Vampire love
hrálo se Denně
od: 06. července 2007 21:05 do: 07. listopadu 2007 16:05
Dobrodružství vedl(a) Whihen
| |
 | Svítá.....Kapky krve dopadají na zem... V troskách hořícího domu se objevuje postava..Je to žena... Jmenuje se Vendea...Podle ostrých zubů se dá poznat, že je to upírka.. Má zlomené srdce... Moc milovala až na to doplatila.. Ted tam sedí, sama a opuštěná... |
| |
 | Trosky domu Svítá.... Sedím v troskách hořícího domu. Jsem sama. V očích mi poskakují slzy... Zvednu se a pomalu kráčím k přístřešku, který jako jediný přežil. Schovám se pod něj, aby paprsky nemohly spálit mou kůži... Skloním hlavu... Kousek od našeho domu je hospoda.. Určitě někdo vidí kouř a plameny šlehající do výše..... Někdo přijde.... |
| |
 | Trosky domu Přicházím. Konečně volný, konečně zase svobodný. Nasávám vůni vzduchu, kterou jsem tak dlouho necítil. slyším zvuky života a i jen obyčejné křupání štěrku pod mou botou, mi po těch staletích v absolutním tichu a tmě přijde jako rajská hudba. Vyskočím na sutiny a nastavím svou tvář vánku. Hladí, laská a každý jeho dotyk s mojí kůží je extáze slasti. Usmál bych se kdybych mohl. Náhle můj zrak padne na hořící dům. Plameny ladně tančí a ozařují okolí překásnou mihotavou rudou září. Fascinovaně jdu blíž a zírám do ohně. Skoro zapomenu i na to, že svítá, ale můj klobouk a plášť mě ohrání. Všimnu si postavy, která se ukrývá před sluncem v přístřešku, který jako zázrakem nepohltili plameny, a přijdu blíž. "Proč jsi tu, maličká?" skloním se k postavě. Můj hlas je poněkud chraplavý, už léta jsem jej nepoužíval. |
| |
| Trosky domu Nevím.... ozve se tichý hlas..... Oheň vše pohltil....minulost...vzpomínky....Zůstala jsem sama.... Přetáhnusi přes hlavu kápi,aby paprsky nemohli na obličej... Pohlédnu na muže.... Nikoho jsem již dlouho neviděla.... |
| |
 | Trosky Procházím už dlouze krajinou když mě před nějakou dobou upoutal kouř nejspíš nějaký požár či co ale jeden nikd neví. Proto nyní mířím k tomu místu. Na místě najdu dvě postavy když příjdu uvydím jednoho muže a jednuženu. Mohu nějak pomoci? Co se tu stalo? |
| |
| Trosky Ne,děkuji jen se tu schovávám před tím spropadeným světlem.... Zalezu do kouta... Ruku si projistotu položím na dýku... Mé šedé oči tikají z muže na muže... |
| |
| Trosky Vypadá vyděšeně. Dobře jak myslíte a když už jsme u toho světla tak svítá nechcete přeci jenom pomoci když se před ním schováváte? Kdopak to asi je? A kdopak je ten chápek? |
| |
| Trosky Trocha pomoci by se asi hodila. Usměje se...Je to první úsměv za velmi dlouhou dobu.... Shodím dolů kápy a mé šedé oči kmitají po přístřešku.. |
| |
| Trosky když přijde někdo další, narovnám se v celé své impozatní výši. "Pojďme. támhle je nějaké stavení, můžeme se ta ukrýt," navrhnu jim. |
| |
| Trosky Dobrá tedy. Usměji se také. Jak se zdá už je jí líp. Tak jak přesně bych mohl pomoci, pokud to bude v mích silách. A pokud nebude tak se to zvládne hold jinak. |
| |
| Trosky Dobrý nápad... přikývnu a přehodím přes sebe plášť s kápí.... Zvednu se a čekám na oba muže... Jdu pomalu ke dveřím... |
| |
| Trosky Dobrá jdeme tedy. Snad tam bude bezpečno. Až se všichni vydají na cestu jdu s nimi ale já jdu kousek vzádu. |
| |
| Trosky Následují dívku a stále se rozhlížím. Je to jako kdybych se probudil po dlouhém psánku, nebo jako kdybych se znovu narodil. Ani to slunce mi nevadí jako kdysi. Pořád je lepší cítt bolest než necítit nic. Dojdu ke dveřím, připraven na nové podměty které zaútočí na mé smysly. Skoro se až hvěju nedočkavostí. |
| |
| Stavení Vejdu jako první do vnitř... Pozavírám okenice,takže je ve vnitř tma... Zapálím svíčky aby bylo vidět.... Shodím ze sebe plášť, zůstanou na mně jen rudé jednoduché šaty... Posadím se a ropustím si své havraní vlasy... |
| |
| Stavení Vejdu do stavení kde je tma osvětlená jen plameny svíček. Jako skrýš to tu neni špatný. Posadím se do rohu na zem a jen tak koukám do plamenů svíčky. |
| |
| V příbytku Zůstanu stát a v šeru se rozhlížím kolem. Ucítím vůni tlejícího dřeva, uslyším pištění malých tvorečků skrytých pod podlahou, prohlédnu si překrásné vzory utkané z pavučin. Když se dosytosti pokochám vším pro ně nyní novým otočím se k dívce. "Kdo jsi, maličká?" zeptám se jí. "Co se tu stalo? Ty jsi zapálila ten dům?" |
| |
| Stavení Mé jméno je Vendea.... zamyslím se..... Ne...lidé z vesnice zapálili náš dům..Nikdo o tom nevěděl...Probudila jsem se a cítila kouř..Zjistila jsem, že matka i otec jsou mrtvi, vesniané jim prokláli srdce kůlem...Zachránila jsem se, byla jsem slabá, mně chtěli zabít jako poslední..Své vrahy, kteří mně chtěli zabít, jsem zabila a jeich těla nechala shořet... Zavřu oči.... |
| |
| Stavení Docela krutý vesničani. A co budeš teďkon dělat když nemáš kam jít? Trocha informací neuškodí ale bude dobrý si dávat pozor aby nezapálili ty vesničani i tohle stavení. |
| |
| Uvnitř stavení "Vendea," zašeptám a vychutnávám si zvuk toho jména. "Já se jmenuji," zarazím se. "Vlastně jmenoval jsem se. V dávných dobách jsem nosil jméno Nekoda, ale teď už je vše jinak," zahledím se kamsi do dálky, do míst a časů, které mohu vidět jenom já. Ze zamyšlení mě však vytrhne hlas muže, který tu je s námi. "A jak se jmenuješ ty?" ohlednu se po něm. |
| |
| Nevím.....Nemám kam jít....Ale nějak se probiju... usměji se a vstanu.... Začnu přecházet kolem nich..... Usmívám se.... Mé šedé oči kmitají sema tam.... |
| |
| Stavení Já? No sám nevím protože mě nikdo moc jménem neoslovoval. Já?...no.. Vstanu ze země a jdu k ostatním. Říkejte mi Zene nebo Zeno..... Hmm spousta lidí nemá kam jít stačí je jen pozorovat.. |
| |
| Uvnitř stavení Chvilku Vendeu pozoruji jak tu pobiha s vrozenou živostí mládí. "Možná by jste si měli odpočinout. Do západu slunce tu stejně musíme zůstat, tak bude lepší ten čas nějak využít," snažím se jim poradit. |
| |
| Stavení Dobrá odpočinout si můžeme kdyžtak zůstanu vzhůru a budu dávat pozor kdyby někdo sem přišel slídit. A nebo pokud se vrátí majitel pokud ještě žije. |
| |
| Jsem vpořádku... usměji se..... Vytáhnu lahvičku s tekutinou, kterou vypiji... Cítím se svěže... Opřu se o stěnu a hledím do země.... |
| |
| Uvnitř stavení "Jak chcete," pokrčím rameny, sednu si na zem, opřu se o stěnu a zahloubám se do svých myšlenek. |
| |
| Stavení Usadím se na podlaze... Přebírám si myšlenky.... Hledám v nich skulnku... Pohrávám si s medailonem na krku... |
| |
| Stavení Přistoupím k jednomu oknu a opatrně skulinkou nakouknu ven. Zdá se že je tam klid. Pak skulinku zase zadělám a posadím se někam do místnosti. |
| |
| Hodiny do západu slunce se pomalu vlečou a všichni jsme pohroužení ve svých myslích. Ve svých problémech. Ale nakonec se přecijenom dočkáme noci. Té krásné vlahé temnoty, která je našemu druhu tak blízká a ve které jsme pány světa. "Slunce zapadlo," pronesu neochvějnou jistotou. "Můžeme byjít ven." |
| |
| Ano... vydechnu a vyjdu ven.... Tma mne dodává radost.... Zavřu oči..Pak si na něco vzpomenu... Ples bez lidí, kde se setkávají dvě rasy... Dnes s první hvězdou začne kousek odtud v lese ples.Upíří i vlkodlačí... pronesu se spokojením... Účast je pouze v páru....Vydáms se tam... Skočím se do přístřešku přestrojit.. Vyjdu v rudých šatech na ramínka. Ve vlasech mám červenou sponu, která ladí k bledé kůži.. |
| |
| Stavení Dobře zkuste se tam mrknout já pohlídám aby nám to tu nikdo nezabral. Protože vykrást se toho tu moc nedá. Kromě věcí co máme u sebe tu v chatě neni skoro nic. No možná ještě krysy.. |
| |
| Před budovou Vyjdu ven a podívám se na Lunu. Tu vládkyni noci a naší sestru. Je to tak dlouho co jsem byl odříznut od jejího svitu. Tak dlouho. Trochu se zasním, ale hlas Ven mě probere. "Ples? To zní krásně, rád se ho zůčastním pokud mohu, i když se obávám, že většinu tanců jsem zapoměl, ale etiketu si snad ještě vybavím," otočím se k Ven. |
| |
| Před budovou Tak tedy dobrá... Jednou rukou si vemu cíp šatů.. Můžeme vyrazit.... usměji se.. Paprsky měsíce nasvítí mou bledou tvář.. |
| |
| Před budovou Za jak dlouho se vrátíte? Kdyžtak si schrupnu a nebo né záleží co se bude dít. |
| |
| Před přístřeškem Zeno, půjdete se mnou na ten ples?? zeptá se prosebně a udělá psí očička.... Usměje se a nadzvihne si šaty, aby si na ně nešlapala.... |
| |
| Před budovou No pokud vám slečno nebude vadit že půjdu jak vandrák v tom co mám tak klidně půjdu. Já sebou bohužel nenosím náhradní věci, tak dobře na tom nejsem. |
| |
| Před budovou Ne copak na tom záleží?? zářivě se na něj usměji.... Pojďme... řeknu a chystám se k odchodu... |
| |
![uw26923[1]4292.jpg](uw26923[1]4292.jpg) | Před budovou Dlouho cestuju divám se po okoli vidím spalený dům nejspiš. Hm zajimavý. Vidím nějaký osoby začuchám, podle pachu jsou to upíři. |
| |
| Před budovou - Cesta No záleží jak komu...jděme tedy. Výjdu ven ze stavení a prohlédnu si noční oblohu. A kudy pak se tam jde? Usměji se na ní s tázavým výrazem. Né že bych to nenašel našel ale za jak dlouho... |
| |
| Cesta Támhle na vršku... mně to tedy nevadí... zasměje se a rudě ji zaplanou oči.... Jdou po cestě.... Ona si to užívá..Konečně něčí přítomnost... |
| |
| Cesta Jdu za ven abych tam správně došel a cestou koukám po okolí. Kvůli čemu se vůbec tahle slavnost pořádá. Jestli je to kvůli něčemu nebo jen tak, já jsem totiž podobným událostem nijak nevěnoval. |
| |
| Cesta Aby se dvě rasy, upíři a vlkodlaci sblížili aby byl mír... Nové známosti... usměji se... Ano, na ples jsem se těšila dlouho... Od dob,kdy... no... |
| |
| Cesta Takže taková událost na vylepšení vztahů mezi rasama. Nebo událost na urovnání dřívějších problémů. A byla jste tam někdy slečno Vendeo? |
| |
| Ano..jednou ....kdysi... zavzpomínám..... Bylo to v zimě.... Dál nepřemýšlím... Vrací mně to k němu.... Ne..ne.. Potichu kráčím dál.... |
| |
| Cesta A jaké to tam je? Pokud nevadí že se ptám. Snad né bez srandy to by pak byla velká nuda. |
| |
| Cesta No spíš než ples se to tam někdy mění až ve večírek... zasměji se.... Vzpomínám na ty legrácky co se užili.... A na plamenové vystoiupení.. Na dobré pití a jídlo... Je to tam úžasné... |
| |
| Cesta No tak to vypadá na velkou zábavu i když na večírku sem taky nikdy nebyl. No nemusí to být zase nuda vlkodlaci a upíři? Ani nepamatuju kdy sem vyděl tyhle rasy že by měli nějakej večírek. Snad se mi tam bude taky líbit. |
| |
| To doufám... zasměji se... jsme již kousek od pahorku, odkud se zývá smích a hudba... Užijeme si to... mrknu na něj.. |
| |
| Cesta Snad ano.A oplatím úsměv. No uvydíme jak to dopadne no nechám podezřívavou a opatrnou náladu schovanou jinak by mi tam připadalo všechno podivný. Koukám na pahorek odkud slyším ten ples. Už jsme blízko že? |
| |
| Ano.....Víte, že jste podobný mému bývalému...příteli??Ale strašně..... zasním se.... Zaposlouchám se do hudby... Jsme právě pod lípou...kde mně líbal on... Tenhle strom já znám..Tady jsme se poprvé políbili.. |
| |
| Bývalému příteli? Možné to je a nebo je to jen takový pocit. Kdo ví dějou se různé věci. Pak dojdeme k oné lípě. Poprvé? Určitě máte na tu dobu příjemné vzpomínky... |
| |
| On je dávno mrtvý.....zradil mně..Já ho moc milovala....Ale..jakoby se ve vás vrátil...Chci začít s někým od začátku.. skloním hlavu a rukou se opřu o lípu... Ten strom pamatuje věcí... |
| |
| Mrtvý a jak nebo proč vás zradil? Hold lidi sou různý a hodně lidí je hnusnejch abych slušně řekl. Vrátit nevím jestli se vrátil ale možná něco ano někdo věří v převtělování duší. |
| |
| Vzdal se mně... Ale když si to uvědomil,bylo pozdě... Chtěl to napravit..ale trefila ho stříbrná kulka..Byl to vlkodlak... zavřu oči... Byla bych ráda kdyby se vrátil...Douám,že se tak stalo... otočím se k Zenovi a pomalu dojdu až k němu.. |
| |
| Vlkodlak? No je to čím dál tím víc zajímevější. Mrtví se vracet nemohou, nebo né takoví jací byli dříve...ale kdo ví... Pak se vydám mím směrem čekám na místě copak mi chce. |
| |
| Poté co jsem tě uviděla, se mi projasnil svět..Viděla jsem jeho v tobě.. Řekla jsem si, že se nemůže vrátit,ale něco z něho ano... Pak se to stalo..Já se do tebe zamilovala!! Neměla jsem to v úmyslu, ale stalo se.. Mám tě moc ráda... Už to víš... nadechnu se a odejdu zpět k lípě, o kteou se opřu.. |
| |
| No to sou ale věci. Nemůžu říct že by to nebylo obousměrný je to hezká holka a příjemě se s ní povídá uvydíme jak to dopadne. Cože? no no to je teda .... ale jsi si jistá aby jsi zase nebyla zklamaná. /b> Pak příjdu k lípe o kterou je opřená sednu na zem a koukám na ní. |
| |
| Vím to.... zavřu oči... Vím, co chci... měsíc svítí do mých ted už rudých očí... Sednu si.... |
| |
| A co tedy chceš? Stále si jí prohlížím tu dívku osvětlenou měsíčním světlem která sedí pod lípou... |
| |
| Tebe... to slovo vyjde tiše... Vstanu... Pomalu jdu pryč...ani ne krokem... Hlavu mám skloněnou... |
| |
| Mě? No to m taky napadlo... Počkej proč si tak smutná... Vstanu a jdu za ní... |
| |
| Jen zakývám hlavou a pokračuji.... Na konci cesty stojí uvázaný vraník... Jdu k němu jako ve snu.... Hledím do země... |
| |
| Počkej přece..... Položím jí ruku na rameno. Co se děje? V lidech určitě někdo vyzná líp ale i já pozná mže jí něco je.. |
| |
| Nic.... řeknu a vyšvihnu se do sedla... Kůň přešlapuje.... Nemám nic, cobx mně zde drželo...Jenom láska..ale tu asi pojedu udusit... řeku a přitáhnu koni otěže... |
| |
| Nic neříkám jen poodstoupím dál od koně a sleduji jí. SAkra ještě se v tom tak vyznat abych věděl co dělat. |
| |
| Ne nemůžu odjet....Musíš..ne kvůli němu ne.... Jsem nerozhodná... Pustím otěže... Po tvářích se mi začnou kutálet slzy a smáčí prašnou cestu... |
| |
| Posadím se na zem pohlédnu na měsic a poté koukám do země. Jenom mlčky sedím. |
| |
| Sesednu.... nemůžu odjet... Něco mně tu drží... Sednu si vedle něj.. |
| |
| Sesedne a posadí se vedle mne. Copak neodjíždíš? Usměji se na ni. |
| |
| Nemůžu.....Držíš mně tu ty..... slabě se usměju a opřu se... |
| |
| Já tě tu nedržím klidně můeš jít jen pak ......... pak to bude jiné.. |
| |
| Zůstanu....To je můj osud... skloním hlavu... Roztřeseně zavřu oči.. |
| |
| Neboj.. Opět jí položím na rameno ruku. Snad zase neuteče. Není čeho se bát a navíc osud je jen láhev kterou je třeba vyplnit vlastními rozhodnutími a činy nikde není dáno co máš nebo musíš. |
| |
| Děkuju.... slabě se usměji... Otevřu oči a usměji se.. |
| |
| Usměji se také. Není za co děkovat. Půjdeme na ten ples? |
| |
| Dobře... zvednu se a čekám na něj.--- Potom pomalu vykročím k vzdálenému pahorku.... |
| |
| Zvednu se a jdu společne s Ven na tu slavnost. Bude dobře neboj. Určitě bude....musí.. |
| |
| Jo...snad jo..... usměju se a jako by se nic nestalo kráčíme k pahorku... Je již vidět výzdoba na stromech.--- |
| |
| Cesta-Ples Jdu s ven směrem ze kterého je slyšet veselí a za krátkou chvíli dojdeme na onu slavnost. Tak a sme tu. |
| |
| Ples Jsou vidět stoly plné jídla.... Kousek od nás je palouček s hudbou, kde se tančí. Je tu také mnoho lahví s rozličnými tekutinami... Je tu toho hodně.. Tak kam půjdeme? zeptám se s úsměvem a pokývu na partičku upírů, kteří se již trochu motají... |
| |
| Ples Sám nevím vyber něco ty. KOukám se po okolí co tu všechno je. No vypadá to tu dobře. |
| |
| Ples Máš hlad?? Nebo žízeň??... usměji se.. Ukážu po všech těch stolech a lahvích.. |
| |
| Ples Usměji se. Né zatim né já sem zvyklej dlouho nejíst a nepít co ty? Nebo jestli nechceš cokoli jinýho? |
| |
| Ples Ne...ještě nemám hlad ani žízeň...Dá se tu tancovat.Nebo si jen povídat...Záleží na každým.... Pohodím hlavou a naslouchám zvuku hudby a haštěření se mal skupinky vlkodlaků... |
| |
| Ples Tak asi zůstaneme u toho povídání páč já tancovat neumim. Stane se každej to umět nemusí... |
| |
| Ples Jasně... usměje se a posadí se pod nejbližší strom.... Opře se o kmen a usměje se.. |
| |
| Ples Sednu si vedle ní a dívám se kolem co se tu všechno děje... |
| |
| Ples Nastražím uši a poslouchám.. V dáli jsou slyšet výkřiky.... Znervozním..... Něco se děje.. |
| |
| Ples Všimnu si Venina zneklidněného obličeja a pak i podivných výkřiků. Co to může být něco se děje? Nebo jen někdo vypil víc než snesl a dělá tu bordel? Počkej tu půjdu se jen podívat co je to za zvuky. Zvednu se a jdu po sluchu za tím křikem. |
| |
| Ples To nejsou výkřiky z plesu... zachmuřím se... To jsou.... ostatní upíři si toho už také všimli a začli se proměnovat. Narostla jim křídla a jejich kůže zbělela... Ksakru.... Do vrchu již běží první postavy.... Jsou to lidé z vesnice...Ale temně jim hoří oči... Démoni... Strhnu ze sebe plesové šaty, pod nimi se ukrývá červená halena,hnědé kalhoty a černé boty,které mi sahají až po kolena. Od pasu vytáhnu meč.... Oči se mi zbarví do ruda... |
| |
| Démoni? a co proč? Otočím se na Ven která je již připravená k boji. Co tu dělají démoni? S přeměnou počkám bude dobré ssi ponechat ještě síly. |
| |
| Nevím.....vesničani to dlouh skrývali...Ale jak je vidět tak celá vesnice je démonská.. Chtějí jen jedno.. Vyhubit nás..Připravím se na útok.... |
| |
| Hmmm démonská vesnice to nezní dobře. A kolik lidí v té vesnici žije? Malá noční akce postupně pozabíjet za noci lidi to by šlo. Připravím se k boji stále však ve své podobě. Ještě že umim bojovat bodře holýma rukama. |
| |
| Kolem 600 lidí Začnu se proměnovat.... Kůže zbělá,zuby se zaostří, na rukách mám drápy, narostou dvě křídla.... Svírám však v ruce meč, protože zabít démona jde jediným způsobem.... |
| |
| Šest set lidí? to neni moc a nás je? Doufám že taky nějak tak. Co maj za zbraně? Kromě kůlů? |
| |
| Démoni nejsou jako lidi....Démoni nás můžou zabít normálně.... Nás? No slabá 100 asi kolem 80 lidí teda upírů a vlkodlaků.... Písknu a po cestě se sem vyřítí černý vraník.... Musíme odjet.....Není jiná možnost..Tedy já můžu uletět ale ty, Vezmeme to na koních... |
| |
| Vyhoupnu se tedy na koně a sleduji Ven. Kam se schováme nebo kam půjdeme? Zabít nás normálně? Takže veliká legrace pokud neprohraju. Co ještě bych měl vvědět o démonech? |
| |
| Koukám na démony celou akci sleduju A sakra nakopat je řeknu si v duchu ale nemužu nic dělat vůbec nic bych zemřel během minuty tak jdu pryč |
| |
| Dají se zabít pouze useknutím hlavy mečem... vyskočím do sedla, křídla složím aby se nepletla... Hejá... Kůň vystřelí jako šíp do mezery mezi démony... za chvíli se dostane z kopce a vyjede na planinu za vesnicí... Nutím ho do trysku.... Démoni se nejspíš otočili a běží za námi... Přeměnili se,narostla jim křídla a tak letí asi dvě míle za námi.. |
| |
| Hlavu jo? takže jim jí hold budu muset nějak useknout. A musí se ta hlava useknout nebo jí můžu i utrhnout. Démoni nám jsou v patách tak pobídnu koně aby přidal. |
| |
| Kdyby tak vyšel měsíc Přede mnou stojí démon ani si mě nevšíml budu muset být schovaný Parchanti |
| |
| Utrhnout taky možno... Pobídnu koně... Před námi se rozléhá les... Démoni se pořád více a více přibližují.... |
| |
| Utrhnout useknout zkrátka roztrhat na kusy. Ohlídnu se na démony a je vydět že se nevzdávají. Vypadá to bledě pořád se drží budem je muset setřást nebo bojovat. |
| |
| To snad není možný pitomí démoni Všichni démoni už letí pryč až na jednoho Tak jdem na to Vytasím potichu meč a vyskočím, bodnu ho do břicha. Bolí ho to, jde k zemi. Krvací ale není mrtvý chce vstát bodnu ho do krku vytrhne si ten meč a já vezmu nůž bodnu ho do oka. Krvaci ze zraněných mist. Pustí meč a já si ho vezmu. Posledním uderem mu setnu hlavu Parchante |
| |
| Setřesem je v lese.... povím a nasměruji Arta směr les... Držím se sedla..vlasy mi ted vlají ve větru... Mám na tváři úsměv.. |
| |
| Dobrá. Koně nasměruji směrem k lesu a jedu za Ven. |
| |
| Zamračím se tohle se mě moc nelibilo co se tu dělo okamžitě se začnu měnit moje tělo je větši a už mám černou srst a nakonec se mě prodlouži čelist. Skočím hodně vysoko a jdu odsud |
| |
| Kam teď? Proletíme lesem... Můj kůň je bohužel rychlejší než ostatních, takže je ztratím a jedu sama po pláni plné kamenů.... Ksakru! Kamený pláně.... přemýšlím, kam bych šla... Démoni jsou již přede mnou, přistáli a zaterasili mně cestu... Zastavím koně a seskočím.... Jeden z démonů mně chytne a surově mně odvleče k ostatním.. Ti mně chytnou a odletí portálem pryč... Sažím se jim vykroutit,marně... Letíme někam pryč... K obrovskému černému hradu, kolem je jen spálená krajina.... |
| |
| Jedu za Ven ale ta se mi zteratí někde vepředu když dojedu na místo kde je její kůň vydím jak jí někam vlečou. Pokusím se něco udělat ale nestihnu. Ksakru. Zlostí sevřu pěst až se mi nehty zaryjí do masa, oči se už více podobají šelmě nebo více zvířeti. Klid, klid Nezabili jí takže jí někam museli odvíst ale kam? |
| |
| Démoni Odvlečou Vendeu do hradu, kde ji zamknou do cely.... Pak jdou za svým pánem... Pane, úkol jest splněn...Ta holka je tady.... Pán démonů Výborně.....běžte...Už brzy.... pošle je pryč a jde se za vendeou podívat... na tváři se mu obeví ďábelský škleb... Vida vida....naše upírská holka.... |
| |
| Slabě se pohnu.... Po té ráně jsem na chvíli ztratila vědomí... Uvidím před sebou démona, nejspíš jejich pána, jak na mně mluví.. Vy.... zasyčím... Zeno?...Nevím kde jsem...Nejspíš někde jinde....Prošli sme portálem.... Jsem zavřená.. Víc nestihnu, protože démon mne skrze mříže uhodí... Co po mně chcete?? řeknu s námahou |
| |
| Vrčím a vyju narazím na upír. Vycením zuby a čekám co bude dal. |
| |
| Pán démonů Ale ale.....Ty umíš telepatii.... To se nehodí... uhodím ji až spadne na zem... Já po tobě?? No řekněme že by jsi mohla být užitečná... odemknu a přistoupím k ní... Máme s tebou plány... |
| |
| Portálem? Zavřená? Ale kde. Vydám se hledatNějaký stopy po Ven nebo po démonech. Kde můžou být? Nějaký stavení? Ne to je moc málo hlídaný. Co pevnost? Pokračuji dál v hledání. |
| |
| Zavrčím divám se po okolí zatraceně démoni si tu pobyhají jak chcou |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Údržbář - neklikat zde na "postavu".)). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR