Vypravěč - 01. února 2015 10:20

TO TU JEŠTĚ NEBYLO Svět je překrásný a dokonalý. Všude samá hodná bytost, krásná království, tajemné kouty se schválně nechávají na pokoji, rasy od sebe bydlí dostatečně daleko a navštěvují se ze známosti- ti co chtějí samozřejmě. Zdá se to jako úžasná idylka což? Ano. Ale záleží kdo se na to dívá. Pro dobrodruhy je tahle doba naprostou tragédií. A aby se neukousali nudou, musí udělat krok, který hned tak ještě někdo neudělal. Je totiž jedno místo...země kam směřuje úkolů stále dost a dost. Výběr úkolů je veliký! Za ta léta se tak hezky hromadily, protože....je nikdo nechtěl plnit. A důvod? Ta oblast je zemí šotků, gnómů, skřítků a šprýmařů a …kdo ví čeho ještě. Zoufalá doba hold vyžaduje i zoufalé činy. První výpravy dopadly tragicky. Po vrácení zpět do normálního světa ze sebe ženy dělaly muže, muži ženy, chytří se měnily na slintavce a blázny, králové najednou sloužily poddaným, milenci radši objímaly stromy a pářily se s koňmi.... A tak zkušenost řekla všem: Chceš-li v této zemi uchovati zdravého rozumu, jednej nerozumě a za svého spoludruha vyber rasu nenáviděnou. Tímto rozptýlením si možná rozum spíše uchováš. Než se ale na cestu dáš, potřebuješ Šotka tohoto světa znalého. Některým tato motivace byla málo. Nechat se připravit o rozum kvůli něčemu takovému? Dál svět okrádaly o plnění úkolů. Dokud se poctivý dobrodruzy nevzbouřily a nedaly vzniknout Dobrodružnímu řádu: Za splnění 5 úkolů v zemi Šotků, lze splnit 1 úkol v normální zemi. Pod trestem smrti a dohledem Dobrodružní komise. Ta se usadila na hranici Šotčí zeměv ‚hospodě‘ Co tu Je a Není

Vypravěč - 03. února 2015 15:46

Hospoda co tu Je a Není Ať už přicházíte odkudkoliv, máte stejný cíl. Hospodu na konci normálního světa. Hospodu na hranici Šotčího světa. Prý je obrovská a divná. Takový úvod to celého toho blázince. A když přijdete blíže, tam kde všechny cesty končí (ty klasické, normální a fádní) již z dálky vidíte něco...To je něco. 'Dům' (a věřte že je to urážka pro každý dům) se třese a je obrovský a více patrový. Část je na haraburdí, část je na kolech, další část podpírá kdo ví co. Je tu i pár trámů, které vůbec neslouží svému účelu. Končí v půli, jsou tenké jako parátka, nebo slouží jako opěrka pro ožraly. Jako by to celé byl nějaký architekturní vtípek. Většina oken se nedá použít. Půlka z nich je posazená nakřivo, další jsou na půl zemi, další vedle hospody. Jsou tu i dveře. Jedny položené na zemi, další metr nad zemí, další v druhém patře vedoucí do vzduchu. Součástí 'domu' je také několik divných přístrojů. Některé vypouští mlhu a bubliny, jiné otvírají dveře a okna, další hýbou celým domem, že to vypadá že je dům spíš obří červ. Čas od času se otevře střecha a katapultuje někoho do nebes. Stačí chvíli stát před domem a na vlastní oči vidíte jak banda šotků dům rozebírá a další banda gnómů a šotků ho nesmyslně vylepšuje. Křoví domu dotváří skládka a různé vynálezy a věci povalující se všude kolem a taky armána šotků, gnómů a nešťastných bláznů vyvádějících na nich a kolem nich (včetně zvířat). Z hrstek bláznů je tu k vidění rytíř, který má na sobě jen přilbu a snaží se hlavou prorazit zděnou zeď (stojící tu jen tak pro krásu úplně mimo hospodu),ctěná dáma jezdící na obrovském psovi co chytá svůj vlastní ocas, partička elfů s plnovousy, partička trpaslíků hrající s (živými) kuřaty kuželky a tak dále. Jo a pak jste tu vy.

El`sane de la Valois - 03. února 2015 22:10

Na cestách CheeBa´riu Parsias „Všechno mě bolí...“ procedil jsem mezi zuby. Už je to nějaký ten den... spíše týden. Co jsem já a CheeBa přespali ve městě. Pohodlná postel a plný žaludek mi začínal chybět. Tedy chybělo mi to vždy, jen teď ještě více. Pro CheeBu spát pod širým nebem nejspíš zas takový problém není, přece jen něco se zvířaty má určitě společného. Pro mě to je však nepohodlné a nikdy jsem si na to nezvykl. Cítit každý kamínek, vlhkost, ještě chytit nějakou vyrážku a rovnou bych byl "nadšením bez sebe". Měl jsem štěstí, že jsem tehdy narazil na tuto zvláštní bytost. Kdo ví, určitě by si za jiných okolností mohla vybrat jiného spolucestovatele. 'Proč si vybrala zrovna mě?' Začal jsem přemýšlet nad tím, proč si zvolila zrovna mě, neboť dříve jsem se ji za ty tři roky co se známe nezeptal. 'Nemyslím, že bych v té době byl nějak pozitivní osobnost...' Pokračoval jsem v cestě a zrakem nalezl CheeBu kousek ode mě. „Hej Chee, proč jsi si vybrala zrovna mě tenkrát na té ulici. Bylo tam spoustu lidí a řekl bych, že i mnoho urozených a hodných.“ Zeptal jsem se a doufal, že nebyla zaneprázdněná něčím pro ni zajímavým, jak už to bývá. Čekal jsem na odpověď, ale hlavou se mi začaly probírat další otázky. 'Kam to vlastně jdeme? Doufám že brzy nalezneme nějakou vesnici nebo město. Zásoby už skoro žádné nemáme a já už jsem přece unavený ze všeho. Chci se natáhnout a nic nedělat...' Začal jsem přemýšlet o tom, jak znovu bezstarostně ležím na měkké posteli a tiše sleduji bláznivou CheeBu. 'Ne! Tentokrát chvilka samoty bez Cheeby. Vždyť je naprosto všude kde jsem já.' V myšlenkách jsem si říkal sám pro sebe, že by se hodilo být na chvíli sám, ale ve skutečnosti jsem si na ni navykl a jen tak bych se od ní nerozdělil. Najednou jsem se zastavil. Šokovaně jsem se díval na budovu přede mnou. „A co je tohle?“ Ani jsem nevěděl jak to nazvat. Šílenost? Kdo ví... Takovou hospodu jsem ještě nepotkal. Znovu jsem se otočil na Chee. „Myslím, že tady se ti bude líbit...“ řekl jsem zklamaně, protože jsem věděl, že já zde budu asi trpět, neboť s inteligencí se tu nepotkám. Upravil jsem si svůj černý plášť ve kterém jsem celý zahalen a čekal na pro mě děsivou reakci Chee.

CheeBa´riu Parsias - 03. února 2015 22:40

Cestujeme, cestujeme a zasa cestujeme... bráško ~ Veselo som hopkala za Eričkom kade to len šlo. Niekedy zvesela za ním a niekedy som mu utekala napred. Skúmať svet bolo taaak zaujimavé! Všetko bolo tak iné a nové. Musela som skúmať všetko. Mimo mesta, síce nebolo toľko chutného a teplého jedla, no bolo tu viac miesta na behanie. Pekné lúky, polia, lesy...Motýlci na náhaňanie!!! Bráško by síce najradšej bol niekde s veľkou a mäkkou postelou, ale mne nevadilo byť vonku. Tu bolo vidno pekné hviezdičky na oblohe! Boli predsa ako hviezdna lúka! Zo skákania po veľkých kamienkoch vedľa cesty ma vyrušila Eričková otázka až som sa zatackala a ledva udržala na nohách. Musela som zabalancovať s dlým chvostom. "Huuu??? To ja nieeeeee!" usmejem sa až ukážem pár väčších a ostrejších zúbkov. Poskočím až celkom k nemu. Zoberiem ho za ruku a nastavím mu pred tvár prsteň, ktorý mu od osudného dňa zdobil ruku. "To on mi povedal, že ty. Ty sa o mňa postaráš a mal aj pravdu! ~" sladko som sa na neho usmiala a potom som sa vrátila k hopkaniu po kamienkoch. Erička som nechala ísť aj napred. Len námatkovo som ho následovala. Cestu som nevnímala. Vnímať len cestu bola nuda. Radšej som sa zabávala inak. Napríklad, že všetko okrem kamienkov, je horúce a žeravé! Chúdak bráško musí mať spálene nožky ... Moje odvážne hopsanie a utekanie pred neexistujúcou lávou zastavil Eričkov chrbátik. "Uuuh...a som spálená..." zamrmlem porazenecky. Potom ale nastražím uši dopredu a vnímam jeho slová. Zdvihnem zrak a cez rameno si prezerám to prapodivnú budovu a všetky tie výjavy pred sebou. Nikdy som nič podobné nevidela! Vyzerá to čudne a zábavne! Všetci sa zrejme aj podobne čudne zabávajú! "Waaaaaaaaaaaaw!!! Tam ideme žeeee?!?! Poďmeee!! Bráááškoooo!" začnem prudko švihať chvostom zo strany na stranu a oči sa mi od nadšenia musia aj zväčšiť. "Možno majú jedlo a spanieeee!!! Juuuuuuj!!!" chytím ho Erička za ramená a vyskočím mu zvesela na chrbát.

Xidas - 03. února 2015 22:46

Šel jsem po prašné cestě a v dálce se začala rýsovat budova. Čím víc jsem se přibližoval, tím spíš jsem si říkal že radši budu spát venku opřený o kmen stromu a chrápáním odhánět pozdní kolemjdoucí. sice tvrdá zem není to samé jako postel v kostele, ale za těch pár let už jsem si zvykl ... Ikdyž... došel jsem na místo odkud byla celá hospůdka už dobře vidět a utvrdilo mě to v názoru, že jsem viděl už dost šílených věcí a tahle se od nich neliší. nic kam bych chtěl odfrkl jsem si a opřel své věci o kmen stromu, jak jsem už dříve věděl co nejspíš udělám. obešel jsem strom a našel jsem si stranu s nejměkčí zemí a tam jsem si lehl. byl jsem asi sto metrů od hospody v které by se "dalo přespat", ale zvyk vyhrává nad pohodlím.

Stříbrovlas - 03. února 2015 22:54

Z temného lesa se ozývá děsivý křik. Bez váhání se vydávám na cestu. Běžím co mi síly stačí, ale křik ustál. Ten dětský, pištivý hlásek přestal. Vidím už jen mále bezvládně tělo chlapce pod spáry velkého medvěda. Schovávám se za keřem. Mám počkat, jestli ho někdo bude hledat? Nebude už pozdě? nezbyde z něj jen hromádka kostiček? Co mám dělat? Sakra v týhle situaci jsem ještě nebyl. Fuj je mi špatně, spousta krve. Mmm mám nápad, co kdybych hodil šišku na druhou stranu, medvěd by si toho všiml a běžel se podívat co se děje? Ne to je hloupost, to dělá každej. Budu si hrát na hrdinu a zkusím sám porazit medvěda? Vždyť jsem ulovil nanejvýš králíka. Ale střílet umím dobře. Sakra už nesmím myslet a něco udělat!, rozhodl jsem se nakonec, no vlastně pro nic. Rychle jsem vstal, otočil jsem se a rozběhl. Naneštěstí mi to kořen vedle stojícího dubu nedovolil. Spadl jsem na zem jako zralá švěstka, vykřikl bolestí po nárazu do hlavy o výše zmiňovaný dub. Medvěd se otočil a rozeběhl. Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa, to bylo jediné co mě napadlo. Popadl jsem luk, rozeběhl se a hledal strom na který vylézt "už jsem si dával pozor na kořeny". Po 2 minutách vydatného sprintu jsem to vzdal. Otočil jsem se, zamířil a vystřelil. Medvěd padl na kolena a zdál se nehybný. Pomalu jsem se k němu blížil s úsměvem na tváři a s dýkou v ruce. Píchl jsem do něj lukem, nic. Kopnul do něj nohou, nic. Přiblížil jsem se ještě blíže a medvěd se najednou probral a tlapu me švihl přes břicho. Začal jsem ihned krvácet, rána byla obrovská. Instinkty zavelely jedno. Ruka s dýkou jakoby sama vylítla. S ostřím v oku medvěd už sotva něco udělal. Vytáhl jsem ho a nemyslel jsem ani na trofeje z medvěda, ani na malého sešlého chlapce, ale na to abych se sám zachránil. Vydal jsem se na západ, tam nejblíže končil les. Opilecký smích a čůrající rytíř bez brnění?, vykřikl jsem pln nadějí. Vedle cesty před hospodou jsem narazil na malého, divně vypadajícího půlelfa. Vzbudil jsem ho. Potřebuju pomoct, požádal jsem s těžkým dechem.

Xidas - 03. února 2015 23:15

Rychle jsem vyskočil a uklonil se, jak se to v našich krajích dělávalo za starých časů a zeptal jsem se divně vypadající postavičky se špičatýma ušima "s čímpak potřebujete pomoct slečno? Vy krvácíte? počkejte! použil jsem jedno z mála léčivých kouzel na zahojení ran co jsem uměl a sledoval co se bude dít. rána okamžitě přestala krvácet, ale úplně se nezahojila. měli by jsme vás vzít někam, kde vám budou moci dát lepší péči sice se mi do toho vůbec nechtělo ale musel jsem se přemoci Zraněné slečně jsem dal ruku kolem pasu a položil její ruku přes mé rameno, abych jí dokázal pořádně podpírat cestou k divně vypadající hospodě. Jak jsem se blížil ve tmě se mi jevily obrysy dvou... "Lidí?" jak jsem se blížil začalo se mi to vyjasňovat. ano jedno z těch stvoření byl nejspíše člověk a to druhé stvoření, co vyselo muži na zádech bylo kdoví co. Jediné co vím že to bylo hlasité, ale celkem roztomilé už od pohledu z větší dálky. uvědomil jsem si že to budou nejspíše nějací tuláci stejně jako já a nejspíše i ta elfka vedle mě. už z dálky jsem volal o pomoc dokud se na mě neotočili. když jsem dorazil až k nim, řekl jsem jim že potřebuji pomoct s vyléčením dívky kterou neznám a rychle jsem jí předal do rukou statného muže. za celou dobu jsem nenechal nikoho říci ani slovo a ihned jsem běžel sto metrů zpět pro své odložené věci a vrátil se zpátky k hospůdce.

El`sane de la Valois - 03. února 2015 23:23

Něco se stalo Xidas, CheeBa, Stříbrovlas „Prsten si vybral mě jo? To abych mu poděkoval...“ zvedl jsem levou ruku s prstenem blíž k hlavě, abych se na něj podíval. „A proč nemluvíš se mnou hm?“ Samozřejmě jsem to myslel ironicky jen tak pro sebe. Nebo snad ne? Kdo ví, jak mě CheeBa změnila během těch tří let co spolu cestujeme. Dále už jsem se o to nezajímal. Další malá informace v mé hlavě stačí. Aspoň ohledně CheeBy. Nadšení Chee mě vyděsilo, přestože jsem ho očekával, tak ne v takovém měřítku. Skoro se mi chtělo brečet. Celý ten dům vypadal podivně, bláznivě a nebezpečně. Vůbec se mi tam nechce jít už jen proto, co jsem viděl z venku. Ani nechci vědět co by nás čekalo vevnitř. „Počkej počkej... “ řeknu překvapeně, když mi CheeBa vyskočila na záda. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou jestli ji shodit, ale nakonec jsem od toho upustil a chytl ji, ať právě nespadne a nechal ji pohodlně usadit. 'Určitě za chvíli stejně seskočí chytat motýlky...' „Říkal jsem přece, že se nikam nemáme vrhat po hlavě. A už vůbec ne do něčeho co vypadá tak nebezpečně.“ Můj hlas najednou extrémně zvážněl. „Co když tam jsou lovci kožešin a useknou ti ocas na šálu?“ řekl jsem, abych si z ní udělal srandu. 'Má ale pravdu... může tam být jídlo a dobré místo na spaní... o tom ale pochybuju. Pochybuju že tam bude něco normální včetně jídla...' Chystal jsem se CheeBu sundat na zem a sám jít prozkoumat hostinec, ale instinktivně jsem se podíval směrem pryč od hostince. „Neslyšela jsi něco?“ Zeptal jsem se váhavě své věrné kamarádky. Poté i s ní na zádech jsem se vydal k místu, z kterého jsem měl špatný pocit. Najednou jsem tam stál se svými 175 cm v černém plášti naproti dvěma elfům? 'Co ti tu dělají...' „Nemám záj...“ ani jsem nedořekl větu a měl jsem v rukou špičaté ucho. Zmateně jsem sledoval druhého elfa, jak někam odbíhá a potom znovu pohlédl na to co jsem měl najednou v rukách a pustil elfa na zem. „Nemám zkušenosti s ošetřováním, taky nevidím důvod proč pomá...“ Najednou jsem se zarazil. „Chee, mohla bys zkusit s léčením této bytosti?“ zeptal jsem se ji a opatrně ji postavil na zem. 'Pak nám budou dlužní a zaplatí jídlo a nocleh. Muhehehe!' Založil jsem ruce a začal se usmívat.

CheeBa´riu Parsias - 03. února 2015 23:44

Huuu??? bráško~, pekné biele vlásky s uškami a menšie ušká "Nieeee!!! Chvostííík nieee!!!" zvolám žalostne a stiahnem chvost. Ten by som si nikdy na svete nedala!! Môj pekný a huňatý chvostíček. Ten patrí len a len mne! Nie niekomu na krk! Tam predsa chvost ani nemá čo robiť... Na jeho otázku či som niečo nepočula už ani neodpoviem. Na to sa až príliž bojím o svoj chvostík. Nechám sa teda odniesť k dvom novým individuám a až vtedy ožijem. Nastražím uši a rozsvietim na nich žlté očká. "Jeeeeeej pekné vlasy! A tie ušíííííí! Kebyže su čierne a huňaté, tak skoro ako moje!" načiahla som ruku, ako to niečo s bielymi vlasmi ešte Eričko držal a spravila som tomu frčku do ucha. To už bolo bialovlasé čudo na zemi a ja sním. "Vyliečiiiiiť? Okeeeej! ~" usmejem sa šupnem sa do prašnej zeme k bielemu. Vyhrnem mu oblečenie a strčím prst do rany a potom k sebe do úst. Akoby som chutnala krém z koláču. "Fuj...od medveďa!" až mnou zatrasie. Pokrútim hlavou a načiahnem sa po Eričkovom kabáte a do jedného z vačkov, kde mi schovával kúsok dlhšej látky. Trošku som ju na jednej časti oslintala a tú priložila na jeho ranu a potom uviazala okolo. "Vlčie sliny robia divy!" usmejem sa na každého okolo a hádžem s chvostom zo strany na stranu.

Xidas - 04. února 2015 00:01

Vracím se zpět Jakmile jsem dorazil zpátky k hostinci a viděl jsem jak se na mě to roztomiloučké stvořeníčko usmívalo, tak nějak se mi ulevilo. Vypadalo to že s elfkou, která nebyla až tolik roztomila, to vypadá lépe. Ránu měla zahojenou a já si jen říkal "umí ten chlap co stojí vzadu vůbec mluvit? V tu chvíli jsem si neuvědomoval, že jsem ani nikoho mluvit nenechal a ikdyby ano, tak jsem nevnímal. přeci jen jsem dlouho nebyl ve společnosti, a tak jsem nevěděl co se sluší a patří, tak jsem se pouze pokusil o falešný úsměv. Přeci jen jsem mezi němým mužem, kočko-liško-něčím a elfkou v bezvědomí. Co na to říct, 'prostě mám štěstí na potkávání všeho kromě lidí' pomyslel jsem si a v duchu jsem přemýšlel o tom co udělat abych co nejrychleji zmizel. Teprve teď jsem si pořádně prohlédl hospodu přede mnou. Z dálky se oproti tomu, co jsem viděl teď zdála ještě normální. Když jsem na ní tak hleděl z blízka, říkal jsem si že je snad ještě divnější než kostel ve kterém jsem vyrůstal. (a že byl vážně zvláštní)

Vypravěč - 04. února 2015 13:55

copak je asi za denní a roční dobu? Slunce se sklání za obzor, stíny se prodlužují, hospoda Co tu Je i Není se na několika místech rozsvítí jako vánoční stromeček (ano, jedno okno dokonce růžově poblikává) a některým z vás se tak chce dovnitř ještě méně. Měsíc začíná vystupovat a vzdálené vlčí vytí některé z vás zase k hospodě popohání. Někomu může tiše zakručet v žaludku. A tyto všechny faktory naznačují že je kolem sedmé večerní, čas na večeři a poslední průzkum krajiny než jí spolkne tma. Píše se doba Květů. Tedy něco kolem konce května.

Cerden - 04. února 2015 17:15

Dobrodružství začíná Otevřu nejdříve jedno oko a až potom druhé. „Už zase další ráno. Proč se musím vždycky zase probudit.?“ Pomyslím si nevrle. Pomalu vstanu a vytřepu si jehličí a mech z kabátu ve kterém jsem zachumlaný spal. „Proč nemůže být stejně tak měkký jak tvrdí ti pitomý básníci co nikdy nespaly jinde než v postelích z oblaky?“ Pomyslím si rozladěně když si snažím trochu protáhnout údy. Né, že by to k něčemu bylo. Vlastně ani nevím proč to dělám. Prohrabu svůj vak se zásobami. Pár kousků sušeného masa a na kámen tvrdý chleba. „Krmě hodná králů.“ Ironicky se ušklíbnu když se to snažím sežvýkat. Pomalu se vydám na cestu. Jdu velmi pomalu až loudavě. Cestou přemýšlím o tom kam dál. Vzhledem k mému stavu zásob by se mi už určitě hodilo potkat cestou nějakou vesnici nebo alespoň zájezdní hostinec. I když doufám, že usmlouvám nějaké ceny. Ten cech dobrodruhů mi opravdu pije krev. Pořád nějaká hloupá nařízení o tom proč člověk nemůže dělat tenhle úkol nebo tamten úkol, kolik si za to může účtovat a jak se má chovat... Jak já tu bandu idiotů nesnáším. Mají prsty snad v každé vesnici a každý vesnický idiot se ně odvolává. Kdyby mi ty kreténi aspoň nešla po krku za to, že jsem porušil tu jejich blbou vyhlášku o počtu úkolů. Mno když nebude co dělat doufám, že potkám někoho zraněného abych si vydělal, alespoň pár drobných... Takhle se moje myšlenky potácí od nikam nevedoucích po depresivní celou dobu mého pochodu. (Né, že bych mým tempem došel moc daleko.) Sakra začíná se šeřit. Takže další den spaní na krásném čerstvém vzduchu a hvězdnou oblohou nad hlavou. Co by za to ty měšťáci daly. V tom se přede mnou začne otevírat pohled na prapodivnou budovu. Poznávám jí. Viděl jsem jí tolikrát na náborových brožurkách cechu hrdinů, že si jí nelze s ničím splést. Hospoda ne pomezí uzemní „šílené havěti“. /Je to mnohem větší barabizna než jsem si kdy dokázal představit. A že moje představy jsou hodně barvité. Po pár dalších krocích rozpoznám hlouček postav před hospodou. Dva muži jedna žena a elf ležící na zemi. „Zabloudily jste nebo vás sdružení dobrodruhů zahnalo až sem?“ Zeptám se bez většího zájmu. Přísně vzato můj tón hlasu je znuděný a otrávený. Nevypadá to, že by mě zajímala odpověď jen jsem chtěl zapříst rozhovor. „Nepotřebujete s ním pomoct za určitou cenu mu určitě dokážu pomoci.“ Podívám se na ležícího obvázaného elfa.

El`sane de la Valois - 04. února 2015 19:21

Obklopen idioty CheeBa, Xidas, Cerden, Stříbrovlas CheeBa se pustila do léčení. Používá vlastní metody, které se mi zdají dost neelegantní a barbarské... nebo spíše zvířecí... Co jiného ale taky čekat. Každopádně si na to nemůžu stěžovat. Nejednou mi to přišlo sice nechutné, ale mnohokrát mi to pomohlo. „Doufám že ten elfík nechytne vzteklinu...“ Zamrmlal jsem si pod nosem zatím co přicupital druhý elfík, který starouše přinesl. „Mohl by ses aspoň představit, když už jsi nám ho drze dal na starost.“ řekl jsem s obličejem bez známky života. 'Je načase z toho něco vytěžit.' Protáhl jsem si ruky, jako bych celý den tvrdě pracoval. „Tak tak jsme mu zachránili život. Tady moje kamarádka musela použít svůj poslední obvaz a magickou přísadu, aby tvého partnera zachránila.“ Během toho jsem rukou ukázal na CheeBu. „Máš ale štěstí. Momentálně jsme celkem unavení a ospalí, takže bude stačit, když nám zaplatíš jídlo a pokoj na přespání. Stačí jeden.“ Vypadá to že jsem k němu už nehodlal říct více slov. Místo toho jsem svá ústa přiblížil k uchu CheeBy a pošeptal ji do ucha. „Kdyby se pokusil utéct. Dožeň ho a přetrhej mu šlachy na nohou.“ Ovšem řekl jsem to schválně trochu hlasitě, ať to slyší i právě onen elf (Xidas). Další slova k ní už jsem řekl tak potichu, aby to slyšela jen ona. „Teď nenápadně prohledej toho omráčeného elfa, jestli u sebe nemá vzácné věci a nějaké peníze.“ Ve chvíli kdy jsem se začal zvedat k nám přišla další divná osoba. „Fuj, přerostlá larva.“ Řekl jsem pro sebe, i když poměrně hlasitě a znechuceně. Když začal říkat něco o tom, že za peníze něco udělá, tak jsem se mu málem vysmál. Skoro jako by nám chtěl ukrást kšeft. „Můžeš se dotknout tohoto ospalého královského dědice šlechetného elfského národu. Ale bude to drahé.“ Šlo poznat, že používám velkou dávku ironie a snažím se mu říci, že pro něj práci nemáme.

CheeBa´riu Parsias - 04. února 2015 19:44

Nový kamarátiii!!! ^3^ bráško~, dlhé ušká, kratšie ušká, modré prúžky Stále sa len usmievam a kyvocem chvostom zo strany na stranu. Biely elfík by mal byť v poriadku a snáď by sa mal aj prebrať. Kým sa ale nehýbal a nebolo čo robiť, motala som si jeho vlasy okolo prstu. Bola to sranda ako boli jemnučké! Eriček sa zatial dohadoval s druhým o našej malej výplate. Krátke uško už aj tak nemalo inú možnosť, ako spraviť čo bráško chcel. Jeho techniky som už poznala a už ho len tak preč nepustí. Aj keď by z neho mal spraviť ne-kamaráta. "S radosťouuu~!" zvolám ako mi pošepne obe veci do uška a doširoka sa usmejem. Znovu sa mi v ústach zablisnú ostrejšie zúbky. Dlho uškatému zajtram prehmatávam nohavice, ale veľa toho najsť nestihnem, príde k nám totiž niekto ďalší a oooooveľa zaujimavejší... "Jeeeeeeejoooo!" nakloním hlavu na stranu a spolu s ňou aj dlhé uši. Elfíkov som už videla veľa, ale prúžkaté modré čudo ešte nie. Vyšvihnem sa na nohy a odhopkám až novému kamarátovi, nekamarátovi a natiahnem krk k jeho tvári. Opatrne ho šťuchnem na tvári na jednom z prúžkov. "Tie sú pravéééééé???"

Xidas - 04. února 2015 19:52

bez úmyslu cokoliv platit Lehce jsem se na muže usmál poté, co se mě oproti ostatním lidem více než zdvořile zeptal na jméno a odpověděl jsem mu "mé jméno je Xidas jsem chudý poutník paladin, který nemá pořádně ani na zaplacení pokoje." samozřejmě jsem lhal. Peněz jsem měl dost. Nejspíše se mě zeptal opravdu jen ze zdvořilosti protože bylo vidět že ani nevnímal co říkám. po chvilce pozorování pochybných léčivých metod, u kterých jsem ani nevěděl jestli budou fungovat začal muž, který vypadal podstatně mladší než já mluvit něco o tom, že bych měl cizím lidem platit nocleh a jídlo bez OPRAVDOVÉHO důvodu. Po zjištění toho, že jsem obklopen zlodějem, jeho kočkou a polomrtvým elfem jsem se začínal cítit až moc normální. Ve chvíli, kdy se muž stojící přede mnou zmínil o nějakém útěku a dál už nevím jsem ho už nevnímal. V dálce jsem viděl obrys další osoby co se blížila naším směrem. Jak se přiblížila, pořádně jsem si jí prohlédl a díky svým slovům „Fuj, přerostlá larva.“ se mi mladík začínal zdát sympatický. Měl pravdu. Opravdu před námi stálo stvoření, které vypadalo jako larva. Jen s rozdílem, že to umělo mluvit a stejně jako všichni ostatní to chtělo peníze. poslední co jsem toho večera chtěl říct bylo "nikomu nic neplatím" ale to jsem radši vynechal.

Cerden - 04. února 2015 20:17

Nic pro mě Přerostlá larva? Pozvednu jedno obočí. Říkaly mi různě díky mému netradičnímu vzhledu, ale larva ještě nikdy. „Jak vidím elfí princ již někoho kdo se ho dotýká když odpočívá má. Jistě znáš všechna jeho citlivá místa. Nechám to potěšení ve tvých rukou.“ Ušklíbnu se. Je jasné, že si nenechám nic líbit a přímo ho urážím. Chystám se otočit na patě, ale v tom ke mě přihopsá to položenské-polozvířecí stvoření. Chce se mě dotknout, ale jen jí nevybíravě odstrčím. Tvářím se nanejvýš arogantně. Co si o sobě myslí, že je? Neví kde její místo?! „Ano.“ odseknu na její otázku naštvaně. Měla by být vděčná, že jsem se jí vůbec obtěžoval odpovědět. Dále si jí nevšímám. Prostě se otočím a chystám se odejít do hospody. Nemá cenu se tady vnucovat. Za tu energii co bych za to vynaložil to nestojí. No ikdyž... Zastavím se před dveřmi hospody a opřu se o zeď. Hezky z zpovzdálí sleduji celou scénu a čekám jestli z toho nevyplynou nějaké zajímavé skutečnosti.

Stříbrovlas - 04. února 2015 20:31

Probírám se, neotvírám oči. Už nějakou chvíli poslouchám o čem hovoří. Vím, že kdybych si všimli, že jsem se probral, tak bych musel vytáhnout mé těžce vydřené peníze. Tak jsem zůstával nehybně ležet, nic mě už nebolelo. Aaaa, už pátý poutník pomyslel jsem si. Stále jsem poslouchal, a když jsem slyšel pružkovaná, modrá larva, tak jsem to nevydržel. Vyprskl jsem smíchy. Nevěřícných pohledů jsem se musel zbavit, vím že mě prohledávali a lechtalo to, občas to bylo i příjemné, ale nedal jsem to najevo, nic nenašli, musel jsem to tak nějak nechat. Váček s mincemi ukrytý mezi půlkami mě ale stále tížil. Baf, začal jsem. Měli byste vidět své obličeje! Aaaa létající králík za vámi, zkusil jsem je zmást, přitom jsem pomalu vybíral levou rukou pár mincí z váčku, nechci aby věděli, že jich mám více. Ah to se mi zdálo, děkuji za vaší pomoc, teď mám žízeň mince jsem hodil na zem před ně, otočil se a dal se na cestu do hospody.

El`sane de la Valois - 04. února 2015 20:52

Pozitivní atmosféra Všichni „Grr...“ Zapěnil jsem, když to CheeBa udělala znovu. „Neříkal jsem ti před chvílí, že se cizích lidí nemáš dotýkat?“ Pokáral jsem ji už unaveným hlasem. Stejně to příště udělá znovu, proč ji to vlastně stále připomínám... „Určitě to je nějaká vyrážka, kterou se nakazíš, a pak ti vypadají chlupy z ocasu a budeš vypadat jako potkan...“ Poté jsem se znovu otočil ke Xidasovi. 'Paladin říká jo... Bezpochyby to k jeho chování sedí. I to s jakou vášní chtěl tomu nebohému elfovi pomoct. Ale pochybuju, že by neměl pár drobných na zaplacení trochu jídla. Někdo kdo má ztotožňovat božího ochránce by lhát neměl. Aspoň ne někomu, kdo se ve lžích vyzná více, než kdokoli jiný.' Falešně jsem se usmál, tak jak už to z praxe umím velice přesvědčivě a odpověděl. „V mládí jsem často chodil do kostela, kde jsem se mnohokrát potkal s paladiny. Byli hodní a nápomocní se vším všudy. Určitě se pár drobných u tebe najde. Přece jen pomůžeš chudým dobrodruhům, kteří z posledních zásob pomáhají zraněným ne?“ Pak se znovu musím otočit k larvě. Jeho urážku jsem zcela pochopil, ale nijak to na mě nezapůsobilo. 'Hm že by ho moje urážka vyprovokovala k dalšímu urážení? Možná tu bude nějaká zábava.' Nakonec mu odpovím, nejspíš z vlastní soutěživosti. „I když jsem velice pohledný a nejen ženy přitahuje moje osobnost, tak já preferuji raději jen dívky.“ Poté si ho důkladně prohlédnu a pokračuju. „Ty asi u žen moc oblíbený nejsi...“ Nevím proč, ale jeho reakce na CheeBu mě uspokojila. Snad už ho pak nebude ohmatávat a příště dokončí svojí práci. Tu už teď dodělat nebude moct. Zraněný elf se probral... 'Baf? Létající králík? Nepraštil se do hlavy jak jsem ho pustil na zem? Bože... proč zrovna já musím potkávat blázny a bílé červy...' Vstal a vypadalo to, že odchází do hospody. 'Nějak rychle se zorientoval... Dokonce nějak rychle věděl, že tu někde je hospoda. Že by se nás snažil tak rychle zbavit?' „Jdeme Chee.“ Řekl jsem a svižným krokem elfa dohnal a ať chtěl nebo ne, začal jsem ho podpírat. „Ne tak rychle. Nejspíš jsi ztratil hodně krve...“ 'To by dávalo smysl, proč mluví takové nesmysly.' „Pomůžu ti, měl bys šetřit síly než se pořádně zotavíš. Ten medvěd musel být fakt velký.“

Xidas - 04. února 2015 21:05

když Valois s Cheebou odcházeli za elfem chtěl jsem aspoň ukončit rozhovor. nemám rád otevřené konce ať už jsou jakékoliv."Ehm... pane? nemyslíte si že by bylo slušné se nejprve představit muži, který se představil vám, než po něm chtít peníze? Lehce jsem znejistěl. Určitě jsem nechtěl způsobit rvačku, ale také jsem chtěl obhájit své chování. Ano jistěže mám více peněz a kdyby to vážně mělo spravný důvod, určitě bych vám to zaplatil. Co me ale opravdu zaráželo, byl ten elf, který nejspíše testoval jak jsme hloupí a naivní. Peníze co elf hodil na zem jsem nechal ležet a opřel jsem se o jeden z párátkových trámů hospody do které už tři lidé mířili a zavadil jsem pohledem o Cerdena. 'mohl by to být také zloděj jako ti ostatní?' pomyslel jsem si.

CheeBa´riu Parsias - 04. února 2015 21:15

Uuuhhhh... bráško~, uškatci, prúžky Stiahnem dolu chvost a ušká tiež celkom sklopím dozadu. Pekné prúžky ma nemajú radi ... A to som bola len zvedavááá...buuuuuuuuuuuuu... Vyšpúlim spodnú peru a smutne si povzdychnem ako prúžky odchádzajú preč smerom k zábavnej budove. Chjo. Neni tu čo robiť. Všetko je tu len divné a zvláštné a Eričko by mi iste len nadával, ak by som sa k niekomu pridala. On sa stále len vyťahuje pred menšími uškami a snaží sa vydolovať odmenu. Väčšinou to zaberie, ale stalo už že nie. To bol potom len mrzutý a mrzutý. Mrzutý bráško, nie je dobrý bráško. Vtedy na nohy vyskočili aj biele vlásky alias dlhé pekné ušká. Čosi nezmyselné splietal a na zem hodil peniaze a proste sa vybral preč. Žeby mal vidiny? Hmmh... Bráško ma ale zavolal za sebou a rozhodol sa ďalej pomáhať ne-pomáhať. Poskočila som a cupkala za ním. Cestou som ale zobrala zo zeme pohodené mince a schovala ich k sebe do výstrihu. Krátko uško som odignorovala. Bráškov príkaz bol pre mňa dôležitejší, než čokoľvek iné. Zobrala som bieleho elfíííka z druhej strany a zvedavo si ho obzerala takto z blízka. Hlavne tie špicaté uši a dlhé vlasy.

Skřítek pomocníček-PPJ - 04. února 2015 22:53

Hospůdka na mýtince Mnohým z vás tak nějak pomalu došlo že postávat venku když je poblíž hospoda, nemá mnoho významů snad jen , že by jste měli zájem o to aby vám na hlavu spadla jedna z matek které sem až od hospody dolétávají ( její upravovatelé nejspíše nějakou úpravu přehnali a teď se hospůdka mstí). Pokud by někdo z vás snad měl pochyby o tom ,že k hospůdce netrefí zjistí že je pozorován jakou si malou bytůstkou, která pohazuje ve vzduchu s cedulí ve tvaru šipky a nápisem Hospůdka ukazující správným směrem na ono byzardní stavení. Ať je již důvod vašeho vstupu jakýkoliv, tak ihned poté co najdete dveře ( a že se mršky umí schovávat) a otevřete je zjistíte pár zajímavých věcí. 1) hospůdka tak nějak mění svůj objem respektive alespoň se vám zdá že by vnitřek neměl být tak velký jako je. 2) takovou hospodu jste nikdy neviděli. Pomineme-li fakt že se většina stolů pohybuje spolu se židlemi i na nich sedícími hostmy a to tak aby že stoly se toto oživlé dřevo velice rozvážným ploužením prostě dostává přes místnost přesně tam kde ho místní barmanka potřebuje. A propo barmanka je je nějaká divná ,tedy pokud vám nepřijde normální že zde za barovým pultem hospodaří malá ještěrka. Zobrazit SPOILER Nicméně hbitost s jakou se dokáže pohybovat po barpultu a korigovat příchozí stoly je fenomenální. O něco méně obratněji a s mnohem menší grácii se barem pohybuje druhý viditelný člen personálu(nebo snad členka ?). Upřímně Valois asi právě našel "ženu" ,kterou nikdy nebude chtít okouzlit, onou ženou je kyclop (nebo kyklopka) která občas dře hlavou o strop hospody (občas taky ne podle toho jak se stropu chce), podle dlouhého pírka kterým se kyklopka snaží vymetat malé černé tvorečky ze všech rohů usoudíte,že tu dělá uklízečku. Zobrazit SPOILER odkaz Další věcí která stojí za zmínku je fakt ,že jeden stůl se nepohybuje dokonce se zdá že se mu nejen stoly ale i bytosti v hospodě vyhýbají důvodem je červené člověku podobné stvoření,které má na sobě oblek. Tento tvor má před sebou hromadu lejster a kousek opodál, něco co vypadá jako kalendář, na kterém je aktuálně číslo 2. Kolem této bytosti je nikdy by jste to neřekli ale něco jako chlad. Zobrazit SPOILER odkaz Poslední ale nejdůležitější věc je až vzádu kousek u baru na stěně visí něco co nejvíce připomíná staré tabule pro odjezdy vlaků (takové ty kde se písmenka rolují). Vedle této tabule stojí napsáno. Dobrodruhům povoleno přijímat úkoly jediné s průvodcem poblíž této tabule se také srocuje dav podivných individuí. To je vše co jste stačili postřehnout, než si vás osazenstvo baru ráčilo všimnout. Cheeba Na hostinci ti přijde zvláštní ,že voní růžově (ano nevíš proč ale máš pocit ,že tenhle zápach je prostě růžoví (myšleno barva)). Než se ale stačíš pořádně zamyslet nad tím proč citíš barvy objeví se ti skoro před oblyčejem dvě asi 10 velké víly obě mají na sobě jednoduché šatičky jedna modré druhá zelené, obě mají křidelka kterými se udržují ve vzduchu. "ČiČiiiiii." prohlásí modrá. " Hlupačko ona není kočka podívej má jiný ocas." řekne zelená. Obě víly se pak bleskově přemístí k tvému ocasu a zase zpátky. "No dobře tak není kočička ,ale rybyčku si dá ne?" s těmito slovy se v rukou modré víly objeví uzená ryba o velikosti sardinky, pravda ryba se trochu třpytí ale což. "Není kočka nejí ryby." "Ale je." víli se začnou dohadovat a jak se hádají tak ti stále mávají rybou před nosem. Nutno dodat ,že ryba voní přímo skvostně a jestli si do teď neměla hlad, inu teď už máš. Xidas,Stříbrovlas,Valois Skoro ihned jak vstoupíte do hospody se k vám přihrne trojice gnomů v malích červených čepičkách. "Vzácní hosté nabízíme vám nejužasnější přiležitost koupit náš supermoderní hypermegastabilní nejvíc nejužasnější tentonoc, neboli SHNNT..." mluví trojhlas z toho prostřední z nich vytahne hůlku která má velikost propisky. Tato hůlka je kovová je na ní jedno tlačítko a na jejím konci je zelený kamínek. " Kupte náš hypermegastabilní nejvíc nejužasnější tentonoc, přistroj který vám zajistí nesmírné štěstí blaho a vše co jen chcete. Kupte ho již teď a zdarma získáte...." gnomové ,jako by přemýšleli... " Ano zdarma získáte nejšpičkovější ošetření pro vašeho přítele." prostřední z těchto gnomů získá novou garderobu po těchto slovech má na sobě oblečení zdravotní sestřičky. Carden Ty uslyšíš zprvu slabé hlasky a až později si uvědomíš ,že zdroj hlásků jsou malí asi tak jako víly človíčci,kteří mají na sobě bílé kalhoty a bílou čepičku (podobnost se šmouli čistě záměrná). Jeden z nich se ti posadí na rameno a pronese. " Ahoj ty jsi náš velkej brácha modrá zebro?" Všichni Než stačíte svoje zážitky zvrátit vtrhne do hospody asi 50 centimentrů vysoký goblin, který je samí sval, má tolik svalové hmoty ,že by mu jí nejlepší kulturisté záviděli. Zobrazit SPOILER vtrhnutí tohoto svalovce jakoby na chvilku zastavilo ruch v hospodě všichni na něj s napětím hledí. "CHCE TADY NĚKDO PŘES HUBU?....... POVÍDÁM CHCE TU NĚKDO PŘES HUBU?" zařve goblin, který vypadá hodně naštvaně.

Xidas - 04. února 2015 23:21

Jakožto člověk, který opravdu nerad vyvolává spory se chci opravdu vyhnout boji s goblinem. Přikloním se ke třem gnómům a upozorním je "musím vaši nabídku odmítnout" a poté šeptem dodám "ale tady mladík vedle elfa se stříbrnými vlasy má hoooodně peněz a určitě koupí aspoň tři." Dále ignorujíce okolní bytosti sednu k baru na židli točící se kolem dokola a zastavím točení tím, že zarazím nohu o bar. "mohl bych poprosit vodu?" zeptám se zdvořile ještěrky na baru a mírně se usměji. "a pokud možno tak támhle pro slečnu s ocáskem také jednu sklenku" dodám po pár sekundách pozorování víl poletujících kolem Cheebininy ocásku. Dále úplně v klidu mlčky sedím a pozoruji, co se bude dít dál.

El`sane de la Valois - 05. února 2015 20:13

Peklo... Všichni Bez dalších zbytečných řečí, které mě už stejně unavovaly, jsem já s CheBou i ostatními vstoupili do té podivné hospůdky. Ze začátku jsem si myslel, že zevnějšek je jen špatný žert a vevnitř už to nebude tak nenormální. Chyba... „C-c-c-co to j-j-je...“ Zakoktal jsem se se smrtí v očích a ukazováčkem projížděl hospodu. Nic co tam bylo nedávalo žádný smysl. Nic nemělo logiku, vše bylo příšerně šílené. 'Žába za pultem? pohyblivé stoly? Spoustu podivných nechutný bytostí?!' Skoro jsem se nemohl nadechnout a myslel jsem, že omdlím. 'Bláznovství! Chaos! Anarchie! Zmatek...' Nemohl jsem uvěřit vlastním očím nebo spíše jsem se jich chtěl zbavit, abych tohle nikdy nikdy nikdy neviděl. Doživotní trauma z této budovy. Proč zde vůbec jsem, jak jsme se zde dostali, proč nejsme v přepychové posteli v normální městě... Ach... Aspoň že CheeBa si to nejspíš užívala, jinak bych se tu na místě zabil. Zavřel jsem oči a opakoval nádech a výdech asi třikrát. 'Musím se uklidnit... Nesmím dopustit, aby mě to připravilo o logické a klidné uvažování... musím zůstat ve střehu a překonat to.' Otevřel jsem oči a znovu se rozhlédl. Neměl jsem to dělat, zahlédl jsem něco. Ani netuším co to je. Uklízečka? S jedním okem? Větší hnus jsem ještě neviděl. „Grrr...“ Málem jsem se kousl do jazyka a začal jsem mít divný pocit v žaludku. „Asi budu zvracet.“ Řekl jsem znechuceně a chytil se za břicho. Nemohl jsem však udělat skoro ani krok a už se ke mně a ostatním dostali podivní gnómové. Ačkoliv mluvili jeden přes druhého, tak mi nedělalo problém slyšet vše co říkali. Jediný problém byl zápach který vydávali ze svých úst. Pustil jsem své břicho a zakryl si rukou tvář, abych se nakonec vážně nepozvracel. 'hypermegastabilní nejvíc nejužasnější tentonoc???!!!! Co to kurva je?! Větší nesmysl jsem nikdy neslyšel, neviděl, nepostřehl a ani nic jiného!' S kamennou tváři jsem okamžitě pustil toho elfa, který byl zraněný bez jediného slova se zamračeným výrazem se snažil dostat daleko od nich. V tom však do hospody vrazil další divný tvor. Nějaký goblin na steroidech. Řekl bych... 'Ten kde se tu bere? Že by stálý zákazník? Možná bude sranda, jen ať mě nechá na pokoji. Och bože, určitě s ním budu mít problémy já. Zákon schválnosti tady naprosto vládne...' Tak či tak jsem se rozhodl vydat k tabuli, kde bude něco o úkolech nejspíše. Ale cestou jsem se rozhodl obrovským obloukem vyhnout kyklopce.

CheeBa´riu Parsias - 05. února 2015 21:39

Čarovné miestečkoooo ~ bráško a ostatnučkí ! Hneď po prejdení dvermi do vnútra záhadnej a divnej budovky som zostala stáť na mieste ako prikovaná. Zerničky v žltých očiach sa mi zúžili ako som si to celé prezerela. Pohybujúci sa nábytok. Jašterička za barovým pultom. Obrovitá upratovačka s jedným očkom. Červený mužík za stolom s kalendárikom...a mnoho iného ... "Juuuuuuu!!!" zvolám a usmejem sa od ucha k uchu, že sa znovu ukážu ostré zúbky. Bielovlasého elfíka pustím aj ja a tak zrejme znovu šiel k zemi. K tomu sladučká rúžová vôňa!! Poriadne som sa nadýchla a zavlnila chvostom. V hlave som si už predsttavovala pekný a sladučký rúžový koláčik. ~ Mňaaaam! To už ale ku mne prileteli dve malinkaté slečinky. jedna zelená a druhá modrá. Ani som im nestíhala nijak odpovedať ako sa cvrlikavo hádali medzi sebou. Len som zakaždým otvorila ústa, ale nestihla som im odpovedať, lebo už šli o inom. Aké neslušné....pche... Vtedy sa ale pred mojími očami zjavila chutná ryba. Voňavá a veľmi chutná ryba. Voňavá, veľmi chutná a chrumkavá ryba. Voňavá, veľmi chutná, chrumkavá a šťavnatá ryba. Moja rybaaaaa!!! Proste som otvorila ústa a po rybe sa vrhla. Schmatla som ju do úst, víle vytrhla z paprčky a zožuvala šťastne v ústočkách. "Ňaaaaam..." oblížem sa spokojne. Vtedy nád od dverí odstrčilo čosi znovu zelené? Poodhopsám ďalej od toho niečoho a otočím sa aby som si to niečo obzrela. Strašne to hulákalo, ale inak to vyzeralo tak milo sprostučké. Zachichotala som sa a zavlnila chvostom. Odhopsala som späť k hlučnej a zelenej hore svalov a zavesila sa mu na ruku. "Aký si milučký a naštvanučkýýýý! To si naozaj taký, alebo sú to balónikyyy?" Čudujem sa pošťucham ho do jedného zo svalov. "Niečo také som ešte nevidela! To musia byť balóniky!! Ani bráško také nema..."

Cerden - 05. února 2015 22:53

Bláznivá hospoda Když zjistím, že všichni se vydaly mým směrem a žádné další divadlo kromě šíleného elfa, který zrovna proběhl kolem mě, se nekoná vejdu také dovnitř. „No tohle už jsem viděl několikrát. Ale předtím to bylo takové... no méně skutečné.“ Je první co mě napadne když vejdu dovnitř. Nic uvnitř nedává smysl. Nábytek se sám od sebe pohybuje a všude se to hemží prapodivnými tvory. „Je dovoleno brát úkoly pouze s průvodcem? A kde mám něco o takového sehnat?“ V tom mě však začne otravovat nějaká skupina skřítků. „A to jsem se ještě ani nedostal k baru. „Nemám žádné bratry...“ No přísně vzato je možné, že ano, ale tihle to nebudou.“ „...A nemám tušení co je to zebra.“ Když se mi jeden z nich posadí na rameno tvrdě se na něj podívám. „Slez! Nejsem žádný tvůj poník.“ Když se mu nebude chtít opustit pohodlí mého ramene vezmu ho a postavím na zem. Pak se však zarazím. „Nevíte kde sehnat nějakého průvodce abych mohl vzít nějaký úkol?“ Teď jsem o poznání vlídnější. Ať už se dočkám odpovědi nebo ne jenom zamumlám neupřímné poděkování. Pak se konečně vydám k baru. „Je to barman nebo barmanka? Těžko soudit.“ „Jedno pivo.“ Objednám si a nedovažuji si objednat něco víc. „Pravděpodobně bude hlavním chodem talíř plný much.“ Mezitím než mi natočí pivo z vnitřní kapsy vytáhnu dýmku a sáček s jistým kořením. „Není tenhle elf (Xidas) vedle mě ten samý co jsem ho potkal venku?“ Zatímco kouřím v obličeji začínám mít uvolněný výraz a oči hledí kamsi do dálky.

Stříbrovlas - 05. února 2015 23:24

Znovu se sbírám ze země, vstanu a s úsměvem na tváři povídám Nebojte, jsem v pohodě, já to jen hrál, všechno mám pod palcem. Necítil jsem se úplně dobře, ale už to bylo mnohem lepší, než před pár chvílemi venku, když jsem potkal toho půluška. Objevil jsem prázdný stůl, šel jsem k němu, chtěl jsem si sednout, ale naneštěstí se židle sama posunula o kus vedle a já zase slétl na zem. V pohodě, nemějte starost, já si jen tak hraju, mrknul jsem a čapnul židli a konečně se usadil. Jednoočka ke mě po přivolání přišla, objednal jsem si doufám že pivo a "specialitu podniku". Doufám, že mě to nezabije.. zakroutil jsem očima sem a tam. Těch malých zelenáčů prodávajicích ten bla bla bla tentononc jsem si nevšímal, křičeli na celou hospodu, ale tady už byl takový zmatek, že mě nemohlo už nic překvapit. Ale přece jenom překvapilo. CHCE TADY NĚKDO PŘES HUBU?....... POVÍDÁM CHCE TU NĚKDO PŘES HUBU? uslyšel jsem, otočil se a hele! Nazdar Drogo, ty malej skrčku, nehraj si zase na drsňáka a pojď si sednou ke mě! zakřičel jsem na zeleného mužíčka.

Xidas - 05. února 2015 23:52

Poté co jsem sledoval, jak se všichni rozprchli jsem si začínal říkat že jsem rád že nikomu z nich nic neplatím. Najednou jsem si uvědomil, že jeden, s velikou pravděpodobností normální sedí přímo vedle mě. Pokusil jsem se tedy navázat kontakt. 'hmm nejdřív bych se asi měl představit' byla to už delší doba co jsem se s někým pokusil navázat kontakt, a tak jsem si to radši chtěl předem promyslet. "Ehm... pane?" Po prvním pokusu, který byl na rámus v hospodě moc tichý a nebyl jsem slyšet, jsem zopakoval to samé s trošku vyšším hlasem. Cerden si mě už nejspíše všiml a otočil se na mě, ale vypadalo to, že mi nevěnuje moc pozornosti. Jak jsem se mu zblízka podíval přímo do tváře, pochopil jsem, že mu bude nejspíše vše ukradené. Ale přeci jen... vypadal ... nebo se spíše choval ze všech v okolí nejnormálněji. Chlápek, co mě chtěl okrást má nejspíše sociofóbii, jeho mazlíček poskakuje okolo více než blechy po psovi a elfka, u které nevíme jestli je opravdu tak hloupá, nebo to jen hraje se snaží vyprovokovat jak kyklopku, tak zelenáče... Jediný chlapík, ten co vypadá nejpodivněji a nejmíň lidsky se chová normálně a pouze si sedl a objednal si pivo. Ovšem. Už jsem s ním navázal kontakt. "velice mě těší" začal jsem ne moc upřímným tónem "mé jméno je Xidas, vypadáte že jste tu jediný ... normální a myslím že by bylo dobré zachovat si zdravý rozum v takovém blázinci" řekl jsem lehce koktavým hlasem a natáhl jsem ruku k muži, který seděl těsně vedle mě a ikdyž se mi podařilo říct to co nejpřesvědčivěji, nevěřil jsem, že na mě vůbec promluví. 'určitě si bude myslet, že jsem mimo...' řekl jsem si v duchu těsně potom, co jsem se na něj usmál.

Skřítek pomocníček-PPJ - 06. února 2015 09:44

Patálie v hospůdce Velký naštvaný zlí goblin Cheeba,Stříbrovlas Jak se zdálo to co jste řekli na goblina zapůsobilo, naklonil se do předu a znovu zakřičel. " TAK BĚŽTE VEN , JÁ UŽ DOSTAL." po této větě se celá hospoda rozesměje a věci se vrátí do normálního tempa, asi jsou na tohle zvyklí. Goblin si to zatím namíří k Cheebě. Goblin se zastavil těsně před Cheebou a pak se ozvalo hlasité pffffffff s kterým se skutečně Goblin vyfoukne a místo namakaného goblina před Cheebou stojí Gobliní vyžle,které momentálně natahuje k pláči. Zobrazit SPOILER " Ty ty to víš? Ale Ale ....vy to " Goblin si sedne vedle spříbrovlase jak ho sám stříbrovlas pozval. Ukaže na Cheebu a dál pokračuje v usedavém lkaní. " Ona to ví...... jakto ,že to ví ...zrovna ona...jakto stříbrovlasi?" pod goblinem se začne z jeho slz tvořit loužička Cheeba Pokud by jsi chtěla goblinovi něco říct, zjistíš zvláštní věc, z nějakého důvodu (rozhodně nesouvisejícího s rybou od víl) máš problémy potlačit mňoukaní (čti občas budeš mňoukat). Celá situace s goblinem na tebe strhne pozornost obou víl. Jejich rolničkový smích zesílí potom co uslyší mňoukání. "Vidíš je to kočka." "Ale to nebylo vůbec hezké...." "Ale to jak odhadla Droga to bylo skvělí." Tomu se zasmáli obě víly. " Promiň účinek ryby zmizí za chviličku...mimochodem já jsem Zuběnka a sbírám dětské zuby." "A já jsem Lupěnka....hádej co sbírám já?" Stříbrovlas Zdálo se že trojice prodejců se rozdělila a každý si vzal na starost jednoho z těm co nabízeli svůj užasný vynález. Tebe má na starost trpaslík sestřička. " Ha neodmítejte tak rychle....náš úžasný tentonoc dokáže vyřešit vše co vás trápí navíc pokud si jej zakoupíte do hodiny dostanete na něj pouzdro zcela zdarma...." Gnóm porkačuje ve vnucování výrobku s připomínkami toho ,že by tě mohl vyléčit. Mimo to se na tebe podívná goblin Droga dál usedavě pláče z toho ,že Cheba ví ,že má nafukovací svali a že to rozhodně není fér. Kombinace gnoma a goblina muže být dosti otravná. Do toho k vašemu stolu přijde kyklopka z kapsy vytáhne obří kapesník natahne ho na tyč a začne pod stolem vytírat směs slz a krve. Chvilku vytírá a pak ukaže na tebe s goblinem a pohrozí, pak se odporoučí k baru. Pokud jí sleduješ máš možnost zjsitit, že ještěrce ukazuje na váš stůl,který se také pomalu vydá k baru. Xidas Poznámka o tom ,že tu někdo má hooodně peněz gobliny rozzáří, tak jako tak se jeden stále drží tebe. "Neeee tentononci nejsou tři je jen jeden,úžasný jedinečný spousta tvorů díky němu našlo víru. Někteří jí dokonce ani nehledali. A jestli nemte moc peněz to nevadí, gnomové obchodníčci berou i jiné věci. Věci co mají citovou hodnotu tady jsou peníze....no to uvidíte." Gnom pokračuje ve výkladu úžasnosti jejich produktu a přihazuje slevy a akce, sleduje tě až k baru. U baru na chvilku zmlkne evidentně se ještěrky trochu bojí i ty z ní máš trochu respekt. Vodu? Podívejte on si chce objednat vodu, tady nejsme jezero. řekne ještěrka ostře. A pak se na tebe podívá. " Jo kdyby jsi chtěl vodičku to by se dalo zařídit. Ale máš vůbec čím zaplatit. Na sekeru nenalejvám, možná na štít nebo na meč,ale na sekeru ne." Valois Tvoje ignorování goblina ti je skoro k ničemu od toho co jim,bylo řečeno že máš hodně peněz se tě jeden drží a bombarduje tě lákavými nabídky a výčtem toho co jejich produkt umí. Stále jde k tobě až k tabuli tedy skoro k ní cestu vám zablokují dva nepřijemné vypadající orkové, nejspíše místní vyhazovači jeden z nich ukáže na ceduli. Evidentně tě bez průvodce dál nepustí. V tu samou chvíli spustí gnom znovu svou nabídku, ale zakončí jinak. "Takže ty nechceš koupit tentonoc? Chceš snad urazit všechny gnomy a skřítky?" Gnom to řekl dost nahlas a ty máš pocit ,že se na tebe osazenstvo okolních stolů divá a že to není zrovna přivětiví pohled. Carden " Nejsi brácha...a nevíš co je zebra....to nevadí stejně máš podobnou barvu takže brácha budeš." nenechal se odbít malí skřítek. Sice se nechal posadit na zem ale za chvíli citíš že se ti hrabe ve vlasech, asi to bude o hodně těžší se ho zbavit. Když si objednáváš pivo tak na tebe ještěrka chvilku nechápavě kouká, asi po objednávce vody nečekala další divnou objednávku naštěstí tu pivo mají pravda je zvláštně oranžové, ale vypadá to jako pivo. Ve chvíli kdy si do něj nadrobíš svoje bylinky tak jen ještěrka zvedne oči v sloup a pronese něco o dochucování něčeho co ,už je dobré. Druhá věc co se stane ,že se u sklenice objeví jeden ze šmoulů a nadrobí ti do ní něco co vypadalo jako modrá sušenka, s pivem to mnoho neudělalo a máš pocit, že to neudělalo ani nic s tvými bylinkami.

CheeBa´riu Parsias - 06. února 2015 11:09

Meow? zúbky a lupienky a bráško ~ Natiahnem uši a zaujate zavlním dlhým a huňatým chvostom. Zelené nafúknuté čudo, bolo skutočne len nafúknuté. Ono sa to ale roztomilo rozplakalo a šlo k bielovláskovi. "Ňuuufff...neplačkááj ...Ja som -meow- nechcelaaa! ...Eh? ...-meow- ...Mňaau?!" zastrihám ušami a chytím si ústa oboma rukami. Ja predsa nie som mačiči!!! Ja som vlčiči!!! -Meow- Nieeee!!!! Drobné slečny ku mne opäť začnú hovoriť a ja sa celou silou a vôlou snažím udržať mňaukanie vnútri. ...Aspoň ma uistia, že to prejde a že za to môže rybyčka. "Už žiadne rybyčky od drobných slečien s krídelkami, Chee." "Uhh..." nachvílu sa zamyslím, ako rozmýšlam ako modrej víle odpovedať. "Lupienky z kvetiniek? -meow-" nakloním hlavu na bok. To si ale uvedomím, že som bez bráška ...a vlastne bez kohokoľvek okolo. Obzrem sa po miestnosti, kým neuvidím bráška. Zrejme by nebol rád, ak by som sa mu v tomto miestečku stratila. Už vonku vyzeral ...mrzutejšie. "Pardooon..." ospravedlním sa slečinkám a odhopsám k Eričkovi. Pobehnem a odignorujem gnoma a bráškovi sa nalepím na chrbát. Natisnem sa na neho a tak ho zozadu objímem. "Bráškooo ~ ... -meow-"

El`sane de la Valois - 06. února 2015 11:59

A zas a znovu Incident ohledně goblina na steroidech mě velice zklamal. Přesto jsem z logického hlediska nemohl stále pochopit, jak se sakra mohl nafouknout. 'Takže se nic nestane... jaká škoda, ve rvačce se nejlépe berou peníze.' Zatím se mi dařilo udržet si klidnou hlavu a s urozenou chůzí se blížit k tabuli. Ignorace jednoho toho otravy s tentononcem také byla bez problémů. Přece jen jsem už na kdoví jaké obchodníčky zvyklý, zvlášť ty vychcané a přesto hloupé. Ovšem vše mělo jen krátké trvání. 'Co zas?!' pomyslím si, když se mi do cesty postaví dva orkové. Když si prohlédnu tabuli, na kterou ukázali tiše si povzdechnu. „Kdo tohle vymyslel... Já už chci pryč...“ Poslední věty otravného obchodníka dokázaly prorazit mou ignoraci a nahněvat mě. Začal jsem svírat pěst a i když jsem věděl, že nejspíš vyvolám šarvátku a všichni se pustí do mě, tak jsem ochotný mu jednu vrazit, ať už neotravuje a všem vykřičet, jak jsou mi ukradení a pokud je reprezentuje, taková hovadina, čímž myslím ten jejich super skvělý SHNNT, tak skutečně s nimi není něco v pořádku a s radostí je tímto všechny urazím. 'Jenomže pak nebude žádný úkol a žádná odměna a my s Chee nezískáme to co potřebujeme...' Stres a frustrace nakonec téměř zmizí, až když se na mě zezadu nalepí CheeBa. Normálně bych ji s mrzutým pokáráním poslal pryč, ale nyní mi to pomohlo se ovládnout. 'Nejspíš to chce projevit trochu zdvořilosti k odmítnutí... ach jak já tohle nesnáším.' Usměji se a otočím k obchodníčkovi. „Urazit vás všechny? To bych si nikdy nedovolil urazit tak veselé, přátelské a vynalézavé bytosti. Vždyť už jen tato hospůdka mě naplňuje energií a radostí.“ 'Snad si té ironie nevšimne.' „Bohužel, váš produkt si nemůžeme dovolit koupit. Informace, že jsem bohatý byla klamná. Nejspíš si z vás chtěl udělat jen srandu ten elf, což je jistě neodpustitelné. “ odmlčel jsem se abych se nadechl a pokračoval. „To však není jediný důvod. Já a moje kamarádka...“ Ukážu na Chee. „Jsme skromní poutníci co si sotva vystačí na jídlo a nějaké to přespání. Váš produkt musí být skutečně úžasný, ale bohužel, i kdybychom za něj měli co nabídnout kromě peněz, tak taková skvělá věc by přitahovala pozornost mnoha zlodějů a tomu se musíme vyhnout. Jsem poctěn vaší nabídkou, ale bohužel vás musím odmítnout.“ Poté se mu už dále snažím nevěnovat a začnu potichu mluvit k moji malé sestřičce. „Potřebujeme nějakého skřítka průvodce, abychom mohli plnit úkol.“ Rozhlédnu se po hostinci a pokračuju. „Co myslíš, zvládneme tu nějakého sehnat?“

CheeBa´riu Parsias - 06. února 2015 14:48

Meoooowwww... bráško~ a červená hlava Poteší ma keď ma Eriček neodmietne. Väčšinou po mne hneď kričí aby som ho pustila, alebo po ňom neliezla. Takto som teda využila príležitosť. Kým on niečo rozprával tomu malému obchodníčkovi, ja som ho ešte viac stískala. Šťastne som vlnila chvostom a jemne sa k nemu túlila a obtierala si líčko o jeho chrbátik. Občas mi pritom ušlo aj to tiché mňauknutie. Nech už to zmizne preč... Bráško sa ku mne prihovorí a ja k nemu zdvihnem zrak aj úsmev. "Juuuuu! Bude ďalšia srandaaaa?" poteším sa keď spomenie nový úkol. To vždy znamenalo novú zábavu a dobrodrúžstvo!!! ~ Riadne sa teda poobzerám po miestečku až kým mi do očka nepadne červený mužík s kalendárikom na stole. "A čo tamteeeen??" ukážem na neho výrazne prstom. Potom Erička pustím a sama k nemu zvesela odhopsám. "Prepáááčteeee...-meow-" zaštikne sa mi ako zasa zamňaučím. Aspoň to už nie je také časté. "S bráškom by sme radi šli na dobrodrúúúžstvooo. U vás jedno nenájdeme?" spýtam sa a usmejem sa na neho aj so zúbkami. "Mimochodom....to ste naozaj taký červený, alebo ste zjedol niečo pááálivééé?" zaujímam sa.

Vypravěč - 06. února 2015 14:53

Rane- konec mise Přišel jsi do Hospůdky už před dvěma dny a nyní se do ní zase vracíš z Šotčí země (kde jsi byl cca den a půl). Jestli s úspěchem je těžko posoudit. Vybral sis z tabule úkol: Vzorek rudé vody z Planého lesa . Hned tedy po té co se do tvé přízně vetřel šotčí průvodce (nelze brát úkoly a jít na ně bez průvodců). Měl jsi za úkol toto: Ve zdravý doprovodit alchimistu Moučka k tůni aby mohl vzorek odebrat a zpět. Alchimista čekal jen tak náhodou u tabule. Vzorek jste získaly, ale....alchimista s ním asi moc výzkumu neudělá. Před nosem ti přistane mrkev, kterou ti ten blázen podává. Já mrkvičku, ty mrkvičku. králíci rádi mrkvičku. taky králík? Hihi! pak sleduješ jak ten křehký stařík s brýlemi a chomáčem vlásků (na hlavě) sedne na bobek a začne kolem poskakovat jako králík. Důležité vybavení co si na výzkum nesl sebou se tříští a chvěje. Už dávno je v něm většina věcí rozbitá. Z mošny mu něco kape na záda a díky té tekutině mu jako bonus začal na zadku růst mech. Původně byl Mouček vetchý sotva chodící stařík- samá vážná tvář a suché řeči. Rád říkával toto: Opovaž se mi sahat na moje věci. je to cenný materiál získávaný ze švech koutů světa! Spoustu z něj už není k vidění. Tvůj rozumeček by nikdy nepochopil cenu a důležitost mého vybavení!při tom láskyplně hladil své cestovní mošny. Ale hned první noc v Šotčí zemi mu dal jeho rozum věčné sbohem. Těžko říct jestli za to mohli Kameny, co vás napadly a pokousaly hned první den, Cesta, která se sama od sebe zvedala a končila ve stromě nebo vás vyhodila pár metrů do vzduchu a chechtala se vám když jste bolestivě dopadly. Možná ty veverky, co si s vámi večer k ohni přišly zahrát šachy? Kdo ví. I tobě chybí k zbláznění opravdová troška. To že jsi jediný normálně myslící tě drželo při zdravém rozumu a dovedlo vás až zpět k Hospodě. Oddechl jsis a musel jsi žehnat obyčejnou trávu co nemá ruce a nesnaží se lochtat a chytat nohy, obyčejný vzduch byl tak úžasný a bezpečný. Nemusel ses bát že odněkud přinese obří plácáčku a neplácne tě po obličeji. Tady se ti pravděpodobně při čůrání nestane, že se ti list na utření v ruce změní na šmirgl. Planý les je pěkná nuda. Po cestě není vůbec nic zajímavého. To byla divná výprava. Aspoň že ten stařík je takový veselý a super. Hele šotčí průvodce se ti zavěsí na ruku. Nechceš přivolat zase tu létající potvoru? Ta byla tak super! Nebo jestli bys mi jí třeba nepůjčil na víkend. Ukázal bych jí bratrancům, udělaly by jsme si výlet! Vrátil bych jí v patřičný den! Přísahám!!! Sleduješ jak kolem vás prohopká alchymista a vší vervou se snaží nacpat do králičí nory (rovnou po hlavě). Jisté je jedno. Už nikdy, nikdy tam nepůjdeš sám. To nepřipadá v úvahu. Už je skoro tma. Hospůdka v dálce vesele světélkuje, hraje a prská a ty se opravdu těšíš na zasloužený odpočinek.

Vypravěč - 06. února 2015 15:46

Pan Červený CheeBa Divný červený skřet ti dlouho neodpovídá. Pracuje si na svém, projíždí kalendář, píše poznámky. Je ti divně. A když k tobě zvedne oči, je ti ještě divněji. Tvá veselá povaha se někam zatoulala a ráda by ses teď někde toulala s ní: -Spoustu misí vypsali žadatelé z obyčejného světa. Mají zde většinou své posly, nebo pošťáky co vás podrobněji informují, spraví, vymění informace po krátkém čekání přímo se zadavatelem. Občas je tu i zadavatel sám. -Na každou misi se musí jít s průvodcem. Vedle misí je snaha o nakreslení mapy, ale je nesmyslná a obyvatelé Šotčí země jí neustále upravují. Takže se v ní nevyzná nikdo. Některé úkoly jsou psané víckrát, jiné přeškrtané a přepsané. Některé mohou být i pouhým vtípkem. -U některých misí jsou poznámky. K některým misím dostanete další informace. zaskřehotá. Odkašle si a víc se ti nevěnuje. Což je oboustranně vítané.

Cerden - 06. února 2015 16:08

Bláznivá hospoda Xidas Když na mě Xidas promluví otočím se k němu. Nepřítomně na něj hledím a potom zamrkám a zaostřím. Vypadá to jako bych se vracel z obrovské dálky. „Co po mě ten elf chce? To tady člověk nemůže v klidu kouřit dýmku aniž by ho otravovaly elfové nebo banda zakrslých otrapů?!“ Chvilku si ho nedůvěřivě měřím pohledem. „Normální to je slepý nebo se mi snaží lichotit?“ „Cerden.“ Odtuším chladně a věcně. Jeho ruku však nepřijmu. „Můj zdraví rozum je moje věc. Do toho nikomu nic není.“ Odtuším klidně. „Ale neboj když se budeš chovat jako blázen nenechám si to pro sebe. ...Teď jsi jenom trochu vlezlí a asi to není, proto, že mi chceš nabídnout peníze nebo aspoň práci.“ Přeruším svoje rýpaní abych se podíval na aférku z nafukovacím skřetem. Mezitím mi přistane na stole pivo. Je jasně oranžové, ale má to pěnu. Podrobuji ho zkoumavému pohledu a přemítám jestli se mám odvážit napít. To však přiskočí jeden z mích „bráchů“ a nadrobí mi něco do piva. „A dost!“ Odsunu pivo dál od sebe. „Ukaž na ty kdo jsou tady průvodci a dej mi seznam volných úkolů.“ Řeknu ještěrce. „Jen doufám že to nebudu muset opakovat několikrát než to pochopí.“ Mezitím, stále kouřím dýmku, ale viditelně s menším požitkem.

Xidas - 06. února 2015 16:27

poté, co jsem byl označen za vlezlého mi hlavou prolétla myšlenka, že se tu asi radši s nikým bavit nebudu. Mezitím, co Cerden přihlížel jak mu jeho menší bratr sype do pití nějaký zázračný prášek, odpověděl jsem ještěrce na baru na jeho námitku s vodou "tak vodku" zběžně jsem pozoroval jak se vlčice postupně mění na kočku, a tak jsem ještě dodal "a pro slečnu mléko, nebo něco podobného" Zprvu jsem si myslel, že se elfka pomátla, nebo praštila do hlavy, když začala křičet na tu zelenou obludu u dveří, ale poté, co si teď už vychrtlý zelenáč přisedl k jejímu stolu, jsem pochopil, že by mohla mít nějaké známé v hospodě. Víly se pokouší zabavit vlčici a její páníček má problém s orky a vůbec s tím jak to v téhle hospodě chodí. Cerden začíná křičet na ještěrku příkazy ohledně průvodců, elfka zapadla mezi kolektiv hospody, jen vešla a mě se tu snad pokouší opít ? Navíc těsně vedle mě je mužíček prodávající tentononc. vypadá to, že se hospoda pokouší napadat slabiny všech, co vešli ve stejnou chvíli. Poté co jsem si prohlédl osobu povídající si s červeným mužíčkem, zdálo se mi ještě víc, že se nás vážně pokouší zbavit naší přirozenosti. budu hrát jejich hru a snad něco zjistím. řekl jsem si v duchu a zeptal se mužíčka vedle mě: "co by sis za ten tentononc přál?"

CheeBa´riu Parsias - 06. února 2015 17:20

Fňuk ... škaredá červená hlava a bráško ~ Spozvolna prestanem zvesela vlniť chvostom stále menej a menej, až kým mi len tak nevysý dolu k členkom. Už ani nemňaukám a ani nič. Ani sa neusmievam len civým na to čudo predo mnou. On snáď zo mňa vysáva energiu, alebo čo...nevyzerá, ale že by to naopak robilo jeho šťastným. Možno preto je taký červený... Každopádne je mi horšie a horšie ako červená hlava dlhšie a dlhšie hovorí. Kým si vypočujem jeho monológ, som už celkom zničená. Len mu kývnem, že rozumiem a otočím sa na päte späť smerom k bráškovi. Pomaly k nemu vykročím. Nie z vesela, ani hopsaním ...proste len za sebou ťahám nohy ako múmia. Doplazím sa tak k nemu a oprem sa čelom o jeho hruď. Ani ho nezvládam objať. Len sa tam o neho tak opieram. Prerozprávam mu čo som sa dozvedela a sťažka si povzdychnem. "Poďme domoooov...." zafňukám. Už sa mi tu nepáči.

Rane - 06. února 2015 17:28

Konec mise, konečně klid Zobrazit SPOILER Ruce nyní pouze do ostnínů černo červené, pak navazující na tělo, přikryté látkou Po konci mise jsem si konečně mohla oddechnout, přeci jen stále být v pozoru, aby se nestalo něco tragicky komického, co by mi znepříjemnilo dalších pár sekund života a možná to přetrvalo i několik minut se mi nechtělo riskovat. Myšlenka, že bych se tam vrátila znovu, sama, nepřipadala v životě v úvahu a dvakrát si rozmyslím, jestli tam nejít znova ve třech. Navzdory tomu, že já jsem nebyla sama, více méně nikdy. Před nosem proletěla mrkev a ten alchymista byl nejspíše fakt větší magor, než já. Zvedla jsem obočí a odkašlala si s tím, že jsem mu věnovala jeden nepěkný pohled a pohladila Degreeho, který již plánoval zaútočit. Zobrazit SPOILER „Jeden by řekl, že vracet se sem bude radost, že to zde bude normálnější, ale jak vidím, moc není…“ protáhla jsem si ruce a rozešla se svým mazlíčkem vůči hospodě. Průvodce se mi zavěsí na ruku a já pokračuju se slovy: „Basilisk není na hraní, kdybych ti ho půjčila, skončil bys o hlavu kratší. Navíc, o peníze mi nejde a ty to víš moc dobře,“ stáhla jsem ho se zatlačením na hlavu a tichým usyknutím, když se stále snažil držet. Po vstupu do hospody jsem se vydala rovnou k baru, kde jsem si vzala volnou skleničku s vodou. Podle toho, jak jsem to tady znala, jsem si byla jistá, že toto je vážně sklenička a že je to vážně voda. Navíc, po misi jsem si byla jistá tím, že zde není tolik zákeřností jako v tom druhém světě, i když tady to bylo dosti podobné. Přešla jsem směrem ke zdi a tam se opřela, společně s Degreem, který si sedl vedle mne a hlídal. Potřebovala jsem si trošku užít „normálnějšího“ světa, přeci, nebylo by zrovna vhodné jít rovnou na další misi, kde by mi možná již vážně hráblo a řekněme, že i to, co se sem tam děje při boji by bylo jen slabým odvarem.

Stříbrovlas - 06. února 2015 17:47

Při pohledu na brečícího starého kamaráda jsem musel něco udělat. nejprve jsem se ho snažil rozveselit různými ksichty ale to se mi nevedlo tak jsem přešel na drastičtější řešení. vyhrnul jsem si rukáv a ukázal jsem mu, že ikdyž není nafouklý, má větší svaly než já. To už mu podstatně náladu zlepšilo a dal se se mnou do řeči. Zprvu jsem se ho vyptával kdo ho vlastně zmlátil, ale o tom se bavit nechtěl. Když šla znovu kolem kyklopka, tak jsem se postavil a chtěl se jí za kamaráda omluvit, ale než jsem řekl první slovo, už jsem zase honil židli po hospodě. Nad pohledy smějících se víl, které už si cheeby nevšímaly jsem jen mávl rukou a vyplázl na ně jazyk. Když se mě konečně podařilo židli chytnout, uklouzl jsem na pár kapkách ze zelenáčových slz a dal si znovu židlí o hlavu. "AAAAAU" 'to je dneska zase blbej den!' pomyslel jsem si a ukázal jsem kyklopce na další kaluž na zemi se smíchem v obličeji a boulí na hlavě. Mezitím, co jsem znovu honil židli a utíkal před kyklopkou ostatní určitě také prožívali krušné chvilky.

Vypravěč - 06. února 2015 19:00

Hospůdka Cerden Když ještěrku oslovíš tím tónem, kterým jí oslovíš většina hostů v hospodě zmlkne a napjatě očekává co se bude dít. (nábytek taky očekává a příliš se nehýbe) Asi ti něco uniklo, ale dochází ti, že se ti následující scéna nebude líbit ani za mák. Ješterka si odplivne do skleničky a věnuje ti takový pohled....jako bys urazil všechnu její pýchu. To že je tu ještěrka velké vážené kápo ti dojde až v následujícím okamžiku: Položí sklenici na stůl tak že se začne kývat a pak zmizí. Cítíš úder do břicha. Tak prudký a tak obrovský, že tě odhodí na druhou stranu hospody. Tvůj let pokračuje volně dál, ba ne, nezastaví tě ani stoly,ani židle (utíkají z dosahu). A ta zrádná zeď se před tebou otevře a vyletíš ven. Rovnou do kompostu. Dřív než se sklenice na stole ustálí, už jí zase drží ješterka a pečlivě jí čistí. Ty jo! Ten letěl nejmíň 40 metrů! Není to zatím rekord, ale i tak dobrý komentuje banda gnómů co sledovala dopad Cerdena oknem. Ješterka se zachechtá. To proto že semnou mluvil ještě docela slušně. Jak si tak trůníš v kompostu zjišťuješ že tu nejsi sám. Mezi nohama se ti vyhrabe stařec co se v kompostu schovával a cpe ti k puse květák. Čerstvý, dobrý! Králíček ham!

Vypravěč - 06. února 2015 19:05

Hospůdka Rane Po tom co se Cerden proletí (všimneš si o dalších zelenáčů a sama si možná vzpomeneš že ses ptala stejně neopatrně a taky jsi letěla) ti Marcel (tak se ještěrka jmenuje) nalije vodu. Tak co? Jaká byla mise? Prohlédne si hostinec a znova se zachechtá. Rozšiřuješ nám tu sbírku cvoků? Ten stařík se mi docela líbil. Asi si ho nechám. pak něco rozkáže kyklopce a chvilku se věnuje svýmu než pokračuje. Nezapomeň říct panu Červenýmu že tam tu misi vracet nemusí. Víš jak se rozpálí když v tom má bordel.

Rane - 06. února 2015 19:11

Mad world Tiše jsem se zasmála, když se nějaká osoba proletěla a musela jsem doznat, že Marcel měl pořádnou ránu. No, co čekat od takového podivného místa. "No, brzo uvidíš..." s tím jsem ukázala směrem k tomu kompostu, kde se ukázal alchymista a dodal jsem: "Takto..." Prokřupla jsem si "dráp" a podívala se na pana Červeného, jak právě vysál energii z jedné dívky, která se právě plazila za svým společníkem. "Jasný, díky za info," s tím jsem položila dopitou skleničku s vodou a došla za panem červeným a řekla: "Ah, zdravíčko. Chci jen poznamenat, že ta mise, Vzorek rudé vody z Planého lesa, se již nemusí dávat do evidence. Jaksi již zájemce o doprovod našel vlastního klidu, podívala se tím směrem a čekala, jak bude reagovat. Degree stál tentokrát přede mnou, kdyby něco. Této osobě se nedalo věřit.

Vypravěč - 06. února 2015 20:12

Pan červený Rane Vykročila jsi k panu Červenému velmi jistě. Už tě přece nemůže překvapit jaký je. Nejsi tu žádnej zelenáč. Začátek tvé řeči je bez problémů, ale na konci už máš co dělat, abys to normálně dořekla. Pan červený k tobě zvedne oči. I když je před tebou tvá podivná ochranka, mrazí tě úplně všude. Sleduje tě a sleduje a sleduje....................... sleduje......... sleduje........... ani nemrkne. Připadá ti to jako celá věčnost než řekne svůj fascinující výrok. Zajímavé Řekne suše, něco si poznamená a víc si tě nevšímá. Připadáš si jako by tě někdo přežvýkal. V myšlenkách se ti leskne jedno zbožné slovo: Mami Degree je z toho také značně degradován.

Rane - 06. února 2015 20:26

Pan Červený Degree pochopil hned, že to pro mne nebude zrovna dvakrát jednoduché a tak se posadil na zadní a podepřel mne, za což jsem ho pohladila. Byl přeci jen jiné nátury, než já a já nebyla zrovna ta, co by měla velkou výdrž. Když konečně domluvil, tak jsem pouze kývla a s pomocí Degreeho jsem si dopomohla zpátky na židli, kde jsem se rozvalila a řekla sama sobě: "Až se zde objeví někdo, kdo zůstane při plné energii, po rozmluvě s tou osobou, tak ode mne dostane snad i pusu... to snad není možné," odkašlala jsem si a v myšlenkách zabloudila do mé pohodové minulosti, která nebyla zase tak daleko, jak by jeden čekal. Nebyla jsem tak stará, abych si nepamatovala na svou matku, která mne vychovala. Degree se při tom na mne podíval a já ho podrbala na hlavě. Usmál se, nebo aspoň to tak vypadalo. Zajímalo by mne, kolika lidem tato nestvůra vysála energii na nulu a pokud je pak někdo uklidil, tak jestli to byla ta kyklopka, co zde zametá. No, v tomto případě to mohla být ještě ta lepší možnost, bůh ví, co by se tady stalo s dívkou v bezvědomí.

El`sane de la Valois - 06. února 2015 20:29

Smutná sestřička a létající larva 'Musíme se vzchopit. Ne... já se musím vzchopit! Toto místo mě nemůže pokořit. Přece jedno střelené místo ze mě neudělá blázna. Musím být klidný... Abychom se odsud mohli dostat, musíme sehnat toho průvodce, úkol a hurá pryč.' CheeBa se vydala k tomu červenému mužíčkovi. „To asi nebude dobrá volba. Mám z něj špatný pocit...“ Moje intuice nakonec tak klamná nebyla, jako vždy. I když tam CheeBa byla jen pár minut a většinou po poslouchala něco se s ní stal. Sledoval jsem ji, jak se vrací ke mně naprosto bez života a energie. 'Co ji asi tak řekl? Dost často se to nestává, aby byla taková skleslá... Hmm... možná... možná... přesně takového průvodce potřebuji, abych zmírnil tu její hyperaktivní povahu! Ne... ne... to by ode mě nebylo fér vůči ní. Už pěkně dlouho tvoříme nerozlučnou dvojku.' Jakmile ke mě dojde, pozorně naslouchám jejímu smutnému hlasu, aby mi neuniklo jediné slovo. 'Jak jednoduché a prosté. No. Vypadá to, že už tu ani Chee nechce zůstat moc dlouho, tak je na čase udělat něco nespolečenského, jako je celá tato budova, snad se někdo ozve.' „Ha há.“ Zasměju se překvapeně. „Tak takto to je?“ Položím svou ruku na její hlavu a pořádně ji roztřepu vlasy. „Nezkrotná CheeBa´riu Parsias, démon srandy a postrach motýlků se vzdává po pár slovech červeného mužíka? Ale tady je stále veselo, tak se netvař tak smutně. Jen se rozhlédni.“ Sundal jsem ruku z její hlavy a místo toho jsem se přikrčil a zvedl ji na záda. Ostatních lidí jsem se snažil nevšímat, ale letícího podivného člověka jsem si všiml. Když se mu z cesty klidil i nábytek a samotná stěna, tak mi to nedalo a uchechtl jsem se, až mi na tváři zůstal úsměv. Potom jsem už nehodlal ztrácet čas. „Zdravím lidičky, ...“ řekl jsem dost hlasitě a co nejvíce přátelsky, aby mě co nejvíce lidí a dalších bytostí slyšelo. „Jsme tady se sestřičkou noví a chtěli bychom se zeptat, zda tu není nějaký ochotný průvodce kvůli úkolům.“ Pak jsem už jen doufal, že se někdo ozve, i když jsem více čekal a chtěl slyšet hlasitý smích. Ani nevím proč. Možná je teď lepší slyšet smích než slova od Chee 'pojďme domů', které mi teď stále a stále poletovaly hlavou. 'Vždyť my nemáme domov...'

Stříbrovlas - 06. února 2015 20:30

Tahle hospoda je vážně divná, třeba i ta postava sedící rudá, čisí z ní zlá energie, kočka už se nezesměšňujě, zarytě na něj hledí, k páníčkovi se radši vrátí, otravný půlelf se snaží přátelit, ta larva ho chce zastřelit, nemá na nic náladu, třeba se mu zvedne po pívu, kočičin páníček už nemá nervy také, gobliny posílá něžně do prdele, noste piva kyklopko, v chřtánu máme všichni sucho, Dragounek nám tu brečí, snad ho toto vyléčí, podivná postava se vrací z výpravy, magor alchymista hledá kedlubny, modropruhovaný chlapíček, měl si upravit svůj tóníček, ještěrka ho bacila, proletěl se do komposta zazpíval jsem pro hospodu, uklidnil se a usedl zas ke stolu.

Cerden - 06. února 2015 20:43

Nedobrovolný let Ještěrka se zamračí a zmizí. To ticho se mi vůbec nelíbí. V tom přijde rána odnikud. Letí dál než bych si myslel, že je možné. Každou vteřinou čekám, že narazím do stolu nebo stěny. To se však nestane. Nábytek se mi vyhýbá a já proletím stěnou a skončím v kompostu. Jakmile dopadnu mrštně vyskočím zpátky na nohy a pryč z kompostu. Takový rychlý pohyb by jste ode mě určitě nečekaly vzhledem k tomu, že jsem se celou dobu spíše ploužil. Když se z kompostu vyhrabe dědek a snaží se mi nacpat zeleninu vezmu si jí od něj a mrsknu s ní zpátky do kompostu. Trochu se otřepu. Kdybych nemusel v životě přestát tolik urážek byl bych teď určitě rozžhavený do běla vzteky. Poté se vydám hledat dveře do hospody. Není to lehké, protože se stále mění a přesouvají. Nakonec je najdu a namířím si to rovnou k ještěrce. „Takhle si u nás pohostinnost nepředstavujeme. Nedivím, se že tento podnik má takovou pověst jakou má. Vyhazování hostů bez zjevného důvodu není zrovna nejlepší způsob jak si udělat přátele. Chtěl jsem jenom průvodce a nějakou práci. To je snad důvod proč to tady ještě stojí. Nebo je to jenom hloupý vtip cechu dobrodruhů?“ Po celou dobu co mluvím je můj hlas ledově chladný.

CheeBa´riu Parsias - 06. února 2015 21:01

Fňuuk... bráško~ Nechala som sa zdvihnúť a bráška som si objala cez ramená. Stále som sa ale tvárilo unavene a smutne. Chvost mi vysel dolu bez pohybu a ušká boli sklopené smerom dolu. Už nebolo nič zábavné. Už nebolo nič pekné a zvláštné. Zo všetkého ma teraz bolela hlava a chcela som domov. Proste domov aj s Eričkom. Nie sem, nie na dobrodrúžstvo ...ale domov. Dokonca som ani nereagovala na preletenie modrých prúžkov cez stenu až kamis von a ani pesnišku bielovláska. Nič ma nezaujímalo ..nechala som sa len "bezvládne" nosiť. "Ja chcem preč ...a do postele ...Poďme spať ...a preč..." fňukala som bráškovi do ucha.

Vypravěč - 06. února 2015 21:19

Hospůdka Valois a Cheeba (Mimo pana Červeného se Cheebě rychle vrací barva do tváří. V přítomnosti je i ona zvláštní růžová vůně a také víly Zuběnka s Lupenkou Nesmutni. Na, rybička po které budeš chrochtat vypadá to že jim na tvém veselý opravdu záleží. ) Po tom co Valois osloví hospodu...No nestihne to ani pořádně doříct a v hospodě vypukne řev a hotová jatka. Všichni se hrnou k těm dvěma hlava ne hlava a někteří mávají nějakými lejstry. (některé kusy nábytku běží taky) Jájá, já chci! Kecáš nechceš. Chci já! Já mám papír! A já mám ten pravý papír. Ty si jdi vycpat. rvou se hlava ne hlava, sápou se na vás jako by jste byli slavní a právě vypukla autogramiáda. Velký nápor na Valoise nevydrží...jeho kalhoty a jsou stažené k zemi. Stříbrnovlas Tvůj výkon je oceněn Marcelem- hospodským samotným. Nemohl sis nevšimnout, že měl ze začátku v úmyslu tě vyhodit jako Cardena, ale pak do toho začal trochu pařit. Uznale ti šoupnul pivo Na účet podníku. Cerden- návrat letce Když Cerden pochoduje do hospody po druhé a znovu neurvale mluví s Marcelem, opět následuje ticho a všichni nedočkavě sledují co nastane. Marcel se s né moc velkým zájmem zadívá na své 'nehty' a pak na tebe. Klídek komposťáku. Dej si led přistane ti na hlavě kostka ledu. Marcela tvé rozčílení dost těší. Pohostinnost nepohostinnost. Když po někom něco chceš zeptej se slušně. Jasný? Navíc tady nejsi doma. Roztáhne tlamičku do širokého úsměvu. Tohle je Hospoda Co Tu je i Není. Jestli chceš práci, támhle se ptej. (ukáže na pana Červenýho)Jestli chceš průvodce dav kolem Cheeby a Valoise je plný zjihlých toužících očí. A s nadšeným výskotem se vrhá k tobě (u Cheeby a Valoise nezůstal nikdo) Dost těžko slyšíš co ti Marcel ještě říká. Máš plné ruce práce, aby tě dav neuchvátil, nestrhl nebo nenatrhl. Ještě jsem chtěl říct, že slušnost přináší ty správné odpovědi. Neopatrná slova, přinesou jen letecký den.

Vypravěč - 06. února 2015 21:32

Tentononc Xidas Gnóm který tě přesvědčoval na tebe vykulý oči a něco zažbleptá. Er...gahu-lalau? zatřepe hlavou, evidentně vyveden z míry, že chceš tentononc. Na hlavě jako by mu zářila svatozář, vystoupí na barovou židli, vytrhne kolegovi hůlku a začne s ní mávat a pózovat (chvíli mává i s kolegou gnómem, dokud kolega neodpadne) Tentononc! Nejlepší hit a víštěk sezóny! Další gnóm se přidá a zapózuje na barovém pultu. Tentononc! Nejvíc mega hustá věc. Potřebná všemy a pro všechny. Pak se přidá třetí co si vyleze na sud. Tentononc! To je ta správná volba. a hromadné trio oznámí: Tentononc. ......gnóm na barové židli se probere Takže cena. Poškrabe se na hlavě a otočí se k tobě zády, aby se poradil s kolegy. Mluví tak nahlas, že se otáčet ani nemuseli. Nakonec ti odpoví. Tentononc dostaneš za....své trenýrky! Chceme tvý trenýrky! slovo trenýrky vstoupilo do fanklubu dalších gnómů v hospodě a dotvářejí trenýrkový chór.

Cerden - 06. února 2015 21:40

Návrat letce „Au... Sakra.“ Zakleju když mi na hlavu z ničeho nic spadne kostka ledu. I přes mojí snahu jsem se jí nestihl vyhnout. Mám však štěstí, že moje vlasy trochu ztlumí náraz. Jinak by to určitě byla větší šlupka. /Proč jsem sem vůbec lezl. Co jsem si myslel? Měl jsem radši chodit po vesnicích a léčit (z větší části) vymyšlené nemoci. Je to sice otrava, ale aspoň u toho všechno dává smysl. Zatracená zakrslá havěť. Chci odpovědět dalšími kousavými poznámkami, ale v tom se na mě vrhne dav. Chvilku je odstrkuji a „odkopávám“ dál z mého dosahu, ale pak mě to přestane bavit. Odhrnu kabát a ruce přiblížím k dlouhým loveckým nožům.

Xidas - 06. února 2015 21:45

Pozorně sleduji gnómy, jak tvoří novou znělku pro prvního kupce jejich tentononcu a neubráním se neusálému usmívání. Když sleduji jak se ten nejbližší z nich otočí zády a šuškají si něco o mých trenýrkách a vážně na mě pak vychrlí tuto ohromnou cenu neubráním se a vyprsknu vodku kterou jsem se právě snažil vypít zpátky do sklenky. Ve stejnou chvíli za mými zády asi jen půl metru ode mě vyletí cerden a zničeho nic rozbije stěnu. Nemohl jsem si nevšimnout ničeho. Elfka složila opravdu skvělou píseň, červený mužík vysál energii přímo dvěma osobám a co se mi vůbec nelíbilo tak i té roztomilé vlčici z předtím a cerden právě utíkal vedle okýnka, které sám vyrobil a samo se zase zacelilo. Když vrazil zpátky dovnitř, už jsem z batohu vytahoval jedný ze svých trenýrek a vyměnil je za tentononc ikdyž jsem ani vlastně nevěděl co to je. Jak bylo jednoduché zbavit se gnómů. Lehce jsem zvážněl a kopnul do sebe panáka vodky a postavil ho asi čtvrt metru od ještěrky, se kterou se právě bavil Cerden. V ruce jsem začal formulovat kouzlo na částečné obnovení energie a poté, co všichni od tabule přeběhli k cerdenovi, jsem se postavil a zamířil si to přímo k cheebě. Už kompletní kouzlo regenerace jsem přitiskl na Cheebinu hruď a u toho jsem sledovat stále více vytočeného Valoise. Po použití tohoto kouzla jsem použil ještě jedno (ten večer poslední možné) na ochranu vůči vnějším vlivům a oslabení a zamířil jsem si to přímo k červenému mužíčkovi. "prosím vás, která mise by se nejvíce hodila pro ochranný tip a kde je její průvodce?" zeptal jsem se ho klidným hlasem a stále jsem posiloval efekt ochranného kouzla, které jsem se naučil v mládí v kostele a zatím vždy zabránilo všem negativním účinkům na mé tělo i myšlení.

Rane - 06. února 2015 21:52

Mise? Spokojeně jsem seděla a dívala se, jak ty naivky byli téměř roztrháni nabídkami na misi a pak jsem se podívala na toho, co před chvilkou dostal kostkou od ledu. Zvedla jsem se a podotkla: "Být tebou, tak si tu moc nedovoluji," usmála jsem se krátce a pak se zvedla od stolu a stoupla si na Degreeho, který jen nespokojeně zamručel ale držel poslušně balanc. "Je tu ochotný jít někdo na misi, ve dvou? V jednom je to nemožné. Mám již něco za sebou, řekla jsem celkově trošku nejistě a jak si někdo mohl všimnout, tak navzdory mému vzhledu to vypadalo, že jsem poměrně vyrovnaná a klidná. Tak, ona to částečně pravda byla, že? Trošku nervózně jsem se pousmála, promnula si krk a čekala, jestli se najde nějaká dobrá duše, která by do něčeho pořádného šla.

El`sane de la Valois - 06. února 2015 22:07

Tak to teda ne... Především Xidas...!! Šlo to lépe než jsem čekal. To je slabé... Byl jsem ohromen. Netušil jsem, že tolik bláznů nám bude chtít dělat průvodce. Stačí vybrat jednoho, ale kterého... Jak to říkal Chee, můžou zde být i falešné úkoly. Možná bude lepší najít někoho důvěřivého, ale jak někoho takového zjistit, aniž bych příliš ztrácel čas? CheeBa už je unavená a ani se ji nedivím. Celé dny jsme na nohou, málo spíme a ona ještě neuvěřitelně stále skotačí. Teď ten divný červený mužíček vysávající energii... je toho na ni určitě dost. 'Tááák, koho si vybereme? Trochu mě podráždilo, když se ke mně nahrnul i nábytek. 'Ten si asi vybrat nechci...' V tu chvíli jsem chtěl, ať se zas rozprchnou někam pryč. 'To správně cítím chlad na nohy?' Kalhoty dole. Položím proto CheeBu také dolů. Avšak nijak vytočený nevypadám. Místo toho si dám ruce v bok a hrdě se ještě párkrát rozhlédnu, jako bych se chlubil. Když si však uvědomím, že tam vlastně žádné pěkné slečny nejsou, okamžitě si zvednu kalhoty zpět a vhodná příležitost nastane, jakmile všichni zmizí k tomu člověku, co před chvílí vyletěl zdí. Pokud se to tak dá říct. 'uf, aspoň že tak. Rozhodně nechci přitáhnout pozornost té kyklopky!' Pak najednou... Xidas... šel k nám... nebo spíše k Chee. Buď byl tak hloupý nebo si mě vůbec nevšímal. Sledoval jsem ho jen letmo jedním okem, ale pozorně. 'Doufám, že chce jen ozdravit nebo projít dál k tabuli.' Ale ne. Najednou přišel k Chee a přitlačil ji na hruť svou ruku. Navíc něco vyvolával ještě. 'Co si to sakra myslí! Chce mi zaklít sestřičku?!' Okamžitě jsem plnou silou kopl do jeho boku, abych ho nečekaně vytrhl z rovnováhy a povalil na zem, přičemž jsem vůbec neváhal a i kdyby nespadl na zem, tak jsem z pod pláště, kde byl doposud zakrytý, tasil svůj rapír a okamžitě ho přiložil ke krku Xidase. „Jak si dovoluješ něco takového udělat?! Myslíš si, že si jen tak můžeš k někomu nakráčet a dělat si s ním co se ti zachce?!“

CheeBa´riu Parsias - 06. února 2015 22:28

Svetielkoooo! bráško~, krátke ušká Unavená som bola stále, ale už mi nebolo až tak ...divne. Okrídlené slečinky mi ponúkali ďalšiu rybyšku ale ja som už nechcela. Nie ďakujem... To sa k nám nahrnulo celé osadenstvo hospodičky a čosi po nás kričalo. Dokonca aj nábytok sa núkal. Nad tým som sa pousmiala. Bolo bi pekné mať zo sebou chodiacu stoličku. Bola by niečo ako taký domáci mazlík. A volala by sa Pani Stolička. Ja chcem stoličku... Z myšlienok o Pani Stoličke ma prebudí až to, že stojím na vlastných nohách a okolo nás je prázdno. Eriček si dokonca vyťauje nohavice naspäť. Zaspala som snáď niečo? To už sa ku mne priblížilo krátko uško a ...chytilo sa mojej hrudi? Viem že je objemná a mäkkučká, ale mohol sa aspoň opýtať ... Vloží však do mňa ...nejaké svetielko. Šteklí to a telom mi prejde celkom príjemné svetlo. Až poskočím a zavlním chvostom. Zastríham ušami a rúčkami si musím pošúchať tvár akoby som sa práve len zobudila. Bráško, ale reaguje skôr ako ja a krátko uško už je na zemi a tak podobne... "Ňuuuufff...Brááškoo~" ozvem sa natiahnem sa. Riadne si zívnem a na to sa mi na tvári objaví zasa môj úsmev aj so zúbkami. Chvostík sa zasa hojdá zo strany na stranu. "Už necem preč ...ale spať by som špinkala..." poviem už veselým tónom a usmievam sa na Erička.

Xidas - 06. února 2015 22:38

(odstraněny poslední 2 odstavce z mého posledního postu) Po pro mě velice lehkém kopnutí do boku jsem se pouze znovu vzpřímil. Meč na krku mě nijak nepřekvapil, ani nevytočil. Pouze jsem se na muže usmál a řekl podle mě utěšující slova "měl by jste se podívat na svého mazlíčka pane. K tomu to kouzlu je potřeba bezvýhradní kontakt, nejlépe co nejblíže k srdci a kdybych vám nabídl pomoc pochybuji, že by jste mi věřil. Takovýchto kouzel jsem viděl už spousty, ale pokud jde o narušení aury, kterou jsem vaší společnici mimochodem preventivně očistil, nemělo by se to brát na lehkou váhu" Úsměv z mého obličeje po dořeknutí těchto slov rychle zmizel a už vážným hlasem jsem muže upozornil "teď sundejte svou zbraň z mého krku" a bez rozmyslu jsem dvěma prsty narazil do čepele velice ostrého rapíru. ukazováček a prostředníček se mi okamžitě zbarvili do modra a necelou sekundu poté se vrátila barva do původního znaku bez známky řezné rány po zbrani. Po tomto incidentu jsem se otočil a chtěl se vydat k muži v červeném.

El`sane de la Valois - 06. února 2015 23:13

Ať už je další den Naprosto si nevšímám toho, že Chee má opět radost. Ano, určitě to bylo tím, co udělal Xidas, ale to nijak neomlouvá jeho činy.'Z mé sestřičky nebude dělat nějakou štětku a už vůbec ne na ni dělat nějaké své hokusy pokusy! Co si to o sobě vůbec myslí?!' Věnuju pozornost pouze Xidasovi. Na tváři se mi objeví prapodivný hrůzostrašný úšklebek plný vzteku. „Ona není žádný mazlíček ty tupá ústřice!“ Zařval jsem na něj. „A je mi naprosto, ale naprosto ukradené co potřebuješ na to kouzlo! Tvou pomoc bych odmítl ano. Zažila si toho mnohem víc než si myslíš a není tak slabá na to, aby sis myslel, že si můžeš hrát na rytířského hrdinu. Nevím odkud jsi, že se tak divně chováš, ale svět nejspíš nebude tak růžový jak si myslíš.“ Absolutně mě nezajímají nesmysly co říká. Žádnou omluvu za jeho jednání nevidím. „Drze jsi bez jakéhokoli zeptání k ní přišel, sáhl ji na hruď a používal si svoji magii. Místo toho, aby ses omluvil se tu chováš jako arogantní sobec, který se snaží předvést. A to jak se přiblbě culíš znamená, že si to ještě vychutnáváš. Ty jsi mi teda paladin. To i já jsem slušnější člověk než ty.“ Doplním dosti kysele poté co předvede svůj kousek. Rapír si schovám zpátky do pochvy a zahalím ho opět pláštěm. Nejspíše věděl, že tady se teď neodvážím ho zabít za něco tak absurdního. Dřív než se však vydal pryč jsem se na něj stále díval tím samým pohledem a hlasem klidným a nijak hlasitým, přesto plném hněvu a temnoty jsem mu řekl slova, které už snad slyšel každý. „Už se k ní nepřibližuj a opovaž se jí někdy dotknout. Je mi jedno kde, kdy a za akých okolností to bude, ale jen tak to nenechám být.“ Poté jsem se už o něj nezajímal. 'Zvrhlík jeden odporný...' Otočil jsem se zpátky k Chee a pohladil ji. „Pojď, najdeme nějaký pokoj, kde si budeš moct odpočinout a pak se zkusíme k někomu přidat k úkolu.“ Vzal jsem ji za ruku a vydal k ještěrce, která tomu tady po všech těch okolnostech velí a zdvořile se zeptal, zda by pro nás neměla nějaký pokoj.

Xidas - 06. února 2015 23:24

Když na mě muž mluvil zatímco jsem byl otočený zády, většinu slov jsem chtěl ignorovat, ale jakmile řekl paladin tímto tónem, uvědomil jsem si, co jsem udělal za chybu. Přeci jen se k tomuto řádu moc nehodí sahat dívce na hruď ať už s jakýmkoliv úmyslem. V duchu jsem si povzdechl a počkal jsem, než dokončí otázku směřovanou k barmanovi. jakmile domluvil upřímným tónem jsem ho znovu oslovil "omlouvám se vám za své chování pane, měl bych se vám přiznat, že jsem lhal... na chvíli jsem se odmlčel Už nepatřím do řádu paladinů a opravdu z celého srdce mě mrzí, jak jsem mluvil s vámi a hlavně o vaši společnici. všechna slova jsem řekl v kleče na jednom koleni s úklonem a hlavou dole. "dovolte mi aspoň prosím zaplatit vám pokoj jako omluvu za mé činy" dořekl jsem teď už s pohledem do jeho očí.

CheeBa´riu Parsias - 06. února 2015 23:45

Hádanieee...a hladanie izbyčky bráško~, krátke ušká Krátko uško a Eriček si vymieňajú veľa slov medzi sebou. Ani neviem prečo. Teda...viem, ale som predsa v pohode. Len som unavenáááá....ugh... Nechám ich rozprávať sa a ja zatial sledujem pohybujúce sa stoličky okolo. Znovu si predstavujem ako mám vlastného mazlíčka. Pani Stolička by bola aj celkom užitočná. Kedykoľvek by som unavená, mala by som si kde sadnúť. A robila by nám spoločnosť. Dokonca by ju nebolo ani treba kŕmiť! Ak teda miestne stoličky naozaj nič nejedia. Zatial tu bolo možné asi všetko....hmmmh.... Bráško ma zobral za rúčku a ja som mu ju s radosťou stisla a cupkala zvesela za ním. Došli sme k malej a milej barmanke a šéfovi tohot tu. Nechala som teraz hovoriť radšej Erička. Vždy keď niečo vybavoval, hovoril radšej on ako ja. Aspoň tak mi to kedysi nakázal a jeho predsa musím poslúchať. Aspoň niekedy. Za nami sa ale zasa objavilo krátko uško a zasa čosi hovorilo a ospravedlňovalo sa. Obaja sme ale zrejme spozorneli keď sa ozvala platba za nášu izbičkuuu. Konešne postielka pre Eričkaaa! Potiahla som bráška za rukáv od kabátu a natiahla sa k jeho uchu. "Ja som aj hladnáááá...." šepnem trocha viac okato.

Stříbrovlas - 07. února 2015 02:59

Všude kolem spousta povyku kvůli jedné větě o nějakém úkolu. V klidu si sedím a mlčky pozoruji tu vřavu s úmyslem se k někomu přidat až budou rozhodnutí vydat se na cestu, jelikož všichni v hospodě vypadají daleko nebezpečněji než já a také nejspíš jsou, tak mi asi ani nic jiného nezbývá. Jistě si pak rádi poslechnou hrdinskou píseň o jejich skutcích. Najednou vidím nestydatého paladina sahat na huňatý hrudníček slečny bystroušky. Cítil jsem malér, taky se stal. Nebezpečný šermíř držel paladinovi rapír u krku, bál jsem se nejhoršího. Nevím, sice ho neznám, ale nerad to pozoruji, když mě vlastně předtím před hospodou zachránil. Všichni na sebe tak upozorňují, přitom by to měla být má práce a zatím všiichni koukají jen na ně, zlobil jsem se v duchu. Skládat písně to je moje, o hrdinech prožívajících boje, proč zabíjet se už tady, ukazovat před všemi své vady, je od tebe šlechetné, zaplatit jim pokoje, ale neměl by jsi ukazovat, sílu svou mimo combat, zůstaň trochu tajemný, ať o síle tvé ostatní nevědí, koukni tady tiše sedím, nikdo neví co já umím, to je jen má drobná rada,¨ pomůže ti do života, dobrou noc kočko a pane, a ty si sedni ke mě paladine, servírko další pivo dones, tady máš za to trochu peněz. Nevím proč, ale tahle atmosféra mi dodává tvůrčího ducha. Uklonil jsem se a sedl si. Teď jsem si zahrál na tajemného, doufám, že mi to pomůže k někomu se přifařit.Sedím a čekám na pivo a doufám, že se sblížím s léčitelem.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 11:29

Stříbrovlas Většina osazenstva docela nadšeně hýká a tleská tvému uměleckému cítění dokonce se ti podařilo rozveselit drogu, který stále nemohl pochopit, jakto že se mu dnešní vtip nepovedl a jakto že cheeba ví ,že má nafukovací svaly. "Jo stříbrovlas umí zvednou náladu. A jo tohle máš na tu ranu abysi to tu nezasvinil ...Ona to nemá ráda" ukáže na kyklopku. a podá ti lahvičku zeleného čehosi. Valois tvé sundané kalhoty opravdu přilákali pozornost, dost dlouho se nic neděje ,ale nějak se ti zdá že se kyklopka přibližuje. Nakonec se kyklopka opravdu osmělí a strčí ti do ruky lístek, zasměje se zrudne a ryhcle odejde na druhou stranu hospody, kde uklízí i když máš pocit, že kdykoliv se na ní koukneš tak na tebe svým okem mrkne. (obsah lístečku.....Hylga pokoj č. 3 XOXOXO)

Rane - 07. února 2015 12:34

Degree's motivation Měla jsem rychle pocit, že si mne absolutně nikdo nevšímal a tak jsem si na Degreeho pomalu sedla. Ten jen nespokojeně zamručel a díval se po okolí, aby mi trochu pomohl. Všiml si toho, co právě zval někoho, že mu zaplatí pokoj. Přesněji tu dívku a dalšího "dobrodruha". Bez mého povelu nebo mého vědomí se rozešel směrem k té partičce a já, mezitím zamyšlená, jak bych mohla někoho najít jsem se nechala vést. Tak v půlce cesty, protože Degree vždy čekal, až ostatní projdou jsem si uvědomila, co chce udělat. "Hej, co to sakra děláš?! Nemůžu jen tak dojít za někým... s čímž jsem se zvedla, ale nepostála moc dlouho. Degree měl svůj plán, věděl, že sílu má dostatečně velkou a věděl i to, co si může dovolit. Skousl moji nohu a se škubnutím mne táhl směrem k tomu lékařovi (Xidas). Já věděla, že jakmile se takto stane, tak navzdory mé chabější síle oproti Degreemu nemohu nic dělat, takže s nespokojenými zvuky a založenýma rukama jsem se nechala odtáhnout až k němu. Ta malá mrcha, když mne již pustila věděla, že se pokusím utéci, takže skočil do mé unikové cesty a oblízl mi obličej dlouhým jazykem. Já, s výrazem " -_- " jsem se otočila na Xidase a s dopomocí Degreeho se zvedla se slovy: "No, ahoj... plánujete nějaký ten úkol? Jestli tedy máte ještě místo..." trošku jsem se začervenala a když jsem viděla Degreeho, který si za mnou sedl, tak jsem si byla jistá, že jen tak neuteču. Pokus o útěk by dopadl tak, že by mne skokem na mé záda přišpendlil k zemi.

Cerden - 07. února 2015 13:26

Konečně zbaven davu otrapů Dav se na mě sápe a vykřikuje. Nikdo však nedá prostor tomu druhému a tak neslyším vůbec nic. Také mi zastoupily výhled takže nevidím nic co se zatím děje v hospodě. Brzy mě to začne rozčilovat takže je začnu různě odstrkovat. No většinou je to nezastaví. Potom odhalím svoje nože u pasu a přiblížím k nim ruce. Dav je sice nespokojený, ale začne se pomalu rozptylovat do prostoru. „Úžasný měl jsem je nechat ještě chvilku aspoň bych nemusel poslouchat nějaké elfské skřehotán. Rozhlédnu se po lokále, ale (naštěstí) nenajdu nic co bych si mohl nacpat do uší. “Ještě, že to nemá moc dobrou paměť a není to dlouhé.' To už se ke stolu začne trousit můj vlezlý známí a nějaká dívka s jejím mazlíčkem. Chvilku přemýšlím co dál. Poté se vydám k jejich stolu. Vypadají jakž takž normálně takže s nimi bude možná bude lepší řeč. Jinak se tady z toho blázním. „Nevíte jak se tady dá sehnat úkol? Ty otrapové jsou užiteční asi jako lepra a ještěrka příjemná jako mor.“ Oslovím osazenstvo stolu rozmrzelým a líným hlasem.

Xidas - 07. února 2015 13:50

Valois mi nestihl ani odpovědět a už se znovu ozval Bard s písní, ve které mě pozval ke svému stolu. Muž u baru se ode mě znovu otočil k Chee a dál mě ignoroval. S lehkou sebelítostí jsem se zvedl a srovnal si zbroj. Zrovna jsem chtěl jít za elfem ke stolu (teď když zpíval jsem si uvědomil, že je to muž. Ženy takový hlas nemívají), ale když jsem udělal první krok zarazila mě dvě stvoření stojící přede mnou. První velké asi jako poník, ale opravdu krásné, vyšlechtěné zvíře. Druhá bytost byla něco mě neznámého. Kdybych byl stále paladin, tak bych se pokusil o nějaké kouslo ve smyslu *zažeň démona* nebo tak podobně, ale když na mě toto stvoření ženského pohlaví promluvilo svým kouzelným hlasem, ztuhl jsem. Nikdy mi pořádně nešlo bavit se se ženami a ona chtěla na misi a já úplně zaražen nemohl přijmout nabídku a tak jsem musel vymyslet nějaký plán. vykoktal jsem ze sebe akorát Po-po-po pojďte s-s-s se mnou. i se slečnou po svém boku jsme si sedli ke stolu k bardovi a jeho zelenému kamarádovi a ještě než jsem stačil říct slovo přiřítil se k nám Cerden a přisedl si. Konečně někdo s kým bych se mohl i normálně bavit. "právě taky zjišťuju jak se dá sehnat úkol. Tady slečna by to mohla vědět, ale pokud je to už tady tak šílené, chtělo by to víc lidí. Byl bych rád kdyby jste se přidali všichni ke mě a už něco seženem." řekl jsem sebejistým hlasem, jakobych už měl vyhráno i s tvorbou družiny i s obdržením velice obtížného a výdělečného úkolu. sklopil jsem hlavu ke stolu, jako bych odvedl velký kus práce, ale doopravdy to bylo kvůli vyčerpání z použití dvou kouzel tak rychle po sobě.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 14:26

Zatímco se dav průvodců s papíry přesouval od jednoho zájemce k druhému aniž by aspoň jeden z nich projevil sebemenší zájem skutečně někoho najmout (což vedlo k menšímu opadnutí nadšení a vrácení věcí do zajetých kolejí ( v případě dvou stolů doslova neb dostali své kolejničky pro pohyb) se u stolu začala dávat do kupy první skupina. Valois citíš na sobě dva pohledy první stále od kyklopky druhý od ještěrkyna baru. " Tak co, budete chtít pokoj, jídlo nebo něco?" zeptá se Marcel trochu nabručeně evidentně je trochu rozladěný tím co se tu děje. A nejspíše potřebuje vědět jestli teda budete chtít pokoj nebo ne. Cheeba Zatímco se tě víli dál snaží rozveselit (mimo jiné jsi zjistila ,že lupěnka sbírá lupenkové pily). Rozhodně ti je o hodně líp než při setkání s panem červeným. Po chvíli ,ale víly zaujalo něco jiného (nejspíš zpěv) a odletli jinám. To důležité je že citíš ,že tě něco lehce tahá za sukni aby to přilákalo tvou pozornost. To něco je stvoření nejvíc podobné trpaslíkovi sahající ti asi tak po kolena, když se na něj podíváš zvedne hlavu hlavu a rukou ti naznačí aby jsi se k němu sklonila. Zobrazit SPOILER

CheeBa´riu Parsias - 07. února 2015 14:39

Juuu ~ bráško~ a malé modré flufaté Od hladu a únavy aj pomaly prestávam vnímať. Už je pre mňa naozaj neskoro a aj zábavy tu bolo veľa. Eriček sa zrejme vybavuje s malinkatým barmanom a krátke ušká si už našli inú spoločnosť. Aj okrídlené slečinky išli za spevom bielovláska. Ja som len zastrihala ušami a dúfala, že už dostanem hami papi a haji haji. Niekto sa mi, ale snaží stiahnuť sukienku dolu. To nieee! Ja mám svoju sukienku moc moc rada! Pozrem teda smerom dolu a uvidím niečo malé a modré a ...peknučké! Zavlním zvedavo chvostom a nastražím ušká. Kľaknem si pred to nové a malé stvorenie a veľkými očami si ho prezerám. "Ty si tak pekne chlpatučkýýýýý!" usmievam sa.

Rane - 07. února 2015 14:44

Degree is gone Muž vypadal ze všeho ještě více vykolejený, než já a tak jsem ho tedy následovala. Sedli jsme si k tomu bardovi, který před chvílí ještě něco zpíval a začal říkat něco o tom, že bych mohla vědět něco o tom, jak to tu je. „No, byla jsem na jedné misi, která nedopadla nejlépe… v jednom se tady nedá pracovat, musíme jít za panem Červeným, ten nám dá misi a můžeme vyrazit,“ s tím mi na záda skočil Degree a já si dala pořádnou řachu o stůl. S přitisknutou hlavou jsem dodala: „Omlouvám se… no, já jsem Rane, a toto na zádech je Degree,“ s tím mi seskočil ze zad a posadil se vedle mne. Promnula jsem si čelo a dodala: „Možná bychom se mohli nějak představit, jako… co kdo umí a tak… já do této doby pracovala sama, ale jaksi v této zemi to nejde,“ podotkla jsem trochu nejistě a podívala se na Degreeho, který z nějakého důvodu zíral na protější osobu, Xidase. „Asi mu voníte,“ usmála jsem se a poklepala jsem na Degreeho hlavu a pak drápy do ni zajela. Žádná krev, jednoduše se vcucl do mé dlaně a v té jsem nyní měla jakousi malou černou kapalinu. „Občas je otravný, a když mu něco voní, tak to začne žužlat, což… není zrovna vhodné.“ Odkašlala si a položila přeformovanou kapalinu do pevné lesknoucí kuličky o velikosti golfového míčku před sebe.

El`sane de la Valois - 07. února 2015 14:49

V krčmě - U baru 'Za chvíli budu už asi fakt zvracet...' Šokovaný hnusem jsem stále přemýšlel nad kyklopkou. Ten její lísteček s pokojem a jménem měl děsil víc než samotná hospoda. V žádném případě jsem neměl ani v úmyslu se tam vydat. Jen mě neustále obklopoval špatný pocit, že si mě stejně vyhledá. Přišel jsem tedy k baru a snažil se získat nějaký pokoj, přitom jsem se však zamyslel. 'CheeBa... To že jsme tady je jen moje vina. Ani nevím jestli tu je ráda a nebo naopak. Od té doby co je se mnou musí dělat to co já nebo mi aspoň pomáhat. Mnohokrát kvůli mě málem umřela. Ten prsten... nejsem si jist jestli si vybral vůbec dobře. Život který jsem se rozhodl žít jsem vnutil i ji. A ten prsten...' Povzdychl jsem a podíval se na něj. 'Každým jeho použitím na CheeBu je zapotřebí energie. A tu energii čerpá ze mě. Každým dnem na cestách jsem trochu vyčerpaný, protože postupně vkládám svoji energii do tohoto předmětu, aby při boji nečerpal ze mě a já byl v plné síle. Ale CheeBa nesmí vědět, jakou skromnou daň si to na mně bere, protože je to hodná holka a určitě by pak nechtěla, abych to takto používal.' můj pohled z prstenu upadl a místo toho jsem se díval prázdným pohledem do podlahy. 'Ale tomu bude za chvíli konec. Musí... všechny informace mě zavedly sem a budeme ještě mnohem silnější, pokud se vše podaří. Důvodem prčo nemáme u sebe tolik peněz je ten, že jsem veškeré peníze dával vždy za informace... informace, které mají cenu životů... mnoha životů... nemůžou být klamné, tolik různých informací od různých zdrojů se tak neuvěřitelně překrývá, že to nemůže být lež a výmysl. Takže už brzy... už brzy začne lepší život. Jen ať to CheeBa vydrží, když už je se mnou...' Když jsem se probral, uvědomil jsem si, že uběhlo několik minut a přitom jsem přehlédl Xidase, který na mě mluvil a také ještěrku. 'Neslyšel jsem co mi říkal, ale nejspíš měl zase nějaký problém. Budeme to nejspíš muset vyřešit později. Teď mám jinou prioritu.' Podíval jsem se na ještěrku, kterou mé zamyšlení nejspíš vytočilo. „Ano rád bych jeden pokoj pro dva pokud nějaký ještě zůstal. Také jednu borci jídla rovnou na pokoj, bude stačit nějaké běžné s masem, je už jedno jaké. Jo a taky nějakou vodní lázeň nebo tak. Klíčky dejte tady mé kamarádce.“ Ukážu na CheeBu, ke které se také otočím. „Najez se jestli máš hlad a potom se umyj a odpočiň si jestli jsi unavená, já ještě vyřídím některé věci. Potom se najdeme.“ Pak jsem ji už opustil a sedl si naproti červenému mužíčkovi. „Zdravím, jsem El'sane. I když to je vám určitě ukradené. Hádám že jste zdejší správce tabule a tak byste mohl mít nějaké informace. Proto bych se chtěl zeptat, jestli víte něco o magických předmětech, které lze získat během plnění nějakého úkolu nebo jako odměnu, a tak mi dat seznam těchto úkolů. Pokud by to možné bylo, tak hádám, že za tyto informace byste chtěl něco na oplátku.“ Snažím se mluvit klidně a plynule a ignorovat divnou atmosféru kolem této bytosti. Přece jen jsem už často mluvil s podivnými bytostmi.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 14:52

Cheeba Jakmile si klekneš a řekneš něco o tom že je stvoření pěkné tak ty části které nemá zarostlé modrými vousy/vlasy, lehce zrudnou, dokonce si myslíš že tě požádal aby jsi se k němu naklonila aby si tě mohl lepe prohlédnout, chvilku na tebe jen tak kouká. "Ahoj..." řekne docela jemným hlasem pak strčí ruku do vousů a podá ti malí obdélníček na kterém stojí. Pan Cililink sběratel žaludových hlaviček. první zajímavé věc je ,že ve chvíli kdy si na kartičce přečteš jméno tak stvoření lehce zacinká, druhá a ta důležitější je ,že ve chvíli kdy se na kartičku podíváš uvědomí si stvoření svůj omyl vytrhne ti jí zatřepe s ní a znovu jí vrátí, tentokrát na ní stojí. Pan Cililink autorizovaný průvodce. i když to není moc vidět tak se stvoření začne dmout pýchou ,že už máš správnou kartičku.

CheeBa´riu Parsias - 07. února 2015 15:09

Juuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!!! ~ trochu bráška~ a cililililililililililililililililililililililililililililililililililililili...lilililililililink "Ahoooj..." odzravím sa slušne a vrtím chvostom zo strany na stranu ešte viac. Malé stvorenie je zaujimavé a veľmi peknučké. Dokonca mi napadlo, že by to bol aj krajší mazlíček ako Pani Stolička. Hiiiii!!! Mala by som dvoch mazlíčkov! ...Modré peknučké a aj Pani stoličku. Pani Stolička by Modré Peknučké vozila za nami a bolo by tu supeeer! To už mám, ale pred očami akúsi kartičku. "Cililink?" zastrihám ušami keď sa ozve zacinkanie. To tak pekne cinká stále? Vždy keď niekto povie jeho meno? Alebo funguje ako hračka? Čo ak ním zatrasem? Rozmýšlala som. Celkom mi tiež do hlavy nešlo, prečo zbiera žaludové hlavičky. Medzitým mi bráško ešte povedal čo a ako mám robiť a ja som mu len letmo prikývla hlavou, že rozumiem. Zasa som mala ale pred očami kartičku.... "Autorizovaný sprievodca?" prečítala som nahlas. "Hiiiiii!! Vy mi môžte s bráškom nájsť dobrodrúžstvooo žeeee??" usmejem sa doširoka až ukážem zúbky. Otočím sa, že to poviem Eričkovi, ale ten už tam neni. "Musím vás predstaviť!!!" ani nečakám a zoberiem si stvorenie k sebe na ruky a späť sa narovnám.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 15:14

Valois Marcel zaznamenává tvou obednávku. " Jakpak bychom neměli pokoj pro dva...jídlo dobrá bude tam ohledně koupele nějaké speciální požadavky?." pak se na tebe podívá trochu vážněji. "A peníze máte...nebo hmmm co by jste mi mohl no Hylga...ne dobře... peníze budou lepší nebo nějaké vybavení." evidentně je tu celí system zatížený nejen na peníze ale na osobní věci. Když se přiblížíš k panu Červenému začne ti být zima cítíš unavený, jako by tě nekonečná nuda ubíjela. Mužík se ti podívá do očí a docela dlouho si tě měří a nic neříká jen občas mrkne. "Mise....." odmlčí se. " Odměny za mise stanovují ti kteří je registrovali nikoliv já. Takové detailů se dovíte až od zadavatele." mluví pomalu bez emocí a ty se s každým jeho slovem cítíš hůř. "Ale jsou mise nebo oblasti kdy se můžete dostat k magickým artefaktům." při slově magický artefakt se pan Červený oblízne. "Samozřejmě si takové artefakty můžete ponechat, avšak je vyžadováno mít v pořádku jejich evidenci." s těmito slovy váš hovor ukončil a ty jsi vlastně docela rád.

El`sane de la Valois - 07. února 2015 15:29

Červený ďáblík a úkoly Ještěrce jsem, řekl, že nic speciálního nebude třeba a peníze máme. Pak jsem se už věnoval jen červenému mužíkovi. „Rozumím, děkuju za váš čas.“ Odpověděl jsem a vstal od stolu. 'Už chápu, proč bylo Chee tak na nic, když s ním mluvila.' Řekl mi převážně jen to, co už jsem věděl. Ale přestože jeho přítomnost měla na mě podivný dopad, který budu muset později prověřit, ať mě tolik nebude moct ovlivňovat, tak mě naplnil jistotou. Jistotou, že magické artefakty tu je skutečně možné získat a tak vyhozené peníze nebyly k ničemu. 'Musí tu být to co hledám.' Vypadám se zpátky za CheeBou, která vypadá nadšeně a má u sebe nějaké skrčka. Nevěděl jsem kdo to byl, ale vzhledem k počtu průvodců, jeho náhlému objevení u CheeBy a podivné kartičky, jsem odhadoval, že bude další. „Pokud to je průvodce, bereme ho.“ řekl jsem CheeBě unaveným hlasem. Dále jsem se nezdržoval a rovnou se vydal k tabuli s úkoly. Pokud by mě zase zastavila jejich ochranka, tak jim řeknu, že průvodce už máme a ukážu na toho mužíka u CheeBy.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 15:31

Cheeba "Správně Cililink." stvoření znovu zacinká "A znovu správně jsem průvodce i když s tou misí se mnou mužete k tabuli ,bližší věci a zápis ale musíte u něj." ukáže na pana Červeného. " Což není přijemné....takový jako je on jsou nejhorší...." řekne stvoření malinko podrážděně. " Dobře můžete mě představit jestli o to stojíte ..vy jste?" Pan Cililink se nebraní zvednutí skoro se zdá že se mu líbí že ho držíš v naručí skoro jako by si to lehce užíval.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 15:42

soukromá zpráva od Skřítek pomocníček-PPJ pro Tabule Hlídači tabule vás poté co jim Cililink ukáže svou vizitku skutečně uvolní průchod k zařízení kde jsou napsané miste stejně jako se dočtete že evidence a další udaje vám dá místní administrátor. Tabule s misemi: lov na bílou laň Lidský král Hederik by rád ve svém stádečku lesních zvířat (loví je pro to aby je pak zavřel do ohrádky a kochal se pohledem na ně) měl tuto zvláštní bílou laň. Nachází se v Planém lese u Červené tůňky. Drobná poranění či omráčení jsou možná. Pokud bude zboží ale příliš poškozeno, nebude přijato. kachní žaludek Zlobří kuchař Stone známí jako Kachna Stone, nebo Prase Stone touží po receptu Kachní žaludek. Prý je k nalezené, odkoupení, či vynucení v Šotníkově. V městě Šotků. výstup na Prd horu (úkol zadávaly obyvatelé Šotčí země) 2 dny cesty po Cestě, přes Neplaný les (vedle Planého lesa) k Jihu leží Prd hora. Vystoupejte na její vrchol, podepište se na pamětní desku a vraťte se zpátky. Úkol může trvat dny i týdny. drž si své kapsy (úkol zadaný obyvately Šotčí země) Závod mezi 2 a více družinami o proběhnutí Šotníkova. Vyhrává ten co si uhlídá obsah svých kapes. kámen (trvanlivý úkol) Nezmíněný žadatel touží po kamenech z Šotčí země. Každý počet dobrý. Pozn. Tento úkol se nebude počítat víckrát než jednou. vytrhnout obrovi stoličku Na Kamenné stráni za Neplaným lesem (3 dny cesty) bydlí obr Kuk. A trápí jej zub. Komu se povede mu jej vytrhnout, dostane pokladovitou odměnu. nakrmit velkého D-raka Velký D-rak bydlící pod Prd horou má věčný hlad. Nedokáže se ničím nasytit. Kdo objeví čím naplnit jeho žaludek, může si nechat nezměrné bohatství v jeho jeskyni. supermoderní hypermegastabilní nejvíc nejužasnější tentonoc, neboli SHNNT Zjistit k čemu slouží Pozn. Nepromarněte prvotní nabídku. Podruhé už jj gnómové nenabízí

CheeBa´riu Parsias - 07. února 2015 15:46

Nový mazlík bráško~ a cililililililililink "Ja som CheeBa´riu Parsias! Ale bráško ma volá Chee." usmejem sa. Ak mi malá jašterička dá klúčik od izby. Zoberiem ho a strčím si ho do výstrihu. Potom len radostne odhopsám bráškovi naproti. "Toto je bráško Eriček! A toto je pán cilililink!" zvolám nadšene. Ešte nadšenejšie poskočím, keď Eriček povie, že si ho môžme nechať. Jupiiii! Už len Pani Stoličku. Námatko sa obzrem po stoličkách okolo ale inak idem za bráškom až k tabuli.

Cerden - 07. února 2015 16:22

Zoufalci u stolu „Samozřejmě, že se to to nepovedlo ty krávo. To si snad myslíš, že by žesnská dokázala to co chlap? Nenech se vysmát. Aspoň, že její omezený mozek dokázal pochopit jak to tady chodí...“ V tom se ten hnusný tvor dá do pohybu. Sáhnu po svém meči a stihnu ho čístečně vytáhnout z pochvy. Zvíření na ní skočilo a na nás se zaútočit zřejmě nechystá. Zasunu meč zpátky. „Škoda, že jí to zvíře nedorazilo. Bylo by aspoň o jednu ženskou míň.“ „Cerden.“ Odtuším chladně a nevzrušeně stejně jako jsem se předtím představoval Xidasovi. „A tenhle koktal je Xidas.“ Řeknu znechuceně. „Co je to za slabocha. Jak může žít někdo kdo se bojí takových zbytečných a hloupých věcí jakými jsou ženy. Jak ze sebou může žít? Neměl bych mu od jeho osudu odlehčit? Stejně to není ani muž.“ Mírně zatřepu hlavou abych zbavil dotěrných myšlenek. Je mi z něj na nic, ale to není důvod abych ho zabil.„ Sleduji její představení bez mrknutí oka nebo pozitivního výrazu. “Tuhle hru mohou hrát dva.„ Gestem ukážu na jantarový jílec meče vykukující mi nad ramenem. Odhrnu kabát aby byly vidět dva dlouhé lovecké nože. Jeden vezmu levou rukou vyhodím ho do vzduchu a znovu ho chytnu za jílec. Zabodnu ho do stolu. Pravou rukou vytáhnu druhou čepel. Podélně se říznu do prstu na levé ruce. Je vidět jak mi vytéká krev. Uschovám nůž do pochvy. Nezraněnou rukou udělám pár gest nad ranou. Otřu si krev. Jasně vidíte, že na ruce nemám ani škrábnutí. Vypáčím nůž ze stolu a uklidím ho. “Nemyslím si, že by Rena něco z toho pochopila, ale rozhodně se nebudu obtěžovat s tím jí to vysvětlovat...'

Xidas - 07. února 2015 17:26

"ano mé jméno je xidas" opáčil jsem se lehce arogantním tónem na Cerdena, který mě s představováním předběhl. Chvíli jsem sledoval, co mají oba za schopnosti. On se snaží udělat dojem, nebo si jen hraje? divil jsem se vystoupení Cerdena. "nebolí vás to?" řekl jsem lehce ironickým tónem Ranenina schopnost mě přišla zajímavější. Přeci jen léčivé schopnosti znám, ale tohle jsem viděl za 16 let cestování poprvé. "J-j-jak" začal jsem a zarazil jsem se. zhluboka jsem se nadechl a zkusil oslovit ženu znovu. "Jak jste k tomu p-přišla slečno? myslím t-to stvoření" Snažil jsem se mluvit co nejsebejistějším tónem a po domluvení jsem znovu odvrátil zrak na červeného mužíčka, který právě vysával energii Valoisovi. 'sakra jak to dělá?!' přemýšlel jsem v duchu a znovu jsem se podíval zpět na Rane.

Rane - 07. února 2015 17:38

Tada! Dívala jsem se s trochu překvapeným výrazem na Cerdena, který právě ukazoval svoje léčitelské schopnosti. Léčitel se vždy hodil, i když u mne to mohlo být trošku komplikovanější, když vezmu v potaz, že většina léčitelské magie vycházela s tím, že dotyčný ví, jak ten druhý vypadá "zevnitř" a tak třeba takovou zlomeninu mohl jednoduše nechat zahojit. Podívala jsem se při tom na svou dlaň, která již nedržela tu kuličku a sama jsem ani nevěděla, jaké mám asi uspořádání ve svých rukách. Nechala jsem to být a cvrnkla do kuličky, která se rozkutálela vůči Xidasovi a já ji chytila. "Jak? No, řekněme, že Degree není tak úplně normální tvor, byl vytvořen za pomocí mé magie a výzkumu," zazubila jsem se na Xidase a zvedla ruku bez kuličky směrem ke krku a nadzvedla svoje oblečení. Co ale mohlo být vidět, bylo to, že neviděli kůži, ale viděli taktéž stejně černou lesknoucí látku pokrývající moji pokožku hned u krku, směřující dolu. "Dokáže se přetvářet v této podobě dle mé vůle..." s tím jsem zmáčkla ležící rukou kuličku, až mi mezi drápy vytekla tekutina, která se chovala jak zkapalnělé želé, ale po třech sekundách se vrátila zase do původního stavu. Co mohlo být ale pro pány zajímavější nebylo sice to, že mohli vidět mé poprsí, protože zas tak jsem si moc svoje oblečení nestáhla, ale... že jsem se při svém vysvětlování nestyděla a ani jsem nemluvila tak potichu, jako předtím.

Xidas - 07. února 2015 17:52

Při pohledu na Rane, když si vyhrnovala oblečení, jsem uhnul pohledem. Koutkem oka jsem se podíval zpátky na ní 'nic není vidět' a s klidným svědomím jsem se znovu otočil zpět. někomu by se její tělo možná zdálo nechutné... avšak mě aspoň ... zajímavé. V tónu jejího hlasu bylo slyšet, že už se před námi vůbec nestydí. Já na tom byl stále stejně bídně jako na začátku. 'co je zač?' ptal jsem se sám sebe, ale netroufl jsem se jí zeptat, nebo jsem spíše ani nemohl. Možná jsem se jí i trochu bál. Ano je zajímavá ale i děsivá. Podíval jsem s na Cerdena a položil jsem mu velice jednoduchou otázku "půjdeš za tím červeným trpaslíkem ty?"

Cerden - 07. února 2015 18:41

Konečně zbaven davu otrapů „Nebolí.“ Odpovím nevzrušeně. Je to dokonce i pravda, protože, dýmkové koření mi trochu otupily smysli takže taková drobnost mi přišla jen maličko nepříjemná. Pozoruji Renu a pozorně poslouchám. I když přitom nejevím známky toho, že by mě to nijak zvlášť zajímalo. Něco jako zájem mi probleskne v očích když se začne odhalovat. Narozdíl od míšence vůbec neodvrátím zrak. „Typické. Ženy mají ty svoje hadříky velmi rádi.“ „Zajímavé.“ Konstatuji. Když se Xidas zeptá chvilku si ho zase měřím svým nedůvěřivým pohledem. „Budu muset.“ Nespokojeně. „I když mu budu muset říkat vaše veličenstvo a klanět se nebo zase poletím zdí.“ Ironicky. Zvednu se od stolu a zamířím k trpaslíkovi. „Zdravím. Jsem potěšen, že vás poznávám.“ Snažím se mluvit uctivě. Je jasné, že je mi to nepřirozené a nepříjemné. Mezi slovy dělám relativně dlouhé pauzi jak se snažím neudělat chybu. Z mého tónu hlasu je jasné, že jsem znechucen nad vlastním stylem řeči. „Byl by jste tak laskav a poskytl mi nějaký seznam úkolů a průvodců. Nejlépe z referencemi, jestli je to možné.“ „Ať už mám tu opičárnu za sebou nebo mě někdo zabijte.“

Rane - 07. února 2015 18:56

Své přátelé si drž blízko u těla, a ty, které ti chutnají ještě blíž... ... nikdy nevíš, kdy je budeš moci sníst. Degree, 2015 (xD) Xidas se díval stranou, aspoň měl nějakou tu důstojnost, i když jsem tušila, že kdyby na to nebyl připraven, asi by mu začala téct krev z nosu. Cerden se odhodlal jít za panem Červeným a tak jsem se jen tiše zahihňala a s pohledem na něj jsem řekla: „Dávej na sebe pozor,“ usmála jsem se a podívala se na Xidase se slovy: „Dávám mu 30 sekund a nevydrží to…“ Při čemž jsem musela tušit, že pokud Xidas bude chtít sázku, tak bude muset začít on. Sama jsem se dostávala zase do stavu, kdy bych nejraději jen mlčela někde v rohu. Svou kuličku jsem hodila na zem a zvedla nad ní ruku, s čímž se jaksi zase nafoukla a Degree, jakoby nic vylezl zpátky na stůl a díval se na Xidase tím pohledem. Již kolikrát se mi stalo, že začal žužlat nějaký přepravovaný předmět, jen proto, proto že pro něj zajímavě voněl, ale tak třeba se to dotyčnému bude líbit. Různé druhy zubů, které postupně řežou kusy masa ve své tlamě by mohli působit zajímavým efektem. Naštěstí, mne vždy zuby, kde je měl tupé anebo jen mírně zaostřené. V nestřežené chvíli Degree skočil na stůl a přešel až k Xidasovi, kde se mu začal dívat do očí. Neměla jsem potřebu ho nějak usměrňovat, protože jsem věděla, co bude následovat. Buď ho oblízne a bude se chtít mazlit v případě, že mu bude chutnat, nebo… mu chutnat nebude a uraženě půjde ke mne. Degree měl zajímavou myšlenku, jak jsem vypozorovala za poslední roky. Rád si držel v blízkosti ty, co mu voněli a chutnali, protože když zemřeli, rád si pochutnal na jejích tělesné stránce.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 19:09

Cerden Tak jako všichni z pana Červeného nemáš vůbec dobrý pocit chlad ubíjející nuda a obrovská únava. Rozhodně ti pobit u pana Červeného nedělá dobře. Pan Červený se na tebe chvilku podívá a mlčí jako by nad něčím přemýšlel. "Ne." odpoví a dlouho trvá než pokračuje. " Seznam úkolů je na nástěnce a bez průvodce ho vidět nesmíte....." skoro máš pocit ,že má pan Červený na všechno dost času. " A co se průvodců týká....katalogizovaní průvodci by ve formátu a5 zabrali celou tuto hospodu. Navíc nejste oprávněn nahlížet do těchto informací sežeňte si povolení A-28..." pan Červený domluvil a další řeč s ním nejspíše nebude.

Cerden - 07. února 2015 19:22

Ten člověk je jako upír. Vysává ze mě energii veškerou energii. Když skončí mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem rád, že skončil. Na druhou jsem naštvaný, že mi přísně vzato neřekl vlastně vůbec. Nic. „Dal už někdo tomu parchantovi pěstí?“ Vrátím se ke stolu z jetě o něco horší náladou. I když u mě těžko poznat. Posadím se. Měřím si Renu zkoumavým pohledem. „Jak mohla získat ten úkol? Tedy jestli vůbec mluví pravdu. Že by mu předváděla svoje schopnosti o něco detailněji nežli nám?“ „ I když mluvil nic neřekl.“ Shrnu když si uvědomím, že čekají na to až jim podám zprávu z mé výpravy. „Jak si z toho chlapa dostala ten úkol?“ Zeptám se s obrovským sebezapřením.

El`sane de la Valois - 07. února 2015 19:29

Finální část 'Zajímavé... velmi zajímavé...' Promýšlím si, když pročítám tablu s úkoly a přitom si masíruji bradu a přemýšlím nad výběrem. V tom se u mě objeví Chee. Překvapeně na ni pohlédnu, když mě tam přijde seznámit. Prohlédnu si našeho nového průvodce od shora dolů a zase nahoru a až pak pustím svoji bradu. „Pan Cililink?“ řeknu nad tak podivným jménem a potom mu podám ruku. „El'sane.“ Více seznamování není třeba. Vlastně celkově nechápu, proč ho máme brát sebou.. nějakého průvodce, ale co nadělám. Je mi jasné že bude překážet, ale zase se tu nevyznáme a pokud on jo, tak aspoň na něco se bude hodit. Otočím se zpět k tabuli a znovu chvíli prohlížím než řeknu. „Je rozhodnuto. Toto bude ideální a pro nás by nemělo být moc obtížné.“ Otočím se od tabule a podívám znovu na Pana červeného a osazenstvo bez úkolu nejspíš, jak to tak vypadalo po tom, co všichni přišli a nic nepodnikli (Xidas a spol). 'Budu je potřebovat? Tento úkol nezní moc těžce... ale více lidí se hodí na ívce věcí... přesto zase menší odměna... No ani nemusí chtít, za zkoušku nic nedám.' Chvíli čekám, než Pan červený dořeší nějaké záležitosti s tým zbarveným člověkem. Je mi jasné, že to dlouho trvat nebude. Už ani mi se za ním moc nechce. 'Musím přijít na to, jak se toho špatného pocitu u něj zbavit. Možná... už mě něco napadlo.' Pak tedy vydám se znovu za pánem červeným a vezmu sebou i našeho průvodce. Pokud tam člověk ještě je v klidu počkám dokud neodejde a pak si přisednu. „Vybral jsem si. Průvodce mám zde.“ ukážu na našeho průvodce. „A zabírám si úkol ohledně Bílé laně. Pokud máte a můžete mi sdělit více informací ohledně toho, byl bych rád.“ Špatný pocit na mě zase doléhá a mi je ještě hůř, když vím, že něco takového na mě působí. Cítím se naprosto bezmocně a takový pocit naprosto nenávidím. Snažím se s ním vyřešit vše dost rychle. Pokud se vše vyřeší, vydám se k stolu, kde sedí další dobrodruzi s Xidasem. Občas jsem ho pohledem zkontroloval a nezdál se být naštvaný. „Zdravím, jmenuji se El'sane de la Valois. Hledám společníky na jeden úkol, časem možná více úkolů, pokud bude spolupráce fungovat. Pokud by měl teda někdo zájem. Nechám sraz tady zítra při východu slunce. Chci totiž brzy vyrazit, takže kdo by měl zájem, tak se sejdeme tady. Podrobnosti sdělím až ráno těm, co by se chtěli přidat. Těšilo mě.“ Poté si zajdu k ještěrce pro klíčky od pokoje a ujistím se, že vše co jsem objednal platí. Rozhodnutí nechám na Chee, jestli půjde se mnou. Ale přece jen, nechal jsem ji udělat koupel. Stále to je slečna. Zaplatím předem z toho co mám a vydám se do svého pokoje.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 19:42

Valois u pana červeného ti opravdu není moc dobře,ale asi to k němu patří když mu předneseš svůj požadavek pan červený se na tebe podívá. " ah průvodce pan Cililink dobrá, v tom případě vás poprosím o vyplnění vývozní doložky pro hrdiny...standartní úrední listina o vaší skupině o tom co máte a také o tom ,že země skřítků nezodpovídá za vaše psychické ani fyzické zdraví stejně tak by jste si měli domluvit smlouvu s panem Cililinkem." pan Červený se usměje ,ale moc ti to na optimismu nepřidá místo toho ti předá asi 4 stránky dokument kde se musí napsat jména členů družiny jejich stav včetně všeho co sebou nesou. "Až to budete mít vyplněné doneste mi to a já vás zaeviduji."

Xidas - 07. února 2015 19:45

když vidím jak je přede mnou Degree a očividně se při usmívání na mě olizuje, dochází mi že nejsem kamarád ale žrádlo. sklouznu pohledem na Rane a lehce se pousměju. Mezitím se cerden snažil zeptat červeného mužíka na úkol, ale vypadá to, že z něho nic nedostal. Když se vrátil ke stolu lehce vysátý, liboval jsem si v jeho neštěstí... (mlčky) Chvíli na to přišel Valois 'kde má slečnu?' pomyslel jsem si a pozorně jsem ho poslouchal, ovšem bez jediného pohledu na něj. když už konečně odešel, šel jsem znovu za ještěrkou a požádal o dalšího panáka. Byl jsem trochu zesláblý a už velice unavený. když jsem dostal objednávku, také jsem zaplatil a vrátil se ke stolu plnému téměř cizích lidí.

CheeBa´riu Parsias - 07. února 2015 19:49

Konečne kúúúpel a haji bráško~, cilililililililililink, kamaráti pri stole Poslušne stojím vedľa bráška a svojho nového zvoníveho malíčka mačkám na rukách. Akoby som sa snažila aby znovu vydal ten zvonivý zvuk. Zvesela pritom vlnila chvostom, ale bolo už vidno, že som unavená. Hlavne po tom zoznámení sa s červenou hlavou. Už nikdy viac! Aj preto radšej zostanem na mieste, keď sa za ním Eriček vydá. Ja mu len poslušne požičám mazlíka a počkám kým od neho odíde. Medzitým sledujem hýbajúce sa stoličky a premýšlam akoby som jednu z nich ukezala, aby sa k nám pridala... Eriček dokončil čo musel pri červenej hlave a šiel ešte čosi vybavovať k stolu. Ja som si na ruky vzala späť svojho flufatého mazlíka. Bráško ale zobral klúče a šiel do izby. Ja by som mala zrejme tiež. Položila som Cililinka na zem. "Ja musím za bráškom. Dám si kúpeľ a jesť a pôjdem haji. Tak zajtra! Papapapapaaa!" zvesela sa na neho usmejem a odhopkám za Eričkom.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 19:56

Cheeba Pan Cililink zazvonil když pan Červený vyslovil jeho jméno občas malinko cinkl i když si ho mačkala. Když si tvorečka položila a on uslyšel že půjdeš pryč jeho oči se trochu zvětšili a získali takový psí pohled, chytil tě znovu za sukni a skoro smutně pronesl. "A muže pan Cililink s vámi,tedy jako váš průvodce bych s vámi měl být pořád. Svět skřítků je jinačí....a navíc musím s vámi nebo vaším bratrem udělat smlouvu jinak nás pan Červený nepustí nikam." když tvoreček jmenuje pana Červeného zkřiví se mu obličej jakoby zhnusením.

Rane - 07. února 2015 20:08

Nabídka noclehu? Na pohled Xidase jsem krátce zamávala a čekala, co Degree udělá. No, stačilo 5 sekund a oblízl mu tvář a pak si sedl a koukal se do stropu. Pak mlaskl, podíval se na mne a na Xidase a sedl si vedle něj, hlavou mu podebral ruku a čekal, až ho začne hladit. „Ah, chutnáš mu, to není zlé. Průměrně každý dvacátý mu chutná…“ usmála se na něj a podívala se na našeho hrdinu, který přišel od pana Červeného bez úsměvu, jak se dalo čekat. „Jak? Musíš si nejdříve vybrat průvodce, pak s ním jít a mít vybraný úkol na tabuli a nakonec vyplnit formulář,“ usmála jsem se a nějak jsem vůči němu přestávala být stydlivá, zajímavé. Neměla jsem nejspíše potřebu. Přišel El’sane de la Valois a nabídl nám úkol. Podívala jsem se po ostatních a řekla: „Klidně půjdu, Rane, jméno mé. Budete jej nejspíše potřebovat do dokumentu, zítra vám to odškrábnu,“ usmála jsem se a zvedla se od stolu s tím, že jsem se vážně chtěla vyspat. Když jsem se rozcházela, tak za mnou skočil Degree a chytl mne za vlasy. „Fájn, fájn, plním své sliby…“ otočila jsme se na ty dva, co zůstali u stolu a dodala trošku nervózněji, hlavně kvůli Xidasovi: „No… jestli chcete, tak můžete se mnou přespat venku. Nejsem zvyklá spát v této budově, nějak… ji nevěřím, i když peníze bych na to měla. Mohu zajistit teplo, bezpečí…“ Usmála jsem se a Degree konečně pustil mé vlasy, které jsem si hned utřela, a čekala, jak se rozhodnou. Sázka byla o tom, že jsem si stěžovala minulou noc na Degreeho, že se v noci nudím a on není moc zábavný, takže i když neuměl mluvit, tak svým chováním jaksi naznačil, že když se mi to nelíbí, tak mám někomu nabídnout nocleh. Ti dva již odešli nahoru společně s naším průvodcem, který vypadal spíše jako koule chlupů. Pochybovala jsem, že ten Cerden bude chtít, ale tak buď ten bard, nebo třeba Xidas bude chtít spát někde jinde, než zde. Bůh ví, jakou bude mít náladu ještěrka a další spodní prádlo by tady někdo nemusel mít, že?

CheeBa´riu Parsias - 07. února 2015 20:09

Ňuuuuuuuuuu bráško~ a ešte pán cilililink T^T Takmer sa rozplačem ako na mňa spraví ten kukuč. To nieeeeeee všetko len nie kukuuuuč!!! Buuuu... To neni féééér! "Ňuňuuu! Mazlík, nebuď smutnýýýý!" zoberiem ho späť na ručky a pevne pomačkám. Najpevnejšie ako len viem. "Zoberiem ťa za bráááškom! Ale kúpať sa musím samaaa..." poviem mu. Do kúpele mi nechodí ani Eriček. Zoberiem teda mazlíka do izby za bráškom a položím ho tam pred neho.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 21:06

Cheeba,Valois Váš pokoj je celkem utulný dvě postele jídelní stolek dvě židle a vedlejší místnůstka co tvoří koupelnu. Zdobení je střídmé většinou ses skládá z nic nedělajících součástí mechanismů hospody a různých malůvek. Na stolku leží docela slušně velký kovový talíř ve kterém ještě trochu bublká oranžovočervená hmota s masem Zobrazit SPOILER keramický trpaslík drží lžice vedle něj je položen půl bochník chleba. (ono objednané jídlo) Koupelna je malá místnůstka ve které se dají na malí stolek odložit šaty. Místo vany je tu v podstatě prohlubeň v kamenině do prohlubně z vrchu kouká kovový chobot s dvěma kohouty na vodu teplou a studenou dále je tu tlačítko pro bublinky, vedle této "vany" jsou dokonce nějaké lahvičky s podivnou kapalinou. Panu Cililinkovi se evidetně uleví ,že ho tam nenecháte a nebo se mu prostě libí když ho Cheeba nosí a tak jen spokojeně cinká, když ho ale Cheeba nechá s bratrem s tím že do koupelny nesmí tak se otočí k Valoisovi. "Chcete se o smlouvě bavit teď nebo až zítra? A budu provázet jen vás dva nebo vás je víc." pan Cililink mluví pomalu a hřejivě je to docela balzám na nervy po panu Červeném.

Xidas - 07. února 2015 21:21

bylo pozdě večer a já stále seděl u stolu s hlavou skloněnou, čekajíc na bůhví co. A přesně to bůhví co se právě stalo. Z únavy nepřemýšlejíc o ničem jiném, než o červeném mužíkovi promluvila Rane. Po jediných dvou panácích vodky v skromném životě bylo úplně jedno s kým se bavím. 'Přespat venku? kde taky jinde.' za posledních pár let jsem spal jinde než v otevřené přírodě jen třikrát a to na podlaze v kostele, v "pronajaté" chatrči bezdomovce a na ubytovně pro duševně choré... vlastně ne ... těsně vedle ní. "já půjdu" odpověděl jsem ženě úplně klidným hlasem, zvedl jsem své věci a vyšel dveřmi ven. Na rozvrzané verandě tvořené z párátek a špejlí jsem se protáhl a křupnutí v zádech bylo slyšet snad i v horních pokojích. 'krize středního věku co?' zasmál jsem se sám sobě a sedl jsem si na první schod, který okamžitě změnil tvar k obrazu mému. "přece se v noci nenechám vysát nějakym červenym trpaslíkem" zamumlal jsem si pod neexistující knír a čekal, jestli se ke mě venku někdo připojí. Při dlouhém čekání jsem sledoval hvězdy a měsíc v úplňku. už chyběl jen vlkodlak a všechno bylo jak být má.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 21:32
	Xidas Jen co jsi si tak nějak pomyslel ,že tomu tady chybí jen vlkodlak zjevilo se vedle tebe ono stvoření které vypadalo jako vlk chodící po dvou mající cylindr. " Dobrý večer." proneslo stvoření zdvořile smeklo a šlo do hospody nejspíš se i vlkodlaci potřebují trochu pobavit.

Xidas - 07. února 2015 21:36
	zavřu oči a přemýšlím 'ony se mi snad plní přání! ať je přede mnou upečené kuře a zlaté brambory!!' znovu oči otevřu a čekám co se bude dít

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 21:42
	Xidas A skutečně jen co si pomyslíš objeví se před tebou kuře před chvílí živé nyní jakoby sežehlé dračím dechem a u něj dvě zlaté (ano ze zlata) brambory.

Xidas - 07. února 2015 21:45
	otevřu dvířka za sebou a odkutálím jednu zlatou bramboru dovnitř hospody ke stolu s Cerdenem a sleduji, kdo první se mi ukloní. 'ach bože kdybych já nebyl vegetarián' řekl jsem si a pořádně se zakousl do macatého kuřete.

Cerden - 07. února 2015 21:54

„Rada nad zlato. To mi to ta bosorka nemohla říct dříve než mě poslala k tomu energetickému upírovi. Snaží se mě zesměšnit?“ Z myšlenek mě vytrhne ochránce mladého elfího mladého prince. Tentokrát se mi dokonce i představí. „Proč ne.“ Odpovím na jeho nabídku i když mě napadá více důvodů proti. Uklidním se však tím, že když to nebude klapat tak se prostě ztratím a už mě neuvidí. Ostatně tak jako jsem to udělal vždycky. „Cerden.“ Představím se jednoslovně tak jako to mám ve zvyku. O nějaké podepisovaní nejevím žádný zájem. na nabídku, jestli s ní nechci přespat venku si jí změřím pohledem. Přemýšlím jestli se pod tím skrývá něco víc. „Ne, díky.“ Hlas je naprosto bezvýrazný. Něco ti však říká, že se pod ním skrývá něco kousavého. Jelikož to vypadá, že se ona i Xidas ztratí někde v lese znovu si zapálím svojí dýmku se speciálním kořením a pomalu a rozvážně pokuřuji. „Počkat vlkodlak s kloboukem? No nakonec to teď není to tady ta nejdivnější věc.“ Když ke mě míšenec pošle kousek zlata seberu ho schovám do kapsy a znovu se vrátím k pokuřování dýmky.

Rane - 07. února 2015 21:58

Xidas měl tedy dost tvrdý kořínek a to, že ignoroval Degreeho se mému mazlíčkovi samozřejmě nelíbilo, takže ho začal sem tam i oblizovat na tváři. „Měl bys ho pohladit,“ podotknu a domyslím si větu v myšlenkách: Poslední ho nepohladil dlouho a Degree mu ukousl ruku… s tím jsem zaslechla jeho souhlas a kývla jsem tedy. U Cerdena jsem nějak tak tušila, že prostě a jednoduše nebude chtít a tak jsem to stejným kývnutím potvrdila. Degree se zvedl s Xidasem a šel vedle něj, jako kdyby byl jeho mazlíček. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou a šla ven, za těma dvěma, kde se malá potvora snažila zaujmout trochu pozornosti a tak neustále šťouchala hlavou do ruky Xidase. Venku jsem krátce zívla a podívala se na Degreeho, kterému jsem tentokrát zajela rukou do zad a změnila ho v kuličku. Dala si kuličku za krk a řekla: „Nebude vadit, když půjdeme někam dál od této hospody? Nejsem si úplně jistá, jestli hospodský bude dvakrát nadšený, kdyby nás viděl zde nocovat…“ podívala jsem se na procházejícího vlka v klobouku a pak na zjevení kuřete a dvou zlatých jablek. Hodila jsem pohled po dotyčném a přemýšlela, jestli si to přál, nebo ne. Přeci jen zde i myšlenky a přání byli někdy vyslyšeny. No, snad ho nenapadne nic s mou maličkostí.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 21:58
	soukromá zpráva od Skřítek pomocníček-PPJ pro Jen co si brambor strčíš do kapsy udělá malé puf a rozplyne se jako by tam vůbec nebyla.

El`sane de la Valois - 07. února 2015 21:59

Konečně klid - v pokoji CheeBa 'Proboha, to se to nemůže řešit jako všude jinde?' Překvapeně sleduju kolik papírů mi to dává. Ještě aby mě ty papíry vysávaly místo něho a můžu to tu zabalit. Naštěstí ne. Kývl jsem hlavou nad vším co mi řekl. Přece jen to dávalo smysl a zas tak složité to nebylo. Nabídku spolupráce jsem už podal a bylo načase jít konečně do pokoje. Jaká úleva. Hned jsem se rozvalil na posteli a chvíli nehybně ležel a užíval si odpočinek, zatím co CheeBa zmizela v koupelně. „Chce to ještě pár úprav a příprav.“ Mrmlal jsem do polštáře a poté se posadil. Sundal jsem si pláš i koženou zbroj ebenové barvy. Poté jsem se protáhl a zívl. Nakonec jsem sundal i pochvu s rapírem. „Tebe bych mohl taky připravit že?“ Promluvil jsem ke své zbrani a sáhl do malé brašny z které jsem vytáhl lahvičku z jedem a malé pouzdro se štětečkem. „Potřeme tě paralyzujícím jedem, kdyby náhodou. A šípky bych mohl taky, když už jsem u toho... ale ne ty ne, nevím jak bude cesta dlouhá a zas tak dlouho to na tom nevydrží.“ Poté jsem vytasil rapír, namočil štěteček do lahvičky s jedem a začal detailně natírat čepel. Až během toho jsem si všiml, že tam je i náš malý průvodce. „Ach, zdravím ještě jednou.“ povídal jsem a přesto se stále věnoval natírání dokud jsem neskončil a položil rapír na stůl dokud neuschne. „Vrhneme se na to teď a dokončíme to ráno. Bude nás pravděpodobně více. Můžete přijít sem?“ řekl jsem a pobídl ho ke stolu, kde jsem také nechal papíry od Pana červeného. Začal jsem je vyplňovat vše co bylo třeba a lidi kteří se budou účastnit dopíšu až zítra, neboť prozatím nevím všechny. Kdybych něco přesně nevěděl, zeptám se Cinkilinka. Poté začnu dodělávat smlouvu s Cinkilinkem.

CheeBa´riu Parsias - 07. února 2015 22:13

Izbičkááá! Bráško~ a mazlík Ihneď sa zavrem v kúpeľni a necham bráška riešiť veci ohladne nového dobrodrúžstva. V tomto bol vždy lepší on. Vyzlečiem sa celkom do naha a vhupsnem do spršky. Nemám vo zvyku sa umývať aj všelijakými voňavými vymýšlaninami. Vždy sa len drhnem pod dobrou teplúčkou vodou. A tak to robím aj teraz. Pustím teplú a riadne sa vyšúcham. Vlasy, uši, celé telíčko a aj huňatý chvost. Poriadne a dôkladne! Celé to zakončím studeným opláchnutím a usušením sa. Naspäť sa oblečiem a vleziem do izby za bráškom a mazlíkom. Z vlasov a chvostu mi na zem ešte občas kvapne studená voda. Okamžite si sadnem za stôl kde bolo jedlo a privoniam si. Vonia to skvelo a mne sa hneď ozve aj žalúdok. "Jedlooooooo~" zvolám nadšene. Zoberiem lyžičku a väčší kus chleba. Poriadne si naberiem až mam plnú pusu a s nadšením prežúvam. Chvost sa mi vrtí aj sám od seba a tak je možné že s ním trošku aj frkam vodu po okolí. "Mňaaaam!!! Bráško mám ti aj nehaaať?" spýtam sa a už aj si pchám ďalšiu veľkú porciu do úst.

Skřítek pomocníček-PPJ - 07. února 2015 22:24

Valois " Ach dobrá... jen odložte ten rapír dál, nemám rád lidské jedy..." nicméně pan Cililink si přisune židličku a pak přes ní vyskoší na stůl společně vyplníte první dokument v podstatě jde o informace kolik vás je kdo to je co sebou nesete a také podpis že země skřítků za vás nemá zodpovědnost. Pak rozbalí pan Cililink svou smlouvu jde v ní hlavně o to pana Cililinka musí být postaráno co se jídla pití a spánku týká (pan Cilink vysvětlí že tu doložku má proto že už ho několikrát nechali spát na dešti a jeho vousy po dešti strašně nabydou) dál je tam něco o tom ,že musí být stanoven někdo kdo bude zodpovědný za skupinu na kom budek dyžtak pan Cililink vymáhat případné další náklady, pan Cililink také narokuje standartních 10% z odměn a dení mzdu ve formě jednoho teplého jídla denně + čepičky žaludů, přátelského objetí nebo něčeho co se bude panu Cililinovi líbit. Pan Cililink se zavazuje jednat v nejlepším zajmu skupiny a odpovídat na případné otázky (pokud bude odpověď znát). Pan Cililink také neručí za zdraví jak fyzické tak psychické a nemusí bojovat pokud k boji dojde a nemusí vás dostávat z problémů do kterých se dostanete neposloucháním jeho rad. Prostě klasické smlouva kterou se průvodci zvykli chránit, když vstoupila Cheeba přestal se Cililink soustředit ,ale jen na chvíli pak zase začal vysvětlovat co a jak. Cheeba Jídlo chutná dobře zahřeje při každém soustu a vůbec zdá se že ať už dělá Marcelovi jídlo kdokoliv nebo cokoliv dělá ho zatraceně dobře. Pan Cililink s Valoisem řeší smlouvu ovšem pan Cililink občas se zájmem prohlíží tvůj ocas...

Xidas - 07. února 2015 22:31

jednou rukou jsem hladil Degreeho a druhou rukou jsem si házel zlatým jablkem, když mě Rane požádala, aby jsme šli dál. Bez námitek a vlastně i beze slov jsem hladil svého nového mazlíčka a následoval Rane. Občas bylo slyšet jak Degree spokojeně vře a nabídl jsem mu kuře, které si chytl do své tlamy a jen ho nesl. "p-p..." 'sakra už zase' Znovu jsem se zhluboka nadechl, přeci jen už jsem se s ní jednou bavit dokázal. napadla mě však jiná kulišárna. v hlavě jsem si projel slova, které jsem chtěl Rane říct a sám jsem si představoval že mluvím k Degreemu, což bylo bez problému. "proč chceš vlastně spát venku?" zeptal jsem se Mazlíčka-čili-Rane a začal jsem si rozvazovat kožené šňůrky držící mé chrániče na rukou a postupně i po celém zbytku těla. na sobě jsem měl v podstatě normální civilní oblečení, sice trochu propocené, ale stále čisté. každou část výzbroje, kterou jsem si sundal (čili vše až na opasek s mečem a pochvou) jsem si rovnal do batohu, tak aby se to tam vešlo. Ikdyž chrániče nohou čouhaly ven, batoh splnil svůj účel. Štít také zůstal na svém místě připevněný na dlouhé kožené stuze, která se mi táhla přes rameno skrz opasek a přes záda.

Rane - 07. února 2015 22:41

Behold, the mighty Basilisk! Degree byl pryč a já jsem se podezřívavě dívala na hospodu a pak přišlo na otázku, proč nechci spát v té hospodě: „Řekněme, že po nějaké té misi zjistíš, že svět okolo této hospody je lepší, než samotná hospoda,“ odkašlala jsem si a popošla pár kroků dopředu s tím, že jsem dodala: „Hlavně se nelekni a chvilku počkej, Basilisk je trošku… háklivý na cizí tvory,“ s tím jsem si dala ruce nad prsa a zpod oblečení mi vytekla látka, která se zformovala do koule o velikosti téměř hlavy. Hodila jsem ji na zem a stejně jako s Degreem jsem na ni namířila rukou. Během sekundy se zformovalo 6 metrové, dlouhé monstrum (nevšímejte si toho měřítka s osobou, tak velký Basilisk není) a ihned jak se tak stalo, tak již chtěl chňapnout po Xidasovi. Rozzářili se mi ruce (viz obrázek) a sama jsem zaryla drápy do rozevřené tlamy. Žádná krev, jen mne posunul Basilisk s rozevřenou tlamou až k Xidasovi. Otočila jsem hlavou na něj a dodala: „Můj první mazlíček,“ s tím jsem vytáhla ruce a praštila potvoru pořádně přes tlamu. „To se dělá?! Víš moc dobře, že mi na tobě záleží, tak se začni chovat… ještě jednou někomu ublížíš a někde tě nechám!“ S tím se Basilisk stáhl o dva metry zpátky a roztáhl svá křídla. Mé ruce přestali světélkovat a já si otřela trochu potu z čela: „Poletíme?“ Usmála jsem se trochu křečovitě a vylezla na záda Basiliskovi a čekala, jestli mne bude Xidas odvážně následovat. Basilisk měl právě hlavu ohnutou přes rameno na mne a k tomu jsem ho hladila, nemusel se bát. Zobrazit SPOILER

Xidas - 07. února 2015 23:00

po chvilce pozorování, jak si Rane zvyšuje ego na tvorovi, který nemůže argumentovat, jsem nasedl na jejího mazlíčka... doufal jsem že se nebude moc vrtět, aby se mi neudělalo šoufl. Ikdyž mi bavení se s dívkou dělalo problém, žádný jiný problém jsem s nimi neměl. Poté, co se vozidlo poprvé zavrtělo jsem dostal menší strach abych nespadl a chytl se Rane kolem pasu. 'snad jí to nebude vadit' čekal jsem co se bude dít dál. Pořád jsem měl v dohledu hospodu a nějaké "hyjé" by mě ani nezarazilo. Ano hospoda. Čím dál jsem od ní byl, tím lépe mi bylo. Nebo to možná bylo tím, že ze mě vyprchává alkohol? jakoby to nebylo jedno, prostě mi už bylo lépe než před pár minutami v hospodě.

Rane - 07. února 2015 23:09

Letíme! Netrvalo zas tak dlouho aby jsme se vznesli. Byla jsem již tak nějak zvyklá, jak se Basilisk hýbe, ale to, že se mne chytil Xidas okolo pasu mne moc na neohroženosti nepřidalo. Mírně jsem zrudla a řekla: Um... poplácání stačilo Basiliskovi, aby se vznesl a pak ukázání směrem k jedné řece, aby tam letěl. Nezvyklý zvuk jako zasyčení se ozvalo od monstra, na kterém jsme letěli, ale nakonec to vyšlo. "Pokud zítra budeme cestovat, nevím, jestli se sem všichni vejdeme... podívala jsem se na tělo Basiliska a dodala nervózně kvůli rukám Xidase: "Je přeci jen šest metrů dlouhý, v tlapách by někoho mohl převážet, ale není určen na přepravu více jak dvou osob," strhla jsem pohled, když jsem se podívala do očí Xidase a pokračovala v letu. Let také nebyl závažně rychlý, zátěž všeho co měl Xidas na zádech, co by dalo dohromady asi tak dvakrát mne váhově moc Basiliskovi neulehčovalo. Věděla jsem ale jedno, jestli Basiliska nenechám být s námi přes noc, zítra se nesvezeme. Měla jsem těžký život, v přítomnosti všech žárlivých tvorů a to ještě Basilisk byl bezpohlavní. No, aspoň že se nechoval jako Golwrai...

Xidas - 07. února 2015 23:24

Jakmile jsme vzlétli, přitiskl jsem se k ní ještě víc. Celým tělem. Měl jsem až takový strach, z výšek, že jsem se díval jen na osobu před sebou. Navíc jsem letěl zatím jen jednou, také na baziliškovi, jen s tím rozdílem že ten můj vážně bazilišek byl. Srdce mi bušilo víc a víc. Chtěl jsem dolů, ale nedokázal jsem ze sebe vypustit hlásku. V tu chvíli jsem si všiml jak je Rane rudá. Věděl jsem, že se na slova nezmůžu a už jsem byl vážně moc unavený. Pouze jsem si položil bradu na rameno osoby přede mnou a hlava mi padla na její tvář. Jen pár sekund jsem spal a vzbudil mě náraz tváří do opravdu chladného obojku, který ji ležel na krku.

Rane - 07. února 2015 23:33

Chci dolů! Přitisknutí na mé tělo mi připadalo vážně divné a ještě když se opřel o mou tvář a obojek, tak jsem byla spíše rajče, než normální osoba. No, "normální". Již jsme byli blízko a já spolknutí knedlíku, který se mi udělal v krku a téměř jsem díky tomu nemohla mluvit jsem poklepala Basiliska, aby sletěl dolů. Ihned jak jsme byli na zemi, tak jsem se odtrhla od Xidase a řekla dost tichým hlasem: "Musím... na záchod," pípla jsem a rozešla se směrem do lesa, který byl poblíž. Basilisk, ihned jak jsem byla pryč čenichem strčil do Xidase a začal na něj zírat. Nechtěl tě oblíznout, ne, toto bylo něco jiného. Oko rivala, oko, které ti říkalo že tě prostě nyní za Rane nepustí. Já, mezitím za stromem si vzala bonbón a povzdechla si se slovy: "Nešla jsem sem... abych zažila něco takového. Nejsem na to stavěná," zavrtěla jsem hlavou a podívala se na ruce. Zvedla jsem se, rozdýchala se a již normálně jsem vyšla zpoza stromu a spražila Basiliska pohledem. Nyní vypadal jako přerostlé štěně, které zahlédlo páníčka.

Xidas - 07. února 2015 23:46

Pochopil jsem, co se stalo. Už jsem byl plně při smyslech chtěl jsem ze sebe vydat pár slov ale nevedlo se mi to. "O-o-o-om... promiň" To bylo jediné, co jsem ze sebe dokázal vysoukat. Když jsem se koukl do očí Rane, viděl jsem zklamání a když jsem se podíval na jejího mazlíčka, viděl jsem zase nenávist. Bylo to stejné jako tenkrát. Bylo to dávno, ale úplně čistě jsem si to vybavoval. Co nejrychleji jsem sundal batoh z Baziliškových zad a a dal jsem si ho na jedno rameno. Byl jsem naštvaný sám na sebe. Jak jsem vůbec mohl dopustit, že jsem se takhle choval. 'Dneska jsem už udělal dost chyb' otočil jsem se a pomalou chůzí jsem šel směrem do lesa. V jednu chvíli na pár sekund celé mé tělo zmodralo. celé včetně oblečení začlo modře zářit a byly na mě vidět jednotlivé šupiny. Barva mi zůstávala dokud jsem nedošel k prvnímu stromu, do kterého jsem lehce praštil bokem paže. V tu chvíli se strom zlomil a mě se vrátila původní barva. Tentokrát, když jsem mířil hlouběji do lesa, tempo jsem zrychloval.

Rane - 07. února 2015 23:58

Run for it! Když jsem se vrátila, tak místo nějakého uvítání šel Xidas pryč. Neviděla jsem důvod a tak nějak proč šel pryč. "Um?" Zeptala jsem se citoslovcem sama sebe a Basilisk se na mne podíval s výrazem: 'Já to nebyl'. Uslyšela jsem lámání stromu a tak jsem se rozeběhla směrem ke zvuku. Neměla jsem dlouhou výdrž a on v běhu byl rychlejší, než já. Viděla jsem jen stín běžet pryč a tak jsem udýchaná dopadla na kolena a rozkašlala se. "Ksakru... jednou se udusím..." Chytla jsem se za hrudník a rozešla jsem se směrem zpátky. Basilisk věděl, že jsem kašlala a tak již ve svých dlaních držel vodu. Mávla jsem rukou, což on okomentoval nespokojeným zamručením a vodu na mne jednoduše cákl. S povzdechnutím jsem si lehla vedle něj, opřela se o jeho hrudník a se slovy: "A to jsem se docela i snažila..." si opět odkašlala a přemýšlela, jestli se nejít vykoupat. Co víc se mi mohlo stát, když někdo na popovídání právě utekl. Asi se mne lekl, jak jinak...

Xidas - 08. února 2015 00:45

asi po třech stech metrech běhu jsem zastavil, seřval sám sebe v duchu, jak se můžu chovat jako úplný vůl. Otočil jsem se a podstatně pomalejší chůzí jsem se vydal zpátky k Rane. 'Snad tam bude, chci se jí aspoň omluvit' když jsem dorazil zpátky k místu, odkud jsem utekl, ležela vedle basiliska a ani jeden z nich si mě zatím nevšiml. odkašlal jsem si aby mi věnovala aspoň trochu pozornosti a použil jsem zase stejný trik s mluvením na někoho jiného. "omlouvám se." nic jiného jsem ze sebe nedostal a s opravdu smutným výrazem jsem se opřel o strom.

Rane - 08. února 2015 01:00

Mokrá... Ležela jsem tam a dívala se do dáli. Byla jsem unavená již jen z toho, jak jsem prováděla tu misi a vyčerpaná dvakrát. Zívla jsem si a v ten moment se zpoza mne ozval hlas Xidase. Basilisk protočil očima a zafuněl, já se zvedla a s pohledem za něj, ne na něj jsem řekla: „Za co se omlouváš? Spíše… já bych měla, ne?“ Podívala jsem se jakoby do země před něj a pak se otočila směrem k vodě. Myšlenka, že bych se právě šla ještě před spaním vykoupat byla ta-tam a nyní mi spíše hlavou promítalo, co mi asi tak řekne, že jsem udělala. Možná jak jsem vyšla zpoza stromu, tak jsem se tvářila nějak divně? Nebo… pak jsem si uvědomila, že vypadám stále dost komicky a že jsem celá mokrá, což se mu možná mohlo líbit. Sice moje oblečení bylo nepromokavé, ale o to více se lesklo a mé vlasy nebyli nyní tak „huňaté“.

Xidas - 08. února 2015 01:17

"ne...to ja jsem ten co se musi omluvit ..." ujistil jsem Rane, ale stale jsem pri tom sledoval basiliska za ni. "vim ze ti nemuselo byt moc prijemne jak jsem se te v letu drzel a uz vubec, jak jsem se ti oprel o rameno" pri vzpomince na ten let jsem se nejakym zpusobem citil dobre ... Bylo mi to prijemne byt jednou u nejake osoby tak blizko. teprve ted jsem se podival primo na Rane a i presto, ze nebyls tak uplne clovek, vypadala celkem dobre. nemohl jsem se vyhnout obcasnym vrazednym pohledum basiliska a jen jsem chtel aby to vecne omlouvani bylo uz za mnou

Rane - 08. února 2015 01:27

„Um?“ Jakmile ale řekl tamto o tom opírání a tak, tak jsem ihned zrudla a zůstala otočená od něj. S neurčitým výrazem jsem se dívala do dáli a tiše řekla: „No, mohl bys mi říci, co máš za schopnosti ty, já ti své ukázala… ať je to fér.“ Zívla jsem a dala si ruku přes pusu a snažila se zase trochu uklidnit. Toto téma a plán nás mohl zase odvést někam, kde vše bude v normálu, vše bude tak jak má být a ne někde, kde se mne někdo dotýká a podobně. Uvědomila jsem si hned, jak bych jinak reagovala, kdybych se zde koupala a objevila ho špehovat a tak. Třeba se tak jednou také stane, jeden nikdo neví, jaký zvrhlík je blízko mé osoby. Basilisk si dal hlavu na tlapy a něco tiše zasyčel, věděl, že bych měla nyní více pít a podobně. Na rozdíl od Degreeho se o mne basilisk více staral, sice mne nehýčkal, nebo nepetoval, ale snažil se o mé zdraví jak jen to šlo.

Xidas - 08. února 2015 01:42

"bohuzel temer kazda moje schopnost vypada takhle" pouzil jsem klasicke leceni nemensich zraneni a ukazal ji bilomodre svetlo poletujici nad mou dlani "umim prevazne jen lecit a chranit aury osob. Jinak poradne nic ... Mozna az na tohle" nechal jsem vyprchat lecive kouzlo a nechal si zakryt kousek ruky modrou bazilisci kuzi a chvilku potom i zbytek tela, ktere se okamzite rozzarilo modrou barvou, znovu byly videt supiny na mem tele. Z tebo blizkosti bylo videt, ze mi z obliceje zmyzelo vse krome oci, ktere se zaroven se zmenou barvy tela zmenily na zlute bazilisci oci. Asi po 15 sekundach jsem si 3x klepnul zapestim o zem a bodra barva zmizela

Rane - 08. února 2015 01:55

"Hmm" otočila jsem se na něj když ukazoval tu léčitelskou schopnost a pak když se nechal obalit těma šupinami. Jak se dalo čekat, tak Basilisk nijak nereagoval. "V tomto máš co? Větší sílu a obranu?" Zeptám se a pak nechám opět rozzářit své ruce s tím, že se usměji a dodám: "Pokud ano, tak podobná báze," opět zhasnou a posadím se na Basiliska a řeknu: "Možná by jsme se mohli jít vyspat, když budeme mít ráno tu výpravu na tu misi... lehnu si na kožich na zádech mého mazlíčka a řeknu: "Můžeš ležet..." trošku se začervenám a dodám: "Tady se mnou nahoře... je to pohodlnější než zem. Navíc pokud by začalo pršet, tak nás překryje a nebude na nás pršet," natáhnu se až k hlavě Basiliska a pohladím ho mezi nozdrami. Nebyl zas tak hrozný, když se trochu pohladil a nebo když jsem nedělala to, co jsem neměla dělat.

Xidas - 08. února 2015 09:57

'větší obranu a sílu ...' "jo, tak nějak" ušklíbl jsem se na Rane a už mi ani nedělalo problém mluvit na ní. 'jít k ní nahoru?' trochu jsem se zarazil, ale pak jsem si vlezl na záda basiliska. Snažil jsem se držet trochu dál od Rane a když jsem si lehl, okamžitě jsem usnul. Zdál se mi sen, který mě probudil v půli noci. 'zas ten červenej chlapík' pomyslel jsem si a snažil se znovu usnout. To mi ale nešlo. Možná bylo okolo moc lidí... ikdyž ne lidí... a možná byl jen hřbet moc měkký oproti spaní, opřený o strom. Stále jsem ležel na zádech a díval jsem se na nebe. Nevím jak dlouho jsem ležel, ale když jsem si uvědomil, že stále ještě ležím, hvězdy už byly pryč a daleko na východě nad horami se zjevovalo slunce.

Rane - 08. února 2015 10:52

It's mine now! >:C Nečekala jsem, že dokáže tak někdo rychle usnout, tak jsem se krátce zahihňala a hned na to zívla. Basilisk se na mne podíval, jako kdyby říkal, že jestli nepůjdu spát, tak mne donutí. Řekněme, že i on měl své triky a já na něj párkrát mávla, s tím, že půjdu spát. Tak do 10 min jsem usnula a stáhla se do klubíčka, ve kterém jsem spávala. Možná to vypadalo zajímavě, ale tak někdo spával na zádech, někdo na břichu, někdo na boku... já takto. Přes noc nepršelo a tak nás Basilisk nemusel krýt před deštěm, avšak stalo se něco pro mne nezvyklého. Po ránu jsem se natáhla k Xidasovi a chtě-nechtě jsem si přivlastnila jeho ruku a stáhla ji do svého klubíčka. Nezarývala jsem do ni drápy ani nic podobného, ale asi tak. Co pak asi udělá Basilisk, pokud to uvidí? No, mne to nezajímalo, ale Xidase by mohlo, když to znamenalo, že dokud se já neprobudím, tak jeho ruka bude u mne. Pokud ji vyškubne, tak mne jisto jistě probudí.

Xidas - 08. února 2015 11:04

Nevěděl jsem co dělat. Nikdy jsem v takové situaci nebyl. teplo, které do mě od Rane proudilo bylo opravdu příjemné. 'co nadělám. Budit jí nechci' Co by na to asi řekla, kdyby o tom věděla? nejspíš nic, spíš by zrudla, jako už několikrát předtím. Nezbývalo mi nic jiného než doufat, že se mě bude držet dloooouho a těsně před probuzením mě pustí. Sice je to nejspíše blbost, takové štěstí bych neměl ale naivní už tak jsem dost. Rukou, kterou mi držela možná trochu pevně jsem jí začal lehce hladit po hřbetu jejího zápěstí téměř instinktivně a dále jsem sledoval vycházející slunce. V těchto místech, zrovna květen, když začalo slunce svítit na okolí, nádherně se zbarvilo. K nám doléhalo jen pár paprsků, které pronikaly skrz koruny stromů a když se náhodou dotkly nějakého místa na těle, příjemně hřály, avšak ne tolik, jako Ranina Přítomnost...

Rane - 08. února 2015 11:19

Nebyla jsem zvyklá na hlazení a pro překvapení Xidase jsem se vážně pustila. Co ale následovalo bylo cosi, co asi vážně nečekal. Přetočila jsem se na druhý bok a díky tomu jsem se skutálela po boku Basiliska, naštěstí na jeho měkký ocas. Tam jsem s výrazem ' O.o ' a slovy: "Huh" seděla a dívala se okolo. Byl to takový ten pocit, že nějak usnete a pak se probudíte na úplně jiném místě. Všimla jsem si hned Xidase a tak jsem se zvedla a řekla: "Dobré ráno..." usmála jsem se a probudila jsem Basiliska, který se zvedl a tak nešetrně shodil Xidase, tedy pokus se Xidas nestihl chytit. Basilisk se ihned zvedl a došel k vodě a nabral do dlaní vodu, s čímž se posadil na zadní. Já si uvědomila, co chce udělat a tak jsem se rozešla jakoby nic pryč. V ten moment Basilisk vypadal, jako kdyby si povzdechl a ocasem mne chytil za nohy a bez lítosti mne ponořil do vody a chvilku mne tam nechal. Pak mne vyhodil ven a já, s vykašláním vody řekla: "Já bych se napila, nemusíš být tak hr hr..." promnula jsem si oči a podívala se s trochou začervenáním na Xidase. Nechtěla jsem, aby mne takto viděl.

Xidas - 08. února 2015 11:35

Komický dopad Rane se nedal ignorovat, ale dokázal jsem se držet smíchu, jen jsem se trochu pousmál. Ignorovat však basiliska nebylo nejlepší, a jak mě po ránu Rane probudila, už jsem ležel na tvrdé zemi na zádech. Ihned jsem se zase zvedl "to nic... v pohodě... jsem v pohodě..." chvilku jsem se odmlčel a konečně se přestal červenat "dobré ráno" dodal jsem, ale to už byla Rane pod vodou, a když ji basilisk vytáhl, smíchu jsem se neubránil. Když byla celá mokrá, nevypadala vůbec špatně. Ne že by suchá špatně vypadala, ale takhle jí to opravdu slušelo. Po zaujatém pohledu na ní jsem si uvědomil, že se červenám snad i za ušima. Nebyl jsem na to zvyklý, a tak jsem to musel nějak zakrýt a tak jsem si jen sundal košili přes hlavu bez rozepínání knoflíků a skočil do vody. Ano Bylo to napůl, tím že jsem tam opravdu chtěl a napůl tím, že jsem nevěděl co v tu chvíli dělat.

Rane - 08. února 2015 11:59

Tentokrát byl Xidas červenější snad než já, ale to bylo hlavně z důvodu, že já byla celá ještě mokrá a tak poměrně ochlazená. Použila jsem ocas Basiliska jako ručník a dívala se, jak Xidas vlítl do vody a začal se koupat. Ve světě, kdy se z vody může stát dehet nebylo radno moc zůstávat dlouho, což si aspoň Basilisk uvědomoval. Usušila jsem své dlouhé vlasy a posadila se na krk svého mazlíčka a směrem k Xidasovi podotkla: "Možná by jsme se měli vrátit do hospody, kvůli tomu úkolu," než jsem cokoliv udělala, tak mne ten, na kterém jsem seděla shodil a přišlápl tlapou. Dal mi čenich až k hlavě a začal se na mne dívat, vypadalo to, jako kdyby mne chtěl sníst, což mi hned došlo, co myslí. "Ne! Žádné krmení rybami! Slibuji že se najím, až budeme v hospodě, platí?" Usmála jsem se na něj nevinně a čekala, jestli to vezme. Již nejednou se mi stalo, že Basilisk nalovil ryby a pak je na mne jak ptačí máma vrátil. Problém byl, že měl docela i cit na sílu, takže když tak udělal a zatlačil mi na břicho, musela jsem otevřít tlamu. No, nakonec nespokojeně zamručel a polkl, takže jsem měla štěstí. Oprášila jsem se a čekala, kdy Xidas vyleze z vody a budeme moci vyrazit.

Xidas - 08. února 2015 12:13

když už Rane seděla na krku basiliska, vylezl jsem z vody. dal jsem si ruce přes obličej, abych z něj stáhl vodu a když jsem se znovu podíval k Rane, ležela na zemi. když jsem slyšel, o co jde, znovu jsem se trochu pousmál. "víš já ... mám strach z výšek a kdybych letěl..." na chvíli jsem se odmlčel "prostě bych se musel zase držet" doplnil jsem a znovu jsem trochu zčervenal. "radši asi... půjdu pěšky?" Zvedl jsem svou košili ze země a utřel do ní vodu z mého těla. Rane si nemohla nevšimnou mého vypracovaného těla a také jizvy dlouhé od ramene až po pas. Košili jsem zavěsil na jednu z pásek na stahování batohu a ten jsem si dal na záda. Znovu jsem se na Rane usmál a chtěl jsem projít kolem basiliska který si mě měřil nejspíše žárlivým pohledem.

Rane - 08. února 2015 12:23

Když vylezl z vody tak jsem se otočila a radši jsem ho nechala se nějak obléci. Kolikrát jsem viděla nahé muže, avšak ty se mne nedotýkali pár hodin nazpět, s otočeným výrazem jsem kývla a zpoza krku vytáhla kuličku a hodila ji na zem. Objevil se Degree, který se rozeběhl k Xidasovi. "Aspoň tě doprovodí, kdyby něco... tak se ozvi," usmála jsem se a dodala: "Potkáme se tedy u hospody, nebo v ní," poklepala jsem Basiliskovi na krk a ten se hrdě nafoukl a vzlétl. Byl nejspíše rád, že nemusel tahat i Xidase, který vážil jako dvakrát já a pak ještě jeho vybavení, co by dalo tak třikrát za mne. Degree si spokojeně prosazoval své a stále strkal do ruky Xidase aby byl hlazen a nebo drbán. Ironií bude, až se dostane Xidas do nebezpečí, on se jako ochranářský pes chovat asi nebude. Tak či tak, let proběhl v podstatě dobře a já za pár minut byla zpátky před hospodou, kde jsem zajela Basiliskovi drápy do hrudníku a přetvořila jej na velkou černou kouli. Tu jsem si dala ke krku a ona se vsákla pod oblečení. "Měla bych někdy pustit i Golwrai, jinak pak bude v boji úplně k ničemu," povzdychla jsem si a vlezla dovnitř hospody, kde jsem se někam posadila a čekala, až se vrátí Xidas a Degree. Nebo až se ukáží ti dva, jak chtěli dělat tu misi, aby ji podepsala.

Xidas - 08. února 2015 12:34

Mezitím, co Rane dorazila do hospody, jsem se oblékl do zbroje a vydal jsem se na cestu k hospodě. Degreeho jsem cestou buď škrábal za uchem, nebo hladil a snažil jsem se s ním povídat. co asi takováhle hračka stojí? Když jsem byl asi tak v půli cesty, vytáhl jsem z kapsy zlatou bramboru a zase jsem si s ní házel jak malé dítě. Když jsem konečně dorazil k hospodě, uvědomil jsem si že se mi tam opravdu, ale OPRAVDU nechce. Otevřel jsem dveře a poslal Degreeho za Rane. Pak jsem znovu dveře zavřel a opřel se o dlouhou špejli (zábradlí), které byla Velice pevná. Batoh jsem hodil vedle dveří a chvilku jsem si pobrukoval Hymnu paladinů, než jsem úplně zmlkl a koukal do neznáma nepřítomným výrazem. Opravdu jsem se do toho blázince uvnitř nehrnul, přeci jen venku je lepší prostředí, než po hospodách.

Rane - 08. února 2015 12:42

Degree nic neříkal, protože ani nemohl, ale nakonec se nechal drbat a hladit. Myšlenky také číst neuměl, takže jen spokojeně následoval svého kamaráda a když byl poslán za Rane, tak ještě Xidasovi oblízl ruku a rozeběhl se za majitelkou, za mnou. Jak jinak, než že na mne muselo to přerostlé pako skočit. Usmála jsem se a když se posadil přede mne, tak jsem vzala jeho přední tlapy a zvedla je nahoru. To jsem ale nečekala, že místo toho, aby zůstal sedět na mne skočí a přišpendlí mne na zemi. "Já věděla, že když budeš mít jednou hravou, tak se ji jen tak nezbavíš," pohladila jsem ho a začala ho drbat zespoda na tlamě a opět si sedla. Věděla jsem, že tam to má nejraději a že mne třeba přestane chvilku prudit. Podívala se na dveře a přemýšlela chvilku, kde je ten Xidas, když už mi sem hodil Degreeho. No, nedivila jsem se mu, mít takovéhoto otrapu u sebe, co chce jen hladit a drbat může přijít na mozek. Ha, možná proto jsem byla tak divná.

Xidas - 08. února 2015 12:55

Po několika minutách opírání jsem se konečně rozhodl vejít dovnitř... zas ten červenej mužík, zas ta nadpřirozená žába a nějak šťastně vypadající kyklopka. Rozhlédl jsem se po hospodě. Rane seděla u stolu, kde stále spal stříbrovlas s dokořán otevřenými ústy a lehce pochrupoval. Usmál jsem se na Degreeho, když se na mě s chutí podíval a sedl jsem si k nim ke stolu naproti Rane. Pokusil jsem se na ní moc nedívat protože by pak každý viděl, že se už při pohledu na ní červenám. "Jak to ten chlap dělá? jak je vysává?" zeptal jsem se trochu nahlas, ikdyž jsem nečekal jakoukoliv odpověď

Skřítek pomocníček-PPJ - 08. února 2015 12:55

Valois,Cheeba Možná jste neměli tak zajímavou noc jako jiní, na druhou stranu jste před spaním zvládl ivyplnit většinu z papírů,které byli potřeba. Pan Cililink se nejsmíš tak nějak shostil role Cheebina mazlíčka, vůbec mu nevadilo, že má zůstat s Cheebou jako spací plyšáček, dokonce se mohlo zdát že z toho má tak trochu radost. Spí se vám dobře evidentně jsou pokoje jakousi oázou klidu vůči hospodě, nebo možná jen dnes kdo ví. Ráno vás probudí jemné cinkavé pochrupování pana Cililinka,který se ve spaní tiskne k Cheebině hrudi a tváří se naprosto spokojeně.

Rane - 08. února 2015 13:12

Podívala jsem se na Xidase a usmála se, s tím Degree již přešel k němu a chtěl být hlazen, i když asi to nebude tak příjemné jako ode mne. No, nechala jsem to být. Přišla otázka na pana Červeného a řekla jsem Xidasovi: "Podle mne to je o tom, že z tebe prostě vysává energii, manu, tím se živí a tebe to vyčerpává... pak je ještě pár věcí, ale ty nejsou tak důležité. Proto všichni naivky tam jdou s tím, že se co nejvíce obrní magicky, avšak tím pravděpodobněji se dostane ke zbytku té many. Nejsem si jistá, jestli dokáže čerpat energii z magických předmětů nebo z aktuálních kouzel..." pokrčila jsem rameny v gestu že nevím a přemýšlela, jestli se objeví ti dva, nebo ne. Navíc tu byl ještě ten Cerden a ten bard, který zde sem tam něco zahrál a zazpíval. Odkašlala jsem si a díky tou, že jsem byla ještě částečně mokrá jsem doufala, že z toho u Marcela nebude průšvih. Také bych nebyla dvakrát ráda, kdyby jsem měla hospodu a někdo by zadarmo přespával venku, když by měl platit správně vevnitř.

CheeBa´riu Parsias - 08. února 2015 13:16

Ránkoooo bráško~ a mazlík "Neutekááááj! Ja ťa chcem ako ďalšieho mazlíčkaa..." naháňala som vo sne drevenú stoličku, kdesi po prašných cestách. Tá mrška nie a nie sa nechať chytiť. Následovala som prach, ktorý sa tvoril za ňou ako mi zdrhala a bola som pevne rozhodnutá, že ju chytím. Dám jej obojok s vodítkom a bude Pani Stolička! Haha! Miesto toho som ale bacla na tvrdú zem a stolička mi zmizla z dohladu. Ušla preč. Sadla som si na zadok a uši som mala sklonené celkom dolu. Hlasno som sa rozplakala. Moje nové drevené zvieratko ma nechcelooo. Buuu... Mohli sme byť dobré kamarátky.... To nen feeer... Z plakania ma ale vyrušilo akési vzdialené cinkanie. Nastražila som uši a započúvala sa. Cinkanie bolo stále bližšie a hlasnejšie. O chvíľu bolo tak blízko, že mi to trhalo uši a ja som sa prebudila. "Uhhh..." natiahla sa som sa a zamrvila. Pošúchala som si oči a obzrela sa okolo. Bráško ešte spal a sním aj mazlík pri mne. Toho som od seba jemne odstrčila a poškrabkala na brade. Posadila som sa a znovu sa lepšie natiahla. Ešte som si aj zívla. Postavila som sa z postele a našla Eričkové veci. Vyhrabala som z nich hrebienok a poriadne si rozčesala vlasy a hustú srsť na chvoste. Trvalo to niekoľko minút, ale rozčesávanie strapatých vlasov a chlpkov je potreba! Odložila som späť hrebienok a zasa si zívla. Eriček ešte stále spal. Zrejme bol skutočne unavený ... My sme ale potrebovali ísť na dobrodrúžstvooo! Skočila som preto k nemu do postele a bojovne ho začala kade tade šťuchať. "Bráááškoooo!! Vstááávameeeee!!!"

El`sane de la Valois - 08. února 2015 14:31

Nesnáším ráno... Překvapivě mě papírování dost unavilo a prodloužilo se déle, než jsem čekal, proto jsem byl ještě rád, když už většina byla za mnou. Jen ráno dodělat s ostatními členy skupiny, pokud se někdo bude chtít připojit, o čemž celkem pochybuju. Postel... jak příjemná... pomyslel jsem si, když jsem usínal. O chvíli později nebo jako chvilka se mi to aspoň zdálo, mě drasticky probudila Chee. „Neeee... já chci spát... Proklínám tě!“ mrmlal jsem, ale nakonec jsem se posadil na kraj postele a otřel si oči. „Nevím jestli to je tím, že jsem se špatně vyspal nebo po ránu skutečně všechny nenávidím.“ Postupně jsem se oblékl do svých věcí, přidělal pochvu a do ní zasunul rapír, který do teď ležel na stole. Nakonec jsem si na pravou ruku dal svoji černou rukavici a zahalil se znovu do pláště. Když jsem si zkontroloval obsah brašny a jestli všechno mám, řekl jsem Chee ať dojde až bude připravená a pana Cililinka vezmu sebou. Vrátil jsem se tam, kde jsem včera skončil. U stolu bylo celkem dost lidí. Ovšem u některých si nejsem jistý, zda vůbec někam odešli, jakmile jsem je spatřil ještě spát. Přišel jsem k nim a položil papíry, kde bylo třeba je napsat a doplnit poslední věci. „Zdravím, takže všichni, kdo se chtějí přidat, tak bych byl rád, aby to tady doplnili.“ Ukázal jsem na místa, kde to bylo třeba a půjčil si od pana Cililinka něco na psaní. „Dále aby to bylo fér, tak vám řeknu, že se jedná o dost unikátní lov, aby jste věděli o co jde, dřív než se někam upíšete. Pak bych potřeboval, ať mi toho o sobě řeknete co nejvíce, nešetřete informacemi, ovšem vaše oblíbené jídlo mě skutečně nezajímá.“

Cerden - 08. února 2015 15:47

Probudí mě nějaký hlas. Reflexivně sáhnu jednou rukou po meči a druhou po noži. Pak teprve otevřu oči. Předemnou stojí ochránce princů a nevypadá, že by mi chtěl ublížit. Nechám zbraně na pokojiProč jsem vlastně odpadl na stole. Trochu se rozhlédnu. Na stole se válí moje dýmka. Hmm to bude asi ono. Vstanu a trochu se protáhnu. Pak se znovu posadím a začnu si prohlížet ty papíry. (Když se soustředíš vidíš, že mi to dělá problémy protože se u toho občas trochu zamračím nebo pohybuji rty.) Pak pečlivě pomalým písmem, které je téměř nečitelné zkratkové vyplňuji kolonky. (Např do soupisu vybavení napíšu jenom: zbraně, zásoby.) Pak se teprve dám do řeči z Valois. „Umím šermovat a léčit.“ Odmlka. „A co je to přesně za lov.“ Koukám po nástěnce z úkoly. „Přece si nemyslíš, že půjdeme do úkolu o kterém vůbec nic nevíme...“

Xidas - 08. února 2015 16:07

Zatímco jsem hladil Degreeho, přišel ke stolu Valois, který hledal poskoky na svou misi. za zkoušku nic nedám řekl jsem si a poté, co Cerden dopsal údaje o sobě, vzal jsem si papíry. Vybavení do evidence? ocelová zbroj včetně chráničů na paže, lýtka a stehna, rukavice stejného materiálu, Dřevěný štít vyztužený ocelí, dlouhý ocelový meč se znakem Selevského kostela. to bude asi všechno. Když cerden domluvil, posunul jsem papír ke stříbrovlasovi a poplácáním na rameni jsem ho probudil a dal mu do ruky tužku. "Kouzla léčení a ochrany s podstatou aury, dobrá schopnost boje na blízkou vzdálenost, ale hlavně obrany." řekl jsem stroze o svých schopnostech a vrátil jsem se k přemýšlení při hlazení Degreeho.

Stříbrovlas - 08. února 2015 16:18

Večer, chvilku poté, co všichni odešli jsem si dal ještě jedno pivo a úplně jsem vytuhnul. Spal jsem až do brzkého rána, kdy mě vzbudil už znovu vedle mě sedící Xidas a podával mi tužku do ruky. Zprvu jsem nevěděl co se děje a vykřikl jsem "nebodej mě ! nebodej mě!" Poté jsem si uvědomil, že mě nikdo nebodá a mám se podepsat na papír, pokud chci jít s nimi. Vypadá to že jich jde dost, a tak jsem držel partu a připojil se k nim. Promnul jsem si oči, vyčistil od ospálků a zadíval se na papír. Do kolonky s vybavením jsem napsal Jasanový krátký luk, krátký stříbrný meč, civilní oblečení vyztužené kůží, Elfský maskovací plášť dobře copak tu máme dál. Po celou dobu, co jsem to psal jsem se usmíval, při tom, jak jsem si uvědomoval že mám vše lepší než ostatní. listy jsem posunul k Rane a propisku jsem si tajně schoval do rukávu s jistotou, že si toho nikdo nevšimne. Přeci jen si mě tu v tu chvíli nevšímal vůbec nikdo. Co já všechno umím, To je různé. lukem na vše střílím, jen když je to velké. uhýbat se ranám, to já zvládám. Zalíbit se dámám, ze všech nejvíc ovládám. složit píseň umím, nejen když opravdu musím. na ostatní si počkej, teprve pak oči koulej!

Rane - 08. února 2015 16:27

Podpis Jak se zdálo, tak tentokrát se Xidas nezachoval moc džentlemsky a tak než jsem se mohla podepsat já a napsat tam moji výbavu, tak-tak udělal Stříbrovlas a já si mezitím půjčila si Degreeho. No, teď by asi někdo mohl říci, jak se asi budu podepisovat s drápy, že? No, Degree rozevřel tlamu a vyplázl jazyk a já mu drápem do něj bodla. Nepatrná stopa po zranění, ze které mu začala téct trochu krve stačila, abych já měla dostatečně "inkoustu" na podpis. Krev byla červená a Degree ani nemrkl, vypadal, že ho to vůbec nebolí, protože jazyk zase zaplázl a šel se tulit k Xidasovi, kterého svým šťoucháním hlavou málem shodil z židle. Já drápem napsala do evidence: Oblečení, Degree, Basilisk a Goldwrai. Pak jsem posunula druhou rukou papír a podepsala se. Zobrazit SPOILER Na konci nesměla chybět kaňka krve Degreeho. Usmála jsem se na ostatní a pak na El'saneho de la Valoise se slovy: "Mohu nabídnout zde Degreeho, pak Basiliska, to je šestimetrový mazlíček, umí létat a uveze tak celkově mne čtyřikrát. Pak možná..." chvilku jsem přemýšlela a dodala: ... Golwrai, ale na tu bych moc nesázela, navíc je dost nebezpečná... a někdy se ji nechce bojovat... pak jsem před sebe ukázala svoje ruce a dodala: "Samozřejmě i mne, společně s nějakou tou menší bojovou silou, usmála jsem se a odkašlala si do dlaně.

Xidas - 08. února 2015 16:36

Když jsem málem spadl ze židle kvůli Degreemu, uvědomil jsem si, že jsem se možná měl zachovat více jako Gentleman k Rane a podat to nejprve jí. Nejspíše jsem to ke stříbrovlasovi posunul iniciativně, když už se papír posílal dokola, kolem stolu, nebo možná kvůli tomu, že jsem nechtěl znovu zčervenat při kontaktu pohledu s ní. Otočil jsem se k Degreemu a zeptal jsem se ho šeptem s kapkou ironie v hlasu "dojdeš mi pro pití?" Chtěl jsem se nějak zabavit, než vyrazíme, a tak jsem se dal do řeči s Cerdenem. "jaký způsob léčení podporuješ?" a když jsem se na něj podíval, očekával jsem něco ve smyslu, že to dělá jako pijavice.

CheeBa´riu Parsias - 08. února 2015 16:37

Doluuuu bráško~, uškatci, prúžky, vysoká divožienka so zeleným mazlíkom a môj mazlík V izbičke som ešte upratala a v kúpeľni si naposledy osviežila tvár a trošku aj telo. Zobrala som na chrbát posledné naše veci a odhopsala zvesela dolu za Eričkom. Hneď ako som ho uvidela, rozbehla som sa za ním a hodila sa mu na chrbát. Spoza neho som tak vykukovala na osadenstvo pri stole. Nepoznala som už jedine tú vysokú dlhovlasatú a to zelené velké... Boli zvláštný ale pekne zaujimavý. Dúfala som, že pôjdu s nami. Taktiež som dúfala, že to zelené zastúpi Pani Stoličku. Budem to volať ... Veľké Zelené. Vystrúhala som teda na všetkých veľký úsmev, až bolo vidno vlčie zúbky a zvesela som šibkala chvostom zo strany na stranu. "Všeeeeetci udú snamiii?" spýtam sa bráška a stále sa mu lepím na chrbátik. "Ja som CheeBa´riu Parsias, alebo len Chee! Ahoooooj ~" predstavím sa z vesela a mrknem na všetkých veľkým žltým očkom.

El`sane de la Valois - 08. února 2015 16:41

Kompletní družina - hostinec Počkám si dokud všichni nedokončí papírování a pak se otočím k Cerdenovi. 'Je mazaný...' „Musíme odchytit divoký subjekt. Poté subjekt přeneseme z bodu A do bodu B, kde nám dají odměnu. Subjekt nesmí být poškozen. Je nás celkově šest + průvodce. Průvodce si bere 10% z odměny, tudíž každý z nás dostane rovným dílem 15%. Subjekt jak se zdá by neměl být nebezpečný, takže by to mělo být rychlé a snadné.“ Začal jsem si letmo okem pročítat papíry a přitom ke všem mluvil k průvodci. „Pane Cililinku, doufám že se vyznáte v místech kam máme jít. Máte nějakou spolehlivou mapu?“ „Co se týká vás všech, tak těší mě. Očekávám že se obejdeme bez problémů.“ Přičemž se zamračím na Xidase. „Vyrazil bych hned, jakmile dokončím papírování s panem Červeným.“ 'Fakt zkažená nálada hned po ránu.' „Po cestě bych se vás všech rád ještě postupně na některé věci zeptal, pokud to nebude vadit. Prozatím mě omluvte.“ Vzal jsem papíry k panu červenému s kterým jsem chtěl konečně dokončit papírování. S sebou jsem si samozřejmě vzal i pana Cililinka.

Cerden - 08. února 2015 17:01

„Magický způsob léčby.“ Odpovím stroze což u mě není nic zvláštního. „Opravdu zajímavá otázka když jsem mu to předváděl. Zřejmě je hloupý jako ženská.“ „Ehh.. Zas ta otravná divná holka no aspoň se mě zase nepokouší osahávat...“ Pozorně poslouchám Valoise. „Jeho styl řeči se mi vůbec nezdá. Nejenže se snaží mluvit a přesto neříct vůbec nic na samotných slovech se mi něco nezdá. Subjekt body A a B... Mluví jako nějaký šlechtic nebo přinejmenším úředník. Proč je tak formální? Je pod tím něco víc?“ No zřejmě z něj stejně víc nevyrazím. „Všimnul jsem si správně, že o sobě jsi nic neřekl?“ Vypočítavě si ho změřím. To co mě na tom naštvalo nejvíc je to, že neřekl vůbec nic. „A proč o nás chceš tolik vědět?“ Zeptám se bez obalu. Chci mu kázat, že se ho nebojím (minimálně) slovně konfrontovat.

Rane - 08. února 2015 17:45

Degree's dilema Degree se jen tázavě podíval na něj a já se tiše zasmála. Nikdy mne nenapadlo po něm chtít aby něco přinesl, nebo tak, nechtěla jsem z něj prostě dělat psa. Degree hodil tázavý pohled na mne a já několikrát mávla, ať to nechá být, takže se snažil upoutat pozornost. Jakmile se ale objevila Chee, tak skočil na stůl a začal se ji dívat do očí. "Ah, další, kdo Degreemu voní, bude i chutnat?" Usmála jsem se s trošku nadřazeným pohledem a přemýšlela, jaké to bude pro Degreeho dilema, pokud mu bude chutnat i Chee, což by znamenalo, že by měl dilema. Již nyní má depky z toho, že nemůže být se mnou a s Xidasem, natož když se z toho stane trojúhelník. Díky pozici Chee si nechával dávat na čas a potom při přeskoku ji oblízl čelo a dopadl za ni. Párkrát zamlaskal a pak se podíval na Xidase a na mne, pak na Chee a tu jednoduše začal strkávat ze zad. Začala jsem se smát a řekla jsem: "Ah, gratuluji Chee, zazubila se a podívala se na ty pomyslné blesky mezi Cerdenem a Valoisem. Sama jsem pokrčila rameny a dodala: "Samozřejmě, můžeš se mne pak zeptat... ale ber, že na vše nemusíš dostat odpověď." Zubla jsem se na něj a prokřupala si opět klouby u drápů. No... uvidíme, co se z toho vyvine.

CheeBa´riu Parsias - 08. února 2015 18:38

Velké Zelenééé! "Juuuuu!!" zapištím ako ma mazlík zvalí na zem a ja padnem na chrbát. Ešte ma aj olízne a zvedavo si ma prezerá. Ja robím presne to isté s úškrnkom na tvári. Je to veliké, zaujimavé a pekné! A mojeee! "Ajoooj Velké Zelené! Ty ši peknýýý...peknučký!" zdvihnem ruky a jemne ho škrabkám pri krku a hlave. Jemné pazúriky miesto nechtov predsalen robia svoje. "Budeš môj druhý mazlík? Áňooo? Žobelem ši ťa žo šebouuu~." hovorím k tomu ako ku malému milému šteniatku a všelijako si ho ňuňám a objímam. Dúfam, že bráško nebude proti a budeme si ho môcť nehať.

Xidas - 08. února 2015 18:40

když se nám Chee představila, pouze jsem zvedl ruku a řekl "Xidas" lehce nepřítomným hlasem, abych nevyprovokoval Valoise. Jeho zamračený pohled a vrásky dělající se na jeho čele jsem nemohl nepostřehnout, ale vůbec jsem to neřešil. Vrhl jsem nelítostný, žárlivý a zrazený pohled na Degreeho po tom, co se mu zalíbila Chee a on se na mě podíval. Upřímně mi to bylo jedno, ale snažil jsem se nějak zabavit zatímco šel Valois k červenému mužíčkovi "Rane" oslovil jsem dívku s drápy "ani jsem se nezeptal ...jak jsi se vyspala?" Snažil jsem se při pohledů na ní být úplně klidný, aby se mi znovu nestalo to, co se mi v její přítomnosti děje pořád.

Rane - 08. února 2015 21:13

Degree is mine :C Trošku jsem se pozapomněla představit té Chee, takže jsem to slovy: „Já jsem Rane,“ vynahradila a mírně kývla hlavou. Ruce jsem si založila mezi nohy a mírně se houpala dopředu a dozadu. Xidas se mne zeptal, jak jsem se vyspala, což jsem sice chvilku nevnímala, ale nakonec jsem se usmála a řekla: „Docela dobře, co ty?“ Neuvědomovala jsem si, že jsem použila jeho ruku jako nedobrovolného plyšáka, ale asi tak bylo líp. V tom se ale Chee ozvala a já zvedla ruku, jako kdybych se hlásila ve třídě o slovo a podotkla: „Degree je můj mazlíček a není na prodej…“ s tím, že jsem se na něj podívala přísným pohledem. On, drzoun se jen chvilku na mne díval, ale protože ho Chee hladila všude možně, tak jsem spokojeně zamručel a nechal se hladit dále. Možnost ji ho vzít bude vždycky… v nejhorším ukážu Xidasovi, jak se má hladit a drbat, aby zůstal u něj. U něj to aspoň nevypadalo, že mi ho vezme, zamyslela jsem se a dívala se na Degreeho, který byl snad v sedmém nebi, jen díky tomu, jaké měla Chee drápy. Já měla nejspíše větší, ale zase jsem ho takto dlouho nehladila. Promnula jsem si opatrně oči a povzdychla si na pomyšlení, jak to všechno dopadne.

Xidas - 08. února 2015 21:30

při pomyšlení na ruku sevřenou v obětí Rane jsem se začínal ZASE trochu červenat. Rane jsem odpověděl s trochou nadšení, protože to zprvu vypadalo, že mě úplně odignorovala "já skoro nespal" a mírně jsem se pousmál při pohledu na ní. Degree nejspíše úplně ignoroval můj *vražedný* pohled a tak jsem nad ním obrazně mávl rukou, přeci jen měl teď novou hračku. Nevědomky jsem se díval Rane do obličeje lehce zaujatým pohledem, jako bych tam viděl něco opravdu krásného. Pohled byl dlouhý a neustávající. ani když pohled opětovala, jsem si neuvědomil, jak se na ní dívám.

CheeBa´riu Parsias - 08. února 2015 22:14

Degree? uškatci, divožienka a veľké zelené "Huuu?" spozorniem, keď sa divožienka ozve, že veľké zelené, nie je veľké zelené, ale Degree a že patrí jej. Dokonca aj myslím, že povedala, že ona je Rane a krátko uško, že je Xidas. Opatrne sa vymotám spod mazlíka a posadím sa. Zelenú príšerku ale stále hladkám a škrabkám. Veľkými žltými očami sa zapoyerám na vysokú majiteľku a prezerám si ju. Som potichu a chvostíkom len vlním a uši mam nastražené. "Tak pardooon...Je len hrozne milý a ňuňuňuňu! Smiem sa sním aspoň maznať a hrať?" spýtam sa s detským úsmevom na tvári. "Nikdy som nemala mazlíka. Bráško mi ich nece dovoliť..." trošku posmutniem. Po našich dlhých cestách bolo mnoho prípadov kedy som sa s nami snažila prepašovať všemožných mazlíkov. Eriček na nich ale vždy prišiel a donútil ma ich vypustiť na slobodu. Aspoň pán Cililink s nami zatial môže byť. On tak pekne cinkááá! "Vie aportovať? A ako sa to volá? Degree? To je celkom pekné meno ....čo je vlastne zač? Je to veľmi pekná príšerka. Máš ešte iných? Sú rovnako pekný? Smiem sa hrať aj snimi?" zahrnula som Rane svojimi zvedavými otázkami.

Rane - 08. února 2015 22:33

Degree! Vypadalo to, že by vážně měla ráda nějaké zvíře, otázka byla, proč žádné nemá. Berme v potaz to, že pořídit si nějakou fretku nebo tak nebylo nic těžkého, i když zase beru v potaz to, že moji mazlíčci jsou strošku "odolnější", než taková fretka. Nahrnula na mne moc otázek a já začala odpovídat trošku na přeskáčku, protože jsem se v nich začala ztrácet. "Neumí aportovat, je to můj mazlíček, mám další, je to Degree, další jsou trošku jiní, to se... v tom jsem si všimla pohledu Xidase, který na mne koukal a já zrudla tak rychle, že i lusknutí prstů by bylo pomalé. Strhla jsem pohled a otočila jsem se k nim směrem zády a řekla tichým hlasem: "... má rád tropické ovoce a maso..." zabořila jsem pohled do země a v myšlenkách si promluvila do duše: Již mi toto místo leze na mozek, celou dobu jsem pracovala sama a nějak mi to vyhovovala, jak jsem se mohla stát tak háklivá?! To je jistě tím, že pracuji v týmu... také to možná bude díky nedostatku boje, no, snad si pak nějak dostatečně zabojujeme... snad... stále s pohledem zabořeným do země a dlaněmi u sebe na kolenech jsem si jich nesnažila všímat. Degree si užíval přítomnosti a protože se jaksi uvolnil stůl o moje ruce, tak se rozvalil na stůl a přetočil se takticky na záda, snažící upozornit, že na něj nyní má dosah jak Xidas, tak i Chee a že ho můžou všichni drbat a hladit. Navíc, že se stává nyní primární atrakcí a že nic jiného krom něj neexistuje. Aspoň se třeba budu moci trochu psychicky srovnat, když Degree využívá dvou lidí, co si ho oblíbili...

Xidas - 08. února 2015 22:44

Rajčata by se měla zalévat!!! Když Rane zrudla, ihned jsem si toho všiml. Možná to u ní bylo i častější než u mě. Vzpomněl jsem si na basiliska a jak vedle něj Rane zčervenala... 'no ... snad tím nic neskazím.' jen párkrát jsem Degreeho nepřítomně podrbal na boku a u toho pozorně sledoval stále otočenou Rane. po pár sekundách jsem se zvedl od stolu a šel jsem k baru, objednal vodu do sklenky a zaplatil jí. Sice mi Marcel chtěl znovu nacpat panáka vodky, ale toho jsem odmítl. Přišel jsem zezadu k Rane, položil ruku na rameno a lehce se přikrčil k jejímu uchu a zašeptal potichým hlasem "vodu?"

CheeBa´riu Parsias - 08. února 2015 22:56

Ňúúf! Rane, Xidas a ostatnučkí S úsmevom som počúvala jej odpovede a nespúšťala z nej zvedavé očká. Degree sa zatial vyvalil cez celý stôl a ja som sa sním o to viac maznala. Spokone si mrnčal a bol o to viac zlatučký. Zamzslela som sa nad tým, či by pána Cililinka nemohol voziť on. Nahradil by tak Pani Stoličku a mňa by ulahčil o jej naháňanie a presviedčanie o priateľstvo. Možno by to bolo aj viac milé a chutnejšie. Neskôr sa jej na to opýtam! Rane ale zrazu prestala hovoriť a zmenila farbu. Otočila sa na stoličke ináč a ja som nerozumela prečo. Bolo to kovli mneee? Buuuu! Zdvihla som sa a podišla pred ňu. Kľakla som si a položila si rúčky na jej kolená. Opatrne som jej nakukla do tváre a do jej očiek. "Raneee?? Ňuf ňuf ...všetko v poriadkuuuu? Niečo som povedalaaa? Prepáááááč!!" naťahovala som. "Ja ti Degreeeho nezoberieeeeeem!! Nebuď smutnáááá!"

Rane - 08. února 2015 23:08

Voda? Takto jsem seděla a nějak jsem se chtěla uklidnit, přesto přede mne přišel Xidas se skleničkou vody. Podívala jsem se na skleničku a pak dodala tiše: „Nehraj si na Basiliska, nemám žízeň,“ v čem jsem zakašlala a vzala si skleničku, kterou jsem v podstatě exla. Degree, v samé eufórii, že je drbán a že na něj šahá tolik rukou, usnul a ani mu to nepřipadalo divné, když ho již nikdo nehladil. Odložila jsem skleničku a tiše pronesla slova: „Díky,“ v čemž přišla Chee a začala se o mne až nějak moc starat a zajímat se. Polkla jsem a s trochu strhnutým pohledem jsem řekla: „Jo… jen se trochu stydím mezi lidmi… s Degreem si můžeš hrát, s Basiliskem též, ale ten asi nebude chtít. No a Golwrai… je Goldwrai… stejně většinou tito dva poutají více pozornosti než já, takže asi tak…“ Podívala se ji do očí a opět strhla pohled. Kde byl Degree, když jsem měla „tu“ zvláštní náladu, kdy mi připadalo, že spíše on má mě než já jeho? Krátce jsem se otočila a on právě spal. Povzdechla jsem si a přitáhla rukama nohy k hrudníku a pomyslela si: Proč mám takovéto pocity vždy jen, když si někdo Degreeho všímá? Když chce někdo půjčit Basiliska… vždyť když se to neděje, tak prostě… jsem v pořádku. Povzdychla jsem si a položila hlavu za kolena, kde jsi ji rychle schovala.

CheeBa´riu Parsias - 08. února 2015 23:21

Ňuuuuuu!!! Rane, Xi, ostatnučkí Rane posmutnela ešte viac, než pred tým a spravila zo seba také malé klbko. Tušila som na čo asi naráža ... a ako som ju takto videla... Bola presne ako ja...pred tým než som narazila na Erička ...uzatvorená do seba... Sklopila som ušká celkom dozasu a smutne zavlnila chvostom. Možno som aj potichu zakňučala. Trocha som sa narovnala a načiahla sa. Opatrne som okolo nej ovinula rúčky a objala ju ako tam tak sedela. Ak ma odstrčí, tak ma odstrčí ... "Ňuf, Rane ...nesmutni..." poviem potichúčky. "Máš super mazlíkov a to len znamená, že aj ty si super! Len sa na seba pozri! Si vysoka a super zaujimavá. Peknúčko zvláštna! Nikdy som nikoho podobné nestretla. Je to pre mňa vzrušujúce!" poviem zvesela a jemne sa usmejem. Pritom ju stále držkám. "Na dobrodrúžstvo ideme spolu, a ja sa budem veeeeeeeeľmi rada hrať aj s tebou! ~"

Xidas - 08. února 2015 23:24
	Ve chvíli, co cheeba objala Rane, nemohl jsem dělat nic jiného, než čekat co se bude dít. pouze jsem pustil ruku z Ranina ramene......

Rane - 08. února 2015 23:41

V hřejivém klubku Ve svém klubku jsem byla do doby, než mne objala a já jen se zaraženým slovem: „Um?“ Natočila hlavu. Nebrečela jsem právě teď a nebrečela sem, whew, to bude doba. Asi od doby, co mám takovéto oči, jaké mám. Dívala jsem se na ni a nějak nevěděla, co dělat. Obětí, no, od normální bytosti jsem jej neměla dost dlouho, takže bylo toto docela dost zvláštní zase to pocítit. Trochu nervózně jsem se cukla a rozevřela paže a objala ji též. Mírně jsem si ji přitiskla k nohám, i když ne tak, aby to bylo nepříjemné pro ni. V tom ale Degree 3x zacukal zadníma nohama a probudil se. S výrazem, kde jsou ti, co ho drbají, viděl první oběť a to Xidase. Ten stál a díval se na mne, jak objímám Cheebu, takže se chopil příležitosti a skočil přímo na něj s rozevřenýma tlapami, takže to chvilku vypadalo, že v letu ho objímá. Jakmile dopadl, tak si vedle něj lehl, udělal mručivý zvuk a natáhl se s tím, že chce opět péči a lásku, kterou chce právě nyní od Xidase. No, každý měl nyní svého mazlíčka, takže proč ne, že?

Xidas - 08. února 2015 23:49

Ve chvíli, kdy na mě Degree skočil, jsem si už uvědomoval, že tam stojím navíc. Možná lepší, že mě strhl on, a že jsem nemusel odejít sám. Zklamán svou vlastní naivitou jsem se zvedl, ukázal Degreemu ať jde za mnou a sedl jsem si na barovou židli. Když ke mě přišel Marcel řekl jsem mu akorát "tak si teda dám" Čekal jsem než mi přinese panáka vodky a mezitím jsem nepřítomně hladil Degreeho na hlavě a škrábal pod bradou. okem jsem o stůl za sebou do té doby ani nezavadil. Vypadalo to, že Marcel sledoval co se děje a pochopil to. Panáka měl totiž už připraveného na druhé straně baru a jen ho pošoupl ke mě. Kopl jsem ho do sebe, zaksichtil jsem se a rovnou jsem si řekl o dalšího. 'jooo chlape tys to zase dotáhnul' vysmál jsem se sám sobě a opřel jsem si hlavu o ruku.

CheeBa´riu Parsias - 08. února 2015 23:50

Objatieee~ Rane, Xi, ostatnučkí Rane ma nakoniec objala naspäť a ja som sa len o to veselšie usmiala. Zavrtela som chvostíkom a poddala sa jej objatiu. Lepšie som ju stisla a obomkla rukami. Usmievala som sa a líce som si šuchla o jej. "Vidííííš? Všetko je faaaajn a super a veseléé...ako ty!" škerím sa a ukazujem jej tak aj svoje zúbky. "Chceš škrabkať aj tyyy?" nadhodím a načiahnem ruku do jej dlhých vlasov a začnem ju škrabkotať po celej hlave kade som dočiahla. Vedela som aké príjemné to dokáže byť a tak som skúsila šťastie aj na nej.

Rane - 08. února 2015 23:58

Finding the right spot! Degree si sedl též na barovou židli a čekal, až bude hlazen, drbán a podobně. Přesto, jakmile viděl alkohol, tak oblízl Xidasovi tvář a "usmál se na něj". Jo, to jsem ho naučila já, se usmívat, ale právě jsem nevěděla, že tam do sebe kope alkohol kvůli tomu, že mne nedokázal zvednout náladu, nebo spíše byl moc pomalý. Ale jistě i na něj dojde. Zazubila jsem se na ni a upřímně jsem si vzpomněla jen na to, jak jsem se takto párkrát objala jako malá s matkou. To... jsem takto ještě nevypadala, ale toho, jak vypadám nelituji, spíše jsem na to hrdá. Když navrhla škrábání, tak jsem to brala spíše jako to, že by chtěla poškrábat ona. Ty její uši mi nahrávali a tak jsem zvedla ruce a poškrábala já ji, na hlavě a hlavně na uších a za ušima. Nevěděla jsem, jestli to bude mít stejný efekt, jako na zvířatech a jestli ji to bude připadat příjemné. Mne... to její drbání přišlo tak jako ne nepříjemné, ale ne nějak extra příjemné. Tak něco, jako kdyby mi někdo přejel rukou přes rameno.

CheeBa´riu Parsias - 09. února 2015 00:07

Awwww.... Rane, ostatnučkí Hneď ako zdvihla veľkú ruku a začala ma všemožne škrabkať na hlave a pri uškách. Akoby som stuhla a nahodila totálne blažený výraz. Chvost som vrtela ako malé šteniatko a v tvári som musela vyzerať ako zdrogovaná. Áno, skutočne zistila ako si ma získať a ako začať. Bolo to super a úúúúúúžasné!!! Bráško tiež vedel, ako na to, ale ten to robil málokedy. "Juuuuuu~ To je suuuuuperrrrr~" ozvala som sa šťastne a usmievala sa. Trošku som sa spamätala a vďačne na ňu zamrkala a usmiala sa. Vtedy som si všimla, že moje škrabkanie zrejme nie je také efektívne a tak som to skúsila inde. Kvoli jej nožkám som sa ale nemala kam príliž pohnúť a tak som skúsila jej líce.

Rane - 09. února 2015 00:18

Whuuut? Vypadala, jako kdyby se ji to strašně líbilo, takže znamení, že je vážně jako nějaké zvíře bylo pravdivé. Bylo zajímavé, že někoho toto mohlo dostat tak moc, že by snad i slintal blažeností a nebyl to Degree, který když slintal tak se v té louži pak mohlo snad i koupat. Když mne začala škrábat na lících, tak jsem se trochu tázavě zatvářila a zeptala se na rovinu: "Je toto nějaký uvítací rituál tvé rodiny, nebo... tak?" S čímž jsem si uvědomovala, že toto je první osoba s ušima, která se chová jako člověk, více méně. Pokrčila jsem rameny a s trochou začervenání jsem natáhla ruku z její hlavy k její tváři a spíše hřbetem ruky jsem ji začala drbat na tváři, když se to tak "dělalo", asi? Drápama jsem to vážně zkoušet nechtěla, byli permanentně ostré a věděla jsem, že kdyby se nějak pohnula, tak by mohla mít jeden z mých drápů skrz celou čelist a to by ani nemrkla, bohužel pro ni.

Xidas - 09. února 2015 00:20
	3 panaky stacily .. Vzal jsem degreego s sebou zpatky ke stolu a cestou poskrabkal Rane na zadech, ale jen tak, aby to vypadalo, ze to byla chee :D

CheeBa´riu Parsias - 09. února 2015 00:25

Uuuh? Rane, ostatnučkí "Hmmm??" zvedavo nakloním hlavu keď sa ma to opýta a ešte zvedavšie zašibkám uškami keď mi začne robiť to isté. "Oh uh, nieeee! Len vidím, že ťa to škrabkanie neoslnilo tak hladám iné miestečkooo~" preyradím s úsmevom a zašvihám chvostom. Potom ale trošku posmutniem. Spomenula rodinu... Mám ja vôbec rodinu? Ako taká rodina vlastne vyzerá? A čo sa v nej robí? ...Ja...neviem ... hmh... "Rodinu nemám...." vyzradím jej smutnejším hláskom. Potom ale opäť vzstrúham veľký úsmev. "Ja mám len brááááška!! A on je faaaakt supeeeer!! Stará sa o mňa a má ma moc moc rád! A aj ja ho mám moc moc rada!" hovorím už hlasnejšie a zvesela.

Rane - 09. února 2015 00:32

"Uh, no, nemyslela jsem to zle... já jen, že mne nikdo v životě nedrbal na lících a nikdo mi o tom nikdy neříkal," pousmála jsem se a potom začala mluvit o bráškovi a podobně. Zubla jsem se na ni a řekla: "Já mám ještě někde mámu a tátu, měla bych sestru, kdyby mi nezemřela při porodu," protože jsem se s tím smířila, nějak jsem nepotřebovala smutnit. Na to přišel dotyk, na záda, nejspíše od Chee. Nebylo to zas takové, jaké bych to čekala (protože tady někdo nemá drápy), ale i tak to zabralo a já s vykřiknutím citoslovce: "Íp!" Natáhla pohotově nohy a celkově se i docela dost lekla. Projela mnou vlna, která byla dost příjemná, ale nečekaná. Mírně jsem se otřásla a podívala se na Xidase, který seděl opodál a Degree mu právě skočil k noze a začal mu ji jen z hecu žužlat. Snažil se nekousat a brát to všemi plochými zuby, až tak na něj byl hodný.

Xidas - 09. února 2015 01:04

Vsiml jsem si mensiho uspechu pri poskrabani Rane, ale ted jsem nemohl zasahovat. Ikdyz byla cheeba zena, nemohl jsem prestat zarlit. nechtel jsem byt vlezly a napadl me dabelsky plan. "Degree ? Mohl bys za me jit lehce poskrabkat rane na zadech? Pak budu zase skrabkat tebe. Domluveno?" zaseptal jsem degreemu se znacnou davkou alkoholu v tele, ale velice presvedcivym hlasem. Pak jsem se jen znovu narovnal na zidli a dival jsem se smerem kde Rane sedela (jak dabelsky plan!)

Rane - 09. února 2015 01:26

(Aby se na mne popř. nemuselo čekat ^^) Degree pochopil tvůj plán naprosto perfektně, dokonce to vypadalo, že tak udělá, protože vyskočil na stůl a již se blížil k zádům majitelky, ale pak si všiml ihned Chee. Věděl, že ta ho drbala a mazlila mnohem více a bez podmínek, takže se na Rane vykašlal a skočil vedle ní a ocasem začal házet nahoru a dolů, v gestu, že čeká až bude pomazlen. Pokud si jej Chee ale nevšímala, tak začal i uraženě mručet, což byly takové dlouhé mručivé zvuky a začal drkat do ruky, popřípadě pak chytil i ocas Chee a začal jej žužlat, opět spíše jen z hecu, než něco víc.

Xidas - 09. února 2015 11:01
	Degree me neposlechl. Jak necekane... Chvilku jsem ho sledoval, jak se hrne na Chee ... Prece jen by mohl byt trochu napomocny. Chee tam vsak stale klecela a dokazala se postarat o oba vsiml jsem si, ze je i Chee docela roztomila. Ale moc mlada ... vsechno ma svuj cas. Nemusim tak spechat. Preci jen jdeme vsichni na jednu vypravu. Muze se toho jeste hoooodne stat.

Vypravěč - 09. února 2015 11:54

Hostinec po ránu všichni Hostinec po ránu je náramně rozvrzaný a hlučný. Jako by se sám dům protahoval a zíval po namáhavé noci. Jako Cerden se Stříbrnovlasem, i někteří další hosté spaly dole. Zdál ose, že někteří tu spaly jako by to byl jejich domov. Židle a stoly se shlukly a vytvořily ze sebe houpací či jezdící postele. (Ano, občas se zadařilo, že se nějaký stůl či židle v noci opomněly a odpojily se- čímž spící spadl). Když jste se sešly dole, ještě tu pár spáčů bylo. Přesně do doby než přišla kyklopka (Hylda?) a nezačala je budit nějakým růžovým práškem co rozhazovala všude kolem. (Cheeba si možná vzpomene na onu růžovou vůni). Prášek je to věru kouzelný. Každý zachlívený kout či umazaný trpaslík je náhle jako ze škatulky (včetně vás). Příjemně to lochtá a studí jako ranní rosa, nebo malý deštík. Zaručeně vás to probudí. Tak co budete chtít k snídani? Osloví vás Marcel. Ti co spaly dole si ani neuvědomují jestli Marcel vůbec spal. Je samozřejmě jednoduché jej přehlídnout. (Pan červený u svého stolu seděl nonstop. Asi stravuje dostatek energie, aby nemusel dělat něco tak zbytečného a slabého jako je spaní) pan Cililink Si prohlíží svůj modrý, nyní čistě zářící vous a nadšeně se nadechne čistícího prášku co kolem poletuje a lehce se třpytí. Objedná si Vejte NÚ. Když je mu dopraven talíř po kterém kolem do kola běhají vejce, (občas upadnou do středu a topí se v zelené omáčce) teprve pak odpoví Valoisovi. Co bych to byl za průvodce, kdybych neznal svou domovinu? Samozřejmě že vím kde to je! Tváří se dost uraženě. Ale jediný pohled na Cheebu ho zase změkčí. Mluví i když sleduje jí. Spolehlivá mapa neexistuje. V podstatě neexistuje ani spolehlivý průvodce.....to pochopíte. Svět tam je totiž proměnlivý. Krajina se snaží jít s vámi, stromy se přesouvají, cesta se hýbe a kroutí dle momentální nálady. Brebentí a při tom už jdete k panu Červenému. Cililink chvíli stojí před tebou a pak se odplazí za tebe kdy ti doslova dýchá na záda. (nemusím už popisovat co se s vámi děje v přítomnosti pana Červeného) Přijme papíry z tvé třesoucí se ruky a trvá mu celé věky než listinu projde. Všechno je v pořádku, můžete vyrazit. vezme razítko, olízne jej a papír potvrdí (razítko má rudou barvu). všichni Všechny vás začne lehce svědět hřbet ruky. Pokud se na něj podíváte, vidíte na něm vytetované tyto iniciály a číslice: Lnbl-p,C-6+1

El`sane de la Valois - 09. února 2015 12:47

V hospodě Všichni Přestože někteří chtěli ještě diskutovat nebo měli nějaké poznámky, rozhodl jsem se je prozatím vynechat a věnovat se jim později, neboť jsem musel dokončit papírování. Po nekonečné době čekání se mi na ruce objevilo podivné tetování, jako všem okolo. 'Jako vězni... Doufám že potom i zmizí.' Celkově mi to přišlo velmi divné, proč se to děje a jak je to neobvyklé. Ještě víc mě však vystrašilo to, co říkal pan Cililink. Proměnlivá krajina.... radši jsem nad tím vůbec nechtěl přemýšlet. Vrátil jsem se tedy zpátky k ostatním a jsem rád, že aspoň Chee se všemi vycházela dobře nebo to tak aspoň vypadalo. „Mě se můžete ptát na otázky po cestě, zatím co já se budu ptát vás. A důvod, proč o vás chci tolik vědět, je kvůli toho, abych vytvořil vhodnou taktiku, abychom byli v bezpečí po cestě, kdyby nás chtěl někdo napadnout nebo promyslet nejlepší možnost splnění úkolu, ovšem to bych rád prodiskutoval se všemi později.“ Počkám pokud ještě někdo jí, třeba pan Cililink a zatím se ho zeptám. „Jak daleko od nás je Planý les, které města a vesnice máme po cestě tam a jak dlouho by cesta trvala přibližně, kdybychom se rozhodli nějaké to město či vesnici navštívit kvůli doplnění zásob a přenocování?“ Poté jsem se obrátil ještě k Rane, která mě se svými dovednostmi celkem zaujala. „Takže se můžete spolehnout na Degreeho a létajícího Basiliska. Jak daleko od vás mohou tito společníci být? Jak dobře vás poslouchají? Jak dlouho může Degree běhat a Basilisk létat? Omlouvá se, pokud je to příliš.“

Rane - 09. února 2015 15:01

Výslech Jakmile jsem ucítila prášek tak jsem docela dost rychle kýchla, s hlasitým: „Pšíííík“ a se slovy: „Omlouvám se“ jsem doufala, že ho nebude více. Vždy takovéto prášky mne dokázali rychle rozkýchat, stejně jako prach. Na ruce mne začalo svědit a bez zájmu jsem se dívala na ostatní, jak dělají různé přípravy a podobně. Tento proces pro mne bylo již něco docela normálního, takže jsem věděla, že vše proběhlo v pořádku. Přišel za mnou Valois a hned se ptal, jako kdybych byla na výslechu. Otočila jsem se směrem na něj a s chvilkou přemýšlení jsem dodala: „I na Golwrai se můžeme spolehnout, jen… to berme v případě, že se s ní budu muset chvilku vypořádat… a vy byste museli být v případě nouze rychle utéci… Ohledně toho, jak daleko můžou být, tak jsem to nikdy pořádně netestovala, protože o samotě se chovají sem tam zvláštně. Řekněme, že dokud je mám na očích, tak je to v pořádku. Poslouchají mne absolutně, tedy… no… řekněme, že v boji mám absolutní moc, jen mimo boj, nebo před bojem je to trošku něco jiného. Zatím se mi nestalo, že by díky jejich neposlušnosti utrpěla zranění. Degree není na dopravu, uveze sotva tak mne, na pár set metrů v běhu. Možná i Chee by uvezl, ale ne dlouhodobě. Je stavěný na mou personální obranu, díky odolnosti jeho kůže a obratnosti. Basilisk létá podle zatížení, avšak letěla jsem s ním něco přes hodinu a neměl problém. Ale tak já vážím dost málo a je na to zvyklý… Ohledně Golwrai budeme brát, že až se vše začne kazit, tak ji povolám. Jen chci poznamenat, že mohu je povolat jednou denně, to znamená, že Degreeho dnes již nemohu přivolat, pokud ho odvolám. U Basiliska a Golwrai mohu obě povolat a odvolat. Zároveň mohu ovládat dva mazlíčky, víc ne. Je to psychicky náročné…“ Vše to znělo docela sebejistě, i když jsem se sem tam podívala stranou, začervenala se nebo podobně, protože pohled byl do mne docela „opřen“ a to mne trochu znervózňovalo, avšak dle mého názoru vše znělo naprosto jasně a tak.

Stříbrovlas - 09. února 2015 16:01

Hyldino probuzení pro mě nebylo nikterak příjemné, kocovina po včerejším večeru a kýchal jsem ještě dvacet minut, nejspíše nějaká alergie na ten blbý prášek. Dobré ráno Marceli, dám si to co Cililink, ať už je to cokoli a džbán vody prosím. Kššššc, doplnil jsem objednávku hlasitým kýchnutím. Když už jdu s vámi, tak bych rád řekl, že se radši vyhýbám přímým bojům, jsem si jistý spíše ve stínu, ze zálohy. Mám tiché nohy, klidně mě tak můžete využít, ale když bude nejhůř pomůžu i jinak. Ssssrk, kkkššššc, s pusou plnou zelené omáčky jsem si kýchnul a nahodil všechny spolusedící. Pardon, podával jsem kapesníčky. Po jídle jsem si zkontroloval jeslti mám všechny věci. Mmm dobré nic se mi neztratilo, říkal jsem si pro sebe. Tak počkáme na ostatní a vyrazíme? Už se nemůžu dočkat. Cililinku, máme mít nějaké specialní vybavení s sebou? ujišťoval jsem se. Marceli? neprodal by jsi mi nějaký dlouhý provaz? Joo a ještě hřeben, asi jsem ho ztratil, zeptal jsem se.

Cerden - 09. února 2015 16:21

Dotazy Fuj ten prášek je hnus. Teď jsem cítit jako nějaká ženská. Ztracená obluda. Mezitím co se všichni baví a dohadují využiju nestřežený moment abych si mohl objednat taky něco pro sebe. Doufám, že se to taky nebude pohybovat nebo mi tam nebudou trpaslíci sypat nějaký odpad. Chvíly jen poslouchám o čem si to holky z míšencem povídají. Nevím jak jim ta potvora může přijít roztomilá. Vždyť i mě tak trochu kazí chuť na ten blaf co mi donesou. Mimochodem už nějak nekoktá. Že by se za tu noc co byl pryč stal mužem? Ukousnu si kousek toho jídla a snažím se moc nevnímat jakou to má chuť. Samozřejmě, že pokládáš tolik otázek jen pro dobro nás všech. Určitě ti nejde o to zjistit naše slabá místa aby toho mohl využít. Aspoň, že bard a míšenec toho mnoho nevykecaly. A ty Rene mu ještě řekni kde schováváš peníze a že v noci spíš jako špalek. Určitě mu to ušetří spoustu starostí. Z vděčnosti tě třeba jenom podřízne ve spánku. „Hmm.. počkejte až to sním.“ Řeknu na dotaz o odchodu rezignovaně. Jen doufám, že nebudu muset letět na nějaké další potvoře té ženské. Je div že jí ty potvory poslouchají a ještě se jí nepokusily sežrat. I když co já o tom vlastně můžu vědět. Otočím se na Cinkala. „Musíš vydávat pořád takovej randál?! Určitě potřebujeme aby všichni po sluchu věděly kde zrovna jsme.“ Ironicky. Bude úkol neplatná když se s námi ten mofrý skřet nevrátí?

Xidas - 09. února 2015 21:41

Jak mluvila Rane o svých schopnostech, také jsem pozorně naslouchal, abych věděl, co ještě můžu čekat. Bohužel téměř nic nového jsem se nedozvěděl. Jen možná to, že když je Degree daleko, Rane ani neví, co se s jejím mazlíčkem děje. Bylo to prosté a jednoduché, sdělit jí něco, co by měla vědět. "Když se mnou šel Degree v lese, choval se stejně jako v tvojí přítomnosti" podotkl jsem tedy a pousmál se na Rane. Její občasné začervenání při pohledu na Valoise jsem se snažil ignorovat a také jsem se snažil nenaštvat. Přeci jen jsem pouze muž, který dokáže žárlit i přes to, že jsem býval čestným paladinem. Docela čestným ...

CheeBa´riu Parsias - 10. února 2015 00:32

Rúúúžovaaa Bráško~ a ostatnučkí „Heeej! To je môj chvostíčeeek!“ posťažujem sa smerom na Degreeho. Odlepím sa od Rane a sadnem si na vedľajšiu stoličku. Vytiahnem si ožužlaný cvhostík z jeho papuľky a smutne zafňukám. Bol tak krááásne rozčesanú a huňatý a teraz je ble...fňuk! Na Degreeho sa mierne zamračím a snažím sa dostať svoj drahocenný cvhostíček do pôvodného stavu. Pritom ignorujem Degreeho mrnčanie a držím od neho chvost ďalej. Do nosu sa mi, ale dostane znovu ta sladučká rúžová vôňa a až zastrihám ušami. Zavlním zvesela, už ako tak lepšie vyzerajúcim chvostom, a znovu sa usmievam. „Zdravíííčko~“ zaželám Rane keď si kýchne a potom rovnako tak aj Elfíkovi. Bráško sa vráti a znovu sa začne rozprávať o dobrodrúžstve. Ostatní hovoria o tom, čo vedia a ja zvedavo naťahujem ušká a počúvam. Je zaujimavé vedieť kto čo vie. Ja toho napríklad bez Erička neviem veľa. Teda takmer nič užitočné ... väčšinou sa do všetkej práce hrabal prvý on a ja som v pozadí nazerala a učila sa. Skôr som sa ale inak zabávala a tak som sa nenaučila nič. Ach jaj. Pán Cililink a Pekné modré prúžky sa zobrali spapať raňajky a na jedlo som dostala chuť aj ja. Vypýtala som si teda najslušnejšie ako som vedela porciu toho, čo sme mali aj na izbe. Prisunula som sa bližšie k stolu a čakala kým mi príde hami papi. Medzitým som sa opierala lakťami o stôl a sledovala ostatných, alebo okolie. Keď dorazilo voňavééé jedloooo, hádzala som to do seba jedna radosť. Chutné ako to pred tým!!! Uprostred jedla ma ale zasvrbel chrbát ruky a objavilo sa písmenkovo-číslicové tetovanie. Vyvalila som na to žlté oči a pár krát sa tam poškrabkala. „To krajšie nemaliiiii?“ spýtam sa ťahavo s ešte napoli plnými ústami. Potom prehltnem a dojem zbytok jedla na tanieri. Skoro na jednu šupu. „Ahh...Taaaaaaak za mňa môžeme ííísť!!“ vyškerím sa ako slniečko a zavesím sa Eričkovi na ruku.

El`sane de la Valois - 10. února 2015 16:36

Z hospody Každé slovo, co mi Rane řekla, jsem si pozorně zapisoval do paměti a přemýšlel nad využitím těchto mazlíčků. 'Hm.. nejspíš se zaměřila především na bojovou schopnost těchto mazlů a na jejich využití v boji. Tak přesně jsem to hned nemyslel, pochybuju, že by nám v této podivné říši někdo chtěl přerušit misi.' Počkal jsem dokud nedomluví a pak jsem ji řekl. „Mno přemýšlel jsem o tom, že kdybychom po cestě měli nesnáze s někým u koho by byla možnost, že by nás chtěl po cestě překvapit, tak bys mohla nechávat létajícího mazlíčka hlídkovat nad námi, když půjdeme otevřenou krajinou a v lesích zas někoho rychlého čtyřnohého. Ale prozatím myslím, že by to bylo zbytečné. V této zemi nás podle mě nikdo takový otravovat nebude. Pochybuji, že někdo s chladným logickým uvažováním by tam šel přepadat jiné skupiny dobrodruhů. Mno každopádně děkuji, kdybys měla otázky na mě, tak kdykoli budu mít čas odpovím na to, co bude třeba.“ Usměji se a dál se začnu rozhlížet po ostatních. Pak jsem měl ještě drobnou otázku na Xidase a Cerdena, tak jsem se zeptal obou dvou najednou. „Pokud to nebude vadit, zajímalo by mě, jaká je hranice vašeho léčení? Jak velkou ránu dokážete zahojit? Hádám že useknout hlavu nejspíš zpátky nedostanete. Dokážete vyléčit i někoho jiného než sebe, co třeba zvířata? Právě že zvíře, které budeme muset odchytnout musí být zdravé, a kdyby došlo k nějakému drobnému poranění při odchytu, jestli byste ho dokázali zahojit. Mají vaše léčicí metody nějaké vedlejší účinky? A bude velká rána vyléčená aniž by zůstala jizva? Mno hádám, že to bude asi jediné co chci vědět. Co budeme chytat vám řeknu po cestě všem.“ V tu chvíli se u mé ruky objevila CheeBa. „Tak už jsi tady. Že bychom už šli? A najedla ses?“ zeptal jsem se a znovu jsem ji položil ruku na hlavu a trochu ji rozcuchal. 'Sám jsem toho poslední dobou moc nesnědl, ale jakákoli chuť k jídlu mě tu přešla. Čím to asi je?' Napil jsem se ještě ze svých drobných zásob čisté vody a pohlédl na Xidase, který nevypadla, že by byl zrovna v pohodě. 'Ten týpek se mi nějak nezdá... není nějaký retard? Možná jen alkoholik... Takhle vypadat po ránu...' Nechtělo se mi tu už moc zdržovat, většina už zdá se, že dojedla, a tak bych se už nejraději vydal na cestu. „Pokud by to nevadilo, už bych se vydal na cestu. Kdokoli by se mě rád na něco zeptal, tak se budu snažit odpovědět. Ohledně úkolu vám řeknu podrobnosti později, ale můžete se na ně ptát taky Chee.“ Pokud tedy nikdo nic nenamítal, rozhodl jsem se vydat ven a samozřejmě pan Cililink, aby nás vedl. 'Snad si všichni udělali nějaké zásoby...'

Xidas - 10. února 2015 16:52

Po cestě ven jsem Valoisovy řekl o mých léčivých schopnostech "každá živá bytost má svou auru a když je ta bytost zraněna, tak se to projeví na její auře. Jsem tedy schopný léčit jakéhokoliv živého tvora. Lépe mi jde zastavit krvácení a bolest, než zacelit rány, jak jsi mohl vidět u Elfa. Je jedno, jak je rána velká. Pokud v ní není žádný magický účinek, měl bych udržet osobu při životě i pár hodin. Jediný vedlejší účinek co to má je má unavenost a občas při těžších zranění musím použít část své aury k zacelení té osoby, která byla zraněna. To bylo asi vše co potřeboval Valois vědět. Prozatím. Nebyl jsem ani moc opilý. asi to byl jiný druh alkoholu, než včera, ale i tak jsem zakopl o práh u dveří a spadl jsem na verandu hospody. 'jak to všechno můžou ty špejle vydržet ?!' ptal jsem se sám sebe v duchu a znovu jsem se zvedl. Upevnil jsem si batoh na záda a položil ruku na meč zasunutý v pochvě a už pod verandou jsem čekal, než vyjde Rane, abych šel cestou vedle ní. Znal jsem jí ze všech, co s námi jdou nejlépe a asi se mi i trochu líbila. Hlavně ta její stydlivost. Bohužel však dostávalo větší pozornost od ostatních, protože mě vždy ve svém konání předběhli. Nejspíše ani většina z nich nepřemýšlí o tom, co dělá. 'to bude ještě zábava'

Rane - 10. února 2015 17:02

Výprava šimla jsem si, že Chee jí a tak jsem si také objednala nějaké to tepelně opracované maso, abych si ho potom dala, měla jsem plán. Na Valoise jsem mezitím kývla s tím, že jsem neměla potřebu vědět asi nic. To, že mi o sobě sice nic neřekl, ale tak jistě se to včas dozvíme, navíc, jistě se zeptá buď Xidas, nebo Cerden. Když mi bylo jídlo přineseno, ta jsem si ho vzala do menšího pytlíku a zaplatila jej. Dlouho jsem nejedla a věděla jsem, že Basilisk to pozná až moc dobře a... no, před ostatními, aby mne tam cpal jídlo do krku jsem nepotřebovala. Zakašlala jsem si a než jsem se otočila, stál ve vzdálenosti tak 20 cm za mnou Xidas. Ihned jsem se začervenala a... ... a v tom zasáhl Degree, který mi pohotově skočil na záda a přes celý obličej oblízl Xidase a protože se ode mne odrazil, tak já spadla a on Xidase přišpendlil a začal ho oblizovat. "Takto projevuje náklonnost, pusinky," zasmála jsem se a zvedla se a ujistila se, že maso, které si ponesu a budu plánovat jíst, je v normálním stavu. Bylo. Prošla jsem okolo Chee a tu podrbala za uchem a šla ven, abych se připravila vyrazit. Věděla jsem, že Degree nejspíše půjde s Chee nebo s Xidasem, tak co to řešit. Položila jsem tašku na zem a dala si ruce ke krku. Zpod oblečení vytekla černá látka a vytvořila kouli o velikosti hlavy a já s hozením na zem a namíření ruky na ní vyvolala Basiliska. Ten se ujal hned situace a protože to tušil správně, tak mne hned přišlápl a plánoval mi dát trošku jeho předžvýkané stravy. Polkla jsem a vzala si to maso a tak na 4 části jej spolkla. Basilisk se na mne díval, pak se díval na ostatní a s nespokojeným zasyčením ze mne sestoupil. Oddychla jsem si a zvedla se slovy: To je Basilisk, naše podpora ze vzduchu... možná vás těší, ale jeho ne, je docela žárlivý... s tím mne ocasem ovinul nohu a rychle vyhodil na záda. Přeci jen, šestimetrový tvor si to mohl dovolit. Zasyčel na ostatní a já si povzdechla, proč nemůžu mít normálního mazlíčka. Podívala jsem se na ostatní a poplácala Basiliska s tím, aby se vznesl do vzduchu a dával na nás bacha. Degree vyběhl za Xidasem a já se postupně prokřupávala svaly a protahovala se.

CheeBa´riu Parsias - 10. února 2015 17:29

Hurááá vooon!! všeeetci ~ Pomaly sa každý zberal von. Pri stole už zostali len pekné modré prúžky a elfík. Na oboch som sa usmiala a zavlnila chvostom. Z dobrých raňajok mi zostalo ešte niekoľko krajcov chleba a tie som si teda zabalila k sebe a zobrala zo sebou. Aspoň niečo na chrúmanie po ceste. Alebo môžem nakŕmiť kačičky!!! Nad tou predstavou som sa tíško zachichotala. Postavila som a ešte tam sa pred tými dvoma natiahla. Potom som vybehla von. Tam už bol aj Eriček s Xidasom a Rane. Milučký Degreeček bol pri krátkych ušičkách ale pri Rane sa na odlet chystalo niečo veeeeľke a rovnako tak peeeeknučkééé! "Jeeeeej!" zvolám keď už tvor vyletí na oblohu a pobehnem k Rane. "Ten je velikýýýý a supeeeeer!! Smiem sa hrať aj sním? Aj on má rád také maznanieee?" pýtam sa s nádejou v hlave a zvesela vlním chvostom zo strany na stranu. "Prosíííím!! Budem ho škrabkáááť! Neublíížim mu!! Aha, pozri taakto budeem..." obehnem ju zozadu a vytasím svoje malinké pazúriky v podobe nechtíkov. Načiahnem obe ruky a jemne ju nimi začnem škrabkať po chrbte, aby som jej naznačila ako to myslím.

Cerden - 10. února 2015 22:43

Nějak moc se vyptává. Nepřekvapilo by mě kdyby se zeptal i na to jak se jmenovala moje matka. „Léčení mě unavuje.“ Což je snad logické. Kdyby to si to nevybíralo nějakou daň dělal by to každý. „...A jizvy nejsou problém.“ V pravdě zvířata jsem nikdy léčit nezkoušel. Obecně za lidské choroby je více. O tom jak to funguje mu nemohu říct i kdybych chtěl (což nechci). Prostě to nějak funguje a to mi stačí. Jako ostatní se zvednu od stolu. To, že se nám budeš snažit odpovědět znamená, že se budeš snažit odpovědi vyhnout... Projdu kolem našeho míšence, který je hned po ránu úplně. Na šrot. Nemůžeme ho vyměnit za nějakého fungujícího alkoholika? Pomyslím si když neodolám nutkání a zavadím nohou o jeho ležící postavu. Vůbec se neobtěžuji pomoct mu zpátky na nohy. Věnuji znechucený pohled Degreemu. To ta potvora musí pořád skákat někomu na záda? Přísahám, že až to udělá mě tak jí rozsekám na kousky. Takhle to vypadá, když zvířata cvičí ženská. Vlastně nejsou vůbec vycvičená... Prosím ať se mi taky nepokusí projevit náklonost je mi z toho na blití. Kriticky si prohlédnu Baziliška. Proč ty potvory jsou čím dál tím ošklivější. Mimochodem tenhle taky nevypadá moc dobře vycvičeně. „Já žárlím na jeho schopnost létat.“ Řeknu naprosto bezvýrazným hlasem. Ani nevím proč jsem to vlastně řekl. To až potkáme spícího trola bude ho mít také potřebu hladit a drbat? No možná si z toho potom také vezme ponaučení. Valois by si jí měl mimochodem taky trochu vycvičit./

Stříbrovlas - 11. února 2015 18:50

Každej se prá každého na něco, jen mě všichni vynechávají, asi pochopili, že budu nejméně užitečný, tak je vlastně ani nezajímá co se mnou. Nevadí mi to, jsem rád že aspoň nemůžu zklamat. Posloužím jako vzrušení pro tým. Marceli, dej mi prosím pár klobásek a chléb na cestu a to lano ještě. Zvednu se a jdu na bar k Marcelovi. Ať mi to dá, nebo ne, poděkuju mu a zaplatím vše, za co jsem utratil. Hodím ještě očkem po hospodě, rozloučím se se zelenáčem a vyjdu ven. Protáhnu si záda s rukama nad hlavou a pořádně si zívnu. Možná jsem se měl víc zapojovat a seznámit se se všemi. ale je to takhle lepší, že o nich vím téměř vše potřebné a oni o mě vlastně nic, kromě toho, že jsem dokonalý zpěvák. Táááák můžeme vyrazit. Kudy vlastně jdeme? Pobídl jsem všechny a trochu zmátl sám sebe.

Vypravěč - 12. února 2015 11:35

ven a dál (mimochodem- co zásoby? Ti co o ně psali je dostanou.) pan Cililink- když se počnou ostatní zvedat profrčí kolem všech, aby se ujal vedení. Nadšeně si vykračuje a důležitě pobroukává. Lze si všimnout že má na zádech malý batůžek. Automaticky se vyhne jednomu z oken s dřevěnými okenicemi otočenými dovnitř, které se zlomyslně přesunulo ke dveřím (kdo to nečeká se může dost nehezky praštit.) Při odchodu dveřmi, slyšíte Pozor pak jen ránu a Cililink. I dveře se přesunuli o kus jinak- výš. K zemi je to z nich zlomyslný metr. Cililink se rychle hrabe na nohy, aby ho nepřeválcoval někdo další nepozorný se skupiny. A pak už zamíří opačným směrem než jste všichni přišli. Je krásný slunečný den. Až vstoupíme do Šotčí země, pamatujte že nic tam není takové jako očekáváte. Vše je živé, nevyzpitatelné a totálně 'mimo.' Vesele si zacinká. Když se zjeví basilisk, hrdinsky se schová za Cheebu a chvíli jí visí na noze, než pochopí, že je Basilisk součást družiny. Aha. No, pokud mohu doporučit, jděte radši po svých. Vzduch je stejně nevyzpytatelný a i pro toho ptáka dost neobvyklý. Dál to neřeší. Vyrazí do zelené luční krajiny před vámi, kde se v dálce rýsuje míšený les. Jdeme rovnou za nosem. odpoví ještě Stříbrovlasovi Jdete asi sto metrů a pak Cililink naprosto změní svou chůzi. Zpomalí, začne se rozhlížet a opatrně našlapovat. Krajina vypadá úplně stejně jako dosud. Sem tam nějaký kopeček, nebo kamínek. Nic nenapovídá tomu, že je tu něco zvláštního. Ujde takhle ještě 10 kroků a pak. Zmizí.

Xidas - 12. února 2015 17:41

hmmm zmizel? ano. Cítím ještě zbytek jeho aury, ale už to vyprchává. musí to být nějaký skrytý vchod. Porozhlédl jsem se po cililinkových stopách a šel po nich. skončil jsem u předposlední z nich a pozorně prozkoumal místo, na kterém malý človíček stál. Nepochybně to byl nějaký tajný vchod do světa šílenějšího, než je tenhle. No... může šílenější věc být horší než tohle ? podle toho co říkal tam bude možná i zábava. chtěl jsem už jít na místo, kde byl Cililink ale těsně před tím než jsem udělal krok, jsem zastavil. 'Doufám že mě to nepřenese někam, kde se proletím. Po alkoholu by to nedopadlo nejlíp ... a já taky ne.' Každopádně jsem se přemluvil a otočil se čelem k ostatním ze skupiny. "no tak na co čekáme?" řekl jsem jim s úsměvem na tváři a udělal krok vzad, čili za poslední stopu cililinka. Pokud jsem zmizel, snad jsem i došlápl dobře, ale pokud ne určitě jsem špatně došlápl a byl ostatním jen pro smích, když jsem padal.

Vypravěč - 12. února 2015 19:24
	Xidas Stopa Cililinka prostě končí. kde nic tu nic. Jakmile uděláš krok vzad. Taky zmizíš.

Rane - 12. února 2015 20:09

Chee mne začala drbat a já si to náramně užívala, avšak Basilisk mne již začal šťouchat, aby jsme šli. Držela se mnou krok a já téměř neschopna mluvit... dodala: "Eh, no... no... joo... pokud bude chtít... klidně, nedělá mi to... problém... klidně pokračuj... S čímž mne majetnicky Basilisk odstrčil od Chee a já smutně zamručela a pokračovala dál. Věděla jsem, že nyní mám s drbáním chvilku útrum. Vstoupili jsme do cizího světa a já si držela Basiliska u těla, aby se mu něco nestalo. Tento svět pro mne nebyl žádnou novinkou, ale tak zase překvapení v tomto světě bylo docela časté. Degree si neochotně postavil na záda Basiliskovi, jak byl naučen a já pokračovala dále. Na to se ale ta koule chlupů, pan Cililink odhodlal zmizet. Zastavila jsem se a přemýšlela, co by to mohlo být. Xidas na to zmizel též a Basilisk na to reagoval opravdu svérázně. Jednoduše mne popadl do tlapy a rozletěl se pryč. Já jen s povzdechnutím řekla: "Proč vždy já?" Doufala jsem, že je pak najdu, zase misi jsme měli společnou a kdyby jsme se ztratili, tak by to bylo asi zrovna nevhodné. V letu jsem si udělala jakési pohodlí a čekala, kde nás to vyflusne, pokud tedy také zmizíme, tak jestli uvidíme aspoň průvodce nebo Xidase, který byl teď také ten-tam. Tak či tak, zábava mohla začít a aspoň se nikdo z nás nebude moct nudit.

Stříbrovlas - 12. února 2015 21:32

Fuj, ten les vypadá strašidelně, brrr postěžoval jsem si po cestě. Už tam budem? bolej mě nohy zoufal jsem si v mysli. Po cestě jsem si zkracoval chvíle kopáním do větviček a kamenů, všechno bylo v pořádku, tak jsem si myslel, že akorát všichni přeháněli. Batoh, už byl těžký, bolely mě záda, asi jsem si neměl brát tolik věci s sebou, jak žena... Najedou Cillilink začal pomalu našlapovat a zmizel. Aaaaaaa, co teď budeme dělat bez průvodce? vrátíme se? sakra co se to tu děje? křičel jsem na lesy. Najednou se rozhodl i Xidas jít. Kámo nechoď tam, už teď jsme ztratili jednoho. řekl jsem s roztřepaným hlasem. Xidas ale začal něco mluvit o tajné cestě, takže jsem asi usoudil, že by to mohlo být nějaké zrcadlo nebo něco, ším se dá projít. Najednou Xidas udělal krok dozadu a zmizel taky. Rane a Degree uletěli, asi se toho zalekli. Teď mám příležitost ukázat, že se nebojím. Rozeběhl jsem se, udělal hvězdu a přemet přímo do místa kde zmizeli.

CheeBa´riu Parsias - 14. února 2015 14:59

Mazlííík T-T všeeeetci ~ "Okiii!!" odpoviem Rane, ešte pred tým než si ju zoberie preč to veľké pekné a okrídlené. Potom len zvesela odhopkám k bráškovi a doperdu k pánovi Cililink. Zvesela sa vydám za ním a hurááá na dobrodrúžstvo! Celú cestu hopkám, zvesela si pospevujem, vlním šťastne chvostom. Každú chvíľu sa zpredu stratím vzadu a potom okolo každého člena našej skupinky spravím obkľuku a vrátim sa za bráškom a mazlíkom. Neustále sa pritom snažím pohopkávať len po kamienkoch, alebo hrubších a väčších listoch a vetvičkách. Zasa tá odporná a hnusná láva! Občas sa pri tých obkľukách okolo ostatních snažím kde koho presvedčiť, aby sa ku hre pridali. Predsalen, doteraz som stááále bola len s brááškom a tak možno by sa konečne niekto z nich pridal. Aj tak, kto by chcel mať spálené nožky? To nemôže byť vôbec príjemné. Dostanem sa späť dopredu keď akurát môj mazlíček zmizne preč. Zastanem a len niekoľko krát zamrkám. Akoby som len zle videla, alebo čo. Lenže on tam skutočne nie je... "Môj mazlííííííííík!!!" vykríknem smutne. Uši aj chvost mi hneď smutne splasnú. To už zmizne preč aj Xidas s Elfíkom a Rane tiež kamsi odletela. Smutne ...veeeeľmi smutne...zafňukám a potiahnem nosom. Ukradli mi mazlíčkaaaa! To predsa nemôžem nechať len tak! Niee! Natražím uši a hrdo sa narovnám. Dokonca si aj pästičkou buchnem po hrudníku. "Ja vás zachránim, mazlíčku!" poviem rozhodne. Na nič nečakám a proste smerom tam, kde zmizol pán Cilililililililink, Xidas a aj Elfík, sa prudko rozbehnem a skočím akoby do terču.

Cerden - 15. února 2015 14:39

Všichni mizí Nejdřív zmizí pan Cinkal. Říkám si, že když to bude v pořádku tak se za chvilku vrátí a řekne nám, že ho máme následovat. Neudělal to. Říkám si, že by nás upozornil kdyby o tom věděl. Co mě však překvapí je imbecilita ostatních ze skupiny. Začnou tam jeden po druhém skákat. /No úžasné. Místo toho abychom přišly jenom o průvodce, který se dá lehko nahradit jsme přišly o celou skupinu. „Skočíme tam taky nebo se vrátíme do hospody abychom si našly jiného průvodce a vytáhly toho prvního?“ Otočím se na Valoise, který měl zatím dostatek rozumu aby tam neskočil také.

El`sane de la Valois - 17. února 2015 18:19

Facepalm Vše šlo zatím dobře, tak to aspoň vypadalo. Nějaké pití a jídlo jsem si stále nosil s sebou a tak se rozhodl, že celkově zásoby a vše co bude třeba nakoupím v nejbližší vesnici přes kterou půjdeme. Ovšem pan Cinkilink mne asi naprosto přeslechl nebo ignoroval, protože když jsem se ho ptal, ani nemrkl. 'Zeptám se ho za chvíli, jakmile všem řeknu co máme vlastně dělat.' Vykročili jsme do šotčí země. Nic zvláštního řekl bych. Země jako každá jiná. Vypadalo vše v pořádku a tak jsem se na chvíli zamyslel, co budeme vše potřebovat. To byla chyba. Chvilka nepozornosti a všichni najednou začali mizet. Rane, která naprosto bezdůvodně přivolala svého létajícího mazlíčka, byla svým mazlíčkem unesena. 'Odvážné zvíře teda... a velmi poslušné...' Opilec zmizel taky, ale ten mi zas tak nevadil. A pak další... Když jsem si všiml, že Chee se chystá je následovat, ani mě to nepřekvapilo. „Chee! Zastav a ani se nehni! Opovaž se tam jít!“ zařval jsem jak jsem mohl. Naprosto zbytečně řekl bych. „Bože, kde to jsme?! To tu nikdo nemá rozum?!“ Na chvíli jsem se uklidnil, když na mě promluvil další člověk Cerden. „Ach... hloupé smlouvy... kdybych věděl, že to je tak neschopný průvodce... Kdybychom se teď vrátili pro průvodce, nejspíš bychom s velkou pravděpodobností porušili smlouvu. Ručíme za zdravý stav našeho průvodce... Takže tam pravděpodobně budeme muset skočit, když tam jak idioti naskákali všichni po sobě... To snad není možné. Počkáme chvíli co se stane nebo tam půjdeme hned?“

Vypravěč - 03. března 2015 12:24

kam jsme tedy zmizely? Pocitově jste se prostě propadly. I když pohledově na zemi nebylo nic co by svědčilo o nějaké díře. Pád to nebyl moc dlouhý, a ti z vás co dopadly mezi posledními už měli dost slušnou vrstvu vašich družijníků pod sebou- takže přistání bylo docel dobré. Pan Cililink se tomuto osudu vyvaroval. 'Ležíte' na malé plošině pod zemí, kde je zapíchnutá železná zeleně světélkující tyč s nějakým výpisem čehosi. A v prostorách tmy před vámi vidíte osvětlenou železniční dráhu. Né rovnou- ale křivou, kroutící se, hroutící se, točenou do spirál a všeho možného. Podzemní místo je osvětlené houbami, krystaly a světluškami. Máte chvíli problém s rozkoukáním, ale nakonec to jde. Sakra práce. To jsem netušil že to stihly dodělat až sem. Nic méně vítejte v naší tajné Fofr komoře pak zacinká a zadívá se na výpis na sloupku. Za chvíli nám to jede. Můžem buď cestovat nahoře, a nebo Fofr komorou. Doporučuji Fofr komoru. Je to rychlejší, úžasnější, ulítlejší, naprosto fantastický. A budeme mít dvacetiprocentní slevu na zpáteční cestu a tři červíky mogo mogo pro každého jako dárek navíc zdarma!

Xidas - 03. března 2015 13:36

Ozvala se se rána a kruplo mi v zádech. Sakra... Nejmladsi už nejsem. Poté se ozvalo lehké cinknuti, když mi do zbroje narazila elfi hlava. Začal jsem se zvedat, ale v tu chvíli další naraz ... Tentokrát to bylo duté bouchnuti a to, když dopadla Rane na elfika... Rychle jsem se skulil na stranu a očekával dalších par pádu. Chvilku nic, ale pak se nad elfem a Rane objevila ta vlčice a oba je zalehla při svém pádu. Nemohl jsem se nezasmat, když jsem uviděl jak se to kupi. Cekal jsem další 2 ale oni nikde. Konečně jsem si všiml co je okolo nás a podle mého očekávání tu byl i ten malý cinkajici mužíček. Po chvilce začal chlapík klabosit něco snad o transportu a kdyz jsem tu nejstarší, navíc jediný kdo už pevne stojí na nohou jsem mu odpovedel. bereme to bezpečnější. usmál jsem se na něj a uvedomoval jsem si, ze po tam padu už i alkohol vyprchal.

Vypravěč - 20. března 2015 20:13

Prdíme na ně, třeba se přidají Je to divné, velmi divné, ale ostatní jako by byli duchem mimo. Dopad je nejspíše všechny omráčil. Ano, někdo si může říkat že nemůže existovat nic jako hromadné omráčení, ale v tomto světě, neexistují pojmy jako: nic, nikdo a nemožné. Než Cililink stačí odpovědět, udeří vás do uší strašlivé skřípání, vrzání, prdění a kdo ví co ještě. Koleje před vámi brní a za chvíli se začnou zbarvovat do ruda- jak jsou rozpálené. Ozve se několik sborových výkřiků a vidíte jak se k vám řítí důlní vozík. Doslova řítí. Je to podivná podívaná, neb vozík je obrostlý zelenožlutou světélkující houbou co stejnou barvou ozařuje i své vyděšené a vřískající jezdce (vyděšeně a vřískajícně vypadají i dva gnómové , který vozík řídí). Je nemožné aby vozík v takové rychlosti zastavil u vás. Ale přece jen, oba gnómové vzadu vyhodí na řetězu připevněné něco co vypadá jako past na medvěda. To se chňapne kolejí po obou stranách. Očekáváte ještě horší skřípění když vozík prudce brzdí. Opak je pravdou. Následuje ticho, kdy kolem vás proletí jeden cestující, co se nedržel dost pevně. Vozík dojíždí pomalu k vám. S gnómy cestují teď už jen dva hrdinové, kteří se okamžitě začnou hrabat ven, utíkat do všech světových stran- jen aby byly pryč z toho pekelného stroje. Vyhrabou se na vaší stanici a ihned se vrhají do kouta zvracet. Cililink se podívá na ty co jsou vzhůru s hvězdičkama a nadšením v očích. Úžasné že! Jdeme?

Vypravěč - 20. března 2015 21:02
	KDO NEODPOVÍ DO 14 DNŮ, BUDE VYLOUČEN Z JESKYNĚ

CheeBa´riu Parsias - 29. března 2015 19:47

Juuu~ všeeeetci tam niekde dolu :3 Keď otvorím konečne očičká, mám pred sebou ...kolajnice? Zamrkám očkami a nemotorne sa posadím. Rozhliadnem sa a až vtedy si poriadne prezrem tú ligotavú nádheru. Bola síce zelená, ale čierna so zelenou krááásne ladia, takže tu určite vyniknem! Vtedy mi konečne padol do zorného pola aj môj cingolatý mazlík. "Mazlíííííííííííík!!!" zvolám zvesela a s nadšením si ho vezmem k sebe do rúk. Poriadne ho vystískam a vymačkám. "Zachránila som ťa mazlíček! Už ťa nikam nedám! Chee ťa aj s bráškom ochráni!!!" hovorila som rozhodne, zatiaľ čo som ho poriadne vymojkávala a stále som viac menej sedela na zbytku ľudí a neľudí podomnou. To už sa z diaľky ozval krik a hukot. Napla som ušká dopredu a uprela zrak pred seba. Z diaľky sa k nám nekontrolovateľnou rýchlosťou blížil vozííííček s pažiermi. Vyzerali že si to celé náramne užívajú. "Tým pôjdeme aj myyy??? Juuuu!!" usmiala som sa od ucha k uchu a ukázala tak svoje vlčie zúbky. Vozík na koniec akosi zastal a cestujúci aj bleskovo vystúpili a kde si sa stratili. Gnómovia už len čakali asi na nových pasažierov a pán Cilililililililililink nás už tiež vyzval aby sme šli. "Jasné že ideme!!!" zmáčkla som ho ešte viac a zvesela zavrtela chvostom. Vyskočila som na nohy a postavila sa bokom. Čakala som na ostatných.

Rane - 29. března 2015 20:03

Proč vůbec beru tuto práci? Neřekla bych nikdy, že by Degree a Basilisk mohli vážit tolik. Tedy, spíše jen Degree, ale řacha to byla solidní, když Basilisk spadl jako první, na něj já a pak na mne Degree, který se již usmíval a dělal, jako kdyby nic, s čímž mi efektivně slintal na hlavu. Promnula jsem si obličej s myšlenkou, proč to vlastně dělám? Proč vlastně dělám mise v tomto světě. Jen proto, abych zešílela, než dostanu normální misi, v normálním světě? Po chvilce, kdy jsem měla mokré vlasy mne přestalo bavit, jak se očividně Degree zahřívá o mé tělo a Basilisk je rád, že je, takže jsem se zapřela o jeho tělo a shodila jsem Degreeho z mých nebohých zad. Odkašlala jsem si a jeden pohled od Basiliska mi byl jistotou, že se mám napít. Z tašky jsem si vzala vodu a napila se, s čímž Basilisk zasyčel s nespokojeností a položil hlavu na tlapy. Chee se již mazlila s panem, nebo skřítkem Cililinkem, takže jsem si byla jistá, že brzo bude rozhodnuto, kam se vlastně půjde. Slezla jsem ze zad Basiliska a řekla: „Klidně, je to na vás. Jen ať se najde místo pro Basiliska a Degreeho,“ pokrčila jsem rameny a čekala, jestli to bude jako pozitivní odpověď. Sice, jsem Degreeho mohla odvolat a znova vyvolat, ale Basiliska již nikoliv. Tedy, pokud tento „vláček“ nebude nějaký časoprostorový, ale o tom jsem značně pochybovala. I když… v tomto světě… řekněme, že to tak mohlo být.

Vypravěč - 10. dubna 2015 17:36

dole v dole Když je Cililink mačkán Cheeb, začne se v modrých tvářích červenat a namáčkne se jí k sukni a stehnům až je to téměř neslušné. Tiše se pochichotává svým Cililink Gnómové ve vagónu se podívají na Basiliska. Ano, Fofr komora přepravuje i obříky! Není sice upravená aby se obříci všude vešly, ale dostatečný tlak a rychlost je oberou o přečnívající kousky a voalá! vejdou se! Drmolí jeden přes druhého a při tom vysunou z pod vozíku podvozek přidělaný na řetězu za vozík, kde by se basilisk musel držet drápkama a i tak by tam seděl jako žába na mikro kamínku. Jeden z dobrodruhů co se 'uvolnil' natolik aby byl schopen s vámi mluvit, udělá pár vrávoravých kroků k vám. Vy do toho nastoupíte ....dobrovolně? Je evidentně vyveden z míry. Tak to hodně štěstí. Původně nás cestovalo 5. Zbytek se roztřískal někde po cestě. Chudák Ted proletěl kolem vás když jsme přistávaly. první pohled na tuto ženu jasně naznačuje, že jde o temnou elfku. Bufo! Pojď se podívat jak se rozmlátí. Osloví velkou zvracící postavu vzadu

Vypravěč - 27. května 2015 20:01
	VÁŽENÍ Tak se mi po měsíci povedlo přihlásit. A vidím že nic nevidím. Škoda že na Andoru nejsou aktivní hráči jako dřív. Mějte se hezky

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR