Tend
hrálo se Denně
od: 20. prosince 2008 17:27 do: 20. prosince 2009 20:34
Dobrodružství vedl(a) Saraell
| |
 | Dvě sestry. Dvojčata. Spojenectví krví. Byli milovány, milovali. Žili si štastným životem, bez nepřátel, bez zla. Měli rodinu, otce, matku, sourozence. Bezstarostný život. Až do onoho dne... Stačil jeden sen, jeden blesk, jedno poslání. Vše se změnilo. Jejich život se změnil. Svět se změnil... Tak tomu bylo před několika desítkami let. Legenda o sestrách konajícíh Dobro a páchajících Zlo vybledla, znají ji jen ti nejstarší, jen ti co v ní věří. Vy patříte mezi obyvatele malého města jmenénem Tend, uprostřed hlubokého lesa. Tend je město malé, neznámé, přesto pro některé velice důležité. Bylo osídleno již před několika desítkami let lidma s neblahou pověstí. Zloději, vrahové, prostitutky. Každý obyvatel měl svojí minulost a snažil se jí utajit. Někteří se snažili zapomenout, jiní ve své činnosti pokračovali. To se za ta léta nezměnilo. Dnešní Tend je stejně zlý a tajemný jako ten minulý. Každý si musí hlídat i ostatní aby vůbec přežil. A přežít je obtížné... Vy do města z nějakého důvodu přicházíte, někteří z vás tam už dokonce nějakou tu dobu žijí. Ano, stále ještě žijí... Každý máte svůj důvod příchodu, svojí minulost i svoje povinnosti, někteří z vás jsou vrahové, jiní slušní "andílci". Kdo ví? Jedno je však jisté. Městem začíná kolovat zvláštní historka. Historka o dvou sestrách starajících se o rovnovýhu na světě. O Dobřea o Zlu. Je to skutečnost nebo jenom legenda? A má s tím nějakou spojitost tajemná vražda neznámé ženy v ulicích města? Pátrejte po pravdě, snažte se vydržet co nejdéle. Zlo přichází, ale s ním tu je i Dobro, protože Zlo nemůže bez Dobra existovat. Stejně jako nemůže existovat Dobro bez Zla. Vy však můžete zastavit porušení této odvěké rovnováhy. Vašim úkolem je zachovat Spravedlnost... Tend Město asi o dvou tisících obyvatel různých ras. Nejvíce jsou zastoupeni lidé, avšak vyskytují se tu i elfové a trpaslíci. Městu "vládne" pan Joano Wilfried Toerry, muž, který si své postavení vybil a běda tomu, kdo by mohl být jeho nepřátelem. Vede v Tendu skupinu lidí co ve své zločinecké činnosti pokračují a nehodlají přestat. Taková mafie... Důležitým střediskem v Tendu je hostinec "U veselé žáby" kde většinou probíhá veškerý obchod. V hostinci seženete vždy všechno. Jakoukoliv informaci, jakéhokoliv člověka. Je už zvykem, že všichni noví příchozí nejprve zamíří do hostince, kde se seznámí s důležitými osobami...a pokud možno, s hostinckým, někdy i Joanem si vytvoří přátelské styky. |
| |
| Začíná nový den. Každý se probouzíte ve své posteli, před sebou máte vyhlídku dalšího dne stráveného v Tendu. Každý z vás má jinou práci, čeká na něj něco jiného. Hostincký a jeho pomocnice Allwinn musí jít do hospody aby hostili všechny různé individua co hned po probuzení k "Veselé žábě" zamířili. A že jich není málo. Allwinn s Novelimilakudarusem však nejsou jediný, kdo v hospodě pracuje. Už od otevírací doby je tam přítomna i Allwinnina nejlepší kamarádka Eivaa. Nikdo neví co tato mladá dívka dělá, možná nic. Peněz má však vždy dost. Další člověk s tajemstvím. V hostinci také můžete vidět několik stálých zákazníků, někdy i dokonce pár žen s nevalnou pověstí. U veselé žáby se nejde nudit. Pořád je tam co dělat. Mluvit, pít, hrát o peníze... Už od rána však ulicemi města bloudí strach a možná i smrt. Jsou to dva dny co bylo nalezeno bezhlavé tělo mladé dívky beze jména. Nikdo jí neznal. Nikdo neviděl nic co by mohlo odhalit jejího vraha. Nikdo nic nevěděl. A i kdyby věděl, nic by neprozradil. Na to tu nebyl nikdo tak hloupý. Přesto je povinností Joana Toerryho vypátrat kdo dívku zavraždil. Určil skupinu vyšetřovatelů z místního lidu. Mezi nimi je například tajemný Zurghart, mladičká Kiara nebo hostincký, který má dávat pozor kdo co řiká v hospodě. Je jenom na nich jak zjistí kdo mrtvou zabil. Zatím se jejich podezření ubírá směrem k lidem, kteří jsou v Tendu noví (například Xzar nebo Rowena). |
| |
![druhsvt8979[1]6374.jpg](druhsvt8979[1]6374.jpg) | RÁNO Probudím se časně ráno a ihned se mi do hlavy nahrne spouste myšlenek o tom, co nám Joan Toerry říkal o té bezhlavé dívce. "Takže já jsem teď nějaký detektiv, který má najít vraha bezhlavé dívky? Vždyť já nejsem žádný detektiv, skoro ani nevím co tato profese obnáší. Jediné mé štestí je, že jsem si o tom něco přečetla v knihách." Pomyslím si, protáhnu se a vstanu z postele. Obléknu se, učešu se a podívám se z okna. "Ale zase bych to měla udělat, protože jinak to tu bude neustále žít ve strachu." Povídám si sama se sebou a přitom se stále dívám z okna na skoro prázdnou ulici. "Sice jsem nejdřív v tomto městě měla úplně jiné plány, ale pomohu jim s tím vrahem." Rozhodnu se, vezmu si na sebe modrý plášť s kapucí, nandám si kapuci a vydám se na podívat na místo činu. |
| |
 | Hostinec Další nový den. Ráno si zase rád pospím jak mám ve zvyku. Sotva otevřu oči, přesunu se k oknu abych je otevřel, nadechl se čerstvého vzduchu. Sednu si ve svém skromně vybaveném pokoji k dřevěnému stolu a dám si snídani. Okoralý chleba a sýr. Skoro jako každý jiný ráno. Na pití mám zase jen vodu. Tak co dneska budu dělat? Obleču se a trošku se půjdu projít městem. Někde bych si mohl dát slušnější jídlo taky. Když se objevím na ulici a ujdu sotva pár kroků, všimnu si jak se na mě lidi občas divně koukají. Nevšímám si toho. Mohl bych se zajít podívat k Veselý žábě. To je nápad! Otočím tedy směr z původní procházky a dám se k tomu hostinci. Tyjo. Kdyby se mi podařilo něco objevit kolem ty vraždy, co jsem včera zaslechl. To by bylo. Nebo ať si to zjistí někdo jinej, mě do toho nic není. Po cestě si pořád všímám těch lidí. Co na mě mají? Co když si myslí že jsem to udělal já??? Přidám do kroku. To snad ne. Jsem zvědavej co se bude dít v tom hostinci, jak to tady každej chválí. |
| |
 | Hostinec Jo, to bude zase pernej den, pomyslím si a vstanu ze své rozvrzané postele. Zabydlel jsem se v hostinci "U Veselé žáby", ale pokoje by zde mohli mít lepší. Vodou z džbánu, co mi stojí na stole, si umyju obličej. Obléknu se do svých věcí a navrch si připnu dlouhý černý plášť. Zbraně mám samozřejmě na opasku, kdyby jich bylo potřeba. Joan Toerry mi dal ňákou prácičku... hmm najít vraha mladé dívky? To byl žert? Ne, opravdu, nic lepšího si pro mě vymyslet nemohl. Dobrá tedy, jak chce. Vyjdu ze svého pokoje, a přestože jsem tam nic cenného nenechal, ani jsem se neobtěžoval zamykat. Sešel jsem ze schodů dolů do hostince. Byl tam jako obvykle nával lidí. Prošel jsem mezi nimi a ani si mě při tom nikdo nepovšiml. Došel jsem ke stolu, který byl snad jako jedniný volný- stejně tak jako každý jiný den, a usedl jsem. Hned jde vidět, jak má okolí respekt. Zřejmě se mě podvědomě bojí. uchechtl jsem se a čekal na příchod hostinského. Doufám, že si už zapamatoval, že si pokaždé dávám pivo. |
| |
| HOSTINEC Jdu si úzkou uličkou, když najednou se můj žaludek ozve, že je čas snídaně. Neváhám a vydám se do nejbližšího hostince. Vejdu dovnitř a procházím mezi spoustě lidmi. Normálně bych se na žádného ani nepodívala, ale osud tomu tak chtěl, abych se podívala k jednomu stolu, kde seděl jeden člověk. Když jsem se na něj podívala důkladňeji uvědomila jsem si, že jsem ho už někde viděla. Šla jsem dál k pultu, ale pořád jsem nad tím musela přemýšlet a přitom jsem několikrát narazila do nějakého člověka, pokaždé jsem se omluvila a zkontrolovala kapuci, jestli je na správném místě a jestli mi náhodou nekoukají mé až moc velké uši. "Už to mám." Zajásám v mysli. "To je ten kluk, kterého jsem viděla u Joana Toerryho. Objednám si něco k snědku a dále nad tím přemýšlím. |
| |
 | Hostinec Ráno vstanu, trochu se opláchnu a obleču do šatů na každodenní nošení. Přece jenom co bych si měla brát za šaty do hostince, že? Konečně upravená vejdu do hostince, kde už je plno lidí. Takhle po ránu... a to je každej den. Já se divím, že se jim chce tak brzo vstávat. Malinko se pousměju a zamířím rovnou k Eivě. Dobré ráno, moje nejmilejší přítelkyně. pozdravím jí. Mám jí ráda... Kdyby nebyla, asi by nebylo ani mě. Ale zase obráceně, kdybych nebyla já, nemohla by být ani ona. Jsme svázané. Svázané provazem, kterému se říká osud. Je mi to milé a zároveň se mi to nelíbí. Jak jsi se vyspala? zeptám se Eivy. Vím, měla bych obsloužit nějáké ty hosty, ale i já mám svojí volnost a můžu si dělat to, co chci. Unaveně se rozhlédnu po místnosti... |
| |
 | Hostinec S úsměvem vejdu do hostince, rozhlédnu se. Přesně jak jsem čekala, místnost je už plná. Jenom mi tu chybí Al, moje nejlepší kamarádka. Asi si přispala. "Dobré ráno všem" pozdravim všechny halasně, posadim se k pultu. Znovu se rozhlédnu kolem, tentokrát hledám známé tváře. Pár jich tu je, ale ty mě většinou nezajímají. Objednám si jedno pivo, vyčkávám až přijde Allwinn abych se s ní mohla pozdravit. Mezitím sleduji okolí. "Aaa...konečně. Dobré ráno Aly" zamávám jí. "Vyspala jsem se jako vždy, výborně a co ty? Hey, pujdu se seznámit s nějakejma co ještě neznám, tak pokecáme později" usměji se na Al a vydám se k místu kde sedí muž, kterého jsem tu už několikrát viděla, ale zatím se mi nepoštěstilo s ním mluvit (Zughart) "Dobré ráno, pane. Mé jméno je Eivaa, mohu si přisednout?" zeptám se s milým úsměvem. Muž může vidět asi 18tiletou dívku s velkýma zelenýma, hlubokýma očima a bledou tváří lemovanou hustou hřívou zlatavých, vlnitých vlasů. Na sobě mám dnes světle modré, jednoduché šaty. Na parádu si příliš nepotrpím. |
| |
 | Hostinec Dveře do hostince U veselé žáby se znovu otevřely. Dovnitř vstoupil muž. Vysoký skoro dva metry, na první pohled vyzáblý - skoro jako zjevení. Dlouhé hnědé vlasy, tvář ozdobená mnoha jizvami. Skobovitý, dvakrát přeražený nos. Jeho hnědé oči - oči vlka samotáře chladně přejely lokál. Kovové části jeho zbraní se provokativně zaleskly ve slunečním svitu. Dlouhý meč pohupující se u pasu, nespočet vrhacích dýk připravených v koženém bandalíru. Oděný v kožené vestě z buvolí kůže, kalhotách z jelenice a mokasínách. Přes rameno přehozenou tornu. Po chvíli mi oči přivykli zdejšímu prostředí. Na můj vkus poměrně rušný lokál. Ze zvyku si zvolím stůl v rohu hostince. Na lavici vedle sebe dám tornu a dlouhý meč. Na stůl položím tlustou knihu "bizarní flóra impéria". Pohodlně se usadím na lavici - mé vyzáblé šlachovité tělo nemá pohodlí nikdy dost. Objednám si pohár nejlepšího vína a teplé jídlo. Potom nalistuju třistadevatenáctou stranu - kapitola "kaktusy rudé pouště" a dám se do čtení. |
| |
 | Promnu si oči a vstanu z lavice, dneska jsem spal v hostinci, po tom co se tady objevili ti noví...jeden nikdy neví. "Aaaaaa" vyklouzne mi když si protahuji stuhlá záda. Už bych si na to taky mohl zvyknout, nespím na tvrdé lavici poprvé! No výborně, první hosté! Dneska to vypadá na velké tržby! Zamžourám směrem ke dveřím, abych zaostřil na příchozího, ale ještě než si stihnu přiřadit k tváři jméno, už jsou tu další. Začnu se otáčet v běžné rutině…pravda…trochu rušnějšího dne. Když už začíná být před dopolednem plno, trochu mne to rozhodí, ale rozhodně nemám nic proti. Rozhlédnu se po lokále, a pohledem hledám Allwinn, která by tu už dávno měla být, ale pořád jsem si nevšiml, že by mi někdo při tak rušném dopoledni pomohl. Najdu ji a oči zaparkuji upřeně do těch jejích. „Allwinn!“ pronesu bodře, když jsem k ní asi na dva kroky. Přistoupím k ní a naladím hlas tak, jako bych ji chtěl částečně domluvit a částečně pokárat, ale vše s lehkým úsměvem: „Potřeboval bych pomoct a myslím, že jsi tu ta nejpovolanější, kdo to může zařídit… tak pojď a pomož mi s hosty prosím, tolik jich tady už dlouho nebylo…zavání to dost penězi, nemyslíš?“ lehce přidám důraz na poslední slovo, mrknu a široce se usměji, aby pochopila, že ji nezůstanu nic dlužen, ostatně jako vždy. Pomalu natáhnu ruku, abych ji pomohl vstát, ne snad proto, že by byla stará…spíš jako přátelské gesto k někomu, koho tady mám v Tendu vlastně nejradši. S nataženou rukou k ní, si ještě vzpomenu: „ah…a mohl bych tě poprosit, jestli bys za chvíli neskočila za lovcem? Vypadá to, že by dnes mohlo mít pár lidí hlad a ještě od něj nemáme žádnou zvěřinu…ani prašivého králíka.“ Kterého ukradne prvnímu, koho uvidí. Jako pokaždé, když se mu zrovna nechce lovit, ušklíbnu se sám pro sebe. |
| |
 | V novém městě Není tomu dávno, co jsem přišla do města Tend. Plánovala jsem se zde usadit a zapomenout na minulost, ale nebylo mi přáno. Jednoho dne, nedlouho po mém příchodu, byla nalezena mrtvá mladá žena. Tato událost by mnou tolik neotřásla, konečně, neznala jsem ji a byla jsem zvyklá starat se sama o sebe, ale cítila jsem, že mi její smrt část obyvatel dává za vinu. Nebyla jsem v novém městě vítána o nic víc než kdekoliv jinde během své minulosti. Dnes ráno jsem se rozhodla zajít do hospody. Neměla jsem ráda, když si všichni šeptali a ukazovali si na mně, ale neměla jsem na výběr. Něco ostřejšího jsem skutečně potřebovala. Ráno jsem si tedy přes obvyklé oblečení natáhla zelený dlouhý plášť s kapucí a vyrazila jsem do hospody. U baru jsem si pak poručila panáka něčeho ostrého a čekala jsem, zda a kdy mě obslouží. |
| |
| Po malém rozhovoru s Allwinn se už zase začínám otáčet, roznesu pár piv, zastavím se u Zurgharta a jedno mu dám přímo z podnosu, podívám se na něj, a z jeho pohledu vyčtu, že jsem to odhadl dobře a pivo mu tam nechám. Projdu kolem pultu a vyslechnu si objednávku Roweny. "No...madam, měl bych tu megacloumák, podle tradiční rodinné receptury. Ale je to vážně silné, pokud nejste na pití moc zvyklá,tak to ani nezkoušejte, mohlo by vás to položit. Vážně to chce tuhý kořínek a to ho stejně ještě pár hodin ucítíte v krku..." pronesu lehce varovným tónem a v ruce si pohrávám s lahví, ve které je dobře vidět nevinně narůžovělá tekutina. Otevřu zátku a zlehka přičichnu...zavětřím tu známou štiplavou vůni, ve které je jakoby cítit ocet. "Tak, madam, dáte si?...budou to dvě zlatky za skleničku." |
| |
| Vyčkám příchodu hostinského. Když mi nabídne jakýsi megacloumák, váhavě ho příjmu a položím na pult požadované peníze. Poté se rozhlédnu po hospodě a hledám volný stůl. Jeden takový najdu, stojí na druhé straně hospody a není k němu moc dobře vidět, protože je ponořen v přítmí. K onomu stolu dojdu a posadím se tam. Poté pomalu upíjím drinku, který je skutečně silný, a rozhlížím se po hospodě - odhaduji místní lidi. Zároveň ale zůstávám skryta jejich pohledům, neboť jsem si nasadila kapuci pláště a ostatní mohou vidět leda mé oči. |
| |
| Místo činu Dojím, zaplatím a chystám se k odchodu. Ještě se podívám do ponurého kouta a uvidím postavu, zahalenou pláštěm, takže jsou jí vidět pouze oči, jak si prohlíží ostatní osoby v této místnosti. Zkontroluji si kapuci, naposledy se na ni podívám a vyjdu se podívat na místo činu. Cestou se na mě mnoho lidí nenávistně podívá, nechávám to být, ale pěkně mě to štve. Když dojdu na místo činu, ihned začnu hledat nějaké stopy po vrahovi. Otisk boty v krvy, zbraň cokoliv....... |
| |
| V hostinci V hostinci bylo rušno, avšak mě nic z dění kolem neunikalo. Nejdříve jsem zřel, jak se úzkou uličkou mezi stoly protáhla jakási holka, střelila po mě pohledem a zase šla. Už jsem ji viděl. Byla také jednou z těch, kdo měl najít vrahy té dívky, co jí někdo usekl hlavu. Ano, jak nápadité. Vlastně nám ani neřekli, zdali mají vůbec tu hlavu. Mohlo by se mi totiž hodit, kdyby mi řekli, kdo to byl... Ale co naplat. Chvíli jsem se zamyslel nad vývojem situace a když jsem si povšiml hostinského, jak obsluhuje nějakou zahalenou dívku, tak jsem na něj mávl, ať mě přijde také obsloužit. Nejdříve jsem si ani nevšiml, když ke mě přistoupila mladá žena v modrých šatech. Moji pozornost na sebe upoutala, až když na mne promluvila. Hezká holka, ale měla by ve svém vlastním zájmu raději zamířit k jinačí partii. Nemohl jsem jí však odmítnout, protože většina ostatních stolů byla skoro obsazená. "Ano, samozřejmě." pohlédnu jí do hlubokých zelených očí a nuceně se usměji. Můj úsměv v jejích očích však vypadá zcela přirozeně. Jsem prostě talen na přetvářky, to se musím sám pochválit. |
| |
| Shrábnu z pultu peníze a strčím je do měšce. Pokukuji, jak ta žena bude na megacloumák reagovat a celkem mě překvapila, že pokračovala v pití i po prvním usrknutí. Zapůsobila tím na mě, ale v ten okamžik jsem zahlédl mávnutí od stolu...nemám rád, když si mne takhle přivolávají, jako nějakého poskoka, ale ten člověk je dobrým zákazníkem a nikdy nezůstane ni dlužen, takže jsem to přešel bez povšimnutí a vydávám se směrem k jeho stolu... "Ano?" dotážu se a pohlédnu muži do očí v očekávání jeho přání. |
| |
| V hostinci Zdá se mi to nebo...ten muž neni št'asten, že si k němu někdo přisedl? At' je to jak je, je mi to jedno. Chci se dozvědět kdo to je a co tu pohledává. "Díky pane. Ochutnal jste už místní megacloumák?" zeptám se aby řeč nestála. Přitom ho nenápadně pozoruji, snažím se zjistit jaký je. Možná můj člověk..chladný pohled, vyzařuje z něj temná síla... Stále se usmívám, stále vypadám jako hloupoučká nanynka. To je naschvál. Pak si neznámí muž zavolá hostinckého a toho zřejmě využiju. Jakmile hostincký příjde, usměji se a požádám o své nejoblíbenější pití. "Nove..dones mi prosím jedno pivo" Možná jsem moc drzá když hostinckému řikám Nove, ale jeho jméno je moc dlouhé. A odkud' to vím? V tomto hostinci jsem denodenně, nic mi neunikne. A Allwinn, moje nejlepší kamarádka je přece jeho podřízenou. Já vim věcí... "A tady panovi přines na můj účet jeden megacloumák. At' ochutná něco pořádnýho" zašklebim se. |
| |
| Kiara Místo, kde se ta hrozná vražda udála bylo stále divadýlkem pro všechny zvědavce. V jinde tiché, tmavé uličce bez jediné živé duše se dnes a i jindy procházelo spousta lidí, elfů i trpaslíků. Všichni se ale vyhýbali místu, kde byla na zemi zaschlá kaluž krve. Dívčino tělo bylo už dávno odnesené. At' hledáš sebemenší důkaz nic nenajdeš. Jakoby to byla dokonalá vražda. Tvým jediným vodítkem by mohly být řeči ostatních, kteří..mohli cosi slyšet nebo vidět. Nebo si něco vymyslet. Xzar Dříve než dojdeš do hostince, zastaví tě nějaký postarší muž. "Pane, mohl bych s vámi mluvit?" zeptá se tě. Přes kápi mu nevidíš do obličeje, ale jeho hlas zní tak, jakoby nesnesl zápornou odpověd'. "Někde osamotě, prosím" |
| |
| Hostinec Na dívčinu první otázku neodpovím, protže vidím, jak k nám již přichází hostinský. Zřejmě jí nevadí, že jsem se ani nepředstavil. Tím líp, není asi tak moc všímavá... Eivaa si objedná jako první a ani mě nepřekvapí tím, že oslovuje hostinského jménem. Sem chodí hodně lidí pravdidelně, i když tuhle si zrovínka moc nepamatuju. A to obvykle mívám dobrého pamatováka na obličeje... Když objedná i za mě, tak se na ni zamračím. Prosil jí o to někdo? "Ne, díky. Raději si také dám pivo." Změním rychle výraz na pobavený. To by se mi ještě tak hodilo, abych se opil... zavrčím si k sobě v duchu. Téhle se asi jen tak nezbavím... |
| |
| Na ulici Trošku mě překvapí že mě tady někdo osloví. I když jsem koukal co se pořád někteří lidi dívali... Tak zase tak moc překvapení to není. Vyslechnu staršího muže. I když mu nevidím moc do obličeje... Souhlasím, pokud si tak přeješ, proč ne. Chová se slušně a řekne prosím, jak bych mohl odmítnout? Přidám do kroku za tím mužem. No jsem celkem zvědavej co to bude. Proč o samotě? Je to něco tajnýho? Ptám se ho ještě po cestě. |
| |
| Místo činu Hledám všude , kde se dá, ale pořád kolem někdo chodí. "Je to k vzteku, potřebuju na to aspoň trochu klidu, ale oni se tu pořád procházejí a něco si šeptají." Pomyslím si zlostně a podívám se na kaluž krve. "Tak tady asi leželo tělo." Bleskne mi hlavou. "Nikde nic, musel to tu pěkně všechno poklidit, budu se asi muset zeptat místních." Pomyslím si a vydám se do vedlejší uličky. Zeptám se asi deseti lidí, ale nikdo nic neviděl ani neslyšel. "Asi se bojí mluvit, protože by je za to ten vrah také mohl zabít." Řeknu si pro sebe a hledám další osoby, které by mohli něco vědět. |
| |
| Xzar Muž celou dobu mlčí. Dovede tě až do polorozpadlé budovy na okraji města. "Máme na vás několik otázek, pane" začne a vybídne tě at' se posadíš do jedné ze židlý. Je to zvláštní, budova je málem rozpadlá a přesto v ní je nábytek a vše potřebné. "Mé jméno je Hauer" představí se ti muž, nečeká až se představíš ty a rovnou se ptá. "Proč jste přišel do Tendu?" Kiara Lidé jakoby nic nevěděli. Vyhýbají se tvému pohledu, snaží se jít jinudy než ty. Jakoby věděli že se budeš ptát. Nakonec zastavíš malou holčičku v chudých šatech. Asi osmiletá dívenka se na tebe usměje a na tvoji otázku, zda neví něco o tom co se tu stalo ti dá zvláštní odpověd'. "Slyšela sem, že tu elfku...no, že jí zabili...že jí usekli hlavu...a Eivaa z hospody...tak ta řikala, že to prej byl někdo neviditelnej...prý neviditelné zlo, že useklo té elfce hlavu. Nic tu nenajdete, všechno zmizelo. Ale prý se to zlo vrátí. A prý zabije dalšího...maminka řiká, že nemam Eivu poslouchat, ale ona vždycky řiká tak zajímavé věci... |
| |
| Holčička Chodím z ulice do ulice a nikdo mi nic nechce říct. Nikdo se na mě ani nepodívá a všichni se mi vyhýbají, Z čirého zoufalství se zeptám malé osmileté holčičky, která měla na sobě chudé šaty. Konečně se na mě usmálo štěstí, malá holčička mi řekne o nějaké ženě, která jí navyprávěla něco o neviditelném kouzlu. " Děkuji, velice si mi pomohla." Poděkuji malé holčičce, šáhnu do kabely, vyndám z ní dva sladké bonbony a podám je holčičce. "Měla bych se jít zeptat do hostince na tu ženu, přece jenom by mohla mít nějaké důležité informace, nebo může být dokonce ten vrah." Bleskne mi hlavou a vydám se směrem k hostinci Veselá žába. |
| |
 | Tend, hostinec "U veselý žáby" Ďeň je ako každý iný, azda sa len trocha schladilo oproti včerajšku..Alebo to bude tým vetrom. Slnko už žiarilo pár stôp nad obzorom a ja som bola mierne vyčerpaná po celonočnej jazde. Nie že by som sa tak ponáhľala na to bohom zabudnuté miesto, ale stihla som si všimnúť, že niekto ma sleduje. Preto som si povedala, že snáď nebudem riskovať. Mám veľa nepriateľov, a aj keď som mala podozrenie, že toto bude niekto iný, jeden nikdy nevie. Na ceste sa pod Merlinovými kopytami víril prach a na jeho lesklej čiernej srsti sa perlil pot. Stromy sa rozostúpili a predomnou sa otvoril výhľad na mestečko. Tak tu je to. Tend. Mesto zločincov. Všetko sa ešte len začína. Zaťahala som za oťaže a krásny mladý žrebec, ktorého už pravdepodobne nestihnem vrátiť spomalil do kroku. Na ceste som stretla len pár ľudí, no uvážila som, že na cestu sa pýtať netreba. V takýchto..usadlostiach aj tak temer vždy platí, že všetky cesty vedú do hostinca. Nemýlila som sa. Asi tak za päť minút chvôdze sme to naozaj našli. Tabulka na priečelí budovy hlásala, že dnu sa nachádza hostinec " U veselý žáby ". Zosadla som z Merlina. Stoj. Čakaj. Pošepla som mu do ucha. Následne som šepla slovko v Starom jazyku. Toto by malo odradiť akýchkoľvek zlodejov. Ešte raz som sa obzrela dookola a vošla som dnu. Ako prvé mi do nosa udrela klasická ťaživá zmes liehu a potu, ktorá bola následkom tej masy ľudí, čo sa tu tlačila a ponúkaného tovaru. Predierala som si cestu smerom k pultu. Ten, čo by si ma v tejto tlačenici všimol, by videl stredne vysokú, mladú ženu, ktorá vyzerala tak na dvadsať dva rokov. Žena bola oblečená v jazdeckom koženom úbore a vysokých čižmách, ktoré zakrýval čierny plášť s kapucňou, pod krkom zopnutý striebornou brošňou, vytepanou do tvaru vlčej hlavy. Tí zasvetení by v nej mohli spoznať erb kolégia. Žena mala tvár jemne opálenú. Pekne vykrojené pery, zjemnené líčidlami boli vážne zovreté a vyvolávaly dojem, že ich vlastníčka sa nesmeje práve veľa. Nad trocha ostrejším nosom svietili orechovohnedé, veľké oči, planúce zvláštnymi iskričkami. Nedalo sa určiť čo všetko vyjadrujú, či naopak, skrývajú, no boli hlboké a istým spôsobom príťažlivé. Cez kútik ľavého oka prechádzala dlhá, do postupne zastrihnutá ofina medenohnedých vlasov, ktoré jej siahali asi po lopatky. Oprela som sa o pult a počkala na obsluhu. Zdravím, hostinský. Mal by si pre mňa voľnú izbu a miesto v stajni pre môjho koňa? No, pravdupovediac, nepohrdnem ani vínom. Požiadam. Môj hlas je zvonivý a vcelku výrazný, možno mohol upútať pozornosť niektorého z okolostojacich, no to ma teraz nezaujíma. |
| |
| Po cestě se rozhlížím kudy jsdeme abych pak ještě nezabloudil zpátky. To by mi tak ještě chybělo... I když v tomhle městě... Není zase tak veliký. Po příchodu do budovy se posadím, jak mi muž nabídl. Xzar. Odpovím mu když se představí. A poslouchám jeho první otázku. Do Tendu jsem přišel nedávno. Tohle město jsem potkal náhodou při svých cestách. Stejně jako hromadu dalších měst. Vždy se chvíli zdržím a vyrazím poznávat další kraje. Prostě zatím si myslím že jsem docela mladej na to abych se někde usadil. Proč se vlastně ptáš? Je to tak důležitý? Vrátím otázky zpátky Hauerovi. |
| |
| Hostinec Tahle kniha mě opravdu fasnicuje. Jsem vášnivý čtenář a za vzácné kousky utrácím nehorázné prachy. Vlastním i několik století staré rarity napsané na lidské kůži. Kapitola o kaktusech mi na tváři téměř vyčarovala úsměv. Se zaklapnutím zavřu knihu a rozhlédnu se. Stůl je stále prázdný, mé víno a jídlo čert ví kde. Tak u týhle zdechlý žáby to má bejt nejlepší ? Vstanu z lavice a zamířím přímo k baru. Můj odporný vzhled a spousta zbraní mi zajišťuje celkem volný průchod. Chlap co vypadá jako já toho musel hodně zažít, díky tomu si mě lidi většinou moc nevšímají a hledí si svého. I když blázni se najdou všude. Dojdu k baru a počkám, až mi hostinský bude věnovat pozornost. Nefungující obsluhu nechám plavat. Vlastně jsem hodnej chlap. Nikde nedělám problémy, ale ony mají takovou vlastnost si mě najít - kdykoliv a kdelkoliv. "To nejlepší jídlo a víno co tu máte," řeknu klidným hlasem hostinskému a ukážu na stůl v rohu. |
| |
| Nove??? Zkřivím tvář a to oslovení mi drásá uši. "Eh...Eivo! Říkejte mi buďto celým jménem, nebo si vymyslete jiné oslovení!" ...mimochodem, nepamatuji se, že bych si s tou osobou tykal...ale jsem ochotný to skousnout i když je to...no...bůhví co je vlastně zač. "Kdo bude platit se dohodněte, přinesu vám dvě piva." Přejdu k sudu, natočím dva půllitry a odnesu jim je na stůl, tam už leží dva zlaté a mě nezajímá od koho jsou...hlavně, že jsou. Když se dostanu k pultu všimnu si krásné ženy..."Ale jistě," můj hlas se trochu změní "pokoj tu pro vás mám!...víte, stáje tu přímo nejsou ale z druhé strany hostince je přístřešek, tak můžete nechat koně a co se vína týká, mám pro vás za dvě zlatky jedno prvotřídní!" naleju do sklenice červené víno a přisunu ho zákaznici. "Pokoj můžete dostat buďto za pět zlatek na noc, nebo za deset zlatek za noc." Nakonec se otočím k muži který si poručil jídlo a víno, pohlédnu na stůl, kam ho chce donést a otočím se na svou pomocnici: "No tak! Já to tady všechno nebudu dělat sám!" ukážu přes lokál na jeden stůl "támhle k tomu stolu dones prosím nejlepší víno a udělej tomu muži jídlo...asi nejspíš ten vepřovej jazyk co visí vzadu v udírně." |
| |
| Hostinec Netváří se zrovna nadšeně, že ji vidí. pomyslím si a při tom zamyšleně přimhouřím oči. Jistě zde pracuje už dlouho, možná něco málo o té vraždě ví. Jednou si na něj asi došlápnu. usměji se nad vlastními myšlenkami a položím na stůl jeden zlatý. Jen ať si to holka zlatá zaplatí sama. tentokrát je má tvář znovu nečitelná, tvrdá jako kámen, bez jediné emoce. Chvíli na mě bude nevěřícně civět, ale nakonec zašramotí ve svém měšci a též přiloží jednu minci. Tak je to správně. Jen nečekej, že by na tobě někomu mohlo někdy záležet... Nebo spíš, nečekej to ode mě. Hostinský přijde s pivy, shrábne mince a zase odejde. Potom se vrátil k pultu a začal obsluhovat nějakou ženu. Nebyla zdejší. Opravdu bude nejlepší, když si s ním v klidu někdy někde popovídám... a to i když patří mezi pověřené vyšetřovatele, třeba je do toho sám zapletený, když má zjevně tolik známostí... |
| |
| Hostinec Na to, že nejsem moc oblíbená jsem si už vcelku zvykla. Nemam moc přátel, vlastně jenom Al. Zato mám mnoho nepřátel. Vypiju pivo, které jsem si musela i sama zaplatit. Škrt...ale zase mi to o něm něco řeklo... "Omluvíte mne, pane? Budu vás muset opustit, potřebuji si něco zařídit," usměji se na mého "společníka" a zvednu se od stolu. "A jak že se to jmenujete?" Jeho jméno mi přijde vhod. Musim ho přeci nějak oslovovat, pokud mu nebudu chtít říkat nějak jinak. Já bych už vymyslela jak. |
| |
| Xzar Muž přikývne. "Je to důležité Xzare," odpoví ti a pak se zamyslí. "Chci vás požádat o malou službu. Samozřejmě, dobře placenou. Určitě jste už slyšel o té neštastné vraždě, co se tu před pár dny stala. Já a pár mích...řekněme přátel bychom chtěli zjistit kdo tu dívku zabil a hlavně proč. Navíc, je tu jeden problém. Nikdo neví kdo ta dívka byla. Kdybyste tohle vše zjistil, bohatě se odměním." Hauerova nabídka zní dost dobře a výhodně. "Takouhle nabídku nelze odmítnout, nemysíte?" Něco v jeho hlase ti prozradilo, že nelze. On už by se o tebe Hauer postaral, kdyby si chtěl odmítnout. Kiara V hostinci jsi za chvíli. Hned jak vejdeš otočí se pár hlav k tobě, ale všichni se ti zase přestanou věnovat. Když se rozhlédneš zjistíš, že v hostinci je dost mladých žen. Ta Eivaa by mohla být kterákoliv. Možná by ses měla někoho zeptat. |
| |
| Hostinec Když na mne dívka z nenadání promluví, pomalu k ní stočím svůj zrak. Když se mi omluví, že musí jít, div že se mi po tváři nerozlije úsměv. "Ale samozřejmě, že nebude. Doufám, že si zase někdy tak hezky popovídáme." utrousím ironicky. I když mi to popravdě není ani trochu líto... "Mé jméno? No pro mě za mě, klidně mi můžete říkat Murphy, když Vám to udělá radost..." ušklíbnu se. |
| |
| Hostinec Uchechtnu se. Copak si o mě tento muž...říkejme mu třeba "Pan přetvářka" myslí? Že jsem hloupoučká nanynka co ničemu nerozumí? Zřejmě tak působím, vlastně, mím cílem je takto působit. A přitom by stačilo tak málo. Trochu zabrousit do tajemství magie a věděla bych vše co potřebuji. "Tak se mějte dobře Murphy, doufám, že se ještě potkáme," zasměji se. Je to sympatický muž. Cítím z něj chlad a zlo. Příjemné.. Nakonec se rozhodnu k činu. Nakloním se tak abych mu mohla něco říci do ucha. "Kdybyste potřeboval pomoc, stačí říci...Zurgharte," Hlasitě se zasměju, rozhlédnu se po hostinci a se smíchem vyběhnu ven ze dvěří, na čerstvý vzduch. Výborně Eivo, chováš se jako...no, jako čarodejnice... ozve se hlásek v mé hlavě. Je mi to jedno, tomu mládenci v hostinci jsem jenom chtěla podtrhnout trochu sebevědomí... S úsměvem na rtech zamířím ven branou, do lesa. |
| |
| Hostinec Jdu rychlejším krokem do hostince a přemýšlím, kdo to ta Eivaa vlastně může byt. Vejdu do hostince a ihned se na mě podívá několik párů zvědavých očí, kteří si zase ihned začnou hledět svého. Rozhlédnu se po hostinci a pátrám po nějaké mladé ženě. " Ta malá holčička mi neřekla jak vypadá, řekla pouze že je mladá" Pomyslím si a hledám dál. Vydím tu spoustu mladých dam, tak se rozhodnu, zeptat se hostinského. "Ten by něco o té mladé ženě mohl vědět, sem totiž chodí snad úplně všichni" Bleskne mi hlavou a razím si to přímo k pultu. Tam počkám na hostinského a ihned se ho zeptám na tu Eivu. "Potřebovala bych vědět jak vypadá a jestli náhodou nevíte, kde právě teď je." Slušně se zeptám a čekám na odpověď. |
| |
| Hostinec To víš, že jo... prolítne mi ironicky hlavou. To, že se ke mne potom nakloní, to už je vážně moc. Měla by se radši bát... Přesto si však vyslechnu, co mi chce říct. Ouha projde mi znovu hlavou, avšak můj výraz se ani po jejím nečekaném zjištění nezmění. Jsem už zvyklý nedávat najevo své pocity. Nic jí na to neodpovím, jen podezřívavě přimhouřím oči. Tak tahle by mohla být nebezpečná... Možná nějaká čarodějnice nebo kouzelnice, když ví, jak se jmenuji. No... spíš ta čarodějnice, když tak na ní koukám... Když ale zná mé jméno, může tušit i něco víc? Ví, kdo já jsem? Doufám, že ne, protože jinak bych musel udělat jistá opatření, která jsou čistě v mém zájmu... Dopiji zbytek piva a pomalu se zvednu. Povšimnu si, jak mladá dívenka vchází do hostince směrem k pultu. Už zde jednou byla... Dám si na hlavu kápy, nepozorovaně vyklouznu z hostince a začnu Eivu sledovat. Jen tak se mi mezi lidmi nestratí, umím totiž výborně stopovat a nepozorovaně špehovat. "Říkala, že si potřebuje něco zařídit? Hmm, to by mě zajímalo, co to bude..." |
| |
| Na chvíli se zamyslím a beze slova koukám na muže. Nemám nic proti tyhle práci. A když říkáš bohatá odměna. Co si pod tím mám představit? To jsem celkem zvědavej. I když hodí se každej peníz. Nepustím Hauera k odpovědi a položím další otázku. A kde bych měl začít? Kdo jsou tvý přátelé? Ještě mi řekni jednu věc... Jak jsi přišel zrovna na mě? |
| |
| Zpozoruji mladou dívku a vyslechnu její dotaz. "Eivaa ?? ...tu jste právě minula, je to ta žena co právě se smíchem vyběhla ven. Jestli jste ji neviděla, tak má dlouhé světlé a lehce zvlněné vlasy, namalovaná je, že svítí víc než maják...alespoň většinou, no a celkově vypadá dost pochybně...nejvíc ze všeho vypadá a koneckonců se i chová jako prostitutka." Ušklíbnu se. "Možná ji ještě stihnete, ale můžete tady počkat, dejte si pivo a ona se tu nejspíš zase do večera objeví." |
| |
| Cesta, Les S úsměvem kráčím cestou do lesa. Chce se mi smát nahlas, ale nechci vzbuzovat příliš pozornosti. Tohle mě tak baví. Baví mě sledovat jak se všichni snaží vypátrat toho, kdo tu neznámou holku zabil. Jako by se tím něco vyřešilo. Nic se tím nevyřeší, vraha nikdy nenajdou. Ani když bude vraždit dál... Náhle pocítím, že nejsem sama. Někdo mě pronásleduje, cítím jeho oči na mích zádech. Ohlédnu se za sebe, ale nikoho podezřelého nespatřím. Tedy, nespatřím nikoho kdo by se snažil tvářit nepodezřele. "Začínáš být paranoik, Eivo..." řeknu si sama pro sebe, ale špatný pocit nezmizí. Přesto zamířím tam kam jsem měla zamířeno, na malou mítinku hlouběji v lese. Pokud mě někdo sleduje, má smůlu... Proplétám se mezi stromy. Opravdu, pokud mě někdo pronásleduje, uvidím ho. Tedy, pokud neni neviditelný a nechystá se tě zabít... Náhle se zastavím, znovu se rozhlédnu kolem. "Klid, Ei, klid..." promluvím nahlas. Zatím klidná jsem, ale děsí mě představa, že...že tu je něco co nevidím, něco komu stačí mávnout a zemřu. "Zlo neumírá, dokud žije Dobro." Tento mužský, zastřený hlas mi nažene husí kůži. Možná proto, že nevidím jeho původce. Přestože mám strach, strach z odhalení a potupy, uvědomím si, co mi tím chtěl hlas říci. A to mě vyleká více než cokoliv jiného v mém dlouhém životě. Rychle se rozeběhnu směrem zpátky, zpět o Tendu. Kobrtám přes kořeny stromů, větvě mě šlehají do tváře. Nevadí mi to, ted' myslím jen na jedno. Jak zachrá.... "Sakra..." zařvu jakmile ztratím pevnou půdu pod nohama. Poslední co si uvědomím je to, že někdo tu pitomou jámu zakryl křovím tak aby do toho spadl nevinný člověk... |
| |
| Xzar Hauer se pousměje. "Zdál ses nám jako nejlepší z těch o kterých jsme uvažovali. Pravda, přednost před tebou měl pouze jistý muž, jenže toho si vybral jako vyzvědače Joano..." Jak to tak vypadá, Hauer zrovna mezi přínivce Joana Toerryho nepatří. "Odměna bude podle toho, co zjistíš...a kdo jsme? Skupina lidí, co chce spravedlnost a rovnováhu. Skupina lidí, co sbírá historky a legendy a snaží se zjistit co je pravdou a co výmyslem. Jsme něco jako historici." Hauer se zamyslí, jestli ti neřekl mnoho. "Bereš, nebo ne?" zeptá se. Allwinn Pomáháš s obsluhou v hospodě tak jako každý nudný den. Občas pohledem zamíříš ke své kamarádce, kontroluješ jí aby náhodou něco nevyvedla. "Hele, slečinko, co kdybys mi přinesla další pivo?" zavolá na tebe jeden z místních ožralů. Sice tě to netěší, ale musíš pracovat. Zrovna když neseš korbel s pivem k mužově stolu, ucítíš v hlavě bodavou bolest. Pustíš korbel piva a ten se roztříští na tisíc koustíčků. Ty to však nevnímáš. Před očima máš oslnivý žár, který však vidíš jen ty sama. Blesk ozařuje noční oblohu, oheň pálí vše co bylo domovem. V hlavě ti zní křik. Křik matky svíjející se v plamenech. Pláč mladšího brášky nikdy neopustí tvoji duši... Žár střídá tma a pach zatuchliny. Jakoby v obraze vidíš dvě nehybná těla. Světlovláska, která ti je až moc znám a...ta druhá žena nemá hlavu. Než se znovu probereš do reality, uslyšíš dívčí, varovný hlas. Nehledej mne... |
| |
| Hostinec "Takže teď odešla, ne děkuji pivo nechci." Vyhrknu ze sebe a už utíkám pryč. Vyběhnu z hospody a porozhlédnu se kolem. "Kam by asi mohla jít. " Pomyslím si. "Vůbec nemám ponětí, kde by mohla být" Uvědomím si a tak se rozeběhnu přímo za nosem. Běžím a rozhlížím se, ale nemohu nikoho podobného Eivě najít. Běhám po městě a někteří lidé se na mě koukají, jakona blázna. Po nějaké době už opravdu nemohu a narazím na jakýsi les. Vejdu do lesa a pomalu se procházím, když tu najednou uslyším někoho zakřičet. Rychle se rozeběhnu směrem k místu, kde jsem slyšela ten hlas. |
| |
| Uslyším zvuk tříštícího se korbelu a hlavou mi probleskne myšlenka, tohle byly tři zlaté za džbán a jeden za pivo v něm! Projdu okolo pár hostů a postavím se před Allwinn. Smutně se podívám na střepy na podlaze a louži piva, potom zvednu oči k Allwinn: "Sakra Allwinn! Co se to s tebou dneska děje!?" štěknu v prvním záchvatu vzteku, ale potom si uvědomím, že pomocnice nevypadá moc dobře... "Jsi v pořádku? Nevypadáš dobře, pro dnešek si vezmi volno ano?" promluvím už klidně a trochu starostlivě. Přejdu k ní, lehce ji uchopím na rameno a vedu ji směrem k pultu a do dveří, kde jsou pokoje. Otevře pusu, jako by chtěla něco namítat, ale jen mávnu rukou a řeknu: "Žádné námitky! Už jsem řekl, odpočineš si." Jen na chvíli se zastavím, vezmu rozedraný hadr a ukážu na asi dvanáctiletého kluka: "Chlapče" zavolám a hodím mu minci, kterou okamžitě chytí "je tvoje, vezmi si tenhle hadr a vytři tu podlahu prosím." podám mu hadr a ještě dodám: "A potom skoč pro nějaké bylinky ano? Řekni, že chceš na uklidnění." Natáhnu znovu ruku a podám mu tři zlaté. "Co zbude je tvoje, ale ať jsi rychle zpátky!" Chlapec vezme hadr a běží vytřít podlahu, já se otočím a jdu s Allwinn do pokoje, "položím" ji na postel a dám ji sklenici vody, ať se napije. "Chvíli vydrž, co nevidět tady bude ten kluk s bylinkami. Já se teď musím vrátit do lokálu." Řeknu a taky tak udělám, ale pro jistotu nechám otevřené dveře... |
| |
| Sledování Jdu za nic netušící Eivou. Opatrně a rychle, se skloněnou hlavou procházím davem, ale nezdá se, že by si mne někdo povšiml. Samozřejmě, jako vždy. Dívka vyšla branou a zamířila si to rovnou k lesu. Cestou se ještě ohlédla za sebe, jakoby tušila, že jí někdo sleduje. Její intuice byla správná, avšak ne zas tak přesná. Podívala se totiž přesně na opačnou stranu, než jsem byl. Vypadala trochu rozrušená. Ale co si potřebuje vyřídit zrovna v lese? Přimhouřil jsem oči a v bezpečné vzdálenosti, tak aby mne nemohla uslyšet, jsem šel dál za ní. Byl jsem zrovna za posledním houštím, které jakoby oddělovalo les od města, když jsem si uvědomil, že by mne mohla lehce zahlédnout, pokud bych šel dál. Musel jsem tedy počkat, až dojde o něco dál a pak ji stopovat. Utéct se jí stejně nepodaří... Když už jsem čekal, že mi zmizí z dohledu, začal jsem míti divný pocit. Dívka se začala znovu rozhlížet kolem, tentokrát ale jakoby... jakoby si byla jista, že tam někdo je. Možná trpí na nějakou nemoc... V krčmě se tak podivně nepřirozeně smála... Ne. Musela být alespoň trochu normální, když dokázala uhodnout mé jméno. Nebo že by černá magie? To také ne. Něco takového bych poznal na první pohled... Přikrčím se a vydám se pomalu za ní. Sylším, jak si pro sebe něco mumlá, nedokážu však rozeznat slova. Přimhouřím oči. Hlas... Pokud mne nepletl sluch, právě jsem slyšel mužský hlas, jak říká... co to ale mělo znamenat? Eivaa se rozeběhla zpět do Tendu. Trochu jsem se zhrozil, že by se mohla chtít vrátit tou samou cestou, kterou přišla - tedy po té, kde jsem byl zrovna já. Chvíli opravdu mířila mým směrem, ale pak zřejmě usoudila, že cesta šikmo bude kratší, a tak odbočila. Před čím to k sakru utíká? Znenadání se Eivě země pod nohama zachvěla, udělala něco jako "křup" a byla tatam. Někdo musel nastražit past. Jámu, do které by mohl lovit. Zvláštní. Proč ale tak blízko města? Povzdechl jsem si, když jsem si uvědomil, že se odtamtud asi sama nevyhrabe. Asi toho budu po zbytek svého života litovat... Pomyslím si a vylezu z úkrytu. Jdu přímo k ní, dávám si však pozor, kam šlapu. Mám stále takový divný pocit... Koukám se kolem sebe, ale nic a ani nikoho nevidím. Nahlédnu přes okraj jámy a vidím Eivu. "Jsi v pořádku?" zavrčím. Po tom, co mi odpoví, tak se zamračím. "Vytáhnu tě ven, ale nejdřív mi musíš říct, co jsi zač..." na chvíli se odmlčím "Nebo ty jsi tam spadla naschvál?" zasměji se. |
| |
| Polorozpadlý dům Když se mi dostane této odpovědi... Usměju se na Hauera. Samozřejmě že to beru. Peníze se vždycky hodí. Pořád se usmívám. Kde bych měl teda začít. Dostanu od tebe nějakou radu do začátku? Tázavě se podívám na Hauera. Kolik tak může být ta odměna? Představa že bych si mohl zase po čase přividělat nějaký penízky se mi líbí. Při přemýšlení o odměně se zakoukám úplně mimo a škrábu se na hlavě. V tom sebou cuknu a ještě jednou řeknu: Jo jo jo, beru to! |
| |
| Co-co se to děje? Hlava mě bolí... Ten požár... ten dům... matka... chlapec... NE! NE! Nesmějí uhořet... nechci to vidět... nechci vidět nic! Proč? Proč musím? V hlavě mám zmatek. Ani nevím, že jsem upustila korbel s pivem, který jsem nesla. Nevím, že ke mně přišel Novelimilakudarus a začal se na mě vztekat a pak se uklidnil. Nevnímám nic, co se kolem mě děje. Najednou spatřím mě známou tvář. NE! Prosím... Nesmí se ti nic stát... musím ti pomoct! A potom se obraz ztratí... Začínám si uvědomovat, že mě hostinský vede do pokojů. Chci něco říct, protože nevím, co se děje, ale on mě zarazí dřív, než vůbec stačím něco vyslovit. Odpočinout? A proč? Bylinky? Na co? nechápu... připadám si docela normálně až na to, že vím, že se něco děje a to mě právě vůbec netěší, ba naopak - děsí mě to. Nechám se položit na postel a napít. Nemá cenu odporovat. Hned potom, co odejde, se zvednu a přejdu k zrcadlu a pohlédnu do něj. Už chápu... jsem bledá. Ale to není z toho, že by mi bylo špatně... ty nic nechápeš... ani nemůžeš! Zamračím se. Potichu přejdu po místnosti a ještě tišeji vytáhnu ze skříně svůj plášť. Rychle si nandám kápi a tak, aby mě hostinský neviděl, vyjdu z pokoje a ven z hostince. Doufám, že si mě skutečně nevšiml. Nesmí vědět, kam jdu. Kam ale mohla jít? Ta jáma byla u lesa... musím jít k lesu! Zamířím tedy ven z Tendu a jdu rovnou k lesu. Jdu tam i přesto, že mě varovala. Musím jí pomoci... to vidění se mi nezjevilo jen tak pro nic za nic. Nakonec jí najdu. Je v jámě kousek od lesa. Eivo! Eivo! zakřičím a běžím k jámě. Teprve až když tam doběhnu si všimnu mladého muže, který byl v hostinci. Stojí tam nad jámou, ve které je Eiva a ve které byla i ta dívka bez hlavy... odporné! Počkat! Dívka bez hlavy! dojede mi najednou. Zamračím se, protože se mi ot vůbec, ale vůbec nelíbí. |
| |
| Jáma Na chvíli jsem díky tmu, že jsem dopadla na hlavu, ztratila vědomí. Netrvalo to ale dlouho a vzpamatovala jsem se. "Sakra..." zašeptám znovu, pohlédnu nahoru, k nebi. Ta jáma nebyla moc hluboká, spíše metr a půl, možná dva. Pád dolů přesto bolel. Pomalo se posadím, pomáhám si rukama. Náhle nahmatám něco...něco divného.P Pohlednu tím směrem a zjistím, že nejsem jediná bytost v téhle jámě. Té...dívce se už ale nedá pomoci, je mrtvá, což poznám díky useklé hlavě. Věděla jsem, že ta holka v Tendu neni jedinou obětí... Náhle uslyším něčí hlas. Pohlédnu vzhůru a spatřím toho chlápka z hostince, Zurgharta. Co ten tady dělá? "Jsem v naprostém pořádku. Pomoc nepotřebuju, dokážu se odsud dostat sama," řeknu. Nevím zda mu mohu věřit. Třeba je on tím, kdo za to všechno může. Nadechnu se a pokusím se postavit. Teprve ted' i uvědomím svůj zdravotní stav. Noha na kterou jsem dopada bolí jak čert, zlomená však neni. To s rukou, zápěstím to bude horší, cítím bodavou bolest. Tak tohle zlomený bude. Navíc, jsem poškrábaná ve tváři a budu mít několik ošklivých modřin. Hned jakmile sebou zase plácnu na zem, pohlédnu nahoru. "Dobrá, pomoc potřebovat budu. A pak bude potřeba vytáhnout tu...mrtvolku," řeknu rezignovaně. Dříve než může Zurghart něco říci, uslyším hlas Allwinn. Ne, to snad ne... "Hele...ty...Murphy, nebo jak se to jmenuješ. Já a i ta mrtvá tady chvíli vydržíme. Prosím, doprovod' tady Allwinn zpět do hostince. Neni dobré, když tu Al je. Je to příliš nebezpečné. "Allwinn, jdi zpět do Tendu a někomu oznam, že tu máme...další obět toho vraha, Začínám si uvědomovat, že mě bolí i hlava, ale to je ted' jedno. |
| |
| Kiara Na místě, odkud si slyšela výkřik nejsi první. Předběhl tě už mladý muž, kterého si předtím viděla v hostinci a tmavovlasá dívka, kterou jsi potkala též v hostinci. Oba se naklánějí nad jámou, ze které se ozývá dívčí hlas. Když přijdeš blíž, spatříš, že jáma je asi dva metry hluboká. Uvnitř spatříš nejenom světlovlasou dívku, která se, i přes krvavé šrámy v obličeji, podobá popisu hostinckého, ale i tělo jiné ženy. Nedá se říci jak žena vypadala před smrtí, jelikož nemá hlavu. Xzar Hauer se usměje. "Výborně, pokud něco nepokazíš, čí nevyzradíš nic co jsi ted' slyšel, vybral sis správně. Samozřejmě, je jasné, že pokud něco zvořeš nebo vyzradíš, čeká tě krutý trest. To už ale Hauer neřiká. "A kde začít? To je pouze na tobě, rady ti udávat nebudu. Pouze ti mohu odovědět na tvé otázky, pokud ještě nějaké máš. Pokud ne, můžeš jít. |
| |
| Les Zamračím se na Eivu, když mi řekne, že nechce pomoct. Ale budiž. Jak to že ale nepanikaří, když je v jámě s mrtvolou? Neobvyklé na dívku... ale což, už se nebudu zaobírat takovými zbytečnými otázkami. Poodejdu kousek od jámy, aby mohla vylézt. Po chvíli mi však dojde, že to zřejmě nebude zat tak jednoduché, jak si ona sama představovala. Po jejím přiznání, že nakonec potřebovat pomoct bude, mi bylo hned všechno jasné. "Jak moc jsi zraněná?" syknu na ní. V tu chvíli ucítím něčí pohled na svých zádech. Otočím se a vidím mladou dívku. Vypadá trochu rozrušeně, tak raději nedělám prudké pohyby, abych jí ještě nakonec nevyděsil. To by mi ještě tak scházelo, aby si usmyslela, že jsem tu past nastražil já... Teprve, když mne Eivaa poprosí, abych ji odvedl pryč, tak si uvědomím, že je to pomocnice hostinského v hostinci "U Veselé žáby". V tu chvíli na ni Eivaa promluví, aby odešla zpět do Tendu a oznámila, že se našla další mrtvola. Nepřijde mi zrovna jako nejlepší nechávat zde Eivu samotnou v jámě... Znenadání uslyším, jak něco v houští zašramotilo. Aha, ta mladá dívka, co ji dost často vídávám v hostinci... Nebude nebezpečná... "Pojď sem, odvedeš tady Allwinn zpět do Tendu a oznámíte všem, že se našla další oběť... Mezitím vytáhnu Eivu z tý prokletý jámy." Nějak se nám tu hromadí dost lidí... "Nemusíte mít strach, že jí něco udělám, když tu nebudete. Kdyby se jí něco stalo, budete vědět jak vypadám a dost dobře mě ve městě udáte... Tak už běžte pro pomoc. Ta mrtvola se bude muset nejdřív prohledat, nežli jí vyndáme, i když to už nám bude zřejmě málo platný, když tam Eivaa žuchla." Usměji se, aby se atmosféra trochu uvolnila. |
| |
| Les Běžím na místo, kde jsem slyšela výkřik. Už z dáli vidím, že tu nejsem první. Zpomalím a pomalu se blížím, za jakousi postavu, která je ke mne otočená zády. Jsem blíž a blíž, když tu se postava předemnou otočí a já v ní poznávám toho muže, kterého jsem viděla už v hostinci. Nedělá žádné prudké pohyby. "Pche.., jako bych se ho měla leknout." Pomyslím si kysele a jdu pomalu k němu s kamenným výrazem. Ihned mi začne říkat, co mám dělat a já ho poslouchám jen na půl ucha. Dojdu až k němu a podívám se dolů z jámy. "Jistě, jak jsem si myslela, vrah bude pokračovat." Bleskne mi hlavou a podívám se na dívku, která na tom zdravotně není zas tak dobře, ale na to, že sedí vedle dívky, která nemá hlavu je takřka v klidu. Když mi řekne další pokyny, zastavím se hned nad prvním slovem. "Strach, já nemám z ničeho strach." Pomyslím si naštvaně. "Jestli ti dal Joan Terry stejný úkol jako mě a já si myslím že dal, tak sám dobře víš, že je lepší to tu nejdřív prozkoumat, než sem zavolat kopu lidí, aby tu všechno podupali a všechny případné důkazy zničili?" Zeptám se ho a čekám na jeho reakci. |
| |
| Polorozpadlý dům No myslím teda že se do toho pustím. Předpokládám, že až bude čas, znova se potkáme. Vstanu ze židle. Těšilo mě, Hauere. Podám mu ruku na pozdrav. Hned se vydám k východu na ulici. Měl bych už dojít do toho hostince, stejně nevím kde bych měl s pátráním začít. Dám se tedy zpět po cestě kterou mě Hauer přivedl k tomuhle baráku. Jakmile přijdu na místo našeho setkání, nasměruju si to na moji původní trasu k hospodě u ty žáby. Jak že se to přesně jmenuje? Hospoda U žáby. Nebo je tam ještě šťastný? Ne, u veselý to je. Říkám si pro sebe po cestě. Když konečně uvidím nápis na ty hospodě... Jo, myslel jsem si to dobře. Hostinec U Veselé žáby. Zaraduju se. Vejdu tedy dovnitř. V plném hostinci pozoruju zdejší dění. Je tady celkem rušno... Rozhlídnu se ještě jednou pořádně co je tady za různý existence. Nooo... nejlepší bude asi zajít za hostinským. Chvilku pokukuju u baru než si objednám. Co tady máš na pití kromě piva? Máš tady nějakou medovinu? Zeptám se hostinského. |
| |
| Novelimilakudarus Chlapec, kterého jsi poslal pro bylinky se za několik minutek po vytření podlahy, vrátí. "Tady to máte, pane" řekne a podá ti několik svazků zvláštních bylinek. "Paní bylinkářka řikala, že tady tahle je na bolest hlavy a tahle zase na zahnání těch..no...jak se tomu řiká...vidin. A tahle prý pomůže na cokoliv..." začne vysvětlovat. Je vidět, že je rád, že mohl s něčím pomoci. A samozřejmě, že je rád za ty drobné co získal. Převezmeš od kluka bylinky a vydáš se do pokoje za Allwinn. Jenže, pokoj je prázdný, Allwinn zmizela. |
| |
| Co? Kde?...Kde ta Allwinn je? K čertu! Co když se jí něco stalo? Rychle vejdu do lokálu a na celou hospodu prohlásím: "Tak panstvo! Ztratila se Allwinn, ta co mi tady pomáhá! Viděli jste ji někdo odcházet? Kde ta holka ksakru je?" uvažuju co dál...co když ji někdo unesl, ale proč by to dělal? Asi by bylo nejlepší vyhlásit nějaké "pátrání". "Možná, že se jí něco stalo, takže by bylo nejlepší, kdyby jste ji zkusili najít, nebo aspoň zjistit, jestli ji někdo neviděl!" |
| |
| Hostinec Nestihnu si dát ještě nic k pití když do lokálu rychle vejde holohlavý muž (Novelimilakudarus) a začne se shánět po nějaké dívce co mu tady pomáhá. Jde ho slyset po celém lokálu. Asi mu na ni záleží... Jdu od baru směrem k tomu muži. Slyšel jseem co teď říkáš. Sice jsem ji neviděl odcházet, protože nevím ani o koho jde. Ale můžu pomoc ti ji najít. Když mi ji trošku popíšeš. Jsi pro? Podívám se tázavě na muže. Snad by to byl pro mě dobrej začátek jak tady v tom městě někoho poznat. |
| |
| Pomoct najít? Hmm...vždyť ho ani neznám, ale líbí se mi, vypadá to, že to myslí vážně. "Dobře, budu rád za každou pomoc. Je to pro mne trochu nepříjemné, že ji nemohu hledat sám, protože je nemožné teď zavřít hospodu. Mimochodem, jmenuji se Novelimilakudarus." Popsat Allwinn? "No...Je mladá, ne víc než dvacet. Malá postava asi o hlavu menší než já, štíhlá a hezká." Lehce se usměji. "Má tmavé vlasy. Určitě nenajdete moc podobných." |
| |
| Hostinec Xzar, těší mě. Poslechnu si jak Allwinn vypadá. No popis bych měl, ale stejně to jednoduchý asi nebude. Poradíš mi ještě kam chodí nebo jestli má nějaký oblíbený místa tady v okolí? Nebo jestli ji někdo ve městě zná kdo by mohl poradit? Nejsem tady ve městě dlouho, proto se ptám na tolik věcí. Pokrčím omluvně rameny. Ona pro tebe tady v hospodě pracuje? |
| |
| "Jo, ona mi tady pomáhá. Netuším, kam ráda chodí, ale zná ji tady skoro každý, kdo někdy byl v hospodě...takže vlastně každý." Ušklíbnu se. "Ale nemyslím si, že jen tak odešla, bylo jí špatně. Kdyby byla někde v Tendu, tak je to v pořádku, někdo by ji viděl, takže by bylo možná nejlepší nejprve se zeptat v okolí." |
| |
| Nelíbí se mi, že mě Eiva takhle odbyde. Já nikam... pak si ale uvědomím, že ta mrtvola, co tam je v té jámě s Eivou, je ta bezhlavá žena, co byla v mém "snu". No dobře... zamračím se, nandám si kápi a jdu zpět do města. Ani mě nenapadne, že by mě mohl Novelimilakudarus hledat. Trochu neklidně dojdu do Tendu a zamířím rovnou k hostinci, kde pomáhám. Sundám si kápi. |
| |
| Hostinec Jsem trpělivý muž, dokáži čekat neskutečně dlouho, když mám důvod. Sedím na lavici za stolem a prohlížím si místní. Obyčejné trosky, žoldáky, alkoholiky, pouliční holky, ale taky lidi z vyšších kruhů. Kam vlastně patřím já? K čemu mám nejlbíž já sám? Nikdy jsem nad tím takhle neuvažoval, možná to ani nechci vědět. Mám chuť na kvalitní víno a pořádné jídlo. A taky na pořádnou ženskou. Dvakrát jsem si to objednal a ten zpropadený hostinský mi to není schopný dát! Tenhle hostinec má bejt nejlepší v Tendu? Vydám se k baru a spustím na hostinského. "Kde to vázne? Mám objednaný víno a jídlo, doufám, že je to jen nedopatření. Jo a když už jsem tady, dám si dvě porce toho jazyka a toho vína celou láhev. Rád bych se i ubytoval." |
| |
| Hostinec Tak jo, někde se po ní podívám. Otočím se a dám se směrem k východu z hostince. Kde bych ale měl začít s tím hledáním? To nemám teda ani tušení. V tom se otočím zpátky do lokálu, rozhlídnu se po místním osazenstvu a zakříčím jak můžu mezi lidi. Tak viděl tady někdo Allwinn odcházet nebo ne? Dívám se do místnosti jestli někdo zareaguje. Snad se to chytne. Jestli ne... |
| |
| Jsem zvědavý, jak kdo zareaguje na Xzarovu odpověď, když tu se najednou otevřou dveře a vstoupí nenápadná postava a sundá kápi...Allwinn! Vyvalím oči a chvíli na ni nevěřícně hledím. Já hlupák, sháním se tady po ní a ona odešla sama? Nejenom, že odešla v době práce, to nevadí, řekl jsem ji přece, že nemusí...ale ona odešla, když jsem ji poslal i pro nějaký zatracený kytky! Ta pitomá holka! Co si o sobě sakra myslí! Pomalu zatínám prsty v pěst a svírám větší a větší silou bylinky. Křehké usušené listí se pomalu začne snášet k zemi, jako prášek. "Allwinn" promlouvám a mezi slovy tisknu rty pevně k sobě, držím klidný tón, ani se nedokážu rozčilovat, něco takového jsem od ní nečekal. Pozvednu ruku a ukážu na dveře k pokojům. "Myslím, že dneska už výpomoc potřebovat nebudu." Přivřu oči, podívám se na Bonsettiho a řeknu: "Ano, jistě. Omlouvám se, jídlo vám donesu a pokoj dostanete na dnešní noc zdarma, jako omluvu." Naposledy se podívám Allwinn do očí a potom se otočím a jdu pro lahev vína. |
| |
| Vážně? ušklíbnu se na svého "nadřízeného" potom, co vejdu do hostince a všimne si mě. Přitom se rozhlédnu po místnosti. Tak to by mě zajímalo, jak to chceš všechno zvládnout. Vím, že je na mě naštvaný, ale to mi nevadí. Nebo spíše mi to je vcelku jedno. Dívám se na "šéfa" trochu pohrdavě. Nehýbám se z místa, i když ukazuje, abych šla do svého pokoje. A pokud by někdo chtěl tvrdit, že jsem neposlušná, tak prosím, ale nejsem žádná otrokyně ani nic takového. Jsem naprosto svobodná dívka a možná i něco víc a za tím si stojím a stát budu. Jen kdyby tě to zajímalo, tak se našla další oběť toho neznámého vraha, ale to tě asi nezajímá. sklopím na chvíli oči, ale pak se na něho znova podívám a dám ruce v bok. |
| |
| Hostinec Na moji otázku nikdo neodpoví. To jsem si mohl myslet. Ušklíbnu se. Najednou vejde nějaká holka. Když vidím jak Novelimilakudarus na ni překvapeně kouká a pak řekne Allwinn, dojde mi to. Tak nikam chodit nemusím. Tak to je dobrý. Pokukuju jak si ti dva povídají. Ani jeden nevypadá nějak radostně. I když je asi Novelimilakudarus rád že se vrátila. Co ted ale budu dělat? Chvilku se ještě dívám jak hostinský obsluhuje zákazníky. Pak si to namířím zase zpět k tomu chlapíkovi a zaťukám mu na rameno. Ty, Novelimilakudarusi, teď když se Allwinn vrátila, neměl by jsi pro mě nějakou jinou práci s čím bych ti mohl pomoc? |
| |
| Když vyslechnu co říká Allwinn, nemůžu věřit co říká! Ona ničeho nelituje? Ona se ještě staví proti mě! Hlasitě se zasměji a nevěřícně na ní hledím: "Ne, nezajímá. Pokud to nebyla moje drahá máti...to bych tam šel a odplivnul si." zašklebím se...něčí smrt mne vážně nezajímá. "Zajímalo by mě, kdybys tam ležela ty! To nechápeš, cos udělala?" chmm...uvědomuji si, že nemám právo něco takového říkat, protože nejsem její otec. Ale rozhodně ji mám rád jako dceru. Povzdechnu si...vypadá tak vzpurně, je namyšlená...opětuji jí pohled:"Však já si nějak poradím." ví, že se na ni nedokážu zlobit dlouho...zná mě. Začnu chystat jídlo, donesu ho k Bonsettimu spolu s vínem, které si přál. Procházím opět kolem Allwinn, která tam stále stojí jako přikovaná. Podívám se na ni, hlavou mi projede-Zklamalas mě, snad to víš- odvrátím pohled a vyslechnu Xzarovu žádost. No...mohl by mi tu pomáhat, nepadne mě, ale to by byla podpásovka pro Allwinn...pořád doufám, že alespoň zítra už bude všechno při starém. "Nejsem si jistý, jestli mi můžete s něčím pomoct. To záleží na tom co umíte?" ...potřeboval bych vyhazovače, ale představoval jsem si někoho velkého a hlavně silného. Tenhle člověk není moc namakaný, ale koneckonců to neznamená, že neumí bojovat. |
| |
| Tesaira Chvíli posedáváš v hostinci, popíjíš červené víno. Ve chvíli, kdy se chceš zvednout, aby si odvedla svého koně na místo, který ti poradil hostincký, příjde k tobě postarší muž. Může mu být něco kolem 60 let, vypadá zachmuřeně a inteligentně. "Věnovala byste mi prosím chvíli času? zeptá se. Hned se také představí. "Jmenuji se Leaden. Jsem mísní kronikář a proto mě velice zajímá, co tu, v Tendu pohledává mladá čarodějka. Zřejmě to bude mít nějakou spojitost s tím mrtvým děvčetem," |
| |
| Hostinec Když mi řekne Novelimilakudarus že by potřeboval vyhazovače, vyvolá mi to úsměv na tváři. Tak to určitě není práce pro mě. Zavrtím hlavou. Moje přednosti jsou trošku jinde, ale opravdu to není na takovouhle práci. Na chvíli se zarazím. Takže to vlastně znamená že tady pro mě žádná práce není. Poškrábu se na hlavě. Opravdu nic nepotřebuješ někde zařídit? Víš, moc lidí tady neznám. Pokračuju v přemlouvání. |
| |
| Škoda, že tu práci nemůže zastat. ... něco jiného? něco jiného?... "Nevím, ale řekni, co umíš? Co můžeš nabídnout?" |
| |
| Hostinec Co můžu nabídnout... Co umím... Dám se do přemýšlení. No myslím si že jsem docela chytrej. Číst a psát umím... Nějaký další věci bych možná taky zvládl. Snažím se dobře vycházet s lidma. Když to jde. Když to nejde tak... Zaseknu se v půlce věty. Když to nejde tak to nejde. Chviličku jenom koukám než ze sebe vyhrknu: Postarat se o sebe umím. Myslím si. Jestli ale o ničem nevíš, nedá se nic dělat. Jen jsem se zeptal. |
| |
| "Ne nevim o ničem...ale zkuste to třeba dole u starýho pivovaru." Odpovím. "A teď mne už prosím omluvte, musím se starat o hosty." Dořeknu a začnu se otáčet. Na chvíli vyhlédnu z okna, na to že je teprve poledne, tak už mám tržby jako někdy ne ani za celý den. V tom si uvědomím, že mám hlad. Vezmu tedy rychle kousek šunky a zhltnu ho ve chvílích, kdy nikdo nic nepotřebuje. |
| |
| Hostinec Na Novelimilakudarusova slova se jen zamračím. Já vím, co dělám a vědět to budu, ale zato ty nevíš ani ťuk o tom, co nebo kdo jsem. Ne... vinu necítím. Nemůžu jí cítit, když vím, že jsem neudělala nic, co by ublížilo mě ani nikomu jinému, koho mám ráda. Chvíli stojím na místě, pak se ale otočím a zamířím ke dveřím. Vyjdu z nich ven a vcelku hlasitě s nimi prásknu. Rozlehne se to po celé místnosti hostince. Mě to je ale jedno. Rychle si nandám kápi a jdu se projít po městě. Potřebuji čerstvý vzduch. Jít co nejdál od hostince.... |
| |
| Hostinec Tak jo. Díky za radu. U starýho pivovaru... Zopakuju si. Dám se na cestu. Vyjdu z hostince a pustím se do toho.Do toho znamená že se pomalu rozhoupu a jdu k pivovaru. Občas se někoho zeptám na cestu jestli jdu správně. Stejně, co já můžu dělat za práci v pivovaru, rukama se mi teda dělat moc nechce. Mohl bych tam ale začít s vyptáváním po mojí skutečný práci. I když to jsem se mohl zeptat v hospodě. Aaaale, začnu v pivovaru. Mumlám si pro sebe. Začnu tam. |
| |
 | Les Časně ráno jsem se probudila v lese nedaleko Tendu. Nic zvláštního. Už jsem dlouho na cestách, ono při mém povolání to ani jinak nejde. Sklidím tábor a zahladím stopy tak, že to vypadá, že tu nikdo nebyl. Šikovná holka. pochválím se vduchu. Jak je to dlouho, co jsem naposledy mluvila s inteligentní formou života už nevím, čas strašně letí. Dnes to ale bude jiné. Menší dovolenou si plánuji už dýl. A v Tendu se mi snad podaří zmizet......"Město vyvrhelů a zločinců", tam snad zmizim téměř bez problémů.... I když.... Kdo ví? Když mám sklizený tábor, vyndám z vaku kus nasoleného masa a začnu snídat. Když už hodlám jít do společnosti, nebylo by od věci se dt trošku do pořádku?.... Určitě jo. řeknu si, vyndám střep ze zrcátka, které jsem zlikvidovala víc jak před pěti lety, a namířím si to k nedalekému potoku. Voda je příjemně studená. Opláchnu si obličej, umyju vlasy a pokusím se je rozčesat torzem hřebenu. Bezúspěšně. Tak asi budeme muset přistoupit k radikálnější metodě. pomyslím si a s úsměvem vytáhnu dýku. Jak dlouhý to necháme, Iris?.... Jak to pude, prozatím pod lopatky. mluvím v duchu sama se sebou. Když mám vlasy zkrácené a suché, opět se pokusím je rozčesat a vida, povedlo se. Bezva. Svážu je do jakéhosi uzu, hlavně, aby mi nebyly vidět zašpičatělé uši. Nemám ráda, když mi na ně někdo civí. Ono, většinou koukahjí na mojí vejšku. Nejsem z největších. Ale zase jsem o hlavu větší než průměrný trpaslík a to už je úspěch. pomyslím si a usměji se. Když to takhle půjde, za ňákých stopadesát let budu vysoká jako průměrná elfka.... Jestli se toho dožiju... Sluníčko mi prozradilo, že se blíží poledne, tudíž čas oběda. Rozhodnu se naposled před dovčou něco si ulovit. Vyndám luk, napnu tětivu a spočítám šípy. Třicet. Plný počet. usměji se. A co takhle si zajít do města.... Srnu nesníš a králíka si měla včera..... Nepřemýšlím dlouho. Změna rozhodnutí patří k mému životu a tak se vydám k městu. Cestou slyším výkřik následovaný tupou ránou. Co se asi mohlo stát? proletí mi hlavou. Zvědavče! Jseš na dovolené!.... Co když se tomu někomu stalo něco zlého. K čemu by ti byla tvá magie, kdybys ji nepoužívala? Zhluboka se nadechnu a vydám se po zvuku. Když uvidím jakéhosi muže sklánějícího se nad jámou, napadne mi, že to je pytlák a něco chytil, a zůstanu stát. Pak ale přijde nějaká žena a něco mu říká. On ji pošle do města. Pak vytáhne z díry další ženu. Tu, co křičela. Evidentně neni v přádku. Má zlomenou ruku a něco s nohou. Dovolená zkončila. Několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu a vydám se k nim. Ahoj, můžu nějak pomoct? Mimochodem, říkají mi Iris. |
| |
| Les Řekla mi Murphy... jakoby zapomněla, jak mne oslovila v hostinci... že by to byla rozdvojená osobnost? Ale to přeci- Náhle za sebou uslyším jakýsi šum, nedám na sobě však nic znát. Beztak právě vytahuji Eivu z té jámy... jestli se nám někdo pokusí napadnout, nemuselo by to dopadnout dobře... Cítím, že někdo vystoupil z poza křoví a pak dokonce promluvil... vcelku dětinským hlasem, bylo v tom však něco, co mi říkalo, že si mám raději dávat bacha... Vytáhnu Eivu, která není zrovna dvakrát nadšená z toho, že jí někdo musí pomáhat. Podívám se jí zpříma do očí a opatrně ji položím na zem. Teprve potom se otočím k nově příchozí. "Murphy a toto je Eivaa" představím nás a přimhouřím oči. "Ty nejsi z tohoto města. Proto tě musím požádat, aby jsi odešla, tvoji pomoc nepotřebujeme." řeknu klidně a pokouším se i o přátelský tón. Je docela podobná Kiaře... tahle se jentak nevzdá, půjde si za svým cílem... co je ale jejím cílem? nebo kdo? "Nemusíš si dělat starosti. Tady Eivaa jen spadla do jámy a asi si zpřerážela nějaké kosti, ale jistě bude brzy ok. Pokud se nemýlím, tak jsi přišla z lesa. Mohu se zeptat, co jsi tam dělala?" Optám se jen tak mimochodem... |
| |
| les Můžeš. Nocovala. odpovím "Murphymu" na jeho otázku, co že jsem to dělala v lese. Nějak moc podezřívavý, něco se stalo. Něco víc, než jen pár zrušenejcuh kostí.... Dovolená je nadobro v háji..... S těma zpřeráženejma kostma bych mohla pomoct, jestli teda slečna dovolí. Zatímco mluvím, dojdu až k nim. Podívám se do jámy, abych zjistila, z jaké výšky spadla a můj žaludek zaprotestuje. Mrtvola, bezhlavá, lidská nebo elfská. Br. Při mé práci se občas vidí i horší věci, než mrtvola bez hlavy, ale tadle se mi nelíbí. V jámě je málo krve, navíc se na mrtvole válí zbytky větví a listí, kterým byla jáma zakrytá. Někdo ji sem musel přenést poté, co jí tu hlavu usek, a pak ji schovat.... Chudák pytlák co by sem přišel... Milé překvapení by ho nečekalo... Příště řekni, že máš v jámě bezhlavou mrtvolu, neni to zas tak dlouho, co jsem snídala. obrátim se na "Murphyho" se zhnuseným úšklebkem. Najednou mám pocit, jako bych dostala facku. Fuj! Z něj temnota přímo sálá.... Naštěstí se mi podaří nedat to na sobě znát. Iris, m.m.m.! Malé milé mrně. Třeba na to skočí... Dost najivní. Zatím to necháme tak, jak jsme to rozehráli... Murphy... To je dost neobvyklé jméno na elfa. A jsi vůbec elf? |
| |
| Les Nocovala? Si ze mě snad dělá srandu ne? Ale budiž... přeci jen se ještě najdou takoví blázni, co by přespávali v temném lese v těchto dobách... "Jak bys chtěla pomoct? umíš snad léčit?" uchechtnu se a přeměřím si ji rychlým pohledem. Takový mrně... Pozoruji, jak se k nám přibližuje, zastavila se však hned u jámy. Podle toho, jak se při zjištění, co v ní je, tvářila... zřejmě neměla ponětí, co tam je... "Nemusím ti nic říkat. Ostatně ty jsi se zase neměla dívat do té jámy. Nikdo tě k tomu nevybízel." ohradil jsem se. Ta má teda protáhlou pusu... zamračil jsem se. "Proč by mělo být mé jméno neobvyklé? Tvé jméno-Iris, mi také přijde spíše nevhodné pro skřítka jako jsi ty..." zavrčím. |
| |
| Les Zatvářim se uraženě. Ne kvůli narážce na moje jméno, ale kvůli té skřítce. Skřítka! Já a skřítka! Pitomec! Hloupej, pitomej, nemyslící a naprosto dočista nemožnej blb! Pf..... Ale bacha si na něj dávat musim. Rodiče dávají svým dětem různá jména.... Heleme se, docela klidnej hlas. Jen něco málo ze vzteku, kterej jsem cítila. A to maličkaté zachvění na začátku by se dalo přičíst objevu mrtvolky. Chtěla jsem se jenom podívat, z jaký vejšky spadla. Jak jsem měla vědět, co je na dně. Ale mohls mě varovat, někdo kdo má slabší žaludek by mohl jeho obsah poslat dolu. pohodim hlavou k mrtvé tam dole. Žaludek už zase poslouchá jak má. Díky za to. Tak jo, mohli bysme se pustit do tý ruky. Zhluboka se nadechnu, vydechnu a sednu si vedle zraněné. Můžu? nečekám na odpověď a chytim ji za zraněnou ruku. Bude to nepřijemné, ale nic, co by se nedalo vydržet. Neobtěžuji se s vyslovováním nějakých šílených jazykolamů. Za dobu, co si s magií hraju, mi došlo, že si stačí pořádně utřídit myšlenky a soustředit se na vzpomínku zvuku zaklínadla. Do půl minuty to bude mít za sebou a ucítí jen nepříjemné mravenčení v místech, kde kosti srůstají. NIc víc. Pracuji klidně a nevzrušeně. Todle jsem už dělala tisíckrát. Naposledy minulý týden s mým naštípnutym palcem. Konečně už má ruku v pořádku. Ještě něco? Zvednu k ní oči a pustim vyléčenou ruku. |
| |
| Les To, že tu je najednou tolik lidí mě lehce znepokojuje, ale i přesto v tom vidím jistou výhodu. Z tý jámy se právě díky těm čumilům a hlavně Zurghartovi dostanu lehce. Poslouchat rozhovor mezi těma dvěma mě nebaví, spíše se zajímám o své zranění. Některé věci mi ale neuniknou. Třeba to, že ta..Iris moc Zurghartovi nevěří. Dělá dobře. "Díky za pomoc" poděkuji Iris jakmile mi vyléčí zlomenou ruku. Tohle bych já nikdy nezvládla. A to umím věcí... "Myslím, že to už je vše. Ted' by neškodilo podívat se na tu mrtvou a zjistit vše co jde. Jenže, na to tě už Iris asi potřeba nebude, raději jdi..." Jdi dříve než se do tohohle zapleteš. "Murphy? Taky byste měl raději jít a nestarat se o to tady...Jinak byste klidně mohl přijít k úhoně" Je to zvláštní. On je zlý, velice zlý, ale přesto k němu mám jisté sympatie. |
| |
| Les Nedůvěřivě pozoruji Iris jak ošetřuje Eivu. Když konečně skončí, tak Eivaa kupodivu po velké odmlce promluví. "Myslím, že opravdu není dobrý nápad, aby jsi zde Iris déle zůstávala. Ostatně, myslel jsem, že ta dívka... ehm myslím že se jmenovala Allwinn, že? No neprosil jsem ji, aby oznámila, že se našla další mrtvola? Určitě na to zapomněla, protože by tu jinak už bylo plno lidí...otočím se směrem k Iris. "Možná bys pro nás mohla něco udělat. Dojdi do města a tam zajdi do hostince "U Veselý žáby". Řekni hostinskému, co se stalo a ať nám sem někoho pošle. Uděláš to?" odfrknu si. "Já nikam nepůjdu a podívám se na tu mrtvolu... třeba se u ní něco najde. Ostatně, co by se mi mohlo stát?" měřím si jí pohledem. Tak a máme to tady. Už mě nikdy nikdo nepřesvědčí o tom, že ta žena není alespoň trochu divná. Chvíli vyčkávám na její reakci, ale dříve než stačí mi něco říct, tak opatrně slezu za tou mrtvou holkou, šlapu jen na ta místa, která už jsou stejně poničená a začnu hledat něco podezřelého.. nějaké stopy či věci, které by mi pomohli objasnit, kdo to byl a proč a kdo ji zabil... |
| |
| Les Neni zač.odpovím Evie. Proč se mi tady všici chtějí zbavit?! Rovnou říkám, že jsem v tom městě nikdy v životě nebyla a abych byla upřímná, dlouho jsem v žádném městě nebyla, takže by to mohlo trvat o moc dýl, než je rozumný... A ono to město je taky kousek cesty, takže jim bude nějaký čas trvat, než dojdou tam a pak zase zpátky, takže než se někam vydám, počkám ještě nějakou chvíli.... Hele, co se tady děje? Proč se tak snaží mi poslat pryč? Já ale nikam zatím jít nehodlám. Něco tu smrdí, hodně smrdí. S tim, že je moje dovolená v čudu jsem se už smířila, teď mi ale zajímá CO se tady opravdu děje. Elf, co tvrdí, že se jmenuje jinak, než se určitě jmenuje, bezhlavá mrtvola v jámě, přítomný pocit zla.... a ta Evia taky nebude obyčejný člověk... Bohové, k čemu jsem se to zase dostala?! Ponořená do myšlenek pozoruji jak "Murphy" pozorně prozkoumává dno jámy s mrtvolou. Našels něco? zeptám se pochvíli. |
| |
| Xzar V pivovaru moc nepochodíš, nikdo tam neshání žádnou pomocnou ruku. Tam rozhodně práci neseženeš. Bloumáš ulicemi, snažíš se vymyslet co budš dělat. Náhle uslyšíš nějaký křik z vnitřku jednoho z chatrných domků. Možná by tam potřebovali tvoji pomoc. Jenže, možná se zapleteš do věcí, které můžou končit smrtí. Možná by bylo lepší nevšímat si toho křiku a odejít od tohoto místa pryč, třeba zahnout do jiné ulice. Allwinn Procházíš se ulicemi, dáváš bedlivý pozor na vše co se kolem tebe děje. Moc dobře víš, co se od tebe čeká, co musíš udělat. Jenže, jako vždy je tu jeden problém. Jak to udělat? Jak udělat správnou věc? V lese leží další mrtvá dívka. Navíc, tvoje nejlepší kamarádka se do toho zapletla více než měla. Upozorňuje na sebe a to neni dobré. Klidně by se mohlo stát, že jí z těch vražd obviní... Náhle do tebe někdo vrazí, ten člověk si tě však ani nevšimne, bez omluvy utíká pryč. Nevšimneš si jak vypadá, víš jenom, že to byl nějaký muž. Náhle se z jednoho z domů ozve vyděšený, ženský křik. Většina lidí se hned rozejde pryč, nechtějí s tím mít nic společného. Jenže, ty jít pryč nemůžeš. Cítíš, že ted' je tvoje šance vyrovnat síly. Cítíš přítomnost bolesti a smutku. A cítíš přítomnost smrti potulující se kolem toho domu. Někdo tam umírá. Někdo, kdo dne zemřít nemá. |
| |
| Les Proč jsou ti dva tak tvrdohlaví? Proč to prostě nenechaj plavat? Copak nechápou co se může stát, když do toho budou strkat prsty? Tohle musí vyřešit jenom ti co na to mají síli. Né dva...podivíni, co si myslí, že pujde všechno tak jak má a bude to mít št'astný konec. I když, Zurghartova přítomnost mi nevadí. On je zlý a jakmile se stane něco zlého někomu zlému, ostatní to trápit nemusí. Jenže, ta dívka, Iris. Je tvrdohlavá, ale né zlá. Ona se do toho nemůže zapojit. Myslim, že je pozdě. Hlavně klid... "Uvědomujete si, že jakmile se do tohohle zapojíte, čeká vás na devadesát procent smrt? Copak chcete zemřít?" mračím se. Neměla bych připustit aby se kolem tohohle motali, ale pokud chtějí, nemůžu jim v tom zabránit. "No, jak chcete. Pátrejte si po pitomým vrahovi, kterej svejm obětem ufikne hlavu. Ale až se stanete jeho obětí vy, nestěžujte si. I když, když budete mrtví, stěžovat si nebudete moc, takže to je vlastně úplně šuma fuk. Dělejte si co chcete, stejně jednou umřete. A když to všechno dobře dopadne a vy najdete vraha..." Náhle se odmlčím. Pokud najdou vraha oni, bude možné jediné řešení. A sakra. "Pokud najdete vraha, nečeká vás nic dobrýho. Tohle je práce jen pro ty, kdo už mají věk na smrt..." Ted' jsem se do toho zamotala víc než jsem chtěla. Výborné. |
| |
| Les "Ne, nic zde není..." odpovím trpce. A jestli zde vůbec něco bylo, tak to mohla Eivaa svým pádem dokonale zničit... v té proklaté jámě ale možná ani nic nebylo... tomu kdo to udělal, by stačilo, aby sem tělo pouze schoval, pořád to totiž neznamená, že ji musel nutně vykopat on sám... Vylezu z jámy když tu na nás Eivaa promluví. "Zemřít?" pousměji se. Jak ironické. Sám zabíjím lidi a ještě nikdo mě nikdy nedostihl. Tak proč bych se měl bát? "Já se smrti nebojím" řeknu tentokrát s kamennou tváří. Eivaa vypadá rozrušeně... mám však pocit, že se bojí spíš o tu holku, nežli o mě. Velmi dobře dokáže lidi přečíst... zřejmě tuší jaký jsem doopravdy. Na okamžik ji probodnu pohledem a pak můj pohled sjede k jejím, nedávno ještě zlomeným, končetinám. Neuvěřitelné. To škvrně-Iris, ji dokázalo doopravdy vyléčit. Pohlédnu na ni a teprve v tuto chvíli si uvědomím, že je tak o dvě hlavy menší nežli já- opravdu neobvyklý vzrůst... Má velice užitečnou schopnost, ale jinak není příliš silná. Nebezpečná možná, ale pochybuji, že by mne mohla nějak výrazně ohrozit. Nesmím ji podceňovat, a to ani přesto, že očividně o svém přenocování v lese mluvila pravdu. "Co tím myslíš?" otážu se Eivy, když znovu dopovídá. "Jak starý musí být člověk, elf nebo kdokoli jiný, aby mohl pro něco umřít? Myslíš si snad, že když začne stopovat vraha dvacetiletý, tak že je to nějaký rozdíl oproti tomu, kdyby byl šedesátiletý? No... tedy až na tu pohyblivost, v tom žádný rozdíl nevidím. Možná ještě značný rozdíl ve zkušenostech, ale když má člověk dobrého učitele... "No v podstatě stejně neustoupím. Budu jej hledat, dokud ho nenajdu, a pak... zřejmě mi nezbyde nic jiného než ho zabít, že? Jestli že je ten muž tak nebezpečný-" náhle se odmlčím. "Vlastně ani nevím, jestli je to muž nebo žena... v tomhle městě... jestli někdo vůbec něco ví, tak to stejně neřekne. Všichni mají strach, že by na ně mohlo také dojít... avšak toto je má práce, a tak budu pokračovat. Jestliže při tom zemřu, bude to jen ukázka toho, že jsem překročil mez, že již nejsem hoden dále pokračovat cestou, kterou jsem si vybral. A v tu chvíli bude smrt pro mě vzkříšením," zaskřípu zuby. Ksakru. Mám špatný pocit... neměl bych se s nima takhle vybavovat... nesmím jim ani věřit! Jsou jako ostatní z města. Nikdy nikdo o sobě nic velkého neprozradí, rptože ví, že by to mohlo být to poslední... A to je pravda. Pokud se v něčem podřeknu, budu je muset na místě zabít. A to by v tuto nejistou dobu jen přitížilo. Nesmím být unáhlený, ale také ne moc opatrný. Jsou velmi vnímavé, nemohu si to dovolit a je to i v jejich vlastním zájmu... Znovu pohlédnu na Iris... asi jí trochu zaskočilo to, co jsem řekl. No... možná i trochu víc. Obzvlášť tuhle bych nerad musel zabít... tou schopností neoplývá každý... mohla by se hodit, kdyby bylo potřeba. Jenže... těžko bych ji někdy mohl využít. Bude s ní jistě hodně práce, pokud se nedokáže dobře ubránit třeba i třem silným chlapům naráz... a to je jí pak její technika na nic. Neustále by potřebovala ochranu a to by její společníky dost oslabovalo... Zprudka zavrtím hlavou nad svými myšlenkami. Nikdy jsem s nikým nespolupracoval a ani v tom nebudu začínat. Co mě to jen napadá?! Ta holka bude jistě hraničářka... možná i kouzelnice nebo něco takového. Zajímalo by mě, čím se živí... proháněním veverek po lese? To těžko. "Možná by jsme se měli vrátit do města," navrhl jsem Eive. Ještě štěstí, že ji nenapadlo se zajímat, co jsem tu vlastně dělal. To bych jí do tý jámy asi znovu hodil... "Jo vlastně ještě něco... Iris, mohla bys pro mne něco udělat?" (Ehm to asi nebyla nejvhodnější volba slov) "Prosím... poodstup dál, chtěl bych se na něco Eivy zeptat," pokynu jí a vyčkám, než se k tomu odhodlá. Když tak udělá, nakloním se k Eive tak, aby mne slyšela jen ona. "Eivo, řekneš mi... řekni, jak se jmenuju?" Nedá mi to. Prostě se musím zeptat... To jak mne oslovila v hostinci, dříve než jen tak zmizela, to se mi přece nemohlo zdát... Ale pak mne oslovovala mým falešným jménem, které jsem jí prvně řekl... divné. |
| |
| Někde v ulicích města Pomalu se procházím ulicemi a usilovně přemýšlím, jak bych měla udělat to, co se ode mě čeká. Je těžké na něco přijít, ale já už s tím jsem smířená. Je to můj úkol a nemůžu ho nechat být, protože na tom závisí životy všech lidí a prostě celý svět. Mé velké tajemství je navždy uloženo v mém srdci a mých myšlenkách... Z přemýšlení, co a jak bych měla udělat, mě vytrhne jakýsi muž, který do mě vrazí. Ani se neomluví a běží dál, hulvát jeden. Jenže než stihnu cokoliv na něho křiknout, uslyším z jednoho z domů v ulici ženský hlas, který křičí. Nelíbí se mi, že všichni lidé raději jdou pryč, než aby té nebohé ženě pomohli. Teď je moje šance, musím tam jít! napadne mě. Rychle seberu všechnu svou odvahu a běžím do domu. Nemůžu jí nechat zemřít... Vejdu do domu, docela hlučně, aby to... aby to toho někoho vylekalo a já abych měla trochu náskok zabránit smrti další ženy zde v Tendu. Jendou to musí skončit... |
| |
| Ve městě Když se nedozvím ani nic ve mlýně, tak kde mám začít s tím pátráním? Pomalu se procházím po městě a naštvaně kopu do kamínků, které dobře lítají. Aspoň tohle mi jde. Tohle mě dokáže potěšit, když mi něco jde. Pak si zase vzpomenu na svoji práci a mám po dobré náladě. Zase začnu nad tím přemýšlet a pokračuju v cestě. V tom v jednom baráku uslyším nějaký křik. Co to bylo? Mám se tam podívat?... Budu raději pokračovat v cestě. Udělám pár kroků a v tom se zarazím. Co kdyby ale z toho mohla být nějaká odměna? Není to ale moje věc. Ale... Nestihl jsem dokončit myšlenku a už jsem skoro u dveří toho domu. Snad se dostanu dovnitř. Vezmu za kliku a zkusím dveře otevřít abych zjistil co se tam děje... |
| |
| V lese Po Zurghartově dotaze se začnu smát. Tak tohle jsem nečekala. Co si o mě proboha myslí? Že jsem blázen, který všechno hned zapomene? To nepochopil, že jsem řekla to jiné jméno proto, že jsem si myslela, že by nebyl rád, kdybych jeho pravou identitu prozradila před Iris. I když by si to rozhodně zasloužil, protože vůbec nic nechápe. "Cože? Co je to za otázku? Vždyt jseš přeci Murphy, jak jinak by ses mohl jmenovat?" Tak ho trošku potrápíme ne? At si o mě myslí co chce, furt lepší než kdyby znal pravdu. Hned ale zvážním, ještě chci něco říci k naší předchozí diskuzi. "Je to vaše rozhodnutí zda budete vraha hledat či ne. Pokud ano, připravte se na smrt. Nevím kdo je vrah, ale vím to, že to nebude lehký soupeř." Ted už ale více říci nemohu. Nejde to, porušila bych tím všechna pravidla. Hlavně ty svoje vlastní. |
| |
| V lese Když jsem na Murphyho přání poodstoupila z doslechu, popravdě řečeno velmi neochotně, zašeptal něco Evie. Ta mu na to něco se smíchem odpověděla. Aspoň nejsem sama, kdo je tady rozhozenej, i když.... copak jí neni jeho přítomnost nepříjemná... je u něj tak blízko... musí to cítit... Todle by musel cítit snad úplně každý! Pak se najednou Evia přestane smát a pokračuje už tak, abych to slyšela i já ze své vzdálenosti. Neví kdo to je... ale lehký soupeř to neni? A budu jí v tom věřit? Znovu se k nim po jejích slovech přiblížím. Už si šuškat nebudou, utla to. Ať už chtěl cokoliv, jí pobavil, ale tím to asi končí.... snad. Hele, já jsem právě přišla a docela bych byla ráda, kdyby mi někdo řekl, co se tady děje. Ono, najít bezhlavou mrtvolu se nepodaří každý den, teda alespoň mě ne... Ona neni první obětí, že ne. Bezva, máme tady šíleného vraha se zálibou v ženských hlavách. Jak milé. |
| |
| Allwinn Hned jakmile vletíš do dveří, uvědomíš si, že tady šílený vrah neřádí. I přesto je však ve vzduchu cítit pach smrti. V jediné místnosti domku, vedle slaměné "postele" sedí světlovlasá dívka, naříká. V rukou drží zabalený balíček. Dítě. Když ucítí tvojí přítomnost vzhlédne a pohlédne ti do očí. "Prosím, zachraň mé dítě. Prosím," zašeptá. Nevíš, jak bys to měla udělat, ale tušíš, že to nějak pujde. S využitím tvých schopností určitě. Když míříš k nebohé dívce, do domu vejde jakýsi muž se zvědavým pohledem. Xzar Dveře jsou otevřené a ty můžeš nahlédnout do malé, chudé místnůstky. Hned jakmile to uděláš, povšimneš si několika osob. Nejblíže tobě stojí ta holka z hospody. Hledí směrem k posteli, vedle které sedí zhroucená, uplakaná dívka. V jejím náručí rozpoznáš dítě. Možná mrtvé dítě. Nevíš co se tu stalo, neslyšel si ani dívčinu prosbu. Možná by bylo nejlepší odejít a nestarat se o to. Jenže, co když se ta holka z hospody chystá někomu ublížit? Kdo je v tomhle městě zlý a kdo dobrý? |
| |
| V domku S lítostným úsměvem se na světlovlasou dívku, co drží mrtvé mimonko v náručí, podívám. Přijdu k ní blíž. Neboj se. Pomohu ti. promluvím k ženě mírumilovným hlasem a kleknu si před ní na zem. Teď už vím, co mám dělat. Její srdce je tak čisté, že si nezaslouží žádné zlo, ani neštěstí. Jen síla Dobra jí dokáže pomoci. Položím tedy svou pravou ruku na čelo malého miminka, které drží v náručí. Zamrazí mě, když ucítím jen prázdnotu pomalu odcházející dětské dušičky, která se stále ještě drží na tenoučkém vlásku tohoto nebohého a nevinného tělíčka ležícího v náručí své matky. Jenže to už do dveří vrazí nějaký muž, kterého jsem koutkem oka zahlédla v hostinci. Nevšímám si ho. Přestanu vnímat všechno okolí kolem sebe. Dokonce i to, co dělám, přestanu vnímat. Neslyším nic. Uzavřu se jen a jen do sebe, takže teď mám jen své vědomí. Snažím se najít svou skrytou energii, která dítěti pomůže. Pomalu cítím, jak mě opouští a děťátko začíná nabírat života. Cítím se čím dál tím víc unavenější. Když už vím, že miminko má už tolik energie, kolik potřebuje, pomalu se začínám probouzet. Začínám vnímat všechno své okolí, už slyším hlasy. Jsem ale velmi unavená. Otevřu oči. Chvíli vidím rozmazaně. Stáhnu svou dlaň zpět. V hloubi duše cítím, jak se ve tváři miminka začíná objevovat život. Unaveně se usměju na dívku. Zvednu se. Při tom ale zavrávorám, takže se musím přidržet zdi. Otočím se na toho zvědavého muže. Co tady děláte? To hle není nic pro vás, pane. promluvím k němu rozkouskovaně. |
| |
| V domku Sotva vejdu do domku, vidím tam ženu s dítětem, které na tom asi není zrovna nejlíp. A taky tu holku z hospody. Co to ... Nestihnu ani doříct větu a zůstávám skoro v úžasu stát. Vidím jen jak ta holka přiložila dítěti na čelo ruku, chvíli zavře oči. Potom dá ruku zpět, ale vypadá velmi unaveně, ale stav dítěte se velmi zlepšil. Nejsem žádnej doktor, ale tohle není normální. Co jsi to udělala?Zeptám se dívky a pořád nemůžu moc uvěřit tomu co vidím. Dneska je ale možný všechno. Uchechtnu se sám pro sebe. Není to nic pro mě, to asi jo. Ale teď se mi zdá že pomoc potřebuješ spíš ty. |
| |
| V domku Co jsem udělala? Konala jsem dobro tam, kde bylo potřeba. zamračím se na toho muže. Mluvím celkem tiše, protože víc nahlas už nedokážu. Musím si sednout. Ne... mě nic není, já budu v pořádku. Jen jsem malinko unavená. odmítnu ho, i když vím, že nějaká pomoc by se mi přesto hodila. Po chvilce vycítím, kdo tento muž vlastně je. Ne... nezdá se, že by byl Xzar neškodný. Jen ho lehce zmátlo to, co viděl. Ale nezdá se mi, že by byl schopný o čemkoli mlčet. Raději bys měl jít, Xzare a nechat si pro sebe vše, co jsi tu viděl. letmo na něho pohlédnu. |
| |
| V domku Na větu že bych měl jít nijak nereaguju. Jen dál stojím a přemýšlím. Počkej, nevyháněj mě ještě. Víš, nikoho tady ve městě neznám... A ty vypadáš, že by jsi mi mohla trošku pomoc. Pokud teda budeš souhlasit. Možná bych ti pak mohl na oplátku taky s něčím pomoc. Kdyby jsi teda měla zájem. A vůbec, jak to že děláš poskoka v hospodě když umíš to co umíš? Vychrlím ze sebe zase hejno otázek jak mám ve zvyku a čekám na odpovědi. A proč na mě tak koukáš? Dokážeš snad odhadnout odkud jsem a čím se živím? Opět si neodpustím úsměv na tváři. |
| |
| V domku Nejprve se pořádně nadechnu a dydechnu. Na dívku se usměju. Tvé dítě bude už brzy zdravé a kdo ví... možná z něho bude i hrdina. pohladím jí po vlasech. Potom s menší námahou vstanu a Xzarovi rukou naznačím, aby šel ven. Tam se ale nezastavím. Musím najít místo, kde budu vědět, že nás nikdo neuslyší, a kde neucítím žádné nebezpečí. Zde v ulicích Tendu je cítit na každém kroku. Na konci této uličky zalezu do jakéhosi polorozpadlého domku. Vím, že Xzar jde za mnou, takže až tam začnu mluvit. Především: radím ti, abys nebyl tak zvědavý. Můžeš toho později litovat. upozorním ho, než začnu odpovídat na všechny otázky, na které se ptal. Pokud chceš, ráda ti pomohu s čím budeš chtít, ale věz, že nejsem všemocná. A určitě, až budu potřebovat nějakou pomoc, ráda se na tebe obrátím. lehce se na něho usměju. Ptal jsi se, proč pomáhám v hospodě. Dělá mi to radost a hlavně... Novelimilakudarus mi poskytuje přístřeší a jídlo za to, že mu pomáhám. objasním mu. Ne, to vážně odhadnout nedokážu, ale řekla bych, že se nejspíš živíš jídlem. zavtipkuju trochu, i když na to nemám moc náladu. |
| |
| Polorozpadlý domek Zvědavost mi nedá a následuju Allwinn ven z domu. Vede mě kamsi na konec ulice do nějaký rozpadliny. Proč nás nemá nikdo slyšet? Přemýšlím po cestě. V to mě náhle napadne. Vždyť kdyby ji ten chlap v hospodě nehledal a neřekl její jméno, ani bych nevěděl jak se jmenuje. Kroutím hlavou a dívám se při tom Allwinn na záda a občas musím přidat do kroku abych ji stačil. I když je víc vyčerpaná, ale loudám se. Sotva přijdeme na to odlehlé místo, hned se dá do řeči. Proč bych toho měl litovat? Napadne mě hned při první větě. No jídlo mám rád. Začnu se smát jejímu vtípku. No ale abych se vrátil k tomu co chci... Podívám se na ni už trochu vážněji. Tady v Tendu byla zavražděná nějaká holka, nikdo ji prý neznal. Ty assi taky náhodou nevíš kdo to byl a kdo by to mohl udělat? V tomhle bych potřeboval pomoc. Na chvíličku se odmlčím... Tak povídej... |
| |
| Kdesi ve městě v polorozpadlém domku Ne, to opravdu nevím, kdo by to mohl udělat zavrtím hlavou. ale myslím, že kdybych to věděla, tak bych tu jen tak nestála. Popřípadě, kdyby sis už chtěl myslet, že jsem to byla já, bylo by už asi dávno po tobě. pousměju se a pokračuju. Po téhle informaci tady ve městě pátrá snad každý druhý, koho potkáš. Nikdo ale stále neví, kdo by to mohl být. Jinak pokud vím, tak už není jenom jedna mrtvá, ale hned dvě a myslím, že počet zabitých bude stále narůstat. unaveně se podívám na jednu z polorozpadlých dřevěných zdí domku. Každopádně chci, aby se to co nejdřve vyřešilo a ten někdo už nemohl zabíjet... já to nebudu věčně napravovat... napadne mě v duchu. |
| |
| Polorozpadlý domek Proč po tom pátrá tolik lidí? Je snad vypsaná nějaká odměna nebo co? Zapřemýšlím a zůstanu chvilku potichu. Nechtěla by jsi mi s tím pomoc? Určitě se tady vyznáš líp než já. A znáš tady víc lidí. Potom se podívám takovým tázavým pohledem na Allwinn. Řekni mi, kdo ty vlastně jsi? Takový věci co jsem viděl asi nedělá na počkání každej. Poškrábu se na zádech. No tááák. Řekni... |
| |
| V polorozpadlém domku Ani nevím, proč po tom pátrá tolik lidí. podívám se na Xzara, jako bych mu snad četla myšlenky. Takový zvláštní pohled... Odměna za to jistě nějaká bude, ale nevšimla jsem si, že by to někde vyselo. Přeháníš, All, přeháníš... projede mi hlavou. Ráda ti pomůžu a to i kvůli sobě. přikývnu na souhlas. A pak ta otázka. Chvíli mlčím. Přemýšlím, co říct. Celou pravdu mu říct nemůžu... je až příliš zvědavý... a to i když je neškodný, tak prostě nemůžu... Řekněme, že jsem člověk. usměju se, když konečně promluvím. Jsem dívka, která se na první pohled zdá zcela obyčejná. víc mu už ale neřeknu a to ať vyzvídá jakkoli chce. |
| |
| Polorozpadlý domek Při poznámce že je Allwinn člověk, se usměju. Dobře, no. Ale určitě se tě jednou zeptám znova. Pořád se usmívám. Jsem rád že mi s tím pomůžeš. Nebo já tobě. A nevíš kdo by nám mohl poradit? Kde začít pátrat? Pokrčím výmluvně rameny protože o ničem a nikom nevím. Novelimilakudarus by něco nemohl vědět?Pak se na chvíli zarazím... Proč, když jsem tě viděl jak jsi zachránila to dítě, jsi řekla že bych měl jít a to co jsem viděl že si mám nechat pro sebe? |
| |
| Polorozpadlý domek Možná, že se zeptáš, ale já ti asi neodpovím... napadne mě v duchu. Novelimilakudarus možná něco ví, ale s tím promluvíš ty. Já s ním nemůžu ted promluvit... nebo spíš nechci. To je jedno... Povzdychnu si. Protože... mohlo by to být bezpečné jak pro mě, tak i pro tebe, kdyby ses o tom někde zmínil. odpovím mu tiše na otázku. |
| |
| V lese I přes to, že se mi nedostalo od Eivy ani zdaleka dostatečné odpovědi, rozhodl jsem se, že to prozatím nechám plavat. Však ona na to časem zas přijde řeč... "Jak je libo," usměji se a začnu si to mířit ven z lesa. Iris v tu chvíli něco zablekotá, ale já se ni jen střelim pohledem a pokračuji v cestě. Jen ať si jí Eiva řekne co chce. Já půjdu zatím hledat toho vraha. Pro sebe se tiše zasměji a vyjdu z lesa. |
| |
| V lese Neřád, co si to o sobě myslí, odpornej prachpitomec! Ještě navíc moc nevoní, ale to bude možná jen můj problém.... A teď vyrazil pryč. Pche! Jestli si myslí, že se mě jen tak snadno zbaví, to ani náhodou, todhle se nemůže jen tak nechat plavat! A ten pohled, jej, jednomu by se z něj mohlo udělat špatně. Co takhle mi odpovědět, ó veliký pane? Zeptala jsem se ho ne příliš přijenmě, když jsem ho dohonila. Máte něco nepořádku s ušima? To znělo skoro starostlivě. Tak znovu. Ona není první, že ne. Co se tady děje? Mě neodbydeš vražedným pohledem chlapče, opravdu ne. Hnusíš se mi, ale nebojímse tě, ne tolik, abych s tím praštila zrovna teď. Tak už povídej, jsem zvědavá. Prosím řekni mi to, jsou věci, které se mi upřímně hnusí, a ty k nim čirou náhodou patříš, ale nejsi na prvním místě, vážně ne, a myslím, že s něčim takovym, jako je to, že nějakej magor upajcne hlavu holce, se musí něco udělat. Tak povídej, prosím. Fuj, já to řekla doopravdy?! Já ho prosím? Už to tak bude, ale jestli něco řekne, náš záhadný "Murphy", bude to stát za to. |
| |
| Polorozpadlý dům Nebezpečné? Vždyť tímhle jsi přece hodně užitečná. Nechápavě koukám na Allwinn. Ale když myslíš že to takhle bude lepší, nebudu se ptát. Pojď, půjdeme teď zpátky do hospody. Otočím se a pomalu odcházím z domu směrem k hospodě. Ještě se otočím zpět. No tak, pojď. Řeknu znovu Allwinn. Budu ti pomáhat jak jen můžu, moc přátel tu nemám a nechtěl bych ztratit ty, který tady mám. Usměju se a dám se na cestu. |
| |
| Polorozpadlý domek Užitečná... On si snad myslí, že to můžu dělat pořád a na počkání! zhrozím se nad tím Ach... kdyby to bylo skutečně tak lehké, jak si tenhle velmi zvědavý tvor myslí... povzdychnu si. Už jdu, nepospíchej tolik! křiknu na Xzara a doběhnu ho jak nejrychleji můžu. Děkuju... oplatím mu úsměv. Potom dlouho mlčím. Poslyš, proč jsi sem vlastně přišel? zeptám se po nějaké době a ani nevím proč. Njespíš mě už také nakazil svou zvědavostí. |
| |
| Cesta k hostinci Potom co vyjdu z domu směrem k hostinci, zvolním trošku krok. Přece jenom asi bude ještě unavená. A navíc říkala ať tolik nepospíchám. Přemýšlím si pro sebe. Cesta pomalu ubíhá v klidu, potichu, když v tom Allwinn začne mít taky otázky. To je snad její první? Zamyslím se když se mě zeptá proč jsem přišel do Tendu. Za chůze však začnu odpovídat. Pokud myslíš proč jsem přišel do Tendu, je to jednoduchý. Jsem pořád na cestách. Toto je jen jedno z měst které jsem navštívil. Nepředpokládal jsem ani že se tady tak dlouho zdržím. Ale zaslechl jsem něco o tom co se tady ve městě děje. Chci to zkusit rozluštit a vyděkat si tím nějaký peníze. Pro slávu to určitě nedělám. Ty jsi místní? |
| |
| Cestou k hostinci Lehce se usměju když mi odpví. Pár let už pomáhám Novelimilakudarusovi v hostinci. i>A je to asi tak lepší... umožňuje mi to žít normálním životem. napadne mě v duchu. Chybí mi to už... A proč jseš stále na cestách? Proč se neusadíš na jednom místě? zeptám se po chvíli. Ne že by mě to něják extra zajímalo, ale chci, aby nestála řeč. Nechci ticho... |
| |
| Hostinec Po cestě k hostinci povídáme s Allwinn a všech možných věcech, když se mě zeptá odkud jsem, proč jsem stále na cestách a proč se neusadím, dám se do vyprávění. Na cestách jsem hlevně proto, abych si vydělal nějaký penízky. Přece jenom bych potřeboval trošku víc než mám teď. Kdybych zůsal v rodném městě, asi bych se musel živit normálně, rolník, kupec,... nebo tak nějak. To není nic pro mě. Prostě jsem zkusil štěstí na cestách. Zatím jsem se neusadil, protože jednak nemám s kým a zatím jsem nenašel to pravý místo. A pak jsem ještě docela mladej na to abych se usadil a zestárl. Ještě chci něčeho dosáhnout. Cesta pak uteče celkem rychleji. Pak jenom kouknu... Jéé, už jsme u hostince. Kouknu na ceduli která hlásá že jsme na tom správném místě. Zajdu za Novelimilakudarusem. Jdeš taky? Zeptám se Allwinn. |
| |
| U hostince Pozorně mu naslouchám. Když domluví, chci se ho ještě zeptat na další otázky, ale to už zjistím, že jsme u hostince. Tady se rozejdeme... bylo mi s tebou příjemně. Na jeho otázku zavrtím odmítavě hlavou Ne, omlouvám se, ale já s tebou dovnitř nepůjdu. a omluvně se usměju. Pak se ale pohled odvrátím jinam. |
| |
| U hostince Už jednou nohou nakročenou do dveří se ještě zastavím... Počkej, když jsi říkala že by jsi mi pomohla. Počkáš tady? nebo kde bych tě pak našel? Za chvilku ale budu zpátky, mám to jen na chviličku. Položím svoje otázky a čekám na odpověď. Nerad bych pak zase někde bloudil. |
| |
| U hostince Ano, počkám tady. přikývnu s menším úsměvem. A teď už běž. řeknu mu a pak se otočím a zamířím na lavičku, která stojí naproti. Začnu přemýšlet. Stejně by mě zajímalo, kdo by to mohl být... On něco ví. Musíme to zjistit co nejdřív nebo... nebo... nebo nás zničí! Nesmí nás zničit! |
| |
| Hostinec Dobře, hned jsem tady. Přikývnu Allwinn. Pak se otočím směrem k hostinci a vejdu dovnitř. Když se rozhlídnu po lokále kterej je zase zaplněný různou společností... Když to vidím, kařdej den bych tay být ani nemusel. Tato myšlenka mě napadne hned jak vidím nějakýho chlápka co tam plive po zemi. Potom si všimnu jak Novelimilakudarus zase roznáší pivo a nějaký další pití. Jdu proto rovnou k baru a čekám jak až se tam objeví. Vyruším ho při práci... Počkej chvilku, mám na tebe jednu otázku. Promluvím na něj když se vrací k výčepu. Nebo bych spíš potřeboval nějaký informace. |
| |
| Les V tichosti a se škodolibým úsměvem ve tváři poslouchám Irisinu řeč k Zurghartovi. Páni, ta holka se ale rozjelo. Tohle bude vážnější, než jsem si myslela. Ona tomu chce fakt přijít na kloub...No, možná to ani neni tak špatné. Tedy, pro zlo. Pro ní to vypadá dost bledě Začnu se chechtat, ale hned přestanu jakmile si uvědomím, že moje myšlenky nejsou zrovna mírumilovné. A já jsem slíbila, že se nebudu smát lidskému neštěstí. Už mě nebaví čekat na Zurghartovu odpověd', tak tedyhlasitě tlesknu, abych si přivolala jejich pozornost. "Milá dámo a milý pane. Je mi ctí vám oznámit, že slečna Iris má pravdu. Toto není první mrtvola. Je už druhá a já si myslím, že to neni konečné číslo. Každá žena poblíž Tendu může začít panikařit, je velká šance, že další obětí bude ona. To platí i pro tebe Iris, zřejmě by ses měla začít bát. A nebo vzít nohy na ramena." Zhluboka se nadechnu, pak mrknu na Zurgharta. "Ty se vraha ale bát nemusíš, tedy, pokud ho nezačneš hloupě hledat. Jakmile to uděláš, můžeš se začít modlit. Tohle je zlé, opravdu zlé a není radno si s tím zahrávat." Ted' jsem trochu zvážněla, ale přeci nemžeme nechat chmury poletovat kolem ne? Znovu se zašklebim. "Takže, pokud chcete pááááátrat po tom hrozném a nelitostném zabijákovi, nestěžujte si, až vaše krásné hlavičky dopadnou k zemi. Já vás varovala." S těmito slovy zamířím na místo, kde si myslím, že je Tend. Tedy, snad. Já nevim proč, ale vždycky se mi povede zabloudit. |
| |
| Procházím už lehce vydýchaným lokálem a roznáším nějaké pití, mám se co ohánět, když jsem tady sám. Položím poslední pivo na stůl, a když mám konečně volné ruce přejdu k oknu a otevřu ho a žertem zabručím ke dvěma štamgastům: "Teda, panstvo, máte tady teda smrad." Otočím se směrem k baru a vykročím k pípě, cestou zaregistruji další dvě objednávky a už začnu točit pivo. - Za chvíli to bude chtít narazit další sud - probleskne mi hlavou. "Počkej chvilku, mám na tebe jednu otázku." Otočím se ke Xzarovi aa zamručím "Hmmm?", nějak tomu nevěnuji přílišnou pozornost a postavím prázdný půllitr pod pípu. Informace? ... při tom slově zbystřím, položím sklenici, opřu se o bar a zadívám se na Xzara. "Informace?" zasměji se hrdelním smíchem "Kdo by je nechtěl." Usměji se a dodám bodře: "Tak copak potřebuješ?" |
| |
| Hostinec Jsem rád že jsi mě hned nevyhodil. Zasměju se. No co bych potřeboval... Trošku ztiším hlas. Dozvěděl jsem se že by jsi mi mohl něco říct ohledně těch událostí tady ve městě. Co ty na to? Tázavě se podívám na Novelimilakudaruse. Po chvilce ještě dodám. Je to tak? |
| |
| Ohledně těch událostí tady ve městě? ... promýšlím si, co je zač. Chce, abych mu něco řekl o těch vraždách, ale proč to chce vědět, vždyť ani nevím, kdo to ksakru je! Asi bude nejlepší zkusit si ho trochu oťuknout....co ví, nebo proč to chce. "A jaké události máš teď právě na mysli?" zeptám se s úsměvem. |
| |
| Hostinec Jaké události mám na mysli? Pozvednu obočí. Myslím že víš co mám na mysli. Jde o ty vraždy. Povzdychnu. Chceš taky vědět proč se na to ptám? Ani nečekám na odpověď a začnu povídat. Chci tomu prostě přijít na kloub. Jako hodně lidí tady ve městě. Když se mi to povede, myslím že bych z toho mohl mít nějakou odměnu. Když se mi to nepovede, tak se to nepovede. Pokrčím rameny. Vlastně za to nic nedám. Já můžu jen vydělat.... Myslím. Při dodatku myslím se poškrábu na hlavě. Myslím určitě že na tom můžu jen vydělat. Řekneš mi teda jestli o tom něco víš? |
| |
| Les Když mě Zughart dál ignoruje, ozve se Evia. Nejprv se začne chechtat, jako by byla posedlá, čemuž bych se ani nedivila, v Murfiho přítomnosti... a pak tleskne, abychom jí věnovali pozornost. Potom následuje řeč na nejspíš její oblíbené téma, že kdo se bude v této věci příliš šťourat, zaklepe bačkorama, ale musím uznat, že konečně zodpověděla mojí otázku. Takže to opravdu neni první mrtvolka a najspíš to bude pokračovat. Hodim po "Murfimu" vražedný pohled a vydám se za Eviou, která se vydala nejspíš k městu. Neni mi sice přijemné se k němu otočit zády, ale alespoň pro teď se mu rozhodnu věřit, že mi neskočí po krku. "Co dál o tom víš?" zeptám se Evii, když ji dojdu. Nemusím se ani nějak moc snažit, aby to znělo zvědavě, já jsem zvědavá. moc. Víc, než bych asi měla být. |
| |
| "Ale ovšem, ty tím můžeš vydělat." bodře se zasměji. "Co z toho budu mít já? Informace nejsou levné jako pivo, už jenom proto, že pivo vypadá vždy stejně a na pivu nemusí záviset život...co je ale nejduležitější, informací je málo." Zamyslím se co o tom vlastně všechno vím a co vůbec Xzarovi řeknu, jestli mi udělá výhodnou nabídku. |
| |
| Hostinec Co z toho budeš mít ty? DLouze se zapřemýšlím a poškrábu se na hlavě, to dělám vždycky když mě někdo nebo něco nutí přemýšlet. Po čem toužíš? Po penězích? Nebo po slávě? Pokud budeš chtít, když na něco přijdu, podělím se s tebou o slávu která by z toho byla. Byl by jsi tady ve městě váženější. Pokud chceš peníze, podělím se s tebou o peníze které by z toho byly. Nevím kolik přesně, ale za tohle se někdo určitě odmění. Co ty na to? Máš o něco takovýho zájem? |
| |
| "Nooo..." pochvalně zamručím. "To vypadá na slušnou nabídku, jsi mazaný obchodník. Takže se nějak dohodněme." Hlavou mi létají myšlenky, jak to skoulet tak, abych z toho měl pořádný podíl. Při přemítání o ceně mých vědomostí si jasně uvědomuji, že si Xara musím pořádně zapamatovat. Několikrát ho přejedu pohledem od hlavy k patě a jeho vzhled, chování i nenápadné návyky si vrývám do paměti. "Nuže," rozhoupávám se pomalu k nabídce:"jestli na něco přijdeš, tak bych to chtěl slyšet, jak jen to bude možné....informace za informace. To je fér. Ale vzhledem k tomu, že vkládám do obchodu jako první, bylo by slušností nabídnout mi i nějaký peněžní podíl na celé věci. Není ovšem jisté ani, že něco zjistíš, natož že za to dostaneš zaplaceno, tudíž by bylo samozřejmě známkou slušnosti a tvých čestných úmyslů nějaká nepatrná záloha." Vykouzlím na tváři milý úsměv a čekám jak Xzar moji nabídku pojme. |
| |
| Hostinec Mám dát zlato jako první do obchodu? Zeptám se jako bych nevěřil vlastním uším. To se celkem dalo čekat že bude něco chtít dopředu. Celkem rád bych ti vyhověl, ale mám tady sotva tolik abych týden někde dobře bydlel, myslím že tolik kolik ti můžu nabídnout teď by tě ani nezajímalo. Chvíli se odmlčím, ale hned vzápětí dodám. Nebo by tě zajímalo že bych ti mohl nabídnout nějaký tři zlaťáčky? To asi ne. Nebo ano? Dohodneme se? |
| |
| Přejíždím ho zkoumavým pohledem...vážně nemá víc než tři zlatky?? ...pch, budu se muset spokojit s jeho slovem?....už to tak vypadá. "No dobrá, jestli máš tak málo peněz, tak je nechci...i když týden dobrýho bydlení není málo." zašklebím se. Mám teda přijmout tenhle obchod?...je to pro mě vůbec výhodné?? Vyplatí se mi to? "Dobře, tak teda platí." |
| |
| Hostinec Když uslyším jak Novelimilakudarus říká že platí... Tak to jsem ani moc nečekal. Nedávám nějak na jevo svou radost. Dobře, jsem rád že jsme se dohodli. Co mi teda můžeš říct? Doufám že to bude stát za to. Snad mi nové informace které bych se mohl dozvědět pomůžou odkud by se dalo začít pátrat. Sám nemám ani to nejmenší tušení co se tady děje... |
| |
| V hlavě jsem si už při rozhovoru zformoval, co všechno vlastně vím. Nakonec se opřu o pult a začnu mluvit tak, aby nás nikdo neslyšel: "Ta holka, ještě před tím, než zařvala, přišla sem do hospody, a dokonce jsem s ní i mluvil. Docela blábolila, ale zapamatoval jsem si aspoň něco, i když jsem to považoval za kecy. Mluvila o tom, že utíká před nějakym neviditelnym duchem, či co a že ji chce zabít. Joo a tak povidala, že ho jenom cejtí, protože ho nevidí. Možná říkala ještě něco, ale to si už nepamatuju. Nakonec skoro vyběhla ven a mlela o něčem, jako že má něco původ v legendě. Nijak jsem o tom neuvažoval, myslim, že byla napůl šílená." Mávnu rukou, přešlápnu a loknu si z placatky pod pultem. Chvíli uvažuji a pak ještě krátce řeknu: "Nějaký ožralové tady," poněkud přehnaným pohybem ruky zahrnu celý lokál, "povidali, že je ten vrah neviditelnej." Potom si opřu bradu o ruku a chvíli mlčím. "To je asi všechno, víc se mi nevybavuje," zakončím svůj proslov a začnu natáčet další půllitr. |
| |
| Hostinec Pečlivě poslouchám všechno co Novelimilakudarus povídá a snažím si pamatovat každé jeho slovo. Při tom povídání nevnímám nic jiného. Tak to je hodně zajímavý. Prohodím když Novelimilakudarus dořekne poslední větu. Děkuju. A nadechnu se k další větě. Co jsem ti slíbil, to dodržím. Když na to přijdu. Pak už se jen podívám jak začne točit další pivo a obsluhovat hosty. Obrátím se a odcházím z hostince. Tak to je zajímavý. V hlavě se mi honí různý myšlenky. Když vyjdu před hostinec, hledám pohledem Allwinn. Zahlédnu ji jak sedí na lavičce kde se posadila když jsem šel dovnitř. Jdu tedy směrem k ní. Připravena vyrazit? Zeptám se. |
| |
| Iris mě následuje což jsem čekala, ta holka je zvědavá. Možná až příliš zvědavá, nemusí se jí to vyplatit. Nad její otázkou se zamyslím. "Co o tom vím? Ale no tak, neřikej, že by si mi cokoliv bych řekla, věřila. Mě není radno věřit, Iris, to jediné mi věřit můžeš" zasměji se. Možná ji chci vyděsit, šokovat, donutit ji aby se odnás odvrátila a nechala to být, přestala se v tom št'ourat. Je v tom víc než nějaký mrtvý holky. "Jsem jenom hloupá holka z města, Iris, vím jen to, co se povídá. A i toho není moc...A také vím, že ten co vraždí nemá slitování se št'ouraly. Pokud od toho nedáš ruce pryč, zemřeš..." znovu se zasměji, tentokrát škodolibě. "Ale to je vlastně jenom tvoje věc, já to řešit nehodlám. Já do toho nos strkat nebudu, život mám ráda..." |
| |
| Les ... škodolibá, podle ní prolhaná, jo, to je fakt bezvadný! Ale i tak by mohla vědět něco, co by se později mohlo hodit, až na to, že mi čeká v blítké budoucnosti upajcnutí hlavy. Pěkně děkuji, ne, nechci. Dobře, budu si muset dát majzla, abych na něco nenaletěla a pořádně si rozmyslet, co jí budu věřit, a co ne, ale... I "hloupá holka z města", co poslouchá jen drby, možná pochytila něco zajímavého. Co se povídá? |
| |
| LES Pomalu odcházím a k mému nepřebernému neštěstí mě pronásleduje Iris. Na její přihlouplé otázky neodpovídám, je mi jedno, že nic neví. Znenadání se Eivaa začne smát a zatleská, chce upoutat naši pozornost. Zastavím a pootočím hlavu jejím směrem. Je divná. Po tom, co dopovídá, se vydám znovu kupředu. Koutkem oka spatřím, že po mě Iris vrhne vražedný pohled. Bez řádného rozmyslu se ke mě otáčí zády, pravděpodobně se rozhodla následovat Eivu. Konečně od ní bude klid... Nehledě na to, že mám poslední dobou převelikou chuť někpmu ublížit... a to by se jí a v podstatě ani mě, nemuselo vyplatit. Nepotřebuju, aby si někdo začal myslet, že to já jsem ten vrah. "Grrr," zavrčím si pro sebe potichu. Měl bych dopadnout toho vraha a konečně zase začít pracovat na vlastní pěst, ne dělat někomu poskoka. Pohlédnu za sebe. Vidím, jak jde Eivě po boku Iris. Popravdě, kam to ta ženská vůbec jde? Nemá namířeno do města? Je nějaká divná a k tomu jistě i nebezpečná. A to nejen ostatním, ale určitě i sobě. Ta Iris se teda dostala do opravdu prekerní situace. Je tu buď ta potrhlá Eivaa a nebo já.. toť fakt výběr. Možná by měla raději jít do města, kde je více lidí... "Hej ty, Iris! Město je tímhle směrem, jestli chceš, dovedu tě tam!" Zakřičím za nimi. Asi jsem taky blázen... ale jestli půjde ta holka se mnou, bude si muset dávat dost velkýho bacha. Na ty její hemzy začínám být už teď dost alergický. Ke všemu, na svý otázky může najít odpovědi ve městě. Když bude dotíravá jako teď, jistě narazí na někoho, kdo jí vše řekne. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
| |
| Nejsem sice PJ, ale byla by škoda, kdyby jste tuto jeskyni smazali :( |
| |
| téže nejsem PJ,ale prosim prosim NEMAZAT Díky |
| |
| Souhlasím s Iris a Zurghartem, bylo by škoda tuhle jeskyni smazat. Musím však uznat, že si nejsem jistá, jak dlouho tato jeskyně vydrží...Přesto se ještě pokusíme hrát dál. Takže nemažte prosím, my to zase rozjedeme :) |
| |
| Rad budu hrat, jen mi nekdo chodte do hospody :) |
| |
| hmm... ano, je pravda, že by to byla škoda. Proto už i konečně napíšu... |
| |
| Před hostincem Mezitím, co čekám na lavičce na Xzara, nedělám ic. V hlavě mám obsolutní prázdno. Mám sklopenou hlavu, aby, když tu projde někdo, kdo by mě náhodu znal, mě nepoznal. Netrvá to ani zase tak dlouho a Xzar vyjde ven z hostince. Věnuji mu dlouhý pohled a čekám, až přijde přímo ke mně. Na jeho otázku lehce přikývnu a zvednu se z lavičky. Trošku se zapotácím, ale to hend přejde. Co jsi zjistil? A víš, kam míříme teď? zeptám se. |
| |
| Před hostincem Ještě ani neodpovím na otázku, kterou mi Allwinn položila a už se ji ptám na jinou. Řekni mi, jak dobře znáš Novelimilakudaruse? Kouknu na ni tázavě. Něco mi řekl, to ano, ale připadá mi to celý takový... Divný. Kroutím u toho hlavou. Prý že to byl snad někdo neviditelnej. Že ho jde jen cítit. Povídám už tišeji. Kam ale vyrazit? To mi neřekl. ... Jo ještě že jde jenom cítit, ten neviditelnej.Nemáš nějaký tušení co by to mohlo znamenat? Nebo kdo by to mohl být? I když být neviditelnej zvládne být třeba šikovnější kouzelník... |
| |
| Les Když na mě Zurghart-"Murfy" zavolá, zrovna přemýšlím, jestli mi Evia vůbec odpoví. Popravdě, mám pocit, že toho ví o moc víc, než tvrdí. A co se týče mé důvěry k ní, je čím dál tím menší.... no asi jí věřim stejně, jako našemu miloučkému společníkovi. pomyslím si a ušklíbnu se nejen svým myšlenkám, ale i tomu, že přesně nevím, jakým směrem je to zatracený město. Navíc nám "Murfy" víceméně řekl, že jdeme úplně blbě. Tak co, kdo z nich? On na padoucha alespoň na první pohled vypadá, takže... Evio, mám pocit, že má Murfy pravdu. Přece jenom, když jsem ráno vyrážela, měla jsem v plánu jít trošku víc na jih. Když jsem se šla podívat, kdo... tady dělá takový kravál ...ehm, co se děje, když jsem tě slyšela vykřiknout, odklonila jsem se víc na východ. Murfy... Ris, zase budeš prosit?... počkej. Houknu na Zurhgarta-Murfyho a dojdu ho. Cestou se podívám po Evie, jestli jde za mnou. Popravdě v tuto chvíli nemám ponětí, co bych dělala, kdyby za náma nešla. |
| |
| Les V tichosti a s mírným úsměvem poslouchám vše co můžu. Je to zábavné. On i ona. Jsou to jen...jen dvě šachový figurky na šachovnici. Dva pěšci, které dal dohromady osud, ale ještě se neví, kdo je černý a kdo bílý. A kdo vyhraje či prohraje. Jsou slabí, mají malou šanci. Ale přesto...i oni mohou dosáhnout něčeho více. Mohou dojít až na soupeřovu stranu a stát se důležitými v této hře. Tak proč jim nedát šanci? "No, popravdě, slyšela jsem nějaké povídačky v hospodě. To víte, tam se pokaždé něco dozvíte. Zajděte tam a uvidíte, hospodský a i tamní štamgasti vám mnohé vypoví." zasměji se. "A víc vám nepovím. Více nevím. I když jsem...co vlastně jsem? Věž? Královna? Ne...Král. Dva králové na jedné straně. Dobro a Zlo. Ale víte jak je to s monarchy? Většinou to jsou přátelé, jenom jejich poddaní musejí mezi sebou válčit..." Tak tohle by jim mohlo stačit. Je toho více než dost. Trošku se opozdím, zpomalím. Nechám je at' si jdou kam chtějí. Do města. Kdykoliv se Iris otočí jsem za nima. Ale pomalu, pomalu se vzdaluji. Znovu to cítím. "Víte, jdete strašně pomalu. Já to vezm zkratkou. Tak sbohem ve městě. Možná. Pokud černí dříve neprohrají." A rozeběhnu se úplně jiným směrem než jdou oni. Nemají šanci mě dohonit. |
| |
| Les Došla jsm ZurghMurfyho a dál se nechám vést od něj. Eviaa nás naštěstí následuje taky, povídá, že máme zaskočit do hospody, ale po chvilce začne zase něco blábolit, tentokrát změnila téma, mluví asi o šachách... že je černej a bílej král dohromady.... že vůdci dobra a zla jsou přátelé a jen jejich poddaní musí mezi sebou válčit... Začíná mi z ní běhat mráz po zádech. Nemám ponětí, jestli je cvok, nebo to má v hlavě srovnaný až moc, ale na tom teď nezáleží... Jdeme dál a ona je sticha. ... bylo by lepší, kdyby mluvila.... černý a bílý král.... jen poddaní musí mezi sebou válčit....co tím vlastně chtěla říct? ... na který straně vlastně stojí? Na jedný... na obou.... Váhá?... Otočím se za ní. Pořád jde za náma. Za mnou a "Murfym", který se tváří, že bude vraždit, ale tak se vlastně tváří celou dobu... Neni mi moc přijemný, že na ní nevidim, ale kdyby mi jeden z nich chtěl zabít, udělal by to už dávno... Eviaa zpomaluje, loudá se za náma. ...asi s náma nechce jít.... možná má nerozhodný král něco jiného na práci... ale to už volá, že jdeme moc pomalu a že to vezme zkratkou a pak se kamsi rozbedne. Běží rychle a asi ví kam... Za ní, nebo s Murfym? Zatraceně a menuje se ten chlap vůbec tak?... Ne nebudu ji honit.... Kdo ví, co je zač... Kdo ví, jestli bych jí vůbec doběhla... a kdo ví, jestli bych pak nemusela utíkat sama.... ale dala by se opatrně stopovat... je to člověk, ti dělaj pořádný stopy... A co takhle se do toho neplést? Užít si dovolenou? Někde jinde, v bezpečí... Ale co když se tam děje něco zajímavýho? Myšlenky se mi proměnily v zběsilý roj divokých vos, ale nad vším převažuje jeden až moc zámý pocit. Zvědavost. Vždycky jsem byla až moc zvědavá. Jednou mi to přívede do hrobu. ušklíbnu se. Sama za ní nejdu... to ne... "Jdeme za ní?" zeptám se polohlasem "Murfyho". |
| |
| Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
| |
| Nééé nemazat! Ono se to určitě ještě rozjede. |
| |
| Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR