Andor.cz - online Dračí doupě

Goldblood - 14. února 2009 18:00
	Praha. Píše se rok 2009, lidé se bojí hospodářské krize, řeší poplatky ve zdravotnictví, bojí se války, ale přitom netuší, že v jejich blízkosti a to, tak blízko, že je to přímo ohrožuje, zuří již staletí trvající válka mezi upíry a vlkodlaky. Pod ulicemi stověžaté Prahy se schyluje k závěrečné bitvě, která se dotkne i lidí, tam nahoře.

Goldblood - 14. února 2009 23:38
	Místa, jež jsou již obsazená a nelze si je zabrat: Alexandra ,, Saša ,, Patrik Martin Viktor tři ze čtyř smrtnošů u upírů dva lykanští gardisti dva lykanští smrtonoši jeden upírskej Labsrat jeden lykanskej pomocnej smrtonoš

Goldblood - 15. února 2009 00:44

Hlavní budova klanu Bloodseason Sluníčko zapadlo za obzor a mnozí z Vás jste se začali připravovat na velkou událost. Ta se tady ještě nikdy neudála. Mnozí netušili, co to bude pro ně znamenat, celým sídlem se šířili zvěsti, že to nepřinese nic dobrého, když budou pohromadě. Válka byla na spadnutí a to způsobilo, že museli rozhodovat spolu. Alexandra, která byla vzhůru necelých padesát let, měla nyní probudit svého druha Patrika a měli společně rozhodovat o tom, jak zničíte klan vlkodlaků. Smrtonoši měli za úkol společně s gardisty dohlížet na celé probuzení a zabránit jakémukoli problému. Všichni věděli, že pokud se některý z vedoucích upírů probudil předčasně, byla jeho žízeň téměř neukojitelná a stávala se z něj krvelačná bestie a tomu měli za úkol bránit smrtonoši, kdežto gardisté chránili vedoucí klanu.

Goldblood - 15. února 2009 01:01
	Vážení, jen drobnost! Je povolený nanejvíš jeden příspěvěk za hodinu. Neplatí v případě pokud nás je online hodně nebo pokud si hráč povídá s jiným hráčem a ostatních se to netýká.

Goldblood - 15. února 2009 01:10

Hlavní podzemní sídlo klanu Darmoon Celým klanem procházel jistý neklid. Zaslechli jste spoustu zvěstí a netušili jste, co z toho je pravda a co je jen výmysl. Pokud to však byla pravda, pak to byla ta největší katastrofa za posledních dvatisíce let. Proslýchalo se, že se násosky chystají probudit ze spánku svého druhého klanového vůdce. Byli jste ve výhodě, protože oba klanoví vůdci byli vzhůru a tím jste měli větší šanci, ale pokud budou taky dva, tak se vaše výhoda vytratí v prachu. Z pracovny obou bratrů vycházeli slova hádky. Bylo jasné, že se zase neshodli na postupu. Martin chtěl jistě počkat a Viktor chtěl zaútočit. Gardisté byli jediní, kteří měli přístup do pracovny. Každý gardista patřil k jednomu z bratrů. K Martinovi patřil Gregor a k Viktorovi patřila Catherine.

Balaxa - 15. února 2009 02:06

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní budova klanu Bloodseason Konečně nastala noc. Otevřu oči a na tváři se mi objeví hned pousmání. Brzy mého drahého Patrika probudím. Byla to významná chvíle. Ne jen pro mne ale i pro klan. Vstanu z postele a odhodím sametovou přikrývku. Má komnata byla v podzemí, takže žádná rakev nebyla nutná. Já se v klasice zrovna nevyžívala. Měla jsem raději praktičnost a když se to spojí ještě s pohodlím jsem spokojená. Přejdu ke skříni z které vytáhnu šaty. Tmavě červené, vzdušné a lehce průsvitné. Chtěla jsem být pro Patrika co nejkrásnější. Nakonec jsme se spolu nemluvili padesát let. Od doby kdy ulehl on ke spánku a já byla probuzena. Měli jsme na sebe jen pár hodin. A teď to bude o hodně déle. Možná bych mohla být vděčná i za tu válku s proklatými lykany. Posadím se ke stolu, kde si začnu česat vlasy, tak dlouho dokud nejsou hladké a hebké. Pak teprve vyjdu z komnaty. Bylo načase vydat rozkazy. Museli jsme se připravit na Patrikovo probuzení. Vydám se do spleti chodeb, ve které jsem se dokonale vyznala. Na okamžik se zastavím před chodbou, která končila ve svatyni, kde nyní Patrik odpočíval. Vyšlu do chodby skoro toužebný pohled než odejdu do hlavní síně, kde jsem se usadila na vyvýšené místo s křeslem. Teď tu stáli dvě vedle sebe. Původně bylo jedno, ale již se chvíli na probuzení Patrika připravujeme. Usadím se do křesla, chvíli jen tak sedím, ale pak si zavolám jednoho z nižších upírů a přikáži mu, aby svolal do hlavní síně všechny z klanu. Nebo aspoň ti co se zrovna nacházejí v budově a blízkém okolí.

Balaxa - 15. února 2009 02:06

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní budova klanu Bloodseason Konečně nastala noc. Otevřu oči a na tváři se mi objeví hned pousmání. Brzy mého drahého Patrika probudím. Byla to významná chvíle. Ne jen pro mne ale i pro klan. Vstanu z postele a odhodím sametovou přikrývku. Má komnata byla v podzemí, takže žádná rakev nebyla nutná. Já se v klasice zrovna nevyžívala. Měla jsem raději praktičnost a když se to spojí ještě s pohodlím jsem spokojená. Přejdu ke skříni z které vytáhnu šaty. Tmavě červené, vzdušné a lehce průsvitné. Chtěla jsem být pro Patrika co nejkrásnější. Nakonec jsme se spolu nemluvili padesát let. Od doby kdy ulehl on ke spánku a já byla probuzena. Měli jsme na sebe jen pár hodin. A teď to bude o hodně déle. Možná bych mohla být vděčná i za tu válku s proklatými lykany. Posadím se ke stolu, kde si začnu česat vlasy, tak dlouho dokud nejsou hladké a hebké. Pak teprve vyjdu z komnaty. Bylo načase vydat rozkazy. Museli jsme se připravit na Patrikovo probuzení. Vydám se do spleti chodeb, ve které jsem se dokonale vyznala. Na okamžik se zastavím před chodbou, která končila ve svatyni, kde nyní Patrik odpočíval. Vyšlu do chodby skoro toužebný pohled než odejdu do hlavní síně, kde jsem se usadila na vyvýšené místo s křeslem. Teď tu stáli dvě vedle sebe. Původně bylo jedno, ale již se chvíli na probuzení Patrika připravujeme. Usadím se do křesla, chvíli jen tak sedím, ale pak si zavolám jednoho z nižších upírů a přikáži mu, aby svolal do hlavní síně všechny z klanu. Nebo aspoň ti co se zrovna nacházejí v budově a blízkém okolí.

Balaxa - 15. února 2009 02:06

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní budova klanu Bloodseason Konečně nastala noc. Otevřu oči a na tváři se mi objeví hned pousmání. Brzy mého drahého Patrika probudím. Byla to významná chvíle. Ne jen pro mne ale i pro klan. Vstanu z postele a odhodím sametovou přikrývku. Má komnata byla v podzemí, takže žádná rakev nebyla nutná. Já se v klasice zrovna nevyžívala. Měla jsem raději praktičnost a když se to spojí ještě s pohodlím jsem spokojená. Přejdu ke skříni z které vytáhnu šaty. Tmavě červené, vzdušné a lehce průsvitné. Chtěla jsem být pro Patrika co nejkrásnější. Nakonec jsme se spolu nemluvili padesát let. Od doby kdy ulehl on ke spánku a já byla probuzena. Měli jsme na sebe jen pár hodin. A teď to bude o hodně déle. Možná bych mohla být vděčná i za tu válku s proklatými lykany. Posadím se ke stolu, kde si začnu česat vlasy, tak dlouho dokud nejsou hladké a hebké. Pak teprve vyjdu z komnaty. Bylo načase vydat rozkazy. Museli jsme se připravit na Patrikovo probuzení. Vydám se do spleti chodeb, ve které jsem se dokonale vyznala. Na okamžik se zastavím před chodbou, která končila ve svatyni, kde nyní Patrik odpočíval. Vyšlu do chodby skoro toužebný pohled než odejdu do hlavní síně, kde jsem se usadila na vyvýšené místo s křeslem. Teď tu stáli dvě vedle sebe. Původně bylo jedno, ale již se chvíli na probuzení Patrika připravujeme. Usadím se do křesla, chvíli jen tak sedím, ale pak si zavolám jednoho z nižších upírů a přikáži mu, aby svolal do hlavní síně všechny z klanu. Nebo aspoň ti co se zrovna nacházejí v budově a blízkém okolí.

Balaxa - 15. února 2009 02:07

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní budova klanu Bloodseason Konečně nastala noc. Otevřu oči a na tváři se mi objeví hned pousmání. Brzy mého drahého Patrika probudím. Byla to významná chvíle. Ne jen pro mne ale i pro klan. Vstanu z postele a odhodím sametovou přikrývku. Má komnata byla v podzemí, takže žádná rakev nebyla nutná. Já se v klasice zrovna nevyžívala. Měla jsem raději praktičnost a když se to spojí ještě s pohodlím jsem spokojená. Přejdu ke skříni z které vytáhnu šaty. Tmavě červené, vzdušné a lehce průsvitné. Chtěla jsem být pro Patrika co nejkrásnější. Nakonec jsme se spolu nemluvili padesát let. Od doby kdy ulehl on ke spánku a já byla probuzena. Měli jsme na sebe jen pár hodin. A teď to bude o hodně déle. Možná bych mohla být vděčná i za tu válku s proklatými lykany. Posadím se ke stolu, kde si začnu česat vlasy, tak dlouho dokud nejsou hladké a hebké. Pak teprve vyjdu z komnaty. Bylo načase vydat rozkazy. Museli jsme se připravit na Patrikovo probuzení. Vydám se do spleti chodeb, ve které jsem se dokonale vyznala. Na okamžik se zastavím před chodbou, která končila ve svatyni, kde nyní Patrik odpočíval. Vyšlu do chodby skoro toužebný pohled než odejdu do hlavní síně, kde jsem se usadila na vyvýšené místo s křeslem. Teď tu stáli dvě vedle sebe. Původně bylo jedno, ale již se chvíli na probuzení Patrika připravujeme. Usadím se do křesla, chvíli jen tak sedím, ale pak si zavolám jednoho z nižších upírů a přikáži mu, aby svolal do hlavní síně všechny z klanu. Nebo aspoň ti co se zrovna nacházejí v budově a blízkém okolí.

Balaxa - 15. února 2009 11:46

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní budova klanu Bloodseason Konečně nastala noc. Otevřu oči a na tváři se mi objeví hned pousmání. Brzy mého drahého Patrika probudím. Byla to významná chvíle. Ne jen pro mne ale i pro klan. Vstanu z postele a odhodím sametovou přikrývku. Má komnata byla v podzemí, takže žádná rakev nebyla nutná. Já se v klasice zrovna nevyžívala. Měla jsem raději praktičnost a když se to spojí ještě s pohodlím jsem spokojená. Přejdu ke skříni z které vytáhnu šaty. Tmavě červené, vzdušné a lehce průsvitné. Chtěla jsem být pro Patrika co nejkrásnější. Nakonec jsme se spolu nemluvili padesát let. Od doby kdy ulehl on ke spánku a já byla probuzena. Měli jsme na sebe jen pár hodin. A teď to bude o hodně déle. Možná bych mohla být vděčná i za tu válku s proklatými lykany. Posadím se ke stolu, kde si začnu česat vlasy, tak dlouho dokud nejsou hladké a hebké. Pak teprve vyjdu z komnaty. Bylo načase vydat rozkazy. Museli jsme se připravit na Patrikovo probuzení. Vydám se do spleti chodeb, ve které jsem se dokonale vyznala. Na okamžik se zastavím před chodbou, která končila ve svatyni, kde nyní Patrik odpočíval. Vyšlu do chodby skoro toužebný pohled než odejdu do hlavní síně, kde jsem se usadila na vyvýšené místo s křeslem. Teď tu stáli dvě vedle sebe. Původně bylo jedno, ale již se chvíli na probuzení Patrika připravujeme. Usadím se do křesla, chvíli jen tak sedím, ale pak si zavolám jednoho z nižších upírů a přikáži mu, aby svolal do hlavní síně všechny z klanu. Nebo aspoň ti co se zrovna nacházejí v budově a blízkém okolí.

Ardeth Bay - 15. února 2009 15:47
	soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo procházím sídlem našeho klanu, jako všichni jsem už slyšel co se proslýchá, násosky chtějí probusit svého druhého klanového vůdce jestli je to pravda, tak je to hodně špatné. Musíme hnedka jednat. když jdu kolem pracovny našich klanovích vůdců zaslechnu jak se hádají co se bude dít dál. oba dva mají pravdu, musíme ale tedka jednat jinak prohrajeme

Ardeth Bay - 15. února 2009 15:47
	soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo procházím sídlem našeho klanu, jako všichni jsem už slyšel co se proslýchá, násosky chtějí probusit svého druhého klanového vůdce jestli je to pravda, tak je to hodně špatné. Musíme hnedka jednat. když jdu kolem pracovny našich klanovích vůdců zaslechnu jak se hádají co se bude dít dál. oba dva mají pravdu, musíme ale tedka jednat jinak prohrajeme

Ardeth Bay - 15. února 2009 15:47
	soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo procházím sídlem našeho klanu, jako všichni jsem už slyšel co se proslýchá, násosky chtějí probusit svého druhého klanového vůdce jestli je to pravda, tak je to hodně špatné. Musíme hnedka jednat. když jdu kolem pracovny našich klanovích vůdců zaslechnu jak se hádají co se bude dít dál. oba dva mají pravdu, musíme ale tedka jednat jinak prohrajeme

Ardeth Bay - 15. února 2009 15:47
	soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo procházím sídlem našeho klanu, jako všichni jsem už slyšel co se proslýchá, násosky chtějí probusit svého druhého klanového vůdce jestli je to pravda, tak je to hodně špatné. Musíme hnedka jednat. když jdu kolem pracovny našich klanovích vůdců zaslechnu jak se hádají co se bude dít dál. oba dva mají pravdu, musíme ale tedka jednat jinak prohrajeme

Ardeth Bay - 15. února 2009 15:47
	soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo procházím sídlem našeho klanu, jako všichni jsem už slyšel co se proslýchá, násosky chtějí probusit svého druhého klanového vůdce jestli je to pravda, tak je to hodně špatné. Musíme hnedka jednat. když jdu kolem pracovny našich klanovích vůdců zaslechnu jak se hádají co se bude dít dál. oba dva mají pravdu, musíme ale tedka jednat jinak prohrajeme

Ardeth Bay - 15. února 2009 15:47
	soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo procházím sídlem našeho klanu, jako všichni jsem už slyšel co se proslýchá, násosky chtějí probusit svého druhého klanového vůdce jestli je to pravda, tak je to hodně špatné. Musíme hnedka jednat. když jdu kolem pracovny našich klanovích vůdců zaslechnu jak se hádají co se bude dít dál. oba dva mají pravdu, musíme ale tedka jednat jinak prohrajeme

Craig O'Connor - 15. února 2009 16:18

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Doupě Darkmoonu Vida vida slunko už se pomalu sklání za obzor.Pomyslím si v duchu a pozoruji jak slunce a obloha nabírá krvavě rudých barev.Brzy bude zase noc.Noc plná nebezpečí a napětí. Zaběhnu do podzemních chodeb jako krysa a bezcílně se toulám náhodnými směry.Ani ne pár metrů za vchodem na mě dolehnou všechny starosti které tady teď tíží asi každého.Mým uším se doneslo spoustu zvěstí ale které z těch keců asi tak můžou být pravda? Stejně jako tohle mě tíží i fakt že krváci brzy vzbudí svého druhého vůdce kvůli čemuž bohužel ztratíme naše výhody a to doslova.Tenhle věk je celej podělanej.Spíš ale jak pro koho... Velké starosti jsou znát i na obou bratří Martinu a Viktorovi protože jinak by jejich hádka nebyla slyšet až za dveře jejich komnat což mě nijak víc neuklidňuje. Pokračuji dál ve svých toulkách ale spíše zamířím zpět ke vchodu do našeho brlohu.Začíná se mnou opět rozlévat ta nezkrotná touha kterou musíme my vlkodlaci uspokojovat.Touha po mase. Ani už nevím kdy jsem lovil naposledy ale každopádně by bylo dobré dnes svého vnitřního vlka utišit.Nejspíš nám nezbývá nic jiného než doufat v naději.Ale jakou?Je nějaká vůbec?

Craig O'Connor - 15. února 2009 16:18

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Doupě Darkmoonu Vida vida slunko už se pomalu sklání za obzor.Pomyslím si v duchu a pozoruji jak slunce a obloha nabírá krvavě rudých barev.Brzy bude zase noc.Noc plná nebezpečí a napětí. Zaběhnu do podzemních chodeb jako krysa a bezcílně se toulám náhodnými směry.Ani ne pár metrů za vchodem na mě dolehnou všechny starosti které tady teď tíží asi každého.Mým uším se doneslo spoustu zvěstí ale které z těch keců asi tak můžou být pravda? Stejně jako tohle mě tíží i fakt že krváci brzy vzbudí svého druhého vůdce kvůli čemuž bohužel ztratíme naše výhody a to doslova.Tenhle věk je celej podělanej.Spíš ale jak pro koho... Velké starosti jsou znát i na obou bratří Martinu a Viktorovi protože jinak by jejich hádka nebyla slyšet až za dveře jejich komnat což mě nijak víc neuklidňuje. Pokračuji dál ve svých toulkách ale spíše zamířím zpět ke vchodu do našeho brlohu.Začíná se mnou opět rozlévat ta nezkrotná touha kterou musíme my vlkodlaci uspokojovat.Touha po mase. Ani už nevím kdy jsem lovil naposledy ale každopádně by bylo dobré dnes svého vnitřního vlka utišit.Nejspíš nám nezbývá nic jiného než doufat v naději.Ale jakou?Je nějaká vůbec?

Craig O'Connor - 15. února 2009 16:18

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Doupě Darkmoonu Vida vida slunko už se pomalu sklání za obzor.Pomyslím si v duchu a pozoruji jak slunce a obloha nabírá krvavě rudých barev.Brzy bude zase noc.Noc plná nebezpečí a napětí. Zaběhnu do podzemních chodeb jako krysa a bezcílně se toulám náhodnými směry.Ani ne pár metrů za vchodem na mě dolehnou všechny starosti které tady teď tíží asi každého.Mým uším se doneslo spoustu zvěstí ale které z těch keců asi tak můžou být pravda? Stejně jako tohle mě tíží i fakt že krváci brzy vzbudí svého druhého vůdce kvůli čemuž bohužel ztratíme naše výhody a to doslova.Tenhle věk je celej podělanej.Spíš ale jak pro koho... Velké starosti jsou znát i na obou bratří Martinu a Viktorovi protože jinak by jejich hádka nebyla slyšet až za dveře jejich komnat což mě nijak víc neuklidňuje. Pokračuji dál ve svých toulkách ale spíše zamířím zpět ke vchodu do našeho brlohu.Začíná se mnou opět rozlévat ta nezkrotná touha kterou musíme my vlkodlaci uspokojovat.Touha po mase. Ani už nevím kdy jsem lovil naposledy ale každopádně by bylo dobré dnes svého vnitřního vlka utišit.Nejspíš nám nezbývá nic jiného než doufat v naději.Ale jakou?Je nějaká vůbec?

Craig O'Connor - 15. února 2009 16:18

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Doupě Darkmoonu Vida vida slunko už se pomalu sklání za obzor.Pomyslím si v duchu a pozoruji jak slunce a obloha nabírá krvavě rudých barev.Brzy bude zase noc.Noc plná nebezpečí a napětí. Zaběhnu do podzemních chodeb jako krysa a bezcílně se toulám náhodnými směry.Ani ne pár metrů za vchodem na mě dolehnou všechny starosti které tady teď tíží asi každého.Mým uším se doneslo spoustu zvěstí ale které z těch keců asi tak můžou být pravda? Stejně jako tohle mě tíží i fakt že krváci brzy vzbudí svého druhého vůdce kvůli čemuž bohužel ztratíme naše výhody a to doslova.Tenhle věk je celej podělanej.Spíš ale jak pro koho... Velké starosti jsou znát i na obou bratří Martinu a Viktorovi protože jinak by jejich hádka nebyla slyšet až za dveře jejich komnat což mě nijak víc neuklidňuje. Pokračuji dál ve svých toulkách ale spíše zamířím zpět ke vchodu do našeho brlohu.Začíná se mnou opět rozlévat ta nezkrotná touha kterou musíme my vlkodlaci uspokojovat.Touha po mase. Ani už nevím kdy jsem lovil naposledy ale každopádně by bylo dobré dnes svého vnitřního vlka utišit.Nejspíš nám nezbývá nic jiného než doufat v naději.Ale jakou?Je nějaká vůbec?

Craig O'Connor - 15. února 2009 16:18

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Doupě Darkmoonu Vida vida slunko už se pomalu sklání za obzor.Pomyslím si v duchu a pozoruji jak slunce a obloha nabírá krvavě rudých barev.Brzy bude zase noc.Noc plná nebezpečí a napětí. Zaběhnu do podzemních chodeb jako krysa a bezcílně se toulám náhodnými směry.Ani ne pár metrů za vchodem na mě dolehnou všechny starosti které tady teď tíží asi každého.Mým uším se doneslo spoustu zvěstí ale které z těch keců asi tak můžou být pravda? Stejně jako tohle mě tíží i fakt že krváci brzy vzbudí svého druhého vůdce kvůli čemuž bohužel ztratíme naše výhody a to doslova.Tenhle věk je celej podělanej.Spíš ale jak pro koho... Velké starosti jsou znát i na obou bratří Martinu a Viktorovi protože jinak by jejich hádka nebyla slyšet až za dveře jejich komnat což mě nijak víc neuklidňuje. Pokračuji dál ve svých toulkách ale spíše zamířím zpět ke vchodu do našeho brlohu.Začíná se mnou opět rozlévat ta nezkrotná touha kterou musíme my vlkodlaci uspokojovat.Touha po mase. Ani už nevím kdy jsem lovil naposledy ale každopádně by bylo dobré dnes svého vnitřního vlka utišit.Nejspíš nám nezbývá nic jiného než doufat v naději.Ale jakou?Je nějaká vůbec?

Craig O'Connor - 15. února 2009 16:18

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Doupě Darkmoonu Vida vida slunko už se pomalu sklání za obzor.Pomyslím si v duchu a pozoruji jak slunce a obloha nabírá krvavě rudých barev.Brzy bude zase noc.Noc plná nebezpečí a napětí. Zaběhnu do podzemních chodeb jako krysa a bezcílně se toulám náhodnými směry.Ani ne pár metrů za vchodem na mě dolehnou všechny starosti které tady teď tíží asi každého.Mým uším se doneslo spoustu zvěstí ale které z těch keců asi tak můžou být pravda? Stejně jako tohle mě tíží i fakt že krváci brzy vzbudí svého druhého vůdce kvůli čemuž bohužel ztratíme naše výhody a to doslova.Tenhle věk je celej podělanej.Spíš ale jak pro koho... Velké starosti jsou znát i na obou bratří Martinu a Viktorovi protože jinak by jejich hádka nebyla slyšet až za dveře jejich komnat což mě nijak víc neuklidňuje. Pokračuji dál ve svých toulkách ale spíše zamířím zpět ke vchodu do našeho brlohu.Začíná se mnou opět rozlévat ta nezkrotná touha kterou musíme my vlkodlaci uspokojovat.Touha po mase. Ani už nevím kdy jsem lovil naposledy ale každopádně by bylo dobré dnes svého vnitřního vlka utišit.Nejspíš nám nezbývá nic jiného než doufat v naději.Ale jakou?Je nějaká vůbec?

Lenka Svobodová - 15. února 2009 16:38

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Sídlo Bloodseason Zrovna rozpracovávam způsoby zakrytí upířího pachu před vlkodlaky, když se ozve opatrné zaklepání. Vstupte. Vstoupil mladý upírek. Byl přeměněn asi před rokem, mlíko mu ještě teče po bradě... Tedy pokud má mlíko temně rudou barvu. Omlouvám se za vyrušení, pane, ale paní Alexandra svolává celý klan do hlavní síně. Ach jistě, Patrikovo probuzení. Za chvíli tam půjdu. Dobře, pane. Mladý upír toužebně přelétne očima regál s různými zajímavými hračkami, než vycouvá ven. Očividně ho lákají adrenalinovější úkoly než poslíčkování. Zaklapnu zápisník a uložím ho do zásuvky stolu. Zavolám svého pomocníka Adama. Cestou ke dveřím vyrovnám na poličce pár lahviček. V mé pracovně má vše své místo. Zamykáním dveří se nezdržuju. Málokterý upír má sebevražedné sklony. S Adamem po boku pomalu kulhám směrem k hlavní síni. Občas se pozdravím s nějakým upírem, či prohodím pár slov. Chovají se ke mně s recpektem. Tak to má také být. Úcta je nádherná věc.

Lenka Svobodová - 15. února 2009 16:38

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Sídlo Bloodseason Zrovna rozpracovávam způsoby zakrytí upířího pachu před vlkodlaky, když se ozve opatrné zaklepání. Vstupte. Vstoupil mladý upírek. Byl přeměněn asi před rokem, mlíko mu ještě teče po bradě... Tedy pokud má mlíko temně rudou barvu. Omlouvám se za vyrušení, pane, ale paní Alexandra svolává celý klan do hlavní síně. Ach jistě, Patrikovo probuzení. Za chvíli tam půjdu. Dobře, pane. Mladý upír toužebně přelétne očima regál s různými zajímavými hračkami, než vycouvá ven. Očividně ho lákají adrenalinovější úkoly než poslíčkování. Zaklapnu zápisník a uložím ho do zásuvky stolu. Zavolám svého pomocníka Adama. Cestou ke dveřím vyrovnám na poličce pár lahviček. V mé pracovně má vše své místo. Zamykáním dveří se nezdržuju. Málokterý upír má sebevražedné sklony. S Adamem po boku pomalu kulhám směrem k hlavní síni. Občas se pozdravím s nějakým upírem, či prohodím pár slov. Chovají se ke mně s recpektem. Tak to má také být. Úcta je nádherná věc.

Lenka Svobodová - 15. února 2009 16:38

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Sídlo Bloodseason Zrovna rozpracovávam způsoby zakrytí upířího pachu před vlkodlaky, když se ozve opatrné zaklepání. Vstupte. Vstoupil mladý upírek. Byl přeměněn asi před rokem, mlíko mu ještě teče po bradě... Tedy pokud má mlíko temně rudou barvu. Omlouvám se za vyrušení, pane, ale paní Alexandra svolává celý klan do hlavní síně. Ach jistě, Patrikovo probuzení. Za chvíli tam půjdu. Dobře, pane. Mladý upír toužebně přelétne očima regál s různými zajímavými hračkami, než vycouvá ven. Očividně ho lákají adrenalinovější úkoly než poslíčkování. Zaklapnu zápisník a uložím ho do zásuvky stolu. Zavolám svého pomocníka Adama. Cestou ke dveřím vyrovnám na poličce pár lahviček. V mé pracovně má vše své místo. Zamykáním dveří se nezdržuju. Málokterý upír má sebevražedné sklony. S Adamem po boku pomalu kulhám směrem k hlavní síni. Občas se pozdravím s nějakým upírem, či prohodím pár slov. Chovají se ke mně s recpektem. Tak to má také být. Úcta je nádherná věc.

Lenka Svobodová - 15. února 2009 16:38

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Sídlo Bloodseason Zrovna rozpracovávam způsoby zakrytí upířího pachu před vlkodlaky, když se ozve opatrné zaklepání. Vstupte. Vstoupil mladý upírek. Byl přeměněn asi před rokem, mlíko mu ještě teče po bradě... Tedy pokud má mlíko temně rudou barvu. Omlouvám se za vyrušení, pane, ale paní Alexandra svolává celý klan do hlavní síně. Ach jistě, Patrikovo probuzení. Za chvíli tam půjdu. Dobře, pane. Mladý upír toužebně přelétne očima regál s různými zajímavými hračkami, než vycouvá ven. Očividně ho lákají adrenalinovější úkoly než poslíčkování. Zaklapnu zápisník a uložím ho do zásuvky stolu. Zavolám svého pomocníka Adama. Cestou ke dveřím vyrovnám na poličce pár lahviček. V mé pracovně má vše své místo. Zamykáním dveří se nezdržuju. Málokterý upír má sebevražedné sklony. S Adamem po boku pomalu kulhám směrem k hlavní síni. Občas se pozdravím s nějakým upírem, či prohodím pár slov. Chovají se ke mně s recpektem. Tak to má také být. Úcta je nádherná věc.

Lenka Svobodová - 15. února 2009 16:38

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Sídlo Bloodseason Zrovna rozpracovávam způsoby zakrytí upířího pachu před vlkodlaky, když se ozve opatrné zaklepání. Vstupte. Vstoupil mladý upírek. Byl přeměněn asi před rokem, mlíko mu ještě teče po bradě... Tedy pokud má mlíko temně rudou barvu. Omlouvám se za vyrušení, pane, ale paní Alexandra svolává celý klan do hlavní síně. Ach jistě, Patrikovo probuzení. Za chvíli tam půjdu. Dobře, pane. Mladý upír toužebně přelétne očima regál s různými zajímavými hračkami, než vycouvá ven. Očividně ho lákají adrenalinovější úkoly než poslíčkování. Zaklapnu zápisník a uložím ho do zásuvky stolu. Zavolám svého pomocníka Adama. Cestou ke dveřím vyrovnám na poličce pár lahviček. V mé pracovně má vše své místo. Zamykáním dveří se nezdržuju. Málokterý upír má sebevražedné sklony. S Adamem po boku pomalu kulhám směrem k hlavní síni. Občas se pozdravím s nějakým upírem, či prohodím pár slov. Chovají se ke mně s recpektem. Tak to má také být. Úcta je nádherná věc.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 17:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna aneb obvyklá slovní bitva Nevím jak dlouho už sedím na židli v rohu pracovny poslouchajíc jak se ti dva hádají. Každopádně je to jedno a to samé. Martin chce klid kdežto Viktor by hned všechny zabil. Bitva jež nemá konce. Odpoutám zraky od okna a pohlédnu dva bratry. Stav? Snad 2:1 pro Martina. Nebo pro Viktora? Jaksi jsem ztratila pojem o tom, kdo vede. Už je to nejméně hodinu, co se ti dva handrkují. pomyslím si a pohodlněji se usadím na židli. Dneska jsem měla náladu na formálnost a tak jsem se oblékla do šedých společenských kalhot, rubínově červené halenky a saka pod nímž mám ukryty zbraně. Střih mého svršku je dobře šit na to, aby nebylo poznat, že pod ním je nějaká zbraň. Je to jedna z mála výhod, kterou mám. Oči mi zabloudí k mému kolegovi gardistovi. Avšak jen na chvíli abych zjistila jak je na tom s náladou a trpělivostí. No rozhodně dneska nemám ani náladu do jejich hovoru zasahovat. Oni jsou vůdci a tahle chvíle chce spíš jejich rozhodnutí. Pejrové...tak oni by chtěli vzbudit svého druhého vůdce. A nejspíš už dnes večer. To nevěstí nic dobrého. Možná bysme se měli vydat k nim a překazit jim to. Nebo čekat? Čekat na to jak se nepřítel zachová? Útok s sebou nese spoustu rizika a navíc upíři mají početní převahu což hraje v náš neprospěch. Avšak někoho na sledování bysme možná mohli nasadit. Někoho, kdo ty násosky bude hlídat a průběžně nám bude podávat hlášení... v duchu se začnu dohadovat sama se sebou a přemýšlet co je asi nejlepší. Pokud se nás zeptaj, o čemž nanejvíš pochybuji, na náš názor tak jim ho přednesu. Teď ale ještě ne. rozhodnu se proč vrátím pohled zpět k oknu. Noc je ještě mladá a nebezpečí vzrůstá. Cítím to v kostech což mě přiměje aby citlivost mých smyslů stoupla na vyšší level. Aspoň mi tak nic neuteče.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 17:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna aneb obvyklá slovní bitva Nevím jak dlouho už sedím na židli v rohu pracovny poslouchajíc jak se ti dva hádají. Každopádně je to jedno a to samé. Martin chce klid kdežto Viktor by hned všechny zabil. Bitva jež nemá konce. Odpoutám zraky od okna a pohlédnu dva bratry. Stav? Snad 2:1 pro Martina. Nebo pro Viktora? Jaksi jsem ztratila pojem o tom, kdo vede. Už je to nejméně hodinu, co se ti dva handrkují. pomyslím si a pohodlněji se usadím na židli. Dneska jsem měla náladu na formálnost a tak jsem se oblékla do šedých společenských kalhot, rubínově červené halenky a saka pod nímž mám ukryty zbraně. Střih mého svršku je dobře šit na to, aby nebylo poznat, že pod ním je nějaká zbraň. Je to jedna z mála výhod, kterou mám. Oči mi zabloudí k mému kolegovi gardistovi. Avšak jen na chvíli abych zjistila jak je na tom s náladou a trpělivostí. No rozhodně dneska nemám ani náladu do jejich hovoru zasahovat. Oni jsou vůdci a tahle chvíle chce spíš jejich rozhodnutí. Pejrové...tak oni by chtěli vzbudit svého druhého vůdce. A nejspíš už dnes večer. To nevěstí nic dobrého. Možná bysme se měli vydat k nim a překazit jim to. Nebo čekat? Čekat na to jak se nepřítel zachová? Útok s sebou nese spoustu rizika a navíc upíři mají početní převahu což hraje v náš neprospěch. Avšak někoho na sledování bysme možná mohli nasadit. Někoho, kdo ty násosky bude hlídat a průběžně nám bude podávat hlášení... v duchu se začnu dohadovat sama se sebou a přemýšlet co je asi nejlepší. Pokud se nás zeptaj, o čemž nanejvíš pochybuji, na náš názor tak jim ho přednesu. Teď ale ještě ne. rozhodnu se proč vrátím pohled zpět k oknu. Noc je ještě mladá a nebezpečí vzrůstá. Cítím to v kostech což mě přiměje aby citlivost mých smyslů stoupla na vyšší level. Aspoň mi tak nic neuteče.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 17:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna aneb obvyklá slovní bitva Nevím jak dlouho už sedím na židli v rohu pracovny poslouchajíc jak se ti dva hádají. Každopádně je to jedno a to samé. Martin chce klid kdežto Viktor by hned všechny zabil. Bitva jež nemá konce. Odpoutám zraky od okna a pohlédnu dva bratry. Stav? Snad 2:1 pro Martina. Nebo pro Viktora? Jaksi jsem ztratila pojem o tom, kdo vede. Už je to nejméně hodinu, co se ti dva handrkují. pomyslím si a pohodlněji se usadím na židli. Dneska jsem měla náladu na formálnost a tak jsem se oblékla do šedých společenských kalhot, rubínově červené halenky a saka pod nímž mám ukryty zbraně. Střih mého svršku je dobře šit na to, aby nebylo poznat, že pod ním je nějaká zbraň. Je to jedna z mála výhod, kterou mám. Oči mi zabloudí k mému kolegovi gardistovi. Avšak jen na chvíli abych zjistila jak je na tom s náladou a trpělivostí. No rozhodně dneska nemám ani náladu do jejich hovoru zasahovat. Oni jsou vůdci a tahle chvíle chce spíš jejich rozhodnutí. Pejrové...tak oni by chtěli vzbudit svého druhého vůdce. A nejspíš už dnes večer. To nevěstí nic dobrého. Možná bysme se měli vydat k nim a překazit jim to. Nebo čekat? Čekat na to jak se nepřítel zachová? Útok s sebou nese spoustu rizika a navíc upíři mají početní převahu což hraje v náš neprospěch. Avšak někoho na sledování bysme možná mohli nasadit. Někoho, kdo ty násosky bude hlídat a průběžně nám bude podávat hlášení... v duchu se začnu dohadovat sama se sebou a přemýšlet co je asi nejlepší. Pokud se nás zeptaj, o čemž nanejvíš pochybuji, na náš názor tak jim ho přednesu. Teď ale ještě ne. rozhodnu se proč vrátím pohled zpět k oknu. Noc je ještě mladá a nebezpečí vzrůstá. Cítím to v kostech což mě přiměje aby citlivost mých smyslů stoupla na vyšší level. Aspoň mi tak nic neuteče.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 17:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna aneb obvyklá slovní bitva Nevím jak dlouho už sedím na židli v rohu pracovny poslouchajíc jak se ti dva hádají. Každopádně je to jedno a to samé. Martin chce klid kdežto Viktor by hned všechny zabil. Bitva jež nemá konce. Odpoutám zraky od okna a pohlédnu dva bratry. Stav? Snad 2:1 pro Martina. Nebo pro Viktora? Jaksi jsem ztratila pojem o tom, kdo vede. Už je to nejméně hodinu, co se ti dva handrkují. pomyslím si a pohodlněji se usadím na židli. Dneska jsem měla náladu na formálnost a tak jsem se oblékla do šedých společenských kalhot, rubínově červené halenky a saka pod nímž mám ukryty zbraně. Střih mého svršku je dobře šit na to, aby nebylo poznat, že pod ním je nějaká zbraň. Je to jedna z mála výhod, kterou mám. Oči mi zabloudí k mému kolegovi gardistovi. Avšak jen na chvíli abych zjistila jak je na tom s náladou a trpělivostí. No rozhodně dneska nemám ani náladu do jejich hovoru zasahovat. Oni jsou vůdci a tahle chvíle chce spíš jejich rozhodnutí. Pejrové...tak oni by chtěli vzbudit svého druhého vůdce. A nejspíš už dnes večer. To nevěstí nic dobrého. Možná bysme se měli vydat k nim a překazit jim to. Nebo čekat? Čekat na to jak se nepřítel zachová? Útok s sebou nese spoustu rizika a navíc upíři mají početní převahu což hraje v náš neprospěch. Avšak někoho na sledování bysme možná mohli nasadit. Někoho, kdo ty násosky bude hlídat a průběžně nám bude podávat hlášení... v duchu se začnu dohadovat sama se sebou a přemýšlet co je asi nejlepší. Pokud se nás zeptaj, o čemž nanejvíš pochybuji, na náš názor tak jim ho přednesu. Teď ale ještě ne. rozhodnu se proč vrátím pohled zpět k oknu. Noc je ještě mladá a nebezpečí vzrůstá. Cítím to v kostech což mě přiměje aby citlivost mých smyslů stoupla na vyšší level. Aspoň mi tak nic neuteče.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 17:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna aneb obvyklá slovní bitva Nevím jak dlouho už sedím na židli v rohu pracovny poslouchajíc jak se ti dva hádají. Každopádně je to jedno a to samé. Martin chce klid kdežto Viktor by hned všechny zabil. Bitva jež nemá konce. Odpoutám zraky od okna a pohlédnu dva bratry. Stav? Snad 2:1 pro Martina. Nebo pro Viktora? Jaksi jsem ztratila pojem o tom, kdo vede. Už je to nejméně hodinu, co se ti dva handrkují. pomyslím si a pohodlněji se usadím na židli. Dneska jsem měla náladu na formálnost a tak jsem se oblékla do šedých společenských kalhot, rubínově červené halenky a saka pod nímž mám ukryty zbraně. Střih mého svršku je dobře šit na to, aby nebylo poznat, že pod ním je nějaká zbraň. Je to jedna z mála výhod, kterou mám. Oči mi zabloudí k mému kolegovi gardistovi. Avšak jen na chvíli abych zjistila jak je na tom s náladou a trpělivostí. No rozhodně dneska nemám ani náladu do jejich hovoru zasahovat. Oni jsou vůdci a tahle chvíle chce spíš jejich rozhodnutí. Pejrové...tak oni by chtěli vzbudit svého druhého vůdce. A nejspíš už dnes večer. To nevěstí nic dobrého. Možná bysme se měli vydat k nim a překazit jim to. Nebo čekat? Čekat na to jak se nepřítel zachová? Útok s sebou nese spoustu rizika a navíc upíři mají početní převahu což hraje v náš neprospěch. Avšak někoho na sledování bysme možná mohli nasadit. Někoho, kdo ty násosky bude hlídat a průběžně nám bude podávat hlášení... v duchu se začnu dohadovat sama se sebou a přemýšlet co je asi nejlepší. Pokud se nás zeptaj, o čemž nanejvíš pochybuji, na náš názor tak jim ho přednesu. Teď ale ještě ne. rozhodnu se proč vrátím pohled zpět k oknu. Noc je ještě mladá a nebezpečí vzrůstá. Cítím to v kostech což mě přiměje aby citlivost mých smyslů stoupla na vyšší level. Aspoň mi tak nic neuteče.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 17:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna aneb obvyklá slovní bitva Nevím jak dlouho už sedím na židli v rohu pracovny poslouchajíc jak se ti dva hádají. Každopádně je to jedno a to samé. Martin chce klid kdežto Viktor by hned všechny zabil. Bitva jež nemá konce. Odpoutám zraky od okna a pohlédnu dva bratry. Stav? Snad 2:1 pro Martina. Nebo pro Viktora? Jaksi jsem ztratila pojem o tom, kdo vede. Už je to nejméně hodinu, co se ti dva handrkují. pomyslím si a pohodlněji se usadím na židli. Dneska jsem měla náladu na formálnost a tak jsem se oblékla do šedých společenských kalhot, rubínově červené halenky a saka pod nímž mám ukryty zbraně. Střih mého svršku je dobře šit na to, aby nebylo poznat, že pod ním je nějaká zbraň. Je to jedna z mála výhod, kterou mám. Oči mi zabloudí k mému kolegovi gardistovi. Avšak jen na chvíli abych zjistila jak je na tom s náladou a trpělivostí. No rozhodně dneska nemám ani náladu do jejich hovoru zasahovat. Oni jsou vůdci a tahle chvíle chce spíš jejich rozhodnutí. Pejrové...tak oni by chtěli vzbudit svého druhého vůdce. A nejspíš už dnes večer. To nevěstí nic dobrého. Možná bysme se měli vydat k nim a překazit jim to. Nebo čekat? Čekat na to jak se nepřítel zachová? Útok s sebou nese spoustu rizika a navíc upíři mají početní převahu což hraje v náš neprospěch. Avšak někoho na sledování bysme možná mohli nasadit. Někoho, kdo ty násosky bude hlídat a průběžně nám bude podávat hlášení... v duchu se začnu dohadovat sama se sebou a přemýšlet co je asi nejlepší. Pokud se nás zeptaj, o čemž nanejvíš pochybuji, na náš názor tak jim ho přednesu. Teď ale ještě ne. rozhodnu se proč vrátím pohled zpět k oknu. Noc je ještě mladá a nebezpečí vzrůstá. Cítím to v kostech což mě přiměje aby citlivost mých smyslů stoupla na vyšší level. Aspoň mi tak nic neuteče.

Martin - 15. února 2009 17:30

soukromá zpráva od Martin pro Má a bratrova pracovna Říkám ti asi po sté, je naprosto zbytečné útočit na ně, když se s největší pravděpodobností pozabíjí sami navzájem zařvu už celkem naštvaně na bratra. Bože, další důkaz toho jak mě nenávidíš povzdechnu si. Upíři maj sví parvidla, zásady, jestli vzbudej jednoho z vůdců předčasně, skončí to nejspíš masakrem a já nevidím jedinej důvod, proč bychom měli naše lidi nechat napochodovat přímo do prostředka. Jedinej efekt toho by bylo jejich spojení za stejným cílem, naší lidkvidací pokračuji, tentokrát už o něco málo klidněji v předhazování argumentů svému bratrovi, je to však jako mluvit do zdi. Chjó, jak mám toho horkokrevnýho paličáka přesvědčit, že útok je prostě příliš velké a zbitečné riziko? otáži se sám sebe v duchu, načež si povzdechnu a po chvilce přemáhání pokračuji již smířlivím tónem. Podívej Viktore, chápu že jsi mladý a horkokrevný, ale uznej sám, proč plítvat naší silou na něco, co za nás můžou odmakat ty pijavice?

Martin - 15. února 2009 17:30

soukromá zpráva od Martin pro Má a bratrova pracovna Říkám ti asi po sté, je naprosto zbytečné útočit na ně, když se s největší pravděpodobností pozabíjí sami navzájem zařvu už celkem naštvaně na bratra. Bože, další důkaz toho jak mě nenávidíš povzdechnu si. Upíři maj sví parvidla, zásady, jestli vzbudej jednoho z vůdců předčasně, skončí to nejspíš masakrem a já nevidím jedinej důvod, proč bychom měli naše lidi nechat napochodovat přímo do prostředka. Jedinej efekt toho by bylo jejich spojení za stejným cílem, naší lidkvidací pokračuji, tentokrát už o něco málo klidněji v předhazování argumentů svému bratrovi, je to však jako mluvit do zdi. Chjó, jak mám toho horkokrevnýho paličáka přesvědčit, že útok je prostě příliš velké a zbitečné riziko? otáži se sám sebe v duchu, načež si povzdechnu a po chvilce přemáhání pokračuji již smířlivím tónem. Podívej Viktore, chápu že jsi mladý a horkokrevný, ale uznej sám, proč plítvat naší silou na něco, co za nás můžou odmakat ty pijavice?

Martin - 15. února 2009 17:30

soukromá zpráva od Martin pro Má a bratrova pracovna Říkám ti asi po sté, je naprosto zbytečné útočit na ně, když se s největší pravděpodobností pozabíjí sami navzájem zařvu už celkem naštvaně na bratra. Bože, další důkaz toho jak mě nenávidíš povzdechnu si. Upíři maj sví parvidla, zásady, jestli vzbudej jednoho z vůdců předčasně, skončí to nejspíš masakrem a já nevidím jedinej důvod, proč bychom měli naše lidi nechat napochodovat přímo do prostředka. Jedinej efekt toho by bylo jejich spojení za stejným cílem, naší lidkvidací pokračuji, tentokrát už o něco málo klidněji v předhazování argumentů svému bratrovi, je to však jako mluvit do zdi. Chjó, jak mám toho horkokrevnýho paličáka přesvědčit, že útok je prostě příliš velké a zbitečné riziko? otáži se sám sebe v duchu, načež si povzdechnu a po chvilce přemáhání pokračuji již smířlivím tónem. Podívej Viktore, chápu že jsi mladý a horkokrevný, ale uznej sám, proč plítvat naší silou na něco, co za nás můžou odmakat ty pijavice?

Martin - 15. února 2009 17:30

soukromá zpráva od Martin pro Má a bratrova pracovna Říkám ti asi po sté, je naprosto zbytečné útočit na ně, když se s největší pravděpodobností pozabíjí sami navzájem zařvu už celkem naštvaně na bratra. Bože, další důkaz toho jak mě nenávidíš povzdechnu si. Upíři maj sví parvidla, zásady, jestli vzbudej jednoho z vůdců předčasně, skončí to nejspíš masakrem a já nevidím jedinej důvod, proč bychom měli naše lidi nechat napochodovat přímo do prostředka. Jedinej efekt toho by bylo jejich spojení za stejným cílem, naší lidkvidací pokračuji, tentokrát už o něco málo klidněji v předhazování argumentů svému bratrovi, je to však jako mluvit do zdi. Chjó, jak mám toho horkokrevnýho paličáka přesvědčit, že útok je prostě příliš velké a zbitečné riziko? otáži se sám sebe v duchu, načež si povzdechnu a po chvilce přemáhání pokračuji již smířlivím tónem. Podívej Viktore, chápu že jsi mladý a horkokrevný, ale uznej sám, proč plítvat naší silou na něco, co za nás můžou odmakat ty pijavice?

Martin - 15. února 2009 17:30

soukromá zpráva od Martin pro Má a bratrova pracovna Říkám ti asi po sté, je naprosto zbytečné útočit na ně, když se s největší pravděpodobností pozabíjí sami navzájem zařvu už celkem naštvaně na bratra. Bože, další důkaz toho jak mě nenávidíš povzdechnu si. Upíři maj sví parvidla, zásady, jestli vzbudej jednoho z vůdců předčasně, skončí to nejspíš masakrem a já nevidím jedinej důvod, proč bychom měli naše lidi nechat napochodovat přímo do prostředka. Jedinej efekt toho by bylo jejich spojení za stejným cílem, naší lidkvidací pokračuji, tentokrát už o něco málo klidněji v předhazování argumentů svému bratrovi, je to však jako mluvit do zdi. Chjó, jak mám toho horkokrevnýho paličáka přesvědčit, že útok je prostě příliš velké a zbitečné riziko? otáži se sám sebe v duchu, načež si povzdechnu a po chvilce přemáhání pokračuji již smířlivím tónem. Podívej Viktore, chápu že jsi mladý a horkokrevný, ale uznej sám, proč plítvat naší silou na něco, co za nás můžou odmakat ty pijavice?

Martin - 15. února 2009 17:30

soukromá zpráva od Martin pro Má a bratrova pracovna Říkám ti asi po sté, je naprosto zbytečné útočit na ně, když se s největší pravděpodobností pozabíjí sami navzájem zařvu už celkem naštvaně na bratra. Bože, další důkaz toho jak mě nenávidíš povzdechnu si. Upíři maj sví parvidla, zásady, jestli vzbudej jednoho z vůdců předčasně, skončí to nejspíš masakrem a já nevidím jedinej důvod, proč bychom měli naše lidi nechat napochodovat přímo do prostředka. Jedinej efekt toho by bylo jejich spojení za stejným cílem, naší lidkvidací pokračuji, tentokrát už o něco málo klidněji v předhazování argumentů svému bratrovi, je to však jako mluvit do zdi. Chjó, jak mám toho horkokrevnýho paličáka přesvědčit, že útok je prostě příliš velké a zbitečné riziko? otáži se sám sebe v duchu, načež si povzdechnu a po chvilce přemáhání pokračuji již smířlivím tónem. Podívej Viktore, chápu že jsi mladý a horkokrevný, ale uznej sám, proč plítvat naší silou na něco, co za nás můžou odmakat ty pijavice?

Viktor - 15. února 2009 18:06

soukromá zpráva od Viktor pro Má a bratrova pracovna Přecházel jsem po místnosti a poslouchal zase ty jeho argumenty, které byli nesmyslné. ,, Ale to je naprostá blbost. I kdyby ho vzbudili o celé století dřív, tak by svému druhu neublížil. Kde žiješ, Martine? Měli bychom tam vyrazit a pokusit se jim zabránit v probuzení Patrika, jinak ztratíme jedinou výhodu. O mé horkokrevnosti a mládí to není, je to o tom, co je správné a co ne. Jestli se ti to nelíbí, fajn. Udělám to sám! " řeknu prudce a udeřím do dveří tak, že se rozletí dokořán. Vyběhnu rychle na chodbu a zamířím ven z podzemních chodeb, které nám jsou domovem. Skrýváme se v podzemí jako krysy, zatímco oni si žijí na povrchu. Nenávidím je, nenávidím je do jednoho, násosky jedny odporné. na povrch se dostanu celkem rychle. Venku září na obloze nádherný měsíc, který se blíží úplňku víc a víc. Přeměna mi trvá jen chvíli, zaviju na měsíc a vyrazím směrem k sídlu těch bezduchých bastardů, sajících krev nejen lidí, ale i nás. Tak vypadám, když se naštvu ;-)

Viktor - 15. února 2009 18:06

soukromá zpráva od Viktor pro Má a bratrova pracovna Přecházel jsem po místnosti a poslouchal zase ty jeho argumenty, které byli nesmyslné. ,, Ale to je naprostá blbost. I kdyby ho vzbudili o celé století dřív, tak by svému druhu neublížil. Kde žiješ, Martine? Měli bychom tam vyrazit a pokusit se jim zabránit v probuzení Patrika, jinak ztratíme jedinou výhodu. O mé horkokrevnosti a mládí to není, je to o tom, co je správné a co ne. Jestli se ti to nelíbí, fajn. Udělám to sám! " řeknu prudce a udeřím do dveří tak, že se rozletí dokořán. Vyběhnu rychle na chodbu a zamířím ven z podzemních chodeb, které nám jsou domovem. Skrýváme se v podzemí jako krysy, zatímco oni si žijí na povrchu. Nenávidím je, nenávidím je do jednoho, násosky jedny odporné. na povrch se dostanu celkem rychle. Venku září na obloze nádherný měsíc, který se blíží úplňku víc a víc. Přeměna mi trvá jen chvíli, zaviju na měsíc a vyrazím směrem k sídlu těch bezduchých bastardů, sajících krev nejen lidí, ale i nás. Tak vypadám, když se naštvu ;-)

Viktor - 15. února 2009 18:06

soukromá zpráva od Viktor pro Má a bratrova pracovna Přecházel jsem po místnosti a poslouchal zase ty jeho argumenty, které byli nesmyslné. ,, Ale to je naprostá blbost. I kdyby ho vzbudili o celé století dřív, tak by svému druhu neublížil. Kde žiješ, Martine? Měli bychom tam vyrazit a pokusit se jim zabránit v probuzení Patrika, jinak ztratíme jedinou výhodu. O mé horkokrevnosti a mládí to není, je to o tom, co je správné a co ne. Jestli se ti to nelíbí, fajn. Udělám to sám! " řeknu prudce a udeřím do dveří tak, že se rozletí dokořán. Vyběhnu rychle na chodbu a zamířím ven z podzemních chodeb, které nám jsou domovem. Skrýváme se v podzemí jako krysy, zatímco oni si žijí na povrchu. Nenávidím je, nenávidím je do jednoho, násosky jedny odporné. na povrch se dostanu celkem rychle. Venku září na obloze nádherný měsíc, který se blíží úplňku víc a víc. Přeměna mi trvá jen chvíli, zaviju na měsíc a vyrazím směrem k sídlu těch bezduchých bastardů, sajících krev nejen lidí, ale i nás. Tak vypadám, když se naštvu ;-)

Viktor - 15. února 2009 18:06

soukromá zpráva od Viktor pro Má a bratrova pracovna Přecházel jsem po místnosti a poslouchal zase ty jeho argumenty, které byli nesmyslné. ,, Ale to je naprostá blbost. I kdyby ho vzbudili o celé století dřív, tak by svému druhu neublížil. Kde žiješ, Martine? Měli bychom tam vyrazit a pokusit se jim zabránit v probuzení Patrika, jinak ztratíme jedinou výhodu. O mé horkokrevnosti a mládí to není, je to o tom, co je správné a co ne. Jestli se ti to nelíbí, fajn. Udělám to sám! " řeknu prudce a udeřím do dveří tak, že se rozletí dokořán. Vyběhnu rychle na chodbu a zamířím ven z podzemních chodeb, které nám jsou domovem. Skrýváme se v podzemí jako krysy, zatímco oni si žijí na povrchu. Nenávidím je, nenávidím je do jednoho, násosky jedny odporné. na povrch se dostanu celkem rychle. Venku září na obloze nádherný měsíc, který se blíží úplňku víc a víc. Přeměna mi trvá jen chvíli, zaviju na měsíc a vyrazím směrem k sídlu těch bezduchých bastardů, sajících krev nejen lidí, ale i nás. Tak vypadám, když se naštvu ;-)

Viktor - 15. února 2009 18:06

soukromá zpráva od Viktor pro Má a bratrova pracovna Přecházel jsem po místnosti a poslouchal zase ty jeho argumenty, které byli nesmyslné. ,, Ale to je naprostá blbost. I kdyby ho vzbudili o celé století dřív, tak by svému druhu neublížil. Kde žiješ, Martine? Měli bychom tam vyrazit a pokusit se jim zabránit v probuzení Patrika, jinak ztratíme jedinou výhodu. O mé horkokrevnosti a mládí to není, je to o tom, co je správné a co ne. Jestli se ti to nelíbí, fajn. Udělám to sám! " řeknu prudce a udeřím do dveří tak, že se rozletí dokořán. Vyběhnu rychle na chodbu a zamířím ven z podzemních chodeb, které nám jsou domovem. Skrýváme se v podzemí jako krysy, zatímco oni si žijí na povrchu. Nenávidím je, nenávidím je do jednoho, násosky jedny odporné. na povrch se dostanu celkem rychle. Venku září na obloze nádherný měsíc, který se blíží úplňku víc a víc. Přeměna mi trvá jen chvíli, zaviju na měsíc a vyrazím směrem k sídlu těch bezduchých bastardů, sajících krev nejen lidí, ale i nás. Tak vypadám, když se naštvu ;-)

Viktor - 15. února 2009 18:06

soukromá zpráva od Viktor pro Má a bratrova pracovna Přecházel jsem po místnosti a poslouchal zase ty jeho argumenty, které byli nesmyslné. ,, Ale to je naprostá blbost. I kdyby ho vzbudili o celé století dřív, tak by svému druhu neublížil. Kde žiješ, Martine? Měli bychom tam vyrazit a pokusit se jim zabránit v probuzení Patrika, jinak ztratíme jedinou výhodu. O mé horkokrevnosti a mládí to není, je to o tom, co je správné a co ne. Jestli se ti to nelíbí, fajn. Udělám to sám! " řeknu prudce a udeřím do dveří tak, že se rozletí dokořán. Vyběhnu rychle na chodbu a zamířím ven z podzemních chodeb, které nám jsou domovem. Skrýváme se v podzemí jako krysy, zatímco oni si žijí na povrchu. Nenávidím je, nenávidím je do jednoho, násosky jedny odporné. na povrch se dostanu celkem rychle. Venku září na obloze nádherný měsíc, který se blíží úplňku víc a víc. Přeměna mi trvá jen chvíli, zaviju na měsíc a vyrazím směrem k sídlu těch bezduchých bastardů, sajících krev nejen lidí, ale i nás. Tak vypadám, když se naštvu ;-)

Ardeth Bay - 15. února 2009 18:17

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Doupě Darkmoonu - východ dojdu ke vchodu do našehe úkrytu a výjdu ven. Slunce už zapadá a já se kochám tím pohledem. Vždy jsem to měl rád, hlavně předtím než jsem se stal vlkodlakem a zjistil jsem co se děje po západu slunce. Nyní vyhlížím západ slunce jako šanci ze sebe dostat svoji agresivitu. I nyní jsem nachystám na to že půjdu na lov upírů. Nikdo mi neřekl že bych měl zůstat a nikam nechodit. Proto mám na sobě dlouhý černý kožený kabát, z podkterého mi na zádech vykukuje rukojet mé katany a když zavane vítr ukážou se dvě pistole co mám u pasu. Už se to blíží, můj čas. čas ve kterém ze sebe dostanu tu touhu někoho zabít. když výjde měsíc výjde ven i Craig. ani se na něj nepodívám a naštvaně řeknu copak? Opět tě hlad vyhnal z toho tvého pelechu?

Ardeth Bay - 15. února 2009 18:17

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Doupě Darkmoonu - východ dojdu ke vchodu do našehe úkrytu a výjdu ven. Slunce už zapadá a já se kochám tím pohledem. Vždy jsem to měl rád, hlavně předtím než jsem se stal vlkodlakem a zjistil jsem co se děje po západu slunce. Nyní vyhlížím západ slunce jako šanci ze sebe dostat svoji agresivitu. I nyní jsem nachystám na to že půjdu na lov upírů. Nikdo mi neřekl že bych měl zůstat a nikam nechodit. Proto mám na sobě dlouhý černý kožený kabát, z podkterého mi na zádech vykukuje rukojet mé katany a když zavane vítr ukážou se dvě pistole co mám u pasu. Už se to blíží, můj čas. čas ve kterém ze sebe dostanu tu touhu někoho zabít. když výjde měsíc výjde ven i Craig. ani se na něj nepodívám a naštvaně řeknu copak? Opět tě hlad vyhnal z toho tvého pelechu?

Ardeth Bay - 15. února 2009 18:17

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Doupě Darkmoonu - východ dojdu ke vchodu do našehe úkrytu a výjdu ven. Slunce už zapadá a já se kochám tím pohledem. Vždy jsem to měl rád, hlavně předtím než jsem se stal vlkodlakem a zjistil jsem co se děje po západu slunce. Nyní vyhlížím západ slunce jako šanci ze sebe dostat svoji agresivitu. I nyní jsem nachystám na to že půjdu na lov upírů. Nikdo mi neřekl že bych měl zůstat a nikam nechodit. Proto mám na sobě dlouhý černý kožený kabát, z podkterého mi na zádech vykukuje rukojet mé katany a když zavane vítr ukážou se dvě pistole co mám u pasu. Už se to blíží, můj čas. čas ve kterém ze sebe dostanu tu touhu někoho zabít. když výjde měsíc výjde ven i Craig. ani se na něj nepodívám a naštvaně řeknu copak? Opět tě hlad vyhnal z toho tvého pelechu?

Ardeth Bay - 15. února 2009 18:17

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Doupě Darkmoonu - východ dojdu ke vchodu do našehe úkrytu a výjdu ven. Slunce už zapadá a já se kochám tím pohledem. Vždy jsem to měl rád, hlavně předtím než jsem se stal vlkodlakem a zjistil jsem co se děje po západu slunce. Nyní vyhlížím západ slunce jako šanci ze sebe dostat svoji agresivitu. I nyní jsem nachystám na to že půjdu na lov upírů. Nikdo mi neřekl že bych měl zůstat a nikam nechodit. Proto mám na sobě dlouhý černý kožený kabát, z podkterého mi na zádech vykukuje rukojet mé katany a když zavane vítr ukážou se dvě pistole co mám u pasu. Už se to blíží, můj čas. čas ve kterém ze sebe dostanu tu touhu někoho zabít. když výjde měsíc výjde ven i Craig. ani se na něj nepodívám a naštvaně řeknu copak? Opět tě hlad vyhnal z toho tvého pelechu?

Ardeth Bay - 15. února 2009 18:17

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Doupě Darkmoonu - východ dojdu ke vchodu do našehe úkrytu a výjdu ven. Slunce už zapadá a já se kochám tím pohledem. Vždy jsem to měl rád, hlavně předtím než jsem se stal vlkodlakem a zjistil jsem co se děje po západu slunce. Nyní vyhlížím západ slunce jako šanci ze sebe dostat svoji agresivitu. I nyní jsem nachystám na to že půjdu na lov upírů. Nikdo mi neřekl že bych měl zůstat a nikam nechodit. Proto mám na sobě dlouhý černý kožený kabát, z podkterého mi na zádech vykukuje rukojet mé katany a když zavane vítr ukážou se dvě pistole co mám u pasu. Už se to blíží, můj čas. čas ve kterém ze sebe dostanu tu touhu někoho zabít. když výjde měsíc výjde ven i Craig. ani se na něj nepodívám a naštvaně řeknu copak? Opět tě hlad vyhnal z toho tvého pelechu?

Ardeth Bay - 15. února 2009 18:17

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Doupě Darkmoonu - východ dojdu ke vchodu do našehe úkrytu a výjdu ven. Slunce už zapadá a já se kochám tím pohledem. Vždy jsem to měl rád, hlavně předtím než jsem se stal vlkodlakem a zjistil jsem co se děje po západu slunce. Nyní vyhlížím západ slunce jako šanci ze sebe dostat svoji agresivitu. I nyní jsem nachystám na to že půjdu na lov upírů. Nikdo mi neřekl že bych měl zůstat a nikam nechodit. Proto mám na sobě dlouhý černý kožený kabát, z podkterého mi na zádech vykukuje rukojet mé katany a když zavane vítr ukážou se dvě pistole co mám u pasu. Už se to blíží, můj čas. čas ve kterém ze sebe dostanu tu touhu někoho zabít. když výjde měsíc výjde ven i Craig. ani se na něj nepodívám a naštvaně řeknu copak? Opět tě hlad vyhnal z toho tvého pelechu?

Catherine De Grieux - 15. února 2009 18:37

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna a hned na to šup ven Prý nesmyslné argumenty... zasměju se v duchu jelikož to co tu říká lehce postrádá logiku. Hned na to se vyřítí ven z pracovny a mě je jasně, že posezení je u konce a já musím pelášit za ním. Vmžiku se vymrštím ze židle. Avšak zareagovala jsem později než bylo zdrávo jelikož slyším Viktorovo vytí. Z toho důvodu se začnu přěměňovat už za běhu. Proto se z našeho podzemního sídla vyžene bílá šmouha, která pádí za vůdcem. Do háje. Hlupák jeden energetická. Člověk aby si s ním hrál na babu... postěžuju si v duchu pročež zavětřím abych snáze našla svého svěřence. Netrvá to dlouho a už před sebou vidím jeho záda. Přidám na rychlosti. Kurňa..zrovna dneska nemám na nějaký závody náladu. A ještě míň se mi líbí představa, že ho budu muset nějak zastavit a dotáhnout zpátky. postěžuju si. Za nedlouho se dostanu na jeho úroveň. Úskokem se na něj kouknu. Na nějaké zvláštní menévry teď není čas a tak do něj bez okolků strčím tím způsobem, že se oba svalíme na zem. Moc dlouho se ale neválím a postavím se na všechny čtyři přičemž varovně zavrčím naznak, že nesouhlasím s tím aby šel dál. Zároveň mu stoupnu do cesty aby věděl, že ho ani dál nepustím. Zatím to zkouším po dobrém. Slov ani není třeba dávám dost najevo svůj nesouhlas. odkaz na to jak vypadá ve vlčí podobě. Jsem ten bílý.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 18:37

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna a hned na to šup ven Prý nesmyslné argumenty... zasměju se v duchu jelikož to co tu říká lehce postrádá logiku. Hned na to se vyřítí ven z pracovny a mě je jasně, že posezení je u konce a já musím pelášit za ním. Vmžiku se vymrštím ze židle. Avšak zareagovala jsem později než bylo zdrávo jelikož slyším Viktorovo vytí. Z toho důvodu se začnu přěměňovat už za běhu. Proto se z našeho podzemního sídla vyžene bílá šmouha, která pádí za vůdcem. Do háje. Hlupák jeden energetická. Člověk aby si s ním hrál na babu... postěžuju si v duchu pročež zavětřím abych snáze našla svého svěřence. Netrvá to dlouho a už před sebou vidím jeho záda. Přidám na rychlosti. Kurňa..zrovna dneska nemám na nějaký závody náladu. A ještě míň se mi líbí představa, že ho budu muset nějak zastavit a dotáhnout zpátky. postěžuju si. Za nedlouho se dostanu na jeho úroveň. Úskokem se na něj kouknu. Na nějaké zvláštní menévry teď není čas a tak do něj bez okolků strčím tím způsobem, že se oba svalíme na zem. Moc dlouho se ale neválím a postavím se na všechny čtyři přičemž varovně zavrčím naznak, že nesouhlasím s tím aby šel dál. Zároveň mu stoupnu do cesty aby věděl, že ho ani dál nepustím. Zatím to zkouším po dobrém. Slov ani není třeba dávám dost najevo svůj nesouhlas. odkaz na to jak vypadá ve vlčí podobě. Jsem ten bílý.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 18:37

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna a hned na to šup ven Prý nesmyslné argumenty... zasměju se v duchu jelikož to co tu říká lehce postrádá logiku. Hned na to se vyřítí ven z pracovny a mě je jasně, že posezení je u konce a já musím pelášit za ním. Vmžiku se vymrštím ze židle. Avšak zareagovala jsem později než bylo zdrávo jelikož slyším Viktorovo vytí. Z toho důvodu se začnu přěměňovat už za běhu. Proto se z našeho podzemního sídla vyžene bílá šmouha, která pádí za vůdcem. Do háje. Hlupák jeden energetická. Člověk aby si s ním hrál na babu... postěžuju si v duchu pročež zavětřím abych snáze našla svého svěřence. Netrvá to dlouho a už před sebou vidím jeho záda. Přidám na rychlosti. Kurňa..zrovna dneska nemám na nějaký závody náladu. A ještě míň se mi líbí představa, že ho budu muset nějak zastavit a dotáhnout zpátky. postěžuju si. Za nedlouho se dostanu na jeho úroveň. Úskokem se na něj kouknu. Na nějaké zvláštní menévry teď není čas a tak do něj bez okolků strčím tím způsobem, že se oba svalíme na zem. Moc dlouho se ale neválím a postavím se na všechny čtyři přičemž varovně zavrčím naznak, že nesouhlasím s tím aby šel dál. Zároveň mu stoupnu do cesty aby věděl, že ho ani dál nepustím. Zatím to zkouším po dobrém. Slov ani není třeba dávám dost najevo svůj nesouhlas. odkaz na to jak vypadá ve vlčí podobě. Jsem ten bílý.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 18:37

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna a hned na to šup ven Prý nesmyslné argumenty... zasměju se v duchu jelikož to co tu říká lehce postrádá logiku. Hned na to se vyřítí ven z pracovny a mě je jasně, že posezení je u konce a já musím pelášit za ním. Vmžiku se vymrštím ze židle. Avšak zareagovala jsem později než bylo zdrávo jelikož slyším Viktorovo vytí. Z toho důvodu se začnu přěměňovat už za běhu. Proto se z našeho podzemního sídla vyžene bílá šmouha, která pádí za vůdcem. Do háje. Hlupák jeden energetická. Člověk aby si s ním hrál na babu... postěžuju si v duchu pročež zavětřím abych snáze našla svého svěřence. Netrvá to dlouho a už před sebou vidím jeho záda. Přidám na rychlosti. Kurňa..zrovna dneska nemám na nějaký závody náladu. A ještě míň se mi líbí představa, že ho budu muset nějak zastavit a dotáhnout zpátky. postěžuju si. Za nedlouho se dostanu na jeho úroveň. Úskokem se na něj kouknu. Na nějaké zvláštní menévry teď není čas a tak do něj bez okolků strčím tím způsobem, že se oba svalíme na zem. Moc dlouho se ale neválím a postavím se na všechny čtyři přičemž varovně zavrčím naznak, že nesouhlasím s tím aby šel dál. Zároveň mu stoupnu do cesty aby věděl, že ho ani dál nepustím. Zatím to zkouším po dobrém. Slov ani není třeba dávám dost najevo svůj nesouhlas. odkaz na to jak vypadá ve vlčí podobě. Jsem ten bílý.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 18:37

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna a hned na to šup ven Prý nesmyslné argumenty... zasměju se v duchu jelikož to co tu říká lehce postrádá logiku. Hned na to se vyřítí ven z pracovny a mě je jasně, že posezení je u konce a já musím pelášit za ním. Vmžiku se vymrštím ze židle. Avšak zareagovala jsem později než bylo zdrávo jelikož slyším Viktorovo vytí. Z toho důvodu se začnu přěměňovat už za běhu. Proto se z našeho podzemního sídla vyžene bílá šmouha, která pádí za vůdcem. Do háje. Hlupák jeden energetická. Člověk aby si s ním hrál na babu... postěžuju si v duchu pročež zavětřím abych snáze našla svého svěřence. Netrvá to dlouho a už před sebou vidím jeho záda. Přidám na rychlosti. Kurňa..zrovna dneska nemám na nějaký závody náladu. A ještě míň se mi líbí představa, že ho budu muset nějak zastavit a dotáhnout zpátky. postěžuju si. Za nedlouho se dostanu na jeho úroveň. Úskokem se na něj kouknu. Na nějaké zvláštní menévry teď není čas a tak do něj bez okolků strčím tím způsobem, že se oba svalíme na zem. Moc dlouho se ale neválím a postavím se na všechny čtyři přičemž varovně zavrčím naznak, že nesouhlasím s tím aby šel dál. Zároveň mu stoupnu do cesty aby věděl, že ho ani dál nepustím. Zatím to zkouším po dobrém. Slov ani není třeba dávám dost najevo svůj nesouhlas. odkaz na to jak vypadá ve vlčí podobě. Jsem ten bílý.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 18:37

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Pracovna a hned na to šup ven Prý nesmyslné argumenty... zasměju se v duchu jelikož to co tu říká lehce postrádá logiku. Hned na to se vyřítí ven z pracovny a mě je jasně, že posezení je u konce a já musím pelášit za ním. Vmžiku se vymrštím ze židle. Avšak zareagovala jsem později než bylo zdrávo jelikož slyším Viktorovo vytí. Z toho důvodu se začnu přěměňovat už za běhu. Proto se z našeho podzemního sídla vyžene bílá šmouha, která pádí za vůdcem. Do háje. Hlupák jeden energetická. Člověk aby si s ním hrál na babu... postěžuju si v duchu pročež zavětřím abych snáze našla svého svěřence. Netrvá to dlouho a už před sebou vidím jeho záda. Přidám na rychlosti. Kurňa..zrovna dneska nemám na nějaký závody náladu. A ještě míň se mi líbí představa, že ho budu muset nějak zastavit a dotáhnout zpátky. postěžuju si. Za nedlouho se dostanu na jeho úroveň. Úskokem se na něj kouknu. Na nějaké zvláštní menévry teď není čas a tak do něj bez okolků strčím tím způsobem, že se oba svalíme na zem. Moc dlouho se ale neválím a postavím se na všechny čtyři přičemž varovně zavrčím naznak, že nesouhlasím s tím aby šel dál. Zároveň mu stoupnu do cesty aby věděl, že ho ani dál nepustím. Zatím to zkouším po dobrém. Slov ani není třeba dávám dost najevo svůj nesouhlas. odkaz na to jak vypadá ve vlčí podobě. Jsem ten bílý.

Craig O'Connor - 15. února 2009 18:40

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Před vchodem v Josephově společnosti Mířím rovnou k východu a hlavou se mi honí spousta myšlenek obvzlášť ty které se týkají upírů a bezstarostného lovu. Začínám cítit jak se mi zrychluje tep i srdce buší o něco divočeji.No tak musíš to ještě chvilku vydržet.Můj vlk byl vždycky nezkrotný stejně jako já,moc se od sebe opravdu nelišíme.Sotva stoupnu na první schůdek východu ihned mě ovane svěží větřík a osvítí svit měsíce.Vypadá to že se náš svítící přítel zase blíží do úplňku.Sotva ale vyjdu ven úplně první na co mi padne pohled je známá postava nikoho jiného než Josepha."Copak? Opět tě hlad vyhnal z toho tvého pelechu?"Ozve se sotva se k němu přiblížím na pár metrů. "Představ si že jo.Přeci nemůžu svého vnitřního přítele trápit dietou."Vyřknu odpověď též naštvaněji a projdu kolem něj aniž bych se na něj podíval. "Copak nemáš nic jiného na práci?Začínám si myslet že mě sleduješ.Za dnešní den jsem tě viděl v mé blízkosti nejmíň dvanáckrát a to máme sklepení větší než Alkatraz."Odskenu trochu agresivněji a podívám se na něj víc než nevraživým pohledem. Cítím jak mnou začíná proudit agresivita a divokost.Budu už muset velmi brzy dát své druhé podobě volný průchod. Odtrhnu od něj oči a zadívám se směrem k městu.Zapnu si zip černé kožené bundy až ke krku a ujistím se že mám k opasku připevnené vše co potřebuji.(Týká se to jednoho Desert Eaglu který mi bohatě stačí a pouzdra s pěti vrhacími nožíky naleštěné odvarem z česneku). Teď začíná náš rej.Pomyslím si a zadívám se na velký zářivý měsíc.

Ardeth Bay - 15. února 2009 19:19

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Před vchodem v Crairově společnosti když se zmíni o tom že jsme se už dvanáctkrát potkali, podívám se na něj pohledem " děláš jako by mě to těšilo". Podívám se na na město nad kterým je zrovna měsíc, který je před úplňkem. Když zaslechnu jak si zapíná zip u své bundy. Otočím se k němu a řeknu Myslím že s tebou kousek půjdu. Mám v plánu zabít pár pijavic a nechat je pěkně dlouho je nechat umírat. zapnu si knoflík na svém kabátě, aby nebyli vidět moje zbraně u pasu. příjdu k Craidovi a řeknu Myslím že by jsme měli vyrazit, at tu nepustíme kořeny mírný větřík mi trochu cuchá moje blond vlasy. překontroluji si svůj stříbrný meč, zda je připraven tak abych ho mohl hned tasit a zapíchnout nějákého upíra. Svoje dvě Berety se stříbrnými náboji si porovnám pouze přes kabát

Martin - 15. února 2009 19:27

soukromá zpráva od Martin pro Pracovna a venku Když brácha nejen nepochopil, ale hned na to vyběhl ven, zakleju hned v několika jazycích, načež kývnu na Gregora, aby mě následoval a vyřítím se za bratrem. Hlupák jeden horkokrevná, co si myslí že dělá? zanadávám v duchu, když vybýhám ven. Narozdíl od Catherin, já nemám problémy s bratrovým stopováním ani v lidské podobě. Smysli mám ostré dost na to abych ho našel a i tohle město znám o dobré dvě století déle, netrvá tedy dlouho a po scích jej doběhnu, právě v okamžiku kdy ho Catherine srazí na zem. S úsměvem selduji scénu před sebou, nehodlám nějak zasahovat, raději se opřu o nedaleký stromek.

Martin - 15. února 2009 19:27

soukromá zpráva od Martin pro Pracovna a venku Když brácha nejen nepochopil, ale hned na to vyběhl ven, zakleju hned v několika jazycích, načež kývnu na Gregora, aby mě následoval a vyřítím se za bratrem. Hlupák jeden horkokrevná, co si myslí že dělá? zanadávám v duchu, když vybýhám ven. Narozdíl od Catherin, já nemám problémy s bratrovým stopováním ani v lidské podobě. Smysli mám ostré dost na to abych ho našel a i tohle město znám o dobré dvě století déle, netrvá tedy dlouho a po scích jej doběhnu, právě v okamžiku kdy ho Catherine srazí na zem. S úsměvem selduji scénu před sebou, nehodlám nějak zasahovat, raději se opřu o nedaleký stromek.

Martin - 15. února 2009 19:27

soukromá zpráva od Martin pro Pracovna a venku Když brácha nejen nepochopil, ale hned na to vyběhl ven, zakleju hned v několika jazycích, načež kývnu na Gregora, aby mě následoval a vyřítím se za bratrem. Hlupák jeden horkokrevná, co si myslí že dělá? zanadávám v duchu, když vybýhám ven. Narozdíl od Catherin, já nemám problémy s bratrovým stopováním ani v lidské podobě. Smysli mám ostré dost na to abych ho našel a i tohle město znám o dobré dvě století déle, netrvá tedy dlouho a po scích jej doběhnu, právě v okamžiku kdy ho Catherine srazí na zem. S úsměvem selduji scénu před sebou, nehodlám nějak zasahovat, raději se opřu o nedaleký stromek.

Martin - 15. února 2009 19:27

soukromá zpráva od Martin pro Pracovna a venku Když brácha nejen nepochopil, ale hned na to vyběhl ven, zakleju hned v několika jazycích, načež kývnu na Gregora, aby mě následoval a vyřítím se za bratrem. Hlupák jeden horkokrevná, co si myslí že dělá? zanadávám v duchu, když vybýhám ven. Narozdíl od Catherin, já nemám problémy s bratrovým stopováním ani v lidské podobě. Smysli mám ostré dost na to abych ho našel a i tohle město znám o dobré dvě století déle, netrvá tedy dlouho a po scích jej doběhnu, právě v okamžiku kdy ho Catherine srazí na zem. S úsměvem selduji scénu před sebou, nehodlám nějak zasahovat, raději se opřu o nedaleký stromek.

Martin - 15. února 2009 19:27

soukromá zpráva od Martin pro Pracovna a venku Když brácha nejen nepochopil, ale hned na to vyběhl ven, zakleju hned v několika jazycích, načež kývnu na Gregora, aby mě následoval a vyřítím se za bratrem. Hlupák jeden horkokrevná, co si myslí že dělá? zanadávám v duchu, když vybýhám ven. Narozdíl od Catherin, já nemám problémy s bratrovým stopováním ani v lidské podobě. Smysli mám ostré dost na to abych ho našel a i tohle město znám o dobré dvě století déle, netrvá tedy dlouho a po scích jej doběhnu, právě v okamžiku kdy ho Catherine srazí na zem. S úsměvem selduji scénu před sebou, nehodlám nějak zasahovat, raději se opřu o nedaleký stromek.

Martin - 15. února 2009 19:27

soukromá zpráva od Martin pro Pracovna a venku Když brácha nejen nepochopil, ale hned na to vyběhl ven, zakleju hned v několika jazycích, načež kývnu na Gregora, aby mě následoval a vyřítím se za bratrem. Hlupák jeden horkokrevná, co si myslí že dělá? zanadávám v duchu, když vybýhám ven. Narozdíl od Catherin, já nemám problémy s bratrovým stopováním ani v lidské podobě. Smysli mám ostré dost na to abych ho našel a i tohle město znám o dobré dvě století déle, netrvá tedy dlouho a po scích jej doběhnu, právě v okamžiku kdy ho Catherine srazí na zem. S úsměvem selduji scénu před sebou, nehodlám nějak zasahovat, raději se opřu o nedaleký stromek.

Lyra Delaney - 15. února 2009 19:51

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Malé radosti ,ale i ty větší Budí mne budík na mém mobilu.Nejnovější iPhone na trhu . Zhnuseně ho vypnu a posadím se na postel. Dobré ráno Vietname. Zadeklamuji a sáhnu po krabičce cigaret . Podívám se vedle sebe kde je prázdné místo po mém druhovi ,který si šel hrát asi se svou tarantulí.Zašklebím se a ohrnu ret. Zabalím se do deky a přejedu pohledem naše rozestlané lůžko a jen se usměji.To co se v ní dělo víme jen my dva. Nebudu je stlát ,není většího kýče než ustlané postele hned po "ránu". Pro mne ráno znamená noc začíná okolo 21:00 a končí s úsvitem. Přejdu do koupelny a ihned si vlezu do koupelny a na mé tělo dopadají příjemné kapky horké vody.V ložnici slyším hluk buď je to jeden z mých pejsků a nebo můj krásný manžel. Přehodím přes svá nahá ramena ¨černý župan a přejdu do ložnice.Brzy si všimnu nahého těla mého muže,který se chvatně obléká. Rychle ,Lay musíme za Sašenkou.Už se to blíží. Vyhrkne na mě .A já se začnu také se strojením,které mi chvilku zabere.Mám na sobě bílou košili s černým korzetem a černé kalhoty do podpažního pouzdra si schovávám své jericho a oblékám si kožený kabát a obuji si své combat boty . Můj muž si mě prohlíží ,když si stahuji vlasy do pevného drdolu. Oba dva jsme připraveni vyjít do katakomb.

Lyra Delaney - 15. února 2009 19:51

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Malé radosti ,ale i ty větší Budí mne budík na mém mobilu.Nejnovější iPhone na trhu . Zhnuseně ho vypnu a posadím se na postel. Dobré ráno Vietname. Zadeklamuji a sáhnu po krabičce cigaret . Podívám se vedle sebe kde je prázdné místo po mém druhovi ,který si šel hrát asi se svou tarantulí.Zašklebím se a ohrnu ret. Zabalím se do deky a přejedu pohledem naše rozestlané lůžko a jen se usměji.To co se v ní dělo víme jen my dva. Nebudu je stlát ,není většího kýče než ustlané postele hned po "ránu". Pro mne ráno znamená noc začíná okolo 21:00 a končí s úsvitem. Přejdu do koupelny a ihned si vlezu do koupelny a na mé tělo dopadají příjemné kapky horké vody.V ložnici slyším hluk buď je to jeden z mých pejsků a nebo můj krásný manžel. Přehodím přes svá nahá ramena ¨černý župan a přejdu do ložnice.Brzy si všimnu nahého těla mého muže,který se chvatně obléká. Rychle ,Lay musíme za Sašenkou.Už se to blíží. Vyhrkne na mě .A já se začnu také se strojením,které mi chvilku zabere.Mám na sobě bílou košili s černým korzetem a černé kalhoty do podpažního pouzdra si schovávám své jericho a oblékám si kožený kabát a obuji si své combat boty . Můj muž si mě prohlíží ,když si stahuji vlasy do pevného drdolu. Oba dva jsme připraveni vyjít do katakomb.

Lyra Delaney - 15. února 2009 19:51

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Malé radosti ,ale i ty větší Budí mne budík na mém mobilu.Nejnovější iPhone na trhu . Zhnuseně ho vypnu a posadím se na postel. Dobré ráno Vietname. Zadeklamuji a sáhnu po krabičce cigaret . Podívám se vedle sebe kde je prázdné místo po mém druhovi ,který si šel hrát asi se svou tarantulí.Zašklebím se a ohrnu ret. Zabalím se do deky a přejedu pohledem naše rozestlané lůžko a jen se usměji.To co se v ní dělo víme jen my dva. Nebudu je stlát ,není většího kýče než ustlané postele hned po "ránu". Pro mne ráno znamená noc začíná okolo 21:00 a končí s úsvitem. Přejdu do koupelny a ihned si vlezu do koupelny a na mé tělo dopadají příjemné kapky horké vody.V ložnici slyším hluk buď je to jeden z mých pejsků a nebo můj krásný manžel. Přehodím přes svá nahá ramena ¨černý župan a přejdu do ložnice.Brzy si všimnu nahého těla mého muže,který se chvatně obléká. Rychle ,Lay musíme za Sašenkou.Už se to blíží. Vyhrkne na mě .A já se začnu také se strojením,které mi chvilku zabere.Mám na sobě bílou košili s černým korzetem a černé kalhoty do podpažního pouzdra si schovávám své jericho a oblékám si kožený kabát a obuji si své combat boty . Můj muž si mě prohlíží ,když si stahuji vlasy do pevného drdolu. Oba dva jsme připraveni vyjít do katakomb.

Lyra Delaney - 15. února 2009 19:51

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Malé radosti ,ale i ty větší Budí mne budík na mém mobilu.Nejnovější iPhone na trhu . Zhnuseně ho vypnu a posadím se na postel. Dobré ráno Vietname. Zadeklamuji a sáhnu po krabičce cigaret . Podívám se vedle sebe kde je prázdné místo po mém druhovi ,který si šel hrát asi se svou tarantulí.Zašklebím se a ohrnu ret. Zabalím se do deky a přejedu pohledem naše rozestlané lůžko a jen se usměji.To co se v ní dělo víme jen my dva. Nebudu je stlát ,není většího kýče než ustlané postele hned po "ránu". Pro mne ráno znamená noc začíná okolo 21:00 a končí s úsvitem. Přejdu do koupelny a ihned si vlezu do koupelny a na mé tělo dopadají příjemné kapky horké vody.V ložnici slyším hluk buď je to jeden z mých pejsků a nebo můj krásný manžel. Přehodím přes svá nahá ramena ¨černý župan a přejdu do ložnice.Brzy si všimnu nahého těla mého muže,který se chvatně obléká. Rychle ,Lay musíme za Sašenkou.Už se to blíží. Vyhrkne na mě .A já se začnu také se strojením,které mi chvilku zabere.Mám na sobě bílou košili s černým korzetem a černé kalhoty do podpažního pouzdra si schovávám své jericho a oblékám si kožený kabát a obuji si své combat boty . Můj muž si mě prohlíží ,když si stahuji vlasy do pevného drdolu. Oba dva jsme připraveni vyjít do katakomb.

Lyra Delaney - 15. února 2009 19:52

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Malé radosti ,ale i ty větší Budí mne budík na mém mobilu.Nejnovější iPhone na trhu . Zhnuseně ho vypnu a posadím se na postel. Dobré ráno Vietname. Zadeklamuji a sáhnu po krabičce cigaret . Podívám se vedle sebe kde je prázdné místo po mém druhovi ,který si šel hrát asi se svou tarantulí.Zašklebím se a ohrnu ret. Zabalím se do deky a přejedu pohledem naše rozestlané lůžko a jen se usměji.To co se v ní dělo víme jen my dva. Nebudu je stlát ,není většího kýče než ustlané postele hned po "ránu". Pro mne ráno znamená noc začíná okolo 21:00 a končí s úsvitem. Přejdu do koupelny a ihned si vlezu do koupelny a na mé tělo dopadají příjemné kapky horké vody.V ložnici slyším hluk buď je to jeden z mých pejsků a nebo můj krásný manžel. Přehodím přes svá nahá ramena ¨černý župan a přejdu do ložnice.Brzy si všimnu nahého těla mého muže,který se chvatně obléká. Rychle ,Lay musíme za Sašenkou.Už se to blíží. Vyhrkne na mě .A já se začnu také se strojením,které mi chvilku zabere.Mám na sobě bílou košili s černým korzetem a černé kalhoty do podpažního pouzdra si schovávám své jericho a oblékám si kožený kabát a obuji si své combat boty . Můj muž si mě prohlíží ,když si stahuji vlasy do pevného drdolu. Oba dva jsme připraveni vyjít do katakomb.

Viktor - 15. února 2009 19:55

soukromá zpráva od Viktor pro Souboj Běžel jsem směrem k sídlu upírů, když do mě z boku vrazila má Gardistka. Poznal jsem ji, z našeho klanu se našlo jen málo bílých vlkodlaků, kteří tak příjemně voněli. Líbila se mi, to byla pravda, ale co udělala teď, tak to mě vytočilo ještě víc. Byl jsem stále na čtyřech, výhružně jsem se nahrbil a dunivě zavrčel. ,, Jak se opovažuješ mi bránit!" vyšlu k ní myšlenku plnou hněvu. Naježím se ještě víc, protože ucítím pach svého bratra. Naštvalo mě, jak se pohodlně opřel o strom a čekal s úsměvem na to, co přijde. Čekal snad na to, že mě to štěně porazí? Čekal, že si to nechám líbit jen, protože je mi sympatická? Rychle jsem přesunul pohled na bílou vlkodlačici naproti mě. ,, Neměla ses mi plést do cesty, teď to schytáš!" ještě ani nedokončím myšlenku a už zaútočím. Odrazím se od zadních a skočím po Catherine. ,, A ty se do toho nepleť!" vyšlu k bratrovy rychle a pak se už věnuju jen Catherine.

Viktor - 15. února 2009 19:55

soukromá zpráva od Viktor pro Souboj Běžel jsem směrem k sídlu upírů, když do mě z boku vrazila má Gardistka. Poznal jsem ji, z našeho klanu se našlo jen málo bílých vlkodlaků, kteří tak příjemně voněli. Líbila se mi, to byla pravda, ale co udělala teď, tak to mě vytočilo ještě víc. Byl jsem stále na čtyřech, výhružně jsem se nahrbil a dunivě zavrčel. ,, Jak se opovažuješ mi bránit!" vyšlu k ní myšlenku plnou hněvu. Naježím se ještě víc, protože ucítím pach svého bratra. Naštvalo mě, jak se pohodlně opřel o strom a čekal s úsměvem na to, co přijde. Čekal snad na to, že mě to štěně porazí? Čekal, že si to nechám líbit jen, protože je mi sympatická? Rychle jsem přesunul pohled na bílou vlkodlačici naproti mě. ,, Neměla ses mi plést do cesty, teď to schytáš!" ještě ani nedokončím myšlenku a už zaútočím. Odrazím se od zadních a skočím po Catherine. ,, A ty se do toho nepleť!" vyšlu k bratrovy rychle a pak se už věnuju jen Catherine.

Viktor - 15. února 2009 19:55

soukromá zpráva od Viktor pro Souboj Běžel jsem směrem k sídlu upírů, když do mě z boku vrazila má Gardistka. Poznal jsem ji, z našeho klanu se našlo jen málo bílých vlkodlaků, kteří tak příjemně voněli. Líbila se mi, to byla pravda, ale co udělala teď, tak to mě vytočilo ještě víc. Byl jsem stále na čtyřech, výhružně jsem se nahrbil a dunivě zavrčel. ,, Jak se opovažuješ mi bránit!" vyšlu k ní myšlenku plnou hněvu. Naježím se ještě víc, protože ucítím pach svého bratra. Naštvalo mě, jak se pohodlně opřel o strom a čekal s úsměvem na to, co přijde. Čekal snad na to, že mě to štěně porazí? Čekal, že si to nechám líbit jen, protože je mi sympatická? Rychle jsem přesunul pohled na bílou vlkodlačici naproti mě. ,, Neměla ses mi plést do cesty, teď to schytáš!" ještě ani nedokončím myšlenku a už zaútočím. Odrazím se od zadních a skočím po Catherine. ,, A ty se do toho nepleť!" vyšlu k bratrovy rychle a pak se už věnuju jen Catherine.

Viktor - 15. února 2009 19:55

soukromá zpráva od Viktor pro Souboj Běžel jsem směrem k sídlu upírů, když do mě z boku vrazila má Gardistka. Poznal jsem ji, z našeho klanu se našlo jen málo bílých vlkodlaků, kteří tak příjemně voněli. Líbila se mi, to byla pravda, ale co udělala teď, tak to mě vytočilo ještě víc. Byl jsem stále na čtyřech, výhružně jsem se nahrbil a dunivě zavrčel. ,, Jak se opovažuješ mi bránit!" vyšlu k ní myšlenku plnou hněvu. Naježím se ještě víc, protože ucítím pach svého bratra. Naštvalo mě, jak se pohodlně opřel o strom a čekal s úsměvem na to, co přijde. Čekal snad na to, že mě to štěně porazí? Čekal, že si to nechám líbit jen, protože je mi sympatická? Rychle jsem přesunul pohled na bílou vlkodlačici naproti mě. ,, Neměla ses mi plést do cesty, teď to schytáš!" ještě ani nedokončím myšlenku a už zaútočím. Odrazím se od zadních a skočím po Catherine. ,, A ty se do toho nepleť!" vyšlu k bratrovy rychle a pak se už věnuju jen Catherine.

Viktor - 15. února 2009 19:55

soukromá zpráva od Viktor pro Souboj Běžel jsem směrem k sídlu upírů, když do mě z boku vrazila má Gardistka. Poznal jsem ji, z našeho klanu se našlo jen málo bílých vlkodlaků, kteří tak příjemně voněli. Líbila se mi, to byla pravda, ale co udělala teď, tak to mě vytočilo ještě víc. Byl jsem stále na čtyřech, výhružně jsem se nahrbil a dunivě zavrčel. ,, Jak se opovažuješ mi bránit!" vyšlu k ní myšlenku plnou hněvu. Naježím se ještě víc, protože ucítím pach svého bratra. Naštvalo mě, jak se pohodlně opřel o strom a čekal s úsměvem na to, co přijde. Čekal snad na to, že mě to štěně porazí? Čekal, že si to nechám líbit jen, protože je mi sympatická? Rychle jsem přesunul pohled na bílou vlkodlačici naproti mě. ,, Neměla ses mi plést do cesty, teď to schytáš!" ještě ani nedokončím myšlenku a už zaútočím. Odrazím se od zadních a skočím po Catherine. ,, A ty se do toho nepleť!" vyšlu k bratrovy rychle a pak se už věnuju jen Catherine.

Viktor - 15. února 2009 19:55

soukromá zpráva od Viktor pro Souboj Běžel jsem směrem k sídlu upírů, když do mě z boku vrazila má Gardistka. Poznal jsem ji, z našeho klanu se našlo jen málo bílých vlkodlaků, kteří tak příjemně voněli. Líbila se mi, to byla pravda, ale co udělala teď, tak to mě vytočilo ještě víc. Byl jsem stále na čtyřech, výhružně jsem se nahrbil a dunivě zavrčel. ,, Jak se opovažuješ mi bránit!" vyšlu k ní myšlenku plnou hněvu. Naježím se ještě víc, protože ucítím pach svého bratra. Naštvalo mě, jak se pohodlně opřel o strom a čekal s úsměvem na to, co přijde. Čekal snad na to, že mě to štěně porazí? Čekal, že si to nechám líbit jen, protože je mi sympatická? Rychle jsem přesunul pohled na bílou vlkodlačici naproti mě. ,, Neměla ses mi plést do cesty, teď to schytáš!" ještě ani nedokončím myšlenku a už zaútočím. Odrazím se od zadních a skočím po Catherine. ,, A ty se do toho nepleť!" vyšlu k bratrovy rychle a pak se už věnuju jen Catherine.

Eleanor - 15. února 2009 19:59

soukromá zpráva od Eleanor pro Venku Jen tak se ve své normální lidské podobě potuluji kolem vchodu do podzemních prostor. Je toho na mě dost. Sedím na náhrobku a vzpomínám na svojí první proměnu. Bolelo to, nechápala jsem co se děje, vůbec jsem netušila kde jsem a ani kdo jsem. Trvalo nějakou dobu, než jsem se zvládla dát dohromady. Vlastně to bylo štěstí, že mě objevili a přivedli sem, abych se všechno naučila. Ale stejně jsem se s tím dostatečně nezžila, jsem vlkodlak krátce, je to přece normální. Po chvíli sezení a přemýšlení pocítím divný pocit uslyším nějaké zvuky a samovolně se začnu sama klepat. Ne,opět ne.. Nějsem ještě zvyklá, proměna je pro mě nepříjemná a jak se bráním také bolestivá. Jsem ještě ůštěně, nejen že jsem mladá jako člověk, i jako vlkodlak jsem krátce, výsledek toho je, že jsem menší než ostatní. Mám dlouhý, lesklý sytě černý kožich. Několika skoky se dostanu k místu(zatím ještě po čtyřech, prozatím vypadám spíš jako vlk, než "vyspěju"), kde jsou oba bratři a jedna vlkodlačice. Neumím se teď proměnit zpět, jejich emoce mi vadí, nejsem zvyklá cítit všechno. Přikrčená kus od nich na ně váhavě koukám a zakňučím. Přeci jen, takovouto jejich rozepři vidím prvně a jsem zmatená.

Eleanor - 15. února 2009 19:59

soukromá zpráva od Eleanor pro Venku Jen tak se ve své normální lidské podobě potuluji kolem vchodu do podzemních prostor. Je toho na mě dost. Sedím na náhrobku a vzpomínám na svojí první proměnu. Bolelo to, nechápala jsem co se děje, vůbec jsem netušila kde jsem a ani kdo jsem. Trvalo nějakou dobu, než jsem se zvládla dát dohromady. Vlastně to bylo štěstí, že mě objevili a přivedli sem, abych se všechno naučila. Ale stejně jsem se s tím dostatečně nezžila, jsem vlkodlak krátce, je to přece normální. Po chvíli sezení a přemýšlení pocítím divný pocit uslyším nějaké zvuky a samovolně se začnu sama klepat. Ne,opět ne.. Nějsem ještě zvyklá, proměna je pro mě nepříjemná a jak se bráním také bolestivá. Jsem ještě ůštěně, nejen že jsem mladá jako člověk, i jako vlkodlak jsem krátce, výsledek toho je, že jsem menší než ostatní. Mám dlouhý, lesklý sytě černý kožich. Několika skoky se dostanu k místu(zatím ještě po čtyřech, prozatím vypadám spíš jako vlk, než "vyspěju"), kde jsou oba bratři a jedna vlkodlačice. Neumím se teď proměnit zpět, jejich emoce mi vadí, nejsem zvyklá cítit všechno. Přikrčená kus od nich na ně váhavě koukám a zakňučím. Přeci jen, takovouto jejich rozepři vidím prvně a jsem zmatená.

Eleanor - 15. února 2009 19:59

soukromá zpráva od Eleanor pro Venku Jen tak se ve své normální lidské podobě potuluji kolem vchodu do podzemních prostor. Je toho na mě dost. Sedím na náhrobku a vzpomínám na svojí první proměnu. Bolelo to, nechápala jsem co se děje, vůbec jsem netušila kde jsem a ani kdo jsem. Trvalo nějakou dobu, než jsem se zvládla dát dohromady. Vlastně to bylo štěstí, že mě objevili a přivedli sem, abych se všechno naučila. Ale stejně jsem se s tím dostatečně nezžila, jsem vlkodlak krátce, je to přece normální. Po chvíli sezení a přemýšlení pocítím divný pocit uslyším nějaké zvuky a samovolně se začnu sama klepat. Ne,opět ne.. Nějsem ještě zvyklá, proměna je pro mě nepříjemná a jak se bráním také bolestivá. Jsem ještě ůštěně, nejen že jsem mladá jako člověk, i jako vlkodlak jsem krátce, výsledek toho je, že jsem menší než ostatní. Mám dlouhý, lesklý sytě černý kožich. Několika skoky se dostanu k místu(zatím ještě po čtyřech, prozatím vypadám spíš jako vlk, než "vyspěju"), kde jsou oba bratři a jedna vlkodlačice. Neumím se teď proměnit zpět, jejich emoce mi vadí, nejsem zvyklá cítit všechno. Přikrčená kus od nich na ně váhavě koukám a zakňučím. Přeci jen, takovouto jejich rozepři vidím prvně a jsem zmatená.

Eleanor - 15. února 2009 19:59

soukromá zpráva od Eleanor pro Venku Jen tak se ve své normální lidské podobě potuluji kolem vchodu do podzemních prostor. Je toho na mě dost. Sedím na náhrobku a vzpomínám na svojí první proměnu. Bolelo to, nechápala jsem co se děje, vůbec jsem netušila kde jsem a ani kdo jsem. Trvalo nějakou dobu, než jsem se zvládla dát dohromady. Vlastně to bylo štěstí, že mě objevili a přivedli sem, abych se všechno naučila. Ale stejně jsem se s tím dostatečně nezžila, jsem vlkodlak krátce, je to přece normální. Po chvíli sezení a přemýšlení pocítím divný pocit uslyším nějaké zvuky a samovolně se začnu sama klepat. Ne,opět ne.. Nějsem ještě zvyklá, proměna je pro mě nepříjemná a jak se bráním také bolestivá. Jsem ještě ůštěně, nejen že jsem mladá jako člověk, i jako vlkodlak jsem krátce, výsledek toho je, že jsem menší než ostatní. Mám dlouhý, lesklý sytě černý kožich. Několika skoky se dostanu k místu(zatím ještě po čtyřech, prozatím vypadám spíš jako vlk, než "vyspěju"), kde jsou oba bratři a jedna vlkodlačice. Neumím se teď proměnit zpět, jejich emoce mi vadí, nejsem zvyklá cítit všechno. Přikrčená kus od nich na ně váhavě koukám a zakňučím. Přeci jen, takovouto jejich rozepři vidím prvně a jsem zmatená.

Eleanor - 15. února 2009 19:59

soukromá zpráva od Eleanor pro Venku Jen tak se ve své normální lidské podobě potuluji kolem vchodu do podzemních prostor. Je toho na mě dost. Sedím na náhrobku a vzpomínám na svojí první proměnu. Bolelo to, nechápala jsem co se děje, vůbec jsem netušila kde jsem a ani kdo jsem. Trvalo nějakou dobu, než jsem se zvládla dát dohromady. Vlastně to bylo štěstí, že mě objevili a přivedli sem, abych se všechno naučila. Ale stejně jsem se s tím dostatečně nezžila, jsem vlkodlak krátce, je to přece normální. Po chvíli sezení a přemýšlení pocítím divný pocit uslyším nějaké zvuky a samovolně se začnu sama klepat. Ne,opět ne.. Nějsem ještě zvyklá, proměna je pro mě nepříjemná a jak se bráním také bolestivá. Jsem ještě ůštěně, nejen že jsem mladá jako člověk, i jako vlkodlak jsem krátce, výsledek toho je, že jsem menší než ostatní. Mám dlouhý, lesklý sytě černý kožich. Několika skoky se dostanu k místu(zatím ještě po čtyřech, prozatím vypadám spíš jako vlk, než "vyspěju"), kde jsou oba bratři a jedna vlkodlačice. Neumím se teď proměnit zpět, jejich emoce mi vadí, nejsem zvyklá cítit všechno. Přikrčená kus od nich na ně váhavě koukám a zakňučím. Přeci jen, takovouto jejich rozepři vidím prvně a jsem zmatená.

Eleanor - 15. února 2009 19:59

soukromá zpráva od Eleanor pro Venku Jen tak se ve své normální lidské podobě potuluji kolem vchodu do podzemních prostor. Je toho na mě dost. Sedím na náhrobku a vzpomínám na svojí první proměnu. Bolelo to, nechápala jsem co se děje, vůbec jsem netušila kde jsem a ani kdo jsem. Trvalo nějakou dobu, než jsem se zvládla dát dohromady. Vlastně to bylo štěstí, že mě objevili a přivedli sem, abych se všechno naučila. Ale stejně jsem se s tím dostatečně nezžila, jsem vlkodlak krátce, je to přece normální. Po chvíli sezení a přemýšlení pocítím divný pocit uslyším nějaké zvuky a samovolně se začnu sama klepat. Ne,opět ne.. Nějsem ještě zvyklá, proměna je pro mě nepříjemná a jak se bráním také bolestivá. Jsem ještě ůštěně, nejen že jsem mladá jako člověk, i jako vlkodlak jsem krátce, výsledek toho je, že jsem menší než ostatní. Mám dlouhý, lesklý sytě černý kožich. Několika skoky se dostanu k místu(zatím ještě po čtyřech, prozatím vypadám spíš jako vlk, než "vyspěju"), kde jsou oba bratři a jedna vlkodlačice. Neumím se teď proměnit zpět, jejich emoce mi vadí, nejsem zvyklá cítit všechno. Přikrčená kus od nich na ně váhavě koukám a zakňučím. Přeci jen, takovouto jejich rozepři vidím prvně a jsem zmatená.

Martin - 15. února 2009 20:08

soukromá zpráva od Martin pro Boj Bože, mám já tohle zapotřebý? položím řečnickou otázku, po které stále v lidské podobě vrhnu před Catherin. Pravda, přiznávám, abych to stihl v čas, musel jsem si trošku pomoc vlkodlačí akcelerací. Když se dostanu na správné místo, čeká zuby dopadajícího bratra místo vlkodlačího krku důvěrné seznámení s podrážkou mé boty. Inu, šlapáčky to je moje. Normálního člověka by to o nohu patrně připravilo, mě jen louplo v koleni. Jau zamručel jsem a stáhl zdánlivě ležérně nohu dolů, ve skutečnosti jsem se však postavením nohou snažil dostat své těžiště co možná nejníže a pokud možno do středu. Brácha a já si fakt myslel, že na ni nezaútočíč povzdechnu si. Minule jsem zapoměl popis, takže: Jako člověk měřím něco kolem sto devadesáti centimetrů a vážím něco kolem 95 kg svalové hmoty. Mé vlasy i na krátko zastřižené vousy mají černou barvu. Oči jsou modré, veselé. Můj oblyčej je stejně jako zbytek těla mohutný, můj první oběd řekl, že vypadá jak tlama buldoka. Oblékaný chodím v jednoduchých plátěných kalhotách hnědé, nebo černé barvy a bílé košili, v případě že je zima ještě hnědé, dosti staré kožené bundě.

Martin - 15. února 2009 20:08

soukromá zpráva od Martin pro Boj Bože, mám já tohle zapotřebý? položím řečnickou otázku, po které stále v lidské podobě vrhnu před Catherin. Pravda, přiznávám, abych to stihl v čas, musel jsem si trošku pomoc vlkodlačí akcelerací. Když se dostanu na správné místo, čeká zuby dopadajícího bratra místo vlkodlačího krku důvěrné seznámení s podrážkou mé boty. Inu, šlapáčky to je moje. Normálního člověka by to o nohu patrně připravilo, mě jen louplo v koleni. Jau zamručel jsem a stáhl zdánlivě ležérně nohu dolů, ve skutečnosti jsem se však postavením nohou snažil dostat své těžiště co možná nejníže a pokud možno do středu. Brácha a já si fakt myslel, že na ni nezaútočíč povzdechnu si. Minule jsem zapoměl popis, takže: Jako člověk měřím něco kolem sto devadesáti centimetrů a vážím něco kolem 95 kg svalové hmoty. Mé vlasy i na krátko zastřižené vousy mají černou barvu. Oči jsou modré, veselé. Můj oblyčej je stejně jako zbytek těla mohutný, můj první oběd řekl, že vypadá jak tlama buldoka. Oblékaný chodím v jednoduchých plátěných kalhotách hnědé, nebo černé barvy a bílé košili, v případě že je zima ještě hnědé, dosti staré kožené bundě.

Martin - 15. února 2009 20:08

soukromá zpráva od Martin pro Boj Bože, mám já tohle zapotřebý? položím řečnickou otázku, po které stále v lidské podobě vrhnu před Catherin. Pravda, přiznávám, abych to stihl v čas, musel jsem si trošku pomoc vlkodlačí akcelerací. Když se dostanu na správné místo, čeká zuby dopadajícího bratra místo vlkodlačího krku důvěrné seznámení s podrážkou mé boty. Inu, šlapáčky to je moje. Normálního člověka by to o nohu patrně připravilo, mě jen louplo v koleni. Jau zamručel jsem a stáhl zdánlivě ležérně nohu dolů, ve skutečnosti jsem se však postavením nohou snažil dostat své těžiště co možná nejníže a pokud možno do středu. Brácha a já si fakt myslel, že na ni nezaútočíč povzdechnu si. Minule jsem zapoměl popis, takže: Jako člověk měřím něco kolem sto devadesáti centimetrů a vážím něco kolem 95 kg svalové hmoty. Mé vlasy i na krátko zastřižené vousy mají černou barvu. Oči jsou modré, veselé. Můj oblyčej je stejně jako zbytek těla mohutný, můj první oběd řekl, že vypadá jak tlama buldoka. Oblékaný chodím v jednoduchých plátěných kalhotách hnědé, nebo černé barvy a bílé košili, v případě že je zima ještě hnědé, dosti staré kožené bundě.

Martin - 15. února 2009 20:08

soukromá zpráva od Martin pro Boj Bože, mám já tohle zapotřebý? položím řečnickou otázku, po které stále v lidské podobě vrhnu před Catherin. Pravda, přiznávám, abych to stihl v čas, musel jsem si trošku pomoc vlkodlačí akcelerací. Když se dostanu na správné místo, čeká zuby dopadajícího bratra místo vlkodlačího krku důvěrné seznámení s podrážkou mé boty. Inu, šlapáčky to je moje. Normálního člověka by to o nohu patrně připravilo, mě jen louplo v koleni. Jau zamručel jsem a stáhl zdánlivě ležérně nohu dolů, ve skutečnosti jsem se však postavením nohou snažil dostat své těžiště co možná nejníže a pokud možno do středu. Brácha a já si fakt myslel, že na ni nezaútočíč povzdechnu si. Minule jsem zapoměl popis, takže: Jako člověk měřím něco kolem sto devadesáti centimetrů a vážím něco kolem 95 kg svalové hmoty. Mé vlasy i na krátko zastřižené vousy mají černou barvu. Oči jsou modré, veselé. Můj oblyčej je stejně jako zbytek těla mohutný, můj první oběd řekl, že vypadá jak tlama buldoka. Oblékaný chodím v jednoduchých plátěných kalhotách hnědé, nebo černé barvy a bílé košili, v případě že je zima ještě hnědé, dosti staré kožené bundě.

Martin - 15. února 2009 20:08

soukromá zpráva od Martin pro Boj Bože, mám já tohle zapotřebý? položím řečnickou otázku, po které stále v lidské podobě vrhnu před Catherin. Pravda, přiznávám, abych to stihl v čas, musel jsem si trošku pomoc vlkodlačí akcelerací. Když se dostanu na správné místo, čeká zuby dopadajícího bratra místo vlkodlačího krku důvěrné seznámení s podrážkou mé boty. Inu, šlapáčky to je moje. Normálního člověka by to o nohu patrně připravilo, mě jen louplo v koleni. Jau zamručel jsem a stáhl zdánlivě ležérně nohu dolů, ve skutečnosti jsem se však postavením nohou snažil dostat své těžiště co možná nejníže a pokud možno do středu. Brácha a já si fakt myslel, že na ni nezaútočíč povzdechnu si. Minule jsem zapoměl popis, takže: Jako člověk měřím něco kolem sto devadesáti centimetrů a vážím něco kolem 95 kg svalové hmoty. Mé vlasy i na krátko zastřižené vousy mají černou barvu. Oči jsou modré, veselé. Můj oblyčej je stejně jako zbytek těla mohutný, můj první oběd řekl, že vypadá jak tlama buldoka. Oblékaný chodím v jednoduchých plátěných kalhotách hnědé, nebo černé barvy a bílé košili, v případě že je zima ještě hnědé, dosti staré kožené bundě.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 20:23

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Očekávaně neočekávaný souboj Myslela jsem si, že na mě zautočí avšak tahle myšlenka nebyl potvrzena dokud po mě skutečně neskočil. Nehodlala jsem ustoupit ze směru, kterým se chtěl vydat. Sama jsem se víc nakrčila a naježil přičemž mi z hrdla uniklo tiché zavrčení. Vůbec mi to nebylo po libosti a prohrát jsem taky nehodlala. Koutkem oka jsem zahlédla jeho bratra a Gregora. Oba si, jak bylo vidno, náš souboj užívali. Hezké spestření chvíle pánové... pomyslím si jedovatě. Jenže potom se přede mě vrhnul jeho bratr a Viktora zcela bez problému kopnul do tlamy. "Hmmm, díky ale nemyslíš, že bych to zvládla sama?" řeknu Martinovi napůl vděčným a napůl popichujícím tónem hlasu. Pak se obrátím na svého svěřence. "Jsem tvůj gardista a tudíž i strážce. Mám tě chránit před možným úmrtím. Pokud tedy něco vyhodnotím jako tvýmu životu nebezpečné tak ti v tom zabráním. A tuhle návštěvu pejrů jsem vyhodnotila jako smrtelně nebezpečnou. sdělím mu vážně s nádechem jisté neústupnosti. Jen mírně se za Martinovými zády narovnám. Avšak znám Viktorovu horlivost tudíž jsem radši pořád připravena na jeho další útok.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 20:23

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Očekávaně neočekávaný souboj Myslela jsem si, že na mě zautočí avšak tahle myšlenka nebyl potvrzena dokud po mě skutečně neskočil. Nehodlala jsem ustoupit ze směru, kterým se chtěl vydat. Sama jsem se víc nakrčila a naježil přičemž mi z hrdla uniklo tiché zavrčení. Vůbec mi to nebylo po libosti a prohrát jsem taky nehodlala. Koutkem oka jsem zahlédla jeho bratra a Gregora. Oba si, jak bylo vidno, náš souboj užívali. Hezké spestření chvíle pánové... pomyslím si jedovatě. Jenže potom se přede mě vrhnul jeho bratr a Viktora zcela bez problému kopnul do tlamy. "Hmmm, díky ale nemyslíš, že bych to zvládla sama?" řeknu Martinovi napůl vděčným a napůl popichujícím tónem hlasu. Pak se obrátím na svého svěřence. "Jsem tvůj gardista a tudíž i strážce. Mám tě chránit před možným úmrtím. Pokud tedy něco vyhodnotím jako tvýmu životu nebezpečné tak ti v tom zabráním. A tuhle návštěvu pejrů jsem vyhodnotila jako smrtelně nebezpečnou. sdělím mu vážně s nádechem jisté neústupnosti. Jen mírně se za Martinovými zády narovnám. Avšak znám Viktorovu horlivost tudíž jsem radši pořád připravena na jeho další útok.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 20:23

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Očekávaně neočekávaný souboj Myslela jsem si, že na mě zautočí avšak tahle myšlenka nebyl potvrzena dokud po mě skutečně neskočil. Nehodlala jsem ustoupit ze směru, kterým se chtěl vydat. Sama jsem se víc nakrčila a naježil přičemž mi z hrdla uniklo tiché zavrčení. Vůbec mi to nebylo po libosti a prohrát jsem taky nehodlala. Koutkem oka jsem zahlédla jeho bratra a Gregora. Oba si, jak bylo vidno, náš souboj užívali. Hezké spestření chvíle pánové... pomyslím si jedovatě. Jenže potom se přede mě vrhnul jeho bratr a Viktora zcela bez problému kopnul do tlamy. "Hmmm, díky ale nemyslíš, že bych to zvládla sama?" řeknu Martinovi napůl vděčným a napůl popichujícím tónem hlasu. Pak se obrátím na svého svěřence. "Jsem tvůj gardista a tudíž i strážce. Mám tě chránit před možným úmrtím. Pokud tedy něco vyhodnotím jako tvýmu životu nebezpečné tak ti v tom zabráním. A tuhle návštěvu pejrů jsem vyhodnotila jako smrtelně nebezpečnou. sdělím mu vážně s nádechem jisté neústupnosti. Jen mírně se za Martinovými zády narovnám. Avšak znám Viktorovu horlivost tudíž jsem radši pořád připravena na jeho další útok.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 20:23

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Očekávaně neočekávaný souboj Myslela jsem si, že na mě zautočí avšak tahle myšlenka nebyl potvrzena dokud po mě skutečně neskočil. Nehodlala jsem ustoupit ze směru, kterým se chtěl vydat. Sama jsem se víc nakrčila a naježil přičemž mi z hrdla uniklo tiché zavrčení. Vůbec mi to nebylo po libosti a prohrát jsem taky nehodlala. Koutkem oka jsem zahlédla jeho bratra a Gregora. Oba si, jak bylo vidno, náš souboj užívali. Hezké spestření chvíle pánové... pomyslím si jedovatě. Jenže potom se přede mě vrhnul jeho bratr a Viktora zcela bez problému kopnul do tlamy. "Hmmm, díky ale nemyslíš, že bych to zvládla sama?" řeknu Martinovi napůl vděčným a napůl popichujícím tónem hlasu. Pak se obrátím na svého svěřence. "Jsem tvůj gardista a tudíž i strážce. Mám tě chránit před možným úmrtím. Pokud tedy něco vyhodnotím jako tvýmu životu nebezpečné tak ti v tom zabráním. A tuhle návštěvu pejrů jsem vyhodnotila jako smrtelně nebezpečnou. sdělím mu vážně s nádechem jisté neústupnosti. Jen mírně se za Martinovými zády narovnám. Avšak znám Viktorovu horlivost tudíž jsem radši pořád připravena na jeho další útok.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 20:23

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Očekávaně neočekávaný souboj Myslela jsem si, že na mě zautočí avšak tahle myšlenka nebyl potvrzena dokud po mě skutečně neskočil. Nehodlala jsem ustoupit ze směru, kterým se chtěl vydat. Sama jsem se víc nakrčila a naježil přičemž mi z hrdla uniklo tiché zavrčení. Vůbec mi to nebylo po libosti a prohrát jsem taky nehodlala. Koutkem oka jsem zahlédla jeho bratra a Gregora. Oba si, jak bylo vidno, náš souboj užívali. Hezké spestření chvíle pánové... pomyslím si jedovatě. Jenže potom se přede mě vrhnul jeho bratr a Viktora zcela bez problému kopnul do tlamy. "Hmmm, díky ale nemyslíš, že bych to zvládla sama?" řeknu Martinovi napůl vděčným a napůl popichujícím tónem hlasu. Pak se obrátím na svého svěřence. "Jsem tvůj gardista a tudíž i strážce. Mám tě chránit před možným úmrtím. Pokud tedy něco vyhodnotím jako tvýmu životu nebezpečné tak ti v tom zabráním. A tuhle návštěvu pejrů jsem vyhodnotila jako smrtelně nebezpečnou. sdělím mu vážně s nádechem jisté neústupnosti. Jen mírně se za Martinovými zády narovnám. Avšak znám Viktorovu horlivost tudíž jsem radši pořád připravena na jeho další útok.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 20:23

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Očekávaně neočekávaný souboj Myslela jsem si, že na mě zautočí avšak tahle myšlenka nebyl potvrzena dokud po mě skutečně neskočil. Nehodlala jsem ustoupit ze směru, kterým se chtěl vydat. Sama jsem se víc nakrčila a naježil přičemž mi z hrdla uniklo tiché zavrčení. Vůbec mi to nebylo po libosti a prohrát jsem taky nehodlala. Koutkem oka jsem zahlédla jeho bratra a Gregora. Oba si, jak bylo vidno, náš souboj užívali. Hezké spestření chvíle pánové... pomyslím si jedovatě. Jenže potom se přede mě vrhnul jeho bratr a Viktora zcela bez problému kopnul do tlamy. "Hmmm, díky ale nemyslíš, že bych to zvládla sama?" řeknu Martinovi napůl vděčným a napůl popichujícím tónem hlasu. Pak se obrátím na svého svěřence. "Jsem tvůj gardista a tudíž i strážce. Mám tě chránit před možným úmrtím. Pokud tedy něco vyhodnotím jako tvýmu životu nebezpečné tak ti v tom zabráním. A tuhle návštěvu pejrů jsem vyhodnotila jako smrtelně nebezpečnou. sdělím mu vážně s nádechem jisté neústupnosti. Jen mírně se za Martinovými zády narovnám. Avšak znám Viktorovu horlivost tudíž jsem radši pořád připravena na jeho další útok.

Geoffrey d'Getanne - 15. února 2009 20:38

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro Ráno večer se svou ženou Vzbudím se už asi v 19:00. Ksakru, to jsem spal jenom čtyři hodiny?? Podívám se vedle sebe, na svou ženu. Její dlouhé, jako uhel černé vlasy dokonale rámůjí lehce pobledlý obličej. Vypadá jako anděl bleskne mi hlavou, a vzápětí se pousměji nad ironií této myšlenky. Jdu do koupelny, úplně nahý a málem zakopnu o jednoho dobrmana své milované. Prašivý čoklové. Proč sakra nemůžeš mít ráda normální zvířata, jako hady, pavouky a vlky. Né, ty musíš mít ráda tyhle krátkosrstý potvory bez ocasu Dojdu do koupelny, dám si horkou sprchu, asi půlhodinovou. Když vyjdu z koupelny jen v černých volných kalhotech od kimona, ještě se ze mě kouří. Dojdu do kuchyně, naliju si víno z kraje Champagne, vezmu si sýr a hroznové víno a jdu do své pracovny. Pipíjím vínko, lehce přikusuji a surfuji na netu. Po hodině mi zazvoní mobil. Tichá melodie písně Nothing else matters se rozezní celou mojí pracovnou. Volá jeden ze Sašiných služebníků. Máme se shromáždit za hodinu v hale. Nó a je to tady. Wake up, Patric Dopiju své víno a dojím sýr a vstanu od počítače. Saša by mi nikdy neodpustila, kdybych přišel přivítat Patrika v něčem méně obřadném, než to nejlepší, co mám v šatníku. Z mých myšlenek mě vytrhne píseň Dobré ráno Vietname. Aha, Lay je vzhůru. Škoda, že nemáme moc času, mohli bychom si zopáknout dnešní ráno a odpoledne. ušklíbnu se při vzpomínce na překrásných devět hodin před spaním. Pomazlím se se svou kobrou Cleopatrou a jdu se obléknout. Má milovaná v ložnici není. Vidím jí, jak vychází z koupelny. na sobě má přenádherný saténový župan, který jsem jí dal před čtrnácti roky k našemu výročí. Rychle, Lay, musíme za Sašenkou, už se to blíží. Vezmu si na sebe černé sako, rudou košili a černou kravatu. Celkový dojem podtrhnu fedorou, vysokými vojenskými botami a dlouhým kabátem. Pro sichr si vezmu stříbrnou dýku na předloktí a Desertem v podpaží. Jelikož jsem, jako obvykle, hotov dřív, pozoruji, jak dokončuje svoje zkrášlování. Když je konečně hotová, nabídnu jí rámě. Můžeme jít, ma petite? Společně vyrazíme na setkání století.

Geoffrey d'Getanne - 15. února 2009 20:38

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro Ráno večer se svou ženou Vzbudím se už asi v 19:00. Ksakru, to jsem spal jenom čtyři hodiny?? Podívám se vedle sebe, na svou ženu. Její dlouhé, jako uhel černé vlasy dokonale rámůjí lehce pobledlý obličej. Vypadá jako anděl bleskne mi hlavou, a vzápětí se pousměji nad ironií této myšlenky. Jdu do koupelny, úplně nahý a málem zakopnu o jednoho dobrmana své milované. Prašivý čoklové. Proč sakra nemůžeš mít ráda normální zvířata, jako hady, pavouky a vlky. Né, ty musíš mít ráda tyhle krátkosrstý potvory bez ocasu Dojdu do koupelny, dám si horkou sprchu, asi půlhodinovou. Když vyjdu z koupelny jen v černých volných kalhotech od kimona, ještě se ze mě kouří. Dojdu do kuchyně, naliju si víno z kraje Champagne, vezmu si sýr a hroznové víno a jdu do své pracovny. Pipíjím vínko, lehce přikusuji a surfuji na netu. Po hodině mi zazvoní mobil. Tichá melodie písně Nothing else matters se rozezní celou mojí pracovnou. Volá jeden ze Sašiných služebníků. Máme se shromáždit za hodinu v hale. Nó a je to tady. Wake up, Patric Dopiju své víno a dojím sýr a vstanu od počítače. Saša by mi nikdy neodpustila, kdybych přišel přivítat Patrika v něčem méně obřadném, než to nejlepší, co mám v šatníku. Z mých myšlenek mě vytrhne píseň Dobré ráno Vietname. Aha, Lay je vzhůru. Škoda, že nemáme moc času, mohli bychom si zopáknout dnešní ráno a odpoledne. ušklíbnu se při vzpomínce na překrásných devět hodin před spaním. Pomazlím se se svou kobrou Cleopatrou a jdu se obléknout. Má milovaná v ložnici není. Vidím jí, jak vychází z koupelny. na sobě má přenádherný saténový župan, který jsem jí dal před čtrnácti roky k našemu výročí. Rychle, Lay, musíme za Sašenkou, už se to blíží. Vezmu si na sebe černé sako, rudou košili a černou kravatu. Celkový dojem podtrhnu fedorou, vysokými vojenskými botami a dlouhým kabátem. Pro sichr si vezmu stříbrnou dýku na předloktí a Desertem v podpaží. Jelikož jsem, jako obvykle, hotov dřív, pozoruji, jak dokončuje svoje zkrášlování. Když je konečně hotová, nabídnu jí rámě. Můžeme jít, ma petite? Společně vyrazíme na setkání století.

Geoffrey d'Getanne - 15. února 2009 20:38

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro Ráno večer se svou ženou Vzbudím se už asi v 19:00. Ksakru, to jsem spal jenom čtyři hodiny?? Podívám se vedle sebe, na svou ženu. Její dlouhé, jako uhel černé vlasy dokonale rámůjí lehce pobledlý obličej. Vypadá jako anděl bleskne mi hlavou, a vzápětí se pousměji nad ironií této myšlenky. Jdu do koupelny, úplně nahý a málem zakopnu o jednoho dobrmana své milované. Prašivý čoklové. Proč sakra nemůžeš mít ráda normální zvířata, jako hady, pavouky a vlky. Né, ty musíš mít ráda tyhle krátkosrstý potvory bez ocasu Dojdu do koupelny, dám si horkou sprchu, asi půlhodinovou. Když vyjdu z koupelny jen v černých volných kalhotech od kimona, ještě se ze mě kouří. Dojdu do kuchyně, naliju si víno z kraje Champagne, vezmu si sýr a hroznové víno a jdu do své pracovny. Pipíjím vínko, lehce přikusuji a surfuji na netu. Po hodině mi zazvoní mobil. Tichá melodie písně Nothing else matters se rozezní celou mojí pracovnou. Volá jeden ze Sašiných služebníků. Máme se shromáždit za hodinu v hale. Nó a je to tady. Wake up, Patric Dopiju své víno a dojím sýr a vstanu od počítače. Saša by mi nikdy neodpustila, kdybych přišel přivítat Patrika v něčem méně obřadném, než to nejlepší, co mám v šatníku. Z mých myšlenek mě vytrhne píseň Dobré ráno Vietname. Aha, Lay je vzhůru. Škoda, že nemáme moc času, mohli bychom si zopáknout dnešní ráno a odpoledne. ušklíbnu se při vzpomínce na překrásných devět hodin před spaním. Pomazlím se se svou kobrou Cleopatrou a jdu se obléknout. Má milovaná v ložnici není. Vidím jí, jak vychází z koupelny. na sobě má přenádherný saténový župan, který jsem jí dal před čtrnácti roky k našemu výročí. Rychle, Lay, musíme za Sašenkou, už se to blíží. Vezmu si na sebe černé sako, rudou košili a černou kravatu. Celkový dojem podtrhnu fedorou, vysokými vojenskými botami a dlouhým kabátem. Pro sichr si vezmu stříbrnou dýku na předloktí a Desertem v podpaží. Jelikož jsem, jako obvykle, hotov dřív, pozoruji, jak dokončuje svoje zkrášlování. Když je konečně hotová, nabídnu jí rámě. Můžeme jít, ma petite? Společně vyrazíme na setkání století.

Geoffrey d'Getanne - 15. února 2009 20:38

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro Ráno večer se svou ženou Vzbudím se už asi v 19:00. Ksakru, to jsem spal jenom čtyři hodiny?? Podívám se vedle sebe, na svou ženu. Její dlouhé, jako uhel černé vlasy dokonale rámůjí lehce pobledlý obličej. Vypadá jako anděl bleskne mi hlavou, a vzápětí se pousměji nad ironií této myšlenky. Jdu do koupelny, úplně nahý a málem zakopnu o jednoho dobrmana své milované. Prašivý čoklové. Proč sakra nemůžeš mít ráda normální zvířata, jako hady, pavouky a vlky. Né, ty musíš mít ráda tyhle krátkosrstý potvory bez ocasu Dojdu do koupelny, dám si horkou sprchu, asi půlhodinovou. Když vyjdu z koupelny jen v černých volných kalhotech od kimona, ještě se ze mě kouří. Dojdu do kuchyně, naliju si víno z kraje Champagne, vezmu si sýr a hroznové víno a jdu do své pracovny. Pipíjím vínko, lehce přikusuji a surfuji na netu. Po hodině mi zazvoní mobil. Tichá melodie písně Nothing else matters se rozezní celou mojí pracovnou. Volá jeden ze Sašiných služebníků. Máme se shromáždit za hodinu v hale. Nó a je to tady. Wake up, Patric Dopiju své víno a dojím sýr a vstanu od počítače. Saša by mi nikdy neodpustila, kdybych přišel přivítat Patrika v něčem méně obřadném, než to nejlepší, co mám v šatníku. Z mých myšlenek mě vytrhne píseň Dobré ráno Vietname. Aha, Lay je vzhůru. Škoda, že nemáme moc času, mohli bychom si zopáknout dnešní ráno a odpoledne. ušklíbnu se při vzpomínce na překrásných devět hodin před spaním. Pomazlím se se svou kobrou Cleopatrou a jdu se obléknout. Má milovaná v ložnici není. Vidím jí, jak vychází z koupelny. na sobě má přenádherný saténový župan, který jsem jí dal před čtrnácti roky k našemu výročí. Rychle, Lay, musíme za Sašenkou, už se to blíží. Vezmu si na sebe černé sako, rudou košili a černou kravatu. Celkový dojem podtrhnu fedorou, vysokými vojenskými botami a dlouhým kabátem. Pro sichr si vezmu stříbrnou dýku na předloktí a Desertem v podpaží. Jelikož jsem, jako obvykle, hotov dřív, pozoruji, jak dokončuje svoje zkrášlování. Když je konečně hotová, nabídnu jí rámě. Můžeme jít, ma petite? Společně vyrazíme na setkání století.

Geoffrey d'Getanne - 15. února 2009 20:38

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro Ráno večer se svou ženou Vzbudím se už asi v 19:00. Ksakru, to jsem spal jenom čtyři hodiny?? Podívám se vedle sebe, na svou ženu. Její dlouhé, jako uhel černé vlasy dokonale rámůjí lehce pobledlý obličej. Vypadá jako anděl bleskne mi hlavou, a vzápětí se pousměji nad ironií této myšlenky. Jdu do koupelny, úplně nahý a málem zakopnu o jednoho dobrmana své milované. Prašivý čoklové. Proč sakra nemůžeš mít ráda normální zvířata, jako hady, pavouky a vlky. Né, ty musíš mít ráda tyhle krátkosrstý potvory bez ocasu Dojdu do koupelny, dám si horkou sprchu, asi půlhodinovou. Když vyjdu z koupelny jen v černých volných kalhotech od kimona, ještě se ze mě kouří. Dojdu do kuchyně, naliju si víno z kraje Champagne, vezmu si sýr a hroznové víno a jdu do své pracovny. Pipíjím vínko, lehce přikusuji a surfuji na netu. Po hodině mi zazvoní mobil. Tichá melodie písně Nothing else matters se rozezní celou mojí pracovnou. Volá jeden ze Sašiných služebníků. Máme se shromáždit za hodinu v hale. Nó a je to tady. Wake up, Patric Dopiju své víno a dojím sýr a vstanu od počítače. Saša by mi nikdy neodpustila, kdybych přišel přivítat Patrika v něčem méně obřadném, než to nejlepší, co mám v šatníku. Z mých myšlenek mě vytrhne píseň Dobré ráno Vietname. Aha, Lay je vzhůru. Škoda, že nemáme moc času, mohli bychom si zopáknout dnešní ráno a odpoledne. ušklíbnu se při vzpomínce na překrásných devět hodin před spaním. Pomazlím se se svou kobrou Cleopatrou a jdu se obléknout. Má milovaná v ložnici není. Vidím jí, jak vychází z koupelny. na sobě má přenádherný saténový župan, který jsem jí dal před čtrnácti roky k našemu výročí. Rychle, Lay, musíme za Sašenkou, už se to blíží. Vezmu si na sebe černé sako, rudou košili a černou kravatu. Celkový dojem podtrhnu fedorou, vysokými vojenskými botami a dlouhým kabátem. Pro sichr si vezmu stříbrnou dýku na předloktí a Desertem v podpaží. Jelikož jsem, jako obvykle, hotov dřív, pozoruji, jak dokončuje svoje zkrášlování. Když je konečně hotová, nabídnu jí rámě. Můžeme jít, ma petite? Společně vyrazíme na setkání století.

Geoffrey d'Getanne - 15. února 2009 20:38

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro Ráno večer se svou ženou Vzbudím se už asi v 19:00. Ksakru, to jsem spal jenom čtyři hodiny?? Podívám se vedle sebe, na svou ženu. Její dlouhé, jako uhel černé vlasy dokonale rámůjí lehce pobledlý obličej. Vypadá jako anděl bleskne mi hlavou, a vzápětí se pousměji nad ironií této myšlenky. Jdu do koupelny, úplně nahý a málem zakopnu o jednoho dobrmana své milované. Prašivý čoklové. Proč sakra nemůžeš mít ráda normální zvířata, jako hady, pavouky a vlky. Né, ty musíš mít ráda tyhle krátkosrstý potvory bez ocasu Dojdu do koupelny, dám si horkou sprchu, asi půlhodinovou. Když vyjdu z koupelny jen v černých volných kalhotech od kimona, ještě se ze mě kouří. Dojdu do kuchyně, naliju si víno z kraje Champagne, vezmu si sýr a hroznové víno a jdu do své pracovny. Pipíjím vínko, lehce přikusuji a surfuji na netu. Po hodině mi zazvoní mobil. Tichá melodie písně Nothing else matters se rozezní celou mojí pracovnou. Volá jeden ze Sašiných služebníků. Máme se shromáždit za hodinu v hale. Nó a je to tady. Wake up, Patric Dopiju své víno a dojím sýr a vstanu od počítače. Saša by mi nikdy neodpustila, kdybych přišel přivítat Patrika v něčem méně obřadném, než to nejlepší, co mám v šatníku. Z mých myšlenek mě vytrhne píseň Dobré ráno Vietname. Aha, Lay je vzhůru. Škoda, že nemáme moc času, mohli bychom si zopáknout dnešní ráno a odpoledne. ušklíbnu se při vzpomínce na překrásných devět hodin před spaním. Pomazlím se se svou kobrou Cleopatrou a jdu se obléknout. Má milovaná v ložnici není. Vidím jí, jak vychází z koupelny. na sobě má přenádherný saténový župan, který jsem jí dal před čtrnácti roky k našemu výročí. Rychle, Lay, musíme za Sašenkou, už se to blíží. Vezmu si na sebe černé sako, rudou košili a černou kravatu. Celkový dojem podtrhnu fedorou, vysokými vojenskými botami a dlouhým kabátem. Pro sichr si vezmu stříbrnou dýku na předloktí a Desertem v podpaží. Jelikož jsem, jako obvykle, hotov dřív, pozoruji, jak dokončuje svoje zkrášlování. Když je konečně hotová, nabídnu jí rámě. Můžeme jít, ma petite? Společně vyrazíme na setkání století.

Ardeth Bay - 15. února 2009 20:40

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro před vchodem do sídla když jsme už se vydali směrem k městu, zahlédnu nejmladší z nás jak se promění a někam uteče. Nevěnuji tomu svoji pozornost, mám v hlavě jenom jednu myšlenku a to jak budu zabíjet pijavice dlouhou a bolestivou srmtí, to je jediný způsob jak udržet svou vnitřní bestii na uzdě. Ale po pár krokách zaslechnu zvuky co asi zaujali Emili. to zní jako souboj, měl bych se tam podívat co kdyby na nás útočili pijavice. rozběhnu se směrem za zvuky, zcela automaticky rozepnu knoflík u svého dlouhého čeného koženého kabátu abych se dostal ke svým dvěma Beretám se stříbrnými náboji a šáhnu po své stříbrné kataně co mám na zádech a to jsem si chtěl kvůli boji zajít do města, přitom se něco odehrává přímo tady. Doufám že to je několik upírů vytasím Katanu a během chvíle, aniž bych se promněnil, doběhnu na místo kde spatřím jak jsou v sobě jenom jeden z bratrů a jeho ochránce, zatasím Katanu a příjdu blíž Co se zase stalo že se zase mlátí?

Ardeth Bay - 15. února 2009 20:40

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro před vchodem do sídla když jsme už se vydali směrem k městu, zahlédnu nejmladší z nás jak se promění a někam uteče. Nevěnuji tomu svoji pozornost, mám v hlavě jenom jednu myšlenku a to jak budu zabíjet pijavice dlouhou a bolestivou srmtí, to je jediný způsob jak udržet svou vnitřní bestii na uzdě. Ale po pár krokách zaslechnu zvuky co asi zaujali Emili. to zní jako souboj, měl bych se tam podívat co kdyby na nás útočili pijavice. rozběhnu se směrem za zvuky, zcela automaticky rozepnu knoflík u svého dlouhého čeného koženého kabátu abych se dostal ke svým dvěma Beretám se stříbrnými náboji a šáhnu po své stříbrné kataně co mám na zádech a to jsem si chtěl kvůli boji zajít do města, přitom se něco odehrává přímo tady. Doufám že to je několik upírů vytasím Katanu a během chvíle, aniž bych se promněnil, doběhnu na místo kde spatřím jak jsou v sobě jenom jeden z bratrů a jeho ochránce, zatasím Katanu a příjdu blíž Co se zase stalo že se zase mlátí?

Ardeth Bay - 15. února 2009 20:40

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro před vchodem do sídla když jsme už se vydali směrem k městu, zahlédnu nejmladší z nás jak se promění a někam uteče. Nevěnuji tomu svoji pozornost, mám v hlavě jenom jednu myšlenku a to jak budu zabíjet pijavice dlouhou a bolestivou srmtí, to je jediný způsob jak udržet svou vnitřní bestii na uzdě. Ale po pár krokách zaslechnu zvuky co asi zaujali Emili. to zní jako souboj, měl bych se tam podívat co kdyby na nás útočili pijavice. rozběhnu se směrem za zvuky, zcela automaticky rozepnu knoflík u svého dlouhého čeného koženého kabátu abych se dostal ke svým dvěma Beretám se stříbrnými náboji a šáhnu po své stříbrné kataně co mám na zádech a to jsem si chtěl kvůli boji zajít do města, přitom se něco odehrává přímo tady. Doufám že to je několik upírů vytasím Katanu a během chvíle, aniž bych se promněnil, doběhnu na místo kde spatřím jak jsou v sobě jenom jeden z bratrů a jeho ochránce, zatasím Katanu a příjdu blíž Co se zase stalo že se zase mlátí?

Ardeth Bay - 15. února 2009 20:40

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro před vchodem do sídla když jsme už se vydali směrem k městu, zahlédnu nejmladší z nás jak se promění a někam uteče. Nevěnuji tomu svoji pozornost, mám v hlavě jenom jednu myšlenku a to jak budu zabíjet pijavice dlouhou a bolestivou srmtí, to je jediný způsob jak udržet svou vnitřní bestii na uzdě. Ale po pár krokách zaslechnu zvuky co asi zaujali Emili. to zní jako souboj, měl bych se tam podívat co kdyby na nás útočili pijavice. rozběhnu se směrem za zvuky, zcela automaticky rozepnu knoflík u svého dlouhého čeného koženého kabátu abych se dostal ke svým dvěma Beretám se stříbrnými náboji a šáhnu po své stříbrné kataně co mám na zádech a to jsem si chtěl kvůli boji zajít do města, přitom se něco odehrává přímo tady. Doufám že to je několik upírů vytasím Katanu a během chvíle, aniž bych se promněnil, doběhnu na místo kde spatřím jak jsou v sobě jenom jeden z bratrů a jeho ochránce, zatasím Katanu a příjdu blíž Co se zase stalo že se zase mlátí?

Ardeth Bay - 15. února 2009 20:40

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro před vchodem do sídla když jsme už se vydali směrem k městu, zahlédnu nejmladší z nás jak se promění a někam uteče. Nevěnuji tomu svoji pozornost, mám v hlavě jenom jednu myšlenku a to jak budu zabíjet pijavice dlouhou a bolestivou srmtí, to je jediný způsob jak udržet svou vnitřní bestii na uzdě. Ale po pár krokách zaslechnu zvuky co asi zaujali Emili. to zní jako souboj, měl bych se tam podívat co kdyby na nás útočili pijavice. rozběhnu se směrem za zvuky, zcela automaticky rozepnu knoflík u svého dlouhého čeného koženého kabátu abych se dostal ke svým dvěma Beretám se stříbrnými náboji a šáhnu po své stříbrné kataně co mám na zádech a to jsem si chtěl kvůli boji zajít do města, přitom se něco odehrává přímo tady. Doufám že to je několik upírů vytasím Katanu a během chvíle, aniž bych se promněnil, doběhnu na místo kde spatřím jak jsou v sobě jenom jeden z bratrů a jeho ochránce, zatasím Katanu a příjdu blíž Co se zase stalo že se zase mlátí?

Ardeth Bay - 15. února 2009 20:40

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro před vchodem do sídla když jsme už se vydali směrem k městu, zahlédnu nejmladší z nás jak se promění a někam uteče. Nevěnuji tomu svoji pozornost, mám v hlavě jenom jednu myšlenku a to jak budu zabíjet pijavice dlouhou a bolestivou srmtí, to je jediný způsob jak udržet svou vnitřní bestii na uzdě. Ale po pár krokách zaslechnu zvuky co asi zaujali Emili. to zní jako souboj, měl bych se tam podívat co kdyby na nás útočili pijavice. rozběhnu se směrem za zvuky, zcela automaticky rozepnu knoflík u svého dlouhého čeného koženého kabátu abych se dostal ke svým dvěma Beretám se stříbrnými náboji a šáhnu po své stříbrné kataně co mám na zádech a to jsem si chtěl kvůli boji zajít do města, přitom se něco odehrává přímo tady. Doufám že to je několik upírů vytasím Katanu a během chvíle, aniž bych se promněnil, doběhnu na místo kde spatřím jak jsou v sobě jenom jeden z bratrů a jeho ochránce, zatasím Katanu a příjdu blíž Co se zase stalo že se zase mlátí?

Viktor - 15. února 2009 20:59

soukromá zpráva od Viktor pro Boj neboj, brácha se mi do toho zase sere, ale to mu neodpustím Můj skončil tím, že se předemnou objevil brácha a já skončil svou tlamou na jeho botě. Poodlétl jsem kousek stranou a zakňučel bolestí. Zuby mě brněli od toho střetnutí, navíc jsem ucítil v tlamě krev. Hodil jsem vzteklý pohled na svého bratra. Žádal jsem ho, aby se do toho nepletl, ale jako vždy on musel předvést, jak moc je dobrej a taky to, že on je tady vůdcem. ,, Hraješ si na velkého vůdce? Fajn, mě tím pádem nepotřebuješ! Jestli za mnou někdo z Vás půjde, zabiju Vás!" upozorním je a rozběhnu se pryč do nich. Rozhodl jsem se, v srdci křivdu a vztek. Vždycky jsem byl ten horlivý, ten méně přemýšlející, ale kolikrát jsem mohl zachránit některé z nás, kteří kvůli bratrovi umřeli. Nechápal jsem sebe sama, jak jsem mohl tady v klanu vydržet, tak dlouho. Tohle byl bratrův klan a ne můj nebo náš. Všichni uznávali pouze jeho, mě brali jen jako horlivého blázna, co potřebuje ochranu od holky. Běžel jsem přes hřbitov a prudce jsem oddechoval, nikoli však námahou, ale potlačovaným vztekem. Chvěl jsem se nenávistí k celému tomuhle klanu, svému bratrovy, který pro mě přestal být bratrem.

Viktor - 15. února 2009 20:59

soukromá zpráva od Viktor pro Boj neboj, brácha se mi do toho zase sere, ale to mu neodpustím Můj skončil tím, že se předemnou objevil brácha a já skončil svou tlamou na jeho botě. Poodlétl jsem kousek stranou a zakňučel bolestí. Zuby mě brněli od toho střetnutí, navíc jsem ucítil v tlamě krev. Hodil jsem vzteklý pohled na svého bratra. Žádal jsem ho, aby se do toho nepletl, ale jako vždy on musel předvést, jak moc je dobrej a taky to, že on je tady vůdcem. ,, Hraješ si na velkého vůdce? Fajn, mě tím pádem nepotřebuješ! Jestli za mnou někdo z Vás půjde, zabiju Vás!" upozorním je a rozběhnu se pryč do nich. Rozhodl jsem se, v srdci křivdu a vztek. Vždycky jsem byl ten horlivý, ten méně přemýšlející, ale kolikrát jsem mohl zachránit některé z nás, kteří kvůli bratrovi umřeli. Nechápal jsem sebe sama, jak jsem mohl tady v klanu vydržet, tak dlouho. Tohle byl bratrův klan a ne můj nebo náš. Všichni uznávali pouze jeho, mě brali jen jako horlivého blázna, co potřebuje ochranu od holky. Běžel jsem přes hřbitov a prudce jsem oddechoval, nikoli však námahou, ale potlačovaným vztekem. Chvěl jsem se nenávistí k celému tomuhle klanu, svému bratrovy, který pro mě přestal být bratrem.

Viktor - 15. února 2009 20:59

soukromá zpráva od Viktor pro Boj neboj, brácha se mi do toho zase sere, ale to mu neodpustím Můj skončil tím, že se předemnou objevil brácha a já skončil svou tlamou na jeho botě. Poodlétl jsem kousek stranou a zakňučel bolestí. Zuby mě brněli od toho střetnutí, navíc jsem ucítil v tlamě krev. Hodil jsem vzteklý pohled na svého bratra. Žádal jsem ho, aby se do toho nepletl, ale jako vždy on musel předvést, jak moc je dobrej a taky to, že on je tady vůdcem. ,, Hraješ si na velkého vůdce? Fajn, mě tím pádem nepotřebuješ! Jestli za mnou někdo z Vás půjde, zabiju Vás!" upozorním je a rozběhnu se pryč do nich. Rozhodl jsem se, v srdci křivdu a vztek. Vždycky jsem byl ten horlivý, ten méně přemýšlející, ale kolikrát jsem mohl zachránit některé z nás, kteří kvůli bratrovi umřeli. Nechápal jsem sebe sama, jak jsem mohl tady v klanu vydržet, tak dlouho. Tohle byl bratrův klan a ne můj nebo náš. Všichni uznávali pouze jeho, mě brali jen jako horlivého blázna, co potřebuje ochranu od holky. Běžel jsem přes hřbitov a prudce jsem oddechoval, nikoli však námahou, ale potlačovaným vztekem. Chvěl jsem se nenávistí k celému tomuhle klanu, svému bratrovy, který pro mě přestal být bratrem.

Viktor - 15. února 2009 20:59

soukromá zpráva od Viktor pro Boj neboj, brácha se mi do toho zase sere, ale to mu neodpustím Můj skončil tím, že se předemnou objevil brácha a já skončil svou tlamou na jeho botě. Poodlétl jsem kousek stranou a zakňučel bolestí. Zuby mě brněli od toho střetnutí, navíc jsem ucítil v tlamě krev. Hodil jsem vzteklý pohled na svého bratra. Žádal jsem ho, aby se do toho nepletl, ale jako vždy on musel předvést, jak moc je dobrej a taky to, že on je tady vůdcem. ,, Hraješ si na velkého vůdce? Fajn, mě tím pádem nepotřebuješ! Jestli za mnou někdo z Vás půjde, zabiju Vás!" upozorním je a rozběhnu se pryč do nich. Rozhodl jsem se, v srdci křivdu a vztek. Vždycky jsem byl ten horlivý, ten méně přemýšlející, ale kolikrát jsem mohl zachránit některé z nás, kteří kvůli bratrovi umřeli. Nechápal jsem sebe sama, jak jsem mohl tady v klanu vydržet, tak dlouho. Tohle byl bratrův klan a ne můj nebo náš. Všichni uznávali pouze jeho, mě brali jen jako horlivého blázna, co potřebuje ochranu od holky. Běžel jsem přes hřbitov a prudce jsem oddechoval, nikoli však námahou, ale potlačovaným vztekem. Chvěl jsem se nenávistí k celému tomuhle klanu, svému bratrovy, který pro mě přestal být bratrem.

Viktor - 15. února 2009 20:59

soukromá zpráva od Viktor pro Boj neboj, brácha se mi do toho zase sere, ale to mu neodpustím Můj skončil tím, že se předemnou objevil brácha a já skončil svou tlamou na jeho botě. Poodlétl jsem kousek stranou a zakňučel bolestí. Zuby mě brněli od toho střetnutí, navíc jsem ucítil v tlamě krev. Hodil jsem vzteklý pohled na svého bratra. Žádal jsem ho, aby se do toho nepletl, ale jako vždy on musel předvést, jak moc je dobrej a taky to, že on je tady vůdcem. ,, Hraješ si na velkého vůdce? Fajn, mě tím pádem nepotřebuješ! Jestli za mnou někdo z Vás půjde, zabiju Vás!" upozorním je a rozběhnu se pryč do nich. Rozhodl jsem se, v srdci křivdu a vztek. Vždycky jsem byl ten horlivý, ten méně přemýšlející, ale kolikrát jsem mohl zachránit některé z nás, kteří kvůli bratrovi umřeli. Nechápal jsem sebe sama, jak jsem mohl tady v klanu vydržet, tak dlouho. Tohle byl bratrův klan a ne můj nebo náš. Všichni uznávali pouze jeho, mě brali jen jako horlivého blázna, co potřebuje ochranu od holky. Běžel jsem přes hřbitov a prudce jsem oddechoval, nikoli však námahou, ale potlačovaným vztekem. Chvěl jsem se nenávistí k celému tomuhle klanu, svému bratrovy, který pro mě přestal být bratrem.

Viktor - 15. února 2009 20:59

soukromá zpráva od Viktor pro Boj neboj, brácha se mi do toho zase sere, ale to mu neodpustím Můj skončil tím, že se předemnou objevil brácha a já skončil svou tlamou na jeho botě. Poodlétl jsem kousek stranou a zakňučel bolestí. Zuby mě brněli od toho střetnutí, navíc jsem ucítil v tlamě krev. Hodil jsem vzteklý pohled na svého bratra. Žádal jsem ho, aby se do toho nepletl, ale jako vždy on musel předvést, jak moc je dobrej a taky to, že on je tady vůdcem. ,, Hraješ si na velkého vůdce? Fajn, mě tím pádem nepotřebuješ! Jestli za mnou někdo z Vás půjde, zabiju Vás!" upozorním je a rozběhnu se pryč do nich. Rozhodl jsem se, v srdci křivdu a vztek. Vždycky jsem byl ten horlivý, ten méně přemýšlející, ale kolikrát jsem mohl zachránit některé z nás, kteří kvůli bratrovi umřeli. Nechápal jsem sebe sama, jak jsem mohl tady v klanu vydržet, tak dlouho. Tohle byl bratrův klan a ne můj nebo náš. Všichni uznávali pouze jeho, mě brali jen jako horlivého blázna, co potřebuje ochranu od holky. Běžel jsem přes hřbitov a prudce jsem oddechoval, nikoli však námahou, ale potlačovaným vztekem. Chvěl jsem se nenávistí k celému tomuhle klanu, svému bratrovy, který pro mě přestal být bratrem.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro A je to včudu...ač chci nebo ne jednou mi byl svěřen pod ochranu a to musím dodržet Skloním hlavu když se Viktor zase zdekuje. Špičkami slechů se nechtěně dotknu Martinový zad. Promiň. snad až zbytečně se omluvím z hlasu mi zní utahanost a nevole. Copak musí vždycky někam zdrhnout? Já se naběhám daleko víc jak smrtonoši.. stěžuju s v duchu a pomalým krokem se vydám směrem, kde zmizel vůdce. Martine prosím tě zůstaň tady. Pokusím se ho uklidnit. sdělím mu prosebně a hned na to se rozběhnu za svým svěřencem. Trvá mi o něco déle než ho dostihnu tentokrát se ale držím o něco za ním avšak ne tak daleko abych ho ztratila. Drahnou chvíli mlčím. Já myslela, že celou prahu už znáš a nemusíš si jí znovu celou probíhat... pronesu k němu stále se držíc v uctivé vzdálenosti.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro A je to včudu...ač chci nebo ne jednou mi byl svěřen pod ochranu a to musím dodržet Skloním hlavu když se Viktor zase zdekuje. Špičkami slechů se nechtěně dotknu Martinový zad. Promiň. snad až zbytečně se omluvím z hlasu mi zní utahanost a nevole. Copak musí vždycky někam zdrhnout? Já se naběhám daleko víc jak smrtonoši.. stěžuju s v duchu a pomalým krokem se vydám směrem, kde zmizel vůdce. Martine prosím tě zůstaň tady. Pokusím se ho uklidnit. sdělím mu prosebně a hned na to se rozběhnu za svým svěřencem. Trvá mi o něco déle než ho dostihnu tentokrát se ale držím o něco za ním avšak ne tak daleko abych ho ztratila. Drahnou chvíli mlčím. Já myslela, že celou prahu už znáš a nemusíš si jí znovu celou probíhat... pronesu k němu stále se držíc v uctivé vzdálenosti.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro A je to včudu...ač chci nebo ne jednou mi byl svěřen pod ochranu a to musím dodržet Skloním hlavu když se Viktor zase zdekuje. Špičkami slechů se nechtěně dotknu Martinový zad. Promiň. snad až zbytečně se omluvím z hlasu mi zní utahanost a nevole. Copak musí vždycky někam zdrhnout? Já se naběhám daleko víc jak smrtonoši.. stěžuju s v duchu a pomalým krokem se vydám směrem, kde zmizel vůdce. Martine prosím tě zůstaň tady. Pokusím se ho uklidnit. sdělím mu prosebně a hned na to se rozběhnu za svým svěřencem. Trvá mi o něco déle než ho dostihnu tentokrát se ale držím o něco za ním avšak ne tak daleko abych ho ztratila. Drahnou chvíli mlčím. Já myslela, že celou prahu už znáš a nemusíš si jí znovu celou probíhat... pronesu k němu stále se držíc v uctivé vzdálenosti.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro A je to včudu...ač chci nebo ne jednou mi byl svěřen pod ochranu a to musím dodržet Skloním hlavu když se Viktor zase zdekuje. Špičkami slechů se nechtěně dotknu Martinový zad. Promiň. snad až zbytečně se omluvím z hlasu mi zní utahanost a nevole. Copak musí vždycky někam zdrhnout? Já se naběhám daleko víc jak smrtonoši.. stěžuju s v duchu a pomalým krokem se vydám směrem, kde zmizel vůdce. Martine prosím tě zůstaň tady. Pokusím se ho uklidnit. sdělím mu prosebně a hned na to se rozběhnu za svým svěřencem. Trvá mi o něco déle než ho dostihnu tentokrát se ale držím o něco za ním avšak ne tak daleko abych ho ztratila. Drahnou chvíli mlčím. Já myslela, že celou prahu už znáš a nemusíš si jí znovu celou probíhat... pronesu k němu stále se držíc v uctivé vzdálenosti.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro A je to včudu...ač chci nebo ne jednou mi byl svěřen pod ochranu a to musím dodržet Skloním hlavu když se Viktor zase zdekuje. Špičkami slechů se nechtěně dotknu Martinový zad. Promiň. snad až zbytečně se omluvím z hlasu mi zní utahanost a nevole. Copak musí vždycky někam zdrhnout? Já se naběhám daleko víc jak smrtonoši.. stěžuju s v duchu a pomalým krokem se vydám směrem, kde zmizel vůdce. Martine prosím tě zůstaň tady. Pokusím se ho uklidnit. sdělím mu prosebně a hned na to se rozběhnu za svým svěřencem. Trvá mi o něco déle než ho dostihnu tentokrát se ale držím o něco za ním avšak ne tak daleko abych ho ztratila. Drahnou chvíli mlčím. Já myslela, že celou prahu už znáš a nemusíš si jí znovu celou probíhat... pronesu k němu stále se držíc v uctivé vzdálenosti.

Catherine De Grieux - 15. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro A je to včudu...ač chci nebo ne jednou mi byl svěřen pod ochranu a to musím dodržet Skloním hlavu když se Viktor zase zdekuje. Špičkami slechů se nechtěně dotknu Martinový zad. Promiň. snad až zbytečně se omluvím z hlasu mi zní utahanost a nevole. Copak musí vždycky někam zdrhnout? Já se naběhám daleko víc jak smrtonoši.. stěžuju s v duchu a pomalým krokem se vydám směrem, kde zmizel vůdce. Martine prosím tě zůstaň tady. Pokusím se ho uklidnit. sdělím mu prosebně a hned na to se rozběhnu za svým svěřencem. Trvá mi o něco déle než ho dostihnu tentokrát se ale držím o něco za ním avšak ne tak daleko abych ho ztratila. Drahnou chvíli mlčím. Já myslela, že celou prahu už znáš a nemusíš si jí znovu celou probíhat... pronesu k němu stále se držíc v uctivé vzdálenosti.

Eleanor - 15. února 2009 21:13

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování S kňučením přihlížím rvačce, pro ostatní rutinní záležitost, pro mě horká novinka. Nevím, že jejich hádání je denní chléb. Ježí se mi chlupy na hřbetě a ostražitě, mořsky modrýma očima sleduji vše, co se děje. V jednu chvíli se mi to nelíbí tak, že hlasitě zavyju. Byl to Victor, kdo mě přivedl do klanu, kdo mi pomohl a vše mi vysvětlil. Kde bych vlastně byla teď? Když jsem za ním šla sem, přijala jsem ho jako vůdce a musím následovat svého vůdce, i když vyhrožuje zabitím. Rozeběhnu se za ním. Sice obloukem, takže neběžím přímo za ním, ale šikmo a pozadu, ale přesto jej následuji. Není to tak, že bych ho chtěla chránit, jen ho následuji protože je to on komu věřím a taky mu chci v každém případě pomoci.

Eleanor - 15. února 2009 21:13

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování S kňučením přihlížím rvačce, pro ostatní rutinní záležitost, pro mě horká novinka. Nevím, že jejich hádání je denní chléb. Ježí se mi chlupy na hřbetě a ostražitě, mořsky modrýma očima sleduji vše, co se děje. V jednu chvíli se mi to nelíbí tak, že hlasitě zavyju. Byl to Victor, kdo mě přivedl do klanu, kdo mi pomohl a vše mi vysvětlil. Kde bych vlastně byla teď? Když jsem za ním šla sem, přijala jsem ho jako vůdce a musím následovat svého vůdce, i když vyhrožuje zabitím. Rozeběhnu se za ním. Sice obloukem, takže neběžím přímo za ním, ale šikmo a pozadu, ale přesto jej následuji. Není to tak, že bych ho chtěla chránit, jen ho následuji protože je to on komu věřím a taky mu chci v každém případě pomoci.

Eleanor - 15. února 2009 21:13

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování S kňučením přihlížím rvačce, pro ostatní rutinní záležitost, pro mě horká novinka. Nevím, že jejich hádání je denní chléb. Ježí se mi chlupy na hřbetě a ostražitě, mořsky modrýma očima sleduji vše, co se děje. V jednu chvíli se mi to nelíbí tak, že hlasitě zavyju. Byl to Victor, kdo mě přivedl do klanu, kdo mi pomohl a vše mi vysvětlil. Kde bych vlastně byla teď? Když jsem za ním šla sem, přijala jsem ho jako vůdce a musím následovat svého vůdce, i když vyhrožuje zabitím. Rozeběhnu se za ním. Sice obloukem, takže neběžím přímo za ním, ale šikmo a pozadu, ale přesto jej následuji. Není to tak, že bych ho chtěla chránit, jen ho následuji protože je to on komu věřím a taky mu chci v každém případě pomoci.

Eleanor - 15. února 2009 21:13

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování S kňučením přihlížím rvačce, pro ostatní rutinní záležitost, pro mě horká novinka. Nevím, že jejich hádání je denní chléb. Ježí se mi chlupy na hřbetě a ostražitě, mořsky modrýma očima sleduji vše, co se děje. V jednu chvíli se mi to nelíbí tak, že hlasitě zavyju. Byl to Victor, kdo mě přivedl do klanu, kdo mi pomohl a vše mi vysvětlil. Kde bych vlastně byla teď? Když jsem za ním šla sem, přijala jsem ho jako vůdce a musím následovat svého vůdce, i když vyhrožuje zabitím. Rozeběhnu se za ním. Sice obloukem, takže neběžím přímo za ním, ale šikmo a pozadu, ale přesto jej následuji. Není to tak, že bych ho chtěla chránit, jen ho následuji protože je to on komu věřím a taky mu chci v každém případě pomoci.

Eleanor - 15. února 2009 21:13

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování S kňučením přihlížím rvačce, pro ostatní rutinní záležitost, pro mě horká novinka. Nevím, že jejich hádání je denní chléb. Ježí se mi chlupy na hřbetě a ostražitě, mořsky modrýma očima sleduji vše, co se děje. V jednu chvíli se mi to nelíbí tak, že hlasitě zavyju. Byl to Victor, kdo mě přivedl do klanu, kdo mi pomohl a vše mi vysvětlil. Kde bych vlastně byla teď? Když jsem za ním šla sem, přijala jsem ho jako vůdce a musím následovat svého vůdce, i když vyhrožuje zabitím. Rozeběhnu se za ním. Sice obloukem, takže neběžím přímo za ním, ale šikmo a pozadu, ale přesto jej následuji. Není to tak, že bych ho chtěla chránit, jen ho následuji protože je to on komu věřím a taky mu chci v každém případě pomoci.

Eleanor - 15. února 2009 21:13

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování S kňučením přihlížím rvačce, pro ostatní rutinní záležitost, pro mě horká novinka. Nevím, že jejich hádání je denní chléb. Ježí se mi chlupy na hřbetě a ostražitě, mořsky modrýma očima sleduji vše, co se děje. V jednu chvíli se mi to nelíbí tak, že hlasitě zavyju. Byl to Victor, kdo mě přivedl do klanu, kdo mi pomohl a vše mi vysvětlil. Kde bych vlastně byla teď? Když jsem za ním šla sem, přijala jsem ho jako vůdce a musím následovat svého vůdce, i když vyhrožuje zabitím. Rozeběhnu se za ním. Sice obloukem, takže neběžím přímo za ním, ale šikmo a pozadu, ale přesto jej následuji. Není to tak, že bych ho chtěla chránit, jen ho následuji protože je to on komu věřím a taky mu chci v každém případě pomoci.

Viktor - 15. února 2009 21:33

soukromá zpráva od Viktor pro Já tě varoval Běžel jsem ztemnělým hřbitovem a mířil jsem dál. Chtěl jsem být od klanu, co nejdál. Nemuset myslet na to, co se stalo, ale to mi nebylo dopřáno. Netrvalo dlouho a já jsem vycítil přítomnost Catherine. To mě vytočilo do nepříčetnosti. Už jsem jí varoval, aby mě nechala na pokoji, tentokrát už tady nebude můj bratr, aby ji chránit. Bez jakéhokoli varování jsem se prudce otočil a skočil na ní. Všimla si mě, ale nestihla reagovat dost rychle, moje tesáky ji zaryli do zad, ale díky jejímu pohybu, při kterém se snažila uniknout, jsem minul páteř. Na zádech se jí objevil hluboký šrám, který smáčel krví její bílou srst. ,, Já tě varoval! Vypadni odtud, než to s tebou skončím!" Její krev mi skápne z tlamy na zem, kde se vsáhne do půdy.

Viktor - 15. února 2009 21:33

soukromá zpráva od Viktor pro Já tě varoval Běžel jsem ztemnělým hřbitovem a mířil jsem dál. Chtěl jsem být od klanu, co nejdál. Nemuset myslet na to, co se stalo, ale to mi nebylo dopřáno. Netrvalo dlouho a já jsem vycítil přítomnost Catherine. To mě vytočilo do nepříčetnosti. Už jsem jí varoval, aby mě nechala na pokoji, tentokrát už tady nebude můj bratr, aby ji chránit. Bez jakéhokoli varování jsem se prudce otočil a skočil na ní. Všimla si mě, ale nestihla reagovat dost rychle, moje tesáky ji zaryli do zad, ale díky jejímu pohybu, při kterém se snažila uniknout, jsem minul páteř. Na zádech se jí objevil hluboký šrám, který smáčel krví její bílou srst. ,, Já tě varoval! Vypadni odtud, než to s tebou skončím!" Její krev mi skápne z tlamy na zem, kde se vsáhne do půdy.

Viktor - 15. února 2009 21:33

soukromá zpráva od Viktor pro Já tě varoval Běžel jsem ztemnělým hřbitovem a mířil jsem dál. Chtěl jsem být od klanu, co nejdál. Nemuset myslet na to, co se stalo, ale to mi nebylo dopřáno. Netrvalo dlouho a já jsem vycítil přítomnost Catherine. To mě vytočilo do nepříčetnosti. Už jsem jí varoval, aby mě nechala na pokoji, tentokrát už tady nebude můj bratr, aby ji chránit. Bez jakéhokoli varování jsem se prudce otočil a skočil na ní. Všimla si mě, ale nestihla reagovat dost rychle, moje tesáky ji zaryli do zad, ale díky jejímu pohybu, při kterém se snažila uniknout, jsem minul páteř. Na zádech se jí objevil hluboký šrám, který smáčel krví její bílou srst. ,, Já tě varoval! Vypadni odtud, než to s tebou skončím!" Její krev mi skápne z tlamy na zem, kde se vsáhne do půdy.

Viktor - 15. února 2009 21:33

soukromá zpráva od Viktor pro Já tě varoval Běžel jsem ztemnělým hřbitovem a mířil jsem dál. Chtěl jsem být od klanu, co nejdál. Nemuset myslet na to, co se stalo, ale to mi nebylo dopřáno. Netrvalo dlouho a já jsem vycítil přítomnost Catherine. To mě vytočilo do nepříčetnosti. Už jsem jí varoval, aby mě nechala na pokoji, tentokrát už tady nebude můj bratr, aby ji chránit. Bez jakéhokoli varování jsem se prudce otočil a skočil na ní. Všimla si mě, ale nestihla reagovat dost rychle, moje tesáky ji zaryli do zad, ale díky jejímu pohybu, při kterém se snažila uniknout, jsem minul páteř. Na zádech se jí objevil hluboký šrám, který smáčel krví její bílou srst. ,, Já tě varoval! Vypadni odtud, než to s tebou skončím!" Její krev mi skápne z tlamy na zem, kde se vsáhne do půdy.

Viktor - 15. února 2009 21:33

soukromá zpráva od Viktor pro Já tě varoval Běžel jsem ztemnělým hřbitovem a mířil jsem dál. Chtěl jsem být od klanu, co nejdál. Nemuset myslet na to, co se stalo, ale to mi nebylo dopřáno. Netrvalo dlouho a já jsem vycítil přítomnost Catherine. To mě vytočilo do nepříčetnosti. Už jsem jí varoval, aby mě nechala na pokoji, tentokrát už tady nebude můj bratr, aby ji chránit. Bez jakéhokoli varování jsem se prudce otočil a skočil na ní. Všimla si mě, ale nestihla reagovat dost rychle, moje tesáky ji zaryli do zad, ale díky jejímu pohybu, při kterém se snažila uniknout, jsem minul páteř. Na zádech se jí objevil hluboký šrám, který smáčel krví její bílou srst. ,, Já tě varoval! Vypadni odtud, než to s tebou skončím!" Její krev mi skápne z tlamy na zem, kde se vsáhne do půdy.

Viktor - 15. února 2009 21:33

soukromá zpráva od Viktor pro Já tě varoval Běžel jsem ztemnělým hřbitovem a mířil jsem dál. Chtěl jsem být od klanu, co nejdál. Nemuset myslet na to, co se stalo, ale to mi nebylo dopřáno. Netrvalo dlouho a já jsem vycítil přítomnost Catherine. To mě vytočilo do nepříčetnosti. Už jsem jí varoval, aby mě nechala na pokoji, tentokrát už tady nebude můj bratr, aby ji chránit. Bez jakéhokoli varování jsem se prudce otočil a skočil na ní. Všimla si mě, ale nestihla reagovat dost rychle, moje tesáky ji zaryli do zad, ale díky jejímu pohybu, při kterém se snažila uniknout, jsem minul páteř. Na zádech se jí objevil hluboký šrám, který smáčel krví její bílou srst. ,, Já tě varoval! Vypadni odtud, než to s tebou skončím!" Její krev mi skápne z tlamy na zem, kde se vsáhne do půdy.

Eleanor - 15. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování Následuji ty dva v uctivé vzdálenosti. Cítím pocity obou, tak rozdílné. Starost a vztek. Mohutnýma tlapama se odrážím od země a následuji je dál a dál. Oproti nim vypadám jako štěně. Jsem o polovinu skoro menší a ještě běhám po čtyřech. Zrovna uvažuji nad tím, jestli se vůbec někdy přes štěněcí stadio dostanu. To co vidím i cítím v následující chvíli mě doslova přilepí k zemi. Přední tlapy se mi samovolně podlomí a já padnu na zem, snažíc se to vytěsnit. Vidím Victora napadnout Catherin jejíma očima i jeho zároveň. Neubráním se zakňučení, jen doufám, že sjem tak daleko a neslyší mě. Snad je nyní tak rozrušen, že nevnímá ostatní a nepozná, že jsem poblíž. Nevím, jak bych se mu ubránila já, kdyby mě napadl. Přesto, kdyby se rozhodl pokračovat dál, budu jej stále věrně následovat.

Eleanor - 15. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování Následuji ty dva v uctivé vzdálenosti. Cítím pocity obou, tak rozdílné. Starost a vztek. Mohutnýma tlapama se odrážím od země a následuji je dál a dál. Oproti nim vypadám jako štěně. Jsem o polovinu skoro menší a ještě běhám po čtyřech. Zrovna uvažuji nad tím, jestli se vůbec někdy přes štěněcí stadio dostanu. To co vidím i cítím v následující chvíli mě doslova přilepí k zemi. Přední tlapy se mi samovolně podlomí a já padnu na zem, snažíc se to vytěsnit. Vidím Victora napadnout Catherin jejíma očima i jeho zároveň. Neubráním se zakňučení, jen doufám, že sjem tak daleko a neslyší mě. Snad je nyní tak rozrušen, že nevnímá ostatní a nepozná, že jsem poblíž. Nevím, jak bych se mu ubránila já, kdyby mě napadl. Přesto, kdyby se rozhodl pokračovat dál, budu jej stále věrně následovat.

Eleanor - 15. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování Následuji ty dva v uctivé vzdálenosti. Cítím pocity obou, tak rozdílné. Starost a vztek. Mohutnýma tlapama se odrážím od země a následuji je dál a dál. Oproti nim vypadám jako štěně. Jsem o polovinu skoro menší a ještě běhám po čtyřech. Zrovna uvažuji nad tím, jestli se vůbec někdy přes štěněcí stadio dostanu. To co vidím i cítím v následující chvíli mě doslova přilepí k zemi. Přední tlapy se mi samovolně podlomí a já padnu na zem, snažíc se to vytěsnit. Vidím Victora napadnout Catherin jejíma očima i jeho zároveň. Neubráním se zakňučení, jen doufám, že sjem tak daleko a neslyší mě. Snad je nyní tak rozrušen, že nevnímá ostatní a nepozná, že jsem poblíž. Nevím, jak bych se mu ubránila já, kdyby mě napadl. Přesto, kdyby se rozhodl pokračovat dál, budu jej stále věrně následovat.

Eleanor - 15. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování Následuji ty dva v uctivé vzdálenosti. Cítím pocity obou, tak rozdílné. Starost a vztek. Mohutnýma tlapama se odrážím od země a následuji je dál a dál. Oproti nim vypadám jako štěně. Jsem o polovinu skoro menší a ještě běhám po čtyřech. Zrovna uvažuji nad tím, jestli se vůbec někdy přes štěněcí stadio dostanu. To co vidím i cítím v následující chvíli mě doslova přilepí k zemi. Přední tlapy se mi samovolně podlomí a já padnu na zem, snažíc se to vytěsnit. Vidím Victora napadnout Catherin jejíma očima i jeho zároveň. Neubráním se zakňučení, jen doufám, že sjem tak daleko a neslyší mě. Snad je nyní tak rozrušen, že nevnímá ostatní a nepozná, že jsem poblíž. Nevím, jak bych se mu ubránila já, kdyby mě napadl. Přesto, kdyby se rozhodl pokračovat dál, budu jej stále věrně následovat.

Eleanor - 15. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování Následuji ty dva v uctivé vzdálenosti. Cítím pocity obou, tak rozdílné. Starost a vztek. Mohutnýma tlapama se odrážím od země a následuji je dál a dál. Oproti nim vypadám jako štěně. Jsem o polovinu skoro menší a ještě běhám po čtyřech. Zrovna uvažuji nad tím, jestli se vůbec někdy přes štěněcí stadio dostanu. To co vidím i cítím v následující chvíli mě doslova přilepí k zemi. Přední tlapy se mi samovolně podlomí a já padnu na zem, snažíc se to vytěsnit. Vidím Victora napadnout Catherin jejíma očima i jeho zároveň. Neubráním se zakňučení, jen doufám, že sjem tak daleko a neslyší mě. Snad je nyní tak rozrušen, že nevnímá ostatní a nepozná, že jsem poblíž. Nevím, jak bych se mu ubránila já, kdyby mě napadl. Přesto, kdyby se rozhodl pokračovat dál, budu jej stále věrně následovat.

Eleanor - 15. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování Následuji ty dva v uctivé vzdálenosti. Cítím pocity obou, tak rozdílné. Starost a vztek. Mohutnýma tlapama se odrážím od země a následuji je dál a dál. Oproti nim vypadám jako štěně. Jsem o polovinu skoro menší a ještě běhám po čtyřech. Zrovna uvažuji nad tím, jestli se vůbec někdy přes štěněcí stadio dostanu. To co vidím i cítím v následující chvíli mě doslova přilepí k zemi. Přední tlapy se mi samovolně podlomí a já padnu na zem, snažíc se to vytěsnit. Vidím Victora napadnout Catherin jejíma očima i jeho zároveň. Neubráním se zakňučení, jen doufám, že sjem tak daleko a neslyší mě. Snad je nyní tak rozrušen, že nevnímá ostatní a nepozná, že jsem poblíž. Nevím, jak bych se mu ubránila já, kdyby mě napadl. Přesto, kdyby se rozhodl pokračovat dál, budu jej stále věrně následovat.

Viktor - 15. února 2009 22:28

soukromá zpráva od Viktor pro Další pronásledovatel, to snad ne Sledoval jsem zraněnou Catherine a začínalo mi to děsně vadit. Bolelo to, ve vzteku jsem udělal něco, co bych normálně neudělal. Zase jsem se choval jako blázen, jenže proč mě oni nemůžou nechat na pokoji? Nemohla mě nechat být? ,, Promiň!" zakňučím a rozeběhnu se rychle pryč se strašným pocitem úzkosti někde za hrudní kostí. Běžím už dlouho, když si konečně uvědomí, že nejsem sám. Zastavím se a začnu se rozhlížet a čenichat. Ten pach není starý, ale je mi něčím známí. Potom mi to dojde. ,, Emily? Vylez!" Když se předemnou objeví vlkodlačice, kterou jsem nedávno přivedl do klanu, tak se zamračím. ,, Jak dlouho už jdeš za mnou?" zeptám se s úmyslem jí poslat zpět.

Viktor - 15. února 2009 22:28

soukromá zpráva od Viktor pro Další pronásledovatel, to snad ne Sledoval jsem zraněnou Catherine a začínalo mi to děsně vadit. Bolelo to, ve vzteku jsem udělal něco, co bych normálně neudělal. Zase jsem se choval jako blázen, jenže proč mě oni nemůžou nechat na pokoji? Nemohla mě nechat být? ,, Promiň!" zakňučím a rozeběhnu se rychle pryč se strašným pocitem úzkosti někde za hrudní kostí. Běžím už dlouho, když si konečně uvědomí, že nejsem sám. Zastavím se a začnu se rozhlížet a čenichat. Ten pach není starý, ale je mi něčím známí. Potom mi to dojde. ,, Emily? Vylez!" Když se předemnou objeví vlkodlačice, kterou jsem nedávno přivedl do klanu, tak se zamračím. ,, Jak dlouho už jdeš za mnou?" zeptám se s úmyslem jí poslat zpět.

Viktor - 15. února 2009 22:28

soukromá zpráva od Viktor pro Další pronásledovatel, to snad ne Sledoval jsem zraněnou Catherine a začínalo mi to děsně vadit. Bolelo to, ve vzteku jsem udělal něco, co bych normálně neudělal. Zase jsem se choval jako blázen, jenže proč mě oni nemůžou nechat na pokoji? Nemohla mě nechat být? ,, Promiň!" zakňučím a rozeběhnu se rychle pryč se strašným pocitem úzkosti někde za hrudní kostí. Běžím už dlouho, když si konečně uvědomí, že nejsem sám. Zastavím se a začnu se rozhlížet a čenichat. Ten pach není starý, ale je mi něčím známí. Potom mi to dojde. ,, Emily? Vylez!" Když se předemnou objeví vlkodlačice, kterou jsem nedávno přivedl do klanu, tak se zamračím. ,, Jak dlouho už jdeš za mnou?" zeptám se s úmyslem jí poslat zpět.

Viktor - 15. února 2009 22:28

soukromá zpráva od Viktor pro Další pronásledovatel, to snad ne Sledoval jsem zraněnou Catherine a začínalo mi to děsně vadit. Bolelo to, ve vzteku jsem udělal něco, co bych normálně neudělal. Zase jsem se choval jako blázen, jenže proč mě oni nemůžou nechat na pokoji? Nemohla mě nechat být? ,, Promiň!" zakňučím a rozeběhnu se rychle pryč se strašným pocitem úzkosti někde za hrudní kostí. Běžím už dlouho, když si konečně uvědomí, že nejsem sám. Zastavím se a začnu se rozhlížet a čenichat. Ten pach není starý, ale je mi něčím známí. Potom mi to dojde. ,, Emily? Vylez!" Když se předemnou objeví vlkodlačice, kterou jsem nedávno přivedl do klanu, tak se zamračím. ,, Jak dlouho už jdeš za mnou?" zeptám se s úmyslem jí poslat zpět.

Viktor - 15. února 2009 22:28

soukromá zpráva od Viktor pro Další pronásledovatel, to snad ne Sledoval jsem zraněnou Catherine a začínalo mi to děsně vadit. Bolelo to, ve vzteku jsem udělal něco, co bych normálně neudělal. Zase jsem se choval jako blázen, jenže proč mě oni nemůžou nechat na pokoji? Nemohla mě nechat být? ,, Promiň!" zakňučím a rozeběhnu se rychle pryč se strašným pocitem úzkosti někde za hrudní kostí. Běžím už dlouho, když si konečně uvědomí, že nejsem sám. Zastavím se a začnu se rozhlížet a čenichat. Ten pach není starý, ale je mi něčím známí. Potom mi to dojde. ,, Emily? Vylez!" Když se předemnou objeví vlkodlačice, kterou jsem nedávno přivedl do klanu, tak se zamračím. ,, Jak dlouho už jdeš za mnou?" zeptám se s úmyslem jí poslat zpět.

Viktor - 15. února 2009 22:28

soukromá zpráva od Viktor pro Další pronásledovatel, to snad ne Sledoval jsem zraněnou Catherine a začínalo mi to děsně vadit. Bolelo to, ve vzteku jsem udělal něco, co bych normálně neudělal. Zase jsem se choval jako blázen, jenže proč mě oni nemůžou nechat na pokoji? Nemohla mě nechat být? ,, Promiň!" zakňučím a rozeběhnu se rychle pryč se strašným pocitem úzkosti někde za hrudní kostí. Běžím už dlouho, když si konečně uvědomí, že nejsem sám. Zastavím se a začnu se rozhlížet a čenichat. Ten pach není starý, ale je mi něčím známí. Potom mi to dojde. ,, Emily? Vylez!" Když se předemnou objeví vlkodlačice, kterou jsem nedávno přivedl do klanu, tak se zamračím. ,, Jak dlouho už jdeš za mnou?" zeptám se s úmyslem jí poslat zpět.

Eleanor - 15. února 2009 22:37

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování, ne pro-následování Stále sleduji ViKtora, probíhám jinudy, uličkami a parky, tak, aby mě neviděl. Vím, že mě může cítit, ale nechci být vidět. Sleduji ho celou dobu, probíhám za ním po pravé straně mezi stromy, skrz křoviny a další porost. Všimnu si, že zastavil a čenichá.Zastavím se také a sleduji jej jen z povzdálí. Za chvíli uslyším v hlavě rozkaz. Všiml si mě. S kňučením se vyplížím ze křoví, hrudí a břichem přitisklým na zem. (Jako pes když něco proved) Ještě jednou zakňučím a dívám se na něj tmavě modrýma jiskrnýma očima. Radši zůstanu v poměrně slušné vzálenosti s hlavou skloněnou k zemi a vtaženou mezi přední tlapy. Celou dobu.. Přiznám se mu, i v tomhle vlčím těle mám jemný hlas, holt 18 let je 18 let.

Eleanor - 15. února 2009 22:37

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování, ne pro-následování Stále sleduji ViKtora, probíhám jinudy, uličkami a parky, tak, aby mě neviděl. Vím, že mě může cítit, ale nechci být vidět. Sleduji ho celou dobu, probíhám za ním po pravé straně mezi stromy, skrz křoviny a další porost. Všimnu si, že zastavil a čenichá.Zastavím se také a sleduji jej jen z povzdálí. Za chvíli uslyším v hlavě rozkaz. Všiml si mě. S kňučením se vyplížím ze křoví, hrudí a břichem přitisklým na zem. (Jako pes když něco proved) Ještě jednou zakňučím a dívám se na něj tmavě modrýma jiskrnýma očima. Radši zůstanu v poměrně slušné vzálenosti s hlavou skloněnou k zemi a vtaženou mezi přední tlapy. Celou dobu.. Přiznám se mu, i v tomhle vlčím těle mám jemný hlas, holt 18 let je 18 let.

Eleanor - 15. února 2009 22:37

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování, ne pro-následování Stále sleduji ViKtora, probíhám jinudy, uličkami a parky, tak, aby mě neviděl. Vím, že mě může cítit, ale nechci být vidět. Sleduji ho celou dobu, probíhám za ním po pravé straně mezi stromy, skrz křoviny a další porost. Všimnu si, že zastavil a čenichá.Zastavím se také a sleduji jej jen z povzdálí. Za chvíli uslyším v hlavě rozkaz. Všiml si mě. S kňučením se vyplížím ze křoví, hrudí a břichem přitisklým na zem. (Jako pes když něco proved) Ještě jednou zakňučím a dívám se na něj tmavě modrýma jiskrnýma očima. Radši zůstanu v poměrně slušné vzálenosti s hlavou skloněnou k zemi a vtaženou mezi přední tlapy. Celou dobu.. Přiznám se mu, i v tomhle vlčím těle mám jemný hlas, holt 18 let je 18 let.

Eleanor - 15. února 2009 22:37

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování, ne pro-následování Stále sleduji ViKtora, probíhám jinudy, uličkami a parky, tak, aby mě neviděl. Vím, že mě může cítit, ale nechci být vidět. Sleduji ho celou dobu, probíhám za ním po pravé straně mezi stromy, skrz křoviny a další porost. Všimnu si, že zastavil a čenichá.Zastavím se také a sleduji jej jen z povzdálí. Za chvíli uslyším v hlavě rozkaz. Všiml si mě. S kňučením se vyplížím ze křoví, hrudí a břichem přitisklým na zem. (Jako pes když něco proved) Ještě jednou zakňučím a dívám se na něj tmavě modrýma jiskrnýma očima. Radši zůstanu v poměrně slušné vzálenosti s hlavou skloněnou k zemi a vtaženou mezi přední tlapy. Celou dobu.. Přiznám se mu, i v tomhle vlčím těle mám jemný hlas, holt 18 let je 18 let.

Eleanor - 15. února 2009 22:37

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování, ne pro-následování Stále sleduji ViKtora, probíhám jinudy, uličkami a parky, tak, aby mě neviděl. Vím, že mě může cítit, ale nechci být vidět. Sleduji ho celou dobu, probíhám za ním po pravé straně mezi stromy, skrz křoviny a další porost. Všimnu si, že zastavil a čenichá.Zastavím se také a sleduji jej jen z povzdálí. Za chvíli uslyším v hlavě rozkaz. Všiml si mě. S kňučením se vyplížím ze křoví, hrudí a břichem přitisklým na zem. (Jako pes když něco proved) Ještě jednou zakňučím a dívám se na něj tmavě modrýma jiskrnýma očima. Radši zůstanu v poměrně slušné vzálenosti s hlavou skloněnou k zemi a vtaženou mezi přední tlapy. Celou dobu.. Přiznám se mu, i v tomhle vlčím těle mám jemný hlas, holt 18 let je 18 let.

Eleanor - 15. února 2009 22:37

soukromá zpráva od Eleanor pro Následování, ne pro-následování Stále sleduji ViKtora, probíhám jinudy, uličkami a parky, tak, aby mě neviděl. Vím, že mě může cítit, ale nechci být vidět. Sleduji ho celou dobu, probíhám za ním po pravé straně mezi stromy, skrz křoviny a další porost. Všimnu si, že zastavil a čenichá.Zastavím se také a sleduji jej jen z povzdálí. Za chvíli uslyším v hlavě rozkaz. Všiml si mě. S kňučením se vyplížím ze křoví, hrudí a břichem přitisklým na zem. (Jako pes když něco proved) Ještě jednou zakňučím a dívám se na něj tmavě modrýma jiskrnýma očima. Radši zůstanu v poměrně slušné vzálenosti s hlavou skloněnou k zemi a vtaženou mezi přední tlapy. Celou dobu.. Přiznám se mu, i v tomhle vlčím těle mám jemný hlas, holt 18 let je 18 let.

Craig O'Connor - 15. února 2009 22:39

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Mezitím kdesi v uličkách Prahy Opřu se jednou rukou o stěnu a začnu se rozdýchávat po delším běhu téměř napříč čtvrtinou Prahy. Nepotlačitelná touha po mase a něčí vraždě mě hnala jako pára lokomotivu a nejspíš ještě požene.No skvěle můžeme se...konečně dát...do práce.Uchechtnu se pro sebe této myšlence a ohlížím se po svém okolí.Myslel jsem že mě Joseph následuje ale jak se zdá někde se odpojil.Aspoň bude víc zábavy jen pro mě. Vykročím již volnějším krokem vpřed,víc do hlubin spleťi ulic a přitom už se rozhlížím po nějaké oběti ať už jde o krváka nebo o obyčejnýho smrtelníka.No tak kamaráde chtěl jsi ven tak pojď,máš volný průchod...Zasměji se a padnu na všechny čtyři,přeměna v mé druhé JÁ na sebe nenechá dlouho čekat. Tělo začne pokrývat hustá černá srst,nehty zarůstají do velkých drápů,vlasy vystřídá taktéž černá hříva ze které jako dva ďábelské rohy vykukují dvě velké uši a lebka nabere vlčích tvarů. (P.S. moje vlkodlačí podoba je velmi inspirována filmem Van Hellsing obvzláště ke konci filmu kde Hellsing coby velký černý vlkodlak bojuje s Drákulou) Když je transformace dokončena postavím se na zadní a zavyji hluboce na celé širé okolí.Je čas dát se do práce.

Craig O'Connor - 15. února 2009 22:39

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Mezitím kdesi v uličkách Prahy Opřu se jednou rukou o stěnu a začnu se rozdýchávat po delším běhu téměř napříč čtvrtinou Prahy. Nepotlačitelná touha po mase a něčí vraždě mě hnala jako pára lokomotivu a nejspíš ještě požene.No skvěle můžeme se...konečně dát...do práce.Uchechtnu se pro sebe této myšlence a ohlížím se po svém okolí.Myslel jsem že mě Joseph následuje ale jak se zdá někde se odpojil.Aspoň bude víc zábavy jen pro mě. Vykročím již volnějším krokem vpřed,víc do hlubin spleťi ulic a přitom už se rozhlížím po nějaké oběti ať už jde o krváka nebo o obyčejnýho smrtelníka.No tak kamaráde chtěl jsi ven tak pojď,máš volný průchod...Zasměji se a padnu na všechny čtyři,přeměna v mé druhé JÁ na sebe nenechá dlouho čekat. Tělo začne pokrývat hustá černá srst,nehty zarůstají do velkých drápů,vlasy vystřídá taktéž černá hříva ze které jako dva ďábelské rohy vykukují dvě velké uši a lebka nabere vlčích tvarů. (P.S. moje vlkodlačí podoba je velmi inspirována filmem Van Hellsing obvzláště ke konci filmu kde Hellsing coby velký černý vlkodlak bojuje s Drákulou) Když je transformace dokončena postavím se na zadní a zavyji hluboce na celé širé okolí.Je čas dát se do práce.

Craig O'Connor - 15. února 2009 22:40

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Mezitím kdesi v uličkách Prahy Opřu se jednou rukou o stěnu a začnu se rozdýchávat po delším běhu téměř napříč čtvrtinou Prahy. Nepotlačitelná touha po mase a něčí vraždě mě hnala jako pára lokomotivu a nejspíš ještě požene.No skvěle můžeme se...konečně dát...do práce.Uchechtnu se pro sebe této myšlence a ohlížím se po svém okolí.Myslel jsem že mě Joseph následuje ale jak se zdá někde se odpojil.Aspoň bude víc zábavy jen pro mě. Vykročím již volnějším krokem vpřed,víc do hlubin spleťi ulic a přitom už se rozhlížím po nějaké oběti ať už jde o krváka nebo o obyčejnýho smrtelníka.No tak kamaráde chtěl jsi ven tak pojď,máš volný průchod...Zasměji se a padnu na všechny čtyři,přeměna v mé druhé JÁ na sebe nenechá dlouho čekat. Tělo začne pokrývat hustá černá srst,nehty zarůstají do velkých drápů,vlasy vystřídá taktéž černá hříva ze které jako dva ďábelské rohy vykukují dvě velké uši a lebka nabere vlčích tvarů. (P.S. moje vlkodlačí podoba je velmi inspirována filmem Van Hellsing obvzláště ke konci filmu kde Hellsing coby velký černý vlkodlak bojuje s Drákulou) Když je transformace dokončena postavím se na zadní a zavyji hluboce na celé širé okolí.Je čas dát se do práce.

Craig O'Connor - 15. února 2009 22:40

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Mezitím kdesi v uličkách Prahy Opřu se jednou rukou o stěnu a začnu se rozdýchávat po delším běhu téměř napříč čtvrtinou Prahy. Nepotlačitelná touha po mase a něčí vraždě mě hnala jako pára lokomotivu a nejspíš ještě požene.No skvěle můžeme se...konečně dát...do práce.Uchechtnu se pro sebe této myšlence a ohlížím se po svém okolí.Myslel jsem že mě Joseph následuje ale jak se zdá někde se odpojil.Aspoň bude víc zábavy jen pro mě. Vykročím již volnějším krokem vpřed,víc do hlubin spleťi ulic a přitom už se rozhlížím po nějaké oběti ať už jde o krváka nebo o obyčejnýho smrtelníka.No tak kamaráde chtěl jsi ven tak pojď,máš volný průchod...Zasměji se a padnu na všechny čtyři,přeměna v mé druhé JÁ na sebe nenechá dlouho čekat. Tělo začne pokrývat hustá černá srst,nehty zarůstají do velkých drápů,vlasy vystřídá taktéž černá hříva ze které jako dva ďábelské rohy vykukují dvě velké uši a lebka nabere vlčích tvarů. (P.S. moje vlkodlačí podoba je velmi inspirována filmem Van Hellsing obvzláště ke konci filmu kde Hellsing coby velký černý vlkodlak bojuje s Drákulou) Když je transformace dokončena postavím se na zadní a zavyji hluboce na celé širé okolí.Je čas dát se do práce.

Craig O'Connor - 15. února 2009 22:40

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Mezitím kdesi v uličkách Prahy Opřu se jednou rukou o stěnu a začnu se rozdýchávat po delším běhu téměř napříč čtvrtinou Prahy. Nepotlačitelná touha po mase a něčí vraždě mě hnala jako pára lokomotivu a nejspíš ještě požene.No skvěle můžeme se...konečně dát...do práce.Uchechtnu se pro sebe této myšlence a ohlížím se po svém okolí.Myslel jsem že mě Joseph následuje ale jak se zdá někde se odpojil.Aspoň bude víc zábavy jen pro mě. Vykročím již volnějším krokem vpřed,víc do hlubin spleťi ulic a přitom už se rozhlížím po nějaké oběti ať už jde o krváka nebo o obyčejnýho smrtelníka.No tak kamaráde chtěl jsi ven tak pojď,máš volný průchod...Zasměji se a padnu na všechny čtyři,přeměna v mé druhé JÁ na sebe nenechá dlouho čekat. Tělo začne pokrývat hustá černá srst,nehty zarůstají do velkých drápů,vlasy vystřídá taktéž černá hříva ze které jako dva ďábelské rohy vykukují dvě velké uši a lebka nabere vlčích tvarů. (P.S. moje vlkodlačí podoba je velmi inspirována filmem Van Hellsing obvzláště ke konci filmu kde Hellsing coby velký černý vlkodlak bojuje s Drákulou) Když je transformace dokončena postavím se na zadní a zavyji hluboce na celé širé okolí.Je čas dát se do práce.

Craig O'Connor - 15. února 2009 22:40

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Mezitím kdesi v uličkách Prahy Opřu se jednou rukou o stěnu a začnu se rozdýchávat po delším běhu téměř napříč čtvrtinou Prahy. Nepotlačitelná touha po mase a něčí vraždě mě hnala jako pára lokomotivu a nejspíš ještě požene.No skvěle můžeme se...konečně dát...do práce.Uchechtnu se pro sebe této myšlence a ohlížím se po svém okolí.Myslel jsem že mě Joseph následuje ale jak se zdá někde se odpojil.Aspoň bude víc zábavy jen pro mě. Vykročím již volnějším krokem vpřed,víc do hlubin spleťi ulic a přitom už se rozhlížím po nějaké oběti ať už jde o krváka nebo o obyčejnýho smrtelníka.No tak kamaráde chtěl jsi ven tak pojď,máš volný průchod...Zasměji se a padnu na všechny čtyři,přeměna v mé druhé JÁ na sebe nenechá dlouho čekat. Tělo začne pokrývat hustá černá srst,nehty zarůstají do velkých drápů,vlasy vystřídá taktéž černá hříva ze které jako dva ďábelské rohy vykukují dvě velké uši a lebka nabere vlčích tvarů. (P.S. moje vlkodlačí podoba je velmi inspirována filmem Van Hellsing obvzláště ke konci filmu kde Hellsing coby velký černý vlkodlak bojuje s Drákulou) Když je transformace dokončena postavím se na zadní a zavyji hluboce na celé širé okolí.Je čas dát se do práce.

Ardeth Bay - 16. února 2009 10:44

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo Darkmoonu když vidím jak Viktor uteče následovaný Catherinou a i Emily. Tak já tam chvíli zůstanu a přemýšlím co se může stát když je necháme jít a jaké by to mělo následky pro náš klan jestli upíři zjistí že naši vůdcové nejsou jednotní. určitě toho využijí a zautočí. Pokud si ho tedka někdo všimne a povede se jim ho bit i zranit tak to bude mít následek takový že většina z klanu bude chtít pomstu a půjdou bezhlavě bojovat. A to nevíme jak by to dopadlo. Upíři mají početní převahu, takže by jsme měli minimálně těžké ztráty na životech příjdu k našemu druhému vůdci Martinovi a řeknu Vydám se za ním a dovedu ho zpět. Pokud by se mu něco stalo mohlo by to mít katastrofální následky pro náš klan ečekám na jeho odpověd, ale ihned se v lidské podobě vydám po čerstvé pachové stopě všech tří vlkodlaků. Nemám rád svoji přeměnu pro jsem se naučil ovládat svoje smysli mnohem líp v lidské podobě než ve zvířecí. Utíkám po stopě nevím jak dlouhou vzdálenost jsem už uběhl. Měsíc mi svítí na cestu před kterou probíhali tři vlkodlaci. Když ve vzduchu ucítím zápach krve ještě zrychlím jelikož krev jelikož když cítím krev neznamená to nic dobrého. Během okamžiku najdu Catherinu která má celkem veliké zranění na zádech, nepochybuji o tom kdo to udělal.Victor příjdu ke zraněné dlačici a nesmlouvavím hlasem řeknu S tím zraněním by ses měla vrátit. Já ho dovedu zpět. potom se otočím směrem kudy podle pachu šli zbývající dva. Je mi jasné že mají celkem veliký náskok. Proto ač nerad se začnu proměnovat. Moje tělo o něco zmohutní, zvětší se do velikosti středně velikého Vlkodlaka a začne ho pokrývat žlutá srst, asi jako jeden z mála Vlkodlaků nemám barvu která je ve tmě špatně vidět. Moje srst je lesklá a v kombinaci s mou barvou doslova zářím. Lebka se mi vytvaruje do tvaru lebky vlčí a oči se zbarví do krvavě rudé. Málo kdo mě viděl mé vlčí podobě kvůli tomu že se proměnuji málo a to z toho důvodu že to nemám rád. Otočím se ke Catherině a dodám Běž do sídla napřed. Pokud ucítí tvoji krev upíři tak k nám přitáhneš víc pozornosti než by jsme potřebovali ásledně vyrzím po stopě, moje velikost mi umožnuje se pohybovat velice rychle a přitom mít u dobrou manevrovatelnost. Utíkám ještě kus cesty než narazím na Emily a Victora. Když je uvidím tak se proměním opět na člověka aby se málo kdo dozvěděl jak vypadám ve své dlačí podobě. V době přeměně se držím trochu bokem aby mě neviděli. Když jsem opět člověk vystoupím na světlo a řeknu Victorovi Měl by jste se vrátit, upíři by na vás mohli zaútočit každou chvíli, je velice pravděpodobné že je do této oblasti přilákala vůně Catherininy krve potom se odmlčím a dodám a pokud by se vám něco stalo určitě by to skončilo masakrem Vlkodlaků což by byla katastrofa,nyní musíme drže při sobě.

Ardeth Bay - 16. února 2009 10:44

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo Darkmoonu když vidím jak Viktor uteče následovaný Catherinou a i Emily. Tak já tam chvíli zůstanu a přemýšlím co se může stát když je necháme jít a jaké by to mělo následky pro náš klan jestli upíři zjistí že naši vůdcové nejsou jednotní. určitě toho využijí a zautočí. Pokud si ho tedka někdo všimne a povede se jim ho bit i zranit tak to bude mít následek takový že většina z klanu bude chtít pomstu a půjdou bezhlavě bojovat. A to nevíme jak by to dopadlo. Upíři mají početní převahu, takže by jsme měli minimálně těžké ztráty na životech příjdu k našemu druhému vůdci Martinovi a řeknu Vydám se za ním a dovedu ho zpět. Pokud by se mu něco stalo mohlo by to mít katastrofální následky pro náš klan ečekám na jeho odpověd, ale ihned se v lidské podobě vydám po čerstvé pachové stopě všech tří vlkodlaků. Nemám rád svoji přeměnu pro jsem se naučil ovládat svoje smysli mnohem líp v lidské podobě než ve zvířecí. Utíkám po stopě nevím jak dlouhou vzdálenost jsem už uběhl. Měsíc mi svítí na cestu před kterou probíhali tři vlkodlaci. Když ve vzduchu ucítím zápach krve ještě zrychlím jelikož krev jelikož když cítím krev neznamená to nic dobrého. Během okamžiku najdu Catherinu která má celkem veliké zranění na zádech, nepochybuji o tom kdo to udělal.Victor příjdu ke zraněné dlačici a nesmlouvavím hlasem řeknu S tím zraněním by ses měla vrátit. Já ho dovedu zpět. potom se otočím směrem kudy podle pachu šli zbývající dva. Je mi jasné že mají celkem veliký náskok. Proto ač nerad se začnu proměnovat. Moje tělo o něco zmohutní, zvětší se do velikosti středně velikého Vlkodlaka a začne ho pokrývat žlutá srst, asi jako jeden z mála Vlkodlaků nemám barvu která je ve tmě špatně vidět. Moje srst je lesklá a v kombinaci s mou barvou doslova zářím. Lebka se mi vytvaruje do tvaru lebky vlčí a oči se zbarví do krvavě rudé. Málo kdo mě viděl mé vlčí podobě kvůli tomu že se proměnuji málo a to z toho důvodu že to nemám rád. Otočím se ke Catherině a dodám Běž do sídla napřed. Pokud ucítí tvoji krev upíři tak k nám přitáhneš víc pozornosti než by jsme potřebovali ásledně vyrzím po stopě, moje velikost mi umožnuje se pohybovat velice rychle a přitom mít u dobrou manevrovatelnost. Utíkám ještě kus cesty než narazím na Emily a Victora. Když je uvidím tak se proměním opět na člověka aby se málo kdo dozvěděl jak vypadám ve své dlačí podobě. V době přeměně se držím trochu bokem aby mě neviděli. Když jsem opět člověk vystoupím na světlo a řeknu Victorovi Měl by jste se vrátit, upíři by na vás mohli zaútočit každou chvíli, je velice pravděpodobné že je do této oblasti přilákala vůně Catherininy krve potom se odmlčím a dodám a pokud by se vám něco stalo určitě by to skončilo masakrem Vlkodlaků což by byla katastrofa,nyní musíme drže při sobě.

Ardeth Bay - 16. února 2009 10:44

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo Darkmoonu když vidím jak Viktor uteče následovaný Catherinou a i Emily. Tak já tam chvíli zůstanu a přemýšlím co se může stát když je necháme jít a jaké by to mělo následky pro náš klan jestli upíři zjistí že naši vůdcové nejsou jednotní. určitě toho využijí a zautočí. Pokud si ho tedka někdo všimne a povede se jim ho bit i zranit tak to bude mít následek takový že většina z klanu bude chtít pomstu a půjdou bezhlavě bojovat. A to nevíme jak by to dopadlo. Upíři mají početní převahu, takže by jsme měli minimálně těžké ztráty na životech příjdu k našemu druhému vůdci Martinovi a řeknu Vydám se za ním a dovedu ho zpět. Pokud by se mu něco stalo mohlo by to mít katastrofální následky pro náš klan ečekám na jeho odpověd, ale ihned se v lidské podobě vydám po čerstvé pachové stopě všech tří vlkodlaků. Nemám rád svoji přeměnu pro jsem se naučil ovládat svoje smysli mnohem líp v lidské podobě než ve zvířecí. Utíkám po stopě nevím jak dlouhou vzdálenost jsem už uběhl. Měsíc mi svítí na cestu před kterou probíhali tři vlkodlaci. Když ve vzduchu ucítím zápach krve ještě zrychlím jelikož krev jelikož když cítím krev neznamená to nic dobrého. Během okamžiku najdu Catherinu která má celkem veliké zranění na zádech, nepochybuji o tom kdo to udělal.Victor příjdu ke zraněné dlačici a nesmlouvavím hlasem řeknu S tím zraněním by ses měla vrátit. Já ho dovedu zpět. potom se otočím směrem kudy podle pachu šli zbývající dva. Je mi jasné že mají celkem veliký náskok. Proto ač nerad se začnu proměnovat. Moje tělo o něco zmohutní, zvětší se do velikosti středně velikého Vlkodlaka a začne ho pokrývat žlutá srst, asi jako jeden z mála Vlkodlaků nemám barvu která je ve tmě špatně vidět. Moje srst je lesklá a v kombinaci s mou barvou doslova zářím. Lebka se mi vytvaruje do tvaru lebky vlčí a oči se zbarví do krvavě rudé. Málo kdo mě viděl mé vlčí podobě kvůli tomu že se proměnuji málo a to z toho důvodu že to nemám rád. Otočím se ke Catherině a dodám Běž do sídla napřed. Pokud ucítí tvoji krev upíři tak k nám přitáhneš víc pozornosti než by jsme potřebovali ásledně vyrzím po stopě, moje velikost mi umožnuje se pohybovat velice rychle a přitom mít u dobrou manevrovatelnost. Utíkám ještě kus cesty než narazím na Emily a Victora. Když je uvidím tak se proměním opět na člověka aby se málo kdo dozvěděl jak vypadám ve své dlačí podobě. V době přeměně se držím trochu bokem aby mě neviděli. Když jsem opět člověk vystoupím na světlo a řeknu Victorovi Měl by jste se vrátit, upíři by na vás mohli zaútočit každou chvíli, je velice pravděpodobné že je do této oblasti přilákala vůně Catherininy krve potom se odmlčím a dodám a pokud by se vám něco stalo určitě by to skončilo masakrem Vlkodlaků což by byla katastrofa,nyní musíme drže při sobě.

Ardeth Bay - 16. února 2009 10:44

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo Darkmoonu když vidím jak Viktor uteče následovaný Catherinou a i Emily. Tak já tam chvíli zůstanu a přemýšlím co se může stát když je necháme jít a jaké by to mělo následky pro náš klan jestli upíři zjistí že naši vůdcové nejsou jednotní. určitě toho využijí a zautočí. Pokud si ho tedka někdo všimne a povede se jim ho bit i zranit tak to bude mít následek takový že většina z klanu bude chtít pomstu a půjdou bezhlavě bojovat. A to nevíme jak by to dopadlo. Upíři mají početní převahu, takže by jsme měli minimálně těžké ztráty na životech příjdu k našemu druhému vůdci Martinovi a řeknu Vydám se za ním a dovedu ho zpět. Pokud by se mu něco stalo mohlo by to mít katastrofální následky pro náš klan ečekám na jeho odpověd, ale ihned se v lidské podobě vydám po čerstvé pachové stopě všech tří vlkodlaků. Nemám rád svoji přeměnu pro jsem se naučil ovládat svoje smysli mnohem líp v lidské podobě než ve zvířecí. Utíkám po stopě nevím jak dlouhou vzdálenost jsem už uběhl. Měsíc mi svítí na cestu před kterou probíhali tři vlkodlaci. Když ve vzduchu ucítím zápach krve ještě zrychlím jelikož krev jelikož když cítím krev neznamená to nic dobrého. Během okamžiku najdu Catherinu která má celkem veliké zranění na zádech, nepochybuji o tom kdo to udělal.Victor příjdu ke zraněné dlačici a nesmlouvavím hlasem řeknu S tím zraněním by ses měla vrátit. Já ho dovedu zpět. potom se otočím směrem kudy podle pachu šli zbývající dva. Je mi jasné že mají celkem veliký náskok. Proto ač nerad se začnu proměnovat. Moje tělo o něco zmohutní, zvětší se do velikosti středně velikého Vlkodlaka a začne ho pokrývat žlutá srst, asi jako jeden z mála Vlkodlaků nemám barvu která je ve tmě špatně vidět. Moje srst je lesklá a v kombinaci s mou barvou doslova zářím. Lebka se mi vytvaruje do tvaru lebky vlčí a oči se zbarví do krvavě rudé. Málo kdo mě viděl mé vlčí podobě kvůli tomu že se proměnuji málo a to z toho důvodu že to nemám rád. Otočím se ke Catherině a dodám Běž do sídla napřed. Pokud ucítí tvoji krev upíři tak k nám přitáhneš víc pozornosti než by jsme potřebovali ásledně vyrzím po stopě, moje velikost mi umožnuje se pohybovat velice rychle a přitom mít u dobrou manevrovatelnost. Utíkám ještě kus cesty než narazím na Emily a Victora. Když je uvidím tak se proměním opět na člověka aby se málo kdo dozvěděl jak vypadám ve své dlačí podobě. V době přeměně se držím trochu bokem aby mě neviděli. Když jsem opět člověk vystoupím na světlo a řeknu Victorovi Měl by jste se vrátit, upíři by na vás mohli zaútočit každou chvíli, je velice pravděpodobné že je do této oblasti přilákala vůně Catherininy krve potom se odmlčím a dodám a pokud by se vám něco stalo určitě by to skončilo masakrem Vlkodlaků což by byla katastrofa,nyní musíme drže při sobě.

Ardeth Bay - 16. února 2009 10:44

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo Darkmoonu když vidím jak Viktor uteče následovaný Catherinou a i Emily. Tak já tam chvíli zůstanu a přemýšlím co se může stát když je necháme jít a jaké by to mělo následky pro náš klan jestli upíři zjistí že naši vůdcové nejsou jednotní. určitě toho využijí a zautočí. Pokud si ho tedka někdo všimne a povede se jim ho bit i zranit tak to bude mít následek takový že většina z klanu bude chtít pomstu a půjdou bezhlavě bojovat. A to nevíme jak by to dopadlo. Upíři mají početní převahu, takže by jsme měli minimálně těžké ztráty na životech příjdu k našemu druhému vůdci Martinovi a řeknu Vydám se za ním a dovedu ho zpět. Pokud by se mu něco stalo mohlo by to mít katastrofální následky pro náš klan ečekám na jeho odpověd, ale ihned se v lidské podobě vydám po čerstvé pachové stopě všech tří vlkodlaků. Nemám rád svoji přeměnu pro jsem se naučil ovládat svoje smysli mnohem líp v lidské podobě než ve zvířecí. Utíkám po stopě nevím jak dlouhou vzdálenost jsem už uběhl. Měsíc mi svítí na cestu před kterou probíhali tři vlkodlaci. Když ve vzduchu ucítím zápach krve ještě zrychlím jelikož krev jelikož když cítím krev neznamená to nic dobrého. Během okamžiku najdu Catherinu která má celkem veliké zranění na zádech, nepochybuji o tom kdo to udělal.Victor příjdu ke zraněné dlačici a nesmlouvavím hlasem řeknu S tím zraněním by ses měla vrátit. Já ho dovedu zpět. potom se otočím směrem kudy podle pachu šli zbývající dva. Je mi jasné že mají celkem veliký náskok. Proto ač nerad se začnu proměnovat. Moje tělo o něco zmohutní, zvětší se do velikosti středně velikého Vlkodlaka a začne ho pokrývat žlutá srst, asi jako jeden z mála Vlkodlaků nemám barvu která je ve tmě špatně vidět. Moje srst je lesklá a v kombinaci s mou barvou doslova zářím. Lebka se mi vytvaruje do tvaru lebky vlčí a oči se zbarví do krvavě rudé. Málo kdo mě viděl mé vlčí podobě kvůli tomu že se proměnuji málo a to z toho důvodu že to nemám rád. Otočím se ke Catherině a dodám Běž do sídla napřed. Pokud ucítí tvoji krev upíři tak k nám přitáhneš víc pozornosti než by jsme potřebovali ásledně vyrzím po stopě, moje velikost mi umožnuje se pohybovat velice rychle a přitom mít u dobrou manevrovatelnost. Utíkám ještě kus cesty než narazím na Emily a Victora. Když je uvidím tak se proměním opět na člověka aby se málo kdo dozvěděl jak vypadám ve své dlačí podobě. V době přeměně se držím trochu bokem aby mě neviděli. Když jsem opět člověk vystoupím na světlo a řeknu Victorovi Měl by jste se vrátit, upíři by na vás mohli zaútočit každou chvíli, je velice pravděpodobné že je do této oblasti přilákala vůně Catherininy krve potom se odmlčím a dodám a pokud by se vám něco stalo určitě by to skončilo masakrem Vlkodlaků což by byla katastrofa,nyní musíme drže při sobě.

Ardeth Bay - 16. února 2009 10:44

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro sídlo Darkmoonu když vidím jak Viktor uteče následovaný Catherinou a i Emily. Tak já tam chvíli zůstanu a přemýšlím co se může stát když je necháme jít a jaké by to mělo následky pro náš klan jestli upíři zjistí že naši vůdcové nejsou jednotní. určitě toho využijí a zautočí. Pokud si ho tedka někdo všimne a povede se jim ho bit i zranit tak to bude mít následek takový že většina z klanu bude chtít pomstu a půjdou bezhlavě bojovat. A to nevíme jak by to dopadlo. Upíři mají početní převahu, takže by jsme měli minimálně těžké ztráty na životech příjdu k našemu druhému vůdci Martinovi a řeknu Vydám se za ním a dovedu ho zpět. Pokud by se mu něco stalo mohlo by to mít katastrofální následky pro náš klan ečekám na jeho odpověd, ale ihned se v lidské podobě vydám po čerstvé pachové stopě všech tří vlkodlaků. Nemám rád svoji přeměnu pro jsem se naučil ovládat svoje smysli mnohem líp v lidské podobě než ve zvířecí. Utíkám po stopě nevím jak dlouhou vzdálenost jsem už uběhl. Měsíc mi svítí na cestu před kterou probíhali tři vlkodlaci. Když ve vzduchu ucítím zápach krve ještě zrychlím jelikož krev jelikož když cítím krev neznamená to nic dobrého. Během okamžiku najdu Catherinu která má celkem veliké zranění na zádech, nepochybuji o tom kdo to udělal.Victor příjdu ke zraněné dlačici a nesmlouvavím hlasem řeknu S tím zraněním by ses měla vrátit. Já ho dovedu zpět. potom se otočím směrem kudy podle pachu šli zbývající dva. Je mi jasné že mají celkem veliký náskok. Proto ač nerad se začnu proměnovat. Moje tělo o něco zmohutní, zvětší se do velikosti středně velikého Vlkodlaka a začne ho pokrývat žlutá srst, asi jako jeden z mála Vlkodlaků nemám barvu která je ve tmě špatně vidět. Moje srst je lesklá a v kombinaci s mou barvou doslova zářím. Lebka se mi vytvaruje do tvaru lebky vlčí a oči se zbarví do krvavě rudé. Málo kdo mě viděl mé vlčí podobě kvůli tomu že se proměnuji málo a to z toho důvodu že to nemám rád. Otočím se ke Catherině a dodám Běž do sídla napřed. Pokud ucítí tvoji krev upíři tak k nám přitáhneš víc pozornosti než by jsme potřebovali ásledně vyrzím po stopě, moje velikost mi umožnuje se pohybovat velice rychle a přitom mít u dobrou manevrovatelnost. Utíkám ještě kus cesty než narazím na Emily a Victora. Když je uvidím tak se proměním opět na člověka aby se málo kdo dozvěděl jak vypadám ve své dlačí podobě. V době přeměně se držím trochu bokem aby mě neviděli. Když jsem opět člověk vystoupím na světlo a řeknu Victorovi Měl by jste se vrátit, upíři by na vás mohli zaútočit každou chvíli, je velice pravděpodobné že je do této oblasti přilákala vůně Catherininy krve potom se odmlčím a dodám a pokud by se vám něco stalo určitě by to skončilo masakrem Vlkodlaků což by byla katastrofa,nyní musíme drže při sobě.

Viktor - 16. února 2009 12:11

soukromá zpráva od Viktor pro V jednom lesíku, Praha Sledoval jsem její vystrašený postoj a zarazil jsem se. Nechtěl jsem, aby se mě bála. Vrať se zpět ke klanu a mě nech na pokoji!" rozkážu jí, ale než stihne jakkoli na můj rozkaz zareagovat přiblíží se k nám dlak jménem Joseph Smith, patřil mezi Smrtonoše. Poslouchám jeho řeči a chce se mi smát. Štěkavě se zasměju a pak se přeměním do své lidské podoby. ,, Upíři se tady neobjeví, nemají důvod. Všichni teď budou na probuzení svého druhého vůdce a my místo, abychom jim v tom zavčasu zabránili, tak sedíme na zadku a studujete moje chování a dobré úmysly. Když jste všichni tak dobří, tak mě k ničemu nepotřebujete, můj bratr to všechno zvládne levou zadní zcela sám. Takže mě laskavě nechte na pokoji, stejně si myslíte, že jsem hlupák, co touží jen po zabíjení, ale to, že to myslím dobře, už nikdo nevidí, tak se vraťte oba za mým skvělým, vševědoucím bratrem a mě nechte mému osudu!" zasyčím. ,, Jestli mě nenecháte, skončíte hůř než Catherine," řeknu naštvaně, ale jde v tom slyšet i smutek. Proč nedokážou pochopit, že chci být sám?

Viktor - 16. února 2009 12:11

soukromá zpráva od Viktor pro V jednom lesíku, Praha Sledoval jsem její vystrašený postoj a zarazil jsem se. Nechtěl jsem, aby se mě bála. Vrať se zpět ke klanu a mě nech na pokoji!" rozkážu jí, ale než stihne jakkoli na můj rozkaz zareagovat přiblíží se k nám dlak jménem Joseph Smith, patřil mezi Smrtonoše. Poslouchám jeho řeči a chce se mi smát. Štěkavě se zasměju a pak se přeměním do své lidské podoby. ,, Upíři se tady neobjeví, nemají důvod. Všichni teď budou na probuzení svého druhého vůdce a my místo, abychom jim v tom zavčasu zabránili, tak sedíme na zadku a studujete moje chování a dobré úmysly. Když jste všichni tak dobří, tak mě k ničemu nepotřebujete, můj bratr to všechno zvládne levou zadní zcela sám. Takže mě laskavě nechte na pokoji, stejně si myslíte, že jsem hlupák, co touží jen po zabíjení, ale to, že to myslím dobře, už nikdo nevidí, tak se vraťte oba za mým skvělým, vševědoucím bratrem a mě nechte mému osudu!" zasyčím. ,, Jestli mě nenecháte, skončíte hůř než Catherine," řeknu naštvaně, ale jde v tom slyšet i smutek. Proč nedokážou pochopit, že chci být sám?

Viktor - 16. února 2009 12:11

soukromá zpráva od Viktor pro V jednom lesíku, Praha Sledoval jsem její vystrašený postoj a zarazil jsem se. Nechtěl jsem, aby se mě bála. Vrať se zpět ke klanu a mě nech na pokoji!" rozkážu jí, ale než stihne jakkoli na můj rozkaz zareagovat přiblíží se k nám dlak jménem Joseph Smith, patřil mezi Smrtonoše. Poslouchám jeho řeči a chce se mi smát. Štěkavě se zasměju a pak se přeměním do své lidské podoby. ,, Upíři se tady neobjeví, nemají důvod. Všichni teď budou na probuzení svého druhého vůdce a my místo, abychom jim v tom zavčasu zabránili, tak sedíme na zadku a studujete moje chování a dobré úmysly. Když jste všichni tak dobří, tak mě k ničemu nepotřebujete, můj bratr to všechno zvládne levou zadní zcela sám. Takže mě laskavě nechte na pokoji, stejně si myslíte, že jsem hlupák, co touží jen po zabíjení, ale to, že to myslím dobře, už nikdo nevidí, tak se vraťte oba za mým skvělým, vševědoucím bratrem a mě nechte mému osudu!" zasyčím. ,, Jestli mě nenecháte, skončíte hůř než Catherine," řeknu naštvaně, ale jde v tom slyšet i smutek. Proč nedokážou pochopit, že chci být sám?

Viktor - 16. února 2009 12:11

soukromá zpráva od Viktor pro V jednom lesíku, Praha Sledoval jsem její vystrašený postoj a zarazil jsem se. Nechtěl jsem, aby se mě bála. Vrať se zpět ke klanu a mě nech na pokoji!" rozkážu jí, ale než stihne jakkoli na můj rozkaz zareagovat přiblíží se k nám dlak jménem Joseph Smith, patřil mezi Smrtonoše. Poslouchám jeho řeči a chce se mi smát. Štěkavě se zasměju a pak se přeměním do své lidské podoby. ,, Upíři se tady neobjeví, nemají důvod. Všichni teď budou na probuzení svého druhého vůdce a my místo, abychom jim v tom zavčasu zabránili, tak sedíme na zadku a studujete moje chování a dobré úmysly. Když jste všichni tak dobří, tak mě k ničemu nepotřebujete, můj bratr to všechno zvládne levou zadní zcela sám. Takže mě laskavě nechte na pokoji, stejně si myslíte, že jsem hlupák, co touží jen po zabíjení, ale to, že to myslím dobře, už nikdo nevidí, tak se vraťte oba za mým skvělým, vševědoucím bratrem a mě nechte mému osudu!" zasyčím. ,, Jestli mě nenecháte, skončíte hůř než Catherine," řeknu naštvaně, ale jde v tom slyšet i smutek. Proč nedokážou pochopit, že chci být sám?

Viktor - 16. února 2009 12:11

soukromá zpráva od Viktor pro V jednom lesíku, Praha Sledoval jsem její vystrašený postoj a zarazil jsem se. Nechtěl jsem, aby se mě bála. Vrať se zpět ke klanu a mě nech na pokoji!" rozkážu jí, ale než stihne jakkoli na můj rozkaz zareagovat přiblíží se k nám dlak jménem Joseph Smith, patřil mezi Smrtonoše. Poslouchám jeho řeči a chce se mi smát. Štěkavě se zasměju a pak se přeměním do své lidské podoby. ,, Upíři se tady neobjeví, nemají důvod. Všichni teď budou na probuzení svého druhého vůdce a my místo, abychom jim v tom zavčasu zabránili, tak sedíme na zadku a studujete moje chování a dobré úmysly. Když jste všichni tak dobří, tak mě k ničemu nepotřebujete, můj bratr to všechno zvládne levou zadní zcela sám. Takže mě laskavě nechte na pokoji, stejně si myslíte, že jsem hlupák, co touží jen po zabíjení, ale to, že to myslím dobře, už nikdo nevidí, tak se vraťte oba za mým skvělým, vševědoucím bratrem a mě nechte mému osudu!" zasyčím. ,, Jestli mě nenecháte, skončíte hůř než Catherine," řeknu naštvaně, ale jde v tom slyšet i smutek. Proč nedokážou pochopit, že chci být sám?

Viktor - 16. února 2009 12:11

soukromá zpráva od Viktor pro V jednom lesíku, Praha Sledoval jsem její vystrašený postoj a zarazil jsem se. Nechtěl jsem, aby se mě bála. Vrať se zpět ke klanu a mě nech na pokoji!" rozkážu jí, ale než stihne jakkoli na můj rozkaz zareagovat přiblíží se k nám dlak jménem Joseph Smith, patřil mezi Smrtonoše. Poslouchám jeho řeči a chce se mi smát. Štěkavě se zasměju a pak se přeměním do své lidské podoby. ,, Upíři se tady neobjeví, nemají důvod. Všichni teď budou na probuzení svého druhého vůdce a my místo, abychom jim v tom zavčasu zabránili, tak sedíme na zadku a studujete moje chování a dobré úmysly. Když jste všichni tak dobří, tak mě k ničemu nepotřebujete, můj bratr to všechno zvládne levou zadní zcela sám. Takže mě laskavě nechte na pokoji, stejně si myslíte, že jsem hlupák, co touží jen po zabíjení, ale to, že to myslím dobře, už nikdo nevidí, tak se vraťte oba za mým skvělým, vševědoucím bratrem a mě nechte mému osudu!" zasyčím. ,, Jestli mě nenecháte, skončíte hůř než Catherine," řeknu naštvaně, ale jde v tom slyšet i smutek. Proč nedokážou pochopit, že chci být sám?

Ardeth Bay - 16. února 2009 13:18

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro V jednom lesíku, Praha na jeho Victorovu připomínku co si o něm myslí se zhluboka zasměji a řeknu A proč si myslíte že jsou tací co jsi to myslí? Protože zbrkle jednáte. potom zakroutím hlavou a pokračuji I já jsem přemýšlel co by bylo nejlepší udělat. Je jasné že kdyby jsme tedka na upíry tedka zaútočili měli by jsme šanci je úplně vyhadit, jelikož je většina z nich stáhlá a provádí přípravy na probuzení svého druhého klanového vůdce. Ale taky musíme vzít na vědomí že nevíme jistě co chcou udělat. Může to být past. Jestli chcete jít do jejich sídla bránit vám v tom nebudu, sám jsem chtěl zjitit co se děje ale nenechám vás tam jít samotného a půjdu s vámi a navíc bych doporučil vzít ještě někoho. zapřemýšlím a dodám co vím tak je dnes na lovu Craig. Možná i ten by se přidal udělám několik kroků vpřed abych byl blíž k Victorovi šáhnu pro Beretu co mám u pasu a podám mu ji na znamení toho že se mnou může počítat při každé akci a příležitosti. Počkám jestli moji zbraň příjme nebo odmítne

Ardeth Bay - 16. února 2009 13:18

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro V jednom lesíku, Praha na jeho Victorovu připomínku co si o něm myslí se zhluboka zasměji a řeknu A proč si myslíte že jsou tací co jsi to myslí? Protože zbrkle jednáte. potom zakroutím hlavou a pokračuji I já jsem přemýšlel co by bylo nejlepší udělat. Je jasné že kdyby jsme tedka na upíry tedka zaútočili měli by jsme šanci je úplně vyhadit, jelikož je většina z nich stáhlá a provádí přípravy na probuzení svého druhého klanového vůdce. Ale taky musíme vzít na vědomí že nevíme jistě co chcou udělat. Může to být past. Jestli chcete jít do jejich sídla bránit vám v tom nebudu, sám jsem chtěl zjitit co se děje ale nenechám vás tam jít samotného a půjdu s vámi a navíc bych doporučil vzít ještě někoho. zapřemýšlím a dodám co vím tak je dnes na lovu Craig. Možná i ten by se přidal udělám několik kroků vpřed abych byl blíž k Victorovi šáhnu pro Beretu co mám u pasu a podám mu ji na znamení toho že se mnou může počítat při každé akci a příležitosti. Počkám jestli moji zbraň příjme nebo odmítne

Ardeth Bay - 16. února 2009 13:18

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro V jednom lesíku, Praha na jeho Victorovu připomínku co si o něm myslí se zhluboka zasměji a řeknu A proč si myslíte že jsou tací co jsi to myslí? Protože zbrkle jednáte. potom zakroutím hlavou a pokračuji I já jsem přemýšlel co by bylo nejlepší udělat. Je jasné že kdyby jsme tedka na upíry tedka zaútočili měli by jsme šanci je úplně vyhadit, jelikož je většina z nich stáhlá a provádí přípravy na probuzení svého druhého klanového vůdce. Ale taky musíme vzít na vědomí že nevíme jistě co chcou udělat. Může to být past. Jestli chcete jít do jejich sídla bránit vám v tom nebudu, sám jsem chtěl zjitit co se děje ale nenechám vás tam jít samotného a půjdu s vámi a navíc bych doporučil vzít ještě někoho. zapřemýšlím a dodám co vím tak je dnes na lovu Craig. Možná i ten by se přidal udělám několik kroků vpřed abych byl blíž k Victorovi šáhnu pro Beretu co mám u pasu a podám mu ji na znamení toho že se mnou může počítat při každé akci a příležitosti. Počkám jestli moji zbraň příjme nebo odmítne

Ardeth Bay - 16. února 2009 13:18

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro V jednom lesíku, Praha na jeho Victorovu připomínku co si o něm myslí se zhluboka zasměji a řeknu A proč si myslíte že jsou tací co jsi to myslí? Protože zbrkle jednáte. potom zakroutím hlavou a pokračuji I já jsem přemýšlel co by bylo nejlepší udělat. Je jasné že kdyby jsme tedka na upíry tedka zaútočili měli by jsme šanci je úplně vyhadit, jelikož je většina z nich stáhlá a provádí přípravy na probuzení svého druhého klanového vůdce. Ale taky musíme vzít na vědomí že nevíme jistě co chcou udělat. Může to být past. Jestli chcete jít do jejich sídla bránit vám v tom nebudu, sám jsem chtěl zjitit co se děje ale nenechám vás tam jít samotného a půjdu s vámi a navíc bych doporučil vzít ještě někoho. zapřemýšlím a dodám co vím tak je dnes na lovu Craig. Možná i ten by se přidal udělám několik kroků vpřed abych byl blíž k Victorovi šáhnu pro Beretu co mám u pasu a podám mu ji na znamení toho že se mnou může počítat při každé akci a příležitosti. Počkám jestli moji zbraň příjme nebo odmítne

Ardeth Bay - 16. února 2009 13:18

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro V jednom lesíku, Praha na jeho Victorovu připomínku co si o něm myslí se zhluboka zasměji a řeknu A proč si myslíte že jsou tací co jsi to myslí? Protože zbrkle jednáte. potom zakroutím hlavou a pokračuji I já jsem přemýšlel co by bylo nejlepší udělat. Je jasné že kdyby jsme tedka na upíry tedka zaútočili měli by jsme šanci je úplně vyhadit, jelikož je většina z nich stáhlá a provádí přípravy na probuzení svého druhého klanového vůdce. Ale taky musíme vzít na vědomí že nevíme jistě co chcou udělat. Může to být past. Jestli chcete jít do jejich sídla bránit vám v tom nebudu, sám jsem chtěl zjitit co se děje ale nenechám vás tam jít samotného a půjdu s vámi a navíc bych doporučil vzít ještě někoho. zapřemýšlím a dodám co vím tak je dnes na lovu Craig. Možná i ten by se přidal udělám několik kroků vpřed abych byl blíž k Victorovi šáhnu pro Beretu co mám u pasu a podám mu ji na znamení toho že se mnou může počítat při každé akci a příležitosti. Počkám jestli moji zbraň příjme nebo odmítne

Ardeth Bay - 16. února 2009 13:18

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro V jednom lesíku, Praha na jeho Victorovu připomínku co si o něm myslí se zhluboka zasměji a řeknu A proč si myslíte že jsou tací co jsi to myslí? Protože zbrkle jednáte. potom zakroutím hlavou a pokračuji I já jsem přemýšlel co by bylo nejlepší udělat. Je jasné že kdyby jsme tedka na upíry tedka zaútočili měli by jsme šanci je úplně vyhadit, jelikož je většina z nich stáhlá a provádí přípravy na probuzení svého druhého klanového vůdce. Ale taky musíme vzít na vědomí že nevíme jistě co chcou udělat. Může to být past. Jestli chcete jít do jejich sídla bránit vám v tom nebudu, sám jsem chtěl zjitit co se děje ale nenechám vás tam jít samotného a půjdu s vámi a navíc bych doporučil vzít ještě někoho. zapřemýšlím a dodám co vím tak je dnes na lovu Craig. Možná i ten by se přidal udělám několik kroků vpřed abych byl blíž k Victorovi šáhnu pro Beretu co mám u pasu a podám mu ji na znamení toho že se mnou může počítat při každé akci a příležitosti. Počkám jestli moji zbraň příjme nebo odmítne

Balaxa - 16. února 2009 18:33

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní síň Stále sedím v křesle, nehnutě jako socha jen oči se mí hýbají jak přejíždím každého kdo do sálu vejde. Spokojeně sleduji, jak se sál plní, již nás bylo hodně, tolik upírů. Pamatuji si doby, kdy jsme se schovávali ve stokách a každý jiný upír byl nepřítel stejně tak jako jsou naši nepřátelé nyní vlkodlaci. Všichni věděli kvůli čemu se koná tato schůze, ještě nějakou dobu jsem počkala a pak vstala. Nastalo ticho, usmála jsem se. "Mí drazí. Nadešla ta noc kdy bude probuzen můj drahý druh Patrik. Jistě víte proč ho budíme o skoro padesát let dříve. Vlkodlaci. Naši úhlavní nepřátelé s kterými bojujeme již mnoho generací. Stali se pro nás víc než velkým problémem. Proto, i když mnozí z vás s tím jistě nesouhlasí, je nutné Patrika probudit."bylo to poněkud oficiální, ale v takových situacích to bylo nutné. "Je skoro jisté, že se naše plány již k vlkodlakům donesli. A je také možné, že se pokusí nám v tom zabránit. I když by to byl sebevražedný pokus. Proto musíme být obzvlášť obezřetní."přelétnu sál pohledem. "Proto musíme zajistit jistá opatření."pohledem zabloudím ke Gardistům "Gardisté. Chci aby jste se odebrali do hrobky, kde budete po celou dobu hlídat, aby se nikdo nepřiblížil k Patrikově rakvi. Nikdo kromě mě."přikáži jim. Otočím hlavu a zadívám se na Smrtonoše "Smrtonoši. Vy hlídkujte na chodbách a u vchodu. Také vyšlete menší skupinu, která by dohlížela i na okolí našeho sídla."tentokrát mezi Smrtonoši vyhledám dvě konkrétní tváře. "Lyro! Geoffreyi?"zvolám jejich jména "Po vás bych chtěla, aby jste připravili vězně. Patrik bude mít po probuzení velikou žízeň. Dávám vám je na starost."usměji se na ně. "A prosím. Ať jsou netknutí. Spoléhám na vás." Pohodím zlehka dlouhými, černými vlasy "Evelíno. Tebe žádám o to, aby jsi zajistila souhrn informací, které se za posledních padesát let udály. Dávám ti svolení, aby jsi navštívila archívní záznamy." "Teď prosím běžte. Připravte se a vykonejte to oč jsem žádala."sestoupím z pódia. Pak se rovnou vydám k jednomu upírovi. "Claudiusi?"oslovím Labsrata "Pojď prosím se mnou, drahoušku. Pro tebe mám jeden speciální úkol."požádám ho a nabídnu mu ruku.

Balaxa - 16. února 2009 18:34

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní síň Stále sedím v křesle, nehnutě jako socha jen oči se mí hýbají jak přejíždím každého kdo do sálu vejde. Spokojeně sleduji, jak se sál plní, již nás bylo hodně, tolik upírů. Pamatuji si doby, kdy jsme se schovávali ve stokách a každý jiný upír byl nepřítel stejně tak jako jsou naši nepřátelé nyní vlkodlaci. Všichni věděli kvůli čemu se koná tato schůze, ještě nějakou dobu jsem počkala a pak vstala. Nastalo ticho, usmála jsem se. "Mí drazí. Nadešla ta noc kdy bude probuzen můj drahý druh Patrik. Jistě víte proč ho budíme o skoro padesát let dříve. Vlkodlaci. Naši úhlavní nepřátelé s kterými bojujeme již mnoho generací. Stali se pro nás víc než velkým problémem. Proto, i když mnozí z vás s tím jistě nesouhlasí, je nutné Patrika probudit."bylo to poněkud oficiální, ale v takových situacích to bylo nutné. "Je skoro jisté, že se naše plány již k vlkodlakům donesli. A je také možné, že se pokusí nám v tom zabránit. I když by to byl sebevražedný pokus. Proto musíme být obzvlášť obezřetní."přelétnu sál pohledem. "Proto musíme zajistit jistá opatření."pohledem zabloudím ke Gardistům "Gardisté. Chci aby jste se odebrali do hrobky, kde budete po celou dobu hlídat, aby se nikdo nepřiblížil k Patrikově rakvi. Nikdo kromě mě."přikáži jim. Otočím hlavu a zadívám se na Smrtonoše "Smrtonoši. Vy hlídkujte na chodbách a u vchodu. Také vyšlete menší skupinu, která by dohlížela i na okolí našeho sídla."tentokrát mezi Smrtonoši vyhledám dvě konkrétní tváře. "Lyro! Geoffreyi?"zvolám jejich jména "Po vás bych chtěla, aby jste připravili vězně. Patrik bude mít po probuzení velikou žízeň. Dávám vám je na starost."usměji se na ně. "A prosím. Ať jsou netknutí. Spoléhám na vás." Pohodím zlehka dlouhými, černými vlasy "Evelíno. Tebe žádám o to, aby jsi zajistila souhrn informací, které se za posledních padesát let udály. Dávám ti svolení, aby jsi navštívila archívní záznamy." "Teď prosím běžte. Připravte se a vykonejte to oč jsem žádala."sestoupím z pódia. Pak se rovnou vydám k jednomu upírovi. "Claudiusi?"oslovím Labsrata "Pojď prosím se mnou, drahoušku. Pro tebe mám jeden speciální úkol."požádám ho a nabídnu mu ruku.

Balaxa - 16. února 2009 18:34

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní síň Stále sedím v křesle, nehnutě jako socha jen oči se mí hýbají jak přejíždím každého kdo do sálu vejde. Spokojeně sleduji, jak se sál plní, již nás bylo hodně, tolik upírů. Pamatuji si doby, kdy jsme se schovávali ve stokách a každý jiný upír byl nepřítel stejně tak jako jsou naši nepřátelé nyní vlkodlaci. Všichni věděli kvůli čemu se koná tato schůze, ještě nějakou dobu jsem počkala a pak vstala. Nastalo ticho, usmála jsem se. "Mí drazí. Nadešla ta noc kdy bude probuzen můj drahý druh Patrik. Jistě víte proč ho budíme o skoro padesát let dříve. Vlkodlaci. Naši úhlavní nepřátelé s kterými bojujeme již mnoho generací. Stali se pro nás víc než velkým problémem. Proto, i když mnozí z vás s tím jistě nesouhlasí, je nutné Patrika probudit."bylo to poněkud oficiální, ale v takových situacích to bylo nutné. "Je skoro jisté, že se naše plány již k vlkodlakům donesli. A je také možné, že se pokusí nám v tom zabránit. I když by to byl sebevražedný pokus. Proto musíme být obzvlášť obezřetní."přelétnu sál pohledem. "Proto musíme zajistit jistá opatření."pohledem zabloudím ke Gardistům "Gardisté. Chci aby jste se odebrali do hrobky, kde budete po celou dobu hlídat, aby se nikdo nepřiblížil k Patrikově rakvi. Nikdo kromě mě."přikáži jim. Otočím hlavu a zadívám se na Smrtonoše "Smrtonoši. Vy hlídkujte na chodbách a u vchodu. Také vyšlete menší skupinu, která by dohlížela i na okolí našeho sídla."tentokrát mezi Smrtonoši vyhledám dvě konkrétní tváře. "Lyro! Geoffreyi?"zvolám jejich jména "Po vás bych chtěla, aby jste připravili vězně. Patrik bude mít po probuzení velikou žízeň. Dávám vám je na starost."usměji se na ně. "A prosím. Ať jsou netknutí. Spoléhám na vás." Pohodím zlehka dlouhými, černými vlasy "Evelíno. Tebe žádám o to, aby jsi zajistila souhrn informací, které se za posledních padesát let udály. Dávám ti svolení, aby jsi navštívila archívní záznamy." "Teď prosím běžte. Připravte se a vykonejte to oč jsem žádala."sestoupím z pódia. Pak se rovnou vydám k jednomu upírovi. "Claudiusi?"oslovím Labsrata "Pojď prosím se mnou, drahoušku. Pro tebe mám jeden speciální úkol."požádám ho a nabídnu mu ruku.

Balaxa - 16. února 2009 18:34

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní síň Stále sedím v křesle, nehnutě jako socha jen oči se mí hýbají jak přejíždím každého kdo do sálu vejde. Spokojeně sleduji, jak se sál plní, již nás bylo hodně, tolik upírů. Pamatuji si doby, kdy jsme se schovávali ve stokách a každý jiný upír byl nepřítel stejně tak jako jsou naši nepřátelé nyní vlkodlaci. Všichni věděli kvůli čemu se koná tato schůze, ještě nějakou dobu jsem počkala a pak vstala. Nastalo ticho, usmála jsem se. "Mí drazí. Nadešla ta noc kdy bude probuzen můj drahý druh Patrik. Jistě víte proč ho budíme o skoro padesát let dříve. Vlkodlaci. Naši úhlavní nepřátelé s kterými bojujeme již mnoho generací. Stali se pro nás víc než velkým problémem. Proto, i když mnozí z vás s tím jistě nesouhlasí, je nutné Patrika probudit."bylo to poněkud oficiální, ale v takových situacích to bylo nutné. "Je skoro jisté, že se naše plány již k vlkodlakům donesli. A je také možné, že se pokusí nám v tom zabránit. I když by to byl sebevražedný pokus. Proto musíme být obzvlášť obezřetní."přelétnu sál pohledem. "Proto musíme zajistit jistá opatření."pohledem zabloudím ke Gardistům "Gardisté. Chci aby jste se odebrali do hrobky, kde budete po celou dobu hlídat, aby se nikdo nepřiblížil k Patrikově rakvi. Nikdo kromě mě."přikáži jim. Otočím hlavu a zadívám se na Smrtonoše "Smrtonoši. Vy hlídkujte na chodbách a u vchodu. Také vyšlete menší skupinu, která by dohlížela i na okolí našeho sídla."tentokrát mezi Smrtonoši vyhledám dvě konkrétní tváře. "Lyro! Geoffreyi?"zvolám jejich jména "Po vás bych chtěla, aby jste připravili vězně. Patrik bude mít po probuzení velikou žízeň. Dávám vám je na starost."usměji se na ně. "A prosím. Ať jsou netknutí. Spoléhám na vás." Pohodím zlehka dlouhými, černými vlasy "Evelíno. Tebe žádám o to, aby jsi zajistila souhrn informací, které se za posledních padesát let udály. Dávám ti svolení, aby jsi navštívila archívní záznamy." "Teď prosím běžte. Připravte se a vykonejte to oč jsem žádala."sestoupím z pódia. Pak se rovnou vydám k jednomu upírovi. "Claudiusi?"oslovím Labsrata "Pojď prosím se mnou, drahoušku. Pro tebe mám jeden speciální úkol."požádám ho a nabídnu mu ruku.

Balaxa - 16. února 2009 18:34

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní síň Stále sedím v křesle, nehnutě jako socha jen oči se mí hýbají jak přejíždím každého kdo do sálu vejde. Spokojeně sleduji, jak se sál plní, již nás bylo hodně, tolik upírů. Pamatuji si doby, kdy jsme se schovávali ve stokách a každý jiný upír byl nepřítel stejně tak jako jsou naši nepřátelé nyní vlkodlaci. Všichni věděli kvůli čemu se koná tato schůze, ještě nějakou dobu jsem počkala a pak vstala. Nastalo ticho, usmála jsem se. "Mí drazí. Nadešla ta noc kdy bude probuzen můj drahý druh Patrik. Jistě víte proč ho budíme o skoro padesát let dříve. Vlkodlaci. Naši úhlavní nepřátelé s kterými bojujeme již mnoho generací. Stali se pro nás víc než velkým problémem. Proto, i když mnozí z vás s tím jistě nesouhlasí, je nutné Patrika probudit."bylo to poněkud oficiální, ale v takových situacích to bylo nutné. "Je skoro jisté, že se naše plány již k vlkodlakům donesli. A je také možné, že se pokusí nám v tom zabránit. I když by to byl sebevražedný pokus. Proto musíme být obzvlášť obezřetní."přelétnu sál pohledem. "Proto musíme zajistit jistá opatření."pohledem zabloudím ke Gardistům "Gardisté. Chci aby jste se odebrali do hrobky, kde budete po celou dobu hlídat, aby se nikdo nepřiblížil k Patrikově rakvi. Nikdo kromě mě."přikáži jim. Otočím hlavu a zadívám se na Smrtonoše "Smrtonoši. Vy hlídkujte na chodbách a u vchodu. Také vyšlete menší skupinu, která by dohlížela i na okolí našeho sídla."tentokrát mezi Smrtonoši vyhledám dvě konkrétní tváře. "Lyro! Geoffreyi?"zvolám jejich jména "Po vás bych chtěla, aby jste připravili vězně. Patrik bude mít po probuzení velikou žízeň. Dávám vám je na starost."usměji se na ně. "A prosím. Ať jsou netknutí. Spoléhám na vás." Pohodím zlehka dlouhými, černými vlasy "Evelíno. Tebe žádám o to, aby jsi zajistila souhrn informací, které se za posledních padesát let udály. Dávám ti svolení, aby jsi navštívila archívní záznamy." "Teď prosím běžte. Připravte se a vykonejte to oč jsem žádala."sestoupím z pódia. Pak se rovnou vydám k jednomu upírovi. "Claudiusi?"oslovím Labsrata "Pojď prosím se mnou, drahoušku. Pro tebe mám jeden speciální úkol."požádám ho a nabídnu mu ruku.

Martin - 16. února 2009 19:01

soukromá zpráva od Martin pro Lesík, Praha Nechteho jít. Zamručím zpoza nedalekého stromu. Hned jak Viktor odběhl, následoval jsem ho, ale skrytě. Ukrýval jsem se jak pro fizické tak pro dlačí smysli. Jestli touží po samotě, dopřejte mu ji. Jestli touží sám zemřít, klan mu nesmí bránit, je to jeho rozhodnutí. pronesu zcela jasně a na hlas, načež se odlepím od stromu a stále v lidské podobě zamířím k nim. Upíři probouzí svého druhého vůdce, to je pravda, ale já nevidím důvod, proč jim v tom bránit, a víte proč? zeptám se. Protože upíři jsou ambiciózní, arogantní parchanti neschopní se podělit o moc. Doufal jsem, že se pozabíjí v občanské válce a bratr a já pak jen zasadíme poslední úder. Očividně jsem se mílil. Dříve než se oni stihnou pozabíjet, uděláme to my. Při posledním slově dojdu až vedle bratra, zadívám se mu do očí, načež pokračuji dál v cestě, směrem k sídlu klanu.

Martin - 16. února 2009 19:01

soukromá zpráva od Martin pro Lesík, Praha Nechteho jít. Zamručím zpoza nedalekého stromu. Hned jak Viktor odběhl, následoval jsem ho, ale skrytě. Ukrýval jsem se jak pro fizické tak pro dlačí smysli. Jestli touží po samotě, dopřejte mu ji. Jestli touží sám zemřít, klan mu nesmí bránit, je to jeho rozhodnutí. pronesu zcela jasně a na hlas, načež se odlepím od stromu a stále v lidské podobě zamířím k nim. Upíři probouzí svého druhého vůdce, to je pravda, ale já nevidím důvod, proč jim v tom bránit, a víte proč? zeptám se. Protože upíři jsou ambiciózní, arogantní parchanti neschopní se podělit o moc. Doufal jsem, že se pozabíjí v občanské válce a bratr a já pak jen zasadíme poslední úder. Očividně jsem se mílil. Dříve než se oni stihnou pozabíjet, uděláme to my. Při posledním slově dojdu až vedle bratra, zadívám se mu do očí, načež pokračuji dál v cestě, směrem k sídlu klanu.

Martin - 16. února 2009 19:01

soukromá zpráva od Martin pro Lesík, Praha Nechteho jít. Zamručím zpoza nedalekého stromu. Hned jak Viktor odběhl, následoval jsem ho, ale skrytě. Ukrýval jsem se jak pro fizické tak pro dlačí smysli. Jestli touží po samotě, dopřejte mu ji. Jestli touží sám zemřít, klan mu nesmí bránit, je to jeho rozhodnutí. pronesu zcela jasně a na hlas, načež se odlepím od stromu a stále v lidské podobě zamířím k nim. Upíři probouzí svého druhého vůdce, to je pravda, ale já nevidím důvod, proč jim v tom bránit, a víte proč? zeptám se. Protože upíři jsou ambiciózní, arogantní parchanti neschopní se podělit o moc. Doufal jsem, že se pozabíjí v občanské válce a bratr a já pak jen zasadíme poslední úder. Očividně jsem se mílil. Dříve než se oni stihnou pozabíjet, uděláme to my. Při posledním slově dojdu až vedle bratra, zadívám se mu do očí, načež pokračuji dál v cestě, směrem k sídlu klanu.

Martin - 16. února 2009 19:01

soukromá zpráva od Martin pro Lesík, Praha Nechteho jít. Zamručím zpoza nedalekého stromu. Hned jak Viktor odběhl, následoval jsem ho, ale skrytě. Ukrýval jsem se jak pro fizické tak pro dlačí smysli. Jestli touží po samotě, dopřejte mu ji. Jestli touží sám zemřít, klan mu nesmí bránit, je to jeho rozhodnutí. pronesu zcela jasně a na hlas, načež se odlepím od stromu a stále v lidské podobě zamířím k nim. Upíři probouzí svého druhého vůdce, to je pravda, ale já nevidím důvod, proč jim v tom bránit, a víte proč? zeptám se. Protože upíři jsou ambiciózní, arogantní parchanti neschopní se podělit o moc. Doufal jsem, že se pozabíjí v občanské válce a bratr a já pak jen zasadíme poslední úder. Očividně jsem se mílil. Dříve než se oni stihnou pozabíjet, uděláme to my. Při posledním slově dojdu až vedle bratra, zadívám se mu do očí, načež pokračuji dál v cestě, směrem k sídlu klanu.

Martin - 16. února 2009 19:01

soukromá zpráva od Martin pro Lesík, Praha Nechteho jít. Zamručím zpoza nedalekého stromu. Hned jak Viktor odběhl, následoval jsem ho, ale skrytě. Ukrýval jsem se jak pro fizické tak pro dlačí smysli. Jestli touží po samotě, dopřejte mu ji. Jestli touží sám zemřít, klan mu nesmí bránit, je to jeho rozhodnutí. pronesu zcela jasně a na hlas, načež se odlepím od stromu a stále v lidské podobě zamířím k nim. Upíři probouzí svého druhého vůdce, to je pravda, ale já nevidím důvod, proč jim v tom bránit, a víte proč? zeptám se. Protože upíři jsou ambiciózní, arogantní parchanti neschopní se podělit o moc. Doufal jsem, že se pozabíjí v občanské válce a bratr a já pak jen zasadíme poslední úder. Očividně jsem se mílil. Dříve než se oni stihnou pozabíjet, uděláme to my. Při posledním slově dojdu až vedle bratra, zadívám se mu do očí, načež pokračuji dál v cestě, směrem k sídlu klanu.

Prince Ace Cal'dhren - 16. února 2009 19:53

soukromá zpráva od Prince Ace Cal'dhren pro Od pracovny až po současnost Jako Martinův gardista jsem byl přítomen při jejich rozhovoru a abych pravdu řekl vůbec mě to nerozrušilo. Je to totiž ta samá hádka pořád dokola, tvářím se unaveně, ale mé nepřirozeně oranžové oči neustále sledují místnost. Když však Viktor rozrazí dveře a vyřítí se ven, můj pohled se změní.... Únavu vystřídá prázdný pohled plný koncentrace. Následuji Martina všude kam se hne a zpoza něj přihlížím celé té scenérii, nijak se k tomu nevyjadřuji, jednak proto že se k tomu nemám důvod a taky proto, že i kdybych chtěl nebude to mít žádný užitek. Jak všichni nakonec sami zjistí, kde dojdou slova, tam nastoupí pěsti. A sotva co mě to napadlo tak to došlo i ostatním. Když se Martin rozhodne pronásledovat Viktora, zapraští za jeho zády kosti, kosti osoby, kterou všichni znáte jako Gregora..... Postava něco přes dva metry vysokého svalnatého muže se začne měnit do vlčí podoby. Zjistíte proč někteří tvrdí, že Gregor je největší vlkodlak z klanu. Jeho mohutnou vlčí postavu ještě opticky zvětšují dlouhé a husté černé chlupy. Když se Gregor změní tak vyrazí za Martinem, víc než běh to ale vypadá jako dlouhá série mohutných skoků... Abych nebyl výjimka taky přidám ilustraci.... snad ji nikdo z vás nepoužil tady jen jsem to proletěl :D

Prince Ace Cal'dhren - 16. února 2009 19:53

soukromá zpráva od Prince Ace Cal'dhren pro Od pracovny až po současnost Jako Martinův gardista jsem byl přítomen při jejich rozhovoru a abych pravdu řekl vůbec mě to nerozrušilo. Je to totiž ta samá hádka pořád dokola, tvářím se unaveně, ale mé nepřirozeně oranžové oči neustále sledují místnost. Když však Viktor rozrazí dveře a vyřítí se ven, můj pohled se změní.... Únavu vystřídá prázdný pohled plný koncentrace. Následuji Martina všude kam se hne a zpoza něj přihlížím celé té scenérii, nijak se k tomu nevyjadřuji, jednak proto že se k tomu nemám důvod a taky proto, že i kdybych chtěl nebude to mít žádný užitek. Jak všichni nakonec sami zjistí, kde dojdou slova, tam nastoupí pěsti. A sotva co mě to napadlo tak to došlo i ostatním. Když se Martin rozhodne pronásledovat Viktora, zapraští za jeho zády kosti, kosti osoby, kterou všichni znáte jako Gregora..... Postava něco přes dva metry vysokého svalnatého muže se začne měnit do vlčí podoby. Zjistíte proč někteří tvrdí, že Gregor je největší vlkodlak z klanu. Jeho mohutnou vlčí postavu ještě opticky zvětšují dlouhé a husté černé chlupy. Když se Gregor změní tak vyrazí za Martinem, víc než běh to ale vypadá jako dlouhá série mohutných skoků... Abych nebyl výjimka taky přidám ilustraci.... snad ji nikdo z vás nepoužil tady jen jsem to proletěl :D

Prince Ace Cal'dhren - 16. února 2009 19:53

soukromá zpráva od Prince Ace Cal'dhren pro Od pracovny až po současnost Jako Martinův gardista jsem byl přítomen při jejich rozhovoru a abych pravdu řekl vůbec mě to nerozrušilo. Je to totiž ta samá hádka pořád dokola, tvářím se unaveně, ale mé nepřirozeně oranžové oči neustále sledují místnost. Když však Viktor rozrazí dveře a vyřítí se ven, můj pohled se změní.... Únavu vystřídá prázdný pohled plný koncentrace. Následuji Martina všude kam se hne a zpoza něj přihlížím celé té scenérii, nijak se k tomu nevyjadřuji, jednak proto že se k tomu nemám důvod a taky proto, že i kdybych chtěl nebude to mít žádný užitek. Jak všichni nakonec sami zjistí, kde dojdou slova, tam nastoupí pěsti. A sotva co mě to napadlo tak to došlo i ostatním. Když se Martin rozhodne pronásledovat Viktora, zapraští za jeho zády kosti, kosti osoby, kterou všichni znáte jako Gregora..... Postava něco přes dva metry vysokého svalnatého muže se začne měnit do vlčí podoby. Zjistíte proč někteří tvrdí, že Gregor je největší vlkodlak z klanu. Jeho mohutnou vlčí postavu ještě opticky zvětšují dlouhé a husté černé chlupy. Když se Gregor změní tak vyrazí za Martinem, víc než běh to ale vypadá jako dlouhá série mohutných skoků... Abych nebyl výjimka taky přidám ilustraci.... snad ji nikdo z vás nepoužil tady jen jsem to proletěl :D

Prince Ace Cal'dhren - 16. února 2009 19:53

soukromá zpráva od Prince Ace Cal'dhren pro Od pracovny až po současnost Jako Martinův gardista jsem byl přítomen při jejich rozhovoru a abych pravdu řekl vůbec mě to nerozrušilo. Je to totiž ta samá hádka pořád dokola, tvářím se unaveně, ale mé nepřirozeně oranžové oči neustále sledují místnost. Když však Viktor rozrazí dveře a vyřítí se ven, můj pohled se změní.... Únavu vystřídá prázdný pohled plný koncentrace. Následuji Martina všude kam se hne a zpoza něj přihlížím celé té scenérii, nijak se k tomu nevyjadřuji, jednak proto že se k tomu nemám důvod a taky proto, že i kdybych chtěl nebude to mít žádný užitek. Jak všichni nakonec sami zjistí, kde dojdou slova, tam nastoupí pěsti. A sotva co mě to napadlo tak to došlo i ostatním. Když se Martin rozhodne pronásledovat Viktora, zapraští za jeho zády kosti, kosti osoby, kterou všichni znáte jako Gregora..... Postava něco přes dva metry vysokého svalnatého muže se začne měnit do vlčí podoby. Zjistíte proč někteří tvrdí, že Gregor je největší vlkodlak z klanu. Jeho mohutnou vlčí postavu ještě opticky zvětšují dlouhé a husté černé chlupy. Když se Gregor změní tak vyrazí za Martinem, víc než běh to ale vypadá jako dlouhá série mohutných skoků... Abych nebyl výjimka taky přidám ilustraci.... snad ji nikdo z vás nepoužil tady jen jsem to proletěl :D

Prince Ace Cal'dhren - 16. února 2009 19:53

soukromá zpráva od Prince Ace Cal'dhren pro Od pracovny až po současnost Jako Martinův gardista jsem byl přítomen při jejich rozhovoru a abych pravdu řekl vůbec mě to nerozrušilo. Je to totiž ta samá hádka pořád dokola, tvářím se unaveně, ale mé nepřirozeně oranžové oči neustále sledují místnost. Když však Viktor rozrazí dveře a vyřítí se ven, můj pohled se změní.... Únavu vystřídá prázdný pohled plný koncentrace. Následuji Martina všude kam se hne a zpoza něj přihlížím celé té scenérii, nijak se k tomu nevyjadřuji, jednak proto že se k tomu nemám důvod a taky proto, že i kdybych chtěl nebude to mít žádný užitek. Jak všichni nakonec sami zjistí, kde dojdou slova, tam nastoupí pěsti. A sotva co mě to napadlo tak to došlo i ostatním. Když se Martin rozhodne pronásledovat Viktora, zapraští za jeho zády kosti, kosti osoby, kterou všichni znáte jako Gregora..... Postava něco přes dva metry vysokého svalnatého muže se začne měnit do vlčí podoby. Zjistíte proč někteří tvrdí, že Gregor je největší vlkodlak z klanu. Jeho mohutnou vlčí postavu ještě opticky zvětšují dlouhé a husté černé chlupy. Když se Gregor změní tak vyrazí za Martinem, víc než běh to ale vypadá jako dlouhá série mohutných skoků... Abych nebyl výjimka taky přidám ilustraci.... snad ji nikdo z vás nepoužil tady jen jsem to proletěl :D

Prince Ace Cal'dhren - 16. února 2009 19:53

soukromá zpráva od Prince Ace Cal'dhren pro Od pracovny až po současnost Jako Martinův gardista jsem byl přítomen při jejich rozhovoru a abych pravdu řekl vůbec mě to nerozrušilo. Je to totiž ta samá hádka pořád dokola, tvářím se unaveně, ale mé nepřirozeně oranžové oči neustále sledují místnost. Když však Viktor rozrazí dveře a vyřítí se ven, můj pohled se změní.... Únavu vystřídá prázdný pohled plný koncentrace. Následuji Martina všude kam se hne a zpoza něj přihlížím celé té scenérii, nijak se k tomu nevyjadřuji, jednak proto že se k tomu nemám důvod a taky proto, že i kdybych chtěl nebude to mít žádný užitek. Jak všichni nakonec sami zjistí, kde dojdou slova, tam nastoupí pěsti. A sotva co mě to napadlo tak to došlo i ostatním. Když se Martin rozhodne pronásledovat Viktora, zapraští za jeho zády kosti, kosti osoby, kterou všichni znáte jako Gregora..... Postava něco přes dva metry vysokého svalnatého muže se začne měnit do vlčí podoby. Zjistíte proč někteří tvrdí, že Gregor je největší vlkodlak z klanu. Jeho mohutnou vlčí postavu ještě opticky zvětšují dlouhé a husté černé chlupy. Když se Gregor změní tak vyrazí za Martinem, víc než běh to ale vypadá jako dlouhá série mohutných skoků... Abych nebyl výjimka taky přidám ilustraci.... snad ji nikdo z vás nepoužil tady jen jsem to proletěl :D

Lenka Svobodová - 16. února 2009 20:30
	soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Alexandřin úkol Adame, ty běž k sobě, rozkáži svému pomocníkovi. Ten pochopitelně okamžitě uposlechne. Dvorně uchopím Alexandřinu ruku. Pomalu se vzdalujeme od ostatních. Alexandra se musí chtě nechtě přizpůsobit mému kulhání. Takže co je to za úkol?

Lenka Svobodová - 16. února 2009 20:30
	soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Alexandřin úkol Adame, ty běž k sobě, rozkáži svému pomocníkovi. Ten pochopitelně okamžitě uposlechne. Dvorně uchopím Alexandřinu ruku. Pomalu se vzdalujeme od ostatních. Alexandra se musí chtě nechtě přizpůsobit mému kulhání. Takže co je to za úkol?

Lenka Svobodová - 16. února 2009 20:30
	soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Alexandřin úkol Adame, ty běž k sobě, rozkáži svému pomocníkovi. Ten pochopitelně okamžitě uposlechne. Dvorně uchopím Alexandřinu ruku. Pomalu se vzdalujeme od ostatních. Alexandra se musí chtě nechtě přizpůsobit mému kulhání. Takže co je to za úkol?

Lenka Svobodová - 16. února 2009 20:30
	soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Alexandřin úkol Adame, ty běž k sobě, rozkáži svému pomocníkovi. Ten pochopitelně okamžitě uposlechne. Dvorně uchopím Alexandřinu ruku. Pomalu se vzdalujeme od ostatních. Alexandra se musí chtě nechtě přizpůsobit mému kulhání. Takže co je to za úkol?

Lenka Svobodová - 16. února 2009 20:30
	soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Alexandřin úkol Adame, ty běž k sobě, rozkáži svému pomocníkovi. Ten pochopitelně okamžitě uposlechne. Dvorně uchopím Alexandřinu ruku. Pomalu se vzdalujeme od ostatních. Alexandra se musí chtě nechtě přizpůsobit mému kulhání. Takže co je to za úkol?

Balaxa - 16. února 2009 20:45

soukromá zpráva od Balaxa pro Můj pokoj - úkol pro Claudiuse Přizpůsobit se jeho kulhání pro mne nebyl žádný problém. Věnuji mu vřelí úsměv "Někam spěcháš drahý, Claudie nebo tolik toužíš se mě zbavit?"zeptám se. "Ale dobrá. Nebudu chodit okolo. Jistě dobře víš, že pro probuzení je nutný krvavý nápoj. Ale ne jen tak ledajaký."jemně stisknu jeho ruku. "Chci tě pověřit jeho přípravou."odpovím mu "Jsem si jistá, že to zvládneš. Jsi velice zkušený." odvedu ho do své komnaty, kde pustím jeho ruku a přejdu k jednomu z obrazů. Byl to portrét starého dobrého Nostradama. Odsunu ho stranou, kde je trezor. Otevřu ho a ven vytáhnu zlatý pohár, krásný z čistého zlata s rudými a zelenými drahokamy. "Tady je číše."podám mu ji "Je nejen velice vzácný, ale má pro mne i citovou hodnotu."

Lenka Svobodová - 16. února 2009 21:50
	soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Alexandřin úkol Opatrně uchopím číši a pozdvihnu si ji k očím. Díky své práci na omak poznám pravost materiálu. Dole na noze a na okraji si všimnu drobounce rytého písma. Nepřečtu to, až v pracovně. Vskutku skvostná věcička, pokývám uznale hlavou. Smím se zeptat na původ, Alexandro?

Balaxa - 16. února 2009 22:18

soukromá zpráva od Balaxa pro V mích komnatách Vrátím se k trezoru, který zavřu a znovu zakryji obrazem. "Jistě, že se můžeš zeptat. Drahoušku Claudiusi."usměji se a vrátím se k němu. "Kdysi. Kdy jsem byla ještě věkově mladá tak jsem ho získala od Ludvíka třináctého. Francouzského krále. Myslím, že to byl jeden z jeho darů ke korunovaci. Ludvík byl velice milí, ale nebyl zrovna chytrý a navíc zaslepený křesťanstvím."mávnu rukou. "Ale to je dávno."usměji se a zadívám se na něj. "Řekni mi, Claudiusi. Také si myslíš, že probuzení Patrika není dobrý nápad?"zeptám se. "A nemusíš se bát býti upřímný."

Lenka Svobodová - 16. února 2009 22:38

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Alexandřiny komnaty Na tohle není jednoduchá odpověď, řeknu uvážlivě. Souhlasím s tím, že pro zasazení silného úderu vlkodlakům je výhodné, abyste byli vzhůru oba. Avšak dal bych přednost tomu, aby se posečkalo do přirozené doby pro probuzení Patrika a ty se neukládala ke spánku. Bojím se, že předčasné probuzení se může projevit i jinak než jen prvotní zvýšenou žízní. Nerad bych byl pověřen úkolem vyrobit zbraň proti němu. A dovol mi jednu otázku, Alexandro. Nikdy jsem se nenaučil říkat jí Sašo či dokonce Sašenko, jak jí někteří říkají pokud není poblíž (nebo jak jí asi říká Patrik). Alexandra mi k paní upírů sedí mnohem lépe. Respekt by měl mít každý výše postavený. Zvláště ona. Nemusíš odpovídat mně, jestli nechceš, ale odpověz upřímně alespoň sobě. Jsi si jistá, že při tvém rozhodování nehrál důležitou roli i fakt, že toužíš se svým drahým strávit víc času než jen pár hodin jednou za padesát let?

Balaxa - 16. února 2009 22:53

soukromá zpráva od Balaxa pro Mé komnaty Zasměji se, přijdu k němu a zlehka ho líbnu na rty "Ty jsi tak milí, Claudie."řeknu potěšeně. "Ano. Máš pravdu. Prokoukl jsi mě."mrknu na něj a ustoupím od něj, dramaticky rozmáchnu ruce "Ano. Z poloviny v tom hraje roli i má touha po tom být se svým drahým déle."pokrčím rameny. "Ale nemysli si. Nejsem tam sobecká. Z druhé poloviny je to kvůli vlkodlakům. Ještě před padesáti lety jsme měli početní převahu. Ale poslední dobou jich je více. Naše převaha upadá. Nemluvě o tom, že vlkodlaci mají dva vůdce klanu. To není dobré. A raději budu riskovat Patrikovo běsnění než naše vyhlazení. Pro nás je padesát let nic. Ale stále je to dost dlouhá doba na to, aby nás vyvraždili."uhladím si šaty. "Nerada to přiznávám, ale potřebuji pomoci. A proto musíme Patrika probudit."pohlédnu se něj a pousměji se na něj. "Já jsem spíš milovnice než bojovnice."významně na něj mrknu.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 19:00

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Alexandřiny komnaty Pak není o čem diskutovat, pokrčím rameny. Koneckonců, jsi dostatečně stará na to, aby ses sama rozhodovala, řeknu s úsměvem. A já tvé rozhodnutí klidně budu veřejně podporovat. Vždyť mě znáš, jsem chodící loajalita. Ale teď mě omluv, milovnice. Tuším, že na mě čekají Geoffrey a Lyra, musím jim dát pár věcí na lov. Krom toho musím vyrazit s nimi. Krvavý nápoj vyžaduje pár speciálních ingrediencí. Včetně několika zakázaných. Na odchodu s parodovanou úklonou políbím Alexandřinu ruku a vesele na ni mrknu.

Eleanor - 17. února 2009 19:16

soukromá zpráva od Eleanor pro Bůh ví kde Opatrně Victora sleduji, když se k nám přidá Joseph, otočím se na něj, naježím se a zavrčím. Vystrašenost je ta tam, tělo se mi otřásá vrčením, které vychází hluboko z hrudi. Nemám ho ráda. Poslouchám co říká Victor a maličko se uklidním, přesto nadále ukazuji Josephovi odhalené tesáky, jo, jsem dvakrát menší než on, ale to neznamená, že se bojím. Až když nás Victor opět pošle pryč smutně k němu napůl otočím hlavu a s kýváním ze strany na stranu ji skloním. Vypadá to jako nesouhlas. Když mu pak Joseph nabízí, že půjde s ním na sebevražednou misi, opět na něj začnu vrčet. Nepřemýšlí snad? Jít do sídla plného upírů, kde všichni budou ostražití, aby ochránili své pány? Za chvíli promluví druhý vůdce, Martin. Poslouchám ho, ale pro mě je pán Victor. Když Martin řekne, abychom šli a nechali Victora, jestli se chce zabít krátce tiše zavrčím, potom zakňučím. Na můj vklus už je tam převlkováno. Nakonec se jen pomalu odšourám pryč, kus do lesa, kde se svalím na zem a jen ležím. Nechci jít ani tam ani sem. Nechci Victora nechat se zabít, ale zakázal mi jít s ním.

Eleanor - 17. února 2009 19:16

soukromá zpráva od Eleanor pro Bůh ví kde Opatrně Victora sleduji, když se k nám přidá Joseph, otočím se na něj, naježím se a zavrčím. Vystrašenost je ta tam, tělo se mi otřásá vrčením, které vychází hluboko z hrudi. Nemám ho ráda. Poslouchám co říká Victor a maličko se uklidním, přesto nadále ukazuji Josephovi odhalené tesáky, jo, jsem dvakrát menší než on, ale to neznamená, že se bojím. Až když nás Victor opět pošle pryč smutně k němu napůl otočím hlavu a s kýváním ze strany na stranu ji skloním. Vypadá to jako nesouhlas. Když mu pak Joseph nabízí, že půjde s ním na sebevražednou misi, opět na něj začnu vrčet. Nepřemýšlí snad? Jít do sídla plného upírů, kde všichni budou ostražití, aby ochránili své pány? Za chvíli promluví druhý vůdce, Martin. Poslouchám ho, ale pro mě je pán Victor. Když Martin řekne, abychom šli a nechali Victora, jestli se chce zabít krátce tiše zavrčím, potom zakňučím. Na můj vklus už je tam převlkováno. Nakonec se jen pomalu odšourám pryč, kus do lesa, kde se svalím na zem a jen ležím. Nechci jít ani tam ani sem. Nechci Victora nechat se zabít, ale zakázal mi jít s ním.

Eleanor - 17. února 2009 19:16

soukromá zpráva od Eleanor pro Bůh ví kde Opatrně Victora sleduji, když se k nám přidá Joseph, otočím se na něj, naježím se a zavrčím. Vystrašenost je ta tam, tělo se mi otřásá vrčením, které vychází hluboko z hrudi. Nemám ho ráda. Poslouchám co říká Victor a maličko se uklidním, přesto nadále ukazuji Josephovi odhalené tesáky, jo, jsem dvakrát menší než on, ale to neznamená, že se bojím. Až když nás Victor opět pošle pryč smutně k němu napůl otočím hlavu a s kýváním ze strany na stranu ji skloním. Vypadá to jako nesouhlas. Když mu pak Joseph nabízí, že půjde s ním na sebevražednou misi, opět na něj začnu vrčet. Nepřemýšlí snad? Jít do sídla plného upírů, kde všichni budou ostražití, aby ochránili své pány? Za chvíli promluví druhý vůdce, Martin. Poslouchám ho, ale pro mě je pán Victor. Když Martin řekne, abychom šli a nechali Victora, jestli se chce zabít krátce tiše zavrčím, potom zakňučím. Na můj vklus už je tam převlkováno. Nakonec se jen pomalu odšourám pryč, kus do lesa, kde se svalím na zem a jen ležím. Nechci jít ani tam ani sem. Nechci Victora nechat se zabít, ale zakázal mi jít s ním.

Eleanor - 17. února 2009 19:16

soukromá zpráva od Eleanor pro Bůh ví kde Opatrně Victora sleduji, když se k nám přidá Joseph, otočím se na něj, naježím se a zavrčím. Vystrašenost je ta tam, tělo se mi otřásá vrčením, které vychází hluboko z hrudi. Nemám ho ráda. Poslouchám co říká Victor a maličko se uklidním, přesto nadále ukazuji Josephovi odhalené tesáky, jo, jsem dvakrát menší než on, ale to neznamená, že se bojím. Až když nás Victor opět pošle pryč smutně k němu napůl otočím hlavu a s kýváním ze strany na stranu ji skloním. Vypadá to jako nesouhlas. Když mu pak Joseph nabízí, že půjde s ním na sebevražednou misi, opět na něj začnu vrčet. Nepřemýšlí snad? Jít do sídla plného upírů, kde všichni budou ostražití, aby ochránili své pány? Za chvíli promluví druhý vůdce, Martin. Poslouchám ho, ale pro mě je pán Victor. Když Martin řekne, abychom šli a nechali Victora, jestli se chce zabít krátce tiše zavrčím, potom zakňučím. Na můj vklus už je tam převlkováno. Nakonec se jen pomalu odšourám pryč, kus do lesa, kde se svalím na zem a jen ležím. Nechci jít ani tam ani sem. Nechci Victora nechat se zabít, ale zakázal mi jít s ním.

Eleanor - 17. února 2009 19:16

soukromá zpráva od Eleanor pro Bůh ví kde Opatrně Victora sleduji, když se k nám přidá Joseph, otočím se na něj, naježím se a zavrčím. Vystrašenost je ta tam, tělo se mi otřásá vrčením, které vychází hluboko z hrudi. Nemám ho ráda. Poslouchám co říká Victor a maličko se uklidním, přesto nadále ukazuji Josephovi odhalené tesáky, jo, jsem dvakrát menší než on, ale to neznamená, že se bojím. Až když nás Victor opět pošle pryč smutně k němu napůl otočím hlavu a s kýváním ze strany na stranu ji skloním. Vypadá to jako nesouhlas. Když mu pak Joseph nabízí, že půjde s ním na sebevražednou misi, opět na něj začnu vrčet. Nepřemýšlí snad? Jít do sídla plného upírů, kde všichni budou ostražití, aby ochránili své pány? Za chvíli promluví druhý vůdce, Martin. Poslouchám ho, ale pro mě je pán Victor. Když Martin řekne, abychom šli a nechali Victora, jestli se chce zabít krátce tiše zavrčím, potom zakňučím. Na můj vklus už je tam převlkováno. Nakonec se jen pomalu odšourám pryč, kus do lesa, kde se svalím na zem a jen ležím. Nechci jít ani tam ani sem. Nechci Victora nechat se zabít, ale zakázal mi jít s ním.

Eleanor - 17. února 2009 19:16

soukromá zpráva od Eleanor pro Bůh ví kde Opatrně Victora sleduji, když se k nám přidá Joseph, otočím se na něj, naježím se a zavrčím. Vystrašenost je ta tam, tělo se mi otřásá vrčením, které vychází hluboko z hrudi. Nemám ho ráda. Poslouchám co říká Victor a maličko se uklidním, přesto nadále ukazuji Josephovi odhalené tesáky, jo, jsem dvakrát menší než on, ale to neznamená, že se bojím. Až když nás Victor opět pošle pryč smutně k němu napůl otočím hlavu a s kýváním ze strany na stranu ji skloním. Vypadá to jako nesouhlas. Když mu pak Joseph nabízí, že půjde s ním na sebevražednou misi, opět na něj začnu vrčet. Nepřemýšlí snad? Jít do sídla plného upírů, kde všichni budou ostražití, aby ochránili své pány? Za chvíli promluví druhý vůdce, Martin. Poslouchám ho, ale pro mě je pán Victor. Když Martin řekne, abychom šli a nechali Victora, jestli se chce zabít krátce tiše zavrčím, potom zakňučím. Na můj vklus už je tam převlkováno. Nakonec se jen pomalu odšourám pryč, kus do lesa, kde se svalím na zem a jen ležím. Nechci jít ani tam ani sem. Nechci Victora nechat se zabít, ale zakázal mi jít s ním.

Balaxa - 17. února 2009 19:16

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní síň Stále sedím v křesle, nehnutě jako socha jen oči se mí hýbají jak přejíždím každého kdo do sálu vejde. Spokojeně sleduji, jak se sál plní, již nás bylo hodně, tolik upírů. Pamatuji si doby, kdy jsme se schovávali ve stokách a každý jiný upír byl nepřítel stejně tak jako jsou naši nepřátelé nyní vlkodlaci. Všichni věděli kvůli čemu se koná tato schůze, ještě nějakou dobu jsem počkala a pak vstala. Nastalo ticho, usmála jsem se. "Mí drazí. Nadešla ta noc kdy bude probuzen můj drahý druh Patrik. Jistě víte proč ho budíme o skoro padesát let dříve. Vlkodlaci. Naši úhlavní nepřátelé s kterými bojujeme již mnoho generací. Stali se pro nás víc než velkým problémem. Proto, i když mnozí z vás s tím jistě nesouhlasí, je nutné Patrika probudit."bylo to poněkud oficiální, ale v takových situacích to bylo nutné. "Je skoro jisté, že se naše plány již k vlkodlakům donesli. A je také možné, že se pokusí nám v tom zabránit. I když by to byl sebevražedný pokus. Proto musíme být obzvlášť obezřetní."přelétnu sál pohledem. "Proto musíme zajistit jistá opatření."pohledem zabloudím ke Gardistům "Gardisté. Chci aby jste se odebrali do hrobky, kde budete po celou dobu hlídat, aby se nikdo nepřiblížil k Patrikově rakvi. Nikdo kromě mě."přikáži jim. Otočím hlavu a zadívám se na Smrtonoše "Smrtonoši. Vy hlídkujte na chodbách a u vchodu. Také vyšlete menší skupinu, která by dohlížela i na okolí našeho sídla."tentokrát mezi Smrtonoši vyhledám dvě konkrétní tváře. "Lyro! Geoffreyi?"zvolám jejich jména "Po vás bych chtěla, aby jste připravili vězně. Patrik bude mít po probuzení velikou žízeň. Dávám vám je na starost."usměji se na ně. "A prosím. Ať jsou netknutí. Spoléhám na vás." Pohodím zlehka dlouhými, černými vlasy "Evelíno. Tebe žádám o to, aby jsi zajistila souhrn informací, které se za posledních padesát let udály. Dávám ti svolení, aby jsi navštívila archívní záznamy." "Teď prosím běžte. Připravte se a vykonejte to oč jsem žádala."sestoupím z pódia. Pak se rovnou vydám k jednomu upírovi. "Claudiusi?"oslovím Labsrata "Pojď prosím se mnou, drahoušku. Pro tebe mám jeden speciální úkol."požádám ho a nabídnu mu ruku.

Balaxa - 17. února 2009 19:17

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní síň Stále sedím v křesle, nehnutě jako socha jen oči se mí hýbají jak přejíždím každého kdo do sálu vejde. Spokojeně sleduji, jak se sál plní, již nás bylo hodně, tolik upírů. Pamatuji si doby, kdy jsme se schovávali ve stokách a každý jiný upír byl nepřítel stejně tak jako jsou naši nepřátelé nyní vlkodlaci. Všichni věděli kvůli čemu se koná tato schůze, ještě nějakou dobu jsem počkala a pak vstala. Nastalo ticho, usmála jsem se. "Mí drazí. Nadešla ta noc kdy bude probuzen můj drahý druh Patrik. Jistě víte proč ho budíme o skoro padesát let dříve. Vlkodlaci. Naši úhlavní nepřátelé s kterými bojujeme již mnoho generací. Stali se pro nás víc než velkým problémem. Proto, i když mnozí z vás s tím jistě nesouhlasí, je nutné Patrika probudit."bylo to poněkud oficiální, ale v takových situacích to bylo nutné. "Je skoro jisté, že se naše plány již k vlkodlakům donesli. A je také možné, že se pokusí nám v tom zabránit. I když by to byl sebevražedný pokus. Proto musíme být obzvlášť obezřetní."přelétnu sál pohledem. "Proto musíme zajistit jistá opatření."pohledem zabloudím ke Gardistům "Gardisté. Chci aby jste se odebrali do hrobky, kde budete po celou dobu hlídat, aby se nikdo nepřiblížil k Patrikově rakvi. Nikdo kromě mě."přikáži jim. Otočím hlavu a zadívám se na Smrtonoše "Smrtonoši. Vy hlídkujte na chodbách a u vchodu. Také vyšlete menší skupinu, která by dohlížela i na okolí našeho sídla."tentokrát mezi Smrtonoši vyhledám dvě konkrétní tváře. "Lyro! Geoffreyi?"zvolám jejich jména "Po vás bych chtěla, aby jste připravili vězně. Patrik bude mít po probuzení velikou žízeň. Dávám vám je na starost."usměji se na ně. "A prosím. Ať jsou netknutí. Spoléhám na vás." Pohodím zlehka dlouhými, černými vlasy "Evelíno. Tebe žádám o to, aby jsi zajistila souhrn informací, které se za posledních padesát let udály. Dávám ti svolení, aby jsi navštívila archívní záznamy." "Teď prosím běžte. Připravte se a vykonejte to oč jsem žádala."sestoupím z pódia. Pak se rovnou vydám k jednomu upírovi. "Claudiusi?"oslovím Labsrata "Pojď prosím se mnou, drahoušku. Pro tebe mám jeden speciální úkol."požádám ho a nabídnu mu ruku.

Caroline Crips - 17. února 2009 19:29

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Hlavní síň Napjatě stojím v sálu našeho sídla. Stojím a sleduji Alexandru. Vždycky jsem ji poslouchala na slovo, měla jsem ji ráda jako vlastní sestru, a ona to věděla. Nebyla jsem nadšená tím, že musíme probudit Patrika, ale těžko jsem mohla něco namítat. Vlastně mohla.. Usoudila jsem, že hrobka bude dobře hlídaná i bez mé přítomnosti a neslyšne jsem se přesunula k Alexandře. Zblízka jsem mohla obdivovat její krásu, krásu nadpozemskou, která ji neopustila ani po "smrti". Zvažovala jsem, zda mohu vyslovit onu prosbu, zda nejsem příliš troufalá. Pak jsem tiše, aby to neslyšeli ostatní v sále pronesla: "Dovol, abych zůstala v Tvé blízkosti. Hrobka bude dobře hlídána i beze mně a ty také nemůžeš zůstat bez ochrany." Pravý důvod mé žádosti byl ovšem jiný, nechtěla jsem hlídat s ostatními upíry hrobku.. Nevycházela jsem s Patrikem, nevycházela jsem ani s ostatními upíry..

Balaxa - 17. února 2009 19:47

soukromá zpráva od Balaxa pro Mé komnaty Potěšeně se usměji, když mi políbí ruku "Dej si záležet, drahoušku Claudie."řeknu mu a nechám ho odejít. Znovu se usadím ke zrcadlu, bylo tu sice jen symbolicky, ale stejně jsem si před něj sedala. Znovu se začnu česat. Uvědomila jsem si, že sice jsem rozdala úkoly, ale sama jsem neměla co dělat. Shlédnu dolů na své šaty, které zakrývali mé tělo jen z poloviny. Připravená jsem byla, ale co teď?

Viktor - 17. února 2009 20:06

soukromá zpráva od Viktor pro V lese, Praha Stál jsem tiše a poslouchal Josephova slova. Když mi nabídl svou zbraň, tak jsem jí nepřijal, ale ani jsem jí neodmítl. Neměl jsem čas udělat nic z toho, protože se tam objevil můj povedený bratr. zase si hrál na nejchytřejšího, myslel si, že vidí do upíru, ale neviděl do nich. Bylo to zase to samé, kvůli čemu jsme se hádali v poslední době neustále. Řekl však něco, co mě ranilo, i když bych to nikdy nepřiznal. Díval jsem se mu do zad, když se vracel zpět do sídla. Nehnutě jsem stál a díval se, jak odchází. Když odešel, tak jsem se zakroutil hlavou směrem k Josephovy na znamení, že nepůjdu nikam. Otočil jsem se opačným směrem a vydal jsem se dál do lesa. Už jsem se neměnil, zatím se mi nechtělo. Zamířil jsem do města. Noční Praha byla to nejhezčí, co jsem znal. Uklidňovala. Teď když jsem byl sám, tak mi bylo dobře. Asi už jsem si potřeboval odpočinout od všech těch starostí s upírama a klanem. Procházel jsem se ztichlým městem a kochal se nádherným měsícem. Vítr mi občas rozčechral vlasy. Myslel jsem, že jsem sám, když v tom mi vítr k nosu přinesl odporný pach upírů. Zarazil jsem se. Bylo to divné, tak daleko od svého sídla obvykle nebývali. Prudce jsem se otočil, ale to už byli u mě. Pohybovali se strašně rychle. Vypadalo to, že byli připraveni, museli s námi být celou dobu, ale jak to udělali? Jak překryli ten svůj hnusnej pach? Nestihl jsem se ani přeměnit, najednou jsem ucítil strašnou bolest na krku, pálilo to, muselo to být stříbro, potom se mi začernilo před očima a já nevěděl, kde jsem ani, co se se mnou děje.

Viktor - 17. února 2009 20:06

soukromá zpráva od Viktor pro V lese, Praha Stál jsem tiše a poslouchal Josephova slova. Když mi nabídl svou zbraň, tak jsem jí nepřijal, ale ani jsem jí neodmítl. Neměl jsem čas udělat nic z toho, protože se tam objevil můj povedený bratr. zase si hrál na nejchytřejšího, myslel si, že vidí do upíru, ale neviděl do nich. Bylo to zase to samé, kvůli čemu jsme se hádali v poslední době neustále. Řekl však něco, co mě ranilo, i když bych to nikdy nepřiznal. Díval jsem se mu do zad, když se vracel zpět do sídla. Nehnutě jsem stál a díval se, jak odchází. Když odešel, tak jsem se zakroutil hlavou směrem k Josephovy na znamení, že nepůjdu nikam. Otočil jsem se opačným směrem a vydal jsem se dál do lesa. Už jsem se neměnil, zatím se mi nechtělo. Zamířil jsem do města. Noční Praha byla to nejhezčí, co jsem znal. Uklidňovala. Teď když jsem byl sám, tak mi bylo dobře. Asi už jsem si potřeboval odpočinout od všech těch starostí s upírama a klanem. Procházel jsem se ztichlým městem a kochal se nádherným měsícem. Vítr mi občas rozčechral vlasy. Myslel jsem, že jsem sám, když v tom mi vítr k nosu přinesl odporný pach upírů. Zarazil jsem se. Bylo to divné, tak daleko od svého sídla obvykle nebývali. Prudce jsem se otočil, ale to už byli u mě. Pohybovali se strašně rychle. Vypadalo to, že byli připraveni, museli s námi být celou dobu, ale jak to udělali? Jak překryli ten svůj hnusnej pach? Nestihl jsem se ani přeměnit, najednou jsem ucítil strašnou bolest na krku, pálilo to, muselo to být stříbro, potom se mi začernilo před očima a já nevěděl, kde jsem ani, co se se mnou děje.

Viktor - 17. února 2009 20:06

soukromá zpráva od Viktor pro V lese, Praha Stál jsem tiše a poslouchal Josephova slova. Když mi nabídl svou zbraň, tak jsem jí nepřijal, ale ani jsem jí neodmítl. Neměl jsem čas udělat nic z toho, protože se tam objevil můj povedený bratr. zase si hrál na nejchytřejšího, myslel si, že vidí do upíru, ale neviděl do nich. Bylo to zase to samé, kvůli čemu jsme se hádali v poslední době neustále. Řekl však něco, co mě ranilo, i když bych to nikdy nepřiznal. Díval jsem se mu do zad, když se vracel zpět do sídla. Nehnutě jsem stál a díval se, jak odchází. Když odešel, tak jsem se zakroutil hlavou směrem k Josephovy na znamení, že nepůjdu nikam. Otočil jsem se opačným směrem a vydal jsem se dál do lesa. Už jsem se neměnil, zatím se mi nechtělo. Zamířil jsem do města. Noční Praha byla to nejhezčí, co jsem znal. Uklidňovala. Teď když jsem byl sám, tak mi bylo dobře. Asi už jsem si potřeboval odpočinout od všech těch starostí s upírama a klanem. Procházel jsem se ztichlým městem a kochal se nádherným měsícem. Vítr mi občas rozčechral vlasy. Myslel jsem, že jsem sám, když v tom mi vítr k nosu přinesl odporný pach upírů. Zarazil jsem se. Bylo to divné, tak daleko od svého sídla obvykle nebývali. Prudce jsem se otočil, ale to už byli u mě. Pohybovali se strašně rychle. Vypadalo to, že byli připraveni, museli s námi být celou dobu, ale jak to udělali? Jak překryli ten svůj hnusnej pach? Nestihl jsem se ani přeměnit, najednou jsem ucítil strašnou bolest na krku, pálilo to, muselo to být stříbro, potom se mi začernilo před očima a já nevěděl, kde jsem ani, co se se mnou děje.

Viktor - 17. února 2009 20:06

soukromá zpráva od Viktor pro V lese, Praha Stál jsem tiše a poslouchal Josephova slova. Když mi nabídl svou zbraň, tak jsem jí nepřijal, ale ani jsem jí neodmítl. Neměl jsem čas udělat nic z toho, protože se tam objevil můj povedený bratr. zase si hrál na nejchytřejšího, myslel si, že vidí do upíru, ale neviděl do nich. Bylo to zase to samé, kvůli čemu jsme se hádali v poslední době neustále. Řekl však něco, co mě ranilo, i když bych to nikdy nepřiznal. Díval jsem se mu do zad, když se vracel zpět do sídla. Nehnutě jsem stál a díval se, jak odchází. Když odešel, tak jsem se zakroutil hlavou směrem k Josephovy na znamení, že nepůjdu nikam. Otočil jsem se opačným směrem a vydal jsem se dál do lesa. Už jsem se neměnil, zatím se mi nechtělo. Zamířil jsem do města. Noční Praha byla to nejhezčí, co jsem znal. Uklidňovala. Teď když jsem byl sám, tak mi bylo dobře. Asi už jsem si potřeboval odpočinout od všech těch starostí s upírama a klanem. Procházel jsem se ztichlým městem a kochal se nádherným měsícem. Vítr mi občas rozčechral vlasy. Myslel jsem, že jsem sám, když v tom mi vítr k nosu přinesl odporný pach upírů. Zarazil jsem se. Bylo to divné, tak daleko od svého sídla obvykle nebývali. Prudce jsem se otočil, ale to už byli u mě. Pohybovali se strašně rychle. Vypadalo to, že byli připraveni, museli s námi být celou dobu, ale jak to udělali? Jak překryli ten svůj hnusnej pach? Nestihl jsem se ani přeměnit, najednou jsem ucítil strašnou bolest na krku, pálilo to, muselo to být stříbro, potom se mi začernilo před očima a já nevěděl, kde jsem ani, co se se mnou děje.

Viktor - 17. února 2009 20:06

soukromá zpráva od Viktor pro V lese, Praha Stál jsem tiše a poslouchal Josephova slova. Když mi nabídl svou zbraň, tak jsem jí nepřijal, ale ani jsem jí neodmítl. Neměl jsem čas udělat nic z toho, protože se tam objevil můj povedený bratr. zase si hrál na nejchytřejšího, myslel si, že vidí do upíru, ale neviděl do nich. Bylo to zase to samé, kvůli čemu jsme se hádali v poslední době neustále. Řekl však něco, co mě ranilo, i když bych to nikdy nepřiznal. Díval jsem se mu do zad, když se vracel zpět do sídla. Nehnutě jsem stál a díval se, jak odchází. Když odešel, tak jsem se zakroutil hlavou směrem k Josephovy na znamení, že nepůjdu nikam. Otočil jsem se opačným směrem a vydal jsem se dál do lesa. Už jsem se neměnil, zatím se mi nechtělo. Zamířil jsem do města. Noční Praha byla to nejhezčí, co jsem znal. Uklidňovala. Teď když jsem byl sám, tak mi bylo dobře. Asi už jsem si potřeboval odpočinout od všech těch starostí s upírama a klanem. Procházel jsem se ztichlým městem a kochal se nádherným měsícem. Vítr mi občas rozčechral vlasy. Myslel jsem, že jsem sám, když v tom mi vítr k nosu přinesl odporný pach upírů. Zarazil jsem se. Bylo to divné, tak daleko od svého sídla obvykle nebývali. Prudce jsem se otočil, ale to už byli u mě. Pohybovali se strašně rychle. Vypadalo to, že byli připraveni, museli s námi být celou dobu, ale jak to udělali? Jak překryli ten svůj hnusnej pach? Nestihl jsem se ani přeměnit, najednou jsem ucítil strašnou bolest na krku, pálilo to, muselo to být stříbro, potom se mi začernilo před očima a já nevěděl, kde jsem ani, co se se mnou děje.

Viktor - 17. února 2009 20:06

soukromá zpráva od Viktor pro V lese, Praha Stál jsem tiše a poslouchal Josephova slova. Když mi nabídl svou zbraň, tak jsem jí nepřijal, ale ani jsem jí neodmítl. Neměl jsem čas udělat nic z toho, protože se tam objevil můj povedený bratr. zase si hrál na nejchytřejšího, myslel si, že vidí do upíru, ale neviděl do nich. Bylo to zase to samé, kvůli čemu jsme se hádali v poslední době neustále. Řekl však něco, co mě ranilo, i když bych to nikdy nepřiznal. Díval jsem se mu do zad, když se vracel zpět do sídla. Nehnutě jsem stál a díval se, jak odchází. Když odešel, tak jsem se zakroutil hlavou směrem k Josephovy na znamení, že nepůjdu nikam. Otočil jsem se opačným směrem a vydal jsem se dál do lesa. Už jsem se neměnil, zatím se mi nechtělo. Zamířil jsem do města. Noční Praha byla to nejhezčí, co jsem znal. Uklidňovala. Teď když jsem byl sám, tak mi bylo dobře. Asi už jsem si potřeboval odpočinout od všech těch starostí s upírama a klanem. Procházel jsem se ztichlým městem a kochal se nádherným měsícem. Vítr mi občas rozčechral vlasy. Myslel jsem, že jsem sám, když v tom mi vítr k nosu přinesl odporný pach upírů. Zarazil jsem se. Bylo to divné, tak daleko od svého sídla obvykle nebývali. Prudce jsem se otočil, ale to už byli u mě. Pohybovali se strašně rychle. Vypadalo to, že byli připraveni, museli s námi být celou dobu, ale jak to udělali? Jak překryli ten svůj hnusnej pach? Nestihl jsem se ani přeměnit, najednou jsem ucítil strašnou bolest na krku, pálilo to, muselo to být stříbro, potom se mi začernilo před očima a já nevěděl, kde jsem ani, co se se mnou děje.

Balaxa - 17. února 2009 20:07

soukromá zpráva od Balaxa pro Hlavní síň Otočím se na Caroline, já ji s oblibou říkala Korálek. Žádala mě o to jestli může se mnou zůstat. Jen okamžik se nad tím zamyslím a znovu na ní pohlédnu, pousměji se "Dobře, Korálku."natáhnu tě a pohladím ji po vlasech. "Ale potřebuji být chvíli sama s Claudiusem. Proto přijď do mé komnaty tak za deset minut." řeknu. Pak se otočím a spolu s Claudiusem odejdeme směrem k mému pokoji.

Eleanor - 17. února 2009 20:09

soukromá zpráva od Eleanor pro Útok Neposlechla jsem, stejně jsem Victora sledovala, nemohla jsem jinak. Dostali jsme se hodně blízko Prahy, proto jsem se raději přeměnila do své normální, lidksé podoby. Už jsem v Praze dlouho nebyla, prohlížím si všechno kolem, zákoutí a uličky. Chybí mi kamarádi a starý život, dokud se ale nezačnu obvládat, nemůžu dělat nic, vůbec nic s nimi, abych je neohrozila. Možná má nepozornost způsobila, že jsem si nevšimla útočících uzpírů, kteří se slétli na Victora. Viděla jsem, jak se stříbrný předmět zaleskl ve světle měsíce před tím, než mu plynule zaplul do krku. Vytřeštím oči a okamžitě se vrhnu vpřed. Jak bláhové, pomocný smrtonoš, navíc začátečník, jak bych mohla pomoci? Snažím se, seč můžu, v lidské podobě to jde hůř, ale na přeměnu není čas. Útočící upír mě poraní, dlouhý táhlý šrám se mi táhne od ramene, přes kolet a po prsty na pravé ruce. Očividně to byl šrám něčím stříbrným, jinak by se to hned začalo zacelovat. Nestihla jsem ani nic udělat, když Victora někam odtáhli, navíc mě jeden z upírů prudce hodil proti zdi hlavou napřed. V mrákotách jsem se svezla k zemi a viděla jen tmu. Možná pro své mládí a jinému pachu než vlkodlačímu mě nechali žít. Když jsem se po chviličce probrala, nikde nikdo nebyl. Ach nee... Rozeběhla jsem se z Prahy pryč, směr naše sídlo. V lese se proměním ve vlka, samozdřejmě silně kulhám, ale snažím se, nedbám na bolest a běžím jak nejrychleji můžu. Chlupy na pravé přední mám slepené krví a nechávám za sebou krvavou stopu tlapy. Běžím přímo za Martinem, kde se proměním, ale už se ani nezvedám, ztratila jsem moc krve, navíc to stříbro. Nezabije mě, ale lehce mi to ochromilo krev, naštěstí to byl jen škrábanec. Pane! Vašeho bratra unesli upíři. Byli jsme v Praze ve Starém městě, když na něj zaútočili, vrazili mu stříbrnou šipku do krku a někam ho odtáhli, nevím kam.. Přerývavě dýchám.

Eleanor - 17. února 2009 20:09

soukromá zpráva od Eleanor pro Útok Neposlechla jsem, stejně jsem Victora sledovala, nemohla jsem jinak. Dostali jsme se hodně blízko Prahy, proto jsem se raději přeměnila do své normální, lidksé podoby. Už jsem v Praze dlouho nebyla, prohlížím si všechno kolem, zákoutí a uličky. Chybí mi kamarádi a starý život, dokud se ale nezačnu obvládat, nemůžu dělat nic, vůbec nic s nimi, abych je neohrozila. Možná má nepozornost způsobila, že jsem si nevšimla útočících uzpírů, kteří se slétli na Victora. Viděla jsem, jak se stříbrný předmět zaleskl ve světle měsíce před tím, než mu plynule zaplul do krku. Vytřeštím oči a okamžitě se vrhnu vpřed. Jak bláhové, pomocný smrtonoš, navíc začátečník, jak bych mohla pomoci? Snažím se, seč můžu, v lidské podobě to jde hůř, ale na přeměnu není čas. Útočící upír mě poraní, dlouhý táhlý šrám se mi táhne od ramene, přes kolet a po prsty na pravé ruce. Očividně to byl šrám něčím stříbrným, jinak by se to hned začalo zacelovat. Nestihla jsem ani nic udělat, když Victora někam odtáhli, navíc mě jeden z upírů prudce hodil proti zdi hlavou napřed. V mrákotách jsem se svezla k zemi a viděla jen tmu. Možná pro své mládí a jinému pachu než vlkodlačímu mě nechali žít. Když jsem se po chviličce probrala, nikde nikdo nebyl. Ach nee... Rozeběhla jsem se z Prahy pryč, směr naše sídlo. V lese se proměním ve vlka, samozdřejmě silně kulhám, ale snažím se, nedbám na bolest a běžím jak nejrychleji můžu. Chlupy na pravé přední mám slepené krví a nechávám za sebou krvavou stopu tlapy. Běžím přímo za Martinem, kde se proměním, ale už se ani nezvedám, ztratila jsem moc krve, navíc to stříbro. Nezabije mě, ale lehce mi to ochromilo krev, naštěstí to byl jen škrábanec. Pane! Vašeho bratra unesli upíři. Byli jsme v Praze ve Starém městě, když na něj zaútočili, vrazili mu stříbrnou šipku do krku a někam ho odtáhli, nevím kam.. Přerývavě dýchám.

Eleanor - 17. února 2009 20:09

soukromá zpráva od Eleanor pro Útok Neposlechla jsem, stejně jsem Victora sledovala, nemohla jsem jinak. Dostali jsme se hodně blízko Prahy, proto jsem se raději přeměnila do své normální, lidksé podoby. Už jsem v Praze dlouho nebyla, prohlížím si všechno kolem, zákoutí a uličky. Chybí mi kamarádi a starý život, dokud se ale nezačnu obvládat, nemůžu dělat nic, vůbec nic s nimi, abych je neohrozila. Možná má nepozornost způsobila, že jsem si nevšimla útočících uzpírů, kteří se slétli na Victora. Viděla jsem, jak se stříbrný předmět zaleskl ve světle měsíce před tím, než mu plynule zaplul do krku. Vytřeštím oči a okamžitě se vrhnu vpřed. Jak bláhové, pomocný smrtonoš, navíc začátečník, jak bych mohla pomoci? Snažím se, seč můžu, v lidské podobě to jde hůř, ale na přeměnu není čas. Útočící upír mě poraní, dlouhý táhlý šrám se mi táhne od ramene, přes kolet a po prsty na pravé ruce. Očividně to byl šrám něčím stříbrným, jinak by se to hned začalo zacelovat. Nestihla jsem ani nic udělat, když Victora někam odtáhli, navíc mě jeden z upírů prudce hodil proti zdi hlavou napřed. V mrákotách jsem se svezla k zemi a viděla jen tmu. Možná pro své mládí a jinému pachu než vlkodlačímu mě nechali žít. Když jsem se po chviličce probrala, nikde nikdo nebyl. Ach nee... Rozeběhla jsem se z Prahy pryč, směr naše sídlo. V lese se proměním ve vlka, samozdřejmě silně kulhám, ale snažím se, nedbám na bolest a běžím jak nejrychleji můžu. Chlupy na pravé přední mám slepené krví a nechávám za sebou krvavou stopu tlapy. Běžím přímo za Martinem, kde se proměním, ale už se ani nezvedám, ztratila jsem moc krve, navíc to stříbro. Nezabije mě, ale lehce mi to ochromilo krev, naštěstí to byl jen škrábanec. Pane! Vašeho bratra unesli upíři. Byli jsme v Praze ve Starém městě, když na něj zaútočili, vrazili mu stříbrnou šipku do krku a někam ho odtáhli, nevím kam.. Přerývavě dýchám.

Eleanor - 17. února 2009 20:09

soukromá zpráva od Eleanor pro Útok Neposlechla jsem, stejně jsem Victora sledovala, nemohla jsem jinak. Dostali jsme se hodně blízko Prahy, proto jsem se raději přeměnila do své normální, lidksé podoby. Už jsem v Praze dlouho nebyla, prohlížím si všechno kolem, zákoutí a uličky. Chybí mi kamarádi a starý život, dokud se ale nezačnu obvládat, nemůžu dělat nic, vůbec nic s nimi, abych je neohrozila. Možná má nepozornost způsobila, že jsem si nevšimla útočících uzpírů, kteří se slétli na Victora. Viděla jsem, jak se stříbrný předmět zaleskl ve světle měsíce před tím, než mu plynule zaplul do krku. Vytřeštím oči a okamžitě se vrhnu vpřed. Jak bláhové, pomocný smrtonoš, navíc začátečník, jak bych mohla pomoci? Snažím se, seč můžu, v lidské podobě to jde hůř, ale na přeměnu není čas. Útočící upír mě poraní, dlouhý táhlý šrám se mi táhne od ramene, přes kolet a po prsty na pravé ruce. Očividně to byl šrám něčím stříbrným, jinak by se to hned začalo zacelovat. Nestihla jsem ani nic udělat, když Victora někam odtáhli, navíc mě jeden z upírů prudce hodil proti zdi hlavou napřed. V mrákotách jsem se svezla k zemi a viděla jen tmu. Možná pro své mládí a jinému pachu než vlkodlačímu mě nechali žít. Když jsem se po chviličce probrala, nikde nikdo nebyl. Ach nee... Rozeběhla jsem se z Prahy pryč, směr naše sídlo. V lese se proměním ve vlka, samozdřejmě silně kulhám, ale snažím se, nedbám na bolest a běžím jak nejrychleji můžu. Chlupy na pravé přední mám slepené krví a nechávám za sebou krvavou stopu tlapy. Běžím přímo za Martinem, kde se proměním, ale už se ani nezvedám, ztratila jsem moc krve, navíc to stříbro. Nezabije mě, ale lehce mi to ochromilo krev, naštěstí to byl jen škrábanec. Pane! Vašeho bratra unesli upíři. Byli jsme v Praze ve Starém městě, když na něj zaútočili, vrazili mu stříbrnou šipku do krku a někam ho odtáhli, nevím kam.. Přerývavě dýchám.

Eleanor - 17. února 2009 20:09

soukromá zpráva od Eleanor pro Útok Neposlechla jsem, stejně jsem Victora sledovala, nemohla jsem jinak. Dostali jsme se hodně blízko Prahy, proto jsem se raději přeměnila do své normální, lidksé podoby. Už jsem v Praze dlouho nebyla, prohlížím si všechno kolem, zákoutí a uličky. Chybí mi kamarádi a starý život, dokud se ale nezačnu obvládat, nemůžu dělat nic, vůbec nic s nimi, abych je neohrozila. Možná má nepozornost způsobila, že jsem si nevšimla útočících uzpírů, kteří se slétli na Victora. Viděla jsem, jak se stříbrný předmět zaleskl ve světle měsíce před tím, než mu plynule zaplul do krku. Vytřeštím oči a okamžitě se vrhnu vpřed. Jak bláhové, pomocný smrtonoš, navíc začátečník, jak bych mohla pomoci? Snažím se, seč můžu, v lidské podobě to jde hůř, ale na přeměnu není čas. Útočící upír mě poraní, dlouhý táhlý šrám se mi táhne od ramene, přes kolet a po prsty na pravé ruce. Očividně to byl šrám něčím stříbrným, jinak by se to hned začalo zacelovat. Nestihla jsem ani nic udělat, když Victora někam odtáhli, navíc mě jeden z upírů prudce hodil proti zdi hlavou napřed. V mrákotách jsem se svezla k zemi a viděla jen tmu. Možná pro své mládí a jinému pachu než vlkodlačímu mě nechali žít. Když jsem se po chviličce probrala, nikde nikdo nebyl. Ach nee... Rozeběhla jsem se z Prahy pryč, směr naše sídlo. V lese se proměním ve vlka, samozdřejmě silně kulhám, ale snažím se, nedbám na bolest a běžím jak nejrychleji můžu. Chlupy na pravé přední mám slepené krví a nechávám za sebou krvavou stopu tlapy. Běžím přímo za Martinem, kde se proměním, ale už se ani nezvedám, ztratila jsem moc krve, navíc to stříbro. Nezabije mě, ale lehce mi to ochromilo krev, naštěstí to byl jen škrábanec. Pane! Vašeho bratra unesli upíři. Byli jsme v Praze ve Starém městě, když na něj zaútočili, vrazili mu stříbrnou šipku do krku a někam ho odtáhli, nevím kam.. Přerývavě dýchám.

Eleanor - 17. února 2009 20:09

soukromá zpráva od Eleanor pro Útok Neposlechla jsem, stejně jsem Victora sledovala, nemohla jsem jinak. Dostali jsme se hodně blízko Prahy, proto jsem se raději přeměnila do své normální, lidksé podoby. Už jsem v Praze dlouho nebyla, prohlížím si všechno kolem, zákoutí a uličky. Chybí mi kamarádi a starý život, dokud se ale nezačnu obvládat, nemůžu dělat nic, vůbec nic s nimi, abych je neohrozila. Možná má nepozornost způsobila, že jsem si nevšimla útočících uzpírů, kteří se slétli na Victora. Viděla jsem, jak se stříbrný předmět zaleskl ve světle měsíce před tím, než mu plynule zaplul do krku. Vytřeštím oči a okamžitě se vrhnu vpřed. Jak bláhové, pomocný smrtonoš, navíc začátečník, jak bych mohla pomoci? Snažím se, seč můžu, v lidské podobě to jde hůř, ale na přeměnu není čas. Útočící upír mě poraní, dlouhý táhlý šrám se mi táhne od ramene, přes kolet a po prsty na pravé ruce. Očividně to byl šrám něčím stříbrným, jinak by se to hned začalo zacelovat. Nestihla jsem ani nic udělat, když Victora někam odtáhli, navíc mě jeden z upírů prudce hodil proti zdi hlavou napřed. V mrákotách jsem se svezla k zemi a viděla jen tmu. Možná pro své mládí a jinému pachu než vlkodlačímu mě nechali žít. Když jsem se po chviličce probrala, nikde nikdo nebyl. Ach nee... Rozeběhla jsem se z Prahy pryč, směr naše sídlo. V lese se proměním ve vlka, samozdřejmě silně kulhám, ale snažím se, nedbám na bolest a běžím jak nejrychleji můžu. Chlupy na pravé přední mám slepené krví a nechávám za sebou krvavou stopu tlapy. Běžím přímo za Martinem, kde se proměním, ale už se ani nezvedám, ztratila jsem moc krve, navíc to stříbro. Nezabije mě, ale lehce mi to ochromilo krev, naštěstí to byl jen škrábanec. Pane! Vašeho bratra unesli upíři. Byli jsme v Praze ve Starém městě, když na něj zaútočili, vrazili mu stříbrnou šipku do krku a někam ho odtáhli, nevím kam.. Přerývavě dýchám.

Craig O'Connor - 17. února 2009 20:32

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Praha aneb Viktor v rukou násosků Ach jak krásná je ona chuť masa.Mohl bych se jím cpát klidně celou noc. Libuji si v myšlenkách a krmím se tělem rozsápaného mladíka.Moje touha bude zase na pár chvil ukojena no možná jen do příštího večera. Když si myslím že už mám dost odhodím tělo na zem a chystám se vyrazit zpět k brlohu.Ale i přes tu hromadu krve a sraček na čumáku mě ochromí něco odporného.Upíři?Tady?Tak to si nenechám ujít!Zaraduji se nad pachem který se táhne snad celou uličkou a vyběhnu divoce za ním.Hlavou se mi míhá spousty myšlenek jestli to nebude blbost nebo jestli jich naopak bude dostatečné množství.Ale co,vyrazil jsem na lov a ne se jen najíst.Uchechtnu se v duchu a nachvilku se zastavím abych zvětřil další stopu.Avšak cítím i něco jiného než jen krváky.Pach jednoho mého druha. A sakra to se mi nějak nezdá...Snad ho nezabili nebo ho nepoužili jako svoje cucátko.Skloním se k zemi abych zavětřil stopu a brzy už uháním tam kam mě vedou pachy.Ať už s naším spolubojovníkem krváci udělali cokoliv já to tak nenechám aspoň se ho pokusím pomstít ať jich proti mě je kolik chce.Hon na upíry,jako dřív... Doufám že budu mít aspoň trochu štěstí a dostatek rychlosti abych se vyhl jejich stříbru.Snažím se to brát těmi nejkratšími cestami a hlavně tak aby mě nezahlédli lidé,to by bylo potom nadělení. Neboj chlupatý příteli,já tě v tom nenechám...snad...

Craig O'Connor - 17. února 2009 20:32

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Praha aneb Viktor v rukou násosků Ach jak krásná je ona chuť masa.Mohl bych se jím cpát klidně celou noc. Libuji si v myšlenkách a krmím se tělem rozsápaného mladíka.Moje touha bude zase na pár chvil ukojena no možná jen do příštího večera. Když si myslím že už mám dost odhodím tělo na zem a chystám se vyrazit zpět k brlohu.Ale i přes tu hromadu krve a sraček na čumáku mě ochromí něco odporného.Upíři?Tady?Tak to si nenechám ujít!Zaraduji se nad pachem který se táhne snad celou uličkou a vyběhnu divoce za ním.Hlavou se mi míhá spousty myšlenek jestli to nebude blbost nebo jestli jich naopak bude dostatečné množství.Ale co,vyrazil jsem na lov a ne se jen najíst.Uchechtnu se v duchu a nachvilku se zastavím abych zvětřil další stopu.Avšak cítím i něco jiného než jen krváky.Pach jednoho mého druha. A sakra to se mi nějak nezdá...Snad ho nezabili nebo ho nepoužili jako svoje cucátko.Skloním se k zemi abych zavětřil stopu a brzy už uháním tam kam mě vedou pachy.Ať už s naším spolubojovníkem krváci udělali cokoliv já to tak nenechám aspoň se ho pokusím pomstít ať jich proti mě je kolik chce.Hon na upíry,jako dřív... Doufám že budu mít aspoň trochu štěstí a dostatek rychlosti abych se vyhl jejich stříbru.Snažím se to brát těmi nejkratšími cestami a hlavně tak aby mě nezahlédli lidé,to by bylo potom nadělení. Neboj chlupatý příteli,já tě v tom nenechám...snad...

Craig O'Connor - 17. února 2009 20:32

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Praha aneb Viktor v rukou násosků Ach jak krásná je ona chuť masa.Mohl bych se jím cpát klidně celou noc. Libuji si v myšlenkách a krmím se tělem rozsápaného mladíka.Moje touha bude zase na pár chvil ukojena no možná jen do příštího večera. Když si myslím že už mám dost odhodím tělo na zem a chystám se vyrazit zpět k brlohu.Ale i přes tu hromadu krve a sraček na čumáku mě ochromí něco odporného.Upíři?Tady?Tak to si nenechám ujít!Zaraduji se nad pachem který se táhne snad celou uličkou a vyběhnu divoce za ním.Hlavou se mi míhá spousty myšlenek jestli to nebude blbost nebo jestli jich naopak bude dostatečné množství.Ale co,vyrazil jsem na lov a ne se jen najíst.Uchechtnu se v duchu a nachvilku se zastavím abych zvětřil další stopu.Avšak cítím i něco jiného než jen krváky.Pach jednoho mého druha. A sakra to se mi nějak nezdá...Snad ho nezabili nebo ho nepoužili jako svoje cucátko.Skloním se k zemi abych zavětřil stopu a brzy už uháním tam kam mě vedou pachy.Ať už s naším spolubojovníkem krváci udělali cokoliv já to tak nenechám aspoň se ho pokusím pomstít ať jich proti mě je kolik chce.Hon na upíry,jako dřív... Doufám že budu mít aspoň trochu štěstí a dostatek rychlosti abych se vyhl jejich stříbru.Snažím se to brát těmi nejkratšími cestami a hlavně tak aby mě nezahlédli lidé,to by bylo potom nadělení. Neboj chlupatý příteli,já tě v tom nenechám...snad...

Craig O'Connor - 17. února 2009 20:32

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Praha aneb Viktor v rukou násosků Ach jak krásná je ona chuť masa.Mohl bych se jím cpát klidně celou noc. Libuji si v myšlenkách a krmím se tělem rozsápaného mladíka.Moje touha bude zase na pár chvil ukojena no možná jen do příštího večera. Když si myslím že už mám dost odhodím tělo na zem a chystám se vyrazit zpět k brlohu.Ale i přes tu hromadu krve a sraček na čumáku mě ochromí něco odporného.Upíři?Tady?Tak to si nenechám ujít!Zaraduji se nad pachem který se táhne snad celou uličkou a vyběhnu divoce za ním.Hlavou se mi míhá spousty myšlenek jestli to nebude blbost nebo jestli jich naopak bude dostatečné množství.Ale co,vyrazil jsem na lov a ne se jen najíst.Uchechtnu se v duchu a nachvilku se zastavím abych zvětřil další stopu.Avšak cítím i něco jiného než jen krváky.Pach jednoho mého druha. A sakra to se mi nějak nezdá...Snad ho nezabili nebo ho nepoužili jako svoje cucátko.Skloním se k zemi abych zavětřil stopu a brzy už uháním tam kam mě vedou pachy.Ať už s naším spolubojovníkem krváci udělali cokoliv já to tak nenechám aspoň se ho pokusím pomstít ať jich proti mě je kolik chce.Hon na upíry,jako dřív... Doufám že budu mít aspoň trochu štěstí a dostatek rychlosti abych se vyhl jejich stříbru.Snažím se to brát těmi nejkratšími cestami a hlavně tak aby mě nezahlédli lidé,to by bylo potom nadělení. Neboj chlupatý příteli,já tě v tom nenechám...snad...

Craig O'Connor - 17. února 2009 20:32

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Praha aneb Viktor v rukou násosků Ach jak krásná je ona chuť masa.Mohl bych se jím cpát klidně celou noc. Libuji si v myšlenkách a krmím se tělem rozsápaného mladíka.Moje touha bude zase na pár chvil ukojena no možná jen do příštího večera. Když si myslím že už mám dost odhodím tělo na zem a chystám se vyrazit zpět k brlohu.Ale i přes tu hromadu krve a sraček na čumáku mě ochromí něco odporného.Upíři?Tady?Tak to si nenechám ujít!Zaraduji se nad pachem který se táhne snad celou uličkou a vyběhnu divoce za ním.Hlavou se mi míhá spousty myšlenek jestli to nebude blbost nebo jestli jich naopak bude dostatečné množství.Ale co,vyrazil jsem na lov a ne se jen najíst.Uchechtnu se v duchu a nachvilku se zastavím abych zvětřil další stopu.Avšak cítím i něco jiného než jen krváky.Pach jednoho mého druha. A sakra to se mi nějak nezdá...Snad ho nezabili nebo ho nepoužili jako svoje cucátko.Skloním se k zemi abych zavětřil stopu a brzy už uháním tam kam mě vedou pachy.Ať už s naším spolubojovníkem krváci udělali cokoliv já to tak nenechám aspoň se ho pokusím pomstít ať jich proti mě je kolik chce.Hon na upíry,jako dřív... Doufám že budu mít aspoň trochu štěstí a dostatek rychlosti abych se vyhl jejich stříbru.Snažím se to brát těmi nejkratšími cestami a hlavně tak aby mě nezahlédli lidé,to by bylo potom nadělení. Neboj chlupatý příteli,já tě v tom nenechám...snad...

Craig O'Connor - 17. února 2009 20:33

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Praha aneb Viktor v rukou násosků Ach jak krásná je ona chuť masa.Mohl bych se jím cpát klidně celou noc. Libuji si v myšlenkách a krmím se tělem rozsápaného mladíka.Moje touha bude zase na pár chvil ukojena no možná jen do příštího večera. Když si myslím že už mám dost odhodím tělo na zem a chystám se vyrazit zpět k brlohu.Ale i přes tu hromadu krve a sraček na čumáku mě ochromí něco odporného.Upíři?Tady?Tak to si nenechám ujít!Zaraduji se nad pachem který se táhne snad celou uličkou a vyběhnu divoce za ním.Hlavou se mi míhá spousty myšlenek jestli to nebude blbost nebo jestli jich naopak bude dostatečné množství.Ale co,vyrazil jsem na lov a ne se jen najíst.Uchechtnu se v duchu a nachvilku se zastavím abych zvětřil další stopu.Avšak cítím i něco jiného než jen krváky.Pach jednoho mého druha. A sakra to se mi nějak nezdá...Snad ho nezabili nebo ho nepoužili jako svoje cucátko.Skloním se k zemi abych zavětřil stopu a brzy už uháním tam kam mě vedou pachy.Ať už s naším spolubojovníkem krváci udělali cokoliv já to tak nenechám aspoň se ho pokusím pomstít ať jich proti mě je kolik chce.Hon na upíry,jako dřív... Doufám že budu mít aspoň trochu štěstí a dostatek rychlosti abych se vyhl jejich stříbru.Snažím se to brát těmi nejkratšími cestami a hlavně tak aby mě nezahlédli lidé,to by bylo potom nadělení. Neboj chlupatý příteli,já tě v tom nenechám...snad...

Martin - 17. února 2009 20:58

soukromá zpráva od Martin pro Sídlo Právě sedím v mé a bratrově kanceláři, když se dovnitř vřítí zraněná Emili a vykřikuje něco o uneseném bratrovi. Nejprve jen překvapeně zamrkám Cožeto? načež zblednu, zrudnu, zmodrám a škálu barev ukončím u vsteklé fialové. Mor, lepra, sifilis, kapavka, cholera a filcky na ty zas.aný pijavice zařvu a vstekle praštím do stolu, tak, že nebohá dvacet centimetrů silná dubová deska praskne jako dřevotříska. Jeden se snaží najít míroví řešení a oni mu takhle oplácí? řvu dál, načež jsem z trosek stolu vylovil oblíbený Glock 23, překontroloval jsem zásobník s UV střelivem a strčil si jej za pas, následněj sem přivolal lékařskou pomoc pro Emily, načež jsem vyběhl po schodech do zbrojnice a po cestě vyhlásil poplach a vydal rozkaz všem přítomným ozbrojit se a čekat na povel. Ve zbrojnici jsem si navlékl tenkou neprůstřelnou vestu, k pasu připnul katanu a o rameno pak opřel těžký kulomet M240. Na těchto zbraních je krásná jedna věc a to ta, že je jedno čím střílíte a na koho, efekt je vždycky stejný. Patřičně ozbrojený jsem se vyřítil (poněkud pomaleji, přeci jen kulomet se pronese i vlkodlakovi) ven, kde už čeká několik po zuby ozbrojených vlkodlaků. Dnes v noci, pijavice překročili mez. Dovolili si vztáhnout ruce na náš klan, na mou rodinu, na mého bratra. Něco takového nemíním tolerovat. Až do tohoto okamžiku jsem byl příznivcem mírového řešní, ale pohár přetekl. Dnes v noci poteče krev upírů proudem, to vám slibuji zařval jsem, načež jsem se i se svím doprovodem vydal ven. Hledám stopu svého bratra, případně jakéhokoliv upíra poblíž. Najdu li stopu bratra, sleduji ji a patrně se jej pokusím osvobodit, najdeme li upíra, zmasakrujeme ho a pokračujeme dál.

Martin - 17. února 2009 20:58

soukromá zpráva od Martin pro Sídlo Právě sedím v mé a bratrově kanceláři, když se dovnitř vřítí zraněná Emili a vykřikuje něco o uneseném bratrovi. Nejprve jen překvapeně zamrkám Cožeto? načež zblednu, zrudnu, zmodrám a škálu barev ukončím u vsteklé fialové. Mor, lepra, sifilis, kapavka, cholera a filcky na ty zas.aný pijavice zařvu a vstekle praštím do stolu, tak, že nebohá dvacet centimetrů silná dubová deska praskne jako dřevotříska. Jeden se snaží najít míroví řešení a oni mu takhle oplácí? řvu dál, načež jsem z trosek stolu vylovil oblíbený Glock 23, překontroloval jsem zásobník s UV střelivem a strčil si jej za pas, následněj sem přivolal lékařskou pomoc pro Emily, načež jsem vyběhl po schodech do zbrojnice a po cestě vyhlásil poplach a vydal rozkaz všem přítomným ozbrojit se a čekat na povel. Ve zbrojnici jsem si navlékl tenkou neprůstřelnou vestu, k pasu připnul katanu a o rameno pak opřel těžký kulomet M240. Na těchto zbraních je krásná jedna věc a to ta, že je jedno čím střílíte a na koho, efekt je vždycky stejný. Patřičně ozbrojený jsem se vyřítil (poněkud pomaleji, přeci jen kulomet se pronese i vlkodlakovi) ven, kde už čeká několik po zuby ozbrojených vlkodlaků. Dnes v noci, pijavice překročili mez. Dovolili si vztáhnout ruce na náš klan, na mou rodinu, na mého bratra. Něco takového nemíním tolerovat. Až do tohoto okamžiku jsem byl příznivcem mírového řešní, ale pohár přetekl. Dnes v noci poteče krev upírů proudem, to vám slibuji zařval jsem, načež jsem se i se svím doprovodem vydal ven. Hledám stopu svého bratra, případně jakéhokoliv upíra poblíž. Najdu li stopu bratra, sleduji ji a patrně se jej pokusím osvobodit, najdeme li upíra, zmasakrujeme ho a pokračujeme dál.

Martin - 17. února 2009 20:58

soukromá zpráva od Martin pro Sídlo Právě sedím v mé a bratrově kanceláři, když se dovnitř vřítí zraněná Emili a vykřikuje něco o uneseném bratrovi. Nejprve jen překvapeně zamrkám Cožeto? načež zblednu, zrudnu, zmodrám a škálu barev ukončím u vsteklé fialové. Mor, lepra, sifilis, kapavka, cholera a filcky na ty zas.aný pijavice zařvu a vstekle praštím do stolu, tak, že nebohá dvacet centimetrů silná dubová deska praskne jako dřevotříska. Jeden se snaží najít míroví řešení a oni mu takhle oplácí? řvu dál, načež jsem z trosek stolu vylovil oblíbený Glock 23, překontroloval jsem zásobník s UV střelivem a strčil si jej za pas, následněj sem přivolal lékařskou pomoc pro Emily, načež jsem vyběhl po schodech do zbrojnice a po cestě vyhlásil poplach a vydal rozkaz všem přítomným ozbrojit se a čekat na povel. Ve zbrojnici jsem si navlékl tenkou neprůstřelnou vestu, k pasu připnul katanu a o rameno pak opřel těžký kulomet M240. Na těchto zbraních je krásná jedna věc a to ta, že je jedno čím střílíte a na koho, efekt je vždycky stejný. Patřičně ozbrojený jsem se vyřítil (poněkud pomaleji, přeci jen kulomet se pronese i vlkodlakovi) ven, kde už čeká několik po zuby ozbrojených vlkodlaků. Dnes v noci, pijavice překročili mez. Dovolili si vztáhnout ruce na náš klan, na mou rodinu, na mého bratra. Něco takového nemíním tolerovat. Až do tohoto okamžiku jsem byl příznivcem mírového řešní, ale pohár přetekl. Dnes v noci poteče krev upírů proudem, to vám slibuji zařval jsem, načež jsem se i se svím doprovodem vydal ven. Hledám stopu svého bratra, případně jakéhokoliv upíra poblíž. Najdu li stopu bratra, sleduji ji a patrně se jej pokusím osvobodit, najdeme li upíra, zmasakrujeme ho a pokračujeme dál.

Martin - 17. února 2009 20:58

soukromá zpráva od Martin pro Sídlo Právě sedím v mé a bratrově kanceláři, když se dovnitř vřítí zraněná Emili a vykřikuje něco o uneseném bratrovi. Nejprve jen překvapeně zamrkám Cožeto? načež zblednu, zrudnu, zmodrám a škálu barev ukončím u vsteklé fialové. Mor, lepra, sifilis, kapavka, cholera a filcky na ty zas.aný pijavice zařvu a vstekle praštím do stolu, tak, že nebohá dvacet centimetrů silná dubová deska praskne jako dřevotříska. Jeden se snaží najít míroví řešení a oni mu takhle oplácí? řvu dál, načež jsem z trosek stolu vylovil oblíbený Glock 23, překontroloval jsem zásobník s UV střelivem a strčil si jej za pas, následněj sem přivolal lékařskou pomoc pro Emily, načež jsem vyběhl po schodech do zbrojnice a po cestě vyhlásil poplach a vydal rozkaz všem přítomným ozbrojit se a čekat na povel. Ve zbrojnici jsem si navlékl tenkou neprůstřelnou vestu, k pasu připnul katanu a o rameno pak opřel těžký kulomet M240. Na těchto zbraních je krásná jedna věc a to ta, že je jedno čím střílíte a na koho, efekt je vždycky stejný. Patřičně ozbrojený jsem se vyřítil (poněkud pomaleji, přeci jen kulomet se pronese i vlkodlakovi) ven, kde už čeká několik po zuby ozbrojených vlkodlaků. Dnes v noci, pijavice překročili mez. Dovolili si vztáhnout ruce na náš klan, na mou rodinu, na mého bratra. Něco takového nemíním tolerovat. Až do tohoto okamžiku jsem byl příznivcem mírového řešní, ale pohár přetekl. Dnes v noci poteče krev upírů proudem, to vám slibuji zařval jsem, načež jsem se i se svím doprovodem vydal ven. Hledám stopu svého bratra, případně jakéhokoliv upíra poblíž. Najdu li stopu bratra, sleduji ji a patrně se jej pokusím osvobodit, najdeme li upíra, zmasakrujeme ho a pokračujeme dál.

Martin - 17. února 2009 20:58

soukromá zpráva od Martin pro Sídlo Právě sedím v mé a bratrově kanceláři, když se dovnitř vřítí zraněná Emili a vykřikuje něco o uneseném bratrovi. Nejprve jen překvapeně zamrkám Cožeto? načež zblednu, zrudnu, zmodrám a škálu barev ukončím u vsteklé fialové. Mor, lepra, sifilis, kapavka, cholera a filcky na ty zas.aný pijavice zařvu a vstekle praštím do stolu, tak, že nebohá dvacet centimetrů silná dubová deska praskne jako dřevotříska. Jeden se snaží najít míroví řešení a oni mu takhle oplácí? řvu dál, načež jsem z trosek stolu vylovil oblíbený Glock 23, překontroloval jsem zásobník s UV střelivem a strčil si jej za pas, následněj sem přivolal lékařskou pomoc pro Emily, načež jsem vyběhl po schodech do zbrojnice a po cestě vyhlásil poplach a vydal rozkaz všem přítomným ozbrojit se a čekat na povel. Ve zbrojnici jsem si navlékl tenkou neprůstřelnou vestu, k pasu připnul katanu a o rameno pak opřel těžký kulomet M240. Na těchto zbraních je krásná jedna věc a to ta, že je jedno čím střílíte a na koho, efekt je vždycky stejný. Patřičně ozbrojený jsem se vyřítil (poněkud pomaleji, přeci jen kulomet se pronese i vlkodlakovi) ven, kde už čeká několik po zuby ozbrojených vlkodlaků. Dnes v noci, pijavice překročili mez. Dovolili si vztáhnout ruce na náš klan, na mou rodinu, na mého bratra. Něco takového nemíním tolerovat. Až do tohoto okamžiku jsem byl příznivcem mírového řešní, ale pohár přetekl. Dnes v noci poteče krev upírů proudem, to vám slibuji zařval jsem, načež jsem se i se svím doprovodem vydal ven. Hledám stopu svého bratra, případně jakéhokoliv upíra poblíž. Najdu li stopu bratra, sleduji ji a patrně se jej pokusím osvobodit, najdeme li upíra, zmasakrujeme ho a pokračujeme dál.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Na chodbách Odejdu z Alexandřiných komnat a s drahocennou číší v rukou se kulhám ke své pracovně. Podle očekávání v ní od mého odchodu nikdo nebyl. Postavím číši do skleněné vitríny, zabezpečím ji několika udělátky a pak opět odejdu. Mířím k celám. Lyra s Geoffreyem musí poznat, že k nim jdu právě já podle mého kroku. Upíři mají výborný sluch. A můj krok je dost dobře nezaměnitelný.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Na chodbách Odejdu z Alexandřiných komnat a s drahocennou číší v rukou se kulhám ke své pracovně. Podle očekávání v ní od mého odchodu nikdo nebyl. Postavím číši do skleněné vitríny, zabezpečím ji několika udělátky a pak opět odejdu. Mířím k celám. Lyra s Geoffreyem musí poznat, že k nim jdu právě já podle mého kroku. Upíři mají výborný sluch. A můj krok je dost dobře nezaměnitelný.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Na chodbách Odejdu z Alexandřiných komnat a s drahocennou číší v rukou se kulhám ke své pracovně. Podle očekávání v ní od mého odchodu nikdo nebyl. Postavím číši do skleněné vitríny, zabezpečím ji několika udělátky a pak opět odejdu. Mířím k celám. Lyra s Geoffreyem musí poznat, že k nim jdu právě já podle mého kroku. Upíři mají výborný sluch. A můj krok je dost dobře nezaměnitelný.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Na chodbách Odejdu z Alexandřiných komnat a s drahocennou číší v rukou se kulhám ke své pracovně. Podle očekávání v ní od mého odchodu nikdo nebyl. Postavím číši do skleněné vitríny, zabezpečím ji několika udělátky a pak opět odejdu. Mířím k celám. Lyra s Geoffreyem musí poznat, že k nim jdu právě já podle mého kroku. Upíři mají výborný sluch. A můj krok je dost dobře nezaměnitelný.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Na chodbách Odejdu z Alexandřiných komnat a s drahocennou číší v rukou se kulhám ke své pracovně. Podle očekávání v ní od mého odchodu nikdo nebyl. Postavím číši do skleněné vitríny, zabezpečím ji několika udělátky a pak opět odejdu. Mířím k celám. Lyra s Geoffreyem musí poznat, že k nim jdu právě já podle mého kroku. Upíři mají výborný sluch. A můj krok je dost dobře nezaměnitelný.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Na chodbách Odejdu z Alexandřiných komnat a s drahocennou číší v rukou se kulhám ke své pracovně. Podle očekávání v ní od mého odchodu nikdo nebyl. Postavím číši do skleněné vitríny, zabezpečím ji několika udělátky a pak opět odejdu. Mířím k celám. Lyra s Geoffreyem musí poznat, že k nim jdu právě já podle mého kroku. Upíři mají výborný sluch. A můj krok je dost dobře nezaměnitelný.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Na chodbách Odejdu z Alexandřiných komnat a s drahocennou číší v rukou se kulhám ke své pracovně. Podle očekávání v ní od mého odchodu nikdo nebyl. Postavím číši do skleněné vitríny, zabezpečím ji několika udělátky a pak opět odejdu. Mířím k celám. Lyra s Geoffreyem musí poznat, že k nim jdu právě já podle mého kroku. Upíři mají výborný sluch. A můj krok je dost dobře nezaměnitelný.

Craig O'Connor - 17. února 2009 21:29

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Sídlo upírů,čekání na pomoc No tak už jsem blízko,ten puch nesnesitelně sílí. Mířím neustále za pachem který mi dráždí čich a nejspíš už vím kam mě asi dovede.Proměním se zpět na člověka a běžím směrem kde si myslím že bude sídlo upírů.Vezmu si do ruky jeden ze svých "načesnekovaných" vrhacích nožíků a opatrně pozoruji upíří sídlo z dálky.Ještě se mi podaří zahlédnout upíří patrolu jak sebou táhnou tělo našeho druha.Avšak netrvá mi dlouho abych poznal o koho jde."To ne!Vůdče!"Téměř bych zařval kdybych su ústa nezacpal rukama.Začnu okamžitě cítit jak se ve mě hromadí neuvěřitelná vlna vzteku.Ti odporní bastardi toho budou litovat!Chybí mi už jen málo abych tam nevyrazil a nepustil se do osudného boje o svobodu našeho pána.Vykročím pár kroků vpřed abych se podíval zblízka ale ihned se zarazím.Ne můžou mě ucítit.Stejně jako já je.Nezbyde mi nic jiného než počkat na ostatní.Bože snad už o tom ví...Posadím se na zem,opřu se zády o zeď za mnou a zapálím si cigaretu.Krucinál snad dorazí včas.Hlavou mi lítá ještě mnoho naštvaných myšlenek.

Craig O'Connor - 17. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Sídlo upírů,čekání na pomoc No tak už jsem blízko,ten puch nesnesitelně sílí. Mířím neustále za pachem který mi dráždí čich a nejspíš už vím kam mě asi dovede.Proměním se zpět na člověka a běžím směrem kde si myslím že bude sídlo upírů.Vezmu si do ruky jeden ze svých "načesnekovaných" vrhacích nožíků a opatrně pozoruji upíří sídlo z dálky.Ještě se mi podaří zahlédnout upíří patrolu jak sebou táhnou tělo našeho druha.Avšak netrvá mi dlouho abych poznal o koho jde."To ne!Vůdče!"Téměř bych zařval kdybych su ústa nezacpal rukama.Začnu okamžitě cítit jak se ve mě hromadí neuvěřitelná vlna vzteku.Ti odporní bastardi toho budou litovat!Chybí mi už jen málo abych tam nevyrazil a nepustil se do osudného boje o svobodu našeho pána.Vykročím pár kroků vpřed abych se podíval zblízka ale ihned se zarazím.Ne můžou mě ucítit.Stejně jako já je.Nezbyde mi nic jiného než počkat na ostatní.Bože snad už o tom ví...Posadím se na zem,opřu se zády o zeď za mnou a zapálím si cigaretu.Krucinál snad dorazí včas.Hlavou mi lítá ještě mnoho naštvaných myšlenek.

Craig O'Connor - 17. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Sídlo upírů,čekání na pomoc No tak už jsem blízko,ten puch nesnesitelně sílí. Mířím neustále za pachem který mi dráždí čich a nejspíš už vím kam mě asi dovede.Proměním se zpět na člověka a běžím směrem kde si myslím že bude sídlo upírů.Vezmu si do ruky jeden ze svých "načesnekovaných" vrhacích nožíků a opatrně pozoruji upíří sídlo z dálky.Ještě se mi podaří zahlédnout upíří patrolu jak sebou táhnou tělo našeho druha.Avšak netrvá mi dlouho abych poznal o koho jde."To ne!Vůdče!"Téměř bych zařval kdybych su ústa nezacpal rukama.Začnu okamžitě cítit jak se ve mě hromadí neuvěřitelná vlna vzteku.Ti odporní bastardi toho budou litovat!Chybí mi už jen málo abych tam nevyrazil a nepustil se do osudného boje o svobodu našeho pána.Vykročím pár kroků vpřed abych se podíval zblízka ale ihned se zarazím.Ne můžou mě ucítit.Stejně jako já je.Nezbyde mi nic jiného než počkat na ostatní.Bože snad už o tom ví...Posadím se na zem,opřu se zády o zeď za mnou a zapálím si cigaretu.Krucinál snad dorazí včas.Hlavou mi lítá ještě mnoho naštvaných myšlenek.

Craig O'Connor - 17. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Sídlo upírů,čekání na pomoc No tak už jsem blízko,ten puch nesnesitelně sílí. Mířím neustále za pachem který mi dráždí čich a nejspíš už vím kam mě asi dovede.Proměním se zpět na člověka a běžím směrem kde si myslím že bude sídlo upírů.Vezmu si do ruky jeden ze svých "načesnekovaných" vrhacích nožíků a opatrně pozoruji upíří sídlo z dálky.Ještě se mi podaří zahlédnout upíří patrolu jak sebou táhnou tělo našeho druha.Avšak netrvá mi dlouho abych poznal o koho jde."To ne!Vůdče!"Téměř bych zařval kdybych su ústa nezacpal rukama.Začnu okamžitě cítit jak se ve mě hromadí neuvěřitelná vlna vzteku.Ti odporní bastardi toho budou litovat!Chybí mi už jen málo abych tam nevyrazil a nepustil se do osudného boje o svobodu našeho pána.Vykročím pár kroků vpřed abych se podíval zblízka ale ihned se zarazím.Ne můžou mě ucítit.Stejně jako já je.Nezbyde mi nic jiného než počkat na ostatní.Bože snad už o tom ví...Posadím se na zem,opřu se zády o zeď za mnou a zapálím si cigaretu.Krucinál snad dorazí včas.Hlavou mi lítá ještě mnoho naštvaných myšlenek.

Craig O'Connor - 17. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Sídlo upírů,čekání na pomoc No tak už jsem blízko,ten puch nesnesitelně sílí. Mířím neustále za pachem který mi dráždí čich a nejspíš už vím kam mě asi dovede.Proměním se zpět na člověka a běžím směrem kde si myslím že bude sídlo upírů.Vezmu si do ruky jeden ze svých "načesnekovaných" vrhacích nožíků a opatrně pozoruji upíří sídlo z dálky.Ještě se mi podaří zahlédnout upíří patrolu jak sebou táhnou tělo našeho druha.Avšak netrvá mi dlouho abych poznal o koho jde."To ne!Vůdče!"Téměř bych zařval kdybych su ústa nezacpal rukama.Začnu okamžitě cítit jak se ve mě hromadí neuvěřitelná vlna vzteku.Ti odporní bastardi toho budou litovat!Chybí mi už jen málo abych tam nevyrazil a nepustil se do osudného boje o svobodu našeho pána.Vykročím pár kroků vpřed abych se podíval zblízka ale ihned se zarazím.Ne můžou mě ucítit.Stejně jako já je.Nezbyde mi nic jiného než počkat na ostatní.Bože snad už o tom ví...Posadím se na zem,opřu se zády o zeď za mnou a zapálím si cigaretu.Krucinál snad dorazí včas.Hlavou mi lítá ještě mnoho naštvaných myšlenek.

Craig O'Connor - 17. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Sídlo upírů,čekání na pomoc No tak už jsem blízko,ten puch nesnesitelně sílí. Mířím neustále za pachem který mi dráždí čich a nejspíš už vím kam mě asi dovede.Proměním se zpět na člověka a běžím směrem kde si myslím že bude sídlo upírů.Vezmu si do ruky jeden ze svých "načesnekovaných" vrhacích nožíků a opatrně pozoruji upíří sídlo z dálky.Ještě se mi podaří zahlédnout upíří patrolu jak sebou táhnou tělo našeho druha.Avšak netrvá mi dlouho abych poznal o koho jde."To ne!Vůdče!"Téměř bych zařval kdybych su ústa nezacpal rukama.Začnu okamžitě cítit jak se ve mě hromadí neuvěřitelná vlna vzteku.Ti odporní bastardi toho budou litovat!Chybí mi už jen málo abych tam nevyrazil a nepustil se do osudného boje o svobodu našeho pána.Vykročím pár kroků vpřed abych se podíval zblízka ale ihned se zarazím.Ne můžou mě ucítit.Stejně jako já je.Nezbyde mi nic jiného než počkat na ostatní.Bože snad už o tom ví...Posadím se na zem,opřu se zády o zeď za mnou a zapálím si cigaretu.Krucinál snad dorazí včas.Hlavou mi lítá ještě mnoho naštvaných myšlenek.

Caroline Crips - 17. února 2009 21:46

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Komnata Alexandry Kdyby mě kdokoliv jiný oslovil Korálku asi by se nepotázal s dobrou. Během let jsem si zvykla na to, že mě tak Alexandra oslovuje a vlastně mě to i těšilo. Beze slov přikývnu a ztratím se v jakési chodbě. Počkám zde, osamocena a nepostrádaná, asi deset minut a pak pomalu vyrazím ke komnatě Alexandry. Bylo by slušné nejprve zaklepat, ale vím, že je sama a tak jednoduše vejdu.

Ika - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Ika pro "Velký" den? Protáhnu se a jen ledabyle prsty prohrábnu a urovnám polodlouhé vlasy, které spadají asi tak na ramena. Zívnu, dost nepěkně se na sebe zakřením do zrcadla, pak si trochu přitáhnu černou vestičku a urovnám lemy víc jak širokých, volných rukávů jasně červené saténové košile. Nevím, proč s tou obřadností vždycky tak nadělají... Pro gardistu je důležité, aby se mohl co nejvolněji pohybovat a nepřekáželo mu v tom oblečení, aby tak mohl účinně zasáhnout a ne se zamotat sám do sebe.... Odfouknu si pramen ofiny z čela, nesouhlasně pokývu hlavou, hbitě se otočím a dojdu vcelku nenuceně až do hlavního sálu. Je nás tu víc jak psů... pousměji se s ironií sobě vlastní, když mě napadne jaký je to dvojsmysl, pak si však sám pro sebe pokrčím rameny. A proč vlastně ne? Zas tak se nelišíme, v základu vůbec... Právě pro tohle volnomyšlenkářství mě dost neznalých z našich řad považovalo za potencionální nebezpečí a zrádce. Já jim to nijak nevyvracel, stejně by to absolutně nemělo smysl a minulo se účinkem. A těžko říct, co je v jejich přesvědčení utvrdí, víc. Zda mé mlčení, nebo slova na obhajobu. Jenže já věděl, že se hájit nemusím. To oni měli nějakou stálou pošetilou potřebu to dělat... Zůstanu stát u veřejí, nijak víc se do toho mumraje nehrnu. Když je na jednom místě něčeho moc... ať to jsou upíři, lykani, nebo i jenom odpadky, nijak pozitivně se k tomu nestavím... Koutkem oka zavadím o Caroline, ale nic neříkám, jen sotva znatelně kývnu bradou a zlehka se ušklíbnu. Ty rádoby obřadní řeči mi jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven, zůstane jen to podstatné, samozřejmě především pro mě. Úkol mi byl zadán, nezbývá, než ho splnit. Nijak nemeškám a aniž bych se jakkoliv vyjádřil alespoň ke gardistce, otočím se na špičce a vyrazím směrem určení. Zděná hrobka působí celkem dost majestátně... a staře. Tady si někdo potrpí na tradice... prokmitne mi hlavou stejně ironicky, jako tváří další úšklebek. Nenuceně se posadím ke katafalku, na kamenné zemi obdivuhodně pohodlně, hlavu si opřu o zeď, zlehka si povzdychnu a zavřu oči. Ale jen naprostý pitomec by si myslel, že skutečně spím. Proč plnit nepřítelova očekávání, že budeme ve střehu a nepřekvapit ho spíš opakem? Snadno pak ztratí veškerou obezřetnost.... při téhle myšlence se usměji tak, až to odhalí dokonale bílé, dlouhé špičáky a uvelebím se ještě o něco pohodlněji.

Ika - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Ika pro "Velký" den? Protáhnu se a jen ledabyle prsty prohrábnu a urovnám polodlouhé vlasy, které spadají asi tak na ramena. Zívnu, dost nepěkně se na sebe zakřením do zrcadla, pak si trochu přitáhnu černou vestičku a urovnám lemy víc jak širokých, volných rukávů jasně červené saténové košile. Nevím, proč s tou obřadností vždycky tak nadělají... Pro gardistu je důležité, aby se mohl co nejvolněji pohybovat a nepřekáželo mu v tom oblečení, aby tak mohl účinně zasáhnout a ne se zamotat sám do sebe.... Odfouknu si pramen ofiny z čela, nesouhlasně pokývu hlavou, hbitě se otočím a dojdu vcelku nenuceně až do hlavního sálu. Je nás tu víc jak psů... pousměji se s ironií sobě vlastní, když mě napadne jaký je to dvojsmysl, pak si však sám pro sebe pokrčím rameny. A proč vlastně ne? Zas tak se nelišíme, v základu vůbec... Právě pro tohle volnomyšlenkářství mě dost neznalých z našich řad považovalo za potencionální nebezpečí a zrádce. Já jim to nijak nevyvracel, stejně by to absolutně nemělo smysl a minulo se účinkem. A těžko říct, co je v jejich přesvědčení utvrdí, víc. Zda mé mlčení, nebo slova na obhajobu. Jenže já věděl, že se hájit nemusím. To oni měli nějakou stálou pošetilou potřebu to dělat... Zůstanu stát u veřejí, nijak víc se do toho mumraje nehrnu. Když je na jednom místě něčeho moc... ať to jsou upíři, lykani, nebo i jenom odpadky, nijak pozitivně se k tomu nestavím... Koutkem oka zavadím o Caroline, ale nic neříkám, jen sotva znatelně kývnu bradou a zlehka se ušklíbnu. Ty rádoby obřadní řeči mi jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven, zůstane jen to podstatné, samozřejmě především pro mě. Úkol mi byl zadán, nezbývá, než ho splnit. Nijak nemeškám a aniž bych se jakkoliv vyjádřil alespoň ke gardistce, otočím se na špičce a vyrazím směrem určení. Zděná hrobka působí celkem dost majestátně... a staře. Tady si někdo potrpí na tradice... prokmitne mi hlavou stejně ironicky, jako tváří další úšklebek. Nenuceně se posadím ke katafalku, na kamenné zemi obdivuhodně pohodlně, hlavu si opřu o zeď, zlehka si povzdychnu a zavřu oči. Ale jen naprostý pitomec by si myslel, že skutečně spím. Proč plnit nepřítelova očekávání, že budeme ve střehu a nepřekvapit ho spíš opakem? Snadno pak ztratí veškerou obezřetnost.... při téhle myšlence se usměji tak, až to odhalí dokonale bílé, dlouhé špičáky a uvelebím se ještě o něco pohodlněji.

Ika - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Ika pro "Velký" den? Protáhnu se a jen ledabyle prsty prohrábnu a urovnám polodlouhé vlasy, které spadají asi tak na ramena. Zívnu, dost nepěkně se na sebe zakřením do zrcadla, pak si trochu přitáhnu černou vestičku a urovnám lemy víc jak širokých, volných rukávů jasně červené saténové košile. Nevím, proč s tou obřadností vždycky tak nadělají... Pro gardistu je důležité, aby se mohl co nejvolněji pohybovat a nepřekáželo mu v tom oblečení, aby tak mohl účinně zasáhnout a ne se zamotat sám do sebe.... Odfouknu si pramen ofiny z čela, nesouhlasně pokývu hlavou, hbitě se otočím a dojdu vcelku nenuceně až do hlavního sálu. Je nás tu víc jak psů... pousměji se s ironií sobě vlastní, když mě napadne jaký je to dvojsmysl, pak si však sám pro sebe pokrčím rameny. A proč vlastně ne? Zas tak se nelišíme, v základu vůbec... Právě pro tohle volnomyšlenkářství mě dost neznalých z našich řad považovalo za potencionální nebezpečí a zrádce. Já jim to nijak nevyvracel, stejně by to absolutně nemělo smysl a minulo se účinkem. A těžko říct, co je v jejich přesvědčení utvrdí, víc. Zda mé mlčení, nebo slova na obhajobu. Jenže já věděl, že se hájit nemusím. To oni měli nějakou stálou pošetilou potřebu to dělat... Zůstanu stát u veřejí, nijak víc se do toho mumraje nehrnu. Když je na jednom místě něčeho moc... ať to jsou upíři, lykani, nebo i jenom odpadky, nijak pozitivně se k tomu nestavím... Koutkem oka zavadím o Caroline, ale nic neříkám, jen sotva znatelně kývnu bradou a zlehka se ušklíbnu. Ty rádoby obřadní řeči mi jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven, zůstane jen to podstatné, samozřejmě především pro mě. Úkol mi byl zadán, nezbývá, než ho splnit. Nijak nemeškám a aniž bych se jakkoliv vyjádřil alespoň ke gardistce, otočím se na špičce a vyrazím směrem určení. Zděná hrobka působí celkem dost majestátně... a staře. Tady si někdo potrpí na tradice... prokmitne mi hlavou stejně ironicky, jako tváří další úšklebek. Nenuceně se posadím ke katafalku, na kamenné zemi obdivuhodně pohodlně, hlavu si opřu o zeď, zlehka si povzdychnu a zavřu oči. Ale jen naprostý pitomec by si myslel, že skutečně spím. Proč plnit nepřítelova očekávání, že budeme ve střehu a nepřekvapit ho spíš opakem? Snadno pak ztratí veškerou obezřetnost.... při téhle myšlence se usměji tak, až to odhalí dokonale bílé, dlouhé špičáky a uvelebím se ještě o něco pohodlněji.

Ika - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Ika pro "Velký" den? Protáhnu se a jen ledabyle prsty prohrábnu a urovnám polodlouhé vlasy, které spadají asi tak na ramena. Zívnu, dost nepěkně se na sebe zakřením do zrcadla, pak si trochu přitáhnu černou vestičku a urovnám lemy víc jak širokých, volných rukávů jasně červené saténové košile. Nevím, proč s tou obřadností vždycky tak nadělají... Pro gardistu je důležité, aby se mohl co nejvolněji pohybovat a nepřekáželo mu v tom oblečení, aby tak mohl účinně zasáhnout a ne se zamotat sám do sebe.... Odfouknu si pramen ofiny z čela, nesouhlasně pokývu hlavou, hbitě se otočím a dojdu vcelku nenuceně až do hlavního sálu. Je nás tu víc jak psů... pousměji se s ironií sobě vlastní, když mě napadne jaký je to dvojsmysl, pak si však sám pro sebe pokrčím rameny. A proč vlastně ne? Zas tak se nelišíme, v základu vůbec... Právě pro tohle volnomyšlenkářství mě dost neznalých z našich řad považovalo za potencionální nebezpečí a zrádce. Já jim to nijak nevyvracel, stejně by to absolutně nemělo smysl a minulo se účinkem. A těžko říct, co je v jejich přesvědčení utvrdí, víc. Zda mé mlčení, nebo slova na obhajobu. Jenže já věděl, že se hájit nemusím. To oni měli nějakou stálou pošetilou potřebu to dělat... Zůstanu stát u veřejí, nijak víc se do toho mumraje nehrnu. Když je na jednom místě něčeho moc... ať to jsou upíři, lykani, nebo i jenom odpadky, nijak pozitivně se k tomu nestavím... Koutkem oka zavadím o Caroline, ale nic neříkám, jen sotva znatelně kývnu bradou a zlehka se ušklíbnu. Ty rádoby obřadní řeči mi jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven, zůstane jen to podstatné, samozřejmě především pro mě. Úkol mi byl zadán, nezbývá, než ho splnit. Nijak nemeškám a aniž bych se jakkoliv vyjádřil alespoň ke gardistce, otočím se na špičce a vyrazím směrem určení. Zděná hrobka působí celkem dost majestátně... a staře. Tady si někdo potrpí na tradice... prokmitne mi hlavou stejně ironicky, jako tváří další úšklebek. Nenuceně se posadím ke katafalku, na kamenné zemi obdivuhodně pohodlně, hlavu si opřu o zeď, zlehka si povzdychnu a zavřu oči. Ale jen naprostý pitomec by si myslel, že skutečně spím. Proč plnit nepřítelova očekávání, že budeme ve střehu a nepřekvapit ho spíš opakem? Snadno pak ztratí veškerou obezřetnost.... při téhle myšlence se usměji tak, až to odhalí dokonale bílé, dlouhé špičáky a uvelebím se ještě o něco pohodlněji.

Ika - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Ika pro "Velký" den? Protáhnu se a jen ledabyle prsty prohrábnu a urovnám polodlouhé vlasy, které spadají asi tak na ramena. Zívnu, dost nepěkně se na sebe zakřením do zrcadla, pak si trochu přitáhnu černou vestičku a urovnám lemy víc jak širokých, volných rukávů jasně červené saténové košile. Nevím, proč s tou obřadností vždycky tak nadělají... Pro gardistu je důležité, aby se mohl co nejvolněji pohybovat a nepřekáželo mu v tom oblečení, aby tak mohl účinně zasáhnout a ne se zamotat sám do sebe.... Odfouknu si pramen ofiny z čela, nesouhlasně pokývu hlavou, hbitě se otočím a dojdu vcelku nenuceně až do hlavního sálu. Je nás tu víc jak psů... pousměji se s ironií sobě vlastní, když mě napadne jaký je to dvojsmysl, pak si však sám pro sebe pokrčím rameny. A proč vlastně ne? Zas tak se nelišíme, v základu vůbec... Právě pro tohle volnomyšlenkářství mě dost neznalých z našich řad považovalo za potencionální nebezpečí a zrádce. Já jim to nijak nevyvracel, stejně by to absolutně nemělo smysl a minulo se účinkem. A těžko říct, co je v jejich přesvědčení utvrdí, víc. Zda mé mlčení, nebo slova na obhajobu. Jenže já věděl, že se hájit nemusím. To oni měli nějakou stálou pošetilou potřebu to dělat... Zůstanu stát u veřejí, nijak víc se do toho mumraje nehrnu. Když je na jednom místě něčeho moc... ať to jsou upíři, lykani, nebo i jenom odpadky, nijak pozitivně se k tomu nestavím... Koutkem oka zavadím o Caroline, ale nic neříkám, jen sotva znatelně kývnu bradou a zlehka se ušklíbnu. Ty rádoby obřadní řeči mi jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven, zůstane jen to podstatné, samozřejmě především pro mě. Úkol mi byl zadán, nezbývá, než ho splnit. Nijak nemeškám a aniž bych se jakkoliv vyjádřil alespoň ke gardistce, otočím se na špičce a vyrazím směrem určení. Zděná hrobka působí celkem dost majestátně... a staře. Tady si někdo potrpí na tradice... prokmitne mi hlavou stejně ironicky, jako tváří další úšklebek. Nenuceně se posadím ke katafalku, na kamenné zemi obdivuhodně pohodlně, hlavu si opřu o zeď, zlehka si povzdychnu a zavřu oči. Ale jen naprostý pitomec by si myslel, že skutečně spím. Proč plnit nepřítelova očekávání, že budeme ve střehu a nepřekvapit ho spíš opakem? Snadno pak ztratí veškerou obezřetnost.... při téhle myšlence se usměji tak, až to odhalí dokonale bílé, dlouhé špičáky a uvelebím se ještě o něco pohodlněji.

Ika - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Ika pro "Velký" den? Protáhnu se a jen ledabyle prsty prohrábnu a urovnám polodlouhé vlasy, které spadají asi tak na ramena. Zívnu, dost nepěkně se na sebe zakřením do zrcadla, pak si trochu přitáhnu černou vestičku a urovnám lemy víc jak širokých, volných rukávů jasně červené saténové košile. Nevím, proč s tou obřadností vždycky tak nadělají... Pro gardistu je důležité, aby se mohl co nejvolněji pohybovat a nepřekáželo mu v tom oblečení, aby tak mohl účinně zasáhnout a ne se zamotat sám do sebe.... Odfouknu si pramen ofiny z čela, nesouhlasně pokývu hlavou, hbitě se otočím a dojdu vcelku nenuceně až do hlavního sálu. Je nás tu víc jak psů... pousměji se s ironií sobě vlastní, když mě napadne jaký je to dvojsmysl, pak si však sám pro sebe pokrčím rameny. A proč vlastně ne? Zas tak se nelišíme, v základu vůbec... Právě pro tohle volnomyšlenkářství mě dost neznalých z našich řad považovalo za potencionální nebezpečí a zrádce. Já jim to nijak nevyvracel, stejně by to absolutně nemělo smysl a minulo se účinkem. A těžko říct, co je v jejich přesvědčení utvrdí, víc. Zda mé mlčení, nebo slova na obhajobu. Jenže já věděl, že se hájit nemusím. To oni měli nějakou stálou pošetilou potřebu to dělat... Zůstanu stát u veřejí, nijak víc se do toho mumraje nehrnu. Když je na jednom místě něčeho moc... ať to jsou upíři, lykani, nebo i jenom odpadky, nijak pozitivně se k tomu nestavím... Koutkem oka zavadím o Caroline, ale nic neříkám, jen sotva znatelně kývnu bradou a zlehka se ušklíbnu. Ty rádoby obřadní řeči mi jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven, zůstane jen to podstatné, samozřejmě především pro mě. Úkol mi byl zadán, nezbývá, než ho splnit. Nijak nemeškám a aniž bych se jakkoliv vyjádřil alespoň ke gardistce, otočím se na špičce a vyrazím směrem určení. Zděná hrobka působí celkem dost majestátně... a staře. Tady si někdo potrpí na tradice... prokmitne mi hlavou stejně ironicky, jako tváří další úšklebek. Nenuceně se posadím ke katafalku, na kamenné zemi obdivuhodně pohodlně, hlavu si opřu o zeď, zlehka si povzdychnu a zavřu oči. Ale jen naprostý pitomec by si myslel, že skutečně spím. Proč plnit nepřítelova očekávání, že budeme ve střehu a nepřekvapit ho spíš opakem? Snadno pak ztratí veškerou obezřetnost.... při téhle myšlence se usměji tak, až to odhalí dokonale bílé, dlouhé špičáky a uvelebím se ještě o něco pohodlněji.

Ika - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Ika pro "Velký" den? Protáhnu se a jen ledabyle prsty prohrábnu a urovnám polodlouhé vlasy, které spadají asi tak na ramena. Zívnu, dost nepěkně se na sebe zakřením do zrcadla, pak si trochu přitáhnu černou vestičku a urovnám lemy víc jak širokých, volných rukávů jasně červené saténové košile. Nevím, proč s tou obřadností vždycky tak nadělají... Pro gardistu je důležité, aby se mohl co nejvolněji pohybovat a nepřekáželo mu v tom oblečení, aby tak mohl účinně zasáhnout a ne se zamotat sám do sebe.... Odfouknu si pramen ofiny z čela, nesouhlasně pokývu hlavou, hbitě se otočím a dojdu vcelku nenuceně až do hlavního sálu. Je nás tu víc jak psů... pousměji se s ironií sobě vlastní, když mě napadne jaký je to dvojsmysl, pak si však sám pro sebe pokrčím rameny. A proč vlastně ne? Zas tak se nelišíme, v základu vůbec... Právě pro tohle volnomyšlenkářství mě dost neznalých z našich řad považovalo za potencionální nebezpečí a zrádce. Já jim to nijak nevyvracel, stejně by to absolutně nemělo smysl a minulo se účinkem. A těžko říct, co je v jejich přesvědčení utvrdí, víc. Zda mé mlčení, nebo slova na obhajobu. Jenže já věděl, že se hájit nemusím. To oni měli nějakou stálou pošetilou potřebu to dělat... Zůstanu stát u veřejí, nijak víc se do toho mumraje nehrnu. Když je na jednom místě něčeho moc... ať to jsou upíři, lykani, nebo i jenom odpadky, nijak pozitivně se k tomu nestavím... Koutkem oka zavadím o Caroline, ale nic neříkám, jen sotva znatelně kývnu bradou a zlehka se ušklíbnu. Ty rádoby obřadní řeči mi jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven, zůstane jen to podstatné, samozřejmě především pro mě. Úkol mi byl zadán, nezbývá, než ho splnit. Nijak nemeškám a aniž bych se jakkoliv vyjádřil alespoň ke gardistce, otočím se na špičce a vyrazím směrem určení. Zděná hrobka působí celkem dost majestátně... a staře. Tady si někdo potrpí na tradice... prokmitne mi hlavou stejně ironicky, jako tváří další úšklebek. Nenuceně se posadím ke katafalku, na kamenné zemi obdivuhodně pohodlně, hlavu si opřu o zeď, zlehka si povzdychnu a zavřu oči. Ale jen naprostý pitomec by si myslel, že skutečně spím. Proč plnit nepřítelova očekávání, že budeme ve střehu a nepřekvapit ho spíš opakem? Snadno pak ztratí veškerou obezřetnost.... při téhle myšlence se usměji tak, až to odhalí dokonale bílé, dlouhé špičáky a uvelebím se ještě o něco pohodlněji.

Geoffrey d'Getanne - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro A hurá pro jídlo... totiž pro mrzké lidské bytosti, které padnou za oběť vyšším cílům Po Sašenčině proslovu a rozdání úkolů jsem se přitulil k Lai Když to stihnem dostatečně rychle, stihnem skočit do Hiltonu na večeři, co ty na to? Zvu tě. Když tu najednou slyším nezaměnitelné kulhání. Postavím se za Lai a čekám, až k nám dojde náš mechanicko-chemicko-jakkolivtechnický mág Copak potřebuješ, Claudie? Je tu něco, co pro tebe můžu udělat?

Geoffrey d'Getanne - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro A hurá pro jídlo... totiž pro mrzké lidské bytosti, které padnou za oběť vyšším cílům Po Sašenčině proslovu a rozdání úkolů jsem se přitulil k Lai Když to stihnem dostatečně rychle, stihnem skočit do Hiltonu na večeři, co ty na to? Zvu tě. Když tu najednou slyším nezaměnitelné kulhání. Postavím se za Lai a čekám, až k nám dojde náš mechanicko-chemicko-jakkolivtechnický mág Copak potřebuješ, Claudie? Je tu něco, co pro tebe můžu udělat?

Geoffrey d'Getanne - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro A hurá pro jídlo... totiž pro mrzké lidské bytosti, které padnou za oběť vyšším cílům Po Sašenčině proslovu a rozdání úkolů jsem se přitulil k Lai Když to stihnem dostatečně rychle, stihnem skočit do Hiltonu na večeři, co ty na to? Zvu tě. Když tu najednou slyším nezaměnitelné kulhání. Postavím se za Lai a čekám, až k nám dojde náš mechanicko-chemicko-jakkolivtechnický mág Copak potřebuješ, Claudie? Je tu něco, co pro tebe můžu udělat?

Geoffrey d'Getanne - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro A hurá pro jídlo... totiž pro mrzké lidské bytosti, které padnou za oběť vyšším cílům Po Sašenčině proslovu a rozdání úkolů jsem se přitulil k Lai Když to stihnem dostatečně rychle, stihnem skočit do Hiltonu na večeři, co ty na to? Zvu tě. Když tu najednou slyším nezaměnitelné kulhání. Postavím se za Lai a čekám, až k nám dojde náš mechanicko-chemicko-jakkolivtechnický mág Copak potřebuješ, Claudie? Je tu něco, co pro tebe můžu udělat?

Geoffrey d'Getanne - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro A hurá pro jídlo... totiž pro mrzké lidské bytosti, které padnou za oběť vyšším cílům Po Sašenčině proslovu a rozdání úkolů jsem se přitulil k Lai Když to stihnem dostatečně rychle, stihnem skočit do Hiltonu na večeři, co ty na to? Zvu tě. Když tu najednou slyším nezaměnitelné kulhání. Postavím se za Lai a čekám, až k nám dojde náš mechanicko-chemicko-jakkolivtechnický mág Copak potřebuješ, Claudie? Je tu něco, co pro tebe můžu udělat?

Geoffrey d'Getanne - 17. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro A hurá pro jídlo... totiž pro mrzké lidské bytosti, které padnou za oběť vyšším cílům Po Sašenčině proslovu a rozdání úkolů jsem se přitulil k Lai Když to stihnem dostatečně rychle, stihnem skočit do Hiltonu na večeři, co ty na to? Zvu tě. Když tu najednou slyším nezaměnitelné kulhání. Postavím se za Lai a čekám, až k nám dojde náš mechanicko-chemicko-jakkolivtechnický mág Copak potřebuješ, Claudie? Je tu něco, co pro tebe můžu udělat?

Balaxa - 17. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Balaxa pro V mé komnatě Vzhlédnu, když někdo vejde. Byla to Carolina, pousměji se a přetočím se na bok. Ležela jsem na posteli "Ah.. Korálku. To jsi ty. Samozřejmě. Promiň. Zapomněla jsem, že máš přijít."posadím se a protáhnu se. "Není to skvělá noc, Korálku?"zeptám se s úsměvem a vstanu. "Už se na Patrika těším. Je těžké mít druha a při tom se s ním vidět jen pár hodin za sto let."projedu si rukou vlasy. Někdo náhle zaklepal a dovnitř přišel posel. Oznámil mi, že se jim podařilo zajmout vlkodlaka. "To je skvělé! Uvězněte ho. Brzy se na něj půjdu podívat."řeknu a pošlu ho pryč. "Zdá se, že dnes... se na nás usmálo štěstí, Korálku."usměji se na Carolinu potěšeně.

Caroline Crips - 17. února 2009 22:22

soukromá zpráva od Caroline Crips pro V komnatě Alexandry Rozpačitě se usměji, když ji uvidím na posteli, a snažím se vycouvat z pokoje. Když mě zadrží, sednu si do jednoho z pohodlných křesel. "Ano, dnes je nádherná noc. Přesto.. něco se mi nezdá, cítím jakoby co nevidět měla propuknout bouře." Vzpomenu si na jinou noc, kterou jsem prožila v minulém životě. Na noc, kdy jsem se vlastně narodila. Při oné vzpomínce se mi obličej sevře bolestí. Zároveň se dostaví ohromný hlad po čerstvé krvi, touha někomu ublížit. Po chvíli se vzpamatuji a usměji se na svojí paní. Jen ten, kdo mě nezná, by ale nepoznal, že veselá póza je pouhou maskou. Vyslechnu zprávu posla a obrátám se na Alexandru: "Máš s tím vlkem nějaké plány nebo ... ho přenecháš jiným?" V oné otázce se projeví moje temná stránka.. Stránka, která si libuje v trápení druhých. Nesnažím se skrývat, že si vychutnávám bolest druhých. V minulém životě jsem si užila svoje..

Lyra Delaney - 17. února 2009 22:30

Chléb a hry! Na pár minut oběhnu abych se převlékla .Vezmu si na sebe kožené kalhoty a černý korzet a obuji maličko si vyleštím mé combat boty a obléknu si kožený matrix kabát a rychle běžím za svým mužem. Slyším typický zvuk pro Caudiovu chůzi. Do Hiltonu?Mmmm to néé raději do Ambiente na Argentýnské hovězí. Zaškemrám mlsně a potom se otočím ke Claudiovi ,který ke mě mluví. Jdu k němu a dám mu polibek na tvář. Ahoj drahoušku.Máš pro malou Lay nějaké hračky.Třeba opět tu krásnou kuši a nebo ten úchvatný desert eagle. zamrkám se přejedu Claudiovi nehtem po tváři.Tiše ho s mou láskou následujeme.

Balaxa - 17. února 2009 22:43

soukromá zpráva od Balaxa pro V mé komnatě Podívám se na Carolínu "Ty skoro vždy čekáš nějakou pohromu."přejdu k ní a pohladím ji po tváři. "Je mi líto, Korálku. Ale tohoto vlčka ti nemohu dát na hraní. Mám s ním své plány."řeknu a přejdu ke stolu se zrcadlem, vezmu hřeben a učešu si vlasy, které se mi trochu rozcuchali z ležení v posteli. "Ale až s ním skončíme... nejspíš ho pak přenechám na hraní."zlehka Carolínu polechtám pod bradou prsty. "Tak co drahoušku? Půjdeš se se mnou podívat na toho našeho vlčka?"zacukruji na ní. Dnes jsem měla poněkud hravou náladu. Pravděpodobně to bylo z čiré radosti z toho, že brzy bude Patrik zase se mnou.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 22:47

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro U cel S trpným výrazem snesu Lyřin polibek. Nikdy jsem si neměl nechat Smrtonoše tolik přiblížit. Ne, tentokrát žádné hračky. Neboj, před dalším útokem na vlkodlaky ti něco dám. Potřebuju vidět vězně. Nahlédnu do cely. Přesně to, co jsem předpokládal. Skupinka silných zdravých lidí mezi dvaceti a pětatřiceti lety. Támhletoho dejte prosím stranou od ostatních, ukážu na muže, který podle všeho každou volnou chvíli trávil v posilovně. Budu ho potřebovat na jeden úkol. Ustoupím stranou a počkám, až muže převedou do vedlejší cely. Výborně. A teď budu potřebovat pomoc jednoho z vás. Ten druhý určitě vězně zvládne. A koneckonců, pomocní Smrtonoši ven nešli, mohou mu pomoct. Přejedu oba přemýšlivým pohledem. Asi bude lepší, když se mnou půjdeš, ty, Lyro." Budeš s dítětem nenápadnější. Ale bude to chtít, řekněme méně výrazné oblečení.

Lenka Svobodová - 17. února 2009 22:47

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro U cel S trpným výrazem snesu Lyřin polibek. Nikdy jsem si neměl nechat Smrtonoše tolik přiblížit. Ne, tentokrát žádné hračky. Neboj, před dalším útokem na vlkodlaky ti něco dám. Potřebuju vidět vězně. Nahlédnu do cely. Přesně to, co jsem předpokládal. Skupinka silných zdravých lidí mezi dvaceti a pětatřiceti lety. Támhletoho dejte prosím stranou od ostatních, ukážu na muže, který podle všeho každou volnou chvíli trávil v posilovně. Budu ho potřebovat na jeden úkol. Ustoupím stranou a počkám, až muže převedou do vedlejší cely. Výborně. A teď budu potřebovat pomoc jednoho z vás. Ten druhý určitě vězně zvládne. A koneckonců, pomocní Smrtonoši ven nešli, mohou mu pomoct. Přejedu oba přemýšlivým pohledem. Asi bude lepší, když se mnou půjdeš, ty, Lyro." Budeš s dítětem nenápadnější. Ale bude to chtít, řekněme méně výrazné oblečení.

Goldblood - 18. února 2009 01:19

soukromá zpráva od Goldblood pro Vězeň Caroline kývla a společně jste se vydali k vězení speciálně upravené pro držení vlkodlaků. Okovy, které vyseli ze stropu byli dělány z ryzího stříbra a vše bylo připraveno na případné pokusy nebo mučení. Prošli jste celým sídlem a až pak jste zamířili do podzemních chodeb. Bylo to bludiště, ale bylo to uděláno schválně, aby vězeň nemohl uprchnout. Když jste konečně dorazili k cele, kde už byl v okovech mladý, pohledný muž, jehož bezvládne tělo vyselo na pažích spoutaných stříbrnými pouty, přivítal Vás zápach. Zápach, který vycházel nejen z těla onoho mladíka, ano, vlkodlaci Vám páchli, stejně jako vy jim, tak ze spálenin, které se mu pod stříbrnými okovy dělaly. Byli tam ještě dva upíři, kteří měli dohlížet na to, že vězeň neuprchne. Společně jste vešli do cely a ty jsi přikázala, aby onomu vlkodlakovy vytáhli z krku stříbrný osten, který způsoboval jeho bezvědomí. Když se tak stalo, muž se začal vzápětí probírat.

Goldblood - 18. února 2009 01:19

soukromá zpráva od Goldblood pro Vězeň Caroline kývla a společně jste se vydali k vězení speciálně upravené pro držení vlkodlaků. Okovy, které vyseli ze stropu byli dělány z ryzího stříbra a vše bylo připraveno na případné pokusy nebo mučení. Prošli jste celým sídlem a až pak jste zamířili do podzemních chodeb. Bylo to bludiště, ale bylo to uděláno schválně, aby vězeň nemohl uprchnout. Když jste konečně dorazili k cele, kde už byl v okovech mladý, pohledný muž, jehož bezvládne tělo vyselo na pažích spoutaných stříbrnými pouty, přivítal Vás zápach. Zápach, který vycházel nejen z těla onoho mladíka, ano, vlkodlaci Vám páchli, stejně jako vy jim, tak ze spálenin, které se mu pod stříbrnými okovy dělaly. Byli tam ještě dva upíři, kteří měli dohlížet na to, že vězeň neuprchne. Společně jste vešli do cely a ty jsi přikázala, aby onomu vlkodlakovy vytáhli z krku stříbrný osten, který způsoboval jeho bezvědomí. Když se tak stalo, muž se začal vzápětí probírat.

Goldblood - 18. února 2009 01:19

soukromá zpráva od Goldblood pro Vězeň Caroline kývla a společně jste se vydali k vězení speciálně upravené pro držení vlkodlaků. Okovy, které vyseli ze stropu byli dělány z ryzího stříbra a vše bylo připraveno na případné pokusy nebo mučení. Prošli jste celým sídlem a až pak jste zamířili do podzemních chodeb. Bylo to bludiště, ale bylo to uděláno schválně, aby vězeň nemohl uprchnout. Když jste konečně dorazili k cele, kde už byl v okovech mladý, pohledný muž, jehož bezvládne tělo vyselo na pažích spoutaných stříbrnými pouty, přivítal Vás zápach. Zápach, který vycházel nejen z těla onoho mladíka, ano, vlkodlaci Vám páchli, stejně jako vy jim, tak ze spálenin, které se mu pod stříbrnými okovy dělaly. Byli tam ještě dva upíři, kteří měli dohlížet na to, že vězeň neuprchne. Společně jste vešli do cely a ty jsi přikázala, aby onomu vlkodlakovy vytáhli z krku stříbrný osten, který způsoboval jeho bezvědomí. Když se tak stalo, muž se začal vzápětí probírat.

Goldblood - 18. února 2009 01:19

soukromá zpráva od Goldblood pro Vězeň Caroline kývla a společně jste se vydali k vězení speciálně upravené pro držení vlkodlaků. Okovy, které vyseli ze stropu byli dělány z ryzího stříbra a vše bylo připraveno na případné pokusy nebo mučení. Prošli jste celým sídlem a až pak jste zamířili do podzemních chodeb. Bylo to bludiště, ale bylo to uděláno schválně, aby vězeň nemohl uprchnout. Když jste konečně dorazili k cele, kde už byl v okovech mladý, pohledný muž, jehož bezvládne tělo vyselo na pažích spoutaných stříbrnými pouty, přivítal Vás zápach. Zápach, který vycházel nejen z těla onoho mladíka, ano, vlkodlaci Vám páchli, stejně jako vy jim, tak ze spálenin, které se mu pod stříbrnými okovy dělaly. Byli tam ještě dva upíři, kteří měli dohlížet na to, že vězeň neuprchne. Společně jste vešli do cely a ty jsi přikázala, aby onomu vlkodlakovy vytáhli z krku stříbrný osten, který způsoboval jeho bezvědomí. Když se tak stalo, muž se začal vzápětí probírat.

Goldblood - 18. února 2009 01:19

soukromá zpráva od Goldblood pro Vězeň Caroline kývla a společně jste se vydali k vězení speciálně upravené pro držení vlkodlaků. Okovy, které vyseli ze stropu byli dělány z ryzího stříbra a vše bylo připraveno na případné pokusy nebo mučení. Prošli jste celým sídlem a až pak jste zamířili do podzemních chodeb. Bylo to bludiště, ale bylo to uděláno schválně, aby vězeň nemohl uprchnout. Když jste konečně dorazili k cele, kde už byl v okovech mladý, pohledný muž, jehož bezvládne tělo vyselo na pažích spoutaných stříbrnými pouty, přivítal Vás zápach. Zápach, který vycházel nejen z těla onoho mladíka, ano, vlkodlaci Vám páchli, stejně jako vy jim, tak ze spálenin, které se mu pod stříbrnými okovy dělaly. Byli tam ještě dva upíři, kteří měli dohlížet na to, že vězeň neuprchne. Společně jste vešli do cely a ty jsi přikázala, aby onomu vlkodlakovy vytáhli z krku stříbrný osten, který způsoboval jeho bezvědomí. Když se tak stalo, muž se začal vzápětí probírat.

Goldblood - 18. února 2009 01:19

soukromá zpráva od Goldblood pro Vězeň Caroline kývla a společně jste se vydali k vězení speciálně upravené pro držení vlkodlaků. Okovy, které vyseli ze stropu byli dělány z ryzího stříbra a vše bylo připraveno na případné pokusy nebo mučení. Prošli jste celým sídlem a až pak jste zamířili do podzemních chodeb. Bylo to bludiště, ale bylo to uděláno schválně, aby vězeň nemohl uprchnout. Když jste konečně dorazili k cele, kde už byl v okovech mladý, pohledný muž, jehož bezvládne tělo vyselo na pažích spoutaných stříbrnými pouty, přivítal Vás zápach. Zápach, který vycházel nejen z těla onoho mladíka, ano, vlkodlaci Vám páchli, stejně jako vy jim, tak ze spálenin, které se mu pod stříbrnými okovy dělaly. Byli tam ještě dva upíři, kteří měli dohlížet na to, že vězeň neuprchne. Společně jste vešli do cely a ty jsi přikázala, aby onomu vlkodlakovy vytáhli z krku stříbrný osten, který způsoboval jeho bezvědomí. Když se tak stalo, muž se začal vzápětí probírat.

Goldblood - 18. února 2009 01:19

soukromá zpráva od Goldblood pro Vězeň Caroline kývla a společně jste se vydali k vězení speciálně upravené pro držení vlkodlaků. Okovy, které vyseli ze stropu byli dělány z ryzího stříbra a vše bylo připraveno na případné pokusy nebo mučení. Prošli jste celým sídlem a až pak jste zamířili do podzemních chodeb. Bylo to bludiště, ale bylo to uděláno schválně, aby vězeň nemohl uprchnout. Když jste konečně dorazili k cele, kde už byl v okovech mladý, pohledný muž, jehož bezvládne tělo vyselo na pažích spoutaných stříbrnými pouty, přivítal Vás zápach. Zápach, který vycházel nejen z těla onoho mladíka, ano, vlkodlaci Vám páchli, stejně jako vy jim, tak ze spálenin, které se mu pod stříbrnými okovy dělaly. Byli tam ještě dva upíři, kteří měli dohlížet na to, že vězeň neuprchne. Společně jste vešli do cely a ty jsi přikázala, aby onomu vlkodlakovy vytáhli z krku stříbrný osten, který způsoboval jeho bezvědomí. Když se tak stalo, muž se začal vzápětí probírat.

Goldblood - 18. února 2009 01:19

soukromá zpráva od Goldblood pro Vězeň Caroline kývla a společně jste se vydali k vězení speciálně upravené pro držení vlkodlaků. Okovy, které vyseli ze stropu byli dělány z ryzího stříbra a vše bylo připraveno na případné pokusy nebo mučení. Prošli jste celým sídlem a až pak jste zamířili do podzemních chodeb. Bylo to bludiště, ale bylo to uděláno schválně, aby vězeň nemohl uprchnout. Když jste konečně dorazili k cele, kde už byl v okovech mladý, pohledný muž, jehož bezvládne tělo vyselo na pažích spoutaných stříbrnými pouty, přivítal Vás zápach. Zápach, který vycházel nejen z těla onoho mladíka, ano, vlkodlaci Vám páchli, stejně jako vy jim, tak ze spálenin, které se mu pod stříbrnými okovy dělaly. Byli tam ještě dva upíři, kteří měli dohlížet na to, že vězeň neuprchne. Společně jste vešli do cely a ty jsi přikázala, aby onomu vlkodlakovy vytáhli z krku stříbrný osten, který způsoboval jeho bezvědomí. Když se tak stalo, muž se začal vzápětí probírat.

Lyra Delaney - 18. února 2009 01:34

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro U cel Claudie ! Vydechnu a povídám dál. Snad by ses mě nebál?Mě té,která tě bere jako svého otce.Zamyslím se a položím si ruku na prsa. Ne otce ne na něho by si nebyl dost starý! Zasměji se. Ano ano už vím jako svého bratra.Svého milovaného bratra. Přátelsky do něho strčím.A odejdu do našeho bytu převléknout se. Ve skříni si najdu bílé tričko s černým vzorem a jeany a jeanovou bundu a utíkám zpět za Claudiem. Jsem tu drahoušku. Zářivě se usměji a políbím svého muže na čelo.

Lyra Delaney - 18. února 2009 01:34

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro U cel Claudie ! Vydechnu a povídám dál. Snad by ses mě nebál?Mě té,která tě bere jako svého otce.Zamyslím se a položím si ruku na prsa. Ne otce ne na něho by si nebyl dost starý! Zasměji se. Ano ano už vím jako svého bratra.Svého milovaného bratra. Přátelsky do něho strčím.A odejdu do našeho bytu převléknout se. Ve skříni si najdu bílé tričko s černým vzorem a jeany a jeanovou bundu a utíkám zpět za Claudiem. Jsem tu drahoušku. Zářivě se usměji a políbím svého muže na čelo.

Lyra Delaney - 18. února 2009 01:34

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro U cel Claudie ! Vydechnu a povídám dál. Snad by ses mě nebál?Mě té,která tě bere jako svého otce.Zamyslím se a položím si ruku na prsa. Ne otce ne na něho by si nebyl dost starý! Zasměji se. Ano ano už vím jako svého bratra.Svého milovaného bratra. Přátelsky do něho strčím.A odejdu do našeho bytu převléknout se. Ve skříni si najdu bílé tričko s černým vzorem a jeany a jeanovou bundu a utíkám zpět za Claudiem. Jsem tu drahoušku. Zářivě se usměji a políbím svého muže na čelo.

Lyra Delaney - 18. února 2009 01:34

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro U cel Claudie ! Vydechnu a povídám dál. Snad by ses mě nebál?Mě té,která tě bere jako svého otce.Zamyslím se a položím si ruku na prsa. Ne otce ne na něho by si nebyl dost starý! Zasměji se. Ano ano už vím jako svého bratra.Svého milovaného bratra. Přátelsky do něho strčím.A odejdu do našeho bytu převléknout se. Ve skříni si najdu bílé tričko s černým vzorem a jeany a jeanovou bundu a utíkám zpět za Claudiem. Jsem tu drahoušku. Zářivě se usměji a políbím svého muže na čelo.

Lyra Delaney - 18. února 2009 01:34

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro U cel Claudie ! Vydechnu a povídám dál. Snad by ses mě nebál?Mě té,která tě bere jako svého otce.Zamyslím se a položím si ruku na prsa. Ne otce ne na něho by si nebyl dost starý! Zasměji se. Ano ano už vím jako svého bratra.Svého milovaného bratra. Přátelsky do něho strčím.A odejdu do našeho bytu převléknout se. Ve skříni si najdu bílé tričko s černým vzorem a jeany a jeanovou bundu a utíkám zpět za Claudiem. Jsem tu drahoušku. Zářivě se usměji a políbím svého muže na čelo.

Lyra Delaney - 18. února 2009 01:34

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro U cel Claudie ! Vydechnu a povídám dál. Snad by ses mě nebál?Mě té,která tě bere jako svého otce.Zamyslím se a položím si ruku na prsa. Ne otce ne na něho by si nebyl dost starý! Zasměji se. Ano ano už vím jako svého bratra.Svého milovaného bratra. Přátelsky do něho strčím.A odejdu do našeho bytu převléknout se. Ve skříni si najdu bílé tričko s černým vzorem a jeany a jeanovou bundu a utíkám zpět za Claudiem. Jsem tu drahoušku. Zářivě se usměji a políbím svého muže na čelo.

Balaxa - 18. února 2009 01:44

soukromá zpráva od Balaxa pro Cela pro vlkodlaky Odebrali jsme se k vězni, byla jsem zvědavá na to, jaký kousek se nám podařilo chytit. Prohlédnu si ho a pak přikáži aby mu vytáhli stříbrný osten. Vlkodlak se začne hned probouzet "Tak se nám ukaž krasavče."pobídnu ho a vejdu k němu do cely, ale zůstávám v bezpečné vzdálenosti. Nakrčím lehce nosík, páchl hrozně, ale dalo se na to zvyknout. Byl hezký, takových pěkných mužů bylo pro vlkodlaky škoda. "Korálko drž se blízko u mě. Pro jistotu."řeknu.

Balaxa - 18. února 2009 01:44

soukromá zpráva od Balaxa pro Cela pro vlkodlaky Odebrali jsme se k vězni, byla jsem zvědavá na to, jaký kousek se nám podařilo chytit. Prohlédnu si ho a pak přikáži aby mu vytáhli stříbrný osten. Vlkodlak se začne hned probouzet "Tak se nám ukaž krasavče."pobídnu ho a vejdu k němu do cely, ale zůstávám v bezpečné vzdálenosti. Nakrčím lehce nosík, páchl hrozně, ale dalo se na to zvyknout. Byl hezký, takových pěkných mužů bylo pro vlkodlaky škoda. "Korálko drž se blízko u mě. Pro jistotu."řeknu.

Viktor - 18. února 2009 01:55

soukromá zpráva od Viktor pro Kde? Zdá se že v sídle upíru! Smysli se mi najednou vyjasnili. Bylo tu šero a ten hrozný pach, který byl všude kolem mi prozradil, že jsem někde, kde je hodně upírů. Uslyšel jsem tichý, melodický, ženský hlas. Otevřel jsem oči, ale cítil jsem se podivně slybí, jakoby nevyspaný. Zvedl jsem hlavu a usykl bolestí. Ruce mě pálely jako čert. Když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem na svých zápěstích stříbrné okovy, které mě poutaly ke stropu. Potom jsem se podíval na tu ženu, upírka. Podle toho, co jsem o upířích velitelech slyšel jsem pochopil, že to nemůže být nikdo jiný než Saša. Přes ústa mi vyšlo hrdelní zavrčení, i když slabé. Měl jsem chuť jí zabít, potíž byla v tom, že jsem byl příliš zesláblí. Nevěděl jsem, co mi dali ani co se mnou zamíšlejí, ale tušil jsem, že tohle nepřežiju. Stříbro a slabost celého těla mi bránila v přeměně, ale myslet jsem stále mohl, což bylo pozitivní. ,, Martine, jestli mě slyšíš, tak mi odpusť!" pokusil jsem se spojit se svým bratrem, ale nevěděl jsem, jestli mě uslyší, když jsem ve své lidské podobě. ,, Co ode mě chceš?" zeptám se zhnuseně.

Viktor - 18. února 2009 01:55

soukromá zpráva od Viktor pro Kde? Zdá se že v sídle upíru! Smysli se mi najednou vyjasnili. Bylo tu šero a ten hrozný pach, který byl všude kolem mi prozradil, že jsem někde, kde je hodně upírů. Uslyšel jsem tichý, melodický, ženský hlas. Otevřel jsem oči, ale cítil jsem se podivně slybí, jakoby nevyspaný. Zvedl jsem hlavu a usykl bolestí. Ruce mě pálely jako čert. Když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem na svých zápěstích stříbrné okovy, které mě poutaly ke stropu. Potom jsem se podíval na tu ženu, upírka. Podle toho, co jsem o upířích velitelech slyšel jsem pochopil, že to nemůže být nikdo jiný než Saša. Přes ústa mi vyšlo hrdelní zavrčení, i když slabé. Měl jsem chuť jí zabít, potíž byla v tom, že jsem byl příliš zesláblí. Nevěděl jsem, co mi dali ani co se mnou zamíšlejí, ale tušil jsem, že tohle nepřežiju. Stříbro a slabost celého těla mi bránila v přeměně, ale myslet jsem stále mohl, což bylo pozitivní. ,, Martine, jestli mě slyšíš, tak mi odpusť!" pokusil jsem se spojit se svým bratrem, ale nevěděl jsem, jestli mě uslyší, když jsem ve své lidské podobě. ,, Co ode mě chceš?" zeptám se zhnuseně.

Viktor - 18. února 2009 01:55

soukromá zpráva od Viktor pro Kde? Zdá se že v sídle upíru! Smysli se mi najednou vyjasnili. Bylo tu šero a ten hrozný pach, který byl všude kolem mi prozradil, že jsem někde, kde je hodně upírů. Uslyšel jsem tichý, melodický, ženský hlas. Otevřel jsem oči, ale cítil jsem se podivně slybí, jakoby nevyspaný. Zvedl jsem hlavu a usykl bolestí. Ruce mě pálely jako čert. Když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem na svých zápěstích stříbrné okovy, které mě poutaly ke stropu. Potom jsem se podíval na tu ženu, upírka. Podle toho, co jsem o upířích velitelech slyšel jsem pochopil, že to nemůže být nikdo jiný než Saša. Přes ústa mi vyšlo hrdelní zavrčení, i když slabé. Měl jsem chuť jí zabít, potíž byla v tom, že jsem byl příliš zesláblí. Nevěděl jsem, co mi dali ani co se mnou zamíšlejí, ale tušil jsem, že tohle nepřežiju. Stříbro a slabost celého těla mi bránila v přeměně, ale myslet jsem stále mohl, což bylo pozitivní. ,, Martine, jestli mě slyšíš, tak mi odpusť!" pokusil jsem se spojit se svým bratrem, ale nevěděl jsem, jestli mě uslyší, když jsem ve své lidské podobě. ,, Co ode mě chceš?" zeptám se zhnuseně.

Viktor - 18. února 2009 01:55

soukromá zpráva od Viktor pro Kde? Zdá se že v sídle upíru! Smysli se mi najednou vyjasnili. Bylo tu šero a ten hrozný pach, který byl všude kolem mi prozradil, že jsem někde, kde je hodně upírů. Uslyšel jsem tichý, melodický, ženský hlas. Otevřel jsem oči, ale cítil jsem se podivně slybí, jakoby nevyspaný. Zvedl jsem hlavu a usykl bolestí. Ruce mě pálely jako čert. Když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem na svých zápěstích stříbrné okovy, které mě poutaly ke stropu. Potom jsem se podíval na tu ženu, upírka. Podle toho, co jsem o upířích velitelech slyšel jsem pochopil, že to nemůže být nikdo jiný než Saša. Přes ústa mi vyšlo hrdelní zavrčení, i když slabé. Měl jsem chuť jí zabít, potíž byla v tom, že jsem byl příliš zesláblí. Nevěděl jsem, co mi dali ani co se mnou zamíšlejí, ale tušil jsem, že tohle nepřežiju. Stříbro a slabost celého těla mi bránila v přeměně, ale myslet jsem stále mohl, což bylo pozitivní. ,, Martine, jestli mě slyšíš, tak mi odpusť!" pokusil jsem se spojit se svým bratrem, ale nevěděl jsem, jestli mě uslyší, když jsem ve své lidské podobě. ,, Co ode mě chceš?" zeptám se zhnuseně.

Viktor - 18. února 2009 01:55

soukromá zpráva od Viktor pro Kde? Zdá se že v sídle upíru! Smysli se mi najednou vyjasnili. Bylo tu šero a ten hrozný pach, který byl všude kolem mi prozradil, že jsem někde, kde je hodně upírů. Uslyšel jsem tichý, melodický, ženský hlas. Otevřel jsem oči, ale cítil jsem se podivně slybí, jakoby nevyspaný. Zvedl jsem hlavu a usykl bolestí. Ruce mě pálely jako čert. Když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem na svých zápěstích stříbrné okovy, které mě poutaly ke stropu. Potom jsem se podíval na tu ženu, upírka. Podle toho, co jsem o upířích velitelech slyšel jsem pochopil, že to nemůže být nikdo jiný než Saša. Přes ústa mi vyšlo hrdelní zavrčení, i když slabé. Měl jsem chuť jí zabít, potíž byla v tom, že jsem byl příliš zesláblí. Nevěděl jsem, co mi dali ani co se mnou zamíšlejí, ale tušil jsem, že tohle nepřežiju. Stříbro a slabost celého těla mi bránila v přeměně, ale myslet jsem stále mohl, což bylo pozitivní. ,, Martine, jestli mě slyšíš, tak mi odpusť!" pokusil jsem se spojit se svým bratrem, ale nevěděl jsem, jestli mě uslyší, když jsem ve své lidské podobě. ,, Co ode mě chceš?" zeptám se zhnuseně.

Viktor - 18. února 2009 01:55

soukromá zpráva od Viktor pro Kde? Zdá se že v sídle upíru! Smysli se mi najednou vyjasnili. Bylo tu šero a ten hrozný pach, který byl všude kolem mi prozradil, že jsem někde, kde je hodně upírů. Uslyšel jsem tichý, melodický, ženský hlas. Otevřel jsem oči, ale cítil jsem se podivně slybí, jakoby nevyspaný. Zvedl jsem hlavu a usykl bolestí. Ruce mě pálely jako čert. Když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem na svých zápěstích stříbrné okovy, které mě poutaly ke stropu. Potom jsem se podíval na tu ženu, upírka. Podle toho, co jsem o upířích velitelech slyšel jsem pochopil, že to nemůže být nikdo jiný než Saša. Přes ústa mi vyšlo hrdelní zavrčení, i když slabé. Měl jsem chuť jí zabít, potíž byla v tom, že jsem byl příliš zesláblí. Nevěděl jsem, co mi dali ani co se mnou zamíšlejí, ale tušil jsem, že tohle nepřežiju. Stříbro a slabost celého těla mi bránila v přeměně, ale myslet jsem stále mohl, což bylo pozitivní. ,, Martine, jestli mě slyšíš, tak mi odpusť!" pokusil jsem se spojit se svým bratrem, ale nevěděl jsem, jestli mě uslyší, když jsem ve své lidské podobě. ,, Co ode mě chceš?" zeptám se zhnuseně.

Viktor - 18. února 2009 01:55

soukromá zpráva od Viktor pro Kde? Zdá se že v sídle upíru! Smysli se mi najednou vyjasnili. Bylo tu šero a ten hrozný pach, který byl všude kolem mi prozradil, že jsem někde, kde je hodně upírů. Uslyšel jsem tichý, melodický, ženský hlas. Otevřel jsem oči, ale cítil jsem se podivně slybí, jakoby nevyspaný. Zvedl jsem hlavu a usykl bolestí. Ruce mě pálely jako čert. Když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem na svých zápěstích stříbrné okovy, které mě poutaly ke stropu. Potom jsem se podíval na tu ženu, upírka. Podle toho, co jsem o upířích velitelech slyšel jsem pochopil, že to nemůže být nikdo jiný než Saša. Přes ústa mi vyšlo hrdelní zavrčení, i když slabé. Měl jsem chuť jí zabít, potíž byla v tom, že jsem byl příliš zesláblí. Nevěděl jsem, co mi dali ani co se mnou zamíšlejí, ale tušil jsem, že tohle nepřežiju. Stříbro a slabost celého těla mi bránila v přeměně, ale myslet jsem stále mohl, což bylo pozitivní. ,, Martine, jestli mě slyšíš, tak mi odpusť!" pokusil jsem se spojit se svým bratrem, ale nevěděl jsem, jestli mě uslyší, když jsem ve své lidské podobě. ,, Co ode mě chceš?" zeptám se zhnuseně.

Viktor - 18. února 2009 01:55

soukromá zpráva od Viktor pro Kde? Zdá se že v sídle upíru! Smysli se mi najednou vyjasnili. Bylo tu šero a ten hrozný pach, který byl všude kolem mi prozradil, že jsem někde, kde je hodně upírů. Uslyšel jsem tichý, melodický, ženský hlas. Otevřel jsem oči, ale cítil jsem se podivně slybí, jakoby nevyspaný. Zvedl jsem hlavu a usykl bolestí. Ruce mě pálely jako čert. Když jsem se podíval nahoru, spatřil jsem na svých zápěstích stříbrné okovy, které mě poutaly ke stropu. Potom jsem se podíval na tu ženu, upírka. Podle toho, co jsem o upířích velitelech slyšel jsem pochopil, že to nemůže být nikdo jiný než Saša. Přes ústa mi vyšlo hrdelní zavrčení, i když slabé. Měl jsem chuť jí zabít, potíž byla v tom, že jsem byl příliš zesláblí. Nevěděl jsem, co mi dali ani co se mnou zamíšlejí, ale tušil jsem, že tohle nepřežiju. Stříbro a slabost celého těla mi bránila v přeměně, ale myslet jsem stále mohl, což bylo pozitivní. ,, Martine, jestli mě slyšíš, tak mi odpusť!" pokusil jsem se spojit se svým bratrem, ale nevěděl jsem, jestli mě uslyší, když jsem ve své lidské podobě. ,, Co ode mě chceš?" zeptám se zhnuseně.

Balaxa - 18. února 2009 02:08

soukromá zpráva od Balaxa pro Vlkodlak Vlkodlak zvedne hlavu a já si ho konečně mohu lépe prohlédnout. Zavrčí na mě a v tu chvíli jsem ho poznala "Ale, ale... tohle bych nikdy nečekala. Že chytíme zrovna jednoho z vůdců vlkodlaků. To je mi opravdu víc než šťastná noc."poznamenám poměrně mile. Přijdu k němu blíže, jestli nebyl hloupí jistě se mě nepokusí napadnout. "Co po tobě chci? Popravdě já nic moc. Možná nějaké informace o tvém klanu. Mohlo by ti to ulevit a dopřála bych ti rychlou a bezbolestnou smrt."natočím hlavu na stranu. "Ah... ale jaká škoda. Být upír tak by jsi byl velice žádaný."na chvíli si zakryji rukou nos. "Ah... kdyby jsi aspoň tolik nepáchl."vzdychnu.

Balaxa - 18. února 2009 02:08

soukromá zpráva od Balaxa pro Vlkodlak Vlkodlak zvedne hlavu a já si ho konečně mohu lépe prohlédnout. Zavrčí na mě a v tu chvíli jsem ho poznala "Ale, ale... tohle bych nikdy nečekala. Že chytíme zrovna jednoho z vůdců vlkodlaků. To je mi opravdu víc než šťastná noc."poznamenám poměrně mile. Přijdu k němu blíže, jestli nebyl hloupí jistě se mě nepokusí napadnout. "Co po tobě chci? Popravdě já nic moc. Možná nějaké informace o tvém klanu. Mohlo by ti to ulevit a dopřála bych ti rychlou a bezbolestnou smrt."natočím hlavu na stranu. "Ah... ale jaká škoda. Být upír tak by jsi byl velice žádaný."na chvíli si zakryji rukou nos. "Ah... kdyby jsi aspoň tolik nepáchl."vzdychnu.

Viktor - 18. února 2009 02:34

soukromá zpráva od Viktor pro Upírka Poznala mě, což nebylo dobré. Pevně jsem sevřel čelisti, když používala ten svůj přeslazený hlásek. Přiblížila se ke mě jako kdyby se vůbec nebála. Nebo prostě věděla, že její prostředky mi zabrání jí jakýmkoli způsobem ublížit. Díval jsem se na ní s odporem, ale když pronesla svá slova o tom, že chce informace o našem klanu, tak jsem v sobě sebral trochu víc sil a dokázal jsem se k ní dostat natolik blízko, že kdyby její ochránkyně nezasláhla, ukousl bych jí aspoň ucho. Prudká bolest mě témeř ochromila. Upírka mě udeřila do břicha boxerem vyrobeným ze stříbra. Znovu jsem zavrčel a pak jsem na vůdkyni upíru zasyčel: ,, Můžeš mě klidně zabít rovnou, protože já ti neřeknu vůbec nic," potom jí plyvnu k nohám na důkaz toho, jak moc jí opovrhuji.

Viktor - 18. února 2009 02:34

soukromá zpráva od Viktor pro Upírka Poznala mě, což nebylo dobré. Pevně jsem sevřel čelisti, když používala ten svůj přeslazený hlásek. Přiblížila se ke mě jako kdyby se vůbec nebála. Nebo prostě věděla, že její prostředky mi zabrání jí jakýmkoli způsobem ublížit. Díval jsem se na ní s odporem, ale když pronesla svá slova o tom, že chce informace o našem klanu, tak jsem v sobě sebral trochu víc sil a dokázal jsem se k ní dostat natolik blízko, že kdyby její ochránkyně nezasláhla, ukousl bych jí aspoň ucho. Prudká bolest mě témeř ochromila. Upírka mě udeřila do břicha boxerem vyrobeným ze stříbra. Znovu jsem zavrčel a pak jsem na vůdkyni upíru zasyčel: ,, Můžeš mě klidně zabít rovnou, protože já ti neřeknu vůbec nic," potom jí plyvnu k nohám na důkaz toho, jak moc jí opovrhuji.

Viktor - 18. února 2009 02:34

soukromá zpráva od Viktor pro Upírka Poznala mě, což nebylo dobré. Pevně jsem sevřel čelisti, když používala ten svůj přeslazený hlásek. Přiblížila se ke mě jako kdyby se vůbec nebála. Nebo prostě věděla, že její prostředky mi zabrání jí jakýmkoli způsobem ublížit. Díval jsem se na ní s odporem, ale když pronesla svá slova o tom, že chce informace o našem klanu, tak jsem v sobě sebral trochu víc sil a dokázal jsem se k ní dostat natolik blízko, že kdyby její ochránkyně nezasláhla, ukousl bych jí aspoň ucho. Prudká bolest mě témeř ochromila. Upírka mě udeřila do břicha boxerem vyrobeným ze stříbra. Znovu jsem zavrčel a pak jsem na vůdkyni upíru zasyčel: ,, Můžeš mě klidně zabít rovnou, protože já ti neřeknu vůbec nic," potom jí plyvnu k nohám na důkaz toho, jak moc jí opovrhuji.

Viktor - 18. února 2009 02:34

soukromá zpráva od Viktor pro Upírka Poznala mě, což nebylo dobré. Pevně jsem sevřel čelisti, když používala ten svůj přeslazený hlásek. Přiblížila se ke mě jako kdyby se vůbec nebála. Nebo prostě věděla, že její prostředky mi zabrání jí jakýmkoli způsobem ublížit. Díval jsem se na ní s odporem, ale když pronesla svá slova o tom, že chce informace o našem klanu, tak jsem v sobě sebral trochu víc sil a dokázal jsem se k ní dostat natolik blízko, že kdyby její ochránkyně nezasláhla, ukousl bych jí aspoň ucho. Prudká bolest mě témeř ochromila. Upírka mě udeřila do břicha boxerem vyrobeným ze stříbra. Znovu jsem zavrčel a pak jsem na vůdkyni upíru zasyčel: ,, Můžeš mě klidně zabít rovnou, protože já ti neřeknu vůbec nic," potom jí plyvnu k nohám na důkaz toho, jak moc jí opovrhuji.

Viktor - 18. února 2009 02:34

soukromá zpráva od Viktor pro Upírka Poznala mě, což nebylo dobré. Pevně jsem sevřel čelisti, když používala ten svůj přeslazený hlásek. Přiblížila se ke mě jako kdyby se vůbec nebála. Nebo prostě věděla, že její prostředky mi zabrání jí jakýmkoli způsobem ublížit. Díval jsem se na ní s odporem, ale když pronesla svá slova o tom, že chce informace o našem klanu, tak jsem v sobě sebral trochu víc sil a dokázal jsem se k ní dostat natolik blízko, že kdyby její ochránkyně nezasláhla, ukousl bych jí aspoň ucho. Prudká bolest mě témeř ochromila. Upírka mě udeřila do břicha boxerem vyrobeným ze stříbra. Znovu jsem zavrčel a pak jsem na vůdkyni upíru zasyčel: ,, Můžeš mě klidně zabít rovnou, protože já ti neřeknu vůbec nic," potom jí plyvnu k nohám na důkaz toho, jak moc jí opovrhuji.

Viktor - 18. února 2009 02:34

soukromá zpráva od Viktor pro Upírka Poznala mě, což nebylo dobré. Pevně jsem sevřel čelisti, když používala ten svůj přeslazený hlásek. Přiblížila se ke mě jako kdyby se vůbec nebála. Nebo prostě věděla, že její prostředky mi zabrání jí jakýmkoli způsobem ublížit. Díval jsem se na ní s odporem, ale když pronesla svá slova o tom, že chce informace o našem klanu, tak jsem v sobě sebral trochu víc sil a dokázal jsem se k ní dostat natolik blízko, že kdyby její ochránkyně nezasláhla, ukousl bych jí aspoň ucho. Prudká bolest mě témeř ochromila. Upírka mě udeřila do břicha boxerem vyrobeným ze stříbra. Znovu jsem zavrčel a pak jsem na vůdkyni upíru zasyčel: ,, Můžeš mě klidně zabít rovnou, protože já ti neřeknu vůbec nic," potom jí plyvnu k nohám na důkaz toho, jak moc jí opovrhuji.

Viktor - 18. února 2009 02:34

soukromá zpráva od Viktor pro Upírka Poznala mě, což nebylo dobré. Pevně jsem sevřel čelisti, když používala ten svůj přeslazený hlásek. Přiblížila se ke mě jako kdyby se vůbec nebála. Nebo prostě věděla, že její prostředky mi zabrání jí jakýmkoli způsobem ublížit. Díval jsem se na ní s odporem, ale když pronesla svá slova o tom, že chce informace o našem klanu, tak jsem v sobě sebral trochu víc sil a dokázal jsem se k ní dostat natolik blízko, že kdyby její ochránkyně nezasláhla, ukousl bych jí aspoň ucho. Prudká bolest mě témeř ochromila. Upírka mě udeřila do břicha boxerem vyrobeným ze stříbra. Znovu jsem zavrčel a pak jsem na vůdkyni upíru zasyčel: ,, Můžeš mě klidně zabít rovnou, protože já ti neřeknu vůbec nic," potom jí plyvnu k nohám na důkaz toho, jak moc jí opovrhuji.

Viktor - 18. února 2009 02:34

soukromá zpráva od Viktor pro Upírka Poznala mě, což nebylo dobré. Pevně jsem sevřel čelisti, když používala ten svůj přeslazený hlásek. Přiblížila se ke mě jako kdyby se vůbec nebála. Nebo prostě věděla, že její prostředky mi zabrání jí jakýmkoli způsobem ublížit. Díval jsem se na ní s odporem, ale když pronesla svá slova o tom, že chce informace o našem klanu, tak jsem v sobě sebral trochu víc sil a dokázal jsem se k ní dostat natolik blízko, že kdyby její ochránkyně nezasláhla, ukousl bych jí aspoň ucho. Prudká bolest mě témeř ochromila. Upírka mě udeřila do břicha boxerem vyrobeným ze stříbra. Znovu jsem zavrčel a pak jsem na vůdkyni upíru zasyčel: ,, Můžeš mě klidně zabít rovnou, protože já ti neřeknu vůbec nic," potom jí plyvnu k nohám na důkaz toho, jak moc jí opovrhuji.

Ardeth Bay - 18. února 2009 07:57

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Praha, uličky -> sídlo upírů když Victor odejde s tím že nepůjde do sídla upírů, vydám se do městkých uliček abych aspoň zabil několik upírů, chvíli bloudím a snažím se zavětřit nějákého upíra. Nedaří se mi žádné ucítit. Už se chci vrátit do našeho sídla když ucítím známí zápach upíra, hned se rozběhnu směrem k zápachu. Ale necítím pouze upíra, ale ještě něco. Chvíli mi trvá co cítím. Vytřeštím oči a řeknu Victor ještě zrychlím. Nevím co se děje, ale vím že si náš klan nemůže dovolit ztratit jednoho z klanových vůdců. Proto chci zkontrolovat co se děje. Upíří zápach je čím dál tím slabší a mě dojde že upír musek vyhrát a ted táhne Victora do jejich sídla. neměl jsem ho nechát jít jen tak, slíbil jsem Catherině že ho dovedu zpátky do našeho sídla. A já své sliby plním. když se přiblížím víc k sídlu upírú ucítím další, zápach, pro mě známí. Usměji se a hned se vydám za novým pachem. Příjdu za Craigem který zrovna bojuje s touho vlítnout do toho sídla a zachránit Victora. Když jsem u něj řeknu Půjdu zachránit Victora. Zůstáš tady nebo jdeš taky? myslím že ho znám natolik že vím co mi odpoví

Ardeth Bay - 18. února 2009 07:57

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Praha, uličky -> sídlo upírů když Victor odejde s tím že nepůjde do sídla upírů, vydám se do městkých uliček abych aspoň zabil několik upírů, chvíli bloudím a snažím se zavětřit nějákého upíra. Nedaří se mi žádné ucítit. Už se chci vrátit do našeho sídla když ucítím známí zápach upíra, hned se rozběhnu směrem k zápachu. Ale necítím pouze upíra, ale ještě něco. Chvíli mi trvá co cítím. Vytřeštím oči a řeknu Victor ještě zrychlím. Nevím co se děje, ale vím že si náš klan nemůže dovolit ztratit jednoho z klanových vůdců. Proto chci zkontrolovat co se děje. Upíří zápach je čím dál tím slabší a mě dojde že upír musek vyhrát a ted táhne Victora do jejich sídla. neměl jsem ho nechát jít jen tak, slíbil jsem Catherině že ho dovedu zpátky do našeho sídla. A já své sliby plním. když se přiblížím víc k sídlu upírú ucítím další, zápach, pro mě známí. Usměji se a hned se vydám za novým pachem. Příjdu za Craigem který zrovna bojuje s touho vlítnout do toho sídla a zachránit Victora. Když jsem u něj řeknu Půjdu zachránit Victora. Zůstáš tady nebo jdeš taky? myslím že ho znám natolik že vím co mi odpoví

Ardeth Bay - 18. února 2009 07:57

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Praha, uličky -> sídlo upírů když Victor odejde s tím že nepůjde do sídla upírů, vydám se do městkých uliček abych aspoň zabil několik upírů, chvíli bloudím a snažím se zavětřit nějákého upíra. Nedaří se mi žádné ucítit. Už se chci vrátit do našeho sídla když ucítím známí zápach upíra, hned se rozběhnu směrem k zápachu. Ale necítím pouze upíra, ale ještě něco. Chvíli mi trvá co cítím. Vytřeštím oči a řeknu Victor ještě zrychlím. Nevím co se děje, ale vím že si náš klan nemůže dovolit ztratit jednoho z klanových vůdců. Proto chci zkontrolovat co se děje. Upíří zápach je čím dál tím slabší a mě dojde že upír musek vyhrát a ted táhne Victora do jejich sídla. neměl jsem ho nechát jít jen tak, slíbil jsem Catherině že ho dovedu zpátky do našeho sídla. A já své sliby plním. když se přiblížím víc k sídlu upírú ucítím další, zápach, pro mě známí. Usměji se a hned se vydám za novým pachem. Příjdu za Craigem který zrovna bojuje s touho vlítnout do toho sídla a zachránit Victora. Když jsem u něj řeknu Půjdu zachránit Victora. Zůstáš tady nebo jdeš taky? myslím že ho znám natolik že vím co mi odpoví

Ardeth Bay - 18. února 2009 07:57

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Praha, uličky -> sídlo upírů když Victor odejde s tím že nepůjde do sídla upírů, vydám se do městkých uliček abych aspoň zabil několik upírů, chvíli bloudím a snažím se zavětřit nějákého upíra. Nedaří se mi žádné ucítit. Už se chci vrátit do našeho sídla když ucítím známí zápach upíra, hned se rozběhnu směrem k zápachu. Ale necítím pouze upíra, ale ještě něco. Chvíli mi trvá co cítím. Vytřeštím oči a řeknu Victor ještě zrychlím. Nevím co se děje, ale vím že si náš klan nemůže dovolit ztratit jednoho z klanových vůdců. Proto chci zkontrolovat co se děje. Upíří zápach je čím dál tím slabší a mě dojde že upír musek vyhrát a ted táhne Victora do jejich sídla. neměl jsem ho nechát jít jen tak, slíbil jsem Catherině že ho dovedu zpátky do našeho sídla. A já své sliby plním. když se přiblížím víc k sídlu upírú ucítím další, zápach, pro mě známí. Usměji se a hned se vydám za novým pachem. Příjdu za Craigem který zrovna bojuje s touho vlítnout do toho sídla a zachránit Victora. Když jsem u něj řeknu Půjdu zachránit Victora. Zůstáš tady nebo jdeš taky? myslím že ho znám natolik že vím co mi odpoví

Ardeth Bay - 18. února 2009 07:57

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Praha, uličky -> sídlo upírů když Victor odejde s tím že nepůjde do sídla upírů, vydám se do městkých uliček abych aspoň zabil několik upírů, chvíli bloudím a snažím se zavětřit nějákého upíra. Nedaří se mi žádné ucítit. Už se chci vrátit do našeho sídla když ucítím známí zápach upíra, hned se rozběhnu směrem k zápachu. Ale necítím pouze upíra, ale ještě něco. Chvíli mi trvá co cítím. Vytřeštím oči a řeknu Victor ještě zrychlím. Nevím co se děje, ale vím že si náš klan nemůže dovolit ztratit jednoho z klanových vůdců. Proto chci zkontrolovat co se děje. Upíří zápach je čím dál tím slabší a mě dojde že upír musek vyhrát a ted táhne Victora do jejich sídla. neměl jsem ho nechát jít jen tak, slíbil jsem Catherině že ho dovedu zpátky do našeho sídla. A já své sliby plním. když se přiblížím víc k sídlu upírú ucítím další, zápach, pro mě známí. Usměji se a hned se vydám za novým pachem. Příjdu za Craigem který zrovna bojuje s touho vlítnout do toho sídla a zachránit Victora. Když jsem u něj řeknu Půjdu zachránit Victora. Zůstáš tady nebo jdeš taky? myslím že ho znám natolik že vím co mi odpoví

Ardeth Bay - 18. února 2009 07:57

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Praha, uličky -> sídlo upírů když Victor odejde s tím že nepůjde do sídla upírů, vydám se do městkých uliček abych aspoň zabil několik upírů, chvíli bloudím a snažím se zavětřit nějákého upíra. Nedaří se mi žádné ucítit. Už se chci vrátit do našeho sídla když ucítím známí zápach upíra, hned se rozběhnu směrem k zápachu. Ale necítím pouze upíra, ale ještě něco. Chvíli mi trvá co cítím. Vytřeštím oči a řeknu Victor ještě zrychlím. Nevím co se děje, ale vím že si náš klan nemůže dovolit ztratit jednoho z klanových vůdců. Proto chci zkontrolovat co se děje. Upíří zápach je čím dál tím slabší a mě dojde že upír musek vyhrát a ted táhne Victora do jejich sídla. neměl jsem ho nechát jít jen tak, slíbil jsem Catherině že ho dovedu zpátky do našeho sídla. A já své sliby plním. když se přiblížím víc k sídlu upírú ucítím další, zápach, pro mě známí. Usměji se a hned se vydám za novým pachem. Příjdu za Craigem který zrovna bojuje s touho vlítnout do toho sídla a zachránit Victora. Když jsem u něj řeknu Půjdu zachránit Victora. Zůstáš tady nebo jdeš taky? myslím že ho znám natolik že vím co mi odpoví

Caroline Crips - 18. února 2009 12:52

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Vlkodlak Následuji svou paní do kobky, kde by měl být vězněn onen vlkodlak. Překvapí mě, že je celkem pohledný, ale daleko více mě překvapí, že se jedná o jednoho z vůdců vlkodlačího klanu. Měla bych ho nenávidět, tak proč k němu cítím sympatie? Když na něj Alexandra promluví, tiše poslouchám, co mu nabízí. Pak se usměji a co nejmilejším hlasem dodám: "Pokud nebudeš spolupracovat, věř, že si spolu pohrajem.. ty a já." Nečekala jsem, že zaútočí, docela mě překvapil. Přesto jsem bleskově zasáhla.. Když plivne Alexandře k nohám, vzedme se ve mně prudká vlna zuřivosti. Téměř násilím se ale ovládnu a tiše pronesu: "Řekla bych, že budeš litovat, vlkodlaku! Do posledního slova vložím veškerou svou nenávist k jeho rodu, nicméně nedokáži skrýt i jisté sympatie a obdiv k jeho osobě.

Balaxa - 18. února 2009 12:58

soukromá zpráva od Balaxa pro Vlkodlak Nespokojeně se zamračím, když se mě pokusí napadnout "Klidni hormon, vlčku."varuji ho. Prohlédnu si ho "Zabít tě? Ale to ne... samozřejmě. Když jsi tedy odmítl spolupracovat. Bude to delší. Mnohem delší. Využijeme tě na experimenty."sladce se usměji. "Bude to dlouhé. Velice dlouhé. Jistě sám dobře víš, že sem se tví.. vlci nedostanou. To by byla sebevražedná mise. Nemáš šanci na únik."pak se lehce zamračím. "Budeš velice trpět. Možná že za pár let povolíš. Možná ne.. ale až z tebou skončíme nezbude z tebe ani stín toho co jsi teď. Bude z tebe troska."ale pak se zase celá rozzářím. "A jen si počkej na Patrika. Jistě už víš, že ho dnes budíme ze spánku. A jistě jsi také slyšel o jeho... poněkud krvavé nátuře. Jsem si jistá, že on si s tebou také bude chtít promluvit. I když nebude tak příjemný jako já." Pohlédnu na Carolinu, pohladím ji po tváři "Jen klid Korálku. Nenech se tolik unášet svou nenávistí."pousměji se a podívám se na vlkodlaka "Nejsme přece zvířata."políbím ji zlehka na tvář.

Balaxa - 18. února 2009 12:58

soukromá zpráva od Balaxa pro Vlkodlak Nespokojeně se zamračím, když se mě pokusí napadnout "Klidni hormon, vlčku."varuji ho. Prohlédnu si ho "Zabít tě? Ale to ne... samozřejmě. Když jsi tedy odmítl spolupracovat. Bude to delší. Mnohem delší. Využijeme tě na experimenty."sladce se usměji. "Bude to dlouhé. Velice dlouhé. Jistě sám dobře víš, že sem se tví.. vlci nedostanou. To by byla sebevražedná mise. Nemáš šanci na únik."pak se lehce zamračím. "Budeš velice trpět. Možná že za pár let povolíš. Možná ne.. ale až z tebou skončíme nezbude z tebe ani stín toho co jsi teď. Bude z tebe troska."ale pak se zase celá rozzářím. "A jen si počkej na Patrika. Jistě už víš, že ho dnes budíme ze spánku. A jistě jsi také slyšel o jeho... poněkud krvavé nátuře. Jsem si jistá, že on si s tebou také bude chtít promluvit. I když nebude tak příjemný jako já." Pohlédnu na Carolinu, pohladím ji po tváři "Jen klid Korálku. Nenech se tolik unášet svou nenávistí."pousměji se a podívám se na vlkodlaka "Nejsme přece zvířata."políbím ji zlehka na tvář.

Craig O'Connor - 18. února 2009 15:29

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Před sídlem upírů Začínám už být dosti nervní.Vypadá to že zbytek klanu nejspíš o Viktorově únosu ještě neví nebo možná ví a už jsou na cestě,ale trvá jim to už moc dlouho. Takhle se Viktorova smrt rychle blíží.Pomyslím si a pozoruji upírské sídlo.Pokaždé když vidím tenhle barák je mi až nesnesitelně na blití.Čím to asi bude?Zašlápnu nedokouřenou cigaretu a chvilku se nervozně ohlížím po okolí.Chce to vymyslet něco speciálního co by na dobrou chvíli odlákalo jejich pozornost než dorazí zbytek brlohu,ale co? Brzy mě však zaujme dost známý pach který jsem za poslední dobu cítil víc než dost a tak mi netrvá dlouho poznat o koho jde.Jsem však trochu zklamán že zde není těch pachů trochu víc. "Jdeš právě včas kovboji."Vykřiknu směrem k Josephovi který se vynořil ze stínů uliček a musím přiznat že jsem celkem rád že ho tu vidím."Půjdu zachránit Victora. Zůstáváš tady nebo jdeš taky?"Spustí na mě sotva ke mě dorazí a přemýšlení mi opravdu netrvá dlouho. "No to si teda piš že jdu s tebou.Sice pochybuju že zase vylezeme živí ale aspoň to tam těm hajzlíkům trochu opepříme."Řeknu na souhlas a ihned se začnu připravovat.Vytáhnu z pouzdra svého Deserta a vyměním střely s česnekovým odvarem za UV střelivo,přitáhnu si zip na bundě,upravím pouzdro s česnekem naleštěnými nožíky a brzy jsem připraven vyrazit. "Jestli jich zabíješ víc než já budu ti tejden osobně lovit."Prohodím s divokým smíchem a čekám až bude i Joseph připraven.

Craig O'Connor - 18. února 2009 15:29

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Před sídlem upírů Začínám už být dosti nervní.Vypadá to že zbytek klanu nejspíš o Viktorově únosu ještě neví nebo možná ví a už jsou na cestě,ale trvá jim to už moc dlouho. Takhle se Viktorova smrt rychle blíží.Pomyslím si a pozoruji upírské sídlo.Pokaždé když vidím tenhle barák je mi až nesnesitelně na blití.Čím to asi bude?Zašlápnu nedokouřenou cigaretu a chvilku se nervozně ohlížím po okolí.Chce to vymyslet něco speciálního co by na dobrou chvíli odlákalo jejich pozornost než dorazí zbytek brlohu,ale co? Brzy mě však zaujme dost známý pach který jsem za poslední dobu cítil víc než dost a tak mi netrvá dlouho poznat o koho jde.Jsem však trochu zklamán že zde není těch pachů trochu víc. "Jdeš právě včas kovboji."Vykřiknu směrem k Josephovi který se vynořil ze stínů uliček a musím přiznat že jsem celkem rád že ho tu vidím."Půjdu zachránit Victora. Zůstáváš tady nebo jdeš taky?"Spustí na mě sotva ke mě dorazí a přemýšlení mi opravdu netrvá dlouho. "No to si teda piš že jdu s tebou.Sice pochybuju že zase vylezeme živí ale aspoň to tam těm hajzlíkům trochu opepříme."Řeknu na souhlas a ihned se začnu připravovat.Vytáhnu z pouzdra svého Deserta a vyměním střely s česnekovým odvarem za UV střelivo,přitáhnu si zip na bundě,upravím pouzdro s česnekem naleštěnými nožíky a brzy jsem připraven vyrazit. "Jestli jich zabíješ víc než já budu ti tejden osobně lovit."Prohodím s divokým smíchem a čekám až bude i Joseph připraven.

Craig O'Connor - 18. února 2009 15:29

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Před sídlem upírů Začínám už být dosti nervní.Vypadá to že zbytek klanu nejspíš o Viktorově únosu ještě neví nebo možná ví a už jsou na cestě,ale trvá jim to už moc dlouho. Takhle se Viktorova smrt rychle blíží.Pomyslím si a pozoruji upírské sídlo.Pokaždé když vidím tenhle barák je mi až nesnesitelně na blití.Čím to asi bude?Zašlápnu nedokouřenou cigaretu a chvilku se nervozně ohlížím po okolí.Chce to vymyslet něco speciálního co by na dobrou chvíli odlákalo jejich pozornost než dorazí zbytek brlohu,ale co? Brzy mě však zaujme dost známý pach který jsem za poslední dobu cítil víc než dost a tak mi netrvá dlouho poznat o koho jde.Jsem však trochu zklamán že zde není těch pachů trochu víc. "Jdeš právě včas kovboji."Vykřiknu směrem k Josephovi který se vynořil ze stínů uliček a musím přiznat že jsem celkem rád že ho tu vidím."Půjdu zachránit Victora. Zůstáváš tady nebo jdeš taky?"Spustí na mě sotva ke mě dorazí a přemýšlení mi opravdu netrvá dlouho. "No to si teda piš že jdu s tebou.Sice pochybuju že zase vylezeme živí ale aspoň to tam těm hajzlíkům trochu opepříme."Řeknu na souhlas a ihned se začnu připravovat.Vytáhnu z pouzdra svého Deserta a vyměním střely s česnekovým odvarem za UV střelivo,přitáhnu si zip na bundě,upravím pouzdro s česnekem naleštěnými nožíky a brzy jsem připraven vyrazit. "Jestli jich zabíješ víc než já budu ti tejden osobně lovit."Prohodím s divokým smíchem a čekám až bude i Joseph připraven.

Craig O'Connor - 18. února 2009 15:29

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Před sídlem upírů Začínám už být dosti nervní.Vypadá to že zbytek klanu nejspíš o Viktorově únosu ještě neví nebo možná ví a už jsou na cestě,ale trvá jim to už moc dlouho. Takhle se Viktorova smrt rychle blíží.Pomyslím si a pozoruji upírské sídlo.Pokaždé když vidím tenhle barák je mi až nesnesitelně na blití.Čím to asi bude?Zašlápnu nedokouřenou cigaretu a chvilku se nervozně ohlížím po okolí.Chce to vymyslet něco speciálního co by na dobrou chvíli odlákalo jejich pozornost než dorazí zbytek brlohu,ale co? Brzy mě však zaujme dost známý pach který jsem za poslední dobu cítil víc než dost a tak mi netrvá dlouho poznat o koho jde.Jsem však trochu zklamán že zde není těch pachů trochu víc. "Jdeš právě včas kovboji."Vykřiknu směrem k Josephovi který se vynořil ze stínů uliček a musím přiznat že jsem celkem rád že ho tu vidím."Půjdu zachránit Victora. Zůstáváš tady nebo jdeš taky?"Spustí na mě sotva ke mě dorazí a přemýšlení mi opravdu netrvá dlouho. "No to si teda piš že jdu s tebou.Sice pochybuju že zase vylezeme živí ale aspoň to tam těm hajzlíkům trochu opepříme."Řeknu na souhlas a ihned se začnu připravovat.Vytáhnu z pouzdra svého Deserta a vyměním střely s česnekovým odvarem za UV střelivo,přitáhnu si zip na bundě,upravím pouzdro s česnekem naleštěnými nožíky a brzy jsem připraven vyrazit. "Jestli jich zabíješ víc než já budu ti tejden osobně lovit."Prohodím s divokým smíchem a čekám až bude i Joseph připraven.

Craig O'Connor - 18. února 2009 15:29

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Před sídlem upírů Začínám už být dosti nervní.Vypadá to že zbytek klanu nejspíš o Viktorově únosu ještě neví nebo možná ví a už jsou na cestě,ale trvá jim to už moc dlouho. Takhle se Viktorova smrt rychle blíží.Pomyslím si a pozoruji upírské sídlo.Pokaždé když vidím tenhle barák je mi až nesnesitelně na blití.Čím to asi bude?Zašlápnu nedokouřenou cigaretu a chvilku se nervozně ohlížím po okolí.Chce to vymyslet něco speciálního co by na dobrou chvíli odlákalo jejich pozornost než dorazí zbytek brlohu,ale co? Brzy mě však zaujme dost známý pach který jsem za poslední dobu cítil víc než dost a tak mi netrvá dlouho poznat o koho jde.Jsem však trochu zklamán že zde není těch pachů trochu víc. "Jdeš právě včas kovboji."Vykřiknu směrem k Josephovi který se vynořil ze stínů uliček a musím přiznat že jsem celkem rád že ho tu vidím."Půjdu zachránit Victora. Zůstáváš tady nebo jdeš taky?"Spustí na mě sotva ke mě dorazí a přemýšlení mi opravdu netrvá dlouho. "No to si teda piš že jdu s tebou.Sice pochybuju že zase vylezeme živí ale aspoň to tam těm hajzlíkům trochu opepříme."Řeknu na souhlas a ihned se začnu připravovat.Vytáhnu z pouzdra svého Deserta a vyměním střely s česnekovým odvarem za UV střelivo,přitáhnu si zip na bundě,upravím pouzdro s česnekem naleštěnými nožíky a brzy jsem připraven vyrazit. "Jestli jich zabíješ víc než já budu ti tejden osobně lovit."Prohodím s divokým smíchem a čekám až bude i Joseph připraven.

Craig O'Connor - 18. února 2009 15:29

soukromá zpráva od Craig O'Connor pro Před sídlem upírů Začínám už být dosti nervní.Vypadá to že zbytek klanu nejspíš o Viktorově únosu ještě neví nebo možná ví a už jsou na cestě,ale trvá jim to už moc dlouho. Takhle se Viktorova smrt rychle blíží.Pomyslím si a pozoruji upírské sídlo.Pokaždé když vidím tenhle barák je mi až nesnesitelně na blití.Čím to asi bude?Zašlápnu nedokouřenou cigaretu a chvilku se nervozně ohlížím po okolí.Chce to vymyslet něco speciálního co by na dobrou chvíli odlákalo jejich pozornost než dorazí zbytek brlohu,ale co? Brzy mě však zaujme dost známý pach který jsem za poslední dobu cítil víc než dost a tak mi netrvá dlouho poznat o koho jde.Jsem však trochu zklamán že zde není těch pachů trochu víc. "Jdeš právě včas kovboji."Vykřiknu směrem k Josephovi který se vynořil ze stínů uliček a musím přiznat že jsem celkem rád že ho tu vidím."Půjdu zachránit Victora. Zůstáváš tady nebo jdeš taky?"Spustí na mě sotva ke mě dorazí a přemýšlení mi opravdu netrvá dlouho. "No to si teda piš že jdu s tebou.Sice pochybuju že zase vylezeme živí ale aspoň to tam těm hajzlíkům trochu opepříme."Řeknu na souhlas a ihned se začnu připravovat.Vytáhnu z pouzdra svého Deserta a vyměním střely s česnekovým odvarem za UV střelivo,přitáhnu si zip na bundě,upravím pouzdro s česnekem naleštěnými nožíky a brzy jsem připraven vyrazit. "Jestli jich zabíješ víc než já budu ti tejden osobně lovit."Prohodím s divokým smíchem a čekám až bude i Joseph připraven.

Goldblood - 18. února 2009 16:05

Tak fajn dámy a pánové, jak jsem si všimla, tak jste někteří rozhodnuti zaútočit, tudíž jsem se Vás rozhodla informovat o pár důležitých věcech. 1) Útoky na jinou rasu se píší VEŘEJNĚ. 2) Při každém útoku, který napíšete si, buď hodíte procenta předtím, nebo potom, co to napíšete. 3) Když hodíte předtím, tak mi to oznamte v diskuzi, kolik to bylo a já vám soukromě napíšu, jak se mohl případný protivník bránit nebo jestli měl váš útok nějaký účinek či jestli se to dokonce neobrátilo proti Vám a vy si potom napíšete svými slovy, to co vám prozradím :-D 3) Pokud si hodíte až potom, co napíšete, tak rozhodně nepiště, jak reagoval útočník, ale napíšu Vám já, jak to s vámi dopadlo ;-) 4) Pokud budete útočit proti někomu skutečnému, třeba jedné z postav musíte počkat až si hodí i on a já pak napíšu, jak duel vypadá :-D 5) A to nejdůležitější, za každý nepovedený útok Vám budu ubírat život, takže si na to dávejte pozor!!!!!! Tohle by Vám mohlo způsobit nehezké potíže, jinak přeji příjemnou zábavu a co nejvíc zabitých upírů nebo vlkodlaků! ;-)

Lenka Svobodová - 18. února 2009 16:35

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro U cel Tak se rozlučte, za minutku odcházíme, řeknu a otočím se k telefonu u zdi. Je to nenápadný starý přístroj propojený jen s několika dalšími kusy v sídle. Ostatní upíry jsem vybavil mobily, ale já je nemám rád. Elektromagnetické vlny trochu rozšiřují vzdálenost, na jakou je upír cítit vlkodlakem. Smrtonoši je často potřebují kvůli akci, ale já jsem jen v sídle nebo maximálně dvě tři noci mimo. Zatímco se ti dva za mými zády cukrují, zavolám k celám čtyři pomocné Smrtonoše. Tak můžeme jít, kývnu na Lyru. Pomalu se vzdalujeme od cel.

Lenka Svobodová - 18. února 2009 16:35

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro U cel Tak se rozlučte, za minutku odcházíme, řeknu a otočím se k telefonu u zdi. Je to nenápadný starý přístroj propojený jen s několika dalšími kusy v sídle. Ostatní upíry jsem vybavil mobily, ale já je nemám rád. Elektromagnetické vlny trochu rozšiřují vzdálenost, na jakou je upír cítit vlkodlakem. Smrtonoši je často potřebují kvůli akci, ale já jsem jen v sídle nebo maximálně dvě tři noci mimo. Zatímco se ti dva za mými zády cukrují, zavolám k celám čtyři pomocné Smrtonoše. Tak můžeme jít, kývnu na Lyru. Pomalu se vzdalujeme od cel.

Viktor - 18. února 2009 16:47

soukromá zpráva od Viktor pro Nenávist a strach Poslouchal jsem její slova a žaludek se mi stahoval úzkostí víc a víc. Věděl jsem, že jsou toho, co mi právě předestřela jako můj osud, schopni a mé útroby sevřel strach. Byl jsem odhodlán bojovat až do konce, nevzdát se, nevydat ani hlásku, která by mohla uspokojit jejich odporné choutky. Díval jsem se na ní se stisknutou čelistí, v očích zuřivost a nenávist. Když pronese, že nejsou zvířata, tak se chrčivě zasměju: ,, Ne, vy nejste zvířata. Zvířata v sobě mají, alespoň vznešenost a hrdost. Vy jste jen ubohé zbytkové existence toho, čím jste byli, když jste byli ještě lidé. Ze mě, že bude stín? Možná, ale vy tím stínem už jste, jste jen odraz stínu, který vrhá za člověka měsíční svit. Jste ti nejhnusnější tvorové na této planetě a hrajete si na vznešené. Jste mrzké a ubohé bytosti a vaše existence již brzy skon.....“ má slova ukončí prudká bolest v zádech. Jeden z těch, co mě mají hlídat a co mě sem dotáhli, mě udeřil něčím do oblasti ledvin, takže jsem se bolestivě prohnul nazad. Nevydal jsem ze sebe ani hlásku, nemohl jsem připustit jakoukoli slabost. ,, Takhle s naší paní mluvit nebudeš!" tichý šepot v uchu. ,, Budu si s ní mluvit, jak se mi bude chtít, nesahá mi ani po kotníky!" Měl jsem pocit, že mi další rána přerazila páteř, bohužel už jsem tentokrát nevydržel a zavyl jsem bolestí.

Viktor - 18. února 2009 16:47

soukromá zpráva od Viktor pro Nenávist a strach Poslouchal jsem její slova a žaludek se mi stahoval úzkostí víc a víc. Věděl jsem, že jsou toho, co mi právě předestřela jako můj osud, schopni a mé útroby sevřel strach. Byl jsem odhodlán bojovat až do konce, nevzdát se, nevydat ani hlásku, která by mohla uspokojit jejich odporné choutky. Díval jsem se na ní se stisknutou čelistí, v očích zuřivost a nenávist. Když pronese, že nejsou zvířata, tak se chrčivě zasměju: ,, Ne, vy nejste zvířata. Zvířata v sobě mají, alespoň vznešenost a hrdost. Vy jste jen ubohé zbytkové existence toho, čím jste byli, když jste byli ještě lidé. Ze mě, že bude stín? Možná, ale vy tím stínem už jste, jste jen odraz stínu, který vrhá za člověka měsíční svit. Jste ti nejhnusnější tvorové na této planetě a hrajete si na vznešené. Jste mrzké a ubohé bytosti a vaše existence již brzy skon.....“ má slova ukončí prudká bolest v zádech. Jeden z těch, co mě mají hlídat a co mě sem dotáhli, mě udeřil něčím do oblasti ledvin, takže jsem se bolestivě prohnul nazad. Nevydal jsem ze sebe ani hlásku, nemohl jsem připustit jakoukoli slabost. ,, Takhle s naší paní mluvit nebudeš!" tichý šepot v uchu. ,, Budu si s ní mluvit, jak se mi bude chtít, nesahá mi ani po kotníky!" Měl jsem pocit, že mi další rána přerazila páteř, bohužel už jsem tentokrát nevydržel a zavyl jsem bolestí.

Viktor - 18. února 2009 16:47

soukromá zpráva od Viktor pro Nenávist a strach Poslouchal jsem její slova a žaludek se mi stahoval úzkostí víc a víc. Věděl jsem, že jsou toho, co mi právě předestřela jako můj osud, schopni a mé útroby sevřel strach. Byl jsem odhodlán bojovat až do konce, nevzdát se, nevydat ani hlásku, která by mohla uspokojit jejich odporné choutky. Díval jsem se na ní se stisknutou čelistí, v očích zuřivost a nenávist. Když pronese, že nejsou zvířata, tak se chrčivě zasměju: ,, Ne, vy nejste zvířata. Zvířata v sobě mají, alespoň vznešenost a hrdost. Vy jste jen ubohé zbytkové existence toho, čím jste byli, když jste byli ještě lidé. Ze mě, že bude stín? Možná, ale vy tím stínem už jste, jste jen odraz stínu, který vrhá za člověka měsíční svit. Jste ti nejhnusnější tvorové na této planetě a hrajete si na vznešené. Jste mrzké a ubohé bytosti a vaše existence již brzy skon.....“ má slova ukončí prudká bolest v zádech. Jeden z těch, co mě mají hlídat a co mě sem dotáhli, mě udeřil něčím do oblasti ledvin, takže jsem se bolestivě prohnul nazad. Nevydal jsem ze sebe ani hlásku, nemohl jsem připustit jakoukoli slabost. ,, Takhle s naší paní mluvit nebudeš!" tichý šepot v uchu. ,, Budu si s ní mluvit, jak se mi bude chtít, nesahá mi ani po kotníky!" Měl jsem pocit, že mi další rána přerazila páteř, bohužel už jsem tentokrát nevydržel a zavyl jsem bolestí.

Viktor - 18. února 2009 16:47

soukromá zpráva od Viktor pro Nenávist a strach Poslouchal jsem její slova a žaludek se mi stahoval úzkostí víc a víc. Věděl jsem, že jsou toho, co mi právě předestřela jako můj osud, schopni a mé útroby sevřel strach. Byl jsem odhodlán bojovat až do konce, nevzdát se, nevydat ani hlásku, která by mohla uspokojit jejich odporné choutky. Díval jsem se na ní se stisknutou čelistí, v očích zuřivost a nenávist. Když pronese, že nejsou zvířata, tak se chrčivě zasměju: ,, Ne, vy nejste zvířata. Zvířata v sobě mají, alespoň vznešenost a hrdost. Vy jste jen ubohé zbytkové existence toho, čím jste byli, když jste byli ještě lidé. Ze mě, že bude stín? Možná, ale vy tím stínem už jste, jste jen odraz stínu, který vrhá za člověka měsíční svit. Jste ti nejhnusnější tvorové na této planetě a hrajete si na vznešené. Jste mrzké a ubohé bytosti a vaše existence již brzy skon.....“ má slova ukončí prudká bolest v zádech. Jeden z těch, co mě mají hlídat a co mě sem dotáhli, mě udeřil něčím do oblasti ledvin, takže jsem se bolestivě prohnul nazad. Nevydal jsem ze sebe ani hlásku, nemohl jsem připustit jakoukoli slabost. ,, Takhle s naší paní mluvit nebudeš!" tichý šepot v uchu. ,, Budu si s ní mluvit, jak se mi bude chtít, nesahá mi ani po kotníky!" Měl jsem pocit, že mi další rána přerazila páteř, bohužel už jsem tentokrát nevydržel a zavyl jsem bolestí.

Lenka Svobodová - 18. února 2009 17:00

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro Odchod Cestou se stavíme v mé pracovně. Vlastně bych pro tebe něco měl. Podám ti malý flakónek s rozprašovačem. Asi se ti moc líbit nebude, ale znenápadní tě to před nosy vlkodlaků. Zatímco na sebe Lyra nepříliš nadšeně stříká přeslazenou květinovou vůni, upravím si na obleku kravatu, dám si z poliček několik věcí do kapes, vezmu hůl se stříbrným tepáním. A stříbrným bodcem uvnitř. Poté zamíříme ke garážím. Vyberu pro nás uzavřeného pickupa. Budeš řídit. Já nemůžu. Jeď k nejbližší nemocnici, řeknu, když vyjedeme. Doufám, že striktně nedodržuješ pravidla.

Eleanor - 18. února 2009 18:24

soukromá zpráva od Eleanor pro Od sídla k sídlu Když mi někdo, koho Martin zavolal vyčistí ránu a ta se zahojí, zvednu se k dochodu. Nehodlám tu zůstávat, když je Victor v nebezpečí. Jsem sice vlivem stříbra oslavená, ale není to nic hrozného. Hned jak vylezu z našeho sídla, přeměním se opět ve vlka a rozeběhnu se k místu, kde Victora unesli. Probíhám hustým lesním porostem a mezi stromy rychleji, než je běžné, jsem poháněna jakousi nutností. Nejsem blázen, vím, že běhat po praze jako vlk by se asi nevyplatilo, udělala jsem to tedy jinak, chytila jsem stopu. Neuvěřitelně štiplavý pach upírů a probíhala jen temnými uličkami, stále se držíc onoho pachu. Kdyby něco, je stejně noc a člověk si mě zatím snadno splete s větším psem. Za chvíli jsem už u doupěte smrad zde je už neuvěřitelný, navíc tam jsou další z našich. Neukážu se jim, skrz pach by mě ani neměli cítit, schovávám se přikrčená, spíš ležíc kus od nich, vyčkávám.

Eleanor - 18. února 2009 18:24

soukromá zpráva od Eleanor pro Od sídla k sídlu Když mi někdo, koho Martin zavolal vyčistí ránu a ta se zahojí, zvednu se k dochodu. Nehodlám tu zůstávat, když je Victor v nebezpečí. Jsem sice vlivem stříbra oslavená, ale není to nic hrozného. Hned jak vylezu z našeho sídla, přeměním se opět ve vlka a rozeběhnu se k místu, kde Victora unesli. Probíhám hustým lesním porostem a mezi stromy rychleji, než je běžné, jsem poháněna jakousi nutností. Nejsem blázen, vím, že běhat po praze jako vlk by se asi nevyplatilo, udělala jsem to tedy jinak, chytila jsem stopu. Neuvěřitelně štiplavý pach upírů a probíhala jen temnými uličkami, stále se držíc onoho pachu. Kdyby něco, je stejně noc a člověk si mě zatím snadno splete s větším psem. Za chvíli jsem už u doupěte smrad zde je už neuvěřitelný, navíc tam jsou další z našich. Neukážu se jim, skrz pach by mě ani neměli cítit, schovávám se přikrčená, spíš ležíc kus od nich, vyčkávám.

Eleanor - 18. února 2009 18:24

soukromá zpráva od Eleanor pro Od sídla k sídlu Když mi někdo, koho Martin zavolal vyčistí ránu a ta se zahojí, zvednu se k dochodu. Nehodlám tu zůstávat, když je Victor v nebezpečí. Jsem sice vlivem stříbra oslavená, ale není to nic hrozného. Hned jak vylezu z našeho sídla, přeměním se opět ve vlka a rozeběhnu se k místu, kde Victora unesli. Probíhám hustým lesním porostem a mezi stromy rychleji, než je běžné, jsem poháněna jakousi nutností. Nejsem blázen, vím, že běhat po praze jako vlk by se asi nevyplatilo, udělala jsem to tedy jinak, chytila jsem stopu. Neuvěřitelně štiplavý pach upírů a probíhala jen temnými uličkami, stále se držíc onoho pachu. Kdyby něco, je stejně noc a člověk si mě zatím snadno splete s větším psem. Za chvíli jsem už u doupěte smrad zde je už neuvěřitelný, navíc tam jsou další z našich. Neukážu se jim, skrz pach by mě ani neměli cítit, schovávám se přikrčená, spíš ležíc kus od nich, vyčkávám.

Eleanor - 18. února 2009 18:24

soukromá zpráva od Eleanor pro Od sídla k sídlu Když mi někdo, koho Martin zavolal vyčistí ránu a ta se zahojí, zvednu se k dochodu. Nehodlám tu zůstávat, když je Victor v nebezpečí. Jsem sice vlivem stříbra oslavená, ale není to nic hrozného. Hned jak vylezu z našeho sídla, přeměním se opět ve vlka a rozeběhnu se k místu, kde Victora unesli. Probíhám hustým lesním porostem a mezi stromy rychleji, než je běžné, jsem poháněna jakousi nutností. Nejsem blázen, vím, že běhat po praze jako vlk by se asi nevyplatilo, udělala jsem to tedy jinak, chytila jsem stopu. Neuvěřitelně štiplavý pach upírů a probíhala jen temnými uličkami, stále se držíc onoho pachu. Kdyby něco, je stejně noc a člověk si mě zatím snadno splete s větším psem. Za chvíli jsem už u doupěte smrad zde je už neuvěřitelný, navíc tam jsou další z našich. Neukážu se jim, skrz pach by mě ani neměli cítit, schovávám se přikrčená, spíš ležíc kus od nich, vyčkávám.

Eleanor - 18. února 2009 18:24

soukromá zpráva od Eleanor pro Od sídla k sídlu Když mi někdo, koho Martin zavolal vyčistí ránu a ta se zahojí, zvednu se k dochodu. Nehodlám tu zůstávat, když je Victor v nebezpečí. Jsem sice vlivem stříbra oslavená, ale není to nic hrozného. Hned jak vylezu z našeho sídla, přeměním se opět ve vlka a rozeběhnu se k místu, kde Victora unesli. Probíhám hustým lesním porostem a mezi stromy rychleji, než je běžné, jsem poháněna jakousi nutností. Nejsem blázen, vím, že běhat po praze jako vlk by se asi nevyplatilo, udělala jsem to tedy jinak, chytila jsem stopu. Neuvěřitelně štiplavý pach upírů a probíhala jen temnými uličkami, stále se držíc onoho pachu. Kdyby něco, je stejně noc a člověk si mě zatím snadno splete s větším psem. Za chvíli jsem už u doupěte smrad zde je už neuvěřitelný, navíc tam jsou další z našich. Neukážu se jim, skrz pach by mě ani neměli cítit, schovávám se přikrčená, spíš ležíc kus od nich, vyčkávám.

Eleanor - 18. února 2009 18:24

soukromá zpráva od Eleanor pro Od sídla k sídlu Když mi někdo, koho Martin zavolal vyčistí ránu a ta se zahojí, zvednu se k dochodu. Nehodlám tu zůstávat, když je Victor v nebezpečí. Jsem sice vlivem stříbra oslavená, ale není to nic hrozného. Hned jak vylezu z našeho sídla, přeměním se opět ve vlka a rozeběhnu se k místu, kde Victora unesli. Probíhám hustým lesním porostem a mezi stromy rychleji, než je běžné, jsem poháněna jakousi nutností. Nejsem blázen, vím, že běhat po praze jako vlk by se asi nevyplatilo, udělala jsem to tedy jinak, chytila jsem stopu. Neuvěřitelně štiplavý pach upírů a probíhala jen temnými uličkami, stále se držíc onoho pachu. Kdyby něco, je stejně noc a člověk si mě zatím snadno splete s větším psem. Za chvíli jsem už u doupěte smrad zde je už neuvěřitelný, navíc tam jsou další z našich. Neukážu se jim, skrz pach by mě ani neměli cítit, schovávám se přikrčená, spíš ležíc kus od nich, vyčkávám.

Caroline Crips - 18. února 2009 18:30

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Vlkodlak Usměji se na Alexandru.. Kdyby jen věděla, že k němu necítím pouhou nenávist.. ale i respekt. Konečně zajatec, který dokáže vzdorovat. Otázkou zůstává, jak dlouho. Poslouchám jeho slova.. Ve skutečnosti má pravdu, ale moje hrdost to odmítá přiznat. A pak.. mám chuť někomu ublížit, dívat se jak trpí a žebrá o smilování. Chvíli ho sleduji a pak se otočím k Alexandře: "Co kdybych si s ním trochu pohrála.. Neboj, budu hodná.. Jen se s ním trošku pomazlím." Poslední slova ji vlastně šeptám do ucha, přičemž ji přátelsky, hravě políbím na tvář.

Caroline Crips - 18. února 2009 18:31

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Vlkodlak Usměji se na Alexandru.. Kdyby jen věděla, že k němu necítím pouhou nenávist.. ale i respekt. Konečně zajatec, který dokáže vzdorovat. Otázkou zůstává, jak dlouho. Poslouchám jeho slova.. Ve skutečnosti má pravdu, ale moje hrdost to odmítá přiznat. A pak.. mám chuť někomu ublížit, dívat se jak trpí a žebrá o smilování. Chvíli ho sleduji a pak se otočím k Alexandře: "Co kdybych si s ním trochu pohrála.. Neboj, budu hodná.. Jen se s ním trošku pomazlím." Poslední slova ji vlastně šeptám do ucha, přičemž ji přátelsky, hravě políbím na tvář.

Ardeth Bay - 18. února 2009 18:41

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Před sídlem upírů na Craigovů slib řeknu to samé já. Pokud vyhraješbudu ti týden nosit jídlo vezmu svoje berety a do jedné dám náboje s česnekovím odvarem a do druhé náboje s uv nábojema, vytáhnu svoji katanu a z kapsu vytáhnu flaštičku s česnekovím odvarem a Katanu s tím poliji, zbytek si vyliji na kabát, hlavně na rukávy které, i když vypadájí běžně, jsou vyztužené že i velmi silný vlkodlak by je prokousl, katanu opět dám na záda. Když se chystáme už vyrazit, ucítím slabí pach vlkodlaka, podívám se na Craiga a řeknu tak jo, dámy napřed a dám mu najevo že může jít, nečekám jak odejde ale hnedka řeknu Schováváš se pěkně ale my jsme smrtonoši, naše smysli jsou mnohem bystřejší než ty tvoje. Ty by jsi s námi jít neměla, my jsme vycvičení zabijáci, na rozdíl od tebe a počítáme s tím že se nevrátíme, ale bránit ti nebudu, Emily poslední slovo schválně zdůrazdním aby si nemyslela že mluvím k někomu jinému, potom se vydám k sídlu upírů

Ardeth Bay - 18. února 2009 18:41

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Před sídlem upírů na Craigovů slib řeknu to samé já. Pokud vyhraješbudu ti týden nosit jídlo vezmu svoje berety a do jedné dám náboje s česnekovím odvarem a do druhé náboje s uv nábojema, vytáhnu svoji katanu a z kapsu vytáhnu flaštičku s česnekovím odvarem a Katanu s tím poliji, zbytek si vyliji na kabát, hlavně na rukávy které, i když vypadájí běžně, jsou vyztužené že i velmi silný vlkodlak by je prokousl, katanu opět dám na záda. Když se chystáme už vyrazit, ucítím slabí pach vlkodlaka, podívám se na Craiga a řeknu tak jo, dámy napřed a dám mu najevo že může jít, nečekám jak odejde ale hnedka řeknu Schováváš se pěkně ale my jsme smrtonoši, naše smysli jsou mnohem bystřejší než ty tvoje. Ty by jsi s námi jít neměla, my jsme vycvičení zabijáci, na rozdíl od tebe a počítáme s tím že se nevrátíme, ale bránit ti nebudu, Emily poslední slovo schválně zdůrazdním aby si nemyslela že mluvím k někomu jinému, potom se vydám k sídlu upírů

Ardeth Bay - 18. února 2009 18:41

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Před sídlem upírů na Craigovů slib řeknu to samé já. Pokud vyhraješbudu ti týden nosit jídlo vezmu svoje berety a do jedné dám náboje s česnekovím odvarem a do druhé náboje s uv nábojema, vytáhnu svoji katanu a z kapsu vytáhnu flaštičku s česnekovím odvarem a Katanu s tím poliji, zbytek si vyliji na kabát, hlavně na rukávy které, i když vypadájí běžně, jsou vyztužené že i velmi silný vlkodlak by je prokousl, katanu opět dám na záda. Když se chystáme už vyrazit, ucítím slabí pach vlkodlaka, podívám se na Craiga a řeknu tak jo, dámy napřed a dám mu najevo že může jít, nečekám jak odejde ale hnedka řeknu Schováváš se pěkně ale my jsme smrtonoši, naše smysli jsou mnohem bystřejší než ty tvoje. Ty by jsi s námi jít neměla, my jsme vycvičení zabijáci, na rozdíl od tebe a počítáme s tím že se nevrátíme, ale bránit ti nebudu, Emily poslední slovo schválně zdůrazdním aby si nemyslela že mluvím k někomu jinému, potom se vydám k sídlu upírů

Ardeth Bay - 18. února 2009 18:41

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Před sídlem upírů na Craigovů slib řeknu to samé já. Pokud vyhraješbudu ti týden nosit jídlo vezmu svoje berety a do jedné dám náboje s česnekovím odvarem a do druhé náboje s uv nábojema, vytáhnu svoji katanu a z kapsu vytáhnu flaštičku s česnekovím odvarem a Katanu s tím poliji, zbytek si vyliji na kabát, hlavně na rukávy které, i když vypadájí běžně, jsou vyztužené že i velmi silný vlkodlak by je prokousl, katanu opět dám na záda. Když se chystáme už vyrazit, ucítím slabí pach vlkodlaka, podívám se na Craiga a řeknu tak jo, dámy napřed a dám mu najevo že může jít, nečekám jak odejde ale hnedka řeknu Schováváš se pěkně ale my jsme smrtonoši, naše smysli jsou mnohem bystřejší než ty tvoje. Ty by jsi s námi jít neměla, my jsme vycvičení zabijáci, na rozdíl od tebe a počítáme s tím že se nevrátíme, ale bránit ti nebudu, Emily poslední slovo schválně zdůrazdním aby si nemyslela že mluvím k někomu jinému, potom se vydám k sídlu upírů

Ardeth Bay - 18. února 2009 18:41

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Před sídlem upírů na Craigovů slib řeknu to samé já. Pokud vyhraješbudu ti týden nosit jídlo vezmu svoje berety a do jedné dám náboje s česnekovím odvarem a do druhé náboje s uv nábojema, vytáhnu svoji katanu a z kapsu vytáhnu flaštičku s česnekovím odvarem a Katanu s tím poliji, zbytek si vyliji na kabát, hlavně na rukávy které, i když vypadájí běžně, jsou vyztužené že i velmi silný vlkodlak by je prokousl, katanu opět dám na záda. Když se chystáme už vyrazit, ucítím slabí pach vlkodlaka, podívám se na Craiga a řeknu tak jo, dámy napřed a dám mu najevo že může jít, nečekám jak odejde ale hnedka řeknu Schováváš se pěkně ale my jsme smrtonoši, naše smysli jsou mnohem bystřejší než ty tvoje. Ty by jsi s námi jít neměla, my jsme vycvičení zabijáci, na rozdíl od tebe a počítáme s tím že se nevrátíme, ale bránit ti nebudu, Emily poslední slovo schválně zdůrazdním aby si nemyslela že mluvím k někomu jinému, potom se vydám k sídlu upírů

Ardeth Bay - 18. února 2009 18:41

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro Před sídlem upírů na Craigovů slib řeknu to samé já. Pokud vyhraješbudu ti týden nosit jídlo vezmu svoje berety a do jedné dám náboje s česnekovím odvarem a do druhé náboje s uv nábojema, vytáhnu svoji katanu a z kapsu vytáhnu flaštičku s česnekovím odvarem a Katanu s tím poliji, zbytek si vyliji na kabát, hlavně na rukávy které, i když vypadájí běžně, jsou vyztužené že i velmi silný vlkodlak by je prokousl, katanu opět dám na záda. Když se chystáme už vyrazit, ucítím slabí pach vlkodlaka, podívám se na Craiga a řeknu tak jo, dámy napřed a dám mu najevo že může jít, nečekám jak odejde ale hnedka řeknu Schováváš se pěkně ale my jsme smrtonoši, naše smysli jsou mnohem bystřejší než ty tvoje. Ty by jsi s námi jít neměla, my jsme vycvičení zabijáci, na rozdíl od tebe a počítáme s tím že se nevrátíme, ale bránit ti nebudu, Emily poslední slovo schválně zdůrazdním aby si nemyslela že mluvím k někomu jinému, potom se vydám k sídlu upírů

Balaxa - 18. února 2009 19:11

soukromá zpráva od Balaxa pro Vlkodlak Usměji se na Carolínu, obejmu ji kolem pasu a přitisknu ji k sobě "To nejde Korálku můj. Tohle není jen tak ledajaký vlkodlak. Tohle je extra. Jak vidíš.... je to rebel. Vidíš jak hezky se snaží?"usměji se. Pustím Carolinu a znovu pohlédnu na Viktora "Máš svůj názor na nás. Samozřejmě. Vždyť takový názor máte na nás všichni."řeknu jako kdyby ho ještě před chvílí nemlátili a mi vedli celkem přátelskou konverzaci. "Ale nemáš právo toto říkat. Vůbec nic o nás nevíte. Jak žijeme, co děláme. Vám prostě jen stačí to, že víte, že pijeme krev. "poškrábu se na nose "Však mi si tě zkrotíme. Natolik, že budeš chodit hezky na obojku jako pes."

Balaxa - 18. února 2009 19:11

soukromá zpráva od Balaxa pro Vlkodlak Usměji se na Carolínu, obejmu ji kolem pasu a přitisknu ji k sobě "To nejde Korálku můj. Tohle není jen tak ledajaký vlkodlak. Tohle je extra. Jak vidíš.... je to rebel. Vidíš jak hezky se snaží?"usměji se. Pustím Carolinu a znovu pohlédnu na Viktora "Máš svůj názor na nás. Samozřejmě. Vždyť takový názor máte na nás všichni."řeknu jako kdyby ho ještě před chvílí nemlátili a mi vedli celkem přátelskou konverzaci. "Ale nemáš právo toto říkat. Vůbec nic o nás nevíte. Jak žijeme, co děláme. Vám prostě jen stačí to, že víte, že pijeme krev. "poškrábu se na nose "Však mi si tě zkrotíme. Natolik, že budeš chodit hezky na obojku jako pes."

Viktor - 18. února 2009 19:35

soukromá zpráva od Viktor pro Cela a upírka S bolestí v zádech jsem se postavil na nohy, které jsem cítil jen zpola. Ten hnusnej upír mi musel nějak poškodit páteř. Měl jsem jediné štěstí, že se hojím, tak dobře. Poslouchal její hnusné výmluvy na to, že je neznám, že netuším, jací jsou. Ano netušil jsem, jací jsou, ale stačilo, že oni nevěděli, jací jsme my a také nás nenáviděli, tak proč bych se měl snažit je pochopit. Její vyhrožovaní bylo jen plané žvatlání, stříbro na rukou pálelo, ale já jsem se přesto hlasitě rozesmál: ,, Tak na to si počkáš hodně dlouho!" Další úder mě donutil se zavěsit do okovů, protože se mi podlomily nohy. Stříbro se mi zařízlo hluboko do masa a způsobilo krvácení. ,, Jdi do hajzlu, ty svině!" prsknu a další rána, tentokrát do napnutých rukou mě donutí opět vykřiknout bolestí.

Viktor - 18. února 2009 19:35

soukromá zpráva od Viktor pro Cela a upírka S bolestí v zádech jsem se postavil na nohy, které jsem cítil jen zpola. Ten hnusnej upír mi musel nějak poškodit páteř. Měl jsem jediné štěstí, že se hojím, tak dobře. Poslouchal její hnusné výmluvy na to, že je neznám, že netuším, jací jsou. Ano netušil jsem, jací jsou, ale stačilo, že oni nevěděli, jací jsme my a také nás nenáviděli, tak proč bych se měl snažit je pochopit. Její vyhrožovaní bylo jen plané žvatlání, stříbro na rukou pálelo, ale já jsem se přesto hlasitě rozesmál: ,, Tak na to si počkáš hodně dlouho!" Další úder mě donutil se zavěsit do okovů, protože se mi podlomily nohy. Stříbro se mi zařízlo hluboko do masa a způsobilo krvácení. ,, Jdi do hajzlu, ty svině!" prsknu a další rána, tentokrát do napnutých rukou mě donutí opět vykřiknout bolestí.

Caroline Crips - 18. února 2009 19:37

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Vlkodlak "Škoda." Pousměji se koutkem úst a můj úsměv dostane náhle krutý rys. "Potřebovala bych trochu rozptýlení.. A on je tak pěkný." Přiblížím se k zajatci a hravě mu přejedu stříbrnou dýkou po tváři, aniž bych mu ublížila. Pak se zvonivě zasměji a zavolám na Alexandru: "Budeš pokračovat v této zdvořilé konverzaci nebo necháme našeho hosta chvíli o samotě? Možná by mu prospěla chvilka přemýšlení, uvědomil by si v jaké je situaci a třeba by s námi začal spolupracovat." Poodejdu kousek stranou .. Na odchodu se ale ještě jednou otočím a sleduji zajatce. Tajně a zaujatě.. Co se to se mnou děje? Proč mu věnuji tolik pozornosti? Vždyť je to jen špinavý a páchnoucí vlkodlak.

Caroline Crips - 18. února 2009 19:39

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Vlkodlak "Škoda." "Pousměji se koutkem úst a můj úsměv dostane náhle krutý rys. "Potřebovala bych trochu rozptýlení.. A on je tak pěkný." "Přiblížím se k zajatci a hravě mu přejedu stříbrnou dýkou po tváři, aniž bych mu ublížila. Pak se zvonivě zasměji a zavolám na Alexandru: "Budeš pokračovat v této zdvořilé konverzaci nebo necháme našeho hosta chvíli o samotě? Možná by mu prospěla chvilka přemýšlení, uvědomil by si v jaké je situaci a třeba by s námi začal spolupracovat." Poodejdu kousek stranou .. Na odchodu se ale ještě jednou otočím a sleduji zajatce. Tajně a zaujatě.. Co se to se mnou děje? Proč mu věnuji tolik pozornosti? Vždyť je to jen špinavý a páchnoucí vlkodlak.

Balaxa - 18. února 2009 20:26

soukromá zpráva od Balaxa pro Vlkodlak Shovívavě se na Viktora zadívám, jako kdyby byl jen hloupoučké dítě. "Jsi tak naivní."vzdychnu. Pohlédnu na Caroline "Asi ano. Necháme ho tu, ať trochu vychladne. Později se sem vrátíme."významně pohlédnu na Viktora "Spolu s Patrikem. A pak bude litovat že na mě nebyl hodnější."našpulím trochu uraženě rty. Pohlédnu na upíry co ho hlídali "Pořádně ho hlídejte. A nepřibližujte se k němu. Nechci aby byl zmlácený až ho znovu navštívím."usměji se. "Půjdeme Korálku?"zeptám se a vezmu ji za ruku.

Balaxa - 18. února 2009 20:26

soukromá zpráva od Balaxa pro Vlkodlak Shovívavě se na Viktora zadívám, jako kdyby byl jen hloupoučké dítě. "Jsi tak naivní."vzdychnu. Pohlédnu na Caroline "Asi ano. Necháme ho tu, ať trochu vychladne. Později se sem vrátíme."významně pohlédnu na Viktora "Spolu s Patrikem. A pak bude litovat že na mě nebyl hodnější."našpulím trochu uraženě rty. Pohlédnu na upíry co ho hlídali "Pořádně ho hlídejte. A nepřibližujte se k němu. Nechci aby byl zmlácený až ho znovu navštívím."usměji se. "Půjdeme Korálku?"zeptám se a vezmu ji za ruku.

Goldblood - 18. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Goldblood pro Probuzení je na spadnutí aneb Sašenka nevydržela Opustili jste společně celu, kde v okovech vysel vůdce vlkodlaků a zamířili jste společně do hlavní síně, kde jste se rozdělili. Caroline se rozhodla porozhlédnout po chodbách sídla, aby se ujistila, že sem nevtrhnou vlkodlaci a nezpůsoby zbytečné potíže. V hlavě ti pořád lítaly vzpomínky na toho vlkodlaka. Saša se vydala podívat se na svého milovaného. Gardista ho poctivě hlídal, vypadal sice, jakože spí, ale bylo na něm vidět, že je ostražitý. Ve chvíli, když jsi vešla, tak se pousmál a zvednul se ze země. Došla jsi k hrobce svého drahého Patrika, který ti už tolik scházel. Poslala jsi gardistu pryč, chtěla jsi tam být sama. Chvíli jsi jen tak postávala a dívala se na jeho krásnou tvář. Nakonec jsi neodolala, co může způsobit, když ho probudíš o hodinu nebo dvě dřív? Nic! Kousla ses do zápěstí, až se ti zpustila krev. Nasála jsi krev a pak vtiskla svému drahému Patrikovy polibek a krev, kterou jsi držela v ústech, jsi nechala proniknout do jeho úst. Netrvalo dlouho a jeho vyhladovělé tělo zareagovalo.

Goldblood - 18. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Goldblood pro Probuzení je na spadnutí aneb Sašenka nevydržela Opustili jste společně celu, kde v okovech vysel vůdce vlkodlaků a zamířili jste společně do hlavní síně, kde jste se rozdělili. Caroline se rozhodla porozhlédnout po chodbách sídla, aby se ujistila, že sem nevtrhnou vlkodlaci a nezpůsoby zbytečné potíže. V hlavě ti pořád lítaly vzpomínky na toho vlkodlaka. Saša se vydala podívat se na svého milovaného. Gardista ho poctivě hlídal, vypadal sice, jakože spí, ale bylo na něm vidět, že je ostražitý. Ve chvíli, když jsi vešla, tak se pousmál a zvednul se ze země. Došla jsi k hrobce svého drahého Patrika, který ti už tolik scházel. Poslala jsi gardistu pryč, chtěla jsi tam být sama. Chvíli jsi jen tak postávala a dívala se na jeho krásnou tvář. Nakonec jsi neodolala, co může způsobit, když ho probudíš o hodinu nebo dvě dřív? Nic! Kousla ses do zápěstí, až se ti zpustila krev. Nasála jsi krev a pak vtiskla svému drahému Patrikovy polibek a krev, kterou jsi držela v ústech, jsi nechala proniknout do jeho úst. Netrvalo dlouho a jeho vyhladovělé tělo zareagovalo.

Goldblood - 18. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Goldblood pro Probuzení je na spadnutí aneb Sašenka nevydržela Opustili jste společně celu, kde v okovech vysel vůdce vlkodlaků a zamířili jste společně do hlavní síně, kde jste se rozdělili. Caroline se rozhodla porozhlédnout po chodbách sídla, aby se ujistila, že sem nevtrhnou vlkodlaci a nezpůsoby zbytečné potíže. V hlavě ti pořád lítaly vzpomínky na toho vlkodlaka. Saša se vydala podívat se na svého milovaného. Gardista ho poctivě hlídal, vypadal sice, jakože spí, ale bylo na něm vidět, že je ostražitý. Ve chvíli, když jsi vešla, tak se pousmál a zvednul se ze země. Došla jsi k hrobce svého drahého Patrika, který ti už tolik scházel. Poslala jsi gardistu pryč, chtěla jsi tam být sama. Chvíli jsi jen tak postávala a dívala se na jeho krásnou tvář. Nakonec jsi neodolala, co může způsobit, když ho probudíš o hodinu nebo dvě dřív? Nic! Kousla ses do zápěstí, až se ti zpustila krev. Nasála jsi krev a pak vtiskla svému drahému Patrikovy polibek a krev, kterou jsi držela v ústech, jsi nechala proniknout do jeho úst. Netrvalo dlouho a jeho vyhladovělé tělo zareagovalo.

Goldblood - 18. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Goldblood pro Probuzení je na spadnutí aneb Sašenka nevydržela Opustili jste společně celu, kde v okovech vysel vůdce vlkodlaků a zamířili jste společně do hlavní síně, kde jste se rozdělili. Caroline se rozhodla porozhlédnout po chodbách sídla, aby se ujistila, že sem nevtrhnou vlkodlaci a nezpůsoby zbytečné potíže. V hlavě ti pořád lítaly vzpomínky na toho vlkodlaka. Saša se vydala podívat se na svého milovaného. Gardista ho poctivě hlídal, vypadal sice, jakože spí, ale bylo na něm vidět, že je ostražitý. Ve chvíli, když jsi vešla, tak se pousmál a zvednul se ze země. Došla jsi k hrobce svého drahého Patrika, který ti už tolik scházel. Poslala jsi gardistu pryč, chtěla jsi tam být sama. Chvíli jsi jen tak postávala a dívala se na jeho krásnou tvář. Nakonec jsi neodolala, co může způsobit, když ho probudíš o hodinu nebo dvě dřív? Nic! Kousla ses do zápěstí, až se ti zpustila krev. Nasála jsi krev a pak vtiskla svému drahému Patrikovy polibek a krev, kterou jsi držela v ústech, jsi nechala proniknout do jeho úst. Netrvalo dlouho a jeho vyhladovělé tělo zareagovalo.

Goldblood - 18. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Goldblood pro Probuzení je na spadnutí aneb Sašenka nevydržela Opustili jste společně celu, kde v okovech vysel vůdce vlkodlaků a zamířili jste společně do hlavní síně, kde jste se rozdělili. Caroline se rozhodla porozhlédnout po chodbách sídla, aby se ujistila, že sem nevtrhnou vlkodlaci a nezpůsoby zbytečné potíže. V hlavě ti pořád lítaly vzpomínky na toho vlkodlaka. Saša se vydala podívat se na svého milovaného. Gardista ho poctivě hlídal, vypadal sice, jakože spí, ale bylo na něm vidět, že je ostražitý. Ve chvíli, když jsi vešla, tak se pousmál a zvednul se ze země. Došla jsi k hrobce svého drahého Patrika, který ti už tolik scházel. Poslala jsi gardistu pryč, chtěla jsi tam být sama. Chvíli jsi jen tak postávala a dívala se na jeho krásnou tvář. Nakonec jsi neodolala, co může způsobit, když ho probudíš o hodinu nebo dvě dřív? Nic! Kousla ses do zápěstí, až se ti zpustila krev. Nasála jsi krev a pak vtiskla svému drahému Patrikovy polibek a krev, kterou jsi držela v ústech, jsi nechala proniknout do jeho úst. Netrvalo dlouho a jeho vyhladovělé tělo zareagovalo.

Goldblood - 18. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Goldblood pro Probuzení je na spadnutí aneb Sašenka nevydržela Opustili jste společně celu, kde v okovech vysel vůdce vlkodlaků a zamířili jste společně do hlavní síně, kde jste se rozdělili. Caroline se rozhodla porozhlédnout po chodbách sídla, aby se ujistila, že sem nevtrhnou vlkodlaci a nezpůsoby zbytečné potíže. V hlavě ti pořád lítaly vzpomínky na toho vlkodlaka. Saša se vydala podívat se na svého milovaného. Gardista ho poctivě hlídal, vypadal sice, jakože spí, ale bylo na něm vidět, že je ostražitý. Ve chvíli, když jsi vešla, tak se pousmál a zvednul se ze země. Došla jsi k hrobce svého drahého Patrika, který ti už tolik scházel. Poslala jsi gardistu pryč, chtěla jsi tam být sama. Chvíli jsi jen tak postávala a dívala se na jeho krásnou tvář. Nakonec jsi neodolala, co může způsobit, když ho probudíš o hodinu nebo dvě dřív? Nic! Kousla ses do zápěstí, až se ti zpustila krev. Nasála jsi krev a pak vtiskla svému drahému Patrikovy polibek a krev, kterou jsi držela v ústech, jsi nechala proniknout do jeho úst. Netrvalo dlouho a jeho vyhladovělé tělo zareagovalo.

Goldblood - 18. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Goldblood pro Probuzení je na spadnutí aneb Sašenka nevydržela Opustili jste společně celu, kde v okovech vysel vůdce vlkodlaků a zamířili jste společně do hlavní síně, kde jste se rozdělili. Caroline se rozhodla porozhlédnout po chodbách sídla, aby se ujistila, že sem nevtrhnou vlkodlaci a nezpůsoby zbytečné potíže. V hlavě ti pořád lítaly vzpomínky na toho vlkodlaka. Saša se vydala podívat se na svého milovaného. Gardista ho poctivě hlídal, vypadal sice, jakože spí, ale bylo na něm vidět, že je ostražitý. Ve chvíli, když jsi vešla, tak se pousmál a zvednul se ze země. Došla jsi k hrobce svého drahého Patrika, který ti už tolik scházel. Poslala jsi gardistu pryč, chtěla jsi tam být sama. Chvíli jsi jen tak postávala a dívala se na jeho krásnou tvář. Nakonec jsi neodolala, co může způsobit, když ho probudíš o hodinu nebo dvě dřív? Nic! Kousla ses do zápěstí, až se ti zpustila krev. Nasála jsi krev a pak vtiskla svému drahému Patrikovy polibek a krev, kterou jsi držela v ústech, jsi nechala proniknout do jeho úst. Netrvalo dlouho a jeho vyhladovělé tělo zareagovalo.

Goldblood - 18. února 2009 21:30

soukromá zpráva od Goldblood pro Probuzení je na spadnutí aneb Sašenka nevydržela Opustili jste společně celu, kde v okovech vysel vůdce vlkodlaků a zamířili jste společně do hlavní síně, kde jste se rozdělili. Caroline se rozhodla porozhlédnout po chodbách sídla, aby se ujistila, že sem nevtrhnou vlkodlaci a nezpůsoby zbytečné potíže. V hlavě ti pořád lítaly vzpomínky na toho vlkodlaka. Saša se vydala podívat se na svého milovaného. Gardista ho poctivě hlídal, vypadal sice, jakože spí, ale bylo na něm vidět, že je ostražitý. Ve chvíli, když jsi vešla, tak se pousmál a zvednul se ze země. Došla jsi k hrobce svého drahého Patrika, který ti už tolik scházel. Poslala jsi gardistu pryč, chtěla jsi tam být sama. Chvíli jsi jen tak postávala a dívala se na jeho krásnou tvář. Nakonec jsi neodolala, co může způsobit, když ho probudíš o hodinu nebo dvě dřív? Nic! Kousla ses do zápěstí, až se ti zpustila krev. Nasála jsi krev a pak vtiskla svému drahému Patrikovy polibek a krev, kterou jsi držela v ústech, jsi nechala proniknout do jeho úst. Netrvalo dlouho a jeho vyhladovělé tělo zareagovalo.

Geoffrey d'Getanne - 18. února 2009 21:36

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel Tak tedy do Ambiente, cokoliv si dáma přeje lehce ironicky se ukloním a políbím Lay ruku. S pobavením sleduji Claudiovu odtažitou reakci na Layno lehoučké flirtování. Taky už by si na to mohl zvyknout za ty roky pomyslím si a podrbu si strniště na bradě. Když Lay odešla, kouknul jsem se na Claudia Cloude, příteli, nemohl bys mi dát nějakou zbraň, jen pro jistotu?? Pro katanu si můžu skočit domů. Když se moje milovaná žena vrátila, mohl jsem na ní oči nechat. Už dlouho jsem ji neviděl v jeansech, tak jsem skoro už zapoměl, jak dokonale její stehna vypadají obepnutá denimem. Vypadáš nádherně, ma petite Políbím ji a obejmu. Claudova popostrkování si nevšímám. Potají strčím do kapsy stříbrný Shuriken a odejdu do cel vybrat vězně. Nějaké pěkné holky, to by se Patrikovi mohlo líbit...

Geoffrey d'Getanne - 18. února 2009 21:36

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel Tak tedy do Ambiente, cokoliv si dáma přeje lehce ironicky se ukloním a políbím Lay ruku. S pobavením sleduji Claudiovu odtažitou reakci na Layno lehoučké flirtování. Taky už by si na to mohl zvyknout za ty roky pomyslím si a podrbu si strniště na bradě. Když Lay odešla, kouknul jsem se na Claudia Cloude, příteli, nemohl bys mi dát nějakou zbraň, jen pro jistotu?? Pro katanu si můžu skočit domů. Když se moje milovaná žena vrátila, mohl jsem na ní oči nechat. Už dlouho jsem ji neviděl v jeansech, tak jsem skoro už zapoměl, jak dokonale její stehna vypadají obepnutá denimem. Vypadáš nádherně, ma petite Políbím ji a obejmu. Claudova popostrkování si nevšímám. Potají strčím do kapsy stříbrný Shuriken a odejdu do cel vybrat vězně. Nějaké pěkné holky, to by se Patrikovi mohlo líbit...

Geoffrey d'Getanne - 18. února 2009 21:36

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel Tak tedy do Ambiente, cokoliv si dáma přeje lehce ironicky se ukloním a políbím Lay ruku. S pobavením sleduji Claudiovu odtažitou reakci na Layno lehoučké flirtování. Taky už by si na to mohl zvyknout za ty roky pomyslím si a podrbu si strniště na bradě. Když Lay odešla, kouknul jsem se na Claudia Cloude, příteli, nemohl bys mi dát nějakou zbraň, jen pro jistotu?? Pro katanu si můžu skočit domů. Když se moje milovaná žena vrátila, mohl jsem na ní oči nechat. Už dlouho jsem ji neviděl v jeansech, tak jsem skoro už zapoměl, jak dokonale její stehna vypadají obepnutá denimem. Vypadáš nádherně, ma petite Políbím ji a obejmu. Claudova popostrkování si nevšímám. Potají strčím do kapsy stříbrný Shuriken a odejdu do cel vybrat vězně. Nějaké pěkné holky, to by se Patrikovi mohlo líbit...

Geoffrey d'Getanne - 18. února 2009 21:36

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel Tak tedy do Ambiente, cokoliv si dáma přeje lehce ironicky se ukloním a políbím Lay ruku. S pobavením sleduji Claudiovu odtažitou reakci na Layno lehoučké flirtování. Taky už by si na to mohl zvyknout za ty roky pomyslím si a podrbu si strniště na bradě. Když Lay odešla, kouknul jsem se na Claudia Cloude, příteli, nemohl bys mi dát nějakou zbraň, jen pro jistotu?? Pro katanu si můžu skočit domů. Když se moje milovaná žena vrátila, mohl jsem na ní oči nechat. Už dlouho jsem ji neviděl v jeansech, tak jsem skoro už zapoměl, jak dokonale její stehna vypadají obepnutá denimem. Vypadáš nádherně, ma petite Políbím ji a obejmu. Claudova popostrkování si nevšímám. Potají strčím do kapsy stříbrný Shuriken a odejdu do cel vybrat vězně. Nějaké pěkné holky, to by se Patrikovi mohlo líbit...

Geoffrey d'Getanne - 18. února 2009 21:36

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel Tak tedy do Ambiente, cokoliv si dáma přeje lehce ironicky se ukloním a políbím Lay ruku. S pobavením sleduji Claudiovu odtažitou reakci na Layno lehoučké flirtování. Taky už by si na to mohl zvyknout za ty roky pomyslím si a podrbu si strniště na bradě. Když Lay odešla, kouknul jsem se na Claudia Cloude, příteli, nemohl bys mi dát nějakou zbraň, jen pro jistotu?? Pro katanu si můžu skočit domů. Když se moje milovaná žena vrátila, mohl jsem na ní oči nechat. Už dlouho jsem ji neviděl v jeansech, tak jsem skoro už zapoměl, jak dokonale její stehna vypadají obepnutá denimem. Vypadáš nádherně, ma petite Políbím ji a obejmu. Claudova popostrkování si nevšímám. Potají strčím do kapsy stříbrný Shuriken a odejdu do cel vybrat vězně. Nějaké pěkné holky, to by se Patrikovi mohlo líbit...

Geoffrey d'Getanne - 18. února 2009 21:36

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel Tak tedy do Ambiente, cokoliv si dáma přeje lehce ironicky se ukloním a políbím Lay ruku. S pobavením sleduji Claudiovu odtažitou reakci na Layno lehoučké flirtování. Taky už by si na to mohl zvyknout za ty roky pomyslím si a podrbu si strniště na bradě. Když Lay odešla, kouknul jsem se na Claudia Cloude, příteli, nemohl bys mi dát nějakou zbraň, jen pro jistotu?? Pro katanu si můžu skočit domů. Když se moje milovaná žena vrátila, mohl jsem na ní oči nechat. Už dlouho jsem ji neviděl v jeansech, tak jsem skoro už zapoměl, jak dokonale její stehna vypadají obepnutá denimem. Vypadáš nádherně, ma petite Políbím ji a obejmu. Claudova popostrkování si nevšímám. Potají strčím do kapsy stříbrný Shuriken a odejdu do cel vybrat vězně. Nějaké pěkné holky, to by se Patrikovi mohlo líbit...

Ika - 18. února 2009 21:54

soukromá zpráva od Ika pro K pozoru ještě navíc vztyk Sedím na chladném kameni, oči zavřené. Netrvá to až tak dlouho, jak jsem si původně myslel, i když mě to vlastně napadlo. Stejně jako už s jistotou vím, kdo sem přichází. Počkám, dokud nepocítím, že ona žena stanula nade mnou. Pomalu rozloupnu oči a snad pozdnějším následkem toho, že jsem měl pravdu, se pousměji, což u mě nebývá zvykem. Zvednu se pružně ze země, pokývnu Alexandře zlehka hlavou a jako mlčenlivou odpověď na její, sotva vyřčený příkaz se vzdálím, avšak ne nijak příliš. Ne kvůli tomu, že bych snad toužil vědět, jak to shledání bude vypadat-to si ostatně velmi snadno mohu domyslet, ale nemám sebemenší důvod, proč to dělat. Důvod je stejně prostý, jako upírovo probuzení-a sice že nebudeme naivní i přes velké a víc jak dostačující bezpečnostní vybavení kolem domu. Když se jedná o spoustu vlkodlaků, je už třeba se mít na pozoru. Jejich síla je především v množství, vždyť i vlci jsou zvířata ze smeček a sami jsou velmi zranitelní. A mohou být blíž, než bychom si mohli myslet, stále je lepší předvídat a být trochu napřed, tady nemůžeme nic riskovat, bylo by to až příliš drahé. Navíc to, co se děje a kvůli čemu se sem ta tlupa zvířat chystá... Možná tu jsou kamery a různé senzory a podobné vymoženosti, což však nemění nic na tom, že tu nebude za chvíli bezpečno. Alespoň pro vůdce ne. A z pevnosti se může stát dokonalé vězení... prokmitne mi hlavou a lehce při té myšlence přimhouřím oči, zajdu dál do chodby a opřu se v jejím příšeří o zeď.

Ika - 18. února 2009 21:54

soukromá zpráva od Ika pro K pozoru ještě navíc vztyk Sedím na chladném kameni, oči zavřené. Netrvá to až tak dlouho, jak jsem si původně myslel, i když mě to vlastně napadlo. Stejně jako už s jistotou vím, kdo sem přichází. Počkám, dokud nepocítím, že ona žena stanula nade mnou. Pomalu rozloupnu oči a snad pozdnějším následkem toho, že jsem měl pravdu, se pousměji, což u mě nebývá zvykem. Zvednu se pružně ze země, pokývnu Alexandře zlehka hlavou a jako mlčenlivou odpověď na její, sotva vyřčený příkaz se vzdálím, avšak ne nijak příliš. Ne kvůli tomu, že bych snad toužil vědět, jak to shledání bude vypadat-to si ostatně velmi snadno mohu domyslet, ale nemám sebemenší důvod, proč to dělat. Důvod je stejně prostý, jako upírovo probuzení-a sice že nebudeme naivní i přes velké a víc jak dostačující bezpečnostní vybavení kolem domu. Když se jedná o spoustu vlkodlaků, je už třeba se mít na pozoru. Jejich síla je především v množství, vždyť i vlci jsou zvířata ze smeček a sami jsou velmi zranitelní. A mohou být blíž, než bychom si mohli myslet, stále je lepší předvídat a být trochu napřed, tady nemůžeme nic riskovat, bylo by to až příliš drahé. Navíc to, co se děje a kvůli čemu se sem ta tlupa zvířat chystá... Možná tu jsou kamery a různé senzory a podobné vymoženosti, což však nemění nic na tom, že tu nebude za chvíli bezpečno. Alespoň pro vůdce ne. A z pevnosti se může stát dokonalé vězení... prokmitne mi hlavou a lehce při té myšlence přimhouřím oči, zajdu dál do chodby a opřu se v jejím příšeří o zeď.

Caroline Crips - 18. února 2009 22:04
	soukromá zpráva od Caroline Crips pro Kdesi.. a nikde Společně s Alexandrou jsem opustila celu, ale pak jsme se rozdělily. Procházela jsem se po sídle a kontrolovala jsem zda jsme v bezpečí, ale na svou práci jsem se nemohla soustředit. Co se to se mnou děje? Věděla jsem, že Alexandra nechce být rušena, ale nechtěla jsem být sama. Nakonec jsem se rozhodla, že se vrátím k našemu vězni.

Viktor - 18. února 2009 22:33

soukromá zpráva od Viktor pro Cela, chvíli o samotě a pak zase upíři Vysel jsem chvíli v okovech, neschopen se na zraněných pažích zvednout, ale nakonec se mi to po chvíli povedlo. Dva upíři hlídali mou celu a já měl chvíli klid. Snažil jsem se soustředit hlavně na regeneraci. Na chvíli jsem zavřel oči, ale pak mě z tichého přemítání vyrušili tiché kroky. Někdo sem mířil. V duchu jsem se modlil, aby mě nepřišli mučit, potřeboval jsem se, alespoň částečně vzpamatovat ze zranění, které už jsem měl. Do cely vešla ta mazlivá upírka, které říkala Saša, Korálku. Netušil jsem, co po mě bude chtít, ale snažil jsem se připravit na všechno. Vrhnul jsem na ní chladný pohled a čekal na to, co přijde.

Anna Segeeová - 18. února 2009 23:19

soukromá zpráva od Anna Segeeová pro Probuzení ze sna... nebo do něj... či do noční můry...? Ležím ve vaně. Voda příjemně zahřívá mé, jinak chladné tělo, ne ledové jako kámen, ale rozhodně ne tak teplé, jako to živé. Do uší mi zlehka cinká každá z kapek, která dopadne na hladinu. Vidím, jak se mi vlastní tvář zlehka podmračí. Do dlaně naberu vodu, na to ji nakloním, takže mi opět steče dolů. Chm, zvláštní.... mě se přeci sny nezdají.... pomyslím si, ale nakonec zlehka pokrčím rameny, ještě se okamžik opřu zády o okraj vany, na to však vstanu a uhladím si světlé, mléčně nazlátlé kadeře, jejichž konečky jsou zmáčené. Shlédnu na podlahu koupelny, dovnitř vniká pruh světla. On je den? zeptám se sám sebe, ale zároveň cítím, že mi to přijde naprosto přirozené. Vylezu ven z vany, ani kolem beder neobmotám ručník. Zahledím se na kliku od pootevřených dveří, je v tom váhání a snad i trochu nedůvěra. Nakonec však vztáhnu paži, zlehka za kliku zaháknu konečky prstů a otevřu je, dovnitř se vline až neskutečné množství naprosto bílého světla, musím si zaclonit oči, pak se pootočím k vaně. Ta však není plná vody, ale krve. Oči se mi rozšíří, na to uvidím sám sebe z velké výšky, jak vzhlédnu. Pohled mne o mých očí... Zamrazilo mě. Co se to.... stisknu čelisti, obraz se na chvíli rozplyne. Kovový pach vniká do nosu a je víc jak dotěrný. Přikleknu k vaně, ponořím do rudé lázně dlaně a po chvíli se napiji. Zpočátku jaksi opatrně, ale to se bleskurychle změní. Hltám krev, která šplíchá všude kolem, ale stále se necítím sytý.... Tělo mi spaluje žár z hladu, který nemůžu a snad ani nechci ukojit. Náhle se z lázně vynoří nějaká dívka, nebo spíš žena s dlouhými vlasy, po alabastrově bílé pokožce jí stékají krvavé krůpěje. ,,Patriku...." vydechne, aniž by se její rty jakkoliv pohnuly... ---------------------------------------------------------- Zprudka nadechnu a vymrštím se do sedu, cítím, jak jsem někoho ještě před chvílí celkem pevně a silně tiskl, teď jsem ho však od sebe odmrštil. Chvíli se strnule dívám před sebe, pak si olíznu rty. Ta příchuť je tak známá... V očích se mi víc jak divoce zaleskne a víc jakprudce se otočím ve směru, kterým jsem tu lahodnou tekutinu cítil. Ve spáncích mi bušilo, nic jiného jsem momentálně nebyl schopný vnímat. Z hrdla se mi vydralo cosi jako tiché zavrčení, na to jsem se ocitl na nohou a jedním prudkým pohybem máchl rukou. V dlani jsem pocítil něco hebkého, poddajného a měkkého. Ale to mě nezajímalo. Oči zahlédly zajiskření rudé krůpěje, probleskla jimi víc jak velká divokost a rty se roztáhly jako u dravce, který se chystá zardousit svou kořist. Avšak když se mé špičáky dotkly té hebké pokožky, prudce jsem škubl hlavou, čímž jsem kůži trochu natrhl, a odskočil jsem zpět. Dech se mi zprudka zrychlil, záda jsem měl mírně nahrbená. Po chvíli jsem se však narovnal, trochu nechápavě párkrát zamrkal a zadíval se na ženu, která se mi jevila jako přízrak. Oči se mi doširoka rozšířily. ,,Sašo?" sklouzne mi ze rtů její jméno, jako bych snad zpola doufal, že se mi jen zdá. Pálivý pocit v žaludku dokonce na okamžik zmizel, ale pak začal opět sílit. ,,Mám hlad..." zašeptám a opřu se o zeď, náhle jsem se cítil podivně slabý a závratí se mi dělalo zle.

Anna Segeeová - 18. února 2009 23:19

soukromá zpráva od Anna Segeeová pro Probuzení ze sna... nebo do něj... či do noční můry...? Ležím ve vaně. Voda příjemně zahřívá mé, jinak chladné tělo, ne ledové jako kámen, ale rozhodně ne tak teplé, jako to živé. Do uší mi zlehka cinká každá z kapek, která dopadne na hladinu. Vidím, jak se mi vlastní tvář zlehka podmračí. Do dlaně naberu vodu, na to ji nakloním, takže mi opět steče dolů. Chm, zvláštní.... mě se přeci sny nezdají.... pomyslím si, ale nakonec zlehka pokrčím rameny, ještě se okamžik opřu zády o okraj vany, na to však vstanu a uhladím si světlé, mléčně nazlátlé kadeře, jejichž konečky jsou zmáčené. Shlédnu na podlahu koupelny, dovnitř vniká pruh světla. On je den? zeptám se sám sebe, ale zároveň cítím, že mi to přijde naprosto přirozené. Vylezu ven z vany, ani kolem beder neobmotám ručník. Zahledím se na kliku od pootevřených dveří, je v tom váhání a snad i trochu nedůvěra. Nakonec však vztáhnu paži, zlehka za kliku zaháknu konečky prstů a otevřu je, dovnitř se vline až neskutečné množství naprosto bílého světla, musím si zaclonit oči, pak se pootočím k vaně. Ta však není plná vody, ale krve. Oči se mi rozšíří, na to uvidím sám sebe z velké výšky, jak vzhlédnu. Pohled mne o mých očí... Zamrazilo mě. Co se to.... stisknu čelisti, obraz se na chvíli rozplyne. Kovový pach vniká do nosu a je víc jak dotěrný. Přikleknu k vaně, ponořím do rudé lázně dlaně a po chvíli se napiji. Zpočátku jaksi opatrně, ale to se bleskurychle změní. Hltám krev, která šplíchá všude kolem, ale stále se necítím sytý.... Tělo mi spaluje žár z hladu, který nemůžu a snad ani nechci ukojit. Náhle se z lázně vynoří nějaká dívka, nebo spíš žena s dlouhými vlasy, po alabastrově bílé pokožce jí stékají krvavé krůpěje. ,,Patriku...." vydechne, aniž by se její rty jakkoliv pohnuly... ---------------------------------------------------------- Zprudka nadechnu a vymrštím se do sedu, cítím, jak jsem někoho ještě před chvílí celkem pevně a silně tiskl, teď jsem ho však od sebe odmrštil. Chvíli se strnule dívám před sebe, pak si olíznu rty. Ta příchuť je tak známá... V očích se mi víc jak divoce zaleskne a víc jakprudce se otočím ve směru, kterým jsem tu lahodnou tekutinu cítil. Ve spáncích mi bušilo, nic jiného jsem momentálně nebyl schopný vnímat. Z hrdla se mi vydralo cosi jako tiché zavrčení, na to jsem se ocitl na nohou a jedním prudkým pohybem máchl rukou. V dlani jsem pocítil něco hebkého, poddajného a měkkého. Ale to mě nezajímalo. Oči zahlédly zajiskření rudé krůpěje, probleskla jimi víc jak velká divokost a rty se roztáhly jako u dravce, který se chystá zardousit svou kořist. Avšak když se mé špičáky dotkly té hebké pokožky, prudce jsem škubl hlavou, čímž jsem kůži trochu natrhl, a odskočil jsem zpět. Dech se mi zprudka zrychlil, záda jsem měl mírně nahrbená. Po chvíli jsem se však narovnal, trochu nechápavě párkrát zamrkal a zadíval se na ženu, která se mi jevila jako přízrak. Oči se mi doširoka rozšířily. ,,Sašo?" sklouzne mi ze rtů její jméno, jako bych snad zpola doufal, že se mi jen zdá. Pálivý pocit v žaludku dokonce na okamžik zmizel, ale pak začal opět sílit. ,,Mám hlad..." zašeptám a opřu se o zeď, náhle jsem se cítil podivně slabý a závratí se mi dělalo zle.

Anna Segeeová - 18. února 2009 23:19

soukromá zpráva od Anna Segeeová pro Probuzení ze sna... nebo do něj... či do noční můry...? Ležím ve vaně. Voda příjemně zahřívá mé, jinak chladné tělo, ne ledové jako kámen, ale rozhodně ne tak teplé, jako to živé. Do uší mi zlehka cinká každá z kapek, která dopadne na hladinu. Vidím, jak se mi vlastní tvář zlehka podmračí. Do dlaně naberu vodu, na to ji nakloním, takže mi opět steče dolů. Chm, zvláštní.... mě se přeci sny nezdají.... pomyslím si, ale nakonec zlehka pokrčím rameny, ještě se okamžik opřu zády o okraj vany, na to však vstanu a uhladím si světlé, mléčně nazlátlé kadeře, jejichž konečky jsou zmáčené. Shlédnu na podlahu koupelny, dovnitř vniká pruh světla. On je den? zeptám se sám sebe, ale zároveň cítím, že mi to přijde naprosto přirozené. Vylezu ven z vany, ani kolem beder neobmotám ručník. Zahledím se na kliku od pootevřených dveří, je v tom váhání a snad i trochu nedůvěra. Nakonec však vztáhnu paži, zlehka za kliku zaháknu konečky prstů a otevřu je, dovnitř se vline až neskutečné množství naprosto bílého světla, musím si zaclonit oči, pak se pootočím k vaně. Ta však není plná vody, ale krve. Oči se mi rozšíří, na to uvidím sám sebe z velké výšky, jak vzhlédnu. Pohled mne o mých očí... Zamrazilo mě. Co se to.... stisknu čelisti, obraz se na chvíli rozplyne. Kovový pach vniká do nosu a je víc jak dotěrný. Přikleknu k vaně, ponořím do rudé lázně dlaně a po chvíli se napiji. Zpočátku jaksi opatrně, ale to se bleskurychle změní. Hltám krev, která šplíchá všude kolem, ale stále se necítím sytý.... Tělo mi spaluje žár z hladu, který nemůžu a snad ani nechci ukojit. Náhle se z lázně vynoří nějaká dívka, nebo spíš žena s dlouhými vlasy, po alabastrově bílé pokožce jí stékají krvavé krůpěje. ,,Patriku...." vydechne, aniž by se její rty jakkoliv pohnuly... ---------------------------------------------------------- Zprudka nadechnu a vymrštím se do sedu, cítím, jak jsem někoho ještě před chvílí celkem pevně a silně tiskl, teď jsem ho však od sebe odmrštil. Chvíli se strnule dívám před sebe, pak si olíznu rty. Ta příchuť je tak známá... V očích se mi víc jak divoce zaleskne a víc jakprudce se otočím ve směru, kterým jsem tu lahodnou tekutinu cítil. Ve spáncích mi bušilo, nic jiného jsem momentálně nebyl schopný vnímat. Z hrdla se mi vydralo cosi jako tiché zavrčení, na to jsem se ocitl na nohou a jedním prudkým pohybem máchl rukou. V dlani jsem pocítil něco hebkého, poddajného a měkkého. Ale to mě nezajímalo. Oči zahlédly zajiskření rudé krůpěje, probleskla jimi víc jak velká divokost a rty se roztáhly jako u dravce, který se chystá zardousit svou kořist. Avšak když se mé špičáky dotkly té hebké pokožky, prudce jsem škubl hlavou, čímž jsem kůži trochu natrhl, a odskočil jsem zpět. Dech se mi zprudka zrychlil, záda jsem měl mírně nahrbená. Po chvíli jsem se však narovnal, trochu nechápavě párkrát zamrkal a zadíval se na ženu, která se mi jevila jako přízrak. Oči se mi doširoka rozšířily. ,,Sašo?" sklouzne mi ze rtů její jméno, jako bych snad zpola doufal, že se mi jen zdá. Pálivý pocit v žaludku dokonce na okamžik zmizel, ale pak začal opět sílit. ,,Mám hlad..." zašeptám a opřu se o zeď, náhle jsem se cítil podivně slabý a závratí se mi dělalo zle.

Anna Segeeová - 18. února 2009 23:20

soukromá zpráva od Anna Segeeová pro Probuzení ze sna... nebo do něj... či do noční můry...? Ležím ve vaně. Voda příjemně zahřívá mé, jinak chladné tělo, ne ledové jako kámen, ale rozhodně ne tak teplé, jako to živé. Do uší mi zlehka cinká každá z kapek, která dopadne na hladinu. Vidím, jak se mi vlastní tvář zlehka podmračí. Do dlaně naberu vodu, na to ji nakloním, takže mi opět steče dolů. Chm, zvláštní.... mě se přeci sny nezdají.... pomyslím si, ale nakonec zlehka pokrčím rameny, ještě se okamžik opřu zády o okraj vany, na to však vstanu a uhladím si světlé, mléčně nazlátlé kadeře, jejichž konečky jsou zmáčené. Shlédnu na podlahu koupelny, dovnitř vniká pruh světla. On je den? zeptám se sám sebe, ale zároveň cítím, že mi to přijde naprosto přirozené. Vylezu ven z vany, ani kolem beder neobmotám ručník. Zahledím se na kliku od pootevřených dveří, je v tom váhání a snad i trochu nedůvěra. Nakonec však vztáhnu paži, zlehka za kliku zaháknu konečky prstů a otevřu je, dovnitř se vline až neskutečné množství naprosto bílého světla, musím si zaclonit oči, pak se pootočím k vaně. Ta však není plná vody, ale krve. Oči se mi rozšíří, na to uvidím sám sebe z velké výšky, jak vzhlédnu. Pohled mne o mých očí... Zamrazilo mě. Co se to.... stisknu čelisti, obraz se na chvíli rozplyne. Kovový pach vniká do nosu a je víc jak dotěrný. Přikleknu k vaně, ponořím do rudé lázně dlaně a po chvíli se napiji. Zpočátku jaksi opatrně, ale to se bleskurychle změní. Hltám krev, která šplíchá všude kolem, ale stále se necítím sytý.... Tělo mi spaluje žár z hladu, který nemůžu a snad ani nechci ukojit. Náhle se z lázně vynoří nějaká dívka, nebo spíš žena s dlouhými vlasy, po alabastrově bílé pokožce jí stékají krvavé krůpěje. ,,Patriku...." vydechne, aniž by se její rty jakkoliv pohnuly... ---------------------------------------------------------- Zprudka nadechnu a vymrštím se do sedu, cítím, jak jsem někoho ještě před chvílí celkem pevně a silně tiskl, teď jsem ho však od sebe odmrštil. Chvíli se strnule dívám před sebe, pak si olíznu rty. Ta příchuť je tak známá... V očích se mi víc jak divoce zaleskne a víc jakprudce se otočím ve směru, kterým jsem tu lahodnou tekutinu cítil. Ve spáncích mi bušilo, nic jiného jsem momentálně nebyl schopný vnímat. Z hrdla se mi vydralo cosi jako tiché zavrčení, na to jsem se ocitl na nohou a jedním prudkým pohybem máchl rukou. V dlani jsem pocítil něco hebkého, poddajného a měkkého. Ale to mě nezajímalo. Oči zahlédly zajiskření rudé krůpěje, probleskla jimi víc jak velká divokost a rty se roztáhly jako u dravce, který se chystá zardousit svou kořist. Avšak když se mé špičáky dotkly té hebké pokožky, prudce jsem škubl hlavou, čímž jsem kůži trochu natrhl, a odskočil jsem zpět. Dech se mi zprudka zrychlil, záda jsem měl mírně nahrbená. Po chvíli jsem se však narovnal, trochu nechápavě párkrát zamrkal a zadíval se na ženu, která se mi jevila jako přízrak. Oči se mi doširoka rozšířily. ,,Sašo?" sklouzne mi ze rtů její jméno, jako bych snad zpola doufal, že se mi jen zdá. Pálivý pocit v žaludku dokonce na okamžik zmizel, ale pak začal opět sílit. ,,Mám hlad..." zašeptám a opřu se o zeď, náhle jsem se cítil podivně slabý a závratí se mi dělalo zle.

Balaxa - 18. února 2009 23:59

soukromá zpráva od Balaxa pro Probuzení Patrika Pozorovala jsem Patrika jak se probouzí, každý jeho pohyb byl pro mě jako pohlazení. Kdybych byla člověk, teď by se mi nejspíš silně rozbušilo srdce. Pamatovala jsem si ten pocit, a právě teď jsem ho cítila. Takový ten pocit štěstí a radosti. Najednou se prudce posadil, trochu jsem se polekala. Ale mohla jsem to čekat. Teď bych asi měla jít od něj dál, ale už při té myšlence mě pevně sevřel a pak mě od sebe odmrštil. Slabě vyjeknu, když zavrávorám a málem upadnu, naštěstí se mi podařilo se udržet na nohou. Ah... měla jsem přemýšlet trochu dopředu. Měla jsem si sem první přivést nějakého vězně než jsme ho začala budit. Patrik zavrčel a vyskočil hbitě na nohy. Znovu mě chytil a přitáhl k sobě. Chtěl se napít mé krve, jistě. Když nakonec nikdo nebyl po ruce. Dívala jsem se na něj a čekala, nebyl by pro mě problém se mu ubránit. Nebo spíš mu utéci, ale to jsem nechtěla. Potřebovala jsem ho odvést k vězňům. Nebo je k němu. Najednou sebou škubl, tím pohybem mi natrhl kůži na ruce, jak už se skoro zakousl a uskočil ode mě. Zadíval se na mě a zdálo se že mě poznal, něžně jsem se usmála ale odolala jsem tomu mu skočit do náruče a pořádně ho políbit. Zatím to ještě nešlo. "Ano Patriku. Jsem to já."potvrdím mu jeho slova. Měl hlad, teď když ho nepohánělo hladové zvíře v něm zeslábl. "Já vím, lásko. Hned se o to postarám."slíbím mu a přistoupím k němu. "Pojď se mnou, můj milovaný. Hned vedle na tebe čekají hody."vezmu ho za ruku. Počkám až se narovná a odvedu ho z hrobky ven. "Půjdeme k celám. Je to jen kousek. Hned to bude."snažím se ho uklidnit. Pohlédnu na něj a usměji se. Přišel mi nádherný, krásný, dokonalý až jsem se z pohledu na něj celá zatetelila. Vejdeme do cel, kde byl Geoffrey, Lyra a Claudius. Nejspíš jsem je teď asi trochu zklamala, rozdala jsem jim předtím úkoly a teď už je to k ničemu. Ale nehodlala jsem své jednání nijak ospravedlňovat. "Běžte prosím pryč."požádám je a vedu Patrika rovnou k vězňům.

Balaxa - 18. února 2009 23:59

soukromá zpráva od Balaxa pro Probuzení Patrika Pozorovala jsem Patrika jak se probouzí, každý jeho pohyb byl pro mě jako pohlazení. Kdybych byla člověk, teď by se mi nejspíš silně rozbušilo srdce. Pamatovala jsem si ten pocit, a právě teď jsem ho cítila. Takový ten pocit štěstí a radosti. Najednou se prudce posadil, trochu jsem se polekala. Ale mohla jsem to čekat. Teď bych asi měla jít od něj dál, ale už při té myšlence mě pevně sevřel a pak mě od sebe odmrštil. Slabě vyjeknu, když zavrávorám a málem upadnu, naštěstí se mi podařilo se udržet na nohou. Ah... měla jsem přemýšlet trochu dopředu. Měla jsem si sem první přivést nějakého vězně než jsme ho začala budit. Patrik zavrčel a vyskočil hbitě na nohy. Znovu mě chytil a přitáhl k sobě. Chtěl se napít mé krve, jistě. Když nakonec nikdo nebyl po ruce. Dívala jsem se na něj a čekala, nebyl by pro mě problém se mu ubránit. Nebo spíš mu utéci, ale to jsem nechtěla. Potřebovala jsem ho odvést k vězňům. Nebo je k němu. Najednou sebou škubl, tím pohybem mi natrhl kůži na ruce, jak už se skoro zakousl a uskočil ode mě. Zadíval se na mě a zdálo se že mě poznal, něžně jsem se usmála ale odolala jsem tomu mu skočit do náruče a pořádně ho políbit. Zatím to ještě nešlo. "Ano Patriku. Jsem to já."potvrdím mu jeho slova. Měl hlad, teď když ho nepohánělo hladové zvíře v něm zeslábl. "Já vím, lásko. Hned se o to postarám."slíbím mu a přistoupím k němu. "Pojď se mnou, můj milovaný. Hned vedle na tebe čekají hody."vezmu ho za ruku. Počkám až se narovná a odvedu ho z hrobky ven. "Půjdeme k celám. Je to jen kousek. Hned to bude."snažím se ho uklidnit. Pohlédnu na něj a usměji se. Přišel mi nádherný, krásný, dokonalý až jsem se z pohledu na něj celá zatetelila. Vejdeme do cel, kde byl Geoffrey, Lyra a Claudius. Nejspíš jsem je teď asi trochu zklamala, rozdala jsem jim předtím úkoly a teď už je to k ničemu. Ale nehodlala jsem své jednání nijak ospravedlňovat. "Běžte prosím pryč."požádám je a vedu Patrika rovnou k vězňům.

Balaxa - 18. února 2009 23:59

soukromá zpráva od Balaxa pro Probuzení Patrika Pozorovala jsem Patrika jak se probouzí, každý jeho pohyb byl pro mě jako pohlazení. Kdybych byla člověk, teď by se mi nejspíš silně rozbušilo srdce. Pamatovala jsem si ten pocit, a právě teď jsem ho cítila. Takový ten pocit štěstí a radosti. Najednou se prudce posadil, trochu jsem se polekala. Ale mohla jsem to čekat. Teď bych asi měla jít od něj dál, ale už při té myšlence mě pevně sevřel a pak mě od sebe odmrštil. Slabě vyjeknu, když zavrávorám a málem upadnu, naštěstí se mi podařilo se udržet na nohou. Ah... měla jsem přemýšlet trochu dopředu. Měla jsem si sem první přivést nějakého vězně než jsme ho začala budit. Patrik zavrčel a vyskočil hbitě na nohy. Znovu mě chytil a přitáhl k sobě. Chtěl se napít mé krve, jistě. Když nakonec nikdo nebyl po ruce. Dívala jsem se na něj a čekala, nebyl by pro mě problém se mu ubránit. Nebo spíš mu utéci, ale to jsem nechtěla. Potřebovala jsem ho odvést k vězňům. Nebo je k němu. Najednou sebou škubl, tím pohybem mi natrhl kůži na ruce, jak už se skoro zakousl a uskočil ode mě. Zadíval se na mě a zdálo se že mě poznal, něžně jsem se usmála ale odolala jsem tomu mu skočit do náruče a pořádně ho políbit. Zatím to ještě nešlo. "Ano Patriku. Jsem to já."potvrdím mu jeho slova. Měl hlad, teď když ho nepohánělo hladové zvíře v něm zeslábl. "Já vím, lásko. Hned se o to postarám."slíbím mu a přistoupím k němu. "Pojď se mnou, můj milovaný. Hned vedle na tebe čekají hody."vezmu ho za ruku. Počkám až se narovná a odvedu ho z hrobky ven. "Půjdeme k celám. Je to jen kousek. Hned to bude."snažím se ho uklidnit. Pohlédnu na něj a usměji se. Přišel mi nádherný, krásný, dokonalý až jsem se z pohledu na něj celá zatetelila. Vejdeme do cel, kde byl Geoffrey, Lyra a Claudius. Nejspíš jsem je teď asi trochu zklamala, rozdala jsem jim předtím úkoly a teď už je to k ničemu. Ale nehodlala jsem své jednání nijak ospravedlňovat. "Běžte prosím pryč."požádám je a vedu Patrika rovnou k vězňům.

Balaxa - 19. února 2009 00:00

soukromá zpráva od Balaxa pro Probuzení Patrika Pozorovala jsem Patrika jak se probouzí, každý jeho pohyb byl pro mě jako pohlazení. Kdybych byla člověk, teď by se mi nejspíš silně rozbušilo srdce. Pamatovala jsem si ten pocit, a právě teď jsem ho cítila. Takový ten pocit štěstí a radosti. Najednou se prudce posadil, trochu jsem se polekala. Ale mohla jsem to čekat. Teď bych asi měla jít od něj dál, ale už při té myšlence mě pevně sevřel a pak mě od sebe odmrštil. Slabě vyjeknu, když zavrávorám a málem upadnu, naštěstí se mi podařilo se udržet na nohou. Ah... měla jsem přemýšlet trochu dopředu. Měla jsem si sem první přivést nějakého vězně než jsme ho začala budit. Patrik zavrčel a vyskočil hbitě na nohy. Znovu mě chytil a přitáhl k sobě. Chtěl se napít mé krve, jistě. Když nakonec nikdo nebyl po ruce. Dívala jsem se na něj a čekala, nebyl by pro mě problém se mu ubránit. Nebo spíš mu utéci, ale to jsem nechtěla. Potřebovala jsem ho odvést k vězňům. Nebo je k němu. Najednou sebou škubl, tím pohybem mi natrhl kůži na ruce, jak už se skoro zakousl a uskočil ode mě. Zadíval se na mě a zdálo se že mě poznal, něžně jsem se usmála ale odolala jsem tomu mu skočit do náruče a pořádně ho políbit. Zatím to ještě nešlo. "Ano Patriku. Jsem to já."potvrdím mu jeho slova. Měl hlad, teď když ho nepohánělo hladové zvíře v něm zeslábl. "Já vím, lásko. Hned se o to postarám."slíbím mu a přistoupím k němu. "Pojď se mnou, můj milovaný. Hned vedle na tebe čekají hody."vezmu ho za ruku. Počkám až se narovná a odvedu ho z hrobky ven. "Půjdeme k celám. Je to jen kousek. Hned to bude."snažím se ho uklidnit. Pohlédnu na něj a usměji se. Přišel mi nádherný, krásný, dokonalý až jsem se z pohledu na něj celá zatetelila. Vejdeme do cel, kde byl Geoffrey, Lyra a Claudius. Nejspíš jsem je teď asi trochu zklamala, rozdala jsem jim předtím úkoly a teď už je to k ničemu. Ale nehodlala jsem své jednání nijak ospravedlňovat. "Běžte prosím pryč."požádám je a vedu Patrika rovnou k vězňům.

Balaxa - 19. února 2009 00:01

soukromá zpráva od Balaxa pro Probuzení Patrika Pozorovala jsem Patrika jak se probouzí, každý jeho pohyb byl pro mě jako pohlazení. Kdybych byla člověk, teď by se mi nejspíš silně rozbušilo srdce. Pamatovala jsem si ten pocit, a právě teď jsem ho cítila. Takový ten pocit štěstí a radosti. Najednou se prudce posadil, trochu jsem se polekala. Ale mohla jsem to čekat. Teď bych asi měla jít od něj dál, ale už při té myšlence mě pevně sevřel a pak mě od sebe odmrštil. Slabě vyjeknu, když zavrávorám a málem upadnu, naštěstí se mi podařilo se udržet na nohou. Ah... měla jsem přemýšlet trochu dopředu. Měla jsem si sem první přivést nějakého vězně než jsme ho začala budit. Patrik zavrčel a vyskočil hbitě na nohy. Znovu mě chytil a přitáhl k sobě. Chtěl se napít mé krve, jistě. Když nakonec nikdo nebyl po ruce. Dívala jsem se na něj a čekala, nebyl by pro mě problém se mu ubránit. Nebo spíš mu utéci, ale to jsem nechtěla. Potřebovala jsem ho odvést k vězňům. Nebo je k němu. Najednou sebou škubl, tím pohybem mi natrhl kůži na ruce, jak už se skoro zakousl a uskočil ode mě. Zadíval se na mě a zdálo se že mě poznal, něžně jsem se usmála ale odolala jsem tomu mu skočit do náruče a pořádně ho políbit. Zatím to ještě nešlo. "Ano Patriku. Jsem to já."potvrdím mu jeho slova. Měl hlad, teď když ho nepohánělo hladové zvíře v něm zeslábl. "Já vím, lásko. Hned se o to postarám."slíbím mu a přistoupím k němu. "Pojď se mnou, můj milovaný. Hned vedle na tebe čekají hody."vezmu ho za ruku. Počkám až se narovná a odvedu ho z hrobky ven. "Půjdeme k celám. Je to jen kousek. Hned to bude."snažím se ho uklidnit. Pohlédnu na něj a usměji se. Přišel mi nádherný, krásný, dokonalý až jsem se z pohledu na něj celá zatetelila. Vejdeme do cel, kde byl Geoffrey, Lyra a Claudius. Nejspíš jsem je teď asi trochu zklamala, rozdala jsem jim předtím úkoly a teď už je to k ničemu. Ale nehodlala jsem své jednání nijak ospravedlňovat. "Běžte prosím pryč."požádám je a vedu Patrika rovnou k vězňům.

Geoffrey d'Getanne - 19. února 2009 18:00

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel... Starý přítel Vybírám vhodné vězně, kterýi by se Patrik mohl napojit, až vstane akouřím jedno cigáro za druhým. Vyberu docela pohlednou brunetku, jen kvůli Saše, moc se mi líbí její obličej, když se zlobí. Potom vyberu tři statné muže kvůli množství krve a živin v ní obsažených. Dnešní děvčata do sebe cpou jen samé bio bio a to potom krev je chudá jak farářova služka. Když jsou vězni vybraní a přivázaní ke kládě, opřu se o zeď a spokojeně pokuřuji. Sleduji popýlek, jak padá lehounce jako sníh na moje perfektně naleštěné boty a zanechává uzounké stopy. Po chvilce slyším zvuk dbou kroků. Jedny kroky patří ženě, podpatky jsou slyšet na míle daleko, ale ty druhé znějí, jako by byl ženin společník zraněný, nebo pekelně vyčerpaný. Sakra, to by teď ještě chybělo, aby nás přepadly ty pololidský zrůdy. Zrovna teď, když se má za pár hodin probudit Patrik a my jsme rozlítaní všude možně. Dlouho jsem sice žádného zablešeného lykana nezabil, ale zabíjet je zrovna tady a teď?? Z toho by byl jenom průser a problémy, co by následovaly, by se nám mohly pekelně nevyplatit Zatímco přemýšlím, tahám z podpažního pouzdra Deserta a kontroluji, jestli je nabitý. Je. Hej, vy dva, běžte každý z jedné strany dveří, ale nestřílejte, dokud vám neřeknu. Ty se schovej za ten sud proti dveřím syknu. Udělali, jak jsem jim řekl a my ostatní jsme dělali jakoby nic. Lykani mají velice dobrý sluch, takže by slyšeli, kdyby se tu něco dělo. Kroky byly blíž a blíž a když se dveře otevřely. já jsem namířil pistoli... Patrikovi mezi oči. Qu'?...Pourvu...Tu aurais dormir comme une souche začnu žbleptat ve své rodné řeči, naštěstí si ze Sašina výrazu uvědomím, co dělám. Skloním pistoli a začnu mluvit normálně. Patriku... Rád tě vidím... Vypadáš hrozně usměju se a lehce se pokloním. Na Sašenčinu prosbu odejdu, jen ještě před odchodem ukážu na brunetku a rty naznačím: Dobrou chuť

Geoffrey d'Getanne - 19. února 2009 18:00

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel... Starý přítel Vybírám vhodné vězně, kterýi by se Patrik mohl napojit, až vstane akouřím jedno cigáro za druhým. Vyberu docela pohlednou brunetku, jen kvůli Saše, moc se mi líbí její obličej, když se zlobí. Potom vyberu tři statné muže kvůli množství krve a živin v ní obsažených. Dnešní děvčata do sebe cpou jen samé bio bio a to potom krev je chudá jak farářova služka. Když jsou vězni vybraní a přivázaní ke kládě, opřu se o zeď a spokojeně pokuřuji. Sleduji popýlek, jak padá lehounce jako sníh na moje perfektně naleštěné boty a zanechává uzounké stopy. Po chvilce slyším zvuk dbou kroků. Jedny kroky patří ženě, podpatky jsou slyšet na míle daleko, ale ty druhé znějí, jako by byl ženin společník zraněný, nebo pekelně vyčerpaný. Sakra, to by teď ještě chybělo, aby nás přepadly ty pololidský zrůdy. Zrovna teď, když se má za pár hodin probudit Patrik a my jsme rozlítaní všude možně. Dlouho jsem sice žádného zablešeného lykana nezabil, ale zabíjet je zrovna tady a teď?? Z toho by byl jenom průser a problémy, co by následovaly, by se nám mohly pekelně nevyplatit Zatímco přemýšlím, tahám z podpažního pouzdra Deserta a kontroluji, jestli je nabitý. Je. Hej, vy dva, běžte každý z jedné strany dveří, ale nestřílejte, dokud vám neřeknu. Ty se schovej za ten sud proti dveřím syknu. Udělali, jak jsem jim řekl a my ostatní jsme dělali jakoby nic. Lykani mají velice dobrý sluch, takže by slyšeli, kdyby se tu něco dělo. Kroky byly blíž a blíž a když se dveře otevřely. já jsem namířil pistoli... Patrikovi mezi oči. Qu'?...Pourvu...Tu aurais dormir comme une souche začnu žbleptat ve své rodné řeči, naštěstí si ze Sašina výrazu uvědomím, co dělám. Skloním pistoli a začnu mluvit normálně. Patriku... Rád tě vidím... Vypadáš hrozně usměju se a lehce se pokloním. Na Sašenčinu prosbu odejdu, jen ještě před odchodem ukážu na brunetku a rty naznačím: Dobrou chuť

Geoffrey d'Getanne - 19. února 2009 18:00

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel... Starý přítel Vybírám vhodné vězně, kterýi by se Patrik mohl napojit, až vstane akouřím jedno cigáro za druhým. Vyberu docela pohlednou brunetku, jen kvůli Saše, moc se mi líbí její obličej, když se zlobí. Potom vyberu tři statné muže kvůli množství krve a živin v ní obsažených. Dnešní děvčata do sebe cpou jen samé bio bio a to potom krev je chudá jak farářova služka. Když jsou vězni vybraní a přivázaní ke kládě, opřu se o zeď a spokojeně pokuřuji. Sleduji popýlek, jak padá lehounce jako sníh na moje perfektně naleštěné boty a zanechává uzounké stopy. Po chvilce slyším zvuk dbou kroků. Jedny kroky patří ženě, podpatky jsou slyšet na míle daleko, ale ty druhé znějí, jako by byl ženin společník zraněný, nebo pekelně vyčerpaný. Sakra, to by teď ještě chybělo, aby nás přepadly ty pololidský zrůdy. Zrovna teď, když se má za pár hodin probudit Patrik a my jsme rozlítaní všude možně. Dlouho jsem sice žádného zablešeného lykana nezabil, ale zabíjet je zrovna tady a teď?? Z toho by byl jenom průser a problémy, co by následovaly, by se nám mohly pekelně nevyplatit Zatímco přemýšlím, tahám z podpažního pouzdra Deserta a kontroluji, jestli je nabitý. Je. Hej, vy dva, běžte každý z jedné strany dveří, ale nestřílejte, dokud vám neřeknu. Ty se schovej za ten sud proti dveřím syknu. Udělali, jak jsem jim řekl a my ostatní jsme dělali jakoby nic. Lykani mají velice dobrý sluch, takže by slyšeli, kdyby se tu něco dělo. Kroky byly blíž a blíž a když se dveře otevřely. já jsem namířil pistoli... Patrikovi mezi oči. Qu'?...Pourvu...Tu aurais dormir comme une souche začnu žbleptat ve své rodné řeči, naštěstí si ze Sašina výrazu uvědomím, co dělám. Skloním pistoli a začnu mluvit normálně. Patriku... Rád tě vidím... Vypadáš hrozně usměju se a lehce se pokloním. Na Sašenčinu prosbu odejdu, jen ještě před odchodem ukážu na brunetku a rty naznačím: Dobrou chuť

Geoffrey d'Getanne - 19. února 2009 18:00

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel... Starý přítel Vybírám vhodné vězně, kterýi by se Patrik mohl napojit, až vstane akouřím jedno cigáro za druhým. Vyberu docela pohlednou brunetku, jen kvůli Saše, moc se mi líbí její obličej, když se zlobí. Potom vyberu tři statné muže kvůli množství krve a živin v ní obsažených. Dnešní děvčata do sebe cpou jen samé bio bio a to potom krev je chudá jak farářova služka. Když jsou vězni vybraní a přivázaní ke kládě, opřu se o zeď a spokojeně pokuřuji. Sleduji popýlek, jak padá lehounce jako sníh na moje perfektně naleštěné boty a zanechává uzounké stopy. Po chvilce slyším zvuk dbou kroků. Jedny kroky patří ženě, podpatky jsou slyšet na míle daleko, ale ty druhé znějí, jako by byl ženin společník zraněný, nebo pekelně vyčerpaný. Sakra, to by teď ještě chybělo, aby nás přepadly ty pololidský zrůdy. Zrovna teď, když se má za pár hodin probudit Patrik a my jsme rozlítaní všude možně. Dlouho jsem sice žádného zablešeného lykana nezabil, ale zabíjet je zrovna tady a teď?? Z toho by byl jenom průser a problémy, co by následovaly, by se nám mohly pekelně nevyplatit Zatímco přemýšlím, tahám z podpažního pouzdra Deserta a kontroluji, jestli je nabitý. Je. Hej, vy dva, běžte každý z jedné strany dveří, ale nestřílejte, dokud vám neřeknu. Ty se schovej za ten sud proti dveřím syknu. Udělali, jak jsem jim řekl a my ostatní jsme dělali jakoby nic. Lykani mají velice dobrý sluch, takže by slyšeli, kdyby se tu něco dělo. Kroky byly blíž a blíž a když se dveře otevřely. já jsem namířil pistoli... Patrikovi mezi oči. Qu'?...Pourvu...Tu aurais dormir comme une souche začnu žbleptat ve své rodné řeči, naštěstí si ze Sašina výrazu uvědomím, co dělám. Skloním pistoli a začnu mluvit normálně. Patriku... Rád tě vidím... Vypadáš hrozně usměju se a lehce se pokloním. Na Sašenčinu prosbu odejdu, jen ještě před odchodem ukážu na brunetku a rty naznačím: Dobrou chuť

Geoffrey d'Getanne - 19. února 2009 18:00

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel... Starý přítel Vybírám vhodné vězně, kterýi by se Patrik mohl napojit, až vstane akouřím jedno cigáro za druhým. Vyberu docela pohlednou brunetku, jen kvůli Saše, moc se mi líbí její obličej, když se zlobí. Potom vyberu tři statné muže kvůli množství krve a živin v ní obsažených. Dnešní děvčata do sebe cpou jen samé bio bio a to potom krev je chudá jak farářova služka. Když jsou vězni vybraní a přivázaní ke kládě, opřu se o zeď a spokojeně pokuřuji. Sleduji popýlek, jak padá lehounce jako sníh na moje perfektně naleštěné boty a zanechává uzounké stopy. Po chvilce slyším zvuk dbou kroků. Jedny kroky patří ženě, podpatky jsou slyšet na míle daleko, ale ty druhé znějí, jako by byl ženin společník zraněný, nebo pekelně vyčerpaný. Sakra, to by teď ještě chybělo, aby nás přepadly ty pololidský zrůdy. Zrovna teď, když se má za pár hodin probudit Patrik a my jsme rozlítaní všude možně. Dlouho jsem sice žádného zablešeného lykana nezabil, ale zabíjet je zrovna tady a teď?? Z toho by byl jenom průser a problémy, co by následovaly, by se nám mohly pekelně nevyplatit Zatímco přemýšlím, tahám z podpažního pouzdra Deserta a kontroluji, jestli je nabitý. Je. Hej, vy dva, běžte každý z jedné strany dveří, ale nestřílejte, dokud vám neřeknu. Ty se schovej za ten sud proti dveřím syknu. Udělali, jak jsem jim řekl a my ostatní jsme dělali jakoby nic. Lykani mají velice dobrý sluch, takže by slyšeli, kdyby se tu něco dělo. Kroky byly blíž a blíž a když se dveře otevřely. já jsem namířil pistoli... Patrikovi mezi oči. Qu'?...Pourvu...Tu aurais dormir comme une souche začnu žbleptat ve své rodné řeči, naštěstí si ze Sašina výrazu uvědomím, co dělám. Skloním pistoli a začnu mluvit normálně. Patriku... Rád tě vidím... Vypadáš hrozně usměju se a lehce se pokloním. Na Sašenčinu prosbu odejdu, jen ještě před odchodem ukážu na brunetku a rty naznačím: Dobrou chuť

Geoffrey d'Getanne - 19. února 2009 18:00

soukromá zpráva od Geoffrey d'Getanne pro U cel... Starý přítel Vybírám vhodné vězně, kterýi by se Patrik mohl napojit, až vstane akouřím jedno cigáro za druhým. Vyberu docela pohlednou brunetku, jen kvůli Saše, moc se mi líbí její obličej, když se zlobí. Potom vyberu tři statné muže kvůli množství krve a živin v ní obsažených. Dnešní děvčata do sebe cpou jen samé bio bio a to potom krev je chudá jak farářova služka. Když jsou vězni vybraní a přivázaní ke kládě, opřu se o zeď a spokojeně pokuřuji. Sleduji popýlek, jak padá lehounce jako sníh na moje perfektně naleštěné boty a zanechává uzounké stopy. Po chvilce slyším zvuk dbou kroků. Jedny kroky patří ženě, podpatky jsou slyšet na míle daleko, ale ty druhé znějí, jako by byl ženin společník zraněný, nebo pekelně vyčerpaný. Sakra, to by teď ještě chybělo, aby nás přepadly ty pololidský zrůdy. Zrovna teď, když se má za pár hodin probudit Patrik a my jsme rozlítaní všude možně. Dlouho jsem sice žádného zablešeného lykana nezabil, ale zabíjet je zrovna tady a teď?? Z toho by byl jenom průser a problémy, co by následovaly, by se nám mohly pekelně nevyplatit Zatímco přemýšlím, tahám z podpažního pouzdra Deserta a kontroluji, jestli je nabitý. Je. Hej, vy dva, běžte každý z jedné strany dveří, ale nestřílejte, dokud vám neřeknu. Ty se schovej za ten sud proti dveřím syknu. Udělali, jak jsem jim řekl a my ostatní jsme dělali jakoby nic. Lykani mají velice dobrý sluch, takže by slyšeli, kdyby se tu něco dělo. Kroky byly blíž a blíž a když se dveře otevřely. já jsem namířil pistoli... Patrikovi mezi oči. Qu'?...Pourvu...Tu aurais dormir comme une souche začnu žbleptat ve své rodné řeči, naštěstí si ze Sašina výrazu uvědomím, co dělám. Skloním pistoli a začnu mluvit normálně. Patriku... Rád tě vidím... Vypadáš hrozně usměju se a lehce se pokloním. Na Sašenčinu prosbu odejdu, jen ještě před odchodem ukážu na brunetku a rty naznačím: Dobrou chuť

Caroline Crips - 19. února 2009 18:20

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Znovu v cele Minula jsem upíry hlídající vězně a mlčky jsem jim kývla na pozdrav. Doufala jsem, že se Saša nedozví o tomto mém výletu, tušila jsem totiž, že by mu nebyla ráda. Vešla jsem do cely a chvíli jsem tiše pozorovala vězně. Viděla jsem, že toho má dost, ale je příliš hrdý na to, aby to přiznal. Viděla jsem v jeho očích strach, hněv i nenávist a chápala jsem každou z těch emocí. Sama jsem ale necítila nic.. Měla jsem ho nenávidět, ale nebylo tomu tak. Snad proto jsem přišla do cely neozbrojená.. Přešla jsem k němu blíž, ale stále jsem se držela v bezpečné vzdálenosti. „Rozmyslel sis to? Budeš mluvit?“ Přešla jsem k němu ještě blíž, neuvažovala jsem o tom, že bych si měla zachovávat bezpečný odstup. “ Chceš vědět, co s Tebou udělá Patrik?“ šeptla jsem mu do ucha. „Mohla bych Ti o tom vyprávět, ale raději bych byla, kdybys vyprávěl ty..“

Ika - 19. února 2009 19:25

soukromá zpráva od Ika pro Neunikne mi jediný zvuk z krypty, která se nachází nedaleko. V jednu chvíli se mi sice napnou svaly jako strunky, ale pak opět zas povolí. Není třeba nějak zasahovat, u téhle věci by se to mohlo spíš vymstít než naopak. Vůdci by si své věci měli vyřizovat mezi sebou, my jsme tu od toho, aby na to oni měli klid a nerušil je někdo "zvenčí". Netrvá to přespříliš dlouho a vedle Saši spatřím toho muže, o kterém jsem slyšel snad všechno, ale dohromady vlastně nic. Trochu pečlivěji si ho prohlédnu, ale ne na povrchu, spíš se snažím nahlédnout pod něj-zevnějšek často dokáže klamat. Když pohledem zavadím o jeho až neuvěřitelně světlé, zvlněné kadeře a modré oči, jen se v tomhle utvrdím. Takovéhle vzezření náleží andělům, nebo je to alespoň tak psáno.... Poslouchám, jak se jejich kroky vzdalují. Ještě několik okamžiků stojím opřený o chladnou zeď a nechám myšlenky volně plynout hlavou, abych je alespoň nějakým způsobem utřídil. Nakonec se rozhodnu, že až se Patrik nakrmí, musím si s ním či se Sašou promluvit o co nejdřívějším odchodu, protože zůstávat tady, alespoň v nejbližších.... nocích není vůbec bezpečné. To bychom mohli rovnou vyskákat zrána do nového slunečného dne... Promnu si prsty, odtáhnu se od stěny a půl cesty ty dva následuji, na to se opět zastavím a na místě setrvávám, dokud se zas neobjeví...

Ika - 19. února 2009 19:25

soukromá zpráva od Ika pro Neunikne mi jediný zvuk z krypty, která se nachází nedaleko. V jednu chvíli se mi sice napnou svaly jako strunky, ale pak opět zas povolí. Není třeba nějak zasahovat, u téhle věci by se to mohlo spíš vymstít než naopak. Vůdci by si své věci měli vyřizovat mezi sebou, my jsme tu od toho, aby na to oni měli klid a nerušil je někdo "zvenčí". Netrvá to přespříliš dlouho a vedle Saši spatřím toho muže, o kterém jsem slyšel snad všechno, ale dohromady vlastně nic. Trochu pečlivěji si ho prohlédnu, ale ne na povrchu, spíš se snažím nahlédnout pod něj-zevnějšek často dokáže klamat. Když pohledem zavadím o jeho až neuvěřitelně světlé, zvlněné kadeře a modré oči, jen se v tomhle utvrdím. Takovéhle vzezření náleží andělům, nebo je to alespoň tak psáno.... Poslouchám, jak se jejich kroky vzdalují. Ještě několik okamžiků stojím opřený o chladnou zeď a nechám myšlenky volně plynout hlavou, abych je alespoň nějakým způsobem utřídil. Nakonec se rozhodnu, že až se Patrik nakrmí, musím si s ním či se Sašou promluvit o co nejdřívějším odchodu, protože zůstávat tady, alespoň v nejbližších.... nocích není vůbec bezpečné. To bychom mohli rovnou vyskákat zrána do nového slunečného dne... Promnu si prsty, odtáhnu se od stěny a půl cesty ty dva následuji, na to se opět zastavím a na místě setrvávám, dokud se zas neobjeví...

Ika - 19. února 2009 19:25

soukromá zpráva od Ika pro Neunikne mi jediný zvuk z krypty, která se nachází nedaleko. V jednu chvíli se mi sice napnou svaly jako strunky, ale pak opět zas povolí. Není třeba nějak zasahovat, u téhle věci by se to mohlo spíš vymstít než naopak. Vůdci by si své věci měli vyřizovat mezi sebou, my jsme tu od toho, aby na to oni měli klid a nerušil je někdo "zvenčí". Netrvá to přespříliš dlouho a vedle Saši spatřím toho muže, o kterém jsem slyšel snad všechno, ale dohromady vlastně nic. Trochu pečlivěji si ho prohlédnu, ale ne na povrchu, spíš se snažím nahlédnout pod něj-zevnějšek často dokáže klamat. Když pohledem zavadím o jeho až neuvěřitelně světlé, zvlněné kadeře a modré oči, jen se v tomhle utvrdím. Takovéhle vzezření náleží andělům, nebo je to alespoň tak psáno.... Poslouchám, jak se jejich kroky vzdalují. Ještě několik okamžiků stojím opřený o chladnou zeď a nechám myšlenky volně plynout hlavou, abych je alespoň nějakým způsobem utřídil. Nakonec se rozhodnu, že až se Patrik nakrmí, musím si s ním či se Sašou promluvit o co nejdřívějším odchodu, protože zůstávat tady, alespoň v nejbližších.... nocích není vůbec bezpečné. To bychom mohli rovnou vyskákat zrána do nového slunečného dne... Promnu si prsty, odtáhnu se od stěny a půl cesty ty dva následuji, na to se opět zastavím a na místě setrvávám, dokud se zas neobjeví...

Ika - 19. února 2009 19:25

soukromá zpráva od Ika pro Neunikne mi jediný zvuk z krypty, která se nachází nedaleko. V jednu chvíli se mi sice napnou svaly jako strunky, ale pak opět zas povolí. Není třeba nějak zasahovat, u téhle věci by se to mohlo spíš vymstít než naopak. Vůdci by si své věci měli vyřizovat mezi sebou, my jsme tu od toho, aby na to oni měli klid a nerušil je někdo "zvenčí". Netrvá to přespříliš dlouho a vedle Saši spatřím toho muže, o kterém jsem slyšel snad všechno, ale dohromady vlastně nic. Trochu pečlivěji si ho prohlédnu, ale ne na povrchu, spíš se snažím nahlédnout pod něj-zevnějšek často dokáže klamat. Když pohledem zavadím o jeho až neuvěřitelně světlé, zvlněné kadeře a modré oči, jen se v tomhle utvrdím. Takovéhle vzezření náleží andělům, nebo je to alespoň tak psáno.... Poslouchám, jak se jejich kroky vzdalují. Ještě několik okamžiků stojím opřený o chladnou zeď a nechám myšlenky volně plynout hlavou, abych je alespoň nějakým způsobem utřídil. Nakonec se rozhodnu, že až se Patrik nakrmí, musím si s ním či se Sašou promluvit o co nejdřívějším odchodu, protože zůstávat tady, alespoň v nejbližších.... nocích není vůbec bezpečné. To bychom mohli rovnou vyskákat zrána do nového slunečného dne... Promnu si prsty, odtáhnu se od stěny a půl cesty ty dva následuji, na to se opět zastavím a na místě setrvávám, dokud se zas neobjeví...

Anna Segeeová - 19. února 2009 21:58

soukromá zpráva od Anna Segeeová pro Hostina a "hry" Napůl skelnýma očima zastřenýma únavou se na Sašu podívám, ale nakonec stisknu její paži, i když je to dost prudké gesto-a také to trvá jen krátce, protože se mi ruka roztřese slabostí. Moje pohyby jsou vláčné a přitom jaksi těžkopádné, téměř vůbec nejsem schopný koordinovat pohyby, alespoň zpočátku. K stále ještě spánkem obestřené mysli konečně probleskně význam Sašiných slov. V očích mi zahoří plamen a modré oči potemní, až se zdají skoro černé. V neskrývaném úsměvu odhalím dlouhé špičáky. Rozejdu se společně s ní, i když je ta chůze stále ještě jaksi neohrabaná, což se však každým dalším krokem lepší, nakonec se rytmus začne zrychlovat. Do vězení doslova napůl vpadnu a vzápětí se moje čelo setká s ústí hlavně. Obočí se mi víc jak hodně podmračí, napůl se rozmáchnu paží, ale slova onoho muže mě v tom gestu zarazí... I když spíše bych to přičítal Sašiné přítomnosti. Zlost z větší části zmizí, když mne Geoffrey pozdraví a usměje se, pousmátí mu opětuji, i když v tom mém je náznak hrozby, že ještě jednou něco podobného a skončí hodně špatně... Spíš jsem raději, když odejde, všimnu si celkem dobře jeho gesta a oči mi sklouznou na brunetku. Momentálně však mnohem víc než dívčinu krásu vnímám tep jejího srdce a jeho pulzování na hrdle... Jako bych i slyšel, jak jí tepnami proudí krev a na jazyku už cítil její chuť. Bez jediného slova se odpoutám od Alexandry a dojdu až k té dívce a třem mužům. Napůl se k ní skloním, vezmu ji zabradu a trochu hruběji, což nebylo úmyslem, jí škubnu nahoru, pohled mi sjede na její hrdlo. Zřetelně slyším, jak se jí tep snad stonásobně zrychlil. Pousměji se a skloním se nad ní, fouknu jí do dlouhých vlasů, ale náhle se zprudka otočím a místo na ni se vrhnu na muže vedle.... Těžko říct, zda měl spíš štěstí, nebo smůlu... Jisté bylo, že když jsem se od něj odtrhl, byl mrtvý. Úlevně a v jakési extázi jsem rozchvěle vydechl, bílou košili zbrocenou čerstvou, jasně červenou krví, která stékala v tenčím pramínku od koutku úst k bradě. Ten pocit byl nepopsatelný... Ještě chvíli jsem stál, jako by ochromený, pak oči šlehly po dalším mladíkovi a setkaly se s těmi jeho. Byla v nich čirá hrůza, ale ne na dlouho... Ten poslední mezitím omdlel.... Zvedl jsem se, otřel si rukávem zakrvácená ústa a čelisti, plně jsem se napřímil v celé své výšce, která rozhodně nebyla nijak malá. Oči mi jasně, až nepřirozeně zářily, tváře nabyly barvy téměř shodné s barvou živého člověka. Pohlédl jsem na dívku a neubránil se pousmátí. Sytý už jsem byl, teď jsem měl chuť si trochu hrát... Přecijen jsem však sklouznul pohledem k Saše a došel až k ní, vzal její ruku, sklonil se k ní, ale mé rty se jejího hřbetu dotkly jen v letmém náznaku. Vzhlédl jsem k ní a v očích mi zajiskřilo, na rtech se objevil úsměv. Opět jsem se napřímil, ještě chvíli se díval na svou drahou, jejíž ruku jsem stále lehce třímal v dlani. Pak jsem se pootočil přes rameno na brunetku. Byla vážně víc jak pěkná. Teď jsem to teprve dovedl ocenit...

Anna Segeeová - 19. února 2009 21:58

soukromá zpráva od Anna Segeeová pro Hostina a "hry" Napůl skelnýma očima zastřenýma únavou se na Sašu podívám, ale nakonec stisknu její paži, i když je to dost prudké gesto-a také to trvá jen krátce, protože se mi ruka roztřese slabostí. Moje pohyby jsou vláčné a přitom jaksi těžkopádné, téměř vůbec nejsem schopný koordinovat pohyby, alespoň zpočátku. K stále ještě spánkem obestřené mysli konečně probleskně význam Sašiných slov. V očích mi zahoří plamen a modré oči potemní, až se zdají skoro černé. V neskrývaném úsměvu odhalím dlouhé špičáky. Rozejdu se společně s ní, i když je ta chůze stále ještě jaksi neohrabaná, což se však každým dalším krokem lepší, nakonec se rytmus začne zrychlovat. Do vězení doslova napůl vpadnu a vzápětí se moje čelo setká s ústí hlavně. Obočí se mi víc jak hodně podmračí, napůl se rozmáchnu paží, ale slova onoho muže mě v tom gestu zarazí... I když spíše bych to přičítal Sašiné přítomnosti. Zlost z větší části zmizí, když mne Geoffrey pozdraví a usměje se, pousmátí mu opětuji, i když v tom mém je náznak hrozby, že ještě jednou něco podobného a skončí hodně špatně... Spíš jsem raději, když odejde, všimnu si celkem dobře jeho gesta a oči mi sklouznou na brunetku. Momentálně však mnohem víc než dívčinu krásu vnímám tep jejího srdce a jeho pulzování na hrdle... Jako bych i slyšel, jak jí tepnami proudí krev a na jazyku už cítil její chuť. Bez jediného slova se odpoutám od Alexandry a dojdu až k té dívce a třem mužům. Napůl se k ní skloním, vezmu ji zabradu a trochu hruběji, což nebylo úmyslem, jí škubnu nahoru, pohled mi sjede na její hrdlo. Zřetelně slyším, jak se jí tep snad stonásobně zrychlil. Pousměji se a skloním se nad ní, fouknu jí do dlouhých vlasů, ale náhle se zprudka otočím a místo na ni se vrhnu na muže vedle.... Těžko říct, zda měl spíš štěstí, nebo smůlu... Jisté bylo, že když jsem se od něj odtrhl, byl mrtvý. Úlevně a v jakési extázi jsem rozchvěle vydechl, bílou košili zbrocenou čerstvou, jasně červenou krví, která stékala v tenčím pramínku od koutku úst k bradě. Ten pocit byl nepopsatelný... Ještě chvíli jsem stál, jako by ochromený, pak oči šlehly po dalším mladíkovi a setkaly se s těmi jeho. Byla v nich čirá hrůza, ale ne na dlouho... Ten poslední mezitím omdlel.... Zvedl jsem se, otřel si rukávem zakrvácená ústa a čelisti, plně jsem se napřímil v celé své výšce, která rozhodně nebyla nijak malá. Oči mi jasně, až nepřirozeně zářily, tváře nabyly barvy téměř shodné s barvou živého člověka. Pohlédl jsem na dívku a neubránil se pousmátí. Sytý už jsem byl, teď jsem měl chuť si trochu hrát... Přecijen jsem však sklouznul pohledem k Saše a došel až k ní, vzal její ruku, sklonil se k ní, ale mé rty se jejího hřbetu dotkly jen v letmém náznaku. Vzhlédl jsem k ní a v očích mi zajiskřilo, na rtech se objevil úsměv. Opět jsem se napřímil, ještě chvíli se díval na svou drahou, jejíž ruku jsem stále lehce třímal v dlani. Pak jsem se pootočil přes rameno na brunetku. Byla vážně víc jak pěkná. Teď jsem to teprve dovedl ocenit...

Anna Segeeová - 19. února 2009 21:58

soukromá zpráva od Anna Segeeová pro Hostina a "hry" Napůl skelnýma očima zastřenýma únavou se na Sašu podívám, ale nakonec stisknu její paži, i když je to dost prudké gesto-a také to trvá jen krátce, protože se mi ruka roztřese slabostí. Moje pohyby jsou vláčné a přitom jaksi těžkopádné, téměř vůbec nejsem schopný koordinovat pohyby, alespoň zpočátku. K stále ještě spánkem obestřené mysli konečně probleskně význam Sašiných slov. V očích mi zahoří plamen a modré oči potemní, až se zdají skoro černé. V neskrývaném úsměvu odhalím dlouhé špičáky. Rozejdu se společně s ní, i když je ta chůze stále ještě jaksi neohrabaná, což se však každým dalším krokem lepší, nakonec se rytmus začne zrychlovat. Do vězení doslova napůl vpadnu a vzápětí se moje čelo setká s ústí hlavně. Obočí se mi víc jak hodně podmračí, napůl se rozmáchnu paží, ale slova onoho muže mě v tom gestu zarazí... I když spíše bych to přičítal Sašiné přítomnosti. Zlost z větší části zmizí, když mne Geoffrey pozdraví a usměje se, pousmátí mu opětuji, i když v tom mém je náznak hrozby, že ještě jednou něco podobného a skončí hodně špatně... Spíš jsem raději, když odejde, všimnu si celkem dobře jeho gesta a oči mi sklouznou na brunetku. Momentálně však mnohem víc než dívčinu krásu vnímám tep jejího srdce a jeho pulzování na hrdle... Jako bych i slyšel, jak jí tepnami proudí krev a na jazyku už cítil její chuť. Bez jediného slova se odpoutám od Alexandry a dojdu až k té dívce a třem mužům. Napůl se k ní skloním, vezmu ji zabradu a trochu hruběji, což nebylo úmyslem, jí škubnu nahoru, pohled mi sjede na její hrdlo. Zřetelně slyším, jak se jí tep snad stonásobně zrychlil. Pousměji se a skloním se nad ní, fouknu jí do dlouhých vlasů, ale náhle se zprudka otočím a místo na ni se vrhnu na muže vedle.... Těžko říct, zda měl spíš štěstí, nebo smůlu... Jisté bylo, že když jsem se od něj odtrhl, byl mrtvý. Úlevně a v jakési extázi jsem rozchvěle vydechl, bílou košili zbrocenou čerstvou, jasně červenou krví, která stékala v tenčím pramínku od koutku úst k bradě. Ten pocit byl nepopsatelný... Ještě chvíli jsem stál, jako by ochromený, pak oči šlehly po dalším mladíkovi a setkaly se s těmi jeho. Byla v nich čirá hrůza, ale ne na dlouho... Ten poslední mezitím omdlel.... Zvedl jsem se, otřel si rukávem zakrvácená ústa a čelisti, plně jsem se napřímil v celé své výšce, která rozhodně nebyla nijak malá. Oči mi jasně, až nepřirozeně zářily, tváře nabyly barvy téměř shodné s barvou živého člověka. Pohlédl jsem na dívku a neubránil se pousmátí. Sytý už jsem byl, teď jsem měl chuť si trochu hrát... Přecijen jsem však sklouznul pohledem k Saše a došel až k ní, vzal její ruku, sklonil se k ní, ale mé rty se jejího hřbetu dotkly jen v letmém náznaku. Vzhlédl jsem k ní a v očích mi zajiskřilo, na rtech se objevil úsměv. Opět jsem se napřímil, ještě chvíli se díval na svou drahou, jejíž ruku jsem stále lehce třímal v dlani. Pak jsem se pootočil přes rameno na brunetku. Byla vážně víc jak pěkná. Teď jsem to teprve dovedl ocenit...

Balaxa - 19. února 2009 22:43

soukromá zpráva od Balaxa pro Patrik a jeho hrátky Patrik byl už hodně nedočkaví, bylo to zcela očividné. Vrhl se na vězně, chvíli to vypadalo že se zakousne do dívky, ale pak se vrhl na muže. Opřela jsem se o zeď a pozorovala ho, jak se krmí. Až jsem sama dostala chuť se trochu napít, ale odolala jsem a jen se kousala do prstu. Ale nechtěla jsem být sobecká a brát mu jeho jídlo, on neměl krev padesát let. Zatím co já se krmila zrovna včera. Patrik se zasytil, vrátil se ke mě a políbil mě lehce na hřbet ruky až mě z toho příjemně zamrazilo. Usměji se, když vidím jak se ohlédl na dívku, kterou si záměrně nechal na konec. Zlehka vymaním svou ruku z jeho "Jen si běž hrát, můj milovaný."pobídnu ho "Po takové době si to zasloužíš. Já ještě tu chvíli mohu počkat."ujistím ho, že mu nechávám volnou ruku. "Ale až sní skončíš nárokuji si tě jen a jen pro sebe."lehce našpulím rty.

Viktor - 19. února 2009 22:53

soukromá zpráva od Viktor pro Výhružky nebo pokus o konverzaci? Upíral jsem pohled na upírku, která se ke mě přiblížila, a přemítal jsem, co ode mě bude chtít. Zdálo se mi divné, že se ke mě přiblížila, aniž by měla pochyby o tom, že se jí nepokusím napadnout. Snad si myslela, že pro ni nejsem riziko. ve chvíli, kdy mi šeptala do ucha, jsem se zachvěl po celém těle. Měl jsem nervy napnuté k prasknutí a cítil jsem její chladný šepot až v noze. Přivřel jsem oči a snažil jsem se ovládnout. Páteří mi projížděl mráz. ,, Nebudu mluvit a toho svého Patrika si strčte někam, je to stejný bastard jako každý z Vás," zavrčím. Srdce se mi chvělo v podivných, nepravidelných rytmech. Stříbro se mi dostalo do krve, cítil jsem to.

Lyra Delaney - 19. února 2009 22:59

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Výlet s Claudiem Smrdím jako levná holka .Alespoň mě neucítí ty chlupaté bestie. Zamyslím se a nasednu si do pick-upu .Vložím do přehrávače Cd s vážnou muzikou na okamžik zavřu oči.Vezmu si pás a přidržím Claudiovy hůl.Počkám až si nastoupí a vyjedu z podzemní garáže.Malinko zaskřípají brzdy , když se řítím z garáže. Na budíku už se ručička blíží ke stovce jak se řítím ulicemi starého města. Přemýšlím,která nemocnice je nejbližší a kde mám nějaký kontakt alespoň na vrátného. Vzpomenu si na nemocnici Milosrdných sester ve které mám jednoho dávného přítele. Malá strana odtud není tak daleko , ani nemusím bloudit mám fotografickou paměť. Před vrátnicí prudce zastavím a čekám na Claudiovi instrukce.

Lyra Delaney - 19. února 2009 22:59

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Výlet s Claudiem Smrdím jako levná holka .Alespoň mě neucítí ty chlupaté bestie. Zamyslím se a nasednu si do pick-upu .Vložím do přehrávače Cd s vážnou muzikou na okamžik zavřu oči.Vezmu si pás a přidržím Claudiovy hůl.Počkám až si nastoupí a vyjedu z podzemní garáže.Malinko zaskřípají brzdy , když se řítím z garáže. Na budíku už se ručička blíží ke stovce jak se řítím ulicemi starého města. Přemýšlím,která nemocnice je nejbližší a kde mám nějaký kontakt alespoň na vrátného. Vzpomenu si na nemocnici Milosrdných sester ve které mám jednoho dávného přítele. Malá strana odtud není tak daleko , ani nemusím bloudit mám fotografickou paměť. Před vrátnicí prudce zastavím a čekám na Claudiovi instrukce.

Lyra Delaney - 19. února 2009 22:59

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Výlet s Claudiem Smrdím jako levná holka .Alespoň mě neucítí ty chlupaté bestie. Zamyslím se a nasednu si do pick-upu .Vložím do přehrávače Cd s vážnou muzikou na okamžik zavřu oči.Vezmu si pás a přidržím Claudiovy hůl.Počkám až si nastoupí a vyjedu z podzemní garáže.Malinko zaskřípají brzdy , když se řítím z garáže. Na budíku už se ručička blíží ke stovce jak se řítím ulicemi starého města. Přemýšlím,která nemocnice je nejbližší a kde mám nějaký kontakt alespoň na vrátného. Vzpomenu si na nemocnici Milosrdných sester ve které mám jednoho dávného přítele. Malá strana odtud není tak daleko , ani nemusím bloudit mám fotografickou paměť. Před vrátnicí prudce zastavím a čekám na Claudiovi instrukce.

Lyra Delaney - 19. února 2009 22:59

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Výlet s Claudiem Smrdím jako levná holka .Alespoň mě neucítí ty chlupaté bestie. Zamyslím se a nasednu si do pick-upu .Vložím do přehrávače Cd s vážnou muzikou na okamžik zavřu oči.Vezmu si pás a přidržím Claudiovy hůl.Počkám až si nastoupí a vyjedu z podzemní garáže.Malinko zaskřípají brzdy , když se řítím z garáže. Na budíku už se ručička blíží ke stovce jak se řítím ulicemi starého města. Přemýšlím,která nemocnice je nejbližší a kde mám nějaký kontakt alespoň na vrátného. Vzpomenu si na nemocnici Milosrdných sester ve které mám jednoho dávného přítele. Malá strana odtud není tak daleko , ani nemusím bloudit mám fotografickou paměť. Před vrátnicí prudce zastavím a čekám na Claudiovi instrukce.

Lyra Delaney - 19. února 2009 22:59

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Výlet s Claudiem Smrdím jako levná holka .Alespoň mě neucítí ty chlupaté bestie. Zamyslím se a nasednu si do pick-upu .Vložím do přehrávače Cd s vážnou muzikou na okamžik zavřu oči.Vezmu si pás a přidržím Claudiovy hůl.Počkám až si nastoupí a vyjedu z podzemní garáže.Malinko zaskřípají brzdy , když se řítím z garáže. Na budíku už se ručička blíží ke stovce jak se řítím ulicemi starého města. Přemýšlím,která nemocnice je nejbližší a kde mám nějaký kontakt alespoň na vrátného. Vzpomenu si na nemocnici Milosrdných sester ve které mám jednoho dávného přítele. Malá strana odtud není tak daleko , ani nemusím bloudit mám fotografickou paměť. Před vrátnicí prudce zastavím a čekám na Claudiovi instrukce.

Lyra Delaney - 19. února 2009 22:59

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Výlet s Claudiem Smrdím jako levná holka .Alespoň mě neucítí ty chlupaté bestie. Zamyslím se a nasednu si do pick-upu .Vložím do přehrávače Cd s vážnou muzikou na okamžik zavřu oči.Vezmu si pás a přidržím Claudiovy hůl.Počkám až si nastoupí a vyjedu z podzemní garáže.Malinko zaskřípají brzdy , když se řítím z garáže. Na budíku už se ručička blíží ke stovce jak se řítím ulicemi starého města. Přemýšlím,která nemocnice je nejbližší a kde mám nějaký kontakt alespoň na vrátného. Vzpomenu si na nemocnici Milosrdných sester ve které mám jednoho dávného přítele. Malá strana odtud není tak daleko , ani nemusím bloudit mám fotografickou paměť. Před vrátnicí prudce zastavím a čekám na Claudiovi instrukce.

Caroline Crips - 20. února 2009 12:16

soukromá zpráva od Caroline Crips pro S nepřítelem Odstoupím od našeho vězně a s mírným úšklebkem pronesu: "Jsi blázen. Statečný, ale přesto blázen." Po chvíli pokračuji hlasem, ve kterém zřetelně zaznívá smutek: "Neznáš nás, tak nemluv o něčem, čemu nerozumíš..." Ještě chvíli jsem ho sledovala, ale už jsem nepromluvila.. Proč také, vždyť všechno, co jsem chtěla říci jsem již řekla. Nakonec jsem beze slova odešla z cely.. A pokračovala jsem k hrobce.

Aadi *zlatoočka* Ivess - 22. února 2009 16:37

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Letadlo: Istanbul - Praha Hledím z okna, vždy jsem milovala létání už od doby, co ho vynalezli. Právě odlétáme z Konstantinopole a čeká nás několikahodinový let do Prahy. Mé nemalé jmění, nashromážděné za léta a léta dobrých investicí stylem: Najdeš bohatého mladíka, ožebračíš bohatého mladíka, zabiješ mladíka bez jediné pence, mi dovolilo objednat si sedadlo ve vysoce komfortní první třídě. Připíjím šampaňským nashledanou Ataturku a nechám se unášet v oblacích. I když jsem bestie, nemusím se plazit kanály a dopřát si komfort, který můžu. Napadne mě obhajova, ale proč bych se vlastně měla opbhajovat? Letušky kolem neustále pobíhají a starají se o pasažéry a já mám několik volných hodin odpočinku. Možná nevypadám, jako bych patřila do první třídy. Pohdlné džíny, úplé černé triko a pohodlné černé sportovní sako. Popravdě, někdo by si mohl namlouvat, že si buranka dopřává komfortu za vydřené halíře, ale jen ať zkusí si jen něco takového pomyslet! Přistáváme. Praha První let nad Prahou. Letiště Ruzyně. Komolné to jméno. Nikde mne nikdo nečeká, nikdo mne nevítá. Překvapivé je, že v celé hale není cítit přítomnost nikoho jiného než těch...lidí. Ohlédnu se a tam ho vidím. Spisovatele, co je mi už nějaký ten pátek v patách. Už bych ho mohla zabít, než ten svůj blábol nechá někde vydat. Co nejrychleji se mu ztratím z očí. Po východu na ten český vzduch se rozhlédnu. S sebou mám jen jeden lehký kufr. Považují mne za Tureckou vyslankyni, takže díky imunitě ho nekontrolovali a já si přivezla docela slušnou zásobu palných zbraní. Stejně mám nejraději chladnou ocel. Zamyslím se, kam jít. Můj důvod, proč jsem tady, můj velmi dobrý známý by mne poslal do nitra Prahy a tam se také vydám. Je z něj už velký kluk, z mého drahého Viktora, vede svůj vlastní klan. Jsem zvědavá, co na mě řekne jeho bratr až mě uvidí. Pochybuji o vřelé náruči. Pousměji se nad myšlenkami a opět v zádech ucítím toho protivného pisálka. Nasedám urychleně do taxíku a komolnou češtinou se snažím taxikáři sdělit adresu. Tázavě na mě hledí a já poznám, že česky nerozumí. Proto na něj vyrukuji s angličtinou, která je mým druhým rodným jazykem a už se konečně pohneme z místa. Zaplatím mu trochu víc, aby setřásl taxi, které se vydalo spolu s pisálkem hned za námi. Přitom si dobře vzpomenu na průpovídku o zlodějských pražských taxikářch. u mě chudák nemá šanci mne obrat. Po chvíli se dostáváme do našeho cíle. bílá octavie pokojně odjíždí a já procházím nesmírně starou branou jakéhosi hřbitova. Pach vlků je zde cítit všude. Vede mne k jedné z kobek. Vyrojí se u ní jakýsi vlčí poskok...vlkodlak sotva pátou zimu. Zaveď mne za Viktorem, řekni, že ho čeká Zlatoočka a kdyby něvěděl, pověz mu, že ho čeká Aadi Ivess. Poručím mladičkému. poznal ze mne vlčí podstatu a nafukuje se, jako by mi poskoka dělat nechtěl, ale je zde na obranu sídla. Je na něm vidět, že tápe při jménu Aadi Ivess..to mě lehced uráží, ale co už. Není mu ani pátá zima...

Goldblood - 23. února 2009 02:01

soukromá zpráva od Goldblood pro Praha, sídlo klanu Blackmoon Mládík se nejen naparoval, ale dokonce se tvářil jakoby jsi ho hluboce urazila. Nehnul se z místa, pouze ti přidrzle odsekl: ,, Nikam nejdu, to za prvé. Za druhé, jak se vůbec opovažuješ oslovit našeho klanového vůdce jen tak jménem a ještě mi rozkazovat, abych ho jen tak vyrušil?" Bylo zřejmé, že nemá ponětí, kdo jsi a čeho jsi schopná. Možná by jsi ho i potrestala, kdyby se tam neobjevil skutečný poslíček, který přiběhl říct hlídači závažnou novinku. Zaslechla jsi jen každé páte slovo, ale i přesto jsi pochopila podstatu a to, že Viktor je v zajetí místního klanu upírů a jeho bratr Martin se tam hodlal vydat a dostat svého bratra zpět.

Lyra Delaney - 23. února 2009 17:43

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Výlet s Claudiem Smrdím jako levná holka .Alespoň mě neucítí ty chlupaté bestie. Zamyslím se a nasednu si do pick-upu .Vložím do přehrávače Cd s vážnou muzikou na okamžik zavřu oči.Vezmu si pás a přidržím Claudiovy hůl.Počkám až si nastoupí a vyjedu z podzemní garáže.Malinko zaskřípají brzdy , když se řítím z garáže. Na budíku už se ručička blíží ke stovce jak se řítím ulicemi starého města. Přemýšlím,která nemocnice je nejbližší a kde mám nějaký kontakt alespoň na vrátného. Vzpomenu si na nemocnici Milosrdných sester ve které mám jednoho dávného přítele. Malá strana odtud není tak daleko , ani nemusím bloudit mám fotografickou paměť. Před vrátnicí prudce zastavím a čekám na Claudiovi instrukce.

Lenka Svobodová - 23. února 2009 18:44

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro U Nemocnice milosrdných sester Zajeď na parkoviště nebo k postrannímu vchodu, je-li tu nějaký, diktuju Lyře. Musíme unést někoho nevyléčitelně nemocného. Ale musí nám vydržet ještě pár hodin, a to bez přístrojů. Možná by to šlo i s nimi, ale kdo ví? Když Krvavý nápoj vznikal, něco jako primitivní kapačka bylo věcí neexistující. Nejlepší by byl někdo s rakovinou nebo třeba s AIDS.

Lyra Delaney - 23. února 2009 19:29

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Hledání adepta Rakovina té tu bude dost .Oddělení onkologie je k tomu jako stvořené . Prohodím jen tak suše mimo řečí. Nebudou vadit chemoterapeutika v krvi ?Nebo ozáření? Zapřemýšlím a upřu pohled na Claudia. Projíždím vrátnicí nikým nekontrolována. Tuto nemocnici mám ráda nejsou zde kontroly,jen prostředí bývalého kláštera mi nahání husí kůži. Oklepu se a zastavím před vjezdem pro zásobování. V prvním patře a v podzemí je onkologie .Kvůli přístrojům , aby se paprsky nedostali na zemský povrch. Ukážu na první patro . Neměla bych mít problém někoho najít.Chceš ženu nebo muže popřípadě pár.A nebo dííítěěě. Při slově "dítě" se protáhnu a olíznu.

Lyra Delaney - 23. února 2009 19:29

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Hledání adepta Rakovina té tu bude dost .Oddělení onkologie je k tomu jako stvořené . Prohodím jen tak suše mimo řečí. Nebudou vadit chemoterapeutika v krvi ?Nebo ozáření? Zapřemýšlím a upřu pohled na Claudia. Projíždím vrátnicí nikým nekontrolována. Tuto nemocnici mám ráda nejsou zde kontroly,jen prostředí bývalého kláštera mi nahání husí kůži. Oklepu se a zastavím před vjezdem pro zásobování. V prvním patře a v podzemí je onkologie .Kvůli přístrojům , aby se paprsky nedostali na zemský povrch. Ukážu na první patro . Neměla bych mít problém někoho najít.Chceš ženu nebo muže popřípadě pár.A nebo dííítěěě. Při slově "dítě" se protáhnu a olíznu.

Lyra Delaney - 23. února 2009 19:29

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Hledání adepta Rakovina té tu bude dost .Oddělení onkologie je k tomu jako stvořené . Prohodím jen tak suše mimo řečí. Nebudou vadit chemoterapeutika v krvi ?Nebo ozáření? Zapřemýšlím a upřu pohled na Claudia. Projíždím vrátnicí nikým nekontrolována. Tuto nemocnici mám ráda nejsou zde kontroly,jen prostředí bývalého kláštera mi nahání husí kůži. Oklepu se a zastavím před vjezdem pro zásobování. V prvním patře a v podzemí je onkologie .Kvůli přístrojům , aby se paprsky nedostali na zemský povrch. Ukážu na první patro . Neměla bych mít problém někoho najít.Chceš ženu nebo muže popřípadě pár.A nebo dííítěěě. Při slově "dítě" se protáhnu a olíznu.

Lyra Delaney - 23. února 2009 19:29

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Hledání adepta Rakovina té tu bude dost .Oddělení onkologie je k tomu jako stvořené . Prohodím jen tak suše mimo řečí. Nebudou vadit chemoterapeutika v krvi ?Nebo ozáření? Zapřemýšlím a upřu pohled na Claudia. Projíždím vrátnicí nikým nekontrolována. Tuto nemocnici mám ráda nejsou zde kontroly,jen prostředí bývalého kláštera mi nahání husí kůži. Oklepu se a zastavím před vjezdem pro zásobování. V prvním patře a v podzemí je onkologie .Kvůli přístrojům , aby se paprsky nedostali na zemský povrch. Ukážu na první patro . Neměla bych mít problém někoho najít.Chceš ženu nebo muže popřípadě pár.A nebo dííítěěě. Při slově "dítě" se protáhnu a olíznu.

Lyra Delaney - 23. února 2009 19:29

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Hledání adepta Rakovina té tu bude dost .Oddělení onkologie je k tomu jako stvořené . Prohodím jen tak suše mimo řečí. Nebudou vadit chemoterapeutika v krvi ?Nebo ozáření? Zapřemýšlím a upřu pohled na Claudia. Projíždím vrátnicí nikým nekontrolována. Tuto nemocnici mám ráda nejsou zde kontroly,jen prostředí bývalého kláštera mi nahání husí kůži. Oklepu se a zastavím před vjezdem pro zásobování. V prvním patře a v podzemí je onkologie .Kvůli přístrojům , aby se paprsky nedostali na zemský povrch. Ukážu na první patro . Neměla bych mít problém někoho najít.Chceš ženu nebo muže popřípadě pár.A nebo dííítěěě. Při slově "dítě" se protáhnu a olíznu.

Lyra Delaney - 23. února 2009 19:29

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Hledání adepta Rakovina té tu bude dost .Oddělení onkologie je k tomu jako stvořené . Prohodím jen tak suše mimo řečí. Nebudou vadit chemoterapeutika v krvi ?Nebo ozáření? Zapřemýšlím a upřu pohled na Claudia. Projíždím vrátnicí nikým nekontrolována. Tuto nemocnici mám ráda nejsou zde kontroly,jen prostředí bývalého kláštera mi nahání husí kůži. Oklepu se a zastavím před vjezdem pro zásobování. V prvním patře a v podzemí je onkologie .Kvůli přístrojům , aby se paprsky nedostali na zemský povrch. Ukážu na první patro . Neměla bych mít problém někoho najít.Chceš ženu nebo muže popřípadě pár.A nebo dííítěěě. Při slově "dítě" se protáhnu a olíznu.

Lyra Delaney - 23. února 2009 19:29

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Hledání adepta Rakovina té tu bude dost .Oddělení onkologie je k tomu jako stvořené . Prohodím jen tak suše mimo řečí. Nebudou vadit chemoterapeutika v krvi ?Nebo ozáření? Zapřemýšlím a upřu pohled na Claudia. Projíždím vrátnicí nikým nekontrolována. Tuto nemocnici mám ráda nejsou zde kontroly,jen prostředí bývalého kláštera mi nahání husí kůži. Oklepu se a zastavím před vjezdem pro zásobování. V prvním patře a v podzemí je onkologie .Kvůli přístrojům , aby se paprsky nedostali na zemský povrch. Ukážu na první patro . Neměla bych mít problém někoho najít.Chceš ženu nebo muže popřípadě pár.A nebo dííítěěě. Při slově "dítě" se protáhnu a olíznu.

Catherine De Grieux - 23. února 2009 19:48

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Sídlo Celou dobu co se hojím nedělám nic jinýho, že nadávám. Celá situace mě neskonale vytočila. Vztek mnou cloumá daleko víc když se i dozvím co se stalo Viktorovi. A to jsem jeho gradista! zlostí bych se snad rozlétla na tisíc kousků. Když mám záda zahojená obléknu se do sportovních černých džínsů, červéného tílka na tlustá ramínka a černého topu. Zbraně dám na obvyklá místa. Celé oblečení doplním to tmavýma sportovníma botama načež vyjdu z pokoje. Už z dálky slyším nějaký šramot od dveří. Hned se tam vydám a uvidím tam legendární vlkodlačici. Legendární snad jen v tom jak si libuje v zabíjení. Přísným pohledem sjedu strážce a pokynem hlavy je pošlu pryč. Zdravím. Co potřebuješ? zeptám se jí hned. Pokud jdeš za Viktorem tak ten tu není. Byl unesen. A teď když dovolíš musím jít do pejřího sídla jelikož jako gardista stojím za velký kulový a tak jdu aspoň padnout v boji než abych si hanbou omlátila hlavu o zeď pokoje. řeknu s povzdechem a vydám se směrem k východu. I když....pomoc jako tvoje by se mi hodila. otočím se na konci chodby s němou nabídkou a mírným úsměvem na rtech.

Lenka Svobodová - 23. února 2009 20:15

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro K onkologii Léky nevadí. Celkově potřebujeme jednoho atletického muže na vrcholu sil - ten čeká v cele v sídle - pak mladou, hodně tlustou, ale zdravou ženu, zcela zdravé dítě a nějakého nemocného staříka nebo stařenku. Pohlaví je jedno, ale musí být opačné než u dítěte. Aneb hledáme tři druhy potravy, kterou upíři většinou cíleně nevyhledávají. Potřebujeme krev zdravých lidí, z tlustých není dobrá a děti se vysávají jen výjimečně. Je to jakési nepsané pravidlo. Je z nich málo krve a kromě toho, i když je velice dobrá, většina upírů se jí vyhýbá. Po hodně z poupířených zbyly mezi lidmi jejich děti. Proto mě trochu překvapí Lyřin mlsný výraz, když se o dětech zmíní. Ale, koneckonců, co pije mimo sídlo, netuším.

Aadi *zlatoočka* Ivess - 23. února 2009 21:24

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Sídlo Já jsem klidný člověk, ale když se přede mnou někdo namyšleně naparuje, hodlám ho ztrestat,. I jako člověk mám díky letům svého "mládí" převelkou sílu a tomuhle floutkovi hodlám uštědřit lekci. Možná že je mnohem vyšší než já, ale za tohle, by v muslimském světě mohl zemřít. Jak se jen opovažuješ takto se mnou mluvit, ty přitroublé štěně?! Syknu proti němu ne zrovna vřelým tńem a v mžiku stojím za jeho zády, nažež ho nahodím na první stěnu, která se namane. pravděopdobně mu zlomím nějakou tu hnátu, ale to mne nezajímá. Má ruka se vyšvihne k jeho krku a i když si musí stoupnout na zborcený náhrobek, abych ho vyzvedla do vzduchu, udělám to a donutím ho prosit o možnost opětovného dýchání. Do tohoto vstoupí dívka, vlkodlačice. Mé prsty se křečovitě pustí své kořisti a nechají utéct to hloupé štěně... Uvědom si, komu můžeš tykat a nauč se historii ty prašivá potvoro! Syknu za ním. V tu chvíli mi dojde novina v podání tmavovlasé vlčice. Viktor byl unesen? šeptu nevěřícně. Vždy se hnal neuváženě do nebezpečných situací a teď ho zt oho musí tahat celý klan... Proč hned zmírat, děvče? Vypálíme sídlo do základů a jediná ujma bude na straně upír a u Viktora, až jej dostanu do tlap. Věřím, že pokud jsi gardistkou Viktorovou, nemáš sebemenší vinu na jeho zajetí. Je to muž a je to horlivý muž a blázen. Ještě písknu na odcházející vlky a tomu, kterého jsem škrtila hodím svůj kufr poté, co z něj vyberu nějakých pár zbraní. Budeš to hlídat jako oko v hlavě, nebo ti zpřežážím všechny kosti v těle a vytrhám každý nerv! křiknu k němu. Zbraně pečlivě schovám do záhybů oblečení a vydávám se s gardistkou tam, kde je sídlo pijavičných. Hádám, že představovat se nemusím, ale jsem Aadi Ivess, povím sebevědomým tónem a možná by mi někdo i věřil nevinnost jednadvacetileté maličké rusovlásky.

Lyra Delaney - 25. února 2009 01:46

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Proklouznutí Píšu si pečlivě to co mi říká Claudius. Tahle nemocnice patří nám můžeme si tu brát cokoli co chceme. Potutelně se zasměji a jdu ke dveřím pro zásobování a maličko trhnu za zámek a otevřu dveře. Pojďte dál pane.Ukloním se a zvu Claudia dál.Je to tu cítit neidentfikovatelným zápachem, který se mísí s desinfekcí snažím se být s toho skladu co nejrychleji pryč,ale musím čekat na Claudia,kterému to moc nechodí. Konečně se ocitneme na nemocniční chodbě,která spojuje interní oddělení a onkologii. Seberu z vozíku s prádlem dva pláště a jeden podám Claudiovi. Kdyžtak jsme z institutu Fresenius kdyby se někdo ptal a jsme tu na konzIiu na gynekologii.Informuji Claudia , který na mě v bílém plášti působí jako Dr.House z televize. Na chodbě nás míjejí dvě sestřičky a uctivě nás zdraví. Vedu Claudia na interní oddělení . Sestra ani pomocný personál tu nejsou ,rychle si beru všechny složky pacientů a polovinu předávám Claudiovi , jestli nenajde vhodného člověka. Hmmm,Alena K. datum narození 1989 Dg.:Snížená funkce štítné žlázi.Výška :165 cm Váha:120 kgPodávám její spis Claudiovi a prohrabuji další jestli zde nebude nějaký geront s nevyléčitelnou nemocí. Na dětském oddělení to nebude problém. Na dětském odd bude skvělý výběr .Tady jsou povětšinou hospitalozovaná děcka bez rodičů.Sjedu pohledem Claudia.

Lyra Delaney - 25. února 2009 01:46

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Proklouznutí Píšu si pečlivě to co mi říká Claudius. Tahle nemocnice patří nám můžeme si tu brát cokoli co chceme. Potutelně se zasměji a jdu ke dveřím pro zásobování a maličko trhnu za zámek a otevřu dveře. Pojďte dál pane.Ukloním se a zvu Claudia dál.Je to tu cítit neidentfikovatelným zápachem, který se mísí s desinfekcí snažím se být s toho skladu co nejrychleji pryč,ale musím čekat na Claudia,kterému to moc nechodí. Konečně se ocitneme na nemocniční chodbě,která spojuje interní oddělení a onkologii. Seberu z vozíku s prádlem dva pláště a jeden podám Claudiovi. Kdyžtak jsme z institutu Fresenius kdyby se někdo ptal a jsme tu na konzIiu na gynekologii.Informuji Claudia , který na mě v bílém plášti působí jako Dr.House z televize. Na chodbě nás míjejí dvě sestřičky a uctivě nás zdraví. Vedu Claudia na interní oddělení . Sestra ani pomocný personál tu nejsou ,rychle si beru všechny složky pacientů a polovinu předávám Claudiovi , jestli nenajde vhodného člověka. Hmmm,Alena K. datum narození 1989 Dg.:Snížená funkce štítné žlázi.Výška :165 cm Váha:120 kgPodávám její spis Claudiovi a prohrabuji další jestli zde nebude nějaký geront s nevyléčitelnou nemocí. Na dětském oddělení to nebude problém. Na dětském odd bude skvělý výběr .Tady jsou povětšinou hospitalozovaná děcka bez rodičů.Sjedu pohledem Claudia.

Lyra Delaney - 25. února 2009 01:46

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Proklouznutí Píšu si pečlivě to co mi říká Claudius. Tahle nemocnice patří nám můžeme si tu brát cokoli co chceme. Potutelně se zasměji a jdu ke dveřím pro zásobování a maličko trhnu za zámek a otevřu dveře. Pojďte dál pane.Ukloním se a zvu Claudia dál.Je to tu cítit neidentfikovatelným zápachem, který se mísí s desinfekcí snažím se být s toho skladu co nejrychleji pryč,ale musím čekat na Claudia,kterému to moc nechodí. Konečně se ocitneme na nemocniční chodbě,která spojuje interní oddělení a onkologii. Seberu z vozíku s prádlem dva pláště a jeden podám Claudiovi. Kdyžtak jsme z institutu Fresenius kdyby se někdo ptal a jsme tu na konzIiu na gynekologii.Informuji Claudia , který na mě v bílém plášti působí jako Dr.House z televize. Na chodbě nás míjejí dvě sestřičky a uctivě nás zdraví. Vedu Claudia na interní oddělení . Sestra ani pomocný personál tu nejsou ,rychle si beru všechny složky pacientů a polovinu předávám Claudiovi , jestli nenajde vhodného člověka. Hmmm,Alena K. datum narození 1989 Dg.:Snížená funkce štítné žlázi.Výška :165 cm Váha:120 kgPodávám její spis Claudiovi a prohrabuji další jestli zde nebude nějaký geront s nevyléčitelnou nemocí. Na dětském oddělení to nebude problém. Na dětském odd bude skvělý výběr .Tady jsou povětšinou hospitalozovaná děcka bez rodičů.Sjedu pohledem Claudia.

Lyra Delaney - 25. února 2009 01:46

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Proklouznutí Píšu si pečlivě to co mi říká Claudius. Tahle nemocnice patří nám můžeme si tu brát cokoli co chceme. Potutelně se zasměji a jdu ke dveřím pro zásobování a maličko trhnu za zámek a otevřu dveře. Pojďte dál pane.Ukloním se a zvu Claudia dál.Je to tu cítit neidentfikovatelným zápachem, který se mísí s desinfekcí snažím se být s toho skladu co nejrychleji pryč,ale musím čekat na Claudia,kterému to moc nechodí. Konečně se ocitneme na nemocniční chodbě,která spojuje interní oddělení a onkologii. Seberu z vozíku s prádlem dva pláště a jeden podám Claudiovi. Kdyžtak jsme z institutu Fresenius kdyby se někdo ptal a jsme tu na konzIiu na gynekologii.Informuji Claudia , který na mě v bílém plášti působí jako Dr.House z televize. Na chodbě nás míjejí dvě sestřičky a uctivě nás zdraví. Vedu Claudia na interní oddělení . Sestra ani pomocný personál tu nejsou ,rychle si beru všechny složky pacientů a polovinu předávám Claudiovi , jestli nenajde vhodného člověka. Hmmm,Alena K. datum narození 1989 Dg.:Snížená funkce štítné žlázi.Výška :165 cm Váha:120 kgPodávám její spis Claudiovi a prohrabuji další jestli zde nebude nějaký geront s nevyléčitelnou nemocí. Na dětském oddělení to nebude problém. Na dětském odd bude skvělý výběr .Tady jsou povětšinou hospitalozovaná děcka bez rodičů.Sjedu pohledem Claudia.

Lyra Delaney - 25. února 2009 01:46

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Proklouznutí Píšu si pečlivě to co mi říká Claudius. Tahle nemocnice patří nám můžeme si tu brát cokoli co chceme. Potutelně se zasměji a jdu ke dveřím pro zásobování a maličko trhnu za zámek a otevřu dveře. Pojďte dál pane.Ukloním se a zvu Claudia dál.Je to tu cítit neidentfikovatelným zápachem, který se mísí s desinfekcí snažím se být s toho skladu co nejrychleji pryč,ale musím čekat na Claudia,kterému to moc nechodí. Konečně se ocitneme na nemocniční chodbě,která spojuje interní oddělení a onkologii. Seberu z vozíku s prádlem dva pláště a jeden podám Claudiovi. Kdyžtak jsme z institutu Fresenius kdyby se někdo ptal a jsme tu na konzIiu na gynekologii.Informuji Claudia , který na mě v bílém plášti působí jako Dr.House z televize. Na chodbě nás míjejí dvě sestřičky a uctivě nás zdraví. Vedu Claudia na interní oddělení . Sestra ani pomocný personál tu nejsou ,rychle si beru všechny složky pacientů a polovinu předávám Claudiovi , jestli nenajde vhodného člověka. Hmmm,Alena K. datum narození 1989 Dg.:Snížená funkce štítné žlázi.Výška :165 cm Váha:120 kgPodávám její spis Claudiovi a prohrabuji další jestli zde nebude nějaký geront s nevyléčitelnou nemocí. Na dětském oddělení to nebude problém. Na dětském odd bude skvělý výběr .Tady jsou povětšinou hospitalozovaná děcka bez rodičů.Sjedu pohledem Claudia.

Lyra Delaney - 25. února 2009 01:46

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Proklouznutí Píšu si pečlivě to co mi říká Claudius. Tahle nemocnice patří nám můžeme si tu brát cokoli co chceme. Potutelně se zasměji a jdu ke dveřím pro zásobování a maličko trhnu za zámek a otevřu dveře. Pojďte dál pane.Ukloním se a zvu Claudia dál.Je to tu cítit neidentfikovatelným zápachem, který se mísí s desinfekcí snažím se být s toho skladu co nejrychleji pryč,ale musím čekat na Claudia,kterému to moc nechodí. Konečně se ocitneme na nemocniční chodbě,která spojuje interní oddělení a onkologii. Seberu z vozíku s prádlem dva pláště a jeden podám Claudiovi. Kdyžtak jsme z institutu Fresenius kdyby se někdo ptal a jsme tu na konzIiu na gynekologii.Informuji Claudia , který na mě v bílém plášti působí jako Dr.House z televize. Na chodbě nás míjejí dvě sestřičky a uctivě nás zdraví. Vedu Claudia na interní oddělení . Sestra ani pomocný personál tu nejsou ,rychle si beru všechny složky pacientů a polovinu předávám Claudiovi , jestli nenajde vhodného člověka. Hmmm,Alena K. datum narození 1989 Dg.:Snížená funkce štítné žlázi.Výška :165 cm Váha:120 kgPodávám její spis Claudiovi a prohrabuji další jestli zde nebude nějaký geront s nevyléčitelnou nemocí. Na dětském oddělení to nebude problém. Na dětském odd bude skvělý výběr .Tady jsou povětšinou hospitalozovaná děcka bez rodičů.Sjedu pohledem Claudia.

Lyra Delaney - 25. února 2009 01:46

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Proklouznutí Píšu si pečlivě to co mi říká Claudius. Tahle nemocnice patří nám můžeme si tu brát cokoli co chceme. Potutelně se zasměji a jdu ke dveřím pro zásobování a maličko trhnu za zámek a otevřu dveře. Pojďte dál pane.Ukloním se a zvu Claudia dál.Je to tu cítit neidentfikovatelným zápachem, který se mísí s desinfekcí snažím se být s toho skladu co nejrychleji pryč,ale musím čekat na Claudia,kterému to moc nechodí. Konečně se ocitneme na nemocniční chodbě,která spojuje interní oddělení a onkologii. Seberu z vozíku s prádlem dva pláště a jeden podám Claudiovi. Kdyžtak jsme z institutu Fresenius kdyby se někdo ptal a jsme tu na konzIiu na gynekologii.Informuji Claudia , který na mě v bílém plášti působí jako Dr.House z televize. Na chodbě nás míjejí dvě sestřičky a uctivě nás zdraví. Vedu Claudia na interní oddělení . Sestra ani pomocný personál tu nejsou ,rychle si beru všechny složky pacientů a polovinu předávám Claudiovi , jestli nenajde vhodného člověka. Hmmm,Alena K. datum narození 1989 Dg.:Snížená funkce štítné žlázi.Výška :165 cm Váha:120 kgPodávám její spis Claudiovi a prohrabuji další jestli zde nebude nějaký geront s nevyléčitelnou nemocí. Na dětském oddělení to nebude problém. Na dětském odd bude skvělý výběr .Tady jsou povětšinou hospitalozovaná děcka bez rodičů.Sjedu pohledem Claudia.

Catherine De Grieux - 25. února 2009 16:56

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro Cesta Krátce pohlédnu na svou společnici a na tváři opět pohrává malý úsměv. Catherine de Grieux. řeknu stručně svoje jméno. Tak tohle bude ještě hodně zajímavé. prolétne mi hlavou a ve stejnou chvíli se dostanem ven z našeho sídla. Okolí je bez lidí. Nikde nikdo což hraje v náš prospěch. Kýcnu hlavou směrem, kterým je pejří sídlo i když je to možná zbytečné. A co tě k nám přivádí? Že by náhoda? Nebo účel? zeptám se, aby řeč nestála. Z toho co jsem slyšela tak už někteří z našich smrtonošů dorazili před sídlo násosků a vyčkávají. Je to jako řítit se do chřtánu lva. Buďto náš všechny pozabíjí nebo nás zabije ten jejich předčasně vzbuzený vůdce. pomyslím si načež mi hlavou začne šrotovat několik možností jak udeřit. Přitom semi v hlavě začne formovat jeden docela dobrý nápada. Počkám až Aadi skončí se svým vypravováním na jehož konci jen pokývu hlavou. No jak ti určitě dolehlo k uším tak pejři chtějí vzbudit svého druhého vůdce. Byla by blbost vrazit tam hned jelikož by se mohlo stát, že tím toho jejich maníka vzbudíme dřív a on nás potom všechny pozabíjí. Napadlo mě tedy počkat až ho vzbudí a hned na to tam vrazit. Je totiž pravděpodobný, že vůdce bude unaven rituálem čímž bude lehčí ho zničit. No a okolní upíři budou zase opojeni úspěchem takže si nebudou vším maličkostí. Jen bych ráda věděla tvůj názor nebo tvůj vlastní plán pokud nějaký máš. přednesi Zlatoočce to s čím jsem nějakou dobu polemizovala.

Lenka Svobodová - 25. února 2009 17:54

soukromá zpráva od Lenka Svobodová pro V nemocnici Můj úctyhodně kulhající zevnějšek jako by do profese lékaře patřil. Možná bych se mohl medicínou zabývat trochu víc... Ale ne, od toho mám Adama. Výborně, 165 výška a 120 váha - ta s námi pojede na jednosměrný výlet. Teď ještě někoho umírajícího... listuju složkami. Robert Květák - no, tomu se rodiče opravdu pomstili - narozen 1920, neléčitelný nádor v mozku, senilní, přijat kvůli podezření na otřes mozku po pádu ze schodů. Když bude senilní a bude si myslet, že jsem synáček Mireček se snachou Amálkou, tím líp se nám odvede, konstatuju a píšu si na kus papíru čísla pokojů Aleny i Roberta. Bohužel zdravé dítě tu asi nenajdem, leda na porodním oddělení, ale ty mají pro náš účel málo krve. Nějaké odchytneme na ulici. Nejlépe věk okolo deseti, vysvětluju Lyře a rovnám složky zpět na původní místo. Sice bude ztráta dvou pacientů drobná aféra tak jako tak, ale proč jim to ulehčovat, že?

Aadi *zlatoočka* Ivess - 25. února 2009 18:25

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Cesta, téměř sídlo Liduprázdné ulice opravdu hrají v náš prospěch. Obě náhle nasadíme rychlé ostré tempo. Co mne sem přivádí? Mé úkoly v Ataurku, tedy Konstantinopoli... Co když je tak mladá, že ani Konstantinopol jí nebude známa? Ale nějaký dějepis za sebou jistě má... ...již skončily a rozhodla jsem se podívat se sem, za Viktorem. To je celý příběh. Její informace jsou pro mne nové. Byla jsem nějakou dobu v izolaci a to ne takové, do jaké mě zavřeli předtím...Zpropadení lovci! Izolace utajení mezi lidmi a další úkoly... Ne, toto se ke mně nedoneslo. To je opravdu nemilé překvapení. Chvíli uvažuji a probírám situaci ze všemožných úhlů... Děvče se poněkud hrne ke smrti... Zdá se mi to, nebo si nevěříš? Ač probudí i svého druhého vůdce, stále jsou možnosti jak ho zabít. Tvůj plán není špatný, jen...Nesmíme zaútočit za noci, v té době je jejich výhoda. Je třeba je i odlákat a poté rozvrátit jejich sídlo do základů. Uvidíme, jak bude ten jejich brloh opevněný a poté se dohodneme s ostatními... Nehodlám rozhodovat za ni,a ni za celý klan, je to jen návrh. Zažila jsem si toho dost v dávných časech. nyní je toho méně, co můžu znát, jsem tu jen chvíli v bdělém stavu. V momentě něco ucítím, určitě to cítí i Cath. Je to pach člověka...je to ten hlupák spisovatel. Ohlédnu se a spatřím siluetu. Jestli nás bude sledovat, zemře. Po dalších pár krocích ucítím další vlkodlaky a silný pach těch ostrozubých potvor. Hádám, že jsme téměř tam...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 25. února 2009 18:25

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Cesta, téměř sídlo Liduprázdné ulice opravdu hrají v náš prospěch. Obě náhle nasadíme rychlé ostré tempo. Co mne sem přivádí? Mé úkoly v Ataurku, tedy Konstantinopoli... Co když je tak mladá, že ani Konstantinopol jí nebude známa? Ale nějaký dějepis za sebou jistě má... ...již skončily a rozhodla jsem se podívat se sem, za Viktorem. To je celý příběh. Její informace jsou pro mne nové. Byla jsem nějakou dobu v izolaci a to ne takové, do jaké mě zavřeli předtím...Zpropadení lovci! Izolace utajení mezi lidmi a další úkoly... Ne, toto se ke mně nedoneslo. To je opravdu nemilé překvapení. Chvíli uvažuji a probírám situaci ze všemožných úhlů... Děvče se poněkud hrne ke smrti... Zdá se mi to, nebo si nevěříš? Ač probudí i svého druhého vůdce, stále jsou možnosti jak ho zabít. Tvůj plán není špatný, jen...Nesmíme zaútočit za noci, v té době je jejich výhoda. Je třeba je i odlákat a poté rozvrátit jejich sídlo do základů. Uvidíme, jak bude ten jejich brloh opevněný a poté se dohodneme s ostatními... Nehodlám rozhodovat za ni,a ni za celý klan, je to jen návrh. Zažila jsem si toho dost v dávných časech. nyní je toho méně, co můžu znát, jsem tu jen chvíli v bdělém stavu. V momentě něco ucítím, určitě to cítí i Cath. Je to pach člověka...je to ten hlupák spisovatel. Ohlédnu se a spatřím siluetu. Jestli nás bude sledovat, zemře. Po dalších pár krocích ucítím další vlkodlaky a silný pach těch ostrozubých potvor. Hádám, že jsme téměř tam...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 25. února 2009 18:25

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Cesta, téměř sídlo Liduprázdné ulice opravdu hrají v náš prospěch. Obě náhle nasadíme rychlé ostré tempo. Co mne sem přivádí? Mé úkoly v Ataurku, tedy Konstantinopoli... Co když je tak mladá, že ani Konstantinopol jí nebude známa? Ale nějaký dějepis za sebou jistě má... ...již skončily a rozhodla jsem se podívat se sem, za Viktorem. To je celý příběh. Její informace jsou pro mne nové. Byla jsem nějakou dobu v izolaci a to ne takové, do jaké mě zavřeli předtím...Zpropadení lovci! Izolace utajení mezi lidmi a další úkoly... Ne, toto se ke mně nedoneslo. To je opravdu nemilé překvapení. Chvíli uvažuji a probírám situaci ze všemožných úhlů... Děvče se poněkud hrne ke smrti... Zdá se mi to, nebo si nevěříš? Ač probudí i svého druhého vůdce, stále jsou možnosti jak ho zabít. Tvůj plán není špatný, jen...Nesmíme zaútočit za noci, v té době je jejich výhoda. Je třeba je i odlákat a poté rozvrátit jejich sídlo do základů. Uvidíme, jak bude ten jejich brloh opevněný a poté se dohodneme s ostatními... Nehodlám rozhodovat za ni,a ni za celý klan, je to jen návrh. Zažila jsem si toho dost v dávných časech. nyní je toho méně, co můžu znát, jsem tu jen chvíli v bdělém stavu. V momentě něco ucítím, určitě to cítí i Cath. Je to pach člověka...je to ten hlupák spisovatel. Ohlédnu se a spatřím siluetu. Jestli nás bude sledovat, zemře. Po dalších pár krocích ucítím další vlkodlaky a silný pach těch ostrozubých potvor. Hádám, že jsme téměř tam...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 25. února 2009 18:25

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Cesta, téměř sídlo Liduprázdné ulice opravdu hrají v náš prospěch. Obě náhle nasadíme rychlé ostré tempo. Co mne sem přivádí? Mé úkoly v Ataurku, tedy Konstantinopoli... Co když je tak mladá, že ani Konstantinopol jí nebude známa? Ale nějaký dějepis za sebou jistě má... ...již skončily a rozhodla jsem se podívat se sem, za Viktorem. To je celý příběh. Její informace jsou pro mne nové. Byla jsem nějakou dobu v izolaci a to ne takové, do jaké mě zavřeli předtím...Zpropadení lovci! Izolace utajení mezi lidmi a další úkoly... Ne, toto se ke mně nedoneslo. To je opravdu nemilé překvapení. Chvíli uvažuji a probírám situaci ze všemožných úhlů... Děvče se poněkud hrne ke smrti... Zdá se mi to, nebo si nevěříš? Ač probudí i svého druhého vůdce, stále jsou možnosti jak ho zabít. Tvůj plán není špatný, jen...Nesmíme zaútočit za noci, v té době je jejich výhoda. Je třeba je i odlákat a poté rozvrátit jejich sídlo do základů. Uvidíme, jak bude ten jejich brloh opevněný a poté se dohodneme s ostatními... Nehodlám rozhodovat za ni,a ni za celý klan, je to jen návrh. Zažila jsem si toho dost v dávných časech. nyní je toho méně, co můžu znát, jsem tu jen chvíli v bdělém stavu. V momentě něco ucítím, určitě to cítí i Cath. Je to pach člověka...je to ten hlupák spisovatel. Ohlédnu se a spatřím siluetu. Jestli nás bude sledovat, zemře. Po dalších pár krocích ucítím další vlkodlaky a silný pach těch ostrozubých potvor. Hádám, že jsme téměř tam...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 25. února 2009 18:25

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Cesta, téměř sídlo Liduprázdné ulice opravdu hrají v náš prospěch. Obě náhle nasadíme rychlé ostré tempo. Co mne sem přivádí? Mé úkoly v Ataurku, tedy Konstantinopoli... Co když je tak mladá, že ani Konstantinopol jí nebude známa? Ale nějaký dějepis za sebou jistě má... ...již skončily a rozhodla jsem se podívat se sem, za Viktorem. To je celý příběh. Její informace jsou pro mne nové. Byla jsem nějakou dobu v izolaci a to ne takové, do jaké mě zavřeli předtím...Zpropadení lovci! Izolace utajení mezi lidmi a další úkoly... Ne, toto se ke mně nedoneslo. To je opravdu nemilé překvapení. Chvíli uvažuji a probírám situaci ze všemožných úhlů... Děvče se poněkud hrne ke smrti... Zdá se mi to, nebo si nevěříš? Ač probudí i svého druhého vůdce, stále jsou možnosti jak ho zabít. Tvůj plán není špatný, jen...Nesmíme zaútočit za noci, v té době je jejich výhoda. Je třeba je i odlákat a poté rozvrátit jejich sídlo do základů. Uvidíme, jak bude ten jejich brloh opevněný a poté se dohodneme s ostatními... Nehodlám rozhodovat za ni,a ni za celý klan, je to jen návrh. Zažila jsem si toho dost v dávných časech. nyní je toho méně, co můžu znát, jsem tu jen chvíli v bdělém stavu. V momentě něco ucítím, určitě to cítí i Cath. Je to pach člověka...je to ten hlupák spisovatel. Ohlédnu se a spatřím siluetu. Jestli nás bude sledovat, zemře. Po dalších pár krocích ucítím další vlkodlaky a silný pach těch ostrozubých potvor. Hádám, že jsme téměř tam...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 25. února 2009 18:25

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Cesta, téměř sídlo Liduprázdné ulice opravdu hrají v náš prospěch. Obě náhle nasadíme rychlé ostré tempo. Co mne sem přivádí? Mé úkoly v Ataurku, tedy Konstantinopoli... Co když je tak mladá, že ani Konstantinopol jí nebude známa? Ale nějaký dějepis za sebou jistě má... ...již skončily a rozhodla jsem se podívat se sem, za Viktorem. To je celý příběh. Její informace jsou pro mne nové. Byla jsem nějakou dobu v izolaci a to ne takové, do jaké mě zavřeli předtím...Zpropadení lovci! Izolace utajení mezi lidmi a další úkoly... Ne, toto se ke mně nedoneslo. To je opravdu nemilé překvapení. Chvíli uvažuji a probírám situaci ze všemožných úhlů... Děvče se poněkud hrne ke smrti... Zdá se mi to, nebo si nevěříš? Ač probudí i svého druhého vůdce, stále jsou možnosti jak ho zabít. Tvůj plán není špatný, jen...Nesmíme zaútočit za noci, v té době je jejich výhoda. Je třeba je i odlákat a poté rozvrátit jejich sídlo do základů. Uvidíme, jak bude ten jejich brloh opevněný a poté se dohodneme s ostatními... Nehodlám rozhodovat za ni,a ni za celý klan, je to jen návrh. Zažila jsem si toho dost v dávných časech. nyní je toho méně, co můžu znát, jsem tu jen chvíli v bdělém stavu. V momentě něco ucítím, určitě to cítí i Cath. Je to pach člověka...je to ten hlupák spisovatel. Ohlédnu se a spatřím siluetu. Jestli nás bude sledovat, zemře. Po dalších pár krocích ucítím další vlkodlaky a silný pach těch ostrozubých potvor. Hádám, že jsme téměř tam...

Ardeth Bay - 26. února 2009 16:09

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů spolu s Craigem jsme se přiblížili ještě blíž k sídlu aby jsem se podívali na jejich zabezpečení. Při pohledu na sídlo si všimneme několika bezpečnostních kamer, zamřížovaných oken, vstupní dveře vypadají jak kdyby jim je prodala armáda. Při pohledu na tu pevnost mě napdne hned několik otázek To nás čekají nebo co? Takové opevnění, to budeme muset vymyslet nějáký plán. Co bude nejlepší? Chtělo by to aby jeden odlákal pozornost a tím zvýšil šanci na úspěch. Budu se muset domluvit s Craigem. štouchnu do Craiga abych mu řekl svůj plán, ale než hostihnu říct zavětřím další pach, vlkodlaka, kvůli síle pachu upírů nedokáži říct zda se blíží jeden nebo dva. Craigu myslím že by jsme se měli podívat na nově příchozí. Při dobívá tohodle budeme potřebovat každou ruku potom se vydám za pachem vlkodlaka, netrvá dlouho než ho najdu. Stojí ve stínu tak stále nevím jestli je sám nebo s někým konečně dorazili posili? řeknu s úsměvem počkám kdo se ukáže

Ardeth Bay - 26. února 2009 16:09

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů spolu s Craigem jsme se přiblížili ještě blíž k sídlu aby jsem se podívali na jejich zabezpečení. Při pohledu na sídlo si všimneme několika bezpečnostních kamer, zamřížovaných oken, vstupní dveře vypadají jak kdyby jim je prodala armáda. Při pohledu na tu pevnost mě napdne hned několik otázek To nás čekají nebo co? Takové opevnění, to budeme muset vymyslet nějáký plán. Co bude nejlepší? Chtělo by to aby jeden odlákal pozornost a tím zvýšil šanci na úspěch. Budu se muset domluvit s Craigem. štouchnu do Craiga abych mu řekl svůj plán, ale než hostihnu říct zavětřím další pach, vlkodlaka, kvůli síle pachu upírů nedokáži říct zda se blíží jeden nebo dva. Craigu myslím že by jsme se měli podívat na nově příchozí. Při dobívá tohodle budeme potřebovat každou ruku potom se vydám za pachem vlkodlaka, netrvá dlouho než ho najdu. Stojí ve stínu tak stále nevím jestli je sám nebo s někým konečně dorazili posili? řeknu s úsměvem počkám kdo se ukáže

Ardeth Bay - 26. února 2009 16:09

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů spolu s Craigem jsme se přiblížili ještě blíž k sídlu aby jsem se podívali na jejich zabezpečení. Při pohledu na sídlo si všimneme několika bezpečnostních kamer, zamřížovaných oken, vstupní dveře vypadají jak kdyby jim je prodala armáda. Při pohledu na tu pevnost mě napdne hned několik otázek To nás čekají nebo co? Takové opevnění, to budeme muset vymyslet nějáký plán. Co bude nejlepší? Chtělo by to aby jeden odlákal pozornost a tím zvýšil šanci na úspěch. Budu se muset domluvit s Craigem. štouchnu do Craiga abych mu řekl svůj plán, ale než hostihnu říct zavětřím další pach, vlkodlaka, kvůli síle pachu upírů nedokáži říct zda se blíží jeden nebo dva. Craigu myslím že by jsme se měli podívat na nově příchozí. Při dobívá tohodle budeme potřebovat každou ruku potom se vydám za pachem vlkodlaka, netrvá dlouho než ho najdu. Stojí ve stínu tak stále nevím jestli je sám nebo s někým konečně dorazili posili? řeknu s úsměvem počkám kdo se ukáže

Ardeth Bay - 26. února 2009 16:09

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů spolu s Craigem jsme se přiblížili ještě blíž k sídlu aby jsem se podívali na jejich zabezpečení. Při pohledu na sídlo si všimneme několika bezpečnostních kamer, zamřížovaných oken, vstupní dveře vypadají jak kdyby jim je prodala armáda. Při pohledu na tu pevnost mě napdne hned několik otázek To nás čekají nebo co? Takové opevnění, to budeme muset vymyslet nějáký plán. Co bude nejlepší? Chtělo by to aby jeden odlákal pozornost a tím zvýšil šanci na úspěch. Budu se muset domluvit s Craigem. štouchnu do Craiga abych mu řekl svůj plán, ale než hostihnu říct zavětřím další pach, vlkodlaka, kvůli síle pachu upírů nedokáži říct zda se blíží jeden nebo dva. Craigu myslím že by jsme se měli podívat na nově příchozí. Při dobívá tohodle budeme potřebovat každou ruku potom se vydám za pachem vlkodlaka, netrvá dlouho než ho najdu. Stojí ve stínu tak stále nevím jestli je sám nebo s někým konečně dorazili posili? řeknu s úsměvem počkám kdo se ukáže

Ardeth Bay - 26. února 2009 16:09

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů spolu s Craigem jsme se přiblížili ještě blíž k sídlu aby jsem se podívali na jejich zabezpečení. Při pohledu na sídlo si všimneme několika bezpečnostních kamer, zamřížovaných oken, vstupní dveře vypadají jak kdyby jim je prodala armáda. Při pohledu na tu pevnost mě napdne hned několik otázek To nás čekají nebo co? Takové opevnění, to budeme muset vymyslet nějáký plán. Co bude nejlepší? Chtělo by to aby jeden odlákal pozornost a tím zvýšil šanci na úspěch. Budu se muset domluvit s Craigem. štouchnu do Craiga abych mu řekl svůj plán, ale než hostihnu říct zavětřím další pach, vlkodlaka, kvůli síle pachu upírů nedokáži říct zda se blíží jeden nebo dva. Craigu myslím že by jsme se měli podívat na nově příchozí. Při dobívá tohodle budeme potřebovat každou ruku potom se vydám za pachem vlkodlaka, netrvá dlouho než ho najdu. Stojí ve stínu tak stále nevím jestli je sám nebo s někým konečně dorazili posili? řeknu s úsměvem počkám kdo se ukáže

Ardeth Bay - 26. února 2009 16:09

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů spolu s Craigem jsme se přiblížili ještě blíž k sídlu aby jsem se podívali na jejich zabezpečení. Při pohledu na sídlo si všimneme několika bezpečnostních kamer, zamřížovaných oken, vstupní dveře vypadají jak kdyby jim je prodala armáda. Při pohledu na tu pevnost mě napdne hned několik otázek To nás čekají nebo co? Takové opevnění, to budeme muset vymyslet nějáký plán. Co bude nejlepší? Chtělo by to aby jeden odlákal pozornost a tím zvýšil šanci na úspěch. Budu se muset domluvit s Craigem. štouchnu do Craiga abych mu řekl svůj plán, ale než hostihnu říct zavětřím další pach, vlkodlaka, kvůli síle pachu upírů nedokáži říct zda se blíží jeden nebo dva. Craigu myslím že by jsme se měli podívat na nově příchozí. Při dobívá tohodle budeme potřebovat každou ruku potom se vydám za pachem vlkodlaka, netrvá dlouho než ho najdu. Stojí ve stínu tak stále nevím jestli je sám nebo s někým konečně dorazili posili? řeknu s úsměvem počkám kdo se ukáže

Viktor - 27. února 2009 21:57

soukromá zpráva od Viktor pro Vězení a samota Vysel jsem v okovech a sledoval, jak žena odchází. Stále jsem se snažil postavit se na nohy, ale síla mě jako naschvál opustila. Nedokázal jsem se postavit a tím zmírnit pronikání stříbra do krve. Upíři se na mě dívali a posměšně se ksichtili: ,, Tak, jak ti šmakuje stříbro fešáku?" řechtali se na celé sklepení. Potom je to asi přestalo bavit, protože si mě přestali všímat. Zavřel jsem oči a snažil se spojit se svým bratrem, ale bylo to zjevně zbytečné, protože mě neslyšel. V duchu jsem se mu omlouval za všechno, za všechny hádky, které jsme spolu měli. Malou mříží procházelo do mé osamělé cely malinko měsičního světla, ale vítr ke mě přinesl pach něčeho hodně zajímavého. Cítil jsem zápach dalších vlkodlaků, což znamenalo, že mám šanci. Nemohli být příliš dalko, protože zápach byl zřetelný.

Viktor - 27. února 2009 21:57

soukromá zpráva od Viktor pro Vězení a samota Vysel jsem v okovech a sledoval, jak žena odchází. Stále jsem se snažil postavit se na nohy, ale síla mě jako naschvál opustila. Nedokázal jsem se postavit a tím zmírnit pronikání stříbra do krve. Upíři se na mě dívali a posměšně se ksichtili: ,, Tak, jak ti šmakuje stříbro fešáku?" řechtali se na celé sklepení. Potom je to asi přestalo bavit, protože si mě přestali všímat. Zavřel jsem oči a snažil se spojit se svým bratrem, ale bylo to zjevně zbytečné, protože mě neslyšel. V duchu jsem se mu omlouval za všechno, za všechny hádky, které jsme spolu měli. Malou mříží procházelo do mé osamělé cely malinko měsičního světla, ale vítr ke mě přinesl pach něčeho hodně zajímavého. Cítil jsem zápach dalších vlkodlaků, což znamenalo, že mám šanci. Nemohli být příliš dalko, protože zápach byl zřetelný.

Viktor - 27. února 2009 21:57

soukromá zpráva od Viktor pro Vězení a samota Vysel jsem v okovech a sledoval, jak žena odchází. Stále jsem se snažil postavit se na nohy, ale síla mě jako naschvál opustila. Nedokázal jsem se postavit a tím zmírnit pronikání stříbra do krve. Upíři se na mě dívali a posměšně se ksichtili: ,, Tak, jak ti šmakuje stříbro fešáku?" řechtali se na celé sklepení. Potom je to asi přestalo bavit, protože si mě přestali všímat. Zavřel jsem oči a snažil se spojit se svým bratrem, ale bylo to zjevně zbytečné, protože mě neslyšel. V duchu jsem se mu omlouval za všechno, za všechny hádky, které jsme spolu měli. Malou mříží procházelo do mé osamělé cely malinko měsičního světla, ale vítr ke mě přinesl pach něčeho hodně zajímavého. Cítil jsem zápach dalších vlkodlaků, což znamenalo, že mám šanci. Nemohli být příliš dalko, protože zápach byl zřetelný.

Viktor - 27. února 2009 21:57

soukromá zpráva od Viktor pro Vězení a samota Vysel jsem v okovech a sledoval, jak žena odchází. Stále jsem se snažil postavit se na nohy, ale síla mě jako naschvál opustila. Nedokázal jsem se postavit a tím zmírnit pronikání stříbra do krve. Upíři se na mě dívali a posměšně se ksichtili: ,, Tak, jak ti šmakuje stříbro fešáku?" řechtali se na celé sklepení. Potom je to asi přestalo bavit, protože si mě přestali všímat. Zavřel jsem oči a snažil se spojit se svým bratrem, ale bylo to zjevně zbytečné, protože mě neslyšel. V duchu jsem se mu omlouval za všechno, za všechny hádky, které jsme spolu měli. Malou mříží procházelo do mé osamělé cely malinko měsičního světla, ale vítr ke mě přinesl pach něčeho hodně zajímavého. Cítil jsem zápach dalších vlkodlaků, což znamenalo, že mám šanci. Nemohli být příliš dalko, protože zápach byl zřetelný.

Viktor - 27. února 2009 21:57

soukromá zpráva od Viktor pro Vězení a samota Vysel jsem v okovech a sledoval, jak žena odchází. Stále jsem se snažil postavit se na nohy, ale síla mě jako naschvál opustila. Nedokázal jsem se postavit a tím zmírnit pronikání stříbra do krve. Upíři se na mě dívali a posměšně se ksichtili: ,, Tak, jak ti šmakuje stříbro fešáku?" řechtali se na celé sklepení. Potom je to asi přestalo bavit, protože si mě přestali všímat. Zavřel jsem oči a snažil se spojit se svým bratrem, ale bylo to zjevně zbytečné, protože mě neslyšel. V duchu jsem se mu omlouval za všechno, za všechny hádky, které jsme spolu měli. Malou mříží procházelo do mé osamělé cely malinko měsičního světla, ale vítr ke mě přinesl pach něčeho hodně zajímavého. Cítil jsem zápach dalších vlkodlaků, což znamenalo, že mám šanci. Nemohli být příliš dalko, protože zápach byl zřetelný.

Viktor - 27. února 2009 21:57

soukromá zpráva od Viktor pro Vězení a samota Vysel jsem v okovech a sledoval, jak žena odchází. Stále jsem se snažil postavit se na nohy, ale síla mě jako naschvál opustila. Nedokázal jsem se postavit a tím zmírnit pronikání stříbra do krve. Upíři se na mě dívali a posměšně se ksichtili: ,, Tak, jak ti šmakuje stříbro fešáku?" řechtali se na celé sklepení. Potom je to asi přestalo bavit, protože si mě přestali všímat. Zavřel jsem oči a snažil se spojit se svým bratrem, ale bylo to zjevně zbytečné, protože mě neslyšel. V duchu jsem se mu omlouval za všechno, za všechny hádky, které jsme spolu měli. Malou mříží procházelo do mé osamělé cely malinko měsičního světla, ale vítr ke mě přinesl pach něčeho hodně zajímavého. Cítil jsem zápach dalších vlkodlaků, což znamenalo, že mám šanci. Nemohli být příliš dalko, protože zápach byl zřetelný.

Goldblood - 27. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Goldblood pro Před sídlem vlkodlaků se Vás sešlo celkem dost, ale pořád zde byla otázka, zda zvládnete upíry v tak nízkém počtu. Martin ani ostatní vlkodlaci ještě nedorazili, což bylo zarážející. Budete tedy útočit teď nebo ještě počkáte? Třeba se k Vám nakonec přidají i ostatní a s větší podporou je větší šance, že se dostanete dovnitř, bohužel také jste věděli, že čím déle budete čekat, tím je menší šance na to, zachránit Viktora. Třeba už není ani na živu, nemohli jste tušit, co se s ním děje a tak teď vyvstala otázka, kterározhodne.

Goldblood - 27. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Goldblood pro Před sídlem vlkodlaků se Vás sešlo celkem dost, ale pořád zde byla otázka, zda zvládnete upíry v tak nízkém počtu. Martin ani ostatní vlkodlaci ještě nedorazili, což bylo zarážející. Budete tedy útočit teď nebo ještě počkáte? Třeba se k Vám nakonec přidají i ostatní a s větší podporou je větší šance, že se dostanete dovnitř, bohužel také jste věděli, že čím déle budete čekat, tím je menší šance na to, zachránit Viktora. Třeba už není ani na živu, nemohli jste tušit, co se s ním děje a tak teď vyvstala otázka, kterározhodne.

Goldblood - 27. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Goldblood pro Před sídlem vlkodlaků se Vás sešlo celkem dost, ale pořád zde byla otázka, zda zvládnete upíry v tak nízkém počtu. Martin ani ostatní vlkodlaci ještě nedorazili, což bylo zarážející. Budete tedy útočit teď nebo ještě počkáte? Třeba se k Vám nakonec přidají i ostatní a s větší podporou je větší šance, že se dostanete dovnitř, bohužel také jste věděli, že čím déle budete čekat, tím je menší šance na to, zachránit Viktora. Třeba už není ani na živu, nemohli jste tušit, co se s ním děje a tak teď vyvstala otázka, kterározhodne.

Goldblood - 27. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Goldblood pro Před sídlem vlkodlaků se Vás sešlo celkem dost, ale pořád zde byla otázka, zda zvládnete upíry v tak nízkém počtu. Martin ani ostatní vlkodlaci ještě nedorazili, což bylo zarážející. Budete tedy útočit teď nebo ještě počkáte? Třeba se k Vám nakonec přidají i ostatní a s větší podporou je větší šance, že se dostanete dovnitř, bohužel také jste věděli, že čím déle budete čekat, tím je menší šance na to, zachránit Viktora. Třeba už není ani na živu, nemohli jste tušit, co se s ním děje a tak teď vyvstala otázka, kterározhodne.

Goldblood - 27. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Goldblood pro Před sídlem vlkodlaků se Vás sešlo celkem dost, ale pořád zde byla otázka, zda zvládnete upíry v tak nízkém počtu. Martin ani ostatní vlkodlaci ještě nedorazili, což bylo zarážející. Budete tedy útočit teď nebo ještě počkáte? Třeba se k Vám nakonec přidají i ostatní a s větší podporou je větší šance, že se dostanete dovnitř, bohužel také jste věděli, že čím déle budete čekat, tím je menší šance na to, zachránit Viktora. Třeba už není ani na živu, nemohli jste tušit, co se s ním děje a tak teď vyvstala otázka, kterározhodne.

Goldblood - 27. února 2009 22:00

soukromá zpráva od Goldblood pro Před sídlem vlkodlaků se Vás sešlo celkem dost, ale pořád zde byla otázka, zda zvládnete upíry v tak nízkém počtu. Martin ani ostatní vlkodlaci ještě nedorazili, což bylo zarážející. Budete tedy útočit teď nebo ještě počkáte? Třeba se k Vám nakonec přidají i ostatní a s větší podporou je větší šance, že se dostanete dovnitř, bohužel také jste věděli, že čím déle budete čekat, tím je menší šance na to, zachránit Viktora. Třeba už není ani na živu, nemohli jste tušit, co se s ním děje a tak teď vyvstala otázka, kterározhodne.

Eleanor - 28. února 2009 11:58

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Stále se schovávám kus od sídla, Josepha naprosto ignoruju. za nějakou dobu ke mě vítr donese něco co jsem hledala. Zápach mne dovede až k malému zamřížovanému okénku hned u země. Dovnitř svítí měsíční světlo. Skrz mříže vidím upíry a Victora připoutaného u zdi v okovech. Ta skutečnst mě ničí a naplňuje vztekem. Nenechala jsem je všimnout si mě a odběhla jsem dál. Přemýšlím, co dál. Můj pach není stejný jako vlkodlačí. Třeba bych je dokázala ošálit. Nikdo z nich mě ještě neviděl. Můj pach je velmi ropzdílný od vlkodlaků a jednou mi Victor řekl, že něco takové cítí poprvé v životě. Snad je to tím, že jsem první kdo se odmítl stát vlkodlakem. Jsem jen vlk. Proměním se zpět na člověka, a dojdu až k Josephovi a dalším. Poraň mě! Poraň mě tak, až poteče krev, která se dostane do nosu těm pijavicím.

Eleanor - 28. února 2009 11:58

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Stále se schovávám kus od sídla, Josepha naprosto ignoruju. za nějakou dobu ke mě vítr donese něco co jsem hledala. Zápach mne dovede až k malému zamřížovanému okénku hned u země. Dovnitř svítí měsíční světlo. Skrz mříže vidím upíry a Victora připoutaného u zdi v okovech. Ta skutečnst mě ničí a naplňuje vztekem. Nenechala jsem je všimnout si mě a odběhla jsem dál. Přemýšlím, co dál. Můj pach není stejný jako vlkodlačí. Třeba bych je dokázala ošálit. Nikdo z nich mě ještě neviděl. Můj pach je velmi ropzdílný od vlkodlaků a jednou mi Victor řekl, že něco takové cítí poprvé v životě. Snad je to tím, že jsem první kdo se odmítl stát vlkodlakem. Jsem jen vlk. Proměním se zpět na člověka, a dojdu až k Josephovi a dalším. Poraň mě! Poraň mě tak, až poteče krev, která se dostane do nosu těm pijavicím.

Eleanor - 28. února 2009 11:58

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Stále se schovávám kus od sídla, Josepha naprosto ignoruju. za nějakou dobu ke mě vítr donese něco co jsem hledala. Zápach mne dovede až k malému zamřížovanému okénku hned u země. Dovnitř svítí měsíční světlo. Skrz mříže vidím upíry a Victora připoutaného u zdi v okovech. Ta skutečnst mě ničí a naplňuje vztekem. Nenechala jsem je všimnout si mě a odběhla jsem dál. Přemýšlím, co dál. Můj pach není stejný jako vlkodlačí. Třeba bych je dokázala ošálit. Nikdo z nich mě ještě neviděl. Můj pach je velmi ropzdílný od vlkodlaků a jednou mi Victor řekl, že něco takové cítí poprvé v životě. Snad je to tím, že jsem první kdo se odmítl stát vlkodlakem. Jsem jen vlk. Proměním se zpět na člověka, a dojdu až k Josephovi a dalším. Poraň mě! Poraň mě tak, až poteče krev, která se dostane do nosu těm pijavicím.

Eleanor - 28. února 2009 11:58

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Stále se schovávám kus od sídla, Josepha naprosto ignoruju. za nějakou dobu ke mě vítr donese něco co jsem hledala. Zápach mne dovede až k malému zamřížovanému okénku hned u země. Dovnitř svítí měsíční světlo. Skrz mříže vidím upíry a Victora připoutaného u zdi v okovech. Ta skutečnst mě ničí a naplňuje vztekem. Nenechala jsem je všimnout si mě a odběhla jsem dál. Přemýšlím, co dál. Můj pach není stejný jako vlkodlačí. Třeba bych je dokázala ošálit. Nikdo z nich mě ještě neviděl. Můj pach je velmi ropzdílný od vlkodlaků a jednou mi Victor řekl, že něco takové cítí poprvé v životě. Snad je to tím, že jsem první kdo se odmítl stát vlkodlakem. Jsem jen vlk. Proměním se zpět na člověka, a dojdu až k Josephovi a dalším. Poraň mě! Poraň mě tak, až poteče krev, která se dostane do nosu těm pijavicím.

Eleanor - 28. února 2009 11:58

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Stále se schovávám kus od sídla, Josepha naprosto ignoruju. za nějakou dobu ke mě vítr donese něco co jsem hledala. Zápach mne dovede až k malému zamřížovanému okénku hned u země. Dovnitř svítí měsíční světlo. Skrz mříže vidím upíry a Victora připoutaného u zdi v okovech. Ta skutečnst mě ničí a naplňuje vztekem. Nenechala jsem je všimnout si mě a odběhla jsem dál. Přemýšlím, co dál. Můj pach není stejný jako vlkodlačí. Třeba bych je dokázala ošálit. Nikdo z nich mě ještě neviděl. Můj pach je velmi ropzdílný od vlkodlaků a jednou mi Victor řekl, že něco takové cítí poprvé v životě. Snad je to tím, že jsem první kdo se odmítl stát vlkodlakem. Jsem jen vlk. Proměním se zpět na člověka, a dojdu až k Josephovi a dalším. Poraň mě! Poraň mě tak, až poteče krev, která se dostane do nosu těm pijavicím.

Eleanor - 28. února 2009 11:58

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Stále se schovávám kus od sídla, Josepha naprosto ignoruju. za nějakou dobu ke mě vítr donese něco co jsem hledala. Zápach mne dovede až k malému zamřížovanému okénku hned u země. Dovnitř svítí měsíční světlo. Skrz mříže vidím upíry a Victora připoutaného u zdi v okovech. Ta skutečnst mě ničí a naplňuje vztekem. Nenechala jsem je všimnout si mě a odběhla jsem dál. Přemýšlím, co dál. Můj pach není stejný jako vlkodlačí. Třeba bych je dokázala ošálit. Nikdo z nich mě ještě neviděl. Můj pach je velmi ropzdílný od vlkodlaků a jednou mi Victor řekl, že něco takové cítí poprvé v životě. Snad je to tím, že jsem první kdo se odmítl stát vlkodlakem. Jsem jen vlk. Proměním se zpět na člověka, a dojdu až k Josephovi a dalším. Poraň mě! Poraň mě tak, až poteče krev, která se dostane do nosu těm pijavicím.

Eleanor - 28. února 2009 11:58

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Stále se schovávám kus od sídla, Josepha naprosto ignoruju. za nějakou dobu ke mě vítr donese něco co jsem hledala. Zápach mne dovede až k malému zamřížovanému okénku hned u země. Dovnitř svítí měsíční světlo. Skrz mříže vidím upíry a Victora připoutaného u zdi v okovech. Ta skutečnst mě ničí a naplňuje vztekem. Nenechala jsem je všimnout si mě a odběhla jsem dál. Přemýšlím, co dál. Můj pach není stejný jako vlkodlačí. Třeba bych je dokázala ošálit. Nikdo z nich mě ještě neviděl. Můj pach je velmi ropzdílný od vlkodlaků a jednou mi Victor řekl, že něco takové cítí poprvé v životě. Snad je to tím, že jsem první kdo se odmítl stát vlkodlakem. Jsem jen vlk. Proměním se zpět na člověka, a dojdu až k Josephovi a dalším. Poraň mě! Poraň mě tak, až poteče krev, která se dostane do nosu těm pijavicím.

Goldblood - 02. března 2009 11:49

soukromá zpráva od Goldblood pro Pracovní povinnosti Stála jsi s ostatními upíry v hlavní síni a poslouchala proslov nejvyšší upírky Alexandry o probuzení vašeho druhého vůdce Patrika ,, krvavého,, a přemítala o svých správnosti tohoto rozhodnutí. Byla pravda, že vlkodlaci byli díky tomu, že měli dva vůdce lépe organizovaní, ale bylo skutečně nutné budit Patrika o padesát let dřív než měl přijít jeho čas? Konečně jsi začala vnímat rozkazy, které jste dostali všichni os Saši. Měli jste hlídat chodby, ale ty jsi usoudila, stejně jako zbylí tví kolegové smrtonoši, že bude lepší soustředit se na důležitější úkoly. Lyra s Claudiusem odjeli ze sídla, aby sehnali potřebné ingredience do lektvaru pro Patrika. Geofrey a Evelína se rozhodli splnit své povinnosti a šli hlídkovat na chodby a ty jsi se rozhodla podívat do sklepení, kde byl podle nových, trochu znepokojivých zpráv držen jeden vlkodlak, pro pokusy. Netušila, co je pravdy na tom, že ten vlkodlak je jeden z vůdců vlkdolačího klanu, ale hodlala jsi se o tom přesvědčit, protože jestli to pravda byla, bylo pravděpodobné, že vlkodlaci si to nenchají líbit a zaútočí, pokusí se zachránit svého vůdce. Prošla jsi složitým bludištěm chodem až ses dostala do sklepení, které bylo speciálně upravené pro držní vlkodlaků, byly zde okovy z čistého stříbra, takže se nemohli přeměnit. Vešla jsi do jedné chráněné cely a spatřila mladého muže skoro bezvládně vyset v okovech, kdy se mu od zápěstí šířili do rukou tenké nitky černé barvy. Bylo poznat, že stříbro se mu dostalo do krve.

Marion de Dornier - 03. března 2009 16:52

soukromá zpráva od Marion de Dornier pro Pracovní povinnosti Stála jsem v temné, chladné hale jako mnoho dalších, jedna z mnoha bytostí, jež spojují dva podstatné existenciální body, původ a klan jménem Bloodseason seskupující upíry v boji proti odvěkému nepříteli, vlkodlakům - hnusným zrůdám požírajícím vše, co má alespoň špetku masa. Morální aspekt jejich konání je mi ukradený, co si namlouvat, nejsme o moc lepší, má nenávist k nim má vážnější důvod a hlubší kořeny, je dána tím, co se stalo před mnoha lety a na co nemohu, nechci, nikdy zapomenout, povraždění mé rodiny. Stála jsem v hale a poslouchala Alexandru, jednoho ze dvou vůdců klanu, která nás informovala o chystaném předčasném probuzení Patrika, druhého vůdce, přemítala jsem o skutečném důvodu, proč ho probudit. Samozřejmě jsem souhlasila s tím, že přítomnost dalšího vedoucího upíra pomůže našemu klanu k respektu a rozhodí morálku „plyšáků,“ ale pokud je mi známo, Saša svou roli zvládala dobře, neměli jsme problémy odrážet vlkodlačí útoky a klan pod jejíma rukama prospíval, nezdálo se, že by byla přítomnost Patrika nějak zvlášť nutná. Proč ho tedy probouzet a tolik riskovat, že se něco nepovede? Určitě v tom musí být něco víc. Alexandra začala dávat rozkazy, veskrze byly stejné, hlídat. Tušila jsem, že hlavním důvodem nebude až tak Patrikovo probuzení, jako novinka, jež začala kolovat mezi upíry, že v podzemní cele je uvězněn lykan, a prý ne ledajaký, snad dokonce jejich vůdce. Nevědělo se, zda – li je to skutečně pravda, ale jestli ano, mohlo by to mít fatální následky, jistě, můžeme získat spoustu informací, ale je nepochybné, že ho budou chtít zachránit, v době probuzení je to zvlášť nebezpečné. Jestli je to pravda, měli by ho co nejdřív zlomit a pak zabít, alespoň ho budem mít z krku a taky dostanem nad chlupáčema potřebnou výhodu, smrt vůdce by je mohla zlomit. Konečný vítězství! Skrz bludiště chodeb jsem se dostala až k celám. I kdyby ho přišli zachránit, tady se určitě ztratí. Bude snadné je rozprášit. Konečně jsem ho uviděla, byl mladý a docela hezký, na vlkodlaka. Mým tělem projelo jako blesk radostné uspokojení míchané vzedmutým vztekem, bylo krásné vidět ho trpět, bylo by však ještě krásnější vidět ho umírat, pomalu, bolestně… Jen s vypětím všech sil jsem potlačila touhu na místě ho zabít a skryla viditelné stopy po předchozím výbuchu emocí. Pomalu jsem vešla dovnitř, absolutně koncentrovaná na své chování, nesmí poznat žádnou z mých emocí, nesmím ukázat slabost. Došla jsem asi na dva metry od něj a dřepla si, chvíli jsem si hrála s hlínou na zemi a následně na něj pohrdavě pohlédla. Nakonec jsem vstala a došla až k němu, páchl jako špinavý pes. Posměšně jsem se usmála a konečně promluvila, rozhodla jsem se nechodit kolem horké kaše a rovnou to na něj vybalit a tak si zodpovědět otázku, která byla pro budoucí připravenost nutná. No co, buď to je on nebo není. Nemá důvod zapírat, ne tady. Litovala jsem, že jsem neznala podobu těch šašků, co lykany vedli, nemusela bych se teď trapně ujišťovat. „Slyšíš mě? Jak se ti líbí naše pohostinnost? Máš nadstandardní pokoj. Je dost pohodlný pro tak zvláštního hosta, jako jsi ty? Jaká čest hostit samotného vůdce našich ctěných vlkodlačích přátel…“ Lehce jsem se posměšně uklonila a čekala na jeho reakci.

Catherine De Grieux - 03. března 2009 17:21

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla pejrů Ta nejlepší Josephe. odpovím smrtonošovi s úsměvem a pomalu se svou společnicí vystoupíme ze stínů. Všimnu si, že se nás tu shromáždilo víc a dokonce mezi námi nechybí ani ta malá vlčice. Vedu s sebou jednoho z těch nejkrvelačnějších zabijáků mezi vlkodlaky. Je to Aadi Ivess. představím vlkodlačici a pohledem mu dám najevo aby se před ní držel zkrátka pokud chce přežít. Hned na to k nám přiběhne ta malá vlčice. Na obětování a návnadu je moc brzo ještě nemáme ani plán. Je od tebe milý, že se chceš za Viktora obětovat ale vydrž ještě tak pár minut a pak tě jako sladkou malinku předhodíme pejrům a oni si na tobě vskutku pochutnají. řeknu ji přátelsky jako bych mluvila k malému dítěti. No mezi vlkodlaky je. Nebo snad máme plán? otočím se pro jistotu k Josephovi se zvědavým pohledem.

Catherine De Grieux - 03. března 2009 17:21

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla pejrů Ta nejlepší Josephe. odpovím smrtonošovi s úsměvem a pomalu se svou společnicí vystoupíme ze stínů. Všimnu si, že se nás tu shromáždilo víc a dokonce mezi námi nechybí ani ta malá vlčice. Vedu s sebou jednoho z těch nejkrvelačnějších zabijáků mezi vlkodlaky. Je to Aadi Ivess. představím vlkodlačici a pohledem mu dám najevo aby se před ní držel zkrátka pokud chce přežít. Hned na to k nám přiběhne ta malá vlčice. Na obětování a návnadu je moc brzo ještě nemáme ani plán. Je od tebe milý, že se chceš za Viktora obětovat ale vydrž ještě tak pár minut a pak tě jako sladkou malinku předhodíme pejrům a oni si na tobě vskutku pochutnají. řeknu ji přátelsky jako bych mluvila k malému dítěti. No mezi vlkodlaky je. Nebo snad máme plán? otočím se pro jistotu k Josephovi se zvědavým pohledem.

Catherine De Grieux - 03. března 2009 17:21

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla pejrů Ta nejlepší Josephe. odpovím smrtonošovi s úsměvem a pomalu se svou společnicí vystoupíme ze stínů. Všimnu si, že se nás tu shromáždilo víc a dokonce mezi námi nechybí ani ta malá vlčice. Vedu s sebou jednoho z těch nejkrvelačnějších zabijáků mezi vlkodlaky. Je to Aadi Ivess. představím vlkodlačici a pohledem mu dám najevo aby se před ní držel zkrátka pokud chce přežít. Hned na to k nám přiběhne ta malá vlčice. Na obětování a návnadu je moc brzo ještě nemáme ani plán. Je od tebe milý, že se chceš za Viktora obětovat ale vydrž ještě tak pár minut a pak tě jako sladkou malinku předhodíme pejrům a oni si na tobě vskutku pochutnají. řeknu ji přátelsky jako bych mluvila k malému dítěti. No mezi vlkodlaky je. Nebo snad máme plán? otočím se pro jistotu k Josephovi se zvědavým pohledem.

Catherine De Grieux - 03. března 2009 17:21

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla pejrů Ta nejlepší Josephe. odpovím smrtonošovi s úsměvem a pomalu se svou společnicí vystoupíme ze stínů. Všimnu si, že se nás tu shromáždilo víc a dokonce mezi námi nechybí ani ta malá vlčice. Vedu s sebou jednoho z těch nejkrvelačnějších zabijáků mezi vlkodlaky. Je to Aadi Ivess. představím vlkodlačici a pohledem mu dám najevo aby se před ní držel zkrátka pokud chce přežít. Hned na to k nám přiběhne ta malá vlčice. Na obětování a návnadu je moc brzo ještě nemáme ani plán. Je od tebe milý, že se chceš za Viktora obětovat ale vydrž ještě tak pár minut a pak tě jako sladkou malinku předhodíme pejrům a oni si na tobě vskutku pochutnají. řeknu ji přátelsky jako bych mluvila k malému dítěti. No mezi vlkodlaky je. Nebo snad máme plán? otočím se pro jistotu k Josephovi se zvědavým pohledem.

Catherine De Grieux - 03. března 2009 17:21

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla pejrů Ta nejlepší Josephe. odpovím smrtonošovi s úsměvem a pomalu se svou společnicí vystoupíme ze stínů. Všimnu si, že se nás tu shromáždilo víc a dokonce mezi námi nechybí ani ta malá vlčice. Vedu s sebou jednoho z těch nejkrvelačnějších zabijáků mezi vlkodlaky. Je to Aadi Ivess. představím vlkodlačici a pohledem mu dám najevo aby se před ní držel zkrátka pokud chce přežít. Hned na to k nám přiběhne ta malá vlčice. Na obětování a návnadu je moc brzo ještě nemáme ani plán. Je od tebe milý, že se chceš za Viktora obětovat ale vydrž ještě tak pár minut a pak tě jako sladkou malinku předhodíme pejrům a oni si na tobě vskutku pochutnají. řeknu ji přátelsky jako bych mluvila k malému dítěti. No mezi vlkodlaky je. Nebo snad máme plán? otočím se pro jistotu k Josephovi se zvědavým pohledem.

Catherine De Grieux - 03. března 2009 17:21

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla pejrů Ta nejlepší Josephe. odpovím smrtonošovi s úsměvem a pomalu se svou společnicí vystoupíme ze stínů. Všimnu si, že se nás tu shromáždilo víc a dokonce mezi námi nechybí ani ta malá vlčice. Vedu s sebou jednoho z těch nejkrvelačnějších zabijáků mezi vlkodlaky. Je to Aadi Ivess. představím vlkodlačici a pohledem mu dám najevo aby se před ní držel zkrátka pokud chce přežít. Hned na to k nám přiběhne ta malá vlčice. Na obětování a návnadu je moc brzo ještě nemáme ani plán. Je od tebe milý, že se chceš za Viktora obětovat ale vydrž ještě tak pár minut a pak tě jako sladkou malinku předhodíme pejrům a oni si na tobě vskutku pochutnají. řeknu ji přátelsky jako bych mluvila k malému dítěti. No mezi vlkodlaky je. Nebo snad máme plán? otočím se pro jistotu k Josephovi se zvědavým pohledem.

Ardeth Bay - 03. března 2009 21:06

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla Když ze stínu vystoupí Catharina spolu ještě s jednou z mého druhu. Ona mě hned zaujme jelikož ji neznám a ani se nepamatuji že bych ji cítil v našem sídle. Buď je nová nebo se našemu druhu už delší donu vyhýbala. ASi to druhý jinak by Catherine neříkala že je dobrá v tom se tam však objeví Emily s tím že jí mám zranit. Zakroutím hlavou a nechám domluvit Catherinu a potom řeknu nechat se zranit ode mne by ses nechtěla nechat, jelikož zranění od mích zbraní se vlkodlakům špatně hojí. povítáhnu svojí katanu co mám danou pod svým dlouhým kabátem na zádech. Když se ojeví stříbrná čepel tak si myslím že to jí musí stačit. Otočím se opět k Catherině a na její otázku na plán řeknu Jejich sidlo je velice dobře hlídané a jejich bezpečnost vypadá nedobitně. potom se domlčím chvíli přemýšlím zda to má říct, potom se ale rozhodnu a sputím Kdyby jsme udělali frontální útoky tak by nás během chvíle všechny během chvíle zabili. Ale pokud uděláme lest můžeme naše stráty minimalizovat. Tak že uděláme útok na jeichhlavní bránu, který bude mít za úkol odlákat pozornost, toho bych se ujal asi já a Crairg, máme nějáké nevyřízené účty které tím dořešíme. A zbytek by zatím zaútočil zezadu a tím by se dostali do jejich pevnosti jednodušeji. jelikož všichni upíří by se vrhly na nás potom se podívám na všechny přítomné co oni na to

Ardeth Bay - 03. března 2009 21:06

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla Když ze stínu vystoupí Catharina spolu ještě s jednou z mého druhu. Ona mě hned zaujme jelikož ji neznám a ani se nepamatuji že bych ji cítil v našem sídle. Buď je nová nebo se našemu druhu už delší donu vyhýbala. ASi to druhý jinak by Catherine neříkala že je dobrá v tom se tam však objeví Emily s tím že jí mám zranit. Zakroutím hlavou a nechám domluvit Catherinu a potom řeknu nechat se zranit ode mne by ses nechtěla nechat, jelikož zranění od mích zbraní se vlkodlakům špatně hojí. povítáhnu svojí katanu co mám danou pod svým dlouhým kabátem na zádech. Když se ojeví stříbrná čepel tak si myslím že to jí musí stačit. Otočím se opět k Catherině a na její otázku na plán řeknu Jejich sidlo je velice dobře hlídané a jejich bezpečnost vypadá nedobitně. potom se domlčím chvíli přemýšlím zda to má říct, potom se ale rozhodnu a sputím Kdyby jsme udělali frontální útoky tak by nás během chvíle všechny během chvíle zabili. Ale pokud uděláme lest můžeme naše stráty minimalizovat. Tak že uděláme útok na jeichhlavní bránu, který bude mít za úkol odlákat pozornost, toho bych se ujal asi já a Crairg, máme nějáké nevyřízené účty které tím dořešíme. A zbytek by zatím zaútočil zezadu a tím by se dostali do jejich pevnosti jednodušeji. jelikož všichni upíří by se vrhly na nás potom se podívám na všechny přítomné co oni na to

Ardeth Bay - 03. března 2009 21:06

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla Když ze stínu vystoupí Catharina spolu ještě s jednou z mého druhu. Ona mě hned zaujme jelikož ji neznám a ani se nepamatuji že bych ji cítil v našem sídle. Buď je nová nebo se našemu druhu už delší donu vyhýbala. ASi to druhý jinak by Catherine neříkala že je dobrá v tom se tam však objeví Emily s tím že jí mám zranit. Zakroutím hlavou a nechám domluvit Catherinu a potom řeknu nechat se zranit ode mne by ses nechtěla nechat, jelikož zranění od mích zbraní se vlkodlakům špatně hojí. povítáhnu svojí katanu co mám danou pod svým dlouhým kabátem na zádech. Když se ojeví stříbrná čepel tak si myslím že to jí musí stačit. Otočím se opět k Catherině a na její otázku na plán řeknu Jejich sidlo je velice dobře hlídané a jejich bezpečnost vypadá nedobitně. potom se domlčím chvíli přemýšlím zda to má říct, potom se ale rozhodnu a sputím Kdyby jsme udělali frontální útoky tak by nás během chvíle všechny během chvíle zabili. Ale pokud uděláme lest můžeme naše stráty minimalizovat. Tak že uděláme útok na jeichhlavní bránu, který bude mít za úkol odlákat pozornost, toho bych se ujal asi já a Crairg, máme nějáké nevyřízené účty které tím dořešíme. A zbytek by zatím zaútočil zezadu a tím by se dostali do jejich pevnosti jednodušeji. jelikož všichni upíří by se vrhly na nás potom se podívám na všechny přítomné co oni na to

Ardeth Bay - 03. března 2009 21:06

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla Když ze stínu vystoupí Catharina spolu ještě s jednou z mého druhu. Ona mě hned zaujme jelikož ji neznám a ani se nepamatuji že bych ji cítil v našem sídle. Buď je nová nebo se našemu druhu už delší donu vyhýbala. ASi to druhý jinak by Catherine neříkala že je dobrá v tom se tam však objeví Emily s tím že jí mám zranit. Zakroutím hlavou a nechám domluvit Catherinu a potom řeknu nechat se zranit ode mne by ses nechtěla nechat, jelikož zranění od mích zbraní se vlkodlakům špatně hojí. povítáhnu svojí katanu co mám danou pod svým dlouhým kabátem na zádech. Když se ojeví stříbrná čepel tak si myslím že to jí musí stačit. Otočím se opět k Catherině a na její otázku na plán řeknu Jejich sidlo je velice dobře hlídané a jejich bezpečnost vypadá nedobitně. potom se domlčím chvíli přemýšlím zda to má říct, potom se ale rozhodnu a sputím Kdyby jsme udělali frontální útoky tak by nás během chvíle všechny během chvíle zabili. Ale pokud uděláme lest můžeme naše stráty minimalizovat. Tak že uděláme útok na jeichhlavní bránu, který bude mít za úkol odlákat pozornost, toho bych se ujal asi já a Crairg, máme nějáké nevyřízené účty které tím dořešíme. A zbytek by zatím zaútočil zezadu a tím by se dostali do jejich pevnosti jednodušeji. jelikož všichni upíří by se vrhly na nás potom se podívám na všechny přítomné co oni na to

Ardeth Bay - 03. března 2009 21:06

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla Když ze stínu vystoupí Catharina spolu ještě s jednou z mého druhu. Ona mě hned zaujme jelikož ji neznám a ani se nepamatuji že bych ji cítil v našem sídle. Buď je nová nebo se našemu druhu už delší donu vyhýbala. ASi to druhý jinak by Catherine neříkala že je dobrá v tom se tam však objeví Emily s tím že jí mám zranit. Zakroutím hlavou a nechám domluvit Catherinu a potom řeknu nechat se zranit ode mne by ses nechtěla nechat, jelikož zranění od mích zbraní se vlkodlakům špatně hojí. povítáhnu svojí katanu co mám danou pod svým dlouhým kabátem na zádech. Když se ojeví stříbrná čepel tak si myslím že to jí musí stačit. Otočím se opět k Catherině a na její otázku na plán řeknu Jejich sidlo je velice dobře hlídané a jejich bezpečnost vypadá nedobitně. potom se domlčím chvíli přemýšlím zda to má říct, potom se ale rozhodnu a sputím Kdyby jsme udělali frontální útoky tak by nás během chvíle všechny během chvíle zabili. Ale pokud uděláme lest můžeme naše stráty minimalizovat. Tak že uděláme útok na jeichhlavní bránu, který bude mít za úkol odlákat pozornost, toho bych se ujal asi já a Crairg, máme nějáké nevyřízené účty které tím dořešíme. A zbytek by zatím zaútočil zezadu a tím by se dostali do jejich pevnosti jednodušeji. jelikož všichni upíří by se vrhly na nás potom se podívám na všechny přítomné co oni na to

Ardeth Bay - 03. března 2009 21:06

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla Když ze stínu vystoupí Catharina spolu ještě s jednou z mého druhu. Ona mě hned zaujme jelikož ji neznám a ani se nepamatuji že bych ji cítil v našem sídle. Buď je nová nebo se našemu druhu už delší donu vyhýbala. ASi to druhý jinak by Catherine neříkala že je dobrá v tom se tam však objeví Emily s tím že jí mám zranit. Zakroutím hlavou a nechám domluvit Catherinu a potom řeknu nechat se zranit ode mne by ses nechtěla nechat, jelikož zranění od mích zbraní se vlkodlakům špatně hojí. povítáhnu svojí katanu co mám danou pod svým dlouhým kabátem na zádech. Když se ojeví stříbrná čepel tak si myslím že to jí musí stačit. Otočím se opět k Catherině a na její otázku na plán řeknu Jejich sidlo je velice dobře hlídané a jejich bezpečnost vypadá nedobitně. potom se domlčím chvíli přemýšlím zda to má říct, potom se ale rozhodnu a sputím Kdyby jsme udělali frontální útoky tak by nás během chvíle všechny během chvíle zabili. Ale pokud uděláme lest můžeme naše stráty minimalizovat. Tak že uděláme útok na jeichhlavní bránu, který bude mít za úkol odlákat pozornost, toho bych se ujal asi já a Crairg, máme nějáké nevyřízené účty které tím dořešíme. A zbytek by zatím zaútočil zezadu a tím by se dostali do jejich pevnosti jednodušeji. jelikož všichni upíří by se vrhly na nás potom se podívám na všechny přítomné co oni na to

Aadi *zlatoočka* Ivess - 04. března 2009 12:26

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Před sídlem upírů Přejdeme ka několika dalším vlkodlakům na místo, kde je na honosné sídlo "vznešených" dobrý výhled. několikrát jsem byla v takových sídlech, vždy mají slabinu v podzemních chodbách. Pokud chce někdo opravdu začít válku, nejlepší cestou je odbourat kanalizaci. Jsou tam mnohé chodby, často nehlídané, které vedou přímo do sídla. Catherine okamžitě spustí výčet mé krvelačnosti a to mi není příliš příjemné. Jindy by mi to vyhovovalo, ale před bitvou ti zoufalí upínají zbytečné naděje právě ke mně. A já jsem ta, co těží z toho, co je pro ni nejlepší...to jsou ty vražedné typy. Ale drahoušku, nechval dne před večerem, třeba vám nebudu vůbec užitečná... Zářivě se na ni usměji a ostatním kývnu na pozdrav. Po chvíli k nám přiběhne...něco...Není to člověk, ale nejsem si jistá, jestil je to vůbec vlkodlak. Výhružně ji pozoruji, Cath s ní mluví jako s dítětem, je tedy všem podřízená. Nesnáším podivné mixy našich druhů...podobné jsme lovili a hubili...tak to mělo zůstat od dob Saladina! Pokud chce pomoci zranit, ráda jí pohomohu a nepotřebuji k tomu zbraně. Mé vlastní ruce jsou zbraněmi. Přeje li si otevřenou zlomeninu, amputaci, cokoli. Öd pouhého natrhnutí či rozříznutí kůže, až po zabití holýma rukama! Vůdce této skvadry se honosí katanou. Jak hloupá móda u vlkodlaků, zbraň je to sice účinná, ale vlkodlaci mají mnohem více zbraní ve svém těle. Sama se sice honosím sbírkou těchto zbraní, ale všechny jsou od zabitých upírů, jelikož najít upíra bez katany je snad nemožné Už to poněkud hraničí se společenským klišé... Doufám, že nividím dobře a že to není ze stříbra. Jednak by se mu katana při sebemenším nárazu ohla jako z pryže, jelikož stříbro ej extrémě měkký kov, proto ze něj katany nejsou vyráběny. Snad to chlapec má pouze postříbřeno a ne vyrobeno z tohoto kovu. Další mou otázkou je proč má vlkodlak postříbřenou katanu...Nechávám to být a na otázky se pro jistotu neptám. Pohledem kontroluji stav opevnění a hledám slabé místo. Nebude tak těžké dostat se dovnitř, ale bude těžší zvládnout to, co nás tam čeká, dostat toho zbrklého hlupáka Viktora...a dostat se ven. Zajímalo by mě proč se nechal zavřít... S frontálními útoky máš pravdu, ale útok na hlavní bránu bude víc než očekáváný. Nesmíme podcent jejich množství. JE třeba najít slabší místa jejich obrany, přilákat je do léčky díky krvi. Buď si půjčíme náhodného kolemjdoucího, nebo ji... Pokynu směrem k malé vlčici... Poté tedy zaútočíte a zybtek se jiným slabším místem dostane přímo do domu a tam si poradí ne? Měli bychom ale jednak rychle! Promluvím rozhodně. NEmám zde sice žádné vůdčí zkušennosti,a le vypadá to, že mám mnohem více zkušenností, než oni všichny dohromady. Mnozí mi říkají, že mám manýry studených, ale to jsou právě ta rozvážná léta. spontánnost příjde až později při zabíjení, to je jisté...čekám na jejich konečné rozhodnutí, přičemž přes plot nahlížím dovnitř a hledám stráže. Mají lidské stráže? Lidské následovníky? Jestli ano, tak ti už jsou ztraceni a nás může být zase více...přemýšlím nahlas.

Aadi *zlatoočka* Ivess - 04. března 2009 12:26

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Před sídlem upírů Přejdeme ka několika dalším vlkodlakům na místo, kde je na honosné sídlo "vznešených" dobrý výhled. několikrát jsem byla v takových sídlech, vždy mají slabinu v podzemních chodbách. Pokud chce někdo opravdu začít válku, nejlepší cestou je odbourat kanalizaci. Jsou tam mnohé chodby, často nehlídané, které vedou přímo do sídla. Catherine okamžitě spustí výčet mé krvelačnosti a to mi není příliš příjemné. Jindy by mi to vyhovovalo, ale před bitvou ti zoufalí upínají zbytečné naděje právě ke mně. A já jsem ta, co těží z toho, co je pro ni nejlepší...to jsou ty vražedné typy. Ale drahoušku, nechval dne před večerem, třeba vám nebudu vůbec užitečná... Zářivě se na ni usměji a ostatním kývnu na pozdrav. Po chvíli k nám přiběhne...něco...Není to člověk, ale nejsem si jistá, jestil je to vůbec vlkodlak. Výhružně ji pozoruji, Cath s ní mluví jako s dítětem, je tedy všem podřízená. Nesnáším podivné mixy našich druhů...podobné jsme lovili a hubili...tak to mělo zůstat od dob Saladina! Pokud chce pomoci zranit, ráda jí pohomohu a nepotřebuji k tomu zbraně. Mé vlastní ruce jsou zbraněmi. Přeje li si otevřenou zlomeninu, amputaci, cokoli. Öd pouhého natrhnutí či rozříznutí kůže, až po zabití holýma rukama! Vůdce této skvadry se honosí katanou. Jak hloupá móda u vlkodlaků, zbraň je to sice účinná, ale vlkodlaci mají mnohem více zbraní ve svém těle. Sama se sice honosím sbírkou těchto zbraní, ale všechny jsou od zabitých upírů, jelikož najít upíra bez katany je snad nemožné Už to poněkud hraničí se společenským klišé... Doufám, že nividím dobře a že to není ze stříbra. Jednak by se mu katana při sebemenším nárazu ohla jako z pryže, jelikož stříbro ej extrémě měkký kov, proto ze něj katany nejsou vyráběny. Snad to chlapec má pouze postříbřeno a ne vyrobeno z tohoto kovu. Další mou otázkou je proč má vlkodlak postříbřenou katanu...Nechávám to být a na otázky se pro jistotu neptám. Pohledem kontroluji stav opevnění a hledám slabé místo. Nebude tak těžké dostat se dovnitř, ale bude těžší zvládnout to, co nás tam čeká, dostat toho zbrklého hlupáka Viktora...a dostat se ven. Zajímalo by mě proč se nechal zavřít... S frontálními útoky máš pravdu, ale útok na hlavní bránu bude víc než očekáváný. Nesmíme podcent jejich množství. JE třeba najít slabší místa jejich obrany, přilákat je do léčky díky krvi. Buď si půjčíme náhodného kolemjdoucího, nebo ji... Pokynu směrem k malé vlčici... Poté tedy zaútočíte a zybtek se jiným slabším místem dostane přímo do domu a tam si poradí ne? Měli bychom ale jednak rychle! Promluvím rozhodně. NEmám zde sice žádné vůdčí zkušennosti,a le vypadá to, že mám mnohem více zkušenností, než oni všichny dohromady. Mnozí mi říkají, že mám manýry studených, ale to jsou právě ta rozvážná léta. spontánnost příjde až později při zabíjení, to je jisté...čekám na jejich konečné rozhodnutí, přičemž přes plot nahlížím dovnitř a hledám stráže. Mají lidské stráže? Lidské následovníky? Jestli ano, tak ti už jsou ztraceni a nás může být zase více...přemýšlím nahlas.

Aadi *zlatoočka* Ivess - 04. března 2009 12:26

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Před sídlem upírů Přejdeme ka několika dalším vlkodlakům na místo, kde je na honosné sídlo "vznešených" dobrý výhled. několikrát jsem byla v takových sídlech, vždy mají slabinu v podzemních chodbách. Pokud chce někdo opravdu začít válku, nejlepší cestou je odbourat kanalizaci. Jsou tam mnohé chodby, často nehlídané, které vedou přímo do sídla. Catherine okamžitě spustí výčet mé krvelačnosti a to mi není příliš příjemné. Jindy by mi to vyhovovalo, ale před bitvou ti zoufalí upínají zbytečné naděje právě ke mně. A já jsem ta, co těží z toho, co je pro ni nejlepší...to jsou ty vražedné typy. Ale drahoušku, nechval dne před večerem, třeba vám nebudu vůbec užitečná... Zářivě se na ni usměji a ostatním kývnu na pozdrav. Po chvíli k nám přiběhne...něco...Není to člověk, ale nejsem si jistá, jestil je to vůbec vlkodlak. Výhružně ji pozoruji, Cath s ní mluví jako s dítětem, je tedy všem podřízená. Nesnáším podivné mixy našich druhů...podobné jsme lovili a hubili...tak to mělo zůstat od dob Saladina! Pokud chce pomoci zranit, ráda jí pohomohu a nepotřebuji k tomu zbraně. Mé vlastní ruce jsou zbraněmi. Přeje li si otevřenou zlomeninu, amputaci, cokoli. Öd pouhého natrhnutí či rozříznutí kůže, až po zabití holýma rukama! Vůdce této skvadry se honosí katanou. Jak hloupá móda u vlkodlaků, zbraň je to sice účinná, ale vlkodlaci mají mnohem více zbraní ve svém těle. Sama se sice honosím sbírkou těchto zbraní, ale všechny jsou od zabitých upírů, jelikož najít upíra bez katany je snad nemožné Už to poněkud hraničí se společenským klišé... Doufám, že nividím dobře a že to není ze stříbra. Jednak by se mu katana při sebemenším nárazu ohla jako z pryže, jelikož stříbro ej extrémě měkký kov, proto ze něj katany nejsou vyráběny. Snad to chlapec má pouze postříbřeno a ne vyrobeno z tohoto kovu. Další mou otázkou je proč má vlkodlak postříbřenou katanu...Nechávám to být a na otázky se pro jistotu neptám. Pohledem kontroluji stav opevnění a hledám slabé místo. Nebude tak těžké dostat se dovnitř, ale bude těžší zvládnout to, co nás tam čeká, dostat toho zbrklého hlupáka Viktora...a dostat se ven. Zajímalo by mě proč se nechal zavřít... S frontálními útoky máš pravdu, ale útok na hlavní bránu bude víc než očekáváný. Nesmíme podcent jejich množství. JE třeba najít slabší místa jejich obrany, přilákat je do léčky díky krvi. Buď si půjčíme náhodného kolemjdoucího, nebo ji... Pokynu směrem k malé vlčici... Poté tedy zaútočíte a zybtek se jiným slabším místem dostane přímo do domu a tam si poradí ne? Měli bychom ale jednak rychle! Promluvím rozhodně. NEmám zde sice žádné vůdčí zkušennosti,a le vypadá to, že mám mnohem více zkušenností, než oni všichny dohromady. Mnozí mi říkají, že mám manýry studených, ale to jsou právě ta rozvážná léta. spontánnost příjde až později při zabíjení, to je jisté...čekám na jejich konečné rozhodnutí, přičemž přes plot nahlížím dovnitř a hledám stráže. Mají lidské stráže? Lidské následovníky? Jestli ano, tak ti už jsou ztraceni a nás může být zase více...přemýšlím nahlas.

Aadi *zlatoočka* Ivess - 04. března 2009 12:26

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Před sídlem upírů Přejdeme ka několika dalším vlkodlakům na místo, kde je na honosné sídlo "vznešených" dobrý výhled. několikrát jsem byla v takových sídlech, vždy mají slabinu v podzemních chodbách. Pokud chce někdo opravdu začít válku, nejlepší cestou je odbourat kanalizaci. Jsou tam mnohé chodby, často nehlídané, které vedou přímo do sídla. Catherine okamžitě spustí výčet mé krvelačnosti a to mi není příliš příjemné. Jindy by mi to vyhovovalo, ale před bitvou ti zoufalí upínají zbytečné naděje právě ke mně. A já jsem ta, co těží z toho, co je pro ni nejlepší...to jsou ty vražedné typy. Ale drahoušku, nechval dne před večerem, třeba vám nebudu vůbec užitečná... Zářivě se na ni usměji a ostatním kývnu na pozdrav. Po chvíli k nám přiběhne...něco...Není to člověk, ale nejsem si jistá, jestil je to vůbec vlkodlak. Výhružně ji pozoruji, Cath s ní mluví jako s dítětem, je tedy všem podřízená. Nesnáším podivné mixy našich druhů...podobné jsme lovili a hubili...tak to mělo zůstat od dob Saladina! Pokud chce pomoci zranit, ráda jí pohomohu a nepotřebuji k tomu zbraně. Mé vlastní ruce jsou zbraněmi. Přeje li si otevřenou zlomeninu, amputaci, cokoli. Öd pouhého natrhnutí či rozříznutí kůže, až po zabití holýma rukama! Vůdce této skvadry se honosí katanou. Jak hloupá móda u vlkodlaků, zbraň je to sice účinná, ale vlkodlaci mají mnohem více zbraní ve svém těle. Sama se sice honosím sbírkou těchto zbraní, ale všechny jsou od zabitých upírů, jelikož najít upíra bez katany je snad nemožné Už to poněkud hraničí se společenským klišé... Doufám, že nividím dobře a že to není ze stříbra. Jednak by se mu katana při sebemenším nárazu ohla jako z pryže, jelikož stříbro ej extrémě měkký kov, proto ze něj katany nejsou vyráběny. Snad to chlapec má pouze postříbřeno a ne vyrobeno z tohoto kovu. Další mou otázkou je proč má vlkodlak postříbřenou katanu...Nechávám to být a na otázky se pro jistotu neptám. Pohledem kontroluji stav opevnění a hledám slabé místo. Nebude tak těžké dostat se dovnitř, ale bude těžší zvládnout to, co nás tam čeká, dostat toho zbrklého hlupáka Viktora...a dostat se ven. Zajímalo by mě proč se nechal zavřít... S frontálními útoky máš pravdu, ale útok na hlavní bránu bude víc než očekáváný. Nesmíme podcent jejich množství. JE třeba najít slabší místa jejich obrany, přilákat je do léčky díky krvi. Buď si půjčíme náhodného kolemjdoucího, nebo ji... Pokynu směrem k malé vlčici... Poté tedy zaútočíte a zybtek se jiným slabším místem dostane přímo do domu a tam si poradí ne? Měli bychom ale jednak rychle! Promluvím rozhodně. NEmám zde sice žádné vůdčí zkušennosti,a le vypadá to, že mám mnohem více zkušenností, než oni všichny dohromady. Mnozí mi říkají, že mám manýry studených, ale to jsou právě ta rozvážná léta. spontánnost příjde až později při zabíjení, to je jisté...čekám na jejich konečné rozhodnutí, přičemž přes plot nahlížím dovnitř a hledám stráže. Mají lidské stráže? Lidské následovníky? Jestli ano, tak ti už jsou ztraceni a nás může být zase více...přemýšlím nahlas.

Aadi *zlatoočka* Ivess - 04. března 2009 12:26

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Před sídlem upírů Přejdeme ka několika dalším vlkodlakům na místo, kde je na honosné sídlo "vznešených" dobrý výhled. několikrát jsem byla v takových sídlech, vždy mají slabinu v podzemních chodbách. Pokud chce někdo opravdu začít válku, nejlepší cestou je odbourat kanalizaci. Jsou tam mnohé chodby, často nehlídané, které vedou přímo do sídla. Catherine okamžitě spustí výčet mé krvelačnosti a to mi není příliš příjemné. Jindy by mi to vyhovovalo, ale před bitvou ti zoufalí upínají zbytečné naděje právě ke mně. A já jsem ta, co těží z toho, co je pro ni nejlepší...to jsou ty vražedné typy. Ale drahoušku, nechval dne před večerem, třeba vám nebudu vůbec užitečná... Zářivě se na ni usměji a ostatním kývnu na pozdrav. Po chvíli k nám přiběhne...něco...Není to člověk, ale nejsem si jistá, jestil je to vůbec vlkodlak. Výhružně ji pozoruji, Cath s ní mluví jako s dítětem, je tedy všem podřízená. Nesnáším podivné mixy našich druhů...podobné jsme lovili a hubili...tak to mělo zůstat od dob Saladina! Pokud chce pomoci zranit, ráda jí pohomohu a nepotřebuji k tomu zbraně. Mé vlastní ruce jsou zbraněmi. Přeje li si otevřenou zlomeninu, amputaci, cokoli. Öd pouhého natrhnutí či rozříznutí kůže, až po zabití holýma rukama! Vůdce této skvadry se honosí katanou. Jak hloupá móda u vlkodlaků, zbraň je to sice účinná, ale vlkodlaci mají mnohem více zbraní ve svém těle. Sama se sice honosím sbírkou těchto zbraní, ale všechny jsou od zabitých upírů, jelikož najít upíra bez katany je snad nemožné Už to poněkud hraničí se společenským klišé... Doufám, že nividím dobře a že to není ze stříbra. Jednak by se mu katana při sebemenším nárazu ohla jako z pryže, jelikož stříbro ej extrémě měkký kov, proto ze něj katany nejsou vyráběny. Snad to chlapec má pouze postříbřeno a ne vyrobeno z tohoto kovu. Další mou otázkou je proč má vlkodlak postříbřenou katanu...Nechávám to být a na otázky se pro jistotu neptám. Pohledem kontroluji stav opevnění a hledám slabé místo. Nebude tak těžké dostat se dovnitř, ale bude těžší zvládnout to, co nás tam čeká, dostat toho zbrklého hlupáka Viktora...a dostat se ven. Zajímalo by mě proč se nechal zavřít... S frontálními útoky máš pravdu, ale útok na hlavní bránu bude víc než očekáváný. Nesmíme podcent jejich množství. JE třeba najít slabší místa jejich obrany, přilákat je do léčky díky krvi. Buď si půjčíme náhodného kolemjdoucího, nebo ji... Pokynu směrem k malé vlčici... Poté tedy zaútočíte a zybtek se jiným slabším místem dostane přímo do domu a tam si poradí ne? Měli bychom ale jednak rychle! Promluvím rozhodně. NEmám zde sice žádné vůdčí zkušennosti,a le vypadá to, že mám mnohem více zkušenností, než oni všichny dohromady. Mnozí mi říkají, že mám manýry studených, ale to jsou právě ta rozvážná léta. spontánnost příjde až později při zabíjení, to je jisté...čekám na jejich konečné rozhodnutí, přičemž přes plot nahlížím dovnitř a hledám stráže. Mají lidské stráže? Lidské následovníky? Jestli ano, tak ti už jsou ztraceni a nás může být zase více...přemýšlím nahlas.

Aadi *zlatoočka* Ivess - 04. března 2009 12:26

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro Před sídlem upírů Přejdeme ka několika dalším vlkodlakům na místo, kde je na honosné sídlo "vznešených" dobrý výhled. několikrát jsem byla v takových sídlech, vždy mají slabinu v podzemních chodbách. Pokud chce někdo opravdu začít válku, nejlepší cestou je odbourat kanalizaci. Jsou tam mnohé chodby, často nehlídané, které vedou přímo do sídla. Catherine okamžitě spustí výčet mé krvelačnosti a to mi není příliš příjemné. Jindy by mi to vyhovovalo, ale před bitvou ti zoufalí upínají zbytečné naděje právě ke mně. A já jsem ta, co těží z toho, co je pro ni nejlepší...to jsou ty vražedné typy. Ale drahoušku, nechval dne před večerem, třeba vám nebudu vůbec užitečná... Zářivě se na ni usměji a ostatním kývnu na pozdrav. Po chvíli k nám přiběhne...něco...Není to člověk, ale nejsem si jistá, jestil je to vůbec vlkodlak. Výhružně ji pozoruji, Cath s ní mluví jako s dítětem, je tedy všem podřízená. Nesnáším podivné mixy našich druhů...podobné jsme lovili a hubili...tak to mělo zůstat od dob Saladina! Pokud chce pomoci zranit, ráda jí pohomohu a nepotřebuji k tomu zbraně. Mé vlastní ruce jsou zbraněmi. Přeje li si otevřenou zlomeninu, amputaci, cokoli. Öd pouhého natrhnutí či rozříznutí kůže, až po zabití holýma rukama! Vůdce této skvadry se honosí katanou. Jak hloupá móda u vlkodlaků, zbraň je to sice účinná, ale vlkodlaci mají mnohem více zbraní ve svém těle. Sama se sice honosím sbírkou těchto zbraní, ale všechny jsou od zabitých upírů, jelikož najít upíra bez katany je snad nemožné Už to poněkud hraničí se společenským klišé... Doufám, že nividím dobře a že to není ze stříbra. Jednak by se mu katana při sebemenším nárazu ohla jako z pryže, jelikož stříbro ej extrémě měkký kov, proto ze něj katany nejsou vyráběny. Snad to chlapec má pouze postříbřeno a ne vyrobeno z tohoto kovu. Další mou otázkou je proč má vlkodlak postříbřenou katanu...Nechávám to být a na otázky se pro jistotu neptám. Pohledem kontroluji stav opevnění a hledám slabé místo. Nebude tak těžké dostat se dovnitř, ale bude těžší zvládnout to, co nás tam čeká, dostat toho zbrklého hlupáka Viktora...a dostat se ven. Zajímalo by mě proč se nechal zavřít... S frontálními útoky máš pravdu, ale útok na hlavní bránu bude víc než očekáváný. Nesmíme podcent jejich množství. JE třeba najít slabší místa jejich obrany, přilákat je do léčky díky krvi. Buď si půjčíme náhodného kolemjdoucího, nebo ji... Pokynu směrem k malé vlčici... Poté tedy zaútočíte a zybtek se jiným slabším místem dostane přímo do domu a tam si poradí ne? Měli bychom ale jednak rychle! Promluvím rozhodně. NEmám zde sice žádné vůdčí zkušennosti,a le vypadá to, že mám mnohem více zkušenností, než oni všichny dohromady. Mnozí mi říkají, že mám manýry studených, ale to jsou právě ta rozvážná léta. spontánnost příjde až později při zabíjení, to je jisté...čekám na jejich konečné rozhodnutí, přičemž přes plot nahlížím dovnitř a hledám stráže. Mají lidské stráže? Lidské následovníky? Jestli ano, tak ti už jsou ztraceni a nás může být zase více...přemýšlím nahlas.

Ardeth Bay - 05. března 2009 09:46

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů poslechnu si co nám říká ta žena co přišla s Catherin a chvíli nad jejími slovy přemýšlím Na hledání slabiny v obraně je potřeba čas a ten my nemáme. Musíme zaútočit ale útok na hlavní bránu je opravdu očekávatelný, musíme se stejně rozdělit do dvou skupin, o tom se bavit s nikým nebudu. Jedna skupina odláká pozornost a druhá v ten okamžik musí prohledat jejich sídlo a najít Victora. podívám se opět po všech přítomných a řeknu Myslím že se shodneme nad tím, že musíme použít lest. Ale nalákat je na krev nám nepomůže, jelikož příjde jenom jeden nebo dva upíři. Musíme odlákat jejich pozornost něčím co je zaujme víc opět chvíli přemýšlím a zeptám se Asi tady nikdo z vás nemá nějákou trhavinu, kterou by jsme použili na odlákání pozornosti ani nečekám že by se někdo ozval, proto se podívám na pevnost upírů a přemýšlím co jiného

Ardeth Bay - 05. března 2009 09:46

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů poslechnu si co nám říká ta žena co přišla s Catherin a chvíli nad jejími slovy přemýšlím Na hledání slabiny v obraně je potřeba čas a ten my nemáme. Musíme zaútočit ale útok na hlavní bránu je opravdu očekávatelný, musíme se stejně rozdělit do dvou skupin, o tom se bavit s nikým nebudu. Jedna skupina odláká pozornost a druhá v ten okamžik musí prohledat jejich sídlo a najít Victora. podívám se opět po všech přítomných a řeknu Myslím že se shodneme nad tím, že musíme použít lest. Ale nalákat je na krev nám nepomůže, jelikož příjde jenom jeden nebo dva upíři. Musíme odlákat jejich pozornost něčím co je zaujme víc opět chvíli přemýšlím a zeptám se Asi tady nikdo z vás nemá nějákou trhavinu, kterou by jsme použili na odlákání pozornosti ani nečekám že by se někdo ozval, proto se podívám na pevnost upírů a přemýšlím co jiného

Ardeth Bay - 05. března 2009 09:46

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů poslechnu si co nám říká ta žena co přišla s Catherin a chvíli nad jejími slovy přemýšlím Na hledání slabiny v obraně je potřeba čas a ten my nemáme. Musíme zaútočit ale útok na hlavní bránu je opravdu očekávatelný, musíme se stejně rozdělit do dvou skupin, o tom se bavit s nikým nebudu. Jedna skupina odláká pozornost a druhá v ten okamžik musí prohledat jejich sídlo a najít Victora. podívám se opět po všech přítomných a řeknu Myslím že se shodneme nad tím, že musíme použít lest. Ale nalákat je na krev nám nepomůže, jelikož příjde jenom jeden nebo dva upíři. Musíme odlákat jejich pozornost něčím co je zaujme víc opět chvíli přemýšlím a zeptám se Asi tady nikdo z vás nemá nějákou trhavinu, kterou by jsme použili na odlákání pozornosti ani nečekám že by se někdo ozval, proto se podívám na pevnost upírů a přemýšlím co jiného

Ardeth Bay - 05. března 2009 09:46

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů poslechnu si co nám říká ta žena co přišla s Catherin a chvíli nad jejími slovy přemýšlím Na hledání slabiny v obraně je potřeba čas a ten my nemáme. Musíme zaútočit ale útok na hlavní bránu je opravdu očekávatelný, musíme se stejně rozdělit do dvou skupin, o tom se bavit s nikým nebudu. Jedna skupina odláká pozornost a druhá v ten okamžik musí prohledat jejich sídlo a najít Victora. podívám se opět po všech přítomných a řeknu Myslím že se shodneme nad tím, že musíme použít lest. Ale nalákat je na krev nám nepomůže, jelikož příjde jenom jeden nebo dva upíři. Musíme odlákat jejich pozornost něčím co je zaujme víc opět chvíli přemýšlím a zeptám se Asi tady nikdo z vás nemá nějákou trhavinu, kterou by jsme použili na odlákání pozornosti ani nečekám že by se někdo ozval, proto se podívám na pevnost upírů a přemýšlím co jiného

Ardeth Bay - 05. března 2009 09:46

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů poslechnu si co nám říká ta žena co přišla s Catherin a chvíli nad jejími slovy přemýšlím Na hledání slabiny v obraně je potřeba čas a ten my nemáme. Musíme zaútočit ale útok na hlavní bránu je opravdu očekávatelný, musíme se stejně rozdělit do dvou skupin, o tom se bavit s nikým nebudu. Jedna skupina odláká pozornost a druhá v ten okamžik musí prohledat jejich sídlo a najít Victora. podívám se opět po všech přítomných a řeknu Myslím že se shodneme nad tím, že musíme použít lest. Ale nalákat je na krev nám nepomůže, jelikož příjde jenom jeden nebo dva upíři. Musíme odlákat jejich pozornost něčím co je zaujme víc opět chvíli přemýšlím a zeptám se Asi tady nikdo z vás nemá nějákou trhavinu, kterou by jsme použili na odlákání pozornosti ani nečekám že by se někdo ozval, proto se podívám na pevnost upírů a přemýšlím co jiného

Ardeth Bay - 05. března 2009 09:46

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů poslechnu si co nám říká ta žena co přišla s Catherin a chvíli nad jejími slovy přemýšlím Na hledání slabiny v obraně je potřeba čas a ten my nemáme. Musíme zaútočit ale útok na hlavní bránu je opravdu očekávatelný, musíme se stejně rozdělit do dvou skupin, o tom se bavit s nikým nebudu. Jedna skupina odláká pozornost a druhá v ten okamžik musí prohledat jejich sídlo a najít Victora. podívám se opět po všech přítomných a řeknu Myslím že se shodneme nad tím, že musíme použít lest. Ale nalákat je na krev nám nepomůže, jelikož příjde jenom jeden nebo dva upíři. Musíme odlákat jejich pozornost něčím co je zaujme víc opět chvíli přemýšlím a zeptám se Asi tady nikdo z vás nemá nějákou trhavinu, kterou by jsme použili na odlákání pozornosti ani nečekám že by se někdo ozval, proto se podívám na pevnost upírů a přemýšlím co jiného

Ardeth Bay - 05. března 2009 09:46

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro u sídla upírů poslechnu si co nám říká ta žena co přišla s Catherin a chvíli nad jejími slovy přemýšlím Na hledání slabiny v obraně je potřeba čas a ten my nemáme. Musíme zaútočit ale útok na hlavní bránu je opravdu očekávatelný, musíme se stejně rozdělit do dvou skupin, o tom se bavit s nikým nebudu. Jedna skupina odláká pozornost a druhá v ten okamžik musí prohledat jejich sídlo a najít Victora. podívám se opět po všech přítomných a řeknu Myslím že se shodneme nad tím, že musíme použít lest. Ale nalákat je na krev nám nepomůže, jelikož příjde jenom jeden nebo dva upíři. Musíme odlákat jejich pozornost něčím co je zaujme víc opět chvíli přemýšlím a zeptám se Asi tady nikdo z vás nemá nějákou trhavinu, kterou by jsme použili na odlákání pozornosti ani nečekám že by se někdo ozval, proto se podívám na pevnost upírů a přemýšlím co jiného

Eleanor - 11. března 2009 09:05

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Poslouchám vše co se děje, to, že nikdo nesouhlasil s tím, co chci udělat se mi nelíbilo. Pořád mě berou jako hloupé štěně a nevěří mi. Můžete si alespoň poslechnout můj plán? Zavrčím, když mě všichni odmítnou, navíc na mě ta Catherinou vyzdvihována kouká jako na nějaký póvl či onuci. Ne každý se narodí jako učiněný vraždící maniak.. Pomyslím si kysele. Nikdo si nemůže vybrat svůj původ a já v něm hledám spíš výhody. Moje krev nesmrdí jako vaše! Skoro není poznat že je vlčí, tak proč to nepoužít jako lest? Může to klidně vypadat, že mne napadl vlkodlak a proto je tu spousta vlčích pachů. Dostala bych se třeba dovnitř a to se dá využít! Počítám s tím, že to jako obvykle odmítnout. Pořád mne vidí jako hloupé štěně, něco míň než jsou oni. Divím se, že mne už nepoužili jen jako hlídacího psa.

Eleanor - 11. března 2009 09:05

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Poslouchám vše co se děje, to, že nikdo nesouhlasil s tím, co chci udělat se mi nelíbilo. Pořád mě berou jako hloupé štěně a nevěří mi. Můžete si alespoň poslechnout můj plán? Zavrčím, když mě všichni odmítnou, navíc na mě ta Catherinou vyzdvihována kouká jako na nějaký póvl či onuci. Ne každý se narodí jako učiněný vraždící maniak.. Pomyslím si kysele. Nikdo si nemůže vybrat svůj původ a já v něm hledám spíš výhody. Moje krev nesmrdí jako vaše! Skoro není poznat že je vlčí, tak proč to nepoužít jako lest? Může to klidně vypadat, že mne napadl vlkodlak a proto je tu spousta vlčích pachů. Dostala bych se třeba dovnitř a to se dá využít! Počítám s tím, že to jako obvykle odmítnout. Pořád mne vidí jako hloupé štěně, něco míň než jsou oni. Divím se, že mne už nepoužili jen jako hlídacího psa.

Eleanor - 11. března 2009 09:05

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Poslouchám vše co se děje, to, že nikdo nesouhlasil s tím, co chci udělat se mi nelíbilo. Pořád mě berou jako hloupé štěně a nevěří mi. Můžete si alespoň poslechnout můj plán? Zavrčím, když mě všichni odmítnou, navíc na mě ta Catherinou vyzdvihována kouká jako na nějaký póvl či onuci. Ne každý se narodí jako učiněný vraždící maniak.. Pomyslím si kysele. Nikdo si nemůže vybrat svůj původ a já v něm hledám spíš výhody. Moje krev nesmrdí jako vaše! Skoro není poznat že je vlčí, tak proč to nepoužít jako lest? Může to klidně vypadat, že mne napadl vlkodlak a proto je tu spousta vlčích pachů. Dostala bych se třeba dovnitř a to se dá využít! Počítám s tím, že to jako obvykle odmítnout. Pořád mne vidí jako hloupé štěně, něco míň než jsou oni. Divím se, že mne už nepoužili jen jako hlídacího psa.

Eleanor - 11. března 2009 09:05

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Poslouchám vše co se děje, to, že nikdo nesouhlasil s tím, co chci udělat se mi nelíbilo. Pořád mě berou jako hloupé štěně a nevěří mi. Můžete si alespoň poslechnout můj plán? Zavrčím, když mě všichni odmítnou, navíc na mě ta Catherinou vyzdvihována kouká jako na nějaký póvl či onuci. Ne každý se narodí jako učiněný vraždící maniak.. Pomyslím si kysele. Nikdo si nemůže vybrat svůj původ a já v něm hledám spíš výhody. Moje krev nesmrdí jako vaše! Skoro není poznat že je vlčí, tak proč to nepoužít jako lest? Může to klidně vypadat, že mne napadl vlkodlak a proto je tu spousta vlčích pachů. Dostala bych se třeba dovnitř a to se dá využít! Počítám s tím, že to jako obvykle odmítnout. Pořád mne vidí jako hloupé štěně, něco míň než jsou oni. Divím se, že mne už nepoužili jen jako hlídacího psa.

Eleanor - 11. března 2009 09:05

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Poslouchám vše co se děje, to, že nikdo nesouhlasil s tím, co chci udělat se mi nelíbilo. Pořád mě berou jako hloupé štěně a nevěří mi. Můžete si alespoň poslechnout můj plán? Zavrčím, když mě všichni odmítnou, navíc na mě ta Catherinou vyzdvihována kouká jako na nějaký póvl či onuci. Ne každý se narodí jako učiněný vraždící maniak.. Pomyslím si kysele. Nikdo si nemůže vybrat svůj původ a já v něm hledám spíš výhody. Moje krev nesmrdí jako vaše! Skoro není poznat že je vlčí, tak proč to nepoužít jako lest? Může to klidně vypadat, že mne napadl vlkodlak a proto je tu spousta vlčích pachů. Dostala bych se třeba dovnitř a to se dá využít! Počítám s tím, že to jako obvykle odmítnout. Pořád mne vidí jako hloupé štěně, něco míň než jsou oni. Divím se, že mne už nepoužili jen jako hlídacího psa.

Eleanor - 11. března 2009 09:05

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Poslouchám vše co se děje, to, že nikdo nesouhlasil s tím, co chci udělat se mi nelíbilo. Pořád mě berou jako hloupé štěně a nevěří mi. Můžete si alespoň poslechnout můj plán? Zavrčím, když mě všichni odmítnou, navíc na mě ta Catherinou vyzdvihována kouká jako na nějaký póvl či onuci. Ne každý se narodí jako učiněný vraždící maniak.. Pomyslím si kysele. Nikdo si nemůže vybrat svůj původ a já v něm hledám spíš výhody. Moje krev nesmrdí jako vaše! Skoro není poznat že je vlčí, tak proč to nepoužít jako lest? Může to klidně vypadat, že mne napadl vlkodlak a proto je tu spousta vlčích pachů. Dostala bych se třeba dovnitř a to se dá využít! Počítám s tím, že to jako obvykle odmítnout. Pořád mne vidí jako hloupé štěně, něco míň než jsou oni. Divím se, že mne už nepoužili jen jako hlídacího psa.

Eleanor - 11. března 2009 09:05

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Poslouchám vše co se děje, to, že nikdo nesouhlasil s tím, co chci udělat se mi nelíbilo. Pořád mě berou jako hloupé štěně a nevěří mi. Můžete si alespoň poslechnout můj plán? Zavrčím, když mě všichni odmítnou, navíc na mě ta Catherinou vyzdvihována kouká jako na nějaký póvl či onuci. Ne každý se narodí jako učiněný vraždící maniak.. Pomyslím si kysele. Nikdo si nemůže vybrat svůj původ a já v něm hledám spíš výhody. Moje krev nesmrdí jako vaše! Skoro není poznat že je vlčí, tak proč to nepoužít jako lest? Může to klidně vypadat, že mne napadl vlkodlak a proto je tu spousta vlčích pachů. Dostala bych se třeba dovnitř a to se dá využít! Počítám s tím, že to jako obvykle odmítnout. Pořád mne vidí jako hloupé štěně, něco míň než jsou oni. Divím se, že mne už nepoužili jen jako hlídacího psa.

Eleanor - 11. března 2009 09:05

soukromá zpráva od Eleanor pro U sídla Poslouchám vše co se děje, to, že nikdo nesouhlasil s tím, co chci udělat se mi nelíbilo. Pořád mě berou jako hloupé štěně a nevěří mi. Můžete si alespoň poslechnout můj plán? Zavrčím, když mě všichni odmítnou, navíc na mě ta Catherinou vyzdvihována kouká jako na nějaký póvl či onuci. Ne každý se narodí jako učiněný vraždící maniak.. Pomyslím si kysele. Nikdo si nemůže vybrat svůj původ a já v něm hledám spíš výhody. Moje krev nesmrdí jako vaše! Skoro není poznat že je vlčí, tak proč to nepoužít jako lest? Může to klidně vypadat, že mne napadl vlkodlak a proto je tu spousta vlčích pachů. Dostala bych se třeba dovnitř a to se dá využít! Počítám s tím, že to jako obvykle odmítnout. Pořád mne vidí jako hloupé štěně, něco míň než jsou oni. Divím se, že mne už nepoužili jen jako hlídacího psa.

Viktor - 11. března 2009 13:14

soukromá zpráva od Viktor pro Cela a zase ne sám Z přemítání o tom, kolik mám ještě šancí na záchranu, mě vyrušila upírka, která vešla dovnitř do cely. Tuhle jsem ještě neznal. Střídalo se to tady jako ponožky a těch, co byli zvědaví na to, koho tady vlastně drží, přibývalo. Chvíli se držela ode mě dál, jako kdyby zkoumala, jestli jsem pro ni nebezpečný, pak asi usoudila, že nejsem a tak přistoupila blíž a začala se mě posměšně vyptávat, jestli jsem spokojen se zařízením místnosti a jestli je to pro mě dost pohodlné, když jsem ten vůdce vlkodlaků. Znechuceně jsem se na ní podíval. ,, Myslím, že je ti do toho, jak se cítím kulový!" odbudu ji slabým hlasem. Neměl jsem náladu s někým se vybavovat. Potřeboval jsem šetřit sílu, ale pochyboval jsem, že mi to bude někdy dopřáno, vzhledem k tomu, že jsem byl v takové situaci, tak jsem musel počítat i s tím nejhorším. ,, Co ode mě sakra chcete? Nechte mě alespoň v klidu zdechnout!" zavrčím bojovně, ale už jsem neměl ani ponětí, jak moc výhružně to znělo, jestli jsem spíš nezněl jako zoufalec.

Aadi *zlatoočka* Ivess - 11. března 2009 13:51

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro u sídla Muži!!! Pokud není po jejich a nenechá se udělat velké bum, aby mohli být hrdiny a vskočit tama v přívalu ohně tak nejsou spokojení!!! I krev nám poslouží dobře, jak jsem řekla...upíři jsou nesmírně hloupá a nenasytná stvoření, pokud jde o krmi. Nepřilákáme ty výsadně postavené, ale přilákáme většinu. To, že pak tu kořist, která bude krvácet roztrhají, to už nebude naše starost, ale když se do toho děvče chce pustit... větu nedokončím a s lehkým výsměchem hledím na vlčici. Jenže ten možná vůdce této skvadry je hrdý muž a ikdyž mají ženy více zkušenností tak nebude poslouchat, protože má svou hrdost a musí se přijít s jeho plánem!!§ Jak typické! Napadá mne řešení, že pokud bych vyskočila na tuto zeď a obhlídla si jak to uvnitř vypadá, myslím, že bych se dovnitř dokázala dostat. Psi přede mnou utečou...s pár upíry si poradím a tohle nesnesitelné vyčekávání je nám zde houby platné... Zavětřím upíří hlídku... Hodláte li tu ještě chvíli debatovat, tak vám doporučuji najít si jiné vhodné místo. Shodli jsme se na lsti...použijme ji, plus další útek někde jinde, zbytek se dostane do sídla...ale co byste mne poslouchali, neznáte mne..to bude tím, že nestudujete historii a nemáte ke mě důvěru, jsem tu jen jako další síla, ale jednu dobrou radu mám. Rozhodněte se okamžitě!!! syknu netrpělivě , téměř to procedím mezi zuby, začínám být lehce zuřivá, jen se hloupě dohadují jak banda děcek...to by se u mě stát nemohlo!!!

Aadi *zlatoočka* Ivess - 11. března 2009 13:51

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro u sídla Muži!!! Pokud není po jejich a nenechá se udělat velké bum, aby mohli být hrdiny a vskočit tama v přívalu ohně tak nejsou spokojení!!! I krev nám poslouží dobře, jak jsem řekla...upíři jsou nesmírně hloupá a nenasytná stvoření, pokud jde o krmi. Nepřilákáme ty výsadně postavené, ale přilákáme většinu. To, že pak tu kořist, která bude krvácet roztrhají, to už nebude naše starost, ale když se do toho děvče chce pustit... větu nedokončím a s lehkým výsměchem hledím na vlčici. Jenže ten možná vůdce této skvadry je hrdý muž a ikdyž mají ženy více zkušenností tak nebude poslouchat, protože má svou hrdost a musí se přijít s jeho plánem!!§ Jak typické! Napadá mne řešení, že pokud bych vyskočila na tuto zeď a obhlídla si jak to uvnitř vypadá, myslím, že bych se dovnitř dokázala dostat. Psi přede mnou utečou...s pár upíry si poradím a tohle nesnesitelné vyčekávání je nám zde houby platné... Zavětřím upíří hlídku... Hodláte li tu ještě chvíli debatovat, tak vám doporučuji najít si jiné vhodné místo. Shodli jsme se na lsti...použijme ji, plus další útek někde jinde, zbytek se dostane do sídla...ale co byste mne poslouchali, neznáte mne..to bude tím, že nestudujete historii a nemáte ke mě důvěru, jsem tu jen jako další síla, ale jednu dobrou radu mám. Rozhodněte se okamžitě!!! syknu netrpělivě , téměř to procedím mezi zuby, začínám být lehce zuřivá, jen se hloupě dohadují jak banda děcek...to by se u mě stát nemohlo!!!

Aadi *zlatoočka* Ivess - 11. března 2009 13:51

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro u sídla Muži!!! Pokud není po jejich a nenechá se udělat velké bum, aby mohli být hrdiny a vskočit tama v přívalu ohně tak nejsou spokojení!!! I krev nám poslouží dobře, jak jsem řekla...upíři jsou nesmírně hloupá a nenasytná stvoření, pokud jde o krmi. Nepřilákáme ty výsadně postavené, ale přilákáme většinu. To, že pak tu kořist, která bude krvácet roztrhají, to už nebude naše starost, ale když se do toho děvče chce pustit... větu nedokončím a s lehkým výsměchem hledím na vlčici. Jenže ten možná vůdce této skvadry je hrdý muž a ikdyž mají ženy více zkušenností tak nebude poslouchat, protože má svou hrdost a musí se přijít s jeho plánem!!§ Jak typické! Napadá mne řešení, že pokud bych vyskočila na tuto zeď a obhlídla si jak to uvnitř vypadá, myslím, že bych se dovnitř dokázala dostat. Psi přede mnou utečou...s pár upíry si poradím a tohle nesnesitelné vyčekávání je nám zde houby platné... Zavětřím upíří hlídku... Hodláte li tu ještě chvíli debatovat, tak vám doporučuji najít si jiné vhodné místo. Shodli jsme se na lsti...použijme ji, plus další útek někde jinde, zbytek se dostane do sídla...ale co byste mne poslouchali, neznáte mne..to bude tím, že nestudujete historii a nemáte ke mě důvěru, jsem tu jen jako další síla, ale jednu dobrou radu mám. Rozhodněte se okamžitě!!! syknu netrpělivě , téměř to procedím mezi zuby, začínám být lehce zuřivá, jen se hloupě dohadují jak banda děcek...to by se u mě stát nemohlo!!!

Aadi *zlatoočka* Ivess - 11. března 2009 13:51

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro u sídla Muži!!! Pokud není po jejich a nenechá se udělat velké bum, aby mohli být hrdiny a vskočit tama v přívalu ohně tak nejsou spokojení!!! I krev nám poslouží dobře, jak jsem řekla...upíři jsou nesmírně hloupá a nenasytná stvoření, pokud jde o krmi. Nepřilákáme ty výsadně postavené, ale přilákáme většinu. To, že pak tu kořist, která bude krvácet roztrhají, to už nebude naše starost, ale když se do toho děvče chce pustit... větu nedokončím a s lehkým výsměchem hledím na vlčici. Jenže ten možná vůdce této skvadry je hrdý muž a ikdyž mají ženy více zkušenností tak nebude poslouchat, protože má svou hrdost a musí se přijít s jeho plánem!!§ Jak typické! Napadá mne řešení, že pokud bych vyskočila na tuto zeď a obhlídla si jak to uvnitř vypadá, myslím, že bych se dovnitř dokázala dostat. Psi přede mnou utečou...s pár upíry si poradím a tohle nesnesitelné vyčekávání je nám zde houby platné... Zavětřím upíří hlídku... Hodláte li tu ještě chvíli debatovat, tak vám doporučuji najít si jiné vhodné místo. Shodli jsme se na lsti...použijme ji, plus další útek někde jinde, zbytek se dostane do sídla...ale co byste mne poslouchali, neznáte mne..to bude tím, že nestudujete historii a nemáte ke mě důvěru, jsem tu jen jako další síla, ale jednu dobrou radu mám. Rozhodněte se okamžitě!!! syknu netrpělivě , téměř to procedím mezi zuby, začínám být lehce zuřivá, jen se hloupě dohadují jak banda děcek...to by se u mě stát nemohlo!!!

Aadi *zlatoočka* Ivess - 11. března 2009 13:51

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro u sídla Muži!!! Pokud není po jejich a nenechá se udělat velké bum, aby mohli být hrdiny a vskočit tama v přívalu ohně tak nejsou spokojení!!! I krev nám poslouží dobře, jak jsem řekla...upíři jsou nesmírně hloupá a nenasytná stvoření, pokud jde o krmi. Nepřilákáme ty výsadně postavené, ale přilákáme většinu. To, že pak tu kořist, která bude krvácet roztrhají, to už nebude naše starost, ale když se do toho děvče chce pustit... větu nedokončím a s lehkým výsměchem hledím na vlčici. Jenže ten možná vůdce této skvadry je hrdý muž a ikdyž mají ženy více zkušenností tak nebude poslouchat, protože má svou hrdost a musí se přijít s jeho plánem!!§ Jak typické! Napadá mne řešení, že pokud bych vyskočila na tuto zeď a obhlídla si jak to uvnitř vypadá, myslím, že bych se dovnitř dokázala dostat. Psi přede mnou utečou...s pár upíry si poradím a tohle nesnesitelné vyčekávání je nám zde houby platné... Zavětřím upíří hlídku... Hodláte li tu ještě chvíli debatovat, tak vám doporučuji najít si jiné vhodné místo. Shodli jsme se na lsti...použijme ji, plus další útek někde jinde, zbytek se dostane do sídla...ale co byste mne poslouchali, neznáte mne..to bude tím, že nestudujete historii a nemáte ke mě důvěru, jsem tu jen jako další síla, ale jednu dobrou radu mám. Rozhodněte se okamžitě!!! syknu netrpělivě , téměř to procedím mezi zuby, začínám být lehce zuřivá, jen se hloupě dohadují jak banda děcek...to by se u mě stát nemohlo!!!

Aadi *zlatoočka* Ivess - 11. března 2009 13:51

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro u sídla Muži!!! Pokud není po jejich a nenechá se udělat velké bum, aby mohli být hrdiny a vskočit tama v přívalu ohně tak nejsou spokojení!!! I krev nám poslouží dobře, jak jsem řekla...upíři jsou nesmírně hloupá a nenasytná stvoření, pokud jde o krmi. Nepřilákáme ty výsadně postavené, ale přilákáme většinu. To, že pak tu kořist, která bude krvácet roztrhají, to už nebude naše starost, ale když se do toho děvče chce pustit... větu nedokončím a s lehkým výsměchem hledím na vlčici. Jenže ten možná vůdce této skvadry je hrdý muž a ikdyž mají ženy více zkušenností tak nebude poslouchat, protože má svou hrdost a musí se přijít s jeho plánem!!§ Jak typické! Napadá mne řešení, že pokud bych vyskočila na tuto zeď a obhlídla si jak to uvnitř vypadá, myslím, že bych se dovnitř dokázala dostat. Psi přede mnou utečou...s pár upíry si poradím a tohle nesnesitelné vyčekávání je nám zde houby platné... Zavětřím upíří hlídku... Hodláte li tu ještě chvíli debatovat, tak vám doporučuji najít si jiné vhodné místo. Shodli jsme se na lsti...použijme ji, plus další útek někde jinde, zbytek se dostane do sídla...ale co byste mne poslouchali, neznáte mne..to bude tím, že nestudujete historii a nemáte ke mě důvěru, jsem tu jen jako další síla, ale jednu dobrou radu mám. Rozhodněte se okamžitě!!! syknu netrpělivě , téměř to procedím mezi zuby, začínám být lehce zuřivá, jen se hloupě dohadují jak banda děcek...to by se u mě stát nemohlo!!!

Aadi *zlatoočka* Ivess - 11. března 2009 13:51

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro u sídla Muži!!! Pokud není po jejich a nenechá se udělat velké bum, aby mohli být hrdiny a vskočit tama v přívalu ohně tak nejsou spokojení!!! I krev nám poslouží dobře, jak jsem řekla...upíři jsou nesmírně hloupá a nenasytná stvoření, pokud jde o krmi. Nepřilákáme ty výsadně postavené, ale přilákáme většinu. To, že pak tu kořist, která bude krvácet roztrhají, to už nebude naše starost, ale když se do toho děvče chce pustit... větu nedokončím a s lehkým výsměchem hledím na vlčici. Jenže ten možná vůdce této skvadry je hrdý muž a ikdyž mají ženy více zkušenností tak nebude poslouchat, protože má svou hrdost a musí se přijít s jeho plánem!!§ Jak typické! Napadá mne řešení, že pokud bych vyskočila na tuto zeď a obhlídla si jak to uvnitř vypadá, myslím, že bych se dovnitř dokázala dostat. Psi přede mnou utečou...s pár upíry si poradím a tohle nesnesitelné vyčekávání je nám zde houby platné... Zavětřím upíří hlídku... Hodláte li tu ještě chvíli debatovat, tak vám doporučuji najít si jiné vhodné místo. Shodli jsme se na lsti...použijme ji, plus další útek někde jinde, zbytek se dostane do sídla...ale co byste mne poslouchali, neznáte mne..to bude tím, že nestudujete historii a nemáte ke mě důvěru, jsem tu jen jako další síla, ale jednu dobrou radu mám. Rozhodněte se okamžitě!!! syknu netrpělivě , téměř to procedím mezi zuby, začínám být lehce zuřivá, jen se hloupě dohadují jak banda děcek...to by se u mě stát nemohlo!!!

Catherine De Grieux - 11. března 2009 16:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla Sleduji mládě a Aadi. Ty dvě se už od pohledu moc nemusí. Štěně, protože je s ní zacházeno tak jak by mělo a Aadi...protože ona to sama ví. Na tváři se mi objeví mírný úsměv. Já souhlasím s Aadi. Pokud chce ten prcek umřít tak ji tam šoupnem. Stejně tak souhlasím i v tom, že pokud tu budem dál takhle stát a nic nedělat bude pozdě. řeknu pevným hlasem pročež pohledem přejedu okolí kolik se tu shromáždilo lykanů. Dost na to aby se vytvořili oddíly. projede mi hlavou. Bojuješ ráda sama? Nebo velíš? prohodím směrem k Zaltoočce koukajíc stále na tu masu těl. Až po chvíli svůj pohled stočím k naší nové společnici s mírným dravým úsměvem a jiskrami v očích. Je odhodlaná a má toho dost za sebou. Bude vědět jak někoho vést. Nebo jak se někam protáhnout sama... zhodnotím rychle co jsem o ní byla schopná do těď vysledovat a co jsem o ní už věděla.

Catherine De Grieux - 11. března 2009 16:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla Sleduji mládě a Aadi. Ty dvě se už od pohledu moc nemusí. Štěně, protože je s ní zacházeno tak jak by mělo a Aadi...protože ona to sama ví. Na tváři se mi objeví mírný úsměv. Já souhlasím s Aadi. Pokud chce ten prcek umřít tak ji tam šoupnem. Stejně tak souhlasím i v tom, že pokud tu budem dál takhle stát a nic nedělat bude pozdě. řeknu pevným hlasem pročež pohledem přejedu okolí kolik se tu shromáždilo lykanů. Dost na to aby se vytvořili oddíly. projede mi hlavou. Bojuješ ráda sama? Nebo velíš? prohodím směrem k Zaltoočce koukajíc stále na tu masu těl. Až po chvíli svůj pohled stočím k naší nové společnici s mírným dravým úsměvem a jiskrami v očích. Je odhodlaná a má toho dost za sebou. Bude vědět jak někoho vést. Nebo jak se někam protáhnout sama... zhodnotím rychle co jsem o ní byla schopná do těď vysledovat a co jsem o ní už věděla.

Catherine De Grieux - 11. března 2009 16:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla Sleduji mládě a Aadi. Ty dvě se už od pohledu moc nemusí. Štěně, protože je s ní zacházeno tak jak by mělo a Aadi...protože ona to sama ví. Na tváři se mi objeví mírný úsměv. Já souhlasím s Aadi. Pokud chce ten prcek umřít tak ji tam šoupnem. Stejně tak souhlasím i v tom, že pokud tu budem dál takhle stát a nic nedělat bude pozdě. řeknu pevným hlasem pročež pohledem přejedu okolí kolik se tu shromáždilo lykanů. Dost na to aby se vytvořili oddíly. projede mi hlavou. Bojuješ ráda sama? Nebo velíš? prohodím směrem k Zaltoočce koukajíc stále na tu masu těl. Až po chvíli svůj pohled stočím k naší nové společnici s mírným dravým úsměvem a jiskrami v očích. Je odhodlaná a má toho dost za sebou. Bude vědět jak někoho vést. Nebo jak se někam protáhnout sama... zhodnotím rychle co jsem o ní byla schopná do těď vysledovat a co jsem o ní už věděla.

Catherine De Grieux - 11. března 2009 16:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla Sleduji mládě a Aadi. Ty dvě se už od pohledu moc nemusí. Štěně, protože je s ní zacházeno tak jak by mělo a Aadi...protože ona to sama ví. Na tváři se mi objeví mírný úsměv. Já souhlasím s Aadi. Pokud chce ten prcek umřít tak ji tam šoupnem. Stejně tak souhlasím i v tom, že pokud tu budem dál takhle stát a nic nedělat bude pozdě. řeknu pevným hlasem pročež pohledem přejedu okolí kolik se tu shromáždilo lykanů. Dost na to aby se vytvořili oddíly. projede mi hlavou. Bojuješ ráda sama? Nebo velíš? prohodím směrem k Zaltoočce koukajíc stále na tu masu těl. Až po chvíli svůj pohled stočím k naší nové společnici s mírným dravým úsměvem a jiskrami v očích. Je odhodlaná a má toho dost za sebou. Bude vědět jak někoho vést. Nebo jak se někam protáhnout sama... zhodnotím rychle co jsem o ní byla schopná do těď vysledovat a co jsem o ní už věděla.

Catherine De Grieux - 11. března 2009 16:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla Sleduji mládě a Aadi. Ty dvě se už od pohledu moc nemusí. Štěně, protože je s ní zacházeno tak jak by mělo a Aadi...protože ona to sama ví. Na tváři se mi objeví mírný úsměv. Já souhlasím s Aadi. Pokud chce ten prcek umřít tak ji tam šoupnem. Stejně tak souhlasím i v tom, že pokud tu budem dál takhle stát a nic nedělat bude pozdě. řeknu pevným hlasem pročež pohledem přejedu okolí kolik se tu shromáždilo lykanů. Dost na to aby se vytvořili oddíly. projede mi hlavou. Bojuješ ráda sama? Nebo velíš? prohodím směrem k Zaltoočce koukajíc stále na tu masu těl. Až po chvíli svůj pohled stočím k naší nové společnici s mírným dravým úsměvem a jiskrami v očích. Je odhodlaná a má toho dost za sebou. Bude vědět jak někoho vést. Nebo jak se někam protáhnout sama... zhodnotím rychle co jsem o ní byla schopná do těď vysledovat a co jsem o ní už věděla.

Catherine De Grieux - 11. března 2009 16:09

soukromá zpráva od Catherine De Grieux pro U sídla Sleduji mládě a Aadi. Ty dvě se už od pohledu moc nemusí. Štěně, protože je s ní zacházeno tak jak by mělo a Aadi...protože ona to sama ví. Na tváři se mi objeví mírný úsměv. Já souhlasím s Aadi. Pokud chce ten prcek umřít tak ji tam šoupnem. Stejně tak souhlasím i v tom, že pokud tu budem dál takhle stát a nic nedělat bude pozdě. řeknu pevným hlasem pročež pohledem přejedu okolí kolik se tu shromáždilo lykanů. Dost na to aby se vytvořili oddíly. projede mi hlavou. Bojuješ ráda sama? Nebo velíš? prohodím směrem k Zaltoočce koukajíc stále na tu masu těl. Až po chvíli svůj pohled stočím k naší nové společnici s mírným dravým úsměvem a jiskrami v očích. Je odhodlaná a má toho dost za sebou. Bude vědět jak někoho vést. Nebo jak se někam protáhnout sama... zhodnotím rychle co jsem o ní byla schopná do těď vysledovat a co jsem o ní už věděla.

Caroline Crips - 11. března 2009 21:32

soukromá zpráva od Caroline Crips pro Hrobka Zamyšlená jsem odešla od našeho vězně. Měla bych ho nenávidět jako smrtelného nepřítele, tak proč k němu cítím jenom obdiv? Doufala jsem, že se Alexandra nedozví, že jsem vězně navštívila sama, bez jejího svolení. Nevěděla jsem, kam mám jít teď, tak jsem zamířila k hrobce. Doufala jsem, že Patrik ještě nebude vzhůru, ale jak jsem znala Alexandru, věděla jsem, že ho nejspíše probudila o něco dříve. Stále zamyšlená jsem vešla do hrobky.

Ardeth Bay - 12. března 2009 18:04

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla opět si poslechnu co kdo říká a úplně mě zaráží jak se ta nová dlačice chová k Emily to by mě zajimalo proč si to nechám líbyt, být to já taky bych se už naštval. Ale je možné že bych neuspěl Poslechnu co říká Catherine, usměji se a řeknu Catherin, ty tu velíš. Já jsem pouhý pěšák na šachovnici. Rozhodni ty co se bude dít, já se tvým rozkazům podřídím porovnám si svoje vybavení, při svých prudkých pohybech ruků však všichni z těch co tu jsou ucítí lehký závan česneku. následně se podívám na tu dívku co ji neznám a řeknu Nikdy mě nezajimala minulost, pro mě je důležitá přítomnost a budoucnost. To je proč stále žiji. tvářím se dost odhodlaně a je na mě vidět moje připravenost umřít

Ardeth Bay - 12. března 2009 18:04

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla opět si poslechnu co kdo říká a úplně mě zaráží jak se ta nová dlačice chová k Emily to by mě zajimalo proč si to nechám líbyt, být to já taky bych se už naštval. Ale je možné že bych neuspěl Poslechnu co říká Catherine, usměji se a řeknu Catherin, ty tu velíš. Já jsem pouhý pěšák na šachovnici. Rozhodni ty co se bude dít, já se tvým rozkazům podřídím porovnám si svoje vybavení, při svých prudkých pohybech ruků však všichni z těch co tu jsou ucítí lehký závan česneku. následně se podívám na tu dívku co ji neznám a řeknu Nikdy mě nezajimala minulost, pro mě je důležitá přítomnost a budoucnost. To je proč stále žiji. tvářím se dost odhodlaně a je na mě vidět moje připravenost umřít

Ardeth Bay - 12. března 2009 18:04

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla opět si poslechnu co kdo říká a úplně mě zaráží jak se ta nová dlačice chová k Emily to by mě zajimalo proč si to nechám líbyt, být to já taky bych se už naštval. Ale je možné že bych neuspěl Poslechnu co říká Catherine, usměji se a řeknu Catherin, ty tu velíš. Já jsem pouhý pěšák na šachovnici. Rozhodni ty co se bude dít, já se tvým rozkazům podřídím porovnám si svoje vybavení, při svých prudkých pohybech ruků však všichni z těch co tu jsou ucítí lehký závan česneku. následně se podívám na tu dívku co ji neznám a řeknu Nikdy mě nezajimala minulost, pro mě je důležitá přítomnost a budoucnost. To je proč stále žiji. tvářím se dost odhodlaně a je na mě vidět moje připravenost umřít

Ardeth Bay - 12. března 2009 18:04

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla opět si poslechnu co kdo říká a úplně mě zaráží jak se ta nová dlačice chová k Emily to by mě zajimalo proč si to nechám líbyt, být to já taky bych se už naštval. Ale je možné že bych neuspěl Poslechnu co říká Catherine, usměji se a řeknu Catherin, ty tu velíš. Já jsem pouhý pěšák na šachovnici. Rozhodni ty co se bude dít, já se tvým rozkazům podřídím porovnám si svoje vybavení, při svých prudkých pohybech ruků však všichni z těch co tu jsou ucítí lehký závan česneku. následně se podívám na tu dívku co ji neznám a řeknu Nikdy mě nezajimala minulost, pro mě je důležitá přítomnost a budoucnost. To je proč stále žiji. tvářím se dost odhodlaně a je na mě vidět moje připravenost umřít

Ardeth Bay - 12. března 2009 18:04

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla opět si poslechnu co kdo říká a úplně mě zaráží jak se ta nová dlačice chová k Emily to by mě zajimalo proč si to nechám líbyt, být to já taky bych se už naštval. Ale je možné že bych neuspěl Poslechnu co říká Catherine, usměji se a řeknu Catherin, ty tu velíš. Já jsem pouhý pěšák na šachovnici. Rozhodni ty co se bude dít, já se tvým rozkazům podřídím porovnám si svoje vybavení, při svých prudkých pohybech ruků však všichni z těch co tu jsou ucítí lehký závan česneku. následně se podívám na tu dívku co ji neznám a řeknu Nikdy mě nezajimala minulost, pro mě je důležitá přítomnost a budoucnost. To je proč stále žiji. tvářím se dost odhodlaně a je na mě vidět moje připravenost umřít

Ardeth Bay - 12. března 2009 18:04

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla opět si poslechnu co kdo říká a úplně mě zaráží jak se ta nová dlačice chová k Emily to by mě zajimalo proč si to nechám líbyt, být to já taky bych se už naštval. Ale je možné že bych neuspěl Poslechnu co říká Catherine, usměji se a řeknu Catherin, ty tu velíš. Já jsem pouhý pěšák na šachovnici. Rozhodni ty co se bude dít, já se tvým rozkazům podřídím porovnám si svoje vybavení, při svých prudkých pohybech ruků však všichni z těch co tu jsou ucítí lehký závan česneku. následně se podívám na tu dívku co ji neznám a řeknu Nikdy mě nezajimala minulost, pro mě je důležitá přítomnost a budoucnost. To je proč stále žiji. tvářím se dost odhodlaně a je na mě vidět moje připravenost umřít

Ardeth Bay - 12. března 2009 18:04

soukromá zpráva od Ardeth Bay pro U sídla opět si poslechnu co kdo říká a úplně mě zaráží jak se ta nová dlačice chová k Emily to by mě zajimalo proč si to nechám líbyt, být to já taky bych se už naštval. Ale je možné že bych neuspěl Poslechnu co říká Catherine, usměji se a řeknu Catherin, ty tu velíš. Já jsem pouhý pěšák na šachovnici. Rozhodni ty co se bude dít, já se tvým rozkazům podřídím porovnám si svoje vybavení, při svých prudkých pohybech ruků však všichni z těch co tu jsou ucítí lehký závan česneku. následně se podívám na tu dívku co ji neznám a řeknu Nikdy mě nezajimala minulost, pro mě je důležitá přítomnost a budoucnost. To je proč stále žiji. tvářím se dost odhodlaně a je na mě vidět moje připravenost umřít

Aadi *zlatoočka* Ivess - 12. března 2009 18:42

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro sídlo Někdo má rád holky, někdo vdolky. Někdo je na školu, jiný na škodu... pousměji se při mužově poznámce k historii. Historie je důležitá, nikdy na škodu. Mnohé se z ní poučíme a kde bychom byli, kdybychom se chtěli zbavit historie?? To malé vlče nějak moc nevnímám. Je na ní, jestli se chce nechat zabít. Docela postrádám, že se mi nikdo až na Catherin nepředstavil. Ne že by na to bylo mnoho času, ale jednoduché já jsem ten či onen, vítej...nepohrdla bych tím. Catherin konečně rozhodne a od mladého vlkodlaka se dovím, že ona je zde velící... Buď to, nebo ono. Při velkém útoku ráda velím, při menším raději pracuji sama. Tady je zapotřebí obojí, ale nejsem tu ta, která by měla někomu velit. Tady mladík poznamenal, že ty jsi tu velící, tedy uděl rozkaz. Nemám problém se podřídit. Ale zase nehodlám slepě poslouchat. Nejraději bych se sama proplížila do sídla a našla toho neopatrného Viktora. Rozhodni... Opáčím ke Catherin a skontroluji jednu ze dvou palných zbraní, poté i druhou, ale do ruky si vezmu pouze jednu jedinou, přičemž do druhé ruky uchopím dýku. Dýka vypadá velice staře a je dlouhá, jako bývaly ty barokní, jeden hrot je kovový a druhá stana je rovněž opatřena hrotem, ne ale jedním, nýbrž dvěma z mahagonového dřeva. Dostala jsem tento zvláštní kus od přítele Assamita. Jediného úpira, kterému jsem kdy věřila. Paradoxní na tom je, že to byl ten nejzrádnější ze svého druhu zrádných. Mě však nezradil nikdy...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 12. března 2009 18:42

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro sídlo Někdo má rád holky, někdo vdolky. Někdo je na školu, jiný na škodu... pousměji se při mužově poznámce k historii. Historie je důležitá, nikdy na škodu. Mnohé se z ní poučíme a kde bychom byli, kdybychom se chtěli zbavit historie?? To malé vlče nějak moc nevnímám. Je na ní, jestli se chce nechat zabít. Docela postrádám, že se mi nikdo až na Catherin nepředstavil. Ne že by na to bylo mnoho času, ale jednoduché já jsem ten či onen, vítej...nepohrdla bych tím. Catherin konečně rozhodne a od mladého vlkodlaka se dovím, že ona je zde velící... Buď to, nebo ono. Při velkém útoku ráda velím, při menším raději pracuji sama. Tady je zapotřebí obojí, ale nejsem tu ta, která by měla někomu velit. Tady mladík poznamenal, že ty jsi tu velící, tedy uděl rozkaz. Nemám problém se podřídit. Ale zase nehodlám slepě poslouchat. Nejraději bych se sama proplížila do sídla a našla toho neopatrného Viktora. Rozhodni... Opáčím ke Catherin a skontroluji jednu ze dvou palných zbraní, poté i druhou, ale do ruky si vezmu pouze jednu jedinou, přičemž do druhé ruky uchopím dýku. Dýka vypadá velice staře a je dlouhá, jako bývaly ty barokní, jeden hrot je kovový a druhá stana je rovněž opatřena hrotem, ne ale jedním, nýbrž dvěma z mahagonového dřeva. Dostala jsem tento zvláštní kus od přítele Assamita. Jediného úpira, kterému jsem kdy věřila. Paradoxní na tom je, že to byl ten nejzrádnější ze svého druhu zrádných. Mě však nezradil nikdy...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 12. března 2009 18:42

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro sídlo Někdo má rád holky, někdo vdolky. Někdo je na školu, jiný na škodu... pousměji se při mužově poznámce k historii. Historie je důležitá, nikdy na škodu. Mnohé se z ní poučíme a kde bychom byli, kdybychom se chtěli zbavit historie?? To malé vlče nějak moc nevnímám. Je na ní, jestli se chce nechat zabít. Docela postrádám, že se mi nikdo až na Catherin nepředstavil. Ne že by na to bylo mnoho času, ale jednoduché já jsem ten či onen, vítej...nepohrdla bych tím. Catherin konečně rozhodne a od mladého vlkodlaka se dovím, že ona je zde velící... Buď to, nebo ono. Při velkém útoku ráda velím, při menším raději pracuji sama. Tady je zapotřebí obojí, ale nejsem tu ta, která by měla někomu velit. Tady mladík poznamenal, že ty jsi tu velící, tedy uděl rozkaz. Nemám problém se podřídit. Ale zase nehodlám slepě poslouchat. Nejraději bych se sama proplížila do sídla a našla toho neopatrného Viktora. Rozhodni... Opáčím ke Catherin a skontroluji jednu ze dvou palných zbraní, poté i druhou, ale do ruky si vezmu pouze jednu jedinou, přičemž do druhé ruky uchopím dýku. Dýka vypadá velice staře a je dlouhá, jako bývaly ty barokní, jeden hrot je kovový a druhá stana je rovněž opatřena hrotem, ne ale jedním, nýbrž dvěma z mahagonového dřeva. Dostala jsem tento zvláštní kus od přítele Assamita. Jediného úpira, kterému jsem kdy věřila. Paradoxní na tom je, že to byl ten nejzrádnější ze svého druhu zrádných. Mě však nezradil nikdy...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 12. března 2009 18:42

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro sídlo Někdo má rád holky, někdo vdolky. Někdo je na školu, jiný na škodu... pousměji se při mužově poznámce k historii. Historie je důležitá, nikdy na škodu. Mnohé se z ní poučíme a kde bychom byli, kdybychom se chtěli zbavit historie?? To malé vlče nějak moc nevnímám. Je na ní, jestli se chce nechat zabít. Docela postrádám, že se mi nikdo až na Catherin nepředstavil. Ne že by na to bylo mnoho času, ale jednoduché já jsem ten či onen, vítej...nepohrdla bych tím. Catherin konečně rozhodne a od mladého vlkodlaka se dovím, že ona je zde velící... Buď to, nebo ono. Při velkém útoku ráda velím, při menším raději pracuji sama. Tady je zapotřebí obojí, ale nejsem tu ta, která by měla někomu velit. Tady mladík poznamenal, že ty jsi tu velící, tedy uděl rozkaz. Nemám problém se podřídit. Ale zase nehodlám slepě poslouchat. Nejraději bych se sama proplížila do sídla a našla toho neopatrného Viktora. Rozhodni... Opáčím ke Catherin a skontroluji jednu ze dvou palných zbraní, poté i druhou, ale do ruky si vezmu pouze jednu jedinou, přičemž do druhé ruky uchopím dýku. Dýka vypadá velice staře a je dlouhá, jako bývaly ty barokní, jeden hrot je kovový a druhá stana je rovněž opatřena hrotem, ne ale jedním, nýbrž dvěma z mahagonového dřeva. Dostala jsem tento zvláštní kus od přítele Assamita. Jediného úpira, kterému jsem kdy věřila. Paradoxní na tom je, že to byl ten nejzrádnější ze svého druhu zrádných. Mě však nezradil nikdy...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 12. března 2009 18:42

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro sídlo Někdo má rád holky, někdo vdolky. Někdo je na školu, jiný na škodu... pousměji se při mužově poznámce k historii. Historie je důležitá, nikdy na škodu. Mnohé se z ní poučíme a kde bychom byli, kdybychom se chtěli zbavit historie?? To malé vlče nějak moc nevnímám. Je na ní, jestli se chce nechat zabít. Docela postrádám, že se mi nikdo až na Catherin nepředstavil. Ne že by na to bylo mnoho času, ale jednoduché já jsem ten či onen, vítej...nepohrdla bych tím. Catherin konečně rozhodne a od mladého vlkodlaka se dovím, že ona je zde velící... Buď to, nebo ono. Při velkém útoku ráda velím, při menším raději pracuji sama. Tady je zapotřebí obojí, ale nejsem tu ta, která by měla někomu velit. Tady mladík poznamenal, že ty jsi tu velící, tedy uděl rozkaz. Nemám problém se podřídit. Ale zase nehodlám slepě poslouchat. Nejraději bych se sama proplížila do sídla a našla toho neopatrného Viktora. Rozhodni... Opáčím ke Catherin a skontroluji jednu ze dvou palných zbraní, poté i druhou, ale do ruky si vezmu pouze jednu jedinou, přičemž do druhé ruky uchopím dýku. Dýka vypadá velice staře a je dlouhá, jako bývaly ty barokní, jeden hrot je kovový a druhá stana je rovněž opatřena hrotem, ne ale jedním, nýbrž dvěma z mahagonového dřeva. Dostala jsem tento zvláštní kus od přítele Assamita. Jediného úpira, kterému jsem kdy věřila. Paradoxní na tom je, že to byl ten nejzrádnější ze svého druhu zrádných. Mě však nezradil nikdy...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 12. března 2009 18:42

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro sídlo Někdo má rád holky, někdo vdolky. Někdo je na školu, jiný na škodu... pousměji se při mužově poznámce k historii. Historie je důležitá, nikdy na škodu. Mnohé se z ní poučíme a kde bychom byli, kdybychom se chtěli zbavit historie?? To malé vlče nějak moc nevnímám. Je na ní, jestli se chce nechat zabít. Docela postrádám, že se mi nikdo až na Catherin nepředstavil. Ne že by na to bylo mnoho času, ale jednoduché já jsem ten či onen, vítej...nepohrdla bych tím. Catherin konečně rozhodne a od mladého vlkodlaka se dovím, že ona je zde velící... Buď to, nebo ono. Při velkém útoku ráda velím, při menším raději pracuji sama. Tady je zapotřebí obojí, ale nejsem tu ta, která by měla někomu velit. Tady mladík poznamenal, že ty jsi tu velící, tedy uděl rozkaz. Nemám problém se podřídit. Ale zase nehodlám slepě poslouchat. Nejraději bych se sama proplížila do sídla a našla toho neopatrného Viktora. Rozhodni... Opáčím ke Catherin a skontroluji jednu ze dvou palných zbraní, poté i druhou, ale do ruky si vezmu pouze jednu jedinou, přičemž do druhé ruky uchopím dýku. Dýka vypadá velice staře a je dlouhá, jako bývaly ty barokní, jeden hrot je kovový a druhá stana je rovněž opatřena hrotem, ne ale jedním, nýbrž dvěma z mahagonového dřeva. Dostala jsem tento zvláštní kus od přítele Assamita. Jediného úpira, kterému jsem kdy věřila. Paradoxní na tom je, že to byl ten nejzrádnější ze svého druhu zrádných. Mě však nezradil nikdy...

Aadi *zlatoočka* Ivess - 12. března 2009 18:42

soukromá zpráva od Aadi *zlatoočka* Ivess pro sídlo Někdo má rád holky, někdo vdolky. Někdo je na školu, jiný na škodu... pousměji se při mužově poznámce k historii. Historie je důležitá, nikdy na škodu. Mnohé se z ní poučíme a kde bychom byli, kdybychom se chtěli zbavit historie?? To malé vlče nějak moc nevnímám. Je na ní, jestli se chce nechat zabít. Docela postrádám, že se mi nikdo až na Catherin nepředstavil. Ne že by na to bylo mnoho času, ale jednoduché já jsem ten či onen, vítej...nepohrdla bych tím. Catherin konečně rozhodne a od mladého vlkodlaka se dovím, že ona je zde velící... Buď to, nebo ono. Při velkém útoku ráda velím, při menším raději pracuji sama. Tady je zapotřebí obojí, ale nejsem tu ta, která by měla někomu velit. Tady mladík poznamenal, že ty jsi tu velící, tedy uděl rozkaz. Nemám problém se podřídit. Ale zase nehodlám slepě poslouchat. Nejraději bych se sama proplížila do sídla a našla toho neopatrného Viktora. Rozhodni... Opáčím ke Catherin a skontroluji jednu ze dvou palných zbraní, poté i druhou, ale do ruky si vezmu pouze jednu jedinou, přičemž do druhé ruky uchopím dýku. Dýka vypadá velice staře a je dlouhá, jako bývaly ty barokní, jeden hrot je kovový a druhá stana je rovněž opatřena hrotem, ne ale jedním, nýbrž dvěma z mahagonového dřeva. Dostala jsem tento zvláštní kus od přítele Assamita. Jediného úpira, kterému jsem kdy věřila. Paradoxní na tom je, že to byl ten nejzrádnější ze svého druhu zrádných. Mě však nezradil nikdy...

Marion de Dornier - 13. března 2009 23:51

soukromá zpráva od Marion de Dornier pro Upírské sídlo, cela V duchu jsem se usmála. Tak přeci je to on, na co tedy sakra čekáme? Každá minuta je drahá, lykani tu určitě budou co nevidět, přeci si jen tak nenechají zabít jednoho z vůdců. Byl pěkně zubožený, jen co je pravda, sotva mluvil a nevykazoval nějak zvlášť velkou snahu bojovat, přesto se snažil udržet si hrdost, to mu sloužilo ke cti. Věřím, že tenhle dokázal vlkodlaky srovnat do latě. Přišla jsem k němu ještě blíž, tak, že jsem cítila jeho odporný pach. Počkala jsem, až se vykecá a dala si načas s odpovědí. „Možná by neuškodilo trochu víc úcty, drzost ti moc nepomůže vzhledem k tomu, že žádáš o luxus rychlé smrti.“ Ošklivě jsem se zašklebila a vycenila na něj zuby. Odstoupila jsem od něj a pokračovala. „Co chceme? Co je to za otázku? Co můžeme my chtít od jednoho z nejdůležitějších lykanů? Jak obtížné…“ Schválně přehrávaně jsem předstírala přemýšlení, načež jsem se na něj rádoby překvapeně podívala. „Ano, už to mám, co třeba informace?!“ Můj zrak se zaměřil na černé pruhy, které začínaly v místech okovů a následně se táhly přes celé paže. Krásný pohled. Kývla jsem na ně, aby vlkodlak pochopil, o čem mluvím. Schválně jsem použila přehnaně starostlivý tón. „Nebolí to náhodou?“

Darmond Hawk - 18. března 2009 21:20

soukromá zpráva od Darmond Hawk pro Na cestě k sídlu krvesajců Stisknu pevně rty, na to popoženu ostatní k rychlejšímu tempu. To, co se dělo v několika posledních hodinách se mi zamlouvá čím dál tím méně, ale ať si to v hlavě přehrávám jakkoliv dlouho a nesčetněkrát po sobě, stále si musím s jistou pichlavou bolestí uvědomovat, že v tom, co se stalo, jsem byl bezmocný, doslova jako štěně. Při tom, kdy jsem přemýšlel, co a jak provést, mě rušily vzpomínky na bratra, které ještě víc bouřily krev a zároveň vháněly do žil obavy. Na jednu stranu bych mu nejradši urazil hlavu. Proč? Na kvůli tomu, jak se choval před svým odchodem, ne kvůli tomu, že ho zajmuli upíři.... Ne. Bylo to "jen" kvůli tomu, že se nechal tak hloupě chytit! Při té myšlence se mi zkroutí rty odporem do prapodivného šklebu a z hrdla se vydere hluboký zvuk ne nepodobný zavrčení. Bratrova horká hlava byla vždycky jistou pojistkou k problémům, sice jsem to věděl a tak trochu s tím počítal, ale nemůžu zabránit všemu, tak dlouhé drápy zas nemá, i když nepopírám, že bych rád.... Na druhou stranu, je to stále část mojí krve, i když občas váhám mezi tím, jestli ho tak nenávidím až ho mám rád, či naopak. I když ve velkých knihách se píše, že vůdce by neměl dát najevo strach a obavy, takjá to teď dělal, i když zatím vnitřně a tiše. Ta slova jsou sice v jistém slova smyslu pravdivá, ale řídit se něčím do posledního písmene poukazuje na lenost, otupělost a vůbec hloupost, což NEJSOU vlastnosti hodné žádného vůdce, který nechce, aby jeho věrní skončili v bitvě dřív, než by nějaká vůbec začla. A proč mám pocit, že něco takového se přes to děje? Jistě, mohl bych je vést dál i bez bratra, ale byli bychom oslabeni, jako předtím upíři. Dva vůdci jsou přecijen větší síla než jeden, dokáží lépe sjednotit, ale naopak i rychleji rozdělit ty, co mají pod sebou a svou mocí. Každá strana má dvě mince. Jinak to nelze, takže pouze se snažit ji příliš neviklat a neotáčet... Náš přesun je tichý a vcelku rychlý, ale stejně bych nejraději hnal všechny rychlostí ještě dvojnásobnou, ale to bychom také mohli vběhnout upírům přímo do kleští. Nikoho není dobré podceňovat, i když upíry nejeden vlkodlak opovrhuje.... A kolika se to už stalo osudným... Netrvá to už moc dlouho, cítím, že se blížíme.... Stačí už jen pár úderů srdce... Zároveň mne do nosu uhodí známý pach a na tváři zahraje úsměv. Ten se vzápětí ještě o něco víc roztáhne, když spatřím před námi se rýsující siluety několika našinců...

Darmond Hawk - 18. března 2009 21:20

soukromá zpráva od Darmond Hawk pro Na cestě k sídlu krvesajců Stisknu pevně rty, na to popoženu ostatní k rychlejšímu tempu. To, co se dělo v několika posledních hodinách se mi zamlouvá čím dál tím méně, ale ať si to v hlavě přehrávám jakkoliv dlouho a nesčetněkrát po sobě, stále si musím s jistou pichlavou bolestí uvědomovat, že v tom, co se stalo, jsem byl bezmocný, doslova jako štěně. Při tom, kdy jsem přemýšlel, co a jak provést, mě rušily vzpomínky na bratra, které ještě víc bouřily krev a zároveň vháněly do žil obavy. Na jednu stranu bych mu nejradši urazil hlavu. Proč? Na kvůli tomu, jak se choval před svým odchodem, ne kvůli tomu, že ho zajmuli upíři.... Ne. Bylo to "jen" kvůli tomu, že se nechal tak hloupě chytit! Při té myšlence se mi zkroutí rty odporem do prapodivného šklebu a z hrdla se vydere hluboký zvuk ne nepodobný zavrčení. Bratrova horká hlava byla vždycky jistou pojistkou k problémům, sice jsem to věděl a tak trochu s tím počítal, ale nemůžu zabránit všemu, tak dlouhé drápy zas nemá, i když nepopírám, že bych rád.... Na druhou stranu, je to stále část mojí krve, i když občas váhám mezi tím, jestli ho tak nenávidím až ho mám rád, či naopak. I když ve velkých knihách se píše, že vůdce by neměl dát najevo strach a obavy, takjá to teď dělal, i když zatím vnitřně a tiše. Ta slova jsou sice v jistém slova smyslu pravdivá, ale řídit se něčím do posledního písmene poukazuje na lenost, otupělost a vůbec hloupost, což NEJSOU vlastnosti hodné žádného vůdce, který nechce, aby jeho věrní skončili v bitvě dřív, než by nějaká vůbec začla. A proč mám pocit, že něco takového se přes to děje? Jistě, mohl bych je vést dál i bez bratra, ale byli bychom oslabeni, jako předtím upíři. Dva vůdci jsou přecijen větší síla než jeden, dokáží lépe sjednotit, ale naopak i rychleji rozdělit ty, co mají pod sebou a svou mocí. Každá strana má dvě mince. Jinak to nelze, takže pouze se snažit ji příliš neviklat a neotáčet... Náš přesun je tichý a vcelku rychlý, ale stejně bych nejraději hnal všechny rychlostí ještě dvojnásobnou, ale to bychom také mohli vběhnout upírům přímo do kleští. Nikoho není dobré podceňovat, i když upíry nejeden vlkodlak opovrhuje.... A kolika se to už stalo osudným... Netrvá to už moc dlouho, cítím, že se blížíme.... Stačí už jen pár úderů srdce... Zároveň mne do nosu uhodí známý pach a na tváři zahraje úsměv. Ten se vzápětí ještě o něco víc roztáhne, když spatřím před námi se rýsující siluety několika našinců...

Darmond Hawk - 18. března 2009 21:20

soukromá zpráva od Darmond Hawk pro Na cestě k sídlu krvesajců Stisknu pevně rty, na to popoženu ostatní k rychlejšímu tempu. To, co se dělo v několika posledních hodinách se mi zamlouvá čím dál tím méně, ale ať si to v hlavě přehrávám jakkoliv dlouho a nesčetněkrát po sobě, stále si musím s jistou pichlavou bolestí uvědomovat, že v tom, co se stalo, jsem byl bezmocný, doslova jako štěně. Při tom, kdy jsem přemýšlel, co a jak provést, mě rušily vzpomínky na bratra, které ještě víc bouřily krev a zároveň vháněly do žil obavy. Na jednu stranu bych mu nejradši urazil hlavu. Proč? Na kvůli tomu, jak se choval před svým odchodem, ne kvůli tomu, že ho zajmuli upíři.... Ne. Bylo to "jen" kvůli tomu, že se nechal tak hloupě chytit! Při té myšlence se mi zkroutí rty odporem do prapodivného šklebu a z hrdla se vydere hluboký zvuk ne nepodobný zavrčení. Bratrova horká hlava byla vždycky jistou pojistkou k problémům, sice jsem to věděl a tak trochu s tím počítal, ale nemůžu zabránit všemu, tak dlouhé drápy zas nemá, i když nepopírám, že bych rád.... Na druhou stranu, je to stále část mojí krve, i když občas váhám mezi tím, jestli ho tak nenávidím až ho mám rád, či naopak. I když ve velkých knihách se píše, že vůdce by neměl dát najevo strach a obavy, takjá to teď dělal, i když zatím vnitřně a tiše. Ta slova jsou sice v jistém slova smyslu pravdivá, ale řídit se něčím do posledního písmene poukazuje na lenost, otupělost a vůbec hloupost, což NEJSOU vlastnosti hodné žádného vůdce, který nechce, aby jeho věrní skončili v bitvě dřív, než by nějaká vůbec začla. A proč mám pocit, že něco takového se přes to děje? Jistě, mohl bych je vést dál i bez bratra, ale byli bychom oslabeni, jako předtím upíři. Dva vůdci jsou přecijen větší síla než jeden, dokáží lépe sjednotit, ale naopak i rychleji rozdělit ty, co mají pod sebou a svou mocí. Každá strana má dvě mince. Jinak to nelze, takže pouze se snažit ji příliš neviklat a neotáčet... Náš přesun je tichý a vcelku rychlý, ale stejně bych nejraději hnal všechny rychlostí ještě dvojnásobnou, ale to bychom také mohli vběhnout upírům přímo do kleští. Nikoho není dobré podceňovat, i když upíry nejeden vlkodlak opovrhuje.... A kolika se to už stalo osudným... Netrvá to už moc dlouho, cítím, že se blížíme.... Stačí už jen pár úderů srdce... Zároveň mne do nosu uhodí známý pach a na tváři zahraje úsměv. Ten se vzápětí ještě o něco víc roztáhne, když spatřím před námi se rýsující siluety několika našinců...

Darmond Hawk - 18. března 2009 21:20

soukromá zpráva od Darmond Hawk pro Na cestě k sídlu krvesajců Stisknu pevně rty, na to popoženu ostatní k rychlejšímu tempu. To, co se dělo v několika posledních hodinách se mi zamlouvá čím dál tím méně, ale ať si to v hlavě přehrávám jakkoliv dlouho a nesčetněkrát po sobě, stále si musím s jistou pichlavou bolestí uvědomovat, že v tom, co se stalo, jsem byl bezmocný, doslova jako štěně. Při tom, kdy jsem přemýšlel, co a jak provést, mě rušily vzpomínky na bratra, které ještě víc bouřily krev a zároveň vháněly do žil obavy. Na jednu stranu bych mu nejradši urazil hlavu. Proč? Na kvůli tomu, jak se choval před svým odchodem, ne kvůli tomu, že ho zajmuli upíři.... Ne. Bylo to "jen" kvůli tomu, že se nechal tak hloupě chytit! Při té myšlence se mi zkroutí rty odporem do prapodivného šklebu a z hrdla se vydere hluboký zvuk ne nepodobný zavrčení. Bratrova horká hlava byla vždycky jistou pojistkou k problémům, sice jsem to věděl a tak trochu s tím počítal, ale nemůžu zabránit všemu, tak dlouhé drápy zas nemá, i když nepopírám, že bych rád.... Na druhou stranu, je to stále část mojí krve, i když občas váhám mezi tím, jestli ho tak nenávidím až ho mám rád, či naopak. I když ve velkých knihách se píše, že vůdce by neměl dát najevo strach a obavy, takjá to teď dělal, i když zatím vnitřně a tiše. Ta slova jsou sice v jistém slova smyslu pravdivá, ale řídit se něčím do posledního písmene poukazuje na lenost, otupělost a vůbec hloupost, což NEJSOU vlastnosti hodné žádného vůdce, který nechce, aby jeho věrní skončili v bitvě dřív, než by nějaká vůbec začla. A proč mám pocit, že něco takového se přes to děje? Jistě, mohl bych je vést dál i bez bratra, ale byli bychom oslabeni, jako předtím upíři. Dva vůdci jsou přecijen větší síla než jeden, dokáží lépe sjednotit, ale naopak i rychleji rozdělit ty, co mají pod sebou a svou mocí. Každá strana má dvě mince. Jinak to nelze, takže pouze se snažit ji příliš neviklat a neotáčet... Náš přesun je tichý a vcelku rychlý, ale stejně bych nejraději hnal všechny rychlostí ještě dvojnásobnou, ale to bychom také mohli vběhnout upírům přímo do kleští. Nikoho není dobré podceňovat, i když upíry nejeden vlkodlak opovrhuje.... A kolika se to už stalo osudným... Netrvá to už moc dlouho, cítím, že se blížíme.... Stačí už jen pár úderů srdce... Zároveň mne do nosu uhodí známý pach a na tváři zahraje úsměv. Ten se vzápětí ještě o něco víc roztáhne, když spatřím před námi se rýsující siluety několika našinců...

Darmond Hawk - 18. března 2009 21:20

soukromá zpráva od Darmond Hawk pro Na cestě k sídlu krvesajců Stisknu pevně rty, na to popoženu ostatní k rychlejšímu tempu. To, co se dělo v několika posledních hodinách se mi zamlouvá čím dál tím méně, ale ať si to v hlavě přehrávám jakkoliv dlouho a nesčetněkrát po sobě, stále si musím s jistou pichlavou bolestí uvědomovat, že v tom, co se stalo, jsem byl bezmocný, doslova jako štěně. Při tom, kdy jsem přemýšlel, co a jak provést, mě rušily vzpomínky na bratra, které ještě víc bouřily krev a zároveň vháněly do žil obavy. Na jednu stranu bych mu nejradši urazil hlavu. Proč? Na kvůli tomu, jak se choval před svým odchodem, ne kvůli tomu, že ho zajmuli upíři.... Ne. Bylo to "jen" kvůli tomu, že se nechal tak hloupě chytit! Při té myšlence se mi zkroutí rty odporem do prapodivného šklebu a z hrdla se vydere hluboký zvuk ne nepodobný zavrčení. Bratrova horká hlava byla vždycky jistou pojistkou k problémům, sice jsem to věděl a tak trochu s tím počítal, ale nemůžu zabránit všemu, tak dlouhé drápy zas nemá, i když nepopírám, že bych rád.... Na druhou stranu, je to stále část mojí krve, i když občas váhám mezi tím, jestli ho tak nenávidím až ho mám rád, či naopak. I když ve velkých knihách se píše, že vůdce by neměl dát najevo strach a obavy, takjá to teď dělal, i když zatím vnitřně a tiše. Ta slova jsou sice v jistém slova smyslu pravdivá, ale řídit se něčím do posledního písmene poukazuje na lenost, otupělost a vůbec hloupost, což NEJSOU vlastnosti hodné žádného vůdce, který nechce, aby jeho věrní skončili v bitvě dřív, než by nějaká vůbec začla. A proč mám pocit, že něco takového se přes to děje? Jistě, mohl bych je vést dál i bez bratra, ale byli bychom oslabeni, jako předtím upíři. Dva vůdci jsou přecijen větší síla než jeden, dokáží lépe sjednotit, ale naopak i rychleji rozdělit ty, co mají pod sebou a svou mocí. Každá strana má dvě mince. Jinak to nelze, takže pouze se snažit ji příliš neviklat a neotáčet... Náš přesun je tichý a vcelku rychlý, ale stejně bych nejraději hnal všechny rychlostí ještě dvojnásobnou, ale to bychom také mohli vběhnout upírům přímo do kleští. Nikoho není dobré podceňovat, i když upíry nejeden vlkodlak opovrhuje.... A kolika se to už stalo osudným... Netrvá to už moc dlouho, cítím, že se blížíme.... Stačí už jen pár úderů srdce... Zároveň mne do nosu uhodí známý pach a na tváři zahraje úsměv. Ten se vzápětí ještě o něco víc roztáhne, když spatřím před námi se rýsující siluety několika našinců...

Darmond Hawk - 18. března 2009 21:20

soukromá zpráva od Darmond Hawk pro Na cestě k sídlu krvesajců Stisknu pevně rty, na to popoženu ostatní k rychlejšímu tempu. To, co se dělo v několika posledních hodinách se mi zamlouvá čím dál tím méně, ale ať si to v hlavě přehrávám jakkoliv dlouho a nesčetněkrát po sobě, stále si musím s jistou pichlavou bolestí uvědomovat, že v tom, co se stalo, jsem byl bezmocný, doslova jako štěně. Při tom, kdy jsem přemýšlel, co a jak provést, mě rušily vzpomínky na bratra, které ještě víc bouřily krev a zároveň vháněly do žil obavy. Na jednu stranu bych mu nejradši urazil hlavu. Proč? Na kvůli tomu, jak se choval před svým odchodem, ne kvůli tomu, že ho zajmuli upíři.... Ne. Bylo to "jen" kvůli tomu, že se nechal tak hloupě chytit! Při té myšlence se mi zkroutí rty odporem do prapodivného šklebu a z hrdla se vydere hluboký zvuk ne nepodobný zavrčení. Bratrova horká hlava byla vždycky jistou pojistkou k problémům, sice jsem to věděl a tak trochu s tím počítal, ale nemůžu zabránit všemu, tak dlouhé drápy zas nemá, i když nepopírám, že bych rád.... Na druhou stranu, je to stále část mojí krve, i když občas váhám mezi tím, jestli ho tak nenávidím až ho mám rád, či naopak. I když ve velkých knihách se píše, že vůdce by neměl dát najevo strach a obavy, takjá to teď dělal, i když zatím vnitřně a tiše. Ta slova jsou sice v jistém slova smyslu pravdivá, ale řídit se něčím do posledního písmene poukazuje na lenost, otupělost a vůbec hloupost, což NEJSOU vlastnosti hodné žádného vůdce, který nechce, aby jeho věrní skončili v bitvě dřív, než by nějaká vůbec začla. A proč mám pocit, že něco takového se přes to děje? Jistě, mohl bych je vést dál i bez bratra, ale byli bychom oslabeni, jako předtím upíři. Dva vůdci jsou přecijen větší síla než jeden, dokáží lépe sjednotit, ale naopak i rychleji rozdělit ty, co mají pod sebou a svou mocí. Každá strana má dvě mince. Jinak to nelze, takže pouze se snažit ji příliš neviklat a neotáčet... Náš přesun je tichý a vcelku rychlý, ale stejně bych nejraději hnal všechny rychlostí ještě dvojnásobnou, ale to bychom také mohli vběhnout upírům přímo do kleští. Nikoho není dobré podceňovat, i když upíry nejeden vlkodlak opovrhuje.... A kolika se to už stalo osudným... Netrvá to už moc dlouho, cítím, že se blížíme.... Stačí už jen pár úderů srdce... Zároveň mne do nosu uhodí známý pach a na tváři zahraje úsměv. Ten se vzápětí ještě o něco víc roztáhne, když spatřím před námi se rýsující siluety několika našinců...

Darmond Hawk - 18. března 2009 21:20

soukromá zpráva od Darmond Hawk pro Na cestě k sídlu krvesajců Stisknu pevně rty, na to popoženu ostatní k rychlejšímu tempu. To, co se dělo v několika posledních hodinách se mi zamlouvá čím dál tím méně, ale ať si to v hlavě přehrávám jakkoliv dlouho a nesčetněkrát po sobě, stále si musím s jistou pichlavou bolestí uvědomovat, že v tom, co se stalo, jsem byl bezmocný, doslova jako štěně. Při tom, kdy jsem přemýšlel, co a jak provést, mě rušily vzpomínky na bratra, které ještě víc bouřily krev a zároveň vháněly do žil obavy. Na jednu stranu bych mu nejradši urazil hlavu. Proč? Na kvůli tomu, jak se choval před svým odchodem, ne kvůli tomu, že ho zajmuli upíři.... Ne. Bylo to "jen" kvůli tomu, že se nechal tak hloupě chytit! Při té myšlence se mi zkroutí rty odporem do prapodivného šklebu a z hrdla se vydere hluboký zvuk ne nepodobný zavrčení. Bratrova horká hlava byla vždycky jistou pojistkou k problémům, sice jsem to věděl a tak trochu s tím počítal, ale nemůžu zabránit všemu, tak dlouhé drápy zas nemá, i když nepopírám, že bych rád.... Na druhou stranu, je to stále část mojí krve, i když občas váhám mezi tím, jestli ho tak nenávidím až ho mám rád, či naopak. I když ve velkých knihách se píše, že vůdce by neměl dát najevo strach a obavy, takjá to teď dělal, i když zatím vnitřně a tiše. Ta slova jsou sice v jistém slova smyslu pravdivá, ale řídit se něčím do posledního písmene poukazuje na lenost, otupělost a vůbec hloupost, což NEJSOU vlastnosti hodné žádného vůdce, který nechce, aby jeho věrní skončili v bitvě dřív, než by nějaká vůbec začla. A proč mám pocit, že něco takového se přes to děje? Jistě, mohl bych je vést dál i bez bratra, ale byli bychom oslabeni, jako předtím upíři. Dva vůdci jsou přecijen větší síla než jeden, dokáží lépe sjednotit, ale naopak i rychleji rozdělit ty, co mají pod sebou a svou mocí. Každá strana má dvě mince. Jinak to nelze, takže pouze se snažit ji příliš neviklat a neotáčet... Náš přesun je tichý a vcelku rychlý, ale stejně bych nejraději hnal všechny rychlostí ještě dvojnásobnou, ale to bychom také mohli vběhnout upírům přímo do kleští. Nikoho není dobré podceňovat, i když upíry nejeden vlkodlak opovrhuje.... A kolika se to už stalo osudným... Netrvá to už moc dlouho, cítím, že se blížíme.... Stačí už jen pár úderů srdce... Zároveň mne do nosu uhodí známý pach a na tváři zahraje úsměv. Ten se vzápětí ještě o něco víc roztáhne, když spatřím před námi se rýsující siluety několika našinců...

Viktor - 21. března 2009 14:41

soukromá zpráva od Viktor pro Cela a znova to samé Upírka se na mě dívala jako na odporný hmiz a já jsem k ní choval stejné pocity. Ruce mě bolely a já tušil, že jakmile se šířící se bolest dostane až k srdci, tak bude konec. V duchu jsem se modlil, aby to bylo rychlé, ale věděl jsem, že to bude ukrutně bolet. Kdžy upírka mluvila o tom, že chtějí informace, tak se jí podívám so očí: ,, Už jsem tvé hlavní řekl, že raději zemřu, takže si dělejte, co chcete, ale já mluvit nebudu. Zemřu tady, ale ochráním svůj klan a svou rodinu!" řeknu ostře a potom moje tělo znovu, tak nějak ochabne slabotou. Upírka si toho všimne a výsměšně se mě začne vyptávat, jestli mě náhodou nebolí ruce. Přestože jsem měl chuť naříkat, tak jsem se jí stále jen díval pevně do očí, nepřipouštěje si tu možnost, že konec příjde dří než později. Nehodlal jsem jim ukázat slabost, ať to stojí cokoli. Cítil jsem, jak mi hoří tváře a uši. Stříbro mi trávilo krev.

Lyra Delaney - 23. března 2009 09:37

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Na interním oddělení Zahýkám smíchy i když je mi 150 let občas se chovám jako puberťačka.Claudius si mě změří pohledem . Maličko je uspíme a odvezeme na lůžku k autu.Je tu i dětské oddělení s dětmi od 10 do 18cti let ty podle mě mají už krve dostatek.Vcházím na sesternu kde nikdo není.Sestřička si asi se svými kolegyněmi dopřává kávu a něco málo nikotinu.Zavětřím zápach cigaretového kouře vycházejícího ze skladu.Podívám se na hodinky a zjistím situaci. Máme na to 16ct minut než přijde lékař na večerní vizitu. Usměji se a vklouznu na sesternu kde by byl feťákův ráj.Opiáty ,které mají být v trezoru jsou poházené na stole.Začnu namíchávat shake od samotného Morfea .Několik ampulí sufenty a dobutaminu na uspání našich obětí, aby nevyváděli. Claudius se dívá na mé míchání ,když natahuji poslední ampule jen pokrčím rameny a řeknu mu. Několik let jsem pracovala v nemocnici i upír se nějak musí živit. Dám do ruky Claudiovi jednu stříkačku a odcháźím na pokoj číslo 13ct kde leží ona slečna.Claudiovi přenechám Roberta. Můj koktejl by měl fungovat do 5ti minut .

Lyra Delaney - 23. března 2009 09:37

soukromá zpráva od Lyra Delaney pro Na interním oddělení Zahýkám smíchy i když je mi 150 let občas se chovám jako puberťačka.Claudius si mě změří pohledem . Maličko je uspíme a odvezeme na lůžku k autu.Je tu i dětské oddělení s dětmi od 10 do 18cti let ty podle mě mají už krve dostatek.Vcházím na sesternu kde nikdo není.Sestřička si asi se svými kolegyněmi dopřává kávu a něco málo nikotinu.Zavětřím zápach cigaretového kouře vycházejícího ze skladu.Podívám se na hodinky a zjistím situaci. Máme na to 16ct minut než přijde lékař na večerní vizitu. Usměji se a vklouznu na sesternu kde by byl feťákův ráj.Opiáty ,které mají být v trezoru jsou poházené na stole.Začnu namíchávat shake od samotného Morfea .Několik ampulí sufenty a dobutaminu na uspání našich obětí, aby nevyváděli. Claudius se dívá na mé míchání ,když natahuji poslední ampule jen pokrčím rameny a řeknu mu. Několik let jsem pracovala v nemocnici i upír se nějak musí živit. Dám do ruky Claudiovi jednu stříkačku a odcháźím na pokoj číslo 13ct kde leží ona slečna.Claudiovi přenechám Roberta. Můj koktejl by měl fungovat do 5ti minut .