Stříbrná ostří
hrálo se Jindy
od: 19. dubna 2008 22:21 do: 03. listopadu 2008 18:00
Dobrodružství vedl(a) g.mess
| |
 | Skrze protrhaná oblaka dopadla na zem bělostná záře měsíce, která zahnala temnotu, ale oživila stíny. Pověstné podzimní mlhy naplnily ulice a zahalily tak Londýn do hustého, na oko neprostupného, oparu. Přesto se lidé vydali ven, za svými povinnostmi i zábavou, a nyní připomínají pouhé tmavé šmouhy v nekonečném proudu času. Ne každého však trápily povinnosti ryze dennodenní. Drobné kapičky deště začaly smáčet šedivé náhrobky na hřbitově Highgate a čerstvě rozrytá vlhnoucí půda začala ztrácet svou kyprost. Toho si však nikdo z pozůstalých nevšímal, jejich myšlenky se točily kolem smrti nejbližších, byl slyšet tlumený pláč a monotónní hlas kněze, kterak odříkával modlitbu. Oběti zaplatily nejvyšší daň za chybu jedince. Mezi mrtvými byl i Marc Haskett, dosavadní velitel tajné organizace, která je známá pod triviálním názvem Společnost. "Čekáním ničeho nedosáhnete, toho jste si snad vědomi. Marc Haskett byl sice důležitý, ale rozhodně je nahraditelný. Měli byste to řešit, dokud je čas a vaši sponzorové mají pocit, že jste i nadále užiteční," ohradil se mladý muž, položil na stůl fialovou složku. "Jsme si vědomi, v jaké jsme se ocitli situaci. Je to vše?" Vincentu Jenkinsovi začala s tímto mladíkem, který přišel z vyšších míst, docházet trpělivost. Už dobrou hodinu opakoval jedno a to samé. "Jen vám radím. Bez řádného velení půjde Společnost ke dnu, nezávisle na tom, jakých úspěchů v posledních měsících dosáhla," odvětil mladík téměř uraženým tónem, že jej nikdo nebere vážně a ještě jej vyhazují, srovnal několik dokumentů do kufříku a odešel. Večerní tma se přihnala s nečekanou rychlostí. Londýn se v tuto dobu rozzářil umělým osvětlením, ale jeho kouzlo zůstalo, stejně jako mnohá jiná neočekávaná tajemství.. |
| |
| Upír, nebo také vampýr: Jejich tělesná stavba je stejná, jako stavba zdravého lidského těla, neboť většina upírů vznikla přeměnou z lidí. Jsou samozřejmě i výjimky, ale je jich jen velmi málo, a jedná se o zakladatele upírských rodů. Jejich původ není objasněn, ačkoliv vědci nabídli mnoho teorií. K přežití potřebují potravu, tedy krev. Musí být však lidská, nikoli zvířecí, je to dáno jejich původem. Upír, stejně jako malé dítě, své schopnosti získává a objevuje postupem času, tudíž není možné, aby naprostý nováček v této rozmanité nemrtvé rodině uměl to, co jeho stvořitel. Schopnosti: hypnóza, levitace, telekineze, telepatie, teleportace, regenerace*, velmi citlivé smysly, rychlost a síla. A samozřejmě proměna v drobné zvířectvo (vždy po několika desítkách až stovkách kusech, v závislosti na výběru) jako jsou netopýři, krysy a hmyz. Čas od času se objeví i rodové zvláštnosti a výjimky, co se schopnosti týče. (jen po domluvě) *k regeneraci potřebují dostatek síly, stejně tak je to však nahraditelné krví. Špatně se hojí rány způsobené posvěcenými věcmi, rány způsobené stříbrem se naopak léčí lépe. Rozdělení: nejmocnějšími jedinci jsou zakladatelé rodů spolu s nejbližšími pokrevníky (zakladatel > jedinec > jedinec), ti mohou tvořit další tzv. nižší třídu, tito upíři jsou schopni tvořit pouze tzv. ghůly, nemyslící po krvi prahnoucí tvory, které ovládají. Vlkodlak: Původem člověk, nakažený lykantropií. Svou podobu může změnit kdykoli, v nezávislosti na fázi měsíce. Jejich smysly jsou citlivější i ve chvíli, kdy na sebe vzali původní podobu, tedy podobu člověka. V dnešních dnech bychom však jen stěží hledali opravdu silného a tak říkajíc pravého vlkodlaka, takoví už neexistují. Na světě jsou pouze jejich „děti“, tedy přeměnění a ti v sobě mají více lidského. Schopnosti: poměrně rychlá regenerace, citlivější smysly, přeměna (poté samozřejmě o něco větší síla a rychlost). Jsem přístupná domluvě, takže případné úpravy apod. nejsou problémem. |
| |
| Tech: Hrát se začne, až nás bude trochu víc (abychom začali zhruba ve stejnou dobu). Doufejme, že to čekání nepotrvá moc dlouho. Jinak pro hru platí: - příspěvky alespoň tři řádky (i kdyby to měly být tři půlřádky) - přímá řeč "do uvozovek" a nejlépe ještě tučně (přežiju, když si vyberete jen jedno z toho, ale oddělte to) - myšlenky kurzívou nebo soukromě PJi, jak chcete - nadpisky podtrženě - ! hráči nepoužívají žádné barvičky ! Ale k těm barvičkám.. byl mi vnuknut v jedné jeskyni zajímavý nápad, a sice použití barvičky při adresování dotyčné osobě. Je to pak přehledné, i když barevné, a docela rychle se v tom vyznáte, takže netápete kde je nadpisek pro vás, ale hledáte jen "kde je má červená". :) Doufám, že to nebude nikomu vadit, je to pro vaši lepší orientaci, já stejně budu muset číst všechno. To je zatím vše, kdyby něco, ozvu se. Váš PJ |
| |
| MH: Omlouvám se, ale něco na mě vlezlo takže se začátek trochu protáhne. Vůbec mě to netěší, ale s těží udržím hrnek s čajem, natož, abych tady seděla a rozehrála to. Díky za pochopení a trpělivost |
| |
| Takže, pokyn první: Vyberte si barvičku. Obě červené tedy tahle a tahle jsou už zabrané, ale zbývá dost jiných. Napište to do Diskuse, aby nevznikaly zbytečné spory. Kdo si vybírat nechce, tomu barvičku přidělím. |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro Společnost, jak víte, se zabývá snižováním počtů upírů (a případně také vlkodlaků, jen těch je méně). Co bylo původní náplní práce této společnosti nevíte, nikdo vám to nechce říct a popravdě to zřejmě ani nebude důležité. Žádné nesrovnalosti se za dobu vaši působnosti neobjevily, pokud nepočítáte to, že vašimi cíli vždy nejsou jen upíři (a vlkodlaci). Společnost jako taková funguje už nejméně pět let. Zajímají vás poslední dva roky (dřív jste zde opravdu pracovat nemohli), to byl v jejím vedení Marc Haskett. Zemřel před několika dny, spolu s několika dalšími členy, vojáky, Společnosti. Kdo má nastoupit na jeho místo zatím nevíte, je to v jednání a má se rozhodnout dnešní noc. Není vám však přáno, dočasné velení rozhodlo 'zbavit se' přebytečných osob a vyslat je na mise (viz další příspěvek). Oba, Vincente Lazare a Alexandře Stokere, máte své zázemí v hlavní budově Společnosti, ovšem odděleně. Nebudeme to hrotit, příliš se neznáte, ať jsou důvody jakékoli, poznat blíže se můžete kdykoli. A jste to právě vy, kdo je onou 'výhodou' polečnosti. Upíři. Plyne z toho několik pravidel, které si jistě domyslíte, ale kdyby náhodou - žádné zbytečné rozpory s ostatními členy, máte zákaz zabíjet členy Společnosti pokud nejsou napadeni, pít čerstvou lidskou krev smíte jen v určitých případech, jinak se bohužel budete muset smířit s krví dárcovskou, atd.. jsou to omezení, ale vzato kolem a kolem, neexistuje nic, co by vás opravdu svazovalo. Jste tu na vlastní žádost, z vlastní vůle. (důvod si snad najdete sami, ať už vaše upírská čest, která odmítá nechutné jednání jiných upírů, nebo pohodlnější život, ačkoliv lov je tolik zábavný..) Rozkazy dostáváte z nejvyšších míst, tedy od velitele (kterého však nyní nemáte) - v tomto případě spadáte pod nižší šarže. (odpustíte mi, když to nebudu více rozebírat?) Po budově se smíte pohybovat prakticky jak chcete, mluvit smíte s kým chcete. V úvahu nepřipadá žádné vynášení informací. Jste tu na své slovo, nečekáte, že vás nechají nesledované, že? Určitě jsem na mnohé zapomněla, až mě to trkne, dopíšu. Ještě k vaší pozici - jste upíři, máte tedy na starosti hlavní odklízení jiných pokrevníků, vlkodlaků a případně také ghůlů. Zkrátka to, kde by lidé mohli lehce selhat. |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro Společnost, jak víte, se zabývá snižováním počtů upírů (a případně také vlkodlaků, jen těch je méně). Co bylo původní náplní práce této společnosti nevíte, nikdo vám to nechce říct a popravdě to zřejmě ani nebude důležité. Žádné nesrovnalosti se za dobu vaši působnosti neobjevily, pokud nepočítáte to, že vašimi cíli vždy nejsou jen upíři (a vlkodlaci). Společnost jako taková funguje už nejméně pět let. Zajímají vás poslední dva roky (dřív jste zde opravdu pracovat nemohli), to byl v jejím vedení Marc Haskett. Zemřel před několika dny, spolu s několika dalšími členy, vojáky, Společnosti. Kdo má nastoupit na jeho místo zatím nevíte, je to v jednání a má se rozhodnout dnešní noc. Není vám však přáno, dočasné velení rozhodlo 'zbavit se' přebytečných osob a vyslat je na mise (viz další příspěvek). Oba, Vincente Lazare a Alexandře Stokere, máte své zázemí v hlavní budově Společnosti, ovšem odděleně. Nebudeme to hrotit, příliš se neznáte, ať jsou důvody jakékoli, poznat blíže se můžete kdykoli. A jste to právě vy, kdo je onou 'výhodou' polečnosti. Upíři. Plyne z toho několik pravidel, které si jistě domyslíte, ale kdyby náhodou - žádné zbytečné rozpory s ostatními členy, máte zákaz zabíjet členy Společnosti pokud nejsou napadeni, pít čerstvou lidskou krev smíte jen v určitých případech, jinak se bohužel budete muset smířit s krví dárcovskou, atd.. jsou to omezení, ale vzato kolem a kolem, neexistuje nic, co by vás opravdu svazovalo. Jste tu na vlastní žádost, z vlastní vůle. (důvod si snad najdete sami, ať už vaše upírská čest, která odmítá nechutné jednání jiných upírů, nebo pohodlnější život, ačkoliv lov je tolik zábavný..) Rozkazy dostáváte z nejvyšších míst, tedy od velitele (kterého však nyní nemáte) - v tomto případě spadáte pod nižší šarže. (odpustíte mi, když to nebudu více rozebírat?) Po budově se smíte pohybovat prakticky jak chcete, mluvit smíte s kým chcete. V úvahu nepřipadá žádné vynášení informací. Jste tu na své slovo, nečekáte, že vás nechají nesledované, že? Určitě jsem na mnohé zapomněla, až mě to trkne, dopíšu. Ještě k vaší pozici - jste upíři, máte tedy na starosti hlavní odklízení jiných pokrevníků, vlkodlaků a případně také ghůlů. Zkrátka to, kde by lidé mohli lehce selhat. |
| |
 | soukromá zpráva od Vincent Lazare pro Mám tedy nějak začít nebo ještě čekat drahá ? |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro |
| |
| Westminsterska katedrala Usednu do zadní lavice tak jako pokaždé kdy přijdu do domu našeho pána. Mám pocit že v dřevěném sedáku lavice už musí být obtisk mé prokleté zadnice. Pater noster qui es in cælis, sanctificetur nomen tuum. Adveniat regnum tuum. Fiat voluntas tua sicut in cælo, et in terra. Panem nostrum quotidianum da nobis hodie, et dimitte nobis debita nostra, sicut et nos dimittimus debitoribus nostris. Et ne nos inducas in tentationem sed libera nos a malo. Quia tuum est regnum, et potestas, et gloria in sæcula. Amen. Navěky, ale nikdy už né pro mne můj pane Najednou zableskne blesk fotoaparátu a vytrhne mě ze zamyšlení. Zatracení turisté! nedají pokoj ani v noci. |
| |
 | soukromá zpráva od Reno Tarshil pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro |
| |
| soukromá zpráva od Reno Tarshil pro |
| |
| Adrianne la Fay Ulice nočního Londýna Nepříznivé počasí se nad městě drží stále, s tím nic neuděláš ani ty, ani nikdo jiný. Jediné, co jsi mohla, je bavit se a krmit. Ano, byl to dobrý plán, kdyby se do něj nepřimotal někdo neznámý. Silný pach čestvé krve tě přilákal do jedné z bočních uliček ponořených v naprosté tmě. Člověk by zde měl problém, ty jsi na tom však mnohem lépe, navíc jsi vedena smysly. Necítíš jen krev, je toho víc. Žluč, žaludeční šťávy.. a mnoho a mnoho dalšího, až se ti to zprotiví. Před tebou ve stínu okolních domů, v úzké nenápadné uličce, která vhání strach do lidských těl, leží rozsekané tělo. Identifikace není možná, útočník se jak vidno vyřádil až přespříliš, protože z těla zbyly jen pahýly, hlava a torzo, se kterým si pohrával obzvláště dlouho, proto všechny ty vůně. Ale je mezi nimi ještě něco. Krev, ano, krev. Čerstvá. Slyšíš rychlý tlukot dosud žijícího srdce, vyděšený pisklavý dech, cítíš strach toho, kdo zde zůstal. Živ, ale zraněn. |
| |
| Amber Turnbland Břeh Temže, poblíž Tower Bridge Ghůl, kterého jsi tak umě stíhala dobrou půlhodinu, padl k zemi a rozpadl se na prach. Konečně. I přes vynikající kondičku a fakt, že jsi si za tu dobu musela navyknout podobným tempům, jsi uřícená a máš toho dost. Do cesty se ti pletli lidé, nadávali a nebo tě schválně strkali, zvlášť ti mladí, abych se ukázali. Neskutečné, jak nadávky jednoho člověka dokáží vyprovokovat k jiné k tam zákeřné akci. Možná jsi měla počkat na vhodnější čas, sledovat tu zrůdu až k jejímu pánu a zabít ho, ale neodolala jsi. To vzrušení, všechen ten shon co k tomu patří. Kdybys neudeřila, rozběsnila by ses ještě více a nebylo by hezké přidělávat policii zbytečnou práci s vyšetřováním vraždy. |
| |
| Dair Darkion Kavárna Purple Doll Půvabná nenápadná kavárnička nabízí nejlepší, jak jsi vyčetl z nabídky, druhy kávy a čajů, pečlivě vybíraných a dovážených z dalekých končin. K těm okoukanějším nabízeným věcem pak patří zmzlinové a ovocné poháry, zákusky, sušenky snad všech dostupných chutí a mnoho dalšího. Objevil jsi také několik druhů bílého a červeného vína, to je vybíráno tak, aby vyhovělo jak náročným, tak i těm druhým. Každopádně nevíš, proč jsi vlastně tady. Tedy, neznáš pravý důvod. Před dvěma dny jsi dostal lístek, psaný ručně na papír krémové barvy, aby jsi dnes v noci přišel. Hodina nebyla přesně určená a jak informoval dodatek, nemáš mít strach, neboť si tě dotyčný najde. Podepsáno tajemným T. Prakticky okamžitě se k tobě přitočí servírka lehce přes třicet, na tváři milý úsměv, v ruce několik nabídkových listů a papíry na poznámky. "Stačil jste si už vybrat, pane?" optá se tě mile. |
| |
| Alexander Stoker Sklad vybavení Společnosti "Hej, Stokere!" rozlehl se prostornou halou hlas tvého dnešního nařízeného. Neznáš ho, snad jsi měl možnost jej několikrát zahlédnout, ale není to žádná špička, zkrátka tě vyfasoval, neví jak se podle toho zařídit a podle všeho se mu tvá přítomnost ani nelíbí. "Zbraň? Vestu? .. něco? Nikdo mi nedal žádné pokyny, jak s tebou naložit, jen tě prý nechat jít vepředu," pokrčil rameny v naději, že mu situaci vlastně osvětlíš a nejlíp, abys vzal jeho místo a udělal celý zásah čistě podle sebe. Zbytek nepříliš početné skupiny, která tě má jen krýt, postává u stěny a kontroluje své vybavení, nevšímají si tě ale je ti jasné, že jsou vážně rádi, že dnes pravděpodobně nezemřou. Čeká vás jen malá neovládaná skupinka ghůlů. |
| |
 | Kavárna Sedím u jednoho ze stolů a přemýšlím o tom kdo mi psal vzkaz.Z toho mě probere servírka.Kouknu na ní a řeknu. Ach ano jistě.Přineste mi čaj prosím. Řeknu mile a usměju se.Pak se zamyslím. Kdo to asi příjde?A proč?Proč mi psal ten lístek proč zrovna mě?To je divný.No uvidíme kdo to bude. Pomyslím si a čekám na čaj který jsem ti objednal.Ruce mám volně položené na stole a spojené.Koukám před sebe a ušima vše poslouchám kdyby něco. |
| |
 | Ulice nočního Londýna Zatracené počasí, na tohle si v Anglii snad nikdy nezvyknu. A t o už zde žiji nějaký ten čas, zavrčím pro sebe vztekle a jen se hlouběji zavrtím do dlouhého černého pláště, abych se tak uchránila před nepřízní počasí. Silný vítr čechrá mé dlouhé plavé vlasy až do té míry, že mi jednotlivé prameny padají do tváře a nepříjemně cloní ve výhledu. K tomu i ocelově šedé nebe, bez hvězd či jen náznaku nočního pána, měsíce. Je pravda, že v tomto počasí, kdy jediné osvětlení poskytuje chabé světlo pouličních lamp, je pro mne výhodnější lovit nepozorována ostatními, avšak já přesto miluji sluneční svit a měsíc v úplňku. Chovám k němu zbožnou úctu jakoby on mi nahrazoval to, co já již nikdy nespatřím – sluneční svit. Z mých myšlenek mne však probere závan větru, který k mým čichovým pohárkům donese vůni čerstvé krve. Rozšířenými nosními dírkami nasávám ten lahodný pach. Téměř v omámení sleduji onu pachovou stopu, která mne dovede do jedné z postranních uliček. Náhle se k ostrému zápachu krve přidají i jiné lidské tekutiny. Znechuceně nakrčím nosík a pozorně pohlédnu do tmy před sebou. To, co spatřím mě jen utvrdí ve správnosti mé teorie. Tělo nebo spíše to, co z něj zbylo. Snad kdysi se té hromadě čehosi dalo říkat člověk, teď to byly jen znetvořené živočišné zbytky. Chuť na lahodnou krev jakoby zatemňovala můj mozek, přesto jsem se dokázala dokonale ovládnout. Nejsem dítětem noci teprve jedno novoluní, abych nutně pozřela vše, co se najde na cestě. Myslím, že si radši najdu jinou večeři. Z tohohle by se mi ještě mohlo udělat zle, pomyslím si a již jsem připravena k odchodu, když podkladkem své boty šlápnu do něčeho, co se až nepříjemně podobá části vnitřnosti toho, co leží jen kousek za mnou. Kčertu, ty boty jsou nové, zaběduji, když tu náhle mne zaujme zvláštní pach. Pach strachu, vyděšení. Strachu z toho, že oči neznámého viděli víc než by si přály. Když se zaposlouchám, v hlavě mi jasně buší vyděšený tlukot živého srdce. Slyším i sípavý dech, snad jakoby se raněný snažil prosit o pomoc. Jeho krev byla doposud nerozpoznatelná ve směsici té další, krve mrtvého a jeho vnitřních šťáv. Obezřetně vyhledám dosud žijícího člověka. Krok blíž však neudělám, lovci pro svou trofej dokáží dojít daleko a jak až daleko, závisí na každém zvlášť. Opatrnosti není nikdy nazbyt. |
| |
 | Břeh Temže, poblíž Tower Bridge Urychleným krokem následuji onoho ghůla, kterého chci za svou oběť. Do cesty mi však vstoupí docela vysoká betonová stěna. Vyskočím na ní a porozhlédnu se kolem. Nádherné temné nebe a na něm překrásný měsíc s hvězdami. Vypadá to jako dokonalý ráj, ale vždy je něco... na straně zla, zlomyslnosti. Ale moje druhé já se to snaží odstranit a já jen můžu doufat, že to zvládnu. Seskočím ze zdi se saltem a znovu se rozběhnu za ghůlem. Jsem dost uřícená, ale na sobě to nedám vůbec znát. Jsem na tohle zvyklá a proto přidám ještě víc. Do cesty mi vstoupí mladí lidé, kteří se chtějí předvést. No jo, ale až je přepadne náhodou upír, tak pochopí... frajírci sobečtí... Po chvíli se však s mou pomocí ghůl rozpustí na prach a já se jen spokojeně a škodolibě usmívám. možná o jednoho míň. Musím zabrat, protože jich je čím dál víc...Mohla jsem jít za jeho pánem, ale já tohle miluji...Zabíjení... Porozhlédnu se kolem a začnu se nenápadně procházet po městě, jestli nezahlédnu ještě někoho podezřelého. |
| |
 | Sklad vybavení Společnosti Poflakuji se skladem a snažím se nachvilku uklidnit a popřemýšlet,kdy mne čeká můj první úkol a jak bude pravděpodobně vypadat a probíhat. Zničehonic zaslechnu jak se halou rozléhá moje příjmení a tak se svižným krokem vydám k jednomu mému nadřízenému,který mne volal,neznám jeho jméno,jen jsem ho viděl jak se párkrát podílel na pár hlášení,ale to je vše,takže netuším co mi chce ,,Co si přejete,Pane?'' zeptám se a hned poté co se zeptám se mě zeptá co si přeji za zbran a chci vestu ,,Dejte mi něco rychlopalného a vestu chci určitě...'' řeknu neurčitě doufajíc že mi prostě něco vybere,protože netuším co na takové ghůly platí |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Venku nikdo nečeká. Víš, že jsi hlídaný, že se Společnost pojistila proti tomu, abys páchal nechutná zvěrstva a svaloval vinu na ně, ale přesto jsi sám. Žádný tým, ani jediným člen Společnosti před katedrálou. Jen lidé. Místní či turisté, a ani jich není mnoho. Několik řad před tebou sedí dvě postarší ženy, párkrát jsi je tady viděl, ale ony o tebe nezavadily ani koutkem oka. A poté samozřejmě natěšení turisté, kteří sem pronikli i s fotoaparátem, a bez špetky studu fotí vše, co jen mohou. Jsou dva - mladík a dívka, snad něco málo přes dvacet let, italové, nyní zasedli do jedné lavice, rozhlédli se a černým fixem na ni začali něco psát. |
| |
| Adrianne la Fay Ulice nočního Londýna Vše se zrychlilo, tep i dech, dokonce i strach vzrostl a jeho pach začíná být doslova nepříjemným. Zaskřípění štěrku po botami by jej prozradilo tak jako tak, jenže ty už dávno víš, kde je. Dal by se lehce přehlédnout, onen výklenek je ve zdi opravdu šikovně zapasovaný a v téhle tmě je to dokonalá skrýš. Jedná se pravděpodobně o muže, čerstvá mladá krev, dokonalost dnešní noci. |
| |
| Dair Darkion Kavárna Servírka kývla na srozuměnou a odešla předat tvou objednávku k pultu. Stále nic. Jen dva zamilované párečky vyznávající si svou lásku při pojídání sladkých krémových lahůdek, tři kamarádky nepříjemně štěbetající u kávy - jejich protivné hlasy plné zášti slyšíš dokonale, právě je pomlouvána jedna jejich kolegyně, jakási Jess. A poté postarší pán v baloňáku, oddávající se douškům čehosi horkého. Podšálek cinkl o stůl. "Hezký zážitek přeji," usmála se servírka a z tácu na stůl ještě sundala talířek s kulatými sušenkami, cukřenku a pro všechny případy také mléko a rozkošnou nádobku na med. |
| |
| Amber Turnbland Poblíž Tower Bridge Žádný podezřelý v blízkosti, jak se zdá. Ostatně, kdyby tady někde byl pokrevník, stejně jej pravděpodobně nepoznáš, pokud by kolem něj nestál zástup jeho sluhů, ghůlů. Zato je zde tolik náctiletých, až to není hezké. Zabít pokrevníka, znamená zabít všechny ghůly, které stvořil, jako mávnutím kouzelného proutku. Jenže zabít pokrevníka není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. I vojáci Společnosti s tím měli značné problémy, ostatně proto začali najímat upíry. Pche, proti upírům upíry, sice chytré, ale nelogické. Upírům se nedá věřit, jednou se vzepřou a bude pozdě, jsou to jen nechutná monstra. |
| |
