Andor.cz - online Dračí doupě

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 11:17

Takže, zatím jen nastíním oč půjde. Sháním 5 mužů. Budete muset vykonat jistý úkol, jaký, to se dozvíte až ve hře. A protože je tenhle úkol smrtelně důležitý pro celou zemi, nechali vám z nebe přivést vaše STRÁŽNÉ ANDĚLI. Strážní andělé budou ženy, tedy 5 žen. Každému bude jedna přidělena a budete cestovat společně, přičemž vás budou andělé chránit. Pro ty, kteří chtějí hrát anděly: Přesný popis andělů je v homepage. Stačí si vybrat a do popisu pro verbíře napsat jméno Anděla, kterého chcete hrát. Už je vybrané jak budou vypadat, takže si tam stáhněte ikonku. Jména a povahu anděla nechám na vás. Tak... Prosím, můžete přijít. :)

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 14:06
	Přídavek: Dobrodružství je stylizováno do takového toho "typického fantasy světa". Tedy něco po středověku a výskyt jistých fantasy tvorů. :) A: V životopise anděla toto: Jaká je, Co má ráda, Co se jí líbí... To stačí. :)

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 18:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Bylo to docela dávno, co ses sem nastěhoval. Městečko se jmenovalo Blátivá lhotka, bylo to malé, malebné městečko. Většina lidí zde měla příbuzné a „každý znal každého“. Jenomže poslední dobou jsi pozoroval jisté zvláštní věci… Nebe najednou začalo černat, začali padat kroupy tak velké, že proráželi díry do střech. Nebo zas najednou psi začali štěkat, všichni najednou, a tak hlasitě, že se nedalo říct jediné slovo. Tu zas včely byli agresivní, tu zas strašný vítr vál… Zkrátka věci dlouho nevídané a neslýchané. Až jednou, právě dnes, stala se taková věc… Přišel ti dopis, v němž stálo toto: Mladý pane, Určitě jste překvapen událostmi posledních dnů. Chcete.li zjistit co za tím stojí a nebojíte-li se, přijďte dnes odpoledne na náměstí. Poznáte mne, budu ten muž v kápi… Prosím přijďte. Podpis tam nebyl, tvé pocity byly smíšené. Kdo je ten muž co ti to poslal? Co od tebe chce?

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 18:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Bylo to docela dávno, co ses sem nastěhoval. Městečko se jmenovalo Blátivá lhotka, bylo to malé, malebné městečko. Většina lidí zde měla příbuzné a „každý znal každého“. Jenomže poslední dobou jsi pozoroval jisté zvláštní věci… Nebe najednou začalo černat, začali padat kroupy tak velké, že proráželi díry do střech. Nebo zas najednou psi začali štěkat, všichni najednou, a tak hlasitě, že se nedalo říct jediné slovo. Tu zas včely byli agresivní, tu zas strašný vítr vál… Zkrátka věci dlouho nevídané a neslýchané. Až jednou, právě dnes, stala se taková věc… Přišel ti dopis, v němž stálo toto: Mladý pane, Určitě jste překvapen událostmi posledních dnů. Chcete.li zjistit co za tím stojí a nebojíte-li se, přijďte dnes odpoledne na náměstí. Poznáte mne, budu ten muž v kápi… Prosím přijďte. Podpis tam nebyl, tvé pocity byly smíšené. Kdo je ten muž co ti to poslal? Co od tebe chce?

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 18:21

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Bylo to docela dávno, co ses sem nastěhoval. Městečko se jmenovalo Blátivá lhotka, bylo to malé, malebné městečko. Většina lidí zde měla příbuzné a „každý znal každého“. Jenomže poslední dobou jsi pozoroval jisté zvláštní věci… Nebe najednou začalo černat, začali padat kroupy tak velké, že proráželi díry do střech. Nebo zas najednou psi začali štěkat, všichni najednou, a tak hlasitě, že se nedalo říct jediné slovo. Tu zas včely byli agresivní, tu zas strašný vítr vál… Zkrátka věci dlouho nevídané a neslýchané. Až jednou, právě dnes, stala se taková věc… Přišel ti dopis, v němž stálo toto: Mladý pane, Určitě jste překvapen událostmi posledních dnů. Chcete.li zjistit co za tím stojí a nebojíte-li se, přijďte dnes odpoledne na náměstí. Poznáte mne, budu ten muž v kápi… Prosím přijďte. Podpis tam nebyl, tvé pocity byly smíšené. Kdo je ten muž co ti to poslal? Co od tebe chce?

Narmot - 20. srpna 2010 18:31

Blátivá lhotka/Domov (snad jen prozatím) ...sím přijďte. chvíli si ten dopis ještě prohlížím, pak ho nevěřicně hodím na hromadu papírů na stole. Zatraceně, co má tohle znamenat? No nic, hlavně se musím postarat o to, aby se o tom nikdo nedozvěděl. Teď ani nevím, jetli tam vážně mám jít! dojdu ke stolu, zvednu ten dopis a znovu si čtu, kde že to mám být. Sakra, já si nejsem moc jistej... ale co, třeba to bude nějakej magor, vyřeší se co se tu děje a já budu mít zas na pár set let klid... a nebo ne? Co když se tu děje něco Zvláštního, nebo dokonce nebezpečnýho? No nic, radši tam půjdu.... probíhá mi hlavou když se oblékám na cestu ven. Beru si své dva meče, pečlivé si je zavěsím na záda a vyrážím na náměstí. Co má tohle znamenat.....

Loran - 20. srpna 2010 18:34
	soukromá zpráva od Loran pro Rozhlédnu se, zda-li nezahlédnu doručovatele dopisu. Když zjistím že už je fuč, tak vyrazím na náměstí, abych si udělal jasno v tom, co se bude dít.

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 19:55

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Bylo to docela dávno, co ses sem nastěhoval. Městečko se jmenovalo Blátivá lhotka, bylo to malé, malebné městečko. Většina lidí zde měla příbuzné a „každý znal každého“. Jenomže poslední dobou jsi pozoroval jisté zvláštní věci… Nebe najednou začalo černat, začali padat kroupy tak velké, že proráželi díry do střech. Nebo zas najednou psi začali štěkat, všichni najednou, a tak hlasitě, že se nedalo říct jediné slovo. Tu zas včely byli agresivní, tu zas strašný vítr vál… Zkrátka věci dlouho nevídané a neslýchané. Až jednou, právě dnes, stala se taková věc… Přišel ti dopis, v němž stálo toto: Mladý pane, Určitě jste překvapen událostmi posledních dnů. Chcete.li zjistit co za tím stojí a nebojíte-li se, přijďte dnes odpoledne na náměstí. Poznáte mne, budu ten muž v kápi… Prosím přijďte. Podpis tam nebyl, tvé pocity byly smíšené. Kdo je ten muž co ti to poslal? Co od tebe chce?

Dinin - 20. srpna 2010 20:56

Blativá lhotka Když jsem se nastěhoval do tohoto městečka vypadalo docela přátelsky a mírumilovně.Jenže sotva po týdnu co jsem se nastěhoval začli se tu dít divné věci.Ale jednoho dne mi přišel dopis od neznámého muže který chtěl abych přišel na náměstí.No co stejnak nemám co napráci. Řeknu si po chvíli přemejšlení kdo mi to mohl napsat.A tak si vezmu svůj meč,dýku,prázdnou tornu na jídlo a vak na věci který je také ovšem prázdný.Při cestě na náměstí mi zakručí v břiše a kouknu se na svou tornu na jídlo. Kruci,něco bych zakousl ale nemám co. Smutně se zahledím do země.Snad někde něco najdu. Optimisticky se uchlácholím ale v tu chvíli už stojím na náměstí a čekám co bude

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 21:07

Narmot, Loran Když jste přišli na náměstí, muže v kápi jste vypátrali ihned. Byl mohutné postavy, takže byl hned nápadný. Seděl na lavičce na okraji náměstí. Kolem bylo spousta obchodníků s jídlem, meči i vzácnými koberci. Bylo tu všechno možné a obchodníci se navzájem překřikovali. "Papoušci, nejhezčí papoušci!" "Látky, drahé látky!" "Kute perníčky, domácí perníčky..." "Oblečení druhé jakosti, neváhejte!" Celkově tu bylo docela dost lidí.

Narmot - 20. srpna 2010 21:11
	Blátivá lhotka/náměstí Chvíli si člověka v kápi prohlížím a pak jdu nenápadně k němu. Sakra, tohle bude zajímavý, vypadá jako chodící hora... problesklo mi když jsem se proplétal davem. Dobrý den, co po mě chcete? zeptám se ho když k němu dojdu. Ať je to on a nejsem za vola.....

Dinin - 20. srpna 2010 21:37

Náměstí Jakmile se porozhlídnu po náměstí všimnu si nějaké korby v kápi. Hmm,tak to bude asi on. V duchu si pomyslím a rázným krokem se vydám k němu.Ale než tam dojdu předběhne mě nějaký elf.Aspoň že řekl lidem se kterými si budu rozumět. Pomyslím si v duchu.Když konečně dojdu k těm dvou spustím. Dobrý den,já jsem dinin. Rychle tam seknu úklon. To vy jste ten muž který mi posílal ten dopis?Tázavě mrknu na muže v kápi a poté se usměji na toho elfa.

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 21:47
	Dinin, Narmot "Co od vás chci?" zeptal se muž hlubokým hlasem Narmota, až se lekl že ho muž nezná. Ale nakonec přecijen něco řekne, to už když tu je i Dinin . Ano pánové, to já vám to poslal. Ale nyní vám nemohu nic říct, musíme počkat na ostatní, které jsem pozval. Prozatím se posaďte." vybídne vás mž.

Dinin - 20. srpna 2010 21:53
	Muž Když mě muž vybídne k posazení neváhám a trochu nesměje si sednu vedle něj.Po chvíli mlčení si dodám trochu odvahy. Ehm,prosím vás pánové nemá někdo něco k snědku?Už jsem docela dlouho nejedl. Trochu se začervená a koukne se do prázdné torny.

Narmot - 20. srpna 2010 22:13

Náměstí/lavička/muž Chvíli si ho prohlížím. A KOLIK ostatních má ještě přijít? Já jen, že jsem trošku nervózní. řeknu mu a posadím se. Zalovím v batohu a vyndám něco co před několika dny mohl být čerstvý chlebaa podám ho Elfovi. Tady máš. Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Narmot. zeptám se ho a prohlížím si ho. No, tak ten vypadá zajímavě, ale trochu se bojím toho jak budou vypadat ostatní. Tohle je Elf, takže by neměl dělat zas takový problém.... běhá mi hlavou když si prohlížím Elfa.

Dinin - 20. srpna 2010 22:23
	Narmot Jen co se zeptám na něco k snědku hnedka mi elf podá chleba. Jak jsem již říkal.Jsem Dinin. Mile se na něj usměji a přičichnu si ke chlebu. docela krásně voní.Ten je elfský? Začnu ho pomalu ukusovat.

Narmot - 20. srpna 2010 22:28

Dinin Asi má velkej hlad. napadne mě když ho sleduju jak se cpe. Ach, promiň, moc jsem nevnímal. Bohužel elfský není, těch mám jen pár a uchovávám si je. Tady ten mám ze zdejšího tržiště od nějakýho člověka, koupil jsem jich několik a byly celkem chutné. Malý dotaz. Ty jsi zdejší? žiji zde již nějakých tři sta let a ještě jsem tě tu neviděl.... To je vlastně pravda, a to travím procházkami hodně času. Chvíli si prohlížím co má Dinin na sobě. Bojuješ s nějakou zbraní? zeptám se ho jakoby nahodile.

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 22:29
	Náměstí-ti dva co mi nedají pokoj, abych si vzala ponožky Muž zdá se není překvapen, že ses ho na to zeptal. "Přjdou ještě tři lidé." zaburácí. Zpod jeho pláštěprosvítá cosi bílého, zřejmě velkého. Ale nevíte co to je a tak vás nenapadne nic lepšího, než bílá krosna.

Narmot - 20. srpna 2010 22:33
	Tři? "Tři? Tolik? No nic... Smím se zeptat co to z vás Svítí? Vypadá to zvláštně. Spíš děsivě, to je ale podivýn! Co jsem komu udělal, že tu musím být místo toho abych v klidu pokuřoval dýmku? No, snad se to brzy vyřeší, oprvdu mě to nebaví....

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 22:35
	Náměstí-Vy dva "Co je co? Ze mě nic nesvítí!" řekl muž nechápavě a začal se prohlížet Pak jakoby chápavě přikývl a řekl: "Aha, tohle... No... Řeknu vám to později..." řekne nervózně.

Narmot - 20. srpna 2010 22:40

Podivín=Náměstí Aha. Nevíte alespoň kdy přijdou? A budou to lidé nebo elfové jako my? Omlouvám se, ale já to prostě nevydržím, jsem na to moc zvědavý. vyrchlím na něj strašlivou rychlostí, že by se to staršímu člověku zdálo jako jedna věta. Snad to na něj není moc. napadne mě a zasměji se tomu I když nevypadá jako senilní člověk, bylo by zábavné kdyby to třeba chtěl zopakovat. Chvíli nad tím ještě přemýšlím ale pak si ho představím jako starého, bezzubého, šíleně tlustého, negramotného a mentálně zaostalého a prostě se neudržím - rozřehtám se na plné kolo a vůbec se to nesnažím skrývat.

Paní jeskyně - 20. srpna 2010 22:49

Náměstí Muž vypadá smíchem zaskočený. "Je tu něco k smíchu?" zeptá se nejistě. Pak ale najednou jakoby mu také došla trpělivost, a nakonec prohlásí: "Dobře... Jsem anděl, tohle jsou křídla... A... vlastně by vám to mli vysvětlit spíš ony!" řekne muž a zatleská. Tu se z oblohy snesou tři ženy v kápích, každé je vidět sotva na vlasy a obličej, jsou ale neobyčejně krásné. Jedna má havraní vlasy, druhá je má rudé a třetí je má světlé blond... Náměstí - já Spolu s Cirrou a Kim se sneseme na zem, musíme tak učinit pokaždé když nás někdo zavolá. "Můj pane..." řeknu a ukloním se muži na pozdrav. Pak to samé zopakuji směrem k mužům. "Arasien, vysvětlete to těmto mužm!" řekne muž v kápi a já se na něj nechápavě usměji. "Ale pane, já... Vůbec nevím proč tu jsme..." řeknu rozpačitě.

Kim - 20. srpna 2010 22:55
	Náměstí spolu s Arasien a Cirrou se sneseme na zem. Jemě pokynu pánovi na pozdrav a pak se podívám po ostatních můžích v místnosti a ušklíbnu se. No mě podrž.. ,,To asi nikdo.." Ušklíbnu se nespouštějíc oči z mužů u stolu.

Dinin - 20. srpna 2010 23:00

Lavička No co se dá dělat. Řeknu trochu smutně. Když je hlad tak je i lidský chléb dobrý. Jednou si kousnu když na mě Narmot vychrlí další otázky. Ne.Žiji tady sotva třetí týden.A ano mám zbraně v těchto dobách se člověk neobejde beze zbraně. Mile se na něj usměji a z pochvy na zádech vyndám svůj meč.( odkaz)Poté mu ho podám a vyndám i svou dýku kterou mám u pasu.( odkaz) Toto jsou dary od mého otce a mé matky. Usměji se na něj a podám mu i dýku. A ty nosíš nějaké zbraně? Ani to nestihnu doříct a všimnu si něčeho světlého pod mužovou kápí.Zvědavě nakloním hlavu a chci se ho zeptat co tam má, ale v této otázce mě předežene Narmot.Muž nám to vysvětlí a já si zase začnu všímat pouze chleba.

Narmot - 20. srpna 2010 23:10

Lavička - jůů Andílci! Chvíli prostě jen ZÍRÁM na všechny anděly, ale pak můj pohled upoutá rudovlasý anděl. Ta ani nepotřebuje křídla aby bylo poznat že je anděl.... napdane mě. Neskrývaně na ní zírám a důkladně si jí prohlížím. No, někdo se holt má.... zajímalo by mě co ty tu dělají, protože jestli tadyten mamut je jejich pán jsme asi v pěkný bryndě. běhá mi hlavou, ale okamžitě tyto myšlenky potlačím a sleduji rudovlasého anděla. Jak se asi jmenuje? To bude možná složitější otázka než ta, co tu děláme, ale to bych se nejspíš měl dozvědět hned. Teď ani nevím co chci slyšet dřív - jestli jejich jména nebo co tu děláme. Už aby ti tři dorazili, opravdu strašne moc se těším.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 10:45

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Bylo to docela dávno, co ses sem nastěhoval. Městečko se jmenovalo Blátivá lhotka, bylo to malé, malebné městečko. Většina lidí zde měla příbuzné a „každý znal každého“. Jenomže poslední dobou jsi pozoroval jisté zvláštní věci… Nebe najednou začalo černat, začali padat kroupy tak velké, že proráželi díry do střech. Nebo zas najednou psi začali štěkat, všichni najednou, a tak hlasitě, že se nedalo říct jediné slovo. Tu zas včely byli agresivní, tu zas strašný vítr vál… Zkrátka věci dlouho nevídané a neslýchané. Až jednou, právě dnes, stala se taková věc… Přišel ti dopis, v němž stálo toto: Mladý pane, Určitě jste překvapen událostmi posledních dnů. Chcete.li zjistit co za tím stojí a nebojíte-li se, přijďte dnes odpoledne na náměstí. Poznáte mne, budu ten muž v kápi… Prosím přijďte. Podpis tam nebyl, tvé pocity byly smíšené. Kdo je ten muž co ti to poslal? Co od tebe chce?

Cirra - 21. srpna 2010 11:03
	Náměstí Trochu nevrle přistanu s ostatními, ale pánovi se uctivě ukloním. "Pane..." Smrtelníky jen přejedu ne zrovna nadšeným pohledem. Nikdy jsem nepochopila, proč se před nima Arasien chová tak uctivě. Zatímco čekám, než se nám někdo uráčí něco vysvětlit, zkoumavě si ty smrtelníky prohlédnu.

Amarus - 21. srpna 2010 11:23

Náměstí Začaly se tu objevovat prapodivné věci. Nelogicky se chovající zvířata, divné počasí a tak podobně. A nebylo to jen tady nad tím zapadlým městečkem, které jsem si vybral na "letní byt". Při mých několikadenních výpravách do okolí jsem narážel na totéž. Už jsem se pomalu začal zaobírat myšlenkou, zda-li bych se neměl vydat do města a najít mága, který by mi vysvětlil, co se děje, nebo naopak do divočiny, abych se stejným cílem našel staršího zkušenějšího hraničáře. V této době mi přišel nepodepsaný dopis. Nabízel vysvětlení a tak jsem se vydal na náměstí. Měl pravdu, našel jsem ho snadlo, mezi pořvávající obchodníky se zjevně nehodil a obyvatel taky nebyl, nikdy jsem ho tu neviděl. Přemýšlel jsem, co se bude dít. Prozatím jsem ho pozoroval z povzdálí a předstíral jsem zájem o zboží v blízkých stáncích. K muži se po chvíli připojili dva elfové. Jeden z nich tu žil celou dobu, co jsem toto město navštěvoval, druhého jsem tu zatím neviděl. Ale slyšel jsem, že se sem nějaký elf přestěhoval, takovéto věci se mezi lidmy vždycky náležitě drbou. Zrovna jsem se k nim chtěl vydat, protože vypadali, že na něco/někoho čekají, možná na mě. V té chvíli se ale snesly z nebe tři ženy... tedy alespoň pokud předpokládáte, že ženy mohou být okřídlené. Dvě z nich byly přímo úchvatné. Vlastně i ta třetí, ale když já na zrzky nikdy nebyl. Rozhlédl jsem se. Buď zbytek náměstí náhle oslepnul, byli na podobné návštěvy zvyklí... nebo je neviděli. Pomalým krokem jsem se přišoural k neobvyklé skupince. Dal jsem si záležet, aby na mě nebylo vidět žádné překvapení. "Zdravím vespolek," zahuhlal jsem. "Předpokládám, že to vy jste mi poslal jistej dopis, co?" Vidíte mladého muže s jemnou tváří, skoro byste řekli, že je z části elf, ale uši má normální. Jsem oblečený jen do jednoduché košile, kalhot a velice kvalitních vysokých bot. U opasku mám malou brašnu, jinak nic. Ani zbraň.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 11:45

Náměstí Náhle se do skupinky vmísí nově příchozí muž (Amarus). Snaží se zřejmě vypadat nepřekvapeně, ale je tak stejně překvapený jako vy ostatní. "Ano, to já vám psal ten dopis. A bohužel vám zatím nemohu říct proč jsem vám ho psal, jen... Musíme vyčkat na další dva příchozí. Ale zatím se můžete bavit tady s dámami, já si jdu pro něco k jídlu. Dáte si něko také?" zeptá se muž hlubokým hlasem. Náměstí - já "Já si dám. Třeba... nějaké ovoce." řeknu když se můj pán chystá odejít. Pak se otočím na muže. "Já jsem Arasiel." řeknu mile.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 11:53
	Loran-cesta na náměstí Po chvíli se přecuijen vydáš na náměstí. Zabere ti jen chviličku najít muže v kápi a tak se za ním váhavě vydáš. Právě stojí u obchodu s ovocem. Je na něj dost zvláštní pohled, je velký jako hora a kupuje si ovoce. Kolem je docela dost lidí, na to, jak je to tu velké. Prodejci se navzájem překřikují a snaží se všemožně upoutat vou pozornost.

Cirra - 21. srpna 2010 11:54

Náměstí Když dojde další smrtelník, pán se najednou zvedne, že půjde pro něco k jídlu. "Já si nic nedám... děkuji..." No to mám snad za trest... teď tu budu ještě bavit tyhle... hmm... Ušklíbnu se a dál je sleduju, snad se neodváží přiblížit moc blízko... a snad to tu nebude trvat moc dlouho a budu se moct vrátit k ladění té harfy, co nám neustále kazí sbor... i když začínám mít podezdření, že je to spíš prsty toho anděla, co na ni hraje.

Loran - 21. srpna 2010 12:08

Přišel jsem na náměstí pozdě, na zádech mi ledabyle visí velmi neudržovaný meč, který vypadá jakoby byl několik století vystaven jako dekorace na zdech nějakého bohatýrského domu (a taky byl), přes sebe jen obyčejný šat a u pasu poněkud prázdný váček s penězi. Uh to jsem celý já. povzdechnu si a rozhlédnu se ještě jednou. Když v tu si všimnu muže v kápi a hloučku lidí, Počkat, to nejsou lidé. uvědomím si a vydám se k nim. Tak trochnu nevím co říct, prohlédnu si všechny přítomné a pohled mi sjede na Cirru. něco tak krásného jsem ještě neviděl. Nakonec se zmůžu na pozdrav a tázavě pohlédnu na muže v kápi.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 12:14
	Náměstí-já Přijde další muž, na pozdrav mu pokynu hlavou. "Tak to už tu jsouu čtyři... Ještě jeden!" řeknu si. Můj pán totiž říkal: Bude jich pět. Pak si znovu muže prohlédnu. Pohled mi skončí na Dininovi, tom elfovi. "Je hezký... hele, ten muž pokukuje po Ciřře..." všimnu si nového příchozího. "Přijde mi na ní moc nervózní, ale jo, slušelo by jim to."

Narmot - 21. srpna 2010 13:11

Nově příchozí/lavička Chvíli si ještě prohlížím anděli, ale pak mou pozornost upoutá někdo kdo k nám přichází. Žeby další příchozí? No konečně, už mě to tu začínalo nudit. Teda skoro. napadá mě když si prohlížim další dva kteří právě přišli. Lidi?! Za co! A to to vypadalo, že tu budou jen elfové, aspoň chvíli... Dal bych si nějaké víno, jestli by bylo, nejlépe tmavé sladké. zavolám na odcházejícího anděla. Poté co mi zmizí v davu se otočím na nově příchozí. Jak se jmenujete, můžu-li se zeptat? Mé jméno je Narmot. řeknu jim klidně a pokračuji v pozorování andělů čekajíc na odpověď.

Loran - 21. srpna 2010 13:21
	Lavička "Jsem Loran syn nikoho" odpovím zdvořile a smutně zárověň. Se zájmem si prohlížím elfův znechucený obličej. Vždy jsme je ctili, tak proč se vždycky tváří tak povýšeně.

Amarus - 21. srpna 2010 15:26

Náměstí Uvelebím se na zemi. Stát se mi nechce a na lavičku se všichni nevejdeme. "Já nic nechci, jsem zrovna po obědě," odpovím neznámému. "Amarus. Vás znám," zahledím se na Narmota. "Vždyť jste zdejší. A já napůl taky." Narmota i dva neznámé rychle přejedu pohledem. Od kdy se chodí na tržiště ověšený zbraněmi? Nebo snad čekaj, že tu dojde k nějaký bitce nebo co? Pak svou pozornost obrátím k andělům. Ty tři si prohlížím mnohem podrobněji hodnotícím pohledem, který je snadno k nalezení u těch, kteří jsou placeni za vzhled toho, co uloví. A pak se taky najde u těch, co si vybírají ženy jen na jednu dvě noci. S obojím mám zkušenosti. Tmavovláska vypadá, že námi všemi opovrhuje, ale nedovolí si nic namítat, protože je podřízená tomu muži. To by mohla být zábava. Rýpnout sem, rýpnout tam...

Cirra - 21. srpna 2010 15:41

Náměstí Další příchozí je člověk (Loran). Je fakt, že elfové se podívali, ale tenhle... Jen nad tím zakroutím hlavou, jsem ráda, že nás nikdo jiný nevidí, přesto muži lehce kývnu na pozdrav, ani si nejsem jistá, že to mohl postřehnout. Ten, co přišel před ním,(Amarus) mě znechucuje zatím snad nejvíc. Ten hodnotící pohled... věděla jsem, že lidé jsou takoví, ale že se nestydí ani před náma... Uvažuju, že bych mu něco udělala, ale to by se pánovi asi nelíbilo, tak mi nezbývá než s nechutí snášet ten pohled a oplácet mu opovržlivým.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 17:26

Náměstí-všichni Během chvíle přijde ještě jeden muž (Někdo) a pak přijde ten muž v kápi, spolu s ovocem pro Arasien a lahvinkou pro Narmota. "Tak pánové, můžeme jít." řekne. "Jít kam?!" řekne ještě Amarus, ale to už se stane něco, co jste nečekali. Muž vás chytne za ramena, špitne něco jako "Anario" a vtom... Objevíte se v malé, kamenné místnosti s dřevěným stolem a několika židlemi. Je tu šero, ale vám to nevadí. Kromě vás tu jsou ještě dvě ženy, též kápích. (Cthrin,Fel)

Loran - 21. srpna 2010 17:36
	Místnost Vyděšeně se rozhlédnu po místnosti, když zjistím že jsou tu všichni, trochu se mi uleví. Poté ale vykročím ke stolu a už už si sedám, když mi něco dojde. Otočím se k Cirře a odtáhnu jednu židli. "Nechceš se posadit?" zeptám se jak nepříjemněji to jde.

Narmot - 21. srpna 2010 17:38

Místnost Takže tady už nám to snad můžete říci: Kde nyní jsme a především PROČ tu jsme? Celkem mě to zajímá. řeknu na muže dříve než se stačí cokoliv stát. Hlavně ať to dává smysl. Ikdyž stále doufám v to, že to bude nějaká hloupost a nechají nás být. vezmu si židli a sednu si na ní obkročmo a začnu si prohlížet láhev vína. Vkus má pán rozhodně dobrý, ikdyž u sebe ve sklípku by se našli mnohem lepší kousky.... vytáhnu svou zdobenou dýku a s její pomocí vydloubnu korek. Nemáte tu někdo skleničku? pokud ne, nevadí. Dáte si někdo také? zeptám se zdvořile ostatních.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 17:45
	Místnost-všichni "Ano... Teď vám to tedy řeknu. Posaďte se ale, prosím." řekne a luskne prsty, načež se na stole objeví skleničky.

Cirra - 21. srpna 2010 17:48
	Místnost Rozhlédnu se po místnosti, ale nenechám na sobě vidět zklamání. Tak stále nic... já už chci... Myšlenku mi přetrhne ten človíček, kterého jsem jediného uznala hodným jemného kývnutí. A dokonce je celkem milý. Lehce se na něj usměju a přejdu až k němu. Ladně se posadím, ale snažím se ho neapustit z očí. "Děkuji... jsem Cirra" Dívám se, jestli se taky posadí.

Loran - 21. srpna 2010 17:52
	Potěšen že mou nabídku neodmítla, pomohu Cirře přisunout židli a poté se posadím vedle ní. Já se jmenuji Loran. Pokusím se o úsměv. Je docela milá, i když vypadá že by tu všechny nejradši zakousla. pomyslím si a otočím se směrem k muži s kápí.

Amarus - 21. srpna 2010 17:56

Přenos Se škodolibým potěšením sleduji, jak tmavovláska vevnitř doutná. Pak se k nám připojí další muž a nakonec se vrátí neznámý, který nás sezval. Podá Narmotovi láhev vína. Na okamžik mě to udiví, ale Narmot vypadá spokojeně. Aha, já myslel, že chtěl hrozen vína. Musím se sám nad sebou pousmát. Ani nevím, proč mě to napadlo, asi protože šel ke stánku s ovocem a také proto, že já sám jsem si po obědě dal jako zákusek hrozen vína prohřátý sluncem. Co se děje dál jsem absolutně neočekával. Počítám v duchu do deseti a přemítám, jestli se mi poskládaly vnitřnosti na původní místa. Přijde mi, že žaludek mám o dva tři palce výš, než by měl být. Už jsem magii viděl a ne jednou, ale nikdy jsem nepocítil její účinky na vlastním těle. Na Narmotův dotaz jen zavrtím hlavou. Svezu se na nejbližší židli a promluvím až když se mi zdá, že je žaludek zpět na svém místě. Páni, tomu se nějak zapalujou lejtka, bleskne mi hlavou, když ten kluk, co působí, že mu ještě mlíko teče po bradě, nabídne se způsoby horních vrstev židli Nafrněné. Ale alespoň mi to připomene mé vlastní způsoby. "Zdravím," kývnu na další dvě krásky u stěny. Pak se obrátím k neznámému. "Myslím, že můžete začít vysvětlovat."

Cathrin - 21. srpna 2010 18:41

Místnost Postávám spolu s další "dívkou" u stěny v místnosti kde nás zanechali. Nenápadně pozoruji okolí s kápí stáhlou tak aby mi z obličeje byla vidět jen malá část, prakticky jen od rtů níž. Čekání mi asi jako jedné z mála nevadí, nejsem ten typ co se do všeho hrne po hlavě a co nedokáže ani chvíli vydržet na místě... Spíše ráda v klidu o něčem přemýšlím a teď na to mám celkem dost času, což mi jenom vyhovuje. Vlastně... Zajímalo by mě oč tu jde... Pořádně tomu nerozumím... A kdo ví jestli vůbec chci... Ale co už, jednou tu jsem... Tak cesta zpět už nevede... Ale přesto mě to tajemno docela děsí, chtěla bych o tom vědět něco víc... říkám si a občas pohledem zavadím o tu co je v místnosti se mnou... Asi o tom ví stejně tolik co já, neboli, nic... Nebo rozhodně né moc... Trvá to ještě pěknou chvíli ale nakonec se objeví skupinka kterou očekáváme, pět (Vlastně šest) postav patří mužům a tři ženám. Nenápadně je pozoruji a vyčkávám co se bude dít. Pozoruji spíše ty muže ale prohlédnu si i ostatní co zde jsou... Vypadá to že naše skupinka je kompletní... Teď by se hodilo aby nám to náš pán/hostitel vysvětlil... přemýšlím a jako na potvrzení slov řekne že objasní oč jde. Jako by uměl číst myšlenky... řeknu si a na tváři se mi mihne letmý úsměv. Já sama stále vyčkávám u stěny a pozoruji co se bude dít a pozorně naslouchám slovům přítomných.

Dinin - 21. srpna 2010 18:55
	místnost Trochu nejistě si prohlídnu anděly a můj zrak spočine Arasien.Když nám muž řekne ať se posadíme tak uposlechnu a posadím se.Mezitím se usměji na Arasien a nabídnu jí místo po mém boku. Jeje zapomněl jsem se představit. Vzpomenu si a vstanu ze židle. Já jsem Dinin. Švihnu tam jeden úklon k andělům a zase se posadím.A poslouchám co náš pán řekne.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 19:18

Místnost "Takže, pro pány kteří to nevědí... Asi to bude znít zvláštně ale my jsme andělé. Dámy, sundejte si kápě." řekne muž, přičemž muži kteří to ještě nevěděli vypadají dost překvapeně. Sám muž si také sundal kápi a odhalil nám svá obrovská (Ne velká, obrovská ) křídla. "Vy jste tu pro to, že od vás potřebujeme pomoc. Možná jste si všimli toho, co se poslední dobou děje. Zvířata jakoby se zbláznila a ty věci na obloze..." o tomhle zas nic neví andělé, jen snad já. "Neptejte se proč vy, byli jste předurčeni, je to váš osud! Tyto jevy jsou spůsobeny magickými pokusy jisté skupiny mágů, tedy spíše černokněžníků. Snaží se přivést k životu... vzkřísit jistého mága jménem Firales. Je velice důležité abyste ho zastavili. A abychom měli jistotu toho, že nezklamete, půjdou s vámi naši andělé." pokyne hlavou směrem ke mně a k ostatním. Je vidět že Cirra se trochu zašklebila, když zjistila že by měla s námi někam jít a nechat se odtáhnout. "Jsou to vaši andělé strážní. Arasien, jsi Dininův anděl. Cirr, ty jsi Loranův. Fellio, ty jsi Amarův. Kim, ty jsi Narmotův anděl a Cathrin, ty jsi Kazukův anděl strážný." řekl a všichni ztichli. "Co... Cože jsem?" vykoktala jsem ze sebe a nesměle se podívala na Dinina.

Narmot - 21. srpna 2010 19:26

Místnost Napjatě ho poslouchám, a když vidím jak jedna z andělů začne koktat a divit se, prostě se neudržím a vybuchnu smíchy. Chvíli se směji, pak si utřu slzy a pokusím se zvážnět. "A nějaký návrh JAK to udělat by nebyl? Protože jestliže to má být mocný mág ajestliže jich má být hodně nic moc mě nenapadá, kouzla nejsou zrovna má silná stránka. vyrchlím na Anděla. a zapřemýšlím se nad tím. No, aspoň že nemám tu divnou černovlásku, chytil jsem prakticky to nejlepší tady. Proč tam máme jít my, když máte očividně své anděly kteří mají nepochybně více zkušeností než kdokoliv z nás, smím-li se zeptat? Ne, že bych si myslel že jsou lepší bojovnice ale proti magii moc nezmůžu, dokáži udržet magický štít sotva několik vteřin.... Zatímco čekám na odpově´d prohlížím si poměrně překvapené, skoro vyděšené anděly a lidi okolo mě.

Amarus - 21. srpna 2010 19:41

Místnost "To myslíte vážně?" zeptám se. Narmot vybuchne smíchy. Očividně si myslí totéž co já. Musím souhlasit s každou jeho větou. "Dobře, nebudu se ptát, proč jsme byli vybráni my, ale kterej šílenec nás vybral. Skupina mocnejch mágů se o něco snaží a nás pět plus vašich pět křehotinek je má zastavit? Nechci se dotknout přítomnejch, ale všichni mi připadají asi jako já - znalost magie skoro žádná. Ani na boj moc nevypadají a to dobře vím, že i ten nejlepší bojovník má proti silnýmu mágovi šanci na přežití asi jako nemluvně proti medvědovi. A kde jste vzal která je čí strážný anděl? Ony samy vypadaj, že o tom ještě nikdá neslyšely." Ale jsou to pěkný holky. Dej pokoj, to je vedlejší, okřiknu sám sebe.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 19:47
	Místnost "Andělé neovládají maii. Dobře, já ano, ale já jsem archanděl. Jediný kdo z vás umí trochu ovládat magii je tady Arasien." řekne muž. "Tak skupina vlastně nejsou mágové, jen našli knihu ve teré je napsané jak ho vzkřísit. A archandělé tam nemohou, poslední dobou máme moc práce zmařovat jejich pokusy a vymazávat paměť těm, kteří něco viděli A i tak krotíme účinky těh pokusů."

Cirra - 21. srpna 2010 19:50

Místnost Docela s hrůzou poslouchám, co pán říká. A rozhodně to není hrůza z boje. Já budu muset cestovat s nima? Budu jim muset dělat chůvu? To snad není možný… vždyť se normálně celkem držím, tak za co mě trestají? Proč tam prostě nejdeme samy a nezlikvidujeme ty čaroděje bez těhle chcípáčků? Sice se mi na tváři objeví ne zrovna nejochotnější výraz, ale odporovat se neodvážím… opět. Rozmrzele poslouchám dál a jediná snad útěcha v celý týhle šlamastice je ta, že mám hlídat toho alespoň trochu snesitelnějšího člověka. Obrátím se tedy k Loranovi a usměju se na něj. „Tak to vypadá, žes mě vyfasoval…“ Je fakt, že jsem chtěla původně říct něco jiného, ale pak jsem došla k závěru, že si to nezaslouží. Dost mi ale hne žlučí, když promluví ten drzej smrtelníček… prej křehotinky! Tak tenhle pohled si za rámeček nedá.

Amarus - 21. srpna 2010 19:54

Místnost "Fajn, to už zní líp, kývnu hlavou a ignoruju rozličné výrazy přítomných. "Takže alespoň víte, kde to je? A víte také třeba kolik jich je, co umí, co umí ta kniha a jak je zastavit? A ještě něco, když kývnem, co za to? Ne že by dobrej pocit nebyla hezká věc, ale jestli třeba já osobně teď půjdu trajdat po světě a hledat nějaký cvoky, kterým je potřeba sebrat knihu, znamená to, že nebudu mít dost času jít na zimní lov, nalovím málo kůží a na jaře budu mít málo peněz na živobytí. Do hezkýho pocitu se nevoblíknu. A co mají bejt zač ti srážní andělé? Nebo spíš anděly."

Narmot - 21. srpna 2010 20:00

Místnost "Aha, ale to není odpověď na mou otázku: Proč právě my? Jak tady Amarus podotkl magii neovládá nikdo a boj... tam snad já a možná Dinin, jinak moc nevím. Nechci se vás dotknout pánové ale nevypadáte na bojovníky. řeknu tak trošku ke všem členům v místnosti. To je pravda, tady skoro nikdo neumí bojovat, nebo na to alespoň nevypadají. Prohlížím si toho "archanděla" s troškou opovržení. Nejspíš tu knihu někde ztratili a teď mají moc jiné práce než aby to řešili a tak sehnali nějaké "bezcenné" smrtelníky kteří podle nich nemají nic jiného na práci. Prostě namyšlenci co bych čekal od nesmrtelných?

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 20:02
	Místnost "No, neměl jsem vám to říkat ale... Při těch pokusech... Zemřeli byste. Takhle nezemřete. Stačí to?" řekl muž.

Narmot - 21. srpna 2010 20:04
	Místnost "Asi jsem trošku pozádu, ale stále nechápu - když bychom tam vůbec nešli tak by zrovna nás šest zemřelo?! U všech ďasů, PROČ?!" řeknu o něco hlasitěji než jsem měl původně v úmyslu. Jako by jim nestačilo že tu teď musím být ještě trochu toho vyhrožování do toho dají.... Bože co jsi si to vybral za pomocníky?!

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 20:11
	místnost "Tak za měsíc... Jedna žena odtud měla vidění. Viděla to že... Tak za měsíc, se ten pokus vydaří! A pak... Bude to strašlivé! Musíte je zastavit!" řekl trochu zoufale.

Cirra - 21. srpna 2010 20:18
	Místnost Ti dva mi začínají silně vadit. Zbabělci! To snad není pravda - archanděl jim řekne, že mají jít, nebo hrozí něco příšerného a oni se z toho snaží jenom vykroutit... kdyby to byli moji podřízení... Silně se zamračím. "Něvěříte andělovi?" Naprosto klidným hlasem - ti, co mě znají, by se běžali schovat. Mělo by to být: Vyskočte... - Jak vysoko?... a ne, že se jich snad budeme doprošovat.

Arasien - 21. srpna 2010 20:26

Místnost Už to nemůžu vydržet. "On jim řekne, že to mají udělat a on se ptá co za to? Umřeli by, kdybychom jim nedali šanci se zachránit!" Pak udělám něco, co moc nedělám. "Vybouchnu." ůTo si děláte srandu, ne?! Umřel by ste! my vám dáme druhou šanci a vy..." začnu křičet. "Ne Orione, nech mě mluvit!" okřiknu archanděla, který se mě snažil zastavit. "Buďte rádi ž můžete něco dělat a ne jen umřít, no tak chlapi, přeci to takhle nejde!"

Narmot - 21. srpna 2010 20:32
	Místnost Špatně jste mě pochopila - já se neptám co za to, ale proč by zrovna nás šest mělo zabít to, že ten mág ožije? Nejsme zrovna nebezpeční. A nejen to, ptám se především: Proč zrovna MY jestli to správně chápu zachránit svět, jinak nevidím moc velký důvod tam chodit, jsem strašně líný tvor. řeknu jí s klidem. Agresivní anděl, jakážto ironie... žeknu si se smíchem.

Gur Kazuk - 21. srpna 2010 20:33

Místnost Rozhlížím se kolem sebe a zatím co ostatní mluví, já se držím stranou a poslouchám. Kývnu hlavou k anděly, který mi byl přidělen. Že by nemohly zasáhnout více než tak, že nás budou křísit? Zvlášť si všimnu elfa, který pro mě začíná vypadat jako srab. Bojí se smrti tak moc? Dívám se do tváří kolem sebe a snažím se zapamatovat si jména každého v místnosti. Vzhled- Vysoká postava zahalená celá v hnědém plášti(místy je špinaví od hlíny a trávy). Pokud je světlo dostatečné, tak uvidíte oči připomínají černé tůně a obličej je podobný šelmě. Na zádech ranec společně s obouručním mečem.

Arasien - 21. srpna 2010 20:53

"Ne, vy se neptáte, ale co on?! A proč zrovna vy? Co já vím... Ale něco vám řeknu, nemusíte tam chodit! Už jsem to říkala! Můžete sedět na zadku a být rádi že tam nemusíte chodit! Být rádi že můžete nechat záchranu sama sebe na jiných! Tomu já říkám zbabělost, pane! Vďyť si to tu myslí všichni! Buď půjdete a hrdině si probojujete život nebo si sednete a ncháte to zbaběle na jiných!" začnu křičet. Andělé mně takhle rozzuřenou ještě neviděli, možná jen Orion. Nevím proč mne zrovna tohle tak naštvalo, ale stalo se.

Narmot - 21. srpna 2010 20:57

Místnost Při pohledu na anděla se rozřehtám, neboť to je pohled pro bohy, sledovat jak rudne. Nikdo netvrdí, že chci sedět na zadku, jen mě zajímá proč zrovna my - nejsme nijak extra. Tak takhle rozzuřeného jsem neviděl ještě nikoho, a to tu jsem již osm set let... a ještě ke všemu anděl! Myslím, že za tohle by ji někdo asi seřval kdyby nevěděl co se tu dělo. napadá mě mezutím co se smíchy válím po zemi.

Cathrin - 21. srpna 2010 21:06

Místnost Nenápadně popojdu blíž k ostatním a když nás vyzve tak sundám kápi, sice mi to moc po chuti není ale nemám moc na výběr. Poslouchám rozhovor o tom co se vlastně děje. Takže musíme zastavit skupinu lidí co se snaží vyvolat nějakého mága který by znamenal hrozbu pro svět... Sama nevím co to znamená ale musí to být důležité když nás sezval tolik, pět smrtelníků a pět nás, andělů... Vážně se mi ta situace nelíbí, navíc... Proč my? Mám stejnou otázku jako oni, sama nevím proč vybrali mě... Nejsem ničím výjimečná, vlastně svoje schopnosti ani přesně neznám... Tak proč? přemýšlím stále kousek stranou. Pak promluví o tom že je musíme chránit a kdo koho... To zní jako bychom byli věc, majetek co si může kde kdo přivlastnit... Nelíbí se mi jakým způsobem to říká... pomyslím si ale navenek stále působím velmi klidně a usmívám se. Lehce se ukloním na pozdrav svému "partnerovi" a pak poslouchám dál. Atmosféra se tu docela nepříjemně zvedá... Dokonce se dostaneme k hádce. Nejistě je pozoruji a poslouchám... Čekám co z toho vznikne. "Prosím, přestaňte! Když se tu budeme dohadovat nic nevyřešíme. Otázka proč my sice vrtá hlavou i mě, ale jednou jsme tu a nic s tím neuděláme, spíš bychom si měli pokládat otázku, jak je zastavíme... Ostatně sami jste zmínili, magií nevládne moc dobře ani jeden z nás, v boji nejspíše zrovna tak, takže, jak to můžeme dokázat?" pronesu trochu naléhavě ale stále celkem klidně k Archandělovi a vyčkávám.

Cirra - 21. srpna 2010 21:08

Místnost Vyděšeně zamrkám, když vybuchne právě Arasien - normálně to bývám právě já. Už si myslím, že to by jim mohlo konečně stačit, když se ten hnusnaj elf rozesměje až sebou práskne na zem. V tu chvíli už neřeším žádné následky a bleskově stojím nad ním. Je ti to k smíchu?! Neodpustím si kopnutí do žeber, sice si dávám pozor, abych mu neublížila, ale pocítí to zcela jistě, a já se kdyžtak vymluvím na to, že jsem chtěla upoutat jeho pozornost. Koukej vstávat, ty zbabělče! Jsem skutečně ráda, že se s tebou nebudu muset patlat víc, než málo...! V takovýchto chvílích vypadám spíš jako anděl pomsty. Myslíš, že nás těší tam jít?... že andělé nemůžou umřít?... že jsem ráda, že jsem ve skupině s někým, kým tolik opovrhuju? Stále je ti do smíchu? Neodpustím si ještě jedno rychlé kopnutí, ale pak radši mrknu do země, nechci vidět, jak se tváří archanděl.

Narmot - 21. srpna 2010 21:13

Místnost neustále se válím na zemi a nato, že mě někdo poškrábe na břiše reaguji zvětšeným záchvatem smíchu. Pardon, lae já se prostě neudržím, tento problém řeším již sedm set let a né a né ho vyřešit... vychrlím ze sebe zatímco se neustále směju.Kdyby jen věděli čemu se doopravdy směji... asi by mě kopali mnohem víc. napadá mě zatímco se neustále směji. Ještě chvíli se směji, pak vstanu začnu ze sebe oklepávat prach. Jinak díky anděli pomsty, svědilo mě břicho. odseknu směrem k tomu anděli který se snažil mě kopat s jasnou známkou ironie v hlase.

Gur Kazuk - 21. srpna 2010 21:27

Místnost Dál čekám a přemýšlím co dál. Jak to asi myslel s tím, že nemůžeme zemřít? Skloním hlavu a pozoruji dění kolem sebe. Tohle moc jako bojovnický materiál nevypadá. Anděl co se nechá snadno naštvat a dva elfové co se ptají až moc. Zrakem ulpím na Archanděly a poprvé za celou dobu co s vámi jsem promluvím. Slyšíte, že můj hlas je hluboký, ale je příjemný, i když zním, jako bych mluvil bez zájmu. “Jak jste to myslel s tím, že nebudeme moct zemřít.“ Čekám jak mi odpoví a zatím po očku sleduji ostatní.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 21:28
	místnost "Dost!" křikne najednou rozzlobený Orion, archanděl. "Kdysi, pradávno byla vyřčena věštba. Že právě vy, vy co tu jste nás jedno zachráníte! Ale nemusí se tak stát, když budete opovrhovat sami sebou!" řekne směrem k Narmotovi. Pak se zvedne, jeho mohutná křídla se mírně načepíří a on pomalu dojde k Narmotovi. "Neopovrhuj anděli. Jsme mocnější než si myslíš! "

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 21:30
	Místnost "Budete moci zemřít, ale bde to rozhodně méně pravděpodobné když vás budou strážit vaši andělé strážní. Oni nejsou jen fyzická stráž! Oni jsou něco co vám pomáhá přežít! Něco co dvá sílu žít!" řekne ještě na Kazukovu otázku

Cathrin - 21. srpna 2010 21:34

Místnost Moje slova moc účinek neměla a dokonce se dostalo i na rány. Zakroutím hlavou a už se k nim chci vydat abych je zastavila ale vtom promluví Archanděl. Sklopím pohled k zemi jako bych za to vše mohla já, nevím, prostě jsem taková... Poslouchám jeho slova a v duchu mu dávám za pravdu. Otázku mého "společníka" tak nějak pro jistotu přejdu. Když se Archanděl vydá k jednomu z příchozích tak se trochu leknu, nevypadá že by mu chtěl dávat přátelské rady. Rychle udělám pár kroků k ostatním. "Na tohle teď vážně není vhodný čas ani místo, prosím, měli bychom si spíš říct co vlastně máme udělat, musíte mít nějakou radu nebo něco, jen takhle tam přece jít nemůžeme..." pronesu naléhavě k Archandělovi a podívám se po ostatních. Tahle situace se mi ani za mák nelíbí... Nemáme času nazbyt, musíme něco podniknout pokud je to tak vážné jak říkají... Musíme... Musí být něco co nám může pomoci... Nějaké vodítko... Ale jaké... přemýšlím nad tím, stále stojím pár kroků od nich ale už né u stěny jako prve.

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 21:42
	Místnost "Dobře... Máte měsíc na to, dostat se k nim. Mapu svěřuji tobě, Cathrin. Je jisté že do měsíce tam budete. Musítte zničit knihu. Zničte tu knihu! Jmenuje se "Vicadia de Campis... cesta k černé magii... (V andělském jazyce). Probodněte ji touto dýkou, jen ta ji může zničit!" řekne už.

Dinin - 21. srpna 2010 21:43

Poslání Když se dozvím že tyto andělé budou našimi anděly strážnými spadnu ze židle. Sakra!To je zase trapas!Už se konečně budu muset odnaučit ten svůj zlozvyk houpat se na židli. V mysli se napomenu a poté se usměji směrem ke svému andělu.Chvíli si na zemi poležim a muž řekne že půjdem na výpravu zabít nějaké černokněžníky.V tu chvíli se osočí Narmot a ten člověk.Pouze na jejich argumenty obrátím oči v sloup, vstanu a opráším se. Aspoň že bude nějaký vzrůšo a dobrodrůžo ne?No a že zemřeme….Všechny to jednou čeká. Usměji se a poté si zase sednu na židli.V tu ránu začne na celé kolo řvát Arasien a já zase spadnu na zem. Fíha to mám teda pěkně tvrdého anděla.Ale za to krásného. Prohlídnu si Arasien a pak zase vstanu ale tentokrát už zůstanu stát.Po chvíli se trochu přiblížím k archandělovi a vytrhnu mu jedno pírko. To mám pro štěstí. Mírně se na něj usměji. Doufám že tě to moc nebolelo. Trochu zvážním a poté si dám pírko do vlasů.

Narmot - 21. srpna 2010 21:51

Místnost Ano, já vím že to všechny čeká, ale já mám ještě několik tisíc let čas a měl jsem je hezky naplánované - Ale alespoň bude co vyprávět vnoučatům. řeknu se sarkastickým smíchem. Neví se alespoň, kde jsou? Především jestli tam jsou lesy či něco jiného, pro mě je to poněkud... zásadní otázka - z lesů jsem vystoupil jen jednou v životě. A nemám na to moc hezké vzpomínky. napadně mě když vzpomínám na ty parchanty co mi příšerně zjizvili záda. Tak vyrazíme ne? řeknu a energeticky se zvednu ze židle. Už ať jsem venku na slunci, nenávidím tmavé skalní místnosti....

Paní jeskyně - 21. srpna 2010 21:55
	Místnost-Dinin Archanděl na tebe jen tázavě pohlédne a pak zavrtí hlavou, že to nebolelo. "Je to na jihu, V horách... Ale už byste měli jít." řekne, tleskne a... snášite se dolů, ne, padáte! Ale jakoby vás držel neviditelný padák snesete se na zem jako nic. Kolem vás je pár stromů, všude tráva.

Cathrin - 21. srpna 2010 22:03

Místnost -> Země? Úlevně se usměji když se vše tak nějak uklidní. Archanděl promluví a velmi mě překvapí. Mapa? Mě? řeknu si udiveně a tázavě se na něj podívám... "Ale... Proč já... Dobře..." řeknu trochu nejistě ale nakonec mapu od Archanděla převezmu a následně dál poslouchám jeho slova. Probodnout dýkou knihu... No dobrá... Ale co nám bude bránit v tom udělat to neřekl... Nějak se s tím musíme vypořádat... Tu dýku asi mám taky střežit já že? No to je tedy něco... Tolik zodpovědnosti zrovna mě. Nelíbí se mi to ale nemám na výběr... přemýšlím a sleduji je. Poté co přeberu obě věci (Pokud i dýku dá mě) tak jen o dva kroky poodstoupím a schovám věci do záhybů roucha. Hned nato si všimnu jednoho ze smrtelníků jak jde k Archandělovi a vyškubne mu pírko. Trochu se zhrozím ale je vidět že Archandělovi to nevadí. Opět si úlevně oddechnu a čekám. Pak začneme "padat" ale nevypadá to že bych tím byla vyvedená z míry. Poté co dopadneme na zem si opět přetáhnu kápi přes hlavu. "Měli bychom tedy jít..." řeknu po té co se krátce podívám na mapu abych věděla směr a poté čekám co ostatní na to.

Amarus - 21. srpna 2010 22:55

Neznámo kde Rozpoutá se šílená debata. Není pomalu slyšet vlastního slova. Párkrát se pokusím něco říct, ale všechna má slova zaniknou v halasu ostatních. Zuřím. I když to možná nedávám najevo tak výrazně jako někteří jiní v místnosti, vevnitř jsem rozzuřen na nejvyšší míru, vlastně ani nevím, jestli jsem už někdy byl tak vytočený. Prý půjdeš tam, ať se ti to líbí nebo ne, jinak umřeš, je nám jedno, co si myslíš, jaký máš názor, co bys chtěl navrhnou, co by sis přál dělat. Jsi jen věc! Bezcenná věc, s kterou si může dělat každý co chce! Zase... Toto a mnoho dalšího mi proudí hlavou, mám chuť praštit toho takzvaného archanděla, který má tu... já nevím, drzost, neomalenost, odvahu... prostě něco takového... říkat podobné věci. Ať si trhnou nohou, andělé zatracení! Konečně debata zeslábne, takže vstanu a hodlám se projevit, když nás zase někam magicky přesune! Začal bych vztekle řvát, kdybych se nebál, že spolu s řevem by ze mě vyšel i můj oběd. Rozhlédnu se okolo. Tráva a pár stromů. Kdo ví, kam nás ten všivák přesunul. Snad to není moc daleko. Nepoznávám to. Ale není divu, já znám les. Tohle je spíš louka. Snad zjistím, kde jsem, v nejbližším lese. “Měli bychom tedy jít...“ řekne jedna z anděl. “Souhlasím, ovšem předem hlásám, že JÁ půjdu na sever do Lhoty. VY si táhněte kam chcete. Do hor, do Lhoty, do nebes nebo do horoucích pekel, to je mi jedno, ale mě nikdo nedonutí jít nikam jinam než zpátky. Můj hlas plane zlobou. Nebýt tak rozpálený doběla, bylo by mi té dívčinky líto. Není to ona, na koho jsem naštvaný. Ovšem potřeboval bych zbraň. Rozhlížím se po okolních stromech, jestli někde neuvidím vhodnou spadlou větev, ze které by se dala udělat improvizovaná bojová hůl.

Narmot - 21. srpna 2010 23:04

Kdesi bůhví kde A dost! Už mě ty jejich teleporty začínají štvát! Vždycky se mi po nich chvíli motá hlava. Kde jsme? Sakra, vždyť já se ptám sám sebe! Neví někdo kde to jsme? ještě se mi motá hlava takže vidím rozmazaně, jinak bych to nejspíš určil. Vyndám onu lahvinku červeného vína a trošku si přihnu. Ááá, a je mi hned lépe, opravdu kvalitní víno. říkám spíše sám pro sebe takže, teď máme jít na Jih. do Hor, tam najít skupinku polo čarodějů co vyvolávají super čaroděje, ty zabít a pak co? No jo, to je nápad... Heleď, co bude až tohle skončí? to se zase rozejdeme domů? Nebo nám vymažete paměť? zavolám směrem na anděly.

Dinin - 21. srpna 2010 23:11

Země Když archandělovi vytrhnu pírko kývne že ho to nebolelo a mě spadne kámen ze srdce.Poté předá jednomu andělovi mapu a dýku a dá nám informace jak zníčit knihu.Pak už jenom padá zpátky na zem.Ale není to taková rychlost jako když člověk spadne ze stromu je to spíše takové vznášení.Poté přistaneme v nějakém lese a jedna z andělů se zeptá jestli půjdeme.Jen jí kývnu a přejdu ke svému andělovi. To jsem netušil že jsou andělé tak krásní. Řeknu jí ztišeným hlasem a poté se na ní lehce usměji.

Loran - 21. srpna 2010 23:38

Místnost Celou dobu co se ostatní dohadují se zasněně dívám na Cirru. Když se pak dozvím že právě ona je můj Anděl, radostí mi poskočí vnitřnosti ale navenek nedám nic znát. Trošku jí v mých očích ubere na kráse až když kopne do Narmota. V tu chvíli teprve procitnu a začnu si uvědomovat co se tady děje a co tím ten muž v kápi vlastně myslel. Hlavu mi zamotá kolotoč myšlenek: Proč já? Jsem skoro dítě a ještě jsem se s mágy nesetkal. Proč zrovna já mám být tím "vyvoleným"? Kluk vychovaný v přepichu dvorní dámou, kterému od malička cpali do hlavy, že hrdinské příběhy jsou jen báchorky pro sprostý lid Na druhou stranu mám štěstí, když jsem utíkal z domova, tak jsem si vždycky myslel že na mě čeká něco lepšího než etiketa a výuka správného stolování. Že nemusím skončit jako ti všichni dvorní pánové, co se celý den ládují vybranými lahůdkami a kurví s manželkami svých přátel. Vždy jsem chtěl zažít dobrodružství, tak proč z toho mám takový strach? Kdesi daleko Než se mi setřídí myšlenky, zjistím že jsme se zase transportovali někam jinam. Polekaně se rozhlédnu a uklidním se až když zjistím že je tu Cirra se mnou. Z toho co vím, ona je má naděje, můj anděl...

Narmot - 22. srpna 2010 10:00

Země. Kdesi kde? Trochu se rozhlížím po okolí a hledám vhodný potok ke smáčení nohou. No, Amarusi vypadáš hodně rozrušeně, spíš bych řekl vyděšeně. Co ty na to, Amarusi? Jinak jestli odejdeš a nám se tam něco stane, já vím kde bydlíš. dodám s úsměvem na tváři. A předvším vím, s kým se stýkáš. řeknu si pro sebe. Alespoň že umím zabránit čtení myšlenek, jinak bych tady mezi andílkama neměl moc šancí na lsti. probleksne mi když si opět dopřávám trochu vína které doplňuji chlebem. Neměli bychom už vyrazit?

Cirra - 22. srpna 2010 10:25

Kdesi No archanděl má naštěstí jiné starosti než mě peskovat za neuvážené činy, tak mi výbuch tentokrát, zdá se, projde. Po chvíli už zase stojíme někde na zemi. Párkrát se zhluboka nadechnu, abych se trochu uklidnila a pak se postavím opodál, zády ke skupince. Nespokojeně šustím křídly a očima propátrávám okolí. Ať si to smrtelníci vyřídí mezi sebou… vždyť mě je to vlastně jedno… půjdu tam třeba sama… Když slyším, jak se stále hádají, trochu mi poklesnou ramena.

Amarus - 22. srpna 2010 10:58

V neznámu Obrátím pohled od stromů k Narmotovi. "Vyděšeně? Když myslíš..." Zlobně se ušklíbnu. "Co bys řekl je tvoje věc." Mě je jedno, co si o mně myslí, ale měl by se naučit číst v lidských pocitech, nebo mu jednou někdo rozbije hubu. Mezi zděšením a rozzuřením je pár rozdílů. "A když se ti něco stane, bude ti úplně k ničemu, že víš, kde bydlím." Obrátím se k anděle, která má mapu. "Hej ty! Promiň, jméno si nepamatuju, ty co máš tu mapu. Je tam alespoň napsaný, kde jsme?"

Narmot - 22. srpna 2010 11:08

Louka kdesi S úšklebkem se na něj podívám. "Vím, že je to moje věc ale rád se o to podělím. Když říkám kdyby se něco stalo neznámo to ihned že musíme zemřít, a navíc elfové trpí schopnsostí znovuzrození takže je tu šance že si tě najdu i kdyby mě zabili." Ikdyž pravda je, že bych se nejspíš znovuzrodil někdo o tisíc let později, a než bych získal zkušenosti z předchozího života trvalo by to také několik tisíc let. Take bych mu to nejspíš nikdy nevrátil, ale to on vědět nemusí. řeknu si se smíchem. On na toho anděla volá jako na nějakou couru, to chce hodně odvahy.

Cathrin - 22. srpna 2010 11:16

Kdesi... Trochu nejistě se dívám po ostatních, no a jak vidno tak hádky ještě asi budou, protože jen co se objevíme... Ať už to je kde chce... Tak jeden z mužů chce odejít... "Bránit vám v tom nemůžeme ale je to problém nás všech," řeknu mu na to když chce odejít... Znovu vytáhnu mapu a trochu si ji prohlédnu. Není to sice nejblíž ale je tu nějaká vesnice, tam bychom měli nabrat zásoby a zbraně... přemýšlím a mapu opět schovám. Podívám se na přítomné. Do hovoru se pustí další z pětice. Poslouchám je... Smrtelníci mají vážně... Zvláštní uvažování... Myslí si že to je jen náš problém? Když to zasahuje i k nám, tak pro ně by to mělo mnohem horší následky... Sice stále nechápu o co jde, ale vím jedno, musíme to zvládnout, jiná možnost tu není, když to nezvládneme, je to jako bychom byli mrtví, pokud to je tedy až tak vážné že se o to Archanděl zajímá... pomyslím si a z myšlenek mě vytrhne až dotaz toho... Asi bych si měla zapamatovat jména... "Je tu jen místo kde jsme se objevili a cesta kam se máme vydat... Když půjdeme na odsud zhruba na jih, měli bychom dorazit do nějaké vesnice, tam bychom měli nabrat zásoby a nějakou výzbroj..." odpovím na jeho otázku a podívám se jižně. Na jihu v horách, tam je najdeme... Ale co pak, až je najdeme, možná sice umíme bojovat... Ale... Stále mi nějak nejde do hlavy, když je to tak nebezpečné, tak jak může pět smrtelníků a pět andělů porazit někoho kdo má moc vyvolat takového mága... Nemůžou být bezbranní... A jistě se nám budou snažit v cestě zabránit... Musíme si pořídit nějaké zbraně než se tak stane abychom se mohli bránit... Aspoň že něco do základu máme... znovu vypadám trochu duchem nepřítomná a vyčkávám co se dál stane.

Arasien - 22. srpna 2010 12:47

Na zemi "Fajn, jestli snámi nechceš, nikdo tě nenutí..." řeknu Amarusovi o něco přátelštěji. Pak na mě promluví ten muž kterého jsem anděl strážný. "A já do teď netušila že smrtelníci jsou tak..." pohlédnu na Amaruse. "Budeš mne muset vyvést z myšlenky, že smrtelíci jsou zbabělci, pokrytci a myslí jen na sebe... Já neumím lhát! A přeslechla jsem tvé jméno. Já jsem Arasien. Hlavní anděl nebeský, po archandělech. " řeku mile.

Dinin - 22. srpna 2010 12:57
	Arasien To jsou lidé elfové jsou jiní. Mile se na ní usměji. Arasien.To je krásné jméno krásné nositelky.Já jsem Dinin, syn Finvëho hraničáře a královny Arnë řečeno vznešené. Lehce se ukloním a políbím jí její ruku.

Kim - 22. srpna 2010 17:28
	Kdesi.. Chvilku to poslouchám.. a dojdu k názoru že se to poslouchat nedá.. dám do úst dva prsty a písknu tak hlasitě až se to ozívá v horách dál. Všichni stichnou. Hurá.. ,,Poslouchejte, jeslti spolu máme vycházet, tak se tu laskavě přestaňte hádat, urážet se a podobně.." Řeknu rázně, ale s rošťáckým úsměvem na rtech.

Narmot - 22. srpna 2010 17:34

Louka? Au! zareaguji na pískot mé "ochranky" Hádám e, to ano, ale neřveme, stačilo trochu zakřičet. Ale nás to baví! napadne mě s úsměvem na rtech. Musím přiznat, že máš pravdu, ale mě osobně to spíše baví - je to více zábava nežli hádka. řeknu směrem ke Kim. Jsem rád, že jsi se konečně ozvala, skoro jsem si začínal myslet, že teleportoval jen tvé tělo. I když... možná že i to... nemysli nato! okřiknu se v duchu a usměji se.

Amarus - 22. srpna 2010 18:04

Tam někde Jedna z andělů pískne, až mě bolí uši. "Urážet jsem ještě nezačal," protestuji proti jejím slovům. "A to mi věřte, že mám chuť. Já osobně se nebavím vůbec a hádat se nechci, jen odmítám být něčím poslušným psíček, div ne věcí. Když mi ten váš archanděl řekl, že to bude na měsíc, tak jsem to já blbec i chtěl přijmout, i bez té odměny, protože měsíc volna ještě mám. Stačilo by, kdyby normálně POŽÁDAL a pak mi dal tak půl hodinky, abych si šel pro vybavení a zpátky. Ale to, že mě sem hodil téměř bez ničeho, a to i bez mého souhlasu, že mě tady několik z vás uráží jen proto, že jsem chtěl víc informací a chvíli na přípravu, že támhle madam prohlašuje, jak námi všemi opovrhuje... To je jedno, prostě odmítám být něčím poslušným otrokem. Má jediná ochota provázet vás se vztahuje na cestu do nejbližšího města nebo vesnice, kde, jak doufám, si za těch pár mincí, co mám u sebe, koupím alespoň něco na cestu zpátky." Založím ruce a čekám buď na odpověď nebo že se konečně dáme do pochodu.

Kim - 22. srpna 2010 18:16

Někde.. Na svého chráněce se usměju a blýsknu zelenýma očima. ,,To je dobře že tě to baví, ale doufám že víš kde jsou meze.." Na to druhé neodpovídám, je pravda že sem poněkud nevnímala. Pak se podívám na Amaruse. ,,Chápu tvé rozhořčení, nikdo z nás tohle nečekal, jak vy lidé tak ani my andělé, takže je v pořádku postěžovat si, ale jak víš, teď s tím nic už nenaděléme a jestli ti od začátku leželo tohle na srdci, stašilo to říct.." usměju se mile, ale zároveň poněkud rošťácky a protáhnu si bílá křídla.

Cathrin - 22. srpna 2010 19:09

Kdesi... Naše rudovlasá družka se konečně trochu zapojí, už jsem myslela také že snad ani neumí mluvit, stejně tak jako v zápětí potvrdí nejspíš její "partner". Povzdechnu si a sleduji je, znovu se to zvrhává v nepěknou debatu ale já už to zdávám snažit se uklidnit, to už je prostě marné... S povzdechem se na ně podívám. "Ani my jsme neměli na výběr... My už se tak narodili, stejně jako vy, pro nás to byla samozřejmost... Asi vážně u nás a u vás na Zemi jsou jiné poměry. Nevím jak vy ale já jsem zvyklá plnit to, co musím. Netrénovala jsem celou tu dobu jen tak pro nic za nic," řeknu poněkud rezignovaně, je pravda že skoro celý můj život se na tuhle cestu dá se říct připravuji, i když, nebo právě proto, že nevím oč jde... "Prozatím to nechte, měli bychom vyrazit na cestu, minimálně jste říkal že k první vesnici budete s námi, že? Třeba si to za tu dobu rozmyslíte, do té doby to nemá cenu řešit, je to jen vaše volba," pronesu, je pravda že bychom jim měli dát trochu času aby si to promysleli... Podívám se na ně, ovšem oni mi do tváře moc nevidí, vzhledem ke kápi co mám přes hlavu, nejsem ten typ co se jen tak ukazuje kde komu.

Gur Kazuk - 22. srpna 2010 21:23

Zdržení Dívám se po vás a čekám co s vámi udělat, aby jste se už hnuly. Tímhle tempem se tam za měsíc nemáme šanci dostat. Mírně zakloním hlavu a pozoruji oblohu.. Zajímalo by mě, jestli tady umí někdo bojovat aspoň jako já. Zrakem ulpím na elfovi, který se zjevně okolním dění baví. “Nechtěly by jste si tohle všechno říct za pochodu? Byl bych rád, kdybychom už vážně vyrazili a neztráceli čas.“ Čekám jak mi odpovíte a zatím po očku sleduji naše blízké okolí.

Narmot - 22. srpna 2010 21:41

Louka? Stále? Chvíli si prohlížím Kazuka který vypadá že by tu nejraději nebyl. Soucítím s ním. Také bych byl raději někde jinde, ale asi jinde než on. CHvíle si ho ještě prohlížím a když ho slyším jak odhodlaně mluví o tom, že bychom měli někam jít, můj názor na něj se poněkud mění. Pochod? Skoro celý měsíc? No to teda jo, celej žhavej, ne že bych tu neušlapal ale nějak dvakrát se mi ncehce, i když tu jsou důvodu kvůli kterým bych šel i dva roky. napadne mě při vzpomínce na Kim. Ano, asi bychom měli vyrazit, ale co vy, naši andělé? Neumíte nás teleportovat? Jiak, ty jenž ses nám zatím nepředstavil, pokud si pamatuji tak Archanděl říkal, že to stihneme i s rezervou. V boji by neměl šanci, tak radši ať už neprovokuje.

Arasien - 22. srpna 2010 22:02

Louka "Dobře, vyrazíme. Takže kterým směrem je jih?!" zeptám se. Zní to trochu jako samzřejmost, ale není. "Teleporovat? Mno, bude to asi znít divně ale my magii neovládáme. Tedy ano, ale podvědomně... Jak bych vám to řekla... Magii ovládají pouze archandělé. A je vážně, vážně zvláštní že se o to starají všichni. Kdyby to byl malý problém, stará se to o tak čtvrtina z nich." řeknu po pravdě, ikdyž se dáme do kroku. "Jsem ro nakoupit nějaké zásoby, vodu, možná nějaký chléb a asi i nějakou tu deku... A nerada to říkám ale i zbraně. I když to pro většinu z vás je asi samozřejmost." řeknu a mrknu při těch slovech na Narmota a Kazuka.

Amarus - 22. srpna 2010 22:13

Čas vyrazit Raději držím jazyk za zuby. Rozhořčení se mění v racionálnělší uvažování. Jak rád bych vykřičel do světa, jaképak předurčení věštbou, když ve většině let mého mladého života byl jediný den stejně hrozný jako rok v pekle. "Fajn, takže na tom, že je čas vyrazit, jsme zajedno. Jih je tudy." Mávnu daným směrem s jistotou, kterou vám dá je dlouhý život v přírodě, kdy se naučíte sledovat mechy, lišejníky na stomech, růst větví na stranách stromů a tak podobně. Vykročím. Předpokládám, že mě následují, ale nestarám se o to.

Loran - 23. srpna 2010 09:55

Čas vyrazit Zamžourám na Cirru a pomalu následuju Amaruse, to že jsem se konečně dočkal nějakého dobrodružství, neznamená, že musím jít v předu. Když už jsem dost před Cirrou, tak ještě znatelněji zpomalím aby mě mohla dohnat. Je to můj anděl, má naděje na přežití. opakuji si pořád dokola. V hlavě mi doznívají slova hádky kterou jsem nepochopil, nikdy jsem nebyl tak ctižádostivý jako Elfové nebo Amarus, ale jsem si jistý že jednou budu také takový. Jen co budu starší a skušenější, je to teprve měsíc co jsem opustil panský dvůr s ukradeným mečem, který sloužil jen jako dekorace nad vchodem do jídelny, a který mi zatím pomohl skolit akorát zvěř. Nemusím se hned to všeho hrnout po hlavě, ale přesto jsem rád, že se konečně něco dějě...

Cirra - 23. srpna 2010 09:58

Louka Po výbuchu v té místnosti je mi čím dál hůř. Možná by to nebylo tak zlé, kdyby archanděl alespoň něco na mou adresu řekl, ale on nic. Skvělý... teď ještě výčitky svědomí... Tohle se mi snad ještě nestalo a teď jsem prostě jen stála, se svěšenými křídly, a poslouchala, jak se dohadují. Nevím, kolik z nás bude co platno v boji - smrtelníky neznám vůbec a zrovna tyhle anděly také moc ne. Snad jsem je párkrát zahlédla, ale většinou mám svých starostí víc než dost, a zjišťovat, jestli alespoň jedna z nich umí s něším jiným než s harfou, jsem fakt neměla možnost a vlastně ani důvod. Když se smrtelní zmíní o tom, že stačilo požádat, málem se rozesměju. Jako kdyby nás někdo žádal... řekli jděte a tak jdeme - neptáme se proč nebo snad co za to. Ve chvíli, když se to kolem konečně trochu uklidní a všichni se vydají na cestu, ještě okamžik se zdržím a jdu jako poslední. Prohlížím si trávu a kamínky a uvažuju, jestli se ještě vrátím tam nahoru, ke svým obvyklým starostem, když málem vrazím do jednoho ze smrtelníků, když zvednu oči, zjistím, že je to Loran, a zamumlám tiché promiň.

Arasien - 23. srpna 2010 18:18

Louka Během chvíle se docela rozejdeme, naše výprava nabrala na tempu... Začali nás obestupovat stromy a během chvíle jsme spíš v lese než na louce. Ale hodí se to, když někdo kolem projede. Nemusí přece vidět pět lidí s křídly jak se procházejí po zemi... "Takže já teď budu anděl strážný.." přemýšlím. "A co to pro mě asi znamená? To ho budu muset hlídat? Mám víc povinností, než hlídat nějakého bláhového smrtelníčka." Při tom sjedu pohledem na Dinina, který je zřejmě nejlepší člověk v téhle družině. Rozhodně lepší než Amarus nebo Narmot.

Dinin - 23. srpna 2010 18:43

les/louka Když se všichni dají do pochodu já si dám chvíli odstup.Poté vylezu na jeden z blízkých stromů a začnu je následovat při tom se ztrácet ve vlastních myšlenkách co se to vlastně všechno děje. Takže,abych si to shrnul.Jdu s dalšími devíti osobami zníčit nějakou knihu a tak zabránit nějakým mágům aby vyvolali nějakého super silného mága.No to by ještě šlo ale že polovina této výpravy jsou andělé je trochu zvláštní.Co když nás nikdo uvidí?To asi bezvěrci a věřící jen tak nenechají. Zadumaně se dívám na zem ze stromů po kterých přecházím. No a pak je tu ještě ten namyšlenec Amarus,který nás chce opustit v nejbližší vesnici.Jestli to hodlá udělat tak uvidí co je to hněv elfů. Poté seskočím k Arasien a mám chuť na ní všechny mé myšlenky vychrlit, ale uvědomým si že by to bylo docela nevhodné a tak se na ní mile usměji a položím jí velice důležitou otázku. Arasien vy máte nějakou zbraň a nebo si vás budu muset ochránit já? Sakra!To znělo trochu blbě,ale co se dá dělat počkám co odpoví. Sjedu si jí od hlavy až k patě. No ale nevadilo by mi jí chránit:je docela hezká a vypadá mile. Prohlídnu si okolí a pak pouze počkám co mi odpoví.

Narmot - 23. srpna 2010 19:38

Louka Chvíli je poslouchám jak furt mluví o tom, že bychom měli vyrazit. Tak vyrazte ne? Tohle nechám na vás, já se vyblbnul v jeskyni. Doufám, že nás někdo uvidí, třeba nějakej Mohamedán, nebo kněz, to by bylo legrace. Ikdyž by pak na nás asi poslali nějakou výpravu či co. Hele, už to vypadá, že se chystají vyrazit! Když pak vyrazí, pomalu a s odstupem se vydávám za nimi. Les Cestou si prohlížím své souputníky ze zadu. Některé ujdou, ale jinde je to slabota, ikdyž jsou to andělé. Když mě šlehne asi tisícáta větvička přes obličej, řeknu si že už stačilo a udělám několik kroků doleva kde si budu cestu razit sám. Tak, a je to. Celkem se divím, že se tu někteří ještě neporvali. Nebo že se nepustili do mě. Chvíli jdu v zamyšlení a tak si nevšimnu jedné velké větve a praštím se jí do hlavy. Au! Už dlouho jsem nešel podobným lesem, ale za chvíli by se to mělo zlepšit. neměli bychom být nenápadní? Ty Kiminy rudé vlasy jsou nenápadné asi jako sáňky v létě! Napadá mě při pohledu na Kim. Ono, tady skoro nikdo není nenápadný - ty jejich občasné zbroje, bílé oblečení a podobné věci které svítí jako požár v noci.

Gur Kazuk - 23. srpna 2010 19:40

Na cestě Jakmile nám Amarus řekne kudy máme jít, tak se vadám za ním. Na ostatní se skoro neohlížím, jen se podívám přes rameno, jestli nás následuje můj anděl strážný. Do čeho jsem se to zase dostal. Cestou mírně zakloním hlavu a pozoruji oblohu.. Zajímalo by mě, jestli budou mít v té vesničce koně na prodej. Občas se i rozhlédnu kolem sebe a občas se podívám na lidi, které potkáváme. Že jim není divné, že vidí anděly.

Kim - 23. srpna 2010 19:44
	Cesta Konečně vyrazíme.. byla sem pomalu zralá na sebevraždu z toho stání na místě. furt se rozhlížím a dělám nějaký blbosti, jelikož jeme docela pomalu. Občas vylazu na strom nebo tak. Zrovna jdu kousek za mým chráněncem když vidím jak ho při porhlížení si ostatních bouchne větev do hlavy. Au.. Potichu se zasměju a příjdu k němu? ,,V pohodě?" zeptám se se smíchem v hlase a rozpustilým úsměvem.

Narmot - 23. srpna 2010 20:03

Cesta. Ale ano, to nebyla moc velká rána, nešel jsem rychle, ale díky za starost. Co ty, vypadáš jinak než v jeskyni a na palouku. odpovídám jí zatímco to ze sebe sklepávám. pomalu se znovu dávám do chůze, ale na poslední chvíli uhnu té samé větvi. už mám sto chutí jí rozsekat (větev!) Já jsem dobrý lhář. Bolelo to, a hodně a to hlavně proto, že tam byla spoustá malých větviček které mě poškrábali. Když jdu s Kim pokouším se odhrnovat jí z cesty všechny větší větve. Co vlastně děláte, když nejste na zemi? pokusím se zojet rozhovor.

Arasien - 23. srpna 2010 20:05
	Les "Zbraň?! Ny nejsme koleni přímo pro boj. Ale umím základy magie." řeknu s úsměve,, cosi zamumlám a to už má Dinin na hlavě místo pírka holuba. "A tykej mi, prosímtě." řeknu a rozhlédnu se okolo po lese.

Cathrin - 23. srpna 2010 20:50

Cesta Mlčky vyrazím za ostatními a jdu jen asi metr, dva, od svého "partnera". Kápi sice stále mám ale už né tak hluboko v obličeji, dá se říct že mi jsou vidět i oči. Trochu nejistě se snažím přijít na to jak by se dali naše křídla schovat, nikdy jsem nad tím neuvažovala jestli to jde, jen tak je prostě nechat na chvíli zmizet, nikdy jsem to nepotřebovala, teď by se to i hodilo, abychom nebyli tak nápadní... Obzvlášť já bych to uvítala. Né že bych patřila k těm andělům co mají obří křídla ale zase ani nepatřím k těm co je mají malinkatá... A navíc já nerada vyčnívám z davu, takže tady, na Zemi bych brala kdyby se ty křídla prostě ztratila... Ale co se dá dělat... Asi se na to zeptám Arasien jestli o tom něco neví, přeci jen, jediná z nás umí něco z magie tak třeba přijde na způsob jak to nějak zamaskovat... Já se na magii nikdy nijak nesoustředila, sice bych se dokázala ubránit mečem, ale magii, ač je u nás vrozená, neumím ovládat... Podívám se na svého partnera, zrovna se dívá na nebe. Sama trochu zakloním hlavu a podívám se na nebe. Nepatrně se usměji. Je to tu sice zajímavé, jsem ráda že můžu vyzkoušet jaké to na Zemi je... Ale tam nahoře, to je můj domov, asi bych si nezvykla na to, být tady napořád... pomyslím si a znovu se podívám na něj. Pár rychlými kroky ho doženu a zařadím se vedle něj. "Jsi v pořádku, vypadáš že tě něco trápí..." optám se ho trochu nejistě, nejsem zvyklá se moc vybavovat s nikým, natož se smrtelníky... To je otázka, netrápí tě něco? Nééé, vůbec, jen musíme zachránit svět před nějakým mocným mágem a kdo ví co nás potká, jinak vše v pořádku...pomyslím si ironicky a musím se lehce pousmát. Jak se asi cítí... Jen tak mu rozkázali něco udělat, je také naštvaný jako ten druhý? Nebo to bere jako samozřejmost, jako já? přemýšlím když čekám jak odpoví.

Dinin - 23. srpna 2010 21:22
	Arasien Jen nadzvednu obočí nad tím holubem a poté se usměju. Já taky umím dobrý kouzla. Usměje se a zuřivě začne kolem sebe mávat rukama a holub odletí. To je co. Mile se usměju a začnu rovnat vlasy do původní podoby protože holub si tam začal dělat hnízdo.

Loran - 23. srpna 2010 21:30
	"Nic se neděje." Odpovím s úsměvem Cirře, a když vydím jak je skleslá, chytnu ji za ruku a přidám do kroku. Pořád však následuji dav, který nám prošlapává cestičku.

Arasien - 23. srpna 2010 21:34
	Les Nad tím, jak z hlavy vyhání holuba se usměju, vypadá legračně. "Jaké to je žít na zemi?" zeptám se zvědavě. "Mno, co mi asi řekne?! normální?! Smrtelné?!" řeknu si když přemýšlím o své otázce.

Loran - 23. srpna 2010 21:42
	Les Když slyší, jak se všichni baví, tak si uvědomí že by měl taky něco říct. "Jaké je to tam nahoře?", zeptám se Cirry nesměle a teprve poté si uvědomím že to není jen konverzační téma, že mě to opravdu zajíma.

Dinin - 23. srpna 2010 21:45
	Arasien No jak se to dá říct.To se snad ani nedá vysvětlit. Usměje se a začne hluboce přemýšlet. Podle mě to bude stejné jako v nebi ale tady na zemi nás svírají různé pohromy a blbost nějakých ras které ničí naší zemi.A jaké je to v nebi? Za chůze se jí zadívá do očí a poté narazí do stromu a spadne na zem.

Cirra - 23. srpna 2010 21:47

Les Jsem ztracená ve svých myšlenkách, a tak překvapeně zamrkám, když zjistím, že mě Loran drží za ruku. Než stihnu jakkoli zareagovat, už se mě dokonce na něco ptá. Trochu plaše na něj kouknu a potichu odpovím. "Je tam... klid... celkem..." Nevím, co bych mu měla říct, občas mám pocit, jakoby mi měla upadnout křídla únavou a jindy se celé dny nic pořádného nestane. "A trochu tam profukuje" Zkusím se lehce pousmát.

Loran - 23. srpna 2010 21:58
	V lese, jo v lese.. "No tady skoro nefouká." Odpovím automaticky jen abych měl co říct, a pak teprve si uvědomím co jsem to řekl za kravinu. "Teda většinou" dodám abych to uvedl na pravou míru. Zadívám se na Cirru a snažím se vymyslet jiné téma k hovoru. A co takový krásný anděl dělá? .. Teda, když zrovna nejde s hromadou smrtelníků honit čaroděje?.

Cirra - 23. srpna 2010 22:06
	V lese Když mi začne lichotit, rychle se zadívám do země. "Jsou hezčí..." Nejistě se pousměju. "No a já.. posledních padesát let se snažím, aby sbor neutrhal uši všem obyvatelům nebe..."

Loran - 23. srpna 2010 22:48
	"Sbor, to jako v kostele?" Řeknu s náznakem nadšení. "Já na hudbu nikdy moc nebyl" přiznám sklíčeně.

Cirra - 24. srpna 2010 09:10

Les Na okamžik se zamyslím. "No... to by musel být hodně velký kostel... a hodně odolní posluchači." Dodá trochu kousavě na adresu nebeského sboru. Po chvíli ticha mi znovu dojde jeho dotek a opět znejistím. Rychle se snažím vymyslet nějaké téma k hovoru, ale myšlenky mi stále ruší to, jak mě drží za ruku a blízké setkání s těmi čaroději či co. "No a... co jsi do teď vlastně dělal?" Taky výborná otázka, ale alespoň se neptám, jak se tady žije. A na otázku, která by mě zajímala snad nejvíc, mi odpověď dát nemůže. Co se ode mě, jako strážného anděla, vlastně čeká? Jak mám někoho chránit, když bych ho v případě nouze ani nedokázala dostat do bezpečí? Jistě, s mečema to celkem umím, ale to už bych mohla stejně tak bejt jeden z těch namyšlených elfů. Ani kouzlit neumím, tak co mám dělat?

Paní jeskyně - 24. srpna 2010 09:37
	"Les Usměju se, když si sundavá holuba z hlavy. "Tak.. "Tenhle je nejlepší ze všech chlapů tady." přemýšlím. V tom mi ale dojde co jsem právě udělala. "Já to řekla nahlas?! Cože? Sakra, ne!" pomyslím si a začnu se omlouvat. "Promiň, já..."

Kim - 24. srpna 2010 13:50
	Les Usměju se ,,Si špatný lhář..". Vážně neumí láht. ,,Já sem na zemi poprvé.. ale učili jsme se bojovat a podobně.. základy magie.. nic moc zajímavého.." zamrkám velkýma očima. Je milje.. a vypadá roztomile uchychtnu se a trochu sčervenám.

Narmot - 24. srpna 2010 13:57

Les ,,Ano, máš pravdu, jsem špatný lhář a to především proto že se snažím nelhat, ale při tokvýchle prkotinách... si myslím že to je jedno. Můžete vy Andělé vlastně lhát a zabíjet nevinné? A nebo to porstě... nemůžete?"zeptám se jí, a když pozoruji jak se na chvíli začervenala trochu mi poskočí srdce. Je nádherná, a když se červená tak to je jako... no jako... a ani nevím co! Když se nad ní jako takovou zamyslým hlouběji rychle některé myšlenky zaženu. Základy magie mám taky, ale učil jsem se jí ale pouze čtyři týdny takže umím nanejvýš zablokovat své myšlenky před čtením. Zasměji se ,,Což se tady nejspíš hodí..."

Kim - 24. srpna 2010 14:00
	Les ,,Nejspíš můžeme.. ani nevím.. nikdy sem nikoho nezabila.." zmyslím se a pak se usměju ,,Ale lhát můžeme.. a aji spousty jiných ne-moc-dobrých věcí které děláte i vy lidé.."

Narmot - 24. srpna 2010 14:09
	Les Rozesměji se ,,Lidé? já jsem elf, Kim. A já si myslel, že vy boží bytosti podobné věci prostě nemůžete, přeci jen to jsou hříchy." Narozdíl od té namyšlené Cirry. Ach, už chápu proč ti kněží žijí v celibátu - asi stále doufají že přijde anděl. Trochu se nad tím zasměju a na poslední chvíli odhrnu jednu větev těsně před Kim.

Kim - 24. srpna 2010 14:21
	Les ,,Elf, člověk.. pořád všichni žijete tady na zemi, není ve vás zase tak velký rozdíl.." pousměju se a sehnu se před větví kterou mi tak ochotně podržel. I když se na něho dívám uhýbám ladně větvím jakoby nic ,,Můžeme spousty věcí.. lhát, krást, zabíjet.. samozřejmě jenom když to potřebujeme"

Narmot - 24. srpna 2010 14:29

Les ,,No, to mi nepřijde příliš spravedlné - vy nás za to odsuzujete ikdyž je to v obraně a vy, jenž byste měli být naším vzorem to sami děláte. Ale chápu to, každý z nás udělá skoro vše pro dosažení svého cíle. Nevíš kdy bychom měli dorazit do nejbližší vesnice? Moc se mi nechce měsíc někam šlapat, raději bych jel na koni. Nejlépe nějakého z chovů našeho vládce. Kdyř klopýtnu o jeden kořen začervenám se, spíše studem než čímkoliv jiným. U lidí jsem zpyšněl, dříve bych se tomu zasmál, ale nyní.... Už se tam nechci nikdy vrátit!

Kim - 24. srpna 2010 14:33
	Usměju se a trochu uchychtnu když zakopne ,,My nikoho neodsuzujeme.. teda já ne.. každý je takový jaký je, s tím nic nenadělá.." pak se zamyslím ,,Netuším, ale víc jak dva dny určitě nepůjdem.." usměju se znova

Narmot - 24. srpna 2010 14:38
	Les Na její úsměv se téže usměji. ,,Ach, to já jen spoléhám na to co tvrdí. Ano, nemlžu než souhlasit.... Děkuji, potěšila jsi mne." úsměv opětuju tím, že se zazubím.

Dinin - 24. srpna 2010 15:12
	Arasien Nad její větou se pouze usměji. To je v pořádku já to chápu.Ty jsi taky jeden z nejhezčích andělů tady. Trochu nerozvážně jí chytnu za ruku,ale hnedka jí zase pustím. Promiň to bylo ode mě trochu hloupé. Dám si ruce do kapes a zbytek cesty jen koukám do země.

Arasien - 24. srpna 2010 15:16
	Les Když zastčí ruce do kapes, zatvářím se trochu zklamaně. "Ne, to nevadí..." řeknu a vytáhnu mu ruku z kapsy a chytnu jí. "To je v pohodě... A co vlastně co tak na zemi děláš? Čím se živíš? Máš rodinu, kolik ti je?" vychrlím na něho spoustu otázek.

Dinin - 24. srpna 2010 15:30

Arasien Když mi vytáhne ruku z kapsy trochu udiveně se na ní kouknu a poté se na ní usměji. Když na mě vychrlí asi pět otázek trochu nechápavě se na ní kouknu ale poté se pokusím na všechny její otázky odpovědět. No tak je mi 700 let,do teď jsem žádnou práci ani moc nepotřeboval protože jsem žil v lese.No a když jsem se nastěhoval do blátivé Lhotky,našli jste si mě dřív než sem si stihnul najít nějakou práci.A rodinu nemám má matka mi zemřela při nájezdu orků na mé rodné město a otce jsem nikdy nepoznal. Při poslední větě sklopím hlavu k zemi. A co děláš ty když si pořád v nebi.Není tam trochu nuda?

Arasien - 24. srpna 2010 15:44
	Les Když mluví o jeho rodičích, chápavě se usměji. "To mě mrzí... A bude nám tak podobně... Nevím kolik mi je, je mi kolem 800-ti nebo 700-ti. Pak to přestaneš vnímat a jen tak přežíváš... Není to tam nudné jen... Někdy bez života, jen se spostou straostí..." řeknu s úsměvem.

Fellia*Fel* - 24. srpna 2010 17:29
	les Od té doby co nám archanděl zdělil naše poslání uplynula dobrá půlhodina a já celou tu dobu přemýšlím o amarusovi a z mého dumání mne probudí až to že nám Amarus zdělil že chce odějít. Proč,žeby sem se mu nelíbila a jeto všechno kvůli mně.? Ptám se sám sebe v duchu. Asi bych s ním mněla promluvit. Ale,co když to tak ještě zhorším? V hlavě mám zmatek a nevím co mám udělat.

Gur Kazuk - 24. srpna 2010 17:52

Na cestě Cestou si všímám, že po mě jeden z andělů pokukuje. Jaké, že to měla jméno? Cathrin? Pár rychlejších kroků a už jde kousek ode mě. Že by mi chtěla něco povědět? Poté co promluvíš si sundám kapuci pláště, ať mi vidíš do obličeje. Vypadám vcelku bez zájmu, bez výrazu. “Jsem v pořádku, jen jsem přemýšlel, jestli v té vesničce, kam zrovna míříme, budou prodávat koně.“ Ulpím na tebe zrak a prohlédnu si tě pořádně, možná až moc, ale když ti to bude vadit, tak toho hned nechám a jdu dál.

Amarus - 24. srpna 2010 18:39

Lesem To, co bylo více loukou, pomalu přechází v les. Podvědomě tomu přizpůsobím i svou chůzi. Jdu několik metrů před ostatními měkkým tichým krokem, jakým mě v lese naučil chodit Remy. Obratně se vyhýbám jak suchým větvím na zemi, tak i těm živým, ani o ně nezavadím. Za ta léta se na to dávno ani nemusím soustředit. Kdybych byl sám, nijak bych nerušil zvířata a celý ten tichý zelený svět, co mám tak rád, ale skupina za mnou dělá rámus jak děcka hrající si na pastvě. Třeba Narmot. Na to, jak povýšeně se tváří na nás lidi, se chová, jako by elfové nikdy neviděli les, pomyslím si rozladěně, když za mnou bolestivě zapraští jedna větev, která měla tu smůlu růst mu v cestě. Příchod do lesa mě nejdřív uklidil, ale teď už zase začínám být naštvaný. Jsem zvyklý toulat se přírodou sám, taková banda za zády dovede pěkně zkazit náladu. Páni, ani si nepamatuju, že by mě takhle někdo někdy vytočil, jako ten nafoukanec s křídlama. Pět let se o to ani nikdo nepokoušel a předtím jsem všechno prostě trpně přecházel. Ale přísahal jsem si, že už to nikdy dělat nebudu. Chci žít svůj život. Jdu pomalu, mnohem pomaleji, než bych mohl jít, ale stále se rozhlížím do vhodné větvi na hůl. Strážní andělé. Co mají vlastně strážit? Naše životy? Nebo splnění úkolu? Mají nás přimět dělat, co chtěl ten archanděl? Jak to jen říkal... něco o tom, že budou naší vůlí k životu. Pokouším se nevnímat vzájemné komplimenty toho druhého elfa a jeho anděla. Moc se mi to nedaří. Možná spoléhají na to, že se do nich všichni hromadně zamilujeme a budem ochotni dělat vše, oč nás požádají. Jestli to tak je, vypadá to, že to docela funguje. Ale ne u mě. Na to stojím, jak se říká, moc pevně nohama na zemi. Stačí si vzpomenout na sestru Belindu, abych si připomněl, že krásný zevnějšek neznamená, že je to dobrý člověk. Nebo jiná bytost. A že ti andělé jsou krásní. Dokonce i ta červenovlasá, přestože se mi takové nikdy nelíbily. A co ta, co je prý můj anděl? Jaká asi je? Ani jsem si ji neprohlédl. V té místnosti byla celá zamotaná do pláště, zahlédl jsem jen kousek tváře. Krom toho jsem tam i na louce měl úplně jiné myšlenky než na nějakou holku, byť andělskou. Alespoň umí mlčet, neposkakuje vedle mě a nedává mi otázky typu „Jaké je to na zemi?“. Na druhou stranu bych byl rád, kdyby alespoň řekla svůj názor, klidně jen na té louce, když už ne před svým pánem. Jestlipak se jí to taky nelíbí... nebo je naopak nadšená, že má důležitý úkol? Tiše si povzdechnu a dál pomaličku kráčím lesem, jenž působí skoro mrtvě, jak ta banda za mnou spolehlivě vyplaší všechno, co má nohy.

Loran - 24. srpna 2010 19:15

Cirra "Já, co jsem dělal?" zeptám se rozjařeně. To že mi ještě nevytrhla ruku z té mé, mě těší a zároveň mi to dělá starost. Snažím se nezakopnout a neupadnout, abych ji nestáhl ssebou. "Do nedávna jsem bydlel s nevlastními rodiči v panském sídle. Nemohu si stěžovat, chovali se ke mně dobře, možná až moc .." Ušklíbnu se. ".. ,ale vždycky ze mě chteli mít "velkého pána", dědice otcových statků a jeho reputace. Jenže na to já nejsem a nikdy nebudu. Nebaví mě učit se etiketu, stolovat a vyprávět u toho jak nudný jsem měl den." Trošku se mi sevře hrdlo, když se chystám říct další slova, abych svého anděla neznechutil představou, že jsem utekl z přepychového života. "A tak jsem jednoho dne prostě odešel. Vzal jsem si jen starý meč, který nám zdobil vchod do domu a koně kterého jsem dostal k narozeninám. Několik dní jsem cestoval, než jsem opustil panství našeho krále a tím pádem i dosah mého otce. Naposledy jsem přespal u hodných lidí zde ve městě, kteři mě nechali u nich složit hlavu, a pak se najednou objevil ten dopis, který mě zval na náměstí.. Nevím jak se někomu podařilo mě najít. Přece nikdo nevěděl kde jsem..." Podívám se na Cirru a jemně se pousměju. Mám štěstí že je zrovna ona můj anděl, snad jsem jí tím neurazil. Každý by dal kdoví co za to, aby měl zařízenou budoucnost, ale já už prostě nemohl vydržet, jak to mám nalinýrované.

Cirra - 25. srpna 2010 09:37
	Loran Mlčky poslouchám a lehce si sama pro sebe přikyvuju. Když se nakonec podiví nad tím, že nikdo nevěděl, kde je, skutečně se rozesměju. "No... zeshora je dobrý výhled..." Ani nevím, proč mi to tak zvedlo náladu... zvláště, když jsem se dozvěděla, že jsem dostala toho nejnezkušenějšího smrtelníka, takže budu mít plná křídla práce. Jen mu lehce stisknu dlaň.

Paní jeskyně - 25. srpna 2010 20:08

Les-město Lesem jdete ještě pár minut, pomalu se začíná stmívat. Je to tu trou strašidelné, řekli byste si, ale během chvíle z lesa vyjdete a před sebou máte město. Město je ohrazeno velkými zdmi, do nichž vede veliká vstupní brána. Je to větší město, ale zas ne velké. To už je ale šero, sluníčko je téměř za obzorem, snad jakoby se snažilo schovat se před tmou, které se bojí... Před branou stáli tři strážní, jeden velký, podsaditý chapík, se zdá se na něj moc úzkým brněním a příliš velikou helmicí. Je otázka proč mají brnění, zdá se že by ho k boji určitě neměli potřebovat. Ani se nezdjí nijak boje schopní. Druhý strážný byl o něco málo menší, takový obyčejný chlapík, ale s nepříjemným, odporným jakoby krysím obličejem. Byl dost hubený... Poslední muž byl nejmenší, nejhubenější z nich. Zdá se že do práce se přihlásil nedávno, jak se tvářil nejistě.

Dinin - 25. srpna 2010 21:18
	Město Když vidím že ostatní váhají vstoupit prohlásím. Ty stráže nevypadají že budou dělat problémy.Jen si přehoďte přes křídla své kápi. Řeknu rozhodně andělům a vydám se směrem k strážím.Když procházím kolem nich do města pouze se na ně mile a vejdu do města porozhlédnu se a vydám se hlavní cestou s jasným cílem najít nějaký hostinec.

Paní jeskyně - 27. srpna 2010 09:11

Cesta do města Dininolem strážných jen tak projde, už se za ním chystají všichni ostní. Ženy si přes sebe přehodili kápě, je to pochopitelné. Když už ale chtěli ostatní projít branou, zastavil je odpudivý hlas toho tlustého strážného. "Tak kdopak jsme a co tu pohledáváme, co? " řekl a podrbal spři tom na panděru. "Majko, byl bys takkav a udělal dámám a pánům prohlídky... Jistě je bvám známo že do města se chodit v kápi nesmí!" řekl tlustý směrem k tomu druhému strážnému, tomu s tím krysím obličejem. "Počkejte!" křikla ještě Arasien, než stačil muž začít s prohlídkou. "My... Jsme komedianti! Máme číslo kde... parodujeme anděly...." řekla rozpačitě a při posledních slovech se znechuceně zašklebila. "A jestlipak nám něco ukážete, co?!" Řekl Majka, muž s krysím občejem.

Cathrin - 27. srpna 2010 10:18

Cesta do vesnice? - Město?? Když mi můj "partner" odpoví tak se na chvíli zamyslím. "Možná ano, cesta by pak šla rychleji... Ale nejsem si jistá jestli budeme mít dost peněz..." promluvím a když si všimnu jeho pohledu tak sebou nejistě ošiji, nejsem zvyklá že si mě někdo prohlíží, vždy jsem byla sama, ostatních se spíš stranila a tak na takové situace nejsem zvyklá... Avšak stejně toho moc neuvidí když mám na sobě plášť... Zbytek cesty jdu vedle něj ale nemluvím, spíš jen jdu a okolí ignoruji. Když se v dálce rýsuje město překvapeně se na něj podívám. "Město? Neměla to být vesnice?" řeknu si pro sebe zmateně ale snažím se to nedát najevo. Trochu je mi teď trapně, řekla jsem že míříme k vesnici, no a co teď? Město! Jak k němu dojdeme tak jeden z nás, řekla bych že se jmenuje Dinin odešel napřed, my si všechny dáme na sebe pláště, já už ho ale dávno mám. Jdeme ale najednou nás zastaví, trochu sebou cuknu. Popravdě mi z nich není zrovna dobře a nevědomky udělám krok blíže k Kazukovi. Arasien naštěstí našla dobrou výmluvu. Hned nato ale promluví ten s krysím obličejem. "Ano... Ale až večer na představení..." řeknu abych trochu pomohla ale nejsem si jistá jestli situaci spíš nezhorším, ale já se snažím jen pomoci! Jako vždy... Snad to projde... Kdyby nás ale viděli že s křídly můžeme hýbat, asi by měli minimálně podezření a to není dobré, kdo ví kde všude budou mít nepřátelé špehy...

Narmot - 27. srpna 2010 17:08

Brána-Město Když přicházíme k bráně u které stojí stráže okamžitě mě napadne, že budou problémy. Do háje, to nemůže alespoň jednou něco vyjít podle mých plánů?! napadne mě a můj vztek se zvětšuje ldyž zjistím že po nich chtějí aby su sundali kápě. No, tak takhle snad přehlédnou MŮJ podivný vzhled... přeci jen, elf s zelenými vlasy, zzelenými nehty v zeleném a čímsi podivným na rameni nevypadá důvěryhodně. uvědomím si když si prohlížím své oblečení ale zároveň je mi jasné že budou více řešit okřídlené. ,,Tak jak, můžeme jít dál?" zeptám se poněkud nervózně stráží. Nechci je zabít ale pokud mi nedají jinou možnost... mrknu na Dinina a pokusím se mu naznačit že když by se něco zvrtlo rychle je zabijeme, přičemž si otevírám pochvu s mečem.

Amarus - 27. srpna 2010 19:04

Brána do města Kráčím stále kousek před ostatními, téměř si jich nevšímám. Jsem kousek před branou, už otvírám pusu, abych pozdravil stráž, když mi praskne kožená šňůra ve šněrování mých vysokých bot. S tichým klením se odšourám kousek vpravo, abych ostatním nepřekážel v průvodu, oba prasklé konce na sebe navážu a opět botu utáhnu. Než to stihnu, jsou ostatní už v bráně. Podle toho, co slyším, mají drobné problémy se strážnými, protože se chystali projít jako zakuklenci. Pobaveně se pro sebe zašklebím, když slyším historku o komediantech. Tohle bude zajímavé. Přijdu k bráně s mírně otráveným výrazem, na kterém je však znát trochu zájmu. “Zdravím, pánové,“ zahlaholím ke strážím. Pak se otočím na své vnucované společníky. “Slyšel jsem dobře, slečno či snad již paní? Vy jste komedianti? Mám rád komedianty, kdy a kde budete vystupovat? Určitě se na vás přijdu podívat.“ Nečekaje na odpověď, obrátím se k tlustému strážnému. “Mimochodem, dobrý muži, nedoporučil byste mi nějaký hostinec sic slušný ale ne moc drahý? Přicházím do vašeho města poprvé a když už padá noc, nerad bych bloudil ulicemi nazdařbůh. A ještě, kdybyste byl tak přelaskav, netušíte, zda-li sem během dnešního dne nedorazili kupci? Cestuji s nimi, bohužel jsme se však dnes ráno rozdělili, tak je teď hledám,“ lžu s jistotou člověka, který o sobě po světě navykládal už takových věcí, že je sebejistý i s narychlo vymyšlenou historkou. U stráže nebývají zrovna myslitelé. Když JE zahrnu otázky, nebudou mít dost prostoru ptát se MĚ. Částečně spoléhám i na to, že mě vzhledem k mému chybějícímu vybavení nezařadí mezi potenciální nebezpečí. Bohužel skutečně moc nebezpečný nejsem. Chybí mi můj plášť, luk i meč, "nejvražednější" věc, co mám, je krátký nůž v brašně na boku. Koneckonců, být tomu jinak, přenocoval bych v lese a do města šel až ráno.

Paní jeskyně - 27. srpna 2010 19:34

Do města "Večer už je..." řekne škodolibě mladík, na Cathrininu odpověď o tom, že budou vystupovat večer. Pak aĺe začne Amarus mluvit, zdá se že díky tomu muži na dáy zapoměli. Ale to se vám jen zdálo. "Jistě že bych vám mohl něco doporučit. Hostinec U dvou vandráků... No a kupců je to stále spousta, takže bych řek že už tu votravujou... Tak už běžte sakra, zavíráme! " řekne tlus'ťoch a pak se Fel zeptá: "Kde je ten hostinec?" "Ve votrávený ulici, na kra města. Tak mažte!" řekne a vy vstoupíte do města.

Arasien - 27. srpna 2010 19:40
	Do města Oddychnu si, když nám to všechno vyjde a Amarus nám pomůže. "Tak přecijen umí i pomáhat a ne jenom žvatlat." řeknu si když vstoupíme do města. "Takže v Otrávené ulici. V rohu města, tak to říkal? Měli bychom se asi zeptat kde to je, těžko říct v kterém kraji města." řeknu rozvážně. Pohled mi sjede na Dinina, usměji na něj úsměvem plným bílých zubů. "Je milý. budeme si rozumět!"

Amarus - 27. srpna 2010 20:16

Ve městě Počkám, až odejde z doslechu strážných a pak tiše promluvím. Tiše protože přeci jen po ulicích ještě chodí dost lidí, je teprve večer, ne noc. "Nic mi do toho není, ale jestli něco nesecvičíte, tak můžete mít problém. Do středně velkých měst komedianti moc nechodívají. Když, tak něco na způsob jeden žonglér a jedna provazochodkyně. Skupinu si budou pamatovat. Zvláště když tam jsou dva elfové a pět vážně nadpozemsky krásných žen," složím neochotně poklonu andělům. Pak se od skupiny odpojím a oslovím někoho kolemjdoucího. "Přeji dobrého večera. Nevíte, kudy k hostinci U dvou vandráků?"

Dinin - 27. srpna 2010 21:20

město Když projdu bránou bez problémů trochu mě to udiví.Po chvíli co projdu já,tak se za mnou vydají i ostatní.Ale ty už nečeká tak snadné projití bránou.Chvíli to sleduji a snažím se rozpoznat co říkají.Rozpoznám to že přichází jako cirkus a že večer bude nějaké představení. Ale v tu chvíli vidím že na mě Narmot kývne a připravuje si meč.Jen mu lehkým kývnutím odpovím a chytnu rukojeť dýky a čekám co bude dál.Už se chystám vkročit do problému ale stráže je pustí dál.Když konečně dojdou až ke mě,s úsměvem jim povím: Tak jaké nám ukážete představení vy komediantky? Zasměju se na ně a dám si ruce v bok. [takže teď půjdeme najít nějaký hostinec ne?][/b] Na chvíli se zadívám na Arasien ale pak se vzpamatuji a vyhrknu ze sebe: Počkat!Má někdo z vás peníze? Trochu vytřeštím oči a počkám na odpověď.

Narmot - 27. srpna 2010 21:30

Město   Když s Dinin začne vyptávat na peníze a shánět hostinec (očividně kvůli jídlu) vůbev mě to nepřekvapí a donutí mě to se rozesmát. ,,N-No, já bych nějaké ty dva zlaťáky bych ze sebe vyhrabal. Ale víc asi ne, já jsem zvyklý si vše získávat sám, občas si něco i ukradnu ale to bylo naposledy před několika staletími." Řeknu mu zatímco si prohledávám kapsy a vyndavám z nich peníze. No, tak s tímhle bych se uživil, ale jen chvíli. Nejraději bych teď zašel do lesa, vylezl si na strom a tam přespal - není nad spaní pod noční oblohou. ,,Nemohli bychom sehnat nějaké spaní co nejvýše? rád bych spal pod noční oblohou ale ne na ulici." řeknu směrem k andělům zatímco se rozhlížím po poničené ulici plné zvratků a výkalů. Tak proto Otrávená ulice.

Dinin - 27. srpna 2010 21:39
	město Když zjistím finanční obnos Narmota moc mě to nerozveselí. Tak když bude nejhuř půjdeme nějaké zlaťáky s Narmotem ukrást.Sice to je úplně proti mému přesvědčení ale v zájmu světa a pohodlného spaní pro anděly to udělám.

Arasien - 27. srpna 2010 22:32

Město "U dvou vandráků? no, zrovna ntam mířím, je to tamhle v Otrávené ulici!" ukáže kolemdoucí na nejodpudivější ulici ze všech,které vidíte. "Děkujeme mockrát, smím-li se zeptat, jaká je jaksi... Jak rahé to v hostinci mají?" zeptám se nejistě. "Velice výhodné, zvláště pro lidi jako jte vy..." řekne chlapík a když uvidí, jak se tváříme dopoví ještě: "Tedy, myslím ciznce, samozřejmě. Pojďte za mnou, dovedu vás tam." řekne mile. "To by mě zajímalo co tím myslel.. Proč je to tu pro nás nevýhodné?" přemýšlím když jdeme za mužem a já se otočím na ostatní. Vytáhnu z kapsy několik pozemských peněz. Vůbec netuším, kolik je to peněz. (Ona too sice netuší, ale vytáhne asi 100 zlatých, tedy na nynější poměry strašně peněz.) "Kolik to je?" zeptám se s úsměvem Dinina.

Dinin - 27. srpna 2010 22:51
	Město/Arasien Když mu ukážeš tolik peněz tak omdlí.Po chvíli se vzpamatuje,vstane a začne se oprašovat. Nóóó….je to docela dost na to aby sme si mohli do konce tohoto úkolu žít jako králové. Zářivě se na ní usměji a pokračuji s ní v cestě. Kde si vůbec tolik peněz vzala? Tázavě nadzvednu obočí.

Arasien - 27. srpna 2010 22:55
	Ulice "Kde jsem to vzala? Když mne Archandělé posílali na úkoli na Zem, bylo to hlavně ve spolupráci s Orionem, dostávali jsme docela dost odměn od místních. Tedy od tamtěch místních, mno, víš co tím chci říct, ne?!" řeknu s úšklebkem.

Fellia*Fel* - 27. srpna 2010 22:56

Brána -> Hostinec Když nás strážní vpustí do města a mi procházíme tou odporně zapáchající a výkalů plnou ulící trochu se zděsím jak to tady na té zemi vlastně žijí. tohle je strašná ulice už aby jsme byli v tom hostinci. Pomyslím si a odhrnu si vlasy z čela. Rozejdu se o něco rychleji a dojdu k Amarusovi. Po dlouhé době se odvážím něco říct:Já sem Fel.Ale to asi víš.Prosím neodcházej.Já vím že je to strašný ale prosím. Tak Fel teď si udělala co bylo v tvých silách a zbytek je už na něm. V tom mi noha zahučí do odporné kaluže a mě se zvedne žaludek z toho zápachu. Co nejrychleji vytáhnu nohu z kaluže a snažím si jí utřít do rohu kápě. V tom jakoby z ní něco vypadlo. Panebože,Co když mi křídla vypadla z kápě. Prudce se napřímím a ohlédnu se na svá záda ale ty jsou stále celá zakrytá. Dobrý Fel.To se ti jenom zdálo. pak strčím ruce do kapsy a v tom v kapse nahmatám cosi kulatého. Vytáhnu onen kulatý předmět a zjistím že v ruce držím jeden zlatý. Zastrčím ho zpět do kapsy a rychlím krokem jdu k Arasien. Nechci bejt jako strejček sejček ale radši bych ty peníze moc neukazoval v týhle ulici.

Dinin - 27. srpna 2010 23:07
	Arasien podrbu se na hlavě a odvětím: Ne to tedy nevím. Usměji se na ní.

Cirra - 28. srpna 2010 15:48

Město Ještě nějakou chvíli pokračujeme lesem, ale pak konečně dorazíme k nějakému městu. Jeden z těch smrtelníků úplně v klidu projde dovnitř. Už se chystám si přes sebe přehodit plášť, když se ozve jeden z těch zbývajících a já ten plášť málem odhodím. Naštěstí mám ještě dost sebeovládání na to, abych to neudělala. U brány mi začne skutečně vařit krev. Prej komedianti... a to nemluvim o tom drzounovi, co se pokusil proklouznout do města kolem nás a nás nechat plácat se s těmi strážemi. A ještě ke všemu mu všichni skočili na to, že nám chtěl pomoct. Ale co... když už jsme vevnitř... Stáhnu si kápi hluboko do tváže, aby nebylo vidět mé znechucení světem. Velmi opatrně našlapuju mezi hromadami hnusu a snažím se potlačit nepříjemný pocit z toho puchu. potichu vrčím, když se zdá, že ze sebe budeme muset dělat pitomečky, aby náhodou někdo z těch ubožáků nepojal podezření. Jeden se jim tu snaží zachránit ty jejich ubohé životy a ještě se před nima musí ponižovat... Ani moc nevnímám, kam to vlastně jdeme, na to mě moc zaměstnává nechuť, kterou jsem málem nechala vyplavat na povrch u brány - ještěže Arasien jednala tak rychle.

Paní jeskyně - 29. srpna 2010 11:23

Město - Hostinec U dvou vandráků "Táák, tady to je." řekl konečně muž který vás vedl, když jste přešli Otávenou ulicí. Otevřel jakési dřevěné dveře, na nichž bylo napsáno: "U dvou vandráků" Uvnitř lo teploučko, rozhodně větší než venku. Nového příchozího do nosu hned praštila vůně pečeného kance, smíšená s vůní piva a sladu, který přímo ničil okolní atmosvéru. Hostinec byla nevelká místnost, s pultíkem v prvém rohu, hned u vás. Za pultem stála mladá, hubená dívčina s černými rozchunými vlasy, zdá se že před pořádnou chvílí svázanými do drdolu. Kolem bylo asi šest stolů, každý s šesti židlemi. Z nich už čtyři byli obsazené převážně muži. Kus od pultu bli točité schody nahoru. "Dobrý den... panstvo... Copak s budete přát?" zeptala se mile a pak si všimla mue který vás vedl. "Alefrede, vítám tě! Jako obvykla? A pokoj chceš?" ptá se a muž jen přikývne načež si sdne k jednomu z volných stolů a žena mu přinese skleničku medoviny.

Narmot - 29. srpna 2010 11:43

Hostinec u Dvou vandráků Když jdeme po městě snažím se rozpoznat jak to tu vypadá přes den. Určitě to tu smrdí, ještě že mám rýmu. napsadne mě když si cestou všímám všecmožných odpadků a splašků. Když dorazíme do hostince mírně mě to potěší - čekal jsem něco mnohem horšího. No, moc dobře mluvit neumí, má spoustu chyb jen ve výslovnosti, natož pak při psaní. ,,Jednu chlazenou vodu prosím a k ní chléb." volám na hostnskou zatímco posouvám Kim židli aby si mohla sednout. Hned nato sám usedám a když hostinská donese vodu tak se napiji. Chutná dobře ale měl jsem lepší, není nad čerstvou vodu z potoka nebo tůňky. říkám si zatímco ukusuji chléb. ,,Arasiel, zaplatíš pokoje? nějak se mi nechce utrácet to málo co mám." řeknu co nejtišeji Andělovi kvůli obavám před zloději - nechci poutat pozornost. ,,Nejlépe se střešním oknem." doplním ještě Arasiel a znovu se věnuji chlebu.

Arasien - 29. srpna 2010 18:59

Hostinec "Dobře, jdu tam." odpovím Narmotovi a vtom si uvědomímmi řekl Arasiel. Chci se na něj otočit a říct mu to, ale zastavím se. "Vždyť je to jedno, asi se jen přeřekl..." řeknu si a jdu k pultíku. "Zdravím. Neměla byste pokoj pro deset nebo pět lidí?" zeptám se co nejvíce mile. Dívka se nna mě překvapeně podívá. "Pro deset nebo pět lidí? " zopakuje. "Podívám se, počkejte prosím." řekne a začne se dívat do nějakého sešítku. "Bohuže, máme už jen tři pokoje. Pro čtyři. Tak jestli vás je deset..." řekne a vykouzlí na mě úsměv, který vypadá dost děsivě, jak je vynucený a křečovitý. Zdá se že ta dívka toho má za celý den dost a už jí usměv tuhne na rtech. "Do... Dobře, bereme. A nevíte, je tam někde střešní okno?" řeknu rozpačitě a žena přikývne. ("Asi ano, ve všech je okno na střechu, proč?!") a zaplatím 3 zlaté, těžko říct jak k té ceně přišli. Pak popojdu k ostatním a řeknu jim vše, co jsem se dozvěděla. Hlavně to o těch pokojích. "Takže, máme poslední tři pokoje. Všechny jsou po čtyřech, takže s kým chcete být?" zeptám se všech a pak podotknu směrem k Narmotovi: "A ve všech má být střešní okno."

Narmot - 29. srpna 2010 19:15

Hostinec Když sleduji jak Arasien odchází uvědomím si že jsem jí řekl Arasiel No jéje, radši se jí omluvím. řeknu si a když přijde a ptá se na pokoje chvíli ještě přemýšlím. ,,Promiň za to, že jsem ti řekl špatně asi jsem znal někoho tím jménem. Jinak, budeme mít smíšené skupinky na pokojích? Jako anděl s člověkem nebo oddělené? Jinak za ty střešní okna jsem rád." řeknu jí a vrtám se ve zbytku chleba. Bral bych smíšené, bylo by to .... zajímavější. ,,Chce být někdo s mnou na pokoji nebo se hnusím úplně všem?" řeknu s jasnou známkou ironie v hlasu. Cirra jasně ne, ta je moc zahleděná sama do sebe, Dinin možná, Kim snad, Arasien asi ne jinak ostatní nevím, moc je neznám.

Arasien - 29. srpna 2010 19:22
	Hostinec "Fajn... Takže andělé s chráněnci.. Ne, to zní divně! My s vámi... No chápete! Co třeba já, Dinin, Kim a Narmot? Zajímá mě totiž co bude dělat s tím střešním oknem!" řeknu a trochu se ušklíbnu a pak se tázavě podívám na Dinina a Narmta. A pak samosebou i na Kim. Zatím k našemu stolu přijde ta dívka, obědnám si jen čaj.

Narmot - 29. srpna 2010 19:29

Hostinec ,,To by šlo. Jdu je omrknout. Jaké je to číslo? zeptám se té číšnice a když mi ho sdělí vydám se do pokoje a vodu si beru s sebou. Když dorazím do pokoje napadne mě že to není zase nějak extra ale že to stačí. Když však uvidím velké střešní okno srdce mi poskočí radostí. Konečně! Tohle jsem nedělal tak dlouho. napadá mě když vzpomínám na mé mladé roky - spával jsem na střechách hostinců a občas střešním oknem vlezl dovnitř. okamžitě ho tevřu, vyskočím a chytím se římsi přičemž se vytahuji nahoru na střechu. když si lehnu na střechu a sleduji hvězdy napadne mě že mám štěstí že je bezmraká noc. Dneska asi přespím na střeše. Slezu do pokoje, zavřu okno a jdu dolů za ostatními. ,,Pokoj je dobrý ale postele jsou všechny úplně u sebe a mám pocit že jsou přibité. jinak střešní okno je úžasné." řeknu jim aniž bych se jim snažil vysvětlit co mám s tím oknem a znovu si sednu vedle nich. ,,Mám postel uprostřed."

Dinin - 29. srpna 2010 21:47

Hospoda Jakmile příjdem do hospody praští mě do nosu vůně pečeného kance a piva. Když k nám přijde hostinská obědnám si jednoho tupláka a porci toho kance. Po chvíli odejde od stolu Arasien obědvat nám nějaké pokoje. Když se vrátí navrhne kdo s kým bude.Když uslyším že mám být s Narmotem s Kim a s ní mile se na ně usměji a prohlásím: Tak jo,já souhlasím s tím že budu s těmi které Arasien řekla.A za to okno sem také rád. Když mi konečně číšnice donese jídlo a pití,žíznivě se napiji piva a pustím se do kance. Hmmm.Takovou dobrotu jsem již dlouho nejedl:Ale budu se muset krotit ať nevypadám před ostatníma jako žrout. Než si to stihnu uvědomit zjistím že na talíři už nic nezbylo a já jsem přecpaný. No,aspoň že se mi bude dobře spát. Trochu se uchlácholím a napiji se piva. Nedáme si nějakého panáka na tu naší výpravu? Zvědavě se zeptám a ani nepočkám na odpovědi a obědnám pro všechny panáka zázvorového likéru.

Narmot - 29. srpna 2010 23:07

Hostinec Když sleduji Dinina jak se chystá zpít se do němota neubráním se úsměvu. ,,Bylo by to hezké se tu ožrat ale já rozhodně nechci aby mě nahoru do pokoje vláčeli lidé a Andělům nechci přidělávat starosti. Bez urážky, mám své výsady." doplním k lidské části této výpravy. Snad ty lidi neurazím, to by mi tak chybělo. No nic, já jdu na pokoj. ,,Já jdu na pokoj, vezmu si tam lahvinku a spořádám jí tam. oznámím zatímco se zvedám ze židle a beru láhev šampaňského. Když dojdu do pokoje vezmu si polštář adeku, vyházím to oknem na střechu a vylezu tam. Tady je krásně. napadne mě zatímco určuji souhvězdí a popíjím šampaňské.

Dinin - 29. srpna 2010 23:37

Hospoda Po chvíli co dojím vstane Narmot od stolu a s flaškou šampaňského se odebere nahoru.Když dopiji své pivo odeberu se za ním.Sice mi chvíli trvá než naleznu náš pokoj,ale když ho konečně najdu vylezu oknem na střechu a tam nečekaně uvidím Narmota.Trochu se zapotácím ale pak naberu znova svou rovnováhu a usměji se na něj. Dnes je krásná noc co? Zahledím se na oblohu a poté si lehnu o kus dál od Narmota a začnu si spokojeně pokuřovat ze své fajfky s elfským tabákem.

Arasien - 30. srpna 2010 09:21

Hostinec Koukám na ostatí, momentálně hlavně na Narmota a Dinina. Když začnou odcházet, i lidé kolem se začnou trousit ven a do pokojů. Najednou už je tu jen pár lidí. Dva opilí a jedna plnoštíhlá žena. A Alfred, muž co nás vedl. Tak se seberu, předám Ciřře klíče od pokojů a jdu za nimi. Pokoj Jsou tu čtyři postele, jakoby přibité k sobě. Dva noční stolky, stůl s dost chatrnou skříní a jedna malá, prázdná skříň. A samosebou otevřené okno. Vykouknu z okna a zmateně se rozhlédnu. "Pánové? Smím-li se zeptat, co to tu děáte?!" zeptám se a vyškrábám se za nimi. Sednu (nebo lehnu jestli leží) si vedle Dinina a usměji se na něj

Cirra - 30. srpna 2010 10:34

Hospoda Sedím u stolu, kápi stále hluboko v obličeji, mohou mi být vidět sotva ústa a pomalu upíjím čisté vody. Skutečně mě velmi potěšilo, když jsem zjistila, že budu mít pokoj nejméně s jedním dalším, ale krátké napití čisté vody, kterou jsem si nechala donést, skrylo každý projev nelibosti. Pohledem jsem hypnotizovala hladinu v číši, když mě vyrušila Arasien a podala mi klíče od zbývajících pokojů. Krátce kývnu. "Dobrou noc." Ani vlastně nevím, proč tu zůstávám sedět, jen se mi asi nechce dělat nic jiného... a nebo čekám, že se něco semele. Pořádná bitka by mi možná uklidnila nervy, ale těch pár vandráků, co tu ještě zůstalo, sotva vypadá na nějakou lepší zábavu. Nad čím to vlastně uvažuju? Vždyť jsem anděl! Na okamžik zavřu oči, abych se uklidnila a pak se znovu zadívám na odlesky světla ve vodě.

Dinin - 30. srpna 2010 20:18
	Střecha/Arasien Když uvidím Arasien jak se škrábe za námi mile se usměji. My tu pozorujem oblohu. Ukážu směrem na nebe a trochu si poblafu z fajfky. Na jaké chceš spát posteli? Zvědavě na ní nakloním hlavu.

Arasien - 30. srpna 2010 20:23
	Střecha Trochu tázavě pozvednu obočí. "Asi na té krajní... Dnes je krásně, viďte..." řeknu a pohlédnu na oblohu již plnou hvězd. Ale z jihu jakoby se sem hrnuly bouřkové mraky. Ale zvláštní mraky, jakoby byli tmavě, dehtově černé. "Myslíte že je to jejich práce? Těch... Tamtěch..." zeptám se, až mi zmizí úsměv. Vtom si ale něco uvědomím. "A omlouvám se vám za tu naši hádku." řeknu Narmotovi.

Dinin - 30. srpna 2010 20:37

Střecha Chvíli si prohlížím mraky na jihu a pak sklopím hlavu. To bude určitě jejich práce. Smutně se zadívám na střechu ale pak se zadívám na Arasien. Si tak krásná že i kvůli tobě přestanu kouřit. Kouknu na fajfku a poté jí hodím ze střechy dolů. A co se týče těch postelí já klidně půjdu na kraj a ty s Kim děte doprostřed armot se taky rád uhne. Pak jen juknu na Narmota jak na to bude reagovat ale potom se zadívám Arasien do očí.

Arasien - 30. srpna 2010 21:03
	Střecha Na to, že kvůli mě přestane kouřit se začervenám. "Je strašně milý!" pomyslím si a usměji se ještě zářivěji. "Tak dobře, takže ty úplně vlevo, já vedle tebe, Kim vedle mě a Narmot vedle ní?" namítnu.

Narmot - 30. srpna 2010 21:08

Střecha Nádherá, první společná oslava, a to jsme jen prošli lesem. napadne mě, neudržím se a rozesměji se velmi nahlas. ,,To by šlo, ale teď je čas se opít do němoty. Jinak já nemám v plánu spát v posteli - já nudu spát tady, dneska pršet nebude, to už poznám." řeknu Arasien na její nápad rozdělení spaní, načež se prohledám, vyndám další láhev šampaňského, otevřu jí a napiju se. ,,Dá si někdo taky?" natáhnu ruku s láhví směrem k ostatním. ,,Nebudu nabízet dlouho!"

Arasien - 30. srpna 2010 21:28
	Střecha "Já si dám." řeknu Narmotovi a převezmu láhev, načež si párkrát loknu. "Tak tohle v nebi nemáme..." řeknu uznale a kývnu k Dininovi. ("Chceš taky?")

Amarus - 30. srpna 2010 21:33

Na ulici Snad poprvé projeví „můj“ anděl trochu víc života než jen chůzi. Co ty víš, holčičko, co je strašný, pomyslím si smutně. “Víš, co jsem se naučil?“ řeknu však nahlas. Tedy tak nahlas, aby mě slyšela, ale tak potichu, aby to neslyšel ten chlapík. “Že strašný věci se stávají, to ano. Ale záleží jen na nás, na lidech, na elfech a všech jiných rasách, jestli v těch hrozných věcech budeme žít... nebo ne. Já měl od mala připravený strašný život. Ale vzepřel jsem se osudu a jako jeden z mála jsem se vypracoval ze dna do normálního života. Bylo tak snadný sklonit hlavu a žít život, který se ode mě očekával. A teď bych se měl vrhnout po hlavě do věcí, o kterých předem vím, že budou příšerné? Jen proto, že někdo řekl „je to tvůj osud“? Já se tehdy osudu nepoddal a děkuju bohům za to, že jsem v sobě našel tu sílu. Teď to nebude jiné.“ U dvou vandráků Stoly jsou pro šest lidí. Hm, jak se k nim asi srovnají, když se tváří, jako že od té chvíle s archandělem bez sebe nemůžou být... Posadím se ke stolu jako Alefred, přijde mi jako sympatický člověk a krom toho potřebuju zjistit něco o tom, kde to vlastně jsme. “Nevadí, když si přisednu?“ vykouzlím přátelský úsměv a po kývnutí si přitáhnu jednu židli. “Ještě jsem tu nikdá nebyl. Jak se vlastně tohle město jmenuje? Víte, jak to chodí, na cestách člověk kolikrát ani přesně neví, v kterém království je, natož v jakém městě.“ Sice s sebou díky tomu blbému hlavnímu andělovi nemám vybavení, ale jestli si toho všimne, už něco vymyslím. Mávnu na děvče u pultu. “Dvě medoviny,“ zavolám na ni přes lokál. “A něco k jídlu, třeba nějakou rybu s chlebem, jestli máte.“ Ryby mám rád, ale neumím je lovit. Naštěstí v hospodách bývají levné, protože je většinou nepovažují za maso. Divné, je to ze zvířete, tak je to maso, ne? Rychle zavzpomínám, kolik mám s sebou peněz. Šest zlatých, dvanáct stříbrných a... prostě hrst měďáků. Na poměry dost, víc, dřevorubec vydělává tři zlaté měsíčně, ale noclehy a jídlo po hospodách není nejlevnější. Stejně budu muset kvůli vybavení zalovit i v druhém váčku... zatraceně, několik let šetřím a teď, kvůli těm nebešťanům, to půjde, jak by řekla drahá sestra Belinda, vniveč. “Doufám, že se se mnou napijete,“ přistrčím Alefredovi jednu medovinu, když je hostinská přinesla. Sice má i svou, ale o to mi nejde. Chci, aby se se mnou v klidu bavil. “Jak jste to vlastně myslel tam na ulici, že je tahle hospoda dobrá pro cizince? To tady nemají jinde cizí rádi?“

Dinin - 30. srpna 2010 21:33

Střecha Tak jo tenhle návrh spaní se mi líbí a Narmot stejně doleze protože bude pršet. Když se kouknu na Narmota jak má v plánu se opít jen se usměji. Ne děkuji já šampaňské nechci. Jen se na něj usměji a hodím mu flašku se zázvorovým likérem. Na.Zkus tohle docela tvrdý pití.To mi dala ta hostinská dole. Poté se můj zrak upře zase na Arasien. Si tak krásná.kvůli tobě bych se i zabil. Lehce jí chytím ruku.A počkám jak bude reagovat.

Arasien - 30. srpna 2010 21:40
	Střecha Velice překvapeně se usměji. "Tak hlavně neumírej, musela bych tě zachraňovat." řeknu a usměji se na něj, kdyžmi chytne ruku nevytrhnu ji, podívám se mu do očí. "Tak tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl... Jsem krásná?! To myslí vážně nebo je to jen legrace?! Každopádně je velice milý!" přemýšlím a stále mu hledím do očí.

Paní jeskyně - 30. srpna 2010 21:49

Amarus- Alfred Alfred se zatváří potěšeně, když si k němu přisedneš. "Vůbec nevadí že sis ke mně sednul. Tohle město se jmenuje Vršek a já tu žiji. Jsem kupec, víš? Prodávám koně, osly a mám u vozu i tři myši, jednu kočku a sokola. Takový zvěřinec. Kdybys nějakého koně potřeboval, ozvi se. Jsem ti k službám." řekne a pak se zadívá na sklenku medoviny. Na tváři se mu objeví veliký úsměv. "Já medovinu miluji! Děkuji vám." řekne, vypije "na EX" svou skleničku a pak opět pokračuje. "Dá se říct že zdejší obchodníci nejsou na cizince příliš... Příliš hodní. Vždycky úplně vyšponují cenu, jak jen to jde. Ale tay ne, tady je to v pořádku. Hostinský je můj přítel. Teď tu není tohle je Evangelin. " ukáže na černovlásku u pultíku. "Je to milé děvče, ale dávají jí tu zabrat."

Dinin - 30. srpna 2010 21:57
	Střecha No dobře,budu se snažit abych neumřel. Usměji se a trochu překvapivě kouknu když tu ruku nestáhla. A sakra!Co mám teď dělat?!Políbit jí?Né!to by byla kravina. To je ale krásné nebe co? Vyhrkne ze sebe a ani jednou se pořádně na nebe nezadívá,

Amarus - 30. srpna 2010 22:11

Alefred Pobaveně nadzvihnu obočí. “Ty koně a osly chápu, kočku tady, dokonce i toho sokola. Ale nač ty myši? Snad je necvičíš, aby lezly po krmivu jiných obchodníků a odháněly jim zákazníky?“ uchechtnu se vlastnímu vtipu. “Vršek, Vršek... to jméno už jsem slyšel, ale ve zdejším kraji jsem prvně. Nejbližší město, co znám, je Blátivá Lhota, jestli vám to jméno něco říká. Je to menší město než tohle, ale trh má na poměry velký.“ Pak upřu pohled na Evangelin. “Hezká. A působí příjemně. Teda spíš byla by hezká, kdyby se trochu upravila. Učesat, trochu si odpočinout, aby neměla kruhy pod očima, trochu se zaoblit a bude lámat srdce. “Jen do tý žencký musí dorůst, teď je to ještě holka." Otočím pohled zpět k Alefredovi. “Ale musím říct, že se udivuju nad jejími vlasy. Máte tu asi jiné zvyklosti. Všecky ženy, co jsem dodnes vidět s rozpuštěnými vlasy, byly buď tak bohaté a urozené, že si mohly dovolit chodit, jak se jim zlíbilo, nebo naopak takříkajíc na dně společnosti, kde si vydělávaly trochu jiným způsobem, než tím, co by ctihodní občané chválili.“

Paní jeskyně - 31. srpna 2010 14:50

Amarus - Alfred "Ne ne. Já jsem poctivý obchodník." řekl pobaveně. "Když kočka nemá co jíst, když sokol má hlad... Kdo ví na co se dneska myši hodí..." řekl a jediným gestem si objednal u Evangelin repete. "Evangelin je hezké děvče. Moc hezké. hlavně je hodná a poctivá a to s dneska moc často nepoštěstí... A ty vlasy? Ona je nosí většinou svázané a pak se z toho stane tohle. Inu, když celý den pobíháš po hospodě... Ale mají tu dobrou medovinu, viďte pane?!" řekl muž když mu Evangelin donesla další rundu. A opravdu, mají tu velice výbornou medovinu.

Paní jeskyně - 04. září 2010 21:33
	Všichni krom Narmota, Dinina, Kim a Arasien Začínáte pomalu být ospalí a kdo nejedl, začíná být i hladový. Narmot, Arasien Venku začíná být zima, ale mrak už se vypařil. Zdá se ale, že se blíí dlaší mraky, nevypadající nijak zvlášť hezky. Nejspíš asi vážně bude pršet.

Paní jeskyně - 04. září 2010 21:46

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Spaní Okamžitě jsi usnul, hluboce a tvrdě. Ale pak se i něco začalo zdát. Sen Objevíš se kdesi, nevíš kde. Je tam zima, okolo je ponurá atmosféra. Všude je tma, ale ještě je trochu vidíš. Kolem tebe je les, tmavý a temný. A před tebou... Skleněná rakev, spoutaná silnými řetězy. Uvnitř je spící muž, s hnědými vlasy, krátkými vousy a jakoby bezcitně vyhlížejícím obličejem. Něco tě nutí jít blíž k té rakvi i když ti něco říká, abys to nedělal. Přiblížíš se, prohlédneš si ji, dotkneš se jí a... tebou projede obrovská bolest. Muž otevře oči, má je ledové, chadné. A začne se smát, hluboce. Je to hlasitý smích, prochází tebou jako blesk a ty se svíjíš bolestí... A vtom... se probudíš. Jsi spocený a trochu vyděšený. Vtom z okna vyleze Arasien a překvapeně se na tebe podívá. "Stalo se ti něco?" zeptala se starostlivě dívka.

Dinin - 04. září 2010 21:58
	sen Když se z toho hrozného snu zbudím všimnu si že Arasien leze zpátky do místnosti.Trochu se jí leknu a pak si otřu pot z čela. Ne nic, všechno je v pohodě,jen sem měl nějakej divnej sen. Odpovím Arasien,lehnu si a po očku sleduu Arasien co dělá.

Arasien - 04. září 2010 22:25

Pokoj-sen "Sen? Andělům se moc sny nezdají a když ano, tak většinou něco předpovídají.. Co se ti zdálo?" zeptám se a pak trochu zaváhám, v čem mám spát. "Tak fajn... Asi budu spát v tomhle..." řeknu si a sundám si plášť, dám ho na židli a na sobě mám široké kratší kalhoty hnědé barvy a něco jako pletenou tuniku jakoby světlé běžové barvy. Rozvážně si ji sun dám a pod ní mám něco jako nátělník. Je sametový, tak co... Ani nečekám na to, jak Dinin zareaguje a rovnou si lehnu na postel vedle něj. Usmějie na něj a pak se přikryji peřinou...

Dinin - 04. září 2010 22:49
	Pokoj To bude určitě nějaká kravina:Radši spi zejtra bude dlouhá cesta. Trochu překvapeně kouknu na spací úbor Arasien,ale potom se vzpamatuji a počkám až si lehne.Když tak učiní otočím se na bok a podepřu si hlavu rukou. Jak by měl být ten čaroděj silný? Řeknu trochu s obavami.

Narmot - 04. září 2010 23:00

Střecha jak tak sleduji oblohu a popíjím jsem natolik zabraný ve své mysli že si ani nevšimnu že Arasien s Dininem odešli. Je tu krásně, jsem tu s krásnými lidmi, popíjím dobré víno a sleduji nádherné hvězdy spolu s mraky. Tuhle scenérii jsem již dlouho neviděl a to i přesto, že jsem trávil v přírodě spoustu volného času. Zajímalo by mě, nad čím právě přemýšlí ostatní, asi zase někdy zkusím čtení myslí, ale pro jistotu jen na lidech. Achjo, takhle by to mohlo být navždy! ,,Co ty na to, Dinine, líbí se ti tu?" řeknu směrem kde byl Dinin a když neodpoví otočím se a zjistím že odešel spolu s Arasien. Copak asi děláte, holubičky? Napadlo mě když jsem přemýšlel co asi dělají a sám jsem se té myšlence zasmál. Ať děláte cokoliv asi vám to překazím. napadalo mě zatímco jsem seskakoval ze střechy, ikdyž poněkud neohrabaně přesto jakž-takž elegantně. ,,Jakpak jste se beze mě měli?" zavolám směrem do místnosti dříve než si uvědomím že by mohli spát. ,,Mohl by tu někdo rozsvítit?" ptám se zatímco tápu po místnosti neboť můj zrak se ještě plně nepřizpůsobil tmě, načež ihned poté co se zeptám zakopnu o postel a natáhnu se na podlahu.

Arasien - 05. září 2010 17:48

Pokoj Začnu usínat, když mě probudí jakásirána. Mé oči si již zvykly na tmu, takže tu docela vidím. "Docea dobře.. Dokud jsi nás neprobudil..." řeknu ospale s znechuceným úšklebkem, zvednu se z postele a zvednu Narmota na postel... "Když najdeš svíčku a sirky, klidně si tu rozsviť..." řeknu mu a pak se tázavě podívám na Dinina, který je otočený na bok. "Co když spí?! Sakra!" řeknu si a raději si lehnu. Rukou lehce naznačím Narmotovi že jdu spát, ať si dělá co chce. V tu chvíli se otevřeli dveře, do místnosti vešel někdo v kápi. Rozeznala jsem jen to, jak si sundal kápi a měl tam křídla, tak jsem si zas lehla. Byla to Kim. Lehla si na postel vedle mě a během chvíle spala.. Já ale nemohla usnout.

Dinin - 05. září 2010 18:03
	Pokoj Když zase usnu probudí mě nějaká rána.Sednu si na postel a zjistím že se Narmot naplácl na zem a škodolibě se usměji. Když mě ze spaní neprobudí noční můra probudí mě zelenovlasá příšera. Ironicky poznamenám a kouknu se na Arasien která si právě lehla. Tentokrát ti přeji dobrou noc. Pošeptám jí do ucha a lehnu si na bok abych na ní viděl.

Cirra - 06. září 2010 08:08

Pokoj Nakonec už toho sezení mám také plné zuby, tak hodim zbylý klíč Amarusovi a pomalu zmizím po schodech nahoru. Ne, že by se mi tam moc chtělo, daleko radši bych se šla nadýchat čerstvého vzduchu, ale obávám se, že to je tady dost nedostatkové zboží. Zapadnu do jednoho z pokojů a konečně ze sebe shodim ten příšernej plášť, protáhnu si křídla a ve tmě se začnu svlékat, nějak mi ani nedojde, že budu mít těžko pokoj sama pro sebe, ale to už se jen v kalhotách balím do deky a svých heboučkých křídel. A teď spát... Zavře sice oči a skutečně se snažím na nic nemyslet, ale ten hluk je tu snad samozřejmostí... a ještě se od vedle ozve nějaká rána... tady jsou ty zdi snad z papíru...

Paní jeskyně - 07. září 2010 19:14

Všichni - Noc Nakonec všichni lehnete do postelí a usnete. I Narmot, protože, ač to neočekával, skutečně začalo pršet... Ale ráno, ráno bylo zvláštní! Dinin Probudíš se, Arasien už si protírá oči, ale nevypadá nijak zvlášť probuzeně. Narmot ještě spí a dost hlasitě chrápe, což je asi důvod proč už Arasien bdí. Ale pak se podíváš na poslední postel, kde byla včera Kim a.. Nic tam není! Kim tam není! Nejdříve tě napadne, že už se vzbudila, ale pak si vzpomeneš že včera postava co si přišla lehnout, zamykala zevnitř a klíč leží stále na stole... Což jste včera tak nějak odtušili. "Kde je Kim?" zeptala se Arasien neočekávaně nahlas, čímž probudila chrápajícího Narmota, k úlevě unavené Arasien. Narmot V noci opravdu pršelo, tak ses dobelhal do postele (i když tě po tom co jsi sebou praštil dost bolela hlava) a asi po hodině (to kvůli bolesti hlavy) jsi usnul. V noci ses vůbec neprobudil, spal jsi skvěle. Rano tě ale vzbudila něčí hlas.. Zamrkal jsi, protřel si oči a rozeznal dvě osoby zmateně dívající se za tebe. Tak ses tedy také otočil za tebe, kde měla spát Kim. Ale Kim tam nebyla! Byla pryč! A na její postely sis všimnul jakéhosi malého papírku, který zdá se ostatní neviděli... Cirra Usnula jsi rychle, ale v noci ses ještě asi dvakrát probudila. Jednou úplně v noci. Venku pršelo, což jsi viděla střešním oknem, které bylo hned nad tebou. Ani tě nenapadlo podívat se, jestli je tvůj chráněnec "přítomen"... Podruhé ses probudila až k ránu, už svítalo... Vlastně nk ránu, ale ráno! Přetočila ses na druhý bok, unaveně si zamžourala, ale... Tvůj chráněnec vedle tebe nebyl! Nebyl tam! Ani nikdo jiný v místnosti nebyl... Bylo ti to divné, jelikož přecijen museli jít spát... Fellia Večer sis dala něco málo k jídlu, vyjíčka natvrdo a sklenku vody... Pak sis od Amaruse převzala klíče od svého pokoje a dosti naštvaně odešla na pokoj... Ostatní zdá se chtěli celou noc strávit dole v hostinci. Ale když jsi byla v druhém patře, kde jsou pokoje, syšelas jak ostatní vyhodila hostinská se slovy: "Vy snad nemáte srdce! Kdy podle vás má spát?!" Takže Amarus přišel do pokoje hned za tebou. Ráno ses probrala dosti časně. Tedy, asi... Hodinyv pokoji nebyli a okno bylo zatažené. Ale v místnosti s tebou nikdo nebyl, což tě zarazilo... Na vedejší postely ležela mapa, dýka kterou máte probodnout tu zatracenou knihu a malý, schmuncaný list papíru. Zřejmě vzkaz, pomyslela sis. Na chvilku ses lekla, že by tě tu snad nechali, ale pak ti došlo že by ti tu tohle nenechávali...

Cirra - 10. září 2010 13:34
	Ráno Moc dobře se mi nespalo. Postele tvrdé a vůbec to bylo všechno hrozně nepohodlné, ale to nebylo nic proti tomu, co jsem zjistila ráno. Nikde nikdo... Chvilku jsem se poněkud nechápavě rozhlížela, ale pak mě napadlo, jestli třeba už nevstali dřív a nešli dolů do hostince. Tak jsem si tedy na sebe hodila plášť, letmo zkontrolovala, že mi nikde nekoukaj křídla a vyrazila dolů do lokálu.

Paní jeskyně - 11. září 2010 20:15

Cirra Dole v lokále nikdo není, jen tedy hostinská a u stolu Alfred. Muž co vás včera vedl. Stále to zde trochu zavání chmelem, ale je to mnohem lepší něž včera. Okna jsou zavřená ale krásně vidíš ven na město, které se pomalu začíná probouzet. Za oknem prošli asi tři postavy, když si tě všimla hostinská. "Dobré ráno přeji. Vyspala se paní dobře? Dáte si něco?" zeptala se a pak se hned otočila k hrnku čaje, který nesla Alfredovi.

Narmot - 13. září 2010 22:14

Hostinec Když se ráno probudím a zjistím že Kim zmizela a nechala po sobě jen lísteček trochu mě to překvapí - ale ne zase moc, přeci jen, je to anděl. Chvíli se probírám z šoku ale okamžitě když se proberu se natáhnu pro onen lísteček. Říci to ostatním, neříci to ostatním, říci či neříci? Mno, toť otázka! Radši jim to neřeknu do té doby než se o tom něco dozvím. Když si lísteček přečtu promnu si oči a několikrát si ho přečtu znovu.

Cirra - 17. září 2010 12:54

Ráno Rozhlédnu se po lokále a sednu si k jednomu ze stolů, pak kývnu na hostinskou. "Dobře... dala bych si čaj, děkuji... a... neviděla jste tu mé včerejší společníky?" Věnuju jí krátký úsměv a dál se rozhlížím, jestli se někde neobjeví. Ani nevím proč, ale největší starost mi dělá, že nikde nevidím svého chráněnce - no snad se mu nic nestalo... Rozhodnu se vyčkat, jestli se někdo objeví a pak... vlastně ani nevím, v tomhle světě se vůbec nevyznám, akorát mě příšerně rozčiluje a to je tak všechno. No při nejhorším se prostě vrátím tam, kde jsme začali... a nebo bych mohla pokračovat v cestě...

Paní jeskyně - 17. září 2010 17:19
	soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Papírek Na papírku je napsáno cosi nesrozumitelným písmem, možná ccizím jazykem. Papírek je zmuchlaný, trochu zažloutlý.

Paní jeskyně - 17. září 2010 17:27

soukromá zpráva od Paní jeskyně pro Cirra "No, popravdě... Včera tu klábosili asi do půlnoci, ale pak jsem je vyhnala nahoru. Omlouvám se jestli jsem si měla něčeho důežitého všimnout, ale byla jsem strašlivě rozespalá! Vážně by měli někteří lidé brát ohledy i na ostatní..." zašvitořila žena, zatímco připravovala čaj. "Ovocný, nebo černý?" zeptala se tě. Zatím si ale přisednul Alfred a pokynul hlavou, tak že to asi mělo naznačovat něco jako: "Mohu si přisednout?"

Narmot - 17. září 2010 17:40

soukromá zpráva od Narmot pro Papírek No sakra, co má tohle znamenat? Chvíli si papírek prohlížím, pak si slova pečlivě vryji do paměti. Přečtu slova ne příliš nahlas aby je nezaslechli ostatní a podám ho Arasien. ,,Co ty na to, nevíš co to tam je napsáno? Našel jsem to u Kim na posteli... Počkám až mi odpoví a zatím probírám naší situaci. Takže, jsme kdesi v nějakém městě na nebezpečné cestě s cílem porazit skupinku čarodějů, doprovází nás skupinka andělů a jeden z nich právě zmizel co to má sakra znamenat? Snad už se nikdo neztratí...

Arasien - 17. září 2010 18:56
	Pokoj Narmot mi papírek podá a já si ho se zájmem přečtu. "To je andělský jazyk... Stojí tu "Prosme o odpuštění, než Boží soud nadejde spasme náš svět..." " Pak se odmlčím a znovu pokračuji. "Vstříc našemu osudu..." Tohle nepřečtu! Je to něco jako Darsienem Lucasta Suri, ale co to můe jen znamenat?" popřemýšlím.

Cirra - 20. září 2010 11:19

soukromá zpráva od Cirra pro Hostinec "Černý, díky..." Kývnu dívčině a usměju se na ní, chápu, že to není její věc, jestli se tu někdo producíruje brzo po ránu... tedy dokud po ní něco nechce. Sama bych si jich asi taky nevšimla. Ne moc nadšeně si všimnu, že si proti mě někdo sednul, ale jen pokrčím rameny, stejně je to jedno, když mi nezbývá než čekat. Nespokojeně se rozhlížím po lokále a snažím se odolat nutkání vyrazit prohlédnout zbylé pokoje. Stejně by byly jistě zavřené.

Dinin - 22. září 2010 20:52

Pokoj Když se vzbudím uvidím že Arasien zrovna něco čte.Bohužel se vzbudím moc pozdě a Arasien to pomalu dočítá a já vůbec nevim o co se jedná. Beztak to bude kravina. Zamumlám si něco pro sebe a rychle se vyhoupnu z postele s úmyslem se obléci. Když se útrpně a úmorně navleču do svého oblečení a připnu si pás s mečem a dýkou zamířík k lavoru s vodou a tam si opláchu obličej. Kde je Kim? Vyhrknu ze sebe když zjistím že tady není a nikdo dnes z tohoto pokoje ještě neodešel

Arasien - 22. září 2010 21:40

Pokoj "Kde je Kim?" zeptá see najednou Dinin. "To se právě snažíme zjistit." řeknu mu krátce a pak se zas otočm na NArmota. "Můžu si to nechat?! Docela by mě totiž zajímalo, co to tamm vlastně je..." Řeknu a schovám si lísteček do kapsy. Tedy, schovala bych si ho do kapsy, kdybych nějaké měla! Hlavou naznačím něco jako: "Omluvte mě, prosím." a pomalu vyjdu na chodbu hledat umývárku. "Skutečně by mne zajímalo, co to tam asi je napsáno! T je snad poprvé co něco nepřečtu andělským jazykem!"

Havran-údržbář - 05. listopadu 2010 11:20

Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR