Ulice temnoty: Slané vody Karibiku
hrálo se Jednou týdně
od: 03. listopadu 2012 23:35 do: 12. září 2013 22:33
Dobrodružství vedl(a) Cruentus
| |
 | Nemocnice Princezny Margaret Osobní deník Dr. Ing. CSc. Jonathan Krietz 28.10. 2012 Dnešní den byl obzvláště náročný. Nikoliv proto že by se pod mé ruce dostávali lidé s vážnými zraněními ale spíše proto že zde byl až neskutečný nával turistů, kteří přicházeli s banalitami jako spálenou kůží, alergickými reakcemi a nebo otravou jídlem. Ještě že jsem při ruce měl svou drahou nevlastní dcerku. Alespoň něco mě drželo od absolutního zešílení z návalu hlouposti která se drala skrz dveře ordinace až ke mě. Začínám uvažovat nad tím že bych v nemocnici skončil, ale proč to dělat když takhle se alespoň dostanu do kontaktu s veřejností. Je to nejsnazší cesta jak si získat přízeň osudu. Udělat si doktorát zde naštěstí nebylo nijak složité ale nikdy bych netušil že mi bude k ničemu když se budu stále zabývat banalitami... Hlasité povzdechnutí a zaskřípění dveří mne vyruší ze zápisu. Ve dveřích stojí má pravá ruka Agónie. Není divu že dostala tuhle přezdívku, nikdy se totiž příliš netrápila u zákroků s umrtvováním. Nějakým způsobem ji to snad i těšilo. Pacientům to podávala způsobem že jen bolest jim může ukázat že jsou skutečně naživu. Nějak jí tento přístup neprospěl jelikož po celých Bahamách je tímto zrovna ona pověstná ale na druhou stranu téměř třetina pacientů také souhlasila s jejím vyjádřením ohledně toho proč to dělá. "Jsem rád že jsi tu Agony, už jsem z toho papírování poněkud na hlavu, myslíš že by jsi mohla tyhle formuláře odnést do kartotéky ?" S tím ji předám vyplňované formuláře právě od turistů kteří sem přišli snad jen aby se nenudili nebo už nevím. Nebo se jim tu nelíbí a chtějí od cestovních kanceláří vrátit peníze za vlastní hloupost, to už tu také nejednou bylo. Zvyknout si na to bylo jednodušší jen díky mému flegmatismu. Z mého přemýšlení mne vytrhne rozražení dveří kdy dovnitř vběhne jedna ze sester sedících na recepci. "Doktore potřebujeme Vás dole ! Máme dalšího !" S tím se hbitě na svůj věk zvednu ze židle a svižně následuji. Díky problémům se zrakem a nedokonalosti mých vynálezů pro jeho zlepšení mám co dělat abych do něčeho nevrazil ale z toho mě naštěstí probere Agony, když přiběhne jak mě vidí, chytí mne za paži a stále svižně mne vede a pomáhá mi se prodrat chodbou. Jakmile dorazíme na místo u recepce shlédneme scenérii jak z hororu. Mladý muž s sebou hází připoutaný koženými popruhy ke kolečkovému křeslu kde ho udržují dva sanitáři. Výkřiky o tom že viděl nějaké věci a že to rozhodně nebyl člověk přejdu zamručením. "Dejte mu nějaké morfium na uklidnění, přidávejte dávky kdyby nezabralo a umístěte ho na pokoj šestnáct jako všechny před ním. Tipuju to na dalšího blbce který zkoušel kouřit nějaké z místních "bylinek" a ruplo mu. Ani se nemusím ptát aby mi bylo jasné že viděl temné postavy, oživlé mrtvé a nic podobného. Pro dnešek to vzdávám, uklidněte ho, znehybněte a zítra se na něj podívám zraněně nevypadá až na pár oděrek které si nejspíš způsobil sám." S tím nad ním ohrnu nos a odeberu se zpět do své ordinace s pokojem kde se převléknu, uchystám a spolu se svou svěřenkou a zároveň sestrou vyrazím domů... |
| |
| soukromá zpráva od PhDr. Ing. CSc. Jonathan Krietz pro 28. 10. 2012 - 17:53 Agony Jakmile opustíme společně nemocnici zadívám se na svou drahou učenku. V obličeji se nehne byť jen malý náznak mimiky jelikož mimo společnost ji nepotřebuji. Jen se po chvíli zastavím a s hlasitým zapraskáním si srovnám záda. "Potřebuji od tebe aby jsi dnes obhlédla několik míst. Zde je seznam který jsem ti napsal a především aby jsi mi zapisovala co se událo nového. Jakmile vše budeš mít přijď za mnou do klubu Euforie. Je součástí hotelu Breezees Bahamas na W. Bay Street. Než dojdeš s informacemi zajdi pro "8"čku a vem ho na procházku kolem jezera. Pokud to uděláš jako poslední neměl by být problém jelikož bude dost pozdě. To je vše, teď jdi..." S tím ukončím svůj šeptavý proslov a odejdu. Na papírku který jsem ji předal může najít instrukce k tomu co dnes večer jako ostatně téměř vždy musí. - Najdi vhodný subjekt pro testování BH73 verze VW. Nepoškozený ! Nejlépe atletická postava. Samozřejmě modré oči. - Zjisti si nové přírůstky. Zajdi na letiště a zapiš cokoliv neobvyklého o komkoliv z těch jež přistanou z noční linky. - Vzkaž Mannerovi ať rozkáže rozšířit základy místní laboratoře. Nutně potřebuji i další kádě ať se o to se svými lidmi postará, nestvořil jsem je pro parádu. - Pokud se podaří sežeň mi vzorek nočního tvora. Potřebuji více krve pro pokračování ve vylepšení séra. - Zapal římsko-katolický kostěl St. Josepha, lovci budou zuřit a to mě těší. - Zajeď za tím břídilem z Xavierovy koleje a zjisti proč se mi v nemocnici objevil další z těch co viděli víc než měli. Buď nenápadná. - Nezapomeň vyvenčit "8"čku. - Jakmile dočteš a dokončíš znič instrukce jako vždy. Ze zadní strany máš fotku aby jsi mě poznala učenko, nezklam. Když otočí, papírek s instrukcemi z druhé strany může shlédnout fotku jednoho muže který dnes padl za oběť a já do něj budu vtělen v klubu. S tím se jen odeberu kam potřebuji a budu spoléhat že mládě úkoly splní. |
| |
 | soukromá zpráva od Tour Guide pro 28. 10. 2012 - 22:38 Alex Wild Tvé vycestování probíhalo víceméně v klidu díky tomu že i sem je možné chytit noční let. Letuška i přes to že jsi nebyl z první třídy byla až nečekaně pozorná, ale to ke všem cestujícím. Jediné co tě mohlo na chvíli znejistit byla chvilková silnější turbulence která však neznamenala konec světa pro pasažéry jak si většina z nich pravděpodobně v první chvíli pomyslela. Kdo ví jak to zapůsobilo na tebe ale jisté je jen to že už jsi téměř na místě. Vidíš že tma již zahalila vše v dohlednu. Pod tebou se blyští světla plážových hotelů a klubů stejně jako blikátka lákající k návštěvě nejrůznějších podniků. Ubezpečení v tom že jsi doletěl na správnou stanici ti ohlásí letuška stejně jako to že během přistávání musí být všichni připoutaní a na svých místech. Dále už je to jako scéna kterou většinou z filmu vystřihnou. Prostě hladký dosed letadla na přistávací dráze, parkování a následné vypouštění cestujících. *** Když se ti podaří probrat víceméně rozespalým davem spočineš v letištní hale. Všude kolem se hemží cestující a lidé kteří je přišli uvítat. Už ti nezbývá než si převzít zavazadlo a vyrazit si najít hotel ale jak už proběhne tahle část bude na tobě. Přecijen dopravní společnosti tě jen dostanou na místo co už se bude dít tam není jejich starost ale i tebe přes očekávání někdo vítá. Je to velká letištní tabule se standartním komerčním nápisem "Vítejte na Bahamách". |
| |
 | soukromá zpráva od Alex Wild pro Jediné co by mne mohlo znervóznit je případné zpoždění. I kdybychom museli vyskočit z letadla tak já se rozhodně neutopím. Třeba bych někde v hloubce, kam slunce nedosáhne potkal jednoho ze svých vzdálenějších bájných příbuzných - mořských gangrelů. Když oni tam žijí pořád, vydržel bych. Když letadlo dosedne na zem, oddechnu si. Proderu se k pásu a vezmu si svoji tašku. Asi mohu děkovat za před nějakým časem dělanou detektivní licenci, umožňující mi nosit zbraň a převézt ji přes několik hranic, i když bych si dokázal poradit i bez ní. Hodím si tašku přes rameno a zamířím nejdříve na toalety, kde si v kabince zastrčím pistoli a nůž na své místo do rukávu a za opasek a tlumič zasunu do vysoké boty. Pak vyjdu ven a odchytím si taxík. "Hoďte mě na severozápad jezera na periferii" řeknu anglicky a jakoby nic se opřu a koukám z okénka. Cestu pozorně sleduji a snažím si vrýt do paměti orientační body. Když jsem si prohlédl mapu Nassau, usoudil jsem, že tak jako tak bude dobrá destinace na ubytování se ... pro začátek určitě. Nechám se odvézt na periferii města, zaplatím a porozhlédnu se po nějakých levnějších hotelech, kde se nikdo moc na nic neptá. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro 28. 10. 2012 - 19:30 Einar Sigvard Tvrdé probuzení do brzkého večera, i přes svou již dost pochybnou spojitost s realitou jsi si vědom toho že v poslední době se něco děje. Něco uvnitř ti našeptává, vybrnkává na vlákénka tvého vnímání fakta o tom že něco je v nepořádku a že snad dovolená i skončila. Žiješ zde s uvědoměním toho že jsi sem byl vyhoštěn místo aby jsi byl popraven ale otázkou tobě samému i tvým zbylým osobnostem zůstává jestli proto aby jsi měl šanci a nebo proto že se odsud nikdo nevrátil a chtějí aby jsi trpěl. Málokomu to může dojít ale tobě jako malkavianovi by mělo. Vnímáš svět jinak, vidíš ho v barvách jaké jiní nepoznají a snad i proto by jsi ve společnosti živých byl zavřený v nějakém sanatoriu a prohlášený za nepříčetného, nebezpečného sobě i okolím. Nestabilita by ti měla dávat možnosti ale zatím tě tvá nerozhodnost jen srazila sem, na tenhle ostrov ale není nač si stěžovat. Našel sis pěkné místečko, opuštěné na klidném místě, čas od času navštívíš nějaký podnik ať už místní bordel nebo taneční kluby. O vše je postaráno a hlady tedy rozhodně neumřeš a snad ani nudou, když se zamyslíš ostrov neustále žije svůj život díky bohatému přísunu turistů. Další plus a tedy kde je ten zápor ? Proč by tě sem posílali kdyby neměli alespoň tušení že tu zemřeš ? Je to nelogické ale na druhou stranu co ve tvé hlavě logiku má a hlavně pokud ji to má jak ji vlastně dokážeš definovat nebo dokonce vyjádřit ? Každopádně tvé vstávání i přes velmi brzkou denní dobu proběhlo v poklidném duchu nebýt toho že zaslechneš zvuk motoru a hlasitou hudbu. Když se dostaneš k tomu aby jsi se vydrápal ven zjistíš že jde o mladě vypadající pár v typicky americkém mustangu. Párek bělochů očividně opustil nějakou párty jelikož když se zadíváš jsou dost rozpustilí a ukřičení a jak se taky zdá tak si zaparkovali u tvého domečku aby si trošku zarošťačili. Necháš je a nebo se vrátíš k praktikám Sabbatu ? Přecijen, tady jsi zatím nenarazil na nikoho a nic kdo by ti říkal co dělat a jak to dělat a dokonce ani na důvod proč jsi byl vyhnán právě sem tak proč si nedělat co se zlíbí ? |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Alex Wild Ve chvíli kdy se naložíš do taxíku i se svými věcmi taxikář, poměrně dobře stavěný černoch se na tebe otočí a vycení skrze naducané rty lesklé bílé zuby a jakmile sdělíš kam jedete, plynule anglicky odvětí. "Ok šéfe, máte to mít a konkrétní místo ? Hledáte ubytování nebo zábavu ? O všem tu vím." Trochu úlisně se snaží z tebe vymámit další informace aby případně věděl kam přesně zajet. Vypadá na místního a teda nejspíš fakt ví kde, kam a za čím. A hlavně s tvými lidumylnými myšlenkami je to bereš hlavně tak že nějak se musí živit a když získá stálejšího zákazníka jen dobře pro něj. "Za čímpak jste tu vůbec ? Jestli se teda můžu zeptat milej pane." Taxametr tichounce pocvakává zatímco vyčkává na tvojí odpověď a pomalinku jede kolem jezera na sever. Ať už se dočká odpovědi nebo ne pokračuje. "Víte drahej pane, poslední dobou sem lidi jezdí z různejch divnejch důvodů, děje se tu něco moc nepěknýho a každej kdo o tom ví víc než ty ostatní zmizí, nejste taky jeden z těchhle dobrodružnejch typů ? Vypadáte na to, ne že bych vás chtěl odstrašovat od tohohle jinak krásnýho ostrova drahej pane, to ne, ale přecejenom je dobrý vědět nemyslíte ?" Skrze zuby vycení uchechtnutí a frkne si. Klepne do sošky buclaté roztomilé tanečnice v hula-hula oblečku a dál se věnuje řízení ale je vidět že jedním uchem je nalepený na tebe a čeká co mu povíš. |
| |
 | soukromá zpráva od Einar Sigvard pro 28. 10. 2012 - 19:30 Nikdy jsem neměl rád vstávání. Ovšem to co následovalo jsem zase zbožňoval. Celé město kypící nočním životem jen a jen pro mě. Jenže něco mi říkalo, že není vše v pořádku. "Ohnivý kotouč usíná, zato studené oko Ódinovo ke mně promlouvá, volá mne do své náruči," řeknu zasněně a dojdu k oknu, kde na mne svítí měsíc. Opět se musím zamyslet, zda-li bylo mé vyhoštění trestem, nebo požehnáním. Co je vedlo k tomu mne sem poslat, proč mne nechali žít. Avšak, ptám se sám sebe, trpím? Mám něčeho nedostatek? Ne, odpovídám si. Jsem spokojen, všeho mám dosti, snad jen samota, ta věčná průvodkyně vyhnanců. Ale vadí mi? Jsem sám? Ne, nejsem. "Černé šaty si obleč, tvůj svůdce přichází," podívám se z okna směrem k městu. V tu chvíli si všimnu jakéhosi vozu, který zastavil u mého malého, skromného domku. "Silný rek, toho koně, hlasitě si zpívá. Že by snídaně?" na mé tváři se objeví zasněný výraz říznutý lehkým šílenstvím. Z domu jsem se dostal bez jakéhokoliv hluku. Držím se ve stínu, nasávám vůni jejich kůže, zkoumám jejich auru (použití Auspexu), abych zjistil v jaké jsou náladě a jestli to jsou opravdu lidé. Nakonec se ustálím ve stínu domku (použití Obfuscate) a tiše je sleduji. Musím je rozdělit, ale jak? Mám snad z nich udělat paranoiky? Nebo umocnit jejich emoce? Kdyby se začali bát, odjedou. Ne, nejdříve si zjistíme jakou mají náladu, pak se rozhodnu co dál. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Einar Sigvard Tvá snaha o zjištění si co jsou oba z rozverného páru zač skončí tím že shlédneš v barvách že jsou oba dost... veselí, nehledě na to že mají nejspíše dost připito a vyjeli si sem aby si mohli zasouložit mimo jinak nočně aktivní město. Oba jsou to lidé jak ti také prozradí aura. Jejich cíle jsou jasné akorát žena vyzařuje ještě něco víc, magii akorát není jisté jestli byla magií ovlivněna a nebo ji ovládá sama ale pokud ano tak jen v malé míře jelikož intenzita je pochybná a mnoho ti neprozradí. Každopádně zatímco ty se schováváš v koutě oni zatím pomalu na kapotě auta přicházejí o oblečení a hladově se po sobě sápou. Vzdychají a oblézají se zatímco oblečení je méně a méně během vyměňování tělních tekutin ústy. Z dálky se začne ozývat stupňující hluk ale jak se stupňuje zjišťuješ že jde o další mladé lidi kteří plně osolili hudbu a prohánějí se městem jako cvoci. Možná je to pro tebe příležitost jak se vyhnout zpozornění když je přes ten hluk nikdo neuslyší křičet... |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Z drbů se toho leckdy dá dostat za směšný peníz docela dost. A taxikáři jsou toho zářným příkladem. Nemám v úmyslu mu sám vlastně cokoliv podstatného odhalit, ale třeba se něco dozvím. Snažím se působit dojmem běžného turisty - ne sice němce s fotoaparátem, ale spíše ten typ, co někam vyrazí a impulzivně poznává danou destinaci. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Alex Wild Černý maník za volantem se rozesměje. "Kavárna ? Vím o jednom místě kde maj i skvělý zákusky a je to na periferii jak jste chtěl, kromě toho když se poptáte po tlustý Betsi tak ta sama je dělá i na přání a kromě toho že jsou levný jsou taky svinsky dobrý, hehehe, věřte mi jsem tam pečenej, vařenej jestli rozumíte." Mrkne na tebe skrz zpětný zrcátko nehledíc na to jestli se díváš nebo ne a dál se věnuje řízení. V dálce už můžeš zahlídnout světla domů periferie a na druhé straně zase osvětlení cesty kolem jezera. Jakmile se rozpovídáš dál černoch si odfrkne. "Tak na dovolený jo ? Je tu skvěle, to jste si vybral dobrý místo jen s tím že musíte bejt opatrnej mno. Tady si rozhodně odpočinete drahej pane, jen si musíte dávat pozor. Hlavně přes noc, povídá se že se tady v okolí ztrácej lidi. Nevím co je na tom pravdy ale povídá se to. Krom toho se tu v noci dějou fakt divný věci, každou chvíli slyšíte policajty nebo záchranku a po nocích se tu toulaj divný lidi. Někdo v kavárně prej Betsi řekl že viděl něco obrovskýho mezi stromama kus na západ odsud. Nevím co je na tom pravdy ale ten maník prej byl tak posranej že se skoro poskládal. Možná že to byl jen jeden z těch mladejch co tu míchaj chlast a drogy a pak jim hrabe ale nebyl první. A aby toho nebylo málo prej všechny tyhle případy má na starosti jeden doktor z nemocnice v centru. Ale prej jim už hodně pomohl ale vám bych nepřál se s ním setkat, přecejenom ty lidi co za ním posílaj a vozí kolikrát vypadaj jako by viděli zjevení. Ale nebudu vás strašit šéfe, krom toho je tu krásně jak přes den tak v noci, projeďte si severní pobřeží pokud vám můžu poradit. Nejlepší kluby a akce bývaj právě tam, a abych nezapomněl tady máte." Sáhne do kastlíku a vytáhne lehce pomuchlanou vizitku. "Kdyby jste si někdy vzpomněl a potřeboval kamkoliv hodit dejte vědět. Jinak už jsme tady, Chives Cafe." Zastaví a shlédneš větší budovu. Naproti je vinárna a malé soukromé letiště a uvnitř budovy je očividně nějaká akce, hraje tam hudba a je vidět poměrně dost lidí jak se míhají za okny ať už dělají cokoliv. "Tej akce si všímejte jen kdyby jste chtěl, ta část je pro pořádání těchhle akcí k pronájmu, kavárna samotná je támhle zezadu, tam je klid je to odhlučněný. Jinak bude to patnáct babek šéfe." S tím se na tebe otočí a čeká až mu zaplatíš. Stále se usmívá a když zaplatíš poděkuje a vyleze z auta aby ti pomohl s věcma a odjede dál za živobytím. *** Když vlezeš do míst kde ti ukázal že je kavárna uvidíš podlouhlou místnost plnou kabinek se stoly a lavicemi a dlouhý barový pult za kterým postává mladá a pohledná nejspíše kubánka sklízející sklenky pod pult. Vzadu v širokém výdejním okně vidíš dva poměrně vyrýsované chlapíky jak se o něčem dohadují a chechtají se u toho zatímco se starají o plotny a na střídačku vykuřují jednu cigaretu a poletují po kuchyni. Kavárna je opravdu dobře odhlučněná a uličkou se linou tiché tóny jazzové hudby, pravděpodobně rádio. Kubánka si tě všimne a pomalu k tobě přejde. "Dobrý večer, co si dáte ?" Spustí plynulou angličtinou a očekává odpověď. |
| |
 | soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Nový svet. Zmena stavu telesnej podstaty, duševná inovácia. Bolo nebolo... alebo ako by sa to v príbehoch rozprávalo... niečo upadlo, nové povstalo... povstala som z prachu, z mizérie... a vystúpila z tieňa Smrti. On si prišiel pre mňa... niekolko krát... aby sme si mohli hrát. Dimittisé. Nová éra... nové svetielka. Nemocnica... raj materiálu pre ňho... oáza myslového uspokojenia pre mňa. Zvláštne to takto cítiť... niečo iné... niečo tak pekné... ako je bolesť iných. Ako bolesť presahujúcu moju mlživú minulosť opomíja tá nevysvetlitelná eufória, čo citím pri každom výkriku, každom vzlyku... tých maličkých tvorečkov... ktorým som bola aj ja... niekedy v minulosti. Pred rozpadom sveta v mojej hlave... kedy ma priniesol sem. Do roviny nežnej existencie v zatratení schovanej za oponou krvavej masky. Špitál je inšpirujúce miesto... tolko tvárí... tolko bolesti... utrpenia. Oni však nevedia, čo je bolesť. Nepoznajú jej podstatu. Nepoznajú život. Chceli by. Chceli by cítiť život. Ja im to poskytnem. S nežnou láskou zvráteného poslania. Za záštitou uchovania podoby Smrti... malého tajomstva... prechádzame v nepoznaní. Naša pevnosť, naše hry. A ich bolesť. Vlastne... jeho hry. Ale prečo sa nebaviť? Po skončení všetkých potrebných oficiálnych vecí, vychádzame z nemocnice. Šichta skončila.. nastupujú ovečky. Zastavíme kúsok od budovy a on sa na mňa zahladí. Chladným pohladom, ako keby mrtvolným... ale pritom s ďalekou iskrou uschovanou v dialkach očí jeho podstaty... šeptavý hlas, stále trochu desivý... ale už nie tak moc... šepká potichu a hlas je ten, ktorý tak moc dobre poznám. Preberiem papierik a na okamih mu pozriem do očí. Ano, čaká ma ďalšia séria malých úloh... aby sme si pak mohli hrát... Prikývnem. "Ano, vykonám." Šepnem a očiach sa mi bleskne akýsi podivný záblesk. Ako keby vzrušenie z nových poznaní. Odíde. Rýchlo preletím pohladom papier s inštrukciami, ktorý následne prejde ťažkou deštrukciou plamienkom, což mi hneď dodá smer k prvému kroku. Fireshow! Nasadím kapucu tmavej mikiny a jak vyjdem z tieňa, vyberiem sa loudavým krokom, s výrazom bežnej existencie rovno k prvej zastávke zo zoznamu. Príhodné, že svet sa blázní a nás prišla navštíviť tma skôr! A než sa tam dostanem, tma zaštíti všetko... Tvárim sa nezúčastnene, vykračujúc ako väčšina populácie. Odpálime show v pravej forme svetlušiek. Keď sa dostanem k cielu, ku kostolu, jednoducho vojdem dnu. Nieje na tom nič okaté. Takto chodí sem všetko. Ovce rádi budlikanie na kolenách. Vypadajúc ako jedna z nich, prejdem ulicou kostola a usadím sa na lavici, pričom nenápadne pokukujem po okolí, či ma niekto sleduje, alebo či niekto registruje moju osobu... alebo len celkové množstvo živého mäsa. Ale hlavne číham po správnom mieste na odpálenie horiacej lásky. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Yolandi Mnoho podivných, možno na prvý pohlad nepatrných správ, prichádzalo z miest zahalených exotikou. Masmédia rozhlasujúce svetom drobné detaily o miznutí osôb a nevysvetlitelných nehôd. Možno by sa to dalo považovať za zhodu náhod, ale nie pre vás... vás lovcov nadprirodzena. Aj napriek tomu, že niesi v tejto brandži príliž dlho, dobre vieš, že nezapadáte sami pod seba ako individuálny jedinci na živnosť. Vaša vec je mnoho obšírnejšia, než by sa dalo čakať. Organizácia roztiahnutá po celom svete, s rovnakým kódexom a pritom pre nezainteresovaných nepoznaná. Iba ten, kto sa stane lovcom, dokáže pochopiť a prijať kódex za svoju podstatu. Ty sama presne vieš, čo to znamená. Tvoji rodičia ti to vštepovali úctu k pravidlám od malička a aj keď už nepatríš svojou dušou k nim, zostáva to v tvojej mysli a neexistuje nič, čo by ti dokázalo tvoje presvedčenie vymaniť. A možno preto patríš k tým najlepším a najdisciplinovanejším lovcom. Tvoj drahý Zeff si je toho vedomý... ale ty vieš, že nieje to len tá pravá úcta, ktorú k tebe cíti.. 19:15 Medzinárodné letisko Lyndon Pindling "Vitajte na Bahamách" Sami správy, čo sa tiahli z dosluchu, neboli v tolkej urgentnosti, než tie, ktoré ste dostávali od svojich vlastných informátorov. Premnožené potvory, podivná neidentifikovatelná bestie, ktoré sú zodpovedné za pohrešujúce osoby... samotné pohrešujúce osoby, čo sa zrazu zjavili a boli ako keby vymenení... či len časti z nich čo sa náhodou niekde objavili a zase zmizli. Preto sa vaša cesta zmenila v smere do zvláštneho, tajomstvom prekrytého možného raja. Bahamy. Sedíte v lietadle a letuška práve ohlásila prílet na letisko Lyndon Pindling, ktoré rovnako ako celé ostrovy zahalila tma. Nebyť rozsvietených svetiel, nebolo by už možné identifikovať, či už je možné zahliadnuť pevninu. Dosť podivné na to, že by tu údajne malo byť svetlo aspoň do jedenástej hodiny večer, kvôli blízkej polohe pri rovníku, no nie...? Možno by to stálo na zamyslenie. Keď sa pozrieš na Zeffa, vidíš jeho znepokojenú tvár. Nie, vskutku to nieje obavou z letu, či malých skoro nepatrných turbulencií.. Je podivne zamlklý, jak civí na približujúcu sa krajinu. Je možné, že mu robí starosť niečo, s čím sa ti nezmienil. Ale možno je to len tou tmou... Lietadlo pristane lahko a hladko na runwayi a ozve sa hlasný, veselý potlesk pasažierov venujúci pilotom, ako krásne zvládli pristávanie i samotný let. Hneď ako už zapnete mobili, zazvoní vám správa o privítaní na Bahamách, s informáciou o cenových poplatkoch za hovory a inzercia skvelých lacných ubytovní, či zábavy. Ale vy už ubytovanie vybavené máte. Organizačné veci vybavil Zeff cez svojich ptáčkov, čo mu šepkajú a tým pádom reklamy môžeš i ty pominúť. Vystúpite z lietadla a ovanie ťa jemný teplý morský vzduch. Je to príjemné, ako i sama zisťuješ, ale než by si stihla rozjímať na možnostiach svetlých stránok tohto zájazdu, Zeffovi zapiští tón správy. To už však vstupujete do haly letiska, kde na vás zasvieti obrovská tabula "VITAJTE NA BAHAMÁCH" Dav ludí na teba nepôsobí moc príjemne ale keď sa sama rozhliadneš, nevidíš nič podozrivé, žiadne nepatričné živly, len hromadu cestujúcich, ktorí len fičia okolo alebo sa nadšene vítajú so svojími príbuznými, či priatelmi. Keď sa však začneš dotazovať Zeffa na jeho zamračenú tvár, pozrie na teba pohladom, ktorý neveští nič dobrého. Zjavne je to správa od jedného z ptáčků. "Poď, musíme ísť. Viac v súkromí" Prenesie a keď preberiete batožiny, Zeff zavolá taxi. Nastúpite a chlapík s šedou bradou v kvetinovanej košely sa na vás usmeje bezzubým úsmevom. "Á vitajte, vitajte na Bahamách! Tak rád vidím mladých ludí ako vy! Prišli ste sem na dovolenku, užívať si, čó?" Natiahne zvesela a v šedé oči sa mu zalesknú. "Ták, kam vás môžem odviesť? Kde to bude to vaše romantické hniezdočko lásky?" Usmeje sa. "Fox Hill Rd." Odpovie mu Zeff, ktorý ho doslova rengenuje pohladom. Je napätý, cítiš to. "Prosím, buďte tak láskavý a vyrazte." Hlesne strohým hlasom a deda len pokrčí ramenami v rezignovanom geste. "Ták fajn. Fox Hill Rd. fičíme smerom k tebe!" Vyhlási a šlapne na plyn. Gumy reagujú pisklavou odozvou a vyrážate smer vaša ubytovňa. Ale zjavne to nebude vaša konečná zastávka podla toho, ako sa tvári. Otázka zostáva, čo za správu to vlastne dostal... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Tvá cesta ke kostelu ti zabere hrubou půl hodinku během které máš dost času na přemýšlení o tom jak to udělat. Akorát lidé se za tebou na ulicích otáčejí protože nejsou zvyklí na maskované nebo zahalené kapucemi a jsou předpojatí v tom že většina z takto halených jsou kriminálnící. Je to typický vzhled kubánských gangů. A i v noci kolikrát jsou jen v tričkách jelikož je tu i přes noc dost teplo. Ale teplo a chlad to je něco co ty už dávno nezaznamenáváš. *** Ve chvíli kdy dojdeš ke kostelu spatříš před sebou majestátní stavbu. Jakmile vstoupíš do nitra shlédneš zaplněné lavice a místního představitele římskokatolické církve o nedělním kázání. Naštěstí si tě všímají jen chvíli než se vrátí ke společnému modlení a nedělní bohoslužbě. Usadíš se na jednu ze zadních lavic a můžeš pozorovat desítky lidí, převážně starších jak se založenými rukami naslouchají kázání. Dnešním předmětem kázání jak jsi mohla vyposlechnout je "Chovej se k druhým jak chceš aby se chovali oni k tobě." kdy sám farář to rozvíjí i historkami o jeho vlastních zkušenostech. Lidé bedlivě naslouchají a přikyvují zatímco jsou jim do hlavy loupány katolické zásady. Když se snažíš rozhlížet kolem sebe narazíš jen na jedno tobě vyhovující místo. Klenba s balkónem na němž jsou umístěny varhany. Vypadá to jako dobré místo pro začátek destrukční aktivity jen jestli jsi schopna to tu zlikvidovat bez výbušnin či hořlavin když jsi si je nevyzvedla. Snad zkusit něco vykoumat a nebo klasicky pomocí zapalovače či sirek začít zapálením mohutných závěsů objímajících varhany. A nebo odejít a vrátit se až budeš vybavená. Volba je na tobě ale vždy je za dobře obhlédnout si terén ale nebylo by lepší to tu zlikvidovat dokud je tu tolik příznivců ? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Počkám až řidič odjede a zamířím do kavárny. Usměji se na obsluhu a opřu se o pult. "Dobrý den slečno, máte tu nějaký volný pokoje?" rozhlédnu se a nenápadně se ji snažím odhadnout. Zkusím i v okamžiku, kdy si mě moc nevšímá nasát její pach, jak jsem zvyklý. "Zatím jen sklenici vody, díky" Hlavou mi stále běží těch několik informací získaných od taxikáře. Vypadá to, že život tady není tak klidný jak se říká. Alespoň ne teď. Aktivita mě podobných se tu zdá být mnohem vyšší, než Camarilla čekala. Něco se tu očividně děje a rád bych přišel na to co. Asi by nebylo špatný udělat si tu pár přátel a poohlédnout se po nějaké příležitosti k výdělku. Měl bych začít zajištěním bezpečného úkrytu a základního vybavení, zajistit nějaký informace a zorientovat se v terénu.... Mozek už mi zase šrotuje a plánuje, jako pří pravě jakékoliv operace, kterou jsem dostal na starost v odlehlých územích. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Malý prieskum Usadená, so založenými rukami ako všetky tieto telíčka, nenápadne pozorujem okolie. Na jednu stranu je dobre, že som sa hneď rozhodla vyraziť práve sem. Zistiť čo jako, kde... ukotviť si bod záujmu... nenápadne v dave. Ale na druhú stranu ... je tu toho tolko... tolko môže uhorieť... tolko bolesti im môžem ukázať... že chvílu musím premýšlať, ako a čo urobiť. Ale i tak je tu dosť horlavých podnetov. Keď by sa dalo preniesť oheň... smerom, aby nebolo možné s tým nič robiť... nijak tomu zabrániť... Pozriem smerom k oltáru na farára. Jeho kázeň... vyvoláva vo mne pobavenie. Keby si on vedel predstaviť. Čo by mi už kto mohol...? Ja už som mŕtva... som tieň. A vy ste moje hračky. Svet skončí v ohni. Prichádza poslanie zo samotného pekla. Buďte pozdravení! Nenápadne preletím miestnosť pohladom, ktorý o pár sekúnd dlhšie zostanú vyseť na balkóne s varhanami. Znovu otočím pohlad k farárovi, ako všetci tu a kútiky úst mi nepatrne zacukajú. Kajete sa tu... hekáte tu... a pekelný svet vás aj tak pohltí... všetci ste moji. Ale je mi jasné, že bych si mala pohnúť, aby na ohňovú šow ostali tu... aby si užili moje malé pozvanie do pekelných ohňov. All inclusive pre všetkých. Boja sa ohňa... boja sa pekla... a predsalen si ho sem nosia a otáčajú sa mu chrbtom... Lenže... ako efektívne zničiť túto zasranú schránku plnú červov? Nie, nesmiem zlyhať, nesmiem konanie unáhliť. Veď oni sa sem vrátia... vrátia sa na moje predstavenie. Postavím sa a tváriac sa stále zúčastnene, prejdem k mihotavým svetielkam a zapálim jednu sviečku. S tým opustím kostol. Vonku sa rozhliadnem a zavolám si taxi. Bude pre mňa milšie, ak sa všetko bude točiť kolem ohňostroja, keď sa budem hrát okolo po svojom. Keď splaším taxi, nastúpim. "Zdravím, k jazeru Killarney." Prenesiem nežným hláskom a na vodiča sa usmejem nevinným úsmevom. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Alex Wild Jakmile taxikářovi zaplatíš a hodíš mu i slušný spropitný tak se jen rozesměje. "Díky pane, jste zlatej člověk, kdykoliv budete potřebovat někam hodit jen brnkněte a jsem u Vás." Hrkne ještě na tebe než s širokým zubatým úsměvem na tebe mrkne a odjede. *** Jakmile spustíš na barmanku jen se na tebe uculí. "Co myslíte ? Vypadáme jako hotel a nebo jako kavárna ?" Trochu snad až sarkasticky k tobě prohodí ale než bys mohl zareagovat jen se usměje. "Jen Vás škádlím, pokud by jste chtěl ubytovat přímo tady nebude problém pokud se budete chovat slušně jestli mi rozumíte." Trochu svůdnicky na tebe mrkne. "Já sama mám v patře byt a pokud nevíte kam se vrtnout místo se najde. Nedělejte z toho kdo ví co, nedávám tyhle nabídky každému ale vypadáte jako někdo s kým se dá trávit čas." Domluví svou nabídku a nechá ti čas abys to mohl rozdýchat. Je víc než jasné že s tebou flirtuje pokud ne něco víc. "Rozhodnutí nechám na Vás ale pokud se vám skutečně nechce hledat hotel tak moje nabídka platí." A sotva domluví podá ti přes bar tvojí sklenici vody. "A copak tady takovej fešák vůbec dělá ? Jako turista moc nevypadáte a na místního už vůbec ne. Možná někdo kdo by tu chtěl začít a od něčeho utíká co říkáte ?" S tím skončí svou další součást flirtu a opře se o barový pult a rukou si podepře bradu vyčkávajíc co jí povíš. Je podezřele úlisná ale na druhou stranu je možné že se jí fakt jen líbíš. A nebo je to tím že místní prostředí ti hraje trochu jinou hudbou než jsi zvyklý a všichni jsou tu prostě jen přirozeně přátelštější. Z pachu který jsi nasál si nejsi jistý ničím protože veškeré pachy ti přetluče otevřená kuchyně odkud se linou ledajaké vůně a tak jsi trochu otupený v rozeznávání jak se míchají ostré a sladké pachy jídel a koření do toho který jsi chtěl zachytit. Je to pro tebe jako pro gangrela jistě zklamání ale tohle není smysl kterým by jsi zde pochodil ještě když ke všemu ventilace nefunguje tak jak by měla. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Jakmile se v kostele začneš tvářit zůčastněně až na pár jedinců kteří na tobě zůstanou přilepeni pohledy až do chvíle kdy odejdeš si tě ostatní přestanou všímat. Venku není problém sehnat taxi jelikož jich tu jezdí tolik. Jakmile nastoupíš taxikář je vyculený černoch s rasta účesem a čapkou a v snad až duhové košili. Otočí se a hodí na tebe jeden ze svých zubatých úsměvů. Jakmile mu zadáš lokaci kam chceš hodit otočí se k řízení. "Jak si paninka přeje, už tam letíme." S tím se rozesměje a rozjede se směrem k jezeru. "Copak takhle na večír k jezeru sama slečinko ? Romantika ? Má Vás tam někdo čekat ? Ne že bych to musel vědět ale víte jak, jednou jsem taxikář tak rád vím o svejch zákaznících." Pořád se culí a kouká na tebe přes zpětné zrcátko. Na moment se zarazí a trochu zpozorní. "A hlavně byla jste mi nějaká povědomá a už vím odkud. Asi před třema dnama jsem Vás a vašeho chlapa vezl do jednoho hotelu na severním pobřeží. Nečekal bych že Vás takhle jako turistku vychytám znova heh... mno jo svět je malej co říkáte ?" S tím se dál věnuje řízení ale jeho nadšení ho očividně nepřechází. "A jak se Vám u nás na Nassau vůbec líbí ? Co říkáte na místní jídlo a lidi ? A hlavně vůbec jak si užíváte dovolenou ? Pokud se teda můžu zeptat paninko." Pořád přes zrcátko pokukuje jak reaguješ a culí se jak sluníčko čekajíc co mu řekneš. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Nebylo by špatné mít vlastní zařízené doupě i tady na Bahamách, když se to tak vezme. Je to ideální místo na ukrytí se v případě nějakého průšvihu. Od ´velké civilizace´ je to z ruky ale je tu mezinárodní letiště. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Alex Wild Jakmile se ukážeš jako komunikativní typ barmanka se toho chytí a na tváři se jí vyrýsuje široký úsměv a odhalí se ďolíčky na tvářích. "Obrácený biorytmus ? Mno... pokud by vám sklep vyhovoval víc než pohodlný byt, jste zvláštní. Ale asi vím, nahoře mám jednu místnost je ve středu bytu a nejsou tam okna, je to taková místnůstka kde by jste měl možnost spát přes den bez toho aby vás rušilo světlo akorát nevím jak to bude s hlukem. Nahoru se přecijen dostane ledaccos. Ale měl by jste přístup ke sprše, toaletě, kuchyni a vlastně všemu co takový normální byteček může poskytnout." Během proslovu přejde pomalu od zamyšleného výrazu až k vyslovení kompromisu s tím že se znovu usměje. Trošku podle a snad znovu flirtovně ale usměje a lehce si olízne rty. "A cestovatel říkáte ? Mno díky tomu vašemu obrácenému biorytmu bych tomu i věřila. A doufám že přecijen se nějakou dobu zdržíte. Stále víc mi připadáte jako příjemný společník." Trochu zrudne v tvářích když se vysloví o tom že se jí zamlouvá tvoje společnost. "A ano, laskavost by jste mi oplatit mohl, jsem tu na to nebýt pár lidí se kterými tu pracuji sama ale oni mají taky vlastní život a tak tu nemohou být pořád a čas od času se stane že jsem tu na všechno sama takže pokud by jste byl ochotný mi čas od času podat pomocnou ruku bylo by to pro mě víc než si myslíte." Znovu se opře o bar a tentokrát k tobě natáhne ruku. "Jinak já jsem Betsi, všichni mi říkají tlustá Betsi ale to mi zůstalo ještě z dob kdy jsem vážně měla problémy s nadváhou, ale teď už je to spíš taková přezdívka co má zmást turisty a hlavně mě tak každý zná." Opřená jednou rukou o bar doufá že oplatiš její gesto a čeká také co jí povíš... |
| |
 | soukromá zpráva od Yolandi Vissen pro 28.10. 2012 Sedím na pohovce, nohy v tureckém sedu, přes sebe jen tenkou deku, která zakrývá mé jinak nahé tělo. Zeff běhá pobíhá po bytě a balí. Já mám těch pár věcí zabalených v malé cestovní tašce. V uších mě chladí sluchátka a do nich hraje Skunk Anansie. " Obleč se holčičko." Zeff se usměje, ale vidím, že jeho úsměv je trošku strojený. Jen přikývnu a šouravým krokem se vydám ke skříni, kde mám připravené oblečení na cestu. Kalhoty černé barvy, harémového střihu a bílé triko s tříčtvrtečním rukávem. Vlasy si na temeni svážu do culíku a nakopnu si na nohy žabky. Když si stoupnu, navalí se mi. Musím si chytit břicho a polknout sliny, které se mi tvoří v ústech. Na rameni ucítím Zeffovu ruku. " Jsi nervozní, holčičko?" Otočí mě čelem k sobě a přitiskne mne k sobě, jeho dlaně přejíždějí jizvy na mých zádech, které jsou vystouplé. Nebolí to a ani mi ten dotek nevadí. " Bojím se." Podívám se mu do očí a hledám v nich odpověď, pokud tam nějaká je. " Neboj, budu s tebou." Věta, kterou jako by napsal scénárista nějakého hloupého filmu, má víc než kýčovitý význam. " Věřím ti." Šeptnu už proti jeho rtům, které políbím. " Nezlob maličká." Ozve se jeho zhrublý hlas a celkem hrubě mne od sebe odstrčí. " Promiň." Odejdu několik kroků od něj, cítím na svých zádech jeho pohled. " Yolandi." Vydechne rezignovaně a smířlivě. Našpulím rty a podívám se na něj. " Mám tě rád." Trhne rameny, jako by dostal elektrický výboj. " Já.. já tebe taky." Kousnu se do rtu a plácnu se do stehen a dojdu rychlím krokem k němu, abych se ho mohla dotýkat. Přimknu se k němu, to jediné mne uklidní. Stojíme jako sochy, celých deset minut. " Jsem jenom chlap, jednou se stane, že ti neodolám a budeš se svíjet pode mnou." Musím si dát ruku před pusu, abych se nerozesmála hlasitě. To nemůže myslet vážně. Jsme jen přátelé. Zapudím myšlenku na tělesnější kontakt. ... " Je tu moc lidí." Ošiju se a stále se držím Zeffa za ruku, nehnu se od něj na jediný milimetr. " Proč tu je tolik lidí." Vrčím a po očku sleduji ty co do mne naráží, snažím se vycítit hlavně ty co lovíme. Nikdo nikde, samý lidé. Potom to probíhá rychle a já nemám čas na svůj stihomam. V letadle se držím Zeffa za ruku, až mi bělají klouby. Někdy v polovině letu usnu, vzbudí mne až hlášení letušky. Uvědomím si, že celou dobu mám hlavu na Zeffově rameni. Když se na něj podívám, neusmívá se, je spíš zaražený. " Ty nespíš?" Nakrčí čelo, až se mu objeví na kořeni nosu vráska. Když přistaneme, lidé tleskají, já nemám důvod, je to povinnost pilota dopravit nás z bodu A do bodu B. Zapnu si mobil, welcome sms, si nečtu, ihned jí mažu, vím že se můj doprovod postará o vše. Seberu své příruční zavazadlo a následuji Zeffa z letadla, malíčkem se ho držím za opasek. Bok po boku sejdeme schody a já nasaji teplý ostrovní vzduch. Po očku sleduji Zeffa výrazy ve tváři se mu mění jako aprílové počasí. Chci být co nejrychleji pryč. Vydechnu a pevně stisknu víčka. Zeff má zase na tváři ten výraz. " Děje se něco?" Když odpoví, že až v soukromí, pokrčím rameny. " Jo dobrý." Odbiji ho úsečně. Neokřikne mne, ani nic podobného, dokonce i mé zavazadlo položí, abych si ho vzala sama. " No nic." Postavím se dál od něj, když volá taxi. V taxíku probíhá trapný rozhovor bezzubého a Zeffa. Nevnímám ho, koukám se z okna a koušu si ret. Nervozita je tu cítit z každého Zeffova póru. " Zeffe?" Dotknu se prsty jeho ruky, když jedeme vybranou trasu. " Co se děje" Pošeptám mu do ucha, tak aby to taxikář neslyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Trochu mi vrtá hlavou, proč ta dívka tak mermomocí usilovala ubytovat někoho cizího tak blízko sobě a moje smysly zbystří. Na druhou stranu by ale rozhodně nebylo na škodu mít po ruce nějakou rezervní zásobu krve ... nebo možná vlastního ghůla, když by na to přišlo. "Alex. Víte Betsi, já nejsem zrovna typ kuchaře nebo horlivého uklízeče. Ani za barem se necítím nejlépe, ale nalít pár drinků zvládnu - jako amatér samozřejmě. Moje práce není vždy tak moc pevně vázaná na jedno určité místo" volím klasicky opatrně slova. Paradoxně by pro mě bylo lepší, kdyby měla s někým vážné problémy, které by žádali ne zrovna oficiální zásah. Vymahači nebo nějaký neodbytný úchylný ctitel jsou pro někoho mého ražení daleko přirozenější věci na výpomoc a řešení. "Pokud by jste měla nějaké problémy, které nevyžadují zrovna tradiční řešení, tak na ně jsem expert" mrknu jakoby mimoděk. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro 28. 10. 2012 - 19:38 Samantha Rivers Je to již téměř půl roku co jsi zde ale stále víc a víc pociťuješ přítomnost něčeho nadpřirozeného v okolí. Nehledě na to že nejednou jsi v místních lesích zahlédla tlupy lykantropů kteří se sem kdo-ví z jakého důvodu rozrůstají a hojně přežívají na místní fauně. Jsi jedna z těch malkavianů na nichž se podepsalo prokletí samotného Malkava. Míváš vize, o věcech minulých, budoucích ale i přítomných jen z jiných míst než na nichž se nacházíš. Na jednu stranu tě tyhle vize pomalu ale jistě připravují i o zbytek racionality kterou máš a jsou schopny tě paralyzovat ale na druhou stranu máš přehled o věcech o kterých nemá přehled nikdo jiný. Dnešní den ti v tvém snění přináší vizi o čemsi, není to jedno z dětí noci, není to dítě Gaiy, není to ani probuzený ba dokonce ani nikdo jiný. Je to něco víc, leží to na hromadě, svíjí se to, kroutí, naříká a zároveň bestiálně řve. Celá ta kupka začne připomínat lidskou postavu ale je to něco víc a člověk to rozhodně není. Stáhne to po tobě končetiny ale nejsou dvě je jich mnohem víc. Chytí tě a svíjí a drtí ti každou kost v těle. V tom se tam zjeví jeden z dětí noci a vystřelí. S výstřelem se ti do mysli zaryje obličej nočního tvora který ti pomohl ale zároveň s výstřelem příjde probuzení. *** Vstaneš ve svém podzemním bytečku a když zkontroluješ čas je brzy ale neprobudila jsi se jen tak, slunce již muselo zapadnout jinak by jsi snila dál. Tahle anomálie je zde stále častější a ty i přes svůj dar vidění nevíš proč ani co se za tím skrývá. Když se ti podaří posbírat z postele uslyšíš to co bylo v tvém snu střelbou. Je to bušení na dveře tvého bytu. Nevíš kdo to je ani co by mohl chtít nebo dokonce jestli to není to cosi z tvého snu ale očividně to s bušením nehodlá vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Taxi služba smer jazero Veselie taxikára ma dráždi. Bráni mi v premýšlaní a kazí myšlienkové pochody, ktoré sú znovu a zas v jednom bezednom zmätku. Zahladím sa do spätného zrkadla, odkial na mňa pomrkáva a okamih ho len sledujem tými cudzími očami. Ktoré sú zas iné... zas nepoznané. Ale jemu to nevadí... môj pohlad. Usmejem sa. "Ano, tak nejak." Odvetím na otázku romantiky a neujde mi jeho zarazenie vo veselej komunikácií. Nedvihnem jedno z obočí a on nečaká a pokračuje. Počas jeho ďalších slov znovu "hypnotizujem" pohladom jeho odraz v zrkadle. Živé mäso... šlo si hrát na cudzí piesok... chcelo viac. Chcelo poznanie. Prišla smrť. "Hm... ano. A práve s ním sa mám stretnúť u jazera. Veď viete, jak..." Usmejem sa znovu tak nežne, ako to dievča, ktoré tu ešte pred troma dňami bolo a takto to dokázalo... než sa rozplynulo v zatratení. "Vo svete je mnoho náhod. Niektoré sú nepatrné... iné zas zásadné." Prenesiem ešte stále s tým úsmevom a pozriem z okna. Ktoré sú mihotavé ako hladina rieky. Jedna vlna a menia sa existencie... Znovu švihnem pohladom k šoférovi. Závisieť to na mne... asi by skončil v popole. Hlasy... tolko hlasov... tolko rečí... prelínajú sa mi v mysli, ako závoj červov, čo sa mi zavrtavajú do mozgu. Odhrniem si prameň vlasov z čela. "Je tu krásne." Začnem s odpoveďou k sérií jeho otázok a znovu sa usmejem. Maska až do hlbokej podstaty... "Všetko je tu tak... iné, ako mi bolo doteraz známe. Ludia sú... srdečnejší." Úsmev samej nevinnosti predošlej duše. "Je to poznať, že je to turistické miesto. Majú tu pochopenie s cudzincami, čo ešte nemajú zaužité tuzemské zvyky. Teda... zatial, čo ja som mala možnosť poznať. Ale je to tu malebné. Tolko rozmanitosti..." Zhodím si z hlavy kapucu a opriem sa lakťom o operadlo predného sedadla. "A čo vy? Ako dlho tu už žijete?" Nadhodím už plne komunikačným tónom, ako keby to bola jedna z mojich predností. |
| |
| soukromá zpráva od Einar Sigvard pro S lehce nakloněnou hlavou sleduji místo, kde jsou ty dvě holubičky, které se právě oddávají svodům lásky. Tedy ne že by mě bavilo koukat se na dva souložící lidi, ale jsou jediná dostupná a čerstvá potrava v okolí. Oba lidé, oba šťastní, oba sami. Cítím, jak mi něco našeptává, abych zaútočil, ukončil jejich nanicovaté životy, nakrmil se. Chystám se vyrazit, ale něco... něco mne zarazí. Ta žena, její aura. Magie? Ovládá jí, nebo je očarovaná? Ví o tom, či nikoliv? Aaaa, ten nelidský řev, rdásající mé citlivé slechy. Jde to zdaleka, ale já to slyším čistě a jasně. Ale, mohl bych toho využít. Jako svou ochranu. Ano, nikdo je neuslyší. Mohou si křičet jak chtějí. Ne, nesmím je zabít. Já přece nezabíjím. Samozřejmě, že ne. Nezabijeme je. Ušetříme. Vypijeme. Po určitou mez. Ano, po určitou mez. Nejdřív ženu. Muže omrač, nech si ho na později. Nikdo jim neuvěří, co se stalo. Jsou bezmocní. Běž, nemeškej. Tu ženu. Pak muže. Nezabij. Nakrm se. Vyrazím. Potichu, obratně. Neviděn a hladový. Krutý, ale přesto milostivý. Chytnu ženu za rameno. Odtrhnu ji od muže, kterému vrazím silnou pěstí. Žena se zmítá, křičí. Já se směju, kontroluji, jestli je muž mimo. Ano je. Je. Napí se. Ochutnej její chuť. Mám žízeň. Velkou. Obrovskou. Pí. Nemeškej. Muž je mimo, otočím se k ženě. Udělám klasické drákulovské gesto a zahryznu se jí do krku. Jedním prstem kontroluji její tep. Nesmím to přehnat. Pí, pí. Nepřestávej. Víc. Ne. Už ne. Nesmí zemřít. Máš ještě toho muže. Neposlouchej ho. Pí dál. Vypij ji. Ne. Nenech se jím svést. Nejsi takový. Pí dál. Pí. Odtrhnu se od ní právě včas. Puls slábnul, dýchání se skoro vytratilo. Uložím ji na zem, podívám se na muže. Hlad. Žízeň. Jdi. Pij. Vypij ho. Ne. Pomalu. Rychle. Honem. Nesmí se probudit. PIJ. Neslyšně se přesunu k muži. Zvednu ho jednou rukou a položím na kapotu auta. Trochu mu nakloním hlavu a opět klasické gesto. Cítím jak mé tesáky projíždí jeho kůži, jak narušují maso, tepny. Cítím jeho sladkou krev jak mne šimrá na jazyku. Jak klouže do žaludku a odtamtud se rozlévá do zbytku těla. Cítím jak mě naplňuje síla. "Ááách," vydechnu, když se odtrhnu od mužovo krku. Zkontroluji jestli žije. Žije. Škoda. Ne. Ano. Možná. Zvednu jak muže, tak i ženu a oba po jednom posadím do auta, které zavřu. Pak otřu svá ústa do jejich oblečení podívám se na vstávající měsíc a slastně rozpažím. "Má milovaná paní, tvůj milenec si je vzít, co mu právem náleží," řeknu potichu a zamířím si to do centra města. |
| |
 | soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Otevřu pomalu oči. Zvednu ruku, která mi leží podél těla, a promnu si vnitřní koutek oka. V hlavě se mi přehrávají poslední momenty snu. Zamrkám, protáhnu se a pomalu se posadím na posteli. Hlasy v mé hlavě už mi opět na myšlenky tlačí. Zvyk i nezvyk zároveň. Je to tu zvláštní místo. Vždy je něco staré ale i nové. Cítím kolem sebe i něco tajemného v pozadí. Upoutává to mou pozornost a touhu po odhalení čím dál tím více. Sice jsem tu původně nechtěla strávit delší dobu, než bude nutné, ale zřejmě se zdržím. Ach ta má zvědavost. Pohled mi zabloudí na hodiny. Tik a tak dupe po tvých snech. Tik a tak se skrývá za závojem. Ručičky vzpíná po dětech svých. Dvanáct jich je a někdy i víc. Dětičky se ale rozprchly a temnotu tu nechaly. Zvednu se z postele, ze stolku vezmu sponku. Hbitě prsty protočím vlasy zespodu nahoru a sponkou je secvaknu do jakého si rozčepýřeného účesu. Rozhlédnu se po pokoji. Místnost není příliš velká, ale mám tu postel, stůl, židli, skříň s oblečením a pak je vedle druhá menší místnost s kuchyní. Maličká chodbička pak skrývá dveře do koupelny a vchodové. Vrátím pohled na podlahu, u postele je příjemný kobereček. Židle u stolu nese oblečení, které jsem si ráno svlékla. Natáhnu na sebe černé kalhoty a tričko s úzkými ramínky. Ze země zvednu korzet, když si ho zapínám, tak mou pozornost upoutá další a další bušení na dveře. Kdo by to mohl být? Musíš se jít podívat. Kdo ví, kdo tam je. Opatrně. Pssst. Nedočkavý představy ruší, Na mou mysl neustále buší. Dveře už nepříjemně řvou, Trojhlavá saň v kopiích dvou. Sáhnu po noži na stole a přejdu pár kroky ke dveřím. Snažím se být naprosto potichu a těsně u dveří se zaposlouchám do zvuků linoucích se z venku. Odhaduji si, kdo tam asi je. Ruku zatím přiložím opatrně na dveře. Odhodlám se i k hlasité otázce na dotyčného. „Kdo jste, bouchálku?“ |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Jakmile nasadíš svou komunikativní vlnu taxikář pookřeje a dál se culí. Přecijen při jeho práci je rád že narazí na někoho střízlivého natož komunikativního. Cvrnkne do svojí hula-hula panenky a dál se ti věnuje jak odpovídáš. "Jistě že vím paninko akorát mi to příjde trošku neobvyklý na turistiku protože sem většina lidí jezdí kvůli moři ale na druhou stranu je pravda že u moře je pořád dost lidí a tak by tam člověk neměl moc klidu na nějaký to techtle-mechtle že jo hehehe." Rochechtá se pokud zachytíš jeho pokus o vtip a jak pokračuješ zarazí se protože asi zachytil tvojí pointu. Úsměv mu zůstane ale už ne tak široký. "Asi vím kam tím míříte paninko, ne každý je zvyklý že jsme tu přirozeně přívětivější a otevřenější a ne každému je to po chuti. A jo je tu krásně když se chytíte dobrý živnosti je tu ještě krásnějš." Na moment z tebe sjede pohledem a plně se věnuje řízení. Už ani nemá tendenci po tobě pokukovat. Rozpovídá se až s tvojím další proslovem. "Mno já se tu narodil, vyrůstal a jsem tu pořád, mám to tu rád což moc lidí nemůže říct o svojí zemi. Ale já jsem tu spokojený a jo máte pravdu, i člověk jako já co tu žije od malička pořád objevuje nový krásy místního prostředí." Aniž bys to čekala zastaví a otočí se na tebe. "Jsme tu paninko, dělá to dvacet-šest babek a samozřejmě doufám že si to náležitě užijete." S tím se na tebe usměje. Zastavil ti na severovýchodním cípu mezi hlavním jezerem a malým jezírkem vedle ale někde v těch místech by měl být i člun což by ti mělo vyhovovat. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Einar Sigvard Vše probíhá přesně podle tvých představ, přesně jak sis naplánoval až na jeden maličký detail který tě v tu chvíli zklame. Jakmile odtrhneš ženu a udeříš muže muž se zapotácí a poskládá. Upíří síla je i přes všechno nad člověka ale ty tvoje by se měla nahradit vynalézavostí. Dal jsi dostatečně silnou ránu aby muže na moment omráčila a zatímco jsi pil tě nerušil ale jakmile se i přes značné množství alkoholu posbírá pokusí se vytáhnout zpoza opasku pistoli. Než by to však díky svému stavu stihl už jsi na něm přisátý a on s tím nic nenadělá. Oba dva leží na zemi jako pytle brambor bez síly a bez pohybu, udržel jsi se a nezabil je což ti taky přilepší ale i přesto něco není v pořádku. Krev ve tvém nitru začne vřít a vzpouzet se a než se naděješ skoro všechno co jsi vypil vyzvracíš. Možná to bylo tím množstvím alkoholu, možná to bylo tím poskvrněním magií ale pokud magií tak jak je to možné. Opřený o auto vyprazdňuješ proti své vůli své útroby. Jakmile je dokonáno zjišťuješ že vyzvracená krev nemá tak sytě rudou barvu jak bys očekával ale že obsahuje brčálově zelené hrudky. Ať už to bylo cokoliv je to za tebou a ty i přes svou chybu jsi alespoň trochu ukojil svůj hlad. Kdo ví co ti poradí tvé smysly či racionální iracionalita malkava ale je jisté že už je to za tebou a ty jsi ponaučen... snad. *** Když se po nějaké chvíli posbíráš a pokusíš se odejít zaslechneš další rány ale tentokrát to není hlasitá hudba. Kdo ví jestli tě to zastaví nebo ne ale zní to jako by tu měl někdo snad slona. Ani to by tě pravděpodobně nepřekvapilo. Ať už vyrazíš pryč či ne u tvého úkrytu za hlasitého šustění a praskání se cosi vynoří. Nad hlavou ti proletí auto onoho páru který se ti sem sám naservíroval a za hlasitého kraválu tříštícího se skla a skládající se oceli a plechu zaletí do protějšího stromového porostu kde z něj příliš nezbyde stějně jako ze stromů které poláme a nakonec se o ně zastaví, ty když se ohlédneš můžeš to cosi shlédnou. Vypadá to jako zohyzděný člověk s jakousi maskou na obličeji ale co by tě mohlo na jeho masivním těle zaujmout nejvíc je hákový kříž vypálený do levého prsa tedy kromě toho že jen na výšku měří takhle shrbený jak stojí skoro čtyři mětry natož na šířku. Očividně ale nepřišel aby si s tebou popovídal. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Samantha Rivers Opatrnosti není nikdy dost, to tě naučil neživot a prokletí Malkava ale kdo ví jestli někdy není snad až přehnaná ale to je téma na jinou situaci. Jakmile se ozveš se svou otázkou bušení utichne. "Já..." Ozve se za dveřmi. "Víte já, promiňte že Vás takhle přepadám ale... víte viděl jsem vás asi před týdnem v klubu pokud jste to vy... nemohl jsem odolat a poptat se po Vás... nakonec mi někdo dal tuhle adresu, sám se divím jak jsem k ní došel protože většina mi řekla že Vás ani neznají a chvíli mi snad i připadalo že nejste skutečná ale... jen doufám že jste to Vy... nemohl jsem si pomoct a musel jsem hledat... nejsem žádný úchyl nebo něco podobného jen... prostě jste mi přišla strašně krásná a já si nemohl pomoct a musel jsem Vás alespoň znovu vidět když ne Vás někam pozvat..." Pokud tě tenhle srdceryvný projev nebo příjemný a upřímně znějící hlas přiměje otevřít ve dveřích spatříš chlapíka, který jak se zdá je jen obyčejný člověk který se prostě jen zakoukal. Kdo ví co ho k tobě vlastně vedlo a kdo ví jestli ti to má polichotit každopádně je tu, stojí a čeká na tvůj verdikt. Podivným způsobem ti jeho zájem vlastně i lichotí i když to možná neulevuje tvojí paranoie... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Cesta na Fox Hill Rd. Yolandi Cesta v taxíku prebieha vo veselom duchu. Teda len podla šoféra, ktorý si pobrukuje do rytmu pesničky, ktorá hrá v rádiu a je už podla prvých tónoch počuť, že to bude zjavne od akejsi karibskej skupiny, čo holduje rumu. Šofér občas po očku mrkne do spätného zrkadla, ale nič okrem pár slov spolu s hlasmi z rádia, z neho nič nevychádza. Fičí preplnenými ulicami, což mu zjavne pridáva ešte na väčšej veselosti. Keď sa dotkneš Zeffovej ruky, pritulí sa k tebe. Ale cítiš aký je napätý... ako jeho každý sval je ako struna. Pri tichej otázke na teba očkom pozrie a povzdychne. "Nič, nič, Yolinko. Len mám zlý pocit. Toto miesto ovplýva... podivne. Šepne ti späť a pohladí ťa po tvári. Ale než by si sa stihla spamätať, vojdete do bloku, ktorý sa zdá byť od zvyšku ostrova kludnejší. Ako keby sa tak trochu líšil. Ocitáte ste sa v obývanej časti akejsi ulice zväčša zarastenej zeleňou a vidíš, že tu nieje práve velký pohyb ludí. Je ti jasné, že ste preč z centra a tým pádom je tu väčší klud. Ale je fakt, že noc ešte nezačala a z dialky je možno počuť skoro ako ruch nekonečnej zábavy. I keď nie tolko, ako keby ste boli niekde v strede víru. Zastavíte pri jednom z domov, ktorý vyzerá jednoducho v "tónoch" ostrova. Ak sa rozhliadneš, tak uvidíš, že na tejto lokalite nieje nič moc zaujímavé. Ano, je vidieť, že to nieje klasický štýl getha, ale taktiež to tu nepreteká luxusom. Zjavne Zeff vybavil provizórne ubytovanie, aby vás to hlavne moc nestálo. "Tak sme tu vážení, robí to pade." Zahlási šofér, ktorý sa na teba zahladí so širokým bezzubým úsmevom. Nepokoj, ktorým vyžaruješ si nevšíma a jeho červený nos ti napovie, že jeho veselie bude asi oprávnené. Je možné, že než vás vyzdvihol na letisku, tak si niečoho uhol. Zeff to nekomentuje a strčí mu do ruky peniaze s akýmsi pár centovým sprepitným a vystúpi. Než sa k tomu však dostaneš ty, šofér prehovorí. "Tak čo, slečinko.. prišli ste si užívať s milencom medové týždne?" Natiahne a zachechtá sa, pričom vidíš, ako sa mu lesknú oči. "Viete, tiež bych si doprial také milostné splanutie od ženskej ako vy." Chrochtne a bezzubý úsmev sa mu ešte viac roztiahne. "Ale ták nebem vás zdržovať od romantiky." Znovu hýkne a keď vystúpiš, tak ti zamáva a počká, než Zeff vytiahne batožinu. Ovanie ťa svieži vánok a cítiš, že more odtialto nieje ďaleko. A aj vzduch je tu akýsi studenší... ale možno to je len klimatická náhodička. Taxi medzičasom skrípajúc odíde a zostanete so Zeffom sami. Na ulici ani nohy a to si si možno hovorila, aké to tu je zaludnené. "Poď maličká, potrebuješ si odpočinúť." Počuješ Zeffa a zamierite k jednému z domčekov. Odomkne a vstúpite dnu. Je to jednoducho zariadený príbytok v karibskom štýle s malou terasou, jednou väčšou izbou spojenou s kuchynkou. Samozrejme že nechýba ani sociál a kúpelňa so sprchovým kútom. Je to síce malé, ale celkom útulné. Až na to, že je tu príliž cítiť osviežovač vzduchu, ktorý má zamaskovať mačací pach, čo je po chvílke čuchania cítiť. Zjavne ten kto tu býval pred vami mal v oblube mačky aj s ich bobkami, ktoré si zamiloval do miery, že sa neunuval vetrať a čistiť záchod. Aneb vitajte doma. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Alex Ponuka Vidíš na nej, že tvoja odpoveď ju viac než potešila. "Hmm, myslím, že by sme s tým mohli niečo urobiť." Usmeje sa na teba a vidíš, že jej zaiskrí v očiach. "Je tu jedna... vec. A pokial teda vravíte, že nieste na klasickú výpomoc." Natočí sa prameň vlasov na prst a zakýve sa v bokoch. "Je to ... povedzme dosť citlivá vec." Na tvári sa jej natiahne výmluvný úsmev a mrkne po svojej doterajšej spoločnosti, ktorá sa stále chechtá vzadu v kuchyni bez toho, aby vôbec registrovala Betsino vykecávanie s tebou. Oprie sa lakťami o pult a chvílu ťa len tak skúma pohladom, ako keby z teba chcela vyčítať všetky tvoje tajomstvá, pocity... myšlienky. "Povedzme, že je to delikátna práca a nie každý by mal na to žalúdok. Hlavne je to viac menej trošku nezákonné." Z normálnej hlasitosti reči prešla do šeptu a teraz si viac dáva pozor, či chlapci v kuchyni počúvajú alebo nie. Vytiahne papier a na ten načmára adresu: Victor Brumm Springfield Rd. 13 "Je to môj manžel. Bývalý. Teda... eh, skoro. Ide o to, že potrebujem sa ho zbaviť. Rozumiete? Nadobro." Prenesie stále šepkajúc a zahladí sa ti do očí. "Pokial to zariadite, Alexi... mohol by byť váš nájom viac menej splatený." Koketne sa na teba usmeje a čaká, čo jej odpovieš. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Jazero Killarney "Ano, je to tam preludnené plné pozornosti." Pritakám k jeho pokusu o vtip a ústa skrivím do krivého úškrnu. Vezmem vyvenčiť osmičku na pláž. Bude zábava. Pokračuje a ja si mimovolne prehrabnem vlasy. "Myslím, že viem prečo je to tak. Nie sú na to zvyknutí. V iných kútoch sveta dobrosrdečnosť nenájdete len tak. Takže možno preto im to je... nepríjemné, alebo bych povedala, zvláštne." Pokrčím ramenami, tváriac sa zúčastnene v rozhovore, ktorý tu s ním vediem. Ako keby to bola bežná vec, jak len z niekoho vysať život, či mu len privodiť zákernú chorobu. Romantika. "V to dúfam.. veď čo by to bolo, keby nebolo čo skúmať, či objavovať?" Nadhodím k objavovaní a zaiskrí mi v očiach. Zrazu zastaví a ja vykuknem z okna. Jazero Killarney. Naša krásna hlboká mláka prekvapení. Keď si vypýta peniaze za cestu, len zafučím. Zdierači. Nemám rada lidi. "Ano, určite užijem." Usmejem sa znovu s tým úsmevom nevinnosti sladkého dievčatka a zahrabnem do vrecka mikiny, odkial vyhrabem drobné ale aj nejaké bankovky. "Sorry, mám len drobáky.." Nahodím omluvný výraz a podám mu hromádku do rúk. Ano, je tam tá suma... plus niečo naviac...ale hold bude mať v tom bordel. A ja nemám čas ani náladu skúšať s ním zamávať, abych nemusela platiť. A toto je aj tak len drobný flus, ktorým si môže kúpiť koblihy a pivo. "Vďaka, majte sa." Vycerím zuby v širokom úsmeve a vystúpim. Jak zabuchnem dvere a otočím sa mu chrbtom. Úsmev je preč. Ako keby tam ani nebol.. A vyberiem sa mrknúť, či je tam čln, abych sa dostala k maličkým sladkým delobuchom, čo by bolo ako malé nežné prekvapenie. Pokial sa tam niekto nachádza a mal by nejaké námietky o tom, abych si vzala ten črep do prechodného vlastníctva, či by si ma ani nestihol všimnúť, prinútim ho sa "posrať strachom" (S2). Ak tam je čln, tak jednoducho naskočím, naštartujem motor. Predsalen naše hry boli i o tom, jak sa kurva dostať "domov" a vyberiem sa na ostrov a pak rovno do laborek. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Taxikář za tebou ještě zařve poděkování než i se svým typicky žlutým povozem zmizí na silnici. Tvoje cesta k člunu je bezproblémová stejně jako nastoupení do člunu. Od doby co se tu začly dít divné věci moc lidí se k jezeru neodvážilo natož aby tu někdo posedával a jen hlídal člun. Jakmile se ti podaří ho i nastartovat bez problémů dojedeš na ostrov uprostřed. Na břehu už tě očekává Dr. Stein a jeho eskorta. Dr. Stein jak tě spatří dá svým hlídačům pohov. "Agonie, máme problém... číslo osm a číslo dvacet-sedm se dostaly ze svých bání, musíme je najít a dostat zpátky dřív než se stane něco nemyslitelného, Dr. Krietz nás zabije všechny včetně tebe pokud se ukáží někde na veřejnosti. Jsou vycvičeni na hledání jiných ale kdyby náhoda byla proti nám, je s námi konec." Aniž by jsi stihla cokoliv říct začne na tebe chrlit co se tu stalo a jak to vyřešit a je jasné že tím "my" myslel tebe. "Oba dva jsou očipovaní přímo od Dr. Krietze ale musíš je najít než se stihnou objevit někde kde je uvidí neznalí, mohl by z toho být nejen poprask ale i náš konec. Dr. Krietz sám by je byl schopen najít i přivést ale on se o tomhle dozvědět nesmí, nebo by to mohlo následky obdobné jejich objevení na veřejnosti ne-li horší." Skrze svojí masku chrchle a prská, občas mu zaskočí a trvá mu než to rozdýchá ale i přesto mluví dost jasně ale co je důležitější dost naléhavě. Přecijen noc nebude tak klidná jak jsi si myslela. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro |
| |
| soukromá zpráva od Yolandi Vissen pro Cesta Zívnu, taxikář si myslí, jak je vtipný. Položím Zeffovi hlavu na rameno a uvelebím se na něm. Mám ráda vůni jeho kůže a teplo, připadám si s ním v bezpečí a on to ví. Netvářím se příliš přátelsky, když se podívám do zpětného zrcátka a naše oči se střetnou. Zavřu oči a proplétám mé a Zeffovi prsty. Hladím ho palcem po dlani a snažím se ho doteky uklidnit. " Bude to v pořádku, neboj se." Nastavím obličej tak, aby mohl přejet po celé linii a dotknu se mého krku. Na sucho polknu a mručením dám najevo, že mi to je příjemné. Vůbec mi nevadí to, že se mne dotýká. Nejsem zvyklá na luxus i to že se vezu taxíkem je pro mě luxus a mě stačí matrace a něco k jídlu, abych byla spokojená. A v neposlední řadě má Bible, kterou jsem dostala od matky, po otcově smrti. On ví jak mi udělat radost, zajásám, když přejedu poloprázdné ulice pohledem. Potom se vrátím pohledem do zpětného zrcátka a oklepu se při pomyšlení, že by se mě měl ten člověk dotýkat podobně jako to dělá Zeff. Zeff zaplatí, vyskočí z auta a než se vysoukám já, čelím oplzlým kecům toho nechutného dědka. " Jo tomu věřím, že vy byste si nechal líbit, ale holky to asi vidí jinak co?" Utřu ho poznámkou a vypadnu z auta. Debil nadržený. Zavrčím pro sebe. Protáhnu se a nasaji do nosu tu vůní moře. " Vybral si skvěle." Cítím jak se mi ve vlasech usazuje sůl. Trhnu sebou když na mě Zeff promluví, vezmu si od něj nějaké své věci a bok po boku kráčíme k našemu novému domu. Dívám se s otevřenou pusou, jako dítě na vánoční stromeček. " To je paráda," pískám nadšeně a rozhlížím se po domě. " Jen to tu děsně smrdí po kočkách." Kousnu se do rtu a otevřu všechna okna a dveře, aby sem proudil čistý vzduch. " Budeme muset udělat malý nákup. Nebudeme tu žít ve špíně." Zvykla jsem si na Zeffovu pečlivost a na to, že má rád okolo sebe pořádek. " Teď povídej co se děje." Dojdu k němu a obejmu ho okolo pasu, rty přitisknu do středu jeho zad a mé ruce bloudí po bocích. " Byl si tak napjatý." Šeptám mezi doteky rtů. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Asi chvíli vypadám dost zaskočeně, protože tohle je celkem překvapení a to těžko skryji. Ale koho by to trápilo, když mě nikdo nevidí. Rukou odtáhnu řetízek na dveřích a otočím klíčem v zámku. Když klíč rukou pustím, malý přívěšek ve tvaru srdíčka se lehce houpe ze strany na stranu. Pomalu dveře pootevřu. Přimhouřím trošku oči. Sjedu ho nenápadně pohledem od shora až dolů. Možná jsem paranoidní, ale jak má jeden vědět, kdy po mně kdo kde skočí. Pak otevřu dveře víc a pokusím se o pousmání se. Určitě si mě s někým spletl, nebo zkusil špatný byt a teď se otočí a půjde dál hledat. Nemyslím. Ale jo, určitě. Závoje, závoje, sníky. Nebo svačinka. Nebo hračka. Ticho! „Tak... jsem ta, kterou já hledá? A má vaše já nějaké jméno?,“ zeptám se ho, protože mi zatím jméno neřekl. Nakloním se mírně ven, abych se podívala, jestli tam někdo někde není. Kdyby bylo nutné, zapadnu zpátky do bytu. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Samantha Rivers Když vystrčíš hlavu chlapík zcepení a s otevřenou pusou jen chvíli zírá. Jakmile začneš chrlit pohodí hlavou a snaží se vzpamatovat a chvíli se snaží snad jakoby zachytit větu. "Já ? Co... tedy... jo... ano... jste to vy pokud je to na co se ptáte a..." Zarazí se a ty máš možnost se rozhlédnout ale nikde nikoho nevidíš, očividně je tu jen on. "Promiňte vím, že je to nevhodné a že bych asi neměl ale když jsem Vás tam v klubu viděl byla jste nádherná a takhle zblízka jste ještě krásnější. Možná jsem troufalý ale nechtěla by jste se mnou zajít na skleničku ?" Zeptá se s jistým prosebným výrazem a po chvíli si všimne jak se rozhlížíš. "A...a... auto mám zaparkované za rohem, ale... tedy... šla by jste ?" Vykoktá ze sebe. Očividně je z tebe dost u vytržení když i přesto jak vypadá (Ladies-man) tak je nervózní jen tě někam pozvat. Možná to bude jeden ze stalkerů co takhle pronásledujou svoje idoly a možná o tobě ví i déle než týden ale na druhou stranu jeho chování tomu nenapovídá ale i přesto máš pocit že kromě toho že tě chce někam pozvat možná ti bude chtít říct daleko víc a možná i zajímavějšího než blekotání o tom jak jsi "líbezná". |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Nakloním mírně hlavu na stranu. Znovu ho sjedu pohledem. Vlasy mě při tom pohybu polechtají zezadu na krku. Ošklivý není, to ne, ale zrovna můj typ to také není. Ale vyjít si někam ven by mohlo být zajímavější než zůstat tady. Stejně jsem dnes nějaká nesvá. Kdo ví, co z toho bude. Ani nic zvláštního neočekávám a jestli něco zkusí, tak uvidí. Nejsem žádná lovná zvěř na jednu noc. „Když vaše nohy neutečou po sedm set padesát úderů srdce, tak budu stát opět zde,“ usměji se rychle a zavřu dveře, než stihne něco delšího říct. Projdu z chodbičky rovnou do koupelny. Pustím kohoutkem vodu. Naberu ji do dlaní a opláchnu si celý obličej. Vodu zarazím a osuším se měkoučkým ručníkem. Potom vytáhnu taštičku ze skříňky vedle a rozevřu ji, mám tam všelijaké šmínky a další zbytečnosti, kterými si „nasadím“ krásnější obličej. Trošku pudru, stíny, řasenka, lesk na rty. Rukou dělám rychlé a zkušené tahy. Malíř by měl radost. Nepřeháníš to? Ne, je to akorát. Taštičku vrátím do skříňky a sáhnu po malém flakónku na poličce. Dvě rychlá stříknutí na krk. Je to jemná vůně, nijak agresivní. Květinová na podkladu dřeva. Smyslná, barevná, skrytá vášeň. Vlasy mírně přečešu. Oblečení už ale neřeším, stačí, co mám na sobě. V tom se nemusím bát nikam jít. Stejně počet tlukotů narůstá a chvátá kupředu. Vyjdu z koupelny a sehnu se pro boty. Mají trochu podpatek. Alespoň nebudu vypadat tak malá. Natáhnu na sebe také lehký kabátek a zkontroluji, že mám v kapse nožík pro případ sebeobrany. Peníze a můžu vyrazit. Znovu otevřu dveře ven. Pokud tam stále stojí, tak se na něj pousměji a zamknu za sebou. Jsem připravená vyrazit ven. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Ostrůvek prekvapení Preplavím sa na člnku na ostrůvek, kde ma však čaká "uvítanie" chodiacich mrtvol s tou najväčšou v čele. Stein na mňa spustí a ja naň hladím krivím pohladom. V modrých očiach sa mi "rozježí" ohňostroj a s hlavou naklonenou do strany mám teraz chuť mu predviesť niečo, čo ma práve Dr. Krietz naučil. A to nielen ako niekoho umučiť. Stojím tam a koukám naň... telom mi prejde chvenie. Nie preto, že by mi bolo chladno z okolitého, už chladnejšieho vzduchu, ale skôr z akéhosi rozhorčenia... či možného náznaku začínajúcej paniky, čo bude, ak sa to Demitissé dozvie... ak zistí že... nie ... nie osmička... osmička sa venčí... ale... že práve 27-čka pobehuje po vonku s tým, že nikto si na ňu nevzal naťahovacie vodítko a obojek s ostňami. Kurva... Trhnem hlavou do druhej strany a pohybujúc prstami na rukách, mám akési nutkanie tej hromade šrotu ublížiť. Ukázať mu, že bolesť nestratila v jeho prípade žiadny zmysel. Dodať mu pocit bezmosnosti. Aj napriek tomu, že on sám je akýmsi pokusom vo svete hračiek... neprišlo toto vedenie k dostatočnému uspokojeniu mojej momentálnej rozhorčenosti. "Ako si predstavujete... ísť s tým za mnou?!" Syknem zhrublým hlasom a trhnem sebou ako keby v kŕči. "Čo ste... ako sa to kurva stalo, vy neschopné hromady smradlavého masa?! Kurva! Jak sa dostali von? Jak ..." Chytím sa za hlavu, kde mi vykanuli v mysli útržky ... z minulosti... na strach... bolesť... beznádej... "ne... ne...chcem... niesom..ááá!" Zakvílim a nakopnem do kolena jedného z prítomných mrtvolákov. "A nie, nebude to tak, že... že ja budem poletovať po celých Bahamách spratávať škody vašej neschopnosti udržať dve obludy v posraných kaďách." Zlovestne sa zahladím na Steina. "Zistite, kde sú. A potrebujem paiger, elektrické obojky s dialkovým ovládaním... proste čokolvek čo ... znovu sebou šklbem a zahryznem si do ruky, ako kdejaký zmyslu zbavený jedinec a so zamručaním pokračujem "...ich dokáže skrotiť, usmerniť... a... do zásoby ... hromadu výbušnín, ktorú si vezmem potom." Alebo...hneď? Zarazím sa v polke pohybu a chvílu civím do neurčita, ako nepríčetná. Asi... upútať pozornosť... velký badaboom! Experimenty.. hladajú iných... a nemohli byť... niesú ďaleko. Vyvenčiť... "nezabudni vyvenčiť osmičku"... venčíme... len prechádzka... badaboom. A to druhé... malý vetrajúci exot... navyše. Zachechtám sa trochu pisklavým smiechom, teraz už určite nepríčetným a lesknúcimi očami pozriem po svojej " spoločnosti". "Beriem si tie delobuchy hneď. Vy pátrajte a dáte mi vedieť." Zachechtám sa a s tým sa rozbehnem do laboratórií, pre veci, či čokolvek, čo ma napadne chmatnúť sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Pokec Alex Betsi na teba hladí akýmsi zvláštnym pohladom s hlavou naklonenou do strany. "Aha, tak vy nezabijete každého na požiadanie, hej?" Natiahne s nádychom začínajúceho cynizmu. "Ja som nepovedala, že ho máte... zabiť. Vy ste to tam snáď počul?" Vidíš jej na očiach pobavenie. "Si snáď nejaký nájomný vrahounek, keď sa tak vyznáš, kolko sa za takéto prácičky účtuje?" Nadvihne obočie a rengenuje ťa pohladom. "Ale tak pokial na to nemáš koule, tak na to kašli." Vrkne a jej pohlad stvrdne. "Ten sráč je podvodník a zasraný násilník. Než som sa dostala z jeho posranej moci, trvalo to dva roky ponižovania a mlátenia!" Treskne päšťou do baru, čo priláka pozornosť aj jej dvoch kolegov kuchyni. "Héj bambíno, copak? Nervlý zákazník?" Nadhodí jeden z nich s pobaveným hlasom a druhý ho doprevádza s napodobením oslieho hýkania a poskakovaním jak chromá slepica. "Staraj sa o svoje, a neser ma!" Zavrčí späť Betsi, ktorá sa na teba vzápätí znovu obráti. "Chceš dopustiť, aby bolo niekomu ďalšiemu ublížené? Vieš si predstaviť, čo je to tyrania? Podla toho čo mi tu hovoríš, si zabiják. Tak čo snáď máš obavy o výčitky svedomia?" |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Ty jsi taky celkem výbušná nebo nevyrovnaná osůbka viď? pomyslím si sarkasticky a v hlavě si přehrávám několik možností, co udělat. Každopádně se nebudu do ničeho míchat, dokud nebudu mít nějaký úplnější přehled o situaci. Ne, že bych si dělal nějaké výčitky s přelámáním kostí nějakému hajzlovi, ale je dobré být informovaný. |
| |
| soukromá zpráva od Einar Sigvard pro "Paže mé, tenké jako větvičky lísky," zhodnotím své paže, po nezdařeném omráčení muže. I tak mi to ale vyjde. Jenže co osud, či snad Ódin, ten všemocný, nechtěl, krev jsem vyzvrátil. Snad ta magie, nebo přehršle alkoholu, kdo ví? Když je konečně po všem, padne můj pohled na krev. Brčálově zelené hrudky v jinak rudé krvi. Nezdravá, nečistá. Ovšem pocit hladu byl ukojen, jen nevěřím tomu, že na dlouho. Brzy budu muset zase pít. Ale teď konečně do města. Ujdu sotva pár kroků od chvíle, kdy jsem rozpřáhl ruce, když kolem mne prolétne ono auto s polomrtvými, teď již mrtvými, mladými. Ten zbytek rozumu mi radí utéct, ale na něj jsem nikdy nedal. Oproti tomu silná zvědavost velí se otočit. Logika zase křičí, že to není možné a srdce? To si zprvu spokojeně, později překvapeně a nakonec i vystrašeně buší. Rozhodl jsem se proto nakombinovat všechny rady. Dle zbytku rozumu jsem se dal na útěk, dle logiky, která je lehce pokřivená, jsem nevěřil tomu, co vidím, zatímco zvědavost mě nutila na to stále civět. Ovšem srdce mne hnalo co nejdále od toho stvoření. A to jsem také udělal. Začal jsem utíkat, směrem k městu. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Nový domov? Yoli Pri tvojom nadšení i Zeffovi na tvári nabehne jemný úsmev a chvílu ťa len tak pozoruje, ako poletuješ po bytíku a všetko otváraš. Stojí uprostred miestnosti a keď otvoríš dvere na terasu, na okamih sa zahladí von, kedy sa znovu vráti k premýšlavému výrazu, než sa k nemu privinieš odzadu. Položí dlane na tvoje ruky a jemne ťa šteklí prstami. Na tvoju otázku však na okamih prestane a cítiš ako ztuhne... ale to vskutku len na chvílku. Počuješ povzdych, na čo sa otočí k tebe čelom a rukami ťa vezme za bradu. Hladí ti do očí a mlčí. Hodnú chvílu. Vonku však ticho ustalo a je počuť hluk prichádzajúceho auta s hlasno pustenou hudbou a veselie zjavne mladých delikventov, čo si dopriavajú skorú party. Ak by si sa pozrela z terasy, nevidela by si nič, ale hluk by ti napovedal, že zaparkovali niekolko domov od vás a asi tam mienia pokračovať. "To nič nieje... len mám starosť. Toto miesto je zkazené. Je tu... niečo... viem len tolko, že sa tu strácajú ludia. I keď stále mi nieje jasné, či to je len tým premnožením lykanov, ktoré mi nahlásili z centrály.." Povzdychne a položí si bradu na tvoje rameno. "Viem, že si skvelá... vieš na seba dať pozor... ale aj tak... je tu čosi, divného. Už jak sme pristáli, cítim ten zvláštny tlak vo vzduchu. Navyše... je pred ôsmou a tu je tma. Pritom, by tu malo byť svetlo aspoň do jedenástej. Je tu niečo... divného Yoli a ja nechcem aby sa ti niečo stalo." Pohladí ťa po tvári. "Slúb mi, že budeš opatrná, nech by sa stalo čokolvek." Šepne a vonku počuť zvuk rozbíjajúceho sa skla a nadšené výkriky. Ale nieže by to bolo dôležité... "Ale teraz si skús odpočinúť. Ja objednám jedlo.. " Posmeje sa a a vezme si telefon, ale než vytočí dané číslo, čaká, čo mu povieš... a možno nie len to čo si by si rada jedla... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Samantha Rivers Jakmile znovu vysypeš jednu ze svých malkavianských poznámek na moment opět zcepení. Na moment zůstane vyplašeně stát a i jakmile zavřeš dveře chvíli mu trvá než pochopí co jsi vlastně řekla. Chvíli se snaží na to přijít a když mu to dojde ty už vevnitř poletuješ a chystáš se na výlet do města. Jakmile vyběhneš stále stejně nehybně až paralyzovaně stojí na místě a když shlédneš jeho rychlé pozvednutí pohledu zjistíš že celou dobu jen vyčkával a pravděpodobně civěl do země. Vypadá to že se mu opravdu hodně líbíš. Jakmile tě spatří a nasaje tvoji sladkou vůni na jeho tváři se rozlije upřímný úsměv. Nabídne ti ruku a ať už ji příjmeš nebo ne pozve tě do svého auta. Otevře dveře a dovolí ti usadit se jako první jako správný gentelman. Když se usadíš zabouchne, oběhne auto a skočí dovnitř přes zavřené dveře, připraveným klíčkem otočí a auto s vámi lehce zapřede když nastartuje. Za doprovodu praskání kamínků po kterých přejíždí se vydáte po silnici kamsi na sever. "Víte, vím že je to trochu hrrr a doufám že se nezlobíte že jsem Vás tak přepadl ale nemohl jsem jinak nějak... mno vyzařuje z Vás něco co jsem ještě neviděl a nezažil a tak jsem prostě musel. Mimochodem jedeme do klubu Euforia, doufám že namáte proti tomuhle místu nějaké výhrady ?" Prohodí jen tak mimoděk zatímco se naplno věnuje řízení i když chvílemi si neodpustí se na tebe s úsměvem otočit. "Ptám se hlavně proto, protože tam jsem Vás poprvé viděl... poprvé na naposledy tak se raději ptám." Pokračuje a snaží se aby konverzace nestála aby si nepřipadal trapně... trapněji... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Nabítky, poptávky... malý pokec pokračuje Alex "Policajty? Tak to ani nápad. Má ich podplatených, vyšiel by z toho lahko a ešte by ich poslal na mňa, že som sa ho snažila odhaliť, pretože už viem, čo je zač. A tento svet je skorumpovaný, drahý. Nitky s nitkami preplatené a oficiálnou cestou by to bola samovražda. Za chvílu by tu bolo chlpatých jak nasraných a než by sme sa nazdali, viedli by nás všetky za mreže, než by niekto stihol povedať povod. Tamtých tiež." Ukáže ku kuchyni na dvoch zabávajúcich sa svalovcov s kuchynskými nožmi. "A to ani nemajú poňatie o "vnútornom systéme". Zavreli by ich len preto, že boli na zlom mieste v nesprávnom čase. A vieš čo sa deje so zadrženými podozrivými...? Asi nie, čo?" Ublížene na teba hladí, snáď až smutnými očami. "Prišla som takto o brata, ktorý bol len môjmu "drahému" manželíkovi nesympatický a moc sa zaujímal o svojich blízkych. Mučili ho... a potom len tak popravili. Toto miesto je skazené... Nechcem prísť aj o posledných blízkych, čo mi zostala... a sú ako moja rodina..." Šepká a hladí na pohár s vodou, ktorý ti naliala. Na počudovanie cítiš, ako sa ti stiahlo hrdlo. Než by si si to vôbec stihol pripustiť, je ti Betsi tak nejak lúto. Ani to sám nevieš poriadne kontrolovať... ale teraz vyzerá vskutku ako niekto, kto potrebuje pomoc. "Vieš... jak si zmienil, že..." vidíš, ako jej po tvári stečie slza, "..že pokial mám problémy, ktoré vyžadujú netradičné riešenia... tak som myslela..." Zotrie si slzu a s červenými očami sa na teba zahladí. "Myslela som, že by si mi vedel pomôcť." Chvílu na teba hladí a následne uhne pohladom. "Ale... keď tvoja predošlá ponuka o pomoc už neplatí... tak na to kašli. Skúsim si to poriešiť sama." Šepne a na okamih na teba ublížene pozrie, na čo sa otočí a chrbtom sa oprie o pult. Cez ten rachot z kuchyne počuješ svojím jemným sluchom, ako potichu plače. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Jakmile na doktora vychrlíš jak si představuje jít s tím za tebou ohradí se. "Možná jsi si toho ještě nevšimla ale nedosáhli jsme úrovně kdy by jsme byli schopni zapadnout tak se s tím smiř a nebo skončíš jako ostatní." S tím se rozchrchlá skrze masku. Chvíli mu trvá než se posbírá a v trubici co má připojenou k masce se objeví několik malých bublinek jak inhaluje látku která ho jak se zdá drží při síle. "Jak se dostali ven to je dobrá otázka, sami to ještě nevíme, máme za to že jde o sabotáž ale to nikdo z nás neví. Možná se jen zasekl přístroj pro podávání sedativ a tedy se prostě promlátili ven, přecijen osmička není zrovna z těch zakrslých subjektů téměř neschopných pohybu ale jeden z unikátů a během cesty ven musel prasknout nádrž dvacet-sedm protože dvacet-sedmička jak jsem řekl je taky pryč. Stačí to ?" Zeptá se nakonec své teorie sarkasticky. Neskrývá svou nadřazenost vůči tobě, přecijen on už jednou umřel protože stejně jako většina subjektů a členů malé osobní armády je z původní druhé světové války. Jakmile se vyjádříš a nakoneš jednoho z přítomných do nohy s hlasitým lupnutím a následným zaduněním se po chvíli srovná a dál nehybně stojí. Trochu zklámání pro tvůj pokus ale sama by jsi měla nejlépe vědět co jsou zač kromě toho že z nemrtvých jsou i z velké části také mechanizovaní. "Neschopnost udržet subjekty na místě je záměrná z toho důvodu aby je nikdo nechytil když se podobné případy stanou ale však pochopíš sama až je najdeš." Pronese doktor Stein a ve snaze se zasmát se zachrchlá opět pod maskou. Otočí se a mávne rukou na tebe a na eskortu aby jste ho následovali. Malá chatička urpostřed ostrůvku jakmile vstoupíte zafunguje jako výtah a sveze vás dolů. Po cestě všichni mlčí. Jakmile sjedete do podzemního podlaží při rozhlédnutí uvidíš rozmlácenou techniku, vytrhané kusi zdí a mechanizované vojáky jak sbírají zbytky jiných jež "8"čka pravděpodobně dostal do rukou po cestě ven. "Mno prosím, sama vidíš co dokázal jen jeden, druhý má rozměry trošku menší a je spíše ten typ co se rád schovává a ten proklouzl o něco později, teď pravděpodobně bude na nějakém místě kde se krmí jakmile bude sytý měl by odpočívat a trávit a v tom momentě bys ho mohla chytit, dej mu tak dvě tři hodiny, je dost rychlý takže už nejspíše bude u někoho v bytě. Naštěstí ten ví co obnáší odhalení a tedy se jen tak neukáže, u osmičky je to ale jiné. Pochopíš až ho uvidíš." Pomalu projdete komplexem až do míst kde je další výtah. Dr. Stein přiloží dlaň na rekogniční desku a následně vyndá své skleněné oko které taktéž sjede scanner, jakmile je dokonáno rozjedete se ještě hloub do podzemí. Opět ve vší tichosti ale než se otevřou dveře a ty chceš vyjít Stein tě zarazí. "V této části jsi ještě nebyla oprávněně, i sám Krietz tu od vybudování byl jen jednou a to bylo v úplných začátcích, jedná se o sekci s pacifikačním vybavením, skladem pro jeho vlastní vynálezy a v neposlední řadě testovací sekce. Nech si svůj údiv tedy pro sebe a jakmile odejdeme rychle zapomeň." Jakmile skončí otevře mohutné dveře výtahu a ocitnete se v jakémsi obrovském hangáru. Všude kolem se nacházejí báně ve kterých jsou očividně ještě živí lidé ale hybernovaní. Procházejí zde hlídky čítající desítky nacistických vojáků. Podél zdí jsou průsvitné cely v nichž se zmítají testovaní pod nápory mutagenů. A místnost zdobí mezi některými klecemi stojany na nichž je vystavena jakási mechanická stříbrná lebka, maska z nějakého kovu a na posledním jakýsi snad rituální náhrdelník. Vše však musí zůstat bez tvého údivu než projdete do další sekce kde jsou na osvětlených stojanech figuríny se zbrojemi, busty s maskami a brýlemi a také zbraně. Co hrdlo ráčí, teroristé by se tu napakovali. Postupně dojdete až ke stojanu na kterém je výbava kolem které se ochrana z nerozbitného skla otevře. "Toto bude tvůj pomocník, ale jak jsi si všimla nejedná se zrovna o nenápadnou výzbroj. K masce dostaneš tyto inhalátory." Ukáže ti červené baňky se šroubením. "Jakmile budeš inhalovat mutagen budou si myslet že jsi jako oni ovšem nemůžeš to inhalovat déle než hodinu jinak se začne měnit tvá vlastní organická struktura a je možné že dojde k narušení tvé přirozené schopnosti měňavosti a sama by jsi se tak musel skrýt. A zároveň musíš inhalovat alespoň deset minut před střetem se subjektem. Osmička jakmile tě ucítí nebude se bránit u dvacet-sedmičky jak jsem řekl musíš vychytat chvíli kdy bude sytý. Brýle jsou upravené tak že ti budou ukazovat digitální strukturu ostrova a budou tě navádět směrem k nim. Je tu ještě jedna možnost jak je na moment paralyzovat ale je to příliš riskantní a proto si budeš muset vystačit s tím co jsem ti nabídl. Jakmile je zpacifikuješ nasaď jim toto." Luskne na jednoho z vojáků který se vynoří odkudsi z méně osvětlené části a dá ti cosi co vypadá jako obojek a to samé jen o velikosti pásku pro velmi mohutného muže. "Tyhle hi-tech obojky ti zajistí že jakmile jim je nasadíš povedeš je a oni budou muset poslechnout. Zde je dálkové ovládání, jen dvě tlačítka jsou pro tvé použití zbytku se nedotýkej, sebedestrukce obojku a zničení subjektů je stejné jako fakt že nám utekli či dokonce horší. Takže se soustřeď jen na elektrické výboje popřípadě vysovací hroty na vnitřní straně. Regenrují se dost rychle takže je to nezabije ale bolet to bude. A výbušniny... ano..." Odvede tě ještě kousek dál bunkrem. Otočí si vojáka a z batohu mu vyndá několik nepříliš moderně vypadajících podle vzhledu střepinových granátů. "Tohle jak jsi asi pochopila jsou střepinové granáty jen Dr. Krietzem vylepšené s termitovou technologií. Jeden stačí aby odrovnal patrový dům ale jejich výroba je dost nákladná tak si je šetři. A nezapomeň že když tě s tím někdo uvidí pořád jsou tu i takzvaní strážci zákona. I na to si dávej pozor. A teď už jdi mám tu ještě práci." S tím ti podá tři a dál se s tebou nebaví. Vypakuje tě stejnou cestou ven jako nechtěný děcko bez jakýkoliv ochoty to s tebou řešit nebo probírat jelikož podle něho už máš co potřebuješ a víš co potřebuješ a možná i víc než bys měla... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Einar Sigvard Tvé smysly tě dle předpokladů dohnaly k instinktu všem živým i neživým tak blízkému, pud sebezáchovy tě rozpohyboval směrem od onoho kolosu který se za tebou s tříštivými dopady kroků rozběhl. Ani jsi se neohlížel jelikož na to nebyl čas ale když jsi se po nějaké chvíli běhu zastavil zjistil jsi že již dusot těžkých kroků neslyšíš. Kdyby jsi byl tolik pošetilý aby jsi se vrátil uvidíš onen kolos jak ze země posbírá těla dvou mladých lidí a odnese si je kamsi mezi stromy kde se ztratí. Ale kdo ví jestli v tobě převládne sebezáchova a nebo zvědavost ale jsi malkav takže je to dost sporné jestli se rozhodneš z povzdálí sledovat bytost a nebo se vydáš bez zájmu vstříc ruchu města a hlavně kam se ve městě vydáš. Jestli nějaký klub či plážová párty a nebo jestli se prostě nachomítneš na nějaké méně frekventované místo už je zcela na tobě... |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Určitě by to nebylo poprvé, co by někdo po mě něco chtěl a vymáhal si to vzbuzováním lítosti. A já si chci být 100% jistý. "Dejme tomu že ti věřím. Jaký je podle tebe ideální konkrétní řešení?" pootočím halvu směrem k východu a pak se zadívám dveřmi do kuchyně. Pokud má dost peněz na to, aby podplácel policajty, při troše štěstí bych si tam mimo jiné mohl i přilepšit pro budování své pozice a případné základny tady. Jestli ta holka nekecá, nebylo by třeba mít výčitky. Jestli... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Když je byt zamčený, dojdeme k jeho autu. Jeho ruku sice nepřijmu, ale pousměji se. Jeho auto venku přejedu pohledem. Na chudého člověka rozhodně nevypadá. Usadím se na místo, když mi otevře dveře. Urovnám si kabátek, nechám ho zabouchnout dveře. Sleduji, jak obejde vůz a nasedne. Když nastartuje, nemůžu říct, že by zvuk motoru byl nepříjemný. Potom se rozjedeme. Jeho slova se snažím vnímat. Ulice a lidé kolem nás ubíhají. Na jedné autobusové zastávce poskakují nějací puberťáci, opodál je třeba přibrzdit trošku před přecházejícím člověkem. A pak míříme dál a dál. „Ano, proč říkat ne. Bývám na různých místech. Vaše ústa mi stále ale neřekla jméno vaše,“ usměji se na něho. V hlavě si přehrávám trasu k onomu podniku. Zároveň však přemýšlím o celé situaci. Hlasy ke mně mluví, ale tentokrát se soustředím na své myšlenky. Tváří se galantně, nejistě, ale má takovéhle auto, dojel si pro mě a nečekal, až se zase někde objevím. Je to divné. Ať už si ten člověk hraje na cokoliv, rozhodně tohle není jeho pravá tvář. A já rozhodně nemíním přestat být ostražitá. Vyčkávám na jeho odpověď a přitom sleduji cestu před námi. Občas mrknu do bočního zrcátka nebo na něho. Sleduji i styl jeho řízení. Umí toho hodně o člověku vypovědět. |
| |
| soukromá zpráva od Einar Sigvard pro Divné to stvoření, draplo auto, zmizelo. Chvilku mne to zajímalo, pak ale přestalo a jen rameny jsem pokrčil. Město, krmivo mne čekalo. "Kam, nohy mé, mne dovedete?" zanotuji si zvesela a skoro si až povyskočím, jakoby se před chvilkou nic nestalo. Kráčím si jako Johnny Walker, jen ta hůlka chybí. Můj mozek pracuje na plné obrátky, jeden s druhým se přou, kam půjdu. Já jim do toho nekecám, jen sleduji hvězdy a nechávám své nohy, aby se rozhodli sami. Když se konečně rozhlédnu, kde to vlastně jsem, zjistím, že jsem skončil na místě, které bych nečekal. Hudba duní tak nahlas, že neslyším ani vlastní myšlenky, lidí je zde tolik, že sotva rozeznám jednu auru od druhé a hlavně, je tu spoustu opuštěných. O bohové, děkuji za úrodu, jenž jste mi nadělili. Procházím se mez lidmi, potulený úsměv na rtech, hledám svůj cíl. Zkoumám aury, snad najdu dívku, která by byla sama, na kterou by stačil můj šarm. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Otvorená kniha...? Alex Keď znovu prehovoríš, natočí hlavu smerom k tebe, ale pohlad naďalej zabára do pultu. Chvílu trvá než ti odpovie a tvoje zmysli, čo na ňu upieraš ti dávajú jasný obrázok. Potiahne nosom a otočí sa k tebe priamo. "V podstate máš pravdu. Na ostrovoch má velký vplyv, ktorý si vybudoval rôznymi nie práve legalnymi spôsobmi. Uzatvára kontrakty so zahraničnou mafiou, čo je zodpovedná za mnohé zmiznutia a pohyb v predajoch zbraní... dokonca obchody s bielym mäsom." Na otázku o spôsobe pokrčí ramenami. "No.. tu asi bude skutočne účinný asi len jeden spôsob. Pretože ak by do toho mal byť zapletený zákon... vyjde bez újmy a príde si po mňa. Pretože som bola v jeho v podstate úzkom okruhu. Viem čo robí a on vie, že som proti tomu, že s tým nesúhlasím... A je si istý, že násilím mi zavrie hubu. Pretože mŕtvy už nikdy neprehovoria... no nie?" Sklopí pohlad zas niekam mimo a na okamih sa odmlčí. "Je tak si istý sám sebou... že mu nikto nemôže ublížiť... že na každého má svoje lanko, ktorým ho môže ovládať. A preto som vlastne ešte nažive. Vie, že ja by som nikdy nebola schopná ho zabiť. Sám vraví, že som príliž mäkká a hlúpa, abych niečo také dokázala... a je si istý aj v tom... že nikto mi ani nepomôže... pretože každého má pod palcom." Ťažko vzdychne a zotrie si slzy z tváre. "Verí tomu, že som len špina pod nechtom, ktorá môže ďalej oxidovať vo svete špiny a vzrátenosti." Zloží si hlavu do dlaní a z kuchyne sa vyrútia dvaja kuchári, s nie práve prívetivým výrazom. "Čo sa tu kurva deje?" Zavrčí jeden. "B? Čo je, čo fňukáš? Sere ťa tu tento tajtrlík?" Hrozivo sa vztýči druhý a ty z nich cítiš hrozbu. Ale i napriek tomu je ti jasné, že je to ochranárska hrozba. "Nie... doprdele nie... O nič nejde. Bežte sa hrať s pánvičkami, chlapci." Odoženie ich Betsi s núteným úsmevom. "Bežte! Nič sa nedeje, len sa rozprávame a mňa chytila sentimentalita. Je to v poriadku." Naženie ich späť odkial prišli a zakopne lietajúce dvere na kuchyni, ktoré boli doteraz otvorené. "Nemôžem riskovať ďalej... nemôžem riskovať ich životy. Snažia sa ma chrániť... ale nemajú tušenie, čím sa tu potýkame... a ja si ich cením natolko, že im to nesmiem povedať... vybrali by sa na istú smrť. To že vyzerajú ako kulturisti neznamená, že sa niekedy stretli s viac než barovou bitkou." Oklepe sa a tebe je jasné, že toto nehovorí len tak. Zahladí sa ti do očí a ty v tej ich vidíš strach... obavu o svoju ale hlavne o existenciu svojej "rodiny". Počuješ jej zrýchlenú cirkuláciu krvi v žilách a z toho ťa napočudovanie mrazí. Nič nenasvečuje tomu, že to čo hovorí nieje pravda... takže musíš si položiť jednu otázku... vraví pravdu, alebo je tak skvelá herečka? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro "Jo, to máš pravdu. Ale šéf se rozhodl, že to určité riziko podstoupí. Víš toho na něj dost, a on nebude riskovat, že to vyklopíš komukoliv na potkání. Jako jsi to teď ostatně udělala" sáhnu za pásek pod bundu a vytáhnuvší pistoli položím na pult před sebou a stále na ni držím ruku. "Někdo se jeho okruhem zájmů a prostředky se přece nedá potopit nějakou nickou z cukrárny. Takže teď se seber a půjdeš se mnou za ním, ať si sám rozhodne co s tebou. A jestli je ti život těch dvou bambulů milej, tak buď zticha, nebo to odnesete všichni tři" řeknu vše tlumeně klidným hlasem a pistolí na stole mířím jejím směrem. Po tomto všem však bedlivě sleduji její reakci, ze které si hodlám udělat finální úsudek. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Kolko ti zaplatil, aby si sem prišiel testovať... moju lojaalitu?" Zašepká a sleduje ťa vystrašeným ublíženým pohladom. "Zjavne sisi sem prišiel pre mastné prachy, čo? Nováčik blažený za ziskom, chopiaci sa príležitosti." Pokýve hlavou. "Mohla som to tušiť... prečo by mi niekto chcel vôbec pomôcť, abych sa dostala z mizérie jeho vplyvu..? Nejakej zasranej nicke z baru, však? Prečo vôbec dúfať v nejaký zvrat, ktorý by konečne mohol byť dobrý aj pre mňa.. Dúfam, že si na seba patrične hrdý." Odfrkne s bolesťou v hlase a vyjde zpoza pultu. Vztýči hlavu a zahladí sa ti do očí. "Prečo to preťahovať." |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Pokud ovšem ne, jen si urovnám bundu a klidně vyjdu dveřmi ven. Chm. Pro lepší orientaci bych se měl trochu vybavit. Mapou. Rozhlédnu se po ulici, hledaje nějaký stánek nebo pozdně otevřené knihkupectví či nonstop samoobsluhu, kde bych takovou mapu mohl pořídit. Pokud se mi zadaří, jako běžný turista si koupím podrobnější mapu a několik pohledů, zaplatím a vyjdu opět ven. Vybavovat se mi moc nechce. Zajdu někam za roh a když mě nikdo nebude sledovat, hodím pohledy někde do koše, vytáhnu papírek a podívám se, kde je cíl mé cesty. Odhadnu čas do svítání a vydám se tím směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Samantha Rivers Jak sleduješ jeho řízení i styl je vidět že i přesto jaké má auto rozhodně nejezdí jako klasické "hovado" které se dají v těchhle autech potkat, ba co víc vypadá to že se vážně snaží především na konverzaci protože je při řízení trochu roztěkaný. Ale i přesto to nevypadá na někoho kdo měl řidičský průkaz krátce spíš je to jako skoro jako když si člověk odvykne. Trochu víc tě to znejišťuje vzhledem k tomu že už tak jsi měla jistá podezření. Kdo ví co může znamenat tohle ale prostá skutečnost že by to opravdu byl JEN roztěkaný nápadník je poslední možnost kterou ti tvoje iracionální mysl předkládá. "Já... promiňte já... jsem Nathan a Vy ? Vím už všechno to bylo dost... trapné... nějak jsem zapomněl jak se v přítomnosti ženy chovat a tak jsem i pozapomněl na holý fakt ohledně slušnosti jako se představit. Doufám že jsem Vás tím nijak neurazil." S tím se snaží dál věnovat řízení i když občas neodolá i přes vnitřní trapný pocit se otočit a podívat na tebe. Ať už odpovíš jakkoliv během následujících 10ti minut se ocitáte na místě. Před hotelem Breezees jehož je klub Euforia součástí. Už zvenku je slyšet řádný ruch nočního života. Hlasitá taneční hudba duní a proniká ven. Mladý muž vystoupí z auta obejde ho, otevře ti dveře a nabídne ti ruku pokud ji příjmeš. A s tím snad s tvým doprovodem již obcházíte hotel aby jste se dostali do otevřeného klubového prostoru kde je již spoustu lidí ať už pijí, tančí nebo se snaží komunikovat přes hlasitou hudbu... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Einar Sigvard Aniž by sis uvědomoval díky nepořádku v hlavě čas nebo trasu projdeš celou East street až do odbočky která tě zavede ke klubu DJ Turbulence. Kdo ví jestli je to pojmenované podle osoby která to vlastní nebo jestli to má jiný výraz ale jakmile vstoupíš zjistíš že narozdíl od ostatních klasických klubů tady hraje poměrně drsný trance. Kolem shlédneš klasický obrázek toho jak v tuhle dobu vypadají všechny kluby na Nassau, hudba burácí mladí i starší hopsají do rytmu hudby, popíjejí, veselí se a baví se. Zkoumání aury je v tuhle chvíli poměrně marné jelikož díky množství lidí se zde sám ztrácíš a vše se míchá jediné co tě trkne do očí je několik agresivních jedinců u baru. Pravděpodobně vyhazovači a co čekat ti mají špatnou náladu pořád. Tvoje smysly na okamžik zbystří když se ti kdesi v pozadí klubu mihne upíří aura ale jak rychle se objevila tak rychle i zmizela a kdo ví jestli si s tebou opět jen nepohrává iracionalita nebo paranoia a nebo tví kolegové ale každopádně osamělých je tu spousta přesně jak jsi čekal. Dokonce na baru sedí několik dívek které spíše než s chlapci tu jsou prostě že tu jsou, snad i na lovu nějakých údů, kdo ví. Parket je zhruba přiměřeně promíchaný muži a ženami a vyjma shlédnutí onoho snad upíra se vše zdá být nakloněno tvému lovu. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Občas se na něho během jízdy kouknu, jindy zase vyhlížím z okénka na domy a obchůdky, které míjíme. Ponechávám si neutrální výraz. Má já se zatím uvnitř mě dohadují, co je vlastně zač. „Vaše mysl vypátrala místo přebývání mého já, ale jméno neznáte?,“ podivím se. „Samantha, Sam.“ Pousměji se. Na jeho jméno bych se sama za chvilku znovu zeptala. Sám ti ho naštěstí řekl. Každý si může jméno klidně i vymyslet. Ale dejme tomu, že třeba mluví pravdu. Docela se těším, až budeme na místě a to trapné napětí skončí. Trošku se na sedadle zavrtím. „Vaše uplynulé i budoucí hodiny pobytu ve městě jsou s malými nebo dlouhodobějšími čísly?,“ zeptám se po chvilce, ale to už vjíždíme k onomu podniku a zastavujeme. Počkám na místě, než vystoupí, pak jeho ruku přijmu, když mi otevře, a opustím auto. Pak opět jeho ruku pustím. Sjedu si ho pohledem, když ho následuji dovnitř. Je jako z jiné doby. Jeho já jako by sem nepatřilo. Uvnitř nechám výběr na něm, kterým směrem se vydáme. Jen si tak pohledem přejedu rozjařenou zábavu a zhodnotím si typ hostů. Sama bych se mohla některým směrem vydat sama, ale chci vědět, co zvolí on. Upravím si oblečení na sobě a podívám se po Nathanovi. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Alex Jak si založíš búchačku za opasok so slovami, že to bola len skúška, Betsi sa rozšíria zaslzené oči a vidíš jak zatne čelusť. Jej mimika sa napne a ty cítiš vibracie zlosti. "Čo?! Takže to bola bouda?! Ty zasranej parchante!" S tým sa na teba vrhne a ty pocítiš na tvári jej päsť. Síce je oproti tebe drobná, ale silu za to má. Možno keby si človekom, tak by ti dokonca rozbila nos. Takto len zacítiš tupú bolesť, ktorá je i tak trošku prekvapujúca. Kopanec do kolena už tak nie. "Čo si o sebe, do prdele, myslíš takto ma strašiť?!" Hučí na celý lokál, chodí zo strany na stranu, čož prilákalo i tajtrlíkov z kuchyne, ktorí sa len postavili do dverí a sledujú scénku pobavenými úsmevmi. Na to sa do éteru ozve záplava španielčiny s koncom "do prdele" a Betsi prestane vyšilovať. Zastaví sa pred tebou s malou výčitkou v očiach a založí si ruky na prsiach. "Zmetku..." Povzdychne si a pokrúti hlavou. "Vlastne... daj si pozor. Je nebezpečný." Šepne, abys to počul len ty a otočí sa na opätku a odfičí znovu za bar, kde odprace tvôj pohár s vodou. Keď sa rozhliadneš okolo skôr než vyješ von, môžeš vidieť, že aj v kaviarni sa dá dostať mapa, dokonca aj pohladnice. Predsalen to je relatívne vo frekventovanej oblasti, keď vezmeš v podtaz, že kaviareň sa nachádza v polohe od letiska smerom k centru. I keď momentálne je v lokále prázdno. Mapku a pohladnice ti už však predá za pár šlupek týpek z kuchyne, s vycerenými zubami v širokom úsmeve, lebo Betsi ti už nevenuje pozornosť. Von ťa odprevadí len zábavný hovor medzi prítomnými, ako inak než v španielčine. Keď vyjdeš z kaviarne, ovanie ťa príjemný vánok teplého vzduchu a minieš sa s malou skupinkou, zjavne študentov, ktorí sa vybrali na kafe. Zapadnú dnu a ty sa konečne môžeš sústrediť na svoju "misiu". Rozhliadneš sa okolo seba a na to aký bol v kaviarni klud, je vonku až príliž živo. Keď popojdeš vpred, neujdeš niekolkým letmým pohladom okolo stojacich, či idúcich, ale moc pozornosti ti aj tak nevenujú. Zájdeš za roh vinárne, medzi smetiaky, kde je možné, že ťa naozaj nikto nebude rušiť a vyhladáš si miesto "stretnutia". V kaviarni si sa mohol zdržať tak približne trištvrte hodinky a máš ešte hromadu času do svitania, vidíš že tvoje miesto "stretnutia", Springfield Rd. sa nachádza na druhej strane ostrova, takže pešky by ti to možno zabralo v podstate velkú časť noci a hlavne sa musíš sústrediť na to, čo môžeš očakávať na návšteve. Takže ti zostáva zjavne vziať si novu taxi. Ale tentoraz si ho budeš musieť zavolať, keďže nikde žiadny k dispozícií nieje. Máš šťastie, že práve na jednom zo smetiakov je plagátik s číslom na taxi službu. Je len na tebe, či použiješ číslo vylepené na odpadkoch... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Zavrčím a ďalej si myslím svoje. Jeho preslov mnou prefičí ako vlna rozhorčenia. Vlastne ani nemám tušenie, čo to je... alebo či tomu mám venovať pozornosť viac, než tomu kreténovi, čo si myslí, že byť zombie s jednou smrťou na krku, je výsada, keďže on sám vie prd. Spomienky na mlhavú minulosť nevyvoláva pre moju osobu práve peknú farebnú kolóru... Strasiem sa a nasledujem ho i s jeho armádičkou smerom dolu. V mysli sa mi rozbehne ohňostroj smerujúci k pánbičkárskemu doupěti, ktorý si poctíme badaboom hrátkami a medzitým zídeme do podzemia. Zažmurkám modrými očičkami na spúšť, ktorý zanechal venčiaci sa subjekt a založím si ruky do vreciek mikiny, ako keby sa nechumelilo. Dr. Zombie pokračuje v preslove a ja s akýmsi podivným úškrnom pokračujem ďalej v ceste viac do podsvetia. Zaujímavé to síce bude... ale otázka bude hlavne to, ako to mám všetko, do pekla, stihnúť... a ešte venčiť ďalšiu obludu... Sama pre seba si pokrčím ramenami a keď znovu vystúpime z výťahu, vykročím. V hlave stále tancujúce delobuchy... zrazu ma Stein zarazí, po vlastnej "prehliadke" vhodného ku vstupu. Zasyčím znovu ako nepríčetný jedinec a cúvnem o pár krokov vzad. Nepoviem mu však ani pol slova a len doň zabodávam pohlad. A to nie moc prívetivý. Nakoniec vstúpime a jeho slizká maličkosť mi teraz príde ako úplne nepodstatná. Tohle je ráj sadistov. Len škoda, že si to nemôžem prehliadnuť... Prejdeme do ďalšej časti a očička mi zažiaria ako keby mám vianoce. Podlý úškrn sa mi natiahne na tvári. Tož by bolo krásne si s tým hezký hrááát... S tým sa zastavíme u nejakého stojanu s maskou. Stein sa znovu rozhovorí a ja znovu naň upriem pohlad. Preberiem "tovar" ku hrám a flaštičky s mutagenmi si uschovám bezpečne do vreciek a brejle nasadím na hlavu ako čelenku. Ale je jasné, že si budem musieť vziať batoh... tož sa nemôžem po meste premávať ako cvok s "opaskama" a delobuchama v rukách... Keď dostanem granáty, usmejem sa tým cudzím úsmevom a vojákovi vezmem batoh, odkial ich vytiahol. Preci sa nebudem zdržovať hladaním druhého. "Hou hou..." Zamrmlem, keď si výbavu bezpečne uschovám. Slivka ma vykáže z priestorov a ja naň ešte kývnem. "Jo... hlavne zistite, či to bola len náhoda, doktore Slivko." Aneb, keď zistím, že v tom máš prsty ty, abys škodil, tak si z teba urobím návnadu na živé exponenty z baniek. Skontrolujem čas a s tým opustím toto úchvatné miesto, na ktoré teda rozhodne nebudem schopná zabudnúť. Ešte venujem Slivkovi pohrdlivý pohlad a výťahom sa vyveziem o poschodie vyšie, kde si zaobstarám niečo k oblečeniu, čo by s porovnaním so svojou výbavou na hlave celkovo ladilo a dodávalo efekt steampunkového štýlu. No což magor, jak magor... ale nikto nemusí poznať, že jako magor, čo chce vyhodiť niečo do vzduchu a venčiť obludky na dialkovom ovládaní. Vystúpim z úkrytu na povrch a znovu sa ocitám pri hladine jazierka, nasadím si brejličky na prieskum okolia, abych mala prehlad a podla toho sa zariadim. Ale rozhodne si najskôr pôjdem urboť malú radosť... keď som jej nikdy poriadne nedostala... |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Když pak rozbaluji mapu a najdu cíl, chvíli se zamyšleně dívám na papír a následně na číslo taxislužby na popelnici. Opět se zadívám do mapy a hledám poblíž něco zajímavého. Můj pohled zabloudí na jeden výběžek do moře označený značkou vyhlídky. Složím mapu a zastrčím ji do náprsní kapsy a vyjdu po ulici a hledám nejbližší telefonní budku nebo automat na zdi, u kterého nebudou lidi. Když najdu, vhodím minci, vytáhnu vizitku od taxikáře který mě vezl sem a vytočím jeho číslo. "Zdravím, potřeboval bych odvoz...." sdělím mu svou nynější pozici a záměrně do telefonu pomlčím o tom, že už mě dnes vezl. Jeden nikdy neví. Když/pokud dorazí, nasednu na zadní sedadlo. "Zdravím ještě jednou. Dostal jsem tip na pěknou noční vyhlídku" sdělím mu následně adresu. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Blake rd. s cestou necestou Alex Máš šťastie v hladaní telefónu, keďže ostrovy sú frekventované oblasti pre turistiku, tak i o telefónne búdky nieje núdza, aj napriek faktu, že moderná doba priniesla do sveta mobilné telefóny. Prejdeš pár krokov smerom k hlavnému toku živého mäsa a natrafíš na jednu malú lajnu telefónnych búdok na kraji cesty. Sú z časti otvorené, takže neposkytujú až tolko súkromia ako by si chcel. Obchádza okolo mnoho ludí, niektorí aj búdky využívajú... ale nikto ti nevenuje značnú pozornosť, než pár letmých pohladov a následnú ignoráciu. Vlezieš si k telefónu, a vytočíš číslo na vizitke a po krátkej chvílke sa ti ozve ten známy hlboký hlas. "Zdravím, súkromná linka taxánu od vedla. Potrebujete helpnúť, čo? Nikto nikde... a len moja vizitka pre vás. Kam pre vás mám prísť?" Zachechtá sa do telefónu zvesela a keď mu zadáš pozíciu, znovu sa ozve. "Jasan, za tých desať minút bych tam mal bejt." Trvá to snáď kratšie než desať minút a tvoj odvoz zastaví priamo pred tebou. Nasadneš a otočí sa na teba ten istý usmievavý chlap, ktorý ťa viezol už predtým. "Zdravíčko, milý pane! Som rád, že sa znovu stretávame... obzvlášť keď ste využil ponuku o ďalšie využitie mojich služieb." Vycerí na teba zuby v širokom úsmeve a keď mu zadáš polohu tvojej ďalšej cesty, prikývne a vydá sa na cestu. "Hmm vyhliadka... na Springfieldské?" Zamračí sa do spätného zrkadla a na okamih sa odmlčí. "Vyhliadka by to bola možno tak do náruče zlodejov." Zachechtá sa znovu zvesela. "Temná ulica pre turistiku príťažlivá... ale povedzme si úprimne, pre gaunerov ako robená. Ale ano, je tam neďaleko miesto, čo ste myslel. Královnino schodisko. Ó, áno. To je móc pekné miesto, to vám povím. Romantika ako robená... možno preto je ale Springfieldská tak oblúbená pre činy nepravé. Mnoho hrdličiek rádo sa schováva v temných zákutiach podobných ulíc. A potom... BUM!" Treskne do volantu až zakvíli klaksón. Jeho hula hula bábika na palubovke sa rozkýve rytme a on sa rozosmeje. "Né, nechcel som vás desiť povídačkami o zlodejoch, keď sa tu dejú mnoho iné čudné veci." Znovu na teba mrkne do zrkadla a následne sa venuje riadeniu, jak pred tým. Vidíš, že cesta rušnými ulicami ubieha. "A čo... jak sa vám páčilo v Chives Café?" Znovu široký úsmev a ako keby sa ani o divných veciach nikdy nezmienil. "Čo Betsi? Čo na ňu vravíte? Predpokladám, že som vás trochu zmiatol jej... prezývkou." Zahihňá sa a odmlčí sa s čakaním ,čo mu na to povieš ty. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Dimitrij Evdikimov Už si si za ten čas zvykol na pomery, čo sa zaužívajú "za oponou" bežného sveta. Sám dobre vieš, ako to chodí. Si lapený v drápoch neživota už nejakú chvílu, což ti dodáva potrebný rozhlad... ale nezaisťuje možnú prestíž, čo by sisi mohol priať. Tak povediac... si poskok tvz. "vyšších vrstiev", ktoré si svojich "poddaných" manipulujú po svojom. Aj keď sa vraví, že práve v Sabate sa to údajne neberie monarchicky ako na príklad v Camarille... ale aj to všetko má len skrytý výzdnam pre vyššie ciele. Možno na tom niesi až tak zle ako niektorí.. ale vieš, že neúspech v úlohách, ktoré ti zadajú nadriadení, môžu znamenať katastrofu pre tvoju osobu. Nech bys podstúpil do akejkolvek pozície... Úloha, ktorú ti doslova pristála do náručia, je pre celé bytie Sabatu delikátna. Takže je ti plne jasné, aké môžu nastať následky pri jej zlyhaní. Mal by si brať na vedomie, že keď uspeješ, môže to prevrátiť celú tvoju existenciu k smeru, ktorý je dostatočne velkým lákadlom k tomu, aby si dané riziko podstúpil. Každopádne... nieje to nič jednoduché, keďže vlastne ani sám poriadne nevieš, čo daná úloha obsahuje. Tvoji vrchní neboli presní, nedodali ti priame inštrukcie... len domnienky, ktoré však môžu byť klamné. Sám cítiš, že v poslednej dobe... v posledných rokoch je v samom Sabate v tvojej krajine napätie. Možno z obávanej Geheny, ktorá sa údajne blíži... ale to už "hrozí" po stáročia... takže ty sám tomu možno nevenuješ tolko pozornosti. Tvoja samotná úloha sa možno zdá byť vskutku jednoduchá. Objavovať informácie, byť ako tieň... sledovať a skúmať. Na jednom z Bahamských ostrovov, ktoré sa mimo iné... považujú za raj na zemi. Ano, je to tak. Ale z toho čo vieš... deje sa tam niečo, čo zaujalo tvojich nadriadených. Nie že by to boli nezvestní... či premnoženie chlpatých... ale domnienka, že by sa tam teoreticky mohol nachádzať jeden z Andeteluvianov... či artefakt, ktorý mu mohol patriť. Nikto presne nevie. Ale je to pre Sabat velmi dôležitá a hlavne dôverná informácia, ktorá neprišla ku každému členu sekty. A vieš čo sa stane, ak sklameš. Takže tak či onak... musíš dodať odpovede. A možno by si mal dúfať, aby si mal úspech. 22:20 prístav Potters Cay Tvoja cesta započala približne pred týždňom, kedy si bol poverený dôležitou úlohou od nadriadených s "honom za pokladom". Možno stojí za otázku, prečo sa táto výprava rieši takou obklukou a ty si bol nútený vydať sa na cestu nákladnou loďou, zavretý v podpalubí... Možno si vravíš, že jednoduchšie by to bolo priamou linkou v vzdušnom priestore... ale tvoji nadriadení na teba vyrukovali, že netreba vzbudzovať podozrenie. Medzi sebou to je hlavne o financiach, čo by zabrala letenka a hotel s občerstvením zdarma. Ale i tak... nezpozorovanosť by ti mohla byť priatelom, keďže nikto nepotrebuje príliž velkú pozornosť Camarilly, či lovcov. Tak si jedného večera nastúpil na loď so svojím skromným majetkom a jednou rakvou. Cesta bola zdĺhavá a nudná. S tým, že ide o nákladnú loď, nebolo treba počítať o nejaké dobrodružné pozdviženie v podobe románku s neznámou... jedine tak s metlou, ktorá bola taktiež výbavou tvojho "apartmánu" v podpalubí, medzi krabicami. Ale tvoja mizéria sa v podstate skončila. Hodiny obíjajú skoro pol jedenástu a tvôj jemný sluch začuje inštrukcie z paluby. Je jasné, že loď kotví a tvoja cesta v temnote je na konci. Avšak stále je tu "problém" s tvojím vylodením. Svojím spôsobom si tam ako čierny pasažier, zastupujúci jednu mrtvolu, ktorú vezú do rodnej domoviny. Takže je na tebe, či sa pokúsiš vyplížiť nenápadne preč, alebo sa necháš vyviezť svojím "povozom". Každopádne, mal by si sa rozhodnúť rýchlo, lebo o chvílu nebudeš mať moc na výber... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Malá nežná rozprávka mafiánskej princezny Leya Bohatstvo, sláva... prestíž. Tak sa tvôj život napĺňal, čo si pamätáš. Nič nieje prekážkou... stačí mať spôsob, jak si svoje rozmary vydupať. A to ty máš. Papíček s podstate vplyvným postavením ti zaistil všetko, po čom tvoje srdiečko povrchnosti zapišťalo. Nedokázal ti povedať nie, aj keď sa jednalo o tú najbizardnejšiu požiadavku. Takže tvoja existencia by sa možno mohla považovať za sen každého dievčaťa... ano, možno aj je... ale všetko raz omrzí... Preto i ty si ako jedna z mnohých zbohatlíckych dcéreniek. Znudená, podráždená a neustále nespokojná. Preto i tvoja záluba v extrémoch je pre teba aspoň na chvílku vyslobodením. Teda aspoň bola... V poslednej dobe to už ani to nieje to pravé a tvoje psychické rozpoloženie ide dolu vodou. Upadla si do letargie a ani vidina tvojich blížiacich sa narodenín ťa nedokázala nabudiť. Vedela si, že tvôj otec sa bude snažiť ti vyhovieť zo všetkých síl... je to síce hajzel a podvodník... ale pre svoju dcérku by urobil čokolvek. Preto ako dar, okrem terénnej motorky, si dostala taktiež rozprávkový zájazd na Bahamy s jachtou zakotvenou v Portugalsku, ktorá bola taktiež v "balíčku". Vie, že cestovanie po svete je jediná záležitosť, ktorá môže ako tak rozprúdiť tvoju úprimnú radosť. Deň na to si mohla vyraziť na výlet. Súkromné lietadlo ťa odviezlo z rodného Užgorodu do malebného Portugalska, kde na teba v malom prístave čakala tvoja nová hračka i so súkromným kapitánom, ktorý jak sa zdá, by tiež mohol slúžiť na hranie. Je pripravený k tvojim rozkazom a to úplne bez zábran, keďže je taktiež dobre vyplatený tvojim otcom. Tak a za slnečného teplého dňa môžte vyraziť na, s odhadom, týždňovú plavbu rozsiahlym Atlantikom. 19:00 Vitaj v Karibiku, drahá! Vplúvate do súkromného prístavu presne v sedem hodín a už je tma. Dosť podivné na túto oblasť i ročné obdobie... ale nič, čo by možno aj stálo za pozornosť. Jemný teplý vánok je príjemný na koži i vo vlasoch a vytvára dokonalý pocit. Že by to už konečne mohla byť hladaná spokojnosť...? Kto vie... ale isto čo vieš už z prvých minút tu, že je tu akási zvláštna atmosféra, ktorá narušuje až idylický ruch v okolí. Vieš moc dobre, že toto je turistickým rajom, tak ťa to ani neprekvapuje... vlastne čo ano...? Než stihneš čokolvek podnikať, tvoje "rozjímanie" naruší kapitán Pablo, snedý portugalec. "Slečna, predpokladám správne, že vám mám váš povoz vytiahnuť z podpalubia?" Spýta sa a aj napriek faktu, že aj pokial si s ním za ten čas robila čokolvek, nedovolí si k tebe byť nezdvorilý a správa sa k tebe k úctivou pokorou. Zjavne bol informovaný od tvojho otca, že by mu nemuselo prospieť, keby sa k tebe chová inak. Každopádne, máš možnosť preskúmať ostrov na svojej motorke, ktorú si ešte nestihla vyskúšať a jeho nechať odviezť tvoju batožinu do hotela Wyndham Nassau Resort, kde ti otec vybavil ubytovanie. Malo by to byť celkom prestížne miesto, což vlastne aj zahrňuje vlastníctvo daného prístavčeku, kde kotvíte. Máš možnosť si vybrať, čo podnikneš. Nespútaná prehliadka... alebo poctivá a slušná návšteva ubytovania, kde bys mala stráviť ďalšie dva týždne...? |
| |
 | soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Na Pablovu otázku prikývnem a mierne sa uškrniem. "Áno predpokladáš správne, ďakujem" Ako malá a premaznaná zbohatlíčka, paradoxne nekorešpondujem s prílišnym povýšenectvom a nevďačnosťou. A slovo vďaky vyjadrím aj v smske s textom "ĎAKUJEM, VŠETKO JE SKVELÉ :)", ktorú odošlem svojmu otcovi. Postavím sa a zbehnem do podpalubia, kde sa prezlečiem a trochu upravím. Ak je už motorka pripravená na tvári sa mi zjaví spokojný úškrn. Ďalšia vec, ktorú máme s otcom spoločné je záľuba v rýchlosti. Síce viac preferujem 4 kolesá, na obhliadku ostrova vyzerá byť motorka ako skvelá alternatíva. Nasadím si prilbu a kývnem Pablovi. Nakopnem motorku a i keď neviem čo ma čaká jedno mi je úplne jasné. Táto dovolenka bude nezabudnuteľná. Na tomto mieste je niečo zvláštne cítim to vo vzduchu, v kostiach a akoby mi to aj moja vlastná krv nahovárala. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro jakoby nepříliš zaujat rozhovorem koukám z okénka, ale poslouchám bedlivě každé slovo co řekne a snažím se vypozorovat i jeho možná gesta a reakce podle odrazu ve skle, případně zrychlení srdečního tepu či odchylkám v dechu. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Výhlad zo hřbetu mašinky Vypeckuješ motorku na plný plyn a jak dáš pápá Pablovi, môžeš vyraziť na malú obhliadku. Záleží čisto na tebe, kam sa poberieš a nemáš žiadne prekážky, ktoré by ti ukazovali opak. Tak sa teda vyberieš rovno za nosom smerom k rozlahlejšej časti ostrova, smerom do centra diania. Napriek tomu že je tma, dokonale vidíš okolie a z cesty, ktoru fičíš v plnej rýchlosti, môžeš pozorovať more. Ale i tak musíš byť opatrná a dávať pozor na cestu, keďže sa ňou rovnako ako ty, premáva mnoho vozidiel, či cez cestu prebehujú chodci. Vďaka motorke sa môžeš lahšie uhýbať a manévrovať, než keby máš mašinu na štyroch. Dosť výhoda v tak frekventovanej oblasti ako sú cesty pri pobreží. Ale nič, čo by ťa zaujímalo. Si pripravená vymetať ostrov hezky poporade, keď už máš tú možnosť a hlavne kreditku. Ruch večernej zábavy, ktorá sa už rozprúdila, sa rozlieha všade po okolí. Aj z hřbetu mašinky môžeš sledovať skupiny ludí, či aj jednotlivcov, ako sa hrnú do rôznych podnikov, alebo len tak postávajú na chodníkoch a bavia sa. Je to príjemný pocit a aj teba začne lákať návšteva akéhosi podniku. Možno len tak... či si obhliadnuť akúsi korisť. Je to len v tvojej moci, ako investuješ svoj čas. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Jakmile si Dr. Stein usmyslel že máš všechno co potřebuješ vyhnal tě z podzemních laboratoří a skladů zpět na povrch. Dobře udělal protože už tahle zastávka zabrala dost času a kdo ví jak dlouho bude Dr. Krietz v klubu než ho to omrzí a půjde se třeba projít. Musíš dohnat zpět čas který jsi zde ztratila to ti je víc než jasné. Když si nasadíš brýle a rozhlédneš se zjistíš že vidíš stejně jako předtím. Možná to bude tím že nejsou zapnuté a tedy až tak učiníš a rozhlédneš se celý ostrov se ti začne zkreslovat do digitální mapy. Naneštěstí ti doktor Stein neřekl že brýle mají jen omezený dosah. Zhruba kilometr ale to odhadneš podle toho kam až vidíš struktury. Ať se snažíš jak se snažíš nikde nevidíš žádné stopy po subjektech které hledáš. Osmička není zrovna typ subjektu který by měl možnost zapadnout takže pokud budeš dost pozorná, rychlá a trpělivá měla by jsi najít nějaké stopy co tě k němu zavedou a zbytek zařídí tvoje nové brýle které tě pak mají upozornit na jeho pozici. Jak naložíš s maskou a mutagenem je už na tobě ale pokud se chceš vydat ke kostelu a cestou prozkoumat okolí nejsi si jistá jestli bude lepší vzít si taxi nebo jít pěšky. Ale ať už se rozmyslíš se svou výbavou a časem naložit jakkoliv hodiny tikají... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Samantha Rivers Když se představíš jen se usměje. "Samantha... krásné jméno" Dál pokračuje v úmyslu dopravit vás oba na místo. Jakmile se zeptáš na čas který je zde ochotný strávit na moment jako by znejistil ale pak se zhluboka nadechne a vydechne. "Byl jsem tu jen jako turista ale když jsem viděl Vás, nevykládejte si to nijak špatně ale nějak došla myšlenka na to že bych se zde chtěl usadit. Peníze na to mám jen... osamělý život to trochu znepříjemňuje." Dořekne co měl na srdci a dál už vše pokračuje dle plánu. *** V klubu tě vyprovodí k baru, tam se opře a otočí se na tebe, usměje se. "Co pijete Samantho ?" Ať už stihneš odpovědět jakkoliv přisviští barman a kývne na vás dva hlavou. "Tak co to bude ?" Nathan čeká na tvojí odpověď a stejně tak i barman zatímco pozadí prosycují hlasité hovory, burácející hudba, světelné a kouřové efekty a v neposlední řadě nespočet řádících lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Na to sa spamätám a prestanem sa smiať ako narušená a vytiahnem mobil. Vyťukám číslo taxislužby. Do mesta je to ďaleko a ja nemám vôbec čas na nejaké prechádzky nežnou prírodou, aj keď by to teoreticky mohlo znamenať, že bych mohla naraziť na niektorého zo subjektov... "Zdravím... potrebovala bych taxi ku Bahamas Food service. Ano na Gladstounskej u jazera. Za kolko asi prídete...?" Spýtam sa a rýchlo fičím k loďke, abych sa tam dopravila. Okuliare si zložím len tak, abych sa dokázala poriadne orientovať a nezdrbala sa do vody a jak sa plavím, skúmam okolie, či nebude vidieť niečo... neobvyklé, jak to bežne všetci nazývajú. Keď sa vylodím, uviažem loďku k mólu a stále sledujúc, vyrazím ku ceste, abych počkala na taxána. Jak uvidím ,že ide, brejle znovu čapnem na hlavu ako čelenku a nastúpim. "Brý večer, na Boyd road, prosím." Zahlásim pozíciu kam chcem a očakávam, že taxikár ma odvezie ku kostolu. Tvárim sa pritom neutrálne, což údajne je normálne, jak sa treba správať v spoločnosti... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Misia Alex Taxikár sa pri tvojej rozmluve o pôvabnej Betsi, a vôbec podniku celkovo, rozchechtá. "To máte recht. A jo, dá sa tam super relaxovať. Toť furt nejaký zhon. Lidí jak nasráno... hold mám povolání v kerom je zhon na dennom porádku. Ide z toho hlava občas šejdrem a tá holka je hodná, což mnohým ví zamotať palici." Snáď až zasnene sa usmeje a chvílku sa venuje len riadeniu, než by čokolvek vravel na tvoju poznámku o známostiach. Na spätnú otázku čo sa tu vlastne deje, znovu na teba pozrie do spätného zrkadla. "Nó, toť sa ťažko vraví. Kolujú len dohady a jak som vravel už predtým, čo som vás viezol... prej je čoraz viac nezvestných, hlavne tých turistov, bo to leze kade tade... místní vedia kam sa nehrabať a tam ani nelezú. Hlavne né za tmy, bo kto ví, čo môže číhať medzi kríkmi. Nevím, kde sa to bere. A možná snad to bude len tyma mladýma grázlama, čo si tie svoje výjavy motajú a pak delají bordel. Dajte si bacha, šéfe. Mnohý haranti sú nevyzpytatelní. Toť som vezl jednu holku k jazeru a byla jak ... posedlá. Si ju pamatuju z pred pár dní, jak sem jí vezl inam a byla iná. Toť sem z ní mal husí kůži, jestli mi rozmumíte." Otrasie sa, ale i tak sa snaží zanechať si úsmev a komunikačný dojem. Ale vidíš, že to s ním zamávalo, lebo prefičí na červenú, so sprevádzaním trúbenia a rachotu krčeného plechu. Keď sa otočíš dozadu, môžeš vidieť, ako sa niekolko áut zrazilo. Týpek len civí pred seba na cestu a ako keby práve nespôsobil sušnú kolíziu. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro „Víno barvy krůpějí krve,“ usměji se na Nathana a barmana. Rozhlédnu se po lidech, sedících a stojících u baru a pak i na tančící páry, co poskakují a vlní se na parketu. Pak se pohledem detailněji zaměřím na rozvržení celého podniku, abych si zmapovala, co kde zhruba je. Stát se může všechno a třeba budu muset rychle zmizet. A mimo to koukám i na to, zda je někde trochu volněji, abychom se posadili. „Takže já bych měla být kotva upevňující váš život k tomuto místu? Ale proč zrovna já? Loděk, které by mohly plout vedle vás, je tu velká spousta. A některé krásnější, než všechny jiné.“ Počkám, než nám donesou červené víno, které jsem si poručila. Zamíříme se potom někam posadit, jestli je někde volno. Tak nějak jsem z Nathana čím dál tím více nejistá. Vyčíst něco je tak těžké a hadí stopa klikatější než kdy jindy, navíc mlha skrývá její konec. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Osadenstvo baru si ani trochu nevšímam. Podopierajúc si hlavu premýšľam čo všetko musím vyskúšať, ochutnať a vypiť. Jedno je jasné, spánkom nebudem márniť čas. Možno som si mala o tomto mieste naštudovať nejaké brožúrky Napadne mi keď mi po chvíli dojdú nápady. Ďalší plán je následovný, dostaviť sa na hotel odstaviť tam tátoša, sprcha, vymiesť pár klubov a potom... potom sa uvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Kúsok poznania a nové známosti Leya Svet sa strčil do malej hrudky, ktorou len ty môžeš hýbať a ty ju máš v plnej moci. Tvoja jazda sa vystupňovala na najvyššiu možnú mieru, exotická krajina ti uniká pred očami a zaplavuje ťa pocit šťastia. Teplý vzduch, nasiaknutý solou, ťa hreje na tele a dodáva neskutočnú eufóriu. Strácaš pojem o čase, o vonkajšom svete... Ako fičíš hlavným ťahom, vidíš ako sa život ostrova hemží v podstate na každom kroku. Je to uskpokojivé, keď ich sleduješ z rýchlosti. Je to ako keby ti niečo vravelo, jak je život pomíjivý... Máš celý ostrov ako v malíčku... ako tornádo trieliš chvílu po pobreží, ale nedokážeš odolať a tvoja cesta zamieri aj mimo výhlad na oceán. Ale nieje to až tak poznať, keďže i miesta, ktorými prechádzaš, je plne zaludnené a je vidieť podstatu tohto kúzelného miesta. Ani nevieš, kam si sa presne dostala, ale nieje to práve to, čomu venuješ pozornosť... je to malá hospoda, súčasť hotelíka Herlon Plaza, u ktorej si zastavila v pôvabne vyzerajúcej uličke, ktorá sa nesie v podobe starých kultúr a má zaujímavé čaro i pre teba. Odstavíš motorku a môžeš zbadať, ako sa na teba zameralo niekolko pohladov sediacich ludí na malej terase, kde popíjajú pivo. Snáď je aj počuť zapískanie... ale ty vkročíš lokálu. Je to jednoducho zariadená hospůdka s komorným zariadením pre malé množstvo ludí, kde je pár boxov a stolíkov. Tých pár prítomných, zjavne štamgastov, na teba uprie pohlad a veselý hovor, čo sa ozýval vo všeobecnom ruchu z malého rádia, stíchne. Cítiš ako ťa doslova rengenujú, až sa ti chrbtom preženú zimomriavky. Keď sa usadíš za barom, príde k tebe baculatá žena v stredných rokoch, so širokým úsmevom na tvári. Objednáš si a ona s prikývnutím na okamih odbehne, aby ti priniesla, čo chceš. Jak tak premietaš o svojom postupe, jasne si uvedomíš, že vlastne nevieš, kde si... že si ani nespomínaš na meno hotela, kde si ubytovaná, keďže si ani nešla potvrdiť rezerváciu, ktorú ti zariadil otec. Všetko zariaďoval Pablo... a ten tu nieje. Pokial by sisi chcela zavolať, zisťuješ, že nemáš telefón. Ak by si preliezla všetky svoje vrecká, úložný priestor motorky, kde by si ho teoreticky mohla uložiť... nenájdeš nič. Mobil je preč. Ak by si chcela volať z hospody, tak je jasné, že nikam sa nedostaneš. Číslo na Pabla nevieš a je ti jasné, že otcovi sa neoplatí volať, keďže by ti to nezdvihol. Navyše aby to nestačilo... pristúpi k tebe chlap, zjavne jeden z miestnych, ktorý síce je z mladšej generácie, než zvyšok osadenstva, ale cítiš, že je nasiaknutý pachom lacného alkoholu a tabaku. Usadí sa vedla teba na barovú stoličku, položí ti ruku na stehno a vycerí zuby v širokom úsmeve. "Co taká slečinka... ako vy, robí v tomto zapadnutom... hííík lokále?" Nadhodí nie až tak plynulou angličtinou a keďže je ešte podporený omamnými látkami, jeho slová nies až tak úplne zrozumitelné. "Daj si so mňou pohárik, cica..." Zachechtá sa a od zasadnutého stola sa ozve niekolko násobné zachechtanie. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Ani nestihnem riešiť nepríjemnú situáciu s tým, že neviem kde mám hotel, mobil som nechala pravdepodobne na lodi a kreditka je pravdepodobne v kufri, už musím riešiť aj nejakého miestneho domorodca, čo mi nie je ani trochu príjemná spoločnosť. Chvíľu hľadím na odvážlivca s nadvihnutým obočím a pomerne pohŕdavým pohľadom. Nemám rada dotieravých zúfalcov, a o to menej keď zapáchajú. "Daj tú ruku preč" Syknem na neho bez zbytočných vyhrážok a dám mu zopár sekúnd aby na výzvu zareagoval, ak tak neurobí zbytok horúcej kávy, ktorá aj tak stála za hovno vyšplechnem k jeho ksichtu a ešte sa pokúsim mu jednu vraziť. "Pán to zaplatí" Poviem domácej následne sa postavím a zdrhám z tej diery preč. Nemôžem uveriť, že som natoľko blbá a odídem, bez toho aby som vedela, kde som ubytovaná, že si nevezmem mobil ani prachy. Ale nech to vyzerá akokoľvek zle, zachovávam chladnú hlavu a nepanikárim. Nasadnem na motorku a snažím sa rozpamätať na cestu späť k prístavu, dúfajúc, že to nájdem a že zastihnem aj Pabla. "Tak toto je skutočne úžasný začiatok, rozum som si nechala asi na Ukrajine |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Hlasný bordel priláka dnu i zvyšok hostí z terasy a ani oni neodolajú a rozosmejú sa, jak im spočinie pohlad na opilcovi, válajúcom sa po zemi s hnedým flakom na košeli a v rozkroku. Keď prefičíš okolo skupinky u dverí, cítiš, ako ti kohosi ruka pleskne štiplavo po zadku, čo je sprevádzané hlasným pískaním a ďalšou dávkou smiechu. Nabrúsená vyrazíš zo zapadnutej diery, dúfajúc, že nájdeš správnu cestu. Ale netušíš kade... len vieš, že sa musíš dostať k pobrežiu, což by mohol byť dobrý orientačný bod. Tvoja cesta teda plynie približne, kade tušíš, že by si sa tam mohla dostať. Túruješ motorku čo to ide a snažíš sa dostať na správnu cestu. Ale zápchy na hlavných ťahoch ti to moc neulahčujú, čo ťa rozptyluje na tolko aby si začala byť nepozorná. Ale i tak sa zdárne dostávaš na cestu, ktorá je na útese, kde dolu pokračuje prudký sráz rovno do mora. Spomínaš si, že si tade šla. Tak švihneš motorkou smerom na sever a rovnakou, možno aj väčšou rýchlosťou letíš zrovna po temnom úseku, kde sú len kríky. A práve z tých kríkov čosi vybehne. Na okamih zazrieš len tolko, že to bolo snáď väčšie jak človek... mohutné . Možno medveď (?)... kto vie? Nedokážeš však dumať nad tým, čo ti vbehlo do cesty... a čo tak rýchlo zmizlo. Všetko sa zbehne tak rýchlo, že stihneš len štrhnúť motorku a už len cítiš, ako padáš na tvrdý asfalt. Počuješ rachot... kotúlaš sa... a zrazu ticho. Do tela ti vystrelí bolesť a chvílku si ako paralizovaná. Pália ťa dlane, bolí hlava a cítiš, ako si dotlčená, čo ti pripomenie každý pohyb. Keď sa však rozhliadneš... nevidíš nič. Si sama na opustenej časti cesty, kde počuť len šum mora a vzdialenú zábavu ostrova. Porozhliadneš sa... zdroj tvojho pádu nieje nikde k videniu a motorka... taktiež. Keď popojdeš kúsok ďalej, uvidíš prudký sráz a malú skalnatú plošinku smerujúcu do rozbúreného oceánu. A tam sídli tvoja motorka. Rozbitá na kusy, ktoré pomaly ale isto začína požierať zúrivá voda. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Majú všetci úpal alebo čo? Idem sice prirýchlo ale mám pocit, že riadenie zvládam, no s neznámymi tvormi vyskakujúcimi z krovia som neratála. Pripísala som si ďalšiu chybu, a to počas ani nie troch hodín. Hlavou sa mi prebleskne všeličo, keď letím z motorky a drsne dopadám na zem. Ak by niekto tie myšlienky počas letu a dopadu z motorky zachytil, mohol by napísať knihu "Tisíc a jedna nadávok na divné tvory vyskakujúce z krovia a hlavne na seba samú". Dosť vyčerpávajúci no zrejme i výstižny názov. Pomaly a opatrne sa zviecham zo zeme dúfajúc, že nemám nič zlomené. Postavím sa hlavne vďaka, myšlienke, že by sa to mohlo vrátiť, a ja vlastne ani netúžim zistiť čo to bolo. Skuvíňajúc, potichu nadávajúc sa vyštverám na nohy a zisťujem rozsah zranení. "To snáď nie je možné, čo sa mi ešte stane??? Zrazí ma tu ponorka? Spadne na mňa meteorit?? Porozhliadnem sa po motorke ale nikde ju nevidím. Obzerám sa až kým sa nepriblížim k útesu a nezačnem tušiť to najhoršie. Hľadím dole na rozbitú motorku a nemôžem tomu uveriť. Mám pocit akoby sa tou motorkou rozbili aj všetky moje plány. Otočím sa a pomerne znechutená a doráňaná pokračujem v ceste pešo. Ocovi radšej poviem, že mi ju ukradli... Šuchtám sa cestou a neustále sa obzerám, či nezazriem tú beštiu. Kde si ty zrúda, poletíš za mojou motorkou. Fakt, je že kebyže to zbadám, jediné čo by sa naučilo lietať by som bola já, minimálne by som prekonala svetový rekord v šprinte. Podvedome zrýchľujem krok, aj keď mi to momentálne spôsobuje značnú bolesť. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Chvílku trvá, než si schopná sa zorientovať a vydať sa správnym smerom, ale nakoniec sa ti to podarí a tiahneš sa peši ďalej. Pri rozhliadaní sa po zdroji tvojho pádu, nevidíš a nepočuješ nič podozrivé. Ale i tak zrychluješ, len tvoje doráňané telo vyjadruje protesty k nadmernému pohybu. Po chvílke sa konečne dostávaš z temnej časti a cestu ti olemujú pouličné lampy a z dialky vidíš už aj nejaké budovy, dokonca benzínku. Vidíš taktiež vysvietený druhý ostrovček, lode... niekto by povedal, že je to romantický výhlad... ale ty máš iné starosti, než sa starať o romantiku. Síce po tvorovi z kríkov nieje ani stopy, cítiš, ako keby ťa niečo sledovalo. Pritom však nikde nič. Je možné že je to len pocit... ale kto vie, keď tá husia koža nieje zo zimy... Pajdáš sa ďalej a bolesť je stále intenzívnejšia hlavne v oblasti hrudníka. Možno to však nič nebude... len odreniny... ale na klude ti to nepridáva. Síce okolo teba prefičí pár áut, motoriek, či štvorkoliek... ale nikto ti nevenuje pozornosť, aj ked na seba upozorníš. Asi nechcú mať so stopármi nič spoločné... a možno vedia prečo. Ale znenazdajky sa objaví čierna audina, ktorá na teba začne vytrubovať a cez pootvárané okná počuješ veselie. Zjavne banda mladých sa vybrala robiť bordel. Preletia okolo teba a zastavia tak tri metre od teba. Z okien sa vystrčí niekolko hláv, zjavne kúsok podgurážených ludí. "Hej! Na prechádzke?" Ozve sa jeden. "Alebo šlapeš chodník?!" Ozve sa ďalší, na čo počuješ hlasné "AU!" a následný smiech, což by mohlo znamenať, že dotyčný čo podal druhú otázku dostal po hube. "Čo tu proboha, robíš? Nepočula si, že prechádzky po zotmení o samote, niesú až tak dobrý nápad?" Ozve sa nejaká holka a auto prifičí až k tebe. Keď ťa uvidia z blízka, musíš čeliť vskutku skúmavým pohladom a niekolkým otvoreným ústam. Prvá sa spamätá blondýna so zelenými očami. "Si v pohode..? Poď s nami, vezmeme ťa do špitálu." "Jóó, poď! Deme na párty, bude prdel!" Na to dotyčný dostane pohlavok. "Sklapni!" Sykne blondie a otvorí ti dvere. Síce sa vzadu tesnajú už štyria, ale ty sama sa tam zmestíš bez kdejakých problémov. A je na tebe, či prijmeš ponuku odvozu. Partička sa zdá byť podgurážená celkom slušne... aspoň pár jedincov... |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Postávam dívajúc sa na prisediacich v aute a váham. Neviem, čo od nich môžem čakať keď sú tak podgurážení a s jedným ožranom, som tu už nepríjemnú skúsenosť mala. Ale to dievča vyzerá byť vcelku pri zmysloch a dokonca aj milá, takže s myknutím ramien sa k ním natlačím do auta. Spadla som z motorky. Vysvetlím všetko v krátkosti všetkok skôr ako sa ma to stihnú opýtať, aby som dotyčnému vyvrátila teóriu o šlapaní chodníka. Ak je tá párty niekde v dome, kľudne môžme ísť aj tam bez zachádzky do nemocnice, potrebujem len kúpeľňu autolekárničku, ošetrím sa tam a vypadnem. Nie som si istá, či to je skutočne najlepší nápad, ale do nemocnice nechcem ísť, nakoniec by ma aj tak asi neošetrili lebo nemám žiadne doklady, nič. A ako si to myslela, s tým, že prechádzka po tme osamote nie je dobrý nápad? Spomeniem si na dôvod svojho pádu, a že možno práve to mala na mysli. žeby toto miesto bolo skutočne nejak prekliate?! Dúfam, že cesta nebude dlho trvať, musím sa dať čo najskôr do poriadku. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro To co řekl mi trochu odtrhne myšlenky jiným směrem. Nedělal jsem si iluze, že tu budu jediný mimo běžnou víru lidského života, to určitě ne. Měl bych asi věnovat více času prozkoumáním aktivity našinců a jiných stvoření tady. Za normálních okolností bych se pokusil vyhledat hlavu Kamarilly, ale jsem tu i pro to, abych si od ní odpočinul. Rozebral sám v sobě pár věcí. Když se budu angažovat politicky než dojdu k rozhodnutí, bude to všechno zbytečné. Ale informace se hodí vždycky. Měl bych si vytipovat podniky, které budou s největší pravděpodobností spadat pod místního prince nebo barona a bude tam větší koncentrace našinců. Jestlipak mají i tady gótské kluby.... "Někdy vás třeba pozvu na kávu k Betsi a povyprávíte mi zajímavé historky, určitě jich máte spoustu" zaplatím mu požadovanou částku plus čtvrtinu navíc coby dýško a vystoupím z auta. "Díky a zatím se mějte" poklepu na plechovou střechu na znamení, že může jet a prohlédnu si svoje okolí. Počkám až odjede, zajdu na vyhlídku kde si mimo jiné prohlédnu mapu a pak obloukem zamířím na adresu obdrženou v kavárně. Pokud se mi naskytne příležitost, mohl bych si omrknout okolí ze střech. Je dobré znát únikové cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Nové známosti Leya odkaz Skupinka sa stlačí na sedadle, což je sprevádzané frflaním niektorých jednicov, ktorých osobný priestor sa výrazne zmenšil a niekto za volantom, koho zatial nevidíš, prudko dupne na plyn až vás všetkých zatlačí do sedačky. Všetko je to sprevádzané veselým krikom. Keď zmieniš pád z motorky, blondie (odkaz) skrčí tvár a nahodí bolestný výraz, pričom zvyšok osadenstva zadného sedadla (odkaz) na teba hodí ďalšie skúmavé pohlady. Zrazu ti niekto vrazí do ruky flašu vodku, ktorá už utrpela značné straty. "Noo... vlastne nevieme." Ozve sa niektorý z predných sedadiel (odkaz) "Prej sa tu čosi divného robí. Nikto ale nevie prečo za čo... a my sme tu tak tretí deň..." "Takže víme kulový." "Jo, ale je tu sranda... páárty a chlast..." "Ty vieš práve len to kulový, Kumare..." Oslovený sa otočí zpredu s nezapáleným jointom v puse a chvílu sa zdá, že vidí prízrak. Ale na pohlavok od ďalších z dievčat už reaguje protestom, keďže jeho zroj šťastia vám padla pod nohy. Nieže by ho to zastavilo v tom aby sa začal dozadu tlačiť a jointa na zemi našiel. "Ty debile údenej, chceš sa vybúrať?! Nekop do mňa!" Kričí šofér a auto sebou švihne zo strany na stranu, což je z vonku sprevádzano hlasným trúbením a zvukmi bŕzd. "Néé, prestaň! Zas mi stratíš moju lásku!" "Vypadni ty pako!" Ozve sa smiech, krik, nadávky... ďalšie trúbenie... a keď sa aj napriek zmätkom pozrieš von oknom, vidíš, že už ste v meste a práve v hlavnom ťahu premávky. "Ty idiote, tys mi rozbil Milenku!" Zakvíli Kumar z pod nôh kolegu. "Si sa posral, ne?" Kumar sa vyhrabe z pod nôh a začne vetriť vo vzduchu. Chvílu ticho ..."ne..." odpovie, ako keby sa nechumelilo a napol strčený vzadu už pomaly na vašich kolenách sa nešťastne pozrie na zničeného jointa. Keď ho na to začne mlátiť, rozchechtajú sa, ako malí haranti. "Nesmej sa, kreténe... tohle mi zaplatíš! A ty tiež sklapni a dupni na plyn! Musím sa ... odreagovať!" Vyhlási a ani sa nesnaží dostať sa späť na svoje sedadlo, což sa stretne s ďalšími protestmi a šťuchancami, keďže sa "usadil" na pol zadku vzadu a vpredu trčia len nohy. Ignoruje zvyšok osadenstva a zahladí sa na teba. "A ty ... čo si zač?" "Vypadni, Kumare!" Nikam nejdem! Nemláť ma!" Zjavne sa odtial nepohrabe, pokým mu nedáš odpoveď. A práve nieje to nič príjemné, keď sa tam cpe šiesty človek, hlavne keď cítiš, že tvoje telo je už tak dosť .. zdevastované. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Je to ešte ďaleko? Opýtam sa po manévroch, pri ktorých by sa každý triezvy človek, začal báť o život. Preto si ešte raz odpijem a posuniem fľašu znova ďalej. Syknem od bolesti keď sa nevyhnem telesnému kontaktu poranenou stranou tela s bláznom hľadajúceho jointa. Divné veci... tento ostrov je skutočne celý divný, a ja blbá... Vyhýbam sa kopancom aj lakťom prichádzajúc snáď odvšadiaľ a keď sa dotyčný ráči aspoň na chvíľu ukľudniť a prestane ohrozovať plynulosť premávky mu odpoviem. Som Leya, teši ma Kumar. Venujem mu dlhý pohľad priamo do očí a uškrniem sa. Potrebujem aby sa o mňa niekto zaujímal, keby sa mi náhodou niečo stalo, keďže sa necítim najlepšie a síce tento blázon nie je zrovna ten najvhodnejší adept, niekedy to je lepšie ako nič. Otvorím okno aby sa do stiesneného priestoru dostalo aspoň trochu vzduchu a zrakom začnem pátrať znovu po vodke. Musím sa smiať aj napriek tomu, že som dochrámaná. Neviem, či to bol najlepší nápad nasadnúť k týmto bláznom do auta, ale aspoň nezhebnem kdesi na kraji cesty, ale na párty, ak sa tam teda dopravíme živý. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Jazda... "smrti" Leya Na otázku o dĺžke cesty je odpoveďou len miknutie ramien. "Ja ani nemám šajnu de sme..." Odpovie jedna holka od okna. "Éh.. asi ani né.. ale nejak som sa asi stratil, vážení." Ozve sa kórejec za volantom a tvári sa trochu nervózne, hlavne pri fakte, že mu u hlavy sídli Kumarova noha, na čo reaguje mlátením kolegu, ktorý vyvinul ďalšie pohyby, čo sa nevyhlo reakciam ostatných. "Čo robíš, nemláť ma! Doprdele, Harry, ty debile!" Kričí a snaží sa ho kopnúť, ale je konfrontovaný ďalším kolegou, čo sedí vedla blondýny. "Kreténe vožralej, chceš nás zabiť?! však prestaň!" Huláka a Kumar aj prestane vyčíňať, ale len preto že naň prehovoríš. Opätuje ti pohlad a z pootvorených úst mu vyjde uchechtnutie na čo sa rozžiari ako slniečko. (odkaz) "No teda... on sa snáď zamiloval... takéhoto som ho videl, len raz a to keď obdivoval vo výklade bongo. A to ti povím, že bolo extrémne kruté mega bongo." Ozve sa bradáč a všetci sa rozosmejú. "Myslel som, že to nič neprekoná.""A jo, sakra vidíš.." Vypískne jedna blondie. "Keď už tu spolu takto vegetíme a Kumar sa nám zaláskoval.." podlo sa zachechtá,"bolo by neslušné sa nepredstaviť." Zoširoka sa usmeje a strčí ti do ruky flašu. "Som Ivy, kazisvet Maxim" ukáže na bradáča, ktorý ju prebodne škaredým pohladom, "Simone a Rhea. Vpredu je Harold.. ale nadávame mu Harry." Zachechtá sa a Harry prudko dupne na brzdu až vás to švihne dopredu a ty ucítiš prudkú bolesť v hrudniku, ktorá ale rýchlo odoznie. Kumar sebou sekne dopredu a zacvakne sa o operadlo, skučiaci ako pes, s vytrčeným zadkom pred vašimi tvárami. Všade sa ozve trúbenie a nadávky, což je cez otvorené okno až príliž dobre počuť. "Kurva... ja som zabudol, kde máme ísť!" Zakvíli a otočí sa dozadu. "Ty debile! Kurva drát, dajte ma von!""Do prdele, dupni na plyn!""Ale kam mám ísť!""Choď lebo nás chytia, ako tu stojíme uprostred križovatky!" Začnú sa prekrikovať a Harry dupne na plyn, což Kumara vmrští opäť medzi vás. Harry začne prudko manévrovať medzi pozastavovanými automobilmi. Všetci kričia, blázon na kolenách najviac. Fičíte ulicami ako tornádo, všetko sa pred vami uhýba... ale po nejakej chvíli aj spomalí. Ani sama netušíš, ako dlho táto zbesilá jazda mohla zabrať. Tvoja jediná starosť je to, že ťa bolí každá bunka v tele a požitá vodka si vyberá svoju daň. Hlava sa ti točí a adrenalín, ktorý ti tiež prúdi krvou to len podnecuje. Tvoji noví spoločníci sa rozchechtajú. "Ty vole, to bola jíízda... hej Kumare, vypadni už odtialto, kurva drát, za chvílu budem mať medzi nohami praženicu!" Kumar chvílu nereaguje, ale spamätá sa a odhrabe sa späť na predné sedadlo a Max si bolestivým výrazom pohladí bolavé miesta. Holky sa rozosmejú a on len hladí ublíženým pohladom dopredu odkial sa ozve aj Kumar. "Dáme si špeka, né?""Ty máš ďalší, skuřko?""Tsáh, hádam pôjdem na párty bez zásob, ne..?" S tým si zapáli a autom sa začne niesť pach spečenej ganji. Labužnícky potiahne a podá ti ako prvej. "Hej, my chceli do ...""Buď ticho, Iv... netreba. Deme sa baviť. Dobrá párty všetko vylieči!" |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro ...toto je neskutočne koncentrovaná banda magorov, ale aspoň zábavní magori... Pri predstavovaní každému kývnem hlavou, nič viac sa zrejme v tomto stiesnenom priestore asi ani nedá. A čo GPS? Podám návrh smerom k vodičovi lebo exnúť v aute s Kumarovou prdelou natlačenou na ksichte sa mi nechce, a na tú párty by som rada dorazila. Musím sa napiť inak by hrozilo, že z toho idúceho auta vyskočím, samozrejme, že sa mi podarí pri tej šialenej jazde aj svojích spolucestujúcich pooblievať. Keď nás Kumar znova začne šikanovať svojou vlastnou váhou pridám sa k ostatným protestujúcim brániac seba a vodku. Keď Kumar vybalí ďalšieho jointa nenamietajúc si ho vezmem, pričom nezabudnem na neho žmurknúť, a zahájim ďalšiu alternatívnu liečbu na svoje zranenia. Dám si práska a potláčajúc kašlanie ho pošlem ďalším nedočkavým. Vyfúknem dym von oknom a prestávam dúfať, že na tú party takýmto tempom niekedy dorazíme. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Návšteva na Springfieldské Alex "No to teda... Občas jako keby sa sem tiahli divné síly." Poznamená šofér a ďalej už len mlčí. Zjavne poznámka o svojej zákaznici ho trochu rozhodila. Miestami zazrie do spätného zrkadla, ale inak sa už nijak neprejavuje. Po minutej nehode sa znovu zaradíte do prevádzky, ktorú po chvílky "rozčeria" policajné autá, či sanitky fičiace na miesto kolízie od kial sa nezdá, že by vás niekto sledoval. Keď znovu prehovoríš o Betsi a návšteve v Chives café, natočí hlavu smerom na teba a zoširoka sa usmeje. "Jó toť by bolo fajn. A asi tam rovno zaskočím, jej zákusky ma vedia dostať do laty." Zachechtá sa a napätie ako keby upadlo. Zastaví na kraji cesty. "Robí to patnást pade. A tú vašu ponuku beriem prudko na vedomie. Historek mám jak nasypáno, len si musím pospomínat. Díky!" Rozchechtá sa a keď vystúpiš, ešte stiahne okienko. "A dajte si bacha... ste hodnej chlap, byla by škoda, keby sa vám čosi stane. Takže brzy naschledanou!" Zamáva a odfičí preč. Zastavil ti pri spomínaných "Královniných schodoch", kde sa mimo iné, motá velké množstvo turistov, takže ruch nechýba a ty sa nevyhneš niekolkým skúmavým pohladom postávajúcej skupinke japoncov, čo sa dohadovala kto vie o čom. Podla mapy zisťuješ, že sa musíš dostať na sever a vidíš, že bude najjednoduchšie ísť po Fox Hill Rd. což by nemalo zabrať vela času. Po nenápadnom obhliadnutí polovice vyhliadky a zistenia žiadnych podozrivých elementov, minieš turistických nadšencov hrnúcich sa v eufórií vpred a vydáš sa na miesto. Na Spriengfielskú ti to trvá ti ani nie desať minút normálnou chôdzou a vychádzaš bez akéhokolvek podozrivého povšimnutia. Ocitneš sa na potemnelej uličke s tmavým hustým parkom po pravej strane a okrem vzdialených zvukov veselia, nepočuješ nič. Ako keby tu ani nikto nebol... nikto tu nežil... Keď sa vydáš po ceste, tvoje kroky ako keby doslova hučia v tom tichu. Keď aj preskúmaš okolie, vieš že tu v blízkom okolí nikto nieje... ale tak nikdy nevieš. Dostávaš sa pred jednoducho vyzerajúci domček, ktorý v podstate vyzerá ako každý jeden v tejto ulici. Zatial nieje poznať nič podozrivé a pri podrobnejšom prehliadnutí, vidíš, že v celom objekte je tma. Takže ostáva otázka, či dotyčný pán Brumm nieje doma, alebo sa oddáva odpočinku... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Pri otázke o GPS, sa Harry pleskne po čele. "No ty vole, my sme debili! Hej, kto to má v mobile?" Nadhodí a ostatný začnú vyťahovať mobili nadávajúc, že budú smrdieť ako destilačka, okrem Kumara, ktorý už znovu na teba hladí s tým svojím hypnotizovaným pohladom, keď si od neho preberieš jointa. Potiahneš a stiahne sa ti hrdlo a chtiac či nechtiac si prinútená sa rozkašlať, což nieje práve príjemné po zážitku s pádom. "Harry, ty tu nemáš GPS?""A čo ja viem? Toto neni moje auto.""Moment.. odkial to máš?""Eeeeh..."Ty nevieš?!" Zapiští Ivy a mohutne si potiahne, keďže toto zistenie "čo to je kurva za auto" ju asi dostalo do stavu nie príliž prijatelného. Dá si ďalšieho práska a posunie jointa Maxovi, ktorý sa smeje na Kumarovi, čo vystrkuje prdel z okna a ty začínaš pociťovať slabé účinky požitej marihuany. Už ani tá bolesť v tele nieje tak podstatná, ako smiech ktorý ťa zachvátil. "Jak bola tá adresa?""Nejak... Yamacrabíč...?""Koho že je to auto..?""Yamaha!""Nemel furt!""Ne ti buc ticho!""Vy parchanti! Vy ste mi to všetko sežrali a ani sa to neotočilo u mňa! WTF!" Huláka Kumar, ktorý už nesedí v okne a zisťuje že zvyšky jointa vyhodila Rhea von, což je zjavne šokujúce zistenie, bo ti vezme flašu vodky a celý ten úbohý obsah exne do seba. "No... a už ste aj tú vodku vyžrali." Zahlási a začne sa chechtať Harrymu, keďže jemu nič neostalo. Harry sa netvári šťastne. odkaz "Hej počujete to?" Ozve sa odniekial. "Už sme to asi našli... počuješ to?""Kde?""Počujem ako smrdíš!" Výbuch smiechu a keď sa pozrieš z okna vidíš mastnú koncentráciu ludí smerujúc akémusi domku. "Kto robí show?""Nie náhodou ten týpek, čo nosí opačne tričko a myslí si, že kchúl?""Neviem, ale môžme mu prišiť vraždu!"Čo to meleš?""Ne vraždu.. to auto.""Jo... hlavne, že tu budú tvoje nedopalky.""Nekaz mi srandu, pako!" S tým Max schytá zpredu preplesk. "Držte huby, opičáci... Ideme sa baviť!" Vypískne Ivy a jak zastavíte, vytlačí ťa von z auta. "Nájdeme zdroj pitia... nájdeme Kumarovu zásobu jointov a sjedem se." Nabudená opiátmi ti je aj fajn a už ako keby ani necítiš nič, čo by ti mohlo nejak prekážať. Krv na nohe zaschla... a inak ti je fajn. Pri rozhliadnutí vidíš, že je tu celkom slušná masa ludí, stojacich, tancujúcich, dokonca sa aj válajúcich po zemi. A to ani nieje tak neskoro.. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro "Tak to bola jazda jak v lunaparku." Som šťastná, že sa konečne dostanem z toho auta plného bláznov a môžem sa nadýchnuť čerstvého vzduchu. "Chcelo by to pivo" Skonštatujem a poberiem sa smerom k domu. "Ak nejaké nájdem obstarám a budem poslušne hlásiť" Poviem šialeným členom výpravy a oddelím sa od nich s úmyslom najprv nájsť kúpeľňu, skontrolovať jak vyzerám a pak by mohlo byť aj to pivo. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Pretlčieš sa davom a pootvorené dvere ti napovedia, že si našla kúpelňu, ktorá je však obsadená akýmsi párikom, čo sa chystajú si to tam rozdať na záchode a tvoj príchod im zkazí zamýšlaný plán. Nezdajú sa, že by sa ho chystali vzdať, ale tebe nieje práve najlepšie na to, aby si šla hladať ďalšiu kúpelňu... |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Zranenia alkohol a tráva nie je najšťastnejšia kombinácia, ale to by som mala prestať byť tak ľahostajná. Tento ostrov ma naozaj obral o rozum. Opriem sa o stenu aby to mnou dakde neseklo a keď mdloby prejdú hľadám druhú kúpeľňu a niečo čím by sa dali vyčistiť rany, infekcia je asi to posledné, čo na tomto ostrove potrebujem. Dúfam, že dakde zazriem Ivy alebo niekoho z ostatných cestujúcich aby mi pomohol, lebo nie som si istá, či to zvládnem. Napadne mi, že ďalšia kúpeľna by mohla byť na poschodí, preto hľadám schody. Pretláčam sa masou opitých ľudí a podchvíľou zastavujem aby som sa vôbec zorientovala. "Ak ma tu teraz neporazí, prežijem už asi všetko |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro "Hej, kde ste?!... Čo?...Ne ty pako... jo, splašte chlast, Kumara s ganjou a za takých pätnásť minút príďte hore, kempíme v kúpelni. Jo... ne, blboune, drž hubu šoupej nohama. Pätnásť minút, jasné?" Zloží a otočí sa na teba. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Myslím že nie, a to som tu už stihla vidieť kadečo." Prechádzajúc okolo suda s pivom smutne zakňučím ale v duchu mu sľúbim, že sa k nemu vrátim. Pivo by bolo určite tiež skvelou alternatívnou liečbou na... všetko. Nechám sa zavliecť do kúpeľne a zvalím sa na dekel. Po otázke čo sa stalo s motorkou začnem spletito a asi nie príliš zrozumiteľne vysvetľovať ako som sa dostala na Bahamy, aká som blbá a nič si zo sebou nevzala, že Pablo je portugalský idiot lebo ma na to neupozornil,zakážem jej chodiť do baru v ktorom sa zastavila lebo je plný dementov a úchylov, a nakoniec sa konečne dostanem k časti ako sa mi niečo priplietlo do cesty a ako sa moja motorka roztrieskala o útes a pochoval ju oceán. Pozorujem ako sa vie pohotovo zaobísť pri poskytovaní improvizovanej prvej pomoci v čom jej osobnosť u mňa výrazne stúpne a stúpa s priamou úmerou požitého alkoholu. Nadvihnem tričko a pozriem sa na zodratý bok. "Myslíš, že to bude zlé? Obávam sa že si budem musieť kúpiť celé plavky" Fakt, že sa o mňa niekto stará mi zlepší náladu čo je poznať na mojích zcestných hláškach. "Mrzí ma že kazím párty" Pokračujem v nesúvislom tliachaní a myknem ramenami. Keď obdržím aj pohár vody usúdim, že ani to by nemalo uškodiť a zabrdzím ním whiskey. "Vďaka Iv, neviem čo by sa so mnou stalo, kebyže to tam so mnou dakde hodí" Po jej telefonáte jej podávam fľašu s úškrnom. Stavím, sa, že sa Kumar pýtal, či si to tu spolu rozdávame. Keď sa však pozriem na dezinfekcie, žarty ma prejdú a ja naprázdno preglgnem. "Anestetiká si v tom šuflíku asi nenašla, čo?" Zakňučím pri predstave ďalšej bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro V objatí alkoholu Leya Keď začneš s rozprávaním, Ivy ťa pozorne počúva a miestami sa chechtá ako magor, ale jak zmieniš incident s motorkou, skrivý tvár. "No... ale aspoň si nespadla dolu útesom aj ty, ale len betón a vyviazla len s odreninami." Skúma tvoj bok pohladom. "A ešteže sa Harry stratil, inak by sme na teba nenarazili." Uchechtne sa. "Ten má na to fakt talent.. ale pre tento krát to bolo šťastie." Na tvoju ďalšiu otázku len mikne ramenami. "Hmm, vypadá to byť fakt len odreté..." Jemne sa dotkne tvojho boku. "Asi nič iné... to je dobre, zlomenina by mohla napáchať škodu. A na celé plavky kašli, len by sa to zbytočne zdusilo. Navyše by si musela nosiť na pláži neoprén, aby si schovala všetko." Uškrnie sa a ukáže na tvoje zodraté ruky. "A inak bych to moc neriešila..." Na dotaz o párty, len mávne rukou. "Ale kdeže... párty sa ešte len rozbieha. A jak poznám to naše bláznivé pako, tak ten to bude tvrdiť ešte aj zajtra ráno, kedy väčšina bude mleť z posledného." Zasmeje sa a pak len príkývne s úškrnom. "Nemáš zač, preci by sme ťa nenechali blúdiť na tomto šibnutom ostrove samotnú." Prevezme si flašu a rozchechtá sa. "Tuším si ho prekukla, magora." Uškrnie sa. "Ale tntoraz nie Kumar, to Max sa na to pýtal... a prej či sa môže prísť koukat, keď donesie flašu. Blboun." Pokrúti hlavou a poriadne si uhne z whisky. "Hmm.. nebolo by dobré to kombinovať s chlastom a drogami. Takže aj keby boli, nedala by som ti ich. By ti mohol exnúť systém od takej záťaže cudzích látok v krvi. Ale tak neboj, bude to len chvíla. Síce asi budeš mať nutkanie vyskočiť na strop... ale to prejde. Zapiješ to." Vycerí zuby v širokom úškrne a znovu si upije. "A vôbec.. uctíme pamiatku tvojej pochovanej motorky oceánom." Vyhlási, strčí ti flašu do ruky a pobídne ťa, aby si sa napila. "Tak, teraz to vezmem fofrem, aby už bolo hotovo, keď sa sem dosypú, takže sa drž." Povie a s tým naleje dezinfekciu na vatu a začne ti dezinfikovať odreniny. Cítiš ako to páli v čerstvých ranách, vytvára tlak na tvojom krehkom tele... ale vďaka požitom alkohole, to už nieje také strašné ako sisi predstavovala. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro "Nie je to až tak zlé ako som myslela. No keď sa ku mne približuje dezinfekcia poobzerám sa kadiaľ by sa pri najhoršom dalo ujsť. Ako sa ku mne približuje tak ja stále kŕčovitejšia zvieram v ruke fľašku a po spánku mi stečia kvapka potu. "Sakra...sadista...au...nemaye nemaye... už dosť...už som zdravá" Snažím sa príliš nemetať ale miestami to už nedokážem vydržať tak sebou cukám. Keď Iv skončí som cítim sa vyšťavene aj keď to nebolo extrémne bolestivé, nie som zrovna z tých čo si bolesť užívajú. "Máš to u mňa, keď budeš aj ty chcieť niekedy pomučiť, kľudne sa stav" Šťastná, že to už mám za sebou sa uškrniem na Iv a pri umývadle si opláchnem tvár studenou vodou. "Tak kde sú? Ešte by to chcelo zelenej medicíny od doktora Kumara." Uložím sa do vane, dúfajúc, že nejakého génia nenapadne pustiť mi tu vodu. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Kúpelňová seansa Leya odkaz Ivy sa u tvojich výkrikoch začne smiať. "Ešte chvílu... né, počkaj... abych ti to... kurva už to štípe aj mňa!" Zapiští a použitú vatu hodí von oknom. "Dobre beriem na vedomie." Dodá smejúc a keď sa zdvihneš k umývadlu, tak si sadne na miesto teba na dekel a nandá si dávku whisky do krku. Na otázku, kde sa nachádza zvyšok len vytiahne mobil. "Mám za to, že toho ešte hladajú." Zamrmle a vytočí číslo. Z vane počuješ, jak sa z telefónu ozve "áááá!". "Maxi! Kumara, rýchlo!" S tým zloží. "Snad ma pochopil a dotiahne ho... tiež mám absťák." Zachechtá sa a ani sa nenazdáš, dvere zarachotia. "Párty jede!" Vyskočí Ivy od hajzlu a odomkne. Vrúti sa dnu Kumar s otvorenou náručou, držiac dva kelímky s pivom. "Som tu dámy, ktorá si ma žiada ako prvá?""Zajeď si chute, cvoku... žiadne orgie.""Nebuď puritán, Simone.""Kumárku, vybal korisť a nešetri na nás!" Ivy mu zoberie pivo a jedno ti podá. Usadí sa k tebe do vane a počuješ cvaknúť zámok. Posledná dobrá duša zamkne a kúpelňa praská vo švoch. Niekto obsadí hajzel, ďalší práčku... zvyšok sa musí uspokojiť s podlahou. Kumar sa natlačí medzi vás do vane a smeje sa "bezďáčkom" ktorým ostala podlaha. "Nandáme si, vážení. Jízda pokračuje!" Vyhlási s úsmevom a vybalí tabatierku nacpanú ubalenými šťastíčkami. Joint putuje von a Kumar velkodušne zapáli koniec. "Nieže to vyžereš sám!""Ticho tam, to beztak tys vyžral predošlý!" Zahuhle pri návale dymu a než si stihne potianuť druhý krát, Ivy mu zoberie joint z ruky. "Tráávička zelená... ty si moja milenááá!" Potiahne si až sa jej skrížia oči a natiahne ruku k tebe. Ale začne sa dusiť tak jointa skoro pustí Kumarovi do rozkroku, ktorý začne hulákať, kto vie čo. "Drž pysk!""Dajte sem toho špeka!""Héj, ja mám právo taky! Dostal som vás sem, nebo ne? Naval!""No a záviďte!" |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Nadšene privítam zbytok výpravy svojím rodným jazykom a ešte nadšenejšie si zoberiem pivo od Iv, keď sa ku mne natlačí do vane "štrngnem" si s jej kelímkom. "Vitaj na palube" V povznesenej nálade sa smejem na všetkom a keď niekto zavelí, že JÍZDA POKRAČUJE dám mu plne za pravdu lebo sa aj tak cítim akoby sme zase sedeli natlačení v aute no tentokrát pre zmenu vo vani, akonáhle sa ku nám natlačí aj Kumar vyhrážam sa mu, že ak nebude sekať dobrotu pôjde cez palubu ako potrava žralokom - ukazujúc tak na prisediacich na zemi. "Vashe zdorov'ya" Zadrem keď sa ku mne dostane joint a dám si poriadneho práska, lebo ako som stihla všimnúť špeky tu miznú závratnou rýchlosťou. Znovu sa rozkašlem a popritom lakťom štuchnem do vodovodného kohútika čím pustím vodu. "Naberáme vodu ...loď sa potápa, záchranné člny...." Začnem hlásiť namiesto toho aby som tu vodu vypla. So smiechom podám jointa "žralokom" nech nás nezožeru za živa... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Voda sa vyrúti z vodovodu a Kumar začne pisklavo vrieskať. "Pomoc pomoc, neviem plávať... óó marijánka svatá zachráň ma pred záhubou!" Osadenstvo kúpelne sa rozchechtá a Harry preberie jointa, ako žralok nad vecou. "Och, nemáme člny... kto nás teraz zachráni?!""Pomoc, pomoc!""Ja nechciem umrieť!""Nie nie nie... ale poriadne sjetí mi je to jednó!... óóó, lásky moje, tá sodomie!" Kvília Ivy s Kumarom synchronizovane a Kumar vytiahne tabatierku z vrecka s ktorou začne mávať vo vzduchu a už s jointom, ktorý zapálil kto vie kedy. Špek putujúci od teba už umiera v rukách Maxa, ktorý si napráskal už riadnu dávku a čelí kopancom od Rhei z práčky. Vo vani už je dobrých desať centimetrov vody, keďže sa ucpala výlevka a Ivy zašprajcnutá o kraje vysí so zadkom vo vzduchu spievajúc niečo o ladoborcoch. Kumar vodu začne špliechať na ostatných, keď sa zrazu pohne klučka. Ale dotyčný má smolu, lebo je zamknuté. Ozve sa rachot. "Hej, kto je tam!" Ženský hlas sa zdá byť neúprosný. "Ja! Moment, sedím na hazlíku, neviem otvoriť! Mám sračku!""Ó áno! Ešte, ešte! Už budem, to je ono!" Začne Ivy kričať povzneseným hlasom do Kumarovo "hajzlíkového manévru", zjavne trošku pomotaná, a Kumar sa ozve znovu reagujúci zvukmi pripomínajúcimi práve záchodovú seansi, sprevádzajúc pridusený smiech ostatných, ktorý sa rozrastie do rozmeru, čo už sa nedá zaraziť. Podporení marijánkou sa začnú válať na zemi, voda stúpa stále vyššie a vyššie... sedíte v nej pekne po pás a už ani Ivy nieje schopná sa držať nad hladinou. Smiech rachotí kúpelňou a zdá sa že aj dotyčná dobíjajúca to proste vzdala. Ivy sa smejúc zahryzne Kumarovi do ramena a ten začne škriekať niečo v zmysle že ho dostali ufóni a chcú ho pripraviť podla receptáru "ako variť lidi". Voda špliecha na všetky strany, kúpelňa začína plávať a na dvere zas niekto trieska... |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Smejem sa ako blázon, tak že už zo mňa nevychádza ani zvuk príbuzný smiechu ale len kuvíkanie a lapanie po dychu. Vystrčím nohy z vane abych nemala mokré boty ale zbytok sa už zachrániť nedá. Pripojím sa ku Kumarovi a začnem s ním špliechať "žralokov". "Yakuzziiiiiiii" Pridám do vody aj penu do kúpeľa, keď už sme aj tak mokrý nech to má štýl. Keď sa k nám niekto dobýva pozerám sa zdesene na kľučku pak vybuchnem smiechom. "Tak to majú dneska smolu lebo na prvom si to nejakí dvaja rozdávajú" Keď začne Iv hrýzť Kumara do ramena ja prídem so svojou vlastnou teóriou, nie o ufónoch ale o infiltrovaných žralokoch. Akonáhle sa k nám začnú znova dobíjať, hľadím na dvere ako na bránu do inej dimenzie. "Niekto sa asi dozvedel o našej bathroom party" Zašepkám. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Rád bych nadělal co nejméně rámusu a navíc někteří paranoidní zmetci mají improvizované pasti kolem vchodových dveří. Pokud by to tedy situace umožnila, raději bych se dovnitř protáhl oknem. V hlavě mi šrotuje, jak to co nejlépe provést. Když budu muset, prostě ho střelím. Ideální by ale byla běžná "nehoda". Pokud má vanu a holící strojek do zásuvky... Nebo možná pád ze schodů a sražený vaz. Pokud jede v drogách, předávkování je celkem spolehlivé... za těchto myšlenek nenápadně obcházím dům a hledám alternativní cestu dovnitř. Tak co ty zmetku? jsi doma? |
| |
 | soukromá zpráva od Jim Merten pro Je krásné ráno, slunce vychází a já hážu dlouhý stín na rudými odlesky se hemžící vlny, korunované růžovou pěnou. Čerstvý vítr mi hodil vlasy kolem tváří, cítím překrásnou vůni moře a na okamžik toužím vrátit se do dob, kdy se nad obzorem objevily bílé plachty a vrzání stěžnů a lan, podmalované křikem námořníků, mísícího se s křikem racků, oznámilo, že se blíží loď... Vždyť právě tady moře několik století zažívalo největší rozmach námořních velmocí, soupeřících o nadvládu a konečnou moc, o čemž svědčí spousty vraků, ukrytých v průzračné, modrozelené vodě, mezi barevnými korálovými útesy. A teď jsem tu já – se svou touhou vydat se někam do modravých dálek, pod plnými plachtami a vracet se domů s nákladem drahého koření či tabáku, s touhou, která se dnes už nevyplní. Vždyť sám ze své práce vím, že lodě dnes nejsou ze dřeva, ale z prapodivných kovů, nebo kompozitů. Mají smrdící motory, páchnoucí olejem a benzínem. Dávno již tomu, co minuly věky dehtu a dřeva, tvrdých, upracovaných námořnických rukou, někdy svírajících místo lana či ráhna i jilec dýky nebo tesáku. Dnes, stejně jako včera, jsem to já, kdo těm obludám z kovu zpraví zuby, aby dále mohly uhlodávat z moře kus volnosti pro ty, kteří si ji mohou dovolit, a za odměnu moři dají jen něco smradu a oleje. A jen někdy... Někdy, se objeví spanilý, štíhlý trup plachetnice, jež někde ztratila naviják, či potřebuje promazat soukolí rumpálů. A ještě méně z nich neklame svým vnějškem, neschovávajíce ve svých útrobách vlka v rouše beránčím... Za mých úvah slunce vystupovalo stále výše nad obzor, moře ztrácelo svou barvu ranních červánků, a nakonec nabralo svou obvyklou barvu průzračného azuru... Pohladil jsem hladinu, v marné snaze omluvit se tomu velikému stvoření, jemuž nynější člověk ve své chamtivosti tak ubližuje, a pak se vydal pryč, sám v hloubi duše opovrhujíce nad svým pokrytectvím. Vždyť jsem to já, kdo ocelové žrouty znovu spraví, a znovu je pošle na mořskou hladinu... Opravit auta, motorky - ty většinou v moři nekončí. A nejsou pro moře stvořené. Rád je znovu spravím, ať mohou dál létat nad rozpáleným asfaltem. Ale motor na lodi je svatokrádež, urážka principu... Nikdy jsem si to neuvědomil, dokud jsem neviděl moře tady. Poprvé, před několika týdny. Rozpolcen mezi zálibu a hnus z dvou rozdílných částí své práce, která mne živí, potácím se od té doby mezi pýchou nad svým uměním, a znechucením z jeho následků. Loděnice a dílna už se hemží lidmi... Začíná další den, den, kdy snad nikdo nepřijde za mnou s žádostí o opravu lodního motoru. Snad pak moře moje pokání přijme, a odpustí mi za ty dny, kdy se tak nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Vo víre poznania Samantha odkaz Keď si poručíš nápoj "Bohů", barman prikývne a Nathan si poručí to isté. Barman si vás ďalej nevšíma a robí svoju prácu. Keď sa rozhliadneš, podnik odkaz je vskutku pôsobivý a cítiš tú energiu, ktorá prúdi celým tvojím telom. Možno je to práve to, že si vo víre nefalšovanej zábavy, ktorá tebou preniká, alebo len fakt, že niekto má o teba tak prudký záujem... Nathan ťa pozoruje skúmavým pohladom. Vidíš, že je plný nadšenia, že si prijala jeho ponuku, aby si si s ním vyrazila. Počuješ, ako mu tlčie srdce, ktoré ti cez hudbu doslova hučí v ušiach a keď vyslovíš svoju otázku, do tváre sa mu nahrnie krv. Usmeje sa a rozpačito si prehrabne vlasy. "Viete... Samantho... možno je ich spousta, ale žiadna nieje tak okuzlujúca... ako vy. Váš pôvab... charizma... je čosi, čo som u nikoho ešte nezažil. Ja... neviem si to vysvetliť. Čo som vás videl... po prvý krát... vedel som, že musím... že vás musím spoznať. Tak sladká žena..." Jemne sa prstami dotkne tvojej tváre a barman rušiac "romantickú chvílku", vám podá pohárky vína a keď už máš zmapovaný terén bez podozrivých vplyvov, vidíš, že sa uvolnil jeden box vedla tanečného parketu. Prevlníš sa davom a on ťa nasleduje. Usadíš sa a on oproti tebe. Stále s rumencom v tvári ťa sleduje, skoro ako keby naklonený nad stolom. Ako keby chcel preskúmať každú krivku tvojej tváre, zapamätať si každý malý detail. "Ja... viete... rád by som vás spoznal. Dovolte mi to, prosím." Očička mu žiaria takým leskom... snáď zamilovanosti...? "Chcem počuť vaše túžby... Samantho..." Šepne, ale presto ty počuješ jeho slová. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro "Vitajte!" Alex odkaz Okolie sa zdá byť tiché, ničím nerušené. Počuješ šum lístia, šelest trávy... Dvojposchodový domček je zaliaty v tme a ty potichúčky prechádzaš dvorkem. Keď prejdeš okolo, hneď môžeš zazrieť, že podkrovné okienko je dokorán otvorené a v tom... začuješ rachot. Nie moc hlasný, ako keby bol náraz čohosi tlmený. Niečo ako sýpnutie... a ticho. Môžeš sa len domnievať, čo to mohlo byť... či to vskutku bolo z otvoreného okna, alebo nie... Nikde nič nevidíš. Tma pretrváva. Rozhliadneš sa, započúvaš sa... znovu... ticho. Pokial skúsiš okná, ako tvoj bezpečný vnik dnu, zisťuješ, že jedno po malej manipulácií vskutku otvoríš. Okenica zavŕzga... Keď vlezieš dnu, dostávaš sa do priestornej kuchyne s barovým pultom ktorá je však zaprataná špinavým riadom, rôznymi knihami, nedojedenými plechovkami, či iným "odpadom". Jak ňou prejdeš, musíš si dávať, kam šlapeš, aby si nespôsobil privela hluku... lebo čo keď niekde číha...? Na možného votrelca...? Kuchyňa je prepojená s obývačkou, ktorá už nieje v takom stave, ale taktiež nepodlieha ukážkovému štýlu pedanta. Schody vedúce na poschodie sú zapratané krabicami a iným bordelom, což z obyčajného výstupu môže činiť skvelú prekážkovú dráhu. Keď popojdeš bližšie, zhora sa ozve akési chrčanie... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Obranné pozície, pozor... Leya Pena vzrastá, lieta okolo a už aj "vyvreli" vo vyvýšených pozíciach sú mokrí. Vaša bitva sa stupňuje, Harry vyskočí na nohy s úmyslom utiecť ďalšej dávke "munície", keď sa zrazu zaznie rachot a v úlaku sa šmykne na premočenom koberčeku a zletí na zem. (odkaz) Voda prská... krik a buchot sa stupňuje... Všetci aktivisti sa zarazia a civia striedavo na seba s vyhúkanými xichtami. "Kto je to... ja sa bojím." Šepne Ivy a schová sa za Kumara, ktorý rovnako ako ty, hypnotizuje dvere. "Idú po nás... strašidlá z vesmíru... Skončíme ako dezert na plastových tanieroch!""Ty myslíš, že ufóni používajú plastové taniere...?" Radostný smiech sa zmenil na tiché šepkanie a už všetky pohlady sa zamerajú na dvere. "Okamžite, kurva, otvorte, lebo zavoláme políciu!" Ozve sa nekompromisný hlas. "No to sme f piči.." Ozve sa od práčky. Kumar vyskočí z vane, nespúšťajúc oči z dverí. "Nabite zbrane. Musíme si vybojovať možnosť k úteku." Šepne a vezme do ruky sprchu. Otočí sa na Harryho. "Keď poviem teraz... otvoríš dvere. Baby, zbrane nabiť. Pripraviť..." Holky vezmú do rúk prístupné tuby so šamónom, či sprcháčom a zaujmú taktické pozície. Kumar s tečúcou sprchou medzi nohami čaká v útočnej póze. "Nesmieme dať úfónom naše masíčka!" Kníkne Ivy so strachom v očiach, ale statočne držiac kefu na vlasy a zubnú pastu.odkaz "Kto je tam!" Znova tie dvere... Kumar dôležito prikývne, že sa to začína... "Teraz!.. Páááál!!" Zvreskne a Harry odomkne, rýchlo otvorí dvere a uskočí. "Prestaň mě oblíkat ako debiláááá!" Vrieska Kumar a zaútočí na malú skupinku ludí. Ani poriadne nestihneš vzhliadnuť, čo to je zač, keď ich pohltí striekajúca voda, šampóny, zubná pasta, kefa na vlasy, či iné predmety... ozve sa krik a oni uskočia stranou. Vaša skupinka delikventov začne vrešťať tiež. S tým ťa Max a Ivy čapnú za ruku a všetci sa rozbehnú a zdrhajú dole schodmi do víru house párty. "Bazingááá!" |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Zakňučím Keď to začne byť "vážne" ihneď sa zmobilizujem vyleziem z vane a aj ja začnem zbrojiť. Chopím sa hajzlovej kefy a svoje "magické žezlo" namierim smerom k dverám. S dramatickým výrazom a potláčaným smiechom sa mračím na kľučku až kým sa dvere neotvoria a ja s bojovým pokrikom hádžem hajzlovú kefu smerom do davu. "ATAKUVATYYY!!!!/útok/ Keď ma Max s Iv ťahajú von bežím za nimi popritom permanentne zakopávam a bojujem so záchvatom smiechu. Obzerám sa či nás "ufóni" neprenasledujú ak nie tak sa poobzerám po nejakom pití. "Tak čo teraz skolonizujeme?!" Zakričím Iv do ucha aby ma počula aj pri hlasnej hudbe. Bavím sa, vytrhnem nejakému nešťastníkovi drink a hodím to do seba. Keď okradnem ďalšieho podám pitie Iv a spýtavo k nej nadvihnem obočie. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Keď povyskakujete von oknom, skončíte v kroví. Je to možno úkryt, ktorý nevydrží moc dlho... hlavne keď niekolko metrov od vás postávajú policajné autá... |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Zatiaľ čo ja ani nestihnem spracovať informácie o tom čo sa deje Kumar už koná tak sa ocitám zastrčená v kroví. "Ja nemám doklady" Zakňučím potichu čo je zrejme náš najmenší problém, no musela som sa zveriť. "Ty vole Kumar, koľko toho máš? " Zareagujem na to, keď spomínal, že by s tým uhostil otrockú kolóniu. Poobzerám sa kadiaľ by sa dalo nepozorovane zdrhnúť snažiac sa potlačiť dozvuky smiechu, ktore ma stále neprešli ani keď sa skrývame pred políciou. "Ty vole snáď nemajú psy lebo to by nám Kumara vyčmuchali aj na tisíc míľ..." Zvážim všetky možné únikové cesty a ak je nejaká ako tak bezpečná podelím sa o tento návrh. "Tak čo zdrháme či sa radšej zbavíme Kumarových dôkazov o vine? " Samozrejme nemám na mysli, že by sme to zahodili... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Kríky zašramotia, keď do nich po zadku zletíš v podstate zarovno s Ivy, ktorá sa cpala tesne za tebou a Kumar s Maxom spadnú na vás, což možno spôsobí ďalších pár modrín. Ivy ich oboch vyplieska poza uši zlomenou vetvou. "Ne!""Nemlať ma! Ivy!" Šepkajú do všeobecného ruchu, čo panuje vo vnútri a keď hlesneš, že nemáš doklady, otočia sa na teba a Ivy zapichne Kumarovi vetvu do nosu. Reakciou je pridusený krik, keďže Max ho stihol čapnúť za papulu skôr, než prezradí krytie. Na tvoju otázku Kumar pokrčí ramenami a čosi zahuhle Maxovi do ruky a ten začne potichu nadávať, lebo ho zjavne slušne oslintal. Ivy sa začne dusiť smiechom a Kumar sa poškrabe na rozčepířenej hlave. "Noo vieš... tak trošku zo všetkého kúštik... navyše sa bojím, aby neprehladávali dutiny!" Zakňourá a tvári sa zdesene, hlavne po tvojej poznámke o psoch. "Do píči, ja necu, aby mi do riti strkal pes čumák!" Ivy sa rozosmeje už nahlas a Max umlčí aj ju. Tá sa smeje napriek tomu. "Sklapnite, paka! Nájdu nás a pôjdeme všetci do loja!" Tvôj návrh zarazí už však všetkých. Kumar otvorí ústa v zdesení(?) Ivy sa prestane chechtať a Max ju pustí. "Vieš ako dlho by to trvalo...?""Zbláznila si sa?! Ja sa svojich lások nevzdám!" Kumar sa tvári naozaj žalostne. Objíme si kolená tváriac sa ako pred popravou. Ivy ho plesken po rypáku. "Prestaň ty tragéd, nikto ti tvoje šťastíčka, okrem nás nevezme." Zákerný úsmev. "Kde je zvyšok?""Neviem...""Do píči..." S tým Max vytiahne mobil, pričom prudko sleduje situáciu neďaleko. Bitka nejakých zfetovaných ludí s policajtami si zatial necháva svoju pozornosť, tak tichý telefonát nikoho nepriláka... aspoň sa zdá. "Harry! Kde si? Musíme zmiznúť a to fofrem!...Čo? Jaké vajcia? Hrabe ti?! Vypadnite von! My zdrháme, stretneme sa u auta!.... Čo? Jak to že nevieš ktoré je to auto?! Kurva ty pako, čo si hulil?!" V pozadí počuť rozbíjané sklo, krik, nadávky... "Čo?!" Odtiahne si telefón od ucha. "Chlpatí lapili holky... a ten debil po nich hádzal vajcia... to mi stihol oznámiť, než sa spojenie prerušilo."" Vypadnime!" Skočí mu do reči Ivy, ukazujúc mieriacemu policajtovi práve k vášmu kroviu. Ale na šťastie je ešte pomerne ďaleko. Ivy sa štvornožky začne hrabať preč. "Moje šťastíčka... miláčkové..." Kňourá Kumar plaziaci sa za ňou. Max ťa popoženie vpred. "Co bude s ostatnými?""Keď sa necháme chytiť tak im nepomôžeme... zdrhaj, Ivy! Musíme sa vypariť niekam mimo dosah!" |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Po neskoršom priznaní vidím, že som od pravdy nebola až tak ďaleko. V tom zmätku som si ani nevšimla, že nie sme kompletní a ja v duchu rátam a rozmýšľam, kto ešte ostal v dome. "Tak čo budeme robiť?" Striedavo pozerám na prítomných a ani si neuvedomujem, že sa stotožňujem s celou skupinou a ani ma nenapadne, proste vziať roha. Nikdy sa mi nestalo, že by som sa s niekým tak zblížila už po pár hodinách. "To je magor" Poviem na adresu vrhača vajec a musím sa smiať, no v tom mi úsmev na tvári zamrzne keď uvidím približujúceho sa policajta. Stichnem a po štyroch sa plazím za ostatnými "Jeden prúser za druhým" "Makaj Kumar ..... inak ďalšia party bude za mrežami ..... a psí čumák nebude to jediné.... čo ti skontroluje prdel.... Šepkám nabádajúc mrnčiaceho Kumara aby pohol kostrou. Obzriem sa späť aby som skontrolovala či nás už náhodou nezbadali. Extrémny ruch? čo to je za blbosť...na Bahamách... Buď sú tu kvôli úplne niečomu inému alebo začnem veriť, že tento ostrov je naozaj prekliaty... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Klub jsem si celkem za tu chvilku prohlédla, můj pohled se tedy stočil hlavně na mého společníka. Stále mám v mysli otázku, proč zrovna já a co mi vlastně chce? Když se mě zkusí dotknout, mírně uhnu dozadu. Pohledem ho nedůvěřivě přejedu. Sklenku vína vezmu a jdu se skutečně posadit hned, jakmile se uvolní jeden ze stolů v boxech. Usadím se, dám si nohu přes nohu a opřu se o opěradlo. Víno zatím postavím na stůl. Pozorně poslouchám každé jeho slovo. Sleduji každý kousek jeho obličeje. Poslouchám tlukot jeho srdce uprostřed toho mumraje. „Vaše slova malebně kloužou z vašich rtů. Zkuste se ale zeptat své mysli, co ji tak zaujalo na mé maličkosti? Není tak zajímavá, jak si myslí.“ Normálně bych se asi nahnula, abych navnadila fantazii své kořisti svými přednostmi, ale teď ne. Je to až příliš podivné, než abych to udělala. Hlasy v mé hlavě se překřikují, hlavně o tom, co to je asi zač. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Ujistím se, že tlumič je dotažený a pomalu projdu přízemí. Dávám si pozor na případné natažené dráty mezi futry, které bývají častou součástí domácnosti různých paranoiků. Ničeho se nedotýkám a pomalu v přikrčeném postoji pokračuji domem. Snažím se našlapovat opatrně, abych nevydával hluk a pokud v přízemí nic podezřelého nevidím, zamířím pomalu po schodech za zvukem. Než na ně vlezu, pečlivě si prohlédnu překážky, abych se mohl orientovat trochu po paměti a mohl koukat nad schody a ne jen pod nohy. Že by mi udělal takovou radost, upadl a praštil se do hlavy o noční stolek. To asi těžko... Vydám se pomalu po schodech vzhůru po jedné jejich straně, ne prostředkem. Podle četnosti bordelu buď u stěny nebo u zábradlí a pistolí mířím na vršek schodiště. Copak tam asi najdu? |
| |
 | soukromá zpráva od Dimitrij Evdikimov pro No a tak tam poslali toho na ktorom im najmenej záleží. Šupáci jedni. Ako ok, dovolenková destinácia je to dobrá. Ale na môj vkus dosť slnečná. Ešte som ale nevytiahol päty von a už mi chýba rusko a hlavne to aké pekne dlhé noci tam boli. A ešte takúto robotu mi dajú, že ako vyšitú pre nosferata, ale ja niesom žiadny kalnal grázel. Ok netvrdím že vyzerám najlepšie ale rozhodne nie som ako nosfík! Keď ma už aj to hundranie prestane baviť tak len ticho čakám mysliac na úplne nič. Samozrejme nie týždeň v kuse, za tú dobu som si behom prvých dní šetril nachystanú svačinu a spoznal podpalubie ako vlastné topánky. Teda to si aspoň myslím. A teraz keď už mám vystupovať tak neváham, beriem všetky svoje veci a snažím sa čo najtichšie dostať von. (Auspex 1) na zvýšenie sluchu aby som mal obraz o tom kadiaľ by som sa mohol prešmyknúť von. Samozrejme som dohodnutý aj so Silviou aby odpútavala pozornosť a aby si ma našla, prípadne ja ju. A potom sa uvidí... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Jim Deň sa prebudil, nastal svit. Tvoje myšlienky zaplavili tvoju cestu pobrežím s otázkami budúcnosti priebehu a svet sa ako keby zmenšil. Na malý okamih... v tvojej hlave na dokonalú hru farieb a vône, ktoré to krásne prírodné bohatstvo ponúka. Až než ti prítomnosť naženie pravý obraz tohto sveta v objatí oceánu. Sveta techniky a páchnucich motorových obrov... Presne ten svet, ktorý si si sám vybral a ktorý ťa tolko fascinuje, ale pritom ničí. Lenže je to zaujímavý stret... Ale i dnes je treba trochu opustiť mysel a vrátiť sa späť plne do stavu celkového vnímania. Stále máš svoju "vášeň" v pracovnom nadšení, ktorá nepočká a keď by si meškal, prišla by v podobe naducaného šéfa, ktorý by ťa "zniesol" zo sveta. Slaný morský vánok ťa vedie po celej ceste až k dielňam, kde to začalo žiť svojím tempom stereotypu. Tvoje pracovisko, tvoja radosť a bolesť zároveň. Sám v duchu vieš, že pravdepodobnosť možnosti zákazníka s jachtou, či člnom môže byť 50-60%. Aj keď dúfaš v opak... Ale... toto je ostrov... väčšina domácich a dokonca aj turistov, vlastnia "vraha oceánu". Takže pravdepodobnosť nadšencov motorových vodníčkov je vysoká. Hlavne v poslednom týždni, kedy nehody pribúdajú... a nevynímaje nehôd na vode. Dnešok nieje iný než tie ostatné. Zhon a začínajúca nervozita kolegov nasvečuje predpovedi hektického dňa... což možno už nieje nič prekvapujúce. Privíta ťa hluk a nakysnutý, malý chlap s rozčepířenou bradou, pán Mrun, ktorý je tvojim nadriadeným. "Merten! A vy si čo myslíte, prísť mi sem zasnený v tých vaších rozprávkach? Za čo vás platím?! Z akého dôvodu ste nedodržali lehotu opravy jachty pána Albrechta?! Dnes to malo byť firtig komplet hotovo a furt neni!" Vyštekne na teba a vidíš, ako mu tepe žilka na čele, že to vyzerá, že by mohla prasknúť. Prešlapuje pred tebou z nohy na nohu a pomaly sa na teba začína upierať pozornosť kolegov. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Únikové manévre, aneb keď si šlahnete moc trávy... Leya Na margo plantáže, Kumar pokrčí ramenami a zatvári sa nevinne, což v jeho stave, snáď ešte "kritickejšom" než zvyšok, vyjde s podivným šklebom, ceriac zuby jak kôň. Ivy s Maxom to komentujú s tichým pochechtávaním na jeho adresu. Kolenačky sa rozbehnete smerom preč, což je komentované nadávkami a frflaním, ktoré zintenzívneli práve po tvojej poznámke. Kumar niečo nezrozumitelné zakníka, ale to už ste za rohom a ocitáte sa v tmavej časti medzi dvoma domami. Hluk z okolia nepolavuje, čomu dopomohli aj akýsi jedinci vyskakujúci z okien, snažiaci uniknúť zákonu. "Ó ty vole... já bych si dal špeka!" Posteskne si Kumar a usadí svoju zadnicu do záhonu kytek. Preletí okolo vás pár sjetých individuí, což zaujme policajta, ktorý po vás "šiel" a s krikom sa po nich pustí. Ivy začne mlátiť Kumara a ten len zakvičí a napriek tomu si vytiahne špeka kto vie odkial. "Ty si ako už fakt debil! Prestaň vypalovať zobák a padáme preč!" Čapnú ho za nohy a ťahajú k susedom na záhradu, kde sa nachádza ďalšia možná skrýša v podobe rovnakého porastu. "Vypadnime.." Ozve sa, což je komentované krikom z pod nôh, kde Kumar leží na chrbte a v hube statočne zviera nezapáleného špeka. "Vezmime si káru!""Ty snáď vieš, kde máme auto s klúčami v zapalovaní?""No... však všetky klúče majú autá v zapalovaní... nebo ne?""Vy ste fakt uderení!""Zavri melón a polej sa!""...he?""Hej, viete čo, tam vidím kolečká, poďme si brnkať!...AU!" Ocitáte sa v ďalšom zelenom sajrajte a vďaka zážitku s vyplavenou kúpelňou sa môžeš pokochať svojím zasraným ohozom. Tudíž ste všetci ako prasce. "Gratulujem!" Kumar znovu prejavil svoje dobré načasovanie kedy sa prejaviť a z ničoho nič vyskočí z kríku a rozbehne sa smerom na ulicu medzi zaparkované autá. Na nešťastie policajné. "Ty debile!""Kam ideš ty, kreténe! Vrať sa!" Na druhú stranu, je celkom nenápadný a dostatočne ďaleko aby si niekto cez ten zmätok všimol akéhosi kreténa, ktorý si lezie do policajného auta... "Ježkove oči, to je tak neskutočný debil!""Nemôžme ho nechať aby s tým zdrhol sám..""Ivy... ty si tiež už debil, chceš ho nechať ukradnúť fízlokáru?" Max dostane hlasný preplesk, čo je sprevádzané hlasnou odozvou. "No ty retard a vymyslel si lepší plán?... tak vidíš. Drž hubu a dem!" Zavelí a rozbehne sa za Kumarom. Max ju nasleduje, ale nadávajúc jak pohan. Možno to je dobrý nápad ako sa dostať preč... možno to vyjde.. Máš len chvílku, než sa Kumarovi podarí naštartovať a vyfičať spievajúc do neznáma... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Eufória Samantha Keď mu položíš svoju ďalšiu otázku v zjavne nedôvere, pokrčí ramenami a vidíš, ako sa mu do tváre nahrnula krv. Uhne pohladom niekam k zemi. "Ja.. ja ani neviem. Samantho... proste ste ako keby môj sen, ktorý sa... ktorý sa stal skutočnosťou. Neviem to vysvetliť. Proste cítim, že vo vás je určité kúzlo a to ma ovládlo. Sám som... eh... z toho zmätený. Nikdy som nepocítil čosi tak... silného." Zavrtí sa na mieste a nesmelo ti pozrie do očí. Vidíš že ostal znovu trochu nervózny, ale i tak je ti jasné, že ťa inak hltá pohladom. Srdce nepatrne zvýšilo frekvenciu a on sa zhlboka nadýchne. "Prečo si vôbec myslíte.. že vaša maličkosť nieje až tak zaujímavá? Ja... ja si myslím... eh... promiňte, já... prosím, nevykládajte si to zle... nechcel som vás nijak uraziť. Ja len..." Rozpačito si prehrabne vlasy a znovu švihne pohladom niekam mimo. "Sam.. veríte na lásku na prvý pohlad?" Vypadne z neho a zahladí sa ti zpriama do očí. Vidíš a hlavne cítiš tú neskrývanú túžbu čo z neho vyžaruje. Aj keď si predtým možno mala pochybnosti o jeho úmysloch... teraz môžeš vidieť, že to nieje len maska, pod ktorou niečo skrýva. Zjavne to čo hovorí, myslí úprimne a hlavne je z teba pekne na "ihlách". |
| |
| soukromá zpráva od Jim Merten pro V polovičním pozoru stojím před Mrunem, na tváři ještě napůl zasnění z rána, za které mě taky právě dupe. Ale jako bych ho nevnímal, stejně jako se do pozadí odsunul hluk loděnice samotné. Přeskočím pozdrav, tak jako to udělal on, když se na mě takhle zrána osopil, jen co jsem překročil práh. “Den ještě neskončil, pane mistr.“ s námahou se proberu a zaostřím svůj pohled o několik palců níž, kde se nachází obličej mého nadřízeného. “Do odpoledne to bude hotové.“ dodám už s trochou sebevědomí a konečně úplně „při smyslech“, načež se vyhnu jemu i jeho nakrknutému pohledu a jdu se převléct do montérek. A zamířím k již zmíněné jachtě, páchnoucí bělostné potvoře, která stojí na kozách o kus dál, s víkem k motoru otevřeným, tak, jak jsem ji zanechal včera. S povzdechem si rozložím náčiní a ponořím se do jejích útrob s myšlenkami jako šťovík. “Má pán Albrecht jezdit s plachtami, nemuseli bychom tady šaškovat s každou vyvlečenou vačkou.“ celkovou závadu jsem našel a odstranil včera, na dnešek zbylo jen sestavit zpátky rozebrané součástky a pouklízet po sobě. Proto moje sebedůvěra před chvilkou, když na mě prskal Mrun. “A kdyby netúroval motor a netahal z tý chudery co nesvede, pravděpodobně by tu taky stát nemusela.“ Pečlivě všechno poskládám dohromady a sklidím nářadí tak, aby se mi něco nepřipletlo do motoru, když přistoupím k ovládacímu pultu a zkusím nastartovat to zvíře v podpalubí. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Druhá vlna zdesenia nastane keď aj ostatní sa pripoja k tomu šialenému nápadu a nasadajú do policajného auta. Niet čas na premýšľanie a hlavne niet čas premýšľať rozumne rozbehnem sa za ostatnými a naskočím do auta. "Tak to aby si Kumárek na to šlápol nech rýchlo odtiaľto vypadneme lebo ak nás chytia..." Zarazí sa a zatrasúc hlavou sa pokúsi z nej vyhnať všetky tie možné scenáre, ktoré by mohli po ich lapení následovať. "Proste na to šlápni a ak ťa napadne zapnúť sirénu vlastnoručne ťa uškrtím...." |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Tvoj pokus naštartovať páchnucu potvoru sa na prvý krát nestretne s úspechom. Motor len akosi zabručí, vyvalí sa dym a zdochne. Každopádne nič ti nebráni to skúsiť znovu, to už zdárne nabehne a lodička broká jak má. Môžeš to považovať za šťastie, inak by šéfík znovu vybublal a potom ti zjavne utrhol kejhák, alebo nedajbože spáchal to, čím sa vyhrážal. Je možné, že ten Albrecht asi nebude len kdejaký magor, čo si ničí hračky ako na páse, ale asi velice vážený zákazník z ktorého má Mrun bobky. Keď si prezrieš rozpis, toho čo máš na starosti, tak pre tvoju radosť, už na rozpise nieje žiadna bručiaca potvora žerúca oceán, ale len nejaké automobily na výmenu oleja, či pneumatík, alebo len hodiť do pucu elektroniku. Zjavne pohoda režim pre tento deň. Ak budeš mať šťastie, tak to možno vyjde už aj bez nejakých extrémov zo strany nadriadeného. Pokial pozoruješ miestami okolie, môžeš si všimnúť, že práve dorazilo nablískané bmw, z ktorého vystúpi vysoký v obleku natiahnutý chlap s čiernymi prešedivelými vlasmi, s prísnym výrazom v tvári a keď ho zbadá Mrun, dobehne k nemu a s ulisným úsmevom začne čosi špitať. Zjavne sa objavil pán Albrecht. Ten ho len strohým výrazom odposunkuje, pravdepodobne ho jeho výlevy vôbec nezaujímajú, ale keď začne Mrun ukazovať tvojím smerom, ohliadne sa a na okamih na tebe spočinie chladným, ale presto skúmavým pohladom. Mávne Mrunovi a s akousi poznámkou sa proste vydá pomalým a sebaistým krokom priamo k tebe. "Dobrý deň. Takže, vy ste ten, kto si poradil s mojim zlatíčkom..." Nadhodí vyrovnaným, hlbokým hlasom a vôbec to neznela ako otázka, nýbrž skonštatovanie. "Christian Albrecht", predstaví sa. "Prosím, povedzte mi čo jej bolo.." Vyzve ťa a tým ťa odtrhne od tvojej práce, což Mrun v pozadí "komentuje" akýmsi nafúknutím xichtu a snáď až s obavou civí tvojim smerom. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Krok za krokom Alex (odkaz) Vychádzaš pomaly hore schodmi, na schodoch sa nenachádzajú žiadne pasce, len hromada harampádí, kde tu vidíš prázdnu flašku od akéhosi alkoholu, alebo len uschnuté flaky, čo zjavne boli pôvodne v kvapalnom skupenstve, než sa z úschovnej "nádoby" stali črepy, ktoré tu samosebou vidíš tiež. Jak postupuješ hore, začínaš čoraz viac pociťovať podivnosť celej tejto situácie, v ktorej si sa ocitol. Chĺpky na krku sa ti zježili a niečo ti nahovára, že čosi nieje v poriadku... aj keď by sa dalo uvažovať, či predtým vôbec aj bolo... Dostávaš sa na poschodie do potemnelej chodby s niekolkými dvermi, ktoré okrem jedných sú zavreté. Možno by si sa aj začal zaoberať, čo sa nachádza za nimi, pokial by si nepostrehol v tých jedných pootvorených, švihnúť akýsi tieň. Mohol to byť on..? Ale než by sis to vôbec mohol stihnúť zodpovedať, alebo čokolvek.. do tvojich čuchových útrob sa vderie ten lahodný pach krvi. Silný a intenzívny... lákajúci i keď s niečim zmixovaný. Trošku ťa to zmätie v sústredení a nechtiac kopneš do ďalšej sklenej potvory válajúcej sa na zemi. Flaška zarachotí a odkotúla sa niekam do kúta, kde počuješ len tlmené cink. Na to začuješ čosi ako vrčanie a syčanie zároveň. Tentoraz je to jasné, odkial tie zvuky vychádzajú... a to práve z izby, ktorá je práve za pootvorenými dvermi. Možno je nutné ešte väčšej opatrnosti a predvídatelnosti... čo keď už na teba čaká s otvorenou náručou a nabitým kanónom? Pokial opatrne vojdeš, zimomriavky sa ti prehrnú telom a keď dvere zavržú.. naskytne sa ti neskutočný pohlad. Uprostred miestnosti, ktorá vyzerá ako spálňa, je pohodená stolička.. vlastne je tam neskutočný bordel. Cítiš pach alkoholu, ktorý sa zmiešava s krvou... a slabým odérom síry. Nieže by bolo práve to zaujímavé... Uprostred čosi visí... zo stropu... čosi mohutné... a to sa práve pohlo (odkaz). Ale keď vzhliadneš na čom je to uchytené, notná dávka zimomriaviek dá o sebe patrične vedieť. Muž zavesený na lane, je prebodnutý práve niečím, čo vyzerá ako tvorov jazyk. Skoro ako sosák, ktorý má zabodnutý v srdci nebohého. Tvor sa otočí za zvukom, vydá akýsi pisklavý škrek a zmizne v otvorenom okne. Osamieš s mužom obeseným na tráme, len hojdajúceho sa do rytmu plieskajúcej okenice. Keď popojdeš a rozhliadneš sa, vidíš, že napracovnom stole, kde chýba práve stolička, ktorá je pohodená neďaleko mužových nôh, je prázdny pohár a flaša s etiketou Jack Daniels. Pán si zjavne doprial dávku destilátu. Okrem toho však je tam množstvo papierov, čistých, počmáraných... pokrčených, nejaké porozhadzované cigarety a nedopalky, taktiež zvyšky nejakého bieleho prášku. A tatiež dopis... na polovicu zastrčený v obálke s odrbanými rohmi a trochu rozmazanými fľakmi. Ako keby na to čosi kvapkalo... Zobrazit SPOILER  ... ticho tak zvierajúce... tolko otázok... a mrtvola na lane, skoro sa nehúpajúca... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Poslouchám jeho nejistá slova a už vůbec nevím, co si o něm myslet. Lidé umí být dobří herci a ještě lepší lháři, ale aby u toho ještě ovlivňovali to, že jim rychleji bije srdce... To snad jen ti, kteří nejsou zvyklí lhát. "Otázka je kluzká a odpověď těžká. Můj zrak spočinul na různých lidech, ale srdce i švitořící nekřičelo láskou nikdy," zavrtím hlavou. Myslí mi prolétnou obličeje mužů, kteří se mi kdy líbili, ale zamilovaná opravdovou láskou jsem asi vážně nikdy nebyla. Probodávám ho pohledem a sleduji každý jeho pohyb, pohled, gesto i výraz. Rukou si hraju se sklenkou s červeným vínem. Občas očima přelétnu blízké okolí nás, abych se podívala po lidech, co zrovna dělají. |
| |
| soukromá zpráva od Jim Merten pro Nechám ji chvilku zahřívat a zatím znovu kontroluju motor, jestli je všechno v pořádku i teď, když se konečně rozběhl. Nakonec zkontroluju, že se kolem šroubu nikdo nepohybuje a zkusím ji „rozjet“ – žádné další problémy. “Aspoň že to mám z krku.“ vypnu motor, pozavírám víka a přetáhnu přes ně koberce, tak jak to v původním stavu jachty bylo, když nám ji přivezli na opravu. Zrovna jsem se chtěl pustit do auta, co mi přistavili na výměnu pneumatik, když se objevilo to nablýskaný fáro a Mrun se změnil v úslužného – a úlisného – služebníčka. Kysele jsem se ušklíbl, když kolem přísného chlapíka začal poskakovat, a radši se vrátil ke své práci, abych ho zase zbytečně nedráždil. O to větší pak bylo překvapení, když mě maník v obleku našel a oslovil. Což se mechanikovi ne zrovna často stává, a mě za těch pár dní tady ještě vůbec. Vzhlédnu od kola, které jsem znova utloukal o zem, aby si duše v plášti pořádně sedla, a poněkud zdráhávě odpověděl na pozdrav. “Dobrý den.“ přeměřím si ho – nutno doznat, že na rozdíl od našeho mistra z něho autorita přímo sálá. “Jim Merten.“ stále držím v rukách pneumatiku, takže ruku mu nepodám. I kdybych ji neměl, tak bych se neodvážil svou olejem počínaje a prachem konče zasviněnou ruku podat tomuhle chlápkovi. “No, utržená vačka. Pokud vyloučím úmyslnou sabotáž, tak pravděpodobně zapříčiněná zatížením motoru na studeno – nedostatečně ohřátý olej způsobil, že se vačka zadrhla a tah motoru ji utrhl a nacpal do výfuku. Naštěstí se nepoškrábal vnitřek válce.“ odpovídám trochu zdráhavě a nejistě. Netuším, jak moc se pan Albrecht vyzná v motorech, a snažil jsem se to trochu zjednodušit, už jen proto, že se Mrun za ním šklebí, jako bych ho přinutil žvýkat kiwi řízlé čistou limetkou. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Celá situace se ale trochu vymyká obrazu, který se snažila nastínit Betsi. Jestli se mnou manipulovala, tak to se má holčička na co těšit. Já ji varoval. Chlapík na provaze rozhodně nevypadá jako nějaký capo di tutti capi. Dokonce ani jako nějaký caporegime. Na to co všechno podle ní měl mít pod palcem a jak se měl chovat. Spíš vypadá jako nějaký ubožák co se trápil pro nešťastnou lásku. Další i když snad méně pravděpodobná možnost je, že už tohle bylo zinscenované a já bych měl být ten blbec, co to má odskákat. Tohle se mi nelíbí ani trochu. Sbalím do náprsní kapsy dopis na rozloučenou, zkontroluji, že oběšený muž je doopravdy ten kdo to být měl a že je mrtvý a pokud ano, otevřu zase okno a vytratím se. Nejdříve se z okna pořádně rozhlédnu a když si budu jistý, že mě nikdo nepozoruje, vyklouznu ven a namířím si to klidně od domu. když jsem dost daleko, obloukem se vrátím a pokusím se vypozorovat, kam by mohlo zmizet ono podivné stvoření. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro V tom počuť.."Hej! Čo to robíš, ty jedna malá sviňa!" Mužský hlas v ostrej tónine a zrazu Ivy sa vrúti dnu, zabuchne dvere a drbajúc do Kumara začne hulákať. "Šlapni na to! Šlapni na to! Kurva Kumar, šlapni na to!" Kumar sa zlakne, nadskočí, chvílku sa tvári že je zmätený... zapne sirénu. Autom sa roznesú nadávky a na okno sa vám pričapne nejaký chlap, ktorý v hlasných protestoch začne trieskať do okienka, pričom sa pokúsi otvoriť dvere. Ale to nejde, lebo Ivy zamkla. Max nelení a zamkne tiež. Vidíš ako sa vonku mihajú ľudia v uniformách a aj bez nich.. snáď nastala všeobecná panika. A samozrejme policajti sú zjavne tupí, keď nechajú kľúče v zapalovaní. Aspoň posádka tohto auta... Kumar naštartuje, s krikom a šialeným smiechom zacúva a narazí. Takmer zválcuje policajta za oknom a vlastne sa všetko zbehne príliž rýchlo. Siréna hučí a Kumar sa dostáva na cestu. Flekuje na mieste, otočí sa a v sprievode "hula hula" pokriku fičí cestou. Ak sa pozrieš dozadu, vidíš ako niekoľko policajtov ponaskakuje do áut a vydá sa za vami. Je len otázka času, kedy im Ivyn manéver prekazí plán.. a či to vlastne sú poškodené autá, do ktorých nasadli.. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Mrun, ktorý to zatiaľ všetko šmíroval za chrbtom váženého zákazníka, ti mávne rukou, ženúc ťa znovu do činnosti. "Do práce, Merten!" Zabručí a prace sa do kanclu, pričom nezabudne úslužne zamávať na zadok BMWéčka. Je už len tebe, či sa rozhodneš navštíviť tohto pána... a čože to vlastne po tebe chce..? Každopádne, máš takmer celý deň na rozhodnutie. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Jim Merten pro "Eh..." na okamžik zaváhám, ale nakonec, proč mu to neříct. Je to jeho jachta, a jestli se mu v ní někdo hrabal, asi by měl pouvažovat o nějakých bezpečnostních opatřeních. "Nejsem si jistý. Pokud to bylo úmyslné, potřeboval by takový člověk dost komplexní znalost motoru samotného, a nejméně dvacet minut práce, za předpokladu, že by přesně věděl, co má dělat." najednou jsem rád, že v rukách tu pneumatiku mám. Aspoň mám za co schovat svou rozpačitost. "Herdek, mě zabralo dva dny, než jsem to našel a opravil. A Mrun mě tu jachtu dal jen proto, že neměl nikoho dalšího, kdo by si to chtěl vzít na triko..." myšlenky mi přetrhla Albrechtova nabídka a rázem je poslala jiným směrem. Soudě podle obsahu, právě je někdo v rychlosti zvuku shodil z útesu a já mám co dělat, abych zůstal myslí přítomen. "Marnit talent, kritika na Mruna a ještě soukromý návrh ?" s největších úsilím jsem potlačil nutkání podívat se na datum na svých levných hodinkách, jestli náhodou někdo nepřetočil kalendář až na prosinec. Konkrétně 24. "Děkuji vám." vypravím ze sebe, zatímco opatrně, za hrany, převezmu vizitku, aby na ní nezůstaly černé otisky mých špinavých prstů. "Nashledanou." trochu se vzpamatuju, když mě pustí z moci toho trochu uhrančivého pohledu a zastrčím kartičku do kapsy montérek. Okounějícího Mruna se snažím ignorovat - asi mi to dá sežrat později, tak se radši vrátím k práci a jeho pobídka už je trochu mimo. Nu což... Do konce šichty, zatímco dodělávám pneumatiky a kontrolu elektroniky v trochu obstarožním fordu, který se tu vzal kdo ví odkud, přemítám o nabídce páně Albrechtově, duchem trochu mimo, jako obvykle, nicméně stále pozorný ke své práci. Pro: asi to bude líp placený. A nebudeš mít nad sebou pako jako je Mrun. Proti: kdo ví, co to bude za džob. Nějak podezřele rychle se chytil na tu sabotáž. Kdo ví, kam tě to zavede, i když ze začátku to bude v pořádku. A tady máš flek zatím jistý. Dokud Mrunovi nehrábne. Vážná rozhodnutí... Před koncem pracovní doby, když jsem se soukal do civilu, už s rukama umytýma, jsem z montérkové kapsy vylovil tu vizitku a zahleděl se na ni. "Generální ředitel. Fíha." zase si při cestě domů udělám procházku po pláži. Nohy mě tam prostě samy navedou. Obracím v rukách kartonový obdélníček, který mi tak náhle, pokud budu chtít, slibuje změnit život. Co to znamená Wyndham Nassau Resorts nemám ponětí, ale Casino mluví samo za sebe. O penězích to tady teda asi nebude. I kdyby mi dal třikrát tolik, co ten škrdla Mrun, asi by to na své kapse pocítil málo. Zase vizitku schovám, zuju si boty i ponožky a vkročím do moře, nechávaje si klidnými vlnkami smáčet nohy a šťastný z toho zvláštního pocitu, kdy voda se šimráním vyplavuje písek kolem a zpod nich, takže se pomalinku propadám hlouběji. "Nakonec, proč to nezkusit... Mrun mě má pořád v zkušební lhůtě, takže prskat může, ale nezmůže víc. A když to nevyjde, nebo se mi to nebude líbit, tady o mě stojí. I když se chová jako hulvát." znovu vytáhnu vizitku a s mlasknutím jazyka si ji prohlédnu. "Půl deváté. To abych tak v půl osmé vyrazil na autobus." přemítám, protože na auto jsem se zatím nezmohl. Ono taky, proč, když do práce to mám dvacet minut trochu rychlejší chůzí. S nechutí se vrátím k botám a zamířím zpět do hluku Nassau. Problém nastane ve chvíli, kdy si uvědomím, že sako v teple tady v Karibiku asi dobrý nápad nebude. Zvlášť to moje, které mi zůstalo od studijních let a už má to nejlepší za sebou. Nakonec se spokojím se slušnější košilí. Koneckonců, jsem mechanik, ač vystudovaný, tak třeba trochu neotesanosti přehlédne. A tak několik minut před osmou dorazím na Cable Beach, kde zůstanu poněkud omráčeně stát a zírat na přepych, kterým to tu vládne. V životě jsem tu nebyl, tohle místo se vymyká veškerému mému pojetí peněz a nějak mám pocit, že jedna noc tady vyjde na jeden můj týdenní plat. Pláže na východním konci Nassau jsou sice krásné, ale těm tady se nemůžou rovnat. Zvlášť té spoustě přepychových hotelů, soukromých rezidencí a casin. "Vítej, Alenko, do říše divů..." připadám si jako nesprávný člověk na nesprávném místě, když podle naleštěných bronzových tabulek kráčím se vzrůstající nervozitou ke kanceláři pana Albrechta. "No, pokud jsi chtěl udělat dojem, pravděpodobně se ti to povedlo." moje oblečení, prosté veškeré elegance, se tady vyjímá opravdu prapodivně - a když se ohlásím, několik minut před půl devátou, na vrátnici a prokážu se vizitkou, stojí mě dost psychických sil udržet svou paniku na přijatelné úrovni a nevzít do zaječích... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Nové prostredie... a možné problémy...? Dimitrij Jak našperkuješ svoj sluch, môžeš lepšie počuť ruch posádky, jak sa začala zhomažďovať kvôli vylodeniu. Do toho celkového povyku sa ozýva i Silviin melodický hlások, ktorá ich s nadšením povzbudzuje. Takým tým priblblým spôsobom stredoškolských rozstlieskavačiek. Ale je s určitosťou jasné, že chlapy jej budú venovať väčšinu pozornosti, keďže je to kus. A hlavne kus, ktorý im venoval väčšinu svojho času počas plavby. Možno tebe to samotnému príjemné nebolo, keďže patrí k tvojmu "majetku"... ale svoj plus to má. Je účinným rozptýlením a ty sa teraz môžeš odplížiť preč. Stretnúť sa s ňou máš na pevnine, niekde v ústraní a skrytý pred veľkou pozornosťou (Niekde u E Bay Street). Čo sa týka okolia... celkovo prevláda ruch a v podstate si ťa nikto nevšíma. Alebo to aspoň tak vyzerá. Čo sa týka ubytovania, "vrchnosť" ti neudala adresu tvojho prechodného bydliska. A vzhľadom k tomu akým spôsobom ťa vyslali na túto výpravu, to zjavne nepatrilo práve k ich záujmom. Takže ostáva len na tebe a tvojej "hračke", aby ste do svitania niečo našli. Inak sa môžeš potýkať s vážnymi problémami. Ale to ty už vieš. Každopádne, než sa nazdáš.. môžeš pozorovať z dialky svoj drahý "majetok", ako si to ladným krokom vykračuje po moste v spoločnosti piatich urastených chlapov. Zdá sa, že skupinka sa dobre baví, lebo práve Silvia sa smeje na celé kolo a aj po dorazení na pevninu nevyzerá na to, že by sa ich chystala opustiť. Dokonca jej ani prieskumné prsty niektorích pánov, zjavne námorníkov, nevadia. Zdá sa alebo pozabudla na svoj pravý účel..? |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro "Možno ste len nestretla správnu osobu." Prenesie so zasneným úsmevom, sledujúc ťa očičkami vyžarujúc nehynúcim obdivom. "Ja.. ja tomu.. eh. Šla by ste so mnou na parket, prosím? Tancovať.. eh.." Na okamih sa zarazí a pretrie si oči. "Promiňte, sme tu hlavne kvôli vám, Samantho. Prosím, pripime si na vaše šťastie." Pozdvihne svoj pohár, čakajúc na reakciu jak s prípitkom, tak i tancom. Čo sa týka prítomných, vidíš pár pekných kusov na "zahryznutie", ktorí sa oddávajú radovánkam z tanca, či len tak posedávajú v hloučoch okolo parketu a veselo sa bavia. Servírky hore bez sa premávajú s táckami medzi hosťami a zbierajú použité sklo. Vidíš, že niektoré sa stali "obeťami" nenásytných nápadníkov, ktorí sa rozhodli o hmatový prieskum ich predností. Ale Nathan má oči len pre teba. Nahotinky ho zjavne nezaujímajú. Ani dokonca, keď mu na okamih jedna zatieni výhlad, aby pobrala poháre z vášho stola po predošlích sediacich. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Malá záhada na zamotanie hlavy Alex Muž je v skutočnosti naozaj mrtvý. Dokazuje to hlavne neúhladná diera na mieste, kde mal srdce. Pri lepšom prieskume môžeš zistiť, že všetko čo prišlo do kontaktu s tvorovým jazykom, vykazuje niečo ako následky poleptania. Hlavne teda v okolí diery a jej "obsahu". Päste a aj tvár má zovretú v posmrtnom kŕči a vyzerá to, že než si toto neznáme čosi doprialo svoju večeru, ten človek ešte žil. A ano, zdá sa, že to bol práve majiteľ tohto domu.. alebo aspoň podľa fotky na posteli tu nejakú dobu žil. Je na nej on s nejakou ženou. Vyzerajú veselí a šťastní.. ona... shnedá tmavlasá, plné ženské krivky a buclatejšia tvár jej dodávajú akúsi iskru. Povedomá. Len ten výraz je trochu iný.. Každopádne, keď sa rozhodneš rýchlo opustiť toto miesto a vzhliadneš von oknom, nevidíš nič okrem pár motajúcich sa ludí po ulici. V dialke je počuť niekoľko sirén. Zjavne polícia vybehla na záťah. Alebo že by sa tam dialo čosi iné, než nejaká neškodná zábavička ostrovných delikventov? Keď vyjdeš von, nezdá sa, že by ťa niekto pozoroval.. alebo aspoň tí čo sa ulicou potĺkajú, ťa nevidia. Či možno ani nechcú. Kto vie. Vrátiš sa do oblasti niekde za domom, kde tvor zmizol. Neslyšne a rýchlo. Ale nikde ho nevidíš, nepočuješ.. číha tam snáď niekde na teba? Alebo je už dávno preč..? Ale než by si sa s tým stihol vôbec zaoberať, prilákajú tvoje zmysli blížiace sa sirény. |
| |
| soukromá zpráva od Dimitrij Evdikimov pro To čo robila na lodi mi nevadilo vôbec. Robila to čo som jej kázal a to bolo odpútavať pozornosť. A to robila dobre. Ghúl je pes. A ja nepatrím medzi tých, čo sa k tomu svojmu citovo viaže, je to len nástroj, no viac než len užitočný. A aj napriek tomu nahraditeľný, kedykoľvek. Silvia bola stvorená mojou krvou, preto je od nej aj závislá. Vernosť ghúlov je preto nespochybniteľná keďže moju krv dostane len odo mňa. Preto ghúlov, ktorý stratia svojich pánov ostatný upíri väčšinou odstraňujú. Ich zdroj závislosti už nejestvuje a tak sú čoraz viac a viac protivnejší až kým to začne hraničiť s maškarádou. Z diaľky pozorujúc svojho psíka začínam mierne pochybovať o tom či fakt nezabudla. Ale ona sama dobre vie, že ju čaká výprask a trest abstinencie ak nesplní to čo má. Nechám jej ale šancu, možno sa mi po tej dlhej plavbe snaží zohnať jedlo. Ak sa tam s nimi bude Silvia vybavovať veľmi dlho zakročím. Ostatné problémy budem riešiť potom. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Ale sirény mi nedají pokoj. Musím vědět, jestli si jedou pro mě či nikoliv. Podle cesty a jejího okolí si pokusím najít nenápadné a bezpečné místečko a alespoň vypozorovat, jestli policie dorazí sem. Na prvním místě je ale vždy obezřetnost a příprava na odražení útoku. Ale to vždy a díky tomu také stále žiji ... nebo spíše nežiji. Pokud podle zvuků sirén usoudím, že pořádkové síly nemíří sem, vydám se dále po stopě zvířete a zapojím i svůj citlivý čich a pokusím se najít nějaký nenormální odpovídající pach a jít po něm. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro „Možná osoba bez stínů a klamu někde čeká. Tak tedy na šťastné kolo osudu nás obou,“ pousměji se nakonec a pozvednu pohár. Hladina vína lehounce zavíří a připiji si s ním. Víno nechám dotknout svých rtů, ale nepiji ho. Lidské jídlo a pití … kde jen jsou ty časy. Odložím zase potom pohár. Nožička tiše cinkne o povrch stolu. V ruchu místa to ale zanikne. Pak zase zvednu pohled a dívám se na muže. Je to všechno moc zvláštní a mé druhé já je najednou zticha. Přitom se se mnou baví skoro pořád. Najednou se cítím prázdná, ale hned ten pocit zaplaším. Alespoň chvíle klidu. Když vidím, že také odložil pohár, mile se usměji a zvednu se. Beze slov pak zamířím k tanečnímu parketu a ohlédnu se za ním. Pokud nepochopil, tak ho gestem vyzvu, aby mě následoval. Rozvlním své tělo v rytmu hudby, která tam právě hraje. Několik skladeb strávíme tancem na parketu. Své krásné velké oči upírám hlavně na něho, ale pořád si nezapomínám mapovat okolí nás dvou. Jeden nikdy nesmí zapomínat, že ho vždy může někdo chtít dostat pod kytičky. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Dobrá práca Ivy Zapištímk nej uznanlivo a pripojím sa k všeobecnému skandovaniu aby na to konečne šlapol a vypadli z tej fízlami zamorenej diery. Na dotyčného za sklom vystrúham grimasu a sotva sa pohnú z miesta otočí sa aby skontrolovala či ich prenasledujú. V tom však hlavný iniciátor krádeže policajného autá narazí a ja sa ocitne takmer prilepená na zadnom skle. "Kumar! Vyslovím len jeho meno no tón hlasu akoby zastúpil všetky výčitky a nadávky, ktoré som mala na jazyku. Vyvalí oči na posádku auta zo spýtavým pohľadom. "Čo budeme robiť?! Musíme sa toho auta čo najskôr zbaviť a ukryť sa... To je jediné, čo moja všetkým možným otupená myseľ vyburcovaná adrenalínom dokázala vyprodukovať. Otočím sa aby znova mohla skontrolovať situáciu. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro 28. 10. 2012 - 19:48 Agony V okamžiku kdy si nasadíš brýle zjistíš že snad ještě nikdy nebyly od vzniku použity a pokud jich není víc tak nebyly pravděpodobně nikdy potřeba. Silná vrstva prachu nanesená zevnitř těsně přiléhajících komor obručí tě nepříjemně zapálí v očích a ostré světlo které uvnitř vznikne po automatické aktivaci tě téměř přivede k slepotě. Ať už je to jak chce něco s sebou živé schránky nesou negativního a tím je cit. Když se rozmžouráš zjistíš že ve tvém výhledu nenastaly příliš velké změny je to jakoby se ti okulusy otevřely do jasného dne vše je jasné a nezměněné jen s tím že když se soustředíš vidíš rastrování každého předmětu který zaznamenají brýle stejně jako možnost objekty nechat zprůhlednět či dokonce po vrstvách nahlížet do nitra. Nejlepším a nejdokonalejším úkazem o funkčnosti je pár posedávající u jezera který si pouhou myšlenkou dokážeš přiblížit jako za denního světla a postupně je sledovat bez vrstev oblečení a následně i bez kůže a dle výběru i orgánů či kostí. Pokud by jsi se pozastavila u tělesných funkcí a velmi blízkého zoomu povšimneš si i čehosi sytě až fosforově zeleného snad jakési mihnutí kolem. Kdyby jsi chtěla dál sledovat tím že uzpůsobíš pohled všimneš si už jen že dvě hrdličky z okraje jezera cosi již bezvládné vláčí pod vodu. Může tě napadnout co se děje a pokud ne na hladině můžeš shlédnout helmu s označením typickým pro SchutzStaffel. Kdo ví zdali tě toto zjištění pobavilo či zaskočilo nebo dokonce znechutilo vzhledem k tomu že tvé chování vůči Dr. Steinovi bylo jako vůči konkurentovi... Následující připlutí na břeh a telefonát je doprovázen jen takáním z druhé strany a jednoduchým shrnutím kvůli potvrzení. Dispečerka ti ohlásí že taxi které si voláš postává nedaleko dalo by se dokonce tipovat že je to ten samý taxikář který sem přivezl ony dva. U tebe je do minuty. Když nastoupíš ať už na jakékoliv místo naskytne se ti pohled na dalšího z místních opálených tentokrát již ne jeden z pošuků kteří si chtějí rozumět s každým. Tenhle je spíš klidný a vyrovnaný a už vůbec ne výřečný. Na tvůj požadavek jen lehce kývne a auto se rozjede ke místu kam jsi chtěla. Je až zvláštní že nemá žádné dotazy ani připomínky a dokonce i když jste již na místě neříká nic jen poklepe na taxametr a čeká požadovanou sumu. Jelikož máš od Dr. Krietze bohaté kapesné v řádu někdy i desetitisíců dolarů nijak tě nezabolí ani kdyby jsi dala dýžko a v případě že ano zarazí se a přesně s nesmlouvavým výrazem ti vrátí. V opačném případě tě vysadí a rozjede se pryč. Před kostelem je rušno jelikož se tam pravděpodobně konal nějaký obřad či snad mše nebo se jen vzdávala někomu pocta. Dvouhodinová prodleva ke štěstí s rychlostí taxikáře se obrátila a kompenzuje se gardou která postává spolu s ostatními před kostelem ale narozdíl od pobavených výrazů a diskuzí stojí jako sloupy a každý se svou věrnou M14tkou bedlivě sleduje okolí. Pravděpodobně je zde i někdo významný ale zatěžko říct. Jenže jelikož nic dalšího ti nevykane na mysl je to pravděpodobné. V hlavě se ti rozvíří myšlenky na to zdali je to nejlepší volba právě teď nebo dokonce jestli budeš tak drzá že vstoupíš hlavním vchodem. Kostel by měl mít přístup ještě ze zahrady která je však obehnána vysokou zdí a kdo ví zdali nebude vchod pod zámkem. Rozhodnutí je na tobě co, jak a kdy provést... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro 28. 10. 2012 - 20:19 Jim Merten Jakmile se ohlásíš na vrátnici postarší trochu otylý chlapík si tě prvně změří pohledem snad až opovrživým když se na tebe ve své uniformě dívá přes denní tisk v ruce svírajíc propisku. Brýle otlačené již na nose od pravděpodobného dlouhodobějšího čtení z nudy v praci stáhne níž. Zakoulí očima a donutí se zvednout z očividně velmi pohodlné židle již protlačené z několikahodinového sedení na zadnici a nic nedělání. "Vypadáte jako někdo koho pan Albrecht řekl že mám očekávat... možná. Ukažte mi nějakou legitimaci ať si vás zkontroluju." Pokud předložíš doklady o totožnosti pustí tě pokud jsi je zapomněl doma vypakuje tě jako malé dítě. Pokud proběhla první možnost zabručí pod hustý knír a kamsi zavolá. Co můžeš vyposlouchat i přes vlnu nervozity je matoucí a snad i podivně zavádějící. "Je tu ten "specialista" pane... hm... um hm... jistě pošlu ho za vámi." Když dohovoří odloží sluchátko a obrátí na tebe svou pozornost. "Hale mladej když půjdeš touhle chodbou nakonec a pak doprava najdeš tam dva maníky co postávaj nebo posedávaj u výtahu řekni jim že tě pustil Berry a že vzkazuje že pan Albrecht si tě žádá. Ví že nenosím jmenovku tak budou vědět." S tím se odebere zpátky na své pohodlné místečko a dál se věnuje luštění či čtení či čemu. Pokud ti příliš trvá se rozhoupat rázně tě popožene větou obsahující "nemá celý den" a "hejbej se už" a neopomene i výraz "mladej" a jelikož na to má věk i postavu tak mu to ani nemůžeš mít za zlé ale kdo ví jestli nad tím vůbec přemýšlíš. *** Ve výtahu je jedno jediné tlačítko označující patro a modře svítí V.I.P. v okamžiku kdy jej stiskneš z prostoru pod tlačítkem vyjede cosi jako dotykový displej na které je obrys ruky. Nad displejem se rozsvítí nápis "Zde položte dlaň". Tobě když jsi až zde nezbývá než učinit. Podsvícení přejede nahoru a dolu a následně zleva doprava a zpět a následně ucítíš uprostřed dlaně bodavou bolest. Reflex ti radí cuknout a tak se i stane. Na obrazovce se objeví nápis "Otisky prstů a DNA zaznamenány" se který se panel znovu ztratí ve stěně a výtah se rozjede. K tvému údivu však nikoliv vzhůru ale do podzemí. Podle toho jak dlouho jede se tě začíná stále více zmocňovat panika a i kdyby jsi ji neměl i náznak klaustrofobie. Naštěstí umělé osvětlení které ti zasvítí do obličeje ve chvíli kdy se výtah otevře ti dá jasně najevo že vše už je v pořádku a že jsi dorazil a prozatím až na menší píchnutí v dlani v pořádku. Nikde nevidíš žádné dveře jen dlouhou chodbu obsypanou mnoha osvícenými obrazy. Na první pohled když procházíš až na konec k velkým dvoukřídlým dveřím ti všechny připadají jako nějaké obrazy předků ale na druhý se všechny až nezvykle podobají ale svedeš i přes chabou znalost této oblasti na genetiku a dědičnost. Když dojdeš jakýsi paprsek přes tebe začne přejíždět než zmizí. Pravděpodobně další bezpečnostní opatření. Hlavou se ti již honí myšlenky k čemu toliko bezpečnosti ale i tento tok myšlenek je vtržen nemilosrdně do reality když se dvoukřídlé dveře otevřou a před tebou se rozloží kancelář prosvětlená jako ve dne. Obrovský konferenční stůl, luxusně vypadající křesla kolem a v jeho čele u plátna a projektoru v křesle které je svým luxusem ve tvé hlavě přirovnáno bez podivu až k trůnu sedí známá tvář pana Aubrechta. "Vítám tě mladíku, abych pravdu řekl nečekal jsem že dorazíš ale jsem rád že jsi tu." Mluví plynule a klidně a snaží se tě očividně příliš nerozrušovat ale zároveň ani kdyby si chtěl prozatím tě nehodlá pustit ke slovu. "Jak jsem řekl hledám někoho s tvými schopnostmi. Nevím zda už jde u mne o přílišnou paranoiu či jsem jen opatrný ale dejme tomu že opatrnosti není nikdy dost..." Pomalu se zvedne a přejde ke stěně jež otevře a rozloží se před ním velmi bohatě vybavený bar a sklenky z broušeného skla či dokonce křišťálu. "Smím ti nabídnout něco k pití ?" Pokud zareaguješ kladně nabídne ti ze širokého sortimentu včetně nealka ale sobě naleje jakýsi koňak ve vzhledově velmi drahé lahvi a následně pokud jsi něco chtěl podá ti sklenku s nápojem a pobídne tě aby jsi se posadil po jeho boku u konferenčního stolu. "Doufám že tvé znalosti jsou na prodej ale podle toho co jsem vypozoroval také toužíš po nějaké společenské úrovni. A co se tvého zaměstnavatele týče je to jen starý zabšklý blázen který přes zatracení svých snů kvůli realitě ztratil jakýkoliv smysl žití, pořídil si nudný servis, našel nudnou ženu a žije s ní a snad i dětmi jejich patetický život kterému možná alespoň z její strany občas přezdívají ironicky idylka. Ale nechci ti kázat jen řekněme že tě chci dostat do vyšší společnosti odměnou za to že budeš pracovat pro mne. A pokud ti hlavou běží dotaz jestli cenou za peníze není více času tak věru ne. Pracovní doba by byla individuální a finanční ohodnocení v závislosti na plnění až dvanáct tisíc dolarů, ne za týden či měsíc ale za zakázku. Mimochodem stále se bavíme o čistém výdělku ale to by byl pouze začátek. Je mi jasné že touha po změně tě zahnala sem a o to víc hodlám být štědrý. Nějaké dotazy ?" Konečně se zastaví v kolotoči proslovu a pustí tě konečně ke slovu. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro 28. 10. 2012 - 22:32 Dimitrij Evdikimov Tvoje čekání ve stínoví paluby se vyplatilo stejně jako pozorování. Zas tak všímavý nejsi ale zachytíš něco nebo někoho kdo ti připadá že sem nepatří. Maníci které Silvia zaměstnávala už nejsou sami s ní. Zaslechneš jazyk který sem nepatří. Kdybys byl natolik otrlý a odvážil se nahlédnout více uvidíš vyšší postavu v dlouhém šedivém kabátu a zaslechneš jak cosi pokřikuje. "Was tut sie hier ? War sie an Bord ?! Antworte!" Není to zrovna jazyk kterému bys holdoval a tak ti jeho znění mnoho o obsahu nenapoví. Ale pokud by ses zadíval pozorněji uvidíš že postava je ozbrojená a díky životu v rusku ti znalost zbraní není cizí a tedy pod lampou poznáš že se jedná o BMP 32. Detaily o zbrani si asi domyslíš stejně jako fakt toho že už se nevyrábí a je to spíše muzejní kousek. Než by jsi si však poskládal detaily o tom co se děje křik ozbrojence se vystupňuje když se nedočká odpovědi a do obličeje Silvie přistane silný úder pažbou zbraně. "Was möchten Sie tun? Um ihr zu helfen? Wollen Sie am Ende auf die gleiche Weise faul Narren? Nehmen Sie uns zu laden und zu jeder wollen alle Weg gehen." Pokusy námořníků zasáhnout jsou zmařeny ve chvíli kdy je na ně zbraň namířena zatěžko říci zdali jde o maketu ale je vidět že námořníci toho o zbraních mnoho neví jelikož tato možnost je ani nenapadne a jen se s rukama vzhůru několik kroků vzdálí než jsou další okřiknutím dohnáni k práci. V doprovodu dalších příchozích kabátníků postupují na palubu a zpoza zad se jim ozývá křik pravděpodobného lídra zatímco za flígr ze země zvedá tvého "pejsánka" a dál na ní vykřikuje pravděpodobně dotazy. "Was hast du getahn an Bord Schlampe ? Bist du hier allein ? Oder hast du an Bord mehr Freunden ? Antworte mir !" S koncem této věty pokud nezareaguje požadovanou odpovědí ji v obličeji přistane další silný úder pažbou. "Es spielt keine Rolle, wenn deine Freunde dort sind, wollen wir sie finden und dann... wir wollen spaß haben. Wenn du allein bist dann nur mit dir." U poslední věty zaslechneš chroptivý smích a kabátníci i s námořníky se k tobě nebezpečně přibližují. Nevíš co od toho čekat ale rozhodně sám sobě uznáš že tohle jsi už u vylodění nečekal. Možná je načase se skrýt někam jinam či zmizet z lodi než zjistíš co jsou zač. Přecijen začíná tu kolem být docela horko a život tvojí ghúlky není zrovna věc pro kterou bys chtěl riskovat nebo ano ? Kdo ví zda tě dostihne dříve pud sebezáchovy nebo ji přemůže nutkání rozmlátit na kaši ciferník chlapíka který ti ničí hračku. "Mach schnell, wirr müssen bringen den Ort auf platz auf zeit. Doctor Stein kann nicht warten für seine Bestellung." S touto poslední vykřiknutou větou ať už jednáš jakkoliv poslední co můžeš bezpečně shlédnout je že za sebou táhne téměř bezvládnou ghůlku. To by mohlo napovědět že se asi nejedná o obyčejné jedince jelikož ghůlové mají být přirozeně silnější a rychlejší. A přes můstek po palubě se nebezpečně blíží tři kabátníci a quadra námořníků v jejich závěsu. V hlavě ti utkví titul a jméno kterému jsi rozumněl nebo si to alespoň myslíš těžko říci ale na prozkoumání budeš mít dost času až se dostaneš odsud... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro 29. 10. 2012 - 00:46 Alex Wild Tvé spjetí s bestií je vskutku silné a situace které využíváš tě přibližuje jelikož jsi vyhecovaný momentálním děním. Policejní sirény po nějaké chvíli utichnou ale zaslechneš jak gumy čehosi těžkého sežvýkávají cestu někde nedaleko tebe a nejedná se jen o jedno auto pravděpodobně soudě už podle již utichlého řevu sirén a následným zvukům brždění na nepevném povrchu mimo silnici či cestu. Zatěžko ale říci či to bylo u domu ve kterém se nacházíš nebo jen někde poblíž ale ať tak či onak stále se soustředíš na "nastražování uší" tvoru jehož jsi na okamžik střetnul. Tvé smysly tě ale podivně klamou když nezachytíš žádnou stopu jediné co cítíš je krev a to ta čerstvá teplá která by dokázala rozparádit nejednoho našince. Jen vůle tě drží při tom nepodlehnout zcela pudům přecijen je to již dlouho co jsi se nasytil. A zatímco vůle se tě snaží udržet při smyslech i díky náklonosti bestii jsi více či méně v klidu díky spjetí. Chtíč je silný ale tobě se daří odolat. Ten "tvor" jehož si střetnul asi nebude mít původ v něčem co znáš nebo by jsi mohl kdy studovat či dokonce střetnout jak se zdá. Kdo ví jak to s "ním" je ale jak se zdá nepodléhá pravidlům a tedy kodex ti říká "najít a eliminovat" jakožto hrozbu maškarády. Z krátkodobého toku myšlenek tě vytrhne velmi hlasitý výkřik a následné zvuky střelby. Kdo ví co se tam děje ale je možné že to má co dočinění se sirénami a podle křiku možná i s tvorem ale stále máš v hlavě dotaz či je moudré se vrhnout doprostřed vřavy... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro 28. 10. 2012 - 21:01 Samantha Rivers Nathan utne váš rozhovor a činnosti s omluvou jelikož jak se zdá jde o neodkladnou záležitost. Svižným krokem se odebere na toalety následován přes dav podivným postarším mužem který tu nějak nezapadá. Instinkt malkavianky ti to napovídá stejně jako všímavost. Přecijen klub pro mladé a v něm chlapík kolem čtyřiceti s tlustými brýlemi na očích. Prozatím tomu ale nevěnuješ tolik pozornosti jelikož Bahamy a konkrétně celé Nassau jakožto turistický resort jsou přídomkem mnoha neobvyklostí. Co tě až zarazí je fakt že to Nathanovi nějak příliš dlouho trvá je na toaletě téměř dvacet minut a tobě se v hlavince rozvíří myšlenky co se asi děje a nebo zda skutečně jde jen o vykonání potřeby. Avšak z tohoto myšlenkového proudu tě vymaní Nathan vycházející jakoby nic z toalet ale namísto aby zamířil k tobě jde se posadit do jednoho z neokupovaných boxů. Pokud ti na něm předtím něco nesedělo a byla jsi vůči němu podezřívavá tohle už hraničí i s malkavianskou sebedestruktivní halucinací kterou by mohla způsobit zhmotněná touha po pozornosti ale jsi dostatečně racionální aby jsi rozeznala své představy a vize od skutečnosti ? |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro 28. 10. 2012 - 19:52 Leya Kirilenko Situace se zdá že už nemůže být horší i když pod vlivem opiátů a lehkých drog se zdá být svět snesitelnější i přesto že jsi místy ohoblovaná jako bangkogská prostitutka. Kumar jako řidič očividně skvěle obstál jelikož všichni se baví nebo to si alespoň myslí když slyší řev z policejního auta ždíme co to dá ale kromě toho všeho musel přidat i houbičky jelikož začne básnit o jednorožcích a obrech a o tom jak je důležité udržet je v rovnováze aby se svět nerozpadl a lidé nemuseli znovu vzniknout z volných elektronů. Jednoduše naprosto převratná teorie. Ti všímavější zaregistrují že kromě toho jak je mimo vás vzal na hlavní tah tedy přímo na Nassau St. kde jak ti střízlivější mohou tipovat je nejlepší místo jak se nechat chytit a nebo jak se vybourat. Naštěstí pro vás však auto odstaví do křoví nedaleko odbočky na Boyd Rd. a tedy alespoň něco udělal správně. Ivy přiskočí k ovládání a vypne sirénu i majáky. Poměrně pohotově jelikož hned na to kolem prosviští několik policejních aut ale nejen klasických ale i zásahových což podle přiopilých značí ještě větší problémy. Díky rychlosti s jakou jste zaparkovali v křoví a byly odstaveny disko prvky vozu však jen prosviští kolem a nikdo nezpomalí ani nezastaví poblíž. Jednoduše vám to asi prošlo. Všichni až na Kumara který je silně mimo si hlasitě oddechnou. Je načase opustit vozidlo a ztratit se na okamžik z dohledu. Když tě parta vytáhne za sebou na ulici můžeš shlédnout obrázek před kostelem kde je spousty lidí ve svátečním oblečení a dokonce i strážní gardy ozbrojení M14ctkami které neodmyslitelně k jejich uniformám námořnictva patří. Kdo ví co se tu děje ale kostel vypadá jako fajn skrýš, alespoň tedy než se situace uklidní, jen stačí se vmísit nebo projít kolem. Dál po ulici je vidět také jakási žena vystupující z taxíku, normálně by jsi si ji nevšimla ale vzhledem k tomu jak je nabalená i když je na věčně slunných ostrovech a k té velké cestovce je zájem pravděpodobně na místě. Ať už reaguješ jakkoliv parta tě uhání takže pokud bylo někdy na čase se vyjádřit co dál tak teď je ta správná chvíle aby někdo neprovedl nějakou blbost pokud jsi ovšem ty sama schopna logicky uvažovat. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Na Nathana jsem čekala celkem netrpělivě u našeho stolu. Upřímně řečeno bych asi šla ke dveřím toalet, abych zkusila zjistit, co se tam bude dít, když mi to nesedělo celé nějak, ale ani nevím proč, jsem tam nešla. Možná to bylo i dobře. Ovšem to, že najednou Nathan usedl do prázdného boxu pryč ode mě vyvolalo vír myšlenek o něm i o brýlatém muži. "Běž za ním, zjisti, co se tam stalo." "Ne, ne. Vezmi nohy a ramena a utíkej." "Nebuď paranoidní. Třeba tě jen neviděl, nebo zapomněl, kde máte stůl." "Ne. Určitě by měla zmizet, tady něco hodně nesedí." "Ano, víš, že tu něco nesedí už od začátku." Celou dobu sleduji Nathana, jeho výraz, jestli se na mě alespoň podívá. Jestli je opravdu viditelná razantní změna v jeho postoji. Ale asi to ani nemusím dělat, protože to bude dost zjevné samo za sebe. Nejistě se rozhlédnu a zabrousím očima i k toaletám, odkud ještě nevyšel ten brýlatý muž. Ať už uvidím cokoliv, chytnu kabelku, hodím si ji přes rameno a zvednu se od stolu. Tvářím se, že se mi neudělalo zrovna dobře z toho ruchu. Propletu se tančícími lidmi oklikou k východu. Na nic už čekat nechci. Musím pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Dimitrij Evdikimov pro Málinko ma zabolí pri srdiečku predstava, že by som prišiel o svojho tak jebateľného psíka. Ale to len na chvíľku. Pes je psom a tým aj ostane. Je to nástroj rovnako ako zbraň, až na to že vie trošku premýšľať. Keď jeden doslúži zaobstará sa nový. Zvolím si preto preplíženie von z lodi. Situácia, ktorá sa tu naskytla sa vyrieši neskôr. Postu si vychutnám až vtedy keď sa naskytne vhodná príležitosť a riskovať ešte skôr než som sa dotkol pevniny. To nie je moje. Aj tak je pre mojich kolegov z klanu udivohudné, že mám len jedného ghúla. Iný Tsimitze by si už dávno zostavil celú posádku. Mňa to ani nelákalo. Ale čo nie je môže byť. Pri odchode premýšľam čo ďalej. Nejdem nikam preč budem pozorovať loď. Na nejakú dobu tu musia kotviť a doplniť zásoby. Potom sa uvidí čo s tými fašitami ďalej. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Ze všech sil potlačím chuť své Bestie na krev a s tím související hlad. Klídek malá, najíme se, brzy. Ale ještě není ten správný čas. Zatřesu lehce hlavou a našpicuji uši. Jsem chvíli na rozpacích zda čekat na to, jestli policie dorazí sem a nebo běžet směrem, odkud se ozývá křik. Váhání ale trvá jen zlomek vteřiny a já co nejrychleji a nejtišeji vyrazím k místu střelby. Pokud se mi po cestě naskytne možnost vzít to o úroveň výše na střechy po požárním žebříku nebo pevném okapu, neváhám ani chvíli a vezmu to tamtudy. Snažím se být co nejrychlejší, ale v místech, kde by mě mohl někdo vidět se snažím chovat jako člověk - jakkoliv je to už dlouho co jsem jím byl. Když se podle zvuků dostávám blíže, snažím se držet ve stínech a nejprve zahlédnout situaci než do ní vletím. V hlavě si přemítnu několik možných scénářů jak se zachovat, pokud se tvor ukázal na veřejnosti. Je to poprvé? Jestli ano proč až teď? Není? Jak to že o tom nevíme? |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Svetlo, ktoré mi prevrtalo sietnicu v očiach "komentujem" zabručaním a jak sa mi rozjasní obraz, na tvári sa mi natiahne v podstate spokojný úškrn. Ono je to naozaj užitočná hračička, jak musím aj uznanlivo prikývnuť, keď si preskenujem dvojicu na okraji jazera, ktorá si tam zakempila zjavne na nejaký romantický dejchánek, čo je následne aj prerušený. Jak sa dá sledovať ďalej. Toho proklatého suchara, čo toto má v podstate pod palcom neznášam.. ale nečakaný osud daných hrdličiek mi prišiel vlastne.. zábavný. Tak sa tam len uškrňam, ako taký magor. Ale... treba získať čas.. chce to ísť hrát si s pyrotechnikou. * * * Jak tam sedím, spolu s malou nádielkou špeciálnych hračiek, velkodušne oceňujem šoférove mlčanie. Aj keď by to možno prišlo aj podivné, keďže väčšina v tejto, či podobnej profesií sa snaží pôsobiť komunikačným dojmom v domienke, že to ľuďom robí dobre... ale i tak je to príjemná zmena oproti tomu predošlému. I keď by nebolo odveci.. ťuky ťuk.. zaklopať na tvoju malú duševnú schránku. Nebude to nápadné..? Možná.. ale čo pôsobí nepatrične v karibiku..? Všetko a vlastne nič. S tým si znovu na chvílku nasadím brejličky, tváriac sa možno ako nejaký potrhlý turista so zálubou v netradičných okulároch a preskenujem si šoféra. Proč si nehrát cestou..? Než mi vôbec zastaví, neunikne mojej pozornosti väčšieho obsahu živého mäsa na mieste môjho záujmu. Tož možno to má i svoje výhody.. aj keď.. Ale tak šofér zastaví, jak som si poručila a zaplatím mu požadovanú cenu za odvoz, plus mu naložím nejaké to malé dýško do pokladničky, tak nejak v rámci slušnosti alebo čoho to a on mi to asi taktiež v rámci slušnosti vráti, i keď určo by si za to rád kúpil nejaké tie opiáty... či podobné oblbováky. Vyskočím z auta, už znovu s brejličkami alá čelenka vo vlasoch a vytiahnem si svoju naloženú kabelu s nie práve vhodne pôsobiacim obsahom. Rozhliadnem sa okolo seba a hneď si aj vyzlečiem mikinu, odhalujúc tielko a tváriac sa ako práve pricestovaný turista so vkusom pre tmavý ohoz, ktorý proste len neodhadol počasie a taktiež, ktorý sa náhodou dostal do centra nejakého toho diania... a vôbec nie pokrivená existencia, ktorá si libuje v sadisme... Mikču hodím cez kabelu, ktorú si prehodím cez rameno a proste len sa stále tvárim velmi... zvedavo a vôbec ako každý druhý na tomto mieste. Ale jediné, čo mi teraz bzučí v mozgu je, ako sa tam dostať bez toho abych upútala, tých kreténov s M14-kami. Keď už budú lietať vzduchom, tak už im s pozornosťou môžem pekne zamávať na pozdrav z pekelných zákutí. Chce to hodiť si zákrytku... malý teáter... Chvílku len tam proste len postávam a skúmam, čo sa to vlastne deje. Možno sa dozviem niečo... prevratné... čo bude teda prevratné, keď to zničím. Nuž ale chce to malé rozptýlenie. Vskutku také, abych sa do toho posraného brlohu dostala... a taktiež aj von. Keď urobím, čo chcem. Vyhliadnem si teda niekoho... nejakú milú obeť z "obecentstva", ktorá by zaručila malé divadielko pre strážcov tejto šarády a ktorá taktiež dostatočne ďaleko odomňa, aby sa to neobrátilo v môj neprospech... ale zas aby to malo patričnú účinnosť. Nenápadne vyšlem na dotyčného obetného beránka Stupidae 3 stupňa. To by malo vyvolať malé pozdviženie s pozornosťou smerujúcou na jeden bod, tudíž taktiež znamenalo pre mňa volný priechod do kostola. Pri najhoršom ešte checknem ten zadných vchod.. ale na to nieje čas. Keď bude zamknuté... což zjavne pri danej príležitosti bude. Hold mi neostáva nič iné, len sa tváriť ako zaujatý turista, ktorý sa práve dovalil na dovču... |
| |
| soukromá zpráva od Jim Merten pro Moc mi to ale nejde a tak když mě vrátný pošle dál chodbou, skoro se o mě pokouší infarkt z leknutí. Když mě pak dvě strážné gorily pustí do výtahu, cítím se, jako by za mnou zapadaly nějaké mříže ve vězení, čemuž rozhodně DNA zámek a výtah spouštějící mne do hlubiny příliš nepřidají. Následující chodba mě úplně ohromí – není třeba zvláštní chytrosti, abych si uvědomil, že je to řada předků, a množství těch obrazů je prostě dechberoucí. Poslední dveře a paprsek a nakonec luxusní kancelář pana Albrechta... “Dobrý večer.“ vykoktám ze sebe potichu, stojíce u dveří jako tvrdé „y“ s taškou před sebou ve známém gestu „Ay seňor, bandité vyloupili naši vesnici“, a naslouchám vodopádu slov, ze kterých sotva vnímám každé třetí. “Tr.. ehm... Trochu rumu.“ neuvědomil jsem si, že v tom baru pravděpodobně bude cokoliv, co bych si mohl vzpomenout, včetně araku nebo saké – a tak si řekl o to, co tady v Karibiku najde člověk opravdu všude. “Dva... dvanáct tisíc ? Za zakázku ?“ jak jsem si to říkal odpoledne ? Že přišly Vánoce ? Tohle nejsou Vánoce, tohle je zatraceně Santa Claus osobně a přistrkává mi celý sáně jenom pro mě. “Velice děkuji.“ usrknu rumu ze sklenice a pálivý pocit v hrdle mě vrátí k trochu střízlivějším myšlenkám. “Eh... Co tedy výše tak nezvyklého ohodnocení vyvažuje ?“ snažím se neznít zbaběle, ale člověk slyší leccos – jestli je pašerák a budou po mě po nocích střílet, tak si ani těch dvanáct tisíc moc neužiju. “Individuální pracovní doba, nenáročné na čas... Je v tom tedy něco... Nebezpečného ?“ na poslední chvíli jsem se vyhnul slovu „nelegálního“, i když v kontextu mých dotazů zaznívá stejně, jako bych ho přímo vyřkl. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Hmm... Zamručím akýmsi pochvalným tónom, no ťažko povedať komu to patrilo. Chrbtom sa opriem o koleso policajného auta a nemám ani len tušenia, čo ďalej, no nemusím o tom ani len premýšľať, lebo ani neviem ako už ma ktosi ťahá na ulicu a ja rezignovane a poslušne našľapujem za nimi. "Asi by bolo dobré tváriť sa ako radoví turisti so záujmom o...pamiatky, alebo čo to bežní turisti robia....Alebo sa zašiť do nejakého klubu Podám ďalší návrh, ktorý je dôkazom, že vypätá situácia, ani všetky možné omamné látky ma ešte nepripravili kompletne o rozum. To sa dostaví, zrejme neskôr. Utvrdzujem ma v tom fakt, že je s nami Kumar.... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Samantha Rivers Jakmile vyjdeš narychlo z klubu ucítíš díky své paranoie v zádech pohled pocitem připomínající velmi špatně nabroušený bastard který stejně jako se dere dovntř drásá maso i když vyjíždí ze zad. Tvé instinkty jsou na rozpacích stejně jako ty sama a těžko říci zdali je to tou změnou kterou jsi pocítila v Nathanovi a nebo je to prostě jen až maniakální opatrnost která tě donutila vymanit ze sevření nočního života v klubu. Jediný problém je že ani když opustíš klub pocit neustane a když se otočíš můžeš shlédnout Nathana jak na tebe zpod reflexních Lenonek upírá pohled. Jediný problém je že jeho brýle to nejsou pokud tě paměť něklame. Stojí rozkročený mezi dveřmi a jeho hlava kopíruje tvou trasu pohybu. Jak se snažíš ujít shlédneš že tě následuje a při každém otočení je blíž a blíž... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Dimitrij Evdikimov Plížení z lodi se kupodivu vydaří jelikož všichni kromě "lídra" se nalodili pravděpodobně kvůli nákladu. Cesta až na souš je bezproblémová ale o to se zdá že osud kompenzuje na souši. Hlavní postava která ti skoro zlikvidovala posluhovače si tě všimne. "Halt ! Was machst du hier ?! Antworte !" Namíří na tebe svoje BMP a se stále výhružnějším výrazem i tóninou se k tobě blíží. "Mein Meister hat gesagt Topfguckere wie du können hier sein. Ich wusste, dass die Hündin ist nicht allein. Jetzt sprich oder du bist tot." Nerozumíš mu ani slovo ale jak se zdá myslí to vážně. Těžko říct jestli nějaká akce by byla vhodnou odezvou jelikož se začne ozývat dusot těžkých bot jak se i zbytek vrací na palubu a je vidět jak prst na spoušti snad až historické zbraně v kožené rukavici vrže připraven stisknout... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Alex Wild Bestii se ti daří prozatím držet na uzdě ale co dál ? Proplížení z domu proběhlo bez obtíží ale jak se víc a víc blížíš místu odkud se ozýval ruch cítíš jak se stále více přibližuješ i bestii. Je to jako by jsi našel pověstné Kainovo království kde krev teče v řekách. Doslova tě váha hladu drtí a sebeovládání pomalu ustupuje ať už jsi jakkoliv schopen bestii ovládat tentokrát je to jiné. Je to příliš ale tvá zvědavost tě táhne i přes nápor blíž a blíž až se střetneš s pohledem na situaci. Před tebou se rozprostře pastvina pro všechny mrchožrouty a parazity když shlédneš tři auta zásahové jednotky. Zohýbané plechy a kolem rozsetá těla ať už dekapitovaná, s utrhanými údy a nebo jen zpřelámané k nepoznání. Vrcholné mistrovské dílo abstrakce v sadistově mysli. Tvora však nikde nevidíš... tedy až do chvíle kdy se ozve šoupavý zvuk a je vidět jak tělo mizí za jedním z obrněných vozů. Tvůj vnitřní instinkt ti napovídá vzdálit se jak nejrychleji a jak nejdále to jde ale co uděláš ty ? |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Po dorazení na místo, upravení odění a zhodnocení situace ti to spíše přišlo jako nedobytná pevnost ale jakožto jeden z měňavců jsi na začátečníka skvěle zhodnotila situaci. Vyšlo to dokonce lépe ne by se dalo čekat. Velmi bohatě oděný host se pod náporem tvého konání osype rozklepe a po chvíli klečení na zemi vystartuje na nejbližšího přístojícího. Ke vší smůle to byla žena kterou úderem pěsti uzemní a následně si neodpustí do ni začít kopat a plivat. Rozptýlení jak se zdá zabralo jelikož ostatní hosté i stráže se seběhli na místo a snaží se muže odtáhnout a následně i zpacifikovat a dokonce shlédneš že jeden z hostí vytahuje mobilní telefon a kamsi se snaží dovolat. Těžko však říci kam. Na tu vzdálenost nic neslyšíš kromě humbuku. Zbytek stráží se snaží jednoho z hostů držet stranou jelikož to asi bude onen důležitý člověk kvůli kterému tu jsou. Těžko říci zda by se teď dalo projít se vším tím rozruchem před vchodem ale kdo ví co ti napovídá ten hlásek v tvojí hlavě aby jsi udělala když se všichni tak krásně sbíhají... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Jim Merten Jak si řekneš tak ti nalije a samozřejmě jinak vše probíhá jak má. Když se paranoidně a snad i oprávněně optáš na důvod výše ohodnocení usměje se a upije. "Inu mladíku, připadáš mi jako sympaťák a proto ti nebudu lhát. Bohatství je terč který si připneš dobrovolně na záda a proto potřebuju někoho komu vím že bude tahle... možná to vyzní hnusně ale je to upřímné... "almužna" stačit aby byl diskrétní a spolehlivý. Jde mi především o to že mnoho mých zákazníků sem jezdí převážně v noci, mimo to i oni by byli ochotní připlatit na "dýžkách" pokud rozumíš pokud by jsi jejich stroje zkontroloval se vším všudy. To je oč tu běží a samozřejmě mlčenlivost. Pracovní smlouvu budeš mít vystavenou jako každý jiný ale tvé ohodnocení pokud se prokážeš ji může i stonásobně přesahovat." Postaví se a pomalu i se sklenkou v levé ruce přejde k tobě znovu nasadíc z vážného výrazu úsměv. "Tak co říkáš ? Ještě jsi pro mě jako pro zaměstnavatele ?" Postaví se naproti tobě a čeká jak mu odpovíš. Pokud kladně nabídne přípitek na budoucí spolupráci. Pokud váháš vrátí se na místo odkud se mu jak se zdá nejlépe mluví a pokud ne jen oznámí že ti to nemá za zlé a že chápe ale že mu je líto že jsi nepřijal a vyprovodí tě k výtahu. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Šklbnem sebou pri náhlom ruchu, kriku... a s vykulenými očami vzhliadnem na scenériu kus od seba.. kam som krásne vylslala malého "posla skázy". Poď si hráát! Moja malá zvrátená dušička piští radosťou, ako pri ohňostroji.. ale tvár si jde podla reality. Prekvapený výraz, zmätenie... ano, to mi jde. Ale inak... proste krásna scénéria. Chaos! Keď sa tak rozhliadnem tými velkými očami okolo seba, hodnotenie netrvá dlho. Odhalila sa i návšteva, ktorá je držaná stranou... Bude z neho pekná skladačka.. Zaujímavé, ako jedna malá akcička spôsobí reťazovú reakciu. Všetko sa smeruje na grupujúcu skupinku "bojujúcich"... a ja mám svoju šancu. Ano.. na čo čakať? Kým sa sprísnia opatrenia a ja sa tade neprešmyknem? Nie.. S tým sa nenápadne začnem uberať ku vchodu, prípadne sa tváriac ako totálne náruživá na pomodlenie sa. Tfuj... Toto je moja jediná šanca... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Ke klubu se ohlédnu až tak po dvaceti metrech od vchodu. Zamrazí mě skoro v zádech. V duchu si nadávám, že jsem tak strašně hloupá, že jen tak můžu vlézt někomu do pasti. Ale co mám dělat? Zvědavost byla vždy mou velmi slabou stránkou. Ten pohled v zádech mě dovádí pomalu k šílenství. Prsty si musím promnout čelo i spánky. "Ne, ne, nechci. Nech mě," řeknu polohlasem, bůh ví, jestli mluvím k sobě nebo se tak snažím odehnat ten pohled, a dvakrát se ještě otočím. Pěkný kousek cesty ujdu a pak zahnu do jedné vedlejší uličky, když je už na mě moc a moc blízko. Opřu se tam zády o dům. Sjedu po zdi zády do podřepu. Choulím se tam a nejistě se rozhlížím, protože si vůbec nejsem jistá, co se to vlastně děje. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Tebou způsobený rozruch jak se zdá je dostačující na to aby skutečně všichni zmateně pobíhali kolem. Tvá snaha o proplížení se vychází. Tedy až do chvíle kdy chceš vstoupit do chrámu božího a srazí tě mezi dveřmi rozrušený farář který cosi zaslechl. "Můj bože, nestalo se ti nic dítě ?" S těmito slovy ti nabídne pomocnou ruku aby jsi mohla vstát jelikož nečekaný náraz tě posadil na zadek. "Co se tu u všech svatých děje ?" Vyhrkne a kromě zděšení je na něm vidět i trochu rozčílení. "Tohle si někdo vypije, boží mlýny melou pomalu ale jistě. Toto je chrám boží pokud to nevíte ! Násilí zde nemá co dělat !" Rozkřikne se když vidí spoušť kolem jen první větné spojení si řekne spíše pro sebe. "A co ty dítě ? Snad s tím nemáš co dočinění když se tu tak plížíš. Nebo ano ? Každopádně půjdeš se mnou... tohle mi někdo vysvětlí..." S tím tě nekompromisně chytí za paži a snaží se tě vléci sebou ke gardě. Mnoho lidí si ho prozatím nevšímá jelikož jsou zaměstnání staráním o ženu a pacifikováním muže zatímco většina gardy dohlíží na bezpečnost jisté zatím nedokonale viděné osoby. Zlom v situaci tě přivádí na mnoho myšlenek ale která je ta správná ? |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Leya Kirilenko Za tu chvíli co tě tahají po ulici a sirény už znějí jen zdálky při přiblížení shlédnete svenérii humbuku před kostelem. Jakýsi kravaťáka vystartuje na ženu poblíž, srazí ji pěstí na zem a začne do ni kopat a plivat na ni jako šílenec. Staršího pána buď zastihla senilita nebo něco není v pořádku. Rozruch se stupňuje a je vidět jak někdo odběhl a kamsi volá. Asi policie ? Těžko říci. Holčina která vystoupila z přijíždějícího taxíku jak se zdá má o kostel větší zájem než by se zdálo když se i s taškou přes rameno snaží proplížit dovnitř zatímco garda a lidé kolem se snaží pomoci ženě, spacifikovat muže a zbytek uniformovaných chrání jistého jen zdálky viditelného kravaťáka. Těžko říci zda je dobré tu zůstávat ale než by jsi se dočkala odpovědi ohledně skrývání jedna z žen z přítomných se utrhne a doběhne k vám. "Viděli jste co se stalo ? Pojďte se mnou, potřebujeme každého ať už jako svědka nebo aby nám pomohl. Poručík Grahams se pomátl a je nezvladatelný a my oceníme každého kdo nám s ním pomůže. Kromě toho neovládá někdo z vás první pomoc ? Garda je příliš zaměstnaná staráním se o guvernéra a snahou zastavit toho šílence a my potřebujeme někoho kdo nám pomůže stabilizovat jednu raněnou." S tímto naléháním doufá že ji budete následovat. Vypadá už po vzhledu také jako důležitá osoba a možná konexe by mohla vaší skupině prospět. Krom toho jako krytí proti policii by to posloužilo velmi dobře a pokud ne kdyby se za vás někdo přimluvil taky by to nebylo na škodu. Jak se zdá moc nepostřehla jak na tom vlastně všichni jste ale bezpečně jsi v ní poznala osobu která kamsi volala kdo ví zda policii či ne. Stále jsi dost mimo a ozývají se i zranění ale naléhavost ženy je přinejmenším důkaz o jejím postavení jelikož nevypadá že by měla s podobnými věcmi zkušenosti spíš že na to má lidi. Pokud by vaše skupinka dlouho váhala otočí se za vámi a okřikne vás. Nikoliv výhružně ale ještě naléhavěji. V partě se rozhostí ticho a zrovna Kumar se zdá být tak mimo že ani neví jestli se mu to jen nezdá. Soudě dle jeho podiveného výrazu bez jakéhokoliv pohybu mimických svalů. Ivy se na všechny podívá. "Moc se mi to nelíbí... pokud by přijeli policajti a poznali by nás asi by to nedopadlo nejlíp... ale na druhou stranu pokud zbytek co zůstal viset v baráku někde trčí tak by jsme je možná mohli vytáhnout ale těžko říct kravaťáci jsou taky hovada... " Cukne hlavou k situaci aby bylo vidět co má na mysli a čeká reakce ale jak se zdá nikdo se k odpovědi moc nemá snad i proto že jde o partu a ne o jednu osobu. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Samantha Rivers Chvilkový pocit bezpečí nastane když se schoulíš v potemnělé uličce jednoho tichého podniku nedaleko obrovského hotelového komplexu v němž se nachází klub. Při rozhlížení nevidíš ani stopy po Nathanovi tedy až do chvíle než se spoře osvětlená postava zjeví na konci vedoucímu z odvrácené strany od ulice a po chvilce civění na tebe vyrazí pomalý krokem za tebou. |
| |
| soukromá zpráva od PhDr. Ing. CSc. Jonathan Krietz pro Pomalu se rozejdu ladným krokem až k ženské postavičce vyděšeně se choulící v temné uličce jako kotě které tajně doufá že příjde kočka která jej porodila a zažene nebezpečí ale tak se neděje. "Krásný večer máme nemyslíte slečno ?" S tím se tlumeně rozesměji. "Nemusíš se bát, není čeho. Tvůj rod mne vždy fascinoval, jen je škoda že existují i existenční mýlky jako jsi právě ty. Nevíš co s neživotem a tak si vybereš místo jako je Nassau. Tvá vlastní paranoia tě přivede k záhubě dítě. Ovšem... i přesto jsi nádherný exemplář to ano, tvůj siré měl vkus... ovšem dnes není krásné vše co se třpytí že ano ?" S tím udělám několik dalších rázných kroků blíže. "Stále hledáš smysl ? Stále dbáš na dávno zašlé tradice a nebo jsi vizionářka která doufá ve změnu ale není schopna ji sama prosadit ?" S tímto otázáním se k osobičce na zemi stále pomalými ale ráznými kroky blížím. Ruku v ruce za zády a mírném předklonu zatímco očekávám jakoukoliv reakci či odpověď. Nesnažím se tvářit výhružně ani jakkoliv jinak jelikož vím co je zač a hlavně vím jak nevypočitatelní dokáží jedinci jejího druhu být... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Když odvětíš faráři na jeho otázku o tvém stavu jen se pousměje ale jinak vše pokračuje stejně. Na tvůj výlev ohledně důvodu plížení se kolem vezme ho jako rozumný ale i přesto tě chytí za paži a pokusí se tě odtáhnout. Zastaví se v akci jak jsi předpokládala až když sešle další z mocných kleteb svého rodu a zaměření o to účinnější se stává proti nebohému faráři. Snaží se koktat ale příliš mu to nejde jak přidušený smích přechází až do chvilkových výbuchů. "Ty... HAHAHA... ty jsi... HAHEHEHE... jsi prokletá... HAHAHAHAHAHA... jsi jednou z nich... HAHAHAHAHAHAAaaaa!!!" Tím jeho proslov skončí ale podle toho co říkal ví o dětech noci jen těžko říci zda si to nechává pro sebe a nebo by to mohl být lovec který se jen ještě nesetkal s měňavcem. Smích ho však uzemní když je nucen si vysílením ze smíchu sednout a opřít se u hlavní brány do kostela. Jak se zdá cesta je volná ale kdo ví jestli se díky jeho "výstupu" na vchod nezaměří někdo z přítomných ale už teď se ti zdá jako by jsi v zádech cítila narůstající počet pohledů. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Pohledy ti upjaté do zad ustoupí když se farář poskládá na zem. Všichni se zaměří na někoho dokonce za sebou zaslechneš několik nadávek ze stran zúčastněných vůči němu. I když je to svatý muž tak stále je tohle pro některé příliš velké sousto. Jakmile ti dveře znázorní cestu ven nemísto dovnitř shlédneš ještě venku faráře kterýžto se o pauzách ze smíchu snaží ukazovat na tebe dovnitř kostela ale jak se zdá nikdo ho příliš nebere vážně a pokud ano tak jen proto aby mu mohli nadávat. Tvé proklouznutí bylo vidět ale nikdo to jak se zdá nijak neřeší spíše jsou zaměřeni na faráře a stále řeší vzniklou situaci. Chlapík jak se zdá už se uklidnil jelikož neslyšíš řev ale těžko říci. *** Nacházíš se v obrovském, velmi dobře dotovaném chrámu jelikož je velmi udržovaný a tak mozaiky i výzdoba jsou v perfektním stavu a varhany tyčící se na balkóně nad vchodem jako tichý pozorovatel. Lavičky pro věřící jako vojáci seřazení podél uličky k oltáři nad kterým doslova září obrovský krucifix. Jak se zdá nikdo další kromě faráře tu nebyl a tak by měl být kostel jen tvůj. Vybavení máš všam omezené a nevíš jakou má sílu či rozptyl a tak bys měla bedlivě rozmýšlet kam jej umístíš. Kdyby jsi si granáty prohlédla lépe zjistíš že při otočení v polovině se zobrazí i digitální časovač který by také mohl být k užitku... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Príprava ohňostroja Konečne sa prešmyknem do vnútra kostola a rozhliadnem sa. Stále rovnaký, jak keď som tu bola prvně.. len teraz zeje prázdnotou. Všetko sa skoncentrovalo pred jeho brány, kde stále prebieha pozdviženie. Ešte chvílu počuť veselé híkanie farára a keď sa otočím, abych videla, či niekto nejde za mnou, môžem zbadať len to, ako ukazuje mojím smerom a snaží sa zo seba čosi vyžbrtnúť. Prekrútim očami a už sa ním nezaoberám. Schovám sa do zákrytu ku stene, keby náhodou niekto vstúpil, aby ma nevidel jak čumím do báglu plnej nepatričného obsahu. Kam s tebou, maličký...? Pozriem na balkón s orgánom, ktorý som už navštívila a sama pre seba si prikývnem. To by malo ztrhnúť stenu rovno na to mäso pred budovou. Jak povedal ten plesnivák.. jeden strhne dvojpatrový barák. A toto umiestnenie bude najlepšie... narobí to najväčšie škody. Pomyslím si zlomyselne a rýchlo odfičím na balkón. Zhodím bágel z ramena a vytiahnem jeden z granátov. "Pekná práca.." Zašepkám si popod nos, keď tak čumím na túto špeciálnu a hlavne účinnú hračku. Utečieme hlavným vchodom?... Ako inak? Neni čas skúmať zadný... Už je tma... Tma... ano. Možno keby vyšleme ďalšieho posla... na niekoho poblíž vchodu... zaobstaral by ďalšiu vlnu rozptýlenia. A pak... utečieme preč, než to urobí BADABOOM! Zachechtám sa akýmsi podivným chichotom, na okamih sa rozhliadajúc tak trochu nepríčetným pohladom, ktorý následne znovu venujem granátu. Pár minútiek pre zkázu lásky nebeskej. Buhehehe! S tým aktivujem digitálny časovač a proste to nastavím na 15 minút. To by mi malo zaistiť čas, abych stihla zdrhnúť do bezpečnej vzdialenosti a neprísť k úhone. Dostať sa cez tolké náruživé maso! Ešte skontrolujem, či som to naozaj dobre aktivovala, či to má pravdepodobnosť rachnúť, položím ho hezky za orgán aby sa nestalo, že by sem niekto vliezol a našiel to ( i keď prečo by niekto liezol na balkón...?), čapnem bágel a odfrčím dole schodmi znovu do zákrytu, kontrolujúc situáciu... pričom sa silne pohrávam s myšlienkou, že aktivujem ešte jeden. Však prečo by to inak bolo keď nie pre zábavu? Aj keď tohle túto schránku odrovná.. podla toho čo vravel ten plesnivej chren. Malo by to stačiť.. ale čo keď nie? Ale dva by mohli zastihnúť aj mňa, keby nestihnem ufrčať príliž ďaleko... Sklapni, je to silná hračka. Prípadne trhneš ešte jeden do davu! Vykuknem von, v sekunde zhodnotím, čo sa deje ešte v utajení vlastnej prítomnosti a pokial si ma nikto nevšíma, jednoducho vyjdem a odkráčam preč pomädzi dav, tváriac sa nenápadne, jak keby sa nič nedeje.. resp. len koukám kolem seba s vykulenými očami, mihnúc sa mimo pozornosť farára, ak tam ešte je a ak by si ma chcel velkomožne všímať.. Ak by niekto predsalen chcel venovať pozornosť mojej maličkosti... nenápadne, jak sa len dá, vyšlem na niekoho, kto mi je práve chrbtom a v dostatočnej vzdialenosti, znovu posla zkázy Stupidae 3. a proste sa odpracem dopreč. Proste luďom dneska len zadrbáva! |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro V hlavě mi buší tisíce permoníků, když si všimnu tmavé postavy ve stínu v té špatně osvětlené uličce. Přesto, když poprvé promluví, tak sebou trhnu, ačkoliv bych to měla čekat. Jsem už vyplašená sama ze sebe a nejistě si ho prohlížím, když se ke mně pomalu blíží. "Můj pán brzy přešel k trvalé neexistenci," poznamenám po jeho několika krocích. Neustále si ho měřím a nyní už víc než strach převládá zvědavost. Stále jsem v podřepu, ale začnu se pomaličku rovnat, když pokračuje v mluvení. Ještě jednou se rozhlédnu kolem sebe a věnuji mu plnou pozornost. "Má mysl nezná odpovědi. Některá chce to a jiná to a nevím, k čemu se více kloním. Váš stín je asi na výsluní, však můj se raději v koutě stulí. Neubližuj bez důvodu, tím obvykle řídím sebe," odpovím mu na otázku váhavě. Nyní už stojím zpříma na nohou. "Jak vlastně váš stín vůbec tuší, co ukrývá se v mojí duši?" |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro Jak se blížím ke zdroji zvuků, je to stále těžší a těžší (nevím, jestli celou situaci spatřím ze shora, když jsem psal, že bych to vzal po žebříku - nevím jestli jsem nějakou takovou cestu našel nebo ne :) ). Když můj pohled spočine na masakru na ulici, mimoděk si překryji hřbetem ruky ústa a nos, jako bych chtěl minimalizovat vnímání pachu a přeneseně i krve ze vzduchu. Ani o krok blíž, než budu hotový s tebou! urputně se snažím dostat Bestii pod kontrolu (hod k%). Ničemu nepomůže, když se tu kromě krvežíznivé obludy bude pohybovat ještě navíc i divný týpek, který se nebude chovat o nic lépe. Musím zachovat chladnou hlavu. Pohledem přelétnu spoušť na ulici a hledám zrakem případné přeživší nebo svědky a hlavně onu potvoru. Ani nevím proč my na mysli vyvstává představa, že tohle monstrum je nějaký Tzimiscský experiment. Rukopis celé situace tomu minimálně napovídá. Tohle se jen tak zamaskovat nedá. bleskne mi navíc hlavou a okamžitě začnu hledat možnosti, jak logicky něco takového odůvodnit nebo zakrýt. Výbuch ... zakryl by hodně stop, když by na to přišlo. Bleskově přelétnu očima ulici a hledám výbušné či zápalné předměty, otvory k nádržím aut a nebo jestli už někde neteče benzín a také jaké je tu elektrické vedení, jehož jiskry by mohly posloužit (další hod k%, pokud se to jestli něco najdu řídí jimi). Mou pozornost pak upoutá mizící tělo a zadívám se tím směrem a přimhouřím oči... |
| |
| soukromá zpráva od Jim Merten pro "Dobře, pokud se bude jednat pouze o stroje, ať už auta, lodě či motorky, jsem váš člověk." souhlasím nakonec a připiju si s ním. "Předpokládám, že pracovní doba bude tedy více v noci, než ve dne." nadhodím spíš konstatování, než dotaz. Ne že by mi to vadilo, práce na směny je jako každá jiná. "Pokud ano, tedy obvyklé tři dny noční a tři dny volno ? Nebo budete požadovat 24/7 podle zakázek ? Popřípadě kombinaci obého ?" tady už se cítím jistěji - stojí o mě, a tohle už jsem dojednával před pár měsíci s Mrunem. Ten by hrozně rád 24/7 a podle zakázek, protože by mi nemusel platit měsíční plat od hodiny. Jenže, to by taky tenkrát mohlo znamenat, že budu rád, když si vydělám na suchou skývu. Což tady asi hrozit nemusí, zvlášť když vědí, co všechno svedu. "A kdy budete chtít, abych nastoupil ?" |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Kontrakt Jim S úsmevom si s tebou ťukne. "Predpokladáš správne. Ako som povedal, záleží od objednávky. Takže je celkom pravdepodobné, že dostaneš jak nočnú a v zápätí aj dennú "smenu". Ale to by sa samozrejme taktiež odrazilo na tvojom honorári. V podstate nebudeš mať stanovený presný čas práce. Funguje to typu "urobíš si svoju zadanú robotu a následne si rob čo chceš". Bude to záležať od klienteli a rozsahu úlohy." Upije si zo svojho poháru s očami zabodnutými v tých tvojich, snáď ťa až skenujúc, na čo sa pomalým krokom odoberie znovu za svoj stôl a usadí sa. Pri tvojej otázke nástupu chvíľu mlčí a pobídne ťa, aby si sa tiež posadil. "Už dnes v noci." Odpovie po krátkej odmlke a predloží pred teba akýsi formulár. "To je tvoja pracovná zmluva, so všetkými náležitosťami, jak si správne pochopil. Podpísaním sa zaručuješ k spolupráci a taktiež k absolútnej diskrétnosti." Podá ti pero a znovu sa jeho tvár stiahne do vážneho výrazu. Zahladí sa ti znovu do očí a prsty si zloží do "striešky" čakajúc, že to už len stvrdíš podpisom. Keď tak urobíš, prikývne a zmluvu uschová do trezoru za sebou. "Takže, aby sme prešli k tvojej prvej zakázke. Pán, ktorého navštíviš, patrí medzi pedantov, preto je dôležité vykonať kompletnú obliadku jeho vozidla. Rýchlo, kvalitne a hlavne diskrétne. Je to jeden z mojích najlepšie platených klientov, preto určite rozumieš, prečo po tebe žiadam dôslednosť. Pán doktor je miestny, tak sa odoberieš na vedlajší ostrov Athol. V malej súkromnej sekcií v prístave Potters cay sa nachádza menšia jachta, s ktorou sa na ostrov dopravíš. Predpokladám, že tvoje schopnosti zachádzajú i do tejto oblasti." Tázavo sa na teba zahladí, nacož pokračuje. "Pán doktor vlastní vilu na pobreží. Keď sa priblížiš dostatočne blízko mal by si ju zhliadnuť už z mora. Ďalej..." Na okamih sa otočí, aby znovu zalovil v trezore, odkial vytiahne neveľké mikroténový sáčik v ktorom je plátený mešec. "Tu máš niečo, čo odovzdáš pani domácej, ktorá ťa povedie. Taktiež jej ukážeš túto zamestnaneckú kartu, ktorá ju uistí, že ťa posielam ja a k identifikačným materiálom si neprišiel, na príklad krádežou." S tým naozaj niekde zo šuplíku vytiahne zlatú kartu s čiarovým kódom, vlastnoručným podpisom pána Albrechta zaznamenaným pod názvom komplexu a taktiež snímací pás, u čoho sa zalesknú aj dvoje kľúče. "Samozrejme tu máš kľúče od jachty a taktiež auta, s ktorým budeš navštevovať klientov. Potom povedz Barrymu, nech ťa k nemu zavedie do podzemných garáží. Ukáže na jedny z nich poukazujúc, že patria k Mercedesu a následne zastaví prstom na zvláštnom sáčku."Plátené vrecko nezabudni z igelitu vytiahnuť už hneď so vstupom na pobrežie a po dokončenej práci, ktorá by mala byť do rána hotová, znovu vyzdvihnúť od pani domácej, kedy ho znovu po odchode z ostrova umiestniš do mikroténového obalu. Každopádne, nech sa deje čokoľvek, otvoríš len ten priesvitný. Za žiadnu cenu nie samotný mešec. Je to velice dôležité, tak chcem, aby si to mal na pamäti." Všetko to predsunie pred teba a jak sa ti znovu pozrie do očí, v tých jeho sa mu podivne zaleskne. "Samozrejme, ako som už zdôrazňoval predtým. Diskrétnosť je základ." Vstane a zapluje k baru, kde si znovu naleje a s nemým gestom sa taktiež obráti k tebe, či si dáš a keď mu potvrdíš, samozrejme doleje aj tebe to čo si mal, prípadne niečo iné čo si poručíš a znovu sa usadí vo svojom kresle. "Takže.. z mojej strany by to malo byť všetko. Ak máš nejaké otázky ohladne čohokolvek, neboj sa spýtať. Ak to bude v mojej moci, rád ti odpoviem." |
| |
| soukromá zpráva od Dimitrij Evdikimov pro Plíženie v neznámom prostredí. Precenil som sa. A to som si myslel, že som až tak dobrý. Teraz tu stojím s rukami nad hlavou a nejaký fašista po mne huláka hlášky z východonemeckého porna. " Ja. Ja. Natürlich." Odpoviem mu v domnení, že ho to psychologicky posunie ku mne. Chcem kontakt na blízko. Nič viac. Moju trpezlivosť naruší ale dusot ťažkých topánok. Ak je možnosť, že by sa dostal ku mne skôr než by prišli jeho posiliy. Samozrejme počítam aj čas na spacifikáciu. Ak sa tak stane tak sa o ňu pokúsim. Čo najrýchejšie a samozrejme so snahou aby sa nestrieľalo. To robí moc hluk. Ak ale na blízko prísť nechce vyštartujem po ňom ja. Kľudne aj s použitím kostných pazúrov v mojich rukách. Tých pár výstrelov ma nezabije a ak sa mi ho podarí skoliť. Čo dúfam tak mi jeho krv zaistí okamžitú regeneráciu. Pri súboji, ak nastane dodržiavam svoje pravidlá a mojím terčom sa stáva najviac krk, hlava, slabiny, oblasti na spodných rebrách + solar, prípadne kolená alebo stehenná kosť. Nebudem sa báť ani využívať vytáčanie a lámanie zápästí alebo kopnutí špicou do píštale. Využijem akúkoľvek zákernosť len na to aby som ho mal z krku. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Aktivace granátu dle tvých omezených technických dovedností včetně časování byla úspěšná. Žádný inženýr nejsi ale i po kontrole se zdá být všechno v pořádku. Dole stále slyšíš faráře který se hihňá jako pošuk. Uložení a aktivaci tedy máš za sebou. Když skončíš a otočíš granátem nazpět ozve se hlasité cvakání které během pár vteřin přestane ale to usoudíš že tě nemusí zajímat jelikož čas tiká. Jedním z bočních schodišť se dostaneš do průchodu do hlavní haly chrámu a následně hned do dvojitých dveří. Jakmile vyjdeš farář se na tebe znovu zaměří i přes uhihňávání. Chytí tě za nohavici ovšem je tak vysílený smíchem že pokud popojdeš byť jen další krok plácne s sebou na zem za tebou. S cestou dolů a východem jsi napočítala něco přes minutu a půl. Několik dalších kroků kolem davu až dojdeš vcelku klidně až na travnatou plochu před kostelem a po své levici shlédneš partičku mladých jak celou situaci včetně tebe sledují. Nevíš jestli se jimi zaobývat ale ve tvých očích jsou to svědci. Než by ses však stihle rozmyslet nebo někoho dalšího nakazit svým šílenstvím ozve se obrovská uširvoucí rána. Připomínající až ohlušující výbuch nebezpečně blízko. Když se ohlédneš ke kostelu uvidíš že tvé technické znalosti skutečně byly nedostačující stejně jako štěstí a kostel se bortí. Lidé před kostelem panikaří a snaží se utéci ale většinou je zasáhnou sutiny a až na pár z těch kteří byli dost daleko a zásáhly je jen létající sutiny a mnohdy i uzemnily tak čelo kostela padlo a velmi důkladně zametlo stopy. Na některých kamenech vidíš jakýsi jasně žlutě až bíle zářící proužek který snad až taví kámen a nejen ten, shlédneš i scenérii kdy se střepiny dostanou k některým z přítomných jak se zaživa doslova rozpouštějí a postupně se za velmi hlasitého doprovodného řevu mění na biomasu od míst kde byli zasaženi ba dokonce ke všemu přišpendleni k zemi sutí. Vše zahltí až další masivní výbuch a tobě na nohou přistane obrovská část čela. Hlasité křutpnutí značí minimálně jednu zpřelámanou. Všude kolem panika, řev a ty zaklíněná kameným blokem který rozhodně neváží méně jak dvěstě kilogramů. Když se odtrhneš od sebe samé zjistíš že kostel ještě chvíli stojí než se žhnoucí linie přesunou dál a zvednou od země až neskutečný prachy když se chrám zbortí jako domeček z karet jak se pilíře rozežerou, popraskají a povolí a další ohlušující rána s dopadem masivní střechy. Ti které nezabil obsah granátu nebo sutiny tak ti jsou odsouzeni se vážně zranění udusit v nánosu prachu. Tvé štěstí však tkví v tom že taška zůstala téměř netknutá... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Leya Kirilenko Ať už se s přáteli rozhodnete jakkoliv čekání se asi vyplatilo jelikož z nepříliš velké vzdálenosti vidíte jak z kostela odchází dívčina kterou jsi mohla zaregistrovat přijíždět a nedlouho potom se ozve ohlušující až uširvoucí ráná. Čelo kostela se zbortí na přítomné z nichž některé usmrtí okamžitě a jiní zůstávají zaklíněni. Když se zadíváš lépe shlédneš jakási žlutobílá ohniska která doslova taví a prožírají kámen a nejen kámen ale i osoby které pravděpodobně ohnisko zasáhlo. Maso, kosti i oblečení se taví pod náporem tohoto a zasažení se doslova rozpouštějí před očima měníc se za hrdelích výkřiků na louže biomasy smrdící spáleninou. Aby všeho nebylo málo zanedlouho se ozve další hlasitá rána a z kostela vylétají další kusy suti které znovu jako tsunami zasáhnou přítomné včetně oné dívky jež na vás zaměřila svůj pohled kterou zaklídí obrovský balvan který ji přistane na nohou. O další nedlouhou chvíli poté se kostel začne hroutit jako domeček z karet a zvedne až neskutečnou vrstvu dusivého prachu který s sebou přinese i silný zápach spáleného masa... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Zbehnem dolu pomädzi dupajúci dav, ktorý je zjavne ešte stále zaujatý teátrom tam niekde vpredu a v duchu sa ďábelsky chechtájúc, že čoskoro už budú mať možnosť sami účinkovať v mojej show. Už som nejaký kus od kostola, ešte vlastne ani sa až tak nenáhliac, však by som mala mať ešte hromadu času.. a prečo pojať podozrenie pri tých, kto by náhodou dali na farárove ukazovanie a békanie, že by náhodou sledovali moju dráhu..? Ale keď moje oči zamerajú skupinku mladých.. ludí, ktorý proste na mňa čumia... zarazím sa a zatnem čelusť. Vidia... sledujú... šepkajú si v duchu... TY za to môžeš! Si zkáza ludstva! Zažmurkám očičkami, nad preletujúcou myšlienkou, urobiac jeden zadrhnutý krok, s hlavou niekde v chaose kriku, čo sa mi rozrezonoval v hlave. Otázne je, kolko toho videli... a kolko si dajú toho dohromady. Svedectvo... neúplné... moja tvár... tam je kurva moja tvár! Nieje to moja tvár! Skoro... ale je. Uteč! Než však sa od akéhosi... šoku stihnem odprostiť, ozve sa rana a ja sebou šklbnem po smere výbuchu, ktorý je tak masívny, že ostanem fascinovane zírať na náhle stvorené peklo, ktoré si berie to živé mäso do útrob svojho zatratenia. Je to až neuveritelné, kolko energie pre moju zvrátenú mysel vydala táto náhla mizéria. Tak nejak to aj zahltil akýsi náznak začínajúcej paniky, ohladne skupinky pár metrov odomňa... keď zrazu... ďalší výbuch, ktorý ma vytrhne zo zírania na túto krásnu scenériu novodobého pekla. Trhnem sebou v akomsi reflexívnom úľaku a... než stihnem akoklvek zareagovať letiaci kolos prachom... zavalí ma, ako keby som nebola ani smietka na zemi. Hrozivé zakřupanie už zaškřípnutá na zemi, ma vytrhne ešte zo zbytkov "sna" a s vytreštenými očami zalapám po dychu, ako keby mi to k niečomu bolo. Zaujímavé... že ja vlastne už nič necítim... je to zvláštne, vedieť, že mám nohy zprelámané kto vie na kolko častí... a necítiť bolesť. Bodaj by aj čosi bolo možné cítiť... keď mám pred očami toto všetko. A plus hromadu nedorobenej roboty. No do piče! Trhnem pohladom smerom k taške, ktorá je síce zahádzaná nejakým smetím a kvantom prachu... ale vyzerá byť v poriadku... tož aspoň že tak. Pritiahnem si ju k tebe ako snáď by bola môjmu srdcu najdrahšia a rozhliadnem sa. To že musím vypadnúť, kým sa tu začne koncentrovať ďalšia pozornosť, je mi naprosto jasné. Ale otázka znie... ako sa dostanem z pod toho zasraného šutru! Ďalej otázka s rozšírením... budem sa musieť liečiť. Kopu živého mäsa... ale tiež zaberie čas. Tá skupinka... Žije to ešte vôbec..? Zameriam pohladom tam, kde som ich videla, nacož sa skúsim zpod tej zpropadenej záťaže nejak vyškriabať. Musím zmiznúť... lebo ak niekto objaví moju batožinu, ktorú si tak strážim... no kurva. S tým sa začnem pokúšať dostať zo zovretia, nedbajúc na to, že mám nohy na pár kusov a asi ak budem tak pokračovať, tak si ich zoderem do kosti. Což, serem na to, pokial ma to dostane preč z tohto miesta. Prinajhoršom začnem rozdriapavať zem, abych uvolnila tlak zdola a ja sa mohla vyšmyknúť. Každopádne... tašku si úpenlivo strážim. Švihni si! |
| |
| soukromá zpráva od PhDr. Ing. CSc. Jonathan Krietz pro Po jejím prvním odvětění se musím nenuceně přesto decentně zasmát. "To je největší vadou celého vašeho pokolení. Nesmrtelní smějí být jen bozi a bohem se stane pouze ten kdo již nemá nic lidského. Tvůj klan konkrétně žije v naivní předtavě jedinečnosti a svým způsobem i egoistické nadřazenosti. Jeho extroverce ho přivede k záhubě, jednoho po druhém ale prozatím... prozatím jste jen loutky ve spárech vlastního světa a sebezničujícího šílenství. Smrt udílí lekce tohoto typu." Po odvětění pokračuji v chůzi stále blíž až se dostanu k pomalu se vzpřimující samičce šíleného. Když začne s dalším srdceryvným výlevem. "A přesně o tom mluvím drahá, "neubližuj bez důvodu". Proč k tomu musí být důvod ? Není to snad jen rozmar mysli který nás žene ? Té tvé konkrétně ano, lidskost kterou váš rod považuje za dar je zároveň i prokletím. Proč se nesmířit se skutečnou podstatou a nestát se něčím víc ? A na výsluní, inu nechtěj mne pobavit... ale abych pravdu řekl jsem na vážkách zdali si dál pohrávat s tvou volnomyšlenkářskou hlavinkou a doslova tlouci do hlavy rozumy nebo zda říci pravdu ale budu férový a nebudu mučit jedno ze stvoření které by mohlo mít ještě naději. Jsem dítětem temnoty tak jako ty, jen já jsem nepřišel přijímáním ale tím co se mnou udělal život a jeho následný konec. A stín, ano něco na tom bude, vím že váš klan dokáže říci to co vidí aniž by tušil skutečný význam svých slov, jsem jen stínem minulé existence ale ať tak či onak i stín může mít své teritorium a tohle je to mé." S tím si narovnám brýle na nose, složím ruce za zády a pokračuji jak v chůzi tak v proslovu. "Jak jsem řekl mohl bych ti vnutit myšlenku toho že vás cítím ale pravdou je že mám oči a uši všude a tak se oddávám jen pozorování a na to jsi zde už dost dlouho nemám pravdu ? Ale není se čeho bát ublížit ti nechci jen bych se rád dostal ke vzorku který s sebou nosíš... Jen pár kapek nic více nic méně. Samozřejmě dobrovolnictví záleží čistě na tvém rozpoložení v opačném případě bych musel jednat jak bych uznal za vhodné." Zastavím se zhruba tři metry od objektu zájmu a narovnám se v zádech s hlasitým lupnutím v páteři. Lehce sklopím hlavu a stáhnu brýle rukou jež se zpoza zad na moment uvolní ke špičce nosu a nasadím snad až pokusově konejšivý výraz psychologa který jedná s dítětem. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Alex Wild Cesta po žebříku se najde až nedaleko místa celého "incidentu" když na jedné z budov zahlédneš požární platformy se žebříky. I když vylezeš na střechu je však tak špatně postavený vůči situaci že skutečně shlédneš jen to co ze země jen pod jiným úhlem a možná k tomu přibude ještě jeden cukající se policista roztržený v půl těla, prskajíc krev a snažíc se udělat cokoliv co by ho mohlo zbavit bolesti. Než na něm však spočine mohutný pařát sáhodlouhé paže která ho držíc za obličej táhne od zbytku těla. Jako hadi se za ním plazí pomalu se rozmotávající střeva ukazujíc cestu kam byl zavlečen opět za auto. Shora je vidět proč s největší pravděpodobností končí těla právě tam jelikož z druhé strany je další policejní Van a tak to poskytuje krytí. Blížíci pocit absolutního běsu nahradil pocit sytosti. Je zvláštní že tohle s tebou udělala jen spoušť tady a nebo je to vak na zádech onoho monstra ? Těžko říci, krev sytící vzduch stále dráždí tvé smysly ale bestie je na uzdě. Snaha vyhledat nějaký záchytný bod se taky neukázala jako marná jen je problém s lokací jelikož kanystry s benzínem jsou zavěšeny na zadních částech zásahových vozů a těžko říci jestli by akční styl amerických filmů pomohl ke vznícení jelikož tohle je realita ale pokusit se můžeš. Jen těžko říci jestli to vyjde a nebo jestli hluk tvého nového kamaráda jen naštve... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Dimitrij Evdikimov Když prohodíš k němčourovi svou "zaručenou" hlášku pro všechny germány odfoukne hlasitě nosem a odplivne na zem černý hlen a zastaví se nečekaje že bys mu mohl říci cokoliv užitečného. Pozvedne zbraň ve snaze zamířit když ty po něm vystartuješ a i přesto že tě vidí jak se rozskáčeš či rozběhneš nezdá se že by se pokusil zmateně vystřelit jak by to udělala většina což tě snad až zděsí ale když k němu přiběhneš zadaří se. Dobře mířený uder na krk udělá své stejně jako další úder na žebra. Vše je doprovázeno hlasitým křupáním až v tom ucítíš bolest v třísle. Když se podíváš dolů zjistíš že nejsi jediný kdo reagoval dost rychle a zhruba půlku bajonetu máš vraženou v prostoru kolem stehenního krčku. Ovšem i přes další snahu se nezdá že by fašoun chtěl přestat a zarazí bajonet ještě hlouběji kde s ním otočí a následně vyrve ven kdy cítíš jak ti zoubky trhají tkanivo a zatěžko říci zdali nepoškodil krček jelikož když trhne zpět jsi nucen se opřít o levou nohu celou vahou. Tvůj instinkt jak bylo plánováno tě dožene k sání krve. Zakousneš se fašounovi do krku a začneš instinktivně sát ale místo přívalu čisté energie se začneš dusit. Jsi nucen se odtrhnout a to i přesto že jako Tzimisce jsi se stravováním a silou žaludku na tom podobně jako třeba nosferati a že ti zkousnou ledacos ale tahle krev nebo co by to mohlo být tě donutí se odtrhnout a nezadržitelně začít dávit i krev kterou jsi nasbíral předtím. Na zemi pod tebou za v nezadržitelném víru zvracení začnou objevovat černé fleky těžko říct co to vlastně je jen víš že to způsobilo současnou situaci. Než by jsi se stihl vzpamatovat nácek nyní již bez čepice ti svým vzhledem osvětlí situaci aniž by musel cokoliv říkat. Pomalým krokem přejde až k tobě. "Und jetzt mein Held... will ich dich brennen sehen..." Po dořeknutí se ohne pro čepici a zatímco dávíš si ji nasadí a otře si o tvoje ohnutá záda bajonet kterým ti rejdil v třísle. Ty jsi nucen se sesunout na kolena a on jak se zdá se chystá ti ukázat jak se ještě dá použít ale než by cokoliv stihl v dálce zazní sirény. S tím jen zapíská a otočí prstem ve vzduchu. Nacisti z lodi v rychlosti vynesou několik rozměrných beden a zmizí kdesi za budovou depa odkud se ozve jen pískání pneumatik. I když by jsi to nečekal policejní majáky ti zachránily neživot. Ať už situace ve tvých očích dopadla jakkoliv ponaučení plyne že místní nejen že nejsou zcela v mezích normálu ale je tohorší než ti kdokoliv z představených řekl když tě sem posílali, možná dobře věděli proč... |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Zvláštny výjav zdanlivo šialeného kravaťáka, ktorý zaútočil na ženu, spočiatku ani poriadne nezaznamenám... Čo to sakra...?! Moje zmysli, myšlienky reflexy všetko akoby si dávalo načas, pretože dávam prednosť rozjímaniu sa nad nepodstatnými detajlami ako sú stekajúca kvapka potu na Kumarovom spánku alebo vznášajúci sa odhodený obal od sladkosti v teplom prímorskom vánku... Unavené telo a myseľ omámená množstvom omamných látok zanechávajú po sebe výrazné stopy na mojom vnímaní reality. Eh?! "Inteligentne" zareagujem na naliehajúcu ženu, a cúvnem akoby mi chcela ublížiť. Zmatene na ňu pozerám, no viac ako na jej slová sú sústredím na jej gestikuláciu a pohybujúce sa pery. V tom však začujem ohlušujúcu ránu a ja sa inštiktívne zakryjem hlavu rukami a zdesene zakričím. Keď neucitím žiadnu bolesť ani nič ohrozujúce v mojej blízkosti odvážim sa otvoriť oči a obzrieť sa. Sálajúce teplo a hluk ma ponechá v krátkodobom šoku. Narovnám sa a nehybne pozerám na horiaci kostol i v agónií zmetajúcich sa ľudí. Desivé obrazy, sa odrážajú v mojích jasnomodrých očiach avšak moja tvár akoby už nechcela a nedokázala prejaviť žiadne emócie. Nechápem tomu, ako sa niečo takéto môže stať, zmocní sa ma pocit, že to nebola len nejaká nehoda ale súčasť niečoho oveľa väčšieho. Musíme utiecť... Spravím pár krokov vzad, no akoby som sa svojím zrakom stále nedokázala odpútať od tých desivých obrazov. Ani nemusím byť plne pri zmysloch dokonca ani žiaden génius, aby som vedela, že by sme tu nemali byť, a tak by bolo najlepšie, čo najrýchlejšie odtiaľto vypadnúť. "Poďme... Zavelím rozhodným a nekompromisným hlasom chopiac sa tak vedenia. "Tu nemožme zostať..." Aby moj rozkaz znel dosť jasne, stiahnem zo sebou Ivy aj Kumara snažiac sa ich odtiahnuť preč a tým dajúc najavo celej skupine aby sme odtiaľto vypadli. Svedomie, ma síce rozožiera, že sa tým ľuďom ani nesnažím pomôcť, no z druhej strany ma nahlodáva ohromný strach, vlastná sebeckosť a racionálne, zmýšľanie, že toto nikto nemohol prežiť. No v tom zachytím pohľad dievčaťa, ktorý paralyzuje mňa aj moja vnímanie času. V hlave sa mi začne odohrávať, ťažký súboj medzi svojím strachom a svedomím. Nejakým zázrakom, to najskôr vyhrá svedomia, lebo aj napriek tomu, že len pred krátkou, chvíľou som iniciovala útek, tentoraz sa musím pozrieť, či to náhodou neprežila a nedá sa jej pomôcť. Už nečakám ani neváham a konám, zakrývajúc si nos a ústa rukávom od svetra a vydám sa k miestu, kde by sa mala nachádzať. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Tvoje snaha o udržení tašky u sebe zároveň s tím že se snažíš uvolnit ti příliš neprospívá ve snažení. Přecijen síla není zrovna stránka na které by jsi od doby co jsi jednou z měňavců zapracovala. Vlastně jsi na tom se sílou stejně jako jsi byla zaživa což skutečně není pro současnou situaci dobré. Obsah tašky je sice důležitý a ještě důležitější aby se neaktivovaly zbylé dvě nálože zatímco s ní takhle majetnicky manipuluješ. Když začneš hrabat a škubat s sebou máš tvou jedinou výhodou v této situaci je že minimálně jedna noha je téměř na kaši a tak ti nedělá velký problém s ní trhat ale ta druhá bude větší oříšek. Snaha podhrabat se ti dopomůže k tomu aby jsi se zpod balvanu vytáhla natolik aby jsi zjistila že onu rozmašírovanou končetinu jsi zapomněla pod kamenem a tak místo čéšky a holeně vidíš jen cár který vytáhneš zpod kamenu. Druhá noha je na tom o poznání lépe ale podhrabávání ač se zdá být nejhumánnější je nejpomalejší způsob. Sotva se ti zadaří povytáhnou ji zhruba dva palce nad kotníkem ven přiběhne k tobě jedna ze skupinky následovaná svými přáteli. Všichni vypadají omotaní hadry aby se neudusili jako členové Al- kaidy ale přesto to vypadá že chtějí pomoci je jen na tobě jak k tomu přistoupíš... |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Leya Kirilenko Tvoje svědomí tě přimělo k tomu pomoci někomu v nouzi a tak s nasazením vlastního už tak pošramoceného zdraví jsi se rozhodla projít hromadou dýmu, sutě a v neposlední řadě i pole mrtvých nebo umírajících kvůli jedné dívce která tě zhypnotizovala pohledem ale těžko říci co v tom vlastně hrálo roli. Každopádně zatímco se brodíš i přesto že se ti přes svetr nedostává do plic tolik suti nos ti dráždí puch spáleného masa který se line kolem a to je dost i na pohřebáka natož pak na někoho kdo se s tím setkává takhle zblízka prvně a tak se ti začne převracet žaludek naruby ale ať už se pozvracíš či ne dojdeš až na místo kde najdeš od pohledu dost mladou dívku která i bez toho aniž by křičela či cokoliv se snaží mermomocí vyprostit zpod obrovského kusu stavby který ji přistál na nohou. Místo jedné nohy již vidíš jen otrhané cáry masa a nohu chybějící v koleni která pravděpodobně zůstala pod kamenem. Ty si toho můžeš všimnout ona však z jejího pohledu ne že kámen pod kterým je zaklíněná postupně začíná žhnout a mění se v prach pod náporem čehokoliv co jej rozsvěcí jako kahan v důlní šachtě. Jednou nohou je stále od poloviny holeně zaklíněná pod kamenem a soudě dle rychlosti postupu žhnutí a utržené končetiny ji nezbývá moc času. To ti zastíní v uvažování i fakt proč třeba není v šoku nebo nekřičí bolestí ale těžko říct jestli nemáš zkreslené vnímání omamnými látkami které ještě stále kolují v tvé krevním oběhu... |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro "Som tu..." Oznámim ale príchodom sa môj plán i končí. Jediné, čo mi v tej chvíli prešlo hlavou, je sa k nej dostať, no to, ako jej pomôcť ma ani len nenapadlo. Zrakom zmapujem situáciu a na mojom pohľade je snáď i zjavné, že to je skutočne zlé. "Kurva..." Zatlačím na kameň nohou, no je to len zúfalý pokus, v tom však pozorujem ako sa kameň žhaví a ja nasucho preglgnem. V záchvate paniky a strachu netuším čo mám robiť, preto sa podujmem len na pokus s hrubou silou. Viem, že kameňom nepohnem, preto skontrolujem nakoľko je noha zdevastovaná, a ak kosť zakliesnenej nohy nie je zlomená, pokúsim sa ju zlomiť ja sama údermi kusom muriva. Obkrútim ruky okolo pása dievčaťa a trhnem ňou pár krát do strán v snahe dostať ju odtiaľ preč i za cenu toho, že ju pripravím i o druhú nohu. Keď sa začne kameň žhaviť znásobím svoje úsilie sa snažím sa ju odtiaľ dostať dokým mi to sálajúce teplo dovolí. "No tak!" Čím viac je kameň žhavejší o to viac sa v rozruchu ozývajú nadávky v ukrajinskom jazyku a o to zúrivejšie sa ju snažím vyslobodiť. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Podarí sa mi povytiahnuť nohu... ale tá je nenávratne preč. S vytreštenými očami začnem ťahať tú druhú z pod balvanu.. už v dokonalom výjavy panickej salvy. "Ne.. ne! Kurva! Ja nechcem! Nie dnes!" Vypísknem do všeobecnej mizérie a skoro až nezaregistrujem,že sa z ničoho nič zjaví niekto od skupinky, ktorá pred chvílkou bola tak ďaleko. Až keď sa ozve ženský hlas pri mojom uchu, niekde prehlukujúc ten krik a pozostatky páliacich sa ohníčkov, trhnem sebou a s výrazom zdesenia a akejsi bolestnej grimasy, upriem pohľad na holku a zvyšok skupinky, ktorú som pred chvílkou... pred týmto všetkým... zazrela. Aj keď majú zahalené tváre... viem že sú to oni. Zvláštne... že sú tu. U mňa... a snažia sa mi pomôcť. Na okamih ma ochromí dokonalý šok. Spamätám sa až vtedy, keď obkrúti svoje ruky okolo môjho pásu a začne mnou šklbať. Snáď až cítim ako sa mi trhá tkanivo... ako kosť praská... v tej druhej nohe čo ešte mám. Snáď až reflexívne začnem vrešťať. Ani už neviem kontrolovať čo robím... stisknem dievčaťu ruky v akosi kŕči a prekrútim oči niekam.. dozadu. Pohltí ma tma. Ale len okamih... Cítim viac rúk... teplo z ich dlaní... a krik... počujem môj vlastný krik... ohlušujúci a tak cudzí. "Peklo... prišlo... dnes je.. prekliatie... svetová temnota... kurva... príde... a zničí. Všetko zničí. Nechcem... nie znovu... už nechcem..." Brblem čosi popod nos a už úzkostlivo sebou trhám snažiac sa odprostiť sa od moci šutru. |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony, Leya Kirilenko Snaha Leyi zpřelámat ti nohu se zdá být úspěšnou když se v hluku kolem a hromadě nadávek a panického výjevu Agony ozve i utěšující hlasité křupnutí jak holeň vypoví službu. Zároveň vaše společná snaha vymanit zaklíněnou zpod obrovského kamene suti se ukáže jako úspěšná až po skutečně agresivní tahání a cukání ven. Noha ač se to zprvu nezdá se pomalu dere zpod kamene ale pohle je to vskutku libý jelikož díky ostrým hranám připomíná noha od poloviny holeně kde měla být zlomená zhruba po kotník spíše loupající se banán když vaziva praskají a kůže i s masem se postupně svléká až se zadaří a povolení donutí Leyu sednout si na zadek hned za Agony. Při bližším prokoumání nebýt brutálního množství krve je vidět že holeň je jen nalomená a že kosti jsou jediné co drží nohu stále vcelku. Ale zadařilo se je venku, možná by nebylo na škodu ji odtáhnout o kus dál jelikož už doslova tavící se kámen je vidět i z úhlu posedu jak se nebezpečně blíží žhavý pruh a pomalu zkapává na zem kolem jejích pahýlků. Nebo resp. pahýlku a toho čemu se snad dá ještě vzdáleně říkat noha... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Zvesím hlavu k zemi, krčovito zvierajúc pútko báglu a ostanem tam ležať, krvácajúc do žhavého pekla. |
| |
| soukromá zpráva od Dimitrij Evdikimov pro Na kolenách zaborený do zeme. Lepšie uvítanie som si ani nemohol želať. Čo to do pekla bolo? Ten magor bez mihnutia oka strieľal. On sa nebál smrti, skôr vyzeral akoby už chcel byť dávno mŕtvym. Takto zle mi bolo naposledy keď som bol ešte ja ten živý a to z chlastu. Tuna stačil jeden dúšok z krku tohto humusáka a už som bol dolu. O diere v triesle ani nehovorím. “Zombo mrtvo hnusny fašisti. Len nech sa sabat nebojí, všetko si to nechám preplatiť. Aj u nich skurvysynov.“ Z posledných síl krvi, čo mi ostalo si zahojím ranu, ktorú mi spôsobil. Samozrejme len vtedy ak mi ostane dosť krvi. Pri siréne nemôžem riskovať spustený beast. Riadim sa preto podľa pocitu. Aj keď ako upír za sebou krvavú šmuhu nezanechám lepšie sa chodí bez diery. Ak mám čas skusím sa poohliadnuť po svojej ghúlke. Albo aspoň po ničeom čo by ma vedelo nasmerovať na ňu. Potom z miesta činu miznem. |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Padnem na zadok a zrak mi spočinie na zranenej nohe dievčaťa, teda skôr na to čo z nej zostalo. Príde mi nevoľno. Zo všetkého. Z alkoholu, zápachu, stresu a najhorší je snáď pohľad, ktorý sa mi naskytol. Ani som neverila, že ju odtiaľ dokážem vykliesniť, no už tento malý úspech ma prinúti ďalej konať. Oheň sa rýchlo šíri k nám, preto sa snažím nestrácať čas a len krátko zvažujem svoje možnosti. Pod vplyvom adrenalínu a stresovej situácie ani príliš neregistrujem čo sa deje v širšom okolí, vidím len zranenú a približujúci sa oheň. "To bude dobré..." Odpoviem slovami, ktoré by mohli vyznieť až smiešne a naivne v porovnaní s apokalyptickými víziami, ktoré prednáša. Premôžem nutkanie zvraciať a znova zmobilizujem svoje sily. "Sanitka..." Stanovím si ďalší cieľ a to pomerne náročný, keďže dotyčná nemá na čom chodiť. Netrúfam si ju odniesť, preto jej vytrhnem z rúk batoh, ktorý si na danú situáciu až neprimerane chráni a prehodím si ho na chrbát. Chytím ju za predlaktia a s výpätím všetkých síl, sa ju snažím odtiahnuť preč z toho pekla. "Ivy!!!" Zakričím na pomoc do všeobecného rozruchu a poobzerám sa po sanitke alebo inej pomoci. Z nejakého nevysvetliteľného dôvodu ju chcem zachrániť. Nespoznávam sa, doteraz som bola až prílišne sebecká a alibistická a teraz nasadzujem svoj vlastný život... "Pomoc..." Ozvem sa znova, keď mi začnú dochádzať sily... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Záchrana...? Vzhliadnem zo zeme na povedomí hlas dusiacim sa neprimeraným a všeobecným smradom, ktorý zachvátil okolie a so zaslzenými očami čumím na holku, ktorá mi zrazu z ničoho nič vytrhne z rúk bágel. Vykulím oči, švihnem rukou jej smerom, ale to už ma zrazu chytá za zápästia a ťahá ma preč. Zmätená, v šoku a s očami cez pol xichtu s pokrivenou grimasou sa nechám bezvládne ťahať. Snáď až po chvíly mi dopne, čo vlastne vravela a zakvílim. "Musím ísť..." Písknem, ale moja snaha vydať k tomu nejakú činnosť, neprichádza. "Nemôžem tam... musím..." Brblem stále to jedno svoje a keď sa rozpätie rúk rozšíri, vzhliadnem znovu dohora, kde sa objaví ďalší xicht. V dyme tak všetko zvláštne splýva... ako keď sa vylejú farby. "Spadlé peklo... láme svetlo... existencia pokračuje... ale už nie dlho..." Keď už je moja maličkosť zmrzačená a už pomaly vysilená sa dostane s pomocou tejto podivne solidárnych individuí ďalej od rozžhaveného šutru, všetko ako keby vychladlo... a aj moja schopnosť akéhokolvek počinu. Len tak vysím za ruky, za ktoré ma tiahnu a pohladom civím pred seba... čumiac na... krv... a zdevastované čosi, čo tak nejak sleduje moju púť cez sutiny. * * * Keď si prehodíš bágel cez rameno, tak pocítiš jeho tiahu. Ani nie pre skutočnú hmotnosť, ktorá nieje práve malá... ale hlavne kvôli svojmu stavu. Fyzická a psychická záťaž, opiáty, snaha čohosi naviac a výjav na "zhmotnené peklo" si vybralo svoju daň. Môžeš cítiť, ako sa ti podlamujú kolená, ale vytrváš. Už len vďaka adrenalínu a akomsi chtivom pocite dosiahnuť niečo pre osobu, ktorú ani nepoznáš. Je to pre teba zvláštne... ale niekde v hĺbke duše cítiš podivné uspokojenie. Že si ju odtial dostala aj s nasadením vlastného zdravia, či vlastne až života.. a samozrejme za pomoci Ivy, ktorá vyzerá, že čochvíla obráti žalúdok naruby, ale i tak vzala za tú tenkú bledú ruku a pomohla ti ranenú odtiahnuť do relatívneho bezpečia o pár metrov ďalej. Ak sa rozhliadneš po tom pekle, nikde nevidíš Kumara s Maxom, ale dá sa predpokladať, že Kumar spanikáril a niekam sa stratil a Max ho pravdepodobne nasledoval. Což je pochopitelné. V dialke mizérie, paniky a umierania počuješ niekolko sirén prehukujúcich sa navzájom. "kurva.. čo sa to stalo..?" Počuješ kníknuť Ivy, ktorá sedí na zemi vedla zachránenej a šokovane civí okolo. Dievčinu stále drží za ruku a ona vyzerá, ako keby už ani nevníma okolie. Len vidíš, ako pohybuje perami jak keby čosi hovorila... Zrazu z ničoho nič sa dorúti záchranka s hasičmi a vidíš ako sa rozpŕchnu do "davu". Každý po svojej časti práce. K vám taktiež pribehne celkom mladá zdravotnice, hneď sa venujúc vašej zachránenej. "Ste ranené?" Počuješ ako sa pýta teba a Iv, na ktorú sa priamo obráti. "Ste tu s ňou? Viete mi povedať, čo sa stalo?... Prosím, budem potrebovať vašu pomoc." Vyrukuje na vás s požiadavkou, zjavne s úmyslom vás odtial tiež dostať. "Rýchlo..." Klepne nosítka vedla černovlásky, ktorej sa snaží zafixovať pahýl a zbytky nohy. "Musíme ju dostať preč. Je dôležité, aby ste na ňu hovorili, aby neupadla do bezvedomia." S tým čaká na vašu činnosť a Ivy len prikývne a hneď sa hrabúc, že jej pomôže. "Viete mi povedať jej meno? Hovorte na ňu..." |
| |
| S príchodom, Ivy prichádza aj menšia úľava, že nie som v tom sama a nepomáha mi len s váhou útleho ľudského tela, ktoré zo sebou ťahá, ale aj s váhou zodpovednosti za jej život. Venujem jej vďačný pohľad, na nejaké slova sa nezmôžem. Ledva lapám po dychu a k tomu ma dusí ten nepríjemný štipľavý dym. Keď ju odtiahneme ďalej, do "bezpečnejšej zóny" tiež sa zveziem na zem a pokrútim hlavou, čo je univerzálnou odpoveďou na všetko. Na Ivynu otázku, na túto situáciou, na môj stav aj stav dievčaťa. "Čo to so mnou je? Asi prestanem s pitím, hulením...so všetkým... Pripisujem svoje náhle samaritánske správanie vplyvom všetkých omamným a psychotropným látkam. V tom pozriem na Iv a mohlo by sa zazdať, že na tvári sa mi mihol slabý úsmev. "Táto už je druhá, čo si dnes zachránila Ivy, ak to bude takto pokračovať dostaneš metál..." Narážam na to, že nedávno práve ona iniciovala pomoc mne, keď som sa šuchtala zranená popri ceste. Utriem si pot z čela a zrakom skontrolujem dievča... "Musíme zastaviť to krvácanie inak exne..." Bezradne sa poobzerám, nič čisté, nič sterilné, nič na obviazanie rán. V tom však prichádza pomoc, ktorej uvoľnim miesto. Nie ja nie...Nie...ja neviem... Odpovedám záporne na každú otázku krútiac zmätene hlavou. "Neviem ako sa volá, v tom zhone sme sa nestihli predstavit!" Odpoviem už mierne podráždene z vypätej situácie, no jej pokyny počúvam a začnem na zranenú hovoriť. "Ideme do nemocnice..." Nakloním sa k nej bližšie a znova pokračujem. "Hej, to bude dobré, počuješ?" Snažím sa vynútiť jej pozornosť ale nemám potuchy, čo hovoriť? "Ako sa voláš, máme niekomu zavolať?" |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Hlas, ktorý sa akýmsi spôsobom zvýraznil v celkovom chaose zaregistrujem poriadne vlastne až vtedy, keď sa mi pred tvárou mihne jedno z dievčat, čo ma dostali z pod šutru. Zahladím sa jej do očí a pokývem hlavou. "Bude... možno..." Šepnem a nechám sa naložiť na nosítka. "Zmapujem" pohladom okolie a pri zistení, že mierime k sanitke skrivím tvár do akejsi grimasy. Kto vie, z čoho vlastne... "Nemocnica..? To ne... nechcem..." Pípnem a čapnem ju za ruku. "Nie.. nemocnica.." Zamrmlem a s rozšírenými očami na ňu hladím, ako keby sa ju snažím zhypnotizovať. Keď sa do toho všetkého ešte zamotá dotyčná v záchrannom ohoze, tak tú "spražím" pohladom. Ale nieže by ona tomu venovala pozornosť. Tá si hladí po svém na moje ostatky z končatín, ktoré sa snažím prudko ignorovať. Keď sa ma spýtajú na meno a objekt na zavolanie, zarazím sa. "Ja.. nie.. nikomu... volať. Nechcem... nemôžem." Prudko pokrútim hlavou, znovu sa zameriac na tú, čo na mňa hovorí. Resp. na bágel, ktorý ma zavesený na ramene. Po chvílke mi aj dopne, že ona sa vlastne pýtala na moje meno... Je to tak zvláštne... meno vlastne nič neznamená. Teda dlho neznamenalo... a teraz? Zvláštne je počuť, že niekto chce vedieť to moje. Že sa vlastne niekto o mňa zaujíma... "Felice.. som Felice..." Šepnem k nej a uhnem niekam pohladom... niekam pred seba. Cestou k sanitke hladím na tú ženskú v zdravotníckom ohoze, ignorujúc ďalší, už z menších výbuchov od kostola a ďalšie bolestné kriky, ktoré sa znovu rozozneli po okolí so spŕškou prachu a sutín lietajúcich znovu do povetria...a pach strachu... ktorý je až tak citelný. Celá nervozita a zdesenie prítomných živých je snáď až pobavenia hodné... asi ako keby ma to vytrhlo z tej podivnej apatie. Možno som vážne v šoku. I keď asi trochu v nepatričnom. Ako keby na tom ani nezáležalo, že čas tiká... A my stojíme, keďže vzdialenosť, ktorú sme absolvovali od epicentra, nebola až taká velká a trosky trošku viac lietali. Ocitám sa znovu na zemi v akomsi "manévri" nedostať sa do špitálu a hlasno vydýchnem. Na mieste panuje ešte väčší zmätok asi ako predtým. Alebo to aspoň tak vyzerá. Ženská sa ku mne skloní s úmyslom "záchrany" a ja ju len čapnem za ruky, ako kebych ju snáď chcela zastaviť... * * * Medzičasom sa niekde zjaví Kumar, kričiac čosi o porušenej symbióze jednorožcov s párkami a odtiahne Ivy niekam do oblaku prachu. |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro |
| |
| soukromá zpráva od Tour Guide pro Agony Celá situace se seběhne tak náhle a rychle a pro tebe v téhle situaci snad až příliš rychle než aby jsi stíhala tempo okolo letícího světa. Tvá potřeba se krmit tě však zažene až k tomu že se vrhneš na pozření osoby která se ti snaží pomoci i když způsobem který ti pravděpodobně už asi pomoci nedokáže. Zmatek byl využit dobře ale situace kdy jsi se svalila na zem nikoliv. Aniž by sis to uvědomila byla jsi již připásaná stabilizační bondáží a tak se ke krmení dostaneš až v sanitce. Když se pustíš do sestřičky zbledne a je nucena si pod vlastní tíhou kleknout vedle lůžka na kterém jsi připásaná. Strach ji rozšíří oči které ji však během chvilky začnou doslova zanikat v důlcích když můžeš pozorovat jak se zcvrkává. Její obličej se svým vzhledem pomalu přibližuje sušené švestce, tváře se propadají oblečení na ni pozvolna začíná vyset, kůže na obličej vysychá až do zlomu kdy začne praskat a opadat. Její ruka se ti tenčí v sevření a kůže slézá jak mizí svalová hmota a měknou kosti postupně se stává vláčnější a vláčnější avšak nemění postoj ani výraz. V otevřených ústech a jejím posledním němém výkřiku můžeš zpozorovat mizející dásně a schnoucí jazyk stejně jako rty které se ohrnou jako rukávy dlouhého kabátu. (+1 bod k životnosti bonus za skvěle živeného) Pocítíš náhlý nával bolesti který tě donutí se rozkřičet jako malá holka. Za normálních okolností by to nebyl problém ovšem nyní když máš z nohou pouze pahýlky je regenerace více než razantní. Můžeš pozorovat jak se ti v místě pahýlu začíná zpod kůže slézat biomasa která se pozvolna mění na kostní tkáň. Celý proces kromě neskutečné bolesti provází i neuspořádané vize toho co měla v mysli tvá oběť. Nejsi dostatečně zkušená na uspořádání jejích vzpomínek a myšlenek a tak jsou vše jen zábleskové nekonkrétní výjevy. (Pokud chceš zachovat svou podobu napiš pokud chceš její taky napsat :) ) Postupně se ti na kostech začnou zjevovat úponky šlach svalových vláken které pozvolna začnou dorůstat a stejně tak i na druhé noze kde staré stále visí a nahrazují je nové které je obrůstají ovšem zde se proces zastaví. Svalová vlákna jsou tedy zjistíš že máš možnost pohybovat a plně ovládat dolní končetiny na běh to rozhodně není ale na opatrnější chůzi už to stačí. Svou obět jsi zcela vyčerpala, její tělo je pokroucené a seschlé a stále v nehýbné póze němého zděšeného výkřiku. S čím jsi však nepočítala je to že tě někdo uvidí a celé to víceméně pozoroval řidič sanitky od chvíle kdy jsi nezadržitelně začala křičet neváhal a se slovy "Co to kurva je ?!" vyběhl ze sanitky a nyní když jsi již zjistila funkčnost končetin se u zadních dveří zjeví policista (kteří u těchto zásahů nesmí chybět) spolu se saniťákem který na tebe ukazuje prstem a křičí zděšeně. Viděl jsem to na vlastní oči... Maggie nebo co to je tam byla u ní opřená a vypadala takhle jak ji vidítě a tý holce dorostly nohy ! Policista nejdříve nevěřícně kroutil hlavou ale potom sáhl po zbrani když shlédl zdevastované tělo. "Co se tu stalo ?! Odpověz !" Rozeřve se na tebe sice hrubým ale přesto rozechvělým hlasem. Sáhne po vysílačce a jakmile uslyšíš zašumění hned ji pustí. No do prdele tohle mi stejně nikdo nemůže věřit. A dál na tebe míří. Odpověz co se tu stalo a to bez prodlení ! Rozkřičí se znovu ještě nervózněji ale z bezpečné vzdálenosti. Leya Kirilenko Celou situaci pozoruješ s odstupem včetně dorůstání končetin od chvíle kdy jsi zaslechla hlasitý jekot, jak si ji vyložíš je zcela na tobě. (Dávám možnost projevu či zásahu ;) jen zhodnocení stále skrz kostky kdyby jsi chtěla zasáhnout :) ) |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Rivers pro Jak se blíží, stále na něho nejistě koukám, měřím si ho od hlavy až k patě. Jeho slova se mi moc nelíbí, ale zatím nedávám nic najevo. Mám chuť vzít nohy na ramena a utíkat hodně daleko. Necítím se v jeho přítomnosti ani trošku dobře. A on stále mluví a mluví... Proud jeho slov mi sice něco do paměti vyryje, ale další část zase rychle pluje druhým uchem ven. Když ke mně dojde na pár metrů, posune si brýle na špičku nosu a já se svýma velkýma hlubokýma očima podívám do těch jeho. Oči vždy prozradí mnoho z osobnosti. A přitom udělám drobný krok k němu, abych nebyla přitisknutá ke zdi. Možná při tom musím vypadat jako zvídavé dítě. "K čemu by Stínu mohlo být kus mne?" |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Z ničoho nič ma pohltí masívna bolesť, ktorá mi vystrelila do celého tela a nebyť pripásaná k lehátku, skrútila by som sa ako žížala. Zalapám do dychu a chtiať či nechtiac som prinútená vrešťať. Vyplašene zosílim stisk na ženiných rukách, ktoré už sú úplne scvrknuté. Zoslabené kosti zapraskajú a to je posledné, čo som schopná vnímať. Všetko prehluší krik, ktorý nieje môj. Obrazy zahlcujúce moju hlavu.. výjavy, ktoré niesú moje. Záblesky tvárí, ktoré nepoznám. Narážajú do mojej mysle, kde praskajú a prepalujú. Ako keby mi niekto vysypal do hlavy črepy a znovu nanovo lámal kosti. Cítim hrôzu, strach... panikárim... ale nedokážem sa ani pohnúť. Moje telo je v jednom kŕči. (podoba rovnaká ako predtým) Po chvílke to však... ustane. Bolesť je preč a ja som schopná pohybu. Pustím zcvrknuté a polámané zápästia a s vytreštenými očami sa začnem mixovať v popruhoch, z ktorých sa musím dostať. Moje končatiny sú už v relatívnom poriadku... ale nieže bych im venovala akúsi pozornosť. Som vydesená. Tie spomienky... tie záblesky... tá bolesť. Práve tá bolesť ma dokonale šokovala. Je to už tak dávno, čo som ju cítila... čo ma pohltila naplno. To bolo ešte predtým. Nečakala som ju. A nečakala som, že ju ešte niekedy pocítim... Keď k autu vtrhnú ďalšie dve osoby s hlasným krikom, vypísknem a konečne sa vytrepem z popruhov, nechtiac aj zhodiac zosušinu ženy, pričom znovu zavreštím, jak mi na ňu padne pohlad. Následne s vyhúkaným pohladom na nich čumím, natrepaná na stene sanitky, ešte s efektivitou roznesenia krvi, čo nestihla zaschnúť. Tudíž i moje obnovené končatiny sú znovu zapatlané, ako kebych len prišla k úrazu stiahnutej kože... keďže obnova nebola úplná. Keď ten chlap začne po mne jačať, šklbnem sebou a ešte viac sa schúlim k stene. "Ja.. ja.. nevím!" Zapištím tekajúc pohladom z jedného na druhého s dokonale nechápajúcim a vydeseným výrazom malej holky. "Ne.. néé! Bežte preč! Nechajte ma! Ja už nechci!" Hysterčím ešte viac sa tisknúc bokom k stene, ako kebych to bola ja, komu bolo ublížené... |
| |
| soukromá zpráva od Leya Kirilenko pro Moja predtucha sa vyplnila, no nikdy by ma nenapadlo, že v rozmeroch, ktoré prekročili hranice môjho chápania, únosnosti a vlastne ... všetkého Zdesene civím na dievča ako vysáva život zo zdravotníčky. Neverím, tomu čo vidím a neviem si to vysvetliť. Hororová scéna, ktorú sledujem na vlastné oči, ma pripravila o schopnosť rozprávať. I keď mám obrovskú potrebu kričať o pomoc, nedokážem zo seba vydať ani hlások. Považujem to za veľmi zlý trip, no ten obraz a strach sú také skutočné. Ovláda ma panika a ja nedokážem triezvo premýšľať, strach, ktorý ma premohol mi nedovoľuje učiniť nejaké racionálne rozhodnutie. Trasiem sa pritlačená na stenu sanitky a už to viac nevydržím a vyvrátim celý obsah žalúdka na podlahu. Jej krik dráždi každučičký nerv v mojom tele a v zúfalej snahe sa pred ním ubrániť sa schúlim do trasúceho sa klbka. V tom však zbadám, že sa zbavuje popruhov čo je vlastne jediná bariéra medzi nami, a ja očakávam, že po zdravotníčke som na rade. Záporne krútim hlavou, zúfalo sa krčiac v kúte, v márnej snahe dostať sa od nej čo najďalej. Prosebne na ňu pozriem, no až vtedy si všimnem, že i ona... "...má strach?!" Som viac zmätená ako doposiaľ, no v tom sa dvere sanitky rozrazia a ja vidím šancu ako odtiaľto uniknúť. Pozviecham sa zo zeme a rozbehnem sa priamo k dverám, neberúc do úvahy, že tam stojí policajt. Jediné, čo chcem, je dostať sa preč a to aj za cenu, že by som sa mala zraziť s policajtom, ktorý je jedinou prekážkou medzi mnou a šancou dostať sa preč. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Wild pro //Nejsem si jistý, jestli bylo v předešlém příspěvku vyjádření obecné, nebo jen k hledání benzinu (to s hledáním záchytného bodu), tak jsem to znovu opsal. Házím si tedy dvakrát na hledání elektrického kabelu a střelbu. Pokud je hodů moc, ignoruj prosím přebytečný a pokud málo, dohodím si další nebo můžeš za mě .) |
| |
| soukromá zpráva od Jim Merten pro Cože ? musel jsem se chvilku soustředit, aby moje parafa neskončila roztřesenou čárou kamsi stranou - nějak často mi po páně Albrechtových slovech prokluzují myšlenky a dochází dech. “Chcete abych nastoupil už teď ? Hned ?“ vypravím ze sebe nakonec. “A. ale... nemám ani žádné nářadí.“ úpně zapomenu na jeho ponouknutí k potvrzení svých řidičských dovedností – ale co bych to byl za mechanika, když bych nedovedl řídit... Říct, že jsem z toho všeho vyšašený, by bylo zlehčením situace. Ponaučení ohledně měšce beru na vědomí, nemám proč do toho všeho šťourat. Zvědavost zabíjí kočky. A leckdy i nejen kočky. Na nabídku další skleničky jen zavrtím hlavou – jestli mám ještě dneska v noci někam jet a něco opravovat, bylo by dost odvážné si na to pořídit opici za krk. “Děkuji vám. Snad budete s mými službami spokojen.“ připomenu si nakonec slušné chování a posbírám všechny předměty, jimiž mne Albrecht ráčil vybavit na můj první úkol. A nechám se, skoro jako ve snách, doprovodit k dopravnímu prostředku, který mi bude sloužit na cestách po ostrově... Pořád tomu nemůžu uvěřit a někde v hloubi duše do mě něco bodá, že takováhle příležitost, i když sebevíc slibná, někde v sobě skrývá háček, žiletku v chundelaté vatě... |
| |
| soukromá zpráva od Creyas Shellour pro Zakázka Jim Pri tvojej otázke ohľadne dnešnej noci, prikývne. "Áno, dnes. Dúfam, že to nieje problém." Nadhodí, což vlastne ani nieje otázka, tudíž ti ani nedáva možnosť k protestom. "S náradím si nerob starosti. Všetko, čo potrebuješ, budeš mať k dispozícií v kufri auta. Samozrejme, ak by si usúdil, že niečo chýba, zmieň sa o tom Barrymu. Ten už ti potrebné vybavanie dodá." Povie a vidíš, ako sa mu tvári pohráva slabý úsmev. Zjavne je tvojou celkovou reakciou pobavený. "Máš k tomu dobré predpoklady." Poznamená k tvojmu zvorilostnému dodatku a keď už nemáš nič čo povedať ani sa spýtať, s prianím pekného večera ťa vyprevadí z kancelárie. A ty sa môžeš pobrať smerom k východu za svojou rozprávkou. Keď už zídeš dolu výťahom a míňaš ochrankárov, s ktorými si sa už stretol.. ale okrem letmých pohľadov ti nevenujú pozornosť. Za to keď sa dostávaš k Barrymu a ozrejmíš ho so situáciou, zabručí si čosi pod fúzy a vyžiada si od teba kľúče od vozidla, ktorým venuje skeptický pohľad, jedným tlačítkom zamkne hlavný vchod a následne ti mávne, aby si ho nasledoval. Vedie ťa úplne inou chodbou, než si šiel pred tým. Nelíši sa od tej predošlej, možno len tým, že u výťahu už nikto neposedáva. Barrry sa dokolíše na koniec chodby, stlačí tlačítko a kým výťah dorazí, meria si ťa nepríjemným skúmavým pohľadom. Možno sa cíti ublížene, že musel opustiť pohodlie svojho kresla... Na roziel od predošlého, je tento výťah pomerne väčší a už nielen s jedným tlačidlom. Teda je zjavne pre "širšiu" verejnosť, taktiež vedúce aj do podzemných garáží. Keď dorazíte na miesto, pred očami sa ti rozprestie obsiahla garáž, ktorá je tak do polovice zaprataná zaparkovanými autami rôzneho druhu, ale Barry ťa vedie o kus ďalej, zjavne do časti s obmedzeným prístupom, kde sa nachádza pár pekných kusov, jak tak môžeš vzhliadnuť. "Kdepak ťa máme, potvoro preleštená..." Počuješ nevrlé frflanie, na čo sa ozve hlasné zapípanie a zpoza stĺpu zbadáš zablikanie. "Tam hu máš... a toť sa mrkej, či máš šecko čo potrebuješ." Vyzve ťa a popženie ťa k tvojmu novému prostriedku prepravy (odkaz). V Barryho tvári môžeš vidieť, že mu nieje jedno, že ti odovzdáva tento skvost, na ktoré on asi nemá právo, nech už z akýchkoľvek dôvodov. Ak otvoríš kufor podľa inštrukcií pána Albrechta, zbadáš tam väčšiu bedničku s náradím, presne jak slúbil. A jak by sa dalo čakať je tam všetko, čo bys mohol potrebovať. Samozrejme, ak by si usúdil, že niečo chýba, Barry ochotne/neochotne čaká, aby to ti to prípadne priniesol. Ak už však nič nemáš, nechá ťa so svojou novou hračkou osamote a znovu si statočne frflajúc popod nos. Ak si však pred výjazdom prezrieš útroby úložného priestoru, nechýba samozrejme malá mapka a taktiež aj navigácia. Z garáže ťa vyvedú šípky namalované na podlahe, rovnako ako tabuľky pripevnené na stĺpoch. Pri výstupe ťa somzrejme "privítajú" rampy, ktoré zdoláš pomocou zlatej karty, čo máš potom odovzdať aj pani domácej pri tvojej prvej zakázke. Už sa len stačí dostať na daný ostrov... |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR