Andor.cz - online Dračí doupě

Sound - 04. ledna 2009 15:53
	Visual Kei...ano jeden z hudebních směrů dnešního Japonska. A nejen to. pro některé sice jen hudba a móda pro jiné však život. A ten není pohádkou. Je to práce a dřina jako cokoliv jiného. Ale jsou lidi co jsou schopní všechno tohle projít aby nakonec dosáhli svého vytouženého cíle. Mít vlastní skupinu, se kterou dobyjí podium a srdce fanoušků v Tokyo Dome.

Sound - 17. ledna 2009 22:44

soukromá zpráva od Sound pro Vracíš se s kytarou ze své procházky domů. Už máš nachystanou večeři, protože si přišel později než obvykle, ale na nic jiného, co by nasvědčovalo něco podivného něják nemůžeš přijít. Vlastně tě to téměř ani nenapadne. Den byl sice zvláštní ale nic co by se nedalo zopakovat. Jak ale příjdeš do svého pokoje, hned se na tebe vrhne bratr. Nejdříve tě trochu poškádlí a potom ti ukáže zvláštní dopis. Samozřejmě ti ho hned nedá a musíš si ho taky trochu vybojovat. Ala jak ho máš v ruce už ti ho nechá. Posadí se na postela čeká až ho otevřeš. Vypadá to, že je celkem zvědavý a chce vědět, co je uvnitř, protože samotá obálka vypadá velice podivně, takže ho láká vědět, co je uvnitř. Obálka je tradičního podlouhlého japonského stylu a na ní je uhledným písmem napsána tvá adresa. Když jí otevřeš objeví se jemný dopisní papír s notama podél okraje. Dokonce to vypadá jakoby to byla nějáká skladba. A v jistých částech docela složitá. Dopis je napsán stejně jemným a úhledným písmem jako tvá adresa na obálce. Vzácný Hayashi Osamu, Zatím se sice neznáme, ale potěšilo by mne kdybychom to mohli změnit. Rád bych vás proto, spolu s několika dalšími umělci, pozval na své sídlo. Chtěl bych si poslechnout vaši hudbu a pobyl ve vaší společnosti. Zřejmě se vám to zdá dost zvlášní a podezřelé, ale chtěl bych vás ujistit, že to není žádný podvod či léčka. Jestli se nakonec rozhodnete přijet, prosím využijte letenky, kterou jsem vám poslal spolu s tímto dopisem. Dozvíte se z ní čas i místo. Doufám, že se budeme moci setkat a seznámit se blíže. S pozdravem, Akiko Matsumoto Dočteš to a bratr po tobě hned vyzvídá co se děje. Když se podíváš do obálky je tam skutečně letenka. Let pro který je určena se koná přesně za týden, takže máš dosta času na rozmyšlenou.

Sound - 17. ledna 2009 22:51

soukromá zpráva od Sound pro Zrovna uprostřed tvého trénování na bicí zaklepe na dveře tvého pokoje máma. Přes hluk jí však neslyšíš a tak vejde a ty si jí všimneš, až stojí před tebou. Omluví se ti, že tě ruší a potom ti předá dopis, který ti před malou chvílí přišel. Usměje se na tebe a potom odejde. Je ti jasné, že by jí jako starostlivou matku zajímalo, kdo ti co píše, ale ví že už si dost starý na to, aby si měl své soukromí. Přesto z jejího pohledu cítíš, že by to potom ráda věděla anižby musela vyzvídat. Jak držíš dopis příjde ti poněkud zvláštní ale nijak moc neobvyklý. Obálka je tradičního podlouhlého japonského stylu a na ní je uhledným písmem napsána tvá adresa. Když jí otevřeš objeví se jemný dopisní papír s notama podél okraje. Dokonce to vypadá jakoby to byla nějáká skladba. A v jistých částech docela složitá. Navíc začíná basovým klíčem takže víš, že jestli je to skladba mohl by si jí zahrát. Dopis je napsán stejně jemným a úhledným písmem jako tvá adresa na obálce. Vzácný Asuko Morita, Zatím se sice neznáme, ale potěšilo by mne kdybychom to mohli změnit. Rád bych vás proto, spolu s několika dalšími umělci, pozval na své sídlo. Chtěl bych si poslechnout vaši hudbu a pobyl ve vaší společnosti. Zřejmě se vám to zdá dost zvlášní a podezřelé, ale chtěl bych vás ujistit, že to není žádný podvod či léčka. Jestli se nakonec rozhodnete přijet, prosím využijte letenky, kterou jsem vám poslal spolu s tímto dopisem. Dozvíte se z ní čas i místo. Doufám, že se budeme moci setkat a seznámit se blíže. S pozdravem, Akiko Matsumoto Když se podíváš do obálky je tam skutečně letenka. Let pro který je určena se koná přesně za týden, takže máš dosta času na rozmyšlenou.

Keiji - 17. ledna 2009 23:13

soukromá zpráva od Keiji pro Vrátím se domů později, ale otce ani nepotkám a večeři už mám připravenou. Jen se posadím a najím se. Odejdu do svého pokje a v tom ke mě příjde brácha. Škádlíme se a laškujeme, máme se hold jako bráchové rádi. Pak vytáhne dopis a já se po něm začnu natahovat. " Sakuya.....no tak....co to máš?" křičím na něj s úsměvem a pereme se. Jak získám dopis, ihned ho pevně držím a ještě bratra zlechtám. Pak se posadíme a já hledím na obálku. Teda, to vypadá teda....opravdu skvěle....to písmo a kdo mi to píše? napadne mě a hned rozbaluji obálku. Oči lítají po řádkách a pak padnu na záda. " Brácha...já byl pozvanej někam mezi umělce....já...nespletli si jméno....to...to asi má být pro tebe...já přece nejsem umělec....nebo ti to příjde jako pro mě." podám bráchovi dopis a nechám ho, at to proštuduje. Sám se zvednu a přejdu ke své kytaře. " Ale kdyby to bylo pro mě...jel bych....třeba by otec poznal, že ve mě taky něco je.....a že i když nejsem jako on..umím se prosadit...ne..to je jen sen." posadím se zptáky na postel a dívám se na bráchu, co on si o tom myslí.

Sound - 17. ledna 2009 23:34

soukromá zpráva od Sound pro Když vyprávíš bratrovi, že to je asi omyl a že to mělo být pro ně, zasměje se. Po přečtení ti podá dopis zpátky. "Ty seš ale trdlo. Jsme sice dvojčata, ale přece jen se spíše pletou obličeje než jména, ne? Myslím, že to mělo být pro tebe. A navíc...co když je to pro umělce tvého stylu a ne mojeho?" Směje se a víceméně tě navádí aby si to zkusil. Přece jen letenku máš a platit si zřejmě nic nemusíš. Tak proč ne. Pozoruje tě, jak jdeš ke kytaře a mluvíš o otci. "Podle mě táta ví, že jsi dobrý v tom co hraješ. Jen ho spíše mrzí, že nejsi jako on. Protože ty jsi ten starší a čekal to od tebe. Ale bůhvé, kdo z nás dvou je přece jen starší." Plácne tě zlehka po zádech a víš, že se tě snaží povzbudit. "Nech si to projít hlavou, čas máš. Ale nezapomeň nám dát vědět. Jdu spát. Dobrou." Zakření se na tebe a nezapomene tě zlechtat než odejde. Zůstaneš tedy s dopisem sám s zřejmě máš po další dny nad čím přemýšlet.

Morita Asuka - 17. ledna 2009 23:55

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Ač mě četba Murakamiho románu doopravdy bavila, můj milovaný podvečerní stereotyp si nenechám narušit ani jím. Poslední řádky kapitoly a knihu odložím na polici nad postelí, kde sečká budťo do doby, než se donutím jít spát, nebo možná až do zítřka. Stačí mi jen dosednout za bubny a hned se cítím tak plný energie, že bych určitě mohl i s trochou snahy ovládnout svět. A co teprve s paličkami v rukou! A čas ubíhá tak rychle, jako by ho rytmické údery popoháněli kupředu jako bič. Ale já ho ani moc nevnímám. Všimnu si kolik ho uběhlo teprve když zavadím pohledem o hodiny potom, co před sebou spatřím stát svou matku. Většinou ke mně chodí když se zapomenu a měl bych už jít spát, abych náhodou nebyl nevyspalý - i když mi to už neřekne, jsem už skoro dospělý, říká, ale na očích její němá slova vidím. Ale teď ne, není až tak pozdě. Podá mi nějakou obálku, věnuje mi jedne ze svých výmluvných úsměvů a odejde. Klidně bych jí i řekl, kdo mi to píše, aby to věděla - ale sám netuším, kdo by to mohl být. Prohlížím si obálku a následně dopis důkladně. Bříšky prstů přejedu po jemném papíře až k malým notám při okraji. Huh..? Neodsedl jsem si ještě od soupravy a s paličkou v levé ruce několikrát jemně udeřím v rytmu prvních pár not. Pousměju se, tímhle si pisatel, ať je kdokoliv, zaručil můj zájem. A pak začnu konečně číst. Dobrá, jestli jsem sí říkal, že čekám cokoliv, tohle to doopravdy nebylo. Odložím si dopis na kolena a s nepřítomným pohledem se zadívám kamsi před sebe. "Rád bych vás proto, spolu s několika dalšími umělci, pozval na své sídlo. Chtěl bych si poslechnout vaši hudbu a pobyl ve vaší společnosti." Zakroutím lehce hlavou, ale v duchu se nad tím v podstatě usmívám. "Jestli se nakonec rozhodnete přijet, prosím využijte letenky, kterou jsem vám poslal spolu s tímto dopisem." Letět za neznámým člověkem, který si mě chce poslechnout hrát? Je to bláznivé a nebezpečné a nevidím moc důvodů, proč to udělat. Ale také jediný, proč to neudělat. A týden je dlouhá doba na rozmyšlenou... Murakamiho knížky mě vždycky bavily, ale tentokrát se nějak nemůžu soustředit. Nechce se mi ani spát. A je to jako na zavolanou, když mi volá Toshi, a zase mě jednou zve do klubu. Prý přijdou všichni a bude to skvělej večer, tak bych měl jít taky, když posledně jsem se na ně vykašlal. A já dnes rád půjdu, jen sebrat bundu ze skříně, mámě pusu na tvář a za pár stanic metra jsem na místě. Toshi má možná přízemnější zájmy, ale známe se už dlouho a jestli se někomu svěřím se včerejším tajemným dopisem, bude to on - třeba mi i poradí. Ale, v duchu vím, že už jsem se rozhodl, a že ať mi řekne cokoliv, asi to mé rozhodnutí nezmění - už jsem i přemýšlel, co asi řeknu matce, aby doma neomdlévala strachy, zatímco budu kdesi s někým, koho jsem nikdy předtím neviděl, ale od koho si před spaním vybroukávám melodii z tajemného dopisu.

Keiji - 18. ledna 2009 00:07

soukromá zpráva od Keiji pro Bratr odmítne, že by to byl omyl a snaží se mě povzbudit. Otočím se za ním a dívám se, jak hovoří. Pak mě zlechtá a odejde spát. " Dobrou......já..to promyslím." řeknu a opravdu se tak stane. Nejdu spát a jen stále čtu ten dopid dokola a dokola. D9vám se na letenku a na dopis. Možná je to vážně pro mě...možná je to pro mě šance..velká šance. dochází mi a usnu až k ránu. Díky tomu pořádně zaspím a tak se ani nedivím, že mám průšvih. Ovšem sje mrozdhonutý to říci večer u večeře doma rodičům i bratrovi. A začnu si připravovat seznam, co si vše vemu sebou. HOdlám se chytit aspon této šance.

Sound - 18. ledna 2009 00:11
	soukromá zpráva od Sound pro Než se naděješ den uběhne jako voda a už je tu večeře. Otec chvíli mluví s tvým bratrem a vypadá to, že se rozhodli udělat koncert. Tvůj bratr se ve hře totiž stále zlepšuje. Vypadá to, že jsou všichni v dobrém rozmaru a tak jen stačí počkat na tu správnou příležitost.

Sound - 18. ledna 2009 00:16

soukromá zpráva od Sound pro Máma tě vyprovodí a samozřejmě že ti nezapomene připomenout aby si se vrátil ještě v nějákou rozumnou hodinu, i když ví že už jsi dospělý vypadá to, že se o tebe bude takhle starat pořád. Přece jenom je to tvoje máma. Taky dodá aby ses dobře bavil, ale to už jen při tvém odchodu než se za tebou zavřou dveře. Bar je vcelku blízko, takže za chvíli už uvnitř najdeš Toshiho a sedíš u stolu, pití už máš objednané. Jen co sedneš, ptá se co je nového a jestli máš teď něco v plánu, co se týče tvojí hry.

Morita Asuka - 18. ledna 2009 00:23

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Máma je máme. Určitě jí neůžu říct, že chci jít za někým úplně cizím. Určitě. Ještě mě bude při návratu kontrolovat, zda mě tam neznásilnili apod.. Zato Toshimu to řeknu a klidně hned, co se mě zeptá a krásně mi tím nahraje. Ještě předtím, než mu svým obvyklým klidným tempem odvyprávím chvíle svého skromného života od chvíle, kdy má starostlivá matka vstoupila do pokoje s podivnou obálkou, do chvíle, kdy jsem už rozhodnutý zalehl ten večer do postele, ochutnám donešené pití a pohodlně se opřu. Prsty napůl nevědomky pak do desky stolu vyťukám začátek melodie písně z onoho psaní. Nedává mi pokoj. Jakmile si vzpomenu na dopis, vzpomenu si i na ni.

Sound - 18. ledna 2009 00:38

soukromá zpráva od Sound pro Toshi tě zaujatě poslouchá. "Tedy chlape...tak to ti gratuluju. Myslím, že to je velká příležitost. Tedy...nechtěl bych být tebou až to budeš říkat mámě. Víš, že tě má až moc ráda a podle toho, co mi říkáš má až moc strach že odejdeš. Ale když se ti to povede, klobouk dolů. No jo...kdyby mi něco takového přišlo...asi bych do toho sám šel." Dokončí trochu zasněně, ale potom tě nezapomene plácnout po zádech. Zbytek večera ubíhá celkem klidně a ty víš, že se kdyžtak můžeš na Toshiho s čímkoliv obrátit.

Keiji - 18. ledna 2009 00:45

soukromá zpráva od Keiji pro Otec hovoří s bratrem a matka nemluví, spíš jen poslouchá. Sedím a jen mlčky jím večeři. Počkám a jak se s bratrem domluví, počkám a odkašlu si. " Já....já rád bych s vámi......vám taky rád řekl. Dostal jsem nabídku na .....na prosazení, jel bych mezi umělce.....a tak jsem se rozhodl, že...to příjmu. Nemusíte mi nic platit....já to zvládnu sám." dokončím to a zadívám se na otce, který zde má hlavní slovo. Snad mi to povolí, přeci jen, jeho nezdárný syn konečně vypadne.

Sound - 18. ledna 2009 00:54

soukromá zpráva od Sound pro Jakmile si odkašleš, všichni se na tebe podívají. Bratr samozřejmě tuší o co jde. Když domluvíš, je chvíli ticho a jen tě matka i otec pozorují. Potom se otec znovu vrátí ke svému jídlu. "No...myslím, že si o tom promluvíme po jídle." Řekne jen. Ale nevypadá nijak nezlobeně, spíše jen překvapeně. Po jídle se dosadí v obýváku a počká až pomůžete matce s nádobím. Jakmile všichni sedí vypne televizi a zdívá se na tebe. "Takže si dostal nabídku. Očekávám, že mi k tomu řekneš něco blíže a taky mě zajímá, když se nemáme starat o finance, kde na to vezmeš." Mluví neutrálním t=onem, takže je prozatím těžko něco z toho vyhádat.

Morita Asuka - 18. ledna 2009 01:00

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Kdybych si doteď nebyl úplně jistý, Toshiho slova by mě teď ujistila. S mojí matkou má pravdu, ale všechno jednou příjde. Zatím to uhraji na nějakou necelou pravdu a až podle vývoje situace se uvidí. "Myslím, že mám jasno." A myslím, že jsem se rozhodl správně, pokud se dá vůbec soudit, co je zde správné či špatné. Murakamiho románu mi zbývá už jen jedna kapitola na každý den do odjezdu. Ale věnuji se teď hraní o dost víc než obvykle, takže je to tak akorát. Nechci se přepnout nebo tak, ale chci být taky řádně "ready" na to zvláštní setkání. Často o něm přemýšlím, ale přitom mi z mysli nakonec nikdy nevyjde nic konkrétního. Chci se nechat překvapit a neočekávat příliš. Říkám si to pořád dokola, ale jednou mi to stejně nedá, a když zasedám ke svému notebooku, zkouším jméno tajemného pisatele vyhledat na googlu.

Keiji - 18. ledna 2009 01:11

soukromá zpráva od Keiji pro Otec to nechá po večeři a tak ve mě svitá malá dušička naděje a dojím jídlo. Odejde a tak pomůžeme matce a jdu za otcem do obýváku a nesu sebou letenku i dopis. Posadím se a počkám, až on sám začne mluvit. " Přišel mi tento dopis a k tomu i letenky. Taky mám vyděláno z brigády a našetřeno, tak si myslím, že to zvládnu sám, postarat se o sebe." řeknu popravdě a nechám otce prostudovat dopis.

Sound - 18. ledna 2009 13:08

soukromá zpráva od Sound pro I přes svou snahu, jedinné co na internetu o pisateli najdeš je jen pár článků v různých blozích. Každopádně každý blog ve kterém zmínku najdeš vypadá jako blog hudebníka. Takže ti to zřejmě jen potvrdí, že pozval více lidí. Dále si můžeš přečíst, že né všichni přijedou, z různých důvodů. Někteří tomu nedůvěřují u jiných nedůvěřují příbuzní a tak je nepustíš. Na jednom blogu dokonce najdeš zmínku o tom, že jeho vlastník zkoumal i letenku u dané společnosti a ta je skutečně pravá. Takže se zřejmě o podvod nejedná.

Morita Asuka - 18. ledna 2009 13:30

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Mé hledání na internetu sice není nijak zvlášť přínosné - stále netuším, kdo je onen tajemný Akiko Matsumoto - ale zato vím, že doopravdy nejsem jediný, komu se ozval. Alespoň maličká útěcha, že pokud do něčeho spadnu, nebudu v tom alespoň sám. ... No dobře, možná to není úplně útěcha, ale stačí mi to. Dnes mi matka přinesla dvakrát do pokoje nějaký zákusek a pak ještě předplacený časopis, který mi obvykle nechává na stolku na chodbě. Nikdy nic přímo neřekne, ale vidím jí to na očích -jako vždy- jak doufá, že se ji zmíním o tom dopise. Ví moc dobře, že jsem si nikdy s nikým takhle nedopisoval, a uběhlo už pár dní a pořád jsem jí nic blížšího neřekl. A ona ví, že vím, že ona chce vědět. Ale nic neřekne. A já pořád taky nic neřekl. Ale už bych měl. Rozhoupu se do půl hodiny. Volám Toshimu a žádám ho, aby mi moji historku před matkou potvrdil a přinejlepší radši rovnou zašel k nám, aby tu byl, až jí to budu říkat. Hodlám jí oznámit, že jedeme na jeden hudbení festival (náhodou se jeden velice příhodný na příhodném místě koná, kdyby matka pídila informace), přespáváme v domě našeho společného kamaráda Yamamuri Yukiho, vrátíme se podle toho, jak se nám tam bude líbit - ne neboj mami, mobily bereme s sebou, pokrytí je 100%. A vůbec, Toshi se zmiňoval, že by se rád na chvíli vypařil za jednou svou "dobrou známou," tak by mi uměl za můj skvělý nápad pro nás oba ještě děkovat. Určitě bude souhlasit, určitě. Promiň mami, ale tohle je pro mě důležité.

Sound - 18. ledna 2009 14:03

soukromá zpráva od Sound pro Otec si vezme od tebe dopis i letenku, aby se na to pořádně podíval. Přece jen si jeho syna nevypadá to, že by tě jen tak do něčeho pustil. V rychlosti si přečte dopis a potom si prohlíží letenku. Nakonec si povzdechne a podá ti to zpátky. Zadívá se na tebe a jednu chvíli opravdu nevíš, co bude následovat dál. "A jsi si jistý, že to není žádný podvod a že to opravdu chceš skusit. I když konec konců jsi už dospělý a měl by si poznat jaký je život i když netvrdím, že tě tohle musí příliž sklamat. A jsi můj syn a i když si mě moc nepotěšil, ve štěstí ti bránit nebudu. Jen si pamatuj, že se máš vždycky kde vrátit a na koho se obrátit, kdyby si měl problémy." To je vše co ti řekne. Potom vstane, ještě tě poplácá po rameni a odejde pryč.

Keiji - 18. ledna 2009 14:28

soukromá zpráva od Keiji pro Otec si to přečte a pak se na mě zadívá, jsem nervozní a raději sklopím pohled. Příjdu si jako před vyřčením rozsudku, zda život či smrt. Promluví a tak napětě poslouchám. Zakroutím havou při jeho slovech, ale nic neřeknu. Nakonec přikývnu nad jeho slovy a po polácání po rameni odejde. Rychle si vemu dopis i letenku a běžím doplnovat seznam. Nejdříve však vlítnu bráchovi do pokoje a obejmu ho. " Mám to...brácha jo, otec souhlasil...já pojedu...pojedu a prosadím se a budete na mě pyšný." křičím a radostí mu dám pusu na tvář, ani si neuvědomím, co jsem udělal. Hned na to letím do svého pokoje a snažím se už dávat věci dohromady, přeci jen, každým dnem je to blíž a já mám tak málo času.

Sound - 18. ledna 2009 15:04
	soukromá zpráva od Sound pro Bratr ti ani nestihne poblahopřát a už jsi ve svém pokoji. Nechá tě chvíli, aby sis to dal dohromady a svoje štěstí si užil. Potom k tobě zajde a popřeje ti. Zajímá se o to, jak dlouho tam asi budeš a jestli mu alespoň budeš psát, když tam budeš dlouho.

Sound - 18. ledna 2009 15:09
	soukromá zpráva od Sound pro Toshi přikývne, že přijede a tak víš, že večer nadejde ten okamžik, kdy to musíš říct matce. Zazvoní zvonek a tvoje máma Toshiho přivítá. Nevidí ho poprvé a tak se chvíli vyptává a potom mu i nabídne něco k pití. Zajde za tebou do pokoje, oznámit ti, že dorazil Toshi. Takže teď jen nezapomenout, co máš říkat a všechno by mělo projít.

Keiji - 18. ledna 2009 15:22

soukromá zpráva od Keiji pro Jen co se dostanu z radosti, že mě otec pustil, začnu si balit věci, které už můžu mít sbalený ted. Příjde bratr a tak přestanu balit a posadím se s ním na postel. Polechtám ho a zasměji se. " To víš, že ti budu psát a jak se znám, tak díky mojí nervozitě tam asi budu jen krátce...ale kdyby náhodou, každý druhý den ti pošlu dopis...a nebo zprávu na mobil, však už jsme v moderním světě a já kredit mám." ujistím ho a pak se k němu přiblížím. " Ale lituji tě, nebudeš mít koho tyranizovat." a pak se s ním zase kočkuji. Jsem rád, že bratr stojí na mojí straně.

Morita Asuka - 18. ledna 2009 15:33

soukromá zpráva od Morita Asuka pro A je to tady. Zhluboka se nadechnout ještě než výjdu z pokoje, zachovat si svůj obvyklý klidný výraz, nedat nijak najevo žádnou pochybnost a určitě všechno vyjde dle plánu. Vyjdu za matkou ven z pokoje a s Toshim se jednoduchým oslovením a mávnutím přivítáme. Nastane kraťoučká, ale mně se zdá že i neskutečně nápadná chvíle ticha. Matce to asi ale nepřijde, naopak se ještě usměje a nabízí, že nám připraví něco k zakousnutí. Nu a proč ne, odsouhlasím jí to s poděkováním a namířím Toshiho do našeho západně zařízeného obývacího pokoje. Sem tam trochu zašeptání k našemu plánu, ale jinak se snažíme chovat přirozeně. Sem tam slovo o té Toshiho dobré známé a už je tu máma i s tácem dobře vypadajících chlebíčků. Trochu nechápu její fascinaci chlebíčky, ale od doby, co je udělala prvně, září vždycky jako sluníčko, když je dělá znovu. Alespoň je v dobré náladě. Oba si nejdřív samozřejmě vememe, spokojene přežvykujeme a děkujeje mé drahé matce, že se s tím pro nás obtěžovala. Usmívá se dál, to je dobré. Toshi by viditelně nejraději nejdříve snědl celý tác, ale není času nazbyt - matka by mohla vzdát svou snahu o trávení společného času s námi, a tak je třeba jednat. V duchu si odkašlu, ale navenek se prostě jen zadívám jejím směrem. Dál se šťastně usmívá. Dělá mi to jen těžší a těžší. "Okaasan.." Oslovím ji a ona hned přikyvuje a pořád se tak usmívá. "Když už je Toshi-kun tady, chtěl jsem Ti říct, že v pátek spolu odjíždíme. Do Ibaraki. Na jeden hudební festival. Na pár dní. " Docela i věřím, že vypadám klidně, jako kdybych jí říkal něco ve smyslu, co si dám zítra k snídani. Na Toshiho se radši nedivám. "Přespáváme u rodiny Yamamuri, v žádných těch stanech nebo tak." Dodám ještě a pohodlně se na gauči opřu, jako by vážně o nic nešlo. A na vrchol všeho si ještě vezmu další chlebíček. A jen díky tomu nevidím tu vteřinu, kdy matce usměv na tváři zatuhnul.

Sound - 18. ledna 2009 15:40
	soukromá zpráva od Sound pro Bratr tě ještě obejme což je zároveň i první krok nastávajícího souboje. "No co...třeba si pořídím psa...a ubytuju ho v tvojem pokoji...možná bude hrát na shamisem lépe než ty...a otec ho potom adoptuje..." Zasměje se a šťouchne tě i slovně. Ale stejně víš, že si tě jne dobírá.

Sound - 18. ledna 2009 15:46

soukromá zpráva od Sound pro Jen na vteřinu je ve tváři tvojí mámy vidět, co to s ní udělalo. Ale potom už se zase usmívá. I když ne tak zářivě jako prve. "Asuka-chan...to si to nevěděl dříve. A jak dlouho tam asi budete? Já vím, že už nepotřebuješ moje svolení, ale mohl si mi to říct už dříve, pátek už je za chvíli." I přes to, že se pořád usmívá víš, že by si přála aby si ještě dospělý nebyl a mohla ti to zakázat. A taky z jejich očí cítíš ten smutek.

Keiji - 18. ledna 2009 15:55

soukromá zpráva od Keiji pro Bratr se chytne a hned se začne prát a dobírá si mě. "To asi těžko...protože pes nebude mít stejné kvality jako já,...a nebo, zda tomu věříš, tak ti ted toho psa předvedu. " a hned na to se do bratra zlehka jako pes zakousnu. Hned ho pustím a dál se pereme. Přestaneme až pozdě, kdy oba už nemůžeme. Ležíme vedle sebe a oddychujeme. " Teda, tohle mi bude chybět, bráška.....třeba si tě tam pozvu." zašeptám a naposledy ho plácnu po břichu,ale jen zlehka.

Morita Asuka - 18. ledna 2009 15:57

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Věděl jsem, že to takhle bude vypadat, ale stejně bych nejradši vzdychnul, vstal, lehce matku objal a řekl jí, že nikam nepojedu. Jen aby měla klid... Ale dnes to takhle nebude. Neuhnu ani jejímu pohledu očima a opětuji jej. "Hai, vím, ale my si ještě nebyli jistí, jestli tam doopravdy pojedeme, čekali jsme na vyjádření od Yamamuri-sana." Ukousnu si kousek chlebíčku a nenápadně pobídnu Toshiho, ať is také už vezme a jen tam tak nesedí jako soulný sloup a nečeká, jak to dopadne. "Festival má program na týden, ale jak jsem říkal, uvidíme, jak se nám tam bude líbit. Určitě se předem ozvu, kdybych se vracel dřív nebo by se něco dělo." Teď se na ni i pousměju, což až tak často nedělám, aby viděla, že mi na tom doopravdy záleží a že se tam těším. Občas se to, jak nepříliš projevuju emoce, i hodí. Jen ona by se nemusela dívat tak smutně, i s tím úsměvem. Občas přemítám, jestli i mě oči prozrazují tak moc.

Sound - 18. ledna 2009 16:18
	soukromá zpráva od Sound pro Bratr se zasměje, když ho kousneš. "Vidíš...stejně už se jako pes chováš..." Sám tě taky zlehka kousne. Ležíte vedle seba a on se zasměje tvému nápadu. "Tedy...to nevím jestli ti to projde...ale jsi naprosto bezcitný...nechat tu svojeho malého brášku a jen tak odjet." Vyčte ti hraně ublíženým tónem hlasu.

Sound - 18. ledna 2009 16:22

soukromá zpráva od Sound pro Toshi jen přikyvuje a jí. Ani nic neříká. Na kratičký okamžik ti příjde jako by si tvoje máma povzdechla. Ale potom se znovu usmívá. "No víš, že ti to už nemůžu zakázat Asuka-chan. Jen mi musíš slíbit, že si budeš dávat pozor aby se ti nic nestalo a taky že budeš dávat pozor na Toshi-kuna. Přece jen si trochu opatrnější než on. A taky se chovejte u Yamamury-sana slušně." Dává ti ještě rady. Potom vstane a odejdo do kuchyně. Vypadá to, že se potřebuje uklidnit. Toshi se zarazí, když tvoje máma mluví o něm a jen se na tebe překvapeně zadívá.

Keiji - 18. ledna 2009 16:34

soukromá zpráva od Keiji pro I bratr mě kousne, a já se začnu smát. Jak tak ležíme, vyčte mi a hraje ublíženého. Pohladím ho po vlasech. "Ačkoliv jsi mladší, zatím jsi se ty staral o mě a stál jsi za mnou, byl jsi mojí oporou. A tak mi dovol, abych ti to oplatil, a neboj, já se vrátím a pak tě tak zlechtám, až to nevydržíš ty ani tvůj měchýř.!" slíbím bráškovi a pak zavřu oči a oddychuji. Pak vstanu a dívám se na bratra, vypadá jako já, přesto jsme každý tak jiný.

Morita Asuka - 18. ledna 2009 16:48

soukromá zpráva od Morita Asuka pro V podstatě šlo všehcno skvěle - co víc si můžu přát? Matka nám věří a se vším souhlasí. A to se přeci počítá. Ale je smutná, ale to jsem věděl už na začátku, že bude. Je to tak dobře, mám ji sice rád, ale nehodlám u ní bydlet po zbytek života. První krůžek bývá nejhorší, ale už je za námi. Vidím, že Toshiho starost mé matky trochu vyvedla z míry, ale jen jí to odsouhlasím a až když odejde vedle, otočím se na Toshiho. "Má tě ráda a myslím, že kdyby mohla, stará se o tebe stejně jako o mě." Pomalu vstanu a zvednu ze stolu prázdný tác. "Jsi jediný můj kamarád, který byl někdy víckrát u nás doma, tak bylo jasné, že to takhle bude vypadat." Povzbudivě ho poplácám po rameni a pak už se s tácem vydám do kuchyně. Matka stojí zády ke vchodu a já jdu schválně hlasitě, aby o mně věděla, a stihla si ještě utřít slzu do zástěry. Odložím přinešený kus nádobí na linku, pár kroky k matce přejdu a jemně ji zezadu obejmu, hlavu opřenou o její rameno. Je proti mně tak drobná. "Arigato gozaimasu, okaasan.."

Sound - 19. ledna 2009 11:59

soukromá zpráva od Sound pro Toshi se uklidní a po tom, co řekneš mu dojde, že to tak asi skutečně je. Vezme si poslední chlebíček a nechá tě odejít s prázdným tácem. Když obejmeš matku a zašeptáš slova díků, přitiskne se trochu k tobě a hladí tě svýma drobnýma ručkama, po rukách, jak jí objímáš. "Jsi už velký kluk Asuka-chan...uteklo to moc rychle." Posteskne si tiše a potom tě pustí. "Tak běž máš tam ještě Toshi-kuna." Připomene a pokusí se usmát.

Sound - 21. ledna 2009 01:51

soukromá zpráva od Sound pro Zase se jednou domluvíš s otcem, že se sejdete i se psy na procházku a jen tak si popovídáte. Po nějáké té hodince, když už je otec na odchodu najednou si něco vzpomene. Před pár dny ti na tvou starou adresu přiše dopis. Tak ti ho předá a potom se rozloučí a odejde. Vrátíš se domů, opečuješ své mazlíčky a potom si prohlížíš dopis. Jak držíš dopis příjde ti poněkud zvláštní ale nijak moc neobvyklý. Obálka je tradičního podlouhlého japonského stylu a na ní je uhledným písmem napsána tvá adresa. Když jí otevřeš objeví se jemný dopisní papír s notama podél okraje. Dokonce to vypadá jakoby to byla nějáká skladba. A v jistých částech docela složitá. Ale vypadá to snad, že by se dala zahrát. Dopis je napsán stejně jemným a úhledným písmem jako tvá adresa na obálce. Vzácný Mitsuru Ito, Zatím se sice neznáme, ale potěšilo by mne kdybychom to mohli změnit. Rád bych vás proto, spolu s několika dalšími umělci, pozval na své sídlo. Chtěl bych si poslechnout vaši hudbu a pobyl ve vaší společnosti. Zřejmě se vám to zdá dost zvlášní a podezřelé, ale chtěl bych vás ujistit, že to není žádný podvod či léčka. Jestli se nakonec rozhodnete přijet, prosím využijte letenky, kterou jsem vám poslal spolu s tímto dopisem. Dozvíte se z ní čas i místo. Doufám, že se budeme moci setkat a seznámit se blíže. S pozdravem, Akiko Matsumoto Když se podíváš do obálky je tam skutečně letenka. Let pro který je určena se koná za necelý týden, takže už zase tolik času na rozmyšlenou nemáš.

Sound - 21. ledna 2009 02:03

soukromá zpráva od Sound pro Jednoho dne, když se vrátíš ze školy, najdeš ve schránce dopis. Zase tak často ti obyčejné dopisy ve kterých se dá i číst, tím se vylučují účty, nechodí, takže je to trochu divné. Jak držíš dopis příjde ti poněkud zvláštní ale nijak moc neobvyklý. Obálka je tradičního podlouhlého japonského stylu a na ní je uhledným písmem napsána tvá adresa. Když jí otevřeš objeví se jemný dopisní papír s notama podél okraje. Dokonce to vypadá jakoby to byla nějáká skladba. A v jistých částech docela složitá. Ale vypadá to snad, že by se dala zahrát. Dopis je napsán stejně jemným a úhledným písmem jako tvá adresa na obálce. Vzácný Nikko Kimuro, Zatím se sice neznáme, ale potěšilo by mne kdybychom to mohli změnit. Rád bych vás proto, spolu s několika dalšími umělci, pozval na své sídlo. Chtěl bych si poslechnout vaši hudbu a pobyl ve vaší společnosti. Zřejmě se vám to zdá dost zvlášní a podezřelé, ale chtěl bych vás ujistit, že to není žádný podvod či léčka. Jestli se nakonec rozhodnete přijet, prosím využijte letenky, kterou jsem vám poslal spolu s tímto dopisem. Dozvíte se z ní čas i místo. Doufám, že se budeme moci setkat a seznámit se blíže. S pozdravem, Akiko Matsumoto Když se podíváš do obálky je tam skutečně letenka. Let pro který je určena se koná za týden, takže máš dost času na rozmyšlenou.

Sound - 21. ledna 2009 02:27

soukromá zpráva od Sound pro Bratr se na tebe usmívá. Potom se po tvém slibu rozesměje ještě více. "No a co jiného jsem měl dělat? Stejně...kdo ví kdo z nás je dooprvdy starší...stejně je to jedno ne? Jsme bráchové." Usměje se a šťouchne do tebe pěstí, ale jen zlehka. "No...ale třeba se o tobě dřív dočtu v novinách než se vrátíš." Zasměje se,a le víě, že se ti neposmívá. Na to se znáte moc dlouho.

Keiji - 21. ledna 2009 11:14

soukromá zpráva od Keiji pro Štouchne do mě pěstí, ale jen zlehka. Přesto se zasměji a štouchnu do něj. " Já jsem starší...a opovaž se říct opak.....protože ted se teprve ukáži, jako starší brácha." zasměji se . Na jeho poznámku po něm hodím polštář. " To se ty dřív prosadíš v rocku, než já se objevím v časopise. Znáš mojí nervozitu, tady zahraji všechno, ale před někým cizím ne.takže s novinama opravdu nepočítám. Bude úspěch, pokud vůbec zahraji. " odpovím mu a šlehnu po něm polštářem, ale můj úsměv je smutnější.

Mitsuru Ito - 22. ledna 2009 10:05

soukromá zpráva od Mitsuru Ito pro Chvíli ještě střídavě hypnotizuju dopis a letenku.. Co to je za chlápka? Akiko Matsumoto... to jméno jsem-stejně jako milion jiných-nikdy neslyšel... může to být nebezpečné... možná to může být i nějaký gang, který se mě jen tak ze srandy pokusí zabít...to znamená, že.... si jdu sbalit. Pousměju se, a v tom se mi do nohavice zahryzne Ni. Ruku s dopisem a letenkou spustím podél těla a podívám se na něj. Můžu si sebou vzít do letadla psy? Při té otázce mě lehce zamrazí v zádech. Nedokážu si představit, že bych bez nich byl třeba jen jediný den, a ještě ke všemu někde dál než jenom v obchodě nebo ve škole... Podrbu svého hafana na krku, a v ten okamžik se přiřítí i Ichi, San, Shi, Go, Muccu, Nana, Kyuu, Juu a Warimashi. "Promiňte, kluci, ale musím si ještě něco vyřídit.." Jelikož nemám mobil, vezmu si do ruky sluchátko pevné linky a chvíli přemýšlím. Může letadlem letět jedenáct psů?? Po chvíli vyťukám číslo na letištní informace a čekám až mě to s někým spojí. Kdyžtak je budu muset dát k otci..možná to tak bude lepší.. a nebo nepojedu a budu tu trčet... ne, jsem už dost velký na to, abych mohl cestovat sám, bez jedenácti členné ochranky...

Morita Asuka - 22. ledna 2009 14:59

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Moje máma je možná trochu starostlivější, ale stejně bych ji za jinou nikdy nevyměnil. Nikdy. Její ruce od mých pomalu klesly, ale já ji ještě úplně nepouštím. Posílá mě za Toshim a já jí vyhovím, ale ještě jí lehce políbím na tvář. "V pátek ti zavoláme hned, jak dorazíme na místo." Pak jí opětuju jemné pousmání a odcházím zpátky za Toshim, který v mezičase stihl dojíst poslední chlebíček, a tak se můžeme přesunout ke mě do pokoje. Musí slyšet tu melodii z kraje tajemného dopisu.

Sound - 24. ledna 2009 21:56
	soukromá zpráva od Sound pro Jen co se dovoláš na infolinku letiště ihned ti milá slečna vysvětlí, že pro jedenáct psů by si potřeboval zatraceně drahou letenku a ty takovou nemáš. Takže to vypadá, že tví drahoušci nepoletí s tebou. Na zabalení a zaopatření všeho máš jen několik dní a den odletu se rychle blíží.

Sound - 24. ledna 2009 22:03
	soukromá zpráva od Sound pro Toshiho návštěva je celkem dlouhá a dlouho si povídáte a Toshi se zajímá nejen o skladbu ale i o dopis. Nakonec ale odejde, ale to už je dávno večer. Týden uteče jako voda a téměř už tu je den tvého odletu.

Tai - 24. ledna 2009 22:12

soukromá zpráva od Tai pro Příjdu domů a tam mě mezi účty čeká i obálka pro mě. Účty nechám v obýváku pro otce a sám si dojdu do pokoje, kde si pročtu dopis pro mě.Zaujme mě skladba a tak nejdříve jdu a zkusím jí zahrát na klávesy. Vypadá to, že to má i nějaký smysl a docela to zní. Usměji se nad tím a teprve po tomto pokračuji v čtení dopisu a jeho obsahu.Oči mi lítají po stránkách a já se čím dál více usmívám. Teda...kdopak se to o mě doslechl...ale co, za zkoušku nic nemám a kdo nic neriskuje, nic nezíská...jedu. rozhodnu se a ještě jednou si zahraji tu skladbu.Pak jdu napsat krátký dopis pro rodiče, který se vrátí až o víkendu, ale to já už budu pryč. Vysvětlím jim vše, jak jsem odjel za svojí slávou a že se jim určitě ozvu. A pak si jdu sbalit své věci a hurá na výlet.

Sound - 24. ledna 2009 22:16
	soukromá zpráva od Sound pro Začne se smát. "Dobře Dobře...jsi starší..věřím ti." Přikyvuje a brání se. "Chceš se o to vsadit?" Navrhne a potom k tobě natáhne ruku jako na sázku. Čas odjezdu se rychle blíží i přes to, že se týden zdál jako dost času.

Keiji - 24. ledna 2009 22:31
	soukromá zpráva od Keiji pro Natáhne ke mě ruku a tak se usměji a jeho ruku příjmu a stisknu. " Dobře, tak jo...pokud se prosadím či se objevím v časopise jako nějaký talent, tak se dva měsíce neostříhám." navrhnu a pak se na něj podívám, co můj bráška navrhne. Čas odjezdu se blíží a já jsem nervoznější a nervoznější. Jsem sbalený a počítám snad každou minutu, na nic se nedovedu soustředit.

Sound - 24. ledna 2009 22:44
	soukromá zpráva od Sound pro Přistoupíš na sázku a bratr se zasměje tomu co vsadíš. "Tak jo...pokud se prosadím v rocku dříve než ty...tak si dva měsíce neostříhám nehty...a budu si je lakovat." Zasměje se a stiskne ti ruku. Sázka je tedy potvrzena. (odjezd bude muset počkat...nebo chceš tam být jako první? ^^)

Keiji - 24. ledna 2009 23:11
	soukromá zpráva od Keiji pro Přistoupím na bratrovu sázku a stisknu mu ruku. " Dobře..tak platí." odsouhlasím a sázka je stvrzená. Pak už čekám na čas odjezdu a hlídám každý den. A v den odjezdu ani nervozitou nespím, jak jsem z toho mimo. (jak chceš, klidně počkám, ale na druhou stranu, aspon bych si trochu zvyknul an ebyl pak nervozní)

Mitsuru Ito - 28. ledna 2009 19:45

soukromá zpráva od Mitsuru Ito pro Už ze začátku jsem předpokládal, že se mnou mí mazlíčci nebudou moci letět. Ale slyšet to z úst jiné osoby bylo ještě horší. Ale i pád na držku je pohyb vpřed, ne? A všechno zlé je k něčemu dobré... Rozhodl jsem se, že si první zbalím věci, a potom zavolám otci. Klekl jsem si tedy ke své posteli a nahnul se pro svůj starý kufr. Bylo strašně těžké ho vytáhnout, nejspíš se někde zaklínil poutkem nebo zipem.. ale na co nestačí mozek, vyřeší svaly. Tak dlouho jsem s ním škubal, až vyletěl ven, a po pokoji se rozvalil mrak prachu. Když po chvíli to mračno kleslo, popadl jsem kufr a šel jsem ho vyklepat z okna. Potom jsem ho položil na stůl, a začal jsem shromažďovat věci, které do něj naskládám. Mezi těmi nechybělo samozřejmě oblečení, fotka Ichiho, starý discman s CDčky, dřevěná krabička s mými talismany(různé řetízky, přívěsky, mušličky, sklíčka, pramínky vlasů, úlomky bůh-ví-čeho a podobně..), triangl, šmínky a hygienické potřeby.. potom jsem si začal chystat příruční batoh. Vybral jsem si svůj malý černý batůžek s beruškou na poutku. Tu berušku sice nesnáším, ale jinak mám tu tašku. Mám na ní plyšového netopíra a placky. Dovnitř jsem si dal knížku, čokoládu, další fotku Ichiho, doklady, foťák a jiné kraviny. Potom jsem si ještě našel futrál na klávesy a kytaru. Co vůbec chce ten chlapík slyšet? Kytaru nebo klávesy? Za batohy navíc se platí...ale no tak co, však on mi koupil letenku, tohle už zvládnu sám, ne? všechny tašky si nachystám ke dveřím, a taťkovi nechám vzkaz, jestli by se mi nepostaral o hafáky. Nakonec, celý znavený, si lehnu na gauč, a nechám se olizovat těmi přerostlými štěnaty..

Sound - 04. února 2009 00:28
	soukromá zpráva od Sound pro heh...napiš mi hezký příspěvek o tom, jak se loučíš s bráškou a rodinou a cestu na letiště, prosím...a jak se ti chce...klidně i veřejně ^^

Sound - 04. února 2009 00:30
	soukromá zpráva od Sound pro Napiš mi hezký příspěvek o tom, ak se další ráno loučíš s hafánky a trmácíš se na letiště s kufry. ^^ Btw můžeš si jich vzít kolik chceš...zavazadla platí váš hostitel. ^^ Jen si je nezapomeň zamknout....

Sound - 04. února 2009 00:31
	soukromá zpráva od Sound pro no jo...víš co máš dělat...hezkou zprávu o cestě na letiště...ty seš šikovný...co ti mám říkat, že? ^^ Můj samostatný chlapec *pat pat* ^^

Sound - 04. února 2009 00:33
	soukromá zpráva od Sound pro Tak...když už jsem to napsal ostatním, tak i tobě hříšníku. Odpustím ti tvůj příspěvek, ale chci hezký popis dalšího dne a jak se vypravuješ na letiště etc. ^^ Nemusí to být nic dlouhého, kdo to má potom číst, ale po tobě to chcu extra hezky...máš to totiž ta dva ^^ *chuu*

Keiji - 04. února 2009 00:57

Každým dnem ve mě stoupá napětí, nervozita a strach. Ano, těším se a ano, věřím, že je to má velká šance, ale tyto tři emoce vyhrávají a tak často jsem v pokoji sám a trénuji a nebo si pouštím různé kapely a písničky. Den před odjezdem i bratr odmítá se mnou komunikovat, protože je na mě nervozita už i vidět z dálky. Vše mi padá z rukou a matka mě ode všeho odhání, otec mě raději přehlíží. Konečně je tu ten den a já mám jet. Vše kontroluji třikrát, pořád mám pocit, že jsem něco zapomněl.Oted mě veze na letiště, já vše hlídám a hlavně své drahocenné nástroje.Beru si oboje, jak shamisen, tak i elektriku. Bratr jede se mnou a stále do mě strká, aby mě odreagoval. Pomáhá to a tak se směji než dorazíme na letiště. Jak vystoupím, skoro se mi podlomí kolena a bratr mě musí chytit. Usměji se na něj a pokračujeme dál. Otec říká něco ve stylu, at nedělám ostudu, ale to je mi v tuto chvili jedno. Pojedu...sám...někam.....a mám šanci ukázat, co ve mě je....já....já dokáži..určitě zahraji aspon jednu skladnu....moc bych si přál zahrát aspon jednu skladbu před ostatníma...nemusí mě vybrat...nemusím se prosadit, jen chci hrát a překonat strach z hraní na veřejnosti. modlím se v duchu, dokud nedostanu další drbanec od bratra. Všechny svá zavazadla, což jsou dva kufry, nechám odbavit, zatímco moje kytary a malé příruční zavazadlo si beru sebou do letadla. Chvili protestují, ale otec je přísný a vše vysvětlí tak, že mohu mít oboje. Vidím, že i přes to, jakou hudbu hraji, mě má rád. Otec se se mnou rozloučí jen formálně, nedává najevo náklonost či lásku, ale já jsem rád i za ten malý formální pozdrav, projev rozloučení a usměji se na něj. Bratr mě obejme a tak se v jeho náručí uvolním a též ho zlehka stisknu. " Sakuya....opatruj se a piš mi....já ti taky napíši, hned jak dorazím......a běda ti, zda se za mě budeš někde vydávat." pohrozím mu, zatímco on jen na mě vyplázne jazyk. " Neboj, Osamu.....i když jsme dvojčata, jsi pořád originální nervoza a to se nedá ani pořádně zahrát." popíchne mě a na to já se na něj vrhnu a snad by jsme se poprali, kdyby otec nezakašlal a my okamžitě neustali. Ještě jednou se s bratrem obejmeme a já se otočím a s klepající rukou podávám letenku u vchodu do letadla. Vejdu do letadla a tam uklidím svá zlatíčka a posadím se na místo. Jsem celý cvrknutý a nesvůj, žaludek jak na vodě a nevím,zda mám jít na toaletu či to vydržím. Tak a jsem tu....a poletím a pak...pak...pak se asi nervozitou složím...ne....však ten dopis mám....a určitě ví, že mám přijet.....určitě....není to past....a na cestu zpátky mám..bude to dobrý....jen pitomý pocit...jen pocit......aaaa...zapomněl jsem kartáček na zuby. dojde mi a nervozita nabere na síle. Ani si ten let neužiji, celý ho mám v představách, jak se ztrapním, jak nebudou mít nikde nový kartáčky a co ještě jsem zapomněl. Dokonce během letu dvakrát kontroluji kytary, zda jsou tam a v pořádku.

Jin - 04. února 2009 10:19
	soukromá zpráva od Jin pro Obejme ho kolem ramen nakloní se k němu. "Tak co třeba jít se napít?" Usměje se a pohladí ho po tvář.

Keiji - 04. února 2009 11:37
	soukromá zpráva od Keiji pro Pohladí mě po tváři a já sebou mírně cuknu překvapením. Zadívám se na něj a usměji se. " To je pozvánka?" zeptám se tiše a hlas se mi trochu klepe nervozitou.

Jin - 04. února 2009 11:39
	soukromá zpráva od Jin pro Zeptá se jestli ho zvu a tak se usměju a kývnu. "Hai...pozvu tě. Tak půjdeš?" Pořád se usmívá a hladí ho po vlasech.

Keiji - 04. února 2009 11:52
	soukromá zpráva od Keiji pro Hladí mě po vlasech a tak jen krátce přikývnu. " Půjdu......je to dobrý začátek." poznamenám a pak ho jen chytnu za ruku a nechám se odvést kam jen chce.

Jin - 04. února 2009 12:13
	soukromá zpráva od Jin pro Chytne mě za ruku a rozhodne se že půjdeme. Usměju se a vedu ho na místo. Dojdeme k domu a já potom odemknu dveře a pustím ho dál. Byt je větší, ale né moc velký a příjemně zařízený. "Posaď se. Co si dáš?" Usměju se na něj a dojdu k baru. Přitom cestou pohladím svojí kočku.

Keiji - 04. února 2009 16:48
	soukromá zpráva od Keiji pro DFojdeme k domu a tak vejdu. Posadím se na pohovku a usmívám se na kočku. " Jakpak se jmenuje? Jo, dám si čaj a máš to tu hezký...bydlíš sám? zeptám se a ruce mám mezi nohama a nervozně si hraji s prsty, prostě se rozhlížím a je vidět, že se necítím dobře.

Jin - 04. února 2009 19:25
	soukromá zpráva od Jin pro "Děkuji. Bydlím tady s Mie." Poděkuju za pochvalu bytu a potom ukážu na kočku aby věděl o kom mluvím. "Copak ty si dáš jenom čaj? Nedáš si něco tvrdšího?" Usměju se a potom se mu rozkročím nad klínem, nadzvednu mu tvář a potom se k němu přiblížím.

Keiji - 04. února 2009 19:33
	soukromá zpráva od Keiji pro Představí mi kočku a pak jen vidím jeho nohy. Než stačím ucuknout, skloní se a zvedne mi tvář. Zrudnu, ale pohledem neuhnu. " Tak...třeba......pivo?" zkusim navrhnout něco tvrdšího koktavě a můj dech se z té blízkosti zastavuje. " Ne....není ti tu....samotnému....s Mie....smutno?" a přitom vyndám ruce a dám je na nohy, které stisknu k sobě.

Jin - 04. února 2009 19:54
	soukromá zpráva od Jin pro Líbí se mi, jak zčervená a potom navrhne pivo. Sjedu bokem po jeho krku a potom prostředkem vyjedu zase na jeho bradu. "Když řeknu že jo...budeš mi dělat společnost?" Zeptám se tiše a usměju se na něj. Stále ho z blízky pozoruju.

Keiji - 04. února 2009 20:18
	soukromá zpráva od Keiji pro Nevzdálí se a přejede mi po krku, jen více natáhnu obličej k němu a tím i krk, na kůži mám husí kůži a zlehka se otřesu. Zeptá se mě na společnost a já jen polknu. " Budu." pípnu tiše a ruce se stiskávají dohromady, jak se snažím udržet při vědomí a neomdlít nervozitou a z pocitů z té blízkosti.

Jin - 04. února 2009 20:30
	soukromá zpráva od Jin pro Natáhne krk blíže ke mě. Potom tiše řekne, že mi bude dělat společnost. Skloním se ještě níže a dýchnu mu na krk než se ho vzápětí dotknou moje rty a zlehka ho na něj políbím.

Keiji - 04. února 2009 21:00
	soukromá zpráva od Keiji pro Nezvdálí se, aby mi donesl pivo, místo toho se skloní ještě níž. Můj dech se zastaví jak pocítím dech na krku. Hned na to dotknou se jeho rty mého krku a políbí mě. Vydechnu a zrudnu, kůže je přímo horká a ruce se chvějou. " Takovou ....společnost....c....chceš?" dostanu ze sebe ztěžka a chytám dech, ale nemůžu najít správný rytmus a je rychlý, nedovedu ho zastavit.

Jin - 04. února 2009 21:21
	soukromá zpráva od Jin pro Zeptá se mě jestli je to takovou společnost. "A nabídneš mi jí? Záleží to na tobě." Zašeptám tiše a znova ho zlehka políbím na krk.

Keiji - 04. února 2009 21:42
	soukromá zpráva od Keiji pro Znova mě políbí na krk a já ztratím všechna slova a tiše vzdychnu. Nedokáži chytnou dech a to teprve, co se jeho rty přestanou dotýkat mojí kůže, nemůžu hovořit a jen přikývnu na souhlas. I přes svojí nervozitu mu společnost dělat chci, i když bych se to mělo zvrhnout. Nedokáži mu odolávat, něčím mě dostává a já netuším čím.

Jin - 04. února 2009 22:01
	soukromá zpráva od Jin pro Slyším, jak tiše vzdychne a usměju se. Zlehka ho pohladím po vlasech. Znova ho něžně políbím na krk a potom se na něj zadívám. "Když nebudeš dýchat....udusíš se. Ale musíš si být jistý. Jsi si jistý?" Zašeptám mu tiše do ouška a lehce ho na něj políbím.

Keiji - 04. února 2009 22:18
	soukromá zpráva od Keiji pro Pohladí mě po vlasech a pak znova políbí na krk. Znova zapomenu dýchat a jak se na mě zadívá, teprve ted skloním pohled k zemi. Jak mě upozorní šeptem, zrudnu a přikývnu. Ovšem jen co se dotkne mého ucha, vzdychnu a pustím ruce. Ihned chytnu jeho boky a přitáhnu si ho na sebe. "Jsem si jistý." zašeptám a už se na něj nepodívám, stydím se.

Jin - 04. února 2009 23:12
	soukromá zpráva od Jin pro Chytne mě kolem pasu a přitáhne si mě blíže. Je to dost jasné znamení, ale i tak potom řekne, že si je jistý. Přitisknu se k němu a posadím se mu na klín. Znovu ho začnu líbat na krk a přitlačím ho zády k pohovce.

Keiji - 04. února 2009 23:39
	soukromá zpráva od Keiji pro Jak ho chytnu, posadí se na mě. Horkost stoupá do mé kůže. Znova mě líbá na krk, tiše vzdychám a poslušně se opřu o pohovku. Cítím, jak mi stoupá napětí i v kalhotech a to jsem rozhodně neplánoval. Rukama jedu po jeho bocích a zajedu pod jeho oblečení a hladím jeho kůži na zádech, zatímco otáčím hlavu nastranu a užívám si polibků na krk.

Jin - 04. února 2009 23:48
	soukromá zpráva od Jin pro Vím, že se mu to líbí a tak nepřestávám. Jednou rukou ho něžně hladím ve vlasech a druhou sjedu na jeho bok. Nepřestávám něžnými polibky zahrnovat jeho krk. Potom se kousek oddálím a jen špičkou jazyka přejedu po místě kudy vede jeho krční tepna. Ucítím jeho ruce pod mým oblečením a přitisknu se na něj ještě více.

Keiji - 04. února 2009 23:55

soukromá zpráva od Keiji pro Zahrnuje mě polibky a já se nechám a nestíhám dýchat, nekontroluji to, mozek mi nepracuje a jen hladím jeho záda. Stěží zvládám i to. Jak se oddálí, snažím se chytnout dech, ale on přejede jazykem po mé tepně a já jen tiše polknu a nehty zareji do jeho kůže. " Krásný." vydechnu konečně vzduch a pak se nadechnu. Stále nezvládám kontrolovat své dýchání a nejspíše při dalších chvílích to bude dělat problémy.

Jin - 05. února 2009 00:10
	soukromá zpráva od Jin pro Tiše vydechne, jak se mu to líbí a zatne nehty do mojí kůže po tom, co mu přejedu po krku jazykem. Oddálím se od něj tentokrát více. "Dojdu se umýt do koupelny. Klidně tu použij co budeš chtít." Usměju se a potom ho ještě zlehka políbím na tvář. Zvednu se a odejdu do koupelny.

Keiji - 05. února 2009 00:24

soukromá zpráva od Keiji pro Po zatnutí nehtů se ode mě vzdálí a řekne něco, že jde do koupelny. Jen se za ním ídvám a nechápu. Udělal jsem něco špatně....asi..asi mu to vadilo....nejspíš. zůstanu sedět a nezmůžu se na slovo. Jak je v koupelně sedím a rukama si zakrývám rozkrok, který je plný a já nevím, jak se zbavit dřív ,než se vrátí. Pomalu se zvednu a jdu hledat aspon to pivo, s naději, že to rozchodím, ale nejde mi to a tak se zase posadím a překřížím nohy. Opřu se a zavřu oči, v této pozici čekám na jeho návrat.

Jin - 05. února 2009 01:09
	soukromá zpráva od Jin pro Jen v županu příjdu z koupelny a on stále sedí na místě. "Dáš si víno?" Zeptám se a dojdu pro skleničky a otevřu skříň, kde mám vína. "Jaké piješ?" Usměju se na něj a potom si prohlížím, které by bylo vhodné.

Keiji - 05. února 2009 06:51
	soukromá zpráva od Keiji pro Příjde jen v županu, musim zkousnout spodní ret, abych něco nepoznamenal. Zeptá se mě na víno a já jen vidím, jak otevře skřín a má tam pěknou zásobu. " Červené......značku nevím." řeknu a pak to nechám na něm. " Možná snad...polosladké." napadne mě a více k sobě tisknu nohy, naštěstí vzrušení trochu opadává, ale jen pohled na něj mi nedovolí jen tak se uklidnit.

Jin - 05. února 2009 08:32
	soukromá zpráva od Jin pro Vybere si červené, polosladké. chvíli ho jen tak pozoruju a potom vyberu víno a dojdu ho otevřít. Naliju nám ho do skleniček a potom se posadím vedle něj. "Chceš si připít?" Usměju se tiše a pohladím ho zlehka po noze.

Keiji - 05. února 2009 11:19
	soukromá zpráva od Keiji pro Naleje vybrané víno a posadí se vedle mě. Převezmu si skleničku a jak mě pohladí po noze, nervozně je k sobě více stisknu. " Rád.....na co si...připijem?" zeptám se a dám skleničku mezi nás, jak čekám, až si tukneme.

Jin - 05. února 2009 12:42
	soukromá zpráva od Jin pro Po pohlazeni po noze je pritiskne blize k sobe. Jen se na nej mile usmeju a upravim si zupan. Mie mi skoci na klin a tak ji zacnu hladit po kozisku. "Co treba na hudbu? Na nasi hudbu." Usmeju se na nej a pripiju si s nim. Hladim Mie, popijim vino a usmivam se na Akiru,ocividne je mi fajn. Po chvili si trochu odhalim zupan, protoze je mi jeste z koupelny teplo.

Keiji - 05. února 2009 16:14

soukromá zpráva od Keiji pro Upraví si župan a pak navrhne, že si můžeme připít na naši hudbu. " To je dobrý nápad...souhlasím, tak a naši hudbu." souhlasím a napiji se. Hladí Mie , popíjí víno a já taky a usmívá se na mě. Zlehka konverzujem o muzice, když se trochu odhalí. Snažím se nekoukat, ale odhalené místečko mě láká a tak se na něj dívám častěji a častěji, přitom rudnu a v konverzaci se zadrhávám. " Akai-san, ...tobě...není zima?" zeptám se a znova pohlédnu Akaiovi na nohy. Už sám sedím normálně, protože jsem se během konverzace uklidnil a vzrušení v mých kalhotech pohaslo.

Jin - 05. února 2009 17:25

soukromá zpráva od Jin pro Připijeme si na hudbu a potom se o ní dlouho bavíme, zatím co Mie mi spokojeně usne na klíně. Dolívám nám oběma skleničky a nepřestávám se na Akiru usmívat. Všímám si, kam se dívá a co to s ním dělá. Potom se zeptá jestli mi není zima. "Není, proč se ptáš? Tobě snad je? chceš půjčit svetr?" Usměju se na něj a potom položím Mie bokem. "Nebo snad chceš zahřát?" Stojím před ním a prstem mu nazvednu bradu.

Keiji - 05. února 2009 19:15

soukromá zpráva od Keiji pro Odpoví mi, že mu zima není a nabídne mi svetr a pak i že mě sám zahřeje. Zrudnu, ale nechám si zvednou bradu a dívám se mu do očí. " Já....mě je akorát, možná trochu horko...ted....já jen....že mi příjde, že pod tím ...nic nemáš." dodám a ukáži na župan. Pak hned ruku stáhnu a držím se pevně skleničky od vína, která už je prázdná a aniž bych si to uvědomoval, tak mě zbavuje zábran. A tak odpovídám bez koktání.

Jin - 05. února 2009 19:22
	soukromá zpráva od Jin pro Usměju se na něj po tom, co ukáže na můj župan. "To máš pravdu...to nemám." Usmívám se a potom šáhnu po láhvi abych mu dolil. "Ale jestli je ti horko, klidně se sevleč." Usměju se a kousek mu zajedu rukou pod košili.

Keiji - 05. února 2009 19:43
	soukromá zpráva od Keiji pro Jak přizná, že pod tim nic nemám, zčervenají mi líčka a polknu. " Nemáš....aha..tak...asi." doleje mi víno a potom mi zajede na kůži a já stáhnu břicho a vydechnu. " tak.....já....se trochu svléknu."přiznám a sám si začnu sundavat košili, pod kterou nic nemám. Je na knoflíky a tak mi to trvá, protože vínko normálně nepiji.

Jin - 05. února 2009 20:21
	soukromá zpráva od Jin pro Akira zčervená když zjistí, že pod županem nic nemám. Líbí se mi to. Je tak roztomilý. Potom si začne sundávat košili. Zasměju se jak mu to nejde a potom se nakloním k němu a sám mu pomůžu. Jak má košili rozepnutou, zvednu hlavu a zadívám se na něj. Potom se skloním a políbím ho znovu na krk. Rozkročím se nad jeho nohama a začnu mu z ramen stahovat košili.

Keiji - 05. února 2009 20:37

soukromá zpráva od Keiji pro Jsem u třetího knoflíku, když se Akai skloní a pomůže mi jí rozepnout. Tiše a v duchu mu děkuji, ale nahlas nic neřeknu, jen vnímám jeho dotek. Zadívám se na něj, protože se zarazí a já nevím proč.Pak se skloní a políbí mě na krk. Tiše vzdychnu a propnu se. Rozkročí se nade mnou a cítím, jak stahuje ze mě košili. Nadvzednu se a tak se k němu přitisknu. Košile po sesunutí k zápěstí jen zašustí. Vytáhnu jednu ruku a na druhé je stále košile. Pohladím ho po boku a pak jednou rukou (bez košile) zajedu pod župan na holý boky.

Jin - 05. února 2009 20:57

soukromá zpráva od Jin pro Akira zase tak krásně reaguje, když vzdychne a propne se a potom se na mě přitiskne. Usmívám se a dál se věnuju jeho krčku. Ucítím jeho ruku pod mojím županem a tak mu jen dýchnu na krk, jak se mi to líbí. Potom mu sundám košili i z druhého zápěstí a sám ho zároveň s polibky na krk hladím po bocích. "Akira-chan...chceš jít se mnou do ložnice?" Zeptám se tiše a volnou rukou ho pohladím po druhé straně krku.

Keiji - 05. února 2009 21:47

soukromá zpráva od Keiji pro Sundá mi košili i z druhého zápěstí a dýchne mi na krk, objeví se husina, ale je to z toho vzrušení než z chladu. Pohladí mě po bocích a já sám ho hladím po břichu a pod županem jedu pomalu nahoru. Zeptá se mě na ložnici, zrudnu a nakloním hlavu od ruky a jejího pohlazení, čímž se více přitisknu na jeho rty. Znova vydechnu s tichým vzdychnutím. " Rád." přiznám snad díky vínu než abych našel odvahu. Sjedu pod županem po jeho hrudi až na podbřišek a trpělivě čekám, zda půjde on první a já za ním, či si mě tam odvede.

Jin - 05. února 2009 21:58

soukromá zpráva od Jin pro Přitiskne se více na moje rty a tak je zlehka přisaju na jeho kůži, ale jen na moment. Souhlasí, že se mnou rád půjde do ložnice. Usměju se a pomalu vstanu. Chytnu ho za ruku a zlehka ho táhnu za sebou až k jedněm dveřím. Otevřu je a vstoupíme do mojí ložnice s velkou postelí. Otočím se na něj a usměju se. Potom se k němu znovu přitisknu a začnu si hrát rty na jeho krku.

Keiji - 05. února 2009 22:10

soukromá zpráva od Keiji pro Vstane a tak si oddychnu. Chytne mě a já ho stisknu a nebráním se. Vstanu a jdu poslušně za ním. Otevře dveře do ložnice a já spatřím tu velkou postel a vím, co bude dál. Celý se chvěji a v břiše mám motýlky. Nechci přiznat, jak moc jsem nervozní, jak jsem to nikdy nedělal a snažím se dělat jako nic. Usměje se na mě a já odtrhnu pohled od postele a usměji se na něj. Přitiskne se na mě a jeho rty se dotýakjí mého krku. Zakloním hlavu a zrychleně vydechuji, jak se mi to líbí. Moje ruce vjedou pod jeho župan a pevně se ho drží. Po chvili se držím jednou rukou a druhou mu rozvazuji župan, aby ho mohl sundat.

Jin - 05. února 2009 22:27

soukromá zpráva od Jin pro Mám radost že se mu moje polibky líbí a jsou příjemné. Jak zakloní hlavu vyjedu polibky až za jeho ouško a potom špičkou jazyka dolů. Potom cítím, jak jeho ruka sjela na pásek županu a rozvazuje mi ho. Jen co to udělá, spustím ruce a nechám župan sklouznout dolů. Potom ho chvíli hladím po hrudi než ho obejmu a opatrně ho položím na postel. Jsem jen kousek nad ním a stále ho líbám na krku. Tentokrát už ale sjíždím dolů a začnu ho líbat na hrudi a něžně si jazykem hrát s jeho bradavkama.

Keiji - 05. února 2009 22:34

soukromá zpráva od Keiji pro Po zaklonění hlavy sjede na ucho a já celý chvěji a polykám steny, co chtějí jít přes mé rty. rozváži jeho župan a on mě pustí a župan spadne. Nejdřív nechci a raději zavřu oči, abych neviděl, ale neodolám a oči otevřu. Hladí mě a přesuneme se k posteli. Položí mě a já mám možnost si prohlídnout jeho tělo. Oh ...můj bože....ten je krásný....snad...snad se neztrapním...snad to nepozná....a nebude si myslet, že jsem nějaká děvka....měl bych mu to říct? váhám, ale Akai nečeká, až si to v duchu vyřeším a líbá mě. Jak sjíždí dolů, propnu se a rukama se chytnu deky pode mnou. zasténám, jak si hraje s bradavkou a v kalhotech mám znova těsno. Chci to a chci to s ním.

Tai - 05. února 2009 22:54

Sbalený jsem za chvili, tolik věcí nemám a většinu mých věcí zaberou knížky, klávesy a notebook. Na oblečení moc nejsem a tak tam naházím jen něco ze skříně a jsem hotov. Dopis pro rodiče mám napsaný už od příchodu dopisu a tak ho jen položím na účty a opustím prázdný byt. Vše pečlivě zamknu a s klidným vědomím, s jedním batohem a kufrem, a klávesy opustím toto místo. Můj směr je jasný, letiště. Dorazím na letiště a jen předložím letenku, nechám se odvést tam, odkud mám letět. Ještě mám chvili čas a tak se posadím mezi čekající další cestující, vytáhnu z batohu knihu a začnu číst. Letadlo nemá zpoždění a tak s ostatními poklidně nastoupím, posadím se do sedadla, zapnu se a pak si nasadím sluchátka od mp3. Pustím si vlastní muziku a pokračuji v čtení. Nějaký let mě nemůže rozhodit. Jsem asi 20 letý kluk, Jsem menší postavy, asi jen 156, hubenější postavy a hbité dlouhé štíhlé prsty. Mám tmavě hnědé oči, silnější rty a vkusný nos k mému protáhnutějšímu obličeji. V obou uších mám naušnice, v pravém (dlouhá řetízková s lebkou) ,v levém mám naušnice dokonce tři ( kříž, netopýr a pecku s černou perlou) . Na sobě ted mám uvolnější model školní uniformy ozdobený drobnými vkusnými řetízky a křížky. Na límečku od košile jsou připíchnuté dvě kovové lebky.

Jin - 05. února 2009 23:03

soukromá zpráva od Jin pro Akira neprotestuje a nechá se položit. Jemně ochutnávám jeho kůže a pohrávám si s ní. Potom jednou rukou sjedu po jeho boku až na pánev. Přejedu kousek dopředu a rozepnu mu kalhoty abych mu je sundal. Ale dál ho přitom líbám na hrudi. Zlehka ho pohladím po rozkroku a potom ruku stáhnu. Nadzvednu se a políbím ho na tvář. Potom ho rukou pohladím po tváři. "Už jsi se někdy miloval s mužem?" Zeptám se ho tiše a zlehka ho líbám do vlasů a na tvář, zatímco moje ruka ho hladí po hrudi a prsty občas stisknou jeho bradavku.

Keiji - 05. února 2009 23:14

soukromá zpráva od Keiji pro Pohrává si se mnou a já se tomu poddávám.Sjede až na pánev a tak se trochu nadzvednu. Rozepne mi kalhoty a tak mu pomůžu, aby mi je sundal a přitom zrychleně dýchám a tiše se koušu do rtu. Jak pohladí můj rozkrok, zabořím prsty do deky a propnu se, slastně a krátce zasténám. Ruku stáhne a tak se zase položím a zadívám se na něj, zatímco on mě pohladí po tváři. Zeptá se mě na muže a já zrudnu a kousnu se před ním do rtu. Políbí mě do vlasů a stiskává bradavku, takže at chci či ne, musím ret pustit a vydechnout, zatímco bradavka tvrdne a můj penis se staví. " Iie." špitnu a uhnu pohledem, jak se za svou nezkušenost stydím. " Ale chci...s tebou." přiznám snad ještě tišeji než mé ne.

Jin - 05. února 2009 23:26

soukromá zpráva od Jin pro Pozoruju jeho tvář mezitím co ho líbám a hraju si na jeho hrudníku. Je tak roztomilý a zároveň jsou jeho rty tak strašně sexy. Přizná že s muži ještě nic neměl a potom uhne pohledem. Usměju se a prstem mu lehce nazvednu bradu když tiše přizná, že se se mnou chce milovat. "Nemusíš se stydět...nepřestal bych...jen jsem chtěl vědět jak něžný na tebe mám být...teď vím, že moc nežný..." Zašpetám tiše a zkoumám jeho oči. Potom se nakloním a něžně ho políbím. Sice jsem ho líbat nechtěl, ale těm rtům jsem neodolal. "Omlouvám se...nemohl jsem si pomoct." Usměju se tiše a moje ruka opět pomalým pohybem sjede na jeho rozkrok. Něžně ho hladím konečky prstů přes prádlo.

Keiji - 05. února 2009 23:36

soukromá zpráva od Keiji pro Po mém přiznání mi zvedne bradu a usmívá se. Jeho slova mě potěší a tak se na něj podívám a maličko se usměji. Skloní se a já nemůžu jinak než pozorovat, jak se přibližuje. Dotkne se mých rtů a já mám dojem, že se zblázním. Líbá mě něžně, a já mu to oplácím a vkrádá se mi do toho i vášen. Pak se však omluví a já se na něj nechápavě podávám. " Ty....nechceš se líbat....přitom....jen ...milování?" zeptám se váhavě a pak se jen propnu a vzdychnu, penis tlačí na jeho prsty přes látku. Uvnitř něco zabolí, ale je to jen krátký a chvilkový pocit, který dotek přehluší.Pánví mu jdu naproti proti prstům a zrychlený dech se mění v tiché vzdychání.

Jin - 06. února 2009 00:13

soukromá zpráva od Jin pro Oplácí mi polibek a mě se líbí jak mě líbá. Po polibku a mé omluvě se zeptá jestli se při milování nechci líbat. Zakroutím hlavou. "Tak to není...jen jsem nevěděl jestli chceš i ty. Líbání je dost osobní záležitost...ale s tebou se budu líbat rád...jsi krásný a přitahuješ mě." Usměju se na něj a políbím ho znova. Přitom ho stále hladím po rozkroku ale trochu přitlačím. Až nakonec vjedu pod jeho spodní prádlo a začnu ho zatím jen pomalu honit.

Keiji - 06. února 2009 00:19

soukromá zpráva od Keiji pro Po mé otázce zakroutí hlavou a vysvětlí mi, jak to s polibky je. "Chci....tě líbat." přiznám než mě znova sám políbí. Zavřu oči a vracím mu polibek, něžně a dlouze, přitom díky dráždění s vnitřní touhou po přidání a větším dotýkání. Přitlačí a já mám co dělat, abych se udržel. Ovšem jak vjede pod prádlo a začne mě honit, pustím prostěradlo a sám si sundám prádlo tak, že ted jsem i já nahý. Druhou rukou se stále držím a propínám se, zatímco volnou rukou hladím jeho bok a sjíždím na hrudník, kde mu prsty dráždím bradavku, ale je to dost nezkušené a nebo jsem z toho tak mimo, že nemůžu své pohyby kontrolovat jako on.

Jin - 06. února 2009 11:00

soukromá zpráva od Jin pro Ještě než ho políbím stihne zašeptat, že mě chce líbat, což je jasný souhlas. Cítím v polibku jeho touhu a beru jí na vědomí. Začnu ho honit a on si sám sevleče spodní prádlo. Hladí mě začne i dráždit mojí bradavku. Usměju se a zlehka mu olíznu ucho. Po chvíli sjedu polibky po jeho hrudi až na podbřišek a začnu si hrát s jeho penisem. Zlehka ho olizuju a tahám, abych mu udělal dobře. Potom si ho vezmu do pusy a začnu ho kouřit. Pečlivě zkoumám jeho reakce, cokoliv mu dělám.

Keiji - 06. února 2009 11:47

soukromá zpráva od Keiji pro Hladím ho a dráždím bradakvu a on mi olízne ucho. Zakloním hlavu a pak cítím, jak sjíždí níž. Nebráním mu a jen ležím a propínám se. Vzdychám a jak mi hraje s penisem. zatínám prsty do jeho kůže na ramenou. Potom mě začne kouřit a já sténám a vzdychám jeho jméno. Zavřenýma očima se nekontroluji a tak může vidět plnou reakci mého těla. Dokonce sám roztáhnu nohy, snad jakobych mu dával svolení a přitom ho hladím po vlasech.

Mitsuru Ito - 06. února 2009 13:16

Zrovna sedím v hledišti a okouzleně sleduji pódium, kde se právě odehrává Psí Opera. Je to dokonalé, Ichi, Nana a Juu tancují v pozadí, Shi a Go hrají na kytary, Muccu má basovku, Kyuu bicí, San je prostě perkurista, a Warimashi se posadil za varhany.. Objekt mého sledování je ale především Ni. Ni, který stojí v popředí, a kterého ozařuje záře všech reflektorů v sále. Když začně Ni zpívat, diamantový lustr nade mnou, jako vystřižený z Fantoma Opery, začne potichounku cinkat. Rukou svírám hebké opěradlo svého sedadla a s úsměvem a zavřenýma očima vnímám tu melodii.. párkrát jim to ujelo, ale to té písni neuškodilo. Vsadil bych se, že text psal Warimashi.. je o vyjímečnosti přecházející v nadbytečnost... až skončí, musím ho pořádně podrbat za ušima, aby pochopil že ho mám opravdu rád... Ale nejvíc pochválím zpěváka. Je fantastický. Jako by... Najednou mi začnš zvonit mobil. Co se to děje? Vždyť jsem ho vypínal..! Vtom na mě skočí psí ochranka v modrých uniformách, nějaký buldok se mi zahryzne do nohy, a melodie vycházející z mého mobilu je stále hlasitější a hlasitější, až... Otevřu víčka tak rychle, že si málem namůžu oční svaly. Cítím horko po celém těle, a bohužel také vnímám pyžamo nasáklé potem, jak se mi lepí na kůži. Hned druhý pohyb po otevření očí je namířen směrem k budíku. Moje ruka se na chvíli promění v basseballovou pálku a odstřelí budík někam do rohu místnosti... Pomalu, s bolestivým výrazem ve tváři se zvednu z postele. Sundám si vršek pyžama a nepřítomně dopajdám do koupelny, kde si dám sprchu, umyju si zuby a převleču se do čistých věcí. Z koupelny přejdu ladným krokem do kuchyně, kde si vklídku dám crossiant a horkou čokoládu. S hrníčkem propagujícím nechutně roztomilá malá zvířátka, který držím v ruce a sem tam si z něj usrknu, naplním všech jedenáct misek mých pejsánků masem z konzervy. Kufry už mám nachystané u dveří, ale zatím se je snažím ignorovat. Jen si vedle nich sednu a vychutnávám si posledních pár minut se svými mazlíčky. Potom už ale příjde čas jít. Zkontroluju světla, zavřu všechna okna, vypnu topení i vodu, a strčím si klíče do kapsy. Zavazadla vynesu ven z bytu a kleknu si na zem, abych se mohl se svými psími spolubydlícími rozloučit z očí do očí. Jako první ke mě příjde San, olízne mi obličej, a vypadá jakoby měl každou chvíli propuknout v histerický pláč. Stejně tak jako ostatní...včetně mě. "Bude se mi po vás stýskat kluci...ale nebojte, taťka příjde každou chvíli, však vy už si s taťuldou poradíte, že jo?" Pokusím se o zasmání, a všechny je podrbu. "Mám..mám vás rád.. kdyby se cokoli stalo, chci aby jste to věděli... mám vás opravdu moc rád...bude se mi moc stýzkat..." u poslední věty se mi nějak sám od sebe zvýší hlas, až to zní jako histerický hlásek puberťačky. Potom k sobě přitulím svého nejoblíbenějšího psa. "Ty jsi sakra dobrej zpěvák, Ni..." Z očí se mi skutálí pár slz, tak se raději rychle zvednu a otřu si rukávem tváře. Už nic neřeknu, však oni ví, na co myslím, slova tady nejsou k ničemu... Pomalu zavřu dveře, které nás teďka oddělují jako několik tisíc let. Poberu všechny kufry i svůj baťůžek, a vykročím do toho šíleného světa. Na letišti jsem tak akorát. Protrpím si všechny ty nekonečné kontroly a blbé otázky zaměstnanců letiště, až se konečně dostanu na palubu letadla. Háá! Sedím vedle okýnka! Spokojeně se usadím, sundám si svůj dlouhý černý kabát, pustím si mp3 přehrávač, baťůžek si uložím hezky pod sedadlo naproti mě, a nedočkavě čekám až letadlo nastartuje. Celou cestu se dívám ven z okýnka a polohlasem komentuju všechnu tu krásu co tam venku vidím. Jediný problém mám při startu, kdy mi nehorázně zalehnou uši. Už si nepamatuju, kdo to vedle mě seděl, ale každopádně to byl chudák. Vzpomínám si jen, jak jsem ho držel za sako a prosil ho ať mě zabije. Jinak se dále dívám z okýnka a vduchu se směju všem co jsou tam dole, a jsou udsud tak neuvěřitelně malí...

Jin - 06. února 2009 18:56
	soukromá zpráva od Jin pro Akira jen poslušně leží a potom dokonce roztáhne nohy, jakoby mě zval k sobě. Přitom mě hladí ve vlasech a mí je to dost příjemné. Postupně si beru jeho penis hloub a hloub do úst a rukou ho zlehka dráždím v okolí otvoru a na varlatech.

Keiji - 06. února 2009 19:19
	soukromá zpráva od Keiji pro Bere můj penis více a více do úst a já se velmi často zaseknu rukou ve vlasech a zatahám jo, jak se snažím kontrolovat a držet. Nejde mi to a tak se to snažím v myšlenkách oddalovat. Ruka však dráždí i má varlata a cítím jí i otvoru. Láká mě to tam, dráždí a já čím dál více toužím, aby do mě vjel.Akai....san...onegaii.....já.....chci." zasténám touhou po něm.

Jin - 07. února 2009 01:04

soukromá zpráva od Jin pro Neužívám si to ani moc dlouho a Akira mě požádá abych si ho vzal. Opatrně vyjedu jeho penisem z úst a podívám se na něj. Nakloním se k němu a políbím ho. "Dobře..." Vydechnu tiše. Potom vstanu a ze skříňky vytáhnu lubrikant. Naliju si gel na prsty a druhou rukou roztáhnu Akirovi nohy. Potom prsty zajedu k jeho otvoru a on pocítí gel na své kůži. "Možná to trochu bude bolet...ale budu se snažit aby ne..." Zašeptám tiše a znovu se na něj podívám. Začnu ho jemně líbat na tříslech zatímco do něj opatrně pronikám jedním prstem. Ale jen kousek a pečlivě poslouchám jeho projevy.

Keiji - 07. února 2009 11:53

soukromá zpráva od Keiji pro Políbí mě a souhlasí. Vstane a já se dívám, jak vytahuje ze skřínky lubricant a nanaší si ho na prsty a potom na mě. Cuknu sebou a syknu, protože to chladí, ale neutíkám pryč. Upozorní mě na bolest a já se na něj podívám. " Já vím......vydržím to." zašeptám, že jsem smířený s bolestí. Uvědomuji si, že poprvé to bolí. Začne mě líbat a přitom do mě začne pronikat. Steny tlumí můj polibek s ním, ale i tak se tělo propíná a potí, jak se mi to líbí. Hladím ho po zádech, spíš na ně tlačím a v penise mi škube, jak moc se mi to líbí a jak je překrvený.

Jin - 07. února 2009 15:02
	soukromá zpráva od Jin pro Při polibku mě hladí po zádech a dokonce i vzdychá. Usmívám se a pomalu a opatrně přidám i druhý prst. Znova s vrstvou gelu.

Keiji - 07. února 2009 15:15
	soukromá zpráva od Keiji pro Přidá i druhý prst, propnu se a zasténám. Přitáhnu si ho blíž a začnu samotného Akaie líbat po krku a ramenou. Cítím něco, co jsem si ani nedokázal představit a ted jsem s ním a v této situaci. Pak jednou rukou zkouším chytnou jeho penis a začít honit.

Jin - 07. února 2009 20:33
	soukromá zpráva od Jin pro Akira mě nejdříve začne líbat po krku a na ramenou a potom dokonce zajede na můj penis a začne ho honit. Zavzdychám mu do ouška a políbím ho. Potom opatrně přidám třetí prst.

Keiji - 07. února 2009 20:52
	soukromá zpráva od Keiji pro Zavzdychá mi do ucha a políbí mě. Jak přidá třeti prst, zareji do něj prsty a nevím, co dělat, abych dal průcod emocím a tak zasténám jeho jméno. Pak si ho sám přitáhnu a začnu ho líbat, nepřestávám a přitom stále vzdychám. Takže kolikrát sám chytám dech a přitom se ho snažím líbat.

Morita Asuka - 08. února 2009 19:06

Pod deku na posteli jsem večer před odletem zalézal bez sluchátek na uších, protože nezřídka kdy se zaposlouchám do hudby tak, že ji vypínám i o dvě hodinky déle, než jsem zalehával. ‚Když už jsem se dostal až sem, všechno se zdaří přesně tak, jak má. Určitě.‘ Opakoval jsem si to dlouho, přesvědčoval sám sebe a docela se mi to i povedlo. Pode dveřmi přes chodbu z obývacího pokoje do mého pokoje pronikalo světlo, matka seděla v tichu uprostřed pohovky. Neusnul jsem do tří do rána. Světlo zhasínalo až s prvními slunečními paprsky. Proč jen se člověk na něco x dní těší, a když je to před ním, najednou pociťuje tolik různých pocitů, mezi nimi i strach? Nepřemýšlím o tom dnes prvně, ale prvně to začínám sám cítit pomalu doléhat. Možná jsem ještě příliš rozespalý (že jsem toho moc nenaspal), možná jsem doopravdy tak neskutečný flegmatik, ale zdůrazňuji pomalu doléhat. Je to taková jakoby vzdálená ozvěna, pocit, že bych to měl pocítit, ale naplno to nezasahuje. Možná bych měl být rád, možná to ve mně zase pro jednou rozezní ten tichý hlásek, že jsem divný. … A koho to vůbec zajímá? Umělecky laděné osobnosti jsou vždycky divné. Tak. Nejspíš ale nebudu až tak moc mimo standart. Jak se na své rozcuchané já dívám do zrcadla, pocit potřeby se zkulturnit je docela silný, a to je snad normální, ne? A tak se tomu nebráním, i když se přistihnu několikrát při tupém civění do neznáma. Dobrá, hodinka dvě spánku navíc by neuškodily, ale Toshi tu bude v dohodnutý čas – rezerva se hodí, na letiště nechodím každý den, a pro věrnost naší maličké krycí šarádky mne musí doma vyzvednout. Díky těm pár krátkým výpadkům mi trvá návštěva koupelny o něco déle než obvykle, ale okaasan si toho nejspíš nevšimla, nebo si naopak všeho všímá tak moc, že si sama říká, že se jí to jen zdá. Tak jako tak, snaží se tvářit jako jakékoliv jiné ráno. Zástěra navázána, Dobré ráno, pusu na tvář, snídaně na stole. Tiše pozoruji, jak se snaží tvářit, že čte nejnovější číslo oblíbeného magazínu, ale deset minut na jedné straně je trochu nápadných. Nic nezmiňuji, v klidu dojím a chci po sobě i použité nádobí umýt, ale to už je časopis zapomenut a matka přede mnou, ať se s tím nenamáhám, že nádobí umyje sama po obědě, až ho bude víc. Neprotestuji, dochází mi, že bude chtít co nejvíc věcí na zabavení se, zatímco se o mě bude strachovat. Políbím ji na tvář ještě jednou a odejdu do pokoje zabalit si. Nádobí ve dřezu zařinčí jen co otevírám dveře. Zadívám se na sebe do zrcadla. Decentně jsem si obtáhl oči tužkou, navlékl se do bílých volných kalhot a mikiny, přes rameno připravený šedý batoh. Jako obvykle se zamyslím nad možností odbarvit si vlasy na čistě bílou a v mysli projíždím černou část svého šatníku, ale zarazím se. Není čas není čas. I matka to ví, přešlapuje u dveří už pár minut. Z okna zahlédnu blížícího se Toshiho, a tak se v duchu zhluboka nadechnu a vyrážím chodbou. Matka se doopravdy drží. Nazuju si boty a povzbudivě se na ni usměju, a tenhle můj neobvyklý výkon bezeslovného vyjádření emocí ji natolik zasáhne, že se jí zatřesou oční víčka a obejme mě tak pevně, až ji dozajista musí chytat křeče. Poklidně vyčkám, než se trochu uklidní, povolí, a můžu ji pak s uvolněnýma rukama sám obejmout. Nesundala si ani zástěru, a tak si jejím rohem může setřít vytryskávající slzy než se donutí opětovat můj předešlý úsměv. Rozezní se krátká melodie zvonku. Nadhodím si batoh, otevřu a vykročím za práh. Toshi moji matku samozřejmě pozdraví, ta jej opětuje, ale pak ze mě znovu není schopna odtrhnout oči. Naposled se k ní otáčím. Kdyby cokoliv, kdykoliv zavolej, okaasan, hai? Přikyvuje, ale já vím, že volat nebude, i když se bude moc moc chtít ujistit, že jsem v pořádku. Že se snaží akceptovat, že už nejsem dítě. Když s Toshim odcházíme ulicí, cítím její pohled v zádech do první zatáčky. Nejspíš divný doopravdy budu. Necítím potřebu své matce vysvětlovat, že nejsem dítě. Necítím potřebu jí zdůrazňovat, ať mě nezesměšňuje před kamarády. Chápu ji, i když bych to samé nedělal. Nezazlívám jí to. Možná u toho muže potkám víc takových divných lidí, kdo ví. Časová rezerva nakonec nutná nebyla. Toshi se se mnou rozloučil na jedné zastávce metra, úsměv od ucha k uchu, natěšený na návštěvu u své drahé „dobré kamarádky.“ Dál to bylo jen na mě a kupodivu jsem to na první pokus zvládl. Letištěm proudí stovky lidí, ručička na hodinách je ještě daleko od času odletu, a tak se pomalu šourám rozlehlou halou. Potvrzení letenky, odbavení, všechno jde tak hladce. Při půlhodince čekání na polstrovaných sedačkách konečně vytahuji mp3 přehrávač a nechávám se unášet opojením hudby. Stále ten podivný klid, ale teď při pohroužení do Devils od 69 Eyes je mi to doopravdy jedno. Až po dost dlouhé době mi dochází, že můj napůl nevnímající pohled si za místo svého „odložení“ vybral naproti sedící mladou dívku, která si ho viditelně vyložila špatně. Vyzývavě se usměje, když se můj pohled s jejím plně střetne. Uhm. Nic proti dívkám, ale při hudbě 69 Eyes si představuji zrovna jiné věci než jsou odbarvené holčiny v růžových sukních a leskem na rty. Narovnám se na sedačce, zkontroluji hodinky a ve svém patentovaném klidném spěchu mizím k bráně s právě přijíždějícím letadlem, na které čekám. Nic proti, děvče, ale doopravdy nejsi můj typ. Ani teď, a vlastně ani nikdy jindy. Místo u okýnka. Cítím se jako dítě, ale doopravdy mi to udělalo radost. Dívka v růžové sukni sedíc o sedačku vepřeději už ne.

Jin - 12. února 2009 15:45

Věci jsem si zabalil už večer, abych na nic nezapomněl. Potom jsem si sednul ještě se skleničkou vína a dlouho se loučil s Mie a vysvětloval jí, jak na Rui-chana musí být hodná a poslouchat ho. Jediný pohled do jejích zelených očí mě přesvědčil, že bude to nejhodnější stvoření a že s ní Rui-chan nebude mít žádný problém. Ráno jde všechno v pořádku, a vychází to, jak jsem si to naplánoval. Rui-chan mě vyzvedne a odveze na letiště, kde se rozloučím s ním i s Mie a potom nastoupím do letadla. Při startu se křečovitě držím sedadla, ale když už jsme nahoře sedím v klidu a užívám si let. Ovšem při přistávání zase zarývám své dlouhé černé nehty do sedadla. Ale nakonec přistaneme v pořádku a tak si oddechnu a jdu si pro své zavazadla. Jsem asi 178cm, vysoký, celkem pohledný, černé vlasy přes pravé oko. Mám obyčejné rifla a jednoduchou černou mikinu. Sluneční brýle na očích a na rukou i kolem krku spoustu stříbrných ozdob.

Sound - 12. února 2009 17:49

Váš let je klidní a všichni dorazíte v pořádku na dané letiště, kde vystoupíte a hledáte někoho, kdo by vypadal, že na vás čeká. Zároveň si všímáte jiných lidí s různými nástroji, jak prochází letištěm. Dojdete do hlavní haly a tam se k vám hned rozejdou jakési dívky ve stejnokrojích žluté a modré barvy, s milým úsměvem na tváři. Každá zřejmě ví za kým má jít. Dojdou k vám, pokloní se, uvítají vás a potom vám oznámí, že vás mají dovést na parkoviště. Na parkovišti před letištěm stojí několik nablýskaných bílých vanů i přes to, že jsou tyhle auta určené na přepravu většího množství lidí, tyhle vypadají celkem pohodlně. Řidiči v oblecích (jednoduché, černé nic luxusního), vám pomohou s kufry a potom vám oznámí, že musí počkat ještě na pár lidí aby mohli odjet. Když jsou auta naplněné, zřejmě tak jak mají, rozjedete se pryč z letiště a záhy i pryč z města. Jedete chvíli lesem a potom už auta začnou zpomalovat a parkovat u nádherného domu v tradičním japonském stylu. Tedy spíše než obyčejný dům to vypadá jako malý palác, takže je jasné, že se tu opravdu všichni návštěvníci ubytujou. Kolem je příjemné ticho a jedinný zvuk zde tvoří příroda.

Tai - 15. února 2009 22:14

Let je klidný a letadlo přistane v pořádku. Uběhne mi to rychle, protože knížka je dobrá a stačím jí při dobrý muzice dočíst do konce. Jak vystoupím, potkávám čím dál více lidi kolem sebe s různými nástroji. Dojdu si pro svá zavazadla a jak mám vše u sebe, začnu se ohlížet po někom, kdo by měl mé jméno na nějaké ceduli a nebo by se ke mě hlásil. Dojdu do hlavní haly a tam ke mě příjde dívka, která je ve stejnokroji a pokloní se. Usměji se na ní. " Yo...teda, takové milé přivítání." řeknu zdvořile a vydám se s ní na parkoviště. Na parkovišti je několik připravených vanů, nadzvednu obočí a hvízdnu. " Tohle je teda luxus." nechám naložit má zavazadla a nechám si jen u sebe osobní věci jako v letadle. Posadím se na pohodné místo na okraji, abych se mohl dívat ven a počkám, až je vše připravené a zaplněné. Pozoruji lidi kolem sebe a usmívám se. V jednom uchu mi hraje sluchátko a jsem spokojený. Tohle nevypadá na nějaký podvod, ale na pořádný zážitek a už se těším, až předvedu, co ve mě je. Vyrazíme a tak jedeme pryč z města. Pozoruji les a divím se, že takvoá událost bude mimo, ale trpělivě čekám a přitom si prstem tukám do rytmu hudby. Dorazíme k sídlu v tradičním stylu, který není jako dům, ale palác. Vystoupím a počkám, až mám všechna svá zavazadla, nikam nespěchám. Jak to mám, vyrazím směrem k tomuto malýmu paláci. "Tady to teda bude nářez....už aby to začalo...jsem zvědavý, zda budu mít pořádný soukromý pokoj a třeba i vlastního sluhu." zasměji se nad tou představou a pokračuji sebejistě dál.

Keiji - 16. února 2009 18:34

Celý let se kroutím na sedačce a nevím, zda si mám kousat nehty a nebo koukat z okna. Stále před sebou vidím, jak se mi tam všichni vysmějou a pošlou mě domů s hanbou. Zkontroluji nástroje a zase se posadím. To bude dobrý...když už mě napsali...musí vědět, jak...jak reaguji před lidmi...a nebo že by si spletli jméno..třeba je to pro bratra...on je skvělý a super hudebník a né já.....určitě jeto bratr. vytáhnu dopis a celý to znova a znova pročítám. Vůbec netuším, zda je to pravda a chce někdo mě a nebo jestli nechtějí mého bratra. Letadlo přistane a já div nepolíbím zem, že už jsme tu. Ovšem počkám, až všichni vystoupí a teprve pak vystupuji i já. Očima se rozhlížím a své drahocené nástroje držím u těla jako největší poklad,což taky jsou. Vyzvednu si dva kufry, příjdu si jako vánoční stromeček a následně jdu do hlavní haly. Jak mě osloví dívka, div nevyskočím metr nad zem, jak se leknu. Otočím se a ukloním se. " Konnichi wa." zašeptám, ale už ted mě zrazuje hlas a já mám zlé tušení. Jen mě osloví dívka a já nemám na to, abych oplatil odpověd.....já...já to tam nedám...co mě to napadlo, blbý nápad..měl bych se vrátit domů Přesto postupuji dál s dívkou až na parkoviště. Už tu čekají, a oblečený řidič kouká, komu pomůže. Předám mu své dva kufry, ale opět si své nástroje nechám a nastoupím do autobusu. Posadím se na první sedačku a nástroje svírám u sebe, na ostatní se ani nepodívám a zavřu oči. Jen co vyrazíme dívám se ven. Jééé, super...ted jedeme do lesa, všechny nás tu zabijou a bude to...ne...to je přímo hororový scénáš, ale ještě horší bude, až se představím, a oni řeknou, at vypadnu, že je to mýlka a nebo mě vyzvou, at hraji a já nezvldánu ani odpovědět ani zahrát jediný ton....to bude horor pro mě a asi největší komedie pro ně...ne..nechci vidět ty tváře, co se mi pak budou smát. Zastavíme a ve mě jen hrkne. Otevřu oči a i tady se snažím vystoupit mezi posledníma. Převezmu si své dva kufry a dívám se na palác, který sice je krásný, ale mě jen ta představa,co mě tam čeká, nahání hrůzu. Nohy se mi rozklepou a chvili nemůžu ani jít dál. Jen stojím a zírám před sebe. Asi po dlouhých třech minutách se nadechnu a vratkým nejistým krokem vyrazím dál. Tak myslím, že tohle bude největší trapas v mém životě....vrátím se domů...a budu jen makat...už na nic nešáhnu...otec se mi vysměje...a bratr...ten snad jako jediný ne....měl..měl bych mu napsat. připomenu si a kýchnu. Otřu si nos a rozhlídnu se. Super...ještě...se projeví moje alergie....asi se zavřu v pokoji. znova pšíknu a tak raději přidám do kroku, než se mi to naplno rozjede. Vzhled: Je mi 23,jsem asi 175 cm vysoký, normální postavy (podle mě), taková ani nějaká vypracovaná, ani vychrtlá. Vlasy černé jako uhel stavěné do delšího ježka,vzadu více rozčepýřené.Oválná tvář a oči hnědé po matce , ústa a nerovný nos po otci. Na sobě mám kalhoty, přes které je polodlouhá šikmá sukně, vysoké boty na platformě a k tomu černou napodoboninu vrchního dílu kimona s bílým okrajem. Na krku mám přívěsek s křížkem a taky se znakem mého znamení ( krysa), na levé ruce mám široký prsten na palci s vyrytým nápisem.

Jin - 02. března 2009 16:07
	soukromá zpráva od Jin pro Po přidání třetího prstu se mi dál snaží oplácet polibek. Zlehka prsty pohybuju a potom mu rty sjedu na ouško a olíznu mu lalůček. Pomalu prsty vytáhnu a dýchnu mu na krk.

Keiji - 02. března 2009 17:35
	soukromá zpráva od Keiji pro Nejspíše pozná, že nejsem moc dobrý a přestane. Zadívám se na něj a zrudnu. " Já...zlepším se...já...musím se do toho dostat....s dechem." vysvětluji tiše a cítím se trapně. Jak mi olízne ucho, tiše vzdychnu, ale nedokáži se ted na něj podívat.

Jin - 02. března 2009 17:43
	soukromá zpráva od Jin pro Musím se tiše zasmát tomu, co říká. "Jde ti to moc dobře...moc se mi to s tebou líbí..." Zašeptám tiše a znova ho začnu líbat na krk. Chtěl bych ho slyšet vzdychat. Potom ho znova vášnivě a pořádně políbím.

Keiji - 02. března 2009 18:05
	soukromá zpráva od Keiji pro Pochválí mě, že mi to jde a pak dostanu pořádný polibek na krk. Propnu se a zazvdychám. Než mu to stačím vrátit, dlouze vášnivě mě políbí. Vracím mu tak jen můžu a rukama jezdím po jeho těle a pohladím ho po zadku.

Jin - 04. března 2009 18:21

Příjde ke mě jakýsi slečna ve stejnokroji a tak se jí pokloním a potom odejdu za ní. Dovede mě na parkoviště a tam se posadím do jednoho z aut. Netrvá to dlouho a když už jsme všichni, rozjedeme se pryč. Někteří se začnou bavit, tedy spíše jen tak obecně, ale já je stejně neposlouchám a jen sedím a dívám se na okolí, kudy jedeme. Naprosto mě nadchne, když jedeme ven z města a přírodou. Usmívám se a cítím, že se mi tu bude líbit. Ještě více, když dojedeme na mosto a já uvidím tu skvostnou budovu. Vezmu si kufry a jdu dovnitř.

Mitsuru Ito - 05. března 2009 01:03

Když přistaneme, s úctou se rozhlížím kolem.. takhle daleko jsem ještě nikdy nebyl. Ještě předtím než si vyzvednu svoje kufry se zastavím, přilepím se ke zdi, a čekám až všichni projdou. Neustále se jentak rozhlížím kolem jako bych byl uchvácen všemi těmi stejnými zdmi, ale ve skutečnosti se soustředím jen na svou ruku, která nenápadně vklouzne do mého příručního zavazadla, a ještě nenápadněji vytáhne černou prupisku.. Tak aby mě nikdo neviděl vyškrtám na zeď své iniciály. Heheh, jak mazané.. ušklíbnu se pro sebe a s dětinskou škodolibou radostí si jdu pro vozík na který naložím svoje kufry. Kudy chodím tudy každého s úsměvem zdravím. Zaměstnance letiště i ubohé civilisty.. Jakmile dojdu do haly, příjde ke mě nějaká moc milá slečna a jako první(a jediná) mi můj pozdrav oplatí. I když to má samozřejmě všechno nacvičené, okamžitě si získala moje sympatie.. je asi jako zlatý retrívr.. Se zájmem si ji prohlížím, a následuju ji na parkoviště. Dovezu své kufry až k vanům a rozhlížím se po té milé slečně, ale než ji stihnu najít, přijde ke mě jeden řidič, aby mi pomohl s kufry. Když je všechno a všichni na svém místě, sednu si někde kde je volno, a krátce se rozhlédnu po ostatních.. Nevím, mám z toho takový divný pocit.. tam ten kluk mi příjde jako zatím klidná doga, možná se mi to zdá ale z něčeho na něm mám strach.. tam ten je jako hovavart.. možná až moc akční, taky z něj mám strach.. tam ten je americký toy-foxteriér, ty poznám na první pohled.. a mám z nich strach.. ale tamten? To bude možná chin... celkem milé plemeno, hrozně zdrženlivé, které se drží jen své rodiny a ostatních se bojí... no já ho taky takže jsme si kvit... podívám se před sebe a celý prostě a jednoduše zkamením, dívám se úpěnlivě do blba a ani se nehnu, ono je vždycky lepší dělat mrtvolu než se nechat sežrat... Já nevím nevím nevím, něco se mi na těchle psech prostě nezdá, jen nemůžu přijít na to co... Celou cestu si zachovávám svůj kamený posed i pohled, a raději se snažím ani nemyslet. Když dojedeme na místo, už mě celkem hodně bolí záda, takže když se van konečně zastaví, vyřítím se ven jako první. Protáhnu si záda, ruce, nohy, popadnu kufry a otočím se, abych... znovu stuhnul.. To je.. dům? Jako tam jdeme? My? Teďka? Rozhlídnu se kolem jestli neuvidím něco jiného, něco méně dokonalého, ale pak se hrdě otočím zase k mini-paláci. Heh, když ten chlap má na to aby MĚ kupoval letenku, tak už fakt může bydlet i v kosmické lodi.. no i když tohle je lepší než kosmická loď..je to tak nějak..útulnější, řekl bych. S trochu klidnějším výrazem ve tváři a pomaleji bijícím srdcem se vydám směle vpřed. Vzhled: normální výška, normální postava, normální celkem dlouhé tmavé vlasy přes jedno oko, normální bílé kontaktní čočky... na sobě mám obyčejný černý kabát se stříbrnými řetízky a plackami mých oblíbených kapel na levé straně hrudníku v oblasti srdce, šedý, trošku vyplandaný svetr, z kterého už čouhá pár nití, černé kalhoty s přezkami na stranách, černé glady s šedými ošoupaninami. Kolem očí mám tmavé linky, a mám umělé řasy které jsou trošku delší než moje opravdové. Nehty mám nalakované na šedo, na prstech pravé ruky mám malé křížky a na levé mám dlouhý kousek kůže, pečlivě omotaný od zápestí až do půlky prstů. Na krku mám hodně přívěsků a řetízku s nejrůznějšími znaky a ornamenty, nebo s číslovkou 2.

Sound - 11. března 2009 16:05

soukromá zpráva od Sound pro Omlouvám se, ale začátek s tebou nebudu hrát tak podrobně jako s ostatníma, ale napíšu ti, co se zhruba stalo, aby si to nemusel hledat v historii. Jednoho dne ti domů příjde trochu zvláštní dopis. Obálka je tradičního podlouhlého japonského stylu a na ní je uhledným písmem napsána tvá adresa. Když jí otevřeš objeví se jemný dopisní papír s notama podél okraje. Dokonce to vypadá jako by to byla nějáká skladba. A v jistých částech docela složitá. Ale víš, že by si jí mohl zahrát. Dopis je napsán stejně jemným a úhledným písmem jako tvá adresa na obálce. Vzácný Shishimoto Yuito, Zatím se sice neznáme, ale potěšilo by mne kdybychom to mohli změnit. Rád bych vás proto, spolu s několika dalšími umělci, pozval na své sídlo. Chtěl bych si poslechnout vaši hudbu a pobyl ve vaší společnosti. Zřejmě se vám to zdá dost zvlášní a podezřelé, ale chtěl bych vás ujistit, že to není žádný podvod či léčka. Jestli se nakonec rozhodnete přijet, prosím využijte letenky, kterou jsem vám poslal spolu s tímto dopisem. Dozvíte se z ní čas i místo. Doufám, že se budeme moci setkat a seznámit se blíže. S pozdravem, Akiko Matsumoto Když se podíváš do obálky je tam skutečně letenka. Týden který si měl na rozhodnutí a případné přesvědčení pěstounů uteče jako voda. Ale v tvém případě si je ani moc přesvědčovat nemusel. Díky tomu, jak moc se zajímají o tvůj talent souhlasili. A kdyby to přece jen byl podvod i tak získáš cenné životní zkušenosti. V den odletu tě vyprovodí na letiště, kde se s tebou ještě rozloučí a připomenou, že by si měl cvičit, aby ses v hraní nezhoršil. (Rozhodni se, jaký nástroj si sebou vezmeš, ale nanejvíš jeden či dva, stejně tam zbytek nástrojů bude k dispozici, ale jen abych věděl co máš s sebou.) Váš let je klidní a všichni dorazíte v pořádku na dané letiště, kde vystoupíte a hledáte někoho, kdo by vypadal, že na vás čeká. Zároveň si všímáte jiných lidí s různými nástroji, jak prochází letištěm. Dojdete do hlavní haly a tam se k vám hned rozejdou jakési dívky ve stejnokrojích žluté a modré barvy, s milým úsměvem na tváři. Každá zřejmě ví za kým má jít. Dojdou k vám, pokloní se, uvítají vás a potom vám oznámí, že vás mají dovést na parkoviště. Na parkovišti před letištěm stojí několik nablýskaných bílých vanů i přes to, že jsou tyhle auta určené na přepravu většího množství lidí, tyhle vypadají celkem pohodlně. Řidiči v oblecích (jednoduché, černé nic luxusního), vám pomohou s kufry a potom vám oznámí, že musí počkat ještě na pár lidí aby mohli odjet. Když jsou auta naplněné, zřejmě tak jak mají, rozjedete se pryč z letiště a záhy i pryč z města. Jedete chvíli lesem a potom už auta začnou zpomalovat a parkovat u nádherného domu v tradičním japonském stylu. Tedy spíše než obyčejný dům to vypadá jako malý palác, takže je jasné, že se tu opravdu všichni návštěvníci ubytujou. Kolem je příjemné ticho a jedinný zvuk zde tvoří příroda.

Yuito - 11. března 2009 19:51

Sedím ve vanu a dívám se ven z okna. Zdá se mi to, nebo tu panuje opravdu zvláštní magická atmosféra? Dám si raději na uši stereo sluchátka a zapnu mp3. Podívám se na své příruční zavazadlo. K němu je přidělaná... tedy spíš pověšená voodoo panenka. Tak co ty na to říkáš, Ita-chan? pomyslím si a usměji se na ni. Pak zavřu oči a usnu. Když se probudím, auto již stojí a já jakobych se objevil v novém světě. Stáhnu si sluchátka okolo krku a vyjdu ven. Nasaji tu nádhernou vůni přírody. Vezmu si svá zavazadla. Tedy hlavně své nástroje, violoncello a shamizen. Měl jsem dovoleno si vzít pouze dva nástroje. Jaká škoda. Když se podívám na budovu, tak se mnůj výběr potvrdí. Shamizen se sem bude velice hodit. Poupravím si svoje tříčtvrteční kuroi kimono a mírně stáznu úzké černé kalhoty, které se mi od samého sezení vykasaly nesnesitelně vysoko. Ohlédnu se a uvidím "ostatní". Mírně zmáčknu Ita-chan. Nejsem příliš společenský typ. Vzhled: Mám platinové/bílé vlasy, hnědé oči. Jsem vysoký 167 cm a vážím 55 kg. Takže jsem spíše hubenější... Jinak mi je 19 let. Mám na sobě kuroi kimono. Tedy černé tříčtvrteční kimono s temnými květy a černé úzké kalhoty pod ním, které kryjí vysoké boty na menší platformě. Jinak tedy mám ještě přes rameno přehozenou tašku, kde doslova visí Ita-chan. A moje ruce jsou omotány buddhistickými náramky různých barev

Sound - 13. března 2009 14:38

Dojdete až k velké bráně, která vede na pozemek, kde onen palác stojí. Vejdete dál a teprve až příjdete blíže k paláci, všimnete si, u vstupních dveří někdo stojí. Auta zatím jedno po druhém odjíždí, protože už vysadili všechny pasažéry a zavazadla. Jen co jste všichni dost blízko, uvidíte mladého chlapce. Má růžouvou květovanou yukatu s velkou mašlí vzadu a načesané tmavé vlasy s velkou látkovou květinou. Na nohách má punčochy s podvazky a vysoké platformy. Na všechny se mile usmívá. "Dobrý den. Vítám vás na svém sídle. Moje jméno je Akiko Matsumoto. Jsem moc rád, že jste dorazili a doufám, že se vám na této návštěvě bude líbit. Prosím, pojďte dovnitř." Přivítá všechny s úsměvem a pozve je gestem dál. Načež otevře velké dvoukřídlé dveře a z domu na všechny dýchne historie. Interiér domu je úchvátný. Je zařízený převážně staromódně, ale zároveň je tu plno nejnovější techniky. Vše je ale udělané tak, aby se to nepřehlušovalo. Vejdete do velkého sálu. "Odvedu vás teď do pokojů, abyste si mohli odpočinout po cestě a porozhlídnout se tu. Jestli že budete mít hlad, stačí dojít do jídelny, která je tady v přízemí. Vaše pokoje budou v prvním druhém a třetím patře. Čtvrté patro je mé a tak prosím respektujte moje soukromí. V každém patře se menší hudební sál s různými nástroji. Zavazadla si zde prosím nechte, budou vám dopravena do pokojů a já vás zatím uvedu." Usmívá se mile a potom vás vede po patrech a vždy se u každých dveří zastaví, očima si vyhledá daného člověka a předá mu pokoj. Vypadá to, že vás všechny zná jak jménem, tak i podle obličeje. v prvním patře nakonec ubytuje Ita a Akaie. Přitom na Akaie se někteří dívají jako by to byl někdo známý a oni si jen nemůžou přiřadit kdo. Asuka a Akira jsou ubytováni v druhém patře a Lai a Yuito jsou ubytování v třetím patře. Akiko všem popřeje hezký pobyt a zároveň upozorní v kolik bude večeře, kde se dozví více.

Keiji - 15. března 2009 01:39

Uvidím našeho hostitele asi jako poslední, jak jsem stál a rozhýbaval své vlastní nohy, které mi před pár minutama skoro zkamaněly. Jak se k němu přiblížím, uslyším jeho proslov a prohlédnu si ho. Příjde mi zvláštní, že kluk je v růžové yukatě, ale na druhou stranu to není nic neobvyklého a tak mě první překvapení přejde a jen se mu pokloním a tiše pšíknu. Tak super...určitě se předním ztrapním...to bude....před ním i před všema ostatníma....a že jich tu je....tolik jich nebylo snad na mé poslední zkoušce..takové množství...to...to nedám. mojí kůži polije pot jen z té představy, jak před nima stojím a at držím shamisen či kytaru, stejně se budu jen klepat a nezmáčknu jedinou strunku. Z nervozity mě na moment dostane otevření dveří a to co vídím je úžasné. Neskrývám svůj úžas, který se zračí ve tváři a postpuji vzadu se všemi svými zavazadli. Rozhlížím se a nedovedu si představ, jak to tu dám, spíš mě mrzí, že budu muset odjet tak brzo. Zavazadla nechám ve velkém sále a poslouchám instrukce. Super...tak aspon jednu noc si tu užiji v klidu...to zní dobře...no do jeho soukromí nepolezu...budu rád, pokud vystrčím nos aspon na to jídlo...i tak si myslím, že po trapasu, co tu předvedu, tak ani ten nos nevystrčím a odjedu někdy za hluboké tmy a s hambou. dojde mi a pak už jen se svými nástroji stoupám za naším průvodcem nahoru k pokojům. V prvním patře se ubytuje nějaký Akai, který mi příjde povědomí, ale raději nic neřeknu a jen si ho prohlížím, dokud nezmizí v pokoji. Pak v tichosti a na konci se posunu s ostatníma k dalším pokojům a do dalších pater. Následné druhé patro je určeno i pro můj pokoj a k mému překvapení mě Akiko pozná a předvolá si mě. Pokloním se mu a převezmu si klíče. " Konban wa....já...děkuji moc za pozvání." zašeptám tiše, jak mám hlas plný nervozity a hned na to otevřu svůj pokoj a zmizím v ním. Jen co jsem v pokoji, zavřu za sebou dveře, zavřu oči a připlácnu se na dveře, kdy musím dobrý dvě minuty dýchat. Dobrý...tak..a ted všichni vědí, jak se jmenuješ....a všichni na mě koukali...jak tam koktám...aaa...tohle bude jeden velký a hrozný trapas. dochází mi a začínám litovat, že jsem se odhodlal sem přijet.

Yuito - 15. března 2009 21:10

Hm... Takže třetí patro. To je nejblíže ke čtvrtému ne? Kami-sama! Já budu bydlet pod tím total Shiroi člověkem! Ukloním se hostiteli, ale mezitím spřádám plány jak odsud utéci. Problém je v tom, že nevím, kde přesně jsem. A navíc prostředí narozdíl od majitele je velice tajemné a přitažlivé. Odmítnu však, abych si nechal violoncello dole v hale. Na něm lpím. To jsem ovšem ještě netušil, že jej budu vynášet do třetího patra. Moc síly jsem zrovna nepobral, takže jsem byl nakonec rád, když náš hostitel ubytovával Toho, co vyšel se mnou až nahoru. Jmenuje se Lai. Neboť ho to shiroi strašidýlko tak nazvalo. Vlastně moc své okolí nevnímám do té doby než ubytuje Laie. Protože potom přijde řada konečně na mě. "Arigato domo," pronesu a ukloním se, "za všechno" Mno vidím to na pěknou a roztomilou dovolenou. S poměrně děsivým úsměvem za sebou zavřu dveře. Padnu vyčerpaně na kolena. Zatracený violoncello. Udýchaně chvilku ležím na zemi. Každý jistě odpočívá po takové cestě. Ale já odpočinek neznám. "Co kdybychom se podívali, co tu mají za nástroje, Ita-chan?" podívám se na svoji panenku a poté ji odváži od batohu a přiváži si ji k obi. Posadím se a rozhlížím se po pokoji. Normálně bych byl uchvácen, ale... Já nejsem takový. Protože na můj vkus je tato místnost příliš světlá. Nakonec vstanu a vyjdu na chodbu. Rozhlédnu se. Nikdo tam není. Vejdu do další místnosti. Připadá mi, jako kdybych se objevil v ráji. Je tam spousta nástrojů. Jak těch klasických, moderních, tak i tradičních. Usadím se ke koto. Koto je můj první nástroj, který zvládnu dokonale. I když - vždy je třeba něco zlepšovat. A tak začnu na něj hrát. Nesmím vyjít ze cviku. Musím si udržet svou dokonalost. Přejedu prsty po strunách. Začnou se linout krásné tóny, které prolétají místností a krouží kolem mne. Když hraji, připadám si, že umírám. A je to krásný pocit. Pocit, že opouštím tenhle svět a mizím v jiném.

Tai - 16. března 2009 18:14

Objeví se před námi hostitel, jen znalecky vydechnu. Tohle je teda opravdu nářez....hostitel v růžové yukatě, s látkovou kytkou ve vlasech. ....líbí se mi tady ještě víc. ...i když plno okolo je jako mouchy snězte si mě. Postupujeme do domu a i tam hlasitě vydechnu. Teda, to je bejvák.....na něco takového se nezmůžu ani za milion let...no dobrá, za milion jo, ale dřív ne.. zasměji se a svá zavazadla nechám tam, kde je určeno. Jasně....do postele ti lézt nebudeme.....jaký tu bude výběr z jídel, velký rozsah a do sálků se můžeme střídat a nebo i najednou? Já teda rád hraji sám, ale i s někým, ale vidím, plno tady jich radši hraje samo. kladu otázky v mysli, přitom se mile usmívám na hostitele. Moje oči jsou živé a plné života. Vystoupáme až do dalšího patra, a jak mě předvolá, příjdu k němu a pokloním se. " Taky mě těší a bude mi ctí tady s vámi být co nejdelší čas." a mrknu na hostitele, než zmizím v pokoji. Pokoj si jen zběžně prohlídnu, než zase vyrazím ven. Zajdu do salonku, kde už hraje nějaký kluk. Jen na něj mávnu. " Nenech se rušit." upozorním ho na sebe a pak sednu k piánu a začnu hrát. Jako vždy začnu lehčí skladnou, od Dvořáka.

Yuito - 16. března 2009 18:35
	Zarazím se. Přestanu hrát. Nesnáším, když se tlučou dvě skladby. Tiše přejdu k houslím a poté se přidám. Přece jen bych si nedokázal představit Dvořáka interpretovaný kotem. Byla by to neúcta k tomuto mistrovi.

Jin - 16. března 2009 19:03

Po chvilce koukání dojdu spolu s davem až k domu, kdy už nás někdo čeká. Nějáký kluk. Ale vypadá mladě...a roztomile... Po chvíli však ze svých myšlenek zlehka zčervenám. Snažím se to něják zamaskovat, ale naštěstí se na mě nikdo moc nedívá, tak si oddechnu. Nemluví moc dlouho a pustí nás dovnitř. A po chvíli jsme "rozpuštěni". Tedy s tím, že nás odvede do pokojů. Vypadá to, že teď si můžeme dělat co chceme. Ale někdy bychom se měli dozvědět co po nás chce....asi u večeře. Spokojím se s vlastním záverem a jdu dál. Jen co Akiko řekne moje jméno, dojdu k němu. Trochu červenám, protože teď na mě kouká dost lidí. To mě nemohl ubytovat trochu později? Teď je tu ještě tolik lidí. Potom se ke mě ještě nakloní a řekne že je rád, že někdo s takovou praxí jako já, přijal jeho pozvání. Já jen přikývnu a celý červený zapadnu do pokoje.

Sound - 18. března 2009 19:32

soukromá zpráva od Sound pro Omlouvám se, ale začátek s tebou nebudu hrát tak podrobně jako s ostatníma, ale napíšu ti, co se zhruba stalo, aby si to nemusel hledat v historii. Jednoho dne ti domů příjde trochu zvláštní dopis. Obálka je tradičního podlouhlého japonského stylu a na ní je uhledným písmem napsána tvá adresa. Když jí otevřeš objeví se jemný dopisní papír s notama podél okraje. Dokonce to vypadá jako by to byla nějáká skladba. A v jistých částech docela složitá. Ale víš, že by si jí mohl zahrát. Dopis je napsán stejně jemným a úhledným písmem jako tvá adresa na obálce. Vzácný Hayashi Hinata, Zatím se sice neznáme, ale potěšilo by mne kdybychom to mohli změnit. Rád bych vás proto, spolu s několika dalšími umělci, pozval na své sídlo. Chtěl bych si poslechnout vaši hudbu a pobyl ve vaší společnosti. Zřejmě se vám to zdá dost zvlášní a podezřelé, ale chtěl bych vás ujistit, že to není žádný podvod či léčka. Jestli se nakonec rozhodnete přijet, prosím využijte letenky, kterou jsem vám poslal spolu s tímto dopisem. Dozvíte se z ní čas i místo. Doufám, že se budeme moci setkat a seznámit se blíže. S pozdravem, Akiko Matsumoto Když se podíváš do obálky je tam skutečně letenka. Týden který si měl na rozhodnutí a případné přesvědčení pěstounů uteče jako voda. Ale v tvém případě si je ani moc přesvědčovat nemusel. Díky tomu, jak moc se zajímají o tvůj talent souhlasili. A kdyby to přece jen byl podvod i tak získáš cenné životní zkušenosti. V den odletu tě vyprovodí na letiště, kde se s tebou ještě rozloučí a připomenou, že by si měl cvičit, aby ses v hraní nezhoršil. (Rozhodni se, jaký nástroj si sebou vezmeš, ale nanejvíš jeden či dva, stejně tam zbytek nástrojů bude k dispozici, ale jen abych věděl co máš s sebou.) Váš let je klidní a všichni dorazíte v pořádku na dané letiště, kde vystoupíte a hledáte někoho, kdo by vypadal, že na vás čeká. Zároveň si všímáte jiných lidí s různými nástroji, jak prochází letištěm. Dojdete do hlavní haly a tam se k vám hned rozejdou jakési dívky ve stejnokrojích žluté a modré barvy, s milým úsměvem na tváři. Každá zřejmě ví za kým má jít. Dojdou k vám, pokloní se, uvítají vás a potom vám oznámí, že vás mají dovést na parkoviště. Na parkovišti před letištěm stojí několik nablýskaných bílých vanů i přes to, že jsou tyhle auta určené na přepravu většího množství lidí, tyhle vypadají celkem pohodlně. Řidiči v oblecích (jednoduché, černé nic luxusního), vám pomohou s kufry a potom vám oznámí, že musí počkat ještě na pár lidí aby mohli odjet. Když jsou auta naplněné, zřejmě tak jak mají, rozjedete se pryč z letiště a záhy i pryč z města. Jedete chvíli lesem a potom už auta začnou zpomalovat a parkovat u nádherného domu v tradičním japonském stylu. Tedy spíše než obyčejný dům to vypadá jako malý palác, takže je jasné, že se tu opravdu všichni návštěvníci ubytujou. Kolem je příjemné ticho a jedinný zvuk zde tvoří příroda. Dojdete až k velké bráně, která vede na pozemek, kde onen palác stojí. Vejdete dál a teprve až příjdete blíže k paláci, všimnete si, u vstupních dveří někdo stojí. Auta zatím jedno po druhém odjíždí, protože už vysadili všechny pasažéry a zavazadla. Jen co jste všichni dost blízko, uvidíte mladého chlapce. Má růžouvou květovanou yukatu s velkou mašlí vzadu a načesané tmavé vlasy s velkou látkovou květinou. Na nohách má punčochy s podvazky a vysoké platformy. Na všechny se mile usmívá. "Dobrý den. Vítám vás na svém sídle. Moje jméno je Akiko Matsumoto. Jsem moc rád, že jste dorazili a doufám, že se vám na této návštěvě bude líbit. Prosím, pojďte dovnitř." Přivítá všechny s úsměvem a pozve je gestem dál. Načež otevře velké dvoukřídlé dveře a z domu na všechny dýchne historie. Interiér domu je úchvátný. Je zařízený převážně staromódně, ale zároveň je tu plno nejnovější techniky. Vše je ale udělané tak, aby se to nepřehlušovalo. Vejdete do velkého sálu. "Odvedu vás teď do pokojů, abyste si mohli odpočinout po cestě a porozhlídnout se tu. Jestli že budete mít hlad, stačí dojít do jídelny, která je tady v přízemí. Vaše pokoje budou v prvním druhém a třetím patře. Čtvrté patro je mé a tak prosím respektujte moje soukromí. V každém patře se menší hudební sál s různými nástroji. Zavazadla si zde prosím nechte, budou vám dopravena do pokojů a já vás zatím uvedu." Usmívá se mile a potom vás vede po patrech a vždy se u každých dveří zastaví, očima si vyhledá daného člověka a předá mu pokoj. Vypadá to, že vás všechny zná jak jménem, tak i podle obličeje. v prvním patře nakonec ubytuje Ita a Akaie. Přitom na Akaie se někteří dívají jako by to byl někdo známý a oni si jen nemůžou přiřadit kdo. Asuka a Akira jsou ubytováni v druhém patře a Lai a Yuito jsou ubytování v třetím patře. Akiko všem popřeje hezký pobyt a zároveň upozorní v kolik bude večeře, kde se dozví více.

Yoru - 18. března 2009 20:29

Vím, že jdu pozdě, ale nemůžu za to. Poděkuju řidiči, když mě vysadí a potom si hodím kytaru na záda, tašku přes rameno a do ruky vezmu kufr. Řidič mě pošle do nejvyššího patra, že mě Matsumoto-san už čeká. Přikývnu a znova mu poděkuj. Potom se rozběhnu a volnou rukou si držím klobouk. Vběhnu do domu a vypadá to, že už tu všichni jsou a někteří se spolu docela dobře baví spolu. Jen kolem nich proběhnu ke schodišti a běžím nahoru. V prvním patře mě zastaví dívka v kimonu s tím, že jí mám dát své věci a ona mi je odnese do pokoje. Přejedu jí pohledem. Je docela štíhlá a já jí nechci dát svůj těžký kufr, ale když řekne že mě Matsumoto-san už čekýá, nechám jí kufr i tašku, zhluboka se jí ukloním, poděkuju a běžím zase výš. Zastavím se před dveřma ve čtvrtém patře, chvíli vydýchávám než zaklepu. Otevře mi řernovlasý chlapec v růžovém županu. "Mohl bych prosím mluvit s Matsumoto-sanem?" Pokloním se mu a požádám ho. Když mi řekne, že to je on naprosto ztuhnu a zrudnu. Právě jsem si utrhl trapas. Omluvím se mu a znovu se ukloním. Uklidňuje mě, že to je v pořádku a potom mi řekne, že mě odvede do pokoje. "Omlouvám se, že jsem přijel pozdě. Náš let byl posunutý kvůli počasí." Vysvětlím svůj pozdní příchod a zhluboka se mu ukloním. Znova mě uklidňuje, že se nic neděje a že to ví. Potom výjdeme na chodbu a on mě dovede k mojemu pokoji o patro níže. Podekuju mu znova a potom zapadnu do pokoje. Trochu mě udiví, že už tu mám jak kufr, tak tašku. Chvíli se tu jen tak dívám, co všechno tu je. Potom složím kytaru a rozhodnu se podívat kolem. Jdu po chodbě a narazím na dvěře, co nevypadají jako pokoj. Opatrně otevřu a nakouknu dovnitř. Vypadá to, jako hudební místnost a tam hrajou dva kluci. Tiše vejdu a rozhlížím se. Když najdu harfu posadím se k ní a začnu hrát spolu s nimi. Mám na sobě černou halenku s poněkud hlubokým výstřihem, kolem krku bíločerné krajkové fiži, černobílo pruhované rukavice, jednoduché černé tříčtvrťáky, punčochy ve stejné barvě jako rukavice a řerné platformy s podpadkem. Na hlavě mám klobouk s ozdobou látkové květiny.

Tai - 19. března 2009 15:48

Yuito se přidá s houslema a tak spolu hrajeme. Dohraji skladbu a usměji se na něj. " Jsi šikovný...umíš to....chceš ještě hrát a nebo mám vypadnout a budeš si hrát sám....mě totiž hraní baví, a moc rád hraji s někým.....samotný můžu hrát doma..tak co, dáme nějakou klasiku a nebo chceš vybrat něco ty?" hovořím a přitom se na něj otočím a usmívám se. Prohlížím si ho, vypadá jako vystřešený zajíček. " Hele, nesmíš se bát...tady ti nikdo nic neudělá, maximálně tě vyrazí, že tě v té kapele nechtějí...ale co jsem slyšel, pochybuji. Takže úsměv a jeden, at jim to pak při vystoupení či jak budou vybírat, natřeme." snažím se do toho kluka dostat trochu optimismu. " Jo, jinak mě říkají Lai....pravý jméno ti říkat nebudu....jen bych ti tím zbytečně zatěžoval hlavu a stejně na něj tady neuslyším." řeknu jen tak, a jen se mírně pokloním. Nijak ho neomezuji blízkostí, jen moje oči rejdí po jeho obličeji a těle.

Yuito - 19. března 2009 17:17
	Promluví ke mně. Docela mne to překvapí ale trochu mu nerozumím. Výběr? "Hai. Můžeme hrát spolu,"ohlédnu se za sebe a vidím tam někoho nového. Zřejmě přišel pozdě. "Máme tu někoho nového,"pronesu tiše a s úklonou se mu představím.

Yoru - 19. března 2009 18:10

Baví se spolu a příjde mi, že mě snad ani nevnímají. Jen dál sedím u harfy a pozoruju je. Nejdéle se ale dívám na toho kluka v kimonu. Líbí se mi. Vypadá strašně roztomile. Oproti němu vypadá ten druhý úplně normálně. Už se chci zvednout, že odejdu, když na mě upozorní. Otočím se tedy a zadívám se ně na oba. "Konnichi wa. Omlouvám se, že jsem k vám tak vpadnul. Říkejte mi Yoru, prosím. Těší mě, být tu s vámi." Představím se, smeknu a ukloním se jim. "Doufám, že vám tu nebudu vadit..." Řeknu nakonec nejistě, ale rád bych tu zůstal. I kdyby mi třeba zakázali hrát.

Tai - 19. března 2009 18:17

Souhlasí s tím, že mužeme hrát spolu a tak se usměji. Pak si všimne nového a já zvednu pohled od něj a zadívám se na nového, který se mezitím představu. Usměji se i na něj a prsty zahraji krátký zvuk pro výstup. " Dozo joroshiku. ...No jak jsem říkal tady, jsem Lai a klidně tu bud s námi. " a zadívám se na Yuita a pak na Yura. " Tak co dáme společně ve třech? Má někdo nějaký nápad, co si zahrát hezky spolu?" znova se zeptám, ted už obou dvou.

Yuito - 19. března 2009 18:21
	Mírně přimhouřím oči. Mám pocit, že má prazvláštní nutkání se mnou jednat jako s čímsi roztomilým. Ale já nejsem až tak roztomilý. Doufám T_T. "Přizpůsobím se. Improvizovat dokáži jakéhokoliv autora...,"přivřu spokojeně oči a sevřu housle.

Yoru - 19. března 2009 18:32

Kývnu, když se Lai znova představí, ačkoliv jsem jeho jméno slyšel. Ale to on nemůže vědět. Vždyť si mě ani nevšimnul. "A můžu vědět tvoje jméno, prosím?" Zeptám se tiše druhého kluka, jehož jméno mě zajímá více. Potom souhlasí, že můžeme hrát spolu. "Já taky s touhle kráskou umím zaimprovizovat." Řeknu polohlasně a pohladím pozlacený rám harfy. I když není moje, pořád mi příjde krásná...spíše je překrásná.

Tai - 19. března 2009 18:53

Povzdechnu si, protože oba jen řeknou o svých nástrojích a výběr hudby nechají na mě. Otočím se ke klavíru a projedu si stupnici a jen tak si hraji úryvky Mozarta. " Tak...co třeba něco od Tora Takemicu....hm...třeba In an Autumn Garden, jen ...nevím, zda to dáme v těchto nástrojích, ale můžeme to zkusit...znáte to?" s úsměvem se zase na oba podívám a prsty přestanou na chvili hrát a jen zlehka přejíždím po dřevě piána.

Yuito - 19. března 2009 18:59
	Čekám, až začne hrát a potom se chytím melodie. Vlastně tuto píseň znám je z části. Slyšel jsem ji. Jednou. Ale nakonec se mi podaří rozvzpomenout. Přivřu příjemně oči a nechám se unášet na vlnách hudby.

Yoru - 19. března 2009 19:05
	Tan kawaii kluk v kimonu mě zřejmě ignoruje a tak si jen smutně povzdychnu a trochu si o sebe opřu harfu abych byl připravený hrát. Když Lai navrhne písničku, jen kývnu na souhlas a jak začne on, začnu i já. Jemně se dotýkám strun harfy a hraju. Hraní mě vždycky tak uklidní a tak zapomenu jak na pozdní příjezd, svůj trapas tak i na to, že jsem napůl průhledný.

Tai - 19. března 2009 19:19

Oba vypadají, že je to moc nepotěšilo a tak se pustím do hraní a počkám, až se přidají. Tak jo, jestli to takto půjde dál, tak ani tady nenajdu kapelu....tihle když na ně obecenstvo zatleská, utečou mamince pod sukni. Měl jsem zůstat v bandu s tou protivnou holkou, ale to se prostě nedalo. Pořád se do mě navážela. a hraji. Skončím a otočím se na něj. " Tak a jelikož mi příjdete stále smutný a moc se nezapojujete, každý z vás ted vymyslí písničku a s tou začne hrát a ostatní dva se přidají. Tak kdo první navrhne další skladbu?" zeptám se a snažím se je donutit k nějaké aktivitě aspon v té hudbě.

Yuito - 22. března 2009 00:13
	"Co takhle dát Mozarta a jeho Malou noční hudbu? První větu?"pronesu po chvilce zamyšlení a pohladím struny housle. Nejprve se ovšem podívám na Yoru-sama, zda mu to vyhovuje. Vypadá trochu vyplašeně. To já sice taktéž, jenomže já tak vypadám neustále T_T.

Yoru - 22. března 2009 00:18
	Po chvíli ten kluk navrhne Mozarta. Přikývnu, protože to umím a docela mi to vyhovuje. Přitom se na něj pořád dívám a po chvíli to vypadá jako bych téměř nemrkal a snažil se ho zhypnotizovat. Ale nemůžu si pomoct. Když on je tam moc kawaii~... Dojde mi a jakmile začnou hrát, raju i já aniž bych se podíval na harfu.

Tai - 30. března 2009 23:05

První promluví Yuito a tak se usměji a přikývnu na jeho návrh.Yoru se dívá hypnoticky na Yuita , ale to už je to odsouhlaseno i z jeho strany. Mírně se usměji a začnu hrát. Yuito se přidá skoro ihned, a Yoru chvili po hraní, jde nám to dohromady dobře a začíná mě to pořádně bavit. Po odehrání další skladby se usměji a zatleskám. " Skvělý a ted ty......aspon jednu skladbu, určitě nějakou znáš a my se bud přizpůsobíme a nebo jí budeme znát taky." vyzvu Yorua a dívám se přímo na něj. Přátelsky a s nepatrným úsměvem, který značí spokojenost.

Sound - 12. dubna 2009 22:42

Mine pár dní a vypadá to tu opravdu jako a nějáká dovolená na to aby se tu všichni poznali a trochu se sehráli. Hodně lidí se hned spřátelí s ostatními, stanou se hvězdami a jsou obdivovaní, ale to nic ještě neznamená. Taky jsou tu lidi, co kdysi bývali slavní a teď je těžko kdo pozná. A zatím co jsou někteří opravdu společenští o jiných ví jen málo kdo. Ale po třech dnech strávených na tomto klidném místě to vypadá že se něco začíná dít. Zrovna se všichni schromáždili u večeře, když to vypadá, že Akiko chce něco říct. "Doufám, že se vám všem tady líbí. A když už jste všichni tady a mými hosty, rád bych si vás při té příležitoti jednoho po druhém poslechnul." Řekne jen jednoduše a potom všem popřeje dobrou chuť.

Keiji - 12. dubna 2009 22:58

Jsem tu pár dní, ale s nikým jsem se moc nespřátelil. Spíš jen procházím vždy na jídlo a mizím v pokoji, kde sám hraji a nebo odcházím hluboko do zahrady, kde hraji potajnu a sám. Jsou to prima tři dny, kdy jsem se trochu uklidnil. Dost mi v tom pomohla hudba a tak na další večeři už jdu klidně a jen se posadím na okraji stolu. Než se však pustím do jídla, skoro mě přejde chut a žaludek se mi sevře. Akikova slova mě uzemní a absolutně seberou chut i pocit hladu. Poslechnout...každého zvlášt?.....a tady....ted....to....to ..nemůže myslet vážně...to přece nejde...to ne. přímo cítím, jak mi po tváři teče pomyslná kapka potu. Mé tělo se chvěje a já se musím chytnou židle, abych hned ted neutekl a neschoval se pod postel. Skloním pohled ke stolu a pevně svírám rty, až si je koušu do krve. To zvládnu...musím to zvládnout....a neboto bude trapas...jen další trapas.....nic horšího...než trapas...prostě zjistí, že se sem nehodím, nepatřím a dojde mu...že můj bratr je lepší....ach jo...proč já jsem sem vůbec lezl. klouby bělají, jak se pevně držím a počítám každou vteřinu, co uběhne od věty, co řekl Akika do vyslovení mého jméno, abych šel zahrát.

Yoru - 10. května 2009 14:56

Během těch několika dní co tu jsme a nic moc vyjímečného se neděje, si dokonale od všeho odpočinu. Hlavně od všeho toho ruchu města. Jeden den, ale příjde večeře a vypadá to, že se bude dít něco zajímavého. Konečně. Ne, že bych neměl rád klid, ale jsem člověk, co je zvyklý něco dělat a nesedět jen tak...moc dlouhou dobu. Radostně se usměju, když ten klučina řekne, že si nás chce poslechnout. Yay...konečně uvidí, že umím i hrát a nejen že mám hezký ksichtík, kvůli kterému mě chce spousta lidí. Zaraduju se nadšeně v duchu.

Tai - 17. května 2009 19:43

Uplynulo několik dní, sice jsem se s několika lidma seznámil, občas si zahrajeme, ale nějaké velké přátelství nejsem a mezi takzvané hvězdy, co se mezi ostatníma naparují, z těch mi je špatně. Spíš se jim straním, takový náfuky nemám moc rád. Po pár dnech při večeři příjde Akiko s tím, že po večeři budeme každý hrát a předvedeme se mu. Nadšením zatleskám. To je přímo skvělý nápad...sice se mi nechce odejít z tohoto místa, ale moc rád si zahraji přede všema a ukáži, co umím. Třeba tu bude někdo, komu se to zalíbí a založíme případně vlastní kapelu...no lidí je tu na to dost. ...no už se těším...dneska nadšením toho moc nesním a nebo to sním rychle, abychom mohli už začít. myslím si a jen co dostaneme večeři, pustím sedo ni s chutí a v hlavě si už připravuji, co budu před ostatníma hrát.

Yuito - 17. května 2009 20:34

Vlastně jsem docela tušil, že to bude něco takového. Rozhlížím se po přítomných. Mé veliké oči spočinou na tom, co hrál s námi... Hmmm... Yoru. Je mi docela sympatický. Tedy spousta lidí zde mi je svým způsobem sympatická. Věnuji mu letmý úsměv a mírně na něj zamrkám. Nakonec se můj zrak stočí k hostiteli. Hrát tu? Před nimi? Proč ne. Bude zábava. Rád předvádím své umění. Ať už je to skoro vyprodaná koncertní hala, kde jsem hrával už jako malý, tak soukromé představení. Usrknu si čaje. Konečně by se tu mohlo začít něco dít.

Morita Asuka - 26. května 2009 21:01

Při cestě do sídla Matsumoto-sana jsem si pořád tak usilovně opakoval, že nesmím čekat moc, až se mi v hlavě rojily obrazy rybářských chatrčí a sibiřských zemnic, což asi také nebylo dobré, ale přecijen i jistě nepravdivé, protože někdo žijící v chatrči nevyšle takovouhle kolonu. Ale ono je lepší čekat méně. Ale možná jsem měl čekat o trošku víc, jinak by mě sídlo Matsumoto-sana tak nevyrazilo dech. Cítím se jako na střední škole na výletě po pamětihodnostech. No, ale dnes to vypadá, že dotýkat se bude povoleno. Nádhera. Uplynulo pár dní. Muzikantů je tu víc než jsem popravdě čekal a spousta vypadá už teď jako vystřižená z časopisu, až je to trochu děsivé. Chovají se ve směs docela normálně, ale postřehl jsem už pár všelijakých výstřelků, dost často k pobavení. Mému tedy. Ale je to tu určitě fajn. Vzhledem k horší pohyblivosti bicích si nemůžu dovolit jako většina hledat vhodná místa na trénink, a tak nakonec víc času trávím bloumáním po okolí než hraním. Nejvíc mě uhranuly místní zahrady a trávím v nich hodně času, ale trochu si musím, řekněme, dávat pozor. Oblíbil si ještě někdo - jeho jméno neznám, s nikým se nevybavuje, takže jsem ho neměl jak zaslechnout.. Sedává si vždycky stranou a mizí tak rychle, že i já občas mívám problém to postřehnout. Vypadá nervózně, nechtěl bych ho ještě víc rozrušovat, a tak se raději snažím dávat pozor, abychom se v zahradách nepotkali. ... Tak je to tady, budeme se sólově předvádět.. Docela si věřím, že neomdlím nebo podobně, ale o onoho neznámého mám větší strach.

Jin - 27. května 2009 12:27
	Po dlouhém dni zase příjde společná večeře. Poslouchám našeho hostitele. Tušil jsem něco takového. Proč veřejně..? Postesknu ti tiše ale je mi jasné, že nic moc s tím asi neudělám. Jednou jsem tu, tak jim musím ukázat. Navíc chci zpívat, takže mi prostě nic jiného nezbývá. Dostanu večeři a chvíli se v ní dloubu jak přemýšlím.

Sound - 27. května 2009 19:53

Jakmile všichni dojí, Akiko vás požádá abyste si odešli pro své nástroje a potom se vrátili sem, kde se mezitím všechno připraví. Když se vrátíte, stoly už jsou uklizené a na zemi jsou jen menší stolky s poduškama, svíčkama a něčím drobným k zakousnutí. Je odhaleno měnší pódium, které se skrývalo za jednou zdí a na něm je nachystáno několik větších nástrojů jako bicí, piáno, koto a dokonce i harfa. Když už se všichni usadí, začnou vás volat. Některý se daří moc dobře a někteří se pod tíhnou trémy doslova třecou. Několik málo jedinců i uteče. Jdete v tomhle pořadí: Lai, Asuka, Akai, Akira, Yuito a Yoru.

Tai - 27. května 2009 20:21

Večeři do sebe doslova naházím, jak se těším na následné hraní. Chci se ostatním pochlubit se svým výkonem, protože já jsem na své umění patřičně pyšný. Akiko nás pošle pro nástroje a tak se seberu a běžím do pokoje, kde běhám z místa na místo, připravuji si jak klávesy, tak i počítač. Nakonec vytáhnu své vlastní noty. Sám si velmi často dělám muziku a tak jich mám spousty. A tak vemu jeden svůj starší kousek a jeden novější, který jsem vytvořil tady jednou v noci. Jo, jak příjde múza, nedá se nic dělat. Vrátím se zpátky do jídelny a tam už je to předělaný. Posadím se na podušku a netrpělivě čekám na svojí část. Stále rozmýšlím, co dám a nakonec se rozhodnu pro novější kousek. Jak zavolají moje jméno, neboli mojí přezdívku, vystoupám nahoru. Nějak viditelně trémou netrpím. Nejdříve než se všem představím, pořádně si připravím své klávesy, počítač a připravím si tam program, na kterém pouštím muziku. Připraven na ukázku své vlastní tvorby se všem ukloním. " Rád bych vám zahrál vlastní dílo motivované tímto krásným sídlem." seznámím své publikum s představou, co budu hrát. Stoupnu si za klávesy a spustím. Klávesy znějí jako klavír, ovšem každá zní jinak, do toho počítač pouští speciální upravené zvuky. Celkově to zní dost nevšedně, smíchaný evropský styl s východním a vše motivovaný do 17 stol. Nechám svojí originální muziku působit a jak skončím, ukloním se a zase si své věci sbalím a sejdu dolů. Přitom celou dobu sleduji Akika, co na to říká, protože on je tu nejspíš ten, kdo bude určovat, kdo tu zůstane a kdo pojede domů.

Morita Asuka - 27. května 2009 21:31

Věřím si sice, že zahrát zvládnu, i před všemi lidmi tady, ale přecijen si radši dám večeři jen lehčí. Nikdy nevíte. Co kdyby. Většina osazenstva mizí od stolů rychle, nejspíše si ještě zkusit něco zahrát a hlavně pro nástroje vůbec dojít. Já se odeberu do pokoje jen pro paličky, pak se vrátím na chodbu a oknem sleduji potemnělou krajinu venku zatímco se scéna připravuje. Že si sem dotáhnu své bubny předpokládám nečekají.. Poušklíbnu se, podepřu si tvář a nepřítomně hledím do rozprostřující se temnoty. Noc bude krásná a nebýt té zásadní maličkosti jako je očekávané vystoupení, moc bych se na ni těšil. Nu, příště. Do jídelny, či tím alespoň předtím byla, se po delší chvíli vracím už za doprovodu několika dalších muzikantů. Většina je teď pevně soustředěna a zahloubána a ostatních si všímá co nejméně to jen jde. Usadím se jako obvykle trochu stranou na pohodlnou podušku, zapřu o dlaně a se zavřenýma očima snažím ještě chvíli v klidu přemítat.. A pak to začne. Snažím se naslouchat pozorně a dost se zamyslím, a tak mě vyvolání mého jména mezi prvními trochu zaskočí - naštěstí se seberu rychle a s obvyklým nic neříkajícím výrazem dojdu až na podium. Při cestě si připadám trošku mimo, všichni kolem se tváří tak...profesionálně, v perfektních připravených kostýmech.. a já tady v bílé mikině a kalhotech, s žádnými vyčesanými vlasy a barevnými střapci. No, asi nemám dostatečné sebevědomí a nevidím se ještě jako hvězdu, kdo ví..No nic.. Procvičit prsty, nezapomenout se slušně uklonit a je to tady. "Tedy, rozhodl jsem se pro sólo z Rat Salad od Black Sabbath." Oznámím naprosto stručně. A opovažte se mít připomínky, je to classa... Po osazenstvu se rozhlédnu jen velice letmo, usednu na stoličku za soupravou a před prvním úderem naposled procvičím prsty. A pak ať jízda započne. ... Po konci písně se cítím o dost míň nervózně ale za to o něco víc spoceně. Ale zvládl jsem to a jsem se sebou spokojený. Znovu úklona a při cestě zpět na své místo sleduju okolí ostřížíma očima. Všechno je najendou jiné, když už to mám za sebou. Můžu zase v klidu pozorovat. Jakpak se asi předvede ten nervózní chlapec ze zahrady..?

Jin - 27. května 2009 21:56

Večeře byla dobrá a tak doufám, že se mi na pódiu povede. Párkrát se mi zdálo, že jsem tu zahlídl známo tvář, kterou bych tu nečekal, ale tak úplně jisté to není. No nic. Teď mě čeká zkouška. Chvíli si říkám, co tu vůbec dělám. Dojdu se nahoru jen tak převléct. Ale nic ujetého, jen černou mikinu s pár pásky přes rameno a trochu se učešu. Vrátím se do přízemí a do sálu už se pomaličku trousí i ostatní. Sednu si co nejvíc dozadu to jde, čekám a poslouchám přitom pozorně ostatní. Myslím, že narozdíl od některých tady už mám i nějáké zkušenosti. Zatím se mi pár lidí líbilo. Dva kytaristi, bassák, keybordista a jeden bubeník, pro mnoho lidí s asi netradiční skladbou. Jeho výběr se mi líbil. těm několika lepším jsem zatleskal. Potom příjde moje jméno. Slyším jak to v sále trochu zahučí a pár lidí se ohlédne. Jo moje poslední zkupina byla docela známá. To je ten důvod, proč jsem se tu moc mezi ostatními nechtěl ukazovat. V tichosti se zvednu a dojdu na podium. Zahučí to trochu více. Postavím se k mikrofonu zhluboka se nadechnu. "Vybral jsem si píseň Kuroi Bara no Ame Himitsu od Magorie." Řeknu tichým a jakoby unaveným hlasem. Jistě že jsem si vybral písničku svoji skupiny. Sám jsem jí napsal. Začnu zpívat a pasáže se plynule mění z hlubokých až na vysoké. Mít k tomu pořádný a správný doprovod, to by teprve byla jízda. Skončím, ukloním se a zase beze slova odjedu si sednou na svoje místo. Cítím jak se po mě někteří dívají,a le ignoruju to.

Keiji - 27. května 2009 22:28

Z večeře nic nemám, jestli jsem do sebe násilím vpravil dvě sousta, je to hodně. To jsem více spolykal krve ze rtů, které jsem si rozkousal. Všichni už jsou po jídle a odchází, každý jiným tempem, já tam však pořád sedím a zírám před sebe. Tak....dneska jsi tu naposledy.....pak vystoupíš a budeš tu jen pro smích....protože to zahraji falešně...neumím hrát před publikem....nezvládnu to..nikdy jsem to nedal. až když mě skoro vyhodí ze židle, se plouživě odeberu do svého pokoje. V pokoji si vemu svojí kytaru, na kterou jsem si vydělal brigádou a přitisknu jí na sebe. Dlaní zlehka přejedu po strunách, maličko mě to uklidní a tak si trochu učešu vlasy a zkontroluji oblečení. Mám na sobě volný kapsáčový černý kalhoty a pohodlné bíločerné triko, a ted nějak nemám myšlenky se převlíkat. Ne..nikde to není děravý..špinavý...dobrý...to...vypadá to dobře...takový...ležerní styl. Na ruce si dám potítka. Můžu jít...to bude dobrý...snad ještě nezačali. Příjdu do místnosti jako poslední a za mnou se dveře zavřou a vše začne. Ani se neposadím, stojím v rohu, v temném koutě, z kterého koukají jen oči plné strachu. U nohou mám kytaru, kterou svírám jako největší poklad. Všichni jsou tak dobrý.....tak..skvělý...jak..jak mě mohl někdo vybrat? To ....to bylo určitě na bratra...bratr je skvělý, výborný...oni by mu tleskali a já...já jsem jen kurýr. nervozita proniká do celého mého těla, s každým vystoupením, s každým potleskem, s každým porovnáním toho, jak uboze to moje falešné hraní bude znít. Vysloví mé jméno a ve mě hrkne. Já...ted já....to.....tak jdeme...hlavně...koukej před sebe....nemysli na diváky....a jak říká brácha, uzavři se ve svém světě...jsi sám...sám...sám. a s tím vykročím k podiu. Vystoupím nahoru a soustředím se na jeden bod, který je přede mnou na okraji podia. Snažím se nedívat na diváky. Jak to tak bývá, pro plné soustředění na bod zapomenu na nohy a ty se zamotají. Spadnu na čisté rovině a jen tak tak stačím zachránit kytaru, aby se jí nic nestalo. Zrudnu a mé sebekontrola, i když byla opravdu malá, je pryč. Rozklepu se a zaslechnu posmívání a jak si někdo něco šeptá. Zkousnu se do rtu a zvednu se. Dojdu až na místo, kde teprve kontroluji kytaru. Nic jí není a tak jí pohladím a připravím se na hraní. Stále slyším pochichtávání a nevím, zda je to v mé hlavě či ne. " Ehm....eh...já.....zahraji......vám." dostanu ze sebe a zapomenu i písničku, co jsem chtěl hrát. Nervozita vyhrává a mé oči těkají po lidech, co se dívají na mě a něco si šeptají. "Ehm....to....to poznáte." zkoučím to zamluvit, a snažím se dát prsty na správná místa. Neposlouchají mě a dokonce kytara vydá zvuk, jako bych jí mučil, jak mé zpocené prsty zklouznou po strunách. zadívám se na kytaru, na diváky a horkost polevá moje tělo. Stojím tam asi minutu bez pohybu. Pro mě je to však celá věčnost, než se konečně pohnu a co nejrychleji uteču z místnosti zpátky do svého pokoje.

Yuito - 28. května 2009 19:56

Na některých je vidět, že jsou nervózní. Nic neříkám a jen je pozoruji svýma vypoulenýma očima. Nakonec přijdu na řadu já. Nastane ticho. Chvilku váhám, zda mám po tom klukovi tam jít. Třeba ho zavolají zpátky a uklidní ho. kd6 ale vidím, že jsou stejně zmateni, vstanu se svým violoncellem a dojdu na místo. Slyším jen ticho a zvuk zipu, jak rozdělávám pouzdro a vyndavám nástroj ven. Pohladím struny svými zjizvenými prsty tak lehce, že nevydají žádný zvuk. Poté se usadím za nástroj. "Dlouho jsem přemýšlel, co zahrát,"pronesu tlumeně medovým hláskem. Ostatně vždycky tak mluvím. Není třeba v tom tichu zvyšovat hlas. Nejsem nervózní a jejich tváře, které se upínají jen na mne a mé violoncello mne, prakticky těší. "Pro pořádek... Jmenuji se Shishimoto Yuito....,"představím se ostatním, "A zahraji skladbu od Muse...Knights Of Cydonia." Zmlknu a sklopím hlavu k violoncellu. Je to píseň na které mohu opravdu ukázat co umím... Přivřu oči a začnu hrát... Cítím, jak se struny skoro vpíjejí do mých prstů. Jen se usmívám.... vlastně pěkně děsivě usmívám, jako žolíci na pokrových kartách. A to vždy v pasážích, kdy díky rychlosti nebyla má pravá ruka skoro vidět. Miluji tohle ďábelské hraní.

Yoru - 28. května 2009 21:00

Sedím v jedné v prvních řad a pozorně pozoruju ostatní. Tleskám vždycky, ale těm co se mi líbí musím víc. Někteří jsou opravdu úžasní. No a někteří prostě mají jen smůlu a trému. Bohužel. Vždy jim v duchu přeju hodně zdaru. Dokážu totiž poznat trému, když toho člověka vidím. Ale je mi jich i tak trochu líto. Co když se toho v nich docela dost skrývá. Potom příjde na řadu ten hezký kluk. Koukám na něj a vypadá jako by to snášel opravdu dobře, všechny ty oči okolo. Řekne co si vybral, ale tu písničku neznám. Takže se budu muset nechat překvapit. Což tedy jsem. Jeho hudba a ta píseň...je to nádherné. Nikdy jsem netušil, že cello je tak ďábelský nástroj. Skončí a já tleskám co můžu. Tedy tak aby mě moc neboleli ruce, protože přece jen mám svůj výstup ještě před sebou. A udělal jsem dobře protože mě zavolají hned po něm. Usměju se na něj, když jde kolem a výjdu na pódium. "Nazdar. Já jsem Yoru. Zahraju vám tu kousek od skupiny co určitě znáte. No hraju na kytaru, ale protože na tu tu bude hrát asi tak třetina lidí, nemyslím to špatně, tak jsem si vybral svůj druhý nástroj. Takže Metallica a Fear of the Dark." Ukloním se zlehka, připravím si stoličku a potom si z rohu přitáhnu harfu. Je trochu menší než moje, takže to ještě zvládnu a snad to bude taky znít. Když to někteří vidí, začnou se smát. Vím, není to zrovna rockový nástroj, ale jen ať se smějí, já jim ukážu. Potom se už posadím a moje prsty začnou běhat po strunách harfy jako by to dělali odjakživa a patřili k ní. Mám u toho přivřené oči a usmívám se. Potom dohraju, pošoupnu harfu zase zpátky, ukloním se a jdu si sednout.

Sound - 28. května 2009 21:24
	Nakonec téměř všichni ať úspěšně nebo neúspěšně odehrajou a na pódium vystoupá Akiko v tmavě modrém kimonu s bílým a stříbrným vzorkem. "Děkuji vám za opravdu nádhernou ukázku vašeho umění. Teď už je docela pozdě tak by nebylo špatné vše ukončit a jít se teď vyspat. Zítra po večeři bych vám rád něco oznámil, ale pro zatím je to vše Vyčkejte do zítřka." Usměje se na všechny a pokloní se jim.

Yuito - 28. května 2009 21:29
	soukromá zpráva od Yuito pro "Hrál jsi velice dobře,"pokynu na něj nesměle hlavou a mírně se usměji. Takže děsivě. Vlastně málokdy bývám ten, co osloví někoho první, ale jeho umění si zaslouží pochvalu.

Yoru - 28. května 2009 21:36

soukromá zpráva od Yoru pro Příjde za mnou Yuito a složí mi poklonu. Docela mě to překvapí. Usměju se na něj a zlehka se pokloním na znamení díků. "Děkuji moc. Po tom, co jsem tě slyšel hrát si toho vážím ještě více. Tvá skladba bylo něco naprosto úžasného. Skoro jsem se ani nedožil konce jak jsem nedýchal." Přiznám své pocity z jeho hraní. "Rád bych si s tebou ještě někdy zahrál. Ale teď, nechtěl by ses jít třeba projít do zahrady? Teď večer je opravdu moc hezká." Navrhnu a usměju se na něj.

Yuito - 28. května 2009 21:45
	soukromá zpráva od Yuito pro Jen se potutelně usměji nad tím, co sdělil o prožívání skladby. Všechno v mých rukách je ďábelské. "Un,"přikývnu na souhlas. Ostatně proč ne... Proč se neprojít. Tvářím se jako vždycky. naprosto bezduše.

Yoru - 28. května 2009 21:52
	soukromá zpráva od Yoru pro Znova se usměje a mě u toho příjde docela roztomilý. Potom přikývne že se se mnou klidně půjde projít. Usměju se a přidržím mu dveře aby mohl vyjít jako první. "Jak dlouho už hraješ na cello?" Zeptám se zvědavě, když jsme venku v zahradě. Opravdu je krásná. Na několika místech je osvětlenýma velkýma kamenýma lucernama.

Tai - 28. května 2009 21:53

Skončím jako jeden z prvních a ostatní už jen v klidu sleduji, jím pohoštění a tleskám po každém výstupu. Někdo je více nervozní, někdo méně, přesto se mi líbí tak nějak všichni. Je znát, že má Akiko dobrý vkus, i já slyším, jak jsou dobrý. Ale vybral bych si mezi nimi nejlepší. Jak dohraje poslední, opět zatleskám a příjde Akiko. Vyslechnu ho a přikývnu. Vemu si své klávesy, taky počítač, mávnu na pár známých a odejdu do svého pokoje. V hlavě mi ted hrajou různé písničky a tiše si je broukám. Dnešní noc nejspíše zase něco složím.

Yoru - 28. května 2009 21:53
	Vypadá to, že to bylo něco ve smyslu zkoušky, takže asi budeme muset ještě chvíli počkat než nám to prozradí. Něják mi to však ani nevadí. Chvíli po tom, co to skončím odejdu v milé společnosti Yuita na procházku do zahrady.

Yuito - 28. května 2009 21:56

soukromá zpráva od Yuito pro Když mi podrží dveře, vejdu jako první, ale po zbytek cesty se spíše od něj držím v ústraní. "Asi od osmi let....,"pronesu tiše a pokrčím rameny. vlastně jsem to nikdy nepočítal. Podívám se na své zjizvené prsty.. Často mi hlavou probíhá ten dunivý hlas mého adoptivního otce, Hraj. Harj. Hraj. Dokud jsem vedle kota nepadnul únavou s roztrhanými prsty a strhaným výrazem.

Jin - 28. května 2009 22:02

Pozoruju dál dění na pódiu. Je mi docela líto, že jeden kluk utekl, určitě by předvedl něco opravdu dobrého. Věřím tomu. Potom mě docela zaujmou dva co jdou hned po sobě. cellista a kluk s harfou. Docela dost. Cítím jako by rocková písnička v podání jejich klasických nástrojů, obsahovala přesně to o čem hudba je. Skoro se rozzářím, když to slyším, protože hudba je moje láska. Potom už je jen pár lidí a všechno to skončí. Vypařím se hned potom, co nás Akiko propustí, hned mezi prvníma, ne-li první. Zavřu se do pokoje, a potom si s několika papíry sednu n balkon a začnu psát hudbu z toho co ve mě zanechal dnešní večer.

Yoru - 28. května 2009 22:07

soukromá zpráva od Yoru pro "Tedy. To je dost dlouho. To se ani nedivím, že ti to tak jde. Chvílema to vypadalo že k sobě patříte." Tiše se usměju a potom se na něj zadívám. Kouká na svoje prsty a já ve světle jedné lucerny zahlédnu několik jizev. ale jen pár, tažkže netuším, že jich má více. Zlehka se dotknu jeho prstů. "To muselo bolet. Proč jsi tak moc hrál?" Zatvářím se trochu sklíčeně. Nemám rád, když si někdo ubližuje.

Morita Asuka - 28. května 2009 22:07

Poslouchat ostatní je krásné i hrůzné - krásné, protože většina hraje opravdu dobře, a hrůzné, protože je mi čím dál tím jasnější, jak vysoko je zdejší laťka nastavena a jak velká je konkurence. A někdo to všechno snáší viditelně hůře... Na neznámého mladíka ze zahrady byla hra před obecenstvem moc a utíká. Nejradši bych za ním šel, odehráno už přeci mám, ale něco mi říká, že to není nejlepší nápad, a tak ho jen sleduji očima, dokud nezmizí. Až to tu skončí, třeba se venku potkáme. Třeba. Další hudebníci jsou dle očekávání také skvělý, někteří originálnější, někteří méně, někteří mě i dost zaujmou, jako hráč na violoncello, které bych tu nečekal a které miluji. Klasické nástroje v rockové hudbě jsou jako koření v jídle - dodávají něco, co není nutné, často i neobvyklé, ale dokáží všechno naprosto zásadně změnit k lepšímu. A pak je konec.. Zítra si prý něco vyslechneme. Raději nepřemýšlet nad tím co... Z místnosti odcházím pomalu a s klidem mezi posledními a sleduji tváře a reakce ostatních. Chce to čerstvý vzduch, a tak místo do pokoje, kam míři většina, směřuji své kroky do zahrad. Noc je krásná a příjemně chladivá.

Yuito - 28. května 2009 22:13
	soukromá zpráva od Yuito pro Trochu vypoulím své oči, zrudnu a uškubnu rukou, jakmile se zlehka dotkne mých prstů. Možná kdyby byl trochu mužnější... imponoval by mi víc, ale dotekům bych se vyhýbal stejně. Nejsem zvyklý na kontakt s lidmi. A pokud se mne dotkne více, neručím za to, že tu pode mnou bude kaluž krve, jak mi vystříkne krev z nosu.

Yoru - 28. května 2009 22:19
	soukromá zpráva od Yoru pro Cítím jak trochu škubne rukou, ale moje reflexy zapracují rychleji než si to stihnu uvědomit. Chytnu ho za ruku více. Sevřu jí, ale nikoliv pevně, nýbrž jemně. Potom si uvědomím co dělám a pomalu jeho ruku pustím. "Omlouvám se. To moje reflexy...Prosím nezlob se." Zlehka se mu pokloním.

Yuito - 28. května 2009 22:26
	soukromá zpráva od Yuito pro Naprosto zrudnu a ucítím, jak mi z nosu vystříkne krev. Kleknu si k zemi a nechám ji kapat na zem, abych si nezašpinil oblečení. "Nejsem jen zvyklý..."proneu tiše, "na podobné kontakty s lidmi." Opravdu nejsem. Svým způsobem jsem stydlivý a bojácný. Ale čím víc jsem takový, tak jsem morbidní, takže se ke mně hnad tak někdo nepřiblíží.

Keiji - 28. května 2009 22:27

Uteču do svého pokoje a tam se zamknu. Padnu na postel a kytaru položím vedle sebe. Je mi ze sebe špatně. Zase jsem vše zvoral...totálně....jinak to nejde....nemám na to vystupovat před lidma...a tolik bych si to přál.....ne....byly to krásný prázdniny, ale....budu muset domů. dochází mi a přemáhám smutek, který ted plní mojí duši. Nechám elektrickou kytaru na posteli a jen jí pohladím. " Ty za to nemůžeš....to já...ty jsi byla skvělá....kdyby na tebe hrál bratr, asi by jsi to všem natřela." pochválím kytaru a vemu do ruky shamisen. Potichu odemknu pokoj a naslouchám. Slyším, jak tam stále hrajou, ruka sevře pevně kliku, jak se přemáhám. Nakonec vyrazím ven, do zahrady. Zítra budu muset odjet brzo ráno, chci se naposledy tady projít, naposledy si zahrát. Budu tu sám, a ta samota a klid mě uklidní. Najdu si vzdálený koutek zahrady a posadím se do trávy. Zavřu oči a hraji své vlastní pocity na shamisen, který to zpívá pro zahradu. Tony vyjadřují mojí nervozitu, můj strach a můj smutek nad tím, že moje návštěva tady končí. Zapomenu na čas, pro tuto chvili zapomínám na trapas, co se mi stal.

Yoru - 28. května 2009 22:40
	soukromá zpráva od Yoru pro Yuito zrudne a potom si klekne na zem. Zadívám si na něj a až potom si všimnu, že mu teče krev. "Ach, omlouvám se, je to moje vina. Budu si dávat pozor." Ujistím ho, přidřepnu si a podám mu kapesník.

Morita Asuka - 28. května 2009 22:40

soukromá zpráva od Morita Asuka pro S každým krokem blíž k zeleni zahrady se cítím klidnější a klidnější a chlad, který se ke mě pomalu prodíra, mi není vůbec nepříjemný. Zastavím se a vzhlédnu k nebi a temné obloze poseté zářícími hvězdami. Noc je doopravdy krásná. Když však pokračuji v pomalé chůzi dál, zaslechnu něco, co přidává noci nový stupeň krásy - hudbu, plnou emocí a citu. Rozpoznám po chvilce okouzlení tóny shamisenu a bez přemýšlení následuji jejich vábení do hloubi zahrady, dokud nespatřím stále naprosto cizího mladíka se známou tváří. Hraje nádherně.

Yuito - 28. května 2009 22:44
	soukromá zpráva od Yuito pro Ale já nechci, aby sis musel dávat pozor. Protože ty jsi jeden z mála co se mne opravdu nebojí... Přijmu kapesník, přiložím si ho k nosu, posadím se na lavičku a zakloním hlavu. Ve tvářích jsem stále rudý a mám mírně přivřené oči.

Sound - 28. května 2009 22:47

soukromá zpráva od Sound pro Jdu do zahrady se projít. Miluju svou zahradu v každou denní dobu i roční období, ale v noci má naprosto nádherný ráz. Zrovna krmím svoje barevné kapříky v jezírku, když uslyším ten krásný zvuk a jdu za ním. Všímnu si, že nejsem sám, koho přilákala ta krásná hudba. Stoupnu si vedle mladíka a ihned si dám prst na ústa aby nás neprozradil. Stojím a tiše poslouchám. Po chvíli se začnu usmívat. Tiše vjdu dál k mladíkovi a z poza pásu vytáhnu vějíř. Začnu tančit na hudbu jeho shamisenu, s elegancí gejši ze starého Kyóta.

Sound - 28. května 2009 22:47

soukromá zpráva od Sound pro Jdu do zahrady se projít. Miluju svou zahradu v každou denní dobu i roční období, ale v noci má naprosto nádherný ráz. Zrovna krmím svoje barevné kapříky v jezírku, když uslyším ten krásný zvuk a jdu za ním. Všímnu si, že nejsem sám, koho přilákala ta krásná hudba. Stoupnu si vedle mladíka a ihned si dám prst na ústa aby nás neprozradil. Stojím a tiše poslouchám. Po chvíli se začnu usmívat. Tiše vjdu dál k mladíkovi a z poza pásu vytáhnu vějíř. Začnu tančit na hudbu jeho shamisenu, s elegancí gejši ze starého Kyóta.

Keiji - 28. května 2009 22:57

soukromá zpráva od Keiji pro Hraji a ani si neuvědomuji, že by tu někdo byl. Nevím, že už to skončilo a ani jsem nepočítal, že by někdo takto večer chodil do zahrady. Shamisen zní jako by noc byla jen jeho a já se pro sebe usměji. Ukončím hraní nenásilně a nakonci nechám zaznít i radost z toho, že jsem tu vůbec mohl být. Stále se zavřenýma očima vydechnu a pohladím svůj nájstroj, který se mnou vyrůstal. " Náš poslední večer." zašeptám a otevřu oči. Až ted si všimnu osob, co tam stojí a trhnu s sebou. Dívám se na ně překvapeně, než zrudnu a skloním oči. Začnu se sbírat ze země, ale mám tělo ztuhlé od sezení, jedna noha dokonce se dostala do fáze přeležení. Zase se posadím a rukou si třu nohu, abych jí probral k citu. Očima bloudím k mým posluchačům a nevím, co říct. " Já.....mrzí mě.....to...to vystoupení...zkazil jsem to." dostanu ze sebe a už se na posluchače nepodívám. Super....ještě na to upozorni...třeba není, ale je....je určitě...mám dojem, že on hrál přede mnou. To....to se asi musel hodně nasmát....a Akika..určitě se musel handbou probadnout...že mě vybral...neměl jsem sem jezdit...kdyby jel Sakuya, nikdo by to nepoznal...musím si sbalit. Rukou si třu nohu usilovněji než je potřeba.

Yoru - 28. května 2009 22:57
	soukromá zpráva od Yoru pro Vezme si kapesník a potom si send na lavičku. Zakloní hlavu a pořád si drží kapesník. Sednu si kousek od něj, aby nezačal krvácet ještě více. "Jsi moc hezký...a když se červenáš, ještě více." Usměju se na něj. Potom se zarazím. "Omlouvám se, doufám že to neznělo moc divně." Řeknu tiše a skloním trochu hlavu, jak sám zčervenám, ale jenom trochu.

Morita Asuka - 28. května 2009 23:15

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Zaujetí hudbou je tak silné, že si ani nevšimnu, že v zahradě nejsme už sami a že se k nám připojila známá tvář - Akiko. Je viditelně okouzlen stejně jako já a tak je společný poslech příjemný. Překvapí mě ovšem, když ho spatřím s vějířem a v momentu v ladném tanci. Ale je to přesně to jediné, co zde mohlo chybět. Krása. ... Všechno jednou končí a tak najednou utichne i hudba. Nebýt Akika, jistě bych tu stál se zavřenýma očima, ale jeho tanec jsem sledoval, a díky tomu můj pohled může na mladíka s shamisenem rychle slétnout.. Jeho nervozita je zpět a posílena hanbou útěku, ale navždy budu utvrzen, že je úžasný muzikant.. Kdyby si jen o trochu víc věřil..ale naučit se dá snad všechno, ne..? Hraješ nádherně. Řeknu jen a donutím se nakonec trochu povzbudivě i usmát. Tohle mi nikdy nešlo. Ohlédnu se na Akika. Že, Matsumoto-san?

Sound - 28. května 2009 23:20

soukromá zpráva od Sound pro Akira najednou přestane hrát. Zřejmě si nás všimnul. Zarazím se uprostřed pohybu a nechám ladně ruku s vějířem sklouznout a vějíř přitom zavřu. Příjdu blíž k Akirovi a gestem ho uklidním a mile se na něj usměju. Asuka mu zatím pochválí hudbu a já na jeho otázku k mé osobě jen krátce přikývnu. Stojím u Akiry a usmívám se na něj. "Nemyslím si, že by si něco zkazil. Právě naopak. Teď jsi nám v tak nádherné atmosféře dal poslechnout svou hudbu, která šla od srdce, myslím, že to nemohlo dopadnout líp." Mluvím pomalu a klidně a nepřestávám se na něj usmívát. "Nezahrál by si mi ještě něco? Rád bych si znovu zatančil." Požádám ho potom tiše.

Sound - 28. května 2009 23:20

soukromá zpráva od Sound pro Akira najednou přestane hrát. Zřejmě si nás všimnul. Zarazím se uprostřed pohybu a nechám ladně ruku s vějířem sklouznout a vějíř přitom zavřu. Příjdu blíž k Akirovi a gestem ho uklidním a mile se na něj usměju. Asuka mu zatím pochválí hudbu a já na jeho otázku k mé osobě jen krátce přikývnu. Stojím u Akiry a usmívám se na něj. "Nemyslím si, že by si něco zkazil. Právě naopak. Teď jsi nám v tak nádherné atmosféře dal poslechnout svou hudbu, která šla od srdce, myslím, že to nemohlo dopadnout líp." Mluvím pomalu a klidně a nepřestávám se na něj usmívát. "Nezahrál by si mi ještě něco? Rád bych si znovu zatančil." Požádám ho potom tiše.

Yuito - 28. května 2009 23:21
	soukromá zpráva od Yuito pro Zrudnu ještě víc. Nevím, co mám říct a tak se ze mě dostane jen: "Domo." A mám pocit, že každou chvíli omdlím. Klid. Klid. Uklidni se. Vždyť je to jen zženštělej kluk. Tak co tak jančíš....

Yoru - 28. května 2009 23:29
	soukromá zpráva od Yoru pro Poděkuje a já jen přikývnu. Nevím co říct. "Už...už je ti líp?" Zeptám se ho po chvíli tiše.

Yuito - 28. května 2009 23:34
	soukromá zpráva od Yuito pro Přikývnu a odložím si kapesníček z nosu. Přesto mám stále zakloněnou hlavu. Podívám se na něj přivřenýma očima. Jsem ještě pořád trochu rudý. Já vážně neumím zacházet s lidmi. Komunikovat s nimi...

Keiji - 28. května 2009 23:40

soukromá zpráva od Keiji pro Moji posluchači, jediný naštěstí za tento večer, mě pochválí. Rudnu a nevím, na koho se dívat dřív. Akiko se ke mě přiblí a hovoří o tom, abych hrál dál. Pevně sevřu shamisen a zadívám se na oba, střídavě a už zase nervozně. " No....já....nevím...jak to zvládnu....možná.....za chvili.." poznamenám a vydechnu. Poposednu si a zadívám se i na druhého, jehož jméno si nepamatuji. Pro samou nervozitu jsem nic nevnímal. Ale ani on nevypadá, že by mu to nějak vadilo. Bohuji sám se sebou a zavřu oči. Několikrát se nadechnu a zhluboka vydechnu, než konečně začnu hrát. Shamisen se rozezvučí tak, že je znát nervozita a mé tony jsou nepřesné. Chvili to tahá za uši, než se po chvili uklidním a tony se vyladí. Upravím struny, naladím během hry a moje hudba je ted veselejší a štastnější z toho, jak jsem byl pochválen.

Yoru - 28. května 2009 23:41
	soukromá zpráva od Yoru pro Usměju a kývnu hlavou. "To jsem rád." Usměju se a potom se zarazím. To je mi tedy konverzace...mysli...vymysli něco. Povzbuzuju se, jak nevím co říkat.

Yuito - 28. května 2009 23:43
	soukromá zpráva od Yuito pro Mlčím. Nikdy jsem nebyl hovorný. Jen nechápu, proč mi to ticho vhání trochu ruměnec do tváří. Podám mu jeho kapesníček. Je od krve. Ale to neřeším. Často díky tomu bývám od krve.

Morita Asuka - 28. května 2009 23:51

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Jak slyším Akikova slova, teprve mi dochází, jaké štěstí to vlastně je, že je tu - slyší tu skvělou hudbu, a je snad jedno, zda v paláci nebo tady venku. Tentokrát se pousměju doopravdy, jen maličko, ale přeci. A když slyším, že nám bude dopřána další hra, jsem upřímně rád. Věřím, že dnešní noc bázlivému hráči pomůže a zvládne vystupování příště zase oněco lépe, a sobecky jsem rád, protože jeho hudba mě moc těší. A bude i další tanec. Krásná, krásná noc. Usadím se opodál a sleduji oba umělce v tichém obdivu. Stálo zato sem letět, určitě.

Yoru - 29. května 2009 00:01
	soukromá zpráva od Yoru pro Podá mi kapesníček a já se usměju a schovám ho. Nevadí mi, že je od krve. Chvíli jen tak tiše sedím. "No...mohli bychom dokončit naší procházku, nemyslíš?" Navrhnu tiše a postavím se.

Yuito - 29. května 2009 00:30

soukromá zpráva od Yuito pro Přikývnu a jdu jeho příkladem. Vydám se za ním. Zahrada je opravdu krásná a provoněná. Ostatně dnes jsem ve svém oblíbeném tříčtvrtečním kimonu a úzkých kalhotech. Takže se cítím poměrně v pohodě. Ke všemu mám přivázanou Ita-chan u pasu ^^. Přesto se stále Yorua straním. Nemohu se k němu přiblížit, protože pak cítím cosi zvláštního a rudnu. A toho já se tak trochu bojím.

Yoru - 29. května 2009 00:38
	soukromá zpráva od Yoru pro Jdeme chvíli zahradou a o očku sleduju Yuita. Cítím to ticho mezi námi a usilovně přemýšlím, jak ho zrušit. "Líbí se ti tady?" Zeptám se ho po chcíli a snažím se zapříst nějáký neutrální rozhovor.

Yuito - 29. května 2009 00:40
	soukromá zpráva od Yuito pro Přikývnu. "Docela ano. Je tu příjemný klid,"podotknu tiše. Vím, že se se mnou snaží hovořit. Ale já moc nemluvím... Nikdy jsem totiž pořádně neměl s kým.

Yoru - 29. května 2009 00:44
	soukromá zpráva od Yoru pro "To je pravda. Je tu moc hezky a fajn klídek. Narozdíl od města. Odkud jsi?" Chytnu se hned další otázky, protože nechci další chvíli trapného ticha.

Yuito - 29. května 2009 00:50
	soukromá zpráva od Yuito pro "Z jedné zapadlé vesnicepoblíž Osaky,"skoro špitnu a trochu víc se k němu přiblížím. Vždyť je to jenom kluk. Je dobré se tu s někým spřátelit... Jenže jak se vlastně člověk přátelí? Co je přátelství za cit? A jak to rozeznám od ostatních? Nikdy jsem se nepřátelil.

Yoru - 29. května 2009 00:54
	soukromá zpráva od Yoru pro Řekne že je z vesnice a všimnu si, jak se přiblížil. "Ach...takže máš kolem sebe klid přírody na svou hudbu, že? Co vlastně děláš, když zrovna nehraješ?" Usměju se na něj.

Yuito - 29. května 2009 00:57
	soukromá zpráva od Yuito pro "Já... hraji neustále,"odpovím trochu neobratně, "nebo odpočívám." Můj pěstounský otec si to přeje. Abych pro něj pořád hrál. Přesto mám tyto své rodiče velice rád. Pokusím se popojít k Yoruovi o něco blíže.

Yoru - 29. května 2009 00:59
	soukromá zpráva od Yoru pro Trochu mě to zarazí. "Jak pořád hraješ? Jakto? To tě nic jiného nebaví?" Zeptám se ho docela překvapeně. Potom si opět povšimnu jeho přiblížení se.

Yuito - 29. května 2009 01:01
	soukromá zpráva od Yuito pro Pokrčím rameny. Nevím, co bych na to řekl. Je překvapený. to já z jeho překvapení. Trochu se od něj oddálín. Ale jen trochu. Ten mne nepochopí. Jako spousta jiných lidí. Nemám šabci si najít spřízněnou duši.

Yoru - 29. května 2009 01:07
	soukromá zpráva od Yoru pro Jen pokrčí rameny a trochu poodejde. "Ale přece nehraješ celé dny na cello, ne?" Podivím se trochu, protože tohle mi příjde opravdu zvláštní. "možná bych tě někdy mohl pozvat k nám do města a ukázat ti všechno co se dá přes den, nebo třeba i v noci dělat." Usměju se nakonec.

Yuito - 29. května 2009 01:10
	soukromá zpráva od Yuito pro Přikývnu. Vlastně dělám spoustu jiných věcí, ale hudba je pro mne vším. Trochu přimhouřím oči. Do města. Jakobych byl nějaký zaostalý vesničan. Doma se toho dá dělat spousta, jen na to není čas.

Yoru - 29. května 2009 01:15
	soukromá zpráva od Yoru pro Usměju se na něj, když přikývne. "Jsi moc hezký. Jestli by si chtěl mohli bychom zkusit nafotit pár fotek s tebou jako modele,. Totiž...já kromě hudby dělám i modela." Vysvětlím hned vzápětí a znova se usměju. "Yuito-kun...ty nehraješt jen na cello, že? Takové jizvy na prstech ti cello neudělá. Na co ještě hraješ?" Zeptám se ho trochu s obavou.

Yuito - 29. května 2009 01:20
	soukromá zpráva od Yuito pro Nechci mu říkat veškerý výčet... "Koto, shamizen, kytara, housle, basa... viola... všechno, co má struny,"pokrčím rameny. Vadí mi, že se zmínil o jizvách....

Yoru - 29. května 2009 01:24
	soukromá zpráva od Yoru pro Když slyším ten výčet nástrojů, zastavím se na místě. "Teď se ani nedivím, že tak často hraješ. Poškrábu se na hlavě a upravím si klobouk. "Yuito-kun? Vadí ti že jsem se zmínil o tvých rukou? Asi...neměl jsem to dělat, že?" Zeptám se ho tiše.

Yuito - 29. května 2009 01:27
	soukromá zpráva od Yuito pro Trochu na něj vypoulím oči. On to poznal? Ze mě většina lidí toho moc nevyčte. Z mého skoro věčně tupého výrazu. "To je dobrý,"pronesu tiše, skoro automaticky a popojdu blíže k němu.

Yoru - 29. května 2009 01:32

soukromá zpráva od Yoru pro Příjde mi trochu překvapený, ale potom jen řekne že to je dobré. Znova si všimnu, jak ke mě popošel. Najednou mě něco napadne a taky ho chytím za ruku. "Yuito-kun, co kdybychom tu zítra fotili. Moc rád bych tě fotil a příjde mi že se do téhle zahrady hodíš. Možná to bude jen tím kimonem, ale opravdu bych tě rád fotil." Vyhrknu najednou a stále držím jeho ruku a koukám na něj.

Yuito - 29. května 2009 01:37
	soukromá zpráva od Yuito pro "Do-dobře,"pronesu těkavě a spíše než na to co říkám se soustředím na to, co dělá Yoru. Trochu popotáhnu, aby mi nevytekla krev ven z nosu a naprosto nekontrolovatelně zrudnu. Něžně a ladně se vysmeknu z jeho sevření a otočím hlavu tak, aby neviděl jak moc mám náhle zdravou barvu díky té divné barvě rajčat.

Yoru - 29. května 2009 01:40
	soukromá zpráva od Yoru pro Yuito souhlasí a já jsem tak šťastný, že si ani neuvědomuju co dělám. Přiskočím k němu a pořádně ho obejmu. "To je úplně úžasné Yuito-kun." Spokojeně se usmívám a nedochází mi, že by to pro Yuit mohlo být nepříjemné.

Yuito - 29. května 2009 01:46
	soukromá zpráva od Yuito pro Naprosto zkoprním. Nejen že mi vastříkne krev z nosu, ale začnu celý rudý ztrácet vědomí, až se mi zarudne, totiž zatmí, před očima.

Yoru - 29. května 2009 01:51

soukromá zpráva od Yoru pro Cítím, jak se mi Yuito kácí do náruče a tak se na něj podívám. Omdlívá a znova mu teče krev z nosu. Teprve teď si uvědomím, co jsme to udělal. Vezmu ho do náruče a dojdu k nenápadné lavičce. Tam se posadím a jeho si nechám na klíně. Znova vytáhnu kapesník a začnu mu oírat krev a snažím se mu jí zastavit. Zlehka ho potom začnu plácat po tváři aby se probral a tiše volám jeho jméno.

Yuito - 29. května 2009 01:56
	soukromá zpráva od Yuito pro Pomalinku otevírám oči. Zprvu vidím jen mlhavé obrysy, ale poté se mi podaří zaostřit. "Gomenasai,"špitnu tiše. Ucítím, že jsem stále v jeho náručí. Vlastně ten pocit, kterému jsem se poměrně bránil, je docela... příjemný. Cizí a zvláštní... ale příjemný. A pak opět zrudnu.

Yoru - 29. května 2009 02:16

soukromá zpráva od Yoru pro Jen co otevre oci, zacne se omlouvat. Zakroutim hlavou a pohladim ho. "Neomlouvej se. To bych mel spise ja." Usmeju se tise. "Jsi moc hezky, Yuito-kun. A taky roztomily." Znovu tise priznam, ze se mi libi. Taky jsem ho ted pozoroval, jak mi lezel v naruci, az dokud se nevzbudil. Pomalu se ted k nemu naklonim, zavru oci a dam mu pusu. Ale jen kratkou a neznou. Ani sam nevim proc.

Yuito - 29. května 2009 09:23

soukromá zpráva od Yuito pro Když mi řekne, že jsem hezký a roztomilý, překvapeně se na něj podívám. Ale pak udělá něco neskonale zvláštního. Vypoulím oči a vyletím z jeho objetí. Vyplašeně a celý rudý. Mimoto jsem si opět chytal krev, která mi tekla z nosu. To... to byla moje první pusa... Trochu zmateně se na něj dívám. Vlastně hodně zmateně. Přesto - jestli se mi začne omlouvat, poleji ho červenou...

Yoru - 29. května 2009 23:12
	soukromá zpráva od Yoru pro Yuito se mi ihned vysměkne a tak se zarazím a podívám se na něj. Zase mu teče krev z nosu. Ihned mu tedy podám kapesník. "Eh...Yuito-kun? Asi...asi jsem to přehnal, že? Ale...já si prostě nemohl pomoct. Doufám, že se na mě nezlobíš. Měl bych se ti omluvit." Přiznám tiše a trochu provinile skloním hlavu.

Yuito - 29. května 2009 23:18
	soukromá zpráva od Yuito pro "Jak... jak můžeš....,"dostanu ze sebe poněkud plačky, "omluva... takže polibek, který byl můj první, je chyba?!" Hysterčím. Poté se ale uklidním přijmu kapesník. "Gomenne,"pronesu tiše.

Yoru - 29. května 2009 23:26

soukromá zpráva od Yoru pro Tiše sedím a trochnu vyjeveně na něj koukám. Musím potom uznat, že má pravdu. Tiše se zvednu a obejmu ho. "Neomlouvej se. Máš pravdu. Líbíš se mi a já jsem tě chtěl políbit. Bylo to špatné se za to omlouvat, nemyslel jsem to tak. Jen jsem se bál, že se budeš zlobit. Ale...trochu se stydím, teď když vím, že to byla tvoje první pusa, že jsem si jí vzal bez dovolení. Nemyslíš si, že bych to bral jako chybu, že ne?" Zeptám se ho pro jistotu. Držím ho kolem pasu, ale jen zlehka, takže kdyby mu to bylo nepříjemné, nebudu mu bránit se mi vysměknout.

Yuito - 29. května 2009 23:35
	soukromá zpráva od Yuito pro Jsem naprosto rudý. Prakticky až za ušima. Odvrátím tvář, aby mi do ní nebylo tolik vidět. Mírně se sice odsunu, ale tak o pět centimetrů, takže jeho ruku nechávám okolo pasu. Zakroutím halvou, že si to nemyslím.

Yoru - 29. května 2009 23:41
	soukromá zpráva od Yoru pro Trochu se odtáhne, ale nechám mě ho stále držet. Usměju se a trochu mě to povzbudí. Potom dokonce zakroutí hlavou na znamení, že mu to nevdí. "To jsem moc rád. Chceš být ještě v zahradě, nebo už půjdeme dovnitř?" Zeptám se ho po chvíli protože netuším, jestli už mě za dnešek nemá dost.

Yuito - 29. května 2009 23:47
	soukromá zpráva od Yuito pro "Spíš bych si dal s tebou rád čaj," pronesu tiše, "mohu udělat čajový obřad." Otočím se tváří k němu a mírně se usměji. Nemohu se ovšem stále zbavit svých rudých tváří.

Sound - 29. května 2009 23:53

soukromá zpráva od Sound pro Akira po chvíli souhlasí, že by možná i zahrál další. "Děkuji..." Usměju se na něj a lehce se pokloním. Začne hrát a chvíli je ve hře slyšet i jeho nervozita. Ale často právě sma hudba dokáže hráče uklidnit a tak se stane i teď a akira už hraje docela čístě. Tedy beze strachu. Znova začnu tančit. Tohle jsem si už dlouho přál. Tančit za zvuku shamisenu s měsícem osvícené zahradě. Tančím procítěně a jedinné co po chvíli vnímám je hudba, kouzlo téhle zahrady a mí dva společníci. Palác i všechno ostatní je pryč a já tančím jen jim, zahraně a měsíci.

Sound - 29. května 2009 23:54

soukromá zpráva od Sound pro Akira po chvíli souhlasí, že by možná i zahrál další. "Děkuji..." Usměju se na něj a lehce se pokloním. Začne hrát a chvíli je ve hře slyšet i jeho nervozita. Ale často právě sma hudba dokáže hráče uklidnit a tak se stane i teď a akira už hraje docela čístě. Tedy beze strachu. Znova začnu tančit. Tohle jsem si už dlouho přál. Tančit za zvuku shamisenu s měsícem osvícené zahradě. Tančím procítěně a jedinné co po chvíli vnímám je hudba, kouzlo téhle zahrady a mí dva společníci. Palác i všechno ostatní je pryč a já tančím jen jim, zahraně a měsíci.

Yoru - 29. května 2009 23:58
	soukromá zpráva od Yoru pro Navrhne čaj. Usměju se a přikývnu. "To bych rád...ale nejsem si jistý jestli bych přitom neusnul po tom dnešku. Co takhle jen obyčejný čaj a zítra ti třeba věnuju celé odpoledne na obřad. Nebylo by to lepší?" Zeptám se ho a nechci ho něják urazit, ale asi bych opravdu usnul a ani si to moc neužil.

Yuito - 30. května 2009 00:08

soukromá zpráva od Yuito pro Přikývnu. Jsem noční ptáče. Únavu neřeším. Vstanu z lavičky a trochu víc se uvolním. V jeho přítomnosti jsem zvláštně napjatý. Netrvá dlouho a nesu konvičku s čajem a dvěma šálky ke stolku v mém pokoji. Kleknu si vedle něj skoro jako geiša. Jednou rukou si elegantně vyhrnu rukáv pravé ruky, takže z pod rukávu kimona vykoukne mé úzké, skoro dívčí zápěstí. Sevřu ucho konvičky a naliji nám do šálků. Nejprve jemu, poté sobě. Bez jediné kapičky, která by kápla nebo stekla jinam, než by měla. Poposunu jeho šálek k němu a usadím se o něco pohodlněji tím, že sesednu ze svých lýtek bokem, blíže k Yoru-san.

Keiji - 30. května 2009 00:09

soukromá zpráva od Keiji pro Poděkování předem se snažím neslyšet. Ne...neděkovat...já...jste tady...dva..nevím...jak..jak to zvládnu. ale nahlas je neupozorním. Však to po chvili slyší v mé hudbě, ale naštěstí pro ně to netrvá dlouho. Se zavřenýma očima, vnímám jen shamisen a jsem rád, že zarhrada do toho ještě šumí a tak mi dochází, že nejsem zavřený, ale venku a líp snáším to, že jsou tu další dva. Nevidím tanec, ale to mi je ted jedno. Soustředím se na hudbu, vlastně jen nechávám procházet mé pocity, radost přes prsty a nechci to zkazit. A otevřením očí bych to asi zkazil, nechci to připustit. Hraji dlouho, protože to není nějaká písnička, ale moje nálada. A ta je ted štastná, jako jsou štastný moji posluchači. Jsem rád v zahradě, mám jí rád a to vše je znát v hudbě. Skončím a pomalu otevřu oči. Pokloním se jak Akikovi, tak i druhýmu a zase se posadím. Už nejsem tolik nervozní, jen ruka s vějířkem se mi mírně klepe, ale není to nic hrozného. "Je tady krásně.....dobře se tu hraje.....a tráví čas." podotknu konečně něco smysluplnějšího a bez klepajícího hlasu. Vlastně jsem si ted pořádně oddechnul, protože jsem zvládnul něco, co jsem tam vevnitř nezvládnul ani v myšlenkách.

Yoru - 30. května 2009 00:13
	soukromá zpráva od Yoru pro Yuito naštěstí souhlasí a tak odejdeme k němu a on začne dělat čaj. Sedím u stolečku a on mi přisune můj šálek a potom si sedne blíže. Usměju se na něj a zvednu šálek ke rtům. Krátce ho pofoukám a potom se napiju. "Moc dobrý čaj." Pochválím mu a napiju se znova.

Morita Asuka - 30. května 2009 00:18

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Hudba byla opět krásná, jak jsem čekal, stejně tak tanec. Když tóny dozní do ticha, zavřu oči a užívám si dozvuku. Vyruší mě hlas, ale to vyrušení není nepříjemné, spíš naopak - je jasné, že se náš drahý hráč cítí doopravdy o něco lépe. "Hai, je tu nádherně. Nejkrásnější místo celého sídla." Až poté otevřu oči a natočím tvář na osobu, se kterou vlastně hovořím. "Dodává úžasný klid, ale přitom i sílu. Bezpečí."

Yuito - 30. května 2009 00:22

soukromá zpráva od Yuito pro "Domo,"pokývnu děkovně hlavou a usrknu si svého čaje. Položím si šálek do klína, kde ho rukami přidržuji, a přivřu oči. trochu zrudnu. Teď nebo nikdy... vždyť už tě políbil... Položím svou hlavu na jeho rameno. Něžně. Je to příjemné. Po celém mém těle se mi rozlije hřejivý příjemný pocit, jako vždy, když mne obejme má adoptivní maminka. I Když tenhle pocit se v něčem liší.

Sound - 30. května 2009 00:37

soukromá zpráva od Sound pro Na Akirovu hudbu se mi tančí opravdu moc dobře. Ale nakonec písničk přece jen skončí. S ní ukončím i tanec a potom pomalu příjdu k Akirovi a ukloním se mu. "Děkuji za krásnou příležitost si zatančit. Rád bych si to někdy zopakoval. A není třeba se tolik bát. Myslím, že si plně dostál jménu co nosíš. Tvůj otec i bratr můžou být na tebe pyšní." Usměju se mile a znova se mu pokloním. Potom se otočím na Asuku. "Tahle zahrada už je tu dlouhá desetiletí a má své kořeny. Má tak působit a jsem rád, že to tak vnímáte. Je to zahrada dělaná s láskou v každém lístečku." Řeknu víceméně poeticky a znova se zlehka pokloním.

Sound - 30. května 2009 00:37

soukromá zpráva od Sound pro Na Akirovu hudbu se mi tančí opravdu moc dobře. Ale nakonec písničk přece jen skončí. S ní ukončím i tanec a potom pomalu příjdu k Akirovi a ukloním se mu. "Děkuji za krásnou příležitost si zatančit. Rád bych si to někdy zopakoval. A není třeba se tolik bát. Myslím, že si plně dostál jménu co nosíš. Tvůj otec i bratr můžou být na tebe pyšní." Usměju se mile a znova se mu pokloním. Potom se otočím na Asuku. "Tahle zahrada už je tu dlouhá desetiletí a má své kořeny. Má tak působit a jsem rád, že to tak vnímáte. Je to zahrada dělaná s láskou v každém lístečku." Řeknu víceméně poeticky a znova se zlehka pokloním.

Yoru - 30. května 2009 00:47
	soukromá zpráva od Yoru pro Usměju se na Yuita a krátce se mu pokloním. Zvednu šálek ke rtům abych se znova napil a ucítím, jak m něco zatíží rameno. Stačí se jen kouknou bokem a vidím Yuitovi světlé vlasy. Usměju se a v klidu se napiju. Potom vezmu šálek jen do jedné ruky a druhou Yuita zlehka pohladím po vlasech. Nic neříkám, jen se znova napiju.

Keiji - 30. května 2009 08:49

soukromá zpráva od Keiji pro Jak jsem klidnější, pomalu si vzpomínám, že ten předemnou hrál na bicí. A tak jak bubeník promluví, otočím se na něj a s ruměncema ve tvářích přikývnu. " Hai......bezpečí." zopakuji slovo, které pro mě ted hodně znamená. Akiko dotancuje a pokloní se mi Zrudnu, mě se nikdo neklaní a spíš směje, a o to víc mě překvapí jeho slova. Zírám na něj, jak může vědět o mém bratru a otci, ale pak mi dojde ta přihláška a že asi zná mého otce. " Hai.. řeknu tiše a přitisknu k sobě shamisen. Zatímco Akiko hovoří o zahradě, mě zůstali v hlavě jeho slova. Otec....pyšný...nidky na mě nebude pyšný....bratr ano, bratr mě slýchává a říká, že hraji krásně....ale otec....vše, co dělám odsuzuje....jak nehraji jako bratr, jsem ....jsem jen ten druhý. Opřu si hlavu zlehka o shamisen a rukou s vějířkem ho hladím po těle. I kůže na vějířku je příjemná, ale její původ snad říkat nebudu. Vypadá to, jako kdybych poslouchal vyprávění o zahradě, ale tak nějak jsem myšlenkama doma a u toho, jak na mě otec řve a nebo mě ignoruje.

Yuito - 30. května 2009 16:33
	soukromá zpráva od Yuito pro Přivřu celý rudý oči, když mne pohladí. Mírně si usrknu ze šálku. Myslím, že nemusíme nic říkat. Není potřeba. Je ticho. Skoro slyším tlukot jeho srdce... Nakonec zavřu oči a skoro se modlím, aby ten okamžik nikdy neskončil.

Morita Asuka - 30. května 2009 17:57

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Sleduji reakce našeho plachého hráče a nachytám svou mysl při pohrávání si se slovem 'roztomilý'. Uh, to asi není dobré, to se mi ještě takhle nepovedlo.. Projedu si prsty pomalu vlasy a raději se zadívám znovu na oblohu na zářící hvězdy a hledám známá souhvězdí - dlouho mi to však nevydrží, zaslechnu tentokrát slova Akikova. "I kdybych měl odsud zítra odjet, Matsumoto-san, už jen díky této zahradě by se tato návštěva vyplatila.."

Sound - 30. května 2009 18:30

soukromá zpráva od Sound pro Akira mi příjde trochu zamyšlený. Myslím, že vím co mu vrtá hlavou. Jen se na něj usměju, i když se na mě nedívá. Potom se otočím na Asuku, protože on na mě promluví. "To mě moc těší. Ale stejně kdy nastane čas odjet rozhodnu tak jako tak já. Myslím však, že teď bychom našemu hráči měli dopřát trochu klidu. Poctil nás hned dvěma písněma. Ale jestli by jste ěl zájem Morita-san...můžu vás provést zahradou. Teď v noci je taky krásná." Usměju se na něj a řeknu svou nabídku.

Sound - 30. května 2009 18:30

soukromá zpráva od Sound pro Akira mi příjde trochu zamyšlený. Myslím, že vím co mu vrtá hlavou. Jen se na něj usměju, i když se na mě nedívá. Potom se otočím na Asuku, protože on na mě promluví. "To mě moc těší. Ale stejně kdy nastane čas odjet rozhodnu tak jako tak já. Myslím však, že teď bychom našemu hráči měli dopřát trochu klidu. Poctil nás hned dvěma písněma. Ale jestli by jste ěl zájem Morita-san...můžu vás provést zahradou. Teď v noci je taky krásná." Usměju se na něj a řeknu svou nabídku.

Yoru - 30. května 2009 18:43
	soukromá zpráva od Yoru pro Nic neříkám. Jen tiše dýchám a popíjím čaj. Přitom v sobě cítím příjemné teplo, které mi působí Yuito, jak je tak blízko. Ještě k tomu jsem moc rád, protože ten kluk se mi opravdu líbí. Chvíli uvažuju o tom jestli bych měl něco říct, ale nakonec dojdu k tomu, že bych to jen pokazil a tak jsem ticho.

Yuito - 30. května 2009 18:48
	soukromá zpráva od Yuito pro Na mé tváři je vidět mírný úsměv. Ale já už nevnímám nic z toho. Nevnímám ani to, že chtěl něcoYoru říct. Spokojeně oddechuji. Usínám. Je to příjemně poklidné a tiché... Cítím svůj tlukot srdce. Uspává mne. I zvuk tooh jeho.

Keiji - 30. května 2009 18:57

soukromá zpráva od Keiji pro Stále myslím na otce a tak mi trvá, než se znova zaposlouchám do jejich hovoru. Hovoří o zahradě a jak je krásná. Opravdu je krásná....chodím sem často...vlastně jsem sem přišel rozloučit....a tak...ted...nemusím odjet? Můžu tu zůstat....ale...copak....no, tak pojedu o pár dní později...aspon si zahradu několikrát projdu.....mám jí rád. Zjistím, že mě chtějí nechat o samotě a příjdu si, že jsem tu navíc. " Asi....asi bych měl jít.....si vybalit.....trochu." přiznám, že jsem byl už sbalený a připravený odjet. Nakonec se zvednu a pokloním se oběma. " Bylo mi ctí....že jsem vám mohl zahrát....byl to pro mě ...bylo...poučení." opravím se a pomalu se rozejdu od nich. Nejspíš si chtějí vyprávět a já sám, pomalu pokračuji, ale né do pokoje, spíš do jiných koutů zahrady. Možná to je jeden z důvodů, proč tu nemám skoro žádné známé. Jakobych se lidí bál i bez hraní.

Yoru - 30. května 2009 19:02

soukromá zpráva od Yoru pro Netrvá to moc dlouho a cítím, jak Yuito usíná. Chvíli uvažuju, co teď, ale nakonec si řeknu, že až usne, uložím ho a půjdu k sobě do pokoje. A tak taky udělám. Jen co se mi zdá, že už tvrdě spí, zlehka ho položím na podlahu a roztahnu jeho futon. Pokusím se mu opatrně sevléct kimono uložit ho. Jeho panenku položm jousek vedle polštáře. Chvíli se na něj ještě dívám než mu tiše popřeju dobrou noc a odejdu k sobě.

Morita Asuka - 30. května 2009 19:59

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Nabídka našeho hostitele na společnou procházku zahradou mě upřímně překvapí. Jeho argumenty jsou trochu zvláštní a sám bych si myslel, že náš společník by společnost uvítal, ale na druhou stranu Matsumoto-san vypadá, že o něm ví mnohem více, nežli já. Přimhouří jemně oči a pohlédnu na nesmělého hudebníka, ale dřív než stihnu cokoliv říci se ozve pomalu sám, uklání se a zamíří pryč. "Nám bylo ctí moci si Tě tu poslechnout.." Ozvu se ještě za ním a v duchu si poznamenávám, že příště, až se setkáme, se musíme alespoň vzájemně představit.... Poté vstanu a otočím se na Akiku. "Takové nabídky se neodmítají, Matsumoto-san, děkuji, budu rád.."

Sound - 30. května 2009 20:21

soukromá zpráva od Sound pro Akira se s námi začne loučit s tím, že by si měl zase zajít vybalit. "Vybalit byste si určitě měl Takehito-san. Něco vám poradím. Není hanba upadnout, ale nevstanout. Dneska jste dokázal vstanout a já ve vás věřím. Zkuste to i vy. Vaše hudba je opravdu moc hezká. Je škoda aby jí nikdo neslyšel." Usměju se na něj. "Já zase budu moc rád, za vaší společnost." Usměju se na Asuku. "Ovšem, kdyby jste měl zájem, Takehito-san, můžete se k nám přidat." Usměju se znova na Akiru.

Sound - 30. května 2009 20:21

soukromá zpráva od Sound pro Akira se s námi začne loučit s tím, že by si měl zase zajít vybalit. "Vybalit byste si určitě měl Takehito-san. Něco vám poradím. Není hanba upadnout, ale nevstanout. Dneska jste dokázal vstanout a já ve vás věřím. Zkuste to i vy. Vaše hudba je opravdu moc hezká. Je škoda aby jí nikdo neslyšel." Usměju se na něj. "Já zase budu moc rád, za vaší společnost." Usměju se na Asuku. "Ovšem, kdyby jste měl zájem, Takehito-san, můžete se k nám přidat." Usměju se znova na Akiru.

Keiji - 30. května 2009 20:56
	soukromá zpráva od Keiji pro Jen se krátce na ně usměji, pokloním se jim. " Omlouvám se, ale raději půjdu sám.....určitě vás oba ještě potkám, třeba zítra...při snídani." rozloučím se s nima a vydám se pryč. Najdu si jiný koutek zahrady a už nehraji, jen tak sedím a dívám se před sebe. Hladím shamisen a přemýšlím, jak to, že Akika zná mé jméno a jak hovořil o mém otci.

Morita Asuka - 30. května 2009 21:22
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro "Takže zítra na snídani." Pousměju se jemně na odcházejícího Takehita (díky, Matsumoto-san) a otočím se opět na našeho hostitele. "Doufám, že ho vaše slova povzbudí dostatečně, Matsumoto-san." Zaháknu palce rukou za kapsy kalhot a dlouze si protáhnu ramena. "Příště jim to musí pořádně ukázat.."

Yuito - 30. května 2009 21:43

Otevřu oči. Ležím ve futonu a obklopuje mne tma. Naposledy si pamatuji, že jsem usnul Yorovi na rameni... Posadím se a rozsvítím. Nemám na sobě kimono. Zrudnu. Vstanu, obléknu si tradiční kimono a vykouknu ven. Krásně svítí měsíc. Kleknu si na malou dřevěnou terásku s pohledem dio zahrady, nad kterou se vznáší skoro rudý měsíc. Posunu pokrčené nohy z pod sebe vedle a ramenem se opřu o trám. Tak krásná scenérie a ticho.

Sound - 30. května 2009 23:30

soukromá zpráva od Sound pro Usměju se na Akiru. "Určitě. myslím, že ještě budeme mít šanci. Dobrou noc." Přiznám a popřeju tiše. "Taky doufám. Má na to. Je dobrý. Jinak by tu nebyl." Usměju se na Asuku a potom jdu pomalu vedle něj. Tohle kimono je o něco delší a tak musím jít opatrně a něják moc rychle to nejde. "Vy jste taky moc dobrý. Jsem rád, že jste přijel." Sdělím mu své potěšení nad jeho přítomností.

Sound - 30. května 2009 23:30

soukromá zpráva od Sound pro Usměju se na Akiru. "Určitě. myslím, že ještě budeme mít šanci. Dobrou noc." Přiznám a popřeju tiše. "Taky doufám. Má na to. Je dobrý. Jinak by tu nebyl." Usměju se na Asuku a potom jdu pomalu vedle něj. Tohle kimono je o něco delší a tak musím jít opatrně a něják moc rychle to nejde. "Vy jste taky moc dobrý. Jsem rád, že jste přijel." Sdělím mu své potěšení nad jeho přítomností.

Morita Asuka - 31. května 2009 01:48
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro "Děkuji za uznání, Matsumoto-san, moc jistý si sebou také nejsem." Přiznám se stále klidným hlasem a poklidně pomalu kráčím po boku Akika zahradou. "Od první chvíle jsem sem chtěl jet, ale popravdě hlavně kvůli zvědavosti." Vytáhnu palce z kapes apsách kalhot a skryji dlaně v kapsách mikiny. "A teď jsem rád, že můžu sledovat tolik zajímavých lidí a věcí.."

Sound - 31. května 2009 01:53

soukromá zpráva od Sound pro Usměju se na něj. "Možná...měli bychom si tykat. Rád bych aby si mi říkal jménem. Jsem Akiko." Usměju se na něj znova a zlehka se mu pokloním. Přizná, že tu přijel i kvůli své zvědavosti. "Zvědavost je zvláštní lidská vlastnost. Každopádně tohle ještě není všechno. Není to jen tohle, proč tu jste." Usměju se poněkud tajemně a vyndám zpoza pásu vějíř. "Zaujal tě někdo?" Ukážu zvědavost zase já.

Morita Asuka - 31. května 2009 02:05

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Nabídka na tykání mě zase trochu překvapí. Matsumoto-san mě překvapuje nějak často.. Opětuji jeho jemnou úklonu. "Dobrá, Akiko-san. Jsem poctěn." A pak napíná moji zvědavost. Není jen tohle, proč tu jsme... Tahle myšlenka mě nahlodává od příjezdu, a tohle tedy neulehčuje.. Ten tajemný úsměv je jako třešnička. Jestli se Akiko-san snaží, abych dneska nemohl díky víru myšlenek spát, daří se mu. "Sem do zahrady jsem nešel jen pro pročiištění vlastních myšlenek.." Přiznávám v odpovědi na otázku. Doufal jsem, že tu Takehito-san bude. Na moment se zadívám znovu na oblohu. "Samozřejmě mě zaujal výstup s violoncellem a harfou. Příjemně potěšilo, že se někdo odvážil na něco netradičního. Miluji netradiční věci.."

Sound - 31. května 2009 22:25
	soukromá zpráva od Sound pro Přizná, že nepřišel do zahrady jen tak. "Já vím. Cením si toho." Usměju se znova stejně tajemně. Přizná, že se mu líbí ty netradiční věci. "Líbilo se mi, jak si zvolili nástroje. Minimálně tím zaujali a upoutali pozornost." Přiznám a usmívám se. Má v tomhle pravdu.

Morita Asuka - 31. května 2009 22:42
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro "A o upoutání pozoronosti tady jde, ne?" Ohlédnu se na něho než pokračuji v pomalé chůzi. "Většina vypadá, že má spoustu zkušeností a ví, jak se tohle hraje.." Poškrábu se krátce na čele, než pokračuji. "Vůbec mě nenapadlo se kvůli tomuhle oblékat, česat a malovat. Nevím moc, jak to choodí.."

Sound - 31. května 2009 23:39
	soukromá zpráva od Sound pro Usměju se a přikývnu. "Ano to jde. Musíte upoutat mou pozornost." Usměju se na něj mile. "To ano. Spoust má zkušenosti a umí hrát velice dobře, ale jsou tu i tací, kteří toho moc neumí a jen se vytahujou." Řeknu zase své zkušenosti.

Morita Asuka - 01. června 2009 10:49
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro "Hai, pár takových jsem si všiml, ale doopravdy jen pár.." Zadívám se krátce na na svůj stín, který se před námi zformoval díky záři měsíce a novém vhodném úhlu naší chůze. "Cítím se tu trošku..mimo. Ale to není nic neobvyklého."

Sound - 01. června 2009 21:20
	soukromá zpráva od Sound pro "Pravda je, že je od sebe nejde vždycky oddělit pozvat jen jedny." Řeknu tiše i když asi nemusí být úplně jasné, co tím myslím. Přizná, že se cítí trochu mimo. Zadívám se na něj. "Čím to je? Doufám, že si snad nemyslíš, že jsi v něčem horší než osttní. To přece nejsi. dostl si pozvánku, ne?" Tvářím se trochu překvapeně.

Yoru - 01. června 2009 23:36
	soukromá zpráva od Yoru pro Dojdu do svojeho pokoje, chvíli si jen tak píšu hudbu. Nakonec mě napadne pustit si do pokoje trochu čerstvého vzduchu. Otevřu dveře a vykouknu. Uvidím Yuita. Tiše se zasměju a potom se potichu vytratím a k jeho pokoji. Opatrně vlezu dovnitř a potom se k němu nakloním. "Jak to, že nespíš?" Zašeptám mu tiše do ouška.

Yuito - 01. června 2009 23:48
	soukromá zpráva od Yuito pro Otočím se na něj s tím nejděsivějším pohledem, který umím a který snad i existuje. Chvilku mlčím. "Vyděsil jsi mě,"špitnu a zrudnu. "C...co tu děláš?"překvapeně se ho zeptám.

Yoru - 01. června 2009 23:52
	soukromá zpráva od Yoru pro Když se na mě otočí, skoro se ho leknu. Ale ovládnu to. Zřejmě mečekal že to budu já, protože hned potom zčervená. "Omlouvám se. To jsem nechtěl. Jen jsem se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku. Když jsme odcházel, spal jsi totiž takže jsem si nebyl úplně jistý." Přiznám a potom ho obejmu a nechám ho o sebe opřít.

Yuito - 01. června 2009 23:56
	soukromá zpráva od Yuito pro Jen přikývnu, že rozumím a opřu se o něj. "Myslíš...,"zašeptám a těkavě se rozhlédnu poté stiším ještě více hlas, "Myslíš, že by .... ža by jsi mne mohl políbit jako odpoledne?" Jsem rudý až za ušima a mám kslopenou hlavu. Bojím se jeho reakce.

Yoru - 02. června 2009 00:01
	soukromá zpráva od Yoru pro Yuito se opře a tak ho zlehka hladím po vlasech. Vypadá to, že se chce na něco zeptat, tak se k šněmu skloním. Požádá mě o polibek. Trochu mě o překvapí. Ale mile. Posunu se k němu blíže a zlehka mu nadzvednu bradu. "Jistě, že bych mohl...." Usměju se tiše a potom se už k němu pomlau přiblížím, aby se znova nelekl a políbím ho. Zlehka a krátce.

Morita Asuka - 04. června 2009 01:10

soukromá zpráva od Morita Asuka pro V duchu pozvednu obočí, ale navenek nedávám ve tváři nic najevo. Jako obvykle. "Neřekl jste teď, že je někdy těžké od sebe oddělit ty, kteří doopravdy umí a ty, kteří se jen vytahují?" Znovu vzhlédnu k měsící. "Asi jsem Vás nepochopil, Matsumoto-san." Krátce se omdlčím. "Dostal jsem pozvánku, ano, a ta sama o sobě přidává na sebědůvěře, ale ne vždy to stačí. Nejsem na tom sice tak zle jako Takehito-san, ale on jen skvěle dokazuje, že jsme tu všichni tak moc různí..." Pokrčím rameny. "Chvílemi si tu připadám jako školák, kterého někdo pustil do zákulisí..."

Sound - 05. června 2009 20:20

soukromá zpráva od Sound pro Po Asukově otázce se tak trochu zarazím. Ale nedám to najevo jinak než krátkým trhnutím. potom krátce zamávám zápěstím v lehkém gestu, které spíš vypadá jako bych zaháněl otázku. "Mě si moc nevšímej. Ani já někdy nechápu, co to říkám." Snažím se ho uklidnit a trochu rozpačitě se usměju. "Na druhou stranu...ani se tvému pocitu moc nedivím. Jsi ještě mladý a skupinu si asi neměl. A někteří co tu jsou jsou už i docela známí hudebníci. Třeba Akai-san. Má už něco za sebou. Ale i tak si myslím, že je třeba se snažit a nevzdávat se." Usměju se na něj. Žel, jak se tak snažím vykouzlit neodolatelný úsměv, přišlápnu ti kimono. Je to jen zlehka, ale i to stačí, abych se natáhl na cestičku jak široký, tak dlouhý. Začnu se zvedat, aby mé ponížení netrvalo tak dlouho a tiše si přitom stěžuju na bolest.

Morita Asuka - 05. června 2009 20:29

soukromá zpráva od Morita Asuka pro "Vzdávat se určitě nehodlám, Akiko-san." Odpovím ihned. "Jen ani nečekám přehnaně mnoho." A s těmi slovy se na Akika zadívám, zrovna včas, abych zachytil jeho úsměv. Nestihnu ale zachytit samotného Akika, který si přišlápne své nádherné kimono a není dost blízko mě. Rozšíří se mi jemně zorničky a ihned, automaticky, se snažím upadlému pomoci vstát na nohy. "Jste v pořádku, Akiko-san?"

Sound - 05. června 2009 20:48
	soukromá zpráva od Sound pro Asuka mi potvrdí to, že se nechce vzdát. Přikývnu. Ale odpovědět už mu nestačím. Je však hned u mě a pomáhá mi na nohy. Chytnu se jeho ruky a s vděčností jeho pomoc příjmu. "Já...snad ano. Díky moc. Jen koleno mám asi trochu obité." Řeknu tiše a zlehka se za něj chytnu. Zaštípe to a tak tiše syknu.

Morita Asuka - 05. června 2009 20:57
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro Nechám Akika, ať mě využije jako opory a pozorně ho i přes jeho slova zhlédnu od hlavy k patě, jestli se mu něco nestalo. A opravdu, u kolene ma kimono trochu zašpiněné, jistě se tam řádně uhodil. Sykne, což upoutá mou pozornost. Asi bychoms e na to měli podívat, jestli to tak bolí, Akiko-san. Vypadne ze mě dřív, než mi v podstatě dojde, co říkám.

Sound - 05. června 2009 21:03
	soukromá zpráva od Sound pro Všimu si, jak si mě Asuka prohlídne. "Jen...trochu to štípe." Přiznám tiše po pravdě. "Tam po cestičce, kousek za tím keřem je lavička." Řeknu tiše a opatrně se ho chytnu, jak hledám oporu.

Morita Asuka - 05. června 2009 21:14
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro Přikývnu na Akikova slova a krátce se zamyslím. Špatně se mu i stojí a máme jít až k té lavičce? "Dobrá..tak se na to tam..podíváme." Mluvím pomalu, protože přemýšlím. Nakonec se nadechnu a bez zeptání vyzvihnu Akika k sobě do náruče a zamířím s ním kolem keříku k laviččce. Bude to přecijen nejrychlejší..

Sound - 05. června 2009 21:19
	soukromá zpráva od Sound pro Příkývnu jeho slovům. Z ničeho nic mě ale Asuka vezme do náruče. Trochu se leknu a poplašeně se ho chytnu kolem krku. Vím, že jsem lehký a koleno mě štípe, tak ani moc neprotestuju. Dojdeme k lavičce. "Domo." Řeknu tiše a lehce zčervenám. Nechám ho ať mě posadí na lavičku a nebráním se ani když mi bude muset rozhalit kimono.

Morita Asuka - 05. června 2009 21:30

soukromá zpráva od Morita Asuka pro Citím, jak sebou Akiko lehce trhne a chytne se mě kolem krku a cítím i sebe, jak mi jemně zrůžoví tváře, když mi plně dojde, co to dělám. Posadím Akika na lavičku a na moment se zastavím, ale když nijak neprotestuje ale ani sám nic nedělá, pomůžu mu s kimonem, abych se k jeho poraněné noze dostal. Na koleni se už pod odřeninou formuje velká tmavá modřina. "Bude to potřeba vyčistit.."

Sound - 05. června 2009 21:35
	soukromá zpráva od Sound pro Když si uvědomím, že tu sedím před hezkým klukem v kimonu rozhaleném až do půli stehna, bez dřeváčku a on si prohlíží moje koleno, zrudnu jako nějáká školačka. "Hai." Špitnu tiše na souhlas s jeho názorem ohledně ošetření. "Mo-Morita-san? Omlouvám se...že vám působí problémy." Řeknu tiše a zadívám je kousek mimo.

Morita Asuka - 05. června 2009 21:44
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro Dochází mi, že tu sedím před svým sličným hostitelem, kterého jsem tu svlékl do půli stehen a prohlížím si jeho koleno, a tváře mi zrůžoví o to víc. Problémy..? Ozvu se stejně tiše a vyhledám Akikovi tvář, i když on se dívá jinam. Čekám, až na mě pohlédne.

Sound - 05. června 2009 22:35
	soukromá zpráva od Sound pro Asuka zopakuje moje poslední slovo. Tiše sklopím pohled do klína a přikývnu. "Hai..." Znovu souhlasím. "Já jen...že se o mě musíte teď takhle starat." Řeknu tiše a pomalu, rudým pohledem se na něj podívám.

Morita Asuka - 05. června 2009 22:41
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro Navzdoru své obvyklé bezvýraznosti se nyní pousměju. "Tohle nejsou žádné problémy, Akiko-san. Raději mi řekněte, kde je tu nejblíže nějaká voda, kterou bych to mohl vyčistit." A s tím vstanu, ale dál na něho shlížím dolů.

Sound - 05. června 2009 22:47
	soukromá zpráva od Sound pro Zadívám se na něj nahoru, jak vstane. "No je tu kousek pramen. Tedy asi tak třicet metrů po cestně a za velkým kamenem s lucernou musíte sejít z chodníku a už kousek od tama je pramen s potůčkem." Řeknu tiše a je vidět, že to tu znám. "Ale není to daleko? Třeba by stačilo vyčistit to až v domě." Řeknu tiše, nechci ho tak moc otěžovat.

Yuito - 07. června 2009 14:35
	soukromá zpráva od Yuito pro Přivřu oči a zrudnu. Je to tak příjemné... Ale polibek skončí příliš rychle na to, abych byl šťastný. Mírně otevřu oči, ale jsem stále rudý. Mírně ho pohladím po tváři,, ale mám co dělat, aby mi opět nevystříkla krev z nosu.

Yoru - 07. června 2009 20:17
	soukromá zpráva od Yoru pro Když polibek ukončím, potevře oči a pothladí mě. Usměju se na něj a chvíli ho pozoruju. Nevypadá to, že by se chystal omdlet či krvácet a tak ho políbím znova. Tentokrát je polibek delšía i o něco vášnivější.

Yuito - 07. června 2009 23:19
	soukromá zpráva od Yuito pro Naprosto zrudnu a pokouším se polibek oplácet. Cítím, jakmi v nose praská žilka, ale naštěstí je to jen pocit. Motá se mi hlava. Je to tak příjemné. Příjemnější než hudba... Tedy skoro. Jsem naprosto rudý a mám pocit, že mi i vystoupala teplota. Přesto nehodlám skončit a vjedu mu prsty do vlasů.

Yoru - 08. června 2009 22:34
	soukromá zpráva od Yoru pro Cítím, jak mi polibek oplácí a tak pokračuju dál a nepřestávám. Nevypadá to, že by omdléval či krvácel, ale i přes to se snažím být opatrný. Cítím, je rudý díky tomu, jak mu buší srdce. Ucítím jeho prsty ve vlasech a znova přitisknu své rty více na ty jeho.

Morita Asuka - 11. června 2009 16:10
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro Poslechnu si Akikova slova a lehce svraštím obočí. "Dobrá..." Odpovím nakonec a během momentu držím Akika znovu v náručí. "Voda z potůčku by nemusela být nejlepší, raději se o to postaráme v domě." A bez dalšího zdržování se zahradou rozejdu zpět ke vchodu do Matsumotova paláce.

Sound - 11. června 2009 16:25
	soukromá zpráva od Sound pro Asuka se mračí. Po chvíli už jsem zase v jeho náruči. Znova se cho chytnu kolem krku a zčervenám. "Hai..." Šeptnu tiše, po jeho slovech a bez protestů se nechám odnést. Po chvíli zabořím své črvené tváře do jeho oblečení.

Morita Asuka - 11. června 2009 16:37
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro Trvá mi to tak dobrou polovičku celé cesty do síně, kde se dnes pořádala vystoupení a předtím večeře, než mi dojde, co to zase dělám a jak to asi vypadá. Hlavně nikoho nepotkat a bude to dobré... Projdu s Akikem v náručí branou do sídla a mlčky pokračujeme chodbou a naše cesta je naštěstí nikým nerušena a usadím ho na měkkou podušku u stěny.

Sound - 29. června 2009 17:40
	soukromá zpráva od Sound pro Morita mě nese zpátky do domu a tak se k němu lehce tisknu a přitom mé tváře neztrácí rudý nádech. Donese mě do síně. "Arigato." Zašeptám tiše a usměju se na něj. "Já...asi bych měl jít do svojeho pokoje, si to ošetřit." Usměju se na něj tiše, ještě pořád červený.

Tai - 29. června 2009 23:41

soukromá zpráva od Tai pro Vrátím se z haly a otevřu okna. Zadívám se ven a usměji se. V hlavě mám spousty nápadů a tak zasednu k počítači a skládám. Skončím dost pozdě v noci, nebo spíš je to už ráno, protože je po půlnoci. Měl bych jít spát, ale nemůžu. Potřebuji se projít, abych potom mohl spát. Zadívám se z okna a vypadá to, že venku už nikdo není. A tak vyrazím ven, ovšem jdu poslepu, abych nikoho nevzbudil. A tak se stane, že zabloudím a motám se tam, kde bych neměl. Nijak to neřeším a postupuji dál.

Kyuketsuki - 29. června 2009 23:51

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Procházím se po tichém nočmín hradu. Zrovna uvažuju, že si zajdu pro něco do kuchyně. Najednou dole v chodbách někoho potkám. Jen kousek od kuchyně. Stačí mi jeden pohled a dojde mi, že není z persnálu, ale je to host. "Můžu něják pomoct?" Zeptám se ho tiše, protože mi příjde, že zabloudil. Stojím ještě několik metrů od něj, ale prostě jsem se k němu nechtěl jen tak přikrást. Akiko mi kladl na srdce, že je zatím nemám děsit, tak se snažím.

Tai - 29. června 2009 23:59

soukromá zpráva od Tai pro Zaslechnu hlas za sebou a skoro se mi zastaví dech. Na krku se mi postaví chloupky a pomalu se otočím. Za mnou je postava, drží se stranou a o to víc se na ní dívám. " Asi jsem trochu zabloudil....chtěl jsem se jít projít,ale nějak jsem potmě nenašel východ." přiznám a vykročím k postavě. Nebojím se jí, spíš mě láká jí poznat blíž. příjdu si jako motýl, co ho láká květina, tajemná květina. ! A vy jste kdo?" zeptám se potichu a prohlížím si ho. Ještě jsem ho tu neviděl.

Kyuketsuki - 30. června 2009 00:03

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Řekne mi to, co jsem si myslel a to, že zabloudil. Docela mile se na něj usměju. Vzápětí se mě zeptá, kdo vlastně jsem. "Představování můžeme nechat na později. Raději mi řekni, jestli máš hlad. Jsme kousek od kuchyně, kam jsme zrovna šel. Tam si na mě můžeš i posvítit. Takže jestli chceš, zvu tě na noční svačinku." Usměju se a výjdu mu naproti, jak jde blíže ke mě.

Tai - 30. června 2009 00:09

soukromá zpráva od Tai pro Jak vykročí i on směrem ke mě, sám se zarazím a dívám se na něj. Uhnu pohledem do kouta a zamyslím se. " No....je pravda, že bych něco málo...i snědl...a pokud mi tam řekneš své jméno, rád tvé pozvání příjmu." usměji se přátelsky a počkám až mě dojde. Otočím se tak, abych šel jeho směrem a postupuji vedle něj, chvilkama za ním, když nečekaně zatočí. Přitom ho nenápadně poočku pozoruji. Kdo to je? Co tu dělá? Takto večer.....třeba má hlad...a nebo taky skládá? No třeba jen nemohl spát...škoda...ale i tak, aspon poznám někoho dalšího.

Kyuketsuki - 30. června 2009 00:25

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Příjme moje pozvání pod podmínkou, že mu v kuchyni řeknu své jméno. Usměju se na něj a jen tiše přikývnu. Poom ho vedu jen kousek chodbou, kdy jednou zahneme a potom vejdu do jedněch dveří a zavřu za náma. "Tak rožínám. aby tě potom neboleli oči." Upozorním ho a rozsvítím. "Jak jsem slíbil. Moje jméno je Kyuuketsuki. Těší mě Laiyi. Máš rád kuřecí sendwiche? Zrovna jsem na jeden dostal chuť, tak klidně připravím i tobě." Usměju se na něj, ale to už vytahuju věci z ledničky, rovnám si je na pracovní stůl a potom dojdu pro dvě bagety.

Tai - 30. června 2009 00:29

soukromá zpráva od Tai pro Jdu za ním a jak vejdeme do místnosti, zavřu oči a jak rozsvítí, pomalu oči otevřu. Zadívám se na něj a prohlížím si ho. Kyuuketsuki....to musí být nějaká přezdívka....nebo...ne..to je směšný....určitě si na to jen hraje...a já ...myslel. maličko a tiše si povzdychnu a skloním od něj pohled. Zarazím se po vyslovení mého jména a zase se na něj podívám. " odkud mě znáš?Já se nepředstavil......a jo, klidně si dám.....Kyuuketsuki...to...to je nějaká přezdívka? Jako mám já svojí?" zeptám se a zírám na něj, jak si připravuje svačinku a vlastně i pro mě.

Kyuketsuki - 30. června 2009 00:45

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Nechám ho, ať si mě prohlídne. Já už ho viděl, on mě ještě ne. Trochu tajemně se usměju, když se mě zeptá na to jak znám jeho jméno. "No možností ho zjistit jsem měl více než dost. Nezapomeň na dnešní večer." Usměju se na něj a odhalím zašpičatělé zuby. Když se mě zeptá jestli je jméno, co jsem mu řekl jen přezdívka, usměju se ještě tajemněji než prvně. "Kdo ví." Řeknu jen tiše a potom se znova věnuju přípravě sandwichů. Nebo spíše obložených baget. Ale to je stejně jídlo jako jídlo a tohle je ještě tak podobné. Dodělám poslední úpravy a potom donesu ke stolku co stojí u stěny dva talířky na každém je překrojená bageta. "Co si dáš k pití?" Zeptám se mezitím co se hrabu v ledničce a hledám svůj vychlazený čaj, který by tu někde měl být..

Tai - 30. června 2009 06:33

soukromá zpráva od Tai pro Po jeho připomínce, že jsem měl večer výstup mi dojde, jak se chovám blbě a že už hledám záhadu všude. Posmutním a jen se jakoby rozhlédnu po kuchyni. " Máš pravdu....naše jména nejsou tajemství...neviděl jsem tě tam, ale bylo tam tolik lidí, že by bylo spíš zvláštní, kdybych tě viděl." a očima se zase k němu přesunu, ovšem už se na něj dívám tak trochu zklamaně. Na to, zda je to jméno či přezdívka se jen zasměje a tak už to neřeším. Už ti vážně hrabe...měl by jsi přestat číst ty romány....to je jasný, že je to jen přezdívka...každý by to chtěl být, ale skutečného neuvidí nikdo a nebo jen pár vyvolených a to já nejsem.....měl bych se najíst a jít spát. Přinese talíř s bagetou a tak si ho vemu a posadím se ke stolu. " To je jedno, já piji všechno." a zadívám se na bagetu. " Vypadá to dobře.....ty tu žiješ s Akikem?A nebo jsi přijel jako my, ale co vím, tak ty jsi nevystupoval...to bych si tě pamatoval." hovořím s ním jako by to byl kdokoliv jiný. Přátelským tonem, přesto je v tom znát trocha odtažitosti. Nemůžu si pomoci, očima ho pozoruji.

Morita Asuka - 30. června 2009 14:11
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro Zarazím se, krátce, než mi dojde, že má Akiko samozřejmě pravdu. Proč jsem ho nesl sem a nezeptal se rovnou, kde je jeho pokoj? "Pravda.." Někdo by se teď asi nervózně poškrábal na hlavě a zasmál, ale já jen bez varování znovu popadnu Akika do náručí a vykročím znovu ke dveřím. "Kudy..?"

Sound - 30. června 2009 17:24
	soukromá zpráva od Sound pro Asuka mi dá zapravdu a já se na něj jen tázavě podívám. Potom mě však hned vezme do náruče a ptá se mě, kudy do mojeho pokoje. "Já...já...je to čtvrté patro...ale je to daleko. Já zvládnu jít, když mi pomůžeš. Nemusíš mě celou dobu nést." Vykoktám ze sebe opět celý rudý, protože je to opravu dost schodů až nahoru.

Kyuketsuki - 30. června 2009 17:37

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Příjde mi zklamaný a potom začne rozumovat, že mě tam nikde neviděl no a tak dál. Usměju se na něj a přisednu si k němu. "No...ani si mě tam vidět nemohl. Ale tohle bych být tebou už nechal. Možná se to dozvíš a ani to nebude dlouho trvat." Usměju se na něj povzbudivě. "Příjdeš mi trochu zklamaný. Doufám, že to není tím, že Kyuuketsuki je jen můj nick. Co ty víš, proč ho mám?" Usměju se na něj oním záhadným způsobem. Prý pije všechno a tak přikývnu. Vytáhnu svůj vychlazený čaj a potom najdu dvě skleničky a naliju jak sobě, tak jemu. "Díky, snažil jsem se. Takové věci umím docela slušně připravit. Jak jen to říct. Teď bydlím s Akikem, ale přijel jsem na jeho pzvání, jen jinak než vy. Ale opravdu si myslím, že na to sám brzo příjdeš." Znova se na něj usměju a potom se zakousnu do bagety.

Tai - 30. června 2009 17:51

soukromá zpráva od Tai pro Přisedne se si a usmívá se na mě, a já sám se na něj mírně usmívám. " Ale kdepak...je to tvůj nick a každý má svůj názor a důvod, proč ho má..já taky...proč bych z toho měl být zklamaný?" divím se, a už jen proto, že nechci, aby to Kyuuketsuki věděl a nějak to rozebíral. Nerad sám sebe rozebírám s cizími lidmi a on je cizí. Pustím se do bagety a olíznu se. " Opravdu je to dobré...díky...no třeba nám o tobě něco Akiko řekne zítra...jak bude vyhlašovat ty, co prošli...snad tam budu taky.....ale věřím, že jo..jsem přece jen v hudbě dobrý, třeba na skládání." a zase se zakousnu do bagety. " Jak dlouho tu vůbec jsi? Ty bydlíš v kterém pokoji?" dál se zajímám o věci kolem něj, ale spíš věci neosobního charakteru, abych nebyl vlezlý.

Kyuketsuki - 30. června 2009 18:10

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Usměju se, když tvrdí, že není zklamaný. "No jen se ptám. Už pár lidí bylo zklamaných z toho, že nejsem jako můj nick." Řeknu mu důvod, jak mě to vůbec napadlo. Pochválí mi bagetu a já se usměju a přikývnu. "Kdo ví. Ale třeba to tak bude. No co se týká tebe...myslím, že jak síám říkáš, opravdu ti to jde. Tedy alespoň z toho, co jsem zatím slyšel." Souhlasím s jeho názorem, že je dobrý. "Jsem tu asi měsíc. A bydlím ve čtvrtém patře." Usměju se na něj a po chvíli je půlka bagety ve mě.

Tai - 30. června 2009 18:27

soukromá zpráva od Tai pro Trefí hřebíček na hlavičku a tak se na něj otočím a zrudnu. " Pár lidí...no....to je televizí a tak." a raději pohledem uhnu. A já jsem další takový debil...né..jen musím se naučit rozeznávat realitu od fantazie a někdy je to tak těžký. a raději se zakousnu do bagety. Zbystřím, až přizná, kde bydlí. " Ale tam...my tam nesmíme...jak to, že ty tam jsi? Co je tam, že se tam nesmí a nebo to je kvůli tomu, že si tě už Akika vybral a mezi námi ještě ne?" hádám, proč on tam být může a my ne.

Kyuketsuki - 30. června 2009 18:40

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Přikývnu na jeho doměnku. "Asi to tak bude. ale zase nemůžu říct, že by mi ten zájem zase moc vadil. A spoustě lidí se líbí moje zuby." Zasměju se a potom se zazubím. "No...řeknu ti to tak. Nejsem na stejné úrovni jako vy. Znám se s akikem už léta a jsem tu sice tvůli tady tohohle humuku, ale spíše abych Akikovi pomohl v rozhodování. Ale to je všechno co ti k tomu řeknu. Navíc, akikovi se zřejmě líbí moje společnost, protože někdy ho mám opravdu blízko." Usměju se trochu tajemně. Chci spíše potrápit jeho představivost a zjistit, co mi na tohle řekne.

Tai - 30. června 2009 22:33

soukromá zpráva od Tai pro Přikývnu. " Jo, viděl jsem obchod, kde si to nechávají nadšenci udělat...ale ten nejspíš znáš...no ..sluší ti, ale já radši pravý než umělý." řeknu jen na jeho poznámku o zájmu. Poslouchám, jak je to mezi ním a Akikem a přikývnu na souhlas. " Jasný..takže ty a Akiko mezi sebou něco máte....více než jen přátelství..no doufám, že se vám oběma budu líbit a budu moci hrát...zda mezi sebou budete dělat fanservisy i v soukromí...já vám to vyčítat nebudu." poznamenám a dokoušu bagetu, vypiji pití. Pomalu vstanu. " Asi bych měl jít,nejspíš máš ještě práci s Akikem....pozdravuj ho." a poamlu se otočím k odchodu.

Kyuketsuki - 30. června 2009 22:44

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Lai v klidu řekne že mám umělé zuby. Chvíli na něj koukám, ale potom se začnu smát. "To ne...tyhle jsou pravé. Kdyby ses na ně pořádně kouknul vidíš to. A taky by ti to řekl každý zubař co by si je prohlídnul." Namítnu, ale usmívám se. Nevypadá to, že by mi to vadilo. Okomentuje můj vztah s Akikem a potom dojí a chce odejít. Rychle vstanu a chytnu ho za ruku. chvíli jen tak stojím a nevím co říct. "Iie...Akiko je jen můj blízký kamarád. Blízký, ale pořád jenom kamarád." Zadívám se na něj a říkám to tak naléhavě, že by se zdálo, že mi záleží na tom aby si Lai nemyslel to, co si myslí teď.

Tai - 30. června 2009 23:09

soukromá zpráva od Tai pro Jak řekne, že jsou pravý, trochu mi zaskočí, přesto jen více skloním pohled k zemi. Ne....to nemůže být..sám řekl, že je to jen nick...no jo..někdo má blány, on má zuby....to se stává.....tak aspon už vím, proč má ten nick. snažím se uklidnit a nenechat rozjet svojí fantazii. Jak vstanu, je rychle u mě a chytne mě.Zastavím se a automaticky se otočím a podívám na Kyuuketsukiho. Hovoří tak naléhavě, že mi to nedá, abych se proti němu nepostavil a nepřistoupil blíž. " Jistě....dobře....já...asi je fajn mít blízkýho kamaráda." zadívám se na jeho zuby. " Máš štěstí....už chápu tvojí přezdívku..mít to co ty, asi bych si jí dal taky." přiznám a tentokrát se neotočím od něj, ale stále se na něj dívám. Je mi zvláštně, mrazí mě a přesto se od něj nedokáži odtrhnout.

Kyuketsuki - 30. června 2009 23:33
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Když ho držím dokonce příjde blíže, ale nevytrhne ruku. "Opravdu..opravdu už chceš jít? Nemám tě doprovodit? Trefíš zpátky?" Ptám se ho tiše, protože opravdu nechci aby jen tak odešel.

Tai - 30. června 2009 23:40
	soukromá zpráva od Tai pro Ani nepomyslím na to, že bych se mu vytrhnul. Nějakým zvláštním způsobem ve mě nebudí strach. Skoro to vypadá, že nechce, abych už šel. "No asi...asi bych netrefil hned, ale tak časem jo a nebo k ránu....já nemusím...a nebo můžeš jít se mnou a můžeš být se mnou ještě chvili v pokoji...stejně mám dojem, že to zítra zaspím. " zasměji se, protože tento pocit mám oprávněný.

Kyuketsuki - 30. června 2009 23:48
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Z toho co řekl si nejsem jistý jestli by byl za mojí společnost rád nebo ne. "Tak...chtěl by si abych tě doprovodil nebo ne?" Zeptám se nakonec přímo a může poznat, že jsem tak trochu zmatený.

Tai - 30. června 2009 23:52

soukromá zpráva od Tai pro Vypadá to, že jsem ho popletl a tak sklopím oči a mírně zrudnu. " Budu rád....ale nebudu tě nutit." přiznám a ted se mu do očí pohlédnout neodvážím. Místo toho trochu ustoupím, ale stále netrhám ruku a tak mě stále drží. " Já vím, že je to jen přezdívka...jen....mám rád lidi, co se o to zajímají a ty...třeba by jsme našli společnou řeč...jinou než je jen hudba." přiznám tiše , je pro mě nezvyklé se takto svěřovat někomu cizímu, ale mám dojem, že on to nerozkecá.

Kyuketsuki - 01. července 2009 00:32

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Zlehka se usměju."Už jsem se ti přece nabídnul. Nebudu svou nabídku rušit." Souhlasím tiše s tím, že ho doprovodím. Svěří se potom, že má rád lidi co se zjímají o upíry. Usměju se na něj a znova odhalím zoubky. "Možná toho máme společného ještě více. Ale i za tohle jsem vděčný." Kývnu hlavou a potom, jak ho stále držím, nádobí nechám stát a vedu ho ven. Přitom nezapomenu zhasnout. Docela chvíli nic nevidí, protože je teď kolem zhasnuto a nikde nejsou okna. Pořád ho zlehka držím za ruku a vedu ho za sebou. "Takže k tobě do pokoje? Třetí patro, že?" Zeptám se tiše abych věděl jistě, že chce jít tam.

Tai - 01. července 2009 06:48

soukromá zpráva od Tai pro Znova se usměje a tak se opatrně zadívám na zuby, jeho slova mě zarazí. "Jak to myslíš.....více?" zeptám se opatrně, protože on občas hovoří, jako by věděl více než jsem mu řekl. Zhasne a tak chvili nevidím. Na moment se zarazím a více mu stisknu ruku, i přes krátkou známost mu důvěřuji a nechám se vést. " Ano....do třetího....ano, do mého pokoje, pokud ti to nevadí....a nebo zda je tu nějaký salonek...ale pokud tam usnu, tak bych nerad, aby mě tam pak našli ostatní." přiznám, proč chci do svého pokoje.

Kyuketsuki - 01. července 2009 11:26

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Usměju se na něj. "já nevím, jen mě to tak napadlo." Řeknu tiše a znova se usměju. Když řekne, že klidně můžeme jít i jinam, ale že tam nechce usnout zarazím se. "Takže kdybych ti řekl, že bych tě tam nenechat usnout, nebo že by tě tam ráno nikdo nenašel, kdyby si usnul, tak by si chtěl jít i jinde?" Zeptám se tiše a zadívám se na něj. Už jsme ve vstupní hale a tu už na mě vidí.

Tai - 01. července 2009 11:39

soukromá zpráva od Tai pro Postupujeme po tmě a tak se stále pevně držím Kyuketsukiho. Pak zajdeme do vstupní haly a zde je trochu světla a tak se zastavím a otočím se na něj. " Jistě....nebojím se s tebou jít někam jinam....jen celý den jsem na nohou a do ted jsem skládal a tak je možné, že usnu. I kdybych nechtěl a pak vysvětlovat, proč jsem usnul mimo svůj pokoj, ....je mi to nepříjemný. Pokud by jsi to nějak zařídil, můžeme i tam, kam chceš ty. Stejně vedeš, i když odtud bych už možná do pokoje trefil." přiznám, že se raději nechám odvést a jen stále se ho držím za ruku a i ve světle ho nepouštím.

Kyuketsuki - 01. července 2009 11:49
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Zamylsím se na moment. "Napadá tě ějáké místo kam by si chtěl jít? Říkal jsi třeba salonek, chceš tam?" Zeptám se ho tiše, ale to už ho vedu po schodech aýž do čtvrtého patra.

Tai - 01. července 2009 11:57
	soukromá zpráva od Tai pro Pokračujeme dál a přejdeme třetí patro a jsem ve čtvrtém, kam správně nemůžeme. " No já nevím...kde tu co je..a kde by bylo příjemné jen tak posedět....a tady je nějaká zajímavá místnost...a nebo mě vedeš k sobě?" zeptám se přímo a maličko se usměji, protože ta představa mě baví.Pokračuji vedle něj a dívám se na něj, se zájmem si ho prohlížím.

Morita Asuka - 01. července 2009 13:20
	soukromá zpráva od Morita Asuka pro "Akiko-san.." Shlédnu nešenému do tváře a jemně přimhouřím oči. "Bude mnohem snazší a rychlejší, když vás tam donesu. Zvládnu to, donesl jsem vás sem ze zahrady, nemusíte se bát.." Nejdu však hned dál, vrátí s emi azse trocha taktu a vyčkávám na Akikovu odpověď, než cokoliv dělám.

Tai - 01. července 2009 18:23

soukromá zpráva od Tai pro Pokračujeme a jak se ho zeptám, kam mě vede, vysvětlí mi, že jdeme né k němu, ale k Akikovi. Zarazím se a zadívám se na něj. " A nebude to Akikovi vadit...přece jen jdeme do jeho.....soukromého pokoje." poznamenám, ale pak se zase rozejdu. Vejdeme do místnosti, kde jsou tmavě rudé závěsy a spousta stolečků a taky poštářků. " Wau...to jsem vůbec nečekal, že tady něco takového bude....teda....budeš mě muset hodně hlídat, abych neusnul." napadne mě při pohledu na množství toho příjemně měkkého. Pak se posadím k jednomu prázdnému stolečku a dívám se , zda si přisedne ke mě. "Co si myslíš, že máme ještě společné, kromě zájem o fantasy, zvláště o upíry?" hovořím s ním přímo, ani nevím proč a přitom jakoby poutal můj pohled nějakým magnetem.

Kyuketsuki - 01. července 2009 18:24

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Jak jsme ve čtvrtém patře, zeptá se jestli ho vedu k sobě. Na okamžik se zastavím a zamyslím se. "Ne...u mě je binec. Vezmu tě do jednoho z Akikových soukromých pokojů. Používá ho na čaj." Řeknu nakonec tiše a zabočím chodbou doleva a potom odhrnu jedny šoupačky. Místnost má tmavě rudé stěny s několika tapisériemi a spoustou závěsů. Na zemi je spousta podušek a několik různých stolečků. Některé jsou s květinami a soškami, menší jsou prázdné zřejmě na čaj.

Kyuketsuki - 01. července 2009 19:00

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Tiše se zasměju. "No celé jeho patro je soukromé. Ale jsme kamarádi, on to pochopí. Navíc už spí." Vysvětlím tiše. "No přivedl jsem tě tady hlavně aby nevadilo, kdyby si usnul." Řeknu po pravdě. Posadím se k němu a potom ho tiše pozoruju až dokud mi nepoloží otázku. "No co třeba...třeba naši smůlu v hudební branži. Stejně jako ty nemůžu pořád najít tu správnou skupinu. I když já jich zřejmě už vystřídal více. No a nebo to, že jsme oba romantici." Usměju se na něj a potom se pohodlně opřu. "Nedáš si víno?" Zeptám se ho tiše.

Tai - 01. července 2009 19:24

soukromá zpráva od Tai pro Kyuketsuki má pravdu, protože Akiko už nejspíš taky spí, jako většina lidí zde. Pozoruje mě do doby, než mu položím otázku a on odpoví. Dívám se na něj a usměji se. " No...já už jsem pár kapel taky vystřídal, ale stále to nebylo ono.....snad ted budu mít více štěstí.....a romantik, to jsem někdy...teda, jak se u tebe projevuje romantická nálada?" zajímám se a jak nabídne víno, přikývnu. " Dám si rád, mám rád červené." přiznám a zase se na něj usměji.

Kyuketsuki - 01. července 2009 19:49

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Na moemnt se zvednu a potom zpoza jednoo závěsu vtáhnu dvě skleničky a láhev červeného vína. Otevřu láhev a oběma nám naliju. "Moje romantická nálada? No ač na to někdy nevypadám jsem romantický skoro pořád. Protě docela často je chovám jako aristokraté kdysi dávno." Vysvětlím to a potom pozvednu skleničku. "Připijeme si? Na tvůj úspěch?" Zeptám se tiše a znova odhalím zuby.

Tai - 01. července 2009 20:05

soukromá zpráva od Tai pro Jen se podivím, jak vytáhne láhev a dvě skleničky. Musím si pročistit oči, abych se přesvědčil, že už nespím. Zasměji se na jeho odpověd. " Jako ty máš rád starou evropskou šlechtu? Čímpak tě zaujala?" zeptám se a nechám si nalít. Vemu skleničku a usměji se. " Ne, na náš úspěch." ipravím ho a pak si připijeme. Podívám se na značku vína a pochvalně pokývu hlavou. " Sem asi vodíš návštěvy často, když tu máš tak dobré víno a nebo to je Akika?" moje otázky jsou celkem nevybíravé, ale to ted neřeším.

Kyuketsuki - 01. července 2009 20:28

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Zeptá se mě na šlechtu a to mě do jisté míry potěší. "No...jde o to, že část mojí krve je ta jejich modrá." Usměju se i když trochu tajemně. No jo...byli to mojí předci i když to nevysvětluje, moje chování. Změní můj přípitek. "Dobře. Na náš úspěch." Usměju se a přiťuknu si s ním. Na otázku ohledně návštěv zakroutím hlavou. "To ne. Jen jsem si vynutil aby měl Akiko zásobu archivního vína jinak nepřijedu." Vysvětlím mu a krátce se zasměju.

Tai - 01. července 2009 20:35

soukromá zpráva od Tai pro Přizná, že je částečně šlechtic a já na něj zírám jako na něco, co vidím poprvý v životě, což vlastně vidím. " Ty jsi pravý šlechtic...nebo poboček? teda...no hádám, že krev máš červenou, i když rodově modrou." zasměji se a tím připoutá mojí pozornost ještě více. Na otázku ohledně vína se zasměje a přizná, že víno byla podmínka. Posmutním. " Ty asi máš hodně rád víno...že? ....Teda, ono se říká, že jedna sklenička neuškodí...ale ty asi nebudeš jen u jedné skleničky,co?" a trochu se odtáhnu. Víno mám rád, ale alkoholiky ne.

Kyuketsuki - 01. července 2009 21:04

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Usměju se a přikývnu. "No...moje matka byla šlechtična, takže jsem napůl ale pravý." Vysvětlím, že opravdu nejsem nějáký levoboček, ale pocházím z přímé řady šlechticů. Lai posmutní a odloží skleničku. Jen jí zlehka pozvednu a podám mu jí zpátky. "Neboj, neopiju tě tu a ani já se nebudu opíjet. Jsem jen člověk, o má rád archivní víno a dobrou společnost. Nejlépe tedy archivní víno v dobré společnosti. Nejsem ochlasta. Navíc jsem tu už déle než vy. A Akiko si se mnou občas rád dá lehvinku vína." Vysvětlím mu s úsměvem a lehce ho pohladím po ruce.

Tai - 01. července 2009 21:12
	soukromá zpráva od Tai pro Podá mi zpátky skleničku a vysvětlí, že není alkoholik, ale jen se rád napije v dobré společnosti. Dívám se na něj a jak mě pohladí po ruce, zrudnu a ruku stáhnu. Chytnu se skleničky a dívám se do vína. " Takže mě považuješ za dobrou společnost....a nebojíš se, že se ve mě zklamaš...přece jsi mě potkal zmateného a ve tmě." opatrně se na něj podívám.

Kyuketsuki - 01. července 2009 21:30

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Usměju se na něj a upiju vína. "Kdybych tě nepovažoval za dobrou společnost tak bych tě jen odvedl do haly, když jsem tě našel jak se motáš po chodbách. Podle mě jsi tady jeden z mála s kým bych si mohl víno tak dobře vychutnat. Ačkoliv ano jsou tu i jiní. Al teď jsem tu s tebou a jsem za to rád, že mám tu možnost." Řeknu tiše jako to beru a znova se povzbudivě usměju.

Tai - 01. července 2009 21:36
	soukromá zpráva od Tai pro Znova se na mě usměje a přitom vnímám jeho slova. " Tak to beru jako poctu, že jsi mě vzal sem a nenechal v chodbě." a upiji trochu vína. " To víno je dobré, trochu trpčí, ale výrazné. .....a čteš nějaké knížky a nebo jen hraješ...na co vůbec hraješ?" zeptám se ho a už se na něj zase dívám. Nemůžu přijít na to, proč mě tak moc přitahuje ten jeho pohled.

Sound - 01. července 2009 23:46
	soukromá zpráva od Sound pro Přesvědčuje mě, že mě zvládne donést až nahoru. Tiše přikývnu. "Hai...jen nechci působit moc nepříjemností. Ale moc děkuji." Řeknu tiše a usměju se na něj. Potom se ho chytnu kolem krku a opřu hlavu o jeho rameno.

Kyuketsuki - 02. července 2009 13:30

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Okomentuje víno a já se musím potěšeně usmát. "Vidím že i ty se vyznáš." Řeknu tiše a je vidět, že mě to těší. Zeptá se mě na knížky a na co vlastně hraju. "Jo, někdy si něco přečtu. Dobrá kniha a dobré víno se k sobě hodí. Ale většinou čtu spíše historické věci. No a občas taky dobré fantasy, ale v tím jsem vybíravý." Zamyslím se na moment co se týká knížek. "Jinak hraju na kytaru a taky píšu. A co ty? Co rád čteš?" Zeptám se a znovu upiju vína.

Tai - 02. července 2009 20:07

soukromá zpráva od Tai pro Poslouchám ho a jen zírám uvnitř se moc divím, jak jsme si podobný. Zrudnu a raději se napiji trochu vína. " No já čtu hlavně fantasy...teda...temnou a né moc tu romantickou......a taky historické filmy, co se týče záhad a tajemna." přiznám a opatrně se na něj podívám. Proč...proč mě tak přitahuje..nechápu..vždyt je tak podobný jako já...stejný..tak..co se to? divím se, ale najevo nechci nic dát. " Jinak co dělám v muzice, to jsi nejspíše slyšel. Skládám hodně často, ale je to převážně na mojí hudbu a tak pro některé skupiny moje hudba je jaksi nereálná." přiznám a upiji vína. Fascinují mě jeho oči, jeho zuby a vždy po chvili zase uhnu očima.

Kyuketsuki - 02. července 2009 22:23

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Přizná, že rád čte fantasy a tajemné historické knížky. "Teda...vidíš. Jsme si docela dost podobní." Usměju se na něj vesele. Sleduju ho, jak se na mě dívá. Vím, že se dívá, ale nic neříkám. Přikývnu a vycením na něj zuby. "Líbí se mi tvoje hudby. Nebo alespoň to co jsem slyšel. Ale bylo to více než jen to, co si dneska večer hrál." Doliju nám oběma skleničku. "Jestli chceš, můžeš se tu klidně natáhnout a odpočívat. Mě to nebude vadit." Usměju se na něj a přisunu se k němu blíže.

Tai - 02. července 2009 22:43

soukromá zpráva od Tai pro Ještě více vycení zuby a tak se zadívám jinam. Poslouchám a zrudnu. " Tobě se to líbí.....a více..co více než jen to dneska...ty jsi mě slyšel i někdy předtím a nebo...chceš mě někdy slyšet?" zeptám se a zadívám se na něj. Přisune se a dovolí mi, že se můžu natáhnout. Rozhlídnu se a přikývnu. Jak to řekne, uvědomím si mírnou únavu a zívnu. Pak se natáhnu , položím hlavu na poštář a dívám se na něj zezdola a oči se mi v této poloze dost přivírají. " můžu takto...i když to je asi dost k tobě neslušný." zeptám se pro jistotu.

Kyuketsuki - 02. července 2009 22:54

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Přikývnu a tiše se zasměju. "Jistě, že se mi to líbí. Kdyby se mi to nelíbilo neříkám to. A rád bych si od tebe poslechnul i něco více. Slyšel jsem něco od tvé předchozí skupiny." Prozradím mu a znova se napiju vína. Lai se natáhne a já zakroutím hlavou. "To je dobré. Nemusíš se tu chovat tak upjatě. Přece kdyby mi to vadilo ani ti to nenabízím." Zasměju se tiše. Po chvíli ho začnu zlehka hladit po vlasech. Musím říct, že se mi opravdu líbí. Je roztomilý.

Tai - 02. července 2009 23:09

soukromá zpráva od Tai pro Jak přizná mojí předchozí kapelu, zírám na něj. " Ty jsi slyšel i mojí předchozí? Jak to?....ty....hodně jste se zajímali o lidi, co jste si sem pozvali?" zeptám se z leže. Začne mě hladit po vlasech. Otevřu oči a zadívám se na něj, ale já jsem rudý a tak pohled zase sklopím. Líbí se mi to a tak ho nechám, přitom se napiji vína. " Mohl bych si já tebe...někdy poslechnout a nebo tvojí bývalou kapelu?" ptám se a mé oči se pomalu zavírají, jak je mi to příjemný.

Kyuketsuki - 03. července 2009 17:48
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Podrbu se trochu rozpačitě ve vlasech. "No jo...něco málo jsem slyšel." Usměju se a zazubím. Na moment se na mě podívá, zrudne, ale potom zase sklopí pohled. Jen se uculím a dál ho zlehka hladím. "Klidně ti někdy něco zahraju. Ale já obyčejně nehraju. Ani netuším jestli mám vůbec nějáké nahrávky s kapelou." Přiznám, pokrčím rameny, ale v hlazení pokračuju.

Tai - 03. července 2009 19:05

soukromá zpráva od Tai pro Přizná, že moc nahrávek s kapelou nemá a to mě zarazí. " Ty nejsi jako...hudebník, člen kapely? Já myslel, že hraješ na kytaru.....tak co v kapele děláš? ....Jako rád bych si tě poslechnul...ber to jako kompromis, protože ty jsi mě slyšel a já tebe ne." otevřu oči a přitom se na něj usmívám. Nechám se hladit a zívnu. Ačkoliv se mi nechce, přece jen v této pozici ten spánek přichází častěji, ale já se bráním a nechci. Dokonce se k němu ještě přisunu.

Kyuketsuki - 03. července 2009 21:13
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Lai se zarazí nad tím, že nemám moc nahrávek se skupinou. Pokrčím rameny. "Hudebník jsem ve volném čase. Moje práce je jiná. Však uvidíš zítra." Usměju se na něj a Zlehka a krátce ho pohladím po tváři. "Ale já ti rád něco zahraju. Klidně jen pro tebe." Nabídnu mu a usměju se. Nechám ho ať se ke mě přitulí a jen mu zajedu hloub do vlasů a nepřestávám ho hladit.

Tai - 03. července 2009 22:06

soukromá zpráva od Tai pro Vnímám jeho slova, ale dochází mi to později a později. " Jiný ...jiná práce....copak ty děláš....jo, pokud se tam objevíš, budu rád......a konečně objevím velké tajemství, co jsi zač....ve skupině." dodám, protože plno věcí mi o sobě prozradil. Jak mě pohladí po tváři, zrudnu a více přitisknu víčka. Pak ho nechám, at mě více hladí ve vlasech a já se postupně dostanu k němu naklín a nechám se hladit. Ani nevím, proč, protože tohle normálně nedělám. Asi je to jeho aurou a nebo mým vyčerpáním a touhou na chvili nebýt sám. " To budu rád....rád si tě poslechnu...i třeba s soukromí.....jen..dneska bych ti nemohl věnovat tolik pozornosti, kolik si zasloužíš.....a já bych.....chtěl...víš, že je to příjemné, co děláš....já....se omlouvám, jen....tohle.....nevím, co se to děje...ale je mi to příjemné." hovořím z polospánku.

Kyuketsuki - 03. července 2009 22:32

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Znova se na něj vesele zazubím. "Počkej si do rána." Znova ho pohladím. Netrvá to dlouho a leží mi v klíně. Po chvíli mi začne vysvětlovat, že tohle normálně nedělá ale že mu to příjde strašně příjemné. A tak roztomile to ze sebe koktá jak skoro spí. "To jsem rád, že ti to příjde jako příjemné. Má to být příjemné. Klidně to budu dělat dál, když se ti to tak líbí." Zašeptám tiše a znova ho zlehka pohladím po tváři. Dál ho něžně hladím a nechávám ho odpočívat v mojem klínu.

Tai - 03. července 2009 22:39

soukromá zpráva od Tai pro Znova mi řekne, at jsem trpělivý a počkám si do rána, jen se zasměji. Ležím mu v klíně a on mi tvrdí, že to dělá rád. Otočím se na něj a zadívám se. " Rád....tak to je dobře....já bych....tohle rád taky dělal....nebo nechal...nemám komu.....doma jsem akorád s počítačem...ten to neumí......já...chtěl bych...abych u toho mohl..usnout a ....nemůžu usnout, protože....však víš...zítra..bych zaspal tvé.....vyhlášení..co jsi...to nemůžu připustit." hovořím a zase zívnu.

Kyuketsuki - 03. července 2009 22:49
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Musím se usmívt, když mluví o tom, jak nemůže usnout. Je opravdu tak kawaii. "Jen klidně spi. Neboj se že by zaspal. Co kdybych ti slíbil, že na tebe počkám a neřeknu to dříve než tam budeš." Nabídnu mu aby se nemusel bát, že zaspí a prospal se. Potom se skloním a zlehka ho políbím na čelo. "Klidně dál odpočívej." Zašeptám tiše a ani teď ho nepřestávám hladit.

Tai - 03. července 2009 23:01

soukromá zpráva od Tai pro Dostanu nabídku slibu a tak se na něj zadívám a přikývnu, přitom dlouze mrknu. " Ano....to by bylo dobře, opravdu nechci o tvé vystoupení a představení se všem přijít." dívám se ,ajak se sklání a dostanu pusu na čelo. Okamžitě rudnu a na moment nemůžu dýchat, krev se mi více rozproudí. " Dobře.....asi ti tu ..usnu....teda...já stále hovořím...jako...bych byl vybraný...ale to ještě není..jistý." zase hovořím v polospánku a oči se mi pomalu zavíráají, až se dívám na něj, ale oči mám zavřený.

Kyuketsuki - 03. července 2009 23:16
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Tiše přikývnu, když přistoupí na slib. "Hai. Tak já ti to tedy slibuju." Zašeptám tiše a znovu se na něj usměju. Znova se tiše zasměju nad jeho řečma a nad tím, jak moc roztomilý takhle je. "Jen se prospi." Zašeptám mu tiše do ouška a potom se skloním. "Budu tě tu hlídat." Usměju se na něj a znova ho začnu něžně hladit.

Tai - 03. července 2009 23:26
	soukromá zpráva od Tai pro Slíbí mi to a já mám najednou ten zvláštní, dobrý pocit, protože ted vím, že on sliby plní. Zašeptá mi do ucha, at klidně spím a skloní se s tím, že mě bude hlídat. " Hai.....tak..já ti věřím...že budeš...opravdu....že mě uhlídáš....a dodržíš slovo.....a já...neuvidí mě.....jak spím." hovořím a unava se dostává do mého hlasu i do toho, že zívám častěji.

Kyuketsuki - 03. července 2009 23:35
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Něžně ho hladím po vlasech a přikývnu. "Hai...nikdo neuvidí tvojí spící tvář. Jen já." Zašeptám mu tiše do ouška a znova ho zlehka políbím ho vlasů.

Tai - 03. července 2009 23:41
	soukromá zpráva od Tai pro Jeho slova jsou tak příjemná, že si zívnu a jak mě políbí, vydechnu a přitulím se k jeho břichu. Pak už jen ležím, ani neodpovídám a jen se k němu tisknu, občas otvírám rty, ale hlas nevyjde a opravdu za chvili spím. Přitom se Kyuketsukiho držím a jednou rukou ho před upadnutím do hlubokého spánku, obejmu.

Yuito - 05. července 2009 18:16

soukromá zpráva od Yuito pro Je to příjemné. Příjemnější než cokoli jiného. Kromě hudby samozejmě. Cítím jak mé tělo poléhá horko a jak se mi příjemně motá hlava. Přivírám oči a mám skoro mžitky před očima. Cítím teplo jeho těla... A... a také něco trochu jiného. Zrudnu a odtrhnu se od něj. Trochu vyděšeně se dívám, protože cítím zvláštní tlak v rozkroku, který jsem často cítil, když jsem dospíval.

Yoru - 08. července 2009 22:14
	soukromá zpráva od Yoru pro Tisknu ho k sobě a líbám. Po chvíli se ale ode mě odtrhne a zrudne. Překvapeně se na něj podívám. "Co se děje? Udělal jsem něco špatně?" Zeptám se tiše.

Yuito - 08. července 2009 22:43
	soukromá zpráva od Yuito pro "I-iiiieee~,"dostane se ze mě. Jsem zaražený, celý rudý a čekám až ten pocit odezní. Snad to z pod toho kimona není vidět.... A pak se mi opět spustí krev z nosu. Kso... Zakloním pohotově hlavu a přitisknu si kapesníček k čichometru.

Yoru - 08. července 2009 22:56
	soukromá zpráva od Yoru pro Yuito řekne že se nic neděje a potom mu začne téct krev z nosu. Zlehka se ho dotknu na rameni. "Gomen ne. Už zase kvůli mě krvácíš. Asi...neměl bych to tak přehánět." Řeknu tiše a posmutním.

Yuito - 08. července 2009 23:04
	soukromá zpráva od Yuito pro "Iiiie! Ne.. to totiž... je to příjemné... já jen....,"začnu poněkud zmatkovat, "Totiž víš.... víš jde o to...,"zrudnu, "jde o to... že něco takového... vůbec... ne-neznám...... to celé... vůbec..." Jsem neskonale rudý, až mám mžitky před očima, které se mi od slz mírně zalesknou. Mně sex nebo polibek nikdy nic neříkal.

Yoru - 08. července 2009 23:33
	soukromá zpráva od Yoru pro Tiše koktá svou dopověď. Jen ho zlehka pohladím po rudých tvářích. "Hai...já to chápu. Proto říkám, že bych to neměl moc přehánět." Řeknu tiše a potom ho zezadu zlehka obejmu. "Měl by sis odpočinout. Mám tu ještě zůstat nebo už chceš abych šel?" Zeptá se ho znova tiše a zlehka ho políbím do vlasů.

Yuito - 08. července 2009 23:37
	soukromá zpráva od Yuito pro "Zů...zůstaň tu prosím," dostanu ze sebe a dám mu opravdu něžný polibek na rty. Takový, že se sotva dotknu jeho rtů. "Je to totiž... příjemné...,"mírně se usměji a zlehka vydechnu.

Yoru - 08. července 2009 23:48
	soukromá zpráva od Yoru pro Chce abych s ním zůstal a potom mě sám od sebe políbí na rty. Je to jen lehký polibek. Jen se mě zlehounka dotkne rty. Zčervenám. Je to asi první polibek co dal on mí. Překvapí mě to. "Rád s tebou zůstanu. Jestli...jestli chceš můžu tě třeba hladit. To je taky příjemné." Navrhnu tiše.

Yuito - 08. července 2009 23:54
	soukromá zpráva od Yuito pro Nejprve nechápavě zamrkám. Poté ale zrudnu a přikývnu. Natisknu se více na něj. Je tak krásné cítit jeho teplo. Vlastně jsme se skoro modlil, aby tenhle okamžik nikdy neskončil.

Yoru - 09. července 2009 00:28
	soukromá zpráva od Yoru pro Přitisknu si ho k sobě když souhlasí. Nechám ho opřít se o mě. Zlehka ho začnu hladit po vlasech a po pažích, ale nikde jinde. Necchi aby si o mě myslel že jsme úchyl. "Jak se ti to líbí? Je to příjemné.?" Zeptám se tiše a jen zlehka ho políbím do vlasů.

Yuito - 09. července 2009 00:47
	soukromá zpráva od Yuito pro Jen celý rudý přikývnu. Cítím, jak se mi opět rozbušilo srdce a jak opět začíná stoupat tlak v mém rozkroku. O to zrudnu ještě víc a mírně sebou cuknu. Ale už nic neříkám. Jeh zavřu oči a vychutnávám si jeho doteky. Takhle s emne ještě nikdo nedotýkal a je to opravdu velice.... velice příjemné.

Yoru - 09. července 2009 01:00
	soukromá zpráva od Yoru pro Když sebou cukne na moment se zarazím. "V pořádku?" Zeptám se tiše a pohladím ho po tváři.Potom ho ale znova něžně začnu hladit. "Když budeš už unavený, jen řekni. Klidně tě uložím a budu tě hladit ještě dokud neusneš." Nabídnu mu a usměju se na něj.

Yuito - 09. července 2009 01:06
	soukromá zpráva od Yuito pro Trochu nejistě přikývnu. Náhle prudce otevřu oči a zároveň s nimi chytím jeho zápěstí. Vše prudce a nečekaně. možná jsem ho tím vyděsil... Pak ale zasněně přivřu oči a vložím jeho dlaň pod kimono na hrudi tam, kde mám srdce a mírně na něj vypoulím oči: "Taky... Taky ti takhle bije?" Zeptám se celý rudý.

Yoru - 09. července 2009 01:11

soukromá zpráva od Yoru pro Trochu mě překvapí jeho reakce a to jak mě chytne za ruku a položí si jí na hruď. Trochu zčervenám, ale zaměřím se na tlukot jeho srdce. Potom se usměju a zlehka ho políbím do vlasů. Na to chytnu jeho ruku a položím si jí na svojí hruď, kde může cítit, jak moje srdce bije rychleji než obvykle. "Hai...protože se mi tu líbí jeden moc krásný a roztomilý kluk. A já mám teď možnost se ho dotýkat a jemu se moje jemné doteky líbí. A to je víc než bych si mohl přát. Tak jsem šťastný a moje srdce bije takhle." Přiznám tiše a druhou rukou ho pohladím po vlasech.

Yuito - 09. července 2009 01:17
	soukromá zpráva od Yuito pro Zrudnu ještě víc a popotáhnu krev v nose. Poté se mi oči zaplní slzami. "Víš... to...,"vykápnou mi slzy a trochu vyděšeně se dívám. Neplakal jsme tak dlouho a štěštím už vůbec... "T...To je to nejkrásnější co mi kdy kdo řekl... v... celém ... mém životě...,"pronesu plačky.

Yoru - 09. července 2009 01:29
	soukromá zpráva od Yoru pro Když promluví, slyším že pláče. Otočím si ho k sobě. Zároveň si ho ale přitisknu ještě o něco blíže. "Yuito-chan...jestli budeš mít zájem, dokážu ti říct i jiné krásné věci. Ale to bude chtít čas. Ale jsem rád, protože doufám, že pláčeš štěstím." Zašeptám tiše ale i přes to, že můj názor je, že slzy štěstí jsou povelené, začnu mu je lehce utírat.

Yuito - 09. července 2009 01:32
	soukromá zpráva od Yuito pro Přitulím se k němu blíž a schoulím se do klubíčka v jeho náručí. Je tam krásně. Teplo a bezpečno. A tak netrvá dlouho, že zavřu oči a začnu pomalu usínat. Je krásné vnímat jeho teplo. Po celou dobu mlčím, až nakonec usnu.

Yoru - 09. července 2009 01:40
	soukromá zpráva od Yoru pro Už nic neřekne a já ho nechám. Nechám ho ať se stulí do klubíčka, jak je mu to zřejmě příjemné. Přitom ho dál hladím po vlasech. Po paži už ne abych ho nerušil. Když usne přenesu ho na futon a už jenom přikraju, sám si lehnu na zem vedle ně. Přece jen bych k němu na futon nešel, příjde mi to moc troufané.

Yuito - 09. července 2009 17:36

soukromá zpráva od Yuito pro Otevřu oči a prudce se posadím. Už zase... Mám velice neklidný spánek. Trpím prakticky nespavostí. To by ostatně vysvětlovalo, proč jsem schopný usnout kdykoliv a kdekoliv. Trochu se zadívám do tmy, abych se rezkoukal. Musím zrudnout a usmát se, když vedle sebe uvidím Yorua. Svléknu si dvě vrstvy kimona, abych měl na sobě jen tu spodní, kratší, aby se mi kdyžtak spalo lépe. Ale nějak nemám na spánek ani pomyšlení. Posadím se na futom na nohy a pozoruji ho. Poměrně dlouho. Nakonec natáhnu ruku a začnu si jemně hrát s jeho vlasy.

Yoru - 09. července 2009 23:57
	soukromá zpráva od Yoru pro Usnu až chvíli potom co se na Yuita dívám. Dost dlouhou chvíli. Ale neví o tom, tak jsem docela klidný. Nevzbudím se když vstane. Ani když se mě dotkne. Ale trochu se pohnu. I ve spánku však trochu zčervenám. Avšak po chvíli hlazení, pomalu otevřu oči a zadívám se na to, kdo se mě tak krásně dotýká. Yuito-chan. Tiše a spokojeně vydechnu a oči znova přivřu.

Yuito - 10. července 2009 00:20
	soukromá zpráva od Yuito pro "Gomenne!"vyhrknu, vypoulím oči a odtáhnu ruku, "gomenne...já..já jsem tě asi vzbudil...,"zrudnu a sevřu si ruku, kterou jsou ho hladil, "trpím totiž... tak trochu nespavostí......" Trochu přivřu oči a zatřesu hlavou, aby se tam nedostaly vzpomínky na to, proč vlastně nemohu dlouze spát. Poté se na něj zase zadívám a sevřu Ita-chan.

Yoru - 10. července 2009 00:46
	soukromá zpráva od Yoru pro Přestane mě hladit a stáhne se. Pomalu se posadím abych ho nevylekal a usměju se. "To nic Yuito-chan. To je v pořádku. Mě to přece nevadí. Protože tak budu mít více času být s tebou a možnost tě uspat. Protože jsi ještě roztomilejší když spíš." Zašeptám tiše. Potom k němu natáhnu ruku a pohladím ho.

Yuito - 15. července 2009 15:25
	soukromá zpráva od Yuito pro "Roztomilejší?"nechápavě zamrkám a zrudnu. Mírně sklopím hlavu. Jsem jen v bílé spodní vrstvě kimona a sedím prakticky jako geisha. Popotáhnu, aby mi netekla krev.

Yoru - 17. července 2009 01:33
	soukromá zpráva od Yoru pro Zlehka ho obejmu a zase si ho o sebe opřu. "Hai...ale ty jsi pořád moc krásný." Řeknu tiše a zrudnu. "Chceš zase uspat, Yuito-chan?" Zeptám se tiše a znova ho začnu hladit.

Yuito - 19. července 2009 18:36
	soukromá zpráva od Yuito pro Krásný? Trochu překvapeně se na něj dívám a znovu nechápavě zamrkám. Poté jen přivřu oči, které se mezitím trošku zalejí slzami štěstí a něžně ho políbím na rty. "Zaleží na tom, jak mne chceš uspávat... cítím se pln energie...,"špitnu tiše.

Yoru - 19. července 2009 18:57
	soukromá zpráva od Yoru pro Přivře oči a příjde mi tak opravdu moc krásný. Dostanu od něj polibek na rty a zčervenám pod ním. "Myslel jsem, že tak jak předtím. Ale jestli se ti spát nechce, tak to netuším jak. Máš snad nějáké přání?" Usměju se na něj a políbím ho na tvář.

Yuito - 19. července 2009 19:23
	soukromá zpráva od Yuito pro Ucítím opět to známé vzrušení. Zrudnu ještě víc. "chci...,"začnu tiše, skoro neslyšně špitat, "chci... větší polibek..." Možná i víc než polibek.. možná jsem se zbláznil. Ne - určitě.

Yoru - 19. července 2009 19:30
	soukromá zpráva od Yoru pro Přiblížím se k němu, abych slyšel jeho přání, protože šeptá opravdu potichu. "Tak to se nedá dělat nic jiného než ti ho dát...ale kdyby se ti to nelíbilo, jen mě odžduchni, ano? Přestanu." Řeknu tiše a pohladím ho. Potom se j němu nakloním a políbím ho po francouzském způsobu, ale něžně a jemně. Přitom dávám pozor na jeho reakce.

Yuito - 19. července 2009 19:38
	soukromá zpráva od Yuito pro Přikývnu. Neskonale se mi rozbuší srdce. Je to tak příjemné... Vytečou mi slzy z očí. Odpovídám mu na jeho polibek, poté začnu líbat o něco rychleji než on. Líbí s emi ten pocit, kdy člověku létají motýli v břiše ze samého vzrušení a radosti.

Yoru - 19. července 2009 19:56
	soukromá zpráva od Yoru pro Yuito mï začne oplácet polibek a líbá ještě vášnivěji než já. Přitisknu si ho k sobě více a potom ho pomalu začnu pokládat zpátky na futon. Přitom ho stále něžně líbám a začnu ho i hladit po vlasech.

Yuito - 19. července 2009 20:23

soukromá zpráva od Yuito pro Je mi neskonalé horko. Mé srdce pracuje jako nikdy předtím. Položí mne na futon, což docela přivítám, protože se mi už trochu začala motat hlava. Ale tak zvláštně příjemně. Začne mne hladit po vlasech. Cítím, jak se čím dál tím víc vzrušuji a začínám skoro proklínat, že jsem si sundal ty vrstvy kimona a nechal jenom tu spodní. Bílou... Protože... protože se stydím. Ale snažím se na to nemyslet. Obejmu jeho ramena.

Yoru - 19. července 2009 21:11
	soukromá zpráva od Yoru pro Obejme mě. Přitáhnu se k němu blíže a rukou sjedu až na jeho boky, kde ho zlehka hladím. Něžjně ho však dál líbám, ale když cítím, že mu dochází dech, polibek přeruším. Zlehka ho začnu líbat na tvář. "V pořádku Yuito-chan? Líbí se ti to?" Zeptám se tiše a dál ho něžně líbám a hladím.

Yuito - 19. července 2009 21:46
	soukromá zpráva od Yuito pro Co to je za otázku? Naprosto zrudnu (jakobych už tak nebyl dost rudý) a přikývnu: "H-hai." Snažím se mu oplácet jeho polibky, ale jsem v tomhle více než nezkušený... Jeho doteky... jsou prostě příjemné. Něžné a pomalé. Laskavé.

Yoru - 19. července 2009 21:52
	soukromá zpráva od Yoru pro Yuito přikývne, zřejmě je mu to příjemné. Usměju se a políbím ho zlehka na rty. "Jsi tak nádherný..." Zašeptám mu tiše do ouška, pohladím ho po vlasech až na tvář a potom mu znova věnuji políbek. Stejně něžný, pomalý a jemný jako předtím.

Yuito - 19. července 2009 22:08
	soukromá zpráva od Yuito pro Uvádí mne do rozpaků, při kterých skoro omdlívám. Oplácím mu polibek. Více se zapojuji, protože vím, že mi to jde už lépe. "Já...,"promluvím po chvilce, "Měl jsi už někdy.. totiž... měl jsi už někdy ... takhle.. chlapce?" Vím, je to hloupá otázka. Ale bojím se, že se svojí nezkušeností ztrapním.

Yoru - 19. července 2009 22:30

soukromá zpráva od Yoru pro Oplácí mi políbení. Je to tak zvláštně vášnívé a zároveň tak nevinné. Když se na moment polibek přeruší Yuito mi položí otázku. Překvapila mě i když jsem jí čekal. Ale s ním je všechno tak zvláštní. Zčervenám a usměju se na něj. "Hai...ale...nikdy nebyl...nebylo to takové...žádný nebyl jako ty...necítil jsem to co k tobě..." Zašeptám tiše a sám se trochu zastydím po tom, co jsem přiznal své city. Nebo alespoň naznčil. Znova ho pohladím a dám mu pusu na tvář. Potom se ale zarazím. "Yuito-chan...já...nemyslíš teď na to, že ne? Protože...je...je to...trochu brzo...protože...tě mám asi rád..." Přitnám nakonec a zrudnu už úplně. Ještě jsem totiž nikomu neřekl.

Yuito - 19. července 2009 22:40

soukromá zpráva od Yuito pro "Uuu~uum~~,"dostane se ze mě místo slov a rychle se posadím, protože mi z nosu skoro vytryskne krev. Rychle nahmatám kapesníček, ale to už se z mého bílého kimona stane ita kimono potřísněné krví. "Gomenneeee~~,"dostane se ze mě skoro plačky, protože jsem totálně zruinoval ten moment. Ale snad mu také dojde, že mi není lhostejný, když se od něj nechám líbat a tak... Naprosto zrudnu.

Yoru - 19. července 2009 22:56

soukromá zpráva od Yoru pro Znovu mu vystříkne krev z nosu. Rychle mi podám kapesník a přiložím mu ho k nosu. "Tím se netrap." Usměju se a pohladím ho. Vezmu ho do náruše a zakloním mu hlavu. Nechám ho přitom se o mě opírat. Nezlobím se. Sám to považuju za úspěch. Když jsme se poznali, skoro jsem ho ani nemohl chytnou za ruku aby nekrvácel. Teď už mě i sám políbil a nestalo se mu to. Ne moment se nad tím zasním a tak na něj koukám a usmívám se. Zlehkah hohladím a držím mu kapesníček dokud je to třeba. "Nechceš se dojít převléct? Nebudu se dívat." Usměju se na něj. Rovnou bych mu to kimono vypral.

Yuito - 19. července 2009 23:03
	soukromá zpráva od Yuito pro "To je dobrý,"pokrčím rameny co se týče kimona, "Takhle s emi to líbí," mluvím nezjištně. Hladí men a drží kapesníček u nosu. Přivírám oči a skoro bych vrněl jako kočka. nakonec ovšem zavřu oči uplně a podaří se mi usnout.

Yoru - 19. července 2009 23:32
	soukromá zpráva od Yoru pro "Tak to necháme takto." Usměju se tiše a dál ho něžně hladím. Zlehka po vlasech, občas i po tváři a taky ho něžně škrábu ve vlasech. Nakonec mi usne v náruči. Chvíli ho pozoruju a nakonec ho opatrně položím na futon, přikryju a sám si lehnu vedle něj. Držím ho za ruku a dokud neudnu něžně ho po ní hladím.

Yuito - 20. července 2009 16:10

soukromá zpráva od Yuito pro Znovu se propudím. Nevím po jaké době nebo tak. Zdálo s emi to jako chvilka. Naskočí mi husina. Ucítím, jak mne kdosi drží za ruku a tak se otočím, ale můj oddych patří Yoru-sanovi. Zrudnu a mírně se vyvléknu z jeho ruky. Pomalu, abych ho neprobudil. Obléknu si na sebe kimono a vyjdu na terázku. Pohltí mne dech berouc záře vycházejícího slunce. Usadím se tam jako geiša a sleduji jej.

Yoru - 20. července 2009 22:10
	soukromá zpráva od Yoru pro Probudím se a docela mě překvapí ta oslepující záře kolem. Vypadá to,ž e slunce zrovna vyšlo. Uvidím proti tomu ohnivému kotouči nějákou siluletu. "Yuito-chan..." Vydechnu tiše a potom se zase položím a snažím se trochu probrat. "Dobré ráno." Usměju se na něj o chvíli později a posadím se hned vedle.

Yuito - 20. července 2009 22:12
	soukromá zpráva od Yuito pro "Ohayo,"odpovím mu s úsměvem a položím si hlavu na jeho rameno. Mé rudé tváře jsou naštěstí v té záři k nerozpoznání. "Gomenne, pokud jsem tě probudil,"trochu starostlivě se od něj odtrhnu a podívám se na něj.

Yoru - 20. července 2009 22:24
	soukromá zpráva od Yoru pro Položí si hlavu na mé rameno a já se usměju, jak mě to potěší. "To je v pořádku. Neprobudil jsi mě. Dneska je nádherný východ slunce, že ano?" Usměju se na něj. Potom ho vezmu za ruku a zlehka ho na ní políbím.

Kyuketsuki - 20. července 2009 22:31
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Celou noc ho pozoruju, jak spí a já sám ani oka nezamhouřím. Ráno ho začnu něžně hladit a tiše šeptat slova na probuzení. "Lai-chan...je ráno...vstávej..." Usmívám se a potom se skloním a zlehka ho políbím na rty.

Tai - 21. července 2009 11:19

soukromá zpráva od Tai pro Spím dlouho a ani mi nedojde, kde jsem usnul. Ve snu slyším hlas, co mě volá a říká, že mám vstávat. Nechápu a ve snu se rozhlížím, kdo mi to tu říká. Po chvili začnu procitat a tak vnímám polibek na rty, ale jsem tak rozespalý, že mi to nedochází. "Hai....." zašeptám a otvírám oči, jsem rozespalý a dívám se na Kyuketsukiho. " Já.....usnul?" zeptám se, jako by nedocházelo, že je už ráno.

Yuito - 21. července 2009 18:16
	soukromá zpráva od Yuito pro Přikývnu. "Neznám tolik východů slunce...,"ne tolik příjemných. Políbí mi ruku a já jenom zmateně zamrkám. Potom se na něj ale usměji, tkže vypadám jako panenka vystřižená z nějakého hororu. Urovnám své černé kimono s rudo-růžoými drobnými květy a opět sleduji východ slunce.

Yoru - 28. července 2009 11:26
	soukromá zpráva od Yoru pro Usměju se na něj, protože i on se usměje, jakkoliv to na moment vypadá hrůzostrašně. Ale on se mi líbí, takže já se ho přece bát nemusím. Znova se vrátí k pozorování západu slunce a tak jen zlehka chytím jeho ruku a druhou ho obejmu kolem pasu. Už nic neříkám, není třeba. Ale cítím se báječně. když můžu pozorovat východ slunce s tak krásným klukem.

Kyuketsuki - 28. července 2009 11:35
	soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Jeho chování mi příjde strašně roztomilé a tak se usmívám. "Už je ráno. Bude snídaně." Směju se na něj a pohladím ho po vlasech.

Tai - 28. července 2009 15:53

soukromá zpráva od Tai pro Jak mi sdělí, že je ráno, vystřelím na nohy. Stojím během pár minut a rozhlížím se kolem sebe. Ráno....já zaspal....já....neviděl mě tu nikdo...a ty....ty jsi tu byl se mnou celou dobu.....musím se převléknout a upravit....a....a..a." stojím s vytřeštěnýma očima a svírám si už tak rozcuchaný vlasy. " Já.....já usnul před tebou....Gomen ne....to....to je silně neslušné." pokloním se Kyuu a rudnu, protože jestli tu byl celou dobu, tak mě viděl spát .

Kyuketsuki - 05. srpna 2009 02:37

soukromá zpráva od Kyuketsuki pro Musím se zasmát nd jeho zmateným chováním. "To je v pořádku. Nenechal bych tě zaspat. Máš na všechno ještě dost času. Tak nespěchej. A přece jsem ti slíbil, že tě tu nikdo neuvidí, ne?" Usměju se a pomalu se postavím. Trochu u upraví vlasy a usměju se na něj. "Neomlouvej se. Musíš přece někdy spát. A řekl jsem ti, že klidně můžeš." Snažím se ho uklidnit a dojdu ke dveřím. "Navíc, jsem rád. Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl." Usměju se a výjdu ven, kde na něj počkám. Doprovodím ho, teď už mlčky k pokoji. "A prosím, neděs se, když se potkáme a budu se chovt jinak." Upozorním ho a odejdu.

Sound - 06. srpna 2009 21:37

Konečně nastane některými, tak toužebně očekávané ráno. Ne že by noc v paláci byla strašná, ale tohle ráno je počátek dne, který by mohl spoustu věcí změnit. Alespoň někteří v to doufají. Nicméně i tohle ráno začíná jako jiné rána v tomhle paláci...žel pro některé lidi bude zřejmě poslední. Snídaně je tak jako vždycky. Ale it u je cítit napjatá atmosféra, plná toužebného očekávaní i ubíjejících obav. To co váš ale čeká se dozvíte až po večeři. P.S. Ten kdo bude chtít posunout už k večeru, dejte mi vědět do diskuze nebo poštou ^^

Tai - 21. srpna 2009 22:38

soukromá zpráva od Tai pro Stojím, rudý hambou, celý zmatený, rozcuchaný. Jak se dotkne mých vlasů, ještě více se pokloním. " Gomen ne...to..to..to jsem nechtěl..chtěl jsem vydržet." přiznávám a následuji ho ke dveřím. Jak řekne, že nic krásnějšího neviděl, zrudnu snad i na palcích u nohou a hluboce se pokloním. "Arigatou......Kyuketsuki san." zašeptám v rozpacích a jdu z pokoje jak omámený. Tak následuji jeho kroky do mého pokoje, kde mě opustí. Podivím se nad jeho větou na rozloučenou, ale přikývnu. " Dobrá....nebudu se děsit...tak moc." a odejdu do svého pokoje.

Tai - 21. srpna 2009 22:42

Upravím se v pokoji, převléknu se do upravené yukaty, která působí jako výstřelek VK. Ještě se doladím učesem, nalakuji a upravím mírné líčení, než vyrazím na snídani.Posadím se ke stolu a vidím pohledy ostatních a napětí, co tu panuje, je cítit jako by to byla elektrika. Teda, tady jsou lidi napnutý.Taky doufám, že jse mto dostal.Ale více, ten večer. Kdo to byl?Proč tu není a co myslel tou poslední větou? Mé myšlenky se upírají jinam než na hudbu po celou dobu snídaně. Ovšem jak naplním břicho,atmosféra pronikne i mě do kostí a hlavy. No snad tu zůstanu.Chci tu zůstat.Umím hrát, já ano.A tvořit.Líbil jsem se, určitě jo.Nechají mě tu,plně v to doufám.Já jsem přece dobrý.Já tady chci zůstat. Modlím se v duchu pro přijetí.

Sound - 25. srpna 2009 21:55
	Je mi jedno, co jste dělali přes den, klidně si vymyslete co chcete. Oo Nastal večer. A hned po večeři jste vyzváni, aby jste v sále už zůstali.

Tai - 26. srpna 2009 18:04
	Den strávím nad písničkama, procházkou po parku a taky se zajdu podívat do postele, abych se trochu vyspal do večeře. Večeře je dobrá a taky už mám myšlenky jinde, protože jsem ho neviděl. Jak však jsme vyzváni, abychom zůstali v sále, probudí se ve mě zvědavost. Copak se asi bude dít? Že by se konečně něco stalo? Budeme hrát?Řekne se, proč jsme tu? Najdu si volné místo, a čekám, co se bude dít.

Yuito - 28. srpna 2009 18:38

Příští den byl zvláštní. Ačkoliv jsem tvrdě cvičil hraní, má mysl se nechala unášet jinam. K něžným Yoruovým polibkům. Přestanu hrát a pozoruji struny kota. Pohladím ho jemně bříšky prstů. Jak je to možné, že... že moje mysl bloudí tak jinam? Jak je možné, že nevnímám tolik okolí jako dříve, ačkoliv jsem ho vždycky nevnímal, jak možné... že si připadám tak lehký, tak ... naplněný tím zvláštním pocitem prapodivného štěstí. Ne - není to jako vyhrát soutěž. Je to docela jiné. Nakonec nastane večeře. Pokukuji po Yoruovi a mé tváře jsou nachově zbarvené. Ačkoliv je můj pohled stále děsivý. Nakonec tam máme zůstat. Jen tiše pozoruji okolí a čekám, co se bude dít.

Keiji - 16. září 2009 23:29

Celý následný den jsem strávil různě po zahradě a smiřoval se s tím, že mě včera někteří slyšeli a pro některé jsem jen nula, co před diváky nic nesvede. Nastane večer a večeře. Najím se a stále se rozhlížím. Nejradši bych jedl sám, ale to nesmím. Po večeři tam máme zůstat a tak tuším, že asi bude rozhodováno, kdo zůstane a kdo ne. Klepe se mi příbor v rukách a tak ho odložím a raději už sedím. Stejně se mi nervozitou stáhnul žaludek a bojuji s tím, abych už snědený nešel vrátit.

Sound - 27. září 2009 23:45
	Ruším jeskyni