| Kavarna Trochu povytáhnu obočí a vezmu čaj do ruky.Trocu ho osladím a čuchnu k němu pak jej začenu pít.Stále čekám kdy se onen záhadný cizinec objeví a říkám si. Doufám že příjde brzo už mě to tu nebaví. Pousměju se a piju dál čaj.Koukám také po okolí ale nic zvláštního jako obvykle.Když dopiju čaj odložím hrneček na stůl a čekám. |
| |
| Alexander Stoker Sklad vybavení Společnosti "Hm, jasně," vážně se na svůj post moc nehodí. Ta nerozhodnost, to váhání, stovky otázek v očích, bázeň. "Hlava, srdce a důležité orgány. Nejsou tu žádné stříbrné kulky, jestli jsem se dobře díval," sjel tě opatrným pohledem "Nebo je můžete trhat, nebo co to všechno umíte." |
| |
| Poblíž Tower Bridge Pomalým krokem obhlížím všechny hlavně temná místa. Společnost, vojáci. Někteří ani neumí bojovat. Musí jich jít deset na to, aby zabili jednoho ghůla. Potřebují ochranné vesty. Nač to? Stačí umět bojovat... Zavrtím hlavou a myšlenky ze sebe vyhodím. Při mé "procházce" potkám několik teenagerů. Pošlu jim jeden z chmuřivých pohledů, které dávám znát jen když se mi něco nelíbí. Ve dne anděl, v noci ďábel...Ve dne jsem ta, co by nikdy neublížila ani mouše, kdežto v noci bych zabila i slona. Přeháním... Ušklíbnu se a zamířím pomalým krokem k mému domovu, cítím že má obhlídka je u konce a že dneska už žádného ghůla nenajdu. |
| |
| Dybbuk Greenwich Park Dolní část parku, mezi jezery na vyjížďky a hřišti. V noci zde bývá docela klid, toho sis už stačil všimnout, ale zároveň se zde stále najdou tací, kteří milují noční romantické procházky. Lavičky jsou vcelku suché, takže se na nich dá sedět a pokukovat kolem, kde by se co dalo vyvést. Noc. Dnešní noc je nepředvídatelná, jednou hezky, jednou déšť a nepříjemně vlezlý vítr, kdo ví, co všechno se ještě přižene. Něco tomu chybí - trocha zábavy, možná kousek barev, hlasy lidí.. možná. Prohnala se kolem tebe mladá dívčina, v rozkvětu svých sil, dlouhé tmavé vlasy za ní vlály jako svatební závoj. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare pro |
| |
| Westminsterská katedrála - noc V očím mi zahoří plamen. Nesnáším vandaly a v domu našeho pána o to více. Jak mohou hanobit místo, které jim neprokletým slibuje spásu! Vstanu a jedním skokem se přenesu do lavice za nimi. Tiše jak mlha přistanu na sedáku ale hned z něj slezu a postavím se za nimi. Se vzpomínkou na svatou inkvizici a na omyli jež se mnozí dopustili ve spravedlivém hněvu, ze strachu či z hříchu se podívám co přesně dělají. |
| |
| soukromá zpráva od Reno Tarshil pro Opatrně dosednu s vrtulníkem na velké H, které na mě už nějakou dobu bliká hladovýma očima okrajových světel. Jsem rád, že už jsem na zemi. Počasí v Londýně je jako vždy na kočku. No jo, proto mám asi raději Japonsko. Zasměju se nahlas svému soukromému vtípku a vypnu motor. Zprávu, Obsahující klasické parte že Marc Haskett zemřel a kdy je pohřeb, jsem dostal před několika dny. Od té doby jsem na cestě a dnes konečně jsem dorazil až sem. (Jen návrh ... cokoliv můžeme jakkoliv překopat .. od toho kde je onen heliport až po to kde jsem vzal vrtulník :D Vím, že Společnost má zájem jen na Londýně takže v Japan jsem byl nejspíš ryze soukromě :D |
| |
 | Greenwich Park "Nenávidím déšť," zavrčím, když se přiženou další těžké mraky a vyklopí svůj náklad přímo na mě. Nesnáším tu její očistnou sílu a všechno co k tomu patří. Navíc mi navlhly noviny, které jsem právě studoval. Písmenka se rozpila do jedné velké černé šmouhy a já už z nich nic nevyčtu. Znechuceně je zmuchlám a odhodím na zem. Rozhodně si nedělám těžkou hlavu s nepořádkem, který tu po mně zůstane a rozhlédnu se kolem, ale je už příliš pozdě a nikdo tu není, ani milenci, kteří se tu občas potulují. Dnešní noc je pro ně příliš nepříznivá a jsou zalezlí na jiných místech. Nenávidím déšť! Rychlé kroky. Prudké otočení hlavy, přimhouření očí. Ano! Možná ještě není vše ztraceno. Se zájmem se podívám na dívku, která proběhne kolem. Ta síla, ta energie, ta ladnost pohybů, taková krása. Nechám jí projít kolem, pak vstanu a jdu za ní. Možná, že dnešní noc není tak úplně ztracená. |
| |
| Ulice nočního Londýna Jestli jsem si myslela, že je onen člověk natolik vyděšený, že se jeho základní životní funkce již zrychlit nemohou, mýlila jsem se. To, co zažil musel být pro něj horor a nyní, když spatřil nově příchozího, který už o něm ví, krev se mu rozproudila prudčeji, srdce začalo bít tak nahlas, že jsem měla pocit, že každou chvíli vyletí z jeho hrudi. Jak lákavá to představa. Jen ten nepříjemný pach. Tolik emocí a celý zápach tohoto místa začaly být pro citlivé nosní buňky téměř nesnesitelné. Přesto jsem se nemohla donutit k odchodu a udělat tak službu raněnému – nechat ho žít. Popravdě chuť na jakoukoliv hostinu mě ve směsici toho čehosi vcelku přešla, ale zvědavost byla silnější. Zajímalo mě, co se tady stalo a kdo je onen neznámý. Pche, lidé, kteří ví, co jsme zač nás nazývají zrůdami, ale vždyť sami jsou krutější než by kterýkoliv upír byť jen dokázal být. Obvykle je necháváme vcelku, jen vysajeme krev, ale oni sami mezi sebou? Tohle, pomyslím si a pohlédnu na něco, což by teoreticky mohlo připomínat hlavu. Ale ty buď nejsi hloupý, neznámý. Anebo je tvůj pud sebezáchovy velice, ale velice silný, Ten výklenek je ideální místo úkrytu. Obyčejný člověk by si ho nevšimnul, jenže já nejsem obyčejná. Bude to výhoda nebo tvůj konec? Vždyť vše je jen hra… Zlehka učiním pár kroků blíže k výklenku, hrajíc s ním vlastní hru. Přesto však nastražené smysly dávají pozor, zdali skutečně se nejedná o léčku, která by mě měla zahubit. |
| |
| Dair Darkion Kavárna Čaj je dobrý, popravdě by bylo lepší říci výtečný, protože jeho chuť je opravdu vynikající. Tenhle hrnek nebude jedním z těch pytlíkových, koupených v obchodě tady za rohem. Ulicí se rozezní hlasitý klapot dámských bot a ani ne do dvou minut před tebou stane kráska v rudých minišatech, s tenkým kabátkem přes ramena. Blond vlasy má zlehka natočené a odlesky světla kolem její hlavy vytvářejí domnělou andělskou svatozář. Víčka se přivřou pod tíhnou černých řas, zvýrazní tak smaragdově zelené oči, a dívka se posadí proti tobě, plné rty stočeny do milého úsměvu. "Krásný večer, že ano," od chvíle, kdy přišla a měla možnost si tě prohlédnout, z tebe nespustila oči, ale v jejím klidném konverzačním tónu ti něco nesedí. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Jakmile se tvé boty dotkly země, byl jsi prozrazen. Svou úlohu zde sehrála z části uvolněná dlaždice, jež se pod tvou tíhou převážila, a zvuk drcených smítek pod ní, se rozlehl kostelním tichem. "~GIACHETTA e ALESSIO~" stojí psáno na lavici a hned vedle jejich křestních jmen je nedokreslené usmívající se sluníčko. Oba se na tebe překvapeně otočili, v očích údiv a hlavně pak strach, možná i děs. Byli si přece jisti, že za nimi nikdo nebyl.. |
| |
| Amber Turnbland Poblíž Tower Bridge Ulice září svým obvyklým nočním světlem, panuje v nich nenucené napětí a mísí se nejrůznější pachy, od těch kanálových až po vůni domácí bábovky. Ze tvé lehké zamyšlenosti tě probere tvrdý náraz do ramene a zvuk dopadajícího kufříku na zem. "O-omlouvám se! Vážně jsem nechtěl, jen nemůžu sehnat..," muž, kousek do pětadvaceti letech, se sehnul pro kufřík. Nebe se zatáhlo těžkými mraky a začalo poprchávat. |
| |
| Dybbuk Greenwich Park Během těch několika málo minut, kdy si tě dívka vůbec nevšímala a dál šla svou cestou, sis všiml, že má v uších jistě sluchátka od nějakého hudebního blíže nespecifikovaného přístroje. Mezi zvukem dopadajících kapek na zem a kroky, totiž zaznívají nelibé melodie moderní hudby. Zakopla. "Aahh..," neudržela rovnováhu a spadla na všechny čtyři. Kabelka, kterou dosud držela, spadla kousek od ní, a s plastovým cinknutím dopadly na zem i obě sluchátka. |
| |
| Skladiště společnosti Ten muž už mě začíná opravdu vytáčet,nebot se chová arogantně a povzneseně,což nesnáším,nepovzbudil mě ani fakt,že budu muset jít první,jako nějaký pěšák. Když si obléknu vestu chvilk upřemýšlím o zbrani,pochvilce si vezmu dvě Mac(dvě rychlopalné,poloautomatické pistole) ke každé obyčejné náboje doufajíc,že to bude stačit. |
| |
| Adrianne la Fay Ulice nočního Londýna Další, nové, šustění látky, sípání dechu a jak se zdá, dokonce se přidal i náhlý vyděšený spívavý nádech, který by dotyčného prozradil i před obyčejnými lidmi. Nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o léčku. I když nemůžeš vyloučit, že by se znovu nemohl objevit útočník, aby zahladil stopy, jen je to málo pravděpodobné. Co mohl, jistě už udělal, a který blázen by se sem rád vracel. Zahlédneš dva lesknoucí se body, jeho k smrti vyděšené oči. |
| |
| Greenwich Park Zuby se zalesknou v úsměvu, když dívka zakopne a rozplácne jak dlouhá tak široká na zemi a kolem zavíří kletba na prokletý osud. Pomalu dívku dojdu. Nespěchám, nemám proč. Přejdu kolem ní až ke kabelce, kterou zvednu, pak se teprve otočím a s úsměvem, možná až příliš hladovým, jí oslovím. "Zdá se, že vám tohle upadlo, slečno," hlas mám sytý, melodický, dalo by se říci příjemný, však to byla také jedna z věcí, proč jsem si ho vybral. |
| |
| Kavarna Ano je pěkný. Odpovím a založím ruce na stůl a koukna na dívku a zapřemýšlím. Že by to byla ona ta která psala dopis?Nebo snad jen někdo kdo šel kolem?Ne tohle náhoda nebude. Řeknu si a řeknu. To jste byla vy co jste mi psala dopis že tu mám dnes večer být? Zeptám se přímo. |
| |
| Poblíž Tower Bridge Pouliční světla odhalují v tmě mou tvář. Mé jasně modré oči překrývají trocha pramínků mých kudrnatých blonďatých vlasů. Ty mám právě sepnuté do dvou dlouhých copů, sepnuté pouze fialovými gumičkami. Zamračuje se a mě začí být čím dál větší zima. Zapnu si mou šedou mikinu zakrývající temně černé tričko. Při chůzi narazím na jednu výkladní skříň. Pozastavím se a pohlédnu do ní. Poupravím si rifle a pokrčím rameny. Hluboké ticho má velké napětí, které mě však vůbec neovlivňuje právě naopak, dodává mi to sílu. Zhluboka se nadehnu a přidám do kroku. Zamyslím se nad tím, jak žít dál, když v tu chvíli ucítím náraz do mého ramena. bolestí se to vůbec nedá nazvat, spíš jen žďuchnutí. Prudce se otočím na onoho muže, který mě vyrušil z dumavého přemýšlení. To je dobrý, takové věci se stávají. Co nemůžete sehnat? Pohlédnu na upadnutý kufřík, který muž zvedne do svých rukou. Přimhouřím očima a pohlédnu mu do tváře. |
| |
| Westminsterská katedrála Prozrazen! Ale to je jedno jak můžou... Jen chvíli sleduji jejich vystrašené tváře. Ale při pohledu na jejich čin se rozzuřím... "Jak můžete! Jak můžete hanobit dům našeho pána. Máte se zde modlit v naději! V naději, která byla jiným odňata! Jak můžete urážet tento chrám něčím takovým!" Rukou v černé kožené rukavici ukazuji na nápis, kterým pošpinili staré lavice. Kdyby ještě existovala inkvizice, byli byste jako kacíři postaveni na hranici a upáleni! |
| |
| Alexander Stoker Sklad vybavení Společnosti I když sis konečně vybral vše, co jsi chtěl, nespouští tě z očí. A stále to není pohled velitele, nýbrž pohled dítěte, kterému se do rukou dostala nová hračka a ono by rádo vědělo, co může čekat. "Jaké to je, vybíjet vlastní řady?" zeptal se a aby skryl své rozpaky nad vysloveným dotazem, sáhl do jedné z polic pro poslední vysílačku a podal ti ji. |
| |
| Dybbuk Greenwich Park Dívka polekaně vzhlédla a co nejrychleji se postavila, oprášila se, i když to evidentně bylo k ničemu, neboť špína na oblečení setrvala, a prohlédla si tě. Pootevřela ústa, ale než promluvila, zaváhala. "Ah, díky," natáhla ruku pro tašku. Z těla jí doslova vytryskla vlastní vůně, vše jen díky té troše nervozity a potu. Tvá přítomnost ji rozhodila. |
| |
| Dair Darkion Kavárna Opřela loket o desku stolu a dlaní si podepřela bradu, oči stále visí na těch tvých a nepřestává se usmívat. "Vypadáte mladě," pokračovala po svém, ignorujíc tvůj přímý a nepřeslechnutelný dotaz "Kolik vám je?" sladce se usmála. |
| |
| Amber Turnbland Poblíž Tower Bridge Stydlivě se usmál, že tě zatěžuje vlastními problémy. "Levný hotel," odpověděl krátce a konečně si tě prohlédl, hezky od hlavy až k patám. Z jeho výrazu jsi nic moc nevyčetla, jen se usmál. "Spěcháte?" v jeho hlase je patrná nervozita "Neberte to nějak zle.. jen.. běhám po městě už docela dlouho a díky té srážce s vámi mám konečně důvod, abych si odpočinul v nějakém baru. Rád bych vás na něco pozval, jako omluva," letmý úsměv. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Žena chytila svého milého za paži, celá bledá děsem, že byli načapáni. Muž to nese o něco lépe a jak se zdá, umí i anglicky. Zda i ona, těžko říct. "Je to.. nápis," zvedl si fix před oči "Smýt to za pár dní," jeho angličtina není dokonalá, ale je jasné, že chtěl říct, že o nic nejde a za pár dní by to nějaký správce tak jako tak smyl, takže vlastně o nic nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro Malé soukromé letiště bylo přesně to, co jsi potřeboval. Nikdo se na nic nevyptával a stačilo jen zařídit několik málo věcí ohledně odletu, příletu a letových plánů, ale to nebylo nic složitého. Nyní jsi konečně zpět. O vrtulník by se měla postarat Společnost, ostatně byli to právě šikovní človíčci ze Společnosti, kteří ji sehnali a nechali na tobě jen to málo povinností s papírováním. Ve stínu budovy se rýsují obrysy osobního auta se zapnutými světly, u předních dveří někdo stojí. Zřejmě to bude auto pro tebe. Stále je zde ale všeobecné váhání. Ohledně tvého příletu se moc nevědělo, s nikým jsi nebyl domluven a ani teď není poblíž nikdo s kým by jsi mohl mluvit. |
| |
| Kavarna Kouknu na ženu a pomyslím si. Nějak moc se vyptává kruci kdo to je? Pak ale odpovím. No bude mi za pár měsíců dvacet. Řeknu s ledovým klidem. A proč se ptáte? Dodám otázkou. |
| |
| Westminsterská katedrála "Ignorante, tvůj život je jako ta fixa! Také může skončit během pár minut nebo dní. Měl bys padnout na kolena a prosit o spásu, dokud jsi ještě na živu. Vlastním jazykem smýt svůj hřích! Nebo se stanu správcem tvého bytí a smažu tě z tváře této země." Jsem nanejvýše rozzuřen. Hanobí chrám našeho pána, jako by to byl nějaký sloup na ulici, či strom v lese. Vůbec si neuvědomují jakou svatokrádež páchají. Tyčím se nad nimi a mám co dělat abych se nestal andělem pomsty. Abych je neztrestal jako nehodné v sobomně. |
| |
| London City Airport, Noc Opatrně dosednu s vrtulníkem na konec přistávací dráhy městského letiště. Očima přelétnu nad jedninou přistávací dráhou postavenou na betonovém poloostrově uprostřed doků. Naštěstí tu není žádný velký provoz, zvláště v noci, takže nemusím s vrtulníkem hned opouštět dráhu a můžu tuhle starost nechat někomu jinému. Jsem rád, že už jsem na zemi. Počasí v Londýně je jako vždy na kočku. "No jo, proto mám asi raději Japonsko." Zasměji se soukromému vtípku a vypnu motor. Zprávu, Obsahující klasické parte že Marc Haskett zemřel a kdy je pohřeb, jsem dostal před několika dny. Od té doby jsem na cestě a dnes konečně jsem dorazil až sem. Vrtulník čekající na mě v Doveru, byl příjemnou pozornosti na uvítanou. Jen k tomu mohly vyřídit i všechny letové papíry. Kvůli nim jsem v Doveru ztvrdl dobré dvě hodiny. U letištního terminálku stojí auto, kvůli jeho rozsvíceným světlometům si musím oči zaclonit rukou. "Tak co uvítací výbor nebo popravčí četa..." Brouknu si pro sebe když vedle auta zahlédnu siluetu člověka. Otevřu dveře a vyskočím na asfaltovou dráhu. Listy rotoru se nad mou hlavou stále ještě líně dotáčejí. "... co se má stát stane se." Pokrčím rameny. Ruce vrazím do kapes svého saka a zlehka se rozběhnu k autu. Když jsem na doslech zakřičím: "Dža!" |
| |
| Dair Darkion Kavárna Zareagovala až příliš přehnaně, jako obyčejná malá holka bez špetky sebeúcty. No, podle toho, z jakého úhlu pohledu se na to díváš - někomu by to mohlo připadat roztomilé. "To je báječné! Lepší, než jsem si představovala," radost čišela nejen z jejího výrazu, ale také ze slov, která pronášela bez bázně. Pak jí to zřejmě došlo. "Sledovali jsme vás. Víme, vím, co jsi zač. Proto tady jsi," začala neochotně vysvětlovat, ale to nejhorší mělo teprve přijít. "Hledám partnera," dodala s bázní v hlase, dále mlčky očekávajíc tvou reakci. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Ital se zatvářil překvapeně, i když i jemu muselo být jasné, že tvá reakce je oprávněná, ale nehodlal to jen tak vzdát. Zkrátka ten typ, který se vážně bude bít do krve, jen aby neztratil hrdost, kterou si myslí, že má. Zamračil se a posunul svůj obličej kupředu, s výhružně zatnutými pěstmi. "Nevyhrožovat!" skloňování vážně není něčí silná stránka, ale teď by to klidně mohl svést na svou psychiku "Máš moc řečí. Je to lavice. Pouze lavice. Kousek dřeva," mávl posměšně rukou. Ostatní se po vás otočili, snad i měli nějaké námitky ohledně hluku, který působíte, ale jakmile jim došlo, o co jde, posunuli se v řadách blíž oltáři a pokračovali v motlitbách. Kdo by taky čekal, že se dámy v létech budou plést mezi dva silné muže. |
| |
| Poblíž Tower Bridge Podle prvních pohledů se mi muž pozdával, když mě však pozve do baru, nevím co si mám myslet. Stejně už nemám co dělat, šla jsem domů, aspoň se zabavím.... po dlouhé době... Pak náhle přimhouřím své modré oči a znovu si ho prohlédnu. A není to náhodou... Zapřemýšlím, ale pak se zářivě až škodolibě usměji. Ráda vám udělám společnost... No co, maximálně ho budu muset zabít... Odhrnu si z ramen hustčí pramen vlasů a prudce ho odhodím za záda. |
| |
| Reno Tarshil London City Airport, Noc Než jsi stačil doběhnout k autu, jeho dveře se díky osobě stojící venku otevřely a vykoukla z nich věru milá ženská tvář. Dva lesknoucí se smaragdy tě ihned uhodily do očí - jen málokteré stvoření na zemi má tak úžasné oči. S jejími medovými vlasy si pohrával vítr, který v blízkosti vířil vůni jejího květinového parfému. Nebylo to nic zvláštního, zkrátka jen nechtěla trhnout ostudu, i když to by šlo po učarování těma očima jen hodně těžko. Na jejím protáhlém obličeji se objevil úsměv. "Sylvie Traylerová, vítejte zpět," tenké rty se téměř nepohnuly "Jaká byla cesta?" zeptala se zdvořile, ale jako by si vzpomněla, že tady není jen kvůli bezduchému tlachání o cestě. "Nasedněte, už se na vás čeká. Bude to dlouhá noc, zdá se," připomněla ti s omluvným úsměvem. Problém je snad jen v tom, že si nejsi jistý, proč přesně se na tebe čeká. |
| |
| Kavarna Když slyším tyhle novinky trochu vykulím oči ale ihned se v mysli uklidním a řeknu. Myslím, že tady není vhodné místo toto probírat.Zvláště když víte kdo jsem.Okolní lidé by nás mohli slyšet.Takže musíme jinam. Řeknu a dodám. A vy jste to samý co já nebo uplně něco inýho? Zeptám se se zajmem.Mám více otázek ale zatím jich více nepokládám. |
| |
| Westminsterská katedrála Jeho výhružné brady si vůbec nevšímám, spíše mě ještě více rozčílí jeho naprostá absence pokory. Stále se mu koukám přímo do očí. Levou rukou jej chytnu pod krkem, který tak hrdě nastavuje. "Nevyhrožuji, nabízel jsem ti cestu pokání a ty jsi jí pohrdl! Teď může přijít jen boží hněv! Co si myslíš, že jsi ty? Člověk, nic než člověk. Jenom kousek naprosto zbytečného masa!!!" Jsem příliš rozpálen abych se dokonale kontroloval. Ale udržím se natolik, že nekřičím. Spíše syčím. |
| |
| London City Airport, Noc Málem zakopnu o vlastní nohy, když uvidím onu dívku v autě. Cítím se jak středoškolák a také cítím jak mi stoupá krev do tváře. Určitě už jsem celý rudý. Zprvu chci odpovědět Japonsky, ale pak si uvědomím, kde jsem. ÉÉÉ .. potěšení na mé straně. Idiot! Sem prostě idiot! Vzpamatuj se Reno Zcela nevědomky rukou zajedu do rudých vlasů a podrbu se. Jo fajn, dobrej stroj ... Ééé ... kdo na mě čeká? Myslel jsem, že bude pohřeb. Velmi neohrabaně dojdu během řeči až ke dveřím a nahnu se dovnitř abych nastoupil. Sakra vzpamatuj se, Reno! |
| |
| Greenwich Park Doslova se pasu na jejich rozpacích a té troše strachu, která z ní vyzařuje. Úsměv se mi rozšiřuje čím dál víc, až se zalesknou zuby, čímž přiliji trochu oleje do ohně a dívka je nervozní ještě víc. "Není trochu nebezpečné chodit po místě jako je tohle sama?" zeptám se, když jí podávám tašku. "Tohle zakopnutí by vám mělo být varováním. Mohlo by se stát i něco horšího," řeknu a pomalu natáhnu ruku a sundám neviditelné smítko z jejích šatů. "Možná bych vás mohl doprovodit, aby se to znovu nestalo?" navrhnu. |
| |
| Dybbuk Greenwich Park Je vyďěšená a neumí to skrýt, i když se o to mistrně snaží. Ruce se jí třesou, kterak se natahuje pro tašku. "Občas není vyh-nutí," pořádně si tě prohlédla a podle soustředěného výrazu je jasné, že si tě snaží zapamatovat, aby pak policii mohla dát tvůj přesný popis. Zamračila se. "Hm, můžu znát vaše jméno?" řekla přímo bez vytáček. Další vodítko pro policii, ačkoliv si dost dobře neuvědomuje, že můžeš lhát. Co už. Kolem vás projel mladík na kole, spěchal, ale ohlédl se po vás. |
| |
| Reno Tarshil London City Airport - noc Sylvie se zatvářila zmateně, ale nakonec se chápavě usmála, byl v tom i ždibec smutku. "Pohřeb jste zmeškal, pane Tarshile, bohužel jsme nemohli čekat na ty, kteří se chtěli rozloučit. Rodina si to nepřála, chtěli to mít rychle z krku," začala se tvářit vážně "Čekají na vás prakticky všichni," naznačila. V autě bylo hezky sucho a teplo, navíc její vůně.. Bude to příjemná cesta, ať končí kde chce. "Ale myslím, že si několika minutové zdržení můžeme dovolit, pokud chcete navštívit hřbitov," pro změnu lehká pobídka ke zdržení. Třeba si všimla tvé roztržitosti a chce tě trochu potrápit, i když se neznáte a před vámi je něco velkého. |
| |
| Dair Darkion Kavárna Rychle si zakryla ústa rukou.. a vyprskla smíchy. "To samé. Zcela jistě to samé," odsunula židli - evidentně jí tvůj nápad nepřipadá vůbec špatný, nikdo z vás nestojí o odhalení. "Měla bych se omluvit za to, že jsem vás sledovala, bohužel nebylo jiné řešení. Potřebovala jsem mít jistotu a to dřív, než mi zmizíte. Nikdy nejsou žádné záruky," krátce se rozhlédla "Návrhy?" |
| |
| Amber Turnbland Poblíž Tower Bridge "Oh.. u-h... vážně?" vydechl překvapeně a téměř zděšeně vykulil oči, což vypadalo velmi roztomile, a ještě krátkou chvíli nevěřícně lapal po dechu. Uhnul pohledem, sklonil zrak a usmál se. "Omlouvám se, čekal jsem, že odmítnete, ale štěstí při mě stojí alespoň nyní." Letmo se otočil po projíždějícím autě, poté pokynul rukou směrem ulicí vpřed, tedy směrem, ze kterého jsi přišla. "Zkusíme to tudy, jestli nevíte o nějakém lepším podniku poblíž," znovu se usmál. Nervozita z něj opadla. "Glen Mordmock," nabídl ruku ke stisknutí. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Italovo děvče polekaně vypískne - je to hlasitý nepříjemný zvuk, doslova trhající uši. Muž také hekl a pak chytil tvou ruku, jenže jeho sevření se s tím tvým nedá srovnat. "Pomoc! Napadení!" Jak dlouho asi trénoval tato dvě slova? Nebo je jen náhoda, že je křičí tak čistě a sebejistě? Do chladného ticha katedrály pronikaly jen tlumené zvuky zvenčí, projíždějící auta, kroky a hlasy kolemjdoucích |
| |
| Westminsterská katedrála Mé dlouho zkoušené nervy povolí. Nechám uniknout první výkřik, ale pak již sevření kolem jeho krku nedovolí uniknout ani hlásce. Hřbetem druhé ruky jej přetáhnu přes tvář. Tak silně až cítím jak čelist poskočila. "Mlč! Svou příležitost k pokání jsi již promrhal. Teď můžeš jen přijmout trest za své hříchy! Ať je bůh milostiv k tvojí duši..." |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Na jeho volání se nikdo neozývá, jen poslední návštěvníci opustili katedrálu tak rychle, jak jim jen nohy dovolily. Na staré dámy to byl opravdu výkon. Muž zachrčel.. ale i to bylo k ničemu. Pocit, který právě prožíváš, je něco nezaměnitelného. Jenže se na tebe vší svou silou vrhla jeho milá přítelkyně, sice to trochu nevybrala a musela se potlouct o tvrdou lavici, ale její ruce máchly kolem tvého obličeje z boku, než se svezla a zachytila se oblečení. Nic ti neudělala, ale to neznemaná, že se o to v další chvíli nepokusila znovu. Opět vší silou. Poškrábat. Bouchat. Vypíchnout oči.. cokoli, jen aby tě dostala od milého. |
| |
| London City Airport - noc Má tvář vypadá stejně šokovaně jako se cítím. Cože! Pohřeb už byl? Co to má znamenat a kdo mají být ti Všichni. Já přijel přece na pohřeb, proč mi proboha posílají vrtulník, když to stejně nemohu stihnout! Stále v lehkém šoku a rozčarování nasednu do auta. Blízkost a vůně Sylvie by byla za normálních okolností velmi příjemná, až lehce znervózňující. Momentálně je však má mysl někde naprosto jinde. Její další slova mě však vrátí do reality. Arigato ... Pardón... Děkuji, přesně to bych si přál. Trochu jsem se uvolnil a šok povolil. Tohle je správné. Nakonec proto jsem chtěl jít na pohřeb, rozloučit se. Možná to bude bez toho cirkusu i lepší. |
| |
| Westminsterská katedrála Pustím krk ve kterém cítím jak jeho majitele opustil jakýkoliv odpor. Rána přes tvář nejspíše silně stimulovala trojklaný nerv. Chytnu dívku za zápěstí obou rukou. A lehce je zvednu abych ji trochu zklidnil. "Co myslíš, že děláš!? Chceš snad položit život za jeho hříchy? Vykoupit svou krví jeho viny? Sebe sama uvrhnout v peklo aby on poznal ráj!?" |
| |
| Kavárna-venku Ano podte. Řeknu a zavedu jí do nedalekého skladu hned kousek od kavárny a řknu. Tady nás nikdo nebude rušit takže mi můžete říci vše co máte na srdci. Řeknu mile a usměju se. |
| |
| Greenwich Park Ohlednu s epo klukovi n akole a na chvilku se mi oči zúží do tenkých čárek, ale když se otočím zpátky k dívce, jsou zase normální a já se stále usmívám. "Samozřejmě," lehce se ukloním, vždyť přeci jsem slušně vychovaný, nebo se tak tak tvářím, ve skutečnosti je to všechno jen ironie. "Graham Wolf, k vaším službám," představím se a čekám co udělá. |
| |
| Reno Tarshil London City Airport - noc /a/ hřbitov Highgate Sylvie poočku sledovala tvou tvář, dokud se neodvrátila a nezačala sledovat ubíhající noční krajinu skrz okno, když jste vyjeli. "Byly tady zmatky," zašeptala, jako by věděla nad čím v duchu přemítáš. Pak jen oznámila řidiči, aby změnil trasu, a víc už celou cestu nepromluvila. Než jste dojeli na hřbitov, rozpršelo se. Sylvie ti nabídla deštník a prostě oznámila, že počká v autě, a poté stroze vysvětlila cestu. Najít to by nemělo být těžké, každá sekce hřbitova je značená. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Dívka se snaží vytrhnout z tvého sevření a zároveň popostrkává svého přítele, aby utekl. Ten zatím jen těžce dýchá a kašle, přičemž se snaží ti říct, abys toho nechal a pustil ji. V dívčiných očích se objevily slzy, ale není čas jí nějak litovat. Ital se rozhodl bránit ji a rozmáchl se rukou tak, aby tě zasáhl. Bude to dlouhá noc.. pokud ji rychle neukončíš svým odchodem, nebo hříchem před oltářem Božím. |
| |
| Dair Darkion Před kavárnou Nemůžeš se divit, že je zaražená, přestože se usmívá. Pohedem vesele těká kolem sebe, i když to vidíš jen díky odrazům světel v jejích očích. "Je nás málo. Velice málo a já nechci, aby náš druh vymřel," odmlčela se a čekala, jak zareaguješ, připravená vysvětlit ti vše pořádně, hezky popořádku. |
| |
| Dybbuk Greenwich Park Zamrkala dlouhými řasami. "Jessika Malonová, těší mě. A ještě jednou díky," usmála se a na oko se zdá, že je klidná. Z jejího nitra však dál sálá nedůvěra a strach. Vykročila směrem, kterým šla než upadla. "Hm.. ehm, byl jste na procházce? Nebo odněkud jdete?" pokusila se navázat nezávazný rozhovor, snad pro další pocit, že je v bezpečí. |
| |
| Poblíž Tower Bridge Muž mi připadá docela sympatický, až směšný svým chováním, ale nemám co ztratit, když půjdu s ním. Nejsem jen jediná ve Společnosti a navíc... Nejsem pes, abych Společnost poslouchala na slovo. To víte, život je houpačka, jednou jste dole, jednou nahoře... Poprvé mi pouliční světlo odrkylo mou zahalenou tvář, kterou důkladně vždy skrývám v noční záři, vždy když je noc a má tajná identita zabíjí nemrtvé. Ještě mě nikdo nepoznal, nikdo mě neviděl. A za to jsem ráda. Upřímně, je mi jedno, kde strávím konec svého dne. Na nabízenou ruku trochu zaváhám, hlavně při představě, že musím odhalit své jméno. Po chvíli však vroucně stisknu ruku, jméno však neřeknu. Těší mne. Řeknu se zdvořilým úsměvem, který skrývá hodně tajemství, ale to skrývá téměř celý život. Lež nebo pravda? Ještě chvíli mlč... Pomyslím si v duchu a pohlédnu mu do hlubokých očí jako vodopády čekajíc jak zareaguje. |
| |
| Ve skladu Kývnu a odpovím. Ano je nás málo.Ale já k vám nepatřím nepatřím k žádné straně.Nikdy jsem neatřil a ani nyní se nepřeidám k vám abych se sklonil před tím jenž vede náš rod. Řeknu klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare pro Křižáci očišťovali své svědomí stejnou tezí. O vykonávání dobra pomocí zla :D Ital má podivuhodně tuhý kořínek ... takovou ránu od člověka moc lidí nerozchodí, natož pak se silou upíra :D ... čímž měl být vyřazen, ale takto to povede nejspíše k eskalaci napětí a agrese, do jaké míry nevím to zjistím zítra. Vincent už šel spát :( |
| |
| hřbitov Highgate - noc Chápu ... Víc říct nedokáži a není to jen zatměním v hlavě, ale také rozporuplností mých pocitů. Chtěl bych se cítit pietně nad smrtí přítele, ale místo toho cítím naprosto jiné pocity, vyvolané Sylviinou přítomností. Ticho mě neobyčejně vytáčí, ale nemám ponětí jak bych jej přerušil a svým způsobem se právě něčeho takového bojím. Proto jen kmitám pohledem z nočního Londýna na Sylvii. Když dojedeme na hřbitov, zdvořile (alespoň v to doufám) odmítnu deštník a vydám se do deště. Nijak nespěchám ani se neploužím. Jdu celkem volným krokem, ruce v kapsách saka a hlavou lehce přitaženou k tělu. Mám sice déšť rád, ale za krkem pod košilí ji mít nemusím. Alespoň ne moc. Když dojdu k poměrně čerstvému hrobu, čupnu si a rukou zajedu do rozmoklé hlíny a trochu sevřu. Oči mám zavřené a v duchu se loučím se svým přítelem. Snažím se vybavit si jeho tvář plnou energie a síly. Ve svém vlastním loučení, ztratím pojem o čase. |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro A k Italovi. To, že se rozmáchl nic neznamená, s tím jsem počítala, ale z posledních sil ji chce bránit.. mno, to je docela logické a poměrně i možné. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare pro Ale vzhledem k Vincentově stavu a tomu jak Ital provokoval, to asi skončí hodně škaredě :( :D no uvidíme možná se Vincent vyspí do růžova. Když jsem ho viděl naposled byl docela rozhněvaný a sršel božím hněvem. Ale mezi námi měl jsem pocit, že na holku sršel i něčím jiným ... potvorák jeden upírská |
| |
| Westminsterská katedrála Pustím jednou dívčinu ruku a zachytím velmi ubohý a pomalí pokus toho bezvěrce a bezbožníka. Chytnu jeho letící paži a prudce jím švihnu za sebe. Jeho a můj pohyb se tak spojí v jeden a on se vydá na nedobrovolný let kamsi dozadu. Když slyším jak dopadl na dlažbu chrámu, dále si jej už nevšímám. Obrátím se opět na tu dívku, oči má plné slz a i v této chvíli se jej snažila bránit. Její vina není taková jako jeho, ale já již nejsem knež abych jí mohl dát rozhřešení. "Odpověz na co jsem se tě ptal! Dala bys svou duši, aby jsi jeho zachránila? Oželela bys brány nebeské aby on měl naději naději je spatřit? Smyla bys vlastní krví jeho hříchy!" |
| |
| Greenwich Park "Nemáte vůbec zač," řeknu se zubatým úsměvem a zařadím se jí po boku. "Na procházce," odpovím na její otázku. "Rád se procházím v noci. Ve dne to není takové a navíc ani není čas, ale noc, noc má své zvláštní kouzlo, nemyslíte?" krátce na ní pohlédnu. Je tak mladá, plná síly. Snaží se působit sebevědomě, ale mě neoklame. Cítím její strach, tu krásnou vůni studeného potu a děsivých myšlenek, které se jí táhnou hlavou, ale které tak strašně pokulhávají za skutečností. Líbí se mi to. Možná, že dnes opravdu nebyla chyba sem jít. |
| |
| Sklad vybavení Společnosti Když na mne velitel pohlédne a zeptá se mne,jaké to je vybíjet vlastní řady ušklíbnu se. Myslím,že mi to řeknete Vy,určitě jste v tom zkušený podotknu a pomalu zkontroluji jestli je máí zbran v pořádku. Pochvilce čekání se vydám k jakési skupině,která jde s námi a mlčky je poslouchá,protože doufám,že dav mi zaručí jakousi obranu před kapitánem |
| |
| Amber Turnbland Poblíž Tower Bridge – Klub 68 Vypadá to, že Glenovi anonymita nevadí. Je za tebe rád, co na tom, že hned nezná jméno, aspoň to bude zábavnější. Tajemné dívky byly vždycky v kurzu. "Také mě těší," vydali jste se dál ulicí a on si nenechal poradit, zkrátka nějaký bar chtěl najít sám. Nakonec našel. Sice se nad jeho jménem ušklíbl, ale gentlemansky ti podržel dveře. Klub 68 je vcelku moderní lokál, kde si člověk může stěžovat leda na teplé pivo nebo poblité záchodky, jinak vypadá velmi příjemně a dobře. |
| |
| Dair Darkion Ve skladu Jestli se tahle holka někdy přestane usmívat, bude to zázrak. "Chápu," řekla smířeně a zastyděla se "Vlastně po vás budu chtít možná trochu víc, než tohle. Jak se to vezme. Nechci, abyste se k nám hned přidal, vaše rozhodnutí respektuji, ale nemůžeme naši rodovou linii udržovat v tak malé skupině jako dosud. Vedlo by to k degeneraci jedinců," s úsměvem uhnula pohledem a sklopila hlavu. "Chceme jedince s odlišnou částí genetického kódu. Vaše dítě." |
| |
| Ve skladu Zapřemýšlím nad jejímy slovy ařeknu. Ano vím a dobře to chápu.Rád pomohu vám i mému rodu ale nikdy výslovně nikdy se neskloním a nebudu sloužit vůdci našeho rodu.Jsem nezkrotný a tak to zůstane nepokleknu před někým kdo kvůli toho kdo je má moc. Řeknu a pak dodám. Pokud chcete budu komikoliv tajně pomáhat ale nepřidám se k vám. Řeknu rozhodnu tě a hledím jí do očí. |
| |
| Reno Tarshil Hřbitov Highgate – noc V korunách okolních stromů teskně šumí vítr, ale na hřbitově ani jinak být nemůže. Vždy je to smutné a srdcervoucí. Vybavují se ti různé události, situace, kterým jste čelili spolu, a vybavují se ti obličeje i jiných osob, ať už žijících či ne. Teprve v této chvíli se dostaví opravdu tísnivý pocit a je jen málo věcí, které by jej mohly zahnat. Nikdo tě neruší, nikdo tě neshání. Alespoň tady je vidět, že lidé nejsou jen od toho, aby spěchali do práce a k povinnostem. |
| |
| Dybbuk Greenwich Park "Mm-hm," přikyvuje na tvá slova a v krátkých intervalech se po tobě dívá. "Ano, noc je krásný čas, ale i den má něco do sebe. To je jako s ročními obdobími, na každém je něco krásného a pak něco, co by člověk klidně vypustil," vykračuje si dál po tvém boku, v ruce stále pevně svírá svou tašku. Co kdybys přece jen byl zloděj. "Já se vracím ze školení, jinak bych asi seděla doma," jemně se usmála. |
| |
| Alexander Stoker Sklad vybavení Společnosti Uzemnil jsi ho. Zmohl se jen na pootevřená ústa a oči plné hněvu a hořkosti, ale neřekl nic. Chlapi venku se na tebe šklebili, někteří poodešli, jako by se tě štítili a jiní se naopak rádi přiblížili, až sis chvíli připadal jako nová pouťová atrakce. Po chvíli se objevil velitel. "Tak jo, úkol je jasný. Můžeme?" nenávistně se na tebe podíval, mnohem vřelejší pohled pak věnoval zbytku skupiny. "Ještě tady," z igelitové tašky vytáhl balíček žvýkaček a každému nabídl, až se zastavil u tebe. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Po dopadu italova těla na chladnou podlahu se ozvala tlumená rána. To jeho dívku uzemnilo. Nebránila se, dokonce z ní opadla trochu strachu a vystřídala jej beznaděj. Vypadal, že je mrtvý. A tu se objevila nemilá pravda – dívka nerozumí, možná jen něco málo, anglicky. Jen stála, krátce se na tebe podívala a pak beze slova hleděla na něj, neschopná pohybu. A pak se otevřely dveře.. |
| |
 | Vincent Lazare Westminsterská katedrála V jedné ruce přidržuji mobilní telefon, v druhé plánek města a černou fixu, kterou si do mapy značila místa, která jsem už navštívila. Úsměv, který dosud rozjasňoval mou tvář, zmizel jen co jsem se rozhlédla a uviděla jak Vincenta s nějakou dívkou, tak i nehybného muže na zemi. Pomalu zvednu telefon "Mám ho, je v katedrále. Ozvu se," zašeptám nikoliv z úcty k tomuto místu, ale šokem. Mobil zaklapnu a odložím do kapsy. Ruka s mapu se roztřese. "Zbláznil ses?" zašeptám znovu, překvapená jen o něco méně, než cizí žena. |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro Znáš ji z prostorů Společnosti, většinou pobývala jen tam, nepamatuješ si, že by kdy vyšla do ulic a plnila nějaký úkol venku. Ale věci se mění. Je to tak trochu sporná osoba. Nedostudovaná sestřička, která má povoleno ošetřovat většinu zranění, protože během svého působení ve Společnosti získala mnoho zkušeností. Ovšem stejně dobře jí jde i zařizování jiných věcí, od papírů až po krevní konzervy. Znáš ji hlavně proto - přijde-li hlad, je to ona, kdo má vždy něco v zásobě. Někdy i neoficiálně. Je to příjemná mladá slečna, vždy milá, se snahou pomoci, schopná. Dál už víš jen to, že má ke všem přátelský vztah, nerada se hádá a smrt členů Společnosti, včetně šéfa, jí zasáhla. Možná proto je nyní zde, není dostatek lidí. Má ráda i vás dva, i když se bojí. To je pochopitelné.. na druhou stranu se občas stane, že vás nevnímá jako monstra, ale jako lidi. Rodiče jí zemřeli před několika lety při autonehodě, sourozence ani přítele nemá. |
| |
| Greenwich Park To jak žmoulá tašku mě pobaví. O její tašku opravdu nemám zájem. Ne chci to co má uvnitř sebe sama. Netoužím po jejich penězích a kreditních kartách. Ne, chci něco zcela jiného, o to by jsi se měla bát. O svou nesmrtelnou duši, ne o hmotný majetek. Usmívám se. Jeden by nevěřil co úsměv všechno dokáže. Rozveselí, pobaví, odstraní napětí, ale dokáže i znervóznit a nahnat strach. Tenhle by měl spadat do té první kategorie. Může si myslet, že mluví dobře. "Je opravdu dobře, že jste šla na školení. Přišla by jste jinak o tuto nádhernou noc a toto jistě požehnané setkání." |
| |
| Poblíž Tower Bridge -> Klub 68 Zdá se mi to, že mu to nevadí, nebo to dělá jenom přetvářku? Nevím co si mám myslet... Celou cestu co jdeme ulicemi přemýšlím, je vskutku odvážný, když to tu nezná a sám hledá bar. Nakonec jen najde. Klub 68. Starý časy, chodila jsem tu s mámou. Uchechtnu se, jelikož to doopravdy bylo strašně moc dávno. Elegantně vejdu, když mi ladně podrží dveře. Ihned do něj vejdu a počkám na onoho Glena. Společně vybereme místo. Cítím se taková jako kadý, už netoužící po smrti. Chovám se tak, jak mě znají všichni lidi. |
| |
| hřbitov Highgate - noc Ještě chvíli setrvám v tichu a vzpomínkách a pak se najednou musím smát. Můj přítel se mi začal vybavovat v barvách. Už ne jako mrtvola ležící v rakvi, ale jako kamarád se kterým jsme vyváděli spoustu klukovin a prožívali spoustu zajímavých věcí. Marc byl dobrý přítel a na rozdíl ode mne si byl jistý před ženami. To jsem mu vždy záviděl a on se mi občas snažil pomoci a právě eskapády spojené s těmito pokusy mě tak rozesmáli. "Arigató aibó..." Povolím ruku a vytáhnu ji z hlíny. Ještě jednou se kouknu na hrob, ale už ne se smutkem. Přítel tam stejně není je tam jen tělo a jeho duch už je jinde. Kromě jiného i v mém srdci a tak to i zůstane. Otočím se a jdu zpátky k autu, tady už není nic co by mě tížilo. |
| |
| Westminsterská katedrála - noc Je rozhodnuto, hřích v domě mého pána musí být vykoupen a ona nabídla sebe za něj. Tato šlechetnost by mohla smazat jeho hřích. Mé rty už se přibližují k jejímu krku. Nebrání se. Znovu někdo ruší, cítím známí pach a známou vůni vím kdo to je. Samozřejmě sladká Korinna co ta zde pro jméno boží dělá? Dívku stále držím, ale rty od jejího krku stáhnu. Je apatická přijala svůj osud a tak to má být. Přesto na vykoupení duše toho hříšníka je času dost. "Vítej v domě božím Korinno, děje se něco?" |
| |
| Dair Darkion Ve skladu Spokojeně, ačkoliv překvapeně, se usmála. Nečekala až tak klidnou reakci na to, že se staneš otcem malého vlčete, byla připravená bojovat, ne se okamžitě poddat svému zvláštnímu úkolu. Jsem ráda, že souhlasíte. Můžeme si tedy.., mrkla a usmála se Domluvit schůzku třeba na zítra? Máte čas? |
| |
| Dybbuk Greenwich Park Uvolněně se zachichotala. S lidmi se tak podivnými způsoby většinou neseznamuji. Byla jsem docela nervózní, když jsem si vás všimla, ale musím říct, že jste příjemný, soukala ze sebe už docela klidně, asi tak, jako když někomu vyznáte lásku a okamžitě se vám uleví, ať ten druhý řekne co chce. Takže je vážně dobře, že jsem tam byla, natočila na tebe hlavu. |
| |
| Amber Turnbland Poblíž Tower Bridge -> Klub 68 Posadil se, propletl prsty a na ně si na okamžik položil bradu, zírajíc na tebe. Když jeho ruce padly na desku stolu, uhnul na okamžik pohledem. Takže.. co jsi dělala venku, jestli to můžu vědět? zeptal se a objednal si panáka rumu a horký čaj, přičemž dal prostor na výběr i tobě. |
| |
| Reno Tarshil Hřbitov Highgate - noc Auto, řidič i Sylvie byli na svých místech. Ona mladá pohledná dáma odněkud vylovila časopis a za chabého světla na stropě auta si četla jakýsi článek o týraných ženách, jak jsi postřehl. Na tvůj příchod jen zvedla hlavu a kývla. V pořádku? než jsi stačil odpovědět, přidala ještě kousek ze své dobrosrdečnosti Nepotřebuješ ještě někam zavést? Mluvila jsem se Společností, dali nám.. no, máme ještě hodinu, většina lidí za to byla vděčná, takže žádný problém, klepla na řidiče, aby nastartoval. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála - noc "V první řadě ji pusť, ano?" řeknu rozkazovačně, ačkoliv bych si to jindy nespíš nedovolila. Jenže dnes tady nejsem jako obvykle, můžu si to dovolit.. a přitom doufat, že se on neobrátí proti mě. "Hledáme tě už.. už dlouho. Co tě to napadlo?" pomalu se vydám k Vincentovi "Nebudou rádi, víš to, že? Zabíjet bez povolení, ženeš se do problémů," teď už si připadám hloupě. Napomínám tady upíra, někoho, kdo toho má za sebou více než já. |
| |
| Westminsterská katedrála - noc "Pustit ji? Oni znesvětili chám! Oni se opovážili a ona nabídla svůj život za jeho hřích..." Nepouštím ji, stále nechápu proč bych neměl uposlechnout tuto nabídku a pomoci ji vykoupit toho kluka, ze spárů ďábla. Stále ve mě hoří rozhořčení nad jejich činem i vábivou blízkost její krku. Korinnu vnímám spíše podle její vůně a na slova se musím opravdu velmi soustředit. "Proč mě hledáte... Kde jinde bych byl, než v domě našeho otce?" Už jsem se skoro znovu obrátil k dívce a spustil hlavu o těch několik málo centimetrů níž abych zanořil své zuby do její tepny, ale přítomnost a vůně Korinny mi nějak brání v tom to učinit. S povzdechem znovu zvednu hlavu a skoro až s lítostí se kouknu zase na ni a snažím se vyčistit si hlavu natolik abych s ní dokázal mluvit. "Do problémů.... nebudou rádi. Ale oni zasluhují trest! Copak vy tomu nerozumíte?" |
| |
| Hřbitov Highgate - noc Ha .. Ano. Řeknu s úsměvem, žel mě nadobro přešel. Rychle se opravím a usednu vedle ní. Úpěnlivě se snažím koukat na časopis a na článek líčící vážný problém společnosti a doufám, že tak zabráním tomu abych civěl na ní. Popravdě, já ani nevím kam bych měl chtít jet. V Londýně jsem nebyl už hezky dlouho. Bože hodinu ... co já si počnu. Reno vzpamatuj se pro pána krále. Dávno už přeci nejseš puberťák!!! Dál urputně hledím na Ilustrativní obrázek zmlácené ženy zabírající více než polovinu stránky v časopise. A hlavou se mi točí naprosto jiné věci. Hrůza ... to je děsný... Uklouzne mi šeptem v nestřežené chvíli... |
| |
| Sklad Zauvažuju nad tím co řekla ale pak s klidem odpovím. No dobrá. Přikývnu nakonec a pomyslím si. To bude zajímavý ona chce.....No to bude drsný.Hem......no uvidíme. Myslím si. Tak zítra zase tady v 10 ráno příjdu. Řeknu at s eneminem. |
| |
| Dair Darkion Ve skladu "Opět kavárna? Ta, co dnes," v očích se jí objevila naděje, prostá radost a můžeš si jen domýšlet, jestli kvůli téměř splněnému úkolu, nebo je ráda za tebe. Taky proč by jsi jí nemohl být sympatický. Venku se ozvala rána, něco plechového, nějaká nádoba, spadla a kousek se kutálela po nerovné zemi. Vzduchem proletěl nepříjemný pach. Je tady. Nejspíš jen jeden, nedokážeš určit jestli pokrevník nebo ghůl, smrdí stejně. Tvá budoucí družka se nahrbila. |
| |
| Reno Tarshil Hřbitov Highgate - noc Úsměv v její tváři byl milý, nehraný, ale pak zmizel. Podívala se na stránku v časopise, aniž by mezi tím stačila něco říct, zrůžověla. Na to se zavrtěla na sedačce a časopis zavřela. "Je to odporné, ano," špitla "Jenže svět nikdo nenapraví, prostě.. to tak je. Chcete si to přečíst?" nabídla ti zavřený časopis. Je nejistá, trochu roztěkaná a nervózní. |
| |
| V eskladu Pšššt máme hosta. Zavrčím a rozhlédnu se.Pak abych s elépe orientoval naznačím dívce at čeká a sám s eproměním na vlkodlaka.Pak s eplížím k místu kde vycházely zvuky. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Srdce se mi rozbuší vzrušením. Vždy jsem byla jen v budově, když jsem s ním jednala, ale nikdy ne venku.. a nikdy v takové situaci. Když jen pomyslím na to, že by někdo mohl přijít a najít nás.. přeběhne mi mráz po zádech. "Jenže sloužíš Společnosti, Vincente," jeho jméno vyslovím s až přehnaně měkce "Co vlastně provedli, že si zaslouží zaplatit tak vysokou cenu?" zastavím se a ohlédnu na muže ležícího na zemi. Chvíle váhání. Buď se půjdu podívat na to v jakém je stavu, nebo ho nechvám a budu se věnovat dívce. Vzhlédnu k upírovi. "Nezabíjej ji, prosím," zašeptám a rychle se přemístím k bezvládnému tělu. Pokud žije, zavolám záchranku, a i kdyby Vincent dívku kousl, mohlo by se mi podařit dostat ho od ní dřív, než by zemřela. Co bude dál, to už není můj problém. Proč zrovna mě posílají sem, když nevím, co s ním. Probůh.. jsem jen člověk. |
| |
| Dair Darkion Ve skladu Nesouhlasně zavrčela, ale poslechla a zůstala na místě, stále nahrbená, ostražitá. Dojdeš k východu ze skladu, ale nic ani nikoho nevidíš. Jen kovová nádoba se zase posunula, což slyšíš.. a kroky, protože pod podrážkami upíra skřípají kamínky. A ten puch.. odporná sladká vůně, intenzivní, až je ti na zvracení. Vyhlédneš ven. Nemůžeš pochybovat o tom, že i on tě cítí, ale vždycky je tady možnost, že vlkodlaka ještě neviděl a tudíž neví, s kým má tu čest. U pokrevníků je to málo pravděpodobné, ale stává se to, ghůlové většinou nic neřeší. Jsou jako zvířata, jenže nemají tolik vlastního rozumu. Zašustěly papíry. Několik metrů před tebou se na ulici sklání vysoká mužská postava, před ní leží na bok převrácená popelnice a on v ní něco hledá. Vítr je na tvé straně, protože fouká od upíra směrem k tobě. |
| |
| V klubu Pohodlně se usadím a pohlédnu někam na zem, prostě do neznáma. Po chvíli přijde barman a já si objednám černý čaj. Venku? Pobíhala jako každý večer... Agent 007 vždy vychází až večer... Zasměji se, aby šlo vidět, že jde o vtip, i když v duši si myslím, že je to hnusný pro Společnost. Ne dělám si srandu, prostě jsem pobíhala, sice se má běhat ráno, ale běhám večer, protože ráno jsem unavená tak nemám na cvičení náladu. Usměji se. A co ty tady sám ve městě, nevím kde co je...? Zeptám se opatrně. |
| |
| Ve skladu Stále ve vlkodlačí podobě na něj koukám apak se potichu přibližuju.Když už jsem na doskok vrhhnu se na upír s drápy napřed.Pokusím se jej rozsápat na cucky. |
| |
| Westminsterská katedrála Trochu se uklidním, dívku už držím spíše jako hadrovou panenku nebo zvířátko, než s původním záměrem. Samotného mě překvapuje jak proti srsti je mi zakousnout se před zraky Korinny. "Ano pomáhám vám, ale nemohu přestat sloužit bohu! Copak to nechápeš? Oni tu spáchali svatokrádež, co to s vámi lidmi je!?" Bezděky při tom trošku zatřesu dívkou, ale nijak silně. Kdybych měl volné ruce tak bych gestikuloval. "Ten neznaboh žije, nemusíš mít obavy ... " Prohodím s odporem k dotyčnému. Jen fixa, pfuj! Pomalu, ale jistě dívku pouštím. Zápal, život, který jsem před chvílí ještě cítil se mění v lítost. Nakonec dívku pustím docela, nechám ji klesnout na lavicí a dál se o ni nestarám. |
| |
| Hřbitov Highgate - noc To sem to zas vymňouk, já jsem ale vůl! Co mám teď říct? 'To nebylo na ten článek, ten je v pohodě'? To bych to teda spravil Tvář mi asi mění barvu víc než semafor ... na sucho polknu a proklínaje sám sebe natáhnu ruku a vezmu si nabízený časopis. Děkuji, moc rád si to přečtu... Tedy pokud si to nechcete ještě dočíst, nerad bych ... Bože! prosím ať chce... |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Ani se k muži nesehnu, když mnou projede notná dávka vzteku. "A copak ty nechápeš, že vůbec nevím, co udělali a tak jako tak nejsem to já, kdo si vymýšlí tyhle stupidity?" rozkřiknu se, nehledě na to, kde se nacházím. "Všem mělo být tehdy jasné, že s vámi budou problémy!" odvrátím se a podřepnu si k cizinci, je mi jedno, o čem mě tady Vincent přesvědčuje. Přinejmenším mě to zaměstná, abych dál nevyšilovala. "Hloupé zákony o nezabíjení.. hloupá svatokrádež.. kruci!" šeptám si vztekle už jen tak pro sebe, vytahujíc mobilní telefon, abych zavolala pomoc. |
| |
| Amber Turnbland Klub 68 Pobaveně, bez jediné známky toho, že by se k tomu nutil, se zasmál. Poté se napil, usmál. "Vlastně je těžké to vysvětlit. Jsem tady tak trochu na dovolené, trochu pracovně a trochu z osobních důvodů, vyřídit dědictví," nervózně se pousmál "Hrozně dlouho jsem bloudil městem, Nedřív ze zvědavosti a pak jsem zjistil, že jsem se ztratil. Tak jsem si řekl no co, půjdu a až potkám hezkou slečnu, na něco ji pozvu. Vždyť času mám dost," podíval se na tebe, obdaroval tě dalším z milých úsměvů a pak chvíli zkoumal stěnu za tebou, zřejmě jen proto, že na tebe nechtěl civět, aby to nevypadalo neslušně. |
| |
| Westminsterská katedrála Zápal ze mě už vyprchal. Nic neříkám a jen sleduji její počínání. Nakonec se na kratičký okamžik vrátím pohledem k dívce. "Společnost a její pravidla ... Bůh a jeho přikázání. Dnes tě zachránili, máš šanci zachránit svou duši před peklem." Pohlédnu znovu na lavici a na příčinu mého rozhořčení. "Slečno Broadbent, nemáte sebou nějaký líh nebo něco podobného, prosím?" |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála "Jasně, po kapsách deset," odseknu velice nepříjemně, protože já se ještě neuklidnila a myslím, že to nemám ani v programu na několik dalších minut. Není to jen nevděčná práce, je to i otravná práce. Co bych dala na svůj stůl a klid, místo tohohle plahočení se po městě, zachraňování hříšníků a domlouvání upírovi. Uklidni se.. tohle nejsi ty. Taková nejsi, nemáš důvod být. Posadím se na studenou zem, vytočím číslo záchranné služby, udám falešné údaje dle pokynů z vedení, telefonní číslo a zase zavěsím. "Nech ji být, tohle už není naše starost," oznámím a postavím se "Měli bychom zmizet, pokud nemáš něco proti." |
| |
| Reno Tarshil Hřbitov Highgate - noc Odhrnula si neposlušný pramen vlasů , který ji za tu chvíli sklouzl do čela, a oči se jí zablýskly překvapením. "Ne, ne, já si to dočtu v práci. Mám poslední dobou spoustu volného času, narozdíl od ostatních. Jen si to půjčte," ubezpečila tě a tím zabila i poslední naději na to, že se časopisu zbavíš. Řidič už dávno nastartoval a během vašeho rozhovoru se auto jen tak třáslo na místě, muž za volantem čekal. Sylvie se v krátký okamžik postarala o to, aby se auto konečně rozjelo směrem ke Společnosti, ovšem velmi pomalým, vyhlídkovým, tempem. |
| |
| Dair Darkion Ulice u skladu Sice celou dobu hrál, že si tě ani nevšiml, ale podle jeho reakce je jasné, že to věděl. Možná mu smrdíš víc, než bys čekal, možná to byl šestý smysl. Vrhl ses proti němu vší silou, což mělo svou výhodu, protože on nehctěl uhnout, takže jsi jej zasáhl.. ale on tě chytil za jednu pracku a opravdu ošklivě ji zkřivil. Pokrevník, o tom už není pochyb. Což mimo jiné znamená, že kolem může mít i své sluhy, které neucítíš, protože tady páchne už jeden chladný. Zranil jsi ho, ale ne dost. Dvakrát tě kopl do oblasti břicha, jednou a pěkně silně do hrudníku, čímž tě dostal zhruba dva metry od sebe. Oblečení celé rozdrásané, stejně tak i hruď a jednu ruku. Nahrbil se podobně jako tvá vlkodlačí slečna, ale pak se napřímil a zahnul hlavu kousek dozadu, jako by tě vyzýval k pokračování. Měl jsi štěstí, že za tebou byl prázdný chodník, narazil jsi jen na něj. |
| |
| U skladu Zavrčím bolestí když skončím na chodníku ale ihned vstávám.Rychle zampřemýšlím a hodím po něm popelnici.Ve chvíli kdy jí musí odrazit se na něj opět vrhnu a jdu mu po hrudi a hlavě.Při první příležitosti jej zabiju.Drýpy se mu snažím rozdrásat hrud a nebo mu podříznout krk. |
| |
| Sklad vybavení společnosti Jen kývnu,když se velitel zeptá,zda jsme připraveni a kouknu na ostatní jestli jsou též. Většina přikývla. Poté začne velitel rozdávat žvvýkačky. U mě se zastaví jako u posledního a vypadá to,že se rozhoduje. Tázavě na něj pohlédnu |
| |
| Westminsterská katedrála "Tak to je dobře, že máte slečno Korinno ... trošku bych potřeboval." Prohodím s pohledem stále upřeným na výtvor toho kluka. Tohle tu nesmí zůstat, jakmile tu bude jeden objeví se druhý pak třetí a nakonec to tu bude vypadat jak někde pod mostem a ne v domě páně. Její telefonování ani moc nevnímám nemám důvod, to není moje starost. Pozornost ji zase trošku začnu věnovat až když opět začne mluvit na mě. "To nejde, ještě tu musím něco dodělat..." Odtrhnu oči z toho nápisu a podívám se na sladkou Korinnu. Její vůně je stále cítit. Zato vůni dívky už skoro necítím a pach toho kluka, to ani nestojí za řeč. |
| |
| Hřbitov Highgate - noc "Děkuji ... jste moc hodná" Se snahou zakrýt zoufalost ve svém pohledu vezmu vnucovaný časopis a otevřu jej na příslušné stránce. Dále následuje snaha imitovat čtení, oči mi sice klouzají po textu (Z písmenek k okraji stránky na sedačku, na její nohy a pak bleskurychle zase zpět na písmenka), ale že bych nějak vnímal jeho obsah se moc říct nedá. Ale alespoň mi to dopřeje dobou výmluvu k tomu mlčet a neříct nějakou kravinu. |
| |
| Dair Darkion Ulice u skladu Ani tě nepřekvapí, když se upír popelnici vyhne. Při zpomaleném záběru by jeho ústup vypadal velmi elegantně a výsměšně tvé snaze. Zda-li čekal i tvůj další útok, se dá odhadnout jen velice těžko. Tentokrát totiž neuhnul, což znamená, že to vědět nemusel a nebo jen vyčkával, až se na něj vrhneš. Přece jen jsou občas nepředvídatelní. Šrámy na jeho těle se prohlubují, on je však stále klidný, a pak v jediné chvíli - jako by celou dobu kumuloval svou sílu - udeřil. Jednou rukou účinně mezi žebra zboku, nezlomil je, ale byl k tomu velice blízko, a druhou jsi dostal přímo do hrudi. Klopýtl jsi a upadl. "Nebylo to naposledy, pse," divné. Jeho hlas zněl unaveně až zadýchaně, mít ještě o trochu lepší sluch, slyšel bys jak krev cizích stéká z jeho ran a dopadá na zem, kde se mění na bezcennou špínu. Než ses zvedl, byl pryč. |
| |
| Alexander Stoker Sklad vybavení Společnosti "Jestli upír žvýká..," pokrčil rameny a podržel ti balíček žvýkaček před nosem. Těžko říct, proč zrovna ty máš takovou smůlu. Vincent určitě nikdy nemusel spolupracovat s takovými budižkničemu, jistě dostává jen sólo mise a stejně jako všechnu zábavu, i pochvalu si slízne sám. Nastoupili jste do transportéru, který se na první pohled zdál docela nenápadný, zaujali svá místa a vyjeli. Cesta trvala dobrou půlhodinu a ty jsi na chvíli nemohl odhadnout, jak rychle jedete. Když auto konečně zastavilo a vy jste vystoupili, dostal jsi odpověď alespoň na to, kde se nacházíte. Piccadilly Lines - Green Park. Předstoupil před vás velitel. "Vy si vezmete na starost okolí," ukázal na jednu skupinu "Vy a ty," ukázal pro změnu na jinou skupinu a tebe "Dolů, do metra. Našim úkolem je zbavit tuto oblast jak ghůlů, tak i pokrevníků, pokud zde nějací jsou. Jdeme!" Všechno kolem nasvědčovalo, že něco není v pořádku. Krom toho, že ve vzduchu páchla krev, chcanky a odpadky, bylo zde až nebývalé ticho. Klid. Nikde nikdo. Zřejmě uzavřeli oblast. Sešli jste dolů. Po metru ani lidech není žádná památka. Jen na zemi se válejí papíry, převážně letáky a také několik jízdenek. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Povzdechnu si. Asi bych mu to měla říct. "To se tak říká, když.. je to hodně hloupý dotaz," vysvětlím, ale nejsem si jistá účinkem. Teď to budu já, kdo za to bude moct. Dojdu až k Vincentovi a pohled mi sklouzne na popsanou lavici, hned jsou mi věci jasnější.. a zároveň to mnou otřese. "Ty jsi je chtěl zabít kvůli tomuhle?!" div nevykřiknu. |
| |
| ve skladu Vstanu a proměním se na člověka.Pak jdu zpět do skladu.Dojdu k té dívce a řeknu. Byl to upír ale už je pryč. Oznámím a čekám její reakci.A mezi tím si očetřuji rány které jsem urtžil. |
| |
| Westminsterská katedrála S šokovaným výrazem na sladce vonící Korinnu podívám do tváře. "Kdo je tu chtěl zabít? Pohrdali božím domem a jeho milostí a znesvětili ho tímhle tím..." Ukážu s nenávistí na prokletý nápis. "... žádal jsem je jen aby svůj hřích odčinili. Nabídl jsem mu cestu pokání, ale on ji odmítl. Pak může přijít jen boží hněv, když jeho dobrota byla odmítnuta. Já nemohu za to, že lidé tak nestoudně odmítají boží milost." Jsem si naprosto jist svou pravdou, takže to říkám naprosto klidně a s plnou vírou ve svá slova. "Já nejsem zodpovědný za jejich náklonnost k hříchu. A té jsem přece mohl otevřít cestu k očistě skrze oběť a jemu skrze její dobrý čin." |
| |
| Reno Tarshil Noční Londýn Auto po několika minutách jízdy zastavilo. Kolem vás je jen černočerná tma a v dálce je vidět několik poblikávajících světýlek. Vepředu to zachrastí, když řidič přeřadí, ale stojíte dál. "Už abychom tam byli, tímhle tempem se nikam nedostaneme. Proč vlastně..," v tom se auto dalo znovu do pohybu, což Sylvie nečekala a trochu to s ní zacloumalo tvým směrem. Její nešikovnost se zasloužila o to, že ti rukou vyrazila časopis. Okamžitě jej však zvedla. "Promiňte," sladce se usmála. |
| |
| Dair Darkion Sklad "Upír..," zopakovala po tobě tiše, zdrceně a ruce si přitiskla na obličej, aby alespoň z části skryla své rozladění. "Jsi v pořádku?" vyhrkla najednou a vrhla se k tobě, bez ohledu na to, co děláš, pověsila se ti kolem krku a pevně se k tobě přitiskla. Jako v nějakém béčkovém romantickém filmu. Tvá zranění nejsou vážná. Tržných ran máš jen pár, všechny se zahojí i bez šití, ovšem zbývají naražené různé části tvého těla, což je mnohem horší. U pravého ramene bys klidně přísahal, že je zlomené. |
| |
| u skladiště Trochhu sebou cuknu když mě najednou objme ale pak ryhcle řeknu. Ne budu v pořáku.Jen pár šrámů a naraženin navíc. Řeknu celkem klidně a dodám. Myslím že púro dnes už není bezpečné se zde zdržovat. Řeknu nakonec. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála Začíná to být lehce úsměvné, takže není divu, když i mé koutky vyletí o kousek výš, než byly dosud. "Výborně. No, hlavně, že jsi to myslel dobře," zavrtím hlavou. Nepochopím to, takže další rozebirání by bylo zbytečné, zkrátka jsou věci, jež jdou zcela mimo mě. Jako tohle. "Pojď. Někoho pošlu, aby to zařídil. Nebo se sama vrátím ráno, ano? Hlavně pojď, nemáme tady co dělat." |
| |
| Dair Darkion Sklad "A kam chceš jít?" vzhlédla, chvíli očima zkoumala tvou tvář a pak na ni zlehka přiložila dlaň. Nepatrně se při tom zachvěla a když sklopila hlavu, bylo jasné, že má vážně strach. "Můžeme ke mě, co říkáš? Nebo k mé sestře, všichni jsou tam..," vlkodlaci. Věc, kterou ani nemusela říkat, vždyť to je tak jasné. |
| |
| sklad Kouknu na ní a zamyslím se.Pak řeknu. Sice jsem uvažoval o tom že bych šel k sobě domů ale vzdávám to stejně by si mě tam dříve či později dotáhla. Povzdechnu si apousměju se.Pak čekám. |
| |
| V akci Vezmu si ve skladišti od velitele žvýkačku a strčím si jí do pusy a začnu pomalu žvýkat. Pomalu s ostatními odejdu do transportéru,kde se posadím mezi dva větší upíry a jen tiše přežvykuji. Celou dobu mám v hlavě dvě otázky,jaké to bude a za jak dlouho budeme na místě určení. Když přibližně za půl hodinu ticha vystoupíme v parku a kapitán mě pošle s jedním týmem do metra. Přijde mi to zvláštní,že po celou dobu na nikoho nenarazíme,není snad tak pozdě,aby tu bylo vylidněno. Kouknu na ostatní členy ,,mého,, týmu a všimnu si,že jsou všichni více vybavení než já sám s pistolí a několika zásobníky. Sejdu pomalu po vypnutém eskalátoru a do nosu mě praští pronikavý smrad krve smíšeny s močí. Potichu našlapujeme metrem připraveni kdykoliv zaútočit. Jdu obklopen několika upíry za mnou a pár předemnou.Uši mám naplé a poslouchám,na jakýkoliv hluk |
| |
| Westminsterská katedrála "Korinno, proč bychom tu neměli co dělat. Je to dům našeho pána a i když mě je jeho milost zapovězena, ty si jí můžeš užívat dosytosti..." Začnu se podivovat, zcela nechápaje proč ta sladká bytost, která má jistě cestu ke spáse stále otevřenou tvrdí, že zde není její místo. Pak mi však dojde jak to myslí. Kde že, ona přece nemyslí tento chrám, ale tento okamžik. "... Omlouvám se, už chápu. Máte pravdu měli bychom jít. Snad bude bůh milostiv k jejich duším." Ztichnu a nabídnu Korinně rámě. |
| |
| Noční Londýn Pokračuji v očním slalomu, ale zastavení auta mě zaujme. Přemýšlím co se asi může dít a když zvedám hlavu abych se podíval, přiblíží se písmenka nečekaně blízko a následně mě praští do nosu. Časopis letí k zemi a má ruka k nosu. Rukou si třu nos a sleduji jak se Sylvie přezemě nahýbá pro časopis a jak mi ten nenáviděný a zatracovaný předmět znovu podává. S usilovně skrývanou nechutí jej volnou rukou příjmu. "Tho nic, ashi jshem sthejně dočethl." Řeknu a trapně zrudnu. |
| |
| Dair Darkion Sklad Dlouhé vteřiny na tobě visí pohledem, než se rozesměje a opatrně tě šťouchne do ruky. V očích mladé vlkodlačí slečny se objevil ztracený klid a také štěstí, pouhá radost ze tvé přítomnosti a smyslu pro humor. "Ale jdi, vždyť jsi mohl odmítnout. Moc ses k tomu neměl," rýpla si do tebe s potutelným úsměvem, obličej jí lehce zrůžověl, přesto se od tebe nehnula ani o krok. "Ještě si to můžeš rozmyslet," pípla nakonec tiše. |
| |
| sklad Celou dobu dívku sleduji když pak domluví jen s epousměju a odpovím. Ne už je pozdě něco odmítat. Řeknu již rozhodnutě a pak k ní dodám. Ale pamatuj kdo se mi pokusí jakkoliv ublížit neberu ohledy na to kdo to je a zabiju ho. Řeknu vážně ale pak se zase usměju. Měli by jsme tedy jít jelikož se stmívá. Řeknu a čkeám. |
| |
| Reno Tarshil Noční Londýn "Proboha!" Vykřikla zděšeně a v mžiku oka odněkud vytáhla balíček papírových kapesníků a bez řečí ti je podala, na časopis zatím úplně zapomněla. "Stalo se vám něco? Nevypadáte.. j-já, vážně jsem nechtěla," nevypadá to, že by si byla jista tvým zraněním, ale péčí člověk přeci nikdy nic nezkazí. Její vyděšený výraz nemizí z obličeje, dokonce si začala mačkat prsty, aby se uklidnila a je jisté, že hlavou jí letí tisíc a jedna výčitka. |
| |
| Alexander Stoker Piccadilly Lines - Green Park .. hejchzz jdou.. chzz k námchh.. osoby.. pchepchh.. ozvalo se z vysílačky a následovalo dlouhé šumění a mnohem nesrozumitelnější odpověď, ani jednu ze zpráv jsi zřejmě neměl slyšet, leda by byla vysílačka v loji. Muži sestoupili do podzemí, ty několik kroků za nimi. I dole to vypadá poměrně normálně, některá světla nefungují, jiná se naopak těší výbornému zdraví a kromě vylidněnosti zde není nic podezřelého. ..chz-chzzz.. Plop. chzz.. ch-zz-chzzz.. Vážně jsi mezi chrčením slyšel „plop“? Nezdálo se ti to jen. Další nepříjemný zvuk patří odkopnuté plastové lahvi, do které strčil jeden z vojáků. Plop. Něco se mihlo dole v kolejišti. Jistě to byla postava, humanoid, zatím však bez bližšího určení. Několik párů očí se upřelo k tobě, čekající na rozkazy. |
| |
| Dair Darkion Noční Londýn Potěšeně přikývla. "Děkuji," tvá další slova ji však z klidu a pohody vyvedla. Dívčin pohled ztvrdl, snad se i zamračila, a rty najednou ztratily svou svůdně růžovou barvu. "Od nás po tobě nikdo nepůjde. Pokud z jiného rodu, pak prosím, ale nám to opravdu není podobné. My si tě vybrali, my tě chtěli i s tím, že se k nám nepřidáš. Chceme zachovat rod, i když tím přerušíme čistokrevnou linii," sevřela tvou ruku ve své a pomalu tě táhla ven "Třeba se ti budou líbit a změníš názor. Tak jako tak, každý má svou vůli." Pach z ulice dávno rozfoukal vítr, jedinou známkou po vašem boji byla vyvrácená popelnice, ale tu si technické služby ráno dají do pořádku. Za pár minut jste stanuli před světle modrým starším Fordem s ojetými gumami, zato však opravdu luxusním vybavením uvnitř. Holt někdo investoval do pohodlí při cestování aniž by si raději koupil nové auto. "Pojedeme asi patnáct minut. Ukážu ti to pak na mapě, pro klid duše," Věnovala ti další ze svých okouzlujících úsměvů, otevřela auto a sedla si za volant. |
| |
| Piccadilly Lines - Green Park Uslyším jakési hlasy z vysílačky.Snažím se rozpoznat nějaká slova,ale to co slyším mi nedává smysl. Vděčně kouknu na svítící světla,musím přiznat že jsem rád,že něco vidím,ale dosti mě znervoznují ty blikající. Uslyším jakýsi plop a vytáhnu baterku,se kterou svítím stejným směrem,kterým mířím. DAlší plop,všimnu si něčeho v kolejnici a všimnu si,že ostatní z týmu čekají na rozkazy. Rozdělím je na dvě skupiny. Zabezpečte kolejnice,myslím,že jsem tam něco viděl... řeknu jim a pomalu se vydám se skupinou,která míří stejným směrem,kde jsem viděl toho humanoida nebo co to bylo. Zamířím na strop abych zkontroloval,zda tam někdo je |
| |
| Cesta kamsi Když mě dotáhne k autu jen pozdvihnu obočí a nasednu si. Uvidíse stát s emůže cokoli. Odpovím na její řek ve skladu.Pak klidně sedím a rohlížím si vše během jízdy. Hmmm a kolik z našeho rpdu je tam kam jedeme? Zeptám s enakonec. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála "Vyjasníme si to doma," vyhrnu bez rozmyšlení a dojde mi to příliš pozdě na to, abych mohla držet jazyk za zuby. "Teda.. ve Společnosti," dodám rychle. Proč nedržím hubu? Kruci.. už bych se mohla uklidnit, vždyť o nic nejde. Prostě jej dovedu na místo a bude, co se mění. Jen prostředí. Klid.. klid. Úsměv mi zase na pár okamžiků zmizí z tváře. Ve svém podivném rozpoložení mysli z toho, co jsem řekla – teď vypadám jako magor, který miluje svou práci více než domov, nebo hůř.. raději ani nemyslet – přijmu nabízené rámě, jenže po svém, což znamená že upíra táhnu rychle ke dveřím, pokud se však necuká. |
| |
| Noční Londýn Naposledy si promnu nos a dám ruku dolů. Při tom se snažím co nejrychleji zbavit přebytečné krve ve tvářích. "To nic, byla to nehoda a nic se mi nestalo ... vážně. Vidíte, je to v pořádku nemusíte mít obavu." Pokud možno nenápadně zastrčím časopis za sedadlo tak aby jí nabyl na očích. A mé oči, které se až nebezpečně dlouho zastavili na jejím obličeji slétnou k pohybu jejích rukou. Chvíli to sleduji. "Stalo se vám něco?" Ježkovi oči Reno! Vzpamatuj se musí si myslet, že jsi totální blbec. 'stalo se vám něco' Co to má být! To tě nenapadne něco inteligentnějšího! |
| |
| Reno Tarshil Noční Londýn Kdyby vás sledoval někdo třetí, mohli byste si být jisti, že se velmi dobře baví. Řidič zřejmě ani neví, o co přichází. "Prosím?" zašeptala nechápavě, než si domyslela vlastní verzi.. a v tu chvíli se ukázalo, že vůbec není tak sebevědomá, jak to z počátku vypadalo. "Teče vám krev a.. nepotřebujete do nemocnice? Když se říká, že se můžete utopit i ve lžičce vody, taková rána do hlavy. Ukažte, nerozsekla jsem vám někde kůži nehty?" než jsi stačil zareagovat, chytila tvůj obličej do svých dlaní, na krev nehledě, a začala tě prohlížet. "Omlouvám se, omlouvám.. vážně mě to mrzí!" oči jí sklouzly k okýnku, tiše zaúpěla. "Už tam budeme, postarají se o vám tam. Jak se cítíte? Bolí vás něco? Netočí se vám hlava?" krásná ženská starost díky které kolem sebe metá dávky příjemné vůně. |
| |
| Noční Londýn Opravdu nestihnu vůbec zareagovat a ještě notnou chvíli po tom co můj obličej spočine v jejích velmi jemných a příjemných dlaních nejsem schopen ničeho. Snaha rozdýchat to je zbytečná, krev se mi vevalí zpět do obličeje a jen díky přítmí automobilu nevypadám jako dobře uvařený rak. Můj jazyk už tak trpící těžkým hendikepem jako by dostal další tunové závaží a rozum jakbysmet. Ježkovi oči, co to ... Ještě ty se do toho pleť !!! Děj pokoj! Lehni! Vystydní! Ježkovi oči jestli si toho všimne nebo budu muset vystoupit tak to bude obrovskej trapas. Reno ty debile jeden, copak se nemůžeš ovládnout! "To ... to je dobrý, vážně nic se mi nestalo. Možná jsem se trochu praštil do nosu, ale ani to nebolí vážně. Všechno je v pořádku ... vopravdu!!" Zoufale se snažím ji uklidnit a nejen ji. Rukou, která před chvíli bezpečně skryla časopis. Na který jsem momentálně už zapomněl se pokusím sundat tolik zneklidňující ruce z mého obličeje. Ale to, že se dotknu její ruce na své tváři mi na klidu také moc nepřidává. |
| |
| Westminsterská katedrála Naposledy pohlédnu na pohanu na lavici boží a doufám, že to někdo uklidí. Raději si však příště vezmu nějaké čistidlo, pro všechny případy. "Dobrá tedy, pojďme domů..." Sladká Korinna nasadila vskutku ostré tempo a tak jej rychle srovná. Je nevhodné aby žena vedla muže. I když tato rychlost je sama o sobě také velmi nevhodná a také dosti nepohodlná, když uvážím jak se mě drží. Ale co naplat. Dorazíme tedy až za brány domu našeho pána. Zcela automaticky očekávám nějaký vůz, protože pochybuji, že by Korinna stejně jako já přišla po svých. |
| |
| Dair Darkion Noční Londýn - cesta Auto tiše zapředlo, trochu poskočilo a konečně se rozjelo, příjemným vyhlídkovým tempem, protože tvá dáma se tady zřejmě moc nevyzná a hledá nějaký záchytný bod. "To je těžké. Můj otec, strýc, jeho dvě děti, mí dva bratři," vzpomínala a počítala si přitom příslušníky jejich domácnosti na prstech "Zhruba pět, plus já a ty a možná ještě někdo přijde, ale o tom nic nevím. Jsou všichni moc milí, uvidíš," zazubila se a šlápla na plyn, takže auto se vyřítilo vpřed. "Jej, já se ještě ani nepředstavila, že? Páni! Vážně mě to mrzí, vypadám jako nezdvořačka, co.. jsem Mary, Mary MacShieldová." |
| |
| cesta Jen trochu pozvednu obočí a odpovím. Jo uvidím. Pak dodám. Já se asi taky nepředstavil že no jsem Dair.Dair Darkoin. Řeknu na oplátku a čekám nedočkavě až dorazíme na misto nemám rád dlouhé sezení v autě. |
| |
| Alexander Stoker Piccadilly Lines - Green Park Strop je čistý. "Kolejnice! Slyšeli jste!" zakřičel jeden z mužů. "To je šílenost lézt tam. Co když pojede metro?" namítne jiný, očividně neochotný splnit rozkaz. "Máme ještě šest minut, do té doby se tudy žádná souprava neprořítí. Budou nám stačit čtyři, abychom to dostali," zasmál se jiný a seskočil do kolejiště. Ve tmě se znova něco pohnulo. Vojáci zaujali pozice, nachystali zbraně a zahleděli se do tmy za pomocí vlastních baterek. Z ulice nad vámi k vám doléhají zvuky projíždějících aut. Vrčení. Pomalé kroky. A než se první skupina stačila připravit, vyběhli ze tmy tři ghůlové a jeden z vojáků padl mrtev k zemi. Ostatní začali střílet a stačilo málo, aby se těchto potvor zbavili. Další vrčení. "Dostaňte ho pryč! Jděte prozkoumat tunel, držte pozice! A pozor na pokrevníky!" Zazněly další rozkazy a skupina s tebou v čele se hnula vpřed. Světla baterek jako by nestačila, obklopila vás hustá tma. Plop Nic nevidíš, jen cítíš, že tady jsou další. Odhadnout kolik a kde je už věc jiná, něco tě ruší. |
| |
| Reno Tarshil Noční Londýn "Uhmm..," nejistě se na tebe usmála a rychle vytáhla své ruce z těch tvých, prohrábla si vlasy - čímž kolem sebe opět rozvířila vůni parfému - a způsobně se posadila, až to vypadalo, že se na tebe rozpaky nechce dívat. Během mžiku oka se ale zase otočila. "Vážně vám nic není?" lehce mávla rukou a usmála se "Už se na to nebudu vyptávat, slibuji," není o nic klidnější než předtím. Vytáhla si z balíčku jeden kapesníček a otřela si s ním ruku, jež si stačila umazat tvou krví. Auto se zatím znovu zastavilo, tentokrát pro tebe už ve známé ulici. Výlohy malých obchůdků jsou osvětlené, stejně jako vchod do Společnosti, který je nedaleko, šikovně skryt mezi obyčejnými domy. "Tak, jsme tady," nervózně zakmitala očima po autě, ale její pohled skončil na tvé tváři. "Máte tady..," poklepala si na tvář, aby naznačila, kde ti zbyla krvavá šmouha. |
| |
| Noční Londýn "Opravdu ... nemusíte mít obavu slečno Sylvie. Ale moc děkuji za vaši péči." Pokusím se o úsměv, tak aby nevypadal moc hystericky. Přitom zápasím hned s dvěma problémy. Prvním je snaha odtrhnout z ní oči a druhým problém nacházející se mnohem níž, který se se zastavením auta stává mnohem vážnějším až kritickým. Lehni! Hajzle! Řekl jsem lehni! "Hm jo ... ehm ... tady to znám." Horečnatě se snažím něco vymyslet protože právě teď opravdu nemůžu vstát. To, že mě upozorní na krev je jako dar z nebe. Pomalu smotám kapesník do špičky a pokusím se flek utřít. Ale vzhledem k tomu jak jsem momentálně nervózní se mi nejspíš moc nedaří. |
| |
| Vincent Lazare Westminsterská katedrála - St. James's Park Vyšli jste ven, ale ke tvému překvapení nikde nikdo. Jen v dálce jsi zaslechl sirénu sanitky, která jistě míří sem. Dívka tě táhla co nejdál od katedrály, přes Victoria Street, kde značně zpomalila, až do St. James's Park, kde tě konečně pustila a znaveně se posadila na nejbližší lavičku. Korinna za celou dobu neřekla ani slůvko, jen spěchala pryč, aby vás nenašli a snad zapomněla i na to, proč tě hledala. |
| |
| St. James's Park Nechám se 'táhnout', protože zdá se není v mé moci abych na tom něco změnil. Tedy pokud nechci užít sílu. Proto se odevzdám do něžných rukou Korinny a páně. Stejně jako ona mlčím, řekla přece docela jasně, že to probereme až doma. Copak se to děje, proč pro pána našeho tak spěchá. A vlastně proč mě vůbec hledaly? Není zvykem aby po mě byla taková sháňka. Mlčky dorazíme až k parku, Korinna už vypadá trošičku znavená, ale nechci jí nic říkat, přece jen nebylo by to zrovna nejvhodnější. Když uvážím důvod proč já unaven nejsem. První lavička na kterou narazíme jako by se stala útočištěm božím. Korinna se na ní sesune a jako by se z části i uvolnila. Já raději zůstanu stát, před lavičkou. Ne přímo před Korinnou, ale kousíček bokem. Sedat se mi příliš nechce, obecně toho moc nenasedím a nevím zdali by to bylo vhodné, kdybych vedle ní usedl. |
| |
| Piccadilly Lines - Green Park DKyž jeden z vojáků protestuje,že je to šílené zamračím se,protože vím,že má pravdu,ale máme úkol a já jsem povinný ho splnit.. Na hodinkách si nechám odpočet na 5 minut,pro jistotu,že bychom nestíhali. Kdo v tuhle dob jezdí metrem povzdechnu si. Seskočím do kolejnice za ostatními. Pozor na prostřední kolej,je v ní tolik elektřiny,že by nás to usmažilo upozorním. Zničehonic vyběhnou z tunelu ghůlové a se zabijí jednoho z našich,poté je dostaneme. Máme první kontakt řeknu do vysílačky ostatním jednotkám a doufám,že stále máme signál.Vezmu si od mrtvého vojáka zbran a náboje. Pomaličku vejdu do tunelu a nechám se pohltit tmou. Všichni zapnout baterky rozkážu.Nečekám na ostatní jen se pomalu vydám do předu,cítím,že jsou tady,že jich je dost,připadá mi,že jsou všude kolem nás,což mne dosti znervozňuje. Nesnáším ghůly pomyslím si a baterkou svítím tak 4-5 metrů přee mne,což není moc,když to porovnám s rychlostí,se kterou ghůlové zaútočili poprvé |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových "To je zvláštní jméno, ale hezké," usmála se na tebe ve zpětném zrcátku, přeřadila a jela klidně dál. Cesta netrvala dlouho. Dorazili jste k běžným několikapatrovým domkům. Před jedním z nich Mary zastavila auto, vystoupili jste a vykročili ke vstupním dveřím. Na první pohled nic zvláštního, obyčejný dům obyčejné rodiny, která má na svém prahu nepříliš hezkou rohožku s nápisem WELCOME. Jen co otevřela dveře, vyvalila se z nich vůně pečeného masa a to tak lahodná, že se ti okamžitě začaly sbíhat sliny. Ani uvnitř to není nijak zvláštní, chodba v celém domě, který vlastní, má dřevěné obložení do metru výšky a bílou strupovitou omítku, podlahy jsou dlaždičkové. "Tak vítej u nás!" rozzářila se, chytila tě za ruku a vytáhla do prvního patra, do kuchyně. I ta je obložená do metru dřevem, zbytek stěn kryjí omývací tapety s květinovým nenásilným vzorem. Linka, dvě trouby a dvě velké lednice, uprostřed obrovského prostoru pak kulatý masivní stůl z tmavého dřeva a snad osm židlí kolem. Nějaké ty doplňky, pár obrazů, skříňky. Mimochodem obě trouby jsou zapnuté a peče se v nich právě ona lahodnost, která voní až dolů. Nikde nikdo, což Mary trochu zaskočilo. "Tati?" ozvalo se z jejích úst. Dveře, které zatím nevíš kam vedou, se otevřely, aniž bys viděl cokoli z vybavení místnoti za nimi, a vstoupí muž středních let, vlasy i knírek prošedivělé, oči v barvě té nejjasnější modři, jakou jsi zatím viděl. Je asi o půl hlavy vyšší než ty, statný, v domácím oblečení. "Drahoušku.. koho sis to přivedla?" zavrčel, ovšem nikoli rozhněvaně, a začal si tě prohlížet. |
| |
| V domě Když konečně dorazíme a Mary mě vráhne do byhu nijak mi to nevadí pak v kuchyni kd eto lahodně voní uvidím jejího otce.Zapřemýšlím co říci jelikož vím že při problémech by mě roztrhal na kusy jako nic.Nakonec řeknu. Dobrý den rád vás poznávám jsem Dair Darkoin. Představím se s malou nejistotou ale předce. |
| |
| Reno Tarshil Před Společností "Ještě aby ne," usmála se tvá milá společnice a problém v jednom, sebrala odněkud slušnou hromádku papírů a chtěla vystoupit, když si všimla, že ti to stírání krve moc nejde. "Můžu..?" zase jednou zcela zbytečný dotaz, protože vytáhla čistý kapesník a rychle ti pomohla. Sice to nebylo příjemné, jako její předchozí doteky, ale lepší, než kdyby olizovala kapesník aby ti krev setřela. "Tak, už jste fešák. Vzhůru do práce, než vás znovu zraním," popohnala tě a lehce tě při tom prsty šťouchla mezi žebra, protože vystupovat na její straně by bylo nemyslitelné, vzhledem ke zdi, která tam je. Navíc už se zvedl i řidič, aby vám otevřel. |
| |
| Před Společností Když já bych ještě táák rád chvilku poseděl... Nemám na výběr musím hrát o čas. Jen vymyslet jak. Znovu přelétnu očima celé auto a nakonec i vchod do domu. "Počkejte prosím ... myslím, že raději risknu to další zranění ... Ale prvně bych se přece jen chtěl dozvědět co se děje. Abych tam nešel jako totální zelenáč. Snad mě chápete, tam už se nebudu moct ptát. Vypadalo by to hloupě." Koukám se na její tvář a snažím se vypadat opravdu zaujatý problematikou o které mluvím. No tak Reno snaž se, tohle prostě musíš uhrát jinak se můžem rovnou zbalit a jez zpátky do Tokya." |
| |
| Vincent Lazare St. James's Park Snaží se stále popadnout dech, což poukazuje na to, že na tom se svou kondičkou není nejlépe, ačkoliv vypadá zcela zdravě, narozdíl od jiných ženštin, které jsi potkal. Kolem vás zatím projde skupinka výrostků, kteří mají nějaké ty neslušné poznámky, ale v té chvíli jako by se Korinna vzpamatovala, protože tě poočku sleduje docela přísným pohledem. Tak jako tak mlčí a když se skupinka ztratí z dohledu, věnuje se zase odpočinku, až na to, že vytáhne drobný papírek s adresou kousek odtud a podá ti ji. |
| |
| Reno Tarshil Před Společností Řidič zatím otevřel dveře, takže se do auta navalil čerstvý chladný vzduch, který zcela rozmetal zbytky dívčiny vůně. Sylvie samotná se při tvé prosbě ušklíbla. "Nechtěla jsem vás vyděsit tak brzy, spíš jsem si to nechávala až na cestu k zasedačce," přiznala neochotně a odvrátila od tebe oči. "Po tom, co Marc Haskett zemřel, zůstala Společnost bez vedení, jak víte. Proto jste tady. Chtějí vás dosadit na jeho místo, jakožto jednoho z nejschopnějších mužů," vyhrkla to možná až trochu rychle na to, aby jsi mohl být napjatý, ale v šoku ti to nebrání. Mohl jsi to čekat, samozřejmě, ale i tak je zcela jiný pocit slyšet to na vlastní uši. |
| |
| Alexander Stoker Piccadilly Lines - Green Park Vrčení zesílí a přesně tím směrem posvítí několik vojáků. Nic nevidíte. Někdo z nich však zasvítil do dálky a náhle, jako opravdová zjevení, se objevila skupinka ghůlů, zhruba dvacet jedinců. Možná by stáli a jen vyčkávali, jenže světlo jako by jim bylo pokynem a oni se vrhli k vám. Těla bez duše, plnící rozkazy svého pána. Z hloubi tunelu se ozval škodolibý smích. Zřejmě je přítomen i pokrevník, což je větší problém, než jste si mysleli, ale co naděláte. Našli jste je, stačí je jen zničit. Dva z ghůlů, kteří zatím nepadli pod palbou, zamířili tvým směrem a jak sis pozdě všiml, a nimi byl ještě jeden, který po tobě skočil a zakousl se do tvé ruky. |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových Její otec si tě měří přísným nesmlouvavým pohledem, čas od času se podívá i na Mary, která znervózněla stejně jako ty. "To je on, tati," naznačila nuceně a vytřeštila oči, ve snaze aby to pochopil. "Áááha," protáhl svým hrubým hlasem a zářivě se usmál, čímž odhalil bílé zuby, které po těch letech přeměňování jako by zůstaly na některých místech vyvinutější. "Tak to tě vítám, chlapče. Jsem James, klidně mi tykej. Zůstaneš doufám na večeři?" |
| |
| dům Usleví s emi když změní ton hlasu a na otázku odpovím. No proč ne. Odpovím jelikož chci zůstat a navíc abych neurazil.Pak jen čekám a stále trochu nejistě koukám na Mary a jejího otce. |
| |
| St. James's Park Pokud jen mluví sprostě a vulgárně a neberou boží jméno nadarmo nebo neurážejí slečnu, zůstávám v klidu. Pokud se však něčeho z toho dopustí nemůžu to nechat bez odezvy. Osobně si však skupinky příliš nevšímám, nemám k tomu sebemenší důvod. Jen dávám pozor, kdyby se stalo něco nebezpečného. A přemítám o tom zdali lidstvo nespěje spíše do pekel než ke spáse. Když náš skupinka konečně mine, nemůžu si nevšimnout uvolnění, které postihlo Korinnu. Za co mě má? Copak si vážně myslí, že jsem nějaká bestie co bez důvodu skočí po jakémkoliv člověku v okolí ... V jejích rukou se mezi tím objeví kousek papírku, tedy spíše útržek. Trošku štítivě si jej převezmu. Ach, kde jsou ty časy kdy se používali pořádné listy papíru, vzletný rukopis a pečeť obtisknutá do vosku... Je to adresa, nic víc. Zvednu pohled z lístečku a podívám se zpět na Korinnu. Hlavu nakloněnou lehce na stranu a jedno obočí pozvednuté. Stále mlčím. |
| |
| Před Společností Slyšet to v jakékoliv jiné situaci asi to se mnou docela smejkne. Momentálně však vnímám jen to, že to dokonale pomohlo od mého v současného problému. Tak takhle na tebe ty prevíte !!! Dejte mu funkci a je dole.... Pro Sylvii asi musí být docela zvláštní, že místo šoku nebo překvapení v mé tváři vidí jen uvolnění. "Dobrá ... *plácnu se do stehen (a trošku si urovnám kalhoty)* ... myslím, že můžeme jít. Děkuji vám." Vystoupím z vozu a podám Sylvii ruku abych ji pomohl. |
| |
| St. James's Park "Omlouvám se, nejsem zvyklá takhle pospíchat," na tváři se objeví omluvný úsměv, ale nejen on. Ten Vincentův postoj a jeho celkové vzezření mě děsí, je to poprvé, co jsem venku s upírem. Sama. V noci. "Podle všeho by se tam měl zdržovat pokrevník, kterého máš odstranit. Jen on," vysvětlím, sklopím pohled k zemi. "Proto tě sháněli. Kde jsme? Oh, St. James's.. Kousek odtud čistí stanici metra. Stejně nevím, proč jeden pokrevník nemohl počkat a poslali mě. No, nic," zvednu se, opráším si zadek, i když je pozdě, vzhledem k tomu, že před hodinkou nejméně pršelo. "Měl bys jít," pobídnu upíra a sama vykročím zpět ke katedrále. |
| |
| St. James's Park Není zdvořilé skákat dámě do řeči a tak si ji vyslechnu až do konce. I když mě pálí jazyk abych to vydržel. Ten pocit však zmizí ihned jak dokončí druhou větu. Takže pokrevník ... hm, mohlo mě to napadnou, že mě nehledají jen tak. Rukou sáhnu pod plášť a zcela automaticky si zkontroluji svou zbraň. "Dobrá, nějaké další informace o tom 'prokletém'? Pojďte jestli už tam někdo od vás je měli bychom si pospíšit povíte mi to cestou." Tohle nebyl námět do diskuze, tohle bylo prosté konstatování faktu doprovozené tím, že jsem pro ni natáhl ruku a více než pomohl vstát jsem jí vytáhl na nohy. Nepouštím ji. Chmurná nálada mě však neopouští, nemám boj nijak v lásce. Znám takové co jsou celí žhaví do toho změřit své síly s někým z nás. Znám i takové co boje přímo vyhledávají, mě nezbývá než je přetrpět. Je to to nejmenší co mohu jako prokletý udělat pro svého pána. |
| |
| Vincent Lazare St. James's Park Nasadím vážnější tvář, protože další informace nebudou nijak hezké, alespoň dle mého úsudku. ""Nikdo od nás tam nebude. Čištění stanice Piccadilly Lines provádí skupina pod vedením pokrevníka Stokera. Alexandra Stokera," doplním raději celé jméno, ačkoliv ve Společnosti kromě těch dvou jiný upír není. "Je to jeho zkouška, řekněme. Ta tvá je na téhle adrese. Bez lidských ztrát z našich řad, jen vy dva a případní ghůlové. Je mi líto, ale k podobným řešením by dříve nebo později došlo tak jako tak, zdroje vojáků nejsou nevyčerpatelné," mluvím jistě, ale neříká se mi to lehce. Člověk nebo upír, jsou osoby, které si jiný oblíbí nezávisle na tom, kým druzí jsou. "Nemůžu pro tebe udělat víc, než že tě tam doprovodím," volím však jinou cestu, než kterou jsme přišli, takže katedrálu mineme. "O tom upírovi prakticky nic nevíme. Počty pátracích buněk po tom neštěstí klesly, když většinu přeřadili do potřebnějších sekcí. Za poslední dva týdny z té oblasti zmizelo deset lidí, což musíš uznat sám je opravdu hodně. Osm z nich bylo nalezeno mrtvých. Nakonec na něj nasadili člena pátračky, zjistil jen tohle. Pokud se zmýlil, jsme na slepém bodě a ty budeš pro dnešní noc bez práce," za tu chvíli jsme podezřelou zkratkou, kterou by za normálních okolností dívka sama zřejmě nevydala, přešli kus parku a ulice a ocitli se na místě mnohem víc frekventovanějším. "Zní to celé trochu šíleně, ale je to vše, co vím. Taxi?" podívám se Vincentovi do tváře a hlavou lehce kývnu ke vzdálené zatáčce, kde se objevilo jedno auto taxi služby. |
| |
| Reno Tarshil Společnost Tvá reakce ji opravdu zarazila, neboť chudák děvče zůstalo sedět jako opařené a stále dokola si tě prohlížela zkoumavým pohledem, jestli ses vážně nepraštil do hlavy víc, než jsi ochotný přiznat. Nakonec se ale podvolila tvé nabízené ruce a vystoupila z auta. Zdá se, že tvých upravovacích manévrů si vůbec nevšimla. Bez jediného slova zamířila ke kýženým dveřím, zatímco řidič i auto zmizeli za rohem, otevřela je a oba jste vešli po tmavé a chladné chodby Společnosti. Jen pár suchých obrázků na holých zdech a několikatery dveře. Jedněmi z nich jste prošli na chodbu vedoucí ke schodišti a tudy nahoru, rovnou do kanceláří. Zbytek budovy byl rozdělen dle potřeby, nejdůležitější sekce pak měly své místo dole, pokud se zde vůbec nacházely. Těžko by někdo vysvětlil vojáky v civilní budově. Vyšli jste tedy do prvního patra, kde se před tebou otevřely další dveře, tentokrát už do zasedací místnosti. Zde se k tobě otočilo mnoho hlav a ještě více očí vás oba probodlo pohledem. Někteří se šklebili, jiní se usmívali. Tehdy se s tebou Sylvie rozloučila a zmizela ti z dohledu, zatímco tě nechala napospas hromadě nepřívětivých mužů. "Posaďte se, pane Tarshile. Zdržování už bylo dost, je čas začít jednat," pronesl jeden z nich, podšoupl ti nějakou složku z dokumenty přes stůl a ukázal na jediné volné místo. Je jasné, že věc už je vyřízená a tvé "ne" by tito pánové slyšeli jen neradi. |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových "Výborně!" zaradoval se nehraně svým vrčivým hlasem James a vydal se k troubám zkontrolovat maso. Mary se na tebe jen usmála a naznačila, aby ses posadil. Následovala otázka, zda-li si dáš něco k pití - ptala se tvá družka, ale její otec na sebe nenechal dlouho čekat. "Abys věděl, chlapče, ceníme si tvého rozhodnutí. Celé je to takové podivné, všechno to, co se děje, ale musíme přežít. Nemlč, řekni nám něco o sobě," vyzval tě, když zavíral dvířka druhé trouby. |
| |
| dům Otázka otce Mary mě trochu zarazí ale snažím se na ní odpvědět. No...něco o sobě?No tak víte doposud jsem se všeho stranil a staral jen sám o sebe neměl jsem nějak chuť se někam míchat. Odpovím a doufám že mu to stačí.Pak si poklidně sednu. |
| |
| Piccadilly Lines - Green Park Když z tunelu uslyšíme vrčení všichni zamíříme svými baterkami tím směrem. V odrazu světla se zatřpytí asi 20 párů očí a poté se ghůlové rozběhnou naším směrem. Držte pozice zakřičím k vojákům Začnu střílet před sebe abych eliminoval hrozbu. Když zničehonic uslyším smích překvapeně zamrkám Sakra,pokrevník... pomyslím si Než se vzpamatuji všimnu si dvou ghůlů,kteří se dostali nebezpečně blízko. Zničehonic se objeví třetí,který skočí a dříve než dopadne se zakousne do levé ruky,kterou jsem mu instinktivně nastavil,aby nemohl zaútočit na citlivější místa. Když se ghůl zakousne ucítím v předloktí pronikavou bolest,která mě donutí vykřiknout. Trhavými pohyby se snažím povolit stisk,což nakonec vzdám a vytáhnu z opasku nuž,který bodnu do oka,poté ho vytáhnu a několikrát bodnu do žeber. Vojáci mezitím sestřelili oba dva ghůly. Uslyším pípání,které značí,že za minutu vjede do stanice metro. Za minutu přijede metro řeknu k vojákům. Netuším jak se mám zachovat,jestli počkat,až metro přejede,nebo pokračovat dál. První možnost riskuje,že pokrevník uteče ,druhá, že ztratím své muže. |
| |
| St. James's Park "Pod vedením? Jsem měl za to, že společnost nám zrovna dvakrát nedůvěřuje. Že jej bude mít spíše pod dohledem, než že by něco vedl..." Prohodím si spíše pro sebe. Zbraň je v pořádku, světe div se vzal jsem si i náboje. "Chcete snad říct, že to je má 'zkouška'? Copak jsem také zelenáč, kterého je třeba Zkoušet?" Skoro mě ovládne vztek, přece jen už jsem v této podivné službě dost dlouho na to, aby si podobné Zkoušky odpustili. Ale nakonec se ovládnu, proč se rozčilovat. "Takže bez lidí, také dobře ..." Následuji Korinnu. Zmínka o boji ve mě i přes veškerou výchovu vzbudila touhu po krvi. Sám jsem se musel okřiknout, když jsem se přistihl jak nasávám její vůni, poslouchám tlukot jejího mladého srdce a sleduji tepnu ukrytou kousek pod jemnou kůží na jejím krku. "Vašeho doprovodu si velice cením, to buďte ujištěna." Trošku mě překvapí zmínka o neštěstí, za svůj dlouhý neživot prokletého jsem už vyděl spoustu smrtí a nějak jsem v nich už dávno přestal spatřovat něco tragického a nešťastného. Zvláště když vím, že duše dotyčného jistě poputuje k pánu. Mé myšlenky se vrátí k poslední její otázce, podívám se znovu na Korinnu a vzpomenu si jak vyčerpaně se svalila na tu lavičku. Byl bych tam možná rychleji než to vozítko, ale ty asi ne má sladká Korinno. "Děj se tedy vůle páně... (pohlédnu naznačeným směrem) ...proč ne." |
| |
| Sídlo Společnosti Po několika letech se jako ztracený syn vracím do tohoto domu a ani teď nevypadá nijak úchvatně. Potřebovalo by to tu bytového architekta. Trošku barev světel ... ty obrázky jsou vážně hrozné. Jelikož už jsem tu nebyl opravdu hodně dlouho otevřel jsem i poslední dveře s klidem jako všechny předchozí. Odlesky od holých hlav a záblesky v očích těch co ještě nějaké vlasy mají mi vyrazili dech, zůstal jsem stát jako by do mě udeřil blesk. "Komban wa" Vyhrknu bez přemýšlení a pro záchranu se ohlédnu po Sylvii, ale ta jako správný záškodník již po anglicku zmizela. Takže to asi nebyl vtip. Já se picnu! Koho taková kravina napadla ... to by mě tedy zajímalo. Když vidím, že pomocná ruka v dohledu není, sesunu se na volné křeslo. Nevím co mám odpovědět a tak jen kývnu na srozuměnou. Zadívám se na papíry co mi byli podšoupnuty. Volného místa si moc nevšímám a začnu si je pročítat. Jestli se tu má jedna o mě, tak chci vědět co jste si vymysleli pánové ... |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových "To jsi dobře udělal, chlapče," přitakal ti vlkodlak, vytáhl z lednice čerstvou zeleninu, pak z kuchyňské linky prkýnko a nůž a začal krájet papriky a rajčata na malé kousky. "Míchat se do čehokoli přináší jen a jen problémy. V dnešní době i dobách dávných, nic se na tom nemění," pokrájené suroviny shrábnul na bok a šel do ledničky podruhé, pro čínské zelí a ocet. "Žiješ sám?" ohlédl se na tebe přes rameno, ve tváři vlídný úsměv. |
| |
| Alexander Stoker Piccadilly Lines - Green Park Zakousnutý ghůl se na okamžik pustil, ale jen proto, aby mohl zaútočit znovu. Kousanec bolí a bude se hojit poměrně dlouho a pomalu, ale to přežiješ. Jeho druhý útok byl odražen v jediném okamžiku jedním z vojáků, který sice nedržel pozici ale ušetřil tě bolesti. "Jdeme!" zakřičel jeden z vojáků "Nemůžeme tak riskovat. Ta mašina je roztříská, tady nemají kam utéct," zdá se, že je o tom pevně přesvědčen. "Počkáme až projede a pak oblast dočistíme," několik mužů bez ohledu na jiné rozkazy vylezli na nástupiště, jiní ještě pálili do zbylých nemrtvých. "Kruci.. vážně pojede? Není to blbost, abychom tady stříle..," teoretizující voják byl zabit a jeho krev se rozcákla všude kolem. Načež byl ghůl zasypán palbou, ale utekl do tmy následován svými "bratry". |
| |
| Reno Tarshil Sídlo Společnosti Prvních několik listů jsou tvé záznamy, značně zkrácené, omezené na osobní údaje a o kousek dál je seznam misí a všech akcí, kterých ses účastnil, a k nim je malé info poukazující na úspěšnost či neúspěšnost. Další papíry jsou ještě stručnějším hodnocením zhruba dalších dvaceti adeptů na místo, které máš nyní přijmout ty. Dále jsou zde celková hodnocení, finanční rozpočet atd. Každopádně nic moc zajímavého. "Takže. Předpokládám, že víte, proč jste zde. Vybrán jste nebyl náhodou, členové nejrůznějších oddělení jsou sledováni právě pro případ, že by hlavní velitel zemřel," prošedivělý muž přitom poklepal na seznam ostatních adeptů "Vy jste navíc byl Marcem Haskettem doporučen osobně, což sice samo o sobě nemá žádnou váhu, ale jeho doporučení jsme zvážili. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí z jeho strany a snad nebudeme litovat ani my v budoucnu," odmlčel se, aby dal prostor přísedícím kolegům, ale ti se k ničemu neměli. "Základní změny jsou hlavně v omezeném počtu misí, na kterých budete přítomen. Vaše přítomnost bude vyžadována hlavně zde." Nyní dal prostor i tobě. |
| |
| Vincent Lazare U St.James's Park Taxikář vás zřejmě sledoval, jakožto jediné dva pohybující se osoby v okolí a proto Korinně stačilo jen zamávat, aby se vůz otočil uprostřed silnice, která byla naštěstí také prázdná, a dojel pomalu k vám. Za volantem sedí mladý muž s dlouhými blond vlasy v culíku a vesele se usmívá. Ulice kolem vás jsou tiché, prázdné a většina z nich je i děsivě tmavá, jako by stíny čekaly na svou příležitost vtáhnout vás do sebe. |
| |
| Vincent Lazare U St.James's Park "Tak pojďme," zvesela se zhoupnu na špičkách, když taxík zastaví u kraje silnice a my můžeme klidně nastoupit. "A pozor na zbraně," usměji se znovu a přátelsky na něj mrknu, zatímco už mířím k autu a následně nasedám na místo spolujezdce. Nezbývá, než nadiktovat adresu, na kterou jedeme a užít si cestu. |
| |
| Dům No...ano žiju sám.Otce ani matku nemám.Noo a jiné příbuzné neznám. Odpovím na jeho otázku a koukám trochu po něm.Pak ale očima sjedu zase na dívku která mě sem zavedla a pomylsím si. No zajímavě se to tu vyvíjí. Pak řeknu. Žiju skromě v malém domku v podnájmu.Není to nic moc ale dá se tam žít. Řeknu. |
| |
| U St.James's Park Docela mě překvapí změna, kterou Korinna během té chvíle prošla. Z klidné a unavené do kypící elánem a energií. Že by má sladká Korinna sdílela touhu po krvi, vzrušení z nebezpečí? No hleďme! Zamyšleně jdu po jejím boku. Manévru , který taxi provedlo, si skoro nevšimnu. Už chci jít otevřít dveře toho malého vozítka, když mě Korinna překvapí svým varováním. Zbraně? Jaké zbraně, já mam jen Svatou Trojici. Mé kratičké zaváhání stačilo k tomu abych nedostál své povinnosti muže a Korinna se obloužila co do otvírání dveří sama. Co mě však ještě více zarazilo, je místo kam si nastoupila. Sedat si sám dozadu mě připadá velmi nevhodné a navíc dáma by vpředu jezdit neměla (tohle asi nebude černé taxi co :D). Ale teď nemám moc na výběr. Protestovat zjevně nemá cenu a nenastoupit by asi bylo velice hloupé. Proto se skřípěním zubů nasednu. Zdělení cíle naší cesty nechám na Korinně. Přece jen, když už sedí v předu tak je to logičtější. |
| |
| Sídlo Společnosti Zamyšleně si procházím papíry. Hlavně mé vlastní záznamy mě docela překvapí. Jelikož sám jsem své počínání nikdy moc nesledoval. Docela mě pobaví ta pečlivost s jakou byli mé kroky sledovány. Dokonce mi to pomůže nabrat trochu rovnováhy a klidu v tomto 'horkém křesle'. Dobrý býk, doporučujeme k chovu. Má kvalitní semeno a jistě bude základem dobrého stáda ... Tak asi takto mě vidíte pánové, že pánové. U ostatních registruji hlavně jména i když ty co mi jsou cizí stejně velmi rychle zapomenu, ale zkusit to mohu. Zvláště si dávám pozor abych nepřehlédl jméno Sylvie, pokud se tam náhodou také objeví. Teda doufám, že o to místo nikdo nějak moc nestál. Není nic horšího než uraženej kariérista. Starý pán nejspíš nemá dostatek trpělivosti aby vydržel potichu a tak mou chvilku četby doprovází zvukovou kulisou. Když dočtu, položím složku zase na stůl, tak jak byla. Tedy otevřenou v místě: 'Zde se upiš peklu!' Vezmu pero a skoro jej položím na papír. Pak ale ještě zvednu hlavu a podívám se na Papínka. "Předpokládám, že do Japonska už se nedostanu tak jako tak, že?" |
| |
| Piccadilly Lines - Green Park Vděčně pohlédnu na vojáka,který výstřelem odstraní agresivního ghůla.Poté se trochu s bolestmi postavím a kouknu na předloktí. Zvíře podotknu vztekle k mrtvole Když další z vojáků zadá rozkaz,který řekne abychom počkali vylezu z dráhy a trochu dotčeně si pomyslím,že jeho respektují více než mě. Nevadí pomyslím si a všimnu si,jak jeden z nás přes oba rozkazy stále střílí do tunelu. Vypadni křiknu na něj,bohužel zničehonic se objeví metro,které toho chudáka zabije. Sakra zašeptám a kouknu ke klukům. Musíme jít,nemáme moc času a je jeho vinna,že je mrtvej řeknu a doufám,že neztratí vojáci morálku. Na hodinkách si nastavím 10 minut,které značí další metro. Dobře,takže pohyb,ted už žádné ztráty musíme to tu vyčistit řeknu pevně a skočím zpátky do tratě. Zraněnou rukou se snažím moc neošívat,abych předešel bolesti.Bohužel vím,že krev tady vyhecuje ghúly k hromadnějšímu útoku. Pomaličku se vrátím k místu,kde jsme předtím skončili a mířím na strop a před sebe,abych pokryl více prostoru a zamezil tak neočekávanému útoku |
| |
| Klub 68 "Em..." Zasměji se, sice pro mě trochu nuceně, ale světu to přijde jako smích nenucený a srdečný. Trochu si upravím pramínky vlasů trčící z pokrývky hlavy, originální čepice, podobná bavlněné kšilvtovce, kde skrývám sepnuté dlouhé kudrnaté blond vlasy. "No tak to máte hromadu práce, jak vidím..." Při slově "práce" si vzpomenu na svou "práci". Vlastně to ani nevypadá, že bych do Společnosti patřila, většinou si dělám co chci, ostatní ze mě většinou mívají respekt. Společnost je utajena a doufám že po dlouhou dobu utajena bude. Jaké by to bylo, kdyby se lidé dozvěděli, že na světě žijí nestvůry, jako ghůlové a upíři? Nechci si představit. "Hezká slečna, je jich tu tolik... Ale pořád nechápu, proč si myslíte, že já patřím do skupiny hezkých dívek." Roztomile se usměji. Doopravdy to nechápu, nemyslím si, že jsem hezká, podle mě do skupiny hezkých holek nepatřím. Většina holek své krásy využívá, ale to není u mne zvykem. Když se podívá na stěnu, reflexivně se otočím taky, asi z toho, jestli tam něco je, nebo není. Uvidím však jen stěnu. "Co tam vidíte?" Otočím se zpátky čelem ke stolu s uchechtnutým obličejem. |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových "Ááh! Podnájem! To mi připomíná vlastní mladá léta, jen před delším časem, než jaké by kdo odhadoval," zasmál se "Co plánuješ dál? Naše rodina si zakládá na tom, že každý jeden z nás - bez rozdílu, něco dokáže. Něco velkého. Já, napříhlad, vlastním galerii a i když se to nezdá jako prosperující obchod, opak je pravdou. Druhou, a zcela odlišnou věcí, je dávat najevo peníze, které vyděláš." Trocha poučení nikdy neuškodí, stejně jako vychloubání. |
| |
| Alexander Stoker Piccadilly Lines - Green Park Vojáci strnuli na místě. Mluvit o jejich morálce bylo vždy zbytečné - slouží přeci Anglii, jsou tajnou organizací, ale slova upíra byla velkým soustem i pro ně. Jako by nestačilo, že musí proti netvorům noci bojovat, ještě jim někteří z nich mají velet a dokonce se posmívat v situaci, jako je tato? Nemyslitelné. "Říkal jsem to hned na začátku, že budou problémy. Z lidí z nich nezbylo vůbec nic, nebo z tohohle ne. Vsadím se, že i kdyby tady umřela jeho bábi, měl by své pitomé arogantní poznámky typu "já umřít nemůžu, to jen vy, nanicovaté hračky, se rozbíjíte". Pche," voják obrátil svou zbraň proti Alexandrovi. "Nenechám si rozkazovat od někoho, jako je on," dostalo se mu hromadného, i když nejistého, přikývnutí. Ani jeden z vojáků se nepohnul ze svého místa. Tak jako tak, po této nešťastné události se budete muset stáhnout a nechat práci na jiných, kteří zakryjí stopy po vašem čištění a ještě ututlají přítomnost mrtvého vojáka. "Když zabíjet upíry, tak všechny," odjistil zbraň a užuž chtěl vystřelit, když tu v podzemí rozezněly rázné kroky pevné chůze. "Opusťte stanici," zaduněl hlas jednoho z výše postavených, jež se nespokojeně rozhlížel kolem sebe. Po spoušti, která nic neznamenala, až na horu problémů. Muži se sbalili, jak nejrychleji uměli a nasedli do aut, čímž se ti ztratili z dohledu. "Nepředpokládám, že jste splnili úkol, neomluvitelné," nesmlouvavě se otočil. Jeho rozkazy byly vydány, nezbývalo, než jít. O zbytek se Společnost postará sama. |
| |
| Vincent Lazare Pimlico Road Taxík zastavil před jedním z domů, jehož dominantou byla bezesporu velká barevná výloha, ve které zářily krabice bonboniér i bonbony samotné, v pestrobarevných obalech. Korinna zaplatila řidiči, nechala mu i slušnou odměnu, a vystoupila. Vaše další kroky vedly do jedné z vedlejších ulic, kde se nacházel osvětlený vchod do domu. "Je to tady. Druhé patro. Já dál nemůžu, není to.. překážela bych. Hodně štěstí, Vincente," nejistě se usmála, zlehka se dotkla tvého ramene a zamířila pryč z uličky. Taxík už sice odjel, ale stejně to nevypadalo, že by se bála chodit po nocích jen tak sama. |
| |
| v domku Jen bedlivě poslouchám otce mé hostitelky a pak odpovím. No co já v životě dokážu to nevím.Myslím, že to se uvidí až časem. Odpovím neurčitě a pomyslím si. No tohle bude ajímavý a dlouhý rozhovor jak vidím. Potom čekám kdo co opět řekne a koukám na svou hostitelku i na jejího otce s neurčitým výrazem ze kterého se nedá jak doufám nic vyčíšt. |
| |
| Reno Tarshil Sídlo Společnosti "Uspořádáte-li si čas, neměl by to být problém, pane Tarshile," odpověděl znuděným tónem "Ta práce zabere hodně času, ale i přesto vše závisí jen na tom, jak dobře si dokážete rozvrhnout čas. Navíc, rozvržení schůzek není vždy jen vaší volbou, ale i volbou toho, s kým právě jednáte," dodal stejným tónem. "Dobrá. Měli bychom se podívat na aktuálnější téma. Už jste se podepsal? Souhlasíte se vším? Pro tuto chvíli, samozřejmě. Vaše návrhy jsou brány v potaz vždy," několik zúčastněných se zavrtělo, přerovnali si dokumenty a někteří, světe div se, se dokonce začetli. |
| |
| Amber Turnbland Klub 68 - na skleničce s Glenem Mordmockem Překvapeně sebou trhne. "Nic jen.. nechtěl jsem na vás zírat jako na kus čokolády, nebo bilboard. Mám potíže mluvit s přáteli, o cizích nemluvě. Jedna z černých skvrn v mém životě," omluvně se usmál a stěnu nechal stěnou, jejímu vlastnímu osudu. "Protože jste hezká," odpověděl přímo, i když se značným zpoždění, a pokrčil rameny. Jeho vnímavost stojí za malý obdiv. "Každý se vnímá jinak a lidé se i mezi sebou se navzájem vidí v jiném světle, a kráse, chte-li," opět zmlkl. "Londýn, město snů. Myslím, že se mi jich pár už splnilo," zvedl své pití a připil, jak jinak než na tebe. "Ale si říkám, jestli jsem si už na škole nevybral špatně," tiše se zasmál a usrkl nápoje. |
| |
| Pimlico Road Taxi odjelo a mi se vydali někam dál. Sladká je stále tichá a já také nemám potřebu tohle ticho narušovat. Jen s pokývnutím hlavou vyslechnu poslední informace a rozloučím se. "Bůh s tebou, dcero." Uklouzne mi rozloučení z mé původní profese. Asi proto, že se znovu chystám plnit vůli svého pána. Sleduji jak Korinna odchází a teprve když zmizí z dohledu otočím se k osvětlenému vchodu. Ruka mi pomalu znovu vklouzne pod plášť. "Host do domu, bůh do domu..." Prohodím pro sebe a vykročím. Očima zkoumám dům, osvětlený vchod, ale hlavně okna. A svůj čich nechám chvátat před sebou a hledat stopy něčeho zajímavého. Pomalu dojdu až k domu. Klika z venku asi není, takže za ni nemá smysl brát, ale zaklepat mohu. Dvakrát - krátce, zdvořile. |
| |
| Sídlo společnosti Papínkův tón mě trošičku rozesměje. Vždy bylo kouzlené sledovat úředního šimla v běhu na dlouhé tratě. To by mě zajímalo kdo dával tuhle smlouvu s Ďáblem do kupy a moc bych nedal za to, že jsi to byl ty. Pokusím se napodobit jeho tón, ale asi mi to stejně moc nepůjde. Nikdy jsem nebyl dobrý imitátor. Ruku s perem stále držím nad papírem. Je mi sice jasné, že nakonec přece jen podepíšu. Natolik jsem měl Marca rád a pokud mě tu chtěl on udělám to. "Já jsem, ale nemyslel na dovolenou Pane ...? Já jsem se ptal, jestli mě pustíte zpátky do Japonska, když bych odmítl." Nečekám jak odpoví, stejně už odpověď na hlavní otázku znám a tak na místo, které starý pán pomalu propaluje pohledem napíšu své 'Reno Tarsh;)'. Smajlíka na konci podpisu dělám už dlouho, málokdo jej však pochopí. Vlastně já jsem sem ho kdysi objevil ve svém podpisu náhodou a od té doby už tam je nastálo. Mělo by to být krví, takhle to ztrácí glanc ... Tak a upsal jsme se peklu. Trošku se usměji a zavřu desky dřív, než se jich ten starý orel zmocní a zkontroluje si podpis. Zvednu oči a pokusím se zatvářit vážně. Ruce s propletenými prsty položím na desky a narovnám se. "Dobrá tedy." |
| |
| Piccadilly Lines - Green Park Dříve,než mi doklapne,co svými slovy voják myslel jen stačím překvapivě zamrkat do hlavně.Není to příjemný pocit. ''Od někoho jako jsem já? Jsem stejný jako vy,jen piju krev...'' poznamenám a na tváři se mi objeví několik vrásek,nebot se zamračím. ''Laskavě na mě nemiř...'' podotknu,nebot mě ona hlaven znervoznuje. Když jsem ale uviděl,jak odjistil spoušť cítil jsem v sobě pud sebezáchovy,který jako by křičel,abych ho zabil a eliminoval hrozbu... Naštěstí uslyším blížící se kroky a dojde mi,že to bude nejspíše jeden z více postavených osob firmy... Když dostaneme rozkaz,abychom vyklidili stanici chvilku čekám,i když vím,že pravděpodobně bude následovat nějaké urážky na mou neschopnost,stane se... ''Zaprvé,Pane,žádám o povolení jít s vámi,nebyla má vina,že ten voják zemřel,měli jste odchýlit metro,tím by se možná zvýšili naše šance.'' řeknu a poté si uvědomím,že to mohlo vyznít drze. |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových "Čas?" otočí se k tobě s podezřívavým pohledem, chvíli si tě prohlíží ale nakonec se vrátí ke krájení zeleniny. "Nevěříš snad těm povídačkám, že život začíná až po čtyřicítce? Jsou to kecy. Jen snůška hloupých keců, které si někdo vymyslel, aby neurazil svou manželku nebo přítelkyni," obořil se otráveně a zavrtěl hlavou. "Už ve třiceti je pozdě, když se v pětadvaceti nezačneš snažit," tvá dívka se posadila na volnou židli, ke druhé straně stolu. Tváří se vážně, ale zahrnuje tě samými omluvnými úsměvy. |
| |
| Alexander Stoker Piccadilly Lines - Green Park Zastavil se v polovině kroku a pokýval hlavou, napůl se ohlédl přes rameno. "Pracujeme v utajení, Stopere, ve chvíli, kdy požádáte o tak obrovský zásah do jízdního řádu, i když je téměř půlnoc, veškeré utajení padá. Už tak jsme riskovali, když jsme žádali o průjezd metra. Vojáci jsou vycvičeni, seznámeni se vším nebezpečím, stejně jako velitelé. A vy, jakožto velitel dnešního nevydařeného zásahu, jste zodpovědný za vše, co se stalo. Ne v plné míře, ale přesto. Doufám, že si rozumíme," Otočil hlavu zpět a pokračoval volnými kroky. "Připojte se k mužstvu, pokrevníka chytíme později." |
| |
| Vincent Lazare Pimlico Road Nic. Dveře jsou zavřené, ale není jisté, zda i zamčené. Tak jako tak, pro tebe nebude problémem ani jedna z variant. Zevnitř nic neslyšíš, i ulice za tebou je tichá. Ale i přesto všechno cítíš, že je uvnitř. Nedokážeš určit, jestli je sám nebo jich je více. Jestli se ještě pokouší podobat lidem, ale je tam. |
| |
| Reno Tarshil Sídlo Společnosti Nikdo se neusmívá, všichni jsou smrtelně vážní. Máš pocit, že pokud se podobné schůzky budou konat častěji, než jedenkrát do měsíce, stane se starý bručoun i z tebe. "V akci je jeden tým, pod vedením Alexandra Stokera, jemu svěřený oddíl čítá něco kolem dvaceti mužů v nástupu," pohlédl na hodinky. "Do hodiny by se měli vrátit. Další v terénu je cvičně, tedy bez týmu a dozoru, nepočítáme-li slečnu Broadbentovou, pokrevník Vincent Lazare. Bez časového limitu. Lokality jsou uvedeny v dokumentech, strana tři. Dotazy?" |
| |
| Piccadilly Lines - Green Park Trošku nasupeně poslouchám řečičky a hlavou kývu na znak tomu,že chápu a jsem s tím smířený,ale v mojí mysli to vře, chci toho pokrevníka chytit. Při zmínce,že to byla stejně má vina svraštím čelo. Moje vina?Jak to může říct,ani tu nebyl.Ten idiot mě ignoroval! pomyslím si vztekle a kouknu na prokousnutou ruku od ghúla. ''Ano, pane,rozumíme'' řeknu pevně,neboť je mi jasné,že nemá cenu se hádat,on bude stejně nadutý jako ted... Při zmínce,abych se přidal ke svému mužstvu . Jen kývnu hlavou a otočím se na podpatku a pomalu začnu odcházet z metra. Když vyběhnu po schodech nahoru zamímřím k připravenému autu,do kterého vlezu a kde na mě čeká ,,moje jednotka,,. Jen si povzdechnu a posadím se ke dveřím a zabouchnu za námi dveře |
| |
| Klub 68 Usměji se na Glena, teprve teď pohlédnu z okna. Je noc, je tma, neživí vylézají z úkrytů a já tu sedím s cizím mužem... Začínám být v duchu nevrlá, je to mojí druhou půlkou duše, tedy tou, s kterou lovím všechny neživé. Nejsem krásná... Zrudnu jako rajče (jako obvykle) a dopiji poslední doušek čaje, který je v mém šálku. Nemám chuť se dál s Glenem vybavovat, spíše přemýšlím, jestli se nemám znovu poohlédnout po městě, jestli někoho nenajdu. Pohlédnu na hodiny zavěšené na stěně naproti mě. Je dosti pozdě, měla bych jít... Omluvně se usměji. Měla bych jít to ještě ohlédnout, nemůžu riskovat... spát můžu celý den... Sice je někdo určitě v terénu ale i tak... Když přemýšlím, vzpomenu si na Společnost. Neměla bych za nimi jít? Ale ne, já je kašlu... |
| |
| dům MacShieldových Jen poslouchám a nijak neměním ton hlasu ani výraz a řeknu. To je asi pravda ale myslím že až čas ukáže co ze mě nakonec bude jelikož může se mnohé v životech mnoha lidí změnit. Řeknu klidným hlasem. Jo vážit slova nebo mě ten chlap podřízne. POmyslím si. |
| |
| Sídlo společnosti Ve svém pomyslném deníčku si napíšu velkou poznámku o balóncích na vodu, trumpetkách a pestrých kloboučcích, které nesmím zapomenout donést na příští schůzi! Tohle musí přestat, jestli se budou furt tvářit jako kusy šutru, přísahám pánbůh vezmu do ruky dláto a úsměv jim do tváře vytesám - natrvalo! Podívám se na složku pod svýma rukama. Na tváři se mi mihne potutelný úsměv a já se pohodlně opřu v tomto ďáblově křesle. "Samozřejmě, kdo je Alexander Stoker? A o jakém nástupu to mluvíte. Klidně spusťte já si zatím najdu toho zabatého lazara." Já vám dám, však vi se tu pěkně zapotíte. To víte já tu budu jako nějaký žáček studovat papíry a vy na mě budete netrpělivě koukat. To ani ve snu hošani! Přelétnu to sousoší pohledem a konečně znovu otevřu desky a znovu se nad nimi trochu skloním. Naštěstí si pamatuji kde zhruba jsem to jméno viděl a tak jen prolistuji pár stran. Když se stále nic neozývá. A pak že křemíkové obvody jsou rychlé, furt je to jen šutr. Zvednu ještě hlavu a hodím po kamení pohledem. "Jen spusťte nenechte se mnou zdržovat." |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare pro Omlouvám se, že se ptám takto, ale nějak si nemůžu vybavit jak dalece jsme se domluvili na plášti a mlze ... Proto se raději ptám, než abych něco napsal do jeskyně a pak to musel případně nějak přepisovat nebo měnit. Jinak omlouvám se, že jsme ani nepozdravil. Mám tu na návštěvě bratránka a jsem rád, že se mi podařilo alespoň trochu dohnat resty mezi plkáním s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro Spíš jsem jen řekla, že znáš Hellsing dost dobře na to, abys věděl, co bych ráda a tím to pro mě haslo. :D Takže.. no, já myslím, že zrovna tady je jedno, co uděláš. Druhý upír hraje upíra hůř, než kdyby hrál obyčejného smrtelníka, takže když ty budeš mít něco navíc, neuškodí to. Aspoń s tebou jednou budou mít ostatní co dělat. :D |
| |
| Amber Turnbland Klub 68 "Ou, škoda," ve tváři se mu objevila rozmrzelost. Čekal, že si užije večer a ty mu chceš utéct, zase o podělal. Povzdechl si a chuť na poslední snahu vetřít se do tvé přízně vzdal. "Tak dobře. Krásnou noc a dávejte na sebe pozor. Nechcete taxíka, raději?" visí na tobě pohledem. |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových Dole v chodbě práskly dveře a někdo vybehl po schodech, rychle, sebejistě. Když se dveře kuchyně rozletěly dokořán, stál v nich dvoumetrový chlapík, žádná nadměrná svalovina, spíš tělo vypracované někde ve fit centru - to by sis myslel, kdybys nevěděl, že je to vlkodlak. Zahleděl se na tebe, plný nenávisti. "Co to tady chce?" zavrčel výhružně a pohlédl na starého pána. "Proč máme doma tohohle prašivce? Otče?" otočil hlavu k tobě, udělal dva kroky vpřed a přikrčil se, připraven ke skoku v lidské podobě, ale není vyloučeno, že by se nezměnil. "Vypadni!" |
| |
| Alexander Stoker Společnost Vyrazili jste. Během cesty na tebe nikdo nepromluvil, jen si ukazovali, šeptali a pošklebovali se. Lidé.. nízká stvoření. Když auto zastavilo, byli jste na místě. Tvým úkolem bylo vrátit se přímo do Společnosti, do tvého pokoje v podzemí, hned vedle dobře odvětrávaných laboratoří. Chodba zela prázdnotou, ale pak stačilo jen zahnout za roh, aby se vše změnilo. Jako první tě do nosu uhodila vůně květinového parfému, až pak jsi zahlédl ji samotnou. Seděla tam, v domělé společenské místnosti, kde běžně sedává Korinna, vaše "ošetřovatelka" a listovala v jakémsi časopisu. Smaragdově zelené oči, medově plavé vlasy, plné rty, dokonalá pokožka, na sobě má prostý ale velmi elegantní kostýmek. Už jsi ji párkrát zahlédl, ale netušíš, co by tady mohla pohledávat, protože dle všeho je to obyčejná sekretářka. |
| |
| Společnost Celé to ticho,šeptání ve vozu mne dosti deprimuje.Jen čas od času úšklebek nebo výsměch,ukázání prstem,avšak nic ne tak,aby si mysleli,že to nemohu slyšet,pravděpodobně zapomněli,že jsem víc než oni,že oni jsou jen paraziti,díky kterým přežívám,ach ty lidská najivito. Když vystoupíme konečně ven nadechnu se symbolicky vzduchu a rychle od těch zvířat odejdu.Cestou do svého ,,pokoje,, mi přijde,že jsou snad všichni mrtví,nebo aspon až moc klidní,ignoruji to.Když cestou uvidím Koriinnu. ''Zdravím,co vy tady,nečekal jsem,že chodíte i sem'' pozdravím ji a užasle se jí zeptám,přitom se na ní lehce usměji |
| |
| dům-konflikt Celý udivený koukám na toho chlápka a vstanu a řeknu. Tak zaprvé žádný prašivec nejsem a nikam nejdu! Zavrčím jelikož slovo prašivec přímo nesnáším. Tohle nedopadne dobře. Pak si přeměřím toho chlápka a řeknu. Bud se uklidni nebo odějdi! Řeknu dost nekompromisně a je vidět že pokud se o něco pokusí jsem taky úpřipraven po něm skočit. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare pro Bavili jsme se o tom ... když jsem dělali Vincenta, zrušili jsme drápky ... tedy to vím že jsi říkala že je ti jedno, ale mě se moc nelíbili. A potom jsem se ptal na rudou mlhu. To jak se v Dětech osudu do něj schovává a poletuje a jaksi mu ani nevadí že do něj střílí. A právě netuším jak jsme se nakonec dohodli ... ale mám pocit, že to nakonec dopadlo nějakým tím prohlášením, že znám hellsing a vím co máš ráda :D :D Tak já se pokusím ji provozovat pokud možno mírně :D ale za ty století by mohl přijít na to že to umí :D |
| |
| Pimlico Road "Nechte maličké přijít ke mně." Brouknu si sám pro sebe, pod límec pláště a propadnu se do něj. Lehce proklouznu pod dveřmi a zase z pláště vypadnu. Host do domu, bůh do domu. Rukou opět sklouznu na pažbu 'boží trojice' a trošku se usměji. Ta myšlenka mě rozveselila, ale zároveň si za ni sám vyčiním. Nejen, že se jedná o lidové pořekadlo, ale zároveň hraničí takřka s bohorovností.a to je nepřípustné. Zvláště z mích nečistých úst. Jdu tiše dál, očima zkoumám interiér domu, čichem a ostatními smysli se snažím najít Prokletého nebo dokonce nevinného. Ovšem s tím moc nepočítám. Nejsem tu příliš brzy jak se zdá a střídmost a zdrženlivost, jak se zdá nepatří mezi dnešní ctnosti a to ani co se krmení mě podobných týče. |
| |
| Klub 68 "Já vím, ale přece je jenom dosti pozdě... Moc se omlouvám, nic si špatného nenamlouvejte... Obdařím Glena z posledních milých úsměvů. Vstanu od stolu. "Moc ráda jsem vás poznala..." Ano, jako vždy se usmívám od ucha k uchu. I když se usmívám nuceně, nikdy to ještě nikdo nepoznal. "Vám také přeji krásnou noc. Nebojte, kdybyste mě v noci napadl, přeprala bych Vás." Zasměji se. Nevím, jestli to bral vážně nebo s vtipem, nicméně je mi to jedno. Při odvoze zavrtím hlavou. "Ne, mám ráda noční procházky." Usměji se a spokojeně odejdu z Klubu 68. |
| |
| Alexander Stoker Společnost (Není to Korinna, ta tam je obvykle, tohle je jiná žena :)) "Ne běžně, to je pravda," usmála se na tebe. Vážně hezká ženská, když se na ni tak díváš. "Dnes zaskakuji za slečnu, která zde sedává obvykle. Povinnosti," znovu se usmála. Její srdce bije pravidelně a hlasitě, jako bys slyšel tikat hodiny, jen v jiném rytmu. Krev. Spousta krve pulzující v jejím těle. "Nevím jak to tady běžně probíhá, mohl byste mě.. zasvětit?" |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových "Nikdo.. NIKDO mě nebude vyhazovat z vlastního domu," zaburácel a dal ruku v pěst tak silně, až mu zbělely klouby. "Nechte toho oba. Seane, bude se pářit s tvou sestrou, měj trochu úcty," ta slova vyzněla neuvěřitelně hloupě. Ovšem starý vlkodlak se tvářil klidně, jako by se nic nedělo. "Posaďte se, za chvíli bude hotová večeře," pokud jsi pohlédl na "svou milou", tváří se vyjeveně, lehce se klepe, zřejmě podobnou reakci nečekala. "COŽE?" zařval Sean, vytřeštil oči a jak rychle přišel, tak zase odešel. Pak dole práskly dveře. Atmosféra se uvolnila, dívka se usmála. |
| |
| Amber Turnbland Londýnská noc Starostlivě se za tebou díval, ale nechal tě odejít. Jeho zklamání jako by se za tebou medově táhlo, ale pak bylo náhle odseknu zavřenými dveřmi. Máš své zájmy, svou práci.. on je jeden z mnoha. Byl milý, ale pro život..? Noc je chladná a temná. Silnice se lesknou věčným poprcháváním a ulice jsou už vesměs zcela prázdné. Být v některé z hlavních čtvrtí, není to tak doslova pravda, ale zde panuje příjemný klid. Před tebou se jako černý had leskne Temže, vidíš rozsvícená světla důležitých budov i prostých osobních bytů. Po upírech ani stopy, přesto víš, že tady někde jsou. Londýn je velké město, ale ne tak velké, abys mohla s klidným svědomím říct, že je jednou dostanete na tomto území všechny. Snad za pár let, ale nyní ne.. Kolem tebe projel taxík, ale řidič se po tobě ani nepodíval. Buď spěchal domů, nebo na už dané místo, které mu nahlásili z dispečingu. |
| |
| Reno Tarshil Sídlo Společnosti "Alexander Stoker, vzhledem 28letý muž, vysoké postavy, pokrevík. Zřejmě druhý řád. Ochoten spolupracovat zhruba dva až tři měsíce. Není to samozřejmě jeho první mise. Účastnil se už zhruba pěti, toto je první, na které velí. Pro zkoušku. Potřebujeme někoho, kdo by zvládl vojáky a zároveň by byl účinnější než muži, kterým velí. Marc tomu říkal Dvojitá šance," odpověděl ti muž na konci stolu, se kterým jsi ještě neměl tu čest mluvit. "Jeho výsledky jsou zatím dobré, nějaká zaváhí, ale není se čemu divit. Tím si prošel každý pokrevník. Není pro ně lehké spolupracovat s lidmi." |
| |
| Vincent Lazare Pimlico Road Cítíš krev a mrtvolu. Je stará několik dní a jestli zůstane ještě chvíli, bude z toho opravdu nechutná záležitost pro pány policisty i uklízecí četu, která se s mrtvolou přijde vypořádat. Je tady. Cítíš i jeho. Nahoře. Musí o tobě vědět, ale přesto zůstává. Možná si jen myslí, že přišel další jako on, uzavřít příměří a utvořit tak základ nové rodiny. Jdeš dál. Krvavé šmouhy jsou v předsíni, na tělo pak narazíš právě mezi ní a kuchyní. Byla to jistě krásná žena, dokud žila. Od těla vzlétně několik much. Jeden, možná dva. Nejsi si jist. Vycítit nově vzniklé upíry, lépe řečeno ghůly, je čas od času složité. Na záznamníku vedle schodiště hlásí displej deset nových zpráv. |
| |
| dům Když slyším tyhle slova trochu znejistím a zapřemýšlím když ten horlivec odejde.Pak si vše v hlavě srovnám. Sakra.Kurva do čeho jsem se to zase namočil. Pomyslím si a řeknu. No možná bych měl odejít jak vidím. Zapřemýšlím nahlas a koukám na dveře. |
| |
| Sídlo Společnosti Tak ty hošane dostaneš Klaunský nos. Určitě ti bude slušet. A tady paprika zas dostane velký červený úsměv a boty co pískají při každém kroku. Pročítám si toho Lazara. První co mě bací do očí je jeho 'původ' pokud se tomu tak v případě upírů dá říkat. Francouz? Proboha a ještě k tomu nějakej šlechtickej ksindl. To mě potěš, to je teda materiál. Ještě, že nebude pindat o vyhlášený francouzský kuchyni a víně, na to snad už za ty staletí zapomněl. Jestli o tom jen cekne nacpu mu do huby nějakou famózní, báječnou, samozřejmě francouzskou specialitu plnou česneku! Zatvářím se asi znechuceně, už ani nevím proč , ale nesnáším Frantíky, to už jsou lepší Angláni suší instantní kafe. Červenej nos se mezitím vypovídal a já se na chvíli odtrhnu od složky. Děkuji za informaci pane ... ? Tuším ještě jste se mi oficiálně nepředstavil. Co říkají muži na to, že jim velí násoska? Předpokládal bych, že s tím budou mít nějaké potíže. To já bych určitě měl. Ještě aby se začal předvádět, jak je skvělej a lepší ... hned bych uvažoval po kom střílet dřív. |
| |
| Londýnská noc Nevím to jistě, ale zdá se mi že jsem od Glena utekla. Nebyl to ani můj typ, ano, byl trošku záhadný, ale... Neupoutal mou pozornost. Navíc - já nepotřebuju mít někoho u sebe. Nechci, aby mě někdo vedl za ručičku, nechci, aby mi někdo říkal, že mě miluje. Všechno jsou jenom kecy... Moje myšlenky spadnou na Společnost. Jsem jedna z nich, i když to tak nevypadá. Nejsem jejich poskok jako ostatní, nevelí mi, velím si sama. Moje oči se zaměří na temnotu přede mnou. Londýn je docela poklidný, i když někdo z venkova by si stěžoval na moc velký hluk. Já jsem na "hluk" zvyklá, odmalička vyrůstám v středu Londýna. I když hledám, jak hledám, nikdo nikde není, což mě šíleně štve. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem nikoho nenašla. Doslova mě to ubíjí. Takhle je nikdy nedostanem... Projede kolem mě taxík. Řidič si mě nevšimne a i kdyby, tak bych ani za nic do taxíku nevstoupila. To bych tomu dala... |
| |
| Pimlico Road (Odhaduji že Ghůlovatění je podstatně rychlejší než několik dní, tedy tato osůbka je skutečně už mrtvá a to tak říkajíc na doživotí. Za svou dlouhou existenci v tomto mizerném stavu, už bych měl něco takového vědět. Tedy pokud je můj odhad špatný, doufám, že mi to bude včas prozrazeno) Pomalu dojdu po krvavé stopě k mrtvé ženě, koukám se na polohu v jaké našla věčné spočinutí a odhaduji co přesně se tu mohlo stát. Levačku s Boží trojicí mám volně svěšenou pod pláštěm. Jak procházím kolem záznamníku, přejedu ukazováčkem pravé ruky přes displej až k tlačítku a zmáčknu ho. Takže jsi nahoře? Dobrá o krok blíže k bohu. Kolik jeho oveček jsi stihl vytrhnout z jeho stáda a uvrhnout do nicoty našeho prokletí? A kolik dalších jsi poslal na věčnost? Díky ti bože, že pach hniloby je to poslední co by mi vadilo. Trochu zaskřípu zuby a dojdu k oné ženě. Reproduktor už jistě začal chrlit pípání a slova, která by jinak nikdo neslyšel. Na půl ucha je poslouchám, společně s dalšími zvuky uvnitř domu. Pokleknu u hlavy té, která tu našla, konec své pozemské pouti. Levačku mám stále volně a připravenou a pravou rukou jí zavřu oči. „Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Amen. Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní. Amen.“ Šeptem pronesu slova posledního pomazání a vykonám znamení prsty, které bych měl provádět posvěceným olejem. Ten si však, vzhledem ke svému stavu, musím odpustit. Celou dobu čekám jestli se objeví, ten kdo zkrátil život této ženy, pokud ne zvednu se a jdu ke schodišti. Své smysli znovu pošlu napřed a pomalu se vydám nahoru. |
| |
| Společnost Usměji se na onu ženu,je mi celkem sympatická,nehledě nato,že je krásná. Mlčky na ní koukám a citím,jak jí buší srdce,nepravidel,ně avšak klidně,netuším,jestli si uvědomuje,co jsem vůbec zač. Ono bušení mě přímo oslepuje.Proto se na ní jen usměji. ''upřímně?Ani nevím co tu normálně Korrina dělá,snad jen hlídá a hlásí odchody,ale pokud byste chtěla zasvětit a já mohl nějak pomoci ,rád pomohu'' řeknu a nevinně se usměji ''jsem Alex řeknu,podám ji ruku na pozdrav,když se představí i ona lehce se dotknu rty její ruky.. ''Co byste tedy chtěla vědět'' |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových "Přece tě Sean nevyvede z míry, mladíku?" otočil se k tobě staroch s chlácholivým úsměvem na tváři. "Zajdi pro nějakou dobrou láhev, hm?" poslal dceru pryč. Jen co jste osaměli, posadil se naproti tobě, propletl prsty a nasadil rádoby vážný výraz. Vyzařovalo z něj teplo domova, ale klidně to mohlo být způsobeno i voňavou večeří. "Poslyš, není třeba utíkat. Je to jen mezi nimi a Sean ví, že na ni nemá právo. Je její bratr, nikdy bych nedovolil, aby.. ona to ví, cítí k němu jen sourozeneckou lásku," vysvětlil, oči upřené na tebe "Ach, a to by si jeden myslel, že rodinné incesty se v tak nóbl vlčí společnosti nebudou řešit, což?" hřejivě se rozesmál. |
| |
| Reno Tarshil Sídlo Společnosti "Hawkins, Perry Hawkins," dodal tiše. "Nadšení jistě nebyli, ale musím říct, že výsledky pana Lazara byly velmi dobré, ne-li přímo vynikající. Snad tomu nyní nebude jinak. Jak jsem už řekl - posila pokrevníka v týmu by měla znamenat méně mrtvých a zraněných, pokud se sám upír ovládne. Uvidíme," položil ruce dlaněmi na stůl a upřeně se na tebe zahleděl, jako by tě vyzýval k dalším otázkám. |
| |
| dům Jen vše vyslechnu a odpovím. Nuže dobrá ale varuju vás předem napadne mne a nebudu áhat jej zabít. Odpovím klidným ledovým hlasem. Snad jsem tímhle neudělal blbost. Pomyslím si a jen klidně mlčky sedím a nic neříkám. |
| |
| Amber Turnbland Londýnská noc Hlučně se před tebou roztříštila skleněná lahev a za tebou se ozvalo opilé, pubertální hihňáňí. "Sóry kundó," protáhl jeden ze tří mladíků a ohnul se tak, až si špičkami prstů pohladil chodidla. "Fákt jsem jako nechtěl, jasán?" další chlapecké hloupé zasmání se. |
| |
| Vincent Lazare Pimlico Road Zřejmě ji uhodil a ona následkem tvrdé rány, kterou nečekala, narazila hlavou o ostrý roh malého stolku. Rána mohla být smrtelná, ale nemusela. Pak ji zřejmě vysál. "Ahoj Sam, tak ve tři, jo? Těším se, Čau." "To jsem ještě já, mohla bys mi vzít ten nový katalog? Říkala jsem si, že bych si objednala nějaký parfém nebo tak. Snad si tu pustíš včas." "Sam? Kde jsi? *smích* Nejsi tak utahaná z práce, že nedáš vědět ani přátelům, co?" "Hele Sam, zrušili jsme to. Čekat na tebe půl hodinu to jako fakt ne. Jdeme s Mikem do kina." "Zdravím, Samínku. Et je pěkně naštvaná, že jsi nepřišla.. tvoje škoda. Docela jsme si to užili. Máš se jí pak ozvat.. a ne, nezlobí se." "Dobrý den slečno Jeankleyová, v první řadě bych se rád omluvil, že volám až dnes. Soudní stání bylo přeloženo na příští čtvrtek. Bylo by dobré, kdybyste přišla, ale samozřejmě to zvládnu i bez vás. Přeji příjemně strávený den." Takže Sam, celým nejspíš Samantha Jeankleyová. Měla jít někam s přáteli, ale nedostavila se. Buď nebyla doma nebo byla, jen už mrtvá. Stačilo pár minut. "Ahoj miláčku, přijedeš na víkend domů? Jen abych věděla, jestli ti mám vyprat ložní prádlo. Ozvi se co nejdřív, zlato. Máma." "Dobrý den, u telefonu slečka Jeankleyová? Provádíme průzkum trhu a rádi bychom se vás na něco zeptali. Zavoláme zítra k večeru." To musí být ale důležitý průzkum trhu, když se obtěžují hlásit to lidem i na záznamník. "Čau Sam, nevím, co ti do toho vlezlo, ale asi něco důležitého, když mi ani nezavoláš a to je šest. Tak snad nic hrozného a jestli jsem předtím byla do telefonu naštvaná, fakt se omlouvám. Měj se a domluvíme se na jindy, pa Et." "..ale jdi, jsi vůl. Co? Aha, ještě není, je tam furt záznamník. Ozvi se nám Sam, máme malou párty." Víc nic. Je tam, tam nahoře. Láká tě, nebojí se. Nemá proč, zbytek jeho lidství se vidí příliš sebedokonale, než aby utekl. Věří si.. Schody sem tam vrznou, ale to není v těchto domech nic zvláštního. Podivné je jen tíživé ticho, které nepravidelně proplétá dům. Na spojovací chodbičce nahoře, přímo nad schody, je pověšen kříž. Visí trochu nakřivo, ale visí. |
| |
| Alexander Stoker Společnost Bojí se, to bys vycítil i na deset metrů daleko, ale buď v ní převládá hrdost a chuť úkol splnit, nebo zvědavost. Ať je to co je, drží jí to tady. Rukou neucukla, jen se lehce zachvěla. Krásná reakce, která rozpumpovala krev v žilách a dívčino srdce nyní buší rychleji. "Neměla jsem moc času informovat se," omluvila se taktně, i když nepřímo "Jen jsem přijela s panem Tarshilem a hned mě poslali sem. Jen se zmínili o krevních konzervách a vás..? Předpokládám, že byste, ehm, nepohrdl.. jídlem. Promiňte," sklonila hlavu a uhnula i očima. "Vážně se omlouvám, je to pro mě nové. Nechci vás urazit, kdybych řekla něco nevhodného, omlouvám se." Krevní konzervy, jistě. Ukojí sotva polovinu chuti po krve, ale můžete jí mít, kolik jen chcete. Druhé dveře na pravo, jsou tam nějaké laboratoře a ty jsi tam nikdy nebyl, pokud víš, ale jednou či dvakrát jsi odtamtud viděl Korrinu vycházet s "lahůdkou" v ruce. |
| |
| Sídlo Společnosti Jako výraz díků za to, že se mi uráčil představit se na něho oslnivě usměji. Hned zase hlavu sklopím, ale jen na chvíli a kouknu na stále stojícího Papriku. "Ale prosím, klidně si sedněte pane ...." Další zářiví úsměv a znovu začnu očima těkat po řádcích ve složce. Paráda! Francouz, starej jak metuzalém a podle všeho ještě ke všemu nějaký párez nebo co. To je vážně jak ze špatného hororu. Za chvilku zjistím, že ta kráska co mě sem přivedla je jeptiška a můžu se jít rovnou klouzat. Ani se neobtěžuji zvedat hlavu a když dokončí svůj proslov, plynule navážu. "Předpokládám, že tomu Fra..Lazarovi žádný tým nechystáte. Ten druhý prosím, možná to bude týmoví hráč, možná také ne. Ale ten Vincent na to nevypadá vůbec, tedy pokud je ta složka jeho." |
| |
| Společnost Když ucukne lehce s rukou úplně slyším jak její srdce buší až zběsilou rychlostí. Omluvně se na ní podívám. ''Omlouvám se,jestli jsem Vás vystrašil...'' poznamenám trochu nejistě. Když řekne jméno Tarshil jen kývnu hlavou. Kdo to sakra je? Nějakej další úředníček co mi bude řikat co a jak? pomyslím si a v hlavě přemítám něoolik možnosti,o koho by se mohlo jednat. ''Pokud krev považujete za jídlo...'' řeknu spíše pro sebe. ''Z lidí piju jen když je to nezbytné...'' poznamenám k ženě. ''žena,která tu dělá normolně mi obvykle nosí ,,jídlo,, z támhletěch dveří... řeknu a rukou ukážu na ony dveře. ''Bohužel nevím,ani co tam je...'' ''Kdo je ten Rashil nebo jak jste to říkala...'' zepotám se |
| |
| Londýnská noc Slyším puberťáky. A dost opilé puberťáky. Div se mi nepřetočí oči, když obrátím oči v sloup. Prudce se na ně otočím. Nemám náladu se zaobírat frajerama, kteří si myslí, že když toho vypijí co nejvíc, jsou ti největší frajírci. To, že mě jeden z nich nazvou "kundou", mě ale doopravdy naštve. Stává se mi to docela často a jsem na to dosti háklivá. Ten, který mě "kundou nazval, to teďka pěkně schytá. Stačí rána do rozkroku a to už ho uklidní. A právě to také udělám. Ou sorry, já taky nechtěla... Moje naivita přesahuje hranice, ale přece je to jenom hra. Odstrčím lehce všechny tři a jdu si dál svou cestou. Tse, malá děcka, co říct... |
| |
| Pimlico Road Samantha? Dobrá Sam ... ať je bůh milostivý k tvé duši. Teď je na čase podívat se kdopak tu porušil boží přikázání. Stoupám po schodech, Boží trojice v mé ruce je plná spravedlivého hněvu a připravena jej rozsévat. Občasné zavrzání schodů a pípnutí záznamníku mezi jednotlivými zprávami, to jsou zvuky, které mě provází. Jak stoupám vidím kříž i synu božímu se z toho nejspíš udělalo špatně a je z toho trochu nakřivo. S láskyplnou péčí jej narovnám a rozhlédnu se kolem. Kam ses schoval prokletý? Za které dveře? Na chvíli se zastavím, není kam spěchat, noc je stále ještě mladá a já jsem z netrpělivosti už vyrostl. |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro Na světě by se jistě našlo něco krásnějšího, než-li noční Londýn se svou sametově černou oblohou, lesklou hladinou Temže připomínající svíjejícího se hada a stovkami, ne-li přímo tisíci zářících světýlek, ale pro tuto chvíli je to vskutku úchvatná podívaná. Chladný vánek hladí tváře po kterých líně stékají drobné kapičky deště, ale mraky napovídají, že podobná idylka se neudrží dlouho. Brzy se spustí liják, možná i něco horšího. Ulice jsou téměř prázdné a stejně tak i most. Sice po něm chvíli od chvíle projede nějaké osobní auto nebo taxík, ale živáčka jsi nepotkala ani jednoho. Krásná noc. Jen vědět, jde jsi se tady vzala. Slýchala jsi různé báchorky, sem tam jste vídávali podivné lidi, kteří tvrdili, že jsou odjinud, ale nikdo jim samozřejmě nevěřil. Proč také. Byli to lháři.. nebo snad ne? Město, záře.. podivnosti. V tom všem jsi ty, ztracená, stojící na obrovském kovovém mostě, který vyráží dech. Prapodivné dusivé vůně, které zcela přebily přirozený odér přírody, nemluvě o ďábelsky vyhlížejících stavbách. |
| |
 | soukromá zpráva od Florence pro |
| |
| Dair Darkion Fleet Street - dům MacShieldových "Zabít? Ale jdi, na tohle si tady už dávno nehrajeme," usmál se, stále plný klidu. "Navíc, museli bychom pak mstít rod, moc dobře by jsi z toho nevyšel. O to nestojí nikdo z nás, chceme přece jen přežít," mávl nad tím rukou. |
| |
| Reno Tarshil Sídlo Společnosti "Samozřejmě, že ne," muž, který s tebou mluvil jako úplně první, promluvil znovu. "Měl by pracovat, tedy ve většině případů, jako solitér. Má k tomu výborné předpoklady," zdvořile si odkašlal, aby tak mohl přejít k lehce jinému tématu. "Mohu se zeptat, co si o tom myslíte vy, pane Tarshile?" pronesl s jemným úsměvem na rtech. |
| |
| dům Jen s ezamyslím a odpovím. Nehodlám jej ale tolerovat navždy i mé nervy mají své meze. Odpovím s klidem apomyslím si. Do čeho jsem se to zase krucinál zapletl.Proč já nezůstal tam kde mi je dobře. Pomyslím si. |
| |
| Alexander Stoker Společnost Nepatrně sebou škubne, když se omluvíš, a chvíli jí běží hlavou, jestli třeba taky neumíš číst myšlenky. "To je v pořádku, jen nejsem zvyklá. Moje dosavadní práce nebyla tak.. akční." Pak pohledem zabloudí ke dveřím, na které jsi ukázal a s neskrývaným zájmem zkoumá jejich prostý rám. "Výborně, tak to se tam určitě podívám. Tarshil? Má usednout do vedení celé Společnosti, místo zemřelého pana Hasketta. Někdo to být musel a pak Haskett, co jsem se doslechla, jej sám navrhnul." |
| |
| Amber Turnbland Londýnská noc Mladík, krutě kopnutý do slabin, se svalil k zemi, tvář zkřivenou bolestí, sténající. Zbytek jeho party to však rozčílilo, což se dalo očekávat. Žádný podobný čin není bez následků, záleží jen na tom, kdo z konečné "bitvy" vyjde jako vítěz a kdo jako poražený. "Ty couro!" jeden z mladíků se rozeběhl a v jediné krátké chvíli tě popadl za vlasy a zatáhl tak moc, div ti nevhrkly slzy do očí. "Za tohle zaplatíš! Vždyť se omluvil! Děvko!" další se k tobě přiblížil - onen první mladík se snaží tě stále držet za vlasy - a pokusil se tě skolit ranou do obličeje. |
| |
| Vincent Lazare Pimlico Road Ticho.. a dusot nohou po podlaze, jako by někdo přeběhl z jednoho rohu do druhého. Nyní to cítíš mnohem jasněji, není tady jen jeden, ale hned dva. Bohužel stále netušíš, zda jsou to pokrevníci nebo ghůlové. Nikdo na tebe neútočí, dveře zůstávají zavřené. Můžeš tedy hádat, co se za jednotlivými kusy lisovaného dřeva skrývá - toaleta, koupelna, dva pokoje. Nebo koupelna s toaletou a tři pokoje. Troje dveře jsou vedle sebe, čtvrté napříč. |
| |
| Společnost ''Nevím,co Vám připadá na tom,že tu sedíte a hlídáte,možná jen ta banda nemrtvých...'' poznamenám trochu suše a znovu pevně zavřu oči do sebe,abych aspon trochu mohl ignorovat ten zběsilý tlukot srdce, na který by nebyl problém tančit nějaký rychlejší tanec. Prosebně se na ní kouknu, pomalu cítím a bojím se,že bych se mohl přestat ovládat, sic jen na chvilku ale i ta by mi stačila... Při zmínce, o Tarshilovi se jen zamračím, nejsem sice moc rád,nebot to bude patřit mezi další ty kravatáky,kteří kážou,ale tot vše, jediné co nové vedení znamená jsou nové zákazy,nové problémy,nové techniky,což se mi vůbec nelíbí. ''Další upjatej kravaták co?'' podotknu a ucítím, jak se mi hladem vysunují špičáky, jedl jsem sice před akcí,ale bohužel jsem ztratil díky jednomu z ghůlů trochu krve... Fakt blbej den... |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro Po silnici se prořítí auto, jehož kola rozstříknou do dálky špinavou vodu, díky za to štěstí, že stojíš na druhé straně a tudíž jsi nebyla nechtěně osvěžena. Na druhou stranu si nemůžeš nevšimnout postavy, která se k tobě blíží z pravé strany. Dělí vás sice ještě hodně metrů, ale i tak lehce poznáš, že se jedná o muže střední výšky s rukama v kapsách, se zřejmě tmavými vlasy, rozhodně po ramena. Do tváře mu nevidíš. |
| |
| Pomlico Road Tři … to je číslo boží a bůh je jeden. Ke kterým dveřím mě vede boží prozřetelnost? Jdu dál, v ruce mám Trojici. Když mé smysli konečně potvrdí, že mě zde čeká více ztracených duší než jedna raději si zkontroluji i náhradní bubínky s náboji. Věřím sice v neviditelnou ruku páně, která ochrání své služebníky, ale pomoc boží si musím zasloužit vlastní snahou. Bůh je jeden, ve třech osobách. Je troj-jediný, tedy jednička je stále nadřazena. S touto myšlenkou se zastavím před dveřmi, které jsou Jedny. Zatím mě mé instinkty nijak nevarují a tak se neschovám do pláště. Pomalu vezmu za kliku a dveře otevřu. Stojím však bokem, cesty páně jsou nevyzpytatelné, ale zvyky lidí i prokletých jsou většinou hodně stereotypní a střílet do právě se otevíraných dveří je jeden z nejnudnějších. Zároveň tak mám možnost, hlídat si i ostatní dveře. |
| |
| Sídlo společnosti “Takže ta složka není jeho?“ Vpadnu Usměvavé paprice překvapeně do řeči a pozvednu obočí. Vím, že je to dětinské až trapné, ale prostě si nemohu pomoci a nevzít ho za slovo a to těsně u úst. Pak zase spustím obočí dolů. “Ach, promiňte … nejspíš jste odpovídal na něco jiného, že?“ Nechám jej dokončit jeho myšlenku a v duchu se směji. Zdvořilé odkašlaní mě upozorní, že nejspíš přecházíme k něčemu zajímavějšímu. Proto nechám dětinské zábavy a věnuji mému milému Paprikovi plnou pozornost. Otázka je velmi povšechná, vzhledem k tolika načatým tématům naprosto neurčitá a ten jeho úsměv se mi také ani trochu nelíbí. “Já? … Tak především si myslím, že by jste se měl začít vyjadřovat přesně, zvláště když očekáváte nějakou odpověď. Takže, pokud mohu prosit, vyhýbejte se napříště otázkám ‚co si o TOM myslíte‘ a vyjadřujte se jak si zaslouží nejen tito vážení pánové, já, ale také tato místnosti. Takto to vypadá, že mezi sebou máme nějaké TO tajemství a chceme se o TOM bavit, tak aby TO nikdo nepoznal. A pokud vím tak nic TAKOVÉHO nemáme, nebo se pletu? … Tak na co jste se tedy ptal?“ |
| |
| soukromá zpráva od Florence pro "Fajn" řeknu si, aspon tady poznám někoho, koho bych mohla považovat za kamáda. A tím pádem více poznat toto město s jeho nedostatky ale i přednostmi. "ahoj" řeknu mu jako by nic, a on na můj pozdrav odpoví stejně. "Mohl bys mi říct jaké století je právě ted?" a on mi odpoví "21" proč se ptáte slečno? " Jen tak, děkuji. Mohla bych jít s vámi pokud vám to nevadí,jsem v Londýně poprvé a moc se tu nevyznám. |
| |
| Londýnská noc Aaaaaauuuuu! Víš jak to bolí? Snažím se hrát malou nevinnou holku, ale mám dost jejich ubohých týrání. Bezohledu na to, jestli je silný či ne, ho pořádně šlápnu na nohu a loktem udeřím do břicha. Snažím se vyvléct z jeho sebření, snažím se, aby upustil vlasy. J eto o hodně lehčí, než zabíjet upíry nabo ghůly, ale já je zabíjet nebudu. Toho druhé kopnu do břicha. Lidi... já vám nechci ublížit.... Obrátím oči v sloup. Kouknu se na své vlasy. Musím něco s nimi udělat, jsou na obtíž... |
| |
| Dair Darkion Dům vlkodlaků Než stačil kdokoliv cokoli říct, ozvalo se dole prudké zabušení na dveře. Návštěva však nečekala, až někdo z vás seběhne dolů, aby otevřel, a dveře vyletěly z pantů v mžiku oka. Domem se stále nesl jen známý pach vlků. Nohy, tlapy zakončené tvrdými drápy.. na prahu kuchyně stanul mohutný narezavělý vlkodlak, kterému jde pěna od huby. Za ním se objevil jeden mladý muž se sčesanými černými vlasy. "Tohle nedělej, nemůžeš..," vykřikl udýchaně, ale vlkodlak na to nebral ohledy a vyskočil proti tobě s jasným cílem. Jako by to nebylo málo, objevil se ještě jeden vlk, tmavý, jako sama noc, a vrhl se na dívčina otce. |
| |
| Alexander Stoker Společnost Pohodila hlavou - tím kolem sebe rozesela další obrovskou dávku její vlastní vůně a parfému, který se zdá být stejně neodolatelný. Při tvém dotazu se zavrtěla, usmála a tváře jí zrudly studem. "Vlastně ne, je to docela sympaťák. Je takový.. nesvázaný," ruměnec v jejích tvářích byl čím dál víc sytější. Uhnula pohledem. "Byla jsem ho vyzvednout a celou dobu mi připadal jako normální chlap, možná trochu výrostek, ale rozhodně umí být galantní. Z toho udělá rada kravaťáka jen těžko," je už rudá jako rak, ale s poslední větou se uvolnila, lehce nahrbila záda a máš pocit, že ovládat trochu víc kočičích pohybů, určitě by zavrněla. Nezdržována tvou odpovědí, na kterou se rozhodla reagovat až za chvíli, vstoupila za tajemné dveře. Tam samozřejmě našla to, co s nervózním úšklebkem vzala do rukou - krevní konzervy. "Nulku nebo ábéčko?" vystrčila ze dveří ruce, v nichž držela sáčky naplněné krví. |
| |
| Amber Turnbland Londýnská noc Vytrhla ses, ale za cenu několika desítek vytržených vlasů s dávkou bolesti, mladík je upustil na zem a znovu se na tebe vrhl. Oslaben, ale rozčílen natolik, že si zkrátka troufl a nedbal tvého upozornění. Proč taky, jsi holka, on je tady od toho, aby rozdával rány. "Chcípni!" skočil na tebe strhnul tě s sebou k zemi, kde ti vrazil koleno mezi nohy. "Nebo až za chvíli," zasmál se a začal rukou šmátrat po tvém těle. Vůbec mu nedošlo, že k takovému znásilnění by si měl hlavně zajistit, aby oběť neměla tolik možností, jak se bránit. Tak jako tak je o dobrých deset patnáct kilo těžší než ty. |
| |
| Vincent Lazare Pimlico Road Trefil jsi malý pokoj. Kdyby byl zařízený, dal by se považovat za velmi útulný, pokud by tam nebydlel kloustrofobik. Na zemi jsou postaveny desítky krabic s popisky jako "kuchyň" nebo "ložnice". Zřejmě nevybalené zbytky ze stěhování do nového domu. Dole někdo začal zápasit s dveřmi - upír je stále nahoře, jsi si jist, až nakonec povolily a ten někdo vešel do domu. A kupodivu za sebou zase zavřel. Žádný hlas, volání, jen pomalé téměř plíživé kroky. |
| |
| soukromá zpráva od Paní krvavých nocí pro Muž překvapeně zamrkal. Zdálo se, že vybuchne smíchy, ale nakonec se jen zářivě usmál a nabídl ti - jako správný gentleman, rámě. Snad mužská hra, třeba je to jeden z těch, kteří by se pokusili svést kteroukoliv dívku, takoví se najdou v každém století. Muži. Existence sama pro sebe. "A odkud jste, smím-li to vědět?" díval se na tebe zvýšky, ale přesto to nebylo znepokojující. Už ne. Působil jako velmi sympatický muž se smyslem pro humor a srdcem na pravém místě. "Málem bych zapomněl, když už jsme se tak poznali, jmenuji se Robert Hawk." |
| |
| Reno Tarshil Sídlo společnosti Ticho. Hodně dlouhé ticho doprovázeno vyděšenými, sem tam pohoršenými, pohledym kterými se pánové častují navzájem. I on mlčel, ale pak se usmál tím způsobem "chceš boj, máš jej mít", pak se narovnal a zvedl hlavu jak jen to šlo. "Ptal jsem se, pane Tarshile, co si myslíte o začlenění upírů mezi vojenské jednotky, tvořené jinak pouze lidmi. A můj dotaz, pane Tarshile, zahrnoval i váš názor na další práci pokrevníka Lazara, jakožto solitérní jednotku." Stejně sis všiml, že se mu třesou ruce - pokud není nemocný, pak je to vztek nebo nervozita z nevědomosti a nejistoty. |
| |
| dům Když už uslyším letící dveře mápostava se změní ve vlčí.Když po mě vlkodlak skočí uskočím ze židle bokem do spáru popadnu zuřivě kuchynský nůž co byl v kuchyni a vhnu jej po nepříteli a pak mu drápy jdu po krku. Ne tohle né!Už toho bylo dost! Pomyslí msi zuřivě. |
| |
| Sídlo společnosti Vidíš papriko, umíš se usmát já to věděl…ale Sylvie to umí líp … Reno! S pokud možno s vážnou tváří jej pozorně poslouchám a snažím se dobře si zapamatovat jeho neverbální projevy, ty o člověku řeknou hodně aniž by chtěl a to se vždy hodí. Když domluví, přelétnu pohledem i ostatní pány klauny. “Vidíte jak nám to krásně jde. Určitě si budeme rozumět… Tedy k vašim otázkám, teď zcela jasným. Jak zde již bylo řečeno, jedná se o pokus a jako s takovým sním souhlasím. O jeho výsledcích se budeme moci bavit až po úspěšném návratu jednotky a podrobném prostudování jejího počínaní a hlavně počínání Stokera. V každém případě, ať už se Stoker osvědčí jako týmový hráč nebo neosvědčí, nepovažuji za dobrý nápad aby násoska velel jednotce mých mužů. Dle mého jsme stále lidská společnost, naši muži jsou mnohem více zranitelní než pijavice a Stoker by mohl jejich životy zbytečně riskovat. Navíc pochybuji, že by to mělo pozitivní dopad na morálku jednotky - spíše naopak. Ale jak už jsem řekl, vše probereme, až se jednotka vrátí budeme tu mít jejího velitele a hlášení. Co se týče toho Lazara, dle záznamů je docela výkonný a celkem osvědčený, až na jisté excesy v chování, začleňovat do jakékoliv jednotky by byla hloupost, přesto by jeho akcím měl předcházet dobrý průzkum, což je samozřejmost. Také by bylo dobré aby byl pod dohledem poněkud osobnějším. Mám na mysli, osobu se kterou je schopný nějak vyjít, samozřejmě to zahrnuje i gard opačný a která jej bude mít osobně na starost, bude mu práci přidělovat a také o ní podávat hlášení… Stačí vám taková odpověď? Doufám, že jsme nezapomněl na nic.“ |
| |
| Pimlico Road Zběžně přehlédnu krabice v místnosti. Za mích časů by to byl honosný pokoj pro služku v domě, možná i pro dvě. Dnes se tu plýtvá místem na krabice s věcmi, které nespíš nikdo nepotřebuje… Dobrá když není nic zde, půjde k dalším dveřím … copak to bylo? Mé smysli jsou stále se mnou a zatímco je má mysl lehce zaměstnána zbytečným povídáním si, ony místností proplouvají a okouší vše zajímavé. I když toho tu nic takového nejspíše není. Zvuky z přízemí mě na zaujmou. Pokud si tu prokletí nedali dostaveníčko, může se jednat o nevinnou ovečku mého pána. Představa, že by se dostala do boje mezi mnou a zatraceným, se mi nezamlouvá. Ať už je pravda jakákoliv, bude dobré znát boží záměr co nejdříve. Schovám ‚trojici‘ pod plášť a propadnu se do jeho mlhy, pomalu sklouznu k zemi a mířím ke schodišti, chci poznat pravdu a vidět kdo přichází a pokud je to boží dítko, musím stát mezi ním a prokletím. |
| |
| soukromá zpráva od Florence pro Ale jistě, odpoví. Můžu vás ubytovat ve svém hotýlku, a najem mi můžete platit z toho co vyděláte. ooo,děkuji,jste až moc laskavý,jsem vaší dlužnicí.Až po mě budete něco chtít,můžete se na mně obrátit. |
| |
| Londýnská noc Snažím se odvracet jeho rány. Sice už jsem trochu vytížená a má síla slábne, nepřestávám se bránit a útočit zároveň. Přece se nenechám od nějakého opilého spratka nakopat zadek! Jenomže, co se stane. Strhne mě k zemi, gravitace prostě působí, což je někdy nevýhoda. To co udělá se mi ale vůbec nelíbí. Nešahej na mě! Volnou rukou ho pěstí udeřím do obličeje. Chci se dostat z tohoto místa. Chcípni! Snažím se ho odtrhnou od svého těla co nejdál. Že já nezůstala v tom klubu... |
| |
| MH: Je mi líto, ale tohle nemá cenu.. a je to čistě má chyba. Jeskyně bude zrušena tak do den dvou. Ale.. mám ještě jednu upírskou, kam by se tohle celé dalo přesunout a třeba se tak sama donutím hrát víc, třeba ne. Kdyby tedy někdo měl zájem, stačí se po zrušení přihlásit do jeskyně "Děti noci". Nefunguje ani Diskuse ani Homepage (tu jeskyni mám už déle jak tři roky, zažila zrušení a obnovení ze zálohy, i smazání více jak 2000 příspěvků.. několik příběhů, jiné styly hry) bohužel vzhledem k tomu, že jsou tam kapku jiná pravidla, budou se muset uchazeči přizpůsobit. Ty změny jsou ve verbířích, které nahrazují HP.. případná domluva možná. Omlouvám se a doufám, že na mě nezanevřete.. Děkuji za pochopení g.mess |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR