Underworld-svět zítřka
hrálo se Denně
od: 19. listopadu 2008 17:18 do: 13. března 2010 16:27
Dobrodružství vedl(a) Kyra
| |
 | UNDERWOLD Píše se rok 2055, vládne zde rasa o nichž lidé ani nemají tušení a přesto to po klidu žijí a pracují pro ně a nemají tušení.Ale sou tu někteří takoví co ví co sou zač a jsou to jejich příznění. Pomáhají shánět potravu a podobné věci.V téhle době žijí smrtonoši a vlkodlaci po hromadě, jen vlkodlaci sou denními strážci upírů. Pro zatím je vše dobré ale jednou přijde den kdy se vše změní. Na jedné straně armáda smrtonošů a na té druhé lykanů. Vše se zatím odehrává ve velkém sídle někde mimo město, krásné mimo všech kteří by mohli načumovat nebo otravovat. Nebylo by pro ně dobré se zdržovat poblíž tohohle místa. Jednou vůdce upíru Lucius z důvodů, že mezi lykany a upíry někteří našli cestu jenž on neschvalovat. Nechal je všechny zabít, ale jeden z toho vyvázl a utekl. Utíkal jak mohl aby se pomstil za svoje druhy a za tu kterou měl rád. Jmenoval se Andrea a utekl do města kde začal seskupovat lykany a začal boj. Je asi půl roku od doby co se tohle vše stalo, vlkodlaci se odpoutali od upírů a žijí ve městě NY. Lidé se ztrácejí ale nikdo nic neříká jak něco takového je možný?Svět se mění a lidé kolem začínají být jako roboti, i kdyby vedle nich šel sám Ďábel jen se kouknou a půjdou dál.J Jednoho krásného večera se upíři přesunuli do sídla ve městě aby mohli vyhladit lykany a konečně se zbavili někoho kdo je ohrožuje. Svět který lidí znají je jen přetvářka, mnozí netuší co se bude dít ale je jistota že svět upadá a pokud se nenajde způsob jak tento spor ukončit budou se zde dít mnohé věci. |
| |
 | Příjezd Brzy večer,asi hodinu po setmění na jížní části New Yorského letiště přistane letadlo s Moskevskou orlicí,nejdříve z něj vyloží několik velkých přepravních kontajnerů a pak začnou vycházet nebezpečně vyhlížející lidé,všichni v černých kabátech,dívajíc se skrz černé brýle na město ve kterém se odcitly,naposledy vystoupí vyšší postava v těžkých botech, v lesklých černých kalhotách,černém koženém kabátě a rozhlédne se kolem sebe.... Víte co máte dělat,sejdeme se za týden,mějte oči otevřené...Charašov? 10 můžů přykývne a vydá se po svých určených cestách do města, poslední muž se zastaví u nákladní haly a rozhédne se kolem sebe.... Tak snad tu nejedu zbytečně... pomyslím si a lehce pohodím hlavou s černými vlasy,převezmu své věci do dvou kožených brašen a několika větších sportovních tašek a zamířím ke svému Hummeru,do cesty se mi však postaví dvě postavy,jejich blédá kůže a pohledy jasně řeknou ke komu patří.... Čekáme tu na Vás kníže,je nám ctí přivítat Vás v tomto městě,v sídle jste již očekáván... oči se mi zůží a jen rozrazím obě postavy... V sídle mě neuvidíte,a raději se mi vyhněte,dělejte že tu nejsem a vyřiďtě vašemu pánečkovi že mě jeho postavení zde vůbec nezajímá... nasednu do auta a nastartuji,věci jsou již uloženy v kufru a nebo na zadních sedadlech,přejedu pohledem obě postavy jak nechápajíc na mě ještě civí a již jedna drží mobil v ruce.... Dazvidaňa... rozjedu se z letíště do noc velkoměsta,do města které ovládá strach,ale které stále žije jako by nevidělo vše co odhalí rána,když tma ustoupí a krev je všem na očích.... |
| |
 | Všední večer Prošla jsem kolem vyhazovače a pozdravila sem ho jako každý večer.Zná mě takže mě pouští bez problému. Když tam vlezu sama pro sebe usměji, takoví život mám ráda bez problému a všeho jen si krásně užívat života jak to jen de. Lidé se tady vykrucují a ani vůbec neví co je vše kolem a co vše eště neznají.Projdu k batu kde si nechám objednat červené víno a sednu si tam. Ahoj Jacku, jak vidím dneska je tu celkem plno ale jak jinak.Jediný klub kde se normálně dá tancovat.... A kdepak je Ellen ? dlouho sem ho neviděla Bavím se tak sním když najednou mi někdo zaklepe na rameno a jen se na mě podivně usměje a jde dál. Hmmm jen pokrčím rameny a piji víno. Zadímám se na DJ, taky známi a vytáhnu kamošku na parket. Rukou zamávam na DJ a ten už ví co má pustit. Začne hrát hudba a kolem nás se udělá kruh a mi začnem tancovat.Jako každý týden se tady hraje turnaj v Hip-Hopu. Zatím sme byli uspěšní, ale co nemusíme být pořád první.. hlavní je že si tady všichni zatancujem o hru tady už ani nejde.Apspon to tak nikdo nebere. My s holkama sme seráné a kluci proti nám si vedou taky skvěle. Tancujem tam jak blázinci a obač si jedna z nás jde napít nezdá se ale je to celkem makačka. Sednu si k baru a napiji se vína a pak se podívám na Jacka a poručím si studenou colu. |
| |
 | Doma - společnost Eminent, útěk Byl večer a slunce se konečně schovalo, usadila jsem se na narapet okna a koukala ven, otec seděl u stolu a něco si psal, něco mi říkal ale ani jsem jeho slova nevnímala. ,,Rozumíš tomu Lareso?" řekl vážně a já jsem se jen otočila a přikývla jsem ,,Ano samozřejmě..." odpověděla jsem a ani jsem si neuvědomila na co jsem otci odpověděla. ,,Jsi poslední z naší rodiny kdo má převzít žezlo a s ním také společnost to si pamatuj..." řekl to znovu protože zřejmě tušil že jsem byla příliš zasněná, abych ho mohla vůbec poslouchat. ,,To říkáš pořád... já to vím nemusíš mi to stále opakovat..." znuzeně řeknu a povzdechnu si. Usednu naproti otci v pohodlné židli a hodim si nohy na stůl. ,, Jednou tu už nebudu, protože mě brzo ta banda bestií dostanou a s ním také část společnosti, ale tebe nikdy jasné?! pamatuj si to Lareso a nedělej že tě to nezajímá!" mluví velice vážně a já jen přikyvuji až když řekne že mě to nezajímá kouknu se na něj. ,,Ano já vím... otče prosím tě... neříkej mi to stále... když přijdou postavím se jim .... a ochráním tě..." řeknu vážně vstanu a ze stolu z pouzdra vytáhnu katanu kterou se několikrát cvične rozmáchnu před otcem. ,,To ne Lareso... když mě majdou Ty musíš utéct!" řekne a z hluboka se nadechne jako by chtěl pokračovatstolu, ale odmlčí se a vstane od stolu. Dívám se na nechápavě ,,Co se děje otče?" zeptám se a on mi jen ukáže ať jsem ticho. Než se naději zmizí ven z pracovny s tím at tu zůstanu. Tak se znovu posadám a vrátím katanu zpět do pouzdra které si hodím přes rameno a trochu si to srovnám abych na ni pro případ nouze dostáhla kdyby něco. Dlouze čekám a z dolního patra zaslechnu řev, rány, střelbu... Reflexně vyskočím ze židla a okamžitě se rozbíhám ke dveřím, prudce otevřu dveře a rozběhnu se po skodech dolu, zastavím se až když uvidím otce... To snad ne...otče! možná bych to bývala i vyřkla, ale místo toho koleknu u otce. ,,Uteč Lareso... přišli si pro tebe, uteč co nejdál aby tě nenašli..." vyřkl z posledních sil a do dlaně mi vtiskl jeho řetízek. ,,Ale..." řeknu a on mi do toho zkočí ,,Běž už!" vyprskne krev a já ho políbim na čelo. Řetízek si připnu na krk ani jsem si neprohlédla co na něm je a vůbec mě netrápí že je od krve. Když se předemnou objeví stíny a vyletí první výstřel který mě mine jen o vlásek, rozběhnu se do pracovni kde za sebou zabarikáduji dveře, aby to neměli tak snadné. Otevřu okno a vyskočim si na parapet, odrazím se od dlaždic které se nečekaně roztříští pod moji vahou a já se jen tak tak zabalancuji na okraji střechy druhého domu. Podaří se mi vše vyrovnat a já se rozběhnu po střechách dál, kolem mě létají kulky, ovšem né všechny minou, vždy sebou jen škubnu, ale běžím dál až do roztrhání těla. Seskočím z jedné z budov a svezu se po stěnách až k zemi dopadnu na všechny čtyři přerývaně dýchám. Musíš utéct co nejdál... nesmí tě najít.. běž! slyším v hlavě otcovi slova a během chvíl se rozbíhám jednou z temných ulic, jako zázrak se tu objeví dveře, pokusím se je otevřít a povede se mi to kupodivu... Okamžitě za sebou zavřu a z hluboka oddechuji, předemnou se objeví jeden člověk se smíchem na tváři a pozdraví mě se slovy "Pěkná maska" a s flaškou v ruce se dopotácí až ke mě kde se krásně sveze k zemi. Překročím ho a vejdu do vedlejší místnosti, je tu něco jako slavnost, ba možná karneval všichni mají na sobě různé převleky. Tady mi snad nic nehrozí... napadne mě a postupně se mezi nimi protáhnou v celku rychle, když se mi do cesty postavý nějaká mladá slečna napodobující upírku usměji se na ni ,,Kde sou tu záchody?" zeptám se rychle a ona se také usměje ukáže mi směr a já jen poděkuji. Zrychlím krok až se dostanu ke dveřím které rozrazím a když tu uvidím líbající se páreček oba je vyprovodím z tolaet rychlostí blesku zamknu na dva západy a z hluboka si oddechnu. Já tě nesklamu otče...dala jsem ti slib a musim ho splnit... nesmí mě dostat... přemýšlím a skontroluji kolikrát jsem byla zasažena, zdá se že to neni nic vážného kulky naštěstí prolétli skrz. Otevřu nástěnou lékarničku kde si najdu pár obvazů a jiných věcí, začnu si rány čistit ale jsem stále ve střehu kdyby se sem náhodou pokusil někdo dostat.. Tohle musí skončit...věčně tu být nemohu... |
| |
 | Město NY, soukromé letiště de La Benzeových Sedím si v luxusní kabině mého tryskáče, když náhle zazvoní telefon... Zvednu jej a ozve se hlas pilota: Sire, za pár minut přistaneme... Po tomto ohlášení telefon položím a připravím se na sestup... Ach jo... z rodné Anglie do zaprášený Ameriky... Po přistání se otevřou hermeticky uzavřené dveře... Z nichž vyjdou dva muži, oděni v tmavém kompletu... Chvíli se rozhlíží a poté pomocí komunikátorů oznámí... Vzduch čistý... Poté vyjdu já... Černé sportovní boty, pohodlné kalhoty černé barvy, krémová košile, černý plášť s rudými ornamenty na zádech... Sejdu se schůdků a pokynu Maxovi a Lennymu aby mě následovali... Dojdeme až ke skalní stěně kde pomocí hlasového kódu otevřu vchod do našeho sídla. Vejdeme dovnitř, dveře se zavřou a letadlo vzlétne a odletí. Z důvodu absolutního utajení dorazily všechny mé běci už týden předem pomocí automobilové dopravy... Dojdu až do vstupní síně, kde už čeká Lumix, můj majordomus... Doufám, že je vše připraveno, tak jak jsem si přál... Promluvím na něj. Vše je připraveno, přesně podle vašeho přání, sire Benzo... Poté se usměji a jdu dál... Až do své laboratoře. Vejdu dovnitř a poručím si donést Martini s dvěmi olivami... Zasednu do svého křesla a zahledím se do monitoru počítače. Prsty se mi rozběhnou po klávesnici a vložím do něj mé 33-ti místné heslo pro aktivaci. Monitor se rozsvítí a objeví se nová zpráva: Sire, výzkum dokončen, začínáme s výrobou prototypu. Darien Usměji se znova a napiji se drinku... Poté vstanu a dojdu do své "šatny". Oháknu se do černých kalhot, košile, kterou nechám na posledním knoflíku rozeplou a dlouhého černého kabátu. Do pouzder na stehnech zasunu své dvě bouchačky typu Desert Eagle s připojeným světlem a laserovým zaměřovačem, do pochvy za zády vsunu svůj měč a do ruky uchopím svou oblíbenou rychlopalnou upilovanou brokovnici... Vyjdu z místnosti se slovy: Jdu se trochu projít... Nasadím si černé brýle a vyjdu druhým vchodem do ulic města... Brokovnici pro jistotu pověsím na popruh aby nevzbuzovala rozruch... Nyní se potuluji ulicemi a seznamuji se s městem... |
| |
 | Vše co nejstručněji Před třemi měsíci jsem konečně usoudila, že doma je vše v naprostém pořádku, a že si tudíž mohu udělat prázdniny. Taky si je zasloužím, sto deset let mi trvalo, než jsem všechno dala do kupy. Takže jsem teď tvůj malý, prosperující poklad přenechala správcům a odletěla malým soukromým letadlem do Ameriky za svým dvojčetem. Kdo jsem? Nikdo by to nepoznal, ani jedno, ani druhé a já, přiznám se, ani nemám zájem, aby to někdo věděl, o humbuk nestojím. Dnešní večer jsem se rozhodla, že si vyjdu ven, vím, kam chodí sestra a tak jsem se rozhodla, že po práci, celý den jsem vyřizovala korespondenci, když nepočítám tu chvíli, co jsem byla venku s Beatrix, si zasloužím nějaké povyražení, a tak jsem si vyšla do města, přesněji do sestřina oblíbeného klubu. Aspoň, že styl hudby máme podobný.. pomyslím si ve dveřích, když se chvilku dohaduji s vyhazovačem. Když však řeknu, kdo je má sestra, bez odmlouvání mne pustí dál, zřejmě ji dobře zná. Spokojeně se usměju a projdu kolem něj dovnitř. Chvíli se rozhlížím a pak konečně najdu sestru, zabranou ve víru tance. Abych ji nerušila, objednám si u baru jedno mojito a sednu si. Po chvíli vidím, že se sestra blíží, ale stále o mně ještě neví. Sklouznu z barové židličky a s nápojem v ruce jdu k ní. Zsklepu jí na rameno. Ahoj sestři.. Vím, že nečekala, že tu budu, ale dělá mi radost, utahovat si z ní, což je jeden z důvodů, proč jí často říkám princezno. Na nohou mám vysoké černé kozačky na podpatku, takže teď jsme se sestrou skoro stejně vysoké. Moje vlasy jsou o několik odstínů světlejší, pečlivě zarovnané do půli zad, kdybych si je před rokem a půl neostříhala na krátko, mohly by být mnohem delší. Šedomodré oči jsou obkroužené černými řasami, rty plné. Na sobě mám zelené kraťasy končící přesně na začátku kozaček a černé tričko, končící kousek pod prsy, před chvílí jsem odložila mikinu, ve keré jsem přišla a která je stejně zelená, jako kraťasy. |
| |
 | NY - karneval Zaklapnu knížku a uklidím ji do vnitří kapsy kabátu. Nuda. pomyslím si a seskočím z římsy na zem. Tak a co teď? začnu přemítat nad svou situací. Co to je? Zaposlouchám se do ruchu města. To zní jako zábava. Ze zvyku jestě zkontroluji jestli je katana i pistole na svých místech a pak se vydám za zábavou. Po chvíli rychlé chůze se dostanu ke zroji zvuku. "Karneval?!" vydechnu Tady opravdu bude o zábavu postaráno. usměju se. Začnu se potulovat po karnevalu. Sem tam se s někým pustím do řeči o tom co se to tu vůbec slaví, pochválím povedenou masku a prodiskutuji stoustu dalších nepodstatných věcí. Konečně se mi podaří sehnat něco k pití, když zachytím známí pach. Co by tu on mohl dělat? zaskočímě tento nečekaný objev Tohle není místo kde by se s oblibou vyskytoval. No možná, že je tu jeho dcerunka. pousměji se když si na ní vzpomenu a vydám se po pachové stopě. Po chvíli narazím na první kapky krve. Položím vedle nich netknuté pití. To je divné. Neměla by tu být. znovu vdechnu zápach známé krve A nebo on? Tohle vypadá na zábavu. usměji se a opět se vydám po stopě. |
| |
 | V pelechu a venku Podrbu si hlavu a vstanu, dneska jsem měla sakra nudný den, vezmu hřeben a zkusím se vyčesat, trochu si oddychnu, když zjistím, že jsem se vší už definitivně zbavila, jeden mi neřekl, jak jsou vytrvalý. Odhodím hřeben kamsi do kouta a pořádně se protáhnu, vyčistím chrup, sjedu emaily a do svého kalendáříčku zaškrtám největší masakr akce. S úsměvem zjišťuji, že nejbližší akce je už za čtrnáct dní. Prostě paráda. Oblíknu se do trička a mikiny, kam jsem mistrně (musím se prostě pochválit), našila „Žij a nech žít, tvá velryba“ pak si vezmu ještě návleky na ruku, někdy bejvá trochu chladno, pak si natáhnu starý kalhoty, který maj díry snad všude a ještě si na to vezmu starý sáčko. Boty mám kupodivu dobrý, z vojenskýho výprodeje. Tušim, že začíná další pohodovej večer. Pistoli si dám do kapsy na břiše, přes rameno si vezmu žebradlo s prachama a falešnýma dokladama a mobilem, mírně se navoním. Zvláštní, ačkoliv působím jako bezdomovec, tak nepáchnu jako bezdomovec. Pak skouknu mapu všech průchodných stok, zavřu oči a bodnu na nějaké místo, přečtu si to a vydám se tím směrem. Je tu klid, kanály znám jak svý boty, pár krys, bezdomáčů, ožralů a já. Proč ne, život je krásnej. |
| |
 | NY, St. Patrick Chatedral – jedné krásné noci “Jmenuji se Vincent … kdysi dávno mé jméno znělo Vincent Lazare de Montfort, poslední syn hraběte Guye de Montfort. Narodil jsme se roku dvanáctistého dvacátého čtvrtého. Jako poslední syn jsem byl samozřejmě hoden sloužit toliko bohu v jeho svaté církvi. Stal jsem se biskupem a mohl jsem být i kardinálem, nebýt to doba Croisade. Nebýt to doba války mezi těmi co uctívají jednoho boha, tenkrát nám to však připadalo správné a vznešené, teď už jen hloupé a tragické. Právě probíhala sedmá Croisade můj bratr Philippe bojoval za svého krále ve svaté zemi. Tenkrát jsme potkal svého Mistra, muže vědy. Nesmírně sečtělého a vzdělaného, zároveň naprosto opovrhujícího bohem. Až sedmého července roku dvanáctistého padesátého jsem se měl dovědět, co jej k této nenávisti vede. Byl prokletý a stejně tak proklel i mě. Vytrhl mě z náruče b boha a uvrhl do temnoty bez času a božího světla. Navěky mě uzavřel cestu do ráje i do pekel. Jediné co čeká to co zbylo z mé duše je nicota…“ Tichý hlas se nese pod klenbou starého chrámu Svatého Patrika. Chrám je prázdný, jen na zídce kůru dřepí postava v červeném, po hříchu rozedraném plášti. Šepot se nese od pilíře k pilíři, láme se a mění. V chrámu stále hoří několik svící a jejich světlo jen stěží ozáří celí prostor. A jen jeho malí zlomeček dává Postavě na kůru vzhled gotického chrliče, stejně hrůzného jako je ten kamenný vedle něj. „Ne já na boha nezapomněl, já ne. Ale lidé ano, neváží si naděje! Daru vykoupení, který byl mě odebrán. Vlastními hříchy se zaprodávají peklu a svou duši darují ďáblu. Stejně jako ti dva. Prý milenci! Smilstvo páchané v chrámu samotného pána, jak mohou čekat odpuštění! Jak mohou takto zahodit boží milost. Přesto v té dívce bylo něco z Kristovi matky, když se v hodině konce snažila vlastním životem zachránit toho bezbožníka. Nabídla svůj život, svou duši a svou Krev, aby smyla jeho hřích… A já ji vyhověl. Vzal jsem jí život a vzal si její krev. Její duši odkázal milosti boží. On ať rozhodně jestli její oběť vyrve její duši z ďáblových pařátů. Její tělo je již zakopáno na hřibově, šest stop pod zem jak se sluší na správnou katoličku. Teď tlí stejně jako její duše za živa. Škoda, že se nikdy nedovím zda její oběť zachránila i její vlastní duši…“ Šepot se změnil málem v křik, ale nakonec přešel zpět do zahloubaného ševelení. Ticho se pokusilo znovu ujmout vlády uvnitř chrámu, ale rachot z ulice jej znovu vyhnal do stínů. Postava se pohnula. Seskočila ze zídky a otočila se k odchodu. Jen na chvíli se zastavila u svého kamenného druha. „Díky Ignáci, jsem moc rád, že jsem se mohl vyzpovídat. Měl bych se podívat co se to venku děje.“ Ruka mi sklouzla a na chvíli sevřela chladný kámen Ignácova ramene. Ale zvědavost mi přece jen nedá. Opouštím přítele a zamířím ke schodišti schovaném uvnitř jedné z věží chrámu a začnu stoupat do jejích výšin. Zastavím se až nahoře, na nejvyššími okny věže. Malými dvířky se dostanu na úzký ochoz a za sebou mám už jen samotnou špici věže. Lehce o věž opřu a rozhlédnu se po městské džungli. Pátrám po všem zajímavém, ale hlavně po zdroji ruchu, který přerušil mé rozjímání. „Takže, odkudpak to bylo? Copak se to tu u všech Svatých děje?“ |
| |
 | Ulice Nového Jorku „Dobrá tedy, budu s tím počítat.“ řeknu odměřeným lehce autoritativním tónem. Pohlédnu muži sedícímu naproti mě do tváře. Pozoruji líně se plazící kapičku potu, která mu sjíždí po mastné líci. Cítím, jeho napětí, strach. Ovšem za tu drahnou spoustu let, jsem si na lidské projevy více než přivykla, spíše v nich dokážu číst jako ve Slabikáři určeném pro děti, které snaží si tuto prostou dovednost osvojit. „Kdyby nastaly jakékoli komplikace, jako že nenastanou, bezprostředně mne informujte. Věřím, že vše bude tak, jak jsme právě ujednali, pane Norisi.“ řeknu o něco méně autoritativně, vstanu a vydám se ke dveřím. Jednání proběhlo přesně, jak jsem předpokládala, ani mne to nestálo mnoho námahy a co mne těší o něco více, ani mnoho času ne. Nasedám do posledního modelu Aston Martina, spolu s posledním modelem dokonalého pana řidiče. Jakmile dosednu do vypolstrované pohodlné sedačky, vyrážíme směrem k „domovu“. Těžko nazývat něco, co jsem již tolikráté ztratila, domovem, ale co se dá dělat. Pozoruji noční moderní město míhající se za temným oknem. „Tady mi zastav Hanzi, trochu se projdu.“ hlesnu. „Auto odstav na Rose Street, vyzvednu si jej sama.“ zadám přesné instrukce a aniž bych čekala jakoukoli odpověď, již vystupuji z vozu. Na ulici se objevuje postava pohledné mladé ženy, s pobledlou tváří a podivným výrazem ve světle fialových očích. Je oděna do úplých černých kalhot, vysokých bot a temného kabátku, který ji sahá po kolena. Bradu má při ladné chůzi sebevědomě vztyčenou. Nebýt roku 2055, mohla by působit, jako šlechtična z dávných dob. Což není vůbec daleko od pravdy. Vydávám se jednou z rušnějších ulic, na žebrech se mi pohupují dvě střelné zbraně a já si v klidu užívám pokojné noční procházky. Mám v plánu dojít ke svému autu a pak se bez komplikací dostat ke zmiňovanému „domovu“. |
| |
| Ulice NY poblíž… ne na Rose street Opatrně odtáhnu poklop a dám si pozor, aby na mě nikdo nespadl a zároveň, aby mi hlavu nerozšmelcovalo první auto, které se po cestě namane. Naštěstí mám neobvyklé štěstí, takže nejenže si mě nikdo nevšimne, což je pro NY typické, ale také tu nejezdí auta, protože jsem v něčem zapadlém, kam se vyhazují odpadky. Boční slepá ulička je potemnělá a páchne, což mě kupodivu ani nepřekvapuje. Dneska rozpočítávání vyšlo. Mám štěstí, svědčí to o tom, že mi začíná zatraceně dobrá noc. Vyhoupnu se na ulici a o zem zaduní moje botky. Je to dárek od prasátek, které už dávno někdo spapal, ve chvílích alkoholového deliria si s nimi povídám. Jedna bota je karkulka, protože je zaprasená od krve a já tam ty tečičky prostě vidím, a druhá je Theodor, od Roosevelta, protože je pěkně čistá. A někdy jsou jen pravá a levá, protože si na ty jména ne vždy vzpomenu. Pak vyjdu na ulici a zabočím doleva, prostě jen tak to vezmu okolo rohu, koukám před sebe asi tak dva metry a pak mi přejede husina po zádech. Adrenalin nastoupí o chvilku později a teprve v tu chvíli mě napadne zvednout hlavu. Vypadá jako šlechtična, je pobledlá, připomíná ty bílý volovinky, co se dávaj do šamponů.. jo lotus. Je narovná, jak kdyby snědla pravítko a oblečená jako kdyby vydělávala miliony, což může být pravda. A ten kabát… úplně jasná kůže. Potvora! No, ale pak mi sepne to druhý. Upírka… ztuhle na ni civím a mezi náma proudí lidi. |
| |
| Ulice Nového Jorku ne příliš klidná procházka Zrovinka si lebedím v tom, jak výtečný nápad jsem opět měla. Davy lidí proudící kolem mne, davy lidí, ve kterých proudí krev. Miluji naslouchat tomuto jejich tělesnému šumu. Je to jako rajská hudba. Tohle mne naučil můj otec. Právě nastupuje vrchol této symfonie, když se hudba změní v to nechutné břinkání plechu o plech. Stojí přede mnou. Ta prznitelka hudby. A jak si můžu všimnout, prznitelka nejen hudby. Nechutný pokus o vyšití nápisu „ŽIJ A NECH ŽÍT, TVÁ VELRYBA!“, chvilku vážně uvažuju co je odpornější, jestli ono provedení, nebo obsah trapné výzvy. Lidé pulsují dál ve svém tempu. Jako bychom pro ně neexistovaly. Moment si prohlížím ono podivné individuum náležící k nepřátelské prašivé rase. Ve vznešené šlechtičně se, kde se vzaly, tu se vzaly skryté vášně. Na tváři mi probleskne pohrdavý úsměšek. Lehce pozdvihnu obočí, založím si ruce na prsou a ironicky pronesu. „Ale ale... nějak ses zatoulalo děvčátko, vodička je o pár bloků dál.“ vím že tady si nemůže nic dovolit, stejně jako já. To znamená výtečné místo na povídání si, no spíše tlachání, před tím, než si z ní vypreparuji další kabátek. Tenhle je památeční. |
| |
| Rose street a fajnovka zubatá Přimhouřím oči, mé úmysly i myšlenky, se stávají morbidnějšími a morbidnějšími a nemohu nic udělat. Hloupá šaráda, maškaráda, která nedovoluje vytrhnout plevel mezi lidma a to ani, když je přísavka ožebračuje nejen o krev, ale i o životy. A ještě je ukecaná! Kde se to v ní bere? Přes vlastní make-up nevidí realitu, nafintěná, arogantní zmije, která si uvědomuje situaci.. koušu v myšlenkách, ačkoliv se snažím krotit. Trochu. Pravá ruka mi zajede do mikiny a pohládne rukojeť zbraně. “Vodička, no jo, jasně, sorry, hrozně mumláš, tak jsem nevěděla, co myslíš,“ zamyslím se, fakt krátce, “vypadáš dost pobledle, holka, možná by ti neuškodilo něco víc, než jen pomalá chůze, můžu ti udělat trenéra, hned budeš vypadat líp, hehe.. ještě, že nemusíš dejchat, co, je to dost uplý, to sis kupovala před plastikou, co?“ říkám si, že bych možná mohla zapracovat na slušným chování, ale už jen mluvit s tou kreaturou je neslušný, takže zbytečně na to roubovat nějakou etiku by bylo dost hloupý. Krom toho, ta si přes prsa nevidí ani na špičku bot a kdyby neměla takovej malej nos, tak už by se převracela dozadu, chuděra… Zajímalo by mě, z čeho je ten kabát… bleskne mi hlavou. |
| |
| Ulice Nového Jorku – ono to mluví! Skoro nevěřícně zírám na to stvoření přede mnou. Mohlo by mě těšit, že za ta století, mne pořád tahle sebranka dokáže lehce vyvézt z míry. Ono rutina by byla za chvíli nuda, pravda, pravda. Naslouchám těm prapodivnostem, které se té drzé opici linou z tlamy. Neubráním se lehkému uchechtnutí. No výtečné, puberťačka s trapným nápisem na tričku, tak takový exemplář jsem ještě neviděla. Nakloním hlavu lehce na stranu a zkoumavě na ni hledím. Pohyb ruky mi samozřejmě neunikne. To, že po zbrani sáhla dřív než já, ve mne navozuje pocit, že se mne bojí o něco více než já ji. Ono v neproměněné podobě by mi na ni stačilo pár dobře mířených úderů mečem. Ach škoda, starého stylu boje! dohoní mne nostalgická vzpomínka. Chudák holka, lykan mne nemůže urazit, i kdyby se snažil celé století, takže její pichlavé poznámky mne nechávají naprosto chladnou. „Podívej holčičko, zasloužila bys lekci slušného chování! Ani nevíš, jak ráda Ti ji poskytnu, když to TO, z něhož jsi vzešla, očividně nezvládlo.“ Hovořím stále klidně, povýšeně. Zatím vskutku nepociťuji strach. Jen jsem ve střehu. |
| |
| Rose street s… no, něco to je, já bych to ponechala na brzkém UFO Nadzdvihnu pravé obočí, pak levé a začínám toho mít dost, ona si snad myslí, že sežrala krom toho pravítka ještě všechnu moudrost světa, ona, taková natlinka s dlouhýma zubama, která porušuje zákony přírody, my bude kázat o slušným chování?! “Etikety se učim nazpaměť s každou další lahví vína, holka,“ procedím skrze zuby a vůbec si nevšímám toho, jak se my rozšířily zorničky dávkou adrenalinu. Cítím, jak mi rezonuje v žilách a cítím, že tuhle konverzaci už dlouho vést nedokážu. Tahle ojetina, která si říká upír (nebo jak), je arogantní jako všechny ostatní, kázat o morálce, to by jí šlo! Ještě aby tak byla knězem v kostele, to už by byl fakt vrchol! Vykročím směrem k místu, kde se s ulicí kříží ještě jedna, méně frekventovaná, otočím se k ní zády, protože si to mohu dovolit, protože vím, že mezi námi jsou lidé, protože vím, že střelby by si všimli a protože vím, že cítím, že i ona si chce hrát, jen… budu ji muset zaškolit v pravidlech mé hry… “Měla jsem vši, pijou krev, jsou hnusný, tak bacha, ať nějakou nechytíš, víš, jak je to odporný, když ti něco pije krev? Parazit nechutnej a nemůžeš se toho zbavit jinak, než násilím? Fakt humus… že jim nejni hanba,“ prohodím zády k ní. Je mi jasné, že za chvíli už k ní budu muset být čelem, jenže, kurnik, já nemám tlumič! |
| |
| Ulice Nového Jorku – ono se to snaží, ale moc mu to nejde! Chce si hrát, no taky je to teprve štěně. Asi neví s čím, spíše s kým si zahrává. Jakmile se otočí a vydá se do jedné z postranních uliček, ještě mi probleskne hlavou, zda mi to stojí za to. Ovšem ten blesk byl vážně jen nepatrný, takže je naprosto jasné, že si tento příjemný večer velmi ráda okořením milým zpestřením. Naoko ji slepě následuji. Ovšem, zatímco mé botky dopadají na zaneřáděný chodník, tak má pěkňoučká hlavička propočítává všechna pro a proti potencionálního bojiště. Musím zabránit její proměně, což bude asi nejtěžší soudě pole jejích rozšířených zorniček. Asi jsem ji lehce vytočila, chudinku. Další pokus o urážku kolem mne proletí bez zásahu. „Hmm, no upřímně se divím, že zrovinka na Tobě chtělo něco parazitovat, holčičko!“ zahlaholám ji tiše do zad. Vím, že její napnuté smysly, to zachytily. Lehce uhnu stranou a na chvíli zmizím v davu. Prostě proto, že ji chci lehounce překvapit z boku. Taky chci mít lepší pozici, pro potencionální přesun po požárním žebříku. |
| |
| Rose street… dosud ještě budoucí krví nepolíbená zem Jdu, jednu ruku v mikině, druhou v kapse, tohle je prostě hodně ošemetná situace a já jsem zase ten, co se namáčí v průseru. V tomhle stavu jsem proti ní hodně bezbranná. To stříbro, co z ní páchne jistojistě není z jejích náušnic. Jeden zásobník, jen jeden a pak to chce plán B. Pár ran, rychlé odečítání, chce to od lidí, daleko od lidí. Pohled mi zabloudí k výšinám. Střecha zdá se býti dobrým bitevním polem, ale jak ji tam vylákat, abych se přitom nestala terčem? Nemůžu se na ni jen tak rozběhnout, to by byla hloupá smrt lehnout těsně před ní s mozkem na kaši a stříbrem místo něj. Tak ňák se zamyslím a najednou nevím, kde je. Do prkenný vohrady, kde je?! Ona je prostě mrcha Dítě Noci, ona totiž v ní vidí, já ne, moje smysly nejsou nic moc dokud se neproměním. Ztratila jsem ji?! Je v davu, necítím ji, proč se ženský musí tolik vonět?!? cítím ibišek, kopretiny, kořenitou vůni, ale ne Ji. Musí být ale někde tady se mnou. Tihle se jen tak nepouští, jejich ješitnost jim to nedovoluje. Jejich rádoby nadřazenost je nutí dokazovat nám naši nízkost, tak hloupej zvyk… ale výhoda pro mě. Najednou stojím v té postranní ulici, za mnou jde nějaký pár, po stranách jde nějaká skupinka studentů, značně podnapilých a za milenci je roj ulice, čekám, až vstoupí do ústí uličky, tehdy se začne odpočítávat náš čas, ona taky potřebuje od lidí nebo ne? Jak to má se svědomím a šarádou? Jak to má s násilím proti lidem?! Ona nemůže uznávat život, na to má moc koženej kabatá. Tak kočičko zubatá, kdepak tě mám, mám hlad po krvi Věčných tupců.. |
| |
| Ulice Nového Jorku – začínáme! Libuju si v jejím zmateném výrazu. Ztratilas mě, co? posměšně mě napadne. Držím se davu lidí. Nenápadně vklouznu k uličce. Vlastně se přesunu ta, že v okamžiku, kdy se mě snaží zavětřit proklouznu jí před čumákem a dostanu se rádoby před ní. Akrobacie mi nikdy nedělala problémy. Vím a plně si uvědomuji, že střecha bude nebezpečná spíše pro mě, bude se moci proměnit, ovšem nehodlám riskovat to, že budu nucena pálit stříbrem tady dole na ulici. Mihnu se kolem jako stín a během pikosekundy, již na svou oběť pohlížím z výšin požárního schodiště. „Tak, kde to vázne děvče?“ houknu na ni, usměju se a naznačím pukrle. „Lekce první začíná nahoře, tak přijď včas!“ ¨dopovím a vydám se nahoru. Tam bude dostatek soukromí. Jakmile vylezu nahoru, opět zhodnotím prostředí. Veškeré únikové cesty, které snad bude muset použít spíše ona, veškerá zákoutí, která by mohla sloužit jako kryt. Rozeběhnu se a zalezu za jednu z větracích šachet. Je pěkně skryta ve stínu, který vrhá šachta vlivem obřího neonového nápisu. Barvy se na zemi pěkně proměňují a já vyčkávám se zbraní v ruce svého žáka. |
| |
| Je první výstřel start? Co když přešlápnu? Budu se muset vrátit na start? – Polibek vzrušení Skoro mi spadne spodní pant, když ji uvidím laskat se s požárním schodištěm. Ta její prdelka se pak něžně přehoupne přes zábradlí a zmizí kdesi na střeše a já tam i přesto stojím ještě několik pikosekund a čumím tam jak tele na nový vrata, než mi do mozku narazí vlna hořkosti a zloby. Já jsem takovej blb… zhodnotím svůj inteligenční kvocient a přemýšlím, zda mám jít stejnou cestou. Nakonec se rozhodnu, že dvojciferné IQ přeci jenom nemám, takže se lehkým poklusem přemístím k jinému domu a tedy jinému schodišti. Glock dám do úst, abych ho měla po ruce a pomalu vylezu nahoru, trochu mi to trvá, protože naslouchám, zda náhodou neuslyším štěrk drcený jejími botami. Nestane se tak. Zdá se, že moje lektorka je fakt nudná stará rašple. Vyhoupnu se nahoru a přetočím se v parakotoulu. Vzápětí zalituji téhle hloupé filmové akce, protože povrch střechy je hrozně členitý a já se praštím o kus nějakého větráku a pak div nepolíbím anténku. Přitisknu se zády k onomu větráku, pozdvihnu zrak k ozářené noční obloze a zhluboka se nadechnu. Zavřu oči. Hvězdy nad NY už dávno nesvítí a díky tomu nic nevidím. Cítím ji. Cvak. Odjistím pojistku. Je tady, někde… někde poblíž. Hluboký nádech. Je čas si hrát.. “Čičiči… páňčitelko, asi nemám homework,“ brouknu a překulím se na boční stranu toho větráku, nemám nejmenší ponětí, kde přesně je a to mě mírně štve. Ale nějak se začínat musí, tahle hra je nelidsky ukrutná. Nelidsky rychlá. |
| |
 | NY-Bůh ví, kde Pomalu se probouzím. Slunce ještě svítí a to málo mi jde přes stáhnuté rolety do očí. Pomalu otevřu jedno oko a sleduju šňůru z rolety pohupující se z leva do prava. 17:00 Ach můj bože, proč tak brzo ?? Sleduju budík a zvuky co vydává mi přijdou čim dál více nepříjemné. Jednou ranou ho usměrním bohužel jeho plastový kryt podlehne. Sakra Pomalu se zvedám a pouho pouze ve spodním prádle přecházím do koupelny. Pustím kohoutek s vodou a chvíli jen tak hledím do zrcadla. Mé modré mírně zešikmená oči napovídají o mé východní krvy. I když tady by se dali říct spíše západní. Rukou naberu vodu a opláchnu si obličej užívám si pocitu,jak se kapky vody tříští o můj obličej a chladí mé tělo. Po základní hygieně se obléknu a vypadnu z bytu. Je to jeden z těch ošuntělích bytů, který se dá pořídit za pár šupů. Vycházím na ulici. Zahalena v černém kabátě s dlouhými černými vlasy do culíku. Rovnou si to zamířím do mé oblíbené restaurace, jak vejdu ussadím se ke stolu jako vždy. Potom co ke mě přijde číšník obědnám si středně propečený steak s oblohou a trochu vína. Pak vytáhnu za kapsy kabátu balík stodolarových bankovek. Njn ten poslední ybl anštěsí trochu bohatší. Když se najím zapaltím, odcházím a zamířim si to z5 domů. |
| |
| Alessea Jdeš městem a najednou se zvedne vítr a hraje si jak s tvým kabátem tak i s vlasama. Už je tma a na cestu ti svítí jen světla na ulici.Za sebou ulyšíš kroky klapajicích podpatek. Když se otočíš vidíš že jde za tebou jedna vysoká,blondána s modrými očkama. Hmmm najedou se zastavila a začala plakat. Opře se o budovu a schová si tam obliček do dlaní. Ty zní necítíš lykana a ani upíra, takže pro tebe je to potrava. Sice si jedla ale hmmm čerstvá potrava... komu by se nezbýhali sliny. Najednou místo větru začnou pomaloučku padat sněhové vločky co te studí na horké kůži. Vincent Hmm tvé oči spočinou na jedné budově, které je známa jako Dreams,je to místní klub kam se chodí místní lidé bavit myslím ti starší.Je to sice moderní hudba jako Hip hop a podobné věci ale každý večer tam když skončí ruch jde od tama slyšet latinckoamerická hudba ale nevíš co se tam pak děje. Nedaleko v jedné budově je karneval,z budovy vyhází různé škaredé postavičky ale nic krom toho nic moc. Najednou pod tebou se objeví rudovlasá dívka , která míří do Dreams klubu. Její vůni citíš až k tobě.A ty už na jazyku si představuješ jak jí chytíš a tvé zuby jí propíchnou krk a do krku se ti pustí teplá krev té dívky. Vlad procházíš se městem když tu najednou ucitíš lykana.Nevíš sice přesně kde ale víš že tě sleduje. Zdřejmě zprávy o tvém příjezdu se rozšířili i mezi ně. Slyšíš že jede auto najednou vedle tebe zastaví a otevře okénko a čeká až ty k němu dojdeš. Běží motor a z auta se line vůně, taková vůně jakou znají jen upíři a lykaní. Vůně krve a strachu.Vevnitř sedí můj staršího věku celý v černém obleku a černou bratkou a vlasy. |
| |
| Jedna ze střech Nového Jorku – Hrátky s čer ... ééé ... velrybou Tisknu svá záda ke špinavému větráku a naslouchám, zda se žačka objeví. Tak nějak tuším, že i když vypadá, jakoby neuměla do pěti napočítat, asi nebude patřit k těm snadnějším úlovkům. Nechci si to příliš přiznat, ale něco v té bestii je... něco, co mne nenechává klidnou. Nepůjdeš stejnou cestičkou, co? Nejsi padlá na hlavu.. hm... Naslouchám ruchu města a snažím se v něm lokalizovat jakýkoli zvuk, který by znamenal přítomnost té grínpísačky. Vskutku za chvíli zaslechnu rozruch, ale je jasné, že s její mrštností je už dávno na jiném místečku. Ale i tak, alespoň přibližně tuším, kterým směrem popřípadě poslat první z vyučujících včeliček. Či či čí??? No to si snad dělá legraci děvenka!!! vytočeně mi blikne hlavou. Jako by tušila, že přesně tohle nemám v lásce. Ti dám kočičku? Že se budeš divit. Záměrně mlčím. Neonové světlo zrovna přechází do cukrově růžového odstínu. Ještě okamžik vyčkávám, abych co nejlépe určila podle původu hlasu, kde se nachází. Pak nečekám. Napřímím se. Zaměřím vzdálený větrák, který se stane mým příštím útočištěm. Tak jdem na to... vzrušení mi taky v očích vykouzlilo lehce nelidský pohled. Odrazím se. Jeden kotoul, druhý kotoul. Prásk. Prásk. Třetí kotoul. Čtvrtý kotoul. Větrák. Nemám nejmenší ponětí, jestli jsem včelkami zasáhla, pokud byly mé výpočty správné, pak ano. Pokud ne. Pěkně jsem odhalila svou pozici a vyplýtvala dvě stříbrné kuličky. „Jak jsi na tom, děvenko?“ špitnu a snažně doufám, že zaslechnu něco jako chroptění. Smysly mám napnuty k prasknutí. Tohle mi jen tak neprojde. Hlavně, aby se neproměnila. |
| |
 | Jedna místnost nad zapadlým a relativně slušným barem v klidnější části města. Sedím su v křesle a sleduji novinky v televizi...mít přehled o tom co se děje se vždycky hodí. Když zprávy zkončí trochu si začvičím a protáhnu se...není dobré aby mi tělo moc ztuhlo z přívalu nic nedělání. Když zkončím, projdu svůj dosavadní domov...zavřu okna, pozhasínám světla a seberu si svoje věci a jako každý den vyrazím ven. Zabíjet, či se pouze najíst nebo jenom pobavit...ještě nevím záleží na tom jak se to vyvine a jakou budu mít náladu. Dlouhý černý kožený kabát (ale volný) dobře skryje všechny zbraně a popruhy takže nic nevyčuhuje a není vidět. Ještě oblečen udělám několik akrobatických kousků, když se přesvědčím že vše je tam kde má být, nic neškrtí, necinká a ani nevypadáavá či vyčuhuje sem připraven vydat se ven. Vyjdu z bytu zamknu za sebou dole dám klíče barmanovi a vymněníme si spolu pár slov....známe se už dlouho není potřeba se ho obávat je jedním z nás. Za večerní tmy se vydávám do mšsta. |
| |
| Murco Když si seděl každá na tebe koukal a přikyvoval, ani nevíš vlastně proč takhle oblečen chodíš přece běžně. Jak tak popíjiš víno najednou jakoby tě někdo uhodil do nosu.Tuhle upírku by si poznal všude ikdyby tu byli jich tu bylo milion na její vůni nezapomeneš nikdy. Zvedneš se a jdeš za ní a po zemi vidíš krev a víš že to není ničí jiné než její. Hmmm copak se asi děje,žeby někoho zabila se ti honí hlavou ale ne podle zapachu je to její krev. Dojdeš až k zachodkám a nějaké dívky stama vyletí a nadavají co si o sobě ta holka myslí sice má dobrý kostým ale takhle nás sporstě vyhodit... Je to veřejný záchod ožene se rukou a tebe praští do ramene.Podívá se omluvně a jde se svojí kamarádkou dál. Ze záchodů jde slyšíš rachot Laresa když jsi vešla na záchod nějaké holky se na tebe dívali divným pohledem a prohlíželi si tě. trošku si přebrala ne ? jedna se tě zeptá ale jakmile nidí na tobě že ti asi není nejlépe a to že jdeš l lékarniče a vytrhla si jí ze zdi jich vylekalo a odešli, eště za dveřma něco k tobě povídali. Když zasčneš prohlédavat lekarnu vše ti nervozitou spadne na zem a vše se rozsipe ale okamžitě si našla co si hledala. zvedla ses k zrcadlu a z venku uslyšíš vytí a víš dobře že to není moc dobré.Stále máš na očích tvého odce a ty jenž ho zabili. Kdo vlastně ted pujde po tobě?? lykani nebo vlastní druh? Zbygněv Jedeš si takhle městem když vidíš že kolem začíná trošku oživovat,Prostytuky na každém rohu a veškerého druhu. Na cestu ti svítí lampy, a kolem vše stejnak svítí jelikož obchody sou v plném rozsahu.Blikajicí světýlka a je na tobě kam vyrazíš zda za zábavou nebo někam jinam. na jednom ze sloupů je plagát na karneva, soutěž v tancování všeho druhu, koncerty a podobné věci.Všude máš napsáne místo kde to je..... Najednou ti přes přestu přeběhne nějaké malé dítě a schová se do kanálu a už nevyleze. |
| |
| Ulcie NY Sleduju ženua propuká ve mě boj. Sama se nemůžu rozhodnout jestli jí chci napadnout a ukončit její trápení za cennu dosycení žaludku, nebo jí nechat žít bídný život smrtelníka. Nakonec se od ní ovrátím. Jistě někdo tu zmizí a hned po mě půjde každej upír poblíž. Pomalu jdu dál, když se náhle zastavím kapsa, kde byla má peněženka je prázdná prohledávám kabát, ale nic pak si sáhnu an azdní kapsu u kalhot a oddechnu si. Uf sklerotiku. Jak začne padat sních zamířím domů vlezu si do bytu zavřu za sebou a ulehnu do postele přitom zapnu malou televizi, kterou mám v rohu ložnice. Překlikávám programy a stále nevím co dělat. Ach dlouho jsem si neužila žádnou zábavu. Vytáhnu z pod postele svoji krásnou ocelovou sekyrku a prohlížim si jí, přitom přemýšlím kolika upírům už prošla hlavou. Za ní uchopím do druhé ruky tesák. Stále ostrý jako břitva.Chvilku si s nima hraju až sekyrku hodim tak, že se zasekne do futra u dveří do malé kuchyňky. Přijdu vytáhnu ji a zase uklidim. Nu což holka už sisi vyhrála. |
| |
| Dreams club Sedím u baru když najedou ucítím na sobě něčí ruku cuknu sebou a podívam se na toho kdo na mě sáhl. Když se tam podívam rozzáří se mi usměv a obejmu sestru a sem ráda že teda nakonec přišla. Ahojky sestřičko, takže si nakonec přišla podívam se na jacka a objednám oběma pití a dívam se na ní. tobě to ale sluší, copak přišla sis někoho ulovit tahle otázka má dvojí podtext ale ona to ví. Usmívam se nějaký klučina přišel a ptal se zda jdem tancovat a já nesouhlasně odpověděla stím že sem spíše odbyla. doufám že si nějak neměla problém se sem dostat?? pokud ano asi něco vyhazovači řeknu usmívam se jeliož jí tady vidím strašně ráda. Zamyslím se a podívam se na nás do zrcadla a jsme nějak trošku jakoby rozmazané. Na nás sestři že sme opět spolu pozvednu sklenku vína a podívam se na ní. Zrovna hraje pěkná pisnička a já se pohupuju v rytmu a dívam se okolo. zůstanš tu semnou i po zavíračce nebo se pujdeš domů vyspat?? |
| |
| Sny se stávají skutečností - Dreams Club Ale, ani ne, držím se už dlouho zpátky... Vždyť víš.. prohlásím s úsměvem, který má ale lehce hořkou příchuť vzpomínek na rodiče. Pak ale Rosa - vlastně Rose, vždycky zapomenu - přeskočí na jiné téma, tohle jsem na ní nikdy nepřestala obdivovat. Moc se mu nechtělo mě pustit dál, ale stačilo vyslovit jméno mého dvojčete a najednou to bylo v pořádku. mrknu na ni vesele, do zrcadla se ani nedívám, neřeším svůj vzhled. Od té doby, co jsem se naučila šít už chodím jen ve vlastních modelech a co si o nich myslí ostatní je mi šuma fuk. Na nejlepší dvojče, které bych si mohla přát Vyslovím si svůj přípitek, lehce si se sestrou přiťuknu a napiju se. Přivřu oči blahem, když cítím, jak mi ten lahodný mok klouže dolů krkem. Skoro tak dobré jako doma... pronesu uznale |
| |
| Dreams club- bar Obejmu sestru a dám ji polibek do vlasů, nikdy sme se nepřestali mít rádi a nikdy nepřestanem.Budem vždy stát za sebou a to je hlavní. Ne ty si ta nejlepší sestra jakou mám a nikdy bych tě nechtěla vyměnit.... když mluvíme o vyhazovači jen se usměji a podívam se na ní. No to je stará zaležitost ale pro příště už bude vědět napiju se a nechám víno také klouzat mím hrdlem ikdyž bych si dala něco jiného zatím není možnost. Máš na zbytek večera něco v plánu ?? já tu akorát pak budu něco secvičkovat s lidmi kteří se učí latinckoamerické tance podívam se na Jacka a ten se jen usměje u něj si schovávám věci na převlečení. copak přidáš se dneska a ukážem jim jak se to tancuje ? |
| |
| NY - Karneval Sleduji pachovou stopu až k damskému záchodu. Hned naproti mi vyjdou vstříct dvě nadávající slečny. Zaslechnu jejich rozhovor a jsem nucen se pousmát Můžete být rády, že vás jen vyhodila. Dojdu ke dveřím a chvíli poslouchám ruch za nimi. Asi je rozrušená. Budu si muset dávat pozor abych nepřišel o hlavu. zhodnotím situaci a opřu se o dveře. I když jsem v lidské podobě tak pochybuji, že dveře jsou stavěny na vlkodlačí sílu. Jsem připraven okamžitě uskočit pokud by hrozilo nebezpečí přicházející z veřejných toelet. |
| |
| NY - Veřejné WC Ani nevím co ty dvě vlastně říkali a je mi to vcelku jedno, sáhnu po lékárně a servuji ze zdi zjakmile ji otevřu vše se mi rozsype na zem. ,,Kruci..." zašeptám naštvaně jen pro sebe, ale najdu to co hledám začnu si cistit rány, ale na okamžik se zarazím. Co mi vlastně otec ještě říkal... Ano už vím... musim odsud vypadnout a to hodně rychle.... můj proud myšlenek se zastavím když cosi zaslechnu okamžitě můj pohled padne na dveře z hluboka se nadechnu během chvíle mi dojde kdo to je... Co ten tu chce?!... sakra... doufám že neni s nima... a jestli jo.. sejmu ho... aspon bude klid... Skoro neslyšně vytázhnu z pouzdra katanu, pevně ji uchopím a její špičku zabodnu zhruba do místa hrudi, katana projede dveřmi jako máslem okamžitě ji zatáhnu zpět a ztáhnu se kousek do zadu pro případ že by byl schopet útok opětovat. Stále přerývaně dýchám Kruci tohle dlouho nevydržim... |
| |
| NY - karneval Uhnu kataně, ktera prošla zkrs dveře a odskočím od nich. "Pizizubka si chce hrat?" zašeptám. "A nebosi raději nechá pomoci?" pokračuji s úsměvem v šeptání dál. V poklidu vytáhnu svou katanu a čekám co Pizizubka udělá teď. Tohle bude opravdu zábavná noc. probleskne mi hlavou a já se musím usmát. Jen doufám, že stařík je v pořádku. |
| |
| NY - Veřejné WC Zaslechnu tichý šepot cosi o mě No jasně že je to on.. co se dalo čekat.. chlupáč si nedá pokoj kruci!.... prolétne mou myslí jako šíp a já se dále soustředím na to co se bude dít. Když se ovšem nic neděje popadnu z kraje omyvadla jeden z obvazů a volnou rukou si začnu obvazovat jednu několika ran. ,,Radím ti zůstan kde seš chlupáči!... nemám na tebe náladu a ani čas..." první slova vyřknu dost nahlas zbytek už si říkám spíše jen pro sebe. Po mém těle jako by se proběhla sama smrt, pocítím chlad držící se při zemi, zvláštní je že teprve teď mi to začalo vadit , stejně jako pach táhnoucí se z druhé strany kde řádí karneval... Jestli sem vleze zabiju ho! Nepotřebuju jeho pomoc, akorád mě ten idiot prozradí a oni mě najdou... ne to nesmějí... kruci ne... |
| |
| Sladké sny - Dreams Když znovu promluví o vyhazovači, spokojeně se usměju, za ta léta jsem si zvykla, že mám vždy všude otevřené dveře a v restauracích připravený nejlepší stůl, tohle je pro mne nová zkušenost..tedy nová.. oprášená. Když pak vysloví to kouzelné slovo, rozzáří se mi oči. Latinsko-americké tance? vyhrknu nadšeně, vždycky věděla jak na mě a ani za dobu co jsme se neviděly, se to nijak nezměnilo. Rychle jsem se rozloučila s představou, že brzo vypadnu a poděkovala prozřetelnosti, že jsem si sebou vzala náhradní tričko a kalhoty, protože budu zaručeně splavená, jak mrcha. Rychle vyzunknu víno, na něco jiného ani nemám chuť, za ta léta jsem se naučila ovládat, a tak nemám ty tolik typické potřeby svých soukmenovců..Aspoň většinou. Víš, že s tebou bych šla do čehokoliv, takže jo, jdu do toho. Jen mě mrzí, že jsem to nevěděla, vzala bych si taneční botky.. povzdechnu si a před očima mi vyvstanou dva páry mých bot na latinsko-americké tance, zlaté a černé, které nyní hlídá Bea. Rychle se ale vzpamatuju, spokojeně se zašklebím na své dvojče, které mi ale není téměř vůbec podobné a čekám, až dopije, abychom to mohly roztočit. |
| |
| Dreams club-bar Podívam se na sestru jak se jí najednou rozzářil usměv a jen přikývnu na souhlas toho že slyšela dobře. Snad sis nemyslela že budu učit nějaký Hip-Hop, ten umí kde kdo ale na pořádný tanec je nutno umět. když mi řekne že sem ji to mohla říct jen se pousměji se a natáhnu se pro batoh. Jack mě při tom napomene že tohle nesmím.Jen se však usměji a pošlu mu jako pusinku. Nic neřekne jen se také usměje a dál se věnuje míchaní napojů. Z batohu vytahnu jedny černé a jedny bíle boty na podpadku. Které tedy chceš ? usměji se a obejmu jíaspon něco si mě naučila, brát si dvoje boty Usměji se jelikož Kala byla spíše ta která chodila krásně oblečená a já byla spíše sportovnějšího původu. Podívam se na ná a pak povzdecnu ach jo mám zase hlad proč tohle sem msela zdědit po otci povzdechnu sijelikož ona tohle umí ovládat já ne |
| |
| NY - Karneval "Čas očividně nemáš. Tedy alespoň podle toho, že krvácíš." přejdu z usměvného tónu hlasu na vážný. "Co se děje? Zníš dost nabroušeně. Nezábavně. A cítím z tebe Staříkovu krev." ptám se dál. Tohle už nezní jako nevinná zábava. Tohle bude pěkně krvavá A to jsem dnes ještě nejedl. povzdechnu si. "Je v pořádku?" Když dořeknu přistoupím tiše ke dveřím a rozkopnu je. Vstoupím do dveři s katanou připravenou k obraně. "Nehodlám se tu s tebou bít. Nebyla by to zábava." kontatuji už normálním tónem hlasu. "Pokud nepotřebuješ mou pomoc tak se odejdu bavit, ale nejdříve mi odpoves." dořeknu a dál držím kanatu připravenou k obraně. |
| |
| NY - Veřejné WC Co je mu do toho?! Vážně mě kvůli němu ještě sejmou... prolétne mou myslí a já ho jen tak chvíli poslouchám a zároveň se snažim zůstat v klidu. Jakmile vykopneš dveře o kousek uskočím a sleduji tě ne jako otec který ti věřil, ale jako nepřítele. Jakmile se zmíní o otci do očí se mi začnou drát slzy, snažím se je zadržet i když to není lehké. Špička katany pomalu sklouzne směrem k zemi a já ti zadívám do očí ,,Otec.... zabili ho...a teď jdou i po mě... hodně o tom mluvil... a ty to víš... a jestli mě najdou zabijou i mě, rozumíš ?!... " kouknu se po očku za tebou jestli už jsou tady. Teprve teď si můžeš všimnout. že se mi na krku houpe jeho řetízek celý od krve. Já sama na tom nevypadám nejlépe, pár čistých průstřelů... Jsou to profesionálové a je mi jasné že se jich nezbavím jen tak... Kdo po mě teď půjde?...lykané nebo i upíři?.... ne upíři po mě jít nemohou... rozhodně ne Eminent... ne všichni zemřeli... |
| |
| NY, kdesi ve tmě blízko neonů.. A ticho, to se pak hrozně těžko míří, když se namísto ostrý obhajoby ozve souhlasný mlčení nebo uražení. Ale spíš to první. Šrotuje mi, kde asi tak je, kde bych byla já? Asi za větrákem, ale jak.ý…. Chřumt. Chřumt Vzňaáúúúú. “Ku*va Vzňauúúú. Au Druhá kulka mě lízla opravdu nepříjemně, sviňa, si to propočítala a udělala to tak, aby alespoň jednou zasáhla. Vůně stříbra mi roztrhla mikinu až na kůži včetně té kůže. Ještě, že jsem neseděla ještě o kousek vedle, protože to by byl průser. Vydýchám se, chvilku mlčím, aby se mi hlas i šok trošku srovnal. “Asi umírám..“ zkonstatuji z místa druhé kulky a pomalu se narovnám a napadne mě taková jedna věc… Přehoupnu se a pomalu vylezu na větrák, sotva by tohle měla čekat, vůbec nejsem krytá. Rozhlídnu se a je mi jasné, že se nechala hýčkat neonem. Mrcha… Kap. Kap. Krev se mi vsakuje do mikiny, teď už ona pojede asi na jistotu, protože kerej pejr by necítil čerstvou krev, že? Trochu mě vlastní domýšlení si začíná štvát. Jí to přeci dojít nic z toho nemusí, že?! Svěsím zraněnou levou ruku a přeměřím si skok, pak začnu skákat skočím na druhý větrák. Nadechnu se, stará slečna má jemnou vůni asi šeříků. Ušklíbnu se. Deset… devět… Odečítám náboje, potřebuji ji vidět, nerada plejtvám kulky na materiál, zvlášť, když… Koutky se mi pohnou dolů, když se z větráku ozve nepříjemný zvuk… fakt nevím, co ten větrák a upírka udělá. A rovnice o dvou neznámých mi nikdy nešly. "Hups.." |
| |
| Kdesi v NY Světla se mi míhají kolem oči jako by snad nikdy neměli přestat,zahledím se na pár reklam a po chvíli zamířím do jedné z uliček kde nachám své auto které zamknu a skontroluji své zbraně,vydám se ke vchodu do jednoho baru,kde mě hned po příchodu zastaví asi dvoumetrový hormotluk a chce mě prohledat,po té co mu ukáži diplomatický pas trochu znervózní ale stále trvá na svém,nezbyde mi než jej jedním chvatem kdy zatlačím jeho tlakové body na čele přimět k tomu aby mě nechal jít,kolem vidím hodně lidí ale cítím i přitomnost druhé rasy,v poklidu chvíli sleduji jak se tančí a usednu k baru,vlasy mi spadnou do obličeje a dlouhý černý kabát působí na ostatní již dost podivně,stejně tak jako můj přízvuk,objedám si vodku a zadívám se na parket,chvíli se dívám jak tam tančí ty moderní tance kterým nerozumím nebo ani nechni a pak jen hledím do skleničky a zapálím si doutník... |
| |
| NY - Veřejné WC "Pořád mě bereš jako protivníka?" usměji se tvému pohledu. "Třeba si to jednou budeme moci vyjasnit." Tolik se od něj liší. v duchu si pozvdechnu. Když začneš mluvit o Staříkově smrti zvážním "To je mi líto. Byla s ním sranda." zatrčím katanu zpět do její pochvy. "Ano něco málo si ještě pamatuji. Ale nesm93 zapomenout, že před 3 měsící jsem byl propuštěn ze staříkových služeb." Upřu zrak na přívešek "Můžu?" optám se a pak k tobě přistoupím. Prstem přejedu po známem řetízku. Kolikrát jsem ho za ty léta viděl na krku někoho jiného? Upíra, které ho jsem ... ano dá se to nazvat uznáním... uznával. Zahledím se ti do očí "Teď jsi hlavou rodiny Pizizubko." začnu vážným tónem "Jaké jsou tvé rozkazy?" zašeptám pro mě tak nezvyklou, větu. Větu, kterou jsi oděme slyšela mínkrát, než by se na sluhu, vojáka slušelo. Větu, kterou jsem vyslovil jednou ra uherský rok, ale pokaždé to bylo v přítomnosti tvého otce. |
| |
| Střecha Nového Jorku barevně stokrát jinak Opět stojím téměř ve stejné pozici z jaké jsem učinila výpad. Možná s tím rozdílem, že teď napjatě očekávám, jestli se děvčátko ozve. Umírám? otážu se sebe sama stejnou otázkou, kterou mi slečinka očividně se smyslem pro humor odpověděla. Koutky úst se mi zkřiví do náznaku úsměvu. Jo, když už nic, tak je alespoň vtipná. Teď je na ni, aby provedla tah. Bohužel nic, jako smrtelný chrapot neslyším. Buď šly obě mimo, nebo sem nezasáhla nic, co by ji ubíralo na síle. Vážně netuším, jak je na tom. Nezbývá mi než opět tiše naslouchat tomu, co se asi chystá provést. Jedna dutá rána. Druhá dutá rána. Ksakru, ta druhá nějak zpropadeně blízko. O co jí de? Vážně zmateně přemítám, co má tohle znamenat. Nejraději bych se podívala, ale vystrčit svou tvář napospas kulce? Ne, to fakt ne. Jenže, když se nepodívám, těžko se dohmátnu, co má zalubem. Fajn. Sjedu zády po větráku a přičupnu. Opatrně vystrčím hlavu. Ale vidím prdlajs. A pak to zaslechnu. Podivné skřípání a praskot kovu. Nic co bych jindy nemohla slyšet. Ovšem ono praská a skřípe větrák, který je těsně vedle toho, jenž mi slouží za skrýš. No to snad,.... ludra! Až tééď mi to pomalounku docvakne. Hraje si na klokana. Jen by asi měla držet dietu, holčička. Kmitnu očima sem a tam a lehce bez rozmyslu, opět přemísťuji své ladné tělo. Nevím proč, ale nepálím. Jen chci pryč od toho slona ve velrybím triku. Dodržuj vzdálenost! Zní mi v hlavince. Škoda, že mě vyplašila z úkrytu. Snad se to sní propadne, aniž by vyslala kuličku. |
| |
| Snové překvápko - Dreams Nevím, sestři, ty jsi schopná všeho.. přiznám pravdu s úsměvem. Když vytáhne dvoje boty, rozšíří se mi oči údivem. Sestři, seš poklad zajásám s širokým úsměvem Že by se přece jen něco přiučila? Napadne mě a vyberu si bílé, vzhledem k tomu, co mám v současné době na sobě to je kapku nelogické. Dá se tu někde převlíknout, nebo musím na záchod? Mrknu na dvojče. V tašce totiž mám bílé věci tak proč ne? Aspoň se budu pěkně vyjímat na parketě. Pak mi dojde ještě něco a já su téměř neslyšně povzdechnu. Ta stará jizva, co se nikdy pořádně nezahojila bude vidět. No co už, nedá se svítit a já si tenhle večer nehodlám nechat zkazit nějakou hloupou vadou kůže. A basta... Téměr nevědomky zvednu nohu a pohladím místo, kde mi vysoké boty skrývají jizvu. Návleky sebou náhodou nemáš? určitě nemá, protože to už bych měla sakra, sakra kliku. A tu já neměla nikdy. No i když...Ten hlad.. ten mi fakt nechybí...máma byla borec... při vzpomínce na mámu se mi zalesknou oči. Ne slzami, ale vzpomínkami na tu skvělou ženu. Trochu se mi zatmí současnost a tak jsem maličko mimo, moc neposlouchám. |
| |
| NY - Veřejné WC ,,Ano stále tě beru jako nepřítele..." špitnu skoro neslyšně, jakmile řekneš další větu uhnu pohledem Pche...To určitě... pousměji se této myšlence. Znovu se na něj podívám když pokračuje ,, To že jsi byl propuštěň je z toho důvodu že jsem o to otce požádala... proto jsem myslela že už se tě konečně zbavím.. ale jak koukám tohle město něni tak velký jak se zdálo..." řeknu si spíše pro sebe a znovu na tebe upřu nenávistný pohled. Můžeš v mých očích vidět nenávist a také bolest kterou právě pocituji i když to na sobě nedávám znát. Zabít tě... to by bylo málo... pomyslám ci když ovšem spozoruji že se nedívá mě do očí, ale upírá pohled na přívěsek a potom se slovem " Mužu" se ke mě přiblíží jen zdvyhnu ruku víše aby ostří katany sahalo špičkou na jeho hrdlo. Teprve teď se podívám co na řetízku je za přívěšek ,,Dědí se z generace na generaci..." zašeptám si jen tak pro sebe a přitom se usměji a jedním přejetím prstu přívěsek očistím je to malá kapka v níž je posazen rubín a sama kapka je v kruhu který je vyplněn nějakými znaky. Po chvíli se znovu podívám na tebe a katanu stáhnu a schovám ji zpět do pouzdra na zádech. Nechám tě ať se podíváš, cítíš jak rychle bije mé srdce, je jako splašený kůň... Můžeš si i chvíli povšimnout jak jsem zatajila dech když se tvá ruka lehce dotkla řetízku a lehce zavadila i o mou kůži. Možná mám strach...ale z koho?.. z tebe? z toho co uděláš? nebo snad z něčeho jiného?... Hlava rodiny...já jsem těd hlava rodiny... trochu jsem se zasnila a jde to na mě vidět už mám slzy na krajíčku, možná by stačilo jedno slovo a nejspíš by se mi po tváři skoulelo pár slz. Rozkazy?....jaké?...nejsem ten kdo by měl vést vzpouru...nejsem vůdce, já nemůžu...nechci...nechci ti říkat co máš dělat... prolétne mou myslí a já se zhluboka nadechnu ,, Nejsi v mých službách... nechci... nechci ti rozkazovat..." dostanu ze sebe a odvrátím od tebe obličej z umyvadla seberu několik drobností které si strčím do kapsy a zbytek nechám tam kde to je. Ještě jednou se na tebe podívám ,,Musim zmizet... jestli mě najdou nebudu moc splnit otcův slib..." řeknu vážně i když těžce a pokud se předemě nepostavíš obejdu tě. |
| |
| Střecha, co znamená být či nebýt Všechno se ztišilo i hlasy z ulice jako by utichaly. Rozhovor zaostává, situace se přiostřuje a mých osm nábojů nejsou moc optimistickým obrazem. Ale běhat tu jako vlk, to by bylo jak slon v porcelánu, hrozně bych se tu pomlátila a mohla bych se zranit sama. Větrák, do kterého jsem tak blbě střelila začíná rotovat fakt docela divně, zdá se, že se povoluje, nechci být v jeho blízkosti, až prdne úplně, a tak se držím nahoře. Prostorovým viděním zmerčím pohled nalevo ode mě. Výtečně. Mám jen něco málo ze zlomku vteřiny, abych propočítala, kam střelit. Potřebuji, aby z ní tekla krev, takže mířím na stehno, mířím trochu před ní, protože ona je prostě rychlá. Svist. Drobný záblesk, nečekání na výsledek. Skok na další nerovnost. A pak se to stane, několik hloupých náhod, které jsou výhodou i nevýhodou. Z levé ruky tepe a čiší vtíravá bolest. Stále, tiše, dotěrně. Doprasknutí větráku vnímám jen okrajově, stejně jako to, jak čepele větráku češou vzduch, protože pode mnou se ten jeden propadne a do boty se mi opře zvířený vzduch od čepelí jiného. “Shit,“ uklouzne mi, když se snažím vyprostit. |
| |
 | NY - ulice -> katedrála St. Patrick Procházím liduprázdnou ulicí. Dlouhý černý kabát mám rozepnutý, čímž odhaluji červené šaty ke kolenům a vysoké glady. Užívám si to teplo nádherné noci a kráčím směrem ke katedrále. Zastavím se před ní. Prohlédnu si jí a nakonec si sednu na schody, vytáhnu z kapsy cigarety a jednu si zapálím. Potahuji z ledového máčka a dým vypouštím z ůst s mírným úsměvem. Pozoruji ho jak si s ním jemným kouřem pohrává větřík a mění ho do různých tvarů. Po chvilce dokouřím. Típnu nedopalek o schod a hodím ho přes ulici. Vstanu a zamířím dovnitř. Opatrně otevřu dveře a vejdu. Přejdu k nádobě se svěcenou vodou, naznačím smočení prstů a pokřižuji se. Postupuji směrem k oltáři. Nakonec se usadím na lavici v první řadě. V tichosti obdivuji neogotické dílo 19. století. |
| |
| Střecha Nového Jorku s příchutí vlastní krve Dobře mi tak, takhle jí skočit na trapnou lest, jak mě vylákat. Ovšem další kulka, by mohla znamenat „zásah-potopenou“. Takhle mě sice nepotopila, ovšem zásah tam byl. Ostrá bolest, která mi, při mém zřejmě ne dost rychlém přesunu, projede levou nohou to jen potvrzuje. „SSss!“ syknu bolestí a dopadnu na zem, ovšem ne tak, jak bych si přála. Překulím se na záda a zamířím směrem, odkud se bere ruch. Vidím ji. Snaží se vyprostit z hromady kovu. Jakmile neonové světlo vykouzlí nechutně nazelenalý odstín, všimnu si temného fleku na její otrhané mikině. Ha! Tak jsme si kvit, děvče! Stále mířím jejím směrem. „Tak co? Velryba si neměla hrát na klokana, což?“ pronesu s úšklebkem na tváři. A snažím se lehce zašoupnout z jejího dostřelu. Zatím nepálím, přes tu kupu bordelu bych nemusela trefit. A beztak budu mít za chvíli o něco lepší příležitost. |
| |
| Střechy NY, pach adrenalinu s nádechem jedovatě zelené dávky neonového světla Křupání a chroustání nespokojené trhající se látky na mých kalhotách mě znepokojí, protože okolo propadné nohy se to začíná barvit mírně do červena. Ale já, na rozdíl od upírů, mám na tohle velmi šikovnou a pohotovou regeneraci. Takže cítím, jak se ranky začínají trhaně zacelovat. “Sice nevim, co je to klokan, ale s velrybou mám společný jen to, že jsem savec..“ drtím mezi zuby, když se snažím botu vyprostit bez poškození. “A co ty? Sorry, já střílela na ten neon, víš, ono, kdyby se odstřelilo to óčko,“ uchechtnu se při představě toho, co by svítilo NY nad hlavinkama. Jinak k smíchu moc dalších důvodů nemám, to se dalo čekat. S celkovým počtem, slovně. Sedm kulek, je to průser. A jestli to do mě napálí ještě víc, nebudu se moct proměnit vůbec… potřebovala bych jí dostat na střechu… hm… nejlíp naproti. |
| |
| NY - Veřejné WC Třeba se to jednou změní. probleskne mi hlavou A nebo si to vyjasníme ručně. "Myslel jsem si, že jsi za tím byla ty." odpovím s nepatrným úsměvem "Ale jsi docela optimistická, když jsi si myslela, že pro vlkodlaka mého ražení je jakékoliv město dost velké na to, aby jsi se sním v něm nesetkala." Špičku katany ignoruji. "Vím. Řekl mi to." odpovím na tvůj šepot. Strach? Vzrušení? Možná mix obojího. Kdo ví? Po tom co ji dnešní noc potkalo je to docela možné. přemítám o tvém rozpoložení když potřehnu tlukot tvého srdce. Pomalu přejedu prstem po řetízku. Zardžení dechu miě jen ujistilo v mém přemítání. Prstem sjedu až ka samotnemu přívěšku. Prstem pomalu přejedu znaky na Kapce, ale samotného rubínu se nedotknu. Ruku stáhnu a v klidu si vyslechnu tvé rozkazy. "Jak chceš Pizizubko." prostě odpovím. Sleduji jak si cpeš obsah lékárničky do kapse.. "Vím. A půjdu s tebou." 5eknu než stihneš vše naházet do kapes. Dojdu ke dveřím. Tak se na tebe s úsměvem otočím. "Ber to tak, že tvému otci něco dlužím a tohle je poslední šance jak ten dluh splatit."Dořeknu a vyjdu z dámských záchodů. Opřu se zády o stěnu vedle dveří A hlavně to vypadá na pořádnou zábavu. A tu si nemůžu nechat ujít! bleskne mi hlavou při čekání. "Talže kudy a kam?" optám se tě s pro mě typickým úsměvem, když opustíš WC. |
| |
| Střecha Nového Jorku se skákající velrybou Zatím to tak nějak jde. Krev se mi sice nacucává do mých vybraných kalhot a pomalu mi stéká na zem, ale jestli toho neschytnu víc, měla bych to nějak vydržet. Je to zvláštní cítit vlastní pach krve, navíc obohacen o stříbřitý závan. Opatrně přičupnu a proužek krve stékající po mé noze, změní směr k mé kožené botce. Tvoří se pode mnou kaluž krve. Zoubky už automaticky vyjely a daly tak tělu jasný signál, že jde o život a že určité pudy budou přebírat velení. I když, za tu spoustu staletí, už ani pudy leccos nezmůžou, když jim přitáhnu uzdu. Nevím, jestli je to dobře, protože je často těžké odhadnout hranici, za kterou je mé tělo schopno fungovat. No v tomhle případě jsem od hranice snad ještě dostatečně vzdálena. Než se vdám, tak se mi to bezesporu zahojí. „Á, holčička se vyzná ve zvířátkách, hmm. Jaké překvapení!“ jen jí škádlím, poznala jsem spoustu z jejich druhu, několikrát jsme byli nuceni i spolupracovat. Uvědomuju si, že jsou mezi nimi i vzdělané výjimky, ale i tak je to verbež. Při její další poznámce, se neotočím, abych se podívala na nápis, moc dobře vím, co nám visí nad hlavama. „Hmm, no to by se magnátovi Countovi moc nelíbilo!“ Sprosťačka nechutná! ovšem zase se neubráním lehkému úsměšku. Je ftipná, potvora jedna. Jakoby nás pan Count vyslyšel – nastupuje vulgárně rudé zbarvení. Že by varování? Jó, prý má oči a uši všude. No, ale zpět k vyučování. Noha – nenoha, z čupu se odrazím a vyskočím do výšky. Prostě proto, abych měla lepší palebnou pozici. Prásk! Jedna rána musí stačit. Ovšem!!!! Já husa pitomá, při tom vykecávání se, zapomněla na to, že levá nožka nepůjde do odrazu, jako ta pravá. Takže vystřelím úplně jinak než jsem původně myslela. Do psí...! zakleju, když dopadnu a na chvíli zůstanu lehce paralyzována boletsí. To byl debilní nápad! |
| |
| NY - "Karneval" Nemohl by si aspon jednou bejt ticho a jen poslouchat...to by někdy neuškodilo... myslím že už to dlouho nevydržím ne takhle... předtím než výjdu tak mi do celého těla znovu vystřelí nesnesitelná bolest, která jasně signalizuje, že pokud zůstanu na suchu, tak nad sebou stratím kontrolu... Během chvíle ale výjdu ven ze záchodků a pohlédnu na tebe ,,Neříkej mi bizizubka já mám jméno chlupáči!..." řeknu podrážděně a lehce potřepu hlavou, znovu pocítím tu bolest rozšiřující se po celém těle. Během chvíle se ale rozhlédnu po místnosti a pak znovu na tebe když dál mluvíš ,, Dělej si co chceš, jen když se mi vyhneš a necháš mě v klidu vypadnout...nechci mít na krku ještě tvojí mrtvolu... co jsem dnes viděla mi stačilo..." toto pronesu již klidnějí, ale občas se zadrhnu. ,,A teď mě omluv jdu se nechat zabít..." řeknu spíš jen pro sebe obrátím se a urychleně si to namířim k hlavním dveřím. Zdá se že jsem dost tvrdohlavá a co se mě týče nevěřim ti a dávám ti to jasně najevo... |
| |
| Newyorská hra „Kočky na rozpálené střeše“ v nové adaptaci Zaraduji se, jak jsem šikovná, že jsem se uvolnila, bota sice vypadá dost blbě, ale je ještě funkční. Sláva! Jenže pak se ozve další vzňaúú, které se mi vlepí do boku, takže to se mnou třískne z větráku a ošklivě si poraním hlavu, začne se mi řinout krev z nosu, ale to se spraví. Úplně mi to vyrazilo dech, každý nádech je teď docela bolestivý, sice mě to nezabije, ale opravdu pochybuji, že mě to posílí. Už na konverzaci nemám moc chuť, uvědomuji si, když si v kleku držím ránu v tuku pod žebry. Stříbro nešlo skrz, takže to není dobrý, protože si bude vypalovat postupně cestu mým tělem. Hluboký nádech a výdech. Olíznu si ruku, chuť stříbra mě brní na jazyku a mé tělo se postupně zaplňuje adrenalinem. Vstanu. “Áááárgh…“ jdu dopředu, začínám lehce poklusávat a vybíhám dopředu. Prásk. Prásk. Prásk. Prásk. Prásk. Prásk. Prásk. Cvak. Cvak. Cvak… Odhodím zbraň a ačkoliv většina šla mimo, tak je mi to jedno, jsem připravená na trochu toho kontaktu, nůž mám v botě, takže teď už si ho fakt nevezmu. Za ten poklus se mi dvakrát podlomí noha. Prostě bok krvácí a kulka se za chvíli opře o pánevní kost, což nebude dobrý, prostě ne. A já tu nechci chcípnout. Ne, taková natlinka mě prostě nemůže sejmout. Zorničky mám doširoka rozevřené. Srdce mi bije všude, nejen v hrudi. |
| |
| Střešní systém Nového Jorku, adrenalinový systém vraždící bestie Kdéépak, to nebyl debilní nápad, to byl nápad hodný totálního kreténa! Něco takového mi proletí palicí, když koukám tváří v tvář té zuřící bestii. Až mi přeběhne mráz po zádech, když si uvědomím, jak by vypadala, kdyby se jí podařilo proměnit. Naštěstí už na to nemá. Opět zjišťuji, že i když jsem cosi podobného zažila nesčíslněkrát, pokaždé to ve mě vzbdí patřičný respekt a strach. Když se na někoho řítí rozzuřený dlak, byť neproměněný, s ústí pistole namířeným na vás, je to o ústa. Vypadá jako démon. Neonové světlo z ní dělá ďábla vypuštěného ze samotných horoucích pekel. Na bolest nohy zapomínám. Horko-těžko se hrabu nahoru. Slyším práskání, které její zběsilý běh doprovází. Ehm, přesněji, po chvíli !cítím! praskání, které její běh doprovázelo. Levý bok, líznuté pravé rameno a znovu ta nešťastná noha, jen o kus výš. Takže má levá strana je jak cedník. Mohlo by být potěšující, že soudě dle rozptylu, není úplně vpohodě. Jenže, koho by to těšilo, když ze mě krev cáká na všechny strany. Jo tohle je ta chvíle, kdy se pudy začínají trhat z otěží. Zorničky mám zúžené, obočí nakrčeno. Napřáhnu zraněnou pravou ruku a vyšlu nepřesně tři rány. Víc nestíhám, Slečna zapomněla na neosobní přístup při výuce a srazila mě na zem, a to hodně osobně. I když jsem jí mírně zpomalila i tak mě její tělo odhodilo pěkných pár metrů dozadu. Jsem mírně nepoužitelná, na okamžik.... |
| |
| NY - Opět karneval "Určitě máš jméno Pizizubko, ale já ho neznám." pousmě ji se. "Taky bych něco zakousl." provokativně se usměji, po té co si všimnu thého zadrhávání. Odlepím se ode zdi a dojdu těsně vedle tebe."Neboj budu si dělat co chci." pokračuji žertovným tónem "Přesněji. Udělám to co jsem ti před chvíli řekl. Půjdu s tebou." u tvé poznámky ohledně mé mrtvoly mám co dělat abych se nerozchechtal. "O mojí mrtvolu se starat nemušíš. Stejně jako ostatní vořesi i já mám tuhý kořínek." přemůžu záchvat smíchu a vydám se k víchodu po tvém boku. "Neomluvím. Jdu s tebou." |
| |
| Byla, nebyla, jednou jedna střecha, ta střecha byla plná větráků a krve, milé děti! Schytám to do ramene, zrovna ve chvíli, kdy odhazuji pistoli. Šok se mi tlačí na mozek, ale adrenalin ho poslušně umravní, skáču a ta flundra mi šlehne jednu do rukou, které před sebou zkřížím, abych si chránila krk a hrudník. Už vím, jak se cítí Ježíš na obrazech. Alespoň, že se kulka nepoškodí nic ze mě. Třetí rána mě zasáhne do nohy. To už nemá smysl řešit, skáču na ní a síla nárazu nás obě háže kamsi k okraji střechy. Klepající se rukou jí chytnu tu její a nabodnu ji na nějaký výčnělek, aby taky tolik nemachrovala. Pochybuji, že stihne vykrvácet, když jí vidím ty její žlutý duhovky, jdou na mě dloby ze záchvatu zuřivosti. Nemohu se proměnit. Teď už by to bylo k ničemu, tahat za sebou zadní běh je pro vlka těžkopádný. “Svině,“ plivnu jí krvavou slinu do obličeje, protože je mi jasný, že v týhle póze s ní nemohu nic dělat. Cítím jak mi těžkne tělo a jediný, na co se zmáhám, je držení tý její ruky. |
| |
| Střecha alias krvavé koupaliště, vstup volný! Chvíli nechápu, proč ksakru nemůžu hnout s pravou rukou, která dostala příkaz sáhnout do boty pro nožíček. Pak mi dojde, že jsem tu napíchnutá, jako motýl ve vitrínce. Je dost silná na to, aby mi ruku udržela. Civím ji do tváře z větší blízky, než bych si přála. Cítím její krev, napumpovanou adrenalinem. Z nás obou cáká na všechny strany a tvoří tak poklidný ucelený potůček. Cha, jsme teď asi sestry ala ten práchnivý film s indiánem na V. Jen on asi nechtěl svého bratříčka rozřezat na malinké kousíčky a nakrmit jím velryby, pravda? Rudá slina stékající mi po tváři, mi napumpuje už tak vekou tsunami vzteku. „Mrcho!“ oplatím jí pojmenování a volnou rukou ji praštím do zraněného ramene a navíc přidám nepěkné vysunutí pravého kolena. Snad povolí a já se pak odpíchnu. |
| |
| Byla, nebyla, jednou jedna střecha, ta střecha si brala krev, krev válečníků, děti! Vnímám ještě její zkřivený ústa pod náporem nechuti a odporu. I to, že jí, tak civilizovaný persóně uklouzne tak necivilizovaný pojmenování mí osoby, ale pak se mi zatmí před obličejem, když mě opravdu silně praští do ramene. Onu sílu potvrzuje i zvuk praskajících kostí a šoupnutí se lopatky do nepříjemného úhlu. Slítnu z ní na stranu a svalim se na bok. Tohle těžko rozdejchávám i přes adrenalin. Stisk povolím ihned po té šlupce do ramene. Krev z nosu už se mi zastavila, ale ta noha a to všechno. Jsem v klidu, musím uvážit další krok a přemýšlet nad obranou. Uchechtnu se nad tou mizérií. “Do pr..“ usměju se, i když mi zuby přes krev nejsou vidět. |
| |
| Haught, rudé sestry v akci Jakmile odkulí své nechutné tělo z toho mého dokonalého. I když momentálně připomínajícího cedník, vysunu ruku ze špendlíku. Okamžitě se pokusím dostat druhou zbraň a namířit ji na ni. Mohla bych jí rozšmelcovat ten její nechutný blivajz co má místo mozku. JO asi bych toho byla s velkým úsilím schopna. Jenže za prvé jsem totálně napadrť. S takovou ztrátou krve budu ráda, když se dostanu k mému vozítku a nějak se dopravím „domů“. Za druhé, když koukám na tu trosku vedle, která je skoro stejnou troskou jako já. A za třetí, krev, která se mi řine po pravé ruce, nechutně klouže, takže i když jsem rychlá jako blesk, teď se mi prostě nedaří „tasit“. Podlomí se mi ruka a já vedle ní ležím na loktech. Koukám na ni. Já jsem tady starší a moudřejší. „Trochu jsme ... to přehnaly!“ vykoktám ze sebe. Můj dávný učitel rétoriky by z této intonace neměl radost. Otřu její slinu ze své tváře, čímž si ji celou zašpiním od své (nebo její?) krve. Ruka mi ulpívá na zbrani. Jen tasit. Čekám co provede, slečna drsňák. Snad není úplně vymaštěná. |
| |
| Do huby, do huby, daly jsme si do huby *skanduje* V takhle hloupé situaci se sice nenacházím poprvé v životě, ale i tak je to děsivě směšný, vychrchlám krvavý chuchvalec a cítím se, jak by v něm byla půlka mých plic, ačkoliv plíce mám v pořádku. Asi. Kašlu krev, když se začnu sípavě smát. Možná mám vnitřní zranění, to by mohl bejt i můj konec, přeci jenom, stříbro mě dost polidšťuje: Protože seš mizerná učitelka,“ pomalu se převalím na břicho a začnu se zvedat, moc to nejde, ono taky, bez jedné nohy a ruky a s kulkou putující po těle… “Navrhuješ něco?“ bréco jedna nechutná, nenávidím tě hluboko do útrob svého Já, moje zranění je nic proti mýmu přesvědčení. Moje výslovnost je pomalá, těžká, jazyk se lepí k patru a ne a ne se hnout, je mi zle, je mi hodně zle, vůbec nevím, jak se dostanu domů. |
| |
| Po bitvě je každý … napadrť Pozoruji její pohyby. Chápu, že nenaznačuje útok. Taky se musím uchechtnout té představě, jak by takový útok asi vypadal. Zombie v akci! Vtipná představa, fakt že jo. Ruku lehce sesunu s pouzdra se zbraní. Nespouštím tu mršku z očí. „Očividně, jsi … vlezla do … špatného… ročníku.“ snažím se trhaně obhájit své pedagogické schopnosti. Podle jejího vzoru se snažím taky dostat na nohy. Tedy spíše se snažím pravou půli těla přesvědčit, aby zvedla tu levou půli. Pudy teď pracují na 110%, krev se mi zpomaluje a ranky se snaží zacelovat co to dá. Ale v tomhle stavu to fakt nepomáhá. Musím urychleně na transfúzi. „Co ... takhle, doučování nechat … napříš-tě?“ vymáčknu ze sebe. Již stojím na nohou. Jen se sehnout pro svou zbraň. Jo snad to nějak zvládnu. Stále ve střehu. Jim nebudu důvěřovat nikdy. |
| |
| Tichá noc a bolest Pomalu se dostanu na nohy, ale stojím jen na té zdravé. Ušklíbnu se, mám chuť jí dát pěstí, ale to bych určitě skončila zase na zemi. Její kecy mě unavujou stejně jako ona sama, v mých očích plane vzpurnost, nechci to jen tak skončit, nechci takhle odejít. Raději zhebnout. Dneska nemáš dobrej den bleskne mi hlavou a nevím, zda je to o mně nebo o ní. Podívám se na ní a z mých očí vyprchává úplně všechno, co by se dalo zařadit pod termín emoce. Je tam už jen prázdnota, protože já to prostě nemůžu vzdát, nejsem jako velryba, která prostě najede na pevninu a počká, dlouho si počká na to, až ji slunce zabije. Nepřítomným hlasem jen šeptnu: “Takhle se lekce nekončí,“ jsme nedaleko okraje střechy, nemůžu vyhrát, ale prohrávat se mi taky nechce. Zpomaleně by to vypadalo jako obětí, ale zrychleně to byl nepříjemný chvat, který využil její i mé váhy a dostal nás na okraj, jen jsem zavřela oči, a pak mi vítr čechral vlasy. Pohotově jsem se chytila toho, co drží okapy. Zdravou rukou, pode mnou se rýsovala už jen tma. Opět jsem zavřela oči, bolelo to, celé tělo, kulka se mi zahryzla do kyčle. |
| |
| Já si létám, já se vznáším… a žačka je ludra Přece jen jsem zaspala! Je to vskutku větší mrcha než jsem myslela. Nezmůžu se navíc než jen na uchopení zbraně, po které jsem pracně sahala. A pak se můj vypreparovaný kabátek změní v temná křídla padlého anděla. Než se zorientuju a oddělím se od zátěže, která mne strčila ze střechy, uletím stylem volný pád pár pater. Cestou si stihnu narazit rameno o něco neidentifikovatelného. A zase ta levá strana! Jak naschvál fakt! Ovšem pravá je ta pravá. Zachytím se nevím čeho. Velmi těsně nad zemí. O fous řekla bych. Málem si ji při tom škubnutí vyrvu z kloubu. Ale ustála to ručička. Ovšem ta druhá vypovídá službu. Chvíli visím, jak hadrová panenka. Sbírám poslední zbytky sil. Pak kouknu na zem. To co se děje s tou ludrou je mi jedno. Ať chcípne. To udělá nejlíp, protože jestli tohle vydýchám, tak si ji najdu. Jak za Starých časů. Pustím se a dopadnu na zem. Opět se snažím dopadnout na tu pravou pravou stranu. „Auu!“ bolí to nepěkně. Ještě, že se v tuto dobu kolem vyskytují jen podnapilí občané a Bezáci, kterým je všechno šum a fuk. Zamuchlám se do kabátu a nečekajíc na nic vydávám se do svého auta. Představa, že si nového Aston Matrina zadělám vlastní krví, mi do očí vhání ještě více vzteku. Možná proto civím do země. Můj pohled by se mnoha lidem příliš nezamlouval. |
| |
| Věž svatého Patrica – téže krásné noci (Carrietta Illex) Vítr lehce fouká a pohrává si s mým pláštěm a vlasy, do zad mě studí studené kameny chrámové věže. Oči létají po střechách, ulicích i po lidech na ní. Poněkud hlučný klub a neméně hlasitý rej o pár domů dál, ani jeden z těchto ruchů nebyl zdrojem mého vyrušení. Pohled dál klouže ulicí, ulpí na zajímavé dívce. Vlasy rudé jako oheň, co rozpalují chtíče hned dvojího druhu, ladný krok kterým míří do onoho klubu. Celou cestu ji provázím svým pohledem a nechávám volnost svým myšlenkám a pocitům Teprve když zmizí začnou mé oči bloudit podivným panoptikem přede mnou a dál hledají něco zajímavého. Černý kabát, červené šaty důvěrně známá kombinace, ale v opačném gardu a co víc míří ke schodišti do domu mého a pána všech. Možná z rozverného hnutí mysli, sleduji obláčky kouře stoupající od její cigarety a vpíjím se do obrazů, které vytvářejí ve vzduchu. Dodávám jim barvy jas a podoby. S nelibostí sleduji tření nedopalku o schod a jeho zahození, ale nelibost brzy nahradí překvapení. Míří dovnitř a jelikož ve vlasech cítím první sněhové vločky, zamířím dovnitř i já. O té zrzečce si budu muset promluvit s Ignácem, určitě jej bude zajímat a navíc jako můj zpovědník by měl vědět o mých pocitech. Stejně by mě zajímalo co to bylo za zvuk. Nějaká bouračka, střelba nebo rovnou výbuch, vše naprosto normální v tomto prokletém století. Lidé už jsou pomalu horší než zvířata a prokletí ať už chlupatí nebo zubatí, nejsou o nic lepší. A na Pána už všichni skoro zapomněli, do chrámu zavítají spíše největší šlusáci než věřící, ale tahle na šlusáka nevypadá i když na věřící také moc ne. Docela zvědaví na nečekanou návštěvu se příkrými schody příliš nezdržuji. Po cestě rozepínám přezky kabátu a když vejdu na kůr, pověsím si vedle dveří. Boží trojici si však nechám u sebe. Už jen v černé košili s kolárkem a černých kalhotách dojdu až k chrliči. Má návštěva už je také uvnitř, prošla středem chrámové lodi až k první řadě lavic a sedla si. Že by se přece jen našla duše věrná pánu i této smutné době? To by se snad dalo považovat i za zázrak, nemyslíš Ignáci? … No popovídáme si později, jak vidíš musím dolů a nezapomeň mi připomenout, že jsem ti chtěl povídat o jedné moc pěkné dívce co jsem viděl. Přátelsky poplácám kamaráda po zádech a vydám se znovu ke schodišti. Boží trojici vrátím na její místo. Už docela klidně sejdu po kamenném točitém schodišti až ke dveřím do boční lodě. Projdu za lavice do hlavní role, uprostřed pokleknu a pokloním se Hospodinovi, pánovi zástupů a vydám se také k oltáři. “Pochválen buď Ježíš Kristus.“ |
| |
| NY - ani trocha klidu, "karneval" ,,Jsem La...Alanis… prvně to jde z tuha, ale nakonec řeknu první jméno co mě napadne. Nebudu mu přece říkat svoje jméno…to by byla hloupost… přemýšlím a několik metrů od dveří se zastavím a nechám ho ať udělá o pár kroků víc než já. Takže asi takhle pokud něco dlužíš mému otci tak si zajdi pokecat s jeho mrtvolou pokud ji ovšem nerozfoukal vítr… co se tvé mrtvoly týče ta je mi celkem ukradená, jediné co mě teď štve seš Ty! Protože od doby co si k otci do společnosti přišel stále za mnou lezeš, jako bych snad potřebovala stráž nebo co?! To fakt nemám za potřebí…“ mluvím zcela vážně a občas zvýším hlas. Tak fajn… tenhle typan už mě štve je na čase se ho zbavit… prolétne mi hlavou a já se nečekaně rozběhnu k hlavním dveřím které vykopnu a vyběhnu na ulici, na okamžik se rozhlédnu abych zjistila kdo všechno tu je a jak velké je nebezpečí poté se rozběhnu směrem k nádraží kde bývá hodně lidí ať už je čas jakýkoli. Jako zběsilé zvíře to ženu ulicemi a hlídám si okolí i toho co se žene za mnou, abych se ho jen tak nezbavila, ale je mi jasné, že si musím sehnat potravu dřív než mě „oni“ nebo Mucro dostane. Tohle neskončí dobře… už abych byla pryč… proč já tě jen neposlechla otče a vždy jsem dělala něco jiného pro to abych tě nemusela poslouchat.. teď jsem ztracena v temnotě dnešní noci a naháněna jako lovná zvěř… můžu si za to sama…ale kdo mi teď poradí jak z toho ven?…Vím tvá smrt měla svůj účel, ale jaký?! Sakra jaký účel?!.. |
| |
| club Zadívam se na ní a usměji se ona vždy bala ta hodná a já ten lumpík.a taky mě vždy krotila abych nezabíjela a za to sem byla dvěčná. Když se mě zetpá zda se tu dá někde převléknout jen se pousměji a zase se natáhnu přes pult a vezmu si klíče od jejich šatny. Jack se zase zamračí a přjde k nám. Za to budu něco chtít usměje se a já se na něj podívam a uculím se. spolehni se domluvím ti večeři tady s mojí sestrou podívam se na ní dodám neboj on na to zapomene jako vždy, ale začne se až to tu zavřou podotknu a napiju se vína. Ne nemám zlato ale můžeš si vzít moje já je stejnka moc nemusím pak jí vezmu za ruku a jdu s ní na parket a při tom procházím kolem člověka a musím se na něj podívat.Není na něm něco v pořádku.Kouří doutník ale pak se otočím a jdu za na parket. |
| |
| Club zadívám se do obsahu sklenic a pak poklidně vstanu a jdu k Jukeboxu,hlasitost dám naplno takže ani DJ co hraje pro parket nemá šanci svou aparaturou přehlušit bedny co z jukeboxu vedou,zadívám se do lidí a pokynu hlavou... Hip skoč,co to je za styl,vyfetovaných a přemachrovaných volů a hňupů co ani neví co to tanec ve skutečnosti je? projede mi rychle hlavou když se z repra ozve přes celý klub piseň a já jen v jejím rytmu dojdu ke svému místu pokynuvš vší dívce,spíš lykance jež kolem mě projde a trošku si mě prohlíží ještě dřív než začne hrát hudba.... odkaz |
| |
 | New York, letiště John F. Kennedy International, pozdě večer Přiletěl jsem obyčejným linkovým letadlem, jako obvykle. Na sobě jsem měl černý oblek od Versaceho a košili téže barvy. Když projdu kontrolou, zkontroluju si svoje dýky z tvrzeného plastu, které nosím na předloktí. Nejsou sice úplně stoprocentní, ale na sebeobranu mi stačí. Vyšel jsem z letištní haly, našel jsem skříňku, kde jsem měl schované klíčky od svého auta, které, jako obvykle, dorazilo pár hodin přede mnou nákladním speciálem. Můj milovaný Dodge Charger. Člověk (ani žádná jiná forma života na zemi se vyskytující) by nikdy neřekl, jak holky letí na auto staré téměř sto let. Nasedl jsem a vydal jsem se vstříc velkoměstu. Mám tu nějakou práci... |
| |
| club Jdem na parket když najednou se změní hudba na něco co sem zrovna nehodí. Podívam se na DJ a on jen pokrčí rameny a ukáže směr jukeboxu a pak pokrčí rameny. Podívam se na Kalu a ukážu aby zůstala zde a nikam nechodila. Jdu směr pult a sem vedle toho chlapka s doutnikem.Nahnu se přes pult a pokynu Jackovi aby došel sem. Hele kdo má nasvědomí změnu těch písniček nadávam docela pořádně a jde vidět že sem fakt naštvaná. Pujdu to odpojit řeknu nahlas tak aby to slyšel Jack a slyšeli to i někteří kolem mě. |
| |
| Club Usednu na své místo a pobaveně sleduji ty ovce jež poslouchají to své hip hopové řvaní, a také jeich tváře když jejich nehudnu přehluší hudba které ani nerozumí jen pár jedinců pocházející ze země půbodu se začou pohupovat v rytmu písně a pokyvovat potěšeně hlavou když příjde koudek ode mne lykanka a pronese něco ve smyslu že to jde odpojit... Nit děvoška,nechaj to grat,zakazník především, a já zaplatil za hudnu ne za pitomé žvatlaní bolů jež neví co to hudna ve skutečnosti je panimaješ... pronesu k ni chladně a pousměji se,pozvednu sklenku s vodkou a pronesu Nechť i Amerika pozná kulturu která ji schází a naučí se co je to akord,tytmus a text... |
| |
| Club Už se chystám jít to odpojit když mě tan muž vedle mě zarazí. Podívam se na něj a projedu ho pohledem opřu se o pult a usměji se také. sice ste si to možná zaplatil chlapče ale jste v klubu kde se hraje Hip-Hop a podobné věci, né tohle ukážu na tu kravinu co zrovna hraje hmm tohle že je rytmus to určitě potom nevíte co je to tedy tanec a nemyslím tady ten Hip-hop, tohle dokáže každý Ten chlap mě začína vážně štvat. co mi na něm tak vadí |
| |
| Club Zahledím se na podíum a rychle se přetočím na židly,během toho stihnu vytasi pistoli a vystřelit a zničit aparaturu jež pouští ty nesmysly... Já že nevím co je tanec? Co ty víš o tanci maličká hmm? Tančil sem některé tance dřív než si dokážeš představit a rytmus není jen blbé žvatlaní za doprovodu bubnů a elektické hudby,vy Američani opravdu nemáte kulturu, co vám říká Nostre Darma nebo Andeas Bochelli? Nic nevíto o kom čí čem je řeč,já platím já poslochám,program pro vás nekulturní začíná až za hodinu takže respektuj svou zemi svodoby a ještě hodinu se vzdělávej,a pokud se ti to nelíbí mlč,o tanci a hudbě víš málo.... otočím se zpět na barmana a pokynu hlavou... Davaj flašu vodky,nakakdá nezabudeš na dnešní večer a to jak pije se v Rsku a Evropě! |
| |
| Jedu městem, vychutnávám si pochmurnou atmosféru New York City. Od jisté doby se pohybuju spíš v noci, než ve dne. Jeden můj kamarád mě dokonce podezříval z upírství. Taková blbost ... V autorádiu, které není součástí původní výbavy auta, ale nejnovější technický zázrak od Kenwoodu, jsem si pustil nějakou "náladovku." To nejepší od skupiny Judas Priest. Tak, teď to bude rychleji utíkat pomyslel jsem si a vyrazil jsem do svého bytu. "Dobrý den, pane Johnsone" pozdravil mě postarší vrátný. Vždycky jsem obdivoval jeho paměť. Zapamatovat si obyvatele bytu, který sem zavítá párkrát do roka, to je tedy výkon. Na pozdrav jsem odpověděl jen kývnutím a vyrazil jsem do svého byu v penthousu. Tam jsem se převlékl do karmínově rudé košile, na krk jsem si vzal řetěz z bílého zlata, nasadil jsem své černé jeansy a přes sako jsem si oblékl dlouhý kožený kabát. Kromě toho jsem si vzal své dva Falcony Action Express, dýky jsem vyměnil za poctivou ocel a vyrazil jsem do města. práce počká, je čas se bavit! |
| |
| club Když vytasí zbraň napřímím se a ani neucuknu když však vystřelí podívam se zda někoho nezasáhl. Hmm to u vás v Rusku normálně střílite po tom co se vám nezamlouvá?? že bych to taky ted vyzkoušela řeknu dost naštvaně a praštím rukou o pul. Pro vaší informaci nejsme američanka a oba dobře znám zavrtím nesouhlasně hlavou a pak jen dodám nesudte podle toho co vidíte pokud jde o zábavu mě začína až tady bude konec Jack se na mě podíva a jde na mě vidět že sem vytočená poznala sem že chce zakročit ale pokynu rukou že má zůstat v klidu. |
| |
| club Zavrtím hlavou a jen si pokynu na Jacka aby mi nalil panáka a pak ho kopnu do sebe. proč protože tohle je také tanec akorát jen trochu jinačí.Pokud chcete tango a podobné věci musíte jinam.tohle sou moderní tance zavrčím. víte co užíte si to a nashle pošlu Jackovi malou pusu a jdu pomalu na parket a eště se ohlédnu za tím mužem. jak mě někdo mohl takhle vytočit |
| |
| Club Pohlédnu na ni celkem pobaveně a pak se jen otočím ke své láhvi a usměji Mysli si co chceš maličká ale tohle tanec není,ne pro mě tyhle novoty sme měli zatrhnout hned v počátku.. pronesu spíš jen pro sebe tak aby to moc lidí neslyšelo a poslouchám svou hudbu dál a když přepne další píseň jen se spokojeně opřu do barové stoličky a pokyvuju hlavou v rytmu hudby,vlasy se mi míhají před obličejem a je mi docela dobře... |
| |
| NY - karneval, hra na honěnou právě začala "Dobře La." zašklebím se A já doufal, že se mu nakonec povedlo dcerce vysvětli, že lykani nejsou blbí. povzdechnu si při tom v duchu. Zastavím krok před ní, otočím se k ní čelem a v klidu si vyslechnu co má na srdci. "Neměla by jsi o něm takle mluvit." zamračím se. Ke strážci se raději nevyjadřuji. Nemusí vědět všechno. "A nerozčiluj se, škodí to zdraví a budeš mít vrásky." odpovím zcela vážně, i když mi ucukávají koutky. Budeš jí chránit? ... Nenechá se a Vy to víte. ... Vím, ale kvůli tomu co dělám zemřu. ... Proč o tom pořád mluvíte? Je tu tolik strážců, že se sem nikdo nedostane. ... To nic neznamená. A to už jsem ti několikrát vysvětloval. ... To myslíte ty nudné žvásty? ... Ano, mám na mysli ty "nudné žvásty" . ... No co? Opakujete to pořád do kola. Je to monotóní. Nudné a nezáživné. ... Nikdy se nezměníš co? ... Nejspíše ne. A teď mě omluvte musím se vrátit ke svým povinnostem. Mimochodem tu knihu jsem Vám už vrátil do knihovny. Ze vzpomínek mě vytrhne rychlí pohyb. Instiktivně uhnu a vyrazím za jeho zdrojem. Další věc co jí nikdy nenaučil je správné vyhodnocení situace. blekne mi hlavou když vyběhnu ze dveří. Zavětřím. Je vážně tak hloupá? To si myslí, že s tolika zraněními mi může utéct? usměji se a vydám se po pachové stopě Hon započal.. Doběhnu k nádraží. Vážne je tak hloupá. Copak si myslí, že po tom co jsem ji objevil na karnevalu tak se mi tady ztratí? pousměju se. "A nebo se chce jen na krmit. Vypadala dost hladově." Rychlím krokem se znovu vydám po pachové stopě. "Uvidíme, kam mě chceš dovést." |
| |
| club Jdu pomalu k sestře když ale zaslechnu jak něco eště breptne a já se tam zas vrátím laskvě mi neříkejte maličká a pokud jde o hudbu když se vám něco nelíbí dveře sou dokořán a klidně já vám pomohu ted sem opravdu naštvaná a stojím těsně vedle něj a já se na něj pořádně podívam. Zavrtím hlavou a pak zavolám Jacka. Jacku po zavíračce nezapoměn že tu mám hodiny tance takže pokud se neuvidíme já pak zavřu a zamknu pak se opřu o pult a zakloním hlavu. |
| |
| Club Zadívám se na ni a jen se usměji... Proč hned ta nevraživost,já vím sme oba z jiných jak bych to řekl vrstev žití? řeknu s mírným poumáním a přejedu jí pohledem nepřišel sem zabíje,to ne,ani prudit, i když to tak možná vypadá ale váš program začíná až za nějákých 50 minut,takže ještě mohu klidně poslouchat co se mi líbí,vím že vám možná ne a to maličká je jen ze zvyku,omlouvám se... vstanu a položím na pult 5000 dolarů a jen pronesu Na novou aparaturu.. pak se rozhlédnu po clubu a dojdu do rohu místnosti,kde sundám plachtu ze starého pijána,sednu si k němu a cítím pohledy všech kolem,otevřu ho a sfouknu prach který tu je,je možné že tu je již 50 let od dob kdy tu byl asi ještě jiný klub,barman se dívá jako bych objevil něco dávno zapomenutého a já usednu a začnu hrát zpívat,tak aby všichni rozuměli,při tom prožívám hudnu a zpěv jako nikdo,pro lidi je mé charisma něco úchvatného,jen to jak mluvím je pro ně jako ráj,a pak uslyší to co začnu hrát a zpívat a jsou jako v tranzu i když jsou to Hopeři nebo technaři,prostě neodolají a nechápou mnozí slyší podobnou hudbu poprvé odkaz |
| |
 | Jen další noc. Pomalu se procházím ulicemi města, ve svém saku černé barvi, pod kterým mám košili tmavěrudé barvy je mi celkem jedno, že se džíny k tomu nehodí a o keckách ani nemluvě. Procházím jednou z uliček ve které nesvítí ani jediné světlo, když si všimnu jak se proti mě postaví nějaký toulaví pes a začne vrčet, jeho hnědé oči se na mě upřou. Prohlídnu si ho a mé černé oči se zadívají do jeho. No no no kamaráde, nechci tě kousnout, tak se chovej slušně. Usměji se a pes začne kňučet, stáhne ocas mezi nohy, otočí se a uteče pryč. Podívám se za ním a pomalu se vydám tím směrem. Nakonec po nějaké době zapadnu do jednoho z clubu a u baru si objednám pivo. |
| |
| club Podívam se na něj a pak se pozvednu jen obočí a pak mě jaksi usměv přešel. Jak vrstev,ne neříkej že je to smrtonoš? pak se divím jak odchází a vydechnu si nebude dělat potíže, jakto že nemá sebou celou gardu. Když však jde k pianu zadívam se na něj. to si neuvědomuje že je v poderním klubu a né v nějék Jezzovém a jiném Koukám na něj a jako všichni tady kolem a DJ se jen kouký a nechápe už vůbec. Poslouchám jej a opřu se o lokty o bar. hmm z něj tady nebudou nadšeni |
| |
| Noční procházka městem: Jdu si uličkama New Yorku a přemýšlím... Takový hnusný špinavý město... Není nad poklidnej Londýn, mírumilovnou Paříž, tajemnou Prahu... Po chvíli ale mé smysly zbystří... Lykan... proběhne mi myslí jedinné slovo... v tom momentě odblokuji pojistku na brokovnici, ale nechám ji ještě schovanou... Ruku ale držím na pažbě... Pak přede mnou zastaví auto a okno sjede... Sedí v něm postarší muž... Kurva... Zakleji v duchu... jak se dozvěděli o tom že jsem zde??? Přijdu trochu blíže k autu, ale ne blíže než na sedm metrů a kouknu do okýnka... Co chceš??? Jsem kdykoli připraven vystřelit do toho hajzla celej zásobník, ale přitom svými smysly propátrávám okolí kolem sebe abych zjistil zda to není past... |
| |
| Najednou nebem letím, peříčko, další smetííí Dole slyším rozruch, ještě stále se držím a pomalu zapomínám čeho a proč a co je vlastně ta bolest v celém těle a to křupání. To křeč mě chytila a zachránila od pádu. Jenže teď nevím jak dál. Ruku mám zaseklou a prsty kloužou hrozně pomalu. Těžce dýchám, kulka se mi začíná opírat o kyčel. Nepěkně, z toho bych mohla kulhat do konce svýho bytí. “Ááááááágggggrrr…“ zakloním hlavu pod náporem toho, jak mi střela polechtá nervová zakončení. Zavírám oči, ale i tak mi z nich vytrysknou slzy. Ten pohyb mě rozviklá a strhne mě dolů, bez dvou nehtů, které zůstanou zaseklé v tom držáku. Bílé krvinky z nich okamžitě vytrysknou, ale nevnímám to. BUM. Padnu na ulici. Roztříštěná lebka. Zpřelámaná páteř. Zlomená lopatka a ruka. A do toho ta kulka. Regenerace se k tomu postaví dost houževnatě, takže když se probudím, lebka a páteř už je v pořádku. Trpím jako zvíře, z očí mi tečou slzy, je to naprosto pochopitelný. Jsem tu sama. Jen lampa je mým světlem na konci tunelu. Nebo, že by naděje? “Andělíčku strážnej, kde se do prdele flákáš!“ zabořím si ruce do vlasů, když sklopim hlavu. Potřebuji, aby se mi zahojily ruce, do tý doby nemůžu použít mobil… Znovu si lehnu na studený dláždění rádoby ozdobného chodníku a čekám, až se mi tělem provrtá stříbrná kulka a až mě začnou poslouchat prsty. Je mi… TRAPNĚ! Nenávidím upíry… nenávidím upíry… nenávidím upíry… |
| |
| Polkidná procházka Velkým jablkem Sešel jsem do metra, koupil jsem si lístek a vydal jsem se do města s úmyslem najít si nějaký pěkný zapadlý bar a dát si tam skleničku, nebo osm. Ze stanice na Central parku jsem jel do Harlemu, kde byl ještě před padesáti lety výborný irský bar s tou nejlepší whiskey ve Státech. Doufal jsem, že ještě bude fungovat. Do uší mi hrála muzika dokonale se hodící k mé náladě. Není nad It's Long Way To The Top od AC/DC odkaz S výbornou náladou jsem se procházel New Yorkem a vtom jsem ho uviděl ... můj oblíbený O'Reily's Irish Bar ještě stál. vešel jsem a přišlo mi, že jsem se vrátil zpátky na začátek 3. tisíciletí. Za barem stál úplně ten samý O'Reily, jak jsem si ho pamatoval. Přišel jsem k barpultu a objednal si své nejmilejší pití-Whisky on the rocks. A rovnou dvojitou, ať se chudáček neuběhá... V baru hrála příjemná muzika a mě bylo taky pěkně. Takhle bych vydržel sedět celá léta. Jen ta dýmka mi chyběla. Čert vem zákon o zákazu kouření na veřejných místech pomyslel jsem si a objednal jsem si ještě jednu. Dvojitou |
| |
| James Číšnice ti nosí každou chvíli nové a nové pití, když vidí že je to asi na dlouno podíva se na tebe a usměje se. Položí celou lehev naproti tobě ale tak aby si na ní nedosáhl ty. Hmmm copak dneska nemáte den že upíjíte žal tady v tomhle pití.Ale na konci dna nic nenajdete.Co takhle lepší pobavení podíva se na tebe a jen se usmíva.Opře se o pul a kouká na tebe. Kristin Zaslechneš nějaký rozruch nedaleko tebe, ležíš na střeše. POzoruješ hvězdy a čekáš na to až se ti něco zahojí ale asi to bolí dost a de to pomalu. Najednou někdo rozzrazí dveře a jde pomalu k tobě.Je to vysoký muž.Docela přitažlivý. Vezme tě do naruče a jde pomalu ke dveřím. Nese tě do jeho auta a tam položí na sedadlo v zadu, Neboj se budeš v bezpečí Nastartuje a jede k němu domů. Vlad Chlap se na tebe podíva a pokyne rukou dopředu. Z auta se otevřou dveře a vyjde chlap v černém a otevře dveře aby si nasedl. Ten muž se podíva na tebe a pokyne. Můj šef chce s váma mluvit kdyby chtěli ti něco provést už by to zkusili. Zvedá se vítr a kolem se začína oživovat noční život.Lidé jdou za zábavu a vše krásně svítí.Je to jak na Vánoce. Daganom V baru ti ho přinese pěkná číšnice a usměje se na tebe. budete si eště něco přát pane ? Asi sis nevšiml že si zapadl do stryptbaru a najedou se rozsvété světla a příjde tam krásna žena která začne tancovat. Má dokonalé tělo její oči zůstanou stát na tvé osobě a dojde až k tobě. Sedne se ti na klín a zašeptá ti do ucha čekám tě v kabince CLub Pomalu ale jistě se uchyluje konec a lidí odcházejí domů. Někteří prostě nepochopili to že se tu hrálo napijáno ale byl tu jeden takoví co přišel za tím mužem co tam hrál a dal mu vizitku na to aby hrál v jedné kapele. |
| |
| Vanessa Docela tě bolí celé tělo a když si nasedla do vozu zazvonil ti telefón. Z něj se ti ozval tichý hlas, kterrý ti říka že se máš vrátit do sídla.Celý koven tě očekává a také máte tam nějakou upírskou sešlost. Alessa KDyž odpočívaš doma najednou někdo zaklepe na dveře, slšíš jemné šuškání za dveřma ti krásně vyčkávaj až jim otevřeš.Za kukátkem stojí nějaký mladík a usmíva se.Asi zabloudili a potřebují pomoct.Vyoadá docela solidně. |
| |
| VŠEM UPÍRUM SE NA MOBILU OBJEVÍ ZPRÁVA DNES V 11:00 SE KONÁ SJEZD SMRTONOŠŮ, JSTE ZVÁNI |
| |
| Od rock'n'rollu, přes alkohol az k...čemu vlastně?? Pohed opětuji a kochám se jejím tělěm, nebo aspoň tou částí, ktreá je vidět. Nasávám její vůni, sem tam se jí podívám do očí. Lehce se usměji a povídám: Ale slečno, kdopak vám našeptal do ouška, že upíjím žal? Já spíše oslavuji svůj návrat do města, které nikdy nespí. To mi vyhovuje, protože já znám mnoho lepších způsobů, jak strávit noc, než ji prospat. Jaký z těchto způsobů zábavy máte na mysli?? Usměji se na ni a nechávám působit své charisma. Ty jsi i ale povedená slečinka, ani nevíš, s čím si zahráváš. Ale bavíš mě. Fakt mě bavíš, přemýšlím. Místo hlasitého vyslovení svých myšlenek se jen zeptám : A máte nějaké jméno,krásná neznámá?? |
| |
| V mém Aston Martinu pocintaném krví Jakmile dosednu do autaa zadám autopilotovi rozkaz, aby mne co nejrychleji odvezl domů, ucítím vibrace svého telefonu. Chvíli na toto nereaguji. Jsem dočista vyřízená. Krev, která ze mne stále nepřestává odkapávat špiní bělostnou kůži novotou vonícího interiéru. Děkuji nevím komu, za autopilota, i když jej užívám s velkou nelibostí. Ovšem v tuhle chvíli bych nebyla schopna sama dojet. Ne v tomto zbědovaném stavu. Jakmile přeci jen nasbírám krapet sil, sáhnu pro svůj mobilní aparát. Lehce se uchechtnu. -... jste zváni! V tomhle stavu budu ráda, jeslti se alespoň lehce zregeneruji, než odbije jedenáctá! Auto již brzdí před cílem své cesty. Vysoukám se ven a zmůžu se jen na jedno slovíčko: "SLUŽBÁÁ!" ta mne snad urychleně dodá do péče ošetřovatelů. Pak zřejmě ztrácím vědomí. |
| |
| stryptbar Podívám se na číšnici a s kývnutím hlavy přijmu pivo a napiji se. Ne zatím ne. Pak začne šou té tanečnice a mě dojde kde to jsem. Hmm no vida. Sleduji její tanec, ostatně, jako většina osazenstva v tomto sále. Zanova se napiji a podívám se po mladé číšnici a přemýšlím, že bych si dal ještě jedno, ale tak zeslechnu tichá a ladné kroky pozoruji, její ladnou a elegantní chůzi. Sedne mi na klín což mi tu závidí asi dost mužů a pak se pomalu vydá do kabinky. Asi, je zvyklá dostat co chce, no tak uvidíme. Dopiji pivo a položím prázdnou sklenici před číšnici. Pomalu se vydám do kabinky za krásnou tanečnicí. Lehce se umívám. |
| |
| NY - ulice, smska Běžím dlouze po ulici a mihám jednotlivé uličky cítím jak mě pomalu opouštějí síly, ale jsem ochotna běžet dál, cítím že to nesmím vzdát už jen protože jsem dcerou svého otce a nehodlám se jen tak vzdát... Nezapomeň že jsi moje dcera a ty jsi má poslední následnice tak mě nezklam! Rozumíš?! Ano rozumím... Ne nerozumíš protože mě nikdy neposloucháš, uvidíš jednou toho budeš litovat a to v den kdy přijde má smrt a teprve potom si uvědomíš jak byly má slova důležitá... vzpomínky jenž tíží mou mysl my na okamžik zastřeli zrak v tom jsem se otočila za sebe a slyšela jsem otcův hlas... ale zastavila jsem se na rohu jedné z ulic, nebyl to otcův hlas právě mi přišla smska a proto se ohlédnu za sebe a teprve potom vytáhnu mobil z kapsy u kalhot a kouknu na display. ,,DNES V 11:00 SE KONÁ SJEZD SMRTONOŠŮ, JSTE ZVÁNI! Účast povinna… " čtu z displeje nahlas a těžce oddechuji i když tu poslední větu jsem si tam doplnila spíše pro sebe.. Tak teď mám příležitost zmizet… hodně rychle… teď je má příležitost… napadá mě a já urychleně změním směr, určitě mě chlupáč nemohl přeslechnout a proto zrychlím tempo, abych se dostala co nejrychleji do sídla, znovu kouknu na display „Jestli přijdu pozdě, tak mi zase dají co proto… musím jim říct o smrti otce…“ říkám si pro sebe a i přes únavu kterou pociťuji jdu dál protože vím že ne jen oni chtějí mou smrt, ale možná i chlupáč, který si nedá pokoj dokud nezmizím v sídle… Možná si až přes příliš věřím že tam dojdu, ale přeci jen se nenechám chytit i když je pravda, že chlupáč má jisté výhody oproti mě a jsem si jista že jich využije… |
| |
| Na cestě do pekla.. nebo i jinam Je mi zle, ale to už jsem, tuším, někde zmiňovala. Všude mě svědí zasychající krev a bolí místo, kde mě zasáhlo stříbro. Chybí mi také dva nehty, pokud jsem někdy vypadala takhle blbě, tak jedině po těžký pařbě ráno s opicí a ani to ne. Nemůžu se moc hýbat, něco mi říká, napovídá, že mám i něco vykloubeného. “k...kdo jsi..“ zašeptám a skoro to přes mé dýchání, pokud se sípání a chrčení dýcháním dá zváti, není slyšet. “dě..ku...ji...“ zakašlám a plícemi mi projede nepěkná bolest. Nejsem schopná říct, zda je to člověk, upír nebo lykan. Nemůžu říct vůbec nic snad jen to, že má opravdu pěkné oči... drncání mi hne se žaludkem, ale ono sladké bezvědomí za to všechno okolo stálo... |
| |
| Club Počkám a většina lidí začne odcháze a s úsměv převezmu vyzitku,ještě chvlí si brnkám do klávíru tentokrát už však nějáké rockové písničky a pak se zvednu a zamířím k lykance... Mohu s vámi mluvit někde o samotě slečno? pronesu tiše a pousměji se,pak však uslyším něco ve sluchátku na uchu na chvíli se otočím? Dimitrij?Što ty rabataješ? Uběgaj panimaješ! pronesu něco do malého mikrofónku na rukávu kabátu a pak se zase otočím k lykance... Je to důležité doufám že mě vyslechneš,nechci s tebou bojovat pokud máš strach z tohoto. |
| |
| NY - ulice, honěná pokračuje a já jsem netrpělivý Sleduji pach její krve Ještě, že si neumí ani pořádně obvázat rány. uchechtnu se. Běžím dál, už ani nepočítám kolik bloků jsem minul. Je hladová, vystrašená a unavená. začnu po dalších pár blocích ztrácet trpělivost Tak proč mi dělá takové problémi jí hodnat? ptám se sám sebe. O chvíli později zaslechnu zvuk mobilu. Zahnu za roh a konečně ji spatřím. Zastavila na rohu a začala si něco číst v mobilu "Sjezd smrtonošů... účast povinna" dolehne ke mě. Smrtonoši. Tak to neni dobrý. bleskne mi hlavou. Už nemám čas. Hold to budu muset provést méně šetrně. rozhodnu se. Když znovu vyrazí začnu se měnit. Hlavně jí nesmím zabít. pomyslím si ještě, než vyrazím. Naštěstí si nemusím dělat hlavu z civilů, jelikož ti se v téhle části města skoro nevyskytují. A bezdáci a podobná individua mě nezajímají. Koněčně vyrazím. Běžím jak nejrychleji můžu. Roh. Zatočím a mám co dělat abych to ustál. Kruci, kloužeto! prolétne mi hlavou, ale to už bežím k upírce. Naštěstí pro mě není moc daleko. 12 metrů Nevšimne si mě. , 10 metrů Musí to vyjít., 7 metrůMám jen jeden pokus., 5 metrů. Odraz a skok. Skočím a po upírčině hlavě máchnu tlapou. Mířím na zátylek. Přeci jen ji chci omráčit ne zabít. Úder a dopad. Zaryji přední tlapy do chodníku a zbylou energii ze skoku se pokusím otočit čelem k Pizizubce. Prakticky se mi to povede, až na to, že mi zadní tlapy podjedou a já se rozplácnu o chodník. Na moment se mi zatmí před očima, ale to mi nebrání se znovu postavy na všechny čtyři. Několikrát zavrtím hlavou, aby se mi rozjasnilo Tak a těď se pozná jak jsem dopadl. |
| |
| Ulice New Yorku: Chvíli koukám do okýnka auta, když se otevřou dveře a mé svaly se napnou... Rychle tasím brokovnici... Chvíli s ní na muže mířím, ale když vidím, že nijak neútočí, uvědomím si, že jsem mimo nebezpečí... Zajistím kohoutek brokovnice a přijdu k autu... Kouknu na muže, kterej jak se zdá, je sluha... Nasednu do auta a posadím se pokud možno co nejdál od spolujezdce... Mezitím druhou rukou zašátrám v kabátu a vlozím do kapsy granát... Odjištěný... Pouze rukou držím kličku aby nevyletěla a neodstartovala 3 vteřiny před výbuchem... Pak kouknu na muže... Tak copak potřebujete??? V tom mi zapípá mobil a ve sluchátku se ozve nepatrný hlas šifrovaný mým kódem: Arië morti karalmen kallet, imri asten raneiera... Chvíli mlčky přemýšlím: Sakra... Už dnes... Hm... to abych toto rychle vyřešil... |
| |
 | Zákoutí temné ulice New Yorku Vysoké porpatky černých kozaček rytmicky klapají na ulici. Zastavím se pod jednou z lamp, světlo z ní se odráží od mých černých vlasů. Dlouhý černý plášť mi spadá až k zemi. Už nějaký čas sleduji mladíka, co se vrací ze své pozdně večerní práce. Nejspíše student, co se spěchá učit na zítřejší zkoušku. Ani se neotočí, nevšimne si mě. Zajde do vchodu jednoho z domů, na schodech se rozsvítí světlo. Je pryč. Zastavím se, do domu za ním nepůjdu, počkám si na někoho jiného, čas je to jediné čeho mám opravdu dostatek. V elegantní kabelce, po boku kapesní zbraně se stříbrnými náboji mi zazvoní mobil. Vytáhnu ho a přečtu si krátkou zprávu. Dnes, všichni jsou zváni. pousměji se a vrátím ho zpět na místo. Opustím tuhle zapadlou uličku a vydám se na směrem k místu konání. |
| |
| Zhruba uprostřeb mé dosavadní noční a poklidné procházky mi v kapse zadrnčí telefon. Vyndám ho z kapsy a přečtu si právě přišlou zprávu. Tse, svolávaj nás jako kdyby sme byli nějací psi. pomyslim si potom co si přečtu zprávu. Nuže, tímto můj poklid nejspíše končí. Je má první z mnoha dalších myšlenek které mi proběhnou hlavou při cestě "domů". Doma ze sebe odstrojím značnou část toho co s sebou obvykle nosívám a vemu si pouze to nejdůležitější, pak se vydám na místo sraz kam sve všichni tak "mile" zváni. Dorazím zhrba čtvrt hodiny před jedenáctou. |
| |
| Murco a Laresa Murco kupodivu si Laresa ničeho nevšimla ale bude to tím že je docela zraněná a také že její krev ji tak dráždí. Avšak když si po ní skočil něco jí řeklo že má uhnout uskočila stranou a ted kouká na tebe a vypadá že je dost naštvaná. Pro tebe ten pád taky nebyl nic příjemný ale co co tě nezabije to tě posílíne ? Sníh stále padá a Larese tak stojí a docela se chvěje není zrovna moc teplo. |
| |
| NY - ulička, nechtěný boj začíná Uskočila jsem stranou, nevím co mi takto poradilo, ale instinktivně jsem uskočila a na mém místě se objevil chlupáč. Přerývaně dýchám, do obličeje mi popadalo několik pramenů tmavých vlasů a tak mi částečně zakryli obličej, hledím na tebe a na mé tváři se objeví úsměv narovnám se a zaujmu bojovou pozici. ,,Nevím proč tohle děláš chlupáči, měl by si spíš utéct než se mě tu snažit zabít...zmiz dokud ještě můžeš ..." řeknu polohlasně je znáš ze se přestávám ovládat a mluvím dost těžce. ,,Rozhodně se s tebou má drahá polovička nebude bavit tak jako já..." dodám ještě tišeji a teprve teď si začnu uvědomovat chlad, který se dostává od ran do celého mého těla a proto se chvět aniž bych si to uvědomila už ani necítím bolest, začínám přestávat cítit konečky prstů, a také přestávám vidět. Konečky prstů pravé ruky si přejedu po čele a zastavím se až na spánku pak pohodím hlavou a skoro všechny prameny mých vlasů se vrátí na své místo. Už je to tu zase... teď by měl hodně rychle utíkat... ,,Hlupáku uteč, nehodlám tě zabít!" vyřknu svou myšlenku aniž bych si to uvědomovala. Neunikne ti, že tentokrát nepopadnu katanu, ale hodlám se být rukama, něco ve stylu ,,Hra na život a na smrt"... Rozběhnu se k tobě na mé vysílení až moc rychle, možná by jsi čekal, že po tobě skočím, ale místo toho udělám dvojitou otočku přičemž by obě rány měli dopadnout na hlavu a částečně tě omráčit... Netřeba se trápit, čas nemůžeš vrátit. Netřeba výčitek, každý by vykročil. Netřeba jsou slzy, není koho mámit, špatně jsi odbočil… Vzpomenu si co mi kdysi říkal otec… ta slova jenž mi dodnes utkvěla v paměti, ale své tělo nedokáži i přesto ovládnout, hlad je nyní mým největším nepřítelem ať chci nebo ne… |
| |
| NY - si prostě nedá říct, boj Do háje. Nevyšlo to. v duchu zanadávám. Naštěstí pro mě hned nezaútočila, ale začala se vykecávat. Kdyby mě chvilku poslouchala, tak by věděla proč tohle musím dělat. v duchu jí odpovím, ale ven se dostane jen krátké zavrčení. Poslouchám její další průpovídky. Jediné co mě zarazí je, že nevytáhne katanu To není dobré znamení. Ale mohla by to být výhoda pro mě. Ve chvíli kdy se rozběhne jsem už pripraven ke skoku. Druhý pokus. uchcechtnu se a přeskočím ji. Její rychlost mě torchu překvapí, takže se dostanu kus za ní.Větší než jsem čekal. Naštěstí takový kus, že pořád mohu zaútočit. Otáčením se nezdržuji, na to je moc hladová, a tak jen vykopnu zadní tlapou. Snažím se jí zasáhnout hrudník a vyrazit alespoň na chvíli dech. Nesmim to podruhé podělat! |
| |
| Katedrála sv. Patrika (Vincent Lazare de Monfort) Prohlížím si oltář... sošku po sošce, záhyb po záhybu, část po části. S jemným úsměvem obdivuji dílo mladší než jsem já. Víru jsem nikdy nechápala. Věřila jen sama v sebe a ve svého stvořitele. Kostely, katedrály a chrámy mám ráda... Zbožňuju umění. Obdivuji ho. Díla dávných mistrů.... Zaslechnu kroky, ale neotočím se za nimi. Dál se dívám na oltář, prohlížím si vnitřek katedrály... Nádhera... Prostá a dokonalá krása... Náhle se otočím za hlasem muže v katedrále. Až na věky. odpovím. |
| |
| U mě v bytě Ležíc na posteli přemýšlím o své budoucnosti a dalších krocích co udělám. Náhle mě z přemýšlení dostane zaklepání. Podívám se na dveře a automaticky se vyšvihnu za postel. Do ruky uchopim sekerku. Pak se, ale uklidnim. Podívám se kukátkem, kdo mě přišel navštívit. Než dojdu ke dveřím slyšim šuškání. Potichu nakouknu a spatřim chlapa slušně vypadajícího. Hmm, že by slušňák ?? A povídal si sám pro sebe ?? Odeberu se z5 k posteli odtud ke dveřím jen zavolám. Počkejte už jdu. Sáhnu pod postel a začnu hledat. Nejdříve chytnu tesák ten však přejdu pak sekerku tu tam taky necháma konečně vytáhnu revolver Magnum a vracím se ke dveřím otevřu avšak nechám dveře s řetízkovým zámkem. Revolver pomalu položim na dveře tak, aby výstřel prošel jimi přímo do mladíkova těla. Při otevření dveří udělám zvědaví výraz. Ehm co si přejete ?? |
| |
| Hlavní loď kousek před oltářem – téže krásné noci Carrietta Illex Čím více se přibližuji k neznámé, tím více se mi ježí chloupky v nose. Jsou pachy, které nepřekryje ani ten nejlepší parfém od nejdražší značky na světe a může ho prezentovat jakákoliv hvězda ze Svatého lesa. Jedním takovým je pach prokletých, zmoklá kožešina Werewolfů je dalším takovým. Jsou to sice pachy, které lidé ignorují, stejně jako vůni vzduchu, zápach hříchu a zkaženosti a příchuť nevinnosti, ale já měl dost času, abych se je naučil znát vskutku dokonale. “A jeho království bude bez konce … bez konce a nikdy pro nás.“ Jdu blíž, odpověď oné dívky mě potěšila i když netuším jestli to nebyla jen prostá fráze. Stejně jako ‘miluji tě‘,‘je mi to líto‘ nebo ‘hodně štěstí‘. Jdu blíže, už jsem na úrovni první lavice, prsty levé ruky jedu po vyřezávaném dřevu boku lavice, očima po oné ženě. Nemohu si pomoci a prohlížím si ji i přesto, že vím jak nevychované to je. Copak tě přivedlo to tohoto chrámu, Prokletá? Hledáš tu klid, mír nebo jde o něco jiného? |
| |
| Alessa Když se otevřou dveře mladík si tě projdede pohledem a pak se jen usměje. Dobrý den mladá paní jakmile to dořekne rozkopne ti dveře a tebe to trošku odrazí a vypadne ti zbran pod křeslo. Do místnosti vleze dva kluci a ta dívka z venku. Usmíva se na plné čáře a díva se na tebe a zamáváti. Jeden na tebe zamíří a povídá dej sem prachy a cennosti Murco a Laresa Jakmile se Murco ožene ty už nemáš šanci, jelikož jen přeci na boj zblízka má on větší šanci a při tom to tovje zranní. Trošku víc tě trefí než on chce sám a ty lapáš hodně po dechu. najednou však kolem tebe začnou brouzdat lidi.Asi ten maškaták zrovna vylezl ven. Christopher Divají se na tebe ale hned tě pustí a jdou z tebou do místnosti kde je zatím málo lidi. Každý na tebe hledí a prohlíží si tě a pak jedna dívčina se usměje a pozve tě k tobě. Valerie Jdeš temnou uličkou a vidíš tam malou holčičku která se hrabe v kontejneru.Je sice ušmudlaná ale jinak zdravá. Vlad Hmmm podívá se na tebe a jen se posuměje. Nebojte nemusíte být nijak nervozní, nejsem lykan ale obyčejný člověk.Posíla mě můj vůdce který uklízí po vás aby se svět nedozvěděl co eště země skrýva.Máme ale problém že lykani začínají se zhromaždovat ale jak tak koukám vy taky Nabýdne ti doutnik a usměje se Musím Vás varovat něco se chystá to je vše co ti chtěl říct a otevřou se ti dveře. |
| |
| Daganom Když se vydáš za tanečnicí, jdeš až k jejim dveřím a najednou tě stáhne k sobě do pokoje a usmívá se. Tak si přišel, hmmm ak to je fajn začne ti stahovat košili a usmívá se. Vanessa Probouzíš se v sídle ve svém pokoji, v postely s nebesy a si jen v bíle košilce. Kolem tebe nikdo jen jen hudba, která tě uklidnuje. Seš unavená ale nic tě nebolí. Z dola slyšíš hrát hudbu a je několik málo před 11. James eznáma na tebe koukne a opře se o bar. Pokyne druhému barmanovi aby to vzal za ní a jen se usměje. Říkejte mi Ený Když se tak krásně nahnula tvoje oči ti mohli spočinout jen na jednom místě. Tak krásný výstřih. |
| |
| Auto, město: Poslouchám řeči muže a když domluví a otevřou se mi dveře zkontroluju hodinky... Kurva... poprvé a hned pozdě??? To ne!!!! Kouknu po muži, houknu na něj: Díky,a le už musím běžet... To běžet myslím vážně... Zajistím zpět granát, schovám jej a rozběhnu se na místo kde máme sraz... |
| |
| club Když vidím že jde zase zamnou otočím se na Johna a pokynu mu aby mi nalil absinta a usmívam se. Když dojde ke mě a osloví mě prohlédnu si ho, jak si dovoluje mně o něco ed žádat.V tomhle postavení smrtonoš a lykanka. hmmmm a co by ste rád, co může smrtonoš chtít odeme zašeptám mu do ucha a pak jak se odtáhnu a hodím do sebe toho absinta. Nebojím se Vás nemám dovod, kdybych chtěla svámi smrtonoši bojovat zůstala sem ve smečce ukážu na Johna eště jednou a podívam se na toho upírka. takže mluvte |
| |
| Club Pohlédnu na ni usměji se... Už nejsem léta smrtonoš,proto asi nevím nic o tom že by ses měla zdráhat se mnou mluvit,ale jak sem řekl chce to soukromí,krom tebe to nikdo nesmí slyšet,jinak zaplatí životem.. pohlédnu na barmana a usměji se,pokynu mu aby mi dolil mou skleničku hodím na stůl 50 dolarů... Platím i za tu slečnu... pak opět jako bych něco slyšel a jen pronesu do rukávu... panimajem... zahledím se zase na lykanku a usměji se... Můžeme tedy jít někde kde nebude tolik uší? |
| |
| club Podívam se na Johna a pak jjen řeknu a pousměji se. Johne já si to pak zaplatím sama natáhnu se přes pult a vezmu si klíčky od kabiny kde se pujdu pak i převléct. no nelišíte se nijak od ostatních smrtonošů, tím že každého chcete hnd zabéjet pronesu a sjedu ze stoličky a jdu k uličce kde sou jen jedny dveře a odemknu je. račte pronesu a podívam se zda nikdo nejde za náma a vztoupím také. mluvte |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Vejdu do místnosti a rozhlédnu se kolem sebe,sednu si na jednu židli a své zbraně složím na malý stůl před sebe,dvě pistole,nějáké dýka,boxer,dva zvláštní granáty,hodně zásobníků,jak se uw tak stříbrnými náboji.... Snad toto gesto bude pro lepší průbeh hovoru stačit.. pohlléndu na ní a vydechnu... Jak sem již říkal jsem hrabě Zbygněv Karlovič Dragunov,někdejší obaváný ruský zabiják..ale již pár let se věnuji jiné činnosti a bylo načase dojet i sem.. zahledím se před sebe a pokynu jí aby se posadila... Jak jistě víte slečno,boje se tady začínají množit,upíří pořádají děsivé nájezdy na lykany a lykani také to samé v bledě modrém v této nesmyslné válce,je nás zatím málo asi 300 zatím v Evropě,ale co je důležité je nás 300 ale z obou stran,chci založit třetí odboj,skončit tuhle válku a nastolit mír mezi lykany a upíry,a tím pádem mě označení smrtonoš uráží,jistě to pochopíte,ale zabíjím ale jen když je to nutné a vězte že nejsem zrovna oblbený jak mezi vámi tak i námi,tudíž se chci zeptat zda by jste se nepřidala i se svými přáteli k nám.. domluvím a pohlédnu ji do očí.... Vznikne třetí rasa,nastolí se rovnováha,neboť rodiče budou z obou stran,přestane to nemsylsné zabíjení a mi dojdeme konečně klidu po staltích nesmyslných bojů to je má vize... |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Stojím opřená o dveře a dívam se na něj mýma hnědýma očima a na tváři mmi hraje pobavený usměv. Dívam se na něj a jen pozvednu ruce já sem bezezbraně usměji a když mi řekne abych se posadila ani se ehnu a sleduji jeho počínaní když začne mluvit a je to delší než sem myslela začnu koukat na hodinky. Hmmm doufám že segra se nebude strachovat a neviděla mě jít sním. hmm tohle je velmi pěkná pohádka a nevím taky proč bych vám měla věřit dokud ste se vy neobjevil nikdo nevěděl že tady sem.Žiju tady bez jakých koliv sporů mezi vaší a mojí rasou.Mě se tohle už netýká, á sem mimo vaší hru spolu sestrou která je jediná na kterémi zaleží a zase se mu podařilo mě nějakým způsobem rozčílit. Vyte co já Vám povím dobře dokážete lidi rozčílit |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Trošku pokrčím rameny a zvednu se... Ročílit znamená zaujmout,a to že mi nevěříte mě mrzí mluvím pravdu,ale asi mi nevěříte,takže asi budu muset jít,ale kdyby jste si to rozmyslela,tady je má vizitka,protože příjde doma kdy i váš život ta válka napadne a začne do něj zasahovat,a pokud jste beze zbraně,je to problém.. příjdu k ní a podám ji vizitku.... Nechtěl bych aby se vám něco stalo máte ty nejkrásněší kaštanové oči co jsem kdy viděl.. vezmu si své zbraně a během pár sekund je mám zase zpět na sobě... Omlouvám se pokud sem vás rozčílil,vím asi sem byl otravný jen je škoda že lidé už netančí starší tance,které jsou tak krásné... |
| |
| U tanečnice Pomalu jdu za tanečnicí,ale nějak se to zvrtne a já se ocitnu u ní v pokoji, kam mě zatáhne. Usměji se na ní. Jo přišel jsem. Ucítím, jak mi její ruce začnou stahovat košili, nebráním se tomu a nijak jí nebráním. Asi dnešní noc bude, ještě zajímavá. Pomalu si sundám, sako a to nechám spadnout na zem, abych jí ulehčil práci. Měla jsi moc hezké číslo. Dodám, když mi její hbité prstíky rozepínají košili. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Dám ruce tak aby nemohl projít a dívam se na něj. víte kolik sem tohohle slyšela jednou sem takto věřila a to naposledy.Od té doby se ztraním jak mé ráse a tak té vaší Pak se zamyslím a zavrtím hlavou. Vezmu si od něj vizitku a stále ho neminím pustit. proč myslíte že bezezbraně to nejde.Zatím sem neměla příležitost něco udělat.Takže i beze zbraně to jde |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohldénu ji do očí a trošku mi přejde po tváři mráz... Viděl sem co se děje v Evropě,ti co neměli zbraně padli první proto to nejde,dnešní upíři mají techniku o které se vám nezní... vytáhnu z kapsy jeden granát a dám ji ho do ruky... Kdybych ho teď odjistil a pustil,ty bys padla k zemi mrtvá a já bych se na to jen díval... řeknu aniž bych si uvědomil že jí tykám a pak se zarazím... pardon,vy by jste padla.. zahledím se před sebe a jen pokrčím remeny.. Víte stejně dobře jako já že se té věci nedá utéct jen si to nechcete připustit,že jednou se tu objeví smrtonoši a budou vás chtít zabít,vás i vaší sestru. zavřu oči a projdu kousek od ní... Řekl sem ti co sem chtěl,je na tobě jak si to vezmeš nebo nevezmeš k srdci... |
| |
| U mě doma Jakmile ten dotyčný vykopne dveře skokem se přesunu do ložnice. Tssss myslí ,jakého dostali amatéra. Spíš mě zajímá co čekají, že tu najdou. Z pod psotele vytáhnu sekerku a tesák. Počkám si až každý z nich udělá krok, abych si sluchem určila jejich přesnou polohu pak vystartuju už při vyběhnutí ze dveří vyhodím sekerku směřující tlusťochovi na krk. Rozeběhnu se proti tomu, kdo mi vykopl dveře a jednou ranou tesákem zespoda mu propojím dolnía hroní čelist. Pak se o jeho tělo ještě chytnu a otočkou nohama kopnu tu ženskou do hlavy. Pak jak se postavim jí ještě usměrnim kopancem do břich chytnu za vlasy a hodim s ní do mého bytu bezvládná těla nechám ležet a zavřu dveře. Pak jen sleduju dívku a mlsně se olíznu. Inu bude to osud tak proč si nepochutnat. |
| |
 | Anděl s polámanými křídly V tom domě jsem nikdy předtím nebyl. Vlastně bych tam ani nešel, ale nějaký vnitřní hlas mi našeptával, že je mne tam zapotřebí.. Rozrazil jsem tedy jedna z dveří a byl jsem připraven na litý boj. Místo toho tam ležela žena, která nejspíš potřebovala lékařskou pomoc.. Do nemocnice ale nemohla. Aniž bych přemýšlel nad tím co dělám, vzal jsem ji do náruče a odnesl jsem ji do svého auta. Utěšoval jsem ji, že bude v pořádku, ale sám jsem o tom nebyl dvakrát přesvědčen. Když se mne zeptala, kdo jsem, odpověděl jsem úsečně "Přítel." Viděl jsem, že ji mluvení zmáhá a proto jsem ji napomenul, ať je ticho. Později ztratila vědomí. Odvezl jsem ji k sobě domů. Vlastně to byla odvaha (či bláznovství), protože jsem netušil, co je zač. Podvědomě jsem ale cítil, že je mého rodu. Odnesl jsem ji do své postele a pak přišla na řadu její zranění. Nejsem sice vystudovaný lékař, ale můj domov obsahuje celkem vybavenou lékárničku. Srovnám jí tedy vykloubené rameno a ovážu nejhorší rány, pak si sednu do jednoho z křesel a čekám až se probere. Nehodlám ji nechat v pokoji samotnou. |
| |
| Sraz Přes stráže se až do sálu dostanu bez potíží, ikdyž já nepoznávám je, tak to vypadá, že oni poznávají mě. Když vstoupím upře se celá pozornost společnosti na nově příchozího aneb jak tipické. Trochu se zarazím když uvidím jak se na mě jedna dívčina začne usmívat a pokynemi abys si k ní šel . V odpověď pouze pokynu hlavou a vydám se jejím směrem. Mohu si přisednout? zeptám se když k ní dorazím a uvidím velde ní několik volných míst, otázku doprovodím malým pousmáním a tázavě pozdviženým obočím, které může mít hned několik významů. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Dívam se na něj a ani o krok do boku sem neustoupila, asi ho tak nemíním pustit. Já Vy můžete vědět co sem třeba neprožila já ? podívam se na něj s usměvem a prohlídnu si věci co mi ukázal. já mám jen ráda ferovej boj Zamyslím se na nad tím co právě řekl a až ted si uvědomuju že já utíkam celý život.Od povinností rodiny a podobným,mám ráda volnost a tu sem doposud měla,asi by bylo nejlepší konečně dojít k odpovědnosti. dobrá nechám si to projít hlavou a pokud jde o tanec není vše ztraceno uhnu z rukou a klidně může odejít |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Každý toho prožil myslím již dost,někdo míň a někdo víc,záleží jak se k tomu staví... vezmuá si zpět granát a pousměji se... Férový boj? začnu se smát a zakroutím hlavou... Tím bych taky rád procházel ale dnešní boje jsou spíš přepadení ze zálohy,střelba do zad nebo na dálku odstřelovací puškou,vybušniny granáty a podobné věci slečno... utáhnu přesku jednoho z pouzder na pistole a zahledím se na ni,pak přesku odepnu a podám ji makarova s 5 ti zásobníky s uw kulkami... Pro jistotu to mějte u sebe,nikdy nevíte co se může stát... lehce se pokloním a zase jí sjedu pohledem S tím tancem to myslíte jak? zastavím se a pohlédnu jí hluboko do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Podívam se na něj a zakroutím hlavou a jen se usměji. Možná sem divná ale nemám ráda zbraně podívam se do jeho oči a pak sklopím zrak.jsem divný lykan ale mám k tomu své důvody no. když se mě zeptá jak to myslím stím tancem rozzáří se mi usměv a narovnám se pořádně. jakože tady vyučuji tance zatím jen latinckoamerické tance a společencké řeknu po pravdě a uhnu mu z cesty jdu ke stolu jde hodíím klíče. |
| |
| Daleko od domova Když se mlha před mýma očima konečně rozestře, zírám na dobře vymalovaný strop. Bolest celého pomalu se hojícího těla mě okamžitě ubezpečí o to, že to všechno nebyl jen sen. Pomalu se přetočím na jeden bok a z úst mi unikne tiché zasténání. Velmi mě potěší, že kulka je pryč z mého těla, ale nevidím to moc dobře. Kulka se mi zakousla do kyčle, ještě teď ji tam pořád cítím. A poté se podívám po místnosti a pohled mi ulpí na muži, co tam sedí. Ty pěkný očka mi jasně napoví, že to je ten samý, co mě sebral ze střechy… země… kdo ví. Pomalu pozdvihnu ruku, chybí mi tam dva nehty. Chce se mi klít, ale nadávky hned spolykám. “Díky,“ brouknu, “asi ti budu muset bejt vděčná…“ pravím poraženě, ačkoliv to zas tak zle a skepticky vlastně vůbec nevidím. Jsem si vybojovala docela pěknou společnost, budu muset té pejrce potom ukázat jeho fotku, bude závidět. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pousměji se a sleduji ji... Tango?Valčík? Polka? Samba? řeknu s mírnou radostí v hlase... Mohu zůstat a sledovat hodinu? Mám tanec rád moc rád,je to ještě z dob dávných kdy nás to učili protože u dovra to musel umět každý zvlášť šlechtic a rytíř.. zahledím se jako by do dálky... Některé z těch tanců jsou maldší než já ale sou nádherné.. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Opřu se o stůl a ruce dám za abych byla lepe opřená. ano i tohle tam učím protože tyhle tance mám ráda jako všechny ostatní, Nesmíte se divit na tuhle hudbu a styl.Tohle je nová doba a tak dnešní mladí tancují pokrčím rameny a dívam se na něj sem ráda že netral na tom abych si tu zbran vzala asi bych si ustřelila stejnak nohy pousměji se při téhle myšelence. klidně tu zůstante |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pousměji se a jdu blíž k ní... Jak sem již řekl pro mne to není ať se s tím někdo zabívá,mě se to nelíbí,nelíbilo už před temi 120 lety kdy to začalo a líbít ani nebude..tanec geth... zamyslím se a pokrčím rameny,pak si sednu zase vedle ní na židly a pousměji se... Raději mám pořádné písně s dobrou hudbnou a smyslplným textem než to co se spívá v Hip Hopu ale já sem já starý pes co se novotám ani učit nechce co se týká tance,zůstanu tady rád. pousměji se a vydechnu... Bojím se ale toho že jestli pejři zjistí že sem tu byl navštví to tady a to by nebylo dobré,proto raději mějte tu vizitku pořád u sebe. |
| |
| Můj dům - můj hrad Uleví se mi, když se probere. Navíc se zdá, že bolesti trochu ustoupily. Vstanu ze svého křesla a přistoupím k její posteli, přičemž s pohledem upřeným kamsi do peřin odpovím: "To nestojí za řeč. Jak se cítíš? Nepotřebuješ něco?" Hostitel se ve mě prostě nezapře, ale v tom zachytím její hodnotící pohled a mírně se začervenám. Sakra. Myslel jsem, že červenání se před ženami, byť velmi pohlednými, mám už za sebou... |
| |
| Bude to dlouháááá noc, nikdo z náááás nejde spááát... Hmmm, Ený, pěkný jméno, zajímavý. Žhavý jako oheň. Uvidíme, jestli jsi stejně žhavá, kotě. pomyslel jsem si a ještě pikosekundu jsem se kochal tím nádherným dekoltem. "A nechceš se posadit sem ke mě, Ený? Místa tu je dost." řekl jsem a pokynul rukou na židli vedle sebe. "Dáme si něco k pití? Whiskey je pití osamělých. Co takhle nějaké společenštější pití? Šampaňské, třeba?" zeptám se a mávnu na barmana, dvojníka Bena O'Reilyho, ať si poslechne objednávku. |
| |
| NY - ulička Nepodařilo se mi co jsem skoušela a sama jsem nedopadla nejlépe nepěkná a tvrdá rána dopadla a já jsem pocítila bolest která se znovu rozprostřela do celého mého těla. Těžce lapu po dechu, dlaní jedné ruky jsem se opřela o stěnu kdoví jaké budovy a sklonila jsem hlavu k zemi... ,,Viděla jsme, co jsi chtěl, hned jsi nás přitlačil ke zdi... Usínáme díky naší ješitnosti, a to nás může stát životy... Slyším, že se blíží, z jejich křiku mě mrazí v zádech. A čas teď dochází... Když začneme zabíjet, všechno to, co právě přichází... Z noční můry, které jsme vytvořili, se chci probudit... Když začneme zabíjet, všechno bude padat na zem... Z pekla, ve kterém se nacházíme a vše, co jsme, se vytratí... Když začneme zabíjet... " Nevědomky vyřknu snad báseň tobě velmi známou neboť tuto jsi již několikrát z mých úst slyšel když jsi poslouchal za dveřmi mého pokoje. Hlavu zvednu vzhůru a pohledem si tě přeměřím až dojedu pohledem k neby ze kterého tak ladně padají sněhové vločky a pokaždé když dopadnou na mou tvář tak zastují. Náhle toto věčné ticho, které my přišlo že snad už neskončí, protne hluk lidí z karnevalu neváhám a z posledních sil se rozběhnu směrem k shluku do kterého se připletu a snažím se v něm ztratit. Je až překvapivé, jak rychle jsem se do zhluku vloudila ani jsi nestihl zareagovat, ale kde beru tolik sil na útek? Jak je to jen možné?...toď otázka která nevrtá hlavou jen mě... |
| |
| NY - ulička Zásah. v duchu se zaraduji Snad jsem jí nic nezlomil. pomyslím si ještě, ale to už se ke svému cíl. Když se konečně otočím, vidím ji jak stojí. Rukou se opírá o zeď a pohled zabořila do země. Chvíli na to začne mé uši drásat báseň Tohle mi vážně dělá naschvál. bleskne mi hlavou, ale to už vyrázím k snad poslednímu útoku. ,,Viděla jsme, co jsi chtěl, hned jsi nás přitlačil ke zdi... Usínáme díky naší ješitnosti, a to nás může stát životy... Slyším, že se blíží, z jejich křiku mě mrazí v zádech. A čas teď dochází... Zazní mi v uších první část básně. Naštěstí pro mě jsem už skoro u cíle. Pro jistotu se ani nesnažím brzdit. Mohlo by mi to podklouznout. Když začneme zabíjet, všechno to, co právě přichází... Z noční můry, které jsme vytvořili, Rozhodnu se trochu zariskovat. Levou přední se odrazím od chodníku. Tím se prakticky narovnám a pravačkou se znovu pokusim Pizizubku omráčit. se chci probudit... zazní ve chvíli mého útoku. Chtít můžeš. zavrčím a doufám, že tentokrát nestihne uhnout. |
| |
| NY - ulička Pronáším báseň hlasem který snad ani nepatří mě, když ty znovu útočíš je pravda že jsem nestihla utéci to měla být jen fraška... Jakmile po mě skočíš pravou ruku si dám za hlavu jako bych čekala že to bude to poslední co vidím a jakmile se ke mne přiblížíš o kousek uhnu a tvůj útok se mne dotkne jen z malé části během chvíle z vlasů vytáhnu stříbrnou jehlici kterou mám ve vlasech od té doby co jsem vytáhla paty z domu a právě tu ti zabodnu do ramene, nemohl si stačit se vyhnout a pro tebe je stříbro dosti nepříjemné a začněš jej pocitovat a teprve v ten okamžik udělám kotou bokem a smíchám se s davem lidí mířících z karnevalu... Jsem rychlá jako vítr i když si to nedokáži vysvětlit... |
| |
| NY - ulička s raněnou upírkou a trochu namíchnutým lykanem Narazím do zdi. Tohle fakt neni možný. zavrčím a chystám se vrhnout za mizející Pizizubkou. Bohužel pro mě pouze chystám. Bolest v rameni je vážně nepříjemná Ta malá pijavičí mrcha! vycením zuby do nepříjemného úsměvu a vytrhnu jehlu z rány. Stařík měl pravdu. amyslím se když jehla dopadna na zem Sice je nepoučitelná, ale rozhodně se s ní nebudu nudit. Ve chvíli kdy se jehla dotkla země už jsem na cestě za svou chráněnkyní. V proměněné podobě nemám problémy ji sledovat. Vážně by se měla naučit jak se zastavuje krvácení. probleskne mi hlavou, když prorazím smějící se dav. Smející se předemnou a nadávající za mnou. Díky vzniklému rozruchu bez problému proběhnu davem. Kam mě zavedeš teď Pizizubko? optám se jí v duchu a rychle se vydám po její stopě. Vím, že její pronásledovatelé jsou blízko a to znamená, že mi dochází čas. |
| |
| Temné ulice temného New Yorku S ledovým klidem procházím městem z mého dnešního, zatím neúspěšného lovu. Vím, že si můžu vzít v sídle kondenzovanou živou krev, ale náš starý způsob lovu mi chybí. Milovala jsem ho, jak se obět zoufale zmítala v mém sevření snažíc se uniknout smrti, bez šancí. Můj smysl zachytí puls srdce dívčiny, její krve kolující žilami, jenž samotinká stojí ve tmě u popelnice ... Je to až příliš jednoduché, nudné. pomyslím si s rozverným úsměvem bohaté dámy v dávných dobách, co si vybyrá mezi nelidsky drahými botami zatímco za zdmi zámku umírají lidé hlady. KAždý takovýto lov si vychutnávám, uštvat oběť, pohrát si s ní, vysát z ní poslední kapku zoufalství a snahy o přežití ... tohle by bylo moc obyčejné a nudné. Pro jednou ... dnes musím mám na práci důležitější věci. uklidním se a pomylými kroky se vydám k dívčince. Co se stalo, maličká? Stratila ses? promluvím k ní laskavým tónem, a pohladím ji po vlasech. Zkloním se k ní, kleknu jedním kolenem na zem abych byla ve stejné výši co ona a usměji se. Nedala by sis lízátko? Já už jsem na ně přeci jen, trochu velká. znovu ji pohladím po tváři. Není ti zima? Je chladná noc, neměla by ses tu toulat sama. V noci do ulic vycházejí všemožní zlý tvorové. odmlčím se a tajemně se pousměji. Já vím, teš mi řekneš že už jsi dost velká, než abys věřila na strašidla a zlé tvory. Ale oni opravdu existují. Vlkodlakové, odporní tvorové co se mění ve vlky. Zakousnou tě, nebo rozsápou. napodobím rukou vlkodlačí spár a jakobych ji chtěla seknout do tváře. A upíři. pronesu znovu vážným tónem s podtónem zkušené vypravěčky. Mrtví, co každou noc vycházejí ze svých úkrytů, toulají se městem a hledají si potravu, lidskou krev. Nejraději mají krev malých holčiček, jako ty. Chytí tě, zakousnou se ti do krku a ... stejně jako jsem před chvílí napodobila vlkodlačí spár se k dívčině nahnu, odkryji jí krk a nakloním k němu hlavu. ... a vysají z tebe všechnu krev. s těmi posledními slovy do ní zabořím své špičáky a vychutnávám úžasnou chuť života, který z ní uniká. Poslední kapka z ní unikne a já její mrtvé tělo hodím do té popelnice. Nemám náladu ji někam schovávat, a ani čas. Plna nové energie, nového života pokračuji k místu konání, které se již blíží. |
| |
| NY - plná vozovka ,,TAXI!'' Na okamžik se mi podařilo se mu stratit obrovské davi lidí mi k tomu velmi pomáhají a kdo se mi připlete do cesty skončí na štěstí jen na zemi, na okamžik vyběhnu z davu a spatřím na kraji vozovky stát taxík s rosvíceným nápisem, který jasně září ,,TAXI " usměji se a rozběhnu se k němu přeskočím přes střechu po které se krásně svezu a skusím otevřít dveře takxíku, když se mi to podaří a sedí tam řidič který na mě sděšeně hledím okamžitě se mu zakousnu do hrdla a krapet se posílím netrvá to vůbec dlouho poté jeho mrtvolu vyhodím z auta a jelikož je nastartované nemám s tím práci zařadím správnou rychlost a zatroubím poté nečekám a vyrážím plnou rychlostí co z taxíka vytáhnu proti davu lidí, otočím volantem a zatočím do jedné z ulic, jelikož je taxík rychlejší a lidé my uhýbají jak stačí, uskakují, pokud nestíhají mají smůlu nehodlám brzdit. Dupnu ještě více na plyn Tak co z tebe vytáhnu mrcho.... napadá mě když znovu zmáčknu pedál a vytočím další zatáčků. Zamířím si to rovnou k upírskému sídlu, přesně tam mám jet a požádat o podporu naší společnosti a obeznámit ostatní se smrtí mého otce.... potom až budu vybavena vrátím se... a pomstím se těm zrádcům... |
| |
| NY - divoká jízda taxíkem Běžím za Pizizubkou. Nenám problém ji sledovat protože, krom pachové stopy mi nechavá proraženou cestu skrz dav. Když ho konečně proběhnu zahlédnu ji jak vyhazuje z taxíku řidiče. Tohle už vážně přestává být vtipný. zavrčím směrem k taxíku, ale to už mi odvoz jede naproti. To si chce cestu prorazit skrz lidi.? Civilisty? divím se, ale nemám na to moc času. Taxi míří přímo na mě. Skočím a popadnu na zadek vozu. Jen tak tak stihnu zarvat tlapu do kufru vozu. Zbytek mého těla, díky nepřiměřené rychlosti, za autem vlaje. Už chápu proč jí chtějí zabít,ale pořád mi uniká proč mi ji dal Stařík na starost. přemítám. Zarazím i druhou tlapu do kufru taxíku a začnu stylem "udělej při posunu díru" šplhat po taxíku směrem k čelnímu sklu. Když jsem po chvíli skoro na třeše vozu Pizizubka se rozhodne zatočit. Bohužel přo mě ve chvíli kdy mám jen jeden záchytný bod. Díky zákonům fyziky, přesněji odstředivé síle, zůstanu vyset za levačku na pravé straně automobilu na úrovni zadních sedadel. Už mě to přestává bavit. zkonstatuji v duchu a pravačkou otevřu dveře. Tlapou je ukopnu abych měl volnou cestu do taxíku a po rychlém přeručkování se usadím na sedadlo spolujezdce. Pro jistotu na nic nečekám a rovnou dám Pizizubce hlavičku. Vzdej to už konečně! |
| |
| S cizím mužem v cizím pokoji Cítím se ještě o kapku hůř, než mizerně. Cítím se jako živej prejt. V hlavě mám zmatek, vztek a zbytky sprostých slov, co si šetřím, až ji uvidím příště, hlavně, že jsem měla silácký kecy, jom, ty my šly… a kam mě dostaly? Zase se až po uši koupu v hnoji a ne a ne z toho vybřednout, mám já to ale pech. Jenže když vidím tu ustaranou tvář, nemůžu na ni vychrlit všechno tohle svinstvo, co mi s neskrývaným sarkasmem koluje v žilách a plete mi hlavu. “Není to nic moc, příště se raději nechám přejet parním válcem,“ pokusím se usmát, ale se zatnutými zuby i pěstmi se směje opravdu velmi špatně. “Potřebuju sprchu a… a jít domů,“ tohle je bohužel pravda, tenhle byt mi zas tolik nevoní, na můj vkus je moc celistvej, nóbl, neslyšim tu kapat vodu, co mě uklidňuje. Je tu ticho jako v márnici a ta postel se tváří jako mára. Hezkej nebo ne, necítím se tu ve svý kůži, pokud se řešeto dá nazývat kůží. “Nic ve zlým, díky moc za pomoc, ale,“ chvilku se musím vydýchat, “ale tohle by asi neklapalo,“ nenapadne mě víc dvojsmyslnější slovíčko, ačkoliv… ačkoliv já chtěla vlastně říct něco normálního a relativně chytrýho! Hups. Tak zase nic. |
| |
| NY - jízda taxíkem Hlídám si cestu před sebou a to co se děje za taxíkem se snažím také, skoro se my tě povedlo setřást z auta... Když se chlupáč dostane do taxiku dostanu hlavičku, které se my nepodaří vyhnout a auto sebou na vozovce začne nepěkně házet neboť je kluská, ale během chvíle auto srovnám. ,,Ty se snad nikdy nevzdáš, copak nevíš že náš rod se nikdy nevzdá chlupáči?!... měl by sis to zapamatovat!" vyřknu celkem naštvaně když se mi z nosu po ráně spustí krev. Do háje s lykanama! ,,...zrádci!" řeknu nevědomky část své myšlenky a zdá se můj hněv narůstá a čím je větší tím hůře se se mnou jedná, zdá se že už bolest téměř ignoruji... Ty jsi vedle mě a já si hlídám cestu i tebe, chci tě snad zabít?! Kdyžbych tě dovezla až do sídla, byla by to evidentně tvoje smrt a zdá se přesně toto mám v plánu... Taxík nezpomaluje a já dál dupu na pedál... Na chvíli pustím volant a chytím tě za hlavu a praštím ti s ní o přední sklo auta které se nepěkně roztříští,jen se divím že si nevylítl hned se vrátím k řízení a jsem přípravena znovu zaútočit... ,,Pochop že sem se tvé pomoci nežádala nebudu ti to opakovat tisícekrát než to pochopíš!" vyřknu další ze svých myšlenek aniž bych si to uvědomovala... |
| |
| NY - v jedoucím taxi Na chvíli po mé hlavičce ztrari kontrolu nad vozem. Když ho, ale znovu ovládne tak na mě začne nepěkně křičet. Neměla by se tolik rozčilovat. Škodí to zdraví. Sleduji cestu do sídla a tvé průpovídky očividně neposlouchám Tohle není vůbec vtipný. Měl bych ji už konečně zatavit. pomyslím si. Levačkou zarvu za ruční brzdu Jen doufám, že ji neurvu. bleskne mi hlavou a brzda jako na povel začne skřípat. Raději ji pustí, ale to už je moje hlava tlačena směrem na palubní desku. Instinktivně si kryju hlavu pravačkou, levačkou chytnu volant a strhnu ho ke straně. Málem z taxíku vylítnu. Naštěstí pro mě nejsi v takovém stavu aby jsi mě mohla vyhodit. Otočím se k tobě a zavrčím. Poté si prohlédnu volant, který jsem využil jako úchyt. Je nepěkně vyhnutý do strany. Musím se pousmát Mám takový pocit, že tohle auto právě dojelo. Rychlým pohybem pravačky uštědřím Pizizubce řádnou ránu. Tu následuje druhá hlavička a úder levým loktem do břicha. Promiň Pizizubko, ale já už vážně nemám čas. v duchu se upírce. Chytnu jí a vyskočím s ní z jedoucího vozu. Snažím se tě při dopadu co nejvíce krýt. Přeci jen jsem tvůj ochránce. |
| |
| S neznámou ženou ve známém pokoji Mírně strnu, když uslyším její hlas. Záhy mi ale dojde, že ona nemyslela na druhý význam tohoto spojení, jen poněkud nešikovně vybrala slova. Vím, že se cítí hůř než je ochotná přiznat, ale vlastně.. Neudělal jsem už dost? Proč se o ní mám dále starat, vždyť ani nevím, kým je a jak se jmenuje. Nehodlám ji bránit v odchodu, přesto pronesu: "Myslím, že by sis měla ještě chvíli odpočinout. Ale jestli trváš na tom, že odejdeš, nebudu Tě držet." Na chvíli se k ní otočím zády, abych mohl vzít klíče od svého BMW z křesla, kam jsem je předtím položil. "Chvilku tady počkej, dojdu si pro auto a odvezu Tě." Prohodím směrem k ženě a počkám, jestli si svůj případný odchod nerozmyslela. Překvapí mě zjištění, že toužím po tom, aby zde zůstala. Asi stárnu. |
| |
| Murco a Lareso Než si dopadl na zem nevšiml sis ale přímo do tebe vjel velký nákladák a tebe to odhodilo mimo. Ztratil si na chvíli vědomí a jak ses probral zjistil si že Laresa už neni z tebou a kolem tebe se začíná zhlukovat dav lidí. Lareso ty po tom incidentu v autě ztratila vědomí a ikdyž vnímaš nějak se nemůžeš bránit. Slyšíš houkat sirénu a docela to s tebou drncá. Jelikož jedež v sanitce a vezou tě do špitálu slyšíš nějaký hlas maldého muže. Nebojte slečno budete v pořádku jen ste utrpěla pár škrábanců a asi máte otřes mosku. Jen se divím že ste celá potom co vás málem přejel nákladák hladí tě po tváři a ty už si zase v bezvědomí. Probereš se až v nemocnici jen v andílkovi a pod dekou. V ruce máš kapačku a kolem tebe je oddělovací plachta. |
| |
| Kdesi - tma a zase tma, nakonec zázrak? ne jen další šlamastyka - nemocnice... Jakmile jsem upadla do bezvědomí cosi jsem slyšela, nevím jestli to byl hlas, nevím vlastně ani co to bylo až když sem se zaposlouchala v hlavě mi zněl mužský hlas Nebojte slečno budete v pořádku jen ste utrpěla pár škrábanců a asi máte otřes mosku. Jen se divím že ste celá potom co vás málem přejel nákladák stále a stále dokola až mě nakonec znovu obklopila tma a beznaděj. O neurčito hodin později... Znovu se zaposlouchám slyším poměrné ticho, pootevřu oči a snažim se rozkoukat v okamžik sebou okamžitě cuknu a tím se posadím a rozhlížím se kolem. ,,Kde to ... sem..." hlesnu tiše a kouknu na ruku z které mi vede kapačka. Kolem mě jsou plachty Co to má znamenat??... kde je?... sakra ne... musim do sídla, tady sem moc snadný terč... přemýšlím a během chvíle si z ruky vytáhnu jehlu od kapačky a při tom ani neceknu. Ránu si zekreji cípem doktorských bílích šatů které se mi vůbec nelíbí a ta světlo bílé barvy mě skoro oslepuje... Musim odsud zmizet to rychle!... napadá mě a to už se pokouším vstát, ale nepovede se mi to Au moje hlava... asi sem se musela hodně praštit... co se vlastně stalo?... přemýšlím a sedím na okraji lůžka, přitom se držím za hlavu. |
| |
| Cesta domů aneb jak může náklaďák zhatit plány Proberu se rozplácnutý na zemi. Pizizubka nikde a kolem mě spousta lidí. To není dobré. pomyslím si a na lidi zavrčím. Co se vlastně stalo? Vyskočil jsem s ní z taxi a pak? začínám vzpomínat. Jako odpověď mě rozbolí celé tělo Pitomej náklaďák! ulevím si a přoběhnu davem co se kolem mě začíná tvořit. Rozhlédnu se po Pizizubce Kde jen může být? ptám se sám sebe, ale to už si všimnu odjíždějící sanitky. Vyrazím opačným směrem. Směrem ke svému úkrytu. V tomhle stavu nenám šanci nějakou pitomou sanitku dohonit. Doběhnu před očividně starý a nepříliš opečovávaný dům. Opatrně otevřu vstupní dveře. Nechci je přeci poškodit. Seběhnu do sklepa a zatavím před dalšími dveřmi. Přeměním se zpátky do lidské podoby. Ve stěně vedle dveří odendám desku kryjící snímač. Položím na něj dlaň a dveře se tiše otevřou. Vrátím desku na její místo a vejdu do skrýše. V poklidu se zajdu převléci do něčeho lidštějšího než jsou zbytky mého předchozího oblečení. Přeci jen moje proměna a následný souboj s Pizizubkou jim moc neprospěl. K mému velkému překvapení pistole narozdíl od oblečení řpežili mé počínání vcelku bez úhony. Kéž bych to tak mohl říct o jejich pouzdrech. Ty drží jen silou vůle. Převléknu se, přendám pistole do nových pouzder a zajdu si do ledničky pro nějakou tu krevní konzervu. Musím zjistit kam ji odvezli. Pokud ji najdou dřív oni než já tak to bude docela problém. začnu při jídle přemítat Budu muset obvolat nejbližší nemocnice v blízkosti havárie. povzdechnu si a vylovím mapu města a telefon To bude dlouhá noc. proběhne mi hlavou a já se dám do práce. |
| |
| Můj pokoj, sraz Probouzím se a chvíli mám pocit, že se opět probouzím z mrtvých. Může mě těšit, že technika umožnila i nám ještě lépe regenerovat. V mých mladých letech bych se z tohoto „milého setkání“ dávala dokupy několik dnů. Z audio zařízení se linou libé zvuky mé oblíbené hudby. Posadím se ve své bělostné košilce a prohlížím si části svého nově zhojeného těla. Přejíždím náznaky jizev, které mi zatím ulpívají na kůži. Kruci, ta protivná vyrážka! žiju v moderní době a přesto ještě nikdo nepřišel na to, jak nás zbavit reakce na otravu stříbrem. Zatnu všechno sebeovládání co mám s cílem se nepoškrábat. Místo toho si dám rychlou sprchu. Ještě si vybavuji, že než jsem úplně pozbyla vědomí, byla jsem pozvána na setkání. Musím se proto upravit. I když jsem bledší než obvykle a pozornému pozorovateli asi neujde, že jsem neprožila příliš klidnou noc, i tak se vynasnažím, abych vypadala, jako vždy, více než jen reprezentativně. Během ne příliš dlouhé doby jsem připravena a záhy vstupuji do sálu, kde se má setkání konat. Na sobě mám společenské temné šaty rafinovaně zdobeny šněrováním, které dává vyniknout mé bělostné kůži. Automaticky zamířím k jedněm z nejčestnějších míst u stolu. Přece jen, mám zde již vybudovanou slušnou pozici, takže předpokládám, že má osoba není nikomu cizí. Usednu a autoritativním pohledem okouknu prozatímní přítomné. |
| |
| S divným chlapem ve velkým pokoji Cítím se mizerně, na stupnici od 1 do 10 tak na -3. Je mi jasný, že pokud do jednoho měsíce nepřestanu kulhat, už budu kulhat na věky, další šrám na mým už tak dost zmalovaným těle. Asi si na tu jizvu od kulky nechám něco vytetovat. Uvažuji o sedmikrásce nebo kopretině, protože přesně takový je to, když potkám pejra, „zabije mě, nezabije mě, zabije mě,...“ jeden nikdy neví, jestli se dožije dalšího rána... snad proto je to tak nehorázná prdel a snad proto mě to tak zatraceně moc baví. Týpek se k tomu staví stejně nadšeně jako já, takže budu jedině ráda, až odtud vypadanu, chci říct něco drsnýho jakože dojdu pěšky, ale nějak se do těch slov nemůžu dokopat. Takže po něm jen hodím očkem a když zjistím, že má BMW, mírně mi upadne spodní pant. Nu, což... “Jo, díky, to bude fajn,“ kývnu, že jako vypadnu, a když zmizí za dveřmi, tak se posadím na postel, to se mi povede až na druhý pokus, protože přitom prvním si nějak zmáčknu tu kyčli a bolest mě odhodí zpátky do peřiny. Ještě uvažuju o tom, jak asi zareaguje na to, až mě vyhodí v zapráskaný čtvrti u kanálu. Ta představa, ta myšlenka mě rozesměje. Dám si ruce do klína a čekám, až přijde, nemá cenu na něco si hrát a stepovat tu a plýtvat síly. Prostě počkám a teprve pak vstanu... chce to se soustředit a pak nehodit tlamu. |
| |
| Jemes Dívka se na tebe podíva a jen se usměje posadí se na bar a přehoupne se k tobě vedle na židly. hmm tak něco takového by si rád pán dal. podívase na zástumce a jen pokyne hlavou, ten už ví a přinese dvě sleničky a pití. Slečna ho otevře a nalije. hmm jak se dneska máte a co váš přivádí sem ? Valerie Dívka tě sleduje a usmíva se řekenš si jak děti sou hloupě důvěřivé hltá každé tvé slovo a myslí si žě je to jen pohádka. Ale když zjistí že ses jí přisála na krk začne kopat a vše možné ale jak sama si zjistila prchá zní život velmi rychle. Najednou jako bys zaslechla něco za sebou když kráčíš temnou uličkou. Kolem hlavy ti zasviští střela vystřelená s kuše. Vanessa Když usedneš ke stolu, pohledy mužu upřou an tvou tvář ale pak miří někam níže. Zahlédneš jak nějaká upírka svého společníka dloubne do žeber. Pro tebe je to potěšení ale i tak. Začne hrát hudba a všichni se baví je tu vás sice pár ale i tak. Vydá se k tobě vysoký mladý muž delší vlnité vlasy a pokoní se. smím prosit o tanec madam podá ti ruku a čeká. Alessa Slyšíš jak se otevírají dveře a kroky míří přímo k tobě. Odhne se závěs a ty vidíš toho kluka co byl s tebou sanitce a usmí vá se. Pak se ti podíva na ruku a zamračí se sedne si na postel taky aby si ho nemohla obejít. ale noták slečno, tohle mi nedělejte zamračí se a vezme tě za ruku. Je velmi pohledný prostě k nakousnutí. Vezme obvaz a zadělá ti ránu. Pak se na tebe podívá a usměje se. Na to že vás přejel nákladák vypadá te živě Pustí ti ruku a zadělá za váma zavěs. mohu pro vás něco udělat? Murco Kdžy tak voláš v nemocnici ti vždy odpověděli že se jim nic takového nedostavilo. Jen ve 3 ti řekli že přivezli pacienty s nehody. Ale že více neposkytují informace jen nejbližším. Něktré sestřiičky ti i praštily sluchátkem jak byli příjemné. |
| |
| Chris Dívka sleduje každý tvůj krok jak miříš k ní a jen se usmíva.Když uslyší tvůj hlas oši se ji rozzáří a pokyne rukou aby sis sedl. Jen račte pane čeká až si sedneš a pak se na tebe otočí. dáte si něco speciálního ? Alessa Nestačili ani nic udělat když tohle uděláš, žena křičí ale nikdo okolo nic neslyší anebo dělají že nic neslyší. prosím puste mě žáda a tentokrát opravdu brečí. Když jí mrsknes do bytu snaží se odplazit jinak zjevně takovou sílu nečekala. co si zač? zeptá se Dag Žena je velmi nadšena a jde to na ní vidět. sem ráda že se ti to líbilo, a sem ráda že konečně někdo stejné rasy uvítal sem podíva se na tebe a roztrhne ti košili a začně tě líbat na krku a hrudi. Pak tě tak nechá a de zapnout hudbu aby nikdo neslyšel. Vlad Doběhneš k sídlu a brána je zavřená avšak vedle je zařízení na identitu stačí tam položit ruku a ono se to váš ověří. jakmile ste to udělali brána se otevřela a ty vidíš osvětlené sídlo.U vchodu tě čeká sluha a otevírá ti dveře. příjemný večer pane pronese jakmile vztoupíš do dveří. Uvnitř se to hemží upíry a také potravou. |
| |
| Nemocnice - lůžko Bolest hlavy je tak silná že přeslechnu i zvuk rozvrzaných dveří, které se během chvíle zavřou a na místo tohoto se rotáhne závěs a já zvednu hlavu ažk dyž mladík promluví. ,,A co nemám dělat?..." zeptám se nechápavě a pochopím teprve když mě mladík chytí za studenou ruku kterou mi obváže. Dívám se mu do očí po dobu co my ruku váže Prostě kus k nakousnutí... proletne mi hlavou a začnou se mi zbýhat sliny. ,,Mě přejel náklaďák?... a kde je... kde je ten muž který tam byl se mnou?" zeptám se polohlasně a nespouštím z něj oči. Nakladák? co ten magor udělal... jo už si vzpomínám vytočil špatně volant a bylo to... přemýšlí a z mého přemýšlení mě vytrhne až jedo další otázka. ,,Ano... mohl by jste mě odsud pustit, protože nemám času na zbyt...noc je sice ještě mladá, ale musim najít toho muže...nebo, nebo já už nevím..." pravím rychle a velmi potichu, zdá se že jsem krapet rozhozená do očí se mi začnou drát slzy, ale zatím je držím i když mám na krajíčku. ,, Musim pryč, pryč... nejlépe hned, potřebuji své oblečení i zb... a vše co jsem měla u sebe...prosím vás o to...a pokud vás mohu ještě o něco požádat, pokud mám odejít chci aby jste šel se mnou, prosím, prosím..." muj hlas je žalostný,tichý a jako by v něm byla i beznaděj. Prosba je velmi tichá. V podstatě u mě nic moc nenašli možná tak občanku... |
| |
| Začíná se to zvrhávat Přisunu se těsně k ní a chopím se skleničky. "Moje nálada se běhěm posledních pár minut velmi zlepšila, zvlášť potom, co jste mě potkala. A do tohoto města mě po dlouhé době přivádí práce, jako mnoho lidí." řeknu a podívám se jí hluboko do očí. Po chvilce povídání a popíjení jí navrhnu malou procházku. "Co takhle se projít po parku?" řeknu a dlouho se jí koukám do očí. |
| |
| Posadím se do velicep ohodlného křesla. Ne, nic děkuji. řeknu po pravdě. Vypadáto, že nás zde zatím ještě není mnoho a kdopak jste vi smím-li být tak smělí? otáži se a opět to doprovodím usměvem. Tse....takhle moc sem se nesmál ani nepamatuju. |
| |
| Katedrála St. Patrick Vincent Lazare de Monfort Ani mi to nevadí. Je tam zima. poznamenám. Odvrátím pohled od oltáře a zahledím se na muže. Ani se nesnažím skrývat, že si ho pozorně prohlížím. Nečekala jsem tu kněze. A už vůbec ne upíra. Sklopím hlavu, pramen neposlušných vlasů mi padne do obličeje, ale já si toho nevšímám. Co tu děláš, knězi? A proč i přes své prokletí sloužíš Bohu? |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Podivam se na nej a jen se letmo usmaji a stale oprena o stul. nikdo nechce aby ste se necemu ucil, jen jim neberte co maji radi. Zadivam se na nej a cekam co bude delat, ale sleduju ho pozorne a moje smysli se este vice obnovi kdyz vim co je zac. Nebojte se nemaji duvod jak ma rasa tak i ta vase ja je nehohrozuji aspon prozatim ne. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Na chvíli se odmlčím a vydechnu... Zatím to je to slovo,v Evropě už proti nám i vám bojují,ale jen někteří,většina zatím netuší že nejsme jen vymyšlené strašidla pro děti.. všimnu si její reakce a lehce se pousměji... No ták přeci by jste se nebála,nemám v úmyslu na vás útočit,nejsem sebevrah,a navíc není důvod,bavíme se normálně ne? přijdu blíž k ní a stále se usmívám... Doufám že si s vámi budu moct zatančit tango nebo čardáš,či polku,pokdu bude přležitost. ani nevím proč má ruka se zvedne a pohaldím ji po rameni,usměji se o něco víc a pokynu hlavou... Jsem rád že jste mě vyslechla a ne rotrhala nakusy. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Zadivam se na nej a usmeji se take mozna oci se mi zmenili mozna do zluta. Omlouvam se nemela sem to v umyslu ale takhle na me pusobi vase spolecnost pokrcim rameny a kdyz se dotkl meho ramene zachvela sem se. mno uvidime jak mi zbyde cas stale jic oprena o stul sleduji jeho kroky. jinak se umim o sebe postarat a pokud de o evropu na ni sem davno zapomela kdyz mi rekne ze je rad ze sem ho neroztrhala usmeji se a naklonim mirne halvu myslite ze sem takova? |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlédnu ji do očí a pokrčím rameny.. Nemohu vědět co máte v plánu,ale pro svůj plán musí riskovat,po městě operuje pár mích mužů,jak pejrů tak lykanů,snad sem blázen ale risk je zisk a každý nový člen je pro nás dost důležitý. všimnu si jak se zachvěje a trošku pozvednu obočí... Omlouvám se jeslti sem to přehnal s tím dotykem,ale nemohl sem si pomoct. řeknu trošku zmateně a sednu si vedle ní,schovám na chvíli hlavu do dlaní a pak se zadívám do zdi... Omlouvám se. |
| |
| Tenhle sen se mi přestává líbit - Dreams Rozhodla jsem se ještě posedět u baru, když jsem si všimla, že sestra jde za tím hráčem. Na pořádné křídlo už jsem nehrála ani nepamatuju.. achjo... povzdechnu si a na okamžik se ztratím v myšlenkách. Když se broberu, vidím, jak spolu ti dva někam jdou. Někdo otevře dveře - a ke mně dolétnou pachy všech, kdo jsou v téhle místnosti. I sestry a toho muže. Zadívám se na něj pozorněji, protože jeho pach mi v ústech zanechal dobře známou pachuť. Seberu své věci a honem se začnu prodírat davem, protože tohle se mi ani kapku nelíbí. Jdu za nimi, ale nakonec mi zmizí za dveřmi. Opatrně je otevřu, vstoupím dovnitř a začnu mluvit, než dveře zavřu, je ještě slyšet: Sestři, možná bys měla něco vědět.. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Divam se na nej a jen se usmivam kdyz se mi yacne omlouvat podivam se na nej a on se schova za ruce. stopnu si pred nej a stahnu mu ruce. nemate se yac omlouvat ja jen ze se me takto melo kdy dotyka usmeji se a stale ho drzic za ruce. Jakmile se otevrou dvere odskocim od nej a podivam se na sestru. Co je Kal |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Divam se na nej a jen se usmivam kdyz se mi yacne omlouvat podivam se na nej a on se schova za ruce. stopnu si pred nej a stahnu mu ruce. nemate se yac omlouvat ja jen ze se me takto melo kdy dotyka usmeji se a stale ho drzic za ruce. Jakmile se otevrou dvere odskocim od nej a podivam se na sestru. Co je Kal |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Když mě vezme za ruce lehce sebou trhnu a zdívám se na ni,chci něco říct ale najednou nemám slova... Je tak jiná než ostatní lykani... projede mi halvou když ji pohaldím po rukou a pousměji se pak ale se otevřou dveře a já sebou trhnu,ona odskočí a ve dveřích stojí další lykanka,očividně sestra... Dobrý večer slečno... pokynu hlavou nově příchozí a pousměji se.. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Když mě vezme za ruce lehce sebou trhnu a zdívám se na ni,chci něco říct ale najednou nemám slova... Je tak jiná než ostatní lykani... projede mi halvou když ji pohaldím po rukou a pousměji se pak ale se otevřou dveře a já sebou trhnu,ona odskočí a ve dveřích stojí další lykanka,očividně sestra... Dobrý večer slečno... pokynu hlavou nově příchozí a pousměji se.. |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro Já jen, že bys možná měla vědět, co je zač. Je to upír, Cara Mia. Když jsem to ucítila, pro jistotu jsem šla za vámi. ruku mám v kabelce, není pochyb, že sebou nosím zbraň, ostatně, kdo by to nedělal v dnešní době, že? Co jí chceš? Zamračím se na muže a stojím u dveří, hlídám, je očividné, že k němu nemám důvěru a své dvojče jsem ochotná bránit za každou cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro Já jen, že bys možná měla vědět, co je zač. Je to upír, Cara Mia. Když jsem to ucítila, pro jistotu jsem šla za vámi. ruku mám v kabelce, není pochyb, že sebou nosím zbraň, ostatně, kdo by to nedělal v dnešní době, že? Co jí chceš? Zamračím se na muže a stojím u dveří, hlídám, je očividné, že k němu nemám důvěru a své dvojče jsem ochotná bránit za každou cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlédnu na její sestru a začnu se smát... Můžete ru ruku dát zase ven slečno,stejně než by jste vytáhla ruku já bych už střílel,kdybych ovšem chtěl,a nebojte se řekl sem vaší sestře kdo sem,přišel sem s nabídkou,i vás se týká.. řeknu klidným hlasem a pokynu hlavou... Jsem hrabě Zbygněv Karlovič Dragunov, a přišel sem abych vám učinil nabídku stát se členy třetího odboje,lykani a pejři bok po boku kteří ukončí naši nesmyslnou válku. vstanu a lehce se ukloním,pak se podívám s mírným usměvem na Rose. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlédnu na její sestru a začnu se smát... Můžete ru ruku dát zase ven slečno,stejně než by jste vytáhla ruku já bych už střílel,kdybych ovšem chtěl,a nebojte se řekl sem vaší sestře kdo sem,přišel sem s nabídkou,i vás se týká.. řeknu klidným hlasem a pokynu hlavou... Jsem hrabě Zbygněv Karlovič Dragunov, a přišel sem abych vám učinil nabídku stát se členy třetího odboje,lykani a pejři bok po boku kteří ukončí naši nesmyslnou válku. vstanu a lehce se ukloním,pak se podívám s mírným usměvem na Rose. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro POdívam se na sestru a jde na ní vidět že není zrovna nadšená že mě vidí v blízkosti upíra a proto se vydám k ní a stoupnu si před ní. Neboj Kal vím co je zač ale přišel nám udělat nabídku ale to ti určitě vysvětlí on sám Podívam se na ní chytnu jí za ruku kterou má volnou. Kdyby mě chtěl zabí už by to udělal Podívam se na něj a jen pokrčím rameny. No aspom vidí jak jsme se sestou propojené Kal tohle je Zbyhněv Karlovič Dargunov je z Evropy podívam se na něj a usměje ji se tohle je má sestra Kala |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro POdívam se na sestru a jde na ní vidět že není zrovna nadšená že mě vidí v blízkosti upíra a proto se vydám k ní a stoupnu si před ní. Neboj Kal vím co je zač ale přišel nám udělat nabídku ale to ti určitě vysvětlí on sám Podívam se na ní chytnu jí za ruku kterou má volnou. Kdyby mě chtěl zabí už by to udělal Podívam se na něj a jen pokrčím rameny. No aspom vidí jak jsme se sestou propojené Kal tohle je Zbyhněv Karlovič Dargunov je z Evropy podívam se na něj a usměje ji se tohle je má sestra Kala |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro A já z evropy nejsem? optám se své sestřičky s nadzvednutým obočím a pak se otočím na zbygněva Lady Kala Artenisieni DeVon. A nemyslete si, radši si udělám díru do kabelky, než bych nechala ublížit svému dvojčeti. A pokud vím, tak v evropě se neválčí.. Nebo to aspoň nezasáhlo mé přátele, protože ti by mi dali vědět.. Ovšem, kdo ví, kde zrovna Darius je? Jak už je to dlouho, kdy jsme se neviděli? A ani Cal už o něm pěkně dlouho neslyšel... |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro A já z evropy nejsem? optám se své sestřičky s nadzvednutým obočím a pak se otočím na zbygněva Lady Kala Artenisieni DeVon. A nemyslete si, radši si udělám díru do kabelky, než bych nechala ublížit svému dvojčeti. A pokud vím, tak v evropě se neválčí.. Nebo to aspoň nezasáhlo mé přátele, protože ti by mi dali vědět.. Ovšem, kdo ví, kde zrovna Darius je? Jak už je to dlouho, kdy jsme se neviděli? A ani Cal už o něm pěkně dlouho neslyšel... |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro La pardon mamasel Kala,ale chápu vás,máte o sestru strach, a válka o které mluvím trvá již staletí,jen nyní nastavají časy kdy se začíná bojovat tvrdě,jistě se to dovíte.. pokynu hlavou a zadívám se zase na Rose Dal sem vám svou nabdku damy,je na vás jak se rozhodnete,ale vězte že válce se vyhnout nedá,vím asi nejsem poslem dobrých zpráv,ale chci tu válku zastavit,spojením našich rodů,založime třetí rasu,křížence jak sem již říkal vám slečno Rose, a zatavíme tu nesmyslnou válku jednou provždy. stále se dívám na obě a usmívám se,sice nejsem moc klidný z toho že tu někdo má ruku na zbraně ale nemám strach,to ne spíš nechci zbytečně vyvolávat konflikt... Vaše sestra mi dovolila zde zůstat na taneční hodinu doufám že vám to nebude moc vadit. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro La pardon mamasel Kala,ale chápu vás,máte o sestru strach, a válka o které mluvím trvá již staletí,jen nyní nastavají časy kdy se začíná bojovat tvrdě,jistě se to dovíte.. pokynu hlavou a zadívám se zase na Rose Dal sem vám svou nabdku damy,je na vás jak se rozhodnete,ale vězte že válce se vyhnout nedá,vím asi nejsem poslem dobrých zpráv,ale chci tu válku zastavit,spojením našich rodů,založime třetí rasu,křížence jak sem již říkal vám slečno Rose, a zatavíme tu nesmyslnou válku jednou provždy. stále se dívám na obě a usmívám se,sice nejsem moc klidný z toho že tu někdo má ruku na zbraně ale nemám strach,to ne spíš nechci zbytečně vyvolávat konflikt... Vaše sestra mi dovolila zde zůstat na taneční hodinu doufám že vám to nebude moc vadit. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Chytnu sestru a jdu s ní ke slolu podívam se na ní a některé dvojčata sou propojený. sestři uklidni se on nic neudělá podívam se na ní s prozbou v očích. Kal on si myslí že skřížení obou druhů tohle vše nebude ale tomu já nevěřím. To je můj nazor Pustím jí a jdu ke dveřím a raději za náma zamknu nechci další společnost. Vezmu si telefón a podívam se kolik je hodin. strčím mobil do kapsi a podívam se na oba. Sestři ale víš že jdu všude s tebou takže je to na tobě. Já už tě nenechám nikam jít samotnou řeknu po pravdě. to sem jediná kdo nemá zbraň?? podívam se na sestru. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Chytnu sestru a jdu s ní ke slolu podívam se na ní a některé dvojčata sou propojený. sestři uklidni se on nic neudělá podívam se na ní s prozbou v očích. Kal on si myslí že skřížení obou druhů tohle vše nebude ale tomu já nevěřím. To je můj nazor Pustím jí a jdu ke dveřím a raději za náma zamknu nechci další společnost. Vezmu si telefón a podívam se kolik je hodin. strčím mobil do kapsi a podívam se na oba. Sestři ale víš že jdu všude s tebou takže je to na tobě. Já už tě nenechám nikam jít samotnou řeknu po pravdě. to sem jediná kdo nemá zbraň?? podívam se na sestru. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pozoruji obě dívky a jejich chování a poslouchám i slova Rose,trošku smutně svěsím hlavu a pousměji se... Je to váš názor slečno ale je to pravda,několik míšenců již je,ze svazků v naší skupině vzešlo již 20 potomků,a řeknu vám jediné,až budou připraveni,nebude již třeba války,můžeme žít spolu a né proti sobě. řeknu tiše a zahledím se zase do zdi... Musím získat jejich důvěru, bez té to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pozoruji obě dívky a jejich chování a poslouchám i slova Rose,trošku smutně svěsím hlavu a pousměji se... Je to váš názor slečno ale je to pravda,několik míšenců již je,ze svazků v naší skupině vzešlo již 20 potomků,a řeknu vám jediné,až budou připraveni,nebude již třeba války,můžeme žít spolu a né proti sobě. řeknu tiše a zahledím se zase do zdi... Musím získat jejich důvěru, bez té to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro To že nic neudělá je jen možnost. Opatrnosti nikdy nezbývá. To je pěkné, křížení druhů... ale..Já nejsem s nikým ve válce, má země byla vždy neutrální a přála bych si, aby to tak i zůstalo. Pokud na mě nikdo nezaútočí, nebudu útočit ani já. Ráda bych zůstala v neutralitě ke všem. pronesu klidným hlasem. Nemusí vědět, jak silné máme zázemí co se týče všeho. Zbraní i výcviku. Pokud ovšem budeme nucceni jít do války, jsem pro, abychom byli v koalici, ale v tom případě počítejte s tím, že na mém panství jsou lidé rovnoprávní se všemi ostatními, jakékoliv pokusy o změny jsou tvrdě trestány tedy byla tvrdě potrestána, jeden exemplární případ postačil všem, aby věděli, že s tímhle se nemají snažit nic dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro To že nic neudělá je jen možnost. Opatrnosti nikdy nezbývá. To je pěkné, křížení druhů... ale..Já nejsem s nikým ve válce, má země byla vždy neutrální a přála bych si, aby to tak i zůstalo. Pokud na mě nikdo nezaútočí, nebudu útočit ani já. Ráda bych zůstala v neutralitě ke všem. pronesu klidným hlasem. Nemusí vědět, jak silné máme zázemí co se týče všeho. Zbraní i výcviku. Pokud ovšem budeme nucceni jít do války, jsem pro, abychom byli v koalici, ale v tom případě počítejte s tím, že na mém panství jsou lidé rovnoprávní se všemi ostatními, jakékoliv pokusy o změny jsou tvrdě trestány tedy byla tvrdě potrestána, jeden exemplární případ postačil všem, aby věděli, že s tímhle se nemají snažit nic dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Jen vydechnu a znovu se na obě podívám... Jak dloho vůbec žijete? ta válka trvá již věky,byla sice pár staletí v útlumu ale nyní vypukne nanovo, a věřte že žádná země jí neujde,ať již chce či ne,nejsme násilnická organizace, ale sme asi hodně vojenská organizce,máme takovou techniku a takové vojáky že se o tom nesní jak našim tak vašim kohenům,bláhové si myslet že se dá válce vyhnout, a co se rovnosti týče,o lidech tu nemluvím,je to jen potrava, a válku vedou naše rasy,lidí se to zatím tak netýká až na těch pár lovců... vydechnu a vytáhnu svůj mobil a dám ho Rose do ruky,když zapnu jedno video,je na něm vidět masakr po jedné bitvě... Tohle je z Francie,boje už vypukli i tam,v Rusku sem je zastavil,ale ne na dlouho, musíme jednat rychle a věřte že třetí rasa má svůj smysl,jsou to dokonalé bytosti,narodí se a do roka jsou dospělý,mají sílu obou a slabosti žádného.... přejedu si po čele a pousměji se... Vím těžko se tomu věří,není to z mé hlavy,já sem jen pokračovatel, tencoto začal je již mrtvý,také sem nevěřil. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Jen vydechnu a znovu se na obě podívám... Jak dloho vůbec žijete? ta válka trvá již věky,byla sice pár staletí v útlumu ale nyní vypukne nanovo, a věřte že žádná země jí neujde,ať již chce či ne,nejsme násilnická organizace, ale sme asi hodně vojenská organizce,máme takovou techniku a takové vojáky že se o tom nesní jak našim tak vašim kohenům,bláhové si myslet že se dá válce vyhnout, a co se rovnosti týče,o lidech tu nemluvím,je to jen potrava, a válku vedou naše rasy,lidí se to zatím tak netýká až na těch pár lovců... vydechnu a vytáhnu svůj mobil a dám ho Rose do ruky,když zapnu jedno video,je na něm vidět masakr po jedné bitvě... Tohle je z Francie,boje už vypukli i tam,v Rusku sem je zastavil,ale ne na dlouho, musíme jednat rychle a věřte že třetí rasa má svůj smysl,jsou to dokonalé bytosti,narodí se a do roka jsou dospělý,mají sílu obou a slabosti žádného.... přejedu si po čele a pousměji se... Vím těžko se tomu věří,není to z mé hlavy,já sem jen pokračovatel, tencoto začal je již mrtvý,také sem nevěřil. |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro S úsměvem sleduji, jak se žena zvedá z mého klína a jde zapnout hudbu. Tak přeci, jenom ta oc nebude dnes tak nudná. Pomalu se zvednu a sundám ze sebe zbytký košile. Dojdu k ní a lehce jí políbím na rty a jednou kou jí lehce sledu po laži a nachám jí svou ruku položenou na boku a znovu jí políbím, ale tentokrát na krk. Také jsem rád, že jsem dnes zapadl zrovna sem. Povím když jí políbím na rty. Tady už pravidla o tom že se nesmím dotýkat tanečnice neplatí žene ? Zeptám se s lehkým úsměvem a i má druhá ruka jí spočine na boku a s úsměvem sní začnu tančít. |
| |
| Před oltářem v mém domě – stále tatáž první noc Carrietta Illex Ach Vincente, Vincente … podívej jak jsi ji přivedl do rozpaků. Místo aby zvedala hlavu k pánu, kloní ji k zemi. Ale Vincente, copak si nalháváš, prokletí pána už dávno nehledají a rozpaky nejspíše nejsou tím co by ji tížilo. Mé prsty pomalu sklouznou po hlavici druhé lavice. Nechám své prsty volně plout vzduchem až k Prokleté, mezi jejími vlasy k její bradě. Jemně prsty dotknu kosti ukryté pod chladnou, hladkou pokožkou a pomalu je zvednu nahoru, dokud znovu nevidím její oči. Jemné nuance vůní a hloubka očí, dvě věci které dokáží prozradit mnohé. Strach, beznaděj, nenávist i lásku, víru i beznaděj, žár i chlad a Čas. Ano Vincente ani ty nejsi schopný schovat předlouhá staletí, které tě dělí od pána a od tvého starého života. A co ona? Jaká asi je, copak se to schovává na dně její hlubiny? Nechci znovu nastolit nekonečnost ticha a tak se mé rty rychle otevřou a vysloví to co je zajímá. “Zima je to poslední co nás trápí, jen chlad uvnitř a ten žádný oheň zahnat nedokáže. Jakpak se jmenuješ? Copak tě sem přivedlo, dcero?“ |
| |
| Úkryt Zavřu mapu a uklidím telefon. Takže tu máme jen jednu možnost. usměju se Sice to nebude taková zábava, ale jestli pohnu kostrou tak tam můžu být dříve než lovci. přemýšlím a při tom mé kroky zamíří do zbrojnice. Chvíli prohlížím co zabalit a hlavně čim nabít. Zkusíme stříbro. To platí spolehlivě na všechny. rozhodnu se na konec a otevřu regál se zásobníky naplněných touto municí. Tak co vzít? začnu se zaobírat dalším problémem Určitě Glocky, ty měla Pizizubka v oblibě. vezmu šest zásobníku a dám je na stůl. Pro sebe Eagly. pokračuji a položím na stůl další čtyři zásobníky. A teď to bude nejspíše chtít něco rychlopalnějšího. napadne mě a položím na stůl dva zásobníky do Stenu a dva do P-90. Z vedlejšího regálu přihodím pouzdra na Glocky a přejdu na druhou stranu místnosti. Z jednoho regálu seberu Glocky a z druhého P-90 spolu se Stenem. Vše položím na stůl a nabiju. Glocky uložím do pouzder a zásobníky dva zásobníky do Eaglů si dám do kapsy. Ostatní věci narovnám do sportovní tašky. Z ledničky ještě vyndám dvě krevní konzervy a uložím je ke zbraním v tašce. Pohledem zkontroluji jestli jsem ještě na něco nazapoměl. Rychlím pohybem zkontroluji katanu a vydám se z úkrytu. Cestou si ještě uložím do kapsy klíčky od auta. Bude se hodit. Vyjdu z domu ve kterém je schován úkryt a vydám se ke svému vozu. Naštěstí stojí za rohem. Nasednu do vozu a tašku hodím na sedadlo spolujezdce. Nastartuji a rozjedu se směrem k třetí nemocnici Jen doufám, že tam bude. Nebylo by moc zábavné honit ji znovu po půlce města. uchechtnu se. Snažím se při jízdě dodržovat předpisy, na honičku s poliši přeci jen nemám čas a ani náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Podívam se na něj docela překvapeně to mu nic neříká že se dívce nemá ptát na věk pozvednu obočí a sleduju ty dva jak se přou. Když mi však ukázal to jeho video podívam se na Kal a myslím že už se také nemá kam vracet. Kal je mi to líto podívam se na ní a podám ji telefón pro mě již fancie není domovem ale ona ho tak bere. Chytnu jí za ruku aby se měla o koho opřít. A jak křížite naše rasy? podívam se na něj a přeměřím si ho pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Podívam se na něj docela překvapeně to mu nic neříká že se dívce nemá ptát na věk pozvednu obočí a sleduju ty dva jak se přou. Když mi však ukázal to jeho video podívam se na Kal a myslím že už se také nemá kam vracet. Kal je mi to líto podívam se na ní a podám ji telefón pro mě již fancie není domovem ale ona ho tak bere. Chytnu jí za ruku aby se měla o koho opřít. A jak křížite naše rasy? podívam se na něj a přeměřím si ho pohledem. |
| |
| Katedrála St. Patrick Vincent Lazare de Monfort Podvolím se jeho gestu a pohlédnu na něj. Sama si odhrnu pramen vlasů z tváře. Říkají mi Carrie. odpovím na jeho první otázku. Zapřemýšlím, zda bylo správné vyzradit své jméno, i když jsem neřekla celé. Jistě nejsem jediná upírka, která se jmenuje Carriette. I když... Bloudím v samotě. Přespávám, kde se dá. Proč, Carrie? Jak dlouho už to je? Sto, Dvě stě let? A přesto je na tobě poznat, jak jsi málem umřela... Korzety nosíš pořád. Kdy to sundáš? Třeba ti bude líp... Uleví se ti... Nebo také ne. Miluji kostely. Nacházím v nich útěchu a něco jako odpuštění. To si totiž my, Prokletí nezasloužíme. Proto chodím do kostelů. Proto jsem zde. Avšak netušila jsem, že tu potkám dalšího Prokletého. Kdo jsi? Co tu děláš? |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlédnu na Rose trošku omluvně ale vím že to není má vina,já se snažím to zastavit,bezdůvodné masakry a ničení... Omlouvám se je to tvrdé ale je to tak,a toto jsou ještě dá se říct mírné záběry... oddychnu si a mítným pohybem si prokřupu krční páteř, pak se zvednu a začnu se po místnosti procházet... První kříženec vznikl kousnutím,ale ostatní přišli na tento svět přirozeně,tak jak se rodí děti,vím zní to šíleně ale je to tak.. pak se pousměji... Samozřejmně jejich rodiče do toho nikdo nenutil,nejsme chovná stanice,jsou to prostě páry,upírky s lykana a lyknaky s upíry.. řeknu s úsměvem a zase se posadím Máte li další otázky ptejte se co mohu to vám zodpovím. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlédnu na Rose trošku omluvně ale vím že to není má vina,já se snažím to zastavit,bezdůvodné masakry a ničení... Omlouvám se je to tvrdé ale je to tak,a toto jsou ještě dá se říct mírné záběry... oddychnu si a mítným pohybem si prokřupu krční páteř, pak se zvednu a začnu se po místnosti procházet... První kříženec vznikl kousnutím,ale ostatní přišli na tento svět přirozeně,tak jak se rodí děti,vím zní to šíleně ale je to tak.. pak se pousměji... Samozřejmně jejich rodiče do toho nikdo nenutil,nejsme chovná stanice,jsou to prostě páry,upírky s lykana a lyknaky s upíry.. řeknu s úsměvem a zase se posadím Máte li další otázky ptejte se co mohu to vám zodpovím. |
| |
| Mezi domem a autem Dojdu k svému černému bavoráku. Světlé potahy zadních sedadel jsou zakrvácené, ale není čas s tím něco udělat, proto přes ně jen přehodím kus pytloviny, kterou běžně vozím v kufru pro případy, že by bylo nutné převézt něco špinavého. Nastartuji a přistavím auto k dveřím domu, pak vběhnu do domu aniž bych se obtěžoval vypnout motor. Když vejdu do pokoje, uvidím ji jak sedí na posteli a snaží se přesvědčit samu sebe, že má dostatek sil. Chytnu ji kolem ramen, aniž bych poslouchal její protesty, a pomůžu ji na zadní sedadlo. Pak usednu za volant a zeptám se: "Kam to bude?" |
| |
| MH: Jestli pak má Carrie mobil? A jestlipak ji došla textovka? S tváří na dlani, Sv. Patrik Carrie “Kdysi dávno jsem byl Biskup, kdysi jsem se jmenoval Vincent Lazare de Monfort, ale to už je dávno, v době kdy víra lidí byla silná a já měl otevřenou cestu ke spasení ... Dnes postačí prosté Vincent. Ptáš se co tu dělám? Toto je můj příbytek, chrám který jsem nechal vystavět pro svého Pána.Vítej Carrie a snad nalezneš alespoň část útěchy kterou hledáš, když boží milost a jeho odpuštění je pro nás navždy nedosažitelné.“ Dál hledím do její tváře, do jejích očí. Poslouchám její slova a přemýšlím jak dlouho tu asi tak může být, jak dlouho nese prokletí. Vincente, jsi nepoučitelný. Co čekáš, že najdeš? Ale proč se ptát, to je vedlejší, zato ty jsi dnes opravdu nevychovaný Vincente ... Copak se tu sluší takto zírat a navíc ji stále držíš za tvář pokud sis neráčil všimnout. Rychle dám ruku dolů a založím ji s druhou za zády, pohledem opustím její oči a pohlédnu do tváře Krista nad oltářem. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Podívam se na něj trošku s výrazem jako tohle se může stát. Když se začne procházet a mluvit trošku o nás jako o psech a natočím mírně hlavu. hmm ale opravdu to tak vyzělo že sme psi Dojdu k oknu v místnosti a otevřu jej sednu si na něj a usměji se. Začínam být trochu nervózní a začnu hledat něco po kapse.Můj hrozný zlozvyk kouření, sestra to nevidí u mě ráda ale má štěstí nic nemám u sebe. Kal neviděla si mojí tašku ? Pak se zase podívam na něj a zapřemýšlím hmm a jak chcete přesvědčit aby se lykani a upíři dali do hromady, neřeknu kousnutí ale nedopovím to a zadívam se ven. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Podívam se na něj trošku s výrazem jako tohle se může stát. Když se začne procházet a mluvit trošku o nás jako o psech a natočím mírně hlavu. hmm ale opravdu to tak vyzělo že sme psi Dojdu k oknu v místnosti a otevřu jej sednu si na něj a usměji se. Začínam být trochu nervózní a začnu hledat něco po kapse.Můj hrozný zlozvyk kouření, sestra to nevidí u mě ráda ale má štěstí nic nemám u sebe. Kal neviděla si mojí tašku ? Pak se zase podívam na něj a zapřemýšlím hmm a jak chcete přesvědčit aby se lykani a upíři dali do hromady, neřeknu kousnutí ale nedopovím to a zadívam se ven. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlédnu na Rose a trošku se pousměji... Ano jste vlastně šelmi psovité původem,ale o psech já opravdu nemluvím.. pak vstanu a přivřu lehce to okno když dojdu k Rose a pousměji se,vytáhnu černou krabičku jinačí než se prodává v Americe,otevřu ji jako poznámkový blok a objeví se černé cigarety se zlatým filtrem... Kuřák pozná kuřáka... pronesu tiše a pousměji se.... Jak asi? Myslíte že upíři a lykani k sobě cítí jen nenávist? lehce ironciky se pousměji,.... Je jedno že naše rody se nanávidí, každý z nás je osobnost a každá osobnost miluje,ano i mi chladní krveschasti jsme schoni citů.. řeknu trošku smutně protože sem zvyklí na to že upírovi city nikdo nevěří... Je to jen na nich,pokud spolu chcou mít děti, i dřív to bylo ,jen jedna či druhá stana takové děti ihned zabila, a rodiče taky... |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlédnu na Rose a trošku se pousměji... Ano jste vlastně šelmi psovité původem,ale o psech já opravdu nemluvím.. pak vstanu a přivřu lehce to okno když dojdu k Rose a pousměji se,vytáhnu černou krabičku jinačí než se prodává v Americe,otevřu ji jako poznámkový blok a objeví se černé cigarety se zlatým filtrem... Kuřák pozná kuřáka... pronesu tiše a pousměji se.... Jak asi? Myslíte že upíři a lykani k sobě cítí jen nenávist? lehce ironciky se pousměji,.... Je jedno že naše rody se nanávidí, každý z nás je osobnost a každá osobnost miluje,ano i mi chladní krveschasti jsme schoni citů.. řeknu trošku smutně protože sem zvyklí na to že upírovi city nikdo nevěří... Je to jen na nich,pokud spolu chcou mít děti, i dřív to bylo ,jen jedna či druhá stana takové děti ihned zabila, a rodiče taky... |
| |
| MH: Má, ale textovka nedorazila... St. Patrick Vincent Jemně se usměji. Beze na něj hledím. Když se ke mně otočí zády. Rozmluvím se. Služebník boží. Zajímavé. Avšak tato katedrála... Je nádherná. Obdivuji tě, Vincente. Nedokázala bych zde žít. Ani sloužit bohu. Jsem na to, příliš vášnivá. Strnu nad tím, co jsem právě přiznala... Carrie! Ty natvrdlá Carrietto. Cožpak ho nedokážeš přestat svádět. Je to Prokletý. Ne obyčejný živáček. Vstanu a přejdu k Vincentovi. Smím se tě zeptat... Jak dlouho... Jsi v samotě? |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Zatvářím se naštvaně když začne mluvit o om co sme a podívám se z okna. Když ho dojde zavřít podívam se na něj a zamračím se a dívám se na něj jak se ke mě blíží a sleduju jeho počínáni. Já nejsem kuřák jen se potřebuju uklidnit řeknu a koutkem oka zabloudím sestru která doposud je mlčky a sleduje to video. Pak si jendu vezmu a jdu k oknu kde ho zase otevřu a sednu si do ěnj takže mi čouha trochu záda ven a vlasy mi vlají. Cestou si z kapsi vytáhnu zapalovač s ornamentem krásného vlka a zapalím si jí. podívam se na něj a kouř pustím ven z okna. a já byla toho nazoru že upíři nemohou milovat protože nemají srdce. Aspon takto mi to bylo kdysi zděléno řeknu po pravdě a podívam se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Zatvářím se naštvaně když začne mluvit o om co sme a podívám se z okna. Když ho dojde zavřít podívam se na něj a zamračím se a dívám se na něj jak se ke mě blíží a sleduju jeho počínáni. Já nejsem kuřák jen se potřebuju uklidnit řeknu a koutkem oka zabloudím sestru která doposud je mlčky a sleduje to video. Pak si jendu vezmu a jdu k oknu kde ho zase otevřu a sednu si do ěnj takže mi čouha trochu záda ven a vlasy mi vlají. Cestou si z kapsi vytáhnu zapalovač s ornamentem krásného vlka a zapalím si jí. podívam se na něj a kouř pustím ven z okna. a já byla toho nazoru že upíři nemohou milovat protože nemají srdce. Aspon takto mi to bylo kdysi zděléno řeknu po pravdě a podívam se na něj. |
| |
| MIMOCHODEM TEXTOVÁ ZPRÁVA DOŠLA KAŽDÉMU Z VÁS BEZ ROZDÍLU |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pousměji se a pokrčím rameny,vytáhnu ještě jednu a položím ji na stůl a sám si zapálím doutník,když však začne mluvit o tom že nemáme srdce jen se zamračím... Och ano jak výmluvné, jen proto že naše srdce zraní jen jediná věc proto nemáme srdce ale co by vás taky mohly jako malé lykany učit... zakroutím hlavou a vytáhnu z pod kabátu dlouhý střibrný legionářksý bodák a zarazím si ho do místa kde je srdce tak prudce že hrot vyleze pod lopatkou na druhé straně... Jen pro to že mě tohle nesloží nemám srdce? zeptám se s mírným skroucením obličje bolesí a zadívám se ji do očí,pak si kleknu kolena a chvíli vydýchávám... Nenechte se mílit,máme srdce a umíme i milovat... |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pousměji se a pokrčím rameny,vytáhnu ještě jednu a položím ji na stůl a sám si zapálím doutník,když však začne mluvit o tom že nemáme srdce jen se zamračím... Och ano jak výmluvné, jen proto že naše srdce zraní jen jediná věc proto nemáme srdce ale co by vás taky mohly jako malé lykany učit... zakroutím hlavou a vytáhnu z pod kabátu dlouhý střibrný legionářksý bodák a zarazím si ho do místa kde je srdce tak prudce že hrot vyleze pod lopatkou na druhé straně... Jen pro to že mě tohle nesloží nemám srdce? zeptám se s mírným skroucením obličje bolesí a zadívám se ji do očí,pak si kleknu kolena a chvíli vydýchávám... Nenechte se mílit,máme srdce a umíme i milovat... |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Zamračím se taky když začne mluvit o vlkodlakách a o tom co nás učí to mě i zvene ze zadku a podívam se na něj. Vy si také myslíte o nás že jsme bezcití a neumíme se ovládat takže to vyjde na stejno.Každý je jiné Když vytáhne bodec ani se nehnu a koukám na něj jako bych čekala že se pokusí něco udělat třeba mě ale když si ho vrazí do srdce on musím odvrátit zrak. Nesnesu pohled na něco takového, protože tuhle smer já mám pořád před očima. ste blázen tohle dělat podívam se na něj ale to už je na zemi a docela ho to asi bolí. Položím cigaretu na roh stolu a jdu k němu kde si kleknu a podívam se na něho. Podívam se kde mu to vylezlo a dodám musíme to vytáhnout. zakroutím hlavou a chytnu to za konec můžu? |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Zamračím se taky když začne mluvit o vlkodlakách a o tom co nás učí to mě i zvene ze zadku a podívam se na něj. Vy si také myslíte o nás že jsme bezcití a neumíme se ovládat takže to vyjde na stejno.Každý je jiné Když vytáhne bodec ani se nehnu a koukám na něj jako bych čekala že se pokusí něco udělat třeba mě ale když si ho vrazí do srdce on musím odvrátit zrak. Nesnesu pohled na něco takového, protože tuhle smer já mám pořád před očima. ste blázen tohle dělat podívam se na něj ale to už je na zemi a docela ho to asi bolí. Položím cigaretu na roh stolu a jdu k němu kde si kleknu a podívam se na něho. Podívam se kde mu to vylezlo a dodám musíme to vytáhnout. zakroutím hlavou a chytnu to za konec můžu? |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlednu na ni a jen se pousměji... Kdo to říká,ti co vás nenavídí možná tohle tvrdí ale já vím že nejste bezcitní ... rozkašlu se a černu krev skropí její obličej, když uchopí rukojeť bodáku jen se na ni podívám... Možná nejste tak chytří jako mi a ovládají vás pudy a vášně,ale já tomu co vám tady prezentuju věřím.. uchopím její ruku kterou svírá rukojeť a znovu ji pohlédnu do očí... Nemáte raději chuť s ním ještě otočit? začnu se trošku smát ale i to mi dělá trošku potíže,pak ji chytím za zátylek a pohlédnu ji do očí,mé jsou lehce kalné ale pořád plné života, může citi jak se zachvěji a jen dodám.. Můj život je ve vašich rukou slečno,máte teď možnost stát se slavnou,zabila by jste Krvestřeba jak mi všichni říkají,jednoho ze starších... |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Pohlednu na ni a jen se pousměji... Kdo to říká,ti co vás nenavídí možná tohle tvrdí ale já vím že nejste bezcitní ... rozkašlu se a černu krev skropí její obličej, když uchopí rukojeť bodáku jen se na ni podívám... Možná nejste tak chytří jako mi a ovládají vás pudy a vášně,ale já tomu co vám tady prezentuju věřím.. uchopím její ruku kterou svírá rukojeť a znovu ji pohlédnu do očí... Nemáte raději chuť s ním ještě otočit? začnu se trošku smát ale i to mi dělá trošku potíže,pak ji chytím za zátylek a pohlédnu ji do očí,mé jsou lehce kalné ale pořád plné života, může citi jak se zachvěji a jen dodám.. Můj život je ve vašich rukou slečno,máte teď možnost stát se slavnou,zabila by jste Krvestřeba jak mi všichni říkají,jednoho ze starších... |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Když řekne že nejsme tak chytří jako oni tak se zamračím a podívam se na něj. o tom klidně můžem diskutovat zazlobím se pak se podívám na jeho hrud a vytáhnu mu to bez jakých koliv slov hodím to na zem a jdu se k umyvadlu opláchnout a vezmu mokrý ručník a dám mu ho do ruky. promin dneska sem nikoho nezabila takže nemám tu ani krev stím mu nepomůžu a jdu k oknu dokouřit si cigaretu. |
| |
| soukromá zpráva od Rose DeVon pro Když řekne že nejsme tak chytří jako oni tak se zamračím a podívam se na něj. o tom klidně můžem diskutovat zazlobím se pak se podívám na jeho hrud a vytáhnu mu to bez jakých koliv slov hodím to na zem a jdu se k umyvadlu opláchnout a vezmu mokrý ručník a dám mu ho do ruky. promin dneska sem nikoho nezabila takže nemám tu ani krev stím mu nepomůžu a jdu k oknu dokouřit si cigaretu. |
| |
| Svatý Patrik smějící se MH: Já si to myslel, že ti co mají mobil tu zprávu dostali. Bohužel tu čertovu krabičku nevlastním. Carrie Odtrhnul jsem od ní oči, odvrátil jsem od ní tvář, ale neotočil jsem se k ní zády, leč jen bokem. Cítím její pohled i její lehký úsměv, slyším její hlas, jak se pomalu tvoří slova a skládají se do vět jako kapky vody do potůčků a do řek. Jak řeka slov doputuje až k mému uchu cítím jak se i na mé tváři objevuje úsměv, lehký a pokud možno zdvořilí. “Ach Carrie, jistě že se smíte ptát, odpovědi jsou přece to proč i lidé chodí k pánu. Hledají odpovědi na své prosté otázky, ujištění ve svém chatrném odhodlání konat dobrého a oporu při své strastiplné cestě … Ano kdysi jsem býval biskupem, ale copak Prokletý, sám zavrhnutý může být skutečným služebníkem božím. Nejspíše ne. Na mě není co obdivovat slečno, jen moje vlastní existence je proti bohu a zavržení hodná, přesto se jí nedokáži vzdát, stejně jako se nevzdávám boha i když mu už nemohu sloužit…“ Trochu se zapomenu ve své vlastní litanii a skoro si ani nevšimnu, že se Carrie zvednula a stanula vedle mě. Díky zvýšené podlážce lavice je o půl stopy vyšší než ve skutečnosti ale stále nedosahuje mých šesti a půl. Proč jí to vlastně vykládáš Vincente? Nic jí přece do tvého bědování není. Ji ani nikoho jiného to přece nezajímá. To tě tolik překvapilo, že se jiný prokletý chce podívat do tváře kamenného Krista a zeptat se jej na spravedlnost se kterou je tento svět řízen? “Sám? Kdeže, jsem sice Prokletý, ale nejsem poustevník. Tento chrám je mým domovem a ne vezením. A jak dlouho jej obývám? Už jsem to vlastně řekl, nechal jsem ho vystavět v roce osmnáctistém padesátém osmém. Stejně jako jiné chrámy v jiných městech, která jsem si oblíbil, ale posledních pár let už necestuji, zůstávám zde. Svět už mě příliš nezajímá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Myslím že můžeme nejsem proti... řeknu chladně až mrazivě,když vytrhne bodák vezmu ho ze země a otřu ostří do svého kabátu, který na místě rány jako by sám zaroste,sklopím hlavu a z boty vytáhnu malou ampuli krve kterou vypiju a pokusím se vstát,když konečně vstanu jen pohlédnu na to jak kouří,zaplím znova svůj doutník a pokrčím rameny.... Už nevím jak vás přesvědčit milé dámy,snad sem svou práci udělal,nezapomeňte,válka příjde,a je na vás kde budete stát,když proti nám,bohové vás chraň zkusit nás napadnout,nebudeme mít slitování a zajatce nebereme... jde vidět že rána ještě dost bolí ale zároveň i to že na bolest sem navyklí a přizpůsobený... Dojdu zase k Rose a pokynu hlavou.... Ale jen to že jste mě nezabila když jste mohla svědčí o tom že proti nám stát nebudete.. nasaji lehce noční vzduch a snažím se poklidně stát,co na tom že se mi trošku mží před očima a nohy se ještě díky celící se ráně klepou,regenerace bolí, vždy dost bolela a není tomu jinak ani teď. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Myslím že můžeme nejsem proti... řeknu chladně až mrazivě,když vytrhne bodák vezmu ho ze země a otřu ostří do svého kabátu, který na místě rány jako by sám zaroste,sklopím hlavu a z boty vytáhnu malou ampuli krve kterou vypiju a pokusím se vstát,když konečně vstanu jen pohlédnu na to jak kouří,zaplím znova svůj doutník a pokrčím rameny.... Už nevím jak vás přesvědčit milé dámy,snad sem svou práci udělal,nezapomeňte,válka příjde,a je na vás kde budete stát,když proti nám,bohové vás chraň zkusit nás napadnout,nebudeme mít slitování a zajatce nebereme... jde vidět že rána ještě dost bolí ale zároveň i to že na bolest sem navyklí a přizpůsobený... Dojdu zase k Rose a pokynu hlavou.... Ale jen to že jste mě nezabila když jste mohla svědčí o tom že proti nám stát nebudete.. nasaji lehce noční vzduch a snažím se poklidně stát,co na tom že se mi trošku mží před očima a nohy se ještě díky celící se ráně klepou,regenerace bolí, vždy dost bolela a není tomu jinak ani teď. |
| |
| St. Patrick Vincent V jedné z kapes mi zavibruje telefon oznamující SMS. Vyndám mobil a přečtu si ji. Vrátím se očima k Vincentovi. Omlouvám se, jestli jsem vás urazila. Avšak právě byl ohlášen sraz Smrtonošů. Přidáte se? Optám se s jemným úsměvem na rtech. Lehce se dotknu prsty jeho ramene. Carrie, ty tam pujdeš... Ale on? Nebo... Ty chceš, aby šel s tebou? Co vlastně chceš? Víš i co chce on? Není jako ostatní. On je Nemrtvý... |
| |
| trojka Zadívam se na něj a jen zakroutím hlavou a dále sleduju noční oblohu jak je krásná. stálo Vám to za tu bolest ? podívam se na tebe a potáhnu si a vyhodím cigaretu ven. opřu se o parapet a koukám na sestru zavřu oči No klidně si tu zusante ale já se du eště před hodinou projít po městě zvednu se a skočím z okna dolů a jen moje podpadky klepnou o kachle a miřím si to uličkou do města. Světla krásně svítí a já si to mířím ke stánku kde prodávají kávu a podobné věci. Objednala sem si kávu a také sem si koupila tenké cigarety a dám si je do kapsi a procházím městem. Mám docela čas kolem 2 hodin asi. |
| |
| U svatého Patrika Carrie Tichem chrámu se najednou zavlní cosi co sem vůbec nepatří. Je to zvláštní, sice nezazvoní, přesto i ten drobný pohyb v kapse a vše co následuje, mě rozčiluje. Tvář mi ztuhne a jen silou vůle se držím abych ten prokletý krám neposlal do pekel kam patří. Ale Vincente uklidni se, copak ti to minule nestačilo, copak jsi se minule nemusel zpovídat Ignácovi z vraždy kvůli této Věci?! No tak Vincente ona už přece stejně není člověk. "Smrtonošů? ... ano už vím, omlouvám se tyhle mladické zábavy neprovozuji. A prosím vypněte ten - TO dokud budete zde uvnitř." Hlas mám studený jako led a pěsti zatnuté, že kdybych měl svůj spár asi bych si sám ublížil. Možná právě proto nejsem vůbec připraven na její lehký dotek. Možná proto jsem ruku nevyrazil do útoku. Možná proto na mě zapůsobil zcela opačně a já se přece jen trochu uklidnil. Teprve nyní se na ni znovu podívám, znovu do jejích očí a hledám cosi ukryté za nimi. "Ale pokud mě chcete jako doprovod, nebylo by slušné odmítnout dámu, zvláště pokud míří do takto pochybné společnosti. Tedy ano, je-li to vaše přání doprovodím vás." |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Chvili stojím a přemýšlím zda jít za ní, ale pak to zavrhnu, poznat nás někdo nepovlený, jen by z toho měla zbytečné problémi, otočím se tady na její sestru a pokynu hlavou... Pokud Vaši přátelé žijou, jistě se dali k nám, protože Francie a Benelux se stalo velkou základnou naší skupiny, uvátací výbor Evropy kdyby se to tady zvrhlo... jediné co mohu udělat je že se posadím a protřu si krvavými dlaněmi obličej a zakroutím hlavou... Nedokážete si představit co to je přijít domů a najít ty na kterých vám záleží mrtvé jen proto že se ti nahoře kdysi poškorpili.. řeknu trošku se smutkem a vztekem v hlase... Neočekávám Vaší ani odpověď vaší sestry ihned, ale do týdne bych rád věděl na čem jsem,děkuji předem.. |
| |
| Mezi domem a autem a v autě Jsem docela malátná, v životě už jsem byla i smrti dál. Jsem vratká natolik, že bych se mohla prohlašovat za ožralou a ani bych se nedivila, kdyby se země zvedla a praštila mě do hlavy. Jeho silné objetí je tím, které mě drží, v podstatě sama nejdu, kdyby mě nepodpíral a mírně netlačil dopředu, tak nejdu. Bolí mě celý tělo, jak s ním škube regenerace. A na zraněnou nohu nemohu moc došlápnout. Opatrně si sednu na zadní sedačky, abych mu je nezasvinila ještě víc, než teď, protože to už bych se cítila opravdu blbě. Pach mojí krve i krve upírky, mě dráždí do nosu. Jen si lehnu a stáhnu se do takové přijatelné polohy. Přesně vím, kde teď jsme: “Budu tě vést,“ zachraptím, “až přejedeš troje koleje, zahni první odbočkou doleva,“ narychlo vymyslím, protože tramvaje tu jsou, takže přejet tři koleje dříve či později musíme a doleva se taky musí někdy jít zahnout. A tam někde bude kanál a tudy někudy se dostanu domů… “Nebo mě vem na jakoukoliv zastávku busu a neplejtvej naftou,“ v autech se nevyznám, takže kdo ví, zda je to benziňák či nafťák. |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro Když do sebe zsbodne bodák, odvrátím tvář Magoři, všichni jsou magoři usilovně se snažím myslet na něco jiného. A pak to video... budu se muset ozvat panu kuchaři..A přesvědčit ho, aby přijel ke mně.. A Darius.. zamrazí mě, když si představím, že by měl být pryč, někde mimo dosah. Navždy. Zhluboka se nadechnu. Je nám přes třista let... pronesu tiše. ..ale tohle se ještě nikdy nestalo. Mé panství je bezpečné, stojí tam vedle sebe vlkodlaci a lidé. S upíry zkušenost nemám. Ale když mohou spolupracovat dva národy.. nedokončím, dvojče už je někde v trapu. Tak doufám, že má rozum a vezme si někde zbraň.. |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro Když do sebe zsbodne bodák, odvrátím tvář Magoři, všichni jsou magoři usilovně se snažím myslet na něco jiného. A pak to video... budu se muset ozvat panu kuchaři..A přesvědčit ho, aby přijel ke mně.. A Darius.. zamrazí mě, když si představím, že by měl být pryč, někde mimo dosah. Navždy. Zhluboka se nadechnu. Je nám přes třista let... pronesu tiše. ..ale tohle se ještě nikdy nestalo. Mé panství je bezpečné, stojí tam vedle sebe vlkodlaci a lidé. S upíry zkušenost nemám. Ale když mohou spolupracovat dva národy.. nedokončím, dvojče už je někde v trapu. Tak doufám, že má rozum a vezme si někde zbraň.. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Zadívám se na Kalu a promnu si tváře... U všech zubů špičatých, ty to nechápeš, o lidi tu nejde, jsi mladá na to aby věděla o bojích, aspoň o těch co dřív byli, byli to daleko větší masakry, ale upírům se podařilo vás dá se říct srazit do propasti zabitím vůdce, teď po nějákých 600 stech letech se zase začne bojovat, a bude to horší než před tím, teď už nemáte převahu v tom že ste uměli víc ovládat meče a chaldné braně, střelba je pro nás něco jako otevřít oko,nechci aby to tak končilo, dalšími masakry... kopnu do dveří a otočím se na ni Vím sem pro tebe jen odporný upír, nejraději bys mě zastřelila a měla pokoj a zapoměla na to že sem tu byl, ale příjdou další a ti již nebudou mít nabídku jako já ale kulky s tekutým stříbrem.. |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro Neposlouchal jsi mě. Nemám nic proti nikomu, znávala jsem upíra, který byl dlouho jedním z mých přátel. Položil za mě život, nemám proti vám vůbec nic, snad jen to, že to byl upír, kdo ho zabil. sedím v koutě, koukám na jedno místo, vůbec nereaguju, kdybys mě chtěl zabít, máš ideální příležitost. Tím, co jsem řekla, jsem měla na mysli, že když můžou vlkodlaci spolupracovat s lidmi, tak nevidím důvod, proč by nemohli spolupracovat s upíry, pokud ti budou respektovat práva lidí. |
| |
| Kal a Zbygněv Když jste zabráni do debaty otevřou se dveře a vejdo do nich Joe a kouká kolem. Omlouvám se je tu Rose? Najednou venku zaslechnete pískot gům a také střelbu. Je to asi o 6 ulic odtud ale nevíte co se přesněje děje. Kolem okna u vás jak tam předtím seděla Rose něco mihlo a utíkalo rychle pryč. Ikdyž holky nevědli vždy byli někým kontrolovány. Nestačíte nějak zareagovat a byl pryč. Jinak na stole můžete vidět tašku od Rose ale peněženku má sebou. |
| |
| Rose Kračíš uličkami když zaslechneč jak se za tebou rychle blýží auto černé barvy. Když se ohledneš je citít že jsou to lykani ale nezastavuješ se, To auto ale také ne spíše zrychluje a nemáš kam uhnout jen utíkat dopředu. Najednou jede auto i do proti směru a zastaví a to vzadu také. Z něj vystoupí 4 černí chlapi jdou k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Chtěl sem jí něco odpovědět, ale pak sem uslyšel střelbu a ruch z ulice... Sakra někdo vás sledoval, asi vaši..to ne.. zadívám se k oknu a vidím jak něco se snaží zmizet, vytáhne dvě pětačtyřicítky a ještě za letu když skočím šipku do okna palím do noh tomu neznámemu co bere do zaječích... To víš že jo,tady budeš, promluvím se.. |
| |
| soukromá zpráva od Kala Artenisieni pro Když zaslechnu střelbu, málem se mi zastaví srdce, protože jediný, kdo může být cílem je mé dvojče. Hodina padá.. napadne mě zcela nelogicky a proskočím oknem za Zbygněvem, ale nějakým neřádem se nezdržuju, běžím tam, odkud jsem slyšela střelbu. Jestli jí ublížili.. vztekám se. Vždycky jsem svou malou sestřičku chránila |
| |
| ulička Zaslechnu zvuk motoru za sebou ale nevěnuju tomu nějak pozornost až do chvíli kde zvuk motoru jakoby zesílil a já se tedy ohlédnu za tím co se nechává na sebe upozornovat. Zadívam se na něj a jen zakropoutím hlavou a najednou však ucitím pach který mi není pochuti, sice k nim patřím ale neumí žít normalně. Odvrátím zrak a jdu dal, když ale v tom začne auto zrychlovat a mě to není po chuti a tak se rozběhnu a mířím k nejbližší odbočce ale ta je az na konci ulici do té doby mě klidně muže klidně přejet. Najednou ale prudce zabrzdí a předemnou se objeví další auto a zaterasí mi cestu. zastavím se prudce a hledím kama bych mohla zmizet, avšak nic nevidím takže se opřu o stěnu budovi a koukám na ty chlapiky co právě vylezli z auta. Ten jejich arome kouše a krve nejde překlednout. Dívam se na ně a jen pozvednu obočí. Copak provedla sem něco ? zadívam se jednomu do tváře a hraje mi usměv na tváři. Vím asi bych se měla být nervozní ale nejsem. |
| |
| soukromá zpráva od Zbygněv Karlovič Dragunov pro Čert to vem... projede mi hlavou když vidím jak se Kala rozběhne hledat Rose vyskočím rychle a běžím za ní... Jdu s tebou nedovolím aby se jí něco stalo pokud jdou po ní.. řeknu když si schovávám pistole do pouzder pod kabát a rychle vyběhnu na ulici, zapojím své smysli a dívám se na nejlepší cestu,chodníky jsou plné lidí,auta taky zabírají nemalou část ulice... Tak tedy rychle využiji znalost Free runingu a elegantními přeskoky a salty se vydám rychleji než mezi lidmě přes jezdící auta k směru kde byla slyšet střelba. |
| |
| Schůzka Jaksi nemám náladu na tyhle rádoby vznešené zvyklosti. Vlastně se ani není co divit, ještě teď mě svědí kůže z nedávné regenerace a z již zmíněného stříbra. Proto, když ke mně dojde mladík, kterého jsem zde ovšemže již několikrát letmo zahlédla a požádá mne o tanec. Asi se na něj příliš povzbudivě nepodívám. „Nejsem dnes ve své kůži, zkuste to jinde.“ pronesu tónem, který nepřipouští další přemlouvání. Snad mu to bude jasné. Nechci tady tropit scény. Ještě na něj jednou pohlédnu, abych se ujistila, že pochopil a poté opět skloním zrak na pomalu se scházející hosty. Neklidně vyťukávám do desky masivního stolu svými upravenými kratšími nehtíky svou oblíbenou melodii a vyčkávám, až vše započne. Matně tuším prč se máme dnes všichni sejít, ale i tak si ráda vyslechnu detaily. |
| |
| Laressa Ošetřovatel na tebe kouká a pak si vezme tvojí kartu jde vidět jeho překvapený víraz v očí když si to čte. Ale já nejsem doktor slečno, nemohu vás jen tak pustit. Pak se otočí a jde k velké skříni kde jí otevře a vytáhne čistou hromádku prádla. vaše oblečení bylo poničené, ale byl sem vám něco koupit pokud se nezlobíte. a o ostatní máme zamčené v trezoru u doktora. Chtějí na vás zavolat policii měla ste tam víc věci než dva policajti dohromady podotkne ale když ho začneš podruhé přemlouvat podá ti věci a jde za zavěs. Víte že za tohle mohu dostat vyhazov? co je na ní tak okouzlujicího že jí neodbyl jako ostatní Jamse Když se s tebou slečna vydala na procházku je krásný večer v t chvíli kousek od vás někdo vystřelí a slečna se dívá viděšeně. Asi bychom se měli vrátit Pak jen vidíš jednu ženu jak utíká za strujcem toho rachotu. Ikdyž je rychle pryč můžeš poznat že je to lykanka.(Kalu) A nedaleko ale hned za ní citíš upíra. Chris dívka se na tebe podívá a pak se rozlédne. A jen pokrčí rameny třeba se jen bojí aby se jim něco nepřihodilo to víte podotkne a napije se ze sklenky kde má krev. Ucucává a při tom kouká na tebe a usmíva se. Já sem Ellena, sem spolumajitelka tohohle sídla |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Dívka se jen usmíva a když však dojdeš k ní a začneš sní tancovat tak ti zadkem začne sjíždět na místech kde i mrtvého by to snad probralo. Opravdu tady už tohle neplatí zsčne tě líbat když je k tobě zády a lísa k tobě její ruce tě obejmou kolem krku a hladí ve vlasech. A copak že tě sem přivádí ?? její drápky které ji zrovna vyrostli se ti jemně zaryli do kůže. |
| |
| Murco jedeš podle předpisu ale jako všude sou zaspy jelikož je průvod maškarní ale ten si dneska už také viděl. Nemužeš zatím jet zpět máš za sebou dvě auta. Vypadá to na nějakou tu chvíli ale za chvilku to projde dál na další ulici. najednou z vedlejšího auta vyjdou dva muži v černém a prostřelí ti gumy od auta. A vyjednou z řady směrem kde leží nemocnice. Vanesa Mladím se na tebe podíva a uraženě odchází pryč od tvého stolu. Zahlédneš však známou tvář, která kdysi pracovala ve stejné firmě. Když tě zahlédne sjede tě pohledem a vezme dvě sklenice krve a zamíří k tobě. Posadí se vedle tebe a usměje. Sem rád že tě zas po tak dlouhé době vidím Van, ale nevypadáš no nějak dobře podotkne a podá ti sklenici na posilnění. Rosa Muži se také usměji a chytnou tě každý za jendu ruku. Pujdete s náma slečnu a dufám že to pujde bez žádných potíží nebo to nebude pěkné. Podívá se na tebe a vyhružně se díva.Pak zaslechne střelbu a zadíva se do tmy. Upíři se blíží Cuknou sebou a vedou tě k jednom z aut. I když se cukáš i tak mají přesilu. Sledujeme Vás už dlouho a nevím co si myslíte ale to že kutíte s upírem proti vlastní rase je pro trest smrti a to vás čeká Zbygněv a Kala Běžíte nějakou chvíli a za rohem kde je strujce toho rachotu muže Kala a Zbygněv poznat upíry co zabijí jednouho lykana.Ale Rose tu nevidíte, tohle vypadá na nějakou odvetu co je mezi něma. někde však je Kala ji cítí už jen proto že sou propojeni prychicky. Citíš že ikdyž si jí nenašla je docela blízko. |
| |
| Nemocnice - lůžko Poslouchám jeho slova ale jen z části, druhou polovičkou jsem někde mimo tenhle svět... Jak nemůže?... sakra!... Prolétne mi hlavou, ale to už muj pohled padne na skřín z které mladík vytáhne složené oblečení. Na mé tváři se objeví trochu překvapený výraz, aby to alespon vypadalo. "Ne, ne nevadí mi to že jste koupil nějaké obleční..." řkenu nejprve. Tak policii? to nepřichází v úvahu... dostanu svůj arzenál zpět... " Podle vás je katana nějakej nůž a doklady větší arzenál než mají policajti?..." zašeptám když se vytratí za závěs a hodím na sebe nové obleční i když si ho z prvu nedůvěřivě prohlížím a pak mi moc nesedne materiál z kterého bylo obleční vyrobeno. "Ano vím..." zašeptám a připlížím se k závěsu a mladíka popadnu za límec a zatáhnu ho dovnitř. "Děkuji za oblečení a teď mě pozorně poslouchejte... nejsem ten za koho mě máte... a znovu vás žádám pomocte mi dostat se odsud... jestli mě dostanou policajti, tak si pro mě přijdou vrahové kteří dnes zabili mého otce, rozumíte?... nežádám vás o nic jiného než aby jste mě odsud dostal..." šeptám mu tiše do ucha, jen pro jeho uši a pak povolim ruku aby se mohl znovu volně pohybovat. Dívám se na něj prosebním a zároven chladným pohledem, který mrazí až do morku kosti, alespon normálního smrtelníka. "Prosím..." zašeptám a nepřestávám ho sledovat. |
| |
| Náhodné setkání Když jsem zahlédl svou dávnou kamarádku, na servírku jsem zapoměl. Utrousil jsem jen: Běž se schovat, honem, k O'Reilymu. Já mám práci. Sakra, Kalo, do čeho ses to ksakru zapletla, myslel jsem že nevyhledáváš problémy. pomyslím si a děkuji Bohu (nebo vlastně jakékoliv vyšší síle), že mám sebou svoje dva Desert eagly a dvacet osm nábojů, které se razancí a účinky vyrovnají brokovnici. Dal jsem se do běhu. Pro jistotu jsem odjistil obě pistole v pouzdrech pod pažemi. Po chvilce jsem dohonil Kalu. No jó, to jsem si mohl myslet, byla tancovat. Když tě nenajdu v kanclu, najdu tě v nejbližším latinsko-americkým tanečním klubu, řeklas mi jednou. přemýšlím, zatímco tě dobíhám. Kala Artenisieni, že bys měla nějaký problém?? zeptám se mezi dvěma nádechy. Mimochodem, honí tě upír, nebo další kamarád, jako byl Emanuel?? |
| |
| nečekané setkání Jimmi? Jednou ti ustřelím palici! vypadne ze mě překvapeně a málem se zastavím, jen myšlenka na dvojče mi zabrání zastavit se Dragunov je půl na půl, momentálně se mnou. Unesli mi dvojče, ti sviňáci! Naši! vyprsknu vztekle a nechávám se táhnout instinktem. Sestři drž se, teď tě nehodlám ztratit, když jsme spolu po tolika letech.. po víc, než co jsem naposledy viděla Jimmiho.. šlehnu po něm pohledem. Vůbec se nezměnil. Vždycky mu to slušelo, teď snad ještě o něco víc. Hej, na co to myslíš? Někde ti ubližujou sestře a ty přemýšlíš nad tím, jak moc se za těch padesát let změnil! vynadám sama sobě a musím si přiznat, že právem. |
| |
| "Nezištná pomoc" Sestru?? Ona má sestru?? No to mě po...raz tunovým náklaďákem. Ale co, je v nebezpečí, takže přijíždí vlkodlak na bílém koni Běžím vedle ní a po očku ji sleduji. Hmmm, sluší ti to, kněžno. Ale víc ti to sluší v dlouhým kabátě, co si pamatuju. Ale zelená ti jde momentálně k pleti. Taky tě rád vidím, pomůžu ti. nebyla to otázka. Takže tomu pejrovi můžem důvěřovat?? To bych se ho mohl pak na něco zeptat. Pro jistotu odjistím i svoje dvě dýky, kdyby náhodou. Sice našim moc neublížím, ale můžu odvést pozornost a pak použít svoji výhodu. Ty roky v chrámu se mi hodí čím dál víc. Jupíí, lov a ona mi nebude kázat, nádhera. |
| |
| Ulice plná špinavých lidí a lykanů Přehoupnu se přes audi a skočím na chodník, podhlédnu na kalu a jejího nového společníka a jen trhnu hlavou... Cukrujte si sakra jindy, myslím že teď jsou důležitější věci než že ste se dlouho neviděli ne? To jak upří vraždí lykana raději ani nechci vidět, jen mě to trošku mrzí, mí muži mi nahlásí návrat na smluvené místo a já se rohlížím za běhu po okolí, na chvíli zapomenu že jsem mezi lidmi a rozběhnu se po zdi jednohoz domů na ulici, rychle však skáču dolů a dívám se kolem sebe... Kala ty jí cítíš, někde tady přece musí být, snad se nepropadla do země... na nového lykna jen pokynu hlavou a ostřížím zrakem pátrám po okolí po divných autech a výjevech... |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro Jsem rád, že to tu neplatí. Pošeptám jí do ouška a lehce jí ho olíznu. Pak se mi její drápky, zarejí do kůže a já se malinko usměji a přitisknu se víc k ní. A to s jejím pohyby mě ještě více vzruší, což ona, jistě dobře ví a čeho si je vědima. A co mě sem dovedlo ? No nevím noc byla mladá a já jsem se nudil, ale to s tebou dnes asi nebudu a kdy máš další vystoupení ? Zeptám se jí a políbím jí na krk a lehce jí potom na o samé místo kousnu. |
| |
| Jill Když se probereš večer a všude kolem je tma ty noční tě jednou zabijou. Jdeš k oknu kde roztáhneš zavěsi a je kupodivu noc, venku žijí mladí lidé a také ti co nepracují. Když si se osprchovala a oblékla šla si se nachystat opět do práce taková denní rutina tvoje. Když jdeš ale po schodech najednou za sebou uslyšíš kroky, když se však otočíší nic tam není. Slyšela si o mnoha zmizení v noci ale nikdy né tady-.... Si na naměstí poblíž jen obchody, kostel ale k práci je to eště daleko. |
| |
| Zubatá příšerka prudí OK, OK, sorry, máš pravdu... řeknu neznámému, ze kterého ostré špičáky přímo čpí. Ten si s utajením svojí pravé identity asi hlavu moc neláme... Vytáhnu Deserta a podávám ho Kale. Na, vem si to, musíš se něčím bránit. A neodmlouvej. usměju se na ni a svoji vlastní zbraň nabiju a položím prst na kohoutek. Poprvé od Sheeliny smrti zalituji, že nemám aspoň zásobník stříbrných kulek. Já bych je asi stejně nepoužil, ale vsadím se, že Kala by po nich skočila všema deseti. Snažím se ucítit nějaké vlkodlaky v blízkém okolí, prst na spoušti a druhá ruka připravena chytit nůž skrytý na předloktí... |
| |
 | v bytě a pak cesta Probouzím se pomocí hnusného pipání budíku, ruka mi sjede na něj a zacvakne ho. Kolem mě je všude tma a já se posadím na postel. Moje vlasy mi padají do očí a kdyby mě někdo neviděl asi by se lekl hrůzou. Postavím se a jdu rozdělat závěsi na oknech. Jednou mě ta noční zabije pak se dobelhám do koupelny a osprchuji se, před zrcadlem se mírně nalíčím a obléknu a vydám se do práce. Na cestu si udělám eště kávu do přepravného hrníčka a jdu běžnou tracou. Avšak mě mrazí když citím jakoby mě někdo sledoval.Ototčím se abych se podívala zda tam někdo je ale není. Procházím kolem vílohy a koukám na zboží co je vystavené, zaslechnu za sebou kroky a tak se zastavím. Předemnou stojí kostel, který sem si nikdy pořádně nevšimla. Hmm sem asi nepozorná že sem si nevšimla tohohle a nebo tím že sem se nikdy o to nezajimala |
| |
| Sešlost "Díky Michaeli, Ty jsi vždy uměl potěšit!" poronesu ironickým tónem a vezmu si jednu ze sklenic. Zároveň mu tímto dávám najevo, že se mu jaksi nehodlám svěřovat s tím, proč vypadám, jak vypadám. Lehce se napiji, osuším rty ubrouskem a podívám se na svého společníka. "Dlouho jsem Tě tady neviděla. Nějaké novinky tam u vás? Předpokládám, že Tvá přítomnost tady nebude jen náhoda." Položím sklenku na stůl a uvolněně se opřu o opěradlo židle. |
| |
| Jill Jdeš kolem kostela a za sebou uslyšíš kroky, když se otočíš vydíš za sebou nějaké dva chlapi jak se jdou za tebou a sou celý v černé. Jeden šahá do kapsi a něco vytáhne. |
| |
| Temná noc Krok za krokem jdu temnou nocí aniž bych se ohledla za sebe nevím zda je to strach co mě drží abych se koukla co je za mnou ale držím se zatím dobře. Hmmm nevím kolik bych to stejnak viděla jen přeci nějak zahadně nesvítí zrovna světla ale pořád z výloh obchodů sem dopadá světýlko, které mi svíti na cestu. Najednou zase zaslechnu za sebou nějaké kroky a to mi už nedá a já se ohlednu. Zadívám se do krásy noci a uvidím nejprve dva obrysy postav, jak sem po čase zjistila když se ke mě břibližovali sou to muži dosti urostlí a celý v černém jen ty jejich oči z nich trčí. Najednou začne něco vyahovat z kapes a já se neudržím a rozběhnu se k místnímu kostelu.Sice v něj nevěřím ale co jen počkám až odejdou a nebo uteču zadním vchodem. Vrazím do dveří a začnu je otevírat.Vklouznu tam a proběhnu až na místo kde by měla být spovědnice,pokud sou tam nějací lidé absolutně sem si jich nevšimla. Hledám východ a jak tak cupitám podpadky mi klepají o kachličky. |
| |
| Temná noc v okolí Katedrály Svatého Patrika Carrie a Jill Svou nabídku myslím zcela vážně a samotného mě to překvapuje. Nemám zrovna v lásce společnost a společnost Smrtonošů mi není o nic milejší. Prokletí, převážně libující si v zabíjení, jsem schopen pochopit jejich důvody a pokud jejich činy nepoškozují dílo páně, nemám důvod být s nimi ve sporu, ale také nemám žádného důvodu k vyhledávání jejich společnosti. Nejspíš to bude opravdu touto zvláštní prokletou – věřící, které jsem byl ochoten odpustit. Nabízím jí rámě, když do chrámu vpadne někdo další. Dvě ženy za jednu noc, to už je vysoká návštěvnost v těchto časech bezvěrců a navíc nově příchozí, míří přímo ke zpovědnicím. Nepozdravila pána, nesklonila hlavu před jeho příbytkem, snad je její hřích natolik těžký a nesnesitelný, že se z něj chce vyzpovídat co nejdříve a neuvědomuje si, že svým chováním se proti bohu dále proviňuje. V každém případě nemohu odejít. Jestli hledá boží odpuštění, musím jí pomoci a pokud ne musím vykonat boží trest za její neomalenost. “Je mi líto Carrie. Sama vidíte, že cesty páně jsou nevyzpytatelné a jeho vůlí je abych zde zůstal. Doufám, že mi bude dopřáno vás ještě někdy potkat. Bůh s vámi.“ Vincente, Vincente … ty nejen doufáš, ty toužíš aby k tobě ještě kdy zavítala. Jsi zvědaví přiznej si to. Jsi zvědavý na tuto prokletou a její tajemství, které skrývá v hlubině za očima. Nedokážeš přestat myslet na věřící prokletou. Omluvně se ukloním a vydám se do zadní části boční lodě, přímo ke zpovědnicím a nové neznámé, zatím stejně tajemné jako byla Carrie. I když ne jak se blížím nechávám vůně laskat mé patro a mnohé je tak prozrazeno. Není prokletá, stále má naději poznat boží království a také má strach. Jeho ostrý pach skoro překrývá všechny její ostatní vůně. Kdo ví z čeho ten strach pramení, v každém případě ji docela ovládá, nevšimla si mě dokud jsem nedošel až k ní a nepromluvil. “Pochválen buď Ježíš Kristus, mohu vám nějak pomoci dcero? Přišla jste se vyzpovídat ze svých hříchů?“ |
| |
| kostel Hledám dveře a jsem hned u zpovědnice šmatrám po zdech zda nenejdu vchod jinak abych mohla odejít. Najednou zaslechnu nějaký hlas za sebou a prudce se otočím a narazím do zdi. Dívam se na něj a při tom sem se praštila do hlavy a chytnu se za ní. Ano, můžete mi pomoct kde je zadní východ přitom těkám očima k východu a mám strach. Pak na něj upřu své modré oči a mám je lesklé. Něco zaslechnu a škubnu sebou. |
| |
| Ve stínu katedrál… tedy unitř Jill Jak se k dívce blížím, zdá se mi její chování čím dál podivnější. Nechová se jako věřící hledající usmíření z rukou pána, ale spíše jako vystrašené zvíře zahnané do kouta. Převládají pach strachu a její vlastní slova mě v této myšlence jen utvrzují. Přesto si nemohu pomoci a cítím jak se ve mně zvedá jistá zlost. Nemám rád lidi, kteří do chrámu vchází jako by to byl nějaký přístřešek před nepřízní počasí a ani nemají tolik slušnosti aby se zde chovali jak se má. Jediné co krotí mou touhu potrestat toto zneuctění chrámu je boží prozřetelnost. Kdo ví možná to byl on kdo přivedl tuto zbloudilou duši do tohoto domu, aby poznala jeho slávu a uvěřila. “Toto není obchodní dům dcero, toto je chrám. Má jen jediný Vchod a tím jsi sem právě vstoupila.“ Pach jejího strachu je stále silnější, až mě začíná zajímat čeho se tak bojí. Její srdce bije tak silně, že by jej dokázal slyšet i prostý člověk a její oči jsou od strachu lesklé a doširoka rozevřené. Vím, že se něčeho bojí, něčeho venku před čím se přišla schovat do chrámu, jestli ji sem opravdu přivedla boží prozřetelnost, nemá se čeho bát. Chrám je místem míru a kdokoliv by se jej snažil narušit, setká se s božím hněvem. |
| |
| Katedrála a k tomu asi naštvaný kněz Podívám se na něj a upřu na něj své hnědé oči a pak jen je sklopím. Omlouvám sem tu takto vběhla ale to je jedno, nebudu vás tedy zdéle zdržovat a nechám Vás dělat vaší práci Bylo to asi hloupé že sem sem vtrhla ale opravdu to bylo jedniné východisko aby se mi něco venku nestalo. odlepím se od zdi a proklouznu kolem něj a jdu pomalým krok ke vchodu. Jen slyším moje klepání podpadků a bojím se jít ven ale jak sem zjistila zda nenajdu jiný východ. Povzdech nu si. |
| |
| Vlk v rouše beránčím … Jill Klapnutí ale moc nezaznělo, přesněji zazněli jen dvě. Dalšímu klapnutí zabrání má ruka, která uchopila dívku za paži. Byl to dotek jen krátký, ale natolik důrazný aby si získal pozornost a přerušil klapot. Vidíš Vincente, pokora. Zmatená ovečka, která nemá stádo. Jestli jsi dobrým pastýřem, měl by ses postarat aby se dostala do stáda tvého pána. “Nezdržuješ dcero, mou prací je pomáhat božím dětem, které sem přijdou hledat svého otce. Tebe jsem přivedl strach, odpusť že to říkám, ale je to na tobě vidět a já se nemohu nezeptat čeho se bojíš.“ Hledím na dívku a čekám na její odpověď, mé ruce už jsou opět sepnuté pod mým hrudníkem. Ale už se mi nesvírají touhou ztrestat ji za její nevhodné chování. |
| |
| zachrana nebo pravý opak ? Vincent Když ucítím na sobě jeho ruku nejprve sebou cuknu neuvědomím si hned že je to on. Pak se otočím na něj a pohledm mi spočine na jeho ruce která mi brání v odchodu. Copak je na něm tak zvláštního ?? zamyslím se a podívam se mu do očí ale to už mě pustil a má ruce na hrudi. Já Vás otče asi zklamu ale nejsem věřící jen sem se tu byla schovat, sledovali mě nějací muži ale určitě už budou pryč řeknu naivně ikdyž v hlouby duše vím že pokud nejsou hloupí čekajií tam na mne. hmmm sem tak naivní ja?? nebo se snažím tomu jen uvěřit Hmmm je fešák proč vždy pěkní chlapi musí být zavazaní bud vírou nebo sou geyové ?? |
| |
| To ví jen bůh … stále tamtéž Jill “Vím, ale jak lépe se dá uvěřit v boží milost než tak, že ji pocítíme na vlastní kůži? Pokud vás někdo sledoval a vy se jej bojíte, je mou povinností nabídnout vám ochranu. Tedy pokud jste ochotna přijmout pomoc od boha v kterého teď nevěříte.“ Ruce mám stále sepnuté před svým břichem. Prsty propletené, ukazováčky vztyčené a dotýkající se špičkami a palce zkřížené přes sebe. Je na ní jak se rozhodně, svobodná vůle je největší darem, který bůh dal lidem. Svoboda dělat věci dobré i zlé, řídit se jeho vůlí i konat proti ní. Svoboda ubližovat sobě i ostatním. |
| |
| Pátrání by mělo pokračovat Pořád nic necítím, což mě jakožto lykana neuvěřitelně štvalo Pane upír, necítíte něco? Ne že by mě tu nebavilo jen tak zírat, ale myslím že tu máme takovou menší prácičku. Kurňa, jakto, že nic?? Že by mě zklamaly moje smysly?? Naštvaně protočím bezmála dvoukilovou pistoli na prstě a namířím ji před sebe, kontrolujíc mušku. Začínám být dost nervózní. Už proto, že je tu Kala. Její přítomnost na mě půobí dost divně, potím se o dost víc než obvykle. A to jsem si myslel, že mě žádná ženská nevykolejí. |
| |
| Laressa Mladík se na tebe díva a když ho chytneš pod límec jen se na tebe zadívá a usměje se. Vyhrožování a nátlak vám nepomůže slečno a kdybych vám nechtěl pomoct nedávám vám věci nemyslíte? pak jde ke dveřím a pootevřee je naznačí aby šla za ním a jde směr kde je kancelář. Otevře dveře a vezmě z šuplíky klíče od trezoru. Začne ho odemikat a poodejde aby sis¨mohla vzít věci. Jill a Vincent¨ KDyž jsi jí zabránil odejít venku si něco zasleck a do dveří vtrhnou dva chlapi a koukájí na to jak se tu bavíte. Jeden se usměje a jde rovnou k tobě citíš z nich upíry a oni z tebe taky. Zdravím příteli, koukám že nám tady držíš svačinu Koukaj a usmívají se Vanessa Usměje se na teba a jen pokýve hlavou že ví jak aspon trochu zvednout naladu. To víš vidím jak si nějak zničená ale ano má to svůj důvod tahle sešlost Jde vidět že je velmi zamyšlený a koukne na tebe. ale neboj vše se dozvíš Zbygněv, Kala a James Kala jí cití dobře ¨jen je kolem docela dost různých pachů i lykanů. Za rohem uslyšíš rozjest aut. Kolem vás prosfiští černé auto ale oběma směry. |
| |
| Cesta do nemocnice V poklidu si jedu k nemocnici. Bohužel jsem nepočítal se zácpou. Tahle hra už mě přestává bavit. zavrčím v duchu, když znovu uvíznu mezi auty. Trochu rozptílení mi poskytnou muži v černém. Lovci! bleskne mi hlavou, když z kol auta začne unikat zvduch. Že by konečně zase zábava? pousměji se a vylezu z auta. Samorřejmě si nezapomenu vzit tašku se zbraněmi. S taškou přes rameno se rozběhnu směrem k nemocnici. Jen by mě zajímalo proč mě chtějí zdržet. Přeci jen se mě mohly pokusit zabít. začnu přemýšlet nad jejich počínáním a raději odjistím Eagly. Asi si chtějí hrát. pousměji se a bez přestání běžím směrem k nemocnici. Při tom všemy smysly zkoumám okolí a případné nebezpečí. A to z jednoho prostého důvodu. Kdo v téhle hře prohraje zemře a mým úkolem je zajistit aby to nebyla Pizizubka. |
| |
| New York, město noci a nočních tvorů Plna nové energie, nového života a síly vstanu s úsměvem na zkrvavených rtech. Šipka, která mi prosvištěla kolem hlavy narazí do stěny domu. Mé smysli okamžitě zbystří, je neuvěřitelné jak může pocit krmení, starý dobrý způsob, dodat takový pocit blaha že otupí smysli. Zahledím se do tmy, někdo mě nejspíše objevil. Ať už to jsou jen lidé, nebo vlkodlaci, bylo by dobré zmizet. Nevím kolik jich, kolik jich přijde ani jak jsou silní a navíc, mám docela naspěch. Zvednu šipku ze země a zastrčím si ji do kapsy, třeba se mi bude hodit. Pak se rozeběhnu, splývám se s stíny a pomalu se dostanu na hlavní silnici. Rychlým pohybem na hodinky zjistím, že čas mám dobrý. Pokud půjde všechno hladce, dostanu se tam včas. Cestou míjím chodce, obyčejné lidi a každého si měřím pohledem. Trochu zalituju, že jsem se pořádně nepodívala co byli útočnící zač, ale sjezd nesmím zmeškat, podívám se na ně později, až bude čas. Dojdu k smluvenému místu, je těsně před jedenáctou. Vejdu dovnitř a stále se zbystřenými smysly sleduji dění uvnitř. |
| |
| Nemocnice - je na čase utéci "Já vám nevyhrožuji..." zašeptám "...říkám vám jen to co je pravda..." dodám a to už jej sleduji ke dveřím,ale uplně klidně jako by se nechumelilo, jako by mě nikdo neviděl. Pozoruji jeho počínání, jak popadne klíče od trezoru a poté se vrhne na zámek. Když zámek cvakne a mladík ustoupí okamžitě si začnu brát své věci, katanu dám na své místo na zádech na nohu si připnu pouzdro do kterého dám dýku. Vezmu doklady a všechny ostatní věci, aby tu po mě nezůstali žádné stopy. Na ruce si natáhnu černé rukavice a když již mám vše pohlédnu na mladíka a ušklíbnu se. Dojdu k němu "Díky... jsem tvým dlužníkem..." zašeptám mu tiše do ucha a hned na to ho něžně políbím jeho rty mají normální teplotu narozdíl od mých chladných rtů. Jakmile se naše rty dostanou od sebe usměji se na něj. "Omlouvám se...Teď jste v tom napočený až po uši, pujdete se mnou, máte auto?.." optám se tiše chytím ho za ruku a ať chce nebo ne táhnu ho za sebou a dost dost rychle. "Nemám moc času..." zašeptám spíše jen pro sebe když s podívám na display mobilního telefonu. Už teď přijdu pozdě... sakra!... zanadávám v duchu. |
| |
| V autě Počkám až se "pohodlně" usadí na zadním sedadle, nastartuji a prudce sešlápnu plyn. Auto ochotně vyrazí vpřed. Poslouchám její instrukce a zařídím se podle nich, příliš se mi nechce nechávat ji někde na zastávce, pokud je na tom tak, jak je. "Nechceš hodit do nemocnice?" Namítnu váhavě, třebaže neočekávám kladnou odpověď. Po chvíli jsem na místě, které mi udala, ale moc se mi to nezdá. "Kam teď?" Ulice, kam jsme se dostali, je totiž dokonale pustá a proto pochybuji o tom, že je tohle konečná. |
| |
| Velice rád vás poznávám. Řeknu poté co mi sbělí své jméno a doprovodím to pokynutím hlavy. Jmenuji se Christoph a je mi opravdu potěšením seznámit se spolumajitelnkou tohoto sídla. Avšak, když jsem zde byl naposledny vypadalo to tu trochu jinak. Trochu posmutněle se rozhlídnu kolem. Ale dost o archiktektuře. Nejspíš asi netušíte proč nás sem dnes sezvali? Sotva tuto otázku položim uvědomim si jak pitomá byla. Jasně že asi tuší, pokud nás sem nesezvala ona. A vlastně já taky už tušim kúli čemu jinýmu by nás sem sezvávali že ano. Prolítne mi hlavou, inu pár generací života mimo "civilizaci" se orpavdu projeví na každém. |
| |
| Chrám a nezvaní hosté Jill Cítím je sotva otevřou bránu. Nedomrlé nicky, prašivci co ani nestojí za označení Prokletí. Jejich životy byli ztracené dříve než se střetli s Mediánskými. Jsou to zmetci a jejich pach mě neobyčejně odpuzuje. V časech dávno minulých byli Prokletí, kteří takové jako jsou oni lovili jen proto, aby nekazili jejich vlastní obraz. Hledím na ně, slyším jejich neuctivá slova a v těle se mi pění krev i když ani ta není má. Jediné čeho je mi líto, že nemám Boží trojici u sebe, takto si v případě nutnosti budu muset ušpinit ruce. Och Vincente, jak rozkošně necháváš zlost cloumat tvým majestátem. Chicht… “Nejsem váš přítel, jsem Vincent Lazare de Momfort a vy jste vstoupili do mého chrámu, do chápu božího a uděláte nejlépe když okamžitě odejdete nebo přísahám bůh neodejdete po svých ... “ Hlas mám ledový, ledový jako samo peklo. Nejdu k nim, ale zatímco mluvím beru dívku znovu za ruku a jemně, ale nesmlouvavě ji tlačím do Zpovědnice. Druhou rukou již otvírám její dvířka, co na tom že do této části má správně vstupovat pouze kněz, teď není čas dbát na takové drobnosti. Když pouštím dívku, beru do dlaně místo její sametové ruky, hladké černé dřevo hůlky, kterou mám ve zpovědnici odloženou. Zavírám zpovědnici a rukou pomalu kloužu po hladkém dřevě ke kovové hlavě na vrcholu hole. Má slova doznívají chrámem a s jejich ozvěnou se znovu otáčím k prašivcům. Jestli je jejich čich alespoň tak vyvinutý jako u jejich psých protějšků, ví kdy stáhnout ocas mezi nohy a zmizet. |
| |
| V katedrále... skryta ve stínech Myslím, že nepůjdu. podotknu a když vejde dívka, přejdu ke zdi, načež splynu se stínem. Beze slov poslouchám jejich rozhovor, když do chrámu vběhnou další dva upíři. Takže spor o kořist... Taková podivná dívka. Když už to vypadá, že Vincent opravdu začne trhat končetiny vběhnu k nim. Vincente, tohle nemá smysl. otočím se na něj, poté svůj zrak obrátím k těm dvoum. Avšak má pravdu, odejděte. Nejste tu vítáni. Tato dívka je tu pod ochranou a nejen boží. osopím se na ně. Propaluji je očima. Pozorně si je prohlížím. Typičtí lovci. Nejen jako upíři, ale ji jako muži. Znám takové muže. Jde jim jen o to jedno. Těžko říct, co chtějí více oni. Potravu nebo dívku? |
| |
| Boží dům Carrie Jill Nevyzpytatelné jsou cesty boží a já se před ním znovu pokorně skláním. Když se přede mnou objevila Carrie, má zlost ještě stoupla. Samozřejmě co jiného jsem mohl čekat od Prokleté. Jenže Carrie mě opět překvapila, nepřidala se na stranu Prašivců a já jsme opět zůstal zahanbeně stát před jeho vůlí. Vskutku zvláštní Prokletá, která se pod jeho střechou postaví, aby se zastala člověka. Nyní je čas aby se Prašivci skryli před tváří nejvyššího a uprchly, jinak jejich prokletá těla odevzdám nicotě, která jako jediná je ochotna přijmout Prokleté. |
| |
| Laresa Mladík se na tebe kouká a jen si tě prohlíží od spoda nahoru a je udive jak dívka jako ty vlastně může zacházet s takovími hračkami. Nevšim si pořádně kdy ses k němu dostala tak blízko a cití už jen tvůj dech jak na krku tak i na uchu a právě proto že je to muž trochu jej to navnadí. Po chvíli se ti zadíva do očí a ty jej políbíš, on to polibky vrací a přitáhne si tě trochu k sobě. Jmenuji se Michael a ano mám tady auto říka ve chvíli když ho už tahneš ven nebrání se ani věděl že to nemá ani cenu. Začne lovit klíče za kapsy a ty slyšíš jen cinkání. ASi budeš chtít řídit co ? koukne na tebe zvědavě Jill, Carri a Vincent Muži se na Vás jen usmívají a ten jeden klepe podpadkem o podlahu. Nebojte mi slibujem že jí časem vrátíme jen si užijem trochu. ten druhý se uchcechtne a praví teda budem se snažit jí vrátit celou pak proklouzne a jde směrem kde je spovědnice a v tu chvíli vejdou další 2 černí muži stejného typu. snad ste si nemysleli že lovíme v parech ty dny sou už pryč řekne a prstama projede po dřevě spovědnice a nehlédne tam a usměje se. POjd ven slečinko a pojd dobrovolně nasilím by se ti nemuselo líbit. Další tam stojí a koukaj na vás a jeden si to neodpustí tak co madam nechcete se přidat k Nám Nočním lovcům a užít si trochu, každý koho chcete může být Váš a nemusíte tady trčet v tomto kostelíčku. začne se smát. SÍDLO Když se takto bavíte najedou velká rada pokyne aby zavládlo ticho a i hudba přestala hrát a všichni utkvěli zraky na mladé dívce která se postavila a usmála se na všechny. je to spolumajitelka tohohle sídla. Dámy a pánové předem bych chtěla poděkovat že jste již dnes přišli na tento důležítý sraz kteří sem byla donucela svolat. Jak určitě víte každý Sám skupina lykanu v tomto městě nehorázně roste a pokdu se nezačne v nejbližčí době něco dělat budou v početní přeaze a nebude se pak již nic dělat. Jak víte nemáme tady žádného staršího jež by tomu velel ale na starost to má muj vznešený přítel Abraham. Kdžy ta dívenka ač vypadá velmi mladě patří mezi nejstarší upíry v tomto sále. najednou zhasnou venku světla a kolem baraku zavládne štěkot a v sídle zhasnou také všechny světla. Dívenka hladí kolem sebe a něco šeptá jednomu ze stražných. Zachovejme klid zdřejmně jen výpadek Sejde ze schodů a jde pryč zjistit situaci. Kolem vás už chodí sluhové a zapalují svíčky. Vidíte malo ale přece. Venku najednou zaslechnte zavití. Z vedlejšího sálu zaslechnete třištění skla a vití. V tu chvíli doběhne dívka elá od krve a upadne na zem. Napadli nás Pak dívka obdlí a je velmi zraněná. P.S.Chrisi je to ta slečna co byla s tebou... |
| |
| Gabriel a Kristin Jedete si takto městem a jakoby z nějaké budovy Vám na střeše od auta dopadlo něco docela těžkého.Chvíli je klid a zaslechnete vrzavý zvuk a střechou vam projede stříbrný meč a zapychne se to Kristi přímo vedle ni do sedačky. A zase vytáhe a znovu to udělá. Marco Když dojdeš do nemocnice hned z recepse se na tebe usmíva mladá učenka(sestřička) a jde přímo k tobě. Dobrý večer pane mohu vám s něčím pomoct pokud jdete na ambulnci tak musíte tamhle ukáže na dveře po její levici. ale pokud chcete jít na návštěvu mám pro vás špatnou správu návštěvní skončili již v 18:00.Ale klidně dojdete zítra |
| |
| kostel Dívam se na ty muže a ani pořádně nevím kdy mě ten kněz vzal za ruku a vedl mě pryč. Najednou sem se ocitla ve spovednici a koukám na ně přes ní.Vidím že se tam zjevila další žena a nemám z toho dobrý pocit. Neslyším ani pořádně o čem se oni baví a tak se sesunu dolů po stěně najednou citím jak kolem mě jakby na kořist číhala kouknu a vidím že mě ten jeden obchází a snaží se mě z tama vytahnou ted sem tu v pasti a nemám kam utéct tady se mi vůbec nelibí Držím dvířka aby mi je nemohl otevřít a koukám co bude dělat. Hodím si vlasy za uši a čekám co se bude dít |
| |
| Nemocnice - útěk Čekala jsem že mladík polibek prodlouží, nebráním se mu, ale hned poté jej popadnu za ruku a táhnu jej pryč. Kudy pryč?... už vím... nemocnice... nejsem tu prvně.... prolétne mi hlavou když si to nenápadně šinu po chodbách. Vykouknu ven z okna a rozhlédnu se co uvidím, parkoviště?... "Těší mě..." řeknu tiše a znovu se vydám chodbami, po případě po schodišti dokud nedojdu ven na parkoviště. Kličky zacinkají a zatnu zuby při tom zvuku je dosti nepříjemný, jakmile kličky vytáhne popadnu svazek tak aby necinkal a kouknu Michaelovi do očí a pak ukážu na parkoviště. " Které auto je tvoje?" řeknu zcela vážně a rozhlédnu se zda je parkoviště bezpečné, abych stačila doběhnout k autu. |
| |
| Laresa její člobrda a utěk z nemocnice Tiše jde za tebe a nechápe ani jedno z toho co se tady děje jen nevěřícně kouká. víš ti poldové nedojedou dříve jak ráno,takže nemusíš se bát podle všeho normálniho by si měla být minimálně týden na lůžku a skoro by ses neměla hejbat. Teda podle toho co ti stalo usoudí a mluví a mluví když dojdete na parkoviště rohlédne se a ukáže na černého staršího sportáčka, předělaný mustang. Najednou z nemocice zazní výstřel, nad váma asi 20 pater je laseřin pokoj a vní jen problikává světlo. Do čeho ses to namočila.Máš se kde schovat ? |
| |
| Nemocnice - Na parkovišti Když začne mluvit pohlédnu na něj "To je sice pěkné povídání, ale já nejsem normální tudíš nemůže být normální že budu tejden ležet, to už bych byla mrtvá..." začnu když v tom uslyšim výstřel pohlédnu na horu. "Sakra jsou tu..." zašeptám a kouknu na Michaela, rozběhnu se k jeho autu, odemknu bezváhání ho trochu surověji donutím aby vlezl do auta, zabouchnu obejdu auto nasednu na místo řidiče a nastartuji. "Vysvětlim ti to později, ty říkej směr...pokud jsi to nepochopil nemám kde se ukrýt...dej si pás..." vypravím ze sebe rychle a stejně tak rychle otočím auťák taková otočka se mi ještě nepovedla. Vyrazim pryč z parkoviště a poslouchám kam mě Michael nasměruje, řídím sice jako šílenec ale jsou horší věci. |
| |
| Při Ellenině proslovu ji sleduji, avšak dávám pozor i na reakce "lidí" kolem v sále. Tak tady tedy není starší.....hmmm....zajmavé ale ano jistě, že tu není. Já se do nich počítat nemůžu. Projede mi zamyšleně a pak i posměšně hlavou myšlenka. Když vypadnou světla vstanu z křesla a zpoloviny se přesunu za něj. Nikde se zatim nic neděje. Potom co uslyšim zavití a roztříštění skla automaticky šáhnu na místo kde nosim zbraň...neni tam. Sakra! Napadne mě v první chvíli. Elleny se vpotácí do pokoje zahuhlá něco o napadení a zkácí se na zem. Z místnosti za ní se ozývá zvuk boje lykanů a strážných. Pokleknu u ní a položim ruku na krk a shlídnu její zranění. Když boj začne jen o pár vteřin později uticha a nevypadá to že bysme zrovna vyhrávali vemu ji do náruče a a nechám se sluhou nasměřovat do nejbližšího pokoje, kde bysme mohli mít aspoň chvilku klid. Když za námi zapadnou dveře začnu ji obvazovat zranění přičemž napjatě poslouchám atmosféru venku....opět to nevypadá že by se to tam nějak klidnilo. V průběhu ovazování si vrazím jílec meče pod bradu, Jak sem na něj moh zapomenout? napadne mě překvapeně. Chytnu ho a přehodinm si ho spolu s popruhem přes záda, tak aby byl rychle po ruce k vytažení. Dál se věnuji zraněné dívce, ale zároveň dávám pozor co se děje kolem. |
| |
| Laresa a její člobrda krásná projížka Mladík nic nenamíta ikdyž se mu nelíbilo že si ho tam nacpala nasilím, ale překousl to a díval se jak rychle ujíždíš. Bez omlouvaní si zapne pás a zkouší jestli dobře drží. hele víš když pojedeš takto tak nás budou pronásledovat policajti a to by nebylo asi pro tebe moc dobré nemyslíš pak ukáže na příští ulici do leva a směřuje dál. o chvíle dojedete před velký barák kde sou více bytů a on vystoupí a jde nahoru. Bydlí ve třetím patře číslo 6. Oevře dveře a vejde. zadělá zavěsi aby tu nikdo neviděl a rožne světlo koukne na tebe a zeptá se. Nemáš žízen nebo hlad a jo myslím že mi budeš něco muset o sobě říct |
| |
| cesta Když mě vtahnou do auta snažím se kopat a řvát jak mohu ale nevím zda mi to k něčemu bude. Kal neměla sem tě opouštět byla to chyba promin zastesknu si a pak se ocitnu na zadním sedadle kde se snažím utéct ale nějak to nejde. Ke mě jdou další dva a citím jak se naše auto rozjelo a jede směr nevím kam na zadním okně je zavěs a po boku taky připadám si jak v nějakém pohřebaáku. Kouknu na ně a vykopnu ohama do vuduchu a dostanou přes noc oba se chytnnou a já si kleknu a odhrnu zavěs akorát vidím Kal jak někam utíka zavoklám na ní. Kal V tu chvíli mě něco stahne zpět. |
| |
| Chrám na konci cesty Carrie, Jill A nedají si říct a nedají, někdy tě začínám chápat Vincenta, někdy bych se k tobě i rád přidal. Mlčím, nemá smysl odpovídat na štěkání psů. Neposlušné psy je třeba ztrestat holí a toho se jim také dostane pokud si to přece jen nerozmyslí. Hledím na ně a přemýšlím jestli jsou opravdu tak hloupí. Jsou Prokletí i když nejsou nic zvláštního a kdyby jen na chvíli zapojili něco jiného než své pohlavní orgány museli by vědět jak moc se nyní pletou. Když vejdou dva další, pomalu se smiřuji s tím, že budu muset použít obranný systém. Nechávám jednoho projít, proklouznout jak si myslel. Jak vůbec může být tak hloupý a myslet si, že jej nechám jen tak projít jako bych tam ani nebyl. Slyšíš další namyšlený štěkot. “Máš pravdu, tvé dny jsou pryč.“ Řeknu klidně zatímco se otáčím. Hůlka v mé ruce se zvedá a její stříbrný konec se zaráží do jeho zad, palec od páteře a jen jediný palec tkáně jej na chvíli dělí od srdce. Opravdu jen na chvíli, pak již dubová hůlka proniká skrze jeho srdce a hrudník. Síla a rychlost, schopnosti které mi dalo mé prokletí výměnou za nebe a já měl moře času je zdokonalovat. Otáčím svým koncem hole a vytahuji ukrytou čepel. Tyto hole/meče, byli módním hitem v devatenáctém století a jednadvacátém neztratili své kouzlo. Otáčím se znovu ke zbytku hostů, určitě měli na jazyku další štěk, ale asi jim trochu umřel v hrdle. Čepel je obnažena a tak jak se sluší ji neskrývám, ale namířím ji směrem ke svým protivníkům Druhou rukou při tom sáhnu do kapsy. Na podlaze před vchodem v místech kde je smečka psů se rozsvítí několik červených světélek, to jak na zem dopadli laserové paprsky automatického zaměřování. “Seznamte se pánové, to co na vás míří je skupina Minigunů … Takže ještě jednou, toto je můj dům, mé Teritorium a vy zde nejste zváni, tedy naposledy vás žádám aby jste tento chrám opustili.“ |
| |
| Ulice Běžím rychleji než by mohli běhat lidé a je mi to něják jedno, něják cítím že teď je mi vše jedno, když kolem mě prosviští dvě černá auta jen zaostřím smysli a ucítím ji, rychle se zastavím a ukáži její sestře a tomu novému na to auto... Tak dobře, teď nebo nikdy, bude to tvrdé... prolétne mi halvou a já zapojím svou rychlost, ve mžiku stojím asi 10 metů před autem které ujíždělo i s Rose a rozbíhám se proti němu, stále ve své rychlosti, lykan za volantem si všímne jen jakéhosi stínu jež se mihne před ním a pak již se tříští sklo když prokopávám za letu přední sklo a nohou přimáčknu lykana do sedadla, v rukou mám své pistole a pošlu mu do každého ramene jednu kulku, pak se rychle snažím zatáhnout za ruční brzdu... |
| |
| Útěk - V autě Michaelovu poznámku ohledně toho jak rychle jedu a že daleko nedojedeme téměř ignoruji neboť během chvíle se dostaneme na vozovku a já sleduji ve zpětném zrcádku zda nás někdo nesleduje. O nějaou chvíli později zastavím neboť jsme na místě. Michael vystoupí a já jej následuji jsem stále ve střehu, konečně vystoupáme schodiště a vejdeme do bytu. Jakmile vejde jsem okamžitě za ním zavřu dveře a pokud to jde tak je zabezpečím zamknutím. Mezi tím zatáhne závěsi a během té chvíle začnu kontrolovat celý byt. Místnosti a v každé místnosti cokoliv co se mi nezdá, hned poté se vrátím do místnosti kde je Michael. Spustí nějakou tu otázku a když se mi zdá že mi tu žádné nebezpečí nehrozí trochu unaveně se usadím do křesla. "Ne nemám hlad... ale sklenice vody si dám..." chladně odpovím a pohlédnu na Michaela. " Co chceš slyšet?... ptej se máš možnost..." dodám stejně chladně jako jsme odpověděla na otázku. Pozoruji Michaela velkýma zelenýma očima, kreré ovšem dle světla měmí odstín, ale neni to tak znát. Dám si nohu přes nohu Je k nakousnutí... Nechej ho být, svačinka bude později... ušklíbnu se a čekám co z Michaela vypadne. |
| |
| Laresa a její člověčí kamarád Když mu prohledávaš byt kouká na tebe trošku podivně. čekáš že tu budu mít schované nečekané hosty, nikdo neví že seš semnou a já tam dnes neměl co dělat takže ani neví že sem odešel nebo přišel. jde do kuchyně a donese tobě vodu a sobě poměrančoví džus.Sedne si naproti tobě a koukne co budeš dělat. říkáš ptej se, ale nevím zda mám vůbec se ptát. Aby to nebylo pak eště horší. Spíš mě zajímá co tě honí a co budeš potřebovat odemě ? Jelikož jsem přeci jen ošetřovatel Dojde k tobě a chce se ti podívat na zranění. můžu kouknout na tu ruku ? řekne a čeká když se na něj koukneš. to víš jak sem tě vezl myslel jsem že o ní přijdeš |
| |
| Nemocnice Hned jak vstoupím do nemocnice ujme se mě mladá sestřička a zahltí mě informacemi. Informacemi, které mě zrovna dvakrát nepotěší. Jdu pozdě. No uvidíme co se z toho vyklube. Třeba budu mít štěstí. "Děkuji za informace." odpovím ji s úsměvem a pro změnu ji začnu informacemi zahrnovat já. "Rád bych se na něco zeptal. Nebyla dnes u vás hospitalizovaná dívka po nehodě?" zkusím to přímo. Díky tomu co se stalo cestou sem mám určité neblahé předtuchy. Ty se mi velmy rychle vyplní. Nad námi se ozve střelba. "Očividně vám tu ještě pár návštěvníků zůstalo." Prohodím směrem k sestřičce, ale to už bežím k nejbližšímu schodišti. Pokud to byli Lovci a ti to nejspíš byli, musím je dostat. Pochybuji, že tu ještě Pizizubku najdu, ale alespoň mám příležitost jí trochu vykrýt záda a dozvědět se nějaké informace i z druhé strany. Cestou nahodu vylovím z tašky Sten a připravím ho ke střelbě. Pistole si pro zatím hodlá šetřit. Budou se hodit. |
| |
| V bytě Tak trošku nevnímám co mi říká když prohledávám byt, začnu ho pořádně vnímat až když mi donese sklenku vody pohlédnu na něj a počkám co mi poví. Nechám jej mluvit a upiji trochu vody "Máš tu tvrdou vodu nejspíše moc starý trubky..." nemužu si odpustit poznámku ohledně vody než začnu odpovídat na otázky. "Klidně se ptej... co mě honí... spíš kdo mě honí....je to... několik "lidí" kteří zabili mého otce a ted jdou po mě... protože můj otec byl .... vůdce společnosti kterou ty ani nemůžeš znát... a já mám být nástupcem... oni mě nesmí dostat a proto potřebuji aby jsi me na několik dní poskytl úkryt ..." pravím klidně až příliš klidně. Když se mě přiblíží s tí mže chce abych mu ukázala ruku vstanu a pohlédnu mu do očí svýma velkýma zelenýma očima nejvíce připomínající barvu kiwi i takto jasná je barva mích očí. "Ruku mám v pořádku, nic to není..." hruběji odvětím a odložím sklenku na stůl. Stojím naproti němu čekám co řekne nebo co udělá. Svačinka rovnou předtebou neváhej no tak... Ta svačinka mi ještě bude užitečná... nic nebude najdu si někoho jiného... i když tenhle je dokonalá svačinka...ale ne... Jen trošku si kousnout...ochutnat... Později teď ne!...musím nejdříve vymyslet nějaký plán... a potom myslet na jídlo... |
| |
| Cesta městem Auto spokojeně přede a já se uvolněně usměji na svou spolucestující. Nechci ji nechat odejít.. Ačkoliv, co o ní vlastně vím? Asi jsem byl příliš dlouho sám .. Měl bych si co nejdříve zaplatit lásku nějaké děvky. Ještě jednou se usměji na dívku na zadním sedadle a pak se opět věnuji řízení. Najednou zaslechnu podivný zvuk, kdyby to bylo možné, myslel bych si, že nám něco spadlo na střechu. Než se stihnu spolujezdkyně zeptat, co si o tom myslí, přeruší mě jiný zvuk a záhy projede střechou auta stříbrný meč (či snad dlouhá dýka?). "Jsi v pořádku?" Zeptát se zcela zbytečně dívky, ale než stačí odpovědět, v autě se znovu objeví onen meč. "Co se to děje?" Obrátím se k dívce s nadějí, že mi to vysvětlí, a zároveň se natáhnu pro svůj revolver, který mám v jedné z přihrádek. |
| |
 | Letiště Mladá skupinka lidí je na letišti. Je tu jeden problém, nemužou se dohodnout s personálem. Do prodele dej mu ten pás řkenu svýmu kolegovi. Už pár dní cestujeme a nakonec jsme přiletěli do NY. Mi protě těmhle lidém nerozumíme. Konečně po chvíli co jsme se domluvili. Tak jsme šli pro zavazadla. Podivám se do jednoho skla a tam jde vidět jak vypadám. Mám krétké černé vlasy a zelené oči měřím tak 190 centimetrů. Z naší skupinky jsem nejmladší já. Byl jsem znám již nějakou dobu. Naposledy jsem byl znám tím, že jsem Gévaudanská bestie. Někteří vlkodlaci mě to rádí připominají. Teď jsem byl dlouho v Rusku. V Rusku jsem se i narodil. Vždy mě ovšem zajímalo jak já jsem se mohl dostat do Gévaudanu. Takže, asi budeme potřebovat nějaký byt, ne? zeptám se a čekám co na to ostatní. |
| |
| Projížďka se stříbrem Už už hledám vhodný kout, kde bych mohla vydechnout.. ale ne naposledy, prostě jenom vystoupit z bouráku, sbalit si svých pět švestek a tržných ran a odejít, když se najednou blízko mě zabodne meč. Je to docela nepříjemný. Dost nečekaný. Přeskupím svý tělo, aby mě další rána nezasáhla a začnu v autě hledat otevírání dveří, prostě v týhle plechovce nemám kam zdrhnout. “Šlápni na brzdu, dělej, hamstni to!“ zavolám namísto odpovědi na otázku a dál lovím, za co chytit, aby mě to pustilo ven pro případ, že tohle moderní auto neumí zastavit stylem, který by toho šupáka shodil se střechy. |
| |
| Chris Sídlo - V pokoji Kontroluješ její zranění jsou opravdu velká a divíš se jak ještě může dýchat. Jelikož ale nemáte klid rozhodneš se pro jiný pokoj kam se tedy dostanete bez problémů za doprovodu sluhy, který během chvíle zmizí a dveře za vámi zavře. Začneš poustupně její rány obvazovat ani nevíš jak jsi v takové rychlosti našel nějaké obvazi, ale to tě ted zrovna moc netrápí. Sotva to dokončíš zaslechneš tvrdou ránu o dveře a následně druhou při níž se dveře rozletí na kousky a po tobě se vrhá jeden ze dvou lykanů mezi tím se druhý zaměří na dívenku. Zřejmě pach její krve přivedla tyto dva lykani až sem ani jsi si nevědomil jak rychle se vše seběhlo. Možná až příliš rychle tobě to přijde možná jako věčnost, ale není tomu tak...Lykan se po tobě ohnal drápy, tesáky jen aby tě dostal je jako bouře a snaží se tě dostat co nejdále od dívky to ti ovšem okamžitě dojde. |
| |
| Mucro Nemocnice - schodiště Jakmile stoupáš po schodišti ucítíš krev když se koukneš před sebe po schodišti se valí proud čerstvé krve, také zde na chodbě bliká jen jediné světlo a tobě to připadá jako několik tónů které se stále opakují. Pěkně jsi si prošlapal cestu kreví a konečně jsi vystoupal do nejvyššího patra. Z jedné strany se rozletí dveře možná by jsi se i lekl ale to není vše co vyletí spolu s dveřmu po dveřích se také sveze jeden z lykanů který nepěkně narazí do zdi a jelikož krev pěkne klouže je pro něj o něco obtížné dostat se až k tobě, ale přesto se po tobě vrhá s plným nasazením, jako hladový pes. Co je s druhým ani nevíš zaslechneš jen roztříštění skla. |
| |
| Nemocnice - krvavé schodiště s lykanem Těsně po začátku výstupu do horních pater nemocnice naplní můj nos pach krve. Snad ji nedostali. z a jen pevněji sevřu Sten. Po kluzkých schodech se nakonec dostanu až do nejvyššího patra budovy. Tam mě čeká další překvapení. Těsně předemnou se rozlétnou dveře a znich vylétne, vyklouže ten, který má tuhle zkluzavku asi na svědomí. Vlkodlak! bleskne mi hlavou myšlenka a zcela automaticky zamířím Stenem na vzpamatujícího se vlkodlak. Teď už alespoň vím, proč mi Pizizubka nevěřila. pousměju se a na vrhajícího se Lykana vypustím stříbrné pozdravy z hlavně Stenu. Ještě že jsem nabil stříbrem. můj úsměv se o něco rozšíří Jen se tu nesmím moc zastavit. Ještě musím chytnout toho co zdrhnul. |
| |
| Kristin někde ve městě Jak takhle krásně jedete ty zaměstnaná tou hnusnou potvůrka, Gabriel jede moc rychle. Otočí se na tebe aby ti něco řekl ale v tu chvíli se před váma objeví nákladák který je naložen ocelovýma tyčkama. Při vaší smůle to nestačí ubrzdít a narazí přímo do něj. Jedna trubka mu probodne hrudním a na místě bohužel zemřel. Ty bohužel vyletíš předním sklem na zem ale dál než se stala ta nehoda. Jde tu cítít benzín a jiskřičky z auta taky jsou. Auto začne hořet. Vjačeslav Letiště Tvoji kamarádi se dívaj okolo a zdřejmně eje více zajímají holky a asi mají i hlad jak vidíš výraz ve tváři. Jeden jen zakroutí hlavou a otočí se na tebe. Jo to by bylo na místě pochybuju že budete chtít spát na ulici! Dem něco najít zatím by apon bodl hotel ne? než se tu porozhlédnem Nervozně si bere tašku z pasu. Murco nemocnice Když zasáhneš vlkodlaka, podíva se na tebe překvapeně, že jdeš proti němu.Jsi vlastně jeden z nich a chráníš někoho kdo by měl zemřít. Sesype se ti k nohám a stačí říct. Tvoje krasotinka tu není ale noboj už jí skoro mají Pak je slyšíš jak se rozbylo sklo. V jendom pokoji tootiž druhý vlkodlak skočil oknem ven a utíká pryč. |
| |
| Laresa Byt Michaela Když vidí jak ses hodně otevřela a to že tě někdo chce zabít ze začátku má trochu pootevřenou pusu ale pak jí zavře ví že je to neslušné ale nemohl si pomoct. No klidně ti pomůžu jak budu moc zatím nikdo neví že jsme spolu a ani nikdo neví že já sem tě viděl naposledy ale nejsme žádný super hrdina nemám zvláštní schopnosti ale budu se snažit ti ěnjak pomoct vysouká ze sebe a pak se ti díva na ruku a zakroutí hlavou. Víš že seš fakt divná? normálně se tohle hojí snad týdny a ty to máš za pá hodin. chlape proč to děláš si blázen ? ji honí nějací zabijáci a ty jí máš doma? to špatně pro tebe zkončí Zadíva se ti do očí a usměje se. a pokud jde o spaní postel je tvoje je velká a pohodlná.A koupelna je támhle Pustí ti ruku a jde do ní a rožne tam. Zavolám do nemocnice jenom a jde k telefonu |
| |
| Zbygněv auto s Rose KDyž si zatáhl za ruční bzdu auto prudce zastavilo a vše vevnitř vyletělo dopředu i ty ses ocitl trochu jinde než si byl. Auto jelo dost rychle an to aby se klidně zastavilo. V zadu slyšíš remtání a rány.Jak někdo kope do sedadel. Nevidíš tam protože je to malá limuzínka upravena na to aby jezdila rychle. Rose Auto se Zbygněvem Když se auto prudce zastaví nečekáš to a vyletíš dopředu ale zastaví tě sedačka naproti tobě. Ti dva co jsou tam s tebou se tě snaží zase dostat k sobě aby si jim nemohla nic udělat jelikož máš svazané ruce de to docela těžko. Slyšíš jak nadávají a řvou. Hej Tony co tam vyvádíš vidíš něco na svačinu že tak brzdíš? |
| |
| Vincent, Jill,Cirri Kostel Když vidí co vše máš u sebe dva upíři a hlídají člověka se jim moc nelíbí. Ustoupí o krok dozadu a rozzhlédnou se. Fajn jak chcete ale spolehněte se že tohle se dozví Luccas a tomu se to nebude líbit a možná přijde i osobně vám vysvětlit že do lovu by jste se zasedně plést neměli říka naštvaně a pak poručí ostatním aby odešli v klidu. A ty slečinko neboj se já si tě najdu, pokud tě dříív nesežerou tady trihle dva pak se otočí a odchází než otevře dveře podíva se na vás. My se eště uvidíme |
| |
| Kostel Vincent a Cirri Sleduju dění ze spovědnice a držím dveře aby se tu nikdo nedostal. POmalu otevřu dveře když vidím že odchází a pomalím krokem jde podel lavic aby se ke mě nidko nedostal. proč tu nemůžou být zadní dveře už bych byla pryč Jdu přikrčená aby si mě nevšimli. KDyž vidím že jeho slova byla mířená na mě nechtěně se zvednu a dívam se na něj. Začínam se dost bát řekl že si mě najde kdekoliv já, já nemůžu domů a co tím chtěl říct že mě oni zahubí docela se roztřesu a dívam se na kněze co snima hovoří. Musela jsem se opřít o jednu z lavic a trochu to bydýchat. Hledám něco čím bych se pro případ mohla bránit. Ale jedině co vidím je svícen a ten je daleko. Rozklepaly se mi kolena začínam mít víc a víc strach. |
| |
| Auto Rychle se vzpamatuji a kouknu na přepážku před sebou, prokřupu si rameno od nárazu lehce stuhlé a namířím na něj pistolemi, pak nohou zamčknu stahování a když se okýnko otevře zasyčím a ukáži jim své zuby... Tony už nezastaví! A vy máte jen dvě možnosti, stáhnout ocasy a zmizet dřív než si to rozmyslím, nebo se pohnout a skončit se stříbrem v krvi a umírat na otravu! podívám se na Rose a pokynu hlavou... Myslím že tady pánové tě jistě rádi rozvážou a pak půjdou po svých a řeknou svým vůdcům že jsem tady, Dragunov, to stačí říct, už si jistě o mé práci přečetli nebo o ní slyšeli! lehce se přiblížím k okýnkům a každému z lykanů mířím na krk, malé červené laesry jim napovídají kam by kulky vlétli, tudíž očekávám že se nepokusí o žádnou blbost, prsty mám dost nedočkavé a střílím přesně, obvzláště na necelé dva metry. |
| |
| Auto Cukám sebou a snažím se se od nich nějak dostat kopu koušu vše možné ale nic nepomáha. Jsou to moji nemůžu se tu porměnit! nemůžu jim nijak ublížit Najednou zaslechnu něco jako rány a v tu chvíli zstaví prudce auto a já přeetim jednoho a dopadnu na druhou seda¨čku a dívam se co se to sakra jedě. Snaží se co nejrychleji zvednout a kopu do nich chtějí se ke mě dostat ale já je nepouštím ten jeden dostal přímo do nosu a ndval jaká sem to ale lehká dívka. Nepřišlo mi to vtiplné ale musela sem se pro sebe usmát. setři kde jsi ? Když vidím jak se otevíra okénko podívám se kdo mě chce chytit zas ze zadu ale při mém překvapení je to Zbygněv. Když vidím jak na ně míři sednu si přímo a natáhnu k nim ruce. To bude malér Tys přišel por mě po tom co sem ti tam nahoře řekla? podívam se na něj překvapeně |
| |
| Chrám na konci hlavní minigunů Carrie, Jill Malé červené tečky už se bezpečně zachytili na jejich hrudnících a nehodlají je pustit ani když se pohybují. Na mé tváři se prozněnu usadil trochu ledový úsměv. Znám jen jednu bázeň a to je bázeň boží. Čeho se může bát prokletý, který ztratil ráj i peklo a očistcem je mu sama existence. “Můj dům, mé teritorium, má pravidla. Jestli vážený pan Luccas pocítí touhu navštívit dům boží a ví jak se zde má chovat, rád jej uvítám. Vy vychování nemáte, nectíte dům boží ani můj. Nevíte co je slušnost ani tradice. Jen z úcty k váženému panu Luccasovi vás nechávám jít. Pokud se za podobných okolností ještě sejdeme, nebudu tak vstřícný.“ Vincente Vincente, nenech zlost cloumat svým majestátem. Copak tihle usmrkánci mohou vědět s kým se vlastně setkali? Pochybuji, že jim jejich pán takovou drobnost prozradil. Rty mám stále jako z ledu a oči jako rudé ohně, stejně jako paprsky laseru sleduji nevítané hosty dokud poslední neopustí boží chrám. I kdy ctím pánovo přání, aby byl jeho dům otevřený, pro tuto chvíli aktivuji automatický zámek na vstupních veřejích. Jedna věc je boží láska a druhá bezbožnost prašivých psů za branou. A propos boží láska. Pomalu spustím ruku s mečem dolů a pohledem o několik set stupňů chladnějším najdu ovečku, kterou pán dovedl do tohoto domu aby zde našla útočiště. Rty nikdy nebudou horké nebo vřelé, ale z ledu se mohou dostat alespoň na bod tání a usmát se. Nechci ovečku nijak rozrušit, už tak vypadá k smrti vystrašená a to vůbec nemluvím o zběsilosti tepu jejího srdce a kyselém pachu strachu, který plní okolní vzduch. Ten je trochu okořeněn i pachem smrti, nebo spíše definitivního úmrtí. “Velice se omlouvám, mé dítě, že jste musela být svědkem této … scény. Mohu vás však ujistit, že zde vám žádné nebezpečí nehrozí.“ |
| |
| Chrám Když vidím jak se na mě otočil začnu ustupovat dozadu až narazím do zdi a podívam se ve strachu co to bylo ale byla to jen zed. Malé scény ?? to si dělat srandu jak mám byt klidná když sem byla svědkem něčeho co nedokážu pořádně popsat podívam se okolo sebe a dodám si pro sebe Já určitě spím tohle není možné totiž začnu se pro sebe smát a sunout se k východu. Zde jasně ale já musím i žít mladý pane, ale jak když řekl že si mě najde docela mě zahlcuje panyka a strach je nesnesitelný. Jak se nemám bát když to slyšíte od pramene? |
| |
| Chrámová loď Jill Zeď za jejími zády je sloup, jeden z mohutných se základnou něco málo přes jeden metr čtvereční. Jeden ze statečných co podpírají balkon nad bočními loděmi. Můj úsměv má stále teplotu tání a pohled je přece jen o něco teplejší než on. Zůstávám stát, čepel stále skloněný k zemi a de facto schovaná za lavicemi, aby ji příliš neděsila. Krátké přikývnutí. “Je mi to opravdu velice líto, sám bych dal přednost, smířlivějšímu řešení. Ale bylo mou povinností chránit boží dítko, tedy vás dcero.“ Vincente, jsi opravdu hrozný hostitel. Jak zde má někdo najít klid a pokoj, když první co vidí jsi právě ty. Mladý pane… kouzlené, zcela automaticky se pousměji. Přesto stále cítím narůstající kyselí pach stracu. “Chápu vás mé dítě, ale zdá se, že alespoň dočasně je moudřejší využít právo azylu. Ty psy nevypadali, že by jen tak odešli.“ |
| |
| Chrámová lod Vincent Podívam se tedy na sloup a držím se u něj a koukám na našeho přítele. Trochu se uvolním a muj strach ale nijak nepolevuje. Podívam se na dveře jak daleko jsou a pak zase na něj. Jsem Jill a neříkejte mi laskavě dítě, přijdemi jako bych byla malé děcko. jsme trošku naštvaná a jde to vidět hmmm strach a hněv dobrá kombinace. No ale vy taky nevypadáte nějka bezpěčně a jeho připomínka mi nějak tak neunikla podotknu a pomalu se sunu ke dvěřím. takže ? rozběhnu se ke dveřím a ještě že nemám podpadky. Když běžím ke dveřím ohlédnu se zda jde za mnou. |
| |
| Uzavřený chrám Jill Carri má asi svých starostí dost, zjevně jsem právě šlápl na bebí, někomu z ‘těch jejích‘. Snad jsem jí tím nepřidělal žádné problémy. Přesto na tyto myšlenky mám velice málo času, jelikož má pozornost je stále upnuta na Ovečku. Vidím její pohled těkající po chrámu, vystrašený jako králíček kouká po možnosti úniku, musela by kolem mě nebo skrze lavice, v každém případě jediná cesta k psům je zavřená. Přesto se zdá že kyselost ve vzduchu ustupuje, sice ne příliš, ale ustupuje. “Omlouvám se Jill, to jsem nechtěl. Jde o zvyk z mého povolaní, jestli mi rozumíte...“ Ale jistě Vincente, zvyk starý několik století že? Kyselost vystřídala hořkost, což sice není také nejhezčí vůně, ale stále je to lepší než kyselí strach. “… ve jméně božím byl nejednou pozvednut meč, nejednou bylo potřeba prolít krev, aby bylo vykonáno Jeho dílo. Já jsem pozvedl Jeho zbraň v Jeho jméně na vaši ochranu Jill a ochranu Jeho domu, před touto pakáží a v Jeho jméně vám mohu přísahat, že vám zde žádné nebezpečí nehrozí.“ Pomalu skloním hlavu a přestanu na ni upírat svůj pohled, přitom pomalu zvednu ruku s čepelí a položím si ji přes předloktí druhé ruky. |
| |
| Chrám - jako klec Vincent Podívam se na tebe podezíravě a jen zavrtím hlavou doběhnu ke dveřím snažím se je otevří a cukám sněma ale nejdou to. Položím si hlavu na dveře a povzdechnu si. tohle je jen zlý sen určitě Slyším jeho hlas ale neotočím se, trochu to bylo na můj vkus duchařsky takže sem to nějak nepochytila a naposledy sněma zatřesu a podívam se na něj. Fajn když mě chcete tak ochranovat to tu budu na pořád? hmmm jen v tomhle ? ukážu na chráp a docela se bojím. Dřepnu si a schovám si obličej do dlani a poližím si na nohy, tak aby mě neviděl. Proč já ? |
| |
| Bezpečný Azyl Jill Přestože kyselost ustupuje, králičí pudy tu stále zůstávají. Pro jednou se rozhodnu prominout jistá opomenutí a nevhodné chovaní v tomto domě. Toto dítě sem přivedl pán a jistě ne proto, aby bylo ztrestáno za svou neznalost. “Pokud si to tolik přejete Jill, otevřu tu bránu. Ale zde jste, na rozdíl od noci venku, v bezpečí. Navrhuji vám, přečkat tu alespoň noc. Dokud venku slídí ti psy.“ Když už jsme u psů, projdu kolem toho mrtvého a zasunu čepel do nabízené pochvy. Jedno malé ťuknutí a rudé paprsky, které se ihned zachytili na těle Ovečky zmizí. Pomalu dojdu až k ní, vnímám pachy, které se bijí o dominanci. Je hloupé nad ni stát a tak si dřepnu, jedno koleno se dotýká zemně a prsty se lehce natáhnou k ní. Proč já? Jednoduchá a přitom nesmírně nebezpečná otázka a hlavně v tom, že člověk začne vymýšlet důvody něčeho, čeho sám není příčinou. Proč ona, protože oni měli hlad a ona se jim připletla do cesty. Jenže tato odpověď její vlastní já neuspokojí a bude dál hledat takové kde je vším vina právě ona. “Cesty páně jsou nevyzpytatelné slečno Jill, možná bylo jeho cílem právě to, abyste došla do jeho domu.“ |
| |
| Grám= prej azyl Vincent Podívam se na něj jen zakroutím hlavou. Kam sem se to dostala tohle přece není možné že já sem lezla ale co by zed bylo semnou nikde nejsem v bezpečí to težko, on nahoře teda nebudu vám upírat včemu věříte moc dobře ví že v něj už dávno nevěřím podívam se mu do očí a pak sklopím oči dólů. Nemůžu tu již zůstat musím do práce, a myslíte že bych dneska usla a eště tady ne. řeknu smutně a sklopím hlavu. ach ju do čeho ses to zase Jill dostala,myslíš že ti tenhle pomůže? stejnak budeš muset jednou odsud odejít! Pozvednu hlavu a začnu si až ted prohlížet jak to tu vypadá a projedu si i jeho, zvláštní to člověk. Odkud se znáte, vy snad patříte k nim? Odtáhnu se od něj a jak sem se odsunula zakopla sem o vlastní nohu a sletěla na zadek. |
| |
| Boží příbytek Jill “Jistě a myslíte, že jej vaše nevíra nějak oslabuje? Dal vám svobodnou vůli, tak svobodnou, že vám umožňuje i nevěřit v něj samého.“ Vincente, já tě skoro nepoznávám, opravdu jsi tak přesvědčen, že tuto zbloudilou ovci sem poslal bůh? Na tváři mi přesevše přeběhne lehký úsměv. Je skutečně kouzelné setkat se s lidskou pýchou a domýšlivostí v její tak zvláštní formě. Ona si snad skutečně myslí, že její nevíra by dokázala bohu nějak bránit v jeho úmyslech. Ona si snad opravdu přestavuje, že jej může svým rozhodnutím nechat zmizet. “Jak jsem řekl, toto je dům boží, chrám a útočiště pro ty kdo jej hledají. Nikdo vás tu nedrží, pokud tak skutečně chcete, otevřu vám. I já ctím vaši svobodnou vůli, stejně jako můj Pán. Jen vás prosím, aby jste si to dobře rozmyslela.“ Stále dřepím před onou ovečkou, sleduji její tvář sklopenou k zemi a zrak je nyní tím posledním smyslem, který mi o ní něco říká. Její vůně a pachy jsou mnohem výmluvnější. Cítím jak strach přece jen ustupuje a nahrazují jej ostatní pachy a spolu s jeho ústupem se znovu zvedá její hlava. Zprvu si prohlíží můj chrám. Velkolepou a přesto poměrně prostě vyzdobenou stavbu, i když protestanté by nejspíše i toto považovali za příliš velkou pompéznost a to ani netuší, že všechna umělecká díla jsou originály a některé jsou starší než samo město, ve kterém se nalézáme. Nakonec její pohled doputuje až k mé tváři, stejně jako její slova, která se rozezní v dokonalé akustice tohoto místa. “Nemusím být přece Pes, abych pochopil jejich štěkot a vrčení a není třeba být Pes abych je dokázal zkrotit.“ |
| |
| Nemocnice - tři lykani na dvou různých stranách S nepatrným pousmáním sleduji vlkodlakův údiv při zjištění, že i když jsem stejné rasy a že nemám problém s tím ho zabít. Sice vím, že jednou se mi to vrátí, ale teď je důležitejší zajistit aby Pizizubka přežila. "Uvidíme, kdo ji bude mít dřív." odvětím mu a odkopnu ho na druhou stranu chodby. Ještě, že jsem dnes nabíjel stříbrem. pogratuluji si v duchu, ale to už jsem v závěsu za druhým z lykaních lovců. |
| |
| Chrám Vincent Když mluví o bohu docela se mi začína vřít krev jak se říka. Jill co tě napadlo lést zrovna tady? ty seš vážně tak hloupá ? Podívam se na něj a jen se pousměji nad tím co říka,tobě se to mluví tebe nehoní nějací uchylové co ti vyhrožují zabitím tuhle myšlenku se ale neopovážím říct nahlas, tak jak on bere vážně mou nevěřící hlavu a že sem docela protivná tak já ho musím taky trochu nechat dýchat. Já jaksi asi nemám na výber teda pokud mě nechcete doprovodit až k práci a počkat tam semnou a jít mě pak doprovodit domů. Jill ty máš ale nevymachanou pusu, tohle se neříka knězi Podívam se na něj a pak rychle dodám Omlouvám se za mojí drzost Když začne mluvit o těch hnusných navštěvnících zamračím se a kouknu na něj. Přišlo mi že se znáte nebo aspon ví kdo ste, jelikož podle toho kolik jich bylo by se vas teoreticky neměli bát byli v přesile. Ale nevím zda se mám vyptávat, ale bojím se že už v bezpečí nebudu aspon né nějakou dobu a ja se nemohu pořád ukrývat tady. Prosím za prominutí ale asi bych se tu zbláznila. Pokrčím rameny a podívam se do kabelky na hodinky kolik už je hodin. |
| |
| Chrám Jill a Carrie (stojící, koukající :D) Jestli je tato ovečka boží zkouškou pro jednoho prokletého biskupa, tak mi můj Bůh opět předvádí, jaký má smysl pro humor. Sledovat a číst změny jejího výrazu je docela snadné. Její zarputilost ve víře v nevíru je docela běžná, nic s čím bych se poslední století nesetkával dnes a denně. Podivné je jen to jak mě to zatím nechává chladným. Možná proto, že zatím nijak neurazila Boha a ani toto místo. A ještě zábavnější to bude, až poruší jedno z oněch přikázání, že Vincente? Kolik takových oveček už jsi poslal do očistce nebo ještě dál, za jejich hříchy? Kolika myslíš, že Bůh v posledních chvílích odpustil? Hlavní je aby se přestala bát, strach otupuje smysli a navíc jeho kyselí pach se mi vůbec nelíbí. Poslouchám její slova a na tváři se mi stále drží úsměv. Lehké pobavení nad jejími reakcemi na vlastní slova, myšlenky které se je snaží dohnat a snad i předehnat. Její chování, prvně odevzdané dřepnutí, rozhodné vztyčení a následný pád na zadek. Tohle představení je velice zábavné a tato ovečka se mi zatím líbí a byla by škoda ji poslat psům. “Pokud pobyt zde ohrožoval vaše duševní zdravý, nabízím vám tedy svůj doprovod, pokud se nebojíte i mě slečno Jill. Co se těch psů týče, mýlíte se, netušili kdo jsem. Kdyby ano, nikdy by se neodvážili překročit práh tohoto chrámu s takovými úmysly.“ Zajímavé Vincente. Myslíš, že právě toto ji uklidní? Více méně není co více říct, přesto jsem neměl chuť mlčet. Teď už je vše na její svobodné vůli na největším daru co dostala od Pána. Uvidíme jak se rozhodne, já ji mohu jen podat pomocnou ruku a přesně to také udělám. Pomalu, natáhnu ruku směrem k ní. Otevřenou dlaň mám obrácenou k pánu, tak aby do ní mohla lehce vklouznout ta její pokud se tak rozhodne. |
| |
| Chrám -> Cesta do neznáma Vincent a Jill Stojím a koukám jak zvrácenej podzim... sry to je MH x) na ty >dva. Připadám si jako extra křen. Přeji příjemný zbytek noci, Vincente... Vyklouznu tiše z chrámu, aniž by si toho Jill mohla všimnout. Vyjdu ven a mé vlasy rozhází jemný noční vánek. Nadechnu se.. Krvavá a lákavá vůně noci... Posadím se na schody katedrály, sklopím hlavu. S dalším poryvem větru se můj vzhled mění... Z těžkých okovaných glad přechazí obuv do černých lodiček s 10ti cm podpatky, šaty přejdou do pevného korzetu a kratší rozevláté sukně. Jen kabát zůstává. Po vlasech se mi jakoby rozlije krev, která zapříčiní vytvoření rozverných a cudných kudrn. Ve svém novém vzhledu se zvednu, naposledy pohlédnu na dveře chrámu, načež zamířím do města. Už zase sama... Na věky věků... |
| |
| Chrám Vincent Zamyslím se nad tím co řekl je to pravda nemohu ho ohrožovat ale tady zůstat nemůžu nejde to. Ne máte pravdu nemohu vás vystavit nebezpečí je to vlastně muj problém a nevím jak mě mohlo napadnout taková hloupost. Omlouvám se Podívam se na něj a když vidím jak mě nabízí pomoct že mě zvedne prvně natáhnu ruku ale nedotknu se jeho, chvíli váhám a pak to udělám. Může cítit jak ledová jsem jako bych byla v ledničce nebo někde takto, ale to je u mne normální taková být. Když mi řekne že kdby tušili co je zaš nikdy sem nevkročí to se trochu zděsím ale kupodivu sem necukla ani o krok. Omlouvám se pro vás je toto místo kde můžete normálně myslet a jste tu doma ale já se tu necítím vůbec dobře, tlačí to tu na mě ikdyž je to opravdu ohromný chrám Vyndám z jeho ruky tu svou a odstoupím o krok. Omlouvám se že sem vám narušila klid Otočím se a nadechnu se abych se sklidnila a šla ke dveřím. děkuji že jste mi pomohl |
| |
| Tady ... malinko chce se mi spát, padá mi hlava, pak cejtím jak někdo, lehce mě za ruku vzal. Blázen či voják, jak maškara dívná tam stál. Ja pozval ho dál … oči jak z mrtvechj by vstal … chcete mě soudit, tak dejte mě na kříž. Jsem váš Ďábel a syn. (celej já :D) Carrie: S dovolením si zahraji také na malého Technického PJ: Odejít z chrámu nepozorovaně není možné. Tedy takto jelikož právě před dveřmi Jill sedí na zadku na který spadla a Vincent je u ní. Je to zhola nemožné i když pominu zamženosti dveří. Jill: S stejným dovolením si zahraji také zde: Poprvé jsi došla až ke dveřím a skončila právě u nich. Poté udělala krok dozadu i když už ani nebylo kam, takže další ustupování a následné jití ke dveřím je skutečně zbytečné. Jill a Carrie Zatímco se Jill rozhoduje, Carrie se nejspíše již rozhodla. Doufám, že ji můj čin nepřinese žádné velké nesnáze. Ale i přes obavy o její osud se musím pousmát. Odejít? Kudy! Toto je chrám a pevnost mého boha, jediný vchod je tato brána a jak již Jill stihla zjistit, je zavřená. Ještě chvíli počkám jaká bude volba zbloudilé ovečky, nemám kam spěchat. Já mám celá staletí a také jediný klíč. Zvolila, její ruka je skoro tak chladná jako má, což je dobré, i přes rukavice je můj chlad tak cítit, že by ji to mohlo znovu uvrhnout ve strach. S lehkostí, jelikož pro mě je opravdu jak pírko ji pomohu zvednout se. “Chápu, je těžké pochopit a unést velikost. Nejste jediná kdo to tak zcela nedokáže a proto se velikosti brání. A neomlouvejte se, jen si vezmu něco na sebe a můžeme vyrazit.“ Její ruka vyklouzla z mé a tím mi dovolila se znovu věnovat i druhému milému návštěvníkovi. Zvláštní, jak dlouho už jsem neměl milou návštěvu a dnes mi můj Pán dopřál hned dvě. S malou úklonou se vydám k držáku na svou hůl. Když se dostanu blíže ke Carrie, můžu si s ní konečně promluvit. “Je mi to líto Carrie, doufám že jsem vám svými činy nezpůsobil problémy, ale byli vedeny mou vírou a nemohl jsem činit jinak. Přesto vám chci nabídnout toto: Pokud budete mít chuť se znovu podívat Bohu do tváře, přijďte. Budete zve vítaná. Teď prosím ještě chvíli vydržte, musím tu něco uklidit, než otevřu.“ Mluvím tiše a po malé úkloně se jdu věnovat řečenému. Vezmu držák za nohu a táhnu ho do vstupu do věže. Projdu malým úzkým portálem a pak dveřmi. Přede mnou je jen hluboká jáma na jejímž dně už skončila nejedna prokletá duše. Vezmu si zpět svou hůl a na její místo vrazím jiný kus dřeva, který se tak hezky nabízí v držáku na mém malém balkónku nad hlubinou jediného pekla, které prokleté přivítá. “Sbohem pse, pozdravuj ostatní.“ Tohle se ti líbí, že Vincente? Kdy si konečně přiznáš, že nacházíš potěšení v tomto konání. Zamknu za sebou dveře do hlubin a po schodech vyrazím na kůr. Plášť, Dráp, Boží trojici a ‘Biskupskou‘ hůl, jsem připraven. Plášť je rudý a roztrhaný jako by přečkal desítky vichřic. On a hůl, je jediné co je vidět, vše ostatní je skryto. “Hlídej Ignáci.“ Rozloučím se se svým přítelem co má srdce z kamene a sejdu opět dolů. Jedno kliknutí a brána je otevřená, odpečetěná. Druhé a Miniguny jsou opět v pohotovosti a nejen ty u brány, automatický systém se spustí při třetím kliknutí. “Omlouvám se za zdržení dámy, můžeme jít.“ Otevírám a jdeme. Brána se zavírá, třetí kliknutí, čtvrté a brána je zamčena. |
| |
| Chrám Vincent a slečna Cirri Dívam se na něj a jak rozmouvá s tou dívkou a jen si jí porhlížím je ještě bledší než sem ja to sem myslela že já sem nějak nemocná ale ne. Čekám až přijde ke mě jsem opřená o lavici a docela sem netrpělivý a mam strach. Hmmm holky v práci se mi asi vysmějou ale nevím zda by mě jen tak nechal odejít....... když konečně uslyším cvaknout dveře a jdu k nim a po jeho boku kráčím a ani se neodvážím na ty dva kouknout. Jdu směr kde je má práce a ohlížím se za sebou protože mám špatný pocit. |
| |
| Někde venku ni nevím kde Jill a ještě na chvíli Carrie (kousavá s novou vizáží :D) Docela mě překvapí, že psy opravdu odtáhly, tak nějak jsem čekal, že se ještě chvíli zdrží. Ale necítím je a tak jsou hodně daleko. Což je dobře, nemám náladu si s nimi hrát. Naposledy se rozloučím s Carrii, doufám že bude v pořádku. Pak již jen nabídnu rámě ovečce, ať už příjme nebo nepřijme vyrazíme. Jdu tiše a nechávám své smysly bloudit okolím, překvapení jsme nikdy neměl moc rád a překvapení se zuby a zbraněmi, mě nebaví už vůbec. Vincente copak to provádíš? Copak se takto chová kněz nebo jsi pověsil své povolání na hřebík … po tolika letech? Protivu neposlouchám, ostatně proč také, když ani neví o čem mluví. Kdyby se zamyslel, odpověděl by si sám, všechny kněžské sliby jsou doživotní, nebo dokud nejsou zrušeny svatým otcem. Jedno je však docela zvláštní. Rámě předpokládá, že muž vede, ale jelikož nevím kam jdeme, vést jaksi nemohu. Takže tuto úlohu přenechávám své společnici a sám se věnuji kouzlu noci a také trochu jejímu dráždivému teplu. |
| |
| Ulice Vincent a Jill Jdete kolem obchodu, které jsou krásně pod podloubým schované. Svití a aspon vidíte kam šlapete, né že by kolem nebyli lampy ale i tak je tam málo světla. Práce od Jill je již o dvě ulice dále. Když jdete ulicemi Vincente citíš na sobě nějaké pohledy ale nidko tu není aspon né na ulici. Po nějaké té chvíli jste u práce, je to velký klub, je to v plném proudu a u dveří stojí dva chlapi co hlídají. |
| |
| cesta do mé práce Vincent Zavěsím se do jeho nabídnutého raměte. A vedu ho do mé práce a koukám kolem sebe když kráčím ulicí.Moje boty trochu tukaj ale co už jsem zvyklá. Když to pujde dobře ukecám šéfa aby mi dal volno ale nešlo by to po telefonu, osobní je to lepší, prosím ale nelekejte se mé práce vypadá to asi por vás no jak bycj to řekla prostě nepřijatelně ale je to lepší než nic. Pokrčím a už slyším hluk který vychází z klubu kde pracuji. Zrychlím krok protože venku se mi už nechce moc být bojím se tu mám špatný pocit. Jdu ke dveřím kde stojí moji známi a jen se pousměji a podotknu. Kluci to je můj přítel, jen aby nebyli potíže usměji se a oni také a uhnou tak abychom mohli projít. Jdu po schodech dolů a přímo k baru. Nakloním se k němu přímo k uchu aby mě slyšel a jen dodám. nechci Vás mučit tak to tu zařídím rychle |
| |
| Michaelův byt Sleduji Michaelovo počínání je pro mě jako květina na poušti, jako jediná růže v zahradě zapomění, jediná hvězda na nebi...Tolik mě láká jeho krev... a přes si nedovolím na něj sáhnout, snaží se mi pomoci takto se mu odvděčit...nemožné! "Přeci nevadí že nemáš žádné speciální schopnosti..." podotknu tiše a usměji se. Když prozkoumá mou ruku ucuknu mé ruce jsou stále tak ledově studené jako vždy... Hledím mu do očí a v mích očích se zaleskne chtíč...ta touha... "Hm..." odpovím ohledně koupelny a když se zmíní o telefonu okamžitě běžím k telefonu. "Ne!" vztekle vykřiknu. Popadnu telefon a třisknu s ním o zem až se rozletí. "Nevolat!... ne ted... přišli by si pro mě...zjistí vše... cítí můj pach... pravdou je ve větru se vytratí... ale nesmíš odsud telefonovat zabili by tě!... a to já nesmím dopustit" mlvuím rychle a velmi vážně upírám na něj trochu zděšený pohled, plný vzteku a zuřivosti... |
| |
| Cestou ke klubu Jill Nejen že překvapení nesnáším, ono je ve své podstatě velice těžké něco takového provést. Mé smysli dalece předčí ty lidské a na některé z nich už lidé dokázali i zapomenout. Já však nezapomněl, naopak měl jsem celá staletí, abych se je naučil plně používat a naslouchat jim. Tam kde má společnice s těží vidí na cestu, já vidím dokonale, lépe než by viděla ona za plného světla. Přesto je zrak tím posledním ze smyslu, kterým naslouchám. Proto když mě instinkty to elementární cosi, co pojí všechny smysli v jeden upozorní, vypustím své pátrače do okolí. Vnímám vůně a pachy, jak nitky a stuhy se mi vinou před vnitřním zrakem. Vnímám zvuky rytmické i nahodilé, silné i ty nejslabší. Vnímám klapot botiček, šustot látky i prostý dech či pohyb vlasů a i ony se promítají na moji nástěnnou malbu. Vnímám i to co člověk nikdy nepozná, život. Malba na klenbě mého mozku se skládá v jeden dokonalý obraz, který žádné oči nedokáží zachytit. Umělci se celá staletí pokoušeli zachytit v jednom obraze celé místo, celé okolí a jeho ducha. Má malba to dokáže a nejen jediný okamžik, ale každý okamžik. “Nemusíte se omlouvat Jill, já ty malé ukřičené věci také nemám v lásce.“ K práci se zatím nevyjadřuji, jistě to místo mi příliš sympatické není a pánové u vchodu vypadají docela mile. Na jejich úsměv také jedním odpovím i když ten můj je nejspíše docela ledový. Co naplat horkokrevnost je v povaze Italů a to já nejsem. Doufám, že jsem pánům nezadělal na špatné sny. Vevnitř je to opravdu trochu vzdálené vznešenosti chrámu, spíše to připomíná úkryty různých sekt, které jsem měl tu čest za uplynulá staletí rozptýlit a zničit. Ale poznal jsem již horší místa a barvy na mé klenbě jsou tu opravdu bohaté a v tolika vrstvách, až z toho neexistující oči přechází. “O mě strach mít nemusíte, co je tohle za mučení …“ Na tváři mi přejede krátký a neméně chladný úsměv, holt tu teplotu nedoženu, pokud si tedy nehodlám posloužit barmanem. Můj hlas sjede až na úroveň šepotu, který ve zdejším prostředí lehce zapadne. “ … proti španělské inkvizici.“ Na mé malbě je Jill zvýrazněna i když vlastně ani nemusí, její vůni i zvuky i barvu jejího života si pamatuji a najdu ji i pod několika vrstvami. Věnuji se dál své kresbě a přitom nechám oči klouzat po baru a okolí. Tak jak moc je toto místo sídlem neřesti? Nakolik si zasluhuje osud Sodomy. To by ti šlo Vincente, že mám pravdu. Vypálit to zde do základů, možná by ti to i udělalo radost, přiznej si to. Přiznej se, že jsi upalování čarodějnic přihlížel s potěšením… Tentokráte se zasměji i svýma rudýma očima. Ano líbilo, pokud to byli skutečně čarodějnice a jako že jich tam nebylo málo. Něco jiného bylo, když na hranici skončila nevinná duše i když její duše stoupala přímo k pánu a tak byla možná zachráněna o spáchání smrtelného hříchu a řev jejího kata, postupující stejná ne-li horší muka ji provázel na cestě k bráně nebeské, aby se nakonec odebral k branám pekla. |
| |
| KLub Vincent Podívam se na něj a jemně se usmějiurčitě se mu tu ani nelíbí jak mě mohlo napadnout tahat sem kněze?? Jill ty už vážně nevíš co by ? tahat zde kněze jak k tomu on chudák přijde? Podívam se na něj a natahnu se k němu aby mě slyšel a řeknu mu do ucha jestli chcete odvedu vás do šatny kde je více klidu a než budu hotová Mety vám donese něco k pití, nebojte nepodává se zde jen alkohol pousměji se abych ho trochu uklidnila a pak čekám co mi odpoví. Však než se rozhodne natahnu se přes pult a jen tam tak stojím, citím na sobě oči porcházejicí kolem tak coby nekoukli na takový zadek. Hrabu tam pro klíče a Mety kamarádka z práce jen na mě máva a objednám dvě vody. Však to nemusí pít je to jen pro jistotu a pak se podívam na něj. Pujdeme nebo si chcete zatancovat? Prohodím jen tak z vesela a začnu se usmívat. Holka ty se blázen vezmu si dvě vody a jednu podám jemu, tlačím se davem tancující na parketě ke schodům vedoucí do šaten a kde má šéf pracovnu. Občas kouknu zda je za mnou nebo ne ale dneska mě bolí hlava. Jdu po schodech stoupám vzhůru podpadky klapu, teď lituju že jsem si nevzala pohodlnější boty. Jsem ale blázen fakt |
| |
| Club Jill Klid je to poslední co mě chybí, něco jiného je pokoj. Toto místo je samo o sobě příčinou hříchu a to nemluvím o červeném světélku které mi stále svítí kdesi na pomezí malby a instinktů, zatím se však v malbě neobjevilo nic na co by světélko posvítilo a tak je klid mým souputníkem. Snad právě proto mě chování zbloudilé ovečky tak pobaví. To jak se snaží abych ji slyšel, kdyby věděla, že slyším i její krev stoupající žilami, tepot srdce i vzduch procházející nosními dírkami a plnící plíce. Moji pobavenost trochu uklidní zmínka o jakési Mety a pití. Jistě napít se, by neuškodilo, ale i to má svá pravidla, která ctím. Nehodlám se krmit nevinou duší i když silně pochybuji, že by se zde taková našla. Na malbě se rozžehne několik světélek, znám je, poznám všechny drobné změny v teplotě, dechu, pohledu a vím i co způsobilo nárůst hříšných myšlenek v okolí. Stejné to bylo v okolí pranýřů. Pokud však zůstane pouze u myšlenek, není důvod aby mě to znepokojovalo. Bůh nás stvořil i se všemi slabostmi, aby zkoušel naši vůli. Nejspíš jsem se zamyslel trochu více, protože jsme trochu opomněl odpovědět ovečce na její nabídku a už je tu druhá, tedy nemám důvod je nespojit v jednu. “Nedělejte si starosti slečno Jill, nemám žízeň. Pokud jde o tanec, bylo by mi neskonalým potěšením, ale obávám se, že tance které znám se sem příliš nehodí a zdejší neovládám.“ Nelži Vincente, máš žízeň já to vím, cítím to. Cítím jak se ti zbíhají sliny a ty nezmizí dokud se nenapiješ. Příjmu nabízenou sklenici, bylo by nezdvořilé ji vracet, či odložit na bar. Procházím svíjejícím se davem a na malbě se zažehávají nová a nová světla a rostou nové obrazce, jak blízko má toto místo k pádu do hříchu, ale nezachytil jsem nic co by přímo volalo po hněvu božím a tak dál procházím. Cítím jak se můj plášť otírá o skoro nahá těla a stírá z nich pot, sklenici občas lehce natočím a nechám vodu odtéct. Byla dobrá volba přijmout nabídku ovečky, alespoň ji budu mít na malbě blíž, pokud by se přece jen objevili psy. |
| |
| Club Vincent Dojdu nahoru ke dveřím a čekám až mě dojde, otevřu dveře teda prvně musím odemknout a pak ucitím znamou vůni. Nezlobte se ja není to nic moc ale co už jen se tu zašívame když už je to na nás moc pousměji se a vklouznu tam taky, otevřu okno který má výhled hned na centrum. Vykouknu ze dveří a vidím že má zavřené dveře a pak se podívám na něj a pokrčím rameny. No asi má jednáni minutku vydržte Kouknu nevině a kousnu se do spodního rtu. nechcete mi něco říct o sobě něco ? zeptám se zajimavě a culím se. Houpu se na patách sem a tam a jsem docela nervozní. |
| |
| Záklubí Jill Když opustíme hlavní loď tohoto ‘Clubu‘ a vejdeme do toho co by v kostele bylo Sakristií, z malby ihned zmizí valná část měnících se barev. S neskrývaným zájmem se rozhlédnu, není divu, každý se rád podívá, jak to má konkurence a musím říct, že v tomto ohledu vedeme. Tady je přece jen poněkud méně útulnu, ale zažil jsem i daleko horší místa, například v předminulém století. “V pořádku, skromnost je ctností, které se snažíme dosáhnout.“ A zrovna moc vám to nejde, že Vincente. Ty chrámy jsou opravdu samá skromnost a to oblečení a všechna ta pompéznost … Stačí se krátce rozhlédnout, odstrčit několik svršků, včetně těch poněkud intimnějších a hned se objeví něco na co se dá sednout. Ovečka se mezi tím stihla vytratit a zase vrátit. Její vůně se opět trochu změnila, stejně jako prokrvení jejího rtu pod chvilkovým tlakem. Je zvláštní sledovat ty drobné změny o kterých lidé občas ani nemají ponětí. Zvláštní a příjemné a to natolik, že to zažene malou ztuhlost mé tváře, z předchozí cesty. “Pokud chcete, tak velice rád, ale obávám se, že život někoho jako jsem já nebude příliš zajímavý.“ |
| |
| V autě Pousměji se na na ni a pokrčím rameny... Ještě jsis nevšimla že upíři jsou tvrdohlavý? lehce mrknu a počkám až ji ti dva rozvážou, zbraně držím ale ostražitě... Tak rychle půjdeme, nemám rád tyhle rádoby akce, teď už jsi ve vláce ať chceš nebo ne, nyní musíš zvolit stranu, ale svobodně, ne aby tě někdo něják nutil! blýsknu sitě zelenýma očima po lykenech a znovu zasičím a čekám .. Pohněte si pánové nemám na vás celý život, a nebo jo vlastně mám když se to vezme kolem a kolem, ale i tak dělejte, nechci tady rozpoutat peklo... řeknu lykanům a rusky něco zahlísím do malé vysílačky co mám na uchu... Půjdeme najít tvou sestru, mám pocit že tu někde bude, má o tebe strach. |
| |
| Jill a Vincent Club- šatna Do místnosti vletí majitel tohoto clubu a nevypadá zrovna třikrát nadšený ba naopak vypadá naštvaně a dá si ruce v bok. Mladá dámo pokud vím měla si tu být asi před hodinou podíva se na hodinky a vykulí očí a pak jen zakroutí hlavou. Doufám že máš pádný důvod proč jdeš pozdě Až ted si všiml Vincenta a přejede si ho pohledem. Jill ty jdeš na pohřeb že sebou ma kněze? Co ta holka zase proveda Ale co už mám za tebe pro dnešek nahradu bud si 100 % jistá že ti tohle strhnu z platu a pro dnešek jdi domů. Naschledanou Stím se otočí a praskne dveřmi a zmizí Vám s dohledu. Jen smrat s cigaret a alkoholu po něm zbyl. Laressa Michaelův byt Michael se zděšene ucukne když mu zakážeš zavolat, podíva se na tebe překvapeně a raději jde od tebe pryč. Dobrá jen sem chtěl vědět jak to tam vypadá jaká je situace v práci nic víc Zakroutí hlavou a jen se pousměje. jak by mi mohl někdo ublížit když ty jak koukám by ses za mě byla ikdyž tto bych nedopustil a nestane se mi nic co by taky! Nepraštila se ona chuděra do hlavy přpi té nehodě? Jde k mobilu a vytočí činskou restauraci. Jen objednám jídlo neboj se Pak se otočí a mluv do telefonu. Ano ano jako obvykla ale tentokrát dvakrát. pak zavěsí a po nějaké chvílli někdo zazvoní u dvěří a on jde s penězy otevřít a vzít si jídlo a zaplatí.Dojde do obyvaku a nachystá to na talíře a colu k tomu. POjd musíš jíst je to dobrý Ukáže ti na talíř |
| |
| Club-šatna Vincent usměji se na něj a jen nakloním mírně hlavu na stranu. Hmm nevím myslím si že i ve chrámu jako byl ten váš se asi nenudíte nebo se mýlím. Ikdyž já bych tam asi nevydžela ani den přiznám se a začnu pochodovat ani si neuvědomím že jak chodím spíše tančim nepřišlo mi to ani. Pak se zarazím když se rozletí dveře a v nich stál můj šéf zdřejmě byl naštvaný. Cuknu sebou a ustoupím o krok dozadu. Šefe ja mám ale pádný důvod proč sem nepřišla ale vy mi to stejnak nebude věřit řeknu po pravdě a jen rukama placnu o nožky. Koukám na něj smutně a jen posmutním. Šefe tohle muj znamý přijel mě navštívit a ano počítam s tím že mi to strhnete ale omlouvám se Když naštvaně odejde podívam se na společníka a jen sipovzdechnu. Omlouvám se za něj je občas no trochu hrubí ale jinak je hodný, někdy pokrčím rameny a vezmu si tašku s věcma a podívám se na něj. Podívam se z okna a není to moc vysoko nechce se mi přes ten dav. Hmm vím že vy asi na to nejste ale já lezu oknem nechci ho tam zas potkat a mohl by si to eště rozmyslet Přehodím se tašku přes rameno a podívam se na něj. Chcete jít první nebo mam já ? Podívam se na něj |
| |
| Záklubí Jill “Někdy ano, bývalo to mnohem zajímavější, živější. Dnes již do domu Páně moc lidí nechodí. Je příliš mnoho svodů a lákadel, která na jejich duše venku útočí.“ Sleduji se zájmem její pohyb, to jak podvědomě přechází v pohupování a do toho čemu dnes říkají tanec. Jak reaguje na hudbu, kterou na rozdíl ode mne vnímá spíše podprahově. Na chvíli odtrhnu oči od jejích pohybů a má ruka sklouzne k boží trojici pod pláštěm. Někdo se blíží ke dveřím. Její tanec končí v okamžiku kdy ten někdo rozrazí dveře, bez klepání! Prohlížím si to Hádě, Had je moc silné slovo pro něco tak směšně slabého. Podléhá jedné slabosti za druhou, to cítím už jen v pachu co se kolem něj šíří a plní vzduch i zde v místnosti. S hříchy to jistě nebude o nic lepší… Zab ho Vincente, zab. Rozpoutej tu peklo na zemi, abys očistil její tvář, aby byla hodná boha. Prsty na spouštích mě svědí a pažba v dlani způsobuje příjemné mravenčení. Bylo by to tak snadné, vlastně bych ani nepotřeboval Trojici, stačil by mi jediný prst. Bojuji s pokušením a Hádě má skutečně velké štěstí, že je tu ovečka, která by byla všeho svědkem. Možná jindy, pro tentokrát jej brána pekelná nejspíš mine, beztak si mezi tím zatíží záda jen dalšími těžkými hříchy. Úvah mě vytrhne až ovečka, omlouvající se za Hádě. Stáhnu svědící prsty z Trojice a než zvednu svou tvář k její pokusím se uhasit žár v očích. “Neomlouvejte se za něj, každý jsme strůjcem svého Osudu.“ Jsem připraven vyrazit a podle jejího chování to vypadá, že ani ji zde momentálně již nic nedrží. Přesto když pak vysloví svůj návrh, zažene hořkosladké chutě, které mě plní a vyčaruje na mé tváři dokonce lehký úsměv. Lézt oknem, co by asi Ovečka říkala na seskakování z kůru, nebo dokonce z věže chrámu … “V tom případě jdu první …“ Můj vnitřní zrak se dál upírá na malbu a sleduje barevné pohyby vlnící se po klenbě. Není důvod otálet ani zde setrvávat a tak učiním navrhované. Seskok je lehký a pružný, ale místo abych ustoupil počkám a chytím svou souputnici. Její kosti mi za pár let jistě poděkují. |
| |
| Ulice a cesta domů Vincent Podívam se na něj a usměji se, myslela sem že bude spíše proti než že bude souhasit, ale tohle mě mile překvapilo. Asi nebudete tak svatý jak si jeho bůh představuje! Chcete se cestou někde najíst ? nebo stačí když doma něco uvařím? podívam se na něj se pak si sednu si na okno a podívam se na něj jak dóle čeká. Pak skočím dolů a on mě zachytí. Děkuji Vám pane většinou to pomalu slézam, když potřebuji nepozorovaně odejít odsud Pousměji se a zadívam se mu do očí. Víte že máte nádherné oči ale nejde v nich číst vůbec nic říkam když svojí ruku mám kolem jeho krku. Jill co to děláš si vážně blázen, je to kněz dávej si pozor na jazyk není to nejlepší |
| |
| Předklubí Jill Její slova mě opět pobaví, najíst se cestou nebo doma. Obě varianty jsou velice svůdné, ale nejspíš ani jedné nevyužiji. Naštěstí je nahoře, tak se nemusím zabývat tím, že by něco poznala z mé tváře. “Je to od vás velice laskavé Jill, ale nemám hlad ... děkuji.“ Odpovím tiše teprve když mám ovečku v náručí, její ruky, která se mi stočila kolem krku jsi všimnu, ale nijak ji nekomentuji. Jelikož se zdá, že ji tato poloha vyhovuje a nechce se spouštět na zem, vykročím směrem k ulici. “A co by jste z nich chtěla vyčíst?“ Jdu pomalu, ne námahou to ani v nejmenším, ale rychlejší chůze by mohla být poněkud nepříjemná. Dál hledím na klenbu, ze které už zmizeli další duhové pablesky hudby z klubu. |
| |
| Cesta Podívam se na něj a pak na zem, asi to blbe pochopil že se nechci pustit nebo něco takovýho ale vůbec to tak nemělo být spíš sem se chytla abych nesletěla a neudělala si něco. Nevím ty vaše oči jsou prázdné nejde vidět z nich nic.. u některých lidí s jde vičíst smutek, radost a podobně ale u Vás ne. Nevím co si mám myslet zda Vás jen neobtěžuji nebo něco podobného řeknu po pravdě a koukám pořád na zem. A pokud jde o jídlo, nevařím až tak špatně a udělám vám klidně neco podobného co jíte i u vás v chrámu řeknu po pravdě a při tom nervozně mácham rukama když mluvím. Povzdechnu si a se na něj podívam. Myslím že sem vás asi dost zdržela a pokud chcete můžete jít klidně domů ja už to určotě nějak zvládnu Naznačím že chci dolů, a podívam se na něj. Nejsem naštvaná spíše ja nevím smutná. |
| |
| Cesta Jill “Možná to bude jejich barvou, rudá není právě obvyklou barvou očí, řekl bych.“ Na tvář se mi znovu vkrade úsměv, něco co Ignác příliš vykouzlit nedokáže a že je v poslední době mým nejčastějším společníkem. Možná je to jejími rozpaky. Ignác je z kamene, ten rozpaky netrpí, spíše erozí. “Rozhodně nepochybuji o vašem kulinářském umění Jill, opravdu nemám hlad, jím velice málo.“ Ach Vincente, je to tak blízko že? Dávám si pozor na její ruce a dál ji nesu dokud z jejího pohledu a pohybů není zřejmé, že chce na zem. Ostatně tak či onak, musel bych se zeptat kam dál, jelikož jsme stanuli na hlavní ulici a já netuším kam má vést naše další cesta. “Slečno, řekl jsem, že vás doprovodím a na tom se zatím nic nezměnilo, takže pokud vám není má přítomnost nepříjemná, rád toto dokončím.“ Mluvím stále tiše a nechávám úsměv na své tváři, nezaháním jej. Malba na klenbě se plná tlumených barev, popisujících celí svět kolem a má ruka se zvonu zvedně v nabídce rámě. |
| |
| cesta Vincent Usměji se když mě položí na nohy podívam se kde jsme a vydám se zpět kudy jsme přišli. Takže také pujdem kolem jeho chrámu. Ano máte pravdu nevidí se to každý den taková barva ale mě se to líbí, vypadáte tak zahadně řeknu po pravdě a procházíme kolem jeho domova a já se na tu stavbu zadívam. Při tom jak koukám zakopnu o dlažební kostku a málem sletím na zem. Sakra Podívam se na něj a pak si uvědomím co jsem právě před ním řekla. Omlouvám se Vám vylítlo mi to s pusy. podívam se na botu a vidím že sem si urazila při tom podpatek. No pěkný Jill jsi ale dneska šiovná to se musíš tady před ním předvádět? Pokrčím si pro sebe rameny a zuji si obě boty takže jdu boso. Tak vidíte dneska na sebe přilákavám jen samou smůlu. A pokud jde o vaší společnost jsem ráda že tu jste ale jen sem vás nechtěla zdržovat houpi si s botama v ruce a koukám kam šlapu abych na nic nestoupla. Chodím po špičkách jako bych tančila. Na konci další ulice sme zahle v pravo a už vidím svůj byt. Tamhle já bydlím ukážu na dům s malým schodištěm vedoucí nahoru do bytu. |
| |
| Cesta Jill Blahoslavení chudí v duchu … Také mi mohlo dojít, že pokud chodí do práce kolem chrámu, bude nejspíš cesta k jejímu domovu vést tamtéž. Trochu ponořen v tomto malém přehmatu a opomenutí jdu dál vedle své souputnice. Jelikož rémněte nepřijala stáhnu jej, ale jak se o pár minut později ukáže, měla tak učinit jelikož by se vyhnula pádu. Ale je údělem lidí, zkoušet kráčet bez podpory … a padat. Při tom drobném slůvku, které ji uklouzne mi rysy možná trochu ztvrdnou, ale její lítost to opět rychle zažene. “Mě se neomlouvejte, ale upřímná lítost je základním krokem k odpuštění hříchu a pokud jde o drobné přehmaty tak většinou postačí a jak koukám dostalo se vám i pokání vpravdě středověkého rázu.“ Musím se usmát, ne škodolibě na její nehodou ani nad rychlostí božích mlýnů, ale ve vzpomínce na svou dobu. Kde jsou ty časy, kdy se místo zdrávasů dávalo za pokání týdenní nošení hrubého šatu všem na odiv, či sebemrskačství, také půst bylo něco co stálo za zmínky. Inu jak zákony světské tak boží se za ta staletí staly trochu humánnější. Nebýt druhého Vatikánského koncilu bylo by vše nejspíš jinak, ale sám Pán své přístup přehodnotil, když poslal na svět svého syna. Znovu se zadívám na její tanec, tentokráte není způsobený nevědomou hudbou. Zdráhám se však nabídnout jí přímo oporu nebo znovu vzití do náručí. Přece jen co Bůh činí dobře činí a toto malé pokání není nic s čím si se nevyrovnala. “Opravdu mě nezdržujete, jak už jsem říkal, dům mého Pána v dnešní době zas tolik lidí nevyhledává. Sama vidíte, žádné procesí.“ Vztáhnu ruku v ležérním gestu a ukážu k bráně, kde není ani noha. Což je dobře jelikož jediný kdo by tam teď nejspíše zavítal by byli oni psy a na ty opravdu nemám náladu. Pokračuji po jejím boku a sleduji malé taneční kroky se kterými se posunuje k domovu. Jejímu drobnému konstatování odpovím jen výraznějším úsměvem a pokývnutím hlavou. Zastavíme se tedy až u dveří, otevřel bych, ale nejspíš bude lepší použít klíče. |
| |
| Můj byteček Vincent Když šlapu po schodech není to příjemné a docela to bolí. Au jen přece ty schody jsou děckované a plechové. Asi se škeřím se ale pořád jdu nahoru a v tašce zaačnu hledat klíče. Ach jo pořád něco hledám.Když né to tak zas něco jiného. Já mám snad doma šotka Pak si uvědomím že on stojí naproti mě a v tu chvilku nahmatám klíče a zaštěrkam. Mám je ted asi přijdu jako malé děcko a usměji se jen. Pak odemknu a vlezu dovnitř tam hodím botky do koše a jdu do obyváku a kuchyně která je vlastně součastí. tam si položím tašku na židly a otočím se na něj. Rožnu světlo a kouknu na něj. Tak tady to je moje obydlení, tady sem doma já Sednu si do křesla a nabídnu mu místo vedle mne. dáte si něco pane ? zvednu se a svléknu si kabát a jsem jen krtákém tričku které je přesně nad pupík. a černé uplé kalhoty. Odhopsám do kuchyně kde začnu připravovat aspon obložené chleby se salámem a taky se zelím. a pití dva džusy a postavím ho před něj. Nabídněte si |
| |
| V jejím bytě Jill Sleduji její počínání a opět na chvíli bojuji s nutkáním ji nést, ale nejspíš by to bylo opravdu nevhodné a navíc už je pozdě, jelikož jsme u dveří. Její poznámku odkazující se na pohanská náboženství přejdu s úsměvem. Je zvláštní jak zuřivě se posledních staletích bojovalo s vírou v Boha a jak lehce a tvrdošíjně proplouvali všichni skřítci, duši, kruhy v obilí a další podobné pavýry. Vevnitř to částečně připomíná Zaklubí, je to malé, tedy v porovnání s chrámem. Ale vlastně cokoliv kromě fotbalového stadionu a letištního terminálu je v porovnání s ním malé. Místnost jsme si prohlédl ještě než se žárovky u stropu rozhodli místnost ozářit svým svitem, takže když se rozsvítí, už opět věnuji pozornost Ovečce. “Děkuji za pozvání, ale opravdu si se mnou nedělejte starosti Jill, nebudu jíst. Jak bych … víte co je to půst?“ Kouzelné Vincente, velice pěkně jsi se z toho vyvléknul. Co ji řekneš až ji vysaješ? Že půst skončil? Zvednu se spolu s ní a když vidím jak si odkládá zastydím se. Další věc na kterou jsem za dlouhá léta s Ignácem trochu pozapomněl. Kabát se nosí venku, do bytů nepatří. Proto i já si odložím u sebe si nechám jen Biskupku. Dál následuji svou dosavadní souputnici, kdyby náhodou to slovo neznala. Je velice trapné odmítat již jednou nachystané a předložené jídlo. |
| |
| Michaelův byt Sleduji každý jeho pohyb který udělá a možná být člověk tak toho i lituji jak sem po něm vyjela, ale mi přednější, aby mě nenašli! "Raději nechtěj vědět... co by stalo kdyby přišli na to že jsem s člo... s tebou..." odvětím naštvaně a když vezme mobil na mém čele se oběví nepěkná grimasa značící jak moc jsem naštvaná, ale tentokrát jej nechám. Když se rozezní zvonek jsem ve střehu, ale naštěstí to byla jen pizza kterou Michael odbědnal. Když jej sleduji jak vše připravuji nevěřícně zavrtím hlavou. Jak mu mám říct, že tohle nemohu?!... rada by zuřila... napadá mě a to mě již Michael vyzve abych se najedla. "Promin, ale tohle já nejím.." řeknu na rovinu a dál stojím zapřena dlaněmi o opěradlo křesla. Spíš bych zakousla něco lepšího než pizzu... |
| |
| Laressa Michaelův byt Podíva se na tebe překvapeně a zakroutí hlavou došlo mu asi co si chtěla říct. No tak díky děláš jako by si nebyla člověk sice jsi divná ale co to jekaždý. Podíva se na tebe a zakroutí havou začne jíst a při tom se díva na tebe. Měla by si jíst jsi po těžké nehodě takže, musíš nabrat sílu Ale co začne chodit po místnosti a přemýšlí. Takže co chceš dělat? |
| |
| Michaelův byt Sleduji Michaela a je mi jedno jestli se mu to líbí či nikoli. Slovo "díky" tak docela přehlížím a skvěle se mi to daří. "Ale já nejsem člověk...Michaeli..." dodám a odejdu k oknu ze kterého se dívám ven na město, založím ruce na hrudi. Tohle bude dlouhá a těžká noc... tiše si povzdechnu a když se zmíní o jídle pohlédnu na něj. "Když budu mít hlad jídlo si obstarám... neměj obavy..." odceknu a znovu se zahledím na město, snad v domění že tam najdu útěchu či tak něco... "Musím se dostat do...." odmlčím se neboť mi to nepřijde jako dobrý nápad. "Prostě do středu města, ale Ty se moc neukazuj... neni pro ně těžké zjistit, že mě ukrýváš...nejdříve by chtěli informace a pak... pak by tě bez milosti zabili..." říkám zcela klidně, možná až moc klidně na to co se dnes stalo. |
| |
| můj byteček Vincent Když se mě zeptá co je to půst, jen zvedbu oči v sloup a jen zakroutím hlavou. No jistě že to vím nejsem hloupá trošku sem se nějak vytočila ale nejde to na mě snad pozant a dál jen koukám na něj a zobnu si zeleniny co tam je. nebudu vás již nutit do jídla nejsem taková jen to tady máte kdyby jste chtěl zobat Ukážu na talíř a jen dojdu k přehrávači a pustím tam nějakou uklidnujicí hudbu tak aby zněla jen pro naše uši. Jsou to pomalé staré písně jen housle a v jiné zase dudy a podobně.Žádný zpěv nebo tak ne. Doufám že vám má hudba nevadí ale je uklidnující Pokrčím rameny a od stolku pomalým a ladným pohybem dotančím až ke koupelně Kdby jste se chtěl opláchnout tady je koupelna a ja se jdu jen převléct Vklouznu do pokoje a jen jemně přivřu dveře abych slyšela co se tam děje, jdu do skříně a najdu si tam kratasky a tilko a dojdu k němu. smím se na něco zeptat? |
| |
| Toto není můj pelíšek :D Jill Sleduji její reakce, chvála bohu za existenci půstu, jinak by bylo vše mnohem složitější. Její oči vylétli k nebesům, na která nevěří a já se musel pousmát. Vždyť i toto gesto má původ ve víře, jak kouzelné je sledovat jej u Ovečky. Další nabídku jídla využiji k zamaskování svého úsměvu a spolu s ním krátce zavrtím hlavou. “Jste velice laskavá. Děkuji … ale ne.“ Dál sledují její poletování, zdá se, že je z mé přítomnosti přece jen hodně nervózní nebo je natolik neklidná, že nedokáže zpomalit, zastavit se. Ve spěchu člověk nemá šanci zaslechnout bohy, jeho hlas promlouvá pouze v klidu. Výběr hudby mě příjemně překvapil, po pazvucích v klubu jsem čekal něco podobného i zde, ale zdá se že tohoto krajíce má v práci až dost. Její taneční kroky ji mezitím pronesou kolem dveří od koupelny k dalším. Nechci rušit její tanec ani hudbu, která opravdu není nepříjemná a tak odpovídám jen tichým kývnutím. Protančila dveřmi a zmizela mým očím, ale ničemu jinému. Dokonce nezavřela dveře, zdá se, že ani ona nechce ztratit to málo co její smysly zvládnou. Posadím se trochu pohodlněji a znovu se zadívám na malbu, na ní je ovečka stále velice jasná, to co mi nyní nabízejí oči není až tolik zajímavé. Od malby se odvrátím až přichází a znovu si uvědomím zjevnou nejistotu, kterou v ní vyvolává mé oblečení, tedy symbol jistého stavu, který už velice dlouho nemohu zastávat. Tímto způsobem mohou bohu sloužit jen lidé. Výběr jejího oblečení mě v její nejistotě jen ujistí, přesto nemohu říct, že by nebylo pěkné. “Samozřejmě slečno Jill, ptejte se. Pokud to bude v mých skromných silách, rád vám odpovím.“ Opravdu Vincente? Jak snadno dokážeš lhát. Rozsah svých skromných sil, bys jí jistě prozradit nechtěl že? A co to oblečení, vstoupit tak do chrámu, jistě bys nebyl shovívaví, možná bys dokonce ukojil svou žízeň, které se tolik bráníš. Že mám pravdu. Jistě, pokud by takto vešla do chrámu, její neúcta k božímu domu, by mě rozčílila. Toto však není chrám boží, ale její vlastní příbytek. Její teritorium a pokud její chování není přímo proti bohu, smí si zde dle mého dělat co chce. |
| |
| dobrá je to můj pelíšek =) Vincent Pousměji se nad jeho slovy, jak pořád odmíta mé skromné jídlo. Kdyby ale měl zájem klidně bych něco uvařila ale myslím že na jeho místě je to v celku zbytečné. Sednu si na druhý konec pohovky tak abych na něj viděla a přes nohy si přehodím deku co ležela na gauči, nechceme přece navštěvu znechutit mým zjevem. copak je to semnou nikdy taková k cizím lidem nebýváš ?? tohle nejsi ty! to tě tak znervoznuje nebo něco jiného ? víte napadlo mě tak dívam se na něj docela vystrašenýma očima a modře, které zaří ted a lesknou se. víte mám docela strach, přijdou si pro mě až tu nebudete nebo jak to bude Vstanu a začnu chodit sem a tam a srdce mi začne moc tlouci strachem. tohle není normální proč já ? tohle sem provedla určitě já, kdybych neměla třeba tak napadné oblečení nevšimli by si mě. Jak sem tak rychle vyletěla z pohovky deka mi spadla n zem. |
| |
| Pokud vím tak pokojík :D Jill Jen vyděšenost a bohužel i vážnost jejích slov mi brání v úsměvu nad jejími rozpaky. Nad dekou, která jen na krátko nahradila sukni, aby se v zápětí odebrala k zemi. Ovečka je znovu v pohybu, tentokrát to však není tanec, ale pohyb lapeného zvířete, které rázuje z jedné strany své klece na druhou. Kyselá pachuť strachu opět kazí malbu a naplňuje vzduch. Jen okamžik lapené zvíře sleduji, ale pak se zvednu, jen proto abych v zápětí poklekl a zvedl padlou deku. Ruka v černé rukavici ji podá vystrašené ovečce. “Nevidím do plánů božích a už vůbec nemohu odhadnout rozsah zlovůle lidí a vemlouvavým svodům ďábla. Bůh vám do cesty postavil svůj chrám jako útočiště, vzal mou ruku a zahnal jí psy, kteří vám usilovali o život. Brány jeho domu jsou vám stále otevřeny, aby vám poskytl ochranu. Pokud ji však nechcete nebo nemůžete přijmout pod jeho střechou, soudím, že je mou povinností vám totéž nabídnout zde ve vašem příbytku, slečno Jill.“ Podám ji deku a mé rudé oči se opřou o strachem rozčeřenou modrou hladinu těch jejích. Strach je stoupence ďábla a nepřítelem lidí, ze strachu podléhají snadnější cestě, kterou jím nabízí, cestě hříchu a slabosti. “Přesto uvnitř jeho domu, mého chrámu, vám jsem schopen zaručit větší bezpečí, tedy větší jistotu bezpečí, než zde.“ |
| |
| muj byt tedy nu Podívam se na něj když stojí vedle mě bohužel můj strach je dost velký a neovládnu se. Podívam se mu do očí a pak mu skočím kolem krku, a asi sem udělala sem asi chybu. Omlouvám se vám sem zmatená, nevím proč se tohle vše děje Odsunu se od něj a vezmu si deku, kterou si ovinu kolem ramen, a při tom si povzdechnu si. nemůžte tu být pořád a je to asi můj osud abych takhle skončila Když tohle přenáším sní krásně hudba ze skontcka a mě uteče slza a zachvěji se. tohle nebylo zrovna originální nemyslíš? vrhat se knězovi okolo krku Omlouvám se že sem vám skloplikovala život |
| |
| Váš hrad tedy :D Jill Dalo se to čekat, kyselé barvy na malbě to napovídali. Přesto prudkost a přímost toho instinktivního chování mě trochu překvapili. Její chování je však lehce pochopitelné. Ostatně tento model je v rytý v myšlenkách lidí už velice dlouho. Můj šat symbolizuje Kněze-pasáčka, který chrání boží stádo před vlky. Ruka v černém se zlehka opřed o slečnina záda. Jak jednoduché gesto, jen prostý dotyk, ale dává pocit, že vám někdo chrání záda, že nejste vystaveni vlkům. “Zlovůle a hřích ovládá tento svět Jill, prst Satanův na vás ukázal jako na oběť. Bůh nejedná přímo, ale vedl vaše kroky tak aby mu tento plán překazil.“ Když cítíš, že příval paniky skončil. Uvolním ruku na jejích zádech a nechám ovečce volnost. Strach je malá smrt – jak přesná tato myšlenky je. Mrtvolný chlad se šíří tělem, když se člověk bojí, nezáleží na okolí ani na podstatě toho čeho se bojí, Ďábel vzal bázeň a pokřivil ji na jeden z nejodpornějších pocitů, který ovládá lidstvo. Když vidím další záchvěv této zimy a malba se opět plní kyselostí. Rukou se znovu dotknu jejích zad a zlehka ji přitlačím k sobě, potřebuje se o někoho opřít. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. “Svůj osud určíte vy sama Jill. Můj život nezkomplikujete, mám přemíru času, který mohu použít, pokud se vy rozhodnete, že se nepodřídíte zlu jiných.“ |
| |
| nene muj byteček =) Vincent Stojím tam před ním a koukám do země, moje slza se pořád loudá na mém obličeji.Schovám si ho do dlaní aby mě takto neviděl a mezi tím jí rychle utřu aby si toho nevšiml. Když ucitím jeho ruce, která mě táhne k sobě nebráním se. Nevím je možné aby někdo vyzařoval takové bezpěčí? Neuražte se vážený pane, ale kdyby byl bůh nebyli by na světě tak kruta a nestalo by se mnohé... Povzdychnu si ale neměla bych takto před ním mluvit není to fér vůči němu nebudu mu přeci brát jeho víru, ikdyž je podle mne nemyslná. Omlouvám se vám, prostě já v tohle už nevěřím ani v jednu stranu, sem toho názoru že ldié si dělají vše sami Začnu se chvět v jeho naručí když mám hlavu zabořenou do jeho hrudi a schovávám se tam před vším co je kolem mně. Pak zvednu hlavu a dívam se mu do očí. hele nekoukej takto na něj to se nesmí, je to sluha boží né jiný muž Pokárám se ale nějak nepřestavám, rychle mu tluče srdce div mi nevyskočí. |
| |
| Dobrá tedy Jill “Neurážím se, pouze nesouhlasím. Je to už velice starý argument, ale uvažte po jakém bohu v tom případě voláte. Po bohu, který bude řídit každý váš krok a nedovolí vám ani jedno svobodné rozhodnutí. Takového boha, ale jistě nechcete.“ Usmívám se do jejích vlasů, zatímco ji k sobě tisknu. Kolikrát jsem onen argument slyšel a jak naivně dětský je i když na první pohled se zdá tak dobrý. Bůh jako loutkař, který vede své loutky, každý pohyb jejich prstů, každý nádech, dokonce každou myšlenku. To je představa, kterou tento argument vnucuje jako důkaz existence boha. Svět loutek, které nemohou nic. Ale tak to není, bůh dal lidem největší dar – svobodu a s ní jde ruku v ruce i slabost a krutost. Ty však nejdou od boha, ale ze srdcí svobodných lidí. “V tom případě vaše víra dospěla do bodu, kde opustila dětskost, ale nestala se dospělou. Pochopila jste, že zlo i dobro na tomto světe je pácháno rukou člověka. Jen odmítáte připustit alternativu, že jsou tu vyšší síly, které se snaží promlouvat do jejich srdcí a myslí a vést je po jedné nebo druhé cestě.“ Cítím jak se její oči opřeli do mé tváře a tak skloním hlavu, abych do nich mohl pohlédnout. Lesknou se slzami, chvějí strachem, ale nejsou jím zcela ovládnuté. Prst v černé rukavici se zlehka dotkne její tváře a setře slzu, která na ni tvrdošíjně ulpívá a láká další aby se proměnili v řeku. |
| |
| nebo snad ne ? =) Vincent Žebych opravdu nebyl tak dospěla jak sem si třeba opravdu nebyla. když se mě dotkne a ja na sobě citím jeho ruce zachvěji se eště více a jak mi utře slzy a pousměji se ale nezpustím z něj oči je tak dokonalý tohle se nedá jen tak popsat je to něco uau no dokonalé. Moje ruce ho obejmou což pustím svou deku co sem měla na sobě a schoulím se mu tam do naruče a jen tak v tom tilku tam stojím a v krataskách, celá se již chvěji a do toho zní tak krásně hudba. Možná nejsem tak dospěla jak bych měla ale doted mi to nějak nevadilo takže sem zatím tak trochu ráda že jsem tak nějak mezitím Zadívam se na něj a moje ruka mi sama od sebe vyletí nahoru a snaží se dotknou jeho obličeje. |
| |
| Jak je ctěná libost Jill Dlaní trochu přejíždím po jejích zádech. Hladím ji, malým dětem to pomáhá a ty velké se stydí přiznat, že jim také. Když začne deka padat na krátko zastaví o mou ruku, ale jen na malou chvíli, nechci ji. Ruka opustí dívčí záda a nechá deku proplout až k zemi, aby se pak sama vrátila na původní místo, jen s tím rozdílem, že teď již ji od dívčiny kůže dělí jen lehké tílko a rukavice z jelenice. Cítím jak se chvěje a choulí a tak ji také trochu přivinu. Prstem stírám teplou říčku na tváři, aby se její stopou nespustila další slaná řeka. “Na tom není nic špatného, každému trvá různě dlouho dospět a ne vždy je to příjemné…“ Stále hledím do jejích modrých studánek s rozčeřenou hladinou. Když se její ruka zvedne, neuhýbám ani se nebráním i když bych možná měl. Jsem Prokletý s tím nic neudělám a ani staletí mi v tomto nijak nepomohou. |
| |
| takže muj byteček :) Vincent Neuhnul a jeho ruce citím na obou místech ja na tváři tak i na zádech a ani jedna mi vůbec nevadí jak je to možný? Není prostě být stále dítětem ? sice asi každému je to divný ale co Pokrčím ramíínkem a moje ruka jde dál k jeho obličeji a dotknu se jeho.Moje studené ruce na tu jeho tvář doapdli a byla sem překvapené je chladný jako já snad eště více,kouknu na něj překvapeně a pak se pousměji. Myslela sem že sem jediná taková ale ne.. jak je možné že jste tak studený? Podívam se překvapeně a zmateně zaroven. Ale moje ruka stále na jeho obličeji. Nevím zda mu to nevadí nebo něco tak to raději stáhnu |
| |
| Samozřejmě váš pokojíček Jill Její slova jsou zdá se spíše určena jí samotné, nežli aby byla určena mě. Sama se táže a sama si odpovídá, což mi ostatně vůbec nevadí, proč by také měli. Každý má své hlasy, které mu radí, které jej svádí a které jej zrazují. S některými se bavíme potichu a s jinými nahlas, co na tom. Zato další její slova jsou pro mě poněkud závažnější i když jsem je očekával, proto na mé tváři vykouzlí okamžitě lehký úsměv. Ne že bych se z oné otázky těšil, ale je příjemné neplést se. “Nedostatečné prokrvení kůže, je to dědičné a velice vleklé onemocnění…“ Vnímám každičký pohyb jejích prstů i rozpaky, které v ní toto vyvolává. Nahlédnout nyní do její mysli by bylo velice zajímavé, ale není to třeba. Její oči jsou jak hladiny na kterých se odráží všechny vnitřní pochody. Hledím do nich a mohu v nich číst, kdybych chtěl a kdybych to potřeboval. Nyní je však daleko důležitější aby nepřemýšlela o psech a neživila strach a beznaděj. |
| |
| jop ale klidně může byt i Váš =) Vincent POusměji se a zakroutím jen hlavou jako bych mu spíše nevěřila ale jen teda pokrčím rameny. mno když to říkate tedy ale musím vás upozornit že já nejsem hloupá Upozorním ho a pousměji se a moje ruce zůstanou na hrudi a pro něj asi moje ruce byli o něco teplejší než on je sám. Jednu ruku mu vezmu tu co sem měla na obličeji a začnu mu stahovat rukavici. Chci cítit jak má ledové ruce. Asi sem až moc zvědavá co ? ale eště sem se snikým jako vy nesetkala vždy sem tu byla jediná takto ledová ppokrčím ramínkem a sundávám mu rukavici.(tedy pokud dovolí) |
| |
| Že by? Pár svíček, varhany, pilíře a gotické chrliče … jistě za jistých okolností by mohl :D Jill “Copak jsem řekl něco co by vás označovalo za hloupou slečno Jill?“ Pozoruji její počínání a také jak ze vzduchu mizí pach strachu společně s jedovatě ostrými barvami na malbě. Na tváři se mi usadí spokojený úsměv a dosáhne i do mých rudých očí. Nijak se jejímu počínání nebráním, jen znovu uvolním ruku za jejími zády, obrana před nebezpečím již není třeba a k práci potřebuje trochu více místa. “Jistě jste zvědavá, ale moc? Zvídavost je tou nejdůležitější vlastností všech dětí, právě ona jim otevírá cestku k poznání a růstu. Jak by něčeho takového mohlo být moc.“ |
| |
| to by se možná něco dalo sem přemístit =) Vincent Kouknu na tebe a trošku se zastydí vidíš nic takového neříkal tak nevím co tady blbneš povzdechne si a když ucití ře jeho ruka není už na mých zad trochu mě to zamrzí ?,jsem ja ale normální ? zakroutím hlavou nad tím jak se mi míchají pocity. Svléknu mu rukavici a jeho ruka je tak chlaná až to není přirozené ale co prostě mu tohle nevěřím at říka co chce. Nejsem tas takové dítě ale když na vás je něco jak to říct zvlaštního Pokrčím rameny a kouknu mu do očí a snažím se tam něco vyčíst, měla bych asi se od něj trochu odtáhnout aby to nevypadalo tak blb. A taky to udělám odtáhnu se a raději jdu k oknu. Jseš blázen Jill víš to? Povzdechnu si a odhrnu zavěs abych se podívala jak krásna je noc. |
| |
| Tolik stěhování a přitom by se stačilo přesunout. Jill Ruka nezmizela, stále tam jen, jen již na tvá záda její záda nijak netlačí. Prostě je tam přítomna, stejně jako jsem já přítomen před ní. Dál sleduji její počínání a vím že si zahrávám s ohněm. Zvídavost skutečně není nic špatného, ne pokud máte odpovědi na otázky, které z ní pramení. I já mám odpovědi, ale nejspíše ne takové jako by se jí líbili. Proto, když v jejích slovech nezazní osten otázky volím raději mlčení. Tiše shlížím dolů do její očí, které opět zvedá k mé tváři a na tváři mám stále lehký úsměv. Cítím jak přenáší váhu a tak dám pryč ruku z jejích zad, abych jí v pohybu nebránil. Cítíš směsici vůní, které se kolem ní mění ve vzduchu. Stejně jak se střídají a míchají barvy na malbě. Její nálada je tak nestálá, stejně jako její myšlenky. Přestože je na malbě klid, nechci nic riskovat a když přistoupí k oknu jdu za ní. Nechci aby se znovu probudil strach a tak ji za její jednání nekárám, jen tiše přistoupím za ni a dávám pozor. |
| |
| byt od Jill Jill a Vincent Když tak oba koukáte, Jill zahlédne něco dole a pak něco dopadne na sklo. Přiletěla tam mrtvý pták a je to přímo na parapetu. Vincente ty cítíš kolem ty upíry co byli u tebe v chrámu. Je venku krásná jasná noc a oni stojí na protějším baráku a směji se ale zatím se drží stranou asi spíše čekali že bude dívka sama než v doprovodu Tebe. Copak tam asi dělá ? Hmmm říkal sem že to náš kněz nevydrží a bude jí chtít sám zabít baví se mezi sebou ale ty je samozřejmě slyšíš. Najednou se něco pohne za dveřmi, a slyšíš kroky a někdo zaklepe rázně na dveře. Dveře se zachvěli. Jill začne hrát mobil a v tu chvíli i pevná linka. Zvoní to tam jakoby si někdo zbláznil. |
| |
| honička Murco Když běžíš za lykanem máš problém se ho vůbec držet má velký náskok na tobě ale ty ho cítíš a tak ho můžeš v klidu sledovat. Jakmile se ale obrátil vítr on ucítěl tebe a změnil směr.Míří si to přímo do centra města kde jsou ostatní. Zvláštní to pocit když zrazuješ vlastní druh, ted si na vše sám lykani ti nepomůžou a u upíru bych to raději nehledal. Nemusíš od nich odejít živý. Zajimavé ale kamarádku myslím Laressu nikde necítíš a ani nevíš kudy jít.Jako by se vypařila. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Hm dívka se usmívá a začne se pomalu svlékat před tebou. První rukávky jdou dolů pak podvazky jednu krásně po druhé a pak si jde k tobě sednout na klín a pomalu si začína rozepínat tričko s podprsenkou. myslím že asi za 2 hodiny, to bychom měli něco stihnout usměje se na tebe a začne tě svlékat taky rychle že ani nevíš pořádně, jde na ní vidět chtíč a to že je lykanka jde taky poznat. hmm myslím že tohle bude divoké, eště že se nám rány zacelují dostatečně rychle. Teda kdyby nahodou pak se její drápky pořádně zarytou do tvé kůže a kousne tě víc asi než by chtěla a trošku ti začne téct krev kterou ti pomalu začína lízat. omlouvám se ale sem hmm vzrušená a to semnou děláš ty pak tě začne líbat a trhat šaty. |
| |
| Bojová zóna Jill A nedají si říct a nedají … na psy nejspíš skutečně platí pouze hůl. Neprosím boha aby jim odpustil, protože nevědí co činí. Varoval jsme je a navíc mi zkazili náladu a také znovu zvedly kyselí pach. Nejspíš opravdu není jiná možnost jak jim to vysvětlit. Malba mě varuje o chvíli dříve, než k tomu všemu skutečně dojde. Proto ještě než se ty ďábelské přístroje zblázní, tak už jsem v pohybu. Jill odstrčím od okna, dávám si pozor abych jí neublížil a směřuji ji zhruba k pohovce, ale přesto je to odstrčení. Pak již druhou rukou sahám pod plášť a vytahuji boží trojici. Jen na malí okamžik zavřu oči a plně se soustředím na malbu. Vidím jej, kde stojí, jeho ruku jak buší do dveří. Je to jeden z psů a já znovu otevírám oči. Je to jak mrknutí. “Ve jménu otce…“ První spoušť klapne, z hlavně vyletí kulka a bubínek na jejím konci se otočí. Kulka je stříbrná, stejně jako zbylých sedmnáct. “… i syna ….“ Další kulka letí z pravé spodní hlavně. Otec už se prorazit dveřmi v úrovni hrudníku, tam kde za dveřmi vidím mrtvé srdce plné cizí krve. “… i ducha svatého ….“ Levá spodní hlaveň se zahřála při výstřelu. A Syn zatím proletěl dveřmi přímo do míst, kde by měl mít Pes mozek, ale nemá, jinak by tu nebyl. “… amen!“ Spustím zbraň níž a druhou rukou rozbiji plastový krám na stole, který mě už začíná štvát svým řevem. Duch svatý zatím odešle psa do nicoty. Je Prokletý, jemu se neotevřou ni brány pekelné. |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro S lačným pohledem sleduji, jak se začne svlíkat, přistihnu se, jak se usmívám. Ano dvě hodiny, to je dost času a svlíkáš se moc hezky. Pak mi začne s obdivuhodnou rychlostí svlíkat, než se naději leží moje košile zahozená kdesi na zemi. Pak se její drápky zaryjí do mích zad a kousne mě. Ano máš pravdu, ještě že tak. V očích se mi zaleskne, pomalu jí políbím na krk a lehce jí do něj kousnu a pak jí pomalu líbám až dojdu k oušku. Jsi okouzlující a krásně voníš Zašeptám jí do ucha a pak jí kousnu do lalůčku, pak se zase vrátím k jejím hladovím rtíkům a začnu jí na ně hladově líbat. Pak jí sebou prudce stáhnu na postel a ona skončí pode mnou. No snad to nebude tak divoké, přeci jen musíš, za dvě hodiny vystupovat. Pronesu s úsměvem a začnu si jazykem hrád s její bradavkou, pomalu kolem ní kroužit jazykem a sát jí. |
| |
| byt=>tak se nebudem stěhovat Vincent Slyším jeho kroky, které se drží za mnou a obejmu si ruce zadívam se z okna a hledám nějaký naznak světla nebo něco podobného. Kouknu na hodiny a pak na něj. Pousměji se a muj zrak se opět podívá na protější barák kde uvidím někoho stat. Cuknu sebou a když mi do okna vletí mrtvý pták cuknu sebou a jak couvám narazím do něj klopýtnu o něj. On mě však jen odstrčí k pohovce a já tak šikovná do ní spadnu a jen koukám co pak hodlá dělat. Když vidím jak si to míří ke kabátu a vytáhne zase tu svojí zbraň v tom začnou zvonit mobily a já koukám co mám dělat. Zvednu se a koukám na něj když vystřelí a tím mi zničí dveře a já začnu couvat do pokoje a při tom sahám po váze kterou raději odložím a vběhnu do pokoje, kde okamžitě zavřu dveře a jdu se podívat k oknu, zatáhnu roletu a zhasnu světlo a sednu si na postel. Tma je pro tuto chvíli tak krásná a můj dech se zrychlil a dívam se okolo sebe. tohle snad už není možný, já se už nechci jen bát já chci svůj normální život co sem měla i předtím. Né že by se mi pan Vincent nelíbil… Jill tohle není vhodná doma myslel na takové věci. Napomenu se a koukám na dveře a docela se klepu strachy, vzrušením nebo nevím co v tom je ale obyčejný strach z neznáma a nevím co je za tím. Moje oči těkají a já slyším svoje vlastní srdce a jak mi rychle bije, že nevím co dělat. Přijde mi, jako bych běhala a moje srdce mělo vyskočit z mého těla. at už to skončí Začnu si třít nohy jak je mám u sebe dívam se netrpělivě na dveře. |
| |
| Dobojová zóna, nepřátelská telekomunikacím Jill Další prokletý odešel do nicoty, určitě máš radost Vincente, že? Sice bez nadšení, ale musím souhlasit. Psy jako byli tito opravdu nesnáším a že jich je o jednoho míň opravdu nelituji. Můj pohled se na krátko opět otočí k malbě. Za dveřmi už je mrtvo, doslova a do písmene a na střeše protějšího domu, měl hlas Boží také svůj účinek. Můj vnitřní pohled přelétne po malbě do vedlejší místnosti. Ověčka se znovu topí v jedovatých barvách strachu, ale jinak je v pořádku. Otevřu oči a obléknu si kabát, sice je to nespolečenské, ale bude lepší mít jej při sobě a také mám kam schovat Boží trojici. Na náladě, která je ledovější než samo peklo, mi trochu přidá také umlknutí druhé ďábelské krabičky a ona příjemná hudba, znovu naplňující prostor. Přesto se musím přinutit peklo trochu roztát, než promluvím. Chci ono dítě uklidnit, ne jej ještě více vyděsit. Stále dávám pozor na malbu, nemám chuť na další překvapení jak zde, tak na druhé straně kterýkoliv dveří. Když se peklo dostane na pokojovou teplotu, zaklepu na dveře. “Už je to v pořádku slečno Jill, jsou pryč.“ |
| |
| Pokoj plný strachu ? Vincent Když zaslechnu jeho hlas, naježím se a koukám na dveře jestli vejde nebo bude jen tak stat. Povzdechnu si a pomalu vstanu a jdu ke dveřím a koukám dost vystrašeně. pootevřu dveře a kouknu na něj a poměřím si ho zda je v pořádku pak otevřu dveře a hopsnu zase do své postele a koukám na něj a slyším akorát svůj dech. jste v pořádku ? Porhlížím si ho a schoulím se opět do kluvíčka obejmu si nohy a koukám na něj. Můj strach docela propuková a moje srdce bije na větší polach než předtím a začnu se strachem houpat. Pořádně nevnímam to že je vůbec tady tavřu očka a zase mi začnou tct slzy. |
| |
| Ale no tak :D přece tam může být něco hezkého Jill Kyselý pach cítím neustále a vedlejší místnost jím přímo přetéká. Přesto se zdá, že ještě zcela neovládl tu, která je jeho nositelkou. Sice se bojí, ale otevřela, co na tom, že se hned znovu schovala do postele. Zvláštní proč tolik lidí bere za nejbezpečnější úkryt právě postel, ale proč ne, je stejně dobré jako každé jiné. Hlas už má více méně pokojovou teplotu a tak na tváři vyhrabu ještě nějaký ten úsměv. “O mě se bát nemusíte, jsem v pořádku, ale za vaše dveře se omlouvám. Neměl jsem jinou možnost, ale obávám se, že zde to bude příliš nebezpečné. Zvláště pokud to ti psy nehodlají vzdát. Ještě jednou vás prosím slečno, uvažte možnost azylu v mém chrámu.“ Tvůj chrám, není to dům Boží Vincente? Jistě, že je, ale to dítě má před sebou ještě dlouhou cestu bude chápat přítomnost Boha jako oporu a ne jako zkoušku nebo hrozbu. A ten chrám je skutečně můj, ve světském významu, jsem jej zaplatil i nechal postavit a jsem to já kdo jej nechal zasvětit Pánu. Přeruším vnitřní rozepři, není na ní čas. Ovečka je vystrašený a tento nepřítel duší se jí začíná zmocňovat. Pomalu dojdu k posteli a usednu vedle ní, nevnímá mě, její houpání se stále snoubí s hudbou linoucí se od vedle, ale spíše než tancem je výrazem nepřítomnosti. Právě proto ten pohyb zastavím, obejmu ji a přitisknu k sobě, natolik pevně abych onen pohyb zastavil a přitom jí neublížil. Bránit teď slzám nemá význam, říčky už tečou a dokud se stavidla nezastaví, nepřestanou. Pevně a mlčky ji objímám a přitom stále sleduji malbu, zbavuji se jedovaté barvy strachu, abych lépe viděl na všechno ostatní. Hlavně na všechny ostatní. |
| |
| moje postel naručí jej Vincent Když ucitím jeho objetí mé pohyby nějak nepřestanou a stále se houpu ale citím že jeho objetí je dosti silné a neumožnují mi to nechám to tak. Dveře jsou jen kus nábýdku, který se dá nahradit hlavně že se vám něco nestalo. Odpovím po chvilce a moje ruce mu dám kolem krku a přivinu se k němu jako malé dítě. Proč všechno tohle jsme zažila já co sem provedla že mě takto někdo trestá ? jednou rukou si začnu utírat slzy a pak na něj kouknu jak se tváří. a nemáte jiné místo než váš chrám ???? Lesknou se mi oči jak na něj koukám a vše ve mě bouří srdce mi skoro vyskočilo a jeho objetí je jako energie ale spíše mě vybuzuje. moje ruka mu sjede na krk, nevím proč. Zadívam se mu do očí a něco tam hledám naznak něčeho. |
| |
| Mochaelův byt Laressa Když vidí jak si z toho smutná jde pomalu k tobě a položí ti ruku na rameno a stojí tam tak a díva se do okna. Každý jsme něčím a je mi jedno že nejsi člověk, sice mám asi pomalé vedení, pořád mi nedochází co si zač ale co na tom zaleží... věřím ti a neriskuju pro nic za nic svůj život jen aby ty sis ho nechala jen tak vzít. teda podle toho co říkaš. A je mi jedno co se stane já dju s tebou..Jen mi musíš asi trochu pomoct umím jen dávat lidi do kupy né je dělat pravý opak. Pokrčí rameny a kouká ke dveřím a pak na tebe. |
| |
| Stěhování postele? Jill Cítím jak se její tělo dál pohybuje, jak vzrůstá a opat klesá tlak na mé paže. Slyším její slova, která jsou překvapivě rozumná. Zvláštní co s lidmi dokáže udělat strach. Obejme mě, což je dobré znamení, protože roztrhla hradbu kolem sebe sama, tvořenou nohama a rukama. Otevřela se a to je vždy dobré. Když začne bojovat i s řekou je vše na nejlepší cestě k utišení. “Bohužel ne, nikdy jsem nepotřeboval jiný domov než Chrám a zde ve městě mi jiné místo nepatří.“ Její prsty se pohnou a její oči se pod tenkou vrstvou slz neskutečně lesknou. Hledím do nic, jako by se skrze ně dalo dostat až do mozku, vím jde to, není to ani příliš složité, dokáží to i někteří lidé, ale to není mým cílem. Mě stačí, když zmizí jedovatý opar strachu, který ji dusí. |
| |
| kam jí stěhovat? Vincent Jeho oči jsou prázdné ani žádný tlukot neslyším, ale třeba mám jen zalehlé uši. Jinak si to neumím vysvětlit, ale jeho objetí je tak příjemné sice chladné jenže jsem v bezpečí nebo se aspoň takto v tuto chvíli cítím. Položím si hlavu na jeho rameno a zavřu oči a nechám ať se celá zklidním, ale není to zrovna nijak lehké, když sem viděla to co sem viděla. Jedno však vím u něj sem prozatím v bezpečí. ach jo kam ten svět spěje a teď si vlastně vzpomínám Ale vždyť to musel někdo slyšet a pokud jste ho zabil, co uděláte se zbylém jeho těla? Zhrozím se a koukám dokola zmateně a hledám řešení na to jak to uklidit ale to ještě nevím že není co uklízet! Zadívám se na něj a pak se mírně odtáhnu(teda pokud mě pustí) a prohlížím si ho. Co jste zač že takto zabíjíte lidi? Do očí mi jde strach smíchaný s hněvem, nevím proč ale tohle mlčení a neříkaní úplné pravdy mě docela vadí. Pak ale sklopím hlavu a koukám do přikrývky a kroutím jí v ruce. |
| |
| Do chrámu přece :D Jill Nechám ji klesnout na mé rameno a jen dál pokračuji v tišení dítěte, jak je v tomto stavu každý i sebe dospělejší podoben dítěti. Vše se stává jednoduché, založené na emocích, nikoli na rozumu a plánech. Když ucítím její snahu se odtáhnout, jdoucí jiným směrem než předchozí houpaní, mé sevření opět povolí a nechá ji konat dle její vlastní vůle. “O tělo nemějte obavy a že by se tu vbrzku objevila policie si také zrovna nemyslím. Přesto jak už jsem řekl, není tu bezpečno a toto přitáhne další nechtěnou pozornost… Jedovatá slina mi do úst skočí skoro sama a tak mi malou chvíli trvá, než ji polknu a uklidním hlas opět na pokojovou teplotu. “Nezabil jsem člověka, odstřelil jsem Psa, který si nezasloužil právo chodit po tomto světě.“ |
| |
| stěhovat i mojí postel ?? Vincent Vidím že sem se ho zřejmě dotkla a tak se na něj podívám a chytnu ho za ruku. Co to děláš ? On tě tu chrání a ty se ho takto vyptáváš ? Zakroutím hlavou nad slovy co mi zní v hlavě a vím že mají pravdu. Omlouvám se že sem taková ale já to prostě vidím pořád že to byli lidé, sice kteří nepatří možná na tento svět ale neříká náhodou Váš bůh to že každý je nějaký ? Sice nevím co sem jim provedla že tohle vše dělají, zda sem jím nějak svým vzhledem nějak popudila nevím to. Zklopím hlavu a také oči a pak si pro sebe povzdechnu co semnou tedy bude? To se budu neustále pod jeho ochranou má přeci svůj život ne jen mě opatrovat Přestanou někdy? Kouknu na něj a sleduji jeho výraz v očí a nic neříkám. A tak se zvednu vytáhnu tašku a začnu tam skládat nějaké věci na převlečení a další potřeby jako kartáček atd. Když se hotová hodim batoh na postel a kouknu na něj. Co myslíte budete mít na krku dlouho ? |
| |
| Přece nebudete spát na zemi? Jill “Nic takového Bůh neříká, to on ustanovil přikázání a tím lidem ukázal jaké chování je hříšné. Jistě každý Člověk má svobodnou vůli, ale také vědomí dobrého a zlého. Náš Pán dává Lidem možnost litovat svých činů a ve své milosti jim je ochoten odpustit, ale i tomuto předchází svobodné rozhodnutí toho kdo zhřešil. Ti psy svých činů nelitovali, naopak chtěli páchat další hříchy a také to jsou oni kdo nesou zodpovědnost za své činy, ne vy Jill.“ Jak snadno vezme oběť vinu na sebe, kolik takových je? Je snadné začít hledat důvod toho co nechápeme v něčem co jsme sami provedli, lidé jsou ve své podstatě masochisté. Nestačí jim, že jim někdo ublížil a sami si ještě ubližují sebemrskačstvím vlastní duše. Sledují další náhlou změnu v jejím chování a také v její vůni. Strach se neztratil, ale změnila se jeho povaha, už ji nedrží v těsném sevření, nedělá z ní bezmocnou oběť, ale nutí ji jednat a to je dobře. “Netuším, ale pokusím se zajistit, aby to bylo co nejdříve.“ Nechci se ji plést do balení a tak dál sedím a má pozornost se upírá převážně k malbě a jejím proměnám. |
| |
| Mno ja nevím to tam nemáte madraci ? Vincent Koukám na něj a sednu si na kraj postele a povzdechnu si. Ne že by mi vadilo jeho přítomnost to ani nahodou ba naopak, asi bych si zvykla být takto chráněná Pousměji se nad svou myšlenkou a pak vyskočím na nohy a začnu hrabat ve skříni. Vytáhnu si černé džíny a halenku a hodím si to na postel a kouknu na něj. Jen se tedy převléknu a můžeme teda jít pokrčím rameny a beru si věci a jdu do koupelny kde se osprchuji a převléknu. Po chvilce vylezu a koukám na dveře. To se moc domácímu nebude líbit, on je sice zvyklí že je tu rachot ale až tak Zahihnám se a vezmu si ze stolu klíče a mobil, vše dám do kapsi a jdu do pokoje kde mám tašku a hodím si to přes rameno. Mno doufám že moc dlouho vám nebudu koplikovat život |
| |
| Ne mám tam jen své skromné lože, přece jej nechcete sdílet ? :D Jill Sleduji s potěšením, že strach už je znovu skoro pryč a na jeho místě je rozhodnost a činorodost. Jejich barvy sice nejsou ani oslnivé ani nijak voňavé, ale stále je to lepší než kyselost strachu. Z pokoje vycházím hned za ní, sice žádné nebezpečí nevidím, přesto na ni raději počkám už před dveřmi do koupelny a ne kdesi v ložnici. Beru její věci a čekám tedy v pokoji. Když je převlečená a připravená, můžeme jít. Z bytu vyjdu první a malbu roztahuji co to jde, aby zachytila co možná nejvíc z možného rizika. Prach jednoho z psů, dokáže ostražitost docela snadno připomenout. “Slečno Jill, znovu vás ujišťuji, že mi život nijak nekomplikujete. Jistě jsou tu jisté problémy se psy, ale do těch bych se jistě zapletl i bez váš a takto má jejich otravování, alespoň jeden světlí bod. Pokusím se vám tyto nesnáze co nejvíce ulehčit, přesto nevidím jiného řešení než je můj chrám.“ Natáhnu k ní ruku a pokud již nic nebrání vyrazíme zpět k chrámu. |
| |
| Michaelův byt Na okamžik přestanu vnímat to že tu se mnou Michael je jen tam stojím a hledím kamsi dodáli. Na svět který lze vidět pouze míma očima, na svět který je možná i krásnější než tohle všechno. A pak se instiktivně otočím k němu když mě chytí za rameno a zadívám se mu do očí. Mám hlad.... ozve se můj žaludek. Musíš vydržet...jinak to nejde... Michael začne mluvit a já sleduji jeho ústa jak se pohybují a vyoupštějí slůvka jako vodopád... Neví co říká... chce zemřít aniž by cokoliv věděl... napadá mě ale to už se zmíní o schopnostek a to mě nakopne zpět do reality. "ano jistě... každý jsme něčím zvláštní a každý jsme jiný....ovšem to nemění nic na tom že jsi v nebezpečí hlavně když jsi tu teď se mnou... doufám že ti brzy dojde kdo jsem...samozřejmě tě sebou vezmu... mohu tě naučit jak rozkládat tu sebranku bestií...jenž netouží po ničem jiném než po smrti...mé smrti...když chceš jít se mnou první musíme zajet pro munici a zbraně do úkrytu já tu mám sebou jen tohle..." ukáži na meč jenž mám připevněný na zádech. "Takže...teď musíš jít se mnou počítám že mi jsou stále v patách a půjdou i po tobě..." pronesu tichým chraplavým hlasem a vydám se ke dveřím. |
| |
| Jill “Co bych vám o sobě měl říct slečno Jill, nejsem příliš zajímavý jen pokorný služebník pána. Vincent Lazare de Monfort, pokud vám to bude k užitku.“ Řeknu s úsměvem, své jméno moc často nevyslovuji a už dlouho jsem jej nevyslovoval jako hrozbu pro ty kdo mají paměť. Venku znovu nabízím ovečce rámě a zamířím ke svému domovu, už teď vidím jeho věže. Psy zdá se zalezli do svých pelechů a to je dobře, není potřeba vyvolávat znovu strach a navíc přitahovat zbytečnou pozornost. Boží prozřetelnost dnes rozhodla, že tato ovečka, která opustila jeho stádo, nebude vydána na pospas zdivočelým psům, kteří jsou horší než smečka vlků a pokud mohu toto rozhodnutí jako pokorný služebník zajistit, učiním tak bez váhání. A taky je to moc pěkné děvče, rozhodně hezčí než Ignác a ty si tak rád povídáš, že Vincente… “Není třeba děkovat slečno Jill.“ Úsměv na tváři mi zůstává s každým metrem s kterým se blížíme ke chrámu, před branou vrhnu poslední pohled na malbu pak požádám bránu aby se otevřela a zažehnu dvě malá očka na věžích, jejich rudý zrak rychle dopadne na prostor před chrámem. Jedna z mála věcí, které na této době obdivuji je, kolik věcí se dá vykonat pomocí malé krabičky v kapse. Brána se otvírá tiše, což mi občas trochu vadí, měl jsem to staré vrzání rád. |
| |
| chrám Vincent Musím se usmívat, když říká že není ničím zajímavý ale já bych řekla pravý opak zabijí tady lidi a jemu to přijde normální. Jen zakroutím hlavou a dál se usmívam vidím i na jeho tváři usměv a je fakt roztomilý. Dobže budu se tedy vyptávat já, jelikož mě nepřijde tak nezajimavý jak tvrdíte. Zabíjíte tedy ty psy jak jim říkáte a odkud vše tohle umíte, prostě nepřijde že normální kněz by dělal takovou práci. Tím ale nechci říci že nejste normální to ne jen jiný než sem viděla naposledy kněze Pak se zamyslím a převedu raději jinam myšlenky tyhle moc bolí na to abych na ně takto myslela. Zadívám se na jeho chrám a pousměji se tohle je fakt divný den včera bych si nemyslela že půjdu 2x za den do chrámu, a teď tam nějakou tu chvíli pobudu ale přijde mi že mi to celkem nevadí když mi bude dělat společnost někdo jako on. Zavěsím se do něj a koukám kam šlapu nebo já sem schopná si tady ještě něco udělat sama já ani nepotřebuju aby mě někdo zabil já se zabiju klidně sama už jednou sem kvůli sobě skončila v nemocnici. Usměji se nad tou vzpomínkou protože už teď mi to přijde dosti směšné předtím sem se ale nesmála docela to bolelo. Koukám jak se pomalu otevírají dveře a kouknu na něj a vstoupím do jeho chrámu a zase taková zima teda aspoň pro mě zachvěji se druhu ruku si strčím do kabátu abych se zahřála. Mám jen jednu otázku ? Je tu pořád takové chladno ?? Zeptám se trochu uzkostlivě a kouknu na něj ale přihodím usměv. Mno co budeš se holka muset nějak zahřát |
| |
| Zase doma :D Jill “Potírat hřích ve všech jeho podobách, je přece údělem božích sluhů. Na tom opravdu není nic zvláštního, bylo to třeba a proto jsem se to naučil co jsem potřeboval. Máte ale pravdu, něco takového nelze vyžadovat po každém kdo se stará o boží stádo, ale i v minulosti byli služebníci, kteří takové skutky vykonávali, převážně členové různých rytířských řádů.“ Projdete bránou a očka za námi zase poslušně zhasnou, když se brána uzavře. Její tiché dosednutí mi stále není tak milé jako vrzání a následná rána o veřeje. Budiž, možná časem dodělám nějaké zvukové efekty, abych si připomněl stará dobré časy. Časy kdy bokem k oltáři opravdu seděli ozbrojení muži, připravení položit život za svou víru. Obětovat vše, ne se ptát co jim bůh dá. “Přímo v chrámu vždy, ten chlad už tak nějak k chrámům patří od nepaměti. Vzadu to však bude trochu lepší, mělo by se tam dát i zatopit. Já jsem na zdejší atmosféru docela zvyklí, ale podívám se na to … tudy prosím slečno Jill.“ Volnou rukou jen naznačím směr k boční lodi chrámu a podél ní do Sakristie. Za jiných okolností bych nejspíše trval na krátké zastávce u metrového sloupku s prohlubní se svěcenou vodu, ale v tomto případě udělám výjimku a také proto nevedu naše kroky před tváří boží. Nemá smysl trvat na rituálech, která jsou pro ni jen prázdná gestech, tím by Bohem spíše pohrdla, než aby mu vyjádřila úctu. Dojdeme až do Sakristie, zde je skutečně trochu tepleji, ale tuším že pro ovečku tu bude stále spíše zima. Opravdu se na to budu muset podívat, ale to má čas. Topení v plánech při stavbě bylo, tím jsme si jist, takže jde jen o to vzpomenout si kde je ovládání a trochu tu starou potvoru provětrat. Rozhlédnu se kolem, je zde uklizeno, já tyto prostory stejně jako ty další příliš nepoužívám. Nábytek je skoro bez poskvrnky tak jak tu byl zanechán posledním knězem, který toto místo pro boží děti spravoval. Po něm už se žádný neobjevil, lidé víru ztrácejí a vůdců božího stáda je stále méně. Kdyže ten dobrý muž odešel do božího království? To je již mnoho let, možná i desetiletí. Jediné co je tu čerstvé jsou sušenky a čaj. Od doby co jsem přebral i tuto část správy tohoto domu, čas od času je potřeba někoho přijmout a nějak pohostit. |
| |
| mno jak pro koho doma =) Vincent Pořád se ho držím docela pěvně jako bych ho nechtěla už nikam pustit a koukám, jak procházíme jeho domovem , i když nechápu jak někdo tady může žít. Nechápeš koukni na sebe řekla sis v 8 letech že sem nevkročíš a šup si tu za den hned dvakrát tak kdo je tady divný hmmm. Můj vnitřní hlas má pravdu ale nezbývalo mi nic jiného, teda pokud sem nechtěla jít za rodiči ale kam vlastně ? Ne tohle prostředí mi nesvědčí moc tady přemýšlím to není dobrý. Zaženu okamžitě své myšlenky a koukám na něj, když mě však vede ke svěcené vodě pohlednu na něj jakožto myšleno „ Tohle po mě nechtějte!“ Myslím že si to také včas uvědomil a raději mě vede někam kde je o kapánek tepleji než bylo v přední části chrámu. Šlo postřehnout že i mé sevření povolilo a obdivuju jak to tu mají zařízené. Pokud chcete pomoct s něčím čímkoli řekněte klidně i s tou opravou nebo co budete dělat aby tu bylo tepleji ráda pomohu, možná na to nevypadám ale umím spoustu věcí opravit. Přiznám se a kouknu na něj když jsme v pokoji úplně se ho pustím a prohlédnu si můj nynější pokoj a kde se budu schovávat. Pěkný nemyslela sem si že něco takového tady mají a už sem byla v horších si myslím. Usmívám se a ani si to nijak neuvědomuji ale co už jsem příjemně překvapená tady to ani není vidět že jsem v nějakém chrámu. Prosty jezdím po stolu a nevím vypadá působivě, tak zvláštně ale příjemně. No musím uznat že to tady máte moc pěkné zvláštní přiznám se a usmívám se. Pak se na něj kouknu a nevím co dělat hraji si s prstáka a koukám do země. takže co budeme dělat? Co tak tady většinou děláte ? Pohazuji si ručkami a nevím co s nima. |
| |
| No pro mě a snad i pro vás :D rozhodně ne pro psy Jill "Nejspíš nebude třeba, vždy to byl spolehlivý kotel, jen nebyl poměrně dlouho používán. Ale pokud chcete, můžete se podívat i do cely, možná bude třeba odvzdušnit žebra." Sledují její reakce, to jak její oči zkoumají sakristii a jak se plní překvapením. To a nejen to mou tvář zaplavuje šířící se úsměvem. Ona si snad skutečně myslela, že chrám je dočista celý jako jeho hlavní loď. Přitom, je tolik podobný jejímu klubu. Její prsty jezdí po intarzii precizně provedené a vyleštěné do vysokého lesku. Je úžasné vidět jak rychle dokáže staletá krása projít zažívacím taktem zájmu lidí. Není tu ani půlhodinu a už je ji sytá. Pravda je to další vlastnost lidí, která mě nepřestává překvapovat. "No než prohlédnut ten kotel mmohu vám postavit na čaj, měli by se tu najít i nějaké sušenky. Také je ve sklepě víno, ale jinak se obavám to s jídlem bude horší ... Co dělám? Zajímavá otázka, většinou se starám aby tomto dům odolal zubům času a prachu, to zabere překvapivě hodně času a když je vše hotovo, rád se těším vyhlídkou na město, z věže vypadá docela mírumilovně." |
| |
| pokoj v jeho chrámu Vincent Kouknu na něj když mi říká že se mohu na to kouknout a jen se uculím. Mno nevím zda tohle dokážeš Jill ale můžeš se snažit ale abys pak nevypadala nějak hloupě Kouknu se na něj jak se usmívá a přijdu si o něco šťastnější, že aspoň někoho dokážu potěšit jen mým úsměvem. Zadívám se na něj a trochu nakloním hlavu a rozzáří se mi očka i po tom co se mi dneska přihodilo. hm tak to se mám na co těšit teda pokud ehmm mě vezmete nahoru sebou Udělám takový ten dětský usměv a nevinné očička taky co bych tady měla dělat jiného nevím zda dokážu být v klidu a nelítat tady a něco dělat. Jsem eště ztřeštěné dítko sice na to nevypadám, ale jsem trochu ještě živá nu. Zadívám se na něj a začnu zase obcházet jeho nábytek a je vážně okouzlující jak z nějaké pohádky. hmm nevěděla sem že takto obdivuješ nábytek že sem si toho za tu dobu co sem z tebou nevšimla. Můj vnitřní hlas se mi směje a já vlastně taky Zasměj se pro sebe a kouknu na něj a pak se opřu o židli pobroukávám si jednu písničku, Debussyho. Jak já miluji piáno ale nikdy sem neměla čas se na něj naučit hrát čas letěl a starost co budu dále dělat převyšovalo vše. Takže co budem dělat jako první ? |
| |
| Jill Malbu v chrámu už velice důvěrně znám, jediný nový prvek je právě ovečka a vše co se pojí s ní. Kyselost strachu více méně zůstala za branou, která je zamčená a nahradilo jí něco příjemnějšího, pomalu klíčícího. Barvička je to teplá a sladká, ale stejně jako vše nové i ona může být snadno stržena a zakalena něčím silnějším, dravějším. “Pokud si to budete přát slečno Jill, nemám důvod odmítnout.“ Sleduji jak ten malí pramínek teplé barvy sílí zatímco se prochází po sakristii, její pohyby znovu nemají daleko k tanci, když se vrátí zpět ke stolu a židli, rytmus z jejího nitra vystoupí napovrch v podobě pobrukování. Já si však nesedám, maje na paměti její výtku tomuto útočišti. “V prvé řadě vás na chvíli opustím slečno, klidně se porozhlédněte, já se pokusím postarat o teplo. Nemusíte mít žádné obavy, tento chrám je stejně jak tomu bylo za starých časů stavěn jako pevnost. Útočiště pro ty co hledají ochranu.“ Krátce se ukloním a zamířím ke dveřím vedoucím do kotelny. V duchu děkuji své prozíravosti při výstavě, že tato část sklepení, není nijak spojena s těmi, které jsou přístupné věží. |
| |
| pokoj v jeho chrámu asi sem osiřela Vincent Úsměv se mi více rozzáří když řekl že mu bude potěšením když mě tam tedy vezme, za pár minutek mi zase spadne pod správou že odchází aby dal ten kotel do kupy. Zklamaně povzdechnu a podívám se jak pomalu odchází. Když už jej nejde ani vidět hodím si tašku na postel kde budu pro zatím spát a rozepnu si a hledám věci, které pak budu jistě potřebovat dám si jej pod polštář a lehnu si na postel a koukám na dveře a čekám až se otevřou dveře ale pořád nějak se nic neděje a zvednu se z postele a jdu ke dveřím. Otevřu je a vyjdu pomalu ven z pokoje koukám kde co je a pomalu mi začína být chladno. Otřepu se a začnu si třít ruce a tak aspoň se nějak zahřát.Né že by tady to nějak nevypadalo nijak špatně ale začínám se docela tady bát, moje tiché šlapaní se jen trochu ozývá a začínám se snad bát vlastního stínu. tohle je horší než snad v nějakém strašidelném hradě Zaprotestuji si pro sebe a dál objevuji krásu tohohle chrámu, spíše hledám onu věž o které tak básnil náš hostitel. Ale nevím zda budu mít to štěstí spíše sem někde zapomněla zahnout nebo já nevím objevila sem se opět kde jsme se potkali. Došla jsem k lavicím a pohladila jednu a přejela rám a jen sem si uvědomila jak já sem se tu vlastně dostala. Vzpomněla jsem si jak sem byla schovaná ve zpovědnici a on s tou ženou mě chránili. Jill neměla by si pořád na něj myslet on jednou taky jednou odejde a budeš zase sama je to jen sluha, tomu tak kterého ty nemáš ráda. Vždyť už jsi zvykla být tak sama, v práci si mohla mít tolik ani na dvou rukou by si to nespočítala tak proč to měnit. Vždyť je to jen smíška nesmyslů city a podobně láska co to je nic jen to že dva lidi si nejpve mají rádi ale později to stejnak vyprchá tak ¨ to neřeš ne ? Mno jo jako vždy má pravdu a já jen koukám co je vše okolo. |
| |
| Kokotelna Jill Kotel je naštěstí skutečně stará poctivá práce, jediné co mu chybí je trocha očisty a otevřít kohout s plynem. Takže mi nic nebrání se do toho pustit. Pro někoho s vyhraněným smyslem pro humor by to nejspíš byl kouzelný obrázek, jak Prokletý čistí kotel od prachu a usazenin, ale naštěstí tu žádný takový smíšek není a Ignác sedí na kůru, takže má také smůlu. Zatímco pracuji, nemohu zapomenout na svou svěřenkyni. Je to tak bůh mi ji poslal do cesty a okolnosti jsou takové, že se o ni musím postarat. Mohu jen děkovat pánu, že mi ten úkol ulehčil její povahou a když vezmu v úvahu zahořklost k němu i soudností. Kdyby stále odmítala zdejší útočiště bylo by mé poslání daleko horší. A jen tak náhodou je docela pěkná, takže bys jí odpustil i nějaký ten hříšek že? To nestojí ani za pousmání, za svůj dlouhý pobyt na tomto světě jsem viděl snad všechny podoby vnější krásy, které bůh ve své velikosti stvořil a ďábel ve své zvrhlosti pokřivil a využil ke svému prospěchu a špatnosti. Nikdy mi nedělalo problémy potrestat hřích ať ho páchala jakkoliv hezká tvářička. Slabé ozvěny jejích kroků mi putují po malbě a tak vím, že opustila pokoj a dokážu celkem dobře uhodnout kde v chrámu se nalézá. Docela by mě zajímalo, zda ji více žene zvědavost, nebo nechuť být sama. Kohout od plynu byl také docela tuhý a musel jsem trošku opatrně volit sílu, abych jej neutrhnul, tím by mé dnešní snažení bylo u konce a mohl bych volat plynaře. Naštěstí povolil a věčný plamínek naskočil hned na první pokus. Na ohništi zárem začalo hotové peklo. Co jiného se také dá čekat, pokud má vytopit studené místnosti, nějakou dobu se nejspíš nezastaví. Ještě naposledy jej zkontroluji a ujistím se, že všechno je jak má být a vyrazím za Ovečkou, našel jsme ji v chrámu, pod bedlivým Ignácovým dohledem. “Je tu zvláštní klid, že?“ Usměji se a jdu za ní. Docela by mě zajímalo jak vnímá zdejší atmosféru. Chrámy, tedy ty skutečné, které si tak mohou říkat, mají zvláštní kouzlo, které jako by bylo zakleto do samotných zdí a lavic. Jako by tisíce modliteb a myšlenek věřících pronikli od každé prasklinky a místo jako by snad věřilo samo a slavilo pána už svou existencí. “Kotel už jede, ještě párkrát budeme muset vyhnat duchy z trubek a bude tu teplo.“ |
| |
| Tam kde jsme se poznali Vincent Když jej zaslechnu za sebou cuknu sebou a trochu narazím do lavici jak sem couvla. Nejprve sem si neuvědomila kdo to je až pak sem trochu povolila a stoupla jsem si od lavice a usmála jsem se. Omlouvám jsem tak trochu ještě roztěkaná a neuvědomuji si že tady mi snad už nic nehrozí, ale i přesto vše Nevím jak bych to měla dokončit, ale tohle už prostě asi nebudu jen tak v klidu nikdy asi už se celkem budu bát pořád dokud se sama nezačnu bránit. Usměji se když řekne že je tu ticho trochu se uculím a trochu přikývnu. Ano je tu na mě nějak moc ticho, ale ne že by mi chybět rachot hudby z mé práce ale ne ta mě opravdu nechybí. Spíše moje hudba, která uklidňuje ale co nevadí budu se muset zabavit trochu jinak Pokrčím rameny a usměji se proklouznu ladným pohybem kolem něj, jako bych zase jen protančila. Pobroukávám si až teda na to že bych neměla, na to že nemám rád kostel tenhle je opravdu jak z nějaké pohádky. Asi bych měla přestat snít a vrátit se pevně nohama na zem a nelítat v oblacích. Pak jako by mé nadšení opravdu spadlo a já nějak v mém ladném pohybu přestala být to kouzlo a já měla zase tu chmurnou náladu jako předtím. Na tomhle místě je snad špatné jen to, že je tu takové ticho a myšlenky jen proudí a hlavně vzpomínky Povzdechnu si a zatočím se dokola, abych je od sebe dostala nelíbí se mi to že vše co se mi kdy přihodilo se návalem takto vrací. Nemám ráda kostely a nevím jak mě napadlo sem jít, jsem nevěřící a nechápu jak sem mohla sem vkročit. Svěsím hlavu a pak zvednu a kouknu na obraz předemnou. |
| |
| Michaelův byt Laressa Michael sice pořádně nechápe co se děje ale nic neříká bere klíče od auta, bundu a jde s tebou ke dveřím. Mno nikdo nás neviděl že jdeme spolu dokonce ani neví že sem tě chodil navštěvovat na pokoj. Mysleli by si že sem divný, ale nevím proč měl sem nutkání vidět jak ti je. Prostě sem se bál o tebe a ani neznal no jo sem blázen Usměje se a koukne na tebe otevře dveře a čeká až vyjdeš a pak zamkne. Jde k autu a otevře ti dveře a nasedne na své sedalo a kouká na tebe. Tak slečno kam to bude ? Usměje se a nastartuje. Mezitím ty zaslechneš nedaleko auta jak jedou rychle vaším směrem dokonce si poznala že to jsou ti co pronásledují jak tebe tak teď jej. Nebo je to možné že to bude někdo z vaší strany kdo ví ale budeš to riskovat? |
| |
| Cesta Počkám až popadne klíče a vyrazíme otevře mi dveře a já mu věnuji kraťoučký úsměv. "I když nás nikdo neviděl... jdou po mě jsou jako havět které se nelze zbavit..." řeknu si spíše pro sebe a vykročím spolu s Michaelem k autu. "To je velmi časté... stává se to... ale to pochopíš až časem..." zrovna když odemyká auto zpozorním a zavětřím z hluboka se nadechnu a tak naseju vzduch, kromě toho slyším opravdu rychle se blížící zvuk automobilu... "Máme společnost... nasedni a šlápni na to budu navygovat a neboj se na to šlápnout!" okamžitě nasednu do auta a popoháním Michaela aby nezdržoval. "No tak už na to dupni! Hlavně se nepoutej... kdyby něco ochráním tě ale hlavně jed a nezastavuj!" spustím zbrkle protože nemáme příliš mnoho času. Otevřu střešní okénko abych líp slyšela zvuk blížícího se auta... Nezajímá mě zda to je někdo od nás... moc s tím nepočítám a snaží se být opatrná... |
| |
| Chrám Jill “Pokud umíte hrát na klavír, nahoře jsou varhany a v sakristii a dále by se snad dalo najít i nějaké rádio, nebo něco podobného.“ Chvíli znovu sleduji její tanec i barvy, kterými maluje na klenbu. Mění se a já vidím jak se znovu objevují temné barvy, chmury a vzpomínky. S těmi ji pomoci nemohu, tak jako můj bůh i já musím ctít jeho největší dar, svobodnou vůli. Přistoupím k ní když se do temných barev propadne i její hlava a ona přestane tančit. Když ji zvedne stojím přímo před ní. Jak se zdá přináším jí větší pocit bezpečí než dům mého pána. Hledím do jejích očí a přemýšlím co bych mohl udělat. Ruka opět zabloudí do kapsy a hledá ovladač, pravda takto ho tak často nepoužívám. Skoro jsem na vybavení určené k bohoslužbám zapomněl. Už dlouho je toto město tak bezbožné… Prostorem se ozve tichá hudby, není to ani kravál její práce, ani hudba kterou poslouchala doma. To co zní je hlas varhan a sakrální hudby, pokud si dobře pamatuji, jsou na nahrávce čtyři celé mše, tedy jejich hudební doprovod. Mít na každé mši živého varhaníka je luxus, který si tento chrám nemohl vždy dovolit, zvláště v posledních letech ne. |
| |
| auto Laressa Michael ne že by se bál ale raději dělá co říkaš má rád rychlou jízdu jen přece jezdí v sanitce a tam nedodržují předpisy takže něco už umí. Rychle kličkuje mezi autama a kouká do zpětního zrcadka a pak na tebe. Fajn myslím že je na čase říct co si zač a co jsou oni, lidi takhle nehoní jiné jen protože se jim chce. Jsme už v tom namočen takže ven z pravdou a hned! Řekne trochu popozeně protože tahle hru chce aspoň pochopit. Kouká na tebe a je mírně naštvaná protože mu přijde že mu nic nechceš říct a je to člověk nevíš co ho zrovna napadne. |
| |
| Auto - S Michaelem Sleduji cestu a hlídám si záda kdyby náhodou měli v plánu zaútočit auto se námi hází se strany na stranu, ale mě to nějak nevadí rozhodně je to lepší než jít pěšky... Netřeba slov, oči řeknou víc. Netřeba pohledů, srdce se dívá. Netřeba slyšeti srdce tlouci, mysl tvá vnímá... Prolétne mou myslí jeden z několika veršu když v tom na mě Michael promluví a neni spokojen... Pohlédnu na něj káravím pohledem. "A jak můžu vědět co uděláš?!...Vždyť si člověk! Skus si vzpomenout na nějakej trhák kde byla honička v autech určitě jsi něco takového viděl...tu akci, to napětí a při pohledu na to všechno ti v žilách tuhne krev..." spustím chladně a znovu se ohlédnu jak daleko od nás jsou a zda stihneme dojet do úkrytu pro zbraně... |
| |
| Bůh ví kde - NY Nepovšimnut sleduji stopaře. Bohužel pro mě se obrátí vítr a on si mě všimne. Krucinál! zavrčím, když se vydá k lykanskému doupěti Nu a teď jsem v háji. povzdechnu si z zkusím jestli někde neucítím Pizizubku. Bezvýsledně. Necítím ji. Jak ji tedy mohli najít, když né podle pachu? ptám se sám sebe, ale odpověď neznám. Nu a co teď? napadne mě další otázka, která je následována o něco podstatnější A kde kruci je Pizizubka? Kde ji tak mám hledat? ptám se bez toho aby mi mohla být poskytnuta odpověď. Nu což. Tak se po ní zkusím alespoň podívat. Třeba mi bude přát štěstí. pomyslím si a vydám se k nejbližšímu domu. Dojdu k požárnímu schodišti a vylezu na střechu domu, ze které se rozhlédnu po městě jestli neuvidím nějakou byť jen nepatrnou stopu kde by se má chráněnkyně mohla nacházet. |
| |
| Chrám a objevování jeho kouzla Pousměji se a koukám na něj jak stojí kolem mě, když však řekne že jsou nahoře varhany jen přikývnu a kouknu kolem sebe a pak zpět na něj. Ano něco ještě bych zvládla asi zahrál ale nehrála sem již tak dlouho že by jste mohl spíše ohluchnout pane Když zaslechnu hudbu, která se hrává na mších jen se pousměji pro sebe a zakroutím hlavou a trochu se k němu přiblížím nevím proč to dělám ale cítím potřebu být u něj. Jill, Jill co to zase děláš uvědomuješ si kde to si a s kým co tvoje nynější práce, myslíš že on bude chodit každý den s tebou a dávat na tebe pozor nebo je to tím, že v to právě doufáš? Snad se ti tak moc nezalíbil. Prober se je to kněz né to co ty chceš mít! Snad vás tady nebudu moc obtěžovat a budu vám pomáhat jak jen to pujde a mohu vás o něco poprosit prosím? Kouknu na něj s prosíkem v očích a nevinně se na něj usměji. Říkejte mi prosím jen Jill, přijdu si pak nějak divně já nejsem na tak formální oslovení nějak zvykla tak kdyby jste byl tak hodný ale pokud se vám to nějak nelíbí budu to určitě respektovat. Začnu se pohupovat na patách a koukám od něj pak jinak při tom také houpu ručkama nevím zda jsem nervózní z něj nebo z tohohle místa. |
| |
| Chrám … jop Jill Na zmínku o ohluchnutí, reaguji jen lehkým úsměvem. Je pravda, že sluch mám dobrý, ale ohluchnutí je věc, která mi skutečně nehrozí a bolestí z nesouzvuku také netrpím a kdyby, horší než mé prokletí, to být nemůže. Vlastně to nemůže být ani horší, než to co hrálo v tom klubu a co hrává jinde po městě. Ale zdá se, že když se rozehrála hudba, myšlenky na vlastní hru ji opustili. “Neobtěžujete mě Slečno … klidně se ptejte.“ Sleduji její úsměv i stálou nervozitu, jíž jsem možná pravou příčinou také jí. Její prosba mě ani tolik nepřekvapila, ostatně mohl jsem čekat, že v dnešní době bude můj způsob oslovování, poněkud staromódní. „Dobrá budu se snažit. Pokud vám oslovení nějak znervózňuje, je to nejmenší co mohu udělat, změnit ho. Mohu pro vás ještě něco udělat?“ |
| |
| Neštastná Smrt jeji sestry Rose a Zbygněv Jakmile jí pustili zmizli pryč aby vás už neviděli ale nedaleko jste zaslechli nějaký řev, bylo to někde uličky kde Zbygněv naposledy byl s jeji sestrou(Kalou) Nevím jak ale dostala se mezi několik lykanů a ti jí umordovali, zbyla tam po ní jen krev a to hodně. jeji oblečení je všude kolem a pottřísněnou krví. Ale po lykanech neni ani stopy Jen závan jeji vůně tady ještě zbyla ale toď vše i jejich spojení jako dvojčat byla přerušena vše utichlo v momentu kdy se dostala na hranu jeji smrti, jeji tělo však tady nikde není. |
| |
| auto a ulička Zbygněv Koukám na něj a jsem vedle něj aby mi ti blbci zase něco neudělali ale jakmile vypadli a ja přes otevřené dveře zaslechla křik, zpozornila sem a vydechla. Kala Nekoukám na nic vyletím z auta a bežím směr kde sem slyšela křik a nekoukám zda někdo na mě kouká nebo co, v tu chvili neřeším nic kolem sebe. Doběhnu na roh a zpomalík krok nikoho tu nevidím ale až za popelnicí uvidím rodé kole a kolem šaty mé sestry. Kleknu si u popelnici a začnu lapat po dechu a drát se mi do očí slzy. Tohle je hnusný vtip tohle nebude přeci pravda Hledám ji v myšelnkách zda ji uslyším ale nic je ticho. Né Sednu si na zem a schovám si obličej do dlaní a pláču.Slzy mi stékají po tváři jako kapka rosy po rose a já si uvědomuji že tady byla má sestra před chvíli ale kam zmizli kde je její tělo? Uvažuji nad tím a nevnímam nic okolo sebe. Ani nevím zda mě doběhl nebo odešel v tu chvíli i je to jedno moje sestra tu není a já se cítím prázdná jako by mi chybělo celá půlka mé duše. |
| |
| chram Vincent a Jill Každá chvíle co trávíš s ní tě víc okouzluje, už dlouho jsi na tomto světě nepociťoval něco takového jako tohle, takové lidi jako je třeba ona se již už moc nevyskytují. V dnešní době lidé se zajímají jen sami o sobě jak co nejvíce nahrabat peníze, ona však ne bojí se aby se ti něco nestalo jde to poznat, ale spíše je otázkou jde ti vlastně ublížit? Ona zatím netuší co ty jsi zač a je to pro ní takto lepší ake dokážeš ty ovládat svůj hlad a svou divokost? Jako upírka by to měla asi velmi těžké Zní ti v hlavě nějaký hlas ale nevíš čí je. je slabá nedokázala by snad ani zabít zvíře natož člověka, měl by si víc práce než bys mohl snést Vincente. Zachránil jsi jí před smrtí je ti teď jasné že teď je hon na ní podepsal si jí ortel smrti, měla umřít možná by byla jednou z nás ale teď už ne nedají si pokoj dokud ona nezepmře, až ty jí opustíš a odejde od tebe zemře. Těší se že až jí pustíš domů oni tam budou a dokončí svůj hon na slabou kořist. Tolik otázek najednou čí je to hlas v tvé hlavě tě taky vrtá ale má v jednom pravud aspoň v něčem. Pokud ti na ní nijak nezaleží pošli jí svému osudu než si přijdou i pro tebe naposeldy zazní a pak je v vé hlavě jako vymeteno, klid a čisto.Najendou zaslechneš jak někdo otevřel dveře chrámu a těžké boty vstoupili na tvou půdu, je to muž tos poznal podle chůze, vlezl tam muž v černém dlouhém kabátě, černou bratku a dlouhé černé vlasy, koukl se po chrámě a šel pomalu do předních lavic a tam se zastavil a začal těkat aočima a pak zazní. Haló, je tady někdo? Pak se posadí a zíra před sebe. |
| |
| Auto Laresa Michael pečlivě hlída cestu a když se na něj oboříš s tím že si mám vzpomenout na nějaký film podívam se a ní a vyvalím na ní taky. a jako člověk většinou nevěří že něco jako ty a ti za náma existuí takže mi tu teď nevykladej že mam myslet na něco co je vymyšlené když teď a tady je real zavrčí a podíva se do zpětního zrcadka. Pronásledovatelé se drží těsně za váma a a začnou střílet stříbrné kulky, jedna proletí těsně kolem Michaelova ramene a rozbije jeho přední sklo. On se jen podívá a potichu řekne. Moje auto Najednou se ti v hlavě zazní něří mužský hlas a pravý: Naše drahá, malá Lareso stojí ti tohle za to, to kvůli tobě musí umřít i další nevinný ? Podívej se na svého chudáka otce, ten do toho tahal lykany a ty děláš stejnou chybu ale je to horší člověka Zasičí ti to v hlavě a v tu chvíli tříbrná kulka ti projede ramenem a ty ucitíš bolest palčivou. |
| |
| střecha domu Murco Když tak dřepíš na střeše jedné budovy vypadato jako by si chtěl výt na měsíc, jen kdyby si byl ještě v podobě své pravé podoby, myšleno ve zvířecí podobě. Koukáš sice pořádně ale pokud tu kdy byli už tu nejsou slyšíš jen ruh města a randál,který dělá místní metro. Přemýšlej kam by tvoje svěřenkyně šla kdyby byla v maletu? Ptá se tě hůas v tobě, při tom se začne zvedat vítr a všude kolem se začnou prosvištovat blesky a začne hřmít. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Tanečnice se kolem tebe ovine když je pod tebou nožky kolem pasu a hladí tě po zádech a ramenou jde vidět že tohle se ji moc líbí. Hmm libi se mi že sem tu zase našla někoho jako já jen přece poslední co tu semnou byli nepřežili noc Pokrčí rameny a jakmile jí začneš líbat na prsou začne rychle dýchat a drápkama začne jezdit po zádech ale trochu víc ale tebe to nebolí taky jakby mohl si statnější jak normální muži i než ona. zadíva se na tebe a hladově si olizuje rty a čeká co budeš dělat. |
| |
| Chrám Jill a kdoví kdo Nový hlas mě na chvíli zaskočí, už jsem si zvykl na společnost mnoha hlasů a proč také ne, za ta staletí by jinak byla pořádná nuda, zvláště když řádil mor, to tu moc lidí na povídání nezbylo a ostatní Prokletí, nikdy moc dobrými společníky nejsou. Nevím kdo jsi, ale nemusíš mít obavy, tohle už jsem dávno řešil se Svědomím, tady s tím hlasem co se začal objevovat už dávno, krátce po tom co jsem o svědomí jako takové přišel. Ale nejsi zdaleka tak moudrý jako on, já jsem její ortel ani nevyřkl ani nepodepsal. Pán ji přivedl do mého chrámu a zachránil ji tak před Psy, pokud bude pod mou ochranou, nic se jí nestane. Co bude dál je v rukou páně a jejích, ona má svobodnou vůli, může se rozhodnout. Já plním přání svého Boha. Proto ti radím, abys mou hlavu opustil, než navštívím já tu tvojí. Na malbě vidím, už vidím, že tento hlas není v mé hlavě, ale proč si s ním nepohrát. Jen ať ví, jaká je situace, možná to ušetří zbytečné násilí. Je za dveřmi, ale dovnitř se nedostane, leda by dokázal projít skrze pancéřové závory. Tento kostel je Pevnost, není to žádná promenáda a já zamykal. Červené tečky automatů venku jsou již také zaměřené. Stačí vydat pokyn, nebo počkat jestli bude tak hloupí a přiblíží se do bezpečnostního okruhu, kde pálí automaticky. To už nerozdýchalo mnoho holubí, nakonec se začali chrámu vyhýbat. Památková ochrana jak má být. (Navíc pokud by se jakkoliv dostal dovnitř, tak daleko by bez mého svolení a už vůbec ne bez mého vědomí nedošel. Bezpečnost jsem již popisoval a nic se na ní nezměnilo.) |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Tady jde spíše o ty dveře a ty jsem zamykal ... to jsem psal. Takže může tlouci na bránu, ale dovnitř se nedostane ne bez toho abych mu otevřel. doufám že je to pochopitelné. Prostě Vincent už je moc starý na to aby se nechal nachytat na švestkách pokud ví že po něm resp. po ní někdo jde. Zavření kostela je první krok obrany první linie. Tolik k situaci. Ale i kdyby tomu tak nebylo, tak daleko by se nedostal. Vincent je na stráži a když by vešel do chrámu, šel by po něm. Třeba ne útočně, ale rozhodně by jej tam nenechal brouzdat a sedat si do lavice. Tohle už jsme řešili při tom když vpadli PSY. Vincetn ani já nemáme v nátuře čekání co všechno chcou udělat abychom reagovali až už bude pozdě, jednáme značně preventivně a hned. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro |
| |
| Auto... Sleduji cestu před námi a nechávám Michaela aby sledoval cestu za námi je občas kouknu do zpětného zrcádka. Jak nás mohli tak rychle najít sakra?!...sou horší než ta věš ve městě, ale počkat kam lykani nepůjdou?... prvně musíme pro zbraně do úkrytu... Tak trošku nevnímám co přesně Michael říkal ale když si to uvědomím pohlédnu na něj přísným ale odměřeným pohledem. "Tohle by si říkat neměl, ale jsi jen obyčejný smrtelník nemůžeš rozumět tomu co to je... co jsem já... a pokud.." nedořeknu co jsem chtěla protože kolem michaela proletí první stříbrná kulka. "Sakra! Parchanti!" procedím mezi zuby. "Zalez pod sedačku, dělej kryj se jestli tohle chceš přežíš ve zdraví!" rozkřiknu se a v tom jako by mě zamrazilo, můj pohled je trochu nepřítomný ale auto nezastavuje jede dál... Naše drahá, malá Lareso stojí ti tohle za to, to kvůli tobě musí umřít i další nevinný ? Podívej se na svého chudáka otce, ten do toho tahal lykany a ty děláš stejnou chybu ale je to horší člověka Ten hlas... zamrazí mě v kostech když to uslyším musím se z hluboka nadechnou. "Nejsem malá! Vy mě nikdy nedostane, co dělám je moje věc a nikdo nezemře, rozumíš! Šmejde!" vyřknu a zároveň k němu vyšlu myšlenku velmi rozzuřena že se vůbec opovážil se dostat do mé mysli... Sotva dořeknu co jsem chtěla mým tělem projede stříbrná kulka, okamžitě ucítím tu nepřijmnou palšivou bolest, nedokáži zadržet křik a tak se z mého hrdla vysouká hlasitý hrdelní výkřik z kterého až tuhne krev v žilách, auto lechce zacloumá, ale hned to opět vyrovnám a šlápnu pořádně na plyn, zatnu zuby a z hluboka oddechuji. Tohle ti nedaruju! Zabiju tě i kdyby mě to mělo stát život ty proradnej lykane!... Sleduji cestu před námi a z hluboka oddechuji "Do hajzlu!" procedím mezi zuby cítím bolest i když není tak velká, ale přesto tak příšerně nesnesitelná... |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro Podívám se hladově do očí tanečnice a vycením zoubky. Takovích, jako jsem já asi moc nepotkáváš co ? Pak dál molamu líbám tvá prsa a lehce okusuji pravou bradavku. Když si začne olizovat rty tak se já hladově zakousnu do krku a pak jí kosunu do krku. A Jaké mam vyhlídky já, abys mě neroztrhala chtíčem ? Podívám se jí do očí a pomalu jí políbím na rty a muj jazyk jí vklouzne mezi rtíky. Jedna ruka jí pomalu hladí ve vlasech a ta druhá se pomalu šine po stehýnku nahoru. Jak dlouho ti bude trvat vystoupení ? Zeptám se mezi políbky. |
| |
| Auto Laresa Michael se nestačí divit a ty jsi ho strčila skoro pod sedačku aby si ho ochránila. Ti za vámi jedou a pořád střílí jen kolem tebe to líta. Tvoje krev tu stíka po rameni a jemu to dopadne na ruku a on se na tebe podívá a zamračí se. Pokud nezastavíme krvacení ztratíš hodně krve a ta kulka musí ven. Máš jí pořád v sobě nevyšla ven. Pomalu se začnu zvedat a při tom kouká na tebe zda ho zastavíš nebo ne. Ti za vámi jedou pořád a nevypadá že by se chtěli vypařit, najednou se na střeše budovy objeví neznámí člověk a vystřelí po autu za váma a trefil se přímo do pneumatiky a i za váma se převrhli na třechu. Pomocník najednou zmizel tak jak se zjevil. Michael se zvedne podíva se za sebe a pak na tebe. Musíš zastavit a musíme jim pomct co když to auto bouchne a tebe taky musím taky ošetřit, ta kulka musí ven ikdyž si co si krev taky potřebuješ takže nemůžu dopustit aby si mi tu vykrvacela Sama víš že pokud se to brzo nevytahne přijdeš o hodně krve, sice tě to nezabijela ale i přes vše je to něco co tvovje tělo nechce bolí a krev pořebuješ. Sama teď už máš hlad a pokud nebudeš mět ty v sobě dostatek budeš jí musíš nějak získat. Zase zaslechneš ten hlas co před chvílí a zase se ti hrabe v hlavě. Moje mala Lareso, opravdu ti na tom člověku až tak oc zaleží? nebo ho máš pro případ že budeš mít hlad jako právě teď.Předtsav si jak ti jeho krev stéka do hrdla jeho teplá a životudarná voda pro tebe a ty ji jen tu tak necháváš? ,, Ukoj svou žízeň jako si to dělala už mnohokrát a zabij ho nebo to udělají pak jiní" ,,HAHA" Je ti jasné že stejnak jednou zemře pokud ty ho sama nezabiješ a nebo to udělají za tebe jiní teda pokud ho neučiníš tím co si teď ty Pak hlas utichl tak jak i přišel a v hlavě je klid jen tvé myšlenky se teď uchylují k nějakému zavěru a přemýšlíš nad tím co řel hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Jak se máš zlatíčko ? |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Usměji se na tebe a dívá se ti do očí a její ruce ti začnou klouzat směr kde máš zadek, když se jí zeptáš zda potkávám někoho z našého druhu zarazím se. Odešla jsem z naší smečky už před pár lety, nezajímá mě co dělají pořád vedou nesmyslnou válku s upíry a to dělají i oni ale nikdy se nezaptali zda to oni chtějí jen poslouchají říkazy nic víc mě už to nebavilo prostě. Ty snad jdeš hledat to co oni válku a jen větší uzemí a nebo nadvládu ? kvůli tohle si tady nebo vlastně proč co tady hledáš? Tady sem nechodí oni, bojí se že by se veřejnost dozvěděla že vůbec existujem sem tu zatím chráněná jak před námi tak i upíry, prostě dělají že sem mrtvá za což jim sem vděčná. Pak se na tebe usměji a začnu ti svlékat kalhoty a při tom tě něžně hladím po tváři a líbám na ůsta a ručkou ti stahuje vše co máš ještě na sobě, pak ti začnu jezdit drápkama po nahé horké kůži a provokuji polibkama na krku a kousání. Když se mě zeptáš jak dlouho mi bude trvat vystoupení usměji se. Mno ja nevím je to na mě jak dlouho tam budu tancovat, dělám tu z vlastní vůle mohu odejít kdykoliv ale bylo to tu pro mě bezpečné a mohla sem mět jídlo kdykoliv ale tebe bych nechtěla zabít ty mě přitahuješ jiné sem měla jen kvůli ukojení hlavu ale tady je to zvířecí přitažlivost Olizne si své srty a pak jede od ust ke krku a tam tě koušu. Budu tam třeba půl hodiny a pak mužem jít třeba ke ě do bytu nebo někam ven. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Jill a Vincent Návštěvník stojí před dveřmi a kouká kolem sebe zabere za kliku a zjistí že je zamčeno pak poodstoupí o kousek dál a podívá se nahoru jak je to asi velké, usměje se a jde od dveří pryč. Vytáhne mobil a otočí se zpět na chrám a dívá se na něj po chvíli začne s někým mluvit. Zdravím Pane, byl jsem tu jak jste mi řekl ale chrám je zamčený a pochybuju že to má více přístupových dveří, je to dobře střeženo pokud se tady někdo bude chtít dostat myslím že nemá moc šance Pak chvíli jen mlčí a sám pro sebe přikyvuje a s tím také odchází pryč. Venku začne bouřit a hřmít blesky kolem kapky deště dopadají na chodníky a také na střechu vaší budovy.Neznámí návštěvník odešel tak rychle jako přišel. Vincentovi se v hlavě se objeví znovu ten hlas co před chvíli Nesmíš se na mě zlobit ale je to jediný způsob jak se z tebou mohu spolit, jde mi jen o tu dívku nic jiného mi nechceme, nechceme dělat potíže. Jen jí nám dej a my se o ní postaráme |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Jill a Vincent Návštěvník stojí před dveřmi a kouká kolem sebe zabere za kliku a zjistí že je zamčeno pak poodstoupí o kousek dál a podívá se nahoru jak je to asi velké, usměje se a jde od dveří pryč. Vytáhne mobil a otočí se zpět na chrám a dívá se na něj po chvíli začne s někým mluvit. Zdravím Pane, byl jsem tu jak jste mi řekl ale chrám je zamčený a pochybuju že to má více přístupových dveří, je to dobře střeženo pokud se tady někdo bude chtít dostat myslím že nemá moc šance Pak chvíli jen mlčí a sám pro sebe přikyvuje a s tím také odchází pryč. Venku začne bouřit a hřmít blesky kolem kapky deště dopadají na chodníky a také na střechu vaší budovy.Neznámí návštěvník odešel tak rychle jako přišel. Vincentovi se v hlavě se objeví znovu ten hlas co před chvíli Nesmíš se na mě zlobit ale je to jediný způsob jak se z tebou mohu spolit, jde mi jen o tu dívku nic jiného mi nechceme, nechceme dělat potíže. Jen jí nám dej a my se o ní postaráme |
| |
| Chrám Vincent Usměji se když mi stejnak asi jak si myslím nebude říkat jménem ale co už já nadělám, koukám na něj a stále ho pozoruji jelikož mě celkem fascinuje že někdo tak rázný jako je on může být knězem, nevím zda se mi to zdá a nebo mě opravdu nějakým způsobem přitahuje. Když se mě zeptá zda pro mě může něco udělat usměji se a zamyslím se mezi tím však začne pršet a já se podívám do oken a pak na něj. nechcete se jít podívat teď ven ? déšť je velmi nádherný a ještě vidět město z vaší věže musí být něco nádherného Kouknu na tebe ale dost vypadáš zamyšlený a já na něj jen koukám a stojím mlčky pak mě to ale přestane bavit a zatáhám ho jako malá holka za rukáv, aby si všiml že sem ještě tady. děje se něco ? Koukám na něj celkem vystrašeně a pak se opřu o stěnu a dívám se na něj a koukám taky často ke dveřím jakobych někoho čekala, celkem se mi i dýchaní zrychlilo a já se začínam bát nikdy za tu chvíli co sem sním neviděla tenhle pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Jak jsi utekla z chrámu chodíš ulicemi a hledáš kde bylo zasedání těch upíru ale nikde nic. Najednou však se před tebou objeví muž(člověk), který se jen usmívá má na sobě dlouhý černý kabát a černé vlasy a bratku. Kouká na tebe a začne tě obcházet pak se na tebe podíva a projistotu hned řekne. Nedělej hlouposti milá zlatá, mám tu něco co ti nedělá dobže chci si jen promluvit Koukne na tebe jak budeš reagovat pak ti rukou ukáže na lavičku a jde k ní a posadí se. tak za prvé pokud hledáš sněm co jste vy pyjavice měli už není, ten byl zničen. ale ted k věci byla si v jednom místním chrámu kde to vede jistí Vincent a on má něco co mi chceme. My od tebe chceme aby si ním pomohla se tam nějak dostat. Koukne na tebe jak budeš reagovat a pak dodal. Ale bud si vědoma že nejsi do ničeho nucena, jen chceme tu holku |
| |
| Auto... Těžce oddechuji nevnímám Michaelovu přítomnost a už vůbec nevnímám slova jenž vycházejí z jeho úst, ale baví mě pozorovat jak se jeho rty hýbou i když mluví ke mě a mluví hlasitě, neslyším ho, jako bych snad ohluchla... Vím že nesmím... Marné je zavřít oči. Tma není východem. Těžké je se dívat, kde není co vidět. Mohu ležet na oblaku z mlhy, létat s křídly nočních můr. A přece neopustím své vězení, jež mne drží při zemi... Když jsem kopna do reality dalšíma několika výstřeli, nehýbu se, jsou tak tupí že se ani netrefí za což mohu jedině děkovat, ale sama dobře vím že střílet ze zbraní není nic jednoduché při jízdě autem, já bych se trefil... přesně... dlouho by ta cházka psů nepřežila.... Když se začne zvedat přejedu ho přísným pohledem, který jasně značí něco jako výhružku "jestli vylezeš, zemřeš" dalo by se říci, ale dále Michaela nechám. Pohlédnu do zpětného zrcátka a pak kamsi na nějakou zbudov kde spatřím obrys nějaké z postav, nenapadá mě nikdo, nikdo kdo by byl tak rychlí a ochotný, kdo by mě i mému lidskému společníkovy zachránil krk dalo by se říci. Když se ohlednu za sebe auto se nepěkně převalilo na střechu, ale já nezastavuji, když se kouknu zpět už tam neni. Mohl to být někdo z otcovi společnosti... napadlo mě jediné. Michael začne mluvit a já se na něj opět podívám "Vím to! My jim nepomůžeme ap okud bych měla zastavit tak ty tu zůstaneš! Jsou mnohem nebezpečnější než si dovedeš představit...Tohle je mohlo odrovnat...alespon na chvíli..." řeknu zcela s klidem a poté dupnu na brzdu a auto hodí pěkného smyka dvakrát dokola a pak se zastaví stejným směrem kam jsme měli namířeno, začnu couvat... Cítím krev... Vlastní krev... Přerývaně dýchám, ale své zvířecí smysli se snažím zapudit, nemohu přeci ublížit člověku i přesto že hlad je silnější je to člověk a v tomto případě se jej nechci a nemohu zbavit... Moje mala Lareso, opravdu ti na tom člověku až tak oc zaleží? nebo ho máš pro případ že budeš mít hlad jako právě teď.Předtsav si jak ti jeho krev stéka do hrdla jeho teplá a životudarná voda pro tebe a ty ji jen tu tak necháváš? ,, Ukoj svou žízeň jako si to dělala už mnohokrát a zabij ho nebo to udělají pak jiní" ,,HAHA" Je ti jasné že stejnak jednou zemře pokud ty ho sama nezabiješ a nebo to udělají za tebe jiní teda pokud ho neučiníš tím co si teď ty A pak se v té bezčasé prázdnotě mého nitra opzval hlas. Hlas tak chladný, jako sama smrt. Hlas, který zastínil vše krásné... Na vlnách starodávného pouta prokletí ke mě doléhají slova. Tak jasná a zřetelná slova... slyším je a slzy mi tečou z očí a zanechávají za sebou mokré čáry na mých tvářích...ani nevím kde se vzali, tak náhle... Mlč! Zmlkni ti proklatý pse! Tohle bych nikdy neudělala! Přijmula bych vše, svou smrt, své prokleté, svou bolest!... Ale tohle nikdy! Je to člověk!... Ale tohle ne... To je to jediné co přijmout doopravdy nemohu... Já nikdy nedoufala že uniknu. Nikdy jsem se neskrývala. Celé ty roky vím že to přijde. Ten den kdy se vrátí...Ale kdo vlastně?... Celá se třesu, ta bolest je tak spalující a nesnesitelná... Rty se mi chvějí a mám co dělat abych se udržela, mé tělo si jasně žádá potravu a touží po odpočinku který mu já odmítám dopřát, protože právě ted to nejde. Tak kruté je břímě které nesu. A proč vlastně? Dokáže někdo odpovědět? Vše se slije v jeden dokonalí pruh, tím pruhem bude tvé písmo v knize osudu... Prolétne mou myslí a já si uvědomím že auto již uplně stojí, pohlédnu na Michaela a chytím za kliku auta. "Počkej tady..." řeknu tak jako kdybych byla uplně mimo a vystoupím z auta, namířím si to k autu jež je převráceno vzhůru nohama, věděla sem že Michael bude trvat na tom abych zastavila a tak jsem také udělala jen vlastním stylem, stále cítím tu bolest, ale musela sem vystoupit z auta ten lidský pach mě přivádí do nepříjemné pozice neboť mě začíná dohánět ta věčna a nekonečná touha po krvy... |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro Usměji se, když mi vyprávíš o tom, proč tu jsi a pak se i já nedechnu a pomalu tě políbím po nožce. Já no mě nezajímají, malicherné války.A ani staré spory. Ani uzemí, jen procházím a cetuji. Nikde se dlouho nezdržím, zabíjím jen pokud musím, abych přežil.Jsem něco jako vyděněc. Pak si začnu pomocí tvích ruček pomalu sundávat oblečení a dlouze tě líbám. Když si sundám všechno,tak se k topě přivinu a dlouze políbím tvé rtíky a podívám se ti do oček a usměju se. A sem jsem přišel, kull tomu, že jsem se chtěl napít, ale asi se tu zržím na nějakou chvilku, líbí se mi tu jedna tanečnice co má krásné oči a nádherně líbá, víš? Pomaličku tě líbám na rtíky a pak pomaličku na krček, přez tvá prsa až na bříško a pak tě začnu pomaličku dráždit jazykem. Jen mužu se podívat i na to tvé další vystoupení ? Víš na té přitažlivosti něco bude. Usměji se a při dráždění tě si pomaličku traji s tvimi prsy. |
| |
| Chrám Jill Sleduji na malbě nezvaného hosta a tak asi působím trochu nepřítomně. Je to člověk, ale řekl bych, že pracuje pro Prokleté. Prst se mi nad tlačítkem vznáší a cítím nutkání jej nechat dosednout, nakonec však osud toho nešťastníka nechám v rukou páně. Možná také proto, že mě zase otravuje jiný nezvaný host. Dobrá tedy tvou omluvu přijímám i když slušně vychovaný muž se představí, pokud někam vchází a host se také chová jinak/. Pokud ještě kdy vtrhneš bez zaklepání a pozvání, počítej s tím, že ti tuto návštěvu vrátím a trojjediný bůh, bude na mé straně. Co se Jí týče, nic pro vás neznamená, jen potravu. Jděte se najíst jinam, ji Pán poslal ke mně, a pokud z vlastní vůle neodejde, budu ji chránit. Prst už skoro dosedl na tlačítko, ale její hlas mě něčím uklidnil, snad svou skoro bezstarostnou prosbou a já dám prst pryč. Bohužel se zcela zpátky nevrátím dostatečně rychle a ona si mého stavu všimne. Teď už to úsměv nespraví, ale přesto jej použiji. Obrátím se k ní, ale to už sama cítí, že se něco děje a sleduje dveře. Vstoupím do jejího pohledu, abych její strach trochu přerušil. “Omlouvám se, nechtěl jsem vás vylekat Jill, máte pravdu nahoře, by nyní bylo velice hezky, ale pokud mohu prosit, vyhlídku bych odložil. Jistě to už sama cítíte, někdo je venku a já vás nechci vystavovat riziku. Dveří se bát nemusíte, jsou bezpečné.“ Natáhnu ruku a opatrně se dotknu její paže, potřebuji ji vytáhnout z temnoty strachu, která ji zahaluje, opět na světlo. “Nebojte se, nic se vám nestane Jill.“ |
| |
| Chrám Vincent Když si uvědomí že vůbec tady jsem muj výraz už není tak pohodový jako byl před chvíli, jelikož ví on to prostě nějak cítí když se začnu bát. Kouká na mě a snaží se usmát ale jde na něj vidět že mu nijak do smíchu taky není, jen přeci ví dobře že já vím že se něco děje a když mi poví že já to vím kouknu na něj a začnu se trochu chvět, věděla sem že se mu něco nelíbí ale že by zase přišli? Jill nemysli na to je tady on a nenechá ti aby ti ublížili ale nebud zase blázen věčně tedy taky nebude takže mysli Zakoukám se na zem a on mi zastoupí cestu abych neviděla na dveře a já se na něj podívám a on se mi snaží dotknout snažím se hrát na hrdinku ale srdce mi bouchalo srdcem a byl by hluchý kdyby tohle nevnímal a dech se mi zrychlil. Dobrá když říkáte že to teď nejde, ale jak mi může něco hrozit na střeše přece když se nedostanou přes dveře tak ani nahoru nijak nevyjdou ne ? Podívám se na tebe a když mi nabídneš ruku ja se k tobě schovám do rukou svůj obličej schoulím se k tobě na hrud a schoulí se. Nebrečím ale cítím se strašně sama ale u něj mi je fajn ale zase budu sama nechci si zvykat že na něj a pak se jednou zase proberu a budu na tomto světě uplně sama jako vždy. Jak se nemám bát nevím proč se mě snaží nějakým způsobem zbavit nevím co je příčinou že mají tak zájem a představa že by mi něco udělali a ja překonala svou nechuť k bohu a vlezla sem co by se stalo kdybych tu nevlezla to bych snad někde ležela já nevím při lepší někde hozena v popelnici a třeba bych přežila. Neumím se bránit neumím nic, jsem k ničemu ani vám nemohu nijak pomoct Ani se na něj nepodívám se na něj stydím se jak se chovám ale já opravdu mám strach o svůj život a ještě k tomu vystavuji jeho živit nebezpečí a tohle zrovna nechci. |
| |
| Chrám Jill “Máte pravdu, je velice nepravděpodobné, že by se na věž dostali, i kdyby ano, ani tamtudy by se nedostali dovnitř. Ale jak daleko jsou ochotni zajít a existují různé způsoby a v neposlední řadě, existují střelné zbraně. Proto bych nerad riskoval, když vím, že jsou poblíž. Až budou pryč mile, rád vás na věž vezmu Jill.“ Je zvláštní vést takové řeči nad tichou kulisou sakrální hudby, zjevný nesoulad v obsahu se jakoby v hymnu ztrácí a slova sama znění jako součást modlitby i když jsou dočista jiná. Za její konejšivé melodie, bere mou ruku ze své paže a vkládá do ní svou jemnou tvář, kterou v zápětí pokládá na mou hruď. Tak jako jakékoliv dítě hledá bezpečí. Jenže dítě jej hledá v teplé náruči své matky, podvědomě poslouchá tlukot jejího srdce, tak jako když bylo ještě uvnitř jejího těla. Mé tělo však nedokáže poskytnout ani teplo ani uklidňující rytmus. “Myslím, že se mýlíte Jill. Určitě toho umíte dost, umíte tančit, milovat a smát se. Umíte rozdávat radost. Nemyslete na to, co by bylo, kdyby vás Bůh nepřivedl sem, ta voda už odtekla a mi můžeme děkovat Pánu, že zasáhl, jelikož se nezdá, že by vás ti Psy jinak nechali na pokoji. A dovolte mi malou připomínku, ten kdo tu někomu pomáhá, jsem já. Zde nemusíte uzavírat kruh, pomoc se neřídí pravidlem ‘má dáti dal.’ “ I když svou pozornost věnuji jí, stále neopouštím malbu. Sleduji na ní jak její strach jak bojuje s ostatními pachy, tak i okolí chrámu. |
| |
| Chrám Vincent Chvěji se v jeho náručí, nevím čím to je zda zimou nebo strachem co teď celkem ve mně je, ale však jedno vím dokud on bude semnou a bude mě chránit já budu v bezpečí snad. Vím že mi nenechá ublížit a když ještě začne mluvit o zbraních začnu se více klepat. Proč tak o mě stojí vždyť já přece pro ně nic neznamenám co ze mě mají nic, jsem obyčejná člověk co nemá prachy a podobně Podívám se na něj když řekne že umím tancovat pousměji se a dal že umím rozdávat usměv a podobné věci jen poslouchám jak to vychází z jeho úst a při tom kroutím hlavou ne nesouhlas,dívám se mu do očí a taky se mu pak dotknu hrudi tak kde má srdce a trochu ucuknu a začnu si točit vlasy. To je sice hezké že umím tancovat ale tancem se asi moc neubráním nemyslíte nebo úsměvem taky je asi neukecám, já bych chtěla naučit se bránit, co když si budete potřebovat něco zařídit a já tu budu muset zůstat a oni přijdou nechci být snadná kořist chci se aspoň umět bránit. Jak je možné že neslyším vaše srdce dokonce jako by tam ani nebylo to ale přece není možné? Koukne na tebe dívka zmatená a nadechne se, ale nevypadá že by se tě nějak bála zase se k tobě schoulí, ruce má před sebou a točí si z vláskama a pak koukne na tebe a poví. Asi bych vás měla nechát jít si odpočinou že? |
| |
| Střecha domu - NY Pohlédnu na měsíc a pousměji se. Dnes bude krásná noc, ale nejspíše se zahalí do rudého šálu. pomyslím si a prohlédnu si ruch města pode mnou. Kam jsi jen zmizela Pizizubko? ptám se sám sebe a velmi rychle mě napadne odpověď Půjdeš jim oznámit otcovu smrt! bleskne mi hlavou a mě zmrzne úsměv na tváři. Rozběhnu se směrem k upířímu sídlu. Pokud se tam dostane nebudu mít šanci si s ní promluvit a hlavně nevíme, která ze stran je za smrt jejího otce zodpovědná. Taky by mohla krásně nakráčet do pasti a to nesmím dovolit. prolétá mi hlavou zatím co běžím k sídlu. Snad ji zastihnu před tím než se tam dostane. pomyslím si, ale to se již soustředím na samotnou cestu. |
| |
| Chrám Jill “Copak se musí všichni umět jen bránit a ukecávat? Čím by se pak živili ochránci a právníci. Kdyby všichni uměli to samé, svět by byl nudný. Nevím, jestli vás jsem schopný naučit se bránit. Mohu vám dát zbraň a naučit vás střílet, ale jestli ji dokážete použít a bude k něčemu, to už říci nedokážu.“ Nemůžu se ubránit úsměvu, jak z její náhlé změny z ustrašené holčičky na zvědavou, tak z oněch otázek jako takových. Povolím objetí a držím ji jen tolik kolik je potřebné aby bylo objetí cítit a přitom neomezovalo její vlastní pohyb. “To potom mám asi velice tiché a pokojné srdce, vadí to? Ne nemusíte … ale pokud jste unavena vy Jill, tak vás zavedu do cely.“ |
| |
| konec honičky ?? Laresa Michael čekal, že nebudeš souhlasiit a díva se překvapivě. Usmál se na tebe ale hned na to mu usměv pohasl jakmile si mu zakázala aby vystoupil. Když jsi ty vystoupila a šla pomalu k autu, cítila ses velmi unavena a slabá, cítila si že nožky pomalu ztrácí svou sílu ale pořád se na nich udržíš nic jiného ti nezbývá.Když se přibližuješ k autu zjištuješ že není něco v pořádku něco tu nehraje. Jelikož v autě absolutně nikdo není ani známka po tom že byl někdo zraněn víš že to není moc dobré, pokud oni nejsou tady tak kde? Usylšíš za sebou kroky a trochu rachot otevřeli se dveře auta a jakmile se otočíš vidíš jak upírci co byli v autě ten hlavní co vypadá že má nevr drží Michaela pod krkem a koukne na tebe s usměvem ostatní jen stojí vedle něj a usmívají se taky. hmm divím se že tě nevaroval dělá poslední dobou nějak často hatí nám plány ale to se změní až nastoupím na jeho místo sice se nedostanu jiným upírům do hlavy ale mám jiné přednosti co on nevidí. Ale kvůli toho tu nejsem abych ti tohle vyprávěl milí Lareso, jsi z vážené rodiny bohužel tvuj otec se vydal špatným směrem nechci aby zkončila jako on mám pro tebe lepší nabídku Hodí Michaela společník dozadu a ti si ho tam pohazují a při tom koukají na tebe.Pak se k tobě vydá a natahne k tobě ruku a podíva se ti do očí. Za chvíli se stanu vůdcem klanu a budu potřebovat manželku staň se mou a slibuju že tě ochráním. Pak pokyne a ten jeden prokousne Michaelovi hrdlo a pije krev a pak Michaelovo bzvládné tělo se sesype n zem a vidíš jak pomalu odchází život. On se jen na tee podíva a ostatní namíří na tebe pistole. Takže ses rozhodla jak ? V tu chvíli zaslechneš piskot pneu a za par sekud vedle tebe se objeví chlap v černém kabátě a koženém oblečení u tebe s přilbou na hlavě na narovná se. Pokud se o něco pokusíte zastřelí vás na mí odtřelovači co jsou na střeše takže pokud vám to nevadí beru si jen slečnu a jedu Ten jí kývnutí hlavy naznačí že má nasednou a pro jistotu jí stahne k sobě a v tu chvíli malé lejzříčky namíří na ostatní a pohybují se jak se hýbou oni. Tan hlavní na něj zamračeně kouká a pravý. Já si pro tebe dojedu chci slyšet kladnou odkověd V tu chvíli se svým novým společníkem rozjíždítě a on tě jednou rukou přidržuje aby si nespadla vidí jak si slabá a tak proto, neměla by si ani sílu jím uniknout. Tvého přítele mi je líto Jen pravý a jede pryč z města do přírody. |
| |
| Chrám Vincent Kouká ti do očí a vypadá jako nevinné dítě které se schovává před něčím hodně zlím a pak jen přivře očka a její ruce tě obejmou kolem pasu a drápky si zarývá do ruče, ale nijak ji to nebolí. ,, Já si prostě přijdu zbytečná, kvůli mě ohružujete svuj vlastní život prostě chci být aspoň užitečná, nějak pomoct a pokud by to nebylo nějak troufalé chtěla bych se naučit střílet aspon to tedy když nic jiného Kouká na tebe jak se k tobě lísá a citíš její teplo a také jak dýchá zvedáse ji pomalu hrudík a při tom její dech je hladivý na tvou kůži jak větřík. Já nejsem unavená muj pane já jen nechtěla zdržovat vás jen přeci nevím co jinak děláte když někoho zrovna nechráníte a nebo neposkytujete ukryt Pokrčí dívka rameny a hraje si dál se svými prsty za vašími zády. |
| |
| Chrám Jill Nedá se říci, že je její strach zbytečný, když je jeho oprávněnost tak zřejmá. Jdou po ní, nedokážou se přenést, přes fakt že jim kořist unikla. Podle jejich slov jsou nadřazenou rasou, ale chovají se jako hloupá zvířata. “O můj život se bát nemusíte a zdaleka neriskuji tolik, jak vám to připadá Jill. Pokud jde o tu střelbu, nevidím v tom žádný problém a pokud vás to uklidní, můžeme to zkusit. Jen prosím nevkládejte do zbraně přílišnou důvěru. Zbraň je jen prodloužením vaší vlastní vůle, bez ní nedokáže nic.“ Můj pane? Tak mě oslovovali naposled ve třináctém století. Ctihodnosti, Otče, Pastore, Velebný pane, na tato oslovení jsem již přece jen více uvyklí. “Mě nezdržujete Jill, jak už jsem řekl, v těchto časech už moc věřících boha nehledá. Přemíra práce je to poslední na co si mohu stěžovat.“ V těch okamžicích kdy zvedá oči, mohu pohlédnout až na dno její duše. Je jako další plátno, které se přede mnou rozvíjí. Vidím ty drobné plamínky a stíny. Cítím její blízkost, teplo i její prsty na svých zádech. Sleduji ty plamínky a čtu v nich různé věci, mé vlastní prsty se rozejdou po jejích zádech. Chvíli přejíždí po látce, když narazí na mezeru nad pasem. |
| |
| Chrám Vincent Co v mých očích můžeš teď vidět strach čí úzkost, že nemohu nic dělat nebo strach z neznáma co mě ještě čeká. Ona sama neví co se jí teď vlastně honí hlavou pocity strachu ale zároveň bezpečí, které ji poskytuje tvoje náruč a když ucítí jak ji hladíš začne se trochu třást a dívá se ti do očí a né a né se od nich odtrhnout. hmm tak já vám tu práci asi teď tak trochu přidělám, jelikož já sem tak trochu živé kvítko asi se semnou nudit nebudete Moje ručky jej taky začnou drápkama hladit po zádech a při tom se opřu o tvou hruď a začnu si broukat abych se aspoň trochu uklidnila a při tom přešlapuju na místě. Co jinak po večerech tady děláte vy pane |
| |
| Tohle je snad konec (?)... KDyž koněčně vystoupím z auta jdu pomalu ale jistě k autu nepřátel, cítím se unaveně a slabě možná až moc slabě na tu jednu jedinou ránu. Při každém kroku cítím jak se mi podlamují kolena, přestávají mě poslouchat nohy a možná právě proto mám co dělat abych se na nich vůbec udržela. Po pár krocích se zastavím Něco tu nehraje.... prolétne mou myslí když vidím téměř prázdné auto a nikde nikdo. Sakra! Já věděla že to bude chyba.... Přemýšlím a až po chvíli zaslechnu kroky, okamžitě se otočím tak trochu rychleji a možná proto se na mě přiřítí i ten špatný pocit, že bych se každou chvíli mohla sesypat jako hromádka neštěstí... KDyž spatřím bandu upírů s jedním v čele nepřátelsky na něj "zavrčím" tedy pokud se tomu tak dá říci. On zřejmě ví jak mnoho mě dráždí tím, že se vůbec opovážil na Michaela sáhnout. Co si to dovoluješ sakra!... prolétne mou myslí a když začne mluvit, skosím ho přísným pohledem a stále na něj cením zuby O čem to sakra mluví?! ...Už vím na čí straně byla chyba...otče... mé zorničky se rozšíří při pohledu na tu bandu zmetků co si pohazují s Michaelem, jako kdyby byl hračkou.... "Zrádče!..." odpovím kráce ještě než stačí říci něco o manželce, mohlo mu to dojít, ale nedošlo. Když poručí jeden z těch zmetků se Michaelovi zakousne do hrdla Michaeli! ,mé tělo se začne třást, cítím ohromnou nenávist vůči tomu šmejdovi. Michaeli.... když vidím jak jeho bezmocné tělo padá k zemi přejedu pohledem na hlavního z upírů. "Ty šmejde..." chystám se po něm vystartovat i kdyby to byla moje poslední akce, ale neudělám to všichni na mě namíří zbraněmi a tak pouze sevřu ruku v pěst. Sleduji michaela ten jeho pohled, nikdy mě nic nebolelo, ale tohle přesahuje všechny meze, cítím bolest ohromnou bodavou bolest, jako by mi někdo do srdce zabodl ostrý hrot a zaril jej hodně hluboko do mého nitra. Michaeli odpusť mi... vydrž ještě, prosím... marně se snažím k němu vyslat myšlenky, tak slabá a bezmocné mnoho nesvedu. Nadechnu se a když tak učiním přijde mi to jako by mi někdo do plic naházel tisíce jehel, rozkašlu se... Stále sleduji Michaela cítím a vidím jak z něj pomalu ale jistě vyprchává život, pak zaslechnu zvuk pneumatik, ale nenapadne mě abych se hnula, stojím tam nehnutě a mlčky hledím na Michaela, on byl má naděje, on mi mohl pomoci, ale díky nim se vše zhatilo. Cítím jak se chvěji snažím se to příliš nevnímat, někdo zastaví vedle mě a začne mluvit ani ty slova pořádně nevnímám, když na mě kývne abych si sedla, trvám si na svém a ani se nehnu a tak mě stáhne k sobě vycením zuby ještě více, nikam jet nechci, proč bych taky měla? Nemám důvod, ted už ne... KDyž promluví hlavní upír mám sto chutí po něm znovu vystartovat nelíbí se mi to, když se ten muž v helmě chystá rozjet začnu se škubat nelíbí se mi jeho chování. Nakonec se přesto rozjedeme... "Zastav! Otoč to sakra! Bez Michaela nikam nejedu! Slyšíš sakra! Otoč to hned!" Spustim velice hlasitě a sarkasticky a hážu sebou co to dá, jistě, že se mi to nelíbí a proto má onen muž s helmou co dělat aby nenaboural či tak něco, drží mě násilím a mě se to nelíbí. Cítím bolest, nenávist, strach vše se mísí v jedné jediné osobě.. ve mě samotné! "Otoč to no tak dělej!" Opět spustím do očí se mi začnou valit slzy a tak se z hlučnosti stávají vzliky a z vzliků už nejsem skopna kloudného slova. Co je vůbec zač?!... Jestli to neotočí, odmítám s nim mluvit.... prolétne mou myslí ale i nadále sebou šiju... |
| |
| Pro zatím ano =) Laresa Neznámí muž nějak nevnímá tvoje chování a tvůj křik ale je v pohodě drží tě pevně aby si nikam neskákala a když dojedete na kraj města zastaví a vystoupí si chvíli jen na tebe kouká a pak si sundá helmu a uvidíš bledou tvář černou bradku a dlouho vlasy skoro do půl zad, které má svázané do culiku. Projede tě pohledem a usměje se. Zdravím Lareso, omlouvám se že sem tě tak unesl ale měj jsem dojem že si v maléru, myslel sem že když to auto aspoň nějak poškodím dají klid ale nevím co tě napadlo jit to zkontrolovat, bylo to celkem jasný že pokud uvidí tě vystupovat tak jen tak tam nebudou čekat ale to je jedno, tvého přítele je mi líto ale určitě se sním znovu shledáš. Jmenuji se Ellen Vanderhaus, jsem z rodu který pracuje pro tvého otce už nějakou velkou dobu, pracujeme pro něj v utajení, ale jak si opustila byt já tam později došel a mluvil sním, dal jsem mu slib že se o tebe postarám tak mi to prosím nedělej těžší než to je. Ten muž co nechal zabít tvého kamarádička půjde teď po nás jako po kořisti, ale co mě je to jedno já sem každý den v něčem podobném jen pochybuji že s tvím jednáním budeš dlouho žít. Musíš se toho ještě dost co naučit. Kouká na tebe a usměji se pak si vezme vodu a napije se pak koukne na tebe a podá ti taky, dojde k tobě pomalu a vezme si nůž a n vyhrne si rukáv s oddělá si kožené chrániče zápěstí a koukne na tebe. hele pokud se nenapiješ moji krve neuzdravíš se vím dobře že jí potřebuješ tak laskavě nebudeš dělat drahoty pro pár kapek mojí krve Nařízne si zapěstí a nevypadá vůbec že by ho to nějak bolelo a pak ti jí podstrčí pod nos aby si cítila jeho vůni Hele kočko nemáme to na celý den jen přeci nevím za jak dlouho si všimnou že to byli jen obyčejné lemurové blbosti a né odstřelovači, takže ti to řeknu takto pro mladé upíry jsi teď hrozbou takže pokud tě nedostanou na svou stranu což teď vypadá že ne tak co myslíš že budou dělat, nebyli to lykani co zabili tvého otce. Nový vůdce kterého si měla čest poznat chce novou éru bojových upíru, takže stará generace bude vyhlazena téměř se jim to povedlo proč myslíš že byla schůze starších povražděna, neví se ale zda tam byli všichni členové budu to apk muset zjistit ale kdyby ano znamenalo by to že si jediný potomek jednoho staršího. Takže pokud nic nenamítaš rozhodni se zda chceš moji krev nebo ne jelikož ja nejsem nesmrtelný a ja si nemohu doplnit nijak krev takže šup. Usměje se na tebe a at už ses rozhodla jak si chtěla zavázal si zápěstí a nasadil zpět kůži a sedl si před tebe roztáhl mapu a zkontroloval kudy má jet. Takže pokud mi tu zase nebudeš zase po cestě dělat nějaké blbosti do večera tam bude, jedem do starého ukrytu abych tě mohl ošetřit a ty sis mohla vymyslet svou pomstu trochu rozuměji aby si zase nezkončila s kulkou ale ne někde jinde ano ? Ohlédne se přes rameno a pak nastartuje motorku a nasadí si přilbu. |
| |
| Chrám Jill “To mi opravdu nijak nevadí, Jill...“ Úsměv na mé tváři se rozšířil, i když je to naprosto nepatřičné. Ona má jen mlhavou představu o svých pronásledovatelích. Zato já ji mám docela jasnou, nic na tom nemění, že jejich pohnutky nedokážu pochopit. Náhodný lov. Oběť, která není ničím pro lovce zajímavá, není ani výzvou ani nijak výjimečná postavením nebo čímkoliv jiným. Je to obyčejná dívka, jakých se v tomto prohnilém městě toulají tisíce. Přesto taková umanutost a neochota se jí vzdát. Nu což, pokud nedají pokoj, bude tohle město o několik vzteklých psů chudší. “Rozjímám, modlím se k Bohu a sleduji toto město, jestli se dočká zázraku obnovy.“ Tvář má opřenou o mou hruď, přesto slyším, jak si opět začala broukat a její nohy se pustili do nenápadného tance na místě. Už poněkolikáté hledá útěchu v těsném kontaktu, není se čemu divit, je to přirozený pud, lidé jsou a budou sociálními tvory. Ať se tváří samostatně jak chtějí, ať odmítají něčí pomoc a snaží se všechno zvládnout sami, nejlépe je člověku vždy s někým dalším. Pravá víra přináší stejnou intimitu ve vztahu s Bohem. Kdysi dávno před mnoha stoletími, jsem měl tu možnost tuto dokonalost poznat. Nechci ji brát to jediné čemu skutečně věří, nechci ji brát to co jí dává jistotu a tak nechávám svoji dlaň klouzat po jejích holích zádech, čímž se dostávám i pod látku. |
| |
| Ulička Chvíli klidu kdy si můžu já i Rose oddychnout přeruší nějáký výkřík, sleduji v její tváři že dostala strach, strach o sestru, to je jisté, ty dvě jsou až moc propojené, když se rozběhne k uličce ve chvli schovám pistole a vydám se rychle za ní, již na silnici mě udeří do nosu pach krve, lykanské krve vycházející z uličky, pak již jen vidím krev a Rose jak sedá na zem a začne plakat..... To ne! Kolik jich tu sakra bylo? A jak věděli že tu jsem, nebo nevěděli? opatrně se rozhlédnu a na chvíli ponořím do své mysli, pak přejdu kolem krvavých stop na zemi a lehce nad nimi přejedu dlaní.... Málo, málo krve na to aby jí zabili ještě by mohla žít... otočím se k Rose a opatrně ji pohladím ve vlasech, zvednu její obličej a pohlédnu jí do očí.... Tak to vidíš, válka dorazila už i sem, proto musíme jednat, je čas zvolit si stranu, ale jedno ti slíbím ať se přidáš kamkoli, najdu tvou sestru, ještě není mrtvá, je tu moc málo krve na to aby jí zabili! řeknu tiše a ostražitě se rozhlédnu kolem sebe, udělali sme rozruch, velký rozruch, přeci jen otevřený boj na ulicích plný lidí není nejlepší věcí.... Měli bychom zmizet, a to co nejdřív, brzy tu bude policie, pak srťonoši od zdejších upírů, musím se stratit, můžeš chodit? položím ji ruku na rameno a podívám se ji do očí.... Je mi líto že to dopadlo takhle, ale netušil sem že se věci dali i zda do tak rychlého sledu... |
| |
| Ulička Nijak nevnímam to co se kolem začalo dít ani jeho hlas neslyším převedla sem se do stavu hledaní sestry takže má mysl je uplně někde mimo realitu a čas. Mám zavřené oči ale stále mi kapky padají a já neutišují svou bolest. Nikde není neslyším jí ani nic podobného ona tu už mezi náma není, už sem jí nadobro ztratila ale kde je jeji tělo tohle neni možné. Moje mysli povoli a mé hledání je bez uspěchu ikdyž jsem nebývali spolu pořád jsme věděli že někde jsme ikdyž byla kažád na jiném konci světa pořád to pouto bylo tam. Kouknu na Zbygněva a sklopím hlavu a vzlykám tak prázdný pocit jako někoho ztratit je nesnesitellný.... Slibuje mi věc co nemůže splnit ona už mezi živými prostě neni. Sestři kde síííí Zařvu v mé mysli a rozhlédnu se kolem sebe a sleduji kam ti mrzáci zmizly protože se nemohli jen tak vypařit, všimnu si kamanálu co vede do stok a než by cokoliv mohl Zbygněv říct už sem otevřela poklop a skočila dolů, dopadnu na zam a poodstoupím kousek od toho. ja tě najdu at mě to stojí co to stojí ikdyž už tu nejsi najdu aspon to co z tebe zbylo. Asi jsem jej odbyla ale moje myšlenky jsou jinde než by měli být, nevím zda pujde za mnou ale asi ano přišel si pro mě až sem tak pochybuji že by ted toho nechal a šel pryč. |
| |
| Stoka Moc mě neposlouchá, jáko by bylo skutečně duchem mimo, odvrátí se a rozlíží kolem sebe, vidím v ní jak probouzí své lykanské pudy, aby nalezla sestru.... Počkej! neslyšela mě, místo toho zmizela v poklopu vedoucím do stoky, lehce sebou trhnu a vydechnu.... No dobrá, ale mě se jen tak nezbavíš... nevím proč ale přesto že nemám stoky rád, rychle seskočím ladně za ní, vidím ji jak se rozhlíží, snad na mě čeká, asi věděla že půjdu s ní.... Vědělas si to nebo si doufala? projede mi halvou a musím se pousmát, rychle šáhnu do kabátu a podám ji UZI, pak vezmu z další kapsy malou ampulku s krví a vypiju ji, podívám se na ni a pokynu hlavou... Mám skusit jít po pachu krve? Nebo chceš ty spoléhat na své vrozené instinkty? odjsitím zbraně a rozhlédnu se po temných chodbách, vůbec se mi tu nelíbí ale to je jedno, půjdu tam kde jde ona.... |
| |
| stoka Usměji se na něj a když jdu pomalu po stopách krve co tu zanechali jen slyším svakat své podpadky a já se uchýlím na chvíli do traanzu a jen tak stojím a nehýbu se. mnu myslím že to mužeš zkusit ale tohle není krev mé sestry Zasičí naštvaně a kouknu na tebe a opřu se o stěnu a pak si to rozmyslím a pak se od něj odlepím. Posunu se k dál ale jdu už pomalým krokem a jsem sklidněná. |
| |
| Stoka Rose a Zbygněv Když jdete stokou a podel hnusné břečky která zrovna nijak nevoní zaslechnete nějaké hlasy a Rose ucití krev a ví čí to je. Z jedné díry která veden dál do stoky slyšíte smích a jak se zřejmně baví všude okolo je krev a je jí dost což už znamená že ikdyby její sestra kdy žila již není mezi námi. Za váma se pomalu objeví jeden vlkodlak a stahne Rose do té smradlavé vody a snaží se jí tam utopit a za Zbygněvem se jeden taky objeví a mrští ho o zeď tak aby se k ní nemohl dostat. To tě naučí se starat o vlastní rasu a nechat tu naší být! Zavrčí a vrhne se po tobě znovu ale to už se proměnil v šedou velkou a chluptou příšeru a cení ve skoku na tebe tesáky. |
| |
| Stoka Ucítím jak mě něco silou mrští dozadu na stěnu, naštěstí se včas zpamatuji a dopadnu na oslizlé stěny tak že se na nich chvíli držím jako na rovné rozme, s tím rozdílem že rychle škrtnu nohama od sebe a šáhnu do jedné kapsy, z boty mi vyjede stříbrná čepel a v ruce něco rozdrtím, je to ampule s prachem ze stříbra, jakmile vlkodlak je blízko, kopnu ho bodcem na noze do krku uskočím stranou a fouknu stříbro na jeho tlamu... Udus se zmetku... pak si všimnu že další lykan se snaží udusit Rose, rychle vytáhnu pistole a střelím jej do krku mířím na míchu a páteř, tak abych ho co nejrychleji zabil, když padne k zemi jdu k Rose a nabídnu ji ruku aby vstala.... Vědí o nás musíme se mít na pozoru, doufám že ti nic není... pohlédnu na ni a zavřu na chvili oči... Omlouvám se že sem tebe i tvou sestru zatáhl do té nesmyslné války |
| |
| Chrám Vincent Pomalu kloužu po jeho věcech a dopřávám si až moc klidu co tu panuje ale budu si asi na něj muset na nějakou chvíli zvyknout ale taky proč ne bude tu on i když pochybuji že bude na mě neustále čas ale co budu dělat když on bude přes den pryč? Nacopak asi teď myslíte můj pane, co se vám honí hlavou a proč vlastně to jen děláte i když vím že je to kněz vím že tohle oni většinou nedělají ale co nadělam mám štěstí že sem ho vůbec potkala Usměji se na něj a jak ucítím jeho ruce pod mým tričkem a mikinou mírně se podívám dozadu na jeho ruce a přitisknu se k němu ještě více sice se chvěji ale sama nevím zda je to strachem či jeho dotyky, ale jedno vím na sto procent vůbec mi to nevadí či naopak,je to jako lehký vánek který se vám v parném horku ovívá a vy se jim uklidňujete a já zavřu očka ale ppo chvíli když mám opřenou bradu o něj tak kouknu přímo a jen tak stojím ani si nebroukám nic jen koukám do očí. Tohle město je ztracené a nikdo jej už nezachrání, tak jako lidi nač v něco věřit než v sama sebe, ač bůh je či ne je tu jen pro ozdobu nic víc |
| |
| Chrám ve ztraceném městě. Jill “A právě víra a starost jen o sebe, je to co toto město dusí. Bůh, i kdyby nebyl, není na ozdobu. Víra v něj nutí lidi chovat se lépe, starat se o druhé a ne jen o svůj vlastní prospěch a díky tomu komunita roste. Tam kde na Boha zapomenou, jako zde, následuje jen rozklad a cesta do hlubin pekelných.“ Proč to dělám? Proč jí to vlastně vykládám? Lidé toto nikdy nepochopí, nemají dostatečný nadhled. Jsou obdarováni boží přízní a možností věřit, ale oba dary odvrhly. Hřeší a ničí sebe i ostatní, celé město je zkažené jako biblická Sodoma, jen dnes mají lidé více možností jak se zničit. Ale to už není má práce. Prokletý nemůže spasit lidský rod, může jen odříznout co nejvíc nádorů. Má ruka zůstává na kůži jejího kříže a ona se na její popud ještě více přitiskla k mému, tělu. Cítíš její bijící srdce, které od mého mrtvého, dělí jen dvě stany z kostí a kůže a také její ňadra. Poskytnu jí tento pocit blízkosti, dokud si jej bude přát. |
| |
| cesta Murco Když tak běžíš začne vycházet měsíc a tobě to usnadní běh, jelikož při uplňku máš mnohem větší sílu, ale nezapomeň pořád si pomalejší jak upír ale na blízku má s tebou problém. Když doběhneš kousek od sídla vidíš že není něco v pořádku, jelikož tu nejsou žádné stráže až na jedno co vidíš před sebou něco ležet a zaslechneš volaní o pomoc. Pomozte nám byli jsme napadeni velkou skupinou lykanů a teď nejvyžší byli pobiti sice nevím kolik jich uprchlo ale... To už nedořekne umřel namístě jelikož měl velké tržne rány a taky jde vidět že to není jen rana od nehtů ale i v tom bude něco víc. Zbystříš že tady někde je upírka.... ( Carrietta) Ale nevíš kdo to je pokud je to Laressa budeš mít velké štěstí ale nevíš kolik jich přežilo ten masakr co tady kolem je. Sídlo Carrietta Když doběhneš k sídlu hravě přeskočíš bránu ale nějak moc velké ticho jen v sídlu to nějak problikavá jak někde na zábavě, ale ani stráže nic když jdeš dovnitř nalezneš jen jatka a pár prtvých lykanu ale hlavně upíry, všude kolem jejich krev a taky pár lidi ale to nejspíše z hostiny. Krom toho vaš vůdce je na cucky a hlavně jako by zněj vysáta vešekerá krev co tam byla sama nevíš na co by nějaký lykan potřeboval upří krev, krom toho vy jim smrdíte jako oni vám. Zbystříš že někde venku se snad ještě jeden potuluje ačkoliv není v budově ale někde kolem. V tom vyběhne nějaká mladá dívka celá odkrve a snaží se ti něco říct ale v tom mezi tebe a ní skočí lykan tebe odhodí pěkně daleko a ty se bouchneš o stěnu a jí to zabije to co ti měla říct právě šlo s tou holkou do hrobu, a ten lykan jen na tebe vycení zuby a uteče ven. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Evana se na tebe podívá a pohladí tě po vlaskách a jen tě políbí a sjede na krk kde tě jemně kousne a sedne si na tebe hmm tak pán je tu jen něco jak na dovolený, což mi bude celkem vadit, nějak sem si ho obíbila jen přeci sem nechodí žádný stejný jako já, nesnesou být mezi lidma když jim nemůžou ublížit Hmmm je mi příjmené mít někoho u sebe stejného druhu a ještě k tomu chlapa se kterým si můžu aspon nějakým způsobem užít. A pokud si vyděděnec máme něco společného jen s tím rozdílem že mě hledat nebudou zlato ale tebe ano, jseš tu nový jen tak se z davem nestratíš, ale neboj pokud chceš s tím ti pomůžu. Když začneš zlobit chytnu se deky a prohýbám se v zádech a snažím se udržet své touhy na uzdě protože tohle sem dlouho necitila nikdy neukojím svou touhu s člověkem jelikož má touha se moc projeví a já ho nechtěně zabiju, takže si to užívám, zatnu drápy do postele a jemně zaviju a kouknu na tebe. Jak mám jít teď někam tančit když mám tu tebe ale jo můžeš jít klidně budu tancovat jen pro tebe Snad se nezamiluju to bych nechtěla ale je tak přitažlivý až moc mě to k němu táhne. |
| |
| Sídlo Stráže nikde. Co se tu sakra stalo? Vypadá to tu jako přerušený večer... Jatka. Nechutné. Zadržuji dech. Kdybych nebyla upír, už bych zvracela... Rozhlížím se kolem, zatímco se ze sídla vypotácí dívka. Chystá se něco říct a já jsem hladová.. úžasná kombinace. Ucítím za ní lykana, ale stejně je pozdě. Dívka padá k zemi mrtvá a já letím přímo n zeď. Au. ušklíbnu se a zatřepu hlavou abych si srovnala vlasy. Slečna mrtvá. Byla by později stejně, ale co mi to jen chtěla říct? Vběhnu do sídla do své komnaty. Rychle se převleču do kalhot, kozaček a přiléhavého živůtku, přehodím přes sebe kabát a cestou ven se zastavím pro zbraně a náboje. Dnes bude ještě veselo. Když jsem hladová, je to se mnou k nevydržení. Přeskočim bránu k sídlu a zavětřím, kterým směrem se lykan rozběhl. |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro Ano je velice příjemné mít u sebe někoho ze stejného druhu a ještě když je ten někdo tak krásný jako ty hmm. Vycením zuby, které se mi lehce zašpičatili a v očích je vidět touha, lehce přitlačím tvé tělo k posteli dlaní na bříšku a dál tě polamu a beze spěchu dráždím jazykem. Pomalu ti pokrčím nohu a políbím tě na vnitřní stranu stehna a pak na bříško a pomalu si mé rty razí cestu pod tvá nádherná ňadra. Když k nim dospěji tak mé zuby lehce uvězní tvou bradavku a lehce jí koušou a hrají si s ní. Nakonec jí pustím a políbím tě na krk, moje neposedné ruce ti pomalu jezdí po tele a hladí tvou rozpálenou pokušku. Celé mé tělo spaluje touha po tobě. Ano jsem vydědněc a budu rád když mi pomužeš, a já určitě najdu cestu, jak ti to pomáhání nějak zpříjemnit Zlato a i sobě. Pošeptám ti do ucha a lehce tě do něj kousnu. A pak tě začnu vášnivě a rychle líbat na rty, párkrát tě hladově kousnu do rtu. Už dlouhu, jsem nic takového nezažil tu touhu, ten chtič, takoví hlad po jejím těle a zároven radost. Budu se dívat, jak budeš tančit a bude to krásný tanec, skoro se mi tě tam ani nechce pustit, rači bych tě ti mněl po celou dobu. Povím mezi polibky a lehce tě hladím po jedné ruce a po zadečku. |
| |
| soukromá zpráva od Jill pro usmívam se když takto mluví ale jako nevěřící to vidím uplně jinak jak on, ale nevím zda má smysl mu něco tady vykládat když to tak vidí, je to jako by mi on nutil svou víru v něco co ví že nevěří. Hmm nevím no peklo podle mě vypadá jinak a krom toho je tam aspoň teplo teda podle toho jak si ho představují ja můj pane Usměji se na něj a hladím ho pod jeho pláštěm a cítím jak je chladný jen na něj kouknu ale na nic se neptám prostě si jen jeho přítomnosti užívam jen jak mohu,přešlapuji z jedné nohy na druhou a zase zpět a mám zavřené očka jak to jen de. Doufám že vám tohle nijak nevadí muj pane hmm myslíš že to dělá jen z potěšení z tvé přítomnosti těžko holka je kněz a ty ses zakoukala do kněze jak ironické, kdyby si mě více poslouchala mohla si mět tolik krásných můžu ale ty jen hledíš ke komu tě to táhne, heh vidíš kam tě to dostalo? |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Usměji se a prohýbám se v zádech a rychle oddechuji při jeho dotycích a lapám bezmala po dechu a tatínam drápky do postele, nechci mu nijak ublížit a kroti se není nijak snadné. Zasténám protože to co prožívám sem hodně dlouho neměla, jaký je rozdíl mezi člověkem a jím ví kam jít. Mé tělo hoří jako kamna a tvé doteky jsou pro mě provokativní a chloupky na těle se mi zvednou a já se jen usměji a jdou mi vidět tesáky a kousnu se do rtu. Těší mě že přijmeš mou pomoct avšak pokud opravdu jdou po tobě dlouho tu nemůžem zůstat a ví že si tu semnou, protože sem moc lykanu nechodí takže to budem muset pak uspíšit a někam tě schovat na chvíli usměji se a přitáhnu si ho blíž abych ho mohla aspon chvíli líbat a užívat si jeho přítomnost protože něco takového nepotkám už pěkně dlouho. řekni proč mi na tobě začíná záležet, vždyt ty si musíš jen říkat že jsem jen ztryptérka a nic jiného nebo to tak není? V tom někdo zaklepe na dveře a já z pod polštáře vytáhnu deagel krásně černou a jen se ozve. Evano máš dole návštěvu Kouknu na něj a jen pokrčím rameny a jen a zavrčím na dveře a ten dotyčný jen raději odejde. Schovám svou zbraň a kouknu na něj omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro Vášnivě tě líbám na rty a po celém těle, hladím a líbám tě, jako smyslů zbavený. Koušu tě do rtu a krku ale jen opatrně s obavami abych ti neublížil. Celé mé tělo spaluje touha po tobě, po záhadné tanečnici jsem rozpálený. Já vám potom co dotančíš se s polu někam ztratíme a tohle místo o nás neusliší. Usměji se a hladově tě políbím a kousnu do rtu. Proč chci aby šla semnou ? Ale pak mi odpovíš a já tě znovu dlouze políbím a muj jazyk si najde cestu do tvích úst. Ne neberu tě jako tanečnici ale aa asi jsem se do tebe zamiloval, jak jsem tě uviděl to co jsem cítil. Pak někdo zaklepe, skulím se z postele a zavrčím, průpraven k boji. Co to kruci je ? Když odejde tak se na tebe podívám a usměji se. Krásná a bezpečná přitažlivá a má hmmm. Sehnu se abych tě políbil lehnu si zase v polibkách k tobě. Chceš tam jít ? nebo počká zlato. Zeptám se a ta touha po ní mně skoro spaluje. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Kousnu tě jemně do krku a pak na tebe kouknu usměji se sednu si na tebe a hladím tě drápkama tě hladím po hrud a jemně sunu panvý a jemně tě stále provokuji. Jen pohodím vláskama a rozpustí se mi uplně celé jsou až k zadku a krásně hnědé a já na tebe jen kouknu a políbím tě. Když mluví o tom že po tom tady skončím a odejdu povytáhnu obočí. Já tě ochráním ale nebudu jen tak moct zkončit, ty se snad o mě bojíš? sem nepřijdou takže nemusíš se bát. Já tě nějak pak dostanu ven a bude to dobrý uvidíš jen krapánek si budem asi muset seskočit pár oken Ukážu na okno a usměji se pak se nad tebe ohnu a začnu něžně líbat kolem bradavek a krk a ouško. Proč jen se o něj tak bojím odkdy mi nezáleží jen na mě ale když je tak kouzelnej Bleskne mi hlavou a tvuj jazyk se vloudí ke mě a začnu kolem toho tvého tančit a zavřu oči a jen se pousměji když mi řekne že sem nebezpečná a krásná k tomu strašně vražedná kombinace pokud si dobře pamatuji jen mě v hlavě láme to kdo by mohl být dole pak na něj kouknu s usměvem. Jestli těma dveřma někdo projde věř že mu tou pistolí ustřelím hlavu a ne nechci jít zlato dolů mám tu ted tebe krom toho nikoho nečekám |
| |
| Upíří sídlo s novou výzdobou... krvavou Co se tu u všech bohů děje? optám se sám sebe, když vidím jak sídlo vypadá. Stráže na kusy a fungující jen jako důkaz, že i upíří jsou smrtelní. po vyslechnutí volání o pomoc mi Sten vklouzne do rukou skoro sám. Tichým a nacvičeným pohybem procházím skrze bránu. Hledám jakýkoliv pohyb. Pach živé upírky mě mírně znervózňuje, ale když si vzpomenu na to, že překazili příjezd do nemocnice, dojde mi, že zde asi nebude. Naštěstí. Procházím tím krvavým peklem s tichým obdivek m mému klanu. Museli je dokonale zaskočit. pousměji se. S takovou by tuhle vleklou váku mohli brzy ukončit. pomyslím si Doksti krvavě a jednostraně ukončit. dojde mi po chvíli a já se zamračím. To nemohu dopustit. Jeho životní dílo by tím bylo zničeno. A mé "otroctví" také. tiše zavrčím nad představou ztracených let a dál opatrně postupuji sídlem. Pro mě jsou zde nejspíše jen nepřátelé, ale musím mít jistotu, že tu Pizizubka není. |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro Usměji se, když si na mě sedneš a začneš pomalu posouvat pánev a dráždit mně.Pomalu tě drápkama hladím po zádech skrz vlásky a po zadečku, líbí se mi když mně takhle dráždíš, usměji se na tebe a olíznu si rty. Tak dobrá, klidně s tebou proskočím oknem. Pak mně začneš líbat kolem bradavek, zakloním lehce hlavu a pevněji stisknu tvůj krásný zadeček v rukách. Jak já tohle miluji, tahle by jsme si mohli hrát snad věčnost, proč mně tak přitahuje je k nakousnutí. Tak jo klidně mu ustřel palici a budeš zase jen moje. Usměji se a poj jazýček se obtočí kolem tvého a pomalu ho hladí, vášnivě si hraje ve tvých ústech, tisknu se k tobě a jeden můj prstíček ti pomalu zajel do zadečku, ale jen lehce a pak zase ven pomalu tě hladím po celém těle. Jak moc tě chci, jsi tak sladké, ale nejdřív si chci s tebou hrát a pak milovat.. Bleskne mi hlavou a dál tě vášnivě a hladově líbám, jako bych se nemohl, nabažit tvích rtů a jejich blízkosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Jill “Jak vypadá peklo? Zajímavá otázka, copak není peklo, když nemůžeš svobodně opustit bránu tohoto chrámu, aniž bys ztratila svůj život, kvůli zlovůli někoho jiného? Peklo nejsou plameny spalující tělo, jako spíš žár a mráz mučící duši. Možná že v pekle jsou největším trestem právě ostatní duše uvrhnuté do jeho hlubin“ Proč nemlčím, stejně nemá v této temné době smysl kázat. Lidé už dávno neposlouchají, žijí si své životy jen pro sebe, pachtí se za pomíjivým štěstím a penězi. A pak tu nechávají opuštěná ptáčata, vypadlá z hnízda, která hledají teplo ve studené náruči Prokletého. Možná proto, že toto ptáče i když nesouhlasí, alespoň poslouchá. Přivinu děvče ještě víc do studené náruče. Její nohy opět tančí, i když nepatrně a mé ruce tak na jejích zádech tančí také. Jak dlouho tak vydrží, než ji budou mé ruce příliš studit na kříži? “Není tu nic co by mi mohlo nějak vadit, mé dítě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Jill pro Poslouchám jej pozorně aniž bych to brala jako kazaní či něco ve škole, je to hezký náhled nad tímto a sem ráda že ví co mě vzkustu zajímá, krom toho já sama si sice představuji jinak ale sám neví jak to je potom. Takže jen kývám hlavou na náznak že poslouchám a celkem dost pečlivě. Jak tohle může tak vědět nebyl jste mrtví a s vaší vírou pochybuji že vy se tam někdy dostanete, někdo jako vy tak laskavý milí a .... Tohle radějíc neřeknu a dám mu pusu na líčko a kouknu na něj, usměji se a koukám mu do očí, lesknou se mi ale né že bych chtěla snad plakat nebo tak ale po dlouhé době se citím tak jak mám, kupodivu i přes vše tohle štastná a bojím se jen toho kdy mi řekne že je čas jít, Zajedu mu na hrud rukama a mezi knoflíčky(doufám že máš) mu jedu prstíkama na jeho chladnou hruď už se neptám, protože dneska nejsem asi na některé věci unavená. Prosím neříkejte mi dítě ja si pak připadám moc mladá o proti vám a to zas nejsem tak proč to? Krom toho sice jste kněz ale nikdo tu není je lepší mi říkat jménem, a já jen vám nechci tímto prostě otravovat či obtěžovat tím že vás tu objímám. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Kouká na tebe a začne tě obcházet pak se na tebe podíva a projistotu hned řekne. Nedělej hlouposti milá zlatá, mám tu něco co ti nedělá dobže chci si jen promluvit Koukne na tebe jak budeš reagovat pak ti rukou ukáže na lavičku a jde k ní a posadí se. tak za prvé pokud hledáš sněm co jste vy pyjavice měli už není, ten byl zničen. ale ted k věci byla si v jednom místním chrámu kde to vede jistí Vincent a on má něco co mi chceme. My od tebe chceme aby si ním pomohla se tam nějak dostat. Koukne na tebe jak budeš reagovat a pak dodal. Ale bud si vědoma že nejsi do ničeho nucena, jen chceme tu holku |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Jill Asi ani neví jak delece má pravdu, že Vincente. Ty jsi opravdu NEBYL mrtvý, a jakou má pravdu v tom, že tebe peklo nečeká. Kdepak i peklo je pro tebe příliš mírné, že Vincente? Tebe čeká jen nicota, vědomé nic, horší než cokoliv jiného. “To máte pravdu, nebyl jsem mrtvý. Ale to mi nebrání uvažovat o lidech, jejich duších o peklu, které si sami tvoří i o tom, které na ně čeká.“ Trochu překvapeně si uvědomuji její další počínání. Její prsty zápasící se zapínáním, trochu zmatené jeho polohou vpravo od středu. Její prsty pronikající skrz a přinášející teplo dávno studené hrudi. Nemohu říct, že je to nepříjemné a být stále knězem musel bych tomu udělat přítrž. Jenže … Jenže co? Jsi Prokletý a tak můžeš využít její strach? Nic jiného to není Vincenty, ty to víš. Bojí se a hledá oporu v něčí blízkosti, v tom co zná. Jak dlouho to už je? Kdy naposledy jsem cítil teplo na hrudi? Byl jsem Biskup, byl jsem si vědom toho, že ne všichni mí bratři světí slib cudnosti, co dali bohu. Po hříchu pak byli, sváděny a sváděli jeptišky, zvláště novicky, které ještě necítili pravou blízkost boha a tak jim blízkost muže přinášela větší pokoj. Já celibát ctil, byl to slib daný pánu, a co bychom byli, kdybychom je porušovali. Bratři, kteří se tomuto slibu protivili a svým hříchem nakazili další nezkažené duše, kteří jej nelitovali a snad si v hříchu dokonce litovali, byly první, které jsem ztrestal jako Prokletý. Jsem stejný nebo jiný, když její ruce hledající teplo a oporu neodeženu. Jsem jako oni? … Hloupost, nejsem Biskup, cesta k pánu je mi zavřená a sliby, které jsem dal přetrhány cizí rukou, cizí krví. Už mohu jen hlídat jeho dům a jeho zákony, bez naděje na spásu. Cítím její prsty pátrající po studené a pevné kůži, hledající teplo a podvědomě také uklidňující metrum lidského srdce. Mé jí toto však dát nedokáže, zato její ano. Jedu prsty po její páteře a stoupám o její hedvábné a krásně teplé kůži. Já to metrum vnímám až příliš silně, zneklidňuje a ponouká. Prsty projedou soutěskou mezi lopatkami a kloužou po obloučku k její šíji. Cítím její tepot, lákavou píseň krční tepny. Přitisknu ji k sobě a mé tělo přímá slabou ozvěnu této písně, přes úzkou soutěsku mezi, živím a mrtvým srdcem, soutěsku mezi jejími zmáčknutými ňadry. “Omlouvám se Jill. Je to zvyk, kterého se jen těžko zbavuji. Celý svůj život jsem si navykl oslovovat mladé ženy a zvláště pak dívky jako jsi ty, právě tímto slovem a tak se mi samo dere na jazyk. |
| |
| Na kraji města...s neznámím... Zdá se že si ani nevšímá mých námitek, jako bych nic neříkala, jako bych mluvila do zdi, absolutně nevnímá co mu vlatně říká. Cítím stesk, zlost, nenávist všechny pocity se ve mě mísí a já nevím jak se jich alespon na okamžik zbavit. Slzy na tvářích studá a pálí... Slané kapičky které se svezli po mem obličeji za sebou zanechali jako by solí vypálené cestičky na mých tvářích které se stále rozšířují. Proč sakra?§..proč já ho poslechla...proč jsem nejela dál...proč!... kruci!... sem idiot...proč jsem jej poslechla...no tak proč!...vím že už se s ním nesetkam...ten pohled...ach ten pohled...byl tak...tak zklamaný a slabí...proč mě tam nenechal s ním kruci!... proklínám sebe ale též i muže který mě odtamtud odvezl takovou rychlostí že jsem ani nestačila postřehnout kam jsme se vlastně dostali. Pohlédnu na něj a u hluboka se nadechnu abych zadržela další nával zlosti a slz. Prohlédnu si jej od pat až k hlavě z které si právě sundal helmu a já konečně spatřila jeho obličej, řekla bych obyčejní smrtelník, který se jen snaží být užitečný... A pak to přijde usměje se oplatím mu to nepříjemným ugrnačivím pohledem který jasně značí že nejsem nadšená a už vůbec ne tim co udělal, po chvíli začne mluvit a tak ho chvíli poslouchám nebo alespon dělám že poslouchám. Omluva... pche... k čemu je mi tvá omluva!...k čertu s tím a k čertu s tebou!... prolétne mou myslí a dál jej mlčky poslouchám a sleduji. Když mě začne poučovat a ptát se proč odvrátím od něj pohled směrem k městu a když se zmízí o mém "příteli" skosím ho přísným pohledem jako bych říkala "Dál už nic neříkej!".... a on přeto dál pokračuje a mluví jako by to na něj neplatilo, snaží se trochu odlehčit situaci a tak se mi představí jkao Ellen Vanderhaus, tohle jméno jsem ještě nikdy neslyšela a možná právě proto se nad tím nepozastavuji a dál jej poslouchám. Nakecá toho víc než já za celej den... prolétne mou hlavou a už mě to začíná opravdu unavovat, poslouchám co on je a proč to udělal a že se musím ještě hodně učit. Ted pujde po nás... ted pujde po nás!... Myslíš že to nevím?...myslíš že sem tak hloupá že mi to nedošlo když mě někdo jako ty přijde zachránit ...proč ho radši rovnou nesejmul!... prolétne mou myslí a já jej stále sleduji a vypadám že ho strašně poslouchám a že mě to opravu zajímá... Když skončí s proslovem vytáhne vodu a ja na něj jen tiše zavrčim To snad neni možný...myslí si že se ted kvuli tomu že tu je sesypu nebo co?...do hajzlu s lidma...i s tim šmejdem!... Vlastní rod zradil...do hajzlu... přemýšlím a to mi již nabízí lahev s vodou a tak ji s nechutí přijmu a trochu si loknu a láhev mu vrátím. Než se naději třímá v ruce nůž a neváhá ani ve zlomek vteřiny a nabízí mi svou krev s dalším proslovem. Cítím jeho krev ještě než se přiblíží k mému nosu a trochu znechuceně zavrčím, nebot nikdo ze smrtelníku mi nenabízel svou krev. Poslouchám jej a musím přiznat že má v jednom pravdu a tak též neváhám a trochu jemněji uchopím jeho ruku a začnu vychutnávat jeho jemně nasládle kovovou chut krve kterou jsem necítila pokud vím tak už od včerejšího večera. V praví čas přestanu přeci jen je to člověk a proto nesmím přehánět vím že zbytek si budu muset nastřádat z nepřátel on je člověk a proto se mi rány po jeho krvy nezhojí tak snadno jako po krvy vlastního druhu či mocnějšího mága. I přesto že jsem se rozhodla tak jak jsem uznala za vhodné usmál se a já sem mu úsměv oplatila i když nikoli tak dlouzé jako on mě... Stále cítím kulku jenž mám v rameni a tak když se posadím na motorku za řidiče tiše syknu nebot rána páli stokrát více než pálila předtím je to jako jed který mě ubíjí a nutí k pomstě mnohonásobně. Když skončil s proslovem nadechnu se "Tak...tedy jedem Ellene...budu v klidu slibuji..." řeknu když se mi podaří trochu se uklidnit. Nasadím si též helmu a chytím se jej pevně kolem pasu a pak již jen sleduji rychle ubíhající cestu a doufám že tma co nejdříve budeme... |
| |
| soukromá zpráva od Jill pro MOje ruce jedou podel jeho hrudní kosti, avšak jsem necitíla, ani jednou náznak toho žeby mu tlouklo srdce. Nevím zda nejsem jen blázen, ale dneska mi to ani nepřišlo divný. Asi sem víc jim okouzlena než abych se ptala a nebo mi je dneska všechno jedno. Zahledím se na něj a usměji se konečně nucený úsměv, ale byl to opravdový z pouhého potěšení z jeho přitomnosti. KOnečně je mi opět za pár let dobře. Od chvíle co sem se rozhodla být sama měla jsem nudný život samotáře. Ach jo holka do čeho se to zase TY ženeš, byla jsi vždy tak rozumná vyhýbala ses chlapům jak jen to šlo a teď tohle? Ale on neni jen tak obyčejný chlap za prvé zachranil mi život a za druhé není vůbec tak obyčejný! No tak je taj neobyčejný že to musí být kněz. Holka, že máš ale pech! Ony ho ženy moc asi neberou, pokud vímkněží a podobní žijou v celibatu, taky by sis mohla z kázaní něco pamatovat! Ale kuš dej mi prosím na chvíli pokoj! Hladím jeho chaldnou hrud a mé prsty klouzají pod jeho košilý a já se jen usměji protože se mi to líbí a když si mě více přitiskne kouknu na něj a jeho ruce mě hladí víš ši níž a mě se jeho dotyky velmi líbí a já nakloním hlavu na stranu a jezdím drápkama po jeho hrudi. To je v pořádku ja to nějak přežiju jen bych byla radši kdyby jste mě oslovoval jménem je to trochu lepší víte a krom toho citím se po nějaké době fajn moc. Moje prsta se o něj opírají a já rychle celkem dýchám. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Jill Cítím jejím prsty, teplé a tepající. Jak zlehka kloužou tam, kde by nejspíš měla být nějaká košile. Jenže k čemu, mě zima není a můj oděv mi bohatě stačí, i když s invazí prstíků příliš nepočítá. Cítím, jak její teplota trochu stoupá a její vůně na malbě kreslí malebné obrazce. Vím co se děje, přece jsem to kolikrát viděl u jiných, například v tom baru a po hříchu občas i v lavicích mého chrámu. Sama malba je velice okouzlující, její barvy jsou harmonické, někdy se lehce vinou jindy se dravě prolínají. Jen lidé dokážou i tuto krásu zkazit hříchem, cizoložstvím a lží. Přesto právě nyní prsty opakuji jejich pohyby. Pod jejím oblečením kloužou od šíje k ramenům, dál ani nemohou, látka jim brání. Trochu se odtáhla, když se její prsty změnily v drápky. O to víc cítím jejich přítomnost a pohyb a nejen jejich. „Budu se snažit Jill, jsem velice rád, že je vám dobře a nechci vám tento stav ničím kazit.“ Vincente, ty přece víš co se s ní děje. Znáš to, i když ne osobně. Stalo se ti to přece už mockrát, jak za života tak později. Proč teď váháš, proč jí neodeženeš, proč ji neřekneš, že jsi kněz? Právě to sám nevím, nechci ji zastavovat. Nechci ji odhánět a už vůbec k tomu nechci použít lež. Byl jsem kněz, ale už nejsem. Nejsem ani člověk a tak se nemohu dopustit hříchu. Mohu jen přivést k hříchu, či jej potrestat. Mohu jen působit nepokoj a bolest, či pokoj. A to je to jediné, čím jsem si jistý, je jí nyní dobře a já chci, aby jí tak bylo i nadále. |
| |
| soukromá zpráva od Jill pro Podívam se na něj a vlasky mi zklouznou z krku dozadu a odhalí mu celou stranu krku ke kterému má tak snadný přístup,položím si svou tvář na jeho hrud a on cití muj dech jako bych běžela. Pak zavřu očka a vnímam jej. Nekazíte ale spíše bych si měla já uvědomit co vám tímhle způsobuju strašně se omlouvám nevím čím to, já taková většinou nejsem Koukne na tebe a ale hlavně jeji pohled je oči a tvá usta je zmatená neví co vlastně pořádně dělá jedno ví, má chut jej políbit ale nemuže ví že je kněz a že tohle nesmím. CO to holka děláš neblázni nebo se zase zakoukáš a bude průser prober se a vychladni jsi horká jak topení Stále na něj kouká ale jeji ruce pořád zůstali tam kde byli. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Jill Měl bych nejspíše něco říct, jenže co ji mohu říct. Že nic nezpůsobuje? Že jsem Prokletý? Ne, není co říct, co by ji uklidnilo a tak není žádoucí mluvit vůbec. Vidím její šíji, ale neláká mě k napití o nic více, než její blízkost, teplo a zběsile bijící srdce. Její pohled se zvedá a těká po mém obličeji, dokážu odhadnout jaké myšlenky, pocity se jí honí hlavou. Není to tak těžké, poznat zápolení uvnitř její mysli, projevuje se i na malbě. Mohl bych jí to ulehčit, rozhodnout za ni, vykonat ten pohyb, o kterém přemýšlí místo ní. Jenže to nemohu, to jediné nesmím. Ona není prokletá, byla ji dána svobodná vůle a to budu ctít. Mé prsty dál stékají po kůži její šíje a zad. Jedna shora krouží konečky prstů studených tam, kam je látka pustí. Druhá jde odspodu a má cestu nahoru mnohem jednoduší, látka jí ustupuje, stoupá. Cestu dolů, pod znamení mého Pána je však její cesta uzavřena, stejně jako nahoře pro její sestru. |
| |
| soukromá zpráva od Jill pro Vincent Ani hlava ani tělo mě nějak neposlouchá vůbec nevím co to jako děláš, tohle je hrozný přijdu si jak omámená a čím nějakým chlapem on neni chlap je to kněz o to je to horší a mě přitahuje jak magnet a když to pujde takto dám se nam někdo tady zamiluje ale jak můžu vědět že by to samé opětoval i on.. Ne nemůže jelikož nesmí. Nevím zda sem tak hloupá ale stoupnu si na špičky a začnu se přibližovat jeho ustům a při tom zavřu oči a snažím se na nic nemyslet je to jako bych chtěla aby nikdo neviděl na co právě myslím a jak hořím touhou po jeho dotycích, on už však může citim muj dech najeho rtech ale ještě se nijak nedotkl a moje ruka sáhla na tvář a pohladila ho zároven ve chvíli kdy sem ho jemně políbila na jeho rty. Pak otevřu oči a kouknu na něj v té chvili mi docvakne co sem právě udělala a zalesknou mi oči. Omlouvám se Vám tohle sem neměla dělat ale ja nevím nevím co to semnou je, ale nějak sem se nemohla ubránit. Odpuste mi měla bych asi vás nechad v klidu žít. Kouká na tebe pořád blízko tebe a na špačkách ale ruce svěsila raději dolů. Co je horší nemilovat nikoho nebo milovat ikdyž víš že nebudeš sním |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Jill Sleduji, jak se malba mění, jak získává jasnější barvy i jak to v ní stále víří. Její pohyby jsou pomalé, jak ve zpomaleném filmu mohu sledovat, jak se její svaly napínají a povolují. Ona sama si to neuvědomuje, co vše je třeba k tomu, aby se dostala na špičky. Jaká dokonalost božího díla je tom drobným pohybem a setrvání v této pozici, je takto dokázána. Zavírá oči, ale malba je stále divočejší. Snaží se z ní stáhnout některé barvy, ale o to víc září jiné. Ona je potvrzením božího díla, jeho dokonalosti. Já jsem stoupou pekla, jsem Prokletý. Přesto ve smyslu dokonalosti boží lásky, mě políbila. Cítím dotek jejich sladkých rtů i hebké dlaně. Nebráním se. Barvy se splaší a oči otevřou, veškerý klid, do kterého se snažila malbu dostat je rázem pryč. Víří ve víru zmatků. Má ruka ji dostoupala k jejím lopatkám a látka šla spolu s ní, změním směr a prsty začnu zkoumat tuto plochou kůstku rýsující se hebkou kůží. Je na čase aby druhá opustila její záda, znovu vystoupala na krček a došla až k linii čelisti začínající pod ouškem. Jemný pohyb palce po tváři, tichá slova, možná zbytečná, nechávající ji jejím myšlenkám a jejím rozhodnutím. Ona má svobodnou vůli a já ji o ní nesmím připravit. „Neomlouvejte se Jill, není zač se omlouvat, jste přeci člověk, boží dítko. Nemusíte se ani obávat o klid mého žití, ten váš polibek nijak ohrozit nemůže.“ |
| |
| soukromá zpráva od Jill pro Koukám na něj nevím na co myslí ale jeho pohyby rukou asi nebude jen tak protože snad i on něco cití protože ja sem v jeho obětí jako beránek, je jako muj spasitel, ochránce a ted bych nejraději byla v jeho obětí a líbala a možná vedle něj usínala, když mě tak hladí celkem se mi podlomí nohy a přijdu si nějak těžká jako by pro mě nějak ted nebyla zemská přitažlivost. Ale pokud vím snad jste taky jen člověk a jste zaslíben bohu a tohle není zprávné ikdyž nevím proč ale toužím vás libat ale nesmím vím to ja to prostě nechápu nikdy se takto nechovám je to hrozný vidíte ani nevím co plácám. Kouknu na něj a pohladím ho jemně po tváři a pousměji se opravdu ted nevím co dělat jestli se mám otočit a utéct odsud a je mi celkem jedno zda se mi ted něco stane a nebo zůstat. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Jill Vidím, jak malba víří a jak je zmatená, ten tam je ten klid, kterého se před tím snažila dosáhnout. Cítím, jak na chvíli povolila v nohou a instinktivně jsem využil objetí mé ruky a přimáčkl jsem ji více k sobě, abych zabránil případnému pádu. Palec druhé ruky putuje po její hladké a rozpálené tváři. Obličej ta brána do lidské duše, většina lidských emocí a citů je soustředěna do něj a do očí, které jej zdobí jako diamanty. V pravdě dokonalé boží dílo. Její slova jsou zmatená stejně jako malba a čistá, přesto se v nich pro mě skrývá ostří, se kterým nevím jak jej odklonit. Raději se proto ukryji za mlčení, protože bez přiznání nemám, co bych ji odpověděl, abych její duši uklidnil. Vidím to víření na malbě jak se v ní různé pocity a touhy mísí a perou. Můj prst dosáhne až na její pery, přejede po hedvábném rtíku, kterým mě před chvílí předvedla dokonalost božího stvoření. Druhou rukou ji stále objímám, dlaní jen jemnou kůží oddělen od ploché kůstky a konečky prstů za horizontem, krajinky jejich zad. Mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Jill pro Když ke mě přitáhl a ja nakloním hlavu na stranu a já se jen pousměji neděla mi to vůbec lehké protože mě ani od sebe neodtahl a ani nic nenaznačil že by mu to vadilo. Nevím co si mám myslet ani se neodtahnete a ani mi nic neřeknete ja prostě nevím protože jsem zmatená a ani nic mi neřeknete na to co sem vám řekla Kouká ti do očí zmatená a celkem přitahovana jeho osobou ale neví co si o tom má myslet protože sem zmatená a když mi přejede prsty po rtech kousnu se do rtu a dám mu tam malou pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Vincent Lazare de Monfort pro Jill “Omlouvám se, považoval jsem mlčení za to nejlepší, co mohu říct, jelikož neznám ta správná slova. Stejně jako nemohu rozhodnou za vás, náš Pán vám dal svobodnou vůli a je tedy jen na tobě, ty se musíš rozhodnout, co učiníš. Já věřím v boží prozřetelnost a jeho neviditelnou ruku, která nás vede po správných cestách. V tu ruku, která tě v okamžiku když ti hrozilo nebezpečí ukázala tento chrám.“ Sleduji, jak se její ret zbarvil do běla pod tlakem jejich zubů i jak povolila a místo týrání svého rtu a případným jeho koncem v kapkách krve, které by sváděli k olíznutí, políbí můj prst. Nevím, zda jsem neřekl příliš, či zda si má slova nevyloží jako rozhodnutí, nesmím za ni rozhodnout, to mi nepřísluší, jsem prokletý. Mé prsty dál přesahují její lopatku a dotýkají se v soukromí pod její paží, také kousek od jiného rozhodnutí, od jiného pokladu, který také nesmím ukrást. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Vrní když jí jen tak hladíš a dá na zem tu zbraň a kouká na tebe svými černýma očkama a usmíva se když si tak hrajete tak se na tebe posadí jak ty sedíš nožky dá okole tvého pasu a mírně se zakloní a opře o ruce a jeji hruď se krásně napne a jei oblá hruď se ve světle krásně leskne. Nene proskakovat ne ja se tu ještě musím vrátit krom toho okna jsou k otevírání né ničení a ustřelit hlavu nesmím pracuji tu když se sem tam ztratí zakazník to tak neva ale zaměstatnanec to by bylo na šéfa moc Zasměje se a díva se na tebe boky mírně dráždí a jen tak se ti tam kazuje a pak se nahne na polibek velmi hladový. |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro Zasměji se zmínce o oknu, její pohyby mě dráždí a její tělo fascinuje. Hladově jí polibek oplatím, kosnu jí do rtíku, ale neovládnu se a je to moc, po rtu jí teče kapka krve, políbím jí na kapku a slíznu jí, v očích mi zajiskří. Chutnáš moc krásně miláčku. Usměji se a hladově jí líbám na krk a ústa, jedou rukou dělám oporu její zádům a prsty druhé jí pomalu cestují k zadečku a dráždí ho. Kolik, máme ještě času ? aby jsi ztihla vystoupení.. Zeptám se a doufám že ho je ještě dost. Moc tě chci. Pošeptám jí do ouška a olíznu jí ho a pak jí kousnu do lalůčku. |
| |
| soukromá zpráva od Paní této jeskyně pro Usměji se a když mě kousneš víc jí to nabudí a prohne se vyrazí jí drápky a nařízne si krk aby sis mohl dát ja ti také bouzdám jazýčkem na krku a pak tě hladově kousnu az do krve a oliznu si rtíky a kouknu na tebe. Omlouvam se jen sem neodolala citím tvou chut a ta slast aa tohle je na mě moc já ti nechci ublížit nechci zakroutí dívka hlavou a malinko se odtáhne a rudé oči ji žhout touhou a chutí pak se podívá na hodiny na stole a rudý pokoj jako by nabral atmosféry a světlo na chodbě začne problikávat zahlednu to pod dveřmi.A kouknu na tebe. Jinak mám asi tak 10 minut pak musím jít, zavolám ti jednoho mého spolehlivého přitele je to sice jen člověk ale snad ti pomůže |
| |
| soukromá zpráva od Daganom Defre pro Zakloním hlavu, když mě kousneš a oči mi zajiskří touhou spíše než bolestí. I ty máš krásnou chuť miláčku, nevadí mi to že jsi mě kousla, klidně si kousni ještě. Když se podíváš na hodiny tak ti na krku olizuji a líbám ranku a pomalu jedu polibký níže k ňadrům a jemně chytnu jednu bradavku mezi zuby a pak jí pustím. Hladově se vrátím ke tvým rtům a políbím je. Deset minut ? Hmm tak to si tu budeme hrát, at se pak sem víc těšíš a na to co budeme spolu dělat. Povím nevinně a zase tě vášnivě políbím na rtíky. Tak ty mi dáš za sebe náhradu ? Bude se mi alespoň líbit? No snad jo, ale ne jako ty, mam na tebe hroznou chuť. Přiznám se a vycením zoubky v úsměvu, pak si s tebou pomalu lehnu na postel a překulím tě na záda, pomalu tě políbím na rty, pak na krk a bradavku na bříško, kde se chvilku zastavím a líbám ho. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR