Andor.cz - online Dračí doupě

Paní Jeskyně - 30. ledna 2006 15:43

V zemi Antaron se strhl poplach . Jediný následník trůnu princ Vaughan byl unesen . Nynější král země je těžce nemocen a felčaři mu nedávají moc času života. Královská rodina proto dala vyhlásit po celém království zprávu o únosu jejich syna . Na jeho zachránce prý čeká tučná odměna . Obyvatelé měst a vesnic se zděsili , nebo» když se prince nepodaří co nejdříve najít , nastoupí po smrti krále na trůn rod Warmoondů , který je znám svou krutostí a touhou po majetku. Královská rodina s ním měla nejednu potyčku . Únosci již zaslali do královského hradu několik zakódovaných zpráv , které doposud nedokázal nikdo rozluštit . Země je nyní plná strachu co bude dál a jak to vlastně všechno dopadne . Zkroušení poddaní se modlí k bohu Neodenovi , aby je před tou zkázou zachránil . Podaří se někomu zachránit právoplatného nástupce trůnu...?

Paní Jeskyně - 02. února 2006 14:16
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Potřebovala bych od tebe obsáhlejší životopis . Hlavně vlastnosti ... Abych se na to při hře nemusela ptát. S pozdravem M.R

Paní Jeskyně - 02. února 2006 14:17
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Potřebovala bych od tebe pro hru obsáhlejší charakteristiku atd. Hlavně vlastnosti . s pozdravem M.R

Dromon - 02. února 2006 16:46
	soukromá zpráva od Dromon pro Já potřebuju abys mi dal schopnosti síla atd...

Awasai - 02. února 2006 16:49
	soukromá zpráva od Awasai pro dobrá,napíšu přesný životopis a nevadí když budu žít v tom městě?A je to lidské město že?

Paní Jeskyně - 03. února 2006 12:00
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ne nevadí .. Je to lidské město ale žijí tam i elfové

Awasai - 03. února 2006 12:07
	soukromá zpráva od Awasai pro dobrá,tak já něco vymyslím

Paní Jeskyně - 04. února 2006 14:44
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jeste bych se s tebou potrebovala dohodnout , kvuli tomu ze jsi jina rasa . Mas icg???

Paní Jeskyně - 04. února 2006 20:12

Mh: nechám na vás jak začnete . Nacházíte se na náměstí v Hudsonu uprostřed trhů v plném proudu. Je tu snad vše od řemeslníka až po jídlo , mezi stánky se nachází obrovská fontána , na které stojí zlatý andělíček - má v ústech píš»alku ze které tryská křiš»álově čistá voda. Po okrajích náměstí je hostinec u vypelichaného kocoura,který z venčí vypadá docela obyčejně , kousek vedle je pekařství u Křupavé housky , krejčí Stenli a další obyčejné obytné domky.

Dromon - 04. února 2006 20:44
	Popis: Má postava je 180 cm dlouhá, je oděna v celé černé kápi s pláštěm.Na zádech mám dlouhý luk s toulcem se šípy a u pasu dlouhý meč. Do tváře není vidět ale pokud je na světle je tmavá. Mám černé kožené boty, které vypadají že jsou z pevné kůže. Náměstí: Lehkým krokem se vydám ke stánků a prohlížím si zboží. Očima projíždím po okolí a všímám si každého detailu.

Paní Jeskyně - 04. února 2006 20:59
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tak co byde s tim životopisem???

Dromon - 04. února 2006 20:59
	soukromá zpráva od Dromon pro Tak jsem si doplnil životopis stačí?

Paní Jeskyně - 04. února 2006 21:00
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tys ho doplnoval?? Aha ja si nevsimla , ale uz to vidim. 8-D

Lisirra Ethrrian - 04. února 2006 22:39

Náměstí Po hlavní cestě táhnoucí se přímo od východní brány se líně plouží jezdec. Kapuce těžkého cestovního pláště je ztažená hluboko do čela, jen několik tmavých pramenů vlasů zpod ní vyčuhuje. Zdá se znaven cestou, hlavu má skloněnou, v sedle sedí uvolněně, rukama spočívá na hrušce prostého sedla. Nevypadá to, že by vnímal okolí. Až pozdě si vozka kolemjedoucího vozu všimne, že kříží jeho cestu. Koně poplašeně zafrkají, kopyta zaklapou na dláždění. Jezdec prudce vzhlédne a má co dělat, aby se udržel v sedle. Při jednom prudkém pohybu mu kapuce sklouzne a odhalí ohnivý pohled asi 30 leté ženy. Ano, skutečně je to žena, ač by to asi málokoho napadlo, protože k sedlu je připevněn nebezpečně vypadající bastard - jeden a půlruční meč, který navíc vypadá opravdu používaně, avšak opečovávaně. Její klisna pod jejími zkušenými pohyby zkrotne, což se však nedá říci o koních vozky, ty stále škubou opratěmi a nervózně podupávají. "Zatracená ženská, čum na cestu!" vykřikne vozka rozhorleně a vrátí ženě plamenný pohled. Zrovna když se nadechuje, aby pokračoval, přeruší ho její mrazivý hlas. "Co si tu na mě votvíráš hubu, ty jedna povedená napodobenino koňskýho trusu." zasyčí jeho směrem, "Unavený pocestný hledá teplou postel a klid ve městě a nějakej tupej prasečí rypák mu to zrovna neulechčuje." syčí jako zmije dál, její ruka si náhodou najde cestu až ke kůží obalené rukojeti bastarda. Toho nenápadného pohybu si všimne i vozka a náhle zrotne. "Eh, no... Možná sem se trochu unáhlil, že jo. Snad se tolik nestalo." nervózně se začne mnout prsty. Vrhne prosebný pohled na okolostojící dav, který se zde již stihl shromáždit. "Moc se vám omlouvám." zamumlá nakonec tiše pod jejím neústupným pohledem. "Však to ani tolik nebolelo, že?" utrousí žena mimochodem, když již otáčí svou klisnu a nejkratší cestou se vydá rozestupujícím davem k hostinci. Ti, kdož stáli nejblíže, si možná všimli jejího vítězoslavného úsklebku, který se jí na krátký okamžik rozlil po tváři. Jak už bylo řečeno, jde o asi 30 letou ženu. Tmavé vlasy rámují její celkem souměrný obličej, který však hyzdí dvě jizvy na pravé líci pod okem. Její tmavé oči se ostražitě rozhlíží po okolí. Plné rty má dosud sevřené a její výraz rozhodně nepůsobí pokojně. V sedle své klisny sedí jako zkušený jezdec, vzhledem k tomu, jak vypadá její meč, nebude nejspíš ani špatnou bojovnicí - přinejmenším je stále naživu. I když je na hřbetě koně, není těžké uhádnout, že je vysoká. Postavu má štíhlou, pevnou a pružnou, jak můžou někteří zjistit, když sesedá z koně. Svého koně dovedu do středu náměstí a rozhlédnu se. Ach... tady už sem nebyla pěknou řádku let. Není to ale špatné být zase v civilizaci. Kritickým pohledem přejedu velkou fontánu - Některých kýčů se lidstvo prostě nezbaví - a těch několik roztroušených stánků. Nejspíš se rozmýšlím, kam se vydám dál.

Gun Quero Kara Big - 04. února 2006 23:11

Stojím před hradbami a koukám na město a hradby. Co za amatéra to stavělo? Dy» i malý a blbí skřítci by to dobyly. To snad neni možný kam tenhle svět spěje. A vyrazím bránou kdo města, ale tam mě zastaví dva strážný. Co seš zač a co chceš dělat ve městě? zeptá se mě jeden, zatímco ten druhý si mě nevěřícně prohlíží. Ty si snad negramot, co tam asi budu dělat? Du tam vyvraždit to čemu vy říkáte palác a jedtli máš něco proti tak si to můžeš vyříkat tady s Kabůnak. a podívám se na šavli. Tak ty mi budeš vyhrožovat? Tak to si nenechám líbit. První den co jsem v zaměstnání a hned ke mě přijdou problémy! strážnému asi praskly nervy a vytáhl meč a zaútočil na mě přímým sekem z leva. Tak na tohle jsem přesně čekal. a s úsměvem na tváři mu podběhnu pod zbraní a mojí čavlí mu z otočky seknu přímo do kolena z druhé strany. Strážnému se podlomí koleno a na to také klesne. Pak zvednu z šavly nad hlavu a teď z leva seknu po druhém koleni. Strážný se sesype i na druhé koleno a bolestí upustí meč a začne křičet. Já ho pomalu obejdu a cestou seberu jeho meč. Tak ty bojuješ s tímhle párátkem? Tak to se ani nedivím, že jste tak špatní, když aani neunesete pořádnou zbraň. a pořád chodím kolem něj. Potom ho chytnu za vlasy a zvednu mu lavu tak aby mi koukal přímu do očí. Dám ti radu, já jsem prastará rasa je nás velmi, velmi málo, ale i tak jsme velmi dobří bojovníci, protože my máme tajné bojové techniky, které jsme uměli dříve než než vůbec lidi existovali. A z toho vyplívá, že by sis nikdy neměl dovolovat na žádnou prastarou rasu. A teď když jsem tě už poučil tak byh tě mohl konečně zkrátit o tuhle hloupou palici. Zničehonic se z šoku vzpamatoval druhý strážce. Ne, nech ho být on se to velice omlouvá, neměl tě napadnout. Pamatuj, válečníka nedělá jenom zbraň nebo hezky nablízkaná zbroj. Pak vzhlédnu a zahlédnu, že se blíží asi pět stráží. Jeden, který z nich vypadá jako velitel předstoupí už s mečem v ruce a řeknu Odhoď tu zbraň a vzdej se. naléhá na mě. Tak to si ze mě snad děláš srandu? Může si za to sám, bylo to v sebeobraně, že jo? zeptám se druhého strážného, který teď ošetřuje toho prvního. Ano, je to pravda, tady Raven na něho zaútočil první. velitel chvíli přemejšlí a pak zandá meč zpět do pochvy a ostatní udělají to samé. TAk v tom případě se ti velice omlouváme. a poníženě sklopí hlavu. To jsou všichni ti lidé tak blbí nebo to jsou jen tihle? Asi všichni. nasadim úsměv a vyrazím směrem do města bránou. Občané města na mě opatrně pokukovali, ale našli se tací, kteří na mě dokonce i zírali. Nečum!!! zakřičím na skupinku lidí. Až přijdu na malé náměstí. A zamířím do hospody. V hospodě si sednu k nejbližšímu stolu a čekám na hostinského, ale ten nikde. Sakra hostinský!!! Kde se flákáš?! Nakonec po chvíli přijde Tak co si dáte? zeptá se mě a až potom na mě začne zírat jako by si předtím ani nevšiml s kým mluví. Dám si prase a něco k pití. Po chvíli přijde se džbánem piva a pečeným prasete a vše to položí na stůl. No fuj cos to dones?! zaječím na něj a dívám se na prase. No chtěl jste prase ne? zeptá se úplně vyvedený z míry. Jo to teda chtěl, ale tohle je pečený prase. Já pečený nejim pochopíš! Ječím na hospodského. Pak se napiju piva a hned ho vyplyvnu. A tohle má bejt pivo jo? Tohle sou možná tak chcanky. Bouchnu se džbánem a odejdu z hospody. Venku se rozhlédnu a začnu přemýšlet co budu dělat dál. Tohle je hrozné město, už abych byl pryč, že já vůbec chodil z našeho podzemí pryč. Zahlédnu kašnu a zamířím přímo k ní. A cestou něco mumlám na šavli. Jakmile dorazim tak vytáhnu z torny nějaké to syrové maso a začnu ho jíst.

Irian de Taskau - 05. února 2006 01:03

Ve vřavě trhů se jeden člověk ztratí jako kapka děště v moři. Ale muž, který právě pomalu prochází daven, vedouc svého koně lehce za uzdu, není kaspkou deště v moři. Snaží se nepůsobit nápadně, ale nelze si jej nevšimnout. Vždy», jak často potkáte na ulici vznešeně oblečeného elfa, aby se neukázalo, že je z části člověkem. A jak často lze v tuto dobu potkat v přelidněných ulicích Hudsonu čaroděje. Muž se nikde příliš dlouho nezdržuje. Míří přímo k hostinci. Zřejmě v naději, že zde získá něco k jídlu, odpočinek po cestě a možná i nocleh a ustájení pro svého koně. Popis: Mladý muž, spíše středně vysoké postavy, ale s tělem pružným a štíhlým, jako tělo pantera. V jeho pohybech je cosi aristokeatického a cosi ladně kočičího. Po rodičích zdědil téměř bezchybně krásnou tvář a hedvábně hladké a hebké, zlatavě plavé vlasy, husté a pevné jako lví hříva. Z té krásné tváře září jako dvě hvězdy fialkové barvy, jeho hluboké oči, s jakoby věčně zahloubaným výrazem. Ti, kteří pamatují, jak vypadal jeho prapraděd i ti, kteří znají jeho tvář jen z obrazů tvrdí, že je celý on. Jen v zahloubaném výrazu jeho očí září dvě jiskry. Jsko čistý a očiš»ující plamen. Oblékán chodí zpravidla v bílé košili z jemného batistu, kabátci z modrostříbrného brokátu, světlých kalhotech a vysokých, lehkých, elfských botech ze světlé kůže. Nic...žádné zdobení a cetky, tak oblíbené šlechtou, nezdobí ani nehyzdí dokonalé linie střihu jeho oděvu. A nic, než jemnost a kvalita látky, pečlivost šití......a rodový pečetní prsten, vypovídá nic o jeho původu či stavu.

Paní Jeskyně - 05. února 2006 08:36
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro MH:Jen bych chtěla říct , že to jestli k tobě hostinskej příde nebo ne mám zapříčinit já , a taky jestl nekoho zraníš a jaký budou reakce okolních lidí . Ten příspevek ti mazat nebudu ale pro příště.

Dromon - 05. února 2006 09:12

Zatím co prohlížím zboží všimnu si u brány nějákého tvora, zrovna útočí na stráž. Asi není moc inteligentní když bojuje se stráží a vyřvává tady na lidi. No uvidíme jak dlouho přežije v tomto městě s takovým přístupem. Koukám na něj ale když příjde kapitán stráží tak se zasměji a a máš poptákách ha ha ha. Je čas navštívit hostinec. Lehkým krokem se blížím k hostinci a zrovna tam vstoupila ta agresivní bytost. Chytnu se za hlavu a vejdu dovnitř. Posadím se na volnou židli a čekám na hostinského. Hlavu mám sklopenou ale všímám si okolí a furt jsem ve střehu .

Paní Jeskyně - 05. února 2006 09:48

Hostinec: Když vstupujete do hostince , je tam velmi rušno . Není divu ,je totiž právě poledne a tudíž čas oběda . Je volný pouze jeden stůl . Kolem pultu kde poletuje hostinský se nachomýtá velký černý vypelichaný kocour. Asi podle něho se nazývá tento hostinec , napadá každého z vás kdo si jej všimne. I když se lidé baví , tak strhnou pohled na tvář Irana . Co ten tu dělá ? Sem šlechta nechodí. Myslí si pár lidí a někteří to vysloví i na hlas. Dále si povšimnou Guna Quera a dívají se na něj takříkajíc ,,skrz prsty ,, . Hostinský nestihá a tak kdo si chce něco objednat , musí asi tak 10 minut čekat. Ještě divneji se na Guna Quera dávají lidé když viděli jak seřval hostinského za upečené prase , pivo , a pak když si dokonce z torny vyndal syrové maso a začal ho jíst. Náměstí: Na náměstí je pořád stejně rušno . Někdy je tam slyšet :Pomóc zloděj chy»teho , je to zloděj.

Awasai - 05. února 2006 11:26
	soukromá zpráva od Awasai pro můžu poprosit,aby si mi napsal co se stalo?Je toho nějak moc

Sir Daghard Mellentrich - 05. února 2006 11:44

Náměstí => hostinec "U Vypelichaného kocoura" Mezi stánky prochází ladnou,volnou chůzí vzpřímená mužská postava středního vzrůstu a s nevelkým zájmem sleduje dění na trhu.Stánky si neprohlíží vůbec,občas jen letmo pohlédne na nějaké děvče,ale poté hned svůj zrak upře zpět na cíl svého zájmu.Je jím zřejmě obrovská fontána uprostřed náměstí se zlatým andělíčkem a píš»alkou v puse. Muž je oděn do stříbrné,ve slunci lesknoucí se zbroje,která na sebe láká mnoho zvědavých očí kolemjdoucích.Padne mu přesně na míru a tak dokonale zvýrazňuje jeho štíhlou,avšak silnou postavu.Bytřejší z mnoha bystostí,co se zde nalézají si mohou všimnout,že na hrudi zbroje je vyryt orel s roztaženými křídly. V podpaží muž nese taktéž stříbrnou helmici řeckého typu,jenž je zdobena hustými, bílými ptačími pery.Vznešenost celému oděvu muže dodává tmavěmodrý pláš» s kápí,na okrajích vyšívaný bílými nitěmi a sepnutý stříbrnou sponou. Za koženým opaskem,kterým je zbroj přepásána lze nalézt malou dýku v kované pochvě.U opasku je jistě připevněn i meč,ze kterého lze nyní spatřit jen rukoje» končící hruškou zdobenou malým,modrým kamenem. Pokud mužovi pohlédnete do tváře,zjistíte,že se jedná asi tak o 25 letého mladíka se světlou kůží. Souměrnou a nepopřetelně hezkou tvář mu lemují rovné,tmavě hnědé vlasy dosahující až k ramenům.Velké,jantarové oči kriticky pohlédnou na zboží v jednom stánku a na růžových ústech pod kterými se nalézá malá,pěstěná bradka lze rozpoznat lehký úsměv.Žena,která u stánku zřejmě prodává se na mladíka usměje a prohlédne si ho od hlavy až k patě. Mladík kráčí ale jistě dál.Na pohled působí velmi vznešeně a mnohdy to i vypadá,že sem nepatří. Pomalu dochází k fontáně,ale nezastavuje se.Znenadání uhne do leva a ztratí se do jedné z bočních uliček vedoucích z náměstí .Na začátku uličky stojí silný,statný hřebec,který nervózně sleduje tolik lidí hrnoucích se na náměstí.Je celý černý a jeho srst i hříva se leskne stejně,jako pánova zbroj.U obyčejného,koženého sedla jsou upevněny dvě sedlové brašny.Malý pohunek držící pevně hřebcovu uzdu za koněm není skoro vůbec vidět.Muž otevře jednu ze sedlových brašen a vyndá z ní poměrně objemný,zavázaný šátek v němž je něco zabaleno. "Ještě tu počkej" Ozvou se jeho chladná,poroučející slova směřující k pohunkovi.Muž se otočí ke koni zády a nyní již rychlým,rázným krokem směřuje ke krejčímu. Nejprve zdvořile zaklepe na dveře a pak vejde dovnitř. Trvá to téměř čtvrt hodiny,než mladík vyjde ven před krejčovství. V ruce svírá stále onen šátek,který je ale mnohem objemnější než předtím a v podpaží nese stále onu helmu s peřím.Zbroj na sobě už nemá.Zřejmě si uvědomil,že tady působila až moc nápadně.Z jeho původního oblečení mu zbyl jen tmavěmodrý pláš» s kápí sepnutý stříbrnou sponou.Zbroj nahradila bílá,bavlněná košile přepásaná jednoduchým páskem na nemž je připevněna pochva s původním mečem.Na nohy si muž obul vysoké,kožené boty z nihž vystupují černé,kožené kalhoty.Mladík se usmívá a vypadá spokojeně. Projdu opět celým náměstím a vrátím se ke svému koni.Pohunkovi zaplatím celým jedním zlatým a koně si odvedu do nejbližších stáji.Poté se vydám k místní hospodě "U Vypelichaného kocoura".Ještě než vstoupím zdvořile zaklepu. "Dobrý den pane hostinský" Pozdravím hostinského a čekám,až mě potěší svou návštěvou.

Lisirra Ethrrian - 05. února 2006 14:02

Náměstí Stále nerozhodnuta se rozlížím. Už už to vypadá, že se vydám směrem k hostinci U vypelichaného kocoura, když si všimnu toho hromotluka neznámého původu, kterak tam napochoduje. Jen pohledy, kterejma ho častují ti, kolem nichž prošel, a jeho ne zrovna vybíravej slovník, mě však od mého úmyslu odradí. Zatraceně. Potřebuju sytý jídlo, měkkou postel a horkou koupel. - shrnu si v duchu několik obecných faktů. Takže nezbává nic jinýho, než tenhle hostinec - hudsonský náměstí mělo vždycky nedostatek pořádnejch krčem. potřesu odevzdaně hlavou. Chytím koně za uzdu a zvolna tedy vykročím k té knajpě. Dovedu klisnu do dvora a rozhlédnu se po nějakym pacholkovi, kterej by se mi o ni postaral. Ani se příliš nedivím, když se nikdo takový neobjeví. S tichými kletbami na adresu podniku se sama vydám porozhlédnout po stájích - alespoň doufám, že tenhle hostinec něco takovýho má.

Paní Jeskyně - 05. února 2006 17:01
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro to si prsti je to jen jeden prospevek

Paní Jeskyně - 05. února 2006 17:21

Hostinec : Gun Quero Po chvíly když si hostinský všimne , že jíš vlastní jídlo přihrne se rychle ke stolu kde sedíš. Zvýšeným tónem na tebe chladně zařve: Co si vo sobě vůbec myslíš??? Chvíly se na tebe zadívá a v monologu pokračuje: Co si dovoluješ tady jíst vlastní jídlo ? A vůbec je ještě k tomu syrový. Hostinský se rozhlédne po hospodě a vidí jistý odpor ostatních. Ještě k tomu mi odpuzuješ hosty ... Hned to zandej nebo odejdi. Sir Daghard Hostinský si tě nevšímá , akorát jsi viděl jak stojí rozzuřeně u stolu kde sedí taková podivná , zřejmně hodně divná rasa. Když se lépe rozhlédnete po hostinci , spatříte nástěnku a na ní připevněných pár pergamenů , osvětlených denním světlem , vycházejícím z okna nad nástěnkou. Náměstí: Lisirra Ethrrian Po chvíly rozhlížení , vidíš veliké , docela dobře vypadající stáje ve kterých už je pár koní. Vypadají že tu nemají o nic nouzi. O vrata stájí se opírá jakýsi čeledín , který ti nevěnuje zvláštní pozornost.

Dromon - 05. února 2006 17:46
	soukromá zpráva od Dromon pro Hej Pj píšeš všem ostatním ale mne nic co se děje?

Sir Daghard Mellentrich - 05. února 2006 18:26

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" Jakmile zjistím,že mě hostinský zřejmě nevnímá,nevěřícně zakroutím hlavou a začnu se rozhlížet po hostinci. Když zavadím okem o vypelichaného kocoura sedícího u pultu,pusu zkřivým v mírný úšlebek. Nic skvělého,to se dalo čekat,ale ten kocour tomu se říká hrůza... Po několika chvílích,co čekám na hostinského se rozhodnu přijít za ním sám.Ve tváří mám celkem dost naštvaný výraz a vypadá to,že ho chci seřvat. To je ale příšerná obsluha...ani si nevšimnou,když jin někdo přijde do podniku.Hostinskej si radši konverzuje s nějakou příšerou a mě si nevšímá! "Dobrý den hostinský" Pozdravím hostinského znovu,nyní však trochu s pohrdavým tónem v hlase."Jestli jste si nevšiml,přišel jsem už před několika minutami a rád bych si objednal" Dodám jen tak mimochodem a zatvářím se jakoby mi to vůbec nevadilo. Pergamenů na nástěnce si prozatím nevšímám.Veškerou pozornost soustředuji na hostinského.

Awasai - 05. února 2006 19:06
	soukromá zpráva od Awasai pro jeslti mám tohle přečíst,tak tu budu ještě dva dny..takhle dlouhý příspěvky v životě nesepíšu a už vůbec nepřečtu

Lisirra Ethrrian - 05. února 2006 21:47

Stáje hostince "U Vypelichaného kocoura" Kritickým pohledem přejedu stáje a čeledína. Na tváři se mi usadí nic neříkající úšklebek a vykročím k němu. "Zdravíčko." oslovím ho chladně, "Pěkně se mi postarej o tohohle koně. Dost mi na něm záleží, tak buď tak laskav a nezvorej to." dodám a do dlaně mu vtisknu stříbrňák - snad pochopil, že mi na něm opravdu záleží. Sundám z klisny svý brašny, hodím si je přes rameno a do jedný ruky čapnu ošoupanou pochvu s svým bastardem. Ještě než vykročím k samotnému hostinci, zkontroluju pohledem, jestli dělá ten holomek za co dostal zaplaceno. Upokojena, že vše je jak má být, vstoupím do lokálu. Rozhlédnu se po místnosti, nějaký pěkný místečko v rohu místnosti by mi vyhovovalo. Jak vidím, že je úplně plno, ani se nezdržuju a přejdu rovnou k výčepnímu pultu. Krátký pohled věnuji kocourovi, jinak si ho ale nevšímám a počkám, až si mě hostinskej začne všímat. Mezitím si zkoumavě prohlížím ostatní hosty.

Irian de Taskau - 05. února 2006 22:55
	Hostinec "U vypelichaného kocoura" Při vstupu do hostince slušně pozdravím. "Dobrého dne přeji." A posadím se někam na volné místo. Zjevně si pohledů a hlášek o mé osobě příliš nevšímám. "Směl bych zde požádat o něco k jídlu a o pokoj k pronajmutí?" Zeptám se hostinského, ačkoliv ten se právě vadí s tím zvláštním hostem.

Ilsa - 06. února 2006 19:13
	soukromá zpráva od Ilsa pro MH: děkuji za přijetí, jdu si pročíst událostoi. Máš nějaký způsob, jak mě včlenit do děje?

Paní Jeskyně - 06. února 2006 19:16
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vidim ze nemas zrovna v lasce delsi prispevky , ale tohle bylo fak otřesny , prispevek na necely dva radky jsem nevidela fak dost dlouho a trofnu si řict že ani kdyz jsem byla na andoru novackem. Smazala jsem tvuj pispevek a pozadovala bych uvidni alespon na 10 radku.

Paní Jeskyně - 06. února 2006 19:19
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Normalne se objevis na namesti a nejlepe by bylo , kdybys z nej sla rovnou do hostince . Protoze jsem te vzala pred chvili jeste nemam poradne prostudovany tvuj zivotopis . Ale muzes uz napsat. Precti si prosim prispevky od zacatku (neni toho zas tak moc)

Awasai - 06. února 2006 19:28
	soukromá zpráva od Awasai pro já bych ráda,ale teď bych potřebovala vědět,jak se k nim mám asi zapojit?když vejdu do hostince kde je úplně narváno a nevím co tam je za postavy,tak to asi nemůžu moc rozepsat...tak mi aspoň napiš co se stalo..přečetla sem si popis toho hostince...jak chceš zkusím to jinak,ale deset řádků z toho nebude

Awasai - 06. února 2006 19:34

cestuji již několik dní v kuse a jsem velice unavena...dorazím do nějakého městečka a docela se mi to zalíbí..pomalu procházím jeho uličkami a hledám nějakou hospodu nebo hospůdku,kde bych se mohla umít a dát dopořádku.Procházím městem a nikde se mi to moc nelíbí...trochu si povzdechnu když narazím na nějakou hospodu která vypadá docela živě..venku spatřím název:u vypelichaného kocoura...utahaně otevřu dveře a vkročím dovnitř.Je tam stryšně vydývháno,ale už nemůžu jít dál.Rozhlédnu se a zklamaně zjistím že je tu plno.No co,aspoń se něčeho napiju...sundám si kápi svého temně modrého pláště a zpod něj si vytáhnu svě uhlově černé dlouhé rovné vlasy a rozhlížím se sv.zelenýma očima.Zamířím k výčepu a optám se hostinského:máte tu nějaké volné pokoje?ráda bych přenocovala a jesltli mohu poprosit,tak číši vína..řeknu unaveně a usměju se na něj

Awasai - 06. února 2006 19:34
	soukromá zpráva od Awasai pro sakra to bylo jen 8 a půl...

Paní Jeskyně - 06. února 2006 19:37
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Co osm a půl , napsala jsi jeden a půl řádku.

Awasai - 06. února 2006 19:49
	soukromá zpráva od Awasai pro teď ne!!!!

Ilsa - 06. února 2006 19:58

Náměstí... Město je plné lidí a hluku. Místní i přespolní se tu hemží sem a tam jako mravenci a celou tu atmosféru dokresluje vůně jídla a ostrý pach koní a splašků. Tady na náměstí je to ale ještě trochu jiné. Pachy zboží i potu se mísí v neopakovatelnou charakteristickou vůni městského trhu. Slunce, které občas vykoukne sem tam ozáří některý z pultů nebo běžící postavy strážných, kteří mají v takové dny práce víc, než by si přáli. Proplétám se mezi trhovci, koně, unaveně se táhnoucího za mnou, vedu za uzdu a mířím přímo k hostinci. Sem tam se za mnou ohlédne něčí tvář, někdy obdivně, jindy s nevkusnou poznámkou, které jsem se dávno naučila přehlížet, když chci. Dva mládenci hvízdli a chvíli na sebe upozorňovali, než jsem jim zmizela v davu. Jsem drobná štíhlá dívka. Pečlivě udržované vlasy mi v temných rozvlněných pramenech spadají až k pasu a lesknou se jako čerstvě vyloupané kaštany. Na hlavě jsou skryty pod jednoduchou čapku, která dodává celé postavě na nenucenosti. Bledá protáhlá tvář nese nápadně jemné rysy a působí velice mladě. Když ale pozvednu zrak k některé z osob kolem mě, je evidentní, že dětství již dávno minulo... Na opasku, jenž obepíná útlé boky v přiléhavých kalhotách, visí krátký meč, částečně skrytý pěkně střiženým elegantním šedivým kabátkem do půli stehen. Černá kožešina, která jej zdobí na ramenou působí vznešeně, ale vysoké jezdecké boty mluví o dlouhé cestě, která má se vznešeností málo společného. Prachem jsou zaneřáděné zčásti i kalhoty a vak, hozený přes koňské sedlo. Zde se pohupuje ještě kuše. Obyčejná, lehká, s toulcem, kde chybí bezmála polovina šípů. Nějaká žena se ke mně vrhá s kusem látky a nabízí mi obchod. Ani se na ni nepodívám, prostě se k ní natočím ramenem a mlčky se protlačím bez zájmu kolem ní. Krátk¨ým naučeným gestem se symbolicky rozmáchnu černými rukavičkami, které držím ve druhé ruce, abych dala jasně najevo svůj nezájem. Jsem unavená a hladová. Hostinec se předemnou konečně začne rýsovat mezi několika posledními hloučky obchodujících i cestujících. Mám oči jen pro něj. Projdu kolem poslední skupinky lidí, handrkujících se o malé prase, které hádka znudila a tak se právě vydalo na procházku kolem náměstí. Lidé si na ně pobaveně ukazují a sem tam se v některém oku či tváři mihne svůdná myšlenka na vlastní obohacení. Obejdu krčmu, abych se dostala ke stájím a už ceswtou si nedůvěřivě prohlížím ustájená zvířata i čeledína, který se tu ochomýtá...

Paní Jeskyně - 06. února 2006 20:07

Stáje: Lisirra : Čeledín u stájí s radostí přijal tvůj stříbrňák a posunkem v obličeji naznačil , že se o něj opravdu dobře postará. Vzal tedy tvého koně za uzdu a vedl ho do stájí . Když ses ohlédla vidělas jak mu dával vědro čisté vody k pití a seno. Kůň vypadal docela spokojeně. Hostinec "U Vypelichaného kocoura " Všichni co již vešli do hostince a posadili se k volnému stolu sedí u Guna Quera , protože jinde již nebylo místo. Dromon: Hostinský je sice u vašeho stolu , ale nikomu jinému než Gunovi nevěnuje pozornost. Po chvíli si toho všimne jeden z čeledínů u pultu a vykročí k vám . Je na jeho oličeji vidět , že má hodně práce , ale vyjde vám vstříc. Budete si něco přát? řekne všem přísedícím , ale největší pozornost věnuje tobě. Sir Daghard: Hostinský ti nevrle odsekne : Nemám čas chlape ! Řekne ti aniž by na tebe pohlédl . Zřejmně ho nezajímá nic jiného než Gun. Jen co to spatří čeledín, začne se ti omlouvat. Omlouvám se pane , šéf má dnes velmi špatnou náladu . Ještě jednou se omlovám . Dáte si také něco? Díva se na tebe velmi omluvně a prosebně . Zřejmně si cenní tak vzácně vypadajícího hosta. Lisirra : Zadíváš-li se všimneš si , že hostinský není u pultu , je tam jen děvečka a čeledín. Ujme se tě děvečka , která je jak se zdá první den v nové práci. Čeledíni totiž vypadají tak upracovaně a zdrceně , ale ona je svěží . Bude si slečna něco přát? Zeptá se tě tichým hláskem. Poté tě upozorní na dosud nezaplněný stůl pro osm lidí kde již sedí tři hosté. Irian: Hostinský si tě nevšímá a čeledín co již u stolu stál situaci zachraňuje tím , že se tě i přes mnoho jiných hostů ujme . Bude si vzácný host něco přát? Řekne již velmi vyčerpaným hlasem. Awasai: Ano máme volný pokoj pro osm lidí , je zatím zcela volný. Řekne ti poslední volný čeledín u pultu . A jestli si budete něco objednávat , dovoluji si vás upozornit na tento volný stůl. Ukáže směrem ke stolu kde sedí ta divná rasa a další dva divní hosté.

Awasai - 06. února 2006 20:16

ano prosím jeslti byste mi tam mohli donést číši vína řeknu a než odpoví zadívám se k tomu stolu...... hm,zvláštní rasa a ještě divný bytosti,moc se mi to nezdá,ale je to poslednímísto.... asi se tam usadím..řeknu tomu muži a pomalu zamířím k tomu so´tolu,celoudobu si ty muže prohlížím,ale nedávám najevou nic nepřátrelského,spíše se na ně usmívám,a snažím se tím zahnat svoje chmury..... dojdu k jejich stolu a pozdravím je:dobrý den.mohu si k vám přisednout?Je to asi poslední zbytek místo v tomto hostinci..řeknu a ledabyle mávnu rukou abych naznačila svou nouzy...nyní si je můžu prohlédnout i zblíska....

Sir Daghard Mellentrich - 06. února 2006 21:06

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" Nevěřícně si vyslechnu nevrlá slova hostinského a následovně jej probodnu pohledem.Nemám čas chlape!...to je ale přístup k hostům.Tuhle hospodu určitě nikomu nedoporučím...příšerná obsluha,vypelichaný kocour u pultu,hrozné...Jsem opravdu zvědav,kdy si budu moct objednat. Myšlenky mi v hlavě probíhají sem a tam a má tvář začíná nabírat ještě naštvanějšího rázu nežli dříve. Jakmile spatřím čeledína,který si mě zřejmě již všiml, v duchu zadoufám,že si budu už konečně moci objednat.Při jeho omluvných slovech se můj naštvaný výraz z tváře zcela vytratí a po chvíli jej vystřídá lehký úsměv. "To je v pořádku,každý má občas špatný den" Odvětím čeledínovi s úsměvem na rtech,abych ho alespoň trochu povzbudil."Dal bych si sklenku dobrého vína a pečené kuře s dvěma pecínky chleba" Objednám si hned vzápětí."A ještě něco bych od vás potřeboval..." Objemný šátek,který svírám stále v ruce mírně zdvihnu do vzduchu a ještě mírným nakloněním hlavy k šátku čeledínovi naznačím,že něco držím v ruce.Poté ještě kývnu směrem k helmě s peřím,co stále svírám v podpaží.Následně se podívám nejistým pohledem čeledínovi do tváře a tlumeným tónem halsu k němu promluvím : "Tohle bych si u vás rád uschoval.Je to celkem cenná věc a proto bych si o tom ještě rád pohovořil s vámi,nebo lépe s panem hostinským" Koutkem oka se zadívám na hostinského. "Doufám,že mi rozumíte" Pronesu k čeledínovi a zadívám se mu do tváře.

Dromon - 06. února 2006 21:27
	Ano něco k pití a chleba. Hlavu mám pořád skloněnou takže mi není vidět do obličeje. Porozhlédnu se po členech sedící ke mě a mlčky sedím a čekám na jídlo.

Ilsa - 06. února 2006 21:51

Náměstí - u stájí Je tu rušno. Stáje jsou zjevně velice vytížené a musí dobře prosperovat. Právě teď tu platí za svého koně vysoká žena s přísným vzezřením vzbuzujícím respekt. Raději si ji moc neprohlížím ani čeledína, nechci komunikovat a tedy ani navazovat oční kontakt. Když dokráčím až na místo, sáhnu do hloubi některé své kapsy kdesi pod kabátkem a vyjmu stříbrňák, stejný jakým platila žena přede mnou. Potáhnu k sobě svého vraníka a sejmu své věci, abych mohla zrovna předat zvíře do rukou čeledína. Koutkem oka pozoruji ženu, jak sleduje čeledínovu péči o koně a sama také zvědavě nahlížím, abych viděla, jestli si počíná dost šikovně. Stříbrňák zatím pevně stisknu v dlani a vychutnávám si jeho chlad. Vak jsem si přehodila přes rameno a kuši přes druhé. Je až spodivem, že taková drobná postavička unese tolik věcí. Trpělivě čekám, než čeledín bstará koně té ženy a když mne pozorování muže při práci omrzí, obrátím svou pozornost zase k tržišti.

Gun Quero Kara Big - 07. února 2006 06:40

Jakmile na mě hostinský začne křičet, tak se podívám kolem sebe. Co se to tady u mého stolu sakra sešlo? a prohlížím si ostatní a hostinského si vůbec nevšímám až ho nakonec ignoruji. Elfové. Hmm ty už jsem taky dlouho neviděl, ale radši bych tady měl skřítka na zabití, už se totiž začínám nudit. pořád se dívám kolem a teprve teď si všimnu, ža na mě všichni zírají. Vstanu a v ruce pořád držím flákotu masa. Co čumíte? Máte snad někdo nějakej problém? zaječim na celou hospodu nevnímaje hospodského. A čakám jstli se někdo ozve.

Paní Jeskyně - 07. února 2006 12:03

Stáje: Ilsa: Jen co čeledín ustájí koně té ženy před tebou začne se ti věnovat. Dobrý den krásná paní. Uctivě tě pozdraví . Chcete abych se vám posterel tady ehm ... o krásného oře . Prohlédne si tvého koně a vidí , že vypadá strhaně. Nebojte se , dobře se vám o něj postarám. Chytne ho za uzdu a zjevně čeká na nějaký ten peníz. Pomalu se za tebou začne scházet pár lidí , dva co si pro koně asi jdou A jeden se svým koněm . Jeden znich (ten bez koně ) má na sobě celkově kožené vybavení , ale není mu moc dobře vidět do obličeje . Na zádech má dlouhý luk a toulec se šípy. Ten druhý (také bez koně ) vypadá prostě má na sobě hnědou halenu , černé kalhoty a nízké boty. Obličej mu zdobí modré , upřímně vypadajísí oči , velký nos a malá ústa. Ten třetí (již s koněm ) vypadá jako rytíř . Oblečen je celí v kroužkové zbroji a nahlavě má lesknoucí se přilbu. Hostinec U vypelichaného kocoura: V hostinci se začíná vyprázdňovat a vy si ho tedy můžete pořádně prohlédnou . Celý ho osvětluje slabé denní světlo , které vychází ze čtyř oken . Každé je na jedné straně přesně uprostřed , jelikož je místnost čtvercová . Napravo ode dveří ( naproti vašemu stolu) , je nástěnka , nakteré visí hodně pergamenů. (jak již bylo psáno je osvětlena denním světlem vycházejícího z okna nad ní.) . U pultu je již jen jedna děvečka.Když se pořádně rozhlédnete spatříte dveře ze pultem. V hostinci je přibližně osm stolů ( tři pro osm lidí , dva pro deset lidí a tři pro čtyři lidi.) . Jsou obsazeny čtyři . Jeden pro osm osob , u kterého sedíte vy , a tři stoly pro čtyři osoby . (ostatní jsou zcela volné.) V rohu místnosti jsou dřevěné schody . vypadají již velmi staře. Sir Daghard , Gun quero , Awasai , Iran , Dromon : Na hostinském je vidět , že už se uklidňuje a nechce se zabívat takovým tvorem. Beze slova odejde kolem pultu zadními dveřmi . Po chvíli co si to objednáte , čeledín vše přinese . Pak se prosebně obrátí na Guna . Omlouvám se vám , šéf má poslední dobo nervy na dranc . Od té doby co unesli prince Vaughana . Opře se jednou rukou o stůl , z kapsi vytáhne kus bíleho plátna a otře si jím čelo. Všichni se tu bojíme , že na trůn nastoupí ti surovci a krutovládci Wormandové. řekne již tišejším hlasem . To by byl s Antaronem , jakým ho známe proslulým a bohatý dočista konec... Řekl to takovým skoro beznadějným hlasem , ale přece jen jako by doufal ve spásu země. Jó a abych nezapoměl , prý jste se ptali na pokoj. Je tu volný již jen jeden pro osm lidí. Zůstává stát opřený u vašeho stolu.

Ilsa - 07. února 2006 13:25

Stáje Jistě, díky. Napřáhnu trochu toporně ruku s nabízeným stříbrňákem k čeledínovi a unaveně a neochotně na něj vzhlédnu. Přijdu si pro něj nejspíš zítra. A» je kolem poledne připraven na cestu. Uzavřu ještě a pokud si čeledín minci vzal, pohladím uvolněnou drobnou bílou rukou koňský hřbet. Mlčky sleduji, jak je kůň odváděn a pak se otočím k odchodu. Zběžně si prohlédnu i tváře mužů za sebou. Krátce a sotva znatelně jim kývnu na pozdrav, rychle uhnu pohledem a zamířím chvatně k hostinci.

Lisirra Ethrrian - 07. února 2006 15:20

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" "Jo, jeden korbel studenýho piva. Hmmm... a něco k jídli, co takhle gulášek s nějakým tím vepřovým?" odpovím děvečce a pohledem sklouznu ke stolu, který mi ukázala. Hmm... mačkat se u stolu s bandou nemytých hlupáků. No dobrá... Váhavě kývnu, "Přineste mi to teda k tomu stolu, díky." dodám ještě a i se svými věcmi se přesunu pohledem hledaje nějaké vhodné místečko, nakonec se s nevrlým mručením usadím. Důkladně si prohlídnu přísedící a jen odevzdaně vzdychnu. Dobrá... Své věci si položím na lavici vedle sebe, ale stranou od ostatních. Chci je mít stále na očích. Přehodím přes ně svůj pláš». Jakmile je vše udělané k mé osobní spokojenosti, netrpělivě se rozhlédnu. Kde je ta holka. Umírám tu hlady a žízní.

Awasai - 07. února 2006 16:58

Chvilku stojím a rozhlížím se po již sedících lidech(stvořeních) a když neodpoví s klidem se opsadím a počkám až mi přinesou objednané víno. Po chvilce přijde čeledín a donese mi víno s chutí se napiju a když začne rozprávět o únosu prince se zájmem ho poslouchám.Po chvíli co vypráví se zeptám: Kdo jsou ti Wormandové? a tivhým hlasem se ještě zetám:myslíte,že mají prsty v tom únosu? a pozorně sleduji okolí a jeslti někdo neposlouchá. Měli by docela dobrý důvod,proč prince zlikvidovat!Měli by pak volnou cestu k ovládnutí země. uvědomím si a sem zvědavá co si mi čeledín troufne o tomto únosu říct.

Paní Jeskyně - 07. února 2006 18:03

Hostinec U vypelichaného kocoura. Lisirra: Jen co se posadíš , nese děvečka korbel piva a krásně vonící a vypadající gulášek. Prosím paní , nechte si chutnat. Řekne opět tichounkým hláskem a odejde zpět k pultu. Awasai: Cože vy nevíte kdo jsou Warmondové? Řekne tiše , ale však velmi hlubokým a udiveným hlasem. To musíte pocházet hodně z daleka. pronese tentokrák k vám všem. Warmondové pocházejí z velmi krutého , chtícího majetku ... Nó prostě je to hrozně zlej rod , kterej chce nastopit na trůn . Nebojí se k tomu dokonce použít jakékoli prostředky V jeho hlasu je slišet ráznost , ale svým způsobem i strach. Většina lidí si myslí , že ho unesli právě oni ,nebo si na to někoho najali. Jsou to nechutní šmejdi. Hlas se mu začne trochu klepat . A ještě k tomu sídlí tady ve městě ... taková troufalost. Jsou to takoví šmejdi , nejradši bych je všechny zamordoval . Takový hajzlové...a ještě si dovolujou sídlit tady v Hudsonu. Sir Daghart Když přestane mluvit ke všem u stolu zaměří svůj pohled na tebe. Vy ste si prej tady něco chtěl schovat? Je to pravda?

Sir Daghard Mellentrich - 07. února 2006 19:13

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" "Děkuji,vypadá to skutečně dobře" Pochválím čeledína při pohledu na voňavé kuřátko s propečenou kůrčičkou,které mi přinesl teprve před chvílí. Při jeho "proslovu" o krutém a surovém rodu Warmondů napjatě poslouchám a zdá se,že mě informace o Warmondech celkem zajímají. Ten čeledín má kupodivu pravdu...kdyby nastoupil ten rod na trůn,Antaron by se hodně změnil,k horšímu samozdřejmě... Jakmile se čeledín zmíní o tom,že je volný už jen jeden pokoj pro osm lidí,začne mě jímat hrůza.Obličej zkřivím v mírný úšklebek a očima si přejedu veškerou "slušnou" společnost sedící u stolu nacházejícího se vedle mě.Má volný pokoj pro osm lidí...to je špatné,možná že se půjdu ubytovat jinam.No,ještě uvidíme...třeba se něco uvolní. "Ano" Odvětím schválně nahlas čeledínovi na otázku,jestli si zde nechci něco uschovat, aby si uvědomil,že o tom nechci mluvit zrovna zde a ne tak hlasitě."Rád bych si o tom popovídal ale někde stranou" Zopakuji již svá předešlá slova,která zřejmě čeledín přeslechl."Stydne mi jídlo,rád bych to vyřídil co nejdříve,pokud by to bylo možné" Dodám ještě a krátký pohled věnuji voňavému kuřeti na stole.

Irian de Taskau - 07. února 2006 20:42

Hostinec "U vypelichaného kocoura" "Ano." Usměji se vlídně na unaveného mladíka. "Rád bych něco dobrého k jídlu. Třeba kus kuřete, či jiné drůbeže. Nebo kus dobře udělané zvěřiny. A k tomu.....možná trochu zeleniny a čerstvý chléb. A víno.....Kvalitní červené polosladké. Bez přídavku vody." Objednám si. A když se začne omlouvat za hostinského jednání, opět se usměji. "To je v pořádku, mládenče." Ale nemohu přeslechnout zoufalství v jeho hlase, když mluví dál. A když se pak někdo z ostatních u stolu zeptá, kdo jsou Warmondové a jestli mohou mít prsty v únosu prince a chudák mladík to musí vysvětlovat, ačkoliv je mu z toho viditelně na nic, nemohu se neozvat. "Já vím, jací tihle páni z Warmondů jsou. A.......Rád pomohu v pátrání, pokud Jeho Veličenstvo bude ochotno využít mých skromných služeb."

Paní Jeskyně - 08. února 2006 10:34

Před hostincem U Vypelichaného kocoura. Ilsa Hostinec najdeš bez problému . Je to velká čtvercová budova , která z venčí vypadá docela obyčejně . Na střešním štítu budovy tmavě hnědé barvy je velký nápis : Hostinec u vypelichaného kocoura. Velké vchodové dveře jsou z poloviny otevřené. Sir Daghard Když čeledín postřehne , že děkuješ za jidlo , potěšeně se usměje . Jsem rád pane , že vám chutná. Tamtu záležitost bych rád vyřešil s vámi až se najíte . Jídlo by vám totiž ihned vystydlo. Sdělí ti pokorně. Iran Čeledín na chvíly odběhně , přnese ti také krásně voníci i vypadající kus kuřete a číší červeného vína. Tak tady to máte mladý pane . nechte si chutnat! To by jste opravdu udělal? Optá se prosebně a z jeho očí je vidět , jako by prosil všechny u vašeho stolu. Pomohli by jste dopadnout ty zločince a tak pomoci celému Antaronu ... A král by se vám bohatě odcenil. Dal by vám snad skoro vše co byste si řekli. dodal š»astně a vybízivě. Ale v tom případě se za hodinu dostavte ne hrad. Tam vám král osobně sdělí všechny okolnosti. Můžete si to přečíst i támhle na pargamenu . Je tam vlastně to samé co jsem vám teď řekl. Ukáže na nástěnku vedle dveří.

Ilsa - 08. února 2006 11:23

Hospoda U vypelichaného kocoura Vzhlédnu unaveně ke dveřím a pomalým krokem do nich vstoupím. Málem nesměle dveře ještě více pootevřu, ale jen tak, abych se s vakem a kuší protáhla dovnitř. S přivíráním si dám načas, abych se stačila rozhlédnout a oči si zvykly na příšeří interiéru. Rozhlížím se plaše po nějakém místě u stolu...pomalu stáhnu čapku a rukou upravím tím pohybem pocuchané kadeře. Pátravým pohledem šedivých očí blounmám po místnosti, nakonec se vydám přímo k pultu, kde se otáčí děvečka. Pomalým tichým a měkkým krokem stanu před děvčetem a decentně se prsty jedné ruky opřu o rantl pultu. Dobrý den, máte volné pokoje? Promluvím příjemným, ale únavou a neochotou nebo nezvykem poznamenaným hlasem. Na zem s tlumeným žuchnutím složím vak a nadhodím kuši, která mi v tuto chvíli přijde těžší než obvykle...spala bych...ale dřív bych jedla...a to pořádně...

Gun Quero Kara Big - 08. února 2006 12:06
	Podívám se na čeledína Hmmm, král by se nám odměnil? A skoro vším co chceme, jo? Asi se tam taky půjdu podívat. Hej čeledíne! Jak douho tam trvá cesta? Rád bych se tam šel podívat. podívám se po ostatních Hrozná banda, ale mohl bych je dobře využít na práci a pak si odměnu nechat. nasadím přátelský úsměv i když jde vidět, že mi to moc nejde a zeptám se Jde ještě někdo? a čekám na odpověď.

Awasai - 08. února 2006 14:10
	Se zájmem si vyslechnu čeledína a zamyslím se Možná by bvylo dobré se na to podívat!Po chvilce přemýšlení dopiji číši vína a podívám se na Guna: Smím se k vám přidat?Nevím,jestli vám k něčemu budu,ale ráda bych se podílela na dopadení těch únosců. řeknu a sem zvědavá jeslti mě sebou vezmou. Jestli mě sebou nevezmou,tak se tam vydám sama!Nemůžu tu stejně jen tak posedávat.

Lisirra Ethrrian - 08. února 2006 15:13

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" Rozhovoru, který právě probíhá u stolu, kde sedím i já, příliš pozornosti nevěnuju. Vůně, která se line z mého talíře mi vhání sliny do úst a odhání mé myšlenky od čehokoliv jiného - dokonce prominu tý holce, že mi řekla paní. Až když se ten klučina zmíní o bohaté odměně zbystřím. Bohatá odměna? To nezní zle... Zvednu hlavu a natočím ji tak, aby neuniklo už ani slovo. Krátce pohlédnu na nástěnku - To si ještě pročtu - sousta mezitím zapíjím pivem. Sedím dál mlčky, již volnějším tempem dojídám guláš a upíjím ze svého korbelu.

Irian de Taskau - 08. února 2006 16:43

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" "Děkuji. Vypadá a voní to krásně." Pochválím donesené jídlo. Pak vezmu číši s vínem a nejdříve ji ohodnotím zrakem, drženou proti světlu, pak přivoním a poté se decentně napiji. "A víno je také kvalitní a mé velmi dobrou chu». Odkud pochází?" Zeptám se. A když je čeledín nadšen mým zájmem o nalezení prince a poskytne mi informaci, že za hodinu lze na hradě mluvit osobně s králem, jsem mu vděčen. "Ano.....Děkuji, půjdu tedy ke králi." Odpovím však jen a pustím se do jídla. Pokud tam mám být za hodinu, nemohu dlouho otálet.

Paní Jeskyně - 09. února 2006 14:29

Hostinec U Vypelichaného kocoura llsa Děvečka se usměje:Ráda vám to zjistím , paní.pípne tichím pisklavím hláskem. Ondřeji... volá na čeledína , který stojí u stolu. No co je? Máme ještě volné pokoje? Jo jeden , je pro osm lidí , ale už tam asi budou spát i tihle hosté. Devěčka znovu hledí na tebe. Tak slyšela jste , ale nebyla by jste tam sama. Jo a vy nejdete na hrad?píne stejným hláskem jako prve. Gun Quero: Čeledín se na vás radostně zadívá . Vy tedy půjdete ? To je skvělé . Casta tam by pěšky neměla trvat déle než-li 15 minut. Chcete připravit něco na cestu?poví s nadějí. Irian: Děkuji , Betty je výtečná kuchařka. Troufnu i říct , že lépe se v Antaronu nenejíte. oči se mu trochu rozjasní. To víno je od vinaře Denise z Pillrimage. Lepší vinař tu snad není. A také hodně dělají sudy , ty bereme zase z Pillrimage. sdělí vám chvalitebně.

Ilsa - 09. února 2006 17:03
	Ohlédnu se ke skupině, o které čeledín mluvil. Kývnu hlavou k děvečce, jakmile k ní zase vrátím svou pozornost. Dobrá, jestli je tam ještě volné misti, beru to. A hrad.... překvapeně a nejistě pokrčím rameny...nic o tom nevím, co by se tam mělo dít? Zeptám se spíš ze zdvořilosti, ale snažím se, aby má otázka vyzněla zaujatě a upřímně.

Sir Daghard Mellentrich - 09. února 2006 19:46

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" "Dobře,vyřešíme to o něco později" Potvrdím čeledínova slova a usměji se. Zaměstnance tady má hostinský ochotný,ale on sám zrovna moc ochotnej neni. Poté se posadím na lavici,stříbrnou helmici s peřím postavím vedle svého talíře na stůl a objemný šátek položím vedle nohy stolu.Krátce si prohlédnu všechny přísedící a napiji se ze své sklenky vína. Hmm...zajímavá společnost...a to víno chutná vskutku výborně. S lehkým úsměvem na rtech se pustím do jídla.Jídlo tu mají také dobré... Pomyslím si hned při prvním soustu propečeného kuřete.K jídlu přikusuji chléb a sem tam sousto zapiji vínem. Při jídle mi nemůže uniknout rozhovor čeledína s tím plavovlasým elfem a tím podivným tvorem,na kterého křičel hostinský.Tak bohatě odměnil...no to bych s nimi mohl jít taky... trochu se ušklíbnu a sáhnu si na bradu. Jakmile spolknu sousto,obrátím se na toho plavovlasého elfa a následně i na příslušníka té divné rasy. "Jestli půjdete za hodinu na hrad,určitě se tam uvidíme..." Zahájím rozhovor s nimi."...Proto si myslím,že by možná nebylo na škodu se představit" Dodám vzápětí a usměji se. "Jmenuji se Daghard Mellentrich." Pokývnu hlavou a opět se usměji."A vy?" Podívám se na toho podivného tvora a na elfa.

Ilsa - 09. února 2006 20:32

Hostinec u Vypelichaného kocoura Postávám napůl ucha naslouchajíc děvečce, útlými boky zlehka opřená o pult, částečně však pootočená k hlučící skupince cizinců, kteří se chystají z nějakého důvodu na hrad. Jejich hovor mne zaujal a přesunul k nim většinu mé pozornosti. Pohrávám si s párem černých rukaviček a bedlivě naslouchám jejich řeči, zatímco udržuji oční kontakt s děvečkou a čekám, jestli mi ke své poznámce o hradu něco řekne. Ve chvíli, kdy se začne představovat mladý rytíř, zpozorním ještě více a děvečku už poslouchám jen pro formu, abych byla alespoň trochu v obraze. Únava mne začíná opouštět. Je mi jasné, že se brzo vrátí a to v plné síle. Jenomže v takové situaci nemohu svému vyčerpání podléhat. Ještě před chvílí bledé tváře dostanou lehce růžový nádech a v pohledu se objeví cosi jako vzrušení. Tak dlouho jsem se trmácela a měla bych si raději odpočinout a do ničehose nemontovat...ale na druhou stranu....že by šlo o to ukradené děcko? lidé s tím hrozně nadělají...mé myšlenky se na chvíli zatulají kamsi hluboko do historie, pohled se zamlží a chvíli mi trvá, než se otřepu a s podmračenou, až bolestnou grimasou se kousnu do rtu. Chtělo by to nějakou práci, potřebuju se zaměstnat...a zmizet...

Awasai - 09. února 2006 20:36
	soukromá zpráva od Awasai pro hele tím elfem myslíš mě?

Irian de Taskau - 10. února 2006 00:31

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" "Vyřiďte tedy slečně...nebo snad paní, Betty, vřelé díky od jednoho velice spokojeného poutníka." Usměji se na čeledína. A vložím mu do dlaně zlatou minci. "Mé jméno je Irian. Irian de Taskau. Po otci bych měl být sirem Irianem.....ale není třeba plýtvat titulem a rodem, když činy poví o jedin ci více, než tisíce titulů. Těší mě potnat v této době rytíře jenž je jistě hrdinou mnoha slavných bitev sire Dadharde." Představím se pak rytíři a naznačím lehkou úklonu jeho směrem.

Awasai - 10. února 2006 18:56
	soukromá zpráva od Awasai pro hotovo:-)a dík já sme pořád nemohla přijít na ot,proč to nešlo

Paní Jeskyně - 13. února 2006 14:21

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" Ten kdo si objednal jídlo už ho snědl , nebo dojídá poslední sousta . Dopíjíte číše vína a předpokládáte , že utekla přibližně půlhodina . Čeledín co stál u vašeho stolu již také odešel. Jen kívnul hlavou na Iriana , že zprávu vyřídí. Ilsa: Co by se tam mělo dít?vzhlédne na tebe děvečka nevěřícně . To musíte být asi hodně z daleka... Je toho plná země . Chudáček princ Vaughan byl unesen . Jeho otec král je již starý člověk a je těžce nemocen . Jestli se princ co nejdřív nenajde král umře , a království připadne Wormandům... Jsou to hrozní krutovládci a celý Antaron by jistě zničily... Zemí se nese zpráva , že ho dokonci unesli oni.! Chudáček Vaughánek. Snad mu nic neudělali. Na děvečce je vidět starost a v koutsích očí třpytící se slzy . Je zřetelně znát , že je z prince celá vedle. A mohla by ste jít s těmi u stolu . Co jsem zaslechla , také se tam chystají. Ukáže znovu k onomu stolu.

Paní Jeskyně - 13. února 2006 15:39
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Proč nenapíšeš?

Irian de Taskau - 13. února 2006 17:40
	Dožvýkám poslední sousto toho výtečného jídla a zapiji je posledním douškem vína. Jsem připraven zaplatit a vydat se ke králi.

Gun Quero Kara Big - 13. února 2006 18:18
	Podívám se na ostatní jestli se už uráčili dojíst a dopít a zbalím si věci a říkám. Já jsem připravenej vyrazit jdete se mnou? Zeptám se lhostejně a podívám se, jestli někdo půjde. S touhle skupinkou si ještě užiju srandy, takže se budu držet u ní. Pomyslím si a nasadim škodolibý úsměv.

Irian de Taskau - 13. února 2006 20:59
	"Až zaplatím, myslím, že půjdu s vámi, pane." Odpovím Gunovi.

Ilsa - 13. února 2006 21:40

Hostinec Pokývám hlavou a ohlédnu se ke stolu plnému cizinců. Díky, doneste mi něco k snědku, stačí sýr, chleba a trocha polévky, a víno. Pokynu zběžně k děvečce a vykročím k dobrodruhům. U stolu v hostinci Ke stolu teď přistoupím, tiše a neslyšně. Promluvím příjemným hlasem, hladkým a sytým jako smetana a lahodícím sluchu. Prorazím si cestu až ke stolní desce a zvolna, až líně, na ni usednu jedním bokem. Pohrávám si s párem rukavic a při tom hovořím. Spěcháte? Sotva jsem přišla a měla bych zájem se připojit, ale jsem hladová... Zpod přivřených víček vás přejedu zkoumavým pohledem, očekávajíc nejspíš nějakou galantní nabídku a to se samozřejmostí dámy, ačkoliv můj posez není tak docela v normě...

Irian de Taskau - 13. února 2006 22:06
	"Snad mohu počkat." Usměji se na tu krásnou dívku a hledím jí do očí. "Jen.....Nevím přijme-li nás král, přijdeme-li pozdě. Ano, chystáme se najít jeho ztraceného syna. Ale, král mívá i jiné povinnosti, než udílet audienci neznámým cizincům."

Ilsa - 13. února 2006 22:36

Vlídně se usměju na muže, který mne oslovil a pohled mu opětuji. Pravda...posunu objednávku a najím se později...snad to nebude dlouho trvat. Pohodím hlavou k východu z hospody. Seskočím měkce se stolu a mávnu na děvečku. Pozastavuji objednávku, to jídlo si vezmu až se vrátím. I to víno. Děkuji. Obrátím se zpět k ostatním a s krátkým pokývnutím hlavou se znovu usměju na elfa. Jmenuji se Ilsa. Napřáhnu k němu drobnou dlaň hřbetem vzhůru, pak ale jako by se ve mně něco zlomilo, natočím ji jen tak, abych mohla muži rukou potřást.

Dromon - 14. února 2006 12:44
	Já jdu s vámi pokud vám to nevadí. Vstanu od stolu a platím hostinskému jídlo. Počkám venku. Otevřu dveře z krčmy a vylézám ven. Poté zasebou zavřu dveře a čekám na ostatní.

Awasai - 14. února 2006 19:00
	Hositnec Sedím u stolu a popíjím dobré víno.Poslouchám rozhovory ostatních,třeba se něco přiučím a dozvím.Když k našemu stolu přijde nějaká cizí žena zvědavě si ji prohlédnu.Nějak mi moc nepadla do oka,ale může to být jen první dojem. Když dopiji víno,vztanu a zaplatím .No myslím,že bysme mohli vyrazit. řeknu a chystám se k odchodu.

Lisirra Ethrrian - 14. února 2006 19:19

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" Nevzrušeně dojídám své jídlo, upíjím ze svého korbelu, zdánlivě nevěnuji nejmenší pozornost dění u stolu vedle mě. Ve skutečně mému sluchu neunikne jediné slovo, a když přijde ta holčička, že by s k nim ráda přidala, důkladně si ji prohlédnu. Hlavu mám skloněnou nad talířem, takže řasy kryjí můj zkoumavý pohled. Takže královskýho synáčka by chtěli najít... Možná by nebylo marné podívat se na hrad. Ušklíbnu se pro sebe a dále se věnuji svému talři.

Sir Daghard Mellentrich - 14. února 2006 20:16

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" Když se mi elf představí jako Irian de Taskau,jen se usměji a pokračuji dál v jídle.Pomalu dojím poslední kousíček masa na stehýku a platýnkem,co jsem vytáhl z kapsy si utřu ústa i ruce."Půjdu,ale až za malou chvíli" Odvětím tomu tvorovi na jeho otázku,jestli půjdeme s ním. Jakmile k našemu stolu přistoupí sličná dívka,pohotově vstanu z lavice,abych ji uvolnil místo k sezení."Posaďte se zde,jestli chcete" Usměji se na elfku a rukou ji pokynu k uvolněnému místu.Spěšně ze stolu seberu helmu,kterou ihned chytím podpažím a poté se shýbnu k lavici pro objemný šátek s určitě ne lehkým nákladem."Omluvte mne prosím,vrátím se během chvilky." Pronesu ke všem u stolu a odejdu k pultu,kde vyčkávám až se mi začne věnovat děvečka či čeledín. Snad to nebude trvat dlouho...

Ilsa - 14. února 2006 20:28

Hostinec¨U vypelichaného kocoura Příjemně překvapena tímto gestem vskutku rytířským, usednu na nabízené místo u stolu a pokývnu zdvořile hlavou k tomu galantnímu muži. Tiše a trochu nervózně se usadím...stejně za chvíli půjdeme, nemá smysl se moc usazovat... Mlčky sleduji tváře přítomných, tentokrát z mnohem zajímavějšího úhlu a některé i podrobněji. Přímým pohledům se však vyhýbám. už si nehraju s rukavičkami. Ty leží na desce stolu a já si mnu zoufale zchládlé ruce pěkných pár čísel pod nimi, skryty zrakům ostatních osob.

Irian de Taskau - 14. února 2006 23:50

Hostinec "U vypelichaného kocoura" "Rád vás poznávám, slečno Ilso. A odpus»te, že jsem nebyl tak zdvořilý, jako pan rytíř. Již dlouho cestuji sám a zřejně jsem odvykl zdvořilostním gestům. Mé jméno je Irian de Taskau." Odpovím elfce a lehce, abych ji nepochroumal, stisknu podanou ruku. "Máte velmi chladné dlaně. Od toho může vznikmout značně ošklivé nachlazení. Smím vám je zahřát?" Viditelně se mi dívka líbí.

Paní Jeskyně - 15. února 2006 14:48

Hostinec "U vypelichaného kocoura" U stolu: Přijde k vám děvečka drobné postavy . Má nasobě červený korzet a bílou dlouhou sukni . Část oblečení zakrývá bílá zástěra. Obličej jí zdobí dvě lesklé modré oči , drobný nosík a malinově rudá ústa . Vlasy jsou hnědé barvy , které má děvečka svázané do culíku. V ruce drří malý pergamen. Budete platit každý za sebe a nebo dohromady? Rozvine pergamen a položí vám ho na stůl . Sir Daghard: Přistoupí k tobě ten čeledín co byl u vašeho stolu. Nejdříve na tebe pohlédne a spustí. Vy jste si tu chtěl tedy něco uschovat? Vzhlédne na věci které držíš v podpaží .

Sir Daghard Mellentrich - 15. února 2006 19:48
	Hostienc "U Vypelichaného kocoura" "Ano,chtěl" odvětím čeledínovi chladně a kriticky si prohlédnu své okolí. To nemůže mluvit tišeji? Nakloním se k čeledínovu uchu a něco mu zřejmě pošeptám.

Sir Daghard Mellentrich - 15. února 2006 19:50
	soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro "Pojďme prosím někam do soukromí,kde vám budu moci zdělit všechny informace o tom,co si zde chci schovat." Pošeptám čeledínovi do ucha a čekám na jeho odpověď.

Irian de Taskau - 16. února 2006 01:50
	Hostinec "U vypelichaného kocoura" U stolu: "Nejspíše každý zvláš», slečno." Usměji se na děvečku. A hned se chystám s placením začít.

Paní Jeskyně - 16. února 2006 16:28
	Hostinec "U vypelichaného kocoura" U stolu: Takže , bylo tu objednáno dvakrát kuřátko , čtyřykrát víno , jeden korbel piva , jeden gulášek a jeden pecínek chleba . děvečka začne počítat a cosi přípíše na pergamen. Celkem to dělá 13 stříbrných a dva měděné . Abych vám účet rozdělila , potřebuji , aby mi každý z vás řekl co měl k jídlu a pití. Usměje se a čeká na odpověď.

Paní Jeskyně - 16. února 2006 16:53

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ano jistě , pojďte se mnou dozadu. Vede tě kolem pultu k těm zadním dveřím . Otevře je a oslní tě denní světlo. Stojíte na dvorku . Před sebou vidíte obyčejnou udržovanou studnu , která má stříšku z došků. V levo vidíš dveře do dvoupatrového domku . Po dvorku pobíhá lovecký pes , který k vám hned přibjehne , ale neútočí na tebe . Po okrajích dvorku se nachází vidle , koš»ata a džber. Tak co tedy přesně potřebujete?

Lisirra Ethrrian - 16. února 2006 18:38

Hostinec "U Vypelichaného kocoura" U stolu: Výraz mé tváře dává jasné znát, co si myslím o místní obsluze. Copak tu normální lidi platí dohromady i za cizí? Ach bože, kam sem to vlezla... "Dobrá, já měla guláš a pivo. Ještě ale platit nebudu, nejspíš tu ještě chvilku posedím." odpovím po chvíli děvečce, jinak jí už nevěnuju pozornost. Můj talíř již sice zeje prázdnotou, ale vzhledem k tomu, že můj žaludek se cítí uspokojivě naplněný, nijak to neřeším. Spokojeně si natáhnu nohy pod stůl, odkudsi vytáhnu dýku a nenuceně si s ní začnu čistit nehty. Sem tam upiju z poháru s pivem a svému okolí zdánlivě nevěnuji žádnou pozornost.

Tets - 16. února 2006 21:43
	soukromá zpráva od Tets pro Zítra ti pošlu ti schopnosti, teda pokud se nezblázním...

Paní Jeskyně - 17. února 2006 19:17
	Hostinec "U Vypelichaného kocoura" Lisirra: Jistě , ale měli byste si pospíšit... sdělí vám se starostí . Já jen , aby jste to stihli. Vezme tvůj talíř a odnese ho do kuchyně. Po chvíli se vrátí : Tak bude někdo platit , nebo si něco objednávat? Opře se o váš stůl a tiše povzdechne .

Paní Jeskyně - 17. února 2006 19:18
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro jj

Irian de Taskau - 17. února 2006 23:40
	Hostinec "U vypelichaného kocoura" U stolu: "Já jsem měl jedno z těch kuřátek. S kouskem chleba. A číši vína. Ale rád zaplatím celou útratu. Dobrodruh nikdy nemá peněz dostatek." Odpovím a už tahám z váčku peníze.....Ale ne stříbrňáky a měďáky. Na stůl položím dvě zlatky.

Tets - 18. února 2006 08:23
	soukromá zpráva od Tets pro Sorry, tak jsem se zbláznil, budovu školy jsem opustil v 18:00, celou dobu jsme hráli Starcraft.

Sir Daghard Mellentrich - 24. února 2006 21:30

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro Když vstoupíme na dvůr,kratce se rozhlédnu,ale hned poté se podívám zpět na čeledína."Co potřebuji?Potřeboval bych si tady u vás uschovat tohle..." Zdvihnu objemný šátek do vzduchu tak,aby si ho čeledín všiml."...a ještě tuhle helmu" Kývnu hlavou směrem ke své levici,kde v podpaží svírám stříbrnou helmu s bílými pery. Snad nebude dělat s uchováním problémy,nechci být nápadný.Všechno by se mohlo pokazit a co potom?... Trochu se ušklíbnu a pak se ironicky zasměji.Mé chování je pro čeledína zřejmě nelogické.Proto můj úsměv opět rychle zchladne. "Promiňte" Upřu na čeledína svůj chladný,pronikavý pohled a pokračuji dále ve svém hovoru. "Ehm,doufám,že chápete.Chtěl bych si zachovat jakousi diskrétnost.Nerad bych,aby někdo kromě mě,vás a ještě pana hostinského o tom věděl.Mohli by mi to odcizit a..." Poslední slovo radši nedořeknu,jen se opět ušklíbnu a čekám na reakci čeledína.

Paní Jeskyně - 25. února 2006 18:41
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jistě pane ... Ale jen bych se chtěl zeptat , co je to v tom šátku. Totiž nemůžu tu každému uschovat cokoliv. Víte doufám .... Za tohle by mne totiž mohli vyhodit. Zadívá se na tebe důležitě . Přistoupí k tobě a natáhne ruku pro helmu a onen šátek.

Paní Jeskyně - 01. března 2006 13:34

Hostinec : U Vypelichaného kocoura. U stolu : Irian : Děvěčka ti vrátí peněz přesně . Jste velmi šlechetný pane. sdělí ti zamilovaně a hluboce pohlédne do tvých fialkových očí. Pak pororuje každý tvůj pohyb . Všichni u stolu : Jej , ale už by jste měli jít na hrad , máte nejvyšší čas. My všichni vám věříme a doufáme že nám pomůžeme . A a» se vám na cestě nic nestane ! Sdělí vám tak prosebně a procítěně , že toto snad každému utkví v paměti.

Lisirra Ethrrian - 01. března 2006 19:30
	Hostinec "U Vypelichaného kocoura" U stolu: Znechuceně se zadívám na dívku, radši nevědět, co si myslím. "No dobrá." pronesu odevzdaně a zvednu se, "Zdá se, že mě odsud chcete mermocí vyštípat, a» je teda po vašem." odpovím na děveččina procítěná slova - osobně pochybuji, že si na ně za pár minut vzpomenu. Tak kolik sem dlužna?" zeptám se nakonec a začnu si pomalu sbírat svoje věci.

Irian de Taskau - 02. března 2006 00:42

Hostinec : U Vypelichaného kocoura. U stolu : "Ne slečno. Jen jsem zvyklý, když mohu, pomoci osstatním." Usměji se a z vrácených mincí vložím jednu zpět dívce do dlaně. "A doufat, že i oni pomohou mě, až toho bude třeba." Na to se otočím na své nové společníky. "Půjdeme, přátelé? Pokud máme prince najít, je třeba udějat to rychle. Nez se možné stopy po únose vytratí." A vstanu od stolu. Stále však čekám, zvednou-li se i ostatní.

Ilsa - 02. března 2006 00:55

Hostinec U Vypelichaného kocoura Nijak zvláš» se mi nechce vstávat jako první a tak ještě chvíli sedím. Velmi zvolna sáhnu po svých věcech a rychlým pohledem přelétnu své spolustolovníky, jak zareagují a dělám ještě několik drobných úprav svého vybavení, oblečení nebo účesu, abych zdržela chvíli, než se začnu i já sbírat a vydávat na hrad. Vlastně o tom nic nevím...co je to vůbec za prince jak je starý, že se ztratil a zmizel beze stopy... snažím se během svých zdržovacích kousků zabavit hlavu myšlenkami, by» poněkud předčasnými nebo spíš, v tuto chvíli nedůležitými...zatím.

Sir Daghard Mellentrich - 03. března 2006 21:26
	soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro "Ale jistě...jen se podívejte" Pronesu k čeledínovi lehce ironicky a podám mu šátek.Pokud ho rozbalí,plátová zbroj,chránící hruď pravděpodobně vypadne ze šátku a za hlasitého řinčení kovu dopadne na zem."Prosím,opatrně s tím" dodám hned vzápětí a sleduji čeledína jak si bude počínat.

Tets - 04. března 2006 07:32
	MH: Omlouvám se, ale až do soboty se zde neobjevím. Jedu na hory.

Paní Jeskyně - 04. března 2006 14:00
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jistě , uložím vám to tu , ale už by jste se měl vydat k ostatním a pak hned na hrad. Ukáže ke dveřím kterými jste vešli .

Paní Jeskyně - 05. března 2006 11:23
	Hostinec U Vypelichaného kocoura u stolu Děvečka pohlédne na Lisirru . Tento šlechetný pán už platil za všechny . Není to od něj milé? Pohlédne na Iriana a usměje se na něj. Ale , už by jste měli opravdu jít . Král nemá času na zbyt . Jakmile to dořekne odejde zpět k pultu.

Sir Daghard Mellentrich - 05. března 2006 12:52

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro "Díky" Odvětím čeledínovi suše a z měšce,zavěšeného na mém opasku vytáhnu zlatou minci."Dávejte na to pozor" Pronesu k němu a do ruky mu vtisknu zla»ák.Podám mu ještě stříbrnou helmici a do té doby,než ji uchopí je sleduji.Snad to pořádně schová... Poté k němu lehce pokývnu hlavou a odkráčím ke dveřím vedoucím ze dvorku.Zaberu za kliku a vejdu dovnitř do hostince.Tak...to bychom měli...

Lisirra Ethrrian - 05. března 2006 18:49

Hostinec U Vypelichaného kocoura Více než překvapeným pohledem přejedu z děvečky na Iriana. Jestli by snad někdo očekával náznak vděku, nedočkal by se. Trhnutím rameny dám najevo, že je mi to jedno. Sice mi není nepříjemné, že za mne někdo zaplatil útratu, ale není mi dvakrát pochuti, že to udělal bez mé předchozí angažovanosti. Ještě víc mě pak dožral způsob, jakým to provedl. Beze slov díků se seberu a pevným krokem vyjdu z hostince směrem ke stájím. Ani jediný pohled nevěnuji sbírající se společnosti u stolu. Vůbec celé mé vystupování dává znát, že to poslední o co stojím je doprovod někoho dalšího.

Awasai - 05. března 2006 20:04
	Spokojeně vyjdu ven.Mám docela dobrou náladu a na všechny se usmívám.4ekám venku a z hluboka dá´ýchám.Mám radost že sem zas konečně venku z přeplněného hostince na čerstvém vzduchu.Rozhlížím se kolem a pomalu mě přestává bavit čekat na ostatní.

Irian de Taskau - 06. března 2006 10:15
	Hostinec "U vypelichaného kocoura" Ještě se úsměvem rozloučím s děvečkou. Pak posbírám své věci a bez zjevného spěchu, či nervozity, vyjdu ven kde zamířím do stájí, vyzvednout si koně. Pokud nemusím, přece nepůjdu pěšky. A přece nepřipravým svého čtyřnohého přítele o možnost, vidět zdejší královské sídlo. A být ve stáji královsky obsloužen.

Ilsa - 06. března 2006 12:57

Vida, že se společnost rozpadá, pokrčím rameny a neochotně vstanu. Ještě se rozhlédnu po těch, kteří setrvávají na svých místech nebo v hostinci, krátký pohled věnuji i galantnímu rytíři. Nakonec se však mlčky vydám ke dveřím. I u dveří se rozhlédnu po okolí hostince. Na světle působím bledá a unavená a není divu. Promnu zběžně žaludek a polknu na sucho. Zamířím ke stájím, kde se začínají zase kupit lidé, s nimiž jsem seděla u stolu...

Irian de Taskau - 06. března 2006 19:12

Ze stáje vyvádím osedlaného, kaštanového hřebce. Vypadá jako velmi ušlechtilé zvíře. A také prokazuje tvrdohlavost ušlechtilých koní. Ze stáje se mu prostě nechce. Vzpírá se docela zdatně. Pomůže však jakási laskomina a několik vlídných slov. "Ale no tak Arakaimone. Ieď není dobrý čas na to, předvádět se před klisnami. Čeká nás další cesta. Ale.....nejdřív uvidíš královský hrad. A budeš tam hostm ve stájích. Pojď hochu, Určitě tam na tabe někde čeká nějaká krásná urozená klisnička." A kůň zastříhá ušima, zafrká......A konečně vyjde ze stáje, abych mohl nasednout.

Awasai - 07. března 2006 20:41

Když si všimnu,že všichni co byli s námi u stolu jdoiu do stájí uvědomím si základní chybu,nemám koně.Nejistě jdu za nimi a zůstanu stát před stájí.Zajímalo by mě jak to udělám.Nejistě těkám zelenýma očima po okolí a hraju si s pramínkem rovných černým vlasů,který mi padá do očí.Nejsem si jistá,jeslti mě teď vezmou sebou.Počkám až vyvedou své koně ven.Zaujme mě mladý muž,který vede nádherného kaštanově zbarveného hřebce.Hřebec se spíná,ale muž na něj v klidu promloiuvá a podstrčímu nějakou sladkost.Sem nucena se usmát,protože tato dvojce je naprosto skvělá.

Ilsa - 07. března 2006 20:56

Asi jediná slušná stáj široko daleko... začnu konverzaci a pousměju se na Iriana, když vyjde ze stájí a vyvádí svého oře. Pěkný kůň, jen co je pravda... pokývu uznale hlavou a koutkem oka zavadím o štolbu. Kousnu se do rtu, můj kůň je vyčerpaný a nejsem si jistá, jestli by mu další cesta, třebaže jen na hrad, neublížila. Jak je koni, bude schopný jízdy ještě teď? Obrátím pohled od Irianova koně k mládenci, který nám obstarával zvířata. V hlase je patrná obava a nejistota... Nerada bych šla na hrad pěšky...když už mám koně...sotva bych tam sama došla... Sjedu rukou k břichu a potlačím kručení. nestihla jsem si ani objednat, natož se najíst a několikaminutové posezení v hostinci plném ruchu a vůní mi na síle nepřidalo. Ve tváři se mihne stín. Olíznu si rty a nasucho polknu.

Irian de Taskau - 07. března 2006 21:20

"Děkuji slečno.......Je z půli potomkem divokých koní ze severských plání. A z druhé půli synem ušlechtilé elfské klisny. Je......trochu tvrdohlavý." A poplácám koně po lesklé kaštanové šíji. "Pokud je váš kůň indisponován, mohu vás scézt, slečno." A kdaž zaslechnu slabé zakručení, usmwji se a zlehka vytvožím z dlaně mystičku. A jakmile je dlaň do toho tvaru složena, zjeví se v ní jablko. Nádherné, velké, červené, plné sladkosti a š»avnatosti. Jen se zakousnout. "Všiml jsem si, že jste ani nejedla slečno. Smím vám nabídnout jablko? Já vím, není to nic velkého, ale hlad na chvíli zažene. A utiší i žízeň."

Ilsa - 07. března 2006 21:39

Omluvně se pousměju, ale když muž vykouzlí ve své dlani jablko, instinktivně ucouvnu...Bude-li to nutné.... ovládnu se a loupnu okem ke štolbovi, ráda přijmu vaši nabídku a svezu se s vámi. Podaří se mi vykouzlit vlídný a vděčný úsměv na tváři. Jedinný pohled na jablko ale prozradí, že přijmout nabízené jídlo se zdráhám. Cením si i této vaší pomoci... pokrčím rozpačitě rameny a na okamžik sklopím oči. Jen... sáhnu po jablku, opatrně a s nedůvěrou, která však nepramení v neznalosti. Několika rychlými a sotva rozeznatelnými pohyby jablko v ruce převážím, zjistím pevnost a hladkost. Hladově na ně pohlédnu. S tím se netrapte.... odtuším dutě, vtisknu mu jablko zpět do dlaně a rozhlédnu se po okolí, abych zamaskovala nepříjemnost situace... Ach ta kouzla, proč musím vždycky narazit na někoho, kdo se jimi zabývá?... Nakonec znovu vzhlédnu k muži a obdařím jej neurčitým, snad trochu povzbudivým, úsměvem.

Irian de Taskau - 07. března 2006 22:14

Vidím dívčiny rozpaky a zjevnou nedůvěru k vykouzlenému jablku. Ale také skutecnost, že má na ně chu». "Je to jen jablko. Berme je tak, jako bych jej právě koupil na trhu." Usměji se na ni. "Dobrá, nevěříte magii. Uděláme to tedy takto. Rozdělím jablko na dvě poloviny. Jednu vám dám a druhou sním já, a když bude vypadat jinak, vež půlka zdravého, dobrého jablka, nebo když se mi má polovina rozplyne v dlani, či se mi něco stane, můžete tu svou zahodit, ano?"

Ilsa - 07. března 2006 22:32

Možná...bychom měli vyrazit...pokusím se ještě vyhnout nabízenému řešení, ale pevné přesvědčení a mužovo nadšení pro ten pokus nemám sílu ignorovat. Nakonec tedy neochotně a rezignovaně přikývnu. A sleduji, jak bude krájení jablka probíhat. Jak...ošiju se, jak jste vlastně to jablko získal, myslela jsem, že takové, odpus»te mi ten výraz, kousky, nejsou stálé a nezasytí... potřesu krátce hlavou, hledíc stále s touž nedůvěrou na ovoce.

Irian de Taskau - 07. března 2006 22:44

Vylovím ze sedlové brašny malý nožík a jablko rorkrojím. Tak, aby jaderník uprostřed vytvořio krásnou hvězdičku. Polovinu podám té nedůvěřivé dívce sa do druhé se zakousnu, tak silně a s takovou chutí, až sladká š»áva stříkne koni ja čumák. Ten zafrká a čumák si olízne. "Není dílem kouzla. Nebylo zhnotněno z ničeho. Opravdu pochází z tržiště. Jen jsem jej sem přenesl, místo abych pro ně došel." Usměji se.

Ilsa - 07. března 2006 23:05
	Docela ulehčeně se také zakousnu do jablka, i když o poznání decentněji. Třebaže mám hlad, nehodlám jíst jako zvířátko a hltat. Pěkně ukusuju malé kousky jeden po druhém a vychutnávám si je. Působivé. Uzavřu rozhovor o jablku zamyšleně a umlknu. Chvíli není slyšet nic než chroupání. Pečlivě okoušu jablko kolem hvězdičky a nakonec slupnu i ji.

Irian de Taskau - 07. března 2006 23:33
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Selka, prodávající na tržišti ovoce asi musela být značně v šoku, když jí z pultu zmizelo největší a nejčervenější jablko a na jeho místě se objevil zla»ák.

Lisirra Ethrrian - 08. března 2006 15:58

Stáje Nevšímavě k ostatním vejdu do stájí a vyhledám svou klisnu. Jestliže jsem s jejím stavem po návštěvě místních stájí spokojena, hodím pacholkovi měďák. Sedlové brašny upevním zpět na své místo, bastard stejně tak a přikryju ho svým pláštěm. "Tak co, chovali se tu k tobě, jak se sluší a patří, co?" zašeptám klisně do ucha, zatímco ji upravuji uzdu a usměju se, když jakoby v odpověď na mou otázku potřese hlavou a vydá tiché zafrkání. Občas pohlédnu ke skupině vydávající se na hrad a na tváři se mi rozlije pohrdlivý úšklebek. Více pozornosti jim však nevěnuji a svou tmavě hnědou klisnu vyvedu na náměstí. Už je to nějaký ten pátek, co sem tu nebyla, ale k hradu bych ještě měla trefit... Zamyšleně pohladím klisnu po čumáku a tím uklidním její netrpělivé pohazování hlavou. Hmmm... Mělo by to jít. Zhodnotím nakonec a po paměti se vydám k hradu, koně vedu zlehka za opratě, spíše jen, aby bylo zřejmé, že patří mě, než že bych se bála, že mi uteče - drží se mi těsně v patách a spolu tvoříme docela hezký párek. Ačkoliv navenek působím spíše bezstarostně, ostražitě se rozhlížím a hlídám své věci před místními zlodějíčky... I když, kdo by byl tak hloupý, aby se pokusil okrást mě?

Paní Jeskyně - 08. března 2006 17:41

Všichni se pomalu začínáte scházet před hostincem . Objevil se tam i sir Daghard na svém oři , který s vámi v posledních chvílích neseděl u stolu. Kdo si ho lépe prohlží zjistí , že u sebe již nemá onen šátek . Koně co byli ve stájích vypadají , že o ně bylo dobře postaráno , mají i vyhřebelcovanou srst. Najednou vás napadne , že jste v tomhle městě ještě nikdo nebyl a tak neznáte ani cestu ke hradu . Bylo by asi dobté se na ni někoho zaptat ... Nebe je téměř bez mráčku , slunce se činí , a proto kdo má na sobě více věcí než-li halenu , zdá se mu že asi brzy padne vedrem. Na náměstí je již méně lidí , ale trhy stále probíhají .

Lisirra Ethrrian - 10. března 2006 19:03

Na cestě městem Zamračím se do odpoledního slunce a trochu si provětrám svou volnou halenu. Zjištění, že najít hrad je v Hudsonu trochu problém, mi na dobré náladě nepřidalo. Klisna se mi drží v patách, hlavu skloněnou. Rukou si zastíním oči a rozhlédnu se. Tady by mě měl být schopnej nasměrovat každej na hrad." - zadoufám v duchu a odchytím prvního místního, na kterého narazím. Přirozený smysl pro opatrnost mi však velí vybrat někoho, kdo vypadá, že nebude dělat problémy. Nasadím výraz, který by se snad po sklence dvou dal nazvat přátelským. "Zdravíčko, můžeš mě prosím tě nasměrovat na hrad?" zeptám se a naladím hlas tak, aby to znělo, jako že pospíchám a nemám tudíž čas na dlouhý vykecávání se.

Paní Jeskyně - 11. března 2006 13:53

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro MH:Ted me jeden clovek uvedomil na to ze jsi pouzila kouzlo s tim jablkem . Ja jsem na to zapomela a proto ti to pro tentokrat prominu. Ale musis uznavat fakt ze ja jsem pj a ty hrac. Kdyz chces delat nejake kouzlo , musis mi to napsat a zeptat se jestli se ti povede . Bylo temer jiste ze takovehle kouzlo se ti povede ale i presto mi to musis napsat!!! Nemuzes si myslet ze jsi nejlepsi carodej a ze kazdy kouzlo v pohode zvladnes . Zacatecnik nejsi a uz by jsi to mela vedet . Z pozdravem M.R

Paní Jeskyně - 11. března 2006 13:55
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro MH:Nevím jestli v me jeskyni chces vubec hrat kdyz vubec nepises ... Bud se zapojis a nebo jdes pryc . Ale i pres to by ses mohl chtit zapojit a neco se priucit.

Irian de Taskau - 11. března 2006 18:35
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro MH: Proč? To se hraje na kostky?. Nebo podle pravidel?

Irian de Taskau - 11. března 2006 18:46
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Ne, nejsem začátečník. Ale má postava taky ne. On je arcimág.......Má téměž stoprocentní pravděpodobnost úspěchu u většiny kouzel, která zná. Neboj........Nebude to superman........Nerad používá bojová kouzla. Přesto, že i ta zná.

Paní Jeskyně - 12. března 2006 07:55
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro podle pravidel se nehraje ale jestli nevis za by se to nejdriv melo posilat pj-ovi tak te budu za zacatecnika povazovat . A postavi pokrocileho ba i experta by si uz tuplem nemeli myslet ze vse znaji a umi.

Paní Jeskyně - 12. března 2006 10:11

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Muž kterého jsi se zeptala vypadá tak na čtyřicet let. Zdá se že to tu zná. Ano zajisté ... Znám to tu jak vlastni boty. Vemte to takhle . Vyjdete z hostince a dáte se doleva. Projdete kolem několika obytných domků , kovárny a sochy krále . Znovu se dáte doleva a půjdete kolem obchodu se zvířaty a hostince u zlaté mince . To už uvidíte hradby a vstupní bránu . Mile na tebe ohlédne a pokračuje dál v cestě.

Irian de Taskau - 13. března 2006 00:40
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Vím......a o pravděpodobnosti úspěchu složitějších kouzel se s tebou, samozřejmě, hodlám radit. Ale tohle není složité kouzlo.

Irian de Taskau - 13. března 2006 00:44
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro A jestli ti nevyhovuje má postava ( pokud si vzpomínám, hodlala jsi jí sebrat zbraně a snížit úroveň ), nebo mé hraní postavy, místo posunování bezduché loutky dějem a ptaní se na každou ptákovinu, klidně mě vyhoď. Vadit mi to nebude.

Dromon - 13. března 2006 19:57
	soukromá zpráva od Dromon pro Omlovám se něják my nefungoval net promin...

Lisirra Ethrrian - 13. března 2006 21:31

soukromá zpráva od Lisirra Ethrrian pro Na cestě městem Potěšení z jasné a vstřícné odpovědi muže se projeví i na mém výrazu. Kývnu mu a přidám další úsměv, zřídkavý to jev na mé tváři. "Díky mnohokrát." rozloučím se s ním a vydám se dále podle jeho rad. Opět se na mé tváři usadí kamenný výraz, který však dává jasně znát, že si nenechám nic líbit. Pokud by se snad nějaký zlodějíček o něco pokusil, narazí na tvrdý odpor. Bez většího zájmu míjím ony obytné domky, o nich se zmiňoval muž. Více pozornosti věnuji kovárně, zvuk kavadliny mi zní málem jako hudba. Jdu dále, socha krále, obchod se zvířaty, hostinec U Zlaté mince a pak již konečně hradby. Ušklíbnu se a neochvějně vykročím k bráně.

Paní Jeskyně - 15. března 2006 13:15
	Před hostincem: Vidíte že Lisirra jde od muže s kterým se bavila mezi stánky , směrem mezi domy hostince U Vypelichaného kocoura a Pekařství u Křupavé housky . Kdo se za ní ohlíží vidí v dáli něco jako kovárnu kolem které prochází . Zdá se e ví kam míří . Vy ostatní zatím stojíte před hostincem a nejevíte žádný zájem k tomu něco podniknout.

Paní Jeskyně - 15. března 2006 13:16
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tvůj příspěvek jsem smazala , protože tvá postava neví kudy se jde ke hradu . Tak prosím napiš znova . S pozdravem M.R

Irian de Taskau - 15. března 2006 18:44
	akorát když jsme, já a slečna Ilsa, dochroupávali to výtečné, š»avnaté jablko, všiml jsem si Lisiry, jak míří někam pryč. Jelikož mluvila s tím mužem, doufám, že jí poradil a pobízím koně k rychlému kroku za ní. Pokud byla ochotna se mnou jet, pomohl jsem, samozřejně, předtím Ilse a vzal ji před sebe do sedla.

Ilsa - 15. března 2006 19:40
	Jakmile postřehnu, že má rytíř naspěch, vyhoupnu se za něj na koňský hřbet, obejmu jej kolem pasu a nechám se unášet směrem, kterým pohnal svého oře. Z koňského hřbetu je všechno tak jiné, vychutnávám si jízdu, i když nesedím docela pohodlně, přestože jsem na mužových zádech přimáčknutá, co to dá...ale nestěžuju si, nekomentuju, mlčky cestuji a jsem mu vděčná.

Paní Jeskyně - 17. března 2006 19:45

Náměstí: Na náměstí náhle příjel na krásném kaštanově hnědém oři královský posel . Je oděn v kroužkovou zbroj , pod ní v tmavě zelenou halenu , v černé kožené kalhoty , vysoké kožené jezdecké boty a lesklou přilbu . Na náměstí najednou vše utihlo a všichni upřeli pohled na jezdce. Ten se rozhlédl , rozhrnul pergamen a začal číst : Na vědomost se dává , a» se ti , co jsou ochotni královské rodině , či celému Antaronu pomoci a přivést královského dědíce prince Vaughana či poskytnout zprávy o něm , nech» se okamžitě dostaví na hrad . S poděkováním král Bedřich Spravedliví. Těm co před hostincem jěště zůstali to vyznělo tak , že je na čase se konečně zeptat někoho na cestu a jít urychleně ke hradu. Jezdec sroloval pergamen a uložil ho zpět do torny. Náhle se rozjel tam ,kam šla i Lisirra a jel Irian s Ilsou.

Awasai - 19. března 2006 10:02
	rozhlédnu s ekolem a první osobu kerou uvidím zastavím.Prosím vás mohl byste mi ukázat cestu k e královskému hradu? zeptám se trochu ostýchavě

Paní Jeskyně - 19. března 2006 11:10

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Muž kterého jsi se zeptala vypadá tak na čtyřicet let. Zdá se že to tu zná. .Ano zajisté ... Znám to tu jak vlastni boty. Vemte to takhle . Vyjdete z hostince a dáte se doleva. Projdete kolem několika obytných domků , kovárny a sochy krále . Znovu se dáte doleva a půjdete kolem obchodu se zvířaty a hostince u zlaté mince . To už uvidíte hradby a vstupní bránu . ... Jo a mimochodem je to tam jek odjel ten posel . Nashle. Mile na tebe ohlédne a pokračuje dál v cestě

Sir Daghard Mellentrich - 20. března 2006 20:47

Před hostincem Sedíc vzpřímeně v obyčejném sedle svého koně pozoruji vystoupení královského posla na náměstí a s nevelkým zájmem poslouchám jeho řeč. Tak...je na čase,abychom vyrazili na hrad... Pomyslím při pohledu na Awasai,která se ptá nějakého kolemjdoucího na cestu. Mírným zatáhnutím za opratě pobízím koně a se slovy "Jedeme Taryme" vyrážím směrem k Awasai.Taryma nijak neženu,udržuji jej stále v poklusu.Dívka přece koně nemá a tak nebude problém ji dohnat. Skutečně to netrvá dlouho a Awasai dostihnu."Nechcete svést?" Zeptám se jí s přátelským úsměvem na rtech.Koně zastavím a směrem k dívce natáhnu ruku,abych jí pomohl do sedla. "Nemusíte se jej bát,je přátelský" Dodám hned v zápětí a poplácám koně po černém,lesklém hřbetu.

Awasai - 21. března 2006 20:28
	Mile se na muže usměji a poděkuji.Potom se vydám se doelva.Procházím okolo pár domů a prohlížím si je.Pak hned za kovárnou spatřím sochu krále.Tu si prohlížím trocu pečlivěji a potom se vydám dál.Zaujme mne obchod se zvířaty,ale protože nemám moc času jdu dál.Třeba se tu pak zastavím.Jdu až k hradu...

Paní Jeskyně - 22. března 2006 07:26

U hradní brány: Pomalu se všichni dostáváte kolem kovárny a dalších vztyčných bodů k hradebním branám. Hrad vypadá velmi valkolepě , ale jsou vidět černé praporce vlající z oken . To takovému hradu nesluší ... napadne snad každého z vás . Před hradní branou pokukuje pár pocestných a možná i nějací dobrodruzi . Vidíte dva strážné , které čekají zda nepřijdou nějací ti odvážlivci . Jsou oděni v tmavě zelených uniformách a zapesem mají každý dvě šavle ve zdobených pochvách . Náhle jeden z nich začne bránu otvýrat . Jsou už totiž asi dvě hodiny ...

Lisirra Ethrrian - 22. března 2006 14:47

U hradu Černým praporcům, které dávají jasně najevo, že smutek vládne nad tímto místem, věnuju jen letmý pohled. K samotné bráně dorazím z té skupinky v hostinci jako první, svým chováním však dávám jasně najevo, že od těch, co za mnou následují, se naprosto distancuju. Volným, ale pevným krokem válečníka dojdu až ke strážným. Hodnotícím pohledem je přejedu a obzvláš» se soustředím na zbraně. Chtě nechtě musím uznat, že budí respekt. Nadále se však chovám a tvářím přezíravě, ani kývnutí jim nevěnuji. Stejně pochybuji, že by tuhle zdvořilost nějakým způsobem ocenili. Klisnu poplácám po šíji a tiše ji něco zašeptám. Svá slova doprovodím ironickým úšklebkem. Jakmile se začne brána otvírat, nezaváhám. Pružně vykročím s klisnou v závěsu. Stále si udržuji odstup od ostatních, kteří dorazili, rozhodně však nepůsobím, že spěchám. Jdu svým tempem a líně kloužu pohledem po prostorách za branou. Ti bystřejší si možná všimnou, že poté, co jsem prošla kolem strážných, sem se přesunula k boku své klisny. Možná měl ten úkrok nějaký význam, na první pohled však není jisté jaký, jestli vůbec nějaký.

Ellanie - 22. března 2006 17:02

Zatímco se pomalu dostáváte k hradu, vaši pozornost upoutá něčí vytrvalý pohled, který vás pálí v zádech. Když se otočíte, uvidíte velké mandlové oči, které vás sledují. Patří elfce s dlouhými uhlově černými vlasy, světlou pletí a delším úzkým nosem. Je to typická zástupkyně své krásné rasy. Jediné, čím se od běžných elfů liší je drobná křehká postava, mnohem menší, než je obvyklé. Na sobě má lehkou bílou halenku, hnědé kalhoty a vysoké boty, přes rameno koženou tašku. Právě jsem upravovala řemeny na sedle svého mléčně bílého koně, když jsem si všimla příchozí skupinky. Mlčky sleduji každý pohyb a odhaduji je. Možná další, kdo se chce pokusit najít prince...jistě, odměna je vysoká a lidem se peníze hodí... Má tvář nevykazuje jedinou známku jakýchkoliv emocí. A» se v mé hlavě odehrává cokoliv-sympatie, strach, záš» či pohrdání, navenek to není znát.

Awasai - 22. března 2006 19:11
	Usměji se a projdu bránou.Se zájmem si prohlížím hrad a potom i dobrodruhy.Jdu za všemi do hradu a čekám co nám král ještě řekne.Snad se nám povede prince zachránit

Irian de Taskau - 22. března 2006 21:18

U hradní brány Pomalu doháním Lisiru, která se ze všech sil snaží, aby dala na jevo, že ke skupině nepatří. ale když už jsme před branou, přitáhnu svému koni uzdu a tím jej prakticky zastavím. aby měmohli dojít a dojet i ostatní a abychom se do hradu netrousili po jednom či po dvou. Té černovlasé elfky Na čistokrevnou elfku je ale dost malá, přesto že je drobná, si nelze nevšimnout. Její soustředěný zkoumavý pohled mi vlastně téměř propálil díru v cestovním plášti. Oplatím jí tedy pohled pohledem a lehkou úklonou na pozdrav. A když branou projde Awasai, pobídnu koně k mírnému kroku vpřed.

Ellanie - 22. března 2006 21:50
	Rychle dopnu řemen a vyhoupnu se do sedla. Myšlenkou dám pokyn svému koni a ten během okamžiku srovná krok s koněm nezmámého muže, který mě zdravil pokývnutím. Pokud jedete ke králi, ráda bych se přidala. On nepřijímá jednotlivce, jedině celé skupiny. promluvím tichým melodickým hlase. Mé jméno je Ellanie. dodám ještě s nepatrným náznakem úsměvu na rtech.

Ilsa - 22. března 2006 22:07

Přitulená k zádům Iriana nechávám se přivést i já k bráně. Pozorně si prohlížím působivou výzdobu hradu, když pocítím pohled malé elfky za námi. Ohlédnu se k ní přes rameno a chvíli jí hledím do obličeje. Ale i moje protáhlá bledá tvář je neprostupná. Myšlenky pečlivě skryty před okolím. Další z našeho rodu...je ale nějaká...malá...jistě nebude mít čistou krev... Obrátím svpou pozornost zpět k hradu, jen na kratičko shlédnu ke strážným v bráně, když jí projíždíme... Tak a jsme tu...jestlipak tahle práce bude stát za námahu? Jestlipak je v tom totéž co jindy?...

Awasai - 23. března 2006 09:48
	Projdu bránou.Mám na lavě kápi.Je to přeci jen jednoduší,když an vás každý neokouní.

Tets - 23. března 2006 12:39

K hradu se pomalu blíží postava oděná v černém plášti s kapucí. Hůl v její ruce by mohl poukazovat na její magické schopnosti, ale dojem čaroděje kazí lehká kuše na zádech a znatelné rysy meče pod pláštěm. Některé z vás napadne, že by to mohl být jeden z těch tajemných nekromancerů, ale ani to nevypadá moc pravděpodobně. O nekromancerech již nikdo dlouhá léta neslyšel a jen matky jimi straší své zlobivé děti. Nedaleko od stráží si postava sundá kápi a obličej asi 30letého muže s dlouhými čern ými vlasy. Na obličejí má zvláštní tetování a upře svéhnědé oči na stráže. Chvilku se starším z nich udržuje oční kontakt a pak ukloní hlavou na znamení pozdravu. Strážný mu odpoví taktéž úklonem a dál se věnuje své práci. Muž projde bránou a zkoumavě se podívá na zvláštní skupinku s několika koňmi. Pousměje se a zakroutí hlavou, pak nerušeně pokračuje dál...

Irian de Taskau - 23. března 2006 19:23
	"Jistě slečno Ellanie. Budete vítána." Uaměji se na drobnou elfku. " Mé jméno je Irian. Irian de Taskau. A dívka za mnou v sedle je slečna Ilsa."

Ilsa - 23. března 2006 20:07
	Když elfka pobídne koně a osloví Iriana, mlčky přihlížím jejich rozhovoru. Jakmile mne mladý rytíř představí, pokývnu v nepatrné úkloně hlavou k dívce, aniž bych sklopila oči. Ráda tě poznávám. Doplním svého průvodce neurčitě, ale s vlídným úsměvem, jenž na své tváři vmžiku vykouzlím.

Sir Daghard Mellentrich - 23. března 2006 20:21

U hradu Když Awasai jízdu na hřbetě mého koně z pro mne neznámých důvodů odmítne,nechápavě prohodím rukama a zakroutím hlavou.Vypadá to,že na odmítnutí nejsem moc zvyklý. Bez jiných,dalších slov vyčkám,až se ode mne dívka dostatečně vzdálí a poté pomalu pokračuji za ní.Elfka cestu ke hradu zná,já ne. Jakmile vyjedu z ulice a přede mnou se vynoří hrad,jen si krátce prohlédnu jeho velkolepost a koně zastavím před hlavní branou. Černým praporcům visícím z oken nevěnuji žádnou pozornost.Jakoby mě vůbec nezajímalo,že královská rodina právě truchlí nad únosem svého syna.Černovlasé elfce,která nyní mluví s Irianem věnuji krátký,zkoumavý pohled. Zdalipak jde také ke králi ? Poté se již otočím k jednomu ze strážných a ze slušnosti jej pozdravím.Najednou mé oči upoutá tajemný muž s holí v ruce,jenž prochází branou. Zvláštní muž...velice zvláštní... Chvilku jej sleduji,jak pokračuje v cestě ke svému cíli a potom se i já sám společně s Tarymem za tím cílem vydám.

Paní Jeskyně - 23. března 2006 21:07

U hradu: Ještě než vstoupíte do hradu povšimnete si parčíku . V každém rohu je fontána s tím samým andělíčkem co byl na fontáně na náměstí . Jsou tam i upravované cestičky , ovocné stromy a keře různých tvarů . Tento park zdobí pestrobarevné květinky , ale je to uspořádané tak , aby to nepůsobilo překombinovaně . Poté co si vše prohlédnete vykročíte ke hradu. Ve hradu: Vstupní hala je honosně vyzdobená . Je to hodně obrazů se zlatýmy rámy , ( na jednom z nich je vyobrazený tem muž , kterého jste viděli na soše ) . Dále tam jsou zdobené truhly a stolky . Nahoře je malé střešní okno .Je to známkou toho že si Antaron vede zatím docela dobře . Naproti vstupní bráně se nachází druhé dveře , které vedou kamsi dále . U nich netrpělivě postavá jakýsi služebný , oděn v tmavězelené róbě a přes záda je červený pláš» po okrajích vytkávaný zlato nití . Náhle si odkašle a začne mluvit. : Dobrý den ! Vítám vás zde v našem sídle . Doufám že jste sem přišli všichni za stejným účelem , a to pomoci našemu milostivému králi , který vás očekává v následujíci místnosti. Jestli jste již připraveni , doprovodím vás k němu . Znovu si odkašle a domluví:A děkujeme za účast .

Ellanie - 24. března 2006 15:22
	Připadá mi, jakoby sluha ani nevědel, co vlastně říká. Cítím z něj naprostou lhostejnost. Nedám ale nic najevo a s klidným výrazem počkám, až svou jednotvárnou řeč dokončí. Děkujeme za přivítání. Myslím, že jsme všichni připraveni předstoupit před krále. zareaguji stejně chladným tónem jako on.

Lisirra Ethrrian - 24. března 2006 15:54

Hrad Svou klisnu nechám stát někde na nádvoří s opratí jen lehce přehozenou přes nějaký trámek - umí se o sebe postarat sama a ví kdo je její paní. Navíc pochybuji, že by ji na královském hradě chtěl někdo ukrást. K tomuto naprosto zbytečnému, avšak tradicí nepochybně vyžadovanému představení, se nijak nevyjadřuju. Jen mírné ohrnutí rtu dává znát, co si o tom myslím. "Děkujeme za účast?" - děsná formulace, jen doufám, že poděkování nebude jedinou odměnou. - pousměji se v duchu, když se mi vybaví slova děvečky v hostinci o bohaté odměně. Líně vykročím k určenému místu. Bez valného zájmu přejedu pohledem své společníky, tentokrát však ani úšklebek nedá znát, co si myslím. Tvář zůstane netečná, i když ji již otočím k další místnosti.

Irian de Taskau - 24. března 2006 19:18

v hradu Stejně, jako přede mnou Lisirra, i já sesednu z komě a zanechám jej na nádvoří. Předtím ještě pomohu sesednout krásné Ilse. Koně nepřivazuji. Není to třeba. On nemá ve zvyku potulovat se jen tak po místě, kde je na návštěvě. Dokonce ani tehdy, cítí-li ve stájích přítomnost klisen. Vejdu s ostatními do vstupní haly, ale krásám toho místa věnuji pozornost jen krátce. Nejsme zde kvůli prohlídce honosné umělecké výzdoby hradu, ale kvůli získání informací o princi, který byl unesen, abychom jej mohli nalézt. Proto uvítám, když nás lokaj sám osloví a pozve nás ke králi. A přidám se mlčky k ostatním, kteří se sluhou nechají vést.

Paní Jeskyně - 24. března 2006 19:56

Ve vstupní hale: Slouha si narovná svou róbu , projede si rukou vlasy a vypadá , že je již připraven. Přistoupí ke dveřím a chystá se je otevřít . Tak , myslím tedy , že už můžeme vejít... nevypadá na to , že by čekal na odpověď každého z vas , jestli jste již připraveni. Otevře tedy rázně dveře a vejde jako první . Ukloní se a už by chtěl něco říci , ale... Zarazí se . Když se táké rozhlédnete , vidíte zlatem zdobenou místnosnost . Uprostřed mistnosti se nachází velký stůl pro devět lidí , který je po okrajích lemován zlatem . Místo konce nohou stolu , jsou zlaté lví tlapy . Tak to vypadá i u všech židlí. Po stěnách místnosti visí masivní obrazy , též s rámi ze zlata. Na jedné stěně jsou portréty můžů a naopačné žen . Dále jsou v místnosti různé doplňky , svícínky a podomné šikovnosti . Nakonec se podíváte na konec místnosti , kde jsou dva trůny . Najednou si všimnete asi toho , kvůli čemu se sluha zarazil . Na trůnu nesedí král , nýbrž královna. Je to žena štíhlé , vysoké postavy , v zelenočervených šatech , též po okrajích lemovaných zlatem . Na jejím obličeji jsou dominantní granátově rudá ústa , který dolazují colkový královnin vzhled . Dále na jejím obličeji září zelené oči . Oličej jí kazí snad jen pár vrásek. Na jejich kaštanově hnědých vlasech se bliští zlatá koruna zdobená granáty. Kdysi to musela být velmi oslnivá žena . řekne si v duchu snad každý z vás. Tu se sluha odhodlal a jde blíže ke královně . Ach ... vaše veličenstvo . Stalo se snad něco panu králi? Královna se postaví a začne mluvit. Uctivě vás tu všechny vítám. Posaďte se prosím zde u stolu .pokyne vám a pokračuje. Ano , musím vám s hlubokým zármutkem říci , že králi je stále hůře . Ale vše vám povím zde u stolu. zdělí vám toto tak procítěne a něco pošepta onomu sluhovi...

Irian de Taskau - 24. března 2006 20:07
	Ukloním se před královnou a její sdělení přijímám mlčky, ale s výrazem soucítění ve tváři. Přistoupím opatrně plíž ke stolu a čekám na ostatní.

Ellanie - 24. března 2006 20:10
	Mlčky pokynu hlavou královně na pozdrav a pak vyslechnu co říká. Opravdu zvláštní panovnice... pomyslím si a přemýšlím, co bude. Pak si na královnin pokyn sednu na jednu z židlí a za sebou mám portrét krásné ženy. Nuže, výsosti, co jste nám chtěla říct? zeptám se s mírným, tak trochu nezaujatým tónem v hlase.

Tets - 24. března 2006 20:28

Zběžně se rozhlédnu po místnosti a veškerá ta zdobnost je pro mě cizí. Trošku mi to nahání husí kůži, ale co se dá dělat. Mlčky dojdu k tomu sluhovi, co nás sem přivedl a podám mu kuši, toulec se šipkami a hůl, měč si nechám u sebe, obdaruji ho dosti ledovým výrazem a přesunu se ke stolu. Chvilku přemýšlím kam se usadím a pak se posadím co nejblíže ke královně. Sice to není místo, které bych chtěl, ale docela mě zajímá co je s králem. Pláš» mám stále na sobě a meč mi také vysí u pasu. Chvilku si prohlížím její výsost a pak promluvím: Vaše veličenstvo, mohu vědět co přesně je vašemu choti? použiji dosti vznešený tón, ale je to již dlouho co jsem takhle mluvil, takže to není zrovna nejdokonalejší.

Ilsa - 24. března 2006 20:49

Nechám si pomoct od Iriana s koně, ačkoliv se nezdá, že bych to nějak zvláš» potřebovala. Přesto s příjezdem na nádvoří, jako bych ožila. začala jsem se více věnovat místní architektuře a i cestou k předpokojům jsem věnovala dost pozornosti interirérům. Nijak zvláš» po nich ale neokouním, spíše srovnávám to, co jsem už měla možnost vidět... Když se před námi otevřou dveře a my vstupujeme před královnu, zvednu bradu a napřímím se. Měkkým drobným krokem vstoupím do síně, kde s náležitou elegancí a grácií krátce skloním hlavu před majestátem... Mlčky sleduji ostatní a naslouchám jejich řeči, ale nevměšuji se. Bez komentářů se usadím na některé z volných míst. Sedím zpříma, ale pohodlně, jednu ruku ležérně opřenou o opěrku, druhou složenou v klíně. Na tváři mi pohrává lehký úsměv.

Lisirra Ethrrian - 25. března 2006 14:14

S patřičnou úctou se pokloním královně, nijak to však nepřeháním - jen abych neurazila. Jestli jsem snad překvapena, že na trůně je žena a nikoliv muž, to nepoznáte. Pružným krokem, dopravázeným klapáním mých vysokých bot na podlaze se vydám k volnému místu, pokud možno takovému, odkud je vidět i na dveře bez nutnosti otáčet se celým tělem. Koukám, koukám, že nám tu nějak vymírá královský rod po meči. - neodpustím si v duchu jedovatou poznámku, tvář však zůstává kamenná. Ležérně se usadím, nohy natáhnu před sebe a dopřeju si pohodlí židlí. Ruce založím na prsou v jasně vyčkávavém postoji. Nemluvím, jen se rozhlížím a občas setrvám pohledem na královně.

Sir Daghard Mellentrich - 25. března 2006 14:51

V hradu Koně nechávám podobně jako Irian a Lisirra stát na nádvoří. Neuvazuji ho,dle mého mínění to není třeba. To jsem tedy zvědav,co nám král řekne... S touto myšlenkou vstupuji do honosně vyzdobeného vstupního sálu.Obrazů se zlatými rámy a jiných honosných věcí si nijak zvláš» nevšímám.Jen si je zběžně prohlédnu a dále jen čekám,až nás sluha dovede za králem.Děkujeme za účast? zopakuji si v duchu poslední sluhova slova a lehce se ušklíbnu. Zvláštní...náhání sem dobrodruhy,kteří pak ani prince nebudou třeba hledat...to je přístup. nad svými myšlenkami jen zakroutím hlavou.Jakmile nás sluha vyzve,abychom vstoupili do dveří,počkám,až projdou všichni přítomní a poté teprve vejdu já.Dveře za sebou zavřu a obrátím svůj zrak ke královně."Dobrý den vaše veličenstvo" Pozdravím ji a galantně se ukloním.Poté přejdu ke stolu a posadím se na volné místo.Ruce složím do klína a otočen královniným směrem čekám,co nám dalšího zdělí.Má tvář zůstává stále stejná,bez jakéhokoliv výrazu,který by zděloval,co si o celé věci myslím.

Paní Jeskyně - 25. března 2006 15:46

V hradu: Sargon: Když podáváš sluhovi věci , zlostně na tebe pohlédne . Uvědomí si , ale že to vše sleduje královna , vezme od tebe ony věci a křivý výraz mu z tváře zmizí . Všichni: Tak tedy , ještě jednou vás tu vítám !sdělí královna a posadí se do čela stolu . Náhle se otevřou dveře kterých jste si při prohlídce místnosti ani nevšilmli . Vyjde z nich pár kuchyňských učedníků s číšemi vína a mísou ovoce . Víno postaví před každého z vás a mísu doprostřed stolu. Nabídněte si ! pokyne vám královna. Tak . Začnu tím proč jsem tu já a ne můj milovaný manžel . začíná se jí rozklepávat hlas . Je velmi těžce nemocen a ani felčaři nevědí co to je . Je však jisté , že již mu nezbývá mnoho dní . Vždy se začne dusit , a srdce již mu bije tak málo . Předtím byl zdraví jako rybička . Než našeho syna ... rozpláče se . Vyndá hedvábný kapesník a utírá si jím slzy. Kdo to jen mohl udělat ... Nechci nikoho podezřívat , ale mohli to být jen ti Warmodové . Vždy» ti jen celou dobu usilovali o Antaron a myslí si že tím toho dosáhnou . To se přeci nesmí stát ! Ale docela se jim to daří. Výrazem jejího obličeje jdou vystihnout asi její myšlenky. No , ale a» se dostaneme k tomu jak by jste nám mohli pomoci. Dostali jsme zřejmě od únosců již nějaké zprávy a toto přišlo včera . Dá pokyn sluhovy a ten jí dá zažloutlý srulovaný pergamen , který vám podá . Prosím přečtěte si to , já na to již nemám síly. Na pergamenu stojí: Jestli chcete ještě někdy vidět svého syna živého , přineste přesně za měsíc 300 000 zlatých do lesa , který se nachází pod Marwellous. Jinak princ zemře! XXX Máme ještě další zprávi , ale potřebuji vědět , jestli se nám tedy pokusíte pomoct . Musíte být stoprocentně odhodlaní .pohlédne každému z vás hluboce do očí.

Ellanie - 25. března 2006 16:28

Nevím, jak probíhá lidská přísaha věrnosti, ale máte mé slovo, že udělám vše, co bude v mých silách, abych prince našla. řeknu polohlasem a upřeně se zahledím královně do očí (i když to možná není vrchol slušnosti...). Na důkaz svého slibu pootočím ruku a jejím hřbetem se dotknu hrudní kosti-elfské gesto loajality, na které jsem-i když už jsem v elfím království nebyla velmi dlouho-stále nezapomněla.

Lisirra Ethrrian - 25. března 2006 22:15

Slova královny poslouchám málem netečně, avšak neunikne mi nic. Když pak každému hledí do očí, přijde mi to trochu podivné, ale pohledem neuhnu. S mírným úšklebkem, který se snad ani k této příležitosti nehodí (což mi ale nedělá vůbec starosti) se narovnám. "Vaše výsosti." začnu, tón mého hlasu napovídá, že mi autorita její osobnosti mnoho neříká. Nezní však neucitvě. "Jsem žoldák, říkám to narovinu. Má oddanost patří tomu, kdo mi zaplatí." Zdá se, že tím jsem řekla vše. Pohled mám tvrdý a neústupný. Těžko říci, jestli cítím nějaký soucit s matkou, které se rozpadá rodina. Abych však přeci jen trochu uvolnila postoj, opět se opřu do opěradla a vyčkávavě se zahledím na královnu. Snad pochopila, co jsem svými slovy chtěla naznačit.

Irian de Taskau - 26. března 2006 13:21
	"Pomohu jak jen budu moci."" Odpovím. Královna opravdu vypadá velmi smutná. A král se zřejmě utrápil. "Nebo» jsem si jist, že ve stejný okamžik, kdy se vám vrátí syn, navrátí se jeho veličenstvu ztracené zdraví a vám klid do duše a úsměv na tvář." Ne, opravdu netoužím po penězích ani titulech. Jen bych rád vrátil laskavým rodičům jejich milované dítě. Odměnoum mi pak bude jejich štěstí.

Awasai - 26. března 2006 19:17
	Sedím u stolu a jídlo zdvořile odmítnu.Poslouchám královnino vyprávění a moje tvář se mračí čím dál víc.Přečtu si ten pergamen a po přečtení jen nevěřícně zakroutím hlavou.Na královnin dotaz je přikývnu a dál vyčkávám...

Tets - 26. března 2006 20:39

Poslouchám slova královny docela se zájmem, nejvíc mě však zajímá králův zdravotní stav. Zpráva o jeho stávajcím stavu mě znatelně znepokojí. Zbytek vnímám jen okrajově. Když král zemře, příjdeme o své sídlo, to se nesmí stát. kalkuluji dosti necitelně v hlavě. Je to však pochopitelné, náš řád je pro mě přednější než král a jeho rodina, dnes je však náš osud spjat. Se zájmem poslouchám "přísliby" věrnosti ostatních u stolu a se zájmem si je prohlížím. Velmi zajímavá skupinka, bude zábava s nimi cestovat. Po chvilce ke mně doputuje pergamen. Začtu se do něj a jeho obsah mě moc nepřekvapí, něco podobného se dalo čekat. Jen ta cena a lhůta mě trošku pobaví. Když chvilku nikdo nic neřiká, dojdu k závěru, že je čas vyjádřit svůj názor. I já vám slibuji svou pomoc, váš manžel kdysi pomohl mému řádu a je načase tento dluh splatit. Udělám vše co bude v mých silách. řeknu královně a hledím jí přitom do očí. Poté se opřu a čekám, až se projeví ten zbytek.

Ilsa - 26. března 2006 20:53

Bez pohnutí a jakékoliv změny ve výrazu tváře vyslechnu královnu a po celou dobu její řeči ji nespustím z očí. Jen úsměv se jaksi vytratil už ve chvíli, kdy k nám usedla. Mlčím. Co na tohle říct? Obyčejní vyděrači a královský pár si s nimi neví rady? Jak se vůbec mohlo stát, že následník trůnu padne do rukou takových osob?.... Své úvahy si však nechávám pro sebe. V mém hlase je však stále známka jisté pochybnosti, když i já promluvím. Udělám, co bude v mých silách. ¨Pronesu dutě a věnuji královně ještě jeden dlouhý pohled a konečně jím uhnu k přinesenému ovoci. Snažím se nekoukat na ně příliš lačně, ale stojí mě to dost sebeovládání. Vína se však ani nedotknu.

Irian de Taskau - 26. března 2006 22:36
	Trochu jesm se napil vína. Jen co by svlažilo vyprahlé rty a zanechalo příjemnou chu» na patře. Ovoce jem se ale ani nedotkl. Ne, že by nevypadalo a nevonělo lákavě, ale snídal jsem, než jsem se vypravil k audienci. A nesluší se ani se přecpávat, ani zneužívat k tomu účelu pohostinnosti, by» královské.

Ellanie - 26. března 2006 22:42
	Po chvíli váhání se natáhnu pro hroznové víno - toho tekutého se ani nedotknu. Pomalu ukusuji kuličky vína a sleduji královnu.

Paní Jeskyně - 27. března 2006 12:44
	V hradu: Královna upije z číše vína a pokračuje v řeči . Á odměna ... Na to bych málem zapoměla . Když se můj syn vrátí živý , dostane každý z vás 200zl. My také doufáme , že až se náš syn vrátí král se zázračně uzdraví. Ještě bych si potřebovala osamotě promluvit s vámi třemi. Svým štíhlým prstem ukáže na Iriana , Ilsu a Sargona .

Irian de Taskau - 27. března 2006 13:36
	Kývnu a vstávám. "Jsem vám zcela k dispozici, Vaše Veličenstvo."

Ellanie - 27. března 2006 17:05
	V naprostém klidu dojím víno až na pár kuliček, které i se "stopkou" schovám do tašky. Pak si dlaně položím na desku stolu a čekám, co se bude dít.

Tets - 27. března 2006 18:27
	Co mi asi může chtít? pomyslím si a vstanu. Jsem vám k službám. řeknu nahlas a podívám se na ty další dva. Co asi máme společného...

Ilsa - 27. března 2006 19:15
	Výzva od královny mne trochu překvapí...Co může královna chtít ode mne? ...O samotě?.... Nicméně po krátkém zaváhání přikývnu. Trochu rezignovaně....já se dnes prostě nenajím... I mně pohled sklouzne k oběma mužům, ale jen kradmo a následně přejedu tváře ostatních spolustolovníků...lehce semknu rty.

Paní Jeskyně - 27. března 2006 20:14

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V hradu: Královna vstane od stolu , a jemným gestem naznačí těm třem aby jí následovali. Ještě něco pošeptá tomu sluhovi . Jde do těch dveří co odtamtud vyšli ti pomocníci. Vejdete do uličky podobného vzhledu , jako v ostatních místnostech. (zlatem zdobené...) najednou zahne do levých dveří . Je to komnata zřejmě kralovnina syny . Je tam stůl na kterém leží pergameny , kalamář s inkoustem a brk . Dále se tam nachází postel s nebesy . (jsou tam též obrazy se zlatými rámi. ) Tak , a teď přistoupíme k tomu , co jsem vám chtěla říci . Ty dopisy co nám posílali únosci byly poslány , po cvičeném orlu mého syna . On tam propašoval i svůj vzkaz pro nás . Jsou prý ukriti v jediné jeskyni onoho lesa . Slyšel , že únosci chtějí výkupné a psal , že jim nic nemáme posílat , ale pokusit se ho vysvobodit .Únosců je údajně pět , ale vždy se střídají dva nebo tři . Vás tři jsem si zavolala proto , že vypadáte věrohodně . Myslím si , že by mezi vámi všemi co jste tam seděli mohli být zrádci . A prosím vás tedy o to , aby jste zpracovali plán jak ho vysvobidit a vše zatím před ostatními zachovali v tajnosti . Vše jim řeknete , až když přijdete do lesa . Podaří li se vám vysvoboti Vaughana , jeho orel za ním přiletí a vy nám pošlete vzkaz o situaci , která nastala. Přesto vám ale dám sáček s falešnými zla»áky. Je možné že jsem na něco zapomněla a tak vás prosím o doplňující dotazy. pokyne vám a čeká na připomínky.

Paní Jeskyně - 27. března 2006 20:14

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V hradu: Královna vstane od stolu , a jemným gestem naznačí těm třem aby jí následovali. Ještě něco pošeptá tomu sluhovi . Jde do těch dveří co odtamtud vyšli ti pomocníci. Vejdete do uličky podobného vzhledu , jako v ostatních místnostech. (zlatem zdobené...) najednou zahne do levých dveří . Je to komnata zřejmě kralovnina syny . Je tam stůl na kterém leží pergameny , kalamář s inkoustem a brk . Dále se tam nachází postel s nebesy . (jsou tam též obrazy se zlatými rámi. ) Tak , a teď přistoupíme k tomu , co jsem vám chtěla říci . Ty dopisy co nám posílali únosci byly poslány , po cvičeném orlu mého syna . On tam propašoval i svůj vzkaz pro nás . Jsou prý ukriti v jediné jeskyni onoho lesa . Slyšel , že únosci chtějí výkupné a psal , že jim nic nemáme posílat , ale pokusit se ho vysvobodit .Únosců je údajně pět , ale vždy se střídají dva nebo tři . Vás tři jsem si zavolala proto , že vypadáte věrohodně . Myslím si , že by mezi vámi všemi co jste tam seděli mohli být zrádci . A prosím vás tedy o to , aby jste zpracovali plán jak ho vysvobidit a vše zatím před ostatními zachovali v tajnosti . Vše jim řeknete , až když přijdete do lesa . Podaří li se vám vysvoboti Vaughana , jeho orel za ním přiletí a vy nám pošlete vzkaz o situaci , která nastala. Přesto vám ale dám sáček s falešnými zla»áky. Je možné že jsem na něco zapomněla a tak vás prosím o doplňující dotazy. pokyne vám a čeká na připomínky.

Paní Jeskyně - 27. března 2006 20:14

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V hradu: Královna vstane od stolu , a jemným gestem naznačí těm třem aby jí následovali. Ještě něco pošeptá tomu sluhovi . Jde do těch dveří co odtamtud vyšli ti pomocníci. Vejdete do uličky podobného vzhledu , jako v ostatních místnostech. (zlatem zdobené...) najednou zahne do levých dveří . Je to komnata zřejmě kralovnina syny . Je tam stůl na kterém leží pergameny , kalamář s inkoustem a brk . Dále se tam nachází postel s nebesy . (jsou tam též obrazy se zlatými rámi. ) Tak , a teď přistoupíme k tomu , co jsem vám chtěla říci . Ty dopisy co nám posílali únosci byly poslány , po cvičeném orlu mého syna . On tam propašoval i svůj vzkaz pro nás . Jsou prý ukriti v jediné jeskyni onoho lesa . Slyšel , že únosci chtějí výkupné a psal , že jim nic nemáme posílat , ale pokusit se ho vysvobodit .Únosců je údajně pět , ale vždy se střídají dva nebo tři . Vás tři jsem si zavolala proto , že vypadáte věrohodně . Myslím si , že by mezi vámi všemi co jste tam seděli mohli být zrádci . A prosím vás tedy o to , aby jste zpracovali plán jak ho vysvobidit a vše zatím před ostatními zachovali v tajnosti . Vše jim řeknete , až když přijdete do lesa . Podaří li se vám vysvoboti Vaughana , jeho orel za ním přiletí a vy nám pošlete vzkaz o situaci , která nastala. Přesto vám ale dám sáček s falešnými zla»áky. Je možné že jsem na něco zapomněla a tak vás prosím o doplňující dotazy. pokyne vám a čeká na připomínky.

Paní Jeskyně - 27. března 2006 20:17
	V hradu: Královna vstane od stolu , a jemným gestem naznačí těm třem aby jí následovali. Ještě něco pošeptá tomu sluhovi . Jde do těch dveří co odtamtud vyšli ti pomocníci. Po chvíli co odejde vyjde znovu jeden z pomocníků a přinese vám pečené sele a bochník chleba. Královna vám nechává vzkázat dobrou chu» . Chcete ještě někdo dolít víno nebo něco jiného?

Ilsa - 27. března 2006 20:34
	soukromá zpráva od Ilsa pro Chvíli stojím mlčky a sem tam lehce pokývu hlavou. Chvíli pozoruj lejstra na stole. Pomalu k nim přistoupím, nakloním hlavu na stranu a nahlédnu do nich s výrazem čistého zájmu. Jak starý je váš syn? Nadhodím a zvednu ke královně oči.

Ilsa - 27. března 2006 20:34
	soukromá zpráva od Ilsa pro Chvíli stojím mlčky a sem tam lehce pokývu hlavou. Chvíli pozoruj lejstra na stole. Pomalu k nim přistoupím, nakloním hlavu na stranu a nahlédnu do nich s výrazem čistého zájmu. Jak starý je váš syn? Nadhodím a zvednu ke královně oči.

Tets - 27. března 2006 20:40

soukromá zpráva od Tets pro V hradu Na pokyn královny vyrazím a následuji ji chotbami, výzdoby si už nevšímám, začínám si myslet, že je to tu trošku přeplácané. Jdu mlčky a přemýšlím co nám asi chce, na své společníky občas kouknu, ale jinak nic neříkám. Zastavím se v komnatě a se zájmem poslouchám co nám královna říká, ta důvěra mě trošku pobaví, ale co. Zavrtím hlavou na znamení žádných dotazů a otočím se na své společníky. Takže, když jsme ti důvěrihodní, tak bychom se asi měli seznámit. zhluboka se nadechnu a spustím Jmenuji se Sargon Madaii a jsem jeden z mistrů řádu Nekromancerského. dořeknu to a se zájmem sleduji jejich reakce, moc lidí nemá nás nekromancery v lásce, ale to je jen nevědomostí a pověrami.

Tets - 27. března 2006 20:40

soukromá zpráva od Tets pro V hradu Na pokyn královny vyrazím a následuji ji chotbami, výzdoby si už nevšímám, začínám si myslet, že je to tu trošku přeplácané. Jdu mlčky a přemýšlím co nám asi chce, na své společníky občas kouknu, ale jinak nic neříkám. Zastavím se v komnatě a se zájmem poslouchám co nám královna říká, ta důvěra mě trošku pobaví, ale co. Zavrtím hlavou na znamení žádných dotazů a otočím se na své společníky. Takže, když jsme ti důvěrihodní, tak bychom se asi měli seznámit. zhluboka se nadechnu a spustím Jmenuji se Sargon Madaii a jsem jeden z mistrů řádu Nekromancerského. dořeknu to a se zájmem sleduji jejich reakce, moc lidí nemá nás nekromancery v lásce, ale to je jen nevědomostí a pověrami.

Irian de Taskau - 27. března 2006 20:48

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro V hradu "Princ je, zdá se, velmi bistrý hoch, Vaše Veličenstvo. Jednou bude dobrým králem." Komentuji princův značný přínos k našemu pátrání. "Existuje něco, jako mapa místa, kde ty jeskyně v lese leží? A.....Jak starý je váš syn?" Zeptám se následně. "Ano, seznámení by bylo vhodné, mistře Madaii. Mé jméno je Irian. Irian de Taskau. Stejně jako můj děd a děd mého děda, věnuji se magii. Taktéž na stupni mistrovském. A......Není nekromant jako nekromant. Mnozí z vašeho řádu bývají velmi zdatnými léčiteli, těšícími se značné úctě."

Irian de Taskau - 27. března 2006 20:48

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro V hradu "Princ je, zdá se, velmi bistrý hoch, Vaše Veličenstvo. Jednou bude dobrým králem." Komentuji princův značný přínos k našemu pátrání. "Existuje něco, jako mapa místa, kde ty jeskyně v lese leží? A.....Jak starý je váš syn?" Zeptám se následně. "Ano, seznámení by bylo vhodné, mistře Madaii. Mé jméno je Irian. Irian de Taskau. Stejně jako můj děd a děd mého děda, věnuji se magii. Taktéž na stupni mistrovském. A......Není nekromant jako nekromant. Mnozí z vašeho řádu bývají velmi zdatnými léčiteli, těšícími se značné úctě."

Ilsa - 27. března 2006 20:52

soukromá zpráva od Ilsa pro Ohlédnu se na muže, který promluvil. Nezdá se, že by mě jeho povolání nějak překvapilo, polekalo nebo oslnilo. Vážně si prohlédnu jeho tvář i oděv a v obličeji se mi nepohne ani brva. Pak sklouznu pohledem k Irianovi a zpět k Sargonovi. Ilsa....cestovatelka. Řeknu prostě a na nepohnuté bledé tváři vykouzlím nečekaně zářivý vlídný úsměv, kterým změkne i chladný pohled ocelových očí. Úsměv rychle zmizí a tvář znovu nabyne neurčitosti. Svou pozornost nakonec obrátím k Irianovi.

Ilsa - 27. března 2006 20:52

soukromá zpráva od Ilsa pro Ohlédnu se na muže, který promluvil. Nezdá se, že by mě jeho povolání nějak překvapilo, polekalo nebo oslnilo. Vážně si prohlédnu jeho tvář i oděv a v obličeji se mi nepohne ani brva. Pak sklouznu pohledem k Irianovi a zpět k Sargonovi. Ilsa....cestovatelka. Řeknu prostě a na nepohnuté bledé tváři vykouzlím nečekaně zářivý vlídný úsměv, kterým změkne i chladný pohled ocelových očí. Úsměv rychle zmizí a tvář znovu nabyne neurčitosti. Svou pozornost nakonec obrátím k Irianovi.

Tets - 27. března 2006 20:57
	soukromá zpráva od Tets pro Podívám se na Iriana a ve tváři se mi objeví úsměv. Ano, někteří se stávají léčiteli, ale to jsou odpadlíci. Nekromanceři jsou služebníci smrti a jako takoví mají právo využívat její síly, ale o tom se tu nebudeme bavit. řeknu mu a úsměv mě neopouští. Cha, léčitelé, ta lůza.... ukloním se Ilse a pak se podívám na královnu.

Tets - 27. března 2006 20:57
	soukromá zpráva od Tets pro Podívám se na Iriana a ve tváři se mi objeví úsměv. Ano, někteří se stávají léčiteli, ale to jsou odpadlíci. Nekromanceři jsou služebníci smrti a jako takoví mají právo využívat její síly, ale o tom se tu nebudeme bavit. řeknu mu a úsměv mě neopouští. Cha, léčitelé, ta lůza.... ukloním se Ilse a pak se podívám na královnu.

Ilsa - 27. března 2006 21:03
	soukromá zpráva od Ilsa pro Také by mě zajímalo, jestli máte nějaké konkrétní podezření na zrádce, o kterých jste mluvila? Opustím pohledem Iriana a obrátím se znovu ke královně. Představování nijak nekomentuju a zdá se, že je považuji za skončenou společenskou povinnost. Možná jsem si i trochu oddychla...

Ilsa - 27. března 2006 21:03
	soukromá zpráva od Ilsa pro Také by mě zajímalo, jestli máte nějaké konkrétní podezření na zrádce, o kterých jste mluvila? Opustím pohledem Iriana a obrátím se znovu ke královně. Představování nijak nekomentuju a zdá se, že je považuji za skončenou společenskou povinnost. Možná jsem si i trochu oddychla...

Irian de Taskau - 27. března 2006 21:16
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Zachytil jsem Ilsin letmý pohled a poslal jí plachý úsměv. Je opravdu krásná......Ale....Nemá ráda magii. U té nemám šanci na úspěch. A přesto je jediná, o kterou bych stál. "Mě zase napadlo, že pokud byl princ unesen z hradu, nebo z města, musel být s únosci ve styku někdo z personálu. Nepodezříváte někoho, Vaše Veličenstvo?" Přidám se k Ilsině dotazu.

Irian de Taskau - 27. března 2006 21:16
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Zachytil jsem Ilsin letmý pohled a poslal jí plachý úsměv. Je opravdu krásná......Ale....Nemá ráda magii. U té nemám šanci na úspěch. A přesto je jediná, o kterou bych stál. "Mě zase napadlo, že pokud byl princ unesen z hradu, nebo z města, musel být s únosci ve styku někdo z personálu. Nepodezříváte někoho, Vaše Veličenstvo?" Přidám se k Ilsině dotazu.

Lisirra Ethrrian - 27. března 2006 21:43

V hradu Jakmile padne částka - nikoliv nemalá - dám své překvapení najevo pouze lehce nadzvednutým obočím. Svůj uvolněný posez však neměním a v tichosti vyslechnu její další slova. Jediné pohnutí mé mysli je vyjádřeno mírným úsměvem, není určen nikomu konkrétnímu. Jen pro mě samotnou. No co, královská rodina si to může dovolit, - ušklíbnu se v duchu - myslím, že mám nového zaměstnavatele. Že chce královna mluvit s konkrétními třemi osobami neřeším. Bůh ví, co se takové ženě honí hlavou a jaké jsou její pohnutky. Nabízené jídlo přejedu krátce pohledem. Vzhledem k tomu, že jsem před necelou hodinkou dojedla poměrně dobrý gulášek, nechává mě ten pohled chladnou. Jindy bych se snad na pečeni vrhla, a» už bych předtím do sebe nacpala cokoliv, nyní však mám dost látky k přemýšlení a tak pouze pokynu sluhovi, aby mi dolil víno. Zamyšleně si s pohárem začnu pohrávat a svým společníkům už nevěnuji mnoho pozornosti. Tajuplný úsměv však z mé tváře nezmizí, nadruhou stranu se však ani nerozšíří. Nechat se takhle oskakovat... To není špatný život. Časem bych si možná i zvykla.

Paní Jeskyně - 28. března 2006 10:05

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Princova komnata: Mému synovi je 25 let . Je to urostlý , hezký hoch. Seznámit se je dobrým nápadem Sargone , a také doufám , že si na cestě budete plně důvěřovat ... Pro tuto akci je to nutné. My věříme, že Vaughan bude dobrým králem . Vaše dovednosti se vám budou hodit . Jak již jsem říkala , myslíme si , že prince unesli lidé z řádu Warmondů , stále usilují o náš trůn . Byl unesen , když byl na projížďce lesem , a proto neměl mnoho šancí ubránit se pěti lidem . Přesto je ale princ dobrým bojovníkem , ale zbraň mu únosci sebrali . Mapa lesa také existuje Až se budeme vracet , k ostatním , dám vám tedy ten vak s falešnými penězi, mapu lesa a princovu zbraň. Na personál podezření nemá , všichni zaměstnanci tu pracují již tak dlouho . Jestli vás ještě něco napadá , zeptejte se . Znovu vás snažně prosím o zachováni všeho v tajnosti a o zprávu a stavu situace až bude po akci. královna se hluboce nadechne a opře se rukou o psací stůl.

Paní Jeskyně - 28. března 2006 10:05

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Princova komnata: Mému synovi je 25 let . Je to urostlý , hezký hoch. Seznámit se je dobrým nápadem Sargone , a také doufám , že si na cestě budete plně důvěřovat ... Pro tuto akci je to nutné. My věříme, že Vaughan bude dobrým králem . Vaše dovednosti se vám budou hodit . Jak již jsem říkala , myslíme si , že prince unesli lidé z řádu Warmondů , stále usilují o náš trůn . Byl unesen , když byl na projížďce lesem , a proto neměl mnoho šancí ubránit se pěti lidem . Přesto je ale princ dobrým bojovníkem , ale zbraň mu únosci sebrali . Mapa lesa také existuje Až se budeme vracet , k ostatním , dám vám tedy ten vak s falešnými penězi, mapu lesa a princovu zbraň. Na personál podezření nemá , všichni zaměstnanci tu pracují již tak dlouho . Jestli vás ještě něco napadá , zeptejte se . Znovu vás snažně prosím o zachováni všeho v tajnosti a o zprávu a stavu situace až bude po akci. královna se hluboce nadechne a opře se rukou o psací stůl.

Paní Jeskyně - 28. března 2006 10:06

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Princova komnata: Mému synovi je 25 let . Je to urostlý , hezký hoch. Seznámit se je dobrým nápadem Sargone , a také doufám , že si na cestě budete plně důvěřovat ... Pro tuto akci je to nutné. My věříme, že Vaughan bude dobrým králem . Vaše dovednosti se vám budou hodit . Jak již jsem říkala , myslíme si , že prince unesli lidé z řádu Warmondů , stále usilují o náš trůn . Byl unesen , když byl na projížďce lesem , a proto neměl mnoho šancí ubránit se pěti lidem . Přesto je ale princ dobrým bojovníkem , ale zbraň mu únosci sebrali . Mapa lesa také existuje Až se budeme vracet , k ostatním , dám vám tedy ten vak s falešnými penězi, mapu lesa a princovu zbraň. Na personál podezření nemá , všichni zaměstnanci tu pracují již tak dlouho . Jestli vás ještě něco napadá , zeptejte se . Znovu vás snažně prosím o zachováni všeho v tajnosti a o zprávu a stavu situace až bude po akci. královna se hluboce nadechne a opře se rukou o psací stůl.

Ilsa - 28. března 2006 12:33

soukromá zpráva od Ilsa pro Jistě. Pokrčím rameny a ohlédnu se na své dva společníky, jestli budou mít oni nějaké poznámky či připomínky. A konkrétní podezření na někoho z dobrodruhů? Vyhlédnu z okna. Pětadvacetiletý muž, následník trůnu a nechá se tak hloupě přepadnout a unést, i když zná tahle rizika...něco mi nesedí... na okamžik semknu rty, ale když se obrátím ke královně, už na ni hledím jen tázavě, ústa lehce našpulená...

Ilsa - 28. března 2006 12:33

soukromá zpráva od Ilsa pro Jistě. Pokrčím rameny a ohlédnu se na své dva společníky, jestli budou mít oni nějaké poznámky či připomínky. A konkrétní podezření na někoho z dobrodruhů? Vyhlédnu z okna. Pětadvacetiletý muž, následník trůnu a nechá se tak hloupě přepadnout a unést, i když zná tahle rizika...něco mi nesedí... na okamžik semknu rty, ale když se obrátím ke královně, už na ni hledím jen tázavě, ústa lehce našpulená...

Irian de Taskau - 28. března 2006 15:33
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Zatím není důvod někomu cokoliv říkat, Vaše Veličenstvo, není tedy problém vaší žádosti vyhovět. Jen......Sami tři, ikdyž snad pomůže princ, pět v boji zdatných mužů nezdoláme. a může jich být i vice, střídají-li se po třech. Někdy budeme ostatním muset alespoň něco říci, pokud bude třeba jejich spolupráce." Odpovím.

Irian de Taskau - 28. března 2006 15:33
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Zatím není důvod někomu cokoliv říkat, Vaše Veličenstvo, není tedy problém vaší žádosti vyhovět. Jen......Sami tři, ikdyž snad pomůže princ, pět v boji zdatných mužů nezdoláme. a může jich být i vice, střídají-li se po třech. Někdy budeme ostatním muset alespoň něco říci, pokud bude třeba jejich spolupráce." Odpovím.

Irian de Taskau - 28. března 2006 15:36
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Nemusel jsem ti číst myšlenky, abych i jen z tvého letmého výrazu a semknutých rtů pochopil, že se zaobíráš stejnou myšlenkou, jako já. "Byla by tu jedna možnost." Pošeptám ti s výmluvným mrknutím.

Irian de Taskau - 28. března 2006 15:39
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Zachytil jsem Ilsin výraz, než se otočila ke královně.....a něco jsem jí se šibalským mrknutím pošeptal. Královny se však ptám zcela vážně. "Nemá zdejší představitel řádu Warmondů náhodou krásnou dceru tak v princově věku?"

Irian de Taskau - 28. března 2006 15:39
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Zachytil jsem Ilsin výraz, než se otočila ke královně.....a něco jsem jí se šibalským mrknutím pošeptal. Královny se však ptám zcela vážně. "Nemá zdejší představitel řádu Warmondů náhodou krásnou dceru tak v princově věku?"

Paní Jeskyně - 28. března 2006 18:01

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Nechci nikoho z odtatních dobrodruhů podezřívat , ale všichni nepůsobili plně věrohodně. A vy pane Iriane jste mne asi napochopil ... Myslela jsem , že až budete na okraji lesa , vše ostatním řeknete , a proto by nikdo ze zrádců neměl šanci říci vše spolupachatelům . Tedy jestli někdo takový od vás vůbec je. A těch co prince hlídejí je dohromady pět . Jednou ho hlídají dva muži a podruhé tři. Ano Warmondové mají i dceru i syna , ale jejich dceře je 17let. Takže je o os let mladší . Vy snad máte na někoho podezření? tutu otázku směřuje na všechny .

Paní Jeskyně - 28. března 2006 18:01

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Nechci nikoho z odtatních dobrodruhů podezřívat , ale všichni nepůsobili plně věrohodně. A vy pane Iriane jste mne asi napochopil ... Myslela jsem , že až budete na okraji lesa , vše ostatním řeknete , a proto by nikdo ze zrádců neměl šanci říci vše spolupachatelům . Tedy jestli někdo takový od vás vůbec je. A těch co prince hlídejí je dohromady pět . Jednou ho hlídají dva muži a podruhé tři. Ano Warmondové mají i dceru i syna , ale jejich dceře je 17let. Takže je o os let mladší . Vy snad máte na někoho podezření? tutu otázku směřuje na všechny .

Paní Jeskyně - 28. března 2006 18:01

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Nechci nikoho z odtatních dobrodruhů podezřívat , ale všichni nepůsobili plně věrohodně. A vy pane Iriane jste mne asi napochopil ... Myslela jsem , že až budete na okraji lesa , vše ostatním řeknete , a proto by nikdo ze zrádců neměl šanci říci vše spolupachatelům . Tedy jestli někdo takový od vás vůbec je. A těch co prince hlídejí je dohromady pět . Jednou ho hlídají dva muži a podruhé tři. Ano Warmondové mají i dceru i syna , ale jejich dceře je 17let. Takže je o os let mladší . Vy snad máte na někoho podezření? tutu otázku směřuje na všechny .

Ilsa - 28. března 2006 20:16

soukromá zpráva od Ilsa pro Irianovy myšlenky, které pohotově vsadil do svého dotazu, mne přinutí k úsměvu a uznalého pohledu jeho směrem. Osm let není pro zamilované žádný rozdíl a mezi sedmnáctiletými dívkami jsou málokteré nehezké. Zdobí je mládí a čistota.Nakloním lehce hlavu na stranu, když se znoévu obrátím na královnu, a ponechám v úsměvu tolik tajuplnosti, kolik je potřeba k naznačení, nač já a Irian narážíme. Tak děvče je v tom, ten Irian má ale postřeh...te´d záleží, jestli se princ vrátit chce nebo potřebuje peníze, aby mohl s dívkou odejít, kam se mu zlíbí... Vytrhnu se z úvah...nejsem místní a nic nevím o Warmondech? Co je to za rod? Jaké máte neshody a jak dlouho to trvá? pokračuji ke královně v o něco vážnějším duchu a pěkně zpříma.

Ilsa - 28. března 2006 20:16

soukromá zpráva od Ilsa pro Irianovy myšlenky, které pohotově vsadil do svého dotazu, mne přinutí k úsměvu a uznalého pohledu jeho směrem. Osm let není pro zamilované žádný rozdíl a mezi sedmnáctiletými dívkami jsou málokteré nehezké. Zdobí je mládí a čistota.Nakloním lehce hlavu na stranu, když se znoévu obrátím na královnu, a ponechám v úsměvu tolik tajuplnosti, kolik je potřeba k naznačení, nač já a Irian narážíme. Tak děvče je v tom, ten Irian má ale postřeh...te´d záleží, jestli se princ vrátit chce nebo potřebuje peníze, aby mohl s dívkou odejít, kam se mu zlíbí... Vytrhnu se z úvah...nejsem místní a nic nevím o Warmondech? Co je to za rod? Jaké máte neshody a jak dlouho to trvá? pokračuji ke královně v o něco vážnějším duchu a pěkně zpříma.

Tets - 28. března 2006 20:43

soukromá zpráva od Tets pro Dotazům svých společníků naslouchám jen mlčky. Jejich cíl pochopím poměrně brzy, ale nedávám to najevo. Podívám se na královnu a sleduji její reakce, jsem zvědav za jak dlouho jí to dojde. Což o to, kdyby šlo o odpravení těch únosců, tak by to takový problém nebyl. Ale láska je věc divná a nevypočitatelná. myslím si v duchu. Přesně tak, kde mají ti Warmondové sídlo a co nám o nich řeknete. vložím se do debaty a podívám se na královnu.

Tets - 28. března 2006 20:43

soukromá zpráva od Tets pro Dotazům svých společníků naslouchám jen mlčky. Jejich cíl pochopím poměrně brzy, ale nedávám to najevo. Podívám se na královnu a sleduji její reakce, jsem zvědav za jak dlouho jí to dojde. Což o to, kdyby šlo o odpravení těch únosců, tak by to takový problém nebyl. Ale láska je věc divná a nevypočitatelná. myslím si v duchu. Přesně tak, kde mají ti Warmondové sídlo a co nám o nich řeknete. vložím se do debaty a podívám se na královnu.

Irian de Taskau - 28. března 2006 22:44
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Domnívám se, že kdyby prince do léčky, by» nevědomky, zavedla dívka, vysvětlovalo by to, proč se nebránil a proč byl snadno odzbrojen a odveden, Vaše Veličenstvo." Vysvětlím, kam můj dotaz mířil. "Nechci působit jako někdo, kdo vás zrazuje, ale velmi rád bych si s tou dívkou promluvil. Nejlépe o samotě v příjemném prostředí. Znáte ji?"

Irian de Taskau - 28. března 2006 22:44
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Domnívám se, že kdyby prince do léčky, by» nevědomky, zavedla dívka, vysvětlovalo by to, proč se nebránil a proč byl snadno odzbrojen a odveden, Vaše Veličenstvo." Vysvětlím, kam můj dotaz mířil. "Nechci působit jako někdo, kdo vás zrazuje, ale velmi rád bych si s tou dívkou promluvil. Nejlépe o samotě v příjemném prostředí. Znáte ji?"

Paní Jeskyně - 30. března 2006 18:17

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Warmondové jsou zlověstný rod , který již mnoho staletí usilují o Antaron . Je však známo , že jsou schopni udělat sned vše , aby se trůnu zmocnili. Zatím jsme jim docela úspěšne odolávali až do situací tohoto měsíce. Oni sídlí tu ve městě v takovém velkém rodiném domě , v takovém zámečku . královně se na malý okamžik skřiví obličej. A můžu vás ujistit , že můj syn neměl nic s tou dívkou od Warmondů , protože již dlouho je spokojen s jinou dívkou . z křivého pbličeje se náhle stane obličej rozzářený.

Paní Jeskyně - 30. března 2006 18:17

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Warmondové jsou zlověstný rod , který již mnoho staletí usilují o Antaron . Je však známo , že jsou schopni udělat sned vše , aby se trůnu zmocnili. Zatím jsme jim docela úspěšne odolávali až do situací tohoto měsíce. Oni sídlí tu ve městě v takovém velkém rodiném domě , v takovém zámečku . královně se na malý okamžik skřiví obličej. A můžu vás ujistit , že můj syn neměl nic s tou dívkou od Warmondů , protože již dlouho je spokojen s jinou dívkou . z křivého pbličeje se náhle stane obličej rozzářený.

Paní Jeskyně - 30. března 2006 18:17

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Warmondové jsou zlověstný rod , který již mnoho staletí usilují o Antaron . Je však známo , že jsou schopni udělat sned vše , aby se trůnu zmocnili. Zatím jsme jim docela úspěšne odolávali až do situací tohoto měsíce. Oni sídlí tu ve městě v takovém velkém rodiném domě , v takovém zámečku . královně se na malý okamžik skřiví obličej. A můžu vás ujistit , že můj syn neměl nic s tou dívkou od Warmondů , protože již dlouho je spokojen s jinou dívkou . z křivého pbličeje se náhle stane obličej rozzářený.

Sir Daghard Mellentrich - 30. března 2006 19:13

V hradu Královnina slova poslouchám se zájmem a se zvýšenou pozorností.Přeci jenom to,co před chvílí řekla jsou velmi cenné informace a znovu je zřejmě již opakovat nebude.Když se v jejím proslovu objeví zmínka o Warmondech,krátce se ušklíbnu.Kdo ví,co mě k tomu vedlo."Vždy» ti jen celou dobu usilovali o Antaron a myslí si že tím toho dosáhnou " ...V hlavě mi doznívají královnina slova.Zakroutím nad tím hlavou a upřu svůj zrak na pergamen.Jen zběžně jej prostuduji a poté ho pošlu dál.Kdo to asi psal? Nakonec - stejně jako všichni ostatní i já přislíbím královně věrnost.Nad slibovanou oděmou se usměji.200 zla»áků není zrovna nemalá částka peněz.Z přinesené číše vína upiji pouze jeden doušek a ovoce se ani nedotknu.Za odcházejícím Sargonem,Ilsou a Irianem se otočím,ale dále jim nevěnuji svou pozornost.Co od nich může královna asi chtít? Ptám se sám sebe v hlavě,ale překvapení na své tváři nedávám vůbec znát.Nadále se věnuji již pouze donesenému seleti.Před chvílí jsem sice jedl,ale nechci královskou rodinu urazit.Proto si na talířek odeberu kousek stehýnka a z bochníku odkrojím jeden krajíc."Ne,děkuji." Odvětím stroze sluhovi na jeho otázku ohledně dolití vína.Poté se obrátím na Lisirru a ostatní."Promiňte,že se ptám,ale několik přístíchh dnů zřejmě strávíme společně.Docela by mne zajímalo,proč jste se rozhodli pomoci královské rodině?" Pronesu ke všem vážně a ve vší slušnosti.Jakmile je otázka položena,pustím se do jídla.

Ilsa - 30. března 2006 20:31

soukromá zpráva od Ilsa pro Kdo je ta dívka a kde ji najdeme? Naruším královnino nadšení chladně a nezúčastněně, hledíc na ni zcela bez jakýchkoliv emocí, jako bych hovořila o zatoulaných trepkách. To stále ještě nemusí nic znamenat. Je to mladý šlechtic a děvčata se mu nejspíš nevyhýbají...a on jim možná taky ne... pozoruji mlčky královninu tvář. Stále je dost možností, které prince drží u jeho věznitelů... Ráda bych si s ní promluvila. Dodám nevinně.

Ilsa - 30. března 2006 20:31

soukromá zpráva od Ilsa pro Kdo je ta dívka a kde ji najdeme? Naruším královnino nadšení chladně a nezúčastněně, hledíc na ni zcela bez jakýchkoliv emocí, jako bych hovořila o zatoulaných trepkách. To stále ještě nemusí nic znamenat. Je to mladý šlechtic a děvčata se mu nejspíš nevyhýbají...a on jim možná taky ne... pozoruji mlčky královninu tvář. Stále je dost možností, které prince drží u jeho věznitelů... Ráda bych si s ní promluvila. Dodám nevinně.

Lisirra Ethrrian - 30. března 2006 22:01

V hradu Ve svém zamyšlení slova rytíře (Daghard) málem přeslechnu, poslední část mi však neunikne a já si neodpustím malé ušklíbnutí. Než odpovím, zavdám si z poháru vína. "U mě je to snad jasný, ne?" pronesu ironicky, ale vážně. Předpokládala jsem, že má poslední otázka na královnu vysvětlovala mé pohnutky dostatečně. Na rytíře upírám tvrdý pohled, který není ani trochu zkalený alkoholem, ač už jsem od oběda pár pohárů měla. "Ale myslím," - začnu naprosto nečekaně, protože už to vypadalo, že jsem skončila - "že mnohem důležitější je vědět: Kdo jsme." opět usrknu vína, "Nebo, jestli vás víc bude bavit volat na sebe Hej, ty!, tak prosím." nadhodím sakrasticky a svá slova doprovodím lehkým pokrčením ramen a typickým úšklebkem. I když jsem navrhla cosi jako představování, sama se do něj neženu a spíše čekám na reakci ostatních.

Irian de Taskau - 31. března 2006 15:06
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "I přesto bychom s onou dívkou rádi mluvili, Vaše Veličenstvo. Pokud je má doměnka správná, bude rozhovor s ní pro naši věc jen přínosem." Namítám zdvořile a s úctou ( přesně podle etikety ), ale dávajíc jasně na jevo, že na rozmluvě trvám.

Irian de Taskau - 31. března 2006 15:06
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "I přesto bychom s onou dívkou rádi mluvili, Vaše Veličenstvo. Pokud je má doměnka správná, bude rozhovor s ní pro naši věc jen přínosem." Namítám zdvořile a s úctou ( přesně podle etikety ), ale dávajíc jasně na jevo, že na rozmluvě trvám.

Paní Jeskyně - 01. dubna 2006 10:02
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ta dívka s tím nemá nic společného . sdělí vám milím hlasem . Ví o tom asi polovinu z toho co já. A teď už bychom mohli vyrazit pro ty tři věci a pak k ostatním , navečeříte se a já vás tu pro dnešek ubytuji .

Paní Jeskyně - 01. dubna 2006 10:02
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ta dívka s tím nemá nic společného . sdělí vám milím hlasem . Ví o tom asi polovinu z toho co já. A teď už bychom mohli vyrazit pro ty tři věci a pak k ostatním , navečeříte se a já vás tu pro dnešek ubytuji .

Paní Jeskyně - 01. dubna 2006 10:02
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ta dívka s tím nemá nic společného . sdělí vám milím hlasem . Ví o tom asi polovinu z toho co já. A teď už bychom mohli vyrazit pro ty tři věci a pak k ostatním , navečeříte se a já vás tu pro dnešek ubytuji .

Paní Jeskyně - 01. dubna 2006 10:05
	V hradu: Za hradebními okny je vidět že se stmívá . U vašeho stolu stále stojí onen sluha co vám přines jídlo , a čeká jestli si ještě něco budete přát . Jestli chcete , můžu vám k večeři přinést i něco jiného a k pití klidně korbel piva. Jak si jen budete přát . usměje se na vás a protože je docela pohledný vyvolá v některých dívkách hřejivý pocit.

Irian de Taskau - 01. dubna 2006 12:19

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Dobrá, Vaše Veličenstvo. Jen aby jste ji ale nepodcenila. Nechodím po světě první den a zažil jsem už mnohé. Včetně vymření dynastie jistých šlechticů, zásluhou sedmnáctileté, zdánlive ničeho nevědomé, dívky. Naučil jsem se tak, že zdání nevinnosti může právě být tou pastí, z počátku přehlíženou pro svou nepravděpodobnost. V místě, kde jsem se já narodil, existuje jedna legenda a jelikož mluví o kdysi opravdu žijících lidech, bude na ní něco pravdy. Vypráví o Loretě, osmnáctileté dívce, dceři bohatého měš»ana. Která měla, ač na venek působila křehce a nevinně, zvláštní zálibu. sváděla mladé muže a ty pak, z pouhého rozmaru, zabíjela. A také byla nevinná a zdánlivě nic nevěděla." Odpovím trochu obšírněji. Ale nemyslím to zle. Jen hodlám využít všech možností. "Ale jste-li přesvědčena, že ona dívka s tím nemá nic společného, nebudu se jí tedy ptát. Ano, je na čase vrátit se k ostatním. Pokud jsou mezi nimi zrádci, mohli by pojmout podezření."

Irian de Taskau - 01. dubna 2006 12:19

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Dobrá, Vaše Veličenstvo. Jen aby jste ji ale nepodcenila. Nechodím po světě první den a zažil jsem už mnohé. Včetně vymření dynastie jistých šlechticů, zásluhou sedmnáctileté, zdánlive ničeho nevědomé, dívky. Naučil jsem se tak, že zdání nevinnosti může právě být tou pastí, z počátku přehlíženou pro svou nepravděpodobnost. V místě, kde jsem se já narodil, existuje jedna legenda a jelikož mluví o kdysi opravdu žijících lidech, bude na ní něco pravdy. Vypráví o Loretě, osmnáctileté dívce, dceři bohatého měš»ana. Která měla, ač na venek působila křehce a nevinně, zvláštní zálibu. sváděla mladé muže a ty pak, z pouhého rozmaru, zabíjela. A také byla nevinná a zdánlivě nic nevěděla." Odpovím trochu obšírněji. Ale nemyslím to zle. Jen hodlám využít všech možností. "Ale jste-li přesvědčena, že ona dívka s tím nemá nic společného, nebudu se jí tedy ptát. Ano, je na čase vrátit se k ostatním. Pokud jsou mezi nimi zrádci, mohli by pojmout podezření."

Lisirra Ethrrian - 01. dubna 2006 17:51

V hradu Jestli v někom sluhův úsměv nevyvolal jakýkoliv hřejivý pocit, pak jsem to já. Sjedu ho od hlavy k patě mrazivým pohledem, při kterém mnohým tuhne úsměv na tváři a dále se věnuji svému rozjímání. Jak čas plynul, snižovala se hladina vína v poháru, takže nyní bez výčitek svědomí pokynu sluhovi, a» mi doleje. Jak se zdá, hraní s pohárem mě přestalo bavit, protože se mírně napřímím na své židli a bez jakéhokoliv upozornění, že se chystám promluvit, spustím. "Nechci být moc zvědavá," - tón hlasu ani omylem nepotvrzuje má slova - "ale jak dlouho ještě budem čekat? Je sice pěkné, že máme slíbenou odměnu, ale to je jaksi zatím vše, že?" neptám se nikoho konkrétního. Prostě jen tak do prostoru a očekávám odpověď.

Ellanie - 01. dubna 2006 22:49
	Zhluboka se nadechnu...a pak zase vydechnu. Kývnu na sluhu, který mě mimochodem příliš nezaujal, aby mi přinesl vodu, protože víno ani pivo nepiju. Pohodlně se opřu do židle a skřížím paže na prsou. Jsem ochotna čekat jakkoli dlouho, pokud mi tu bude dobře. Konec konců...tohle jsou možná poslední klidné chvilky v mém životě, tak proč si je kazit netrpělivostí...

Ilsa - 02. dubna 2006 00:05

soukromá zpráva od Ilsa pro Pokývu hlavou. Souhlasím, nic bychom neměli podcenit, co bychom to byli za pomocníky, kdybychom ji nenavštívili? Netvrdíme přece, že musí být nutně nějak zapletená, ale může vědět nebo vyslovit něco, co pro ni nebylo nápadné a důležité, ale pro nás může mít zásadní význam. Navážu trpělivě na Iriana a krátce k němu na souhlas s jeho řečí kývnu hlavou. MH: PJi, to s těmi třemi věcmi bylo vysloveno nebo jen myšleno?

Ilsa - 02. dubna 2006 00:05

soukromá zpráva od Ilsa pro Pokývu hlavou. Souhlasím, nic bychom neměli podcenit, co bychom to byli za pomocníky, kdybychom ji nenavštívili? Netvrdíme přece, že musí být nutně nějak zapletená, ale může vědět nebo vyslovit něco, co pro ni nebylo nápadné a důležité, ale pro nás může mít zásadní význam. Navážu trpělivě na Iriana a krátce k němu na souhlas s jeho řečí kývnu hlavou. MH: PJi, to s těmi třemi věcmi bylo vysloveno nebo jen myšleno?

Paní Jeskyně - 02. dubna 2006 19:59

V hradu: Lisirra : Ale jistě , víno je velice kvalitní ... že? optá se tě a zamrká na tebe studánkově modrýma očima na kterých se mu vyskytují dlouhé hnědé řasy. Posléze vezme džbán s vínem a dolije ti do číše . Budete tu dnes nocovat a tak , je-li někdo z vás již unaven , můžu jej dovést k ložnicím. Jsou dě jedna pro muže a ta druhá pro dívky a ženy. sdělí vám všem . Ellaine: Vodu... Vy chcete vodu . Jestli si to opravdu budee přát.... řekne trochu udiveně. Mohl bych vám nabídnout něco lepšího . Jablečný mošt nebo mrkvovou š»ávu . pohlédne hluboko do tvých očí až ti z toho přejede mráz po celém těle.

Paní Jeskyně - 02. dubna 2006 20:03
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Myslím si , že to bude jen ztráte drahocenného času . Ale jestli to bude opravdu nutné řeknu vám její adresu zítra . sdělí trošku povrchně. Můžeme se již vrátit k ostatním a vzít těch pár věcí .? MH: mělo to být vysloveno , jestli jsem to napsala kurzivou tak se vám omlouvám.

Paní Jeskyně - 02. dubna 2006 20:03
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Myslím si , že to bude jen ztráte drahocenného času . Ale jestli to bude opravdu nutné řeknu vám její adresu zítra . sdělí trošku povrchně. Můžeme se již vrátit k ostatním a vzít těch pár věcí .? MH: mělo to být vysloveno , jestli jsem to napsala kurzivou tak se vám omlouvám.

Paní Jeskyně - 02. dubna 2006 20:03
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Myslím si , že to bude jen ztráte drahocenného času . Ale jestli to bude opravdu nutné řeknu vám její adresu zítra . sdělí trošku povrchně. Můžeme se již vrátit k ostatním a vzít těch pár věcí .? MH: mělo to být vysloveno , jestli jsem to napsala kurzivou tak se vám omlouvám.

Ellanie - 02. dubna 2006 20:07
	MH: Žádný mráz, ale když to musí být... Mírně se na sluhu pousměju, ale zavrtím hlavou. Jen vodu, prosím. Napadne mě, jestli se královna záměrně obklopuje pohlednými mladými muži...navíc sluhy... Napadne mě, jak asi takový krasavec slouží královně a sjedu mladíka pohledem, v němž se mísí lítost a znechucení.

Ilsa - 02. dubna 2006 20:32
	soukromá zpráva od Ilsa pro Pokrčím rameny, nemám chu» se s královnou přít. Jak myslíte...odtuším neurčitě. Jaké tři věci máte namysli? navážu po krátké odmlce na to, o čem hovořila královna před chvílí a s novým zájmem na ní ulpím pohledem.

Ilsa - 02. dubna 2006 20:32
	soukromá zpráva od Ilsa pro Pokrčím rameny, nemám chu» se s královnou přít. Jak myslíte...odtuším neurčitě. Jaké tři věci máte namysli? navážu po krátké odmlce na to, o čem hovořila královna před chvílí a s novým zájmem na ní ulpím pohledem.

Irian de Taskau - 03. dubna 2006 00:42
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Jistě. Našemu návratu už nic nebrání, Vaše Výsosti." Rozhodl jsem se zatím zaujmout stanovisko ustupujícího pokorného poddaného.

Irian de Taskau - 03. dubna 2006 00:42
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Jistě. Našemu návratu už nic nebrání, Vaše Výsosti." Rozhodl jsem se zatím zaujmout stanovisko ustupujícího pokorného poddaného.

Paní Jeskyně - 04. dubna 2006 19:32

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tak tedy jdeme. rálovna jde ke dveřím pokoje a pokyne vám aby jste jí následovali. Jde tou cestou jak jste přišli , ale vykročí k jedněm dveřím u kterých jste před tím nebyli. Poškejte tu na mne , jen dojdu pro tu mapu lesa , meč mého syna a váček s falešnými penězi . Ale ten doufám nebudete muset použít. Jen v případě , že by se vám ty dva nebo tři únosce nedokázalo odzbrojit . Ale myslím , že to nebude třeba , protože vas proti nim bude s Vaughanem osm . Pote vyndá měděný klíč odemkne dveře a znovu si ho vezme k sobě . Pak vejde do těch dveří a zavře za sebou . Jakmile vyjde , podává vám dlouhý meč v zdobené pochvě , na které jsou mimo jiné znaky Antaronu , zažloutlý srulovaný pergamen a jakýsi těžký vak . Tak tady to máte a prosím vás tedy naposledy o mlčenlivost před ostatními , než dojdete k lesu . A také doufám , že vymyslíte nějaký plán na osvobození mého syna , který ostatním objasníte , též před lesem , aby jste se na všem domluvili. čeká na vaše reakce.

Paní Jeskyně - 04. dubna 2006 19:32

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tak tedy jdeme. rálovna jde ke dveřím pokoje a pokyne vám aby jste jí následovali. Jde tou cestou jak jste přišli , ale vykročí k jedněm dveřím u kterých jste před tím nebyli. Poškejte tu na mne , jen dojdu pro tu mapu lesa , meč mého syna a váček s falešnými penězi . Ale ten doufám nebudete muset použít. Jen v případě , že by se vám ty dva nebo tři únosce nedokázalo odzbrojit . Ale myslím , že to nebude třeba , protože vas proti nim bude s Vaughanem osm . Pote vyndá měděný klíč odemkne dveře a znovu si ho vezme k sobě . Pak vejde do těch dveří a zavře za sebou . Jakmile vyjde , podává vám dlouhý meč v zdobené pochvě , na které jsou mimo jiné znaky Antaronu , zažloutlý srulovaný pergamen a jakýsi těžký vak . Tak tady to máte a prosím vás tedy naposledy o mlčenlivost před ostatními , než dojdete k lesu . A také doufám , že vymyslíte nějaký plán na osvobození mého syna , který ostatním objasníte , též před lesem , aby jste se na všem domluvili. čeká na vaše reakce.

Paní Jeskyně - 04. dubna 2006 19:32

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tak tedy jdeme. rálovna jde ke dveřím pokoje a pokyne vám aby jste jí následovali. Jde tou cestou jak jste přišli , ale vykročí k jedněm dveřím u kterých jste před tím nebyli. Poškejte tu na mne , jen dojdu pro tu mapu lesa , meč mého syna a váček s falešnými penězi . Ale ten doufám nebudete muset použít. Jen v případě , že by se vám ty dva nebo tři únosce nedokázalo odzbrojit . Ale myslím , že to nebude třeba , protože vas proti nim bude s Vaughanem osm . Pote vyndá měděný klíč odemkne dveře a znovu si ho vezme k sobě . Pak vejde do těch dveří a zavře za sebou . Jakmile vyjde , podává vám dlouhý meč v zdobené pochvě , na které jsou mimo jiné znaky Antaronu , zažloutlý srulovaný pergamen a jakýsi těžký vak . Tak tady to máte a prosím vás tedy naposledy o mlčenlivost před ostatními , než dojdete k lesu . A také doufám , že vymyslíte nějaký plán na osvobození mého syna , který ostatním objasníte , též před lesem , aby jste se na všem domluvili. čeká na vaše reakce.

Ilsa - 04. dubna 2006 20:03
	soukromá zpráva od Ilsa pro Polédnu nevěřícně na královnu...za co nás má?! lehce nakrčím nos a pevně semknu rty, abych neřekla nic nepatřičného, ačkoliv bych toho měla na jazyku nejspíš víc. Díky. Utrousím po chvíli chladně a obrátím se na své společníky.

Ilsa - 04. dubna 2006 20:03
	soukromá zpráva od Ilsa pro Polédnu nevěřícně na královnu...za co nás má?! lehce nakrčím nos a pevně semknu rty, abych neřekla nic nepatřičného, ačkoliv bych toho měla na jazyku nejspíš víc. Díky. Utrousím po chvíli chladně a obrátím se na své společníky.

Irian de Taskau - 04. dubna 2006 20:06

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Jdu poslušně, tiše za královnou. Spolu s ostatními počkám, až se Její Veličenstvo vrátí zpoza tajných dveří s těmi věcmi. Pak převemu ony předměty z jejích rukou, mapu schovám do kapsy ve svém kabátci, meč podám Ilse......a předpokládám, že vak vezmeme se Sargonem dohromady. "Zachovám vše v tajnosti, Vaše Veličenstvo. A princ se vám vrátí." Zpoakuji svou přísahu, kterou už jsem jednou složil. "Pojďme. Ostatní už čekají a mohli by pojmout podezření, že se na ně chystá něco nekalého." A chystám se nechat jít královnu první.

Irian de Taskau - 04. dubna 2006 20:06

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Jdu poslušně, tiše za královnou. Spolu s ostatními počkám, až se Její Veličenstvo vrátí zpoza tajných dveří s těmi věcmi. Pak převemu ony předměty z jejích rukou, mapu schovám do kapsy ve svém kabátci, meč podám Ilse......a předpokládám, že vak vezmeme se Sargonem dohromady. "Zachovám vše v tajnosti, Vaše Veličenstvo. A princ se vám vrátí." Zpoakuji svou přísahu, kterou už jsem jednou složil. "Pojďme. Ostatní už čekají a mohli by pojmout podezření, že se na ně chystá něco nekalého." A chystám se nechat jít královnu první.

Ilsa - 04. dubna 2006 20:12
	soukromá zpráva od Ilsa pro I já nechám královnu projít dopředu, abych mohla s oběma muži promluvit dříve, než se setkáme s ostatními. O půlnoci v hodovní síni? Chtěla bych probrat to, co jsme slyšeli... zamumlám k nim polohlasem a k jednomu a k druhému s pozvednutým obočím postupně vzhlédnu, abych zjistila jejich reakce.

Ilsa - 04. dubna 2006 20:12
	soukromá zpráva od Ilsa pro I já nechám královnu projít dopředu, abych mohla s oběma muži promluvit dříve, než se setkáme s ostatními. O půlnoci v hodovní síni? Chtěla bych probrat to, co jsme slyšeli... zamumlám k nim polohlasem a k jednomu a k druhému s pozvednutým obočím postupně vzhlédnu, abych zjistila jejich reakce.

Irian de Taskau - 04. dubna 2006 21:41
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Nic neříkám, pouze kývnu na souhlas......Ale to už královna otevírá dveře do audienčního sálu....a tak jdu za ní.

Irian de Taskau - 04. dubna 2006 21:41
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Nic neříkám, pouze kývnu na souhlas......Ale to už královna otevírá dveře do audienčního sálu....a tak jdu za ní.

Lisirra Ethrrian - 06. dubna 2006 22:09

V hradu Jen se v duchu ušklíbnu, jak se sluha vyhnul odpovědi na mou otázku. Jediné, co jsem se dozvěděla je, že můžu jít spát - ovšem bez informací. Tak to sotva. S mírně vzdorovitým výrazem se opřu zpátky do židle a nohy opět uvolněně natáhnu před sebe. "Já si počkám." Tentokrát se svého vína již ani nedotku, ani jídlu nevěnuji pozornost a jen si znuděně prohlížím okolí. Sem tam se zastavím na nějaké tváři, občas na výzdobě síně nebo na dveřích, ve kterých zmizeli královna a ti tři. Ruce mám založené na prsou a prsty jedné ruky zlehka poklepávám na ruku druhou.

Paní Jeskyně - 07. dubna 2006 14:21
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po tom co vezmete z královniných rukou ony věci . Dveře opět zamkne. A teď už je to snad opravdu vše , jdeme tedy k ostatním. Vyrazí dál chodbou až dojdete opět k těm dveřím kterými jste vešly. Náhle vstupujete do místnosti ve kterě jste byli již před tím. Změnilo se tam snad jen to , že na stole vidíte velké pečené sele a u stolu stojí jakýsi sluha .

Paní Jeskyně - 07. dubna 2006 14:21
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po tom co vezmete z královniných rukou ony věci . Dveře opět zamkne. A teď už je to snad opravdu vše , jdeme tedy k ostatním. Vyrazí dál chodbou až dojdete opět k těm dveřím kterými jste vešly. Náhle vstupujete do místnosti ve kterě jste byli již před tím. Změnilo se tam snad jen to , že na stole vidíte velké pečené sele a u stolu stojí jakýsi sluha .

Paní Jeskyně - 07. dubna 2006 14:21
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po tom co vezmete z královniných rukou ony věci . Dveře opět zamkne. A teď už je to snad opravdu vše , jdeme tedy k ostatním. Vyrazí dál chodbou až dojdete opět k těm dveřím kterými jste vešly. Náhle vstupujete do místnosti ve kterě jste byli již před tím. Změnilo se tam snad jen to , že na stole vidíte velké pečené sele a u stolu stojí jakýsi sluha .

Paní Jeskyně - 07. dubna 2006 14:23

V hradu. U stolu: Královna s ostatními , by tu měli být každou chvíli. odpoví Lisiře. Pak obrátí znovu pohled na Ellaine , natáhne ruku ke džbánu a do sklenice ti nalije křiš»álově čistou vodu. A co vy ostatní , vy nic nechcete ? To tu budete jen tak sedět? zeptá se všech co na jeho přítomnost vůbec nereagovali. Náhle vidíte jek z těch dveří kam vstoupili , se znovu vrací ti tři v čele s královnou.

Irian de Taskau - 07. dubna 2006 16:02
	V hodovní síni: Já a Sargon vlečeme společnými silami do místnosti jakýsi, zjevně dost těžký, pytel. Tato skutečnost mi však nebrání, když se Ilsa chystá usednout, na své straně pytel položit a galantně dívce odsunout židli, jako pravý, ve dvorských mravech zběhlý, kavalír. Předpokládám, že královně podobně posloužil onen sluha.

Ilsa - 07. dubna 2006 21:25

Hodovní síň Vstoupím do síně za oběma muži s dlouhým mečem v rukách, který držím dost těžkopádně a i když nést jej není takový problém, evidentně na takové zbraně nejsem právě zvyklá. Maličko se s ním cestou potýkám. Nakonec jej složím vedle vaku, který přivleče Irian se Sargoldem a letmým úsměvem obdaruji Iriana, když mi galantně poslouží při usazování ke stolu... ...Jídlo...bylo by moc neslušné si nedopřát alespoň sousto?... kousnu se do rtu a vrhnu zvědavý pohled k ostatním, jestli vůbec někdo jí a jak jsou daleko...Polknu.

Lisirra Ethrrian - 07. dubna 2006 21:50

V hradu To, že jsem zaregistrovala příchod těch tří a královny zpět, dám najevo jen mírným úšklebkem nad počínáním Ilsy. Svůj uvolněný posez však neměním, snad by se hodilo vzdát nějakým způsobem čest královně, ale upřímně - po tom čekání na to nemám zrovna náladu. Místo toho si jen bez většího zájmu prohlédnu pytel a meč - ten obzvláště sjedu kritickým pohledem. Tak doufám, že teď už se dozvím něco víc. Ale že si dali na čas.

Ellanie - 08. dubna 2006 00:14
	V síni Když se konečně všichni vrátí, sjedu je zkoumavým pohledem, ale jinak se ani nepohnu. Po chvíli se napiju ze svého poháru. Hm...výtečná voda...skvělý ročník... pomyslím si a sama pro sebe se usměju.

Sir Daghard Mellentrich - 10. dubna 2006 15:24

V hradu "Ano,máte pravdu..." Přikývnu na slova Lisirry. " ...Ale myslím si, že se nám stejně nepodaří zjistit kdo skutečně jsme." Dodám vzápětí a mírně se ušklíbnu. Sluhu, který se nás ptal jestli tu hodláme jen tak sedět, sjedu chladným pohledem. Nic nechci, tak se tak blbě neptej... Na příchod královny a ostatních nijak nereaguji, jen si zběžně prohlédnu donesený pytel a meč. Hmm...docela by mě zajímalo, proč to sem museli tahat. Krátce na to pokračuji v jídle. Můj kousek masa není nijak velký, takže ho dojím prakticky během několika minut. Poté se napiji vína a sleduji ostatní.

Paní Jeskyně - 10. dubna 2006 20:34

V hradu: Za hradebními okénky je vidět , že už zavládla noc. Když se pečlivěji zadíváte do oken zjistíte , že tam drobně mrholí. Tak , mohu vám nabídnout něco jiného než sele k večeři? Určitě vám muselo již pořádně vyhledovět . sdělí vám starostlivě královna. Ten pohledný sluha co tam stál , již na pokyn královny odešel . Avšak ten starší nevrlí sluha co vás "přivítal" ,se stále krčí u vstupních kuchyňských dveří.

Irian de Taskau - 10. dubna 2006 22:15
	V hodovní síni "Pokud bych směl být tak smělý a narušit tím běh zdejší domácí rutiny, raději bych k večeři měl něco lehčího, než vepřové maso, by» ze selátka. Snad......kousek kuřete, či zvěřiny?" Osmělím se zdvořile zeptat. Pokud by to ale nešlo, vezmu za vděk nějakým méně prorostlým kouskem selete, stejně, jako čímkoliv jiným. Nejsem vybíravý.

Paní Jeskyně - 19. dubna 2006 13:21

V hodovní síni: Jistě pane Iriane... Jen si dejte co vaše hrdlo ráčí. sdělí ti královna směle. Pokývnutím hlavy dá znamení jednomu z posluhovačů a ten zrychleným krokem přijde k vašemu stolu . Je to ten samý hezký sluha s vypracovaným tělem co vás měl předtím na starost. Jeho modré oči vzbuzují trochu "vyzivačný" pohled . Ano Vaše Výsosti , co si ráčíte přát? zeptá se . Pan Irian by si dal kuře k večeři...odvětí mu . Ano jistě ... , jedno kuřátko ... S chlebem , zeleninou , anebo obojím? Hledí na Iriana a po chvíli přesune svůj pohled na ostatní a posléze na Ilsu a na její ňadra. A vy ostatní ... dáte si něco.? Ó jak je nádharná a ... je úžasná ... myslí si a při tom hledí Ilse do tváře . Mezitím padla na království hustá tma . Bylo vidět jen díky několika svícnům , které vyzařovali mnoho světla. Královna začíná vypadat trochu unaveně.

Ilsa - 19. dubna 2006 13:49

Hodovní síň Dotaz toho sluhy mne vytrhne z myšlenek o jídle a příjemném pocitu z nasycdení. A to docela v pravý čas, jako bych si měla splnit nějaký dětský sen, přikývnu o něco horlivěji než mám ve zvyku a v úmyslu, krátce pohlédnu na Iriana a pak na sloužícího. I já si dám kuře a k němu zeleninu...čerstvou. A víno. Pohodím hlavou a pozvednu bradu, prsty na ruce, volně položené na desce stolu, se lehce zachvějí potlačeným panským gestem. Sluhovi věnuji jen krátký kovový pohled během obědnávky. Pak se zase začnu zabývat pozorováním svých novýcvh družiníků.

Ellanie - 19. dubna 2006 16:11

Jakmile si všimnu labužnického pohledu, jímž sluha stíhá Ilsu, po tváři mi přeběhne mírně škodolibý úsměv. Smůla, hochu...nemáš šanci. Vrhnu na něj pobavený pohled a pak se otočím na Ilsu. Obrátím oči vsloup, abych jí dala najevo, že s ní soucítím. Moc dobře vím, jaké to je, když si mě někdo takhle prohlíží... Pěkně otravné... Povzbudivě se na ni usměju a pak upoutám sluhovu pozornost odkašláním. Mohla bych dostat zeleninový salát, prosím? zeptám se dost nahlas, aby nemohl předstírat, že si toho nevšiml. Když se na mě otočí, vrhnu na něj pohled, který by mohl říkat něco ve stylo: Dej bacha, kam koukáš, jinak bys mohl skončit s vidličkou zabodnutou v jednom z těch tvých rozkošných modrých očí. Pak se na něj ale velmi formálně usměju, abych výhružku skryla před královnou.

Tets - 19. dubna 2006 20:29

Sedím na židli a jsem zcela zticha, jídla se ani nedotknu, ostatně nemám hlad. Hlavou mi víří spousta myšlenek a nápadů, některé z nich mě opravdu zaujmou, ale radši to nechám být. Po chvilce posedávání se zvednu a dojdu ke královně. Madam, prosím omluvte mě. Jdu si do města zařídit nějaké věci. doufám, že mě stráže pustí do hradu, i když uvidím, možná se vrátím až k ránu. pronesu hlasem, který dávám najevo, že si nepřeji, aby kdokoliv zjiš»oval co a kam jdu dělat. Pak se otočím na své společníky. Vám se také omlouvám, ale mám nějaké povinnosti. Doufám, že mi to prominete, zítra se s vámi rád seznámím, ale ne dnes. po těchto slovech se mírně ukloním královně a zamířím pryč ze dveří. Cestou popadnu kuši, měč a hůl a zmizím ve dveřích. jdu chodbami a občas potkám někoho ze služebnictva. Koukají na mě dosti podivně, můj vzhled a výraz k tomu velice přispívá. Neřeknu ani slovo a vyhnu se jim, tímto způsobem dorazím až k hlavní bráně. Oba strážní mají ve tvářích udivené výrazi, ale mlčí a tak vyjdu bránou zpět do města....

Tets - 19. dubna 2006 20:34

soukromá zpráva od Tets pro Procházím ulicemi města, ploužím se jako nějaký stín a noční ruch města, jako by se mě netýkal. ve tváři mám zachmuřený výraz a hluboce přemýšlím. Avšak přemýšlím jen o jednou, jak si opatřit společníka, na této cestě se bude hodit. Univerzální róbu pro společníka mám jako vždy u sebe, přeci jen je nepříjemné chodit po ulici s nemrtvým. Budí to nechtěnou pozornost. Mířím přímo k hřbitovu, tam je mrtvých vždy dost a u takhle velkého města by tam mohla být i čerstvá těla...

Lisirra Ethrrian - 20. dubna 2006 11:07

Hodovní síň ... nebo taky ne... V duchu se musím ušklíbnout. Je sice hezké, že se tu o nás takhle starají, ale nadruhou stranu, mám-li být praktická, většina z nás stále ještě neví, co přesně po nás královna chce. Kromě toho, že jí zmizel synáček. Stále ve svém uvolněném posezu se rozhlédnu po zšeřelé síni. Nevšímavým pohledem přejedu pohledného sluhu, co si o něm myslím, lze celkem snadno vyčíst z mého pohrdavého poloúsměvu. V životě nedržel v ruce meč. Jediným jeho úkolem je pěkně se usmívat a líbit se dámám. Nakonec můj zrak zastaví na královně. "Nechci, aby to znělo nějak nevhodně, vaše výsosti." - začnu a ani se neotěžuju nějak dát najevo úctu, kterou by si královna zasloužila - "Ale už tu nějakou tu chvíli sedíme. Nestěžuju si na jídlo, to ne. Víno taky není špatný, ale stále nám nikdo neřek, co se od nás očekává." Proč to oddalují? Jediné, co zatím víme je, že se ztratil syn a my bychom ho měli najít. To je sakra málo infomrací... Mírně nakrčené čelo dává znát, že se současnou situací nejsem zrovna dvakrát spokojená.

Awasai - 20. dubna 2006 14:21
	Síň Rozhlížím se okolo a začínám se nudit. Opatrně a zručně si naleji do číše trochu vína a labužnicky nejdříve přičichnu a poté ochutnám. Pokud je víno dobré napiji se trochu víc. poslouchám rozhovory ostatních a upíjím z číše. Nějak mě nic moc nezaujme a tak čekám co se bude dít.

Paní Jeskyně - 20. dubna 2006 15:32

V hodovní síni: Sluha zoufale pohlédne na Ilsu , když vidí , že jeho oční kontakt na dámu nezabírá. A..Ano , Jistě. sdělí na tvou obědnávku nervózním a rozklepaným hlasem . Pak rychle hodí povrchní pohled na Ellanii a neodpoví ji . Takže přineste dvě kuřátka se zeleninou a jeden zeleninový salát . Ano? A pak si jděte lehnout , nevypadáte nejlépe. sdělí královna slouhovi a ten zmizí za dveřmi kuchyně. Když si královna všimne že Sargon odchází , posunkem v obličeji mu to svolí , i když v jejím výrazu tváře je znatelná nejistota. Co když je to nějaký špeh od Warmondů? ... Ne to snad ne ... Co se od vás očekává se dozvíte včas Lisirro... A věřte , že to nebude za dlouho , i když se to dozvíte na vaší cestě . Ti tři co byly se mnou v komnatě , nesou na bedrech těžký úkol... a až vám vše sdělí , doufám že jim budete plně nápomocni . Jedinou věc , kterou vám teď oni mohou ukázat , je mapa lesa ve kterém je vězněn můj syn . Až se budete blížit k lesu musíte společně probrat plán , který jsem jim dala za úkol vymyslet.... Tak kdo z vás má tu mapu , ukažte jí prosím i ostatním. sdělí vám všem tiším , ale jistým hlasem.

Paní Jeskyně - 20. dubna 2006 15:35
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Hřbitov najdeš zanedlouho . Není to tak daleko od hradu . Není moc dobře vidět a tak jen těžko rozpoznáváš hroby - Když jím procházíš , žádný čerstvě vykopaný hrob nenecházíš. Nejmladší tam jsou třičtvrtě roku staré.

Tets - 20. dubna 2006 15:37
	soukromá zpráva od Tets pro BTW: A to je asi jak rozpadlé. Spíše, co si z toho můžu vyvolávat:-)

Sir Daghard Mellentrich - 21. dubna 2006 19:36

V hradu Hrozivé, že se ani neostýchá... Pomyslím si, když zpozoruji sluhův pohled. Rty skřivým v mírný úšklebek a nakonec i nad jeho počínáním zakroutím hlavou. Opravdu hrozné. Pobaveně se usměji a ze džbánku si doleji dosud téměř prázdnou číši vína. Vydatně se napiju, a poté upřu svůj zrak na odcházejícího Sargona. Zajímalo by mne, kam má namířeno. Královna vybadala docela nejistě... Královninu řeč vyslechnu s naprosto klidnou tváří. Proč si vybrala zrovna JE? To je na nich něco tak zvláštního? Jistě bych to zvládl i já. Nechápu... S nechápavým výrazem pohlédnu na Iriana a Ilsu, ale následně mé oči opět zavítají ke královně. "Kdo má tedy tu mapu?" Zeptám se po chvilce ticha zvědavě.

Irian de Taskau - 22. dubna 2006 00:18
	V hodovní síni. Nechal jsem raději na sluhovi, co mi ke kuřeti doporučí a vybere. Nejsem vybíravý. "Já mám tu mapu, Vaše Výsosti." Odpovím na výzvu k ukázání mapy. A hned také udělám na stole dostatečný kus místa a rozložím ji tam.

Awasai - 24. dubna 2006 19:46

V klidu dopiji víno a opatrně postavím prázdnou číši na stůl. Pozorně si vyslechnu vše co královna řekne a hlavou mi začnou kroužit myšlenky. O jakém plánu to mluví? Proč zrovna oni tři? Copak si myslí, že mi ostatní jsme tolik neschopní? pomalu ve mě narůstá vztek, ale nedám ho najevo. Potichu sedím a pod stolem zatínám pěsti a snažím se uklidnit. Královna mě svoji nedůvěrou k ostatním zrovna nepotěšila.

Ilsa - 24. dubna 2006 22:43
	Hodovní síň Mlčky přihlížím tomu, jak Irian rozkládá mapu na stole a zvědavě do ní nahlížím a natahuji krk, abych nemusela vstávat ze svého místa. Během těch několika okamžiků pomůžu odstranit nádobí, které by mohlo mapě zavazet a na které dosáhnu. Pak chvíli počkám, kdo se kolem dokumentu shromáždí a teprve potom povstanu tak, abych i já do plánu lépe viděla.

Paní Jeskyně - 25. dubna 2006 12:52
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro No nejdříve se musíš rozhodnout , zda budeš vykopávat nějakou mrtvolu a jak starou... pak ti teprve popíšu jak vypadá...

Paní Jeskyně - 25. dubna 2006 13:25

Když Irian rozvine onen zažloutlý pergamen , vidíte uprostřed něj malou mapku , na které je vyobrazen les , jeskyně , řeka a další detaily . Onen les se nachází Jihozápadně od vesničky Marvellous. Cesta k němu by vám neměla trvat déle než čtyřy až pět dní. Teď si mapu pozorně prohlédněte. sdělí vám tichým hlasem královna . Ale budete mne muset omluvit , jsem již velmi unavena , a tak jsi jdu lehnout... Kdyby jste cokoli potřebovali , cinkněte na obsluhu tímto zvonečkem. položí jakýsi zvonek na stůl. Obsluha vás dovede do pokojů , nebo vám obstará jídlo a pití . Tak zatím dobrou noc , zítra ráno se tu sejdeme u snídaně. sdělí vám a odchází dveřmi , kam vedla i je tři. Mapa vypadá takto:

Tets - 25. dubna 2006 14:26
	soukromá zpráva od Tets pro Inu, jelikož ještě nemam dodělanou vyvolávací magii, tak to budu hrabat ručně. Rozhlédnu se po hřbitově, je dost hodin a tak by tu už neměl hrobník být, pokud tu je, tak rychle uteče. Projdu si hřbitov a hledám lopatu. Pokud jí najdu začnu vyhrabávat nejčerstvější hrob s dospělím člověkem.

Irian de Taskau - 25. dubna 2006 22:59
	Pozorně si prohlížím mapu a snažím se vrýt do paměti každý detail. Pro případ, že bychom mapu museli oželet, nebo nám byla cestou zcizena. A při této činnosti už rovnou i promýšlím nejrychlejší cestu, na níž by nás co nejdéle bylo co nejméně vidět a slyšet.

Awasai - 26. dubna 2006 20:24

Počkám až Irian rozvine mapu. OStatní s ekolem shromáždí.Pomalu vztanu a dojdu až k místu kde bych mohla vidět. počkám až s euvolní nějaké místo, odkud bych mohla dobře vidět. Prohlédnu si mapu a snažím si zapamatovat cestu. Po chvíli opět odejdu a vrátím se na své místo. počkám až si všichni prohlédnou mapu a usadí se. Mrknu na Irian máte tedy již vymyšlený plán? optám se a čekám jestli si vůbec všim ne že jsem se na něco ptala.

Paní Jeskyně - 27. dubna 2006 16:45

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Hřbitov Hrobníka nikde nevidíš , jelikož je vidět jen na pár kroků. Ale neslyšíš nic , co by připomínalo lidskou chůzy nebo tak něco. Ani nevíš jak , dostal jsi se doprostřed hřbitova k márnici . O ní je opřena lopata. Vezmeš ji tedy a hledáš nejčerstvější hroby. Je tam jeden třičtvrtě roku starý , na kterém je nápis . Zhoubná nemoc ukončila život mladičké 19-leté dívce. Pak najdeš další hrob- Přirozenou smrtí nás opustil 78-letý Henry. Hledáš dál , anebo si vybereš některý z těchto hrobů?

Tets - 27. dubna 2006 17:19
	soukromá zpráva od Tets pro Hřbitov Zapamatuji si, kde jsou ty hroby a hledám dále...

Ilsa - 27. dubna 2006 18:28

Myslím si, promluvím k dívce (Awasai) místo Iriana, že "plán" je silné slovo. Řekla bych, že plán vznikne během cesty, podle situace. Budeme potřebovat každou špetku improvizace, kterou v sobě máme... Zvednu k ní na kratičko oči, než se znovu zahledím do mapy. Opět zvednu hlavu a rozhlédnu se po ostatních. Zatím toho moc nevíme. Ale přesto si musíme vystačit s informacemi, které jsme dostali. Snad budeme moudřejší, až se vydáme na cestu. A to bychom měli udělat hned zítra...po obědě. nakloním tvář na stranu a věnuji všem rozverný úsměv, jako bychom vyráželi jen na společný piknik do lesa a zpět.

Irian de Taskau - 28. dubna 2006 21:56

Chystal jsem se právě odpovědět, ale Ilsa byla rychlejší......a vyjádřila to lépe. Já byl odjakživa učen říkat věci bez, někdy nutného, zaobalení. V tomto případě by tedy má odpověď asi nebyla to nejlepší, co by mohlo být řečeno. Nechal jsem tedy ještě chvíli mapu rozprostřenou po stole, posadil jsem se a v zamyšlení jsem odtrhl z velkého tmavého viného hroznu malý trs lékavě vypadajících bobulí a začal je s pomalou mechanickou setrvačností pojídat.

Sir Daghard Mellentrich - 29. dubna 2006 14:19

V hodovní síni Jakmile Irian rozloží mapu na stole, vstanu ze židle a udělám pár kroků ke shromážděné skupince, abych na mapu dobře viděl. Pozorně si prohlížím nakreslený les a pečlivě zkoumám umístění jeskyně. Dle mého úsudku mapu neuvidím na cestě moc často a tak se snažím alespoň část z ní zapamatovat. Když královna začne mluvit, krátce k ní zvednu hlavu a vyposlechnu její řeč. Ani mě příliš nepřekvapí, že jde spát, já začínám být již také unavený a to se začíná pomalu objevovat na mé tváři. Po celém dni stráveném převážně v sedle se není také čemu divit. Ještě chvíli si prohlížím mapu a poslouchám rozhovor mezi Awasai a Ilsou o kterém si myslím své. Poté se přes stůl natáhnu pro zvonek, který ještě před odchodem královna položila na stůl a krátce jím zazvoním. "Omluvte mne, jsem již unaven." Pronesu k vám a začnu vyhlížet sluhu, jenž by mě měl dovést do pokoje.

Sir Daghard Mellentrich - 29. dubna 2006 14:26

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro Doufám, že nám ty informace, co jim říkala královna, prozradí, abych věděl co mám říct otci a bratrancům...Dneska se s nimi budu muset domluvit na tom, jak jim budu předávat svoje postřehy během cesty. Určitě se jim to bude hodit. Snad ten Irian nebude dělat nějaké potíže, ten trik s tím jablkem se mi vůbec nezamlouval...A navíc, možná,že by bylo lepší vyrazit už ráno, aby se toho víc stihlo, ale jak chtějí... To jsou myšlenky, které mi probíhají hlavou během rozhovoru Ilsy a Awasai.

Lisirra Ethrrian - 30. dubna 2006 15:54

Hodovní síň Těžko říci, co si myslím o těžkém břímě těch tří. Na obličeji se mu usadí mírný úšklebek, tak typický pro mou tvář. Ruce založené na prsou zvolna položím na stůl a stáhnu nohy pod sebe. Když Iriam rozvine mapu, líně se zvednu a vykročím směrem k nově se utvořivší skupince. Slova královny si vyslechnu jen tak napůl ucha, zahleděná do mapy. Očima kloužu po tom kousku papíru, který by nám měl usnadnit hledání a podvědomě si vrývám každou část do paměti. Snad, až to budu potřebovat, se mi vybaví. Když se někteří začnou po příkladu královny zvedat, vzhlédnu. Tady už se toho o mnoho víc nedozvím, a odpočinek by se hodil... - usoudím. "Taky půjdu spát." oznámím prostě a počkám na nějakého ochotného sluhu, který by měl dovedl do pokoje. Posbírám všechny své věci a zadoufám, že se mi o mou klisnu dobře postarají.

Paní Jeskyně - 01. května 2006 18:08
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Hřbitov : Dále nacházíš již jen hroby , které jsou nejméně rok a půl staré. Všichni lidé v nich , údajně umřeli přirozenou smrtí . Jsou tam jak muži , tak i ženy.

Paní Jeskyně - 01. května 2006 18:19

Hrad-hodovní síň : Jakmile Sir Daghard zazvonil na zvoneček , přistoupil k vašemu stolu starší muž vyšší postavy. Jeho hnědé vlasy byly mírně prošedivělé , ale jeho tvář byla oholena. Kdo se mu díval do očí zjistil , že jsou hnědé barvy . Náhle k vám promluvil. Budete si přát jít již všichni do svých ložnic , anebo tam půjde jen tento mladý rytíř a mladá dáma. Nerad bych , abychom courali chodbami každých pět minut . sdělí vám unaveným hlasem. Tak kdo tedy půjde se mnou?

Irian de Taskau - 02. května 2006 01:33
	Hodovní síň: Když se Lisirra a sir Daghard loučí a sluha spustí svou lamentaci, i já vstanu a s dvounou úklonou všem přítomným složím mapu a omluvím se. "Odpu»te přátelé, ale i já jsem již unaven. Proto vám přeji dobrou noc a odcházím, stejně jako zde rytíř a dáma, spát." A poté se připojím k těm dvěna a, dle svých slov, unavenému sluhovi.

Awasai - 02. května 2006 18:31
	Hodovní síň Trochu již unaveně sedím po dobrém pití u stolu. Jakmile muž(Sir Daghard). Nově příchozího sluhu si prohlédnu a jakmile vybídne ostatní, aby se rozhodli, kdo půjde a nepůjde s ním, vztanu pomalu od stolu. "I já půjdu s vámi. Jsem již unavena." řeknu a pomalu dojdu až k němu.

Ilsa - 02. května 2006 21:44

Hodovní síň Zůstanu. zarčeaguji trochu dutě a neurčitě na sluhovu poznámku. Usednu způsobně na své místo a začnu si konečně nabírat na talíř. Vypadám klidná a vyrovnaná, jako by mne sluhova únava nijak zvláš» nezajímala. A ačkoliv už sama vypadám vyčerpaně, jídlo je pro mě v tuto chvíli zjevně přednější. Ke skupince, která se vydá se sluhou vrhnu ještě krátký pohled a pokračuji dál ve svém počínání, pomalu a s elegancí sobě vlastní.

Ilsa - 02. května 2006 21:46
	soukromá zpráva od Ilsa pro I k tobě zvednu oči a zdá se ti, že o něco významněji než k ostatním, nebo» tobě věnuji pohled poslední, na jehož konci na kratičko sklopím oči a opět je k tobě zvednu. Jako úklonu nebo znamení...abys nezapoměl...

Irian de Taskau - 03. května 2006 00:09
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Nezapomenu. Nic nepovím. Čteš c mých otích ten okamžik, kdy se setkaly. Dobrou noc.

Paní Jeskyně - 10. května 2006 21:00

Hodovní síň: Tak jdeme tedy.oznámí vám sluha , a naznačí vám mírným pohybem ruky , aby jste ho následovali. Jdete do oněch dveří , kam šla i královna. Táhlou chodbou se ze světla svícnů vynořuje spoustu dveří , sloupů a obrazy s podobyznami někdejších panovníků. Sluha se zastaví u dveří s čísly dvanáct a třináct. Jsme tu . Oba dva pokoje dvanáct i třináct jsou pro tři členy. Najdete tam vše potřebné k přenocování.- Jsou tam tři čistě povlečené postele s nebesi , tři skříně a stůl se čtyřmi židlemi. odkašle si a dokončí svou myšlenku . Tak tedy ženy budou na pokoji číslo třináct a pánové na čtrnátce . Přeji vám příjemnou noc. Po jeho vyčerpávajícím proslovu odemkne oba pokoje , a klíče nechá v přislušných škvírách.POté se otočí a odchází.

Awasai - 11. května 2006 09:58
	Opatrně vezmu za kliku. Dobrou noc. řeknu dřív než vstoupím do pokoje. Vyberu si postel, která je nejdál od dveří. Zbraně si položím hned vedle postele na zem, abych je měla hne dpo ruce. Svléknu si koženou zbroj a ulehnu do postele. Chvilku přemýšlím o našem úkolu, ale brzy se mi začnou klížit oči a já usnu.

Ilsa - 12. května 2006 15:41
	Hodovní místnost Sedím na svém místě a konečně jím. Pomalu, důstojně, ale přece. Mám tak jako tak potíž, abych nepůsobila příliš hamižně a lačně. Pohledem občas zabloudím do koutů místnosti a hledám něco, co by mi prozradilo, jak jsem na tom s časem...budu muset vyjít dřív, abych to místo stačila najít...

Irian de Taskau - 12. května 2006 21:21

Před pokoji "Dobrou noc." Odpovím Awasai. Už únavou téměř padám. Sice jsem nevečeřel, ale jsem tak unavený, že bych stejně nepozřel ani sousto. Vejdu tedy do pokoje. V pokoji Odestelu si postel nejblíže ke dveřím. Poté se trochu opláchnu v umyvadle s vodou, které zde je připraveno, přece nepůjdu spát špinavý z cest. Odepnu pláš», složím jej a přehodím přes jednu z židlí, které zde stojí u malého stolku. Svléknu svrchní část róby a naložím s ní stejně jako s pláštěm. Kupodivu odhalila nepřítomnost pláště mé zbraně. I je odkládám. poté krátkým gestem zabezpečím šatstvo a zbraně před ukradením. Posadím se na postel a svléknu si boty. Ty zastrčím pod postel a poté ulehnu. A než se mi únavou definitivně zavřou oči, stihnu ještě nad sebou a svou postelí vytvořit ochranné kouzlo. Usnu téměř vzápětí poté.

Sir Daghard Mellentrich - 12. května 2006 21:25

Pokoj "Nashledanou ráno." Pronesu směrem k ostatním ještě než stisknu kliku dveří a vejdu do pokoje číslo čtrnáct. Když vstoupím, jen informačně se rozhlédnu a usednu na postel, která se nachází nejblíže u dveří. Nevypadá to, že by mě přepych pokoje nějak moc oslňoval. Spíše naopak, pravděpodobně na mě místnost působí naprosto běžně, možná trochu vylepšená, ale nijak zvláš». Z toho by mohl někdo usoudit, že z chudších vrstev jistě nepocházím. Má tvář působí snad i trochu pohoršeně, nebo» jsem si nemyslel, že by v královském paláci někomu jako jsem já dali pokoj takzvaně "s někým". Tak to mne skutečně udivuje...budu na pokoji s tím Irianem a Sargonem, kdo ví co jsou zač... Probíhají mi myšlenky hlavou. Pomalu si svléknu svůj pláš», pohodím jej na postel dojdu k oknu - předpokládám, že v pokoji jako je tento, okno bude. Pravou rukou se opřu o rám okna a dívám se ven. Především mě zajímá, jaký budeme mít výhled.

Lisirra Ethrrian - 13. května 2006 12:52

Pokoj Mlčky jako stín jsem následovala sluhu. Jen tak ze zvyku jsem se rozhlížela kolem sebe, ale dalo by se pochybovat, zda mě obrazy zaujaly. Vypadá to, jakobych byla myšlenkami někde jinde. Když konečně dorazíme až k pokojům, jen se pousměji. Ne že bych byla nadšena vyhlídkou na společný pokoj, na druhou stranu - jistě to bude pohodlnější než hospodský cimry, ve kterých povětšinou trávím noci. Jen neurčitě kývnu k ostatním v odpověď na přání dobré noci a pak již sama zmizím v pokoji. Vůbec mě nermoutí, že si Awasai vybrala postel nejdále ode dveří. Své věci si pohodím na postel dveřím blíže a evidentně si nedělám velkou hlavu s tím, že by se povlečení mohlo zašpinit. Sice nečekám, že by se tady na hradě mohla přihodit nějaká nepříjemnost, ale ze zvyku se projdu k oknu. Chvíli se rozhlížím, krátký pohled vrhnu i na oblohu a nakonec se vrátím ke svým věcem. Dosednu na postel a v duchu musím uznat, že je to nesrovnatelně lepší. S patřičným oddychnutím si sundám vysoké boty a protáhnu prsty. Nakonec zůstanu jen v tunice a kalhotách s věcmi naházenými vedle postele. Bastarda si však nechám po ruce - zvyk je železná košila. Po této nezbytné proceduře se konečně natáhnu na postel a zavřu oči. Život mě však naučil, a tak je můj spánek lehký, že i malý šramot mě vytrhne z dřímoty.

Paní Jeskyně - 16. května 2006 16:37

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Pokoj: Jak vám již popsal sluha vidíte , že se na pokoji nachází tři postele- dvě jsou na levo a na pravo ode dveří ( stejně daleko) , a jedna se nachází u protější strany místnosti přesně v prosředku. (nejdál ode dveří) Vedle každé postele stojí malá skříňka s jedním šuplíkem , na které je svícen , který osvětluje okolí postele. Kousek od každé postele je masivní skříň. Na stěně , která je naproti dveřím jsou v rohách místnosti vybudována okna a k tomu na levé straně se odebral Sir Daghard. Uprostřed místnosti je postaven kulatý stůl se čtyřmi židlemi . Na stole je postavena porcelánová nádoba s teplou vodou a vedle ní tři ručniky. Irian de Taskau: Kouzlo , které jsi prováděl se ti povedlo jen nad tvou postel , ne však na vybavení.

Ilsa - 16. května 2006 16:47

soukromá zpráva od Ilsa pro Hodovní síň Jakmile dojím, a netrvá to zase tak dlouho, protože žaludek jsem měla scvrklý a vím, že nacpat se na noc by nebylo vhodné, vstanu od tabule. Evidentně jsem tu zůstala sama. Opláchnu si prsty ve vodě a vykročím ke dveřím, kterými odešli ostatní z novopečené družiny. za mířím chodbami do útrob hradu...chci se tu porozhlédnout a najít kuchyni...měli jsme si dát sraz v hodovní síni....nakrčím nos, jak tak v přítmí tápám neznámým prostorem.

Paní Jeskyně - 17. května 2006 13:13

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Pokoj: Jak vám již popsal sluha vidíte , že se na pokoji nachází tři postele- dvě jsou na levo a na pravo ode dveří ( stejně daleko) , a jedna se nachází u protější strany místnosti přesně v prosředku. (nejdál ode dveří) Vedle každé postele stojí malá skříňka s jedním šuplíkem , na které je svícen , který osvětluje okolí postele. Kousek od každé postele je masivní skříň. Na stěně , která je naproti dveřím jsou v rohách místnosti vybudována okna a k tomu na levé straně se odebral Sir Daghard. Uprostřed místnosti je postaven kulatý stůl se čtyřmi židlemi . Na stole je postavena porcelánová nádoba s teplou vodou a vedle ní tři ručniky. Sir Daghard: Z okna nevidíš nic zajímavého , venku je tma a je tam vidět jen díky osvětlení z hradu a protějšího hostince U Zlaté mince. Každou chvíli vidíš , jak na hlavní cestě projdou jeden či více lidí , kteří jdou z hostince a nebo naopak hostinec opouštějí. Irian de Taskau: Kouzlo , které jsi prováděl se ti povedlo jen nad tvou postel , ne však na vybavení.

Paní Jeskyně - 17. května 2006 13:18

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Pokoj: Jak vám již popsal sluha vidíte , že se na pokoji nachází tři postele- dvě jsou na levo a na pravo ode dveří ( stejně daleko, na jedné z nich si ustlala Lisrra) , a jedna se nachází u protější strany místnosti přesně v prosředku. (nejdál ode dveří , zabrala si ji Awasai) Vedle každé postele stojí malá skříňka s jedním šuplíkem , na které je svícen , který osvětluje okolí postele. Kousek od každé postele je masivní skříň. Na stěně , která je naproti dveřím jsou v rohách místnosti vybudována okna a k tomu na levé straně se odebrala Lisirra. Uprostřed místnosti je postaven kulatý stůl se čtyřmi židlemi . Na stole je položena porcelánová nádoba s teplou vodou a vedle ní tři ručniky. Lisirra: Z okna nevidíš nic zajímavého , venku je tma a je tam vidět jen díky osvětlení z hradu a protějšího hostince U Zlaté mince. Každou chvíli vidíš , jak na hlavní cestě projdou jeden či více lidí , kteří jdou z hostince a nebo naopak hostinec opouštějí.

Paní Jeskyně - 17. května 2006 13:21

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Pokoj: Jak vám již popsal sluha vidíte , že se na pokoji nachází tři postele- dvě jsou na levo a na pravo ode dveří ( stejně daleko, na jedné z nich si ustlala Lisrra) , a jedna se nachází u protější strany místnosti přesně v prosředku. (nejdál ode dveří , zabrala si ji Awasai) Vedle každé postele stojí malá skříňka s jedním šuplíkem , na které je svícen , který osvětluje okolí postele. Kousek od každé postele je masivní skříň. Na stěně , která je naproti dveřím jsou v rohách místnosti vybudována okna a k tomu na levé straně se odebrala Lisirra. Uprostřed místnosti je postaven kulatý stůl se čtyřmi židlemi . Na stole je položena porcelánová nádoba s teplou vodou a vedle ní tři ručniky. Awasai: Chvíli po ulehnutí na postel se ti v hlavě přemítají dnešní prožitky . Z hlavy se ti ale nyvytracují poslední slova královny , ani mapka lesa . Po chvíli bloumání však neudržíš svá víčka a usínáš.

Paní Jeskyně - 17. května 2006 13:27

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Hradební chodby: Procházíš chodbami , kterými jsi dnes již šla. Je tam všechno stejné jako předtím , ale rozdíl je v tom že chodby osvětlují jen svícny asi tři metry od sebe vzdálené. Jelikož jsou jedny dveře stejné jak ty druhé , kuchyni nenacházíš. Najednou vidíš jak se k tobě blíží nějaké světlo. Po chvíli k tobě dojde mužska postava a ty zjistíš , že je to ten sluha co odvedl ostatní do pokojů. Promluví k tobě:Dobrý den slečno..., tak už jste dojedla a hledáte pokoje , anebo ještě něco jiného?sdělí ti ospalím hlasem.

Ilsa - 17. května 2006 14:45

soukromá zpráva od Ilsa pro Pokoj a ještě něco jiného. Odvětím sluhovi bez okolků. Ráno bych ráda zašla do kuchyně, ale nerada bych ji pak dlouze hledala. Chtěla jsem ji najít teď, abych ráno šla najisto. Upřu na sluhu pohled šedavých očí. Výraz v mé tváři je uvolněný a sebevědomý. Po kratičké odmlce se pousměju a potřesu hlavou. Jistě, ještě by mě zajímalo, kolik je hodin. Uzavřu neurčitě a založím ruce na prsou.

Paní Jeskyně - 30. května 2006 18:33
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro K čemu hledáte kuchyň? otázal se ostře. Jestli chcete jít již na pokoj je to číslo třináct.sdělil ti již unaveným hlasem. Jo... a vy jste se ptala kolik je hodin co? sáhne do kapsy a vyndá zlaté kapesní hodinky. Je již docela pozdě ... bude půl jedenácté.

Ilsa - 30. května 2006 19:35

soukromá zpráva od Ilsa pro Mé důvody k nalezení kuchyně jsou pro vás nedůležité, zatímco pro mě je to téměř zásadní. Taky si nemyslím, že byste tu byl placen od dotazů na hosty. Prostě se tam chci dostat. Stačí, když mi řeknete, kde ji hledat, pak budu moct jít vklidu spát a ráno bude mé hledání snazší. Působím už také docela unaveně, ačkoliv jídlo a pití znatelně povzbudily mou mysl i tělo a proto má řeč, třebaže maličko povýšená, působí energicky, uvolněně a chvílemi až lehce nedbale a vzletně. I já sama si neodpustím pár nonšalantních gest rukama, rameny a poněkud přezíravý, ačkoliv nesmírně půvabný, úsměv.

Paní Jeskyně - 01. června 2006 15:24
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Hm... tak tedy ano , nebudu se vás dále vyptávat ... Kuchyně se skrývá za dveřmi s číslem dva a jak již jsem vám říkal , dveře od vašeho pokoje mají číslo třináct . sdělí ti opravdu již unaveným hlasem. Tak tedy dobrou noc a doufám , že zde budete spokojená. Poté co to dořekne odchází.

Ilsa - 01. června 2006 18:50
	soukromá zpráva od Ilsa pro Jen pokrčím rameny a vydám se ke dveřím pokoje s číslem třináct. Sluhu nechám jít a dále si jej už nevšímám. Jen doufám, že číslování na hradě nemá nějaký záhadný klíč...

Paní Jeskyně - 02. června 2006 15:17

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Žádný záhadný klíč na luštění zde na hradě není . Pokoj třináct najdeš bez problémů . Vstupuješ tedy do pokoje a vidíš v něm: Tři postele- dvě jsou na levo a na pravo ode dveří ( stejně daleko, na jedné z nich si ustlala Lisrra) , a jedna se nachází u protější strany místnosti přesně v prosředku. (nejdál ode dveří , zabrala si ji Awasai) Vedle každé postele stojí malá skříňka s jedním šuplíkem , na které je svícen , který osvětluje okolí postele. Kousek od každé postele je masivní skříň. Na stěně , která je naproti dveřím jsou v rohách místnosti vybudována okna a k tomu na levé straně se odebrala Lisirra. Uprostřed místnosti je postaven kulatý stůl se čtyřmi židlemi . Na stole je položena porcelánová nádoba s teplou vodou a vedle ní tři ručniky. Když otevřeš dveře zdá se ti že Lisirra jen na malou chvilku otevřela oči , pohlédla na tebe a znovu usnula , kdežto Awasai spí tvrdým spánkem dál.

Paní Jeskyně - 02. června 2006 15:19
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jen na okamžik tě probudilo krátké vrznutí dveří . Pohlédla jsi automaticky ke dveřím kde vidíš světlem z venku osvícenou Ilsu . (zřejmě se již vrací z večerního hodování.) Po chvíli ti však víčka opět ztěžknou a usínáš.

Ilsa - 02. června 2006 18:49

soukromá zpráva od Ilsa pro Přejdu k volné posteli a zahledím se k masivní skříni. Náhle mám sto chutí ji otevřít, bez ohledu na pravděpodobnost, že zavrzání dvířek probere mé spolubydlící, bez ohledu na pozdní dobu i na neomalenost takového počínání. Nakonec se ale rozmyslím jinak. Zamířím k jednomu oknu a lehce se do něj vyhoupnu. Usadím se na parapetu, jako velká černá kočka, chabě osvícená jen mihotavým světlem svíce u mé postele. Zahledím se mlčky do tmy. Jsem rozhodnutá neusnout a hlavně...hlídat si čas...

Ilsa - 02. června 2006 18:49

soukromá zpráva od Ilsa pro Přejdu k volné posteli a zahledím se k masivní skříni. Náhle mám sto chutí ji otevřít, bez ohledu na pravděpodobnost, že zavrzání dvířek probere mé spolubydlící, bez ohledu na pozdní dobu i na neomalenost takového počínání. Nakonec se ale rozmyslím jinak. Zamířím k jednomu oknu a lehce se do něj vyhoupnu. Usadím se na parapetu, jako velká černá kočka, chabě osvícená jen mihotavým světlem svíce u mé postele. Zahledím se mlčky do tmy. Jsem rozhodnutá neusnout a hlavně...hlídat si čas...

Paní Jeskyně - 04. června 2006 10:57
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Z okna nevidíš nic zajímavého , venku je tma a je tam vidět jen díky osvětlení z hradu a protějšího hostince U Zlaté mince. Každou chvíli vidíš , jak na hlavní cestě projdou jeden či více lidí , kteří jdou z hostince a nebo naopak hostinec opouštějí. Asi po třičtvrtě hodině co sleduješ dění kolem slyším slabí zvuk , podopný odbíjení hodin. Vychází z chodby.

Ilsa - 04. června 2006 12:33

soukromá zpráva od Ilsa pro Jedenáct...probleskne mi hlavou. Jen neochotně pootočím hlavu ke dveřím na chodbu. Teď už vím, jak hlídat čas...pozoruji lidi venku a přemýšlím, kam asi zmizel ten druhý muž (Sargon) a jestli ho třeba nespatřím na ulici. Možná teď, když se blíží hodina našeho srazu... Napadne mne, že je to možná zrádce, o kterém mluvila královna. V tu chvíli jsem rozhodnutá vyrazit do kuchyně dřív a tajně, abych obhlédla situaci a bezpečnost...

Ilsa - 04. června 2006 12:34
	soukromá zpráva od Ilsa pro Sedím dál mlčky v okně a jen na chvíli pootočím hlavu ke dveřím na chodbu, když skrze ně pronikne zvuk odbíjecích hodin. opět obrátím tbvář do ulice a v této pozici setrvávám i nadále.

Ilsa - 04. června 2006 12:34
	soukromá zpráva od Ilsa pro Sedím dál mlčky v okně a jen na chvíli pootočím hlavu ke dveřím na chodbu, když skrze ně pronikne zvuk odbíjecích hodin. opět obrátím tbvář do ulice a v této pozici setrvávám i nadále.

Paní Jeskyně - 04. června 2006 18:29
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V tu dobu když hledíš z okna , vidíš různé lidi , ale Sargona ne. Jdeš tedy ven z pokoje a hledáš kuchyni , kterou najdeš celkem bez problémů. Stujíš tedy přede dveřmi číslo dvě.

Ilsa - 06. června 2006 19:55
	soukromá zpráva od Ilsa pro Může být něco ke třičtvrtě na dvanáct, když stanu před dveřmi do kuchyně, tedy dveřmi číslo dvě. Chvíli u nich nehnutě naswlouchám, pokud se ale neozve žádný podezřelý zvuk, zase se stáhnu do chodby a pokusím se v ní nějak skrýt. Pokud ovšem bude kde. Mám namysli například závěs, tmavý kout apod.

Paní Jeskyně - 15. června 2006 14:37

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Zabití Waughana , tučné výkupné a skvělá odměna... Ale né ... Můj otec Henry de Warmond padl v bitvě proti Antaronu. probíhá ti hlavou... Máš lehký spánek a tak se díky těmto myšlenkám probudíš. Vzpomeneš si , že bys něco měl prozradit svým příbuzným... Tak ti nezbýván než vyrazit. Když se rozhlédneš po pokoji , vidíš spícího Iriana , ale Sargona v jeho loži nenacházíš.

Sir Daghard Mellentrich - 15. června 2006 20:19

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro Jakmile se probudím, krátce zamžourám před sebe a promnu si oči. Ještěže to byl jen sen... Proletí mi myšlenka hlavou, když si co nejtiššeji sedám na postel. Rozhlížím se kolem sebe a spatřuji spícího Iriana, druhé lože je však prázdné - Sargon tady není. To se ještě nevrátil? ...Určitě má něco v plánu...doufám, že ne něco, co by mohlo narušit plán náš... Sám pro sebe se usměji. Warmondové se konečně zmocní trůnu, který jim právem náleží...a já budu princem a později králem. Žádný král Bedřich Spravedlivý...to my teprve nastolíme spravedlnost... Chvilku se nechávám unést představami o mém budoucím životě. Netrvá to ale dlouho. Potichu se zvedám z postele a přitom pozoruji spícího Iriana. Spi... Udělám pár kroků k židli s mými věcmi. Obleču si oděv, který se nosil již včera, ale pláš» ještě nezapínám. Místo toho zašmátrám ve své torně a posléze vyndám kroužkovou košili. Obléknu si ji přes halenu, pečlivě přepásám opaskem s mečem a měšcem a teprve pak sepnu tmavěmodrý pláš» stříbrnou sponou. Do levé boty zasunu malou dýku. Rukama si snažím učesat své vlasy, což se mi i částečně daří, ale zrdcadlo je zrdcadlo. Takto připraven vyrazit odejdu tiše ke dveřím, naposledy se rozhlédnu a opustím místnost. Vydávám se chodbou směrem k východu, tedy alespoň tam, kde jej předpokládám. Snad mě nikdo neuvidí...

Paní Jeskyně - 15. června 2006 21:24
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Procházíš uličkou plnou dveří s čísly . Najednou vidíš černou siluletu postavy , zřejmě dívčí a posléze její oči upřené na tebe. Po chvíli poznáváš slečnu Ilsu.

Paní Jeskyně - 15. června 2006 21:27
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po chvíly naslouchání uslyšíš čísi kroky . ani se nestihneš schovat a poblíž dveří od kuchyni vidíš siluletu černé , zřejmě mužske postavy. Ve světle svícnů se zalesknou její oči , které na tebe zaobírají svůj pohled. Najednou rozpoznáš , že je to Sir Daghard.

Ilsa - 15. června 2006 21:33
	soukromá zpráva od Ilsa pro Když rozpoznám tvou tvář, v té mojí můžeš ty sám rozpoznat známku překvapení, kterou jsem nestihla zastínit vlastní vůlí ani příšeřím chodby. Rozhodnu se na tebe pousmát. Pozdní procházka nebo snad hlad? Ušklíbnu se a pozvednu pobaveně obočí. V oku mi zablýskne dychtivost po odpovědi. Přimhouřím je a zkoumavě si tě prohlédnu.

Sir Daghard Mellentrich - 16. června 2006 15:15

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro Kdo to je? Prolétne mi bleskově hlavou, jakmile se z chodby vynoří temná silueta postavy. Ilsa. Odpovím si hned vzápětí. V první chvíli vypadám hodně překvapeně, ale během několika chvil tento výraz z mé tváře zmizí. "Řekněme, že pozdní procházka." Odpovím ti a tajemně se usměji. "Ale co dělá takhle pozdě v noci někdo jako vy v tmavých hradebních chodbách?" Otáži se zvídavě a přeměřím si tě pohledem. Když si mě prohlížíš, můžeš si povšimnout, že se můj oděv od včerejšího večera trochu liší. Bílou bavlněnou košili nahradila nově vypadající kroužková zbroj, která je částečně skryta pod tmavě modrým pláštěm. Zbroj mám přepásanou koženým opaskem s mečem a měšcem s pěnězi.

Paní Jeskyně - 16. června 2006 15:24
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ve snech se ti promítá to co se dnes událo . Díky tomu si vzpomeneš , že jste se měli sejít v hodovní síni a probrat váš plán ... Najednou tě probudí něco jako dlouhé odbíjení hodin , jehož zvuk pochází z chodby. Rozhlédneš-li se po pokoji , vidíš , že postel Sira Daghrda i Sargona jsou prázdné.

Paní Jeskyně - 16. června 2006 15:27
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Náhle slyšíte dlouhé odbíjení hodiny . Hledáte-li hodiny , vidíte je na konci chodby . Jsou z části kovové a z části zlaté . Obě ručičky ukazují na dvanáctku. Půlnoc ... pomyslí si každý z vás.

Paní Jeskyně - 16. června 2006 15:27
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Náhle slyšíte dlouhé odbíjení hodiny . Hledáte-li hodiny , vidíte je na konci chodby . Jsou z části kovové a z části zlaté . Obě ručičky ukazují na dvanáctku. Půlnoc ... pomyslí si každý z vás.

Ilsa - 16. června 2006 19:15

soukromá zpráva od Ilsa pro Řekněme... pohodím nonšalantně hlavou, že každý máme svůj důvod se procházet o půlnoci hradem a důvod, je-li důležitý, se ten druhý dozví, až přijde čas. Pokrčím s úsměvem rameny a ohlédnu se k odbíjejícím hodinám. Co se prostě rozejít každý po svých... pozvednu obočí a nevině našpulím rty. Při tom ale sáhnu po klice dveří číslo dvě, naznačujíc tím, kam mám namířeno já...

Sir Daghard Mellentrich - 16. června 2006 20:11
	soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro "Dobrá..." Kývnu na tvůj návrh. "...myslím, že to tak bude nejlepší." Usměji se. "Tak tedy, přeji vám hezký zbytek noci. Uvidíme se ráno." Mírně se uknoním, otočím se a svižným krokem se vydám dál chodbou tam, kam jsem měl namířeno již předtím.

Ilsa - 16. června 2006 21:24
	soukromá zpráva od Ilsa pro Pootevřu dveře do kuchyně, ale ještě chvíli hledím zvědavě za Daghardem. Jeho přítomnost i odění mi připadlo přinejmenším podivné. Ale netrvá to dlouho, několik okamžiků na to už opatrně vstupuji do kuchyně...

Irian de Taskau - 17. června 2006 18:13
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Tiše se tedy posadím, obléknu se a opatrně opustím pokoj ve snaze zjistit, kde ti dva jsou.

Paní Jeskyně - 18. června 2006 18:19
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Zabereš za kliku kuchyně a vidíš tam dřímajícího kuchaře na židli . Nevidíš skoro žádné věci , protože je v místnosti naprostá tma . Bojíš se , aby jsi ho neprobudila . Najednou si uvědomíš že bys měla jít do hodovní síně , kde jste měli domluvený sraz.

Paní Jeskyně - 18. června 2006 18:23

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Zabereš za kliku dveří , která vede do hodovní síně . Díky několika svícnům , se v místnosti téměř okamžitě zorijentuješ. Je tam onen stůl s židlemi , trůny a další drobné doplňky . Pokračuješ dál v cestě , otevřeš další dveře, které vedou do uvítací místnosti . Najednou spatříš velké vchodovní dveře a uvědomíš si , že tam asi budou hlídat strážní . Ale to by mohl být problém.pomyslíš si.

Paní Jeskyně - 18. června 2006 18:25
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vyjdeš z pokoje a staneš na dlouhé chodbě se spoustou dveří . Jen co jsi vyšel z pokoje , spatřil si jak se jakési dveře chodby právě zavírají.

Ilsa - 18. června 2006 19:02
	soukromá zpráva od Ilsa pro MH: do háje...zapoměla jsem, že top bylo v hodovní síni a ne v kuchyni...no nic:-))

Ilsa - 18. června 2006 19:05
	soukromá zpráva od Ilsa pro Pomalu zase zavřu dveře a chvatně se chodbou vypravím k hodovní sni. Jdu rychle, ale snažím se natropit co nejmenší hluk. Pokud mě nic nepotká nebo nepřekvapí, dorazím před dveře do síně. S mírným zpožděním a udýchaná. Zastavím se, abych nepůsobila tak uspěchaně. Až když srovnám dech, chytím za kliku a vstoupím.

Paní Jeskyně - 18. června 2006 19:50
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro MH: to nevadí... já si říkala co tam děláš , ale to se stane . Třeba si mohla chtít něco ukrast...:-)

Ilsa - 18. června 2006 20:29

soukromá zpráva od Ilsa pro MH: to jsem rozhodně nechtěla, nejsem nějaká ubohá zlodějka. Myslím, že moje postava je na klasickou zlodějinu "jen" v kuchyni příliš povýšená. Mrknu do životopisu, jestli to tam je vysvětleno... Mno, tak přímo takhle to tam není, ale životopis je dost dlouhej, tak to shrnu: Ilsa je dost hrdá a sebevědomá na to, aby se snižovala k loupení jídla nebo laciných předmětů z královské kuchyně, kde má výhled na dobře placenou práci. I když jednorázovou. Maximálně si šla obhlídnout hrad a zjistit, jestli se tu po nocích neděje něco zajímavého pro její nový úkol.

Irian de Taskau - 19. června 2006 00:35
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Tichounce, aby mě nikdo nezaslechl. jdu k oněm dveřím, které se před chvilkou ještě zavíraly.

Sir Daghard Mellentrich - 19. června 2006 20:04

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro "Sakra." zakleju si potichu sám pro sebe. Nesmyslně zakroutím hlavou a vracím se zpět uvítací místností a hodovní síní k pokojům. Snad tam Bernhard bude...ten by mě mohl vyvést ven a potom zpátky... Kráčím dlouhou chodbou s pokoji a zastavuji se přede dveřmi číslo 10. Doufám, že je to tady... Rozhlédnu se okolo sebe a pak tlumeněji zaklepu na dveře. Poté se k nim otočím zády, sleduji chodbu a přitom čekám, až mi Bernhard otevře.

Paní Jeskyně - 27. června 2006 09:54

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Vstupuješ do hodovní místnosti . Celkem rychle se v ní zorientuješ , protože je ne každé stěně místnosti umístěn svícen. Spatřuješ trůny , stůl s židlemi a ostatní drobnosti které zdobí místnost . Nikde se zde zatím nenachazí , a tak se pravděpodobně rozhpdneš chvilku počkat . Najednou se začnou poottvírat dveře , kterými jsi ty přišla . Poznáváš mladého pana Iriana.

Paní Jeskyně - 27. června 2006 10:00

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ty dveře které se zavírali vedou jak si myslíš do hodovní místnosti , kde by na tebe již pravděpodobně měla čekat slečna Ilsa . Vstupuješ tedy do místnosti a spatříš v ní trůny , stůl s židlemi a Ilsu. Místnost je osvětlena čtyřmi svícny. MH: omlouvám se že píšu tak trochu i za tebe , ale je to z časových důvodů , aby ostatní nemuseli tolik čekat. Dík za pochopení.

Ilsa - 27. června 2006 12:58

soukromá zpráva od Ilsa pro Věnuji ti krátký úsměv a pohodlně se usadím na jednu ze židlí u stolu tak, abych viděla do místnosti. V tuto chvíli jsem oděna podstatně pohodlněji než ve dne. Odložila jsem totiž těsný živůtek, rukavičky i ostatní nadbytečné součásti oděvu včetně masivního koženého opasku. Působím mnohem drobnějším dojmem, když tu vysedávám v povolené haleně, nohavicích po kolena a vysokých botách, shrnutých do půli lýtek. Ve tváři mám neurčitý výraz, ale lze si všimnout, že už jsem přecejen unavená. Byl to den, který jsem chtěla strávit odpočinkem a zatím se stalo mnoho jiných věcí, nemluvě o této noční schůzce.

Irian de Taskau - 28. června 2006 01:08
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Odpovím na úsměv úsměvem a posadím se blízko tebe. Můj noční úbor vlastně na mém vzhledu mnoho nezměnil. Tedy, pokud jsi zvyklá vídat muže v dlouhé bílé noční košili. A bez bot....ty jsem si, ve spěchu, jaksi pozapoměl vzít. Také vypadám ospale. Ale v mém pohledu, jímž si tě prohlížím, je jakási zvláštní něha.

Ilsa - 29. června 2006 19:42

soukromá zpráva od Ilsa pro Tvůj pohled mě znervózní, ale snažím se dělat, že se tak nestalo. Promnu si schládlé konečky prstů a sklopím pohled do klína, jakoby v zamyšlení. Možná ale skutečně o něčem přemýšlím, v jednu chvíli se kousnu do rtu a potřesu hlavou. nakonec se zakloním a opřu o opěrku židle i hlavu. Zavřu oči a tak setrvám. Nespím, občas se lehce zavrtím, naslouchám, čekám až budeme kompletní.

Irian de Taskau - 30. června 2006 12:02
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Sedím a mlčky tě pozoruji, s tou zvláštní něhou v očích. Neušlo mi, jak jsi unavená. Ani jak si mneš rucce. "Je vám zima, Ilso?" Zeptám se a zní to, jako bych se chystal právě ti nabídnout na zahřátí vlastní pláš». Jenže....v tu chvíli si uvědomím, že můj pláš» zůstal v pokoji. Stejně jako boty. A normální oblečení.

Ilsa - 30. června 2006 17:41

soukromá zpráva od Ilsa pro S lehkým trhnutím na tebe pohlédnu. Chvíli jako bych si znovu přehrávala tvá slova a skládala je dohromady znovu a znovu, aby je i moje vyčerpaná mysl dokázala pojmout. Nakonec zavrtím hlavou a s dlaněmi otočenými dolů zasunu prsty pod zadek a zasednu je. Opřu se o ruce a zatáhnu hlavu v mírném záklonu mezi ramena. Nepatrně se usměju. Ne, to je jen únava. Doufám, že na pana Sargona nebudeme čekat moc dlouho. Uhnu pohledem ke dveřím do síně, chvíli si je kriticky měřím a nakonec znovu vrátím pozornost k tobě. Jste dlouho na cestách? Započnu nezávaznou konverzaci, ačkoliv si plně uvědomuji, jak neoriginální a směšná byla moje otázka. Na druhou stranu jí obvykle nic nezkazím a v takovou hodinu nelze ani požadovat filosofickou diskuzi.

Irian de Taskau - 13. července 2006 16:45

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Nevím......Ve svém lůžku nespal, když jsem odcházel. A nebyl sám, kdo vstal vprostřed noci a někam odešel." Odpovím. "Nejsem obvykle zvyklý někoho diskriminovat, ale nevím, zda bylo dobrým nápadem, svěřit třetinu tajemství, které by mohlo prynci pomoci, právě nekromantovi. Ikdyž.....možná jsem jen na světě už příliš dlouho a ovlivňují mě příliš staré časy." A pak se usměji, jako bych tím úsměvem chtěl jako mostem překlenout to nepříjemné, co jsem právě řekl. "Ano, jsem na cestách již mnoho let. A některé věci, které jsem zažil se nehodí vyprávět ve společnosti dámy. Třebaže ona dáma je zároveň dobrodruhem."

Ilsa - 20. července 2006 22:18

soukromá zpráva od Ilsa pro Na tvoje slova pokrčím neurčitě rameny. Na kratičko pozvednu obočí, nebo» poznámka o dámě dobrodružce a nevhodných tématech se mě dílem dotkne a zároveň i pobaví. Přesto na ni víc nereaguji. Nekromant není nemoc a nemyslím, že by bylo správné o něm hned pochybovat, ale pravda je, že to není právě uklidňující fakt. Promluvím po krátké chvíli ticha, při čemž zvědavě obrátím pohled ke dveřím. Je jasné, že příchod třetího člena naší "skupiny" bych uvítala.

Irian de Taskau - 25. července 2006 17:08
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Vím, že to není nemoc ale přecejen se nekromanti těší, řekněme, nelichotivé popularitě. Hlavně jejich praktiky s mrtvými a jejich spolehlivost." Odpovím. Ale i já už po chvilkách pokukuji po dveřích, kdy ( nebo zda-li ) se dostaví Sargon.

Ilsa - 03. srpna 2006 20:03

soukromá zpráva od Ilsa pro Jenomže dveře se neotvírají a čas neodbytně jde kupředu. Situace se stává tíživou. Co když nepřijde? Možná jste s tou nespolehlivostí měl přecejen pravdu... Pokusím se přetrhnout těžké ticho a mlčení, v očekávání našeho třetího druha. znovu pohlédnu na Iriana, trochu nesměle... Co začít poradu bez něj a pak mu jen vylíčit, oč přišel? Nadhodím o něco uvolněněji, nakloním hlavu na stranu a pozvednu obočí.

Irian de Taskau - 04. srpna 2006 02:21

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Možná, že se poravdu jen někde zdržel, slečno Ilso." Odpovím. Nechce se mi začít poradu, poradit se a jít spát. Ne.....Vydržel bych tu klidně takhle sedět a nenápadně si ji prohlížet, aby to nevěděla. Je tak krásná a prohlížet si ji z takové blízkosti zcela otevřeně bych nedokázal. Ale pak vyhrává rozum nad planým sněním. "Ikdyž, na druhou stranu, čím dříve si odbudeme poradzu, tím déle budeme spát."

Ilsa - 04. srpna 2006 14:14

soukromá zpráva od Ilsa pro Přesně na to jsem myslela, už jsem přecejen unavená a kdo ví, jak dlouho bychom museli čekat. Takže, jak vidíte celou tu situaci? Mně osobně tu něco velice nehraje, jen zatím nemůžu zjistit, co to je. Celý ten únos je...bizardní. Spíš mi to připadá jako velká fraška, divadlo, které má odpoutat pozornost od jiného problému... Pokrčím rameny. Trochu jsem se rozohnila, všechny ty otázky a nápady se mi už nějakou dobu honily hlavou a potřebovaly ven...Uvědomím si svou gestikulaci, při níž jsem zapojila nakonec i ruce, a s omluvným úsměvem si na dlaně raději sednu.

Irian de Taskau - 06. srpna 2006 02:07
	soukromá zpráva od Irian de Taskau pro "Mě to přijde také trochu moc nadsazené. Docela bych i řekl, že se to jeví jako politický trik k tomu, jak udělat z budoucího krále hrdinu." Odpovím stručně a s rukou před ústy se trochu odvrátím, abych skryl před Ilsou zívnutí. Chce se mi už značně spát.

Ilsa - 06. srpna 2006 16:14

soukromá zpráva od Ilsa pro Pokývu souhlasně hlavou a usměju se nad Irianovou únavou. Jsem ráda, že se shodneme, ale jak vás tak sleduji, nejspíš uděláme lépe, když půjdeme spát. Dnes už nic nevyřešíme. Jen zítra bych ještě před odjezdem ráda navštívila to děvče ve městě, princovu milou... upřesním své přání. Myslím si, že by se dala zmáčknout a třebaže v celé té komedii nejspíš nehraje důležitou roli, pro nás by se mohla stát studnicí informací, které nám zde na hradě zatajili nebo zapoměli říct... usměju se tentokrát dvojsmyslu své poslední poznámky. Nakonec vstanu a naposledy se zahledím ke dveřím sálu. Už nejspíš nepřijde, přeji vám dobrou noc. Věnuji ti krátkou úklonu a zamířím ke dveřím, vedoucím k našim pokojům.

Paní Jeskyně - 06. srpna 2006 18:40

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po celou dobu co v sále sedíte ( což je asi půl hodiny ) jste neslyšeli nic kromě ozvěny vašich slov v místnosti . Svíčky se značne zmenšily a steklý vosk na nich vykouzlil vyjmečné tvary . Oběma z vás se pomalu začína chtít velmi spát , a občas přijde nějaké to zívnutí . Je asi opravdu na čase již jít spát , protože v této noční době by jste asi nic rozumného nevymysleli. Ilsa odchází zabere za kliku dveří a vejde do chodby.

Paní Jeskyně - 06. srpna 2006 18:41

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po celou dobu co v sále sedíte ( což je asi půl hodiny ) jste neslyšeli nic kromě ozvěny vašich slov v místnosti . Svíčky se značne zmenšily a steklý vosk na nich vykouzlil vyjmečné tvary . Oběma z vás se pomalu začína chtít velmi spát , a občas přijde nějaké to zívnutí . Je asi opravdu na čase již jít spát , protože v této noční době by jste asi nic rozumného nevymysleli. Ilsa odchází zabere za kliku dveří a vejde do chodby.

Ilsa - 28. srpna 2006 20:42

soukromá zpráva od Ilsa pro Zamířím k pokoji, kde jsem byla ubytována. Jsem unavená a šourám za sebou nohy, aniž bych hlídala, na kolik je to způsobné a elegantní. Hlavou mi stále víří řada otázek a přes všechnu ospalost jsem netrpělivá a zvědavá, co zítřek přinese. S hlavou sklopenou k zemi kráčím pomalu chodbou a vnímám jen tiché a pravidelné šustění košile a nohavic. Před dvěřmi pokoje se ještě rozhlédnu po chodbě, jestli tu jsem sama. Pokud šel Irian za mnou, mávnu k němu na dobrou noc rukou a vezmu za kliku pokoje.

Awasai - 31. srpna 2006 20:13
	Zničeho nic se probudím. Chvilku zůstanu sedět a počkám, než mé oči přivyknou tmě. Trochu nervózně se rozhlédnu okolo. Po mé tváři stékají kapky potu. Že by nějaká noční můra? znepokojeně se podívám na místo, kde jsem odložila své věci. Vztanu a zavrávorám. Pomalu nejistým krokem dojdu až k oknu. Vyhlédnu ven a sleduji noční život ve městě a noční oblohu.

Ilsa - 31. srpna 2006 22:52

soukromá zpráva od Ilsa pro Chvíli po tom, co vyhlédneš z okna se za tebou tiše otevřou dveře pokoje. Vplýžím se do něj a stejně tiše jako jsem dveře otevřela je za sebou zase zavřu. Vypadám trochu vyčerpaně, když zamířím ke svému lůžku. V tom pohybu se ale na okamžik zarazím, když si všimnu tvé siluety u okna. Přesto se nezastavím a pokračuji až ke své posteli. Stalo se něco? Zašeptám k tobě a usadím se na pelest. Chvíli na tebe hledím, unaveně, ale zkoumavě, pak ale pohled odtrhnu a zvolna si svléknu několik dalších svršků, abych mohla pohodlně ulehnout ke spánku.

Awasai - 01. září 2006 21:06
	soukromá zpráva od Awasai pro Jakmile se dveře otevřou zahledím se ke dveřím. Trochu svraštím obočí, protože zprvu nerozeznám siluetu tvé postavy. ahoj. Kde jsi byla? otázám se dost překvapeně. Zkoumavě si tě prohlížím. Ladně seskočím z okna a dojdu ke své posteli a posadím se. Všechny své věci poskládám vedle na zem a znovu se zkoumavě na tebe zadívám a čekám na odpověď.

Ilsa - 01. září 2006 21:49
	soukromá zpráva od Ilsa pro Pokrčím rameny a zatvářím se nenuceně. Jen se poohlédnout po okolí. Potkala jsem u kuchyně Sira Dagharda a později i pana Iriana, asi taky nemohli spát. Jinak nic zvláštního. Zazývám s rukou před ústy a pohodlně se uložím tak, abych na tebe viděla. Snad tě taky netrápí špatné spaní? Pozvednu pravé obočí a podepřu si hlavu rukou.

Awasai - 02. září 2006 13:37
	soukromá zpráva od Awasai pro Opřu s eo lokty a zakloním hlavu. Mě? Ne jen nevím nejsem zvyklá spát v takovéto posteli. řeknu a rukou zmáčknu matraci. Hele myslíš, že se nám podaří toho prince nebo koho najít? otážu se Ilsi a znovu s ena ní uadívám.

Ilsa - 02. září 2006 23:03

soukromá zpráva od Ilsa pro Znovu pokrčím rameny a nakrčím nos. Kdo ví, je to nějaké moc zamotané. Když se dospělej zdravej a silnej a taky ozbrojenej mužskej nechá bez randálu zajmout, něco není vpořádku. Ušklíbnu se a protočím oči v sloup. Mě by spíš zajímalo, co je v tom doopravdy za čertovinu. Tyhle královské rodiny mívají skoro vždycky nesmírně zašmodrchané vztahy... Zatvářím se značně skepticky a znovu se posadím, tentokrát do tureckého sedu. Rozpletu pletenec na hlavě a rozmotám z něj dlouhý temný cop. Pomalu jej rozpletu a ze svého zavazadla vyjmu kostěný hřeben a začnu si vlasy rozčesávat. Zamyšleně při tom hledím z okna. Myslím si, že máme od královny zkreslené informace. Ale však my tomu přijdeme na kloub. Sebevědomě se usměju, jako bychom měli úkol předem splněný.

Awasai - 03. září 2006 09:51

soukromá zpráva od Awasai pro Lehnu si a koukám do stropu. Nenápadně pokukuji po otbě jak si rozčesáváš vlasy. Nervózně se zavrtím. Ilsa má pravdu. Všechno je to nějaké divně zamotané. "Asi jo. Nějak nevím co si o tom myslet, ale v pořádku to není. A královna? Nevím moc jí nevěřím, ale já nevěřím skoro nikomu." Zasměju se a púotom dost hlasitě zívnu. Půjdu spát, jinak mě ráno nevytáhnete z postele. usměju se na tebe, popřeju ti dobrou noc a otočím se na bok zády k tobě. po chvíli slyšíš pravidelné oddechování.

Paní Jeskyně - 06. září 2006 19:23

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když odcházíš z hradu a spatříš stráže hlídající hrad , nevíš jak se dostat ke zlaté lžíci. Náhle tě napadne zajít za Williamem Warmondem , který na hradě vystupuje jako sluha pod jménem William Dermadur . Vracíš se tedy chodbou k pokoji číslo 2 a »ukáš na dveře tak , aby to neslyšel nikdo jiný nežli on. Cestou jsi již nepotkal ani slečnu Ilsu a ani rytíře pana Iriana. Asi po pěti minutách ti otevře starší muž ( asi tak padesáti-letý) , které ho znáš jen zřídka z dětství . Je oděn v noční bílé košily až na zem a na hlavě má bílou čapku s bambulí. Jeho obličeji jsou výrazné rysy stáří , víceméně vrasky a " kapsi" pod krasně hnědýma očima , které mohou být vytvořeny nevyspáním. Je to pravděpodobně tvůj druhý strýc , který má svou úlohu zde na hradě - špehování všeho co se zde jen šustne . Vypadá docela unaveně , pravděpodobně jsi ho právě vzbudil . Není divu bude asi půl druhé hodiny. Jsi to ty ? Ale ano ... Ty jsi přijel spolu s těmi co chtějí vyřešit únos "našeho" princátka . Domnívám se , že jim plánuješ zmařit plány že? No a co tu vlastně pohledáváš v tuto noční hodinu? Mluvý pomalu a velmi tiše , zřejmě proto aby nikoho nevzbudil. Á ano strýčku , máš pravdu . Zřejmě mě a mého otce znáš velmi dobře a tak víš co plánujeme. Jen co to řekneš ukáže Will varovné gesto abys mluvil potišeji a ty ihned pochopíš. No a teď k věci , potřebuji se okamžitě dostat ke Zlaté Minci a potřeboval bych projít přes zdejší stráže ... Mohl by jsi mi nějak pomoci? Tvému strýci se zjevně uleví , když mu sdělíš "pouze" toto přání . Ani jistě ... To je maličkost. Na chvilku zmizí ve dveřích a asi po dvou minutách se ukáže v tmavě teleném šatu s červenými lemi. Vede tě chodbou ke dveří a ty díky němu lechce proklouzneš kolem stráží. Domluvili jste se , že se tu za hodinu znovu oběvíte a on ti pomůže projít zpět do hradu . ( poznámka. neřeš to jak ses dostala ven ... Ja to taky neřešim :D) Jdeš po upravené cestičce a rovně před branami hradu vidíš budovu od kud se ozývá hlas opilců a za okny se mihají silulety postav. Vejdeš dovnitř a zámíříš ke stolu pro dva kde sedí již tůj otec . Je to muž stření postavy oděn v tmavě modrý plašt s kapí , který padá hluboko do obličeje , což je pro rod Warmondů tipické . No tak co můj synu jak to vypadá na hradě a s Williamem? zeptá se tě. Á otče jsem rád že tě zase vidím , věci na hradě se mají takto..... sdělíš otci vše co víš a on důkladně poslouchá tvá slova. No myslím že nám osud hraje do karet . Nějaké tři divé ženštiny ... Co ty zmůžou ? Možná by mohl být trochu problém s tím Irianem a podivným mužem Sargonem .... Co ten může mýt zalubi ? No ale pro vás by to neměl být žádný problém . Budeš tam Ty a dalších pět mužů co se střídá na stráži u prince . Jsou to zdatní chlapíci . a ještě mi vrtá hlavou , co těm třem mohla královna říkat ... Škoda že nevybrala tebe! Ale mi s tím teď nic nenaděláme. Tak vám na vaší cestě přeji hodně zdaru hlavně tobě. Ušklíbne se a zadívá se na tebe. V hostinci je mezitím rušno , všechny stoly jsou obsazené a tak není divu že si vás běhom rozhovoru nikdo ani nevšiml .

Paní Jeskyně - 06. září 2006 20:14
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro MH:Tak s tou noci to vyresime tak ze uz ses vratil ... Jo? Doufam ze uz se tu tenhle tejden zacne hrat rano...

Sir Daghard Mellentrich - 07. září 2006 18:09

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro "Díky otče. " Usměji se a rozhlédnu se kolem, jestli nás někdo nesleduje. Nebylo by zrovna nejmilejší, kdyby nás někdo poslouchal. Unesli jsme přece královského dědice. Za to bychom mohli viset a nezáleželo by na tom, jestli nám v krvi koluje modrá krev nebo ne. Důležité ale je, že naše plány se daří. Konečně se po dlouhých letech dostane na trůn rod Warmondů a ukáže království tu lepší podobu vlády. "Máš pravdu, ty ženské nic nezmůžou. A o toho Iriana bych se nebál. Je to jenom takový frajírek, co se snaží zapůsobit na Ilsu. Přitom nic neumí. Jinak se ještě pokusím něco dozvědět od nich. Určitě nejsem jediný, koho by zajímalo, co jim královna řekla." Mírně se ušklíbnu a zamyslím se. Je to všechno co potřebuju vědět? Po krátkém zamyšlení se ještě zeptám: "A jak se k vám dostanu? Mám se od nich nějak na cestě odpojit a pokusit se vás najít sám?"

Paní Jeskyně - 12. září 2006 17:45

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tvým úkolem milý synu je jít s nimy , dělat jako že se moc snažíš vysvobodit prince a snažit si všechny získat na svou stranu... Musejí ti důvěřovat , chápeš? sdělí ti a hluboce se ponoří do tvých očí . Ale musíme mít také plán B , kdyby náhodou, což nepředpokládám . Prince po každé střeží pět nebo šest kumpánů , kdyby jich bylo pět mohl by nastat problém . U vchodu do jeskyně jsou dva a u princovy " cely " tři nebo čtyři. Kdyby jste se měli náhodou probít , probodni jednoho z nich , aby to nepůsobilo zvláštně. Napije se s korbelu piva který má před sebou. A posílej nám potají vzkazy po našem jesřábovi . Chvíli vyčkává a nemáš-li další dotazy , zvedne se a odejde . Na stole nechá jednu vyndru ( zlatku) . PS: furt se mi ty měny nějak pletou...

Sir Daghard Mellentrich - 13. září 2006 20:52

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro "Dobrá." Pokývnu směrem k otci na souhlas. Poté si nasadím kápi, zahalím se do pláště a přejdu ke dveřím. Naposledy se rozhlédnu a opustím hostinec. Tak to bychom měli..." Pod kápí se objeví škodolibý úsměv. Mají to marné...nic proti nám nezmůžou... Opět se usměji a svižným krokem se vydám k hradu. Zdržuji se spíše ve stínu, i když si stejně myslím, že mě nikdo nespatří, ale jistota je jistota. Nebyl bych zrovna moc rád, kdyby tu šel někdo z mých nynějších "společníků". Ilsu jsem přeci potkal na chodbě...klidně mohla jít ven z hradu... Po chvilce však nechám úvahy úvahami a plně se věnuji cestě zpět.

Paní Jeskyně - 14. září 2006 07:29
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jdeš zpět k hradu a tam již čeká Wiliam , tak jak jste si domluvili . Provede tě mezi strážnými a pak se rozloučíte . Jdeš přesně ale někdy trošku zaškobrtneš , jelikož tě už velmi zmáhá unava. Po chvíli se dostáváš do svého pokoje , kde již všichni spokojeně spí. Asi po pěti minutách usneš taky.

Paní Jeskyně - 14. září 2006 16:10
	Všichni dřímete poklidným spánkem na královském pokoji . Pomalu ale jistě vás probouzí zatím slabí svit sluneční. Stíny se stahují zpět do svých úkrytů a slunce nad nimi i nad temnou nocí přebírá vládu spolu se dnem . Na pokojích jsou všichni , někteří ale ještě vypadají zcela nevyspale . Venku je jasná obloha , vypadá to , že dnes bude velké teplo.

Awasai - 14. září 2006 18:22

Ráno mě probudí sluneční paprsky. Posadím se na posteli a s dlouhým zívnutím se protáhnu. Obléknu si bílé šaty a rozčešu vlasy. Znovu si nasadím svou stříbrnou čelenku. rozhlédnus e po pokoji. A jak to vypadá tady někdo v noci nespal. usěmju se když vidím některé ospalce. Vztanu a posbírám své věci. Snažím se být co nejvíce potichu, abych neprobudila ty kteří si ještě dopřávají chvilku spánku. Pomalu a potichu dojdu k oknu a vyhlédnu ven. Dneska bude nádherně. usmějus e a potihcu otevřu okno. Zhluboka nasaji čerstvý ranní vzduch.

Ilsa - 15. září 2006 00:53

Zavrtím se na posteli a rozkošnicky se stulím do klubíčka a zase rozvinu. Pomalu se protáhnu a vychutnávám si pohyb každého svalu. Zamžourám do sluníčka a rychle se posadím, až ze mě přikrývka spadne do noh postele. Zamžikám a začnu se chvatně oblékat. Vida, že počasí venku spěje k teplému dni, vynechám korzet a přes bílou košili si přehodím rovnou sametový kabátek, který vysoukám z vaku. Je to pěkná, elegantní práce s vkusnou a zároveň nevšední výšivkou nějakého nekonečného pletence. Je to lehký model, který si zapnu jen pod prsama a začnu natahovat vysoké holínky. Najím se v kuchyni, musím si promluvit s tou holkou než odjedeme...zamumlám trochu zmateně a neurčitě k Awasai, postávající u pootevřeného okna, zlehka dupnu jednou a druhou nnohou o zem, aby boty dosedly a během energické chůze ke dveřím se ještě přepásávám opaskem s tesákem a dýkou, houpajícími se divoce na něm.

Lisirra Ethrrian - 15. září 2006 21:20

S prvním pohybem v místnosti se vzbudím i já. Chvíli jen tak ležím se zavřenýma očima a užívám si měkkou postel. Až teprve potom se protáhnu. Cítím, jak svaly ze začátku protestují proti takovému krutému napínání, ale podvolí se. Klouby zakřupou a já s uspokojením zaznamenám, že tohle ráno vypadá dobře. Rozespale zvednu jedno víčko a hned ho zase přihmouřím před přímým sluncem. Zívnu. A konečně se zvednu. Nejprve shodím nohy na zem a pak teprve otevřu oči. Letmým pohledem zkontroluju své věci a poté líně hrábnu po oblečení. Boty natáhnu zatím jen tak halabala a stejně tak tuniku jenom symbolicky zastrkám do kalhot. Rozhlédnu se po pokoji, hledajíc nějaké umyvadlo. Pokud ho najdu, bez váhání se k němu vydám. Chlístnu si studenou vodu na obličej - není nic lepšího na pořádný probuzení - a trochu vody věnuju taky rukám. Pokud ne, budu se s tím muset smířit a jen dokončím ranní oblíkání. O pár chvil později již stojím připravena, vak na zádech, bastard v pravý ruce, ostatní věci v ruce druhý. No, tak večeři nám tu už nabídli... Snídaně by bodla taky. Volným krokem vyrazím z místnosti. Třeba narazím na někoho, kdo mi řekne, kde dostanu něco k jídlu.

Irian de Taskau - 15. září 2006 22:45

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Když se ilsa zdvihne a odchází, slabounce, ale přece vrzne její židle a poté cvakne klika, jak za ni vezme. Musel jsem asi na chvíli usnout, protože mě to probralo. Ale dívka se už neotočila, asi je poravdu velmi unavená. Tak jako já. Vstanu tedy vezmu do ruky svícen s dohořívající svíčkou a jdu tiše chodbou chvilku poté, co zde zanechala voňavou stopu, jak tudy prošla. Dohonil jsem ji těsně před dveřmi pokoje, kde dnes v noci spí a dostal rozespalý, avšak sladký příslib její jemné, ladné ručky, že se ráno opět uvidíme. Poslal jsem své utajené lásce, možná osmělen únavou, lehký, vzdušný polibek a tiše vklouzl do pokoje, kde jem ubytován. Postavil jsem zde svícen na širokou okenní římsu, sfoukl skomírající zbytek svíce, odstrojil to málo, co jsem na sobě měl navíc, kromě dlouhé noční košile, z neobyčejně příjemného marteriálu, vlezl do postele a s nadějí, že se mi bude snad chvíli o krásné Ilse zdát, jsem prakticky okamžitě usnul.

Irian de Taskau - 15. září 2006 22:53

Ráno mě probouzí první ranní paprsky slunce. V té pohodlné, teplé posteli, bych dokázal ležet ještě mo moc déle. Ale teď na to není čas. Navíc ostatní už jistě také vstávají, nebo dokonce už vstali a budou chtít hned vyrazit, a ne čekat na čaroděje, kterému se nechce z postele. Posadím se tedy, a rozhlédnu se. Nevidím-li své spolunocležníky, usuzuji, že již dávno vstali a že bych se měl zachovat stejně. spustím tedy nohy na zem a vstanu. Upravím po sobě postel, oplávchnu se, obleču a učešu a sbalím. Vezmu své věci. A již spěchám za ostatními.

Sir Daghard Mellentrich - 16. září 2006 22:21

Teplé paprsky ranního slunce mě nutí otevřít oči do nového dne. Bude jistě krásně, ale to nemění nic na tom, že bych nejradši zůstal ležet v posteli přikrytý až po krk peřinou. Tahle noc byla krátká, alespoň tedy pro mě. Trvá to ještě několik minut, než se po dlouhém přemlouvání donutím posadit a následně vstát. Chvilku mžourám po pokoji a ustavičně zívám. Poté si promnu oči a šouravým krokem se dobelhám ke stolku. Pokud tam najdu nějaký lavór s vodou, pořádně si opláchnu obličej. Studená voda mě teprve donutí se probrat. Pomalu se oblékám. Nedbám ani moc na čas. Stejně by mi to ani rychle nešlo. Tak jednou přijdu trochu později, co se může stát. Volím stejné věci jako včera - černé kožené kalhoty, lehce zdobená bílá halena a tmavě modrý pláš» - jen přes halenu si navlékám relativně novou kroukovou košili. Tu si přepásám opaskem s mečem a z torny vyndám malé zrcátko. Kriticky se prohlédnu, upravím si vlasy i bradku a takto připraven vyjdu ze dveří.

Ilsa - 16. září 2006 22:45

Vyběhnu na chodbu před pokojem. Opasek poskakuje kolem boků během energické chůze, kterou uzpůsobuji jen rychlé úpravě vlasů. Dlouhé tmavé prameny chvatně splétám do pevného copu, prsty se mi kmitají jednotvárnou nacvičenou činností. Jsem právě někde nad pasema ještě notný kousek zbývá, když probíhám kolem pokoje pánů. Prstíky doběhly k cíli a zatímco jedna ruka svírá mezi ukazovákem a palcem konec copu, druhá vybírá nenápadnou tmavou stužku z pevně semknutých rtů, abych mohla své dílo dokončit. Někde za mnou cvakne klika pánského pokoje, ale na ohlížení není čas. Mířím přímo do salónu, kde jsme večeřeli v naději, že tam bude nachystaná snídaně. Pokud ne, jsem rozhodnutá proběhnout kuchyní s úmyslem ulovit co se namane...

Tets - 22. září 2006 20:17

Teplé sluneční paprsky probudí i mou maličkost. Ležím na svém plášti přede dveřmi. Vypadám dosti nevyspale, vlastně si ani nepamatujete kdy jsem dorazil. Boty, které leží vedle mě, jsou pokryté vrstvičkou čerstvě utuhlého bláta. Sarka, to bylo noc... Vstanu a upravím si oblečení, chvilkü se jen tak protahuji a pak se sehnu pro svůj meč v pochvě a připnu si ho k pasu. Překontroluji si jestli mi dobře sedí a jestli se z něj dá meč plynule vytáhnou, takže se chvilku bavím utahováním a povolováním přezek, asi po půl minutě jsem očividně spokojen. Kuši a toulec s šipkami si pověsím na záda a hůl vezmu do ruky. Dobré ráno všem, doufám, že jste se vyspali mnohem lépe než já. řeknu pokud možno příjemným tónem ostatním, od včerejšta se mé chování nepatrně zlepšilo a už se chovám jako "člověk". Dkonce se na mé táři objeví nervózní úsměv. Jestli s nimi mám spolupracovat, tak bych se k nim měl chovat slušně. přesvědčuji se v duchu, přeci jen, nejsem zvyklí na takovouhle společnost. Otočím se a pomalu i se všemi věcmi vyrazím na snídani...

Awasai - 02. října 2006 09:55
	MH:omlouvám se, ale nemám doma internet a tak nemohu psát příspěvky. jakmile to bude možné vše napravím. DO té doby prosím o prominutí.

Paní Jeskyně - 07. října 2006 17:18

Jako minulý večer , na stole v královském pokoji se nacházel lavor s vodou a tři pláténky . Zdali jste si prohlíželi jsvé věci , zjistíte , že se vše nachází na svém vámi určeném místě. Postupně , se začínáte scházet v hodovní síni , kde již čeká sluha stojící u stolu ( ten starší , který se vám zdál nevrlý ) , a v čele stolu na honosném křesle královna , která na vás s jídlem zatím čeká . Jen co vás spatří pokyne sluhovi pouhým lusknutím prstů a ten pokyn předá dál . Vítám vás tu a doufám , že jste se u nás dobře vyspali . uvítá vás královna a naznačí vám , aby jste se posadili.

Irian de Taskau - 07. října 2006 17:39
	Zrychlil jsem krok v domění, že jdu poslední. A zjistil jsem, že vlastně přicházím mezi prvními. Uklonil jsem se tedy, jak se patří, nejdříve královně a pa k přítonmým dámám, popřál všem zdvořile dobré ráno, a zaujal své místo u stolu, aby na mne ostatní nemuseli se snídaní čekat.

Ilsa - 17. října 2006 08:28

Do síně nevstoupím. Seběhnu ke kuchyni ve chvíli, kdy zubama pouštím stuhu, kterou si navážu na konec copu. Je to nenápadná barva, stuha spíše ukrývá nevzhledný provázek, jenž drží konec copu pohromadě. Nahlédnu do místnosti, chvíli hledám pohledem, ale nakonec přivolám některého kuchařva pomocníka, aby mi v rychlosti posloužil...něco teplého, něco do ruky na jídlo, postávat v koutě, abych nezavazela a nebudila zbytečnou pozornost...

Ilsa - 17. října 2006 08:29
	soukromá zpráva od Ilsa pro Pokud bude atmosféra a naladění v kuchyni vhodné, zkusila bych se nezávazně poptat na věci kolem prince...

Lisirra Ethrrian - 17. října 2006 09:33

Cestu si docela pamatuju ze včerejška, ale to mi nebrání trošku si to tady prohlídnout. Volným krokem procházím chodbami, sem tam nakouknu do nějakých těch pootevřených dveří. Když náhodou potkám sluhu, věnuju mu jeden jediný pohled... Ani ne tak z nějaké namyšlenosti, mohla bych třeba potkat krále a věnovala bych mu přibližně stejně pozornosti. Nakonec mě nohy a možná taky trochu žaludek dovedou do hodovní síně. Přestože jsem si myslela, že dorazím mezi posledními, jsem tu jak vidím docela včas. Letmý pohled doprovozený úsečným kývnutím věnuju Irianovi, o něco delší pohled a o něco málo uctivější pozdrav také naznačím směrem ke královně. Ostatní sou mi ale ukradení. Snídaně. Seběhnou se mi sliny. Stejně jako minulý večer i teď si jen pomyslím, že na takový život bych si časem zvykla. Vezmu zavděk nejbližší židli, věci shodím z ramene na zem a posadím se. Prvních několik okamžiků mlčky koušu a myšlenky se mi volně rozutečou. Až když už si připadám dostatečně posilněna jídlem a pitím, rozhlédnu se důkladně okolo. "Koukám, že moc hrdinů se na snídani přijít neobtěžovalo..." nadhodím. "No co, jejich chyba." dodám už spíše pro sebe.

Paní Jeskyně - 04. prosince 2006 15:34
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tentokrát myslíš opravdu kuchyni (jako tam jak se vaří ) , narozdíl od včerejší noci (herní) kdy jsi chtěla jít do hodovní síně a šla jsi do kuchyně...???

Ilsa - 04. prosince 2006 16:10
	soukromá zpráva od Ilsa pro MH: ano, tentokrát jsem se nezmýlila:-)

Paní Jeskyně - 05. prosince 2006 19:44

Ze včerejška si pamatuješ dveře od kuchyně , a tak tam nenápadně vklouzneš . Vidíš asi pět pomocníků a nosičů ke stolu a dále tři kuchaře . V kuchyni je velký stůl se třemi židlemi u kterého pracují dva kuchaři - krájí různou zeleninu a starají se o estetický vzhled královských podnsů a talířů. Třetí kuchař je u plotýnky a smaží něco na pánvi . Každý má dost své práce a tak si tě níkdo nevšiml . Kvůli třetímu kuchaři a jeho momentální práci je v kuchini celkem rušno. Cheš se někoho na prince zeptat ? Pokud ano , koho?

Ilsa - 06. prosince 2006 11:16

soukromá zpráva od Ilsa pro V kuchyni je klasický ranní zmatek, ne že by mi byl tak známý, ale vcelku jsem očekávala, že tu v tuto hodinu bude šrumec. Pohledem si vyberu jednoho z kuchařů, který půsbí jako nejsamostatnější a nejvýše postavený a zamířím k němu (nejspíš ten u plotny). Propletu se mezi kuchtíky a mlsně se ohlédnu za produkty kuchyně, protože sama jsem ještě nejedla. Páni, vypadá to skvěle. Promluvím ke kuchaři pomalu a uznale pokývu hlavou, očima sleduji jeho tvář a sem tam zatěkám k jeho rukám, které se míhají jako o závod. (MH: Hlavně to nemaž, i v případě, že si všimneš, že jsi nešeptala. Nemám to zálohované a psát příspěvky znovu považuji za krajní možnost...to jen tak pro případ:-))

Paní Jeskyně - 16. prosince 2006 08:54

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V první chvíli ti kuchař nevěnuje moc pozornost . Ale však když na něj promluvíš na chvíli na tebe upře pohled a sdělí ti silnějším hlasem : Díky za uznání , ale zde nemáš co pohládávat . Opusť prosí tuto místnost . Mrkne na kuchtíka a ten k tobě okamžitě přispěchá . Když dorazí začne se kuchař opět věnovat své práci . Kuchtík ti naznačuje , abys ho následovala ven z místnosti.

Paní Jeskyně - 30. prosince 2006 12:25

Hodovní síň Královna povstane , uchopí do ruky číší s červeným vínem , kterou máte také všichni jako ona na stole před sebou. Tak milí přátelé . Jsem ráda , že jste se stali našimi spojenci , a pokusíte se nám pomoci v oné nešťastné údálosti s mým synem . Sdělí konečně již trochu radostným tónem. A abych nezapomněla . Mám tu ještě jednu poněkud radostnější zprávu . Našemu králi , Bedřichu Spravedlivému , se udělalo o trochu lépe . Myslím , že je to díky vám , kteří jste do našeho království znovu vnesli naději . Tak a teď dosti povídání . Jistě vám za noc vytrávilo a tak se pustíme do snídaně . Na ukončení tohoto proslovu se napila z číše vína . Poté usedla do svého křesla a pokynula vám , abyste tak také učinili . Nahle se otevřeli dveře z kuchyně , a několik čeledín v červenozelených uniformách , vám přinášeli nejvybranější lahůdky . Na stole se mimojiné nacházelo pečené sele s borůvkovou omáčkou , grilovaná kuřata , a další zvěřina . Nechyběli ani nejrůznejší zeleninové i masové saláty , ovoce v mísách a samozřejmně několik bochníků chleba.

Ilsa - 30. prosince 2006 12:44

soukromá zpráva od Ilsa pro Je-li to možné, popadnu kdesi ze stolu něco k snědku...třeba i kus sýra nebo zeleniny co pro panstvo chystají na snídani a poměrně ochotně se vydám s kuchtíkem. Při tom se do něj laškovně zavěsím a s povytaženým obočím k němu kývnu hlavou. Jakpak dlouho sloužíš tady v kuchyni, mládenče, hm? Vyzkouším otázku, zatím spíše řečnickou. Okamžitě ji ale následuje druhá. Jestlipak už jsi viděl prince? Snažím se působit nenásilně a příjemně, tak, aby dotyčný kuchtík podlehl trochu nakažlivé ležérnosti a vlídnosti a začal se mnou hovořit, pokud možno otevřeně...

Paní Jeskyně - 30. prosince 2006 13:01
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Popadla jsi kus sýra ,ale kuchtík není ochoten ti na cokoliv odpovídat . Všimla sis ale, jak si tě se zájmem prohlíží a jeho pohled směřuje i do tvého výstřihu. Vycházíš z kuchyně a kuchtík se s tebou rozloučí líbezným úsměvem. Pokračuješ dál do hodovní síně, kde už ostatní čekají.

Ilsa - 30. prosince 2006 13:13
	soukromá zpráva od Ilsa pro Jsem otrávená, ba přímo znechucená. Personál zámku mlčí jako by mu vyhrožovali a jediné co mužskou část zajímá, od cucáků po starce, je můj výstřih. Zachmuřeně žvýkám kus sýra a uvažuji o tom, jak se tohle vyvine... nezbyde mi nic moc dalšího než skrýt nedojezený sýr do brašny a rezignovaně se odebrat na snídani. ...

Ilsa - 30. prosince 2006 13:24

Hodovní místnost Když vstoupím, vypadám rozladěně a jen zkoumavě přelétnu osazenstvo síně než vyhledám volné místo a s omluvnu úklonou směrem ke královně se usadím. Vyhnu se pohledu ostatních a počkám, až ke mně přistoupí někdo ze sloužících, aby mi dolil pohár. Až teprve teď, když jsem usazená a méně viditelná, vyhledám pohledem Iriana a ostatní dobrodruhy. Už abychom vyrazili do terénu...začínám se tu cítit nějak nesvobodně... našpulím trochu starostlivě rty a zavrtím se na místě.

Sir Daghard Mellentrich - 31. prosince 2006 14:44

Hodovní místnost Jakmile královna podzvene číši a povstane, učiním tak také. Proslov vyslechnu s neskrývaným zaujetím a když královna začne hovořit o zdravotnímm stavu krále, ještě se usměji. To je velmi milá zpráva královno. Koukám, že se vaši felčaři činí... Poté se posadím zpět na židli a odříznu si kousek masa ze selete. Přidám k němu i skvěle vypadající zeleninový salát a aspoň trochu grilovaného kuřete. Chlebem se vůbec neobtěžuji. Vypadá to, že mi přes noc pořádně vyhládlo. Vesele ukusuji maso, obírám kosti od kuřete a to všechno ještě zapíjím vínem. Zeleninový salát si zřejmě nechávám až nakonec. Když k nám s menším zpožděním dorazí Ilsa, zvednu hlavu od jídla a pokynu jí hlavou na pozdrav. Po chvilce mám už maso snězené, a tak pokračuji zeleninovým salátem. Až dojím, utřu si ruce i ústa platýnkem a svůj talíř odsunu mírně stranou. "Tak kdy vyrazíme?" Dotáži se všech přítomných. Doufám, že hned po snídani, jinak zbytečně ztratíme čas.

Lisirra Ethrrian - 04. ledna 2007 18:04

Slova královny se z mé strany setkají s asi takovou odezvou, jako kdyby na obloze proletěl pták a jeho stín zkřížil mou cestu - jen letmo vzhlédnu. Ale přeci jen... nejsem buran, že? Když tedy její výsost naznačí přípitek, uráčím se taky pozvednout svou číši. Avšak se zvedáním vlastního těla po vzoru toho rytíře je to už o něco složitější. Po krátké chvilce váhání se ale nakonec také zvednu. Nu co, teď je to moje zaměstnavatelka... Tak ať si u ní neudělám žádný vroubek. Přesto by se v tomto mém gestu dalo najít jen málo dvorské uctvosti. Rty také smočím jen lehce. Víno je těžký; ještě tak navečer, to si nechám líbit, ale poránu chci mít čistou hlavu. Poté opět upadnu do tichého, snad trošku napjatého čekání a zadumaného vyhlížení z okna. Vzhledem k tomu, že jsem už po jídle, trošku se nudím. Proto jsem docela ráda, když rytíř položí svou otázku. Jako bych právě na ni čekala a právě na ni se těšila nejvíc. "Čím dřív tím líp." nechám se docela nahlas slyšet. Na podpoření svých slov se narovnám v židli a nakloním se nad stůl, tedy směrem k ostatním. Lokty si položím na dřevěnou desku stolu a ušklíbnu se. "Tedy pokud už všichni přítomní naplnili svý žaludky. Aby se nám někde po cestě neskáceli vyčerpáním." Možná to byla zbytečná poznámka, ale to čekání mě vyloženě otravuje a čím víc popoženu tuhle skupinku, tím líp.

Tets - 12. ledna 2007 22:08

soukromá zpráva od Tets pro Cesta na snídani se vleče, jsem uchvácen tímto starým hradem, přeci jen mi připomíná domov, až na tu stupidní výzdobu. Zastavím se u jednoho z obrazů, který mi někoho připomíná, když ke mě dojde sluha.Pane, někdo na vás venku čeká a posílá vám tohle. a podá mi pergamen s pečetí řádu. Mlčky si pergamen vezmu. a okamžitě zamířím k jednomu z postraních vchodů do hradu, který slouží pro zásobování hradu a služebnictvo. Projdu kuchyní a podivně koukajcí služebnictvo s přehledem ignoruji. Vylezu ven a rozhlédnu se. Kousek od vchodu stojí postava v černém plášti s kápí na hlavě a dvěma koňmi. Dojdu až k postavě a ukloním se. Zdravím tě Rexare, co tě přivádí. pozdravím jednoho ze svých nejbližších přátel z řádu. Sargone, konkláve si myslí, že by se ti mohl hodit kůň a nějaké věci. odpoví mi a hodí po mě vak. Chytnu ho a otevřu. Vak je plný různých vězí na rituály, je tem několik černých svíček a další pěkné věci. Děkuji ti, ale nechápu proč si konkláve myslí, že by to bylo potřeba. odvětím mu a pověsím si vak na záda. Stíny začnají být neklidné, to může a nemusí nic znamenat. Konkláve ti taky posílá tohole koně, prý by ti mohl usnadnit cestování. ukáže na jednoho z koní. Je to krásný černý oř s ušlechtilou krví a šlechtěn tak, aby vydržel nést nekromancera ne cvém hřbetu. Nechť ti smrt žehná Sargone. odpoví Rexar a odjede. Já se vrátím do kuchyně a pošlu jednoho ze sluhů, aby mi koně ustájil. Poté si stoupnu k jednomu z pultů a vezmu hromádku špinavých kuřecích kůstek. Koukám na hromádku kůstek a namířím na ní ruku, udělám nepatrné gesto a polohlasně řeknu: MeQ. Z ruky vyšlene proud energie a zasáhne kůstky. Po chvilce proud přestane a kůstky jsou krásně bílé a očištěné. Shrnu je do většího měšce a připevním si ho k pasu. Pak dojdu k syrovému kusu hovězího, odříznu z něj pořádný, ještě krvavý flák a donesu ho na "svou" pracovní plochu. Vytáhnu z vaku fakónek a položím ho vedle masa. Poté začnu temně pronášet: Hoschem tlhud MIl'oD et botjan et plvchem. přitom gestikulujirukama nad masem. Krev vytékajcí z masa najednou začne natékat do flakónku, když je plný tak to přestane. maso samotné so obalí jakousi světelnou bariérou, která se do něj postupně "vpíjí". Poté přestanu, vezmu kus hadru, zabalím maso, ze kterého už vůbec neteče krev a vlastně, už ani není cítit, zazátkuji flakónek s hovězí krví. A dám se na odchod, jako by se nic nestalo...

Paní Jeskyně - 13. ledna 2007 21:07

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Během toho , co jsi se vybavoval s tím "Rexarem" si tě téměř nikdo nevšiml . Až na jednoho strážného , který se k vám užuž chystal jít , ale poté tě poznal ... Asi se domníval , že je vše v naprostém pořádku , když si tam s ním ty , ale stejně z vás ani na chvilku nespustil oči . Poté co ti Rexar předal koně , vynořil se zpoza stromu , jakýsi sluha . Rozpoznal si v něm , že je to ten , co ti předával onu zprávu. Napadlo tě , že vás asi také sledoval . Nakonec na tom však není asi nic špatného ..., jsi na královském pozemku , skoro tě tu neznají a musí vědět jestli proti nim nic nechystáte . Nabídl ti , že koně ustájí v zdejší kralovské stáji , a že se o nej dobře postarají . Tuto nabídku jsi ochotně přijal a pokračoval jsi do královské kuchyně . Šel si těmi dveřmi , kterými by jsi se mohl dostat i do vašich pokojů , aby jsi průchodem hodovní síni nečinil rozruch . Trochu neotesaně jsi vpadl do kuchyně , a vrhl jsi se k jednomu z volnych pultu . Rozhlédl jsi se po kuchyni , a vedle celého kuřete , jsi si všiml i hromádky kůstek z kuřete , které zřejmě byly ze snídaně kuchtíků. Sebral si je a něco zamumlal . Kůstky se ti opravdu povedly očistit , a staly se z nich sněhobílé. Kuchaři se na tebe po tvém příchodu chtěli vrhnout a vyrazit tě , ale tvé činy je ošálily. Pokračoval jsi tedy ve svých činech . "Ukradl" jsi kus hovězího masa a začal ho zbavovat krve , když na tebe náhle začali ostatní pokřikovat že jsi zloděj a ať to vrátíš . Tebe to nevyrušilo a pokračoval si dále ve svých činnech a to se ti také povedlo. To , že jsi si to maso poté vzal bylo asi poslední kapkou. Mimo to , že na tebe nepřestali pokřikovat , jeden opustil místnost . Napadlo tě , že by jsi měl jít konečně už na snídani . Vtom ale do dveří vtrhly dva strážní v plné zbroji . Kuchaři na tebe začali ukazovat , a pokřikovali : Je to zloděj , odveďte ho ! Za to skončí v base !...

Paní Jeskyně - 13. ledna 2007 21:13

Hodovní síň Spokojeně jíte , když najednou slyšíte z kuchyně jakýsi hluk ... Co se asi mohlo stát . Královna znervózněla , a nechala si k sobě zavolat sluhu , kterého následně poslala , aby zhodnotil situaci v kuchyni . Ten se po chvíli vratí a cosi pošeptá královně . To snad ne ... Ten kterému jsem důvěřovala je zloděj?! A krade u nás v kuchyni?! Sděli hlasitě a trochu rázněji královna , a vyrazí k dveřím od kuchyně.

Lisirra Ethrrian - 14. ledna 2007 13:48

V nastalé situaci si neodpustím obrácení očí v sloup. Tohle království se mi snad jenom zdá. Snaha vyburcovat tuhle pakáž k nějaký akci se zjevně nedaří a teď ještě tohle, nějaký zlodějíček. Navíc asi ne jen tak ledajaký, když královna uznala za vhodné sama obhlédnout stav věcí. "Panebože..." zaúpím tiše a s výdechem zakroutím hlavou. To vážně není normální. Opět se se svalím do své původní polohy na židli. Tentokrát však nezírám znuděně z okna, pro změnu hledím nechápavě za královnou. "Panebože..." Pohledem se vrátím k ostatním u stolu. "Tak co? Vyrazíme?" Rozhodla jsem se, že to, co momentálně řeší královna, by nemuselo ovlivnit naši výpravu a tudíž není důvodu se nadále zdržovat.

Tets - 14. ledna 2007 14:05

soukromá zpráva od Tets pro Konečně si všimnu pokřikujících kuchařů a hlavně dvou plně ozbrojených stráží ve dveřích. Sakra, člověk jim chce pomoct a oni takhle. Zběžně si prohlédnu oba strážné a zhodnotím jejich výzbroj, zejména halapartny v rukách se mi moc nelíbí. Chvilku na ně koukám a měřím si je pohledem, pak se stoupnu proti nim a usměji se. Dobré ráno pánové, co si přejete? Je snad přečinem, když si královnin host vezme trochu zásob na cestu místo snídaně? Vím, že bylo nemoudré si ho brát bez dovolení, ale bohužel nejsem moc zvyklý na tak otravné služebnictvo. Náš řád služebnictvo nemá. Všichni jeho členové jsou zárověň, kuchaři, strážci i sloužící. Navíc mě nebaví handrkovat se s kdejakým kuchtíkem o kus žvance. říkám klidně strážím a snažívám se stále usmívat. Sakra chlapci, hlavně neblbněte, nehodlám tu dělat žádné problémy, ale ghůlkové by z vás dvou byli hezcí. žertuji v duchu na adresu oněch stráží, i když nejsem si tak jist, zda jenom žertuji. Pak se otočím hlavou směrem ke kuchařům a hodim dosti nepěkný výraz masového vraha, kterým jim naznačuji, že neudělali nejšťastnější krok v jejich životě. Pak se zase věnuji dvěma strážným.

Sir Daghard Mellentrich - 14. ledna 2007 14:24

Hodovní místnost "Hmm...podívejme se...ani to netrvalo dlouho a někdo z nás se projevil. " Utrousím mírně ironicky spíš sám pro sebe než pro ostatní. Samozřejmě až poté, co nás královna, zřejmě pevně rozhodnutá vyřešit osobně problém se zlodějem, opustí. To je teda úroveň...krást zrovna na hradě, že jim to není trapné... Myšlenky nechávám volně plynout a přitom se tvářím tak, jakoby mi smysl následujících událostí naprosto unikal. Tahle skupinka bude snad ještě zajímavější než jsem čekal... Každého z vás si krátce přeměřím pohledem a ušklíbnu se. A královna bude nejspíš ještě horší, než jsem slyšel... Z myšlenek mě vytrhne Lisirra. Zpozorním a abych zamaskoval svou částečnou duševní nepřítomnost, napiju se vína. "No, jestliže to ostatním nebude vadit, tak klidně." Sdělím jí a tázavě se podívám na ostatní.

Irian de Taskau - 16. ledna 2007 21:48
	"Ti kterým je vlastní poškozovat druhé, se vždy projeví, jsou li vystaveni dostatečně dlouho pokušení.." Pronesu jen tak do prázdna. Zní to, jako citát z nějaké knihy. "Ano. Měli bychom vyrazit co nejdříve."

Ilsa - 16. ledna 2007 22:27

Hodovní síň Mlčky přikývnu. Zjištění zloděje nijak nekomentuju a jen si kdesi v kapsičce pod stolem zasunu hlouběji kousek sýra. Jistě, je čas vyrazit.... souhlasím hluše a nakrčím lehce nos. Je na čase vypadnout z tohohle divného hradu...kde žijí tak nesdílní lidé... Hladově zhltnu několik soust. To se zase někomu něco povedlo... Vida, že královna odešla, vstanu od stolu i já. Nač ostatně čekat... stejně nám tu už nikdo víc neřekne...věděla bych, kde začít. Rozhlédnu se po svých druzích a odstoupím od stolu. Jdu se sbalit a pak...vyrazíme. Sejdeme se dole u brány... Působím nejspíš trochu zasmušile nebo rozmrzele, když osazenstvu věnuji poslední pohled a zamířím ke dveřím. První koho navštívím je ta holka...princova milá ...buď je v tom ženská nebo princ není takový, jak ho královna popisovala...

Lisirra Ethrrian - 17. ledna 2007 08:36

Neuvěřitelné... oni souhlasí... V duchu se ušklíbnu, snad jsem ani nečekala, že mě už konečně vezmou vážně a my vyrazíme. Na druhou stranu sem ráda. Ano, hrad je fajn věc, ale ty zdi všude okolo jednoho znervózní. Když Ilsa nadhodí, že ví kde začít, jenom kývnu. Vždycky je dobrý mít nějaký ten cíl. Nějaký konkrténí cíl, opravím se v duchu. Přejedu pohledem ostatní, jak jsou na tom se vstáváním od jídla. Já sama nikam nespěchám - teď už ne. Narozdíl od Ilsy mám už všechno pěkně zbaleno a po ruce. Jenže přeci jen mě něco napadne. "Výborně, tak teda u brány." s těmi slovy se zvednu, hodím do úst poslední kuličku hroznového vína, bez jediného pohledu věnovaného ostatním posbírám své věci a vyrazím směr kuchyně.

Lisirra Ethrrian - 17. ledna 2007 08:40

soukromá zpráva od Lisirra Ethrrian pro Na cestu by se hodilo nějaké jídlo, jen trochu, pak už se dá nakoupit ve městě podle potřeby. Ale proč nevyužít hradních zdrojů. Pochybuju, že by mi nedali bochník chleba, sýr a nějaký ten plátek soleného masa. Právě proto mířím do kuchyně. Pokud ke mně od tama doléhají nějaké hlasitější zvuky, které by se třeba daly považovat za hádku, zvolním krok, jinak hodlám do kuchyně vejít pěkně svižně.

Paní Jeskyně - 17. ledna 2007 11:29

Hodovní síň -> kuchyňe Královna jde rychlím krokem ke kuchyni . Otevře dveře , a tak můžete sledovat co se tam děje . No pane Sargone ?! Vy a zloděj ... To jsem od vás tedy opravdu nečakala , a už né vůbec to , že se snížíte k tomu , abyste kradl tam , kde jste hostem .! Máte snad málo jídla zde v hodovní síni na stole .? Ani jste se neobtěžoval přijít na snídani , a ještě k tomu prý zde dělate nějaké podivné rituáli s kuřecími kostmi a masem . Pak to vše ještě ukradnate ! Královna se znechuceně podívá na Sargona a čeká nějaké vysvětlení. Pak se ještě ohlédne za vámi a promlouvá: Omlouvám se vám za tuto trapnou situaci , ale věřte , že ani pro mne není potěšením něco takovéhleho řešit . Prosím vás , abyste ještě neodcházeli , a za půl hodiny se tu sešli . Potřebuji vám sdělit ještě pár drobností . Nyní se zde ještě podle libosti nasnídejte a zabalte poslední věci na pokojích . Všichni naši sluhové jsou vám plně k dispozici . Já tu ještě dořeším toto se Sargonem . Otočí se zpět ke kuchyni a čeká na reakci Sargona.

Irian de Taskau - 17. ledna 2007 11:58

Dojídám. Dávám si na jídle pečlivě záležet. Je to poslední jídslo v prostředí, kde se dá využít pohostinnosti a pohodlí. Podslední, které si nebudeme muset sami ulovit a upravit na ohni. Pohodu konce snídaně kazí pouze trapná situace s kradoucím Sargonem. Já to věděl, že ten nekromant dříve, či později někde něco provede. Ale tohle a tak brzy jsem nečekal. Vlastně bych už byl vstal od stolu a šel na schůzku ve stájích, neboť sbaleno už mám dávno a ke snídani mi stačí pouze malá porce. Když nás královna ale požádala o chvíli strpení, dopřál jsem si ještě jeden šálek horké čokolády se smetanou. A vklidu jej vychutnávám, zatím, co ostatní buď dojídají, nebo se běží ještě dobalit.

Ilsa - 17. ledna 2007 12:12

Hodovní síň I já mám dávno sbaleno, ale bylo to rychlejší a snadnější vysvětlení než skutečnost, že se tu chci ještě trochu porozhlédnout. Zvláště po Sargonově extempore, které si tak nešťastně načasoval. Vždyť právě teď nemáme moc času, jestli chci zastihnout tu maličkou... zamračím se di zdi s našpulenými rty. Nakonec pokrčím smířeně rameny ...stalo se... Královnina žádost mě nenadchne, loupnu očkem k ostatním, nacpu si do úst ještě nějaký kus jídla z tabule a vyrazím do chodeb a zmizím rychle za nějakým rohem...

Ilsa - 17. ledna 2007 12:16

soukromá zpráva od Ilsa pro Zajdu si pro věci, abych se už nemusela nikam vracet. Poberu všechno, co jsem měla s sebou a vydám se spletitými chodbami ven. Chci se porozhlédnout alespoň po nádvoří, v prostorách přilehlých k hradu a zjistit, jestli někde nenajdu boční branku do města. Pochopitelně chvátám, abych stihla setkání s královnou, protože její informace by mohly být užitečné...pokud půjde o informace.

Paní Jeskyně - 17. ledna 2007 19:08

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro U hradu je celkem klidno , až na to , že je naproti hostinec u Zlaté Mince , kde se dveře stále otvírají a zavírají . Jdeš se tedy porozhlédnout po královské zahradě. Je to krásný rozlehlý parčík , kde jsou upravené cestičky , okrasné stromky , keříky , květiny a podobné načinčanosti . V každém rohu u hradeb , se nachází fontánka , která má navršku zlatého andělíčka s trumpetkou , ktyrý ti připomíná toho , který byl na náměstí . U hlavní brány stojí jako vždy dva strážní , kteří na sobě mají červenozelenou tuniku , překrytou hrudním pancířem . Za pasem mají dvě šavle , a v ruce halapartnu . Obcházíš zahradu a vzadu za hradem spatříš menší branku , která ( jestli to zkoušíš ) zamčená . Vypadá to , že tam nikdo nehlídá . Ale kolem hradeb je špatný rozhled .

Lisirra Ethrrian - 17. ledna 2007 20:14

Královnina prosba, abychom počkali ještě půl hodinky, mě zastihne přibližně na půli cesty mezi kuchyní a místem, kde jsem snídala. Svůj krok však nezvolním. Dobře. Tak teda tu půl hodinku zasvětím vybírání nějakých těch dobrot na cestu... Možná, že normálnímu člověku by bylo trapné vtrhnout doprostřed nějaké rozepře, kor když jde o královnu, ale já nejsem tak úplně obyčejný člověk. Takže do kuchyně napochoduji naprosto suveréně, Sargonovi věnuji sotva malý pohled a na královnu se lehce ušklíbnu, což by se dalo považovat - v mém případě - za úsměv. "Omlouváme se, vaše veličenstvo, že takhle vyrušuju, ale pokud by nevadilo, využila bych trochu vaší pohostinosti a vzala si nějaký zásoby na cestu." Gestem naznačím, že si vystačím sama, případně využiju služeb nějakého kuchtíka. Na královnu se obracím spíš proto, aby bylo formalitám učiněno zadost a abych se vyhnula stejnému trapasu jako Sargon. V rámci slušného vychování ale přeci jen počkám na nějaké to souhlasné kývnutí.

Paní Jeskyně - 17. ledna 2007 20:29

Kuchyně Po slovech Lisiry se k ní přihrne kuchtík a praví: Slečno , toto vyřídíme později . Její výsost královna pro vás už nějaké potraviny na cestu připravené má , ale to vám chce sama sdělit až na té vaší smluvené schůzce za půl hodiny . Sdělí ti milým tónem a znovu se nadechne . Tohoto času můžete využít k prohlídce královské zahrady , či najedení . A kdybyste cokoliv potřebovala , zavolejte si nějakého sluhu . Otočí se k Sargonovi a čeká co se bude dít.

Lisirra Ethrrian - 17. ledna 2007 20:49

"Aha." V mém hlase zazní lehký náznak zklamání. Takže probírání potravinami nebude. Škoda, připadalo mi to jako docela dobrý způsob, jak strávit půl hodinu času. No, nedá se nic dělat. Pokud už je jídlo pro nás připravené... "Pak teda za půl hodinky. Vaše veličenstvo," věnuji královně jemnou poklonu a otočím se na podpadku. Hmm... Jakže to říkal ten kuchtík? Královské zahrady? Tak to sotva. Najíst se? Ne, díky, jsem momentálně sytá tak akorát. Fajn, tak tím pádem se zabavím nějak jinak. Nevšímavě projdu jídelnou, dunivý krok těžkých bot tlumí koberec. Takže kam teď...

Lisirra Ethrrian - 17. ledna 2007 20:59

soukromá zpráva od Lisirra Ethrrian pro Jakmile vyjdu na chodbu, trochu zvolním krok. Nakrčím čelo v zamyšlení. Co by tak mohlo stát za návštěvu... Netrvá to moc dlouho a rozhodnu se pro stáje. Jsem zvědavá, jak se o tu moji klisnu postarali. Navíc mám zrovna docela náladu na známou tvář a ať si holka nemyslím, že sem na ni zapomněla. Pokud budu na hradních chodbách míjet, pochybuju, že mu věnuju víc než pohled či letmé kývnutí. Ne že bych pospíchala, ale zastavovat se taky nechci a navíc aby někdo upoutal mou plnou pozornost, to už by musel být teda extra zajímavý...

Tets - 17. ledna 2007 21:04

Kuchyně Čekám co mi stráže odpoví, ale když se přiřítí královna vím, že jde do tuhého. Už chápu, proč mám tak rád nemrtvé, nepruděj a nemluvěj. postesknu si v duchu a zavzpomínám na našeho kuchařského ghůla, který jim s láskou vařil a nevadilo mu, když si člověk něco vzal z jídelny, dokonce byl rád. Přestanu vzpomínat a podívám se na královnu a začne mluvit, sice poměrně vznešeným tónem, ale vkrádá se do něj jakýsi chladný tón. Vaše veličenstvo, omluvte mou chybu. Vím že proto není omluvy, ale snad by tu byla polehčující okolnost. Jak jistě víte, náš řád nevyužívá služeb, jak bych to řekl, normálních sloužících. Většinu si děláme sami a o zbytek se starají naši svěřenci. Proto nejsem moc zvyklí se ptát, zda si něco můžu vzít z kuchyně, zejména pokud se jedná o věci na naši práci. Maso i kůstky klidně vrátím, i když nevím k čemu to bude. Kůstky jsou úplně obyčejné a stejně by byly vyhozeny a maso je zaknzervováno, aby se dále nekazilo a nevím jak bude poživatelné.

Paní Jeskyně - 17. ledna 2007 21:06

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Cestu ke stájím dobře znáš . Jdeš tedy chodbou a sem tam potkáš nějakého sluhu . Opravdu ti nevjenují moc pozornosti , jen pár pohledů . Až na některé mladíky , kteří obětují i úsměv . Jdeš pomalu ke stájím a když tam dojedeš , slyšíš nějaké pískání . Nakoukneš dovnitř a vidíš asi 180 coulů vysokého, statného mladíka , který zrovna dává koním čerstvou vodu . Podívá se na tebe , usměje se a promluví . Tak co , slečno , budete si něco přát?

Sir Daghard Mellentrich - 18. ledna 2007 12:04

Hodovní síň S Ilsou plně souhlasím. Nemá smysl zůstávat dál tady na hradě. Královna nás bude stejně krmit jen nějakými žvásty, na kterých je pouze trocha pravdy. Stejně si budeme muset skoro všechno zjistit sami. Král s královnou by měli vždy zastávat názor lidu, avšak mně se zdá, že tady tomu tak není. Žijí si na hradě v přepychu a nic jim nechybí. K vládě byli předurčeni svými předky a nijak o trůn nemuseli bojovat. Ale co ty ostatní? Venku dřou na poli od rána do večera, snaží se, aby se měli líp. Jenže oni se líp mít nikdy nebudou. Jejich práce nebude nikdy doceněna. Ne tedy, když půjdou normální cestou. Od stolu vstávám mezi posledními. Na navrhlý sraz u brány jen kývnu hlavou. Konečně se tu začíná něco dít... Mé kroky směřují do pokoje, musím si ještě dobalit pár posledních věcí. Při cestě mi však neunikne královnin milý hlas. Ona to opravdu řeší sama... Královnu obdařím nevěřícným pohledem. Sargonovi nevěnuji vůbec žádnou pozornost. Buď mě opravdu nezajímá nebo se ho snažím ignorovat. "Dobrá." Pronesu smířlivě směrem ke královně. Je na mě znát, že srazem plánovaným královnou nejsem nijak potěšen. To jsem teda zvědav, co nám chce ještě říct... Ušklíbnu se a vyrazím k pokoji. Tam posbírám všechny své věci a bez ladu skladu je naházím do torny. Naštěstí jich není moc, a tak se mi tornu, i když s menšími obtížemi, podaří zavřít. Po chvilce vyjdu ven, zadívám se ke kuchyni, ale pak vyrazím opačným směrem.

Sir Daghard Mellentrich - 18. ledna 2007 12:10
	soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro Hledám pokoj svého strýce, který jsem dnes v noci navštívil. Při cestě chodbou si dávám pozor, rozhlížím se kolem sebe a sleduji, zda mi není někdo v patách. Jestliže budu úspěšný a pokoj najdu, jemně zaklepu na dveře a otočím se k nim zády. Snad mě nikdo neuvidí

Paní Jeskyně - 18. ledna 2007 16:39

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Kuchyň - Sargon , Irian , Awasai Královna vyslechne Sargonův projev , a vypadá dosti nabroušeně . Zřejmě dnes není ve své kůži . To co tu říkáte Sargone , je sice hezké , ale jak mám vědět co tu zrovna děláte , a co se tu děje . Moji kuchaři zřejmě moc nekromancerů nepotkali , a když tady děláte svoje rituáli , nemohou vědět , jestli proti nim nechcete útočit . upoutavě pozvedne obočí , a je vidět , že se již trochu uklidnila . Vaše omluva se přijímá , ale doufám , že se to hned tak nebude opakovat . Když něco takovéhleho budete chtít dělat , bylo by dobré , kdybyste mne informoval , a nečinil tak v královské kuchyni . My tu máme uzpůsobené místnosti pro tyto účely , a tak se nemusíte bát , že byste neměl na svoje věci prostor. Dokončí svou varovnou řeč . Teď vám zbývá ještě asi čtvrt hodiny , a tak ji prosím všichni využijte dle svých úmyslů . Ale žádné nekalosti! Královna se chystá na odchod kamsi do hradebních chodeb.

Paní Jeskyně - 18. ledna 2007 16:39

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Kuchyň - Sargon , Irian , Awasai Královna vyslechne Sargonův projev , a vypadá dosti nabroušeně . Zřejmě dnes není ve své kůži . To co tu říkáte Sargone , je sice hezké , ale jak mám vědět co tu zrovna děláte , a co se tu děje . Moji kuchaři zřejmě moc nekromancerů nepotkali , a když tady děláte svoje rituáli , nemohou vědět , jestli proti nim nechcete útočit . upoutavě pozvedne obočí , a je vidět , že se již trochu uklidnila . Vaše omluva se přijímá , ale doufám , že se to hned tak nebude opakovat . Když něco takovéhleho budete chtít dělat , bylo by dobré , kdybyste mne informoval , a nečinil tak v královské kuchyni . My tu máme uzpůsobené místnosti pro tyto účely , a tak se nemusíte bát , že byste neměl na svoje věci prostor. Dokončí svou varovnou řeč . Teď vám zbývá ještě asi čtvrt hodiny , a tak ji prosím všichni využijte dle svých úmyslů . Ale žádné nekalosti! Královna se chystá na odchod kamsi do hradebních chodeb.

Paní Jeskyně - 18. ledna 2007 16:39

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Kuchyň - Sargon , Irian , Awasai Královna vyslechne Sargonův projev , a vypadá dosti nabroušeně . Zřejmě dnes není ve své kůži . To co tu říkáte Sargone , je sice hezké , ale jak mám vědět co tu zrovna děláte , a co se tu děje . Moji kuchaři zřejmě moc nekromancerů nepotkali , a když tady děláte svoje rituáli , nemohou vědět , jestli proti nim nechcete útočit . upoutavě pozvedne obočí , a je vidět , že se již trochu uklidnila . Vaše omluva se přijímá , ale doufám , že se to hned tak nebude opakovat . Když něco takovéhleho budete chtít dělat , bylo by dobré , kdybyste mne informoval , a nečinil tak v královské kuchyni . My tu máme uzpůsobené místnosti pro tyto účely , a tak se nemusíte bát , že byste neměl na svoje věci prostor. Dokončí svou varovnou řeč . Teď vám zbývá ještě asi čtvrt hodiny , a tak ji prosím všichni využijte dle svých úmyslů . Ale žádné nekalosti! Královna se chystá na odchod kamsi do hradebních chodeb.

Irian de Taskau - 19. ledna 2007 21:37

Když dopiji svou čokoládu, poprosím, zda bych se směl projít v zahradě a zda by mi někdo ukázal, kudy se tam dostanu. Pokud je mému přání vyhověno, nechám se vést a cestou hledám, do které kapsy jsem si dal fajfku a do které tabák a škrtátko. V zahradě si pak nacpu fajfku a zbývající čas trávím poklidným pokuřováním kvalitního voňavého tabáku, děláním kouřových kroužků a zvířátek....a prohlídkou nejbližší části zahrady. Abych nepřišel pozdě.

Ilsa - 19. ledna 2007 22:00

soukromá zpráva od Ilsa pro Vrátka mě zaujala. pochopitelně zkusím jestli jsou otevřená a jakmile zjistím, že ne, rozhlédnu se a pokusím se prozkoumat, jak složité by je bylo otevřít. Snažím se být rychlá a opatrná. jakmile zjistím co potřebuji, vydám se dále zahradou a kochajíc se místní flórou, sem tam loupnu očkem k zahradním zdem, zdalipak tam nejsou podobná vrátka. Nečekám ale, že by tu bylo více takových. O něco častěji si hlídám vrátka již objevená, jestli se v nich někdo nemihne. netrvá dlouho a v zahradě se objeví Irian. Vydechuje kouř a spokojeně se prochází kolem hradu. Hodnou chvíli za keři přemýšlím, zda se mu ukážu, ale protože času je málo a je čas se vrátit, vyjdu ze svého "úkrytu" směrem ke hradu.

Paní Jeskyně - 20. ledna 2007 14:29

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Nikoho na chodbě nevidíš , a tak se rozhodneš zaťukat na svého strýce Berhnarda . Chvilku se nic neděje , ale po pár minutkách slyšíš nějaké kroky . Moment , počkejte chvilku .... ozve se zpoza dveří . Náhle se dvířka pootevřou , a ty spatříš svého strýčka v něčem , co připomíná župan . Ach to jsi ty Wille... Počkej moment. Dveře se znovu na okamžik zavřou . Čekáš asi pět minut na chodbě , a začínáš být netrpělivý , a máš strach , aby tě nikdo u těchto dveří nenačapal. Znovu slyšíš kroky , ale nevypadá to jen na kroky jedné osoby , v místnosti jsou alespoň dva "lidé". Dveře se rychle otevřou a z místnosti vyběhne nějaká dívka ,mladá , ale hezká . Jestli se koukáš kam míří , rychle zapadla do dveří od kuchyně . Tak pojď honem dál , ať nás tu spolu nikdo nevidí. Zavede tě do místnosti podobné pokoji , ve ktarém jsi dnes "nocoval" , s tím rozdílem , že je tam jen jedna postel ( která je mimochodem rozestlaná ) , jedna velká skříň a stůl u kterého se nachází čtyří židle . Samozřejmě tam nechybí své okna s výhledem stejným jeko u vás . Co tě to proboha napadlo sem za mnou chodit , neviděl tě nekdo? Nebo něco potřebuješ? Usedne na jenu z židlí u toho stolku.

Paní Jeskyně - 21. ledna 2007 09:47

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jakmile zkoušíš zjišťovat , co by ona vrátka mohla otevřít , objeví se v nich hradní strážník . Nevíš jak se tam mohl objevit , ty jsi nikoho před tím neviděla ... Strážník se na tebe usměje . Tak co tady děláme slečinko . Vy nevíte že ven z hradu a hradebních zahrad by se mělo chodit hlavní bránou? Dívá se na tebe a potutelně se usmívá. Jestli že se otočíš spatříš Iriana. Nevíš jak dlouho tam je , a co všechno viděl... Slyšel váš rozhovor se strážníkem???

Paní Jeskyně - 21. ledna 2007 09:54

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Když dopíjíš čokoládu , vzpomeneš si , že zahrada obklopuje celý hrd , a tak tě tam nikdo nemusí doprovázet . Vycházíš tedy ven a podpaluješ fajfku . Kam bys tak mohl jít ? U hradu je celkem klidno , až na to , že je naproti hostinec u Zlaté Mince , kde se dveře stále otvírají a zavírají . Jdeš se tedy porozhlédnout po královské zahradě. Je to krásný rozlehlý parčík , kde jsou upravené cestičky , okrasné stromky , keříky , květiny a podobné načinčanosti . V každém rohu u hradeb , se nachází fontánka , která má navršku zlatého andělíčka s trumpetkou , ktyrý ti připomíná toho , který byl na náměstí . U hlavní brány stojí jako vždy dva strážní , kteří na sobě mají červenozelenou tuniku , překrytou hrudním pancířem . Za pasem mají dvě šavle , a v ruce halapartnu . Obcházíš zahradu a vzadu za hradem spatříš menší branku , která vede ven do ulic města... To ale není vše . Vidíš u ní slečnu Ilsu jak něco u těch vrátek dělá , ohmatává je a trochu s nimi hýbe . Nejednou se zpoza vrátek vynoří strážník , a něco Ilse říká . Jsi příliš daleko a tak nevíš přesně co...

Sir Daghard Mellentrich - 21. ledna 2007 19:05

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro "Koukám, že jen tak nezahálíš..." Utrousím s úsměvem když dosedám na jednu ze židlí. Pohodlně se opřu a natáhnu nohy před sebe. Doufám, že té ženské nic neřekl. Ale snad ne, to by neudělal... Uvažuji si sám pro sebe. "Ne, jsem si jistý, že mě nikdo neviděl." Ujistím strýce a nasadím ten nejpřesvědčivější výraz, který umím. "Přišel jsem se tě ještě zepat na jednu maličkost..." Pokračuji v hovoru. "...jak to bude s tím jestřábem? Jste si jistí, že nebude to příliš nápadné?" Zadívám se na příbuzného. Zkoumám každý rys jeho tváře, každou vrásku stáří. Odpověď na tohle mě skutečně zajímá. Nebudu se moct prostě jen vypařit, jakmile uvidím toho ptáka. A navíc, i když se od nich třeba vzdálím, stejně uvidí, že jestřáb odlétá z toho místa, kam jsem šel.

Ilsa - 21. ledna 2007 19:40

soukromá zpráva od Ilsa pro Ten úsměv, jen o něco nevinnější, strážníkovi oplatím, šibalsky na něj zamrkám, potřesu hlavou a nesouhlasně mlasknu. Proč by se ale stavěly takovéto branky, kdyby se smělo vycházet jen tou hlavní? Kampak vede, že ji smí použít strážný, ale ne host? Vykouzlím udivený pohled a Iriana se snažím ignorovat, jako bych si ho doposud nevšimla, zaměstnaná hovorem se strážníkem. Na druhou stranu, jsem bezpochyby ráda, že jste se tu tak pohotově objevil. Málem jsem se, byť nevědomky, dopustila protizákonného činu a to bych nerada. Dodám vážně, málem seriózně, s jistou dávkou sklíčenosti a pokory. Po krátké pauze se znovu k vojákovi usměju a zahledím se k věžím hradu. Brzo bude nejvyšší čas se vrátit...

Lisirra Ethrrian - 23. ledna 2007 16:28

soukromá zpráva od Lisirra Ethrrian pro Jen docela dobrá nálada mi zabrání podrážděně na mladíka zavrčet. Není mi příjemný, když na mě někdo takhle zvesela haleká. Takový kuře neopřený, jen ať si hledí koní a mě dá pokoj. Nakonec mu po kraťoulinké úvaze věnuju jeden tvrdý pohled, který naprosto jednoznačně vyjadřuje, že se bez jeho pomoci obejdu. Pohledem přelítnu vnitřek stájí. Tak kdepak tě máme holka. Zapátrám po své klisně. Zvolna se procházím kolem stání a nakukuji dovnitř. Jakmile objevím svou přítelkyni, pousměju se. "Tak co? Jak se tu o tebe postarali, holka?? zamumlám tiše do jejího ucha. Těžko by někdo mohl zaslechnout ta slova, pokud by mi nestál hned za zády a toho bych si určitě všimla. Pohladím klisnu mezi nozdrami a popleskám ji po šíji. Zkontroluji, jestli má dost píce a čestvé vody a chvíli si užívám ten krásný pocit přátelství člověka a koně. "Za chvíli se vydáme na cestu, kamarádko." Hlídám si čas, abych se vrátila včas...

Irian de Taskau - 23. ledna 2007 22:16

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Nejprve, když jsem u branky zahlédl slečnu Ilsu, chtěl jsem odpošit na jinou cestičku, aby dívka nepojala milné podezření, že ji sleduji. Pak k ní ale přistoupil strážný. Na chvíli se zastavím, ještě, než si mě oba stačí všimnout. Nechci rušit. Na druhou stranu, co když strážný dámu obtěžuje? Nakonec zamířím pomalým krokem, stále s doutnající fajfkou v ústech, po cestičce k nim. Rozhodnut zdvořile, ale rázně zasáhnout, kdyby se slečně dělo bezpráví.

Paní Jeskyně - 26. ledna 2007 08:49

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Tvůj strýc se na tebe šibalsky usměje: No tak , Wille , nedělej že nejsi Warmond ... A co ty , už jsi si v tý vaší " družince " vybral nějakou tu kost ? Ta ... jak se jmenuje Ilma.... Irma... , jó Ilsa nevypadá špatně , co ty na to? Náhle se na jeho obličeji zjeví vrásky . No a s tím jestřábem ... , ty už si nějak poradíš ... Mimochodem , každej potřebuje jednou za čas na záchod . A ten jestřáb z vás nespustí oka , ostatní si budou myslet , že je to nějakej divokej a zalétává sem lovit ... Jo´, a slyšel jsem něco o srazu s královnou , možná bys už měl jít . A mimochodem , přivede k vám dalšího člena... Pomalu se postaví , a asi čeká , že uděláš totéž a následně půjdeš.

Paní Jeskyně - 26. ledna 2007 09:03

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Čím jsi k Ilse a strážníkovi blíže , tvá myšlenka , že by Ilsu ten muž Ilsu obtěžoval , je ta tam . Dokonce se ti zdá , že ona svádí jeho . Koketuje s ním , hovoří líbezným hláskem a potutelně se usmívá . To co říká však neslyšíš , na to jsi od nich příliš daleko . Strážník vypadá rozpačitě , a proto není divu , že radši zmizí za vrátky . Najednou stojíš pár kroků od Ilsy.

Paní Jeskyně - 26. ledna 2007 09:03

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Strážník vypadá rozpačitě , asi ho tvá řeč a tvé pohledy zcela okouzlily. Zezadu slyšíš kroky , asi se k vám někdo blíží . Ále slečinko , nic se přece nestalo . Tyhle vrátka slouží jako takový nouzový východ . Náhle se trochu začervená a sdělí ti : A víte , že vám to moc sluší .? Poté slyšíš někde za vrátky hlas jiného muže jak něco volá . No , a já už budu muset jít , omluvte mě . Dokončí svou řeč a zmizí za vrátky . Najednou víš , že pár kroků od tebe je Irian.

Paní Jeskyně - 26. ledna 2007 09:09

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Svou klisnu najdeš celkem bez problémů . Vypadá , klidná a odpočatá . Neřekla bys že koni něco chybí . Asi bys to v první chvíly do mladíka u vrad do stájí neřekla , ale v péči o koně se asi vyzná . Všichni koně májí řádně vyhřebelcovanou srst , čerstvou vodu a dosti píce . I sláma pod koni je celkem čistá . Jakmile promluvíš ke své klisně , přátelsky zařehtá . Asi by jsi se měla již pomalu vracet , aby na tebe královna nečekala.

Ilsa - 26. ledna 2007 10:50

soukromá zpráva od Ilsa pro S lehkým úsměvem a vážným pohledem se rozloučím se strážným a jakmile za ním zaklapnou vrátka, obdařím Iriana zářivým veselým úsměvem. Zamířím mu v ústrety a bezprostředně jej chytím za paži a zavěsím se do něj. Měli bychom jít, ať nezmeškáme ten královnin monolog. Ušklíbnu se uličnicky a s nadějí, že Irian taky zamíří zpět, vykročím cestičkou z písku, křupajícího pod nohama, zpět do útrob hradu. Škoda že se objevil ten druhý strážný, mohla jsem se dozvědět víc... hm, tak úniková branka, ovšem jak pro koho...zdá se. Našpulím na okamžik zamyšleně rty a potřesu hlavou. Není to zvláštní? Vzhlédnu zkoumavě k Irianově tváři. Úniková branka, kterou nikdo neunikne...protože je bedlivě střežena. nakloním hlavu na stranu a pozvednu jedno obočí. Kdopak asi uniká únikovou brankou nebo spíš....zamračím se a zmlknu. Oč víc se královna bojí, když tuto branku nechává střežit? ...

Sir Daghard Mellentrich - 26. ledna 2007 22:23

soukromá zpráva od Sir Daghard Mellentrich pro Nad strýcovou poznámkou o "nějaké kosti" se pousměji. Ilsa nevypadá špatně, to má pravdu, ale ta se stala středem zájmu někoho jiného - Iriana. Toho úlisného elfa, který si o sobě myslí, že je nejlepší na světě. No je to tak, určitě by mi dali za pravdu i ostatní. "Dobrá," kývnu na souhlas. S tím jestřábem to sice nebude tak jednoduché, jak to strýc říká, avšak já si snad poradím. Vždycky jsem to dokázal, tak proč bych měl zrovna teď selhat? "Jo, už půjdu..." zvednu se k odchodu, "...doufám, že nám to vyjde." Pomalu dojdu ke dveřím a zaberu za kliku. Dveře však neotevřu. Přivede k vám dalšího člena... Vybaví se mi strýcova slova. "Na toho nového jsem zvědavý." Otočím se na strýce a lišácky se usměju. Poté už dveře otevřu a vyjdu ven. Vracím se zpět ke kuchyni, kde se máme sejít s královnou.

Irian de Taskau - 27. ledna 2007 01:36

soukromá zpráva od Irian de Taskau pro Oplatil jsem krásce úsměv poněkud nesměleji, ale uvítal jsem, když se do mě zavěsila a vykročila zpět. Snad zná cestu. Já, jsem se v té zněti uliček dočista ztratil. Sice to udělala s až moc okatou ochotou, ale momentálně je to lepší, než kdyby se dovtípila a vynadala mi, že jsem je poslouchal. Což jsem nemohl, z té vzdálenosti, kde jsem stál. "Možná, že by otázka spíše měla znít, kdo brankou přichází. Tajně a za tmy, pod bedlivým dozorem strážců. A ráno, pozorován opět pouze stráží, uniká dříve, než se zámek probudí." Napadne mě, když Ilsa mluví o brance.

Lisirra Ethrrian - 28. ledna 2007 18:28

soukromá zpráva od Lisirra Ethrrian pro Naposledy poplácám klisnu, nezapomenu ji ujistit, že za chvilku budu zase zpátky a vyrazím za královnou. Když procházím kolem mladíka, nezamračím se, dokonce se ani neušklíbnu, jen na něj kývnu na rozloučenou. Přeci jen, vypadalo to, že se klisna má docela dobře a že se tu o ni nepostarali zase tak lajdácky. Cestu do jídelny opět příliš nevnímám. Ano, dávám si pozor, abych dobře zabočila a nevlezla někam kam nechci, ale jinak setrvávám v mlčení, takže ani na případné pozdravy od sluhů nebudu reagovat.

Ilsa - 29. ledna 2007 20:49

soukromá zpráva od Ilsa pro Zamyšleně vzhlédnu k Irianovi a pokývu hlavou. Hm...anebo, škoda, že jsou místní tak nesdílní...nebo zaměstnaní. Pokrčím rameny se zklamaným úsměvem a dál se vedu s Irianem zpět chodbami. Kráčím poměrně jistě a jen občas zadumaně našpulím rty, když se rozhoduji kudy dál a hledám orientační body. Nakonec však přecejen dojdeme zpět k hodovní síni. Je znát, že se mi ulevilo, ani já sama jsem si nebyla docela jistá svým výběrem cest, ačkoliv jsem působila dost sebevědomě. Jsme zpět, copak nám asi královna sdělí na rozloučenou a jestlipak dostaneme aspoň buchty na cestu? Potřesu hlavou a povytáhnu zvědavě obočí.

Irian de Taskau - 30. ledna 2007 23:13

Na Ilsinu poznámku jen tiše kývnu. Nechce se mi moc mluvit. Celou cestu pak zadumaně mlčím a sleduji, kam a s jakou jistotou nás oba Ilsa vede. Přijímám bez komentářů a bez zbytečné nervozity když vidím, že ani ona si mnohde není jista, zda jsme správně odbočili, či prošli správnou chodbou. Ale když dorazíme, i na mě je patrné, že jsem si značně oddechl. Proto, když se Ilsa zmíní o buchtách, objeví se na mých rtech dokonce lehký úsměv. "To nevím.......spíš bych to viděl na ovoce, pečivo a sušené maso." Odpovím.

Tets - 01. února 2007 08:36

soukromá zpráva od Tets pro Vidíce, že královna chce odejít. Začnu jednat, to co zde řekla se mi moc nelíbilo. Madam, to co zde řikáte mě trochu uráží. Mluvíte, jako bychom byli maniaci, kteří běhají po světě a vrazdí nevinné lidi, aby je pak mohli oživit. Čekal bych, že zrovna vy a váš manžel nebudete zastávat takovéto názory, kterými se mohou pyšnit prostí vesničané. Myslím, že náš řád již několikrát dokázal, že ví co je správné. Dalším příkladem je moje přítomnost zde. spustím klidně na královnu Není moc obvyklé, aby se členové našeho řádu pletli do práce dobrodruhů a potulných mágů, ale Konkláve rozhodla, že vám musíme pomoci. Podívám se na kuchtíky a ve tváři se mi objeví dábelský škleb. Poté se znovu otočím na královnu a můj pohled už je normální. A toho, že vaši kuchaři mnoho nekromancerů nepotkali je zřejmé z jejich chování. Těch pár lidí co někoho z nás potkali přišlo na to, že je lepší se k nekromancerům chovat s úctou, než je napadat. Teď mě omluvte, musím se jít připravit na cestu. Budu nejspíše v hradní zahradě. S těmito slovy se otočím, seberu svoje věci, kůstky, i maso a dám se na odchod směrem do zahrady. Cestou ke dveřím místnosti si začnu něco velice tiše mumlat. NuqDaq 'oH puchpa''e'. LojmIt yIpoSmoH lu' naDevvo' yIghoS! Hab SoSlI' Quch! JaqtaHvIS Daq ghoSpu'bogh pagh ghoSqangbej. (OOG: Vzívám tě ó mocná. Ukaž těm hlupákům, jak se mají chovat k tvým služebníkům. Nedovol, aby s k nám chovali neuctivě. Nechť jejich spánek provázejí noční můry.) svá skrytá slova mířím na kuchtíky, kteří se neumějí chovat...

Paní Jeskyně - 09. února 2007 13:44
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Co jste to...? řekne královna jakmile vyřkneš svou kletbu . A pak se divíte že z vás mají strach ? Jestli jste teď udělal něco co by nebylo vhodné tak by jste to měl odvolat a to rychle!!! sdělí znepokojivým hlasem . Teď jsme tu promrhali již dost času , a tak vás prosím , abyste tu za pět minut by! Než stačíš zareagovat odchází , a zmizí kdesi v chodbách.

Tets - 16. února 2007 20:24
	soukromá zpráva od Tets pro Podívám se nechápavě na královnu, ale když odejde tak už to neřeším. Jen se usměji na kuchtíky a stráže, usměv to je věru škodolibý. Zbývajcich pět minut strávím pochodováním po hradě...

Paní Jeskyně - 18. února 2007 12:54

Hodovní siň Po půl hodině se konečně všichni scházíte v hodovní síni , kde je již pro každého z vás přichystána číše dobrého červeného vína a také nejvybranější lahůdky , kterým by žádný gurmán neodolal . U kuchyňských dveří stojí asi čtyřicetiletý muž , který je připraven plnit vaše přání . Je oděn v červenozelený šat , jakožto i ostatní královští posluhovači. Hranatý obličej mu lemují kaštanově hnědé , mírně vlnité vlasy . Lesknoucí se oči mají tmavě zelenou barvu. Na muži jsou již vidět mírné známky stáří . Za okamžik můžete slyšet jemné klapání bot o podlahu . Pomalu vchází královna . Jde k vašemu stolu , až ke svému honosnému křeslu . Jsem ráda milí hosté , že jste zde již všichni . Než začneme cokoliv řešit , ráda bych vám někoho představila . Jmenuje se Frost a dále bude pokračovat s vámi . Seznamte ho prosím s bližšími okolnostmi týkajícími se vašeho dalšího postupu . Do místnosti vchází postava menšího vzrůstu.

Rhugar "Frost" - 18. února 2007 14:40

Hodovní síň Vcházím pomalu do místnosti a mé krokz jsou velice tiché. P5es hlavu mám hozenou kápi , ale když vejdu sundám si ji abz byl vidět můj obličej. Možná že mnozí z vás počítali s jakkoiliv hrůzou ale ne stím co máte před sebou. Můj obnličej má mrtvolně modrou barvu jako u zmrzlé mrtvoly. Když dýchá vytváří se mi kolem úst opar jako bz byla okolní teplota nízká i když není. Obličej je jinak zdá se velmi pohublý a na mnoha místech popraskaný , nicméně nevzpadáto že bz mě to nějak obtěžovalo. Vlasz mají velmi světlou barvu téměř bílou a oči jsou vybledle modré. Mé oblečejí je docela prosté na těle mám koženou zbroj , do zelena zbarvené kalhoty a kožené boty. U pasu se mz pohupuje tesák a na zádech mám batoh který je ale ukrztý pod yeleným sametovým pláštěm. Mile se usměji na kolektiv a především na dámy.Na jejich reakce nečekám hodně lidí má ve zvyku se mě bát takže debatu raději začnu sám. ,,Zdravím vás dobří lidé a omlouvám se že vás zdržuji.Zastihla mne bouře a v takovém počasí se nedá cestavat. Jak již řekla královna jmenuji se Frost a vzpadá to že nějakou dobu svámi budu cestovat." znova se usměji

Lisirra Ethrrian - 18. února 2007 20:01

Hodovní síň V době, kdy královna vchází do síně, sedím už pohodlně na svém místě. Mému zraku samozřejmě neuniklo bohaté pohoštění, ale vzhledem k tomu, že jsem před necelou hodinkou snídala, nenabídnu si. Nového příchozího - Frosta - sjedu ne dvakrát vřelým pohledem. Jedno obočí povyskočí trošku více a dá tím najevo mé jisté překvapení. Sakra. To je ale ošklivej chlap. Ústa se mi zkroutí do, pro mě příznačného, úsměšku. Ale nevypadá to, že bych momentálně chtěla nějak reagovat na jeho slova, či se, nedej bože, představit. Místo toho přejdu pohledem na královnu, čekajíc, co bude dál.

Irian de Taskau - 18. února 2007 23:34

Hodovní síň Přišli jsme s Ilsou treochu později a tak rychle vyhledám své místo a právě dosedám, když přichází královna. Muž, kterého nám představila mě sice nevylekal, ale ani nevzbudil, zatím, mé sympatie. Přesto, znalý diplomacie a etikety, se na muže lehce usměji. "Vítejte tedy v naší společnosti, Froste. Mé jméno je Irian de Taskau." Představím se. Ale s podáním ruky váhám. Nemám totiž tušení, zda mi, při jeho doteku nemohou omrznout prsty. To bych nerad, možná, že budu své ruce ještě potřebovat.

Ilsa - 22. února 2007 22:59

Hodovní síň Také se usadím na místo u stolu, ačkoliv ke královně už nehledím s takovou loajalitou. Příchod Frosta ten pohled nijak nezlepší a přestože jej uvítám zdvořilým pokývnutím hlavy, pohlížím na něj s nedůvěrou a vduchu uvažuji o tom, nakolik mu můžeme věřit. Schopnosti nejspíš má a ne ledajaké, ovšemjak mohu věřit někomu, kdo se k nám přidá nha poslední chvíli? Nastrčený zvěd královny? Narychlo dodaná osoba našeho "protivníka"? Už teď jistě vím, že se s ním o své informace nijak zvlášť dělit nebudu. Přesto se přemůžu k tomu, abych Frostovi věnovala zdvřilý úsměv a neutrálním chladným hlasem pronesla pár slov. Buďte vítán.

Sir Daghard Mellentrich - 23. února 2007 15:00

Hodovní síň To je teda zjev... Napadne mě v okamžiku, kdy nám královna představí nového člena naší výpravy. Ústa zkřivím v mírný úšklebek a muže si prohlédnu od hlavy až k patě. Zkoumám každý rys jeho tváře, kus oblečení, doslova ho svlékám pohledem. Výraz mám plný opovržení. Jak ho královna mohla vůbec přijmout? Nechápavě zakroutím hlavu. Nechce se mi plýtvat slovy k tomu ošklivci, avšak nemůžu být přece nezdvořilý. "Zdravím vás," pronesu k němu tak na půl pusy, Froste." Do posledního slova vložím dávku ironie. Ten muž se mi nelíbí. Vůbec se mi nelíbí. Už ten jeho vzhled mě odpuzuje. A to s ním mám trávit následující dny? Budu to muset nějak přežít. Představovat se mu rozhodně nehodlám. Jestli bude chtít znát mé jméno, ať se zeptá.

Paní Jeskyně - 04. března 2007 10:35

Hodovní síň Na královně je vidět , že čekala lepší přijetí nového pomocníka . Nechce však čekat na to až Frosta všichni přivítají a tak se ujme situace sama . Tak tedy ..., jděte se prosím usadit k ostatním , a začneme řešit onu věc ohledně vybavení . Sdělí milím tónem směrem k Frostovi . Máme pro vás již připravené nějaké jídlo a ti kteří nemají koně , je také dostanou . Dodáme vám samozřejmě i jiné potřebné věci na cestu o které si řeknete , bude-li to však v našich silách. usměje se . Máte již nějaké návrhy?

Rhugar "Frost" - 04. března 2007 11:55

Hodovní síň ,,Achjo no snad nedají na první pohled všichni" Než se usadím na všechny se usměji a měřím si je pohledem. ,,Hmm,..myslím že jídlo bude stačit a chtěll jsem vás požádat jestli byste my vyměnila mého koně za nějakého vaše odpočatého ,protože jsem teĎ dojel a nikterak moc jsem ho neštřil.Nic jiného po vás nežádám vše co potřebuji je v tomto batohu co mám na zádech" ,,Doufám že ty krámy alespoň zčásti použiji" Dále už čekám jen na návrhy ostatních. ,,No tak to bude zajímavé ale budu to muset snima přižít." přelétnu je všechny svýma veselýma očima které jako jediné vypadají jako alespoň trochu živé a pak můj zrak spočina na Ilse ,kdybych se mohl červenat tak se to asi stane ale na mé kůži není vidět žádná citelná změna. ,,Hmm třeba to nakonec bude i příjmné"

Tets - 04. března 2007 21:06

Sedím na svém místě a snažím se ignorovat svoje "společníky". Jejich názor na mou osobu z nich přímo vyzařuje a já se ve vzpomínkách vracím do dětských let, kdy se na mě takto dívali ostatní z vesnice. Nejvíce nanic je mi z toho Iriana, každý pohled na něj mě přesvědčuje o falešnosti a nanicovatosti z lidí. Příchod dalšího člena naší "skvělé" společnosti se snažím ignorovat. Ale muž mě svým zjevem velice zaujme. A také se mi hned zalíbí, jelikož ostatní na něj reagují stejně jako na mě. Avšak nezdravím, ho, pouze mu naznačím, že je vedle mě volné místo. Tak to vypadá, že nejsem jediným vyvrhelem, této rádoby vznešené společnosti. povzdechnu si v duchu, i když jsem rád, že je tu možná spřízněná duše. Madam, počítájí se mezi potřebné věci i mrtvoly? Této společnosti se očividně nevyhnuly předsudky, které naši znovuobživení společníci nemají. Možná až po smrti většina pochopí, že nezáleží na tom kdo jste a jak vypadáte, ale jak se chováte. A myslím, si, že se možná najde člověk, který zemřel náhle a zasloužil by si možnost si vyžídit účty, výměnou za pomoc při našem úkolu. nadhodím trošku žertem královně, vím, že je to silná káva. Ale na tom co děláme a na smrti není nic co by se nehodilo ke královskému stolu. Zejména k takovéto společnosti. Nechám královnu královnou a věnuji se Frostovi, který přijal mou nabídku. Bez váhání mu podám ruku a usměji se. Jmenuji se Sargon Madai a těší mě, že vás poznávám.

Ilsa - 04. března 2007 22:23

Hodvní síň Sargonovo chování i slova mě nanejvýš překvapí. Po incidentu a následném rozruchu, který způsobil v kuchyni mě udivuje už vůbec to, že se tu ozývá. S jedním obočím pozvedutým k němu upnu svůj pohled a nesouhlasně zavrtím hlavou. Netvrdím, že mám nekromanty v oblibě, ale každý máme svou práci a na každé je obvykle něco, co se jiným oškliví. Nemohla bych s čistým svědomím tvrdit, že to co dělám já je o mnoho lepší... Stejně tak by mě nenapadlo někoho za jeho práci odsoudit, pokud ji provádí kvalitně. S nesouhlasným výrazem ve tváři a vysoce zvednutou bradou blýsknu pohledem k nekromantovi a nakloním hlavu nepatrně na stranu. Otázka je, nakolik jsou ty předsudky problémem okolí a nakolik mu je samotní nekromanti podsouvají. Přimhouřím oči a dotčeně odfrknu. Chcete-li ovšem bezpodmínečně pracovat s mrtvými, pak beze mě, našpulím vzdorovitě rty a potřesu hlavou. Založím odhodlaně ruce na prsou a pohlédnu vyzývavě ke královně. Nebudu dělat s něčím, co nemá vlastní vůli a čemu už na tomto světě vypršel čas, jen proto, abyste mohl za všechny nepochopené nekromanty světa včetně sebe sama, prezentovat vaši kolektivní zahořklost a ublíženost. Zasyčím jako rozladěná kočka a odvrátím se od Sargona i od královny.

Irian de Taskau - 05. března 2007 00:42

Poslouchám pozorně co kdo žíká, ale až když promluví nekromant a žátá po královně mrtvá těla ke svým nečistým praktikám, vzbouří se ve mě všechna čest dlouhé řady mágů mezi mými předky. "A beze mě Sargone." Připojím se k Ilse. "Je v rozporu s mým přesvědšením a mou ctí rušir klid těch, kteří prožili svůj život a čas jim vyměřený už uplynul. Nepřísluší nám měnit osud a zahrávat si se smrtí. Nikdy jsem neodsuzoval jako zlé žádné řemeslo, Sargone a nyní bych s tím nerad začínal. Alespoň v této společnosti, nechte, prosím, mrtvé jejich věčnému odpočinku." Ne, nemohu a nechci se podílet na nekromancii. Ani nepřímo, tím, že připustím oživení mrtvého a jeho spolupráci s družinou. Ano, dalo by se říci, že nám,jakožto mág i jakožto z časti, byť zanedbatelné, člověk, jisté předsudky a jisté výhrady.

Rhugar "Frost" - 05. března 2007 19:45

Hodovní síň Když řednese Sargo svůj návrh nenapadne mě nic lepšího než se usmát. Reakce ostatních mne pobaví ještě víc , pak se otočím na Sarga který domluvil. ,,Ano i já vás rád poznávám koukám že svámi se nudit určitě nebudu. Jste první nekromant kterého jsem potkal myslel jsem že ste bůhvíjak povýšeni a arogantní." Uloním se hlavou. Položím mu ruku na rameno a přiblížím se blížek jeho uchu a šeptnu mu: ,,právě jste si mě získal..nehrajete vy nebo některá z vašich mrtvol vkostky?" Jak to dořeknu začnu se smát ale pak na chvilku zase zvážním a poslouchám královnu.

Sir Daghard Mellentrich - 06. března 2007 15:11

Hodovní síň Věci ohledně vybavení? s pohledem upřeným ke královně mírně pozvednu obočí. ...vypadá to snad, že jsme nějací vandráci? Královna mi čím dál víc připadá nějak mimo. Nejdříve sama řeší tu trapnou situaci s krádeží v kuchyni a teď...teď se nás ještě ptá na vybavení. Nepřijde mi, že by alespoň jeden z nás měl za potřebí přijímat dary. Přijeli jsme sem snad, abychom pomohli osvobodit královského synka, tak je asi jasné, že jsme se trochu vybavili an cestu. Nebo snad ne? No, možná tomu Frostovi by se dárky od královny hodily, ale už se vyjádřil. To, jak se Sargon zeptá královny na mrtvoly mě naprosto dostane. Krade v kuchni a teď ještě tohle... Nesouhlasně zakroutím hlavou. Oči jako by říkaly "no to snad ne" . "I já souhlasím. " Dodám krátce po řeči Iriana. Nemá smysl říkat něco dalšího, ti dva se vyjádřili nanejvíš přesně. Jestliže mě Sargon svou otázkou dostal, tak Frost mě vážně dorazil. Ptát se na to, zda některá mrtvola hraje kostky je stupidní. Nezmůžu se ani na slovo. Jen protočím panenky a čekám, jaká perla se objeví příště.

Lisirra Ethrrian - 03. dubna 2007 21:18

Hodovní síň ... nevyhnuly předsudky... Pf! Odfrknu si pro sebe po této nekromantově poznámce. Když se ostatní distancují od jeho praktik, nemusím ani nic říkat. Založené ruce, pohled naplněn opovržením - to vše dává jasně znát, že ani se mnou ať radši ve svých plánech nepočítá. K mágům jako takovým sice nechovám nijak vřelý vztah (není nad chladnou ocel, že?), ale jsem ochotna je respektovat. Koneckonců i samotní nekromanti ať si dělají, co chtějí, ale beze mě. Stačí, že musím spolupracovat s touhle bandou načančaných paňáců a podivných zjevů, chodící mrtvoly by už na mě byly vážně moc. Královnin návrh na další materiální výpomoc tedy jaksi zapadl v následné výměně názorů a odsuzování Sargona. Mě osobně to zjevně netrápí. Jídlo je základ, zbytek mám.

DTL (správce jeskyní) - 14. května 2007 01:36

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick DTL - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili - nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni - ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, DTL

Irian de Taskau - 16. května 2007 00:21
	Jelikož si nevšímám, že by zde byla nějaká aktivita čerstvějšího data, nežli 3.Dubna, hraní už tu, jak píše DTL, nejspíš zcela ustalo. V tom případě žádám pouze o vyřazení, nikoliv zabití postavy.

Paní Jeskyně - 20. května 2007 09:46
	Omlouvám se vám všem co jste kvůli mě promarnili čas ,kterýho je málo . Teď jsem se poslední dobou na Andor pěkně kašlala a taky se to projevilo . Nemám na něj poslední dobou ani čas ani náladu. Jeskyně zruším , a přeji vám všem , ať se vám na Andoru dále daří a líbí . Ještě jednou se moc omlouvám...