měl jsem podat hlášení tak jsem vás rovnou i doprovodil. Wilvarin jde pomoct Sixtovi ale při vrhnutí mágových kouzel se trochu lekne a schová se někam stranou. Sixt udělá salto vzad aby se vyhnul diskům a celkem se mu to podaří. Disky se zabodnou do stěny a jsou zaraženi celé ve zdi. Pak utíká k Zaniverel. TA se nyní může hýbat protožese mág přestal soustřeďovat. Ta to všechno nějak moc nechápe a Sixt jí chytne za ruku a utíká s ní pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| Ani mě nějak nenapadlo, že se mohu hýbat. S takovými kouzli nemám zkušenosti a tak mě překvapitlo, kdžy jsem náhle trhla rukou a zjistila že se mohu hýbat. Jistě... Přestal se na mě soustředit a tak se nyní mohu hýbat. Proto na toho muže neužil stejné poutací kouzlo. No dobře, ale co teď? Mám počkat až si to s ním vyřeší a nechat se pak zavřít? Pokud jim chci něco dokázat bylo by to správné. Zavřeli by mě a já bych jim mohla vysvětlit jak jsou všichni plni předsudků, ale... v tom už mě Sixt chytil za ruku a táhne mě pryč. Udělám několik kroků, abych nespadla ale jelikož jsem dlouho jen stála, sotva udělám krok zabolí to. "Áááh..." potlačím vykřik, ale trochu přeci vzdychnu bolestí. Abych nevykřikla moc kousnu se do spodního rtu. Druhý krok také bolí a po třetím už je to zase lepší. Bolest trvá, přesto však už ji mohu přecházet bez výkřiků. Co ho to napadlo? Chce snad umřít? Pokud mi pomůže utéct, zabijí ho. Nechci utéct. Nechi být zavřená v jejich žaláři jistě, že ne. Vždyť jsem jen chtěla být na jejich slavnosti, nic víc. ALe mohla bych je tak možná pouřit. A možná ne... Spíše by to bylo marná. Musím najít jiný způsob ale já přeci neutíkám. A nebo bych měla? Teď už moc na výběr nemám. A co on? Proč to dělá? Nerozumím jeho konání, ale obávám se... Ne na to nemám dost sil. Ale on bude mít... Bude mít. Jak mě tak Sixt chvíli vláčí zavřu oči. Přemáhám bolest a do vzniklého zmatku lehce zašeptám. "Mim davar..." magická formule protne vzduch a já si v mysli představím jedno jediné zvíře a to velkého orla, který má velikost člověka. A Sixt se pod tímto kouzlem změní v toho orla. Já pak z pod pláště roztáhnu svá křídla a vzletím k nebi. "Poleť za mnou!" zakřičím na něj. Nemusím se soustředit na udržování kouzla, vím že bude trvat tak dlouho dokud neuznám že splnilo svůj účel a to nebude dokud nebudeme v bezpečí. |
| |
| Trochu smutně se na něj podívám. Vím, že nejsi průvodce. Taky jsem to tak nemyslela. Ale doufala jsem, že je to něco víc, než jen společná cesta. Možná to byla ode mě hloupost, myslel si to. Chtěla jsem prostě být blízko tebe. Zašeptám a zadívám se do země. Možná jsem opravdu jen hloupá holka. Jenže musela jsem to udělat. Copak toho chci opravdu tolik? Pomyslím si a opatrně se znovu na něj zadívám. |
| |
| Utíkám v doprovodu elfky když se stane něco nečekaného... změním se v orla. Co to ksakru má bejt. Kouzlo kámo. Zachránil jsi kouzelnici. Sakra lepší by bylo se nechat trefit od toho kouzelníka. Cos to udělala okamžitě mě vrať zpátky. Co ti vadí utečeš jim. Na tom nezáleží. Pamatuješ na toho kouzelníka? No pamatuju. Tak on mířil docela dobře. Po chvilce letu se zřítím k zemi ale pokusím se to trochu zmírnit a spadnout někam do bezpečí. |
| |
| Prudce roztáhnu křídla a černé peří mne po dvou mávnutích vznese do vzduchu. Volala jsem na orla za sebou a ten se také vznesl. Cos to udělala okamžitě mě vrať zpátky. zakřičí na mě, ale na to nereaguji. Lidi. Proč si musejí neustále stěžovat? Neměls mi pomáhat y pomatenče! Teď laskavě dělej co je třeba. pomyslím si ale nahlasv nic nepovím a stoupám vzhůru. Orel mě nějaký čas následuje, ale pak se náhle začne řítit k zemi. No to snad není možný. On nejen že neumí lítat jako člověk, ale on neumí lítat ani jako orel! jsem už přeci jen trochu naštvaná. Já nejsem zraněná ani nic podobného a ve vzduchu jsem jako doma, takže cítím každé proudění větru, znám jeho sílu a umím jej využít pro svůj prospěch, ale když se teď orel začal řítit k zemi jsem na okamžik zmatená a nevím co dělat. Přesto ež sjem se nedokázala rozhodnout co mám dělat rychle se téměř střemhlav řítím k padajícímu orlovi. Co teď? Zachránit ho? Neachránit? Když sopadne zabije se... A co je mi vlastně do něj? Miohu přeci odletět a nechat ho být? Jenže... Když ho nechám být tak nikdy nedokážu, že nejsem zlá, jak lidé usoudí od pohledu. Oh bohové, ež já sem vůbec lezla! pomyslím si, to už jsem téměř u orla. Až teď vidím že má poraněné křídlo. Uznám že mé kouzlo splnilo svůj účel a tím pádem se Sixt změní zpátky na člověka i se všemi věcmi, které měl u sebe v okamžiku přeměny a já jej chtnu. Jsme již těsně nad zemí a on není zrovna nejlehčí. Ani si nedělám iluze, že bych let vyrovnala a byla ho schopná nést a tak jediné o co se pokouším je zmírnit náš dopad. Tohle mu nikdy neodpustím! pomyslím si zlostně a v ten okamžik se dotkneme země. Udělám několik došlapů za běhu, abych udržela určitou dynamiku. velmi bolestivých došlapů. Tentokráte křičím tou bolestí a neubráním se několika krvavým slzám, které mi vyhrknou z očí. Pak už to ale nevyrovnám a spadnu na zem, přičemž Sixta, kterého jsem držela v rukou, pustím a ten dopadne kus odemě. Mám trochu odřené břicho a hrudník a svaly na křídlech mě bolí. Vlastně mě bolí celé tělo. Pro naše přistání jsem vybrala jednu temnou uličku, kde nesvítí žádné lampy a tak je tu tma v níž já ale vidím dobře, Sixta, který se kus odemě zvedá. I já se pokusím zvednout ale je to velice namáhavá činnost, která je taktéž bolestivá. Dýchám přerývaně, když se konečně postavím a opřu o zeď nějakého ze zdejších domů. Na čele mám škřábanec, stejně jako na břiše a rukou. Dokonce i chodidla mám lehce zkrvavená... |
| |
| Slavnost Liamovi není nijak do řeči a tak mlčí. Tanec pokračuje a mág zmizí s vojáky v ulicích. Obloha, Ulice Sixt se změní zpátky a ty ho okamžitě chytíš a připravuješ s na přistání. Letí se ti docela špatně ale né že by byl těžký ale protože si dlouho neletěla s pasažérem. Bohužel přistání nedopadne podle tvých představ. Nestačíš Sixta někam stranou odklidit a spadnete oba do menšího stánku. Sixt dopadne zádama do stánku kde je ovčí kůže a on je docela potlučený olus ty dva škrábance. Zaniverel sláhne křídla včas aby si je nějak nepoškodila. I ona je jen trochu potlučená, dopadla na Sixta kterého držela. Jste tedy na živu a ve zbořeném stánku. |
| |
| Pomalu zastavím a v očích se mi zalesknou slzy. Zadívám se do země, abych to aspoň nějak zakryla. Jestli chceš, abych šla, tak stačí říct. Bude mě to sice trhat srdce, ale vyhovím tomu. Jestli ovšem chceš opak, tak to taky řekni. Teď jen nevím, co si mám myslet. Jestli jsem snad řekla něco nevhodného nebo něco, co se ti nelíbí. Řekni cokoliv, jen mě nenechávej v obavách. Poprosím ho a povzdechnu si. Takhle to dopadá vždycky. Možná že jsem měla být ticho. Jenže on to musí vědět. Třeba jen přemýšlí, co má říct. Ale třeba také ne. |
| |
| Chtěla jsem Sixta odhodit, ale nepovedlo se to docela a já skončila na něm. Jsme oba trochu potlučení, ale má křídla jsou v pořádku, jsem však unavená... Zamrkám a uvidím, že ležím na tom muži. chvíli mu naprosto nevěřícně hledím do očí. Je to ten okamžik kdy si neumím přebrat že jsem u něj najednou tak blízko, že na něm vlastně ležím... Co se to stalo? Co mám dělat? začínám vnitřně panikařit a známky paniky se i vkradou i do obličeje a já se překulím na záda, abych na něm neležela. Neutíkám, ale tížila bych ho. Ostatně mám sovu hrdost! řeknu si a začnu se zvedat. Není to lehké celé tělo mě bolí, ale udělám to. Pokusím se vstát ale bolí to a tak bolestivě syknu. Tohle vážně msuím snášet do konce života? ptám se na poraji zoufalství. Otočím se k Sixtovi zády a opřu se o zbytek stánku, který ještě stojí, tam teprve se otočím zpět na toho muže a nasadím příkrý tón svého tvrdého hlasu: "Pošetilí člověče, cos myslel, že děláš? Nepotřebuji tvou pomoc, jasné? Nikdy nepotřebuji ničí pomoc! Kdybych se nechtěla nechat zatknout tak si tam tak nestoupnu všem na oči, nemyslíš?" to není tak docela pravda, ale to on neví, ne? Tak mu to může být jedno... "Můžeš si gratulovat, nyní tě budou chtít zabít stejně jako mě. Jsi spokojen?!" ptám se s jistou dávkou sarkasmu. |
| |
| Dopadneme docela tvrdě a navíc sloužím jako deka pro přistání tak bych se nedivil jestli mi nezpřeráží žebra nebo nevyrazí dech. To bylo jen tak tak... Chvilku na ní koukám a pak se odkulí stranou. Opatrně vstanu ze země, opřu se o nejbližší dům a odkašlávám. Zažil jsem už i příjemnější věci. Pak na mě vychrlí jak soupka všechen svůj vztek a svojí pýchu. Kašlu na to co říká a pak promluvím. Díky za tu zpětnou proměnu. Nestalo se ti nic? Bude to chtít dobrý úkryt. |
| |
| Muž si s toupne a opře se o nejbližší dům. Chvílí kašlává a já do toho mluvím, pak ale promluví on. Jeho slova jsou rozvážná a mírná až mě zaskočí, že se ani nezlobí, že mi dokonce děkuje. CO je zač? Copak to nechápe? To ho snad opravdu zajímá, jestli mi nic není? Tohle neni normální. Zabijí ho a mě s ním. Já mohu kdykoliv odletět ale on? Dneska už z něj neudělám ani malou myš... Je vidět, že jsem trochu překvapena. "N-ne..." trochu se zakoktám a své oči upírám do tech Sixtových. Pozorujiho. I ve tmě vidím jako za dne a tak to pro mě není problém. Můj pohled ale není nevlídný, ani tvrdý je spíše odtažitý a zkoumavý, jako bych se snažila v jeho očích zahlédnout více než lze vidět. Několikrát silně polknu. Dech mám nepravidelný. Tohlwe je divné. Takhle se lidé nechovají... Třeba je vyjímka... A nebo na mě něco hraje. prolétne mi hlavou a troch use vzpamatuji. "Schovej si slova díků pro někoho jiného, tady zůstat nemůžeme. Ostatně bude pro oba lepší pokud se nyní rozejdeme každý svým směrem a více se neschledáme." řeknu doměřeně, ale rozumě. Snažím se uvažovat. Zjisšťuji že se cítím nejistá v přítomnosti člověka, který se mnou hovoří jako se sobě rovnou. |
| |
| Zdá se že je v pořádku asi jen trochu zmatená. Pak ještě cosi říká z čehož zřejmě čiší pyšnost nebo možná obava. Je to docela složitý ale budiž. To je jedno přesto ti děkuji. Pak mě to trkne... ..sakra snad se.... Sáhnu na záda kde bych měl mít luk. Nezaregistruji nic nezvyklého. Podivné měl by být na kusy nebo alespoň na půl, zřejmě moc dobrá práce. Jistě asi se rozejdeme. Těšilo mě. Řeknu a přemýšlím kam jít a koukám kolem. Stráže tu budou za chvilku takže není moc času. Měla by jsi odsud odletět nebude tu bezpečno. Rozloučím se s tou temnou elfkou a zamířím do nějaké uličky pokud možno né do nějaké blízké to by mě našli moc snadno. TAm si konečně sednu a odpočinu si. |
| |
| Sixt mluví. Zdá se že také souhlasí, že by bylo lépe se rozdělit a pak se náhle rozejde pryč. Měla by jsi odsud odletět nebude tu bezpečno. zní mi v uších. Sleduji ho jak odchází a najednou si připadám podivně osaměle. Bezva. HJediný člověk z tisíce, který se mnou mluví a já ho posšlu pryč. Ale co je to tak pro něj lepší... snažím si sama sobě obhájit své chování. Snad se neurazil... A kdyby? Dokazovalo by to jen, že je stejný jako ostatní. Jenže... To už i mě Sixt zmizel z dohledu. Pozdychnu si. Tělo mě bolí a já se zahledím na hvězdy. Chvíli se jen tak dívám, neboť zjišťuji že se mi ani nechce nikam lůetět ani jít. Jako bych si přála aby můj život tady a teď zkončil. Zůstávám na místě docela dllouho. Vím že brzy přijdou stráže ale nemám už žádnou chuť utíkat. Je mi to jedno. Ach jo... asi už jsme se zbláznila. Ale mě se opravdu nechce odletět. Našla jsem jednoho člověka bez předsudků. Vlastně tím má cesta zkončila. Ani nevím jak se jmenoval. Naši by mi beztak nevěřili. Nikdy mi nevěřili že se dá názor ostatních na nás změnit. Odešla jsem abych jim to dokázala, ale prozatím to vypadalo spíše, že má cesta bude neúspěšná... |
| |
| Dojdu do uličky která vypadá vcelku bezpečně. Má dva přístupy takže nějaká šance na útěk v případě přepadení. Horší je však bodavá bolest. Odližím stranou luk abych ho měl stále na očích. Pak si sundám svojí vestu a trochu zkrvavenou košili. Skvělý za chvilku budu místo bílý nosit radši rudou. Dále zkontroluji rány. Jedna se táhne od pravého boku kousek k zádům a druhá od ramene do půli cesty k loktu. pěkně čisté rány. Ty se zhojí dobře pokuď nevykrvácím. Vytáhnu z brašny u pasu kusy hadrů které používám občas jako obvazy. Je na nich spousty zaschlé krve ale stačit budou. |
| |
| Slavnost Nechci aby jsi šla zůstaň tu se mnou. Řekne Liam a při tanc itě více obejme. Wilvarin stále jen přihlíží i když má chuť zakousnout ho rovnou teď a tady i přes jakékoli příkazy. Ulice a Ulička Zaniverel stále stojí uprostřed ulice zatím co Sixt zmizí kdesi ve tmavém koutě. Ona stále stojí na ulici a kdyby nedýchala mohl by si někdo myslet že je to socha. Mezitím Sixt vyhledá bezpečnou uličku. Luk ještě jednou zkontroluje a je opravdu celý a bez škrábnutí. Léčení probýhá normálně už máš docela praxi ale i tentokrát se to neobejde bez menšího křiku který utichne po zkousnutí jednoho krvavého obvazu. Ulicemi jsou slyšet i vzdálené hlasy stráží kteří marně hledají dva uprchlíky. |
| |
| Znovu se usměju a zadívám se na něj. Dobrovolně se k němu přivinu a zadívám se mu do očí. Už dlouho jsem nebyla na žádné slavnosti. Ale slyšela jsem, že jsou tady často. Zrovna, když jsem tě hledala. Celý den jsem tu běhala, abych tě mohla spatřit. Zalíbil ses mi na první pohled. Přiznám a začervenám se. Proč to vůbec říkám? Cožpak ani nechceš znát mé jméno? |
| |
| Stojím v tmavé ulici ale její temnotu sotva snímám. Jsem zmatená a pocit osamnění mne trhá na kusy. Co bude dál? Mám zde stát a čekat? Z dálky slyším hlasy stráží, kteří nás hledají. Jde jim hlavně o mě... Mé odhalení může toho muže ochránit. Tedy alespoň na krátký čas. Proč bych mu ale měla pomáhat? Abych mu dokázala že se ve mě nemýlil, že nejsem zlá. Pokud mu chci ale tohle dokazovat, chovala jsem se moc příkře. Možná se o mém kroku ani nedozví... Na tom ale přece nezáleží. Důležité je abych se zachovala správně. Hlasy stráží se přibližují ale prohledávání celého města může trvat velice dlouho. Chvíli přemýšlím co dělat a lehce rozložím křídla a protáhnu si je. Pak ale myšlenku letu zavrhnu. To by nebylo dobré. Kdyby mě sestřelili, dopad by byl příliš tvrdý... Vykročím tedy směrem na hlavní ulici. Každý krok je jako tisíc jehel, které mi projely chodidly a jak jdu tak cítím jak mi to rozdírá nohy. První krok... Tohle je šílené... Druhý krok... Kdyby to viděli rodiče asi by mě zabili Třetí krok... Asi jsem se skutečně neměla dožít tohoto věku a měla jsme umřít už jako dítě... Pak už se mi jde o něco lehčeji a i když mě kroky bolí zadržuji bolestivé vzdechy a pokračuji tmou až na ulici, kde svítí lampy. Jsem připravena se nechat chytit. |
| |
| Slavnost Tirwen stále tančí s Liamem a ten nic moc neříká při zmíňce o jméně se zarazí a přemýšlí. No a jak se tedy jmenuješ? Ulice Zaniverel jde tedy po hlasech strážných a za nějakou dobu je má na dohled. Přidá do kroku aby jí chytili ale v půli cesty ucítí ránu za zadu a svalí se v bezvědomí k zemi. Vojáci už nepátrají ale mají už spokojenější ton ze své práce. Sixt ležel nějakou dobu v uličce a vzpamatovával se ze svých zranění která utržil náhle však uslyší smích a a chvilku poté zlostný křik. Vydá se za tím zvukem a všimne si skupinky vojáků kteří táhnou tu samou temnou elfku se kterou se potkal v bezvědomí. Ten rozzlobený hlas patří tomu mágovi se kterým jste se setkali na slavnosti. Dobrá tu mrchu by jsme měli. Hoďte jí do věznice a ať se jí nic vážného nestane chci aby byla v pořádku aby si naše vězení patřičně užila.. a ještě něco. Dejte jí do samostatné cely ti co tam sou zavření by jí klidně podřízli jen kvůli tomu jak vypadá.. no my možná taky. Vojáci se vydají tedy k místnému žaláři a temnou elfku táhnou za sebou. Mág pak přistoupí k další skupince vojáků a zní ještě hrozivěji. A toho bastarda kterej byl prvně s ní najděte co nejdřív. Bude mi jedno v jakym stavu bude ale hlavně aby mohl mluvit.... Vojáci se pak rozejdou a muž se někam přemístí. |
| |
| Kráčím ulicí a mé kroky jsou pomalé a rozvážné. Konečně stojím na jedné z větších ulic a rozhlížím se. Stejně je to nesmysl. Neměla bych to dělat. Měla bych odletět, jak mi to radil,bolo by to přeci logické, ne? Zachránit si vlastní kůži. Jenže nechci abyy v tom byl ten člověk sám. Když odletím pak jsem nic nedokázala... On se mnou mluvil, choval se... Zkrátka se choval jinak a nevadilo mu kdo jsem... je mi smutno. Před očima mi vyvstává Sixtova tvář a vzpomínám si na to jak jsme dopadly. Nikdy jsem nikoho v letu ještě nezachytila, nikdy s nikým takhle nepřistávala. Ano v rámci civčení jsem se to učila ale abych takhle chytala člověka? Vzpomínám na tu krátkou chvíli kdy jsem ležela na něm a jak jsem byla překvapená, jak jsem se z toho sanžila vymluvit svu obvyklou příkrostí, ale sotva odešel najednou mi chybíé. Někdo jako já nemá moc přátel ani mezi našimi, natož někde jinde. Neznám příliš přítomnost někoho natož takovou. Konečně je vidím. Vojáci. Elfové mne zahlédli a já se k nim otočila čelem. Tak se ukažte, pánové... prolétne mi hlavou a má tvář jako obvykle ztvrdne. Rozbíhají se že mě chytí, ale v tom cítím bolest. "Ah..." bolest prolétla celým mým tělem a mě se zatmělo před očima... Co to...? napadně mě že to musela přijít zezadu a v té chvíli už jsme obestřena temnotou... Ani nevnímám jak mě stráže odnášejí. |
| |
| Zasměju se nad jeho rozpoložením. Promiň. Jen mě trochu překvapilo, že ses taky nezeptal. Ale jmenuju se Tirwen. Odpovím mu slušně a při svém jménu se začervenám. Ne že bych to jméno neměla ráda nebo se mi nelíbilo. Ale v těhlech končinách mi připadá tak zvláštní. Nikdy jsem si to moc neuvědomila. Ale teď víš co máš dělat. Tak dělej. Dělej a nepřemýšlej moc o tom. Tímhle tempem to moc daleko nedotáhnu. Slyšíš, tak dělej. Pomyslím si a zhluboka se nadechnu. Nechtěl by jsi raději někam, kde je víc soukromí? To dění kolem, mě trochu znervozňuje. Zeptám se ho a čekám, že řekne konečně něco víc. Víš. Ani to nebolelo. Teď jen stačí doufat, že mu to nebude vadit. |
| |
| Uslyším nedaleké hlasy a vydám se za nimi vezmu si sebou ještě luk a po cest si obléknu své věci. Co to jen může být? Napovm ti, má to špičatý uši a jde ti to po krku co je to? Smečka hladových vlků? Hlupáku... Na ulici spatřím toho mága s několika vojáky. Povšimnu si jak vydává rozkazy a taky si všimnu jejich zajatce. Sakra co tu dělá, měla odletět pryč. Pusť to z hlavy. Jdeme pryč jdou ti po krku a pomoct jí nemůžeš. Můžu. Blázníš vždyť tě všude budou hledat. Všude ne. Pak si najdu nějaký blízký dům a vyšplhám na jeho střechu a sleduji vojáky tiše až k jejich cíli. |
| |
| Slavnost Krásné jméno trochu mi připomíná jméno někoho koho jsem dřív znal. Řekne Liam. Když navrhuješ jít někam jinam tak zrovna jdete po tanci ke stolu a on opět nějakou dobu mlčí. Rád bych někam šel ale musím zůstat zde na slavnosti. Ulice Sixt celkem obratně vyleze na střechu kde ho chvilku po tom postihne bodavá bolest, zřejmě ze zranění. Pokračuje dál za vojáky a nakonec se dostanou všichni ke stavbě která je celá z kamene a působí nedobitně. Vojáci vezmou temnou elfku dovnitř a zavřou za sebou masivní železné dveře. Sixt se bez problémů dostane na střechu věznice kde má dobrý výhled. |
| |
| Usměju se a posadím se vedle něj. Mě akorát připomíná můj domov. Ale dlouho jsem tam nebyla. A proč tu musíš zůstat? Zeptám se ho zvědavě a lehce ho pohladím po tváři. Tak to nedopadlo, jak jsem chtěla. Ale ještě není všemu konec. Tak se holka uklidni a pokračuj dál. Však ještě uvidíš. Uklidňuju se a posadím se k němu blíž. |
| |
| Jak tak obhlížím okolí nenapadá mě žádné rozumné řešení. Hold se tam půjde. Pak se pokusím najít nějaký vchod kromě hlavního a dostat se jím dovnitř věznice. |
| |
| Slavnost Liam poslouchá co říkáš a další otázka ho nejspíš vyvede z míry nebo něco podobného. Proč tu musím zůstat? No....to je docela složité..a nechce se mi o tom mluvit... Řekne a mlčí. Věznice Zaniverel se ocitne v cele věznice ale ještě pořádně není při vědomí. Může sice vnímat okolní vjemy ale pohybovat se nemůže. Sixt obhlíží budovu ze všech směrů a objeví několik možných vchodů. Jednak hlavní který je zavřen, dále několik oken které jsou buď malé nebo zamřížované a nakonec díru ve stropě která je akorát. Proleze jí s menšími obtížemi při kterých se dostaví opět silná křeč. Ocitl se na trámech hlavního sálu kde je několik vojáků kteří hlídají. Dále je zde několik vchodů. Jeden který vede k celám a je tam slyšet rozhovor několika vězňů a ještě jedna část cel kde je ticho ale i přesto zde hlídá jeden voják. Možná že je ta temná elfka tam. Dále je chodba k východu a nakonec chodba kamsi do sklepa. Místnost je osvětlená velkým lustrem se svícemi jinak je místnost v pološeru. Vojáci kromě dvou hlídajících spí. |
| |
| Lehce začínám procitat. Stáel senemohu hýbat, ale i když mám zavřené oči slyším nějaký rozhovor, snad jsou to vězni a snad strážní... Někam mě položili, ale nevím kam. Ležím a je zde jen tak-tak něco slyšet. Co se to stalo? Něco mě zasáhlo do zad. Co to asi mohlo být? Nějaké kouzlo? Nejspíš... Musel tam být ten mág... Nikdy se nepoučí. Jsou tak bláhoví. Všechno dělí na dobré a zlé a neuvědomují ci že i to dobré je někdy zlé... snad alespoň přestanou hledat toho člověka... Musím už být z dosahu kouzelníka když se začínám probírat. To je dobře... musímk se vzbudit, kdo ví s kým jsem v cele a nehodlám umřít podřezaná jako nějaké podsvinče. mám hlavu plnou myšlenek, když se nemohu hýbat, nic jiného mi ani nezbývá. |
| |
| Protáhnu se dírou a dostanu opět silnou křeč. Budu si muset brzo odpočinout ta námaha mě vážně pomalu ubíjí. Skousnu pevně zuby abych nevydal ani hlásku což by mě prozradilo. Uf už jsem se lekl že to nezvládnu. A teď kde jí maj. Dvě oddělení, jedno plný vězňů a jedno prázdný. Sklep který vede bůh í kam, dva strážní a několik spících. Snad nebudou ještě nějaký v tom sklepení.Opatrně přešlapuji po trámech a koukám tu po všem možném. Bude asi v tý druhý části. Říkal že jí maj dát do nějaký volný cely a proč by zrovna u prázdnýho oddělení stál voják. Navíc je v bezvědomí takže proto to ticho. Lustr je velkej aby to osvětlil ale všude ne takže se můžu schovat ve stínech, ještě jak zlikvidovat vojáky, něco se najde. Pak po trámech přejdu k nějakému místu kde je dost tma a pomalu slezu dolů a schovám se. |
| |
| Jeho odpověď mě překvapí a najednou nevím, co mám dělat. Nee to se nemělo stát. Vždyť je to přeci očividné, ale co mám teďka dělat? Možná chce jen trochu popostrčit a pak to půjdu. Pomyslím si a chvíli nic neříkám. Víš, mě pořád mrzí, jak jsem se k tobě v noci chovala. Nikdy se tak nechovám, ale dlouho jsme byli cestovali a byla jsem už unavená. Nechci, aby sis o mně myslel něco zlého. Nadhodím opatně a sklopím hlavu. Pak ho jemně pohladím po noze. |
| |
| Slavnost To nevadí nic ti nezazlívám. Každý má opčas nějaké to vypětí nervů a musí to ze sebe dostat ven. Odpoví a přitom se mile usměje. Věznice Sixtovi se vcelku podaří dobře slézt a nikdo si toho nevšimne. Schová se za jeden ze stolů kde měli vojáci zřejmě večeři povaluje se zde spousta táců kostí a pohárů. Naproti je vchod do podzemí a nalevo od tebe je cesta k celám kde podle tebe bude ta temná elfka. Zaniverel stále může vnímat okolí ale cítí se normálně je zřejmě ještě z větší části v bezvědomí. |
| |
| Oplatím mu úsměv. Jsem ráda, že to takhle bereš. Odpovím a na chvíli se odmlčím. Sem hloupá, hloupá, hloupá. Tak dělej sakra. Vynadám si v duchu a znovu se na něj usměju. Tak doufám, že mi nebudeš zazlívat i tohle. Zašeptám, nakloním se k němu a políbim ho. |
| |
| Takže co teď jsem dole a v úkrytu jak se zbavím těch vojáků? Mám nápad půjdeš tam podřízneš je jednoho po druhym a bude po problému. Né to ne jednak je to moc krutý a jednak bych řekl že teď není na to čas. Tak můžeš venku udělat kravál oni vyběhnou ven a ty jim zavřeš dveře. To ne neni jistý jestli by tam šli všichni. Ale mám jinej nápad. Seberu ze stolu jeden džbána hodím ho směrem do vchodu do podzemí. Když budu mít štěstí tak tam půjdou oba když né tak jen jeden a pak musí nastat další část. Sáhnu po měšci a zjistím jestli je takový jaký potřebuji. Né to ne cokoli jinýho jen prachy ne. Nedělejto prosím ě takhle chcípneme hlady když nebudem mít prachy. Čekám jak se vojáci rozhodnou a kdyžtak plán změním na druhou variantu. |
| |
| Slavnost Jakmile políbíš elfa tak je chvilku zticha a pak se zvedne jako by chtěl odejít. Nezazlívám ti to ale nepříjde mi to jako dobrý nápad sotva se známe. Věznice Nebyly by to stráže kdyby nebyli obezřetní a nešli ce podívat co se děje ale jak už bývá smůla neúprosná jde dolů jen jeden a druhý hlídá dál. Provedeš tedy další část plánu a hodíš k němu naditý měšec ze kterého vypadne pár mincí. Voják to zaregistruje a nestačí se divit co se mu to stalo. Nevnímá odkud se vzali a začne je sbírat. |
| |
| Smutně se na něj podívám. Promiň. Zašeptám a sklopím hlavu. Pak obličej schovám v dlaních a rozpláču se. Teďka jsem to celý pokazila. Teď budu mít smůlu. Ale já nechci. Tak proč je to pořád tak stejný? |
| |
| Co lidi pro prachy neudělají. Připlížím se za vojákem a přesně mířenou ranou ho zlikviduji. Pak rychle přejdu ke sklepu a zavřu dveře a zajistím je či jinak zablokuji. Hlavně nevzbudit ty ostatní i kdž jich tu je jen pár tak to bude nefér souboj. A taky to chce rychle než tamten příjde na to že je zamčenej. Pak se vydám hledat t temnou elfku a až jí najdu otevřu jí celu a zjistím jak na tom je. |
| |
| Slavnost Liam se otočí za plačící Tirwen a skouší jí uklidnit. Nechtěl jsem tě zklamat jen .... si myslím.... Zbytek věty nedořekne ale je jasné co chtěl říct. Vězení Opravdu to byla správná doměnka. V tom prázdném oddělení leží na zemo ta temná elfka která je zřejmě ještě v bezvědomí. Celu otevřeš celkem bez problémů. Pak vstoupíš do cely a zjistíš že je v pořádku . Lehce s ní zatřeseš a ona se následně probouzí. |
| |
| Trochu se uklidním a podívám se na něj. V očích se mi ovšem stále zračí smutek. Já vím. Jsem jen cizinka, která zmizí stejně jako se objevila. Nevyčítám ti to. Ale je mi to líto. Zašeptám a znovu se zadívám do země. Jak jsem si vůbec mohla myslet, že by to bylo jiné? Nepatřím do města a neumím v něm žít. Ale mohla bych. stačí jen chtít. |
| |
| Co bude dál... Musím se probudit... msuím se probudit... Chci se probudit... No tak chci se probudit. říkám si v duchu, ale stále to nejde. Někdo se mnou lehce třese. Cítím ten dotek. Není hrubý. Kdo to nmůže být? Stráže? co chctějí? Mučit mě? To se teprve uvidí. Dobře, musím se probudit. Musím se probudite, neudělám jim tu radost, abych se ukázala slabá! Pomalu se začínají mé oči otevírat. Otevřou se a zavřou. Vidím rozmazaně. Otevřou se a zavřou. Viděla jsme nějakou tvář. A nakonec se opavdu otevřou aniž by se zavřeli. Lehce zamrkám a snažím se pročistit si zrak. Všude je tma. Je jiná než venku, ale naštětí sem někudy přci jen proniká trocha světla a tak vidím že se nademnou sklání ten člověk, který se mi snažil pomoci. Co ten tady chceš? pomylsím si hořce. Vím jak jsme se cítila osamělá, když odešel, ale nevím jak se mám chovat ani co si myslet. Co si o sobě myslí? Já se mu snažím pomoc a on se se mnou nechá zavřít do cely? No to je bezvadný... říkám si a posadím se. Nevím jestli mám být ráda a nebo se zlobit. Vidím, že mříže od cely jsou nastevřené a tak alespoň ten nejhoorší scénář se nepotvrdí. Dobře neni vězeň a přišel mě zachránit Ale proč? Proč to k čertu dělá? Copak nemá nic lepšího na práci? Otočím se na Sixta a velmi tiše zašeptám: "Nemáš nic lepšího na práci, než neustále nastavovat kůži, abys pomohl někomu kdo tvou pomoc nežádá? Víš ty vůbec proč jsme se nechala zatknout? Aby tě už dál nehledali. Takže se seber a zmiz co nejdřív můžeš, jasné?" řeknu mu ale opravdu mluvím jen velmi tiše tak aby mě mohl slyšet jen on. |
| |
| Příjdu do cely a zdá se docela v pořádku. Pak jí probudím a probuzení je trochu ostřejší než jsem původně čekal. To máš za svojí snahu hlupáku, kdybys mě poslech mohli jsme už být v bezpečí. Zdá se že v pořádku jsi můžeš chodit? Zeptám se jí a pomůžu jí vstát. Pa kještě dodá že to udělala schválně a že mám odsud vypadnout. To je teda skvělý. Takhle mě odsud posílat pryč. To jo říkal jsem to ulev si aspoň vraž jí jednu pořádnou facku. I když bych rád ale nevím jestli to není jen kvůli tobě tak se tím nebudu zabývat. Pak jí na to co řekla jako poslední odpovím stále mírným tonem. Buď půjdeš v bezvědomí nebo při vědomí, vyber si. Ujišťuju tě že v bezvědomí to půjde hůř. Pak počkám jak se rozhodne a podle toho buď odejdu nebo počkám. |
| |
| Zdá se že v pořádku jsi můžeš chodit? To mě zarazí. Jeho naprosto věcné a přímé chování. U našich jsme se s tím setkala, sama tak většinou jendám, ale tohle... Jeho hlas není hrubý a já pojednou nevím co říct a co dělat. Jen mu překvapeně hledím do očí. Buď půjdeš v bezvědomí nebo při vědomí, vyber si. Ujišťuju tě že v bezvědomí to půjde hůř.Mluví naprosto vážně ale mě to přijde směšné. Tak podivně vážné až veselé. Stále jsem překvapená a i když se své překvapení snažím skrýt trochu je to na mě znát. I kdyby ne ve tváři v mých očích jistě. "Půjdu..." hlesnu jen. Bylo by zbytečné a dost marné se jeho pomoci vzpírat. Pomáhá mi již podruhé a kdybych odmítla přišla by jeho snaha vniveč. Ačkoliv sama naumím říct proč jsme vlastně ráda že někoho zajímá co je se mnou, že někdo přišel a pomáhá mi, ačkoliv si to odmítám přiznat. Následuji Sixta několika bolestivými kroky. Snažím se však uchránit bolestivých vzdechů a syknutí. Nechci prozradit náš pokus o útěk. |
| |
| Rozhodla se rozumně. Následně zamíříme kolem spících strází ke dveřím které otevřeme. Snad to půjde snad nebudou nijak zvlášť zamčené. |
| |
| Slavnost Né né né ty se neomlouvej mě je to líto. Odpoví ti a stejně jako ty kouká do země a mlčí. Věznice Projdetekolem stráží kteří si dávají pořád dvacet a kolem vojáka který si nestihl sebrat svoje zlato. Když jste skoro u dveří ozve se bouchání ze sklepa.. .hrůza pro vás. Některý ze strážců se probudí a hned zavolá. Poplááách vězeň utíká. Hned na to se vzbudí ostatní a hledají své zbraně máte tedy ještě chvilku čas. |
| |
| Posunu se k němu a jemně ho chytnu za ruku. Já jsem s tím začla. Vím, měla jsem ještě počkat. Je to moje chyba. Ale prosím. Nenechávej mě tu samotnou. Poprosím ho a zadívám se mu do očí. To by ještě scházelo, aby odešel. To by byl konec všeho. |
| |
| Sixt vyrazí přes místnost se spícími strážnými. Pozoruji jejich spící tváře a opatrně naštapuji. Při opatrné chůzi mě nohy tolik nebolí a tak to jde snáze než předtím. Muž, který mě vede začne zkoumat dveře od věznice. Vypadá to, že jsou to vchodové dveře vedoucí ven. Nemyslím si že je rozumné odcházet hlavním vchodem... Kdyby se tak dalo uletět. Ukázalo se, že není tak těžký dokázala bych ho odnést... pomyslím si, ale nahlas to neřeku. Nemohu. I šepot by nyní byl nebezpečný... Čekám tedy zda se mu podaří otevřít dveře. Pak ale někdo zabouchá na dveře od sklepa. Kruci!, pomyslím si a to už se jeden ze strážných vzbudí a začne křičet poplach. Co teď? Kdyby tu alespoň bylo kudy uletět... Podívám se nahoru a všimnu si díry ve stropě, jenže je příliš malá na to abych jí dokázala proletět. Možná bych se jí prosoukala ven ale bez úhovny na křídlech by to asi nebylo a rozhodně by to něšlo za letu. Stráže se začali sbírat své zbraně a my tak máme chvilku času. Vím že stojíme proti velké přesile a ani tu pořádně není jak utéct. Pak si ale ukročím roztáhnu křídla a prudce začnu mávat proti nim. Ženu tak na ně vzduch, který by je mohl na chvíli zdržet. Doufám že umíš otevřít ty zpropadený dveře protože tohle dlouho nevydržím. pomyslím si. Je obtížné na takovém prostoru máchat křídly a ještě ktiomu musím jimi mávat hrozně rychle, aby byl proud vzduchu dostatečný... |
| |
| Dojdeme ke dveřím které nejsou také žádný problém jako ty předchozí pak ale bohužel vojáci procitnou a chystají se zaútočit. Ta temná elfka se je snaží pomocí křídel a vzduchu zadržel ale je to asi zbytečné. Dveře sou už otevřený. TAkže nech toho mávání a utíkej já tě doženu pak jen co se tady o pány postarám. Tasím šavli a odhodím její pochvu. Škoda takhle sem to nechtěl. Pak počkám až uteče pryč vyčkám až se vojáci přiblíží a hodím šavlí po laně které drží lustr. Snad je to zdrží. Pak se rozběhnu také ven ... |
| |
| Zrovna když se snažím ze všech sil, mě ten člověk pošle pryč. Urazí mě to. Podívám se na něj zlostně, ale přestanu mávat a vyběhnu ven. Jak si to vůbec představuje? Jaké má právo posílat mě pryč? Žádné. Nemá na demnou žádnou moc. Vyjdu ven, ale neutíkám dál. Vyndám z kapsy rukavice, přehodím plášť přes křídla a nahodím si kápi. Mezitím se uvnitř pustí Sixt do boje. Nemohu mu pomoci, svá kouzla jsme vyčerpala jeho přeměnou v orla. Proč bych mu měla pomáhat? Protože mě uráží? Myslí si že se o sebe nejsem schopná postar. Tak to se teda šeredně mýlí, protože to neni vůbec pravda. Umím se o sebe postarat. Aby mě nemohl jen tak někdo zahlédnout se přitisknu ke stěne věznice do nějakého stínu. |
| |
| Slavnost Neboj Tirwen nenechám tě tu samotnou.. Poví ti tiše aniž si není úplně jistý. Vězení a ulice Zaniverel odejde hlavním vchodem někam do ulic. Sixt mezitím stojí tváří tvář vojákům. Šavlí se trefí přesně do lana ale lustr ještě drží. Spadne až pár vteřin potom :-D Sixt tedy utíká také pryš a rychle se protáhne pootevřenými dveřmi. Za ním jsou slyšet jen nárazy šípů na dveře. Po nějaké době se potkáte v uličce oba jste zcela schvácení a unavení Sixta navíc přepadne opět ta bodavá bolest a k tomu zjistí že ho trefil šíp který má v ruce. Proletěl skoro skrz ale je furt v ruce. |
| |
| Siyt ani ne po chvilce vyběhne ven. Stova jsem se přilepila na stěnu. Je mi jasné že zde zůstat nemohu a tak utíkám s ním a zastavíme se až v jedné uličce, kde je již úplná tma. Utíkali jsme a útěk je něco šíleného. Nohy mě bolí a dál už neudělám ani krok. Z chodidel mi teče krev. Když se Sixt zastaví a všimnu si že má v ruce začnu vést sama se sebou jakýsi vnitřní boj. Na jednu stranu mu chci pomoci. Nevím sice proč ale chci mu pomoci. Na tu druhou, ale chci aby pocítil bolest. Aby věděl jaké to je... Jen trp člověče... No jo. Trp... Ale co z toho? Ukaž... "Ukaž..." řeknu a hlas mě torhcu zklame. Mělo to znít odměřeně ale nakonec to bylo něco mezi starostlivostí a odměřeností. Přijdu blíž a pokusím se ho vzít za ruku tak, abych mohla číp v ní uvízlí zlomit a vyndat obě jeho části ven. |
| |
| Zadívám se Liamovi do očí a pousměju se. Děkuju. Prosím posaď se. Zašeptám a udělám mu místo. Pověz mi prosím, co dělám špatně. Poprosím ho potichu a stále se mu dívám do očí. Mít peníze, tak jdu do hospody a opiju se do němoty. Nikdy jsem to ještě neudělala, ale mám teď na to chuť. |
| |
| Vojákům utečema já bohužel s malým suvenýrem který mám ruce. Při tom si všimnu že za tou temnou elfkou zůstávají stopy. Co to má být? To je krev. Pak mi chce pomoci s mojí rukou. Ruka počká ...... Sehnu se k jejím chodidlům a jak se zdá krvácejí. Můsím s tím něco dělat ale co obvaz mám už jen jeden a na tohle by asi nestačil. Možná že. Né kámo košili ne jednak ta první skončila taky blbě a navíc tahle je poslední, nemáme peníze na novou. Huš a neotravuj. Odtrhnu si rukáv z košile a začnu jí čistit chodidla od krve. Co se jí stalo? Nakonec odtrhnu ještě druhý rukáv a s jejich pomocí jí ozáži chodidla. Snad to bude stačit. |
| |
| Ruka počká ... obyde mě. "Ne, nepočká..." ohrazuji se, ale je to zbytečné. On už se skloní k mým nohám, které jsou celé od krve. "To je normální, nech to být." Říkám a snažím se aby můj hlas zněl tvrdě. Jsem však natolik překvapena jeho zájmem, že zůstávám jen strnule stát. Utrhne si rukáv od košile a já otevřu ústa, ty jsou však náhle němá. Nedokáži níc říct... Posadím se, neboť bych sotva udržela balanc na jedné nozy, když mi začne čistit chodidla i zespodu již druhým rukávem. Proč to dělá? K čemu mu to bude? ptám se sama sebe, ale odpovědi se tak nedokáčkám. Nepotřebuji jeho pomoc, poradila byhc si sama... Ale nemohu i nepřiznat, že mi jeho zájem není až tak docela nepříjemý. Svým způsobem je ale svým způsobem i není. Jeho čištění mých zkrvavených nohjou je šetrné a to není lidem vůbec podobné. Nevím co na to říct a tak když skončím podívám se mu do očí. a zcela nechápavým hlasem se zeptám: "Proč mi pomáháš?" Proč se ho ptám? Jo chci to pochopit, ale copak mi odpoví popravdě? Téměř se mi chce plakat, ale slzy zatím pevně držím zavřené ve svém nitru. |
| |
| Nohy jsou celkem v pohodě, navíc se zeptá proč to všechno dělám načež jsem z ticha a sám o tom přemýšlím. Haloo mě by to taky celkem zajímalo proč vystavuješ svůj krk, proč vyhodíš všechny peníze cos měl a proč týráš tu ubohou košili řekni mi to. Je v tom jeden problém..... ...sám nevím proč. Odpovím jí a v klidu si sednu a opřu se o stěnu. |
| |
| Slavnost Liam se posadí zpátky vedle tebe a odpoví. Co děláš špatně? Nic spíš já tu všechno kazím ani nevím jak a proč. Nebo si tím nejsem jistý. Ulička (Vy si zatím poraďte sami). |
| |
| Jeho odpověď mě překvapí, ale vlastně se dá celkem pochopit. Když si sedne a opře se o stěnu dál na něj jen zkoumavě koukám. Neví... Zvláštní... Pravda, ani nevím co jsem čekala že odpoví. Doufala jsem že řekne nějaký tipicky lidský důvod, něco podřadného jako peníze, nebo tak i když bych chtěla vidět šílence, který by platil člověku za to že pomůže temné elfce. Chvíli je ticho. Jen se na něj dívám a sama neumím říct jaký je můj pohled. Zvídavý, ale už ne tolik arogantní jako vždy. Pojednou si přiadám hloupě. "No... Dobře, tak... To nechme být, ano? Teď tvá ruka," připomenu, mu že je sám zraněný. "Musíš mít ještě nějaké jiné zranění, jinak bys nespadl z oblohy, když jsi byl orlem. Potřebuješ někoho kdo ti pomůže, znáš tu nějakého léčitele? Někoho komu věříš a mohu ho přovést?" zuavalím ho otázkami. Potřebuji myslet prakticky, abych se nechytla do pasti jeho zvláštního chování. |
| |
| Posadím se k němu blíž a jemně ho pohladím po ruce. Nevyčítej si to. Já ti nechci ublížit. Opravdu nechci. Zašeptám a stále se mu dívám do očí. Proč se vlastně snažim. Vždyť vidim, že mě nechce. Ale když já musim. Musim. |
| |
| Celou dobu to nějak nevnímám ale teď mi opět připomene má zranění. Ruka? To bude dobrý. A co se týče jiných zranění o ty sem se postaral když jsme se prvně rozešli. Pak si sednu lepe abyc htu jen tak neležel. Uchopím hrot šípu který koukám a zlomím ho. Léčitele netřeba. Stejně tu nikoho neznám. Byl jsem tu jen se společníky a ty nechci teď otravovat. pak uchopím druhý konec šípu a vytrhnu ho, přitom slabě vykřiknu. Kontroluj se nekřič ještě tě najdou. A hlavně nevykrvácet. |
| |
| Je statečný a odhodlaný. Jo ale neví co dělá. Krom toho... K čemu je odvaha, když není rozum? Jo jasně nemám sama co říkat, ale... To teď není důležité. Je tu se svými společníky. Taky proč ne? Co jsem vlastně čekala? A co mám dělat teď? Musíme se někde skrýt. A bude vůbec chtít? Ani nevím kam se skrýt. Mohla bych ho odnést za město a tam bychom počkali. Ráno by se ale musel do města vrátit,... Kdo asi jsou jeho společníci? Možná ta žena s vlkem, který mu běžel na oslavě na pomoc a pak se zasdtavil. Možná... Možná i ten pohledný elf... "Se společníky? Proč jsi tedy neslavil s nimi? Já jen..." zarazím se a uvědomím si že můj hlas až podezřele zjihl a tak si odkašlu a nasadím znovu o něco hrubší tón. "Nemůžeme tu tak docela zůstat. Podvakrát jsme utekli, trest by byl horší. Mohu tě odnést za město, chceš-li." navrhnu ale vzápětií si za to v mysli vynadám. Kruci. Chci být tvrdá a pak plácnu takovou hloupost. Co to dělám? Měla bych toho nechat a vrátit se do hor... sklopím trochu hlavu a zadívám se do země na jeden obzvlášť zajímavý malý kamínek. Vlastně neni vůbec zajímavá ale já se na něj dívám, jako by byl. |
| |
| Po vytrhnutí šípu si sundám vestu dále zbytek košile který si tam a částmi které zbydou si dovážu ty minulé rány. Proč jsem neslavil s nimi? Nejsem si jistý. Možná blbá nálada možná něco jiného kdo ví. Slavnosti dvakrát moc nemusím. TY menší ustojím ale z větších většinou odejdu. Tohle byla asi ta velká oslava když jsem odsuď zmiznul. Pak si opět obleču vestu a pro jistotu zkontroluji jestli tu nikdo není. Uf nikdo. Někdo jo kámo zima. Mě zima není. Mě ale jo. Pravda nemůžeme tu zůstat. Odpovím a pak pomalu vstanu abych se protáhl. Ale odnést nechci. Jedna by mohlo dopadnout přistání stejně jako posledně a jednak tě s tím nechci obtěžovat. Leť sama ať se ti nic nestane. Pak se rozhlédnu směrem k ulici a hledám stráže. Já se tu raději do rána někam schovám. Odpovím a dál zkoumám ulici. |
| |
| Řekne mibych odletěla sama. To o oslavách jsem přešla. jo jasně tomu tak věřím... A teď už vstal. "Kdo jsi?" zaptám se až s přehnaným zájmem. Proč by mi na trom mělo záležet? A´t je kdo je mě je to jedno. řeknu si, ale není to pravda. Je jediný, dko se ke mě choval jako k sobě rovnému a to se jen tak nezapomíná. "Umím přistávat, tohle byl... Byla to náhoda," opravím jisté zaváhání ve své řeči. "A akdyby mě to obtěžovalo pak ti to nenabízím, nemyslíš?" Nasadím opět trochu více příkrý tón. To chce klid. Hlavně klid. Kldi? Vždyť on se ke mě chová jako k dítěti! Jo je mi vlastně teprve šestnáct na elfí rokyx, ale... to on přeci nemůže vědět, ne? Je to jen člověk. Jen člověk... říkám si ale není to tak docela pravda. "Pak sečkám do rána s tebou zde." řeknumu a postavím se. Jenže jsme se postavila moc prudce a nohami mi projela prudká bolest a já seč se snažím to ustát se musím opřít o zeď. Aby Sixt neviděl můj bolestný výraz sklopám hlavu a odvrátím pohled. |
| |
| Slavnost Já ti také nechci ublížit. Odpoví Liam. Změňme téma nechceš pro lepší náladu něco k pití? |
| |
| Přikývnu a nadšeně se usměju. Tohle přeci nemůžu odmítnout. Povím mu a znovu přikývnu. Že by mi čet myšlenky. Ale neeee. To je hloupost. |
| |
| Kdo jsem? Sám bych to rád věděl někdy si nejsem také jistý. Já vím kdo jsem já takže mi je tě lito kámo. Jako vždy. Jsem dobrodruh a cestovatel.. Jo to určitě to ti tak zbaští. Pravda to je tak nevišiluj. Až se zeptá na tebe tak budu mluvit o hroznym sadistickym maniaku ale to se nestalo. Jistě nepochybuji o tom že přistávat umíš ale nebudem to radši riskovat. A pokud jde o obtěžování tak ti to možná nepříjde ale jsem vážně otravnej. Řeknu a zasmeju se. Jo jedna část otravná je. O kom to mluvíš? O nikom.. Bránit ti v tom nebudu jestli tu chceš zůstat ale musíme dávat pozor. Pak se při chůzi zastaví a opře se o zeď. Jasně je zraněná a k tomu ještě unavená. Nevím musíme něco udělat s těma nohama. Než tam dojdeme tak nevim jak dlouho to bude trvat. |
| |
| Slavnost Dobře dojdu teda pro pití. Liam někam odběhne a po chvilce se vrátí s dvěma džbánky medoviny. Nevěděl jsem přesně co vzít tak jsem vzal tohle příště kdyžtak budeš vybírat ty. |
| |
| Podívám se na medovinu a usměju se. Tohle je vynikající. Myslím, že to zrovna přijde vhod. Odpovím na jeho pochybnosti a zadívám se mu do očí. Děkuju mockrát. Je to od tebe milé. Zašeptám děkovně a pozvednu džbánek. Tak na nás. Přiťuknu si s ním a pořádně se napiju. Měla bych tu lízt po kolenou a líbat mu nohy. Tohle se mi opravdu líbí. |
| |
| Pohldénu na Sixta a zatvářím se tvrdě a odhodlaně. "Pokud víš, kam jdeme tak to stačí. Já dojdu!" Přestanu se držet szdi a se zaťatými zuby porakučji dál v chůzi. Nohy jako bych měla dřevěné podle toho jak chodím a pak ještě k tomu to, že pořád bolí a bolest se stupňuje. Přesto jsme však odhodlaná neprokázat svou slabost a pokračovat. Po několika krocíh už to vypadá že jdu docela normálně až na obvazy na chodidlech. Tohle mě zabije, vždyť je to hrozné... hrozné to je... Ale no tak nesmím fňukat o nic nejde... jsou to jen nohy, jsem na to zvyklá... říkám si a snažím se o tom přesvědčit sama sebe. Dokonce se přistihnu při představě jak mě tento záhadný člověk bere do náruče ale ihned to zapudím. No fuj, to by ještě scházelo... "A jak se jmenuješ?!" ptám se trcohu ztěžka, ale pořád se snažím kráčet dál. Nohy mě bolí a prochází celým mým tělem, je to téměř šílené. |
| |
| To je právě to. NEvím kam jdem a nevím jak dlouho to bude trvat. Příjd uk ní vezmu jí do náruče. Pak se vydám hledat vhodný úkryt nějaký opuštěný dům či cokoli jiného. Sakra cítím se trapně. A víš že já taky? Ale ty jí aspoň neneseš tak nemáš proč. Jmenuji se Sixt. odpovím jí a pokračuji dál ulicí. |
| |
| Slavnost Na tebe. Odpoví Liam a dá se do pití. Ulice Skrýš najdete za malou chvilku je to opuštěný seník poblíž bývalých stájí které jsou vyčištěny že by nikdo nepoznal někdo že tu kdy byli nějací koně. Maximálně pavouci kteří tu nechali pavučiny. |
| |
| Potěšeně se na něj usměju. Pověz mi něco o sobě Liame. Zaškemrám a přitulim se k němu. Neblázni holka. Ještě ho vyplašíš. Varuje mě můj vnitřní hlas, ale já ho neposlouchám a radši se na Liama usmívám. |
| |
| Sotva se zeptám jak se jmenuje přijde ke mě. S každým krokem narůstá na mé tváři překvapený výraz. Pocítím že se třesu a mé srdce se začne splašeně chvět. O co mu jde? pátrám ve své mysli a přemítám co dělat, kdyby nakonec přeci jen zaútočil, ale naknec se to nestane. Stane se něco ještě horšího. Opravdu mě vezme do náruče a začne mě nést. Chtěl bych něco namítat, ale nezmůžu se nato. Jak si to vůbec mohl dovolit? Kdo se ho o to prosil? Pusť mě pusť mě... Má ústa jsou ale němá. "Jmenuji se Sixt." odpoví mi a já nejsme schopna ničeho než jen tichého hlesnutí: "Zaniverel..." Chtěla bych se vykroutit, ale nedokáži se ani pohout. Nakonec najdeme nějakou skrýš. Je tu trocha sena a vypadá to na bývalé stáje s tím že už tu dlouho žádný kůň nebyl. Rozhlédnu se, když mě Sixt položí na seno a vidím všude kolem pavučiny. Třesu se rptože jsme nervózní. Zmateně a nejistě hledím na Sixta. Co teď? Kruci tohle se nemělo stát. Vůbec mě neměl nosit. Neměl mě ani zachraňovat. |
| |
| Nesu jí než se dostanem k těm stájím. Po cestě mi také řekla své zméno. Zaniverel. Zvláštní. To jo a láme se na tom jazyk. Laskavě mlč ty žádné jméno pokud vím ani nemáš. Zatím ne. Položím jí do sena a pak couvnu stranou. Zkontroluji si svá zranění která jen trochu krvácí. No zatim to vypadá dobře. No to jo a lákavě. Ochutnal bych. Si hnusnej. Ty nemáš smysl pro humor Sixte. |
| |
| Dívám se na něj jak si kontroluje svá zranění. Nedokáži sama sobě ospravedlnit bouři, která ve mě vře. Samo osobě je to až šílené... "Ty... Ty se mě nebojíš? Necítíš nenávist?" zeptám se po chvíli tíživého ticha. No tak teď jsem se ukázala. To je bezvadné. Prostě bomba. Bych se nejraději zabila. Proč mi najednou je ticho přítěží? Proč se vůbec ptám? Jako by mi odpověděl jinak než čekám. Vůbec nevypadá že by se bál ale přijde mi, že není tak docela normální. Nikdo normální by nepodrazil nohy vojákům, kteří se snaží zajmout někoho kdo zjevně nemá ve městě nic dělat. |
| |
| Slavnost O sobě? Nevím co přesně vyrostl jsem v tomto městě a stal se strážcem. Párkrát se tu stalo něco ostřejšího ale jinak je tu klid.Odpoví a opět se napije. |
| |
| Bát se? A proč bych se tě měl bát? Nijak strašidelná nejsi. A nenávist? Vůči komu? MOmentálně asi né. Kromě vzteku na jednoho šmejda co mi fur do něčeho kecá. Skončím s kontrolou zranění a rozhlédnu se po stodole a pak se podívám na ní. Co tím vším myslela? |
| |
| Pořádně se napiju a znovu se usměju. Je to nádherné město. Přestože je nemám ráda, tak tohle se mi líbí. Je tu klid. Žádný spěch. Všichni se tu k sobě chovaj normálně. Povím zasněně a znovu se napiju. A baví tě být strážcem? Zeptám se ho se zájmem. Jasně že baví. Proč by to taky jinak dělal. |
| |
| Jeho odpověď je přesně taková jakou jsem čekala a tak si jen povzdychnu. Jsem přeci jen trochu unavená i když noc je pro mě dnem. Nejsem ospalá ale odpočinek přijde vhod. "Pusť to z hlavy." řeknu mu jen a sleduji jeho zamyšlený výraz. "Nad čím přemýšlíš?" zaptám se zcela mimoděk. Nejsem zvyklá mluvit s lidmi a tak mi to dá se říct ujede. Vlastně je to způsobeno hlavně tím, ež nechci přestat mluvit, že je mi dobře když si mohu s někým povídata že Sixt je vlastně docela zajímavý společník ačkoliv není moc hovorný. "Tedy jestli mi to chceš povědět..." kdyby tu nebyla taková tma snad bych se trochu začervenala, i když na mé šedomodré tváři to beztak vypadalo úplně jinak, než je Sixtr jistě u žen zvyklý. Hledím na zem a kolena objímám rukama. Ale no tak. Nemím myslet na takové věci. Nesmí mi na něm záležet. Prostě nesmí! Je to jen cizí člověk a je mi úplně ukradený. Ráno si půjdeme každý svým směrem a tím to zkončí. |
| |
| Jestli nad něčím přemýšlím? DAlo by se to tak říct ale nikdy nevím o čem vlastně přemýšlím. Zajímá mě proč ses na tamto ptala? Proč bych se tě měl bát nebo tě nenávidět? Co je na tobě tak divného kromě toho žemáš křídla? Odpovím jí na otázku a podívám se k obloze. Ještě je dost času takže není kam spěchat. |
| |
| Slavnost Ano je tu klid. Klid, ticho a občas nějaká ta slavnost. Odpoví Liam, napije se a rozhlédne. No někdy mě to baví někdy je to nudné. |
| |
| Jemně ho pohladím po tváři. Stejný je i život v divočině. Klid, ticho a samota. Ale takový je už můj život. Odpovím a zadívám se do džbánku. Měla bych být občas radši ticho. Pomyslím si a pak se napiju. |
| |
| Sixtovi otázky mě pravda zaskočí. On neví? To přeci není možné. Není možné aby nevěděl. Musí vědět. Každý přece ví... "Ty nevíš?" ptám se a hlas se mi zlomí. Jako by pro mě tato otázka byla velice těžká a odpověď snad ještě těžší. "Jsem... Jsem temná elfka..." proč bych mu to měla vysvětlovaT? Když mu to řeknu, bude mě nenávidět. Možná mě zabije, odejde... Zůstanu zase sama... Navždycky..." posmutním a na Sixta se už ani nepodívám. Nedoklážu ovládnout smutek, který mne zalil. Nikdy jsem s nikým takhle nemluvil,a ale teď už to ze mě musí ven. Všechna ta léta závistí, nenávisti a smutku... "Takoví jako já... Víš nejsme jako obyčejní elfové. Naším dnem je noc, neboť v noci vidíme jako za dne. Máme křídla, ale oproti tomu máme i mnoho neduhů. Každý krok..." jako bych nedokázala mluvit. Knedlík v krku mě brání pokračovat. Slzy mi tečou z očí a já je rychle setřu. Krvavé slzy... Nadechnu se a znovu promluvím. "Každý krok je jako tisíc jehel kdyby mi probodlo chodidla, Každá slza je pak kapka krve... Proto nás je tak málo. Hodně dětí zemře už jako malí, nebioť je matky nedokáží uhlídat aby se neproplakaly do smrti. Mezi našimi nesmí být slabost, protože slabost znamená smrt. Proto jsme někdy možná trochu nelítostní, ale nejsme přímo zlí. Jenže to elfové nevědí,. Nenávidí nás. Jenže už nevidí to, že mi nebyli první kdo začal zabíjet... I když,... to už teď stejně nikdo neví..." postesknu si a ze všech sil se snažím zadržet další pláč. "Většina elfů i lidí si myslí, že jsme zplozenci zla a že zabíjíme, že jsme krvelační... Pro to mne chtěli zatknout, a pro to jsme se tě ptala. Zdá se že ty nejsi jako ostatní..." Mluvím sice nma Sixta ale vůbec se na něj nedívám. |
| |
| Temná elfka? Aha. To by vysvětlilo tu tmavou kůži ale o křídlech jsem nikdy neslyšel. Poslouchám dál co říká a bedlivě jí pozoruji.Zdá se mi podivná něco jí asi vadí ale jestli to jsem já to říct nemůžu. Poslouchám dál co říká o slzách a o nohách. To by tedy vysvětlovalo ty tvoje zraněné nohy. Ale příjde mi to velice kruté. Každým krokem nebo slzou pociťovat další a další bolest. A to je vše podle čeho usuzují vaší zkaženost a odpornost? Divné. Odpovím jí a poslouchám dál. Nějsem jako ostatní....?.... Jasně nejsi normální. Kdo má takovýho dobrýho kámoše jako ty. Nevím asi Tirwen když je Wilvarin její. Co?! Já nemluvim o vlkovi ale o mě. Aha.. |
| |
| Slavnost Ano je tam také klid ale já mám raději město. Ale je tu na mě moc klid. Odpoví Liam a dopije džbánek. |
| |
| Pokrčím rameny a rychle ho doženu s pitím. Nevím, jaké je to žít ve městě. Já jsem se narodila ve vesnici a nikdy jsem ve městě nestrávila víc než jen pár dní. Ale tady mi to nevadí. Nepřijde mi to ani jako město. A proč se ti tu zdá až takový klid? Zeptám se ho zvědavě a znovu se k němu víc přitulim. |
| |
| -Kdžy se zmíní otom jak je to kruté téměř se zalknu. Ne není ty idiote proč myslíš že ti to říkám? Dej už mi pokoj. Kdybys byl jako ostatní bylo by to jednodušší... "Ne... Nejsi protože ty jsi mi neziště chtěl pomoct. Nic to nemění na tom že jsem si ji nepřála, ale... Pomoohl jsi a to je víc než by udělal kdokoliv jiný."Přestanu plakat a obrním se opět svou hořkostí. Snažím se nabýt ztracené rovnováhy a chladu. "Inu, můj úkol zde je zdá se skončen. Chtěla jsme přesvděčit alespoň jednoho člověka o tom že nejsme zlí a tebe zdá se přesvědčovat nemusím protože sis to nemyslel, tkaž se to dá považovat za úspěch a já bych tu už neměla být..." říkám sice ale mé přání je přesně opačné. "Přesto si myslím že bych měla zůstat a pomoct ti hlídat." To je ale sakra pitomá záminka... "Jsem zvyklá být přes noc vzhůru a tak... Můžeš klidně spát, kdyby něco vzbudím tě." navrhnu a teprve teď se na něj podívám. Nechápu proč se snažím hledat důvody abych s ním mohla zůstat vždyť je to praštěné. Celé je to postavené na hlavu... |
| |
| Než kdokoli jiný. A proč by ne pomoct si potřebovala tak jsem pomohl kdyby byl na tvém místě někdo jiný udělal bych to znovu. Jasně to jsi celej ty chudáček malej co pomůže každýmu, už mě to celkem štve taky bych se celkem rád předvedl proč mě nepustíš proč to nejde. Nevím. Skončený úkol? Tys hledala někoho kdo by měl na vás jiný názor? Proč? Není potřeba jistě bude takových lidí spoustu. Vem si například takový osamělý vesnice k těm se žádný takový pomluvy nedostanou. A kdybyste se jim nějak dokázali svou dobrotu tak by jste s nimi mohli žít normálně. Povím a projdu se po seníku nebo co to je. Jsem také zvyklý na tmu takže je jedno kdo bude vzhůru i když ty by sis měla odpočinout. Po tom pádu kdy jsem způsobil ten pád. TAky po tom co tě zajali a po tom co sis poranila nohy. Měla by sis odpočinout spíš ty..... a bez odmlouvání trvám na tom. Řeknu opět s úsměvem. |
| |
| Slavnost Proč je tu takový klid? Nic moc se tu neděje pro střážce je tu docela nudný život. Odpoví a podívá se kolem. Dáme si ještě další pití? Teď vybíráš ty. |
| |
| Když mluví je to zvláštní naslouchám mu a on naslouchá mě. To zažívám poprvé. Pak ale řekne něco co nevím co si o tom mám myslet. Jsem také zvyklý na tmu takže je jedno kdo bude vzhůru i když ty by sis měla odpočinout. Po tom pádu kdy jsem způsobil ten pád. TAky po tom co tě zajali a po tom co sis poranila nohy. Měla by sis odpočinout spíš ty..... a bez odmlouvání trvám na tom. Jsem snad nějaký ubožátko? Nějaký m,alý dítě? normálěn bych oponovala i když si to nepřeje, ale jeho úsměv mě od toho zradí. Copak se mohu zlobit? Nemyslí to zle. Až se ráno vydáme každý vsým směrem bude to už sstejně jedno... pomylsím si a je mi zase smutno. "To je dobré. Nechce se mi spát..." pokouším se z toho nějak vykroutit. |
| |
| Co já bych dala za takový život. Zašeptám si sama pro sebe. Ale ten život se dá přeci nějak zpříjemnit. Odpovím a vyzívavě se na něj podívám. Pokud jde o pití, tak já si klidně dám to samé. Vybral jsi totiž dobře. Povím mu a potichu se zasměju. |
| |
| Tak to vypadá na dlouhou probdělou noc. Jako bych jich zažil málo. Ale určitě jsi při tom nebyl s takhle hezkou elfkou. Že se zmiňuješ zrovna o tomhle. To sme po cestě nepotkali dost ženských o kterých si to mohl říct? Mohl ale já tě rád trápím. Nepovídej nevšim sem si. To je vidět. Dobrá budeme tedy vzhůru. No jo nedá se nic dělat. Jestli ti vadí že nebude spát tak jí k tomu donuť. Jo to sedí od někoho kdo ještě nikdy nikoho třeba nezabil. TAk to byla rána pod pás takhle si dělat srandu z mojí bezmocnosti. SEdnu si ke vchodu abych měl stálý přehled o tom co se venku děje. Nelituješ tý košile? Ne. Ani trochu? Ne. Dobrá už mlčim. Jen mě zajímalo jak moc ti je jedno že zmrzneš. No víš ono jde o jistou část sebepoškozování. Když zmrznu já zmrzneš i ty a to mě hřeje u srdce. Ha ha ha vtipný. |
| |
| Slavnost Zpříjemnit? To se mi nedaří. Při těchto slovech zatřepa hlavou jako pes (nebo vlk :-D) Fuj to pití nějak leze do hlavy neměl jsem před tím pít takhle budu za chvíli pod stolem. |
| |
| Zasměju se při jeho slovech a začnu ho jemně hladit po ruce. Ale no tak. Chceš mi snad říct, že někdo jako ty si nedokáže zpříjemnit svůj život? Takových možností se před tebou otvírá. Povím mu a dál ho hladím po ruce. Liam se hezké jméno. A líbí se mi. Stejně jako ty. Ale kde takový Liam třeba spí? Zeptám se ho a zadívám se mu do očí. |
| |
| Sixt přejde ke dveřím kde se posadí. Vypadá to že vyhlíží. Na těle má několik obvázaných zranění. Teprve teš si uvědomím že mu musí být zima, když použíl svou košili na obvázáíní mých nohou. Co je mi vlastně po tom? Nemusel to dělat, já to od něj nechtěla. Nic jsem od něj nechtěl. Jo je to zváštní a... A hezký že to udělal, ale... co mám teĎ dělat? Nastydne, onemocní a svou hrdostí někde zemře... Na jeho místě bych asi jednala astejně ale on na mém... Vstal by a něco by mi dal. Odmítla bych ale to uřž je jedno. Nwedovolím mu odmítnout... Pomalu a opatrně vstanu. Sotva to udělám v nohách mě zabolí a tak se opřu o jeden z podpůrných dřevěných trámů. Udělám několik kroků až k Sixtovi a přehodím mu přes záda svůj plášť. "Tentokrát neodmlouvej ty." řeknu trochu přísně. "Nemám zájem na tom abyy nastydl nebo si jinak pochroumal zdravý více ež už se ti podařilo." řeknu. CHtěl bych se vrátit na své místo, ale nohy už mě bolí opravdu docela dost a tak se posadím vedle Sixta i když se stále snažím aby mezi námi bylo alespoň půl metru volného prostoru. "Nevadí, že se tu na chvíli posadím?" Proč se ptám? No to je ale hloupá otázka, asi bych se měla honem rychle zvdenout a vrátit se zptáky, ale... No co už jsme se zpetala... Třesu se. Ne však zimou. Je mi trochu chladno ale není mi přímo zima. Přesto se však chvěju. Přítomnost někoho jiného je pro mě cizí a nevím jak se mám chovat. Jak se mám chovat k člověku. U nás to je jiné. Tam se k sobě chvoají všichni stejně odměřeně, ale on se ke mě tak nechová... U nás když je muž shopen prostě přijde za ženou a řekne jí že se rozhodl splodit potomky ona buď přijme a nebo ne. Většinou ale ano... Něco jako city, přátelství nebo láska... to u nás neexistuje. alespoň ne veřejně... Chtěla bych vědět jaké to je mít přítele. Jeké to je když na sobě dvoum lidem záleží. Možná... Možná by mi to mohl říct... "Měl... Měl jsi někdy přátele...? Opravdové přátele?" zeptám se po chvíli mlčení. |
| |
| Slavnost Kde spím? No asi jako každej voják v kasárnách. Odpoví a kouká kolem. Za nějakou dobu příjdou tři muži. Jsou docela urostlí a svalnatí. Jdou přímo za Liamem což bude znamenat jediné. Zřejmě také vojáci. Nazdar Liame kde jsi celou noc tě hledáme a teď tě tu najdeme tady na náměstí. |
| |
| Položim si hlavu na jeho rameno a začnu ho hladit. Já myslela že máš svoji krásnou postýlku někde jinde. Zašeptám a trochu mě překvapí jeho chování. Děje se snad něco? Zeptám se ho a pak si všimnu, jak k nám jdou tři muži. Prohlédnu si, ale nic na ně neříkám. Teď mi přeci nemůže odejít. Navíc říkal, že mě tu samotnou nenechá. |
| |
| Příjde ke mě a propůjčí mi svůj plášť. To ale vážně není nutný ty kožený rukavice a vesta nejsou až tak špatný zima skrz ně skoro neprochází. To si vykládej někomu jinýmu. Dal bych pusu i ohnivýmu drakovy kdyby jen trošku dejchnul. Tak hrozný to nebude. Neboj nenastydnu mě se tu jen těžko zbaví. Odpovím a příjmu plášť. Pak se posadí vedle mě a já jen na souhlas přikývnu. Zdá se že jí je zima. Nepovídej jak jsi na to přišel ? Nevím příjde mi to tak. Tak jí zahřej.... Jakmile si sedne vedle a začne se klepat přehodím plášť přes oba dva. A je po problému. Spokojenej? Ani v nejmenším zase si to zvoral. Proč vždycky děláš opak než ti řeknu? Nevím asi protože si hajzl kterej myslí jinak než já a že by to vždycky dopadlo blbě. Sedím dál a poslouchám otázku ohledně přátel. Přátele? Ne nikdy maximálně nějaké krysy je nposlední dobou jsou mí společníci asi nejlepšími přáteli. A já ne? To jsi mě teda zklamal. |
| |
| Sixtovi přehodí plášť i přesemě a já se ana něj zmateně podívám. "To není třeba..." vyhrknu ihned, on ale nic neřekne a když pak položím svou další otázku jeho odpověď mě překvapí ještě víc. Krysi? Copak člověk se mžůe přátelit s krysami? A nynní jeho společníci...? To by o ncih snad mluvil jako o přátelích, ne? Chvíli jen tak mlčím. Nevím co mám říct a připadám si hloupě, že uprostřed noci sedím pod jedním pláštěm přikrytá i s lidským mužem ve vchodu našeo úkrytu. "Tak nic... Nevšímej si toho jen mě... Zajímalo jaké to, když má někdo přátele. Pokdu jsi ale přátele neměl, těžko i můžeš odpovědět..." uznám že na lásku se ho ptát nebudu. Pokud neměl přátele sotva kdy někoho miloval. Zvláštní člověk. Moc zvláštnmí člověk. Cítím trochu lítost nad Sixtovými slovy, ale uvědomím si že bych jen stěží hledala slova. Přijde mi že jakékoliv vyyjádření lítosti oděme znělo dost hloupě, když pominu fakt, že lítost v zásadě neprojevuji. Nakonec tedy otevřená ústa opět zavřu a dál hledím kamsi ven do ulice. |
| |
| No neříkám že to vím jistě ale ani né že bych to něvěděl. Jen jsem společníky a přátele poznal před nějakou dobou takže si nejsem úplně jistý. Člověk si aspoň nepříjde tak sám, také se jinak chová. Když se potlouká někdo po ulicích stále sám je to takový jinýpocit než když má přátele. A poslouchej Sixte. Když byly ty krysy tví přátelé takže jsi je když si měl hlad nejedl? Co je to za blbou otázku? No jen se ptám vždyť s tebou nejsem celou dobu. NE nejedl jsem je stačí? Pak dál tiše sedím a koukám se dospícího města. |
| |
| Slavnost Né bohužel jen v kasárnách. Odpoví a pak si všimne těch dalších strážců. Co tu děláte? Zeptá se jich docela udiveně i když to vypadá že oni ho tu hledali dlouho. Ále řekli jsme si že pro tebe půjdeme a něco podnikneme když je tu ta slavnost a všude v městě klid. Pak se přidá do řeči ještě jeden z nich který postával vzadu. Co je tohle za panenku? Tvoje kamarádka? Jestli máte něco rozdělaný tak přes ulici je hostinec a my tu zatím na tebe počkáme. Dopoví ten co mluvil prvně a nalije do sebe korbel piva. |
| |
| Zamračim se na toho posledního. Kapku slušného chování by to taky chtělo. Já nejsem žádná pouliční holka, co dá každýmu na potkání. Vyjedu na něj a doufám, že je to přestane bavit a vypadnou. Jak si o mně může myslet něco tak nehoráznýho. No dobrá. Možná to teďka tak vypadá. Ale rozhodně to není pravda. |
| |
| "Hm..." přitakám jen velmi zamyšleně. Vlastně ani nemám co víc říci. Přemýšlím nad obsahem jeho slov a cítím jak se mé tělo třese. Člověk si aspoň nepříjde tak sám, také se jinak chová. zamyslím se a napadne mě ež si s ním také nepřipadám tak sama. Jsme tedy přátelé? To asi ne... Takhle snadno nemůže vzniknout něco jako přátelství... "A... Jak jsi poznal že jsou tvoji příátelé?" ptám se dál zamyšleně. |
| |
| Slavnost Ten poslední kterého jsi okřikla se začne smát ale nevíš jestli kvůli tomu co jsi řekla nebo z přemíry alkoholu. Kurva nebo né Liamovi to bude jedno. Hoši počkáme stranou než si to ty hrdličky vyříkají. Pak se všichni tři odpotácí stranou k jednomu stolu kde se začnou ládovat jídlem. |
| |
| Nechápavě se podívám na Liama a nevím, co si o tom mám myslet. Jak to tedy mysleli? Zeptám se ho a čekám na vysvětlení. Chlapi. Všichni jsou stejný. Vždycky jsem to věděla. |
| |
| Měsíc mezitím svítí jasně jen ho občas zakryje nějaký mrak ale pohled to špatný není chybí tu malíř aby to zachytil. Jak jsem poznal že jsou mí přátelé? Nijak prostě se jimi staly. Putovali jsme spolu a po cestě jsme se poznávali. Bojovali jsme na stejné straně a zažívali jsme společně různá dobrodružství. Pak na chvíli ztichnu a hned zase pokračuji, tentokrát už spíš vtipnějším tonem. A u krys to bylo tak že jsem jim dával jídlo oni mi taky občaas pomáhali a tak to zůstalo. Dopovím a nezabráním úsměvu. Smál by ses i s šípem v zádech? Proč? No jen si vzpomínám na to co se stalo před chvílí. |
| |
| Naslouchám Sixtovým slovům velmi pozorně. Prostě se jimi stali? To jde? ALe... Společně bojovali... no dobře to mi teď skoro taky, ale... Ale nejsme přátelé, nebo ano? Cítím jak ve mě sílí nervozita ještě více než do teď. Když se zmíní o krysách a pak se usměje pokusím se i já usmát. Nikdy jsme se neusmívala doopravdy a tak když se o to nyní pokouším těžko říct co neidentifikovatelná grimasa mého obličeje vlastně znamená. Nakonec nechám svůj podivný úsměv vyblednout. "Zvláštní... Děkuji za vysvětlení, i když tomu vlastně stále nerozumím..." podotknu smutně. |
| |
| Já tomu taky moc nerozumím. Odpovím a hned naváži. Ale takhle to chápu a vysvětluji nevím jak jinak. Pokračuj to mě zajímá. Neřekl bych. |
| |
| Slavnost Strážci odejdou a Liam si oddychne, ale né na dlouho ihned se ho ptáš na to co to znamená a on odpoví toto. Nijak to nemysleli. Často si dělají srandu a navíc bych řekl že jsou opilí a opolí lidé mluví nesmysly. |
| |
| Usměju se a znovu se k němu přitulim. Začnu ho jemně hladit po tváři. Asi je nemáš moc rád co. Možná by jsme jim měli zmizet. Mohli by totiž za chvíli znovu otravovat. A myslím, že to ty nechceš. Navrhnu mu a potichu se zasměju. Třeba je jiný. Uvidíme, uvidíme. |
| |
| "Hm..." přitakám tiše. Musím se uklidnit. Stejěn je to nesmysl... Přátelství nebo ne. Je to jen lidská slabost nic víc. Nic víc... říkám si a snažím se o tom sama sebe přesvědčit. Jak se mi nohy začínají pomalu připravovat na hojení tak mi celá chodidla brní a svědí. Je to nepříjemný pocit obzvlášť, když se přes obvazy a zranění nemohu ani podrbat. To je pěkná čertovina tohle... Je to naprosto šílené... Co bude dál? Proč se tohle msuelo stát? Kdyby zůstaláa dál ve stínu nemuseli to vědět... Nikdo tu o mě nemusel vědět... Povdzycchnu si smutně. "Co ty a tvoji přátelé vlastně děláte při svém cestování světem? CO znamená, když je někdo dobrodruh?" změním téma našeho hovoru na něco méně tíživého. |
| |
| Její odpovědi jsou docela jednoduchý. Zato srší otázkama jako mág zkoumající nějakého mýtického tvora. Jasně taky mi je to nepříjemný. Nic takovýho jsem neřekl, mě to nevadí. No jak jen vysvětlit dobrodruha. Jsou to všelijaká povolání od válečníků po mágy kteří cestují po světě a zažívají různé události. Plní úkoly, brání pevnosti, nebo jednoduše pomáhají při nějakém doprovodu. Nevím jak to přímo vysvětlit. A co tu dělám já a mí přátelé? No hledáme nějaké tři věci které máme najít pro jednoho člověka. |
| |
| Slavnost Neříkám že je nemám rád jen v tuhle chvíli nějak né. Jsou asi opilí a otravní ale jestli se jim schováme nevím támhle ten malý... Ukáže na jednoho z nich který je viditelně nejmenší. Je velice dobrý stopař, a navíc v tohle město je samo o sobě zvláštní takže on je jeden z mála co tu může někoho vystopovat a navíc je v tom dobrý takže jim asi nezmizíme. |
| |
| Podívám se na Sixta a cítím jak ve mě roste zvědavost. Nevím proč mám náhle tolik zájmu o jeho život o to co dělá nebo jeho spolčeníky. "Rozumím a přitom je mi to cizí... Máte tedy přinést nějaké tři věci. To je váš úkol, který plníte? Pro nějakého člověka? A proč? Jen pro to že to chtěl? Porminˇjen... Mi to moc nesedí, neumím to vysvqětlit..." snažím se vymotat ze spleti svých slov. Co to ksakru melu? Vždyť je to nesmysl.. Celé je to nesmysl... Už jen to že tu s ním sedím je nesmyslné... Kolik asi ještě zbývá do svítání? Pozoruji měsíc plující oblohou a závidím mu. Závidím ale vlastně ani ne. Spíše závidím lidem a Sixtovi. Proč bych mu měla ale závidět? Krysy a lidi... Samá lepší společnost... Myslím že bude lepší zůstat bez přátel ptám se ho jen čistě ze zvědavosti a vůbec mi na tom nezáleží. snažím se ujistit sama sebe ale někde hluboko v srdci vím ež to tak není... |
| |
| Zamyslím se nad tím, co Liam říkal. No tak to vysvětluje to, proč Wilvarin nemohl nic najít. Pomyslím si nahlas a zadívám se na toho nejmenšího muže. Ale aspoň jim můžeme zmizet z očí. Jestli tedy chceš. Navrhnu mu a zadívám se mu do očí. Pak se k němu těsně nakloním a zadívám se znovu na ty muže. Máme pronajaté pokoje. Ale můžeš klidně odmítnout. Nebudu se zlobit. |
| |
| Ano tři určité věci pro jednoho člověka který nám za to dá odměnu. To je to proč to plníme. Jen takový úkol na přilepšení. To jsem řekl blbě. To jo navíc nevím kolik za to dostanem. To nemusíš vědět stačí ti když zjistíš že tobude stát za to a nepůjde o prachy. Né o prachy tak to bude nuda. |
| |
| Slavnost Jim zmizet z očí? To sotva. TEda pokud jim zmizíme z očí budeme je pořád slyšet to je mi jasný. S tím pokojem bych radší počkal. Odpoví a je zticha. |
| |
| "Rozumím..." hlesnu zamyšleně. Odměnu... no jasně. Lidé... Jak jsem si jen mohla myslet že by mu chtěli prostě jen tak pomcoi? Nwe vždycky v tom jsou peníze... ALe mě přeic zachránil bez odměny ne? Možná čekal že z toho bude něco mít, že mu za to třeba něco dám. Řakl ale že neví proč to udělal. Třeba se jen bál si říct o odměnu. Říkal ale že se něbojí... Mohl lhát, ale... To je divné... "A jakou odměnu máš na mysli?" zeptám se konečně třesoucím se hlasem. Přejedu si dlaněmi po rukou jako by mi byla zima, přesto ež mi zima není. Jen mám husí kůži a připadám si nervózní. Nechápu jak je možné že mě dokáže takhle rozhodit. JE to jen člověk, jen člověk... |
| |
| Pokrčím rameny a usměju se. Tak je necháme, až se hezky pořádně dopijí a snaž už bude klid. Navrhnu a znovu se zadívám na Liama. Stále si ještě myslíš, že se moc neznáme? Zeptám se ho zvědavě. Jasně že myslí. S ním to bude těžké. |
| |
| Jakou? Odměnu? Nevím jak ostatní ale něco mám. Zajímalo by mě co. Mě si to neřekl a jí to řekneš to si teda pěknej kamarád. Mě znáš už kolik dní a jí? ani né tuhle celou noc. Sklapni nebo tě naštvu ještě víc. Ha ha ha...snad to nemyslíš vážně? Já jsem si předem řekl o koženou zbroj na míru. Musí být přiléhavá aby neplandala a taky spoustu jiných úprav co pak dopovím. Zbroj? Nic víc? Ne nic. I když možná na nějakou jinou dojde. |
| |
| "Zbroj?" ptám se překvapeně. Proč zbroj? Copak z ní bdue mít? ALe co. Každý má svá přání, které nemůže mít a když se nabídne někdo že mu jej splní... co je potom přibést pár věcí... Taky bych šla... Šla bych na jakoukoliv cestu, dkybych věděla že se mi splní můj tajný sen. Sen který se nikdy splnit nemůže... "K čemu ti bude, taková zbroj?" ptám se a snažím se aby to neznělo výsměšně, jen věcně a zvědavě. Opravdu jsem zvědavá. To žije tak nebezpečným životem, že potřebuje i po tomto takzvaném úkolu mít zbroj? Kdo to vlastně je? "A jakého jsi povolání?" ptám se dál s nekrývaným zájmem. |
| |
| Jistě zbroj. Řeknu s úsmě vem a pustím se do dalšího vysvětlování. K čemu to je jednoduché. Potřebuju zbroj která bude držet pevně na těle a ani se nepohle. Budu se tak moct dobře pohybovat. A řekl jsem si o ní protože takové zbroje se moc nenosí je to práce na zakázku takže spoustu tisíc které nemám. Pak se zeptá na povolání což mě trochu zaskočí tak zmlknu abych nějak správně vystihl přesný význam. Dostala tě kámo. To jí asi neřekneš. Dokonce i já to vim jakž takž. Tak si to nech pro sebe. Ty máš ale o tom svojí hnusnou představu já jí řeknu mojí. No je to složité ... jednoduše by se to dalo nazvat poutníkem. |
| |
| Slavnost Já vážně nevím téď si nejsem jistý naprosto ničím. Po těchto slovech se zvedne a odejde pryč. |
| |
| Vyskočim a rozeběhnu se za ním. Počkej. Zavolám za ním a snažim se ho dohnat. Co jsem zase řekla špatnýho? Třeba jsem se ho nějak dotkla, ale čím? |
| |
| Další vysvětlobvání ohledně zbroje je zajímavé, ale pořád nechápu proč by kdo potřeboval takovou zbroj. "Poutníkem? Poutník je ten, který bezcílně chodí z místa na místo a ty ačkoliv jsi zvláštní nejsi tip člověka, který se bezcílně toulá." řeknu mírně. Spíš mi připadá jako nějaký zloděj nebo něco podobného. ALe co. NMic mi do něj není... "To já jsem tím, koho bys nazval mágem. Umím využívat magii, ale pravda je že ne ještě toli, abych se mohla postavi čaroději, jako byl ten, který mne spoutal a na tebe zaútočil." ¨Proč mu to vůbec říkám? Kdyby ho to zajímalo zeptal by se sám. Určitě mu už moje otázky vadí. No a? Kdyby mu to vadilo řekl by to. Možná ne. A záleží na tom?Těžko říct... Nemělo by ale... Zmítám se ve vlastních myšlenkách, které jsou jaksi zmatené. |
| |
| Ano přesně tak jak jsi to ekla tak by se to taky dalo říct. Sice to tak teď nevypadá ale je to tak. Mám vlastně části z různých povolání. Pak mi ještě oznámí že j to čarodějka ale asi nejnižší kategorie. Pche kouzelník kdyby to nebyla ona hned bych jí nafackoval. Nenafackoval protože ty sotva cokoli uděláš. Já sice většinu kouzelníků taky nemusím ale někteří ujdou. |
| |
| "Aha..." povím jen. Jsem smutná a zamyšelná. Jako by mě tato debata byla i nebyla příjemná. "Nemusíš odpovídat jestli necheš..." řeknu následně ani nevím proč... Copak je potřeba připomínat co je patrné odpohledu? "Ani nevím proč si s tebou povídám." Proč mu to říkám? Nezajímá ho to... "Pokud bych ti měla vadit půjdu si lehnout... Je mi jasné že mluvit se mnou není nic příjemného... Pro člověka..." dodám ještě. Proč jsem to sakra dodala? Pro koho by to bylo příjemné? Ani nevím o čem mluvit. On se na nic neptá, nic ho nezajímá, proč by ser taky ptal? Nic pro něj neznamenám, jako on pro mě... Měla bych odletět a zmizet. Beztak musím zmizet před úsvitem. Ano před úsvitem... "Vlastně... Vlastně bych měla zmizet před úsvitem..." vyslovím nahlas své myšlenky. |
| |
| Mě mluvit nevadí klidně můžem pokračovat jen nevím o čem... jako vždy a všude. Dopovím si sám pro sebe. Ale se mnou si povídáš furt. No a kdo začíná rozhovory? Ty! Kdo je končí já! Nijak mi nevadíš a pokud chceš spát tak jít můžeš a nebo spi takhle jestli tě bolí nohy. Nastane chvilka ticha a mluví o tom že by měla zmizet před úsvitem. Dobrá chápu ale nemusíš jestli nechceš. Tohle mi vysvětli. Co? To co jsi řekl. A co jsem řekl? Aby tu zůstala a nikam nechodila. No ....no nevím co k tomu říct. Ach ty lidi. Co jsi ty? Zatím jen vědomí. |
| |
| Dobrá chápu ale nemusíš jestli nechceš. zní mi v hlavě. Je to jako ozvěna, kteár se zdá se nikdy neskončí. Proč tohle řekl? Dělá jako by chjtěl abych tu zůstala... "A ty? Chceš abych tu zůstala?" zpetám se. Můj hlas se povážlivě chvěje. Jako že už se několikrát chvěl, ale takhle tedy ne. Zahledím se ti zkoumavě do očí, ale vlastně ani sama nevím co přesně se v nich snažím nalézt. Proč se vlastně ptám? CO mi řekne? Že je mu to jedno.. to je přece jasné že je mu to jedno... Proč by měl chtít abych tu s ním seděla...? Rty se mi lehce chvějí a srdce v hrudi podivně nervózně třepotá. Tohle neni normální... Tohle se dít nemá... |
| |
| Ano rád bych... Cože jsi to řekl? Hádej. Radši to nebudu opakovat. Proč si to řekl. Nevím sám. |
| |
| Jeho odpověď mě viditelně zaskočí. Vytřštím oči a otevřu ústa jako bych snad chtěla něco říct, ale... Má úpsta zůstávají němá... Proč by mě chtít abych zůstala? Ani mě nezná. To je nějaká léčka. Určitě... Něvěřím mu... A přesto si uvědomuji, že také chci zůstat. Že mu chci věřit. Tohle je pěkně praštěné... Přece... no to je jedno..- Už je moc dloujo ticho... "Díky..." odmlčím se však vzápětí. "Jsme nyní přátelé?" ptám se zmateně. Tato situace vystihuje přesně to o čem Sixt předtím mluvil. Je to jiné než když je člověk sám a tak se právě pro to ptám. A opravdu jen pro to? A nebo si sama přeji mít přítele... Ano přeji si to poznat ale... Tohle už začíná být nebezpečné... |
| |
| Jistě že sme. Odpovím jí hned. Řekl bych že jsme se stali přáteli když jsme utíkali z toho vězení. A nebo taky na slavnosti a nebo kdekoli jinde co? Co tím chceš říct? Že meleš furt a furt nesmysly. |
| |
| Jistě že sme. Řekl bych že jsme se stali přáteli když jsme utíkali z toho vězení. poví mi a já jen poslouchám. Snažím se to pochopit. "Ale... Co takový přátelé dělají? co se očekává, ež přítel bude dělaT? jak se má chovat?" začnu se ptát až mi selže hlas, který mě přestane poslouchat. I kdyby teď řekl nevím jakou šílenost připadá mi že bych svolila k čemukoliv i když... Možná ke všemu ne. Sama nevím. Je to pro mě příliš nové. Snažím se v Sixtových očích zahlédnout něco víc. Něco jiného než v nich bylo doposud, ale nic nenacházím. Je to jako procházet se skleným labyrintem ještě když se v nich odrázží měsíční světlo. |
| |
| Co přátelé dělají..... Mám nápad. Určitě blbej takže mlč. .. nevím nic moc určitýho mě nenapadá asi postačí když se budeš chovat normálně. Odpovím a koukám se kolem. Proč jsem nemohl? Protože vím co by jsi řekl. Jak to víš? Neptej se. |
| |
| "Aha... Tak to jo... Normálně..." Můj hlas zní asi až moc smutně... normálně? co je normálně? Normálně se chovám odtažitě a s nikým nemluvím... "Když... normálně se chovám odtažitě... S nikým nemluvím a když jo tak užívám sarkasmů a ironie a všemy opovrhuji. Mám se tedy tak chovat? U nás je jakýkoliv projev emocí považován za slabost..." pokouším se mu vysvětlit. Je to pro mě pravdu těžké takhle s ním mluvit. Ano potřebuji to. Uvnitř jsem velice zranitelná a křehká dá se říct i když to nedávám většinou znát. Má ale cenu to dál skrývat? Před ním? Už to stejně ví... |
| |
| Zákaz projevu jakýchkoli emocí a chladné chování? Jste velice zvláštní národ. NEpříjde mi to moc správné ale chápu proč to tak je. Opravdu? Jo kupodivu. Zkusím to říct jinak chovej se jak uznáš za vhodné co se ti zdá správný nebo špatný řiď se podle toho. |
| |
| Trochu překvapeně vykulím oči. Je to jako bych se snad chtěla zeptat: "Vážně?" a přesto se nezeptám. Jen opět skloním hlavu na měsícem ozářenou uličku a zahledím se na jednu z dlažebních kostek. Sixt řekne že se mám chovat jak uznám za vhodné. Podle toho co si myslím, že je dobré či špatné. Chvíli nad tím přemýšlím. Mám chuŤ toho tolik říct a rozebírat s ním tento problém protože já to za problém považuji. "Ale co když není dobré a špatně? Je špatně že tu s tebou takhle mluvím. Je to špatné protože jsem se zachovala jako slabopch. Měla bvych tě nyní zabít, aby nikdo o mé slabosti nevěděl a zkusit zapomenout že se to kdy stalo, ale já tě nechci zabít, Osttaně zabít už by se dalo vzít že je špatné, ačkoliv zabít někoho kdo mne ohrožuje prý tak špatné není a když ty teď víš že umím být i slabá, tak mě to ohrožuje... Co mám tedy dělat? jenže to všechno si říkám jen ve své mysli. Nedokážu o tom mluvit nahlas. Vlastně ani nevím jestli o tom chci dále mluvit. Tohle přátelství? Sedět vedle sebe uprostřed hvězdné noci pod jedním pláštěm a povídat si? ALe vždyť mi už vlastně ani nemáme o čem mluvit. možná... bude lepší budu-li se nadále jen ptát a nemluvit o sobě. Jistě pak to bude lepší... Cítím že nechci přestat mluvit, ale nechci se také dotýkat všech problémů, které mě sužují tak blízko. Přijde mi že Sixt není tou pravou osobou s kterou byhc o tom měla mluvit. Vlastně nikdou není tou správnou osobou. Nidko kromě mě... "Na slvanosti... Všimla jsem si jakési elfky. Měla u sebe vlka a povídala si s takovým pohledným elfem. To jsou také tvoji přátelé? Ten vlk ti běžel na pomoc ale oni ne..." připomenu mu událost na náěstí. |
| |
| Slavnost? Elfka a vlk jsou moji přátelé ale ten elf ne. Odpovím a podívám se na ní. Myslí toho vlezlýho elfa kterýho sme potkali u brány? Nevim asi jo. A když s nim byla Tirwen tak určitě. Vlk mi běžel na pomoc ale dobře udělal že se včas stáhnul zpátky. Pokud jde o ty dva tak tomu elfovi jsem zřejmě ukradenej a ona ho myslím že furt hledala podle toho co jsem viděl takže chce být s ním. A kde byl vůbec ten elf? Co já vim je to voják takže důvod měl. Nebo byl za ženskejma a Tirwen je jen další cíl. No víš každej neni jako ty. |
| |
| "Jsitě..." odpovím zahlubaně. "Kdyby ti ten vlk pomohl, ona by musela také, je to tak? Pak by byla rovněž v ohrožení. Činila tedy správně, pochopila jsem to?" zeptám se nakonec s pohledem upřeným pořád na onu dlažební kostku. "A kdo dále je ještě tvým společníkem a přítelem? Mluvil jsi o více lidech..." podotknu, ale nijak důrazně. V této chvíli mluvím zamyšleně ale rozhodně ne nijak tvrdě. Dokonce i můj hlas zní poněkud měkčeji než předtím. Potkali ho u brány a ona ho pořád hledala a chce být s ním? To jako napořád? Nerozumím tomu... Proč by s ním měla chtít být, jsou snad také přátelé? |
| |
| Nevím jestli by mi potom pomohla i ona ale nevadilo by mi kdyby né. Nechtěl bych jí rušit. O jak šlechetné cťěný rytíři. RAdši mlč ctěný hajzle. Další společníci? Jeden od nás při cestě odešel a byla tu ve městě s námi ještě jedna kouzelnice. Tu jsem už nějakou dobu neviděl takže je možné že má práci. Nebo se na vás vykašlala. Jako já na tebe. |
| |
| "Odešel? A proč? A ta kouzelnice... Uvidíš se s ní? Jaká umí kouzla?" ptám se s nenadálým zápalem. Proč se ptám? Teď to vypadá že vyzvídám. Vlastně jo, ale... Kruci to je složitý... "Nevyzvídám, jen... Zajímá mě to..." snažím se trochu uvést na pravou míru to co jsem řekla ani nevím proč vlastně. Může mi být fuk co si myslí. Ale má? Vůbec nevím co mám dál dělat. Co až se s nimi sektám? A chtěli by to? Ne... Poslali by mě doháje... "Kdy se s nimi opět shledáš? A kdy budete pokračovat ve své cestě?" začnu se ptát a můj hlas zní úzkostlivě... |
| |
| Slavnost Liam se nezastaví a jde stále pryč nakonec zmizí někde v davu, chvilku poté ještě potkáš ty tři kteří přišli za Liamem. Jeden z nich je zraněný v obličeji a jeden podpírá toho třetího. |
| |
| Nevím proč odešel ale byl no trochu podivný. A jestli se s ní uvidím nevím. Ta je ale otravná to i ti strážci co tě chtěli zabít mi přišl lepší. Nebuď takovej. Není to slušný. Na slušnost ti kašlu. O jejích kouzlech moc nevím ani si nějak moc nevzpomínám co všechno uměla. Nikdy jsem se kouzly opravdu nezabýval abych je chápal. Kouzelníci jsou jen zbabělci co se neodváží na čestný boj a i když jo tak stejně nebude tak čestný. Moje řeč ale nesmíš to vidět tak černě někdy jsou k užitku. Nejspíš se s nimi schledám ráno nebo někdy přes den... tedy pokud mě stráže nechytí a nezabijí... Tobě se to už někdy stalo? Né tak docela. |
| |
| Dojdu k nim a znovu se zamračím, protože jim pořád nemůžu odpustit jejich nemístné poznámky. Kde je Liam? Zeptám se jich rovnou a čekám neúprosně na odpověď. Doufám, že to tedy vědí. Aspoň k něčemu by byli dobrý, když to celý pokazili. Kdyby nebylo jich, tak to mohlo být úplně jinak. A jestli mi neodpovím, tak bych jim nejradši ještě přidala. |
| |
| Slavnost Muži si tě všimnou a maj docela hrubý výraz v obličeji, podle něj také odpoví. Nám je to jedno. Počkáme do zítra a pak se zjistíme pro nás tak zbil. |
| |
| Zkuste na něj jen sáhnout a budete toho litovat. Zavyhrožuju jim, přestože to jsou vojáci a nic si z nich nedělám. Pak zapískám na Wilvarina a rozeběhnu se tím směrem, odkud jsme je viděla přicházet. Říkal jsi, že mě tam nenecháš samotnou. Tak proč jsi to udělal? Věřila jsem ti a ty jsi beze slova odešel. Tak proč? |
| |
| Slavnost Sklapni maličká jo? Neříká mže ho zbiju ale že budu chtít vysvětletní. Odsekne ti ten jeden a jdou pryč. Ty mezitím jdeš směrem odkud přišli ale stále ho nikde nemůžeš najít. |
| |
| Povzdechnu si a skloním se k Wilvarinovi. Vím miláčku, že se ti nelíbí. Ale zkus ho najít. Prosím. Vím, že ty to dokážeš. Zašeptám mu a podrbu ho. Pak se postavím a rozhlédnu se okolo. Co jsi to udělal Liame? Tak proč jsi utekl? |
| |
| Slavnost Wilvarin ač si je jistý výsledkem zvedne čenich a začmuchá. Pak smutně sklopí uši a posléze i hlavu. |
| |
| Pohladím ho. Nevadí. Nemůžeš za to. Hold máme smůlu. Zašeptám a smutně se začnu vracet zpátky na slavnost ke stolu, kde jsme seděli. Stejně za to můžu já. Jako vždycky. |
| |
| Slavnost Wilvarin má stále sklopené uči a následuje tě ke stolu kde si lehne vedle tvojí židle. |
| |
| Smutně se zadívám na Wilvarina a začnu ho hladit. Nic si z toho nedělej. Stejně jsi nejlepší. Povím mu a dál ho hladím. Přitom se dívám do země a nevím, co si o tom všem mám myslet. Když bude chtít, tak přijde. Jenže co když nepřijde? Tak je to prostě naprosto jasný. Ale proč je zbil? Kvůli mě to určitě nebude. To by přeci jen tak neodešel. Nemusela bych tu tak sedět a zírat do prázdna. Cítila bych jeho teplo a mohla se na něj dívat. Ach jo. Co se to se mnou jen děje? Všichni chlapi jsou přece stejní, tak proč mi zrovna na něm tak záleží? Nejspíš by jsme měli co nejdřív odejít. Pak snad brzy zapomenu. Jenže co pak? On je určitá jistota. Jenže jak o tomhle můžu vůbec přemýšlet? Vždyť já nikam nepatřím a nejspíš ani patřit nebudu. |
| |
| "Jo jasně... " Promiň..., prolétne mi hlavou ale to slovo mi uvázne v hrdle a já nejsem schopná jej vyslovit. Prostě mi to nejde. Nikdy jsem se neomlouvala. Nebylo za co a vlastně jsem asi ještě příliš hrdá, než abych se omlouvala. "Nevím co říkat tak se ptám... Pokud ti to ale vadí ptej se ty.", navrhnu mu. Přijde mi že mezera mezi námi, kterou jsem se rozhodla zachovat je jaksi... Nějak malá. Skoro bychom se mohli dotknout ale neudělám to a vlastně si říkám že je dobře že ani Sixt. Na co to myslím? Jsme jen... Přátelé... To je ale divný slovo... Ani nevím co od toho čekat. Vždyť si nemáme ani o čem povídat... |
| |
| Né v pořádku vůbec mi to nevadí, ale jestli tě už nic nenapadá tak se kdyžtak vyspi. Někdo jako ty musí být po dnešku unavenej. Aspoň bude klid. Neřekl bych. Když jsi tu ty. |
| |
| Vyspat se...? Ne... Nepotřebuju spát. AlespoNˇne teď... Nemohu spát a nechat někoho hlídat krom toho... Co kdyby nehlídal a ve spánku mě zabil? To raději budu unavená. Ne že bych tak docela věřila tomu že by mě zabil, ale tak pokud mezi chováním mezi přáteli a normálním není až tak velký rozdíl... Pravda je že se v tom už začínám ztrácet. "V pořádku... Nejsem unavená..." lehce zalžu ačkoliv to pronesu jako by snad o nic nešlo. "Děláš to celé jen pro nějakou zbroj? A co ostatní? Co ti chtěli?" pokračuji ve vyptávání. Uznám že to je lepší než se bavit dál o mě, nebo o možnosti spát. |
| |
| Že nejsi unavená? Nechci být nějak moc hrubý ale dneska jsi kouzlila, to dvakrát, zřítila si se, omráčili tě že jsu byla v bezvědomí, při útěku sis poranila nohy tak bych řekl že i proti své vůli by sis měla odpočinout, nokomu nepomůžeš když umřeš vyčerpáním. Panečku to byl proslov. Chceš k tomu něco dodat? Jo ještě bych podotkl pár svazujících kouzel a že jsi tu kvůli ní. Hmm máš pravdu na ty kouzla sem zapoměl. A co ona? Co je s ní? Ale nic. Ano pro zdroj jednak jak už jsem řekl jí je obtížné sehnat a nic jiného co bych potřeboval mi nenabídnou. Co chtějí ostatní nevím. |
| |
| Sixtova dlouhá řeč mě zarazí. Přeci jen to bylo to nejdelší co jsem od něj v jednom kuse slyšela. Podívám se na něj zkoumavým pohledem. Myslí to vážně? A pokud ano... Považuje mě snad za tolik slabou...? Nebo mi chce doopravdy pomoci? Co mám teď dělat? Přijmout znamená, přiznat slabost. Nepřijmout... Nepomůže ničemu a já jsem opravdu unavená... "V pořádku... Však se nechněvej..." řeknu až příliš měkce a tak si ihned odkašlu a pokračuji o něco odtažitějším hlasem. "Dobrá, přiznávám únavu. Avšak i ty musíš bbýt unavený a zraněný jsi víc něž já. Takže... Buďto budeme odpočívat oba a nebo žádný..." pravím poněkud neústupně. Tak... Pokud půjdeme spát oba, bude to bezrizika a hlavně nebudu vypadt jako ten slabší... |
| |
| Hmmm tak jsem to asi myslel celou dobu ale nevadí. Nemám nic proti. Unavený i zraněný jsem. Přeji sladké sny Sixte. Cože kdo jsi? Tohle bych od svého protějšku nečekal. Vtipné, jsem jen unavený a jdu spát. A zrovna když jdu spát já to je ale blbý no co nedá se svítit. Následně zavřu oči a pokouším se usnout přitom poslouchám co se děje kolem. |
| |
| Nakonec tedy Sixt přistoupí na tuto variantu. "Dobře..." řeknu jen a pustím plášť, akterý jsem měla celou tu dobu přehozený přes záda. Když Sixt v sedě zavře oči chvilku jej pozoruji a pak mu dám svou část pláště tak aby na nej zbytečně nefoukala. Sama si lehnu hned vedle, abych nemusela zase chodit. Nohy mě ještě brní a bolí a svědí je to velice nepříjemné. Celkově se necítím ve své kůži. Bývala bych nečekala, že na tohle přistoupí. Koneckonců má toho taky dost. JE zvláštní psát a... Pořád se mi vrací Sixtova tvář. Vidím jak podrazil nohy jednomu z vojáků. Znovu cítím jak se mnou třese a budí mě v oém vězenění. Vzpomenu si i jak se sehnul k mým nohám a začal mi je obvazovat. Jak mě pak vzal do náruče. Cítím jak mě svědí místa, kde se mě dotknul a srdce se mi chvějě. To je pitomost. Prostě jsme přátelé. Přátelé... tak podivné slovo... Ale co už ase stalo... Víc to nemá cenu řešit. O nic víc nejde... Snažím se sama sobě vsugerovat a ignorovat to, že Sixt je vůastně v ceku zajímavý a hezký muž. Nakonec mne přemůže únava a já se pohroužím do dlouhého bezesného spánku, který je spíše podoben bezvědomí... |
| |
| Slavnost -ráno Tirwen beztak unavená se rozhodla z posledních sil dojít do hostince kde také hneed spadla na postel a usla. Wilvarin spal také ale při tom ostražitě hlídal vše podezřelé. Ráno slyšíš klepání na dveře. Poté někdo vejde položí tác s jídlem a pitím na stůl a rychle zmizí. Stáje- ráno Ráno svítá a ve stáji už je trochu světla, na ulici jsou nějací lidé ale není jich stále moc. Nejspíš je většina unavená nebo opitá ze včerejší slavnosti. |
| |
| Hned jak ráno vstanu rozhlédnu se kolem sebe a koukám co tu vše je. Stáje, au, zranění jsou skutečná a ... ta temná elfka také. Takže to nebyl sen. Hmmm nikde nikdo ani mě tu neruší on. Vstanu opatrně ze země a protáhnu se, jsem celý ztuhlý ale z ran už viditelně neuniká krev nebo jen trochu. Co teď? Asi počkám než se vzbudí. Shodím ze sebe plášť a přikryju jím Zaniverel. Pak výjdu opatrně ven porozhlédnout se po okolí. Hmm moc lidí tu není čas opustit město. Porozhlédnu se ještě kolem ale nikde nic moc nevidím, jídlo se mi teď shánět nechce, ještě by mě chytili strážní a co potom. Vrátím se proto do stájí kde ještě spí ta tajemná elfka. |
| |
| Pomalu otevřu oči a nechápavě se podívám okolo. Zadívám se na tác s jídlem a pitím a ještě rozespale se posadím. Snídaně? Je to opravdu snídaně? A kdo jí přinesl? Zeptám se sama sebe nahlas a tázavě se podívám na Wilvarina. Od toho, koho bych chtěla, tak to nebude. |
| |
| Ležím a nějak se nemohu probudit. Vnímám pohyb, když jsem překryta pláštěm a Sixt poté odchází ze stájí ven. Oči se mi ale nedaři rozlepit. Co mě to jen napadlo? Musím zmizet... musím zmizet... Normálně město nedokážu opustit. Ani v převleku, ne... Znovu se mi vybaví Sixtova tvář... " Ne... Dneska už je to úplně cizí člověk! rozhoduji se v okamžení. Pomalu se začínám otáčet a probouzet i když bych nehjraději ještě spala. Několikrát se jen zavrtím a pokouším se ignorovat sluneční paprsky, které se mi snaží otevřít oči, ale nakonec je přeci jen otevřu a rozhldénu se. Musím několikrát zamžourat a nejprve se podívat do stínu, abych neoslepla. Postavím se a obléknu si plášť, aniž bych se na Sixta nějak zvlášť podívala, ale když jsem hotová a mám kápi přes hlavu tak mu pohled přeci jen věnuji. "Sluneční paprsky nás pálí na kůži." vysvětlím mu proč to zahalení. "Měl bys vyhledat své přátele a opustit město, budou tě hledat. Já zatím poletím pryč. To je myslím dokáže odlákat... Kterým směrem půjdete? To abych neletěla stejným směrem...", řeknu odtažitě ale jinak bez zabarvení svého hlasu. Chtěla bych jít s vámi, ještě chvíli se necítit sama ale... Ne. To ty se nikdy nedozvíš, že bych chtěla. Žij dlouho šťastně. Takhle mi si nikdy nepřejeme u nás se říká maximálně: "Kéž tvé utrpení brzy skončí" ale to jemu říci nemohu. Vlastně mu nemohu ani přát nic hezkého. To by byla slabost.Nasadím si rukavice a čekám co odpoví. |
| |
| Pokoj Wilvarin se na tebe jen podívá jako že neví od koho to je ale očichává tác. |
| |
| Zraňování slunečními paprsky? Příjde mi že mějí víc záporů než kladů. Tohle přece není správné. Kterým směrem? Půjdeme na jih ale předtím tě ještě odvedu za brány města aby se ti nic nesalo. Odpovím a připravím se ke vchodu, kontroluji jestli mám vše co potřebuji a nejspíš ano. Uvědomuješ si že tím riskuješ? Tys mi tu chyběl... ano uvědomuji. |
| |
| Povzdechnu si a dám se do jídla. Přestože nemám hlad ani vůbec chuť. Chtěla bych se s ním aspoň rozloučit. Aspoň tohleto jediné, když nic víc. Nechci aby si na mě někdy vzpomněl ve zlém. Ale co to vlastně povídám? Kdo ví, jak tu budu ještě dlouho a jestli ho vůbec potkám. Cítím, že už možná ne. Možná bych mohla za ním zajít do kasáren. Ale kdyby mě chtěl vidět, tak přijde sám. Ví, že tu mám pokoj. Jenže už ho nejspíš nikdy neuvidím. Škoda. Mám ho ráda. Moc. Víc než to. Zamyslím se a s povzdechem se podívám k oknu. |
| |
| Už-už bych chtěla odejít ale neudělám to. Zarazí mě Sixtova slova. Copak to nechápe? Nechci aby pro mě riskoval. "NE!" ohradím se. "Poletím na sever ale zcela veřejně a tak aby mě vidělo co nejvíce stráží. Udělám to, abys ty měl se svými přáteli volný východ z města na jihu. Nepočítej s tím že mi to rozmluvíš!" mluvím tvrdě a když dořeknu vyrazím rázným korkem ven. Bohužel udělám sotva tři bolestivé kroky a pak upadnu úpřímo na Sixta. |
| |
| Stále vzdoruje a snaží se mi normálně říct že poletí na sever aby odlákala pozornost. Cože? Co to jen říká to si snad dělá srandu. Ale nedělá myslí to vážně. .... Copak Sixte? Zklamání, vztek či něco jiného? Jak je vidět sílí to a je v tom něco co mě těší, jsme si tak aspoŇ trochu podobní. Zklapni. Pak odchází a já bych jí rád zastavil, jenže nakonec upadne a vezme mě sebou. Teda Sixte to bych do tebe neřekl. To neni směšný. Není ti nic? Zeptám se jí. |
| |
| Pokoj Jídlo i přes to že nemáš hlad není špatné a ani pití neni k zahození. Koukáš se z okna kde ještě pár lidí popíjí zřejmě zbytky ze včerejška a jiní už uklízí náměstí. Wilvarin pak začne kňučet. |
| |
| Najednou upadneme a a nohy mě bolí ale ještě více mě bolí to, že jsem ztratila své pevné rozhodnutí odejít. Zase jsme skončili v leže na sobě. To snad neni normální..." prolétne mi hlavou a jáse ze Sixta vednu na kolena. "Nic mi není..." odpovím lehce, pak si ale odkašlu a zopaku ji to mnohem odhodlaněji a odtažitěji. "Nic mi není, je čas letět..." řeknu a pokouším se znovu postavit. Nohy mě ale bolí ještě více než včera, neboť se zranění rozleželo. Taková zranění se hojí těžko a musela bych několik dní strávit jen na lůžku. Nakonec se ale postavím s vidinou že mi zbývají jen dva kroky abych se mohla konečně rozletět. Chtěla bych se Sixta zeptat jestli i jemu něco není, ale nemohu. Slova mi uváznou v hrdle... Přidržujíc se stěny se pokusím vykonat poslední dva kroky. |
| |
| Nechápavě se podívám na Wilvarina. Copak miláčku? Děje se snad něco? Zeptám se a jeho chování mi přijde víc než divné. |
| |
| Rukou zatarasím vchod a nedovolím jí odejít. Ne. Nikam. Bravo konečně trocha vzteku. To není vztek. Né a co tedy? Obava. Vyber si. Můžu tě odvést z města a ty posléze můžeš jít svým směrem, nebo se rozhodneš letět ale probudíš se až za městem. Tak co? Bylo to ode mě dost hrubý a krutý takhle jí to říct. Ale nebylo. NEpleť se do toho. Nebo... nebo .... Co... .... |
| |
| Podívám se Sixtovi přímo do očí. Proč musíš být tak tvrdohlavý. Proč? Nech mě jít. Čím déle zůstávám tím více ztrácím, sama sebe. Nenuť mě zůstat, nemůžeš mě ovládnout. Dneska sjem ještě nemeditovala, ale toho bys neměl zneužívat, víš? vrhám jeho směrem myšlenky ačkoliv telepatii neovládám. Nedokážu to říct slovy. Nevím jak se mám rozhodnout, bojím se svým způsobem že by dodržel svůj slib a omráčil mne, ale na druhou stranu neočekávám, že by to udělal. "To se mi stává, jen když chodím, za letu to nebolí, tak mě pusť." řeknu a pokusím se odstranit jeho ruku. Nechci na tebe být tvrdá. Nechci, ale musím... Nemohu zůstat déle, máš na mě špatný vliv... |
| |
| Pokoj Wilvarin smutně kňučí a klopí uši, nejde však poznat co to do něj vjelo a proč tohle dělá. |
| |
| Posadím se k němu a začnu ho hladit. Nevím, co se děje miláčku. Opravdu nevím. Zašeptám mu a pak se podívám na snídani. Povzdechnu si a kousek mu nabídnu. Čekám, jestli to náhodou není tímhle. |
| |
| Dobrá jak chceš.... Odstraním ruku pryč a ustoupím z cesty. Vzdáváš se? Zbabělče. Pamatuj si dvě věci. Zbabělec nejsem a sliby se pokouším plnit. Vytáhnu z opasku tesák a rukojetí jí zezadu praštím abych jí omráčil. ...promiň...je mi to líto. Řeknu ještě při úderu. Pak se k ní skloním a zjistím jestli jí nic vážného není. Dobrá je v pořádku a teď pryč. Nálsedně jí stáhnu kápi do obličeje aby na ní nesvítilo slunce a aby tam nebylo vidět. Dále jí zamaskuji ostatní části hlavně nohy a podobně. Pak jí vezmu do náruče a nesu jí směrem k západní bráně. |
| |
| Pokoj Wilvarin se podívá k masu, čichne asi a zakývá hlavou, přitom má stále stejný výraz. Chtěl by ti asi něco říct kdyby to uměl jenže takto můžeš pouze hádat co chce. Stáje Ač nerad omráčíš Zaniverel rukojetí dýky. TA následně omdlí. Zamaskuješ jí a vydáte se společně k západní bráně kde tě zastaví stráž. Stát! Kdo jste a kam jdete?! |
| |
| Podrbu ho za uchem. Tak pojď. Půjdeme se projít. Třeba na to cestou přijde. Povím mu a zvednu se. Otevřu dveře a nechám ho prvního proběhnout. Přitom mi stále vrtá hlavou, co mi chce říct. |
| |
| Při cestě mlčím a je divné že i můj protějšek je nějak zticha. Zřejmě jsem mu řekl něco co ho k tomu přimělo. Pak se potkám u brány se strážema kteří chtějí vědět co checme. Tohle je moje přítelkyně a pár našich známých už opustili město. Ona je ještě po včerejší slavnosti chudinka opilá tak jí vedu za našimi přáteli a pak se vrátím pro naše věci. Snad nejsou podezřívaví. |
| |
| Pokoj-Město Wilvarin se nechá s radostí drbat a pak výjdete do města. Je rád že se může proběhnout ale i tak je vidět v jeho výrazu cosi smutného. Párkrát jen tak zaštěká ale nic moc se potom neděje. Brána (západ) Strážce si tě stále prohlíží ale nakonec usoudí že asi nebudeš nebezpečný a pustí tě dál. Ano vypadá že chudinka toho moc vypila. V lese již je klid a ticho. |
| |
| Udělám teď další dva kroky. Snažím se je vykonat rychle, abych co nejdříve mohla roztáhnout křídla a uletět pryč, ale pak mě cosi udeří zezadu po hlavě. Ne... prolétne mi jen hlaovu. Na zátylek jsem háklivá a i menší rána by mě svalila k zemi. O tomto svém slabém místě, nikomu neříkám. Nebylo by to bezpečné ale Sixt na to přišel sám. Padam k zemi a propadám se od prázdnoty bezvědomí. Všude je tma. Bezčasá temnota plná věků a hvězdých světel. Ocitnoust se v tunelu pomyslela bych si že je konec ale tunel nepřichází. Je tvrdohlavý. Stejně odhodlaný jako já. Sám nerad přiznává slabosti. To bych od člověka nečekala. Podcenila jsme ho, to už se nesmí stát... ale stále ne a ne vyjít z nicoty. Nevnímám jak mě Sixt odnáší městem, ani pak když jsme v lese. Stále se nemohu vybrat ze svého stavu bezvědomí... |
| |
| Položím Zaniverel někde hloub v lese pod strom do stínu a rozhlédn use kolem jestli je tu bezpečno. Následně dýkou do země poblíž ní vyryji krátký vzkaz. Promiň Pak pomalu zamířím zpátky k bráně a ještě jednou se za sebe ohlédnu jestli tam ještě je. Pak zrychlím tempo a přejdu du klusu. Pozdravím po cestě strážné a vydám se hledat Tirwen. Kde jen je?.... včera mluvili něco o nějaké ubytovně zkusím to tam. VYdám se tedy k té budově v domění že tam Tirwen najdu. |
| |
| Pomalu jdu za Wilvarinem a utápim se v myšlenkách. Přitom ani skoro nevnímám cestu, kudy jdeme. Já už vůbec nic nechápu. Jsem tu sama, jen s Wilvarinem. Nikde nikdo koho znám. Cožpak se na mě už všichni dočista vykašlali? Třeba jo. Zatím to tedy tak vypadá. I Wilvarinovi je něco a nemůžu zjistit co. Prostě to všechno nechápu a už asi nikdy nepochopím. |
| |
| Město Náhle Wilvarin zbystří a vyrazí jedním směrem kde srazí na zem nějakého člověka. Když příjdeš blíž zjistíš kdo to je ale Sixt to pocítil již dřív. Wilvarin srazil Sixta a je viditelně rád že ho potkal, olizuje ho, skáče a vrtí radostně ocasem. Za východní bránou Probouzíš se z bervědomí a všímáš si hned jakéhosi vzkazu na zemi. |
| |
| Trochu zklamaně se na Sixta podívám, ale zároveň si i oddechnu. Co ty tu děláš? Myslela jsem, že jste na mě už úplně zapomněli. Povím mu trochu mimo a pomůžu mu vstát ze země. Promiň, že jsem ti včera nepomohla. Ale nepřišlo mi to vhodné. |
| |
| Nohy mě bolí. Ale to neni ta nejstrašnější bolest .Ta se právě usadila v mé hlavě. Bolí to a bolí to hodně. "U všech bohů..." zakleju nahlas a ihned se za hlavu chytnu, když se posadím. Nesundám si kápi ani rukavice jen se držím za hlavu. Nemohu být ostražitá protože mám pocit že nemám jednu hlavu, nýbž dvě z toho ta věší je uvnitř... Podívám se na zem vedle sebe a uvidím do hlíny vyrytý vzkaz. Jen jediné utkvělo v zemi. Slovo které neměl komu říct a možná i kdyby měl neřekl by. Zato napsat ho bylo lepší. Já ale vím že já bych ho nedokázala ani napsat. Nedokázala bych to protože by mi to vlastní hrdost a pýcha nepovolili. Rozhlédnu se a Sixt nikde. Bodne mě u srdce. Přesto, že jsme spolu byli vlastně jen jednu noc cítím jak mi chybí. Jsem sama v lese, kde všecvhno žije ale já jsem i přes to prázdná. do nosu men udeří vůně stromů a všech rostlin. Ty jednotlivé vůně se mýsí a splívají v jedinou, která ještě více otupuje mou mysl. Nakonec si do stínu znovu lehnu rozhodnuta si odpočinout. Zavírám oči a potlačuji krvavé slzy. Zase jsem sama... Už vím jaké je přátelství...? Asi ne... ale vím že po něm přichází samota. Přichá zí bolest. Už chápu že jsme toho měli zůstat ušetřeni. Bohové to je hrůza. Nejen že snáším už tolik let bolest celého těla, ale teď mě ještě bolí má vlastní mysl, mé srdce. No a co? Tak odešel,. Nemělo by mi na tom záležet... Ale záleží a já to vím. Za zavřenými výčky svých očí se mi znovu a znovu zjevuje jeho tvář. Slyším jeho slova a vrací se mi ten pocit, když mě nesl. Připadala jsem si slabá ale byl v tom ještě jiný pocit, který neumím pojmenovat. Snad to bylo štěstí, asnad radost. Ať to bylo cokoliv zmizelo to s ním. |
| |
| Oči mě neklamou je to vážně Tirwen a Wilvarin. Neboj stále na vás dva myslim jak bych mohl zapomenout. A prosil bych Wilve aby jsi za chviličku ze mě slezl nebo mi potrháš rány. A to včera ti nezazlívám. Pak vstanu ze země a a podívám se na ty dva. Kdy odcházíme? Zeptám se Tirwen a čekám na odpověď. (Gasha pokud vím nehraje nebo zatím). |
| |
| Pokrčím rameny a smutně se zadívám do země. Nevím. Jak chceš. Odpovím a povzdechnu si. Se smutkem si znovu vzpomenu na Liama. Přeci nemůžu jen tak odejít a nic mu neříct. A nebo můžu? U nás se to tak nikdy nedělalo. Nebylo to slušné. I když o mě nestojí, tak by měl vědět, že mě již nespatří. Aspoň když nebude chtít. |
| |
| Mě je to jedno ale pokud není potřeba tak tak můžeme jít. Odpovím Tirwen a pak zase pokračuji. Běž jižní bránou a potkáme se za městem v lese já půjdu jinudy protože se s někým možná ještě setkám... ale spíš doufám že ne. Dopovím, pohladím Wilvarina a odejdu pryč k východní bráně. Co se děje? Co zase ty? Ale nic co by se dělo. Nepovídej že nic neco v tobě cítím ale nevím jestli to je zrovna nenávist ke mě. Snad se nedáš chytit, jestli tě chytnou měl is předtím dát luk Tirwen. Možná. |
| |
| Zahrabu ve věcech a najdu kousek papíru. Pak na něj rychle naškrábu vzkaz pro Liama. Pojď Wilve. Zavolám na Wilvarina a rozeběhnu se ke kasárnám. Musím. Promiň Sixte, jestli budeš chvilku čekat. Ale nemůžu zmizet beze stopy. |
| |
| Nevím jak dlouho jen tak ležím v lese a stínu. Prostě to tak je a já vlastně i tak trochu doufám že až oči zase otevřu bude na demnou stát Sixt a bude se ptát jeslti jsem v pořádku tím jeho zvláštním tónem. Trvá to dlouho a já se stále neodholdala své oči otevřít. Je příjemné snít i když je bolestné se probudit a já chci ještě chvíli nemuset zažívat další bolest, i když je k tomu naše rasa odsouzena. Nemsmím tu zůstávat dlouho. To prostě nejde... Musím odletět. M,ožná bych mohla i nad městem a podívat se... Třeba bych mohla kletět na jih jejich směrem. Letecky bduu rychlejší... Možná ještě neopustili město a já bych je pak mohla překvapit. Jenže... To nejde... Musím toho nechat a vrátit se ke svým zvykům a vým zásadám. Svým? sou doopravdy mě? Ne. Jenom mě jím učili. nikdo se neptal jestli to tak chci. Třeba bay to tak nemuselo být a mohlo by to být jako u jiných lidí a elfů. Chtěl jsem poznat přátelství tak nemohu utéct, když teprve začalo vznikat. Ale co když už m,ě Sixt nebude chtít viděT? A co ti jeho přátelé? Tak se ukážu jen jemu a jen v noci... To by šlo... S jakousi dětskou bláhovou naději se posadím a otevřu oči. Zjistím přesně to co jsem čekala že zde Sixt není a tak z pod pláště vysoukám v předklonu svá křádla a překulím se na ruce, abych prvnotní odraz nemusela dělat jen nohama, protože ty mě stále nesnesitelně bolí. Odrazím se od země a rychle začnu mávat křídly, abych se udržela ve vzduchu, tady v else se nedá chytit žádného vzdušného proudu a tak se snažím co nejdříve vyletět z pod příkrovu stromů. Naštěstí je několik metrů oděmě trocha prostoru v korunách mohutných stromů a tou já vyletím nad jejich koruny a zahledím se směrem k městu. Vím že budu muset letět hodně vysoko, aby mě nezpozorovali stráž. Tedy jih... Co když lhal? Proč by to dělal? A Proč jsem mu já neřekla vše? Nelhal... A pokud ano? Poletím domů.... Rychle se vznesu do nebese až do těch nejnižších mraků, kde už začíná řídnout vzduch a teprve poté ce vydám na jih od města. Vlastně je dobře že jsme vyšli původně na západ, neboť nemusím alespoň letět přes město. |
| |
| Město- Kasárny Napíšeš svůj vzkaz a posléze se vydáš ke kasárnám. Je zde poněkudméně vojáků než včera ale stejný velitel. Příjde k tobě a vlídněji než minule k tobě promluví. Mohu nějak pomoci slečno? ZEptá se a kouká po Wilvarinovi. Brána (západ) Jsi stále v lesse jak pokračovat nechám na tobě. Brány (východ) Jdeš k východní bráně kde jsou opět vojáci tentokrát jich je víc než u západní brány. Jeden z vojáků se na tebe divně usmívá a potom na tebe promluví. Konečně jsme se potkali kamaráde. Včera večer si nám pěkně zavařil. Zatím co povídá se drží za pásek ale nesahá po meči. |
| |
| Trochu překvapeně se na něj podívám a nakonec se i pousměju. Můžu vědět, jestli je tu Liam? Zeptám se ho opatrně a podívám se na Wilvarina. Je mi trochu podezřelé, proč se na něj tak dívá. Jestli tu bude, tak mu to řeknu sama. Jestli ne, tak mu pošlu jen ten vzkaz. |
| |
| Proč jdeme zrovna východní a né třeba rovnou jižní nebo východní. Protože přes jih půjde Tirwen a nechci aby měla kvůli mě problémy a na západě je Zaniverel. Proč za ní nejdeš. Nevím asi nechci aby se jí nebo Tirwen nic stalo proto nejdu ani jednou branou. Před branou na mě čeká překvapení v podobě strážce. Sakra. Upravím si rukavice a usměji se na něj. A to není všechno. Vytáhnu mu z pochvy meč a rozběhnu se k bráně a pokud je zde nějaký naviják takjej pomocí meče přeseknu a meč odhodím. Dále utíkám lesema stočím se k jihu. |
| |
| Letím na západ od města ve veliké víšce až mezi mraky a točím to na jih. Let mezi mraky mi vyhovuje hlavně pro to, že stíní slunci. Pravda kápi mám stále přes tvář a pálení na kůži je jen nepříjemný pocit a přímo nám to neubližuje, přesto je to ale nepříjemné a rozptyluje to. Stačí že mi pálí ruce a nohy, která za letu nic nekryje proti slunci. Vítr mi brzy strhna z hlavy kápia já tedydrží oči pevne semknuté jen na úzkou čtěrbinu. Přesně jak jsme předpokládala kůže mne začala pálit a tak začnu klesat téměř střehlav a točit se jak výrvtka. Ne že by to příliš pomohlo, ale pohyb trochu odstraní nepříjemný pocit a pročistí hlavu. Těsně nad zemí se zastavím a v mírném oblouku se začnu zvedat na čerstvém větru, který křižuje místní krajinu. Vznesu se a letí opět o něco víš. To už mám město prakticky za sebou a zbývá mi tedy jen hlídat si směr. Let na jih je vždycky nepříjemný, ale nakonec se mi to převi jen podaří. Letím kus dál a tam si najdu místo mezi stromy, kde se budu moci dostat do stínu stromů, kde přistávám na kolena a laně na rukou. Zrovna dvakrát se mi to nepovedlo, a v poslední fázi jsem příliš ohnula křídly dotzadu a při zpětném máchnutí, jsem si trochu natrhla levé křídlo a s žuchnutím dopadla na zem... "AU...." zakvílím a několikrát se překulímnež bolest poleví. Posadím se, vezmu natržené křídlo do rukou a začnu si kontrovlovat své zranění. To se může stát jen mě... Ještě že to neviděl, Sixt... Kruci proč na něj pořád myslím? Není tu, není, nemohl tov vid ět a nic mu říkat nebudu... |
| |
| Les Zřítíš se a křídlo je zraněné a bolí ale není to nic vážného. Párkrát už jsi spadla a zažila jsi už i horší pády (předpokládám). Kasárny Velitel se na tebo podívá a pak vrátí zrak zpět k Wilvovi. Liam? Nevím kde je. Videl jsem ho ráno v jídelně a chvilku potom na tréningu ale nevím kde je teď. Možná někde po městě ale že ho potkáš je malé šance je mi líto. Odpoví se stále stejným tonem který je o hodně příjemnější proti včerejšku. Brána (západ) Voják nepostřehne svůj rychlý pohyb a už za tebou utíkají. K tvému štěstí (a že ho máš sakra málo), tam naviják je a přesekneš lano které okamžitě za tebe shodí mříž. Sledují tě jen dva vojácí kteří tě dobíhají kousek od jižní brány. |
| |
| Povzdechnu si a smutně pokrčím rameny. Pak mu podám vzkaz pro Liama. Mohl by jste mu to prosím dát? Už odcházíme a chci, aby o tom aspoň věděl. Poprosím ho a stejně se mi moc neuleví. Děje se snad něco? Zeptám se ho, protože je mi stále divné, proč se zájímá tolik o Wilvarina. Nikdo o něj zatím ještě takovej zájem neprojevoval. Zvláštní. Ale uvidíme, co všechno přinese a odnese čas. |
| |
| Vše se celkem povede a já utíkám lesem ale vojáci nezastavují. Nedá se nic dělat nemůžu dopustit aby tam chytili se mnou Tirwen. Otočím se a zastavímm při tom tasím tesák a čekám na ty dva. TEsák držím čepelí dolů abych se s ním mohl dbře bránit jak jsem zvyklý. |
| |
| Kasárny Voják příjme dopis a podívá se ti do očí. NEboj přem ho ale nevím jestli hned možná za několik dní Liam je zvláštní. Pak ještě koukne po Wilvaronovi a po tobě. Né nic se neděje, hezký vlk. Odpoví a odejde cvičit opět vojáky. Kousek za jižní bránou Přiběhnou k tobě strážci a oba mají tasené krátké meče. při pohledu na tvůj tesák by se mohl ismát ale momentálně tě chtějí chytit což ti dává výhodu asi dvou útoků než pochopí že tě můžou leda zabít. Někde jinde u Jižní brány se nalézá Zaniverel která skončila s kontrolou svých křídel které opravdu nesou jen lehká zranění. Když se rozhlédne kolem vidí jen tichý les a tuší že je jižně od města. |
| |
| Podívám se na Wilvarina a pousměju se. Aspoň že mám tebe. Zašeptám, aby to taky slyšel a pak se vydám k jižní bráně. Přitom se dívám do země. Je zvláštní. Ale jak? Třeba se to nikdy ani nedozvím. Kdo ví, jestli ještě vůbec kdy spatřím tohle město. Nejspíš si to budu muset rozmyslet. Ale myslím, že budu mít času dost. |
| |
| SEdím na zemi a kontroluji svá křídla. Pravé je v pořádku, ale levé je trošku poškozená. Oh... tahle zranění vždycky bolí víc než by měla. Skoro nic to není. Brzy se to zehojí. Tak za hodiu bodu moci znovu letět, užn jsem dopadla i hůř... Je vidět že se ještě mám co učit... Alespoň je tu stín... Rozložím křídla aby si odpošala a natáhnu nohy ze kterých začnu pomalu sundavat ovbvazy. JE to bolestivé protože zaschlá krev chvílemi hrozí že sebou vezme kusy kůže, ale nakonec se ot nestane... Chtělo by to potok, nebo řeku..., pomyslím si že by to chtělo rány očistit, ale jelikož nic podobného jsem ani ze vzduchu neviděla nechám to být. Jak je ale budu sledovat? Vždyť se sotva pohnu... V lese je skrze stromy beztak neuvidím... Ze shora ne... To je ale prekérní situace. No maximálně je sledovat neudu..., řeknu si ale u srdce mě zabolí a před očima se objeví Sixtvoa tvář. "Stejně už mě nechce vidět. Kdyby chtěl počkal by až se probudím..." napadne mě že bych na něj asi milá nebyla ale sama pro sebe si řeknu: "Copak se doopravdy mohu zlobit? Řekl mi co mě čeká, pokud se tak rozhodnu a já s tím počítala. Byly jen tyto dvě možnosti a jiné ne. Přesto jsem se o to pokusila a on dodržel slovo. Udělal bych totéž na jeho místě..."zvláštní je zjištění, že bych jednala stejně jako nějaký člověk. Co ale teď? Zůstat zde nemůžu, jsem pořád moc blízko města a chodit skoro nemůžu.... podívám se na svá chodidla na nichž je zaschlá krev najdu místa, která jsem si včera prodřela do krvwe a uznám že každý krok nyní znamená, ež by se mohly rány znovu otevřít. Obvazy si už si ale zpátky nenavrátím protože jsou samy dost zkrvavené. Dlužím mu košily... napadne mě a jen na okamžik si představím jak asi vysvětloval svým přátelům, že je polonahý a má čerstvá zranění. Na malou chvilku si představím Sixta s nějakou bizardní výmluvou jak stojí před svou družinou a všichni na něj přísně hledí, jelikož mu nevěří, až jim nakonec řekne pravdu a oni mu začnou nadávat a nebo se mu smát. Opět mě bodne u srdce. Cítím lítost, protože mám pocit, že u to nikdo neschválí a on pak bude mít kvůli mě problémy. Nemusí mě to přece trápit je to jen člověk. Odložil mě samotnou uprostřed lesa... Proč by mě to mělo zajímat? Jenže zajímá a i když se snažím to sama sobě vymluvit nejde to. Slyším kousek dál švitořit malé ptáčky a zahledím se do hnízda ve větvých, kde zrovna maminka krmí svá mláďata. Není mi nic po ptácích a přesto mě to zajímá a trochu i bolí když je vidím. Zůstat tu nemůžu, to jediné vím... Musím jít. Možná ještě nevyšli z města, půjdu na dohled jižní brány a pak se uvidí... Pomalu se postavím na rozbolavělé nohy a vděčně děkuji prozřetelnosti za vlhký orosený mech, který je jako balzám, který sice nehojí, ale přeci jen trochu mírní bolest mých rozedřených nohou. Tak tohle bude ještě zajímavé... DKryji křídla pod plášť a kápí zakryji tvář. Když se ujistím, že mi nikde nic nekouká vyrazím směrem na sever, kde tuším jižní bránu. Jdu pomalu a pečlivě si vybírám kam šlápnu, aby to byla buď tráva a nebo mech. Jinde by to bolelo o o více. Při každém kroku lehce syknu. Jsem oblčena v černém a spoléhám se na stíny lesa chci dojít na dohled od městské brány a tam se skrýt za nějaký strom, kde bych počkala až je uvidím vycházet... |
| |
| Vykryji případný úder tesákem a druhého následně kopnu. Je to blbá situace nemůžu je zabít. Ale můžeš jen je hezky podřízni a kochej se tou rudou barvou... Bojuji s vojáky dál a snažím se je co nejméně zranit a pokud možno i odehnat. |
| |
| Jižní brána (cesta) Tirwen s Wilvarinem projde městem, naposledy si to tu prohlédne a vydá se dál po cestě hledat Sixta. Zaniverel mezitím kráčí lesem a vidí Tirwen i s jejím vlkem. Jižní brána (les) Vykryl jsi strážcův útok a následně jsi zaútočil. Chvilku to takhle probýhali když pak jeden schoval meč, vytáhl kožený obušek a začal tě s ním mlátit. Tím tě dostal až k zemi kde dotebe buď oba kopali, bušili pěstmi, nebo tě řezali obušky. |
| |
| Chvilku je zvládám ale pak mě začnou přemáhat a skončím nakonec na zemi kde do mě buší hlava nehlava. Vzchop se kámo vzchop se. Ty jsi vážně cvok když už mluvíš sám se sebou Sixte. Pořád lepší než s tebou to je taky divný. ZE všech sil se pokusím zvednout a srazit na zem oba strážce či je jinak na chvíli zastavít pak jim tostejnou měrou vrátím v podobě úderů a kopů. Měl by jsi uvažovat o tom že použiješ dýku, nebo budeš mrtvej. Dobrá možná za chvilku. |
| |
| Podívám se na Wilvarina. Tak co miláčku. Budeš se snažit najít Sixta? Zeptám se ho, když Sixta nikde nevidím. Je mi to zvláštní, protože měl tu být dřív než já. |
| |
| Jdu lesem a nohy meě uže zase začínají krvácet. Kráčím po měkkém povrchu ale nepomáhá to tak jak jsme doufala. Hlavně už jdu docela dlouho až narazím na cestu. Nejdu až na ní. rozhodně se mám v plánu cestě vyhnout. ALe sotva se opřu o strom, že počkám až tudy Sixt se svými přáteli půjde uvidím elfku ze včerejší slavnosti i s jejím vlkem. Na okamžik mi ustane dech a já jen němě zírám. Je krásná.... Může tvář nastavovat slunci. Má přátele... Nebolí jí každý krok. Jak si tak lehce kráčí... Nic jí nebolí... Nic jí netíží... u srdce mě bodne že i já vlastně mám jednoho přítele. Přáítele, ke kterému se nidky nesmím veřejně hlásit. Tak co miláčku. Budeš se snažit najít Sixta? zaslechnu elfčina slova věnovaná vlkovi. Hledat Sixta? On nejde za ní? Není s ní? Oni ho chtějí hledat? Třeba šel za mnou... Třeba se ke mě chtěl vrátit... cítím jak se mi srdce rozbušilo rychleji. Musím ho najít... Třeba ho chytili, třeba se mu něco stalo... Měla bych ho nechat jít. Elfka a vlk ho najdou asi snáz, ale... Nemohu... musím ho najít. Je to jediný přítel ktrého mám, kterého kdy nejspíš budu mít... Rychle udělám dva kroky směrem na cesut. Oba jsou velmi bolestivé, více než do teď. Elfka teď mohla vidět jak se cosi v černé vyhrnulo na cestu a roztáhlo svá černá křídla, které předtím nebyla vidět a nyní několikrát s nimi máchlo, až se to vzneslo a letí to víš a víš nad les. Teprve kousek od elfky předpokládám že z dosahu jejího vidění si sejmu z hlavy kápi kvůli rozhldu a s úzkou štěrbinou svých očí se rozhlížím a snažím se prohlédnout skrze příkrov stromů a najít Sixta. Letím směrem k městoale dělám jakési oblouky nad lesem sv nichž se pomalu přibližuji jižní bráně... |
| |
| Když uvidím něco v černém vyskočit na cestu, tak položím ruku na meč. Dřív ale než stačím zareagovat, tak to zmizí. Ruku nechám na stejném místě a rozhlížím se okolo. Když se chvíli nic neděje, tak se znovu podívám na Wilvarina. Nejspíš to nic nebylo. Teď ale najdi toho Sixta. Než zase něco provede. Povím Wilvarinovi a čekám, kudy se vydá. Přitom jsem stále ve střehu. |
| |
| Les Kolem Tirwen projde jakási tajemná postava a ihned se vznese. Nevěnuje tomu moc pozornost a pokračuje dál. Wilvarin pohodí na souhlas hlavou a začne čmuchat. Jde mu to a je hodně veselý protože město bylo dost podivné. Stopu najde během chvilky a nalezne Sixta který bojuje se dvěma vojáky. Podaří se ti vsát ze země a vojáky trochu vyvést z míry. Mlátíš je a kopeš a přitom do tebe mlátí i oni. Momentálně nevěnuješ jejim ranám pozornost i když víš že to bolí. Náhle když jsi dost zmlácený vojáci utečou. Ohlédneš se a poslední co spatříš než padneš vyčerpaný k zemi je Wilvarin. Zaniverel projde po cestě a vznese se do vzduchu. Hledá všude kolem Sixta a za nějakou dobu co opustila elfku a cestu uslyší křik dvou mužů kteří utíkají k východní bráně od někud z lesa. Když sétne níž ke stromům spatří tam dvě osoby a nějaké zvíře zřejmě vlka. |
| |
| Rychle se skloním k Sixtovi a starostlivě mu zvednu hlavu. Do čeho ses to zase dostal? Zeptám se jakoby sama sebe a smutně si povzdechnu. Podívám se na Wilvarina. Dávej pozor. Nařídím mu a zavřu oči. Pak začnu Sixtovi léčit největší rány. |
| |
| Vojáci utečou a já jako poslední věc spatřím nějakého vlka. Wilvarin? Kde je Tirwen snad jí někde nenechal. Napadne mě jako poslední věc a už ležím na zemi. Už je po mě? Není. Aby se jim to povedlo budou se muset snažit víc. Co se teĎ stalo? Přišla Tirwen s Wilvem a teď tě léčí. To ti povím ty máš ale kliku na ženský. Tirwen, Zaniverel to nemluvim ještě o těch dvou elfkách co jsi potkal v knihovně. Nech toho. Pořád se šťouráš v tom do čeho ti nic není. No proč by né když se ty k ničemu nemáš. Nech to bejt nerozumíš mi. Já rozumím tobě jako ty mě. Momentálně jsme jeden ale čím dál tím víc se každý z nás mění. Jsem sice v bezvědomí ale ucítím že se něco děje. Takový zvláštní pocit. Tirwen tě léčí važ si toho. Musím se vzbudit. Né teď to asi nezvládneš jsi velice vyčerpaný. Pokusím se v duchu vstát nebo promluvit ale má to za následek jen jykýsi výdech a zakašlání s nějakými cuky těla. |
| |
| Znovu otevřu oči a podívám se, co to Sixt dělá. Jen klidně lež. Lež. Odpočiň si. S Wilvarinem se o tebe postaráme. Ničím se teď netrap a odpočívej. To je teď to nejdůležitější. Zašeptám mu a pohladím ho jemně po tváři. Pak se k němu i nakloním a políbim ho na čelo. Neboj. Zašeptám znovu a povzdechnu si. Je to všechno moje vina. Kdybych si Sixta aspoň všímala, tak by se tohle nestalo. Kdo ví, co vůbec celou dobu dělal. Pomyslím si a znovu ho pohladím po tváři. Pak zase zavřu oči a dám se opět do léčení. |
| |
 | Z čista jasna se zjevím v lese.A vidím ze je už po bitvě zamumlám si pro sebe a pomalu opatrně se blížím ke skupině vojáků,ktaří jak je vidět zřejmě bojo- valy. Mohla bych se zeptat co se tu stalo opatrně tiše se jednoho z nich zeptám |
| |
| Letím rychle. Nic mě nemůže zastavit. Těžko vysvětlit náhlý pocit strachu o něškoho jiného který si sice v jakémsi vnitřním boji snažím vymluvit, ale nemám příliš na výběr. Náhled dole uvidím vlka a dva lidi. Sletím níže a poznám že jedním z těch dvou je elfka ze včerejší slavnosti a druhým je Sixt. Když ho vidím v bezvědomí mám bna chvíli chuť okamžitě přistát a začít se ptát, ale nakonec se v poslední chvíli zastavím a přistanu kus opodál ,na jednom ze stromů. Co teď?" prolétne mi hlavou když stojíc ne bolestivých noháchschovávám křídla. Schovám se pod plášť a zamotám se do koruny stromu. Je mi jasné že elfka mě určitě slyšela přistávat zrovna tiché to nebylo, ale doufám že bude mít dost starostí o léčení Sixta. Vstávej. Vstaň.... Musíš vstát, nebo ty dva co utíkali zabiju. Slyšíš, mě? Nemůžeš já vím ale koukej vstát... upírám své myšlenky k Sixtovi. |
| |
| Les Tirwen léčení jde, lečí velká zranění z nichž většina je trochu ale opravdu trochu zhojená takž to budou ty včerejší. Léčbu ale neukončí a je vyrušena nějakou elfkou (Lili). Zaniverel zatím přistane a z povzdálí družinu sleduje. Sixtovi je lépe i když z něj skoro vytloukli duši. |
| |
| Vyskočim a vytáhnu dýky. Podívám se na elfku a zamračím se. Myslím, že do toho ti nic není. A pokud mě nenecháš pokračovat, tak by ti to nemohl říct ani on. Odpovím vztekle a probodnu jí zlým pohledem. Při pomyšlení, že ona by se Liamovi mohla líbit, mě bodne u srdce. Znovu si kleknu a podívám se na Sixta. Pak si povzdechnu. Co se to se mnou děje? Vždyť nikdy jsem nebyla taková. Jenže když si vzpomenu na Liama, tak bych pro něj udělala cokoliv. Pomyslím si a znovu se otočím na elfku, abych se jí omluvila. Jenže jak jí znovu spatřim, tak se raději otočím nazpátek k Sixtovi a začnu ho dál léčit. |
| |
| Dění u Sixta mě velmi zenpokojuje obzvlášť, když se můj přítel stále neprobouzí. Vtsaň prosím... Mszuíš se uzdravit, jestli ti ta elfka ublíží, přísahám ež jí zabiju a ta druhá... Ta ať jde raději pryč... Ale moment. Třeba k nim... Ne, ne podle chování té první. Možná bude také čarodějka, musí být, když se tu tak náhle zjevila, ale... Nebude od nich, ne přímo. Myšlenky mi v hlavě víří a nabírají až nevídaný směr. Elfka začne Sixta dále léčit a já přistihnu smaa sebe jak bych tam nejraději u ncih přistála a pěkně jim vynadala, ale... Nakonec to neudělám. Nesmím se jim ukázat zabili by mě od pohledu. Krom toho, kdo ví jestli ta druhá nepatří k vojákům, čarodějové pomáhají válečníkům, tak tomu bylo vždy a u nich dost běžně. Vzpomenu si na včerejší noc. Co bduie teď? Vzpomene si na mě až se probudí? A nebude mě chtít hledat? Jak je budu moct nenápadně sledovat, když nevím kam jdou a na obloze se jim neschovám? Zjišťuji že můj plán má více děr nž se původně zdálo, ale nemám v úmyslu se jej vzdát. |
| |
| Pociťuji že se mi některé rány viditelně léčí a nakonec uslyším nějakou rozmluvu a léčení po krátké přestávce pokračuje. Pootevřu oči a koukám se kolem. Tirwen? Pak otevřu oči úplně a pokouším se vstát ze země. Třeští mi hlava jako pozásahu kamenem. Nemš tak chlastat takhle to dopadá. Já? To sotva. |
| |
| Přestanu léčit a starostlivě se na Sixta podívám. Ano. Jsem to já. A jak ti je? Ještě chvíli seď nebo lež. Nemůžeš tak rychle vstávat. Zašeptám mu a nenechám ho vstát. Co by se teď stalo, kdybych tu nebyla? Ne. Zachránil by ho někdo jiný. Určitě ano. |
| |
| Pokouším se vstát ale doléhají na mě léčená zranění která znovu cítím a bolest hlavy. Spíše než sedím tak klečím a ještě jednou se rozhlédnu kolem spatřím naší sestavu a ještě nějakou elfku. Kdo to může být? Nevím ale říkám ti že máš kliku kámo. Co sem říkal. NEpustil by si mě chvilku na tvoje místo. Nech mě na pokoji bolí mě celej člověk. Pak se Tirwen ptá jak mi je. Jak? Jako by přeze mě proběhlo stádo koní. |
| |
| Sixt se konečně probudil a mé srdce pookřálo. Uff.. je v přoádku. To je to hlavní. No v pořádku... Žije. S tím se msuím spokojit. Co ale dál? Shlížím dolů prozatím stále nespatřena. Stím koruny stromů mě brátí slunci a navíc mám ještě černý plášť, tkerý chrání nejen před sluncem, ale také před tím aby mě snad náhodou někdo spatři i když je mi jansé že zrovna dobře maskována nejsem obzvlášť když mi z poraněných nohou místy kape krev. Měla bych meditovat, ale... Já budu meditovat a oni mi někam zmizí... To taky nejde i když je chci sledovat... To je stejně zvláštní přátelství... Ani ukázat se nemůžu. A co je na tom vlastně tak zvláštního? On mě vidět může a ostatní ne. Pochopitelně že ne. Nechci aby mě zabili a nebo snad já je. Stejně nechápu že do toho jdu. A vůbec pokud už je uzdravenej tak byste ho mohly nechat, ne?" cítím jak se ve mě vzedmula jakási zlost, kteropu ale ihned potlačím. Ale no tak... O nic nejde. Jsou přátelé ne. S tou jednou minimálně. Tolik pocitů jsme ještě nikdy neměla a všechny si protiřečí... |
| |
| Vyslechnu Sixta a jen přikývnu. Promiň. Toho tě už nedokážu zbavit. Měli by jsme najít nějaké bezpečné místo a tam si odpočineš. Tady zůstat nemůžeme a pokračovat v cestě taky ne. Namítnu a podívám se k městu. Proč jsi mi to udělal? Proč? Chci cítit tvoji přítomnost, jenže jsi se mě zřekl. Opustil jsi mě a zmizel. Co bych dala jen za tu chvíli být s tebou. A to jsem tě viděla naposled dnes v noci. Co budu dělat zítra? Za týden? Měsíc, rok? Hořce si povzdechnu a zadívám se do země. |
| |
| Není se proč omlovat jsem v pořádku. Odpovím a pak se postavím na nohy. Zapotácím se a chytnu se nejbližšího stromu. Chvilku si zvyykám a pak už je to normální. Dobrý už je to dobrý můžeme jít dál. Jsem v pořádku a odpočívat zatim nemusim. Odpočívat budu až budu mrtvej. Řeknu si zbytek pro sebe a vydám se směrem k cestě kde zkontroluju luk a ještě jednou si pročtu zprávu od toho elfa. |
| |
| Les Sixt je už schopen pohybbu a tak se rozhodnete vydat se někam dál kde najdete nějaký úkryt. Jdete skoro celý tento den na jih než dorazíte k řece. Podle slunce už je čas utábořit se a tak zde založíte tábor. Lili jde zatím s váni jak se zdá jen ze zvědavosti. S družinou jde také i temná elfka Zaniverel která je vždy pár kroků (či pár mávnutí křídel) za nimi. |
| |
| Sixt a ostatní se dají do pohybu. Překvapí mě, že ta nová elfka jde s nimi a zabodávám do ní svůj pohled, který kdyby dokázala vycítit bude mít pocit, že ji někdo chce zabít. S těžkým srdce pozoruji, že pokračují v chůzi a brzy se mi ztrácejí z dohledu. Mám je nechat jít...? Inu... co mi zbývá...? Povzdechnu si. Je mi smutno a chce se mi plakat. Srdce mám sevřené úzkostí. Potkala jsem jediného přítele, kterého jsem kdy měla a on teď odchází pryč. Nejspíš si myslí, že i já jsem odletěla a vrátila se do hor ke svým lidem, ale... Mohu se mu vůbec ještě ukázat? Ano. Půjdu za nimi a kdyby něco alepsoň je mohu ochránit... Abych je ale mohla chránit potřebuji svou magickou sílu. Jak tak sedím na stromě opřu se o jeho kmen. Vím kam oni jdou a vědoma si toho že je vždycky mohu najít se ponořím do hlubin vlastní mysli pátrajíc po magickém ohni. Chvíli mi trvá než z mysli vypudím Sixtovu tvář a než sama v sobě pocítím lehké mravenčení, procházející celým mým tělem. Než se naladím na příslušnou vlnu a onen paprsek mnou procházející začne pomalu sílit, až na maximum. Jakmile poztnám, že více již nenačerpám otevřu oči. Zjistím, že oti, které chci sledovat jsou už dávno pryč pomalu se postavím. Nohy mě znovu silně zabolí a tak ze sebe vydám bolestivý sten. Ještě, že už mě nemohou slyšet... Roztáhnu křídla a plášť si upravím tak, abych mohla letět. Jen kápi prozatím nechávám na hlavě. Přes den většinou spím a tak je pro mě nezvyklá představa, že budu celý den ve vzduchu, ale vím že s tím nedokáži nic udělat. Pokud je tedy chci sledovat a to já chci. Vznesu do vzduchu a lapíc jeden ze vzdušných proudů nechávám se plachtěním unášet směrem na jih od města. Letím těsně nad korunami stormů kus od cesty, ale občas se přiblížím, abych věděla jestli na cestě někdo je... Brzy je před sebou uvidím a tak se opět vzdálím a udržuji si n dohled jen cestu. Letím velice pomalu, ale i tak rychleji než oni jdou a někdy popoletím kus před ně a pak se zase vracím, neustále se však snažím aby mě nemohli spatřit. Samozřejmě jisté riziko tu je, ale nepočítám s tím, že by se nějak víc ohlíželi zrovna po obloze. K večeru dorazí k řece a já se konečně rozhodnu přistát. Tuším, že by se měli utábořit a tak klesnu na zem dál od nich nejlépe do nějakého hustého křoví. Dosednu na nohy a ty mi ihned zabolí. Během dne se trochu zahojili, ale pořád to není dost. Křídla mě bolí a s nimi i celá záda od celodenního letu. Přeci jen na to také nejsem zvyklá létat celý den. Ze včerejška jsem ještě unabvená a sama bych teĎ nejraději upadla ke spánku, ale necítím se na to. Chci počkat až jestli se na okamžik Sixt nevzdálí své skupině abych si s ním mohla promluvit. Určitě budou hlídkovat. To bude má šance. Počkám si na jeho hlídku... |
| |
| Jdu společně s Tirwen a Wilvarinem lesen doprovázen ještě nějakou jednou elfkou která nás sleduje od toho střetu. Proč jde za námi? Sleduje nás? Jestli jo tak proč furt mlčí? No oni mlčí všichni. Tirwen, Wilv i temný. K večeru dorazíme k řece a vypadá to jako dobré místo k táboření. Rozdělám oheň a připravím vše potřebné. Bude to chtít ještě dřevo aby ten oheň vůbec vydržel snad tu poblíž nějaké je. Pak se vydám do lesa kde sbírám dříví. |
| |
| Po chvíli pozorování vidím, že se Sixt vzdaluje od ostatních, které zanechal u ohně. Vejde do lesa nedaleko mě a sbírá dříví. Je to celekm pochopitelné, pakliže chtějí aby jim oheň vydržel. Není tak daleko odemě, možná dvě stě, tří sta sáhů, ale já pojednou nevím jestli se mu mám skutečně ukázat, či nikoliv. Pozoruji ho a vracejí se mi vzpomínky ze včerejší noci, všechny ty pocity a to co se stalo. Chtěla bych najít alespoŇ nějakou záminku proč jsem za nimi letěla ale vlastně žádná taková není. Není žádný logický důvod, který by to zdůvodnil a tak stále čekám. Když už ale by se Sixt pomalu vracel s první várkou dříví vyjdu ze svého úkrytu ve křoví a několik bolestivých kroků k němu. "Ahoj..." vypravím ze sebe ztěžka. Za prvné kvůli bolesti za ruhé kvůli tomu že se obávám jeho reakce. Aby se mě nelekl esjmu z hlůavy kápi a abych se udržela ve stoje se opřu ramenem o jeden strom. |
| |
| KDyž jsem v lese někdo tam příjde. Kdo to může být... ale jistě to je ona. Zani? Jsi to ty? Rád tě vidím. Odpovím a na chvíli přestanu sbírat dříví. Co tu dělá neříkala že se vrací domů? TAk jí vyhoď ať tedy jde. TAkhle jsem to nemyslel. Já vím však já taky ne. |
| |
| Sixt se na mne ohlédl kdyby má kůže nebyla normálně tmavší barvy dalo yb se říct že jsme se začervenala, ale, takhle by musel stát blíž aby to poznal. "Jsem to já..." Zani...? Co je to to za oslovení? Takhle... takhle mi ještě nikdo neříkal... "Ráda vidím, že tě ti vojáci nezabili," pokusím se o úsměv. Nechci aby poznal, že se ve mě něco děje. Stejně je zvláštní... On se snad vůbec nezlobí, že jsem přišla. Myslela jsem že se mě bude snažit poslat pryč... A on zatím... Rád tě vidím... Vyšel snad z mého snu? Z jiného světa, že je tolik odlišný od jiných lidí? |
| |
| Přestanu sbírat dřevo a jdu směrem k ní. Nezabili i když bych řekl že to udělaj jindy ale zatim je to dobrý. Nechceš jít za ostatními k ohni? Zeptám se a čekám na odpověď. Půjde nebo ne? Mě se neptej ale nevadilo by mi to. |
| |
| K ohni...? Za ostatními? Zbláznil se? Můj pohled se změní z celkem úsměvného na zcela chladný a otažitý. "Za ostatními? Pro tvé přátele bude lépe, nebude-li jim známa má přítomnost. Pokudbyste potřebovali pomoci pomohu, ale jinak jsi jediný kdo bude vědět o mé přítomnosti zde." vypovím možná až příliš rychle jako bych se bála, že by to jinak nevyznělo dost důrazně. Pravda je že můj hlas zněl tvrdě ale lehký otřes se v něm zaslechnout dal. Při první otázce, jako bych zvažovala zda ano či ne a teprve pak se rázně rozhodla. Nemohu tam jít. Budou mě nenávidět a zabijí mě a nebo já bduu donucena zabít je... |
| |
| Bojí se ostatních? NEbo toho jak by se k ní chovali či ona k nim? Ale nemůžeš tu zůstat sama les není v noci bezpečný. A navíc se budu muset vrátit k ohni. Odpovím a připravím se k odchodu. |
| |
| Sixt se má pomalu k odchodu a já se jen v poslední chvíli zatavím, když už jsme téměř chtěla vykřiknout: "Ne...!" Nakonec ale se zastavím a lehce pokývám hlavou. "Počítala jsem s tím, ale o mě neměj starost. Nic se mi nestane. Je mi jasné že by tě u ohně postrádali a nežádám, abys trávil svůj čas se mnou. ěj tedy..." zamyslím se, "hezký večer." řeknu a znovu si nasadím kápi. Chtěla bych se jít znovu skrýt do křoví, ale jen představa toho že bych měla udělat další krok je natolik bolestivá že se rozhodnu vyčkat až bude Sixt z dohledu pro případ, že bych to snad neustála a měla se skácet k zemi. Nerada bych aby měl o mě přehnanou starost. |
| |
| Při odchodu se zastavím a otočím se na ní. Řekl jsem určitě něco špatně to vím jistě. Houby špatně jí se hold nechce jít. A proč tam nechceš jít? Nic ti neudělají a jestli máš strach tak si necháš kápi. Ale při útěku máš pár chyb. Páni jak si na to přišel? Pouze odhad a pozorování. |
| |
| A proč tam nechceš jít? Nic ti neudělají a jestli máš strach tak si necháš kápi. Ale při útěku máš pár chyb. převracím v mysli jeho větu. Za prvé se nebojím za druhé, nemám žádnou chybu!", pomyslím si "Nenojím se! Nemám proč se bát. Kdyby na to přišlo postavím se jim a buďto zemřu nebo zbvítězím. Nemusím se bát smrti neb ta je jen a pouze vysvobozením mé duše z tak nízké existence, kterou jsem nyní. Ale kdyby k takovému boji došlo nemohu ti slíbit, že bych ušetřila jejich životy, kdyby k takovému boji došlo, musel bys volit na čí straně stát a to já nechci. Pokud trváš na mé přítomnosti, ponechám si kápi a zůstanu zahalena." Mluvím tvrdě a odtažitě. Plná odhodlání dokázat mu svou sílu vykročím k Sixtovi. Nohy mě bolí ale pod kápí snad skrývám bolestné grimasy mého obličeje. Jdu opatrně a pomalu, v nohách cítím dobře známé bodání. Celou svou myslí se soutředím jen na to, abych došla až k Sixtovi a když už stojím u něj položím jen jedinou otázku: "Tak?" |
| |
| Docela mě zarazí to co říká protože buď se snaží najít nějakou záminku nebo nevím co. Souboj? Tirwen je milá a Wilv taky ty by určitě nějakej boj nezačali. Jen tu elfku neznám. Nic se nestane.... a kdyby tak budu hold stát na té straně jako vždy... To je která? |
| |
| Posadím se k ohni a probodávám nenávistným pohledem cizí elfku. Měla by jít pryč. Nikdo se jí neptal, jestli chce s náma. Ani ona se nás na to nezeptala. Ani jí neznám. Pomyslím si a při vzpomínce na Liama mě bodne u srdce. Proč je to tak těžké? Jen zavřít oči a zapomenout. Jenže to nejde. Ale proč? Vždycky to tak šlo, tak proč ne i teď. A chci na něj opravdu zapomenout. Jenže to bolí. Moc to bolí. |
| |
| Odpověď Sixta mě moc neuklidní a dokážu jen říct. "Nechci tě zabít, ani ohrozit. Přesto očekávám že budeš na jejich straně a zazlívat ti to nebudu. Raději zemřu, než bych tě zabila." řeknu mu aby pochpil, že pro mě smrt je skutečně něco čeho se nebojím. Pak sama zvednu několik klacků na oheNˇ, které najdu okolo sebe a pod kápí se usměji. "Jděme tedy... Tedy pokud to tak chceš. Pokud nechceš abych šla s vámi... Pokud mě už nechceš vidět, ráda bych kdybys mi to řekl... Pochopím to." řeknu mu ještě. Co když mě posle pryč? Stejně bych neodešla... Je můj přítel a tím udělal víc než kdo jiný. Je to vlastně špatné, neměla bych mít přítele... Když si vezmu jak dopadl Istred... Ne. Já tak nedopadnu, mě nikdy nikdo nepomůže v tom, abych byla normální elfkou, jako pomohli Istredovi... Mě nikdo nepomůže... chce se mi plakat. Při představě, ež dokonce života se nic nezmění... Být nenáviděná je vysilující... |
| |
| Očekávat můžeš ale i v tu chvíli se budeš mýlit. A pojď s námi. Odpovím a jdu směrem k tábořišti kde si všimnu Tirwen a Wilva kteří jsou u ohniště. Měla by sis odpočinout. Po tom léčení budeš asi unavená stejně tak jako po tom pochodu. Řeknu Tirwen a složím dřevo u ohně. |
| |
| Podívám se na Sixta a postavu, která s ním příjde. Po chvíli si domyslim, že to je to, co jsem předtím viděla na cestě. Přitáhnu si Wilvarina k sobě, který trochu zavrčí. Nech toho miláčku. Víš že se takhle hosti nevítají. Zašeptám mu a políbim ho na čumáček. Pak ho obejmu a znovu se podívám na Sixta. Ještě se mi nechce spát. I když jsem trochu unavená. Ale musím příliš myslet na pár věcí a tak stejně ani neusnu. Odpovím mu a pohladím Wilvarina. |
| |
| Následuji Sixta a jeho poslední slova nechávám stále znova a znova zaznít v mysli, abych si přebrala co tím asi chtěl říct. Nakonec tedy vyrazíme k ohništi. Proč to dělám? Chci mu dokázat, žed se nebojím. Copak něco takového je nutné dokazovat? A proč mu vůbec chci něco dokazovat? Je to pořád jen člověk. Je to můj přítel, ne? A přátelům je třeba něco dokazovat? Já nevím..., uvědomím si že opravdu nevím. a už-už bych se na to chgtěla zeptat, ale raději se soustředím na to, aby Sixt nepoznal jak moc mě bolí nohy při každém kroku. Když se konečně objevíme u ohniště vlkj na mě začne vrčet. Elfka ho trochu napomene, což bych nečekala, spíše bych čekala nějaké nenávidtné pohledy otázky, kde se bude ptát kdo jsem a co tu dělám. Přemýšlím, nakolik si mě dá do spojitoasti s tím jak jsem se před tím objevila na cestě před ní, když jsem vzlétala hledat Sixta, kterého ona stejně našla dříve než já. Vlastní bych jí měla být asi vděčná za jeho život. ale co. Děkovat jí nebudu., pomyslím si a pak se začnou se Sixtem spolu bavit. Já sama zatím položím dřevo na hromádku a pomalu přikleknu k ohni. Přeci jen stát je pro mě bolestivé a nepohodlné. bosá chodidla jsou od krve a na okamžik vykouknou zpod pláště, ale ihned je přikryji. Sama si kápi zatím nesejmu. Co bych měla dělat teď? Snad raději budu mlčet. Nebudu mluvit bez vyzvání, budu jejich stínem..., pomyslím si a podívám se na Sixta. Stará se o všechyn kolem. Budu mu muset ukázat že ne potřebuji jeho starost. |
| |
| Vypadá rozrušeně. Jak myslíš Tirwen ale spánek pomůže. Pokud chceš tak ti můžu na tu náladu něco připravit. I když to nepomůže budeš se líp cítit. Jo a abych nezapoměl tohle je Zani a Zani tohle je Tirwen a ten chlupáč kterej ti ukazoval zoubky je Wilv. Pak si sednu k ohni a koukám do ohně. Co ty si vlastně zač Sixte? Co si to chctěl připravovat? Ovládáš alchymii? Né tak odcela tohle je ozkoušený a funguje to. |
| |
| Když si všimnu chodidel Zaniverel, tak mě to trochu vyděsí. To jsi ty? To tobě pomohl Sixt na náměstí? Někteří jako ty, se mě už pokoušeli několikrát zabít. Ale proč zrovna tebe se nebojím? Pomyslím si a stále se na ní dívám. Myslím, že to nebude třeba. Můžu si něco udělat sama, ale nechce se mi. Kdyby mě bylo třeba, tak bych byla odepsaná. Odpovím Sixtovi a dál se dívám na Zaniverel. Těší mě. Už jsme měli tu čest a několikrát se potkali. Ale jestli chceš, tak ti ty chodidla můžu vyléčit. Musí tě to bolet. Povím Zaniverel a čekám, co odpoví. |
| |
| Nečekaný a nechtěný zájem mě trochu překvapí. I když nechtěný není to správné= slovo. Cítím že se mi vlastně líbí, když si se mnou povídají, když si chtějí povídat i když.. Přijde mi to nepřirozené... Všímám si Tirweniných pohledů a i když nás Sixt představí ruku jí rozhodně nepodám. Pak mě ale sama elfka osloví. "Ano potkali..." podotknu jen, "Nebolí, nepotřebuji vaši pomoc." řeknu odtažitě ani nevím proč. Rozhodně nemám v úmyslu vyprávět jí to co Sixtovi co všechno mě bolí a je mi nepříjemné. Předpokládám že pro Tirwen to beztak není podtstatná informace. Ona mým přítelem není. Je Sixtovou přítelkyní... "A Sixt má pravdu, spánek ti jistě pomůže." dodám ještě. Srdce se mi třáslo a já potřebovala ještě něco říct. Teď mi tak napadne že to byla hloupost to tak říct, ale poslední dobou zjtuji jak ráda si povídám a jak ráda jsem pokud si někdo povídá se mnou... To ale nikdo vědět nesmí... Pro ně to není důležité. rozhodně to na sobě nesmím dát najevo... rozhoduji se okamžitě i když z nějakého důvodu tohle rozhodnutí dost bolí. |
| |
| Pokrčím jen rameny. Jak chceš. Stejně vím, že tě to bolí. Ale je to tvoje rozhodnutí. Odpovím a do ničeho jí nenutim. Jsem už zvyklá, že Sixt stále odmítá léčení a tak se mě to ani nedotkne. Lehnu si a znovu obejmu Wilvarina. Spánek nepomůže. Proti tomuhle pomůže momentálně jen vymazat vzpomínky. A to se rozhodně nestane. Zašeptám a patří to jak pro Sixta, tak pro Zaniverel. |
| |
| Vymazání paměti? S tim vymazáním paměti ti můžu svým způsobem trochu pomoct. Pokud to chceš zkusit a když to nezkusíš tak nebudeš vědět jestli to pomůže. Řeknu Tirwen a přiložím další dřevo do ohně. Hele řeknu ti jedno. A co? NEpříjdou ti tyhle dvě trochu podobný? To sotva. Já myslím v povaze nějaký schody ybch tam viděl ale nevím jestli to je jen kvůli Tirwenině náladě. |
| |
| Překvapeně se podívám na Sixta. Opravdu je toho schopnej? To bych nikdy neřekla. Pomyslím si v tu chvíli a zavrtím hlavou. Děkuju, ale nechci. I kdyby mně to třeba pomohlo. Ale na tuhle věc nechci zapomínat. Přestože mě to bolí. Musim si na to zvyknout a až to vezme čas, tak to bude lepší. Zašeptám a zadívám se do země. A proč to vůbec nechci? Bylo by to pro mne lehčí. Jenže co když se jednou budu chtít vrátit? Nebudu nikam spěchat. Jen za ním. |
| |
| Tirwen nenaléhá a já se trochu uklidním. Přeci jen nemámv úmyslu litovat svého rozhodnutí. Nejsem slabá a nebudu ji ze sebe dělat. Tirwen se zmíní o vymazání vzpomínek a Sixt jí hned nabídne že se o něco takového může pokudit. Herdek co ty jsi zač? Tohle přece neni normální... Něco umíchat, vymazat vzpomínky... Vím že na vymazání vzpomínek existuje kouzlo, a snad pomocí telepatie se údajně dá udělat blok, ale te nse dá prolomit stejně jako účinky kouzla zvrátit. Sixt nevypadá ani na jedno, ale což... Jestli se pro to Tirwen rozhodne je to její věca já se alespoň podívám jak se to dělá. pomyslím si a nadále mlčím. Rozhodně se nemám v plánu nijak vnucovat a svůj názor si prozatím nechám pro sebe. Sama jsem o něčem podobném přemýšlela ale asi bych se k tomu nikdy neuchýlila. Pro to jsem se vlasdtně rozhodla jít s nimi. Protože bych nedokázala zapomenout a tak je pro mě lepší i když to není ve všech ohledech dle mého názoru správné, abych šla se Sixtem, když už jsme se tak nějakl... Poznali... |
| |
| Nejdřív chce a pak nechce. Neříkal jsem že na to zapomeneš. Jen že ti něco dám a zbytek tohodle dne ti bude líp zítra bude všechno jako předtim budeš si pamatovat všechno.Odpovím Tirwen a koukám na stmívající se oblohu. Noc se blíží konečně.. |
| |
| Povzdechnu si a znovu zavrtím hlavou. Tímhle se nic nevyřeší. Zítra by to bylo stejně stejné. Potřebuje se mi to jen v hlavě rozležet. Odpovím a začnu drbat Wilvarina. Ty mě neopustíš. Viď Wilve. Ty jsi zůstal vždycky se mnou. Ať se dělo cokoliv. A a ni já tě nikdy neopustím. |
| |
| Dobrá jen jsem se ptal když změníš názor tak řekni. Řeknu Tirwen a pak si jdu lehnout pod jeden strom poblíž. Co bude dál? Nevím a ty? TAky nic. TAk hold chvilku klid. |
| |
| Další rozhovor jde mimo mě. Jen si stáhnu kápi hloubeji do čela. Západ slunce je pro mě moc nebezpečný. Nesmím se dívat na opbzor, pokud slunce zapadá či vychází. Oslepla bych a pak bych už byla k ničemu mezi živými. Raději pro to kápi ještě více shrnu do čela, jakmile slunce zapadne bude mi to už jedno. Neměla bych třeba taky něco říct? snad radši ani ne... Nepotřebují nic slyšet, alespoň ne teď... Myšenkami se upírám ke včerejší noci. Bylo docela příjemné, když sjem byla se Sixtem sama a existovala jen ta chvíle a nic jiného. Jsou všichni tak zvláštní... Ta elfka určitě ví kdo jsem a co jsem zač. Přesto mě tu však trpí. Proč? Nebojí se mě? Zato ten vlk mě nemá rád. Nedivím se mu. Naši muži vlky loví a vlci nás od přírody taky nemají zrovna v lásce. Kdyby nebyl tak bezmezně oddán své paní zaútočil by na mě. O tom není pochyb. prolétne mi hlavou další z mnohe myšlenek. Na co ta elfka chce asi zapomenout? No... i kdybych se zeptala, nepoví mi to. Asi to bude tedy lepší nechat být. Měla bych se zeptat co si vyžádala ona za splnění svého úkolu? Nepoví mi to to je jasné krom toho... Je tu s nimi i ta ženská, která o sobě ještě nic neřkela, která celkově je nějaká divná, pokud je ale vyprovází z města a spolupracuje se strážemi? napadne mě až ve mě hrkne a já se trochu nervózně porozhldénu po všech přítomných. Brzy však své pocity zkrotím a vrátím do příslušných mezí. Dobře, rozhodně to bude ještě zajímavé. Měla jsem zůstat v utajení... pak se podívám na Sixta a vzpomenu si na vzkaz, který zanechal v hlíně. Jediné slůvko: "Promiň" "Není co." podotknu jen tak Sixtovým směrem. Nepočítám že by mu došlo o čem mluvím, ale nepovažuji to za důlžité časem to buď pochopí a nebo se zeptá až obě zbývající ženy budou spát, protože já ještě nějaký čas nemám v úmyslu jít spát. |
| |
| Chvíli se jen tiše dívám na západ slunce a pak začnu hladit Wilvarina. Měla bych jít spát. Skoro jsem se nevyspala a dneska mě to vyčerpalo. Povím jakoby mimochodem. Ale hlavní důvod toho je, aby se mě náhodou někdo na něco neptal. Tak dobrou noc. Dopovím potichu a zavřu oči. Bude to tak lepší. Pomyslím si ještě a pak se snažim na nic nemyslet a usnout. |
| |
| Z pod stromu si všimnu že jde Tirwen spát tak vstanu a jdu k ohni. Dobrou noc Tirwen. Budud chvíli hlídat. Přiložím do ohně pár kusů dřeva, vstanu a vydám se do lesa hledat další. Hlídej tu zaatim Wilve. |
| |
| "Chceš pomoci?" otočím se na Sixta s otázkou, když ho zahlédnout odcházet. Proč mu to nabízím? Kdyby chtěl, řekne si sám... To neznamená že mu nemohu pomoci. Měli nás učit jak se chovat v takovýhle situacích..., pomyslím si hořce a čekám co Sixt odpoví. |
| |
| Nemusíš a navíc teď nemůžeš chodit. Poukáži na její nohy a vydám se dál do lesa sbírat dříví. Pomoc by se hodila. Tobě nebo mě? Oboum? No to si celej ty. |
| |
| Sixtova poznámka směřovaná na mé nohy mě popudí. Můj pohled ztvrdne a já začnu vstávat. Ano bolí to, ale rozhodně před ním nebudu dělat nemohou cí. "Moje nohy jsou v pořádku!" řeknu mu ale trochu bolestivé syknutí mi přeci jen unikne. Co když to slyšel? Neslyšel... A kdyby? Záleží na tom? Nechci abyc se o mě staral. Nepotřebuju jeho pomoc. Ale potřebuji abych mohla být s ním... I když ani to bych mu nikdy nepřiznala. A skutečně to potřebuji? Kdyby chtěl abych odešla, odešla bych? Asi ne... Nechci nikam jít. Udělám několik opatrných kroků a pak už se snažím jít normálně i když to bolí víc. "Tedy jdeme?" zeptám se ho s úsměvem, který ale Sixt vidět nemůže. |
| |
| Na okamžik se zastavím, ohlédnu se přes rameno a sám pro sebe se zasměji. Dobrá tedy dobrá. To bude zajímavý. Mluvíš mi z duše. Zkus hádat čim to bude. Tim že se mi povahově víc a víc podobáš? To asi né to by jsme odcházeli z města buď v okovech nebo od krve. Počkám na Zani a pak společně jdem hledat dřevo. |
| |
| Následuji Sixta do lesa mezi stromy. Snažím se vždy z jeho tváře něco vyčíst ale jeho mimika je zcela němá. Jako by sny nebylo možné= rozpozat co si myslí bez použití magie, kteoru pro tento případ užít nehodlám. Vlastně to kouzlo ani neumím... "Jak jsi chtěl pomoci Tirwen?" zeptám se věcně a sehnu se pro několik větviček. "Tedy jestli mi to chceš říct..." podotknu v zápětí. Skoro bych měla chut´si hrát, jako malé děcko, dělat si legraci, tak dávno zapomeenutý zvyk... |
| |
| SBírám suché dřevo a po chvilce už mám u sebe pár dobrých větví, nakonec se Zani zeptá na to s Tirwen. Jak? No záleží s čím přesně by chtěla pomoct pak bych šel hledat bylinky na přípravu. Cože ty jsi alchymista já myslel že jsi.. Nejsem alchimista stačí? Jen jsem se naučil pár věcí které se hodí. Ale pokud tě ohledně toho něco napadne tak vypusť z hlavy všechny ty alchimistický nesmysli to neumím. Dodám a zasměju se. |
| |
| Sixt mi nakonec odpoví a poprvadě sbírat bylinky... Samozřejmě že mě napadne alchymie ale i přírodní léčitelství které provozují naši šamani. Nakonec Sixt mě upozorní že alchymista rozhodně není a já se pousměji, přičemž sesbírám dalších několik větviček. "Netvrdím že umíš. Jen jsem se ptala. Jsi asi všestraně nadaný, že?" zeptám se jen tak mimochodem. Není to ale otázka, která by přímo vyžadovala odpověď. Prostě jen obyčejná řečnická otázka. "Kam vlastně míříte teď? Tedy jistě že na jih, ale myslím tím, kde má vaše putování další zastávku..." trochu dovysvětlím. Ne že bych si snad myslela že je hloupý to ne. ale neumím moc mluvit s lidmi a tak nevím kdy se vyjadřuji správně a kdy nedostatečně. |
| |
| Všestraný? O tom pochybuju. Vážně a jak to? No jednoduše všechno co umím se klidně naučí každý. Každý? Jo jen to chce čas. Pokračuji ve sbírání dřeva a to už se pomalu kupí. Míříme na jih nekam kde jsou lidská obydlí. Hledáme tu jednu moc zvláštní karavanu, ale víc než karavana je zajímavější její náklad. |
| |
| "Rozumím," podotknu s úsměvem. Stále mám kápi na hlavě zapadající slunce prosvítá mezi stomy a já se musím chránit před jeho paprsky. Stále při tom sbírám dřevo, kterého už mám docela dost. Chodím pravda jen když už není zbytí, ale chodím. Nohy mě bolí a v hlavě mám mnoho protichlůdných myšlenek a pocitů. Co si o mě myslí? To jim nevadí že bych s nimi měla spát u jednoho ohně? Tak Sixt je divný asi od přírody, je... Je prostě jiný než lidi bývají. Krom toho řekl že jsme přátelé. Přátelé... Teď to znmí teda opravdu hloupě... Ale co ta elfka? A ta druhá elfka? To už teda normální není... Tirwen alespoŇ mluví, ale ta další? Je nějaká divná... Přemýšlím a při tom mlčím což když se na Sixta příště podovám je mi spíš na obtíž. "Nezdá se ti, že už toho dřeva máš dost?" zeptám se vesele. Sama ani nevím dke se ve mě ten veselý tón vzal. Prostě jako by nebylo nic víc. Nechci aby bylo ěco jiného než jen tato chvíle. Krom toho proč bych se nemohla smt, když jsem jen s ním? Smích není slabost. "abys náhodou nmepadl..." pokouším se o vtip, ale moc mi to nejde. Nidky jsem se o ni takového moc nepokoušela a když ano u našich lidí to nedlo tížené reakce a tak pokoušet se o to nyní znamená spíše se ztrapnit, ale to si nějak neuvědomuji. |
| |
| Jo taky si mi zdá že to dřevo stačí. Odpovím a zamířím zpátky k ohništi kde složím všechno dřevo a hned přiložím nějaké. Na co myslíš? Ani nevím, poslední dobou tomu moc nerozumím. Jsi divnej. TY taky tak mlč. Pak se připravím ke spánku ale místo toho koukám vzhůru k nebi. |
| |
| Nakonec se tedy vrátíme do tábora a obě elfky už spějí. Přijde mi tu nějak těsno Sixt zdaleka nemluví tak jako včera a já zjišťuji že je mi smutno že se cítím zvláštně. Když si lhne a vypadá to že půjde spát sama se zahledím na již setmělou oblohu a sejmu z hlavy kápi. "Hvězdy jsou oči jiných světů..." povím tiše. "Tak se to alespoň mezi námi vypráví." dodám ještě a zahledím se do Sixtovi tváře. Vzpomenu si jak mě vzal do náručí a odnášel do skrýše. Připadá mi to celé jako sen. "Už jsi měl někdy v hlavě zmatek? Naprostý chaos, kterému nedokážaš porozumět a nevěděl co vlastně chceš a co je správné? CO bys měl udělat?" zeptám se vzápětí. Sama nevím proč. Můj hlas zní smutně a zasněně. |
| |
| Koukám na oblohu a poslouchám Zanino vyprávění. a Pak začne mluvit o zmatení. Jestli jsem měl v hlavě zmatek? Jo měl dokonce i nějakou dobu co jdeme se nemůžu moc soustředit. Vážně? A co potom co jsem jednou od tebe slyšel že musíš mít jasnou a čistou hlavu. To je pravda pro přemýšlení a práci to potřebuji. Ale jinak né. No to je ale blbý když tě přepadne takovej zmatek když potřebuješ pracovat. Nestane já si umím mysl vyčistit. Pak se zeptá co v takový situaci dělat. Nejsem si zcela jistý. Pokud rozum není v pořádku je možno poslechnout srdce. To naštěstí nemám. Nepovídej. Já srdce mám a to znamená že ty taky. Dobře víš jak to myslím. |
| |
| Les-ráno Noc ubýhá rychle a všichni, ač se vám nechce usnete. Ráno začne svítat a lesem se rozléha zvuk ptáků, tekoucí vody, šustění stromů a všelijakého zvířectva. |
| |
| Poslechnout srdce... Poslechnout srdce... přemítám, ale nerozumím tomu co se mi Sixt snaží říct. Ještě dlouho nemohu ta slova vytěsnit ze své mysli, ale už nemluvím. Raději se zahledím na hvězdy a své myšlenky upnu právě k nim. Po nějaké chvíli usnu tak jako i všichni ostatní. Chvíli ještě přemýšlím zda bych neměla do rána zmizet, ale nakonec zůstanu. Nechce se mi odcházet a přeci jen by něco takovhé nemuselo být zrovna bezpečné. Kdybych byla jinde nemusela bych stihnout přijít na pomoc, kdyby se dostali do potíží. A tak se nakonec i já pohroužím do svých snů a procitnu ža ráno, kdy mi první sluneční paprssky začnou pálit na kůži, která se mi během noci obažila zpod pláště. Ihned otevřu oči, naštěstí přakryté kápí, nýbrž jsem něco podobného očekávala a rychle skryji celé tělo pod svůj plášť. Vidím že ostatní již také vstávají atak aniž bych na sobě dala cokoliv znát se posadím a začnu meditovat. Pro ně můj stav vypadá tak že sedím s kápí hluboko staženou do obličeje se skříženýma nohama. Sedím nehnutě a minimálně půlhodiny na nic nereaguji. S překvapením zjišťuji že se mi dnes soustředí lépe než minulého dne kdy se mi neustále znovu a znovu zjevoval za zavřenými víčky Sixtův obličej, který mě ale dneska nepronásleduje. Asi to bude tím, že je nedaleko mě a já to podvědomě vím... |
| |
| Večer bezpovšimnutí usnu a ráno mě probudí mě známý hlas v hlavě který nemám rád. Vstávej je ráno čas na další dobrodružství. Na to ti kašlu jen najdem ty věci a žádnou bitku nepodniknem. To se pleteš já se o to budu snažit. Pak vstanu a rozhlédnu se po tábořišti. Zani medituje tak jí nebudu rušit, Tirwen s Wilvem zrovna vstává tak jí také nechám a ta zvláštní elfka... nevím radší se půjdu probudit trochou vody z řeky. Zamířím k řece kde si očisvím všechny zbraně co mi zbývají a pak se začnu mýt. Je to zbytečné. Co? A proč? To mytí. Řekl bych že než den skončí budeš se muset mýt znovu. No jo ty tvý předpovědi. |
| |
| Ráno mě probudí sluneční paprsky. Otočím se tedy na druhý bok a chvíli ještě ležím. Když už konečně usoudím, že je dobré vstát, tak se posadím a protáhnu se. Rozhlédnu se po ostatních a opřu se zády o jeden strom. Zavřu oči a zaposlouchám se do zvuků přírody. Přitom se snažim z hlavy odsunout všechny myšlenky a soustředim se jen na ty krásné zvuky. |
| |
| Když se ráno probudím,vstanu a jdu si nazbírat nějaké lesní plody k snídani.Hm jahody miluju jahody a se zaujetím si prohlížím květiny co okolo kvetou.Poodejdu kousek dál od skupiny a dál se vjenuji květům a ani jsem si nevšimla že v tom obdivování jsem odešla moc daleko od družiny až k řece |
| |
| Jsem u řeky nějakou dobu když si všimnu že tam příjde ta elfka která se k nám neznámo proč připojila. Je to určitě špeh pozor na ní. Ty jsi taky teda v tom případě špeh. Vydám se směrem k ní a promluvím jako první. Zdravím tě a omlouvám se že jsme si tě nějak nevšímali tehdy u města. Na špeha nevypadá tak proč to nepochopíš. JEnom proto že je ženská tak to není špeh? Né to né, ženská se na špeha hodí ale u ní bych to neřekl. |
| |
| Kouknu se tím směrem jak ke mně přišel Sixt a odpovím To nevadí já jsem na to zvyklá.Na mojí škole jsem neměla moc kamarádů,protože si všichni mysleli že jsem šprt. řeknu přátelským tónem.Trochu se usměju a pokra- čuju ve zběru plodů. |
| |
| Probudím se z meditace a rozhlédnu se kolem aniž bych sňala kápi. Vedle mě sedí akorát Tirwen a její vlk, který na mě neustále trcohu podivně zahlíží. Dívám se kolem, ale nevím co ám dělat. První co mě přepadne je strach o Sixta a něco jako by mi říkalo abych vstala a letěla se podívat, ale sama pro sebe se snažím uklidnit. Ona elfka tu také není a tak nevím co si myslet, co dělat. Co bych měla udělt? Musím ho jít najít... napadne mě. Pomalu a opatrně vstávám dobře přitom potlačujíc svou bolest. Nohy se trochu zahojila a pokud je nebudu dnes a zítra namáhat příliš mělo by to být zase jako vždy. Podívám se na Tirwen, která mě tu s nimi nechala a do očí se mi nahrnou slzy smutku. sbohem... pomyslím si. Ale copak nemám v úmyslu se vrátit? Sama nevím. Ani to rozloučení neřeknu nahlas. Schodím plášť z křídel a roztáhnu tak svá křídla, aby mě mohla brzy nést, přičemž se ještě jedenkrát zadívám na vlka. "Dobře je hlídej..." pronesu sotva slyšitelně a pak už jen zavřu oči. Na křídlech ucítím záchvěv větru a prudce několikrát mávnu, abych se vznesla do ovblak. Neletím nijak vysoko, jen tak abych měla přehled po okraji a rozhlížím se po okolí abych nalezla Sixta. Není těžké ho najít. Je u řeky i s onou poslední elfkou a ta nevypadá, že by na něj útočila. U srdce mě trochu dloubne... To je ale nesmysl.... Jsem, jak posedlá..., říkám si a přemýšlím zda u nich přistát. Na mysli mi ale vytaneu obrázek jedné z možných variant kdy by se na ně Sixt zlobil kvůli tomu že mu nedávám chvilku soukromí a nebo za to že jsem nezůstala hlídat Tirwen. Pojednou si uvědomím, že nechci aby se zlobil a tak jako stín se opět vytratím a znovu přistanu u Tirwen. Tentokrát přistanu na ruce a nohy si jen skřížene podstrčím pod tělem až dosednu do sedu.  Kápi, která mi za letu spadla z obličeje, nyní zase přehodím přes tvář a zpod kápě se zadívám na Tirwen. "Pokud mě zde nechceš stačí říct, poletím beztak jen za vámi i na noc mohu zůstávat jen ve skrytu, anižbyste o mě věděli." |
| |
| Podívám se za Zaniverel, která odlétá někam pryč. Popřemýšlím chvíli o jejím chování a podívám se na Wilvarina. A jsme zase sami. Zašeptám mu a pohladím ho. Po chvíli ale znovu uvidím Zaniverel a zadívám se na ní. Když se mě zeptá, jestli chci, aby tu zástala, tak mě to trochu překvapí. Já nemám důvod tě odhánět. Když chceš zůstat a Sixt s tím souhlasí, tak tu klidně můžeš být. Tohle je na tobě. Odpovím jí a zadívám se do země. Je mi jedno, jestli tu bude nebo ne. Stejně bych nic nezmohla, kdybych chtěla opak. |
| |
| Šprt? Nebyli spíš moc škodolibí? Potkal jsem spoustu lidí kteří se chovali hůř než ti tví "kamarádi". Půjdeš dál s námi? Jestli jo tak za chvíli asi odcházíme ještě jak řeknou ostatní. Pak se lesem pomalu vydám od řeky zpátky k tábořišti. Co je zač když byla na škole nebo donedavna? Žeby učitelka? Vtipné Sixte velmi vtipné. V tábořišti jsou skoro všichni a již jsou vzhůru a při síle. Tak jak je? Zeptám se obou a přisednu k tomu co přes noc zbylo z ohniště.Kdy budeme pokračovat? |
| |
| Možná že byli,nevím.řeknu tiše a jdu taky směrem k táboru,ale tak aby si nikdo z tábora nemyslel to čeho se bojím. Je docela milí. Zajímalo by mě kam vlastně jdou řeknu si pro sebe V táboře nabídnu všem jahody a v klidu se zaptám Kam vlastně jdete? možná že s nimi budu pokračovat |
| |
| Tirwen víceméně přisvědčí, že smím zůstat. Ono na to není nic co moc říct a děkovat neumím... "Rozumým..." Pak ale už přichází Sixt a ta nová elfka. KDyž je tak vidím neubráním se zlostnému pohledu, který ovšem nikdo pod mou kápí nemůže vidět. "Tak jak je?" ptá se Sixt a já se na něj otočím. "Nerozumím otázce..." podotknu. Opravdu nevím co si pod tím na co wse ptá mám představit... "Kdy budeme pokračovat?" ptá se dále Sixt a to už se ona poslední elfka ptá kam vlastně jdeme. To není otázka na níž bych mohla odpověšdět a tak se jen snažím zkrotit můj nenávistný pohled vrhaný po Lili, který ovšem krotím jak jen to jde. Nechápui proč mi tak leze na nervy. To ani Tirwen mi nepřijde tak... Tak... To bude tím že je tak hezká, tak klidná... Jak jen může být tak klidná? I já se snažím vypadat klidně i když jsem spíš smutná a když mi nikdo nevidí tdo tváře je má maska vlastně zubytečná... |
| |
| Podle všeho Zani je zmatená z mojí otázky tak jí nebudu tím zatěžovat. To nic. Odpovím jí a pak se ta nová elfka zeptá kam že to jdeme. Jistě to nevím ale musíme najít nějakou vesnici nebo osadu na jihu co by nám řekla pár informací. Ale nejsem si jistý jestli to bude někdo vědět. Odpovím elfce a připravím se na cestu. Řekněte až budeme moci vyrazit. |
| |
| Sixt mi řekne že se o nic nejdená. Je to škoda, ale chápu že spolu nemůžeme před ostatními mluvit tak jako když jsme byli vnoci sami. Pak zaačne vysvětlovat té elfce kam jdou, i když jí neřekl ani to co mě a to mě nevím proč trochu uklidní. Naskonec se zeptá kdy budeme moci vyrazit a já se na něj z pod kápě podívám. "Mohu letět kdykoliv..." řkenu uvědomím si že mám hlad, ale jahody od té elfky rozhodně nemíním přijmout. "Ne děkuji, nemám hlad." zalžu naprosto suverénně bez jakéhokoliv pohnutí. |
| |
| Hmmm jahody jsou nejlepší neznám nikoho kdo by je odmít až do teď Myslí si zlostně. A ještě jednu věc bych chtěla vědět jestli teda se můžu zeptat,jaké informace obrátím se na Sixta |
| |
| Lehce útočný hlas elfky mě trochu popudí. Vidím jí ve tváři,že není zrovna potěšena mým odmítnutím já vůbec nechápu proč. Proč se tak čertí? Udělala jsme něco špatného? Může snad vědět že lžu? Ne... Možná je čarodějkou, vypadá na to. Ten arogantní pohled, hladká tvář oči plné vědění... A co? Možná jen stejně plná předsudků, jako většina elfů. Už nemohu říct všichni, protože Tirwen se ke mě zatím chovala sice s odstupem, ale přívětivě a nebo alespoň tolerantně. Jo Tirwen... Co se jí asi honí hlavou? A co se honí v hlavě Sixtovi? přemýšlím. Zabývám se myšlenkou jak zrovna u těch dvou funguje proces přátelství, který mi Sixt naznačil, že mezi nimi panuje. Elfka hledí na Sixta, ktefrý předpokládám že jí odpoví a já jen smutně sklopím hlavu. |
| |
| Chvíli všechny poslouchám a nedávám o sobě znát. Jen Lili naprosto ignoruju a dělám, jako kdyby tam nebyla. Na jih? Ale proč zrovna tam? Myslela jsem, že hledáme věci ve městě a ne někde ve vesnici. Tam je aspoň Liam. Třeba ani nikdy můj vzkaz nedostane. Ale to neee. Určitě ho dostane. Ten muž se očividně zajímal o Wilva a bude od něj něco chtít vědět. Jenže já ho neuvidím. A zda jestli vůbec někdy uvidím. Pomyslím si a po chvíli vstanu. Pak si jen povzdechnu a začnu si tiše balit své věci. |
| |
| Tirwen vstane a začne ballit své věci. Sama nevím proč, ale přijde mi zamyšlená. Vzpomenu si na včerejší večer a na slavnost, kde jsem jí viděla tančit s tím vojákem. Připadala mi nervózní, ale rozhodně en tak smutně zamyšlená jako nyní. Co se ti honí hlavou Tirwen? Co způsobuje vrásky na tvé jinak dokonalé tvář? Nenávidím vás a vaši dokonalost, ale jste Sixtovi přátelé, tedy pokud chci pomoci jemu musím i vám. Tak jako vy tolerujete mě musím i já vás. ALe jistě, i kdybych se ptala ty mi nic neřekneš, že? Ale což. Zkusit to mohu. Zkouška důvěry co říkáš? zamyslím se a zaleskne se mi v očích, ačkoliv jen lehce a není to pod kápí vidět. Postavím se na své bolavé nohy, ale už se přeci jen trochu zahojily a tak to sice bolí, ale nové krvácení se nespustí. Po dvou krocích stojím u Tirwen a tiše jí něco pošeptám... |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Proč tě to tak zajímá? Mojí mysl trápí mnohé věci. Ale jedna z nich je největší. Jen nevím jestli říct špatná nebo dobrá. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro Proč tě to tak zajímá? Mojí mysl trápí mnohé věci. Ale jedna z nich je největší. Jen nevím jestli říct špatná nebo dobrá. Uvažuji co říct a jak odpovědět, ale posléze uznám, že by nemělo být ticho a tak promluvím: "Zajímá mne to neboť tě Sixt zve svým přítelem. Není dobré nebo špatné, záleží vždy na úhlu pohledu, toho, kdo danou věc posuzuje. Trápí tě to, tedy je to pro tebe důležité a to je hlavní. Smím zvědět oč jde? Snažím se porozumět, snad možná... I pomoci, pokud to mé možnosti dovolí." řeknu lehce odměřeně, ale můj hlas se lehce chvěje |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vždyť víš. Viděla jsi mě s ním na náměstí. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro "Tedy jde o něj? Nerozumím tomu však. On tě požádal, abys mu dala potomky a tys odmítla?" přirovnám problém k tomu co by asi zamotalo hlavu někomu od nás a sni si neuvědomím že by to mholo být něoc jiného. Tedy vlastně uvědomím, ale nevím jak se na to zeptat. "A nebo přemýšlíš zda přijmout, jeho žádost?" zeptám se ještě a pak si vzpomenu na to, že elfové dne mají ve zvyku to čemu se říká láska a napadne mě že by její problém mohl být tohoto rázu. "Cítíš k němu cit, kterému říkáe láska? Pokud ano, pověz mi prosím blíže... Jak to vypadá?" až následně si uvědomím že jsem řekla prosím. Pod kápí se zamrečím. Já neprosím! Zásadně neprosím! Nic pro mě neznamená jen zkoumám jádro problému prostě se jen ptám a to slovo bylo zapotřebí k dosažení mého cíle... ospravedlňuji to sama sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Takhle to u nás nechodí. Máme málo potomků. A tohle je až otázkou budoucnosti. Ale je v tom láska. Tak jak tvrdíš. Jenže on mě odmítal a pak bezeslova odešel. Nevím proč. Láska je krásná, ale může i bolet. Toužíš po tom druhém a chceš s ním zůstat po zbytek celého života. Zašeptám a smutně se zadívám do země. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro "Pokdu s ním chceš zůstat? Proč jsi odešla? Jaký je tvůj cíl z této cesty?" zetám se. Já taky zůstávám se Sixtem a to k němu lásku necítím. Prostě je to jediný člověk, který je ochoten se se mnou přátelit. Ano bolelo by mě, muset odejít, ale to přeci nutně nemusí znamenat lásku... "Jak poznáš, kdy je přechod mezi přátelstvím a láskou?" zeúptám se spíše mimochodem. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zachránili život mě i Wilvarinovi. Pak jsem řekla, že půjdu s nimi. A to také hodlám vyplnit. Až vyplníme úkol, půjde teprve tam, kam chci. Odpovím a zadívám se znovu vzpříma na Zaniverel. To je těžké. Když chceš mít u sebe toho druhého. Cítit na sobě jeho doteky a naprosto mu podlehnout. |
| |
| Pár informací týkajících se našeho úkolu... Odpovím a rozhodnu se pokračovat v cestě dál na jih. Co ti vadí? Nic proč by mělo? Jen se mi to tak zdá. Řeky bych že máš blbou náladu ale nrozdíl ode mě všechnu zlost a jiné věci se snažíš udržet v sobě což tě nakonec jednou zabije. Smůla hold. Pokračuji dál a snad za mnou jdou i ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro "Rozumím tíze slibu i závazku života. Tedy to vypadá že Sixt je jediný, který jde po tomto úkolu již od začátku." dám prostor svým úvahá tiše, ale nahlas. "Mohla bych se vrátit do města a pokusit se toho elfa nalézt a zeptat se ho, proč odešel bezeslov. Myslím že leceky vás budu schopná dohonit. Tedy pokud si žádáš znát odpověď." Proč jí to nabízím? To není dobrý nápad. Měla bych jít s nimi, kdyby se Sixtovi něco stalo... Odmítne. Určitě odmítne mou pomoc. Ale když ne budu to muset vyplnit. Třeba alespoň zjistím jak moc... Ne vím že chci jít s nimi. Chci jít už kvůli Sixtovi a tomu že řekl, že jsme přátelé... Mohla by mi odpovědět jak se k sobě přátelé mají chovat... Co se od přátel očekává... "Co se očekává od přátel? Jak se k sobě chovají?" |
| |
| Sixtr se rozejde na cestu a já si trochu stáhnu kápi jen tak aby Tirwen viděla můj tázavý pohled. Potřebuji zbnát odpověď na své poslední dvě otázky abych viděla kam se mám vidat. Svým pohledem sleduji Sixta jak odchází. Takže láska chtít cítit dokety a chtít podlehnout? Zvláštní... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Chtěla bych znát odpověď. Ale není to dobrý nápad. Vojáci ti chtěli ublížit. A netuším, co by udělal i on. Některé věci je lepší nevědět. Třeba se vrátím a dozvím se to sama. Zašeptám a dál se dívám tím směrem. Přátelé se chovají tak, jak uznají za vhodné. Pokud chceš být ale dobrým přítelem, musíš myslet i na toho druhého. Nedělat jen všechno pro sebe. Ale i pro něj. Odpovím a zadívám se Zaniverel do očí. Pokud ti jde o Sixta. Je hodný a dobrý přítel. Ale občas přitahuje moc problémů a je někdy nerozhodný. Ale nedokázal by příteli ublížit. To raději sám zemře. |
| |
| Odpovím něco Zaniverel a vydám se pomalu za Sixtem. Mohla jsem znát odpověď, ale odmítla jsem. Je to tak lepší. Třeba se mu po mně i zasteskne a bude chtít, abych se vrátila. Ale o ukáže až čas. |
| |
| Les Vydáte se tedy na cestu která ubíhá celkem rychle a ani to nějak moc nevnímáte. (Zatim vám tu nechám trochu klidu). |
| |
| Když se Tirwen vydá za Sixtem roztáhnu svá křdla a vznesu se bez dalších slov. Beztak by neměla smysl. Vznesu se do oblak. Potřebuji se provětrat. Na okamžik zavřu oči, když mi spadne kápě z hlavy a slunce začne pálit na kůži. Vybaví se mi můj noční rozhovor se Sixtem a uvědomím si, že se mi vlastě líbilo, když mě držel v nárčí. Sice to sama odmítám, ale někde v hlouby sama sebe to cítím. Jsme jen úpřátelé jen přátelé... řeknu si a prudce obrátím směr svého letu a začnu střemhlav klesat, přičemž oči opět otevřui. Několik akrobatických obratů a už vnímám jen ten vítr. Nic víc není důležité. Doklázala bych se tohohle vzdát? Vzdát se létání? vzdát se křídel? na okamžik se zasním jaké by to asi bylo, kdybych byla obyčejnou elfkou... |
| |
| Já se trochu zdžím a potom vás doženu řeknu Tirwen a Sixtovi a vydám se do lesa směrem ven z cesty,ale tak abych je měla pořád na dohled. Ta Tirwen je zvláštní.Proč se vlastně ke mě chovala tak divně,když jsem sem přišla? pomyslím si a jdu lesem a užívám si vzduchu |
| |
| Les dál na jihu Jdete dál lesem a po cestě nepotkáte nic zajímavého. Stále je tu pocit cledování ale nic se neděje. Za nějakou dobu dojdete k menšímu prostranství nebo něčemu co připomíná malou mýtinku. Je zde spousta lidí (jen muži) a jsou ozbrojeni. Něco mezi vojáky a žoldáky. Když si vás všimnou příjdou blíž ve větším počtu jako kdyby jste jim mohli nějak vážně ublížit. Pak promluví jeden z nich nejspíš vůdce. Kohopak nám to sem vítr zavál chlapci. A nebo mi to povíte sami? |
| |
| Začínají mě už ty všemožné lidské poznámky štvát a přimhouřim oči. Nás vítr nezavál. To on nedělá. My umíme chodit pěšky po svých. Odseknu muži a dál se na něj dívám. To jsem přesně celý chlapi. Začínám si myslet, že jde všechno mimo ně. |
| |
| Družina pokračuje a já létám v oblacích. Létám nad lesem a užívám si větru. Přeci jen je den a já tedy vnímám jen vítr. Nechci se zabývat myšlenkami z včerejšího večera a dnešního rána, kdy jsem přímo krutě žárlila na elfku, která se mi neráčila představit. Ano, záviděla jsem jí, ale to je teď minulost. Vím že se na ni nemohu zlobit. Ta elfka odešla kousek od ostatních do lesa. Chvíli jsme přemýšlela zda se jí nemám letět omluvit, ale zavrhla jsem to. Za to mi nějaká pyšná elfka teda absolutně nestojí... Chvíli jsem přemýšlela i že bych se měla vrátit k do toho města na severu a pokusit se vyhledat toho vojáka, kterého má ráda Tirwen. Třeba časem... musím je chránit... A proč vlastně? Nechci aby jim někdo ublížil... Ani té bezejména? No... Ne ani té... rozhoduji se v okamžení protože se sice na mě netvářila nejlépe ale toleruje mě což je více než jsem očekávala. Pak se ale oni zastaví a já proto sletím níž. Vidím že je obklopili nějací muži. Jsou to uDˇvojáci nebo něco takového. Vidím že je jich docela dost a tak se střehlah snesu k zemi a až těsně nad zemí let vyrovnám a přistanu před Tirwen a Sixta. Přičem mě silně zabolí, nohy, což ale ve tváři nedám znát. Nemám na hlavě kápi, ani nemohu mít, vítr mi ji svál z čela. ALe o to lépe, protože oni alespoň vidí kdo jsem. Dívám se na ně krhavým pohledem a pevným hlasem pronesu: "Nechte je jít! Jsou pod mou ochranou!" |
| |
| Na cestě potkáme nějakou bandu žoldáků. Snad jsou zrovna bez práce. Jestli jdou po nás tak jsme v háji. TAkoví dokážou pěkně zatopit. Nejdříve se do toho vloží Tirwen a po chvilce přistane Zani. Začíná se to dramatizovat. Nemám zrovna náladu na tvoje keci teď je tu něco jinýho. Zani... teď né... Řeknu jejím směrem a odtáhnu jí směrem k Tirwen aby se jim nic nestalo. Nedělej hlouposti a drž se s Tirwen. Řeknu Zani a Tirwen a pak se otočím na toho vojáka. Je nám líto jestli jsme něco provedli ale jenom tudy procházíme nechtěli jsme udělat nic špatného. |
| |
| Les dál na jihu Nejdříve je muž pobaven Tirweninou reakcí a pak přiletí Zaniverel a muž se podiví. Vida vida kdo se to tu objevil. Pak je Zaniverel stažena zpátky k ostatním a banditům teď čelí Sixt. Hmmm hrdina jo? Nechtěj mě rozesmát. Ale na druhou stranu jde s tebou dost pěknejch ženskejch. MLuv a to rychle. Je to jen blbá náhoda nebo ti patří. Jestli ne tak bych se je s dovolením vzal. |
| |
| Sixt mě strhne zpátky a já se na něj dost naštvaně podívám. "Ale..." více už nestihnu protože Sixt už mluví s tím vojákem či co to je zač. Ten se zmíní o ženských a že by si nás vzal. V tom okamžiku se ve m,ě vzedme velká vlna zlosti. Tak to tedy ne. Přítel nebo ne, mávat se mnou nebude. Na to nemá právo. Nikdo mu ho nedal. Nejsem ničí a nikomu patřit nebudu. Nedělej hlouposti a drž se s Tirwen. můj vztek je patrný v mých očích, které teď upírám k tomu vojákovi pátrjíc ve své mysli po vhodném kouzle. |
| |
| Nenávistně se podívám na muže. Nás si tedy brát nebudeš. Na to nemáš právo a nemysli si, že si to necháme líbit jen tak. Mě se ani nedotkneš. Řeknu pomalu a kladu důraz na každé slovo. Zabiju ho dřív než stačí něco udělat. Mě si přivlastňovat nikdo nebude. |
| |
| Klid a ticho. Řeknu holkám a koukám na vojáka. Moje nejsou ale ty se jich už vůbec nedotkneš. Je docela velkej nedráždil bych ho. ... Sakra zase duchem nepřítomen. ... Ještě jednou tě slušně prosím aby jsi se svými vojáky odešel než se tu někomu něco stane. Rukou sjedu k opasku kde mám tesák ale nedávám mu příležitost k útoku. No jo už to chápu. Nevnímá protože mu hráblo takže na něj klidně zaútočí. |
| |
| Les dál na jihu Jen klid ty ochránče. Nemusíš hned šahat pro zbraň můžeme se domluvit ne? Jednu mi vydáš druhou si necháš co? Mezitím co mluví k Sixtovi přiběhne dalších pár vojáků z toho někteří jsou lukostřelci, zatím jen prevence. |
| |
| Celé to sleduji. Vím dobře že je holé šílenství se jim postavit i s mými kouzli. Moc jich prostě nedokážu zabít na to jsem ještě příliš slabá... Možná oslabit, ale... Ani tím si nejcsem jistá. Přesto neústupně stojím dál. Co teď? Nemohu je nechat bojovat. Sixt je toho shopen.... To by mi tak ještě scházelo... Copak se musí přihodit něco takového? ALe co. Už je pozdě na nářky je jasné že nemáme šanci a kdyby něco já jim uletím, tkaže... Mě na své cestě stejně nepotřebují... Lehce se dotknu Sixta na rameni a promluvím. "Pokud na tom trvá, zůstanu. Bude to lepší, než když nás zabijí všechny..." pronesu pevně i když mi lehce zakolísá hlas. Pálení na tvářích je už velmi rušivé a já bych se potřebovala zase zahalit ,a nebo alespoŇ rozletět aby mě chladil vítr... |
| |
| V očích se mi objeví vztek a podívám se na Sixta. Myslím, že se to jedná hlavně nás. Tak neříkej, ať jsem ticho. Snažím se říct klidně, ale moc mi to nejde. Pak se znovu podívám na muže. Tak na tohle zapomeň. |
| |
| Řekl jsem ne! Odpovím zlostně vojákovi i když zlost pochází z toho jak se mnou jedná jak ke mě mluví temný a ještě několika málo věcí. Chopím se pomalu dýky ale netasím a čekám na něj. |
| |
| Les dál na jihu Muži při těchto slovech zmizí z tváře milý výraz a chystá se Sixta udeřit místo toho však reaguje lukostřelec na Sixtovi pohyby a vystřelí šíp který Sixta sice je nškrábne ale i tak z neznámého důvodu jako po zásahu padne na zem načež se rozkřičí velitel. Kterej hlupák? Chtěl jsem ho živýho a nebo bych ho zabil sám. Alespoň máme tyhle samičky už nehlídaný. Pak je slyšet ještě jeden hlas. Dost! Přijde jeden starší muž o holi a ostatní k němu asi mají nějakou úctu neboť mu jdou z cesty. Nikomu se nic nestane. Toho muže vemte se mnou a ty ženy můžou jít také ale zatím se jim nic nestane. |
| |
| Nechápavě se podívám na staršího muže a kleknu si k Sixtovi. Pohladím ho po tváři a začnu mu léčit ránu. Zatím. Ne, já nenechám nikomu ublížit. Ale uvidíme, co se bude dít dál. Nebaví mě, jak ze mě všichni dělají hračku jiných. |
| |
| Sixt vypadá rozhořčeně a když promluví zní to dost nazlobeně, jako by snad má slova ani neslyšel. Sáhne po dýce a já se rozhlédnu po vojácích, kteří přišli s luky. To není dobré co teď? Proč mě neposlouchá? co se to s ním děje? Nemůže riskovat život pro nic za nic. Absolutně mu nerozumím.- Nejedná logicky... Už.-už chci Sixta uchiopit a přimět ho aby se na mě podíval, ale nestačím to a někdo po něm střelí. V tom okamžiku ve mě vzplane nepochopitelný hněv. Jejich velitel začne křičet, ale já jeho hlas nevímám. Postavím se mezi něj a Sixta a nenávistně se mu dívám do očí připravena ho kdykoliv zabít. Pak ale přijede někdo další a rozkazuje. Jeho řeč je jiná snad rozumná ne moc taková jakou bych chtěla slyšet ale stařec o holi sám o sobě mluví sdost jasně jako fakt, že by nebylo moudré neakceptovat jeho autoritu. Když řekne aby odvedli Sixta jsem připravena ho chránit, ale když se zmíní, že můžeme s nimipostavím se vzpřímeně a nasadím si kápi. Šero které mě překryje mi tropchu uvolní. Pořád ale cítím jak mi divoce tluče srdce a mám o Sixta strach. Jestli to nepřežuije zabiju vás všecny. Všechny.... pomylsím si a opatrně bolestivě kráčím za těmi, kteří odnášejí Sixta. Jdu mlčky. Ani nemohu jinak. Každý krok bolí a mám strach. Kdybych teď promluvila hlas by se mi třásl docela znatelně. Naštval mě. Proč mi na něm teda ještě záleží? Copak takhle se chová trozumný člověk? Tohle ti nezapomenu. Jestli tohle je přátelství pak nechápu že si ho lidé tolik ceníte... Jo cníte... co vlastně dělám já? To samé... Ale co. To je něco jiného. Já bych alespoNˇnezemřela a pokud já už svého cíle dosáhla... Asi... No to je jedno. Steně ti to vytknu hned jak se probudíš a opovaž se neprobudit protože si pro tebe dojdu kamkoliv jasný? |
| |
| Les - Pevnost v horách Je tozbytečné děvče. Řekne ten starý Tirwen která se pokouší Sixta léčit. Lukostřelci mají otrávené šípy a s tím jedem ty nic nezmůžeš. Dokonce si nejsem zvela jistý jestli ho zachráním já. A pokud ano tak nevím co s vámi bude. Řekne a Sixta vezmou na vozy a jedete někam lesem. Nakonec dorazíte k nějakým horám a ještě dlouho jedete do jejich nitra kde se rozdělíte. Vás vedou společně se Sixtovým bezvládným tělem do laboratoře toho starce kde ho položí na stůl a on ho začne prohlížet. Sixt se na chvíli probouzí. |
| |
| Slova toho strace nepřinášejí mnoho útěchy. No to by sis měl rozmyslet starče protože jinak to odnese ten střelec, pak velitel týhle bandy a pak ty. pomyslím so zlostně a pak kráčím za ostatními. Při každém kroku mé nohy bolí, ale já nedávám nic znát. Kdybych se teď pokudila letět tak by mě sestřelili, a kdybych jim vyvsětlovala své důvody proč nechci jít, vypadala bych jako slaboch a to tedy rozhodně nechi, Obzvlᚍ před nepřítelem. Jdeme dlouho až k nějakéým horám. To už mé nohy opět krvácí a bodavá bolest je otupující. Jsem ráda že mám na hlavě kápi a nikdo tedy nemůže vidět můj bolestný výraz. Jen krvavé stopy jsou náznakem toho, že není něco tak jak má. Já však jdu stále dál. Vedou nás do nitra hor a po kamenech se jde ještě hůře. Už sotva dýchám. Jsem unavenější než za ten den letu předtím. Tisknu k sobě zuby tou bolestí a následuji dále Tirwen a starce do jeho laboratoře, kde uloží Soxta na stůl. Stařec ho začne prohlížet a on se za nějaký čas začne probouzet. Na mé tváři se objeví slabý úsměv. Úsměv úlevy... Ovšem ani ten nemůže nikdo vidě.t Už jen stát je bolestivé, ale já o pomoc nepožádám. Dokonce na Sixta ani nepromluvím. Nejde jen o to že jsem uražená jako že jsem, ale také o to, že nemohu mluvit, abych na sobě nedala znát bolest. |
| |
| Držím se co nejblíž Sixta a dávám pozor, co všechno dělaji. Přitom se po všech okolo zle dívám. Rozhodně jim nedůvěřuju a ani nechci. Lidi. Už s nimi nechci mít nic společného. Nenávidím je za to, jací jsou. Jsou slabí a hloupí. Ne. Je to ještě horší. |
| |
| Od chvíle kdy jsem ucítil ten zásah nebo co to bylo jsem se nemohl probrat až na tom stole kdesi.. Vstávej kámo nemůžeš umřít. ... Mluv se mnou slyšíš? ... Ležím na stole a otevřu oči. Kde to jsme? Rozhlédnu se kolem a spatřím holky a nějakýho starce. Asi bychom měli jít... Řeknu a pokusím se vstát. |
| |
| Pevnost Sixta muž přitlačí ke stolu což je pro něj asi takové jako rána palicí ale v téo chvíli to bude asi nejpříjemnější věc. Lež jestli chceš žít. Pak se otočí na ostatní (Tirwen, Zaniverel a Lili). Teď vás odvedou pryč někam kde se zatim zabydlíte. Já se mezitím pokusím vašeho přítele vyléčit. Je trochu zvláštní a navíc se drží. Snad mu jeho zvláštnost pomůže vydržet. Jestli chcete můžete si s ním ještě promluvit než vás odvedou, uslyší vás. A až budete čekat zůstaňte kde jste nic proti vám nemám ale tihle chlápci mají nervy v háji Odpoví a čeká, mezitím do vchodu příjdou tři vojáci kteří na vás čekají. |
| |
| Podívám se tvrdě na muže. Jestli se mu něco stane, tak se setkáme v situaci, která se vám nebude líbit. A já si jí víc než vychutnám. Odpovím mu výhružně a přejdu k Sixtovi. Měj rozum a o nic se nesnaž. Bude to tak lepší. Nejen pro tebe, ale i pro nás. Hlavně vydrž. Zašeptám mu a pohladím ho jemně po ruce. Pak se pomalým krokem vydám k mužům. Zastavím se od nich tak daleko, aby se mě nemohli dotknout. Pak se skloním k Wilvarinovi a začnu ho drbat. Buď klidný. Jen klid. Zašeptám mu a obejmu ho. Přitom se zadívám na Zaniverel a čekám, až bude hotova i ona. |
| |
| Vyslehcnu slova starého muže ohledně Sixta i následnou Tirweninu řeč k Sixtovi samotnému i k tomu muž. Sama nevím co říct ani co dělat. Zalévá mne strach o Sixta a zároveň obrovnaská nenávist vůči těm mužům. Nohy mě bolí a bolest se šíří do celého mého těla. Všechno je to jak v nějakém šíleném snu. Tirwen se zastavím se svým vlkem a ihlédne se po mě. Cítím její pohled i když se na ni nedívám. Můj pohled patří jen Sixtovi. Ke kterému přistoupím a skloním se těsn ě nad něj aby mě neslyšel nikdo jiný... |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro Tirwen měla v jedné věci pravdu ale něčemu pořád nerozumím. Pokud přátelé dělají to co dělají jeden pro durhého... Jak mezi nimi dochází ke shodě? Ale to je jedno. Se mnou tedy mávat nebudeš to ne! Už jsi se mi vzepřel v té věznici a teď tady." říkám to dost pevně a tvrdě i když jsou má slova tichá. |
| |
| Poslouchám co mi říká Tirwen a potom i Zani. Je to už konec? Proč? Že bych se s tebou taky rozloučil. Jestli umřu chcípneš i ty takže doufám tedy že alespoň ty. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Omlouvám se jestli jsem se tě nějak dotkl ale s tim vzepřením nesouhlasím. Člověk který tak nemůže učinit je jako zvíře lapené v kleci. Povím z posledních sil a už přestávám vnímat okolí ale držím se. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro "Bude minimálně jedna elfka smutná a bude mít vžčitky svědomí..." |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| Když mi Sixt odpoví z očí mi vyteče několik krvavých slz. Tak se alespoň koukej uzdravit..., pomyslím si a ještě mu něco tiše pošeptám. Ještě jendou cosi odpoví, ale to už je pro mě hodně těžké jen tak stát. Otevřu ústa jako bych chtěla ještě něco říct a pak se konečně otočím a několika bolestivými kroky přejdu k Tirwen. "Měli... Měli bychom asi jít...", vypravím ze sebe už opravdu dost s velkým přemáháním. Bolest nohou a přemáhaný pláč mě trýzní. Několik krvavých slz ulpělo na mé tváři a další chtějí ven. Marnost se vetřela do mé mylsi a já se jen ze všech sil snažím nepodlehnout té slabosti... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Bude v pořádku. Určitě se mu nic nestane. Zašeptám jí, aby to slyšela jen ona. |
| |
| Pevnost Tirwen, Zani a Lili odvedou vojáci pryč a za Sixtem se zavřou dveře. Můžete maximálně slyšet cinkání nějakých sklenic, nejspíš nožu nebo podobných předmětů a nějaké zvuky které nepoznáváte. Přivedou vás do místnosti která je slušně zařízena. Kromě obvyklých věcí jsou tu velké bitelné dveře a na oknech jsou mříže jako ve vězení. Omlouváme se za ty mříže a taky za to že vás tu budeme muset zamknout. Je to bezpečnostní nařízení a bude to lepší jak pro nás tak pro vás. Za dveřmi bude vždy někdo hlídat takže kdyby jste potřebovali jídlo nebo tak nějak ozvěte se.Pak za sebou zavře dveře a uslyšíte cvaknutí zámku. Chvilku po tom co vás sem zavřeli uslyšíte nějaký křik. Může jít o jakéhokoli neznámého člověka ale klidně to může být i Sixt. Křik je hrozný a trvá nepřetržitě pouze chvílemi přestává. |
| |
| Tiwen se mě snaží uklidnit zatímco jdeme. "Mě to přece může být, jedno, ne?!" odseknu tvrdě a do hlasu se mi vkrade i bolest. Jak prohcázíme chodbami zanechávám za sebou krvavé stopy ale pokraščuji dál. "Nic pro mě neznamená, je to jen člověk..." vypravím ze sebe a o už nás zavírají v místnosti se mřížemi. Když odejdou přejdu až ke zdi. Každý krok je jako tisíc jehel a mě už se začíná z té bolesti bolet hlava. Nakonec když se o tu zeď opřu svezu se podél ní k zemi a jen jako by do prostoru pronesu. "Zvíře lapené v kleci... No jasně. On na to vypadá..." začínám plakat své krvavé slzy a vůbec už ani nevnímám že nejsem v místnosti sama. Proč to dělá? Já ho mám chránit ne on mě. On mě nemůže chránit je člověk a takhle... Takhle to dopadá... Srdce se mi vzpíná v křečí a krvavé slzy mi stékají po tvářích. Jsem čím dál tím více vysílená... |
| |
| Uraženě se odtáhnu od Zaniverel a nechám jí být. Když dojdeme do místnosti, lehnu si na postel a ukážu Wilvarinovi, aby šel ke mně. Začnu ho pomalu hladit a zadívám se do stropu. Nechám myšlenky plynout a zastavím se u jednoho bodu. Jednoho vzdáleného jak dálkou, tak i časem. Jednou budete všichni litovat. Zašeptám do ticha a vytáhnu jednu z dýk, kterou jsou dostala od Sixta. Začnu si jí prohlížet a po chvíli se s ní lehce říznu do ruky. Schovám dýku a pomalu zavřu oči. Má paní. Pro tebe čas ani vzdálenost není. Přijmula jsi mě k sobě a nechala, abych se od tebe učila. Vděčím ti za to, ale to teď není důležité. Slyšíš má slova, vidíš mé kroky a já to vím. Ponoř se do mých myšlenek a volání po pomstě. Zhluboka se nadechnu a dál se nehýbám. Vlčí bohu, ty jenž jsi mi dal svého syna. Mého nejlepšího přítele. Děkuji ti za to teď. Na tomto místě a v tuto chvíli. Cítíš mojí chuť po pomstě. Ale nemám dost sil. Přijmi mě k sobě, jako Matka. Slyš mé volání a ber. |
| |
| Lehnu si na postel a přemýšlím jestli nemám pou- žít odhození na ty dveře,ale usoudím že budou magicky chráněny. proč jsou ty dvě tak mimo není to tak hrozné Tak hele já se tu zavírat nenechám. křiknu na muže venku a chystám se nakonec to odhození přece jen použít |
| |
| Jsem psychicky příliš unavená. Příliš vysílená a Tirwen, ani tru druhou vlastně nevímám. Ne na plné úrovní. Kápi mám přes obličej a jinak jsem celá zahalená v černém plášti a takto se choulím ke zdi. Jsem ponořena do víru vlastních myšlenek a bolesti, která musí už každopádně ven. Tolik emocí najednou si nepamatuji už hezkých pár let..., ale nyní mne pronásledují, jako ještě nic a nikdo. Krvavé stopy vedou k místu, kde se choulím a já už pomalinku omdlévám vyčerpáním, čehož si obě elfky jen sotva mohou všimnout, neboť jedna je připravena pokoušet se o útěk jako by si neuvědomovala, že takové jednání teď Sixtovi spíše ublíží než pomůže a druhá leží na psoteli a je duchem nepřítomná tak, jako se za okamžik stávám i já neboť už nejsem schopná nadále jen plakat. Celé tělo mi vypovědělo službu a já tedy upadám do černých hlubin bezvědomí. |
| |
| Pevnost Všichni po nějaké době ač nechcete tak usínáte. Probouzíte se hned druhý den ráno a všimnete si hned několika změn. Tirwenina ruka na které se pořezala je ovázaná a nikdo nemáte zbraně. Na stole opodál leží jídlo a u něj je vzkaz. Zde máte něco aby jste nevyhladověli. Omlouvám se že jsme vám přes noc sebrali zbraně ale nešlo to jinak. Mimo jiné váš přítel je ošetřen a nalézá se v jiném pokoji, pokud vás to zajímá. Pokud budete cokoli potřebovat obraťte se na stráže. |
| |
| Začnu nepřičetně chodit po pokoji a ostatních si nevšímám. Občas se podívám směrem k jídlu, ale ani se ho nedotknu. Po chvíli se zastavím u okna a zadívám se ven. Přestávám mít trpělivost. Nehodlám tu být zavřená. Zašeptám si sama pro sebe a začnu znovu chodit po pokoji. |
| |
| když se vzbudím tak prohlásím tak hele já tu takhle sedět nebudu kdo se ke mě přidá? řeknu oboum dvoum Jestli tady takhle budeme sedět tak se z toho za chvílí zblázním Hééj pusťte nás ven! zařvu na stráž venku tak aby z hlasu poznal že toho mám dost |
| |
| Ve vězení Je druhý den ráno. Probouzím se s velkuou bolestí nohou a celého těla. Cítím jak mě bolí u srdce a i když už nepláču tak se cítím úplně zoufalá. Tirwen chvíli přechází po pokoji a pak začne s tím že tu nehodlá být. Ta druhá elfka se začne už pomalu vztekat a křičet. Ne, že by mě nezajímali ale nepovažuji jejich jednání za správné. Napadne mě, že bych jim mohla pomoci, ale pak si uvědomím, že bych mohla pomoci jen jedné z nich... "Pokud budete něco podnikat...? Čeho myslíte že tím doshnete?" zeptám se temě svým bolestným hlasem, aniž bych se v tom uzlíčku, schouleném klubíčku, jakkoliv pohnula. "Jakýkoliv pokus ohrozí Sixta na života... ALe... Mohu třeba jednu z vás změnit na malého ptáčka a ta poté bude moci uniknout oknem. Ta druhá by však musela počkat do dalšího dne..." nabídnu tímtéž sotva slyšitelným hlasem, který zní velmi bolestně a snad i smutně, ale nechvěje se. |
| |
| Pevnost Ticho tam. Ozve se zpoza dveří na Lilin křik. Když něco chcete tak máte říct a né tu takhle hulákat. Pak se otevřou dveře a vejde tam jeden strážce. Tak co přesně chctete? Kam chcete jít? Zeptá se stráž a čeká co odpovíte. |
| |
| Já?chci se jít nadýchat čerstvého vzduchu a nebudu tu takhle zavřená lezete mě na nervy řeknu vojakovy a hodím po něm tak ledový pohled jaký ještě nezažil vážně toho mám už plný zuby stejně budu řvát když mě nepustíte |
| |
| Zle se podívám na Lili. Nech si svoje řeci. Dostaneš nás tak akorát do problémů. Ale jestli si o tom chceš snad promluvit, tak tě to bude bolet. Řeknu jí nenávistně a podívám se k vojákovi. Všechno radši nechám na Zaniverel. Moje chování k Lili je zvláštní, ale nehodlám se s tím nikomu svěřovat. |
| |
| Má nabídka se minula účinkem a tak jen dál sedím a poslouchám Všechno mě bolí a myslím, že více než která z těch dvou si právě přeji být někde venku. Smět roztáhnout křídla, vnímat poryvy větru a dýchat svěží vzduch... Nevím kam bych letěla ani jestli bych se jim vzdálila. Nenávidím je zároveNˇk nim cítím něco jiného. co ale...? To neumím pojmenovat. Snad je to přátelství, snad ohledně Sixta i něco víc, ale nevím jak byhc to měla nazvat. Bojím se o jejich životy, ale nevím jak to říct a vlastně to ani nechci říkat. chci být od toho všeho. Pryč od bolesti, pryč z této místnosti. I kdyby jediným vysvobozujícím faktorem měla být smrt jsem odhodlána ji podstoupit. Vlastně zjišťuji že mi teď záleží jen na tom aby Sixt přežil a je mi jedno jakými prostředky toho dosáhnu. Pak si ale uvědomím, že jsem Tirwen nabídla pomoct. ani nevím už proč vlastně. Asi mi to tehdy přišlo jako dobrý nápad, ale ať to bylo jakkoliv tak na tom až tak nezáleží protože jim na mě evidentně nezáleží. Sedím v koutu místnosti, kam dopadá nejméně světla a celá jsem zahalená. Když ale Tirwen Lili pohrozí vstanu ze svého místa. Všechno mě bolí ale já stejně vstanu i přes velké přemáhání a upřu pohled na Lili, přičemž si stáhnu z hlavy kápi a dívám se na ni nenávistným pohledem. Všechno ve mě vře a ještě jsem jí nezapoměla to ráno, kdy se bavila se Sixtem ani nevím proč mě ta představa tak drásá, ale teď, když jsou mé oči celé podlité krví, vypadám jako krvelačné monsatrum schopné všeho. "Buďto se uklidníš, nebo zemřeš!" řeknu jí tvrdě potlačujíc svoji bolest. "Nejsi tu jediná komu se tahle kobka nelíbí, ale všichni to snášejí až na tebe. Proč...? Protože jim záleží ještě na jiném životě než je ten jejich vlastní. A pokud tobě ne. Pak mě už na tom tvém také záležet nebude!" řeknu ještě a stále se dívám Lili do očí připravená jí kdykoliv urazit a dohnat k boji v němž je mi absolutně jedno která z nás bude vítězem. |
| |
| přistoupím k Zaniwerel a taky se jí podívám do očí,tak hrozným pohledem že by se lekl i sám král.Tirwen si ani nevšimnu.Ty jejich pitomí kecy.co jim pořád je? proč jsou na mě obě tak hnusný? v tu chvíli si vzpomenu na Sixta a už mi to docvaklo Aha takže jsou zamilovaný.Že by obě do Sixta?Možná Hmm!mimochodem ja chci zachránit Sixta ne sebe řeknu rázně O co se obě snažíte?Co vám dělám optám se obou a přitom nespouštím ze Zaniwerel oči |
| |
| Přistoupín na oční kontakt s Lili. Nebojím se jejího pohledu. I kdyby mě zabila nemůže tím ublížit. Její pohled jako by snad pouštěl blesky ale ty blesky stále nepřichází a asi právě pro to stojím ještě dál. Ani já se zatím nechystám kouzlit a tak jen stojím a tvářím se stejně neústupně jako ona. "Pokud opravdu chceš zachránti Sixta budeš tiše a prozatím..." dám na to slovo důraz, "a nebudeš se chovat tak dětinsky. Jsou jistě i jiné způsoby!" řeknu a odhrnu si černé vlasy z tváře. "Co jsi udělala? Nic... A to je rpávě ten problém. Neudělala jsi zatím vůbec nic!", řeknu jí a odtrhnu od ní svůj pohled. New pro to že bych se jí bála nebo že by m ě to unavovalo, i když ta únava je jeden z faktorů, ale ne en hlavní. Můj důvod je ten že ve dveřích stáel stojí ti muži co kladli otázky. "Chceme jít navšítivit toho muže, který přišel ss námi, pokud byla vaše otázka ohledě toho kam chceme jít míněna coby nabídka." řeknu tomu muži, který se ptal a v očích mám sále ten stejný tvrdý pohled. |
| |
| Chytnu Lili a odstrčím jí od Zaniverel. Drž se od ní dál. Zastanu se Zaniverel, ačkoliv by to nepotřebovala. Přitom z ní nespouštim oči a začnu mluvit dál. Tím, že tu budeš dělat problémy, Sixta nezachráníš. Spíš naopak. A navíc. Ani ho neznáš, tak proč by jsi ho chtěla zachránit? A pokud jde o tebe. Ani k nám nepatříš, tak proč by jsme měli na tebe brát ohledy? Nemám ráda, když se někdo za náma drží jako ocas. Kdyby jsi k nám patřila, tak si to klidně dělej. Jenže momentálně jsi tu ta nejposlednější. Tak si to laskavě uvědom. |
| |
| Pevnost Dost! Zakřičí voják. Konec hádek. Ty jsi chtěla jít ven. Dobrá můžeš jít ale i když se ti to nebude líbit půjde s tebou pár vojáků. Né aby tě hlídali ale aby hlídali ostatní, protože by bylo horší vás nechat někde samotné než takhle držet. Pak se otočí na Zaniverel která chce navštívit Sixta. Za tím můžem vás pustím jen pod podmínkou že se u něj nebude opakovat podobná hádka jako tady. Nakonec se obrátí k Tirwen a Wilvaronovi a promluví i k ní. A vy slečno? |
| |
| Voják evidentně špatně pochopil mou žádost ale já už nemám dost sil mu něco vysvětlovat. Motá se mi hlava a všechno mě bolí. "To bylo myšleno že ony by tam měly jít..." je poslední co sotva slyšitelně pronesu a pak už se jen svezu k zemi kde vyčerpáním jsem schopná jen pohroužit se do říše snů. |
| |
| Podívám se na Wilvarina a pak na vojáka. Na chvíli ven. Miláček se potřebuje taky proběhnout jinak mu zdřevění tlapky. Odpovím vojákovi a znovu se podívám na Wilvarina. Aspoń ty se trochu proběhneš. Teď stejně nic jiného asi nezmůžu. Nadýcháme se čerstvého vzduchu a bude líp. |
| |
| Jak by ses zachovala ty když by si někoho s kým si putovala sice jenom chvíli ale stejně bys ho znala? optám se Tirwen. asi jsem se chovala moc divně měla bych se omluvit ÉÉ Tirwen,promiň chovala jsem se jako malé dítě.Fakt promiň snad je schopná aspoň odpustit |
| |
| Pevnost Dobrá tak tedy.. Tirwen jde společně s Lili a Wilvarinem ven. Vojáci vás odvedou do zahrady která navazuje na hustý les. Vy jste byli upozorněny že jestli půjdete do lesa že se nemáte moc vzdalovat. Zaniverel padla vysílená k zemi a pár vojáků jí odneslo pryč. Probere se až za několik hodin a před sebou spatří toho muže který ošetřoval Sixta. Díky bohu že jsi se vzbudila. Měla by ses o sebe starat aby se ti to nestávalo. Pokud budeš potřebovat nějaké léky na ty rány na nohou tak řekni. A Mohu nějak pomoci? |
| |
| Byla jsem už příliš slabá. Bylo nevyhnutelné, abych omdlela. Už jsem ani neviděla ty dvě jak někam odešli, i když jsme zaslechla, že smějí... Sedím ve stájích. Nohy mám obvázané a je krásná noc. Sedím a Sixt sedí vedle mě, přičemž má přes záda přehozený plášť. Chvěji se nervzotiou, ale on si myslí, že je mi chladno a tak přehodí můj plášť i přesemě. Povídáme si a oba cítíme jak nás rozhovor místy vázne. Ani jeden nechce jít spát pokud by měl ten druhý zůstat vzhůru. ž jsme dost unavená, ale nechci jít spát. Je to porpvé co se cítím v něčí přítomnosti tak hezky. Bojím se, ale to chvění v hrudi je i jaksi příjemné... Probouzím se ze svého snu. Otevírám oči a před sebou vidím muže, který léčil i Sixta. "Díky bohu, že jsi se vzbudila. Měla by ses o sebe starat aby se ti to nestávalo. Pokud budeš potřebovat nějaké léky na ty rány na nohou tak řekni. A Mohu nějak pomoci?" vychrlí na mě během okamžiku, alejá na něj jen koukám. Díky bohu? Nevíš snad co mluvíš starče? O co ti jde?! cítím jak se zase začínám hněvat. Měla bych se o sebe starat? A proč?! Děláš jako by na tom někomu zíleželo! Léky na rány... To se zahojí samo. Vždycky se to zahojí samo... Je to náš úděl. Pomoci? Ty mě?! No tak to už si děláš vážně legraci! chvěju se protože cítím strach. Zvláštní. Smrti se nebojím ale laskavostí o to víc. "Nemám proč se o sebe starat. Mám na starost jiné! Léků není třeba. Zahojí se to za pár dní. A pomoci může jen ten, kdo skutečně pomoci chce! Pokud chcete pomoci zachraňtre Sixta a zařiďte, aby Tirwen, ta druhá elfka a Sixt mohli odejít." řekrnu mu tvrdě, ale můj hlas není tak docela pevný. Všechno mě bolí, že se zatím ani nesnažím vstát. Neměla bych na to dost sil. |
| |
| Pevnost- Zaniverel Nepotřebuješ pomoct? Dobrá. Jsi skoro stejně tvrdoklavá jako ten muž kterého jsem léčil, i když s ní mto bylo horší. Mezitím muž zamíří na druhou stranu místnosti a začne něco hledat. To propuštění nebude možné. Není to v mé moci. Jsem pouze léčitel né vůdce. Vůdce si už jinak byl promluvit s vaším přítelem ohledně vás všech a navrhoval mu to samé co ty, ofšem dopadlo to jinak. Pokud chceš jít za svým přítelem je vedle v místnosti a odpočívá. Ukáže směrem ke dveřím a vrátí se k práci. |
| |
| Když se zmíní o Sixtovi trochu se usměji. Jen neznatelně ale trochu ano. Nakonec řekne, že ho mohu jít navštívit. Chtěla bych vstát a v první chvíli se alespoň posadím. Snad téměř i nadšeně, ale to nadšení mne vzápětí opustí. Jen chvilku tak sedím a dívám se na své ruce. Vzpomenu si na náš poslední rozhovor, než mne a ty dvě elfky odvedly a zabolí mě u srdce. Chvíli se mi chce, plakat a tak potlačuji ono nutkání... "Nemám... Nemám mu co říct..." vypravím ze sebe ale můj hlas zní přiškrceně. "Je mi ukradený a navíc... Stejně by mě nechtěl vidět!" dodám ještě. Raději se ani nestavím na své bolavé nohy a zůstávám sedět. Snažím se nemyslet na svůj sen a snažím se i vypudit z mysli přebytečné myšlenky, jako že si lžu a podobně. Nechci mít takové myšlenky. Tvářím se naštvaně, ale i smutně zároveň. Nasadím si tedy kápi, aby můj výraz onen léčitel nemohl spatřit. |
| |
| Pevnost-Zaniverel Jak myslíš. Máš ještě čas si to rozmyslet. Zatím zavolám stráže které tě odvedou kam chceš, tedy kromě cesty ven. Odpoví a následně otevře dveře a zavolá na vojáky kteří ještě nepřišli. |
| |
| Třesu se. -nevím jestli chci k Sixtovi nebo ne. Vlastně ano. Vím že ho chci vidět, ale zároveň ho chci i vytrestat za to jak se zachoval. Je mi jasné, že on si z toho asi stejně nic nevezme, ale stejně nechci aby mu to prošlo jen tak. Uarzil mě! Nerespektuje mě. Chová se ke mě jako k malé holce! Ale já už nejsem malé dítě! Nepotřebuji žádného ochránce! "Omlouvám se jestli jsem se tě nějak dotkl ale s tim vzepřením nesouhlasím. Člověk který tak nemůže učinit je jako zvíře lapené v kleci." řekl mi Sixt, když ležel na stole u léčitele. "Tak se alespoň koukej uzdravit, jasné?! Protože tady na tobě každému záleží tak by ses podle toho mohl chovat. A až příště bude hrozit nebezpečí chci abys to nechal na mě. Když umřu já, nic se nestane, když zemřeš ty..." odmlčím se. "Bude minimálně jedna elfka smutná a bude mít vžčitky svědomí..." řekla jsem mu já na to. "Na to jak se budu příště chovat bych ti rád odpověděl ale nechci být hrubý a vulgární na někoho jako ty." řekl mi a usmíval se. Pak už jsem ale odešla. Ta vzpomínka mě náhle zabolí. Uvědomím si, že Sixt se mi vlastně už omluvil, a že se tedy na něj nemůžu dál hněvat. Teda můžu a asi se i zlobím, ale zároveň vím, že ho chci vidět. "Pokud ti jde o Sixta. Je hodný a dobrý přítel. Ale občas přitahuje moc problémů a je někdy nerozhodný. Ale nedokázal by příteli ublížit. To raději sám zemře." pravila mi tiše Tirwen, jako jedno z mnoha věcí, které mi řekla. "Přátelé se chovají tak, jak uznají za vhodné. Pokud chceš být ale dobrým přítelem, musíš myslet i na toho druhého. Nedělat jen všechno pro sebe. Ale i pro něj.", vzpomenu si na další z jejích slov. "Jak poznáš, kdy je přechod mezi přátelstvím a láskou?" zeptala jsem se. "To je těžké. Když chceš mít u sebe toho druhého. Cítit na sobě jeho doteky a naprosto mu podlehnout.", odpověděla mi Tirwen. Ta vzpomínka mi vytane na mysli a já jako bych ani nevěděla co s ní. Ano vím, že se Sixtem chci být. Že za ním chci jít a vidět ho. Vědět, že je mu lépe. Vím, že se mi líbilo, když mě nesl a že jsem ho za to sice neměla moc ráda, ale nezabila jsem ho, jako bych to asi udělala někomu jinému. Líbilo se mi jak mě pohladil, ale... Dovnitř vešli vojáci, kteří se ptají kam mě mají odvést. "Dbrá já... Půjdu za Sixtem..." vyslovím své přání i když ho řeknu jen coby oznámení, že tam půjdu a postavím se na nohy. Bolí to. Mám na hlavě kápi a tak vojáci nemohli vidět bolestnou grimasu mé tváře. Udělám několik prvních kroků velice opatrně. Nechci před nimi vypadat jako slaboch a rozhodně si od nich nenechám pomoci a i přes neustávající bolest půjdu kupředu, kudy mi ukážou. Nezbvývá mi než doufat, že mě skutečně vedou tam, kam chci. |
| |
| Dojdu pomalu na kraj lesa. Zadívám se do něj hloub a zasteskne se mi po mé volnosti. Posadím se na zem a opřu se o strom. Rukama si obejmu kolena a zadívám se do nad sebe. Proč se to stalo zrovna nám? Co jsme komu udělali? Jen jsme šli svojí cestou. Už mám jen Wilvarina. Sixt je stále se Zaniverel a Liam mě jen tak opustil. Pomyslím si s povzdechem a zadívám se na svojí zavázanou ruku. Už ani bohové mě neslyší. Zůstala jsem sama. Znovu si povzdechnu a zadívám se tentokrát do zahrady. |
| |
| Pevnost - Zaniverel Muž poukáže opět na dveře které ukazoval již předtím, vejdeš dovnitř a spatříš Sixta který leží nehybně na posteli. (Už můžeš začít hrát). Pevnost - Tirwen Zatím co tak přemýšlíš v lese příjde muž v černém plášti s kápí a nevidíš mu do obličeje. Můžeš maximálně podle hlasu poznat že jde o nějakého staršího člověka. Nemíš se na všechno dívat z tohoto pohledu. S tvým elfím přítelem ti neporadím vím pouze to že se s ním určitě ještě jednou setkáš, Wilvarin je stále s tebou to je pravda ale zkus věřit i jiným. Nezazlívej Sixtovi že je s ním ta temná elfka. Jste přeci dlouhou dobu co cestujete přátelé. Pokud s ním máš nějaké problémy ne bo tak něco promluv si s ním a zkus mu věřit. U ostatních to bude chtít možná ještě čas ale musíte vytrvat nejste daleko od svého cíle. Ještě se potkáme. Odpoví muž a vydá se zpátky do lesa. A na bohy se nespoléhej mě už dávno opustili a je lepší když si člověk umí sám poradit. Řekne ještě nakonec než ti zmizí v houštinách lesa. |
| |
| Vojáci či co jsou zač, mi ukážou na dveře k Sixtovi a já k nim tedy dojdu. Chvíli u nich jen tak stojím a bojím se vzít na kliku. Co bude až tam vejdu? Co mu mám říct? A bude mě vůbec chtít vidět? Nevím co bych mu řekla... Asi... Asi budu mlčet... Bude to tak lepší..., říkám si a pak prudce vezmu za kliku a vejdu. Nohy mě zabolí a já to jen tak tak ustojím a musáím se těch sdveří držet aby mě bodavá bolest nesložila na zem. Chvíli jen dýchám a pak za sebou dveře zavřu a opřu se o ně zády. Ne, aby nikdo nemohl vejít, ale abych neupadla. Dívám se na ležícího Sixta, jako ze sna. Dívám se na něj, ale neříkám nic a tvář mám stále skrytou pod kápí. O čem asi s jejich vůdcem mluvili? A jak mohl jejich rozhovor dopadnout? Musím to vědět... Doufám, že neudělal zase nějakou hloupost... |
| |
| Překvapeně se dívám na muže, když mluví i když odchází. Dobře. Ještě není konec a já se budu dívat dopředu. Já nic Sixtovi nezazlívám. Jen prostě musím myslet na Liama. Třeba ho jednou opravdu znovu uvidím. Zašeptám za ním a podívám se na Wilvarina. Potěšeně ho obejmu a po chvíli vyskočim. Zkus mě chytit. Povím Wivarinovi a rozeběhnu se do zahrady. Začnu se konečně smát a hrát si s ním jako před lety. |
| |
| Všechno to probýhalo rychle. Jed postupoval tělem a buďto začínala paralíza nebo mě už zabíjel. Pak nevím co se stalo ale chvilku po tom okamžiku nastala prudká bolest a také bodavá bolest v těle. Vzbudil jsem se až někdy potom a ten léčitel mi vysvětlil co se stalo a co dělal. Taky jsem mluvil s vůdcem těch žoldáků a vypadá to blbě. Ležím v pokoji a nabírám síly které budu brzo potřebovat když uslyším kroky tak otevřu oči a podívám se vzhůru. Kdo to je... ah ahoj Zani. Ostatní nepřišli? Pak se zkusím postavit a jde to mnohem líp než předtim. |
| |
| Dívám se jak Tirwen a Wilwarin běhají po zahradě. Sednu si na trávu a smutně hledím směrem do lesa. Co se tam v té temnotě asi ukrývá? proč nás vlastně ani nechtějí pustit Všichni někoho mají. Tirwen toho vlka nebo co to je. Ta s těma křídlama Sixta jenom já nikoho chtěla bych mít nějakého ptačiho kamáráda mohl by mi říkat co se děje za horama Hrála bych si sním.... v té mojí agónii se tiše rozpláču |
| |
| Sixt pomalu otevře oči a podívá se na mě. Osloví mě jako by se nechumelilo a já jsem tak vytržena ze svých ponurých myšlenek. "No já..." vypravím ze sebe.Pak ale sklopím hlavu. Původně jsem necěla vůbec mluvit, nohy mě stále bolí a tak... ALe teď když už se Sixt zeptal a já promluvila už musím alespoň něco říct. Hlavně je před ním nechci schodit... "Tirwen musela jít s vlkem ven, když už dostala nabídku, že mohou. A Lili zase vypadala že zboří celou tuto pevnost, jen aby tě zachránila tak se šla uklidnit." vypovím mu. O sobě se však ani slůvkem nezmním. Opájím se pohledem na něj, jako by snad ta chvíle neměla nikdy skončit, ale Sixt se pak pokouší postavit. "Měl bys ještě odpočívat,"řeknu mu a udělám k němu několik kroků, abych ho opět položila, když však jsem už téměř u Sixta zastavím se a zjistím, že se ho neoodhodlám dotknout. Už i zvedám ruce, abych jej za ramena, přiměla aby se položil, ale ty ruce se zastaví v půli pohybu. "Měl bys ještě ležet," řeknu ještě jednou. Můj hlas je bolestný, to pro to, že mě olí ty nohy, jsem ještě pořád dost unavená a také pro to, že si zde sama připadám hloupě a bezradná. Nevím co mám dělat. Jak se tohle mohlo stát? Proč si nevím rady? Měla bych zmizet. Musím zmizet... Musím a nemohu. To je ale bláznivé... Pomohu jim utéct. To udělám. Je mi jedno na čem se domluvil s velitelem téhle pevnosti. Nezáleží mi na tom. Chci jen vědět, že jsou v bezpečí. Všichni, i když poznávám že o něj mi jde hlavně. Proč vlastně? Neuznává mě. Nidky mě neuzná... Sklopím hlavu a ustoupímo krok zpět. "Prý jsi mluvil s velitelem pevnosti... Jak to dopadlo?" zeptám se úplně mimo vzniklé téma trochu odtažitě i když je znát že se mi třese hlas. |
| |
| Očividně se snaží abych zůstal ležet ale raději vstanu a protáhnu se přičemž posícím slabé brnění. Odpočívat nemůžu. Né teď ještě jsem nedokončil úkol a až ho dokončím tak půjdu ještě někam.Pak odpovím na otázku ohledně velitele. Velitel dal návrh ať tu jedna z vás zůstane a ostatní můžou jít. Slušně řečeno jsem ho poslal do háje a on mi navrhl jinou možnost. Ale bojím se aby něco neprovedl už teď. Půjdu se projít a podívám se za ostatními jdeš taky? Zeptám se a pak se pomalu vydám kolem toho starce ven do zahrad. Potřebuju čerstvej vzduch po všech těch výparech a jedech se cítím nějaký přiotrávený. |
| |
| Na Sixtovu odpověď jen sklopím hlavu. Stále stejný. Copak to nepochopí? Copak musí pořád dělat takové hlouposti? "Co ti navrhl?" zeptám se ale řekla jsem to ve stejnou chvíli, kdy se Sixt ptal, jestli půjdu za ostatními. "Ne... Bude... Bude lepší, pokud... Pokud budeš se svými přáteli nerušen..." odpovím a poodejdu aby mohl Sixt vyjít ven což učiní. Sama se dojdu posadit na místo z něhož on vstal. Nohy mě bolí a tak jen uvítám když se mohu posadit. A co teď? Co to udělal? Co když... Tohle ne. Tahle to být nemá! Nedovolím mu aby kvůli mě riskoval. Nedovolím!, říkám si ale tak nějak se bojím že nedostanu na výběr. Cítím úzkost. Bojím se, že se Sixtovi něco stane, že to nedopadne dobře. Proč mi to tak vadí? Jak mi na něm může tolik záležet? Copak přátelé jeden pro druhého rtiskují život? A pokud ano, tak co když jeden zemře? představím si na okamžik, že bych viděla Sixta zemřít. V tom mě zabolí u srdce tak moc, že se už pláči neubráním. Znovu roním krvavé slzy a snažím se dýchát abych překonala náhlý přáíval smutjku. Vím, že ještě žije ale hrozně se bojím, že by se mu mohlo něco stát. Potlačím další slzy a upřu své myšlenky jinam. Co to má znamenat? To přece... To přece nejde takhle... A chyběla bych i já jemu? Vzpoměl by si na mě, kdyby se mi něco stalo? To mám ale hloupé myšlenky..., pomylsím si a dál jen sedím. Snad doufám že se Sixt vrátí, že přijde Tirwen, abych se jí mohla na něco zeptat. Nevím proč, ale minule vím, že se se mnou bavila radila mi. Snad doufám, že by mi poradila znovu... |
| |
| Pevnost Zaniverel, Sixt Při odchodu Sixta zastaví ještě muž. Jak vidím je ti již lépe. Dobře tedy hlavně ať se ti venku nic nestane a dej pozor možná můžeš mít nějaký vedlejší příznaky. Pak se podívá do místnosti kde zůstala Zaniverel. Jestli chceš můžeš ho jít doprovodit aby se mu nic nestalo. Opět se otočí na Sixta a začne mluvit. Večer si ještě s tvými přáteli, se všemi promluvím a řeknu jim pár věcí. Následně odejdeš ven do parku kde ¨si všimneš zbytku družiny. Pevnost Tirwen a Lili Wilvarin je šťastný jako štěně a vesele si s Tirwen hraje. Lili kouká jen tak do lesa a přemýšlí. Za nějakou dobu jsem příjde také Sixt. |
| |
| Vesele s Wilvarinem dovádim a několikrát ho i povalim na zem. Tohle mi scházelo. Opravdu moc. Pomyslím si a nahlas se zasměju. Když po chvíli zahlédnu Sixta, tak se k němu rozeběhnu a skočim mu kolem krku. Jsem ráda, že tě vidím. Jsi už v pořádku? Nic ti není? Zeptám se ho spokojeně a je vidět, že se mi hodně ulevilo. |
| |
| To se dozvíš co všechno říkal. Řeknu Zani, vydám se ven a po cestě mě ještě zastaví ten stařec. To bude tedy zajímavý. Venku si všimnu té elfky jak někam hledí a pak ke mě utíká Tirwen. Chytím jí a přitom si vzpomenu co říkal stařec chvilku co jsem se probral. Hlavně žádnou námahu alespoň tenhle den. Zatnu proto na ten okamžik zuby. V pořádku asi ještě nejsem ale řekl bych že mi bylo hůř.... a né jednou. |
| |
| Všimnu si Sixtova chvilkového zaváhání, a proto ho raději pustím. Musíš si odpočinout. Tak co tady děláš? Měl by jsi ležet a ne být tady. Vyčtu mu, ale pak se usměju a znovu ho obejmu. Báli jsme se s Wilvarinem o tebe. Zašeptám mu a posadím se na zem. A kdy se odtud vůbec dostanem? |
| |
| Vidím Sixta odcházet a slyším tohu muže, kteýr ho ještě zastavil. Když ten muž promluvil na mě a řekl že mohu jít za sixtem aby se mu nic nestalo zaolí mě u srdce. Ráda bych šla. Moc ráda bych šla, ale nevím co bych měla dělat. V jeho přítomnosti si něvím rady a tak se rozhodnu raději zůstat. Pokud někdo mě někdo bude chtít vidět, přijde za mnou... A to nikdo chtít nebude, pomyslím si hořce a zůstanu sedět se sklopenou hlavou aby nebylo vidět jak moc přemáhám pláč. Nemusím jít s ním jsou tam Tirwen a ta druhá... Určitě na něj dají pozor. Bude to tak lepší. Nepatřím k nim a nesmím chtít víc než můžu mít. Nesmím... Proč je to jen tak těžké? Vždyť ani nevím co chci. Vždyť nevím nic o jejich úkolu ani nic dalšího. Jsem jim k ničemu, když je nemohu chránit pro Sixtovu tvrdahlavost. Tak proč se vlastně tolik snažím? O co mi vlastně jde? Čeho chci dosáhnout? ptám se sama sebe a dívám se na své ruce, jako by snad byly něčím zvláštní. |
| |
| Nemůžu být dlouho na jednom místě a nečině ležet. To by potom byla pořád velká nuda a nedělo by se nic zajímavého. Pak mě pustí ale vzápětí mě zase obejme což je o trochu více bolestivé protože jsem to nečekal. Ještě že mě brní to zranění alespoň kvůli tomu nevnímám to ostatní. Díky za vaší starost a pokud jde o to kdy se odsud dostaneme tak myslím že co nejdřív. Jen jsou nějaké problémy s vůdcem žoldnéřů ale ten stařec nám řekne bližší informace dnes večer takže se uvidí. Odpovím a pohladím pobíhajícího Wilvarina. |
| |
| Pevnost Nastává noc a Tirwen, Wilvarin, Sixt a Lili se vydají k onomu starci kde je již Zaniverel. Stařec vás posadí ke stolu a začne mluvit. Takže jak už jsem řekl nebude možné odsud jen tak odejít a to kvůli veliteli. Zřejmě má slabodt pro ženský a když vás uviděl no tak zřejmě nechce souhlasit s ničím jiným než že tu minimálně jedna z vás zůstane. Ale tady mladý pán mu to jak b ych to jen řekl....vysvtlil že odsud buď odejdou všichni nebo že náš vůdce už se na ženu ani nepodívá.. jestli to říkám správně. No takže dal tady mladému pánu jinou možnost kterou vám všem i jemu mohu říci. Na chvíli zmlkne , asi hledá správná slova a pak začne. Souboj. Musí podstoupit souboj v aréně kterou náš velitel vede a musí přežít. |
| |
| Sedím a čekám do večera než sem dojdou i ostatní. Když se tak stane nedám nijak znát že jsem ráda že je vidím. Pod kápí se sice lehce usměji na Sixta, ale nepozdravím je ani niajk nereaguji na jejich přítomnost i kdžy je to velmi těžké. Tak se snad dozvím už o co jde. Ono je to vlastně logické, ale stejně..., pomyslím si a zoufale se na Sixta podívám. Léčitel mi potvrdí mé obavy a tak se zatvařím silně naštvaně. To jsem si mohla myslet. No výborně. Má ještě někdo z vás dalších nějaký přitroublý nápad? Chcete se nechat všichni zabít? Tak to bude výborné. Co přijde příště? Ani náhoudou. Sixte snad si nemyslíš, že te to nechám udělat? dýchám přerývaně a u srdce mě silěn bodá. Stále ale mlčím, tuším že promluvit by bylo jako mluvit do větru. Chvíli čekám jestli někdo bude nějak reagovat... |
| |
| Zamračím se a začnu přemýšlet o našich možnostech. Zaniverel to asi nepochopí. Ale nemůžu se dívat, jak někdo ubližuje Sixtovi. Zatím to vypadá, že je to s námi zlé. Ale určitě na něco přijdem. Zamyslím si a pak se zadívám na starce. Takže jsou dvě možnosti. Buďto tu jedna z nás zůstane nebo.. A může někdo jít místo Sixta? Přeci nebude vůdce tak zbabělý a podlý, aby ho nechal bojovat, když je teď zraněný. |
| |
| Cože souboj v aréně? O tomhle se vážně nezmiňoval. Snad to nebude těžký protože odsud fakt odejdou všichni. Řekl bych že je už jen jedna možnost po tom kam jsem ho poslal s tou první nabídkou. A né že bych toho litoval. S tim zraněním to půjde, tedy doufám. |
| |
| Slova Tirwen i Sixta ve mě jen rozvíří vír emocí. "A uvědomil sis při tom, že když zemřeš neodejde nikdo?!" osopím se na Sixta ropzhořčeně. Nikdo z nich nemůže vidět že při těch slovech pláču. "Předpokládám, že zpět už se to vzít nedá, že? Stejně jako to, že vůdce bude trvat na tom aby bojoval Sixt, kdžy ho urazil." říkám odměřeným hlasem a přímo až cítím jak mě nějaký zlý tvor ve mě samé trhá na kusy. |
| |
| Pevnost Moment vše hnedka vysvětlím. Zklidní vaše otázky a řeči stařec. Jak jste říkala slečno že když umře neodejde nikdo tak se mýlíte odejdete protože pobaví diváky v aréně. Pak ale musíte utíkat protože nevím jak dlouho tam zůstane. No a dále bohužel k vaší smůle mladý pán může být zítra zdráv pokud si ho tu ještě přes noc nechám. Jak on již ví a velitel taky lečil jsem ho za pomocí inkoustu umění. Zmínil se mi také že ho hledáte. Pak odejde k jednomu regálu a postaví na stůl velkou knihu a zásobník s flakonky. A teď k onomu léčení doufám že mohu... Řekne Sixtovi a pak ho požádá aby si sundal vestu, pak ho chytí pevně za ruku a blíže vám jí ukáže. Na první pohled by jste si mysleli že je to obrázek nějakého démona ale spíše zvláštního zvířete s rohy. Při léčení jsem musel nařezávat kůži a do ran dávat inkoust. Kreslil jsem různé obrazce a po skončení, je div že nemá žádné jizvy na ruce mu zůstal jen tento symbol. Byla to jediná možnost protože tady mladý pán má velice zvláštní auru takže jsem musel použít inkoustu aby jí využíval a aby nezemřel. |
| |
| Dívám se na Sixtovu ruku a zamračím se. Dobře dobře. Uděláme to jinak. Sixt jen potom získá to, co hledáme. To snad už nějak zvládne. Bude muset, protože tu nehodlám zůstat víc, než musíme. Ať už si říkají, co chtějí. Zadívám se na starce. Dobře. Tím pádem chci mluvit s velitem. A to hned. Povím neústupně a pohledem přejedu po ostatních. Nemusíte se bát. Já se o sebe umím postarat. Navíc. Ten muž měl pravdu. Nehodlám tu jen tak stát a dívat se, jak ostatní trpí. Třeba ho dovedu aspoň trochu k rozumu. |
| |
| Po mé řeči promloví stařec a ukáže nám Sixtovu ruku v mých očích vzplane trochu hněvu, ale jen se odvrátím od toho pohledu. Naslochám slovům léčitele, ale ta slova mi nemohou přinést útěchu. To s tím inkoustem nějak nechápu a ani nečekám že mi to někdo vysvětlí, když v tom se zvedne Tirwen a tvrdí že chce mluvit s velitelem. Jo to já taky, ale u mluvení se neskončí protože ho zabiju. Zabiju ho a to bezpodmínečně ať tohle dopadne jakkoliv! rozhoduji se v okamžení. "Nerozumím tomu," vypravím ze sebe. Nerada se přiznávám k takovým věcem ale teĎ není ta správná chvíle na falešnou hrdost. "TY hledáš inkoust?" otočím se tázavě na Sixta. Můj hlas už není tak odměřený, laei tak tam stále jsou známky neslouhlasu s tím vším co se tu teď probírá. |
| |
| Poslouchám ještě jednou vyprávění muže které jsem už předtím slyšel tentokrát k tomu přidá Tirwen která chce mluvit s velitelem. To tak...dopadlo by to blbě a k boji by došlo mnohem dřív než má. Pak se ještě ptá Zani na onen inkoust. Ano inkoust s knihou ale to je jen část věcí. |
| |
| Pevnost Je mi líto slečno s velitelem se setkáte až zítra má plno práce s připravováním arény a pokud by jste i přes zákaz chtěla odejít z pokoje tak by jste dopadla špatně, stejnak jsou pokoje moc dobře hlídány. Pak vezme inkoust a odnese ho zpátky na místo. A teď pokud dovolíte musím mladého pána vzít vedle a dát mu pár lektvarů a medikamentů. Vás odvedou vojáci do vašich pokojů a nebo kam budete chtít, tedy pokud to nebude v zorporu s jejich rozkazy. Rozloučí se s vámi a Sixta odvede do jedné z místností vedle, vás stráže odvedou zpět do vašeho pokoje. |
| |
| NEchám se odvést.Už se nevzpírám vím že to nemá žádný smysl a připadá mi že nic nemá žádný smysl. Udělám těch několik bolestivých kroků, než konečně budeme opět v našem pokoji a dojdu se posadit na jednu z postlí. Přemýšlím o tom co jsem vyslechla a o tom co nás čeká. Tedy hlavně Sixta. Ani ce nenamáhám sundat z hlavy kápi. Nechi aby i ony viděli mou zamyšlenou a trápící se tvář. Opravdu se totiž trápím a bojím se. Srdce a hruĎ mám sevřenou v jakési úzksti, která se mne snaží rozervat minimálně na dva kusy. V útrobách se mi vzpírá jakýsi zlý tvor, který se snad snaží dostat ven a mě připadá že dneč´šní noc rozhdoně spát nebudu. On to nezvládne. Nedokáže to. Nemůže vyhrát... Co když se mu to nepovede? Co když ho ten Puitomý žoldák zabije? Jasně zabiju ho, ale Sixta už to nevrátím. Ne... Ještě neni mrtvý musím přemýšlet pozitvně... Pozitivně... Pche.. copak to jde? Jde na téěmř jistou smrt..., zoufám si a zahledím se z okna na přicházející noc. "Co jsi chtěla říct jejich veliteli, Tirwen?" zeptám se elfky, která se mnou alespoň mluvila. Mám mnoho otázek na něž bych se normálně stejně asi neptala, ale teDˇse ptám, protože cítím že potřebuji mluvit. Mluvit abych zahnala obavy a strach, který teĎ chovám ve svém nitru. Nikdy jsem nemyslela, že se budu bát, natož o někoho. Jenže... Se bojím... |
| |
| Když opět dojdeme do pokoje, tak si lehnu na postel a zadívám se do stropu. Vůbec nevnímám, ale když se mě na něco Zaniverel zeptá, tak se na ní podívám a pokrčím rameny. To ani netuším. Ale chtěla jsem si s ním rozumně promluvit. Sixt se příliš nechat strchnout vztekem. Třeba by po našem rozhovoru trochu dostal rozum a uvědomil si, co to vlastně dělá. I když. Jestli to můžu přiznat, tak i o tom pochybuju. Jen teď nevím, jestli je na tom hůř Sixt nebo my. Zkusím snad něco přes noc vymyslet. |
| |
| VYslechu si Tirweninu odpověď a jen trochu posmutním. "M-může to zvládnout?" zeptám se jí ještě, jako by snad mohla znát odpověď. můj hlas zní jaksi zasněně a trochu víc smutně možná až bolestně. Malé zakoktání a zakolísání hlasu dává znát, ež něco není tak úplně dobře jak by možná mělo. Nesmí se mu ncic stát. Nesmí... "Proč to Sixt udělal? Zůstala bych a vy byste mohli jít... Nic by se nestalo. Ani bych vám nescházela! Takhle bude riskovat zbytečně a ještě k tomu pro nějaký pitomý inkoust a knihu. K čemu mu to bude?" ptám se hořcepevně zarývajíc nehty svých rukou do deky, která je na posteli, na které sedím, jako bych se jí snažila rozmačkat. |
| |
| Ztiším hlas, aby to nebylo tak slyšet a vyslechla to jen Zaniverel. Podle toho co mu velitel v aréně přichystá. Ale může to zvládnout. Zvládnul už hodně věcí. Odpovím jí na první otázku a na chvíli se odmlčím, abych nalezla i odpověď na další. Víš. Já Sixta chápu. Záleží mu na nás a má nás i rád. Raději pro nás zemře, než by tu jednu z nás nechal. Proto ti i stále přikazuje, aby jsi ho nechránila. Protože nechce, aby se ti něco stalo. Vyčítal by si to a dával si i za vinu, kdyby se stal opak a ty třeba i zemřela. A pokud jde o ten inkoust a knihu. Je to jeden z našich úkolů. Když to nezískáme, tak jsme ztraceni. Jeden úkol už zkrku máme, ale pak na nás čeká ještě třetí. |
| |
| Hm..., posmutní ještě více a lehnu s na postel přičemž začínám tiše plakat. slzy mi stékají po tvářích a jen zrychlený dech a tu a tam slyšitelný povzdech jsou toho důkazem. Nesmím brečet... Nesmím brečet... "T-takže... T-takže... kdybych tu nebyla a n-nešla s-s vámi, b-bylo by to pro něj bezpečnější, říkáš? K-když ho nej-nejsem schopná chránit?" zeptám se jí sotva slyšitelně... Když budu brečet budu moc slabá. Když budu moc plakat, vypláču všechnu krev a zemřu... Nesmím... Musím to vydržet. Prostě jen odejdu a poletím domů nic víc... Nic víc se nestane.. Co jsem hledala a chtěla dokázat to už mám tak se přece můžu vrátit ne? Sixt zůstane mezi svými a já se taky vrátím tam kam patřím... Do vyhnanství..., pomylsím si a vzpomenu si jak mě Sixt odložil do lesa a sám se vytratil pryč. |
| |
| Trochu mě překvapí, že to tak Zaniverel vzalo a chvíli nevím, co na to říct. Pak si trochu odkašlu a konečně začnu. Tak jsem to nemyslela. Sixt má svojí hlavu a kdyby nechránil i tebe, chránil by mě o to víc. Možná. Dopadlo by to stejně tak i tak. Musíš si jen všechno promyslet, než něco uděláš. Je to jiné, když jsi s někým nebo sama. Zašeptám a stále přemýšlím, proč se tak Zaniverel chová. Znám temné elfy a tohle mi trochu nejde do hlavy. Ty.. máš ho ráda víc než přítele. Že je to tak? |
| |
| Tirwen mi odpoví a já se pokusím pod kápí usmát, přečemž potlačuji svůj pláč. "J-já vím..." vypovím jí ale to už se ptá jestli ho náhodou nemám raději než přítele. "Já... já nevím... Jen... bolí to..." Proč jí to říkám? Proč to vůbec někomu říkám? Tohle je přece jen moje věc. Nikoho se to netýká... Je to tak jak to je... Měla jsme ho ochránit a nedokážu to! Já mám být silná, já mám chránit, ne on... Kdybych tu nebyla nemusel by. Chránil by je ale to by bylo jiné... "Rozumíš pocitům více než já... Pro mě je to chaos, který bolí více, než každý krok, drásající mé nohy, než slunce, které pálí na kůži...", vypovím jí tiše přiškrceným hlasem. |
| |
| Potichu se zasměju, ale tak aby to nevypadalo, že se jí vysmívám. Takže je to nejspíš tak. Stále na něj musíš myslet a jsi ráda, když je v tvé blízkosti. V noci ho vidíš před očima, jako kdyby tam opravdu stál. Stále cítíš na kůži jeho dotek a chtěla by jsi to prožít znovu. Není to tak snad? Zeptám se jí s úsměvem a zadívám se jí pod kápi, kde tuším její oči. |
| |
| Její slova jsou pravdivá a ta pravda mi rozdírá nitro už jen tím, že jsou pravdivá. "Když já..." uhnu pohledem, když se snaží vypátrat mé oči. Nikdy bych pohledem žádnému elfovi neuhnula. Mám svojí hrdost, ale teď je to jiné. Necítím obvyklou sebejistotu. Už od rána minulého dne k této elfce necítím odpor. Není pro mě totéž co jiní elfové. "ano..." hlesnu nakonec skryji svou tvář do dlaní... "Myslela jsem, že je to hezké... Proč to bolí?" ptám se jí snad jako nějaké dítě, které mluví o něčem jako jsou kvetoucí kopřivy o které se popálilo. A proč se jí ptám? Ona přece sama neví. Je to nesmysl... Co bych teď měla dělat? Jak se toho zbavit? "Pro nás je tohle zakázané..." vypravím ez sebe ještě bolestně. |
| |
| Když Zaniverel uhne pohledem, tak se znovu usměju. Proč? Protože láska je krásná, ale i bolí. Je už na tobě, jestli jí necháš bolet nebo ne. Ale ale chceš poznat její krásu, nezbývá ti nic jiného, než to Sixtovi říct. Zapomeň na to, co je u vás zakázané nebo není. Jednej podle sebe a svého uvážení. Je to tvůj život a ne jejich. Sixtova slova můžou bolet ještě víc a pak už láska není krásná. Jenže nikdy nevíš, co se stane, dokud to neuděláš. |
| |
| Poslouchám Zaniverel. "Jenže... Neni snadné zapomenout všechno co mne učili. Nejsem člověk a nikdy nebudu. Nemám mu co nabídnout... A... Ani nevím jak bych to měla říct... Co se říká?" zeptám se a odmlčím se. "Je to jedno. Beztak to nedokážu... Příliš... Příliš se bojím. Akorát... Akorát by mu to ublížilo. Nechtěl by nic takového slyšet..." začnu mluvit a chvli to vypadá jako bych měla pokračovat dál, ale slova mi uváznou v hrdle. "Měla bych... Měla bych zemřít..." vypravím ze sebe ještě... |
| |
| Zamračím se a posadím se na kraj postele. To není pravda. Takhle nemluv. Já chápu, že není lehké zapomenout na všechno, co tě kdy učili. Já taky nejsem člověk a nebudu, takže tě i chápu. Ale Sixt není jako ostatní. On je prostě jiný. Nemusíš mu to říkat doslova. Prostě mu to jen nějak naznač a on to pochopí. Byl by rád, že mu věříš a nebojíš se ho. A jestli mu máš nebo nemáš co nabídnout, to bych nechala na něm. Odpovím nejdřív naštvaně, ale postupně se uklidňuju až mluvím úplně normálně. |
| |
| Tirwen v první chvíli promluví téměř naštvaně. Jen na okamžik si pokusím se představit, že to Sixtovi říkám, ale v té vizi on odmítá. Odmítá ať už z jakýchkoliv důvodů, ale mě to bolí. Vidím se letět pryč. Vidím se letět a krvavé slzy roním a ty slzy kanou na zem hluboko podemnou až se vypláču toli, že už nemohu ani letět a samou slabostí spadnu z oblohy. Posadím se naproti Tirwen a přerývaně dýchám. Ne že bych se bála smrti . Smrt by byla i nyní vysvobozením... "Mluvíš moudře, ale... Slyšet ne, by mě zabilo. Pokud zemřu.. NMebudu ho už moci chránit, vím nejde mi to ani nyní, ale... Takhle mohu alespoň... alepsoň snít...", vypovím tiše a celá se třesu. Stejně tak se třese i můj hlas. Musím něco vymyslet. Musím přijít na to jak ho odsud dostat i s tím inkoustem...snažím se přemýšlet, ale má mysl je píliš zmatená... |
| |
| Pokrčím rameny a zadívám se k oknu. Pak ti už neumím pomoci. Možná tě to bude bolet čím dál tím víc. Možná na to zapomeneš. To netuším. Ale je to na tobě. Za svá rozhodnutí sami neseme následek. Zašeptám a lehnu si. Pak se znovu zadívám do stropu a jen tiše přemýšlím. |
| |
| Sklopím pphled... Chvíli jen pozoruji Tirwen, která si lehla a dívá se do stropu. "A... Jak se něco takového naznačuje?" zeptám se jí se sklopenou hlavou, jako bych se jí snad nai neptala. Přesto je ta otázka mířena jejím směrem. Potřebuji znát odpověď, protože sama nevím co bych měla dělat. "Bojím se o něj. Chybí mi..." řeknu a dlaněmi si obejmu ramena, jak mi naskočí husí kůže. |
| |
| Její otázka mě překvapí a trochu zarazí. Když... já vlastně ani nevim. Zašeptám a uhnu pohledem, jako kdybych ji něchtěla nějak zklamat. Vždyť víš, jak to dopadlo zrovna se mnou a s Liamem. Zašeptám a v tu chvíli se i začervenám. Mohla jsem být chytřejší. To je fakt. Jenže.. Když on byl tak jiný než všichni ostatní. |
| |
| Tirwen mi nedokázala odpovědět a já tedy ulehla zpět k sobě na postel. "Rozumím... Nemůžeš znát. Tak já... Asi budu muset beztak počkat jak to zítra dopadne..." řeknu ještě a snažím se zavřít což mi vůbec nepomáhá ba dokonce naopak. "Nebudu tě již trápit otázkami. Pokusím se ti pomoci, hned jak to půjde..." řeknu Tirwen ještě jakoby zasněně. Třeba když se to naučí ona bude pak moci poradit mě? Mohla, třeba... Ale proč by to dělala? Akorát se plete do věcí po kterých jí nic není. Je stejná jako ostatní. Napřed ce chová jako přítel a pak řekne, že neví. Ale ona opravdu neví. I prd neví! Kdyby nevěděla tak se do toho neplete. Chtěla mi pomoct. houby chtěla a ne pomoct! Zadívám se směrem k oknu a pak pozoruji hvězdy na nočním neby jak po něm ubíhají, jako bych snad v jejich mihotavé áři mohla zahlédnout více než jen ta světla. Nakonec zavřu oči a pokouším se spát. Trvá to dlouho než usnu. Pořád se mi před očima objevuje Sixtova tvář a ne a ne ji z mylsi vypudit. až samo vyčerpání mne uvrhne do hlubin bezvědomí, z něhož mne probudí až první sluneční paprsky. |
| |
| Tiše se přitulim k Wilvarinovi a začnu ho hladit. Třeba že se ti Liam nelíbil, tak mě ano. Moc. Byl jiní, než ti ostatní. Dokonce mě i bránil. Tedy jestli je zbil kvůli mě. Ale ten muž říkal, že ho ještě potkám. Chci aby věděl, že s ním chci být. A jestli mě odmítne. Tak ho nechám klidně jít a sama se vydám svojí cestou. On za to nemůže. Nebudu mu nic vyčítat. Budu ráda i za to, že ho uvidím. |
| |
| Pevnost (Druhý den ráno) Všichni jste se vyspali a probouzíte se hnedka brzo ráno. Na stole je opět jídlo a stejně jako předtím je na stole položený i dopis. Doufám že jstesi přes noc odpočaly, odpoledne vás vojáci odvedou k aréně kde se ještě setkáte se svým přítelem. Staral jsem se o něj celou noc a po většině zranění nejsou ani památky. Až do odpoledne se bude jak duševně tak fyzicky připravovat. |
| |
| Dojdu pomalu k jídlu a trochu si vezmu. Nějakou dobu jsem už nejedla a myslím si, že by nám to rozhodně neprospělo. Posadím se ke stolu a zamyslím se. No. Takže nemáme už moc na vybranou. Jak jsem pochopila, tak se k Sixtovi nedostanem. Mohla bych jedině zkusit, ho léčit a dodávat mu sílu na dálku. Jenže jsem to v životě nedělala a netuším, co by to se mnou udělalo. Třeba mě napadne i něco jiného. Uvidíme uvidíme. |
| |
| Ráno mne probudí vstávající slunce a já se nechci probudit. Nechci to vidět, nechci to muset vidět. Vedle mne se pohne Tirwen a tak se nakonec probudím i já. Kápě mi spadla z čela a tak si jen prohrábnu vlasy. Úzkost na mě neustále dotírá a ruce se mi třesou nervozitou. útroby mám sevřené a tak naší snídani věnuji jen jediný pohled, zatímco Tirwen čte nějaký list. Došla bych si ho přečíst, ale nechci vstávat dokud nemusím. Na to mě nohy ještě příliš bolí. "Umíš zachránit život?" zeptám se Tirwen snad jen tak mimochodem. Můj hlas je úzkostný a mé myšlenky se upírají k Sixtovi, jako bych jej snad mohla vypátrat v těch myšlenkcáh což ovšem není možné. |
| |
| Podívám se na Zaniverel a pokrčím rameny. Podle toho, jak to myslíš. V některých případech ano, ale ne u všech. To neumí nikdo. Zašeptám a na chvíli se zadívám na jídlo. Ale jestli chceš, tak můžu něco zkusit. Do odpoledne máme ještě zatím dost času. Zašeptám a odvážu si malý váček od opasku. Mohla bych se odsud dostat jistým způsobem. Stačí namíchat pár bylinek a udělat to, jako že mě někdo otrávil. Stačí, když začneš křičet o pomoc a že mě nejspíš někdo otrávil, protože jsem si vzala trochu jídla a pak jsem prostě upadla na zem a nehýbu se. Pak budu jen doufat, že mě strčej někam, odkud se dostanu a nerozřezaj mě. |
| |
| Tirwenin nápad je jistě zajímavý a já si jej celý vyslechnu ale pak jen pokývám hlavou na znamení nesouhlasu. "To není dobrý nápad..." sklopím hlavu smutně. "Mohu tě odtud dostat třeba jako myš a bude to bezpečnější, nemyslíš? Nebo jako nějakého ptáčka a můžeš uletět... Je mi fuk v co tě změním hlavně abys prošla mřížemi v oknech..." povím Tirwen ale nepodívám se na ní. Stále mám před očima Sixta a vybavuje se mi náš včerejší rozhovor. "M?yslela jsem... Když je někdo na prahu smrti... umíš ho vrátit?" |
| |
| Překvapeně se na ní podívám a chvíli jen mlčím. Pak jen přikývnu a zadívám se jí do očí. Ano umím. Ale s velkou pravděpodobností u toho zemřu já. Já tě chápu. Ale když ten plán trochu poupravíme. Zkusila bych tě do toho taky trochu vpravit. I Lili když bude třeba. Zkus se vžít do role velitele. Ten stařec říkal, že tito muži nemají nervy zas tolik v pořádku. A kdyby jste načli trochu veřejného divadla. Sixt musí lidi nějak zabavit. Jenže když začnete obviňovat někoho, že mě chtěl otrávit. Třeba proto, že chtěli takhle Sixtovi ublížit a kvůli tomu by prohrál. Tady nejde tolik o moje bezpečí jako o to, jak zachránit Sixta. Za pokus to aspoň stojí. Je to lepší než tu tak nečině sedět. |
| |
| Tirwen promluví a hraje na citlivou strunu. Vím jak to myslí, ale tophle jí přeci nemohu dovolit. Zahledím se z okna. "Pokdu to uděláš, nic jiného nám nezbude. Věř, že budu hrát dobře, ale ohrozí tě to na životě. Není to rozumné. Pokud už musíš nekoho otrávit udělej to mě." říkám zasněně, jakobych snad pak věděla co dělat. "Samozřejmě mi pak musíš vysvětlit co musím udělat, aby to k něčemu bylo..." dodám ještě abych jí vysvětlila, že nevím jak si to pak představuje. |
| |
| Otevřu váček a začnu míchat pár bylinek. Ale ne. Já se neotrávím doslova. Jen to bude prostě tak vypadat, ale nic mi to neudělá. Bude to nějakou chvíli působit. A pokud mě bude stát něco život, tak zemřu s pocitem, že jsem se aspoň snažila. Zašeptám a hodím k Zaniverel váček se zbylími bylinkami. Tohle schovej u sebe. Kdybych se náhodou ocitla u toho starce a našel to u mě, mohlo by mu to dojít. Prostě budeš dělat, jako kdyby jsme byli nejlepší kamarádky. Budou ti věřit, když jsme se předtím hadali s Lili. Musíš se do toho trochu vcítit. Pak jim stačí nalhat, že jsme si se Sixtem blízký a že to bylo určitě mířeno proti němu. Jen dávej pozor na Wilvarina. Bude trochu podrážděný. Dopovím a vezmu si kousek jídla. Nasypu na ní směs z bylinek a zadívám se na to. Vždycky jsem věděla, že se to bude někdy hodit. Povím si sama pro sebe a sním to. Chvíli se nic neděje. Pak se jen chytnu za břicho, tiše se svezu na zem a nehýbu se. |
| |
| Na co se chystá Tirwen udělat už nemohu nic říct. Nejraději bych jí v tom zabránila, ale pokud je možnost zachránit Sixta není žádná oběŤ dost velká... Přijmu sáček s bylinkami a schovám jej pod plᚍ. nikdo neuvěří že je temná elfka kamarádkou bormální elfky... Ale... Už viděli hodně možná že uvěří. Nejsem zrovna dobrýá na tohle... ALe nedá se nic dělat... sleduji Tirwen jak jí sousto posypané bylinkami a podívám se na Lili. Jestli to pokazíš, zabiju tě! říká ten pohled, ale to je tak nějak vše. Nahlas nepovím nic a čekám jak to na Tirwen zapůsobí. Cítím jak se mi srdce v hrudi chvěje. Tohle nedopadne dobře. Tohle ani nemůže dopadnout dobře... pomyslím si zoufale. |
| |
| Pevnost Když příjde jeden voják příjde zkontrolovat jak jste na tom všimne si Tirwen a okamžitě vběhne dovnitř několik vojáků. Vy dva odnestejí pryč. Řekne jeden ze strážců dvoum vojákům a ti vezmou Tirwen a odnesou jí pryč. Co se jí stalo? Zeptá se pak jeden strážce Zaniverel. |
| |
| Když přijde jeden z vojáků zrovna se nad Tirwen skláním a ve tváři mám vyděšený výraz. Dívám se vystrašeně, když odbíhá a pak přikazuje dalším mužům aby jí odnesli.Vrhnu po něm nenávistný až téměř vražedný pohled a temným syčivým hlasem spustím: "Vy...! Vy jste jí otrávili. Vy bastardi! Otrávili jste jí! Nevík terej z vás, ale udělali jste to! Vy... Vy výte že si jsou se sixtem velcí přítelé. že mu její smrt ublíží. Věděli jste to a zabili jste jí, abyste mu ublížili! Jste Zlý a já vás zabiju! Jak jste to mohli uděláat? Zabili jste ji?!" pravím k němu zlostně se slzami v očích hlasem plným bolesti, který se vzávěru mého proslovu vystupňuje až téměř k pláči. doufám ež to vyjde Tirwen, nebo je budu muset doopravdy zabít a sebe taky za tuhle trapnout komedii... |
| |
| Pevnost-pokoj Voják zřejmě neví jestli se má smát nebo jestli zachovat vážný obličej příjde mu to vše moc divné. Nevím jaký by mělo smysl jí zabíjet když ten klučina stejně nemá šanci a navíc mám rozkaz vás tři za jakoukoli cenu ochránit a pokud se vám za doby mojí služby něco stane a mohl jsem tomu zabránit tak bych skončil velice špatně. Pak odejde z pokoje a zavolá jednoho vojáke kterého pošle rychle někam a pro jistotu rozkáže odnýst jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Vojáci tě odnesou do laboratoře toho starého muže se kterým jste předtím mluvili. Vojáci tě položí na stůl a on tě prohlíží a zkoumá co se ti mohlo stát. Pak přiběhne ještě jeden voják se zprávou že tě prý otrávili. Spraven takto o jedu začíná zkoumat více příznaky a potom i jídlo které přinesli, v tom nic podle všeho nebylo tak zkoumá dál. Co by to mohlo.... no jedna možnost tu je. Hledá v poličkách nějaké pytlíčky a lahvičky, nakonec se vrátí s jakýmsi roztokem. Hej ty pomož mi trochu. Řekne vojákovi a nalije obsah toho všeho do pusy. Asi tak dvě minuty se nic neděje ale potom procitneš. Nemůžeš se hýbat ale oči a ostatní smysly ti slouží. Muž se k tobě nakloní a začne mluvit Tak slečno můžete mi říci co jste špatného snědla abych vám mohl úplně pomoci? A taky mi řekněte proč jste to udělala. |
| |
| Voják mluví a jeho slova sice dávají více než smysl. Vím že je dost špatná Tirwenina teorie i když mi to došlo až pozdě a ona už v sobě má ty bylinky. Pořád se tvářím zoufale a snažím se vyprvodit vojáky odnášející Tirwen. "Chci jí t s ní! Vám už jí nesvěřím! Všichni jste stejní! Umíte jen ubližovat!"říkám tím nebezpečně smutným a přtom tvrdým hlasem. Mé tělo se třese. Už to není tak docela jen hraná scéna, nýbrž poslední slova jsem myslela zcela vážně. Připadá mi, že lidé skutečně umějí i ubližovat, když už jen samotný fakt, že bych měla Sixta raději než přítele bolí. Že mě bolí jen ten fakt že tu není a obavy o jeho život jsou co chvíli silnější. Jak neměl šanci? On má vždycky šanci a pokud mu ji vezmete... Zabiju vás všechny! Zabiju vás všechny i kdyby to mlo být to poslední co udělám! |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jen.. jsem měla hlad.. vzala.. jsem si trochu jídla.. pak jsem ucítila bolest... a víc.. si nepamatuju.. Zašeptám přerývavě a znovu zavřu oči. |
| |
| Pevnost-pokoj NE!!! Řekne ostře voják. Nevím co se tu stalo ale my jí nic neudělali a klid tu bude. Řekne a zavře naštvaně dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ano měla si hlad a vzala sis trochu jídla. Mávne k vojákům a ti odejdou pryč, pak se nahne se k tácu který přinesli hned po Tirwen a vezme si něco k jídlu a pak se obrátí opět k ní. A co konkrétně to bylo? Nic se ti nestane jen ze mě prosím nedělej pitomce to by mě vážně uráželo. Nechci ti ublížit a ani nikomu z vás. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro LŽEŠ! Všechny problémy začali, když jsme vás potkali. Nenávidím vás. Vy lidi si myslíte, že dokážete všechno. Všichni jste stejní a nikdy se už nezměníte. Zachránil jste Sixta. To ano. Ale nevím proč. Tak tu na mě nezkoušejte nějaké řeči. Odpovím vztekle a v očích se mi zatemní. Přitom se začnu snažit sebou aspoň trochu hnout. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Chápu tě. Člověk který je se špatnými lidmi musí být tedy jednoznačně špatný a největší hajzl ze všech. Jsem jenom místní kouzelník, alchimista a pár dalších věcí. Možná jsem pomohl špatným věcem ale nikdy jsem nikomu úmyslně neiblížil. Jak koukám je ti to asi jedno a nevěříš mi a hýbat se nezkoušej. Jak už jsem řekl potřebuji vědět co sis vzala. Dal jsem ti jen protilátku kterou používám na všechny jedy a paralizující látky. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Kdo říká o sobě jenom, bývá většinou víc. A proč to potřebujete vědět. Aby jsme mě znovu strčil do pokoje jak divoké zvíře, které chcete mít pod zámkem? Nikdy nepochopíte, co je to radši zemřít pro svobodu než žít pro vězení a dívat se, jak umírá váš nejlepší přítel. Zadívám se jinam než na něj, jako kdybych se s ním bavila jen z čistého donucení. |
| |
| Voják nakonec i s Tirwen odejde a jeho další kolegové odcházejí s ním. Stojím jen tak u dveří, které se s konečnou platností zavřely. Tak a je po všem... Co bude teď? Sixte, kde asi jsi? Proč jsi mi vstoupil do snů a duše tak moc? Proč na tebe musím stále myslet? Proč jsou pro tebe všichni ochotní zemřít? Beztak vím, že ti nikdy nic nepovím... Na to se příliš bojím. Jsi to jediné co mě zde drží. Nevím nic o knze a inkoustu ani o dalších věcech, které jdete hledat k nějaké karavaně. Nevím nic a ty jsi beztak jediný, komu tu o tvůj úkol jde. Zvláštní. Hledáš něco, sám zdá se víš jen málo co a to všechno pro zbroj, kterou bys jinak sice nezískal, ale záleží na tom snad? Nač potřebuješ zbroj? K čemu? A tohle všechno? Bylo to nutné? Pověz co mám dělat? Jak se zbavit bolesti? Ty mi beztak nic nepovíš... S myšlenkami plnými hořkosti a bolesti a obav se dojdu usadit zpět na postel. Přes tu svou komedidi jsem zcela nepostřehla bolest nohou, která mne teď vrátila zpět do reality. Posadíjm se na postel a přehodím se kápi přes tvář. zahledím se z okna. Jak dlouho budeme čekat? Jak dlouho...? |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Nic nechápeš. Nezavřel bych vás nebo bych vás alespoň nechal chodit volně po pevnosti se trážema ale váš přítel radil že to tak bude lepší.Pak se začne prohrabovat policemi a zkouší něco najít. A nechci to vědět pro to abych tě poslal zpátky ale abych tě mohl k němu pustit ještě před bojem který se rychle blíží. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ne. Nevěřím ti. Ty sám jsi ho poslal do boje. Byla bych se pro něj klidně obětovala a zůstala tu. Třeba by se mi i jednou podařilo utéct. Ale vy. Místo toho aby jste se snažil i jinak, ho posíláte na smrt. Dělejte si se mnou co chcete, ale já ho nezradím. Možná si říkáte, že jsou hloupá. Ale nikdy se nesnížím na místo člověka. Zašeptám hořce a snažim se nějak uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ach ano poslal jsem ho do boje, otrávil jsem ho a taky jsem vám způsobil všechny dosavadní problémy, není tomu tak? Pak se vydá ke dveřím a zavolá si jednoho strážce který okamžitě příjde a přikáže mu tě odnést. Jak jevidět je to zbytečné. Pak tě voják zvedne ze stolu a nese tě pryč ofšem na jinou stranu než je východ. Donese tě do jedné místnosti kde je ticho až na pár nepatrných zvuků. Položí tě na postel a odejde pryč. Pak si všimneš postavy ve stínu zřejmě medituje nebo tak nějak. Jakmile vstane poznáš Sixta. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ach ano poslal jsem ho do boje, otrávil jsem ho a taky jsem vám způsobil všechny dosavadní problémy, není tomu tak? Pak se vydá ke dveřím a zavolá si jednoho strážce který okamžitě příjde a přikáže mu tě odnést. Jak jevidět je to zbytečné. Pak tě voják zvedne ze stolu a nese tě pryč ofšem na jinou stranu než je východ. Donese tě do jedné místnosti kde je ticho až na pár nepatrných zvuků. Položí tě na postel a odejde pryč. Pak si všimneš postavy ve stínu zřejmě medituje nebo tak nějak. Jakmile vstane poznáš Sixta. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Sixte. Zašeptám nakonec a smutně si povzdechnu. Chci ti pomoct, ale nevím jak. Nevím, co mám dělat. Nic mě nenapadá. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pomoct? Měli by se starat o sebe a né o ě to bude tak ještě horší. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a snažim se pousmát. Dlouho jsem si všímala jen sebe a Wilvarina. Ale teď vím, že se ti nic nesmí stát. Zachránil jsi mi život a já zůstala s tebou. Teď ho musím zachránit tobě. Podej mi ruku a slib, že ať se se mnou stane cokoliv, tak se postaráš o Wilvarina a Zaniverel. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Do pokoje příjde ten stařec a přistoupí tiše k Zaniverel. Vím že mi asi nebudeš věřit a že mě tu všichni považujete za největšího padoucha ale potřebuji pomoct. Tvou přítelkyni jsem odvedl za tím mladíkem a teď s ním mluví jen potřebuji vědět co si to vzala. Protože když nevím o co jde nemůžu vědět jestli se náhodou neotrávila. Na chvíli zmlkne jako by poslouchal stráže a pokračuje. Nevím jak se vyznáš v jedech a směsích ty tak nemohu říct jestli budeš vědět že to přežije či nikoli ale raději mi to řekni ať máme o starost míň. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Uchopím Tirwen za ruku a začnu mluvit. Slibuji... že ať se stane cokoliv........ tak se Zani, Wilvarinovi ani tobě nic nestane. Tak přísahám na svůj život. Měl jsem dodat na svůj bezcený život. Nikdy mě nebylo k užitku. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Dobře. Teď mě ale poslouchej. Jednej s rozvahou a klidem. Když nebudeš mít při souboji klidnou mysl, tak nebudeš moct vyhrát. Poslouchej vítr a na ostatní zapomeň. Dám ti svojí sílu do tebe, do tvého nitra. Je to staré hraničářské kouzlo. Neboj se toho. Až budeš budeš na pokraji svých sil, tak stačí říct: "Tvá síla je teď má, tak pojď." Musíš to ale použít ve správný čas. Ne dřív, než bude potřeba. Zašeptám a zavřu oči. Volám bouři starých časů, volám zemi mého rodu. Má síla je teď tvá, v tobě schovaná. Má síla je teď tvá, tak ber. Pronesu potichu. V tu chvíli pode dveřmi vnikne do místnosti lehký vánek, který po chvíli zmizí stejně rychle, jako se objevil. Přenesu do Sixta svojí sílu a v sobě si po nechám jen tu, co potřebuju pro základní životní funkce. Přestanu vnímat okolí a pohltí mě tma. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jakmile začne mluvit tak chvilku poslouchám ale nedokážu jen tak stát. Přiložím jí dva prsty na pusu aby byla zticha a zaklínadlo nechala být. Když mi budete věřit že to dokážu tak se to povede. Nemusím podstoupit žádný magický rituál který může způsobit že tě ztratím. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro Brala jsem ho snad jako nepřítele před tím? Sama nevím... Mohu mu věřit? Mohu či nikoliv? Pokud mluví pravdu, nic se nestane... Pokud lže... Pokud lže, tak bych svou odpovědí Tirwen zradila. ALe Tirwen říkala, že je to bezpečné. Váček, který mi Tirwen dala, mi připadá náhle těžký. Velmi těžký na to, že je to jen váček plný nasušených květin. co mám teď dělat? Co mám dělaT? cítím jak mě jímá panika. Dívám se ale stále jen se zvědavostí. "Jak to mám vědět? Já jí neotrávila. Nevím co si vzala..." odpovím mu. Srdce se mi třese v hrudi. Mám jediné ospravedlnění. Nelžu. Nelžu tomuto muži ačkolvi bych mohla, není však lži zapotřebí. Sama nevím proč to říkám takhle a jestli je to správná či špatná volba. "J-jak...? Jak to s nimi vypadá?" zeptám se ho amé oči jsou náhle plné strachu a obav. Dokonce jsem toho muže chytla i za rukáv, aby nemohl odejít, než mi odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Nic jí není neboj se. Dal jsem jí základní protijed takže je při vědomí ale nehýbe se protože nevím co přesně si vzala. Nemohu tím pádem určit jestli je to pro ní škodlivé nebo nikoli. Ale pokud by sis vzpoměla nebo by jí bylo kvůli tomu hůř řekla bys mi to? Zeptá se a dá se pomalu na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro "Počkejte!" téměř vykřiknu, ale zadržím svůj hlas na přijatelné hlasitosti. "Já jen..." zarazím se když se na mě ohlédne a zrozpačitím. Pak ale sáhnu a roztřesenou rukou uchopím tirwenin váček, který si ke mě schovala... "Nevím co to je jen... dala si to ke mě do úschovy...", vypraívm ze sebe úzkostně a z očí mi vyteče několik krvavých slz. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Je mi líto Tirwen po tomhle klidnou mysl mít nebudu nevím jestli v boji ale klidnou už jí nemám dlouho a tohle tomu neprospělo. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Muž si prohlídne váček a vezme k sobě jen trochu obsahu a zbytek ti vrátí. Mnohokrát vám děkuji slečno doufám že jí to pomůže. Stařec se potom na důkaz díku ukloní a utíká zpátky do své pracovny. K tobě ještě příjde strážce a promluví. Za chvíli to slečno začne bylo by dobré kdyby jste tam šla vaši přátelé vás tam potkají. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro Ale opravdu tam chci jít Pokud se něco stane... Vždyť já ani nevím co tam budu dělat? Jen se dívaT? To nedokážu... Sixtovi ten chlap ublíží... Co tu vůbec dělají? Proč ná nenechaly být? Nechci to vidět. Bojím se..., říkám si v mysli, ale tomu vojákovi rozhodně nehodlám nic z toho říci. Zatvářím se odtažitě a nústupně. Pak se hrdě postavím a i když mě mé nohy bolí tak potlačují svou bolest. TeĎ musím být silná. Dojdu tam a pokud... Pokud mu ublíží zabiju ho... Mám v zásobě pár kouzel..., pomylsím si a ve sbvé mysli nahcázím potřebný magický oheň, který my má být kupomoci, pokdu by snad něco nevyšlo. "Tedy mě věďte..." vyzvu jej. ani nevím prošč vlastně,. Snad je to tím že je mi ticho naobtíž, že už se konečně chci nadechnout čerstvého vzduchu a volnosti, kteoru postrádám. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Stařec po chvilce čekání vběhne dovnitř a všimne si Tirwen. Okamžite si vyslechne tvé povídání a pak začne povídat on že už může připravit protijed ale že s hraničářským kouzlem si neví rady. Pak dá Tirwen napít připraveného lektvaru a jak se zdá nic se neděje. Teď musíme čekat jak to dopadne. Nevím kdy se to její kouzlo zruší ale pozor na použití té síly mohlo by jí to zabít. A ještě něco musíme jít do arény. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Stařec po chvilce čekání vběhne dovnitř a všimne si Tirwen. Okamžite si vyslechne tvé povídání a pak začne povídat on že už může připravit protijed ale že s hraničářským kouzlem si neví rady. Pak dá Tirwen napít připraveného lektvaru a jak se zdá nic se neděje. Teď musíme čekat jak to dopadne. Nevím kdy se to její kouzlo zruší ale pozor na použití té síly mohlo by jí to zabít. A ještě něco musíme jít do arény. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vím co se může stát ale ty slova raději ani nevyslovím to budu zaději stále němý... nebo slepý... Odpovím mu a Dozvím se že za okamžik začneme. Jí ale beru sebou a před vstupem vám jí předám. Řeknu starci a nečekám na jakékoli námitky a prostě jdu s Tirwen v náručí směrem kterým mi určí, ale klidný nejsem vůbec. Nejsem vrah, jsem zloděj, nikdy nikoho nezabíjím ale mám náladu že to je momentálně hodně váhavý. Já to blbý kouzlo nechtěl. Měl bych jí chránit a stane se tohle. Kéž by to šlo zrušit. |
| |
| Aréna Zaniverel a Lili přichází do arény která je osvětlená pražícím sluncem a všechny místa jsou zamřížovaná aby náhodou gladiátoři nebo nestvůry nútočily na lidi. V aréně ještě nikdo není a lidé netrpělivě očekávají příchod Sixta. Toho mimo jiné nikde nevidíš a ani Tirwen není k nalezení. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Sixtův vztek narůstá a narůstá. Když příjdete do zbrojnice ukáže zbrojmistr na zbroje a zbraně které jsou k dispozici. Tirwen podáš starci který jí v klidu unese na to že je starý. Pak se vydáš ke zbraním ale něco se stane stále slyšíš v hlavě jakýsi hlas. Dlouho jsme se neviděli příteli a teď to příjde... Sixt se svalí na zem a je jako v křečích. Oči začínají být světlejší a místo hnědých má světle hnědé až žluté, ona značka na ruce není sama, přidávají se ostatní které zůstaly skyryty a nakonec má celou levou ruku posetou těmito divnými značkami. Poslední změnou je velké napnutí svalstva. Sixtova temná část se dostává k tělu. Pak se Tirwen vzbudí. Kouzlo se nějak přerušilo, temnější část kromě vlády nad tělem dokázala vypudit Tirweninu sílu z jeho těla ven a získat plnou kontrolu nad Sixtem. (Nic proti Tirwen ale neudělal jsem to naschvál. Jednak mi Sixt už předtím vysvětlil všechno o temném a jednak kvůli těm znalostem vím že se to kouzlo zruší). |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Sixtův vztek narůstá a narůstá. Když příjdete do zbrojnice ukáže zbrojmistr na zbroje a zbraně které jsou k dispozici. Tirwen podáš starci který jí v klidu unese na to že je starý. Pak se vydáš ke zbraním ale něco se stane stále slyšíš v hlavě jakýsi hlas. Dlouho jsme se neviděli příteli a teď to příjde... Sixt se svalí na zem a je jako v křečích. Oči začínají být světlejší a místo hnědých má světle hnědé až žluté, ona značka na ruce není sama, přidávají se ostatní které zůstaly skyryty a nakonec má celou levou ruku posetou těmito divnými značkami. Poslední změnou je velké napnutí svalstva. Sixtova temná část se dostává k tělu. Pak se Tirwen vzbudí. Kouzlo se nějak přerušilo, temnější část kromě vlády nad tělem dokázala vypudit Tirweninu sílu z jeho těla ven a získat plnou kontrolu nad Sixtem. (Nic proti Tirwen ale neudělal jsem to naschvál. Jednak mi Sixt už předtím vysvětlil všechno o temném a jednak kvůli těm znalostem vím že se to kouzlo zruší). |
| |
| Voják mě vede k aréně a já se ze všech sil snažím nedat najevo svou bolest. Kápi mám přes hlavu aby mě pražící slunce nepálilo na kůži. Všechno je zamřížované a ak je mi jasné, že bych se jen stěží dostávala dovnitř. Jsem vlastně ráda že Lili po celou dobu mlčí, protože, kdyby teď mluvila moje pocuchané nervy by mohly povoit a já bych jí mohla ublížit. Nevím sice proč by mi na ni snad mělo záležet protože nezáleží, ale to prozatím ponechám být. Stojím už na svém místě a rozhlížím se .Ve tvářích lidí zde vidím očekávání. Zřejmě očekávají příchod Sixta... Jsou tak... Povrchní. Jsou zlí a krutí. Ani my nejsme takoví jako oni. Tak bezohlední!, pomylsím si a vířím sama v sobě starou nenávist vůči lidem. Kde je vlůastně Sixt? A kde je Tirwen? Jestli jsi jim ublížil Starče budeš toho litovat! Nezastavím se před ničím!, říkám si ale vlastně je to jen způsob jak nahradit zoufalství, které mne obestírá. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Sixte. Co se ti stalo? Co ti udělali? Vykřiknu zoufale a snažim se postavit na nohy. V tu chvíli je mi jedno, jestli se na nich udržím nebo ne. Chci k němu a v tom vidím svůj cíl. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jdeš k Sixtovi a ten je stále na zemi. Drží se za hlavu a křik už ustal. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jdeš k Sixtovi a ten je stále na zemi. Drží se za hlavu a křik už ustal. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Klid. Jen klidně dýchej. Bude to dobré. Uvidíš že ano. Začnu mu šeptat a starostlivě se na něj dívám. Jestli se mu něco stane, tak je tu všechny zabije. Zabiju a zabiju. Je mi jedno, kdo to udělal. Odnesou to všichni. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zdálo se mi to? Né nezdálo nyní jsem pánem já a ty jsi jen ubohý pozorovatel. Šmejde. Nech toho, á koho pak to tu máme, naší milou slečinku Tirwen. Nech jí být... To sotva... ha ha ha. Pak Tirwen povalím na zem a políbím jí. Následně vstanu ze země chytím se za hlavu a začnu se potácet a křičet. Nééé. Nech mě být Sixte. Nech mě být teď jsem já myslí co ovládá!!!! Při potácení srazím stojan se zbraněma a nakonec se vše uklidní. Jsi silnější než sem si myslel. A to není všechno. Nezapomínej snaž se jak chceš ale vládnu já. Pak se vydám ke stojanu, vytáhnu dvě lehké sekery které si dám za pásek v předu a dva široké nože podobné mačetám si dám dozadu. Sundám si vestu a vydám se do arény. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Sixte. To nemůžeš, slyšíš? Vrať se. Zakřičím za ním a pak se zoufale podívám na starce. Nemůžete ho tam takhle pustit. Co se to s ním stalo? Zeptám se ho a znovu se zadívám za Sixtem. Kdybych nevěděla, že tam nesmím a že je to jen jeho boj, tak bych se za ním rozeběhla. Teď tam jen zoufale stojím a nevím si rady. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Stařec je podle všeho překvapen stejně jako ty. Nakonec se uklidní a přistoupí k toběa pomůže ti vstát. Nevím co přesně se mu stalo. Mohu to vysvětlit jen tak že ta ukrytá síla kterou měl v sobě je to co jsi právě viděla. Nevím co to je on to bude vědět sám líp tak se ho po boji pak zeptej. Ale co mohu ještě říct jak jsem použil inkoust musela druhá část dostat možnost ovládat jeho tělo. Vím že jsem příšerný člověk ale já to nevěděl. Byla to jediná možnost umíral a potřeboval duševní podporu. Omlouvám se. Když muž skončí má na tváři slzy a uhýbá ti pohledem. A ještě něco ti chci říct. Až s ním budeš o tom mluvit prosím mluv s ním o samotě. Pokud by se to dozvěděli ostatní tak by je to možná vzalo. Až se vrátí z boje tedy pokud... chytím ho a uspím. Pak ho vrátím zpět ale může se to kdykoli vrátit. Jakmile skončí tak tě vede k ostatním kde se posadíš a vidíš celou arénu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Dobře pomlčím o tom. A pokud mohu soudit podle toho, co jsem viděla, tak ten to přežije. Není to vaše vina. Chápu, že to bylo třeba, aby jste mu zachránil život. A za to vám děkuju. Pokud by snad bylo třeba mé pomoci. Tak stačí říct. Je jedno jestli to je v noci. Pomůžu vám. Povím mu potichu, než dojdeme k ostatním. |
| |
| Posadím se k ostatním a zadívám se do arény. Tak si myslím, že na tom přeci něco jen je. Jestli vám to nevadí, tak bych si po boji se Sixtem sama promluvila. Věřím totiž, že on to dokáže. Promluvím po chvíli a zadívám se na Zaniverel. Neboj. Bude v pořádku. |
| |
| Najednou k nám přijde Tirwen a je nějaká sebejistá. Když řekne že chce po boji sama mluvit se sixtem a že věří že to dokáže cítím se podivně nervózní. Proč s ním chce mluvit? co mu chce říct? A proč to neřekne i nám? Copak nemáme právo to vědět? Neboj. Bude v pořádku. řekne mi Tirwen a já se neubráním tomu, že má ruka vklouzne do její dlaně. "O-o čem s ním p-pak musíš mluvit? P-povíš nám to?" zakoktám se. Můj hlas není ani zdaleka tak sebejistý jak by měl být, jak býval dříve... |
| |
| Chytnu Zaniverel pevně za ruku a přikývnu. Nejde o nic vážného. Jen o našem úkolu. Ještě mi nestačil říct, co zamýšlí nebo co se vůbec stačil dovědět. Popřípadě chci i pomoct tomu starci, kdyby bylo třeba. Sixt přežil už i horší věci. Zašeptám jí a zadívám se znovu do arény. |
| |
| "Jo, jasně..." odpovím jí špetem. Když mě drží pevně za ruku připadám si zvláštně. Tohle zžívám poprvé. Obě máme stejný strach. O Stejného člověka i když každá z jiných důvodů. Sedíme zde a hledíme do arény a ten dotky naših spojených rukou, jako by nám oběma měl tu moc dodat potřebných sil. Musí to přežít. Musí to dokázat. Nic víc nežádám... Nic víc..., pomylsím si a to čekání mi připadá šílené. V mysli si přehrávám celý svůj včerejší rozhovor s Tirwen. Tolik mi rozuměla... Jak mi můýže tolik rozumět? Jak může chápat. Vždyť ani já nerozumím... ale ona ano. Jsme teĎ přátelé? Ano či ne? "Jsme... Jsme teď přátelé?" zeptám se jí ještě tiše. Je to jen opravdu tichá otázka, která si vlastně ani nežádá odpoveď protože pevné sevření dvou dlaní mluví za vše a říká více než mohou povědět všechna slova světa. |
| |
| Aréna Do arény vstupuje Sixt. Není oděndo žádné zbroje ba právě naopak je jen do půl těla. Vlasy se nechají unášet větrem a občas spadnou na záda. Na levé ruce jsou vidět značky které má po tom rituálu který provedl stařec a za pasem má několik zbraní. Náhle se rozezní hlas nějakého muže který stojí na jednom z nejvyšších míst arény. Dámy a pánové, zkrátka všichni obyvatelé horského města. Dovolte abych vám představil nového gladiátora kterého pro vás získal náš vůdce. Ozve se jásot a křik lidí kteří stojí či sedí v aréně taky se za vašimi zády ozve hlas toho starce. Je to vážně otřesné co se s městem stalo po smrti minulého vůdce a za všechno může nynější vůdce a tahle aréna. Pak je stařec přerušen hlasem toho muže co představil Sixta. A nyní přistoupíme k souboji. Aby to náš nováček neměl těžké dáme mu pro začátek snadné protivníky. Začnou se zvedat mříže z druhé strany než přišel Sixt a spatříte stíny postav. Takže pozdravte protivníky našeho gladiátora, Gorany!!! Do arény po chvilce vběhnou čtyři tvorové kteří vypadají následovně. Jsou nižšího vzrůstu protože chodí přikrčení jako opice ale i tak mají metr do výšky. Vzhledem jsou podobní hodně gorilám a mají plazí kůži. Jsou oděni v různých částech zbrojí a mají různé zbraně. Těžkou sekyru, obouručný meč, palcát se štítem a ohromné kladivo. Stařec se opět dostane k řeči. To jsou Gorani velice krutá stroření. Jsou bojovná rasa a mají hodně nepřátel. Občas si je lidé pletou s orkama ale jsou trochu menší. Bývají velice agresivní a zuřivý což je pro mlasého pána výhoda. Gorani se pomalu přibližujík Sixtovi a jak se zdá chtějí ho obklíčit protože jsou ze čtyř směrů. (Nevím jestli to víte a je to pro vás užitečné ale na obrázku co od Sixta mám má jeho postava vlasy spletený do dvou dlouhých copů. Vím zní to divně ale vypadá to dobře. Taky se omlouvám Sixte jestli ti vadí že sem to řekl). |
| |
| Chvíli se překvapeně dívám na Sixta a pak jen nasucho polknu. Otočím se na starce a vyměním si s ním pohled. Pak se otočím zpátky a začnu se dívat, co se tam všechno děje. Doufám, že si pamatuješ moje slova. Jen tiše naslouchej větru. Ostatní nech za sebou. Klidná mysl si dovolí všechno. Dívej se na svůj a neboj se udeřit. Povím jako Sixtovi, ale ve skutečnosti si povídám sama pro sebe. |
| |
| Kdyxž vejde SIxt oči se mi rozšíř ía srdce divoce rozbuší. Vypadá krásně a já se už ani nesnažím zahnat tyto myšlenky do pozadí. Chytnu volnou rukou mříže, jako bych se chtěla dostat za ním. Dívám se jak mu mě dobře známý vítr cuchá vlasy a přála bych si je hladit a proplétat je mezi svými prsty. Vzpomenu si noc ve stájích a ráda bych tu chvíli vrátil,a jako asi žádnou jinou svého života. Ozve se hlas vyvolávače a pak jásot zdějších lidí. Zmítá mnou vlna nenávisti k těm lidem ale tu utne stařec a jeho slova o novém a starém vůdci. Snad bych je i vnímala více, kdybych se tolik nesoustředila na protivníky, kteří o chvíli později přicházejí do arény. Starý muž vyvsětluje co jsou zač a Tirwen si začíná pro sebe cosi šeptat. Tak ráda bych teĎ byla tam dolě jistzě bych věděla jak mu pomoci. Nedovolila bych jim se ho ani dotknout, ale na tuhle dálku jsou má kouzla zbytečná... Musíš to dokázat. Musíš to dokázat... Prosím... Teď nesmíš umřít, teď ne... ,říkám si neschona říct cokoliv na hlas. Dívám se jako omámená... |
| |
| Do arény se vřítí moji protivníci, ty Gorani a začnou mě obestupovat. Vezmu do každé ruky jednu sekeru a čekám na vhodný okamžik. Nedá se nic dělat musím to nějak zvládnout. Moje řeč kámo moje řeč. A víš jak na to? To co říkala Tirwen je sice užitečný ale také opak toho všeho je dobrý? A to? Vztek, hněv, zuřivost. Tak to jsem v háji. Pokud tu sem já tak ne. Neopovažuj se. Dám se do pohybu a rozběhnu se směrem k tomu s tím kladivem. Sixte mohl bys být chvíli v klidu a nevzpouzet se tomu co jsem ti poradil? ... Tak tedy ne. Přiběhnu k němu blíž a čekám až udeří. Snad nebude tak silný a kladivo nezvedne tak rychle. Počkám až se bude snažit udeřit a uskočím mu, pak mu stoupnu na kladivo, pak přeskočím Gorana a za letu seknu obouma sekyrama. |
| |
| Aréna Sixt uskočil jak si to naplánoval a následně znemožnil protivníkovi použít jeho zbraň. Pak protivníka přeskočí a za letu mu máchnutím sekyr usekne hlavu. Jeho bezvládné tělo spadnes tíhou zbroje k zemi a ostatní Gorani se blíží jsou rozvztekaní a připravení vraždit. |
| |
| Dívám se na Sixta a povytáhnu jedno obočí. Tak jo řeknu to rovnou. Tohle jsem od něj v životě neviděla. A to jsem s ním už dost dlouho. Povím na obdiv a dál si myslím své. Vytáhnu si Wilvarina na klín, aby dobře viděl a začnu ho drbat jako malé štěně. Dívej se dobře miláčku. Ať víš, co je ochoten pro nás Sixt udělat. |
| |
| Gorani začali Sixta obkličovat. Mé oči se rozšíří a já se jen dívám. To nemůže zvládnout... Proč jsou lidé tak krutí? Proč?! To už ale Sixt vyskočí, znamožní jednomu z nich aby použil kladivo a pak mu usekne hlavu. Sledji to a můj obdiv k tomuto muži ještě vzrostl. Věnuji Tirwen jeden tázavý pohled a ta mi hned opdpoví. Tak jo řeknu to rovnou. Tohle jsem od něj v životě neviděla. A to jsem s ním už dost dlouho., vysvětlí mi a já jako byc htuto větu nemohla vypudit ze své mysli. Stále nepouštím tirweninu ruku. Poprvé od chvíle, kdy jsem se dozvěděla co Sixta čeká mám záchvěv naděje, že to přeci jen může přežít. Tirwen mluví k vlkovi, který je stále s ní a Já uchpím pevně mříž, kterou jako bych chtěla svou rukou přímo rozdrtit, i když to nelze. Musíš to zvládnout. Dokážeš to. Určitě to dokážeš... Mjusíš... Stejně to na něj je nějaký podraz. Určitě, i kdyby vyhrál, ho nenechají jít. Ani ás ne. Nevěřím lidským slibům .Nevěřím slibům, které lidé dávají, protože lidé jsou falešní, zlí a krutí. Sixt je jiný... Možná... Vzpomenu si jak mi pomáhal z vězení, jak mi pak v temné uličce ošetřoval nohy a následně se mnoui čekal ve stájích až bude ráno. Ještě teď bych nahmatala na hlavě bouly, kteoru mi způsobil, když jsme chtěla odletět a on se rozhodl, že mě z města vynese. Promiň... stálo psáno v zemi, když jsem se probudila. To jediné slůvko, které ale znamelo mnohem víc. Alespoň pro mě. Musíš přežít, jsi můj jediný přítel... Musíš přežít, Tirwen... Tirwen říkala, že tě mám ráda víc a já... Je to tak jak říkala tak teď přece nesmíš umřít... |
| |
| Goranovi s přehledem useknu hlavu a dopadnu za jeho bezvládné tělo. Jde nám to co Sixte. Sklapni tohle je beztak tvoje chyba. Rozhlížím se kolem sebe a prohlížím další Gorany kteří na mě jdou. Kterýho teďkon? Přiběhnu k tomu který má sekyru a dávám pozor na jeho útoky, následně jen několikrát silně seknu jako když se kat snaží utnout hlavu. |
| |
| Aréna Sixt přiběhl k dalšímu Goranovi který začne útočit svou mohutnou sekyrou a souboj je vrovnaný. Na okamžik začne svými údery Sixta dostávatdo kolen a pak zaútočí Sixt. Nejdřív za sebou následuje několik úderů do hrudi z nichž část zasáhne a zprohýbá ochrané pláty, dalšími údery odsekne Goranovi nohu a jednu ruku. Takto bezmocného protivníka už dorazí. Zatím co bojoval se k němu přikradl jiný Goran a párkrát ho sekl mečem a zranil ho i když se nezdá že by to byl ovážné. Po těchto zraněních si uvědomuje že ho ten sesekerou vlastně také několikrát škrábnul. |
| |
| Chvilku po zabití dalšího Gorana si všimnu jednoho který mě v době kdy jsem nevnímal párkrát zranil. Sakra. Zaseknu mu sekyru do břicha a druhou hodím po tom posledním, pak s vrátím k tomu s mečem a vezmu si zpět svou sekyru kterou ho dobiju. |
| |
| Aréna Goranovi s mečem zarazíš sekeru pod pláty na zbroji a ten je z toho na okamžik v šoku. Druhou sekyru hodíš po Goranovi s cepema vykreje zásah štítem ovšem po rásahu musí udělat několik kroků vzad aby to ustál jak to byl silný hod. Pak se Sixt obrátí k druhému protivníkovi a zabije ho. No spíše než zabije ho sekyrou po několika úderech i když je mrtvý spíše rozpůlí. Podle toho také vypadá, je zbarven Goranovou temně rudou krví. Poslední Goran čeká kryjíc se stále na místě a s očekáváním mává cepem nad hlavou. |
| |
| Jakmile zabiji dalšího Gorana ohléd nu se po posledním a dám se do pomalého kroku. Nakonec změním krok na běh a když jsem od něj tak pět metrů hodím po něm sekyru, jakmile se skryje vyrazím a srazím ho k zemi, pokusím se mu sebral palsát a jedním švihnutím ho zabít, pokud by se to však nepovedlo ustoupím tak aby na mě nemohl. |
| |
| Chvíli se na to jen tak dívám, ale pak hlavu zabořim do Wilvarinova kožíšku. Nevadí mi zabíjení někoho, kdo si to zaslouží. Ale tohle je možná už trochu moc. Kdybych byla starší, tak bych byla i zvyklá. Ale do toho mi hromada času ještě schází. Pomyslím si a stejně se znovu zadívám na dění v aréně. Přitom si ani netroufám pomýšlet na to, co přijde po tomhle. |
| |
| Aréna Vržená sekyra se zabodne do štítu a Sixt povalí zbývajícího Gorana na zem. Chvíli se tam přetahují o cep když ho dostane do rukou Sixt. Goran se ještě z posledních sil snaří bránit tím že se mu ostrými zuby zahryzne do ruky ale to už dopadá několik ran na jeho záda a i poslední Goran padá mrtvý k zemi. Spustí se křik lidí někteří křičí smutkem protože fandili Goranům jiní jásají radostí. Slovo si opět vezme muž na tribuně. Byl to opravdu zajímavý souboj a náš gladiátor dokázal že si zaslouží pokračovat. Uvidíme tedy jestli bude žít i když přitvrdíme než se dostaneme k finálnímu souboji musí porazit naše nepřekonatelné bratry!!! Lidé začnou jásat ado arény vsoupí dva mladí muži nejspíš v Sixtovo věku a jeden vypadá o trochu starší. Nejsou skoro vůbec obrněni, mají pár chráničů na celé nohy jinak jsou do půli těla jako Sixt. Na hlavách mají podobné helmice které se liší jen barevnou chocholkou. Jeden je ozbrojen lukem a šípy, druhýširoký meč a malý štít. Zaujmou obrané postavení a jeden začne po Sixtovi strílet z luku a druhý stojí tak tři metry v předu a kryje svého bratra. |
| |
| Celé to pozoruji. Souboj Sixta a goranů mě jen v jediný okamžik vyraszíé dech z plic a to když Sixt utrží několik ran. Věnuji Tirwen jeden pohled s jedinou otázkou, či snad výtou? Říkala jsi že to přežije..., ale to už souboj pokračuje a já křečovitě svírám jednu z mříží a druhou rukou svírám i Tirweninu ruku. Sixt nakonec Gorany porazí a já se usměji. Jsem celá udýchaná a na čele mi vyrazí studený pot. Nemohu už odtrhnout pohled od arény. Tirwen zaboří tvář do vlkova kožichu, jako by se už nechtěla dívat. Já se také nechci dívat ale nemohu se nedívat. Můj obdiv k sixtovi jen vzrostl, když jsem ho viděla takhle bojovat. Je tak silný... Také bych chtěla být..., pomylsím si a zadržuji pláč, když opět promluví muž, který hlásá a lidé křičí nespokojeností, protože fandili Goranům. Tohle je ta nejzvrhlejší zábava na světě! Jste tak odporní! Tohle by si nikdo ani u nás nedovolil a to o nás tvrdíte že jsme zlí! |
| |
| Otočím se na starce a vyděšeně se na něj podívám. To přeci nemůžou. To není fér. Povím mu a znovu se zadívám na Sixta. Zamračím se a oklepu se hněvem. Dobře. Řekli jste si o to. Zasyčim a pustim Zaniverel ruku. Namířim dlaň k Sixtovi a přestanu vnímat okolí. Dívám se na něj a představuju si, že je čím dál tím blíž, až se ho můžu konečně dotknout. Pak mu zkusím vyléčit některé rány. |
| |
| Koukám co to přišlo za dvě individua a ihned po mě začnou střílet šípy tak se schovám za nejbližší mrtvolu Gorana a natáhnu se ke štítu kterým se kryji a ze kterého vytáhnu sekyru. Hmmmm že by vám docházeli lidi? Pokud na mě budete dávat míň a míň lidí tak nevím jestli vyhrajete. Vstanu ze země a štít zapřu u zem, schovám se za něj a pomalu se posouvám blíž k těm dvoum. |
| |
| Do Arényvsoupí dva muži. Odhalení do pl těla jako Sixt, ale tihle muži mě nezajímají. Zajímá mě z nich je to že jsou dva a vypadají silně a zkušeně. To přece nemůže zvládnout... podívám se na Tirwen, která si tiše říká něco o tom že to není fér. Když pak natáhne ruku k Sixtovi a zavře oči s otázkou se zadívám na starého muže. Má magie tady ničemu nepomůže a vím to. Přemýšlím jen jestli ta Tirwenina můžwe. Jestli mu skutečně může pomoci... Sixt se schoval před letícími šípy, ale rozhodně to pro něj nevypadá dobře. Vrátila jsme se pohledem do arény, ale promluvila ke starému muži. tirwen už mou ruku nedrží a já si připadám osamělá, ale vím, že o to teDˇnějde. hlavní je aby Sixt přežil. Zabila bych je... Jen kdyby to šlo... Něco takového ale na tu dálku nedokážu. Potřebovala bych být blíž... Na to by ale přišli. co mám dělat? |
| |
| Aréna Sixt se okamžitě schová za mrtvolu Goana která schytá pár šípů než se dostane ke štítu.Mezitím co se sune pomalu k nepříteli stařec mluví k Tirwen. Ano mohou to udělat. Musí zvládnout alespoň tři souboje aby splnil podmínky arény. Jakmile chceš začít Sixta lečít tak ti v tom zabrání stařec. Nedělej to. Jsi od něj docela daleko takže budeš strašně vyčerpaná i při léčení malých škrábnutí, dále také nevím co by se stalo mohli by to brát jako druh pomoci nebo podvodu a rovnou by ho zabili. A navíc vzpomeň si na zbrojnici, ty zranění vnímá jako škrábnutí a ani moc nekrvácí. Kdyžtak ti to pak vše vysvětlím. Sixt mezitím postupuje dál a dál a štít už vypadá jako velký jehelníček a na několika místech je dokonce i poničený. Dostane se blízko k oboum bratrům a bratr s mečem se již blíží. |
| |
| Přikývnu a stáhnu k sobě ruku zpátky. Tou pak obejmu Wilvarina a přitisknu si ho k sobě. Kdybych mohla, tak je roztrhám i v zubech. Povím naštvaně, ale začnu se znovu uklidňovat. Jak tohle někdo může brát za zábavu? Vždyť je to tak nelidské a to je už co říct. Zašeptám a podívám se na starce. Alespoň tři souboje? To mu jich můžou dát i víc? |
| |
| Blížím se k těm dvoum a jde to docela ztuha, jsem zraněný a štít je ještě k tomu těžký, ktomu mě ještě otravujou ty šípy a ti dva jak tam číhají. Dostanu se do dobré vzdálemosti na střet ale štve mě ten lukostřelec jinak bych toho jeho bráchu sejmul. Pár krát se vykloním zpoza štítu aby mě ale netrefil a chvilku po dalším výstřelu hodím po lukostřelci sekyru. Couvám stranou a dál od nich abych věděl jak to skončí s tím lukostřelcem. |
| |
| Nakonec promluví stařec, který zastaví Tirwen v jejím konání. Ten muž pak začne něco vysvětlovat ale já pořád ničemu nerozumím vůbec ničemu... "Nechápu to... Co bude po ěch třech soubojích? A jak to že vnímá svá zranění méně? A proč se tohle všehcno děje? Tirwen má pravdu. Tohle není správné! Až tohle skončí tak toho co ho tam poslal stejně zabiju a bude mi to jedno ai kdybych měla zabít každého v tomhle zkaženém městě!" zasyčím zlověstným hlasem na závěr své zmatené řeči. Všichni tady ví víc než já. Thole je hrozné. _Ničemu nerozumím a nidko mi nic nevysvětlí. Jistě že ne asi jim za to nestojím tak proč by také měli něco vysvětlovat? Jsem pro ně vzduch! říkám si hořce a v beznaději sklopím hlavu. Už se nedokáži ani dívat. |
| |
| Aréna Ano přesně tak dámy ti souboje musí obvykle gladiátor vydržet než je mu umožněno vrátit se zpátky mimo arénu. Ti kteří podstoupí více soubojů získávají vyšší vážnost a mohou požadovat i odměny. Řekne stařec a obrátí se potom k Zaniverel. No jak bych to řekl zranění vnímá méně protože celou dobu meditoval a trénoval. Zkrátka podstupoval cvičení aby toho více vydržel. A nesmíš zaútočit na nikoho v tomto městě. Okamžitě by vás všechny zbavili. Pouze gladiátoři i když to bývají vězni mají velkou vážnost aby si to mohli dovolit ale vy jako cizinci nikoliv. Potom vás zabijí a vy to ani nepostřehnete raději vám doporučuji poturnaji až vyléčím vašeho přítele bez rozloučení odejít. Řekne stařec a sleduje představení. Sixt se přiblíží a hodí po protivníkovi sekyru kterou trefí pod helmu do krku. Bratr se svalí k zemi a chrchlající v posledních chvilkách plive krev. Druhý bratr je však rozhněván a začne vší silou a s velkou zuřivostí sekat do štítu ze kterého lítají úštěpky. |
| |
| Povzdechnu si a dál se dívám na Sixta. Nelíbí se mi to. Co když nás prostě stejně nebudou chtít pustit? Tady bych se nedivila už ničemu. Povím ke starci a znovu si povzdechnu. Povězte nám něco o nynějším a původním vůdci. Poprosím ho a začíná mě to najednou čím dál tím víc zajímat. |
| |
| Zásah byl úspěšný a zuřivý druhý bratr mi cupuje štít na kusy. Hmm příjde mi že ty jsi snad taky jeho brácha. Nesnaž se mi lichotit Sixte. To se nepokouším ale jste stejný pitomci. Při jeho útoku se rozběhnu k němu a hodím na něj štít, já poodstoupím a tasím dvě mačety které jsem měl za páskem.Pak provedu několik úderů hlavně aŤ chcípne. |
| |
| Aréna Sixt se pustí do křížku s druhým bratrem a jejich zbraně se několikrát setkají, někdy i s kůží. Nakonec mu Sixt probodne břicho a on se skácí k zemi. Opakuje se stejná situace že někteří jásají radostí a někteří sklamáním ba vztekem. Stařec se pustí do řeči. Pustit vás musí jinak by si znepřátelil celé město. Gladiátoři jak už jsem řekl jsou vážení a pokud váš přítel vyhraje i poslední souboj nebude ho moci nijakzranit bez hrozivých následků. Pokud jde o tohoto krále a starého tak král byl mnohem lepší než současný. Sice pořádal také souboje ale jen mezi zajatci z válek kteří byli ušetřeni. Dostali tak šanci vrátit se domů se ctí kterou v boji ztratili. I zajatci měli tohoto muže velice v oblibě. Zato tento nový vládce chytá všelijaké chudáky aby jen pobavil lidi. Má několik svých vlastních gladiátorů a bratři byli jedni z nich do posledního souboje pošle určitě jednoho z těch velice dobrých. Pak opět promluví muž na tribuně. A je to tu přátelé tento mladík dokázal porazit i naše slavné bratry. Za chvíli vám představím dalšího a nejspíš posledního protivníka. Pak se rozhostí ticho je slyšet jen tichý šum jak se diváci spolu baví. |
| |
| Podívám se tím směrem, odkud se vždy rozezní mužův hlas. Stejně brzo vůdce zemře. Odpovím starci a potichu se pro sebe zasměju. Neudrží si vládu bez chyby a myslím si, že i ta jedna chyba bude osudová. Kde je svoboda potlačována, nastane vzbouření a povstání. Dopovím a zadívám se na Sixta s očekáváním, koho na něj pošlou tentokrát. |
| |
| Boj skončí a mám zase o krok blíž k naší svobodě. ZAtím čekám koho mi pošlou pod nože a zorhlížím se po aréně. Kde asi holky sedí? Nevím ale mě by spíš teď zajímalo koho na nás pošlou. |
| |
| Mé oči sledovaly Sixta jako by snad ani nic jiného než ten boj neexistovalo. Vnímám slova starce i tirwen, která ho žádala aby vyprávěl. Naslouchám ale nemám co říct. Nejsme tak hloupá abych ohrozila své přátele svou pomstou! Opravdu...? Tolikrát už jsme je ohrozila... A co mám tedy dělat? CO mám dělat? Sixt nakonec porazí oba bojovníky, kteří stály proti němu. A já si opět vydechnu úlevou i když ta úůeva není tak veliká protože vidím jaká utržil zranění. Jak tohle může někd dopustit? Tři souboje? Sotva přežil tyhle dva,.. ano je silný, ale je teĎ i zraněný... Nemohu... Nemohu se na to dívat... říkám si. Původně jsme se už ani předtím dívat nechtěla ale zvykuy boje opětovně přilákaly můj pohled a roztěkanou mysl, která se nyní nedokáže na nic pořádného osutsředti. Všechno je pšatně... Všechno se to pokazilo... Proč vlastně? Co jsme udělali špatně? Neudrží si vládu bez chyby a myslím si, že i ta jedna chyba bude osudová. Kde je svoboda potlačována, nastane vzbouření a povstání. říká Tirwen starému muži, který je tu s námi. Ovšem jako bych jim jen stěžíé mohla rozumět. Rozumím, ale nedokáži věřit. "Jeho bych poslala do té jeho Arény! Ať si to vyzkouší když to dělá jiným." vypravím ez sebe hořce až s nezvyklou krutostí v svém hlase. V mém nitru toho muže silně nenávidím... |
| |
| Aréna S ním by ale nikd ov aréně nebojoval. Odpoví Zaniverel stařec. Jedním z pravidel aby se stal vůdcem bylo to že se musí stát nejdříve otrokem a bojovat. Se svými nejlepšími gladiátory bojuje i on sám ale nikdy je nezabije. On je nejlepší bojovník téhle arény. Pak se rozezvučí hlas toho muže na tribuně. A nyní pro vás máme přátelé něco speciálního. Pravého válečníka mezi gladiátory. Přivítejte našeho šampiona!!!!!!!! Dveře arény se otevřou a do jejího nitra plného horkého a zkrvavělého písku vstoupí onen šampion. I na dálku je vidět že to není žádné tintítko. Nemá žádnou zbroj kromě oblečení, žádnou zbraň kromě návleků které jsou pokované a může se jimi bránit ale to hlavní i na dálku poznáte že je hodně vysoký. Měří dobré čtyři metry a aby to nebylo málo je to samý sval a šlacha. TEnto obr postupuje pomalu k Sixtovi a mlátí lehce pěstí do dlaně. |
| |
| Podívám se na toho šampiona a na chvíli se mi rozšíří oči. Mrštnost a rychlost je lepší než velikost a síla. Tak nás to vždycky doma učili, viď Wilve. Zeptám se Wilvarina a po chvíli se znovu zadívám do arény. Já bych s vůdcem v aréně klidně bojovala. Nemůže být neporazitelný. A když má slabost pro ženy. Zašeptám a uchichtnu se. |
| |
| Do arény příjde ten obr a já na něj jen hledím. SAkra. Pohoda. Děláš si srandu? Vytíš ty ruce a jak je celej obalenej svalama? Copak tobě se líbí chlapy? To sotva jen chci říct že nás pěkně zbije. Vydá se kě mě pomalým krokem tak nečekám očistím mačety a rozběhnu se k němu. Je hodně vysokej takže půjdu asi po nohách. U něj se mu snažím vyhýbat a sekat ho do nohou. |
| |
| Aréna Jistě slečno slabost pro ženy má ale to nemění nic na tom že jich už pár zabil. Někdy to bylo vážně ošklivé. Ale snad by jste měla štěstí. A pokud jde o mrštnost mladého pána tak se uvidí. Ten obr se nestal šampionem jenom díky své síle. Sixt ho seká do nohou a obz je podle všeho zmaten. Sice mu Sixt působí malá zranění ale jde mu to. Pak se obr naštve a docela rychle se ořene rukou a Sixt se proletí tři metry vzduchem. Pak se obr ještě rychle rozběhne a zvedajícího Sixta srazí na zem ramenem. Následuje krátký souboj Obra a Sixta. Obr používá ruce a bojuje proti Sixtovým mačetám. Chvilkami je souboj docela vyrovnaný ale častěji se Sixt válí na zemi. Obr i Sixt jsou zraněni a Sixt má na sobě kromě krve protivníků i svou krev. |
| |
| Neříkám, že nikdy žádnou nezabil. Ale myslím si, že by u mě mohl udělat vyjímku. A pokud jde o štěstí. Nespoléhám se na něj, protože na něj se spolehnout ani nedá. Odpovím starci a chvíli to i vypadá, že se usměju. Když ale vidím, co se děje v aréně, tak mě smích docela přejde. Ty to dokážeš Sixte. Tak dělej. Přece si to nenecháš pokazit od někoho jako je on. Pomyslím si zoufale a na chvíli se zadívám jen na toho šampiona. Až to skončí, tak půjdu s vámi. Pomůžu vám. Povím ještě starci a pak se znovu zadívám na Sixta. |
| |
| Když uvidím šampiona tak se mi až protočí oči. Už se sotva držím při vědomí. Obr kráčí pomalu k Sixtovi a já se jen stěží držím při vědomí. S ním by ale nikdo v aréně nebojoval. říká mi ten starý muž. Pak vysvětluje důvody, které já sice musím uznat ale argumentovala bych stejně jako to udělal již Tirwen předemnou. "I já bych bojovala. Nebojím se smrti, i kdyby měla přijít." podotknu tím temnějším hlasem. "Děsím se jiných věcí..." zašeptám tiše že to mohla slyšet snad jen Tirwen, kdyby se hdoně snažila. Starý mnuž argumentuje že už několik žen zabil, ale jak už jsme řekla. Smrt je to poslední čeho se bojím. Sleduji souboj probíhající v aréně a když se obr po Sixtovi ožene až Sixt proletí několik metrů vzduchem zavřu oči a zatajím dech. Nakonec ale Sixt žije a bojuje dál, takže se jen vytřeštěně dívám. V mých očích se lesknou temně rudé slzy, když vidím, jak se Sixtova zranění množí a jak přibývá krve v aréně. Mé srdce už tluče tak rychle a hruď je tak moc sevřená úzkostí, ež soptva dýchám... |
| |
| Vstanu ze země a vyplivnu z pusy krev. Neni špatnej ale už teď je mrtvej. Myslíš? Nejsem si jistej. Vstanu ze země a rozběhnu se na něj opět útočím na nohy a pokusím se dosáhnout úplně co nejvýš to jde. |
| |
| Aréna Boj pokračuje a obr opět konfrontuje Sixta. Jistě že se mnou půjdeš sám bych tě o to požádal. Ale tvá přítelkyně bude muset počkat venku. Ta ho navštíví až bude vyléčen. Když obrovy dojde trpělivost zakřičí na celou arénu a přirazí Sixta silně na zeď arény. Pak ho chytí a hodí ho dál do písku. Pak ho stále silně mlátí a nakonec ho chytí za vlasy zvedne do vzduchu a ještě několikrát udeří. Stařec má ve tváři ustaraný výraz a nelíbí se mu to jako vám.Neříkám že to skončí špatně ale tvoje okřídlená kamarádka by se asi teď neměla dívat. |
| |
| Dívám se a nemohu otrhnout očí. Už svírám mříže oběma rukama a ze všeho nejvíc bych si teď přála být na Sixtově místě. Pomoci mu. Být tam místo něj... Zaslechla jsme starcova slova o tom, že já budu moci za Sixtem až díéle, než Tirwen. Snad bych se chtěla ohradit ale nedokážu to. A půjdu za ním? Když to zvládne, půjdu za ním? Já chci taky pomoci. S čím vlastně? Záeží na tom? On nám pomohl, musíme mu to oplatit. "T-taky..." nadořeknu protože obry přitlačí Sixta na zeDˇa pak s ním mrštil do písku a začal ho mlátit. Ne!!! Ne... Prosím ne... nedokážu ani křičet. bojím se cokoliv udělat, abych něco napokazila a Neublížila tak Sixtovi ještě více. Neříkám že to skončí špatně ale tvoje okřídlená kamarádka by se asi teď neměla dívat. praví ten starý muž. Ale já se musím dívat musím se dívat... Nedokáži odtrhnout oči. |
| |
| Přikývnu a dívám se vyděšeně na to, co se děje se Sixtem. Když stareč poví, že by se na to Zaniverel neměla dívat, tak se na ní otočím. Nedívej se na to. Povím jí a zadívám se opět na Sixta. Začne ve mě narůstat vztek. Tak dělej sakra Sixte! Zakřičím na něj z plných plic. Nebo tě dodělám sama. Povím už tiše sama pro sebe a zamračím se. |
| |
| Obr mě chvilku pacifikuje než se ocitnu před jeho obličejem a smrad z jeho huby mi jde do nosu. Fuj to je smrad. Pak uslyším Tirwenin křik což mě rozesměje a pro sebe si mumlám. Promiň mi tu vulgaritu ale drž hubu bolí mě hlava. Pak chvíli koukám na obra a zdá se že mám poslední pokus. TAk jak je blízko vrazím mu jednu mačetu do oka a druhou si odseknu vlasy které mi drží a dopadnu na zem. A máš to. Pak se snažím najít jak ho zabít. |
| |
| Aréna Sixt probodne obrovi jedno oko a pak si usekne vlasy které obr i přes bolest pevně svíral. Nakonec jakmile dopadne Sixt na zem obr klesne do kolen a po chvilce se zvedne. Ta chvilka Sixtovi stačí aby mu vylezl na záda a přesekl mu páteř. Obr spadne na zem a Sixt se z něj zřítí dolů. a postaví se na třesoucí se nohy. Lidé v aréně zmlknou a nevěří svým očím a žpo chvíl izačnou jásat. Muž na tribuně začne mluvit. Náš gladiátor uspěl a tak on a jeho přátelé získávají svobodu. Sixt klesne d o kolen a pomalu přichází o sílu. |
| |
| Překvapeně se na to dívám a položím Wilvarina na zem. Pak vyskočím a podívám se na Zaniverel. Teď za ním nechoď. Musíme ho vyléčit. Odpočiň si. Už se o něj nemusíš bát. My ho vyléčíme. Zašeptám a podívám se na starce. Aniž bych čekala na to, co řekne, tak se rozeběhnu zpátky do zbrojnice. |
| |
| Tirwen řekne nedívej se, ale já se nemohu nedívat. Nedokážu se od toho hrůzněho výjevu odvrátit a zadržím dech. Krvavé slzy mi stékají po tvářích a já je nejsem schopná zadržet. Selé to napětí mě trhá na kusy a tenhle boj jako by trval věky. Každý pohyb je neobvykle dlouhý v mých očích... Sixt probodne obrovi oko a pak si usekne vlasy. Téměř až vykřiknu, ale neudělám to. Nakonec obr klesne do kolen a Sixt mu přesekne páteř. Obr padne mrtev a Sixt sotva sotjí na roztřesených nohou. Všichni divácí utichnou a já naopka začínám tiše stkát. úleva se nedostaví hned. Trvá to než diváci začnou jásat a pak zaslechnu Tirwen. Teď za ním nechoď. Musíme ho vyléčit. Odpočiň si. Už se o něj nemusíš bát. My ho vyléčíme. Jen s velkými obtížemi se její hlas dostává k mým ušsím a její slova nabývají jen matných tvarů. Klesnu na zem a posadím se. Nohy mě bolí. Jsem unavená a celá se třesu. Žije... Žije a bude v pořádku... Přežil to... Je... Je silný... říkám, si a pomalu zavírám oči. Napětí a strach poslendích dní na mě zapůsobili více než mnohamílový pochod. Nevnímám starce a tirwen jak odcházejí. Nemoh nic takového vnímat. Sotva se držím při vědomí. Dcýhám už lehčeji i když každý nádech bolí, ale už je mi lehčeji a lépe... |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Stařec tě odvede do své laboratože kde několik vojáků zatím ze Sixta smývá krev, kromě té která stále teče. Sixt se stále kroutí a háže sebou ale i přesto pošle stařec muže pryč. Chvilku si ho prohlíží a všechny jeho změny nakonec se přestane klepat a házet sebou a nehýbe se jako by jen spal nebo byl mrtvý. Pak mu zmizí většina značek z ruky, svaly povolí a kdyby měl otevřené oči tak se změní jejich barva zpět. Bohužel začne více téci krev, tak mu hned nalije do úst jakýsi lektvar a krev teče méně pak po dlouhé době promluví. Teď mi pomoc s léčbou. Kouzla raději neplýtvej ale můžeš ovazovat čistit zůznými mastmi a bylinami co tu mám a také můžeš šít rány. Dál nic neříká a pustí se do ošetřování ran. |
| |
| Aréna Stařec si odvede Tirwen sebou a Lili a Zaniverel odvedou vojáci pryč, tentokrát do lepší místnosti která je pohodlnější a je v ní jídlo a spousta dalších věcí. Stráže jsou vám k dispozici a ujišťují vás že přežije. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Bude to dobré. Zašeptám mu a podívám se, co tam má stařec všechno za bylinky. Několik jich k sobě namíchám a pak z nich udělám mast. Tou začnu potírat nějaké rány. Chtěl jste mi něco říct. Povím starci po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ano chtěl jsem vysvětlit i když nevím jak přesně to říci. Sixt jak jsem říkal měl zvláštní auru nebo duši jak to říci a ono šlo a ty dvě rozdílné mysli pokud to chápu. Ty jsi znala jednoho z nich ale ten co bojoval dnes v aréně byl ten druhý. Podle všeho normální Sixt nemohl nic dělat to je to proč se choval tak divně že některé tak brutálně zabíjel i když to šlo lépe a mírněji. A asi taky proto tě políbil a šel bojovat. Pokud jsem správně pozoroval tvůj přítel je normálně velice klidný a tichý člověk, znal jsem pár takových a tak mohu v klidu říci že ten druhý je opakem toho co znáš. Nemusí být špatný jen se na svět bude dívat pos vém. Ty změny mysli doprovází jak si vyděla ty změny očí, růst svalů a objevení inkoustových značek. Nevím co k tomu všemu říci snad že ukáže čas. Teď je v klidu a nějakou dobu to tak vydrží. Při rozhovoru a líčení stále léčí Sixta až po skončení se pustí více do léčení jako ty. Léčení trvá několik hodin. Nakonec mu dá pár lektvarů a trochu doušků vody... Sixt se probouzí.. Teď pokud to nevadí nechám vás o samotě. Nevím jak dlouho ale dýl než hodina to asi bude. Pak odejde do vedlejšího pokoje a zavře za sebou dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ano chtěl jsem vysvětlit i když nevím jak přesně to říci. Sixt jak jsem říkal měl zvláštní auru nebo duši jak to říci a ono šlo a ty dvě rozdílné mysli pokud to chápu. Ty jsi znala jednoho z nich ale ten co bojoval dnes v aréně byl ten druhý. Podle všeho normální Sixt nemohl nic dělat to je to proč se choval tak divně že některé tak brutálně zabíjel i když to šlo lépe a mírněji. A asi taky proto tě políbil a šel bojovat. Pokud jsem správně pozoroval tvůj přítel je normálně velice klidný a tichý člověk, znal jsem pár takových a tak mohu v klidu říci že ten druhý je opakem toho co znáš. Nemusí být špatný jen se na svět bude dívat pos vém. Ty změny mysli doprovází jak si vyděla ty změny očí, růst svalů a objevení inkoustových značek. Nevím co k tomu všemu říci snad že ukáže čas. Teď je v klidu a nějakou dobu to tak vydrží. Při rozhovoru a líčení stále léčí Sixta až po skončení se pustí více do léčení jako ty. Léčení trvá několik hodin. Nakonec mu dá pár lektvarů a trochu doušků vody... Sixt se probouzí.. Teď pokud to nevadí nechám vás o samotě. Nevím jak dlouho ale dýl než hodina to asi bude. Pak odejde do vedlejšího pokoje a zavře za sebou dveře. |
| |
| Nevzpírám se když přijdou stráže. Na to už nemám dost sil. Nehcám se pokojně odvést ať už kamkoliv. Když nás stráže ujišťují, že Sixt přežije naslouchám jejich slovům jen lehce a vzdáleně. Ulehnu na postel zahalená do pláště a kápě. Vybavuje se mi celý předchozí rozhovor s tirwen a vidím to před sebou jako by se to dělo nyní. SLyším její hlas, její slova, která se mi zarávají do duše. Vybavím si Sixta jak leží tam, kde ho ošetřoval ten starý muž. Všechno se mi vrací a já se jen snažím neplakat, i když mi to tak úplně nejde a já slábnu s každou szlou. Tohle nedokážu... Jak takhle mohu žít? Vždyť... Tohle nejde... To se nesmí to se nemůže stát... Je to.... Je to jen zlýsen a já se zítra probudím a budu duma. Budu doma nebude žádný Sixt, žádná Tirwen... nic z toho... Nebude to pravda... Vím však že to nezmizí a že pokud to tak nechám, brzy mě to zničí. Nedokáži se tolik bát, jako že vždy jsme uměla své emoce zvládat teď jsou jakoby cizí a nedají se ovládnout. Jsou jako bouře, jako uragán, který přetrhal všechno a vzal sebou mnoho životů. A tak by to i nyní mohlo být... Zavírám oči a celá se třesoucí se pokouším usnout a odpočinout si. Před očima vidím Sixta znovu a znovu vcházet do arény a pořád se mi na pozadí těch obrazů odehrává rozhovor s Tirwen... A co bys dělala ty na mém místě? Co bys dělala ty? Pověz? Nakonec ale alespoň na nějaký čas skutečně usnu... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jsi v pořádku? Zeptám se ho, i když v tuhle chvíli je to trochu zvláštní otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Tirwen!!! Jsem rád že tě vidím. Pokusím se vstát ale ucítím bodnutí na několika místech těla. Cítím se hrozně nevím k čemu z toho co jsme zažili to přirovnat. A co se vlastně stalo? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Lež. Teď musíš být v klidu. Zašeptám a znovu se usměju. Taky jsem ráda, že tě vidím. A co se stalo? No řeknu ti to zkráceně. Tvoje tělo si vzalo tvé druhé já a šlo bojovat do arény. Odpovím a znovu ho pohladím. A co nejvíc tě bolí? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro TEn hajzl hnusnej doufám že spoň vhrál jinak mu něco provedu. Zvláštní je v klidu alespoň jednu výhodu to má. Co mě bolí nejvíc? V první řadě hlava. Nevím co se stalo ale bolí hrozně. A v druhý řadě srdce. Mám pocit jako kdybych bez přestání utíkal několik dní ale vysvětlit to nedokážu asi za to může ten druhej. Pak opatrně vstanu což nezpůsobuje už takovou bolest a posadím se. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Lehni si prosím. Teď jsme tě teprve doléčili. Musíš odpočívat, aby se ti rány lépe a rychleji zahojili. Poprosím ho a ukážu mu na stůl. Nebo tě donutim násilím. A tentokrát vyhraju. Zavyhrožuju mu vážně, ale pak se potichu usměju. To bude tím, jak získal kontrolu nad tvým tělem. Ať si pořádně odpočineš, tak to přejde. A mimochodem. Kdyby nevyhrál, tak tu nesedíš. A opravdu si nic nepamatuješ? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pokud by použila násilí vyhrála by? Možná ale až by se mi začaly trhat stehy tak by to vzdala. Kdyby nevyhrál tak tu nesedím skoro pravda. Řeknu a zapřemýšlím. Né skoro nic si nepamatuju jen krátký útržky. No nejvíc mi zůstávají v paměti pocity jak mě někdo škrtil a tahal za vlasy. V té chvíli myslím že jsem se vrátil na okamžik k sobě protože ten druhý už asi nevěděl co dělat. A stalo se něco? Že se ptáš na to co si pamatuji? Snad né vím jenom o těch útržkách boje a o tom posledním boji. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jo. Nemluvě o tom, že máš ty vlasy kratší. Odpovím a chvíli se na Sixta jen tak tiše dívám. Pak ale uhnu pohledem do země. Ne. Nic se nestalo. Proč tak usuzuješ? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Sáhnu na vlasy a jsou mi teď někam po ramena ale i to stačí.Tak to budu hold nosit do culíku. Proč? No ujišťovala ses že si opravdu nic nepamatuji i když to není tak podivné ale tvé chování teď otmu napovídá. TAk stalo se něco? Zajímalo by mě co v době mojí nepřítomnosti všechno vyvedl. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Snažim se to zamluvit, ale pak jen přikývnu a zadívám se mu do očí. Nic vážného. Jen mě stačil povalit na zem a políbit. A teď nevím, co si o tom mám myslet. Ale to už vědět nemusí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím znovu a usměju se. Vzpomínám si, jak jsme leželi v posteli a dělali, že jsme milenci. Byl to ten druhý, protože Sixt je v tomhle jiný. Pomyslím si a potichu si odkašlu. Ale to nic. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To netuším. Zašeptám trochu vyděšeně a radši uhnu pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro V omluvách jsem nebyl dobrý. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Není to tvoje chyba. Nic ti nevyčítám. Zašeptám a stále se dívám do země. Pak si mimoděk začnu pohrávat s kouskem mého oblečení a jsem stále ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro No jo jsem zbabělec. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Možná jsem měla být ticho. Zašeptám smutně a obejmu si kolena. Pak schovám tvář a tiše se rozpláču. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a trochu se uklidním. Pak se na něj podívám uplakanýma očima. Nechci, aby tě něco takového trápilo. Zvlášť kvůli mě. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a všimnu si toho že pláče. Položím jí ruce na ramena a podívám se jí do očí. Pokud vím ty jsi nikdy nic nezkazila já jsem byl ten co vše kazil a přitahoval k sobě jen ty špatné věci...ano jen ty špatné... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ale ne. Nemůžeš. Vždycky jsme všechno dělali společně. Odpovím a pousměju se. Pak se podívám na dveře, kam odešel stařec. Možná by jsme mohli vymyslet, jak získáme ten inkoust. Povím tak potichu, aby to neslyšel někdo, kdo neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Bude souhlasit? Snad ano a kdyby ne tak bych mohl zkusit zápas v aréně a za odměnu bych požadoval ten inkoust.. nevím. Můžu co jse mmohl jsem zkazil, společně jsme jen cestovali a na tom nebylo co zkazit a pokud si vzpomínám tak jsme společně také získávali ten luk. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ani mi to nepřipomínej. Ještě teďka mi je, jako kdyby na mě pořád hrabali. Odpovím hořce, ale nakonec se usměju. Měl by sis už lehnout. Nebo za chvíli přijde a bude mi vyčítat, že jsem tě tu takhle nechala sedět. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro To ano ale zase si byla zdravá a nezranila si se nijak. To bylo tehdy taky blbý. O staříka se nestarej, co já vím tak takhle bych mohl být když se nebudu moc hýbat. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro No počkej. Příště si budeš dělat návnadu sám a uvidíme, co na to budeš říkat. Odpovím mu a potichu se zasměju. I když padat do růží by se mi třeba taky nechtělo. Oplatím mu stejnou měrou. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ano. Ale všechno jsme přežili. I když nevím co bude potom, až přežijeme i ten úkol s tím mečem. Zašeptám a zapřemýšlím nad tím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Věřím tomu. Do té doby než jsem vás potkala, tak mě nikdy nenapadlo, kolik věcí se dá vlastně zažít. A hlavně zažít a přežít. Povím a potichu se zasměju. Vždycky na to budu vzpomínat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pokud se rozejdem. Né asi se rozejdeme jinak by to asi nešlo.... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se zvědavě a čekám nedočkavě na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Neviděla bych to tak zle. Já také nikam nepatřím. A nejspíš ani nebudu. Vždyť ani nevím, kam vlastně půjdu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jak tak vzpomínám tak jsou zloději opěvováni v písních a básních asi více než hraničáři. Někteří jsou obdivováni ale stane se jím málokdo. Je nás mnohem méně než hraničářů. A také umíráme velice mladí. Řeknu a zsměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Možná. Ale to ukáže až čas. A na ten se nemá spěchat. A pokud jde o tebe. Zatím žiješ, tak můžeme být vůbec rádi. Když už umíráte tak mladí. Konec povím provokativně a znovu se zasměju. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Měl hold štěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Některé věci nejsou vidět, protože nechtějí být viděny. Zašeptám a usměju se. Není dobré věřit jen tomu, co vidíme. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Máme hold blbej osud. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To u nás to je právě naopak. Neznám moc mladých hraničárů a zároveň ještě elfů. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zřejmě tomu tak bude. Ale napadlo mě ještě něco. Pokud si pamatuji kolem tohodle lesa je dost vesnic kde by si mohla žít když bys potřebovala pomoct s bydlením tak řekni zloději jsou dost zruční. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Je to zajímavý les. Možná bych se mohla někdy vrátit. A kdyby jsi chtěl, mohl by jsi klidně se mnou. Jistě by se pro tebe něco našlo. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Asi nebude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jestli ti to nevadí, tak budu ráda. Wilv by byl smutnej, kdyby jsi jen tak odešel. Má tě rád. A kde přesně by se ti líbilo? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Kde přesně? To je vcelku jedno. Mě je jedno kde hlavně aby to bylo v přírodě. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Dost možná. Jestli by ti to nevadilo, tak bych se ráda i zastavila za Liamem. Nedopadlo to podle představ a potřebuju mu ještě říct hodně věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Dost možná? Zeptám se a zasměju. Když po něčem jdu musím nejdřív zkoumat okolí a lidi takže bych řekl spíš určitě. A o Liama se neboj určitě ho potkáme. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro V mnoha případech je lepší nic nevědět. Odpovím a zasměju se. Ale v tomhle případě s myslím, že to neplatí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a dál mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Za nějakou dobu příjde stařec a uvidí vás v objetí. Já příjdu jindy. Řekne a dá se na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Za nějakou dobu příjde stařec a uvidí vás v objetí. Já příjdu jindy. Řekne a dá se na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To je v pořádku. Jen jsme něco řešili. Povím mu a pustim Sixta. Jestli mě tedy nechceš objímat dál. Zeptám se Sixta provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro No co jemu do toho nic není. Pak mě Tirwen pustí a ještě něco dodá. No nevim zní to lákavě... Řeknu a začnu se smát. .. jen abys zůstala jen u toho . |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Myslim, že v tomhle stavu se na nic jinýho nezmůžeš. Odpovím mu stejně a zasměju se. Pak se znovu podívám na starce. Nemusíte odcházet. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Když má někdo hold smůlu tak já. Možný to je jen mě budete pak asi šít znovu. Řeknu a začnu se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Kdybych byla nahoře, tak by to šlo i bez šití. To mi věř. Povím a znovu se zasměju. No dobře. Necháme si ty řeči. Kdo ví, jak pak vypadáme. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Stařec je nejdříve překvapen a pak zůstane v laboratoři. No pravda zranění jsou velká i když moje léčba je rychlá a účiná. Vy slečno si jděte odpočinout pomáhala jste mi dlouho. Řekněte kdyžtak ostatním jak je na tom kromě našeho černého pasažéra. A pokud hccete pokračovat v tom při čem jsem vás vyrušil tak pro vás potom pošlu až bude na tom líp. Řekne a zavolá pro strážce který tě má doprovodit do pokoje k ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Stařec je nejdříve překvapen a pak zůstane v laboratoři. No pravda zranění jsou velká i když moje léčba je rychlá a účiná. Vy slečno si jděte odpočinout pomáhala jste mi dlouho. Řekněte kdyžtak ostatním jak je na tom kromě našeho černého pasažéra. A pokud hccete pokračovat v tom při čem jsem vás vyrušil tak pro vás potom pošlu až bude na tom líp. Řekne a zavolá pro strážce který tě má doprovodit do pokoje k ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Cožpak už nemůžu obejmout přítele, aby to nevypadalo, že chci po něm něco víc? Zeptám se sama pro sebe. Políbim Sixta ještě na tvář a vstanu. Kdyby bylo třeba, tak stačí říct a já přijdu. Povím jim oboum a vydám se pomalu za strážcem. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu Tirwen a chvilku ještě koukám jak odchází. Co se tady všechno děje je zajímavý. |
| |
| Laboratoř, pokoj Voják Tirwen doprovodí z laboratoře až do jiného pokoje než byli předtím. Je lépe zařízen a podobně. |
| |
| Podívám se po pokoji a vidím, jak všichni odpočívají. Nehodlám je teď rušit a unaveně si lehnu na volnou postel, když pominu na ní ležícího Wilvarina. Dám si ruce pod hlavu a zadívám se do stropu. Aspoň že je to za náma. Brzy odsud konečně vypadnem. Teď je to Sixte na tobě. A nehodlám se o tom dohadovat. Musíš nějak dostat ten inkoust i s knihou, protože já tu nehodlám kvůli tomu dýl zůstat. Kdo ví, co by si na nás ještě vymysleli. Stačilo tohle. Začnou mi v hlavu vířit myšlenky a já po chvíli zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Tirwen odejde a stařec zůstane s tebou. Máš docela štěstí kamaráde chápu velitelovu zlost a důvod tě zlikvidovat ale nedalo se nic dělat. A ješt něco věci vám vrátí všechny co jste měli při odchodu. |
| |
| Už-už se ocitám na hranici spánku... Už-už to vypadá že mé trápení každu chvíli alespon´na okamžik vytěsním ze své mysli, když v tom se otevřou dveře a to mě přiměje se probudit. Snad bych ani nechtěla. Nechci otevřít oči ale mé srdce se opět rozbuší rychleji a já spatřím za hradbou svých pevně semknutých víček mých očí Sixta opět bojovat v aréně. Začnu trochu rychle dýchat a snad v posledním okamžení otevřu oči a otočím hlavu na bok, načež uvidím Tirwen ležet na posteli vedle vlka. Tak co? V její tváři snad nejde číst...? Proč jsem tolik nervózní...? ptám se sama sebe ač odpověď znám. Přemýšlím zda se jí zeptat. Jako by mi slova uvázla v hrdlem ale já se musím zeptat... "Tirwen...?" oslovím jí tázavým tónem svého hlasu. Snažím se aby zněl odměřeně, ale příliš mi to nejde. "Jak to dopadlo...? Bude v pořádku? A co bude dál...? Dozvěděla jsi se něco víc?" ptám se. Když už tak alespoNˇna všechno. Musím už konečně pochopit co se tuděje. Mé tělo by se chtělo posadit ale já se silou vůle nutím ležet. Nutím se ležet, abych sama sobě dokázala že nemusím podléhat slabostem. A přece se mi krátí dech a srdce tluče na poplach. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se starce a neočekávám kladnou odpověď. |
| |
| Pomalu otevřu oči a unaveně si povzdechnu. Ale chápu teď svojí roli a tak si na nic nestěžuju. Zadívám se na Zaniverel. Ale ano. Sixt bude naprosto v pořádku. Namazali a zašili jsme mu rány. Takže se to brzy uzdraví. A co bude dál? Sixt říkal, že se bude snažit se starce dohodnout o té knize a inkoustu. Tak to bych teď nechala na něm. A ještě pak? Pak musíme najít nějaký meč ztraceného krále. Myslim že to bylo na východ. Nebo snad na západ? Už si to moc dobře nepamatuju. Ale Sixt to bude určitě vědět. Takže vyrazíme tam. Zašeptám jí stručně a znovu zavřu oči. Proč jsem najednou tak unavená? To nevadí. Ještě něco vydržím. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Což o to dal bych vám to ale nemohu musím pomáhat lidem. No naštěstí znám způsob jak inkoust vyrábět a dam vám jednu lahvičku a nějaké přepsané znaky za to jak jste bojoval a kvůli vaší slečně. |
| |
| Tirwen mi odpoví a já hltám každé její slovo. Nepopsatelně se mi uleví, když řekne, že Sixt bude v pořádku a když mi pak popisuje to s inkoustem knihou a mečem jen přikývnu. "Dobře... Asi máš pravdu." řeknu tiše. Tirwen zavře oči a já se zadívám ke stropu. Nechci ji už více rušit. Zdá se že si teď nechce povídat. Zvláštní... Kolik toho lidé namlví, když mají o někoho strach a jak mlčí, když už je vše v pořádku. V jednu chvíli jako bychom si byly blízké a teď? Kdo ví... Každá máme svůj svět do něhož patříme... A tka je to... Tak je to se Sixtem... On patří jinam než já... Půjdu s nimi. Určitě půjdu alespoň než to skončí a než bde mít Sixt tu svou zbroj a než půjde domů. Tirwen se pak vrátí do města elfů, kde najde toho elfího muže a všehcno skončí. Všechno skončí... už jen představa loučení mě rve na kusy. Vím že to všechno skončí. Tenhle sen o přátelství a citech pro nás zapovězených... "Dobrou noc, Tirwen..." zašeptám ještě tiše. Vím, ež je unavená jsem totiž i já. Ovšem já nemohu spát. Před chvílí jsem pracně téměř usnula ale teď je to jiné. Teď se mi zdá, že už dneska rozhodně neusnu... |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro A teĎ odpočívej. Řekne stařec s dá Sixtovi lektvar který ho uspí a pak provede ještě několik léčebných metod. |
| |
| Znovu se zadívám na Zaniverel. Neboj se o něj. On.. je hodný. S koncem našeho úkol nekončíme. My budeme žít dál. Zašeptám a obejmu Wilvarina. Dobrou noc, Zaniverel. Zašeptám ještě a znovu zavřu oči. Pak se už konečně uvolním a nechám spánek, aby si mě po chvíli k sobě vzal. |
| |
| Pevnost Všichni nakonec usnete po tomto dlouhém a pro někoho namáhavém dni. Spánek máte klidné, tedy kromě Sixta který má k tomu důvody. Ráno vás probudí jako několikrát předtím vůně jídla. Ti z vás kteří vstanou si všimnou Tirwenina vlka jak kouká na tác s masem. Je zde též další dopis. Doufám že jste odpočatí a dnes snad již konečne budete pokračovat ve svém putování abychom vás déle nezdržovali. Věci a zbraně vám budou předány při odchodu a také se tam setkáme. Slečno Tirwen Sixt je v pokoji kde byl posledně před soubojem v aréně a měl by být již zdráv, kdyžtak ho zkontrolujte a podle potřeb ho kdyžtak ještě nějak spravte. |
| |
| Ráno se protáhnu a zadívám se na jídlo. Ale Wilvarine. Jestli ti tohle škemrání zůstane, tak tě nechám nějakou dobu o hladu. Moc dobře si ještě pamatuju, jak jsi u Samuela škemral o víno. Povím mu, ale v podstatě mu nic nevyčítám. Kdybych byla jako on a dali přede mě tác s masem, tak si ho vezmu bez škemrání. Hodím do sebe trochu jídla a Wilvarinovi dám i kus masa. Když si přečtu vzkaz, tak se potichu zasměju. Já ho spravím tak, že bude i zpívat. Povím vesele a praštím do dveří, aby mi otevřeli. Pak se pomalu vydám za Sixtem. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jdeš po chodbách kde je viditelně méně lidí oproti tomu když není brzo ráno. Ti kteří tě potkají ti dokonce pokynou hlavou což je od včerejšího souboje velká změna. Vejdeš do laboratoře která je prázdná a nikde nikdo pak pokračuješ do té tmavé místnosti kde byl Sixt posledně a spatříš ho ležet na posteli. Nejdříve si všimneš velké, teď již uschlé kaluže krve která tu před nedavnem byla. Jako kdyby Sixt krvácel ale nespatřiš žádná viditelná zranění a ani žádná z těch starých. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Spíš na posteli a dovnitř někdo vstoupí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Co se tu stalo? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Nevím o co jde. Ráno jse mse vzbudil a už to tak bylo na boku jsem měl také krvavé skvrny ale žádné rány možná následek léčení. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A ty jsi v pořádku? Mám tě za úkol spravit. Povím a hrdě zvednu hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co je to za blbou otázku? Jsem snad sešitej jako roztrhanej hadr k tomu mám ještě svoje zlý já který si dělá co chce takže jsem v pohodě. Jo celkem jsem v pořádku jen mě trochu bolí ještě kosti po tom včerejšku ale cvičit už můžu zkoušel jsem to před chvílí.. A to o tom spravení vím. Tedy vím že máš přijít mě zkontrolovat jestli jsem naživu ale o spravování nic nevím proto se bojím toho co se stane. Řeknu a zasměju se . |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro No bylo tam napsáno, že tě mám přijít zkontrolovat a kdyžtak podle potřeb spravit. A jak vidím, tak v pořádku opravdu jsi. Takže si už nedovolim provokovat jako včer. A tahle věta nebyla provokativní? Zmiz. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Kolik tý smůly ještě bude to jsem udělal někdy něco špatně že mi to teď zlým odplácí? Pořád ale musíš dávot pozor na mě. Nikdy nevíš kdy se příhlásí druhá polovička. A tak řečeno jí oplatím její posměšky. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ten si nedovolí. Ještě pořád se umim bránit. Odpovím a usměju se. Pak si lehnu vedle něj a protáhnu se. A nebo snad jo? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a podívám se na ruce. Dřív šlo jen o pouhou komunikaci myslí. Nevím jak se oddělil ale vzal si některé části. Teď po tom propojení už cítím nějaké jeho myšlenky a občas mám divný pocit a brnění rukou a celého těla. Zřejmě se pokouší získat kontrolu. Nevím jistě nevěřil bych mi. Řeknu a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zopakuju a zasměju se. A nebo to je prostě z něčeho jinýho. Odpovím škodolibě, ale dělám jakoby nic. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Že by to bylo z něčeho jiného? Jo a z čeho by to bylo? Zeptám se stejným škodolibým tonem. O co jí jde? Čekám co odpoví a mezitím jí pozoruji. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To netuším. Ale je hodně věcí okolo z čeho by to mohlo být. Zašeptám a znovu se zasměju. A jak včera reagoval stařec na naše řeči? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Kdo ví jestli je to pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se nechápavě a nedočkavě čekám na odpověď. Proč si každej myslí, že s ním něco mám? Vždyť to tak není. |
| |
| Po probuzení když vidím že je probuzená i Zaniverel tak k ní přijdu a trochu nemotorně řeknu chtěla bych se omluvit za moje chování tenkrát v cele,chovala jsem se jako blázen a trochu zahanbeně se na ní podívám Fakt promiň a odejdu ke svojí posteli asi jsem to moc přehnala |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu krátce a mlčím. Měl bych už radši mlčet, smůla se mi lepí nejen na paty ale i na jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ale jo. Jen to vyklop. Nenechám se jen tak snadno ukecat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Musim se uklidnit nemůžu myslet. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zeptám se ho provokativně a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím se smíchem Tirwen. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ale teď se snad hýbat můžeš ne. Zašeptám a začnu si znovu rozepínat opasek. Teď mě zajímá, co udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a pozoruji co dělá. Co dál? Co by dělala má blbá polovička? No asi by využil příležitosti ale já si nejsem jistěj.... sakra nedokážu používat normálně hlavu to je strašný. ... i když si nejsem jistý jestli bych měl a jestli si jen neděláš ze mě srandu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A co by na to řekla tvoje druhá divočejší polovička? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Na okamžik se zamyslím a přemýšlím. Co jen by ten druhej udělal? Neporadí když je třeba... ale vlastně nemusí. Jednoduše budu přemýšlet jako on. Pak se na chvilku usměju a začnu. Myslím že vím...ale nejsem si jistý jestli to chceš vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jasně že to chci vědět. Jinak bych se na to přeci neptala. Odpovím a čekám, co udělá. Myslím, že to vím taky. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak obejmu Tirwen a políbím jí. Pak se na ní podívám a krátce něc ořeknu. Omlouvám se ale druhý by nic neřekl. Jasně stejně jako já uznává pravidlo činy jsou lepším důkazem než sliby i když on to bere skoro na všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A pokračoval by? Zeptám se. Přitom nečekám na odpověď a Sixta rovnou políbim. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jednoznačně....by.....pok..račoval. Pak jí dál líbám a něžně hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A Sixt by taky pokračoval? Zeptám se ho potichu a přitom mu zajedu jemně rukama pod košili. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak jí mezi polibkama začnu rozepínat knoflíčky (šněrování nebo to čím si zapínáš vrchní díl oblečení). |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| Je ráno. Noc byla klidná a sen žádný. Má únava byla velmi silná, jako by snad ani neměla skončit. Když otevřu oči Tirwen už je pryč, ale Lili ještě spí. Vstanu a podívám se na lístek na stole. Alespoň tak... Zajímalo by mě jak to dopadlo s tou knihou a inkoustem... Hlavně ale, že je Sixt v pořádku. Na ničem jiném nezáleží. ALespoň ne teď. říkám si a podívám se na talíře s jídlem. Voní to krásně, ale já si uvědomím, že nějak ani nemám hlad. Snad by i hlad byl, ale želudek je sevřený tak nějak nepřirozeně. Pořád musím myslet na souboj v aréně i Sixta a Tirwen a její poslední večerní slova. Jak tak hledím na jídlo, které nám přinesli všimnu si, že vstala Lili, která ke mě přijde blíž. Neumím pospast směsici pocitů v mém nitru kdy rozvažuji jestli zní vysát život a nebo ji nechat ještě chvíli být. Ona za to nemůže. Zazmatkovala, nejspíš na něco takového není zvyklá. Asi nikdy ještě nebyla v podobné situaci... Přeci jen mě její slova trochu obměkčí. Jsou to slova omluvy a podle výrazu její tváři soudím, že jsou opravdová.S kápí na hlavě, aby mě sluneční paprsky nepálili na kůži. "Netřeba omluv. Nežádám jich. Jednala jsi podle svého úsudku a já zase podle svého. Nehněvám se..." Opravdu ne...? Vždyť mi tak nějak vadí. Kdykoliv je se Sixtem cítím úzkost a strach... Ale pravda, zlobit se na ni nemohu... "Dle tvého chování usuzuji, že je to zřejmě poprvé, co jsi byla vystavena podobným vnějším vlivům. Každý v takové situaci, jedná méně s rozmyslem, než když zažívá totéž již po několikáté." řeknu Lili věcně a odměřeně, leč má slova jsou myšlená upřímě a dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Teď by to chtělo sundat ještě kalhoty. A pak mi můžeš ukázat, jak dokážet být něžný. Zašeptám. A kdyby jsi nechtěl pokračovat, tak bych to musela dokončim s nějakým strážným. A to se mi moc nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se a škodolibě se usměji. Asi tě přeci jenom pustím ale nevím jak něžný dokážu být. Odpovím a pustím jí. No jo pravda. Jsem zvyklý pracovat se zámky a tohle je pro mě novinka. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Možná by to chtělo dostat dolů oboje. Nebo si myslíš opak? Zeptám se a když mi pustí ruce, tak ho pohladím po tváři. Zatím se ti to daří. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a opět jí začnu líbat mezitím jí začnu stahovat kalhoty a druhou rukou hladit boky. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak se mi to líbí. Zašeptám a lehce se pousměju. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co kdyby ses taky snažila. Řeknu a usměju se. Pak pokračuji v líbání a oběma rukama se věnuji jejím nohoum. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám mezi polibkama. Jednou rukou mu začnu pomalu sjíždět po boku. Druhou mu přitom rozepnu kalhoty, zajedu s ní pomalu za ně a začnu se mu věnovat pořádnou péči. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jde ti to. Řeknu jejímu snažení a pokračuji v líbání, při tom jí převalím opět nahoru a pokračuji dál. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Chvíli se s ní ještě líbám a pak přestanu a přestanu i s tím rvaním a nechám jí. Jen tak ležím a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Chceš pokračovat? Zeptám se a přetočím nás. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Radši pokračuj ty. Odpovím a čekám co vymyslí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Páni. Nevim co říct ty si snad musela tohle furt trénovat ne. Zeptám a začnu se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A nevíš tak náhodou s kým? Se mnou to půjde těžko a když si představím Wilvarina. Tak nevim nevim. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro To je jasný že samotná bys to těžko zvládla a u Wilva to neni jistý. Ale mohla jsi s někým jiným ne? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Právě trénuju s tebou, jestli sis třeba nestihnul všimnout. Odpovím provokativně a znovu nás přetočím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Povím jí a potom se zase převalí dolů, zatím jí jen něžně hladím rukama a nijak jinak od toho nezasahuju. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a zasměju se. Položim si na něj hlavu a začnu ho jemně hladit po rukou a bocích. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu se smíchem. Pak Tirwen přetočím pod sebe a začnu jí opět nežně líbat pak jako prvně postupuji níž a lehce ještě po ní kroužím jazykem, ruce jí dám za hlavu aby se prozatím nijak nebránila. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím škodolibě a s úsměvem. Nechám si ruce za hlavou a čekám, co ještě vymyslí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Taky jsi trénoval. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím jí a vrátím se opět meji její nohy, jedna ruka zatím bloudí všemožně po břiše a nakonec příjde řada i na ňadra. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zkus ještě něco ty. Řeknu provokativně a stále jí držím v objetí a zasypávám jí polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přiznám a pevně ho obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se jí se smíchem ještě jednou a dál jí držím v objetí, při tom jí lehce hryznu do ouška aby jí to však moc nebolelo. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak ty budeš kousat? Zeptám se ho provokativně a jemně mu oplatím kousnutí do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a oplatím jí to kousnutí do krku přičemž jí chvíli takhle podržím a až jí pustím se začnu smát. Dál v klidu ležím a nechám jí ležet na mě, přitom jí hladím po zádech a pak přejdu k hýždím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Snad že bych v aréně nějaký ztratil? Když si chce pořád ještě hrát. Druhou rukou zajedu meji její nohy a začnu jí opět jemně dráždit. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se při jejím údivu. Mám pokračovat? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Pokračuj. Prosím Zašeptám a na chvíli zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Bylo to úžasný.... někdy si to zopakujeme ne? Zeptám se jí pak stejně jako ona zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Uvidíme, co bude vůbec dál. Zašeptám a obejmu ho. Bylo to opravdu úžasný. |
| |
| Jsem ráda že si má slova přijmula nechci aby jsme se pořád hádali.I když je to tvoje věc s kým se chceš přátelit poodejdu ke svojí posteli sednu si na ní a přemítám o tom kde jsou ostatní.Všimnu si papíru co leží na stole a už ho chci zvednout do to ho ti nic není Lili nech to bejt Slýším svůj vnitřní hlas Ten papír tam nech ležet radí mi hlas.Podívám se je- ště jednou na ten papír a na Zan.,ale zase si sednu Správně má milá nech ten papír tam kde má být řekne mi jemně můj hlas |
| |
| Pozoruji Lilienino chování a její slova beru jako pokus o usmíření. Vlastně to tak je. Vždyť přeci jsme se jedna k druhé zrovna hezky nechovali. Vlastně by mě mohla přestat zajímat, ale jelikož zde není Tirwen s vlkem ani Sixt, nepřestává mě zajímat. Jako jediná další osoba v místnosti a ještě k tomu členka této podivné skupinky, kde jsou všichni přáteli a zároveň přáteli nejsou. ¨Je fakt divná... ALe co. Snaží se evidentně, abychom se neustále nehádali. No nehádali. Mi se vlastně nehádali nikdy. Řekla jsem jí co si myslím o jejím chování a ona si uvědomila, že udělal chybu. Toť vše... Pozoruji Lili, jak se snaží zvednout a pak se zase posadí na svou postel. "Jestli máš hlad, najez se. Já jíst nebudu. Pokdu tě zajímá kde jsou ostatní. Pak Věz, že Sixt je v tomtéž pokoji, jako ležel, před soubojem v aréně a Tirwen tam šla za ním a pokouší se ho doléčit a pravděpodobně také s ním dořešit i to, jak získají knihu a inkoust, pro kterým sem přišli." vysvětlím jí hlasem, který zní trochu nepřítomně, ale má slova jsou čistě věcná. Proč jí to vlastně říkám? Copak jí to snad zajímá? Pochybuji... LAe co. Má právo to vědět a na ničem jiném nezáleží. říkám si. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Mám jedno překvapení. Řeknu a zpod postele vytáhnu lahvičku s černou tekutinou a několik listů papíru. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak to jsou už dvě věci na tvém účtu. Doufám, že na mě zbyde aspoň to poslední. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro ZEptám se jí a inkoust s listy opět schovám. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vysvětlím a pokrčím rameny. Nechci být jen do počtu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Oponuji jejímu tvrzení. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Stojim si pořád za svým. Takže kam vyrazíme teď? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu jí a čekám co ona nato. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Namítnu a znovu se zasměju. A neodpověděl jsi mi na mojí otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pokud by mě někdo furt neléčil a nepomáhal mi tak bych to nezískal takže na tom máš určitě velkej podíl a bez odmlouvání. Řeknu a přiložím jí prst na pusu aby nic neříkala. A kam teď nevím. Řekl bych že král měl mít meč u sebe jenže se loď potopila a bude asi na dně moře. Trasy lodí bychom mohli zjistit v přístavu a kde se potopila od přeživších nebo od těch co o tom vypráví ale zůstává otázkou jak jít hluboho pod vodu a najít tam ten meč, žábry nemáme. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A nevěděl by o něčem ten stařec? Říkal že je to alchymista, čaroděj a něco takovýho. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Navrhnu a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Myslela jsem ten problém s dýcháním pod vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nevím. Viděla jsem ho naposled včera. A neříkal něco o tom, že by byl pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se a podívám se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Možná by jsme mohli už odsud vypadnout. Nebo se tu ještě něco stane. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím jí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a ještě jednou jí políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Už se těším zase do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a začnu se také oblékat. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Ale tahle měscká krysa ti může taky ukázat zač je toho loket. Jakmile to dořeknu tak i přes to že není oblečená k ní příjdu vezmu jí do náruče a koukám kolem. TAk co s tebou abys mi tak mile nenadávala. Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To si nedovolíš. Provokuju ho dál. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se jí a nepouštím jí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ještě ti to budu říkat ne? Jen si lámej hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a lehce jí kousnu do krku. No mohl bych tě svázat a trošičku tě mučit. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To se nedovážiš. A ne a ne a ne. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se a usměji. Položím jí na postel a zbylé oblečení využiji jako provaz a přiváži jí k posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Sixte. Přeci tě znám. A tohle prostě neuděláš. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím jí s úsměvem a nejdřív jí začnu lochtat. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a chvíli se směju. Přitom začnu kopat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Začnu vyhrožovat a dál sebou trhám. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Dotýkám se jí lehounce jen konečky prstů což je docela lehtivé a a lechtám jí po těle. Občas musím trochu posunout nějaké oblečení ale přesto pokračuji. Od krku přes prsa na břicho až dolů mezi nohy. Přitom jí občas kousnu a směju se. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Snažim se vyhrožovat dál a přemáhám smích. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se a usměju se. Chvíli jí ještě takhle provokuji, pak jí dám pusu a rozvážu jí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přiznám a snažim se to rozdejchat. Po chvíli na něj skočim a začnu ho lechtat tentokrát já. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Má to jednu nevýhodu můžu se bránit. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím škodolibě a zakousnu se mu do ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a začnu jí lochtat po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Budeš litovat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Doufám že né moc, ty malá vlčice. Odpovím a zasměju se, oba nás lehce položím na postel a pokračuji v lochtání a párkrát jí i políbím aby jí to nepřipadalo až tak moc kruté. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Dobrá vzdávám se. Tohle by bylo nekonečný. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Počkej. Jednoho dne se zamaskuju a skočim ti na záda. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a pustím se opět jako ona do oblékání. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Ještě řekni, že se ti to nelíbí. Začnu znovu provokovat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a zasměju se. Jen jsem chtěl říct aby jsi nebyla až moc divoká. Vlčice si, ale jeden pravej vlk bohatě stačí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Provokuju dál a postavím se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro No řekl bych že dost hezká ale měl bych potom strach že tě odvede nějakej vlk sebo pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Bylo by to dost pravděpodobný. Ale jsem elfka a vlčicí se nestanu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Ano ale bude stačit když tě budu považovat za druhou vlčici jen obrazně ne? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Třeba si jednou Wilvarin najde opravdovou vlčici. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu jí a seberu inkoust a papíry. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jo. Třeba to tak jednou dopadne. Ale teď máme úkol. Až pak se uvidí, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Chci o tom rozhodovat až potom, co si konečně promluvím s Liamem. Přiznám a zadívám se do země. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se jí a otevřu dveře do laboratoře. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro No. Nevím, co ti o něm říct. Je vojákem ve měste, kde jsme byli předtím. Je jiný než ostatní. Na slavnosti jsme se tak bavili, ale prostě.. držel si ode mě odstup. Pak přišli jeho, nevim jestli to nazvat kamarádama a začli mít různý řeči. Když odešeli, tak jsem se ho na něco ptala. A on.. byl takový zmatený a říkal, že teď neví vůbec nic, ani co si myslet a tak. A pak odešel. Když jsem za ním běžela, tak jsem potkala ty jeho "kamarády" a říkali, že jim to udělal on. Povím smutně a přitom se dívám do země. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se? Řekl bych že vím jak mu je podobně jsem se cítil a furt cítím když se mnou mluví ten druhý. Řekl bych že může mít nějaký tajemství nebo ho prostě něco tíží a myslí si že kdyby ti to řekl tak bys na něj měla nějakej jinej pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jenže, já jsem se ho na nic takového neptala. Jen na obyčejnou věc. Nevím, co jsem udělala špatného. Ale moc mě to mrzí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Třeba máš pravdu. Ale.. bude mě chtít znovu vidět? Třeba ne. Třeba chce na mě zapomenout. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a jdu s ní dál, při cestě dostanu křeč do levé ruky a je tudíš pokrčená a má naplé svaly na prstech. Ne jen klid. Ruku dám strano a pro jistotu zkusím pohnout ruku kterou mám kolem jejích ramen. Alespoň ta je dobrá. |
| |
| Usliším Zanivereliny slova a pro sebe se usměju Děkuju,ale nemám hlad. odpovím. možná že taky chce aby jsme se nehádaly... vypudím svoje slova z mysli a klesnu na postel je mi tak nějak divně a okamžitě padnu na postel |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Dobře. Teď na to prostě nebudu myslet. Musim tě přece trumfnout v získávání a to chce taky trochu rozmyslu. Povím už vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím Tirwen a vydám se na chodbu a podle jijích pokynů za ostatními. Musíme vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vždyť víš, jak to myslím. Zašeptám a jdu za Sixtem. |
| |
| Lilien padne na postel a já vezmu její poznámku o hladu asi stejně vážně jako svou lež o tom, že nemám hlad. Třeba mluví pravdu. Jo ta sotva... Já vím, neměla bych mít předsudky, ale stejně... JE to jen elfka, co ta mžůe vědět? Tirwen je jiná a Sixt... Sixt se vymyká všem, které jsem doposud viděla a o kterých jsme slyšela. Ale ona ne. JE přmo učebnicovou ukázkou namyšlené elfky. říkám si a snažím se nesmíšlet o Lili tak skepticky, jenže něco mi v tom stále brání... Zůstávám sedět na posteli. Nohy mě brní a svědí, jak se rány na nich hojí a chvílemi se to střídá s bolestí. Jenže ta boelst je mnohem menší než bolest při chůzi a i ta mi nyní připadá menší než bolest v mém nitru. Proč na něj musím pořád mysleT? Jak mohla Tirwen znát moje obavy? Moje obavy o tom, ež až splníme Sixtův úkol, že všehcno skončí. Celá tahle cesta, naše přátelství. Všechno skončí. Ano jistě budeme žít dál své životy, ale... Ale každý zvlᚍ a já už je pak nikdy nespatřím. Nikoho z nich. Nemuselo by totak být... Jo nemuselo, jenže... Já to nedokážu. A i kdyby... Nebylo by to správné. Jen by mu to ublížilo a teď... Teď na takové nesmysli není čas. Tiše několikrát vzlyknu ,ale zatím se mi daří zadržovat slzy. Nechci už víc plakat před Lili. Připadala bychsi ještě poníženěji než nyní. |
| |
| Pevnost-pokoj Zani a Lili jsou v pokoji a nevládne zde příliš veselá nebo upovídaná nálada. Do pokoje po nějaká době vejde Tirwen se Sixtem. |
| |
| Dveře do pokoje se otevřou a já se prudce vymrštím do sedu, až mi kápě spadne z obličeje. Ve dveřích uvidím Tirwen a Sixta. Oči se mi rozšíří a srdce divoce rozbuší. Konečně... Tak dlouho byly pryč... Oba přišli, oba jsou v pořádku... To je výborné. To je skvělé..., říkám si koutky úst mi zacukají a já se začnu trochu třást. Stále bych se chtěla dívat ale v mé mysli se ozve káravý hlas. "Ovládej se Zaniverel!" tak mi vždyxcky říkal, když jsem propadla svým emocím a tak jako vždy i teď mě tato vzpomínka vrátí do reality. Musím se ovládat... Musím se chovat pořád stejně jako před tím. Sixt nesmí nic poznat. Nikdo nesmí... Musím se kontorlovat... cítím strach. Podivný leč vtíravý strach a tak si opět nasadím kápi abych skryla výraz své tváře než se ustálí alepsoň tolik, abych sama cítila, že se na ně mohu podívat. "Je dobré vědět, že jste oba v pořádku." řeknu odměřeným jlasem a zahledím se k oknu. Srdce se mi svírá úzkostí a ruce se mi třesou. Vlastně se chvěji celá, ale na rukou to cítím ponejvíc. To je strašné... Co jen budu dělat? Musím se toho zbavit... Takhle to dál nejde... tohle nezvládnu... |
| |
| Podívám se po pokoji a dojdu ke své posteli. Ano jsme v pořádku. Co by se nám taky mohlo stát? Zeptám se Zaniverel trochu nechápavě. No možností je sice hodně. Ale my jsme v pořádku a rozhodně bych si tady nenechala něco udělat. Zvlášť teď, když odsud konečně vypadnem. Zamyslím se a začnu si balit věci. Tak jo. Kdo má rád moře, tak jde s námi. Kromě Wilvarina a Sixta, ti jdou určitě. Pronesu po chvíli a pak přejdu k Sixtovi. |
| |
| Řekl bych že Tirwen je jen v pořádku já jsem ještě mírně potlučen. Řeknu Zani a rozhlídnu se po pokoji. Je to tu lepší než to kde jsem spal já. Pak se podívám na Tirwen a poslouchám co říká. Jdu pokud tam nepotkáme nějakýho obřího tuňáka co mě bude chtít sežrat. Řeknu a zasměju se. |
| |
| Tak nějak prostě vstanu. Nemám moc co si brát s sebou. "Rozumím. Tedy pokračujeme. Předpokládám že vše dopadlo dobře, když již odcházíme," řeknu co nejlhostejněji dokážu, ale lhostejné mi to ani trochu není. Tirwen ty víš, že já půjdu, proč se tedy ptáš? Proč mě musíš mučit i ty? Ty která víš? Co jsem ti provedla? přemýšlím a pohledem se vrátím k Tirwen. Třeba to byl je vtip. Vtip? Copak to bylo legrační? A co je vlastně legrační? Jak to mohu vědět, když jsem se nikdy neusměla smát?, zymslím se a vstanu z postele na bolavé nohy. "Já jsem připravena," sdělím jim a z mého hlasu nechám zaznít jen odhodlání. Mzusím jít s vámi. Tirwen ví, že musím. Musím jít jste jediní, které mám. Pod kápí se dívám smutně a tíživě. Dělá mi problém, abych nestáčela pohled stále jen k Sixtovi. Ty máš jediné štěstí, že jsi přežil... pomylsím si, ale není to on kdo má skutečné štěstí... Mnikdy bych si neodpustila, kdyby se mu něco stalo. |
| |
| Ve spánku se mi zdál sen:Přišli ke mě moji staří spolužáci z Akademie a pozvali mě na nějakou večeři.tam jsme se najedli a povídali jsm si.Chovali se ke mě moc hezky na to jak se ke mě v Akademii chovali doopravdy.Hezky jsme se pobavili,ale když jsem vycházeli z re- staurace tak se na mě vrhli a začali mě bít Nechte mě na pokoji zaječím ze spa- ní potom se už sklidním ale nejde se mi probudit |
| |
| Je tedy rozhodnuto z větší části. Tirwen s Wilvarinem a já jdeme určitě, Zani jde též i když to řekla docela zvláštně, no mě to tak přišlo a ta elfka, Lili myslím.... ta spí. Jak koukám po pokoji spočine na ní můj zrak. Budeme jí muset vzbudit... Pak zakřičí něco ze spánku čemuž se podivím. Spí teďkon ve dne a ještě má noční můry? RAději jí vzbudím. Jelikož nemá zrovna dvakrát dobré sny a neprobouzí se, přejdu k ní a lechce s ní zatřesu. Lili jsi v pořádku? Vzbuď se. |
| |
| Rychle se vzbudím a vykřiknu áá kde to.. slova nechám ve vzduchu a řeknu Jo asi jo Dějě se něco?děkuju že si mě vzbudil Měla jsem noční můru ve dne! pak si všimnu že tu jsou všichni a pozdravím je. Nejspíš se někam chystají |
| |
| Není zač. Odpovím jí a odstoupím od ní. Nic moc zajímavého se neděje jen se chystáme pokračovat v cestě, půjdeš s námi? Zeptám se jí. Noční můra? TAk přeci. Co strašného se jí mohlo zdát nevypadá na to že by zažila někdy něco až tak moc hrůzostrašného. |
| |
| Dobře jestli vas to nebude obtěžovat ta jo řeknu a pořád jsem ještě vylekana a zpocena z toho hrozného snu co se asi stalo za tu dobu co jsem spala? nevím jak jsem spala dlouho ale připada mi to jako cele roky.Zvednu se a chystám se na odchod |
| |
| Nevím co na to řeknou ostatní ale mě nebudeš vadit. Měli bychom už ale jít na řeči bude dost času po cestě. Řeknu Lili a pak zamířím společně se všemi z družiny za strážemi kteří by nás měli odvést pryč a předat ty zbraně a věci jak stařec řekl. Už abychom byli z lesa venku. |
| |
| Lili něco zakřičí a můj pohled se stočí k ní. Sotva se však podívám Sixt už k ní přiskakuje a začíná ji budit. ELfka se probudí a vypadá vyděšeně. Říká že se jí zdáli noční můry a pak, že půjde s námi. Nebudu se k tomu nijak vyjadřovat. Čekala jsem, že půjde s námi... Taky by mě vzbudill, kdyby se mi zdál zlý sen? Jenže mě nikdy nevzbudí, protože mě se zlé sny nezdají. Mě se nezdají žádné sny a pokud tak jen o něm a mé smrti... zatřesu trochu hlavou s kápí a když Sixt vyrazí, následuji jej, snažíc se ignorovat bolest nohou. Ještě jednou se podívám na Lili. Kdybys tak věděla jak ti závidím... Závidím ti, že můžeš hledět na slunce, že tě nebolí každý krok, že kdybys chtěla tak bys..., nedokončím svou myšlenku, která mě zabolí i tak. Kéž by se tohle nikdy nestalo... Jak dlouho ještě? Každý den bude utrpením... Ne jako doposud, ještě více... Proč se tak bojím? Ano bojím se, bojím se jej a bojím se i svých pocitů... Vzpomenu si na Tirwenina slova o tom, jestli stále cítím jeho dotek na kůže a jestli si přeji být s ním. Nejraději bych vzlétla do oblak a pokusil se od toho všeho alespoNˇna chvíli uletět. Běztak se nikdy nevzdálím natolik, aby mi zmizeli z dohledu..., pomylsím si hořce. Připadám si jako vězeň. Nejhorší na mém vězení však je to, že vlastně netoužím utéci, ale podlehnout... |
| |
| Pevnost pokoj, brána Nakonec se rozhodnete pokračovat v cestě tak se necháte strážemi odvést k bráně kde již čeká jeden voják tedy spíše mladík a vezme si vás na starost. Buďte pozdraveni. Měl jsem vám vydat vaše věci a zbraně bohužel se zbraněmi bude problém. Pár našich lidí chodí prodávat zbraně které najdeme vyrobíme.. nebo jinak získáme a bohužel prodali asi i nějaké vaše. Pronese smutně ale hedka změní ton. Pokud vám to tedy nevadí a pokud mi odpustíte rád bych vás vzal do naší zbrojnice kde jsou zbraně které neprodáváme. Pak vás vede někam dolů do pevnosti kde dojdete do místnosti která je osvětlena jen pochodněmi. Na zdech vysí spoustu zbraní, jak obyčejných tak i docela dobře vypadajících. Řekněte mi co jste měli nebo chcete a já vám to tu najdu... |
| |
| Jestli zmizel náš luk. Náš krásný a jedinečný luk, tak se ale opravdu naštvu. Za takovej luk se platí životem a ne penězma. Zakřičím vztekle a začnu rychle hledat naše věci. A pokud mi zmizí dýky od Sixta, tak se taky naštvu. Zbytek by mě mrzel, ale nezáleželo mi na něm jako na těch věcech, co jsem řekla. Proto doufám, že když něco opravdu zmizelo, tak to napravíte něčím dobrým. |
| |
| Pevnost-zbrojnice Klid slečno klid.Řekne a pak pokračuje. Pokud vím vaše osobní věci jsme neprohledávali tak je možné že tam věci budou. Pokud se Tirwen podívá spatří tam obě dýky. Pokud jde o luk tak ten mi byl předán od mistra abych ho sem uložil. Bylo to trochu těžké protože ho měl při léčbě u sebe a nechtěl ho dát. Řekne a kývne na Sixta. Vaše věci jsem vám dával předtím jako brašny s lekama a tak ale jak říkám zbraně nejsou kromě tamtěch. |
| |
| Už-už jsme téměř venku a když už by nám konečně měli vrátit naše vybavení, tak se něco pokazí. Slova toho mladíka, který nás dostal na starosti, rozhodně nevyzněla nejlépe a rozumím i Tirweninu vzteku. Ona dostala od Sixta dýky... Kruci už vážně blázním... O nic nejde jsou to jen zbraně. Měla jsem jen jednu dýku... vzpomenu si na ni. Nebyla nic extra. Vlastně ji u nás nosili všichni dospívající. Až teprve při dovršení určitého věku se dýka měnila za mče a nebo za kvalitnější dýku, podle potřeby uživatele. Další zbraněš už si každý musel obstarávat sám, ale tohle bylo něco jako symbol. Cítím jak i ve mě vře vztek, z možné ztráty tohoto unikátu. Dýka s černou rukojetí. Jasně zubaté ostří... No tak to už je příliš. Celé tohle město začínám pěkně nenávidět a jednou se vrátím a asi ho zničím, protože tohle už si tedy dovolit neměli! říkám ale jen sama sobě, ve svých myšlenkách. Stojím tam a rozhlížím se. Mladík ujišťruje Tirwen, že její věci jsou v pořádku. I já si vezmu svůj malý vak a zběžně ho prohlédnu. Ovšem dýku jsem nosila u pasu a tak jsem jí odevzdávala hned když chtěli abychom odevzdali zbraně. Začnu se tedy dívat po zdejších zbraních, jestli ji naleznu. |
| |
| Vezmu si svoje dýky a prohlédnu si je, jestli jsou v pořádku. Ha. Lásky moje. Pak dojdu k Sixtovi a pohladím jako psa. Hodnej Sixtík. A kousal hodně? Pochválím Sixta ze srandy, ale sama se tomu jen usměju. Pak se znovu otočím na strážného. A můžeme aspoň dostat jiné zbraně Zeptám se ho zvědavě a trochu toužebně se zadívám na ostatní věci. Nechce se mi někde toulat jen s dvěma dýkama. A na nové nejsou zdroje. |
| |
| Poslouchám co strážný říká o zbraních a jen pokrčím rameny. No co byli to už staré zbraně ani nevím kde jsem je sehnal. Dost mě vyvede z míry Tirwenino chování. Kdo měl hodně kousat? Alespoň že luk máme tak tedy můžete mi nabídnout něco místo mého starého vybavení? Měl jsem jeden tesák a pás s vrhacími dýkami. |
| |
| Pevnost zbrojnice Jistě slečno že vám dám jinou zbraň stačí když řejnete jakou jste měla nebo jakou chcete teď. Řekne a čeká na odpověď. Pak řekne Sixt o co přišel a voják se toho chytí. Něco se najde, vím jistě že to tu někde bylo... Pak odejde do kouta a přechází různě po místnosti a příjde s několika věcmi. S pásem ale né přes rameno nýbrž do pasu. Je širší než ten co máš a na každém boku máš tři dýky které se dají požít jako vrhací tak jako normální. Další věcí co pro tebe má je zdobený tesák. Má jako většina tesáků zahnutou čepel a z tupé strany je na tesáku takový výstupek nebo spíše zub. Ocel vypadá pevně a zdá se že je dobře nabroušen. Rukojeť je ovázána koženými řemínky a je zakončena hlavou lva. Co to bude tedy pro ostatní? Zeptá se a čeká. |
| |
| Jen tam tak stojím. Pozoruji to dění a ze všech sil se snažím soustředit. Nejde to ale nijak snadno. Bolí mě nohy. Cítím převelikou úzkost a svádím sama se sebou svůj vnitřní boj. Boj ve tkerém není zbraní potřeba, protože se ani žádné nedají použít. Voják dal Sixtovi oč si řekl a ptá se jestli si ještě někdo o něco řekne. Mám to říct? Stejně to nepochopí. tohle lidksé mládě nemůže porozumět a jinou takovou dýku mi stejně nedá. Nemůže tak co? Ale dýka by se hodila. Už jen pro to, že je velice praktická... Musím... Musím myslet prakticky a cestovat bezezbraně není ani logické ani praktické... "Jen dýku... Předpokládám že má Černá dýka se zubatým střím přišla k úhoně," vypravím ze sebe ztěžka. Chtěla jsem aby ta slova zněla nebzpečně až výhrůžně, ale nepodařilo se mi to. Spíše zněla bolestně s nádechem smutku. |
| |
| Podívám se nadšeně a začnu pohledem přejíždět zbraně. A já jsem měla luk s mečem. Odpovím a dělám, jako kdyby mě ta ztráta moc bolela. I když. Byly to dobré zbraně. Vzala jsem si je, když mě Sixt a ostatní zachránili. Takové se už nenajdou. I když byli obyčejné. Měli aspoň něco do sebe. |
| |
| Děkuji. Odpovím vojákovia ihned si nasadím pásek a tesák dám do boty, pak si ještě vezmu náš luk a čekám na ostatní. |
| |
| Pevnost- zbrojnice Voják poslouchá co Zaniverel žádá a chvíli přemýšlí. Na tuhle dýku si bohužel nevzpomínám ale stačí mi říct jestli byla nečím výjmečná a najdu něco podobného. I Tirwen řekne svou žádost a voják opět zmizí ve zbrojnici a začne něco hledat. No nevím jestli vás to bude zajímat ale pokud jde o luk máme tu jeden takový zajímavý. Je to luk jednoho muže kterého jsem našli mrtvého v lese, podle toho co sebou měl sem měl namířeno a byl to druid. Druidských luků se moc nevidí tak opatrně s ním slečno. Předá ti luk z tmavého dřeva který mápevnou a docela jemnou tětivu na dotek. Na jednom konci je několik ptačích per. Dále meč. Nebyl jsem si jistý jaký druh boje ovládáte a jak jstesilná tak jsem vybraljednu trpasličí práci pokud vám to nevadí. Předá ti meč který je dlouhý zhruba jako normální dlouhý meč, je docela lesklý že vypadá jako by byl vyroben ze stříbra a rukojeť má ovázanou černými, koženými řemínky jako má Sixtův tesák. Na čepeli je vyryto pár trpasličích run. |
| |
| Potěšeně se usměju. Ano. Tohle je skvělé. Neskrývám svoje nadšení a chvíli si věci prohlížim. Nebuďme nenávistní. Ti trpaslíci přeci jen něco umí a když vidím tenhle meč. Tak to je něco. Pomyslím si a pak je schovám na svoje nová místa a čekám, co si vybere Zaniverel. |
| |
| Když mi voják vysvětlí,ž e si na mou dýku nevzpímíná, řeknu mu jen: "Stačí mi cokoliv." odseknu trochu hrubě. Být hrubá je můj způsob jak uniknout nechtěným pocitům a vlastnímu strádání. Už abychom byly pryč. Čím dřív zmizíme tím lépe.... Jenže nějak se to vleče. Tirwen je nabýdnut luk, který vypadá opravdu dobře. I náš lid je znám velmi dobrými střelci. Naše přesnost je údajně dědičná, ale já luk nepovažuji za svou zbraň. Neužívám jej, pokud nemusím a jelikož jsem trénovala jen málo, nejsem tak dobrá, jak bych mohla být. Sleduji Tirwen a naše pohledy se pak setkají. Avbych tu nezdržovala rozejdu se zbrojnicí. Nohy měl bolí, ale já se snažím jít normálně i když to bolí. Vezmu první dýku, na kterou narazím a zastčím jí za opasek. "Já už nic nepotřebuji." řeknu jen. Ale můj hlas není tak docela pevný jak by měl být. Jistě že ještě něco potřebuji. Potřebuji být normální. Zvláštní je, když nenávidím lidi chtít být jednou z nich... Jenže přání se neplní. Tak už to na světě chodí... sklopím hlavu a to tak, abych měla Sixta stále v zorném poli. Proč? To nikdy nepochopím... |
| |
| Pevnost-zbrojnice Když cokoli tak cokoli. Řekne voják a dříve než si Zaniverel vybere zbraň přinese jí jednu dýku. Jakmi jí uchopíš je o poznání težší než normální dýky ale to po chvíli ani nevnímáš. Jedná se o práci jednoho gnomského kováře a jeho řemeslníků. Řekne voják a dále již mlčí. Dýka má černou rukojeť a normální ostří. Takto vypadá jako normální dýka ale pokud si člověk dýku lépe prohlédne zjistí že po stranách dýky jsou (na každé straně dva a celkem tedy čtyři) slabé drápy. Nejde až tam moc dobře poznat co s tím protože práce je to dobrá a velice důmyslná. Voják si na chvíli vypůjčí tvou dýku aby ti ukázal co s tím. Zde na rukojeti je takový malý mechanismus stačí ho silně zmáčknout a pak uvidíte co se stane. Po opětovném zmáčknutí se to vrátí zpět. Pak ti předvede co tím myslel. Drápy vystřelí kupředu o celou jednu délku dýky a v této pozici zůstanou dokud to opět nezmáčkne, pak ti předá dýku a jde k Lili. (Lili-zbraně ti zatím nějaké dám které se dodí k tvému povolání pokud nevadí ty mi kdyžtak řekneš co a jak). Lili dostane od vojáky krátký meč který je velice lehký a dobře a rychle se s ním manipuluje. Jako další ti podá takovou pokroucenou hůl. Než ti jí ale předá silně s ní udeří o zem pokusí se jí zlomit a udeří do ní ještě mečem. Hůl je stejně pokroucená a bez škrábnutí. Je z nejtvrdších stromů tohoto lesa. Patřila tomu druidovy od kterého má tady slečna luk. Nakonec vás vyprovodí ven a vy se vydáte do lesa, zatím jdete tmavým lesem a všude je ticho. (Máte zatím čas). |
| |
| Vezmu si všechny nové zbraně a náš luk, pak to všechno zkontroluji a vydám se ven ze zbrojnice kde počkám ostatní, mezitím schovám lahvičku společně s listy do brašny a zkontroluji jestli nic nevzali. Plášť, obvazy, ještě pár zásob a moje železný hračky... Venku počkám na ostatní a jakmile příjdou vydáme se cestou přes les na západ. Zase zpátky k lidem do jejich království. |
| |
| Sixt vyjde ven a já jej následuji s dýkou, kteoru mi podal mladý voják, jako náhradu za tu mou. Dobře jsem si zapamatovala jak se ovládá a schovala ji. Nakonec i já vyjdu ven. Nohy už mi opravdu silně bolí a já vím že bych potřebovala hodně dlouho odpočívat než by se úplně zahojili, ale teď už s tím nemohu nic dělat. Když stojím venku opřu se o zeď, protože se čeká ještě na Lili. Když nakonec jsme všichni vyrážíme na západ, kde se rozpíná les. Nevím co je tím směrem a je mi to vlastně celkem jedno. Ostatní se chystají zase na pochod pěšky. Snad bych s nimi dokázala chvíli kráčet obzvlášť když Sixt říkal, že na povídání bude čas po cestě, avšak já nedokážu jít a kdybych měla letět blízko nich a tak pomalu jako oni půjdou také bych se unavila velmi rychle... "Zase poletím kus nad vámi, vrátím se na večer případně pokud budete mít přestávku na oběd." poznamenám a s těžkým srdcem se podívám na Sixta. Chvíli se na něj jen dívám, vlastně ani nevím jestli čekám souhlas či nikolil Vím jen že mám strach se od nich odloučit protože si nikdy nemohu být jistá, jestli se k nim stihnu včas vrátit, kdyby jim něco hrozilo... |
| |
| Pokračuju za Sixtem a když jsme konečně v lese, tak se zhluboka nadechnu. Jak krásný může být les. Povím nahlas a potichu se zasměju. Mnoho lidí, to ani neví. Ale to je už jejich problém. Jednou všechno pochopí. |
| |
| Jistě Zani. Dej na sebe dobrý pozor. Odpovím a chvíli se na ní koukám. Škoda že tam nebyl ještě ten stařec mohl jsem se ho zeptat jestli jí nepomůže ale ještě se uvidí jak to skončí. Nakonec dojdeme do lesa a podle všeho Tirwen začne mít lepší náladu. Les je jako živá bytost. Bude dobré pro jistotu mít se před ním na pozoru. I když bude bezpečný les tak mi zůstává ještě jeden problém kterého se bojím. |
| |
| Sixt přitaká svými slovy a a já na chvličku sklopím hlavu. Nechci letět pryč. Nechi, ale... Musím a vlastně to tak bude lepší... Proč se nedokážu rozhodnout? Proč nevím co dělat? "O mě se bát nemusíš... Na... Na sebee dej pozor a... Vy ostatní taky," vypravím ze sebe ztěžka a pak uže jen upravím plášť tak, abych mohla roztáhnout svá křídla a vznesu se do oblak. Tirwenina slova si nežádala odpovědi, i když jsem zaslechla Sixta jak jí odpověděl... Proč musím navždycky jen snít a závidět? cítím jak mě na kůži pálí sluneční paprsky a vychutnávám si poryvy větru. Nohy mě bolí svědí a celkově je to nepříjemné, ale pořád příjemnější než chůze... Vyletím kousek výš a pak se zase snesu níže abych letěla těsna nad korunymi stromů. Snažím se letět tak akorát rychle, i tak budu rychlejší než oni na zemi a dívám se, abych o případném nebezpečí věděla dopředu, i když prohlédnout skrze koruny stromů nebude pro mé oči, přivyklé tmě nic jednoduchého... Ve dne vidím hůře obzvlášť za slunečního svitu. Snažím se soustředit. Vyhnat z mysli všechny nepotřebné myšlenky. Všechny obrazy a vzpomínky na arénu v níž musel sixt bojovat. Vzpomínky, které mě pronásledují, jak jsme se tiskla ke mřížím a doufala v zázrak, který se nakonec skutečně stal... Kéž bych mohla opravdu mohla doufat... posmutním, ale nepláču. Pláč by mě teď moc oslabil a to si nemohu dovolit... |
| |
| Podívám se na Sixta a zasměju se. Bojí se snad lesu? Je sice jako živá bytost, ale nemá důvod ubližovat. Zvlášť nám, když jen procházíme a neubližujeme mu. Lepší je si dávat pozor je na část toho lesa. Na živé bytosti, které v něm žijí. To oni dokážou ubližovat. Odpovím mu a podívám se na Wilvarina. Ty to víš. A věřím, že dáš na nás pozor. |
| |
| Ne nebojím se ho jen se chovám uctivě nebo opatrně k tomu co mě může zabít. Proč by les nemohl? To ž je to "jenom" les neznamená že to nemůže být pravda. Neznáme to tu tak jak si můžeme býti jistí? |
| |
| Zavrtím hlavou. Neřekla jsem, že nemůže. Jen tvrdím, že nevidim důvod, proč by nám měl ubližovat. Jen procházíme a neděláme nic špatného. Vysvětlím a pokrčím rameny. Jsou i lesy, které ubližují jen tak. Ale myslím si, že to by už jinak udělal dávno. |
| |
| Taky pravda ale mít se na pozoru taky neuškodí. Odpovím a jdu dál. Jak daleko to asi je, tam mimo les? A jak dlouho bude trvat než najdeme někoho kdo nám pomůže najít poslední věc. A co potom? Při cestě dávám pozor na okolí a dívám se na levou ruku které se opatrně dotknu. Zvláštní. |
| |
| Cestou lesem si prohlížím zbraně ktere mi dal vojak.Jsou hezke asi i mocné pomyslím si a kráčím tak 5 metrů za Tirwen a Sixtem. (PS-Osud:Spíše by mi vyhovoval trojzubec ale můžu se spokojit i s těmito zbraněmi). Tak si ty zbraně taky trochu vyskoušíme Vyndám si hůl a chvíli si jí prohlížím tak upře- ně jako před malou chvílí meč.Uchopím ji tak jak se má držet a vyčaruju odhození do něj- akého keře ktery roste vedle cesty.Když vidím že keř odlít tak jsem moc spokojena s touto holí |
| |
| Les poutníka Jdete dlouho ba přímo dlouhé a úmorné hodiny. Les je hustý a na mnoha místech neprostupný takže musíte hledat občas okliky a občas si musíte klestit cestu vysokými porosty nebo spadlými větvemi. Když jste všichni unaveni a nemůžete se skoro hnout rozhodnete že si odpočinete na nějaké menší mýtině. |
| |
| Jdeme lesem a po cestě jsou všichni zticha. Ticho mi nevadí a tak jsem v klidu jen ten divný pocit který mě provází celou cestu co jsme opustili pevnots. Je to zvláštní pocit nevím jestli ho nazvat strachem nebo jinak. Provázel mě již dřív ale od té pevnosti je to horší, neměl bych se tím ale zatěžovat né teď když jsme blízko našemu cíli. Jdu dál klidně lesem a občas vzhlédnu ke korunám stromů jestli skrz ně nespatřím Zani. Nakonec tedy dojdeme na velikou mýtinu a podle výrazu v obličejích ostatních soudím že jsou stejně jako já už unavení. Už bude dobré si odpočinout ,stejně by jsme takhle daleko nedošli tak si odpočinem a budem pokračovat a nebo můžeme pokračovat později. Na mýtine složím svoje věci a seberu pár ětví na oheŇ kdyby chtěl náhodou někdo něco připravit k jídlu. |
| |
| Když konečně dorazíme na malou mýtinu, tak bych sebou nejradši sekla a už se ani nehla. Ovšem vidím, jak Sixt sbírá dřevo. Nejdřív přemýšlím, že bych mu pomohla, ale nechuť nakonec zvítězí. Ale zase něco k jídlu by se hodilo. Jenže kde nic, tu nic. Tak smířeně vstanu a povzdechnu si. Seženu něco k jídlu. Povím ostatním a pomalu se znovu vydám do lesa. Nechci padnout hlady. A když nic neulovím, tak to bude hodně špatný. Aspoň si zase trochu pohraju. |
| |
| Letím nad korunami stromů občas se zastavím a občas předletím skupinku dole. Moc je nevidím stromy jsou husté. A přesto. Přesto se po nich stále ohlížím. Líbí se mi létat. Líbí se mi křižovat oblohu, ale teď... Teď bych ráda kdybych mohla chodit jako ostatní normální... Kdybych mohla jít s nimi. Nebylo by to tak snadné jako letět, ale... Ale bylo by to lepší. Mohla bych si s nimi povdat. Určitě spolu rozprávějí když jsem pryč. Všechno důležité se projednává bezemě a já s nimi sotva kdy prohodím pár slov..., vrtají mi myšlenky hlavou. Náhle ostatní vyjdou na malou mýtinu. Zastavím se ve vzduchu a usměji se na ně. Je to jen letmý úsměv věnovaný spíše Sixtovi, než komu jinému, ale ten ho neviděl, protože zrovna odkládal své věci. Asi budou odpočívat... Měla bych tedy sletět níže... Být s nimi, alespNˇteď. A nebo bych naopak měla zmizet. Zmizet a ani se nerozloučit. Odejít z jejich životů. Vždyť bezemě by jim bylo lépe... pomyslím si, ale srdce mi tluče tak rychle, že nemůžu odletět a tak raději přistanu. nophy mě zabolí sotva se dotknou země. Tirwen říká že se pokusí sehnat něco k jídlu, ale v tu chvíli mě nohy vypoví službu a já se sesunu k zemi. "Oh..." vypravím ze sebe a rachle se pokouším vstát. Nejde to však a tak se raději posadím na místě, kde jsem přistála. Nohy mě bolí jak se hojí a pro to je jen natáhnu pře sebe. Záda mám namožená po dlouhém letu. Přeci jen zahálela jsem v té pevnosti. Tam jsem toho moc nenalétala... "Drobré poledne..." chvíli jsem přemýšlela jak je úpozdravit, nakonec jsem se rozhodla pro tento pozdrav. Hlas se mi lehce zachvěl, když jsem schovávala svou tvář pod kápi, aby na mě nedopadalo polední slunce, kgteré mne pálilo při letu na kůži. Ještě, že při letu to není tak hrozné, jako když jsem na zemi... "Mohu nějak pomoci?" zeptám se. Copak temní elfové pomáhají lidem? Copak tohle je správné? Proč jim to nabízím? dobře vím proč. Cítím se hloupě když ostatní něco dělají, ale já kvůli svým nohám sotva mohu. Vlastně ani nevím co taková družina dělá, když odpočívá. Je toho ještě mnoho co se o přátelství musím naučit. Hlavně se ale musím naučit na Sixta tolik nezírat..., pomyslím si a sklopím pohled. |
| |
| Les-Tirwen Nějakou dobu seprocházíš po lese a hledáš nějaké jídlo. Společně s Wilvem ulovíte dva králíky a jinak žádné maso. Spíše hodně všelijakých plodů. |
| |
| Klestí na oheň je sesbíráno tak se nyní poohlédnu po větších větvích. Při hledání také spatřím přistávající Zani. Tobě taky dobré poledne. Odpovím, složím větve a jdu k ní. Vypadá vyčerpaně, a nevíc se zdá že se sotva hýbe. Sehnu se nad ní a podívám se jak je na tom. Jsi v pořádku? Co nohy? Zeptám se a čekám co odpoví. |
| |
| Sixt mi také odpoví na pozdrav a mě se srdce nepřirozeně rozbuší. Tento pocit znám. To sucho v ústech a třas, projíždějící celým mým tělem. Jsem vděčná že mi není vidět do tváře... Ale pak Sixt přijde blíž a čím je blíž tím se cítím stísněnější. Už je tak blízko a ještě se nademě sehne. Na okamžik se naše oči setkají. Ty mé jsou skryté pod kápí, ale přesto je lze spatřit. Co mu mám říct? Přece se o mě nesmí bát. Jsem dost silná nepotřebuji jeho pomoc. Možn ánepotřebuji ale je... Je tady a... A to je špatně! Ne... nevím co se to se mnou děje jsem zmatená. Tirwen říkala že mu mám zkusit něco naznačit, ale já nevím ani jak. Koutky mi zacukají ale těžko se to dá nazvat úsměvem. "Nohy... nohy se hojí, díky.", vypraví ze sebe nejistým hlasem. Neumím mluvit vlídně, připadám si pak zvláštně. Spíše poníženě... "Jsem v pořádku a... A ty?" zeptám se ještě. Mám neodbytný pocit, že když přeruším náš rozhovor tak to bude bolet. Vnitřně to bude bolet. Tam v mém nitru, kde se chvěje mé srdce jako ptáček lapený v kleci. Dýchám přerývaně... |
| |
| Přestanu prohlížet její stav a posadím se na chvíli vedle ní. To je dobře ale i přes to řekni kdyby se něco stalo vypadáš dost unaveně. A kdo z přítomných zde tak nevypadá, cestovali jsme doccela dlouho a cesta nebyla zrovna lehká. Já? No já..... Já... nevím jestli jsem v pořádku, ten pocit je pořád tu a navíc mě znepokojuje že se zatím po cestě neozval. Sáhnu na levou ruku která trochu bolí a odpovím. ........... jsem....zcela v pořádku. Doufám. |
| |
| Sixt se posadí vedle mě. Třeas mého těla se zesílí a naskočí mi husí kůže. Je teplo. Je jasné že se netřesu zimou. Po čele mi stéká studený pot. To je dobře ale i přes to řekni kdyby se něco stalo vypadáš dost unaveně. zní mi v uších. Copak můžu? To přece nejde. Mě nic není a musím... Musím být silná i kdyby bylo. Zbytečně by ses o mě bál. To já ale nechci... Já? No já..... zaváhá a já se na něj otočím. ........... jsem....zcela v pořádku. jeho hlas nezní docela jistě a já se začínám bát. Jo. to zní, že jsi v pořádku. Jsem možná pitomá, že jsem odcházela z našich hor, jsem asi hloupá, že jsem dovolila vzplanout svým citům a upřít se k tobě. Přesto akle mi nenamluvíš že jsi v pořádku... Něco tě bolí... Něco tě trápí..., pomyslím si když vidím jak se dotkl své levé ruky. "Co se stalo? Bolí tě to?" ptám se ustaraně. Nedokážu ovládat svůj hlas, který je teď starostlivý jako ještě nebyl. "Co tě trápí?" ptám se jej. Kdyby se zeptal on mě...? Odpověděla bych? Ne... Ani on mi neodpoví. Určitě ne... A přece bych byla ráda, kdyby mi to prozradil. Kdybych mu mohla nějak pomoci. Připadám si bezmocná a zbytečná na této cestě, kde jsem zatím nedokázala vůbec nic... hledím Sixtovi do tváře, ale tEď raději sklopím pohled aby nespatřil nejistotu v mé tváři. Ačkoliv mám na hlavě kápi mohl by něco zahlédnout a já nechci aby viděl můj smutek. |
| |
| Neřekla to zrovna přesvědčivě ale věřím jí. Pak si všimne té ruky a já se jakoby z leknutí podívám na ní a ruky si snažím nevšímat a zklidním se. Nic mi není jen ten divnej pocit a mírná bolest ruky nic vážnýho abych jí s tím musel zatěžovat... i když ten pocit je divnej. Kdyby mi něco bylo tak nevím ani jestli bych jí to řekl ani nevím jestli bych to vůbec někomu řekl. Mohli by se na mě dívat potom s opovržením a s odporem. Nic mi není. Jen ... mi není dobře a mám namoženou ruku. |
| |
| "Aha..." řeknu trochu smutně. Jo jasně... Budu ti věřit. Zbývá mi něco jiného snad? Vždyť co řekneš jako by mělo stokrát větší váhu... "Mrzí mě, že ti není dobře. Měl by sis dneska už odpočinout... CO ještě všechno vlastně musíš najít? A víš, kde to hledat?" zeptám se ho. chci využít této chvíle a mluvit. Na obloze jsem strávila půl dne a rozhodně chci mluvit, když už mm tu možnost. Nechápu sama tento svůj pocit, ale vím že to tak je. |
| |
| Cestou zpátky nasbírám i nějaké plody. Budou se taky hodit. S dvouma králíkama se moc nenajíme. Pomyslím si a jdu stále dál k ostatním. Když jsem konečně na mýtině, tak se posadím. Našli jsme jen dva králíky a všelijaké plody. Ale myslím si, že aspoň tohle potěší. Povím jim a začnu stahovat králíky. Vnitřnosti nechám Wilvarinovi a maso dám nad oheň. Kůži pak dám k ohni, aby se krásně vyudila. Lehnu si do trávy a přitom dávám pozor na maso. |
| |
| Né to je v pořádku. Řeknu jí na její starostlivou odpověď. Tak hrozný to zas neni.. Ale nejsem si tím úplně jistý nejlepší způsob jak dosáhnout klidu je meditace ale tu enchám asi až na večer. Dále se se Zani bavím o poslední věci. Zbývá už jen jeden významný meč. Měl by se nejspíš nalézat na možském dně proto musím zjistit lodní trasy té lodi a najít způsob jak se dostat pod vodu. |
| |
| Sixt se mě snaží ubezpečit že vše bude v pořádku. Ráda bych věřila, že ano a vím, že nemá venu nějak naléhat. Připadám si zvláštně... Když přijde Tirwen zrudnu. Ještě že při mém odstínu kůže a pod kápí to není příliš poznat. Vidím jak se potýká s mase. Mohla byhc jí pomoci, ale než bych se přišourala k nía a vůbec se mi teď nechche vstávt, když vedle mě sedí Sixt, který mi vysvětluje vše ohledně meče. "Jak zjistit trasy lodi, to nevím... Ale pod vodu tě mohu dostat coby rybu... Třeba..." navrhnu zamyšleně tím nejistým hlasem. I když ohledně svých kouzel si jistá jsem. "Však se uvidí. Stejně jistě najdete jinou cestu..." neodpustím si o něco hořčeji znějící dodatek. Jako vždycky jim tam budu k ničemu. Nemůže ten meč být třeba v oblacích? Asi ne... Ale co. Já jim přeci pomáhat nechci ne? Když to je právě ono. Chci jít s nimi chci jim pomoci, protože oni mi taky pomáhají. Musím jim to nějak vrátit a chci také..., raději ani nedokončím myšlenku. "Určitě si poradíte," snažím se o povzbudivý tón, ale sama nemohu říct jestli se můj pokud zdařil. Nikdy jsem zatím neřekla my. Pořád jen vy... Stále se k nim nedokážu zcela počítat. hluboce polknu a snažím se aby mi nevysychlao v ústech. Přála bych si aby byl večer. Stejný večer jako předtím v té stáji... Vím však, že čas se už nevrátí... |
| |
| Trasy lodí by jsme mohli sehnat v přímořských městech nebo v lodních záznamech pokud je v přístavech ukládají. Odpovím Zani a vyslechnu si nabídku na rybu při které se mi vybaví pár věcí. No rybou radši né, má to několik nevýhod. Jednak bych neměl jak meč uchopit a ještě nevím jestli by mě tam nic nesežralo ale to je možné i tak. Neboj něco vymyslíme. Řeknu jí a podívám se směrem k Tirwen která připravuje králíky. Nechceš s tím nějak pomoci? Zeptám se a podívám se zpátky na Zani. |
| |
| Podívám se na Sixta, když mi nabídne pomoc a zavrtím hlavou. Nemusíš. Králíky snad ještě udělat umim. Odpovím a otočím králíky na ohni. Je sice šlechetné, že mi konečně někdo nabídl pomoc, ale poradit si s tím umim sama. Navíc teď nemám naladu si s někým povídat. Pomyslím si a zadívám se na nebe. |
| |
| Trochu se pousměji, kdžy mi Sixt vysvětlí , že ryba nabude idální... Proč jsem si to myslela..., uvědomím si. "Jistě... Něco se vymyslí..." poznamenám trochu zamyšleně. Sixt sice nabídl Tirwen pomoc, ale ta ji odmítla a on se podívá zpět na mě. Cítím se velmi nervózní. Vůbec nevím co v této situaqci dělat. Jsem ráda, ale bojím se. Nevím co je správné. Stále jsem se nedokázala rozhodnout. Zůstat nebo odejít. Mít ráda nebo se vzdát? Nevím... "Nebudeš, ale moc riskovat, že ne...?" zeptám se ho ještě s obavou. |
| |
| Nevím. Odpovím krátce. Vždy se snažím riskovat co nejméně. Navíc mi přijde že míra rizika v mém životě je nejspíš stále stejná. Co je vlastně riziko? Šílené uvažování v ostřejších situacích? Nebezpečné rozhodování v ještě nebezpečnějších chvílích? Spíše rozhodnutí zda se člověk přiblíží více ke smrti či jestli zůstane živ. V tom co dělám nebo jak pracuji je skoro vždy něco nebezpečného, takže si nemohu moc vybírat. Dodám a chvíli o tom všem přemýšlím. |
| |
| Trochu sklopím hlavu po Sixtově odpovědi. "Míra rizika? Snad... ALe... Něco mi vrtá hlavou... Myslíš... Mohl bys mi odpovědět?" zeptám se a znovu se mu podívám do tváře. Do té tváře o které teď téměř neustále sním... "Tirwen říkala, že přátelé dělají něco pro své přátele, že přátelé myslí jeden na druhého... Také říkala že jsi dobrý přítel, že raději zemřeš než aby se tvým přátelům něco stalo, je to tak?" zeptám se. Pak ale ještě dodám. "Pokud jsou dva přátelé. Dobří přátelé, že ani jeden z nich nechce aby se tomu druhému něco stalo a chtějí ochraňovat jeden druhého... Jak mohou žít vedle sebe? Čím je pak dáno, který z těch dvou ustoupí. A ten kdo ustoupí je pak horším přítelem? Odpusť, že se ptám, ale... Nerozumím tomu..." vysvětlím mu a zastydím se. Připadám si ztracená ve víru emocí, které neznám a pravidel lidského světa, který je mi pojednu tak blízký a přece vzdálený. Jak mu to mám říct? Jak mu to dám znát? A opravdu to chci? Vždyť bez toho vědomí bdue moct žít normálně. Vlastně mu to nai nesmím říct. Trápil by se... Proč je rozhodování tak složité...? Už vím, proč je slabost zakázaná... |
| |
| Přistoupím k Tirwen a řeknu jí Můžu si vzít par tech plodu prosím? a trochu se stydím Jo skusim to udelat... a vyč- kám na odpověd |
| |
| Podívám se na Lili a usměju se. Samozřejmě. Od toho tu jsou. Vyber si jaké chceš. Odpovím jí a pár si jich vezmu sama. Pak se podívám na Zaniverel. Nechci tě strašit, ale u Sixta je míra rizika veliká. Teda zatím, co jsem stihle postřehnout za dobu naší společnosti. |
| |
| No dovol Tirwen. Řeknu a zasměju se. Nic tak moc vážnýho se mi za naší cestu nestalo. A za zranění nemůžu. Většinou šlo o nějaké drobné chybyčky. Pak se obrátím zpátky k Zani která má několik otázek, hned ta první je zajímavá. RAději umřu než aby se něco stalo mým přátelům ... nikdy jsem na to nemyslel ale je to možné že to takhle vydím, nevím ale jestli se to tak dá brát doslova. Řídím se svým rozumem. No nejspíš to bude pravda. Ale spíš bych to řekl tak že raději zemřu já než by umíral kdokoli jiný. Odpovím a poslechnu si další otázku. Tihle temní elfové jsou zvláštní rasa, jako by z nich chtěli mít vojáky či co. Ale stejně, jak mohou temní elfové zakázat něco když to ani sami neznají a pokud ano porušují svá vlastní pravidla. Je to různé. Mohou si pomáhat navzájem ale je dobré pokud jde o to ustoupení, kdo z těch co se dohadují má lepší nápad nebo myšlenku. Také je dobré poslouchat hlavu co radí a podle toho se rozhodnout. Ten který ustoupí nemusí být slabší nebo horší přítel, může pomoci jindy. Na tohle jsem nevěděl co říct takže to zní asi divně. |
| |
| Lehké kočkování Tirwen a Sixta mě přiměje k úsměvu. Je to jen strnulý úsměv, ale aktuálěn jsem trochu vykolejená z normálu a tak se i ten úsměv ukáže. zamýšlím se nad Sixtovými slovy. NEchci vnášet chmurnou náladu. Přeci jen úsměv ej o něco lepší. Kéž bych se dokázala smát. Smát se tak jako se směje Sixt a Tirwen... "Myslím že rozumím... Tedy pokud by měl někdo lepší nápad? Ustoupil bys?" zeptám se trochu vážně, ale pak zrozpačitím... "Naučíš mě... Naučíš mě se smát tak jak se směješ ty a Tirwen?" |
| |
| Nevím jestli bych ustoupil... Odpovím Zani. .. záleželo by jaký by měl ten druhý nápad. Je možné že ano ale i ne. Já jednám impulzivně takže o nápady asi nepůjde no možná o krátkodobý. Další otázka mě docela zmate. Nejsem si jistý co na to odpovědět. Nevím jak bych tě to mohl naučit. Řeknu smutněji. Nenapadá mě žádný způsob ale zkus se zeptat Tirwen ta je chytřejší než já a jistě jí něco napadne. |
| |
| Podívám se nechápavě na ostatní. Já? Zeptám se překvapeně a nic na to chvíli neříkám. Naučit se smát. To na to nejde říct něco, čím by se to dalo naučit. Prostě jde to jen zkoušet. Třeba tomuhle. Odpovím a znenadání skočim po Sixtovi. Povalím ho na zem a začnu ho lechtat. |
| |
| Sixt mě dá se říct pošle za Tirwen... "Aha..." řeknu jen lehce přiškrceným hlasem. Chovám se jak nána. Copak tohle jde? Jsem tak hloupá! Na tohle se ptát. Nic mi po tom není. K čemu je smích? K ničemu. Neumím to a tak to asi má zůstat. Tirwen se zdá překvapená když se na nás podívám. Nakonec ale zřejmě má v plánu nějakou ukázku. Čekám že něco řekne, ale ona místo toho skočí po Sixtovi a začne ho lechtat. Kdesi ve mě se něco vzedme. Jsem překvapená, ale krev mi náhle vře jako keště nikdy. Rychle Tasím dýku a přiložím jí Tirwen k hrdlu a jen v poslední chvíli se zastím a neříznu... chvíli jen stojím. Ani nic neříkám. Jak odeznívá hněv začínají mne bolet nohy a celé tělo. Svěsím ruku a poodstoupím kde se svalím do trávy. nohy mi krvácejí ale srdce krvácí mnohem více. Z očí my vyhrknou slzy a já zečínám plakat. |
| |
| Tirwenin útok mě trochu zaskočí takže mě povalí na zem a začne mě lechtat. Neubráním se smíchu a začnu se bránit. To neni fér. Řeknu za stálého smíchu a pokračuji v bránění. Wilve pomoc. Chvilku čekám na Wilva ale ten je bohužel spíše zabraný do sledování toho celého divadla. Děkuji.. Nějakou chvíli se ještě nešikovně bráním pak převalím Tirwen tak že je na zemi a chytím jí za obě ruceaby mě už nelechtala. To nebylo moc příjemný. Přitom si všimnu Zaniny dýky. Ona to nemyslela nijak špatně. |
| |
| Sedím opodál. Jen sedím. Ani nevnímám slzy stékající po mých tvářích. Slzy vlastní krve... Co mě to popadlo? co jsem to udělala? Neměla bych tu být... Musím pryč... Tohle už je příliš. tohle se nemělo stát... Pustím dýku a nechávám jí ležet v klíně. Tohle se nemělo stát. Jistě že to nemyslela zle. Vím že to nemyslela zle... Proč mi to tedy vadí? Proč jsem to udělala? "Vím..." hlesnu v odpověď Sixtovi. Jako by se celý svět měl brzy zhroutit. Snad se už zhroutil, alespoň z části tomu tak jistě je. AlespoNˇv mcýh očích. Nevím co mám dělat. Připadám si zlá, samotná... Tiohle mi Tirwen neodpustí... Nemůže... Ani Sixt ne... Asi je to pravda. Asi jsme zlí... |
| |
| Rozhodně se mi nelíbí, že jsem ještě před chvílí měla na hrdle dýku a zrovna od Zaniverel. Zavrčim jako nedávno na Sixta a dotčeně se od nich stáhnu k Wilvarinovi. Zkontroluju králíky a nechám je ještě dopéct. Začnu hladit Wilvarina a dívám se mu přitom do očí. A za co to bylo? Chtěla jsem jenom pomoct. Nic víc. A to mám za to. |
| |
| Dobrá... to nevadí. Řeknu Zani, vstan uze země a podívám se směrem k Tiwen. Chtěla ti ukázat jednu možnost co donutí někoho se smát.... Řeknu a tiš zašeptám. Nejspíš si to neudělala úmyslně ale i přesto by jsi měla jít za ní a měla by ses jí omluvit. Zkus to. |
| |
| Dívám se do země. Pozoruji stéblo trávy jak si sním pohrává vítr a mé myšlenky se vzdalují tomuto místu. "Emoce znamenají slabost. Proto se je učíme nemít. Slabost si nemůžeme dovolit. Slzy nesou smrt!" vzpomínám na slova svého otce. Vím, že měl pravdu. Teď více než kdy dřív vím že měl pravdu... Všechno jsem pokazila. Byly jsme přátelé a teď už nejsme. Všechno jsem zničila. Všechno co jsem chtěla jsme měla na dosah a teď? Teď je po všem. Vždycky všechno pokazím. Teď už se ani nemůžu snažit být Sixtovi na blízku. Proč to všechno? Nechtěla mu ublížit. Nechtěla přeci nic takového... Nemohu zadržet slzy. Ještě pře malou chvilkou mi bylo dobře. Cítila jsem úzkost a strach ze Sixtvoi blízkosti, ale nebylo to tak zlé jako nyní. Mé srdce je sevřené. Vzpírá se, ale nejde to. Není kam utéct. Utéct sama před sebou. Všichni se nás straní protože jsme zlí. Myslela jsem že to není pravda, že to mohu dokázat, ale mýlila jsme se. Uvližuji jen svou přítomností zde. Ubližuji a to ani nechci... Proč nejsem jako oni? Proč nemohu být člověkem? To bych se nemusela bát mít ráda. Musím pryč... .Musím pryč... Nechci jim ubližovat... Podívám se na Sixta i Tirwen, která se vrátla k ohni. V mé tváři je smutek, ale to lez jen stěží vidět. Snad se zeleskne na mé tváři několik krvavcýh slz, které bolí a ubírají sil... Sixt ke mě přijde a říká že mi jen Tirwen chtěla ukázat jak se někdo může smát. Že bych se měla jít omluvit. Jeho hlas je milý. divím se, že ke mě vůbec ještě mluví. Je to příjemné, ale vlastně to jen ptrohloubí šrám v mém srdci. "Odpusťte... Jednala jsem zbrkle... Ohrožuji vás a tak... Bude lépe pokud odejdu..." řeknu tiše třesoucím se hlasem. Snad si přeji aby tato má slova nikdo z nich neslyšel. Snad si přeji abych je nikdy nevyřkla protože už jen to že bych mělaodletět pryč mě děsí. Nechci tu udělat. Shrnu si plášť z křídel pomalými zoufalými pohyby a pomalu se pokouším zvednout. Snad doufám že se mě pokusí zastavit. Jsem slabá a vím že beztak neodletím mco daleko. Ne s pláčem a prudkoou bolestí v nohou, která mě teď už opravdu velmi zmáhá. "Omlouvám se Tirwen..." řeknu ještě elfce plačtivým hlasem. Sotva stojím. I tak ale roztáhnu křídla a připravuji se vzlétnout. |
| |
| Pozoruji co se děje. Zanin ustaraný výraz v obličeji a pak co říká.Vstanu ze zěmě a koukám za ní. To si dělá srandu? Tohle se může stát komukoli, zvláště někomu kdo netušil o co se jedná. Její chování mě naplňuje z části vztekem, levou ruku mám sevřenou v pěst a druhou si jí pro jsitotu držím abych neprovedl nějakou zbrklost. NE! Řeknu poněkud ostřeji vzhledem k náladě. Když se člověk chce o něčem něco dozvědět a něčemu se přiučit nemůže utíkat po každém nezdaru. Vaši lidé možná měli o lidech, jejich chování a o emocích pravdu ale ty jsi se při naší cestě o tom přeci něco dozvěděla a řekl bych že i ses přiučila něčemu dobrému. Nech nás pomoci ti a potom tě necháme v klidu jít. Řeknu a uvědomuji si že to jsou samé nesmysly zvlášť když sem se neptal Tirwen jestli s tím také tak souhlasí. |
| |
| Zadívám se na Zaniverel. Nic se nestalo. Ale příště bych nechtěla mít znovu pod krkem dýku. Nemám to ráda. Odpovím klidně, jako kdyby ani nechtěla odletět. Možná že tě učili něčemu jinému. Mě taky, ale přesto jsem většinou s lidmi. Kdybych odešla kvůli nějakému nezdaru, tak by mohl být už Sixt i dva metry pod zemí. I kdyby se stalo cokoliv, tak jemu bych odpustila všechno a ani bych mu neublížila. Je to můj přítel a já ho neopustím. Povím potichu a zadívám se do země. Jestli chceš jít, tak můžeš. Je to tvoje rozhodnutí. Ale tím, že budeš utíkat, tak si přátelé nenajdeš. |
| |
| Stojím a nezbývá mi daleko do odletu. V tom se ale Sixt promluví a jeho hlas je přísný. Otřesu se. Bojím se toho hlasu, i když jsem ráda že to řekl. Cítím ten vzrůstající rozpor ve svém nitru. Cítím ho a nahání mi hrůzu. Sixt nazývá můj odlet útěkem. žádá abych je nechala ať mi pomohou. Mě ale pomoci není!Tohle všechno mi jen ubližuje. Hrozně to bolí... Proč to bolí? Přátelství má být hezké. Nemá bolet. Láska má být ještě hezčí. bolí však o to víc... Tohle nevydržím... Nedokážu to. Jak takhle mohou žít? Proč jsem to chtěla poznat? proč když teď? Když teď není cesty zpátky. Chci zůstat. Vím ež chci zůstat, ale... Oni by to přece chtít neměli. Měli by se na mě zlobit... Proč se nezlobí? Sixt se zlobí ale více pro to že chci odejít než pro to co jsem udělala. Tirwen... Ani nevím... Nevím co mám udělat. Zůstat, odletět... Přijde mi že ani jedna možnost není správná. Podívám se na Sixta a pak ještě jednou na Tirwen.Chtěla bych někomu říct, ež to nedokážu, ale na to se necítí,m. Nedokážu až tak moc projevit svou slabost. Nevím co dál. Přesto nakonec svá křídla složím. Nechic je opustit chci doufat, že to všechno má nějaký smysl... "Tak... Tak dobře... Zůstanu... Omlouvám se, nechtěla jsem ti ublížit, Tirwen... Jen jsem měla strach, že chceš... Že Sixtovi ublížíš. Byl to... Bylo to instinkt..." pokusím se o vysvětlení. hlava se mi náhle zatočí. Celý svět je v jenom kole a mě se vyčerpáním podlomí nohy a oči se mi zavřou... Všude je tma... Bezvládně se sesunu k zemi... |
| |
| Zani se umoudří ale nakenec se sesune k zemi a je zřejmě v bezvědomí. Přiběhnu k ní a pokusím s ní zatřást aby se probudila ...nic. Tirwen! Dones sem nějaké léky nebo bylinky. Zkontroluji jí nohy které kdyžtak převáži a pak obličej. Krev...slzy...že by ztratila hodně krve? Nejspíš přišla o spoustu krve... máš na to něco aby nezemřela? Zeptám se ačekám na odpověď. Já kám nějaký recept co by mohl zabrat ale musel bych jít hledat bylinky a nechat jí tu jen tak nemůžu. Jestli né tak se o ní postarej můžu se jít porozhlédnout po bylinkách na recept který pomůže. |
| |
| Pomalu dojdu k Zaniverel a kleknu si k ní. Přejedu jí rukou po čele a zavrtím hlavou. Ne. Musí si jen odpočinout. Bude v pořádku. Ale něco jí na to dám. Zašeptám Sixtovi klidně a podívám se jí na nohy. Vytáhnu váček a z něj pár bylinek. Z nich pak začnu dělat mast. Nezačnou jí hnedka krvácet chodidla. Víc pro ní nedokážu udělat. Chvíli nechám mast působit a pak jí nohy vyléčim. Vysvětlím Sixtovi a nanesu Zaniverel na nohy mast. Pak přejdu k ohni a stáhnu z něj králíky. Teď se pojď najíst. |
| |
| Přikyvuji tomu co Tirwen říká a bedlivě poslouchám. Chápe to určitě líp já se v léčení nevyznám tak jako ona. I přes drásavý pocit odejdu od Zani k ohni a nechám jí tam odpočívat. Nelíbí se mi že musím někoho nechávat takto odpočívat když nevím jak na tom přesně je. Zvlášť u ní je to jiné. Její rasa je ve všech směrech jiná a trochu zvláštní, nevím co se dá čekat ale budu věřit Tirwen. Přejdu k ohništi a podívám se ještě k Lili. Přidáš se? Zeptám se jí a usednu k ohništi. Hlad moc velký nemám, vyrůstal sem s nedostatkem všeho a vypěstoval jsem si schopnost dlouho nejst bez jakýchkoli následků ale je to už dlouho co jsem něco jedl. Nejspíš ještě před tím než nás zajali ti z arény. Vezmu si trochu z toho králíka co Tirwen připravila a a podívám se na ní. Zkus si potom se Zani promluvit. Zdá se zmatená a potřebuje si určitě s někým promluvit a řekl bych že ty jí pomůžeš. Kromě toho co se stalo před chvílí bych řekl že si tě oblíbila takže ti bude rozumět a dokážeš jí určitě mnohé vysvětlit... já se potom půjd uprojít do lesa kde si odpočinu od.... ty víš čeho. Při posledních slovech pohlédnu na levou ruku a pak pokračuji v jídle. |
| |
| Pozorně poslouchám Sixta a vezmu si kousek králíka. Když domluví, tak přikývnu. Klidně si s ní promluvím. Ale v některých věcech jí nedokážu pomoct. Je občas zmatená, ale nejnovější je pro ní láska. Neví si rady. Odpovím a znovu se na něj zadívám, aby to aspoň trochu pochopil. Prostě... se toho bojí. Nechce ti ublížit. |
| |
| Zmatená? No nevím jak jinak nazvat to c ose mi odehrává v hlavě. A přitom se toho bojim. Nevím kdo z nás je v tom ohledu na tom hůř. Přitom přemýšlím o tom co říkala dál. Láska, smutek a podobné city... říkali mi že některé z nich nemám. Neukápla mi ani slza i když jsem byl sebesmutnější a děly se ty nejhorší možné věci. Ve šem to bylo různé i když jsem toho od té doby dost pochopil. Věřím že jí pomůžeš.. Řeknu jí nakonec když dojím a odejdu si odpočinout do lesa. Jsem na to hůř než ona. Hůř než kdokoli. Slabý a proklet. |
| |
| Chvíli se tiše dívám za Sixtem, než zmizí v lese. Jednou i tvé kroky utichnou. Nechci, aby ten den přišel. Zašeptám si sama pro sebe. Pomalu vstanu a dojdu k Zaniverel. Kleknu si u ní a začnu jí léčit chodidla. Tvé utrpení není utrpení celého světa. Ale přesto tak bolí. Jednoho dne se však ohlédneš a pochopíš, že bolest nejen zraňuje, ale dělá nás i silnějšími. Zašeptám si znovu pro sebe a zadívám se na nebe. A já? Kdo ví, kde mi bude vůbec konec. |
| |
| Les Sixt zmizí kdesi v lesea není po něm ani vidu. Vy ostatní zůstáváte na mýtině. Když se začne stmívat tak se Zaniverel začne probírat, Sixt sestále nevrátil. |
| |
| Nevím jak dlouho jsem ležela. Zmatek chaos... Tak jedině se dá nazvat to co se odehrávalo za vbranou mých očí, těsně před probudzením. Strach otevřít oči a vidět. Ale co? Sama nevím co vlastně vidět chci a co vidět nechci. Bojím se se probudit. Nejraději bych se už nikdy neprobudila ale to už holt náš úděl. Vždycky přijde další den, vždycky se probudíme a bolest pokračuje. V mém případě už ne jen ta fyzická. Všechno se mi vybaví, Tirwen skákající na Sixta a povalující ho k zemi. Sixt, který se smál. Já přikládajíc dýku k Tirwenině krku... Otevřu oči. Už je skoro tma. Dívám se na nebe, které se šeří. Je to příjemné. V noci vií mé oči mnohem lépe. I chlad noci je mi známější než teplo slunného dne. Kápě mi spadla z tváře. Možná jí nekdo zhrnul. Tvář mi trochu pálí, ale slunce už sem nesvítí a tak pálení odeznívá. "Když se člověk chce o něčem něco dozvědět a něčemu se přiučit nemůže utíkat po každém nezdaru. Vaši lidé možná měli o lidech, jejich chování a o emocích pravdu ale ty jsi se při naší cestě o tom přeci něco dozvěděla a řekl bych že i ses přiučila něčemu dobrému. Nech nás pomoci ti a potom tě necháme v klidu jít." "Možná že tě učili něčemu jinému. Mě taky, ale přesto jsem většinou s lidmi. Kdybych odešla kvůli nějakému nezdaru, tak by mohl být už Sixt i dva metry pod zemí. I kdyby se stalo cokoliv, tak jemu bych odpustila všechno a ani bych mu neublížila. Je to můj přítel a já ho neopustím." vzpomenu si na slova Sixta i Tirwen. Zabolí mě to. Snad se ještě nikdo nevšiml, že už jsem otevřela oči. Dívám se jak se nea neby objevují první hvězdy. Nejsem a nkdy nebudu dobrým přítelem. Nikdy Sixt nebude opětovat to co cítím. A kdo ví... Třeba se mýlím a vůbec to není to co Tirwen říkala... Třeba to vůbec enní láska to co cítím. A pokud ano... co na tom. Beztak by to nešlo. Půdju s nimi. Ale učit už se nebudu. Ne pocitům... Naopak jediné co se musím naučit je kontrola nad nimi. Já nemám city a tak to má být. Tak to bude. Od teď... Neučím se je nemít..., říkám si. Chtělo by se mi plakat. Vždyť pořád ještě bych si přále poznat něco krásného, něco hezkého... Ale vím že to prostě tak nemá být. Náš rod k tomu není stvořen. Pomalu se posadím. Posadím se, nasadím si kápi a mlčeky se rozhlédnu. Vidím Lili i Tirwen. Sixt však jako by se do země propadl. V první chvíli mne zaplaví panika. Chtěl bych se zeptat kde je. Už-už otevírám ústa k otázce, ale pak je zase zavřu. Ne! Já se na něj nesmím upnout. Ne! Co když potřebuje pomoct? Nepotřbeuje! A i kdyby, tak by jí nepřijal, tak co?! Ztěžka polknu. Snažím se držet si kamennou tvář a mlčet. Poznávám jak je pro mě teď těžké mlčet. Poslední dny jsem mohla mluvit. Mohla jsem se ptát a mluvit s nimi i třeba o ničem, ale mluvit. Teď se ale bojím promluvit. Vím, že mi Tirwen odpustila, ale i tak. |
| |
| Sedím u ohně a dívám se do prázdna. Přemýšlím nad mnoha věcma. Po chvíli si všimnu, že se Zaniverel posadila. Jsi už v pořádku? Zeptám se a zadívám se jí do očí. Bolest dokáže přivést na správnou cestu. Ale je tomu opravdu tak? Pomyslím si, když se na Zaniverel dívám a pak přejdu pohledem na Wilvarina. Chvíli se na něj beze slova dívám. Pak se rozhodnu, vyzkoušet nový meč a začnu s ním trochu cvičit. |
| |
| Tirwen na mě promluví. Co dělat teĎ? Mlčet, nebo odpovědět? Ne... Nemohu mlčet. Nemohu je ignorovat. Jdu s nimi, nebo ne? Musím s nimi komunikovat. cchi s nimi mluvit, trápí mě ta myšelnka. Ono nutkání pokračovat v rozhovoru, zapříst jakýkoliv rozhovor, ale bojím se. Něco mi říká, že to není vůbec správné... "Ano," hlesnu jen v odpověď. Nevím jestli to Tirwen slyšela či nikoliv. Nic proti jednoslovné odpovědi nenamítá, jen se podívá na svého vlka a pak začne cvičit s mečem. Neodpustila mi. Teď už je to jisté... Říkala, že ano, ale lhala... Možná ne. Třeba jen ví, že bych se s ní nebyvila. Cchi si s ní povídat, ale nesmím. Jen by to pak zase bolelo. A tohle nebolí? cítím ten vzrůstající rozpor. Trhá mě na kusy. Píchá mě u srdce, při těchto myšlenkách. Uvědomím si, že kdybych něco dělala třeba bych na to nemyslela ale teď mě trápí jiná věc. Otázka. Nevyřčená otázka: "Kde je Sixt?" chtěla bych se zeptat. Daří se mi mlčet, ale nemohu vypudit z mysli jeho tvář, náš poslední rozhovor, jeho poslední slova, než jsme se sesula k zemi. Pozoruji Tirwen jak cvičí s mečem. Pozoruji ji, přitáhnu si kolena k sobě. Hlavně klid... Sixt bude v pořádku. Nesmím na něj myslt, ale to bude ještě nějaký čas trvat... Bude v pořádku, stačí... Stačí jen čekat, jako čekají ostatní... snažím se si vsugerovat. |
| |
| Děje se něco? Zeptám se po chvíli Zaniverel. Přitom ale cvičím dál. Jak by se taky nedělo. Vždyť se už ani skoro neumím chovat. Ani se na ní nepodívám, když s ní teď mluvím. Ale cvičím, dlouho jsem to nedělala. To jde snad trochu pochopit ne? Pomyslím si a chvíli znovu nic neříkám. Pokud máš hlad, tak je tam ještě kousek králíka. |
| |
| Tirwenina otázka mne vytrhne ze zamyšlení. Mohu jen doufat, že to v noci a pod kápí nepostřehne. Chvíli mlčím. Nechci se zakoktat při odpovědi. Ne... nic se neděje. Jenom jsem se chovala jako... Jako bych ani nebyla to co jsem. Měla bych vám poděkovat. Pochopila jsem ež se nemohu změnit. Že se naopak musím naučit nést svůj úděl takový jaký je. nic se neděje, jenom se ty a Sixt zlobíte. Sixt dokonce tak moc, že tu ani není... Tak jo... Buďte naštvaní, já už to neudělám. Neudělám, protože od teď se bduu učit být taková, jací temní elfové mají být... hořkost mých myšlenek by byla snadno znát v mé odpovědi. proto váhám. Tirwen cvičí. Po chvíli mi řekn, že pokud mám hlad, mám si vzít ještě kus králík.a Krotím se. Skousnu psodní ret. An... cítím hlad a ne zrovna malý. Přesto se však zdáhám si vzít. No a co? Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere, ne? Tak jo. Já bduu silná, víš? Budu a naučím se aby mi na nikom nezáleželo. Budu jednat jen logicky a v tuto chvíli... V tuto chvíli jelogické se najíst... Tedy vstanu. Nohy už mě tolik bnebolí. Samozřejmě cítím bodavou bolest, která mi projede clými chodidly, ale není tak velká jako před tím a nohy dokonce už ani nekrvácí. Pohlédnu na cvičící Tirwen. Proč by mi pomáhaly? Nechápu to... Nerozumím tomu. Ale ptát se nebudu. Bude to tak lepší. Byla to její volba. Ona nebude mít dost prostředků, aby případně valéčila někoho potřebnějšího..., pomylsím si. Cvhíli zvažuji jestli bych uvažoala takhle s klidem i v případě, ež by ten potřebný byl Sixt. Sama si uvědomuji, že bych to asi nesla těžce, nedokážu si představit jak bych jednala. "Ano, jsem v pořádku. Jídlem nepohrdnu a za uzdravení nohou mi nezbývá než ti poděkovat. Tedy díky." pronesu k Tirwen. Snažím se mluvit odměřeně s takovým nějakým nadhledem ve svém hlasem ,ale nejde to zcela. Ač nechci trochu se mi hlas zatřese. |
| |
| Sednu si k ohni a pokrčím rameny. Nic se neděje. Aspoň tě teď nebudou bolet nohy a nebudeš využívat tolik energie, aby se ti uzdravili. Odpovím jako kdyby to nic nebylo. Chvíli hladím Wilvarina a pak se zadívám k lesu. Půjdu se podívát po Sixtovi. Je už dlouho pryč. Vysvětlím, proč se najednou zvednu a vydám k lesu. Pojď Wilve. A hezky hledej. |
| |
| Tirwen přijde blíž a mluví jako by se snad ani nic nestalo. Nevím co si o tom mám mysle.t nevím co si mohu myslet. Zmatek se opět stupňuje. Pak se podívá k lesu a řekne, že se jde podívat po Sixtovi a mě se srdce rozbuší velmi rychle. Dlouho pryč? co když se mu něco stalo? co když se někde trápí? ta myšlenka je neodbytná. Začínám se chvět. Co mám teď dělat? Jít také? Letět se po něm podívat? Mám tu nechat Lili samotnou? Je to jen elfka, nic víc, ale... Sixt pro mě také nesmí být víc, tak rpoč se toho stále nedokážu zbavit? Logické by byl počkat, nenechat nikoho o samotě... To je přece nesmysl. Vezmu si kus králíka. Jen co dokážu vzít do rukou a postavím se. Tirwen následována svým vlkem vchází do lesa. "Půjdu s tebou," pokouším se o rozhodný tón. Rozhodnutá sice jsem, ale i tak to nezní zrovna sebejistě. Vystanu a vykročím za ní. Nohy mě bolí, ale není to už tak hrozné. |
| |
| Není potřeba... Ozve se z lesa a pak výjdu schován v plášti s hlavou sklopenou a s vlasami rozpuštěnými. Jdu směrem k ohništi kde si sednu a koukám do země. Sakra to už je noc? Byl oto trochu dlouhý, musím se naučit kontrolovat.. takhle to dál nejde. A nebo...né to raději né. |
| |
| Zastavím se a podívám se na Sixta. Pomalu se vrátim k ohni. Lehnu si na zem a zadívám se na nebe, kde se objevují hvězdy. Povzdechnu si a zavřu oči. Kdybych náhodou usla, tak mě ani nebuďte. |
| |
| Vezmu si od Tirwen nějaké ty plody a napí- chnu je na klacek a ohřeju si je nad ohněm aby byly teple ty jsou nejlepsi.Par si jich dam a par tam necham kdyby nekdo nahodou taky chtel.Po jídle začnu meditovat |
| |
| Už-už bych vyrazila s Tirwen, ale Sixt se náhle objeví. Vlasy má rozpuštěné a je zachumlán ve svém plášti. Hlavu má sklopenou, když kráčí k ohni. Nesmírně se mi uleví, když jej vidím a tedy stejně jako Sixt a Tirwen i já se vrátím k ohni. Nelehnu si však tak jako Tirwen, nýbrž zůstanu sedět. Sixt hledí do země a já mám neodbytný pocit že ho něco trápí. Zmatek ve mě opět vzrostl. A přesto jej nechci nechat vyplout na povrch. Musím si už konečně zvolit co vlastně chci. Musím už konečně pochopit co budu dál děla.t Najít svou roli v této podivné skupince. Řekla jsem, že zůstanu, tzeď už musím... snažím se od Sixta odtrhnout svůj pohled ale nejde to. Vzpomínka na arénu, na společnou noc ve stájích, kdy jsme si dlouze povídali než jsme šli spát... "Co tě trápí?" zeptám se jej zvědavě. Nedokážu mlčet, i když jsme se snažila. Na té otázce není nic špatného. Je to jen otázka nic víc. Beztak mi neodpoví. Proč se ptám stále dokola, když mi nci nepoví? Maximálně mi něco odasekne, bude se zlobit... snažím se přesvědčit o tom, že to tak bude lepší, ale pořád to bolí. Chtěla bych aby to tak nebylo... |
| |
| Zani se zeptá na otázku která napadla asi každého. Stále koukám směrem do země a pokusím se nějak odpovědět. .....nevím jistě.....co to je. Neumím to popsat a i kdybych uměl tak bych se toho vyvaroval. Nic určitěho až tak moc ne co je znát je jen bolest těla.... určitě z únavy. |
| |
| .....nevím jistě.....co to je. Neumím to popsat a i kdybych uměl tak bych se toho vyvaroval. okakuji si Sixtova slova, která mi však nyní nedávají smysl. Snažím se pochopit co se s ním děje, ale vůbec mi tonejde. Kéž bych tak věděla, co tě trápí... Ne! Nesmím na tebe myslet... Ale on je... Je tak... jiný... Začínám se chvět. "Ráda bych pomohla. Snažíém se pochopit, protože mi připadá, že tě něco vnitřně velmi sžírá. Jako by jsi se něčeho, snad sám sebe bál..." pokusím se co nejlépe interpretovat vlastní myšlenky. Můj hlas je zamyšlený, ale i se lehce třese, tak jako se třesu i já. |
| |
| Nevím.. jistě jestli mi někdo může pomoct. Odpovím s pohledem stále směrem k ohni. Pocit vnitřního sžírání? Taky by se to dalo říct už několik dní neli let by to bý mohlo...to bylo ale takové normální poslední dobou.... ..sám sebe bych se nebál. Strach mám jen z jedné věci ze všeho ostatního mám jen větší obavy. |
| |
| Sixt hledí do ohně. Také bych se dívala do těch všepohlcujících plamenů, které sice vnášejí do temnot noci světlo a teplo, ale pohlcují vzduch a vtahují lidskou mysl do svých temných hlubin. Přímo až lákají zkusit do nich ponořit ruku a zkusit jestli pálí. Každý zná oheň a každý ví, že pálí a pálit bude. A přece... přála bych si utonout v jejich nitru... Jenže to nejde. Stejnou měrou bych chtěla létat a proplétat svá křídla mezi tvářemi a nekonečnem hvězd. Nejvíce však bych si přála utonout v náručí muže, který se mnou nyní sdílí těchto několik chvil. Vždycky si povídáme takhle večer. Chtěla jsme být silná. Silná a nebrat ho jako něco víc, ale nejde to. Je u mě blízko a ta blízkost je až děsivá... "A... Čeho se bojíš?" zeptám se Sixta stísněným hlasem. Trochu se můj hlas zachvěl. Nechtěla jsem aby se můj hlas chvěl, ale nomuhu s tím nic dělat. Jsme tu a všichni ve zdánlivém bezpečí. A přece něco není v pořádku. Nejen že já se jen stěží mohu soustředit, ale Sixt je ponořen mnohem více do útrob plamenů a jejich krásy. Vím, už že to nejde... Že se to nikdy nezmění a my... Ne... Nidky nebude My... Přesto ti chci pomoci. Přesto chci jít s tebou... Nikdy ti to nedokážu povědět... Snad to Tirwen pochopí a také nic nepoví. Pokud by mu něco řekla... Pak už bych musela odletět. Dokud nerozumí, je všechno v pořádku, je to jen má bolest... |
| |
| Čeho se bojím? No ničeho až tak moc hrozného. Mám strach z toh oco bude po smrti. Ze smrti né ale toho co bude následovat. Ale to není asi moc podstatné smrt mi teď nehrozí takže je zbytečné o tom mluvit. Důležitá je přítomnost....pokusit se zůstat v pořádku a nepřijít k úhoně. |
| |
| "Čeho se bojím? No ničeho až tak moc hrozného. Mám strach z toh oco bude po smrti. Ze smrti né ale toho co bude následovat. Ale to není asi moc podstatné smrt mi teď nehrozí takže je zbytečné o tom mluvit." řekne Sixt a já ještě chvíli jeho slova omýláv ve své mysli... Co bude po smrti? Přece obrovská úleva... AŤ přijde po smrti cokoliv nemůže to být horší než život..., pomyslím si bolestně a sklopím hlavu. "Po smrti...? U nás se traduje, že život je nemoc na níž jediným lékem je smrt. Ať je po smrti cokoliv, nemůže to být horší než-li život sám..." vypovím mu názor svůj i názor svého lidu. Nebojím se smrti. Kdykoliv se jí postavím čelem... Ovšem je dze jiný faktor. Bojím se přátelství, bojím se lásky a ze všeho nejvíc se teď asi bojím být sama... bojím se ztrati je. Ztratit těchle několik životů. Tirwen, která se stala za těch několik dní něčím jako mou důvěrnicí aq jak doufám snad i já její. Sixta, k němuž chovám stále nehynoucí, naopak stále se prohlubující cit. Dokonce ani Lili bych nechtěla vidět zemřít, protože i bez této duše by mi bylo smutno dá se říct... Sama neumím vhodně nazvat pocit, který mne přepadá jen si to představím... |
| |
| Vše ukáže čas. Odpovím jí krátce a podívám se na noční oblohu a pak opět zpátky k zemi. Cítím že to všechno již polevuje snad to zase nepříjde rád byc hs ijiž odpočinul. |
| |
| Krátkévěty mi dávají znát, že náš rozhovor pomalu končí. Nechci aby skončil, ale musím se podvolit vůli toho s který svůj rozhovor vedu. On jistě neprospal půl dne jako já... "Pravdu díš... Ostatně asi jako vždy. Vyhlížíš unaveně měl bys jít spát..." povím mu a sejmu z hlavy kápi. Mé černé vlnité vlasy my spadají na ramena a já se opřu o své ruce zahledíc se na hvězdy. Poraďte hvězdy, leské na obloze perly, vy korále štěstí, světla mých nadějí. Já už jsem zoufalá, duše má je pomalá, Bolest mne v okovech svírá, úzkost na mě dotírá, srdce bije o překot, neuteču, nenajdu východ. napadá mne když upírám myšlenky ke zhvězdám stále pečlivě věnímajíc Sixtovu přítomnost. "Jednou to poznáme všichni..." zašeptám ještě. |
| |
| Přeji hezkou noc. Řeknu Zani a vstanu ze země, po cestě projdu ještě kolem Tirwen a opřu se o jeden strom kde se pokouším usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Už se to zlepšuje neboj. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Kdyby jsi něco potřeboval, tak mě klidně i vzbuď. |
| |
| Sixtr vyřkne přáíní dobré noci a já se zachvěji. I tobě krásné sny..., chtěla bych přát, ale nevyřknu nic. Proč se tohle děje? Kéž by to skončilo... Co bude až to zkončí? Půjdeme každý svou cestou? A co když není žádná má cesta? Nechci k našim lidem. Byla bych tam stejně sama jako kdekoliv jinde bez nich... A přece nemůžeme jít všichni stále spolu... Až tento úkol skončí, já zemřu... Vím, že zemřu... Pro mě už nebude mít život dál smysl... říkám si a sleduji Sixta procházejícího kolem Tirwen jak se usazuje ke stormu, kde se pokouší usnout. Sama si lehnu. Spát se mi ještě nechce. Srdce mi poplašeně bije na poplach. Ruce se mi chvějí. Vzpmínám na to jak mě Sixt držel v náručí, jak mi ovazoval nohy, na každý jeho dotek, který jako by znovu a znovu vyvstával na mé kůži, ale není to skutečné. Je to jen vzpomínka, jen bláhové přání sice typické pro mnoho lidských žen ale pro někoho mé rasy je to zcela neobvyklé... Tirwen měla jsi pravdu... Ale proč to tolik bolí? schoulím se a přitáhnu si kolena k sobě. Ležím v klubíčku pozorujíce ne už hvězdy nýbrž plameny... |
| |
| Les-ráno Noc proběhne v pořádku a všichni se celkem dobře vyspíte. Ráno vás všechny probouzí tichý šum lesa. |
| |
| Nestává ráno a já se probouzím. Jsem vzhůru dřív než ostatní, vstanu ze země ještě celý ztuhlý a protáhnu se. Shodím ze sebe plášť a zjistím že se nic nestalo. Sváži si vlasy opět do culíku a rozdělám znovu vyhaslé ohniště. Kdyžtak se půjdu podívat po něčem k jídlu dokud ještě spí. Oheň chytne až po delší době ale nakonecse to podaří, pak se vydám do lesa kde se pokusím něco ulovit a s úlovkem se vrátím zpátky do tábora kde ještě všichni spí. Pustím se do úpravy úlovky a pak ho začnu opékat. |
| |
| Zdál se mi sen. Krásný a přeci nesplnitelný. Sen o mě a o Sixtovi. Sen ve kterém přiložil své rty k těm mým... Ráno je chladné a probouzí mě až vůně ohně a teple připravovaného pokrmu. Tentokrtá mi kápět ve spánku nespadla z tváře. Slunce mě tedy neprubudilo tak časně jako tomu bývá obvykle... Otevřu oči a posadím se. Má tvář je jaksi zamračená. Kdyby mi někdo viděl do očí myslel by si že ho chci zabít. Snad tomu tak i je. Zabila byhc téměř kohokoliv, jen kdybych věděla, že to bude mít smysl. Kdybych věděla že se pak naplní mé nejvroucnější přání, které se si sice už musím přiznat a přece to odmítám. Takhle to dál nejde. Takhle ne... A přece zůstanu... Vždycky to tak bude... Budu si říkat že nesmím zůstat , ale nikdy doopravdy neodejdu... Vidím sixta, který už vstal. Ostatní zatím stále spí, ale on už přuipravuje jídlo. Chvíli se jen dívám, vděčná za kápi kryjící mou tvář. Nez ní by mohl uvidět můj pohled mu věnovaný. Pohled, který se naumí mračit. Dívám se smutně a přece s jakousi něhou. "D-dobré ráno..." trochu se zakoktám. Kruci... Nesmí nic poznat! Nesmí pojmout podezření, že... Že ho mám ráda... sklopím pohled a přisunu se blíže k ohni. "Mohu nějak pomoci?" zeptám se odměřeně, ale je to nucené. |
| |
| Opékám úlovek na ohni a při tom si všimnu že se někdom z ostatních vzbudil. Odhlédnu se přes rameno a spatřím Zani. Dobré ráno i tobě. Řeknu s úsměvem a podívám se zpátky k ohni. Už mám lepší náladu než včera večer, pokračuji v pečení a podívám se opět na Zani. Spalo se ti dobře? Zeptám se a občas zkontroluji maso jinak koukám na ní. Mimo to za chvíli to bude hotové dáš si? |
| |
| Sixt se na mě usměje a také pozdraví. Ten úsměv je tak krásný a lákavý... Kéž bych ho dokázala opětovat... sama se pokouším usmát, ale všechny mé pokusy vypadají spíše jen jako bolestné grimasy, či vyhlíží spíše ironicky. Sama nevěřím ve svůj úsměv a proto neodhalím svou tvář. Sixt stále otáčí svůj úlovek nad ohněm a vypadá, že je mu už lépe. Ráda ho tak vidím. Mé srdce pookřálo a bych si přála tát. Vím, ale že to nejde. Vždyť si to sama zakazuji. Už jen chtít mit připadá špatné. Kouká ne mě. Jen občas skontroluje maso a já jsem nervózní. Nevím co dělat, nevím co říkat... Jak vypovědět... Co lidé říkají, na takovou otázku? Jak mu mám popsat jak se mi spalo? Co dělat? dýchám rychleji, ale nakonec se přeci jen pokusím o medový hlas: "Jsem... Jsem zvyklá spát ve dne a v noci žít, ale... To nevadí spalo... Spalo se mi d-dobře, c-co tobě?" vypadá to, že mi dává problém mluvit. Zadrhávám a zakoktávám se. Zdá se, že i dlouze přmýšlím nad svou odpovědí. Nakonec mi Sixt nabídne trochu toho co dělá. Chce se mi plakat dojetím, ale několikrát se nadechnu, abych slzy potlačila. Vím, že by mě to moc oslabilo... "A-ano... D-děkuji..." odpovím mu . S rukama si hraji v klíně, to aby nebyl na první pohled znát třas mých dlaní. Jestli se někdo bude ptát, nebudu mu lhát. Láska je mučení. Každý den, každá chvilka s tím koho máte rádi je utrpení... Pokusím se znovu usmát. |
| |
| Poslouchám její trochu zmatenou řeč a zapřemýšlím nad stejnou otázkou i nad tím co říkala. Spát ve dne? No nic špatného na tom není, občas byla potřeba to udělat. Mě? Nevím...moc si nevzpomínám asi dobře ale nejsem si jist. Odpovím a zkontroluji jídlo. Noc je hodně zmatená. Noční můry, občas nespavost a jiný příjemný věci. |
| |
| Když se probudím, tak jen tiše ležim a poslouchám ostatní. Po chvíli mě to přestane bavit. Tak otevřu oči a protáhnu se. Dobré ráno. Povím všem a přisednu si k ohni. Jsem ráda za trochu tepla a proto se usměju. Tak jak se spalo? Zeptám se vesele a užívám si teplíčka. A zase na cestách. Konečně něco zajímavého. |
| |
| Není si jist? Ale... No to je vlastně jedno... sklopím hlavu a převezmu od Sixta trochu toho úlovku, který už by měl být pomalu hotový. Tirwen se také probudí a přijde k ohni. Úzkost ve mě vzrostla. Musím se uklidnit. No tak... O nic nejd... Tirwen je Tirwen... Bude těžké přesvědčit jí, že... Že se mýlila. Asi to bude tím, ež měla pravdu... Ale to nevadí. Nikdo nesmí nic poznat. Prostě... Prostě jdu s nimi protože chci a je to... Mám náhodou stejnou cestua chci vidět moře... hledám výmluvy, které bych později třeba mohla použít. Už jen jejich pomyšelní bolí a vůbec se necítím na to abych je užila v rozhovoru, ale i tak. Alespoň mám pocit že něco dělám, i dkyž to vlastně není pravda. Tirwen se zeptá jak se nám spalo. Neumím popsat co se ve mě odehrálo. Smutek a úzkost. To obojí se pozastavilo nad bizardností této otázky. Vždyť jsme se o tom se Sixtem do teď bavili a mě přijde zopakování otázky jako něco co sem snad ani nepatří. Poprvé se uchechtnu. Je to zvláštní smích, ale přináší úlevu. Připadala mi celá situace tak hloupá až jsme se začala smát a to mi přináší nezměrnou úlevu. Smích ale odezní stejně rychle jako zazněl a já si musím z tváří setřít bolestivé krvavé slzy, které mi ulpěly na tvářích po tomto nečekaném záchvatu smíchu. Začínám se bát. Co si teď budou mysleT? Musím... msuím se ovládat co to sakryš bylo? Jak se to mohlo stát? Vždyť... Tohle se mi neděje, tohle ne... |
| |
| Spalo se divně až všelijak nevim jistě. Odpovím Tirwen. Pak si povšimnu Zanina smíchu. Že by se přeci jen trochu učila být jako my? Lehce se nad tím pousměji a podám těm dvěma jídlo. Doufám že nepohrdnete nic jinýho jsem chytit nemohl. Pak oboum dívkám podám jednu opečenou ještěrku na klacku zbavenou kůže, kostí a vnitřností. U ohně je ještě jedna pro Lili. |
| |
| Překvapeně se podívám na Zaniverel a zasměju se. Dneska bude dobrej den. Povím a zadívám se na nebe. Pak přijdu od Sixta opečenou ještěrku a rozdělím se o ní s Wilvarinem. Ještěrku jsem snad nikdy neměla. Povím pobaveně a šťouchnu do Sixta. |
| |
| Jo to bude.. Přidám se k Tirwen ale oproti ní se rozhlédnu kolem sebe po lese. No špatný nejsou, teda některý ale těžce se chytaj mršky rychlý. Taky hadi nejsou špatní pokud nejsou jedovatý a neuděláš je blbě. Nelovim jen myši, krysy, fretky a jim podobný potvůrky, s těma se už dlouho známe. Řeknu Tirwen a oplatím jí šťouchnutí. |
| |
| Sixt se trochu pousmál nad mým smíchem ke kterému si sama sobě říkám, že nemělo dojít a stydím se za něj. Rozhodně nepohrdnu ještěrkou. U nás se jedí vcelku běžně. Jsem stále velmi upjatá, ale Tirwen se také trochu zasmála a pak Sixt vysvětluje jak je to s lovem ještěrek. Neumím vysvětlit vlastní pohnutky. Snad je to vzpomínka na domov na hory, kde se loví co je zrovna po ruce a je nutné umět připravit veškeré maso, které se dá ulovit. Všimnu si, že se Sixt opět zmíní o krysách a myších. I ty u nás lovíme ale vím, že Sixt k nim má zcela jiný vztah. Uvědomuji si že mezi nimi nějaký čas žil i když mi to u člověka připadá podivné. Vím, že je Sixt vyjímečný člověk a to v mnoha ohledech a tohle jen zvedne můj zájem o něj. Všechno to tajemno, které ho obestírá. Zjišťuji jak ráda bych se o něm dověděla co nejvíce... "Ještěrky jsou fajn. Náhodou. Některé mají velmi dobré maso. My je lovíme celkem běžně. Ono v horách se toho oc lovit nedá, pokud teda zrovna nechcete jíst skřety, což nedoporučuji a nebo obry a podobnou havěť... U nás žijí tákhle velké ještěrky..." rozpřáhnu ruce na široko, a ukáži vzdálenost zhruba jednoho metru. "Říkáme jim, Rülvene... Nevím jak by ji pojmenovali lidé. Tyhle potvůrky mají tak dobré maso, že se dá připravit na deset způsobů a pokaždé to chutná jinak." vysvětlím jim poměrně vřelím hlasem. Zdá se, že si ani neuvědomuji, že mluvím více než doposud. |
| |
| Velké ještěrky? O tech jsem už slyšel možná jsem i nějaké viděl nevzpomínám si. ASi vím které myslíš ale nevzpomenu si jak se jim jinak říká. Já bych zůstal u označení ještěr. Odpovím ale přesto mi to nedá tak se zeptám ještě jednou. Jak vlastně lovíte? |
| |
| Sixt se vyjádří v tom smyslu, že možná Rülvene viděl. Cítím se nějak volně. Pořád je ve mě tíseň, ale když se mnou Sixt mluví a cítím z jeho strany zájem o to co povídám, jako bych snad mohla mluvit věčně. Nemohla vím, že ne. Ale teĎ je všechno kárání sebe sama stranou. Když se Sixt zeptá jak lovíme vzpomenu si na to jak mě to učili. Nikdy jsem na lov nebyla příliš dobrá, ale učit jsem se to musela. Naši lovci..." začnu a mé oči se vracejí do té doby, kdy jsem pozorovala jedhoho z našich, jak mi to ukazoval. "Využívají všeho co je dostupné. Loví se v noci. Tehdy vidíme lépe. Když shlédneme kořist máme povětšinou výhodu překvapení. Lovci používají klasické zbraně, jako lidé a elfové i další pokolení světa. Luky, dýky meče i kopí a další... Dokonce i sítě. Vždy záleží na tom, co se zrovna loví. Využívají magie i pastí. Vlastně náš lov má jen jedinou výhodu. Výhodu létání a prvního útoku." vypovím, když si vzpomenu na několik technik lovu. Náhle zatřesu hlavou jako by v nesouhlasu. Nechic vzpomínat na hory a můj domov. Je sice zajímavé se dělit o slova ve větší míře než hlásají naše zvyklosti, ale pojednou mě napadne, že rozšiřovat mezi ostatní naše praktiky není tak vhodné. Co kdyby nás pak lidé napadli? Ale ne... sixt to nikde nepovía Tirwen taky ne a Lili... no myslím že taky ne... Byla by sama proti sobě... Snad... skryji svůj třas za menším ošinutím a uklidním se alespoŇ navenek. Najednou mi došla slova, i když ybch si přála mluvit. Dále mluvit, než budeme muset vyrazit dál, protože za letu budu zase sama... |
| |
| Poslouchám Zanino vyprávění a mají docela zajímavé druhy lovu i když nevím jak přesně to u nich vypadá. Výhoda létání a prvního útoku vždy nezajišťuje výhru v boji. Jsou například i pasti které tohle všechno obrací ve prospěch toho kdo je v nevýhodě. |
| |
| Sixt řekne jednu velmi praktickou poznámku a to mě donutí se na něj opět podívat. "Vždyť já neříkala, že vždy vyhráváme..." zamyslím se na nad tím. Vskutku je pravda, že mnohdy někteří z našich padli do pasti. "Každá taktika má svá slabá, každé počinání je nebezpečné..." vypovím zamyšleněji než jsme doposud vyprávěji. tíží mně plynoucí čas, který nám zanedlouho jasně řekne, že už je čas vyrazit. |
| |
| Ano každá taktika má skrytou cestu pro protivníka ale bez odvahy není vítězství a to se jak známo často neobejde bez nebezpečí. Kdo nic neriskuje nic nezíská... Chvíli se vrtám malým klacíkem v ohni a nechám ho postupně schořet, pak se rozhlížím kolem sebe a podívám se na chvilku i na Zani. |
| |
| Znovu tiše ostatní poslouchám. Ale když začne Sixt mluvit o nebezpečí, tak se tomu musim zasmát. To je tedy pravda. A lézt oknem se taky nevyplatí. Zvlášť když jsou pod ním růže a ty spadneš. To si ještě moc dobře pamatuju. Povím Sixtovi provokativně a znovu se zasměju. Ale aspoň pár výhod to má. Ty ses proletěl a já mám dýku. |
| |
| Podívám se na Tirwen a neubráním se smíchu. Jen jeden detail. Růži jsem tam neviděl ani jedn utak nemohu říct jetli to náhodou nebylo něco jiného. |
| |
| Mávnu rukou a směju se dál. Křoví jako křoví. Ty si tam lezeš kdo ví kde a my s Gashou jsme tam nechali skoro slintat. Zavzpomínám a pokývu hlavou. |
| |
| Pokud vím vy jste se celkem bavili jen já nemám rád takovou společnost jaká tam byla. Odpovím jí a přemýšlím nad tím. Vcelku ale byli užiteční. |
| |
| Tirwen se vloží do rozhovoru a připomíná Sixtrovi něco o okně a křoví. Vypadá to, že se oba baví a já jen sedím a poslocuhám. Snažím se představit si Sixta jak padá do křoví, ale nejde to. "Ty jsi spadl do křoví? A kdo je Gasha? A jakou společnost nemáš rád a byla tam?" začnu se ptát. Ani nevím proč vlastně snad je to právě tím, že chci mluvit, že zjišťuji že je to hezké a že se dá mluvit vlastně i úplně o ničem... |
| |
| No abych odpověděl na otázky. Řeknu a obrátím se k Zani. GAsha byla naše společnice ale musela znenadání odejít, společnost c ose tam nalézala byla složena z nějakých dobrodruhů .. možná alespoň jeden z nich mohl být šlechtic jinak ti ostatní byli vojáci a dobrodruzi. A ano. Spadl jsem do křoví a nebylo to zrovna dvakrát příjemné. Řeknu Zani a vzpomenu si jak to tenkrát bylo. |
| |
| Les Nakonec snídaně skončí a poustu zvířat v lese se probudí. Urnáte za vhodné že by jste měli pokračovat a tyk se tedy vydáte dál. Cesta je klidná i když máte občas pocit jaký jste už někdy měli a to že jste sledováni. I přes jakékoli pokusi najít toho kdo vás sleduje jste ho nenašli, ani Wilvarin ho nemůže najít a to by mohl vystopovat spoustu zvířat co v lese jsou. (Zatím pokračujte sami. Rozhovorem nebo čímkoli jiným já vám pak dám snad nečekané pokračování :D ). |
| |
| Pomalu procházím lesem za ostatními a mám trochu zamračený pohled. Jedno je jasné. Přestává se mi to tu líbit. To není normální. V lese nebvá pocit pozorování jen tak. Na tom bude něco víc. Myslim si stále dokola a rozhlížím se po lese. Ne tak, aby to vypadalo pátravě, ale spíš aby to vypadalo, že se mi v lese líbí a mám jen zlé myšlenky. Třeba to není zlé. Jen to nechce být viděno nebo se bojí. Zkusim myslet pozitivněji a trochu se pousměju. Tím navodím více dojmu spokojenosti a nic netušení. Nevíte někdo, kdy tam vůbec budem? Zeptám se ostatních jakoby znuděně a trochu nepřítomně. |
| |
| Jdu s ostatními lesem a bez viditelných problémů kromě toho že nás někdo nejspíš sleduje. Nepřítel by už zaútočil aby se nás zbavil, naopak spojenec by přišel k nám bez možného ohrožení. A jestli jde o někoho s názory které jsou neutrální tak proč by se zabýval s námi? Možnost je ta že sám neví co jsme zač a vyčkává než to zjistí a přikročí k nějakému činu. Nevím. Odpovím jednoslovně Tirwen a porozhlédnu se kolem. Odhadoval bych že tam tenhle den ještě nedojdeme nebo né úplně. |
| |
| Snídaně skončila. Sixt mi odpověděl a já bych snad bývala pokračovala, ale Triwen už vstane a já se zarazím. Je čas jít dál... Nechce se mi, ale už je čas... Nesmím se s nimi bavit! Musím si dávat větší pozor. Teď zase půjdou a já musím letět. Nemám nic proti létání, ale mrzí mě, že poletím sama, že oni létat nemohou.. Zavřu oči. Je to jen chvilka, kdy se snažím potlačit smutek a pak už také vstávám stejně jako ostatní, připravená vzlétnout... "Tedy buďte opatrní, uvidíme se později." sdělím jim. Můj hlas je rázem odměřený, už ne tak zamyšlený a vlídný. Pohledem se vyhnu Sixtovi, přesto a snad právě pro to, že k němu něco cítím. Něco co men spaluje a zároveň mi dodává sil. Je to jako velmi bláznivá nemoc, před kterou není úniku. Roztáhnu křídla a vzlétnu. Nějaké delší loučení by mohlo jen uškodit. Nechám se unášet větrem a létám nízko nad lesem Je mi dobře a přece tomu tak tak docela není. Něco mi chybí a po dnešním ránu vím přesně co. Přátelé, povídání si s nimi, i když zcela o ničem důležitém, slovy plynoucí vzduchem vlídné pohledy patřící Sixtovi, ale i Tirwen, která je se mnou jaksi spřízněná a možná i Lili, i když s ní je mj vztah nejchladnější. Vlastně jsme ráda, že alespoň někdo z nic hnevybočuje z řady tak jako právě Sixt a Tirwen. Oba jsou jiní než obyčejní lidé a elfové a oba jsou moji přátelé. Snažím se smířit s tím, že to brzy skončí a připravit se na to. Snažím se si nakazovat, abych se s nimi nebavila po jejich způsobu ale to nejde jen tak. Bolí mě ředstava, že oni bduou mluvit a já budu jenmlčet. Dneska jsme se poprvé opravdu zasmála i když to bylo velice zvláštní tak to bylo i plné podivné úlevy, doposud nepoznané. Ano stydím se za tento nečekaný projev emocí, ale bylo to... Bylo to vlastně hezké... Jsem silně zamyšlená a tak možná i ochabla má pozornost ve sledování okolí. Držím si však skupinku kráčející po zemi v zorném poli, abych je neztratila. AlespoŇ na něco ještě dbám. |
| |
| Les Jdete lesem a Zirika má docela dobrý přehled nad cestou. I přes to že je slunečný den zdá se že se stmívá. Žádný mrak ale poblíž není ani nemá být už večer. Družina na cestě narazí na jakéhosi obra který se sice hodně veliký ale nepřevyšuje nijak koruny stromů.Je oblečený jen v potrhaných kalhotách a konec levé ruky není zakončen dlaní ale několika velkými noži které připomínají trochu palcát. Všem vám potom v hlavě zazní hlas. Kdo jste a co zde děláte. Jen procházíte nebo máte jiné úmysly. |
| |
| Jdeme v klidu po cestě když nám do cesty vstoupí jakýsi obr který vypadá nebezpečně. Tohle nám chybělo obr kterej se zřejmě nehne ani o píď a jestli je kámoš nemůžeme vědět i když nezaútočil. Bude dobré se připravit na boj i když zatím nic nenaznačil. Sáhnu k pásku po tesáku a jdu dopředu abych stál před obrem. To neni dobrej nápad. Jsme jen dobrodruzi co prochází tímto lesem. Omlouváme se jestli jsme vstoupili někam kam jsme neměli ale netušili jsme nic. A prosím ustup z cesty. |
| |
| Zastavím se a trochu znechuceně se na něj podívám. Obr. Ten nám tu taky chyběl. Pomyslím si a nechám mluvit raději Sixta. Přeci jen v tom má lepší praxi. Pomalu ruku položim na meč. Zadívám se na obrovu ruku, která končí velkými noži. Bez ruky? Nikdy. |
| |
| Vytahnu si pomalu hul a do druhe ruky meč ale zustavam v pozadí a čekam co řekne ten obr.Nevipada zrovna mirumilovne a ta ruka chudak jak o ni asi přišel pomyslím si a ustoupím o krok dozadu a ve tvari se mi mihne stin soucitu |
| |
| Letím... snažím se nevmímat nic krom toho letu, mimo letu a větru, všech jeho porybvu a zákrutů nebese. Dnešní ráno bylo krásné, leč namáhavé, na mu psychiku. Náhle poznávám že se bojím. Že se bojím každého dalšího dne, toho že by se některý z našich vydal men hledat, že by mne dokonce mohl najít a chtít odvést zpět. Vím, že bych se měla vrátit, ale to není jednoduché. Ne teDˇ, když vím, že v přítomnosti Sixta jako bych směla vystoupat do nebes i bez křídel. Hledět s ním na setmělé nebe je jako stávat se jednou z hvězd. vzpomenu si na to, jak jsme spolu hleděli na noční oblohu. bojím se o něj, bojím se ale i tirwen. snažím se vzpomenout na ten uvolňující pocit smíchu dnes ráno, ale teď se není čemu smát, je mi téěmř do pláče. Stávám s nestálou a má mysl roztěkanou. Nechci takovou být... Pohlédnu dolů a tam vidím Lili, tirwen a Sixta jak se zastavili u někoho velikého. Opravdu velikého, to vidím i odsud. sletím o něco níže a vidím to již lépe. Srdce se mi začne v hrudi poplašeně třást při vzpomínce na arénu a Sixtův souboj v ní. Lili bere do ruky hůl a těžko říct co bylo vyřčeno mezi poutníky na zemi. Musím něco udělat, musím jim nějak pomoci, ale jak? Co mám udělat? Třeba nemá rád temné elfy a když mne uvidí, zabije je jen kvůli tomu... A přece nedokážu potlačit to nutkání a přiletět blíže, kd e přistanu na jednom ze stromů a zahalím se pláštěm. Jsem dost blízko abych slyšela co si povídají, ale nejsem přímo u nich, přesto tak blízko, že mohu v případě nouze zasáhnout. hlavně klid... Nesmím se ukvapit, nebo se Sixtovi něco stane... |
| |
| Les Obr stojí dál na místě a všechny vás pozoruje. Pak vám opět v hlavě zazní ten hlas. Ano... a teď mi řekněte jméno a to čím se zabýváte. Práci, povolání nebo zaměření. A ty okřídlená dívko vylez a neschovávej. Nemám rád když s někým mluvím a ten dotyčný se přede mnou schovává. Jakmile hlas dozní rozhostí se opět ticho až na zvuky lesa. |
| |
| Nevím jestli bych mu to měla říkat ale... přistoupím o krok blíž a řeknu mu Jmenuji se Evana a jsem nekromant. možna že to zabere nechci aby použil nějakou jeho schopnost a dal do ní moje jmeno |
| |
| První se odhodlá Lili a podle toho co usuzuji mu nevěří. Nejspíš něco očekává tak proto říká tohle. A ty se jí divíš? Taky bych to udělal. To jsi zase ty? A když už otravuješ co je ti do toho. Jo jsem to já a je mi do toho hodně. Nechci chcípnout. Tak mlč. Stále drtžím jednou rukou tesák u pasu a koukám na toho obra. Asi by to tou rukou bolelo, snad nebude mít důvod jí použít. Jmenuji se Sixtus a jsem poutník. Odpovím obrovi a čekám na ostatní. |
| |
| V mysli se mi ozve obrův hlas. Roztřásla bych, ale toto nutkání se ze všech sil snažím potlačit. Proč s námi mlví takto? Tohle já nechci! Vidí nám snad do hlavy? Můžečíst mé myšlenky? zalévá mne strach, ale i přes něj slyším odpověď Lili. Donynějška se mi nepředstavila a tak nemohu posoudit zda to co řekla je pravda či ne, ale dle jejího dosavadního chování usuzuji, že to poslední, čím by byla je nekromatnka. Nemám rád když s někým mluvím a ten dotyčný se přede mnou schovává. cítím jak ve mě roste zlost. Tak se mnou nemluv. Se mnou nikdo mluvit nechce, tak proč ty bys měl, no?! mám chuť mu odseknout, ale nedokážu to. Zarazím se sotva otevřu ústa a místo toho se na větvi posunu tak, aby mě bylo vidět, přesto však stál zahalena v plášti, aby na mě nedopadalo slunce. Z větve nechci slézat kvůli nohou, kteér mě za poslední dni bolely už dost na to, abych toužila po další bolesti. Představí se i Sixt a představí se jako poutník. Při znění jeho hlasu cítím jak mi bvysychá v ústech a na kůži opětovně cítím jeho dotek. Snažím se zapudit ty vzpomínky, ale není to lehké. Abych se tohop zbavila rozhoduji se i já říci kdo jsem. A kdo vlastně jsem? zamyslím se. Najednou mi připadá že sama nevím... "Jmenuji se Zaniverel a jsem čarodějka." že jsem z rodu temných elfů už jistěvíš, takže to už říkat nebudu..., pomyslím si naštvaně. Kdybych se nebála o Sixta a osud výpravy, nikdy bych ti své jmno neřekla. |
| |
| Chvíli znovu přejíždím obra pohledem a vyčkávám, než mu odpovím. Usoudím, že není chytré mu lhát a proto jen pokrčím rameny. Tirwen a jsem hraničářka. I když nevim, na co ti to vůbec bude. Odpovím mu klidně a skloním se k Wilvarinovi. Začnu ho jemně drbat a přitom nespouštím pohled z obra. Možná by jsi nám taky mohl něco říct. |
| |
| Les Hlas se opět ozve stejně jako předtím. Hmmm. Slečny Tirwen a Zaniverel můžoupokračovat v cestě. Vy dva jste mi buď lhali nebo jste neřekli všechno. Jděte pryč nebo řekněte pravdu. Obr ustoupí stranou aby mohla Tirwe se Zaniverel projít a sleduje pořád Sixta a Lili. Co konkrétně máte na mysli. Zazní Tirwen v hlavě otázka na tu její. |
| |
| Chvíli si rozmýšlím svoji otázku. No třeba proč se nás takhle vyptáváš. Zeptám se a dál vyčkávám. Já jsem si to myslela. Proč taky lhát. |
| |
| Sakra.... co mu mám říct. Pravdu. Jakou. Zkus hádat. Jak už jsem jednou řekl jmenuji se Sixtus a jsem poutník. Jestli ti to nestačí tak by se to dalo považovat možná za dobrodruha. Odpovím a čekám dál, mezitím mám tesák již venku a schovaný za zády. |
| |
| no dobře jak chce schovam si svoje zbrane a řeknu mu Hele tak promin omlouvam se jmenuju se Lili a jsem čarodějka a vyčaruju odhození na listy kolem stačí ti to? Doufam že bude vždyť je to pravda |
| |
| Les Dobrá slečno Lili můžete pokračovat. Ale ty jsi mi opět řekl něco co se mi nelíbí. Odejdi nebo řekni pravdu. Pokud neučiníš ani jedno bude to mít pro tebe neblahé následky. Víckrát tě upozorňovat nebudu, máš již jeden pokus. Při těchto slovech obr udeří svou mohutnou rukou do země až se to kolem zatřese. |
| |
| Obr opět neuzná mou odpověď a zdá se že je připraven bojovat pokud mu příště řeknu něco jiného. Trvám na svém prvním tvrzením a je mi jedno co chceš slyšet. Pak pevnně tesák uchopím a dám ho před sebe, přitom skloním hlavu koukající do země a čekám. ....jak jsem řekl. Trvám na všem a jestli se ti to stále nelíbí tak se pusť do práce... |
| |
| Orb řekne že já a Triwen můžeme jít. Nakonec může jít i Lili, tkerá na druhý pokus odhalila že je též čarodějkou a konečně jsem pochytila jejjí jméno. Snad bych už mohla jít, či letět, ale neučiním tak. Sixt znovu nesmí jít a na třetí pokus to vypadá, že je odhodlán se mu vzepřít. Mé srdce se vzedme tupým strachem. Tak jako když byl Sixt v Aréně jenže teDˇmě od něj nedělí mříže a já rozhodně nemíním jen přihlížet. Rozhovor mezi Tirwen a obrem vnímám jen z její strany neboť odpovědi od obra jsou určeny přímo a jen jí. Po sixtově vzdoru roztáhnu křídla a sletím k němu až se zastavím u něj a dosednu na nohy, které zabolí a já vší silou potlačuji bolestné syknutí. Stojíc velde Sixta upřu vzdorovitý pohled na obra. Pokud někdo musí jít, pak Sixt. Je vlastně jediný kdo tuhle výpravu skutečně chce vykonat, bez něj by neměla smysl bez něj... Prostě musí jít... říkám si v duchu. Nahlas raději nepovím nic. Je mi jasné že Sixtovi došlo, že bude-li třeba bojovat, že mu pomohu, i když na druhou stranu je mi také jansé, že takovou pomoc nebude chtít přijmout. alespoň jednou nebuď tak tvrdohlavý. Nechci se jen dívat na to, jak ět zabije, nechci protože to by byl můj konec... upírám své myšlenky Sixtovým směrem téměř jako bych k němu promlouvala, ale on mě nemůžte slyšet... |
| |
| Čekám až se ten obr rozhodne a mezitím si ke mě stoupne Zani která zřejmě chce dát poroz aby mi obr nic neudělal. Hloupá holka. Vzteky sevřu tesák v ruce a podívám se směrem k ní. Odejdi, nebo to skončí jako když si mě tenkrát neposlechla. Prosím Zani, poslechni mě. Druhou rukou jí lehce odstrčím stranou a čekám na obra. Mám začít nebo co bude? Hlavně ať se Zani o nic nepokouší. |
| |
| Les Zaniverel je po Sixtově zásahu na chvilku stranou a obr se přiblíží. Několikrát máchne svojí ozbrojenou "rukou" a ookaždé mine nebo uhneš, zřejmě zkouší tvé schopnosti a dovednosti. Mezitím v lese je rušno a něco se v něm děje. |
| |
| Uhýbám obrovým útokům a čekám na vhodnou příležitost. Tak dělej udělej nějakou velkou chybu abych to mohl skončit. Pak pokračuji v uhýbání všelijakými salty, přemety, kotouly a čekám na vhodnou chvíli kdy se mu dostanu za záda odkud zaútočím. |
| |
| Nech toho!co to děláš?co jsme ti udělali že chceš zabít našeho společníka?Nebuď hloupý ty horo masa a nech ho být už jednou jsem viděla jak porazil obra v aréně tak toho radši nech A snažím se obra uklidnit a přesvedčit ho aby na Sixta neutočil |
| |
| Les Z sela poblíž Tirwen a Lili výjde nějaká postava v černé kápi. Ano i ne slečno. To se nedá přesně určit kdo ho porazil. Ale i teď má malo ušanci. Pak ten dotyčný jde směrem k obrovi. Stůj. To už stačilo. Vím že se ti nezamlouvá oproti ostatním ale to už je jedno. Natáhne ruku k obrovi a ten se hnedka rozplyne. V ruce mu zůstaně po něm jen slabé vlákno které ihned ukryje pod plášť. Omlouvám se za něj je prostě nepoučitelný ale je to dobrý strážce. |
| |
| Opatrně se podívám na postavu a začnu si jí prohlížet. Možná je to ten, kterého jsem už potkala, ale možná taky ne. Přemýšlím nad těmito věcmi, ovšem mě nic nenapadá. A proč tu tedy je? Nebo co po nás vlastně chcete. Zeptám se přímo a trochu přimhouřim oči. |
| |
| Hmmmm. Škoda. Mohla být sranda a pak příjde někd oa ukončí to. Zajímalo by mě kdo to je a co tu dělá. Schovám tesák zpátky a čekám co se bude dít. |
| |
| Sixt se na mě podívá rozhořčeně a jeho hlas je tvrdý a neústupný. Věnuji tentýž neústupný pohled a snažím se nedat najevo jak moc mi jeho chování ubližuje. Když do mě strčí, vyvede mě z rovnováhy. Nemám na nohou potřebnou stabilitu a na chvíli jsem z dosahu, přičemž obr se ohned vrhá proti sixtovi. Sice zatím nepadla ani jediná rána, ale itak ten souboj pozoruji, neschppna cokoliv udělat. Vůbec nic mě nenapadá, nevím, zda zasáhnout či ne, nevím jak... V tom ale vyjde kdosi z lesa. Ani Liliina slova nezmohla tolik co tento zvláštní zahalený cizinec, na jehož pokyn obr hned zmizí a na jeho ruce se objeví jen slabé vlákno. Sama nevím co to může být. Cítím jak mi srdce divoce buší a já se teprve teď mohu znovu pohnout. Poznávám jak jsme slabá, oproti ostatním. Snažím se být tvrdá, vydržet stejně, ale teDˇse mi zdá, že tu opravdu nemám co dělat. Není to poprvé co mám tento pocit a vím, že na něj stejně nedám, že s nimi půjdu dál a budu se snažit ukrajovat co nejvícce ze společncýh chvil se Sixtem, tolik, kolik mi jen bude dovoleno. Tirwen se zahaleného muže ptá a Sixt zdá se vyčkává. Nevím co dělat, ale přijdu k nim. Každý krok bolí jako tisíc jehel, ale nohy prozatím nekrvácí. Tvářm mám skrytou pod kápí před slunečním svitem, jako jako i celý zbytek své modrošedé kůže. "Dobrý strážce? Co stráží, že nás nechtěl nechat jít dál?" pomíjím fakt, že nechtěl nechat jít dál jenom Sixta. Neměla bych se do toho plést... Není to má věc... vůbec bych se do toho neměla motat... Jen jdu s nimi... Sixt se stejně zlobí... Měla bych mlčet, třeba bych měla vzlétnout a počkat o kus dál... probírám se myšlenkami jako temným lesem a z hrudi do celého mého těla vycházejí bodavé paprsky slabosti a křečí. Dech se mi krátí a já se jen stěží udržuji na místě aniž bych přešla k Sixtovi. Násilím držím svůj pohled na cizinci, přestože zdaleka není objektem mé pozornosti. |
| |
| Les Postava v kápi se otočí k Tirwen která se ptala první. Je tu jen proto aby hlídal tuto oblast. Tenhle kraj je nebezpečný a čirou náhodou se tudy dá dostat ke mě a je mnoho lidí kteří by se tam rádi dostali a většina z nich není příliš přátelská a dobře naladěná. Toto byl pouze test jestli jste ti kdo jste a tak. Pak se obrátí na Zaniverel která se ptala jako druhá. Ano dobrý jeden z mých dobrých. Jinak jsem na další otázku z části už odpověděl. Chrání pouze určité území v lese a nechal by vás klidně projít jen jednoho člověka nechtěl.... Pokyne hlavou k Sixtovi. ....jeho. Nejspíš proto že v tvých slovech postřehl jistou lež nebo nějaké nepřesnosti. Proto. Pak se chce dát pomalu na odchod tak se obrátí a zamíří do lesa ještě se na okamžik otočí vaším směrem. Chtěl bych tu s vámi ještě chvíli zůstat ale musím si něco zařídit a čas je neúprosný. A pokud chcete jít za mnou nebo jednoduše mým směrem. Raději mi to řekněte předem ať o vás vím a pojďte se mnou. Jakmile domluví tak zmizí v lese. Omlouvám se za mojí dlouhou neaktivitu vůči vám :-D |
| |
| Nevím co si myslet o tomto záhadném muži, ale musím říct že se mi ani v nejmenším nelíbí jeho jednání, ovšem přijde mi, ež s tím nemohu skoro nic dělat... Když se znovu otočí a dá se říct nás pobídne abychom šli s ním nevím jak přesně bych měla reagovat zda se vydat za ním a nebo zůstat. Na druhou stranu ten inkoust či co to vlastně přesně Sixt potřeboval jsme také získali - tedy on získal - po náhodném setkání takže třeba i tento muž nám bude schopen nějak poradit ostatně neříkal sixt že to co hledá je na dně moře? cítím podivný závan až mi naskočí husí kůže. Většinou jsem bývala proti takovýmto projevům imuní, ale nyní nejsem, protože ... Vlastně ani nevím proč. Snad je to tím, že jsem dovolila svým citům, aby vypluly na povrch a že jsem se také není to tak dávno zasmála. Byl to zvláštní pocit. Chtěla bych si ho teď vypabavit, ale nedje to. Jako by se vytratil kamsi do nenávratna. Podívám se s lehkou nedůvěrou na Sixta a tirwen jako bych čekala na jejich rozhodnutí. Ovšem nevím co přesně čekám. Jindy by mi stačilo mlčet, ale teď ne. Teď potřbuji promluvit a tak se tiše zeptám. "Půjdeme za ním? Nebo ne...?" |
| |
| Poslouchám co černě oděná postava říká a nějak do rozhovoru nezasahuji, pouze schovám zbraně a čekám jak to dopadne. Zvláště při slovech o mém nepřesném výkladu mlčím. Ber to jak chceš řekl jsem t to čemu věřím a pokud máš problémy tak pojď a ukaž jak umíš bojovat. Nakonec se dostane k tomu že musí odejít a že máme jít kdyžtak s ním. Co můžeme dělat. Leda ztratíme trochu času. Je taky možnost že pomůže a když nás bude chtít napadnout tak se uvidí. Můžeme jít pokud proti tomu nikdo nic nemá, může pomoci. Řeknu Zaniverel a vydám se klidně do lesa. Cestu sleduji jen z části jinak koukám do země... |
| |
| Nakonec Sixt řekne po lehkém zamyšlení, že se za ním můžeme vydat a sám vykročí. Bodne mě u srdce. Sixt promluvil tak jako že by mu na tom ani nezáleželo. Připadám si zase nějak víc sama a smutná. Jeho chování v jistém ohledu mě trhá na kusy. Proč? Tolik to bolí... Tolik to bolí... Je tohle opravdu láska? Láska? Vždyť ot má ýt krásné... smutně se podívám na Tirwen a sklopím hlavu. Tak nějak doufám že mi rozumí, že ví nač právě myslím, co mě trápí. to bude dobré. Vždyť... Vždyť jsem to tak vlastně chtěla ne...? chtěla jsme aby nevěděl aby až se naše cesty rozdělí... Jenže až se naše cesty rozdělí, tak já zemřu... Zemřu protože mi pukne srdce... cítím krvavé slzy jak s derou z mých očí a abych zabránila svému palčivému pláči tak prudce máchnu křídly a vznesu se do oblak, přičemž zamířím směrem za Sixtem a tím tajemným mužem. |
| |
| Jen potichu pokrčím rameny a vydám se za ostatními. Třeba nám opravdu pomůže. Poslední dobou se stává hodně věcí, tak proč ne zrovna tohle? Lidé jsou zvláštní a ještě zvláštnější je jejich svět. Nikdo ho nedokáže objevit celý. A tahle postava. Je zvláštní sama o sobě. Tak proč nepoznat kousek toho tajemství. Přemýšlím nad vším možným a dívám se na cestu. |
| |
| Hluboko v Lese Většina se tedy rozhodla jít tak tedy jdete za tím mužem. Vede vás hustým lesem a Zaniverel i když vás moc dobře nevidí vás sleduje dobře. Nakonec dojdete k jakési věži ze které trčí všelijaké trny a několik velkých se opírá o zem a celo uvěž tak podpírají. K věži jsou také neznámou silou připojeny velké kopule které i spřes svojí velikou tíhu drží připojené k věži jako by nic nevážili. U vchodu spatříte mohutného golema který je celý jakoby z mlhy ale když se pohne je to znát jako kdyby vážil tunu. Po pokynu muže ustoupí stranou. Vy vystoupíte po schodech až do věže a muž za vámi. Na stěnách je spoustu tkaných koberců a látek z neznámého materiálu. Muž se něčemu věnuje a pokyne rukou aby jste se posadili, po chvíli vám donese někdo něco k pití a ani si nevšimnete kdo to je. Jak tak pracuje tak promluví k vám všem. Co tedy pohledává skupinka jako vy v tomto lese a jak já vám mohu pomoci? |
| |
| Letím vzduchem a mávám křídly jako b to byla ta nejpřirozenější věc. Pro mě samozřejmě je, ale pro ostatní asi nikdy nebude. Vlastně se jako už mnohokrát přistihnu že jim závidím, že bych se svých křídel klidně vzdala kdyby to bylo možné jen za možnost, být obyčejným človekem. Není příliš dobře vidět. Přeci jen je den a vítr mi svál z hlavy kápi ve dne beztak vidím hůře než v noci a připadám si pro to jako bych měla veliký handicap, ale ani to mě nezabrání ve sledování Sixta, Tirwen, Lili a toho neznámého muže. Když dojdou a já doletím k věži, vidím všechny ty trny a podivnou konstrukci, která snad ani nemůže normálně fungovat a být zcela skutečná. Přesto předemnou toto monstru stojí jako snad obraz hropzby z dávných pohádek či moderního umění naši pisálků, ale mě to příliš neříká. dívám se na to s obdivem a strachem zároveŇ. vím že bych neměla mít strach, vždyť čeho se to vlastně bojím? Jenže neznám odpověď a jediné na co se zmůžu když mlžný golem odstoupí od vbchodu aby nás vpustil je, že přistanu vedle svých přátel - ano přátel protože už dávno nejsou jen mými společníky - a společně s nimi vejdu dovnitř. Tak jako pokaždé i dnes mě každý krok bolí a tak když vcházím dovnitř stěží potlačuji bolestivá syknutí. Koečně jsme uvnitř a neznámý nás vybídne abychom se posadili. Když tak učiníme jako že ano. Jindy bych pochybovala, ale teď už nechci nadále zakoušet bolest nohou. ano, všechno se časem otupý a ani mě už nohy nebolí tolik jako předtím než jsme je měla kolik dní rozedřených do krve, le proč bych měla znovu pokoušet, co jsem zažila před tím? nikdo z mých pátel nemá zjevně nic proti a také se posadili. Kdosi nám přinesl něco k pití, ale já se nenapiji. Měla bych i trochu žízeň, ale nemíním v této věži cokoliv pít. Jen si nasadím na hlavu kápi, i když tady v šeru nic neznamená, je mi jasné, že Neznámému, i když to nedává najevo, nemusí být pohled na někoho jako jsem já příliš příjemný. Trochu se zachvěji, když se ohlédnu po opstatních a zavadím pohledem o Sixta. Vím že bych neměla ale na druhou stranu vím, jako strašně moc chci být s ním... Nakonec se podívám na našeho hostitele, který při své tajemné práci položí nám všem stejnou otázku. Otázku na kterou nejsem oprávněna já sama dát odpověď. Možná Tirwen ale nejspíše by měl Sixt sám, uznat co všechno poví a co si nechá pro sebe. |
| |
| Pokračujeme po cestě a dávám pozor. Mlžné stvoření mě velice zajímá a zdá se že je to oddaný a spolehlivý služebník. Nakonec výjdeme do věže kde nám nabídne občerstvení a věnuje se své práci. Dá nám i otázku tak když prozatím všichni mlčí rozhodnu se odpovědět. Hledáme jednu věc a nevíme jak jí získat jelikož je nejspíš na dně moře. Pak mlčím jestli nechce někdo něco dodat. Všimnu si i Zaniverel která mlčí a občas se na mě podívá. Že by jí něco trápilo? Možné to je. Přijdu k ní a podívám se na ní. Něco tě trápí? |
| |
| Nehodlám se teď do ničeho plést a proto raději mlčím. Rozhodně je to zajímavé a rozhlížím se okolo. Nakonec si dodám trochu odvahy a napiju se pití, které nám bylo přineseno. Možná by jste nám mohl pomoci. Zašeptám a zadívám se na toho podivného muže. Ale co když přeci jenom ne? |
| |
| Zatímco sedím Sixt odpověděl a zdá se ež tomu muži prozradil to nejhlavnější. Je příliš důvěřivý... LAe možná... Možná když tento člověk dokázal stvořit toto monstrum tuto věž... Třeba by dokázal vymyslet i něco jak se dostat na dno moře a nezahynout...., prolétne mi hlaovu a pak zbystřím neboť mnou projede chlad a naskočí mi husí kůže. Uvědomím si že je to pro to, že Sixt přišel až ke mě. Pohlédnu na něj z pod své kápě a kdybych ji teď na hlavě neměla mohl by Sioxt spatřit zmatenou tvář plnou rozpaků, které si sama majitelka neumí vyvsětlit a leckdy ani přiznat. Nekolikrát naprázdno otevřu ústa jak jsme překvapena. tolik bych chtěla říct ta dvě slůvka. Ta jediná slůvka, která ani nevím jestli vůbec mám právo kdy vyřknout, protože by mohla mnohé změnit a já se tolik bojím sixtovi reakce... Dívám se na něj jako by byl socho nějakého dávného mocného boha a já byla jeho vyznavčem. Jako by byl tou největší a nejcennější svátostí celého světa... Napadne mě, že bych měla odpovědět ale nenapadne mě jak. Ano mohla by říct to co mě napadlo jako první ale to nedokážu. Zjišťuji až teď jak moc je těžké něco takového říct. Nemohu říct: "Miluji tě,"to prostě nedokážu. Ale vím ež mé mlčení trvá už příliš dlouho a když se sixt zajímá... Ale proč vlastně? Třeba mě má taky rád... A nebo prostě jsi pro něj totéž co každá jiná bytost víš přece že má ve zvyku chránit všechny kolem sebe. Kdyby se takhle dívala kterákolik jiná, tirwen nebo Lili, tak by se také zajímal... Já vím ale třeba... A třeba ne! "M-mmožná ale... To teď... Teď není důležité..." vypravím ze sebe nakonec a pohled sklopím k zemi. Vlastně bych se na něj chtěla dívat neustále ale to nejde. Teď se před ním záhadně stydím a ten pocit je mi tak zvláštně cizí a přeci je můl že nevím co to znamená... |
| |
| Jestli tě něco trápí tak mi to řekni neboj se a mluv. Řeknu Zaniverel. Určitě jí něco je, nebo je jenom nervozní z tohodle místa a toho muže? |
| |
| Věž Už se na vás krátce podívá a pak se opět věnuje práci. Znám ten způsob jak být pod vodou dlouho a nezemřít, dokonce hned dva způsoby. Pak se podívá k Tirwen. Pokud myslíte pomoc o jakou žádá váš přítel tak ano. Pokud jinou ať je to cokoliv tak mohu být také nápomocen. Ozve se ti v hlavě hlas. Mohu pomoci vám všem. Znám co většinu z vás tíží. Stačí říct a můžeme se někde v klidu promluvit. Ozve se tentokrát všem. |
| |
| Zadívám se na muže a přikývnu. Proč nám vůbec chcete pomoci? Neznám moc takový lidí, kteří někoho potkají a chtějí hned pomoct. Většinou jen jdou okolo a dělají, že nic nevidí. Cítím, že k nim nepatříte. Ale přeci jen by mě zajímalo, proč. Zašeptám po chvíli přemýšlení a zadívám se do země. |
| |
| Sixt se zeptá co mě doopravdy trápí. Jeho zájem mi působí vnitřní bolest, ale zároveň i zvláštní štěstí a zvláštní naději. Proč to dělá...? Proč mě trápí...? Já to dlouho nevydržím... Vím že musím musím to nechat být... Zapomenout nebo tak... Nedokážu to říct, nedokážu se zeptat... znovu pohlédnu na Sixta s jakousi nevyřčenou nadějí, ale v tom promluví onen muž a říká ež zná způsob jak se dostat na dno moře a přežít. Dokonce údajně dva způsoby. Mé srdce se zachvěje. Jsem vlastně ráda, ale zároveŇ jsem smutná. Čím dříve získáme to co Sixt chce, tím dříve naše cesta skončí a já... Náhle se mi v hlavě ozve hlas nabízející pomoc. náhlý příval strachu. strahcu z toho že tento zvláštní muž vidí přímo až do mě, jako by skrze mě viděl, jako skrz nějakou skleněnou stěnu. Chveji se ještě více... Pohlédnu na toho muže a nevím vlastně co bych měla říct. Copak je to možné? Proč by nám měl pomáhat...? Co všechno o nás ví? A může snad doopravdy pomoci? Možná tirwen i když nevím co všechno jí trápí. Možná Sixtovi, i když ani on mi neřekl co ho trápí ale mě? Jak by mohl? Jsem to co jsem a Sixt... To přece nejde... Co bych měla na tuto nabídku říct? Mohu vůbec něco říct? slyšela jsme Tirweninu otázku a byla to otázka vskutku správná v této situaci, nebo alesponˇpochopitelná, ale mě se také ptal Sixt a já bych mu měla odpovědět, ačkoliv nevím jak. "T-to co mě trápí je... Je příliš složité na to, abych ti to teď dokázala vysvětlit..." zašeptám tiše k Sixtovi. |
| |
| Jak tedy myslíš. Ale čím víc odkládáš věci co tě trápí tím horší to bude. Zvláštní že to říkáš ty. Lepší než to slyšet od tebe. Já bych nic takovýho neřekl. Pak poslouchám co říká ten muž a co nabízí. Pomoci mi nemůžete, možná tak jak myslím ale nejsem si jsitý jak by to potom dopadlo, musím se toho zbavit sám. Stejně tuším jak dopadnu tak proč mi pomáhat. Nic neříkám jen čekám. |
| |
| Věž Ano správná otázka. Řekne muž tirven a přestane pracovat. V podstatě nemám důvod vám pomáhat ale narozdíl od většiny lidí já vím co jste zač a vím že potřebujete pomoci. Je na vás jestli mou nabídku příjmete. Za pomoc vám nebudu nic požadovat Pak se vrátí k práci a mluví ke každému z vás zvlášť. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Opět ten hlas v hlavě. Vím co by jsi ráda chtěla. Chtěla by jsi moci kráčet po zemi aby tě nikdy už nohy nebolely a nekrvácely. Chtěla by jsi plakat a nevykrvácet. Mohu ti to vše splnit....jen....nevím jestli to budeš za tu cenu ochotna zvážit. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Opět slyšíš ten hlas. Vím co by jsi ráda. Chtěla by sis naposledy promluvit s Liamem. Ale nevím jestli budeš ochotna podstoupit tu krutou pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro V hlavě slyšíš hlas. Vím co by jsi rád. Máš v sobě svojí zlo podstatu a občas ti škodí. Můžu ho zlikvidovat ale nezaručuji ti snadnou cestu. Můžeš zemřít. Pokud se to povede tak budeš trpět nemocí a za čas zemřeš. Lék existuje ale nevím kde. Buď na dně moře kde je ten meč a nebo na západě na dalším kontinentu v poušti. Je tu ale ještě problém s těmi dívkami. Jsi sám mezi třemi a každá vyzařuje jinou sílu. Jsi z toho zmatený a nemůžeš myslet .... |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Sama nevím. Jenže co mám dělat? Mám se snad celý život trápit a nevědět proč? Zašeptám tak, aby to slyšel jen on. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro (Nevím jestli víš co všechno se dělo ale řeknu ti že jste šli do věže za tím mužem a nabízí vám pomoc při pátrání a pak každému z vás soukromou pomoc). V hlavě ti promluví hlas. U tebe nenalézám nic moc tak závažného jako u ostatních. Ale pomoci ti mohu, mohu tě naučit magii, říct ti všelijaké věci. Nebo jestli tě něco trápí tak se mi svěř. |
| |
| Ve věži Řeknu muži ktery nam tak velkou nabídku vy by jste mi opravdu pomohl v mem trapení? když muž přikývne dodám No já si připadám tak nějak osamělá.Chtěla bych nějakého společníka prosím vás.Třeba ptačího přítele ktereho bych dovedla přivolat a odvolat kdy se mi zachce. chvilku přemýšlí ještě o něčem ale pak usoudím že je to asi vše.Moc vám děkuju. řeknu ještě tomu muži a ukloním se mu. |
| |
| Poslouchám co ten člověk říká a chvilku jen tak klidně sedím a přemýšlím o tom co mi řekl. Nabídka je to velkorysá a následky velké. No tak nebo tak to bude jedno. Né děkuji. Zkusím si s tím poradit sám. Opovím muži. A klidně se posadím stranou, načež dostanu silnou křeč do ruky. Sakra už zase. Měl bych se jít projít aby to bylo lepší...nechci aby... Sedím klidně dál a snažím si toho nevšímat. |
| |
| Sixt nakonec promluví a řekne mi že čím déle to budu odkládat tím horší to bude. Ale to já vlastně všechno vím, protože každý další den je horší a horší, jako by to nemělo nikdy skončit. Připadá mi to celé šílené, ale za to všehcno mohu jen proklaté pocity, které jsem se jako jedna z mála temných elfů rozhodla nezavrhnout. Asi jsem měla..., pomyslím si, ale v tom ke mě promluví ten muž v myšlenkách a mě nezbývá než mu odpovědět. Jediná Lili pronese své trápení nahlas ale já jsem si jistá, že nabídka platila pro nás pro všechny. Říká že je osamnělá a já se musím poněkud nečekaně pousmát. Je to smutný úsměv a hend se vytratí. Pokud ona je osamělá, jak se mám cítit já? nakonec torchu poklepu hlasou a všimnu si záškubu v Sixtově tváři. Vyxpadalo to, jako by ho něco bolelo ale zdá se, že svou bolest bravůrně zakrývá, protože dál jen nehnutě sedí... Vím co by jsi ráda chtěla. Chtěla by jsi moci kráčet po zemi aby tě nikdy už nohy nebolely a nekrvácely. Chtěla by jsi plakat a nevykrvácet. Mohu ti to vše splnit....jen....nevím jestli to budeš za tu cenu ochotna zvážit. opakuji si v mysli nabídku toho muže a nemůžu uvěřit že je reálně možná. Říkáte, že víte co jsme zač? Že potřebujeme pomoci? Ale opravdu můžete? A pokud ano? Jaká... Jaká by byla ta cena o níž mluvíte? je to příliš lákavý sen, než abych dokázala říct prostě ne... To jediné slůvko, které sama sobě jsem říkala tolikrát, te´d nedokážu vyslovit ani v myšlenkách, když nje mi nabídnuto splnění mého snu. Tak vzdáleného snu... |
| |
| Věž Muž k vám nikomu nepromluví jenom si vás prohlédne a opět uslyšíte hlas s rozdílnými informacemi. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Dobrá zatím se zde usadíte na krátkou dobu a pak si s tebou promluvím někde o samotě . Pokud tedy souhlasíš. Ale jak říkám nevím jestli se ti to bude zamlouvat. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro To nebezpečí je následovné. Udělám vše co z tebe udělá normální okřídlenou elfku ale je velká šance tedy nebudu lhát stane se to určitě, je tedy to riziko že zapomeneš na vše. Budeš si pamatovat jméno a s vše co umíš jen třeba nějaké události nebudeš vědět, nějaké lidi takže tě budu muset opět představit tvé družině ale paměť něbude ztracena celá. Zůstanou ti krátké útržky které ti nic nemusejí říkat ale naopak i mohou. Zbytek bude nenávratně ztracen. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Dobrá cizinče. Ale smrt může být očekávaná dávej si tedy pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Pokud jde o tvého společníka poradí mti jak ho stvořit za pomocí tvé moci ale budeš ho muset střežit jako oko v hlavě protože když zemře ublíží to i tobě. Nezabije tě to ale nebude to to nejlepší. Také pokud požádáš své společníky i oni mohou pomoci při stvoření. |
| |
| Děkuji vam moc řeknu mu a chvíli přemyšlím o tom co my řekl A ještě se chci zeptat nakloním se k němu aby to ostatní neslyšeli moji společníci mi mají pomoct ted kdyz ho budu tvorit nebo az mi umre? a usměji se na něj tak radostne že mi pomůže z meho trapení. |
| |
| Jen tiše přikývnu. Zamyšleně se zadívám do země a je vidět, že jsem z toho trochu mimo. Chvíli nic nevnímám a jen přemýšlím. Proč jsem tuhletu odpověď nikdy nechtěla slyšet? Protože jsem se jí tak bála. Pomyslím si a začnu aspoň trochu konečně vnímat. |
| |
| Věž Prosím... Řekne onen muž a poukáže na dveře které vedou někam do věže. .. jděte tudy a najdete tam několik pokojů kde by jste si mohli odpočinout. Mezitím vyčkává co mu Zaniverel odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Myslel jsem to tak že až tě naučím vyvolat společníka tak při tom mohou být tví přátelé a jejich přítomnost i může ovlivnit co se vyvolá. Odpoví ti hlas. |
| |
| Zadívám se na dveře a pomalu vstanu. Půjdu si na chvíli odpočinout. Když mě omluvíte. Povím znenadání vychovaně a podívám se na Wilvarina. Pojď Wilve. Určitě jsi už unavený. Zašeptám mu a dojdu pomalu ke dveřím. Jemným pohybem je otevřu a zmizím za nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro |
| |
| Věž Většina z vás odejde pryč a nakonec i ostatní. Pokoje jsou dostačující a každý z vás má svůj. Jen Zaniverel je prozatím s tím mužem. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Neříkal jsem že to bude jednoduché. Ale něco z toho může být pravda. Můžu zařídit aby tvé bolesti zmizly ale většina z nich ti může způsobit jak jsem řekl částečnou ztrátu paměti která se možná neobnoví. Ale vše o tvých lidech a rodině si budeš pamatovat. Dokonce ti mohu pomoci s chápáním ostatních ras a tak. Ale úplnou změnu asi chtít nebudeš. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro "Úplnou změnu? J-já vlastně... Vlastně nevím, já... Jak by to vypadalo?" zeptám se. cítím jak se mi srdce v hrudi chvěje. Něco ve mě odmítá jekoukoliv změnu. Věci jsou tak jak jsou a neměly by se měnit. vzpomenu si na slova jednoho moudrého starého muže od nás. Přesto však se mi v mysli zjevují všechny možnosti, které bych pak měla. Tolikrát jsem o tom snila a teď je můj sen na dosah. Je příliš těžké odmítnout, ale zrovna tak i přijmout takovou nabídku... |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro Dívám se na toho muže a je mi jasné, že kápě halící mou tvář je již zcela zbytečná. Stojím na rozhraní cest. Misky váží, ale váhy netuší... Netuší nic o mě a mém trápení. Copak smým zasáhnotu do života, a osudu tak moc? Je to snad jen mé rozhodnutí? Časem bych si snad vzpoměla, ale pamatovala bych si jiný život. Jaký vlastně? Na světě přece musí být rovnováha. Takhle to nefunguje... Pokud se já přeměním na sluneční elfku, pak... Nějaká sluneční elfka by se měla změnit na temnou... "A to jde jen tak? Ta úplná proměna? Ovlivnila by jen mě?" Proč mě to vlastně zajímá? Není to snad jen a jen mé rozhodnutí? přes své váhání však čekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro |
| |
| Nakonec i já odejdu do pokoje kde se na chvíli posadím a přemýšlím co se tu děje. Kdo to může být? TAjemní strážci ze kterých zbydou jen vlákna. Veliká věž tohodle cizince. TA jeho tajemná práce, všelijaké informace a podobně. Je to všechno divné. Chvíli se ještě rozhlížím po pokoji pak výjdu na chodbu a jen tak se po ní procházím.Co teď, co teď? Nuda, nevim co dělat, v klidu být nemůžu, odejít bez ostatních taky ne, sedět v pokoji je nudné a ubíjející a navíc tahle věž tak divná. |
| |
| soukromá zpráva od Zaniverel pro Úplná prměna... Bylo by to zvláštní to jistě ale... Ne... To nejde...Sixt má své poslání... Já vím ež by mi na nich nemělo záležet, ale bohužel záleží. Vím že bych prostě mohla jednat sama za sebe oni by pokračovali a já podstoupila změnu... Jenže tohle nikdo z nich nepochopí. Nemohou to pochopit. A částečná změna? Pamatovala bych si vše z minulosti. Něco málo ais ne, ale většinu ano. Alespoň byhc znala ostatní a věděla, že musíme co nejdřív pokračovat...Rozhodně je nebudu zdržovat, od toho tu nejsem. Musím je ochránit, ne je zdržovat a být jim přítěží... "A... Při částečné změně si je budu pamatovat? Své..." zarazím se. Jako by říct slovo přátele pro mě byla nepředstavitelná obtíž, ale nakonec se přemůžu. "... přátele?" dořeknu a dále si toho muže měřím zkumavým pohledem. Ctívím jak se chvěju. Není mi příjemná tato situace, problém ovšem je, že na druhou zde potřebuji vytrvat až dokonce co nejvíce se dozvědět a hlavně už jednou pro vždy nad sebnou vyřknout svůj soud. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Muž se jakoby zamyslí a poté odpoví. Ano i ne. Můžeš si pamatovat že jsi je znala nebo ti budou povědomí. Ale není jisté jestli je budeš znát. Můžeš, nemusíš a nebo si můžeš pamatovat jen někoho. Pokud si někoho pamatovat nebudeš budeš vědět jen něco a něco se ti může vybavit jako vzpomínky ale nemusí být celé takže je nepochopíš. |
| |
| Když jsem nakonec v pokoji, tak si lehnu na postel a zadívám se do stropu. Začnu hnedka přemýšlet. Nic není, jak má být. A nebo to tak právě naopak je? Proč se všechno musí stát, tak jak se děje. Třeba to má být úplně jinak. Jenže to jsou jen samé otázky. Po chvíli uslyším Sixta přecházet po chodbě a povzdechnu si. Takhle to taky nemělo být. Měla jsem ho ochránit. Měla jsem ochránit všechny. Všechny. Jenže jsem zklamala. Teď už to vím. Tohle je osud celého světa. Ale je snad i můj? To je nevím. Opravdu nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Odkud si se zjeví v pokoji ten muž který vás tu hostí. Doufám že neruším ale zdá se mi že tě něco trápí, smím vědět o co jde? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Trápí mě mnoho věcí. Hlavně to, že jsem měla ochránit Sixta. Je to moje vina, co se mu stalo. Nechci už být slabá, jenže. Nevím, co jsem udělala Liamovi a taky nevím, co všechno mám vůbec dělat. Zašeptám a znovu se podívám na muže s nepatrnou nadějí. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro MUž se posadí na jednu z židlí a pokračuje. Co se stalo? Co se Sixtovi stalo? A pokud jde o Liama s tím se netrap nic se nestalo a nic špatného jsi neprovedla. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Když jsme se přiblížili k té pevnosti, tak nás zastavil jejich vůdce. Ale Sixt nás chránil a ublížili mu. Jenže vědec v pevnosti ho léčil tím zvláštním inkoustem. A teď. Teď má z toho problémy. Měla jsem ho ochránit. Je to moje povinnost. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Dovol m to trochu poopravit. TEn inkoust výměnou za jeho život dal také život něčemu co měl uvnitř sebe. Inkoust to pouze poupravil aby se to mohlo také projevovat jinak je na tom celou cestu co společněte putujete takto. A navíc podle mě chápe on že má chránit zbytek družiny. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Já vím. Jenže on taky nedokáže všechno. Nechci, aby za mě nasazoval život. Nikdy bych si pak neodpustila, kdyby se mu něco stalo. Radši ať žije on než já. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro On to tak vidí asi taky ale proč se ho na to nezeptáš sama. Jsou lepší informace od zdroje než od někoho jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Znám ho moc dobře. Je tvrdohlavý a nenechá si do toho mluvit. Má prostě svojí hlavu. A nechci, aby se kvůli tomu trápil. Jenže jak se mám o něj starat, když se skoro nedokážu postarat ani o sebe? Zvlášť teď, když se trápím kvůli Liamovi. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Kvůli Liamovi se netrap. MUsel odejít a navíc není z tohoto světa a ani to není člověk, to je vše c oti prozatím mohu prozradit. Ale jestli jde o Sixtovu paličatost tak kdo ví co se za tím skrývá nebo co to je. Radím ti dobře promluv si s ním, jinak se to nevyřeší. Hned po tom zmizí stejně jako se objevil. |
| |
| Chvíli jen tak o všem přemýšlím a pak vyjdu za Sixtem na chodbu. Postavím se k němu a obejmu ho. Jen se chci zeptat, proč to pro nás všechno děláš. Proč kvůli nám riskuješ svůj život. I my se o sebe dokážeme postarat. Nevím jak Zaniverel, ale já určitě. Nechci, aby se ti něco kvůli tomu stalo. Zašeptám a zadívám se mu do očí. |
| |
| O čem přemýšlíš? Co je ti do toho? Já jen že se nudím. Copak aréna se ti nelíbila? Právě že libila a moc ale už je to dlouho a chtěl bych se protáhnout. Les ti nestačil? To jsi mi ale nedovolil nic dělat. Pak si všimnu že příjde Tirwen a ihned mě obejme a začne se na něco ptát. Co se děje? Nevím....Odpovím. ...moc často nepřemýšlím nad tím co dělám. Přemýšlím jen občas když je na to čas. Snad asi aby se nikomu nic nestalo. |
| |
| Smutně si povzdechnu. Ale měl by jsi. Všechno jde přeci vyřešit jinak, než do toho hnedka skočit po hlavě. Nikomu se nic nestalo. Ale tobě se něco stalo. A já si to prostě pořád vyčítám. Nepřestanu si říkat svou. Je vidět, že mě to asi hodně trápilo. |
| |
| Přemýšlet to ano ale jedině když je na to čas a klid když se něco děje tak čas není. Stalo? A co jsem....v celku v pořádku. Řeknu a podívám se na tebe. Tedy až na jisté detaily a ...příživníky kteří nechtějí přestat otravovat... Já to slyšel. |
| |
| Sjedu na chvíli pohledem na Sixtovu ruku. Přesně o tom mluvím. Neříkej, že je to v pořádku, protože mě se to tedy v pořádku nezdá. Odpovím a pokrčím rameny. Tedy aspoň mi to tak připadá, když to vidím. |
| |
| Neboj se. Ubezpečím Tirwen. Jo už jsem něco vymyslel. Vím jak se toho asi zbavím a až příjde čas tak se ho zbavím. Odpovím a usměji se. Jasně jeden způsob mě napadá. |
| |
| Pousměju se a přikývnu. Dobře. Nechám to na tobě. Jistě víš, o čem mluvíš. Ale teď by jsi si měl jít odpočinout. Jistě víš proč. Zašeptám a znovu se podívám na jeho ruku. Pak se usměju a znovu vejdu do pokoje. Tam si lehnu na postel a zadívám se do stropu. Tentokrát potěšeně. Po chvíli zavřu oči a konečně usnu. |
| |
| Ano vím o čem mluvím a vím to asi jediný jinak by jste mi v tom chtěli zabránit. Prozatím se měj. Řeknu Tirwen a veddu do svého pokoje. Myslíš že tuší co se ti honí hlavou? Možná to nevím jistě a tobě do toho nic není. Jakto? Mě to zajímá, do určitých částí nevidím. To by se ti libílo, ale nestane se tak. Uvidíme. CHvilku po tom dostanu slabou křeč do ruky kterou přeruším několika údery do zdi. Klid! Pak si lehnu a pokouším se odpočívat. |
| |
| Vež -druhý den Všichni jste šli nakonec spát i ZAniverel která se musela rozloučit s cizincem v půli rozhovoru kvůli nějaké jeho práci. Druhý den ráno vás probudí zvuky lesa a je tu klid. V pokoji máte trochu jídla a Wilvarin má i pro sebe. Není tu žádný vzkaz jen to jídlo a klid. |
| |
| Tak co pořád pauzička nebo už končíte? |
| |
| Ráno se probudím a protáhnu se. Sice jsem se vyspala dobře, ale mohla bych klidně spát dál. Aspoň by se mi hlavou nehonilo příliš mnoho otázek. Určitě je to kvůli mě. Vím to. Pomyslím si, ale pak prudce zatřesou hlavou, abych tu myšlenku zahnala. Raději si vezmu toho trochu jídla a sednu si na postel. Začnu trochu jíst, i když vůbec nemám chuť. Chci vědět víc. Opravdu chci. Pomyslím si znovu a zadívám se na Wilvarina. Jen se klidně najez miláčku. Určitě už máš hlad. |
| |
| Druhý den ráno vstanu a všimnu si jídla které nechám ležet. Hlad nemám a navíc se tu nudím. A taky to může být... Mlč. Nemám co na práci tak se začnu procházet po pokoji. |
| |
| Věž Všichni se ráno vzbudíte tedy kromě Lily která se někam vytratila a není po ní vidu ani slechu. Sixt bloumá zatím po pokoji stále se nudící. Může si také povšimnout že je věž plná míst kde ještě nebyl. Od chodby po balkony a výstupky které je z oken vidět. Tirwen zatím začne s Wilvarinem jíst a jídlo je opravdu skvělé. Zaniverel je protazím v pokoji a podřimuje. |
| |
| Po chvíli se zadívám na dveře. On mi to řekne. Určitě. Prolétne mi hlavou. Pomalu vstanu a opatrně otevřu dveře. Když vidím, že tam nikdo není, tak je otevřu dokořán. Pojď Wilvarine. Zašeptám mu a vydám se trochu projít po věži. Rozhodně chci najít toho muže a promluvit si s ním o Liamovi. Vždyť mi to slíbil |
| |
| Když tak bloumám vzpomenu si na další místnosti které tu někde budou. Mohl bych to prozkoumat zatím než se pohneme. Pak zamířím na balkon ze kterého se nejdříve rozhlédnu jestli tu nejsou nějaké výstupky pro lezení nebo jestli budu muset jít po chodbě. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Rozhodneš se najít toho muže a hledáš dál ve věži. Nevíš kam jdeš ale zdá se že máš jasný cíl. Nakonec dojdeš do nějaké pracovny (o trochu jiné než té co jste viděli včera) kde sedí onen muž. Á konečně jsi přišla. Řekne a nabídne ti židli. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Z balkonu by jsi se teoreticky mohl dostat výše ale na šplhání je to tu dost nebezpečné. Chodby jsou klidné jenom tam na chvíli zaslechneš čísi kroky a ještě další zvuk, jde nejspíše o Tirwen a Wilva. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vy jste mě čekal? Zeptám se ho a zadívám se do země. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jakmile se posadíš začne něco psát na pergamen a po chvilce promluví. Ano čekal, tak se klidně můžeš začít ptát ať nezdržuji. Pak začne opět cosi psát. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Já.. chci vědět o Liamovi. Řeknu stručně na začátek. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Dobrá povím ale musíš mi říci co přesně chceš vědět jinak ti neřeknu nic. Řekne na tvojí žádost a čeká . |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Třeba co je vůbec zač? Zeptám se a trochu zvědavě vyčkávám, jak začne. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Takže co je zač? Pak odloží své věci a pohodlně se usadí. No není to člověk, tedy přesněji elf. Také je to jeden z mých přátel kteří mi občas s něčím pomáhají. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Pokračuješ po chodbách a je zde několik dveří. Spousty prázných pokojů, jedny masivní železné dveře a několik starých dřevěných. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak co je tedy zač? Naléhám na něj dál. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro No jak to jen nazvat. Říká si pro sebe a po delší chvíli začne vysvětlovat. Jak to říct. Všechna označení budou stejně napůl chybná. Nazývej to jak chceš. Měňavec, astrální bytost nebo démon, tedy né ten pekelný. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vždyť jsem se ho mohla dotknout. Byl stejný jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Muž se jen nad tvými řečmi usměje. Ano dotkla ses ho to nepopírám. Řekl jsem sice že to je astrální bytost nebo démon ale né že něco jako jsou spektry. Je to zkrátka normální tvor s poněkud zváštními vlastnostmi. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Dvaře mají složitý zámek ale nic s čím by sis neporadil. Jakmile otevřeš dveře tak se dostaneš do veliké knihovny ve které jsou jak jinak knihy všeho druhu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jenže on odešel a nechal mě tam být. Co jsem mu udělala? |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Nic si neudělala. On je tvor který hlídá v těžkých dobách tento kraj. Potuluje se krajem a informuje svého pána o událostech a ten se jim buď snaží zabránit a nebo napomoci. A to že tě opustil znamenalo že musel jít. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jenže já chci být s ním. Tak co mám dělat? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vejdu do knihovny a začnu se zde rozhlížet hledám všechno zajímavé. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Muž sklamaně sklopí hlavu a pokračuje. To bohužel nejde. Pracuje sice pro svého pána ale patří do jiného světa. Navíc neví se jistě jací jsou. Jsou známi tí mže na sebe dokážou vzít podobu muže či ženy, moudrého starce či odporného vraha nebo i dobrácké kuchařky či nevěstky. Dokáží toho spoustu ale nikdo romě jich samých a tvorů z jejich světa je nezná. Ty jsi se setkala pouze s jednou jeho podob. Je možné že ho ještě potkáš, pravděpodobně v jiné podobě a už nemusí být tak milý. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro V knihovně je kromě spousty knih také spousta malých klícek za nimiž jsou jak se zdá cenné předměty nejspíše artefakty. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Něco přeci jde udělat. Vždycky to jde. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro No většinou je to tak že v druhém světě je někdo z tohoto a z jejich světa je tu ten Liam. Dělá se to protože jsou tak lépe chráněni před jakýmikoliv vlivy a i magií. Je maximálně jedno řešení. Můžeš požádat jeho pána a někoho z druhého světa aby ho zabily. Když budou oba souhlasit tak může jeho pán zařídit aby se z něj stal člověk, tedy v našem případě elf. Má to jeden háček. Sice bude živý ale dube muset začít jako každá bytost od mala a nebude tě prakticky znát. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jenže nebude mě znát. Bude kdekoliv na světě a já budu muset čekat tolik let. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Bohužel je to jediné řešení jak udělat z něčeho někoho. Odpoví a začne opět pracovat. Byl bych ti jinak rád pomohl. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Mě nikdy nejde pomoci. Všem vždycky jde, ale mě ne. Pořád jsem jen poslední. Nenávidím tenhle svět. Nenávidím ho. Zakřičím a rozeběhnu se pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když utíkáš z pracovny zaslechneš ještě posledí větu co ti muž říká. Omlouvám se nechtěl jsem aby to tak skončilo, ale slibuj iti že nakonec budeš šťastná. A poslední nejsi tím je bohužel někdo jiný. Pak se ocitneš na chodbě kterou jsi sem přišla. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zkoumám artefakty ale nesnažím se jich dotýkat. Zkouším zjistit co tu všechno má a nakonec si prohlédnu i celou místnost. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Já nebudu šťastná. Nikde na světě není pro mě místo. Vždycky to tak bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Utíkáš chodbami a dostaneš se ke svému pokoji, chodba pokračuje dál rovně. V hlavě se ti opakuje furt pár slov i když si nejsi jistá jestli je ten muž říkal. Věř mi. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Dobře. Budu věřit. Aspoň to mi dává naději. Pomyslím si a vejdu do pokoje. Tam se postavím k oknu a zadívám se ven. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro To jsem rád. Proběhne ti hlavou. Z okna se ti naskytne pohled na překrásný les i když se zdá velice klidný a tichý. Dá se odsud spatřit i země severu i království lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Artefakty jsou všech možných druhů, meče, dýky jiné zbraně, zbroje, přívesky, totemy a dále. Místnost je celkem veliká ale i tak končí u otevřeného okna kde je stůl a židle. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Vidíš Wilve, kde všude jsme vlastně byli? Tohle všechno je vlastně náš domov. Víš proč? Protože domov nemusí být vzdálená země, protože domov si nosíme v srdci. Zašeptám a musim se nad tím pousmát. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Wilvarin se opře předními tlapami o okno vedle tebe a kouká ven. Nad tvým projeven se zarazí jako by o tom musel přemýšlet a po chvíli zaštěká. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro U moře jsme ještě nebyli viď. Brzy konečně splníme úkol. A konečně ho uvidíme. A pak? To se ještě uvidí. Ale s tebou zůstanu navždy. Zašeptám a zabořím mu hlavu do kožíšku. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Věž Jak si tak povídáte s Wilvarinem v pokoji zaslechneš v hlavě opět hlas toho muže. Předem se omlouvám že vás takhle ruším ale chci vám všem říci aby jste se připravili na cestu co nejdříve. Budu muset někam odejít a ve věži by se vám něco stalo a navíc by jste taky měli pokračovat. Kdyžtak se můžete se mnou domluvit na podrobnostech v knihovně cestu najdete. Pak je opět ticho a klid jako před tím. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro "Předem se omlouvám že vás takhle ruším ale chci vám všem říci aby jste se připravili na cestu co nejdříve. Budu muset někam odejít a ve věži by se vám něco stalo a navíc by jste taky měli pokračovat. Kdyžtak se můžete se mnou domluvit na podrobnostech v knihovně cestu najdete." |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Možná by nám mohl pomoci. Co myslíš? Zeptám se Wilvarina a pohladím. Vstanu tedy a vydám se do knihovny. Určitě. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| Věž - knihovna Nakonec se tedy většina z vás nějak dostane do knihovny kde si něco pročítá nějaké listy, teprve po chvilce zvedne hlavu a promluví. Jak už jsem říkal ve zprávě je mi to opravdu líto že vás vyháním ale nutne budu muset odejít a nechat vás tu nemohu mohlo by se vám něco stát, navíc vy by jste měli také pokračovat v cestě ale nemohu říci proč. Pokud máte otázky ptejte se. |
| |
| Poslouchám a nechce se mi nějak hrabat v jeho záležitostech. Navíc by jsme opravdu měli pokračovat. No. Zatím jsme nějak nepřišli na to, jak získat tu věc. A navíc kde přesně. Možná by jste nám mohl nějak pomoci. Povím rovnou náš problém a zadívám se na něho. |
| |
| Věž - knihovna Muž si poslechne Tirwenin dotaz a zamyslí se a souhlasně pokýve hlavou. Vím kde ta věc je i jak jí získat ale mohu vám říct jenom něco. Jak jste již asi zjistili tak ten meč který hledáte patřil králi a král zahynul na moži během bouře. Neptejte se mě jak to vím zkrátka vím toho spoustu. Je tedy na dne moře. Přesné místo ale nemohu přesně určit zkuste se poptat námořníků. To jak se tam dostanete přesně také nevím c vám ale mohu říci a pomůže vám je to aby jste se vydali opět na sever do Města Drezil. Má to ovšem problém že je město okupováno druhou stranou, tedy Krvavým spolkem. Neokupují ho z pohledu útoku ale jsou s nimi v příměří. V tomto městě žije spousta gnomů kteří jsou velice zruční a mohou vám pomoci. Pokud se vám to zdá neberpečné můžete se pokusit navštívit hlavní město království kde žije několik výborných mágů kteří mohou také přijít na nějaké řešení. Když domluví odebere se pryč z místnosti a a na chodbě po něm není vidu ani slechu. |
| |
| Věž Jakmile muž zmizí a nikde není k nalezení rozhodnu se pokračovat v cestě hned. Muž je to podivný ale rozhodně se zdálo že ví o čem mluví. Třeba nám to všechno co řekl nakonec pomůže ale musíme spěchat než se situace na bojišti ještě zhorší. Pak se vydám pryč z věže a jenom se ohlédnu a podívám se na Tirwen. Jdeš taky? |
| |
| Věž Poslouchám muže a doufám, že si to zapamatuju. Pak najednou zmizí a my tam jsme zase sami. Pohladím Wilvarina a jdu rychle za Sixtem. Ne zůstanu tady. Povím s ironií a přemýšlím nad tím, co nám muž řekl. |
| |
| Venku z věže Když opouštíte věž působí stejně tajemným dojmem jako když jste přicházeli. Po několika metrech když se vám ztratí mezi stromy se vám ztratí úplně a neslyšíte sebemenší šum který by napovídat tomu že něco poblíž stojí. Pak pokračujete lesem který je docela klidný a tichý. Není zde nic zajímavého proto jdete rychle dál a dál bez zastávky a nakonec dospějete ven. Zrovna výjdete na vyvýšeném místě a naskytne se vám pohled na velkou část země. Celá zelená plná plání až na tmavou část na severu kde nyní probíhá válka. |
| |
| Na cestě po celé cestě je klid a nikdo nemluví i když u Wilvarina by se to čekat dalo. Horší je jen to že řady naší družiny prořídly a jsme tu už zase jen dva, vlastně tři. Na kopci na který příjdeme se nám zrovna naskytne parádní pohled na celou zemi tak si prohlížím vše co se tu děje. Válka kousek od nás a my tu hledáme nějaký krámy. Nejsou to krámy ale docela slušný hračičky když se na to díváš. Sakra už zase ty. Copak chvilku nezmlkneš? Nevím chtěl bych si zopakovat tu arénu nebo aspoŇ něco podobného. Bohužel tvé sadistické choutky zklamu ale cestu tím směrem mít už asi nebudem. Však se ještě uvidí. Pak se na chvíli vytratím pryč kousek dál abych se uklidnil po tom "rozhovoru". |
| |
| Na cestě Zastavím se na vyvýšeném místě a dívám se do dáli. Chvíli tak pátrám po zelené pláni, až se můj pohled zastaví na tmavé části. Potichu si povzdechnu. Válka. Jsou věci, které asi nikdy nepochopím. A tohle je jedna z nich. Kdyby zůstalo jen u bojování. Jenže to nikdy nezůstane. Nikdy. Pomyslím si a po chvíli Sixt poodběhne pryč. Zadívám se za ním a pak se pomalým krokem vydám dál. Nikdo nic neříká. Já ani Sixt. A Wilvarin mi tiše jde po boku. Zbyli jsme jen my. Já, Wilvarin, Sixt a jeho druhá polovička. To není moc velká společnost. |
| |
| Na cestě Jakmile je vše v pořádku vrátím se zpátky za Tirwen která již na mě čeká. Zase tu zdržuji a jenom já nikdy nikdo jinej. Měli bychom co nejdříve vyrazit aby to bylo za námi. Tak tedy asi budeme pokračovat. Kam vyrazíme? Půjdeme rovnou na sever nebo se zastavíme ještě v nějakém městě poblíž. Ihned po odpovědi vyrazím řečeným směrem. Snad při cestě najdu způsob jak se toho druhého zbavit už mi to leze na nervy. |
| |
| Na cestě Podívám se na Sixta a počkám na něj. Možná jsem na něj měla počkat rovnou, ale nechci nad tím teď přemýšlet a hlodat se tím. Nemám na to náladu. Vyrazila bych rovnou na sever. Teď jsme se dost drželi a myslím si, že bude nejlepší, když si pospíšíme. Zbyli jsme už jen my dva a nesmíme zapomenout i na to, že může být hromada dalších, kteří hledají stejné věci. Ale jestli se chceš ve městě stavit, tak samozřejmě půjdu s tebou. Řeknu klidně a znovu se zadívám na tmavou část země. Zaprskám něco, čemu Sixt nerozumí a vydám se tedy na sever. Podívám se na Wilvarina a pohladím ho. Aspoň že jste vy dva se mnou. |
| |
| Na cestě Dobrá vydáme se do nějakého města poblíž místa kde začínají boje pak bychom mohli zkusit proklouznout tam kam říkal ten stařec a tam se uvidí co dál. Po těchto slovech se vydám pomalu dál tím směrem který jsem předtím určil podle výhledu z kopce. Snad přes linie přejdeme snadno pak už by to kromě nalezení toho meče měla být hračka ale to nikdo neví jistě. |
| |
| Edilské pláně (Trochu to urychlím doufám že nevadí) Od chvíli kdy jste odešli z lesa uplynul už jeden den a stále jste na cestě. Mezitím jste navštívili jednu vesnici pro doplnění zásob a nějaké jiné věci. Druhého dne jste byli zhruba v půli svojí cesty kdesi uprostřed země. Už se stmívá tak bude asi dobré se utábořit a odpočinout si. Od lidí které jste potkali jste se dozvěděli následující informace. Směrem na západ máte po cestě hlavní město království Rafar a směrem na sever je město Mot kde jste již byli kvůli knihovně. |
| |
| Na cestě Po pár krocích se zastavím a rozhlédnu se kolem. Uznám tohle místo za vhodné přespání a hodím své věci na zem. Na výběr moc nemáme. Měli bychom se utábořit. Povím krátce a podívám se na Sixta. Pak uhnu pohledem a několika kroky zmizím v houstnoucí tmě. Zastavím se a zadívám se do dáli. Moc toho sice nevidím, ale to mi nevadí. Najednou si připadám tak jiná. Jakoby se moje hodnoty a dosavadní život zhroutil. Uvědomím si, že už tím jak jsem se přidala, jsem se změnila. Potichu si povzdechnu a zavřu oči. Stala jsem se vyvržencem a kořistí, po které mnozí jdou. Bojuju za svět, který je mi cizí. Přesto bojuju dál. |
| |
| Na cestě Cesta je docela nudná a nic moc zajímavého se na ní neděje. Nakonec se začne stmívat a Tirwen navrhne abychom se utábiřily Jistě já rozdělám oheň Pak najdu nějaké dřevo kterého kolem až tak moc není. Na chvíli se sice ztratím ale pak opět najdu cestu k věcem a začnu rozdělávat oheň. Jak klidná cesta neníliž pravda. Klidná by byla kdyby jsme tu byli sami. I ty jeden romantiku. Na co ty hned nemyslíš. No v podstatě myslíme oba na totéž jen s tím rozdílem že já na specifické věci a ztělesňuji tvé určité myšlenky a skryté kvality. Nebo spíše noční můry. Nebuď hned pesimista. To nejsem. ale amým optimismem taky nepřetékám. Vidíš vše moc černě. Zato ty to vidíš růžově. Radši zmlkni. |
| |
| Utáboření Po chvíli se potichu zase vrátím k našemu tábořišti. Všimnu si Sixta, jak začíná rozdělávat oheň. Bezhlučně se za něj postavím a chvíli ho pozoruju. Najednou mi přijde směšné vidět zloděje, jak rozdělává oheň. Musim se až kousnout do rtu, abych se neprozradila. Jeho pohyby mi přijdou tak vzdálené a bezmyšlenkovité. Nejspíš zase myslí na něco jiného. Asi proto si mě ještě nevšiml. Najednou se zatvářím zlomyslně a skočím mu se smíchem na záda. |
| |
| Tábořiště Když rozdělávám oheň tak to nějak moc dobře nejde. Nějaké dřevo je vlhké ale jinak je normální problém je jen v tom že nechce chytnout. Pak si za sebou všimnu kroků, později běhu a rázem mi někdo skočí na záda. V první chvíli mám chuť vytáhnout tesák a bránit se. Dokonce i jedna ruka sjíždí k opasku ale povšimnu si i smíchu. Tirwen.... už jsem se lekl že to je někdo jiný. Chvilku potom co mi Tirwen přistane na zádech chytím jí za jednu ruku a stáhnu jí rukou k zemi. Útok? Zeptám se a zasměju se. |
| |
| Tábořiště Nepřestanu se smát a držem se Sixtovi na zádech. Pak mě ale stáhne dolů a já se na zemi chvíli jen tak převaluju smíchy. Útok? Zeptám se trochu přidušeně a v očích se mi rozpustile rozzáří. Útok. Vykřiknu a skočim Sixtovi kolem krku. Přitom se dál směju a snažim se ho svalit na zem. |
| |
| Tábořiště Když Tirwen stáhnu dolů na zem tak je zdá se docela v dobré a veselé náladě. Pak se ale na mě opět vrhne se smíchem a jakmile mě chytí kolem krku což už je moc a společně s Tirwen spadnu k zemi. Podivné. Člověk by si chvílemi myslel že je to někdo jinej. Chvíli je normální a chvílema mi příjde jako malá holka. Zvláštní. Ale aspoň mám jasno že člověk může být normální aby se tak choval a nemusí.....být prokletý. |
| |
| Tabořiště Švihnu ho Sixtovi pohledem a provokativně ho kousnu do krku. Přijde mi tak trochu přepadlý a snažim se ho rozesmát. Proto se na něj vyšvihnu a začnu ho lechtat. Uvidíme, kdo vyhraje. Řeknu mu vyzívavě a pokračuju v lechtání. |
| |
| Tábořiště Když mě Tirwen kousne jenom sebou cuknu a zasměju se. Co to má znamenat copak jsem nějakej kus masa? Blbá otázka v podstatě jsem ale né jen tak ledajaký kus masa. Norozdíl od většiny se dokážu bránit. Když se dostane nade mě a začne mě lochtat pokouším se bránit i když to jde jen zpola. Potom využiji příležitosti. Shodím ze sebe Tirwen, dostanu se za ní a ruce jí držím za zády. Jelikož jsme oba u země a klečíme je vyloučeno použít nohy. |
| |
| Tábořiště Potichu se zasměju. Cožpak se ti to nelíbí? Zeptám se přímo, ale pak mě Sixt ze sebe shodí a dokonce mi přidržuje ruce za zády. Párkrát se zhluboka nadechnu. Ztěžka zvednu jednu nohu, div že si jí nevykloubim když na ní sedim, a odrazím se s ní. Převalim se za sebe na Sixta a snažim se ho držet u země na zádech. Přeci dokážeš snad víc. Začnu ho zase provokovat. |
| |
| Tábořiště Další útok mě dostane opět na zem pod Tirwen a ta mě ještě škádlivě pobízí ke snažení. Jistě že dokáži ale to by šlo už o boj a nechci nikomu ublížit. Navíc pokud bych se snažil moc tak nevím co by se stalo co se mého zlého dvojčete týče. Pak začnu uvažovat jak Tirwen sundat nebo se aspoň dostat z této pozice. proto zkusím následovné. Převalím se bokem na stranu a Tirwen tak shodím vedle sebe na záda. Pak jí dám pusu a zasměju se. |
| |
| Tábořiště Žuchnu sebou na zem a trochu si promnu záda. To docela bolelo. Poznamenám a přejedu pohledem Sixta odshora až dolů. Nikdy se nemusí bojovat. Řeknu a znovu po něm skočím. Přitom se mi ho úspěšně podaří znovu kousnout a to do ramena. |
| |
| Tábořiště Tirwen je kupodivu dnes nějaká dravá a hnedka ja kp omě skočí mě kousne do ramene. Hmm to docela bolelo. Docela by mě zajímalo co tím vším vlastně sleduje. Když mě tak kousla tak jí její ruce dám podél těla a pak jí obejmu aby se nemohla moc hýbat. Přitom mě přepadne zvláštní pocit který rázem zaženu. Brr už jsem se lekl žeby... |
| |
| Tábořiště Najednou se nemůžu hýbat a tak se zadívám Sixtovi do očí. Připadá mi, jako kdyby se něco stalo. Myslela jsem, že sis chtěl zacvičit. Povím potichu a tvářím se jako malé štěně, kterému někdo káže, i když mu stejně nerozumí. Udělala jsem snad něco? Zeptám se ještě a tvářím se stejně dál. |
| |
| Tábořiště Tirwen nepouštím a klidně jí držím dál. Ne nic jsi neudělala. Jen nemám moc rád kousání. Navíc se teď nemůžeš hýbat. Při posledních slovech se zasměji a nepouštím, jen dávám pozor na zuby. I když co se kousání týče nemám na to moc dobrý vzpomnky. Všelijaký zvířata co mě pokousali. Taky Wilvarin pak myslím ještě v aréně ale to si moc dobře nepamatuji. |
| |
| Tábořiště Podívám se na Sixta ještě víc proviněleji. Najednou si připadám jako nejhorší na světě. Tak to se omlouvám. Myslela jsem, že ti to nebude vadit. Asi jsem se nechala moc unést. Odpovím a vůbec se ničemu nesměju. Promiň. Nevěděla jsem to. Omluvím se ještě jednou. |
| |
| Tábořiště Nevadí mi to ale do kosti se to podle mě nehodí. A za nic se neomlouvej. Pak Tirwen pustím a obrátím se k ohništi které opět začnu rozdělávat a jde to už lépe než předtím. Pokaždé něco zkazím to je dost hrozný. Hurá už to jde líp a nezmrzneme tu. |
| |
| Tábořiště Nevadí mi to ale do kosti se to podle mě nehodí. A za nic se neomlouvej. Pak Tirwen pustím a obrátím se k ohništi které opět začnu rozdělávat a jde to už lépe než předtím. Pokaždé něco zkazím to je dost hrozný. Hurá už to jde líp a nezmrzneme tu. |
| |
| Tábořiště Smutně se na Sixta podívám. Připadám si najednou zase odvrženě. Chtěla jsem jen, aby se cítil šťastněji. Jenže nikdy se mi nepodaří to, co chci. Pomalu vstanu a poodejdu několik kroků do houstnoucí tmy. Tam se posadím jen tak. Zády k Sixtovi, aby mi nemohl vidět do tváře. Zadívám se do dáli, kterou stejně nevidím, a v očích se mi objeví slzy. Proto raději schovám tvář do dlaní. |
| |
| Tábořiště Po chvilce práce ohniště začne hořet tak truchu dříví ještě přiložím aby se více rozhořelo. Když se rozhlédnu po Tirwen která je zticha zahlédnu její obrys někde ve tmě jak klidně sedí a nehýbe se. Předpokládám že víš co si provedl. Zkazil jsem to, jako obvykle. Přesně tak nechal si utéct šanci. A co je tobě vůbec do toho. Pak od ohně vstanu a zorhlédnu se kolem sebě a podívám se směrem k Tirwen. Oheň už huří já ještě dojdu pro nějaké dřevo. Pak vstanu a odejdu dál do tmy. Jaký dřevo já myslel že ho je spousta. Kdyby jsi ty dokázel myslet tak by to bylo v klidu ale ty nemyslíš. Ano to děláš ty. Přesně tak a jestli chceš tak to tady a hned na místě skončím. Co tím myslíš? Následně vytáhnu tesák a začnu si s ním hrát. Zkus hádat pitomče. |
| |
| Tábořiště Využiju toho, že šel Sixt pro dřevo a otřu si slzy. Nechci, aby mě takhle prostě viděl. Znám ho. Bylo by mu to líto a sváděl to na sebe. Pomalu se zvednu a dojdu zpátky k ohništi. Posadím se k němu a trochu v něm upravím dřevo, aby se líp rozhořelo. Ostatní dřevo dám blíž k ohni, aby pořádně vyschlo a neměli jsme s ním problémy. Pak se tak bezmyšlenkovitě zadívám do ohně a čekám na Sixta. |
| |
| Tábořiště Tak tohle myslíš? To neuděláš nemáš na to. A proč ne? Nezabiješ se protože máš tu holku rád. Když myslíš. Pak přiblížím tesák ke hrudi a pomalu zatlačím. až se objeví trocha krve. Přestaň ty šílenče chceš nás zabít? Copak to nevíš sám? Ne teď se v tom fakt nevyznám.Každý z nás je svým způsobem šílený jinak a v té tvé šílenosti se nevyznám. Tak to tak nech a nepleť se do toho. Jak by se ti jinak příště líbilo kdyby jsi neviděl. Pak vytáhnu kus látky který používám jako obvazy a ovážu si malou ránu. Pak se vrátím k ohni kde uvidím Tirwen u ohně. Sedí zády ke mě. Příjdu k ní blíže a obejmu jí. Omlouvám se. |
| |
| Tábořiště Po chvíli ucítím obejmutí. Poznám, že je to Sixt a pousměju se. Nemusíš se omlouvat. To nic. Zašeptám a přitulim se k němu. Pak ale trhnu hlavou a z plných plic nasaju vzduch. To je krev nebo se mi to jen zdá? Zeptám se a zadívám se na Sixta. Wilvarin přitom taky začmuchá a tázavě se na něj podívá. |
| |
| Tábořiště Ale musím. Když za to můžu já tak je to povinnost. A nechci slyšet žádný protesty nebo se něco stane. Pan najednou ucítí krev kterou už já nějak moc nevnímám protože když jsem si jí ovazoval a vracel jsem se tak jsem jí cítil furt. Ano je to krev. Když jsem hledal dřevo tak jse mse troch uzranil ale svým způsobem mi to patřilo. Pak položím hlavu na její rameno. |
| |
| Tábořiště Zadívám se Sixtovi do očí a zavrtím nechápavě hlavou. Občas mi připadá, jako kdyby sis to dělal schválně. Povím nahlas a znovu se zhluboka nadechnu. Jemně se dotknu místa, kde tuším krev a uzdravím mu ránu. Příště si řekni sám. Stejně to poznám. Vyrůstala jsem s vlkem tak nečekej, že to zamaskuješ. Povím provokativně a nechám si Sixtovu hlavu položenou na svém rameni. |
| |
| Tábořiště To jsem neměl v úmyslu. Ale zamaskovat bych to dokázal. Cože? Ale Sixte copak to nevíš? A co? Že dokážeš měnit pachy? Ne. To ne. Jak jistě víš podle souboje z arény tak při mé přítomnosti nejsi až tak docela člověk. Jsi silný rychlý a podobně. No a? No a kdyby jsem se soustředil tak tě dokážu i částečně zregenerovat. A co ti v tom bránilo teď. No když se o to pokusím tak se to rovná tomu když si podřízneš žíly na zápěstí a chvilku to tak necháš. Ubere ti to spoustu síly. Díky za informaci. Není zač a pro dnešek si musím odpočinout. Pak stále Tirwen obímám a ležím opřen o její rameno. Chvilku potom jí položím na zem a já mám stále opřenou hlavu. |
| |
| Tábořiště Nechám se položit na zem a unaveně zavřu oči. To nic. Jen vetší zranění mě hodně unavují. I menší, pokud jsem i předtím unavená. Zašeptám a schoulim se u Sixta. Řekni, že mě neopustíš. Nechtěla bych být na ten úkol sama. Zůstali jsme jen my dva. Zeptám se a mám dál zavřené oči. |
| |
| Tábořiště No s podstatě pokud počítám i Wilva jsme tři ale i tak je tu jeden nezvaný host který teď naštěstí odpočívá a nemůže se projevit. Každopádně patří ke mě take se jako člen nepočítá. Neopustím tě. Slibuji. Příjdu ti na pomoc kdykoliv. Pak dál ležím a hraju si s Tirweninými vlasy. |
| |
| Tábořiště Usměju se a přikývnu. Dobře. Moc ti děkuju. Zašeptám zcela upřímně a přitáhnu si k sobě Wilvarina. Poslouchám tlumené praskání ohně a to ticho kolem. Pomalu vnímám čím dál tím míň, až nakonec úplně usnu. |
| |
| Tábořiště Není zač děkovat Odpovím a ležím dál vedle tebe než usnu. Pak přemítám o všem možném co může následovat v dobrodružství které ještě zbývá. |
| |
| Ráno Druhý den když se probudíte je již ohniště vyhaslé a ze žhavých uhlíků stoupá ještě trocha dýmu který zaniká kousek nad zemí. Světla je už poměrně dost a je vidět už na cestu. Také je poměrně chladno ale vypadá to že bude slunečný den. (Nyní vás opět ponechám vašemu osudu. Do města se dostanete zhruba v půlce dne tak máte možnost v klidu hrát jak se vám zamane. Až budete chtít být ve městě tak to někdo napiště). |
| |
| Ráno na témže místě Když se ráno probudím všimnu si že Tirwen ještě spí a Wilvarin jak jinak také. Nechci jí prozatím budit tak se opatrně zvednu a přehodím přes ní můj plášť a jdu se protáhnout. Dohořívající ohniště nechám ješě být pokud by se ještě u zbytk uchtěla Tirwen ohřát. Pak se jdu projít na blízký kopec abyc hse podíval na cestu která zbývá. Tak a teď půjdeme směrem k městu kde seženeme zásoby a pak půjdeme směrem na sever opět do toho nebezpečného kraje. Musíme ale dávt pozor na cestu kterou půjdeme. |
| |
| Ráno Ráno ještě nějakou dobu stále spinkám a nezdá se, že by se mi chtělo nějak vstávat. Cítím jen chladný vzduch na pláních, ovšem ani ten dlouho nezůstane. Převalím se na druhý bok a jakobych poznala, že jsem tu sama, a probudím se. Všimnu si, že tu opravdu Sixt není. Mám na sobě jen jeho plášť a poblíž se válí jeho věci. Pomyslím si, že se zase někde jenom toulá a posadím se k ohni, abych se trochu ohřála. Usměju se na Wilvarina, který se už stihl taky probudit, a začnu ho pomalu hladit. |
| |
| Ráno Plánovat se tedy bude až na další zastávce to znamená v nejbližším městě pak bude ta hrozná cesta přes hory opět na sever. Když se napatrně ohlédnu za sebe všimnu si že je už Tirwen vzhůru a Wilvarin taky. Tak se tedy rozhodnu vrátit zpět a tiše se posadím. |
| |
| Ráno Chvíli se ještě dívám do toho malého zbytku ohniště. Najednou vůbec nevím, co říct nebo ani jak vůbec celkově reagovat. Podívám se na Sixta trochu zvědavě. Stalo se snad něco? Nebo ses šel jenom projít? Zeptám se rovnou. |
| |
| Ráno Ne všechno je v pořádku. Odpovím a dloubnnu klackem do doutnajícího ohniště které ale stále ještě dost hřeje. Alespoň prozatím vše je v pořádku a doufám že to tak zůstane i nadále. |
| |
| Ráno Přikývnu a chvíli zase nic neříkám. Dívám se, jak Sixt dloube klackem do ohniště. Čekám, kdy vyletí z něj uhlík a popálí ho. To by bylo řevu. Pomyslím si a uchichtnu se tomu. Možná by jsme měli už jít. |
| |
| Ráno Ano měli bychom jen sjem čekal až to řekneš. Nechtěl jsem aby sis myslela že tě nenechám odpočinout. Pak vstanu od uhlíků které uhasím, vezmu si svoje věci a připravím se na další cestu. Tak a teď do nějakého toho města. |
| |
| Pomalu vstanu a popadnu svoje věci. Já nepotřebuju tolik odpočívat. Za určitých okolností umím dost rychle nabírat sílu. Povím a podám Sixtovi jeho plášť. Děkuju. Bylo s ním teplo. Povím s úsměvem a čekám, kudy se vlastně vydáme. |
| |
| Ráno Stačí chvilka odpočinku? A kdo to mohl tušit? Navíc když jsem se vzbudil ještě spala. To jsem netušil omlouvám se. Pak vezmu svůj plášť a přehodím si ho přes ramena. Není zač rád posloužím. Řeknu a usměju se. Pak se vydám přes pláně dál k některému z měst. |
| |
| Ráno Mávnu rukou a pokrčím rameny. Mě to nevadí. Jen když nemusíš, tak mě nebuď. Mohla bych tě třeba pokousat. Povím a nevinně se usměju. Pak se vydáme dál a já jdu pomalu za Sixtem. Chvíli se mu tak dívám na záda a pak se zlomyslně usměju. Několika dlouhými kroky se odrazím a skočím na něj. |
| |
| Ráno Pokousat? No nebylo by to poprvé a to už mě pokousali ijiný zvířata. Jak jdeme v klidu dál Tirwen jde vzadu a docela tiše když tu najednou si povšimnu běhu ale nemám čas moc přemýšlet. Když se obrátím spatřím v poslední chvíli Tirwen která na mě skočila a porazila mě na zem. Au moje hlava. Pomalu se mi vrací bolestivé vzpomínky na arénu. Co to má znamenat? Zeptám se a zasměju se. |
| |
| Ráno Zasměju se a držím ho dál na zemi. Co to má znamenat? No nejspíš to vypadá, že tě provokuju. Jako vždycky. Odpovím a provokativně se usměju. Teďka si mě chyť. Povím, vyskočim a rozeběhnu se dál. |
| |
| Ráno Cože provokace? To jsem hned tak poránu nečekal a ještě jí tu někde chytat, no maximálně že jí chytím co nejdřív. Jakmile Tirwen vstane tak chvíli ležím než vstanu. Většinu věcí nechám na místě a rozběhnu se za Tirwen. Nějakou dobu jí jenom tak sleduji a v nejvhodnější dobu použiju svůj plášť podobně jako gladiátor síť a zamotám do něj Tirwen což mi poskytne dostatek času jí chytit a stáhnout k zemi odkud se tak snadno nedostane. |
| |
| Ráno Najednou se natáhnu a docela to bolí. Zvlášť když na mně přistane i Sixt. Chvíli popadám dech a zasměju se. Teď to schytáš. Povím a začnu do něj bušit pěstmi. Jenom trošku, takže to vůbec nebolí. Spíš tak ukázkově. |
| |
| Ráno Tirwen do mě začne bušit svými pěstičkami ale i tak to docela bolí. Po tom všem kdy jsem ale dostal, nebo byl zbit do bezvědomí mi to tak velké problémy nedělá. Opravdu? A proč myslíš? Pak jí chytím za ruce a ty přimáčknu k zemi a jenom se zasměji. |
| |
| Ráno Podívám se Sixtovi do očí a zlomyslně se usměju. To uvidíš. Řeknu provokativně. Několikrát sebou trhnu a když zjistím, že to takhle nepůjde, tak se Sixtovi zakousnu do krku. |
| |
| Ráno Jakmile se mi zahrazne Tirwen do krku pocítím na chvilku tu bolest která mě snad provází všude. Proč mě pořád něco nebo někdo kouše. Já nejsem žádný kus masa i když ten jsem nějakou dobu taky neviděl. Když se mi zahryzla do krku tak odhalila jednu stranu svého krku tak se jí jemně zahryznu do krku taky. |
| |
| Ráno Trošku mě překvapí, že se do mě Sixt taky zakousne. Přidušeně zavrčim a nehodlám se pustit. Tohle na mě nezkoušej. Já se nepustim. Nepustim. Wilvarin přitom sedí opodál a nechápavě se na nás dívá. |
| |
| Ráno Když se do Tirwen zakousnu začne cosi mumlat a vrčet přičemž se neubáním jedné myšlence a hlasitě se rozesměji. Tak to bylo teda dobrý ale kdo ví třeba by se Tirwen tomu smála taky. |
| |
| Ráno Sixt se začně něčemu smát a v tu chvíli opravdu nechápu. Vzdám se a pustím ho tedy. To se směješ tomu, že to teďka musí vypadat blbě? Nebo to tak vypadám já? Zeptám se trochu překvapeně. |
| |
| Ráno No já ani nevim. V podstatě z pohledu někoho jiného to může vypadat podivně a ty podivně vůbec nevypadáš. Odpovím a trochu se přestanu smát. |
| |
| Ráno Podívám se na Sixta ještě víc podezřívavě. Nebo ti snad něco pověděla tvoje druhá polovička? Nic jiného mě už nenapadne. |
| |
| Ráno Druhá polovička? Ne nic o ní zatím nevím. Ale podle mě by se smál taky jen bych si ale musel dát pozor na to aby se nijak neprojevil protože by to blbě dopadlo. Tedy co se mých představ o něm týče. Já jen tak pusť to z hlavy. |
| |
| Ráno Pozvednu jedno obočí a je vidět, že díky téhle odpovědi mě to najednou zajímá ještě víc. Jen to vyklop. Já ti tu hlavu neukousnu. Řeknu a vyčkávám na odpověď. |
| |
| Ráno Vyklopit? A co? Není co bych vyklopil. Odpovím a pro jistotu že by chtěla Tirwen ještě nějak protestovat jí polibkem zacpu pusu. A navíc jsem to už tak trochu pozapoměl. |
| |
| Ráno Oplatím Sixtovi polibek a zadívám se mu do očí. Tak dobře. Ale dál se tady válet po sobě snad ještě nemusíme. Objeví se tady ta tvoje druhá polovička a mohlo by to pro mě dopadnout špatně. Povím a kousnu se do rtu, abych se nezačala smát. |
| |
| Ráno Druhá polovička se tu v nejbližší době neobjeví. Tím jsem si zcela jist. Protože druhá polovička jsou vlasně moje špatné vlastnosti. A já jsem já což znamená že mám své dobré i špatné vlastnosti a ty špatné má on ode mě jen s tím rozdílem že jsou znásobeny a řídí se jenom jimy. Protože mezi námi skoro není žádný rozdíl. |
| |
| Ráno Při poznámce, že mezi nimi není skoro žádný rozdíl se začnu po zemi válet smíchy. Evidentně mě to pobavilo. Není žádný rozdíl? To si piš že je. A velký. Povím udýchaně a směju se tomu dál. |
| |
| Ráno Když se začne Tirwen smát usměji se též. Velký? Opravdu? Tak povídej jaký? Já vidím pouze jen jeden rozdíl. A ten je nejdůležitější. |
| |
| Ráno Trochu se klidním, ale stále ještě popadám dech. Nedělej že nevíš. Potkala jsem se s ním sice jen jednou, ale v životě na to nezapomenu. Ty ses přede mnou styděl svléknout i když jsi lezl do vody a já byla k tobě otočená zády. Odpovím a pokrčím rameny. |
| |
| Ráno Poslouchám bedlivě Tirwen protože mám jen matné vzpomínky z toho co se děje když je u kormidla ten druhý. Né že bych si nic nepamatoval ale takhle ze začátku to bylo hodně nečekané a nebyl jsem na nic připravený. No dobrá ale to s tou vodou je už trochu delší doba pokud si pamatuji. Ale jistě toho bylo i více. Co bylo na tom setkání s... s.. "s ním" tak zajímavé že si to pamatuješ. No o tom jsem ještě nikdy nepřemýšlel jak mu vlastně mám říkat nikdy se ani nepředstaví. |
| |
| Ráno Chvíli pozoruju Sixta, jak se snaží rychle přemýšlet a jen tak tak se držím, abych se tomu nezačla smát. Sice je to delší doba, ale stalo se to. A to nepopřeš. Stojím si za svým a pak si vzpomenu na událost s jeho druhou polovičkou. No. Bylo to předtím než jsi šel do arény. On nebo ty. To je jedno. Prostě mě povalil na zem a políbil. Nic vážného ale vášnivej byl pěkně. Odpovím a čekám, jak bude reagovat. |
| |
| Ráno Aha tak tohle myslí. Myslím že si na to matně vzpomínám. Ale jedno je jisté. Všechno co udělá on bych udělal i já za určitých předpokladů on pouze nemá žádné zábrany které by mu v to mohli trochu zabránit. Kdo ví třeba je on z nás dvou ten lepší. No když myslíš, tak je třeba lepší a možná by jsi měla počkat až se znovu objeví.... Pak z ní pomalu začnu vstávat a pouštět jí. ... i když kam se hrabe na originál. Pronesu tiše k sobě. |
| |
| Ráno Zamračím se a pořádně Sixta nakopnu do nohy. Vyskočim na nohy a uraženě pohodím hlavou. Možná že máš pravdu. Odseknu a vydám se dál. Tohle fakt nesnášim. Povím si sama pro sebe a znovu pohodím hlavou. Pojď Wilvarine. |
| |
| Ráno Nechám Tirwen odejím a pomalu dojdu pro věci a vydám se opět na cestu. Jdu pár metrů za ní. Sakra zase další věc co jse mzvoral. A ty se dívíš? Ne nedívím dokonce ani tomu že jsi se ozval až teď. A proč by ne. Předtím jsi mě nenechal a teď jsi docela vzteklý sám na sebe což je dobré pro mě. Jak jinak. To jsi celý ty. Se vším všudy. Jak tak přemýšlím co splnit Tirwen přání o jejím "temném ctiteli". Co ty se do toho montuješ? No a nemůžu? NE a pamatuj že s každou věcí co uděláš ty nebo zkazím já mám velkou chuť udělat to o čem jsme se bavili. Ale notak když mě neuvidí ráda tak odejdu. Fakt? Slubuji. Pche kecáš. Jakmile získáš kontrolu tak nevím kdy se tě zbavím tam v aréně to bylo asi jenom kvůli tomu že jsi byl na pokraji sil co? Kdo ví a nechceš to zkusit? Nemám náladu. |
| |
| Ráno Uraženě kráčím dál a ani se neotáčim. Na to jsem ještě moc naštvaná. To jsou celý chlapi. Jako kdybych ho vždycky neříkala. Jenom Wilvarin je vždycky můj miláček. Ale to asi proto, že má ocas, čtyry nohy a nemůže mluv. Nebejt to nechutný, tak se dám asi na ženský. Ale do toho mám víc než daleko. A zase myslim na blbosti. |
| |
| Ráno Podívej co jsi udělal. Já proč zase já? Vždyť já za sebe nemůžu. Ne? A kdo tu naštval Tirwen? Já za to nemůžu. Ale můžeš. Nemůžu! Jak se mám naučit jednat s lidma behem jedný výpravy když jsem do jejího začátku mluvil sotva s několika zlověji obchodníky a krysama? Jak mám jednat normálně s lidma natož se ženou. Chceš něco naučit? Od tebe? To radši strčim ruku do pusy hladovýmu medvědovi. Ale notak tak hroznej nejsem. Ne máš pravdu si horší. Pak se na chvíli odpojím od Tirwen a zamířím někam stranou do lesa. Copak procházka? Ano procházka. A co to najednou? Jen se potřebuji uklidnit. A co máš na mysli? Vytáhneš nůž? Ne jen si tu na chvíli sednu a uklidním se aby jsi zase nestrašil. |
| |
| Ráno Najednou slyším, jak Sixt mizí. Nenápadně se na něj podívám a pokrčím rameny. Vidíš Wilvarine. Takhle se k vlčicím nechovej. Mohla by tě kousnout do ocasu. Sixt má štěstí, že žádnej nemá. Jinak by o něj přišel. Využiju toho, že jsme tu samu a musím mu to postě povědět. Přitom mě napadne, jestli Wilvarin někdy nějakou vlčici potká. Ale to mu nahlas už raději neříkám. |
| |
| Ráno Uklidnit? Takhle se mě ale nezbavíš. Vážně si to myslíš? Vím to líp než ty. Dokaž mi to nějak. Jak chceš. Pak dostanu sám od sebe pravačkou ránu a mohu s ní jen sotva pohnout. Jak to? No ta ruka pamatuješ? Kresby tím inkoustem ti pomohly ale oživily i mě takže si můžeš zkusit upižlat tuhle ruku a pak se uvidí. jestli se mě zbavíš. Začíná mi z toho být špatně. Slabochu. Ne myslím tim tu ruku. Takhle je to docela nepříjemný než když jsi normálně. Že bych se ještě snažil? |
| |
| Ráno Po chvíli se zastavím a když vidím, že se Sixt ještě nevrací, tak se raději zastavím. To ale nemění fakt, že s ním ještě nemluvím. Lehnu si proto na zem a vyhřívám se na sluníčku. Je to příjemné a čekám dál. |
| |
| Ráno Nech toho už sakra. Nakonec si přehodím přes sebe plášť a vydám se se sklopenou hlavou zpátky. Člověk to má ale někdy pech. A zrovna teď nemůžu hýbat s rukou, a bude hůř až jí budu potebovat ale toho se ještě nedočkám Tirwen podle všeho odpočívá a čeká na mě což nevěstí nic moc dobrého. Nech mě alespoň na chvíli se podívat na věc z tvého pohledu. Budu o tom uvažovat. I když jsem to zatím já tak ta ruka neznamená nic dobrého a stále mám z toho všeho špatný pocit. |
| |
| Ráno Najednou po chvíli uslyším kroky a prudce se posadím. Když ale zjistím, že je to Sixt, tak se uklidním. Všimnu si ale, že jde nějak divně. Je všechno v pořádku? Jestli chceš, tak si můžeme odpočinout. Začnu mít hnedka starosti a po nějaké zlosti nejsou už ani památky. |
| |
| Ráno Tirwen zdá se poznala že něco není v pořádku ale i tak může hádat co taky může být na mě v pořádku? Ne to....je dobrý. Jen mě bolí hlava a.... Pár dalších částí jako ruka nebo tak podobně. Můžeme pokračovat. |
| |
| Ráno Pokrčím rameny a vstanu. Kdyby jsi ale chtěl, tak řekni. Povím a jdu vepředu dál. Každou chvíli se ale otočím, protože mě to vůbec neuklidnilo. |
| |
| Ráno Dobrá...snad.. Snad to zvládnu i když se teď cítím na nic. Tu ruku pořád nepustil a docela mě to unavuje o což mu jisto jistě jde. Pořád jdu za Tirwen a sleduji směr kterým máme jít. |
| |
| Ráno Zavrtím nad tím hlavou a zase si myslim svoje o chlapech. Prostě si řekni. Řeknu nekompromisně a varovně se na Sixta podívám, aby si uvědomil, že mě nepřemluví. |
| |
| Ráno Jistě. Odpovím krátce protože nemůžu moc přemýšlet. |
| |
| Ráno Nechám ho už raději být a zhluboka se nadechnu teplého vzduchu. Líbí se mi, že je tu tak krásně a nikde nikdo. Myslím raději na něco jiného než co nás čeká a začnu si do toho potichu prozpěvovat. Po chvíli ale přestanu, protože mi to přeci jen nedá. Dojdu pomalu k Sixtovi, chytnu ho za ruku a starostlivě pohladím. Ná záda se mi skákat nechce, kdo ví jestli by to vydržel. Stejně ti něco je. Už jen tím, jak mluvíš. Povím starostlivě a zadívám se mu do očí. |
| |
| Ráno Takže přeci si toho všimla jen na to není dobrá chvíle ale co kdyžtak bude hůř. Ano dalo by se to tak říct. Je mi hrozně už kvůli "němu" ale v podstatě je mi dobře. Chce se to jenom nějak uklidnit.....třeba někoho zastřelím tím hezkým lukem který sebou tahám. |
| |
| Ráno Starostlivě se na Sixta zadívám a obejmu ho. To bude dobrý. Přeci jen to nemůže být něco strašnýho. Povím na uklidnění, ale v tu chvíli spíš uklidňuju sebe než Sixta. |
| |
| Ráno No podle toho jak se choval v aréně to může být dost špatný. Radši na to nemyslet. Odpovím Tirwen a koukám pořád do země. Snad už toho nechá přestává mě to bavit. |
| |
| Ráno Trochu vytřeštim oči, ale pak se tomu zasměju. Zase mě jenom strašíš. Vyčtu mu a skočim mu pak kolem krku. Nemůže to být strašný. |
| |
| Ráno No já nevím jak nazvat tohle. Hned potom vyndám z pod pláště jednu ruku podpíranou druhou. Očividně se na jedné už objevují některé simboly. Kdyžtak jdi napřed protože nevím jak dlouho tu budu. Ono nejde pořád ho držet už takhle je to pár dní. |
| |
| Ráno Chvíli si prohlížím jeho ruku a přemýšlím co dělat. Pak ale zavrtím hlavou. Tak na to zapomeň. Samotnýho a ještě ne tebe tady běhat nenechám. A nezkoušej se mě přemluvit. Kdyžtak ho nějak.... zpacifikuju. Odpovím ale v tu chvíli vidím své šance mizivě. |
| |
| Ráno Zkouším Tirwen přemluvit ale bohuže lto nejde a nedá si říci. A očividně nemá cenu to znovu zkoušet. Já ti nechci ublížit.... protože.... Hned potom mnou krátce projede křeč a barva očí se nepatrně změní a na tváři už je jiný výraz klidnější. Dále je celá levá paže opět ozdobena tetováními. |
| |
| Ráno Najednou se se Sixtem něco stane a já vytřeštím oči. Sixte? Zeptám se, ale když vidím jeho levou ruku, tak mi dojde, že to ve své podstatě už on není. V pořádku? Zeptám se jen tak mimoděk a snažím se zakrýt, že nevím co teď. |
| |
| Ráno Po chvíli vstanu ze země již s klidným výrazem a usměji se na Tirwen která je ze všeho docela zmatená. Už to není on ale mám se dobře. Pak jí chytím v pase, zvednu jí a otočím se s ní se smíchem kolem do kola. Ale rád tě po dlouhé době vidím. Navíc mi chyběla přítomnost nějaké krásky. |
| |
| Ráno Chvíli na něj třeštim oči, ale když se se mnou otočí, tak se zasměju. Není tak hrozný, tak Sixt pořád nadává. Pomyslím si a nenápadně si ho prohlédnu. Vždyť jsi byl pořád tady. Namítnu a zatetelim se blahem, když mě nazve kráskou. A jak ti mám vůbec říkat? |
| |
| Ráno Byl i nebyl. Sixt je přeci jen pořád ten kdo je tu ten hlavní a já jsem pouze jeho pokřiveným obrazem v zrcadle jak by se dalo říci. Pak když Tirwen postavím tak jí pustím jen jí dám jednu ruku kolem boků. Jak mi říkat? No nevím ani jsem o tom nepřemýšlel ale když si tak vzpomínám na to co se Sixt párkrát učil tak tak byl i význam Trux tak mi můžeš třeba říkat. |
| |
| Ráno Pokříveným obrazem? Zeptám se a začnu od něj couvat. Takže.. Takže jsi takový, jak Sixt říkal? Zeptám se opatrně a snažim se udržet si bezpečnou vzdálenost. |
| |
| Ráno Tirwen se lekne při zmínce o "pokřiveném obrazu." No nemohl jsem najít jiné přirovnání ale dalo by se to možná i říci lépe. Nemyslel jsem to tak jak to vyznilo a podle toho co jsem slyšel od Sixta tak to asi taky přesně nevystihl. Nemyslím pokřivený jako špatný ale jiný.Sixt už vysvětloval že mezi námi není rozdíl a z části měl pravdu. Jsem jedna z jeho částí ale on to nazývá poněkud přehnaně zlem. Ale budiž nechme to tak. NO a já jsem vznikl nějak z této části a stala se z ní moje osobnost. To znamená že já i Sixt jsme totožní jenom on mívá kvůli té druhé části rozdílné myšlení a chování. Což by třeba vysvětlovalo to co se tehdy stalo v té ledové jeskyni u pramene. Pak přikročím blíže k Tirwen s rozpraženýma rukama abych jí uklidnil a obejmul. |
| |
| Ráno Zasměju se při vzpomínce na ledovou jeskyni. Přistoupím k němu a obejmu ho. To už říká samo za sebe. Ale stejně jsi podle mě jiný než on. Samozřejmě že proti Sixtovi nic nemám. Právě naopak. Ale snad chápeš, jak to myslím. Povím a zadívám se mu do očí. Nejsi tedy zlý? |
| |
| Ráno Ano jsem jiný. To nepopírám říkám jen že jsme stejná osoba jen s tím rozdílem že on má ještě jiné vlastnosti které z něj dělají toho kdo je jinak je schopný všeho. Když mě Tirwen obejme obejmu jí také s rozdílem že mi ruka pomalu sjede na její zadek. Záleží kdo se na věc dívá. Protože z pohledu některých lidí zlý být mohu ale to je jen jeden pohled na věc. |
| |
| Ráno Poslouchám ho a najednou ucítím jeho ruku i někde jinde. Trhnu sebou a zadívám se mu do očí. Jsou místa, na které nesmí sáhnout ani Sixt. Tak proč si myslíš, že to dovolím zrovna tobě? Začnu hnedka bojovně. |
| |
| Ráno Vúbec nic se nemění a pokračuji ve svém počínání navzdory Tirwenine připomínce. A kde se to má člověk dozvědět? O podobných věcech se Sixtem nemluvím. |
| |
| Ráno Podezřívavě se na něj podívám. A o čem se tedy bavíte, když už jsme u toho? Zeptám se ho trošku zvědavě a doufám, že se něco dozvím. |
| |
| Ráno No tak to je různý. Když se děje něco zajímavýho tak se mu třeba i ozvu pokud je to možné. Odpovím a dál zůstávám jako předtím. |
| |
| Ráno Chvíli nad tím jen tak přemýšlím a nic neříkám. Ale o tomhle se určitě nebavíte. Zašeptám, zavřu oči a dlouze ho políbím. |
| |
| Ráno Když mě políbí projede mnou pocit jako tehdy a polibek opětuji. Sakra čte mi myšlenky to je dobrý. Ne o ničem podobném se nebavíme nikdy. Pak Tirwen položím na zem a pokračuji v líbání. |
| |
| Ráno Nechám se sice položit na zem, ale pak sebou trhnu a vzepřu se. To nemůžeš. Zašeptám, ale pak se přestanu vzpírat a oplácím mu polibky. |
| |
| Ráno A proč bych nemohl? Zeptám se se smíchem a pokračují v líbání a hlazení pak začnu Tirwen rozepínat vrchní část oblečení. |
| |
| Ráno Protože jsem to řekla. Odseknu a snažím se od něj odplazit pryč. Nemůžu zradit Liama. |
| |
| Ráno Na chvíli přestanu a nic nedělám. Liama? Toho elfa? z tamtoho města? Vždyť o tebe nevěnoval oproti mě žádný zájem tak proč. Hmmm a pokud něco zkazim já tak je to moje chyba a je naštvaná a tebee za to může ten elf. Mlč teď laskavě ty. Když jsem konečně volný a ty uvnitř tak chci klid a žádný blbý poznámky. |
| |
| Ráno Překvapeně se na něj podívám a chvíli nic neříkám. Prostě to tak cítím. On je jiný než ostatní. To nepochopíš. To nejde pochopit. |
| |
| Ráno Každ jiný není normální a nebo to není člověk. Pronesu jen tak do větru a jdu pro své věci a pak pokračuji pomalu v cestě. |
| |
| Ráno Pomalu vstanu a v očích se mi objeví slzy. Sixt měl pravdu. Jsi bezohledný a nemáš ani city. Nebereš ohledy na jiný a neumíš milovat. Zakřičím na něj. Popadnu svoje věci a rozeběhnu se do lesa. |
| |
| Ráno Když Tirwen kamsi odběhne jenom se zastavím, sednu si na místo a začnu čekat až se vrátí. Ta tě vystihla dobře. No nejspíš jo ale co na tom sejde. A víš proč má pravdu s tím že nemáš city a neumíš milovat? Proč? Protože to patří do té části mě ze které ty nepocházíš. No dobrá máš pravdu tohle se musí uznat. Ne uznat se musí že jsi také mluvil projednou rozumně. Ten elf se choval docela podivně a nevím jestli je Tirwen ochotná si připustit že by jsi měl v tomhle pravdu. Co by jsi od ní mohl čekat. TAk pozor teď už si koleduješ taky. Jestli jí někdo ať už ty nebo ten elf bude nějak ubližovat ať už psychycky nebo jinak tak ho zabiju na místě. TAk to by měla slyšet Tirwen. Proč? Protože by viděla že se tvoje špatné části projevují hodně i v tobě samotném ale nejen ve mě. TAk dost řečí jdi jí hledat. Proč když utekla? Jdi říkám ti to ještě slušně pak poznáš co se může stát když neposloucháš. Načež vstanu a začnu jí hledat tam kde zmizela. |
| |
| Ráno Posadím se na zem a opřu se o strom. Všichni chlapi jsou stejný. Vždycky byli. A já jsem stejně hloupá. Jak jsem si mohla myslet, že je některý z nich jiný? Vždyť přeci není. Pomyslím si a rozpláču se. |
| |
| Ráno Když hledám uslyším pláč tak jdu tím směrem a spatřím Tirwen. Tirwen jsi tu? Měli bychom jít. Hmm jak milé. O co ti jde že jsi stejně hnusnej jako... Jako ty na mě? No nevím zřejmě je to kvůli tomu že nic jiného dělat nemůžu. Buď zticha můžu jí toho říct dost co by jí určitě zajímalo. Buď zticha můžu jí toho říct dost co by jí určitě zajímalo. Řeknu i normálně nevědomky kvůli vzteku při rozhovoru. |
| |
| Ráno Po chvíli uslyším Truxe a podívám se na něj. Přitom zaslechnu i poznámku nejspíš k Sixtovi. Tobě nikdy nešlo o mě. Chtěl sis jenom prostě užít. A to bylo řečí, že máš o mě zájem. Je mi jasný proč. Vyčtu mu hnedka. |
| |
| Ráno Vyslechnu si Tirweniny poznámky a jen si v duchu povzdechnu. To není tak docela pravda. Nezapírám že mi nešlo o nic víc ale v podstatě co se týče citů..... Nedráždi mě a změň téma. Našel jsi jí a jdi. TAkhle hnusně se chovat k Tirwen kdyby tě tak slyšela Sixte. Tak teda ne ale zmlkni. Bojíš se že něco pozná? Nevím. ....pochází od Sixta. K lidem se chovám jako by se choval on sám samozřejmě s tím rozdílem že on je třeba zbabělec. |
| |
| Ráno Zamračím se a jen tak se nevzdávám. Jo. Užil by sis a co příště? Podřízl mě třeba ve spánku? Nebo to prostě děláš jenom proto, aby jsi to dal Sixtovi sežrat. Vždyť vy se přeci jenom pořád hádáte. Myslela jsem, že jsi aspoň galantní, ale asi jsem se spletla. |
| |
| Ráno Jelikož by tě nikdy Sixt nezabil nebo vážně nezranil tak to nemohu udělat ani já a omlouvám se že jsem sem šel. Pak se obrátím a jdu pryč pro věci a pryč odsud. Co se to stalo? Nevím já mluvit nemůžu. Ne co jsem to udělal právě teď? Utekl jsi? U tebe docela divné. Ne omluvil jsem se. To znamená asi jen jedno. Jo to že už to přestávám být já ale ty. Každou chvíli se to může stát. |
| |
| Ráno Vstanu, rozeběhnu se za Truxem a skočím mu na záda. Pak s ním začnu naštvaně cloumat. Chtěla jsem, aby jsi přišel. Slyšíš to? Chtěla jsem. Jenže jsi ke mně zlý. Stačilo jen pár milých slov. Jen pár těch slov. Ale na to ti nejsem asi dost dobrá. |
| |
| Ráno Všechno ve mě vře ale to už je podstata mého bytí. No když to vezmeme z té druhé strany tak je dost ostrá a takový se mi líbí. Jenže... Jenže jsi to totálně zkazil. Jak může být někdo jako já milý, slušný a jiný než je. Nic z toho se mě netýká a já za to nemůžu to Sixt. Odpovím zvíšeným hlasem ale i tak se snažím být co možná nejméně hrubý. Pak sundám opatrně ze zad Tirwen a jdu dál. Ona to nemůže pochopit. A co? Že já jsem jiný než ty. Nikdo kdo to nezažil to nepochopí jak to je. A teď mě tu soudí. Doufám že až se příště vyměníme bude to na bojišti. |
| |
| Ráno Znovu ho doběhnu. Chytnu ho za ruku a otočím k sobě. Pak mu jednu rovnou vrazím. Můžeš aspoň chvíli stát? Zeptám se ho a vidím, že je to zase ten původní Trux. Najednou mu však skočím kolem krku a dlouze a vášnivě ho políbím. |
| |
| Ráno Jakmile mi jednu vrazí tak mě to nějak moc z míry nevyvede. Narozdil od Sixta toho vydržím více. Tak to jse mzvědavý co na to řekne až se probere zatím se nějak nehlásí. Pak se ale stane něco co jsem nečekal. Tirwen mě políbí a já jen zůstanu stát nechápavě co to má zase znamenat. |
| |
| Ráno Zastavím se, když vidím jeho překvapení. Teď ukazuju svojí špatnou stránku zase já. Takže si to rychle rozmysli. Buďto budeš jednat nebo si to rozmyslím a vrazím ti ještě jednu. Odpovím a znovu ho políbím. |
| |
| Ráno Aha tak takhle. Zajímalo by mě jak to dopadne tentokrát. V tom případě.... Nedopovím větu a vrhnu se na Tirwen a začnu jí vášnivě líbat, přitom jí kvůli pohodlí položím ještě na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jsi sladkej, když se zlobíš. Zašeptám a začnu si rozepínat už tak dost od něj rozepnutý vršek. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Když mě začne opět líbat oplátím jí polibky a dokonce začne být poněkud ostrá což mi vůbec nevadí. Také jí občas stejně jako ona mě kousnu do rtu nebo pokud se naskytne příležitost tak trochu do jazyku. Tak teď jí trochu nepoznávám ale to vůbec nevadí. Pak si začne rozepínat vršek tak jí s tí trochu pomůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nemysli. Teď se myslet nemá. A už vůbec ne nad tímhle. Pak mu začnu pomáhat zase s jeho vrškem. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Proběhne mi hlavou a pomohu Tirwen sundat vestu protože v ní mám nože a bylo by trochu nepříjemné kdyby někdo z nás na nějaký natrefil. Pak jí nechám nastarost košili a sám se věnuji jí. Polibky směřují od úst až ke krku kde pocítí také pár kousanců. Mezitím jednou rukou jí zajedu pod kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Nevím třeba to bude tou povahou kdo ví jestli by mě zkusila zabít. Pak mi začne rozepínat opasek a já pokračuji v dráždějí pod těma jejíma které začnu pomalu rozepínat. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přece by ses mě nebál. Zašeptám a lehce mu přejedu po uchu jazykem. Pak mě začne znovu dráždit a já na chvíli zavřu oči. Potěšeně se usměju a začnu spěchat dál s jeho svlékáním. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro DAlší rozdíl mezi mnou a Sixtem. Nemám zas takový strach jako on i když co se smrti týče tak je to asi vyrovnaný. Od krku se mezitím přesunu níže na její prsa která objížjím jazykem a občas jí i trochu kousnu ale tentokrát se snažm klidnit.Přitom stále pokračuji s vdáždění pod kalhotami a sleduji jak si počíná s mými kahhotami. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám provokativně. Na chvíli mu přestanu svlékat kalhoty a užívám si jeho doteky. Pak se znovu vrhnu na jeho kalhoty a svléknu mu je rychle a trochu až moc nedočkavě. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Nějaká moc nedočkavá. Pak přejedu jazykem po celém těle opět vzhůru k ústům a začnu jí opět divoce líbat. Rukou v kalhotech začnu rejdit rychleji a druhou je začnu po chvíli pomalu stahovat. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a pomůžu mu s kalhotama. Víc se k němu přitisknu a usměju se, když cítím jeho teplé tělo. Přejedu mu stehnem provokativně po boku a přitom ho divoce líbám. |
| |
| Ano? Zaptám se a pokračuji v líbání. Povšimnu si nohy kterou jezdí po mém boku, chytím j ía nepouštím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a kousnu ho do rtu. Konečkama prstů mu přejedu po symbolech a znovu se mu otřu o slabiny. Od té doby, co jsi mě políbil. |
| |
| A moc? Zeptám se schválne a zasměju se. Takže přeci jen je dobré být takovýmhle. Sice by se dalo říci že mám oproti Sixtovi omezenou životnost ale pak se mohu zase vrátit. Tirwen mě stále dráždí adělá jí to očividně stejně dobře jako mě. V jednu chvíli jí překulím na sebe a začnu jí rukama jezdit všude možně po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Přitakám a pohladím ho po tváři. Jenže pak mě přetočí na sebe. Ne. Chci aby jsi byl pánem ty. Mým pánem. Zaškemrám a snažim se nás přetočit zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Při pokusech o znovu změnení pozice jí silně držím za pás a nepatrně se usměji. Uvidíme, možná změním názor. Zatím můžeš ukázat jak moc. Zkus se snažit jak nejvíc můžeš. Začnu jí pobízet a jen jí klidně sleduji co bude dělat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Chceš to ukázat? Opravdu chceš? Zeptám se a zlomyslně se usměju. Začnu pomalu jazykem sjiždět níž. Zastavim se mu na slabinách, kde ho s jazykem a ještě polibkama začnu uspokojovat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Dobrá to začíná vypadat dobře. Třeba ti to oplatím stejně. Řeknu a dám jí prozatím pusi potom jí hladím po tělě a jemně se s ní mazlím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zaškemrám a oplácim mu mazlení. Přitom po něm házím kradmé pohledy, jestli mi to hodlá splnit. Chci víc. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím jí zadumaně a začnu opět jazykem kroužit po celém těle. Od krku k hrudníku kde nejdříve obkroužím prsa kterým se pak důkladně věnuji a pak přes pupík níže směrem k rozkroku kde si začnu pomáhat rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nelíbím se ti snad? Zašeptám a snažím se ho tím vyprovokovat. Chceš mě snad nechat jen tak? |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Líbí nebo ne co je to za otázku. Jistě že ano. Po cestě bylo sice spoustu krásnýc hžen ale Tirwen je velice krásná. A Sixt je hlupák. Měl jí už dávno vyznat lásku ale záleží na něm. Pak ještě chvilku intenzivně pokračuji ve svém počínání a najednou se zarazím. Nechat jen tak? Hmmmm. A co by jsi tedy ráda povídej. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím a potichu se zasměju. Pak se znovu zasměju, když se zarazí. Snad ti do toho Sixt nemluví. Řeknu provokativně a jemně ho kousnu do rtu. Ráda bych se s tebou pomilovala. Dřív než mi zmizíš. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zažertuji a pohladím Tirwen po jejích křivkách. NO nabídka je to lákavá ale co když řeknu ne? Pronesu lehnu si s úsměvem na zem a jakoby naštvaně zkřížím ruce na prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak budu zlá. Moc zlá. Odpovím a na tváři se mi objeví ďábelský výraz. Možná bych mohla do hry zapojit Wilvarina. A to by tě moc bolelo. To by ti Sixt moc nepoděkoval. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zasměju se a dál pozoruji Tirwen Zapojit Wilvarina? Jak? TAk teď by mě zajímalo co se stane. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jak? Určitě by se do tebe rád zakousl. Zašeptám a pokračuju v mazlení se. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se a zasměju se. Pak začnu opšt Tirwen líbat a občas kousat na různých místech. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Namítnu a chvíli mu oplácim polibky. Přitom ho taky občas pokoušu. Po chvíli se ale posunu na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Poškádlím Tirwen a začnu jí dráždit rukou v rozkroku a po chvili schválně přestanu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a začnu ho znovu divoce líbat. Nechci, aby jsi přestal. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se ještě a stále kroužím rukou kolem a občas zajedu na okamžik níže. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám a pohladím ho po tváři. Budeš na to ještě vzpomínat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pokud budu žít. Pak si lehnu na Tirwen a vniknu do ní. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Truxi. Zašeptám jeho jméno, aniž bych mu chtěla něco říct. Jemně ho pohladím po zádech až dolů a pak ho začnu znovu vášnivě líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Pak začnu Tirwen oplácet polibky a pomalu pokračovat ve svém počínání. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Mě se to jméno ale líbí. Odpovím a začnu ho znovu nohou hladit po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Po chvíli opět obrátím Tirwen tak aby byla nahoře a usměju se. Tak teď se snaž zase ty. Pak jí začnu líbat a hladit po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Odpovím a nechám se přetočit. Jestli si to přeješ. Zašeptám mu do ucha a začnu se tedy snažit. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a pokračuji v hlazení jejího těla. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Myslela jsem, že ty chceš pokořovat. Zašeptám a začnu ho líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovm a ppokračují v líbání a všem ostatním větším tempem než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To není tvůj styl. Ty umíš být divoký a vášnivý. Povím a tentokrát ho kousnu do jazyku. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a pokračuji v líbáni kousnut do jazyka. Já zase Tirwen také kousn udo jazyka ale já její zazyk nepustím a jemně ho držím zubama. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jazykem si hraji jemně s jejím a stisk zuby už povolím. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Au tohle trochu bolí. Ale jak tak přemýšlím napadá m zajímavá věc zajímalo by mě jakou to bude mít odezvu. Ale... Ne tak silně abych tam neměl díry. Zažertuji a uvažuji dál o svém plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím mu provokativně a pohladím ho po místě, kde jsou mu způsobila bolest. Všechno přebolí. Zašeptám dokud ho znovu nekousnu do rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Po této odpovědi jí na oplátku za její kousnutí také kousnu a usměju se. No mám, nemám. Měl bych pro tebe mlý překvápko pokud chceš. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Namítnu a jemně ho pohladím po tváři. Pak se trošku překvapeně podívám. Překvapení? A jaképak? Zeptám se hnedka zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a na chvíli se oba v našem milostném objetí uklidníme a hledíme na sebe. To by pak nebylo překvapení. Ptal jsem se jestli chceš. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím a jemně ho políbím. Samozřejmě že chci. Stejně bych pak musela myslet nad tím, co to bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu s úsměvem a položím hlavu na její tělo a obejmu jí. Tak zase někdy pro dnešek se loučím a buď teď hodná. Řeknu a ztratím an chvíli vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To mi přeci nemůžeš udělat. Zakňourám, ale už je nejspíš pozdě. Proto čekám, co se stane. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zajímalo by mě jestli to je všechno pravda ale zeptám se raději Tirwen. Tirwen.......? Řeknu trochu nejistě a podívám se kolem sebe a prohlédnu si i Tirwen. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Příště ho za tohle zabiju. Pomyslím si a snažím se zakrýt svoje rozpaky. Ano? Zeptám se opatrně a odtáhnu se od něj. Ale tak, aby si to nebral osobně. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Měl bych se asi nechat svazovat člověk jako já pak dělá všemožný věci. I když podle všeho jsem asi jako druhá část velice okouzlující. Náhle se ode mě Tirwen odtáhne. Nevím jestli to bude tím že jsem dostal psychickej zkrat, jestli jsem v určitých chvílích vyšinutej a nebo jestli to je kvůli tomu žeje Tirwen nahá. Obejmu Tirwen a začnu jí líbat. Když už člověk neví co dělat nezbývá než se řídit instinkty. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Bodejď by ne vždyť předtím taky nechala. Sice jsem se asi choval jinak ale pořád jsem to já. Pokračuji v líbání a začnu jí hladit po těle. Jednou rukou prsa a druhou sjedu níže mezi její nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Chápu jí. Moje chování předtím jí ktomu přišlo normální ale u mě samotného je to pro ní podivné. Vždy jsem to totiž končil já ale jen blbou náhodou. Ví jak mám Tirwen rád a tudíž jsem se coby ten druhý trefil.Možná ano možná ne. Kdo ví. Na Tirweninu bezhlasou otázku odpovím jen krátkým polibkem a pak se na ní jen nečině dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Opravdu to tak chceš? Nevadí ti, že jsem předtím byla s Truxem? Zeptám se a oplatím mu polibek. Nechci, aby sis o mně myslel zlé věci. Zašeptám a dívám se mu dál do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Vážně? Já myslím že jsi předtím byla se mnou. Sice jsem se choval jinak ale myslím že jsem to byl já. Zasměju se a dám jí znovu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Nooo. Vypadal jsi stejně. Takže je to možné. Povím a pomalu mu přejedu prstem po rtech. Usměju se a pak ho dlouze políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Ano taky bych řekl ale budeme muset potom taky už vyrazit, nemůžeme se pořád milovat. Řeknu a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Samozřejmě. Vždyť já tě do ničeho taky nenutím. To bych si přeci nedovolila. Řeknu provokativně a znovu se mu zadívám do očí. Vždycky to bylo s ním těžké. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a začnu se smát. Pak pokračuji v líbání a v podstatě v celém milování. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Zašeptám vyzívavě a přitáhnu si ho víc k sobě. Pak mu oplácím všechny polibky i doteky. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a pokračuji v hlazení jejího těla. Po chvíli jí ale převrátím nahoru. Ale ty by jsi taky mohla ne? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak dobře. Ale na chvíli. Zašeptám a snažím se stejně jako předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknutrochu nazlobeně a a začnu líbat Tirwen na krk a pusu. Tak co jak to bude? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Řeknu hnedka podlejzavě a políbím ho. Přece by ses hnedka nezlobil. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím a kousnu jí do rtu. Jak bys to chtěla vůbec odčinit? |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro A čímpak by jsi chtěl? Zeptám se ho provokativně. Pak mu oplatím kousnutí a začnu se s ním znovu milovat. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím Tirwen a dám jí pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Povím a dlouze ho políbím. Taky by ses měl snažit. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se Tirwen čekající na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Jenže to se tu snažil Trux. Zašeptám. Pak pomalu sjedu níž a začnu ho uspokojovat stejně jako předtím Truxe. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Zeptám se při Tirwenině počínání. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Protože to tak prostě je. A neříkej že ne. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím Tirwen. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Je to tak. Je. Rozkřičím se hnedka. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Co jí na tom tak záleží jestli to tak je nebo ne.? Vždyť je to jedno. A pravdu mám podle všeho já. Já jsem tu ten o kom se mluví a vím vše abych to mohl tvrdit. Když myslíš. Ale mohu ti dokázat opak stačí říct jak. Když neuspěji tak akorát potvrdím to co říkáš. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Tak mi ukaž symboly na ruce. Ty má přeci jenom on. Zašeptám a zvědavě se mu na ruku zadívám. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Klidně ti tu ruku ukážu. Ukáži ruku bez znaků a zasměju se. Jak vidíš nic tam není. Ale jako důkaz se to použít nedá. Ani nevíme co ty symboly znamenají. Možná to bude v té knize která je u toho inkoustu. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro To se tedy dá použít jako důkaz. Trux je vždycky měl vidět. Odseknu a vstanu. Pak se začnu rychle oblékat. Ale říkej si co chceš. Mě je to už jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Řeknu a začnu se oblékat taky. Pak vezmu bračnu s inkoustem a knihou a začnu knihu pročítat. Když je to něco podle čeho se kreslí ty znaky tak tam může být i vysvětlení. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Promiň. Nechtěla jsem to tak. Zašeptám provinile a začnu hypnotizovat špičku své boty. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Odpovím Tirwen a dál listuji knihou. Ostatně jako vždy. MH:Prosil bych PJe o informace ke knize. |
| |
| soukromá zpráva od Tirwen pro Stejně si myslím svoje. A to mi nevymluví ani nějaká kniha. Pomyslím si a dělám jako nic. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Kniha je vázána v kůži a psána tmavým inkoustem. Ze začátku je toho mnoho napsáno a jedná se asi o nějaké vysvětlení použití této knihy a později jsou vypsány a nakresleny kresby které se využívají. Kniha popisuje způsoby jak správně využívat onu magiskou kapalinu podobnou inkoustu. Při dotyku s živou tkání a nakreslení správné kresby následuje i kýžený účinek. Kapalina může jejímu nositeli propůjčit nějaké schopnosti ale vždy za nějakou cenu. Původ ale této kapaliny stále zůstává záhadou..... Pak je zde ještě několik málo informací které nejsou tak důležité. Pak pokračuje kniha zápisy znaků v nichž hledáš své. Za nějaký čas je najdeš a čteš. Symboly života Symbolů života je několik a dělí se na tři skupiny. Není však možno určit jaký druh bude člověk míti. Vždy se určuje za pomocí povahy a vlastností. Tyto znaky dokáží rapidně zvíšit sílu, jak magickou tak fyzickou, dokáží zrychllit dobu léčení zranění a chrání proti jedům a smrtelným nemocem. Dělení znaků je následovné. Znaky draka, vody a hvězdy. Symboly draka vyústí v brutální sílu neuvěřitelnou rychlost a občas dochází u uživatele k záchvatům agrese, nebo také k záchvatu bezerkera. Symboly vody jsou různé. Člověk je obdařen jak silou tak odolností vůči jedům ve vyrovnaném měřítku. Je možné že se některá síla začne zvyšovat ale na úkor jiné. Také je možné že dojde ke změnám myšlení jako u dračích symbolů. Ale zde u těchto není možno určit k jakému chování dojde. Může jít o agresi, klid, šílenství, demenci, či psychické problémy. Symboly hvězdy člověka činí odolným a hodně imuním vůči jedům a nemocem ale je těžké dosáhnout těchto symbolů. Záporů mají velice málo a pouze menšina lidí může získat tyto symboly..... ....všechny symboly z této knihy se projevují nepatrnými změnami vzhledu a objevení symbolů na určité části kůže kde byli nakresleny. Časem je lze kontrolovat ale nelze je užívat stále. Vedlejšími následky je odčerpávání síly z uživatele což může vyvrcholit k bezvědomí a přeměně zpět nebo až ve smrt. Proto je vždy dobré kontrolovat užití symbolů. |
| |
| soukromá zpráva od Sixt pro Jakmile dočtu co potřebuji zavřu knihu a vpodívám se zpátky na Tirwen. Už můžeme jít. |
| |
| Podívám se na Sixta a pomalu vstanu. Dobře. Jak chceš. Odpovím a vydám se dál k městu. |
| |
| Město Vaše cesta pokračuje až k městu Rafar. Je to hlavní město této země a sídlí zde i samotný král. Když se přiblížíte blíže tk zjistíte že jsou brány zavřeny a je před nimi postaven jakýsi stanový tábor se spoustou lidí a vojáků. Dále na sever je cesta do horské oblasti a všechno od tohoto města dále k saeveru na první pohled ukazuje že zde zuří boje. |
| |
| Město Když se dostaneme k městu tak po chvíli zkoumání příjdu na to že jde o hlavní město této říše alespoň podle toho co jsem slyšel z povídání. Brány jsou zavřeny a nezdá se že by se šlo dostat dovnitř. Naopak místo toho tu je před městem tábor. Hmm jak se zdá město nikoho jen tak nepustí takže se tam dostanou jenom asi obchodníci se zásobami a jiní lidé. Jinak se tam asi nedostaneme. RAdši se tu ale utáboříme a poptáme se co se tu děje. Pak se jdu podívat po nějakých lidech co tu jsou nejlépe hledám vojáky a strážce kteří by tu mohli být. |
| |
| Město Jdu pomalu za Sixtem a nechám to na něm. Přeci jenom on se tu vyzná nejlíp. I když podle jeho pohledu poznám, že tu nejspíš ani nikdy nebyl. Nedělám si s tím zatím starosti. Vždycky jsme se dostali tam, kam jsme měli namířeno. Rozhlížím se raději okolo a prohlížím si vojáky. Jenom bojovat. Procedim potichu mezi zuby. Vůbec se mi to tu nelíbí a chtěla bych být radši úplně někde jinde. Jenže to teď nejde a nahlas si nijak nestěžuju. Jen hlídám Wilvarina, aby se mi nikde neztratil, a Sixta, aby on se zase neztratil nám. |
| |
| Město - před branami Jak procházíte táborem před branami tak si tu vše dobře prohlédnete. Před zavřenou branou stojí pár vojáků, jalší hlídají celý tábor kolem dokola a spoustu tu i ošetřují. Kousek stranou můžete vidět i normální lidi kteří se tu zřejmě utábořili. Někteří tu mají rozložené stánky jiní něco staví a podobně. Dá se tu v podstatě najít cokoliv co ve městě jen s menším rozdílem že to bude v primitivnějším vzhledu. |
| |
| Město Nemám prozatím zájem bavit se s vojáky pokud to bude nezbytné. Zkusím štěstí kdyžtak u normálních lidí a uvidíme co nám řeknou ti. Pomalu chodím mezi lidmi a najdu nějaké kteří by mohli mluvit a ještě se otočím na Tirwen. Zkusíš se zeptat ldí kolem co ví o tom co se tu děje? Pak si někde odpočineme a rozhodneme se co dál. Já sám se vydám k někomu z lidí co tu jsou. Zdravím. Omlouvám se že vás obtěžuji ale mohli by jste mi říci něco o tom co se tu děje? Nějakou dobu jsem byl pryč tak nevím jestli mi něco neuniklo. |
| |
| Město Přikývnu a zatočím do jiné uličky. Nevím jak on, ale já často dělám problémy. Povím Wilvarinovi a zastavím se. Rozhlédnu se okolo. Kam jsem to zase vlezla. Povím si pro sebe jako vždy. Povzdechnu si a vydám se dál. Po chvíli si však vyhlídnu lidi, co vypadají aspoň trochu normálně. Dojdu k nim a nasadím nešťastný výraz. Promiňte. Ale nevíte co se tu děje? Zrovna jsme přijeli z daleka. Zeptám se jich a předstírám úplnou bezmocnost. |
| |
| Město Rozhodli jste se poptat lidí co tu jsou všude kolem a rozešli jste se každý na jinou stranu. Tirwen narazí na spoustu lidí kteří jsou zraněni nebo silně potlučeni. Většina jí se zájmem sleduje jako by šlo o nějaký zajímavý úkaz nebo zázrak. Jinak ale mlčí nebo ukazují ať se jde zeptat jinam. Jen pár lidí je ochotno spolupracovat ale u nich se nedá na ty inforamace spolehnout většina z nich vypadá a chová se jako blázni a pár z nich opakuje věty: O...oni...při při...přišli sem oni....Oni sem přišli a zase pří...příjdou. Pobijou nás...vrátí se....oni to...to udělali...o..oni.... Sixt se mzitím ptá jinde a děje se něco podobného ale lidí je zde méně. Většina vypadá na obchodníky a ti se zdají být v pořádku jen se několik dní nemyli. Pár z nich je ochotno mluvit ale stejně jako všichni ostatní jsou k smrti vyděšeni a strach jim je vidět v očích zcela zřetelně. Jeden z muží řekl skoro všechno co Sixt zjistil už předtím od jiných. Stalo se to asi před třemi dny. Pořád se zde bojuje s krvavým spolkem ale teď to bylo jiné. Jak říkám před třemi dny zaútočil někdo jiný. Mysleli jsme si že jde pouze o jiný oddíl ale tihle vojáci byli velice podivní.Přežila sotva jedna pětina našich vojáků, někteří těžce raněni. Nebyl sem tam s nimi pouze jsem slyšel od přeživších co se stalo. Kdyžtak si promluvte s někým z vojáků. |
| |
| Město Přestanu cokoliv předstírat, protože jak vidím, tak to stejně moc cenu nemá. Hlavně se mi neztrať. Povím Wilvarinovi a rozhlížím se chvíli kolem. Trochu mě znervozňuje, jak se na mě všichni dívají. Dělám, že nic nevidím a jdu dál. Jen by mě zajímalo, jak pak v tomhle najdeme Sixta. Zavrtím hlavou a při pohledu na ty lidi se rozhodnu k razantnějšímu rozhodnutí. Procházím dál uličkami a snažím se najít někoho z vojáků, kdo vypadá aspoň trochu normálně. |
| |
| Město Při procházení se mi sice poštěstí setkat se s několika lidmi z nichž většina jsou obchodníci ale informací z nich mnoho nezískám. Z toho co mi pověděli se dá říci snad pouze pár věcí. Zuří tu válka s krvavým spolkem... Dále tu znenadání zaútočí někdo třetí... Ta třetí strana má dobře cvičené vojáky... Navíc nevím jestli spolupracují s krvavým spolkem nebo jestli jsou proti nim je to čím dál tím víc horší. Ale rozhodně se pozeptám těch co přežili. Když se rozloučím s kupci a ostatními lidmi zamířím hledat stráže a léčitele. Patrně zde ještě budou ošetřovat ty co přežili a nejsou ještě plně zdrávi. V nejhorším mi mohou říci o vojácích kteří to přežili s nejmenším zraněním. A tím končí pohádka. Od procházky po pláních, horách a lesích, od arény a vše ostatní sem přichází zdevastovaná země se zraněnými kteří na ní prolili svou krev pro lidi které ani pořádně neznají. To je hold podstata toho všecho. Čekal jsem že se zase ozveš. Vadím ti? No i slepec si musí zvyknout na tmu kolem tak mi nic asi jiného nezbývá. Ale to už jsme probýrali hodněkrát. Není koho se zbavovat. Jo jen mojí části která z nenadání zešílela a dělá si občas co chce. Co je na tom špatně vždyť tě to dělá takovým jaký jsi? A to? Hlupákem...tedy nechtěl jsem to říci tak z vostra ale budiž. Jen si posluž. No tak co v podstatě jsi. Osamělý zloděj který se spřáhnul s touhle kostí a jejím pejskem. Nikdy jsi se s ničím horším nepotýkal tedy alespoň né v doprovodu někoho kdo by nezemřel. A pak se náhodou zjevím já. Jsem v podstatě vyrovnanější člověk ale ne proto že bych byl opakem i když to bude asi taky pravda. Ty jsi taky určitě normální jen se bojíš projevit. CO myslíš? NO jak byla řeč o tvé povaze co tě vždy zachránila tedy o mě tak tu neprojevuješ. Pravda i když né zas tak docela. Vážně? Jistě. Provedl jsem už i horší věci než ty z prostého šílenství jak to nazýváš ty. TO nazýváš ty já se jen přizpůsobil. Ale povídej mi o tamtom. O čem? O tom o čem jsi mluvil. O tom co jsem udělal? Nevím třeba ti někdy o tom budu vyprávět ale zrovna nemám náladu. I když ti stačí když.zvážíš vše co o mě víš ještě jednou a spojíš to s některými vecmi z minula co o mě víš. Tak teď už to chápu. Proto mě nemáš rád. ..veř že nejen proto... A jsem dá se říct normálnější než ty. Ví to ona? Co myslíš ty? Ne. Správně. A řekneš jí to? Myslíš že se na tohle zrovna zeptá? Nevím žeby jo? Hmmmmm Tak co řekneš? Nevím žeby jo? To bylo teda sprostý. |
| |
| Město Zatím co pátráte nastala noc a vše se ocitlo v husté tmě. O chvilku později se ale rozsvítí po obvodu a všude jinde pochodně a některé se i pohybují což by mohli být srážní protože nikdo jiný by k okraji na bojiště dobrovolně nešel. Tirwen která pátrá po vojácích má zrovna štěstí. Narazí na skupinku vojáků kteří míří k okraji tábora. Voják v čele nejdříve zastaví a pak pošle ostatní kupředu. Sám se vydá za tebou. Mohu vám pomoci slečno? Vypadáte docela ztrhaně a zmateně. Bodejď by ne když už jste se Sixtem nějaký čas na cestě a věci jako pořádný odpočinek nebo koupel si skoro ani nepamatujete. Myslím že jsem vás tu nikdy předtím neviděl zrovna jste přišla? Mezitím se Sixt dostal k něčemu co by připomínalo polní nemocnici. Na zemi je místy krvavá skvrna, větší či měnší a plno zraněných. Od některých se ozývá slabé sténání jiní leží nehnutě a pohybují pouze hlavou. Z těch zdravých je zde pár lidí zejména ženy které se starají o zraněné. Pokud nejste zraněný tak odsuď jděte pryč ať od vás něco nechytí. Ozve se kousek od tebe. Jedná se o jednu z žen co se stará o ty chudáky zde. Nemyslím to nějak špatně ale pochopte že musíme dávat pozorna infekce a i slabé nemoci. Mohu vám tedy nějak pomoci? |
| |
| Město Při pátrání si ani pořádně neuvědomím, že na kraj padá tma, dokud nepadne úplně. Ach Wilve, proč ostatní nejsou jako my? Povzdechnu si a chvíli počkám, než se rozsvítí pochodně. Ve tmě to tu vypadá trochu strašidelně, přestože tma zakryje mnohé. Všimnu si vojáků a podívám se na toho, který ke mně zamíří. Vypadá mile. Nemusela bych tak dopadnout špatně. Pomyslím si a i chováním mě překvapí. Prohlédnu si své oblečení a musím přiznat že má pravdu. Lehce se pousměju a přikývnu. Možná ano. Snažím se tu už nějakou dobu dozvědět, co se tu vlastně stalo. Ale nikdo mi nebyl zatím schopen odpověděť. Odpovím mu mile a prohlédnu si ho. Před chvílí jsme přišli. A já s Wilvarinem jsme tu nikdy nebyli. Povím a lehce se začervenám. |
| |
| Město Ozdravovnu pro vojáky a všechny ostatní se mi podaří najít celkem rychle. Jednak kvůli shonu který je tu všude kolem toho a jednak že podobný pach krve a všeho ostatního může být snad už jen na bojišti. Už jsem čekal že to bude lehký snad to nejsou všichni ti vojáci z toho útoku a někdo z nich přežil. Čím dál tim víc to vypadá jako partie šachů při které oba hráči obětují své figurky otázkou je co se stane až jim dojdou figurky. Nebo které straně dojdou první. Přitom co si prohlížím raněné příjde nějaká žena která se tu zdá se stará o zraněné. Už od prvního pohledu a svým vystupování působí jak přísně tak klidně. No jo. Ta milá část je na uklidnění pacientů a ta druhá když je potřeba přitvrdit. Snad to půjde v klidu. No vyléčit doufám nepotřebuji. Zraněný jsem nedavno sice byl ale už je to myslím že dost dlouhá doba na to aby se to zahojilo. Spíš by mě zajímali vaši pacienti. Konkrétně někteří vojáci. Doufám že mi řekne co chci pak už mi bude zbývat maximálně odchod. Jenom? Jo nechci se dostat do křížku se strážemi. A co do křížku s ní. To je spíš tvůj styl. Ale notak. Slibuji že zjistím co potřebuješ. Uvidíme pak se rozhodnu....možná.. |
| |
| Město Strážník je zdá se poněkud zaneprázdněn něčím jiným ale i tak se ti věnuje. Ach tak. No je mi líto že vám to řeknu zrovna takhle ale to co jste mohla zjistit a zjistila od ostatních byť jen trochu nesrozumitelně jste už nejspíš zjistila a já bohužel musím za svými muži na hlídku a nemám moc času tak se tedy zeptejte alespoň na jednu konkrétní věc. Ošetovatelka chvíli přemýšlí a opatrně tě prohlédne jako by snad bylo nějaké zranění více patrné. No pokud by to bylo možné tak vás za nimi mohu na okamžik pustit pokud jim vaše přítomnost tedy nepřitíží. A pokud chcete mohu se kdyžtak podívat na ta zranění a kdyžtak zkontrolovat jestli se zahojila. |
| |
| Město Tak to by bylo informace mám dá se říci jisté, tedy pokud nenaštvu ty vojáky. To udělám klidně za tebe. To si jenom myslíš. Pokud by to bylo tedy možné rád bych si promluvis s nějakým vojákem který se účastnil nedávného boje. Spíš masakru. Samozřejmě čím zdravější bude tím menší pravděpodobnost bude že by se mu mohlo při povídání se mnou přitížit. Pak čekám za kým mne odvede, pokud jestli mě někam odvede. |
| |
| Město - Sixt Doktorka, nebo spíše sestra chvíli jen tak stojí pátrající očima po lidech kteří zde leží a asi po třech minutách se obrátí opět k tobě. Dobrá. Zavedu vás za jedním. Pak se otočí a jde někam dozadu domu kde leží další pacienti ale vypadají podstatně lépe než ti které jsi viděl předtím. Jmenuje se Rod a leží hned v první posteli zleva. Ten s tou bradkou. Ukáže rukou na muže který leží v posteli s ovázanoz hlavou a částí obličeje. Pak kousek poodejde i když tě stále pozoruje. |
| |
| Město Povzdechnu si a pokrčím rameny. No moc toho tedy nevím. Ale dobře. Když spěcháte, tak vás nebudu zdržovat. Odpovím a pomyslím si, proč musej lidé pořád jenom pracovat. Chtěla bych aspoň vědět, co byli zač ti útočníci. Zeptám se tedy a trochu zklamaně čekám, co mi odpoví. Wilvarin se mezitím postaví vedle mě a dohlíží na mě. |
| |
| Město - Tirwen Voják je při tvé otázce docela zmatený možná i vystrašený. Konec konců každý se neznámo proč bojí toho co se tu stalo. Dobrá ale řeknu vám jen co vím já. Pak začne. Já sám jsem nebojoval já a moji muži máme za úkol hlídat tento tábor a věřte že se pokouší proniknout spousta nepřátel. Takže to co vám řeknu bude od několika vojáků které znám a věřím jim. Podle všeho zaútočili vojáci oblečení v černých pláštích se zakrytým obličejem. Předpokládám že to byli lidé i když někteří tvrdí opak. Kdo ví možná že v té tmě byli v tom černém jenom špatně vidět a nastala panika. Ale abych se vrátil k vyprávění. Nenesou sebou nic těžkého a tudíž jsou velice rychlí. Někteří z nich boji s námi zemřeli ale když sme je šli hledat nic jsme nenašli. Tím skončí své vyprávěnía rozhlédne se kolem. Omlouvám se že to tak je ale musím už jít. Mějte se slečno. |
| |
| Město Přikývnu a smutně se pousměju. Mějte se a děkuju. Odpovím mu a pomalu se vydám dál. Je to tu divný Wilve. Možná by jsme měli co nejdřív vypadnout. Přeci jenom tohle není vůbec naše věc. Povídám si s Wilvarinem a spíš bezmyšlenkovitě procházím uličkami. Nechávám celé další hledání na náhodě než na svých vlastních schopnostích. |
| |
| Město Děkuji vám. Řeknu ženě a vydám se směrem k tomu muži kterého mi ukázala. Podle všeho se zdá že je v pořádku tedy alespoň fyzicky. Uvidíme. Dobrý den tedy vlastně už noc. Omlouvám se že vás ruším. Něco by mě zajímalo a slyšel jsem že vy víte něco co potřebuji. Jestli ti to neřekne tak ho můžeš zkusit mučit. Ne to potom blbě skončí. Vyvede nás odsud ta ošetřovatelka nebo v nejhorším stráže. Já bych bral tu holku. Zařídíš to? Ne zrovna mám práci. Potřeboval bych vědět všechno o bitvě kdy jste byl zraněn. A také o vašich protivnících. Doufajíc že mi to řekne stále čekám a nehodlám odejít ani couvnout. Pokud to neřekne tak přitvrdím. Takže příjdu k slovu já? To ne. Promiň. Ale notak. Alespoň jeden den mi nech volno, nebo noc. Ne dobrovolně ne. Dobře tak zase jako vždy. |
| |
| Město Rod se nejdříve na Sixta podívá s vážným výrazem a jako by nevěřil tomu co slyší. očividně se mu nechce o ničem z toho mluvit ať už má osobní důvody nebo jiné. Dobrá....povím vám něco.... Souhlasí nakonec ale stále jako by měl tušení že prozrazuje nějaké velké tajemství. Nevím přesně co se stalo ale řeknu co vím. Bala hluboká noc a my jsme se měli střetnout s nepřítelem. Šlo o jednu naší pevnost na kopci který jsme dobili jako první. Ztratili jsme ho před několika dny a měli jsme ho dobýt zpět. Bylo ticho a nic jsme neviděli. Byla jednak velká tma a hustá mlha. Dohlédli jsme sotva pár metrů před sebe. U kopce byl klid a předpokládali jsme že spí ale pokračovali jsme opatrně. A taky že zaútočili začali střílet šípy a my se kryli připravenými štíty. pár z nás bylo zraněno a asi dva zemřeli. Očekávali jsme střelbu našich lučišníků ale nic se nestalo. Vyslali jsme tedy zpátky skupinku dvou mužů ale odpovědi jsme se nedočkali. Okamžitě přiběhli vystrašení protože lukostřelci byli mrtví. Zahájili jsme tedy ústup ale při cestě zmizelo ještě pár vojáků. Nevím jak ale je to tak. Pak jsme potkali skupinu lidí tedy myslím že to byli lidé v černém. Byl ijsme obklíčeni jak jsme záhy poznali. Nebyli moc dobře ozbrojeni ale byli zatraceně dobří v boji. Začala panika a utíkali jsme nehledě na ostatní. A jak již víte jen pár nás uteklo. Tirwen mezitím pátrá všude možně a kromě věco jako je provizorní hostinec, ošetřovna v několika zbořených domech, zbrojnic a vojáků nic nevidí leda skupinu vesničanů a jiných civilistů kteří debatují s několika vojáky ve strážnici. |
| |
| Město Pomalu se zastavím a podívám se na Wilvarina. Miláčku teďka buď potichu. Zašeptám mu a rozhlédnu se okolo. Přitom doufám, že mě aspoň trochu zakryje tma a okolo nikdo nepůjde. Pomalu se přikrčim a našlapuji tichými kroky se ke zdi strážnice. Jestli mě někdo chytí, tak nevím, jak to budu vysvětlovat. Ale nikdo tu okolo přeci není. tak proč najednou by někdo měl vylézt. Všichni se přeci bojí. Pomyslím si, když stojím u té zdi. Zhluboka se nadechnu a snažím se k nim přiblížit tak, abych aspoň trochu něco slyšela. |
| |
| Město Poslouchám vojákovo vyprávění a přemýšlím o tom co se tak asi stalo a pokouším si představit vše zhruba tak jak to mohlo být. Hmm tak podle všeho se jedná o docela nebezpečný lidi bude dobrý si na ně dávat pozor a vyhnout se těm místům ale jak se dostat přes bojiště. Naší stranu hlídají naši ale i tak je šance že by mohli ze strachu se splést a udělat nějakou kravinu. A zase ti na druhé by nás zabili bez výčitěk. Hold to musím nějak přejít, třeba Tirwen na něco příjde. Nevím jestli mi to co jste říkal jakkoliv pomůže ale moc vám děkuji a cením si toho. Přeji brzké uzdravení. Rozloučím se s vojákem a vydám se směrem k ošetřovatelce která celou dobu stojí opodál. Děkuji vám to je vše co jsem potřeboval. Nakonec zamířím ven. |
| |
| Město Když Sixt odejde od muže tak mu muž pokyne na rozloučení hlavou a ulehne. Ošetřovatelka která vše sleduje k němu nakonec přistoupí. Takže máte vše co jste potřeboval? Když by jste měl nějaké zranění víte kam jít. Pak se vrátí zpátky do práce ani nečeká na odpověď. Tirwen mezitím pozoruje skupinu mužů kteří si spolu povídají. Většina vypadá velice strhaně a někteří jsou ve výborné formě. I když se podle všeho jedná o obyčejné vesničany a měšťany tak se zdá že jsou na tom lépe než většina z lidí. Také je zde patrné že jeden z mužů který sedí kousek od ostatních je voják a o něco jim říká. Jak už jsem řekl. Jsme na tom bídně. Nemůžeme se dostat přes nepřítele protože je v početní převaze a potřebujeme spojence a zásoby. Proto vyšleme menší oddíl který se dostane na pobřeží. Máte několik možností kde získat loď a pak vyplujete buďto na ostrovy nebo jinam podle počasí. Informujte proto všechny ostatní kdo by se chtěli dát naverbovat abychom je mohli vyzbrojit jinak naši vojáci nikoho k sobě nepustí. Tedy pokud jsou stále naživu a loď hlídají. V opačném případě je to na vás. |
| |
| Město Zatajím dech a prohlídnu si opatrně všechny muže. Něco se mi na nich prostě nelíbí. Chtějí snad všechny zradit? Nebo co to tu vlastně plánují? Zamyslím se nad tím a zavrtím hlavou. Nějak to nechápu. Sixt by to určitě pochopil, ale ten běhá kdo ví kde. Zatnu ruku v pěst a snažím se dozvědět ještě něco víc. |
| |
| Město Ještě jednou vám děkuji. Možná se ještě setkáme. Zavolám ještě za ošetřovatelkou a vyjdu na ulici do tmy. Jak možná? Neříkej to. A co? To co se chystáš říct. A jak to víš? Znám svý blbý dny. Venku zamířím ulicemi hledající míst opro dnešní nocování což bude asi hostinec nějaká zřícenina kterých je tu kolem spoustu nebo hold pod širým nebem. Navíc se musím jít podívat po Tirwen co když se jí náhodou něco stalo? Ale má sebou Wilva ten by jí měl ochránit když nejsem na blízku. Snad něco kloudného zjistila. |
| |
| Město Tirwen stále ze svého místa pozoruje skupinku mužů kteří si povídají a ti ještě chvilku pokračují. Takže všechny potřebné informace prozatím máte, zbytek vám ještě dodám. Kdyby jste mě potřebovali budu v kasárnách nebo se zeptejte kteréhokoliv z vojáků on už bude vědět. Jinak se sejdeme zítra odpoledne. Jelikož není ležení moc velké tak nakonec Sixt nalezne Tirwen a jejího mlčenlivého společníka který v klidu vrtí ocasem a pozoruje okolní dění jako by se nic zvláštního nedělo. |
| |
| Město Když se konečně Tirwen najdu krčí se kdesi schovaná a pozoruje nějakou skupinku muží stojících opodál. Co to? Že by něco plánovala nebo se chystala podniknout něco nekalého? Radši půjdu opatrně abych jí nevystrašil Náhodou se lekne a udělá něco co by nás mohlo prozradit a bůh ví kdo oni jsou. Pomalu se kradu stínem pomaličku k Tirwen a když jsem u ní tak promluvím. Tirwen... Jsem však připraven jí umlčet kdyby nedopatřením se lekla a vykřikla. |
| |
| Město Trhnu sebou, když na mě Sixt promluví. Pak si ale uvědomím, že je to on a chytnu ho za ruku. Podívám se, jestli okolo nikdo není. Potichu se začnu vzdalovat od mužů a přitom táhnu Sixta za sebou. Nevím jak tobě, ale mě se to tu vůbec nelíbí. Zase jsme se zapletli do něčeho, o čem nemáme ani tušení. Zašeptám, když jsme už dost daleko a zamračím se. Mám takové zlé tušení, že to nebude jen tak. |
| |
| Město Jakmile Tirwen najdu tak mě po chvilce odtáhne někam stranou a začne o něčem mluvit. Nevím já jsem nic moc nepostřehl. Ale že se člověk do něčeho zaplete je normální navíc když je já. Hold se to dalo čekat. O co vlastně jde? Nebo počkej. Nejdřív najdeme místo k přespání a řekneš mi to pak. Kdo ví jestli nás někdo nesleduje a není to co mi chce říct důležité. |
| |
| Město Vše se dá popsat v několika málo větách a to že Sixt nalezl Tirwen která se stala svědkem čehosi zdá se podivného. Oba jste se tedy vydali hledat nějaký úkryt a naskytlo se vám několik málo možností kde přespat. Je zde spousta trosek domů z nichž některé domy jsou v docela dobrém stavu. Dále je zde hostinec na který jste předtím narazili v docela podobném stavu jako domy ale již vyspraven. Také je zde několik obydlených domů, ošetřovna, kasárny a skladiště. |
| |
| Město Vydám se k jedním z trosek domů. Dělaj, jako kdyby v životě neviděli elfku a navíc se mi nelíběj. Povím si sama pro sebe a vejdu do trosek. Nic moc, ale lepší než nic. Posadím se do rohu a přitáhnu si k sobě Wilvarina. Lidi jsou jedna a ta samá.. Odkašlu si a nedořeknu větu. Podívám se na Sixta a pousměju se. Tak co jsi zjistil? |
| |
| Město Jakmile se Tirwen vydá do trosek domu tak jdu hned za ní kde se posadím do sousedního rohu naproti Tirwen a Wilvovi. Kdo ví jestli elfku viděli nebo ne. Možná se jim prostě jenom líbíš a s rasou to nemá nic společného. Pak Tirwen začne jednu větu kterou nedokončí a ptá se mě co vím já. Hmm Lidi jsou jedna a ta samá verbež. Takhle by se to podle mě dalo říct . Co jsem zjistil? No nic moc. Většina lidí říkala to samý a když jsem byl přímo u zdroje tak se ukázalo že je to pravda. Na druhé straně stojí na straně nepřítele jednotka dobře vycvičených vojáků kteří se dobře vyznají v boji. A velice dobře když se jim povedlo to o čem tu všichni mluví. I když otázkou je jestli to jsou vůbec lidi. |
| |
| Mesto Na chvíli se zamyslím a pak pomalu kývnu. Celý se mi to nějak nelíbí. Kdo umí běhat po bojišti jen tak. Kdo se nenechá zranit nebo kdo bere mrtvé ze svých řad. Ne to není dobré. A navíc ti chlápci. Povzdechnu si a zavrtím hlavou. Mám pocit, že něco plánují. Něco proti svým. Ale nedokážu to pochopit. Zašeptám a rozhlédnu se okolo. Nikdy jsem takový věci moc nechápala. Vždycky. Jsou to lidské intriky. Já jsem nikdy takovou nepoznala. |
| |
| Město Oproti Tirwen já nemám moc problémy pochopit některé věci tedy alespoň ze svého pohledu co se věci týče No ti z bojiště mi nepříjdou zas tak neobvyklí. Řekl bych že byse dal v kterémkoliv městě někdo podobný najít. Ales tomhle množství? To už vypadá špatně kde je sehnali a jsou to ti co myslím? A kdo jsou ti chlápci o kterých mluví? Zřejmě ti co sledovala a le co se jí na nich nelíbí. Co se děje s těmi chlápky o kterých mluvíš. Pověz mi o čem se bavili a buď oc nejpodrobnější. Třeba to nějak pomůže. |
| |
| Město Nesouhlasně zavrtím hlavou. Ne. Tohle většina lidí nedělá. Zašeptám zamyšleně a trochu se zamračím. Říkali něco o tom, že potřebují spojence a zásoby. Proti těm druhým nemají momentálně šanci. Mají u pobřeží prý ukrytou loď. Něco se mi na tom prostě nelíbí. Proč to tedy řeší oni a ne někdo s většími pravomocemi? |
| |
| Město Možná máš pravdu. Ale já nemluvil o většině lidí ale o jisté menšině kterou spousta lidí ani moc nezná. Pak začnu přemýšlet o tom o čem říkala Tirwen. Spojenci, zásoby. Protivník je silnější a nemají šanci. U pobřeží loď. Hmm Tak nemůžuse rozhodnout zcela jistě protože každá historka dalším a dalším vyprávěním ztrácí na pravdě ale nemusí jít zrovna o někoho špatného Třeba to Tirwen jen špatně chápe. Mám dotaz. Co když nejsou špatní? |
| |
| Město Povzdechnu si a pokrčím rameny. Možná to tak je. Co já vůbec vím. Povím trochu mrzutě a začnu si špičkou boty hrát s kamínkem. A co když jsou? Ale proč to pak tolik utajují. Takhle to je prostě vždycky. |
| |
| Město Očividně jsem jí s mojí odpovědí moíc nepotěšil a stále si myslí to svoje. No můžu s tím něco udělat. Pokud bude souhlasit. Ještě je jedna možnost Řeknu a na chvíli se odmlčím. Můžeme je sledovat a nebo se skusit vmísit mezi ně a pak budeme vědět co jsou zač. Záleží ale co budou potřebovat za lidi. |
| |
| Město Chvíli nad tím přemýšlím a dívám se jen tak na špičku boty. Možnost by to byla. Ale jak to provést. Povím nahlas a zadívám se na Sixta. No o tobě bych nepochybovala, ale co já. Nevypadám jako někdo, kdo by uměl zabíjet na potkání. Ať jsou dobrý nebo ne, tak jim přeci jen jde o o krk. |
| |
| Město Vyslechnu si Tirweniny názory a chvíli si jen tak pro sebe pokyvuji hlavou, přičemž se pokouším vymyslet nějaké rozumné řešení. No jak tak o tom přemýšlím tak to může z pohledu někoho jiného vypadat jako velký problém ale nevím proč mi to zas tak obtížné nepříjde. Pak když skončím s nápady se na Tirwen usměji. No problém tu stále nevidím. Napadá mě hned několik řešení jak to vyřešit. Můžu jim říct že jsi léčitelka a já tě jenom doprovázím. Nebo ještě jedna možnost s dvěmi verzemi. Půjčím ti svůj plášť do kterého se zahalíš a můžeš se vydávat za nějakého věštce nebo kněze. Kněží nezabíjejí protože to je proti jejich přesvědčení no a věštci. Ti bývají tak tajemní že většinou lidé nekladou moc otázek a bojovníci to také nejsou. Navíc v těchto převlecích ani nepoznají že jsi žena jestli s tím máš nějaký problém. Zeptám se nakonec a čekám co odpoví. |
| |
| Město Trochu s pochybnostmi se na Sixta podívám. No nápad je to dobrej. Ale myslíš si, že budou shánět někoho, kdo neumí bojovat? Bojí se, přestože to nikdo nebude chtít dát najevo. Mají před sebou protivníka, o kterým nic nevědí. Kterého se všichni bojí.. Odpovím a na chvíli se odmlčím. Ale ano. To je přesně ten důvod. Musíme to uhrát na jejich strach. Nejen, aby se báli jich, ale aby měli respekt i z nás. Přesněji řečeno ze mě. A ty. Ty můžeš dělat právě ten doprovod. Mohl by ses k nim pak líp dostat. Zašeptám a v očích se mi rozzáří. |
| |
| Město Když Tirwen domluví už v rozhovoru nepokračuji dle mého názoru máme vše připravené a už jen zbývá počkat do následdujícího rána. Ať člověk umí bojovat nebo neumí záleží pouze na tom co ví o člověku daná osoba. Čím méně toho ví tím lepší jsou šance. Nevědomost je někdy nebezpečnější než sebeostřejší nůž. A co se týká jejich přízně tak je to jedno. Líp nebo hůř na tom nesejde do lidských srdcí je cest několik. Záleží jen kterou si člověk zvolí. |
| |
| Noc - Druhý den Zatím co plánuje věci na další den tak se pomalu začíná připozdívat. Nakonec oba usnete v porolozpadlém domu. Dalo by se jednoduše říci že jste se druhý den ráno probuili do klidného dne ale to by nebyla až tak pravda. Noc kdy jste spali nebyla vůbec klidná Během noci totiž proběhla další bitva mezi vojáky bránících město a neznámými útočníky. Bystrý člověk by byl schopný poznat o co jde ale i tak mohl klidně zůstat spát. Nikdo vás nenapadl ani nevyrušil tak se dá podle toho usuzovat že bitva buďto dopadla dobře nebo nerozhodně. Druhý den kdy se vzbudíte je už všude kolem klid a není ani moc poznat že večer proběhla nějaká bitva. Vše podle všeho vypadá na slunečný den. |
| |
| Ráno Zamručim nad tím, že musím zase vstávat a otočím se na druhý bok. Občas si myslím, že by teplá postek, která by byla moje, byla lepší. Řeknu do ticha a otevřu pomalu oči. Chvíli se jen tak rozkoukávám a pak se posadím. Zadívám se na nebe a trochu se pousměju. Vypadá to, že bude teplíčko Wilve. Podrbu ho za ušima a pak se podívám na Sixta. Tak šup. Vzbuď ho. Pobídnu potichu Wilvarina. Ten se na mě chvíli tázavě dívá. Pak jen pohodí ocasem a velkým skokem dopadne na Sixta. |
| |
| Ráno, trosky města Jakmile na mě Wilvarin dopadne rychle se zvednu ale zároveň se i zarazím když spatřím že je to Wilv. Pak raději schovám zbraň kterou jsem instinktivně vystartoval když mě tak táhle vzbudil. Musím mu to někdy vysvětlit že mi to zrovna dobře nedělá. Mohl jsem mu něco udělat. Nakonec ale vstanu ze země zkontroluji si věci a jdu za Tirwen. Přeji dobré ráno. Teď asi půjdeme k těm chlápkům. Máš už vše promyšlené? |
| |
| Ráno Zasměju se a podrbu Wilvarina. Dobré ráno. Odpovím Sixtovi a usměju se. Vše promyšlené nemám. Ale nechala bych to na improvizaci a podle situace. Bude to tak vypadat možná líp. Pokrčím rameny a hodím mu svůj meč. Tak to bude lepší. S ním bych vypadala asi trochu divně. Usměju se a mrknu na Sixta. Můžeme tedy jít? |
| |
| Ráno Já jsem to už od začátku viděl na improvizaci tedy alespoň z mojí strany. Kdo ví třeba se Tirwen přidá a možná se i něčemu naučí. Nakonec to ještě skončí že jí naučím lhát, krást a podvádět. No uvidíme. Chytím meč který mi Tirwen hodila a vezmu si ho tak abych ho měl na zádech. Nakonec ještě sklidím svoje věci a jdu za Tirwen. Dobrá můžem. Odpovím ašibalsky se usměju. |
| |
| Město Vydáte se tedy dál podle plánu. (Předpokládám) Město nebo spíše jeho trosky jsou klidné a většina lidí stále spí. Vzhůru jsou převážně stráže. Cesta vás nakonec zavede na místo určení, strážnice. Zde se nalézají ti vojáci ze včerejší noci. "Takže vyrážíme za tři hodiny. Dohlédněte na to aby byli všichni vojáci v pořádku pro případ že by nás druhá strana napadla." "Ano pane." "A také zajistěte abychom se nepřipletli do nějakého střetu mezi našimi a válečným klanem. Jinak bychom jim asi nemohli pomoci." "Rozkaz." To tomto útržku co zaslechnete několik vojáků odběhne pryč a zůstane na místě jenom muž který bude zřejmě velitel a pár vojáků kteří odpočívají opodál. |
| |
| Město Založím ruce za záda a trochu významně pozvednu hlavu. Pomalu jdu městem a dívám se okolo. Pak konečně dorazíme k naší známé strážnici. Venku se ale zastavím a zaposlouchám se do hlasů vevnitř. Tak to vždycky dopadá. Zamumlám si sama pro sebe, když několik vojáků odeběhne pryč. Podívám se na Sixta a kývnu. Pomalým krokem vejdu dovnitř a zběžně přejedu pohledem místnost. Zastavím se u velitele a lehce přimhouřím oči. Aaa dobré ráno přeji. Povím tišším hlasem a zadívám se mu přímo do očí. |
| |
| Město Když příjdeme ke strážnici vyslechneme si rozhovor mezi několika strážci o jejich následujících plánech. No nevím co si myslí o tom co se tu děje Tirwen ale já si myslím svoje. Bůh ví co se z toho nakonec vyvrbí. Pak sleduji Tirwenino počínání a musím se velice přemáhat abych se nezačal smát. Ruce křížem, povýšený výraz v obličeji a navíc ještě ta chůze. Připomíná mi to jednu slečnu z jistého panství které jsem jednou navštívil. Chování bylo úplně stejné, chytrá moc nebyla no zkrátka klasický šlechtický dítě. Tahle návštěva byla zajímavá a směšná. Když Tirwen vejde do strážnice jdu tiše za ní a jakmile začne mluvit tak si stoupnu za ní a pozoruji ostatníkromě Tirwen. Tihle si nic nezkusí. Alespoň pokud bude Tirwen hrát dobře. Hlídat jí zvládnu. Vím co a jak. |
| |
| Kasárny Vejdete dovnitř, i když se vlastně o vnitřku moc mluvit nedá. Kasárny jsou zařízeny zdá se na rychlo a je zde pouze to nejpotřebnější a nejnutnější. Tirwen si okamžitě všimne velitel sedící na židli a když promluví tak zdvihne více hlavu aby na ní viděl. "Dobré slečno i když zas tak dobré asi úplně nebude. Kdo ráčíte být a jak vám mohu pomoci." Zeptá se a ukáže rukou na vás dva. |
| |
| Kasárny Pousměju se a rozhlédnu se okolo, jakobych nechtěla přítomnost někoho jiného. Pak se k němu lehce nakloním. Ach nejde o to, kdo jsme. Jde o to, co víme. Řeknu znovu tiše a snažím se aspoň trochu tajemně zatvářit. Zaslechli jsme něco o tom, co plánujete. Odmlčím se a potutelně se usměju. Možná by jsme vám mohli přeci jenom k něčemu být. Řeknu už normálně a svůj pohled stočím k Sixtovi. |
| |
| Kasárny Poslouchám co jim Tirwen chce a částečně nechápu kam tím co jim říká míří. Tak začala dost nezvykle. Tak začínají lidi jen pokud jsou si sebou moc jistí nebo pokud mají v rukávu ukrytý nějaký trumf. A u Tirwen si nejsem zatím jistý ani jedním. Pozoruji stále osazenstvo kasárny s rukama volně svěšenýma avšak stále poblíž zbraně. Ale to jak v rozhovoru pokračuje se mi moc nelíbí. A důvod? Jednoduchý. Co si má člověk pod tímto myslet. Z části s nimi jedná jako kdyby vyslechla jejich plán na vraždu a chtěla jim pomoci za účelem na tom nějak vydělat. Vydělat? Pouze obrazně řečeno. A nebo kdyby je chtěla vydírat. I to se dá vzít v potaz. Ale nechme jí jednat. Ona tu hraje toho aristokrata a já jen osobního ochránce. Tak se snaž. Nemusím už jsem něco podobného dělal. Vážně? Chránil jsi někoho? Ano párkrát, jako žoldák. A hlídal jsi někdy tak hezkou holku jako je ona? Svým způsobem ano, ale mělo to jisté opatření aby se předešlo tomu na co myslíš ty. A jaká opatření. Nejblíže jsem se mohl držet metr až dva od ní a vyjímka byla povolena jen v nejnutnějších případech, pokud bych to porušil zlámali by mi končetiny. Pozorovat jsem mohl pouze okolí pod pohrůžkou oslepení. Mluvit jsem směl zřídka kdy a oslovení jménem bylo zakázáno jinak by mi vyřízli jazyk. Takže jsi měl zakázán jakýkoliv kontakt? Přesně tak. A to byli jejich pravidla nebo tvoje? Jejich a bude dobré je raději dodržovat aby náhodou něco nepoznali. No nevím nevím jak dlouho ti to vydrží. |
| |
| Kasárny Velitel se na chvíli zamyslí, pokýve hlavou a pak teprve odpoví. "Ano to jste mohli. Ví o tom spousta lidí z tábora tak proč ne vy dva. Ještě vám pro jistotu zopakuji o co půjde pokud jste to neslyšeli všechno. Moji muži a několik žoldáků budou doprovázet koně a muly zítra večer k pobřeží přes nepřátelské linie. Tam je ukryto několik lodí kterými doplují k našim spojencům pro zásoby a posily. Přitom musí žoldáci tedy vy bránit pobřeží dokud se lodě nevrátí a pak je zase doprovodit zpátky." Po tomto vyčerpávajícím vysvětlení sáhne po džbánu s pivem, nalije si vrchovatou sklenici a obrátí jí do sebe. "A teď zpátky k tomu kdo jste vy. Chci vědět s kým tu jednám, pokud je to možné. Stačí jména a co jste zač. Rodokmen nepotřebuji." Mezitím se zde objeví ještě pár stráží kteří přihlíží zdejšímu dění. |
| |
| Kasárny Zamračím se a vypadá to, jako kdybych chtěla svým pohledem do velitele propálit díru. Dávejte si pozor na jazyk. Jednou by jste o něj mohl přijít. Procedím mezi zuby a ukážu na sebe. Já nejsem žádný žoldák, co pobíhá po světě a nechává si platit za tu nejšpinavější práci. Pohrdavě si odfrknu a pohodím hlavou. Pak se mu znovu zpříma podívám do očí. Já jsem Aeris, velekněžka temného boha Morgana. Jenže to ti jistě nic neříká. Pomalu opovrženě zavrtím hlavou a pak ukážu na Sixta. A ty. Nestůj tam a konej taky svoji práci, když už tě platím. |
| |
| Kasárny Pozorování všeho toho co se děje mi příjde stále více a více úsměvné. Kdo ví jestli bych se tak smál i kdybych o tom všem nevěděl pravdu. Musím uznat že se docela rozjela.Takovýchto žen jsem potkal hodně a mohu celkem jistě tvrdit že vím jak to bude pokračovat a jak se bude chovat. Myslím že se ženy z podobných postů chovají stejně. Pak všechno začne trocho přehánět na můj vkus a seká jazykem kolem sebe jako šavlí. Žoldák sice nejsi ale já v podstatatě ano takže stačí říct a řeknu co vím. Jasně kotě spolehni se na nás. Ale mohla si alespoň odpustit že slouží temnému bohu. Sice takovíto lidé vzbuzují strach ale není to moudré. Po celém tom nadávání, povyšování a urážení se připravím na nejhorší abych mohl i při sebemenšímu pohybu někomu dát nůž na krk. Navíc se Tirwen pustí ještě do mě jako do pitomce. no počkej zlato to si ještě vyřídíme. |
| |
| Kasárny Vojáci jsou docela pobouřeni Tirweniným chováním vůči nim. "To vy si dávejte pozor na jazyk slečno." Začnese vztekat jeden z vojáků. Který všechno tady poslouchají. Hloupý zas tak moc nebude, není to jen obyčejný pešák ale kvůli vaší neznalosti místní armády nemůžete poznat jakou má přesně hodnost. "Možná nejsme tak vysoce postavení jako vy ale momentálně mají pod kontrolou město vojáci. Žádná šlechta nebo kouzelníci ale my. Snažíme s tu ze všech sil a to poslední co potřebujeme je aby se na nás někdo povyšoval." Do toho se vloží ještě velitel stráží. "Klid kamaráde. A ač to říkám nerad má pravdu slečno. Vaše pravomoci ani výhružky zde nic nezmůžou. Pro nás jste obyčejný člověk. Jediný královští mágové a králem pověření nám rozkazují." Ostatní se zdají být celkem nervozní a přešlapují kolem dokola jako dravá zvěř. Jeden se pokusil příjít blíže ale to ucítil Sixtovu dýku na svém hrdle. Krátce se na něj zlostně pohlédl a pak ucouvl zpátky. Ještě jednou na mě vztáhneš ruku a nebo se na mě podíváš těma svýma očita tak ti je vypíchnu. "Všichni se uklidněte." Začne křičet velitel. "Všichni se uklidní a já si tady se slečnou v klidu promluvím. Souhlasíte s tím?" Po těchto slovech odejdou vojáci pryč a zůstane zde pouze kapitán. |
| |
| Kasárny Vojáci najednou začnou být neklidní a ticho rozhodně asi být nehodlají. Aspoň velitele poslouchají. Stejně se s nimi nijak přátelit nehodlám. Pak všichni odejdou a já si aspoń trochu oddechnu. Podívám se na velitele a usměju se na něj o něco vlídněji. Promiňte za má slova. Nechtěla jsem takový rozruch. Pochopte, že tíha na mých bedrech je nemalá. Řeknu už klidně a povzdechnu si. Vyšší cíle na mě čím dál tím více tlačí. Staří bohové netouží jenom po krvi a po smrti. Lehce se skloním k Wilvarinovi a pomalu ho pohladím. Věřím, že se v klidu dokážeme nějak domluvit. |
| |
| Kasárny "Posaďte se." Poukáže velitel na židli a začne mluvit. Podle hlasu se zdá již klidnější než předtím když tu byla nálada ostřejší. "Chápu že máte problémy a věřím že to není vůbec lehké. Stejně tak asi i vy vítě že my tu máme také docela velký problém. Pokusím se vám vyhovět jak nejvíce budu moci ale musíte chápat mé omezené možnosti. Zatím mi ale řekněte co ode mě potřebujete protože bez důvodu zde asi nejste že?" Pak velitel čeká na patřičná vysvětlení a osvětlení současné situace. |
| |
| Kasárny Přikývnu a posadím se pomalu na židli. Pozorně se na něj dívám a poslouchám ho. Jistě. Vím o vašich problémech a právě proto jsem částečně tady. Odpovím a lehce si odkašlu. Síly jsou na světě nevyvážené a to se nelíbí nejen lidem. Potřebuju se ujistit, že vaše akce proběhne v pořádku. Ztiším trochu hlad a dál se dívám na velitele. |
| |
| Kasárny Velitel pokyvuje hlavou a zpracovává informace které slyší. Prozatím nevidíš na jeho tváři ani náznak nějaké nedůvěry nebo něčeho podobného. "Dobrá souhlasím. Můžete jít s námi a pozorovat co děláme ale mám pro vás pár pravidel. Tedy nejde ani tak o pravidla spíše o holé fakty. Za prvé, nemůžu vás hlídat a moji muži vás klidně nechají umřít jestli to bude třeba ke splnění úkolu. Za druhé. Jdete vy s námi ne my s vámi takže pokud zůstanete pozadu je to vaše věc. A poslední věc co vám chci říct. Jak jste si již všimla někteří moji muži jsou velmi nevychovaní i když je to možná jenom kvůli tomu co jste . Navíc s námi půjde ještě několik žoldáků. Takže se připravtě na cokoliv ale rozepřím a bojům se vyvarujte. To je asi tak vše. Vyráží se se západem slunce až se vše připraví. Nějaké otázky? Pokud ne uvidíme se večer." Když domluví začne se věnovat nějakým dokumentům a mapám které má na stole. |
| |
| Kasárny Chvíli nad tím přemýšlím a pak přikývnu. Dobrá. Postarat se o sebe umím dost a chodit taky. I vyvarovat problémům se můžu. Ovšem jen tak se založenýma rukama vždy stát nemůžu. Ale to je teď asi jedno. Odpovím pomalu. Podívám se na Sixta a zase se postavím. Uvidíme se tedy večer. Povím ještě veliteli a kývnu hlavou na Sixta. Jdeme. Musíme zařídit ještě pár věcí. Řeknu už o něco chladněji a vyjdu s rozvahou ven. |
| |
| Kasárny Podle probíhajícího rozhovoru mohu usoudit že vše probíhá tak jak má takže si nemusím dělat zbytečně moc starostí a mohu zůstat v klidu. Momentálně to je hlavně na Tirwen. Tedy dokud neskončí tohle ukrývání. Ale do té doby se musím před ostatními chovat tak jak mám. Mlčet a chránit jí. Bohužel jsem nikdy nesdílel smýšlení těch normálních srážců. Jakmile rozhovor skončí Tirwen na mě kývne a já odpovím stejně jí. Pak když vychází s kasáren jdu kousek za ní, stále mlčky a v klidu. Tak a co bude dál? |
| |
| Venku Když výjdete venpotkáte zde už více vojáků než předtím když jste vstupovali. Někteří si vás zkoumavě prohlíží protože neví co jste zač. A někteří jenom koukají po Tirwen jen z toho důvodu že je to ženská a tdy skoro žádné nemají. Je zde také spousta žoldáků kteří se připojili k nim. S blížícím se večerem který je přeci jen ale pořád ještě daleko se zde připravují všichni se zbraněmi na další noční bitvu která bude následovat. Přibylo jak se zdá i pár nových rekrutů aby doplnily stavy a posílily armádu. Vy máte volný celý den než se máte hlásit u velitele jak ho využijete je jenom na vás. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
| |
| Nejspíš asi ukončím jeskyni co nevidět sám. Ale pro jistotu počkám na to jestli se ozvou hráči a budou mi chtít k tomu něco říct. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR