Tajemství - 07. října 2014 16:31
	..každý nějaké máme a ten kdo tvrdí že ne, má většinou to největší!

Tajemství - 11. října 2014 20:01

soukromá zpráva od Tajemství pro Základna strážců 17.9.2014 6:46 Crrrrr! Telefón prořízl ticho spící základny. Hlídka k němu přispěchala a urychleně ho zvedla. "Základna. U telefonu vojín Thomson. Zdravím pane! Bohužel, poručík ještě spí. Ahh... Ano pane! Okamžitě mu dám vědět a vše podstatného zařídíme!" Jakmile položil desátník telefon utíkal do pokoje vrchního poručíka.... Kdekoliv jinde na planetě Zemi o pár dní později... 2.10.2014 - ráno Začal další nevinně vypadající den. Jako každé ráno jste vstali a vyrazili do práce, školy či kamkoliv jinam... Vše podivné začalo až po cestě domů. Jak jste šli po chodníku, u krajnice přibrzdila černá limuzína, z které vystoupí celkem pohledný mladík. "Zdravím Aerith." Usměje se na tebe. "Jsem desátník Clark ze speciální jednotky. Mám rozkaz Vás odvést na základnu. Jde o vašeho otce..." Stojí dost rozhodně ale zárověň je vidět, že to dělá jen kvůli formalitě.

Tajemství - 11. října 2014 20:02

soukromá zpráva od Tajemství pro Základna strážců 17.9.2014 6:46 Crrrrr! Telefón prořízl ticho spící základny. Hlídka k němu přispěchala a urychleně ho zvedla. "Základna. U telefonu vojín Thomson. Zdravím pane! Bohužel, poručík ještě spí. Ahh... Ano pane! Okamžitě mu dám vědět a vše podstatného zařídíme!" Jakmile položil desátník telefon utíkal do pokoje vrchního poručíka.... Kdekoliv jinde na planetě Zemi o pár dní později... 2.10.2014 - ráno Začal další nevinně vypadající den. Jako každé ráno jste vstali a vyrazili do práce, školy či kamkoliv jinam... Vše podivné začalo až po cestě domů. Jak jste šli po chodníku, u krajnice přibrzdila černá limuzína, z které vystoupí celkem pohledný mladík. "Zdravím Aerith." Usměje se na tebe. "Jsem desátník Clark ze speciální jednotky. Mám rozkaz Vás odvést na základnu. Jde o vašeho otce..." Stojí dost rozhodně ale zárověň je vidět, že to dělá jen kvůli formalitě.

Tajemství - 11. října 2014 20:09

soukromá zpráva od Tajemství pro Základna strážců 17.9.2014 6:46 Crrrrr! Telefón prořízl ticho spící základny. Hlídka k němu přispěchala a urychleně ho zvedla. "Základna. U telefonu vojín Thomson. Zdravím pane! Bohužel, poručík ještě spí. Ahh... Ano pane! Okamžitě mu dám vědět a vše podstatného zařídíme!" Jakmile položil desátník telefon utíkal do pokoje vrchního poručíka.... Kdekoliv jinde na planetě Zemi o pár dní později... 2.10.2014 - ráno Začal další nevinně vypadající den. Jako každé ráno jste vstali a vyrazili do práce, školy či kamkoliv jinam... Vše podivné začalo až po cestě domů. Jak jste šli po chodníku, u krajnice přibrzdila černá limuzína, z které vystoupí celkem pohledná dívka v uniformě. "Zdravím Henry." Usměje se na tebe přátelsky. "Jsem desátník Falconer ze speciální jednotky. Mám rozkaz Vás odvést na základnu. Jde o vašeho otce..." Stojí dost rozhodně ale zárověň je vidět, že to dělá jen kvůli formalitě.

Tajemství - 11. října 2014 20:09

soukromá zpráva od Tajemství pro Základna strážců 17.9.2014 6:46 Crrrrr! Telefón prořízl ticho spící základny. Hlídka k němu přispěchala a urychleně ho zvedla. "Základna. U telefonu vojín Thomson. Zdravím pane! Bohužel, poručík ještě spí. Ahh... Ano pane! Okamžitě mu dám vědět a vše podstatného zařídíme!" Jakmile položil desátník telefon utíkal do pokoje vrchního poručíka.... Kdekoliv jinde na planetě Zemi o pár dní později... 2.10.2014 - ráno Začal další nevinně vypadající den. Jako každé ráno jste vstali a vyrazili do práce, školy či kamkoliv jinam... Vše podivné začalo až po cestě domů. Jak jste šli po chodníku, u krajnice přibrzdila černá limuzína, z které vystoupí celkem pohledná dívka v uniformě. "Zdravím Richard." Usměje se na tebe přátelsky. "Jsem desátník Falconer ze speciální jednotky. Mám rozkaz Vás odvést na základnu. Jde o vašeho otce..." Stojí dost rozhodně ale zárověň je vidět, že to dělá jen kvůli formalitě.

Tajemství - 11. října 2014 20:10

soukromá zpráva od Tajemství pro Základna strážců 17.9.2014 6:46 Crrrrr! Telefón prořízl ticho spící základny. Hlídka k němu přispěchala a urychleně ho zvedla. "Základna. U telefonu vojín Thomson. Zdravím pane! Bohužel, poručík ještě spí. Ahh... Ano pane! Okamžitě mu dám vědět a vše podstatného zařídíme!" Jakmile položil desátník telefon utíkal do pokoje vrchního poručíka.... Kdekoliv jinde na planetě Zemi o pár dní později... 2.10.2014 - ráno Začal další nevinně vypadající den. Jako každé ráno jste vstali a vyrazili do práce, školy či kamkoliv jinam... Vše podivné začalo až po cestě domů. Jak jste šli po chodníku, u krajnice přibrzdila černá limuzína, z které vystoupí celkem pohledná dívka v uniformě. "Zdravím Thomas." Usměje se na tebe přátelsky. "Jsem desátník Falconer ze speciální jednotky. Mám rozkaz Vás odvést na základnu. Jde o vašeho otce..." Stojí dost rozhodně ale zárověň je vidět, že to dělá jen kvůli formalitě.

Bára Lomecká - 11. října 2014 20:17
	soukromá zpráva od Bára Lomecká pro Bla bla bla... šla jsem na přednášku a pak domů ale po cestě předemě skočil jakýsi chlapík. koukala jsem na něj, jakého otce myslí? Marzina nebo standu? Moc lidí neví, že to je můj nevlastní otec.... "No.. dobře.." nejistě nastoupím do auta a nehcám s odvézta až na zákldanu kde plně spolupracuji.

Tajemství - 11. října 2014 20:27

soukromá zpráva od Tajemství pro Základna strážců 17.9.2014 6:46 Crrrrr! Telefón prořízl ticho spící základny. Hlídka k němu přispěchala a urychleně ho zvedla. "Základna. U telefonu vojín Thomson. Zdravím pane! Bohužel, poručík ještě spí. Ahh... Ano pane! Okamžitě mu dám vědět a vše podstatného zařídíme!" Jakmile položil desátník telefon utíkal do pokoje vrchního poručíka.... Kdekoliv jinde na planetě Zemi o pár dní později... 2.10.2014 - ráno Začal další nevinně vypadající den. Jako každé ráno jste vstali a vyrazili do práce, školy či kamkoliv jinam... Vše podivné začalo až po cestě domů. Jak jste šli po chodníku, u krajnice přibrzdila černá limuzína, z které vystoupí celkem pohledná dívka v uniformě. "Zdravím Dante." Usměje se na tebe přátelsky. "Jsem desátník Falconer ze speciální jednotky. Mám rozkaz Vás odvést na základnu. Jde o vašeho otce..." Stojí dost rozhodně ale zárověň je vidět, že to dělá jen kvůli formalitě.

Aerith Winter (Š) - 11. října 2014 21:51

soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Cestou domů Zrovna jsem hleděla do své oblíbené knížky, když vedle mne přibrzdila limuzína. I když jsem byla dost zakoukaná do textu knihy a okolí jsem nevnímala, tohle prostě nešlo přehlédnout. Přeci jenom jak často vedle vás zastavuje limuzína? Zaklapla jsem knihu, ale nechala jsem si tam palec jako záložku. Sledovala jsem muže, který z limuzíny vylezl a trochu pozvedla obočí. Čekala jsem, že z ní vyleze muž v kvádru a ne voják.. A už vůbec jsem nečekala, že řekne to, že mě má někam odvést.. spíše se dalo čekat to, že se zeptá na cestu. Když však řekl, že mě má někam odvést, začala jsem se smát. Si děláte srandu ne? Brala jsem to s humorem, určitě to totiž je nějaký típek mých spolužáků zase.. i když by byl poměrně drahý. Jenže jakmile voják dodal větu o mém otci, okamžitě jsem se smát přestala. Jak to myslí? Co s ním je? Měl snad autonehodu? Co je s tátou? Zeptala jsem se ho okamžitě. Můj výraz u toho zvážněl a tepová frekvence se mi strachem zrychlila. Zůstala jsem stát na místě a vojáka jen sledovat, neodvážila jsem se nastoupit do toho auta..

Dante Mayers - 11. října 2014 21:56

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Toto ráno je jako každé další. Vzbudil mě ten ďáblův výtvor, kterému všichni říkají budík. Zlo je to a ne budík. Vstal jsem z postele, oblékl se do svých obvyklých věcí, jinak řečeno riflí, modrého trika a černé mikiny s kapucí. V koupelně si umyl zuby a pak zamířil do kuchyně, kde jsem rychle pojedl snídani. Chleba a salám. Pak už jen vzít batoh s věcmi na praxi a vyrazit. dnes nebyla škola, ale praxe v jedný firmě. Stát celej den za CNC strojem. Paráda. Aspoň, že mám šichtu s kámošem. Práce utekla rychle a ani kámoš nezklamal. Takovou prdel jsem dlouho nezažil. To ani není možné. I mistr se smál a to už je co říct. Ale pak se stalo něco divného. Zastavilo vedle mě auto a vystoupila slečna v armádní uniformě. Snažil jsem se na ni moc nezírat, ale po tom, co mi řekla to šlo snadno. "A co s mým otcem?" řeknu klidně a kouknu na hodinky. "Jsou čtyři hodiny odpoledne, takže sedí ve svém kanclíku a projektuje zase nějakou hovadinu." Zadívám se na ni. Je pěkná, moc pěkná. "Asi jste se spletla. Můj otec nemá s armádou nic společného. Přeji hezký den." I když mi to rve srdce a můj druhý rozum říká, abych se neodvracel, stejně jsem se otočil a pokračoval dál.

Tajemství - 11. října 2014 22:04

soukromá zpráva od Tajemství pro Když se dívka začala smát voják se pousmál. Tohle se stávala snad pokaždé, když měl někoho poprvé přivést. "Bohužel nemám dostatek informací, slečno. Jsem jen poslíček, který vás má dopravit za poručíkem." Oznámím Aerith omluvně a rukou naznačím aby vstoupila do limuzíny. "Pokud chcete ukázat průkaz, že jsem opravdu od armády a ne nějaký úchylák.." Z kapsy vytáhne vojenský průkaz a podá ti ho.

Tajemství - 11. října 2014 22:08

soukromá zpráva od Tajemství pro Poslouchala jsem mladíka, jak vykládá něco o otci v kanclu. Upřímně jsem tohle "rekrutování" nesnášela. Snad nikdy se mi nestalo, aby mě někdo prostě jen tak poslechl. "Obávám se, že se mýlíte." Odvětím mu a zařadím se vedle něho při chůzi. "Nemám dostatek informací, abych Vám mohla říct co přesně se děje ale poručík na Vás již čeká..." Snažím se ho rozumně přesvědčit a usměji se na něj. Tak hochu neblbni... Už takhle si ze mě všichni dělají na základně legraci, že vždy všechny přivezu v poutech... Navíc se nechci rvát! Zas bych si akorát roztrhla uniformu...

Aerith Winter (Š) - 11. října 2014 22:13

soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Limuzína Trochu jsem se nad tím mračila a nakoukla jsem na jeho odznak. Stejně prd poznám, jestli to je pravý, chjooo A pak jsem tedy poměrně neochotně nastoupila do limuzíny. Pohodlně jsem se usadila a pokud to šlo, tak jsem se připoutala. Knihu, kterou jsme držela v ruce jsem teď akorát schovávala do své tašky (přes rameno), kterou mám snad od páté třídy, takže tak vypadá. Ví o tomhle všem moje máma? Zeptala jsem se hned jakmile nastoupil i ten voják. Ani jsem ho nenechala se pořádně usadit. Jsem to ale nezdvořák. Snažila jsem se hrát zamračenou a chladnou dívku, ale nešlo mi to. Moje mračení po chvilce zmizelo a já si začala prohlížet limuzínu.

Dante Mayers - 11. října 2014 22:16

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Už jsem šel pryč, když zase promluvila. Proč se mě tak snaží přimět, abych jel s ní. Můj mozek dole říká, že je to skvělý nápad, ale naposledy, když dostal podobný nápad, ocitl jsem se v New Yorku. Ani nevím, jak jsem se tam dostal. Ale i tak se na ni chci znovu kouknout. Taková ženská se o mě nezajímá často. Zastavím se a otočím se. "Jasne, poručík už čeká. Ještě mi řekni, že uvnitř máš šampaňský a budem si celou cestu užívat." Až se sám sobě divím, co jsem to řekl. Asi ji to nakrklo. No nic, zkusím to nějak zamluvit. "Takže vy máte rozkaz mě někam dovézt. Fajn. Ukažte mi nějaký... průkaz nebo cokoli. Uniformu si v divadle nebo ateliéru umí půjčit kdokoli." Ale zase rád bych si s ní sedl do auta jel. Co když je to pravda? Co když mě chce vidět poručík a mají pro mě nějaký úkol? Nebo dostali moje výsledky a tak je nadchly? Hmm.

Richard Elkins - 11. října 2014 22:20

soukromá zpráva od Richard Elkins pro Northampton Po tom, co jsem dokončil práci, rozhodl jsem se zajít si na oběd. Jako obvykle mám na zádech fotografickou brašnu a přes rameno lehkou tašku s laptopem. Když u chodníku zastaví černá limuzína, nejdřív mě ani nenapadne, že je to kvůli mně. Až po tom, co mě osloví žena v uniformě, věnuji autu pozornost. Pokud mi žena podala ruku, přijmu ji. Celé mi to přijde nějaké podezřelé. Jednak nevím, že by měl táta kdy co dočinění s armádou. Za druhé, i kdyby ano tak tohle nevypadá, jako cokoli standardního – možná pokud by zazvonili na dveře. Když bych měl tenhle typ kamarádů, přišlo by mi pravděpodobnější, že si ze mě někdo dělá srandu a tahle ženská je striptérka. “Co je s mým otcem?“ zeptám se, stále konverzačním tónem.

Tajemství - 11. října 2014 22:20

soukromá zpráva od Tajemství pro Dívka se nakonec nechala přesvědčit, za což jsem byl opravdu rád. Pousmál jsem se a nastoupil hned za ní. "Obávám se, že ne ale jen co dorazíme, zeptám se na to.." Zalžu. Opravdu to nemám rád... Je to divný, připadám si jako nějaký únosce... Po maličké chviličce dorazíme na letiště. "Musíme přestoupit do letadla. Základna je na ostrově..." Pronesu co nejdůvěryhodněji a doufám, že nebudou následovat další protesty...

Tajemství - 11. října 2014 22:25

soukromá zpráva od Tajemství pro Chlapec se na mě otočil a začal mluvit. Vykuleně jsem se na něj dívala. Dost mě to zarazilo a překvapilo. Chvíli jsme přemýšlela, jak reagovat, Mám mu jednu vrazit nebo? "Šampaňské tam opravdu je ale s tím užívání to vidím bledě... Bohužel nemůžu mít nic se spolupracovníky a případnými lidmi co chce poručík vidět..." Odpovím a snažím se aby to znělo opravdu zklamaně.. Z kapsy mu podám vojenský průkaz a s úsměvem čekám na reakce...

Dante Mayers - 11. října 2014 22:37

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Styl, kterým promluvila moc dobře znám. Je to něco mezi jdi už do háje a já tě zabiju. Ale kdybych to nevěděl, celkem by mě to potěšilo. "Nikdo to vědět nemusí." řeknu, ale nemyslím to vážně a nakouknu do průkazu, který mi podala. Ok, takže už vím její jméno a hodnost. (prosím napsat :D) To se bude hodit. Prohlídnu si ho blíž. Vypadá pravě. Nějak mi vyschlo v ústech. Ona je voják a já na ni tak mluvil. Sakra, nejradši bych si nafackoval. Podám ji průkaz zpátky se slovy: "Tak jo, jedem." Ještě se na ni mile usměju. Snad mi odpustí. Ale bylo by to zajímavé, kdyby přistoupila na mou nabídku.

Henry Baldwin - 11. října 2014 22:54

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Zvláštní den Právě jsem se probudil, viděl ještě trochu rozostřeně a chvíli počkal, až se trochu proberu. Měl jsem překvapivě dobrou náladu a přemýšlel, jestli dnes nepůjdu někam do práce, ale vždy když na práci jen pomyslím, hned si v duchu řeknu: Ále, zahraju si radši fotbal. a na práci se stejně vykašlu. Už jsem si dokázal sednout a porozhlédl se po místnosti, kde je skříň. Když jsem se dokázal zorientovat, vstal jsem a znovu se kouknul, jaký je můj směr. Naproti mě byl šatník s oblečením a udělal jsem pár kroků, otevřel šuplík a vzal nějaký kraťasy, dres a z druhého jsem vytáhl černé ponožky. Byl jsem stále unavený a šel do koupelny k umyvadlu, abych se opláchl. Podíval jsem se do zrcadla, podržel kouhoutek na pět sekund a pustil vodu, po chvíli jsem vodu nabral do dlaně a přejel si rukama obličej a hned mi bylo lépe. Potom jsem vzal hřeben z košíčku na pračce a učesal si vlasy, kdybych cestou potkal nějakou fešandu. Šel jsem do kuchyně se najíst, ale bylo mi tak dobře, že jsem ani neměl hlad. V ten den jsme měli zápas a já se na něj hodně těšil. Obrátil jsem to zpátky do svého pokoje pro můj sportovní batoh a připravil si všechno co na fotbal potřebuji. Vzal jsem si batoh a chtěl jít ven, za dveřma jsem si vzal klíče o bytu a vedle nich na háčku byli od auta, ale měl jsem ještě tolik času, protože utkání bylo až odpoledne, tak jsem se raději prošel za tátou a mámou. Kdyby byl otec náhodou doma alespoň bych ho pozdravil. Konečně jsem otevřel dveře a vyšel ven před dům. Měl jsem klidnou cestu a procházka mi jenom prospěla, zamyslel jsem se mezitím nad nějakými věcmi a o práci atd. a hlavně jsem si vzpomněl na své staré přátele, už jsme se dlouho neviděli, docela mi chybí, ale tolik jsem o tom nepřemýšlel a šel dál. Po chvíli jsem byl před pozemkem mámi a táty, procházel kamenou cestou blíž a blíž ke dveřím a doufal, že bude otec doma. Byl jsem už hodně blízko u dveří a chtěl zazvonit na jejich už starý zaprášený zvonek, můj prst byl velmi blízko tlačítka, ale mé naděje zhasly a hned po stisknutí jsem rychle utekl pryč. Už byl pravý čas, abych se rozcvičoval na zápas, tak jsem šel na hřiště a cestou jsme přemýšlel o tom co mě to vlastně napadlo, ráno když jsem chtěl jít za otcem, mi ještě vůbec nedošlo, že na posledním tréninku s ním mi akorát nadával, že hraju příšerně a možná i to byl jeden z důvodů, proč se mnou už netrénuje. V ten den mi vážně nadával a to se nadalo vydržet, byl jsem takový neviný, že jsem mu na to nedokázal nic říct. Konečně jsem byl na hřišti a za to odpoledne mi pořád nevyhládlo. Den proběhl do konce zápasu normálně, ale to co následovalo potom bylo na celém dni nejneočekávanější... Když jsme dohráli, šli jsme do kabiny, kde nám trenér řekl co bylo špatně a co se nám povedlo atd. Potom jsme se všichni převlékli do normálního oblečení a osprchovali klubových sprchách. Náladu jsem měl pořád skvělou, protože jsme vyhráli 2:0. Nic mi dnešní náladu už prostě nemohlo zkazit. Jeden ze spoluhráčů mě chtěl vzít autem domů, když se dozvěděl, že jsem šel pěšky, ale přes zápas mi vhládlo jenom trošku, že jsem si znovu udělal procházku. Poděkoval jsem mu a pádil jsem domů. Moc jsem toho neušel a najednou uvidím černou limuzínu, která zastavila vedle mě na krajnici ze které vylezla sexy ženská, předpokládal jsem, že se někdo objeví a proto jsem si sbalil i hřeben, abych se učesal ještě na cestu zpátky. Najednou mě přátelsky pozdraví a přijde mi to divné, kdyby jí zaujal můj účes, tak bych to pochpil, ale ona mě pozdraví jako by mě znala, že by to mohla být jedna z mých starých známých, ale mě nepřipadá povědomě. "Ahoj" opětoval jsem jí pozdrav a překvapeně čekal, co ode mě bude chtít. Po pár jejích dalších slovech jsem byl ještě překvapenější. Nevěděl jsem co odpovědět, jenom jsem si v duchu řekl: Co to ten táta zas dělal? Ale stejně, jsem nevěděl, jestli jí mám věřit, tak jsem ze sebe vypustil: "A jak mám vědět, že jste z nějaký základny, chci vidět váš odznak Nejdřív jsem myslel, že se nechám zlákat, jejíma prsama, ale odolal jsem.

Tajemství - 11. října 2014 22:54

soukromá zpráva od Tajemství pro Dívka povytáhne jedno obočí a podívá se na tebe. Poté se zhluboka nadechne. "No jistě..." Zašklebí se trochu a jde vedle tebe k limuzíně. Nechá tě nastoupit jako prvního a až po tobě vleze dovnitř a zavře dveře. Řidič vyrazí. Nejedete moc dlouho a dorazíte na letiště. Desátník vystoupí a ukáže ti na malé letadlo. "Musíme letadlem. Základna je na ostrově." Podívá se na tebe a zas tě nechá nastoupit. V letadle jsou sedačky naproti sobě. Když se posadíš ona vejde dovnitř a zavřou se dveře. Nachvíli ti zmizí z dohledu, když jde za pilotem ale po chvilce se vrátí i s šampaňským a dvěma skleničkama. Postaví se na stolek a rozdělá šampáňo. Naleje do skleniček a jednu ti podá. "Tak... jsi první, koho na základnu nepřivedu v poutech..." Přiznám se mu...

Tajemství - 11. října 2014 23:03
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pousměji se na chlapce. Opravdu mě tohle nebaví.. Naprosto nesnáším to "rekrutování". "To vypadám tak děsivě?" Pousměji se a z kapsy vyndám vojenský průkaz. Vojenský průkaz Jméno: Emy Falconer Hodnost: desátník

Tajemství - 11. října 2014 23:07
	soukromá zpráva od Tajemství pro Sry zapomněla jsem na to ;) Průkaz Specializovaná jednotka Jméno: Emy Falconer Hodnost: desátník Datum narození: 1.8. 1991 Krevní skupina: B+

Henry Baldwin - 11. října 2014 23:10

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Dobře, odznak sice ukázala, ale stejně se mi to zdá divné, ano otec je sice starý magor, ale že by se jeho blbostma musela zabývat "policie", to teda nevím. Nakonec se taky usměju a odpovím: "Vy vypadáte jako květinka, ale váš příchod mě rozhodil." Znovu se mrknu na její prsa, aby si toho nevšimla. "Tak co je tedy s mím tátou, co to zase vyvedl no? otázám se, aby jsme se někam dostali.

Tajemství - 11. října 2014 23:19
	soukromá zpráva od Tajemství pro "To já přesně bohužel nevím.." Zase ta lež... "Nemám dost informaci... Zkus mi prostě věřit..." Usměji se na něj co nejmileji.

Dante Mayers - 11. října 2014 23:24

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Cesta utekla celkem rychle a potichu. Nikdo nepromluvil ani slovo. Já se moc nesnažil koukat na její prsa, která trčely jak děla z potopeného křižníku. Prostě.... sakra, radši se budu dívat z okna. Z okna ty debile. Ok tak do očí. Tak aspoň na krk! Bože, tyj si ztracený. Dojeli jsme na letiště, kde bylo soukromé letadlo. Bylo mi řečeno, že poletím na ostrov. Na jakém ostrově tady mají základnu? Ale no co, poletím soukromým letadlem. I kdyby tohle byl únos, tak na svoji věznitelku si stěžovat nebudu. Spíš naopak. Asi ji napíšu doporučení. Vlezl jsem do letadla a ona za sebou zavřela. Pak přišla i se šampaňským. Že by se scéna z auta přesunula do letadla? Tak první, koho nevede v poutech jo? "Tak to se musí zapít." řeknu a přijmu nabízenou sklenku. "Takže první co nejede v poutech. To zní dobře. Víte co by bylo ještě lepší? Kdybych přijel bez pout a tvou rtěnkou na ústech." Neměl bych pokoušet štěstí, ale já si prostě nemůžu pomoct. Něco mi říká, že je to fajn holka. Navíc není o moc starší jak já.

Tajemství - 11. října 2014 23:26

soukromá zpráva od Tajemství pro Muž se netváří zrovna nadšeně, že mě vidí. Pokusím se o co nejmilejší úsměv. "Velice se omlouvám, ale bohužel nemám dost informací abych vám to mohla sama vysvětlit. Poručík vám ale vše hned po příjezdu vysvětli." V hlavě mi blýskne nápad. Z kapsy vyndám vojenský průkaz a podám ho muži. Vojenský průkaz Specializovaná jednotka Jméno: Emy Falconer Hodnost: desátník Datum narození: 1.8. 1991 Krevní skupina: B+

Henry Baldwin - 11. října 2014 23:26
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Tak ona neví, nevypadá zrovna důvěryhodně, ale asi s ní budu muset jet, když jde o mého otce, musím vědět vše. Dobře, asi nemám na výběr... ale ve skutečnosti s ní jedu jenom kvůli jejímu půvabu. Ach... to je tak nádherný úsměv, třeba si mě jednou vezme, musím s ní jet kamkoliv. pomyslím si a nekoukám se jinam než na její roztomilý obličej.

Tajemství - 11. října 2014 23:31
	soukromá zpráva od Tajemství pro Přiťuknu si s chlapcem a usměji se na něj. Když pronese to o rtěnce, trochu se zas zarazím. Opravdu na tohle nejsem zvyklá a ta nová uniforma byla prostě hrozná.. Upřímně jsem se už dost těšila zpěv do maskáčů. Rychle se napiji ze skleničky, abych si trochu zvedla kuráž.. "Myslím, že by to většina posádky neunesla..." Pousměju se...

Tajemství - 11. října 2014 23:38

soukromá zpráva od Tajemství pro Chlapec se netváří zrovna nadšeně. Pokusím se se na něj usmát co nejvíce, abych mu tu cestu zlepšila. Počkám až nasedne do auta a přisednu si k němu. Nejedeme dlouho, když zastavíme na letišti. "Musíme přestoupit. Základna je na ostrově." Usměji se na něho a nechám ho nastoupit do soukromého letadla. Nastoupím hned po něm a zavřu dveře. "Dáš si něco?" Kouknu na něj tázavě a mezitím zaklepu na dveře od pilota. Ten nastartuje a vzlétne.

Dante Mayers - 11. října 2014 23:44
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Myslíš? Já si spíš myslím, že kdybys to udělala, tak bych na té základně dlouho nepřežil. Ale za pokus to stojí." řeknu a usměju se. Napiji se šampaňského a můj zrak zase spočine na ní. Dívám se ji do očí a snažím se pohled udržet jen na očích. Docela se mi to daří, ale i tak trochu pošilhávám.

Tajemství - 11. října 2014 23:50
	soukromá zpráva od Tajemství pro Zasměji se. "Zas tak oblíbená tam nejsem.." Pousměji se na něho a když vidím, jak na mě kouká, lehce znervózním. "Já...Eh.. Co..Co děláš? Studuješ nebo chodíš do práce?" Zakoktám nervózně aby nestála konverzace.

Henry Baldwin - 11. října 2014 23:53

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Ten její úsměv je sice úžasnej, ale když pomyslím, co se teď může dít s tátou, tak mi to náladu moc nezlepší. Dává mi přednost, ta je ale pozorná, nasednu do auta a mezitím co nasedá taky, koukám se jí do vístřihu, takhle je na ní pěknej pohled, to mi alespoň trochu náladu přece jenom zvedlo. Dojeli jsme, vystupuju z auta a vidím, kousek od nás letadlo. Promluví na mě a hned se to vyjasnilo. Zavede mě do slušného letadla, počká až nastoupím, nastoupí hned po mě a zavře dveře. "Ano, dal bych si klobásu s pivem prosím." možná jsem trochu zavtipkoval, ale třeba mě v tomto luxusním letadle překvapí i když mě už překvapili dost. "A taky mám otázku: Jak je odsud ten ostrov vlastně daleko?" otázal jsem se jí, kvůli případné dopravě zpět.

Dante Mayers - 12. října 2014 00:06

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Nevěřím. Určitě jsi. Mladá, krásná, určitě míříš vysoko." Znovu se napiju. Když vidím, jak je treochu nervózní, musím se usmát. Upřímně, já nervózní jsem. A dost. Proto jsem tak otevřený. "No, ještě na škole. Ale za chvíli jdu pracovat. Přemýšlel jsem, že se přidám k armádě, ale to by mě asi otec vydědil." řeknu a zahledím se do šampaňského. Po chvilce zase zvednu oči k ní. "No a co ty? Jak se taková krásná mladá dívka dostala k armádě?"

Tajemství - 12. října 2014 00:12

soukromá zpráva od Tajemství pro "Tak to je věc názoru..." Pousměji se na něj... "Možná to tam pochopíš..." Mrknu na něj s úsměvem. "No... Je to trochu složitější..." Pousměju se. "Není to úplně armáda. Je to speciální jednotka. na to aby jsi se tam dostal se tam musíš v podstatě narodit..." Pousměju se ale je vidět, že víc říkat nehodlám... "Na jakou školu chodíš?" Snažím se obrátit pozornost na tebe.

Tajemství - 12. října 2014 00:13
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Klobásu?" Zasměju se. "Tak tu tu opravdu nemám... " Pousměji se a vyndám z ledničky pivo. "Jsou tu brambůrky s příchutí uzeného... To by klobásu mohlo nahradit ne?" Zvednu hlavu od ledničky a jak jsem v předklonu, naskytne se ti dokonalý výhled do mého výstřihu. ( :P ) "Je to jen asi půl hodiny letu..." Usměji se na něj.

Henry Baldwin - 12. října 2014 00:14
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Jasně, vždyť to byl jen vtip." pousměji se. Ale aspoň pivo mají a zrovna mám docela žízeň. Mé břicho udělalo divné zvuky a odpovím: "Asi si pár brambůrků sním, dnes jsem vůbec nejedl a začínám mít opravdu hlad" znovu se posměju. Ale kdo by myslel na jídlo, když má před sebou něco takovýho. a znovu pohlédnu na její balóny.

Tajemství - 12. října 2014 00:18
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pousměju se a hodím mu balíček brambůrků. Pak vyndám z lednice ještě jedno pivo a posadím se naproti němu. "Takže... Chodíš do školy nebo pracuješ?" Usměju se na něj...

Dante Mayers - 12. října 2014 00:26

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Něco málo mi řekla o své speciální jednotce. Že se tam v podstatě musím narodit, abych byl její součástí. To zní docela zajímavě, ale mám tak trochu pocit, že to je citlivý téma, takže dále nešťourat. Ale libí se mi, jak se usmívá. Pak zas přišla stereotypní otázka, na jakou školu chodím. No jo no, co nadělám. "Máš hezký úsměv." Počkej, tohle není žádná škola. Ne, to je ona. "Takový tajemný s příslibem dobrodružství." říkám s lehkým úsměvem a koukám ji do očí, nechci si ji pohoršit. Je to moc fajn dívka a jestli s ní budu pracovat, no... moc pracovat nebudu.

Tajemství - 12. října 2014 00:31
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pořád se usmívám. Jeho odpověď na otázku mě ale rozesměje. "To je velice zajímavý obor..." Pousměju se ironicky a zase se napiji ze skleničky a sama si tě začnu prohlížet...

Richard Elkins - 12. října 2014 00:58

soukromá zpráva od Richard Elkins pro Prohlédnu si její id. Teď si říkám, že bych měl o armádě vědět víc, než vím. 23 je pravděpodobně na desátníka dost málo. A „specializovaná jednotka“ nezní jako název divize, o které bych kdy slyšel… Na druhou stranu, nějaké oficiální vládní logo bych poznal, jinak bych nevěřil, že je to legitimní. (Tady by mě zajímalo, jaké logo rozpoznám) “Díky. Upřímně jsem o vás nikdy neslyšel... Každopádně v tom případě asi zavolám tátovi rovnou a zeptám se ho, o co jde, ne?“ Vytahuju z kapsy telefon. Jestli otce mají ve vazbě, pravděpodobně mi to bude oznámeno. Je mi vcelku jedno, že černá limuzína na této ne zrovna prázdné ulici pravděpodobně brzy začne přitahovat pozornost. Na jednu stranu se mi nechce prostě odkráčet od něčeho takhle divného. Na stranu druhou jsou otázky, které je hezké mít zodpovězeno před tím, než začnete nastupovat do neoznačených aut. Také se snažím identifikovat její přízvuk – obvykle jsem v tom docela dobrý.

Tajemství - 12. října 2014 01:05
	soukromá zpráva od Tajemství pro Dívám se na muže, jak si prohlíží průkaz. Když se ale zmíní o zavolání otci trochu se zarazím. No super! To se mi ještě nestalo! "Myslím... že to není dobrý nápad. Upřímně. Váš otec o tom neví..." Pronesu rychle, než stihne vytočit telefonní číslo. V její angličtina má silný americký přízvuk.

Dante Mayers - 12. října 2014 01:08

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Konečně. Konečně jsem uslyšel její smích. Je tak hezky zvonivý. Jsem rád, že ji nenudím. Jedna část mého já je ráda, že je tu s tak fajnou dívkou. Druhá část mého já se nestačí divit, co to vyvádím. Přeci jen jde o mého otce. Očividně to je nějaká blbost,ale i tak letím právě na nějakou základu. Může se klidně jednat o únos, nebo trh s otroky do Afriky, a přesto se tady seznamuji s desátnici Emy. Jen kývnu hlavou a usměji se. "Opravdu zajímavý obor. Ale tvůj smích je zajímavější. Líbí se mi. Je tak... ani nevím jak to říct. Prostě omamný. Já být voják a ty moje velící důstojnice, tak pro ten smích udělám snad cokoli." Proč to sakra říkám. Ona tady odvádí jen svou práci. Určitě se nenechá políbit od někoho jako jsem já. Ale bylo by to fajn. Ale s tím smíchem jsem to myslel vážně. Je to jako kouzlo. Chci ho slyšet znovu.

Tajemství - 12. října 2014 01:13
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pousměji se na něj a když se zmíní o velitelství, trochu přimhouřím oči a pozvednu jedno obočí. Ví to, nebo to měl být jen vtip? Radši to nebudu něják rozebírat... "Cokoliv? Co si představuješ, že voják dělá, že by to bylo tak vtipný?" Pousměju se zas..

Dante Mayers - 12. října 2014 01:25

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Pořád přemýšlím, proč se chovám tak, jak se chovám. Nerad bych, aby si o mě myslela, že jsem nějaký sukničkář. ale proč se nechopit příležitosti a neseznámit se s hezkou vojandou. Jo, tohle je vysvětlení. Bude to jen seznámení. "Co si představuji?"zopakuji po ni trochu zaraženě. "No, pochoduje, plní rozkazy nadřízených. Je to vlastně takový moderní dobrodruh. Sice nemá tak velkou volnost, ale co bych taky chtěl, když je to jeho práce. Musí poslouchat. Za to je placený. Ale moc srandy na tom nevidím. Určitě jsou nějaké světle chvále, kdy nejde o život, ale těch asi nebude moc. A proto se chci přidat k armádě. Přispět i svou troškou a abych mohl chránit a bavit ostatní." Sice nevím, jestli jsem ji odpověděl přímo na její otázku, ale odpovědět jsem prostě musel. "Řekneš mi něco víc o tom, co mě čeká? Neboj, budu dělat překvapeného." řeknu a nakloním se k ní blíž.

Tajemství - 12. října 2014 01:30
	soukromá zpráva od Tajemství pro Nejistě se na něj podívám. neměla bych mu nic říkat ale příjde mi tak sympatický. "Já... Nemůžu ti říct úplně vše... Co ti možná můžu říct je, že pokud budeš souhlasit, splní se ti tvůj sen..." Usměju se na tebe trochu šibalsky....

Richard Elkins - 12. října 2014 01:33

soukromá zpráva od Richard Elkins pro Slečna vypadá zaskočeně a zní to spíš jako „celé jsem si to vymyslela“ než „je to mezinárodně hledaný terorista a jak se dozví, že o něm víme, vyhodí něco do vzduchu“. Telefon zase schovám dřív, než cokoli vytočím. Místo toho zapnu nahrávání, protože jeden nikdy neví. A jinak by mi to nikdo neuvěřil. “Takže, o co jde? A na kterou základnu vlastně chcete jet? Jaký mám důvod k tomu, abych se prostě nesebral a neodešel. Jasně, kromě toho, že je to celé divné a já jsem zvědavý. Ale taky mám dneska ještě nějakou práci,“ poklepu na laptop. (a poznal jsem na tom průkazu nějaké britské znaky, loga nebo tak?)

Dante Mayers - 12. října 2014 01:38

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Prozradila mi, co mě čeká. Splní se mi můj sen, když budu chtít. "Splní se mi můj sen, když budu chtít?" zeptám se a kouknu se sobě do rozkroku "No.... to by mohlo být zajímavé." řeknu, abych ji zase zkusil rozesmát. Zase slyšet ten smích. Je mi jasný, že tohle tím nemyslela. Asi mi fakt chtějí nabídnout nějakou práci, nebo tak něco. "A o jakém snu se tu bavíme?" zeptám se a pozoruji ji. Jsem rád, že poslali ji a ne nějakého chlapa.

Tajemství - 12. října 2014 01:40

soukromá zpráva od Tajemství pro "Fajn.. Jde o mezinárodní přísně tajný program o kterém tu nemůžeme mluvit. Proto organizace používá tuto výmluvu. Nic se vám nestane, pokud se mnou v klidu půjdete. Pokud nebudete souhlasit s podmínkama, které se na místě dozvíte zaraučuji vám volný odchod a odvoz kamkoliv budete chtít." Koukám na něj vážně a už to zní o dost věrohodněji. Aby taky ne, když snad poprvé na takové akci někomu říkám pravdu. Opravdu se mi nechce tahat tazer nebo chloroform. (Znak jsi mohl poznat třeba americký státní znak nebo tak něco. ;) )

Tajemství - 12. října 2014 01:44
	soukromá zpráva od Tajemství pro Jeho reakce mě opět rozesměje... Když se dosměju odpovím už relativně klidně. "O tom, že by jsi chtěl pracovat v armádě..." a o tom, že bych byla tvůj šéf... Dodám si pro sebe... Podívám se na něj a doleji nám šampaňské...

Henry Baldwin - 12. října 2014 09:46

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Díky" poděkuji a opětuji pousmání. Konečně si taky sedla, jsem myslel, že bude celou cestu stát a mě se bude blbě koukat do výstřihu. Opravdu se jí tam musím podívat, nemůžu odolávat dlouho. Když už se mi zrak přesměruje dolů, otáže se mě a já se jí podívám zpátky do obličeje. "Já nechodím ani do školy a do práce si možná občas zajdu, ale... Vždy mě bavil fotbal, takže když mám čas radši chodím na tréninky a zápasy než pracovat.

Aerith Winter (Š) - 12. října 2014 09:54

soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Cesta limuzínou byla opravdu otravná. Za celou dobu nic neřekl kromě mé odpovědi na otázku. Nezbylo mi tedy nic jiného než tam sedět jako pecka a dívat se z okna. To je otrava.. Nakonec jsme ale přeci jenom zastavili. Dost mě překvapilo, že to bylo na letišti. Chtěla jsem toho vojáka sprdnout ještě dřív, než vůbec něco řekne, ale byl rychlejší. Já jsem si alespoň v klidu mohla připravit můj monolog v hlavě. To si snad děláte srandu?! Mám s váma letět na nějakej ostrov, bůh ví kdy se vrátim domů a moje máma o tom nemá ani tucha?! Mimochodem jak je to možný, že o tom neví, když se to týká otce? Řekla jsem překvapeně, ale zároveň naštvaně. I když mi bylo 19, byla jsem pořád tak trochu vázaná na rodiče, prostě tvrdá výchova..

Richard Elkins - 12. října 2014 10:53

soukromá zpráva od Richard Elkins pro Nedělá si legraci. Nezasměje se. Ani já se nezasměju. Chvíli zvažuju to, co řekla. Rozhodnu se přistoupit na hru. “No, slečno Falconerová. Desátníku,“ opravím se, “to zní skoro jako taková ta nabídka, která se neodmítá, co? Asi byste mi nechtěla vysvětlit raději u piva, proč potřebujete mluvit zrovna se mnou, že? No, tak teda pojeďme. Pořád bych ale rád věděl, kam pojedeme. Nebo aspoň na jak dlouho to vidíte.“ I v případě, že se bude s poslední otázkou vykrucovat, nechám si ukázat cestu k autu a budu spolupracovat. Zároveň také budu pokračovat v konverzaci s úsměvem, stejným klidným tónem.

Dante Mayers - 12. října 2014 11:50
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Řekla to. Řekla to, co jsem si myslel.Za široka jsem se usmál a oči se mi rozšířili jako dítěti o Vánocích. "Neděláš si srandu? Myslíš to vážně?" vychrlím na ni své dvě otázky a doufám, že si srandu nedělá. Pro mě by to znamenalo hodně a ještě jednu věc na víc. Mohl bych se s ní vídat častěji.

Tajemství - 12. října 2014 12:27
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Takže fotbalista jo? Zajímavý..." Usměji se na něho a napiju se piva. "Doufám, že nemáš dneska zápas.. Asi by jsi ho nestihl..." Opřu se pohodlně s sedadle a podívám se z okénka, jak stoupáme.

Tajemství - 12. října 2014 12:30
	soukromá zpráva od Tajemství pro Podíval jsem se na Aerith. "Uklidni se... Tvá matka to nemůže vědět... Jde o mezinárodní tajnou organizaci o které nemá ani tucha že existuje..." Pokusím se jí uklidnit. "Pokud chceš, můžeš matce zavolat, že budeš u kamarádky nebo tak něco..." Pousměje se na tebe mile a naznačí ti, aby jsi šla do letadla. "Neříkej jí ale, že mš nějaký problém s armádou..."

Tajemství - 12. října 2014 12:36

soukromá zpráva od Tajemství pro "U piva vám klidně řeknu víc informací ale to až v letadle..." Pousměji se na něho. "Nemohu vám říct, kde přesně je základna. Tuto informaci má jen velice malé množství armádních příslušníků a já sama mezi nimu nejsem. Ale poletíme necelou hodinu tam. Pokud už na základně budou všichni nebude to trvat dlouho a také bude velice záležet na vaší odpovědi..." Usměji se na něho a nechám ho prvního nastoupit do limuzíny a zavřu za námi dveře. Nejedeme moc dlouho a dorazíme na letiště, kde na nás čeká soukromé letadlo.

Tajemství - 12. října 2014 12:38
	soukromá zpráva od Tajemství pro Když vidím jeho až dětinskou reakci zasměju se..."Opravdu si legraci nedělám... Jen tě možná sklamu tím, že nebudeš řadový voják ale budeš členem specializované jednotky. Na světe jsou pouze tři tohoto druhu..." Usměji se na něj. Tak s tímhle koukám problém nebude... Ten je z toho nadšenej a ještě ani neví, o co vlastně jde...

Dante Mayers - 12. října 2014 13:02
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Pak mi řekla, že budu u speciálních jednotek. Alej jedna věc mě zaráží. Jen tři tohoto druhu? "Upřímně, jsem velmi natěšený, ale jedna věc mě zaráží, co je ta za speciální jednotku, že jsou toho jen tři na celém světě?" Upřímně, opravdu mě hodně mile překvapila. Jak svým chováním, tak tou nabídkou. Ještě aby to byla pravda.

Tajemství - 12. října 2014 13:07
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Víš..." Odmlčím se. "Už teď toho víš mnohem víc, než by jsi měl... Počkej si až se to dozví i ostatní..." usměji se na něj mile... "Zkus raději vymyslet jiné téma hovoru..." Vypláznu na nějj provokativně jazyk.

Dante Mayers - 12. října 2014 13:18
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Zatvářil jsem se trochu uraženě, ale tak, aby poznala, že si dělám srandu. A pak na mě vyplázla jazyk. "To... už radši nedělej." řeknu s úsměvem. "Nikdy nevíš, co by se mohlo stát. Ale věřím, že kdybych se o něco pokusil, tak jsem složený do dvou vteřin." Řeknu s úsměvem a mrknu na ni.

Tajemství - 12. října 2014 13:59
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pousměju se na něj... "To si piš!" a zas na nějv ypláznu provokativně jazyk...

Aerith Winter (Š) - 12. října 2014 14:41

soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Mračila jsem se, chtěla jsem mu dál vzdorovat a do letadla prostě nenastoupit.. měla jsem v plánu ho tam prostě nechat, zavolat mamce a všechno jí o tomhle říct, jít domů a nechat to být. Jenže když jsem zahlédla pohled toho muže, hned mě to všechno přešlo. Ne, že by se mi líbil a mě se z něj začala klepat kolena, ale jeho pohled byl odhodlaný a jistý, bylo v něm vidět to, že když bude muset, prostě mě do toho letadla narve, ať se mi to líbí nebo ne. A když jsem si představila, jak hrubý musí být, vzhledem k tomu, že je to voják, raději jsem bez jediného slova do toho letadla nastoupila. Můj obličej se přestal mračit. Naopak jsme se teď tvářila velice zvědavě. Prohlédla jsem si letadlo a pak se usadila na jedno volné místo u okénka. Okamžitě jsem vyhrabala mobil a začala psát smsku mamce. Jsem v pořádku, ale dnes se trochu zdržím. Možná přespím u Jennifer, pak ti všechno vysvětlím, Aerith. Jakmile se smska odeslala, zvedla jsem hlavu od mobilu a pohlédla na toho vojáka. Tak kdy mi konečně řeknete, o co tady jde?

Dante Mayers - 12. října 2014 14:46
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Joo? A co kdybych na to šel jinak? Taky bys mě složila a nasadila pouta?" zeptám se a nakloním se k ní blíž a zadívám se ji do očí.

Tajemství - 12. října 2014 14:55
	soukromá zpráva od Tajemství pro Koukám na dívku, jak se rozhoduje. Usmívám se. Nerad bych jí něják ublížil ale dobře vím, že pokud bude odporovat budu muset... Nakonec dostane rozum a nastoupí do letadla. Nechám jí se posadit a napsat mamce smsku. "Bohužel... Já ti nic říct nemůžu... Ale brzo se to dozvíš..." Usměje se na tebe. "Nedáš si něco k pití?" Koukne na tebe a zamíří k ledničce...

Tajemství - 12. října 2014 14:58
	soukromá zpráva od Tajemství pro Jak se nakloní totálně znejistí. Je to na mě hodně vidět. Nejsem si jistá co dělat a přemýšlím, jak se z toho vykroutit. "Já.. no... " Vykoktávám nejistě a nervózně... "Musím za pilotem!" Vyletí ze mě najednou prví výmluva která mě napadne a urychleně vstanu a jdu k pilotům. Tam chvíli jsem a pak se vrátím o něco klidnější a posadím se zas na křeslo a napiji se...

Aerith Winter (Š) - 12. října 2014 15:24

Povzdechla jsem a položila si obličej do dlaně. Otrava.. jsme zvědavá, co je tak důležité, že s nima musim letět na nějakej ostrov.. Z mého brouzdání a přemýšlení mě však vyruší hlas toho chlápka. Um jen nějakou vodu.. Odpověděla jsem mu a znovu se po letadle rozhlédla. Bylo divné to, jak bylo prázdné. Až jsem se začala cítit poměrně nervózně, když jsem si uvědomila, že jsem tu s tím generálem sama.. Ummm.. a trochu jsem se začervenala, to však hned přešlo, naštěstí..

Dante Mayers - 12. října 2014 15:51

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Asi jsem to přehnal. Docela dost znervózněla a vyklopila na mě, že musí za pilotem. Zůstal jsem zase sám. "Sakra, to jsem asi přehnal." řeknu potichu a koukám na zavřené dveře do kokpitu. Po chvilce přišla. Vypadá klidněji a dolila mi šampaňské. Co tam dělala? Půjčila si paralizér, aby mě omráčila? Mám po ptákách. "Promiň mi to. Bylo to moc troufalé.... já... prostě jsem si nemohl pomoct. Jsi opravdu moc fajn." řeknu s úsměvem.

Tajemství - 12. října 2014 16:07
	soukromá zpráva od Tajemství pro Z ledničky jsem vyndal lahev minerální vody a ze skříňky skleničku. Přišel jsem k dívce a nalil jí vodu. Pak jsem se vrátil k ledničky a vytáhl jsem pivo... Napil jsem se a sedl si na sedadlo naproti Aerith. "Doufám, že jsi neměla na dnešek nějáké důležité plány..."

Tajemství - 12. října 2014 16:09
	soukromá zpráva od Tajemství pro Když se posadím a Dante se začne omlouvat podívám se nejdřív překvapeně a pak se pousměju. "V pohodě... Já jen... něják nejsem zvyklá na takovou pozornost.. Přecejen vyrůstám na základně od malička a žádnej chlap si tam na mě moc netroufne..." Řeknu po pravdě...

Aerith Winter (Š) - 12. října 2014 16:21

soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Poděkovala jsem mu, když mi donesl vodu a ihned jsem se napila. Poté jsem se na jeho společnost zaměřila trochu více. Jenom na dnešek? Nebo víc dnů? Odpověděla jsem mu trochu jedovatě, což se k mojí povaze moc nehodí. Nezdá se mi totiž, že bych měla někam letět, strávit tam pár hodin a pak zase letět zpátky. Řekla jsem mu už klidnějším hlasem. Možná že z něj byli slyšet obavy a trochu strach.

Tajemství - 12. října 2014 16:32

soukromá zpráva od Tajemství pro Pousměji se... "Pro dnešek jen pár hodin... Nemůžem tě přeci odtáhnout od všech povinností..." Zhluboka se napil. "nemusíš se bát... Slibuji, ře osobně dohlédnu aby jsme tě odvezli zpátky domů, nebo ke kamarádce.. prostě kam budeš chtít..." Koukne na tebe s upřímným úsměvem. "Pokud budeš souhlasit s tím, co ti nabídne poručík, budeš na základně později nějákou dobu... ale to už zase ovádím řeč nesprávným směrem.."

Dante Mayers - 12. října 2014 16:36
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jo tak takhle se věci mají, to je jiná. "Netroufnou? Jak to? To jsi tak nebezpečná?" zeptám se s úsměvem a pohodlně se opřu. "Počkej, ty jsi vyrůstala celý život na základně? Takže jsi nikdy nebyla jen tak venku?" zeptám se a jde vidět, ze mě zajímá.

Tajemství - 12. října 2014 16:41

soukromá zpráva od Tajemství pro "Nejsem nebezpečná... Spíš... Eh... Řekněme že mám vyšší postavení a proto si netroufnou nic dělat..." Koukám trochu provinile... je vlastně první, komu se s takovými problémy nějak svěřuju.. "Jo... Já.. Rodiče byli agenti a odmítli mě dát pryč, jako se to dělá s většinou dětí. co se narodí agentům... Venku jsem byla vždy jen pracovně..." Vlastně až teď jsem si uvědomila, jak je to divné.. Já neměla žádně dětství... Ostatní si hráli venku s dětmi a já trénovala s vojákama... Oni si doma hráli s panenkama a autíčkama a mě mamka učila ovládat speciální zařízení na rušení signálu a otevírání dveří...

Dante Mayers - 12. října 2014 17:37

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Aha, takže na vyšší šarži se netroufá, zajímavé. Pak mi řekla o svých rodičích, že byli agenti, a že venku byla vždy jen pracovně. Tak to musela mít velmi těžké a zajímavé dětství. "Tak jestli mi dovolíš, tak bych tě někdy někam vzal." řeknu a usměju se. "Víš jak. Prostě jen tak ven, na zábavu. Ať vidíš, co jde dělat a taky si trochu užít." Aniž bych si to uvědomil, právě jsem ji svým způsobem pozval na schůzku. Teda, jestli příjme, klidně ji budu dělat živý štít.

Tajemství - 12. října 2014 17:51
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pousměji se.. "To by bylo opravdu milé..." Napiju se ze sklenky a nepřestávám se usmívat. je opravdu velice milý...

Dante Mayers - 12. října 2014 18:14
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Přijala, ona přijala. Sakra, to ze mě dělá živý štít. No a co, hlavně že budu s ní. "Tak jo, tak při první příležitosti tě někam vezmu." Jsem rád, že se usmívá. Hned se cítím jinak. Lépe."Pověz, co ráda děláš?" zeptám se a napiju se šampaňského. Zjsem zvědavý, co ji baví, abych měl aspoň představu, kam s ní jít.

Henry Baldwin - 12. října 2014 18:16

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Není to nic zvláštního, jenom sport." Podívám se na sáček s brambůrky a rozdělám jej. "Zápas jsem už dnes měl, v tomhle batohu mám věci, který jsou na fotbal nezbytný, když jde o sport, beru to vážně." Znovu se podívám na pytlík a naberu si do dlaně pár osmažených plátků brambor, které vložím do úst. "Ten čas utíká nějak rychle že, za jak dlouho budeme na základně?" také se podívám ven z okna, jestli neuvidím nějaký ostrov.

Aerith Winter (Š) - 12. října 2014 18:45

soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Pro dnešek? Takže mě budete takhle.. unášet vícekrát? Zeptala jsem se ještě víc zmateně, než jsem vůbec vypadal. Už abych byla doma.. tohle je divný! Pak mě ale zarazila další věc, počkejte, jak když příjmu nabídku? Jakou nabídku? A co to má tedy společného s mým otcem? Navíc on není v armádě.. je řidičem kamionu.. Stále jsme byla překvapená a zmatená, ale již jsem vypadala trochu víc v klidu, než když mě poprvé zastavil. Začínala jsem mu tu jeho pohádku věřit.. ale stejně jsem měla obavy..

Tajemství - 12. října 2014 18:49
	soukromá zpráva od Tajemství pro Trochu zoufale se podívám na Danteho. "Co mě baví?" Neměla jsem nikdy moc času na zábavu... "No... Třeba ráda hraju fotbal... Nebo ráda jezdím na motorce! Když mám čas tak jdu na okruh na ostrově a jsem schopná jezdit prostě jen dokolečka dokud můžu." Napadne mě nadšeně...

Tajemství - 12. října 2014 18:52
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Fotbal je úžasný sport!" Usměju se... "teda upřímně nesnáším sledování zápasů ale když můžu hrát taky tak jsem naprosto spokojená..." Zasměju se. "Za chvilku tam budem..." Když se podíváš z okna, vidíš velký ostrov na kterém je jasně zřetelná základna.

Dante Mayers - 12. října 2014 18:57

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Tak jo, fotbal a motorky. To by mohla mít ráda i vodní skůtr. To mohlo vyjít. "Tak už možná vím, kam tě vezmu. Nemáš nic proti mořské vodě, že ne?" zeptám se pro klid duše. "A taky doufám, že ti nevadí, když se namočíš." Na chvilku mi před očima probleskla krásná představa. Ona, jen v bikinách a na vodní skůtru. Nevím to jistě, ale určitě jsem se usmál jako idiot.

Tajemství - 12. října 2014 19:03
	soukromá zpráva od Tajemství pro "To opravdu nemám.. Ráda si zaplavu v moři..." Usměju se s mírným podezřením v obličeji. "nevadí.. " pořád se usmívám ale podezření v obličeji mi roste... Když vidím jak se usmívá zasměju se... Radši ani nechci vědět, na co myslel...

Henry Baldwin - 12. října 2014 19:19

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Jasně že to je super sport, proto ho taky hraji, ale je to pořád sport, jako například hokej a tenis." "Mě baví i sledování, ale jenom když ho hraje někdo, kdo to umí." Naberu si další brambůrky a loknu si piva. Když se podívám z okna vidím tu základnu na kterou máme dorazit. "Ta je docela slušná..." řeknu velmi překvapeně a hledám přistávací plochu. "A můžete mi říct k čemu vám tahle základna slouží, z jakého důvodu jste si jí postavili?"

Dante Mayers - 12. října 2014 19:48
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Asi něco tuší. Snad si nemyslí, že jsem nějakej perverzák. I když, asi mám pravdu. "Co bys udělala, kdybych tě znenadání políbil? Okamžitě by přiběhl někdo z ostrahy, nebo bys na mě použila paralyzér, který určitě někde máš?" zeptám se a nahodím nevinný úsměv.

Tajemství - 12. října 2014 21:14
	soukromá zpráva od Tajemství pro Poslouchám jak mi vykládá o forbale. V okénku se objevila základna. Vypadala dost velice a obzvlášť pro někoho, kdo ji vidí poprvé... "No... jsme přecijen tajná organizace a musíme mít nějaké zázemí... máme takové po světě tři..." Usmeji se...

Tajemství - 12. října 2014 21:14
	soukromá zpráva od Tajemství pro Překvapeně na Danteho koukám. Proč se na něco takového ptá? To se mu tak líbí, když nevím co říct?! "No... Já nevím.... Asi bych byla nejdřív tak mimo, že bych nic nedělala... až později bych nad tím přemýšlela...." Koukám na něj upřímně...

Dante Mayers - 12. října 2014 21:19

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Měl bych přestat s hloupými otázkami, jinak to bude v hájí. Sice nevím proč, ale vzpomněl jsem si, co mi jednou řekl děda: "Za muže mluví jeho činy." Díky dědo, to si budu pamatovat. Usmál jsem se na ni a naklonil se dopředu. Levou rukou jsem ji pohladil po tváře, jako by byla něco vzácného, něco křehkého. Sjel jsem rukou až k její bradě, lehce ji chytl a jemně táhl k sobě. Určitě ji už muselo dojít, co chci udělat.

Henry Baldwin - 12. října 2014 21:20
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Jestli jste tajní, tak mi asi nevysvětlíte pryncip vašich základen že? A k čemu vám tři základny jsou?" pousměji se.

Tajemství - 12. října 2014 21:32
	soukromá zpráva od Tajemství pro Panika! Jo přesně čistá panika mi projela celým tělem. Nevěděla jsem co dělat... Nemůžu ho polibit! Bude mým podřízeným... To přeci... Ale... Hlava jakoby přestala fungovať a já se natáhla blíž k tobě a polibila tě. Před očima rudé výstražné světlo ale stejně jsem tě polibila...

Tajemství - 12. října 2014 21:33
	soukromá zpráva od Tajemství pro Zasměju se... To by opravdu nebylo dobré.... Jsou tři jednotky... každá ma svou základnu..." Usmeji se v odpověď...

Henry Baldwin - 12. října 2014 21:43
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "A vy jste jedna z těch jednotek? Poznám i ty dvě další?" Pořád mi v hlavě nedochází, proč se nějaká organizace zajímá o mého otce. Nasadím vážný výraz a vypiju půlku piva, které mi zbylo ještě ve sklenici.

Dante Mayers - 12. října 2014 21:44

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Ona to udělala. Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale ona to udělala. Políbila mě ta nejlepší ženská, kterou jsem kdy viděl. Já se z toho snad zblázním. Cítím, že nejsem jediný, komu se to líbí. Ten tlak tam dole začíná být moc velký. Ale prostě si nemůžu pomoct. Polibek to je dlouhý a nádherný. Ty její smyslné rty jsou něco nadpozemského. O tom se mi ani nezdálo. "Mí blízcí mi říkají Angel." řeknu tiše a usmívám se, při tom se ji dívám do těch jejích oříškově hnědých očí.

Tajemství - 12. října 2014 22:03
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Neboj... Tohle nebyl únos... Jsi tu dobrovolně... Takže až tě prodám na trhu s bílým masem, budu mít čisté svědomí.." Zažertuje... "Vše pochopíš na základně... Usměje se...

Tajemství - 12. října 2014 22:04
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Možná... To bude záležet hodně na tobě..." Pousmeju se tajemně...

Tajemství - 12. října 2014 22:04
	soukromá zpráva od Tajemství pro Polibek byl tak dlouhý a vášnivý..."Angele... Slíbíš mi něco?" Podívám se prosebně...

Dante Mayers - 12. října 2014 22:07
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jsem rád, že mi řekla mou osobní přezdívkou. "Jistě, o co jde?" Zeptám se s pozdviženým obočím. Teď by mě klidně mohla požádat, abych vyskočil z letadla a já to klidně udělal. Sice s padákem, ale udělal. Bože, prosím. Ať mě dají do jednotky s ní.

Henry Baldwin - 12. října 2014 22:16

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Co se týče mě, tak nevím, sotva jsem vás poznal a teď ještě někoho, koho vůbec neznám, zamyslím se, ale pokud to půjde, zjistim co se děje s otcem, pokusím to vyřešit a vrátit se do svého normálního života! maličko vykřiknu. Vypiju pivo na ex, abych se uklidnil. Znovu si naberu, tentokrát o něco méně brambůrků a nabídnu jí taky, na znamení že už mi to stačilo. Nejradši bych tady vůbec nebyl.

Tajemství - 12. října 2014 22:26
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Víš... Potřebovala bych, aby jsi to nikomu neřekl... Ja... mohla bych tím přijít o místo..." Podívám se na tebe zoufale...Už teď se děsím, jaká bude jeho reakce, až zjistí že jsme spolu v týmu, a ještě mu budu velet...

Tajemství - 12. října 2014 22:27
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pousmeji se nad jeho představou..."Uvidíme... " Usměje se na tebe a nějak to radši neřeší... Letadlo začne klesat a přistávat na ranveji. "Budeme muset na chvíli počkat... Ostatní tu ještě nejsou..." Usmeji se na něho...

Henry Baldwin - 12. října 2014 22:51
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Stále trochu rozčílený přemýšlím co tím myslela. "Uvidíme" co to jako znamená, no doufám, že to brzy zjistím. Je můj první let letadlem a udělalo se mi z něj dost špatně. "Je mi nějak... špatně." řeknu jí naléhavě. "Nemáte tady nějaký sáčky?!"

Dante Mayers - 12. října 2014 22:56
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Usměju se přiblížím se k jejímu oušku a zašeptám. "Jistě, nemusíš se bát." Lehce ji kousnu do ouška a pravou rukou ji začnu lehce hladit po noze. Prostě si nedokážu pomoct, je tak tajemná.

Tajemství - 12. října 2014 23:05
	soukromá zpráva od Tajemství pro Koukám na naštvaneho Henryho, když se mu začne dělat zle. Okamžitě popadnu v jednom šuplíku pytlík a podám ti ho. "Zhluboka dychej..." Skloní se k tobě a chytne tě za rameno..

Tajemství - 12. října 2014 23:06
	soukromá zpráva od Tajemství pro Nahne se ke mě a jak mi šeptá do ucha, naskočí mi příjemná husina... Při kousnuti do ucha blaženě zavrnim a jeho ruku nechám, ať si hladí. Nahnu se a znovu ho polibim.

Dante Mayers - 12. října 2014 23:19

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Znovu mě začala líbat. Ani jsem nečekal, že to udělá. Začnu ji polibky oplácet, pravou ruku pomalu přesunu na její zadeček, stejně jako levou. Pevně jej chytnu a jelikož ta poloha, ve které teď jsme není nic moc, nadzvednu ji a přemístím si ji na klín. Takhle jsem se ještě nikdy necítil. Je to velmi příjemný pocit a velmi mě vzrušuje, jak taky může cítit. To co ji tlačí asi propisky nebude.

Tajemství - 12. října 2014 23:28
	soukromá zpráva od Tajemství pro Polibky. Vášnivé dlouhé polibky... Ruce mi hladí nejdříve stehna a poté i zadecek.. posadím se na jeho klin a pokracuju v libani... Pravou rukou mu zajedu do vlasů a něžně ho zatahnu, abych ho prinutila zaklonit hlavu. Polibky se přesunou na krk

Dante Mayers - 12. října 2014 23:36

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Je to jako sen. Žhavá kočka mi sedí na klíně a bombarduje mě polibky. Líbí se mi to, a líbí se mi to moc. Nedočkavostí ji pomalu ji začnu rozepínat blůzu a při tom si užívám ty smyslné rty na krku. Jeden knoflíček za druhým opouští své místo. To samé začnu dělat i s košilí, která je pod ní. Pomalu ji rozepínám, jde to sice trochu blbě jedou rukou, ale jde to. Za chvilku povolil i poslední knoflík na košili a rukou jsem ji chytl za prso. Pevné a hebké, jako sen. Začnu jej mnout.

Tajemství - 12. října 2014 23:44
	soukromá zpráva od Tajemství pro Rozepinani bluzy jsem si skoro nevšimla. Až když mě chytl za prso, ucítil na svych zádech mou druhou ruku, jakoby se snazila protrhnout tričko. Chce ti ho sundat, když se ozve z repraku hlas pilota. "Za chvili přistáváme! Pripoutejte se!" Nešťastně k tobě zvednu oči a vstanu... "Promiň..." Sklopim oči a posadím se na křeslo naproti a zadelavam si knoflicky ..

Dante Mayers - 12. října 2014 23:48

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Vše vypadalo perfektně. Vše bola nádherné jako ve snu. A pak místo budíku se ozval pilot. Jen jsem se díval, jak se zvedá a zase usedává na své místo. Jak si zapíná košili a tím mi znemožňuje výhled na její tělo. V duchu jsem proklel pilota. Aby mu děcka chodily pozpátku! "V pořádku, neomlouvej se.... to bych měl spíš já. Asi jsem moc troufalý." řeknu a poškrábu se ve vlasech a usměju se. "Ale to, co jsem ti slíbil platí, neboj." řeknu radši ještě jednou a radši se připoutám.

Tajemství - 12. října 2014 23:58
	soukromá zpráva od Tajemství pro Koukám se pořád dost provinile. Je mi to opravdu šíleně líto! "Děkuju..."Usmeji se na tebe vděčně a pripoutam se. Pilot po chvíli přestane. "Jsme tu první... Ostatní ještě nedorazili..." Usměje se na tebe. "Musíme počkat na letišti.." Usměju se...

Dante Mayers - 13. října 2014 11:43

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jde vidět, že ji to moc mrzí, že jsme byli tak nehezky přerušeni. No, co se dá dělat, snad na to bude čas později. Na naší prví schůzce. Dosedli jsme na letiště a dozvěděl jsem se, že jsme tu první. Má tak hezký úsměv, ale očividně ji to furt mrzí. "Už se netrap. Někdy si to zopakujeme, jestli budeš chtít." usměju se na ni. "Nemám někde rtěnku, nebo něco, co by mohlo naši malou příhodu prozradit?" zeptám se a nechám se prohlídnout. Nerad bych, aby měla průšvih kvůli mě.

Henry Baldwin - 13. října 2014 13:26

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Je mi stále špatně a poradí mi, abych zhluboka dýchal, tak to zkouším. Pořádně nadechuji a vydechuji, aby se mi udělalo lépe. Cítím změnu k lepšímu, ale o moc lepší to stejně není. "To je děsný...!" vykřiknu i přes mé neustálé dýchání. Takhle to trvá ještě chvilku a udělá se mi zase dobře. "Děkuji ti, už je mi líp, ale ještě něco cítím." řeknu a pousměji se na ní. Položím pytlík své sedadlo. "Tak už jsme na místě?" Zasměji se, vstanu a rozhlížím se po letadle, protože jsem ještě trochu zmatený.

Aerith Winter (Š) - 13. října 2014 15:33
	soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Ha..ha.. Zasmála jsem se ironicky s mírným, vražedným pohledem a dopila jsem svojí vodu, kterou mi přinesl. Už abychom tam byli. Řekla jsme s povzdechnutím a poté se znovu zahleděla z okna. Nakonec jsem vytáhla z tašky svou knihu, abych se zabavila a začala jsem si zase číst. Pokud mi ten voják během cesty něco chtěl, pozorně jsem ho vnímala.

Tajemství - 13. října 2014 15:40
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Jo už přistáváme..." Usměje se a posadí se na křeslo. "Měl by jsi zůstat sedět..." Kouknu vyčítavě. Letadlo přistane na letišti, kde už stojí jeden chlapec (Dante) a světe div se. Slečna naprosto totožná s tou, která sedí naproti tobě v letadle...

Tajemství - 13. října 2014 15:41
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pousměju se a prohlédnu si ho. "Až na ten rozeplej poklopec v pohodě..." Pronesu a počkám, až se podívá dolů, pak se zasměju. V tom začne přistávat další letadlo, z kterého vystoupí mladík (Henry) a slečna naprosto totožná se tvou společnicí.

Tajemství - 13. října 2014 15:44
	soukromá zpráva od Tajemství pro Pousmál se tvé reakci a dál nekomunikoval po chvíli ale zaťukal na okénko a když jsi se z něj podívala spatřila jsi ostrov a na něm základnu. "Už jsme tady..." Usměje se. "měla by jsi se připoutat..."

Dante Mayers - 13. října 2014 16:25

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Až na rozeplej poklopec? Co? Kouknu se dolů a vidím, že je opravdu rozepnutý. "To jsi stihla kdy?" zeptám se ji a nechápavě na ni koukám. Pak přistálo další letadlo a z něj vylezl nějaký kluk. Jemu nevěnuji až tak velkou pozornost, spíš té, co jde za ním. Je to.. to je blbost, ještě jsem nepil. To je opravdu? Otočím se na Emy a ukážu palcem za sebe. "To jsi ty? Ale.. vždyť jsi právě tady, jak... jak můžeš být tam?" zeptám se a znovu se otočím. Opravdu tam je. Co se to sakra děje?

Henry Baldwin - 13. října 2014 16:27
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Opravdu ta cesta netrvala tak dlouho. Já přeci nechci být měkký před takovou krásnou dámou, ale jak chce, posadím se a odpovím: "Jasně, klídek... zasměji se na ní. Podívala se z okna a ze zvědavosti se taky mrknu a vidím nějakého muže, který mi je nějak povědomí. "Kdo je ten chlap?"

Tajemství - 13. října 2014 17:39

soukromá zpráva od Tajemství pro HENRY "Řekněme, že jste na tom úplně stejně..." usměji se tajemně a vystoupím z letadla... Když vystoupíš také, stojí tam onen muž a žena stejná, jak to vedle tebe... DANTE "To víš... Jsem šikovná holka..." Usměje se. Na další otázku jen pokrčí nevinně rameny. Obě dívky dojdou k sobě. Podají si ruce a jakoby dívka, co byla s Henrym vlezla do té druhé. Poté se na vás podívá. "Hlavně nepanikařte..." Pousměje se..

Henry Baldwin - 13. října 2014 17:49
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Té druhé ženské jsem si vůbec nevšiml, ale taky je na co koukat, podívám se jí na to samé místo, na které jsem se díval celou cestu té první. "Nazdar..." řeknu zmateně. Podívám se na obě postavy a zapřemýšlím, koho mi ten kluk připomíná. "Neznáme se už, někoho mi připomínáš, ale vůbec nevím koho." podívám se něj a zasměji se na něj.

Dante Mayers - 13. října 2014 17:56

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen nechápavě koukám jak ty dvě jsou k sobě tak ta jedna "vstoupí" do té druhé. "Ehm.. Co to sakra je?" Můj mozek to nebere a nejspíš ani dlouho brát nebude. Co se to tu teď stalo? A pak tu je ten kluk. Divně se na ni dívá, nelíbí se mi. "O tom pochybuji. Vidím tě prvně." řeknu chladně a změřím si ho pohledem. Fakt se mi moc nelíbí. Otočím se na Emy, už je tu zas jen jedna. "Ehm..vysvětlíš mi to? O co tady teda jde?"

Tajemství - 13. října 2014 18:02
	soukromá zpráva od Tajemství pro "Ahoj..." Pozdravím Henryho, i když mi to příjde divné vlastně jsem tam s ním byla celou dobu... Hůř to nese Dante... Pousměju se na něho... "Ještě stále k tomu nemám pravomoc..." Pousměju se... "Jen co dorazí ostatní, budeme moct vyrazit za poručíkem..."

Henry Baldwin - 13. října 2014 18:11

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Tak tohle opravdu nechápu, ona je dvakrát a najednou jednou... Co se tady děje? Opravdu, postarám se o otce a zmizím odsud, teda doufám, že to půjde takhle hladce. "Co tohle má znamenat? Mohla si mě říct předem, že máš své "dvojče", protože za chvíli se asi vážně pozvracím. Opravdu, co to bylo?" Udiveně na zírám, ale tohle můj mozek už nezvládá, je tu někdo, o kom si myslím, že ho znám a najednou nějaká dvojitá ženská? A navíc má problém ještě táta, o co tu jde?

Dante Mayers - 13. října 2014 18:18

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Kamo nevím, jedna vlezla do druhé. Nebo druhá do první?" odpovím tomu klukovi. Jestli tady bude víc takových věcí, které mi o sobě neřekla, tak se z toho asi pos... zblázním. Z kapsy vytáhnu plechovou krabičku, z ní vytáhnu jeden doutníček a nabídnu i Emy a tomu klukovi. "Dáte si?" Nejsem kuřák, mám to jen na nervy. Zapálím sobě a ostatním pokud si vzali. "Bude tady víc takových překvapení?.... Jo a pak bych si s Vámi chtěl promluvit." řeknu Emy a potáhnu si. Chvilku jen tak převaluji kouř na jazyku a pak udělám pár koleček.

Tajemství - 13. října 2014 18:25
	soukromá zpráva od Tajemství pro Koukám na ty dva. Jeden vypadal, že se zachvíli zblázní a druhý... No... Možná ještě hůř... "Hoši uklidněte se... Tohle zdaleka není to nejhorší, co by jste dnes mohli vidět, nebo zjistit... Tak se zhluboka nadechněte a berte to jako filmový trik..." zazubím se na ně... "Pokud Vás to uklidní, můžu vám tvrdit, že to bylo moje dvojče ano?"

Henry Baldwin - 13. října 2014 18:34

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Takže on taky nic neví, proč jsi takhle tajemná? A kdy se tedy konečně dozvím, co je s mým otcem?" zeptám se rozčíleně. Tohle je zase super výlet, vím hovno o tom, proč jsem vůbec tady a o nevím o hodně dalších věcech. Já chci jenom zpátky zahrát si fotbal a uklidnit se. Potom mi ten chlap nabídne cigaretu. Já nekouřím a ani nechci začít, ale jsem teď dost vystresovaný a je mi ještě divně potom co se stalo v letadle. "Asi ano... díky." Když mi cigaretu zapálí vezmu si jí do ruky a dám si jí k ústům a zkusím si nasát. Najednou se pořádně rozkašlu. "No... ještě nikdy jsem nekouřil a vím dobře proč, tohle je hnus, ale stejně díky." Zkouším si ještě párkrát zkusit kouř z doutník, ale už si nikdy nedám. Potom ho zahodím a rozšlapu ho. "Takže teď mi prosím vysvětli, co se děje s mým tátou, ať už odtud můžu vypadnout."

Tajemství - 13. října 2014 18:40
	soukromá zpráva od Tajemství pro Koukám na ty dva zoufale... Tak ráda bych jim to řekla ale... Rozkaz je rozkaz... "Vydržte jen chviličku, než dorazí ostatní a uvidíte, že vám vše bude hned připadat logické..." Usměje se na vás...

Dante Mayers - 13. října 2014 18:45

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Vysvětlení, že je to jen její dvojče mi na klidu moc nepřidá. Pak se ozve ten kluk, který před chvíli rozdeptal doutníček. Jen jsem zavrtěl hlavou, ale nic jsem mu neřekl. Někdo kouří, někdo ne. Prej, že je tu kvůli otci. Vytáhnu si doutníček z úst a kouknu na něj. "Ty jsi tu kvůli otci?" zeptám se nedůvěřivě a kouknu na Emy. "Co ti řekla ohledně otce? Že je to tajné a vše nám řekne velitel? Kamo, nevím kdo je tvůj tatík, ale můj je jen podělaný architekt, který si sám neuvaří ani kafe." Řeknu a trochu se i zasměju. "Ten blb by se do armádních věci nenamočil, i kdyby musel. Něco mi tu smrdí.."

Henry Baldwin - 13. října 2014 18:48
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Vydržet...? To teda nevím, k tomuhle chci vysvětlení hned! Ještě jednou se zeptám, o co tady jde?! Byl jsem klidnější, ale tohle je opravdu neuvěřitelný, ona to akorát odkládá, pokusím se to vydržet, ale jestli neuslyším odpověď ani za malou chvíli, tak už nevím co bych mohl udělat...

Tajemství - 13. října 2014 18:55

soukromá zpráva od Tajemství pro Pozoruji ty dva a když poslouchám Danteho je vidět, že nevím co na to říct... "Uvidíte.... To vysvětlení je logické..." Usměje se na vás ale je vidět, že už si není tak jistá, jako před chvílí... Když vidím jak Henrymu odcházejí nervy, o pár kroků ustoupím. "Já toho mám taky právě dost! Chápe někdo z vás sakra pojem ROZKAZ!! Nemůžu vám to říct! Když bych mohla, řeknu vám to hned na tom chodníku a nenervuju se tady!" Jo... Teď ujeli nervy mě... Koukám hlavně na Henryho dost naštvaně... Ve vzduchu zaslechneme další přistávající letadlo... Když zastaví, vystoupí z něj dívka (Bára) a voják... Dojdou k vám... Voják zasalutuje. "Desátníků! Cesta proběhla bez jakýchkoliv komplikací!" Oznámí rázným hlasem. Emy se na něj otočí. "Děkuji... Můžete jít..." Potom se podívá na dívku. "Ahoj. Jmenuji se Emy Falconer... Počkáme ještě na tři lidi a odvedu vás za poručíkem..." Usměje se relativně mile ale je jí vidět ještě pořád na očích, jak před chvílí vybuchla...

Bára Lomecká - 13. října 2014 18:58

soukromá zpráva od Bára Lomecká pro Nejistě jsem vystoupila z letadla. bylo to zvláštní. Cítila jsem se jak nějaký vězeň... Sešli jsme ze schodů a na ranveji stála mladá žena a dva kluci. Usmála jsem se na ně a když se mi dívka představila udělala jsem to samé. "Ahoj, já jsem Bára..." Odpovím a kouknu při tom i na kluky... Bylo mi oznámeno, že čekáme ještě na tři lidi... "V pohodě... Já už mám času dost..." Je pravda, že mi zkazili plány na odpoledne ale to už teď bylo jedno...

Dante Mayers - 13. října 2014 19:15

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Hele tak dost!" Nerad zvedám hlas, ale tohle už je moc. "Chápu, že je to rozkaz a chápu, že chceš vědět vo co tady jde. Taky to chci vědět, ale vztek ti k tomu nepomůže. Takže se všichni nadechneme a uklidníme se." Pak přiletělo dalši letadlo a z něj vyšla nějaká dívka. "Dante" odvětím ji na pozdrav a znovu si potáhnu. Tentokrát žádné kolečka, ale pořádný dým. "Emy, promiň mi to." omluvím se. Nechtěl jsem ji takhle naštvat, ale prostě tohle je... šílený.

Aerith Winter (Š) - 13. října 2014 19:55
	Podívala jsem se z okna a málem mi to vyrazilo dech, je to tak velké, že než by člověk přešel na druhou stranu, byla by půlka dne v háji. Poté jsem udělala přesně to, co o mě žádá a zase schovala knihu do tašky. Fuuu, už abych letěla domů. Nahodila jsem, ale dál se řídila pokyny vojáka, který mě doprovázel.

Tajemství - 13. října 2014 20:17

soukromá zpráva od Tajemství pro Když Dante začal křičet, trochu jsem se ho lekla ale snažila jsem se dělat, že nic. Snažila jsem se být silná... Na letišti přistálo další letadlo. Vystoupila z něj další dívka s vojákem. Opakovala se podobná situace, jako když přijela Bára. "Vše proběhlo v pořádku!" "Dobrá, můžete jít..." Zněla odpověď Emy. Otočila se k Aerith. "Ahoj. Jmenuji se Emy Falconer..." Usmála se na ní. "Tak... Už zbývají jen dva!" Otočila se na ostatní... Při Danteho omluvě se na něj pousměje ale spíš tak, aby to nikdo neviděl...

Tajemství - 13. října 2014 20:34

soukromá zpráva od Tajemství pro Nestihnete se ani moc představit a na obloze se objeví další letadlo. Nefungují mu světla a vypadá celé tak nějak zpustošené. Když zastaví, otevřou se dveře a z nich vyjde další dvojnice Emy Falconer. Před sebou tlačí nějakého kluka. (Thomas) Když se jí podaří ho dotáhnout až k vaší skupince, podívá se utahaně na Původní Emy. "Teda tenhle byl fakt za trest!" Pronesla otráveně a "vlezla" do Emy. (Prostě se spojili v jedno tělo.) Emy se nejistě podívala na Thomase. "Ahoj... Jsem... No vlastně víš kdo jsem..." Ukončím představování...

Bára Lomecká - 13. října 2014 20:51

soukromá zpráva od Bára Lomecká pro Přiletělo další letadlo z něj vystoupila dívka a v podstatě se dělo to samé, jako když jsem přiletěla já. Voják odešel a než jsme se stihli nadát, bylo tu další letadlo. Vypadalo, jakoby po cestě narazilo do paneláku. Zkoumavě jsem si prohlídla, kdo z něj vystoupil. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co je tu špatně. Cože?! Nezmůžu se na jediné slovo a jen vykuleně hledím na tu ženskou...

Thomas Wenaroth - 13. října 2014 20:53
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Přistaneme a vyjdeme ven. Když mě dovedou až ke skupince spoutaného, tak mi trochu zamrzne úsměv. Vidím dvakrát! „Vy jste mě s fetovaly?! Nebo co se tu u všech čertu děje?!!! Já věděl že mám s tím letadlem vletět od vody!“ řeknu naštvaně. „Chci detox!!“

Henry Baldwin - 13. října 2014 21:15

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Mezitím co jsem se zamýšlel nad tím, co se vlastně děje a zároveň se uklidňoval, přiletěla další letadla. Všichni co z něj vylezli, alespoň kromě vojáků vypadali, že jsou ve stejný situaci jako já s tím klukem. Ale ten Thomas co vylezl jako poslední, byl nejspíš převezený násilím, a to letadlo ve kterém přiletěl? Další věc, který nerozumím. "Zdravím vás, vidím, že se taky nemáte úplně skvěle, víte o tomhle něco? Já se zatím nedoslechl žádného vysvětlení." Kouknu na všechny a vyčkám, jestli z nich něco vypadne.

Aerith Winter (Š) - 13. října 2014 21:30

soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Vylezla jsem z letadla a prohlídla jsem si lidi, kteří tam již stáli. Vypadalo to, že sem taky byli přivezení, stejně jako já. Najednou se ten voják, který mě sem přivezl vypařil. Povzdechla jsem a pokrčila rameny, no tak mu nepoděkuju za bezpečnou cestu no. A pak se ke mně přidrala ta ženská. Vypadala poměrně nesympaticky, ani nevím proč. Emy Fal..co? To si nezapamatuju.. Potom jsem si šla stoupnout k té jedné dívce, která tam už byla. Hej, ty víš, co se tu děje?

Dante Mayers - 13. října 2014 21:49

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen se plácnu do čela. Já si myslel, že ten blbej budu já. Přišlo ještě pár dalších. Ten poslední mě ale překvapil. Prej navést do moře. Bože. "Hele lidi. Nejspíš jsme všichni zvědaví, co se tu děje a proč tu jsme. A taky, proč se Emy kopíruje. Ale slyšeli jste všichni. Rozkaz je rozkaz. Nemůže ho porušit." začnu svou řeč. Je mi jasné, že si teď někoho zprotivím a možná i poštvu proti sobě, ale je mi to fuk. "Tím, že se pořád dokola bude ptát, akorát věci přitížíte a dopadneme jako tady kolega." kývnu hlavou k Thomasovi. "Ahoj, jak je?" řeknu mu asi zcela zbytečně. "Já osobně bych radši čekal volný, než spoutaný. Co vy?"

Desátník Emy Falconer - 13. října 2014 21:55

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Thomas spustil zase svou písničku a mě (klona) z něj začínala třeštit hlava. Henry zase začal vyzvídat. Aerith taky a Bára, ta stála jak solnej sloup a nechápavě se rozhlížela. Už jsem chtěla rezignovat, když promluvil Dante... Poslouchala jsem jeho proslov a usmívala se na něho. Myslím, že ho v budoucnu budu využívat jako mluvčího! "On je spoutaný, protože rozebral půlku letadla!" Oznámím na svou obhajobu... "Málem se kvůli němu zřítilo..." Dodám ještě na protest a už jen doufám, že brzy dorazí poslední a budeme moct v klidu vyrazit za poručíkem.

Henry Baldwin - 13. října 2014 22:20

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Asi má pravdu, rozkaz je rozkaz a snad mi to brzy už řeknou, stačí jenom vydržet, to snad zvládnu, ale popravdě mám o tátu už starost. "Máš pravdu, rozkazy se musí dodržet a snad se už brzy dozvíme o co tady jde, že ano Emy?." Ahhh... Zívnu si po tom náročným dni. Měl bych už jen v klidu čekat, abych se zase nerozčílil, myslím na ten dnešní zápas, co jsem hrál a vypustím z hlavy vše ohledně týhle základny a potom se prostě uvidí, bude to všechno v pohodě...

Thomas Wenaroth - 13. října 2014 22:26

soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Podívám se na tu ženskou. „Vojáci a zbabělci! Jen jsem vypnul světlo, navigaci a spustil kyslíkové masky! Co jako myslíte, že jsem blbej pes?! Pískneš a půjdu?! Žiji ve statě, kde bych měl byt svobodnej a když mě někdo unese nebudu s nimi spolupracovat! Ani s modelkou, co si hraje na vojačka! Řekni, jak jsi byla podělaná strachy!“ Zaksichtím se a ukážu kličky od pout co jsem měl v pěstí... “a slepá a pomala!“ Zasměji se. „Po čtvrtý!„ Podívám se na ostatní. „Je ostuda, že si tu stojíte tak odevzdaně...“ Zasměji se a sundám pouta. „Tak co teď ?? Pujdem ke zdi kde budem zastřeleni či nás oholíte a uříznete hlavu se slovy Šahádu?

Henry Baldwin - 13. října 2014 22:40

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Nevím, jestli je to tím, že jsem si dal trochu toho doutníku nebo, že jsem si vypráznil mysl a uklidnil se, ale už jsem se na Emy vůbec nezlobil, vlastně mi konečně došlo, že nedělám pořád to samé, budu mít možná i nějakou akci, když se o to zajímá nějaká organizace, stačilo to vzít z optimistické stránky a je to lepší. "Hele kámo, užívej si života, co by si dělal tam kde trávíš čas normálně, tady máš ostrov, budeš se moct kouknou na zdejší pláž a spoustu dalších věcí." Pak dám Dantemu znamení aby mu taky nabídl cigaretu. Sice jsem z toho doutníku měl jenom trochu, ale stačilo mi to k tomu, abych se zhulil.

Desátník Emy Falconer - 13. října 2014 22:54

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Thomasův proslov a odebrání klíčků od pout mě dostalo. Co mi ale téměř podlomilo kolena bylo... "Ani s modelkou, co si hraje na vojačka! Řekni, jak jsi byla podělaná strachy!" Jen jsem zhluboka vydechla a zůstala na něj zírat. Netušila jsem co říct a i když bych něco vymyslela, pochybuji, že bych to teď zvládla. Otočila jsem se od skupinky a udělala pár kroků stranou směrem k ranveji a tam zůstala stát. Koukala jsem nahoru do nebe a doufala, že už to letadlo konečně přiletí...

Richard Elkins - 14. října 2014 09:25

soukromá zpráva od Richard Elkins pro Během cesty autem jsem nahrávání zase vypnul. Pokud se slečna zeptala, okomentuju to ve smyslu, aby se nebála, že tátovi už nevolám a jenom kontroluju čas. Protože dneska už má každej ten nervózní tik, kdy bez mobilu v ruce nevydrží ani chvilku. Snažím se sledovat cestu, ale ztratím se ještě dřív, než vyjedeme z Northamptonu. Orientace není moje silná stránka. Cesta je krátká, snad ještě kratší než slibovaná hodina. Dorazili jsme na letiště, kde vystoupím a následuju Falconerovou k letadlu.

Tajemství - 14. října 2014 10:13

soukromá zpráva od Tajemství pro Nastoupíme do soukromého letadla a já dojdu za pilotem, oznámit mu, že můžeme vyrazit. Letadlo se rozjede a vzlétne do vzduchu. "Nedáte si něco k pití?" Pousměji se na tebe a otevřu barovou ledničku. "Je tu toho dost. Pivo, víno... Na co si vzpomenete..." Pokud si něco vybral, připravím mu pití a podám na stůl. Sama si naliji jen vodu a posadím se naproti němu do křesla. Už abych byla zpět na základně. Tohle "rekrutování" mě opravdu nebere. Nejradši bych už vyrazila na nějákou pořádnou misi, nebo odpočívala na pláži na ostrově... Letadlo letí jen necelou hodina a pod námi se objeví celkem velký ostrov se základnou. "Za okamžik budeme přistávat..." Oznámím, když zahlédnu ostrov...

Dante Mayers - 14. října 2014 22:28

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Snažil jsem se být klidný, ale ten Thomas ví, jak mě nasrat. Rozpálenou cigaretu rozdrtím ruce. Trochu to pálilo, ale ani to moc nepomohlo, pořád mám šílenou chuť mu jednu vrazit. "Hele ty ubožáku. Přestaň se tady navážet do ní. Nemůže za to." Snažím se mluvit klidně, ale jdi vidět, že mě vytočil. Emy se to taky dotklo a šla radši stranou. Rád bych ji něco řekl, ale nemůžu. "Klidni se chlape, nemám moc rád hrdiny, co si vylévají zlost na ženách." řeknu a křupnutí mých pěstí šlo celkem slyšet, když jsem je zatnul. "Buď tak hodnej a omluv se za své nevhodné chování." Zkusím to s ním ještě po dobrém.

Thomas Wenaroth - 14. října 2014 22:46

soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Někdo na mě promluví. Jeho obličej mě velice potěší... Mám rád, když se někdo takhle tváří. Nevyrovnanost a frajství... „Co??? Máme rovnoprávnost, bouchači... Budu se k ní chovat jako k chlapovy! Tak si to snad přály, když o rovnoprávnost bojovaly ne? Ale jsem velice uspokojen tvým pohledem a pokud si chceš ulevit a nahonit ego tak si bouchni! Ji se ale neomluvím. Já ji neunesl, když šla domu za svou nejlepší kámoškou, která je asi už k smrti vyděšená.“ Řeknu s úsměvem, sáhnu do kapsy a vytáhnu si vlastní cigarety a jednu si zapálím.

Dante Mayers - 14. října 2014 22:56

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Jde mi jen o jedno. Možná ti to uníká, ale ona za to nemůže, takže ji vinit nemůžeš." začnu a mám co dělat, abych se držel. Fakt mi pije krev. "Jde o armádní věci a rozkaz je rozkaz. Určitě jsi byl požádán jako ostatní tady. Je mi líto tvé přítelkyně, že je vystrašená a bojí se o tebe, ale kdyby nešlo o něco důležitého, nedělali by to."řeknu mu a automaticky vytáhnu zapalovač aby si připálil. "Jak se jmenuješ?"

Thomas Wenaroth - 14. října 2014 23:25
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro „Tohle je armáda? Nedala mi povolávací rozkaz a já nejsem voják! Já jsem mimochodem Thomas... Stačí Tom. Je mi jedna dvacet let. Konečně jsem dodělal školu.“ připálím si cigaretu. „ Omlouvat se nebudu ale otázka je proč jen tobě to tak moc vadí? „ Usměji se . „Jsem jaky jsem. můžeš s tím bojovat nebo smířit je to na tobě .

Aerith Winter (Š) - 15. října 2014 15:06

soukromá zpráva od Aerith Winter (Š) pro Stála jsem tam a sledovala s pozvedlým obočím ty dva. Bože.. chlapy. Řekla jsem s protočenýma očima a ušklíbla se na Thomase. Já šla domů, moje máma taky musí bejt k smrti vyděšená a nejančím tady kvůli tomu.. Idiot.. Ušklíbla jsem se a založila ruce na hru. Dál jsem tam zůstala tiše stát a pozorovat dění. Aaach, to je otrava. Už by se mohlo něco začít dít...

Henry Baldwin - 15. října 2014 16:40

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Ano, tohle je nejspíš armáda. Vzali tě sem a teď, když tady jsi, tak můžeš prostě vydržet, já tady taky nechci bejt, ale musím počkat, tak udělej to samí, prosím Tome." Chvílemi se cítím pořád zvláštně, ale už jsem docela normální. Taky mě trochu rozčílil, chci to tady vydržet, ale jestli bude vyvádět i on, tak už nevím... Podívám se na jeho cigaretu a vzpomenu si na tu hnusnou chuť. "Nekaž to! Jenom tady splníme rozkazy a třeba to budeme moct zabalit, když myslím, že to půjde takhle, je mi to zatím jedno. Nechci s tebou bojovat nebo tak něco... Ale zkus myslet pozitivně." Zkusím si teď s ním trochu popovídat, aby byl klidný. "Nemáš tady snad mobil, můžeš jí zavolat ne?"

Thomas Wenaroth - 15. října 2014 20:44

soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Podívám se na dalšího chlapa. „Věř, že já jsem v klidu... Když někdo funguje pod návalem emoci, vždy to pro tu osobu nedopadne dobře... Já jsem už takovej. Prostě rýpal a bavím se nejvíc tím, že naštvu lidi kolem sebe. Nevím jak sbalili vás, ale já když jsem odmítl, vystoupily gorily a strčili mě do auta. Když jsem vytáhl telefon abych zavolal příslušné orgány státu, aby podpořily historku modelky, tak mi zabavila telefon se slovy: "JE TO TAJNÉ!" Samozřejmě je krasné vidět ještě důvěřivé lidi, ale po posledním videu, kde řežou hlavy civilistům jsem nebyl ve své kůži. Strach je dobrý rádce...„ Povzdechnu a podívám se kolem sebe. „Chcete mi vážně říct, že jste v klidu?! Nikdo nemá strach?? Ani trochu?! Je tu vůbec někdo voják, policista nebo hasič???„ Řeknu s úsměvem ..

Henry Baldwin - 15. října 2014 21:11

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Když myslíš, že jsi v klidu, tak ti to nebudu rozmlouvat, ale kdyby jsi se hned neukvapoval a nikoho nevolal, tak by ti ten mobil třeba nesebrali. Jde na tobě vidět, že rád štveš lidi, protože právě teď většinu z nás prudíš těmi tvými "emocemi"! Chvíli zhluboka dýchám jako v letadle, když jsem se málem pozvracel, abych se zase zklidnil. "Já se bojím, ale o svýho tátu, nevím jestli mi to jenom nakecala, ale počkám si na to, až se rozhodnou mi říct pravdu! A tím, že vidíš akorát samé negativní věci mi náladu fakt nezlepšuješ, tak jenom zatni zuby a čekej na další letadlo! Nechtěl jsem někomu rozkazovat, ale mé nervy za chvíli nevydrží. Přemýšlím, jestli ten doutník na uklidnění znovu přece jenom nezkusím...

Richard Elkins - 15. října 2014 21:47

soukromá zpráva od Richard Elkins pro Letadlo Slečna vypadá, že by teď byla radši kdekoli jinde než tady se mnou. Dám si tedy k pití nějaké nealko a něco k jídlu a většinu cesty prospím. Probudí mě až její hlas, který mi oznámí přistání. Vyhlédnu z okna. Vidím ostrov, neznámou krajinu. Podívám se na čas, abych zjistil, jak dlouho jsme letěli. Ze spánku se rychle proberu a připravím se na přistání.

Desátník Emy Falconer - 15. října 2014 22:19

Richard Letadlo pomalu přistálo na ranveji. Otevřeli se dveře a vy jste vystoupili. X X X Na ranveji Ve vzduchu se objevilo další letadlo. Vypadlo stejně jako ty předešlé. Přistálo a světe div se, vystoupil z něj další klon Falconerové. Spolu s ním samozřejmě poslední z vaší skupiny. (Richard) Opakovala se už téměř tradice. Obě dívky k sobě přišli a spojili se v jedno tělo. Emy něják nedbala na to, jestli je Richard vyděšený nebo ne. Už toho měla opravdu plné zuby a tak na něj jen s úsměvem kývla. "Ahoj. Jsem Emy, to už asi víš..." Otočila se i k ostatním. "Přestaňte se dohadovat. Brzy už se dozvíte o co jde a ti z vás, kteří už se tak těší do toho stereotypu se brzy dočkají!" Pronesu rýpavě směrem k Thomasovi. Emy se vydá směrem k jedné z největších budov. Když procházíte areálem většina vojáků se za vámi otočí a prohlíží si vás. Dojdete až do kanceláře poručíka. Emy otevře dveře a vejde dovnitř. "Pane!" Zasalutuje. Poručík se zvedne od stolu a výjde do volného prostoru. "Desátníku, pohov!" Zavelí a pokračuje v mluvení. "Jsou tu všichni?" Zeptá se a přejede si všechny pohledem. "Ano, pane!" Odpoví rázně. "Dobrá tedy, můžete jít." Emy se otočí, pousměje se na vás a odejde z místnosti. Poručík se na vás všechny podívá. "Zdravím Vás... Jistě Vás všechny zajímá, proč tu jste. Bude složitější Vám to vysvětlit, tak mě prosím nepřerušujte." Rozhlédne se po vás. "Naše organizace zajišťuje boj s celosvětovým nebezpečím či zlem, o kterém většina lidí nemá ani ponětí. Tuto práci tu odjakživa dělají speciální agenti. Těmi se však nemůžete stát jen díky výcviku, musíte se tak narodit. Jedná se o rasu lidí, kteří mají evolučně rychlejší genetickou mutaci, takže jsou to v podstatě nadlidé. Takhle nějak by měli lidé vypadat za tisíce let." Rozhlédne se, jestli ho všichni vnímají. "Chápu, že vám to zní jako nějaký akční film od Marvel... To nejzajímavější teprve příjde... Tito agenti se rozhodli dopřát svým potomkům, to co oni neměli, dětství... Proto je po narození nechali dát adoptovat různě po světě. Tito agenti ale nyní už nejsou. Zmizeli při poslední misi a netušíme, kde by mohli být. Proto přišel čas, najít jejich potomky..." Odmlčí se a oěpt se na Vás podívá. "Vás!" "Nikoho nenutím, aby nadšeně přijal tuto nabídku, ale uvědomte si, co můžete všechno dokázat. Probudíte schopnost, která ve vás je už od narození. Můžete najít své pravé rodiče! Ne, na všechny tohle platí, ale můžete pomoci udělat tento svět bezpečnějším..." Odmlčí se a kouká na vaše reakce. "Nechci po vás, aby jste se rozhodli hned. Zítra Vás kontaktujeme a pokud budete souhlasit, budete muset strávit několik měsíců zde na základně výcvikem..." Odmlčí se a v podstatě čeká, jestli bude mít někdo nějaký dotaz. "Doufám, že vám nemusím opakovat, že je to tajná organizace a tajná by měla zůstat i po vašem odjezdu..." Dodá nakonec s mírnou výhrůžkou... Popis Kancelář Poručík Atkinson

Thomas Wenaroth - 15. října 2014 23:08

Usměji se. „No, stejně nejsem voják. Co by po mě jako mohly chtít???„ Pak přistane další letadlo a další halucinace přišla taky! Už zas jsem vyděl modelku, dvakrát! Zavřel jsem oči a trochu poklepal na hlavu. Modelka nám začne něco říkat. Chtěl jsem jí ignorovat, ale řekla že se dozvíme konečně něco víc a to mě teprve zaujalo. Když se rozhodla zavést nás za tím, co tu velí, šel jsem až na konci skupiny. Pozorně jsem se rozhlížel. Vojáku pomalu přibývalo a to mi na klidné naladě moc nepřidalo. Došli jsme až k velícímu důstojníkovy, který začal svůj proslov. Začíná to být až fantas magoria, ale pak mi proletěli hlavou ti dvojnice naší modelky. Když pokračoval v proslovu, zaujala mě další informace. Moje rodiče nejsou moje rodiče. Nesnáším, když něco nevím a teď jsem měl spoustu věcí, co mě začali zajímat. Byl tu ale jeden problém. Tady je to armáda a nevím jak ostatní, ale já mám zrovna s přijímaním rozkazu krapet problém. Když dá velitel tohohle cirkusu příležitost na otázku, udělám krok vpřed. „Takže, to co jsme vyděli od modelkym je jedno z toho ehmm vývoje? Uvědomuješ si, že nejsem voják a jediné co umím lip než ostatní je nasrat někoho a sebe pobavit...“ Řeknu bez obalu. „Už se mi povedlo nasrat každého, s kým jsem tu mluvil. Jak jistě víte, armáda kde jsou vojáci na sebe naštvány je naprd armáda. No, tak abych přešel k jádru věci. Dej mi info o mých rodičich a já si to snad zjistím sám. Ať nekazím zdejší vyvolené...“ Usměji se a můj hlas je celou dobu klidný a vyrovnaný.

Henry Baldwin - 16. října 2014 19:06

Přes nervní scénu s Thomasem pozoruji další letadlo ze kterého vystupuje poslední už člen na kterého se dlouhou dobu čekalo a další dvojnice. To letadlo bylo stejné jako všechny předešlé, ale nebylo zrujnované po Thomasově rozebírání. Přišli za námi a dvě Emy se zase spojily do jedné. Ten nový chlápek se ani nestačil rozkoukat a seznámit se a rovnou jsme Emy následovali do kanceláře poručíka Atkinsona. Když jsme přišli, Emy oznámila, že jsme tu všichni a odešla. Atkinson nám hned začal vysvětlovat proč jsme sem přiletěli. Ani bych si ho nedovolil přerušit, takový obr, jde mi z něj trochu husí kůže. Jak jsem už od začátku trochu předpokládal, bude se bojovat, je mi jedno, jestli se bojuje proti zlu, ale je to prostě boj. Říkal jsem, že to vyřeším a poletím zpět domů, už by chtěli, aby jsme se stali agenty, to určitě, tohle mi tak scházelo, já jsem se narodil jako fotbalista, ale žádný agent... Zajímavé, já nic takového nechci, chci jenom letět domů a vést svůj každodenní život... Přijde mi to hlavně jako úplná blbost... Dobře, souhlasím s tím, že někomu pomáhají prožít si dětství, ale já měl dětství dost, to mi už stačilo... Když ten chlap dořekl další větu, byl jsem hodně zmatený, já že jsem potomek agenta? To není možný! Tahle organizace mě začíná štvát víc a víc, ani mi nikdo neřekl, že jsem potomek někoho, kdo plní mise?! Bylo mi chvíli nějak slabo, ale dostal jsem se z toho a zase přemýšlím a přemýšlím... Abych si to v hlavě srovnal, oni chtějí zachránit jejich muže, protože se nevrátili z mise? A mám být nejspíš potomek agenta? Po chvilce zaregistrování jsem se otázal: "Řeknete mi ještě nějaké detaily? Třeba o mých rodičích nebo jak bude probíhat náš výcvik, co tady vlastně máme dělat?" Jestli mám nějaké rodiče o kterých vůbec nevím, tak to je musím co nejdřív poznat...

Dante Mayers - 16. října 2014 20:20

Nabídka, která se neodmítá. Než abych se zapletl do další pochybné diskuze, radši jsem si vytáhl nový doutníček a zapálil jej. Obyčejně mi stačí jeden na dva dny, ale dnes mám fakt nervy. Šel jsem dál od nich k jednomu džípu, který stál opodál. Sedl jsem si na sedačku, kouřil a přemýšlel, co se to tu děje. Po chvilce přistálo další letadlo a přišel i poslední. Hurá. Emy nás zavedla za poručíkem. Zavedla nás do jeho kanclu a pak odešla. Jen jsem se díval, jak odchází. Tak jo, teď to přijde. Pozorně poslouchám, co nám ten chlápek říká. Kdybych na vlastní oči neviděl to, co umí Emy, nevěřil bych mu. Potomci nadlidí? To si dělá prdel. Nic neumím, jsem jen obyčejné děcko. Ale co když si nedělá prdel a myslí to vážně. Být více než člověk. Pomáhat při boji s terorismem. Být v armádě. To jsem vždy chtěl a mám to na dosah ruky. Stačí říct ano. Navíc, být členem tajné speciální jednotky, o které nikdo neví. To je moc lákavé. Nevím jak ostatní, ale mě si získali. Mám pár dotazů, ale na ty se chci zeptat jen jeho. Nemusí tu být všichni přítomní. Proto stojím a čekám, dokud se nezeptají všichni ostatní a on pak nedá rozchod.

Tajemství - 16. října 2014 20:50

Poručík Atkinson Koukám na ně, když spustí Thomas přejedu ho pohledem a usměji se. "Pokud myslíš modelkou Emy, tak ano... Dobře vím, co jste všichni zač a i jakou by jste měli mít schopnost... Chápu tvoje obavy ale pochybuji, že se tu někdo nechá natolik rozhodit, aby to níčilo morálku. O rodičích ti žádné informace nedám... Má je u sebe tvá sestra..." Řekne s plánovanou zmínkou o sestře směrem k Tomovi. "Ty zrovna máš jeden z největších důvodů tu zůstat.." Pousměje se.. Potom přijde na dotaz dalšího kluka. "Mohu Vám ukázat složku vašich rodičů i s fotografiemi... Tréning je zaměřený především na vaše schopnosti a jejich používání... Vaše úkoly by byli podobné jako u tajných agentů... Jistě jsi o nich viděl nějaké filmy..." Pousměje se a čeká na další reakce...

Thomas Wenaroth - 16. října 2014 21:10

Poslouchám velkého kinga. Chci se mu vysmát, ale můj úsměv mi zmizel dík zmínce o sestře. „Co?? jako... co?? Děláš si...CO?! Takže nejprve jste zkusily „JO TVUJ TATA JE V NEBEZPEČÍ„ a když sem to nesežral tak zkoušíš něco se ségrou. Jsem jedináček pokud vím, i když už nevím vůbec nic. Počkat byli vůbec rodiče co nás jak říkáš adaptovali, vůbec náhoda nebo to je jen banda jiných vojačku?? A teď zpět, jaka ségra a jestli mi nedáš už aspoň jeden důkaz tak ti dám do zubu a je mi fuk kolik zlomeních kostí mě to bude stát!!“ porve snad zvýšim hlas a je slyšet v něm vztek...

Henry Baldwin - 16. října 2014 21:27

Sleduji jak se poručík baví s Thomasem a potom se pootočí a začne mluvit na mě. Oni mají i fotky? Takže mám rodiče o kterých nevím, na jednu stranu je to super! Ale taky mi neřekli, že to nejsou mí praví rodiče. "Dejte ti fotky hned sem! Ne, žádné filmy jsem neviděl. A můžete mi také říct, jaké schopnosti mám já?" Chci vidět své rodiče za každou cenu! Nějaká schopnost? I já bych snad mohl nějakou mít? Jestli ano, tak by to nakonec mohl být skvělý zážitek, budu vážně jako nějaký hrdina z Marvel a jestli uvidím i rodiče, tak to zasáhnu dvě mouchy jednou ranou. Jsem v úplném snu o hrdinství, už se vážně těším na svůj první výcvik a představuji si, jaké to bude.

Tajemství - 16. října 2014 22:14

Koukal jsem v klidu na ty dva, jak se vstekaji. Podíval jsem se na Henryho. "Pokud ti řeknu, jakou máš schopnost, bude se špatně probouzet... Co se týče fotek, jsou v archivu. Tady je nemám a uklidni se..." Vše říkám naprosto v klidu. Na tohle jsem se připravoval už skoro měsíc. Otočil jsem se k vyšilujícímu Tomovi. "Nevíme jestli to měla být ironie, ale máš pravdu. Vaší rodiče jsou také v podstatě vojáci ale mají vás pod dohledem kvůli tomu, že jsou z druhé strany... Zaporaci... Proto jsme vás sem museli dostat takhle, aby to oni nezjistili..." Pak se odmlcim. "Chceš vidět ségru?" Pousmeje se a nadzvedne jedno obočí

Henry Baldwin - 16. října 2014 22:25

Takže o schopnosti nevím nic, no nevadí snad se to brzy dozvím a fotky rodičů jsou v archivu, tak to abych se tam hned rychle dostal. "Omlouvám se, ale víte jaké to je, celý život nic nevědět o svých pečovatelů a žít ve lži s někým, kdo není vůbec z vašeho rodu? Řekl bych, že o tomhle nevíte nic, takže snad mám právo teď trochu vyvádět. A pokud jde o ty fotky, máte ten archiv někde poblíž a případně byste mě k němu zavedl?" On si snad myslí, že je to pro mě lehký, ne, to opravdu není a proto by to mohl alespoň pochopit... No nic, hlavně když už uvidím, jak vypadají můj otec a matka. Jak to myslí, že jsou v "záporáci"? Pokud se mohu zeptat, co tím myslíte? Rodiče jsou snad zlí nebo jak si tohle mm vyložit?"

Thomas Wenaroth - 16. října 2014 22:26
	Už nemám na to abych stál a tak si sednu na gauč. „Jo! Jsem zvědavej, jak moje sestra vypadá!„ Řeknu potichu...

Tajemství - 16. října 2014 22:37

Povzdychnu se. "Ukážu Vám je, jen co nikdo nebude mít další doraz. Chápu, že je to pro vás těžké, ale nechtějte po mě, abych chápal vaše jančeni..." Odpovir Henrymu. Po té vezme vysílačku. "Urychleně sem přijď!" Rozkáže a zas vysílačku vypne, ani nečeká na odpověď. Po chvilce se otevřou dveře a stojí v nich Emy. Už zřejmě doufala, že bude mít klid. Měla na sobě tmavě maskače a černé tilko. Vlasy už měla rozpuštěné. Usmála se na všechna a na okamžik se.zastavila pohledem na Dantem. "Ano! Děje se něco?"]/b] Zeptá se bez formalit jako salutovani...

Henry Baldwin - 16. října 2014 22:49

Alespoň to pochopil, samozřejmě jsem nemyslel, že bude chápat mé jančení, ale stačí mi, když si vezme, že jsem z toho trochu nesvůj a fakt to není jednoduchý... "Dobře, snad to chvíli vydržím." Popravdě bych se šel vydat najít archiv sám, ale tolik to zase vidět nepotřebuji. Podívám se na Danteho a napadla mě další blbost. "Dáš mi zase jednu cigaretu?" Nevím sice co mě to popadlo, ale teď už jsem se ho zeptal a s tím nic neudělám, asi jsem si doutník oblíbil na uklidnění i když jsem si slíbil, že už ho nikdy nevložím do úst. Začínám být divnější a divnější, už jsem z tohohle místa úplně zblbnul, ze všeho, co se děje teď kolem mě jsem úplně divný. Potom si Antkinson povolal zase Emy. Zase jí potřebuje? Musela s námi vydržet takovou dobu, když já jsem se jí pořád ptal a Thomas jí jenom štval...

Thomas Wenaroth - 16. října 2014 22:56
	Zas přišla naše modelka. „Proč ji voláš?! Máš zavolat ségru, ne další výmluvu!! Nebo mě modelka zavede k ní??„

Tajemství - 16. října 2014 22:59
	Henry to už pochopil a.mezitím přišla Emy. Pousmal jsem se a když Thomas reagoval, jak reagoval odpověděl jsem mu. "To je tvoje mladší sestra!" Řeknu vážně. Emy když slyší o.co jde, založí si naštvaně ruce na hrudi. Jo, přesně proto byla tak nabručená. Viděla poprvé v životě svého velkého bráchu a on si z ní dělal jen srandu a urážel ji...

Dante Mayers - 16. října 2014 23:07

Stojím v místnosti a poslouchám Thomase a Henryho, jak kladou otázky. Radši se vzdálím a sednu si do křesla. Vytáhnu doutníčky a jeden si zapálím. V klidu si kouřím a dělám kolečka. Serža po chvíli zavolal Emy. Naše pohledy se na chvilku střetly. Je fajn ji zase vidět. "Jasně, ber si." řeknu Henrymu a připálím mu. Pak mi ale dojde, proč tu Emy přišla. Málem mi doutníček vypadl z úst. Ona je jeho sestra? Mladší sestra? TO si děláte..nevěřícně kouknu na serži, Thomase a Emy. To snad ne. "No... krásné rodinné shledání." pronesu tiše, aby mě slyšel jen Henry.

Thomas Wenaroth - 16. října 2014 23:14
	V tu chvíly se mi obličej zbravil do čístě bílé...“Myslím, že ....že nemužu dychát! Já... už je toho hodně..." řeknu a vyběhnu ven z místnosti...

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 19:23
	Když jsem přišla, moc nadšeně jsem se netvářila a to, že poručík řekl, že jsem Tomova sestra mi na nadšenosti nepřidalo... Myslela jsem, že to chvíli počká ale... Koukám na Toma a jeho reakci. Když odběhne, omluvím se poručíkovi. Podívám se omluvně i na ostatní a výjdu ven za Tomem. "Jsi v pořádku?" Zeptám se, když k němu dojdu...

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 19:50
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Sedím opřený o zed a kouřím ... pak přijde Emy . "co myslíš ? žiju život co je lež? mam segru ... mi rodiče jsou prý zaporáci... ja se divím že jesm sebou jěště nesekl..."

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 19:55
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměju se... "Já jsem ti to nechtěla říkat tak brzy... Chtěla jsem s tím počkat ale poručík má zřejmě jiný názor..." Opřu se o zeď vedle tebe...

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 19:56
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro "Takže se taky umím pulit?? hmm to bych mohly dělat naschvalu mnohem víc a a naraz.. to by bylo dobry " řeknu a le je vydět že epěju ke psychyckému zhroucení...

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 19:59
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "ne..." Pousměju se... "Máš něco jiného, ale myslím, že se ti to bude líbit..." Pousměju se. Když se na tebe podívám, chytnu tě kolem ramen a pevně stisknu.

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 20:00
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro " ty sis to rozdala s tím pablbem nervním??? mam posit že si řiká Dante.." podívám se zvědavě .. Tahle odbočka je jen kvily tomu abych si ulevil a chvily myslel na něco jineho..

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 20:03
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pozvednu jedno obočí... "Nevyspala... " Odpovím po pravdě. "Nepopírám ale, že se mi líbí..." Usměji se...

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 20:05
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Ale nějake kočkovani bylo... mě se blbě lže věřmi přečíst něklomu obličej je snadny.. a jak ste se na sebe podívaly...Neni to zakazane i tady s rekrutem si něco začínat?? podívám ze stejně zvědavím pohledem..

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 20:09
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Kouknu na Toma... "No... Pokud se to neplete do práce..." Odpovím. "Co ty vlastně? Jak se máš? Co děláš, co máš rád?"

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 20:15
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Jo musela by jsi být s jineho kousku armady " Mrknu na ní ." Ja jak jse mam bbě jak se citim? Ai to semnou brzi sekne. co mam rad ? Někoho pořadně nasrat.... važně mě to byví... co teď ? "

Henry Baldwin - 17. října 2014 20:50

Thomas a Emy jsou sourozenci?! To je jedno odhalené tajemství za druhým, třeba se něco nového dozvím i já, nebo klidně všichni co tady jsme. Tohle je moc tajné, ale už mi to náladu zkazit nedokáže. "Díky." Podívám se Danteho a vezmu si od něj cigaretu. Pořád si nasávám, ale je to pro mě novinka, takže ani moc nechápu ten systém. Sice je ta chuť ta strašná, ale uklidňuje mě to, tak jenom dál "kouřím". V duchu se směju, kvůli Danteho komentáři. Už bych se tak rád zasmál zvenčí, ale snažím se to vydržet. "Thomas to vzal nějak dobře..." Zašeptám odpověď na Danteho.

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 20:57
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Zasměju se. "zajímavé obliby... hele neříkej to nikde... Mohly by z toho být problémy... Je blbý to říkat zrovna tobě..." kouknu nejistě...

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 21:01

soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro podívám se na tebe " jo to je dost blbé řikat mě ať nenělám problémy "zasměju se "Jsem v haji co?? když se vratím budu koukát na moje falené rodíče jako na vrahy teroristy atd... když zustanu tady udělate ze mě seho poslušného psa...hEJJJJJJJJJJJJJJJ ja sem vošahával prsa me segri ... neni to incest??? no a co bych měl s toho ale zaleží jak mě ten boucháč bude štvát ..."

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 21:04
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Asi tohle.. Pokud to někomu řekneš, budu převelena jinam..." odpovím... "Takže budeš bez sestry... a incest,... no.. nevěděl jsi to..."

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 21:13
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro NO tak pujdu s tebou... to neni rpoblem neboď jsem tu snad dbrovolně ne ?? " mrknu na tebe "co mam teĎ dělat tady nesnáším rozkazi ..."

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 21:16
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměju se... "No neboj... Nejsou to tak úplně rozkazy... spíš dostaneš ukol toho a toho zlykvidovat a způsob bude na tobě..." usměju se.. "není to tu jako normální armáda.."

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 21:19
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro "Bude stačít zlikvidovat psychcycky?? to mi jde ...." Usměju se jako nevine dítě..

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 21:21
	"myslím, že to u tebe bude ideální..." zazubí se.. "měli by jsme jít zpátky.."

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 21:25
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro "Proč hcete abych fakt dostal ifarkt??? Jo a pokud nechceš aby to prasklo hověj se jako kdy by byl tvuj nepřítel ve společnosti " Mrknu na Emy a postavím se . Podám ti ruku " Tak jdeš modelko??"

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 21:29
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Co? To se mám na něj koukat jak na vraha?" Zarazím se... "No fajn..." Zamířím do místnosti...

Desátník Emy Falconer - 17. října 2014 21:30
	Otevřu opět dveře do sálu. "Omlouvám se, můžeme pokračovat..." Odpovím naprosto neutrálně..

Thomas Wenaroth - 17. října 2014 21:33
	Vstoupím spět do místnosti a ihned si sednu na gauč.

Tajemství - 20. října 2014 19:51

Odchod Richard, Thomas, Henry, Dante Aerith a Bára odmítly jakoukoliv další spolupráci a tak je jeden z vojáků doprovodí v klidu domů. Tomas a Emy se po chvilce vrátí do místnosti. Než stihne poručík něco říct, zařinčí telefon. Příjde k němu a zvedne ho. "Ano? Cože? Jak je to možné?! No... Dobře! Pošlu tam někoho." Položí mírně naštvaně telefon. Několikrát se zhluboka nadechne, než promluví znovu. "Takže... Pokud nikdo nemáte už žádné dotazy, můžete jít ven. Emy zařídí vaše dopravení domů. Do dvou dnů se vám ozveme.." Usměje se na Vás. Když začnete odcházet, zavolá si k sobě Emy a něco jí tiše říká. Bohužel nic nemůžete slyšet ale je vidět, že ho to celkem rozlobilo. Emy po chvilce příjde k vám. "Ahoj.. Tak, kdo kam chcete hodit? Nebo tu snad už chce někdo zůstat?" Přejede Vás všechny pohledem.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 19:54

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Začal další nevinně vypadající den. Jako každé ráno jste vstali a vyrazili do práce, školy či kamkoliv jinam... Vše podivné začalo až po cestě domů. Jak jste šli po chodníku, u krajnice přibrzdila černá limuzína, z které vystoupí celkem pohledná dívka v uniformě. "Zdravím Paige." Usměje se na tebe přátelsky. "Jsem desátník Falconer ze speciální jednotky. Mám rozkaz Vás odvést na základnu. Jde o přísně tajnou operaci ale nemusíte se bát, nic se vám nestane." Podá ti vojenský průkaz speciální jednotky. Stojí dost rozhodně ale zárověň je vidět, že to dělá jen kvůli formalitě.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 19:55

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Začal další nevinně vypadající den. Jako každé ráno jste vstali a vyrazili do práce, školy či kamkoliv jinam... Vše podivné začalo až po cestě domů. Jak jste šli po chodníku, u krajnice přibrzdila černá limuzína, z které vystoupí celkem pohledná dívka v uniformě. "Zdravím Nino." Usměje se na tebe přátelsky. "Jsem desátník Falconer ze speciální jednotky. Mám rozkaz Vás odvést na základnu. Jde o přísně tajnou operaci ale nemusíte se bát, nic se vám nestane." Podá ti vojenský průkaz speciální jednotky. Stojí dost rozhodně ale zárověň je vidět, že to dělá jen kvůli formalitě.

Henry Baldwin - 20. října 2014 20:10

Ty holky nebyli vůbec přístupné. Myslel jsem si, že budou fajn. Sleduji, jak je voják vyvádí k letadlu. To by mě zajímalo, o čem si to povídali, ale bohužel je to pro ně moc soukromé, takže raději mlčím. Poručík zvedl telefon a když skončil velmi krátký rozhovor, měli jsme jít pryč. Žádný dotaz už nemám, takže prostě bez jakékoliv reakce vyjdu ven, kde zahodím cigaretu. Když Atkinson položil telefon, vypadal naštvaně a když je taková hora naštvaná, tak to není příjemný pocit, jsem rád, že jsem z té kanceláře odešel. Emy si s ním zatím něco říkala a potom vyšla za námi. "Já chci dovést do archivu, musím vidět fotky svých PRAVÝCH rodičů." Na ty fotky jsem stále nezapomněl. "A pokud se tady budu moct rovnou zabydlet, tak budu spokojený." Pousmál jsem se na Emy a díval se kolem, jestli nezahlédnu nějakou budovu s nápisem archiv.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 20:19
	Především Henry Pousmála jsem se na Henryho a objevil se jeden z klonů. "Tak pojď..." Mrkne na tebe klon a vede tě směrem hlouběji do vojenského areálu. "To si nechceš dojet ani pro nějaké věci?" Usměji se překvapeně a jdu vedle tebe. *Odpověď soukromě*

Henry Baldwin - 20. října 2014 20:43

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Další klon! Normálně by mě to rozhodilo, ale tentokrát jsem byl natěšený až začnu a měl jsem v sobě další cigaretu, tak se snažím být v klidu. Nasadil jsem vážný výraz a jdu dál za Emy. Sakra, na věci jsem úplně zapomněl, na tohle jsem neměl čas přemýšlet když je to tady takhle šílený. Bez věcí se neobejdu, sice tady mám míč, dres a všechno, co potřebuji na fotbal, ale nemám tam šampón atd. "No jasně, ještě si musím něco vyzvednout a mám ještě dotaz: Kde tady máte vlastně sprchy a v jakém jsou stavu?" Znovu se trochu pousměji na Emy.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 20:57
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Zasměji se. "Jako fakt? Nejvíc tě zajímavý sprchy?! Né kde budeš spát?!" Směju se a otevřu dveře. Za nimi je obrovský sál. Projdu mezi regálami až ti podám jedny desky. "Mělo by tam vše být. Až si to prohlédneš, pojedeme pro věci a až se vrátíme ukážu ti pokoj a hlavně ty sprchy..."

Dante Mayers - 20. října 2014 21:18

Rozhodnutí Divadlo skončilo. Thomas tu těžkou novinu nese těžce. Ani se mu nedivím, nejspíš si vyčítá, jak po ní řval. No jo, co se dá dělat. Ty dvě dívky to očividně neunesly a odešly. Hezky v klidu jsem dokouřil svůj doutníček a pak zamával Henrymu, když opouštěl místnost. "Tak jo, zůstat, nebo jet domů?" řeknu potichu pro sebe a rozhlédnu se kolem. Kdybych zůstal a přidal se, mám vše, co jsem chtěl. Ne, víc, než jsem chtěl. Kouknu na Emy a usměju se. Postavím se a přijdu k ní. "Zůstávám." řeknu a usměju se. "Provedla bys mě po základně?"

Henry Baldwin - 20. října 2014 21:18

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Na noclehy nejsem vybíravý, ale hygiena, to je moje stránka, v našich klubových šatnách máme naštěstí slušný sprchy, nerad bych vám tady smrděl." Zasměji se. Klidně mě můžou šoupnout spát někam za křoví nebo co já vím, ale sprchy ať tady nemají hnusné, to bych raději dojížděl domů, než se sprchovat v nějaké špíně. Došli jsme k velké budově, jak jsem očekával nebude to zrovna malá bouda ten archiv, ale už to tak bývá. Vešli jsme dovnitř, je tady spoustu regálů a nakonec mi Emy podá nějaké desky a já si hned začnu s překvapeným výrazem fotografie prohlížet, že jsem ani nestačil Emy odpovědět.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 21:32
	Dante ke mě přišel. Pousmála jsem se na něho. "Ty taky nepotřebuješ žádné věci?" Kouknu podezíravě. Roztřetím se a jedna vyrazí s Dantem na prohlídku po základně...

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 21:38
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Když poslouchám Henryho, ještě víc se začnu smát. "Fajn. V tom případě budeš spás s řadovýma vojákama... " Vypláznu na něj jazyk. "Koukni na ty fotky... Počkám asi venku. Ať máš soukormý..."

Thomas Wenaroth - 20. října 2014 21:42
	Vyjdu ven podívám se na modelku. “No, asi nemá cenu jet někam, kde to je jen lež a jestli tu máš nějaké jiné kalhoty, tak tu zůstanu.” Podívám se na Emy. “Máté tu hospodu? Nebo něco podobného?”

Henry Baldwin - 20. října 2014 21:49

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Ta Emy bude asi pěkná mrcha, nevím jestli si dělá srandu, ale mě to tak vtipné nepřijde, sice nejsem vybíravý, ale nečekal jsem že vymyslí zrovna tohle! Třeba mě ti vojáci přijmou v pohodě, ale čekám, že už na první pohled se jim budu zdát divný. Když mě nechá si prohlížet fotky, tak se zase pohledem dívám různě po stránkách a u některých fotografií jsem se i zasmál. Trvalo to trochu déle, ale už jsem viděl fotek více než dost a jdu za Emy. "Tak můžeme vyrazit pro mé věci?"

Dante Mayers - 20. října 2014 21:51
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Opustili jsme budovu, ve které byla kancelář velitele. Vytáhnu tabatěrku a nabídnu jeden doutníček Emy. "Jak to Thomas zvládl?" zeptám se a sám si jeden doutníček připálím. "A jak to zvládáš ty?" Začal jsem nevinnou konverzaci. Potřeboval jsem si teď s někým promluvit. S ní. Je tu jediný člověk, kterému věřím. Aspoň trochu.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 22:02

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Když my Dante nabídne doutník jen zakývu hlavou. Opravdu to nemám ráda. Nevadí mi to u jiných ale já osobně to asi nikdy do úst nevezmu. "Thomas no... Jak to říct... Je to dost pozorný kluk... Hned si všimnul, že.." Zarazím se. Je vidět že netuším jak to říct.. "...že se mezi námi v letadle něco stalo... " Sklopím hlavu... Musím to něják vyřešit.. "Já... Já to zvládám... Je pravda, že jsem si to představovala jinak... o hodně jinak..." Řeknu zklamaně...

Dante Mayers - 20. října 2014 22:10
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Když promluvila zarazil jsem se. On to poznal? "Počkej... on poznal, že se v letadle mezi námi něco stalo?" zeptám se trochu zaraženě a překvapeně zároveň. "Promiň...snad z toho nebudeš mít průser." řeknu a potáhnu si na uklidnění. "A jak to vzal? Vadilo mu to?" zeptám se a zahledím se na nebe. Nerad bych, aby měla průser kvůli mě.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 22:18
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se a vyrazím směrem k letadlu. Nastoupíme. "Dáš si zase něco?" Usměje se a stojí u ledničky.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 22:21

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Jdu vedle Danteho. "Jo... Poznal... Vím proč ale nečekala jsem, že to bude umět tak dobře... Upřímně dávej si před ním pozor na co myslíš... Může se ti to později vymstít..." Pousměji se na tebe. "No... Já nevím.. Vypadal, že mu to nějak extra nevadí ale odvázanej taky zrovna nebyl ale nemůžeš po něm něco extra chtít, když teď zjistil, že má sestru.." usměji se...

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 22:22
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Kalhoty ti seženu a nějáký trika se taky najdou." Usměje se jedna z klonů na Thomase. "Hospoda tu je a bude se ti líbit. Neplatí se tu..." Pousměje se mile...

Henry Baldwin - 20. října 2014 22:23
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Šli jsme k letadlu, na takovém ostrově, je to prima procházka. "Tentokrát si raději nic nedám, protože nechci něco vyhodit do tak pěkného letadla." Zasměji se. Myslím, že kdybych tentokrát něco snědl, už by na podlaze letadla určitě něco bylo, ale asi to dvakrát nbevoní. Nastupuji do letadla za Emy a přemýšlím co všechno si mám vzít z domu.

Thomas Wenaroth - 20. října 2014 22:26
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro “Fajn zaveď mě nejprve za kalhoty a pak na panáka… jo ale chtěl bych něco… prvou ségru ne kopii doufám že to není moc co po tobě teď chci…”Řeknu když se podívám na Danteho co odchází v dálce...

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 22:30
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Zasměju se a naleji si perlovou vodu. Vstanu a tobě podám pytlík na zvracení... "Neskoušej zvracet z okýnka. Už tu takových pár bylo." Zasměje se a posadí se naproti tobě. Vzletíte do vzduchu...

Dante Mayers - 20. října 2014 22:31
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro "On umí číst myšlenky?" zeptám se překvapeně a kouknu na ni. Neřekla to přímo, ale nějak to naznačila. "No...tak to si budu muset dávat velký pozor." řeknu a usměju se na ni. "Ty víš, co umím já? Nebo co se předpokládá, že bych mohl umět?" zeptám se, i když je mi jasné, že to bude další vojenské tajemství. //snad nevadí takové krátké příspěvky.

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 22:34
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Emy se na tebe podívá... "Víš že je to úplně jedno.. Vlastně jsme všechny jedna a ta samá! Všechny cítíme to co druhá. Jsem taky tvoje sestra..." Koukne na tebe vyčítavě..

Thomas Wenaroth - 20. října 2014 22:36
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro “Ovšem… Ale věřím že Dante má originální viď … no tak nic jdeme…”

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 22:40
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Smutně se podívám na Toma... a vyrazím za ním. "Ty to vážně nechápeš co?" Doběhnu ho. "Tak jinak. Nejsou to klony ale rozdvojená osobnost. Všechny jsme stejné naprosto!"

Thomas Wenaroth - 20. října 2014 22:48
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro “Chápu neboj nejsem hloupej ale pokaždé je jen jedna do které se vrátí…”

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 22:54
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pokrčí rameny. "To ano.. ale jinak jsme stejné.. Navíc by jsi mohl mít trochu pochopení... Nedostala se ze základny skoro nikdy a teď našla někoho s kým si na první pohled sedla, s kým si rozumí. Navíc jsme na tebe pěkně naštvaný... těšíme se na staršího bráchu a on s náma soro schodí letadlo a nadává nám..."

Thomas Wenaroth - 20. října 2014 23:03
	soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Bože nemluv takhle zni to děsivě jak s hororu… Sorry že nejsem podle tvých představ ale myslím že každá holka má navíc než na običejneho tupího rváče.. je na první pohled vidět že jeho nervy jsou jako papíroví špagát..”

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 23:12

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Jak zacneš.takhle mluvit úplně vidíš změnu jejího výrazu. Zvážní a zesmutni... "Sklad oblečení je v žluté budově napravo touhle ulici a hospoda hned naproti! Nemám za potřebí tě tu poslouchat. Až budeš chtít jít spát v budově, kde měl kancelář poručík jsou pokoje. Na dveřích máš nadepsane jméno. Karta od dveří je na postely! Užij si to tu!" Oznqmi ti nastaveným hlasem a otočí se k odchodu....

Desátník Emy Falconer - 20. října 2014 23:26
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Ještě ne, ale typuji, že tak za týden už umět bude....Hlavně mu to ale.neříkej!" usmeji se ale najednou zvážním. Thomas? Co to sakra vyvádí?/i] zarazim se a přemýšlím, jestli pokračovat dál a nebo se omluvit a jít za ním.... "vím.. Ale nic ti neřeknu... Už teď toho víš dost..." oznamim s přísným vyrazem ale zároveň se pousmeji....

Dante Mayers - 20. října 2014 23:38

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Neboj, nic mu neřeknu." usměju se na ni. Nevidím jediný důvod mu to říkat. Emy se začala tvářit, jakoby ji něco začalo vadit. "Deje se něco?" zeptám se a kouknu na ni, jestli nedube chtít s něčím pomoct. Asi se nějaký z jejich dvojnic dostal do problému. Nebo jsem se zeptal na nevhodnou otázku. Při její poznámce o tom, že vím už teď dost se jen usměju. "Hele Emy.." polknu a kouknu na ni. Ten pohled dobře znám. Občas ho taky mívám, když mám pocit, že je něco ses sestrou v nepořádku. "Jestli se něco děje, tak běž." uměju se na ni. "Já už si cestu nějak najdu. Při nejhorším skončím v zadržovací cele." znovu se na ni usměju.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 10:25
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dante si rychle všiml změny mého chování. "Ne... Jen... Thomas..." Vydechnu. "Má vztek..." Pousměji se. "Nenechám tě zavřít! Tak mě napadá. Nechceš si zajet domů pro nějaké věci?" Zeptám se mírně vyzívavě. "Nebo budeš chtít vojenský oblečení?"

Henry Baldwin - 21. října 2014 13:02

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Beru si od Emy pytlík. "Díky." Pousměji se. Nejsem zase tak blbý, jak si myslí, abych zvracel z okýnka, ale co by se vlastně stalo? "V klidu, na to nejsem zase takovej idiot. A co se stalo těm, kteří zvraceli z okýnka?" Zasměji se. Vezmu si nějaké prádlo, hygienické potřeby, peníze, nějaké cennosti a o dalších věcech se ještě zamyslím. Když vzlétáme, zvedne se mi žaludek, ale to ještě zvládám. Když jsme zase v klidu letěli, zeptal jsem se Emy: "A co jídlo, obstaráte nám ho jako na táboře? Máte snad taky nějakou jídelnu?" Nevím, jak jsem si mohl vzpomenout v tuhle chvíli na jídlo, když mi bylo trochu nevolno. Sedím, držím pevně pytlík, kdyby mi bylo špatně a čekám, co řekne Emy.

Nina Karent - 21. října 2014 16:35

soukromá zpráva od Nina Karent pro Stereotyp Vždycky jsem o sobě tvrdila, že jsem akční člověk. Že pořád musím něco provádět, jinak se nudím. V poslední době o svých slovech začínám silně pochybovat, protože se můj život změnil v do školy - domů - ven/domů. A znova a znova a znova. Nerada si to přiznávám, ale dokonce mi takový život začíná vyhovovat. Když nepočítám, nějakou tu chlastačku (které už mě mimochodem nelákají tak, jako dřív - v 15 to byla větší sranda), většinu času se krčím nad učebnicemi nebo u nějakého seriálu. Kdy jsem začala být tak zaprdlá? Naštvaně jsem kopla do kamene. Přeletěl celou silnici, odrazil se od protějšího obrubníku a přistál na asfaltu. Možná bych si měla najít nějakej koníček. Třeba jak jsou ty kluby, kde lidi lezou po horách nebo holky co jezdí na taneční soutěže. V duchu jsem se ušklíbla. V prvním případě bych si něco zlomila ještě dřív, než by mě pustili ke šplhání. A tancování? Až na přešlapování z nohy na nohu a nějaká ta otočka, radši bych se od tanečního parketu držela dál. Vybavila se mi v hlavě vzpomínka, když jsem se na diskotéce snažilá být "sexy". Nakrucovala jsem se jako ostatní holky. Při mé "vášnivé" "otočce" jsem jednu holku praštila do obličeje. Možná jsem nešikovná, ale ránu mám pořádnou. Nakonec skončila jenom s neustávajícím krvácením z nosu, rudě zdobeným topem a načuřeným výrazem (jestli jsem si někdy myslela, že lidi nemůžou vraždit pohledem, ona od toho neměla daleko). Nadskočila jsem leknutím, když vedle mě docela prudce zabrzdila limuzína. Přelétla jsem ji pohledem a moje dušička se zatřepotala nad tím božím autem. Potom jsem se zarazila a rychle se rozhlédla na obě strany, jestli někde nejde nějaká celebrita a já jí nestojím v cestě, nečež by mě s jekotem odtáhla ochranka. K mému překvapení tu nikdo není, kromě belhající se stařenky na druhé straně ulice, která zrovna mžourala na auto. Vrátila jsem se pohledem k tomu úžasnému autu. Zrovna z něj vystupuje nějaká ženská. A jeto docela kočka. Nervózně jsem si popotáhla popruh tašky a nespouštěla z ní oči. Když mě oslovila jménem, zamračila jsem se. Odkud sakra zná moje jméno? Když domluvila a podala mi nějakou kartičku(/papír?), chvíli jsem dumala nad tím, co právě řekla. Potom jsem očima sklouzla na tu věc, co mi dala. Průkaz speciální jednotky... Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu. "To je nějakej vtip?" řekla jsem nakonec.

Paige Jameson - 21. října 2014 16:52

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Ráno jsem se probudila strašně pozdě. A zrovna, když mám mít pracovní pohovor. Konečně jsem si dodělala školu a tak jsem chtěla zkusit své štěstí - i kdybych skončila jen na stáž, pořád ještě mám svoje korektury. Opravdu bych ale chtěla konečně začít dělat to, o co jsem opravdu stála... Když jsem ale dorazila do redakce The Irish Times, bylo mi poněkud nevybíravě oznámeno, že mám smůlu, protože už mají lidí dost. No, tak to mi zrovna nevyšlo... Zamířím tedy domů - nemám kam spěchat, ale i přesto se nikde nezdržuju. Zrovna, když už se pomalu dostávám do blízkosti svého domu se vedle mne zastaví černá limuzína a z ní vystoupí dívka v uniformě. Kdybych věděla, že uniforma může vypadat tak dobře, taky bych se asi dala k armádě, ušklíbnu se pro sebe a s rostoucím údivem sleduji, jak mi ukazuje svůj průkaz a pobízí mě k nasednutí do auta. Z jejího postoje je trochu cítit, že se prakticky neptá, spíš mi přikazuje nasednout. Chvíli mě láká se jí vzepřít, ale nakonec se vzdám svých rebelských choutek a nasednu. "Promiňte, ale kam mě to vlastně hodláte odvézt?" zpetám se. "Nechystáte se mě zavraždit, nebo ano?"

Dante Mayers - 21. října 2014 17:31

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jsem rád, že mi řekla o co jde. Beru to jako důkaz toho, že mi trochu věří. "Koukni, jestli chceš za ním jít, jen běž." usměju se na ni. Chápu sourozence, někdy jsou strašně otravní. "No tak dobře" řeknu s úsměvem. "Jakože ještě něco bych si chtěl zařídit, než skončím tady." řeknu a zamířím společně s ní na letiště. "Měla jsi někdy pizzu? Pravou italskou pizzu?" zeptám se ji, když vlezeme do letadla.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 18:56
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Zasměji se stejně jako Henry. "No.. Odrazí se mu to všechno do obličeje.." Pousměju se trochu znechuceně. Vzlétneme a já se napiji vody. "Jistě ale teda naše jídelna má k táborové hodně daleko. Samozřejmě tím myslím, že je mnohem lepší" Zasměju se

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 18:59
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro S úsměvem jsem pozorovala dívku. "Ne to vtip není.." Zvážním mírně a nakloním se k ní blíže. "Jde o vaše rodiče... Nemusíte se bát, jsou v pořádku..." Snad! "Jen potřebujeme pár odpovědí..."

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:03

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dívka kupodivu spolupracuje bez množství otázek, které měli ostatní. Zasměji se. "ne to opravdu nechceme! Nyní pojedeme na letiště a z něj poletíme na základnu... Nemusíte se ale bát. Osobně dohlédnu, aby jste dorazila zase v pořádku zpět domů..." Usměji se mile. Po chvilce jízdy limuzínou zastavíme přímo u malého tryskáče. Když nastoupíš, je celkem luxusně vybavený ale moc místa tam není.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:05
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Jdu s Dantem až k letadlu a je vidět že pořád přemýšlím nad Thomasem. "Ne to jsem nikdy neměla..." Usměji se. "Maximálně tu mraženou..." Zasměji se. "Dáš si něco k pití?" Zvednu hlavu od ledničky.

Dante Mayers - 21. října 2014 19:11
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Nějaký nealko." Takže jen mraženou. No, snad se mnou půjde. "A myslíš, že by se našla chvilka a na jednu by sis se mnou zašla? Znám jednu hezkou italskou restauraci." po očku sleduji její reakci a trochu se usmívám. Bože, ať jde! Bože prosím!

Paige Jameson - 21. října 2014 19:12

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Na moji otázku se dostaví uvolněné zasmání a odpověď. Tak na základnu, co? Ale co po mně vlastně chcete? Po chvilce zastavíme a já jsem "přeložena" do tryskáče - luxusního, ale velmi tísnivého. Ještě že nejsem klaustrofobička... Rozhlédnu se kolem sebe o něco pozorněji, jestli mi přece jen něco nenapoví, co se to vlastně děje. "Promiňte, ale jak se vlastně jmenujete? A proč mě vezete na tu vaši základnu?"

Henry Baldwin - 21. října 2014 19:12

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Jak jsem už říkal, nerad bych tady smrděl, takže to zkoušet nebudu." Zasměji se. Lepší než táboře jsou asi všehny, ale uvidím. "To posoudím já, jestli je lepší, jsem na jídlo sice vybíravý, ale kvalitní jídelny poznám." Pousměji se. Já už se nemůžu dočkat až potkám rodiče a jaké budou výcviky, bude to určitě zábava. "A můžeš mi říct, jak to na výcviku probíhá, je to něco drsnější na kondici nebo jak to tady chodí? Já jsem už zvyklej, ale také mě zajímá, co vlastně těch pár měsíců tady budu dělat." Po této otázce si představuji rodiče na fotkách a tipuji si, jací budou doopravdy.

Nina Karent - 21. října 2014 19:22

soukromá zpráva od Nina Karent pro No to si dej "Moje rodiče?" povytáhla jsem obočí. Potřásla jsem rukou, takže se mi vyhrnul rukáv a podívala jsem se na hodinky. "Je za pět minut půl čtvrté. Touhle dobou má můj táta schůzí. A moje máma mi je upřímně ukradená, takže nevím, co by se s ní mělo dít." Zmateně jsem se rozhlédla, tentokrát za cílem najít pomoc, kdyby mě ta ženská (ač vypadá sebevíc mile) stáhla do auta a prodala do Arábie, nebo kam ty nebohý holky odvážej. Teď už nedůvěřivě jsem se na ní podívala a podala jí ten její průkaz. "Nikam s vámi nejdu," řekla jsem rozhodně, aniž bych z ní spouštěla oči.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:29
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Zrovna jsem lovila v ledničce džus a jak se Dante zeptal, prudce jsem se zvedla. Ozvala se hlasitá rána a já se chytla za hlavu. Vystrčila jsem jí z ledničky a mnula si místo, kam jsem se praštila. "Co? Jo.. Já... Pujdu ráda..." Pokusím se o úsměv ale je trochu skřivený, jak si tlačím aby mi nenarostla boule.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:32
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Jmenuji se Emy Falconer." Usměji se mile. "Na základnu jedeme, protože naše práce je přísně utajená a proto o ní nesmíme mluvit jinde..." Odpovím klidně. "Nebojte. Hned po doletu se vše dozvíte..." Stoupne si k baru. "Nedáte si něco k pití?"

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:34
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro " Drsnější to je. Hlavně ale na psychickou část... Však uvidíš..." Pousměje se **sry za krátký příspěvek ale fakt nestíhám...**

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:37

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Povzdechla jsem si. Už je to tu zase a to jsem si myslela, že holky půjdou v pohodě... "Slečno. Ukázala jsem vám svůj vojenský průkaz, ano? Tak se prosím uklidněte a nastupte do auta." Zaklepala jsem na přední okýnko a z místa spolujezdce vystoupil skoro dvoumetrová horda masa v uniformě a stoupla si bez jediného slova přímo za tebe. Já jsem se zatvářila omluvně. "Opravdu to je nezbytně nutné..."

Paige Jameson - 21. října 2014 19:39
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Někam vás odvezeme, ale nemůžu vám říct kam a proč, je to tajné... Moje vnitřní novinářka se začala zapalovat pro zjištění, o co tu vlastně jde. Ale musím být trpělivá, od ní se zatím nic nedozvím. A než se dostaneme tam, kam máme, tak není důvod dát si nabízené pití. "Jakou máte whiskey?" zeptám se, věrná své domovině.

Henry Baldwin - 21. října 2014 19:40
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro No to mě chybělo, s tímhle jsem vůbec nepočítal, moje psychika je dost na hovno, tohle bude děsný. S trošku kyselým výrazem se podívám na Emy. "Proč zrovna tohle? V psychický části zrovna expert nejsem... No, třeba to bude taky zábava. Pousměji se, ale ve skutečnosti bych brečel, jenom se to snažím brát optimisticky, abych se toho tolik nebál.

Nina Karent - 21. října 2014 19:44

soukromá zpráva od Nina Karent pro Moby Dicková Milka Bubblí Gorila Překvapeně jsem zírala na toho chlapa. Nebo co to sakra je. Gorila? Kdyby jsme byli na lodi, mohl by to být Moby Dick. Navíc trochu vypadá jako Milka Bubble. Pak mi došlo, o co tu vlastně jde. Nasupeně jsem uskočila do strany. "Sáhneš na mě ty gorilo a nepřej si mě!" zaječela jsem na něj. Rychle jsem začala v kapse bundy hledat mobil. Ve spěchu jsem ho odemkla a zmáčkla 1 - tedy tátu.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:46
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se. "Právě.. Proč tě učit co už umíš. Každý bude mít jiný tréning..." Pousměji se..

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:47
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Kouknu do baru. "Jen Danielse...." Otočím se v reakci, zda si jí dá nebo ne..

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 19:54

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Když jsem viděla jak dívka vyvádí, jen jsem kývla na muže a on tě rychle chytil a z ruky ti vyhodil telefon. Držel tě dost pevně na to, aby jsi se mu mohla vyvlíknout. Pokud se v okolí někdo příjde podívat co se děje, ukážu mu vojenský průkaz a řeknu mu ať pokračuje v cestě. Zvednu ze země tvůj telefon a típnu hovor a vyndám simku z telefonu. Potom ho dám do kapsy. Muž tě nacpe do limuzíny a vleze si za tebou. Já nastoupím také k vám a zamknu dveře. Limuzína se rozjede. "Být tebou, nedělám blbosti. Je spoustu způsobů jak tě tam dostat. Chceš přijet v poutech nebo ti mám píchnout uspávadlo? Opravdu nemám ráda, když tohle musím dělat ale rozkaz byl, ať tě přivedu za jakýchkoliv okolností." Kouknu na ní omluvně..

Dante Mayers - 21. října 2014 19:56
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Souhlasila. A taky se praštila do hlavy. "Jsi v pořádku? Vstanu a dojdu k ní a kouknu ji na tu hlavu. "Ukaž...no, budeš tam mít pěknou hrušku." řeknu a usměju se. "Jsem rád, že jsi souhlasila." řeknu s úsměvem. Dívám se ji do očí. Jsou tak krásné. A jsou kousek od sebe. Mám sto chutí ji políbit. Touha a chtíč je silnější než já. Políbím ji.

Paige Jameson - 21. října 2014 19:58
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Zašklebím se. "Tak to radši ne. Dám si minerálku, jestli můžu." Počkám, až dostanu pití a znovu se začnu vyptávat: "Takže, jak dlouho asi poletíme?"

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 20:02
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Držím si pořád hlavu. Jo jsem zase pěkně nešikovná. Začervenám se, když ke mě příjde. Připadám si s ním najednou tak bezbranná. "Slíbila jsem ti to už po cestě sem ne?" Pousměji se a nechám se políbit. Polibek ti vrátim a usměji se na tebe...

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 20:04
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Podám dívce vodu a sednu si naproti ní. "No... něco kolem hodiny.." Pousměji se nad její zvědavostí...

Paige Jameson - 21. října 2014 20:09
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro A jé. Kolem hodiny? Co tu proboha budeme tak dlouho dělat? Jsem odhodlaná využít ten čas k alespoň malinkému odhalení toho, co je přede mnou. "No dobře. Aspoň nemáte kam přede mnou utéct," trochu zlomyslně se zasměju. "Můžete mi říct aspoň něco? Proč tam, kam mě vezete, vezete zrovna mě?"

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 20:16
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se. "Ty jsi hodně zvědavá co?" Zasměji se.. "Vezu tě tam, protože jsi důležitá pro vyřešení důležitého případu..." Pousměji se tajemně..

Paige Jameson - 21. října 2014 20:19
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Ach jé. "A tady máme další tajemnou odpověď, která ni neříká. Že se vůbec divím. A mimozemšťany mi ukážete dneska, nebo zítra?" ptám se v žertu a snažím se ignorovat tu malou část podvědomí, která začala zcela vážně posuzovat tuhle možnost jako reálnou...

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 20:24
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se na Peige. "Věříš na mimozemšťany? A co na kouzla a nadpřirozené schopnosti?" Zeptá se s úsměve....

Paige Jameson - 21. října 2014 20:27
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Na otázku na kouzla se na ní podívám s pohledem to-myslíš-vážně a připomenu: "Jsem Irka. Pocházím ze země leprikonů. Samozřejmě, že věřím na kouzla!" Ale částečně se uklidním - žádní mimozemšťani mě zjevně nečekají...

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 20:30
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Mam problém se nezasmát. Srovnávat nás s leprikonama... "To jo vlastně a věříš třeba že někdo umí číst myšlenky, nebo se umí rozdělit na více postav, nebo když má nadpřirozenou sílu?" Kouknu zvědavě..

Nina Karent - 21. října 2014 20:32

soukromá zpráva od Nina Karent pro Tak ať Když mě ten obr chytil, začala jsem do něj kopat, škrábat, prostě cokoli. Bylo to jako tlouct do zdi - úplně k ničemu. Akorát jsem si zlomila nehet a mám pocit, že jsem si narazila holeň. Nakonec mě stejně dovlekl do auta, kde jsme se mu naštvaně vyprostila (nebo mě spíš pustil). Založila jsem si ruce na prsou a probodávala tu ženskou pohledem. "To radši budu v klidu, než aby na mě ta věc znovu sáhla," odsekla jsem. Potom jsem zírala z okna a odmítala jsem vést jakýkoli rozhovor. Přece jenom - co si to ta ženská dovoluje? Mě tu budou odvážet jako pytláci zvířata (detail, že ty zvířata většinou bývyjí mrtvá). Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, vztek už mě začínal opouštět a v hlavě se mi začaly nořit otázky. "Doufám, že k tomu máte dost dobrý důvod," zabručela jsem nakonec.

Paige Jameson - 21. října 2014 20:33
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Nadpřirozené síly u běžného člověka? To je to, o co tady jde? "No, ještě jsem se s ničím takovým nesetkala, ale nerada něco zamítám dřív, než si můžu být jistá..." Tímhle mě trochu překvapila, takže než se rozhodnu nějak pokračovat, raději se pořádně napiju. "Ty na takové věci věříš?" zeptám se opatrně, abych nevyvolala zase reakci to-je-tajné...

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 20:36
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dívka se nakonec aspoň trochu zklidní. "Věř, že důvod to je dostačující a že nebudeš litovat..." Usměji se na ní mile.. Dojedeme na letiště a já vystoupím. Před dveřmi stojí malý tryskáč. Naznačím dívce, aby nastoupila dovnitř...

Nina Karent - 21. října 2014 20:44

soukromá zpráva od Nina Karent pro Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu. "Hele já vím, že mě tam stejně dovlečete ale... Musím být doma před večeří," málem jsem se plácla do čela, když jsem si uvědomila, jak hloupě to zní, "Prostě někdo by měl mímu tátovi dát vědět, že žiju a neumírám bolestivou smrtí. Jinak bude višilovat noa... Asi by vzburcoval policii v celé republice," pronesla jsem a zatoužila po svém telefonu, který teď měl (nebo měla?) desátník.

Dante Mayers - 21. října 2014 20:45
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Taky pravda." usměju se na ni. Jsem rád, že mě našli. Že pro mě poslali ji. "Ani nevíš, jak jsem šťastný, že pro mě poslali tebe. Měl jsem velkou kliku." řeknu ji pohladím ji po tváři. "Jak jste se o mě dozvěděli? To vám napsali moji rodiče? Ti agenti? Nebo jsme prostě měli nějaký seznam možných osob a prověřovali jste ho?" zeptám se ji a usadím se do křesla.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 20:48
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se a na chvilku zaváhám. Bude lepší, když to bude aspoň trochu tušit, ať pak není vystrašená... "Já ano... Myslím, že to je dost pravděpodobné..." Pousměji se tajemně...

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 20:57
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro (měla) "Máš nějaká přátelé, u kterých by jsi mohla říci, že budeš? Nemůžeš říct, že jsi s námi..." Koknu na dívku a zapojím sim kartu zpět do telefonu a podám jí ho.

Paige Jameson - 21. října 2014 20:58
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Usměju se a v myšlenkách oslavuji své vítězství. Ale rozhodnu se raději dál netlačit. "Už tě nebudu vyslýchat," zařeknu se a rozhlédnu se kolem. "Dá se v tomhle letadle vůbec něco dělat?"

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 21:05
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na Danteho a pousměji se. "To neměl.. Kdyžtak by jsi mě poznal až tady..." Uvedu věci na pravou míru. Narovnám se. "Jsou záznamy. Sledovali tě už dlouho... Vlastně od mala... Budeš se divit ale dost toho o tobě vím..." Usměji se na tebe...

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 21:09
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Jistě. Koukat na film. Být na počítači, číst.. Co bys chtěla?" pousměji se a zmačku jeden z čudlíků a vyjede před tebou dotyková obrazovka.

Paige Jameson - 21. října 2014 21:15
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro "Hm... Vadilo by ti, kdybych zkusila jen předpřipravit si něco do práce? Upravuju články na webu, a dneska jsem se k tomu ještě nedostala... Tak že bych udělala alespoň něco, s tím jak to momentálně vypadá..." Ha, teď vypadám jako workoholička... ušklíbnu se.

Nina Karent - 21. října 2014 21:17

soukromá zpráva od Nina Karent pro Kousla jsem se do rtu. Nerada tátovi lžu. Ale nevypadá to pro mě zrovna nadějně, proto jsem rychle uvedla telefon do provozu, zatímco jsem si skládala v hlavě lež. Ve škole nám dali mimořádné volno na týden, protože ve škole máme škůdce. Magda jede s rodiči k domu u jezera (jsou dost zazobaní a jezdí tam často). Odjíždím hned a jsem tu s Magdou, to mě pak nebude zdržovat. Odkašlala jsem si a vytočila jsem tátovo číslo. Po třech pípnutí se ozval tátovo známý hlas. Pořád jsem ještě uvažovala, jestli bych neměla rychle vychrlit, co se se mnou děje, ale nakonec jsem to zavrhla. "Ahoj holčičko," řekl, jakoby jsem nebyla bůhví kde a nechystala se nastoupit do tryskáče, který mě odveze daleko odsud. "Ahoj tati," pronesla jsem, jakoby nic. "Neuvěříš, co se stalo!" začala jsem nadšeným hlasem, "U nás ve škole jsou nějaký škůdci. Říkali nám, o co jde, ale už nevím, co to bylo. Každopádně!" nadechla jsem se a táta se na druhém konci zasmál, "Prostě nám dali volno na dobu neurčitou, protože je toho plná škola a rodiče by mohli vyšilovat. Takže máme VOLNO!" řekla jsem. Na chvíli jsem skoro zapomněla, že lžu a nechala jsem se unést pocitem, že nemusím do školy. Skoro. Než stihl něco říct, jedním dechem jsem pokračovala. "Prostě Magda jede s rodiči k domu u jezera. Můžu jet s nima?" "Nooo..." Než stihl říct něco víc, začala jsem naléhat. "Úkoly si můžu udělat tam," táta se opět zasmál - já a učit se s Magdou?, "A doma je uklizeno a všechno mám připravené." "Prosím prosím," nasadila jsem holčičkovský tón. "No... Tak tedy dobře," řekl nakonec, i když zní trochu zklamaně, "Ale potom si zajeď do města a koukej mi zavolat!" řekl. (v té oblasti není signál) "Jistě," hned jsem mu na to kývla. "Tak si to tam uží," řekl už přátelským přívětivým tónem. "No to si piš!" odpověděla jsem nadšeným hlasem, i když jsem se tak vážně necítila. "Tak pa." "Ahoj tati," chvilku jsem zaváhala, "Mám tě ráda." "Ale to já tebe taky princezno." Polkla jsem, aby se mi uvolnil knedlík v krku a ukončila jsem hovor. Zírala jsem na obrazovku. Kdy zase uvidím tátu? Uvidím ho ještě někdy?

Henry Baldwin - 21. října 2014 21:19
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Učit se něco, co neumím, přesně tohle je i u fotbalu, netrénuje se přece něco, co někdo už umí, takže tahle organizace z části funguje jako fotbal, mám další důvod tady zůstat. "Tohle bude super! Už se těším, až začnu." Chtěl jsem se chovat profesionálně, ale tohle se nedalo vydržet, konečně nějaké "dobrodružství".

Dante Mayers - 21. října 2014 21:21

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Ale to by nebylo ono." usměju se na ni a otevřu si limonádu. Pak mi řekla že toho o mě víc dost. Jen jsem se ušklíbl a napil. "Tak povídej ty špíóne, co o mě výš." usměju se na ni, aby si nemyslela, že to bylo myšleno nějak hanlivě. "Co rád dělám?" zeptám se a znovu se napiju. Pak mi dojde, co řekla a málem se udusím. "Sledovali mě dlouho? Co všechno jsi ze mě už viděla?" zeptám se a je jasné, kam tím mířím. Celou dobu se ale usmívám. Nechci ji naštvat.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 21:22
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se. "Ale jistě... Já s tím problém nemám..." Pousměji se a nechám tě pracovat. Po chvilce vstanu a dojdu k řidiči, kde chvíli jsem...

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 21:26
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dívka vzala telefon a začala telefonovat. Trochu jsem na ní vytřeštila oči. Tak to jsem fakt nečekala! Když položí telefon uznale na ní kývnu. "Jsi opravdu dobrá lhářka! To jsem nečekala!"

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 21:31
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na Henryho. "Bude to sranda..." Letadlo začne přistávat...

Nina Karent - 21. října 2014 21:44
	soukromá zpráva od Nina Karent pro "Jsem teenager," pokrčila jsem rameny, jakoby o nic nešlo. Stejně se ve mně vzedmula vlna pýchy, jako když jsem na základce správně odpověděla na otázku a učitelka mě odměnila razítkem do notýsku. Podala jsem jí telefon. "Můžeme jít," zamumlala jsem. Ještě pořád jsem se nevyrovnala s myšlenkou, že už možná tátu nikdy neuvidím.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 21:53
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Vezmu telefon a pobídku dívku, aby šla první. Jdu hned za ní a ona gorila tu zůstává. Když výjdeme nahoru, hned se zeptám. "Dáš si něco k pití?"

Nina Karent - 21. října 2014 22:00
	soukromá zpráva od Nina Karent pro Trochu zaraženě jsem se na ní podívala. Oni mě tu odvážejí na tajné misi, vlastně spíš unášejí. Násilím mě dovlekli až sem a ani nemám šanci vyjednávat (i když připouštím, že tuhle variantu jsem nezkusila). A ona se mě zeptá, jestli chci pití? Znovu jsem si začala pohrávat s popruhem batohu. "Dám si vodu," dostala jsem ze sebe nakonec, "Jemně perlivou."

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 22:02
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Vytáhla jsem z lednice vodu a nalila jí do sklenice. Tu jsem ti pak položila na stůl. Usmála jsem se a posadila se naproti tobě. Letadlo pomalu vzlétlo....

Nina Karent - 21. října 2014 22:07
	soukromá zpráva od Nina Karent pro Nervózně jsem se napila se sklenice. Podívala jsem se z okýnka na rychle ubíhající krajinu za ním. Najednou se pode mnou zachvěla zem a my jsme se ocitly ve vzduchu. |Na let letadlem jsem zvyklá, proto jsem naprosto v klidu. "Kam letíme?" řekla jsem, jakože mimochodem, aniž by mě to nějak moc zajímalo. Hrozně mě to zajímá.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 22:08
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se na Danteho... "Máš rád motorky, alkohol, hudbu a holky!" Pousměji se. Vlastně by se dalo říci, že nejlíp by ti bylo na motorkářském fesťáku s hromadou koček.." Kouknu trochu vyčítavě. "taky máš rád bojová umění a chceš do armády, přesto ale studuješ technickou školu..." usměji se..

Henry Baldwin - 21. října 2014 22:09

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro To sranda určitě bude, a hlavně pro Emy, ta si bude užívat, až nás uvidí, jak se trápíme. Pozorně se na ní dívám, jestli se nedívá zlomyslně, ale má stále vážný pohled, tak to bude snad v pohodě. Když přistává letadlo, vzpomenu si, co se mi stalo předtím. Znovu pořádně držím pytlík a dívám se Emy do výstřihu, abych nemyslel na svůj žaludek. Proběhlo to tentokrát normálně a potom mě napadla další věc, která na základně není a bude mi tam hodně chybět: FOTBAL. "Ale mám nejspíš jeden problém, Emy. Na té vaší základně asi nemáte fotbalové hřiště že? Míš dres a takové věci mám, ale hřiště v batohu vážně nemám." Zeptal jsem se, kdyby náhodou i nějaké hřiště měli. Bez fotbalu se neobejdu ani týden a bůh ví, jak dlouho tam budu cvičit, abych poznal rodiče.

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 22:12
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukla jsem se na ní. "na základnu. je na ostrově a letadlo je nejrychlejší..." Usměji se, i když odpověď zní dost vyhábavě...

Desátník Emy Falconer - 21. října 2014 22:14
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Hřiště? Jako na fotbal? To víš že jo! Spoustu vojáků hraje fotbal.." Usměji se... "Dokonce máme i trochu pozměněná pravidla, můžeme používat schopnosti... Mohla by to být sranda..." Pousměji se

Nina Karent - 21. října 2014 22:15
	soukromá zpráva od Nina Karent pro Povytáhla jsem obočí, ale usoudila jsem, že víc mi toho neřekne. Povzdechla jsem si, protože mi začínala atmosféra v letadle připadat trochu trapná. Nervózně jsme si začala natáčet pramínek vlasů na prsty a sledovala krajinu za oknem, jestli bych třeba náhodou (to sotva) nedokázala poznat, kde jsem. Marně, možná jsem na zeměpise měla dávat větší pozor.

Dante Mayers - 21. října 2014 22:18

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Popsala mě dokonale. Jen jsem naprázdno polknul a usmál se. "Jedna věc je už minulost." řeknu a nakloním se k ní blíž. "Stačila by mi jedna." Znovu ji políbím. Nejprve jen krátce, pak se ji zadívám do očí a políbím ji znovu, teď už dlouze. "Asi bych se měl naučit ti salutovat a ne tě líbat na každém kroku. Nadřízeným by se to asi nelíbilo." řeknu a usměju se na ni. Má v sobě to něco, co chce každý muž. Má to kouzlo, teď jsem si jist. "Poslyš...nemohl jsem si nevšimnout, jak na tebe Henry koukal, když se objevil na letišti. Zkusil na tebe něco?" zeptám a snažím se, aby to vyznělo jen jako otázka. Možná mi trochu žárlivosti ujelo.

Henry Baldwin - 21. října 2014 22:22

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Oni že tam hřiště opravdu mají? Je to skvělý, ale zároveň divný, takové hromotluky baví sport? Ale hned, když Emy řekla, že to hrají podle vlastních pravidel, mi bylo jasné, proč fotbal vlastně hrají. "Je teda dobrý, že tam máte hřiště, ale za jak dlouho se dozvím jakou mám schopnost? Bez něčeho speciálního nebudu mít proti ostatním vojákům žádnou šanci." Pousměji se. Takže jde o schopnosti, třeba mi kvůli fotbalu řekne mojí schopnost, ale dost o tom pochybuji potom, co řekl poručík.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 16:37
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Nějákou dobu letíme, když se na hladině objeví ostrov a letadlu začne klesat. Přistaneme na letiště. Pousměji se na tebe. "Ještě chvilku tu počkáme, přiletí ještě jedna dívka.." Usměje se..

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 16:41
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Zasměji se. "Jo! To bys měla a taky by jsi měl před ostatními dělat, jak mě strašne nemáš rád..." Mrknu na tebe s úsměvem. Dante najednou změní téma. Chvíli ho poslouchám. Když domluví trochu nakloním překvapeně hlavu. "Ty žárlíš?!" Zasměju se...

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 16:42
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Nic ti neřeknu. Až na ní přijdeš, budeš moct hrát..." Zasměju se a až po tom si uvědomím, co pro tebe fotbal vlastně znamená ale ze svého prohlášení nespustím.

Paige Jameson - 22. října 2014 16:45

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Zatímco se posadím tak, abych se co nejlépe dostala k obrazovce, Emy zmizí v pilotní kabině a já se podvědomě začnu modlit, aby nepilotovala ona - ani nevím, proč vlastně. Otevřu svoji mailovou schránku a objevím asi sedm článků ke zkontrolování. Bohužel, dnešní témata se mi vůbec nelíbí, tak mi práce nejde zdaleka tak rychle jako obvykle a za chvíli mi myšlenky začnou utíkat stranou. Takže se vzdychem práci zarazím a raději otevřu Facebook. Nikdo z mých rádoby přátel sice online není, ale hry mě na tu chvilku snad zabaví...

Nina Karent - 22. října 2014 16:49

soukromá zpráva od Nina Karent pro Čekat jako šlapka na letišti Když jsme vystoupili, měla jsem úplně ztuhlé nohy. Nevím, jestli dlouhou cestou nebo tím, že jsem celou dobu křečovitě tiskla kolena k sobě, každopádně když jsem vstala, málem jsem se složila na zem. Nakonec jsem se přece jen nějak zmobilizovala a dostala jsem se ven. Nadechla jsem se venkovního vzduchu a rozhlédla se kolem sebe. Najednou moji pozornost upoutala Emy. "Um... Ok," zamumlala jsem, očividně nespokojená, že tu budeme postávat. Proč tu máme sakra čekat na nějakou holku? Chci vědět, proč mě sem vlastně dovlekli, ne postávat na letišti jak šlapka u dálnice. Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu. "Nebude vadit... Když si zapálím?" zeptala jsem se. Když už tu trčím, měla by mi to dovolit.

Dante Mayers - 22. října 2014 16:55

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Jo, to bych měl." zasměju se. Je fajn vidět, že se baví. A má hezký smích. sebral jsem síly a položil tu otázku. Asi jsem ji zaskočil. A prej jestli žárlím. Ano, strašně moc! "No...trochu jo. Zas tak špatně nevypadá a řekl bych, že je to sportovec. Asi hokej nebo jiná blbost." Mám s nimi špatné zkušenosti. Už mockrát jsem slyšel: "...jsi milej a moc fajn. Ale on je fotbalista a má tak hezké tělo..." Lehce zatřesu hlavou, abych se zbavil blbých nápadů.

Henry Baldwin - 22. října 2014 17:26
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro No jo, tak si na ní musím přijít sám, ale musím zjistit, jaká je to schopnost co nejdřív, protože už teď mám absťák. Alespoň si vyzkouším, jak dlouho bez fotbalu vydržím. "A jak dlouho většinou trvá, než někdo zjistí, jakou má schopnost?"

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 17:30
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Po několika minutách příjdu zase zpět k tobě. Ukážu z okna. "Už tam budeme." Po námi se rýsuje ostrov s obrovskou základnou. Letadlo začne klesat, až přistane na letišti a my můžeme vystoupit.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 17:33

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Klidně.." Pousměji se na Ninu a sleduji, jak přistává letadlo. K něj vystoupí mladá dívka a... Naprostá kopie desátníka Emy Falconer. Obě dojdou k sobě a je vidět, že jsou opravdu naprosto totožné. Jedna natáhne ruku k té druhé a ta si do ní "vleze" a zůstane zas jen jedna. Ta zvedne oči a pousměje se. "Můžeme jít?" Koukne na vás a vede vás obě do kanceláře...

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 17:35
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám s úsměvem na Danteho a chvíli přemýšlím, jestli si s ním trochu zahrát... Kouknu na tebe... "No víš...." Začnu s hranou nejistotou... "On je opravdu moc hezkej a hraje fotbal a ty...." Odmlčím se se sklopenýma očima a čekám na jeho reakci. Doufám, že se naurazí...

Paige Jameson - 22. října 2014 17:40

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Když mi je oznámeno, že už tam budeme, jsem poměrně dost nadšená. Hodina sice není tak dlouhá doba, ale krátká taky není. Když se podívám z okna, zahlédnu ostrov, což mně nijak zvlášť nepřekvapí - mělo by je to ochránit před nevítanými návštěvníky. Když z letadla vystoupíme, vyděsí mě pohled na "moji" Emy, vstupující do jiné. Tak takhle to myslela, když mluvila o nadpřirozených schopnostech... Pohlédnu na dívku stojící vedle ní. Vypadá asi tak stará jako já. "Ahoj, já jsem Paige," představím se jí. Pak pohlédnu na novou Emy. "Co se mně týče, tak můžeme."

Dante Mayers - 22. října 2014 17:46

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Trpělivě jsem seděl a poslouchal co říká. Upřímně, bolelo to jako rána pneumatickým kladivem přes koule. Jen jsem zatnul zuby a v duchu doufal, že si dělá jen srandu. "Jo..dobře." řeknu tak klidně, že až mi z toho přejede mráz po zádech. Znovu se napiji a radši se začnu dívat z okna. Bože prosím, ať si dělá jen srandu. Dva plány, dělat že se ni neděje. To je nemožné. Druhý mi zní ale líp. Zabít Henryho a co nejvíc fotbalistů, než mě dostanou.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 17:52
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na Danteho jak v klidu odpoví a vytřeštím oči. "Jako vážně?! Tebe to vůbec neštve?!" Koukám s vytřeštěnýma očima a možná i krapet zklamaně.

Dante Mayers - 22. října 2014 17:54
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Nějak nabroušená na to, že tak hezky začal o Henrym. Jen se na ni otočím a mám co dělat, abych nezvýšil hlas. "No to si piš, že mě to sere. Ani nevíš jak!" to jak už bylo trošku hlasitější, ale vyčítavě to neznělo. Spíš, že je mi to líto.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 17:58
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Jak to řekne ten vytřeštěně zklamaný výraz se hned změní na výraz Naprosto odlišný. Bylo na něm jasně vidět, co si myslím. Vstanu a dojdu přímo před tebe. Skloním se a políbím tě. "Ty trdlo... Já si dělala jen legraci..." Pohladím ho po tváři.

Dante Mayers - 22. října 2014 18:11
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Když jsem ji to řekl, začala se tvářit jinak. Zklamaný obličej vystřídal jiný. Takový..jiný. Nevěděl jsem, co si mám myslet, dokud mě nepolíbila a nepromluvila. Okamžitě jsem tě objal a položil ti hlavu na rameno. "Díky." řekni ji potichu do ucha a usmívám se. Jsem to ale idiot.

Nina Karent - 22. října 2014 18:15

soukromá zpráva od Nina Karent pro ♪ Jedna dvě, Emy jde, Emy vleze do tebe ♫ ♪ Mezitím, co přistávalo letadlo, vylovila jsem z batohu krabičku cigaret. Jednu jsem si dala mezi rty a po několika škrtnutích zapalovače jsem vydechla do vzduchu kouř. Zatetelila jsem se blahem, ale nedala jsem na sobě nic znát. Když stroj dosedl na přistávací dráhu a zastavilo nedaleko od nás, vlasy mi divoce vzlétly okolo hlavy. Trochu jsem zalitovala, že jsem si je předtím nestáhla do culíku. Rychle jsem je začala urovnávat a dávat na své místo, abych nevypadala jako absolutní idiot. Když jsem opět vzhlédla k letadlu, po obličeji mi přelétl nechápavý výraz. Jak se tam sakra Emy dostala?! Najednou jsem si uvědomila, že moje Emy si to rázuje přímo k ní. Páni, taková kočka má dvojče. Myslela jsem, že dvojčata jsou většinou jen ošklivý nebo hodně divný lidi. Vzpomněla jsem si na dvojici buzerantů od nás ze školy. Nosili růžová trička, měli nagelované vlasy a vypadali jako by je právě vytáhli z transvestita show. Emy už je skoro u Emy č. 2. Šla ale k ní až moc blízko, přece se srazí! A najednou se spojily. Né že by do ní vrazila, shodila jí nebo se bouchly čelama o sebe. Prostě se spojily. Stojí tu jen jedna Emy. Nechápavě jsem na ní zírala a znovu si přehrávala, co jsem právě viděla. Blbost. usoudila jsem nakonec. Muselo se mi to zdát, možná je to tím, jak mi blbne tlak... Jo, bude to tlakem. Stejně jsem jí nepřestávala pozorovat, jestli z ní náhodou nevyskočí další tři Emy. Vedle tří takových krásek bych se asi utopila v pocitu méněcennosti. Potom moji pozornost upoutala osoba za ní. Zamračila jsem se, když jsem si všimla, že je to zrzka. Nevím proč, ale zrzavý holky jsou mi hrozně protivné. Došly ke mně a ta zrzavá hlava se přátelsky představila. Chovej se slušně! napomenula jsem se. Na tváři jsem vykouzlila úsměv, i když možná vypadá trochu nuceně. "Čágo, Nina," odpověděla jsem, jakože mě hrozně těší. Buď milá! "Jistě," odpověděla jsem Emy. Znovu jsem potáhla z cigarety a vyrazila za ní.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 18:38

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dívky vzali mou schopnost relativně dobře. nebo to tak alespoň vypadá... Když mi obě odsouhlasili, že můžeme jít, vydám se směrem k poručíkově kanceláři. Otevřu dveře a vejdeme dovnitř. Poručík Poručík se zvedl ze židle. "Ah.. Konečně..." Pousměje se na Emy a nechá jí odejít. "Omlouvám se za vzniklé potíže. Posaďte se." Pokyne rukou na gauč v kanceláři. Když se posadíte, spustí. "Jistě Vás obě zajímá, proč tu jste. Bude složitější Vám to vysvětlit, tak mě prosím nepřerušujte." Požádá s úsměvem. "Naše organizace zajišťuje boj s celosvětovým nebezpečím či zlem, o kterém většina lidí nemá ani ponětí. Tuto práci tu odjakživa dělají speciální agenti. Těmi se však nemůžete stát jen díky výcviku, musíte se tak narodit. Jedná se o rasu lidí, kteří mají evolučně rychlejší genetickou mutaci, takže jsou to v podstatě nadlidé. Takhle nějak by měli lidé vypadat za tisíce let."Koukne sena vás, jestli ho vnímáte. "Chápu, že vám to zní jako nějaký akční film od Marvel... To nejzajímavější teprve příjde... Tito agenti se rozhodli dopřát svým potomkům, to co oni neměli, dětství... Proto je po narození nechali dát adoptovat různě po světě. Tito agenti ale nyní už nejsou. Zmizeli při poslední misi a netušíme, kde by mohli být. Proto přišel čas, najít jejich potomky..." Odmlčí se a opět se na Vás podívá. "Vás!" "Nikoho nenutím, aby nadšeně přijal tuto nabídku, ale uvědomte si, co můžete všechno dokázat. Probudíte schopnost, která ve vás je už od narození. Můžete najít své pravé rodiče! Ne, na všechny tohle platí, ale můžete pomoci udělat tento svět bezpečnějším..." Odmlčí se a kouká na vaše reakce. "Nechci po vás, aby jste se rozhodli hned. Zítra Vás kontaktujeme a pokud budete souhlasit, budete muset strávit několik měsíců zde na základně výcvikem..." Odmlčí se a v podstatě čeká, jestli bude mít někdo nějaký dotaz. "Doufám, že vám nemusím opakovat, že je to tajná organizace a tajná by měla zůstat i po vašem odjezdu..." Dodá nakonec s mírnou výhrůžkou v hlase...

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 18:40
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se, když mě obejme a pevně ho stisknu. Pohladím po vlasech. "Promiň.. Netušila jsem, že tě to tak vezme..." Usměji se omluvně...

Dante Mayers - 22. října 2014 18:56
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Neomlouvej se. Jen jsi mě zkoušela. Já jsem...někdy trochu...žárlivý." řeknu a usměju se na ni. "Ani nevíš, co to pro mě znamená, že jdeš se mnou." Něco se mnou je v nepořádku. Jsem dnes nějak naměko.

Nina Karent - 22. října 2014 18:56

soukromá zpráva od Nina Karent pro A ještě tu o Karkulce, prosím Před budovou, do níž nás odvedli jsem zahodila vajgl a pro jistotu ho zašlápla. Potom jsem několika kroky dohnala ty dvě. Uvnitř sedí nějakej chlap. A je to fakt kus. Zahnala jsem svoje myšlenky, jak asi jeho vypracované břicho vypadá bez trička a na jeho výzvu jsem se svalila na gauč. Po jeho prvním slovech jsem se už už nadechovala, že se ho zeptám na tu věc s Emy a Emy č. 2, ale potom jsem semkla rty, opřela jsem se rukou o opěrku a poslouchala. Se zlem? Co to sakra... To jako nějaká gangsterská honička? Po pár dalších větách jsem měla jedno obočí pozdvižené. A ještě tu o Karkulce. Já? Ale prosím vás... Jde vidět, že mě nikdy neviděl nic dělat. To by si to s tím agentováním rozmyslel a rychle mě poslal tam, odkud jsem přišla, než mu to tu celé zbořím. Jo! Jdeme zachránit svět, naše ženy a děti, bojovat za svobvodu! Za Aslana!!! rochu jsem se pousmála, když jsem si sebe samotnou představila v těsném elastickém oblečku, jak v každé ruce s jednou zbraní bojuji proti zločinu (či jak si mám to "zlo" vyložit?). Pak jsem si všimla, že nás pozoruje. Rychle jsem se ošila a narovnala se. Při jeho dalším výroku mi zacukaly koutky. "Čau tati! Neuvěříš, co se mi stalo! Víš, jak jsem ti včera lhala o tom volnu? No bylo to jinak. přijela nějaká Desátnice, naložila mě s gorilí Milka Bubble do auta a pak jsem osobním tryskáčem jela na ostrov. Věděl jsi, že jsem potomek agentů a že jsem adoptovaná? Prej mám i superschopnost! Ale neboj, jela jsem zpátky, protože musím dodělat maturitu..." Jo, to určitě. Asi by mě naložil do auta a já bych skončila se svěrací kazajkou ve vypolstrované místnosti. Na chvilku se odmlčel, což jsem si vyložila jako pauzu pro dotazy. "Jaké zlo, či co jste to říkal?" vyhrkla jsem.

Paige Jameson - 22. října 2014 19:08

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Když se mi Nina na oplátku představí, usoudím, že jsem se s úvahou o jejím věku trochu unáhlila - ne, že by to bylo poprvé. No, tak co, stejně je lepší někoho znát, i kdybychom si nakonec nerozuměly. Následuji Emy do kanceláře poměrně dobře vypadajícího vojáka. Tam se na výzvu posadím vedle Niny na gauč a čekám, co se nakonec dozvíme. Když nám tvrdí, že máme superschopnosti, nijak zvláštně nereaguju - koneckonců, něco už mi bylo naznačeno a navíc jsem byla svědkem toho, jak jedna žena absorbovala druhou. Jen mě napadne, čeho bych asi měla být podle něj schopná. Poznámka o skutečných rodičích mě z míry nevyvede. Svého, očividně adoptivního, otce prakticky neznám a s adoptivní matkou mám podivně neutrální vztah - možná za to může to, že jsme si tak podobné - takže o další párek lidí, se kterými si nebudu rozumět je spíš přítěž, než pomoc. Zato boj se zlem? Jasně! Ale co to má vlastně znamenat? Moje myšlenky téměř okamžitě vysloví Nina, tak jen kývnu a pohlédnu na poručíka: "Ano, to by mě taky zajímalo. A možná bych docela ráda věděla, jak vlastně víte, že nějaké schopnosti máme - a jestli taky víte, jaké to jsou?"

Nina Karent - 22. října 2014 19:19
	soukromá zpráva od Nina Karent pro "Přesně na to jsem se chtěla taky zeptat," přitakala jsem Paige a udělala na ní gesto. Zobrazit SPOILER Připadá mi trochu upjatá, ale zase není úplně blbá. Aspoň už vím, že s ní vydržím v jedné místnosti.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 19:37
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Sklopím zrak. "Já... Jsem tu taky ráda s tebou... Jen doufám, že to Thomas pochopí...."

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 19:44

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukal jsem na dívky a celkem mě překvapilo, že se ptají zrovna na tohle. Všichni se hned vyptávali, kde jsou jejich rodiče a jestli nemám fotky a teď? "Zlo... Co třeba lidi, co si myslí, že vpustit smrtelný vir nemoci mezi lidi je sranda. Nebo teroroisti, který přesáhly hranici a nestačí na ně normální tajná služba. Mimozemské nálety. ty jsou ojedinělé ale přece tu jsou..." podívá se vážně a je vidět, že si nedělá legraci. "Schopnosti máte určitě, jsou dědičné. Jaké máte schopnosti vím také, jen vám to nemohu prozradit, špatně se pak probouzejí." Koukám na ty dvě s vážným pohledem.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 19:47
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "To je pokaždé jiné. Nekteří to vědí v podstatě od malička. Jiní to zjistí v krizových situacích a jiným to trvá třeba i rok..." Tu poslední část pronesu spíše pro vystrašení a pousměji se.

Dante Mayers - 22. října 2014 19:51
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Usměju se na ni a chytnu ji za ramena, která začnu hladit. "Proč by to nepochopil?" Když jsi vzpomenu, jak na ni řval a že i teď je naštvaný, tak to nějak nechápu. "Pustí tě na noc ven?" zeptám se a usměju se na ni. Rád bych ji ukázal pár věcí v Miami.

Nina Karent - 22. října 2014 19:53

soukromá zpráva od Nina Karent pro Kdybych právě nedřepěla na vojenské základně a nějakej chlap by mi vyprávěl o mém původu a tak, asi bych se neudržela a začala se hihňat. Teď jsem si ale (díky bohu) udržela vážný výraz. Informace o mimozemšťanech a teroristech jsem nechala bez komentáře, protože mi to přijde trochu přitažené za vlasy. Proto jsem hned pokračovala ve vyptávání. "A pokud tu tedy zůstaneme takovou dobu, jak vysvětlíte našim... adoptivním rodičům naše zmizení, pokud tedy vůbec?" Píchlo mě u srdce, když jsem si vzpomněla na mého tátu. Ne, teď tu máš důležitější věci na práci. Nad tímhle můžeš brečet později.

Paige Jameson - 22. října 2014 19:54

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Když padne zmínka o mimozemšťanech, musím se rozesmát nahlas. Prostě si nemůžu pomoct. Mezi drobnými výbuchy smíchu se snažím omluvit a vysvětlit:"Já...hahhaha...omlouvám se....to jen že...haha...když jsem se před tím o emzácích zmínila před Emy...haha...tajná základna, oblast 51...haha...tak to v podstatě odmítla jako nesmysl..." Znovu vybuchnu smíchy a to tak, že málem přeslechnu poznámku o schopnostech. Takže se musí probudit? Ale jak asi?

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 19:55

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Zvednu k tobě oči. Tak hrozně ráda bych řekla ano. Dobře ale vím, že pokud ještě dnes nepůjdu za Tomem se mu omluvit, bude hodně naštvanej a to by nemuselo být dobré pro celou základnu... "Já..." Koukám na tebe a přemýšlím, jak to říci. "Hrozně ráda bych ale..." Zase sklopím hlavu. "Musíme se ještě dneska vrátit. Tom se hodně zlobí, že nejsem s ním. Ještě jsem to dodělala tím, že jsem za ním poslala klon a prostě...." Zas zvednu oči k tobě. "Nevadilo by ti, když by jsme si zajeli do města někdy jindy? Můžeme letět kam budeš chtít... Jen..."

Henry Baldwin - 22. října 2014 19:55
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Ano, je tedy možné, že to zjistím brzy, alespoň budu doufat. "V krizových situacích? jaké krizové situace? Nejspíš chápu, co myslíš, ale jenom příklad." Pousměji se. Jakou bych asi mohl mít schopnost? Že bych mohl létat? Nebo snad něco lepšího? Nechám se překvapit, ale prosím bože, ať nečekám rok nebo déle, tak dlouho to nemůžu bez fotbalu zvládnout.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 20:00

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Jedna z dívek se začala smát. Trochu se mi zvedli koutku, když jsem jí viděl ale snažil jsem se udržet vážnou tvář. "No... Jak to říct. Vaši rodiče jsou jen agenti. Vychovávali vás v normálním světe. Bohužel ale přešli k druhé organizaci... Emy nesmí o tomhle s vámi mluvit. Teda nesměla do teď. teď už vám může říct cokoliv budete chtít...." Usměje se na smějící se dívku..

Dante Mayers - 22. října 2014 20:00

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Když mi řekne co má na srdci, docela mě to zamrzí. Sklopím oči a vydechnu. "No."začnu svou řeč a kouknu ji do očí. "..ještě jsme neodletěli,takže...klidně běž." lehce se usměju. "Jen mi ukaž kterým směrem je posilovna. Potřebuji si na chvíli promluvit s boxovacím pytlem." znovu se usměju. Už mě ten Thomas začíná fakt vytáčet a to ho ani nevidím. Asi na něj budu alergický. A teď má navíc imunitu. Kdybych ho praštil, tak nejspíš bude Emy naštvaná. "Jen běž..já už se nějak zabavím."

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 20:01
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "nedáváš pozor na přechodu a málem tě přejede auto. Zachráníš se díky schopnosti. Nebo bankovní loupež. a podobné..." Usměji se na něho...

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 20:04

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na zklamaného Danteho. "Vím, že to asi nebude žádná extra nabídka ale... Můžu být s tebou na rande i s Tomem. Jen je problém v tom, že Thomas trvá přímo na mě... Jestli ty..." Odmlčím se.. Je divné někomu nabízet svého dvojníka. "Můžu ti vytvořit klon. Cítí to samé co já a já to samé co ona. Jsem to vlastně já. Přesně já... Jen Thomas to není schopný pochopit..." Koukám na Danteho a doufám, že se neurazí...

Nina Karent - 22. října 2014 20:11
	soukromá zpráva od Nina Karent pro Agent sem, agent tam, agent kam se podívám Ignorovala jsem řehtající se společnici a pokračovala jsem ve výslechu (možná bych měla být policistka, já věděla, že si mám vybrat jiné maturitní předměty...). "Jen agenti?" zamumlala jsem a povytáhla obočí. "Druhé organizaci??" "Začínám se v tom ztrácet," povzdechla jsem si.

Dante Mayers - 22. října 2014 20:14

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Poslouchám ji, jak mi vysvětluje, jak se věci mají. Chápu ji, jak se asi cítí. A docela chápu i Thomase. "Koukni, cením si té nabídky, ale to by sis asi moc neužila a naopak. Asi bys moc nevnímala Thomase a on by se mohl naštvat ještě víc." pohladím ji po tváři a lehce se usměju. "Klidně běž, něco mi říká, že by to nebylo ono. Já ti věřím že klon je stejný jako ty. Jenže..ten pocit, že to nejsi přímo ty...nevím. Necháme to radši na jindy." Znovu se pokusím o úsměv, ale tenhle dopadl trochu míň veseleji. "Jen mi prosím řekni, kde najdu boxovací pytel, nebo jiný vybíječ."

Paige Jameson - 22. října 2014 20:16

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Ha takže druhá strana! Tahle myšlenka ve mě bohužel vyvolá vzpomínky na filmy, které jsme sledovali na univerzitě jako nejlepší způsob prokrastinace. Hvězdné války se mi nikdy nelíbily, ale ty hlášky... Nina je očividně zmatená a já bych v tuhle chvíli měla na jayzku něco mírně sarkastického, nebýt toho, že se pořád ještě chechtám. Teprve když mi dojde dech, dostanu se k tomu, abych se přece na něco zeptala. "A ty schopnosti? Jaké je jejich probouzení? A proč se nám vlastně snažíte ty rodiče vnutit?"

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 20:28
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na Danteho... "děkuju..." Políbím ho. "Určitě ti to vynahradím ano?" Usměji se na něho. "Posilovna je v hale vedle té budovy, kde byl poručík. Jo a v tý hale jsou i pokoje..." Pousměji se. "Měl by jsi ho mít nadepsaný jménem. Jsou zatím otevřené a kartu od dveří máš na postely..." Usměji se na něho...

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 20:36
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Ano.. Druhá organizace, která je toho názoru, že by lidi neměl nikdo chránit, a kteří pomáhají právě těm, kterých my se snažíme zbavit..." Koukne na Ninu. "Schopnosti se probouzejí různě. Většinou to tak nějak vyplyne samo, ale pokud ne, simulují se krizové situace, u kterých se většinou podobné schopnosti dříve projevily..." Kouká na vás...

Henry Baldwin - 22. října 2014 20:51

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Ta schopnost se bude ještě hodit, bude s ní zábava, možná mi zachrání život a nejspíš s ní budu plnit nějaké mise. Že bych zkusil se dostat do nějakého průšvihu? To je blbost, sice bych se rád dozvěděl, jaká je má schopnost, ale tohle myslím nebude potřeba, nějak to prostě vydržím. "S tou schopností to musí být ráj, že? A mám ještě divnější otázku: Víš, co se teď děje u tvých jiných Emy?" Pousměji se na ni.

Dante Mayers - 22. října 2014 20:51

Posilovna kdyby se chtěl někdo přidat "No, co s tebou nadělám?" lehce se usměju. Pak dostanu popis cesty na pokoj. "Tak jo, díky ti." řeknu a vylezu z letadla. Vydám se směrem k hale, kterou mi Emy popsala. Nešla přehlédnout. Vstoopil jsem dovnitř, prošel halou a vydal se po schodišti ho druhého patra, kde podle cedulek jsou pokoje. Měla pravdu. Na dveřích je jméno. Našel jsem to svoje a zapadl na pokoj. Zavřu za sebou dveře a rozhlídnu se. Pokoj je celkem skromně zařízeny a je útulný. Hodím bágl na postel a na chvíli se posadím. "Do hajzlu!" procedím skrz zatnuté zuby. To není dobré, potřebuju se někde vybít. Ještě že jsem měl namířeno z práce na trénink a mám tu věci na převlečení. Obleču se do volných kalhot na judo, černý nátělník a body si radši nevezmu. Přívěšek s kartou ke dveřím si dám krk a při odchodu zabouchnu dveře. Podle směrovek jsem se dostal do posilovny. Jak jsem mohl čekat, je tady vše. Od obyčejných činek až po složité stroje. Já ale potřebuju..."Tady jsi." Kouknu na červený boxovací pytel a přijdu k němu. Potřebuji se vybít, jsem nějaký podrážděný a to není nikdy dobré. Pro mě ani okolí. Začnu do něj bušit a prokládám to kopy a různými výpady. Občas udeřím i loktem, nebo kolem. Nepřestanu, dokud se v pytli neudělá díra, nebo dokud nebudu mít klouby tak zedřené, že už to dál nepůjde. Jak mi kdysi řekl učitel. Radši pořádně nalož pytli, než aby jsi někomu ublížil.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 20:56
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se, když se Henry začne zajímat o klony. "Jo vím... Cítím přesně to co ony. Pokud by někdo ublížil jedné, bude to bolet i mě... Ještě jsem teda nezjistila, jak je to se smrtelnými zraněními. To ale fakt nehodlám riskovat..." zazubím se na něj.

Nina Karent - 22. října 2014 20:57

soukromá zpráva od Nina Karent pro "Takže můj táta, nebo kdo to sakra je, je vlastně tajnej agent, co pomáhá špatným lidem?!" vyhrkla jsem a znělo to prudčeji, než jsem chtěla. Můj táta! Ten nejlepší chlap na světě, co mi dělal k snídani lívance se zmzlinou, odvážel mě do školy a co mi vynadal, když jsem přišla o tři minuty po domluvené hodině. Ten, co by ani mouše neublížil má být ten špatnej? Ale prosím vás...

Henry Baldwin - 22. října 2014 20:59
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Kdyby mě náhodou naštvala, tak by se toho možná dalo nějak využít, ale snad nic takového plánovat nebude potřeba. "Vypadáš, že už máš něco za sebou, plnila jsi nějaké těžké mise? Jaké to je?" Řeknu s vážným pohledem.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 21:09
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Zas tolik jich nemám..." Pousměji se... "Spíš jsem byla na základně.. Vlastně skoro furt..." Kouknu trochu neštastně...

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 21:20
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na Ninu. "Ehm... On není tvůj otec. Je to dobrý herec...." Možná to znělo krapet hnusně ale bylo to potřeba. "No.. Pokud nemáte ještě nějáké dotazy, můžete jít. Venku čeká Emy. Pokud budete chtít jet domů, odvede vás. Pokud ne, ukáže vám pokoj a potřebná místa..."

Nina Karent - 22. října 2014 21:25

soukromá zpráva od Nina Karent pro Zůstala jsem na něj zírat. To nemyslí vážně! Chvíli jsem to zpracovávala, ale nakonec jsem ze sebe dostala jen: "Nevěřím vám." Řekla jsem to rozhodným tónem, jakoby můj názor nemohlo nic změnit. Tak proč pochybuješ? Na jeho výzvu jsem kývla a vyrazila z pokoje. Je mi trochu nevolno od žaludku a klepou se mi ruce. Zatnula jsem je v pěst a zarazila do kapes u mikiny. Klid Karentová!

Henry Baldwin - 22. října 2014 21:28
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Ona se opravdu jenom poflakuje na základně, vždyť musí mít vždy spoustu práce. "Takže máš pěkný volno, stačí jenom takhle občas někoho zavést na základnu? Jinak si tady užíváš se svojí schopností?" Zasměji se, ale když vidím její výraz, nevypadá, že by jí to bavilo. "Hm... Ty nejseš spokojená?"

Paige Jameson - 22. října 2014 21:30

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Takže co je nového - moje matka není moje matka, mám nějaké podivné schopnosti a chtějí po mně, abych bojovala se zlem. Tak jo, proč by ne? Když Nina, zjevně nervózní, vyrazí z místnosti, vyskočím z gauče. Trochu mě to vylekalo. "Děkuju," řeknu směrem k vojákovi, i když netuším, proč vlastně, a zamířím za ní. Najdu ji na chodbě. Vypadá, jako by měla každou chvíli omdlít a já přemýšlím, jak jí můžu pomoci. Popojdu k ní a obejmu ji kolem ramen. Málem se zeptám, jak se cítí, ale nakonec se rozhodnu pro něco méně hloupého: "Jen klid. Nejsi v tom sama."

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 21:34

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Když slyším, co si Henry myslí o mé práci zasměji se. "Ne to opravdu nejsem spokojená! Od malička od narození v podstatě jen trénuju a makám jak blbec, abych našla jednou bráchu a když ho najdu je na mě hnusnej a myslí si, jak jsem blbá..." Postěžuji si ale pak si uvědomím, že to jsou věci, co bych s ním neměla rozebírat. "Ráno vstávám. Trénuju. Jdu na oběd, trénuju. Občas mám večer volno. Je pravda, že diký tomu že můžu být na více místech, zastávám spoustu práce..."

Nina Karent - 22. října 2014 21:35
	soukromá zpráva od Nina Karent pro "Uhm... Jsem v pohodě," dostala jsem ze sebe a setřásla jsem její ruce z ramen. Nesnáším, když mě někdo utěšuje. Připadám si pak jako nicka. Nemám jí to ale za zlé, tohle prostě lidi (a nadlidi dělají). "Tobě nevadí... Že tvoji rodiče nejsou tvoji rodiče?" zeptala jsme se jí, abych trochu odbočila od tématu "to-bude-dobrý".

Paige Jameson - 22. října 2014 21:39
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Když mě setřese, ani se jí nedivím. Jsem mizerná utěšovatelka. "Po pravdě, ani moc ne. Mám jen mámu, a s tou si rozumím jen občas. Jen když nejde o nic důležitýho. A nějak si neumím představit, že by to se skutečnými rodiči bylo lepší..." smutně se pousměju. "Ty jsi si s "rodiči" blízká?" nakreslím do vzduchu uvozovky.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 21:39
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dívky obě nakonec odejdou... Emy potkáte na chodbě. "Vše v pořádku?" Podívá se starostlivě a chytne Ninu za rameno...

Henry Baldwin - 22. října 2014 21:45

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Takže jenom pracuje? Neplní skoro žádné mise a stejně se musí takhle namáhat? Opravdu jí lituji, Thomas na ni nebyl zrovna milý, když ho sem dovezla a ještě musela makat. Takhle vypadá nespravedlivý život? "Tak promiň... Myslel jsem, že to máš jednoduchý, ale jestli je to takhle... promiň Emy." Měl jsem si to nejdřív trochu srovnat v hlavě, než jsem něco řekl. Možná si ještě promluvím s Thomasem, jak to vzal on, nevypadal tak naštvaně, když se dozvěděl, že Emy je jeho sestra, třeba s ním půjde mluvit.

Nina Karent - 22. října 2014 21:46

soukromá zpráva od Nina Karent pro Proč na mě všichni sahaj? Spolkla jsem poznámku, ať si kouká tu ruku někam strčit. "Jasně, všechno je ok," řekla jsem místo toho a zářivě se usmála. Pak mi došlo, jak komicky to muselo vypadat, když nemám daleko k pláči a začnu se křečovitě usmívat. No co už. "Můžeme jít?" dodala jsem rychle. Zaprvé se hrozně těším, až se tu porozhlédnu a zadruhé se nemůžu dočkat, až se rozvalím na posteli a trochu se z toho prospím. Třeba se probudím zase ve svém plakáty polepeném pokoji. "Kolik nás tu vlastně je?" napadlo mě. Nějak se mi nechce věřit, že bychom tu byly jenom dvě holky.

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 22:05
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "Je nás tu zatím šest. Ještě nevím, jestli někdo neodjede." Kouknu na Vás. "Vy chcete jet domů pro věci, napořád nebo tu zůstat?" Kouknu střídavě z jedné na druhou.

Nina Karent - 22. října 2014 22:14

soukromá zpráva od Nina Karent pro Sklopila jsem oči. Jestli bych jela domů, mohla bych se setkat s otcem. Můžu mu tak ještě vůbec říkat? Ne, rozhodně ne. Kdybych se tam vrátila, mohla bych si to rozmyslet a nikam nejít. A přeci jen, kdyby mi tu chtěli ublížit, udělali by to už dávno. Všichni se tu zatím chovají přívětivě, vlastně jim začínám důvěřovat. Možná je to taky tím, že se mi vážně líbí, že bych mohla dobrá v něčem jiném, než jak zakopnout o neviditelnou překážku nebo vlastní nohy. "Zatím bych zůstala tady," řekla jsem nakonec, "Dostanu aspoň nějaké věci?"

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 22:30
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "V pohodě.. " Pousměji se na něho. "Děláš ty něco kromě fotbalu?"

Desátník Emy Falconer - 22. října 2014 22:45

Naštvaně vyjdu z baru a nasupěně jdu na pokoj. Tohle nedám! Já ho zabiju! Tohle není normální!!! Nasupěně zabouchnu dveře do pokoje. Natáhnu si šortky, tílko a zpevním si zápěstí a klouby obinadlem. Vlasy si stáhnu do culíku. Kartu si hodím do ruky a nasupěně vyrazím do posilovny. Jsem tak mimo, že jsem si ani nevšimla, že tam někdo je a už vůbec ne, že to je Dante. Kartu jsem hodila na židli do rohu a hned jsem se pustila do jednoho z pytlů. Dávám mu docela slušný pecky a vůbec nereaguju na žádné vnější podněty.

Henry Baldwin - 23. října 2014 15:04

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Emy se jen tak naštvat nedokáže, je to pro mě dobře, protože se mnou se lehce ztrácejí nervy. Ale rozhodně vypadá, že by někomu dala pěstí. "Nic jiného mě nebaví, chatuju si možná se starými přáteli a občas, když mám náladu, jdu i pracovat, ale je to opravdu výjimečně. Takhle žiju už dlouho, ale konečně zažiju něco, co jsem nikdy nedělal. Ze začátku jsem se chtěl vrátit domů, abych žil jako do teď, ale zamyslel jsem se a došlo mi, že je to pro mě šance."

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 16:52
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousmeji se. "To jsem rada, ze jsi si to rozmyslel. Za chvilku budeme pristavat."Reknu jeste a vstanu z kresla. "Chces pomoct , nebo tu muzu pockat na tebe?" pousmeji se...

Paige Jameson - 23. října 2014 17:01
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro "Já zůstávám," vyhrknu téměř okamžitě. Pak si uvědomím, že tu vlastně nic nemám. "Tedy, pokud budu mít nějakou šanci si pro něco třeba poslat nebo tam dojet později? Věci jako oblečení, nebo tak?" Nemám proč bych nezůstala, bydlím sama, pevnou práci nemám, školu jsem dodělala, tak co.

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 17:49

Pousměji se. "Jistě. Nějaké věci tu najdeme a můžete si pro ně i zajet." Usměji se na dívky. "Tak asi začneme u pokojů. Jsou nejblíže." Vyjdu z haly a vedu vás do budovy hned vedle. Jdeme do prvního patra, kde je velká chodba s pokoji. Na každých dveřích je nadepsané jméno obyvatele pokoje. "Tady jsou vaše pokoje." Ukáži na dvě místnosti vedle sebe. Když se podíváte dovnitř, není moc prostorný ale je tam vše potřebné. Skříň, postel, stůl, židle a dveře do koupelny. Pokoj s koupelnou "No... Můžeme pokračovat?" Sejdeme do přízemí, kde se nám otevře pohled na rozlehlou posilovnu. Je tam spoustu strojů ale i pytle, činky a žíněnky. "Tady je posilka. Pokud budete chtít trénovat..." Posilovna "No asi by jsme teď měli zajít pro ty věci.." Mrknu na holky a vydám se ven z budovy. Projdem okolo pár dalších velkých budov, až se zastavíme před skladem. Otevřeme dveře a před námi se objeví obrovský sklad plný nejrůznějších věcí. Sklad "No... Tady si můžete nabrat co chcete." Usměji se na dívky. "Tady je oblečení a tady je hygiena." Ukáži na dva regály naproti sobě. Je tam opravdu spoustu nejrůznějších věcí...

Henry Baldwin - 23. října 2014 18:24

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Je mi jasné, že je ráda. Byla dost zoufalá, když jí Thomas nadával a já měl neustále nějaké otázky, alespoň teď uslyšela nějakou pozitivní zprávu. "Teď si budu v duchu říkat, že to bude v pohodě, ale nevím, co mi přichystáte." Pousměji se. Podíval jsem se z okna, jestli uvidím letiště. "Myslím, že tentokrát to zvládnu sám, mám tady pytlík. Ale děkuju." Pousměji se. Znovu pořádně držím pytlík na zvracení a jsem připraven na změnu v žaludku.

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 19:46
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se. Letadlo přistane. "Dobře... Počkám tady." Usměju se a čekám..

Henry Baldwin - 23. října 2014 19:48
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Přistáváme, držím si pytlík u pusy a čekám, jestli ze mě něco nevypadne.

Dante Mayers - 23. října 2014 20:12

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Dávám tomu pytli zabrat. A pořádně. Pytel nebyl zrovna nový, ale taky nebyl nejstarší. Prostě tak lehce opotřebovaný. Bušil jsem do něj stále tvrději a tvrději. Klouby mě štípaly, jak byla na nich kůže rozedřená a krev mi pomalu tekla mezi prsty. "Thomas!" jeden silný úder. "Jeden!" další silný úder. "Kazišuk!" další silný úder. "Zatracenej!" další silný úder. "Bastard!" poslední silný úder. Cítil jsem mezi prsty vnitřek pytle. Drobné zrníčka se začaly sypat dírou ven. Nebyla to moc velká díra, jen menší, asi pět centimetrů dlouhá prasklina, kterou jsem udělal. Klouby byly celkem hnusně sedřené a krev z nich tekla docela dost. Když jsem se podíval pod sebe, už tam byla menší loužička. Sundám si nátělník roztrhnu ho na dva díly, kterými si obvážu klouby. Nechci jim tu zasrat podlahu. Pak klaply dveře a dovnitř vtrhla Emy. Naštvaná jako samo peklo. Ujala se jednoho pytle a začala mu dávat do těla. Teda, ten ji musel pěkně vytočit. Přijdu k ní a promluvím na ni. "Emy?" Po chvilce ticha ji položím ruku na rameno.

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 20:52

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pytel lítá sem a tam. Vzteky vůbec nic nevnímám. Dokonce ani Danteho hlas, který se za mnou ozve. Nic. V hlavě totálně prázdno. Až když mi položí ruku na rameno, instinktivně jí prudce chytnu a přehodím ho přes rameno, takže si dá zády ještě o pytel a pak spadne pod něj. Ruku mu ale stále držím. Až když si všimnu, že to je Dante, rychle ho pustím. vykuleně nad ním chvíli stojím. "Dante?" Změřím si ho pohledem, až si uvědomím, co jsem udělala. Rychle si k tobě kleknu. "Neudělala jsem ti něco?" Ptám se starostlivě a začnu tě prohlížet..

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 20:53
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se na Henryho. Otevřu dveře a výjdu ven. "Tak... Sejdeme se zase tady ano?" Mrknu na něj a nechám ho odejít... ** Asi můžeš napsat všechno dohromady ;) **

Dante Mayers - 23. října 2014 20:59

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Sotva jsem se ji dotkl, absolvoval jsem bezmotorový let s mezipřistáním na pytli. Ležím na zemi a oči mám vytřeštěné jako Loky, když s ním Hulk rozmlátil podlahu. "Jo, ranila jsi mou hrdost." řeknu a posadím se. "A asi jsem si zlomil prdel." usměju se, aby ji došlo, že obě věci, co jsem řekl, měly být pro zasmáti. "Vidím, že schůzka s Thomasem nedopadla dobře." postavím se a prohnu se. Krásně mi křuplo v zádech. "Uff, to je lepší. Chceš si o tom promluvit?"

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 21:27
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dante pronese cosi o urážce hrdosti. V tu chvíli sklopím hlavu... Když ale dodá to o zlomeném zadku zasměju se a zas si stoupnu. "Tak to jsem v klidu..." Pousměji se na tebe. Když se zeptá na Toma trochu se zarazím. "No... Spíš ne..." Sklopím hlavu a omluvně se usměji.

Nina Karent - 23. října 2014 21:45

Štípni mě ~ Emy, Paige Zahnala jsem myšlenky na otce, tím se můžu zabývat později. Namísto toho jsem následovala Emy a pořád sledovala terén okolo sebe. Po několika minutách chůze jsem si začínala připadat jako objevitel zapomenutých chodeb nějakého tajemného místa - jako v nějakém filmu. Ještě mi chybí pochodeň a taková ta brašna. V hlavě mi začala znít písnička. Měla jsem co dělat, abych si nezačala pobrukovat, ale nechci vypadat blbě. Když jsme procházeli chodbou s pokoji, četla jsem si jmenovky na dveřích. Vypadá to, že tu jsou samí kluci (mimo mě a Paige). Docela mi to vyhovuje - s klukama je větší sranda a nejsou to ubrečené krávy, jak to u holek většinou bývá. U pokoje s mou jmenovkou jsem na nic nečekala a otevřela jsem dveře dokořán. Musím vypadat docela komicky, protože jsem tam zůstala stát s pootevřenou pusou. Nevím, co jsem čekala, asi temné cely, kde máte postel, židli a poličku. Přece jenom, tohle je vojenská základna. Tohle spíš vypadá jako v hotelu nebo jako v internátu pro fracky pracháčů. Prošla jsem po místnosti a otevřela jsem dveře do dalšího pokoje. Málem jsem vypískla nadšením. Vlastní koupelna! Tak takový komfort jsem rozhodně nečekala. Možná tu chvilku vydržím... Prozkoumání tohohle božského pokoje (to je snad lepší, než jídelna!), si nechám na později. Zavřela jsem za sebou dveře a vyrazila jsem za Paige. Musím si omrknout, jak to u ní vypadá. Opřela jsem se o rám dveří. Docela mě zklamalo, že to tu vypadá úplně stejně, jako v mém, ale co jsem čekala. Tady si asi s originalitou moc velké starosti dělat nebudou, už teď mě udivuje, že to tu vypadá, jak to tu vypadá. Nikdy jsem nebyla sportovní typ, proto na mě hora cvičebních strojů moc velký dojem neudělala. Samozřejmě, když jsem chtěla shodit pár kilo do plavek, nějakou dobu jsem tam chodila, ale měla jsem jiné zájmy. Nečekala jsem tak obrovské prostory, podle mě by stačilo pár strojů a tohle by se dalo využít úplně jinak. Třeba by tu mohli udělat hernu a hned vedle fast food. /nebo kosmetický salón :DD/ I když mě posilovna moc nenadchla, sklad je hotový ráj na zemi. Je tu absolutně všechno, co potřebuji. Úplně fascinovaná jsem přelétla pohledem tu horu věcí. "Štípni mě," zamumlala jsem směrem k Paige. Když jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, moje zvrácená mysl se hned začala zaobírat tím, co si všechno vezmu. "Dotaz," obrátila jsem se na Emy, načež jsem se zarazila, "Vlastně dva. Máte tu něco, do čeho si ty věci můžu naskládat a kde se tu dají sehnat cigarety?" Nedívala jsem se na ní, spíš jsem už pokukovala mezi regály. Nemůžu se dočkat, je to jako nakupovat zadarmo. Jako malá jsem vždycky chtěla zůstat přes noc zavřená v obchoďáku (tehdy jsem nevěděla, že se tam každý krámek zamyká zvlášť, ale to jsem nemohla vědět), a já bych si mohla vzít úplně všechno, co bych chtěla. Tohle je jako splněný sen!

Paige Jameson - 23. října 2014 22:00

Emy, Nina Nina se zjevně umí dost dobře ovládat. Hned, jak přijde Emy, tak nasadí odhodlaný výraz a jakoby byla zase v pohodě. No, kdyby něco, tak tu budu, ale je vidět, že o tom nechce mluvit. Emy nás dovede k našim pokojům. Je to lepší, než bych čekala, prakticky garsonka, což je super. I Nině se podle všeho líbí... Posilovna se může hodit, i když to bude záležet spíš na náladě. Sice cvičím, ale hlavně jako odreagování nebo občas pro kondičku... A sklad? No, je super, že je tu dost věcí, ale... nejsem zrovna typ na nákupy. Jasně, dokážu si to i užít, ale to záleží na výběru a na společnosti. No, nezbývá než... co? štípni mě? Odolám nutkání vzít Ninu do slova a z legrace raději štípnu sama sebe. Je to tu přece jen dost obrovské. "No, tak se podíváme, jaký tu máte výběr, ne?" navrhnu.

Henry Baldwin - 23. října 2014 22:14

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Chová se ke mě nějak laskavě. Potom, co jsem jí řekl, by mě nenapadlo, že bude taková. No co, alespoň mi nijak neznepříjemní tuhle situaci. Nechá mě odejít z letadla. Při odchodu na ní zakřičím:"Jasně, brzy přijdu..." Vycházím z letadla a rozhlížím se, kde jsem. Teď lituji, že jsem nejel na zápas autem, protože vůbec nevím, kudy mám jít a jak dlouho trvá cesta. Hned jdu zpátky za Emy. "Ehm... Já nevím, jak se mám dostat domů, když si mě odvezla v té limuzíně." Zasměji se a čekám na její reakci.

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 22:43
	Dívkám se očividně líbili nejvíce pokoje. Pousmála jsem se. "Tašky jsou támhle." Ukážu do jiného regálu na velké vojenské brašny. "Vybírejte co je libo. Cigarety jsou na konci tohohle regálu v třetí poličce." mrkne na Ninu s úsměvem a pozoruje, co si dívky vybírají..

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 22:44
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se. "tak fajn.. Limuzínu ale nemám... Pojedu s tebou vezmeme si taxík.." Pousměji se a zamířím s tebou před letiště. Když nastoupíme do taxíku podívám se na tebe. "Takže kam to bude?"

Dante Mayers - 23. října 2014 23:08
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Ukáž, pojď jsem." řeknu a obejmu ji. "To bude dobré. Uvidíš." Políbím ji na čelo a pohladím po zádech. "Nechceš si dát pár koleček v ringu na odreagování?" zeptám se ji. Když jsi viděl, jak buší do pytle, tak by ji to mělo v ringu jít jako po másle. Možná že mě i skolí.

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 23:14
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Nechám se obejmout, ale je vidět, že se bojím, aby nás nikdo neviděl.. Když navrhnes ring, zkoumave si tě prohlednu. "Nebudeš mít nějaký komplex méněcennosti, když tě rozdrti holka?" zasměju se

Desátník Clark - 23. října 2014 23:19

Letadlo konečně přistálo. Vylezl jsem a protahnul se .”Jsem doma!!!” zakřičím a jdu hned do kanceláře podat hlášení. Než dojdu, uslyším z kanceláře ránu. Trochu se vyděsím a běžím tam, ale než doběhnu vyjde náš velitel celej od nafty. Podívám se na něho. “Přiletěl Emy bracha, co? “ On jen naštvaně přikývne a jde do sprchy. Zasměji se a přemýšlím, kde muže být Emy. Nejprve zkusím její pokoj a pak tělocvičnu, kde jí najdu... “Nazdar Emy!“ Pronesu nadšeně, když ji po dlouhé době vidím.

Desátník Emy Falconer - 23. října 2014 23:23
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Jen co jsem to řekla, zaslechla jsem otevření dveří. Rychle jsem ustoupila o pár kroků dozadu. Když se za mnou ale ozval dobře známý hlas, nadšeně jsem se otočila a skočila vojakovi kolem krku. "Ááá! Ty jsi mi tak chyběl magore jeden!!!!! " Řve jak malé dítě a vysi mu pořád kolem krku....

Dante Mayers - 23. října 2014 23:33

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Než jsem se na něco zmohl, otevřely se dveře a vlezl nějaký maník dovnitř. Emy mu vběhla do náruče. No, a je to v řiti totálně. Můžu se jít zahrabat. Do prdele! Jen tam tak chvíli stojím a koukám na ně, pak svoji pozornost obrátím k boxovacímu pytli a začnu do něj znovu bušit. Moc dlouho to netrvá a skrz kus látky, který mám omotaný kolem rozedřených kloubů, začne prosakovat krev. Nechávám hezké čmouhy na tom modrém pytli.

Desátník Clark - 23. října 2014 23:36

soukromá zpráva od Desátník Clark pro Pevně chytnu Emy do naruče a zvednu jí. “ Ty mě taky rebelko!" Přitisknu čelo na to její. “Doufám, že ses těšila! Mám pořadnej kver pro tebe !“ usměji se s dvojsmyslem v hlase... Když tě konečně pustím podívám se na osobu za Emy. “Co to u všech čertu je Emy??? Od kdy nám sem posílaj takove trosky??? Ja myslel, že to je rodinej podnik...“ Podívám se na muže. “ Co jsi zač?!”

Nina Karent - 24. října 2014 07:27

Sklad ~ Emy, Paige "Jsem pro," odpověděla jsem Paige. Brala jsem to spíš ale jako "každá se jdeme kouknout, co tu mají". Nechtěla jsem jít s ní, ne že by mi nějak vadila (pokud nebereme v úvahu její děsnou barvu vlasů), ale chci to mít z krku a nesnáším, když někoho zdržuju a nerada bych, abych pak zjistila, že moje nové super jeany jsou vlastně pánské. Jako první jsem se stavila u cigaret, dokud vím, kde jsou. A potom jsem vyrazila na průzkum. Nikdy jsem nebyla typ holky "a jdeme nakupovat!", ale tomuhle prostě nejde odolat. Snažila jsem se brát jenom to nejdůležitější, ale i přes to začal bágl na mých zádech rychle těžknout. Nejdřív jsem se stavila u oblečení, abych nemusela celou dobu chodit ve volných bokových jeanech, tílku a mikině. Pár triček, dvoje jeany (chvilku mi trvalo, než jsem našla svojí velikost), kraťasy a tepláky (budu tu muset trénovat přece...). Jednu mikinu. Tentokrát jsem si vzala větší číslo, protože zbožňuju větší věci. U spodního prádla jsem trochu znervózněla, co když tu mají kamerový systém? Naštěstí mám svojí velikost v oku, proto jsem naházela do batohu oblečení asi na dva týdny ani ne do minuty. Stejně i u ponožek, kdy na velikosti nohy moc nezáleží. Po chvilce váhání jsem se stavila i u bot, i když moje ošoupané tenisky by mi určitě stačily. Když jsem si zkoušela ty vojenské boty s vysokou podrážkou a šněrováním, vyprskla jsem smíchy, protože na mých až směšně hubených nohách to vypadalo, jako u té myši. Zobrazit SPOILER Nakonec jsem si vzala ještě jedny tenisky, kdyby ty moje vypověděly službu. U hygienických potřeb jsem vzala jen nějaké věci na mytí (proč jsem se nekoukla, jestli už jsou v koupelně ručníky?). Dokonce jsem tu našla i kondicionér (je až překvapivé, jak armáda dbá na kvalitu vlasů svých svěřenců). Potom jsem brala jen maličkosti jako kartáček na zuby, žiletku, tělové mléko a ušní tampóny. Usoudila jsem, že tohle musí být všechno. Ještě bych potřebovala svůj notebook, ale pro ten se budu muset stavit doma. Proto jsem si přehodila batoh přes rameno a vyrazila za Paige. Třeba si ještě na něco vzpomenu. /napiš mi, kde tě najdu prosím/

Paige Jameson - 24. října 2014 08:37

Emy, Nina Rozejdeme se s Ninou porozhlédnout po skladu. Nejdu za ní, protože bych asi sama byla nervózní, kdyby mě někdo sledoval, jak si vybírám oblečení. Procházím mezi regály a krabicemi a snažím se rozhodnout, co bych si měla nabrat - vypadá to, že je to tu vůbec celkově otevřené, takže se sem budu moct kdykoli vrátit. Naberu si tedy několik triček a tílek a důsledně se vyhýbám křiklavým barvám - většinou zůstanu u černé a případně tmavě zelené - potom najdu dvoje džíny a šedé strečové kalhoty. Pak si ještě najdu nějaký svetr na přehození přes ramena, dvě flísovky a nějaké tepláky a kraťasy. Když si všimnu, že Nina zamířila ke spodnímu prádlu, raději se zaměřím na věci, co budu potřebovat do koupelny a nechám jí soukromí. Naberu si mýdlo, šampon a pro jistotu dva ručníky, pak ještě kartáček na zuby, pastu a deodorant. Pak se přesunu k prádlu a naberu si tak, aby mi počet vyšel na týden - chvilku mi trvá odhad velikosti, ale myslím že je to dobré. Pak se ještě rozhlédnu a zahlédnu krabici s papírenskými věcmi, tak tam zamířím, abych si nabrala tužky a nějaký blok nebo něco podobného. Tam mě taky najde Nina. "Ty už máš všechno?" ptám se.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 15:49

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Clark mě zvedl do vzduchu. Zasměji se a vlepím mu pusu. "Hrozně jsem se o tebe bála!!!" Kouknu na něj vyčítavě. "Vůbec jsi se poslední týden neozval!" Vyčtu mu trochu naštvaně. Při zmínce o kvéru se ale pousměju. "Jakej?" Zeptám se zvědavě. Clark se ale najednou pustí do Danteho, který už zase boxuje. Dobře vím, že takhle mluví normálně ale.. Chudák Dante. "To je jeden z nováčků." Řeknu rychle a doufám, že se Dante nebude chtít bránit pěstma. Nemuselo by to pro něj dobře dopadnout. Radši rychle omrknu, jestli nemá Clark u sebe zbraň, jako že určitě má....

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 16:05

Dívky si vybírali a já si jich moc nevšímala. Zatím jsem si taky prohlížela věci. Nestihla jsem si prohlédnout nové zboží. Dívky se po chvíli vrátí k sobě. "Tak co? Máte vše?" Když mi to dívky odsouhlasí, vyjdeme ze skladu. "Tamhle..." ukážu na menší budovu. "Tam je bar a hned vedle jídelna." Jídelna vypadá větší. "No.. Teď asi můžete jít. Můžete se ubytovat a pak si to tu prohlídnout. Jo dveře do pokoje jsou na kartu. Ta je na posteli. Tahle karta otevírá i všechny prostory, kam máte povolený přístup. Jako třeba sklad, posilovna, jídelna a podobné..." Usměji se a kouknu, jestli se nechcete ješte na něco zeptat.

Dante Mayers - 24. října 2014 17:19

soukromá zpráva od Dante Mayers pro To jak se vítal s Emy, to nebylo jen tak kamarádské nebo rodinné přivítání. Tak jo, je to v hajzlu. Vzdej to. Pak se ale ten maník pustil do mě. Čekal jsem, že to bude drsné, ale tohle jsem fakt nečekal. Jen pevně skousnu a polknu vlnu nadávek. Emy mě pak představila jako jednoho s nováčků. "Dante Mayers." odpovím mu klidně. Sice mě nasral jako samo peklo, ale musím ukázat, že jsem dobrý. Že nejsem sráč a hned se do něj nepustím. "Přiletěl jsem dnes tady s desátníkem Falconer." oznámím mu co už nejspíš věděl.

Nina Karent - 24. října 2014 18:21

~ Emy, Paige Kývla jsem na Paige a než jsem stihla něco dodat, přišla k nám Emy. Sice jsem si dveře zabouchla a karty jsem si ani nevšimla, ale snad se tam dostanu i bez ní. Jinak budu postávat přede dveřmi, nebo hledat Emy. I když bůhví, kolik Emy se tu pohybuje... "Tvoje schopnost je, že se umíš rozdělit, co?" poznamenala jsem. Bylo to spíš konstatování, než otázka. Už to do sebe začíná všechno zapadat... "Jinak kde tě najdeme, kdybychom něco potřebovaly?" napadlo mě. Na její odpověď jsem kývla a pečlivě si to uložila do paměti. Žádné další otázky jsem neměla, stejně nám pak všechno řeknou. "Půjdeme si to odnést?" obrátila jsem se na Paige. Je mi docela sympatická a jsem ráda, že tu je. Aspoň se tu nemusím toulat sama, jako nějaký opuštěný domácí mazlíček, "A pak se půjdeme najíst, jinak umřu hlady," dodala jsem. O tomhle prostě nehodlám diskutovat, mám hlad jako vlk.

Henry Baldwin - 24. října 2014 18:34

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Dobře, díky..." Pousměji se. Čekal jsem, že to bude něco lepší než taxík, když jsme jeli v limuzíně, ale stěžovat si nehodlám, odvoz je odvoz. Nastupujeme do taxíku a prohlížím si, jak vypadá zevnitř. Je to obyčejný taxík, už jsem v něm někdy jel a vím, jak vypadá normální taxík. "San Antonio, Repto Los Robles, prosím." Pousměji se na Emy a podívám se z okna, kam jedeme.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 18:57
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Henry nahlásí adresu a taxík vyjede. Zastaví až před domem. "Tak běž zbalit, já počkám v taxíku, ať nám neujede..." Usměji se na něho a počkám až odejde, pak se opřu v taxíku a čekám...

Desátník Clark - 24. října 2014 18:57
	soukromá zpráva od Desátník Clark pro “Bože jeden s těch zelenáču? Supr! Já jsem desátník Clark. Já a zde desátník jsme vaši velící důstojnici. Já sem ten, kdo ti dovolí se jít vysrat, ten co ti dovolí se po dni napít a ten kdo ti řekne kdy spát! Takže pokud příště nebudeš semnou mluvit v pozoru, tak strávíš týden v díře. Rozuměl jsi?!” Oznámím mu v klidu a ruku držím okolo Emyna boku.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 19:04

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dante mě opravdu překvapil svou klidnou odpovědí. Dobře jsem viděla, jak to v něm vře a opravdu jsem se snažila mu to ulehčit ale Clark mě chytl kolem pasu. Nebylo to nic, co by nedělal běžně ale bylo mi jasné, že se to Dantemu nebude líbit. Clark si ho vyloženě vychutnával. Chtěla jsem se Danteho nějak zastat ale dobře jsem věděla, že to není dobrý nápad. Clark není blb a bylo by mu vše hned jasné a taky takovéhle chování tu je celkem běžné. "Clarku... Nechceš si zajít na panáka? Dlouho jsme se neviděli. Budeš mi vyprávět o misi?" Mrknu na něj. "Počkáš na mě venku?"

Dante Mayers - 24. října 2014 19:08

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Okamžitě se do mě pustil jako do malého smrda. Co bych taky čekal, když jsem tu nový. Je to všude stejný. Od fabriky po armádu, vždy se starší vozí po mladších. Jen trpělivě čekám a pořád si opakuji, že nesmím udělat žádnou blbost. Když jsem pak viděl, jak chytl Emy kolem boku..no, jako rána kladivem. "Ano pane." řeknu vážně a postavím se do pozoru. A aby toho nebylo málo, Emy ho pozve na panáka. Co jsem komu kurva udělal?

Desátník Clark - 24. října 2014 19:18
	soukromá zpráva od Desátník Clark pro “Jsem rád, že jsi rozuměl.” Podívám se na Emy. “Jo, můžeme. Jsem ale dost špinavej. Co si zaplavat?” Usměji se na ní. “Pak bych dal toho panáka a řeknu ti všechno. Dokonce ti i řeknu, jak jsem získal ránu na prdeli. Možná by jsi mi bolístku mohla pofoukat, ne?“ Zasměji se. “Tak ať dlouho nečekám." A vyjdu ven z posilovny.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 19:27

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Jsem ráda, že Clark souhlasil. "Jo to můžem..." Zasměji se jeho poznámce. "To víš že jo! Jak si k ní sakra přišel?!" Zazubím se na něho. "Neboj hned jsem za tebou..." Počkám až odejde a zavře za sebou dveře. Podívám se na Danteho... "Promiň... Je to fajn kluk, jen se snaží chovat jako velitel... Jinak je moc fajn..." Zastávám se Clarka. "Známe se od malička..." Koukám na Danteho a doufám, že se nebude zlobit. "Půjdu s ním. V pohodě?"

Dante Mayers - 24. října 2014 19:53

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Dál už jsem jej radši neposlouchal a čekal, jestli odejde. Odešel ale ani tak se mi moc neulevilo. Emy ho začala hned ospravedlňovat. Jen jsem založil ruce v bok a koukl se do země. Po chvíli jsem zrak opět zvedl a koukl na ni. Zhluboka se nadechnu a promluvím k ní šeptem: "Mám nějakou šanci? Mám nějakou šanci že... však víš. Že spolu budeme?" řeknu a kouknu ke dveřím "Znáte se od mala a je to voják... jen.." nevím jak pokračovat, jde vidět, že mě jejich chování fakt velmi rozhodilo.

Henry Baldwin - 24. října 2014 20:54

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Dojeli jsme k mému domu přes mé rodné město. Vystoupím a Emy mě pobídne, abych si šel sbalit. "Počkej chvíli, nemělo by mě to trvat dlouho, už jsem zvyklý si něco balit, když hraju fotbal, musím si na něj připravit nějaký věci." Pousměji se. Otočím se k mému domu a jdu po kamenném chodníku ke dveřím, které odemknu a otevřu. Nahlédnu dovnitř, jestli se něco nezměnilo. Vše bylo jako ráno, když jsem odcházel na zápas. Jdu do svého pokoje, otevřu batoh a vyndávám z něj věci na dnešní utkání. Vezmu si to podle svého seznamu, různé hygienické potřeby, peníze a pár dalších věcí na které si vzpomenu. Dávám to do svého kufru, takže mám ještě volné místo. Hned mě napadá vzít si sebou věci na fotbal, protože si určitě taky zahraji, až se dozvím, jaká je má schopnost a mezitím můžu trénovat někde na trávě. Všechny věci, které potřebuji mám a jdu zpátky za Emy. Zamknu dveře na dva západy, protože budu pryč déle a jdu po stejném chodníku k taxíku. "Snad mám všechno, můžeme vyrazit." Pousměji se. Často si něco zapomínám. Snad se mi to dnes nestane.

Paige Jameson - 24. října 2014 21:03

Emy, Nina Emy nám ještě ukázala jídelnu a bar - snad tady mají i nějakou dobrou whisky, nejen Danielse - a oznámila nám, že pokoje se odemykají kartami - které jsou v pokojích. Takže se k nim máme dostat jak? Oknem? napadne mě, ale nic neříkám, jen kývnu, jako že rozumím. Nina pak navrhne odnést naše věci a najíst se. Proti tomu nic nemám, a navíc si s kručícím žaludkem uvědomím, že jsem od rána skoro nejedla. "To je dobrý nápad," přikývnu tedy a zamířím s ní zpět k pokojům. Naštěstí jsou otevřené. Nijak se nezabývám uskladňováním věcí, předpokládám, že budu mít chvilku na to, si je srovnat, a zamířím ven. Když stojím ve dveřích, zarazím se, protože si vzpomenu na kartu. Vytáhnu ji zpod batohu, který jsem tam odhodila a pak zamířím k Ninině pokoji.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 21:22
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na Danteho. "Pokud mě chceš jen... použít tak ne. Zatím to tak vypadá. Rozčiluješ se jen protože jsem šla radši za bráchou, kterého vidím poprvé v životě. Mlátíš tu do pytle jako maniak. Rozmlátil sis totálně ruce..." Kouknu se smutně na látku, skrz kterou prosakuje krev z pěstí.

Nina Karent - 24. října 2014 21:26

~ Paige, (Emy ?) Nějak jsme si zapamatovaly cestu na pokoj, i když mi to tu připadá všude stejné, nakonec jsme se sem nějak dostaly. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se po pokoji. Je to tu absolutně boží, ale ještě to potřebuje trochu vylepšit. Mezitím, co jsem uvažovala, jestli se ve skladu dají sehnat nějaké plakáty nebo jiné povlečení, zamířila jsem k posteli a dala si kartu do zadní kapsy jeanů, abych ji neztratila nebo nezapomněla - znám se. Potom jsem otevřela batoh a začala vyndavat věci a ledabyle je dávala do skříně. Nejsem puntičkářský typ, ale už to tu chci mít trochu zabydlené. Nestačila jsem ani uklidit první hromádku triček, když jsem si všimla Paige, stojící mezi dveřmi. "Můžeme jít," usmála jsem se na ní a ještě si vzala svojí nerozlučnou kamarádku - krabičku s cigaretami. Ach ty nervy... Předpokládám, že jsme šly hned do jídelny. Venku jsem si zapálila a obrátila se na Paige. "Chceš?" zamumlala jsem s cigaretou mezi rty. Vím, že spousta lidí nekouří, ale přijde mi to jako samozřejmost, někomu nabídnout, aby si pak nepřipadal blbě.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 21:29

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Henry odešel a já se spokojeně uvelebila. Byla jsem už po dnešku dost unavená a tak jsem najednou spala. Netušila jsem, jak dlouho byl pryč, ale probudilo mě zavření dveří a Henryho hlas. Rychle jsem se narovnala. "Jo.. Promiň.. Určitě..." Rozespale se pousměji a kývnu na Taxikáře. On vyjede zase zpět na letiště, kde pořád čeká letadlo. Nastoupíme a ono se opět vznese.

Dante Mayers - 24. října 2014 21:29

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Poslouchám, co mi říká. Co řekla mě ale dost překvapilo. To jsem fakt nečekal. "Nechci tě jen použít. Chci s tebou být. Já se nerozčiloval, že jsi šla za bratrem. Nevadilo mi to. Jen jsem byl trochu zklamaný. Těšil jsem se, že ti ukážu noční Miami. A tady to..." řeknu a kouknu na ty pěsti "S tím se netrap. Dnešek byl celkově těžký den. Potkal jsem úžasnou dívku, která mi dala úžasnou nabídku. Ale jako by mi ostatní nepřáli. Kdykoli chci s tou dívkou být, vždy někdo vyruší...pak se tu ukázal on." kývnu hlavou ke dveřím. "Jsem asi moc žárlivý. Opravdu moc chci být s tebou a ne tě jen využít, jak sis asi myslela. Mám tě opravdu rád. A chci, aby to bylo něco víc."

Henry Baldwin - 24. října 2014 21:36

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Nasedáme do taxíku a mě už napadají další otázky pro Emy. Chci promluvit, ale když jsem se podíval Emy do obličeje, viděl jsem, že teď nejspíš nemá zrovna náladu na otázky. "Vypadáš unaveně, promiň, že jsi kvůli mě musela letět a jet až sem." Jenom jsem se s trochu špatnou náladou díval z okna taxíku. Dojeli jsme na letiště a nastoupili do letadla. Sedl jsem si a myslel jsem, že se Emy ještě na něco zeptám, ale když vidím její obličej, neodvážím se toho. "Klidně se vyspi, až přistaneme, vzbudím tě." Snažím se chovat ochotně potom, co jela se mnou taxíkem k domu.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 21:37
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na Danteho. Pousměji se a dojdu k němu. "Dnešek je i pro mě dost těžký... Chápu, že... Prostě... Možná by jsme měli na to jít pomaleji... Neznáme se ani jeden den... Měli by jsme se poznat, jestli si budeme sedět a tak... Nechi aby to znělo jako friendzona ale... chápeš?" Kouknu Dantemu do očí.

Dante Mayers - 24. října 2014 21:44

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen se zadívám do země a párkrát kývnu hlavou. "Chápu tě. Já...jsi moc fajn holka. A myslel jsem.. myslel jsem, že bys se mnou chtěla být. Ne jen jednorázovou záležitost." zadívám se ji do očí. "Ani nevíš, jak moc mu závidím. Nejspíš má u tebe větší šance jak já." ani nevím, proč to říkám. To od ní očekávám slova útěchy, to jsem klesl až tak hluboko? "Dáme tomu čas. Snad se...snad najdeme na tom druhém něco..." prej nechci aby to vyznělo jako friendzona. Nápadnější by to bylo s obrovským poutačem a blikajícím nápisem.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 21:46
	Pousměji se. "Jo... To je moje schopnost.. než na ní přišli, dělal jsem díky ní spoustu lumpáren." Zazubím se na holky... "Budu se snažit držet vždy alespoň jednoho klona u pokojů ano?" Pousměji se na ně a nechám je odejít...

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 21:54
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se na něho. "Víš... Clark... Moji rodiče se ho ujali, když mu jeho umřeli. Je opravdu jak můj bratr. Podržel mě, když rodiče zmizeli a nikdy po mě nic podobného nechtěl..." Sklopím oči.... "Zná mě doslova od narození..." Zvednu hlavu. "Promiň... uvidíme se potom ano?" Usměji se a pohladím ho po tváři. Nakonec se otočím vezmu kartu a jdu ven...

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 21:54
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Výjdu ven za Clarkem... bla bla bla však víš brouku :* Moc tě miluju!! :3

Paige Jameson - 24. října 2014 22:00

Nina "Ne, díky," zavrtím hlavou na nabízenou cigaretu. Kouření jsem zkusila na střední, ale nikdy mi to nesedlo. Konečně dojdeme do jídelny a já se prakticky "vrhnu" k pultům s jídlem. Co bych si tak dneska mohla dát... Nakonec si naberu nějaký těstovinový salát a pečivo, nakonec narazím i na čokoládové muffiny. Když jsem rozhodnutá, že mám dost jídla, ohlédnu se po Nině a zeptám se: "Nějaký návrh, kam si sedneme?"

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 22:08
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Henry je tak pozorný. Pousměji se na něho... "Díky.. To by bylo moc milý... Nechceš se ještě na něco zeptat?" Kouknu na něj s úsměvem...

Henry Baldwin - 24. října 2014 22:11
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Není zač." Pousměji se. "Ehm... Třeba mě napadlo... Máte tam nějakou plochu trávy dostatečnou na trénování fotbalu?" Musím zjisti, jestli mám trénovat fotbal, kde je na to vhodné místo.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 22:12
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Když slyším, musím se zasmát. "Ty jsi snad normálně závislý! Jo je tam i hřiště, i prak, i bazén, výřivka, bar... Bohužel nemáme tobogán ale snad ho brzy dodají.." zazubím se na něho s úsměvem...

Nina Karent - 24. října 2014 22:13

Vdechla jsem vůni v jídelně a úplně jsem se zatetelila blahem. Jídlo! Můj cíl byl jasný- potřebuju hranolky. Nabrala jsem si pořádnou porci, že to skoro padalo z talíře, ale co už. Nebudu se upejpat. Ještě jsem si vzala sklenici vody a sušenku Snickers, načež jsem vyhledala svoji rudovlasou spolu-novačku. "Na zadek," pokrčila jsem rameny. Potom jsem si uvědomila, že bych aspoň tady mohla svoji dětinskost držet na uzdě, proto jsem se rychle opravila: "Co třeba tamhle vzadu?" kývla jsem bradou k volnému stolu pro čtyři.

Henry Baldwin - 24. října 2014 22:17
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Už jsem jí říkal, že s fotbalem si srandu nedělám, ale závislý zase taky tolik nejsem, abych taky mohl něco dělat, nevím kde je nějaká zábava atd. "Neřekl bych, že jsem závislý, ano, mám rád fotbal a dlouho bych bez něj nevydržel, ale myslel jsem, co budu dělat, až budu mít volno, ale jestli tam máte i takový atrakce, tak fotbal zase tolik potřeba nebude."

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 22:21
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměju se... "Tak pokud ještě neco nemáš, tak si teda zdřímnu..." Pousměji se a pokud se už nezeptá, opřu se v sedačce a po chvíli opravdu usnu..

Henry Baldwin - 24. října 2014 22:24
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Ještě by mě popravdě něco zajímalo, ale nechci jí rušit, ať si klidně spí. "To je všechno, díky za čas." Pousmál jsem se na ní. Usnula a já jsem dnešní den taky neměl úplně jednoduchý, proto jsem i já usnul.

Desátník Emy Falconer - 24. října 2014 22:38

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Usneme nakonec oba a probudí náš až řidič, který vylezl z kabiny. "Vstávat! Jsme na základně!" Zasměje se a odejde. Ospale zívnu. "Super..." Vstanu, probudím Henryho a výjdu ven. "Tady v prvním patře jsou nadepsané pokoje. Dveře jsou otevřené a později se do pokoje dostaneš kartou, která je na posteli. V přízemí je posilovna, tu by jsi jako sportovec mohl ocenit. Tamhle je bar a vedle jídelna. Tamhle je sklad, kde seženeš snad všechno co by jsi mohl potřebovat.." usměji se...

Henry Baldwin - 24. října 2014 22:50

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Vzbudil nás řidič a Emy byla nadšená, že už jsme na základně, ale opravdu nechápu proč. Vychází z letadla a když vylezu za ní, provádí mě jejich základnou. Ukazuje mi pokoje, které se otevírají kartou. To by pro mě mohl být problém, když si často něco zapomínám, ale snad něco tak důležitého nikde ani neztratím. "A když si kartu zabouchnu v pokoji nebo ji někde ztratím, jak se dostanu dovnitř?" zeptal jsem se pro jistotu. Ale když mi řekla, že je tady posilovna, hned mě napadlo si do ní zajít. "Ocenit? Já si pořádně zacvičím ještě dnes." Když mi ale řekla o jídelně a baru, dostal jsem hlad, takže než půjdu posilovat, najím se, abych na cvičení měl dost síly. Co mě ale naštvalo, byl sklad. Nejdřív jsem musel zaregistrovat informace, ale po chvíli mi došlo, že jsem domů jel zbytečně. Je tu jídlo, posilovna a dokonce sklad, nic z domu jsem si brát nemusel, jestli v tom skladu najdu cokoliv. "A je v tom skladu i oblečení?"

Desátník Emy Falconer - 25. října 2014 14:41
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pousměji se. "Buď zkus sehnat mě. Když mě nenajdeš, dojdi za poručíkem, má všechny náhradní karty... Doporučuji ti ale najít spíš mě... Přece jen k nováčkům se tu nikdo nechová moc přívětivě...! Mrknu na Henryho. "Jo ve skladu je všechno..." Pousměji se...

Henry Baldwin - 25. října 2014 15:28

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "Dobře, nevím kdo z vás bude tedy příjemnější, ale asi bych raději chodil za tebou." Pousměji se. Budu chodit za ní, protože Atkinson nemá takový prsa jako Emy, ale to co jsem řekl je taky pravda. "Takže jsem letěl domů úplně zbytečně?" To mi Emy nemohla říct, že je tady sklad? Musel jsem letět domů úplně zbytečně a přes to, že se mi v letadle dělá špatně. To nechápu, Emy mě chtěla naštvat nebo si ze mě snad udělala prdel? S rozčilením řekám na její odpověď.

Desátník Emy Falconer - 25. října 2014 18:37
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "No dovol! Já se snažím chovat mile!" Urazím se trošku. "Já se ptala, jestli si chcete jet pro věci, nebo tu rovnou zůstat.." Pokrčím rameny

Henry Baldwin - 25. října 2014 18:41
	soukromá zpráva od Henry Baldwin pro "To je fajn, ale jak jsem mohl vědět, že tady máte sklad se všemi věcmi?" Jestli se snaží, tak se snaží trochu blbě, protože jsem musel jet pro věci až domů, přitom tady mají sklad úplně se vším!

Desátník Emy Falconer - 25. října 2014 18:58
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Koukám na rozčíleného Heryho a pomalu toho mám mít dost. "Do hlavy ti nevidím...." Odpovím v klidu... "Navíc je přece logické, že tu bude sklad se spoustou věcí, když spoustu lidí nikdy neopustili základnu."

Henry Baldwin - 25. října 2014 19:08

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Takhle vypadá naštvaná Emy. Čekal jsem, že se bohužel dokáže rozčílit. "Ano, nevidíš mi do hlavy, ale je jasný, že nebudu vědět, že tady máte sklad, když jsem tady poprvé." Jsem tady nový a měla by vše nováčkům představit téměř všechno, co tu je, už když sem přiletí. To jí nenapadne? "To by bylo logické, ale taky jsi mi neřekla, že tady nikdo neopustil ostrov. Jsem tady první den, tak jak můžu vědět, že nikdo nikdy z ostrova neodletěl?" Opravdu by to bylo logické, ale nic mi neřekla, takže nevím vůbec nic.

Desátník Emy Falconer - 25. října 2014 19:15

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Naštvaně se mračím na Henryho. Opravdu se snažím ovládat ale po dnešku to už opravdu nejde. "Víš co?! Já toho mám taky plný zuby!! Teď jsem ti ukázala vše co potřebuješ vědět ale ještě něco nevíš. To jak jsem se do teď chovala já, tak se tu k tobě nikdo chovat nebude! Každá vyšší hodnost tě profackuje, jestli na něj budeš mluvit tak jako teď na mě! Pokud s ním nebudeš mluvit v pozoru, dostaneš takovou po držce, že se probereš až na ošetřovně, tak mi tu sakra nevyčítej, že jsem ti neřekla o blbým skladu! Moc se omlouvám, že jsi se musel podívat na tak hrozné místo jako je domov!!! A ano! Jsou tu lidi, kteří nikdy neopustili ostrov!! Já mezi nimi do dneška byla taky!" Řvu rozčíleně a je vidět, že už opravdu dnešek nedávám. "Pokud budeš mít nějáký další dotaz, najdi si nějákého desátníka, co ti to řekne!" Oznámím naštvaně a dám se na odchod směrem k pokojům.

Henry Baldwin - 25. října 2014 19:29

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro A teprve teď jsem zjistil, co v Emy je. V duchu se trochu směji, protože pro mě jsou takové výbuchy vzteku směšné. "Je mi jasné, že by se mnou nezacházeli jako s peříčkem, ale z nich jde prostě respekt." Rozesmál jsem se, chtěl jsem zklidnit tuhle chvíli, protože nevím, co víc by mohla udělat v takovém vzteku. Ale hned mi došlo, že jsem řekl zase něco debilního. Vůbec mě nenapadlo, že Emy tady je tak dlouho a chtěla by vidět svůj domov. Ona tady musí trávit tolik času přesto, že jí to nebaví a já se naštvu kvůli nějakému detailu. "Promiň Emy, otravoval jsem tě s takovou blbostí, můžeš jít, zatím tě nebudu otravovat. A díky, že jsi mi řekla nějaké informace." Mám hlad, proto se musím jít najíst, odejdu od Emy a jdu do jídelny pro nějaké jídlo.

Henry Baldwin - 25. října 2014 20:21

Jídelna Jsem v jídelně a rozhlížím se po jídle. Je jasné, co Emy myslela, že mají lepší jídelnu, než na táboře. Mají tady tolik jídla, hned jdu ke všemu žrádlu a vybírám si. Mám pořádný hlad, našel jsem si maso se zelím a knedlíky, abych se trochu najedl. Snědl jsem všechno, vůbec nic mi nezůstalo na talíři a jdu do posilovny si zacvičit. Cestou z jídelny jsem si všiml dvou holek. Jedna má červeně zrzavé nápadné vlasy, ne tolik dlouhé a ta druhá má červeno černé vlasy. Vůbec je neznám, takže jdu dál do posilovny.

Henry Baldwin - 25. října 2014 20:40

Posilovna Dante Došel jsem do posilovny a došlo mi, že tahle základna musí mít až moc velký rozpočet. Luxusní jídelna se švédským stolem, sklad se vším zbožím a úžasná posilovna s vybavením. Zajímá mě, jak bude vypadat můj pokoj! Nemůžu se rozhodnout, s čím si zacvičím. Napadá mě, že nemám na rukách žádné svaly. Rozhodl jsem tedy zvedání činek. Jdu najít činky, ale není to tak jednoduché, protože tahle místnost je strašně veliká. Nakonec najdu, co potřebuji. Vezmu si do rukou obě činky a paže zvedám nahoru a dolů. V duchu si počítám, kolikrát jsem je už zvedl: Jedna, dva, tři... U čtyřky uvidím osobu, kterou už znám. Je to Dante. "Čau kámo..." zakřičím na něj a jdu k němu blíž. "Tak jak se ti tady zatím líbí?" Zasměji se.

Dante Mayers - 25. října 2014 22:33

Posilka Henry Odešla a já zůstal zase sám. Otočil jsem se zpět k pytli ještě chvíli do něj bušil. "Ne...takhle to dál nejde." řeknu asi po pěti minutách a kouknu na ty svoje klouby. Co mě do prdele jen napadlo? Jsem ale vůl. Vždyť mi jasně říkala, že jo. Tak proč se nervuji kvůli tomu, že ji tady.. Zatřepu hlavou a zaženu pryč ty myšlenky a jdu na záchod. Tam si sundám látku a kouknu na ty klouby. Pěkně zničené. Sundám ze zdi lékárničku a vytáhnu obvazy. pustím vodu a opláchnu si je. Ještě je radši vydesinfikuji. Štípalo to jako prase. Rozbalil jsem obvazy a na klouby dal polštářky, pak to stáhl obvazem. "Jsem debil." řeknu, když se na ty své ruce dívám. Schovám lékárničku a obaly z obvazů vyhodím do koše a zakrvácený cáry nátělníku taky. Když jsem vlezl zpět do tělocvičny, už tam někdo byl. Když jsem ho viděl, jak cvičí, chtěl jsem se smát. I když jsem se hodně držel, všiml si mě. "A jo, je to tady fajne. Počkej až uvidíš pokoj." zazubím se na něj. "Co to tu prosím tě předvádíš?" kouknu na ty činky, co má v rukách.

Henry Baldwin - 25. října 2014 23:19

Posilovna Dante Tak Dante je spokojenej? Moc na to nevypadá, ale on asi něco vydrží. Podívám se na jeho obvázané ruce. "No jo, maj to tady zařízený, někdo je tady asi prachatej..." Zasměji se. Vím, že činky nejsou moje silná stránka, ale na sobě prostě musím zamakat. "Posiluju, nevšiml jsis snad mých párátek místo rukou, musím z těch gumových žížalek něco udělat." Zasměji se a znovu se podívám na jeho ruce. "A co máš s těma rukama?"

Paige Jameson - 26. října 2014 16:19
	Jídelna Nina Kývnu a jdu si s Ninou sednout. Nejsem si jistá, jakou má náladu, ale než se stačím zastavit, tak už se ptám: "Takže, odkud jsi? Já jsem z Dublinu, studuju - teda, studovala jsem žurnalistiku."

Nina Karent - 26. října 2014 17:07

Když jsem se usadila, nejdřív jsem se pořádně napila vody, že tam zůstala jenom půlka. Potom jsem si dala do pusy dvě hranolky naráz a moje dušička se zatetelila blahem, když se mi slaná chuť začala rozplývat v puse. Nasadila jsem blažený výraz a pokračovala jsem v jídle. Paige navázala rozhovor, což mě překvapilo, protože zatím nevypadá jako společenský typ. Ale možná je to jen první dojem "Jsem z Česka, to asi nevíš, jaká města tam jsou," (kdo by taky takovou prdel znal), "No a právě jsem dostudovala gympl. Po maturitě jsem si chtěla dát rok pauzu, než nastoupím na vejšku. Nejsem si ještě úplně jistá, protože na střední jsem byla hroznej flákač... Ale určitě půjdu na něco humanitního. Třeba studovat jazyky nebo ekonomiku, co já vím," pokrčila jsem rameny, "Měla jsem v plánu se jít s někým poradit, ale jaksi mi to nevyšlo..." (čtěte - jaksi jsem se na to úplně vysrala a ani nemám přehled o školách, i když nám to vtloukali do hlavy celé čtyři roky na střední. "No a teď ze mě bude voják," zazubila jsem se. /její věk zvyšuji na 18, aby byla plnoletá a měla hotovou střední :D - vážně by mě zajímalo, jak by to na vojenské základně udělala s maturitou, jestli by vůbec nějakou měla/

Paige Jameson - 26. října 2014 17:20

Zatímco jsem se pustila do salátu, Nina mi trochu povyprávěla o sobě - z malé zemičky o které si matně vybavuji, že jsem o ní snad slyšela, těsně po střední. No dobře, proč ne. "Jo, je pravda, že já taky nečekala, že budu členem bůhvíjaké jednotky. Těšila jsem se na novinařinu a odhalování tajemství, místo toho budu muset věci utajovat..." zmlknu a přemýšlím, na co se zeptat dál. Nechci se dotýkat jejího citlivého místa (rodina), tak se nakonec zeptám na skoro stejně špatnou otázku jako je ta o počasí: "A co jinak ráda děláš?"

Dante Mayers - 26. října 2014 17:26

Posilka Henry "Jo no, mají to tu dobře zařízené. Je tu snad všechno." přikývnu mu a pak poslouchám, co říká dál. Když se o tom zmínil, tak opravdu má ty ruce jak párátka. No jo, fotbalista. Pak přišla řeč na mé ruce. "No...zapomněl jsem onuce na klouby a trochu jsem si je rozedřel. Ale zpátky k tobě. Ty chceš nabrat trochu svalový hmoty? Dobrá, ale nečekej, že to bude ze dne na den. Jestli to, tak ti s tím pomůžu. Sám tady budu trávit asi dost času." Rozhlédnu se po všech těch strojích a usměju se. Pak mi zakručí v břiše. "Asi nevím, jestli tu mají jídelnu nebo tak něco."

Nina Karent - 26. října 2014 17:31

~ Paige - jídelna "Myslím, že i novinařina by si tady našla svoje uplatnění. V jednotce budeme určitě potřebovat někoho, kdo podá hlášení nebo když budeš chtít někam proklouznout, můžeš pod identitou novinářky. Ještě to přece není úplně k ničemu. Kdybys studovala třeba veterinu, to by blbý bylo," pokusila jsem se ji povzbudit, ale v tom jsem nikdy nebyla dobrá. "Eh..." píchla jsem vidličkou do jídla a chvilku jsem se zamyslela, co mám vlastně říct. "Ráda chlastám a hulím, nebo jdu někam pařit na diskotéku s kámošema." Jo, to určitě. "Zbožňuju jízdu na koni, ráda hraju hry a koukám na filmy, seriály a tak, jinak nic moc," vymluvila jsem se z toho. Chvilku jsem zaváhala, jestli ještě není něco, co by stálo za řeč. "A co ty?" řekla jsem nakonec.

Paige Jameson - 26. října 2014 17:40
	Jídelna Nina Nina se mě pokusí povzbudit, což je milé, i když je pravda, že aspoň na něco budu dobrá. Když se mě zpátky zeptá na koníčky, tak odpovím poměrně rychle. "Mám ráda detektivky, psané i filmové, a občas si ráda pustím i nějaké to fantasy nebo scifi, ale nejradši ze všeho mám tancování. I když jsem v tom úplně strašná..." zakončím trošku ztrapněně a skloním hlavu ke svému jídlu.

Henry Baldwin - 26. října 2014 18:22

Posilovna Dante Poslouchám, co Dante říká o svých rukou. Trochu rozedřený klouby? Jak si je mohl rozedřít? Chvilku o tom přemýšlím, ale Dante přehodí téma na mé ručičky. "Já si myslím, že to není tak jednoduchý, ale chci se svaly začít co nejdřív." Co si všichni o nás fotbalistech myslí? My nejsem zas tak blbý. "Pomůžeš mi?" Divím se, že by mi Dante pomohl s posilováním, ale takovou nabídku nemůžu odmítnout. "Dobře, jaké máš tedy podmínky, že mě chceš pomoct?" Uslyším zvuky vycházející z Danteho břicha. On neví, kde je jídelna? Emy vždycky někomu zapomene něco říct, ale teď toho má asi moc. "Jídelna tady je, před chvílí jsem si tam dával večeři." Pousměji se. "Ty o ní nevíš? Mě to řekla Emy, myslel jsem, že to řekla i tobě."

Nina Karent - 26. října 2014 18:34

~ Paige - jídelna "Sestro!" zvolala jsem. "Přesně, až na přešlapování z nohy na nohu a nějaká ta otočka, radši bych se od tanečního parketu držela dál," rozesmála jsem se. "Asi v šestnácti jsem byla na diskotéce a nakrucovala jsem se jako ostatní holky. Při mé "vášnivé" "otočce"," naznačila jsem ve vzduchu uvozovky," jsem jednu holku praštila do obličeje. Jedno se mi musí nechat - ránu mám pořádnou. Nakonec skončila jenom s neustávajícím krvácením z nosu, rudě zdobeným topem a načuřeným výrazem. Jestli jsem si myslíš, že lidi nemůžou vraždit pohledem, ona od toho neměla daleko, " vyprávěla jsem a každou chvíli jsem chytala záchvaty smíchu.

Dante Mayers - 26. října 2014 18:39

Posilka Henry "Nic za to nechci. Tak ale když už tu budu a nejspíš budem spolu i v jedný jednotce a při výcviku, tak proč ti nepomoct." zasměju se nad jeho úvah, co za to budu chtít. Když mi odpověděl na otázku, že mu to řekla Emy, jen se usměju. "Nestihla mi nic říct. Jen že pokoje a posilovna je tady. Jinak nemám páru kde co je. Měla trochu naspěch." vysvětlím mu a pak se zarazím. "Tys teď jedl? To není moc dobrý jít po jídle hned cvičit. Měl bys počkat tak půl hoďky. Ukázal bys mi, kde tu je jídelna? Já se jen skočím sprchnout, pojím a pak se ti tu budu věnovat."

Henry Baldwin - 26. října 2014 19:29

Posilovna Dante On za to opravdu nic nechce? My jsme nezačali úplně dobře a jen mi chce pomoct, protože nejspíš budem často spolu? No nevím, ale trenér se mi hodí, jsem na fotbale zvyklý, že mám trenéra. "To jo, ale když jsme se setkali poprvé, nebylo to nic moc." Zasměji se. "Tak díky..." Pousměji se. "Věřím, že to nemá snadné no... Já ti tu jídelnu ukážu." Pousměji se. Já vím, že bych takhle brzo cvičit neměl, ale měl jsem takový hlad, že jsem ani nepoznal, že něco trávím. Uklidňuji ho, aby mi s tímhle neradil. Né vážně, takový blbci nejsme. "Tak pojď, ukážu ti tu jídelnu." Jdu do jídelny a občas se kouknu za sebe, jestli jde za mnou. "Tady je, v klidu se osprchuj, najez a..." Zarazím se, protože nevím, kde se uvidíme. "Kde se potom sejdeme? Víš, kde je můj pokoj, je někde poblíž tvého?" Zeptám se, jestli by se nestavil za mnou do pokoje, protože chci jít tam si ještě srovnat pár věcí v hlavě.

Paige Jameson - 26. října 2014 19:36

Jídelna Nina Představím si "scénu zkázy" jak mi byla popsána a taky se rozesměju. "To si dovedu představit. Jsem příšerně nemotorná, a ani to nemusí mít nic společného s tancem. Jednou jsem si na sebe vzala tričko, co mělo příšerně dlouhé a volné rukávy, tak jsem si je musela každou chvíli ohrnovat nebo aspoň setřásat z rukou, abych mohla něco dělat. A zrovna ten den jsme psali test, no hrůza, takže jsem začala psát, a za chvilku jsem zvedla ruku s tužkou, abych setřásla ten rukáv, a zrovna kolem mě procházela naše učitelka, málem jsem jí vypíchla oko." Usměju se, jak vzpomínám, co se dělo potom. "Sebrala mi tužku z ruky, sebrala mi papír s testem a položila ho na volnou lavici tak, abych seděla vlevo, těsně u zdi a nemohla už nikomu ublížit..."

Nina Karent - 26. října 2014 19:50

Jídelna ~ Paige Celou dobu jsem se smála s rukou před pusou, abych svoji společnici nepoplivala hranolkami. "Taky jsi nešikovná?" zeptala jsem se se zjevným zájmem, "To z nás tady budou mít radost..." poznamenala jsem. "Při tělocviku mě vždycky učitelka nějak odbyla, abych nedělala moc namáhavé věci, protože jsem vždycky ublížila někomu jinému nebo sobě. Při skákání přes bednu, když jsme mimochodem měly spojenej tělocvik s klukama, jsem jí celou skopla a natáhla jsem se tam jak vyplavená ryba. Když jsem šplhala na tyč, tak jsem byla asi tři čtvrtě metru nad zemí, najednou jsem se pustila a při pádu jsem si nějak natrhla achillovku. Při házení míčem jsem jedné holce nalomila zub (jsem nemožná, ale ránu mám pořádnou) a při rugby jsem já," poukázala jsem na svoji drobnou postavu, "zlomila spolužákovi klíční kost. A takhle bych mohla vyprávět hodiny a hodiny," řekla jsem a pokračovala v jídle, zatímco jsem se ještě chvilkami pochechtávala svým kouskům. To bude super, až se ze mně budou snažit udělat člena speciální jednotky. Možná si tam udělám takový trapas, že nepřátelé umřou smíchy. Nedivila bych se, kdyby v tomhle spočívala moje speciální schopnost...

Dante Mayers - 26. října 2014 21:23

Jidelna Henry, Nina, Paige Poslouchám ho jak mluví a jen se v duchu modlím, ať už dokecá. Ne, že bych ho neměl rád, nebo ho chtěl nějak odbýt, ale začínal jsem mít šílený hlad. Pak se dal do pohybu. Konečně. Ukázalo se, že jídelna je jen kousek odtud. "Jo, pojím a najdu si tě na pokoji. Pokoje jsem na stejném patře a na dveřích je jmenovka, kartu od zámku najdeš na posteli. Teď tam stejně jdu se osprchovat." oznámím mu a zamířím zpátky. Kartou si otevřu pokoj, zavřu za sebou a shodím ze sebe všechny věci. Sundám obvazy, aby nenamokly a vlezu si do sprchy. Pořádně se vydrhnu a nahodím na sebe své normální věci. Béžovou košili a rifle. Obvážu si zase klouby, nechci nikomu kazit chuť k jídlu. Nazuji tenisky, vezmu kartu a zavřu za sebou. Namířím to směr jídelna. Už se nemůžu dočkat, až se do něčeho zakousnu. Když jsem vešel do jídelny, bylo tam několik lidí. Nejvíc mě asi zaujaly dvě dívky, na které jsem mávnul a šel si vzít jídlo. Bylo tam snad všechno, tak jsem si vzal pár plátků pečeného kuřecího masa, trochu salátu a brambory. Posadil jsem se k volnému stolu kousek od dívek a pustil se do jídla.

Paige Jameson - 26. října 2014 21:29

Jídelna Nina, Dante Ještě chvíli se s Ninou smějeme, ale já už se více méně uklidním a snažím se věnovat svému jídlu. Najednou si všimnu, že směrem k nám mávnul nějaký kluk, docela dobře vypadající, a řeknu směrem k Nině svoji oblíbenou chytrou poznámku č.1: "Hele, vždyť jde k nám." Bohužel se ukáže, že se pletu, protože si sedne k jinému stolu, přestože kousek od nás. "Asi se nás bojí," uchichtnu se.

Nina Karent - 27. října 2014 06:47

Jídelna ~ Paige, Dante "Kdo?" vyhrkla jsem a rychle se narovnala od jídla. Jestřábím pohledem jsem přelétla jídelnu, dokud jsem nenašla zde zmíněného. "Jo, ten je boží," konstatovala jsem. Ještě chvíli jsem ho pronásledovala očima, dokud jsem si neuvědomila, že mi Paige něco říkala a teď nejspíš čeká na odpověď. Znovu jsem obrátila svojí pozornost k ní a vybavila si to, co říkala, takže na ní musím vejrat jako idiot. "A má proč," dostala jsem ze sebe nakonec, ale musím vypadat jako absolutní blb, protože jsem ještě použila takový sebevědomý tón, co se po dvou rocích čekání moc nehodí. Takové to bezvýrazné zamumlání by se hodilo víc. A tak prosím páni a dámy dokáže jeden pitomej kluk /odpusť/ rozhodit Ninu, která už se sama postará o parádní trapas. Bravo! "Co ty víš, třeba se ještě přidá," dodala jsem, abych to ještě nějak zachránila a šibalsky se na ní usmála, načež jsem si nabrala pár hranolek, abych konečně zavřela tu věc, ze které vypouštím slova. Debilko.

Henry Baldwin - 27. října 2014 08:43

Pokoj S Dantem jsme šli do svých pokojů a Dante se osprchoval a šel zase do jídelny se najíst. Já si mezitím prohlížím svůj pokoj. No jo, tohle je bejvák, se svým domem jsem spokojenej, ale klidně bych takhle dokázal žít. Položím si svůj batoh pod pracovní stůl. Vezmu do ruky kartičku bez prohlížení a položím ji na stůl. Lehnu si na postel a když chci začít zase přemýšlet, usnu, protože tohle nebyl zrovna klidný den.

Paige Jameson - 27. října 2014 09:42

Jídelna Nina, Dante Na poznámku o tom, že by se nás měl nově příchozí bát se usměju, se vzpomínkou na naše právě probrané příhody. "No, jsou tu ostré předměty, takže ani teď není v bezpečné vzdálenosti," mrknu na Ninu a ještě jednou se podívám po klukovi. "Možná, kdybysme ho pozvali, aby si přisednul, tak zjistíme něco víc o tom, jaký to tady je?" navrhnu a snažím se zakrýt, jak moc by mi *nevadilo*, kdyby se k nám přidal.

Nina Karent - 27. října 2014 09:56
	Jídelna ~ Paige, Dante Pokrčila jsem rameny a spolkla jsem poslední zbytky hranolků, načež jsem přes celou jídelnu vykřikla: "Hej, fešáku!"

Dante Mayers - 27. října 2014 10:13

Jídelna Paige, Nina Sedím, vychutnávám si jídlo, které se konečně ke mě dostalo. Občas kouknu po dívkách. Vypadají jinak než všichni tady. Že by taky byly potomky agentů? No, uvidíme. Třeba tu jen vyplňují papíry, nebo mají na starosti jinou kancelářskou práci. Zrovna jsem zapíjel poslední sousto, když na mě jedna z těch dívek zavolala. Trochu jsem se zarazil a málem utopil. Polknu a položím kelímek s pitím. "Přejete si slečno?" Teď jen doufám, že mluvila na mě, i když podle jejího pohledu asi jo.

Paige Jameson - 27. října 2014 10:19

Jídelna Nina, Dante Když Nina zavolá na "fešáka", trochu sebou trhnu - to jsem fakt nečekala, i když už bych se měla asi poučit, že Nina je doost akční. Když se ozve zdvořilá odpověď (která mi zní sarkastičtěji než jak snad byla míněná), překvapeně se po něm podívám a když se trochu vzpamatuju, tak na něj zkusím kývnout, jestli si nechce sednout k nám - ale nevím, jestli jsem dostatečně srozumitelná, tak ještě zavolám:"Nás se bát nemusíš!"

Nina Karent - 27. října 2014 10:33
	Jídelna ~ Paige, fešák Zazubila jsem se na něj a než jsem mu stihla naznačit, aby si přisedl k nám, Paige to stihla za mě. Sice jsem už dojedla, ale myslím, že jsem někde zahlédla kávovar a to teď vážně potřebuju, nebo vypovím službu a umřu bolestivou smrtí. Určitě nebude k zahození, navázat tu s někým kontakt. A u něj by byl hřích, nepřizvat ho ke stolu.

Dante Mayers - 27. října 2014 10:42
	Jídelna Paige, Nina Druhá dívka mi pokynula hlavou a tak nějak jsem z toho pochopil, jestli bych si nechtěl přisednout. Když pak promluvila, domněnka se mi potvrdila. Vzal jsem talíř, vstal a došel k nim. "Nechte mě hádat... potomci agentů?" zeptám se a posadím se. "Dante Mayers." usměju se při představení a potřesu si s nimi rukou.

Nina Karent - 27. října 2014 10:51

Jídelna ~ Paige, Dante Překvapeně jsem na něj vyvalila oči. "Ty taky?" vyhrkla jsem. Naklonila jsem hlavu na stranu a znovu si ho prohlédla. On rozhodně vypadá agentovněji, než já s Paige (i když Paige aspoň vypadá drsně - já vypadám drsně asi jako pštros). Představil se, tak jsem k němu napřáhla svou drobnou ruku. "Nina," řekla jsem krátce. "Teď mě prosím omluvte, potřebuji vyrovnat svoji přirozenou hladinu kofeinu," oznámila jsem. Už jsem se otočila a chtěla jsem vyrazit ke stolům, když jsem se zarazila a obrátila se k nim, "Chcete někdo něco?" zeptala jsem se a přelétla pohledem z jednoho na druhého.

Paige Jameson - 27. října 2014 10:59
	Jídelna Nina, Dante Na otázku s agenty jen kývnu, Ninina reakce je dostačující za nás za obě. Na nabízenou ruku povytáhnu obočí, ale potřesu s ní. "Paige, těší mě," představím se taky. "Kofein teď fakt nepotřebuju," zavrtím hlavou na Nininu nabídku. Pak se otočím zpátky k Dantemu. "Jak dlouhu už tě tu drží?" zeptám se s úsměvem.

Dante Mayers - 27. října 2014 11:17

Jídelna Nina, Paige "Jop, já taky." Zaksichtím se u toho, aby viděly, jak moc mě to těší. Sice jsem rád, že tu jsem, ale už teď mi je jasné, že toho ještě nejspíš budu litovat. "Kafe by celkem bodlo." usměju se na Ninu. "Jestli by to moc nevadilo, vzala bys mi jedno?" Pak se Paige zeptala na to, jak dlouho to jsem. Vyhrnu si rukáv akouknu na zápěstí, kde žádný hodinky nemám. "No..podle toho že nemám hodinky, je už celkem tma a já měl hlad, tak bych řekl, že nevím." zazubím se na ni a ohlédnu se na Ninu. Obě dvě jsou zrzky. To je pěkné. To je moc pěkné. Ale nesmím podlehnout pokušení. Prostě nesmím. "Co ty? Jsi tu dlouho?" Zeptám se Paige. Vypadá jako tvrdá holka, určitě taky bude něco umět. Typoval bych ji na...ani nevím? Capoeira?

Paige Jameson - 27. října 2014 11:26

Jídelna Dante, Nina Když Dante "hledá" hodinky, nemůžu si pomoct a rozesměju se. Je vidět, že taky asi zrovna přijel... "Já s Ninou jsme přijely ne dýl jak před hodinou," odpovím. "Zatím to je ještě pořád trošku šok," rozesměju se znovu. Nemůžu si pomoct, je to všechno tak absurdní... Dante se zdá být docela fajn, i když se z něj dá vycítit trochu touha po předvádění. Uvidíme, jak s ním půjde vyjít...

Nina Karent - 27. října 2014 12:30

Jídelna ~ Paige, Dante Kávovar je přesně tam, kde jsem ho hledala. Měla jsem se ho zeptat, jaké chce. Nakonec jsem mu vzala obyčejnou kávu. Jestli je to nějaký gurmán, měl si říct. Aspoň jsem mu k tomu vzala dva cukry a mlíčko, aby se neřeklo. Překvapilo mě, jaký výběr tu /určitě/ mají. Sobě jsem nakonec vzala karamelové cappuccino. Když jsem ho k nim nesla, vonělo úplně božsky, že jsem sotva neslintala. Šla jsem hrozně pomalu, abych to nevylila, protože všichni víme, jak jsem šikovná. Nakonec jsem kafe v pořádku a ve zdraví donesla na stůl. Paige se něčemu zrovna hrozně smála a předtím jsem zaslechla něco o našem příjezdu. "Nevím jak to chceš, tak jsem ti vzala obyčejné. Ale potom se tam někdy podívej na všechny, mají tu úplně fantastický výběr," řekla jsem a svalila se na židli vedle zrzky. "Šok to rozhodně je, ale úplně to zastiňuje fakt, jak hrozně boží to tu je. Úplně luxusní pokoje s vlastní koupelnou, tahle obří jídelna s nejlepším kávovarem všech dob, velká posilovna, i když to mě zatím moc nenadchlo," fuj, cvičení, "Ani nemluvě o skladu. Mají tam všechny druhy cigaret, na jaké si vzpomenu." Oproti malému stánku vedle našeho baráku je to učiněný zázrak, "A navíc kolik věcí tam je... Budu si to muset ještě projít, protože i když nejsem nákupový tip, tomuhle prostě nejde odolat." Uvědomila jsem si, že jsem se trochu rozkecala, proto jsem se spokojeně usmála a usrkla z kávy. Je tak úžasné, že mi málem narostla křídla a já uletěla do kávového nebe.

Dante Mayers - 27. října 2014 12:46

Jídelna Nina, Paige Jsem rád, že se zasmála. Baví mě bavit lidi kolem. "No, já tu až budu asi něco málo přes dvě hodinky. Vy jste přiletěly společně v jednom letadle?" zeptám se ji a když ucítím krásnou karamelovou vůni, ohlédnu se. Nina se vrací s kávou. "Díky moc." usměju se na ni. "Já to rád všelijak." zazubím se na ni a zaposlouchám se, co říká. Jde dost vidět, že si ji víc než líbí. "Jakože není to tu špatné. Pokoj mě mile překvapil a posilovnu už jsem vyzkoušel. A co se toho skladu týče... už mi začínají docházet doutníčky, mám poslední tři." Kouknu do tabatěrky. "Pak mi ukážeš, kde ten sklad je, ju?" Napiju se kávy a přisypu si do ní cukr. I míčko mi přinesla, ta je pozorná. "Ještě jednou díky za to kafe." znovu ji poděkuji. "Byl to ale šok zjistit, že jste vlastně celý život vyrůstaly u pěstounů, že? Mě to moc ani nepřekvapilo. Podle toho, jak se ten blbec choval jsem usuzoval, že mě buď adoptovali, nebo je to mimozemšťan."

Nina Karent - 27. října 2014 12:59

Jídelna ~ Paige, Dante "Ne, přiletěla pár minut po mně," řekla jsem. "Ty jsi tu dvě hodiny a už jsi šel cvičit?" vyvalila jsem na něj oči, "Blázne..." zamumlala jsem. Začal se mi líbit ještě víc, když zmínil doutníky. Konečně někdo, kdo taky kouří a nebudu tu sama jako trubka. Ale potom to řekl. To slovo. "Ju." Málem mě trefilo. Kdo v dnešní době říká "Ju"? To by ještě mohl začít říkat mno a jop (i když mám podezření, že to už od něj taky jednou zaznělo), psát každý písmeno jinak velký a nesmí zapomenout psát v každým druhým slově Q. Kousla jsem se do tváře, abych se do něj nepustila, protože bůhví, jestli není urážlivej (protože to třináctiletý holky bejvaj). Možná ho taky zachránilo to, že zase spustil na téma "adoptivní rodiče". Okamžitě se mi vybavil táta. Sklopila jsem pohled k hladině kafe a začala jsem lžičkou z povrchu sbírat pěnu. Nemysli na něj. Určitě se to nějak vyřeší. Třeba tě tvoji adoptivní rodiče dali k adopci a ty jsi skončila u něj. Nebo zůstal na správné straně, nebo tak...

Paige Jameson - 27. října 2014 14:48
	Jídelna Nina, Dante Rodiče? Už zase? "Já ani nevím. S mámou si blízké nejsme, nikdy jsme nebyly, takže to dává trochu smysl, ale stejně mi nepřipadá, že by to bylo nějak strašné..." Všimnu si, že Nina je z toho zase trochu mimo, ale vím, že nechce být utěšována, tak radší změním téma. "A odkud vlastně jsi?" zeptám se Danteho.

Dante Mayers - 27. října 2014 16:30

Jídelna dvě krásky :) "Ne, já cvičit nebyl. Jen jsem potřeboval někde upustit páru no a boxovací pytel mi přišel jako dobrý nápad." Cvičit jsem fakt náladu neměl a navíc dnes po tý práci bych to ani nedal. Už tak mě vše bolí. Když jsem se zeptal, jestli to byl pro ně taky šok, Nina nějak povadla. Jsem to ale vůl, ptát se na takovouhle hovadinu. Do háje. Zrovna jsem přemýšlel jak zformulovat omluvu a jestli ji spojit s utěšením, když téma změnila Paige. Díky ti Paige. "Jsem Miami. Doufám, že tu mají bazén a saunu, jinak se asi zblázním." usměju se a kouknu na ty dvě. "Co vy, odkud jste?"

Paige Jameson - 28. října 2014 13:34
	Jídelna Nina, Dante "Já jsem z Dublinu, z Irska, takže co se týká životních potřeb, tak mi stačí dobrá whisky. Tady Nina mi říkala, že je z Česka, jestli tušíš, kde to je." Nina se nemá k odpovědi, tak doufám, že jí nebude vadit, že mluvím za ní. "Je tu ještě někdo, kdo patří "k nám"?" nakreslím do vzduchu uvozovky.

Nina Karent - 28. října 2014 14:19

Jídelna ~ Paige, Dante Pořád jsem sledovala hladinu kafe, než jsem si uvědomila, že už tam nemám žádnou pěnu. Uklidni se Karentová a nedělej scény, o nic nejde... napomenula jsem se a vzhlédla od hrníčku. Už jsem se nadechovala, že spustím něco o mém původu, ale Paige byla rychlejší, než já. Proto jsem doplnila jen s nepatrným pokrčením ramen: "Takovej ten flek uprostřed Evropy." "Hele, když už jsme u té whisky, vedle je přece bar, nestavíme se tam?" navrhla jsem a rchle jsem dopila zbytek už hnusně vlažné kávy. Kdo jsou další lidi od nás z jednotky mě zajímá, proto jsem se obrátila s dychtivým pohledem na Danteho.

Dante Mayers - 28. října 2014 16:20

Jídelna Nina a Paige Hmmm Irsko. Dostal jsem chuť na whisky. Když pak řekla že je Nina z Česka, jen jen nadzvedl jedno obočí a koukl na Ninu. Ta podala bližší informace v podobě malého fleku uprostřed Evropy. "Jistě, na bar bychom mohli zajít. Dostal jsem chuť na whisky." usměju se na Paige a pak jen dodám. "No, spolu se mnou tu jsou ještě dva. Henry a Thomas." dopiju kávu a kouknu na ně. "Jdeme?"

Paige Jameson - 28. října 2014 17:12
	Jídelna Nina, Dante Stačí jediná poznámka a ze všech jsou opilci, napadne mě, když jsem najednou domluveni, že jdeme do baru. Co se týká novinek o našich "spolubojovnících", ani mě nepřekvapí, že jsou to jen kluci. ...no, aspoň si nás holek budou trochu vážit... Když se najednou užuž všichni zvedají, rychle sním svůj poslední muffin (z původních tří...) a kývnu, jakože jdeme.

Nina Karent - 28. října 2014 20:21

Jídelna ~ Paige, Dante Přikývla jsem, na Danteho otázku a beze slov jsem vstala, vzala jsem tác s nádobím a odnesla ho, pokud tu tedy nemají obsluhu. V tom případě jsem ho nechala ležet. Potom jsem se otočila a vyrazila za ostatními. Zajímalo by mě, jak vypadá takový vojenský bar... Normálně bych si představila nějaký stan s dvěma lavicemi na sobě a pár láhvemi alkoholu, pokud by tu vůbec nějaký bar měli. Ale tady je všechno tak... Normální, moderní a luxusní, že by mě tu nepřekvapil bar s programem, bublinkovými barevnými sloupy a obsluhovalo by tu třeba Madoninno zlé dvojče. Nebo třeba Emy. Kde vlastně je? Už jsem jí dlouho neviděla.

Dante Mayers - 28. října 2014 20:37

Bar Nina, Paige...okrajově Emy, Clark Všichni jsme skoro sborově vstali od stolu a vydali se ven z jídelny. Jenže já nevím, kde ten bar je. Zeptal jsem se prvního chlapa, který šel kolem. Moc ochotný nebyl, ale nakonec mi to nějak stručně popsal. Vylézt ven z jídelny a zamířit do budovy vedle hlavní budovy. Ukázalo se, že měl pravdu. Při vstupu jsem dívkám podržel dveře a sál vlezl jako poslední. Bylo tam pár lidí a mám pocit, že jsem zahlédl i Emy s tím Clarkem. Jen jsem polkl a posadil se k volnému stolu. "Co si dáte holky? Já bych to viděl na whisky. "

Paige Jameson - 28. října 2014 20:45
	Bar Nina, Dante - a kdokoli jiný v dosahu... Takže džentlmen, co? pomyslím si, když nám Dante podrží dveře. A nebo jen svůdník, to se ještě uvidí. "Já bych to taky viděla na whisky, ale jestli mají zase jen tu americkou - bez urážky," omluvím se Dantemu. "Tak si dám radši pivo."

Nina Karent - 28. října 2014 20:59

Bar ~ Paige, Dante Dante očividně neví, kde to je, i když to stojí hned vedle. Už jsem se nadechovala, že mu to řeknu, ale pak jsem pokrčila rameny a počkala, než to zjistí sám. Když nám podržel dveře. Když jsem okolo něj procházela, mrkla jsem na něj: "I ty gentlemane." Když jsem se rozhlédla po místnosti, uviděla jsem Emy s nějakým chlapem. Při pohledu na něj mi přeběhl mráz po zádech, ale nedala jsem na sobě nic znát. Pokud se dívali naším směrem, zamávala jsem jim (tedy podle toho, jak je bar velký - jestli sedí pár metrů od nás, pronesu k nim jen: "Zdravím," a mile se usměju. Potom jsem se posadila ke stolu a když si Dante objednal whisky, hned jsem dodala "Dvě," a gestem jsem mu ukázala dva prsty, kdyby náhodou barman/ka nevěděl/a.

Klára Steam - 28. října 2014 21:06
	Paige, Nina, Dante Vida vida! Nový hosti! "Zdravím. Vítejte na základně, písklata." zazubím se na ně mile. "Co si dáte?"

Henry Baldwin - 28. října 2014 21:07

Bar Dante, Nina, Paige Probudím se a když se vzpamatuji, vstanu a podívám se na hodiny. To sem tak dlouho spal? Poté si vzpomenu, co se stalo, než jsem usnul. Dante za mnou ještě nepřišel? Asi jsem jenom přes spánek neslyšel jeho ťukání a odešel. Mám žízeň a rozhodnu se jít do baru. Vezmu si kartu od pokoje, vyjdu ven a zamknu kartou dveře. Co asi Dante dělá? Snad nejí takhle dlouho. cestou znovu přemýšlím. Jsem v baru poprvé, proto se rozhlídnu po celé místnosti. Kdo je tohle? Je to snad další z těch, který nevěděj, proč jsou tady? Asi ne, vypadá, že to tady zná moc dobře. Uvidím Emy s nějakým chlapem. Šel bych možná za Emy, ale když jsem ji naštval a ani je nechci rušit. Odtrhnu od nich pohled a spatřím Danteho se dvěma dívkami. Tak tady je, mě nikdo nedokáže vzbudit, já se vzbudím vždycky, až můj mozek chce. Pomyslím si a jdu za nimi. "Čau Dante, promiň, já jsem usnul a ani by se mi teď posilovat nechtělo." Otočím se na holky. "Zdravím, vy jste byli taky přivezeny letadlem a nejdřív jste nechápali proč, že?" Usměji se a podívám se níž, kde mají výstřih. Přibyla další prsa. Pomyslím si a čekám na odpověď.

Paige Jameson - 28. října 2014 21:15
	všichni v baru ;) Když se objeví barmanka, okamžitě mám připravenou odpověď: "Máte tu irskou whisky? Jestli ne, tak se asi zastřelím." Prakticky hned potom se objeví kluk, zřejmě se s Dantem zná, a první co udělá je, že mně a Nině začne zírat na prsa. Jako vážně?! "Ano, nás taky přivezlo letadlo, ale to nevysvětluje kdo jsi, a proč bychom se s tebou měly bavit," řeknu trochu naštvaně.

Nina Karent - 28. října 2014 21:25

Bar ~ Paige, Dante, Henry, Klára, Emy, Cark -uf Překvapeně jsem se podívala na barmanku a v duchu jsem hvízdla. "Taková hezká holka a děláš barmanku na vojenský základně?" vyhrkla jsem, než jsem si stihla uvědomit, že budu vypadat jako lesbička, "Eh... Jsem čistě hetero," dodala jsem dřív, než jsem si uvědomila, že to moc nezachráním. Dřív bych zrudla až po konečky prstů, ale už jsem si na takové situace zvykla proto jsem se jen rozpačitě usmála a čekala, jestli mi jednu vrazí, vysměje se mi nebo mě pošle do háje (nebo na onen svět). Než jsem se stihla strapnit ještě víc, přišel další kluk. Nejdřív se tu rozhlédnul, ale když uviděl Danteho a nás dvě, rázoval si to sem. Sledovala jsem ho pohledem a čekala, co z něj vypadne. "To to jde tak vidět?" odpověděla jsem na jeho otázku. Než jsem ale stihla dokončit větu, přelétl očima naše vnady. Povytáhla jsem jedno obočí a zaluskala prsty ve výšce očí. "Tady!" připomenula jsem mu se smíchem.

Dante Mayers - 29. října 2014 13:29

Bar Nina, Paige, Henry, Klára...ti další Když jsme se usadili, přišla barmanka. "Taky whisky." usměju se na ni a vzápětí se zasměju, když slyším Ninu. "To bylo pěkné. Takové od srdce." znovu se na ni usměju a chci ještě něco dodat, když uslyším známý hlas. Henry přišel. "Nazdar Henry." řeknu a postavím se. Henry nezklamal a začal hned okukovat děvčata. Přátelsky jsem jej chytl za rameno a postavil se. "Holky, to je Henry. Henry, to je Nina a Paige. Henry se jen rád dívá, ale je neškodný, že?" Při zmínce o tom, že se jen rád dívá mu začnu nenápadně ale silně mačkat citlivou oblast nad klíční kosti. Zeširoka jsem se na něj usmál, snad pochopil, že je to nevhodné takhle okukovat holky.

Nina Karent - 29. října 2014 13:51

Bar ~ není tu Thomas Na Danteho poznámku jsem mu jen oplatila nejistý úsměv, protože jsem pořád periferně sledovala barmanku, jestli se na mě nevrhne, nevytrhne mi jazyk a nestrčí mi ho do ucha. "Moje prsa už asi znáš," pronesla jsem k němu, "Já jsem ta Nina," upřesnila jsem a napřáhla k němu ruku, zatímco jsem se v duchu snažila vymyslet nějakou dobrou zkomoleninu "perverzní" a "Henry". Penry nezní moc dobře. Pery? Perny? Pernry? Prostě je Herverzní Penry, to je ono.

Klára Steam - 29. října 2014 13:53

Jen co jsem přišla ke skupince nováčků, už mi jedna z dívek hodila lichotku, po které ale hned začala obhajovat svou orientaci. Zasmála jsem se. "Díky. To vždycky potěší o to víc, když vím, že ti neříkáš aby jsi se mi dostala do kalhotek." mrknu na ní s úsměvem. Druhá dívka se zeptá na whisky. "Jistě. Jen se opravdu nevýznam v tom, jestli je nějaká z nich irská. Máme Tullamore Dew, Old Dublin, Jameson a Midleton." Kouknu na ní, doufajíc, že alespoň jedna z nich je irská. Než si stihnou doobjednat vejde další nováček. Když vidím, jak na něj holky reagují a jak se ho ten mladík snaží "vychovat" jen těžko se udržíme smíchu.

Henry Baldwin - 29. října 2014 14:15

Bar Paige, Nina, Dante, Klára Došlo mi, že tohle jsou ty holky, který jsem viděl v jídelně. Asi se potkali a Dante s nimi musel hned jít do baru co? Ani jedna není ráda, že jim čumím na prsa, ale očekával jsem to, jaká NORMÁLNÍ holka by z toho mohla být nadšená. Když ucítím bolest a uvidím, jak se Dante tváří, tak nejspíš ani jemu to není příjemné. "Jo, moje oči jsou všude, ale svaly nikde." Zasmál bych se, ale klíční kost mi to nedovoluje. "Omlouvám se, nad očima nemám žádnou kontrolu, dělají si co chtějí, když uvidí... No nic..." Zastavím se, protože je všem jasné, co myslím. Podívám se na Danteho pohledem, který naznačuje, že už může dát ruku pryč. Příště si budu dávat pozor v jeho blízkosti. Přijde další holka (barmanka) a moje oči se chtějí podívat na její dva míče, ale zachrání mě její otázka a bolest mého ramene. Něco bych si objednal, ale teď je pro mě hlavní, aby dal svojí ruku někam jinam, proto odpovím jenom: "Já si nic nedám." Mám stále potřebu se podívat do jejího výstřihu, ale v duchu si stále říkám, že bych neměl, proto se po odpovědi podívám zpátky na Danteho a čekám, co udělá.

Paige Jameson - 29. října 2014 15:31
	Bar všichni okolo Na barmančinu odpověď se rozesměju. "Máš štěstí, ty jsou všecky od nás!" vysvětluju. "Takže si dám Tullamore, díky. Já jsem Paige, jen tak mimochodem." Co se týče Henryho, jsem ještě trošku napružená, ale nikdy jsem nebyla schopná vydržet naštvaná. "Jen abys o ty oči nepřišel, když jsou tak neopatrný," vyhrožuju.

Dante Mayers - 29. října 2014 15:59

Bar Henry a děvčata Když jsem se přesvědčil, že pochopil, že to není slušné, pustil jsem mu rameno a poplácal ho po zádech. Ten kluk jednoho dnes dostane přes pysk od nějaké méně tolerantní holky. Když jsem i viděl, že to holky vidí stejně, usmál jsem se. "Takže...těšíte se, až nám to peklo tady začne?" zeptám se holek a Henryho a na každého kouknu. "Já se celkem těším, vždy jsem se chtěl přidat do armády." řeknu jen tak mimoděk a usměju se na servírku. "Tak když tedy jsou všechny Irské, dám si Tullamorku."

Henry Baldwin - 29. října 2014 16:19

Bar Paige, Nina, Klára, Dante Dante mě konečně nechal mojí klíční kost a já mohl normálně odpovědět. "Neboj, už jim řeknu, kdo je pán a že se očumovat nesmí." Usměji se, ale popravdě jsem hodně vyděšený, proto ustoupím jeden krok zpět. Dante se nás všech zeptal a já se zase trochu přiblížil, abych líp slyšel. "Já se taky těším, kdyby někdo z vás zažil můj nudný život, asi by odvezení sem pro něj byl ráj. Slyšel jsem, že tady mají hřiště, takže se nemusím bát, že bych dlouho nehrál fotbal, ale nejdřív musím zjistit, jakou mám schopnost. Vy už to víte?" Dante chce být v armádě, myslím, že se na vojáka hodí. Pomyslím si potom, co jsem ho trochu poznal. Podívám se na děsivou Paige, když uvidím její mírně naštvaný obličej, kouknu na Ninu a postupně na všechny.

Nina Karent - 29. října 2014 16:33

Bar Obličej toho kluka, když ho Dante pustil je k nezaplacení. To z něj má až takovej respekt? Přelétla jsem Danteho pohledem. Svaly má a jde vidět, že ví, co s nima dělat. A i když na Penryho udělal "bububu", přece by mu přede všemi neublížil. "Mě se tu zatím líbí. všechno zadarmo, můžeme si dělat, co chceme... No ale předpokládám, že takhle to nepůjde pořád a bude to tu docela makačka... No a...," Poukázala jsem na svojí drobnou postavu, "Snad mě tu neumřou." Až pozdě jsem si uvědomila, že bych tu měla používat zabít místo umřít. Zatím to ale nevypadá, že by moje chování někomu vadilo, snad si ze mě nebudou dělat srandu... Rychle jsem proto změnila téma. "Ty hraješ fotbal?" obrátila jsem se na blonďáka, "Třeba bysme si mohli někdy zahrát," navrhla jsem. Jsem sice nemehlo, ale jsem rychlá, teda pokud nezakopnu o zem nebo o vlastní nohy. /někdo to říct musel :P :D/

Henry Baldwin - 29. října 2014 16:49

Bar Děsivá Paige, Drsný Dante, Nešikovná Nina, Barmanka Klára "Jo, taky se mi líbí, že je to vše zdarma, ale o skladu jsem nejdřív nevěděl a musel jsem letět domů pro věci. To mě trochu naštvalo, ale mají to tady zařízený, takže jsem si nakonec neměl proč stěžovat. Já doufám, že to bude náročný, chci se trochu zapotit, když už jsem tady." Usměji se na Ninu. Nina bude asi pěkný flákač, prý "makačka", o makání to tady celé bude. Nina je snad z ciziny? "Neumřou"? Nevím, to je jedno. Zamyslím se nad Ninou, jaká asi bude, ale zatím je v pohodě. "Jo, já se o tom zapomněl zmínit že? Ale ano, jsem fotbalista." Co si to o mě budou zase domýšlet, když zjistili, že jsem fotbalista. Všichni mají z hráčů fotbalu srandu. "Jasně, budu jen rád, když si se mnou někdo zahraje." Pousměji se. Ona by chtěla hrát? Možná nebude takový ztracený případ, alespoň ve sportu. Poté znovu čekám, co řeknou ostatní.

Klára Steam - 29. října 2014 19:53
	"Uff.. To se mi ulevilo.." Pousměji se. "Já jsem Klára..." Mrknu na dívku a pak se podívám i na ostatní. Když si všichni objednají, vydám se zpět k baru. Připravím whisky a obsloužím ještě pár zákazníků. Poté se i s objednávkou vrátím. Položím sklenky na stůl. "Na zdraví! Nerozmyslel jste si to někdo a nechcete ještě něco?" Usměji se a podívám se na ty, co si nic neobjednali...

Henry Baldwin - 29. října 2014 20:03
	Bar Dante a holky Přijde za námi tentokrát s whisky Klára a nabízí mi pití, kdybych si to nerozmyslel. Nechtěl jsem, protože jsem byl rozhozený, ale teď už mám žízeň. "Možná bych si něco dal, co tady máte kromě whisky?" Pousměji se. Připadám si divně, všichni si objednali whisky, ale já ne. Whisky nepiju vůbec. S nastraženými uši čekám na seznam pití, které tady v baru mají.

Klára Steam - 29. října 2014 20:07
	"No.... V podstatě všechno ale nechtěj po mě prosím namíchat nějaký super složitý drink. Max kolu s rumem nebo džus s vodkou." Zazubím se na něho.

Henry Baldwin - 30. října 2014 14:59
	Bar Paige, Nina, Dante, Klára "Tak si dám jenom pivo." Usměju se. Tohle je opravdu bohatá základna, mají tady všechno pěkně zařízený a dokonce mají sklad se všemi věcmi a bar s hodně druhama pití. Tohle bude fajne, lehce si tady zvyknu.

Paige Jameson - 30. října 2014 21:02
	Dante, Henry, Nina, (Klára) "No, docela se těším na výcvik schopností, ať půjde o cokoliv, ale nejsem si docela jistá tím vojenským. To bude nejspíš docela dřina, takže se trochu bojím," odpovídám na Danteho otázku. Henry s Ninou se začnou bavit o fotbale. "Já bych si i zahrála, ale nejsem nijak skvělá..."

Henry Baldwin - 30. října 2014 21:15

Bar Klára, Dante, Nina, Paige Paige řekla svůj názor na Danteho otázku a se mnou a Ninou se trochu začala domlouvat o fotbale. "Jestli tě tenhle sport bude bavit, tak hrát asi můžeš, ale jestli vás budu mít v týmu, tak ignorujte mé řvaní, když si s nikým neodkážu sehrát, tak jsem trochu nervní." Zasměji se, aby to vypadalo, že si dělám srandu. Fotbal chtějí hrát jenom holky? Dante nic? Ale dostal by po prvních pěti minutách červenou kartu, protože on bude používat ruce místo těla. Takhle to bude lepší. Na všechny se usmívám a koukám, jestli barmanka nejde s pivem, které jsem si objednal.

Dante Mayers - 30. října 2014 21:51

Jídelna Paige, Nina, Henry, Klára Když mi donesla sklenku, jen jsem se usmál a vzal ji. Koukl jsem se na Paige. Mohla vidět, že už mám na tu whisky chuť. Asi ještě chvíli počkám, až donese i Henrymu to pivo. Nakonec odpověděli všichni na můj dotaz. Všichni se těší. Znovu jsem se na ně usmál a pak jsem jen dodal k tomu fotbalu "Hele.. klidně bych si s vámi zahrál. Jen dejte vědět, až půjdete." zazubím se a kouknu po ostatních. "Co si tipnout naše schopnosti?" jen tak plácnu první blbost co mě napadne.

Henry Baldwin - 30. října 2014 22:29

Bar Klára, Dante, Nina, Paige Dívám se na skleničku s whisky, kterou Dante zvedne. Dante už má to svoje pití, ale kde je moje pivo? Nechci být nezdvořilý, proto jenom čekám bez připomínky. "Jasně, máme pokoje blízko od sebe, jen mi ukážeš, kde je ten tvůj a stavím se pro tebe, až budeme mít chuť si zahrát." Usměji se a podívám se na všechny, jestli k tomu nechtějí něco dodat. Věděl jsem, že Dante má taky fotbalového ducha, nevím jestli je to dobře, ale na tak malou partu je to dost fotbalistů. Dante tentokrát navrhne, že si tipneme jaké máme schopnosti. "Nevím, jakou můžu mít, ale hlavně to chci co nejdřív zjistit." Chvíli čučím do stropu a přemýšlím. "Napadá mě, když si Emy umí udělat své kopie, já bych mohl mít něco na zmenšení. Ale nevím, jestli je to zrovna výhoda, stejně jsem malý už dost." Zasměji se a poslouchám, co napadne ostatní za blbosti.

Nina Karent - 31. října 2014 07:05

Bar ~ Paige, Dante, Penry, Klára Chvíli jsem váhala, jak moc budu dneska pít. Za poslední roky můj žaludek má trochu trénink, přes to bych nechtěla zítřejší den strávit v záchodové míse. Nakonec jsem se trochu napila - ne abych vypadala jako alkoholik, ani jako nějaká slečinka, která si dala pití jen proto, aby držela partu. Whisky je dobrá, mně stejně všechny připadají stejné... Danteho otázka mě zaujala a hned se mi v hlavě začaly nořit ty nejtemnější nápady. "Já určitě budu mít něco jako že se přede všema natáhnu a oni umřou smíchy," vypadlo ze mně nakonec, "I když to nemusí být superschopnost, to zvládnu tak jako tak..." dodala jsem a usmála se. Další tipy byly, že svoje nepřátele proměním v obří hranolky (protože ty mám ráda) a mrtvé v kečup (aby byla sranda). Taky bych mohla svoji šikovnost přenést na ně a oni by se třeba zřítili ze schodů, nebo rovnou na místě. Nebo bych třeba všechno, čeho bych se dotkla by se rozbilo. Když nad tím tak uvažuji, jediné, v čem jsem dobrá je, že mám docela ránu. Bylo by fakt hustý, kdybych měla nějakou super sílu, nebo tak... Představila jsem si samu sebe, jak se řítím na nějakýho zoufalce přede mnou. On už se nemá čím bránit. Já vyskočím do vzduchu, udeřím ho pěstí do prsou a on odletí na protější zeď a zůstane za ním prasklina, jako v komixech. To by bylo hustý...

Henry Baldwin - 01. listopadu 2014 14:58

Bar Klára, Dante, Nina, Paige Ninu napadlo, že se může natahovat. Usmál bych se, ale asi jsem se moc nevyspal, protože začínám být unavený. Je mi trochu slabo a chci zareagovat na to, co řekla Nina, ale motá se mi hlava. "To je dobrý. Já už asi jdu do svého pokoje." Řeknu rychle, abych si mohl odejít. Otočím se zády ke všem a podívám se kolem sebe. Když chci udělat krok, vzpomenu si na pití. Já si objednal pivo a teď by bylo divný, kdybych odešel. Ale tady už to nezvládnu. Hlavu otočím zpátky na ostatní. "Řeknete barmance, že mi není dobře?" Poté bez dalšího slova odejdu a celou dobu se dívám přímo před sebe. Dojdu ke dveřím pokoje, otevřu je kartou a vstupuji dovnitř. Dveře za sebou zavřu, hodím kartu na pracovní stůl a když jsem blízko postele spadnu na měkkou matraci. Hned zavřu oči a říkám si, že je mi děsně.

Tajemství - 03. listopadu 2014 19:01
	Den první - večer Bar Do baru vešel jakýsi muž a něco špitl Kláře do ucha. Klára jen v klidu kývla a začala postupně obcházet všechny stoly. Pokaždé, když domluvila se všichni zvedli a odešli. "Ahoj... Hele lidi, moc se omlouvám ale budu muset dnes už zavřít... Dostala jsem zprávu, že na mě čeká ještě nějaký úkol..." Koukne na vás omluvně a začne uklízet okolní stoly.

Paige Jameson - 05. listopadu 2014 14:55

Bar Nina, Dante, Henry, (Klára) Henry se najednou zvedne s tím, že je mu špatně, a opravdu se trošku potácí, jakoby byl opilý, přestože si ani nepočkal na to pivo. "Tak ahoj zítra," kývnu na něj, když odchází. Potom mi dojde, že to může znít trošku hrubě, když je mu špatně, ale co se stalo, stalo se. Po chvíli začne barmanka obcházet jednotlivé stoly a lidé u nich se zvedají. Co se asi děje? Dozvíme se to, když dojde k nám. Takže dostala úkol, hm? No, bylo by divné, kdyby tu byla jen jako barmanka... S lítostí se podívám na nedopitou sklenku a hodím do sebe zbytek whisky. Taková dobrá a takový plýtvání... "Takže vzhúru "domů", že? Nebo ještě hodláte něco podnikat?" ptám se, spíš z legrace.

Tajemství - 06. listopadu 2014 21:19
	Noc byla klidná. Probudil vás až rozhlas v 7:00. "Prosím všechny nováčky, aby se dostavili v 8:00 do kanceláře poručíka Atkinsona. Opakuji, nováčci v osm u poručíka Atkinsona." Rozhlas se ozýval jak z chodby tak byl ale slyšet i po celém ostrově.

Henry Baldwin - 06. listopadu 2014 22:01

Pokoj-Kanelář Probouzím se a vzpamatovávám se, co se odehrávalo, než jsem usnul. Cože? To je ráno? Já snad usnul? Bylo mi tak blbě, že jsem prostě zavřel oči a usnul. Ani jsem se nepozvracel, ale proč mi bylo tak špatně? No, nad tím teď nebudu přemýšlet. Vstanu a začínám myslet na rozhlas, který mě vzbudil. V osm? Takže teď bude nějak sedm. Kouknu na hodiny. No jo, je sedm hodin, čekal jsem, že tady budu vstávat brzo, je to základna a základna je jako tábor, ale trochu vylepšenej tábor. Ale já musím jít teď za Atkinsem, za ním se mi vůbec nechce, ale odporovat bych taky neměl, nebo si pro mě přijde a do té kanceláře mě dokope. Dojdu ke stolu a hledám svojí kartičku od pokoje. Když jsem ji včera na stůl hodil, sklouzla a spadla za stůl. Naštěstí je v té části, kde nejsou šuplíky, takže mě napadne podívat se pod stůl a vezmu ji. Odejdu, zamknu dveře a jdu do kanceláře. Co by po nás mohl chtít? Že by první výcvik? Něco jako na táboře, ale tady je místo rozcvičky výcvik. Stejně to bude trénink a to je něco pro mě. cestou se zamýšlím. Dojdu ke dveřím a zaťukám. "Tak jsem tady pane poručíku." Čekám, jestli mě pozve dál. Nevím, jak to tady chodí, na táboře jsem za nadřazenou osobou takhle do kanclu nechodil.

Thomas Wenaroth - 07. listopadu 2014 21:44

Sedím na posteli celý rozlámaný, dík přespáni venku v nějakém zakopu a pak ještě problém s tou ochrankou. No, příjemná noc. Potřeboval jsem to ze sebe vypustit. Myslím, že i Emy si ráno všimla, že mé jednání bylo mnohem příjemnější než včera. Protáhnu se a znova se podívám do složky co mi nechala Emy na posteli, kde jsou fotky našich rodičů a další informace. Najdou se ozve hlas co svolává nováčky. Postavím se a obléknu se do maskáču, které jsem si vzal ze skladu a pak pomalým krokem se blížím k veliteli tohohle blázince.

Dante Mayers - 08. listopadu 2014 12:32

Večer-ráno Když jsem se jen tak ze srandy zeptal, co si myslí, že mají za schopnosti, Henry mě překvapil. Prý něco na zmenšení. To aby se ti líp šmírovaly holky, co? Usměju se v duchu a koukám na ostatní a vychutnávám si whisky. Nina to vzala s humorem. Taková schopnost by mohla být fajn, aspoň bude sranda. Pak se ale Henry začal chovat divně. Z ničeho nic se postavil s tím, že mu je špatně a že musí na pokoj. Jen jsem se za ním díval, jak odchází a pak jsem se podíval na holky a pokrčil rameny. „Divné.“ Pronesl jsem a napil se whisky. Je fakt výborná. Přistoupila k nám barmanka s tím, že už musí zavřít, že má něco jiného na práci. „Jo jasan, jen to do sebe rychle hodím a půjdu,“ usměju se na ni a kopnu zbytek pití do sebe. Počkám na holky a pak společně s nimi vyjdu ven. „No nevím, klidně bych s vámi ještě někam zašel, ale nějak mě nic nenapadá co a jak.“ Pousměju se na Paige a kouknu na Ninu. Jestli ani ona nevím, tak společně zamíříme na pokoje, kde se rozdělíme. Na pokoji si sundám všechno krom spodního prádla a zapadnu do postele. Spí se mi tak krásně a zdá se mi tak krásný a divoký sen. Jenže ten sen byl přerušen rozhlasem. Posadím se na postel a vytřeštím oči. Do prdele práce! Tak pěkný sen. S mručením si půjdu opláchnout obličej a obleču si své věci. Kalhoty, béžovou košili a boty. Zavřu za sebou pokoj a vydám se do kanceláře. Když jsem vstoupil, už tam byl Henry a Thomas. „Jsem tady, jak bylo řečeno. Pane.“ Dodám ještě, když jsem si vzpomněl na včerejší příhodu s Clarkem. Postavím se dál od dveří a čekám na ostatní.

Nina Karent - 08. listopadu 2014 13:59

Bar ~ Paige, Dante Když se Henry zvedl s výmluvou, že už jde do svého pokoje, starostlivě jsem ho pozorovala, jak odchází. Co tak najednou? Celou dobu vypadal v pohodě. Třeba neumí pít, tak radši utekl. Jo, to bude ono. I když nemyslím si, že je tak dobrý herec, aby dokázal předstírat zesinání v obličeji. Nakonec jsem pokrčila rameny a obrátila svou pozornost zpět k dění u stolu. "Jo no," přitakala jsem Dantemu. Znovu jsem si "usrkla" whisky a až pálení v krku mě upozornilo, že bych se měla brzdit. Naštěstí přišla Klárka, že musí zavřít. Proto jsem do sebe kopla zbytek a položila sklenici na stůl. Trošku mi zacukalo v obličeji, protože jsem to asi přehnala. Koukla jsem po ostatních. Dante byl rychlejší než já a už na nás čekal, tak jsem se postavila a vyrazila za ním k východu. Okamžitě jsem vytasila krabičku a zaškrtala zapalovačem. Ještě jsem ji podala Dantemu, jestli chce taky, načež jsem ji spolu se zapalovačem se šestistrannými malými kostičkami, které v něm zachrastily, uklidila zpátky do kapsy. "Nevím, jestli se ti ještě chce, ale jestli mají otevřeno ve skladu, můžeme se tam ještě kouknout. Stejně si ještě musím vzít pár věcí. Jinak už bych to pro dnešek zabalila, potřebuju se vyspat, abych zítra nevypadala jako zombie. Mám takovej pocit, že nás tady nenechají vyspávat do oběda," pronesla jsem k němu a když jsem domluvila, znovu jsem si potáhla z cigarety. Navíc už je /nejspíš/ večer, proto jsem se zachvěla zimou. Potřebuju sprchu a do postele. Pokoj Ať už jsme šli do skladu, nebo ne, před pokoji jsem se rozloučila s ostatními a vklouzla jsem dovnitř. Vydechla jsem úlevou a svlékla ze sebe mikinu, kterou jsem hodila na zem vedle skříně. To uklidím později... Potom jsem vešla do (své vlastní!) koupelny, svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Potom jsem si vyčistila zuby a vrátila se do pokoje, kde jsem si vzala věci na spaní a lehla si do postele. Trochu jsem zalitovala, že jsem si ve skladu nevzala fén, protože musím jít spát s mokrou hlavou. Doufám, že chytnu rýmu a celej zítřejší den prosmrkám. Ráno "...kanceláře poručíka Atkinsona. Opakuji, nováčci v osm u poručíka Atkinsona." Pomalu jsem otevřela oči a zamžikala proti ostrému světlu, které sem dopadalo skrz okno. "Zabijte mě," zachrčela jsem a převalila se na záda. Překvapeně jsem vyjekla, když jsem se svalila z postele a praštila sebou o zem, následované hlasitou ránou. Tiše jsem zasténala a posadila se. "Kreténi debilní..." zabručela jsem si pro sebe a šouravým krokem jsem se doplazila do koupelny. Opláchla jsem si obličej, abych přišla k sobě a vydrhla jsem si zuby. Pohlédla jsem na sebe do zrcadla. Mám ještě ospale přivřené oči, kruhy pod očima a jsem divně bedá. Nemluvě o mých vlasech, které mi nyní v jakýchci slepených dredech trčí okolo hlavy. Po několika minutách jsem je konečně rozčesala a svázala do culíku. Potom jsem na sebe hodila tričko a volné bokové jeany a vyrazila z pokoje. Vyrazila jsem cestou, u které jsem předpokládala, že vede do kanceláře. Mám hlad. Tiše jsem si povzdechla a moje myšlenky potvrdilo zakručení v břiše. Kancelář ~ Penry, Thomas, Dante, Paige ? Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se po ostatních, ale jsem tak unavená, že mi unikly hned dvě věci. (poručík a Thomas) "Čau," zabručela jsem a chtěla vejít, když jsem se zarazila a rychle dodala, "Zdravím pane..." uvědomila jsem si, že jsem zapomněla, jak se jmenuje, "Pane." hlesla jsem nakonec a trochu neohrabaně jsem zasalutovala. Potom jsem konečně vlezla dovnitř a sesunula jsem se na gauč. Opřela jsem se o ruku a mám pocit, že jsem na pár minut usnula. Bylo mi jedno, že mě za takové chování nejspíš pošlou uklízet hovínka po psech, ale donutit mě vstávat takhle brzo je přinejmenším barbarské. Stejně tu ještě nejsme všichni...

Paige Jameson - 08. listopadu 2014 16:43

Ráno Nina, Thomas, Dante, Henry Když včera všichni řekli, že už nic dělat nechtějí - ne, že bych se jim divila - zamířili jsme do pokojů. Vysprchovala jsem se a převlékla, ale spát se mi ještě nechtělo, tak jsem začala sepisovat, co se přes den dělo. Možná je to tu tajné, ale to neznamená, že mi zabrání v tom, psát si deník. Skončím někdy těsně po půlnoci, kdy usnu ještě v sedě s tužkou v ruce. Ráno mě probudí rozhlas s tím, že v 8 máme být v kanceláři. Nechce se mi vstávat, ale přes noc jsem se převalila až na okraj postele, takže vypadnu sama od sebe. Zatřepu hlavou, ale neprobere mě to, takže se nějak doplazím do sprchy a pustím na sebe studenou vodu, abych se probrala. Trochu to pomůže, ale pořád jsem trochu mimo, tak na sebe rychle hodím nějaké oblečení a zamířím do jídelny v naději, že seženu hrnek čaje. Kafe na mě nefunguje, ale mám štěstí a čaj seženu. Jenže, když tam dorazím, je už za deset minut osm, takže trošku nestíhám. S čajem v ruce zamířím do kanceláře - ještě, že si pamatuju, kde je - a dorazím těsně před osmou, ale všichni už tu jsou, takže vyhrknu: "Omlouvám se, jdu pozdě?"

Tajemství - 10. listopadu 2014 12:31

Postupně se do místnosti začli loudat nováčci. Vstal jsem z židle, přešel před stůl a opřel se o něj. Jejich snahy o salutaci, nebo vojenský pozdrav mě oravdu dojímali. Bylo milé, že se snaží ale zárověň byla pravda, že se jim to vůbec nedařilo. "Jak jste se vyspali?" Pousmál jsem se. "Doufám že dobře, protože vzhledem k tomu, že jste tu dnes už všichni, začneme hned s tréningem." Dojdu ke dveřím které otevřu a pokynu dvojci za nimi, aby vstoupili. Dovnitř vešla Emy a Clark. "Emy už všichni znáte. Je to váš trenér schopností a také a to především hlavní šéf. Na slovo jí musíte poslouhat." Po té se otočil k Clarkovi. "Kdo je pro vá ale nejspíše nový je desátník Clark. Ten má na starosti fyzický tréning. Je to Emy zástupce." Když domluvil, přešel zpátky za svůj stůl a podíval se na Emy a Clarka. "Odveďte a pro dnešek je prosím aspoň trochu šetřete." Podíval se a zaměřil se především na Clarka. Emy a Clark vás dovedli před budovu...

Nina Karent - 10. listopadu 2014 15:23

Kancelář Ze spánku mě vytrhl něčí hlas. Rychle jsem se narovnala, načež jsem zase klesla zpátky na gauč. Tréningem? Fuj. Vždyť je teprve osm hodin! Kdybych věděla, že nás tu budou takhle mučit, odjela bych zpátky, jakmile by to bylo možné. Když jsem ale zaznamenala, že mezi dveřmi někdo stojí, po posunula jsem se dozadu a složila si ruce do klína, abych nedostala hned první den proslov o společenském chování (jako by nestačily ty ve škole). Usmála jsem se, když jsem viděla Emy, ale potom mi zmrzl úsměv na rtech. To je ten chlap z baru! Opět se přihlásilo nepříjemné zašimrání na páteři. Nemám z něj dobrý pocit a upřímně řečeno mě dost děsí. Nasadila jsem proto neutrální výraz a vrátila jsem se pohledem zpět k poručíkovi. Trenér? No výborně! Nejenže mě děsí, on mě má i děsivé věci učit. Potom, co domluvil jsem vstala a počkala na ostatní, abych se vmísila do hloučku.

Henry Baldwin - 10. listopadu 2014 20:39

Kancelář Atkinson, Dante, Nina, Paige, Thomas, Emy, Clark "No, noc byla jako každá jiná, tvrdě jsem usnul a nic jiného si nepamatuji." Usměji se při mé odpovědi na Atkinsonovu spíše řečnickou otázku. Chtěl, abychom se pořádně vyspali, aby jsem na náš první tréning nevypadali jako mrtvoly. Asi bych byl rád, že začneme s výcvikem, ale nenávidím, když musím brzy vstávat kvůli něčemu takovému. Navíc jsem se ani nijak neupravil. Nějak to snad přežiji, ale jak asi teď ráno zase vypadám, když jsem se neučesal a navíc budu mít děsný dech, protože jsem se nestaral ani o zuby. Radši nebudu moc mluvit. Podívám se na právě přicházející Emy s chlapem, který s ní seděl v baru. Ale Atkinson pokračuje dál a já ho tedy stále poslouchám, proto hned odvrátím pohled zpátky na poručíka. Takže Emy mi bude rozkazovat? Rozčílit se umí, radši to nějak zkousnu, než vědět, co by se stalo, kdybych jí dokázal naštvat ještě víc. Můžu jí brát jako trenéra, na to bych si mohl lehce zvyknout. Jenom mírně přikývnu hlavou, na znamení, že vím o co jde a chápu to. No jo, toho ještě neznám, ale jestli je to trenér na fyzičku, tak se s ním rád seznámím. S tímhle si určitě padnu do oka. Ale asi si radši nejdřív půjdu vyčistit zuby, aby to seznámení bylo trochu na úrovni. Podívám se na Clarka a poručík dá rozkaz, aby nás s Emy odvedli, proto jdu za nimi před budovu, kde čekám, co si na nás připravili s trochou natěšení na první tréning na téhle luxusní základně.

Paige Jameson - 11. listopadu 2014 20:12

Kancelář "Clark", Emy, Nina, Dante, Henry, Thomas Jsou nám představeni naši velitelé. Emy nás bude učit zacházet se schopnostmi, zatímco "Clark" nám má vnutit fyzičku. A jé. To bude legrace až s Ninou "čirou náhodou" pozabíjíme všechny, co se kolem nás objeví... Pousměju se nad tou myšlenkou a jdu za ostatními před budovu. Je trochu drsné, že hned druhý den máme začít s tréninkem, ale chápu, že nemá cenu to odkládat.

Dante Mayers - 23. listopadu 2014 21:35

Kancl Stojím tam a poslouchám, co nám říká seržant. Když pak zmíní ty dva, jen se na ně podívám. Chci se na Emy usmát, ale jak vidím toho Clarka vedle ni, moc se mi do toho nechce. Navíc, včera jsem dostal jasnou zprávu. Jen jsem stál rovně a pohledem jsem se vrátil znovu k seržantu. Už se nemůžu dočkat, až to tady začne a já zjistím, co mám za schopnost a kam mě pošlou. Jsem natěšený jako malé dítě o vánocích.

Desátník Emy Falconer - 24. listopadu 2014 20:06

Večer jsem se dostala do postele a upřímně ani nevím jak... Ráda bych řekla, že jsem viděla desetkrát ale bylo to spíš tak, že jsem byla viděna desetkrát. Není to zrovna výhoda... Když chlastá jedna Emy, jsou ožralé všechny a když chlastají všechny... No sakra! Probudil mě až rozhlas. Pootevřela jsem jedno oko. Hmmm... Tam bych asi měla taky být.... Vstala jsem a začala se trochu dávat do kupy. Sprcha mi bodla a trochu mě probrala. Ne však dost. Oblékla jsem si maskáče a červené tílko a vyrazila jsem do jídelny. Pořádně jsem se najedla a dala si kafe. Teď už jsem si připadala použitelná. Blížila se chvíli, kdy jsme měli být v kanclu, tak jsem vyrazila a čekala venku, až nás vyzve poručík vejít. Clark tam už byla taky a nevypadal, že by na tom byl o moc lépe. Vstoupili jsme a Atkinson nás začal představovat. Přišlo mi to zbytečné, tedy alespoň u mě. Rozhlížela jsem se po nich a očima jsem zabrousila i na Danteho. Usmála jsem se. Ten mi ale nebyl vrácen. Očividně si vzal k srdci, co mu Clark včera řekl. Po chvíli nás poručík vyzval, aby jsme si je odvedli a tak jsme vyšli před budovu. Koukla jsem na Clarka a začala. "Dobré ráno." Odmlčím se. "Tréningy budou probíhat následovně. Budete jedna dvojce a jedna trojce. Budete se střídat. Dopoledne budete mít vždy jedna skupina zkoušení schopností a druhá fyzičku a odpoledne obráceně. Jasný?" Nenechám je ani odpovědět a pokračuji. "Je tu někdo, kdo už přišel na svou schopnost, nebo si myslí, že ví co má?" Zeptám se a čekám na odpověď.

Thomas Wenaroth - 24. listopadu 2014 20:41
	Stojím v kanclu s lehkou kocovinou. Bla bla bla bla. Probleskne mi hlavou. Pak nám představí naše trenéry. Otočím se na ně, přivřu jedno oko a změřím si novou osobu pohledem. Vyjdeme před dům a já se postavím k ostatním. Poslouchám Emy.”No, já nemám páru…” Odpovím, když se nás zeptá na schopnosti...

Desátník Clark - 24. listopadu 2014 20:44

BAŽANTI Počkám, až domluví Emi, pak udělám krok do předu a podívám se na všechny ty zelenáče. “Tak fajn mrtvoly. Do teď jste měli šanci se vrátit k vaším ubohým a zbytečným životům, ale teď už není cesta zpět. Naše řady opustíte jedině kulkou od nepřítele nebo ode mě!!! S každým sráčem, co se pokusí zdrhnout udělám krátký proces. Já z vás udělám pořádný vojáky. To co jste dělali v civilu, to byl luxus. Zde budete v bahně týdny, než si budete moc opláchnout ty vaše nechutný ksichty. Tak abych to shrnul vítejte, bažanti!”

Henry Baldwin - 27. listopadu 2014 22:34

Emy nám venku vysvětluje, jak naše tréningy budou probíhat a celkem se mi to zamlouvá. Budeme makat dopoledne i odpoledne, takhle to má vypadat a ne, že se budeme flákat. Těším se na obojí, fyzička je taková klasika a schopnosti jsou pro mě hodně zajímavý, snad se to líbí ostatním. Ale je mi jedno s kým budu, všichni jsou v pohodě. Akorát Paige je trochu divná, jinak je to super parta. Hodně se těším, až začneme. Bohužel to musí zkazit Clark. No super, byla blbost myslet si, že to bude tak snadný. S tímhle magorem to asi nevydržím. Zkusím na něj zapůsobit, když už jsem zvyklý trochu dřít, ale tenhle řve tak hlasitě, že to bude stát za nic. Každý tábor musí jednoho nesnesitelného vedoucího, tak tohle bude jeden z těch, který budu celou dobu nenávidět. Už teď lituji, že jsem musel souhlasit s touhle blbostí. Opravdu sranda... Nedovolím si promluvit, protože se toho Clarka bojím a nemám na to říct teď jediné slovo.

Nina Karent - 01. prosince 2014 18:42

Emy jsem pozorně poslouchala. Makat, no to určitě. Na to nejsem stavěná ! Už už jsem se chystala zeptat, jestli se můžeme do skupin rozdělit sami, nebo jestli nám to určí, ale ten děsivej chlap vypadá, že chce něco říct, proto jsem semkla rty a čekala. Po jeho slovech jsem úplně zapomněla, co jsem chtěla říct. Spíš jsem se nedokázala zbavit nutkání vytáhnout si kapuci a stáhnout si šňůrky, třeba by mě tak radši nechali být. Nervózně jsem se rozhlédla po ostatních, jestli někdo něco neřekne, aby upoutal jeho pozornost a třeba nám dal šanci zdrhnout.

Dante Mayers - 07. prosince 2014 13:10

Buzerplac Založím si ruce za zády a poslouchám, co nám ti dva říkají. Takže Emy je vedoucí a má na starosti naše schopnosti. Celkem by mě zajímalo, co umím já. A taky, kde to zjistím. Pak Clark Kent taky pronesl jeho uvítací řeč. Jde vidět, že moje myšlenky jsou správné. Důstojnici se vždy vozí po nováčcích. Těším se na den, kdy mu dám před hubu. Ale zase na druhou stranu, už se těším, až ze mě Kent udělá vojáka. Možná ho pak i pozvu na pivo...a pak mu dám přes hubu. Docela by mě zajímalo, proč ho chci tak strašně praštit. Asi za to může moje povaha, nemám rád, když se po mě někdo vozí. Kouknu po ostatních, jestli mají k tomu co říct. Já osobně nemám nic na srdci.

Desátník Emy Falconer - 11. prosince 2014 22:09

Jen co začal Clark mluvit, protočila jsem oči v sloup a povzdechla si. Věděla jsem, že něco takového pronese ale hned na začátku? Nechala jsem ho vykecat a koukala, zda budou mít ostatní nějaké dotazy. Očividně je ale dost úspěšně odradil. "Fajn... Takže do skupin budete rozděleni následovně. Peige, Thomas a Henry půjdou dnes dopoledne na tréning k Clarkovi." Podívám se na ně, zda tomu rozumí. "A vy dva ke mě..." Přejedu pohledem po Nině a Dantem. Usměji se na ně. "Moje tréningy budou probíhat buď venku, to se sejdeme tady a za špatného počasí v tělocvičně, kterou vám dnes ukážu. Nyní se asi můžeme rozdělit..." Kouknu na Clarka, zda souhlasí. Když přikývne, vydám se se svou skupinkou pryč. Jdeme nějákou chvíli až se zastavíme na pláži. Otočím se k nim a počkám až budeme všichni. "No, asi si můžete posedat, jestli chcete. Dnes budeme v podstatě jen mluvit, protože musíme nejdrříve přijít na to, jak vaše schopnosti probudit..." Pousměji se na ně. Další příspěvky pište soukromě pro celou skupinku, kde jste ;)

Desátník Clark - 11. prosince 2014 23:14
	Podívám se na ně a poslouchám Emy. Pak se pousměji. ”Fajn. U mě to je jasný. Pokaždé venku u hřiště. Ať mrzne či je vedro. Je to jasný? Pro ty, co zapomenou, tak spis těch co budou u mě bude u kanceláře napsaný.Tak za deset minut u hřiště!!!”

Thomas Wenaroth - 11. prosince 2014 23:15
	Dívám se na oba dva, jak mluví. Sestřička vypadá spíš jako by se chtěla s každým kamarádit, než cvičit a ten mamlas zas, jakoby chtěl každého ponížit. No skvěly! Když se dozvím, že první svůj trénink je s mamlasem opravdu jsem byl pobouřen. Podíval jsem se kolem sebe a když skončili oba proslov, tak jsem šel ke hřišti.

Henry Baldwin - 12. prosince 2014 14:23

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Když nás Emy rozdělí na skupinky, Clark nás upozorní, že jeho tréningy nebudou peříčko. Takže jsem s tou děsivou holkou a tím cvokem Thomasem? A k tomu ještě Clark? Pokusím se jich co nejmíň všímat a budu se starat o tréning. Výcviky by mohly být zábava, ale s těmi blázny si nemůžu být jistý. Desátník nám dal deset minut na hřiště, takže to vypadá, že už začneme. Na hřiště? Takže je tu konečně můj první výcvik? Už jsem přeci pár hodin necvičil a mohl bych mít absťák. Podívám se na Clarka a na ostatní členy mé skupiny a vyrazím na hřiště. No to bude asi něco extra. Ale pokud nejsem ve skupině s Dantem, můžu všem holkám koukat na balóny, takže budu mít konečně svobodu. Dojdu na hřiště, rozhlížím se a čekám na ostatní.

Nina Karent - 12. prosince 2014 14:47

soukromá zpráva od Nina Karent pro Slyšeli jste to? To mi spadl kámen ze srdce Kývla jsem na Emy a pronesla ticho modlitbu k těm, co skončili s Clarkem. Nechť nad nimi všichni bohové bdí. Potom rychle vyrazím za Emy, nebo spíš co nejdál z dosahu toho cvoka. Když jsme byli z doslechu, neodpustila jsem si: "Co je to sakra za magora?" Byla to spíš řečnická otázka, přesto by mě zajímalo, ze které polepšovny ho vytáhli, než se dostal sem. Na pláží jsem si zula boty, abych je neměla plné písku a na Emyninu výzvu, abychom se usadili, uvelebila jsem se na kameni a zvědavě se na ní podívala, co z ní vypadne.

Paige Jameson - 12. prosince 2014 17:11
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Ach jé. Takže já budu začínat fyzičkou? No to bude určitě legrace. Už to vidím, jak se ostatní budou moct potrhat smíchy. Henry vyrazí z naší skupinky jako první. Já mám v ruce ještě pořád svůj čaj, tak ho v rychlosti dopiju a odběhnu vrátit hrnek do jídelny. Pak na hřiště zamířím taky.

Dante Mayers - 12. prosince 2014 17:17

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen jsem mávl na pozdrav Henrymu, ať se drží. Jenže on je vlastně sportovec, takže pro něj by to nemuselo být zas až tak těžké. Pak jsem se usmál na Emy a na Ninu a vyrazil za nimi. Držel jsem se trochu vzadu, abych měl přehled, která má hezčí zadeček. Asi Nina...i když, od Emy taky není špatný. Radši jsem s tím okukováním přestal, když jsem ucítil starý známý tlak v rozkroku. Došli jsme až na pláž, kde si Nina hned zula boty a sedla si na kámen. Já si jen lehl do písku a pozoroval nebe. "Tak jo, jak na to přijdeme, co umíme? Mě by se líbil rentgenový zrak. A neptejte se proč," pousměji se a kouknu na ty dvě, jestli mi k tomu náhodou nemají co říct.

Desátník Emy Falconer - 12. prosince 2014 17:39

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Došli jsme na místo, kde jsme se všichni posadili. Musela jsem se zasmát. "Clark? Jen vás straší... Je v pohodě..." Pousměji se na ně. Dante začne hned mluvit o rentgenovém zraku a já se zašklebím. "Je mi to jasný, to chce každej chlap! Ale byli by ti k ničemu. Viděl by jsi totiž z těla jen kosti..." Poučím ho a trochu se na něj zašklebím. Pak se rozhlédnu kolem, zda nás někdo vidí. "Takže. Hlavním úkolem bude, aby jste se naučili uklidnit, uvolnit a být v pohodě... Pak se vaše schopnosti projeví..." Pousměji se. "Co vás nejvíc uklidňuje? Kdy jste nejuvolněnější?" Pousměji se na ně a čekám, jakou úchylárnu Dante zase vymyslí.

Desátník Clark - 12. prosince 2014 20:12
	soukromá zpráva od Desátník Clark pro Sedím u hřiště a čekám až dojdou ti zelenáči. Když dorazím, pousměji se. ”Tak fajn. Zjistíme, co ve vás je. Dáte si dřepy, sklapovačky a kliky. Střídat je budete po dvaceti celou hodinu. Kdo jich udělá míň, ten tu bude o to déle cvičit…” Opřu se a zapálím cigaretu. “Tak jo začněte.” Zašklebím se, když se podívám na mokrou hlínu, kde budou cvičit .

Nina Karent - 12. prosince 2014 23:53

soukromá zpráva od Nina Karent pro Nad Danteho poznámkou vyprskla smíchy, To snad nemyslii vážně! "Takže pokud tě nevzrušjou kosti, budeme tě muset zklamat, " dodala jsem s nepatrným pokrčením ramen. Naslouchala jsem jí a podívala se na Danteho, co z něj vypadne. Přestože jsem málem vyhrkla něco hloupého, třeba jako že líbání je fajn, na poslední chvíli jsem se zarazila a nastala ta vzácná chvíle, kdy jsem se zamyslela. "Hudba, spánek a... Uhm..." pokusila jsem se říct něco inteligentního, ale moc mi to nešlo, "Já nevím, " přiznala jsem nakonec s omluvným pohledem. Radši už nic neříkám a doufám, že Dante řekne něco lepšího. /Sory, píšu z mobilu, takže to stojí za prd :(/

Dante Mayers - 13. prosince 2014 14:38

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen se pousměju a pokrčím rameny. Za to nemůžu, že jsem, jaký jsem. Ale určitě by to mělo jiný možnosti něž pozorovat dámské kosti. "Jakože, určitě by to šlo nějak regulovat, abych se dostal tam, kam potřebuji. Krom pozorování vás dvou bych tím mohl třeba odhalovat ukryt zbraně, zakopané výbušniny a další věci." řeknu něco na svou obhajobu. Pak Emy začne s tím, jak na to. Jak přijdeme na své schopnosti. Když se zeptala, při čem jsme nejuvolněnější, jen jsem polkl. To tady přece nemůžu jen tak říct. Co by si o mě pomyslely...i když, už jsem se ukázal s tím zrakem, tak je to vlastně jedno. Nina řekla takové hezké normální věci...co mám říct já? U hudby jsem napružený, protože se mi líbí a představují si u ni nějakou akci. Jen jsem koukl do země pak na ně. "No...nejuvolněnější jsem po tom...po...no..asi tušíte, kam mířím..." řeknu jim a podívám se na ně trochu provinile. Kdybych viděl, že mě nepochopili, naznačím soulož. Radši jen pevně zavřu oči a už očekávám palbu nadávek a kopanců. Ale co když to tak nebude a Emy nebo Nina na to přistoupí? To je jen vzdálený sen, sni dál ,blbe. Asi několik minut bylo ticho, když jsem přemýšlel, co mě ještě uvolňuje, kdy jsem uvolněný. Najednou jsem se zničehonic posadil a tleskl. "Nebo ještě jedna věc. Umí tu někdo z vás bojovat s mečem?" kouknu na ty dvě. Nina nevím, ale Emy by mohla.

Desátník Emy Falconer - 14. prosince 2014 14:08

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Oba mi začali vykládat, co je uklidňuje. Byli to takové ty klasické činnosti jako hudba, spánek... Dante samozřejmě nezklamal. Jen jsem na něj káravě zvedla obočí. S tím šermem mě ale překvapil. Tak, že bych měla s kým trénovat? "Takže, Nino, jakou hudbu máš nejradši?" Usměji se na ní a v hlavě se mi už rodí plán. "Dante, s tím sexem, to snad nějak zařídit půjde... A s mečem ti pomůžu ráda já...nebo většina lidí na ostrově..."

Nina Karent - 14. prosince 2014 21:38

soukromá zpráva od Nina Karent pro Samozřejmě, že už jsem párkrát za život stihla vystřídat pár kluků, se kterými jsem měla bližší vztah, takže v tomto ohledu už nejsem žádný nováček, přece jen mě zaráží, jak otevřeně tu mluví o sexu. "No tak electrohouse nebo dubstep," vyhrkla jsem hned, "Asi to pro vás bude nepochopitelné, ale dobře se mi při tom usíná," dodala jsem a kousla se do tváře, protože pořád zním jako trdlo. Měla bych to začít držet pod kontrolou. "'Nějak zařídit'? To tu máte strip bar nebo nějaké povolné agentky?" zeptala jsem se a zním poněkud zvědavěji, než jsem chtěla, takže jsem se jen provinile usmála, i když odpověď mě pořád zajímá.

Dante Mayers - 15. prosince 2014 20:55

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Vypadá to, že jsem obě dvě překvapil. Nebo spíš znechutil? Jo, to spíš. Emy se na mě teď dívá jak na úchyla a radši si ani nedomýšlím, co si o mě myslí Nina. No, to jsem se zase jednou hezky předvedl. Trochu jsem se podivil nad hudbou, při které Nina usíná. Ale, ono je to vlastně jedno. Sestra si taky klepe na čelo, jak můžu usínat u Powerwolfu. Inu, každý máme rád něco. Ale dubstep není zas tak špatný, takže si asi budem celkem rozumět. Pak mě ale Emy překvapila. Jen povytáhnu obočí, co tím jako myslí. To by mi pomohla, nebo tu na to mají nějaké...rozhoďnožky. "Jakože cením si toho, že mi chceš pomoct, ale to nejde jen tak s nějakou. Pokud k té osobě nic necítím, neužiju si to." raději upřesním, aby si nemysleli, že jsem nějaký přelétavý. A navíc, je to pravda. Může to být sebehezčí holka, ale pokud k ní nic necítím, není to ono. "A s tím mečem...máš tu gotické dlouhé? Nebo jaké?" zeptám se jen ta pro info.

Henry Baldwin - 16. prosince 2014 13:39

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Když se celá skupina sejdeme na hřišti, Clark nám řekne, že budeme cvičit. Podívám se na výraz ostatních, ruce dám před sebe a začnu se dřepy. Vypadá to, že je to jenom obyčejný tréning. Nic zvláštního to není. Můžu být asi rád, ale jestli k tomu bude mít Clark nějaký kecy, myslím, že bych se od něj jednou nechal doopravdy zastřelit. Kouknu na desátníka a poté se dívám před sebe. Dokončím dvacet dřepů a přejdu na sklapovačky. Podívám se po trochu měkčím místě a lehnu si na zem. Nohy dávám k rukám a počítám do dvaceti. Podívám se na Paige a na Thomase, jak se jím daří. Po dvaceti sklapovačkách vstanu a znovu si najdu nějaké vhodné místo. Podívám se na Clarka a opřu se rukama o zem. Mám takový pocit, že nám po hodině ještě nějaký cvičení přidá, ale mě to nijak nevadí, pokud samozřejmě nebude mít nějaký problém. Po hodině cvičení vstanu a ohlásím se Clarkovi: "Hotovo, pane!"

Desátník Emy Falconer - 17. prosince 2014 20:56

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dost mě překvapilo, při čem dokáže Nina usnout ale niják jsem to nekomentovala. Za to jejich další reakce mě rozesmála. "Jo, je tu i stripklub... I bordel.. Přece jen, jsou tu hlavně chlapy..." zaculím se na Ninu... Danteho odpověď mě mile překvapila. Pousmála jsem se. "Wau... To jsem nečekala... Tak to budeme muset najít Dantemu nějáký objekt lásky.." Při zmínce o mečích kývnu. "Máme tu velkou zbrojnici a jsou tam i ti gotické.." Usměji se na něj.

Nina Karent - 17. prosince 2014 21:14
	soukromá zpráva od Nina Karent pro Vyvalila jsem na ní oči. "To jako fakt?!" Potom jsem se zarazila, "Sarkasmus...?" dodala jsem nejistě. Že by Nina nepochopila sarkasmus? Co se to děje? Asi mi tu začíná měknout mozek... "Ale aby se mu nevyfoukl," ušklíbla jsem se. /nevím, co na to delšího napsat, takže mě prosím neukamenujte ._./

Dante Mayers - 17. prosince 2014 21:37

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Posmál jsem se, když Emy začala s tím, co tu všechno mají. Představil jsem si bordel, kde je asi dvacet, nebo třicet klonů Emy....to by bylo. Jenže pak přišla reakce na to, co jsem řekl. A Nina to zabila. "Nino, mohla by ses otočit?" zeptám se ji a pousměju se. "No, nekoukej tak přiblble, chci vidět ten špunt, kterým by ses vyfoukla," dodám a zazubím se. Emy žádný špunt nemá, to už mám ověřené. Pak se vrátím k těm mečům. "On to nemusí být ani gotický...prostě nějaký dlouhý meč, nebo jeden a půl ruční meč." řeknu a kouknu na ni. "Mám zaběhnout do skladu?"

Desátník Emy Falconer - 17. prosince 2014 21:50

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro "ne.. To nebyl sakrazmus... většina tu žijou celý život a když je tu ženská a pět chlapů, tak potřbujou trochu... No chápete ne?" Pak to ale totálně zabila a já vyprskla smíchy. Chudák Dante... Ten jí to ale vrátil dost podobně... Ušklíbla jsem se. "Pro dnešek ne, myslela jsem, že by jsme dneska nic moc nedělali, protože vím, jak vás bude chtít Clark mermomocí zabít hned první den..."

Nina Karent - 17. prosince 2014 22:05

soukromá zpráva od Nina Karent pro Nechápavě jsem se na Danteho podívala, než mi to došlo a já zrudla. Z části proto, jak to ve skutečnosti myslel a taky protože jsem si v prvním okamžiku myslela, že naráží na zadržování prdů, což mi tak trochu nedávalo smysl. Nerada to říkám, ale na tohle jsem neměla co říct, proto jsem je radši nechala v klidu pokračovat o mečíkování. "Ale já už chci s něčím začít dneska!" ohradila jsem se hned. Nechci si celej den jenom povídat...

Dante Mayers - 17. prosince 2014 22:09

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Tak ale, když se ta ženská umí klonovat tak..." zarazil jsem se a koukl na Emy. Kolik chlapů už v ní asi bylo? Zatřesu hlavou a zaženu debilní myšlenky a začnu se zase soustředit. Jen očkem pokukuji po Nině, která je rudá jak jahoda. Lehce se usměju. Takhle vypadá roztomile. Pak Emy zklamala. A Nina to zachránila. "Ano...prvně nás nažhavíš a pak nic...máme celé dopoledne, to tu budem jen kecat?" zeptám se ji a udělám psí oči.

Desátník Emy Falconer - 17. prosince 2014 22:25
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Dost mě překvapilo, jak jsou do toho hrr... Pousmála jsem se. "No dobře, klid... Dojdeme pro zbraně a repráky.." Zasměju se a vstanu. Když ale zaslechnu Danteho poznámku, šlehnu po něm vražedný pohled a hned za ním se objeví druhá Emy, co mu vlepí pěkný pohlavek... Co si jako myslí? Že tu spím s každým, protože se dokážu rozdělit na víc? Tss...

Nina Karent - 17. prosince 2014 22:32

soukromá zpráva od Nina Karent pro "Super," rozzářila jsem se a vyskočila na nohy. Pak jsem se ale zarazila. "Nebo nechtěla bys mi vrátit telefon? Já budu poslouchat písničky a vy se tu můžete zmasakrovat," pronesla jsem s nadějí v hlase, aby jsem dostala zpátky svůj mobil. Najednou se ozvala rána a já jsem se okamžitě otočila. Když mi došlo, co se stalo, vyprskla jsem smíchy. Já chci taky dávat pohlavky, aniž bych se musela namáhat!

Dante Mayers - 17. prosince 2014 22:36
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro S neskrývaným nadšením jsem se vyšvihl na nohy a už jsem se chystal vydat za Emy, když mi přiletěl pohlavek. Otočil jsem se a málem jsem zařval, když jsem před obličejem měl druhou Emy. "Pardon.." pípnu potichu a provinile se pousměju. "Ty víš, že jsem to tak nemyslel, že?" zeptám se raději a pousměju se na ni. Nerad bych si ji znepřátelil.

Desátník Emy Falconer - 27. prosince 2014 22:51

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Na Ninu přikývnu. "Tak já vás odvedu do skladu, ať si Dante vybere meč a já zatím dojdu pro svůj meč a tvůj mobil ano?" Pousměji se a nechám Emy za Dantem zase zmizet... "Jo? A jak to mám vědět?" přimhouřím podezíravě oči k Dantemu a trochu lišácky se na něj zaculím. Potom vyrazím ke skladu, který otevřu. Na první pohled to je normální velký sklad zbraní. "Meče jsou vzadu..." Usměji se na oba. "Za chvíli jsem zpět..." Jen jak to řeknu vyrazím k pokojům. Na svém pokoji vezmu Niny telefon a svůj meč. S těmito věcmi vyrazím zase zpátky. /nechávám vám prostor se sblížit :P

Desátník Emy Falconer - 27. prosince 2014 22:52
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro

Nina Karent - 27. prosince 2014 23:04

soukromá zpráva od Nina Karent pro Počkám, než Emy odejde. "Dej mi minutku," pronesu k Dantemu a rychlým krokem vyrazím k regálu s tabákovými výrobky. Popadnu krabičku a zapalovač, protože jsem je ráno v tom spěchu nechala na pokoji. Když se vracím, už se za mnou vznáší oblak kouře. Při představě, že chodím s cigaretou u pusy ve skladu na tajné vojenské základně se musím potutelně usmát. "Na šerm bych tě netipla," prohodila jsem, když jsme vyrazili k mečům, aby řeč nestála. "Většinou jsou to cvoci s dlouhýma vlasama, cse kterýma se nikdo nebaví a chodí na tréninky tajně chlastat," dodala jsem. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu někoho takového znám.

Dante Mayers - 27. prosince 2014 23:47

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Jsem myslel, že jsi říkala, že jsi četla můj spis. Jinak bys mě tady ani nedostala," pousměju se na ni a vydám se za holkama. Jako obvykle se držím trochu vzadu, abych měl přehled o dění přede mnou. Cesta mi rychle uběhla a já měl najednou tisíce nápadu, jak si s těmi dokonalými zadečky vyhrát. "Jasně," řeknu Emy, když mi řekne, kde co je. "Vem mi taky jedny," zavolám na ni, když odešla někam. Je mi jasné, že šla pro cigára, protože pro co jiného by tu taky šla. "Díky," řeknu ji, když mi donesla cigára a jednu jsem si zapálil a pousmál se, když mi řekla, že nevypadám na někoho, kdo dělá šerm. "To víš, takových znám plno, ale s meči je větší sranda jako se střelnými zbraněmi." řeknu ji a ze stojanu vezmu meč a zručně s ním opíšu několik oblouků kolem sebe.

Nina Karent - 28. prosince 2014 00:14

soukromá zpráva od Nina Karent pro "Mně vždycky přišly střelné zbraně jednodušší," pokrčila jsem rameny a pozorovalo ho při šermování. "Fíjo, s mečem jsi sexy," pronesla jsem provokativním tónem a mrkla na něj. Potom jsem si dala cigaretu do druhé ruky a vytáhla jsem první z mečů, co jsem uviděla. Je sice trochu těžší, než jsem čekala, ale mám docela páru, takže jsem nad tím mávla rukou. "Nauč mě něco," řekla jsem, načež jsem dost nešikovně zamávala zbraní ve vzduchu, což následovalo smíchem, protože musím vypadat jako kocour v botách. Akorát to s mečem neumím.

Paige Jameson - 28. prosince 2014 17:27

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Clark nám zadá hodinový trénink - i když nevypadá, že by se k nám hodlal připojit. Kdo jich udělá méně, ten bude o to déle cvičit? To přece nedává smysl, když nám zadal v podstatě jen jak dlouho máme cvičit nebo ano? To čeká, že se uprostřed cvičení zhroutíme námahou?? Pustím se do dřepů, i když o něco pomaleji než Henry, protože znám svoji fyzičku a vím, že to není nic slavného. Po půl hodině už jsem docela vyčerpaná, ale nějak se ještě dokopu k dokončení hodinového cvičení. Jsem si jistá, že zítra bude bolet jen se posadit...

Dante Mayers - 28. prosince 2014 17:40

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Ty s tou cigaretou vypadáš jako drsná holka," pousměju se na ni a chvíli ji pozoruji, jak jde k mečům a jeden si vytáhla. Trochu jsem se zasmál, když s ním docela nešikovně zamávala před sebou. Přišel jsem k vedlejší poličce a našel jsem si tam pochvu na meč, ke které je popruh, abych ho mohl nosit na zádech. Navlékl jsem si ho, schoval meč a přistoupil k Nině. "Držíš to jak panna ocas. Dovolíš?" zeptám se ji a postavím se za ní jako instruktor, lehce ji posunu jednu honu dopředu a pak lehce zatlačím na kolena, aby byla v mírně pokrčeném postoji. Pak se postavím naproti ní do stejného postoje a tasím svůj meč. "Od protivníka musíš být přibližně na délku svého meče, kterým mu buď míříš na hruď, nebo hlavu," začnu ji vysvětlovat postup. Ukážu ji pár základních seků a jak se jim bránit.

Nina Karent - 28. prosince 2014 22:18

soukromá zpráva od Nina Karent pro Potěšeně jsem se usmála, protože tohle je na mě asi jediná drsná věc. Prostě si pak nepřipadám jako takový trdlo. Pozorovala jsem ho, jak si bere meč. Teď zase vypadá jako nějaký ninja ze středověku, ale to jsem si radši nechala pro sebe. Při jeho poznámce o mém způsobu držení meče jsem se zahihňala. Já se zahihňala! Začínám se chovat jako pipka, co se snaží na kluka udělat dojem nakrucováním zadkem a špulení rtů. Ještě mi chybí tanga vykukující zpoza bokových jeanů a rtěnka barvy krve. Potom ke mě ale přišel zezadu. Málem jsem uskočila, protože jsem nevěděla, co chce udělat, ale ovládla jsem se a zůstala poslušně na místě. Naštěstí mi nezačal osahávat zadek nebo něco, jenom mi zatlačil na kolena a já je automaticky pokrčila. "Tohle mi přijde hrozně nepraktický," postěžovala jsem si, ale stejně jsem tak zůstala. Počkala jsem, než dojde naproti mě, ale za tu dobu už mi vyhasla cigareta. Když zaujal postoj, provokativně jsem odhodila nedopalek a začala vytahovat krabičku. "Jo, počkej," zamumlala jsem a opřela si meč o mírně předkročenou nohu a zapálila si další. Když jsem s tím tak drsná, třeba ho to zastraší. I když je to spíš výmluva na můj zlozvyk. Celou dobu jsem ho sledovala, i když je mi jasné, že nezvládnu ani jedno z toho, co mi předvádí. Znovu jsem se chopila meče, zaujala ten jeho postoj, jako bych měla křeč a vyfoukla do vzduchu kouř, než jsem řekla: "A teď pomalu, abych to taky zvládla."

Dante Mayers - 28. prosince 2014 23:43

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Nestěžuj si. Někdy se ti to bude hodit. Možná," řeknu ji, když si postěžuje, že se ji tak blbě stojí. A než jsem ji začal učit, vytáhla si novou cigaretu. Já tu svoji měl pořád v ústech a pravidelně vyfukoval obláčky kouře. Ukázal jsem ji pár seků a úderů, jenže ona to asi nepobrala. "Koukni, zkusíme to jinak. Já ti ten sek předvedu a ty jej vyzkoušíš na mě. Neboj, mě neublížíš, ale i tak pojedeme pomalu, ať zvládneš techniku." řeknu ji a ukážu ji sek mířený na pás. "Tomuhle se říká trpaslík. Sekneš protivníka do boku v úrovní pasu." řeknu ji a pak ji pokynu, ať to udělá na mě. Jedeme pomalu, je to trénink. Když to udělala poprvé, vykryl jsem to mečem, podruhé jsem jen uskočil kousek dozadu. "Můžeš se krýt mečem, nebo uskočit. Při uskakování ale nevíš, co je za tebou, takže podle mě je kdytí lepší," řeknu ji a dál takhle trénujeme i další údery.

Nina Karent - 29. prosince 2014 00:12

soukromá zpráva od Nina Karent pro "Jo, to bude lepší," přikývla jsem. Nejspíš nemá ponětí, jaký jsem nemehlo, protože jinak by byl opatrnější. Možná by se obalil, jako když policajti cvičí psy. Ušklíbla jsem se, když řekl, že mu neublížím. "Aby ses nedivil," zamumlala jsem polohlasem, takže je možné, že mi nerozuměl. Poslušně po něm všechno opakuji, ale stejně je to jen zdaleka podobné tomu, co dělá on. Tohle budu muset připsat na seznam věcí, ve kterých nejspíš nikdy nebudu dobrá. Ale přeci jen, když mám takového pěkného učitele, nějak to přetrpím.

Dante Mayers - 29. prosince 2014 00:42

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen jsem se ušklíbl, když si pro sebe zamumlala něco ve smyslu, abych se pak nedivil. Já ti dám. Chvíli spolu trénujeme, ona opakuje seky po mě, ale děcko s obrnou by to zvládlo líp. Asi ji půjde střelba, nebo něco jiného. Třeba kreslení. Po čtvrt hodince seků a krytů ji to už celkem začínalo jít, ale taky jde vidět, že není zvyklá takhle dlouho mávat mečem. Poslední její útok jsem vykryl trochu silněji, aby se mi víc otevřela a já ji tak mohl plochou stranou meče plácnout přes zadek. "Na začátek to není špatný," pousměju se a schovám meč do pochvy na zádech a posadím se.

Nina Karent - 29. prosince 2014 00:50

soukromá zpráva od Nina Karent pro "Hej!" vyjela jsem na něj, "Mohl jsi mi ze dvou půlek zadku udělat čtyři!" dodala jsem rychle, než mi došlo, jak tu muselo znít, načež jsem zrudla. "No asi ti nemusím říkat, že tělesná zdatnost není moje nejsilnější stránka," řekla jsem, abych změnila téma. "Jako malá jsem tancovala, ale od dvanácti jsem se spíš naučila chlastat než dělat něco užitečnějšího. Ostatní děcka chodili hrát na flétnu nebo se plácat v bazéně, já měla trochu jiný koníčky," pokračovala jsem ve své obhajobě, abych nevypadala jako úplný trdlo. Mám takový dojem, že neúspěšně.

Dante Mayers - 29. prosince 2014 00:58

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "To bych nerad. Mě se líbí tak jak je," pousměju se a vytáhnu si cigaretu, kterou si připálím. pak poslouchám její příběh o tom, co dělala jako malá holka. Pěkně dobrodružný život, jestli už od dvanácti chlastala...má ji jako vjezd do pískovny? Třeba to zjistím. Uložil jsem si poznámku, že to musím zjistit. Vsadím se, že je hezčí než u Emy. "Nechceš mi zatancovat? Tyč tu někde určitě bude," pousměju se na ni a znovu si potáhnu.

Nina Karent - 29. prosince 2014 01:13

soukromá zpráva od Nina Karent pro Na okamžik mě zarazilo, jak neskrývaně projevuje svůj zájem. Přestože se celý život pohybuji ve společnosti kluků, vždycky mě brali spíš jako kámošku, navíc jsem se nikdy nechovala tak, abych byla terčem takových poznámek. Když domluvím, s výmluvným výrazem mu vezmu cigaretu a usadím se vedle něj. Na jeho narážku o tanci se na něj podívám pohledem jako "to myslíš vážně?" "Jestli bych předvedla stejný výkon jako s mečem, pochybuji, že by to mělo jiný účinek něž jako cirkusové vystoupení," namítla jsem se smíchem.

Dante Mayers - 29. prosince 2014 01:46
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Aspoň bych se zasmál. Ale co ty víš? Třeba máš na to skrytý talent," řeknu a pousměju se. Jsem rád, že se nečertí při mých narážkách, i když by to bylo určitě roztomilé. Nastala trapná chvíle ticha. Po očku jsem ji sledoval a trochu se usmíval. "Jak jsi na tom s klukama?" zeptám se po chvíli a dívám se před sebe.

Nina Karent - 29. prosince 2014 01:59

soukromá zpráva od Nina Karent pro Při slovech "skrytý talent" jsem se ušklíbla. Jo, to jo. Hotový expert. Uvažuji, že mu začnu vyprávět historku, jak jsem šla se spolužákama ze školy a chtěla jsem zamachrovat, že jsem přeskočila louži, kterou všichni obcházeli a bravurně jsem se tam natáhla, že jsem byla celá od bahna. Nevím, jestli byl trapnější moment, kdy jsem spadla, nebo cesta domů s mokrým zadkem a zabahněným oblečením. Najednou se mě zeptal na kluky. Sice nechápu, proč ptá zrovna na tohle, ale odpovím ledabylým tónem: "Pár jsem jich měla a se třema jsem spala, pokud nepočítám silvestr 2012, jestli tě zajímá tohle." Ještě jsem pokrčila rameny, jako by o nic nešlo, i když mě tohle téma uvádí do rozpaků. Aspoň nemá můj obličej odstín dozrálého rajčete, tedy aspoň myslím.

Dante Mayers - 29. prosince 2014 02:14

soukromá zpráva od Dante Mayers pro "Silvestr 2012? Co se stalo? To byla nějaká orgie?" zeptám se s neskrývaným zájmem. Asi fakt bude jak vjezd od pískovny. "Jakože já nejsem taky nějaký svatoušek. Rád se s holkama objímám a zkoumám jejich tělo, ale na sex došlo jen dvakrát." řeknu ji a potáhnu si. Nevadí mi se o tom bavit, ale když už s nějakou spát, tak s tou, které můžu věřit. Kterou ještě uvidím.

Nina Karent - 29. prosince 2014 02:24

soukromá zpráva od Nina Karent pro Vyvalila jsem na něj oči. "Ne!" vyhrkla jsem. Proboha jak ho něco takovýho mohlo napadnout?! "Ne." zopakovala jsem to a zamračila se na něj. Nejradši bych ho teď já majzla plochou stranou meče po hlavě. "Jenom jsem se probudila vedle cizího kluka, toť vše," řekla jsem s nabručeným tónem, i když jsem to podala, jako by šlo o běžnou věc, "Promiň, jestli jsem zkazila tvoji představu o mém sexuálním životě," dodala jsem a založila si ruce na prsou, abych zdůraznila svoji pobouřenost. "Dvakrát?" řekla jsem nevěřícně a znovu vykulila oči. Odkašlala jsem si, protože teď musím vypadat jako bych píchala každej den, "Teda na kluka s tvým vzhledem a chováním," zarazila jsem se, "Teda jakože ne že by ses mi nějak líbil," koktala jsem dál a cítím, jak se začínám červenat. "Neřekla bych to do tebe," shrnula jsem to a sklopila pohled ke svým keckám, abych nemusela sledovat jeho výraz. Bravo.

Dante Mayers - 29. prosince 2014 02:32

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen jsem zvedl ruce v omluvném gestu a nasadil nevinný výraz. Jak já mám sakra vědět, co se stalo na silvestra 2012. "V poho, já jsem jen moc šťouravej." řeknu ji a posuměju se. Když pak nevěřícně zopakuje slovo dvakrát, potáhnu si z cigarety a protočím oči v sloup. "Já vím, je to k nevíře. Ale jak jsem řekl, pokud k dotyčné nic necítím, není to ono." řeknu na svou obhajobu, pak se ale zarazím, když o mě začala mluvit. Já se ji snad líbím? Natáhl jsem k ní ruku a lehce ji chytl za bradu a lehce si ji otočil obličejem ke mě. Jemně jsem si ji přitáhl a stále se ji díval do očí. Nevím proč, ale mám nutkáni ji políbit. A taky to udělám.

Nina Karent - 29. prosince 2014 02:51

soukromá zpráva od Nina Karent pro Nechápavě nadzvednu jedno obočí. "Neřekl," namítla jsem s provinilým výrazem nad tím, co jsem tu vymektala. Doufám, že není urážlivý, protože jinak už asi nebudeme kamarádi. Najednou ucítím dotek na své tváři. Překvapeně vzhlédnu a setkám se s pohledem jeho očí. Proběhla mnou zvláštní vlna zamrazení, než mi došlo, co se chystá udělat. A potom se ke mně naklonil a políbil mě. Sice jsem věděla, co se chystá udělat, ale stejně mě to překvapilo. Na okamžik jsem se odtáhla, protože jsem zaváhala, jestli je tohle nejlepší nápad. Stačil ale jediný pohled do jeho očí a všechny pochyby se rozplynuly. Tentokrát jsem se k němu přiblížila já a jednou rukou jsem mu vklouzla do vlasů, než jsem přitiskla své rty na jeho.

Dante Mayers - 29. prosince 2014 03:07

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Odtáhla se, ale pak se do toho polibku pustila s novou silou. Bylo to docela příjemné, jak mi zajela rukou do vlasů. Začal jsem ji polibek oplácet a po chvilce jsem se k ní otočil celým tělem. Jednou rukou jsem ji vjel do vlasů a lehce jsem ji naváděl, aby si lehla. Nevím, jak dlouho ten polibek trval, ale byl nejdelší v mém životě. "Přátele mi říkají Angel," řeknu ji tiše do ouška, které pak políbím a polibky se pak přesunu po krku dolů.

Nina Karent - 29. prosince 2014 03:20

soukromá zpráva od Nina Karent pro Opatrně jsem si lehla. S dychtivostí jsem mu oplácela polibky a druhou ruku mu položila na záda, a tiskla si ho k sobě blíž. I když jsem se chvilkami sama sebe ptala, co blbnu, nedokázala jsem si pomoct. Nejspíš mě přemohla síla okamžiku. Jeho slova mi sice nedávala smysl, ale znělo to hrozně sexy. Chtěla jsem odpovědět něco podobného, ale jediné, co mě napadlo je: "Těší mě.", proto jsem radši držela jazyk za zuby a jen se pobaveně usmála. Svými polibky se ale přesouvá níž a níž. Lehce zvrátím hlavu dozadu a vychutnávám i jeho doteky.

Dante Mayers - 29. prosince 2014 03:26

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Polibky jsem sjížděl po jejím krčku a níž, dokud jsem nenarazil na okraj jejího trika. Ten šok mě vrátil zpátky na zem a já se od ní pomalu odtáhl. Tohle bych neměl, jsem na základně, určitě nás teď někde pozorovala kamera a ten chlápek, co to vidí, ten mlčet nebude. Já s trapasy problém nemám, ale nevím jak Nina. "Promiň," řeknu ji a postavím se. "Tohle jsem neměl dělat."

Nina Karent - 29. prosince 2014 03:45

soukromá zpráva od Nina Karent pro Překvapeně jsem vzhlédla a zahryzalo ve mně zklamání, i když jsem nasadila výraz, jako by mi to došlo. Rychle jsem se posadila a o kousek si odsedla. Tak to je trapný. "Ne... ehm. To je v pohodě," zamumlala jsem a znovu si zapálila. Kartentová měla by jsi brzdit. "Měla jsem tě zastavit," namítla jsem. Skvělej začátek na nový základně. Teď nastane doba trapnýho pokukování, vyhýbání se a vystratování, kdykoli se někdo zeptá, co jsme tady dělali. Při té představě jsem si povzdechla. Snad si to nevyloží špatně, ale stejně jsem se na něj po očku podívala, jestli to vůbec zaregistroval.

Dante Mayers - 29. prosince 2014 15:04

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen jsem se pousmál a poškrábal se na hlavě. "Víš, nic proti tobě. Líbíš se mi, o tom žádná, ale nechci tě urazit, nebo nějak zklamat." řeknu ji a pousměju se na ni. "Když tak můžeme dát pokračování na pláži, kde nás nebude nikdo rušit," řeknu trochu tajemně a znovu se usměju. Vypadá jako fajn holka a jak jsem si ověřil, není to nějaká rozhoďnožka, takže se nemusím bát opakování historie.

Thomas Wenaroth - 29. prosince 2014 18:21

soukromá zpráva od Thomas Wenaroth pro Díval jsem se na toho magora s otevřenou pusou, když nám dával zadání. Už ve škole jsem radši běhal několik koleček na hřišti, než abych běhal časové kolečka. Když ti dva začnou cvičit. Přidám se i já. Ze začátku to šlo v pohodě a dělal jsem je pomalu ale už po dvaceti minutách jsem cítil křeče v těle a únava, která mě začínala porážet. Uběhlo třicet minut a já jsem se skácel na zem a zůstal na ni ležet, tak jak jsem dopadl. Pokud Clark začne něco kecat nechám ho. Už nemám sílu ani na píčoviny či drze připomínky. Nevnímám okolí, jen ležím.

Tajemství - 29. prosince 2014 19:38
	soukromá zpráva od Tajemství pro První půlhodinu jsi jela jako dráha a potila se. Pak jsi ale najednou cítila podivný chlad a pot byl ten tam. Po zbytek cvičení ti byla spíše zima a přesto, že cvičení bylo mnohem namáhavější, jsi se vůbec nepotila.

Tajemství - 29. prosince 2014 19:43
	soukromá zpráva od Tajemství pro Celé cvičení šlo relativně dobře. Když jsi se ale postavil po posledním dřepu, najednou jsi přestal cítit nohy, neboleli ani nic podobného. Jen se ti podlomili kolena a ty jsi naprosto nekontrolovatelně sletěl vedle Thomase na zem. Spodní část těla, jakoby ti ochrnula.

Desátník Clark - 29. prosince 2014 19:53

soukromá zpráva od Desátník Clark pro Sedím a dívám se, jak cvičí. První, kdo spadne je Thomas. Hlasitě se zasměju. Podívám se na zbylé dva, kteří se snažé udržet svá těla v pohybu celou hodinu. Při pohledu na Paige mě to trochu zarazí. Když si ale vzpomenu na její pravděpodobnou schopnost, vysvětlí to naprosto vše. Hodina odbila a zbylí dva se postavili a vydýchávali. Na Peigině čele nebyla ani kapička potu, čímž mi potvrdila mou teorii o její schopnosti. Pak jsem se ale podíval na ruku, jakoby tam byli hodinky a s úšklebkem na Henryho jsem řekl. "Víš co se stane, když si tělo neodpočine při takové zátěži?" Než mi však stačil odpovědět, už se válel vedle Thomase na zemi. Udělám pár kroků k Thomasovi. "Bohužel, jsi jich udělal nejmíň, takže až tě dají do kupy se vrať. Budeme pokračovat, dokud nedoěláš tu hodinu a pak další půlhodinu navíc za nejmenší počet udělaných cviků." Po té se otočím zády a zavolám do vysílačky, ať příjdou čtyři muži pro nováčky. Poklepu Paige na rameno. "No, a my budeme pokračovat ale neboj. Teď to nebude tak hrozné... Půjdeme ke břehu." Otočím se ještě k těm dvěma odpadlíkům. "Nebojte hoši, vy si to pak doděláte.." Zazubím se na ně a vyrazím s Paige na pláž.

Desátník Clark - 29. prosince 2014 20:12

soukromá zpráva od Desátník Clark pro Po cestě na pláž chytnu Paige kolem ramen. "Doufám, že máš ráda plavání." Dojdeme až ke břehu. "V naší profesi se často stává, že se před koupáním nestihneme převléknout do plavek, takže půjdeš do vody, tak jak jsi teď oblečená. Poplaveš až tam, kde nebudeš stačit a tam budeš šlapat vodu, jasný?" Pustím její ramena. "Nezapomeň, že nasáklé oblečení je sakra těžké a teď si ještě vyndej mobil a tak.... No, doufám, že se mi tam neutopíš!" Dodám sladce a trochu tě popostrčím směrem k vodě.

Henry Baldwin - 30. prosince 2014 11:03

soukromá zpráva od Henry Baldwin pro Při cvičení mě začínají bolet ruce a nohy, ale snažím se vydržet celou hodinu. Soustředím se jenom na cvičení, Thomase padajícího na zem si nevšimnu, protože myslím jenom na to, abych tyhle křeče vydržel. Po nejdelší hodině, kterou jsem dnes zažil mám utrpení konečně za sebou a jediné na co poté pomyslím je, jak jsem zlepšil svojí fyzickou stránku. Když je mé tělo konečně v klidu, ležím na zemi vedle Thomase a odpočívám, abych mohl co nejdřív vyrazit za Clarkem a Paige. Přivítal mě pěkným výcvikem, těším se na další. Už chci jít za nimi, ale v tomhle stavu se chvíli nepostavím ani na nohy. Prostě tady počkám. Sleduji ještě Clarkovi záda, jak se vzdalují a mezitím se vydýchávám.

Nina Karent - 31. prosince 2014 15:00
	soukromá zpráva od Nina Karent pro Protočila jsem oči v sloup. "Nebuď tak opatrnej," napomenula jsem ho, "Je to otravný." Po jeho poznámce jsem chvíli mlčela. "Nepřijde mi to jako nejlepší nápad..." pronesla jsem nakonec. Je sice milej (a sexy), ale začít si něco hned první dny na základně...

Desátník Emy Falconer - 02. ledna 2015 21:50
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Pobrala jsem všechny věci na pokoji a vrátila jsem se do skladu. Ty dva seděli vedle sebe a pokuřovali. Protočila jsem oči v sloup a vyšla k ním. "Tak můžeme jít..." Pousměji se a podám Nině mobil. Pak vyrazím zpět na pláž...

Paige Jameson - 03. ledna 2015 15:12

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Cvičím, tak jak nám bylo nařízeno a opravdu se snažím - to snad dokazuje i pot, který ze mě leje. Asi půl hodinu vše běží tak jak by "mělo" - jsem čím dál tím unavenější a mokrá jako myš. Pak najednou ale jako bych zchladla a všechen pot ze mě zmizel... a já najednou byla jakoby zase čerstvá a docvičila bez potu a nějakého většího vyčerpání... Když s úlevou skončím, a doufám, že už bude po všem, všimnu si, že kluci jsou na tom hůř než já - Henry vypadá hrozně unaveně a Thomas se už zhroutil. Než mám čas začít přemýšlet o tom, co dál, přijde náš pan trenér, a řekne mi, že jdeme ke břehu...

Paige Jameson - 03. ledna 2015 15:20

soukromá zpráva od Paige Jameson pro Když dojdeme k vodě, dozvím se, co mám dělat. Očividně mě chce utopit, blázen. Prakticky mě strčí do vody tak jak jsem, i když mi navrhne abych si odložila věci, co by se neměly rozmočit. Mobil a takové věci jsem si ale stejně dneska ráno s sebou nevzala, takže zamířím do vody a v duchu přeju Clarkovi tu nejpomalejší a nejbolestivější smrt, jakou si dokážu představit. Když mi voda sahá asi po pás, začnu plavat. Pokračuju až tam, kde jsem si jistá, že nohama nedosáhnu, jak mi bylo řečeno, a začnu šlapat vodu. Předpokládám, že mě tu nechá tak dlouho, až ze sebe to oblečení budu muset svléct, abych se udržela nad hladinou, ale zatím se hodlám držet tak, jak jsem. Snažím se šetřit síly co možná nejvíc to jde, ale při šlapání vody to není nic lehkého. Přece mě ale nenechá se utopit, nebo ano?

Nina Karent - 04. ledna 2015 21:10

soukromá zpráva od Nina Karent pro Překvapeně jsem vzhlédla, protože jsem si Emy nevšimla, dokud na nás nepromluvila. Chvíli uvažuji, jestli chodí potichu, nebo jenom špatně slyším. Nakonec usuzuji, že to druhé. Vyškrábala jsem se na nohy a vrátila meč na své místo, jelikož celou dobu ležel vedle mých nohou. Potom jsem si vzala mobil a zalitovala, že nemám sluchátka. Ještě je tedy požádám, jestli by na mě nemohli chvíli počkat a vyběhla jsem směrem k místu, kde jsem myslím viděla elektroniku. Nakonec jsem se vrátila k nim a následovala Emy.

Dante Mayers - 10. ledna 2015 12:25

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Opatrnej? Jen si dávám pozor, koho si pouštím k tělu, ty opatrnej, zavrčím v duchu a dál se věnuji cigaretě, když najednou přišly Emy. Konečně se bude něco dít a snad přijdu na svou schopnost. Postavil jsem se a vydal se za ní na pláž. Sice jsme ještě chvíli čekali, než si Nina skočí pro sluchátka, ale i tak jsme tam dorazili trochu dřív, než předtím. Když jsme tam dorazili, trochu jsem se protáhl a tasil meč z pochvy na zádech. Obkreslil jsem s ním pár koleček kolem sebe a postavil jsem se do bojového postoje s jednou nohou vepředu, lehce pokrčenou, tělem přímo k Emy a mečem nad hlavou. "Když tak tu hudbu pusť na reprák. Já s tím problém nemám," řeknu a kouknu na Emy, jestli s tím taky problém nemá.

Desátník Clark - 10. ledna 2015 14:09
	soukromá zpráva od Desátník Clark pro Když vleze můj poslední zelenáč do vody, sednu si a vytáhnu cigaretu. Dívám se jak tam kope. ”Nezapomeň. Jako voják máš v oblečení spousty důležitých věcí. Když si je sundáš, ztratíš munici, věci k přežiti na souši a plavat třeba budeš muset i den někdy i dýl.”

Desátník Emy Falconer - 12. ledna 2015 13:13

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Nina si ještě doběhla pro sluchátka a pak už jsme vyrazili na pláž. Dante se hned postavil do postoje. Zkoumavě jsem si ho prohlédla. Nechala jsem na meči pochvu. Nechci mu ublížit. Být tu Clark, dostane neskutečnou čočku. "Fajn..." Zaculím se na něj a naprosto uvolněně vyjdu pomalým krokem proti Dantemu. Těsně před ním jsem se ale sklonila a mečem ti dala ránu pod koleno. Hned jsem se ale přetočila tak, abych byla za tebou a nespadl jsi když tak na mě.

Dante Mayers - 12. ledna 2015 16:04

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Postavil jsem se do postoje a čekal jsem výpad od Emy. Jenže ta místo výpadu se jen usmál a šla ke mě. Co to sakra blbne? Už jsem se chtěl zeptat, co chce dělat, když ani nevytáhla meč, když mi právě tím schovaným mečem podtrhla nohu. Spadl jsem na zadek a hned jsem se vyšvihl na nohy. "Co to sakra děláš? Máme šermovat, nebo dělat jeden na druhém hovadiny? Něco se ti nelíbí na mém postoji? Neznáš sokolí kryt?" vychrlím na ni palbu otázek, protože mě právě pěkně naštvala. Takový podraz jsem od ní nečekal, teď ji šetřit nebudu.

Nina Karent - 12. ledna 2015 16:17

soukromá zpráva od Nina Karent pro Sundala jsem si mikinu a položila ji do písku vedle mě. Usadila jsem se a už se chystala nasadit sluchátka, když se mě ale Dante zeptal, jestli bych to nedala nahlas. Trochu jsem se zamračila, protože nemám ráda, když ostatní poslouchají moji hudbu a ještě mě budou rušit zvuky při souboji, ale nakonec jsem pokrčila rameny a dala pustila náhodnou písničku. Poté jsem vzhlédla k těm dvoum zrovna v moment, kdy dala Emy Dantemu šlupku zezadu do nohy. Na okamžik jsem se vyděsila, co mu to provedla, protože se natáhnul, než se rychle dostal na nohy a vypadá dost načuřeně, že se do ní hned pustil. Škoda, že nemám popcorn.

Desátník Emy Falconer - 12. ledna 2015 17:11

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Trochu jsem se zamračila, když na mě Dante spustil. Koukala jsem vykuleně, jak si vůbec může dovolit na mě řvát. "Tak moment!" Začnu rázně. "Za prvé, laskavě na mě přestaň řvát. Chtěla bych vidět, jak řveš na nadřízeného v práci!" Zavrčím a pokračuji. "Za druhé Pokud bych z meče sundala pochvu a zopakovala tenhle výpad, máš po kolenních šlachách a už se nikdy nepostavíš na nohu plnou vahou. Můžeš být rád, že šermuješ se mnou a né s Clarkem. ten by si tu pochvu sundal a naschvál by pořádně říznul!" Pronesu rázně a narovnám se. Musím se hodně ovládat, aby mu zase nepřilítl pohlavek za to jak na mě řve. "Měl jsi říct, že šermem myslíš tanec s mečem a ne jeho bojovou část..." Ušklíbnu se provokativně a stojím připravená na útok v návalu vzteku.

Dante Mayers - 12. ledna 2015 17:38
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jen jsem zatnul zuby a vyslechl si její kecy. Vypadá to, že jsi ji taky pěkně naštval. "Jediná, kdo tu řve jsi ty," řeknu klidně a postavím se zpátky do postoje. "Samozřejmě, že jsem myslel bojovou část. Ale co to sakra mělo být, že si jen tak přijdeš a přetáhneš mě přes koleno?" zeptám se a zaútočím ji na bok klasickým sekem.

Desátník Emy Falconer - 12. ledna 2015 19:16
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Protočím oči v sloup. "Docela by mě zajímalo, jestli když by šlo o pravý souboj na život a na smrt by jsi pořád takhle fňukal." Pronesu provokativně a udělám úplně stejný výpad jako před tím.

Dante Mayers - 12. ledna 2015 19:32

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Teď mi to došlo. Chce abych jednal zbrkle a agresivně. Není první, ani poslední, co to na mě takhle zkouší. Máš smůlu holka, takhle to nepůjde. Když mi zaútočila zase na koleno jako předtím, jen jsem zprudka švihl mečem dolů. Jako když zaútočí sokol. Čepel cinkla o čepel a prudkost mého krytu ji musel trochu otevřít, čímž mi dala prostor na to, abych ji kopl do ramene. Nedávám na sobě znát žádné emoce, ani nic neříkám, nemá to smysl. Soustředím se jen na boj.

Desátník Emy Falconer - 12. ledna 2015 21:04
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Překvapeně jsem couvla, pod silou kopu a spokojeně jsem se usmála. "Chytrej kluk..." Zaculila jsem se a než jsem dořekla, už jsem udělala výpad z vrchu šikmo na levé rameno.

Dante Mayers - 12. ledna 2015 21:17

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Povedl se mi kop. I hned jsem se řídil prvním pravidlem, nikdy nejásej předčasně. Emy mě pochválila a hned vystartovala do útoku. Tak rychlý útok jsem nečekal od někoho, kdo ještě před chvíli klečel na zemi. Tak tak jsem stihl dát meč do správného úhlu, abych vykryl její úder na rameno. Teď bych ji mohl praštit hruškou do obličeje, jenže to bych ji rozbil hlavu. Místo toho zaberu a seknu ji ze spodu na bok.

Desátník Emy Falconer - 12. ledna 2015 21:25

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Doopravdy jsem podcenila jeho umění. Je dobrý. Lepší než já a to se po chvilce i projevilo. Místo očekávaného útoku na obličej přišel útok na bok. Meč už jsem nestihla dát do obranné pozice a tak jsem jen rychle uskočila. Stejně ale ostrý meč prořízl oblečení i kůži. Na zranění jsem ale moc nedbala a využila toho, že se vlastní silou skoro přetočil a zaútočím mu na odkrytý bok.

Dante Mayers - 12. ledna 2015 21:41

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Když jsem viděl, že špička mého meče ji prošla oblečením, jen jsem vytřeštil oči. Do prdele, snad jsem ji nic neud... ani jsem nestihl dokončit myšlenku, když využila toho, že jsem se ji otevřel. Vykrýt to už nestihnu a uskočit taky ne. I když uskočení teď má větší váhu jak kryt. Co to šlo jsem uskočil od ní, ale stejně jsem cítil, jak mi chladná ocel projela bokem. Nejsem sice žádná slečinka, ale tohle bolí jak hovado. Jenže nemůžu se spolehnout na to, že tím její útoky skončili. Jsem v armádě. Radši zaútočím jako první. Udělám otočku s tím, že ji zaútočím na levý bok.

Desátník Emy Falconer - 12. ledna 2015 22:09

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Až jsem se lekla, jak jsem Danteho zasáhla a zarazila jsem se. Už jsem to chtěla skončit a zjistit, zda je v pořádku. Nechci si zabít vojáky. Byla to ale osudná chyba. Nečekala jsem ale vůbec jeho zásah z leva a tak jsem nestihla ani nic udělat a ostrá ocel projela oblečením skrz kůži až do masa. Hlasitě jsem polkla a chytla se za bok. Oči jsem měla dokořán otevřené a koukala někam před sebe. Zhluboka jsem rozdýchávala tu bolest.

Dante Mayers - 12. ledna 2015 22:25

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Popravdě, nečekal jsem, že se mi ten útok podaří. Jenže když se sere, tak se sere pořádně. "Emy!" křiknu a pustím meč do písku a rychle si k ní kleknu. Do prdele, co jsem to udělal? Rychle si stáhnu triko a roztrhnu ho, aby byl cár látky co nejdelší. Jednu část trika ji přiložím na ránu a druhým to celé stáhnu. "Sakra, sakra, sakra!" nadávám u toho, jak se mi třepou ruce. "Emy, mluv se mnou! Hlavně něco říkej!" naléhám na ní, ať se mnou mluví. Klidně ať mi nadává, ale potřebuju vědět, že je při smyslech. "Teď tě vezmu a co nejrychleji tě odnesu, jo?" zeptám se ji, jestli mi rozumí a jestli přikývla, opatrně jsem ji vzal do náruče a poklusem jsem se s ní vydal k základně.

Desátník Emy Falconer - 12. ledna 2015 22:30

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Ležela jsem a spíše mě vyděsila ta Danteho panika, než samotné zranění. "Uklidni se!" Řeknu rázně ale bolest je z hlasu znát. "Nejsem žádný mimino... S těmahle mečema jsem se to učila... Zvládnu to." Zhluboka se nadechnu a pomalu se postavím na nohy. "Vy dva zůstaňte tady, jasný?!" Oznámím rázně a šouravým krokem s rukou přiraženou na ráně se vydám směrem k základně. Jakékoliv námitky stoprocentně odmítám.

Nina Karent - 12. ledna 2015 23:40

soukromá zpráva od Nina Karent pro Sledovala jsem je při boji se značným zájmem. Nevím, co jsem čekala. Asi že se budou plácat po zadku, jako když mě učil "šermovat" Dante, ale oni to vzali s poněkud větším zápalem. Ani jsem se nestihla vzpamatovat a už jim oblečení prosakovala krev. Jako vydržím ledacos, ale z jakéhokoli pohledu na otevřenou ránu nebo krev pryštící z rány mi je na zvracení. Starostlivě jsem je sledovala s nakrčeným čelem a uvažovala jsem, kdo koho probodne jako první. Nakonec to schytala Emy, ale to spíš bylo její starostlivostí než selháním. Myslela jsem, že po sobě budou jenom mávat mečíkama, ne že to bude boj na život a na smrt! I když jsem měla o desátníka starost, při pohledu na ránu a krev se mi zvedl žaludek. Vyskočila jsem na nohy a vyrazila o několik kroků dál, abych nehodila šavli. Stále dokola jsem si opakovala nějaké bláboly, hlavně abych odvedla svoje myšlenky od krve a otevřené rány a přímého pohledu na maso a vnitřnosti...Zhnuseně jsem se oklepala a stále si pro sebe mumlala cokoli mě napadlo. Nyní se jedná o poníky z My Little Pony, ale co už.

Tajemství - 13. ledna 2015 09:31

soukromá zpráva od Tajemství pro Jak zmizí Emy z dohledu, začnou se na útesech okolo pláže objevovat vojáci se zbraněmi. V moři můžete zaregistrovat potápěče, blížící se vaším směrem a ze strany ostrova pochodují po celé délce možného odchodu vojáci. Všichni jsou v plné polní. Ti nahoře na útesech mají snipky a můžete si všimnout, že se kolem vás začali objevovat červené tečky zaměřovacího laseru. Najednou se všichni prudce zastaví a namíří vaším směrem. Z megafonu od jednoho z mužů na útesu se ozve rázný hlas. "Co tu děláte?! Toto je přísně tajné vojenské území!" Ani jedna zbraň na vás nepřestává mířit a oba jste poseti světýlky z odstřelovací pušky.

Nina Karent - 13. ledna 2015 11:47

soukromá zpráva od Nina Karent pro Nejdřív jsem si toho nevšimla, protože jsem opřená o kolena a snažím se uklidnit žaludek. Potom jsem si ale všimla červená světýlka, která začaly pokrývat moje tělo. Lekla jsem se a uskočila, načež jsem se rozhlédla okolo. Zalapala jsem po dechu. "Co to do prdele je?!" vyjekla jsem. A začala couvat k Dantemu. Najednou promluvil. Zarazila jsem se a k mé úlevě to není nepřátelská armáda, co si nás chce odvést jako suvenýr. Než stihl Dante cokoli udělat, vykřikla jsem: "Byli jsme tu trénovat s desátníkem Emy Faloner, ale... Musela si odskočit!"

Dante Mayers - 14. ledna 2015 20:15

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Sleduji, jak Emy odchází a pořád zvažuji, že za ní vyběhnu a odnesu ji. Co jsem to provedl? Říkala, že to s mečem umí, tak proč se tak nechala zranit? Vždyť mi sama řekla, že nás šetřit nebude a takhle povolila v obraně. Proč? Zatímco se utápím v myšlenkách, bez přemýšlení se sehnu pro meč a nevšímám si červených teček. Z tranzu mě probral až mužský hlas. Rychle jsem se otočil a vyděl celou jednotku vojáků, jak na nás míří. Teď už jsem si všiml i teček. Nina hned řekla, že jsme tu s Emy, která právě odešla a já jsem pomalu vrátil meč do pouzdra na zádech, zvedl jsem pomalu jednu ruku a druhou jsem uvolnil popruh, takže meč i s pouzdrem dopadl do písku. "Přiletěli jsme včera. Spadáme po desátníka Falconer," řeknu jim a postavím se před Ninu, aby se za mnou mohla aspoň trochu skrýt.

Tajemství - 14. ledna 2015 20:54
	soukromá zpráva od Tajemství pro S mužem na skále to ani nehnulo jen něco naznačil vojákům. "Je mi líto ale nikdo jménem Emy Falconer na základně není!!! Takže nám buď okamžitě vysvětlete co tu děláte, nebo budete odstranění jako narušitelé!!" Pronese naprosto rázným hlasem a většina vojáků nabije pušky a nepřestávají na vás mířit.

Nina Karent - 14. ledna 2015 21:16

soukromá zpráva od Nina Karent pro Trochu vyčítavě jsem se podívala na Danteho záda, přestože mě nemůže vidět. Nejsem žádný malý dítě, aby mě musel někdo bránit. Navíc na nás míří ze všech stran, ale snaha se cení. Přeci jen jsem se v jeho blízkosti cítila o něco bezpečněji. To by bylo, aby Karentová první den nevzburcovala celou armádu." Po tom, co nám oznámil, že tu Emy údajně není jsem nechápavě nazdvihla jedno obočí, ale přeci jen se začínám trochu bát. Zahryzla jsem se do rtu a snažila se vymyslet, co by nás mohla zachránit. Nikdy jsem ale nebyla zrovna intelektuální typ, proto mě nic moc nenapadá. "Clark?" špitla jsem Dantemu.

Dante Mayers - 14. ledna 2015 21:22

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Jejich odpověď mě zaskočila. A to cvakání pojistek na zbraních všude kolem nás se mi taky nelíbilo. Nebudu si nic nalhávat, srdce jsem měl až v kalhotách, jak jsem se bál. Jenže nebyl bych to já, abych se tíživou situaci nesnažil vylepšit vtípkem. "Nebude mi věřit, ale přišli jsme portálem z jiné planety. Jsme na mírové misi za účelem spřátelní se s vašim druhem. Sakra, jak jinak bychom se tu dostali? Zkuste zavolat desátníka Clarka. Barmanku Steam, nebo poručíka Atkinsona." Už dál nevím, co říct. Buď nás postřílí, nebo postřelí a budou nás mučit.

Paige Jameson - 14. ledna 2015 21:31
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro Jo, jasně zapal si. A ještě pivečko a telku, ne? napadá mě, jak tak pozoruju Clarka na břehu. Ještě navrch stíhá dávat užitečný rady, super. "Takže a přijde na otázku smrt nebo ztráta oblečení, tak odpověď je smrt?" křiknu na něj a dál šlapu vodu. Tohle není normální...

Desátník Clark - 14. ledna 2015 21:42
	soukromá zpráva od Desátník Clark pro Podívám se na dívku ve vodě. "Ano. Málo který voják zemře přirozenou smrtí. Počítej s tím, že výcvik nepřežiješ." Zasměju se, otočím a jdu po pláži pryč.

Tajemství - 14. ledna 2015 21:47

soukromá zpráva od Tajemství pro Mohli jste si jasně všimnout, jak je Danteho poznámka spíše rozzuřila. "Jistě! Takže pane ET, plácáte tu opravdu zajímavá jména, ale ani jedno z nich nepracuje na naší základně. Je mi líto." Zvedne ruku a mávne s ní dolů. V tu chvíli se začnou ozývat výstřely a písek kolem vás se zvedal pod těmi kulkami. Bylo to doslova ohlušující palebná síla. Zatím vás ale žádná kulka nezasáhla.

Paige Jameson - 14. ledna 2015 21:48
	soukromá zpráva od Paige Jameson pro CO??? pomyslím si, když ho vidím odcházet. Počkám si, až mi zmizí z dohledu a pak zamířím opatrnými tempy ke břehu. Jeho problém, nehodlám se tady utopit, když ani nikdo nekontroluje, jestli dělám, co mám...

Nina Karent - 14. ledna 2015 22:09

soukromá zpráva od Nina Karent pro Vytřeštila jsem na Danteho oči a nejradši bych mu jednu vrazila do žeber. Je normální?! Přeci jen si ale musím připomenou, že já bych s vyjednáváním neskončila o nic líp, ne-li hůř. S nadějí v očích jsem sledovala toho chlápka, třeba že nás ještě nechá něco říct, nebo nás vyslechnout, ale k mé hrůze zvedne ruku a rázně ji spustí dolů. V tu chvíli začaly vzduchem létat kulky. Okamžitě jsem si zakryla hlavu rukama a zahryzla se do rtu, až jsem v ústech ucítila pachuť krve, abych zadržela výkřik.

Dante Mayers - 14. ledna 2015 22:19

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Můj proslov je asi moc neoslovil. Spíš je ještě víc naštval. To se mi zase něco povedlo. Když zvedal ruku, tak nějak jsem tušil, co přijde. A opravdu. Ruka klesla a spustila se palba. Na nic jsem nepřemýšlel a zalehl jsem Ninu. Sice to bude k ničemu, protože průraznost útočné pušky je velká, ale i tak. Při tom dopadu prsty mé levé ruky dopadly na jílec meče. Hodit, nebo ne? Toť mě teď trápí.

Tajemství - 15. ledna 2015 21:49
	soukromá zpráva od Tajemství pro Palba neustávala, jen Dante mohl cítit, jak se mu pomalu mění kůže. *PŘEMĚNU SI POPIŠ SÁM. NĚJAK SE V NÍ POŘÁD NEVYZNÁM :D*

Dante Mayers - 15. ledna 2015 22:24

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Ležel jsem na Nině a ani mě nějak netrápilo, že jsem ještě naživu a že mě žádná kulka netrefila. Trápila mě jiná věc, cítím se divně. Jako bych byl nějak těžší, tvrdší. A tmavší? pomyslím si, když na chvíli otevřu oči a uviděl jsem svou ruku držící jílec meče. Co se to děje? Moje ruka, stejně jako zbytek těla je černá a lesklá jako obsidián. Nina může cítit, jak hezky chladí, pokud je tedy někde v kontaktu s moji kůži. V hlavě se mi už rodí plán, že jakmile palba ustane, vyrazím jim vstříc.

Nina Karent - 15. ledna 2015 22:37

soukromá zpráva od Nina Karent pro Už jsem jenom čekala, kdy přijde bolestivá rána a já vypustím duši. O to víc mě tedy překvapilo, když se po mě Dante vrhl a srazil mě k zemi. Zavřela jsem oči a snažila se nemyslet na to všechno okolo. Jak to, že jsem stále naživu? Najednou jsem ucítila na paži něco chladného. Překvapeně jsem otevřela jedno oko a leknutím jsem vykřikla. Až poté mi došlo, že je to Dante v nové verzi. Zírám na něj s pootevřenými ústy, protože to nedokážu pochopit. Najednou se zvedl a mě zamrzelo, že mě tu takhle nechává. Mám ale dojem, že já budu jejich nejmenší problém.

Tajemství - 15. ledna 2015 22:43

soukromá zpráva od Tajemství pro Jakmile vojáci zpozorovali, že se Dante přeměnil, přestali střílet a začali se stahovat. "Blahopřeju, vojíne! vaše první přeměna. Omlouváme se za vzniklou situaci, ale bylo to nutné. Své schopnosti jen 30% nadaných otevře pomocí meditace. Zbytek jí pozná v nebezpečí a je jedno, zda je opravdové a nebo jen nahrané. Byli to slepé náboje..." Ozve se hlas velitele, který byl na skále. "Emy je na ošetřovně ale za chvíli vám sem příjde náhrada..." Dodá ještě a všichni vojáci odcházejí, jak když by to bylo jen cvičení...

Nina Karent - 15. ledna 2015 22:51

soukromá zpráva od Nina Karent pro Ležím stále v písku a nechápavě zírám na toho chlapa. "To si ze mě děláte kurva prdel?!" zavrčela jsem a pěstí udeřila do písku. To si ze mě dělají legraci! Co kdyby se nám něco stalo? Dante se mohl proměnit dřív a udělat ze mě placku. Jo, hlavně že má svoje schopnosti. Zahlodala ve mě žárlivost při pohledu na jeho temně zbarvenou kůži. A Karentová má jen spoooustu písku ve vlasech, samozřejmě.

Dante Mayers - 17. ledna 2015 17:03
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Voják promluvil. Poslouchal jsem, co říká a jakmile zmínil slepé, tak můj pohár trpělivosti přetekl. "Děláš si kurva prdel?" vyjedu po tom vojákovi a otočím se k němu. Posera sedí nahoře na skále. "Slepé náboje by ten písek ta nerozvířily, nebo se pletu?"

Tajemství - 24. ledna 2015 20:37
	soukromá zpráva od Tajemství pro Trochu se nahoře zaculí a pozoruje, jak se tam dole Nina válí a bublá závistí. "Zkus odhrabat tak třicet cenťáků písku." Zasměje se na Danteho. "Jsou tam trubky, který pouští vzduch tak, aby to vypadalo, že se tu střílí..." Něco zamumlá do vysílačky a kolem začne lítat písek jako předtím...

Nina Karent - 24. ledna 2015 21:16

soukromá zpráva od Nina Karent pro Nadskočila jsem, když zem okolo nás zase začaly rozrážet kulky nebo závany vzduchu, ať je to cokoli. Tohle už bylo moc. Zvedla jsem se na nohy a na tvářích mi rozčilením vyskočily rudé fleky. "Vy kreténi zasraný idioti! Co si o sobě kurva myslíte nás takhle strašit! Mohlo se nám něco stát vy pitomci zaostalý! Jděte do háje a jestli vás ještě na základně potkám, nakopu vás do prdele hajzlové!" ještě jsem se nadechovala, že budu pokračovat, ale rozmyslela jsem si to. Místo toho jsem na ně důrazně ukázala prostředníčky na obou rukách, než jsem se otočila a rázným krokem vyrazila pryč, zatímco jsem si pro sebe brblala všemožné nadávky.

Dante Mayers - 01. února 2015 18:10
	soukromá zpráva od Dante Mayers pro Když kolem mě znovu začal písek vystřelovat do vzduchu, jen jsem si vyslechl nadávky od Niny a se všemi souhlasil. Schoval jsem meč do pouzdra na zádech a sebral i ten od Emy a vydal se zpátky k základně. Jsem tu první den a už mě to neuvěřitelně sere!

Desátník Emy Falconer - 01. února 2015 21:54
	soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Nechala jsem se pořádně ošetřit a vracela se pomalu na pláž, když jsem viděla Danteho a Ninu, jak s nadávkami na rtech odcházejí. Došla jsem až k nim a nechápavě na ně koukla. "Stalo se něco?" Zeptám se, když vidím jak jsou oba rozčílení.

Nina Karent - 02. února 2015 21:24
	soukromá zpráva od Nina Karent pro Zrovna jsem si mumlala něco o shoření v pekle, když jsem uviděla Emy. Zamračila jsem se na její naoko starostlivou tvář. "Ty se ještě ptáš?!" zavrčela jsem. Ruce mám zatnuté v pěst a mám sto chutí do něčeho (nebo někoho) praštit, ale zatím držím svůj vztek na uzdě.

Dante Mayers - 02. února 2015 21:40

soukromá zpráva od Dante Mayers pro Už z dálky jsem viděl, jak k nám jde nějaká postava. Ukázalo se, že to je Emy. A ta její andělská tvářička zobrazující nevinnost... "Hele. Příště si vezmeme dřevěné meče. Měla jsi mi říct, že jsi to ještě nedržela v ruce! A co ti šašci? Co kdybych proti někomu z nich vyběhl s mečem? He? Pomohli by jim slepé náboje?" jak mě sere, když si se mnou někdo hraje. Já nejsem žádná hračka a nikdo se po mě vozit nebude. Nikdo.

Desátník Emy Falconer - 02. února 2015 21:52

soukromá zpráva od Desátník Emy Falconer pro Jak na mě vyjeli. nejprve Nina a pak i Dante. Párkrát jsem jen zamrkala, zda si ze mě dělají prdel, nebo to myslí vážně a pak jsem se narovnala. "Tak a já mám toho právě dost! Uvědomujete si do prdele s kým mluvíte?!" Zařvu dost hlasitě. "Já nejsem nějaká vaše služka nebo kámoška! Jsem váš velitel! Snažila jsem se vám to tu co nejvíce zpříjemnit ale byla to očividně chyba!" Řvu dál. "Já s tím odstřelováním nesouhlasila, musel to udělat poručík za mými zády, aby urychlil tréning, tak si na mě přestaňte vylévat vztek!" Pořádně se narovnám. "To si jako myslíte, že když se přidáte do armády, bude se na vás sahat v bavlněných rukavičkách?! Zrovna u tebe jsem si myslela, že budeš vědět, jak se chovat v armádě, Dante! Nehodlám tu trpět, že se něco takovýho bude opakovat! Pokud budete mýt nějaký problém, tak mi to řeknete normálně a ne že na mě budete řvát!" Až teď se vrátím do normální polohy těla a trochu sklopím pohled. Jen na okamžik a pak zvednu pohled přímo na Danteho. "A sorry! Tebe teda příště zabiju, když si myslíš, že jsem s mečem tak neschopná. Myslela jsem, že pochopíš zastavení boje, když jsem tě očividně zranila!!! Jenže ty ne... Mám vás cvičit ale nechci vás hned zabít!" Ještě přejedu oba dva pohledem a pak nedbaje na vás dva zamířím nasupeně ke kanceláři velitele.

Tajemství - 18. února 2015 22:31
	soukromá zpráva od Tajemství pro Henry, Peige, Thomas Ti, kteří byli neschopni cvičit po předešlém cviku se pomalu vrátili na pláž, kde ale neviděli nikde Clarka, jen Peige, která stála celá promočená, ve všem oblečení na břehu.