Andor.cz - online Dračí doupě

odkaz

Můžeš vyrazit...

V domě

Bylo to snad nejdelší čekání v mým životě. Stát tak blízko bezpečí a přece se nedostat dovnitř, to bylo vážně hodně zoufalý. Neustále jsem musela být ve střehu, protože to by byl vážně blbej zákon schválnosti, umřít před těmahle dveřma. Než stačil muž dořeknout ať jdu dál, už jsem byla vevnitř. Bleskurychle jsem se okolo něj protáhla a po té co zavřel dveře jsem si vydechla úlevou. Být tam ještě dva dny sama, tak je po mě.

Zrakem jsem prolétla osazenstvo a vydala se sednout si na lavici. Vložila jsem si tvář do dlaní. Z hlasitým vydechnutím jsem si protřela obličej a podívala se na všechny muže. Je jich pět. Nic jinýho mi stejně nezbylo.

Rozpustím si vlasy a opět je gumičkou stáhnu. ,,Vážně moc děkuju. Být tam ještě chvilku sama, tak je po mě. Nespala jsem už dva dny, protože jsem nemohla najít vhodnej úkryt. Vás mi seslalo snad samo nebe. "  mile se usměju

,,Jen tak pro jistotu, kolik je tady východů a máte všechno zamčený?“ počkám co mi odpoví.

,,Kam si můžu lehnout?“

Popis: Před sebou vidíte mladou hubenou, blonďatou slečnu,. Má blankytně modré oči, malý nos a plné popraskané rty. I na jejím postoji je znát, že je velice vyčerpaná. U sebe má armádní nůž, meč a batoh. Oblečená je do uplých špinavých riflí a černého trička, okolo pasu má uvázanou černou mikinu.

Křeslo nebo postel

Spát v jedný posteli s někým z nich. Postupně si všechny muže prohlédnu. No, zas tak špatný by to být nemuselo, ale nebudu se chovat jako coura. Nesměle se usměju ,,Stačí mi křeslo.“ Vstanu a dojdu k jednomu z volných křesel. Sundám si meč a odvážu si mikinu. Složím se do křesla, zakryju se mikinou a na opěradlo dám svůj meč, tak abych ho měla po ruce. Jsem tak unavená, že hned jak se složím do křesla, začnu zívat a klíží se mi oči. ,,Mě osobně to přišlo jako věčnost, pár týdnů jsem čekala na vojáky, ale žádnej se neukázal.“ v mé tváři je vidět vztek,chvilku se odmlčím. Člověk by řekl, že když spí s poručíkem Morgenem, tak by mohl být evakuovaný mezi prvními. Jestli toho parchanta ještě někdy uvidím, tak do něj ten jeho armádní nůž co u mě nechal, zabodnu do těla.  ,,Začalo rabování, docházeli zásoby, začalo tam být pořádně horko, takže mi nezbylo nic jinýho než se zdekovat. A co vy?“ tázavě pozvednu obočí

V domě

To si piš, že se přidám. ,,Ráda se přidám, vypadáte jako fajn lidi. Mimochodem přeslechla jsem vaše jména.“ řeknu zdvořile.

,,Pivo, vážně?“ Rozzáří se mi obličej. Počkám až mi dá Degar. Naprosto požitkářky se napiju z plechovky. Olíznu si jazykem rty, aby ani kapka nepřišla nazmar.  

,,Neznáš náhodou poručíka Morgena?“ zadívám se do země a spíš sama pro sebe konstatuju ,,Myslela jsem, že jsem něco víc než civilista.“

,,Takže kam máte namířeno pánové?“ řeknu z vesela.

,,Už jste to tady prohledali? Náhodou teplá voda, tady asi neteče, co?“ Pivo a teplá voda, to by byl snad nejštastnější den, kterej sem zažila.

Celou dobu mluvím spíš potichu, nerada bych přitahovala pozornost těch venku.

Koupelna

Přijmu nabízený ručník a vděčně se na něj usměju. ,,Neblázni v tuhle chvíli si připadám jako popová hvězda. Teplá voda, ručník, pěkněj bodygárd“  zasměju se a mrknu na Charlese.

Nechám odemčené dveře. Možná jsem až příliš důvěřivá. Na druhou stranu, když mě nenapadli do teď, tak je minimální pravděpodobnost, že mi něco udělají.

Hodím svůj bágl na zem a podívám se do zrcadla. Konečně chvilka klidu. Porozhlédnu se po koupelně. Vypadá to tady bezpečně. Jediný východ. Malé zavřené okýnko, tím se sem nic nedostane a větrat nehodlám. Vysleču se zašpuntuju vanu a pustím sprchu. Rukou zkusím teplotu vody. Je docela teplá. Stoupnu si pod sprchu a nechávám po svém těle stékat vodu. Naprosto si užívám tuhle chvilku. Utřu se a obléknu se do čistého oblečení, které vybalím z batohu. Otevřu dveře. ,,Charli jestli chceš můžeš se taky vykoupat.“

Nakonec se moje hledání vyplatilo a pár věcí jsem přece jen našla. Nejvíc se mi zalíbil benzínový zapalovač se znakem pentagramu. Sednu si dozadu, doprostřed a projíždím prstem rytinu pentagramu na zapalovači. To byly časy. Na tváři se mi objeví úsměv a moje mysl se vrátí do minulosti. Stojím s Elen před dveřmi bytu. Na dveřích je nakresleno několik znaků. Obě se na sebe podíváme, kývneme hlavou a já klepu na dveře. Byly jsme tenkrát plné očekávání. Otevřela nám naprosto obyčejná žena, což úplně nesplnilo naše očekávání. Když jde člověk za kartářkou tak si představuje spíš cikánku ověšenou všemožnými cingrlátky. Když jsme odcházely, byla jsem přesvědčená, že se ta ženská naprosto pomátla. A teď už vím, že měla pravdu. Do reality mě vrátí Degarova otázka a kterou ihned odpoví Marty. Po slovech Johna se hlasitě zasměju. ,,Tak začni, pěvče“ Začínaj mi docela dřevěnět nohy. Zahrabu v batohu a vytáhnu z něj lízátko. Slouží mi jako placebo místo cigaret. Protáhnu se a přehodím nohy přes Charlese, který sedí vedle mě.

,,Takže moji teorii sem založila na tom, že jsem nikde neviděla nemrtvé vstoupit do řeky, spíš se mi zdálo, že se jí snaží obejít. Možná, že by je dejme tomu voda nepustila. Lámala jsem si nad tím hlavu. Spojitost to může mít se řekou Stix. Což je podle řecké mytologie, řeka přes kterou se dostanete do podsvětí. Co když to všechno nebyly jen báje. Co když se tohle už někdy stalo? Řekové stavěli své města poblíž řek a své mrtvé posílali po řece a dokonce je na té řece nechali i shořet. Náhoda? Z toho jsem usoudila, že by nebylo špatný se uklidit na nějaký méně osídlený ostrov. Tak co myslíte? Viděli jste je někdy vstoupit do vody"
Jen kriticky shlídnu na obchoďák.
,,Vem si kousek chleba, co upekl Charles. To je velkej risk. Bude jich tam nalezlejch jak much. Musíme zkusit nějaký potraviny na konci města. Moc velkej otevřenej prostor. Není se kam schovat. Touhle dobou bude všechno zkažený a bude tam dusivý smrad. To nepočítám krysy a hmyz. Ale pokud se tam chcete vydat, tak pohlídám auto.A musíme si smluvit nějakej signál. Uličky budou moc úzky na to, aby se dali projet autem."