Andor.cz - online Dračí doupě

Osamělý vlk - 27. února 2008 16:39

DÁVNÝ PŘÍBĚH... Na severu Sommerlundu panuje už po mnohá staletí mezi bojovnými rytíři zvyk posílat potomky v určitém věku do kláštera Kai. Po několik let tam získávají dovednosti a smysl pro kázeň a řád, které od nepaměti šlechtí jejich rod. Mniši z kláštera Kai mistrně ovládají řadu bojových umění a výcvik pod jejich velením je tvrdý a namáhavý. Přesto je jejich svěřenci oddaně milují a váží si jich. V den, kdy mladí rytíři Kai zvládnou všechny dovednosti a vědomosti řádu Kai (ostatním smrtelníkům nedostupné), vracejí se do svých domovů tělesně i duševně připraveni pro boj, jenž neustále hrozí ze strany Temných pánů ze západu. Před dávnými časy, ve věku Černé luny, vedli Temní páni válku proti Sommerlundu. Vleklý konflikt byl pro sommerlundské těžkou a hořkou zkouškou odříkání a vzdoru, jež vyvrcholila vítězstvím Sommerlundu ve velké bitvě u Maakengorgu. Sommerlundský král Ulnar se spojenci z Durenoru zaútočil na vojsko Temných pánů v Moyturském průsmyku a zatlačil je do bezedných pustin Maakengorgu. Nejmocnějšího z Temných pánů, Vashnu, probodl vlastním mečem král Ulnar, tím mečem, jenž je znám jako Sommerswerd, Slunečný meč. Tehdy Temní páni přísahali pomstu celému Sommerlundu a zejména Ulnarovu rodu. Dnešního jitra se všichni rytíři řádu Kai shromáždili v klášteře, aby oslavili Fehmarnův svátek. Náhle se západní obloha zlověstně zatahuje ohromným černým mračnem, které se nezadržitelně přibližuje. Černí okřídlení netvoři rychle zaplavují celé nebe, až mizí i slunce. To útočí Temní páni, odvěký nepřítel Sommerlundu. Válka právě vypukla. Tohoto osudného rána sbíráš v lese dříví na slavnostní oheň (tak tě potrestali tvoji učitelé z nepozornost při učení). Už ses chystal ke zpáteční cestě do kláštera, teď ale zcela ochromen hrůzou sleduješ, jak nekonečné mračno černých nestvůr zaplavuje klášter. Vzápětí se odhazuješ dříví a bez rozmýšlení se dáváš do běhu, aby ses mohl zapojit do bitevní vřavy, která od první minuty zuří plnou silou. V nezvyklém šeru, které zaplavilo krajinu, je běh obtížný, klopýtáš, až nakonec narazíš hlavou na nízko rostoucí větev stromu. Poslední co v matném světle tvoje oči rozeznávají, jsou hroutící se zdi kláštera. Pak upadáš do mrákot. Trvalo několik hodin, než jsi z bezvědomí procitl. Se slzami v očích nyní prohlížíš dílo zkázy. S tváří zdviženou k čistému nebi přísaháš pomstu Temným pánům za krveprolití v klášteře Kai a náhle víš jasně, co dělat dál. Bez otálení musíš vyrazit na nebezpečnou cestu do hlavního města, abys upozornil krále na nebezpečí, před kterým stojí on i jeho poddaní. Zůstal jsi nyní posledním z rytířů řádu Kai.

Osamělý vlk - 28. února 2008 18:54

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jsi oblečen do zelené tuniky a zahalen do pláště učedníka Kai. Když přehlížíš svou výbavu, uvědomůješ si, že nemáš moc věcí, které by se mohly hodit v boji o přežití. Všechen tvůj majetek tvoří sekyra a batoh, ve kterém ti zbyla jedna porce jídla. U pasu se ti houpe kožený váček a v něm pár zlaťáků. Mezi doutnajícími troskami kláštera nalézáš mapu Sommerlundu. S dojetím a nadějí, ale i s trochou obav, se díváš do mapy na vzdálený vytoužený cíl, n ahlavní město Holmgard. Daleko od něj východním směrem rozpoznáváš zemi věrných spojenců, Durenor. Mapu opatrně skládáš a ukrýváš pod košili, tam snad bude v bezpečí. Cítíš, že otálení u doutnajících trosek kláštera není bezpečné a mohlo by být osudné, kdyby se okřídlené nestvůry vrátily a našly tě tu. Je třeba co nejrychleji vyrazit do sommerlundské metropole, do Holmgardu, a vylíčit králi tragickou událost, která postihla klášter, oznámit mu, že výkvět bojovníků Kai byl zákeřně do jednoho vyvražděn a ty, učedník Kai, jsi stejnému osudu unikl jen náhodou. Teď stojí sommerlundští bezmocní proti odvěkým nepřátelům, vždyť jen rytíři Kai mohli vést sommerludská vojska do úspěšného boje proti Temným pánům a všem, kteří jsou v jejich službách. Se stěží zadržovanými slzami dáváš věčné sbohem svým mrtvým druhům a učitelům. Šeptáš třesoucím se hlasem slib pomsty za jejich úkladné zabití. S hlavou sklopenou se obracíš zády k troskám a opatrně sestupuješ příkrou strání dolů. U úpatí vrchu se stezka dělí. Obě pěšiny, které vedou dál, míří k rozhlehlým lesům. Můžeš se vydat po pěšině která mizí v lese naparavo a nebo bude třeba lepší se držet pěšiny, která směřuje k lesu na levé straně.

Osamělý vlk - 28. února 2008 18:57

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jsi oblečen do zelené tuniky a zahalen do pláště učedníka Kai. Když přehlížíš svou výbavu, uvědomůješ si, že nemáš moc věcí, které by se mohly hodit v boji o přežití. Všechen tvůj majetek tvoří sekyra a batoh, ve kterém ti zbyla jedna porce jídla. U pasu se ti houpe kožený váček a v něm pár zlaťáků. Mezi doutnajícími troskami kláštera nalézáš mapu Sommerlundu. S dojetím a nadějí, ale i s trochou obav, se díváš do mapy na vzdálený vytoužený cíl, n ahlavní město Holmgard. Daleko od něj východním směrem rozpoznáváš zemi věrných spojenců, Durenor. Mapu opatrně skládáš a ukrýváš pod košili, tam snad bude v bezpečí. Cítíš, že otálení u doutnajících trosek kláštera není bezpečné a mohlo by být osudné, kdyby se okřídlené nestvůry vrátily a našly tě tu. Je třeba co nejrychleji vyrazit do sommerlundské metropole, do Holmgardu, a vylíčit králi tragickou událost, která postihla klášter, oznámit mu, že výkvět bojovníků Kai byl zákeřně do jednoho vyvražděn a ty, učedník Kai, jsi stejnému osudu unikl jen náhodou. Teď stojí sommerlundští bezmocní proti odvěkým nepřátelům, vždyť jen rytíři Kai mohli vést sommerludská vojska do úspěšného boje proti Temným pánům a všem, kteří jsou v jejich službách. Se stěží zadržovanými slzami dáváš věčné sbohem svým mrtvým druhům a učitelům. Šeptáš třesoucím se hlasem slib pomsty za jejich úkladné zabití. S hlavou sklopenou se obracíš zády k troskám a opatrně sestupuješ příkrou strání dolů. U úpatí vrchu se stezka dělí. Obě pěšiny, které vedou dál, míří k rozhlehlým lesům. Tvůj Šestý smysl ti ale napovídá, že někteří z netvorů, kteří dobyli klášter, se dali do zkoumání obou dvou pěšin, aby objevili každého, kdo snad přežil jejich nájezd a vraždění. Místo abys riskoval nepříjemné setkání, můžeš zvolit cestu panensky nedotčeným lesním porostem. Můžeš se zkusit vydat jižním směrem a nebo si budeš cestu raději klestit hustým listovím k severovýchodu?

Nartezimus Makelia - 28. února 2008 19:08

soukromá zpráva od Nartezimus Makelia pro U zničeného klášteru řádu Kai Po tváři mi teče slza. Sedím na zemi a hledím na tu hrůzu. Moji bratři! Moji přátelé. Moje ordina! Oni je všechny zabili. Bylo by lepší zemřít, než si zažít tady tohle. Nejlepší by bylo, kdyby mne zabili, než být sám bez rodiny! Bohové! Proč jste mi to udělali! Chvíli ještě vzlykám a pak konečně převládne moje vycvičená polovina. Zapátrám v mapě a rozběhnu se od trosek pevnosti řádu kai. Když dojdu na rozcestí opět upadnu k zemi a řeknu Nikdy nenajdu cestu! Nikdy. Jsem ztracen. Jak mám žít bez rodiny. Vždyť ještě nic neumím. Tak proč jste je nechali umřít! Proč! Bohové! Nic naprosto nic se neděje a já ztrácím poslední naděje. Pak mne ovane vítr, a já si konečně uvědomím proč jsem zůstal na živu. Byl jsem jeden z nejmladších. Pomohli mi utéci, abych je mohl pomstít! Pomstím vás moji bratři otcové a matky. Pomstím vás. Všechny. Nikdo mi v tom nezabrání! S odhodláním vstanu a vydám se po levé stezce, i když vůbec netuším, kam vede. Veďte mne bohové ať najdu cestu! řeknu si v duchu a pokračuji!

Phaerryn Midre - 28. února 2008 21:44

soukromá zpráva od Phaerryn Midre pro Doutnající trosky ve mně vyvolávají vzpomínky, díky kterýmž bych mohl ztratit veškeré soustředění. Raději se otočím a nechám působit svůj šestý smysl. Když mi napoví, že jít na severovýchod možná bude lepší volbou, raději rychle vyrazím. Několikrát se ohlédnu zpět k troskám mého domova a se vší silou potlačuji slzy, které se mnou bojují jako s úhlavním nepřítelem. Nesmím si dovolit teď truchlit. Na to se ještě čas najde… Musím to oznámit … Musím jít dál … Dodávám si sílu co jen to jde a pomalu zaháním vše, co se kolem mého zničeného domova týká. Teď už mám před sebou jen svůj cíl a snahu nenechat se chytit do temných spáru okřídlených tvorů ani nikoho jiného. Ve tváři, kde ještě před malou chvíli bylo jen smutek a utrpení, nebylo k nalezení téměř nic, krom jednoho … Odhodlání a touhy… Touhy po pomstě.

Osamělý vlk - 29. února 2008 10:33

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jsi oblečen do zelené tuniky a zahalen do pláště učedníka Kai. Když přehlížíš svou výbavu, uvědomůješ si, že nemáš moc věcí, které by se mohly hodit v boji o přežití. Všechen tvůj majetek tvoří sekyra a batoh, ve kterém ti zbyla jedna porce jídla. U pasu se ti houpe kožený váček a v něm pár zlaťáků. Mezi doutnajícími troskami kláštera nalézáš mapu Sommerlundu. S dojetím a nadějí, ale i s trochou obav, se díváš do mapy na vzdálený vytoužený cíl, n ahlavní město Holmgard. Daleko od něj východním směrem rozpoznáváš zemi věrných spojenců, Durenor. Mapu opatrně skládáš a ukrýváš pod košili, tam snad bude v bezpečí. Cítíš, že otálení u doutnajících trosek kláštera není bezpečné a mohlo by být osudné, kdyby se okřídlené nestvůry vrátily a našly tě tu. Je třeba co nejrychleji vyrazit do sommerlundské metropole, do Holmgardu, a vylíčit králi tragickou událost, která postihla klášter, oznámit mu, že výkvět bojovníků Kai byl zákeřně do jednoho vyvražděn a ty, učedník Kai, jsi stejnému osudu unikl jen náhodou. Teď stojí sommerlundští bezmocní proti odvěkým nepřátelům, vždyť jen rytíři Kai mohli vést sommerludská vojska do úspěšného boje proti Temným pánům a všem, kteří jsou v jejich službách. Se stěží zadržovanými slzami dáváš věčné sbohem svým mrtvým druhům a učitelům. Šeptáš třesoucím se hlasem slib pomsty za jejich úkladné zabití. S hlavou sklopenou se obracíš zády k troskám a opatrně sestupuješ příkrou strání dolů. U úpatí vrchu se stezka dělí. Obě pěšiny, které vedou dál, míří k rozhlehlým lesům. Tvůj Šestý smysl ti ale napovídá, že někteří z netvorů, kteří dobyli klášter, se dali do zkoumání obou dvou pěšin, aby objevili každého, kdo snad přežil jejich nájezd a vraždění. Místo abys riskoval nepříjemné setkání, můžeš zvolit cestu panensky nedotčeným lesním porostem. Můžeš se zkusit vydat jižním směrem a nebo si budeš cestu raději klestit hustým listovím k severovýchodu?

Osamělý vlk - 29. února 2008 12:38

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Už skkoro půl hodiny se prodíráš hustým porostem, když tu z výšky nad stromy k tobě doléhá plácání velkých křídel. Díváš se vzhůru a tam vzduchem plachtí obrovský Kraan. Přilétá od severu a zakrývá oblohu rozložitými křídly. Na Kraanových zádech sedí dva šedaví tvorové, ozbrojení dlouhými kopími. Jsou to horští Giakové - malé ošklivé nestvůrky, plné záště a nenávisti. Před mnoha staletími přinutili Temní páni jejich předky, aby pro ně vybudovali pekelné sidlo Helgegad, které leží v sopečných oustinách za horami Durncragského pohoří. Výstavba Helgegadu trvala dlouho a byla pro Giaky mučivou zkouškou odolnosti. Jen nejsilnější jedinci přežili horké a jedovaté ovzduší Helgegadu a těžkou dřinu. Tohle ti proběhne myslí, když Kraan přeletává nad místem kde stojíš. Zatím tě nevidí, ale ty malé zlomyslné potvory na jeho hřebetě, které pátrají po kořisti, by se tě všimnotu mohly. 333

Osamělý vlk - 29. února 2008 12:45

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Už dvacet minut tě vede lesem tato uzkoučká klikatící se stezička, když tu se ve výšce nad stromy ozývá plácání velkých křídel. Díváš se vzhůru a tam vzduchem plachtí obrovský Kraan. Přilétá od severu a zakrývá oblohu rozložitými křídly. NA stromy padá temný stín. Na Kraanových zádech sedí dva tvorové vyzbrojení dlouhými oštěpy. Jsou to horští Giakové - malé ošklivé nestvůrky, plné záště a nenávisti. Před mnoha staletími přinutili Temní páni jejich předky, aby pro ně vybudovali pekelné sidlo Helgegad, které leží v sopečných oustinách za horami Durncragského pohoří. Výstavba Helgegadu trvala dlouho a byla pro Giaky mučivou zkouškou odolnosti. Jen nejsilnější jedinci přežili horké a jedovaté ovzduší Helgegadu a těžkou dřinu. Tohle všechno ti probleskne hlavou, když se rozhlížíš kolem a hledáš vhodný úkryt, protože na stezce jsi dobře viditelný. Možná, že támhle to křoví... 275

Aramir - 03. března 2008 00:07

Stojím u rozcestí dvou pěšin a je mi jasné,že na kterékoli,mě můžou přepadnout netvoři,kteří určitě sledují cesty,aby jim nikdo neunikl,proto se rozhodnu vydat cestou přes panensky nedotčený lesní porost.Bez otálení zajdu do lesa a pak se dám směrem k hlavnímu městu Holmgardu,abych spravil krále o událostech,jež se zde událi. Stále zvažuju,kde seženu nějaké jídlo na cestu,jestli si něco ulovim v lese,nebo jestli narazim na nějakou vesnici,kde by mě mohli vesničané nějakou zásobu prodat.Taky moje vybavení na cestu a případný střet s nepřítelem není nijak potěšující a proto doufam,že brzy se mi povede se aspoň trochu vybavit,vždyť já vlastně nemam ani věci na rozdělání ohně,natož věci k cestování potmě,inu jsem rozhodnut,rychle si opatřit jídlo a nějaké věci. Vydám se lesem směrem ke královskému městu a postupuji s velkou opatrností,přece jen nejsem vybaven na nějaký velký boj,takže radši se schovat než bojovat.A přitom sleduju okolí,jestli by se někde nenašla nějaká zvěř kterou bych dokázal ulovit,nebo jestli někde nezahlídnu nějakou lesní osadu.

Osamělý vlk - 03. března 2008 07:49

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jsi oblečená do zelené tuniky a zahalená do pláště učedníka Kai. Když přehlížíš svou výbavu, uvědomuješ si, že nemáš moc věcí, které by se mohly hodit v boji o přežití. Všechen tvůj majetek tvoří sekyra a batoh, ve kterém ti zbyla jedna porce jídla. U pasu se ti houpe kožený váček a v něm pár zlaťáků. Mezi doutnajícími troskami kláštera nalézáš mapu Sommerlundu. S dojetím a nadějí, ale i s trochou obav, se díváš do mapy na vzdálený vytoužený cíl, na hlavní město Holmgard. Daleko od něj východním směrem rozpoznáváš zemi věrných spojenců, Durenor. Mapu opatrně skládáš a ukrýváš pod košili, tam snad bude v bezpečí. Cítíš, že otálení u doutnajících trosek kláštera není bezpečné a mohlo by být osudné, kdyby se okřídlené nestvůry vrátily a našly tě tu. Je třeba co nejrychleji vyrazit do sommerlundské metropole, do Holmgardu, a vylíčit králi tragickou událost, která postihla klášter, oznámit mu, že výkvět bojovníků Kai byl zákeřně do jednoho vyvražděn a ty, učednice Kai, jsi stejnému osudu unikla jen náhodou. Teď stojí sommerlundští bezmocní proti odvěkým nepřátelům, vždyť jen rytíři Kai mohli vést sommerludská vojska do úspěšného boje proti Temným pánům a všem, kteří jsou v jejich službách. Se stěží zadržovanými slzami dáváš věčné sbohem svým mrtvým druhům a učitelům. Šeptáš třesoucím se hlasem slib pomsty za jejich úkladné zabití. S hlavou sklopenou se obracíš zády k troskám a opatrně sestupuješ příkrou strání dolů. U úpatí vrchu se stezka dělí. Obě pěšiny, které vedou dál, míří k rozhlehlým lesům. Tvůj Šestý smysl ti ale napovídá, že někteří z netvorů, kteří dobyli klášter, se dali do zkoumání obou dvou pěšin, aby objevili každého, kdo snad přežil jejich nájezd a vraždění. Místo abys riskovala nepříjemné setkání, můžeš zvolit cestu panensky nedotčeným lesním porostem. Můžeš se zkusit vydat jižním směrem a nebo si budeš cestu raději klestit hustým listovím k severovýchodu?

Osamělý vlk - 03. března 2008 13:35

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Slyšíš tlukot ohromných křídel. nad stromy krouží Kraan, hlavní psojenec Temných pánů. Bez otálení se krčíš do ohromného trsu kapradí, abys unikl Kraanově nežádoucí pozornosti. Což se ti i podaří. Kraan odletí někam pryč, snad má nějaké poslání nebo jenom loví uprchlíky, kteří utíkají před armádou zplozenců temnoty. Ještě pro jistotu chvilku počkáš než jsi si jistý, že je skutečně pryč a pak vykročíš dál a brzy narazíš na lesní pěšinu. Můžeš se po ní vydat buď k jihu a nebo k východu.

Aramir - 03. března 2008 18:05

Během mého opatrného postupy nádherným lesem zaslechnu tlukot ohromných křídel,okamžitě využívám ohromný trs kapradí a schovávám se doněj,hledím vzhůru,když v tom zahlédnu obrovského okřídlence,hlavnou mi bleskne,to je přeci Kraan,hlavní spojenec Temných pánů. Krčím se v kapradí,cítím tlukot srdce,který se zrychluje,strachy skoro nedýchám,přece jen bych byl poražen a usmrcen,kdyby mě tu našel a došlo na souboj.Vypadá to,že hledá a loví uprchlíky,kteří utíkají před armádou temnoty.Když se vzdaluje a ustává tlukot křídel,tak usuzuju že ten netvor odletěl a nevšimnul si mne,ještě chvíli vyčkávam a ostražitě naslouchám,jestli se nevrátí zpět,přece jen tohle setkání není žádoucí. Sakra,musim se honem schovat,nebo bych ne to mohl doplatit,to určitě bude nějaká nestvůra.Heleme se to je Kraan,tak teď musim cestovat opatrněji,určitě budou hlídat všechny cesty a stezky v okolí,já nejsem na podobné setkání připraven ani vybaven. Když jsem si jistý,že nebezpečí v podobě netvora je pryč,tak jsem se vysoukal z úkrytu a opatrně postupuju dál,když tu najednou narazim na lesní pěšinu,potěšen že se blížim k cíli své cesty pokračuji dále po pěšině k jihu,neustále ostražitě nasloucham a čekám jakýkoli neznámý či výstražný zvuk,který mě okamžitě zažene do nějakého provizorního úkrytu,samozřejmě se i rozhlížim a pozoruji okolí.

Simeon - 03. března 2008 20:58

soukromá zpráva od Simeon pro Stojím nerozhodně na rozcestí; čas tlačí, ale někde uvnitř cítím tupou bolest, spíše sílící, jak mi teprve plně dochází, že jsou opravdu všichni mrtví... už je neuvidím... už nikoho, nikdy. Všichni mrtví. Mrtví... Já mám však svůj úkol. No tak, soustřeď se! Musíš jít. Brečet můžeš večer, až se budeš pokoušet zahalená do pláště přečkat noc. Takřka násilím odsunu hluboký žal a otřesný pocit ztráty, která je bolestná nejen pro mě, ale pro celé krá... NE! Později. Ze setkání s netvory mám upřímnou hrůzu. Cesta lesem by ale mohla být nepoužitelně pomalá; možná jsou tam ale stezky zvěře a třeba podrost nebude tak hustý. Proč zrovna já? Obávám se, že v tom nebylo víc než náhoda. Nechrání mě vyšší moc a osud mi není nakloněn. Za nejbližší zatáčkou mohu potkat svůj konec i já. S těžkým srdcem se rozhodnu vydat se lesem; pokusím se držet směr tak, abych v případě, že zjistím, že prodírat se křovím je neúnosné, mohla vrátit na cestu. Ponořím se mezi stromy jako bych skákala do hluboké vody.

Osamělý vlk - 04. března 2008 07:43

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Stojíš na mýtině, kde je z několika poraženýchstromů vybudována strážní věž, dnes již poznamenaná zubem času a náležitě vratká. Pod ní se křižují stezky a rozbíhají se na tři různé strany. Stezka po které jsi přišel pokračuje dál na jih, z ní odobučují dvě další pěšiny, jedna na východ a druhá na jihozápad. Kterou se vydat je otázka, není zde nic co by ti poradilo, ale třeba na té věži? 140

Osamělý vlk - 04. března 2008 07:48

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Vyrazíš jižním směrem. Ujdeš sotva sto kroků, když uslyšíš tlukot ohromných křídel. Nad stromy krouží Kraan, hlavní spojenec Temných pánů. Bez otálení se krčíš do ohromného trsu kapradí, abys unikla Kraanově nežádoucí pozornosti. Což se ti i podaří. Kraan odletí někam pryč, snad má nějaké poslání nebo jenom loví uprchlíky, kteří utíkají před armádou zplozenců temnoty. Ještě pro jistotu chvilku počkáš než jsi si jistá, že je skutečně pryč a pak vykročíš dál a brzy narazíš na lesní pěšinu. Můžeš se po ní vydat buď k jihu a nebo k východu. 222

Aramir - 04. března 2008 08:34

Opatrným postupem jsem se dostal až k mýtině,teď postupuju ještě opatrněji a kontroluju celou mýtinu,všechny přístupové cesty na ní,všechny potencionální úkryty kolem,dlouho naslouchám,jestli nezaslechnu nějaký náznak cizí přítomnosti zde a také sleduji oblohu.Tu si všimnu strážní věže,která nese známky opotřebení a stáří.Snažim se k ní přiblížit. Tak teď se může stát,že tu narazim na ukrytého nepřítele,tak ještě víc zpozornim a zpomalim svůj postup.A hele strážní věž,kdybych se na ní dostal,tak bych mohl kouknout po kraji a možná bych zjistil,jestli přede mnou není někde po cestě nepřítel.To je dobrej nápad,pokusím se dostat na horu,jestli to půjde. Když sem u strážní věže,tak zhodnotim její stav a riziko,že by se se mnou zřítila,nebo se něco mohlo stát.Nechce se mi podstupovat riziko,že se mi něco stane nebo na sebe nějak upozornim.Takže podle mého soudu o možném riziku se na věž buď vypravim a nebo ne.Zajímam se o cestu na jih do královského města,ale zhora by jsem mohl přehodnotit situaci.

Osamělý vlk - 04. března 2008 08:48

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Žebřík, který spojuje letitou strážní věž se zemí, je stejěn starý a zpuchřelý. Stoupáš po něm, ale několik příček pod tvou vahou praská a řítí se dolů. Ty naštěstí ne a bez zranění se dostaneš až nahoru. Z vrcholku věže se ti otevírá pohled na všechny strany. Daleko na severu stoupá k nebi smolně černý sloup hustého dýmu. Občas prošlehnou kouřem oranžové prsty plamenů. Při téhle podívané jakoby ti srdce vypovědělo další službu a zastavilo se - ten zlověstný černý mrak nemůže znamenat nic jiného, než že hoří Toran, důležitý sommerludnský přístav. Z jihozápadní strany k tobě v poryvech větru doléhají zvuky bitvy. Zřejmě se bojuje nedaleko, odhaduješ, že bitva zuří nejdále pět mil odtud. Ještě si všimneš, že na podlaze strážní věže leží podlouhlá bedna. 323

Aramir - 04. března 2008 09:24

Šplhám se na strážní věž a po každém prasknutí příčky žebříku se zastavím a sleduju okolí,jestli to nevzbudilo něčí pozornost,pak stoupám dál.Když sem nahoře,ohromením skoro nedýchám.Přístav Toran v plamenech na jihozápadě zuří bitva,já se snažim cestovat na jih do královského města.Ještě pohlédnu k jihu,jestli je cesta k jihu možná? Tak a teď budu muset zhodnotit svoje rozhodnutí postupovat do královského města na jih.Jestli se to jeví jako nemožná,budu se muset vydat na východ,pro pomoc ke spojencům. Ještě chvilku hledím po okolí a pak si všimnu na podlaze podlouhlé bedny,zběžně jí prozkoumam a pokusim se jí otevřít.

Osamělý vlk - 04. března 2008 14:07
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Uvnitř protáhlé truhlice leží bojová hůl, omotaná kůží. Jestlis e ti zbraň hodí, můžeš si jí odnést, tak jako tak, zavíráš truhlu a sestupuješ po žebříku dolů na mýtinu. Nyní se musíš rozhodnout. Můžeš pokračovat dál n ajih, nebo se otočit a zamířit na východ a nebo se dát jihozápadní pěšinou. 140

Nartezimus Makelia - 04. března 2008 14:52

Nedaleko trosek - cesta Když zahlédnu tyto odporné stvoření již hledám úkryt. Vidina křoví je velice lákavé ale je to kus ode mne. Nemůžu jen tak běžet přes plášť. Dobře sleduji počínání těchto tvorů. To vám nedaruji. Jednou vám vše oplatímzačeptám a kotoulem se rychle dostanu k danému křoví a zaujmu strategickou pozici, přesně tak, abych byl přímo mimo obzor těch potvor sviňských. Pokusím se zalézt do vnitř křoví, a ukrýt se v něm. Stále se ale snažím vzbudit co nejmenší hluk.

Osamělý vlk - 04. března 2008 15:16

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Rychle si přetahuješ kapuci svého zeleného pláště, jaký nosí všichni rytíři řádu Kai, přes hlavu a zůstáváš bez hnutí a téměř bez dechu stát, protože Kraaan krouží přímo nad tebou. Trvá to několik minut, pak slyšíš shora zuřivé klení Giaků a chvíli nato začíná tlukot velkých křídel slábnout, protože Kraan mizí směrem na západ. Tvoje rychlá reakce ti zachránila život. Nebýt jí, jistě by ses stal kořistí Giaků a neušel bys smrti, ale teď je třeba znovu vyrazit na cestu. Můžeš dál pokoušet štěstí na pěšině a nebo to raději zkusit pod ochraným příkrovem stromů. 345

Nartezimus Makelia - 04. března 2008 15:33

soukromá zpráva od Nartezimus Makelia pro Pod příkrovem keře - nedaleko trosek Pomalu se uklidní i moje srdce, které přestane tak zběsile bít. Když kroužil nade mnou myslel jsem, že jsem blíž smrti, než jsem čekal. Nakonec se přecijen rozhodnu pro cestování pod korunamy rozložitých stromů. Postupuji pomalu, abych stále měl svůj primární cíl před sebou a tudíž se snažím jít podél stezky, po které jsem měl namířeno předtím. (TECH: nechtěl bys mi dát větší možnost k reakci? nejen to křoví nebo les? kdybych věděl, že je tam les předtím šel bych již od začátku jím. Nevím nebudu do toho zasahovat jen se ptám.)

Osamělý vlk - 04. března 2008 17:22

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Skrz vysoké stromy vidíš dobře na cestu, a tak sis včas všiml neprostupné houštiny přímo před tebou. Tvoří jí divoká změť šlahounů hustě pokrytých dlouhými, doruda zbarvenými trny. Slyšel jsi o takových rostlinách hodně vyprávět - říká se jim "trny spánku", protože v okamžiku, kdy se o ostrý trn poraníš, pocítíš slabost a ospalost. Trnům spánku se můžeš vyhnout když se vrátíš na pěšinu nebo se můžeš pokusit proniknout hustým křovím a dostat se tak hlouběji do lesa. Tam tě rozhodně nikdo hledat nebude.

Osamělý vlk - 04. března 2008 18:04

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jsi oblečená do zelené tuniky a zahalená do pláště učedníka Kai. Když přehlížíš svou výbavu, uvědomuješ si, že nemáš moc věcí, které by se mohly hodit v boji o přežití. Všechen tvůj majetek tvoří sekyra a batoh, ve kterém ti zbyla jedna porce jídla. U pasu se ti houpe kožený váček a v něm pár zlaťáků. Mezi doutnajícími troskami kláštera nalézáš mapu Sommerlundu. S dojetím a nadějí, ale i s trochou obav, se díváš do mapy na vzdálený vytoužený cíl, na hlavní město Holmgard. Daleko od něj východním směrem rozpoznáváš zemi věrných spojenců, Durenor. Mapu opatrně skládáš a ukrýváš pod košili, tam snad bude v bezpečí. Cítíš, že otálení u doutnajících trosek kláštera není bezpečné a mohlo by být osudné, kdyby se okřídlené nestvůry vrátily a našly tě tu. Je třeba co nejrychleji vyrazit do sommerlundské metropole, do Holmgardu, a vylíčit králi tragickou událost, která postihla klášter, oznámit mu, že výkvět bojovníků Kai byl zákeřně do jednoho vyvražděn a ty, učednice Kai, jsi stejnému osudu unikla jen náhodou. Teď stojí sommerlundští bezmocní proti odvěkým nepřátelům, vždyť jen rytíři Kai mohli vést sommerludská vojska do úspěšného boje proti Temným pánům a všem, kteří jsou v jejich službách. Se stěží zadržovanými slzami dáváš věčné sbohem svým mrtvým druhům a učitelům. Šeptáš třesoucím se hlasem slib pomsty za jejich úkladné zabití. S hlavou sklopenou se obracíš zády k troskám a opatrně sestupuješ příkrou strání dolů. U úpatí vrchu se stezka dělí. Obě pěšiny, které vedou dál, míří k rozhlehlým lesům. Tvůj Šestý smysl ti ale napovídá, že někteří z netvorů, kteří dobyli klášter, se dali do zkoumání obou dvou pěšin, aby objevili každého, kdo snad přežil jejich nájezd a vraždění. Místo abys riskovala nepříjemné setkání, můžeš zvolit cestu panensky nedotčeným lesním porostem. Můžeš se zkusit vydat jižním směrem a nebo si budeš cestu raději klestit hustým listovím k severovýchodu?

Simeon - 04. března 2008 21:20

soukromá zpráva od Simeon pro Chvějícíma se rukama si opráším špinavá kolena. Ještě štěstí, že jsem nešla po cestě! Cloumá mnou bezmoc a vztek a také odpor k té děsivé bestii. Dlouze se se vší opatrností rozhlížím, než se odvážím vyrazit dál; ale i tak každou chvíli se zakloněnou hlavou pátrám mezi stromy po kouscích oblohy. Pěšina mi nemálo zvedne náladu. Přeci jenom les nebude tak neprostupný, jak jsem se obávala. Z mapy je jasné, že musím na jihovýchod, takže je zatím asi lhostejné, kterou cestou se dám - nakonec pokračuji dál k jihu. Měkká lesní půda pod nohama je příjemná pro chodidla a svádí k tomu, abych jen šla stále dál, neopatrně, možná i zasněně. Sny to však nejsou příjemné... ano, cítím jistou hrdost, že mám možnost přinést varování do hlavního města, zrovna já. Když jsem ale viděla, jak snadno obludy zatočily s hlavním sídlem rytířského řádu, jen těžko se mi daří doufat, že je zastaví běžní vojáci.

Aramir - 04. března 2008 21:34

Otevřel sem truhlici a našel v ní bojovou hůl,okamžitě si jí beru,jelikož nemám žádnou zbraň,takže se bude hodit.Poté truhlu zavřu a lezu opatrně zpět dolů na zem.Pak stojím před rozhodnutím,vydat se po pěšině na jih,nebo jihozápad a ještě je tu možnost na východ a pokusit se dostat ke spojencům. Tak teď sem získal další zbraň a na jihozápadě zřejmě zuří bitva,tam se nechci připlést,jasně,musím varovat krále,jdu na ji za králem. Vydám se jižní pěšinou,neustále opatrný postupem a připraven se krýt v případě zahlédnutí čehokoli podezřelého.

Osamělý vlk - 05. března 2008 10:34
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro právě jsi celý zadýchaný dosáhl vrcholku zalesněného vršku, na kterém několik obrovských balvanů utvořilo nepravidelný kruh. Najednou zpozorníš, protože za balvanem po tvé levé ruce se ozývá hluboké bručení. 14

Osamělý vlk - 05. března 2008 10:37

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Stojíš na mýtině, kde je z několika poraženýchstromů vybudována strážní věž, dnes již poznamenaná zubem času a náležitě vratká. Pod ní se křižují stezky a rozbíhají se na tři různé strany. Stezka po které jsi přišla pokračuje dál na jih, z ní odobučují dvě další pěšiny, jedna na východ a druhá na jihozápad. Kterou se vydat je otázka, není zde nic co by ti poradilo, ale třeba na té věži? 140

Simeon - 05. března 2008 13:06

soukromá zpráva od Simeon pro Věž vyhlíží všelijak, přeci ale na chvíli zadoufám, že bych na ní mohla najít známky toho, že je navštěvována. Možná ten někdo ani není daleko - jenom si odběhl do lesa - a já se dočkám i lepší společnosti, než jsou obavy hlodající v žaludku. Zatímco lezu nahoru, pro tentokrát vděčná za svoji nízkou váhu, rychle ztrácím naději. Už je opravdu hodně stará a pochybuji, že by na tak křehké konstrukci přebýval dospělý muž. Ale co, podívám se okolo a třeba najdu něco, co by se mi mohlo hodit. V mé situaci může být zajímavá i kdejaká zapomenutá hloupost... tak. Začnu tím, že se rozhlédnu po okolí; snažím se, aby mi hlava moc netrčela nad hrazení. Stezky jsou kupodivu nezřetelné, pod všemi těmi korunami stromů. Rychle se rozhoduji, že je na čase nabrat trochu východního směru, abych nesešla moc na jih - ano, tentokrát to bude východ. Než se pustím do opatrného sestupu, zahledám, jestli mi tu nechali moji předchůdci něco zajímavého.

Osamělý vlk - 05. března 2008 14:04

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Žebřík, který spojuje letitou strážní věž se zemí, je stejěn starý a zpuchřelý. Stoupáš po něm, ale několik příček pod tvou vahou praská a řítí se dolů. Ty naštěstí ne a bez zranění se dostaneš až nahoru. Z vrcholku věže se ti otevírá pohled na všechny strany. Daleko na severu stoupá k nebi smolně černý sloup hustého dýmu. Občas prošlehnou kouřem oranžové prsty plamenů. Při téhle podívané jakoby ti srdce vypovědělo další službu a zastavilo se - ten zlověstný černý mrak nemůže znamenat nic jiného, než že hoří Toran, důležitý sommerludnský přístav. Z jihozápadní strany k tobě v poryvech větru doléhají zvuky bitvy. Zřejmě se bojuje nedaleko, odhaduješ, že bitva zuří nejdále pět mil odtud. Ještě si všimneš, že na podlaze strážní věže leží podlouhlá bedna. 323

Simeon - 05. března 2008 14:23

soukromá zpráva od Simeon pro Copak se všechny nečisté síly spojily proti království...? Sloup temného černého dýmu, pravý symbol zoufalství a beznaděje. Připadám si velmi ztraceně - dokonale bezvýznamný človíček pachtící se za pochybným a zbytečným cílem. Ale žiju. Všem mrtvým dlužím pomstu. Jsem rytíř řádu Kai! Spoléhají na to a já musím dostát tomu, co jsem... co málem jsem... co JSEM. Nad bitvou se chvíli zamyslím. Uvažuji, jestli by mělo smysl se zkusit přiblížit - vzkaz do hlavního města by posel na koni jistě přinesl mnohem rychleji než já, který bude navíc i hledat cestu. Jenže... naši mohou být přesně na opačné straně a třeba i prohrát. Ne, budu se držet své cesty na východ. Prudce se odvrátím od neutěšeného výhledu a přidřepnu k bedně na podlaze. Opatrně ji obhlédnu, ale nezdá se, že by to byl nějaký chyták... zvolna, plna očekávání, ji otevřu.

Osamělý vlk - 05. března 2008 14:36

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Uvnitř protáhlé truhlice leží bojová hůl, omotaná kůží. Jestli se ti zbraň hodí, můžeš si jí odnést, tak jako tak, zavíráš truhlu a sestupuješ po žebříku dolů na mýtinu a vydáš se stezkou na východ. Brzy dorazíš k malé mýtině, kde postává hlouček lidá, kteří se spolu vzrušeně domlouvají a široce gestikulují. Vidíš tam dvě děti, tři muže a ženu. Všechno, co jim náleží, mají svázané do ranců, které nesou přehozeny přes ramena a zavěšeny na zádech. Prohlížíš si podrobněji jejich oblečení, protože doufáš, že ti o těchto lidech prozradí více. jejich oděv nezapře dobrého krejčího ani kvalitní materiál: je dobře ušitý a vypadá draze. ale v tuto chvíli jsou ti na pasece špinaví a potrhaní jakoby už delší čas snášeli útrapy nepohodlného cestování. Zatím si tě nevšimli a pokud chceš můžeš je minout tak, aby o tobě nevěděli a nebo se jim můžeš ukázat a zeptat se jich kdo jsou a kam míří. 252

Aramir - 05. března 2008 15:49

Pomalu a opatrně postupuju jižním směrem po pěšině,tu se mi postaví do cesty kopec.Postupuju na něj a cítím,jak jsem unavený víc a víc,špatně se mi dýchá.Na jeho vrcholu spatřím obrovské balvany rozestavěné v nepravidelném kruhu. Co to ksakru je,kameny v nepravidelném kruhu,to sem ještě neviděl,že by to mělo nějaký význam?Nebudu se tím teď zaobírat,jsem unavený a měl si trochu odpočinout. V tom zaslechnu bručení,které vychází zpoza jednoho balvanu,rychle se za jiný schovám a opatrně pozoruju ten bručící kamen a snažím se trochu si odpočinout,abych nabral sílu,kdybych musel utíkat nebo bojovat. Co to může být,že by medvěd?Nebo nějaký netvor?Musim se mít na pozoru.

Amonriel - 05. března 2008 16:08
	soukromá zpráva od Amonriel pro (MH: postava je kluk, ale to je jedno:-)) Chvíli se ohlížím, jestli mě ty stvůry nepronásledujou. Sekyru...proč jsem si vzal sekyru? Něco jiného tam přece muselo bejt, ale já to přehlídnul. Po chvilce přemýšlení se vydám jižním směrem. Přes hlavu si přetáhnu kapuci, do ruky si vezmu sekyru.

Osamělý vlk - 05. března 2008 19:23
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Z úkrytu za blavanem vyrazil obrovský černý medvěd. Je si jist svou kořistí, blíží se, tlamu má rozevřenou, plnou tesáků a jeho výraz prozrazuje zuřivost, způsobenou bolestí. Medvěd krvácí ze šije a ze zad, vidíš, že utrpěl těžká poranění. Už nemůžeš utéci, musíš bojovat. 43

Osamělý vlk - 05. března 2008 19:25

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Slyšíš tlukot ohromných křídel. nad stromy krouží Kraan, hlavní spojenec Temných pánů. Bez otálení se krčíš do ohromného trsu kapradí, abys unikl Kraanově nežádoucí pozornosti. Což se ti i podaří. Kraan odletí někam pryč, snad má nějaké poslání nebo jenom loví uprchlíky, kteří utíkají před armádou zplozenců temnoty. Ještě pro jistotu chvilku počkáš než jsi si jistý, že je skutečně pryč a pak vykročíš dál a brzy narazíš na lesní pěšinu. Můžeš se po ní vydat buď k jihu a nebo k východu. 222

Simeon - 05. března 2008 21:11

soukromá zpráva od Simeon pro Zbraň! Ano, vím jak s ní zacházet, i když moje schopnost s ní bojovat byla jen průměrná mezi učedníky. Ale s radostí se chopím té hole, vzdám v duchu dík jejímu původnímu majiteli a slíbím mu, že se budu snažit ji využít co nejlépe dokážu. Dolů lezu s nejvyšší opatrností, ale i tak mě spíš náhoda ochrání před tím, že mi pod nohama postupně nepopraskají i zbylé stupně. Dám se na východ, tak, jak jsem si naplánovala na věži. Kráčím teď rychle, odhodlaně - až z toho všeho odhodlání mezi lidi na mýtince vletím dřív, než bych ráda. Utečenci před válkou, o tom nepochybuji. Možná to bude souviset nějak i s tou bitvou, co tu nedaleko probíhá. Po chvíli váhání se vzchopím a i když nejsem plně rozhodnuta, co jim řeknu o rytířích Kai a také o sobě - ale pokusím se na to vůbec nepřivést řeč - narovnám se, urovnám na sobě oděv, prohrábnu vlasy... A se vší možnou důstojností vyjdu na mýtinu. Snad mi řeknou, co je nového; a jestli jsem na správné cestě.

Aramir - 05. března 2008 22:35
	Co teď?Utect nestihnu,budu bojovat,medvěd je poraněn,tak ho snad udolám. Tasím rychle sekeru a stavím se do bojového postavení.Snažim se mu uštědřit první a drtivou ránu,pak se snažím vyhnout jeho drápům a připravit se k dalšímu útoku.

Aramir - 05. března 2008 23:54
	soukromá zpráva od Aramir pro Při útoku na medvěda zkusim použít schopnost Ovládání zbraně.

Nartezimus Makelia - 06. března 2008 09:18

soukromá zpráva od Nartezimus Makelia pro Tohle je doslova dilema. Co mám teď dělat. Měl jsem jít druhou stezkou. Každopádně opřený o strom přemýšlím o té křovině. Nemá cenu se tam snažit prodrat. Je to bezpředmětné. Není také problém jít podél lesa a jakmile bude možnost vrátit se do hluvšího lesa. Do křovisek ale nemá cenu lézt. Ovšem ale tohle by se mohlo hodit. Příjdu ke křovisku a za pomocí sekyry jemně uříznu několik trnů. Ty si schovám na později. Utrhnu si kus ze šatu a do té trny zamotám. Napadne mne ještě pár nápadů, co udělat, ale pokácet strom, to by přivedlo nechtěnou pozornost. Na to abych pohnul stromem telekinezí. Ne. To je přehnané. A co hodit přes křoví látku a pak to přelézt. Nebo odsekat všechny trny pomalu a jemně. Je to jasné vracím se ke stezce. Přec se ale snažím jít stále podél lesa a to velmi pomalu. Nakonec se rozhodnu pro malou úpravu mého plášťě. Useknu několik větví pak doběhnu k nejbližšímu stromu se smůlou, s kterou potřísním plášť a na něj takto přilepím vetvičky listí a přízemní rostliny. (maskování) Tak se pohybuji pomalu ku předu stále sekyrou v obou rukou. Slunce zase vysvitlo a já mám o něco lepší náladu. Ta ovšem dlouho nevydrží. Za chvíli jak mraky zakryjí slunce tak někdy dost nepříjemně zafouká vítr. Měl jsem se vrátit do kláštera a vzít si nějáké vybavení.

Osamělý vlk - 06. března 2008 09:44

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Když jsi přišla blíž, skupinka lidí přestala hovořit. z jejich výrazu je zřejmé, že rozpoznali tvůj zelený plášť rytíře řádu Kai. jeden z mužů pomalu napřáhl ruk k pozdravu a říká: "Moje paní, donesla se k nám strašná zvěst o zničení kláštera Kai a o povraždění všech rytířů tohoto slavného řádu. Nebesa budiž pochvále, že tomu tak není! Báli jsme se, se, že je vše ztraceno!" V očích jim vydíš radost a naději z toho, že tě potkali. Máš právo říci jim pravdu? Zpráva o tom, že jsi poslední přeživší rytířka řádu Kai, by jim mohla ublížit víc než než zubatý meč Giaka. 155

Osamělý vlk - 06. března 2008 09:51

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Každou chvíli upíráš oči k obloze a přitom rychle kráčíš vpřed se všemi smysly pozorně napjatými. Uvědomuješ si, že pěšina, po níž spěcháš, tě brzy zavede do Mlhavého lesa, malé osady, kterou uprostřed lesa před více než padesáti lety vybudovala rodina uhlířů. Dodnes zde v dřevěných srubech žijí její potomci a přežívá i uhlířské řemeslo, děděné tradičně z otce na syna. Po dvaceti minutých ostré chůze opravdu stojíš na okraji paseky a poznáváš malý kruh, tvořený sroubenými staveními. Nikde ale není ani stopy po neodmyslitelné dýmové cloně, která dala Mlhavému lesu jeho výstižné jméno. A mezi sruby je nepřirozený klid. 272

Osamělý vlk - 06. března 2008 09:56

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Sekera se se zazvoněním odrazí od jeho tvrdé lebky a medvěd potřese hlavou a trašlivě zařve.silnými drápy protíná vzduch kolem tebe, ale tobě se daří mu uskakovat, i když nekdy je to jenom o milimetry a jednou ti dokonce roztrhl tuniku na hrudi. Zasadíš mu několik dalších ran sekerou, ale medvěd je tak rozzuřený, že snad rány ani nevnímá, teprve když mu uštědříš další ránu do hlavu, trochu se zapotácí. Teď můžeš využít chvilkové nepozornosti a prchnout před tím rozzuřeným zvířetem, nebo s ním bojovat dál a snažit se ho přemoci. 43

Nartezimus Makelia - 06. března 2008 10:07

soukromá zpráva od Nartezimus Makelia pro Osada uhlířů Neočekávané. Lehnu si na zem a pomalými přítahy se připlížím na okraj osady, tak že vypadám jen spadané listí. Dávám pozor na jakýkoli záchvěv země či zvuku. Nebo jen pohyb mezi domy. Když nic nezahlédnu pomalu se plížím k prnímu domku a nahlédnu lehoučce dovnitř. Přitom sleduji stopy. Vypadá to, že odešli sami, nebo je někdo důkladně vyvraždil. Pokud najdu těla je mi jasné kdo to byl. Mám docela strach, ale přesto vím, že my od uhlířů nic nehrozí. Co když tu je ale někdo jiný.

Aramir - 06. března 2008 11:11
	Snažím se medvěda skolit,ale sekera se odrazí od jeho lebky a pak se mi povede mu pár ran zasadit,ale evidentně ho to rozzuří ještě víc. Sakra,asi se pokusím prchnout a popřípadě získat trochu času pro další útok. Vyčkám na okamžit k útěku a pokusím se utéct nebo aspoň získat náskok k dalšímu útoku.

Osamělý vlk - 06. března 2008 14:01

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro skrz pootevřené dveře prvního stavení vidíš uhlířovo tělo, které leží obličejem dolů na nerovné a chladné kamenné podlaze. Na první pohled je jasné, že muž byl zavražděn: ze zad mu trčí dlouhé kopí. Všechen nábytek i ostatní věci, jimiž místnost bývala vybavena, se válejí kolem, rozbity a rozdupány - nic nezůstalo vcelku. Takovou zálibu v ničení věcí nalézají jen Giakové, a proto nepochybuješ, že spoušť kolem je jejich nenávistné dílo. Letmé nahlédnutí do ostatních srubl nabízí stále stejný pohled, všude mrtví lidé a zničené věci. v posledním dřevěném domě nalézáš kopi s giackými znaky, a tak se tvé podezření mení v jistotu. Jinak tu už nic jiného není. 305

Nartezimus Makelia - 06. března 2008 14:25

Vesnice Žel všech bohů se zbíhá nad touto vesnicí. Zabili všechny a to i ženy a děti. Modlím se za vaše duše, ať dojdou klidu. Ať dojdou klidu v nebezkých výšinách, kde zažijí již jen štěstí a smích. Vzdávám vám čest. Ukončím svou řeč a prohledám všechny chýše. Nemůžu je bohužel pohřbít. Seberu všechno co se dá použít jako zbraň nějáké jídlo. Pak se pokusím najít lano, což by neměl být takový problém. Pak vezmu svíci, a lano uvážu ke stromu a nahoru zavěsím hořící pochodeň tak, aby nezapálila plamen. K lanu umístím svíci, pro jistotu více a nechám je pomalu pálit lanu, předtím ovšem do jedné chýše dám všechny mrtvé. Svážu všechny kopí kusem látky, které utrhnu z kusu oblečení nějákého mrtvého. Jednomu mrtvému odeberu boty a dalšímu kus pláště, který natrhám na plátky a udělám si z nich provizorní rukavice a chocholi ke kopím, pro hod. Dál vezmu nějáký nůž, pokud nějáký najdu. Vše uložím do torny. Naberu si vodu a vezmu jeden vak. Ze studny pak vezmu ještě jedno vědro a vyliji je na zem. Pak si vezmu kopí a namočím je do bahna. Ještě předtím než spálím chýši si ohřeji ja malém ohni trošku vody v jakékoli misce a rozdrtím tam kusem kamenu trny z rostliny. Vše se pokouším dělat co nejrychleji. Když voda vře vhodím tam drť. Pak vše sbalím do kusu látky a na kopí, které není v celím toulci jím potřísním špičku listu. Zbytek uschovám do torny. Pak konečně uskutečním plán s hořící chýši a kvapem odejdu do lesa. Na špičku kopí, které jsem tak udělal těžce smrtelným, protože jsem jej potřísnil jedem z trnů si dávám pozor. Nechci usnout a umřít z nedostatku jídla a pití. Kopí si hodím na záda naposled pohlédnu na vesnici a vydám se dál svou cestou ke králi. Kus od vesnice ovšem mimo můj směr ještě dám boty a k nim jedno kopí. z toulce s kopími, provizorně vyrobeného. Pak konečně jdu.

Osamělý vlk - 06. března 2008 17:09
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Využíváš situace a prcháš pryč. Medvěd tě naštěstí nepronásleduje a tak za chvilku můžeš zvolnit do chůze. Konečně přicházíš ke břehu prudce tekoucí ledové říčky. Voda se valí přes balvany potažené zelenými řasami a vytváří bíle zpěněné kaskády. Za zákrutem mizí k východu. Nejlepší bude držet se vody, teď jenom jestli jít po proudu nebo proti proudu. 106

Osamělý vlk - 06. března 2008 17:13
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Na další cestu vyrážíš s ještě větším odhodláním, než předtím. Své poslání musíš splnit stůj co stůj, aby temné síly neušly zaslouženému trestu. Kus před tebou sedí na větvi starého rozložitého dubu smolně černý havran. 105

Aramir - 06. března 2008 20:57

Díky mému umění se mi podaří utect medvědovi a ani mě nepronásleduje,když v tom narazím na říčku,okamžitě využiju situace a piju,abych se schladil a občerstvil,trochu si odpočinu a pak se vydám po proudu řeky.Opět postupuji opatrně sleduji dění kolem a snažím se maskováním splynout s krajinou.Bedlivě pátrám po okolí a sleduju i nebe. To bylo o fous s tím medvědem,musim si příště dát větší pozor.Teď se držet řeky a nenarazit na další překvapení.

Simeon - 06. března 2008 21:49

soukromá zpráva od Simeon pro Jejich slova mě nemálo zaskočí. Kdo mohl být rychlejší než moje nohy, aby jim donesl takové zprávy? Vždyť jsem vyrazila vzápětí! Vida však pohledy jejich očí, nemám odvahu jim říci pravdu. Přesto však... musí se to nakonec dozvědět, dozví se to. Lépe od přítele, než nepřítele. Ze samého váhání nechám jeho slova bez odpovědi. "Promiňte, pane, ale kdo jste a odkud přicházíte?" řeknu povzbudivě. "Vaše vzevření napovídá, že nejste poutníky v tomto lese ze své vůle." Snažím se působit uvolněně a sebejistě. Teď, mezi dalšími lidmi, si znovu uvědomuji váhu toho, kdo jsem. A jsem hrdá... ostrá bolest mi sevře srdce.

Osamělý vlk - 07. března 2008 07:50

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Necháváš se stále vést vodním tokem, neboť směřuje k východu. Neustále se obezřetně rozhlížíš kolem sebe a pozorně nasloucháš všem zvukům. Náhle vidíš kus před sebou cosi, co tě okamžitě zarazí. Jako velká černá přehrada leží v šumící a kypící vodě mrtvý Kraan. Opatrně kráčíš blíž kryt zeleným listovím, až rozeznáváš tři šípy, které trčí v Kraanově hrudi. Uvězněn nesmírnou vahou mohutného mrtvého těla leží pod Kraanem jeho velitel a jezdec. Je to Giak, nenávistný a podlý služebník Temných pánů. Uplynulo již mnoho století od doby, kdy předkové dnešních Giaků stavěli pro své pány a vládce pekelné město Helgedad, které leží uprostřed sopečných pustin za horami Durncragského pohoří. Obtížnou a vleklou výstavbu města přežili jen nejodolnější jedinci, pro všechny Giaky se stala děsivou noční můrou. Horké a otrávené ovzduší panuje v Helgedadu dodnes. Mrtvý Giak je potomkem pradávných otroků Temných pánů. Nejspíš se utopil. V jeho měšci jsou tři zlaté, které si můžeš vzít, jinak tu už nic není a ani není dobré se tu dlouho zdržovat. Můžeš jít dál po proudu a nebo se nyní stočit k jihu, nechat řeku řekou a projít mezi zalesněnými pahorky. 263

Osamělý vlk - 07. března 2008 07:58

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro "Jsme uprchlící z Toranu," chopí se slova muž, který tě pozdravil a ostatní přikyvují. "Zagarnovi hordy na nás zaútočili ze vzduchu i z moře a mnohkrát svým počtem převyšovali posádku města, která se statečně bránila do posledního muže. Ani Bratrstvo křišťálové hvězdy nic nezmohlo," řekne smutně, protože vzpomínka na prožité hrůzy je stále ještě živá. Tihle lidé přišli o své domovy, i své blízké a jediná naděje která jim ještě zbývá je, že se rytíři Kai ujmou velení armády a zvítězí nad všemi temnými silami. Zakrákání Kraana nad hlavami vás přimrazí na místě, ale naštěstí si vás nevšmne. I tak ti ale přippomene, jak je nebezpečné se zde zdržovat a že máš naléhavé poslání, které nesnese odkladu. 155

Nartezimus Makelia - 07. března 2008 09:08
	Kus od vesnice Vždy jsme byli učení jednomu heslu. Havran je špatné znamení. Jak to říkali. Jedna vrána smrt přivolává. Dvě vrány smrt zvěstují. Tři vrány chaos ukazují. Havran černý sedící značí zkázu se blížící. Vezmu kámen a hodím jej po havranovi. Zmiz potvoro přineseš mi smůlu. Syknu, protože na pověsti dost dám přidám do kroku, ale dávám si daleko větší pozor, a naslouchám napřed.

Simeon - 07. března 2008 17:13

soukromá zpráva od Simeon pro Srdce se mi nad nimi svírá žalem. "Přeji vám, ať..." Přílet Kraana mi vezme slova z úst. Na čele mi vyrazí ledový pot... než stačím zmobilizovat síly k odporu, byť marnému, je pryč. Připadám si obklíčená a bez naděje, i mé poslání je marné, nemáme šanci... "Jdu s naléhavým poselstvím do hlavního města," řeknu tomu muži co možná klidně. "Nejsem si ale zcela jista cestou. Znáte to tady? Jdu správně?" Cítím potřebu spěchat; zároveň i povinnost je doprovodit do jejich cíle, je to skoro touha, bylo by to něco jasného a konkrétního, prostě mnohem lepší, než být poslem tak nekonečně špatných zpráv.

Aramir - 08. března 2008 08:26

Náhle během cesty zahlédnu cosi ležet v říčce,když se opatrně přiblížim,zjistim,že je to Kraan a pod ním je Giak aba skolil někdo šípy,tak je rychle prohlídnu,seberu peníze a rychle a nenápadně mizim podél proudu dál,opatrně,maskuji se okolím a sleduju vše kolem. Tak přece jen někdo zabil toho netvora,kterého už jsem jednou potkal,kdo to ale mohl být?Tak přece jen někdo zabil toho netvora,kterého už jsem jednou potkal,kdo to ale mohl být?

Osamělý vlk - 08. března 2008 14:08
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Po chvíli cesty stojíš u malého můstku. Cesta pokračuje podél proudu dál k východu. Mnohem užší pěšina prosvítá v hustém lese a směřuje k jihu. Tvůj šestý smysl tě varuje: na ihu zuří krutá bitva. Ale rozum ti zároveň napovídá, že k cíli vede nejrychleji jižní cesta. Volba je však na tobě. 70

Osamělý vlk - 08. března 2008 14:15

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Smolně černý pták se vznesl vysoko k obloze a brzy ti zmizel z dohledu. Prohlížíš si velmi pečlivě strom, na němž pták seděl, ale nic neobvyklého na něm nenalézáš. Abys zbytečně dál neztrácel drahocenný čas, vydáváš se na další pouť. Po několika minutách chůze stojí před tebou uprostřed cesty červeně oděný muž. Je k tobě obrácen zády, takže mu nevidíš do tváře, navíc má přes hlavu přetaženou kapuci. Na natažené mu sedí leskle černý havran, kterého jsi viděl už dřív. Co uděláš nyní? 121

Osamělý vlk - 08. března 2008 14:26

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro "Příliš ne. Ale Holmgard by snad měl být na jih odsud," odpoví ti a otoíčí se na ostatní aby mu poradili, ale ti jenom rozpačitě krčí rameny. "My se snažíme dostat do přístavu Tyso. Ten by snad měl ještě stát, ale je odsud dál na východ," mávne rukou přibližným směrem. "Běž rytíři Kai. Tvéposlání je jistě důležité. O nás se nestrachuj budeme v pořádku a na cestě by jsme tě jenom zdržovali. Teď když víme, že řád není zničen, máme znovu naději, že slunce zasvítí nad Sommerlundem."

Nartezimus Makelia - 08. března 2008 20:02

Na stezce Jelikož postupuji opatrně a oebzřetně všimnu si jej rychleji. Něco mi ale říká, že ten muž o mne stejně ví. Proto se zbytečně neschovávám a řeknu k němu Pane či paní. Jistě o mne vítě. I váš je tento havran, jemuž jsem přisluhoval apokalyptickou hodnotu podle básně. Pak si uvědomím, že nesmím říct nic o řádu Kai. Proto řeknu Jsem Entiles z vesnice tady poblíž, vyvraždily to tam celé. A já zůstal sám, a tak se protloukám jak umím. Lehce se usměji a pokloním se muži již do očí, Co když je to ale nepřítel, teď už neuteču. Ale pokusit se mohu. Mám otrávené kopí, když se trefím, dokážu jej minimálně na chvíli vyřadit. Pak by útěk mohl býš snažší. Mám pak další kopí. Snad ten muž nezná moc dobře řád Kai, jinak mne pozná podle pláště. Ale pak bych si mohl vymyslet výmluvu, že jsem okradl rytíře Kai, jež už byl mrtev.

Aramir - 08. března 2008 22:35
	Postupuji při řece bez jakýchkoli problémů,zastavím se u můstku,z jihu ke mě doléhá zvuk zuřící bitvy. Co teď?Na jih je to rychlejší cesta,ale zuří tam bitva.Zkusim se opatrně přiblížit na dohled bitvě a zhodnotit situaci. Pokračuju přes můstek na jih,využívám maskování v krajině a snažim se přiblížit k bitvě,kterou slyším.Dávam si pozor na okolí i vzduch a nebe.

Simeon - 09. března 2008 09:11
	soukromá zpráva od Simeon pro Už jsem se chystala jim říci, co se stalo s řádem... ale po jeho posledních slovech jsem úplně ztratila odvahu. Špatně se tak připravuji na to, proč jsem vlastně na cestě. "Děkuji vám... a hodně štěstí," řeknu jenom. Budete ho potřebovat. Mírně se ukloním a dlouhými kroky se pustím tou nejjižnější stezkou, jaká se mi z mýtiny nabízí.

Osamělý vlk - 09. března 2008 11:25

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Ozvěna tvého hlasu doznívá mezi stromy a cizinec se otáčí obličejem k tobě. Srdce se ti hrůzou zastavilo a krev ti ztuhla v žilách, protože ten, kldo tu stojí, není lidskou bytostí. Je to Vordak, krutý a mocný velitel Temných pánů. Netvor vydává tak příšerný skřek, že ti zaléhá v uších, a pak zvědá vysoko nad hlavu těžký černý palcát, aby se na tebe mohl vrhnout. Hrůza tě na okamžik ochromuje, protože cítíš, že Vordak útočí nejen palcátem, ale i svou duševní energii. Naštěstí v klášteře tě učili jak se proti tomu chránit a tak aktivuješ svůj mentální štít a ostrá bolest v hlavě pomalu ustoupí. Sám, pak zkusíš na Vordaka, mentálně zaútočit, ale bez úspěchu. Kdo zvítězí v tomto boji tedy zůstává pouze na vašich zbraních. 342

Osamělý vlk - 09. března 2008 11:29
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Les vpředu začíná řídnout, až konečně se mezi stromy objevuje cesta. Po ní směrem k jihu ubírají davy lidí. Mnozí z nich vlečou celý svůj majetek na malých rozvrzanách kárkách. Může se k uprchlíkům přidat a snad se tak dozvědět, co se odehrálo na severu a nebo můžeš pokračovat na cestě k jihu sám lesem. 157

Osamělý vlk - 09. března 2008 11:33

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro "Nechť tě Ishir a Kai provázejí na tvé cestě," dolehne k tobě jejich požehnání a pak už nadobro zmizí mezi stromy. Po chvíli cesty stojíš u malého můstku. Cesta pokračuje podél proudu dál k východu. Mnohem užší pěšina prosvítá v hustém lese a směřuje k jihu. Tvůj šestý smysl tě varuje: na jihu zuří krutá bitva. Ale rozum ti zároveň napovídá, že k cíli vede nejrychleji jižní cesta. Volba je však na tobě. 70

Simeon - 09. března 2008 22:25

soukromá zpráva od Simeon pro Napiju se vody z potoka, vychutnávám si ji, je příjemně chladná a přijde víc než vhod. Potom pár chvil odpočívám na můstku s pohledem upřeným do vody. Kéž bych z ní mohla vyčíst, kudy se dát! Nakonec zvolím jižní cestu, připravená skočit do hustého podrostu při náznaku jakékoli společnosti. Ani plášť rytířů Kai by mi nemusel být dobrou ochranou ani před vlastními vojáky, pokud by byli zdivočelí bitvou. Pokusím se je nějak obejít... přijít pozdě se zprávami, které mám, je jako nepřijít vůbec. Zvlášť s vysvětlením - ono se tam asi bojovalo!

Osamělý vlk - 10. března 2008 16:03
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Les vpředu začíná řídnout, až konečně se mezi stromy objevuje cesta. Po ní směrem k jihu ubírají davy lidí. Mnozí z nich vlečou celý svůj majetek na malých rozvrzanách kárkách. Můžeš se k uprchlíkům přidat a snad se tak dozvědět, co se odehrálo na severu a nebo můžeš pokračovat na cestě k jihu sáma lesem. 157

Phaerryn Midre - 11. března 2008 16:53

soukromá zpráva od Phaerryn Midre pro Když vidím Kraany, osedlané těmi odpornými stvůrami Giaky, snažím se rychle vymyslet, co by bylo nejlepším řešením. Nejsem si jistý, zda lepší úkryt v hustém porostu bude tím nejlepším řešením, ale v této chvíli mě nenapadá nic lepšího. Snažím se využít hustý porost co nejvíc, abych nebyl vidět. Pokusím se raději i zamaskovat svůj pach - pro jistotu. Když by však mělo dojít k souboji, nic jiného mi zřejmě nebude zbývat, nežli bojovat.

Simeon - 12. března 2008 13:07

soukromá zpráva od Simeon pro Vycházet z lesa se mi ani v nejmenším nechce. Vzpomínka na Kraana je příliš živá a připadám si při pomyšlení na otevřený prostor jako mravenec na talíři - stejně nepatrný, stejně nápadný. Mohu se tam ale snadno vrátit a co se děje bych se dozvěděla ráda. Cítím v sobě zvláštní hlad po tom, co by mi mohli říci, sycený pocitem, že ničím víc než informacemi našemu panovníku přispět nemohu. Nebylo by také úplně marné si doplnit zásoby... ale to je asi hodně naivní představa. Zavést řeč na to ale zkusím... Vyhlédnu si nějakého inteligentně vyhlížejícího muže s rodinou, opustím svůj zelený úkryt a slušně ho pozdravím.

Osamělý vlk - 12. března 2008 16:08

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Ve tvářích lidí čteš únavu a strach, mnozí z nich jsou vyhladovělí a u konce svých sil. Urazili dlouhý kus cesty od chvíle, kdy opustili své hořící město. Náhle slyšíš od severu známý zlověstný zvuk velkých křídel. Lidé zděšeně zvedají oči k obloze, silnicí se nese vlna varovného volání: "Kraanové! Kraanové! Zachraň se kdo můžeš!" Zástup se v panice rozbíhá na všechny strany. Těsně před tebou ujíždí vůz vezoucí malé děti. V prudkém trysku naráží pravým předním kolem do výmolu, náprava se láme a povoz přepadá na bok. Děti křičí hrůzou. 30

Osamělý vlk - 12. března 2008 17:01

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Skrýváš se mezi stromy, takřka nedýcháš a stojíš úplně bez pohnutí, protože Kraan právě prolétá přímo nad tvou hlavou a pak naštěstí pokračuje dál k jihu. Když máš jistotu, že je skutečně pryč, znovu se pouštíš do potyčky s vegetací a pokračuješ na své cestě. Překonal jsi další čtvrt míle, když náhle k tobě dolehly výkřiky a další tajemné zvuky připomínající hřmění. Hluk přichází z místa, kde se stromy rozestupují v rozhlehlou mýtinu. Kryt zelení se plížíš blíž a ocitáš se na místě, kde kdysi stával lesní chrám, který dnes už leží v rozvalinách. Skupina po zuby ozbrojených Giaků o síle pětadvaceti až třiceti mužů útočí na zbytky chrámu ze všech stran. Okolo leží spousta pobitých nebo umírajících Giaků, ale ostatní vytrvale pokračují v dobývání chrámu. Z ničeho nic prolétá předními řadami Giaků modře zářící blesk, jenž rozsévá smrt a paniku mezi netvory. Ale ani strach z neznámé zbraně je neodrazuje od nových a nových pokusů a výpadů proti obráncům, skrývajícím se v mramorových troskách chrámu, jejichž totožnost je pro tebe stále ještě tajemstvím. Giak, vyšší a statnější než ostatní a chráněný od hlavy k patám černou drátěnou zbrojí, popohání bez oddechu svou tlupu vpřed kletbami, nadávkami a ranami cepu, z něhož trčí na všechny strany dlouhé hřeby. S připravenou zbraní a využívaje obratně ochrany, kterou poskytuje husté listoví, se pomalu přesouváš k okraji paseky, abys dřív, než podnikneš nějaký další krok, zahlédl neochabující a tvrdošíjné obránce chrámu. Když konečně vidíš kdo vzdoruje přesile Giaků, žasneš: je to jeden jediný muž asi tak tvého věku! Rozeznáváš nebesky modrý plášť posetý hvězdami, jaký nosí členové Společenství mágů z Toranu. Mladý muž jistě patří k učedníkům spolku. Pět Giaků právě vyráží vpřed s kopími zdviženými k ráně. Jestli mladý čaroděj spěšně neustoupí hlouběji do nitra chrámu, bude bezpochyby ztracen, Giakové ho zasáhnou. Mladík však jako kdyby si nebezpečí neuvědomoval, stojí stále na místě a ty vidíš, že jen rozvážně zvedá levou ruku. Vzápětí konečky jeho prstů vysílají mezi divoce řvoucí Giaky modrý klikatý blesk. Těsně přitisknut k zemi k zemi sleduješ ze svého úkrytu, jak další Giak nepozorovaně probíhá mezi ruinami chrámu, šplhá na zbytky mohutného sloupu, mezi zuby svírá zakřivenou dýku a není pochyb, že se chce vrhnout na nic netušícího mladého muže, který stojí pod ním. 131

Simeon - 14. března 2008 16:21

soukromá zpráva od Simeon pro Pohled do tváří lidí je neuvěřitelně depresivní. Připadám si náhle velmi mladá - neschopná jim pomoci, vyčleněná z toho žalu a přitom se přese mě valí jako řeka, hrozící utopit naivního poutníka. Stále dokola si musím připomínat, že jsem rytíř Kai a musím proto působit silná a nezlomná. Svírám pevně svou bojovou hůl, jako by byla štítem mezi mnou a beznadějí. Už se mi skoro podaří rozhodnout se, na koho promluvím, když tu... NE! Jen stěží odolám touze vrhnout se do křoví a utéct do lesa. Možná kdyby přede mnou nepadl vůz zrovna s dětmi, nakonec to udělám. (A budu se proklínat do konce svých dní za zbabělost.) Takhle ale jednám rychle - jako bych dávno měla rozmyšlený plán, i když se sama divím, co to moje ruce dělají. Přiskočím k převracejícímu se vozu, využiji energie jeho pádu a zapracuji, i pomocí hole jako páky na tom, aby se převrátil co nejvíc. Strašlivá tíha! Zabrat ještě o kousek víc, popraskají mi žilky v očích. Letmo setřu pot. Musí se to podařit! S dětmi se pořádně utíkat nedá... ne se všemi... zkusím je naházet pod ten vůz a přimět, aby byly zticha; i když při všem tom poplašeném jekotu okolo je naděje, že by si jich Kraanové nevšimli.

Osamělý vlk - 14. března 2008 17:05

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Bleskurychle utíkáš k vozu. Lidé se v panice rozbíhají všemi směry a klopýtají jeden o druhého. Je vidět, že se nechali Kraany zaskočit a že nebyli na jejich nenadálý útok připraveni. Útočníci zatínají pařáty do těl svých ubohých obětí, které vynášejí nahoru k potemnělému nebi. Vůz se kácí, ty se snažíš křičící děti dostat pod něj a schovat je, ale je pozdě. Ohromný Kraan visí ve vzduchu přímo nad dětským povozem a z jeho hřbetu se na zem spouští jeden po druhém tři Giakové. Buď se s nimi dáš do boje na život a na smrt, nebo z vozu utečeš a pokusíš se včas dostat do statku, který jsi právě zahlédla kousek od silnice. 194

Simeon - 17. března 2008 23:15

soukromá zpráva od Simeon pro "Utíkejte..." zařvu na děti, div mi neselže hlas. "Utíkejte!" Skoro hrubě postrčím ty, které mám nejblíž, směrem k pochybnému bezpečí statku. Nezdržuji se jimi ale dlouho, teď už ne. Musím být rychlejší než moji nepřátelé, protože pokud je nechám, aby se zformovali a vrhli se na mě všichni naráz, mé už tak nikoli skvělé šance se ještě zmenší. Rozhodnu se začít bojovat s holí. Jestli - až - o ni přijdu, dojde i na sekyru. Snažím se zohlednit vše naráz - možnost rychlého návratu k vozu, abych měla krytá záda, využít i minimální nerovnosti terénu k tomu, aby mě nemohli rychle obklíčit... buď jak buď, se sveřepým výrazem ve tváři se vrhnu na nejbližšího z nich. Moment překvapení je jenom jeden. Chcípni, bestie...

Osamělý vlk - 18. března 2008 08:51

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Děti s křikem prchají do bezpečí lesa, ale jestli tam v pořádku doběhnou už nevidíš. Celou tvou mysl ovládlo vzrušení z boje. Vrhneš se proti jednomu z Giaků. Hůl napřaženou jako kopí. Jeho slintající tlama se rozevře v odporné parodii na úsměv, pak mu tvá hůl narazí do obličeje, přerazí mu čelist, vymáčkne oko. Giak zavyje jako ztracená duše, upustí černý zubatý meč a chytne se za poraněný obličej. Chceš ho dorazit, ale nemáš příležitost, jeho dva spolubojovníci se na tebe vrhnou a zasypou tě deštěm ran, které odvracíš, jenom s vypětím všech sil. Černé meče se míhají vzduchem, pak jsi náhle o chvilku pomalejší než by jsi měla být a čepel ti přejede po paži a tvůj rukáv se začne barvit do ruda. Děsně to pálí, ale nemáš čas s tím teď něco dělat, nejdřív musíš porazit tyhle netvory. 208

Simeon - 20. března 2008 17:24

soukromá zpráva od Simeon pro V prvé chvíli cítím div ne posvátný úžas - opravdu s nimi dokážu bojovat! Všechna ta léta učení nebyla nazmar. Dokážu to! Porazím je. Úžas a trochu hrůzu, jaké zranění, jakou bolest dokážu způsobit tak - snadno... Rychle mě ale takové myšlenky opouští, když horko těžko odrážím spojené útoky těch dvou. Neusnout na vavřínech! A bolest v ruce? Je jako facka od netrpělivého učitele. Myslela sis snad, že je opravdu snadno porazíš?! Ještě se máš hodně co učit! Svěsím poraněnou ruku, dělám, že je v horším stavu, než opravdu je. Bolest je to hrozná, ani nemusím moc předstírat. Pak ve vhodné chvíli, o úder dva srdce později, se s její pomocí pokouším srazit protivníka na té slabé, méně očekávatelné straně. Snad se mi to jen nezdá, že polevil v ostražitosti.

Osamělý vlk - 20. března 2008 18:46

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Giaci se zašklebí, když zahlédnou tvou krev a z tlamy jim ukápne několik velkých slin. A zuby jim začnou cvakat o sebe, jako kdyby už jedli tvoje maso, ale tihle už nic jist nebudou. Nikdy. Skočí na tvůj trik a když se jeden z nich přiblíží, aby tě dorazil, udeříš ho pěstí do obličeje, sice si o jeho hrubou kůži odřeš klouby na rukou, ale Giak zavrávorá, na chvíli dezorientovaný, ty vytáhneš od pasu sekeru a jediným úderem mu usekneš hlavu. Poslední Giak chvilku nechápavě zírá na to co se stalo, ale pak se rozběhne proti tobě. Úderem hole mu zlomíš předloktí a sekerou pak ukončíš jeho trápení. Je po boji. Stejně náhle jako začal i skončil. Většina lidí vyhledala bezpečí lesa a ty by jsi se také měla někde ukrýt. Nejlepší úkryty jsou buď les a nebo malý statek, který odsud vidíš. 208

Simeon - 20. března 2008 20:27

soukromá zpráva od Simeon pro Dokázala jsem to. Snad bych měla cítit větší radost - ale ruka bolí a pohled na vlastní krev mi nedělá dobře. Dokázala jsem to! Ustoupím dva tři kroky, stále ještě trochu nevěřícně hledím na Giaky. Pomalu se ve mně probouzí radost. A hrdost. Odpor k těm nečistým stvořením. Chci, abyste na mě mohli být hrdí, pomyslím si při vzpomínce na své učitele a připomenu si i na otce. Jeho dcera se dokáže v boji postavit několika Giakům. I leckterý muž by na tom pohořel! Obrátím se zády k mršinám a vydám se směrem ke statku. Doufám, že tam bude někdo, kdo mi ošetří ránu na paži. Nerada bych se pak zabývala takovými věcmi, jako je sněť. Pořádně ošetřit a ráno o ní snad nebudu vědět.

Osamělý vlk - 21. března 2008 07:44

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Vyrážíš dveře a vnikáš do statku. Kraan se vznáší vysoko nahoře, ve spárech svírá oběť a vítězoslavně krákorá. Když znovu nalézáš ztracenou rovnováhu rozhlížíš se kolem sebe po místnosti. Jsi tu docela sama. Naproti ohništi někdo opřel o stěnu válečné kladivo. Ruka už tolik nebolí a když se na ní podíváš zjistíš, že přestala krvácet. Tvé léčitelské schopnosti nakonec nebudou tak žalostné jak ti učitelé v klášteře tvrdili. 148

Simeon - 25. března 2008 23:50

soukromá zpráva od Simeon pro Otřesu se odporem nad tím nepříjemným skřekem a rychle za sebou zavřu dveře... nebo to, co z nich zbylo. Nikde nikdo... ale kladivo mě zaujme. Že bych odhodila v dál "svou" hůl? Stejně jsou na ní nějaké nechutné zbytky. Zkusmo máchnu kladivem a ke svému uspokojení zjistím, že je jednak dobře využitelné, jednak že ruka nebolí zdaleka tolik, kolik jsem se obávala. Trochu péče, jak to jen v provizorních podmínkách jde, jí ale věnuji. Přeci jen nebyly ty hodiny léčitelství zbytečné! Příjemné pomyšlení. Na tři mrtvé nepřátele jsem na okamžik málem zapomněla - ale opravdu jen na okamžik. Až to budu vyprávět...! Porozhlédnu se ještě po statku a hurá zpátky do lesa, na svojí starou dobrou pěšinu. Další pokus o získání informací podnikat nechci.

Osamělý vlk - 26. března 2008 08:10

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Většina polic i zásuvek je prázdná. Ať už tu žil kdokoliv, odnesl takřka všechen svůj majetek sebou. Až při prohlídce sklepa máš štěstí. Podařilo se ti tady posbírat nějaké ovoce. Hlad zatím nemáš, ale určitě se bude někdy v budoucnu hodit. Po necelé hodině konečně zamířili Krranové se svými pány k západu. Vystrašení uprchlíci se pomalu trousí z lesa ven. Ty však ještě vyčkáváš v úkrytu, protože slyšíš nedaleko odtud cválat koně. Když přijíždějí na dohled, poznáváš jezdce podle oblečení - bílé uniformy prozrazují členy Královské gardy. 81

Simeon - 02. dubna 2008 00:06
	soukromá zpráva od Simeon pro Vystoupím z křoví a pokynu jim na pozdrav. Možná mají nějaké užitečné novinky oni pro mě, možná já pro ně - není vyloučeno, že mi ušetří cestu ke králi... i když vlastně vůbec nevím, co udělám po té, kdy splním své poslání. Tak se alespoň snažím vypadat hrdě a držet se vzpříma, protože nic víc nemám.

Osamělý vlk - 02. dubna 2008 07:25
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Důstojník poručí svým mužům, aby zastavili, a ptá se tě, kdo jsi a co si přeješ. Představuješ se a stručně vyprávíš historii zničení kláštera Kai. Tvé líčení muže hluboce zasáhlo a rozrušilo. Důstojník ti nabízí a žádá tě, abys ho doprovodil k princi Peletharovi, královu synovi. 183

Simeon - 02. dubna 2008 14:01
	soukromá zpráva od Simeon pro Zármutek gardistů nad mými zprávami je podivně uklidňující - snad že rezonuje s tím mým, připadám si s nimi spřízněnější, než by tak bylo jindy a nestydím se ani tolik za ten balvan smutku, co sebou vláčím. Ráda přijmu jejich nabídku. Nebudu muset hledat cestu, zdržovat se sháněním jídla ani zabývat drobnými nebezpečenstvími cesty - kromě Kraanů, to se ví.

Osamělý vlk - 02. dubna 2008 19:13

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Nasedneš na jednoho z volných koní a letmo ti hlavou proběhne myšlenka jaký byl asi jeho předchozí pán, ale rychle jí zaplašíš, než tenhle den skončí bude tu víc takových koní. Jen co se pevně usadíš v sedle klusem vyrazíte vpřed a důstojník tě rychle seznamuje se situací. Princ Pelethar byl s částí sommrlundské armády na hlídce, když je napadly nestvůry Temných pánů. Stáhli se a nyní drží most Alema, aby ho ti pekelní zplozenci nemohli přejít a tam právě míříte. Mnohem dříve než bitvu uvidíš jí uslyšíš. Třesk oceli, výkřiky a sténání mužů i zběsilé skřeky útočících bestii se nesou až k tobě. Vyjedete z lesa a rovnou se ocitnete v boji, který zuří v okolí kamenného mostu i na něm. Náhle z řad nepřátel vyletí černý šíp a zabodne se do krku tvého koně. Ještě stihneš vytáhnout nohy ze třmenů a rychle uskočit, než se to krásné zvíře zřítí. Ještě než dozní jeho smrtelné zachroptění už stojíš na nohou a v každé ruce zbraň. Rozhlédneš se kolem a uvidíš, že v samém ohnisku bitvy se míhá princ Pelethar. Právě se ze všech sil potýká s mohutným černým Gourgazem, který v šupinaté tlapě třímá sekyru. Pojednou princ raněn padá k zemi - z boku mu trčí šíp a žádný z jeho vojáků se k němu nemůže dostat rychleji než ty. Ale o Gourgazem, ohromných plazech schopných vnímat jsi už slyšela. Jsou to velké krvelačné nestvůry, které milují lidské maso. Opravdu těžký protivník. 97

Simeon - 09. dubna 2008 22:15

soukromá zpráva od Simeon pro Chvíli to už vypadá dobře - chvíli - cítit pod sebou energické a čilé koňské tělo je příjemné. Připadám si zvláštně chráněná a rychlá jako vítr... ach, jak jen pomíjivá je taková iluze! Nějak jsem doufala, že cesta za princem bude klidná a zastihneme ho někde na cestě a bitva před námi mě znejistí. Jen na okamžik - ne nadarmo jsem rytíř řádu Kai. Jsem někdo, kdo je stvořen pro neklidné časy. Černý šíp! S lítostí se loučím se svým zvířecím společníkem, byla to příliš krátká chvíle, ani jsme se nestačili poznat. Mám co dělat, aby se mi nestal zhoubou... ale stojím, stojím pevně, v rukou zbraně a v srdci odhodlání. Vida, tam je princ! S úlekem přihlížím jeho pádu. Neváhám ani okamžik. Je to má povinnost, proto jsem zde. Pravda, protivník dost možná bude nad moje síly - je mnohem děsivější, než jsem si představovala, když o nich vyprávěli... ale snad pro něj získám alespoň tolik potřebný čas. Zatímco se rozbíhám kupředu, s výkřikem na rtech, který mi náhle zní jako velmi dívčí, stačím se ještě podivit, jak snadno se vzdávám života. A zároveň cítím hrdost, že je to pro mě samozřejmé - plnit svou povinnost. Vždy jsem se tak trochu bála strachu. Teď vím, že už nemusím. Byť srdce mi trne hrůzou... Vrhnu se před prince a nedávám bestii čas příliš uvažovat nad nenadálým protivníkem. Bleskově tnu po kloubech jeho tlapy, abych jej odzbrojila. Takhle velkou obludu na kousky nerozsekám... musím jej zbavit smyslů a znemožnit boj.

Osamělý vlk - 10. dubna 2008 09:28

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Gourgaz zasyčí, když ho sekneš, ale to je vše. Jejich tuhá šupinatá kůže, chrání jako nejlepší ocelová zbroj, ale tvá rána svůj účel splnila. Odvedla jsi jeho pozornost od raněného prince a Gourgaz se zaměřil na nového nepřítele, na tebe. Máchne sekerou a ty se přikrčíš, před svištícím ostřím a pak rychle vyrazíš dopředu a udeříš. I když jsi do toho dala co nejvíce síly, sekera zanechala sotva znatelné škrábnutí, ale kladivo napáchalo více škody a tvůj protivník překvapeně ustoupí, když mu kladivo prorazí šupiny na hrudi a z rány se vyvalí hustá lepkavá tekutina, kterou mají zplozenci temnot v žilách místo krve. Pořád, ale ještě nemáš vyhráno. Snažíš se zkoncentrovat všechny své síly a zaměřit svou mysl na protivníkovu a způsobit mu bolest, ale záhy zjistíš, že Gourgazové jsou proti tomu odolní. Je to tedy jenom na síle tvých pažích a bojovém umění. 255

Simeon - 15. dubna 2008 22:29

soukromá zpráva od Simeon pro Když zjistím, že sekyra mi není co valně platná, přestanu tříštit síly. Neodhodím ji však jen tak do trávy - mrštím s ní vší silou do oka bestie. Obouruč pak popadnu kladivo a snažím se využít momentu, kdy se nechal zaskočit svým zraněním. Tupec jeden... škoda, že jeho mysl je hluchá vůči mému naléhání. Snažím se pokud možno nedotknout té odporné břečky, kterou Gourgaz krvácí, i když ne za každou cenu. Napůl doufám, že přijde nějaká pomoc - nejen já jsem přeci musela vidět, jak princ klesl k zemi! Ale nespoléhám na to. Zabiju tu bestii třeba holýma rukama. Musím!

Osamělý vlk - 16. dubna 2008 17:51

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Gourgaz zasyčí, když se mu tvá sekera zasekne do oka a z rozmáčknuté bulvy vyteče odporný sliz. Jedou pazourou chytne tvou sekeru a vytrhne jí z rány. Všimneš si na ní odporného plazího masa, ale pak využiješ příležitost přiskočíš k němu a zasypeš ho ranami. Grourgaz se snaží uhýbat, ale je příliš pomalý. Jedním dobře mířeným úderem mu rozdrtíš kůstky v tlapě a on pustí sekeru. Přesto však není bezbranný. Prudce se otočí, švihne ocasem a ten tě udeří do hrudi se silou dobývacího beranu. Náraz je tak silný, že tě odhodí až ke zraněnému princi. Těžce se nadechneš, ale nemáš čas zjišťovat zda jsi nějak vážněji zraněná nebo ne, protože se na tebe řítí plaz s napřeženými pařáty a otevřenou tlamou. 255

Simeon - 18. dubna 2008 17:19

soukromá zpráva od Simeon pro Jo! Alespoň malé vítězství. Škoda, že nemám ještě jednu sekyru. Ale kdo ví, možná by mu nos sloužil stejně dobře jako oči. Na chvíli propadnu dojmu, že mám přeci jenom jakési šance. Jestli je to trest za ten pocit naděje, nebo nevyhnutelnost, nevím. Chvíle, kdy s vyraženým dechem letím vzduchem a těžce dopadám na zem je na přemýšlení příliš krátká. Pohlédnu rychle na prince - je to jen mžik - snad se pokusím i povzbudivě usmát, ale je z toho jen bolestný škleb. Přesto je ten pohled i k něčemu užitečný - hmátnu pro princově meči a tnu bleskově po čemkoli plazím, co mi přijde do rány. Jenom doufám, že tělo poslechne, co mu přikazuji. A hlavně se snažím vstát. Škoda, že si zrovna připadám, jako bych dostala beranidlem do hrudi... žebra si přepočítám později.

Amonriel - 20. dubna 2008 14:27
	soukromá zpráva od Amonriel pro Opatrně vylezu z křoví a chvilku přemýšlím. Na jih nebo východ? Nakonec se tedy vydám na jih.

Osamělý vlk - 21. dubna 2008 21:29

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Princův meč zasviští vzduchem. Je to skvělá zbraň a jenom škoda, že nemáš čas obdivovat její krásu, protože se na tebe řítí ohromný plaz. Ale rána se ti povedla. Meč se zasekl netvorovi do tlamy. Z rány se vyvalil další příval hnusné břečky a Gourgaz jenom cosi nenávistně zabublal. Vstaneš, pevně chytneš meč a skrz měkké patro mu ho zarazíš do mozku. Obrovský Gourgaz leží mrtvý u tvých nohou. Jeho pekelní spojenci na tebe vztekle syčí a pak se vrhají zpět z mostu dolů. Princovi vojáci tvoří z vlastních štítů ochranou zeď kolem tebe a svého umírajícího vůdce. Černé nepřátelské šípy ti sviští nad hlavou. Princ, kterému prchá život z těla k tobě zvedá zrak, svírá ti ruku a říká: "Rytíři Kai, v sázce je svoboda celého Sommerlundu a je nezbytně nutné, abys donesl mému otci poselství, s nímž ses vydal na svou nebezpečnou cestu. Nepřítel je příliš silný, jeho převaha je značná a sami ho nemůžeme zastavit. Král musí najít posilu v Durenoru, jinak je vše ztraceno. Vezmi si mého koně a bez meškání spěchej do hlavního města. Snad bude přízeň Ishir a Kai stát při tobě." 82

Osamělý vlk - 21. dubna 2008 21:41

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Stojíš na mýtině, kde je z několika poražených stromů vybudována strážní věž, dnes již poznamenaná zubem času a náležitě vratká. Pod ní se křižují stezky a rozbíhají se na tři různé strany. Stezka po které jsi přišel pokračuje dál na jih, z ní odbočují dvě další pěšiny, jedna na východ a druhá na jihozápad. Kterou se vydat je otázka, není zde nic co by ti poradilo, ale třeba na té věži? 140

Amonriel - 22. dubna 2008 09:25
	soukromá zpráva od Amonriel pro Kam teď... Podívám se na věž. Jak dlouho tady asi je? Možná tam ale něco najdu. Opatrně vejdu do věže, sekyru mám kdykoliv připravenou k útoku.

Osamělý vlk - 23. dubna 2008 08:28

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Žebřík, který spojuje letitou strážní věž se zemí, je stejně starý a zpuchřelý. Stoupáš po něm, ale několik příček pod tvou vahou praská a řítí se dolů. Ty naštěstí ne a bez zranění se dostaneš až nahoru. Z vrcholku věže se ti otevírá pohled na všechny strany. Daleko na severu stoupá k nebi smolně černý sloup hustého dýmu. Občas prošlehnou kouřem oranžové prsty plamenů. Při téhle podívané jakoby ti srdce vypovědělo další službu a zastavilo se - ten zlověstný černý mrak nemůže znamenat nic jiného, než že hoří Toran, důležitý sommerludnský přístav. Z jihozápadní strany k tobě v poryvech větru doléhají zvuky bitvy. Zřejmě se bojuje nedaleko, odhaduješ, že bitva zuří nejdále pět mil odtud. Ještě si všimneš, že na podlaze strážní věže leží podlouhlá bedna. 323

Amonriel - 24. dubna 2008 15:00
	soukromá zpráva od Amonriel pro Nevypadá to zrovna dobře...že bych se šel podívat blíž k té bitvě? Chvilku se dívám směrem k bitvě, ale neni skoro nic vidět. Pak si všimnu krabice. Že bych konečně našel dýku? Opatrně otevírám krabici. Ještě aby tam nebyla past...

Osamělý vlk - 24. dubna 2008 21:14
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Uvnitř protáhlé truhlice leží bojová hůl, omotaná kůží. Jestli se ti zbraň hodí, můžeš si jí odnést, tak jako tak, zavíráš truhlu a sestupuješ po žebříku dolů na mýtinu. Nyní se musíš rozhodnout. Můžeš pokračovat dál na jih, nebo se otočit a zamířit na východ a nebo se dát jihozápadní pěšinou. 140

Simeon - 25. dubna 2008 15:05

soukromá zpráva od Simeon pro Krátký okamžik si dovolím žasnout nad tím vítězstvím a naplnit si srdce odvahou, smělostí a hrdostí, jakými už bývá mysl zahlcena po úspěšném boji s tak nebezpečným protivníkem. Co na tom, že se dosud celá chvěji přestálým vypětím? Na to bude dost času později. Jsem rytíř Kai! Těžký princův dech mne však rychle vrátí na zem. Klečím u jeho těla, svírám chladnoucí ruku a s účastí hledím do tváře, kterou teď vidím naposledy. Budu posel velice, velice špatných zpráv pro krále, otce a správce země. "Buďte sbohem, princi," řeknu se všemi významy, jaké to sbohem má. Nedokážu zde nic předstírat. "Přikažte v síních Valhaly přichystat svým bojovníkům dobré uvítání. Do konce světa bude co vyprávět po bojích, které máme za sebou a které nás ještě čekají." Popadnu jeho koně, skvělé zvíře, jak mi nakázal. Napůl omylem, napůl úmyslně si ponechám i jeho meč - a vyrazím na cestu, se srdcem těžším o další břemena, ale lehčím o naději ze sebe samé.

Amonriel - 25. dubna 2008 15:41
	soukromá zpráva od Amonriel pro Zvedl jsem bojovou hůl. Hezká hůl. Tak teď se podíváme na tu bitvu. Opatrně se vydám jihozápadní pěšinou.

Osamělý vlk - 25. dubna 2008 16:59

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro S hlubokým zármutkem se loučíš s princem, pobízíš jeho bílého koně a lesní stezkou se necháváš vést k jihu. Bitva ještě stále zuří, neboť princovi muži podnikli nový útok na most. Princův kůň je skutečně nádherné a výjimečné zvíře, nejlepší, s jakým ses dosud setkala. Pohybuje se rychle a s jistotou i v nejtěžším terénu. Cválá po hrbolaté stezce plné zákrutů, jako by to byla ta nejupravenější silnice. Ani ty ani kůň neodpočíváte, dokud zvuky bitvy za vašimi zády zcela neutichají. Máš strašný hlad a tak trochu pojíš v sedle. Po několika mílích stezka z ničeho nic končí na křižovatce. Býval tu ukazatel, ale teď je stržen a leží na zemi. Můžeš se dát po cestě buď vlevo a nebo vpravo. 235

Osamělý vlk - 25. dubna 2008 17:02
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Vycházíš z šera lesa na malou světlou paseku. Uprostřed leží kosterní pozůstatky nějakého velkého tvora. Rozhlížíš se kolem dokola a na vzdálenějším okraji mýtiny vidíš pěšinu mizející v lese jižním směrem. Můžeš se vydat bez meškání dál a nebo si podrobně prohlédnout neznámou kostru. 215

Amonriel - 25. dubna 2008 20:20
	soukromá zpráva od Amonriel pro Co je to za zvíře? Obr? Nebo něco takového? Rozhlédnu se kolem a skloním se k obrovké kostře.

Simeon - 25. dubna 2008 21:53

soukromá zpráva od Simeon pro Bílým hřebcem jsem nemálo nadšená. Vskutku zvíře hodné krále! Uštvat ho však nechci a tak s umiňuji zastavit na nejbližším místě, kde se bude moci napít a trochu si oddechnout. Chci, aby měl rezervy pro případ, že budeme muset rychle uniknout nepříteli. Zamračím se přísně na ukazatel, ale to ho do pozoru a správné pozice nenarovná. Kam teď? Vlevo... tak jedeme, můj bílý oři! Již brzy se dočkáš své chvíle oddechu.

Osamělý vlk - 25. dubna 2008 22:33

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Urazila jsi asi tři míle, když se před tebou objevily nezaměnitelné siluety pěti velkých vlkodlaků. Na jejich hřbetech jedou Giakové. Máš dojem, že se pohybují stejným směrem jako ty, ujíždějí po stezce, která míří na otevřenou louku. Nečekaně se jeden vlkodlak s jezdcem odpojuje od svých druhů a vrací se zpět směrem k tobě. Můžeš se ukrýt i s koněm v podrostu a nechat tak Giaka projít kolem. Nebo na něj rovnou zaútočit. 32

Osamělý vlk - 25. dubna 2008 22:37

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Co to kdysi bylo za tvora nepoznáš, ale hluboko mezi žebry kostry vězí kopí. Je v dobrém stavu a jestli chceš můžeš si zbraň vzít sebou na další cestu. Nic dalšího zde není a pokračuješ tedy po cestě dál. Právě jsi celý zadýchaný dosáhl vrcholku zalesněného vršku, na kterém několik obrovských balvanů utvořilo nepravidelný kruh. Najednou zpozorníš, protože za balvanem po tvé levé ruce se ozývá hluboké bručení. 14

Amonriel - 26. dubna 2008 12:10
	soukromá zpráva od Amonriel pro Vzal jsem si kopí. Sakra, že by medvěd? No, radši ať to je medvěd, nechci tady žádnou stvůru jako tamto. Kopí si přidržím před sebou, připravené k útoku.

Osamělý vlk - 26. dubna 2008 14:11
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Z úkrytu za balvanem vyrazil obrovský černý medvěd. Je si jist svou kořistí, blíží se, tlamu má rozevřenou, plnou tesáků a jeho výraz prozrazuje zuřivost, způsobenou bolestí. Medvěd krvácí ze šije a ze zad, vidíš, že utrpěl těžká poranění. Už nemůžeš utéci, musíš bojovat. 43

Simeon - 26. dubna 2008 21:11

soukromá zpráva od Simeon pro V prvním okamžiku mám nutkání se po něm rovnou vrhnout. Pak si ale důrazně připomenu, že můj úkol je jiný - a jen nerada se stáhnu do křoví. Věřím si, teď už ano, zabila bych ho... snad. Pokud by ale stačil upozornit své druhy, měla bych problém. Naznačím koni, že musí být tiše jako pěna a skoro nedýchám, jen vyčkávám, až nepřítel projede kolem. Napůl doufám, že mě objeví a změříme síly... o jednu bestii na světě by bylo míň.

Osamělý vlk - 27. dubna 2008 10:31

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Uskakuješ mezi husté vzrostlé keře, jež lemují cestu, a doufáš, že tě ani vlkodlak ani jeho velitel neodhalí. Podařilo se! Bestie probíhá kolem tebe a tvého koně úplně bez povšimnutí a míří dolů po pěšině, po níž jsi ještě před okamžikem jela. Vlkodlak ujíždí pryč, ale další jsou na cestě před tebou. Můžeš na ty stvůry nečekaně zaútočit a vybojovat si tak cestu, protože vyhnout se jim jde jedině lesem, ale zase tu není takové riziko, že ty nebo kůň dojdete k úhoně. 176

Amonriel - 27. dubna 2008 14:00
	soukromá zpráva od Amonriel pro Alespoň že je to ten medvěd. Chvilku (ale opravdu malou) přemýšlím kam medvěda zasáhnout. Rozeběhnu se a snažím se ho zasáhnout kopím do krvácejícího místa. Tam na tom místě by ho to mohlo pěkně bolet. Také koukám kdy pořádně otevře tlamu.

Osamělý vlk - 27. dubna 2008 15:36
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Medvěd hlasitě zařve, když se mu hrot kopí zaryje do masa. Prudce pohodí hlavou, máchne tlapou a ty i s kopím odletíš o pár stop dál. Medvěd se postaví na zadní, zařve tak, že z toho div neohluchneš a když dopadne na zem cítíš jak se pod tebou otřásla zem a on se na tebe rozběhne s tlamou hrozivě otevřenou, ze které stříkají sliny na všechny strany. 43

Amonriel - 30. dubna 2008 15:31
	soukromá zpráva od Amonriel pro Rychle z něj vytáhnu kopí. Konečně otevřená tlama. Vší silou mu kopí prostrčím otevřenou tlamou.

Simeon - 01. května 2008 23:37

soukromá zpráva od Simeon pro "Tak jedeme..." pobídnu koně mezi stromy, mluvím tiše a snad ani nedýchám, i když vzhledem k tomu, kolik zvuků nadělá kůň, je to zbytečné. "A po špičkách, prosím," vysvětlím mu s neveselým pousmáním. Teď není mým úkolem pobíjet nepřátele. Ale cítím se nedobře a trochu - ano, jako zbabělec. Měla bych se na ně vrhnout a nadělat z nich odstrašující hromadu krmení pro brouky. Doufám jenom, že odbočka nebude dlouhá, nechci ztrácet čas. Nebo ve skutečnosti chci, aby si mě všimli a došlo k boji? Ne! Teď se musím soustředit na jediné a tím je můj cíl. Nepřátel k dobití na mě zbude i potom dost.

Osamělý vlk - 02. května 2008 07:57
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Náraz je strašný. Nedokážeš se udržet kopí a odletíš o notný kus dál, kde si vyrazíš dech a teprve po chvíli poněkud omámeně vstaneš a přejdeš k mršině medvěda, kterému z krku trčí tvoje kopí. Jak stíráš ze zbraně medvědovu krev, padá ti zrak na ústí jakési skalní dutiny nebo dokonce jeskyně, kterou zčásti zakrývá balvan, za nímž jsi narazil na medvěda. 195

Osamělý vlk - 02. května 2008 08:04

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Noříš se hloub a hloub do lesa. Vzdáváš tiché díky princovi za tak skvělého koně, který ani jednou neklopýtl, ačkoli zemi pod jeho kopyty kryje změť trní a kořenů. Vlkodlaky brzy necháváte daleko vzadu, a tak si oba, ty i kůň, můžete na chvíli oddechnout. Světlo se kvapem ztrácí, na krajinu padá noc. Můžeš stále jet směrem kterým jedeš a nebo se obrátit doleva a tak znovu nabrat směr, kterým tě vedla stezka, kterou jsi zanechala daleko vzadu. 126

Simeon - 06. května 2008 23:15

soukromá zpráva od Simeon pro Pochválím koně, který si vede opravdu dobře a po chvíli váhání mu vysvětlím, že ještě chvíli půjdeme... ne dlouho, opravdu bych nerada, aby si někde ve výmolu zlomil nohu. Navedu ho směrem, kudy vedla má stezka původně. Předpokládám, že ji zase potkáme a chůze bude snazší. Zazívám a pomalu už vyhlížím vhodné místo na spaní. Dnešek byl velmi dlouhý a kůň i já trochu spánku potřebujeme.

Osamělý vlk - 08. května 2008 10:37

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Brzy se vynoříš z lesa a ocitneš se na hlavní silnici. Ujišťuješ se, že je to opravdu nejdůležitější spoj mezi Toranem na severu a Holmgardem na jihu země. Pobízíš koně a odhaduješ, že hlavního města bys mohla dosáhnout ráno. Jak jedeš po silnici, pozoruješ, že světla kvapem ubývá. Brzy bude úplná tma, v níž nebude možné včas rozeznat případné nebezpečí, číhající podél cesty. Zbytečně neváháš a hledáš vhodné místo k odpočinku. Takové ti nabízí lesní výběžek, ve kterém se můžeš prospat a do rána nabrat nových sil. 149

Amonriel - 17. května 2008 16:23
	soukromá zpráva od Amonriel pro Co by tam asi mohlo být? Snad ne další medvěd. Dojdu k jeskyni a opatrně se protáhnu vchodem.

Osamělý vlk - 19. května 2008 12:38
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Pomalu si zvykáš na přítmí, které uvnitř panuje. Před sebou vidíš několik schodů, nahrubo vytesaných do skály. to, co jsi považoval za vchod do jeskyně, je ve skutečnosti ústí jakéhosi tunelu. Pozorně sestupuješ dolů po kluzkých schodech. Na posledním stupni si všímáš malé stříbrné skříňky. 59

Amonriel - 20. května 2008 09:26
	soukromá zpráva od Amonriel pro Krásná skříňka...v tom můžou být peníze, a taky past. Pomalu otevírám skříňku tak, že kdyby v ní byla šipka, nezasáhne mně.

Simeon - 20. května 2008 22:57

soukromá zpráva od Simeon pro Seskočím z koně - trochu ztuhle, přeci jen, nejsem zvyklá jet tak dlouho v kuse. Nejraději bych sebou plácla na zem, zabalila se do přikrývky a zavřela oči. S mírným sebezapřením - a táhlým zazíváním - obejdu nejbližší okolí, jestli jsem opravdu sama a pak se postarám o koně. Nakonec ho pustím, s předníma nohama svázanýma, aby nikam neodešel. A ano, tohle je ten okamžik... lehnu si. Nádhera. Uvolním ztuhlé svaly a s rukama za hlavou se dívám do korun stromů. Pohupují se ve větru, jako by mezi sebou rozmlouvaly. Napadá mě, že bych se měla najíst. Tak ještě chvíli a vstanu... ... .. . Spím.

Osamělý vlk - 23. května 2008 14:00
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Nic se nestane, jenom skříňka se s tichým klapnutím otevře a ty uvnitř nalezneš patnáct zlatých a stříbrný klíč. Jestli chceš můžeš si to nechat a pak buď pokračovat dál v průzkumu tunelu a nebo se vrátit zpátky na světlo. 124

Osamělý vlk - 23. května 2008 14:10

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Ze spánku tě vyrušilo krákorání Kraanů vysoko nad tebou na svěžím ranním nebi. Protíráš si oči a pozoruješ skrz baldachýn větví a větviček oblohu. Poletují tam tři odporné nestvůry, ale naštěstí ne dlouho. Po malé chvilce trojice Kraanů míří k východu. Zcela jistě tě nezpozorovali, to by se chovali jinak, ale přesto by bylo lepší zmizet odtud teď hned, pro případ, že by se vrátili. 256

Amonriel - 23. května 2008 17:19
	soukromá zpráva od Amonriel pro Klíček, ten určitě k něčemu bude. Všechno si uložím do brašny a vydám se dál tunelem.

Osamělý vlk - 23. května 2008 17:41
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Procházíš ponurou ztemnělou chodbou, která po nějakém čase ústí do rozlehlého čtvercového sálu s dubovými dveřmi ve vzdálenější stěně. Náhle tě tvé smysly varují, že tu nejsi sám. Hrozí ti velké a navíc bezprostřední nebezpečí. Asi by bylo nejlepší se urychleně vrátit na povrch a nepokoušet štěstí. 244

Amonriel - 23. května 2008 18:27
	soukromá zpráva od Amonriel pro Co ta těmi dveřmi jenom bude? No, ale redši to nebudu zkoušet. Už tenhle pocit znám. Rychle se otočím a téměř vyběhnu z jeskyně.

Osamělý vlk - 25. května 2008 13:02

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Otáčíš se a uskakuješ ke schodům. V příštím okamžiku se za tvými zády řítí ze stropu s ohlušujícím rachotem obrovský kvádr. Uzavírá místnost, kterou jsi právě opustil. Jak vybíháš na denní světlo, koutkem oka vnímáš shrbenou postavu starého druida, zdvíhajícího do výšky svou hůl. Vteřinku nato ti u nohou exploduje oslnivý blesk. Tebe ale nic nezastaví, pádíš dál z kopce dolů proklínaje svou váhavost, ale vděčný učitelům z kláštera Kai za výcvik v ovládání Šestého smyslu. Konečně přicházíš ke břehu prudce tekoucí ledové říčky. Voda se valí přes balvany potažené zelenými řasami a vytváří bílé zpěněné kaskády. Za zákrutem mizí k východu. Můžeš teď říčku sledovat po proudu k východu a nebo to zkusit proti proudu. 106

Amonriel - 25. května 2008 13:24
	soukromá zpráva od Amonriel pro Mohlo být po mně. Ale co tam dělal ten druid? Opláchnu si pot z tváře a vydám se po proudu.

Osamělý vlk - 25. května 2008 13:35

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Necháváš se stále vést vodním tokem, neboť směřuje k východu. Neustále se obezřetně rozhlížíš kolem sebe a pozorně nasloucháš všem zvukům. Náhle vidíš kus před sebou cosi, co tě okamžitě zarazí. Jako velká černá přehrada leží v šumící a kypící vodě mrtvý Kraan. Opatrně kráčíš blíž kryt zeleným listovím, až rozeznáváš tři šípy, které trčí v Kraanově hrudi. Uvězněn nesmírnou vahou mohutného mrtvého těla leží pod Kraanem jeho velitel a jezdec. Je to Giak, nenávistný a podlý služebník Temných pánů. Uplynulo již mnoho století od doby, kdy předkové dnešních Giaků stavěli pro své pány a vládce pekelné město Helgedad, které leží uprostřed sopečných pustin za horami Durncragského pohoří. Obtížnou a vleklou výstavbu města přežili jen nejodolnější jedinci, pro všechny Giaky se stala děsivou noční můrou. Horké a otrávené ovzduší panuje v Helgedadu dodnes. Mrtvý Giak je potomkem pradávných otroků Temných pánů. Nejspíš se utopil. V jeho měšci jsou tři zlaté, které si můžeš vzít, jinak tu už nic není a ani není dobré se tu dlouho zdržovat. Můžeš jít dál po proudu a nebo se nyní stočit k jihu, nechat řeku řekou a projít mezi zalesněnými pahorky. 263

Amonriel - 25. května 2008 18:18
	soukromá zpráva od Amonriel pro Ty šípy dokázali zabít takové velké zvíře, buď byli střeleny s naprostou přesností, nebo mají nějakou moc. Chvilku koukám na obrovskou mrtvolu a pak seberu zlaťáky a pokračuji k zeleným pahorkům.

Osamělý vlk - 25. května 2008 18:34
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Les vpředu začíná řídnout, až konečně se mezi stromy objevuje cesta. Po ní směrem k jihu ubírají davy lidí. Mnozí z nich vlečou celý svůj majetek na malých rozvrzaných kárkách. Můžeš se k uprchlíkům přidat a snad se tak dozvědět, co se odehrálo na severu a nebo můžeš pokračovat na cestě k jihu sám lesem. 157

Osamělý vlk - 06. června 2008 11:26

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jsi oblečen do zelené tuniky a zahalen do pláště učedníka Kai. Když přehlížíš svou výbavu, uvědomuješ si, že nemáš moc věcí, které by se mohly hodit v boji o přežití. Všechen tvůj majetek tvoří sekyra a batoh, ve kterém ti zbyla jedna porce jídla. U pasu se ti houpe kožený váček a v něm pár zlaťáků. Mezi doutnajícími troskami kláštera nalézáš mapu Sommerlundu. S dojetím a nadějí, ale i s trochou obav, se díváš do mapy na vzdálený vytoužený cíl, na hlavní město Holmgard. Daleko od něj východním směrem rozpoznáváš zemi věrných spojenců, Durenor. Mapu opatrně skládáš a ukrýváš pod košili, tam snad bude v bezpečí. Cítíš, že otálení u doutnajících trosek kláštera není bezpečné a mohlo by být osudné, kdyby se okřídlené nestvůry vrátily a našly tě tu. Je třeba co nejrychleji vyrazit do sommerlundské metropole, do Holmgardu, a vylíčit králi tragickou událost, která postihla klášter, oznámit mu, že výkvět bojovníků Kai byl zákeřně do jednoho vyvražděn a ty, učedník Kai, jsi stejnému osudu unikl jen náhodou. Teď stojí sommerlundští bezmocní proti odvěkým nepřátelům, vždyť jen rytíři Kai mohli vést sommerludská vojska do úspěšného boje proti Temným pánům a všem, kteří jsou v jejich službách. Se stěží zadržovanými slzami dáváš věčné sbohem svým mrtvým druhům a učitelům. Šeptáš třesoucím se hlasem slib pomsty za jejich úkladné zabití. S hlavou sklopenou se obracíš zády k troskám a opatrně sestupuješ příkrou strání dolů. U úpatí vrchu se stezka dělí. Obě pěšiny, které vedou dál, míří k rozhlehlým lesům. Můžeš se vydat po pěšině která mizí v lese napravo a nebo bude třeba lepší se držet pěšiny, která směřuje k lesu na levé straně.

Simeon - 06. června 2008 11:41

soukromá zpráva od Simeon pro S pocitem, že bych vydržela spát celou další noc a den k tomu, vyskočím - no, spíš se vyhrabu - na nohy. Napůl si musím připomínat, co všechno se včerejší den stalo, tak to bylo neuvěřitelné a podivné. Určitě ještě nějakou dobu bude trvat, než si to v sobě uložím a vůbec si dokážu udělat jasno. Po velmi zkrácené záležitosti na téma "ranní hygiena" se přivítám s koněm a vyrazíme dál na cestu. Netoužím po boji hned po ránu, bez snídaně; a to něco málo, co najdu v batohu, mohu stejně dobře sníst v sedle. Snažím se ukusovat co nejmenší sousta, aby mi to vydrželo na dlouho. Těžko říct, kdy se v tomhle kraji zpustošeném válkou dostanu k dalším zásobám.

Osamělý vlk - 06. června 2008 12:12

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jsi oblečen do zelené tuniky a zahalen do pláště učedníka Kai. Když přehlížíš svou výbavu, uvědomuješ si, že nemáš moc věcí, které by se mohly hodit v boji o přežití. Všechen tvůj majetek tvoří sekyra a batoh, ve kterém ti zbyla jedna porce jídla. U pasu se ti houpe kožený váček a v něm pár zlaťáků. Mezi doutnajícími troskami kláštera nalézáš mapu Sommerlundu. S dojetím a nadějí, ale i s trochou obav, se díváš do mapy na vzdálený vytoužený cíl, na hlavní město Holmgard. Daleko od něj východním směrem rozpoznáváš zemi věrných spojenců, Durenor. Mapu opatrně skládáš a ukrýváš pod košili, tam snad bude v bezpečí. Cítíš, že otálení u doutnajících trosek kláštera není bezpečné a mohlo by být osudné, kdyby se okřídlené nestvůry vrátily a našly tě tu. Je třeba co nejrychleji vyrazit do sommerlundské metropole, do Holmgardu, a vylíčit králi tragickou událost, která postihla klášter, oznámit mu, že výkvět bojovníků Kai byl zákeřně do jednoho vyvražděn a ty, učedník Kai, jsi stejnému osudu unikl jen náhodou. Teď stojí sommerlundští bezmocní proti odvěkým nepřátelům, vždyť jen rytíři Kai mohli vést sommerludská vojska do úspěšného boje proti Temným pánům a všem, kteří jsou v jejich službách. Se stěží zadržovanými slzami dáváš věčné sbohem svým mrtvým druhům a učitelům. Šeptáš třesoucím se hlasem slib pomsty za jejich úkladné zabití. S hlavou sklopenou se obracíš zády k troskám a opatrně sestupuješ příkrou strání dolů. U úpatí vrchu se stezka dělí. Obě pěšiny, které vedou dál, míří k rozhlehlým lesům. Tvůj Šestý smysl ti ale napovídá, že někteří z netvorů, kteří dobyli klášter, se dali do zkoumání obou dvou pěšin, aby objevili každého, kdo snad přežil jejich nájezd a vraždění. Místo abys riskoval nepříjemné setkání, můžeš zvolit cestu panensky nedotčeným lesním porostem. Můžeš se zkusit vydat jižním směrem a nebo si budeš cestu raději klestit hustým listovím k severovýchodu?

Osamělý vlk - 06. června 2008 12:37

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Klušeš už několik mil utěšenou krajinou, aniž bys zpozorovala nějakou známku přítomnosti nepřátel nebo utečenců z přepadených míst. Míříš k nepříliš vzdálenému pahorku a doufáš, že odtamtud už zahlédneš hlavní město. Stěží potlačuješ rozčílení a překonáváš posledních pár metrů, které tě dělí od výhledu do širého kraje. A skutečně - pohled, který se před tebou otevírá, působí jako balzám na tvé unavené tělo a rozbolavělou duši. Ale štěstí není dokonalé, protože vidíš, že cesta ke králi nebude jednoduchá. Před tebou se tyčí zářivé věže Holmgardu a vysoké šedavě bílé zdi jeho hradeb. Městské prapory na baštách zlehka povlávají v čistém a mírném ranním větříku. Městem protéká řeka Eledil, která pramenní mezi horami Durncragského pohoří a po mnohakilometrové cestě na západ se těsně pod Holmgardem vlévá do moře, do Holmské zátoky. To, co tento idylický pohled kalí, je nesmírně početná černá armáda, která se zpod Durncragských vrcholků nezadržitelně valí přímo na město. Po pravé straně se vine široká cesta napříč svažující se plán až k Holmgardu. Tryskem bys mohla vzdálenost, která tě dělí od vnějšího opevnění města, urazit za méně než hodinu. Cesta po silnici by byla rychlá, ale má jednu velkou nevýhodu: téměř po celou trasu bys musela jet otevřenou krajinou, v níž jsi zcela bezbranná proti útokům ze vzduchu. Přímo před tebou se k Eledilu lenivě šine jakýsi nevýznamný bahnitý potok. Kdyby ses vzdala koně, můžeš nepozorovaně proplavat pod vysokými a podemletými břehy až k hradbám. A konečně je tu ještě jedna možnost, jak se dostat k Holmagardu. Po levé ruce máš prastarý hřbitov o kterém se hovoří jako o Hřbitově předků. Mohla bys využít hrobek a pomníků, pamětníků zašlých časů, k utajenému postupu vpřed. Ale dobře víš, že území hřbitova je tabu. Bezesným spánkem tam odpočívá spousta nepojmenovaných příšer. Čekají na toho kdo z neopatrnosti nebo nevědomosti vstoupí na hřbitovní půdu, aby s ním mohly nepěkně naložit. To jsou tři cesty k městu. Pro kterou z nich se rozhodneš? 153

Arek Sart - 06. června 2008 12:48
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Pokrčím smutně rameny a opatrně se vydám na cestu na jih, směrem k hlavnímu městu.

Osamělý vlk - 06. června 2008 13:00

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Slyšíš tlukot ohromných křídel. nad stromy krouží Kraan, hlavní spojenec Temných pánů. Bez otálení se krčíš do ohromného trsu kapradí, abys unikl Kraanově nežádoucí pozornosti. Což se ti i podaří. Kraan odletí někam pryč, snad má nějaké poslání nebo jenom loví uprchlíky, kteří utíkají před armádou zplozenců temnoty. Ještě pro jistotu chvilku počkáš než jsi si jistý, že je skutečně pryč a pak vykročíš dál a brzy narazíš na lesní pěšinu. Můžeš se po ní vydat buď k jihu a nebo k východu. 222

Boromir - 06. června 2008 13:09

soukromá zpráva od Boromir pro Někde na cestě. Stojím na rozcestí a přemýšlím ,kterou cestou se dát Která asi vede k mému osudu ? Popohání mne obava z útočníků , pro kteteré jsem tady na rozcestí snadný cíl . Obě cesty jsou pro mne rovnocené . Takže kudy ? No , nahoda to viřeší za mne . Hodím si mincí a pokut padne rub jdu v levo , pokut né tak v pravo. hodím mincí (hod liché číslo rub ) mince padne na rub a proto se vidám se cestou v levo . Držím se ukraje cesty , nebo spíše za jejím okrajem a přemýšlím Kdybych já byl útočník snažící se zmasakrovat někoho ,co bych udělal ? Poslal bych pár vojáků ,aby ohlídali přístupové cesty . Tím bych se vyhnul překvapení ze strany obránců a zajistil totální úspěch útoku . To znamená ,že nedělám moc dobře , že jdu po cestě . Na druhou stranu tady ,alespoň uvidím čemu čelím . Jenže ,co když to bude odíl nepřátel ? viužívám ,co mne naučili o maskování a zkušenosti z lovu ,abych byl ,co nejméně vidět .

Arek Sart - 06. června 2008 13:14
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Držím se pořád jižní cesty a kráčím po cestě všechny smysly napnuté k prasknutí, sekuru svírám v rukou.

Osamělý vlk - 06. června 2008 13:32

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Už dvacet minut tě vede lesem tato uzoučká klikatící se stezička, když tu se ve výšce nad stromy ozývá plácání velkých křídel. Díváš se vzhůru a tam vzduchem plachtí obrovský Kraan. Přilétá od severu a zakrývá oblohu rozložitými křídly. NA stromy padá temný stín. Na Kraanových zádech sedí dva tvorové vyzbrojení dlouhými oštěpy. Jsou to horští Giakové - malé ošklivé nestvůrky, plné záště a nenávisti. Před mnoha staletími přinutili Temní páni jejich předky, aby pro ně vybudovali pekelné sidlo Helgegad, které leží v sopečných pustinách za horami Durncragského pohoří. Výstavba Helgegadu trvala dlouho a byla pro Giaky mučivou zkouškou odolnosti. Jen nejsilnější jedinci přežili horké a jedovaté ovzduší Helgegadu a těžkou dřinu. Tohle všechno ti probleskne hlavou, když se rozhlížíš kolem a hledáš vhodný úkryt, protože na stezce jsi dobře viditelný. Možná, že tamhle to křoví... 275

Osamělý vlk - 06. června 2008 13:34

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Stojíš na mýtině, kde je z několika poražených stromů vybudována strážní věž, dnes již poznamenaná zubem času a náležitě vratká. Pod ní se křižují stezky a rozbíhají se na tři různé strany. Stezka po které jsi přišel pokračuje dál na jih, z ní odbočují dvě další pěšiny, jedna na východ a druhá na jihozápad. Kterou se vydat je otázka, není zde nic co by ti poradilo, ale třeba na té věži? 140

Boromir - 06. června 2008 13:46

soukromá zpráva od Boromir pro reakce je rychlejší než myšlenka . Než si uvědomím ,že se musím schovat už dřepím uprostřed křoví a napjatě sleduji Krana a jeho posádku . Jestli si mne všimly pozámto rychle ! Pokut začnou přivádět Krána k zemi okamžitě se od sud musím stratit ! Giaci jsou problém , jen proto ,že nejsem dobře vyzbrojen . S kranem si ,ale neporadím ani s plnou výzbrojí . Nezbívá než se modlit,aby si mne nevšimli ! Nehnutě ležím na zemi dokut se Kran nevzdálí a pak se lesem pomalu plížím podél cesty ,ale mimo ni .Snažím se vyhledávat ,co nejlepší úkryty.

Osamělý vlk - 06. června 2008 13:54

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Rychle si přetahuješ kapuci svého zeleného pláště, jaký nosí všichni rytíři řádu Kai, přes hlavu a zůstáváš bez hnutí a téměř bez dechu stát, protože Kraaan krouží přímo nad tebou. Trvá to několik minut, pak slyšíš shora zuřivé klení Giaků a chvíli nato začíná tlukot velkých křídel slábnout, protože Kraan mizí směrem na západ. Tvoje rychlá reakce ti zachránila život. Nebýt jí, jistě by ses stal kořistí Giaků a neušel bys smrti, ale teď je třeba znovu vyrazit na cestu. Skrz vysoké stromy vidíš dobře na cestu, a tak sis včas všiml neprostupné houštiny přímo před tebou. Tvoří jí divoká změť šlahounů hustě pokrytých dlouhými, doruda zbarvenými trny. Slyšel jsi o takových rostlinách hodně vyprávět - říká se jim "trny spánku", protože v okamžiku, kdy se o ostrý trn poraníš, pocítíš slabost a ospalost. Trnům spánku se můžeš vyhnout když se vrátíš na pěšinu nebo se můžeš pokusit proniknout hustým křovím a dostat se tak hlouběji do lesa. Tam tě rozhodně nikdo hledat nebude. 19

Osamělý vlk - 06. června 2008 14:47

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jsi oblečen do zelené tuniky a zahalen do pláště učedníka Kai. Když přehlížíš svou výbavu, uvědomuješ si, že nemáš moc věcí, které by se mohly hodit v boji o přežití. Všechen tvůj majetek tvoří sekyra a batoh, ve kterém ti zbyla jedna porce jídla. U pasu se ti houpe kožený váček a v něm pár zlaťáků. Mezi doutnajícími troskami kláštera nalézáš mapu Sommerlundu. S dojetím a nadějí, ale i s trochou obav, se díváš do mapy na vzdálený vytoužený cíl, na hlavní město Holmgard. Daleko od něj východním směrem rozpoznáváš zemi věrných spojenců, Durenor. Mapu opatrně skládáš a ukrýváš pod košili, tam snad bude v bezpečí. Cítíš, že otálení u doutnajících trosek kláštera není bezpečné a mohlo by být osudné, kdyby se okřídlené nestvůry vrátily a našly tě tu. Je třeba co nejrychleji vyrazit do sommerlundské metropole, do Holmgardu, a vylíčit králi tragickou událost, která postihla klášter, oznámit mu, že výkvět bojovníků Kai byl zákeřně do jednoho vyvražděn a ty, učedník Kai, jsi stejnému osudu unikl jen náhodou. Teď stojí sommerlundští bezmocní proti odvěkým nepřátelům, vždyť jen rytíři Kai mohli vést sommerludská vojska do úspěšného boje proti Temným pánům a všem, kteří jsou v jejich službách. Se stěží zadržovanými slzami dáváš věčné sbohem svým mrtvým druhům a učitelům. Šeptáš třesoucím se hlasem slib pomsty za jejich úkladné zabití. S hlavou sklopenou se obracíš zády k troskám a opatrně sestupuješ příkrou strání dolů. U úpatí vrchu se stezka dělí. Obě pěšiny, které vedou dál, míří k rozhlehlým lesům. Můžeš se vydat po pěšině která mizí v lese napravo a nebo bude třeba lepší se držet pěšiny, která směřuje k lesu na levé straně.

Boromir - 06. června 2008 19:11
	soukromá zpráva od Boromir pro Useknu pár trnů , pro příště . Vytvářím si miniaturní oštěpi z useknutých větvích .Jed v trnech vymačkávám a popírám hrot . Toto dělám v křoví snažím se příliš nepoškrábat a pak pomalu postupuji po cestě dokud nenajdu průchodnější terén a pak sejdu s cesty..

Nara Hitooshi - "Mesu Juin" - 06. června 2008 19:51

soukromá zpráva od Nara Hitooshi - "Mesu Juin" pro Utřu pomačkaným ušpiněným rukávem poslední slzy. "Na pláč bude čas později." Poučuju sám sebe. "Teď je málo času na otálení." Ještě jednou vrhnu pohled k troskám chrámu, který byl mým domovem. Po tváři se mi i přes moje nařizování přeci jen stečou ještě několik posledních slz. Nakonec se pustím z kopce. Na rozcestí na chvíli zaváhám. "Kam teď?" Zapřemýšlím a strčím jazyk mezi zuby přemýšlením. Nakonec vytáhnu mapu a pokusím se vyluštit, která cesta je kratší. Nakonec se vydám podél cesty. Ne po cestě. Připomenuvši, že by možná nebylo dobré, aby někdo věděl, že z našeho řádu někdo přežil.

Arek Sart - 06. června 2008 20:04
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Jdu se opatrně kouknout na věž ale dávám si pozor na to abych ji zbytečně nerozhoupal, nahoře se rozhlížím na všechny strany

Osamělý vlk - 06. června 2008 21:50

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Žebřík, který spojuje letitou strážní věž se zemí, je stejně starý a zpuchřelý. Stoupáš po něm, ale několik příček pod tvou vahou praská a řítí se dolů. Ty naštěstí ne a bez zranění se dostaneš až nahoru. Z vrcholku věže se ti otevírá pohled na všechny strany. Daleko na severu stoupá k nebi smolně černý sloup hustého dýmu. Občas prošlehnou kouřem oranžové prsty plamenů. Při téhle podívané jakoby ti srdce vypovědělo další službu a zastavilo se - ten zlověstný černý mrak nemůže znamenat nic jiného, než že hoří Toran, důležitý sommerludnský přístav. Z jihozápadní strany k tobě v poryvech větru doléhají zvuky bitvy. Zřejmě se bojuje nedaleko, odhaduješ, že bitva zuří nejdále pět mil odtud. Ještě si všimneš, že na podlaze strážní věže leží podlouhlá bedna. 323

Arek Sart - 07. června 2008 17:00
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Opatrně slezu dolů a dávám si ohramnejne pozor abych nespadl. Dobře do přístavu ne spíš k té bitvě tam mám alespoň šanci dostat se do hlavního města. tyto myšlenky se my honí hlavou zatím co jdu k truhle, když jsem kousek od ní sevřu sekeru a opatrně odklopim víko, jsem připraven seknout po čemkoliv co by z ní vyskočilo.

Osamělý vlk - 08. června 2008 12:00

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Každou chvíli upíráš oči k obloze a přitom rychle kráčíš vpřed se všemi smysly pozorně napjatými. Uvědomuješ si, že pěšina, po níž spěcháš, tě brzy zavede do Mlhavého lesa, malé osady, kterou uprostřed lesa před více než padesáti lety vybudovala rodina uhlířů. Dodnes zde v dřevěných srubech žijí její potomci a přežívá i uhlířské řemeslo, děděné tradičně z otce na syna. Po dvaceti minutých ostré chůze opravdu stojíš na okraji paseky a poznáváš malý kruh, tvořený sroubenými staveními. Nikde ale není ani stopy po neodmyslitelné dýmové cloně, která dala Mlhavému lesu jeho výstižné jméno. A mezi sruby je nepřirozený klid. 272

Osamělý vlk - 08. června 2008 12:04
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Uvnitř protáhlé truhlice leží bojová hůl, omotaná kůží. Jestli se ti zbraň hodí, můžeš si jí odnést, tak jako tak, zavíráš truhlu a sestupuješ po žebříku dolů na mýtinu. Nyní se musíš rozhodnout. Můžeš pokračovat dál na jih, nebo se otočit a zamířit na východ a nebo se dát jihozápadní pěšinou. 140

Osamělý vlk - 08. června 2008 12:08

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Už dvacet minut tě vede lesem tato uzkoučká klikatící se stezička, když tu se ve výšce nad stromy ozývá plácání velkých křídel. Díváš se vzhůru a tam vzduchem plachtí obrovský Kraan. Přilétá od severu a zakrývá oblohu rozložitými křídly. NA stromy padá temný stín. Na Kraanových zádech sedí dva tvorové vyzbrojení dlouhými oštěpy. Jsou to horští Giakové - malé ošklivé nestvůrky, plné záště a nenávisti. Před mnoha staletími přinutili Temní páni jejich předky, aby pro ně vybudovali pekelné sidlo Helgegad, které leží v sopečných oustinách za horami Durncragského pohoří. Výstavba Helgegadu trvala dlouho a byla pro Giaky mučivou zkouškou odolnosti. Jen nejsilnější jedinci přežili horké a jedovaté ovzduší Helgegadu a těžkou dřinu. Tohle všechno ti probleskne hlavou, když se rozhlížíš kolem a hledáš vhodný úkryt, protože na stezce jsi dobře viditelný. Možná, že támhle to křoví... 275

Arek Sart - 08. června 2008 12:10
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Jdu jihozápadní pěšinou k bojišti a jsem připraven bojovat nebo utíkat.

Boromir - 08. června 2008 12:27

soukromá zpráva od Boromir pro Znepokojeně sleduji sruby uhlířů Nikde, nikdo . Doufám ,že všichni utekly když se setmělo . říkám si ,ale zároveň si uvědomuji ,že to není příliš pravděpodobné . Připravím si sekeru a pomalu obcházím vesničku a pozoruji domy v ní . Obejdu půlku mýtiny a rychle a co nejméně nápadně přeběhnu k první chalupě a nahlížím dovnitř. Mé kroky se mi zdají v hrobovém tichu ,jako dupot slona a bušení srdce dunění bubnu . Duševně se připravuji na ošklivý pohled a na případný útok . Ať tu nikdo není ! říkám si a opatrně vcházím dovnitř.

Osamělý vlk - 08. června 2008 13:37
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Vycházíš z šera lesa na malou světlou paseku. Uprostřed leží kosterní pozůstatky nějakého velkého tvora. Rozhlížíš se kolem dokola a na vzdálenějším okraji mýtiny vidíš pěšinu mizející v lese jižním směrem. Můžeš se vydat bez meškání dál a nebo si podrobně prohlédnout neznámou kostru. 215

Osamělý vlk - 08. června 2008 13:41

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Skrz pootevřené dveře prvního stavení vidíš uhlířovo tělo, které leží obličejem dolů na nerovné a chladné kamenné podlaze. Na první pohled je jasné, že muž byl zavražděn: ze zad mu trčí dlouhé kopí. Všechen nábytek i ostatní věci, jimiž místnost bývala vybavena, se válejí kolem, rozbity a rozdupány - nic nezůstalo vcelku. Takovou zálibu v ničení věcí nalézají jen Giakové, a proto nepochybuješ, že spoušť kolem je jejich nenávistné dílo. Letmé nahlédnutí do ostatních srub nabízí stále stejný pohled, všude mrtví lidé a zničené věci. v posledním dřevěném domě nalézáš kopí s giackými znaky, a tak se tvé podezření mění v jistotu. Jinak tu už nic jiného není. 305

Arek Sart - 08. června 2008 13:47
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Dojdu ke kostře a zběžně si ji prohlížím a zjišťuju jak zemřela a komu patřila. Pak pokračuju cestou dál.

Boromir - 08. června 2008 14:12

soukromá zpráva od Boromir pro Rozhlížím se po zničené osadě a můj hněv ,ač se mi to zdálo nemožné ,ještě narůstá. Proč ?! Proč zabíjeli tyto lidi ? Vždyť nikoho neohrožovali ! Jen si žili svým poklidným životem uprostřed lesa ! Nyní k nim přišla válka a já a mí druhové jsme je nedokázali ochránit , stejně tak jsme nedokázali ochránit naši pevnost a ta je teď dobita nepřáteli ! Za tohle mi temní páni zaplatí ! Udělám vše ,aby stejný osud nepotkal moji zemi ! přísahám větru a bohu Kai . Jdu vesnicí a snažím se nerozhlížet ani na jednu stranu ,ale naslouchám ,jestli jetu někdo živí . Vyjdu z vesnice a pokračuji vedle stezky , neodvážím se totiž jít přímo po stezce . Nepřátel se v okolí očividně pohybuje ještě příliš mnoho a já nemám zbraně a schopnosti bojovat s velkou přesilou.

Osamělý vlk - 08. června 2008 17:37
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Na další cestu vyrážíš s ještě větším odhodláním, než předtím. Své poslání musíš splnit stůj co stůj, aby temné síly neušly zaslouženému trestu. Kus před tebou sedí na větvi starého rozložitého dubu smolně černý havran. 105

Osamělý vlk - 08. června 2008 17:39

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Co to kdysi bylo za tvora nepoznáš, ale hluboko mezi žebry kostry vězí kopí. Je v dobrém stavu a jestli chceš můžeš si zbraň vzít sebou na další cestu. Nic dalšího zde není a pokračuješ tedy po cestě dál. Právě jsi celý zadýchaný dosáhl vrcholku zalesněného vršku, na kterém několik obrovských balvanů utvořilo nepravidelný kruh. Najednou zpozorníš, protože za balvanem po tvé levé ruce se ozývá hluboké bručení. 14

Amonriel - 08. června 2008 20:36
	soukromá zpráva od Amonriel pro Co se tu stalo? Nenápadně se přidám k lidem a snažím se poslouchat všechno, co říkají. Neustále se ohlížím, jestli za námi nejde někdo, kdo by mohl působit problémy.

Nara Hitooshi - "Mesu Juin" - 08. června 2008 21:38
	soukromá zpráva od Nara Hitooshi - "Mesu Juin" pro Trhnu sebou při zvuku křídel. "Sakra, sakra." Zanadávám si pro sebe a pohledem projedu svoje okolí. "Cesta je blbost." Pohledem sjedu na levo od cesty po křoviskách. "No víc umazaný být nemůžu." Zapluju pod křoviska s ušima napnutýma jak struny.

Boromir - 09. června 2008 14:55

soukromá zpráva od Boromir pro Sleduji havrana a přemýšlím Špatné znamení ,to je překvapivé . Kdyby ses objevil před několika hodinami možná bych dnes byl pověrčiví . Teď už mne příliš nedojmeš . Přesto ,ale neměl bych si zahrávat s osudem . Budu raději opatrný ! Procházím velkým obloukem kolem havrana ,ale nepřestávám ho sledovat . Sejdu kousek z cesty a jdu podél ni a přemýšlím . Počkat tu vesnici navštívili giakové a ti nechodí sami ! Raději bych měl sejít z cesty. Sejdu s cesty a vydávám se lesem na jih . Ta cesta bude namáhavá ,ale přesto je větší šance na to ,že dojdu. říkám si a zatáčím z cesty přímo do lesa.

Osamělý vlk - 09. června 2008 21:48

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Rychle si přetahuješ kapuci svého zeleného pláště, jaký nosí všichni rytíři řádu Kai, přes hlavu a zůstáváš bez hnutí a téměř bez dechu stát, protože Kraaan krouží přímo nad tebou. Trvá to několik minut, pak slyšíš shora zuřivé klení Giaků a chvíli nato začíná tlukot velkých křídel slábnout, protože Kraan mizí směrem na západ. Tvoje rychlá reakce ti zachránila život. Nebýt jí, jistě by ses stal kořistí Giaků a neušel bys smrti, ale teď je třeba znovu vyrazit na cestu. Skrz vysoké stromy vidíš dobře na cestu, a tak sis včas všiml neprostupné houštiny přímo před tebou. Tvoří jí divoká změť šlahounů hustě pokrytých dlouhými, doruda zbarvenými trny. Slyšel jsi o takových rostlinách hodně vyprávět - říká se jim "trny spánku", protože v okamžiku, kdy se o ostrý trn poraníš, pocítíš slabost a ospalost. Trnům spánku se můžeš vyhnout když se vrátíš na pěšinu nebo se můžeš pokusit proniknout hustým křovím a dostat se tak hlouběji do lesa. Tam tě rozhodně nikdo hledat nebude. 19

Osamělý vlk - 09. června 2008 21:58

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Smolně černý pták se vznesl vysoko k obloze a brzy ti zmizel z dohledu. Prohlížíš si velmi pečlivě strom, na němž pták seděl, ale nic neobvyklého na něm nenalézáš. Abys zbytečně dál neztrácel drahocenný čas, vydáváš se na další pouť. Po několika minutách chůze stojí před tebou uprostřed cesty červeně oděný muž. Je k tobě obrácen zády, takže mu nevidíš do tváře, navíc má přes hlavu přetaženou kapuci. Na natažené mu sedí leskle černý havran, kterého jsi viděl už dřív. Co uděláš nyní? 121

Osamělý vlk - 09. června 2008 22:03

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Ve tvářích lidí čteš únavu a strach, mnozí z nich jsou vyhladovělí a u konce svých sil. Urazili dlouhý kus cesty od chvíle, kdy opustili své hořící město. Náhle slyšíš od severu známý zlověstný zvuk velkých křídel. Lidé zděšeně zvedají oči k obloze, silnicí se nese vlna varovného volání: "Kraanové! Kraanové! Zachraň se kdo můžeš!" Zástup se v panice rozbíhá na všechny strany. Těsně před tebou ujíždí vůz vezoucí malé děti. V prudkém trysku naráží pravým předním kolem do výmolu, náprava se láme a povoz přepadá na bok. Děti křičí hrůzou. 30

Arek Sart - 10. června 2008 07:56
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Z pomalím a pomalu obcházím balvan. Se sekerou v ruce. Že by to byl nějakej nepřítel nebo zvíře?

Osamělý vlk - 11. června 2008 10:17
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Z úkrytu za balvanem vyrazil obrovský černý medvěd. Je si jist svou kořistí, blíží se, tlamu má rozevřenou, plnou tesáků a jeho výraz prozrazuje zuřivost, způsobenou bolestí. Medvěd krvácí ze šije a ze zad, vidíš, že utrpěl těžká poranění. Už nemůžeš utéci, musíš bojovat. 43

Arek Sart - 11. června 2008 11:15
	soukromá zpráva od Arek Sart pro sevřu sekeru pevně v rukou. Stojím klidně až když jsem skoro na dosah uskočím na stranu a sekám medvěda do krku a uskočím stranou, od otáčejcího se medvěda.

Boromir - 11. června 2008 11:24

soukromá zpráva od Boromir pro V okamžiku kdy uvidím postavu se okamžitě zkryji . Že by některý z přeživších ? Ne , to není pravděpodobné . Po řádění Giaků ve vesnici a brutálnímu útoku na chrám , tu budou jen nepřátelé . Na druhou stranu bych se mohl pomstít za smrt svých druhů . Přívrženci temných nemají rádi zvířata . přemýšlím nad postavou . Nejnezpečnější by bylo se jí vyhnout ! říkám si ,ale zvědavost zvítězila nad mou opatrností a porostem se plýžím k postavě.

Amonriel - 11. června 2008 15:57
	soukromá zpráva od Amonriel pro Tohle mi tak chybělo. Běžím rychle do vozu a začnu na ty děti řvát. Jestli okamžitě nestichnete, tak budem všichni mrtví! Snad si nás nevšimnou, když budeme zticha.

Osamělý vlk - 11. června 2008 18:18

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Uskočil jsi na stranu, ale ne dostatečně rychle. Sice jsi se zachránil před zuby, ale mohutné medvědí tělo do tebe narazilo plnou silou a ty jsi odletěl o notný kus stranou. Před tím se ti však podařilo serekou medvěda zasáhnout, ale rozhodně ho to nezastavilo. Trochu omámeně se stavíš na nohy. Medvěd je teď několik metrů od tebe. Možná, by jsi mu nyní mohl uniknout. 43

Osamělý vlk - 11. června 2008 18:32

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Ještě jsi neudělal ani deset kroků, když tu havran, sedící na cizincově ruce, varovně zakrákal. Zahalený můž se otáčí tváří k tobě a vyráží při tom pronikavý skřek, z něhož ti tuhne krev v žilích a žaludek se ti svírá hrůzou a zděšením. Před tebou stojí Vordak, velitel Temných pánů a jeden z nejmocnějších nepřátel. Netvor zvedá vysoko nad hlavu těžký černý palcát a vrhá se na tebe. Hrůza tě na okamžik ochromuje, protože cítíš, že Vordak útočí nejenom palcátem, ale i svou duševní energii. Naštěstí tvůj výcvik v kláštěře převezme kontrolu nad tvým tělem a tvou myslí. Zfourmuješ své duševní síly do obraného štítu a tupá bolest v hlavě pomalu odezní. Nyní se musíš bát jenom černého palcátu, který ti nebezpečně sviští nad hlavou. 342

Osamělý vlk - 11. června 2008 18:36

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Bleskurychle utíkáš k vozu. Lidé se v panice rozbíhají všemi směry a klopýtají jeden o druhého. Je vidět, že se nechali Kraany zaskočit a že nebyli na jejich nenadálý útok připraveni. Útočníci zatínají pařáty do těl svých ubohých obětí, které vynášejí nahoru k potemnělému nebi. Vůz se kácí, ty se snažíš křičící děti dostat pod něj a schovat je, ale je pozdě. Ohromný Kraan visí ve vzduchu přímo nad dětským povozem a z jeho hřbetu se na zem spouští jeden po druhém tři Giakové. Buď se s nimi dáš do boje na život a na smrt, nebo z vozu utečeš a pokusíš se včas dostat do statku, který jsi právě zahlédl kousek od silnice. 194

Boromir - 11. června 2008 18:56

soukromá zpráva od Boromir pro Pojď si pro smrt slouho temnoty! řeknu a kleknu na koleno a nechám palcát přeletět mou hlavu . V okamžiku kdy Vordakův palcát minul mou hlavu , bodnu ho svým improvizovaným oštěpem do stehna a tím ho vyvedu z rovnováhy a do žil vpravím omamnou látku jeho hrotu . Uskočím z jeho dosahu . Co Budu dělat ? Chtělo by to štít ,ale něco mi říká ,že by ho stejně rozbil několika ranami . Teď mi zbývá jen uhýbat z cesty jeho palcátu a počkat na správný okamžik k úderu . říkám si a kroužím kolem svého soupeře .

Arek Sart - 11. června 2008 19:31
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Začínám ustupovat na stranu a sekeru opisuju osmičky, hvízdání sekery mě trochu uklidní. Takže znovu a tentokrát uskočím dál. Nebudu zbaběle utíkat před pouhým mědvědem.Musím být statečný. Polédnu na blížícího se medvěda a křiknu. Tak pojď ty bečko sádla. A tentokrát si znažím udržet odstup od jeho těla, sekám mu tlamě i tlapách, které se po mě sápou

Amonriel - 13. června 2008 16:26
	soukromá zpráva od Amonriel pro To jsem teda dopadl. Sám je ale asi neporazím. Podívám se na lidi ve voze a pak běžím co nejrychleji můžu na statek.

Osamělý vlk - 14. června 2008 14:22
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Vyrážíš dveře a vnikáš do statku. Kraan se vznáší vysoko nahoře, ve spárech svírá oběť a vítězoslavně krákorá. Když znovu nalézáš ztracenou rovnováhu rozhlížíš se kolem sebe po místnosti. Jsi tu docela sám. Naproti ohništi někdo opřel o stěnu válečné kladivo. 148

Osamělý vlk - 14. června 2008 14:38

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Plán to nebyl špatný, ale nevyšel. Vordakové jsou kostliví nemrtví, takže se tvůj oštěp při ráně zlomil a jed neúčinkuje. Nemá na co. Vordak vydá smíchu podobný skřek nad tvým snažením a rozmáchne se k další smrtící ráně palcátem. Na poslední chvíli se ti podaří uskočit, ale další ráně se už nevyhneš a udeří tě do ramene s takovou silou, že ti ochromí celou ruku až po konečky prstů. Naštěstí levou ve které sekeru nesvíráš. 342

Amonriel - 14. června 2008 14:41
	soukromá zpráva od Amonriel pro Kladivo, kéž bych s ním uměl dobře bojovat. Podívám se na oblohu, jestli Kraan už odletěl.

Osamělý vlk - 14. června 2008 14:53

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Medvě je velký a rozzuřený. Naštěstí oslabený několika ranami a ztrátou krve, ale i tak je to nebezpečný soupeř a než se ti ho podaří skolit, máš tuniku potrhanou a na hrudi a stehně hluboké škrábance a od jeho drápů, které silně krvácí. Využiješ své znalosti Léčitelství a zmobilizuješ své síly. Podaří se ti zatáhnou nejhorší ránu, ale na ty ostatní to už nestačí, ale i tak to stačí, aby si se dostal dál. Jak stíráš ze zbraně medvědovu krev, padá ti zrak na ústí jakési skalní dutiny nebo dokonce jeskyně, kterou zčásti zakrývá balvan, za nímž jsi narazil na medvěda. 195

Boromir - 14. června 2008 18:17

soukromá zpráva od Boromir pro Udělám krok zpět a podívám se na svého protivníka . Hmm , nepříjemné teď se mi bude bojovat ještě hůř! Proč se vlastně bráním ? řeknu si počkám na další Vordrakův útok a místo toho ,abych znovu uskočil seknu zespodu ,proti jeho ruce s palcátem . A odkutálím se stranou . Postavím se znovu na nohy . Začínám do Vordraka sekat . První útok vedu z hora na jeho hlavu , pokut ho zablokuje otočím svou zbraň a zaseknu jí do jeho ruky . Pokut se můj úder pokusí chytit nenamáhám se o svou zbraň přetahovat . Prostě tvora temnoty kopnu do kolení jamky a, což mu poškodí kloub a ochromí nohu .

Osamělý vlk - 15. června 2008 11:03
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Po necelé hodině konečně zamířili Krranové se svými pány k západu. Vystrašení uprchlíci se pomalu trousí z lesa ven. Ty však ještě vyčkáváš v úkrytu, protože slyšíš nedaleko odtud cválat koně. Když přijíždějí na dohled, poznáváš jezdce podle oblečení - bílé uniformy prozrazují členy Královské gardy. 81

Osamělý vlk - 15. června 2008 11:30

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Boj je nakonec krátký, ale o to zuřivější. Tvůj výcvik ti posloužil dobře, ale stejně bylo spíše dílem náhody, že se ti ho podařilo zničit. Nebo možná to bylo jeho sebejistota a podcenění tebe jako protivníka? Možná, ale důležitý je výsledek. Jakmile nestvůra padla mrtvá k zemi, její bezvládné tělo se začalo rozkládat. Mění se v odpuzující zelenavý roztok. Pozoruješ s úžasem, jak všechna vegetace kterou kouřící tekutina zasáhne, se křečovitě kroutí a hyne. Kousek od ztrácejícího se těla leží v trávě na zemi velký, nejspíš cenný drahokam. Ale nejsi tu se zdechlinou sám. Po cestě se sem blíží mnohočetná tlupa bojovných Giaků. 123

Amonriel - 15. června 2008 15:22
	soukromá zpráva od Amonriel pro Pomalu vylezu z úkrytu a jdu k cestě tak, aby si mně všimli.

Arek Sart - 15. června 2008 19:50
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Ošetřuju si ránu a jdu pomalu k jeskyni před jeskyní si najdu nějaku větev a zapálím jí, pak vejdu do vnitř

Nara Hitooshi - "Mesu Juin" - 16. června 2008 16:56
	soukromá zpráva od Nara Hitooshi - "Mesu Juin" pro Chvíli rozmýšlím, která cesta by byla lepší. Nakonec se rozhodnu pro trošku riskantnější podnik. Přejít přes cestu na druhou stranu, kde se pokusím najít schůdnější cestu přes houštiny, doufaje, že by tam mohla být rochu lepší průchodnost lesa.

Osamělý vlk - 16. června 2008 19:12
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Důstojník poručí svým mužům, aby zastavili, a ptá se tě, kdo jsi a co si přeješ. Představuješ se a stručně vyprávíš historii zničení kláštera Kai. Tvé líčení muže hluboce zasáhlo a rozrušilo. Důstojník ti nabízí a žádá tě, abys ho doprovodil k princi Peletharovi, královu synovi. 183

Osamělý vlk - 16. června 2008 19:15
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Pomalu si zvykáš na přítmí, které uvnitř panuje. Před sebou vidíš několik schodů, nahrubo vytesaných do skály. to, co jsi považoval za vchod do jeskyně, je ve skutečnosti ústí jakéhosi tunelu. Pozorně sestupuješ dolů po kluzkých schodech. Na posledním stupni si všímáš malé stříbrné skříňky. 59

Boromir - 16. června 2008 19:19
	soukromá zpráva od Boromir pro beru medailon a mizím v křoví . běžím těsně u země a co nejdál od giaků.

Osamělý vlk - 16. června 2008 19:23

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Trní drásá tvůj plášť na cáry, ruce i nohy máš celé zkrvavené, jak se pomalu prodíráš křovím. Po čtvrthodině úporné námahy ses konečně vyprostil z obětí posledních dotěrných šlahounů a vypotácel ses na volné prostranství mezi stromy. Chceš jít dál, ale zmocňuje se tě malátnost a závratě, oční víčka těžknou a těžknou. Náhle se ocitáš přímo nad prudkým zalesněným srázem. 119

Osamělý vlk - 16. června 2008 19:31
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Drahokam sálá neuvěřitelným žárem, který ti popálil ruku. Spěšně ho sbíráš cípem svého pláště, ušitého ze silné látky, a ukládáš do batohu. Napadá tě, že drahokam takové velikosti má určitě cenu stovek zlatých. Ale zatím se Giakové dostali nebezpečně blízko a jejich šípy ti sviští kolem hlavy, obracíš se tedy a rychle ustupuješ do bezpečí nedalekého lesa. 304

Arek Sart - 16. června 2008 19:49
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Skoumám jestli k ní nevede nějaké lanko nebo jestli nadní není nstražená past z kopí. Pak jí opatrně beru a vynesu na světlo tam si ji pečlivě prohlédnu a opatrně otevřu.

Amonriel - 17. června 2008 13:09
	soukromá zpráva od Amonriel pro Dobře, zkusím to, ale nevím přesně kde jsme. Řeknu důstojníkovy a začnu se rozhlížet kolem, jestli si nevšimnu nějakého záchytného místa. Problém je, že já sám nevim kude přesně se tam jde.

Osamělý vlk - 18. června 2008 10:53

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Žádnou past neobjevíš, tak vezmeš truhličku a vyjdeš z ní ven. Uvnitř skříňky nalézáš patnáct zlatých a stříbrný klíč. Pak se zase vydáš dál na svou pouť. Konečně přicházíš ke břehu prudce tekoucí ledové říčky. Voda se valí přes balvany potažené zelenými řasami a vytváří bílé zpěněné kaskády. Za zákrutem mizí k východu. Můžeš se vydat buď po proudu a nebo proti němu. 106

Osamělý vlk - 18. června 2008 10:56

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Nasedneš na jednoho z volných koní a letmo ti hlavou proběhne myšlenka jaký byl asi jeho předchozí pán, ale rychle jí zaplašíš, než tenhle den skončí bude tu víc takových koní. Jen co se pevně usadíš v sedle klusem vyrazíte vpřed a důstojník tě rychle seznamuje se situací. Princ Pelethar byl s částí sommrlundské armády na hlídce, když je napadly nestvůry Temných pánů. Stáhli se a nyní drží most Alema, aby ho ti pekelní zplozenci nemohli přejít a tam právě míříte. Mnohem dříve než bitvu uvidíš jí uslyšíš. Třesk oceli, výkřiky a sténání mužů i zběsilé skřeky útočících bestii se nesou až k tobě. Vyjedete z lesa a rovnou se ocitnete v boji, který zuří v okolí kamenného mostu i na něm. Náhle z řad nepřátel vyletí černý šíp a zabodne se do krku tvého koně. Ještě stihneš vytáhnout nohy ze třmenů a rychle uskočit, než se to krásné zvíře zřítí. Ještě než dozní jeho smrtelné zachroptění už stojíš na nohou a v každé ruce zbraň. Rozhlédneš se kolem a uvidíš, že v samém ohnisku bitvy se míhá princ Pelethar. Právě se ze všech sil potýká s mohutným černým Gourgazem, který v šupinaté tlapě třímá sekyru. Pojednou princ raněn padá k zemi - z boku mu trčí šíp a žádný z jeho vojáků se k němu nemůže dostat rychleji než ty. Ale o Gourgazem, ohromných plazech schopných vnímat jsi už slyšela. Jsou to velké krvelačné nestvůry, které milují lidské maso. Opravdu těžký protivník. 97

Arek Sart - 18. června 2008 10:59
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Jdu proti proudu, ale napřed umyju krev z kazajky.

Boromir - 18. června 2008 11:11
	soukromá zpráva od Boromir pro Klušu lesem snažím se kličkovat ,abych byl ,co nejhorším cílem pro případné střelce.

Osamělý vlk - 18. června 2008 15:16

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Vodní tok si razí cestu mezi vysokými skalisky. Jdeš těsně podél vody a náhle vidíš nahoře na cestě čtyři vojáky v čele s velitelem. Jsou oblečení do uniforem královské armády. Už chceš na ně zavolat, když tě něco zadrží. Jakési tušení tě varuje. Napovídá, že ti, které máš před sebou, nejsou přátelé. Obklopuje je viditelný opar zla. Slouží Temným pánům. Bude lepší, když odtud zmizíš, dřív než si tě všimnou. 48

Osamělý vlk - 18. června 2008 15:20
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jak se prodíráš houstnoucím lesem dál a dál, výkřiky Giaků za tebou slábnou, až konečně neslyšíš nic. Na vteřinku ztrácíš ostražitost a ulehčeně vydechuješ, ale to se nevyplácí: nevšiml sis včas nízko rostoucí sukovité větve a teď ležíš jak dlouhý, tak široký zapleten změti větví a hustého podrostu. 2

Boromir - 18. června 2008 17:34

soukromá zpráva od Boromir pro Tak fajn, stačí zachovat klid! Tak nás to učili v chrámu .Hrubá síla a zbrklost nikam nevedou . Do téhle šlamastiky jsem se dostal tím , že jsem nedával pozor. říkám a začínám zhluboka dýchat . Fajn , už jsem se uklidnil a teď je na čase se sebou něco udělat . Škoda ,že nemám tesák ! říkám si a začínám se pomalu vymotávat z podrostu . Snažím se působit ,co nejmenší hluk . zvedám se do pokleku a rozhlížím se kolem sebe . Kde to vlastně jsem .

Amonriel - 18. června 2008 19:36
	soukromá zpráva od Amonriel pro Tak tohle byla ta bitva co jsem slyšel předtím. Rychle vyběhnu pomoci princi. Kopí mám před sebou a před prvním ještěrem vyskočím a bodnu ho do krku.

Simeon - 20. června 2008 13:42

soukromá zpráva od Simeon pro Rozhodnutí, před kterým stojím, mě děsí. Všechny tři způsoby, jak se mohu dostat ke králi, mi připadají takřka beznadějné. Dopřávám si chvíli oddechu, protože ať již zvolím kteroukoli z nich, budu potřebovat veškeré síly. Tryskem po silnici? Bránit se útoku ze vzduchu je krušné. Proplavat? Kůň by měl možná větší šanci, ale ve skutečnosti bych ho ráda vrátila králi a nechce se mi ho nechat jen tak napospas po věrné službě, kterou mi učinil. Hřbitov předků - z toho mi běhá mráz po zádech. Hledím tiše na ten neopakovatelný obraz přede mnou, srdce posílené cílem, který je už na dosah i zkrušené množstvím nepřátel. Silnice a hřbitov - tam je útok nepřátel takřka jistý. Projít potokem by se mi s trochou štěstí mohlo podařit i nepozorovaně. Zároveň je to ale cesta, do které se mi chce snad ze všeho nejmíň. Ne pro tu nedůstojnost mokrých šatů, spíš pro tu nejistotu. Nakonec s povzdechem sklouznu z koně. Vysvětlím mu, co má dělat, aby se dostal do bezpečí a sama se vydám s nejvyšší opatrností k potoku. Nemám z toho dobrý pocit, ale nejsem tu pro svoje dobré pocity. Musím se dostat ke králi a tahle cesta vypadá, že mám alespoň nějakou šanci vyhnout se boji. Ujišťuji sama sebe, že později ještě dostanu víc než dost příležitostí vypořádat se s nepřáteli a pomstít řád rytířů...

Osamělý vlk - 20. června 2008 20:55
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Naklonila jsi se přes strmý a podemletý břeh řeky, abys viděla dolů, kde se v místech, kde řeka tvoří tišiny a voda neproudí, drží změť naplaveného dříví. Na jílovité mělčině uvízl velký kmen a kousek od něho dokonce malá loďka. Záleží na tobě co si vybereš ke své cestě po vodě. 135

Osamělý vlk - 20. června 2008 21:20

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Šlahouny jsou plné trnů, jsou houževnaté a nechtějí tě pustit, tak musíš použít sekeru. Pokoušíš se proklestit průchod spletí stromů a pokroucených větví k řidšímu lesu, který vidíš kus před sebou. Na plášti máš už teď četné trhliny, ale horší je, že na pravé noze máš těsně nad kolenem bolestivou podlitinu, která se připomíná při každém kroku. Už více než dvě hodiny se nazdařbůh plahočíš lesem. Plíživý strach, že jsi ztratil směr a zabloudil, se pomalu mění v jistotu. Nehledě na občasné skřeky Kraanů, které sem doléhají z velké dálky, není v téhle části lesa široko daleko ani živáčka, ba nenarazil jsi ještě na žádné stopy nepřátel. Překonáváš skalnatý vršík a tu se ve spletitém porostu před tebou objevilo něco neobvyklého. Ve změti hustě prorostlých kořenů a trnitých šlahounů zeje ústí jakési chodby, jejíž pokračování se ztrácí v nitru kopce před tebou. Otvor je vysoký přibližně dva metry a něco přes tři metry široký. Zblízka cítíš, jak z hloubi ikoustově černé temnoty slabounce vane chladný vzduch. Přemýšlíš o tom, co to znamená. Kdyby chodba ústila na protilehlé straně kopce, mohlo by ti to ušetřit spoustu hodin vyčerpávajícího šplhání. Jenomže v chodbě by mohla číhat i neznámá nebezpečí. 331

Arek Sart - 22. června 2008 18:06
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Pomalu postupuju za nimi a snažím se je nenápadně sledovat.Zajímalo by mě jestli ty uniformi ukradlí nebo je do nich přijali

Boromir - 24. června 2008 11:15

soukromá zpráva od Boromir pro Vcházím do jeskyně a kousek od vchodu si sedám a odpočívám . Je jasné , že není pravsěpodobné ,abych přežil výstup přes hory . Zvláště né pokut kolem poletůjí kraani s giakama. Má noha by mne spomalila a ochomená ruka by vedla jen ke špatným koncům . nejdřív než se vydám dolů do tunelů se ,ale musím dát do hromady a sehnat nějakou louči. říkám si a začínám ošetřovat svá zranění . jakmile jsem hotov beru sekeru a dělám si pochodně z okolního dřeva. Nechávám po sobě příliš stop. Nejdřív cáry pláště teď stopy sekery . S tím ,ale nic neudělám . v duchu krčím rameny a vracím se k ústí tunelu . Rozžíhám lucernu a postupuji velmy obezřetně tunelem a přemýšlím kdo ho asi postavil . Snažím se poznat ,jestli je chodba přírodní ,nebo byla vykutána , případně ,jak dobře.

Osamělý vlk - 24. června 2008 12:13

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro snažíš se je sledovat a spěšně se prodíráš lesem a při jednom klopýtnutí se řítíš dolů z prudkého srázu. Přistáváš zkroucený kousek pod kopcem. Dopadl jsi vedle mrtvého těla, které leží přímo na pěšině. Jsou to pozůstatky Giaka, jednoho z nevraživých a zaslepených služebníků Temných pánů. Uplynulo již mnoho století od doby, kdy předkové dnešních Giaků stavěli pro své pány a vládce pekelné město Helgedad, které leží uprostřed sopečných pustin za horami Durncragského pohoří. Obtížnou a vleklou výstavbu města přežili jen nejodolnější jedinci, pro všechny Giaky se stala děsivou noční můrou. Horké a otrávené ovzduší panuje v Helgedadu dodnes. Mrtvý Giak je potomkem pradávných otroků Temných pánů. Zabila ho rána mečem, jež mu roztříštila lebku. Po jeho boku leží palcát, jinak nic jiného nemá. 243

Osamělý vlk - 24. června 2008 12:21

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Pustil jsi se do přípravy improvizovaných pochodní. Sekerou jsi nasekal několik větví a teprve poté jsi si uvědomil, že nemáš křesadlo a troud pomocí kterého rozděláš oheň a zapálíš je, takže ti nezbyde nic jiného než jít do tunelu bez světla. Tunel se topí ve tmě a vzduch je tu daleko chladnější než venku. Ostražitě postupuješ vpřed, jednou rukou šátráš po stěně a tak si pomáháš udržet směr. Ploužíš se úplnou tmou asi tři minuty a najednou cítíš odporný hnilobný zápach, který ze všeho nejvíc připomíná pach rozkládajícího se masa. Zcela nečekaně se ze stropu tunelu vrhlo na tvá záda něco neobyčejně těžkého, až klesáš na kolena. Je to dravý hrabonor a potyčce s ním se nemůžeš vyhnout, protože se pokouší uškrtit tě dlouhými slizkými chapadly, která mu v celém klubku vyrůstají nad ústním otvorem. Musíš s ním bojovat o svůj život. 170

Osamělý vlk - 24. června 2008 13:22
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Ještěr na tebe vztekle zasyčí a mezi ostrými zuby zahlédneš jeho rozeklaný jazyk. Pak uhne hlavou a vyhne se tak tvému bodu. Pak roztočí nad hlavou svou velkou smrtící sekeru a zaútočí on. Máš co dělat, aby ses vyhnula jejímu ostří, které jenom o vlas mine tvou hlavu. Ustoupíš a přemýšlíš co dál. tohle bude těžký protivník. 97

Arek Sart - 24. června 2008 13:25
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Beru palcát a rozhlížím se po lese a dívám se jestli sem ten giak zpadl nebo byl zabit tady. Když sem zpadl lezu nahoru jestli ne tak prohlížím okolí.

Amonriel - 24. června 2008 16:15
	soukromá zpráva od Amonriel pro Jestli je velkej a silnej, těžko bude obratnej. A já jsem rychlej. Začnu běhat kolem ještěra abych ho zmátl a v nejméně čekané chvíli opět zaútočím na krk.

Osamělý vlk - 04. července 2008 10:29

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Plán dobrý, ale trochu nevyšel. Ještěr, místo aby tě sledoval se otočil na druhou stranu a udeřil do tebe ocasem. Jenom to zadunělo a odletěla jsi kus vzad. Trochu těžce se nadechneš, ale potěšující zpráva je ta, že jsi zbraň nepustil z ruky. Ta horší, že žebra si musíš přepočítat později, protože Gourgaz se k tobě okamžitě přihnal a sekera sviští vzduchem přímo na tvou hlavu.

Amonriel - 06. července 2008 10:22
	soukromá zpráva od Amonriel pro Sakra, ono mu to snad myslí. A teď abych něco radši udělal, protože dřív nebo později bude po mě. Rychle se odvalim k jeho nohám, oštěp (MH: co to vlastně mam?) mu zkusím vrazím do ruky se sekyrou.

Simeon - 12. července 2008 20:32

soukromá zpráva od Simeon pro Chvíli si pečlivě prohlížím nejbližší okolí, abych snad neskočila rovnou do pasti. Batoh si pevně upevním na zádech, abych na něj nemusela myslet. Nakonec tiše sklouznu po jílovitém břehu - brr, bláto mezi prsty na rukou - a do vody tak opatrně, aby zbytečně nešplouchala. Chytím se kmene a roztlačím ho směrem, kterým potřebuji plout... skrčená po krk ve vodě, pokusím se pod jeho ochranou dostat co nejdál.

Osamělý vlk - 13. července 2008 10:01

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Po chvíli úporné snahy a velkého vypětí se ti podařilo vyprostit těžký kmen z bahnitého objetí, kterým ho svíral říční břeh a popínavé rostliny. Všechnu svou cestovní výbavu balíš do ranečku a přivazuješ ke zbytkům větví, které kdysi tvořily mohutnou korunu stromu. Brodíš se vodou a opíráš se do kmene, abys ho vytlačila z pobřežní tišiny do středu řeky. Brzy cítíš, že tvé plavidlo bere pomalý proud, a necháváš se jím unášet dolů řekou. Po dvaceti minutách klidné plavby slyšíš dusot koňských kopyt, přicházejících z levého břehu. Budeš se raději schovávat za stromem nebo se pokusíš vylézt na kmen a upoutat pozornost neznámých jezdců? 223

Osamělý vlk - 13. července 2008 10:10

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Nejspíš byl zabit přímo na pěšině, tak se tu nezdržuješ a vydáváš se po ní dál na své neveselé a nebezpečné pouti. Před tebou, v okolí kamenného mostu a na něm, zuří prudká bitva. Třesk oceli, výkřiky a sténání mužů i zběsilé skřeky útočících bestii se nesou až k tobě až do lesa. V samém ohnisku bitvy se míhá princ Pelethar, králův syn. Právě se ze všech sil potýká s mohutným černým Gourgazem, který v šupinaté tlapě třímá sekyru. Pojednou princ raněn padá k zemi - z boku mu trčí šíp a žádný z jeho vojáků se k němu nemůže dostat rychleji než ty. Ale o Gourgazem, ohromných plazech schopných vnímat jsi už slyšel. Jsou to velké krvelačné nestvůry, které milují lidské maso. Opravdu těžký protivník. 97

Osamělý vlk - 13. července 2008 10:14
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Sekera prosviští těsně kolem tebe. Unikl jsi opravdu o vlásek. Bodneš ho kopím do ruky, ale jde to těžce. Gourgazovy šupiny jsou tvrdé, skoro jako kovová zbroj, přesto ale hrot zajede do masa a on zasyčí a zvedne nohu, aby tě mohl přišlápnout a zadupat tě do krvavého bahna bojiště. 255

Arek Sart - 14. července 2008 18:00

soukromá zpráva od Arek Sart pro Vrhnu se proti nestvůře s výkřikem. Za Sommerlund! Za Kai! Smetu každého nepřítele, který se mi postavím do cesty S razím sekeru té stvůry stranou od prince a zasypu ho smrští ran, které ho donutí ustoupit od prince. Pak se rozkročím a očekávám jeho útok. Pokud se po mě vrhne, ustoupím stranou a useknu mu ruce které drží sekeru. Když udeří osmičkou, trochu ustoupím a bych se vyhl jeho prvnímu útoku a odpovím mu sekem šikmo dolů po jeho rukách, pak se s ním srazím sekerou na sekeru, toporo na toporo a odskočím od protivníka a kontroluju prince, ale nespouštím nepřítelé z periferního vidění.

Nara Hitooshi - "Mesu Juin" - 15. července 2008 18:58
	soukromá zpráva od Nara Hitooshi - "Mesu Juin" pro Snažím se donutit svoje vlastní tělo k pohybu. Ztěžklýma očima prohlížím břeh. "Ještě chvilku. Jen ten sráz." Snažím se sám sebe přesvědčit a pomalým krokem se začnu posunovat po břehu, snažící se najít nějakou schůdnou cestu z něj.

Osamělý vlk - 18. července 2008 09:42

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Už přes půl hodiny se prodíráš lesem, bujným rostlinstvem a vysokým kapradím. Naštěstí cestu křižuje malý čistý pramínek. Klekáš si u něj, aby ses mohl napít a opláchnout obličej. Voda je chladná a čistá a vlévá do tebe nové síly. Po malé chvilce příjemně osvěžen vstáváš, překračuješ pramínek a jdeš dál původním směrem. Netrvá dlouho a lehký vánek od severu k tobě nese dým páleného dříví. 38

Osamělý vlk - 18. července 2008 09:46

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Gourgaz je trochu překvapen tvým náhlým útokem, ale brzy se vzpamatuje a zaútočí. Jeho sekera se míhá nebezpečně blízko kolem tvé hlavy. Snažíš se najít vhodnou pozici k útoku a náhle se ti to i podaří. Sekneš, ale Gourgazova šupinatá kůže je pevná a odolná a sekera se od ní odrazí jako od železa. Ještěr posměšně zasyčí a znovu se na tebe vrhne. Ty odskočíš a přemýšlíš co dělat dál. 97

Arek Sart - 18. července 2008 10:02

soukromá zpráva od Arek Sart pro Ta takhle to nejde, budiš skusíme otevřít tuhle koženou plechovku. Udýchaně syknu, protočím sekeru, takže list mám natočenou k tělu a bodec mám proti nepříteli. Vrhnu se mu vstříc,natočením těla se vyhnu jeho útoku a bodec mé sekery opíše oblouk a udeří na krk nebo na klíční kost, útok jeho sekery vychýlím kopancem do topora, když se zasekne zapřu se a celou svou silou trhnu k sobě bodec zajede hlouběji k důležitým orgánům a natočím si ho k sobě takže jeho vlastní tělo mu zavazí. Znovu trhnu a tehdy jeho kůže přestala být výhodou a stala se prokletím protože bodec se zastaví a způsobí mu obrovskou bolest.

Boromir - 18. července 2008 20:22
	soukromá zpráva od Boromir pro Sekeru chytím oběma rukama . Seknu pojeho hlavě . Postavím se do šermířského střehu.Tak pojď ! Ty stvůro z pekelných hlubin ! Uhíbám v pravo a zasdím mu úder ze spodu do úrovně chapadel .

Amonriel - 20. července 2008 17:58
	soukromá zpráva od Amonriel pro Zase se kousek odvalím, ale trochu mi šlípne na ruku. Co nejrychleji vstany a začnu couvat. Tohle vůbec nebyl dobrej nápad, já teď nechci umřít...

Arek Sart - 24. července 2008 14:21
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Jak ten útok zapůsobil?

Simeon - 27. července 2008 17:11

soukromá zpráva od Simeon pro Budu to brát, že se mi tímto podařilo se umýt... pomalá plavba není nepříjemná a docela jsem si tak odpočinula. Je to sice poněkud nezáživné, ale... Koně? Jezdci? Nu ovšem - mělo mi dojít, že nejsem jediným živým člověkem před branami města! Otázku samozřejmě je, jestli opravdu člověkem. Napůl se toužím vyšvihnout do větví a zavolat na ně; nakonec ale tiše vyčkám, co uvidím. Snad stačím zavolat i tak, pokud budou vypadat jako někdo, s kým stojíme na stejné straně.

Osamělý vlk - 28. července 2008 13:43

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Obezřetně vykukuješ nahoru na břeh a vidíš, jak podél řeky ujíždějí na koni tři muži v zeleném. Poznáváš v nich členy zvláštní jednotky královské armády, jejímž úkolem je střežit západní hranici země. Jeden z vojáků visí bezvládně v sedle a podle všeho je raněn. V těsném závěsu za prchajícími muži se řítí smečka asi dvaceti vlkodlaků s Giaky na hřbetech, kteří neúnavně a bez ustání po vojácích střílejí, takže na se na ně snáší sprška černých šípů. Jeden z vojáků padá ze sedla a kutálí se dolů po říčním břehu. Hluboko v pravé noze mu vězí Giakův šíp. 75

Osamělý vlk - 28. července 2008 13:56
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Útok se ti povedl. Jediným švihem sekery, jsi mu usekl skoro všechna chapadla a Hrabonor pištivě zaječel div ti nepopraskali bubínky a trochu na svých dlouhých nohou zavrávoral od bolesti kterou jsi mu způsobil. 170

Osamělý vlk - 28. července 2008 16:55
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Protivník mává sekerou ze strany na stranu až z ní odletují krvavé krůpěje jeho bývalých obětí. Je si jistý svou převahou nad tím maličkým rytířem Kai, který se mu postavil. Najednou sekeru pozvedne vysoko nad hlavu, aby tě mohl jedninou ranou rozpůlit. 255

Osamělý vlk - 28. července 2008 17:02

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Rána se ti povedla. rozpáral jsi Gourgazovu kůži i maso pod ní. Chtěl se ještě otočit, ale nepovedlo s emu to, podklouzly mu tlapy a zřítil se do krvavého bahna, až mohutně vystříklo. Několik ran a lebka mu pukne jako zralý meloun. Okolostojící Giakové řvou jako zběsilí v hrůze nad ztrátou svého velitele. Obrovský Gourgaz leží mrtvý u tvých nohou. Jeho pekelní spojenci na tebe vztekle syčí a pak se vrhají zpět z mostu dolů. Princovi vojáci tvoří z vlastních štítů ochranou zeď kolem tebe a svého umírajícího vůdce. Černé nepřátelské šípy ti sviští nad hlavou. Princ, kterému prchá život z těla k tobě zvedá zrak, svírá ti ruku a říká: "Rytíři Kai, v sázce je svoboda celého Sommerlundu a je nezbytně nutné, abys donesl mému otci poselství, s nímž ses vydal na svou nebezpečnou cestu. Nepřítel je příliš silný, jeho převaha je značná a sami ho nemůžeme zastavit. Král musí najít posilu v Durenoru, jinak je vše ztraceno. Vezmi si mého koně a bez meškání spěchej do hlavního města. Snad bude přízeň Ishir a Kai stát při tobě." 82

Arek Sart - 28. července 2008 18:26
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Kývkývnu ještě zkontriluju zda mu nemůžu nijak pomoct pak nasednu na koně, ale ještě před tím řeknu. V okolí jsou Drakarimové a jejich spojenci v uniformách gardy a možná vojska ať vas bohové ochraňují. Kudy do hlavního města? Pak až mi to ukáží vyrazím tryskem.

Simeon - 01. srpna 2008 22:22

soukromá zpráva od Simeon pro Ne, na tohle se nemůžu jenom tak dívat! Vyrazím okamžitě ke břehu. Nevím přesně, co udělám - jestli se pokusím stáhnout muže k sobě a dostat ho pryč, nebo začnu bojovat... co stihnu spíš. Snad ne bojovat, protože naše šance vidím bledě, nemluvě o tom, že by si ti tři ani nemuseli všimnout, že se o něco pokouším. Ale před šípy se možná v nejhorším ukryjeme za těžkým kmenem... sakra! Tolik snahy o to, abych se vyhnula beznadějným situacím a do jedné skočím rovnou po hlavě.

Osamělý vlk - 10. srpna 2008 09:07
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Plaveš ke strážci hranic, abys mu pomohla, ale zblízka je patrné, že si muž pádem z výšky srazil vaz. I když se snažíš zůstat skrytá nebylo ti to nic platné. Černý šíp se zabodne vedle tvé nohy a pak se na tebe vyřítí dva šedozelení Giakové s jasným úmyslem pochutnat si na tvém mase. Jeden z nich se vrhne kousek stranou a tak ti odřízne cestu k vodě. 260

Osamělý vlk - 10. srpna 2008 09:09

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Princův kůň je skutečně nádherné a výjimečné zvíře, nejlepší, s jakým ses dosud setkala. Pohybuje se rychle a s jistotou i v nejtěžším terénu. Cválá po hrbolaté stezce plné zákrutů, jako by to byla ta nejupravenější silnice. Ani ty ani kůň neodpočíváte, dokud zvuky bitvy za vašimi zády zcela neutichají. Máš strašný hlad a tak trochu pojíš v sedle. Po několika mílích stezka z ničeho nic končí na křižovatce. Býval tu ukazatel, ale teď je stržen a leží na zemi. Můžeš se dát po cestě buď vlevo a nebo vpravo. 235

Simeon - 11. srpna 2008 11:08

soukromá zpráva od Simeon pro Tak přeci neuniknu boji. Měla jsem zůstat v úkrytu - věděla jsem přeci, že svou misi nesmím ohrozit. Přesto nelituji, nikdy bych nepřestala uvažovat, zda jsem tomu muži nemohla pomoci. Neváhám, nevyhnutelnost mě žene vpřed. Těžko se můžu pokoušet ho překvapit, ale možná přeci - vrhnu se na něj rychle a bez váhání, byť tělo, ztěžklé po pobytu ve vodě, se musí namáhat víc, než bych ráda. Plynulým pohybem vytáhnu sekyru a bez jediného hlesu tnu po vybraném protivníkovi. Nevolila jsem bezhlavě - ten druhý mě teď má přes ruku a musí na složitém terénu popojít tak nešikovně, že by mi to mělo dát potřebný čas vyřítit toho prvního. S trochou štěstí. Se vším umem, co mám. Nenávidím je!

Arek Sart - 12. srpna 2008 20:20
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Seskočím z koně a sleduju stopy u obouch cest.

Osamělý vlk - 17. srpna 2008 16:44

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Rána se ti povedla. Je čistá a Giakova šklebící hlava se náhle válí v blátě s krku se ven řine odporná tmavá krev. Druhý Giak zavrčí a vhrne se vpřed. Zubatý meč v jeho ruce se ti míhá před očima a tobě nezbyde nic jiného než ustoupit. Bahno zamlaská, když se do něj po kotníky zanoříš, ale tvůj protivník má stejný problém, přesto má výhodu, není tak unavený jako ty. 260

Osamělý vlk - 17. srpna 2008 16:46
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Ze stop vyčteš pouze to, že tu prošlo mnoho lidí, ale žádné vodítko kudy se dát nedostaneš. Možná jsi měl při výcviku dávat větší pozor a víc se zajímat o stopování, které by se ti teď hodilo. Bohužel je pozdě a všichni rytíři Kai, jsou mrtví až na tebe a kůň nervozně přešlápne. 235

Simeon - 17. srpna 2008 21:29

soukromá zpráva od Simeon pro Uhnout, sklonit se, vykrýt ránu... pohyby nejsou zdaleka tak snadné, jak bych ráda a protože menší sílu vyvažuji zpravidla mrštností, bahno je mi dvojnásobnou nevýhodou. Co mi vlastně zbývá, kromě odhodlání? V jedné chvíli, kdy se musím rychle sklonit až k zemi, abych nepřišla o hlavu, popadnu kus bahna a hodím ho soupeři do obličeje. Alespoň trochu ho to přeci rozhodit musí... a ostří mé zbraně následuje vzápětí.

Arek Sart - 20. srpna 2008 11:35
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Nasednu na koně, a pobídnu koně do prava. Bohové Kai, mě ochraňujte, v mém konání. A znovu vyrazím tryskem. Při tom si spílám, že jsem nedával pozor. Příště až mě bude někdo něco učit budu dávát stoprocentně pozor. Pokud to tedy přežiju.

Osamělý vlk - 21. srpna 2008 09:48

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Urazil jsi asi tři míle, když se před tebou objevily nezaměnitelné siluety pěti velkých vlkodlaků. Na jejich hřbetech jedou Giakové. Máš dojem, že se pohybují stejným směrem jako ty, ujíždějí po stezce, která míří na otevřenou louku. Nečekaně se jeden vlkodlak s jezdcem odpojuje od svých druhů a vrací se zpět směrem k tobě. Můžeš se ukrýt i s koněm v podrostu a nechat tak Giaka projít kolem. Nebo na něj rovnou zaútočit. 32

Arek Sart - 21. srpna 2008 09:58
	soukromá zpráva od Arek Sart pro Chovám se a když mě míjí vyrazím. Vyrazím v před si šeptnu. Za Sommelund a Kai. Vyrazím proti jezci, smetu ho z vlkodlaka a spětným pohybem zarazím bodec své sekery do hlavi otáčejcího se vlkodlaka. Pak seskočím z koně, ale držím ho za ohlávku a dorazím giaka pak ho prohledávám a hledám důvod proč se odělil, nějakou listinu. Jinou zbroj. Cokoliv.

Osamělý vlk - 21. srpna 2008 09:59

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Giak vztekle zavrčí, když mu bahno vnikne do očí a pokusí se ho setřít, ale to už jsi u něj a mečem ho probodneš. Máš sotva šanci popadnout dech, když do bahna všude kolem tebe začnou dopadat černé šípy. Spousta dalších Giaků se vyrojila na srázném říčním břehu a zuřivě na tebe střílí. Musíš rychle utéci zpátky do vody, ale kudy teď? Přeplavat na protější břeh pod ochranný val stromů? A nebo plavat po proudu? 156

Simeon - 21. srpna 2008 14:09

soukromá zpráva od Simeon pro Nezdržuji se ničím víc, než vytržením ostří z Giakova těla. S mečem, ze kterého ještě stékají kapky krve, pevně sevřeným v ruce, se vrhnu do vody. Snažím se plavat co možná pod hladinou, plíce pálí, ale já přeci vím, že můžu dál, vím to! Snažím se podplavat kmen, se kterým jsem doplavala až sem, pod jeho ochranou vystrčit hlavu alespoň tak moc, abych se mohla nadechnout a i s ním plavat dál. Když to bude nutné, nechám ho napospas jako zástěrku, ale zatím by mohl posloužit.

Osamělý vlk - 23. srpna 2008 11:05

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Zůstáváš pod vodou tak dlouho, jak to jenom jde, a když se konečně musíš vynořit a nedechnout, vidíš, že Giakové zůstali daleko za tebou. Ztratila jsi zbraně i batoh, ale nejdůležitější je, že sama jsi naživu a zdravá. Brodíš se bahnitou vodou ke břehu a bez zastávky pokračuješ v putování, tentokrát pod ochranou stromů po pravém břehu řeky. Už skoro hodinu jdeš podél klikatícího se břehu řeky. Právě máš před sebou další říční zákrut, když k tobě dolehnou zvuky vzdálené bitvy. Abys získala lepší přehled o krajině, vybíráš si jeden strmý vršek a opatrně šplháš k jeho vrcholku. Teď už jsou vnější hradby města na dohled. Opevnění budí úctu a není přerušeno ani v místě, kde do města vtéká řeka. Napříč celým tokem se táhne plovoucí barikáda, kterou tvoří řetěz pramic, těsně k sobě připoutanými silnými lany. Ze svého místa vidíš i vojáky, probíhající podél dřevěných zdí opevnění. Doléhají sem i nezřetelné zvuky bitvy, která zuří někde na západě. Můžeš se přiblížit rovnou k lodím a nebo využít úkrytu stromu a podívat se po nějakém místě, kde bys ses dostala dovnitř. 273

Boromir - 23. srpna 2008 12:04
	Pod horou . Ryskuji a jdu dál .Snad někde nejdu cestu na povrch. Rozhodně nemám ,co stratit ! Zpět se vydat nemůžu! říkám si a jdu dál snažím se najít cestu na povrch.

Amonriel - 23. srpna 2008 12:30
	soukromá zpráva od Amonriel pro Ne, ne ne...kdybych měl cokoliv, co by mi mohlo pomoct...přoč mě před tímhle nevaroval můj šestý smysl? Možná jsem to nezaregistroval... Přestanu couvat a otočím se. Běžím co nejrychleji můžu. Kopí nechám zabodnuté v jeho ruce.

Simeon - 24. srpna 2008 23:19

soukromá zpráva od Simeon pro Těžce želím ztrátu zbraní i nepatrného zbytku svých věcí. Shledávám v tom i stopu ješitnosti - raději bych kráčela s hlavou vztyčenou, než jako bezbranný žebrák! Oblečení sveřepě zůstává mokré a raději nepřemýšlím nad tím, jak jsou na tom nohy v promočených botách. Na to bude čas později. Do vody už se mi příliš nechce, když se tak dívám na pramice, cítím silnou nechuť se pokoušet proniknout opevněním zrovna tam. Přemýšlím, co vlastně přesně potřebuji. Třeba tu už ani nepřátelé nejsou, odlákáni zvuky bitvy tam kousek dál... stačí přijít k hradbě a houknout, vytáhnou mě nahoru... ne, to nesmím předpokládat, zvlášť když jsem prakticky bezbranná. Nakonec se rozhodnu dostat ještě blíž. Lézt na stromy by mi šlo, je odtamtud solidní výhled. Třeba budu mít štěstí a potkám nějakou hlídku.

Osamělý vlk - 25. srpna 2008 12:43

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Vyšplhala jsi na říční břeh zpevněný kládami a prohlížíš si dřevěné valy opevnění, které se v dálce ztrácejí. Dvě míle odtud zuří bitva a i tady už jsou robené zdi na mnoha místech probořeny po útocích Temných pánů. Většina opevnění je vylidněná, vojáci odtud odešli, aby nahradili muže padlé v bitvě. Před sebou máš bránu kterou můžeš projít. Jestli chceš, můžeš jít jinam a najít nějaké vhodné místo kde přelezeš zeď. 51

Simeon - 25. srpna 2008 13:27

soukromá zpráva od Simeon pro Ač je mi skoro podezřelé, že bych našla volný vstup tak snadno, nevím, proč hledat něco jiného, když brána je přímo přede mnou. Po očku se rozhlížím, jestli se někde nepovaluje vhodná zbraň po mrtvých z přestálých bitek, ale vypadá to, že budu mít smůlu. Alespoň si v lese vezmu vhodný klacek, dlouhý a snad pevný, opírám se o něj jako o dlouhou hůl a doufám, že nebudu muset ověřovat jeho kvality v boji. Se zaťatými zuby opustím svůj úkryt a vydám se přímo k bráně. Snad budou mít vojáci, kteří ji hlídají - protože nepochybuji, že tu budou oči, které nevidím - tolik soudnosti, aby se napřed ptali a potom stříleli. Koneckonců, to, že jsem člověk, je nepřehlédnutelné.

Osamělý vlk - 25. srpna 2008 13:57

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jakmile jsi jenom pár posledních kroků od opevnění, otevírají se rozložitá dubová vrata a ty bez meškání a bez zaváhání vbíháš dovnitř. Mladý seržant, potřísněný krví a jevící známky několikadenní únavy z boje, volá na vyššího důstojníka, který se spěšně obrací a ihned rozpoznává tvůj oděv. "Moje paní," zdraví tě otázkou, "kde jsou ostatní rytíři a učenci řádu Kai? Zoufale potřebujeme jejich rady. Nepřítel je mocný a krutý. Temní páni na nás tlačí stále silněji. Máme velké ztráty." 288

Osamělý vlk - 25. srpna 2008 14:03

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Slizký tvor vydává táhlý a příšerný smrtelný chropot a bezvládně se hroutí. Dodatečně se tě zmocňuje panika, rychle se škrábeš na nohy, z čelistí mrtvé obludy vytahuješ opasek, o němž se domníváš, že je tvůj, a pak už bez ohlédnutí prcháš k slabému světélku, které vidíš v dálce před sebou. Když konečně vybíháš na denní světlo, s ohromným ulehčením padáš na zem, pokrytou spadaným listím, a těžce popadáš dech, který se jen pomalu uklidňuje. Po nějaké chvíli si sedáš a při tom zjišťuješ, že svůj pásek máš pořád na správném místě - přece jen jsi ho neztratil. Díváš se, cos to vlastně vyprostil z tlamy hrabonora. Je to nějaký kožený popruh s nevelkým měšcem a nožem v pochvě. Otvíráš váček a nalézáš v něm dvacet zlatých mincí. Na další cestu si odtud můžeš vzít všechno, co pobereš, i nůž, i zlaťáky. 319

Osamělý vlk - 25. srpna 2008 14:07

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Gourgaz tě několika skoky dohoní. V bitevní vřavě se příliš rychle utíkat nedá. Popadne tě za rameno. Strhne k sobě ohromnou plazí silou, takže zavrávoráš a upadneš. Vycení na tebe své silné zuby, pozvedne sekeru, a v tom se mu do oka zabodne něčí šíp. Možná náhoda, možná záměr. Gourgaz zavřeští a sáhne si na ránu. Vytáhne šíp i s kousky masa a zbytky oční bulvy. Jeho sekera teď leží zapomenutá vedle tebe, kam dopadla a jenom o vlas tě minula. 255

Boromir - 25. srpna 2008 21:01

soukromá zpráva od Boromir pro Na volném vzduchu Rozhlížím se kolem sebe . Výhled mám nevelký mé oči jsou přivyklé na tmu . Čekám až si opět přivyknu na světlo . Po chvíli už zase vidím kolem sebe a roulhédnu se po okolí . Nůž strčím za opasek a zlaťáky si fám do váčku u pasu .Že jsem našel nůž je první dobrá věc ,která mne dnes potkala . Uvidíme ,jestli se den ještě vylepší. říkám si a v zápětí se mi před očima vynoří hořící klášter Me........ hezký den ndes už nebude , jestli někdy vůbec . Kolik mích druhů přežilo ? Nejsem jediný žijcí ? honí se mi hlavou ,když se rozhlížím po nějaké cestě.

Simeon - 25. srpna 2008 22:35

soukromá zpráva od Simeon pro Úleva, že jsem konečně, konečně v cíli, v jakési iluzi bezpečí, mezi svými, trvá jenom chvíli. Než na mě plně dopadne význam důstojníkových slov. "Nenesu dobré zprávy," řeknu hlasem, ve kterém jen těžko skrývám bolest. Ani nemohou tušit, jak moc špatných zpráv nesu... "Však první by je měl slyšet král." Jsem špinavá, hladová a otrhaná, ale není to tak zlé, abych nesplnila svou povinnost.

Osamělý vlk - 02. září 2008 15:17

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Důstojník na tebe pohlédne, ale nenaléhá. Ovšem vycítil, že se děje něco vážného a teď je třeba, abys bez dalšího zdržování dovršila svou misi a vyhledala krále a jeho poradní sbor. Bez jediného slova a bez zbytečného rozmýšlení kývá velitel na jednoho ze svých vojáků, aby přivedl dva koně. V příštím okamžiku jste už oba v sedle, pobízíte zvířata a cváláte odtud směrem k vysokým holmgardským městským zdem. Dostali jste se až na dosah vstupní brány do Holmgardu, teď naplněni úctou stojíte před výškou a mohutností městských hradeb. Stometrové zdi už celé věky odolávají dvojímu vytrvalému nepříteli - času a Temným pánům. spolu s důstojníkem projíždíš devadesát metrů dlouhým tunelem vnější strážnice, až se konečně ocitáte před vchodem do hlavní brány. Zástupy vojáků i civilistů proudí tudy ven i dovnitř a panuje tu velký chaos. Možná by bylo lepší se zkusit dostat do pevnosti vlastními silami než se nechat vést důstojníkem. 129

Osamělý vlk - 02. září 2008 15:28
	soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Les vpředu začíná řídnout, až konečně se mezi stromy objevuje cesta. Po ní směrem k jihu ubírají davy lidí. Mnozí z nich vlečou celý svůj majetek na malých rozvrzaných kárkách. Můžeš se k uprchlíkům přidat a snad se tak dozvědět, co se odehrálo na severu a nebo můžeš pokračovat na cestě k jihu sám lesem. 157

Boromir - 04. září 2008 16:58

soukromá zpráva od Boromir pro Na okraji lesa¨ Sleduji kolonu lidí ,kterou očividně válka ,jenž do naší krásné zemně přinesly temní páni vyhnala s domovů.V převleku se mi bude lépe cestovat. Nebudu ,tak nápadný a cesta bude poholdnější. Má však i své nevýhody . Pokut se výrazně nemílím časem budu nucen čelit nepříteli. letí mi hlavou ,když převarcím plášť na ruby ,abych alepoň částečnetečně skryl barvy Kai. Scházím pomalím krokem k vozům a připojuji se k oufalím lidem ,své zbraně jsem skryl nechi na sebe upozornit a tyto lidi vyděsit. "Odkus jdete ?" ptám se přízvukem své rodné vesnice.

Simeon - 05. září 2008 10:06

soukromá zpráva od Simeon pro Koňské sedlo v kombinaci s promočeným oblečením není zrovna příjemná věc. Schnu jen pomalu a mám pocit, že už nikdy nezjistím, co to znamená být čistá. Drobné škrábance ze šarvátek s Giaky jsou nepříjemné a už se opravdu těším, až to budu mít celé za sebou. Nejspíš proto jsem ztratila trpělivost s prodíráním se u brány a přestala jsem dávat pozor na to, kde je můj průvodce. Hlavně kupředu, využít každé skuliny, možná tak trochu zneužít pohledu na můj, pravda, potrhaný a špinavý, zelený plášť. Cestu do paláce nelze nenalézt.

Osamělý vlk - 09. září 2008 10:36

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Probíjíš se návalem těl na hlavní ulici a snažíš se dostat ke vzdálené Pevnosti. Obyvatelé města zmateně pobíhají sem a tam v záchvatu panické hrůzy, protože nad jejich hlavami se ozývá zlověstné krákání kroužícího Kraana. Kárka tažená splašeným koněm tě odhazuje na nejbližší dveře. Jsi na několik vteřin omráčená. Jak se škrábeš na nohy, rozlétnou se dveře dokořán, objevuje se v nich omšelý stařík s bez váhání se na tebe vrhá sekáčkem na maso. Vypadá naprosto nepříčetně a ty musíš bleskurychle zvolit mezi bojem a útěkem. 144

Osamělý vlk - 09. září 2008 10:46

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Ve tvářích lidí čteš únavu a strach, mnozí z nich jsou vyhladovělí a u konce svých sil. Urazili dlouhý kus cesty od chvíle, kdy opustili své hořící město. Náhle slyšíš od severu známý zlověstný zvuk velkých křídel. Lidé zděšeně zvedají oči k obloze, silnicí se nese vlna varovného volání: "Kraanové! Kraanové! Zachraň se kdo můžeš!" Zástup se v panice rozbíhá na všechny strany. Těsně před tebou ujíždí vůz vezoucí malé děti. V prudkém trysku naráží pravým předním kolem do výmolu, náprava se láme a povoz přepadá na bok. Děti křičí hrůzou. 30

Simeon - 11. září 2008 12:14

soukromá zpráva od Simeon pro Ech... že se budu muset bránit i tady, i v ulicích města bojovat o život s vlastními lidmi, to jsem opravdu nečekala. Potřesu hlavou, zmatená a dezorientovaná po kratičkém bezvědomí, v první chvíli na staříka vyrazím ostřeji, než bych sama ráda - zmatený ubožák. Sice se s ním nechci zdržovat, ale obávám se trochu, co by vyváděl dál. Chci ho alespoň odzbrojit a zavřít doma, pokračovat ve svojí cestě... kůň už je kdo ví kde, ale na teď nechci myslet. Podceňovat protivníka se nevyplácí, protože štěstí je vrtkavé a já už mám za sebou dnes příliš mnoho bojů.

Amonriel - 13. září 2008 19:14
	soukromá zpráva od Amonriel pro Takže mu asi tak lehce neuniknu... Co nejrychleji se zvednu, ani se jentak přes rameno se kouknu, odkud vyletěl ten šíp a rychle se snažím popadnout Gourgazovu sekyru. a seknout ho s ní někam do břicha.

Osamělý vlk - 15. září 2008 18:14

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Divoce a nebezpečně vyhlížející stařec na tebe bez ustání rozezleně křičí. Obviňuje tě z rozpoutání války a proklíná všechny rytíře řádu Kai jako spojence Temných pánů. Sekáček v jeho ruce není tak nebzpečnou zbraní jako meč Giaka, přesto je dobře, že se před ním máš na pozoru. Šílenství u něj zvýšilo sílu a tobě se nedaří ho zatlačit zpátky. Ne za cenu zranění a když se na tebe vrhne s pěnou u úst nezbývá ti nic jiného než použít zbraň a ta dopadne na jeho hlavu. U tvých nohou leží mrtvý šílenec. Chvíli nato vbíhají do dveří dva vojáci a gratulují ti. Vyprávějí, že mrtvý muž je uprchlý blázen, kterého hledali už dva dny. Jeden z vojáků ti podává deset zlatých, to je odměna za dopadení nebezpečného šílence, a nabízí ti, že tě zavedou do pevnosti. 269

Simeon - 16. září 2008 11:11

soukromá zpráva od Simeon pro Trochu dezorientovaně přijímám gratulace... jsem ale bez prostředků, tak mi není hloupé vzít si ty peníze, i když je to za něco takového. Tak trochu jinak se začínám dívat na život za bezpečnými hradbami. Málem jsem se nechala ukolébat - ale je mnoho podob boje. S lítostí hledím na mrtvé tělo muže, kterému šílenství vzalo rozum "Doprovod do pevnosti přijmu s radostí," ujistím vojáky. "Nutně se, co nejdříve, potřebuji dostat ke králi."

Osamělý vlk - 18. září 2008 10:01

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Trvá skoro hodinu, než dospěješ k Pevnosti. cestou tam potkáváš obyvatele Holmgardu a ve všech obličejích čteš strach a zděšení, v ulicích vládne zmatek. Tví průvodci přistupují k ozbrojeným strážím u hlavní brány a sdělují jím, jak důležité poslání plníš a jak naléhavou zprávu neseš králi, ale strážní se netváří příliš přívětivě a znechuceně se dívají na tvé potrhané a špinavé šaty. 314

Simeon - 21. září 2008 22:33

soukromá zpráva od Simeon pro Nad váháním stráží u brány se netrpělivě zamračím. Je mi jasné, že musím vypadat hrozně - krev, vlastní i cizí, bahno a prach... "S potěšením navštívím lázně i krejčího, jen co na to bude trocha času," řeknu ledovým hlasem, když si uvědomím důvod jejich znechucených pohledů. Jednou jsem ale rytíř řádu Kai; ne někdo, nad kým se ohrnuje nos. "Teď ho ale nemám." Nu dobrá, tak trochu psychického nátlaku. "Tahle krev," řeknu tiše a do hlasu nechám proniknout rezignovaný smutek, "patřila princi. Opravdu teď není vhodná chvíle na cokoli jiného, než audienci u krále."

Osamělý vlk - 28. září 2008 12:57

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Stražci překvapeně zamrkají, když začneš o princi a uvěří ti. Úklonami ti projevují úctu jako jednomu z rytířů řádu Kai a jeden ozbrojenec tahá za skrytý konec zvonku. Masivní dveře se začínají otvírat dokořán. Muži tě doprovázejí dovnitř, za zády slyšíš , jak dveře zase zapadly. Vnitřní nádvoří kypí činorodým ruchem. Jízdní poslové čekají po boku svých neklidných koní na rozkazy, které vydává spojené velení, zasedající ve Velkém sále. Neobyčejně rychle předávají pokyny a vzkazy a rozkazy obráncům na hradbách. Posel stíhá posla, ti kteří se vracejí, sotva popadají dech a pot z nich leje. Stačíš udělat sotva pár kroků napříč nádvořím, když tu zaduní kus od tebe hlas: "Zadržte tu ženu!" 66

Simeon - 28. září 2008 23:59

soukromá zpráva od Simeon pro Se zájmem se rozhlížím po prostředí tak známém... a přeci zcela novém. Ústředí rytířů Kai působilo mnohem disciplinovaněji, však tady je spousta civilů. Ale ten ruch a shon, ržání koní, vykřikované rozkazy... nebude už nikdy víc, ne na místě, které jsem si zvykla nazývat svým domovem. Po jednom takovém rozkazu mimoděk otočím hlavu. A s překvapením zjišťuji, že se možná týká mojí osoby. Zastavím se a zamračím, ruka mi sklouzne na jílec meče. Copak všechno se spiklo proti tomu, abych došla na konec své cesty?

Osamělý vlk - 01. října 2008 11:03

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Vidíš jak se k tobě žene statný seržant, v patách za ním dva vojáci, a všichni mají meče připravené k úderu. Stavíš se do obranné pozice, protože všichni tři působí dojmem zabijáků, kteří napřed útočí a teprve potom se ptají, mají-li ještě na koho. Z ničeho nic se ale velitel zaráží a vzápětí volá zpět i své může. Poznal tvůj plášť! Vojáci odhazují zbraně a omlouvají se za svůj omyl. Seržant tě vede do Velkého sálu a přitom posílá jednoho z mužů pro kapitána, který dorazí po chvíli a začne se tě vyptávat na ostatní rytíře řádu Kai. 66

Simeon - 01. října 2008 20:47

soukromá zpráva od Simeon pro Malý incident s vojáky mi kupodivu narovná záda. Být rytířem Kai stále něco znamená; a nerada bych cvičila s mečem na vlastních lidech. S kapitánem pohovořím v jakési iluzi soukromí, dá-li se tak nazvat mezi tou spoustou lidí - působí na mě dojmem čestného muže a tak ho požádám, aby zatím o novinkách, které nesu, s nikým nehovořil, dokud se je nedozví král. A pak mu řeknu, jak se to nyní má s rytíři... když se o tom opět slyším vyprávět, je mi těžko u srdce.

Osamělý vlk - 04. října 2008 11:42

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Když je tvé vyprávění u konce, lesknou se v očích tohoto jistě otrlého muže slzy. Hlas s emu chvěje, když tě vyzývá, abys ho následovala. Procházíte rozhlehlými sály a chodbami do centrální části Paláce. Na každém kroku jsi udivována velkolepostí a nádherou. Konečně stojíš před velkými vyřezávanými dveřmi, které střeží dva vojáci ve stříbrné zbroji. Poslední vteřiny tě dělí od setkání s králem. Dveře se otvírají a ty vstupuješ do Trůnního sálu, oslnivě nádherné místnosti, bohatě zdobené zlatem na jasně bílém podkladě. Král a jeho nejbližší rádcové se sklánějí nad rozměrnou mapou, která leží rozložena na mramorové desce uprostřed místnosti. V obličejích všech mužů se zračí obavy a napětí. 350

Simeon - 04. října 2008 12:12

soukromá zpráva od Simeon pro Smutek muže přede mnou spíš než útěchou způsobí, že mi málem začnou téct slzy. Ale rytíř řádu Kai nesmí dávat najevo slabost... zvlášť, když je patrně poslední. Prudce zamrkám. Na hrudi mi leží balvan, ne nejméně ztěžklý trémou, kterou mám před setkáním, které mě čeká. Ačkoli se právě o to celou dobu pokouším, teď teprve mi to plně dochází. Setkám se s králem. Já! A zrovna já mu budu muset vyprávět... to všechno. S úžasem procházím nádhernými sály a dokáží mě zaujmout natolik, že se zase opět zvládnu trochu uklidnit. Stydím se nyní za šat, který mám na sobě, za špinavou tvář a vlasy. Vypadám, jako bych se právě vracela z bojiště - ale já se vlastně vracím z bojiště - tahle špína není hanba. Ale stejně bych byla mnohem raději čistá. Trůní sál je úchvatný a v koutku duše zadoufám, že budu mít příležitost tu někdy pobýt jen tak, v klidu, nechat oči zvolna klouzat po freskách a ozdobách... naprostá většina pozornosti je ale upřená na muže přede mnou. "Můj pane..." padnu na kolena před králem a sklopím hlavu. Hlas mi zní mnohem větší únavou a bolestí, než bych ráda, přesto, snad, sdostatek pevně... Ani nevím, jestli mě můj průvodce představuje, potrhaný zelený plášť mluví dostatečně jasně. Zdvihnu tvář a pohlédnu do očí krále. Muže, kterému musím předat zprávu o smrti jeho syna a jeho rytířů. Bože, kéž bychom toho byli mi všichni ušetřeni.

Osamělý vlk - 10. října 2008 10:32

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Jen co jsi promluvila utichá celý sál a pozornost všech se obrací k tobě. Kral přichází blíž a prohlíží si tě. Vypadá také unaveně, ale drží hlavu hrdě vztyčenou, protože on slabost najevo dát nemůže. Ne teď. Možná ve svých komnatách v soukromí, ale před svým lidem a rádci musí být silný a rozhodný. "Mluv," vybídne tě. "Řekni jaké zprávy přinášíš." Hlas má příjemný a zní v něm laskavost, stejně jako v jeho očích, když se na tebe dívá. 350

Simeon - 13. října 2008 11:36

soukromá zpráva od Simeon pro "Můj pane..." Zopakuji a vstanu. Pohlédnu na okamžik do jeho očí. Předávám tím pohledem zprávu, která patří jenom jemu samému. Musíte být silný. Bude to potřeba. A pak začnu hovořit. O zkáze řádu rytířů Kai, o bojové situaci, o... o hrdinské smrti králova syna. Nenechám se vyrušit zděšenými výkřiky a zaúpěními od lidí v sále, napůl vykřiknutými otázkami, protože král naslouchá tiše. Tréma se ztratila a soustředím se jenom na něj a na to, abych nevynechala nic podstatného. Přesto mi v hlase zní více bolesti, než bych sama ráda. Nemyslím však, že by se našel někdo, kdo by mi to vyčetl v takové chvíli... i náš učitel rétoriky je mrtvý... bohové, jak jste mohli dopustit něco takového? Ano... to je vše. Mohu doplnit pár podrobností, vyprávět o vlastních vítězných bojích, ale to už není nic podstatného. Na znamení, že jsem skončila, se mírně ukloním hlavou a nechám ji sklopenou. Cítím slzu, jedinou, pálící, jak mi klouže po tváři.

Osamělý vlk - 15. října 2008 11:32

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Do ticha doznívají tvá poslední slova a král k tobě znovu přistoupí. "Simeon, osvědčila jsi obětavost a odvahu, jaké šlechtí pravého rytíře řádu Kai. Tvá cesta sem byla jedno velké nebezpečí. Novina, s níž jsi přišla, dopadá na nás jako další tvrdá rána osudu, ale zárove%n nám v této temné době zazářil majáček naděje - a tím je tvůj nepoddajný a odhodlaný duch. To, co jsi dokázala, je velikou oslavou památky tvých učitelů. I my se s úctou skláníme před tvým činem." Po králových slovech propuků v sále jásot, ze všech stran slyšíš srdečné díky a projevy upřímného obdivu. Král zvedá ruce v utišujícím gestu a hlasy zvolna slábnou, až se ztiší docela. "Simeno, udělala jsi vše, co by Sommerlund mohl chtít od své poslušné dcery, a přece tvá úloha ještě nemůže skončit. Sommerlund nezbytně potřebuje tvé další služby. Temní páni jsou mnohem početnější než my a jejich dobyvačné cíle neznají hranic. Naše poslední naděje leží v Durenoru, kde je ukryta moc, která již jednou, před dávnými věky, pomohla zvítězit nad Temnými pány. Simenon, jsi poslední z rytířů řádu Kai - znáš a ovládáš tajná umění, ostatním smrtelníkům nedostupná. Jsi ochotna vypravit se do Durenoru a vrátit se Sommerswerdem, Slunečným mečem? Jen s pomocí tohoto daru nebes můžeme překonat zlo, jež napadlo naši zem, a zachránit ji." Král končí svou řeč a ty se musíš rozhodnout. Pokud přijímáš výzvu k výpravě za Sommerswerdem, vydej se na další dobrodružství.

Boromir - 21. října 2008 13:31

soukromá zpráva od Boromir pro Cetsa I mně zasejů výkřiky v srdci strach . Nedávno jsem viděl umírat své druhy umírat zbraněmi jezců a pařáty zvířat . Neodvažuji se postavit nepříteli tváří v tvář . Z hrůzi mne vytrhne vůz řítících se kolem mne . Uskakuji z cetsy ,abych se v zápětí vrhnul do vozu a zjistil ,jak mohu pomoc . Pokut se jezdci jen baví a nemají přesný úkol . Mám naději ,že převrácený vůz přeletí , pokut né budou problémi! říkám si a nahlížím do vozu . Nejdříve však odsekávám popruhy koním ,aby pokut by chtěli pokračovat v běhu netáhli vůz sebou . Dokud děti křičí jsou naživou a existuje naděje ! " To bede v pořádku ." říkám a prohlížím si děti jestli nejsou raněné .

Osamělý vlk - 24. října 2008 10:06

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Sekera je velká a těžká a to na jeho kůži zapůsobí a konečně jí prorazí. Princ, kterému prchá život z těla k tobě zvedá zrak, svírá ti ruku a říká: "Rytíři Kai, v sázce je svoboda celého Sommerlundu a je nezbytně nutné, abys donesl mému otci poselství, s nímž ses vydal na svou nebezpečnou cestu. Nepřítel je příliš silný, jeho převaha je značná a sami ho nemůžeme zastavit. Král musí najít posilu v Durenoru, jinak je vše ztraceno. Vezmi si mého koně a bez meškání spěchej do hlavního města. Snad bude přízeň Ishir a Kai stát při tobě." 82

Osamělý vlk - 24. října 2008 10:41

soukromá zpráva od Osamělý vlk pro Bleskurychle utíkáš k vozu. Lidé se v panice rozbíhají všemi směry a klopýtají jeden o druhého. Je vidět, že se nechali Kraany zaskočit a že nebyli na jejich nenadálý útok připraveni. Útočníci zatínají pařáty do těl svých ubohých obětí, které vynášejí nahoru k potemnělému nebi. Vůz se kácí, ty se snažíš křičící děti dostat pod něj a schovat je, ale je pozdě. Ohromný Kraan visí ve vzduchu přímo nad dětským povozem a z jeho hřbetu se na zem spouští jeden po druhém tři Giakové. Buď se s nimi dáš do boje na život a na smrt, nebo z vozu utečeš a pokusíš se včas dostat do statku, který jsi právě zahlédl kousek od silnice. 194

Amonriel - 24. října 2008 14:08

soukromá zpráva od Amonriel pro Beze slova přikývnu. Jsem rád, že jsem konečně něco udělla té obludě. Rozhlédnu se, kde vlastně princ říkal, že má koně. Když ho uvidím, rychle na něj vyskočím. Málem přepadnu, protože jsem vyskočil zbytečně rychle a navíc jsem an koni už nějakou dobu nejel. Jakmile získám stabilní polohu, kopnu koně do slabin aby jel co nejrychleji z tohohle místa. Ale...kudy je to království? Snad mi něco ukáže cestu.

Údržbář (administrátor) - 03. prosince 2008 16:47

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR