Vesnice
hrálo se Jindy
od: 05. prosince 2007 13:35 do: 29. června 2008 14:44
Dobrodružství vedl(a) PardGalen
| |
 | Malá vesnička Moorlinch skrytá v lesích. Přehlížená, nezajímavá pro muže v oblecích s kravatami a pěstěnými nehty, opuštěná. Všude jinde se o svět žene o překot kupředu, ale tady. Tady se čas zastavil. Toto místo, tato vesnička, je netknutá moderní dobou. Všude jinde jsou mobilní sítě, kreditní karty, výhodné půjčky a právníci, zde se pouze vítr prohání zarostlou ulicí a čas od času zachřestí uvolněnými plaňkami v plotě nebo křápne dveřmi. Přesto, nebo možná právě proto, je tu jistá věc. Jedna legenda, která hovoří o tomto místě a v té legendě se praví, že ve vesničce Moorlinch oživají mrtví. Málokdo tu legendu zná a ještě méně lidí jí věří, ale čas od času se prý v domcích rozsvítí svíce, je slyšet hudba a smích a po ulicích se procházejí podivné postavy. Je to skutečně pravda nebo je to jenom hloupá pohádka kterou se straší děti? To nikdo neví, ani Vy, ale možná se to brzy dozvíte. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Je to tak zvláštní pocit se po letech vracet tam kde jsi výrůstala, zvlášť když víš, že tě tam nic a nikdo nečeká. Jenom pár polorozpadlých domů, meluzína v komíně, potrhané elektrické vedení a jediní obyvatelé jsou pavouci a myši. Žádná veselá společnost. Jenže i tak jsi se tam vypravila. Snad konečně dokázat, že ta legenda je jenom výplod bujné fatazie, protože ty na ní nevěříš. Přeci jsi tu žila a tak musíš vědět, že tohle místo je úplně normální. I když už v době tvého mládí, to byly víc ruiny než vesnice kde by se dalo normálně žít. Tvá matka ho opustila jako jedna z posledních. Ona té legendě věřila, ale nikdy ti nebyla schopna podat důkaz o tom, že se tam něco podivného děje. Přesto má to místo podivnou pochmurnou atmosféru. Zvuky tu jsou tižší, barvy vybledlejší a měsíc se zdá větší než kdekoli jinde. Prý je to však způsobeno spodní vodou nebo možná zvýšenou radioaktivitou v okolí. Tolik jsi vyčetla z oficiálních zpráv a geologockých průzkumů oblasti. Nic zajímavého, prostě jenom další nudné vysvětelní jakých jsi už četla stovky. A tak jsi nasedla do svého nového auta, popadla kameru, diktafon, náhradní baterie, spacák a vyrazila na severozápad ke svému rodišti. Cesta ubíhá v poklidu. Nejdřív jedeš po hlavní a pak začneš odbočovat na stále menší a méně vytížené silnice. Kolem tebe se rozprostírá krásná krajina plná dozrávajícího obilí a zelených remízků u cesty. Je pozdní léto, slunce krásně hřeje a ty jedeš se staženou střechou, takže ti vítr cuchá vlasy a naplňuje kabinu sladkou vůní květin. Nakonec zahneš na rozbitou silnici, která vede do vesnice. Brzy tě zahalí stín stromů když vjedeš do lesa a trochu se ochladí. Stromy jsou o něco vyšší a cesta zničenější než si pamatuješ, ale kdo by se divil. Za těch deset let co jsi tu nebyla se změní mnohé. Nic netrvá věčně a bohužel ani tvá cesta. Doufala jsi, že autem zajedeš až do vesnice, ale osud je proti tobě. Přes cestu totiž leží spadlý strom. Nikdo se nenamáhal ho odstranit. Kdo taky, když tu nikdo nežije. Objet se nedá a jiná cesta do vesnice nevede. Nezbývá ti nic jiného než popadnout věci a zbytek cesty urazit pěšky. Však to není víc než nějakých šest kilometrů. Do západu slunce to stihneš. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ani ty by jsi po tom nevzdechl nebýt toho podivného telefonátu před dvěma dny. Byla to žena tím jsi si jistý, ale těch ruchů bylo tolik, že jsi jí zkoro nerozuměl. Jediná dvě slova, která jsi zaznamenal byla Moorlinch a smrt. Těžko řici co to mělo znamenat. Nejdříve jsi si myslel, že šlo o nějaký vtípek, ale po troše toho pátrání jsi zjistil, že nidko z tvých přátel za tím nestojí. Takže co tedy? Byl to hlas ze záhrobí? Zoufalá prosba o pomoc? Nevíš a to ti nedalo spát a tka jsi se rozhodlo do Moorlinch zajet. Ráno jsi nastoupil do prvního autobusu, který jel přibližným směrem, protože přímo do vesnice nejede nic, to už jsi si zjišťoval. Vytrpěl jsi si celý den neustáleho přestupování z jednoho vozu do druhého, dokonce jsi některé úseky musel překonat i pěšky. Takový zapadákov jsi už dlouho neviděl. Horší už to může byt snad jenom v Australii. Ale konečně jsi se dočkal a k večeru tě jeden autobus vyplivl na zastávce kdesi uprostřed polí. Stojíš tam sám. Nikdo jiný nevystoupil a i ty jsi ještě musel dát znamení řidič, aby ti zastavil, ostatní lidé v autobuse na tebe zírali jak na blázna, ale tomu jsi si už zvykl. Tohle je v tvé profesi normální. Kola autobusu zvíři oblaka prachu a když se usadí konečně se podíváš do mapy. Ano vesnice Moorlinch leží asi deset nebo dvanáct kilometrů před tebou. Tam kde se na obzoru rýsuje tmavá linka lesa, tam někde to je a tohle je poslední fáze tvé cesty. Podíváš se na oblohu, ale na té je jenom několik bílých beránků líně se pohybujících v mírném větříku. Teď na konci léta slunce zapadá dostatečně pozdě a tak by neměl být problém dorazit do vesnice ještě za světla. Alespoň v to doufáš, protože a´t se díváš sebevíc nikde nevidíš žádnou cestu. prostě to budeš muset vzít přes to pole dozrávající pšenice. |
| |
 | soukromá zpráva od Egona První pro Ušklíbnu se, myšlenky ale radši směřuji k důležitějším věcem. No, nějak se tam dostat musím. Co jiná cesta? Vytáhnu autoatlas a chvilku v něm hledám. K ničemu to ale není. Objet ten strom asi nebude ten nejlepší nápad. Nechci si škrábnout svoje auto. Je přece skoro nové. Ještě chvíli zvažuji různé alternativy k tomu, čemu se stejně nevyhnu: Jít hezky po svých. Sakra..., zakleju když si konečně přiznám, že jinak to udělat nepůjde.No tak, klid. Nebudu se přece rozčilovat kvůli takové hlouposti. Konečně se znovu cítím jako ta chladně klidná a vyrovnaná bytost, kterou jsem vždycky chtěla být a otevírám kufr, ze kterého vybírám všechny věci. Ujistím se že mám skutečně všechno a auto zamču. Vydávám se na cestu. Snad to stihnu před setměním. Obejdu strom (pokud je kudy) a ujdu pár kroků. Pak se zastavím, otočím a běžím zpátky. Znovu zkontroluji, jestli je auto zamčené. Já jsem snad vážně cvok... Pak se v klidu vzdálím a jdu cestou směrem k vesničce. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Nakonec jsi se dočkala i ty a vystoupila jsi na betonový násep na jednom malém anonymním nádražíčku. Dokonce tu nemají ani budovu, jenom malou plechovou budku s děravou střechou, takže do ní stejně zatéká a název zastávky už se dávno sloupl. Vlak zahouká, kola se pohnou a za chivlku už jenom dunění v dálce ti připomíná, že je nekde i nějaká civilizace, protože tady to rozhodně není. Stojíš tu sama. Nikdo neměl podobný pošetilý nápad aby zde vystoupil. Zde uprostřed ničeho. Povzdechneš si, nadhodíš si bágl na ramenou a vykročíš cestou necestou vstříc vesnici, která by měla být někde před tebou a v duchu přemýšlíš jaké to tam asi bude. Možná podivné vibrace, zvláštní sny, duchové, ve stínu šeptaná tajemství, plačící sochy a další podobné věci které ti maluje tvá zjitřená mysl, ale v koutku duše víš, že tam stejně na nic nepřijdeš a jediné čeho dosáhneš bude víkend v přírodě. Cesta je dlouhá a slunce nemilosrdně praží. Přesto, že léto končí na obloze není ani mráček a sluneční paprsky májí pořádnou sílu. Jako kdyby se snažilo rychle dohonit to co zameškalo v minulých mesících kdy bylo ošklivo. A tak dál kladeš jednu nohu před druhou s očima upřenýma k lesu, kde bude blahodárný stín. A za tím lesem leží Moorlinch. Tvůj cíl. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Lépe uchopíš věci které neseš, aby se ti popruhy tolik nezařezávaly do ramene a svižně vykračuješ prodlužujícími se stíny k vesničce Moorlinch. Tvůj odhad byl správný. K prvním domům dorazíš ještě když je kousek slunce nad obzorem. Rozhlédneš se kolem. Ano je to ta vesnice kde jsi v mládí žila, ale nyní jsou z ní už jenom trosky. Většina domů jsou jenom rozpadlé ruiny a jediné co ještě stojí je malý kostelík i s věží a pak hostinec, který má dokonce v některým oknech i sklo. Chvilku postojíš a díváš se jak zapadající slunce barví celou vesnici do odstínů rudé. Nikdo tě nevítá a tak nakonec znovu vyrazíš, aby jsi využila poslední zbytky světla k tomu najít si útočiště na noc. |
| |
 | soukromá zpráva od Michael pro Složím mapu a schovám ji do batohu. Nevipadá to tady moc vlídně, ale co se dá dělat. Musím zjistit co se to tady děje. Z batohu si vytáhnu čokoládovou tyčinku a pak si ho hodím zase na záda. Hmmm....menší svačinka před záhadnou vesnicí. Alespoň něco po té dlouhé cestě sem. Rozbalím ji a ukousnu si. Pak vyrazím vstříc dobrodružství, přes pole. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Zatím co žvýkáš tyčinku a jazykem se snažíš vydolovat vlezlé oříšky mezi zuby, tvoje nohy drtí klasy obilí a ty se jimi prodíráš jako nějaký ohromný titán. Slunce nad tvou hlavou příjemně hřeje a ty se cítíš v poodě. Daleko od všec rušivých zvuků si můžeš vychutnávat krásu přírody. Cvrkot cvrčků, zpěv ptáků, šumění větru a čistý vzduch, který zde je. Nakonec se ti podaří prodrat polem a vstoupíš do přitmí lesa, kde tě ovane vůně jehličí, mechu a smůly. Pokračuješ dál a jenom doufáš, že tu nenarazíš na žádná klíšťata. Občas si směr překontroluješ na mapě a tvé dlouhé nohy polykají kilometry jako kdyby jsi byl na procházce v parku. Přesto ale se ti nepodaří dojít do vesnice za světla, protože když narazíš na cestičku, sotva znatelnou v podrostu, už se smráká a cesta se tak stává těžší a nebezpečnější. |
| |
| soukromá zpráva od Egona První pro Vypadá to tu vážně dost opuštěně. Vytáhnu svůj CANON 350D a udělám pár zběžných fotek. Skvěle. I kdybych tu nic nenašla, fotky z toho budou minimálně zajimavé. S výsledkem jsem spokojená, vesnice mi přijde při západu slunce vskutku úchvatná. Měla bych si najít nějaké místo na přespání, ráno to tu prozkoumám líp. Vydám se směrem k hostinci. Třeba by se tam dalo přespat. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro A sakra začíná se stmívat.......měl bych se tady utábořit. Najdu se nějaké dobré místečko. Chvíli chůze lesem najdu malou mítinku, kde by se dalo přespat. Položím si batoh na zem k blízkému stromu. Zajdu pro nějaké dříví a udělám si ohýnek. Zajdu hlouběji do lesa a sem tam vezmu ze země klacek, který by dobře hořel. Vrátím se zpět položím klacky na hromadu, kterou obestavím kamením abych nezapálil les. Dojdu ke stromu, kde mám svůj batoh a vezmu si nějaký časopis, aby to lépe hořelo. Potom ještě zapalovač a vrátím se k ohništi. Po chvíli usilovného škrkání zapalovačem se mi nakonec podařilo oheň zapálit. Vezmu batoh k ohni a vytáhnu si z něj spací pytel. Už dlouho sem nespal pod širákem. Položím ho na zem vedle ohniště, ale tak abych v noci nezačal hořet. Potom si ještě vezmu z batohu pití a sendvič, který je provizorně zabalen do ubrousků, které sem si vzal z domu. Pak si lehnu do "spacáku" pomalu přežvikuju svůj sendvič, který zapíjím štávou. |
| |
 | soukromá zpráva od Eileen Princová pro Člověk by měl snižovat své potřeby! Malý vak přes rameno a přikrývka, to přeci musí stačit. Stejně ale nevím, co bych vyhodila. Už mám přílišnou závislost na čistých ponožkách a horkém čaji. Snad si jen příště vzít milého Nietzeho v kapesním vydání. Na krku se mi houpe foťák, další marný pokus o umělecké foto polorozbořeného nádražíčka mám za sebou, teď se - opět - pokusím vyfotit pár stromů a uvidíme ve vesnici... alespoň důvod na chvíli zastavit ve stínu stromů. Moorlinch... moor je mouřenín, nebo také slatina, bažina, pak něco námořnického, co si nepamatuju... linch neznám, snad lynch - zlynčovaný černoch? Ne, jazykovědec ze mě nebude. Jsem docela zvědavá, co najdu. Z pramenů nebylo jasné, jestli tam ještě někdo žije, nebo je vesnice úplně pustá - nejsem si jistá, co bych raději. Nebojím se tmy ani duchů, dokonce ani lidí ne - kdo by měl zájem na někom takovém, jako jsem já? - pustá vesnice by ale mohla být příliš. Měla jsem zůstat sedět doma, mohla jsem něco přečíst, ležet půl dne ve vaně - tohle je absurdní, další pokus vykazovat sama před sebou nějakou smysluplnou činnost... jako by nechat se sežrat mravenci mohlo mít smysl... Svým způsobem, skrytě, je mi ale docela dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Jdeš ulicí, která se napojuje na cestu po které jsi přišla a rozhlížíš se kolem. Některé domy sotva stojí. Všude jsou haldy sutin, popadanych tašek, přes cestu dokonce leží spadlý sloup elektrického vedení a kabely tu leží jako mrtví hadi. Ještě štěstí, že v nich není proud. Přesto ho ale s větší opatrností obejdeš. Jeden si nikdy nemůže být dostatečně jistý. Na chvilku se zastavíš před domem kde jsi dříve bydlela. I on má má svá nejlepší léta za sebou, ale všechny jeho obvodové zdi stojí, jenom komín spadl při nějaké vychřici. Dokonce je tu i náznak dřevěného plotu, ale zahrádka je už dávno zarostlá bršlicí. Pousměješ se, když si vzpomenš na to jak jsi tu jako malá hrála, zakopla jsi a odřela koleno. Tvůj nářek pak přivolal maminku, která aby tě utišila ti nabídla tvarohovou buchtu, kterou právě upekla. Ty tam jsou však ty časy a zůstavají pouze v našich vzpomínkách. Ale dost už bylo nostalgie. Otočíš se a pokračuješ k hostinci. Velké majestátní budově, která stojí na malém navrší a z výšky tak sleduje celou vesnici. Okna jsou pokrytá vrstvou prachu, takže skoro nevidíš dovnitř. Zkusíš dveře, ale ty jsou zamčené. I když se z nich barva už dávno sloupla pořád je to poctivý kus dřeva, který něco vydrží. Tenkrát se ještě dělali věci pořádně. Ne jako dnes, kdy stačí trochu zatlačit a člověk se dostane všude. Bezradně pokrčíš rameny. Nezbyde ti nic jiného než vyrazit okno. Nebo se pokusit slézt komínem jako Santa Claus. Nebo se pokusit odemknout ten zatracený zamek. A nebo se otočit a najít si místo na přespání někde jinde. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ano je tu krásně. Nedotčená příroda, ticho, větřík který příjemně chladí na kuži a čistý vzduch. I kdyby nic jiného myslím že za tohle to stálo. Není špatné jednou za čas vypadnout z přetechnizovaného světa, utřídit si myšlenky, načerpat novou energii. Na chvilku se zastavíš, zvedneš pohled k zeleným korunám stromů a kocháš se tou nádherou. Dokonce si dovolíš i letmý úsměv, pak zase pokračuješ dál. Jenže tak jako není světla bez stínu, není ani den bez mráčku a všechno pěkné jednou skončí. Prostě jsi zakopla. Ani nevíš jak se to stalo. Snad vyčnívající kořen nebo možná jenom drn, ale výsledek je stejný. Poroučíš se k zemi jako zralá hruška a zaryješ se nosem do trávy. Batoh na tvých zádech je jako mrtvá váha a přišpendlil tě k zemi o umazaném oblečení ani nemluvě. To se ten den pěkně vybarvil. Teď se jenom dostat zpátky na nohy. Ale co to? Počkat? Něco se te před tebou zalesklo. Kousek stříbra. Něco leží napůl skryté v trávě. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Les už mi nepřipadá tak příjemný, jako před chviličkou - je to zase jenom obyčejná hromada dřeva a jehličí. A listí. A... ne, nebudu přemýšlet, co je to měkké, do čeho se mi zabořilo koleno. Před očima se mi cosi zableskne, ale není to mžitka z natlučené hlavy, alébrž řetízek. Nejspíš. Nebo náramek? Buď nejsem první, kdo tady upadl na ústa, nebo tu laškoval páreček milenců. Vzala jsem to jako znamení, že je vhodná chvíle pokochat se lesní tišinou a začala jsem tím, že jsem se vyhrabala na nohy. Přesněji, na zadek. Batoh dolů, uááá, ten ohavný navlhlý pocit na zádech... Na okamžik jsem se lekla, že jsem zatím ztratila místo, kde se objevil ten stříbrný záblesk, ale ne, tady je... tak copak to tu máme? |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Je celý zašlý. Vrstva hlíny ukrývá veškeré podrobnosti, ale poznáš alespoň, že je to disk z nějakého kovu. Možná ocel, možná stříbro, možná něco jiného. Oaptrně ho začneš očištovat a před tvým zrakem se postupně odkrývají linie nějakého ornamentu. Sloupneš poslední nános hlíny a konečně si ho může prohlédnout. Je to skutečně disk. Může mít tak pět centimetrů v průměru, možná o něco víc. Vyrytý symbol nerozeznáš. Nikdy jsi nic takového neviděla. Většinou jsou to samé spirály a občas nějaká rovná čára, je také možné, že to neznamená vůbec nic, ale vypadá to pěkně. Celý přívěšek se na slunci leskne jako kdyby byl čerstvě vyrobený a neležel kdo ví jak dlouho v zemi. O tom jak se sem dostal se můžeš pouze dohadovat. Možná někomu sklouzl z krku, možná ho tu někdo zapoměl nebo zahodil. Není jak zjistit komu patří. Není tam adresa která by případnému nálezci řekla kam ho odnést. Je to prostě ztracený a znovunalezený kousek kovu. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Dojíš poslední sousto a ubrousky hodíš do ohně, který se tak na chvilku víc rozhoří, ty si dáš ruce za hlavu a skrze větve se díváš na poblikávající hvězdy na obloze. Oheň vedle tebe vesele plápolá a vysilá krásné teplo, ty zachvilku začneš dřímát. To celodenní cestování tě trochu zmohlo. Jednou sebou trochu trhneš a probereš se. Oheň už skoro dohořel, tak na něj přihoodíš nové dřevo, foukneš do plamenů a za chvilku už se zase zachumláš do spacáku a pokračuješ v přerušeném spánku. Netušíš jak dlouho spíš, když tě náhle probudí zahřmění. Otevřeš rozespalé oči a do uší ti vnikne svistot větru. Koruny stromů se míhají v sílícím náporu vzduchu a na obloze se čas od času objeví klikihák blesku a v dálce se převalí hrom. Vypadá to na pěknou bouřku. Zatím ještě neprší, ale brzy k tomu dojde. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro "Sakra! To se musí stýt jenom mě!" Začnu nadávat na bouřku, která jde hodně nevhod. Zbalím si spacák a oheň uhasím trochou vody, ale tak aby mi ještě zbylo na cestu. Batoh si dám na záda a rychle vyrazím na cestičku, kterou sem našel. Měl bych se někde schovat, tady to může být nebezpečné. Běžím rychle po cestě a doufám že najdu vhodný úkryt na předčkání bouřky. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Belsk stíhá blesk a přijdeš si jak v klubu kde mají stroboskop. Během chvilky jsi úplně mokrý a nepomůže ti ani ochrana stromů. Nezbývá ti nic jiného než jí pořár dál kupředu. Jediná výhoda je, že díky té bouřce alespoň vidíš na cestu, jinak by jsi velmi rychle sešel z cesty, která jinak není vidět a zabloudil v lese. Takhle se ti po nějaké době, která ti přijde jako věčnost podaří dojít k staré silnici na které, světe div se, stojí auto. Je to kabriolet a deš´tové kapky hlasitě rachotí na jeho zavřené střeše a v blescích se ti jeho barva jeví jako černá. Někdo tu musel zastavit, protože přes cestu leží spadlý strom, ale nezdá se, že by byl někdo uvnitř., možná by jsi se tam mohl schovat ty. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Hmm.....auto? Zdá se že tohle místo nebude tak opuštěné. Běžím k autu, promočený jako slepice a doufám že bude otevřeno. Podívám se do auta předním oknem a když nikoho neuvidím sáhnu na kliku u předních pravých dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro jestli se chceš dostat dovnitř budeš to muset udělat násilím, jiná cesta není možná. Ale jedno plus to přecijenom má. Nikdo tě tady neuvidí. Ne v tomhle lijáku na takovéhle opuštěném místě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Zřejmě nezbývá něž rozbít okno. Chvíli čekám na další blesk, abych viděl na cestu. Když blesk uhodí uvidím na zemi pár kamenů. Jeden vezmu a hodím do okna. Prostrčím ruku rozbitým oknem a otevřu si ze vnitř. Pak vlezu do auta a zavřu za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Egona První pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Rozbitým oknem občas přiletí sprška vody, ale není to nic co by se nedalo vydržet. Pořád lepší než být venku v tom nečase. Snad jenom by se mohlo stát, že by vichr zlomil nějaký strom a auto by se ti tak stalo hrobem, ale doufáš, že se tak nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Je to trochu divný pocit, i když víš, že tu nikdo není, je ti to nepříjemné. Vloupat se do cizího stavení jako sprostý zloděj. Ale je to i trochu vzrušivé. Má to v sobě příslib zakázaného a to tě láká. Naposledy se ještě ohlédneš zda tě někdo nepozoruje, ale vesnice je pustá a ve večerním šeru ti trochu připomíná hřbitov. Hřbitov opuštěných a nepotřebných věcí. Ale dost už toho. Zítra se pustíš do průzkumu, teď je potřeba najít místo na spaní. Oknem vlezeš do tmavé místnosti. Nevídíš skoro na krok a když se pohneš zakopneš o židli, která se s hlasitým rachotem skácí. Jestli o tobě do teď nikdo nevěděl, tak nyní to již neplatí a se zatajeným dechem čekáš co se bude dít, ale nic podezřelehé neuslyšíš. Tohle místo je už řadu let opuštěnéa není tu jediná živá duše. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Vytáhnu papírový kapesníček a pečlivě přívěsek i řetízek vyčistím. Kapesníček pak strčím pod hrst hlíny, ať si s ním les poradí a řetízek - co s ním? Držím ho ve vztažené ruce, nechávám paprsky světla odrážet se na přívěsku, nespěchám, protože na mokrá záda - brrr - si batoh rozhodně hodit nechci; vlastně jenom utrácím čas způsobem, který nechává myšlenky jenom tak plynout. Nakonec si ho s povzdechem pověsím na krk. Obvykle takové ozdoby nenosím a tak je to cizí, trochu příjemný a trochu nepříjemný pocit. Připadám si přeplácaná ozdobami, i když je to absurdní - kromě náušnic, jednoduchých stříbrných kroužků, nic nemám. Řetízek nakonec strčím pod tričko, aby nebyl vidět a vstanu. Zastudí na holé kůži. Měla bych jít dál - tady nemá smysl zůstávat. Jen si trochu loknu vody z láhve, hodím batoh na záda a vyrážím dál. Napadá mě, že bych měla víc koukat po houbách, abych si zpestřila večeři a má snaha je vzápětí odměněna velikánským chorošem. Hmmm... každý začátek je těžký. |
| |
| soukromá zpráva od Egona První pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Když nemůžu usnout zapnu si rádio a přeladím si na nějaký sportovní kanál a zaposlouchám se. Pořád na mě stříká voda a vítr zesiluje. Sundám si bundu a pověsím ji do okna za háčky, které tam sou. Co takhle si pustit topení? No musím zapnout motor. Sednu si na předí sedadlo, otřu si ruce a začnu hledat klíče. Když žádné nenajdu začnu se šťourat v elektronice. Mno moc mi to nejde, protože nejsem elektrikář, ale pokouším se o to dál. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Klíčky jsi samozřejmě nenašel, i když jsi se díval všude možně. Pod sedalo, pdo palubní desku, do přihrádky, za stínítka, ale nikde nejsou. Jediné co jsi našel, jsou černé kožené rukavice, automapa, rtěnku, balíček vložek a prázdný obal od čokolády. Neklamná známka toho, že tohle auto patří ženě. Nakonec se tedy vrhneš na ty kabely a do toho ti hraje The Cure svou Prayers for the rain. Pomocí kapesního nože se ti podařilo vypáčit část desky pod volantem a různobarevné kabely na tebe vypadnou jako střeva z břicha. Problém nastává s tím, že nevíš jak který zapojit. Namátkou jsi několik z nich vyzkoušel, ale výsledek žádný a Smith si dál skučí tu svou. i deteriorate i live in dirt and nowhere glows but drearily and tired the hours all spent on killing time again all waiting for the rain Znovu zkusíš provést něco s těmi dráty, ale najednou se ozve i jiný zvuk než šumění deště a kvákání Roberta Smithe o tom jak čeká až zaprší. Tím zvukem, který se ti do ucha zařízl jako nůž je veselý dívčí smích a bezpečně jsi poznal, že jde odněkud z lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Mosazná pípa s keramickým štítkem vytvoří obludný stín před kterým se krčí baterie zašlých lahví všech možných tvarů a barev. Stojíš v hlavní místnosti, která bez hostů, muziky a světel vypadá opravdu divně. Nebo si divně přijdeš možná jenom ty, ale jisté je to, že už roky tu nikdo nebyl a každý tvůj krok zvedne letité nánosy prachu, který tě šimrá v nose. Místa na spaní je tu hodně. Máš to tu celé jenom pro sebe a kdyby jsi srazila několik židlí nebo stolů mohlo by to být docela ucházející lože. Případně se můžeš po starých rozvrzaných schodech vydat do druhého patra a nebo vyzkoušet některé ze dveří, které jsi při svém průzkumu objevila. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Tam v dálce je jakási stavba z větší části ukrytá za kmeny a křovím, ale kříž, který trčí ze střechy tě nenechá na pochybách. Je to kaplička. Malá dřevěná kaplička ukrytá v lese. Stará a zapomenutá, přesto, ale takhle z dálky vypadá, že je pořád v pořádku. Možná, že by se dala využít jako přístřešek na přespání. Cesta může být ještě dlouhá a není jisté, že se ti podaří dorazit do vesnice před setměním. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Střecha nad hlavou by to nebyla nevítaná, ale měla bych silné zábrany tam zůstat, pokud by se tam ještě nacházelo příliš mnoho stop jejího původního účelu... zvláštní ostych před vírou, kolem které kroužím odmítavě i s touhou. Ale možná tam bude šikovně převislá střecha, přístřešek, cokoli - a nebo jenom zajímavá fotka ruiny mezi stromy. Pokud bych měla dojít do vesnice... rychlý pohled na hodinky mě upozornil, že jsem byla příliš pomalá. Na druhou stranu, stmívá se pozdě... uvidíme uvidíme. Rozhodně by mě to zbavilo starostí, jestli je vesnice obydlená. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Okamžitě se přestanu hrabat v drátech a opřu se o opěradlo. Cože? Měl se za to že tohle místo je opuštěné.....i když tohle auto tu domněnku vyvrací. A proč ta zvesela? Automapu zbalím do baťohu a navléknu si bundu. Přejede mě mráz, když zjistím že je vlastně celá promočená. Sakra! To snad ne! Já sem, ale idiot! No není to o moc lepší než být na dešti, a proto otevřu levé dveře a vystoupím ven. "Když už sem promočený tak mě to alespoň tak nevadí, ale přesto je tady zima." Siknu si pro sebe. Mezi zábleskem a chvilkou tmy poznám že v lese si šťastně poskakuje a chychotá se nějaká hokla. Na takovou dálku nepoznám kolik jí je a jestlí je nějak sjetá, ale každopádně poznám že to není normální. Svírám nůž v ruce a přibližuju se k lesu. To je divný. Hodně divný! Proč je tak šťastná? A kdyby bylo to auto její tak proč je na dešti? Po zádech mi přeběhne mráz, když si spomenu na tu legendu a proč sem vlastně tady. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Několik opatrných kroků směrem k ní. Další záblesk a ty rozeznáš další podrobnosti a nevěřícně se zastavíš, protože spatříš bílé nahé tělo a dlouhé světlé vlasy. I v nastálé tmě jí můžeš sledovat, protože její tělo svítí jako bílý plamen, který tančí mezi stromy. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Je nízká, vyrobená vcelá ze dřeva, i střecha je z dřevěných šindelů. Žádná břidlice, asfalt nebo vlnitá plech. Všechno je to jenom dřevo a pravá ruční práce. Určitě tu v lese musí stát roky a přesto pořád vypadá skoro jako nová. Ani vítr, ani dešť, ani příroda na ní nezanechali žádné škody, které by se nedali napravit pouze trochou barvy. Opatrně stríš do dveří a s uspokojením zjistíš, že nejsou zavřené. Zatlačíš víc a se skřípením zrezlých pantů se dvířka váhavě otevřou a pustí dovnitř trochu světla, které zdárně rozežene šero co tam dosud panovalo a ty nahlédneš do Božího svatostánku. Úzká místnůstka, kde naproti dveřím visí obrázek Panenky Marie, pod ní je malý oltář na kterém se zapalují svíčky a před otlářem, na podlaze, leží kostra potažená průsvitnou pergamenovou kůží. Hlavu má otočenou k oltáři a ruce sepnuté jako kdyby jí smrt zastihla při modlitbě. Ještě je oblečená do cárů světle modrých ženských šatů. Nyní již značně vyšisovaných. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Najdu jakž takž slušný úhel, mezi stromy skoro nemožná věc, a cvaknu pár obrázků. Zblízka pak musím vzít ještě nějaké detaily... proč už se dneska nedělají takové střechy? Otvírat dveře mi připadá skoro jako svatokrádež, působí solidně, ale přesto se obávám, aby se najednou neskácely v oblaku prachu na zem. Strčím hlavu dovnitř a - - - s tváří strnulou a knedlíkem v krku zase pomalu vycouvám. Dveře zavřu snad ještě opatrněji, než jsem je otvírala. Couvnu krok dva ode dveří a vnímám, jak mi srdce zběsile buší v hrudi. Snažím se dýchat jak mám, ne tak rychle a mělce, jak cítím nutkání... Musím zavolat policii. Ovšem. Když někdo najde mrtvolu, musí zavolat policii... ať je jak chce stará. Napůl couvám, napůl odcházím od kapličky. Chudák ženská, co se tam mohlo přihodit? Nevím, jestli tu budu mít signál, každopádně se zdá, že s výletem je konec. Asi by bylo nejlepší vrátit se na nádraží, spát tak blízko mrtvé bych asi měla zábrany. Na druhou stranu, měli by dorazit už dnes, ne? A opravdu by mi to vadilo? Zamyslím se nad sebou a usoudím, že kus dál po cestě přítomnost mrtvé v kapličce zvládnu bez potíží; alespoň teď, za světla mi to tak připadá - i kdyby náhodou policisté dorazili až ráno. Vrátím se k batohu a vylovím mobil. Vražda, nešťastná náhoda, nemoc? |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Neváháš, vytočíš číslo a trošku nervozné násloucháš vyzvánění vzdáleného telefonu na policejní ústředně a úlevně si oddychneš, když ho po třetím zazvonění někdo vezme a příjmený ženský hlas se tě zeptá co si přeješ. |
| |
| Zastavím se jen nevěřícně koukám na tancující dívku, která pobíhá mezi stromy. Do prdele! Tak přece jenom to je pravda. Ale nesmím se nechat zastrašit, třeba je to jenom halucinace..........tohle není halucinace! Musím zjistit co to je. Pomalu ustoupím o krok dozadu. "Hej ty! Co si zač?!" Zakřičím na dívku. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Je to dívka, podle tváře mladá a nahá jako právě zrozený den. Kráčí k tobě ladně, jako kdyby snad ani nedošlapovala na zem a její bosá chodidla nezraňovaly ostre klacky a kameny. Je vysoká, skoro jako ty, a má postavu bohyně vyřezané do slonoviny. Dlouhé štíhlé nohy, útlý pas, pokožka lesknoucí se kapkamy deště a dlouhé vlasy, které v bouří víří kolem jejího obličeje. Zastaví se několik metrů od tebe a pozoruje si tě se stejným zájmem jako ty ji. Nezdá se, že by jí jakkoliv vadil déšť a studený vítr. Stojí tam klidně a ve světle modrých očích má pouze zvědavost. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Ta je nádherná! Prostě úžasná! Pomyslím si, když přejíždím pohledem nádhernou dívku. Krkem prosoukám obrovské sousto, když se chci odvážit promluvit, ale nakonec se mi povede z úst vypustit krátkou větu. "Kdo....kdopak si?" Řeknu opatrně, abych dívenku nevyplašil. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Cestou z nádraží do Moorlinchu jsem v lese nedaleko cesty objevila starou kapličku - už úplně zarostlou, nejspíš tam nikdo nebyl hodně dávno... uvnitř ležela mrtvá žena, alespoň podle šatů myslím, že to byla žena," nadechnu se zhluboka. "Už tam musí ležet hezkých pár let, ale..." Ale hlásit se to musí, napadá mě hláška z jednoho filmu, kterou ale nechci použít, ale když ona se tak neodbytně dere na jazyk, že nechám svoje slova raději vyznít do ztracena. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Qe?" zopakuje znovu, chvilku počká, ale dkyž neodpovíš jenom zavrtí hlavou a pak se stane něco co tě vyleká. Zableskne se a za vteřinu se na obloze zaklikatí další blesk. Jenže ten první tě na chvilku oslepil a než další osvětlil krajinu dívka dokázala překonat těch několik metrů co bylo mezi vámi a stojí nyní přímo u tebe. Vůbec netušíš jak to dokázala. Nic jsi nezaslechl, nezaregistroval žádný pohyb a ona tu teď stojí. Svůj obličej jenom pár centimetrů od tvého a natahje bílou ruku k tvé tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Prosím aby jste nikam neodcházela, nedotýkala se těla a vyčkala příjezdu policistů, už jsou na cestě," odříká naučenou frázi a pak se tě ještě vyptá na adresu bydliště a zavěsí. A je to. Tvá občanská povinnost je splněna. Teď se musíš nějak zabavit než přijedou policisté a připravit se na hromadu otázek kterými tě jistě zahrnou. Pravděpodobně tě možná i odvedou na stanici, kde budou pokračovat ve výslechu. Objevit mrtvolu není jen tak a vše se musí řádně prošetřit, jenže takhle nebude nic z tvého víkendu. Žádné odhalování mysteriozních záhad, žádná návšteva opuštěné vesničky, ale možná je to tak dobře. Kdo ví co horšího by jsi mohla ještě najít. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Náhle se zableske a já sem nucen zavřít oči, protože záblesk by moc sylný a zdá se že nedaleko od nás. Zatracený blesky teď mi uteče. Pomyslím si a vzápětí otevřu oči. Zjistím že její oblyčej se těsně přiblížil tomu mému. Pak na tváři ucítím hebký dotek její ladné ruky. " Ale no tak měla by ses trochu stáhnout. Na blišší setkání je myslím trochu brzo. " Ustoupí o krok do zadu a počkám co dívka udělá potom. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Což ti na klidu příliš nepřidá, protože ma zuby ostré a špičaté. Rozhodně nejsou lidské a v záři blesků to vypadá docela strašidelně, pak ale promluví. "Neboj se. Neublížím ti," její hlas je příjemný, melodický, i když tvá mateřština v něm zní trochu cize, ale nemáš problém jí rozumět. "Kdo jsi a co tu děláš?" azčne se tě vyptávat a naklání hlavu ze strany na stranu jak si tě zvědavě prohlíží. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro " Uf. A já si myslel že mě chceš zabít. No i když sem se ptal první, ale myslím že nemám navibranou. No já sem "lovec záhad" a přišel sem se podívat do vesnice Moorlich, abych zjistil co se tam děje. " Při vyprávění co se mi přihodilo po cestě se posadím na kapotu auta. |
| |
| soukromá zpráva od Egona První pro |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Pomalu se vracím cestou, kterou jsem přišla, předpokládám, že potkám auto a nechám se naložit, abych jim ukázala kudy a kam. Na místě stání nemám, sbírat houby asi teď nemá cenu, musela bych je tahat sebou kdo ví kam. Přemýšlím, jestli budu muset na stanici, nebo se spokojí se svědectvím na místě. Nu což, uvidíme. Jestli padnu na obzvláštního pakoně, klidně mě za tu vraždu můžou zavřít. Ta myšlenka mě trochu rozveselí. Pachatelka se vrací na místo činu! Který provedla patrně ve věku batolecím. A kdo ví, jestli to vůbec byla vražda. Dělá na takových tělech patolog, nebo archeolog? |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Zabít?" vyprskne smíchem, který se rozhlehne ozvěnou o celém lese a na chvilku přehluší i dunění hromu. "Proč bych tě měla zabíjet teplý člověče?" zeptá se tě a udělá krok blíž k tobě. "Ale možná by to tak bylo lepší. Mohla bych tě tak ušetřit bolesti a trápení. Moorlinch není dobré místo. Vůbec ne. Jsou tam zlé věci. Ošklivé věci, které tě sní, teplý člověče." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Není se ani moc čemu divit. Cesta byla dlouhá, docela náročná. Navíc tvou myslí víří vzpomínky na život který jsi zde prožila a to i ve snech. Zdá se ti o tvé matce. Jste v lese. Je den podobný tomu dnešnímu. Krásně teplo, jenom vlahý větřík tě chladí na tváři. Muže ti být asi tak šest let. Sbíráte ostružiny, tvá pusa je od nich celá ulepené a tvá maminka se šťastně usmívá. Najednou, ale přes oblohu přelétne tmavý stín. Asi mrak, ale matka se náhle přestane smát. Popadne tě za ruku a vede pryč z lesa a při každém kroku se starostlivě ohlíží. Ptáš se proč tak najednou musíte jít pryč z lesa, když je tam ještě tolik sladkých ostružin, ale matka ti neodpovídá a když se zvedne silnější vítr zvedne tě do náručí a přidá do kroku. Za chvilku vyběhnete z lesa rovnou do vesnice. Maminka si ulehčeně vydechne a trochu zvolní. Ty se ohlédneš k lesu a uvidíš jak nad ním krouží hejno černých vran. Pak se krajinou převali zadunění hromu. Poplašeně se rozhlédneš, ale na obloze není ani mráček, přesto ti přišlo, že bouře je blízko, ale maminka se tích nenechává znepokojovat a míří k vašemu domku. Znovu se ozve zahřmění, ještě silnější než předtím a najednou si uvědomíš, že to není sen. To bouře přišla nad Moorlinch a vyrušila tě ze spánku. Opatrně rozlepíš oči a začneš si všímat dalších podrobností. Zřuvího vití větru, fialovo bílých blesků a bušení velkých kapek na střechu domu a okna. Ještě štěstí, že se ti podařilo se sem dostat dřív než vypuklo tohle běsnění. Být venku bylo by to hodně zlé. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro A tak sedíš u cesty a dlouhou chvíli si krátíš vzpomínáním na ty vtípky. Jenže za nějakou dobu ti dojdou a policisté tu pořád nejsou. Krátký pohled na hodiny ti prozradí, že už uplynuly skoro dvě hodiny od ohlášení. Jestli někde zabloudili... Nebo ti třeba neveřli, ale ta paní u telefonu zněla podle hlasu seriozně, tak snad skutečně někdo dorazí, ale slunce už skoro zapadlo a brzy bude tma a kdo ví jestli to místo v tmavém lese najdeš. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Nakonec se rozhodnu využít zbytků světla k tomu, abych si našla vhodné místo na spaní; do vesnice se mi teď už nechce. Po chvíli pátrání se mi zalíbí vedle jednoho padlého smrku - přiměřeně daleko od cesty, je tam kupodivu čisto, ze země netrčí žádné suky, kmen dobře využiji i na upevnění pláštěnky - kusu tenké, ale jakž takž nepromokavé látky, kterou složím snadno do kapsy u batohu, díky které ale ráno nebudu mokrá od rosy. Mobil si nechám po ruce, kdyby se ti mamlasové ozvali a netrvá dlouho a snažím se předstírat, že přes časovou ztrátu několika hodin jde všechno podle plánu. A tak zatímco se mi na vařiči hřeje voda na čaj, spacák čeká rozhozený na spaní a pár krajíčků chleba a sýr na snědení, sedím opřená o drsnou kůru a obrátím hlavu k tmícímu se nebi. Tu a tam zakřičí pták a les voní tou svou nenapodobytelnou vůní... v takových chvílích nechápu, proč mi stojí za všechno to nepohodlí, ale zároveň si nedovedu představit, že bych byla kdekoli jinde. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Tady, daleko od civilizace, kde nejsou žádná rušivá světla, svití jasně a také se jich s každou minutou objevuje víc a víc a za chvilku obloha vypadá jako když někdo na černý samet vysypal hrst diamantů. Zkoušíš rozpoznat některá souhvězdí a nějakou dobu se ti to daří, ale pak ti několik hvězd zakryje velký mrak, který přilétl ze západu a vzápětí ho následuje další. Také se trochu zvedl vítr a bzukot hmyzu už není tak silný jako dřív. Možná že začne i pršet a to by bylo špatné, protože na to ten tvůj přístřešek stačit nebude, ale než stačíš něco vymyslet zaslechneš zvuk motoru a na cestě se objeví světla pomalu jedoucího auta, na kterém blikají policejní světla. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Neváhala jsi a dřív než jsi toho začala litovat, jsi skočila na ten svůj prskolet, do košíku nacpala všechno potřebné včetně svého psíka a vyrazila vstříc dobrodružství, jenže až po chvíli jsi si uvědomila, že to asi nebyl ten nejšťastnější nápad. Přesto, že Moorlinch leží docela blízko cesta ti zabere jistě tak dvě, možná tři hodiny a rozhodně se ti tam nepodaří dojet před večerem, ale tvá pýcha a hrdost ti nedovolí se obrátit a tak dál tvrdohlavě jedeš kupředu. Assil z výletu příliš nadšený není, ale veškeré jeho protesty byly marné a tak teď trucovitě leží mezi tvým spacákem a taškou s jídlem a dělá že spí. Krajina kolem tebe zvolna ubíhá a slunce pomalu klesá k obzoru. Silnice je celou dobu prázdná a nepotkala jsi jediné auto, jediného člověka a tak se tě zmocňuje zvláštní melancholie tak typická pro pozdní léto. Jenže když se tvůj stín ještě prodlouží a rudý kotouč naposledy zazáří na obloze a ty před sebou uvidíš hradbu lesa, která odděluje vesnici od zbytku světa, veškerá melancholie z tebe spadne. Tam někde leží tvůj cíl a tebe se zmocňuje slabé vzrušení a také trochu strach, když si uvědomíš, že budeš sama v noci, v lese a navíc si těď začínáš vybavovat všechno to co se o Moorlinch říkat a nejsou to příliš vesele věci. |
| |
 | soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "No tak... nevím proč se urážíš. Vždyť to bude fajn výlet. Bude to sranda." řeknu smířlivě. Rychle se, ale zase chopím pevně řídítek a zadívám se na cestu před sebou. Les se nemilosrdně přibližoval a mě se zmocnila lehká nevolnost způsobená pochybnostmi a chutí to otočit. Tak jsem na chvíli zastavila, vytáhla si MP3 a pustila si do uší uřvané Korny a hned jsem se cítila lépe. Vzdorně pohlédnu na les a zase vyjedu. Ne, ne. Nevzdám to. Ani náhodou. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Nakonec jsi opustila asfaltku a vydala jsi se po jedné z polních silniček k vesnici a za chvilku jsi se ponořila do lesa a tma ještě zhoustla a jedinou naději tu teď poskytuje ten kužel bílého světla před tebou, který poskakuje na nerovnostech cesty a ze všech stran na něj útočí temnota aby ho pohltila a vzala si tak zpátky své území které jí po právu náleží. A les kolem tebe je podivně tichý. Ještě před chvílí jsi i přes sluchátka v uších slyšela noční hlas cvrčků, ale to přestalo jakmile jsi vstoupila do lesa a jediný zvuk ktyrý nyní slyšíš je vrčení motoru, který se rozhléhá nepřirozeně hlasitě. I tvůj psík se zdá trošku nevozní. Sedí v košíku a rozhlíží se okolo, dokonce trochu i chvěje, ale nevíš jestli to je kodrcáním po nerovné cestě nebo snad strachem. Pohladíš ho, aby jsi ho trochu uklidnila a když se začneš zase soustředit zpátky na řízení, zjistíš, že světlo se náhle odrazilo v očích něčeho přímo před tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Halo?" houknu polohlasně, rozsvítím baterku, obejdu bicykl abych se dostala blíže a posvítím na to co mi stojí v cestě. Snad to je jen nějaká zvěř z lesa. Ale co když je to člověk? No proč bych se vlastně bála? Aspoň mi řekne, jak daleko je to ještě do vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Uděláš jeden krok, pak další a konečně světlo odhalí malého tvorečka, který sedí uprostřed silnice. Na chvilku se zadívá do ostrého světla a pak rychle odhopká do bezpečí lesa. Byl to jenom obyčejný zajíc. Zajíc, který seděl na cestě a tak se tě vyděsil, že ztuhnul a nemohl se ani pohnout, ale teď už je cesta volná a ty si také ulehčeně vydechneš. Vrátíš se zpátky k bicyklu, psa položíš do košíku, nasedneš a chystáš se znovu vyjet, ale motor prostě odmítá naskočit a aby to nebyla tvoje jediná starost, tak v dálce zaslechneš hrom a koruny stromů se divoce zazmítají v náhlém poryvu větru. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Ale jak se zdá.. prostě stávkuje "Zrádce!" kopnu ho do kola a rozhlédnu se. Schovám zase baterku a podrbu Assila "Tak, kamaráde.. zdá se že si teď budu muset máknout. Snad zase naskočí až si trochu odpočine." dám mu pusu a zase nasednu. MP3 schovám do kapsy a opřu se do pedálů. Snad to nebude moc do kopce, ale při mém štěstí ho jako an potvoru budu mít před sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Obři, trpaslíci, stíny, duše mrtvých a možná i démoni, pokud budeš dostatečně dlouho chodit okolo," zatřepe hlavou a všude kolem se rozletí kapčiky vody, které v záři blesku změní v žhnoucí diamanty, ale brzy pohasnou. "Klidně se ptej teplý člověče, ale možná budu chtít něco na oplátku," opatrně přejde kolem tebe, pak se prudce otočí a udělá několik kroků na druhou stranu. zřejmě nedokáže chvíli klidně postát a musí něco dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Světlomet na řídítkách teď vydává jenom slabou žlutou záři, která sotva stačí k tomu aby rozehnala okolní stíny a ty jsi viděla na cestu před sebou. Nedokážeš dosáhnout takové rychlosti, při které by se alternátor otáčel tak rychle jako při normální jízdě a je to znát. Znovu se ozve hrom, Assil tiše zakňučí a na tebe dopadnou první velké kapky. Zatím jich není moc, ale od západu se ženou těžka mračna, která zahalují hvězdy a co nevidět se strhne pořádná bouřka, takže už tak těžká jízda se stane pekelnou. Můžeš se těšit na prudké nárazy větru, bláto, déš´t bodající do zad a samozřejmě blesky. Ale odevzdaně šlapeš dál navzdory osudu a když ti vítr vžene vlasy do tváře a ty je odhrneš, uvidíš v dálce mezi stromy prosvítat světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Assila a košík ve kterém jsem měla věci zakryji umělohmotným průhledným krytem, něco jako stříška, ale se škvírou ve předu. Přece nechci aby se mi tam Assil udusil. "Tak si užijeme. To bude tedy noc..." povzdychnu si. Pak znovu vyrazím. Nejela jsem ale dlouho, když se před námi objeví světlo. "Hele, Assile. Že by nějaká civilizace?" zeptám se svého kamaráda, nečekaje že mi odpoví. On se chudáček bál té bouřky. Nebo spíš lépe řečeno ho děsil ten hluk. Zamířím hned ke světlu, lákána záři jako můra, třeba je to nějaké obydlí a nechají nás tam se schovat před bouřkou. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Už ani nemůžeš jet a tak raději sedneš a tlačíš kolo před sebou. Záda shrbená pod náporem vody a větru, brodíš se po kotníky v bahně protože země nedokáže pohltit všechen déšť. Varovné skřípění stromů tě varuje před nebezpečím, které tu na tebe čeká. Jestli se nějaký strom vyvrátí nebo do něj uhodí blesk... Ale zvládneš to. I když přes déšť skoro nevidíš světlo tě neomylně vede k sobě a brzy spatříš, že vychází z okna malé dřevěné chajdy pokryté drny. Nemáš vůbec ponětí kdo tu bydlí, ale teď je důležité se dostat z téhle bouře do tepla a sucha. Co bude pak se uvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro "Nechceš si jít sednout do toho auta? Je tam o něco tepleji než tady a hlavně tam neprší. " Přejdu ke dveřím a otevřu je,a potom čekám jako správný gentleman až dívka vstoupí. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Konečně dorazím ke světlu. Ráda, že jsem narazila na nějakého člověka. Opřu bicykl o stěnu domu a i když.... no kdo by mi ho tady kradl, že? Ale stejně ho zamknu. Náhoda je totiž pěkná svině. Odkryji kryt na košíku a rychle si schovám Assila pod mikinu aby moc nezmokl, vezmu své věci a přejdu ke dveřím. Zabuším na ně "Halo? Je tam někdo?" zavolám a znovu zabuším aby mě přes hluk co bouře způsobovala slyšeli. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Já mám déšť ráda. A bouři. Je to čas k tanci a radosti," zatočí se kolem tebe v piruetě ruce zvednuté k nebi, oči doširoka otevřené a lesknoucí se vzrušením. "Pojď. Pojď si zatančit," sevře tvou dlaň ve své vlhké studené ručce. Necítíš z ní žádné teplo a její kůže je oproti té tvé úplně ledová. Jako kdyby jí v žilách místo krve kolovala voda. "Bude se ti to líbit, teplý člověče," zatahátě za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Zableskne se a zaduní hrom. Tentorkát je to tak blízko a tak hlasitě, že ti z toho zalehne v uších a Assil pod tvým tričkem vyděšeně vykvikne a schoulí se do klubíčka, přičem ti drápky poškrábe kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Halo? Je tu někdo? Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla, ale potřebovala bych se schovat před tou bouří!" rozhlížím se. Tak musela jsem něco říci, aby se neřeklo že jsem sem vtrhla a chci rabovat nebo tak. "Hmm.. zdá se, Assile, že tu nikdo není... páni... tady to voní. A to si uvědomuji, jaký mám hlad." vytáhnu Assila, postavím ho na zem a pak si zuji boty, které byli zablácené apostavím je k ohništi aby rychle uschly. Podívám se na zablácenou podlahu, najdu hadr a uklidím to. První než se začnu starat o jídlo, převléknu se do suchého oblečení. "Tak co, Assile? Máš hlad? Ale no tak.. miláčku. Neboj se." vezmu svého psíka do náruče a dám mu pusu. Pohladím ho. Najdu misku do kterého mu nasypu z plechovky žrádlo. Nojo... kvůli tomuhle můj ruksak vážil tunu ,ale co bych pro svého miláčka neudělala. "Tohle je divné... kde je majitel? Přece b si neudělal jídlo a neodešel do tohohle počasí? A jestli ano, musela to být jenom chvilka." mluvila jsem na svého psa. Rozvěsila jsem oblečení aby mi uschlo. Sednu si a koukám na jídlo. Sice jsme sebou měla vlastní, ale teplé jídlo to bylo něco jiného. "Co myslíš, Assile? Mám si vzít?" zeptám se na jeho názor. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Jen si vem děvenko," ozve se najednou skřehotavý hlas za tvými zády a když se otočíš, uvidíš malou shrbenou ženu, která tam před chvíli ještě nestála. V sukovité ruce drží pokroucenou hůlku, záda má sehnutá a tvář, tak zbrázděnou vráskami, že připomíná kůru stromu, ze které trčí dlouhý špičatý nos. Oblečená je do dlouhé vlněné sukně a teplého kostkovaného šálu zelené a červené barvy. Trpělivě čeká až si nabídneš a při tom se mírně usmívá svými bezzubými ústy. Zřejmě jí dělá trochu radost to jak tě vyděsila. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Pro boha živého. Jste mě vyděsila k smrti." usměji se. "Děkuji za nabídku. Ráda si vezmu. Omlouvám se, že jsem vám sem vtrhla, ale venku se žení všichni čerti a mi se neměli kde ukrýt. Klepala jsem, ale když se nikdo neozval šla jsem dovnitř." zase si sednu. "Jmenuji se Thara, těší mě." přišlo mi trochu divné, že si ta paní připravila takové jídlo vzhledem k tomu že nemá zuby a těžko by se s tímhle vypořádala. No.. možná že má někde protézu. "Ještě jednou děkuji. Jsem celý den na cestě a pořádně jsem se nenajedla." nandám si a s chutí se pustím do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Na krajnici se zarazím a zamávám rukama. Ještě jsem to stihla, abych je nemusela honit. Čekám, až přijedou až ke mně a tvářím se tak, jak se už lidi tváří, když jim do obličeje svítí světla neviditelného auta. Tohle vážně nemám ráda a je to hlavní důvod, proč se vyhýbám pochodům ve tmě podél silnic. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Konečně se ten protivný světlomet přesune stranou a ty se mrkáním snažíš zbavit mžitek před očima. Klapnou dveře a ven vystoupí vysoký policista v uniformě, druhý stále zůstavá ve voze a skrz přední sklo si všimneš, že něco hlásí do vysílačky. Policista co vystoupil se pátravě rozhlédne kolem a jediným dlouhým krokem se ocitne až u tebe. "To vy jste volala na policii, že jste tu našla mrtvolu?" vybafne na tebe bez pozdravu a palce si zahákne za opasek. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Je to ještě asi kilometr po cestě - šla jsem vám naprosti - a pak kousek do lesa. Ale nevím, jestli to v téhle tmě snadno najdu." Snažím se mluvit jasně a k věci, ten chlap mi není sympatický; snažím se, aby celá řeč těla mluvila o klidu a nadhledu a aby ani trochu nebylo poznat, že bych se do něj nejraději pustila jako pavlačová drbna a vynadala mu za pozdní příjezd, nezdvořilost a... deset dalších věcí, nejmíň. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Po prvním zaboření zubů do křpavého masíčka, poznáš, že ten králik s bramborem je výtečný. Hodně kořeněný. Je tam kmín, pepř a rozmarýn a pak ještě nějaké další chutě, ale ty nejsi schopná rozeznat. S dalším heknutím se babička narovná, opře se o hůlku a zadívá se na tebe jak jíš a v jejich tmavých živých očích vesele jiskří. "V noci jako je tahle by nikdo neměl být sám venku," moudře pokývá hlavou a dál sleduje, jak ti mastnota stéká po prstech. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Pojďte, blíží se bouře," pobídne tě, když vítr ustane a sám vykročí k autu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Jídlo bylo skvělé, asi to nejlepší co jsem za několik posledních let jedla. Bez urážky k vaření mámy. "Je to moc dobré... opravdu... jste skvělá kuchařka... ale... vy si nevezmete?" zeptám se zvědavě zatím co si olizuji mastnotu z prstů, vytáhnu papíroví kapesík kterým otřu mastnotu, která mi kápla z masa na stůl. "Vy tu žijete sama?" zeptám se a podám Assilovi malou kostičku aby si ji mohl okusovat. Nechala jsem mu tam samozřejmě i trošku masíčka. "Nevíte, jak daleko odtud je vesnice? Víte jaká, že? Ta o které kolují všechny ty podivné zvěsti.... hm.. paní?" zeptám se ji takhle vlastně na jméno. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Pěkný pes," pochválí Assila, který se pustil do kosti se kterou si spíš hraje než že by jí jedl. Hlad už zahnal tím co jsi mu dala a tohle jen tak na chuť olizuje. "A pročpak chceš jít do vesnice, děvenko?" zeptá se místo odpovědi. "Co pak tam hledáš?" oči se zalesknou nebo to byl jenom odraz z ohniště? |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Moc vám děkuji za jídlo. Bylo skvělé."podívám se na Assila "Děkuji. Jmenuje se Assil. To je Egyptské jméno. Je to asi můj nejlepší přítel. Ale člověk si s ním moc nepopovídá." pokrčím rameny. "Můžu si vás vyfotit?" zeptám se. Tohle by mohl být začátek mé fotodokumentace. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Tady zastavte," vykřiknu skoro, když mám dojem, že jsme na správném místě. Vyskočím z auta a chvíli se snažím rozkoukat v šeru. Už si skoro myslím, že jsem to odhadla špatně - ale ne, tady ten strom se zapřenou větví... "Teď budeme muset pěšky," skloním se zase k autu. |
| |
| soukromá zpráva od Egona První pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Při jednom takovém záblesku si všimneš něčeho divného u výčepu. Nějakého stínu, který tam dřív nebyl. Pak se ozve zvuk, který k bouřce nepatří a není to ani sténání domu. Tím zvukem bylo odkašlání, ale přeci jsi tu sama, nebo je to jenom další mámení smyslů? Asi ne, protože se ozve hlas. Podivný, skřehotavý hlas, který sotva zaslechneš v té kakofonii zvuků co jde z venku. "Povídám, co jsi zač? A proč se u všech holátek rozvaluješ v na mojí podlaze v mojí hospodě?" Ozve se znovu ten hlas a teď už bez pochyby víš, že ta slova patří tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ale klidně si mě můžeš vyfotografovat," svolí nakonec a vydá přidušené uchechtnutí. "V Moorlinchi tě čeká mnohem víc věcí na focení. Hezčích, i ošklivějších než jsem já. Tak, tak," pokývá hlavou a odbelhá se k židli na kterou se s heknutím posadí. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Ustoupím a zaberu babičku z úhlu aby tam byl vidět krb. Vyfotím si ji a zase ho schovám "Děkuji." sednu si a vezmu Assila do náruče. "Proč tu bydlíte takhle na samotě?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Tak teď je to na vás slečno," pobídne tě, když motor auta ztichne a světlomety pohasnou. Jeho kolega také vystoupí, narazí si na hlavu čepici a rozsvítí svojí baterku. Pak pod tvým vedením se zanoří do lesa, kde vám nad hlavami vítr otřásá korunami stromů a čas od času je slyšet nepříjemné vrazání nebo prasknutí, ale zatím nikdo nenavrhl, že se vrátíte do bezpečí auta. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Maně jsem si vybavila jeden letní tábor, kdy jsme v noci na stezce odvahy museli přijít k otevřenému hrobu... na dně bylo pár prastarých kostí a to místo nebylo nijak zajímavé a připadalo mi trapné, jak holky kvičí a předvádí, jak hrozně se něčeho takového bojí. I když jistá nervozita mě pohání vpřed, postupuji tak, abych měla jistotu, od jednoho orientačního bodu k druhému. Ve chvíli, kdy už si skoro myslím, že jsem se úplně zmýlila... "Vida," řeknu skoro překvapeně, "tady je to..." Ve světlech baterky prosvítá něco, co může být snad jedině zeď kapličky. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro " Hele, já neumím tančit. " Ještě navíc mě nestudí jenom déšt a vírt, ale i ona. PO chvíli přemlouvání nakonec ustoupím a začnu tančit podle jejich kroků, jelikož vážně neumím tančit. " A nemusíš mi říkat "teplý člověče", jmenuji se Michael. A jak ty? " Zeptám se dívky, ze které nemůžu zpustit oči. Vlastně nemůžu zpustit pohled z jejich vnad. I když je chladná a jak se zdá asi taky duch, je nádherná. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Nevíš jak dlouho tančíte, přijde ti to jako věčnost a tovje nohy už začínají klopýtat a nedostává se ti dechu. Hlava se točí a celý svět je najednou bez barev. Virva je však plná energie, možná víc než předtím a také ti přijde její tělo teplejší. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ne všechno je takové jak se může zdát na první pohled. Zvlášť ve vesnici. Na to si dej pozor," poradí ti a zadívá se do ohně, který vesele praská a vydává příjemné teplo, zatím co venku zuří bouře. Velké dešťové kapky bubnují do střechy, klikaté blesky trhají nebe na kusy a hrom k tomu hraje svou dunivou symfonii. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Dobrá. Děkuji za radu. Zkusím na to nezapomenout." odpovím. "Takže.... a vy tu tedy nebydlíte sama? Tak s manželem?" zajímám se a rozhlédnu se. Pochybuji že by tu bydlela se svými dětmi. V jejím věku... její děti jsou nejspíš už dospělé. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Objevení kapličky je náležitě oslaveno. Ve chvíli kdy na ní dopadne světlo baterek se ozve hrom. Převalí se po krajině a slibuje, že za ním jsou v ttěsném závěsu blesky a déšť. Policiste vykročí vpřed. Kužely světla se míhají sem a tam a vyloupnou ze tmy kapličku, která je ale jiná než si pamatuješ. Kříž leží na zemi před dveřmi, které se opile kymácejí v pantech. Střecha je propadlá a jedna zeď nakloněná na stranu a hrozí, že se každou chvíli zřítí. Je to ta kaplička. Tím jsi si jistá. Poznáváš jí, ale předtím byla krásná, skoro nová, ale teď... Teď vypadá jako ta tvoje kaplička po sto letech bez údržby. "Kde leží to tělo?" zeptá se jeden policista a vytrhne tě tak ze zadumání nad stavem kapličky. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Svého manžela jsem pochovala před mnoha lety, ale nejsem sama. Ne, ne," zavrtí hlavou na zdůraznění svých slov. "Všude kolem jsou mé děti. Vnučky a vnukové, i pravnuci a prapravnuci," šťastně se usměje, když začne mluvit o své rodině. "Teď tu ale nejsou. Bojí se tě. Neví co si o tobě myslet, ale zase přijdou. Brzy." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Ale já ji její iluzi brát nechtěla "Opravdu? Mě a bát se? To přece nemusí. Já bych asi mouše neublížila. A ráda poznám vaší rodinu." usměji se "Hmm... doufám, že nejsou venku že ne? Aby se jim něco nestalo. Není to venku zrovna bezpečné v tomhle počasí." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Možná, že je potkáš. Jsou plaší, ale tuze zvědaví, jako tvůj psík," ukáže hůlkou na Assila, který v rohu očuchává pytel brambor. Jak tam tak šmejdil strčil do něj a jedna brambora se mu skutálela přímo na hlavu. Vyděšeně vykvikl a utekl se schovat pod stůl. "Něco ti dám," řekne najednou stařena a začne se přehrabovat v záhybech svého šatu a při tom si něco mumlá. "Kde to jenom... A tady," výtězoslavně vytáhne z kapsy pletený váček a podá ti ho. Když ho otevřeš uvidíš v něm několik dokonale kulatých oblázků duhových barev. "Třeba se ti to bude na své cestě hodit. Mně už k ničemu nejsou." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Děkuji. Jsou moc pěkné. Jste moc hodná. Ale... k čemu jsou?" zeptám se, vezmu jeden mezi ukazováček a palec a začnu si ho zblízka prohlížet. "Měla bych vám také za vaší dobrotu něco dát.. jen.. nevím co. Myslím, že peníze vám k ničemu nebudou.... nepotřebujete něco? Sice nevím jestli to budu mít... ale něco určitě vymyslíme." usměji se na ní. Vrátím kamínek do váčku a schovám ho k sobě do ruksaku. Pak se v něm začnu hrabat, vzala jsem kde co.. třeba něco najdu. "Co třeba knížku?" zeptám se a vytáhnu palec tlustou knížku. "Je to román, celkem pěkný a aspoň by jste se tu nenudila.. aspoň na chvíli." nabídnu ji rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Ale když jsem odcházela, byly dveře zavřené," dodám už příčetněji, s klíčícím podezřením - nejasným, ale nepříjemným, ošklivé chvění v žaludku. Je možné, že by tu ty kapličky byly dvě, jedna novější? Blízko sebe, že by třeba postavili náhradu za tu spadenou... ne, nemá smysl se utěšovat. V jasném dni a slunci jsem si to prostě vymalovala před očima krásnější. Nebo jsem nalítla na nějaký hloupý vtip. Nebo... nic nebo. Příliš bujná fantazie. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Krátkozrace zamžourá na název, ale pak zavrtí hlavou a vrátí ti ji. "Děkuji, ale knihu ne. Raději příběhy vyprávím. Psaná slova příliš omezují. Příběh je vždy pokaždé stejný a to není dobré. Ne, ne," odloží knihu na stůl a zkrouceným prstem se zčernalým nehtem jí k tobě posune. "Příběhy jsou živé. Tím, ž eje uzavřeme mezi stránky je zabijeme." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Druhý policista zatím obchází kolem a nechají tě tak stát na paloučku samotnou. Po chvíli policsta vyjde ven a posvítí na tebe. "Jste si jistá, že je to ono? Žádné tělo tu totiž není." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Zamyslím se "Mají vaše děti rádi sladkosti?" zeptám se a vytáhnu sáček s bonbony, lízátky, pendreky a podobné. No co? Mám to na chuť a cukr člověk potřebuje.. navíc je to dobrý na stres a zlepšení nálady. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Taková věc se obvykle nesplete," dodám trochu zachmuřeně a z rozpaků se podrbu ve vlasech. "Že by to byl něčí vtip? Trochu divné, obávám se..." Protože představa, že by někdo chystal takový fór hluboko v lese, kam jen stěží něčí noha zabloudí, je víc než nepravděpodobný. Rozhodím rukama. "Omlouvám se, pánové. Jsem si jistá, že to bylo tady, vím určitě, že tu leželo tělo. Nevím, co se mohlo stát." Nejraději bych se do země propadla. Představu, že jsem byla svědkem toho, co tak dlouho hledám - projevu světa za závojem - si nějak nedokážu pořádně připustit, i když to zároveň začínám brát jako fakt. Ale uvěřit tomu...? |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ale možná neuškodí když si vezmu jedno cukrátko. Mohu?" zeptá se tě a když přikývneš zaloví uvnitř a vytahne jeden čokoládový bombón, který opatrně rozbalí a jako nejvyšší svátost si jí vloží do pusy. "Dobrota," zamlaská. "Je to už hodně dávno co jsem měla něco podobného." A jak tak převaluje čokoladu v puse její oči získají nepřítomný pohled, při kterém vidí věci co byly a ne ty co jsou. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Jak se zdá, tak tu došlo k politováníhodnému omylu, ale o tom si promluvíme později teď se musíme vrátit k vozu," zavelí policista, ale ještě než domluví se rozprší. Nejdřív několik velkých kapek váhavě prolétne mezi listy stromů, jako předvoj armády, aby vzápětí udeřila hlavní síla a svým množstvím vás srazila k zemi. Spolu s deštěm se přižene i silný vítr, který ohýbá koruny stomů, hrom vám nyní burácí přímo nad hlavou, takže neslyšíš vlastního slova a blesky mění noc v den. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Tak ona se asi do města nedostane tak snadno jako já. Já si můžu kdykoliv sehnat další až budu doma. Pohlédnu pak k oknu "Myslíte... že bych tu u vás mohla přespat? Zdá se, že ta bouřka potrvá ještě dlouho." poprosím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Nemyslím, že by bylo třeba jim ukazovat, kudy zpět k autu... přesto jsem první, kdo se obrátí a mlčky se vracím k vozu. Ačkoli prší, nemám nejmenší chuť s nimi jet zpátky - i když si zároveň nejsem jistá, zda na tom nebudou trvat. "Chcete, abych jela s vámi, nebo mohu pokračovat v cestě?" zeptám se nakonec u vozu rovnou. "Mohu vás ujistit, že pokud potkám nějakou další mrtvolu, napřed do ní kopnu." Zní to kyseleji, než bych ráda, ale na druhou stranu - na špatnou náladu si teď i přiznávám jistý nárok. Místo abych už byla ve svém cíli a pod střechou, zadělávám si tu na otravný výslech, moknu - a o tom, co jsem vlastně viděla, teď nechci ani přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "V tomhle počasí se stejně nikam nedostanete, navíc je to tu nebezpečné a něco se vám stane," trhnutím otevře dvířka vozu a velitelským gestem ukáže dovnitř a měkké žluté světlo linoucí se z auta slibuje sucho a pohodlí a vábí jako bludička, která ale místo aby tě přivedla do nesnází ti nabízí bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Samozřejmě, že tu můžete přespat. Místa je tu dost. Pro tebe i tvého malého přítele," koukne se pod stůl kde Asill začal dřímat. Také má toho cestování dost a bouře, která tu zuří ho také pěkně vyděsila. "Támhle je postel," kývne babička hlavou k nizké dřevěné konstrukci pokryté několika vlněnými dekami se vzorem kostek a jedním tlustým péřovým polštářem. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Podívám se na postel "Děkuji. Jste moc hodná." zívnu a protáhnu se "Ale kde budete spát vy? Nechci aby jste si kvůli mě zničila záda. Mám tu sebou spacák, klidně si ustelu na zemi." |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Tomu říkám skvělý začátek víkendu," povzdechnu si. Nevole vůči oběma mužům zmizí a díky živlům venku se s nimi cítím tak nějak lidsky spřízněna. V noci je každá kráva černá, v dešti je každý člověk mokrý... tak z toho nová průpovídka nebude. "To tu máte často?" prohodím a ukážu hlavou ven. Není sice moc jasné, jestli mám na mysli mizející mrtvoly, nebo mizerné počasí, ale co, ať mi odpoví, na co chtějí. Teď docela napjatě čekám, jestli si sednou dopředu a budu vzadu sama - ráda bych koukla na foťák, co mám vlastně vyfocené, ale nerada bych vypadala jako hyena, co fotí mrtvé. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Pod polštář jsem dala levanduli, aby se ti dobře spalo. Potřebuješ si odpočinout, čeká tě ještě dlouhá cesta. Tak, tak," přikývne a začne připravovat postel, aby jsi si mohla jít lehnout. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro jedete pomalu, protože i když jsou stěrače puštěné naplno nestíhají pojmout ten příval vody a světlo také stěží pronikne clonou deště. "Ano máme tu dost bouřek, hlavně v létě a jednou za čas přijde i takhle velká," otočí se na tebe policista. Z vlasů a oblečení mu kape voda, ani ty na tom nejsi o moc lépe a vnitřek auta se brzy zaplní vlhkým pachem zatuchliny z vašeho oblečení. "Chci se vás ještě jednou zeptat jestli jste skutečně viděla mrtvolu?" podezřívavě si tě změří od hlavy až k patě a z jeho pohledu je patrné, že ti něvěří. Nejspíš si myslí, že jsi si něco práskla a měla halucinace. "Nemohlo to být něco jiného? Třeba... Pozor!" vykřikne, když koutkem okan zahlédné pohyb velkého stínu. Pak už nevíš o světě. Když se probudíš bolí tě hlava a něco vlhkého ti kape za krk. Opatrně otevřeš oči a zjistíš, že jsi zaklíněná mezi sedačkami. Bezpečnostní pás se ti bolestivě zarývá do těla a ty se snažíš vzpomenout co se stalo, ale díky pulzující bolestivě v hlavě ti to moc nejde, teprve když se trochu pootočíš uvidíš zlomenou větev, která končí jenom pár centimetrů od tvé hlavy. Ozve se hrom a z toho hluku se ti až rozvibrují stoličky. Zableskne se a ty rozeznáš další podrobnosti. Bezvládnou ruku v policejní uniformě, proraženou střechu, kterou sem zatéká a tmavou kaluž která se pomalu zvětšuje a zápach benzínu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Nevěřícně, jako zhypnotizovaná zírám na větev, stačilo tak málo - těžko se mi dýchá, snad nebudu mít zlomená žádná žebra - viděla jsem spoustu akčních filmů a tak vím, že auto vybuchne sotva odběhnu patřičný počet kroků, ale jak známo, ne dřív. Takže si toho zápachu benzínu... ... zápach benzínu... ...zběsile začnu rukama šmátrat po zapínání pásů, pak se ale násilím uklidním a i když mám pocit, že slyším sama sebe, jak bolestí a šokem kňučím, soustředím se hlavně na to, aby klidně pracovaly ruce. V té tmě se mi chvíli nedaří nahmatat zapínání, ale konečně ho mám... teď zase jen stěží dokážu pásy opravdu odepnout. Kdybych se tak dokázala pořádně nadechnout! Tmí se mi před očima. Hrabu se nešikovně z auta, oba policisté jsou zřejmě v bezvědomí, měla jsem štěstí, takže musím zavolat sanitku. Cítím mobil v kapse, nebo je to foťák...? Napřed ven, musím se narovnat, nadechnout, ověřit si, že mám všechny ruce a nohy. Ujišťuji se stále dokola, že zápach benzínu nic neznamená, že auta zas tak snadno nevybuchují, že by určitě začalo nejdřív hořet, ale hlavně proč by to dělalo, že jo... a přesto mě ten pach, který od malička nesnáším, ještě víc popohání. Vypotácím se z auta, na hlavu mi někdo obrací jeden kbelík plný vody po druhém, tragická hrdinka s vlasy elegantně přilepenými na tvářích a stále dokonalým make-upem... ha ha... že nás ve škole neučí nic užitečného, na to jsem zvyklá, ale proč jsem se v žádné knížce nedočetla, jestli mám teď utíkat, nebo poskytovat první pomoc...? Jistě, první pomoc. Napřed zavolat, potom se pokusit něco udělat pro ty dva. Ano, byla jsem to já, kdo tam kňučel. Teď už můžu přestat. Tečou mi slzy, ale to si nesmím připustit - to se může stát jenom mě, taková věc bez toho, aby byl poblíž pohledný zachránce - přemýšlím, proč jsem tak hrozně klidná, když se dějí takové věci a zatím brečím, ruce se mi klepou a napůl jdu, napůl se potácím k něčemu, co mi podle siluety ve světle blesku připadá jako stará borovice, pod kterou snad bude sucho alespoň na tak malém kousku, aby se mi podařilo použít mobil... jestli je to on, co mám v kapse, jak spíš doufám, než vím. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Už si tě vůbec nevšímá a jenom si tiše něco pobrukuje. Máš tak alespoň relativní soukromí, aby jsi si mohla odložit a jít spát. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Zběžná prohlídka potvrdí, že ti nic nechybí. Dvě ruce, dvě nohy, jedna hlava, deset prstů na rukou, zuby jsou také v pořádku a žádná krev v ústech, tak to snad nebude nic vážného, i když žebra bolí a jsou citlivá na dotek, hodně citlivá a levé koleno se teď také začíná hlásit o tvojí pozornost. Nyní, když jsi se trochu postarala o sebe, můžeš se začít starat o druhé. Rukou zašmátráš v kapse a vzduch ti syčivě unikne mezi rty, když tě píchne v boku, ale tvá námaha je odměněna. Prsty se sevřou na známem hranatém tvaru mobilního telefonu a ty ho s triumfálním výrazem vyndáš z kapsy. Bohužel tvá radost má jenom krátké trvání. Ať mačkáš, jak mačkáš nereaguje. Je totálně mrtvý. Možná s tím má co dělat ta rýha na displeji nebo možná vlhkost v tvé kapse, ale jak se zdá je to nyní jenom bezcený kus šrotu, kterým se pomoci nedovoláš. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Strčím nepotřebný přístroj do kapsy, abych z něj teď dolovala simku a po to křápu si zaskákala nemám ani náladu, ani vhodná bagančata. Při představě, jak tahám ty dva z auta se všemi těmi bolístkami, co se na mě nastřádaly, se mi div nezatmí před očima. Beztak bys je utopila, oznámí mi jízlivý hlásek. Chtěla bych se napít... ale jakkoli se souvislou zdá ta vodní spousta, pusu otevřít nestačí. A autě musí být vysílačka a nutně musí mít jednoduché ovládání. Tak. Znamená to vrátit se do toho smradu a přestat zavírat oči před faktem, že v autě je podezřele ticho. Prostě jsou v bezvědomí. Vysílačka bude nejspíš blíž k řidiči. Takže obejít... alespoň se podívám, do čeho jsme to vlastně vrazili. Dopřeju si chvilku na dva opatrné hluboké nádechy a výdechy, ale je to k ničemu, jenom mám hloupý pocit, že zdržuju. Ale na plátně by to vypadalo dobře. Asi by bylo dobré neuklouznout. To neustálé přirovnávání k akčnímu filmu... to je nějaký druh sebeobrany? Ne, to je prostě jediná přibližná zkušenost s tak častou věcí, jako je autonehoda. Jedno vím jistě - už ji nikdy nebudu považovat za běžnou banální příhodu. Způsob, jakým jsem promočená se mi začíná vymykat. To už není voda, to je sci-fi. Nejraději bych skočila do nejbližšího rybníka, abych se trochu osušila. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Sednu si na postel, sundám si boty, sundám si kalhoty a zalezu pod deku. Tričko si nechám, raději. "Dobrou noc." houknu na starou paní a zavřu oči. Usnout mi nedělalo problém. Já vždy dobře usínala při bouři. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Spíš a možná i sníš nebo možná ne, protože vytrvalé škrábání tě probere, nebo to je také součást snu? Součást snu ve kterém leží v malé chaloupce, za okny zuří bouře a před malým krbem, kde vesele plápolá oheň sedí shrbená stařena a něco si mumlá. "... El-A'awer..." pochytíš jedno slovo a plameny se zakývou v jeho rytmu. Stíny které vrhají jsou najednou pokřivené, deformované. Hýbou se podle vlastní vůle, mění se, poskakují a vůbec nepřipomínají předměty, které vrhají, ani vzdáleně. "... Gulshan-i Raz..." Plameny se znovu pohnou a stín na zdi už vůbec nepřipomíná starou shrbenou ženu, ale někoho mnohem mladšího. Stín se pohne, jako kdyby to byl živý tvor a svou šedavou černotou obklopí zaříkávače. Vpije se do ní, zmizí v ní a již víc není. A už to vůbec není stařena, je to nádherná štíhlá žena, oči nemá tmavé, ale zelené jako jarní trávu, vlasy dlouhé tak, že za ní vytváří vlečku a jsou tak žluté, že samy září. Žena vstane. Žádné suché zapraskání kloubů, žádné heknutí, vstane čiperně, ladně, s elegancí kočky a svou tvář otočí k tobě a ty s ekonečně uvidíš. Ležíš zamotaná v přikrývce, pravidelně oddechuješ, ale něco se ti zdá, pohazuješ hlavou ze stany na stranu. Ale spíš a vůbec si neuvědomuješ nebezpečí, které ti hrozí, ani tvůj psík o něm neví. Leží vedle tebe unavený a bezbranný jako ty. Žena udělá krok k tobě. Pohybuje s gracíí baletky, její pohyb je tak plynulý, až se v tobě vzedme vlna touhy po tom pohybu a zároveň uvědomění, že ty se takhle krásně a tiše pohybovat nikdy nebudeš, možná žádný člověk se takhle nepohybuje. Vztáhne k tobě ruku a světlo ohně se odrazí na dlouhých nehtech připomínajících drápy. Ostré, zahnuté drápy, které by ti jediným pohybem, ladný, ppřenádherným pohybem, dokázaly roztrhnout hrdlo. Usměje se, když tvé tělo (nebo jsi to pořád ty a tohle je sen?) znovu pohne hlavou a odhalí tak malé dlouhé zoubky v kruté, chladné, nádherné tváři. "... Ya Zat-i Shaitan..." zašeptá a plameny se znovu pohnou. Znovu provedou svůj tanec a když se ustálí, před krbem sedí stará shrbená stařena. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ale nakonec se k auto dostaneš bez úhony, tedy k tomu co z něj zbylo, protože celá přední část je zdemolovaná stromem který se na něj zřítil. Všude kolem se válejí třísky, sklo z oken v záři blesků svítí z bahna jako malé hvězdy. Uděláš další opatrný krok a to co jsi tušila už nyní víš s naprostou jistotou. Kmen statného stromu rozmáčkl polovinu auta jako kdyby to byla prázdná plechovka od piva. Všechno co bylo uvnitř musí být napadrť a to včetně těch nebohých strážníků. Ty můžeš děkovat Bohu a všem svatým, že jste nejeli o trochu rychleji, protože kdyby strom spadl o kousek vedle rozmáčklo by tě to jako štěnici. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Takovéhle věci se přeci nestávají! To neuvěřitelné štěstí, jaké jsem měla, myslím, že mě to na dlouho vyléčí z touhy nebýt; strach, opravdová, upřímná hrůza z toho, že bych tam teď mohla ležet také, rozdrcená, nebo co hůř, třeba jenom napůl a hodiny umírající... Ale vlastně na to nemyslím - když mi konečně plně dojde, když si to připustím, že jim už nepomůžu, proskočí mnou jiná myšlenka. Pomoc už nezařídím a nejsem tu k ničemu. Zůstat zde nemohu, ani bych to nedokázala. Mrtvá žena byla pryč - když si teď vezmu svoje věci a odejdu, nikdo nezjistí, že jsem byla ve chvíli nehody na místě. Pokud najdou stopy v autě, mohu vždycky říct, že mě kus svezli. A kdyby to prasklo, vymluvím se na šok. Déšť je nyní na mé straně - všechno bude tak zničené a rozmočené, že těžko budou pátrat po mých vlasech či kapkách krve. Tak. Představa, jak po tomhle všem ještě musím podstoupit výslech, nejspíš víc, výčitky, že jsem je zavolala zbytečně a tohle jsou následky... Aha, takže utíkáš před odpovědností? Ne, to si nemyslím. V situaci, jaká byla, jsem udělala, co jsem měla. Tečka. Teď už s tím ale nemusím mít nic společného - a ani nechci. Tečka. Rozhodla jsem se během okamžiku, následný dialog, kterým si zpravidla omlouvám ta rychlá rozhodnutí, trval podstatně déle, ale to už jsem si zezadu vyndavala svoje věci. Bylo to bolestivé a nést takhle těžký batoh? To snad ne. Co nejdřív vyhodím ven část zbytečných krámů, ale ne tady, nezapomeň, že nesmíš tady, to by bylo nápadné. Připadalo mi to jako dlouhý boj, ale muselo to být jen pár minut - celá jsem se klepala vyčerpáním, když jsem konečně stála u auta, s batohem na zádech, připravená odejít. Bylo by patřičné se třeba pomodlit? Nebuď teatrální. "Pokoj vašim duším," řeknu jenom a i když část věty spolkne další hrom, je mi nepříjemné slyšet vlastní hlas tak rozklepaný a ochraptělý. Přelézat mokrý strom bylo ještě o kus horší, než jsem doufala - odporná, slizká, špinavá a hrubá kůra měla daleko do té obvykle příjemně hřejivé pokožky stromů - necítila jsem v sobě dost vůle to zkoušet. Obejít ho mě nenapadlo. Ležela přede mnou zkrátka nepřekonatelná překážka. Vesnice je určitě blíž! Úleva... půjdu tedy zpět. Držet se cesty v naprosté tmě bude těžké, to už jsem věděla dřívějška. Stačí se chvíli zamyslet a člověk se najednou plouží mezi stromy. A já musím ujít pět set kroků, než se budu moci zbavit zátěže. Nepočítala jsem ale v žádné chvíli; soustředila jsem se hned na to, aby se rozhýbalo koleno dřív, než mi při takovém pajdání začnou bolet záda a také na žebra, abych našla způsob, jak se hýbat a dýchat bez toho, aby halasně protestovala proti batohu. Hlavu jsem odsunula na později, ta musí jenom koukat, abychom všichni nesešli z cesty. Kdykoli jsem si vzpomněla na strážníky, vytryskly mi slzy - patrně fyzická reakce, protože já jsem přeci úplně klidná a jednám naprosto logicky. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Zjistila jsem, že jsem v polospánku. Jinak bych nemohla ve spánku takhle přemýšlet. Trhnutím se probudím úplně a rychle se posadím. To byl děsný sen. Promnu si krk a podívám se ke krbu na stařenu, abych se ujistila... že tam opravdu stále je a není z ní ta krásná, ale nebezpečná ženská. Snad upírka? |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Štařena si tě nevšímá, ale jisté pozornosti neujdeš. Pozornosit tvého Asilla, kterého jsi probrala ze snu plného buřtů a hárajícíh fenek. Vyčítavě se na tebe podívá, zívne a pak si položí hlavu na packy aby spal dál. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Podívám se na Assila, kterého pohladím a dám mu pusu na čumák. Jeho přítomnost mě uklidňovala, jediná známá věc v neznámém prostředí. Zase zavřu oči a pokusím se znovu usnout. Snad bez hloupých snů. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro A tak ti cesta ubíhá. Pozoruješ zablácené špičky svých bot, mozek běží na volnoběh a když se před tebou objeví velký temný stín ani tě to nepřekvapí. Zastavíš se a podíváš se před sebe, kde se černá velké oblé skalisko. Cesta vede přímo k němu a ty doufáš, že ho bude nějak obcházet, protože na šplhání ti už nezbývá jí síly. Jenže pak se zableskne a svět se s tebou zahoupe. Není to skalisko. Je to obří hlava. Obrovská holá hlava s mohutným nosem a živýma očima které tě pozorují. Vyrůstá ze země na krátkém tlustém krku. Je to jako kdyby tu byl pohřbený nějaký člověk a jenom hlava mu čouhala ven, ale desetkrát větší. Halva a dlaně, protože to co jsi před chvilkou považala za klády se pohne a s hlasitým křupáním, které přehluší i déšť si to protáhne klouby. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Ale bylo by to krásný... být sněhem nebo bouřkou... být tónem co zní... Zavrtím nad sebou hlavou. Chyba! Bolest vystřelí z prostoru odněkud za čelem a jednotlivé pramínky se jako hádci rozběhnou do temene a po páteři dolů. Ale jdu, kupředu vpřed. Nakonec někam dojdu, to je jisté. Je to jako v těch povídkách, mých oblíbených - teď už se moc nepíšou, ale dřív jich musela být spousta - protože mezi Starými Dobrými Kusy jich je vždycky pár. O kosmonautovi, který se z nějakého důvodu vzdálil ostatním a pak musel přejít kus Měsíce nebo Marsu, aby se zachránil. Byl to asi jediný žánr, kde byl hepík naprosto logickým vyústěním. Většinou ten kosmonaut vymyslel něco, čemu napomohla nižší gravitace... ta by se teď hodila, moc by se hodila, protože se nemohu zbavit pocitu, že Země v ní právě přitvrdila. Kdyby ale nižší gravitace opravdu byla - neviděla jsem už tenhle strom? - mohla bych klidně vyskočit na balvan, co tu trčí přede mnou a nepřipadat si jako v pasti na dlouhé cestě mezi padlým stromem a kamenem. Snažím se přijít na to, co vlastně vidím, protože se nemohu zbavit dojmu, že balvany uprostřed cest nebývají. Vím určitě, že přelézt bych ho nedokázala a jestli, tak už nic víc. "Uhni, balvane," povzdychnu si skoro nehlasně a když se kámen opravdu pohne, strnu tak, jako bychom si měli vyměnit svou podstatu. Musím na tom být hůř, než jsem si myslela. Jenže vždycky jsem se držela předsevzetí, že vidiny je třeba brát vážně, dokud se neprokáže, že jsou to opravdu vidiny. Teoreticky to byl docela pěkný námět debaty s každým, kdo rád debatoval o psychologii. V praxi... Stokrát jsem přemýšlela nad tím, jak bych se zachovala, kdybych potkala mimozemšťany; ale nikdy mě nenapadlo, že to bude - obří hlava. S rukama. Ale třeba je to zakopaný mimozemšťan? Spadl tak rychle, že se zarazil až po krk do země. Zahihňám se tomu, tik z nervozity, od kterého jsem měla už pár let pokoj. Rozpřáhnu mírně ruce - a trochu se zakymácím - absurdní gesto, copak bych ho mohla nějak ohrozit? Leda mu hodit kládu za nehet. A hlasitě zavolám: "Dobrý den!" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Vzbudí tě až Assil, který se dožaduje pozornosti svým typickým olizováním tvého ucha a obličeje. Oknem k tobě doléhá zpěv ptáků a cítíš tu krásnou vlhkou vůni lesa po dešti. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Dobrý večer. Co přivádí krásnou slečnu jako vy k se staré hlavě jako jsem já? Hledáš radu? Chceš splnit přání?" řekne zdvořile, i když potichu. až příliš potichu na to jak je velký. Víc by k němu seděl hlas dunivý, podobný hromu jaký se teď právě ozývá, nebo možná skřípavýjako když se valí kamená lavina a ne ten tichy, příjemný šepot, který máš v bouři trochu problém zaslechnout. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Ale jen na chvíli. Určitě potřebuje ven vykonat své potřeby. Proto vstanu a natáhnu si kalhoty. Obuji boty a otevřu dveře aby mohl Assil vyběhnout ven. Vyjdu za ním ven a počkám až vykoná to co potřebuje než ho zase zavolám dovnitř. Měli bychom se najíst a vyrazit dál. "Dobré ráno. Jak jste se vyspala?" zeptám se staré paní, zatím co hledám hřeben. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Dobře, dobře," zamumlá a něco míchá v kotlíku. Něco co nádherně voní. "A ty?" na chvilku se k tobě otočí. Je to klam světla nebo byly její oči na chvilku zelené. A není trochu vyšší? Nebo je to jenom ten hloupý sen. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Celkem dobře. První jsem měla nějakou divnou noční můru, ale pak už jsem spala klidně. Děkuji. Jsem vám moc vděčná, že jste nás tu nechala." vezmu si Assila na klín a jemně ho hladím. "Ale budu muset zase vyrazit na cestu. Ale až pojedu zpět tak vás nezapomenu přijít pozdravit." |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Jenže nejspíš ho vidím právě díky tomu, jak je mi mizerně. Nikdy bych do sebe nehádala podobný typ halucinací. Je snad z nějaké pověsti či pohádky, o které jsem četla a zapomněla ji? Jedno je jisté - že trocha zdvořilosti ještě nikdy nic nepokazila a že musím využít takovou příležitost jak se dá. Vycházejíc z předpokladu, že hovořit s halucinací je jako hovořit se svým nejvnitřnějším já, ke kterému jinak nemám přístup - a připadá mi to fascinující, nebo alespoň vím, že kdykoli jindy, kdy by mi bylo líp, by mi to připadalo fascinující, a tak se podle toho musím chovat i teď - si vůbec nepřipouštím, že by to mohlo být skutečné. Pravděpodobnost je rozhodně na straně halucinací. Škoda. "Mohu u vás chvíli posedět, prosím?" zeptám se hlavy. I když mi nepřestává pršet na hlavu, víc mokrá být nemůžu. Napadá mě, že bych se snad měla bát... na to jsem moc unavená. Shodím ze zad batoh, bláto nebláto, teď už je to stejně jedno... a sednu si na něj. Skoro hned se začnu třást. Jak to, že mi dosud nedošlo, jaká je mi zima? "To je zvláštní místo pro někoho, kdo plní přání," zadrkotám a prohlížím si hlavu. "Já jsem Magdalena..." |
| |
| soukromá zpráva od Egona První pro Pak ale hlas promluví. Trhnu sebou a až překvapivě rychle (rozumněj, na to jak jsem vyděšená) odpovídám: "Já... Omlouvám se, netušila jsem, že tu snad někdo" zaseknu se a pak dodám "bydlí... Jsem novinářka a slyšela jsem že se tu dějí zvláštní věci. Rozhodla jsem se to prozkoumat, doopravdy jsem si nevšimla že tu.... že tu jste." Domluvím a čekám na reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Samozřejmě, že tu jsem. Jste si snad myslela, že se tahle hospoda provozuje sama?" U pípy zahlédneš tmavší stín, který se pohne. Byla to hlava? Asi to byla hlava, ale podivně nedoformovaná, rozhodně ne lidská. "No, ale když už tu jste, tak si promluvím o zaplacení. Držglešle a budižničemy tu nestrpím, aby bylo jasno. A taky se mi tu nemůžete válet na zemi až budu mít hosty," láteří ten... tvor? |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Zvláštní?" rozhledéne se hlava kolem, alespoň tolik kolik jí její krk dovolí a její pohyb způsobí, že s ní spadne něolik kamenů a listí. Musí tu být opravdu dlouho, neroste jí náhodou za uchem malá bříza? "Možná je zvláštní, možná ne, ale důležité je, že jsem tady a ty také. setkali jsme se a na tom jediném záleží." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Špatné sny? To mě mrzí," vytáhne z kotlíku vařečku a olízne hustou nahnědlou tekutinu která se na ní přichytila, pak šáhne do váčku který má u pasu a přisype tam trochu koření, nebo doufáš, že je to koření, klidně by to mohl být i střlený prach. Znovu to zamíchá a pak to nechá bublat a otočí se k tobě. "Samozřejmě, že musíš jít. Velká výprava, velké dobrodružství malé slečny," usměje se a odšourá se ke stolu an kterém je už přichystaná dřevěná miska. "Ale nejdřív se musíš posilnit. S prázdným žaludkem nikam nedojdeš, ne, ne. Hezky se posaď a já ti dám ňamku. Není sice tak dobrá jako čokoláda, ale i tak je dobrota," s miskou odejde ke kotliku a začné do ní nálévat polévku a vzduchem se začne šířit nová vlna opojné vůně. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Sednu si a jsem celkem vděčná za tu snídani. Už mi bublalo v žaludku hlady. "Nojo... měla jsem divný sen o tom, jak jste se změnila v takovou podivnou, ale krásnou ženu a koukala jste na mě tak nějak mlsně." zasměji se "Hloupé sny. Ale vypadala jste celkem děsivě." povyprávím ji svůj sen. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Projede mou nesmyslná naděje. Třeba mi opravdu splní přání! Přestávám ho považovat za svou halucinaci - nemám dostatečný odstup - a to je špatně... "Opravdu bys mi dokázal splnit přání?" zeptám se a snažím nedoufat, protože pak to celé bude o to horší. Na druhou stranu mě fascinuje, jak je člověk ochoten věřit něčemu, o čem si je jist, že si to sám vymyslel. Může vůbec existovat nějaká objektivita? |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Vůně ti stoupá do nosu a už jenom z ní cítíš sílu kterou tohle jídlo má a co teprve když ochutnáš. Mírně štiplavé na jazyku a po polknutí zůstane v puse slabá mátová vůně. Snažíš se poznat co je tam za koření, ale nedaří se ti. Jenom tou mátou jsi si jistá. "Ale někdy se ve snech může skrývat pravda a to co se nám z počátku zdá jako sen, se později může ukázat realnější než život samotný," záhadně se usměje a posadí se ke stolu naproti tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Zkus si něco přát a uvidíme. Třeba se to splní," pobídne tě. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Překvapeně se na stařenku zadívám "Pravda?" zeptám se a prohlédnu si ji "No já nevím. Na takové věci moc nevěřím." usměji se a znovu se pustím do jídla až je miska prázdná "Mňam. To je strašně dobré. Co to je? Nikdy jsem nic takového nejedla." |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Obávám se, že to, co bych si přála, by spravil opravdu jenom zázrak." Přemýšlím, jak nejlépe zformulovat své přání. Čím dál míň si uvědomuju, že se mi to celé přeci jenom zdá... "Moc bych si přála, aby se nestal dnešní večer. Abych nevolala na policii kvůli té mrtvé ženě, aby nedošlo k té nehodě... aby ti dva byli zase živí..." Nesnažím se mu vysvětlovat souvislosti - je přeci z mojí hlavy, tak je všechny zná. I když vlastně není, takže teď řekne, že jasně, že to bude hračka... ach jo. Pohlédnu na něj, zírám hned do jednoho, hned druhého velikého oka. "To už je příliš velká věc... že?" zeptám se a v hlase mi zazní víc naděje, než bych si byla přála. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Nuže dobrá," řekne když si to všechno promyslí. "Splním ti tvé přání. Vydej se na cestu," jedna velká ruka se natáhne a odtáhne křoví jako kdyby to byl závěs a za ním se objeví uzoučká pěšina vedoucí dál do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Starý recept. Tuze starý, tak starý jako ty lesy kolem," usměje se a zadívá se do misky, kde jsou zůstalo několik kapiček polévky. "Je v něm síla, pomůže ti na tvé cestě," začne miskou otáčet v rukách a nespouští z ní oči. "Tvá cesta je dlouhá, nebezpečná, plná nástrah. Vede zemí i vodou, vzduchem i ohněm, snem i ránem, smrtí i zrozením, vede daleko, předaleko," odloží misku a usměje se na tebe. "A začíná od mého prahu." |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Vzalo mě to zřejmě víc, než jsem si myslela, když si na sebe vymýšlím takovéhle věci. O co mi jde, uklidnit svědomí? Nenesu na tom přeci vinu! Ale úleva se nestará o to, co jí rozum říká. Pracně se vydrápu na nohy. "Děkuju," řeknu prostě, protože není způsob, jak by se doopravdy dalo poděkovat za něco takového. Úplně jsem zapomněla na předsevzetí, že se zbavím části věcí, aby se mi batoh lépe nesl a s velkou námahou si ho vysoukám na ramena. Když půjdu mírně předkloněná, žebra to zvládnou. "Co mohu udělat já pro tebe? Nemám ti to čím splatit, jen nesmírnou vděčností." Nechci jen tak přijmout ten dar - takové věci by měly zůstat v rovnováze. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "No.. to vypadá na opravdu velice zajímavou cestu. Mám se na co těšit." protáhnu se a vstanu. Přijdu k ní "Ještě jednou vám děkuji za vše. Jste moc hodná." krátce ji obejmu. "Jo a... nemohla by jste mi dát ten recept? Moje máma by z něho byla úplně nadšená." zeptám se zatím co si začnu urovnávat věci v ruksaku. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro " To bohužel nepůjde. I kdybych ti ten recept dala, tvá matky by ho stejně nebyla schopná uvařit. Jsou tam věci, které se nedají sehnat nikde jinde než zde," usměje se a poslední dv abíle zuby zasvítí v temnotě jejích úst jako hvězdy. Nejdou se Assil rozštěká. To se na zápraží objevila mourovatá kočka. Sedla si tam a její oči , zelené jako dva smaragdy, si zvědavě prohlížejí co to děláš. Tvého psa ostentativně ignoruje, jak už to tak mají kočky ve zvyku. On by si Assil stejně nic nedovolil. Stačil by jeden pohlavek drápatou tlapou a bylo by po boji. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Cesta může být dlouhá, dokonce i nebezpečná, ale takové už cesty bývají a přání zrovna tak," a na důraz jeho slov zahřmí a oblohu roztrhne klikatý blesk, ale pěšina, která vede dál do lesa zůstavá podivně tichá a to i přes to, že zuří bouře, tak na stromech které jí lemují se sotva pohne lísteček a zem je sotva vlhká. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Díky," řeknu ještě jednou. "Měj se tu dobře, Hlavo." Odolám pokušení se mírně uklonit - jednak by to bylo pracné, jednak bych si připadala jako v Mrazíkovi, proč mi vlastně připomíná zrovna dědečka Hříbečka? Vstoupím na pěšinu, kráčím zvolna vpřed a snažím se vychutnávat si ten klid a pohodu; ale je tma, jsem mokrá, je mi zima a mizerně... kdyby to něčemu pomohlo, s chutí se nad sebou rozbrečím. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "To je vaše kočka?" zeptám se a kývnu na ono zvíře. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Plahočíš se tedy úzkou lesní pěšinou. Bouřku slyšíš z velké dálky a hrom, který tě před chvilkou ohlušoval, zní pouze jako opilé bublání, i déšť je pryč a jenom jednou za čas spadne z listu velká kapka, která se rozstříkne na zemi. Na chvilku jsi se začala cítit lépe. Ale opravdu pouze jenom na okamžik, protože jakmile jsi si pomyslela, že snad máš to nejhorší za sebou ozvaly se ty hlasy. Desítky, stovky různých hlasů útočí na tvé uši smíchem, řevem i šeptáním. Některé dětské, jiné mužské a další rozhodně nejsou lidské a mumlají prastará zaklínadla v jazycích které nikdy neexistovaly nebo jsou už tisíce let mrtvé. Hlasy jsou všude kolem tebe. Celý okolní les je jimi naplněn a šeptají ti svá přání i touhy, prosby i kletby. Vrazíš si prsty do uší, ale nepomáhá to. Pořád je slyšíš a hysterický chechot se ti do mozku zařízne jako nůž. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Přijdu ke kočce a jemně ji párkrát pohladím "Ahoj, krásko." pozdravím ji a podrbu mezi ušima. "Jak se jmenuje? Je moc pěkná." zase vstanu a vrátím se ke svým věcem. Sundám oblečení co mi přes noc uschlo a zase se do něj převléknu. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro A teď jsem blázen zcela oficiálně, protože kdo jiný by... Bože, to je strašné! Zdvihat ruce k hlavě je bolestné, žebra ostře protestují proti takovém gestu. Až teď si letmo vybavuji, že jsem se přeci chtěla váhy batohu zbavit. Na to teď ale není vhodný čas a místo. Potácím se dopředu - Jdi rovně, napomenu se, jsou to jen hlasy, nemáš důvod se tu pod jejich tíhou hroutit! - a snažím se jít co nejrychleji, protože docela určitě je to o kousek dál lepší, musí být! Ani si plně neuvědomuji tu náhlou změnu počasí, nebo mi snad připadá logická. Jedno vím určitě - nesmím se ohlédnout zpět, v tom jsou všechny báje a příběhy zajedno. Neohlédnout se je nesmírně důležité, životně důležité. Soustředím se na tu představu, zatímco hlasy mi mozek pomalu mění na kaši. "Ráda vám pomohu," zamumlám, "ale ne takhle, takhle to nejde..." Neohlížet se a jít. Jsem to stále jenom já, nikdo jiný. Kdo už by mě měl zvládnout, když ne já... |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Skutečně jste viděla mrtvolu?" promluví na tebe hlas až příliš podobný tomu jaký měl ten vysoký policista. "Myslím, že bude lepší když půjdete s námi. V tomhle počasí se stejně nikam nedostanete," láká tě hlas do hloubi lesa, ale než stačíš odpovědět nebo jenom přikývnout zlomí se do odporného nelidského chechotu. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Jmenuje se Lizzie. Je to nejmilejší a také nejzvědavější kočka v okolí," řekne stařenka a podívá se an kočku s láskou v očích. Ta se ještě chvilku dívá jak se převlékáš, pak se protáhne a ladnou, pyšnou chůzí odejde pryč. "Chtěla vědět kdo se to tu zastavil na noc, nemíváme tu moc návštěv." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Bahno vysoko vystříkne když padneš jako špalek a máš pocit, že se zem trochu zhoupla, ale všechno je to jako v mlze. Jediné co vnímáš je sladký dech a smích tvé společnice, která leží na zemi spolu s tebou. Její štíhlé prsty hbitě rozepnou knofliký tvé košile a jediným trhnutím tě osvobodí z toho svazujícího sevření látky a lehne si na tebe. Tělo té divoženky je nyní horké, přímo sála, za to tvé je studené a nehybné jako kámen, jako mrtvý kus masa. Přejde ti po kůži jako břitva ostými nehty a za nimi zůstává krvavá stopa. Skloní svou hlavu a její smích umlkne, ale pořád jsi v jejím zajetí a nemůžeš se pohnout, když ti rty lehce přejíždí po ranách a její horký jazyk slízává každou kapičku krve, kterou vyrojilo tvé tělo. Tvá duše křičí ne, protože cítí jak z každou krůpějí krve jsi slabší a slabší, ale mysl, je stále zmámená jejím kouzlem a když se ti do krku zaryjí jako břitva ostré zuby ucítíš jenom uspokojení a pak nastane tma. Konec |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Vím, že nemůžu začít naslouchat - že by to byl konec. Možná si to namlouvám a budu toho litovat. Ale mám ráda báje a všechny trvají na tom, že v podobných případech lze jediné - jít stále vpřed. Nenaslouchat démonům vlastní duše... Jít stále vpřed je dobrý životní program. Člověk se však musí poučit z minulosti... ohlédnout se nesmím... torza myšlenek potácí se hlavou. Snad jednou skončím v podobném lese, hlas bez těla, mučivý a ztracený. Napůl jsem doufala, že po chvíli otupím, přestanu vnímat, budu moci jen mechanicky kráčet vpřed, ale hlasy jsou neodbytné jako bolest ze spálené kůže. Začala bych křičet, že to nevydržím, ale co to vůbec znamená - "nevydržet"? Lehnu si na zem a přestanu dýchat? Tak zase další krok. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Před zatáčkou se ještě otočíš a uvidíš jak vedle stařenky sedí další kočka, tentokrát celá bíla a také tě upřeně pozoruje. Při to sluneční paprsky sklouznou po stříšce a osvetlí postavu na prahu a ta znovu vypadá jako mladá krásná žena s očima ne nepodobným těm kočičím. Překvapeně zamrkáš a najednou tam nic není! Žádná stařenka, žádná kočka, žádná chaloupka. Jenom malá mýtinka v lese posetá různoberevnými kvítky a vysokou trávou. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Když chatrč zmizela zůstala jsem stát s otevřenou pusou "No do háje..." zírala jsem na to místo a vrátila se, abych si to tam obešla "To je neuvěřitelné...." potřesu hlavou a vyfotím si tu mýtinku. Tomuhle doma neuvěří. "Myslíš, že to byla nějaká iluze? Nebo nějaký duch?" zeptám se Assila a zkusím nastartovat moped. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Pokládáš nohy před sebe jako stroj. Levá, pravá, levá a tak pořád dokola, nic jiného ti nezbýva. Upřeně pozoruješ zablácené špičky bot, čelist pevně stisknutou aby jsi nezačala ječet, protože hlasů neubývá. Pořád na tebe křičí. Z dutin stromů, z větví nad tvou hlavou, i z kamenů pod tvýma nohama. Nepřestávají, zdá se, že je těší jak ti ubližují a mají radost z tvého utrpení, ale nakonec se přecijenom ukáže něco co ti vleje trochu energie do žil. Slabý plamínek naděje v temnotě v podobě mýtiny na konci cesty, kterou stráží dva prastaré duby, jako staří vojáci s větvemi výhružně pozvednutými. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Dub, ten symbol klidu a bezpečí, ochrany... A nebo jsou středobodem všeho a budu v polovině cesty. Vybrala sis jí sama! připomenu si a místo aby mi to poskytlo útěchu a rozhodnost, jsem plná zmatku. Sama zvolila, sama mohu to rozhodnutí zrušit! Je to ale jen takové pohrávání s možnostmi, nesoustředěné a zmatené, snaha nevnímat okolí. Ve skutečnosti nemám v úmyslu nic jiného, než dojít k těm stromům a opřít se o jejich hrubou kůru. Co mají lidi na objímaní stromů jsem nikdy nepochopila. Jsou hrubé a špinavé a jenom si člověk rozedře dlaně. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Moped mlčí. Stejně jako Assil, ale někdo ti přeci jenom odpoví. "Nebyl to duch, ani iluze, byla to Kočičí žena," ozve se slabý skřehotavý hlásek z křoví po tvé pravici a Assil se zuřivě rozštěká. Je úplně nepříčetný. Stojí na všech čtyřech, krátké chlupy zježené a div že nemá pěnu u pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Snad by jsi si tu mohla odpočinout. Protože za duby cesta pokračuje dál a kdo ví co tě tam čeká. Možná další hlasy, možná ne, možná ještě něco horšího a naražená žebra i koleno pořád ještě bolí, o svalech, které jsi napínala, až na hranici jejich únostnosti ani nemluvě, protože i ty se nyní začali hlásit o tvou pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Kočičí žena? Ale to snad... počkat... kdo jste? Kde jste?" přiskočím k mopedu a vezmu rozrušeného Assila do náruče. Takhle divokého jsem ho ještě nezažila a také mě to dost znervózňovalo. Co to bylo za člověka, že dokáže takhle poděsit chudáčka Assila? |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Pracně jsem se vysoukala z popruhů batohu. Zem byla poměrně suchá; roztáhla jsem na ní plachtu a hodila spacák, který byl, patrně, jedinou suchou věcí v celém mém momentálním majetku. Ale to budu zjišťovat až - potom. Všechno mi trvalo dlouho a každý pohyb byl neobratný, provázený bolestivým hekáním. Vzpomněla jsem si, že někde v batohu mám i minilékárničku se dvěma brufeny, ty by nemusely škodit... nechtělo se mi ale moc ho rozbalovat, v téhle tmě, nedala bych ho teď pořádně dohromady a kdyby se vrátila ta průtrž, zničil by se i zbytek věcí, které možná jsou jenom navlhlé. Rozložila jsem mokré věci kolem, s úlevou konečně shodila boty a nahá zalezla do spacáku. Okamžitě začal intenzivně hřát... že by na tom vážně něco bylo, že v něm člověk nemá spát oblečený? To je úleva... ležet, ticho, jednotlivé bolístky o sobě dávají znát, ale nemusím se hýbat... Díky tomu, jak jsem se rychle zahřála, jsem se okamžitě začala propadat do spánku |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Dlouhá kloubotivá ruka rozhrne Ptačí zob a z za ní se objeví malé, asi půl metru vysoké tělíčko tvořené z kořínků, listů, kvítí a svazků uschlé trávy a vévodí tomu žluté, sluneční oči v něčem co by se snad při troše dobré vůle a velké dávce fantazie dalo nazvat obličejem. Příšerka udělá jeden váhavý krok k vám a ty si všimneš jak se její prsty na nohou, lehce zaboří do země a Assil znovu vyštěkne. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Zírala jsem na to stvoření s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Nic tak bizarního jsem ještě neviděla. Ale jak to tak vypadá tak se mnou mluvila tahle věc, stvoření... osoba? "Hmm.... ahoj." přinutím se vymáčknout a dál jsem na něj zírala. "Co... co ty jsi... zač?" tohohle si rozhodně musím vyfotit. Snad mi to pak dovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Obrazy z tvého života se před tebou míhají v rychlém sledu, jako diapozitivy v promítačce. Znovu prožíváš ústrky ve škole, nemoc otce, i ztracenou lásku. Všechny tvé neúspěchy a promarněné příležitosti si můžeš vychutnat znovu. Celý ten nikam nevedoucí život máš jako na dlani, včetně nedávných událostí, při kterých zemřeli dva lidé. Dva lidé, kteří mohli ještě žít, nebýt tebe. Převaluješ se ve spacáku, nad tebou tiše ševelí listí a větve stromů se hýbají i když je naprosté bezvětří. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "A ty jsi kdo? Ještě nikdy jsem tě tu neviděl a to je co?" ukáže svou uzlovatou rukou na moped, za kterým se schováváš. Celé tohle vypadá jako scéna z pohádky, nebo z hororu, záleží jak se na to kdo dívá, protože i když se to stvoření chová přátelsky, přátelské být nemusí a kdo ví co se ještě skrývá v lese. Mluvící vlk? Ježibaba? Freddy Krueger? |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Splín a zároveň uspokojení - jestli jsem kdy potřebovala ujištění, že jsem dokonale k ničemu, právě se mi ho dostává. Ha, měla jsem pravdu! Chvíli se zaobírám myšlenkou, jak pěkné by bylo skončit ten nanicovatý život, ale chybí tomu obvyklá verva. Nu ovšem - neumím moc souhlasit s druhými a hlasy, které mě ještě nedávno obviňovaly ze všeho, z čeho se dalo i nedalo, vyvolávaly potřebu se obhajovat a bojovat. Stejně tak zranění, bolestivá a nepříjemná, spíš dodávaly sil. Jsi rozmazlená nána, oznámila jsem si znechuceně, když jsem si to uvědomila. Dokážeš se jenom bránit... neumíš žít vlastní život, kde bys musela vyvíjet aktivitu sama od sebe, ne jen reagovat... Začnu tu představu zkoumat a převracet ze všech stran. Je opravdu o tolik snažší bojovat, než prostě ráno vstát i když nemusím? Vydrželo mi to nejspíš dost dlouho; dost dlouho na to, abych se ujistila, že stojím opravdu za houby a že se nezměním, protože k tomu mi dokonale chybí motivace. Zamotaná v teple spacáku jsem zase jednou začala vymýšlet způsob, jakým by bylo nejlepší to celé skoncovat. Není to vůbec snadné. Podřezat se je dobré leda tak pro depresivní puberťáky. Odněkud nebo někam skákat je zpravidla pěkná špína a je to nehygienické. A navíc sobecké - chudáci ti, co by to museli uklízet. Střelit se by mělo svou eleganci, ale jinak je to stejné jak s tím skákáním. Že bych se dokázala utopit, když umím plavat jsem nevěřila. Pověsit se je absurdní. Prášky by byly optimální, ale kde vzít a nekrást? Najednou mi to došlo... "Je tam někdo?" zvolala jsem polohlasem s pohledem upřeným na větve nad sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ano. Tam, přímo nad tebou. Pohyb, za který nemohl lehký vánek. Něco tam je. "Čeho sssi žádáššš," zeptá se tě zvláštní syčivý hlas a temnotě koruny zaplanou dvě zlatavé oči. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Překvapeně zamrkáš, protože tě náhlý jas oslepil. Když se ti zrak vrátí a ty se rozhlédneš kolem strneš hrůzou. Ta věc co s tebou mluvila je obrovský papoušek. Skoro tak vysoký jako ty, oblečený do ošuntělého kabátu s cylindrem na hlavě. Jeho korálkové oči tě vychytrale pozorují a pro větší efekt ještě zaklape zobákem. A té chvíli začnou přicházet hosti. Nevšimla jsi si jich dokud nebyli až už u tebe. Neprozradilo je vrznutí dveří, klapot podpatků, hovor. Nic takového. Oni totiž žádné zvuky nevydávají a dveře otvírat nemusí protože prostě projdou skrz ně, jsou to totiž duchové. Duchové začnou zaplňovat celý lokál. Sedají si ke stolům, postávají v hloučích, luskají prsty na číšníka, který je také duch a rozestavuje před ně příznačné nápoje, které ty obrazy dávno mrtvých popíjejí v hrané parodii na život. Omámeně pozoruješ jak se hostinský, papoušek, uctivě ukloní každému hostu a pronese uvítací frázi. Pak ucítíš zašimrání na hrudi a když skloníš pohled zjistíš, že jeden z duchů ti prostrčil hlavu tělem a šklebí se na tebe hůř než vydlabaná hellowenská dýně. Tohle byla poslední kapka. Oči se ti rozšířili hrůzou, z hrdla se vydralo přidušené zabublání a ty jsi vyběhla ven. Vběhla jsi do bouře, bez bot, bez pořádného oblečení, ale pořád je to příjemnější než to co jsi nechala za sebou. Provazy vody tě oslepuj, bláto je kluzké a ty padáš, ale pořád se snažíš prchat prč a položit mezi sebe a tu strašidelnou hospodu co největší vzdálenost.¨ Ani nevíš jak, jsi se dostala do lesa. Sleduješ úzkou pěšinu, motáš se od stromu ke stromu, kolem tebe zní vysoký zlý smích. Znovu upadneš a o kámen si rotrhneš koleno. Prudká bolest vystřeli do mozku, ale ty to sotva vnímáš a belháš se dál. Tam! Konečně se před tebou objeví auto. Tvé auto, tvá spása. Nasoukáš se dovnitř. Špinavá, zmrzlá, krvácející. Roztřesenou rukou vyprostíš klíčky a snažíš se nastartovat. Otočíš jednou. Nic. Otočíš podruhé. Nic. Pomalu se tě začíná zmocňovat panika. Znovu a znovu otáčíš zuřivě klíčkem, ale motor je hluchý k tvým úpěnlivě pronášených prosbám. Pak si konečně všimneš vytrhaných drátů, které visí z palubní desky jako mrtví červi. Než ale stačíš cokoliv udělat, bledá ruka tě chytne za rameno. Vyjekneš, otočíš se v blesk osvětlí, milý dívčí obličej orámovaný zlatými vlasy a krvavá ústa plná ostrých zubů, která se na tebe usmívají. Ani nevíš jak jsi se dostala z auta. Jediné co si pamatuješ je šílený běh, trny rozdírající ti nohy a vetvičky, které tě šlehají po obličeji, potom světla nakláďáku a přijemný lidský hlas řidiče. Pototm je už jenom bělost nemocničního pokoje a starostlivá péče sestřiček.§ Konec. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Vyfo...?" ani to pořádně nevysloví a dál na tebe úpírá své zlaté oči. Assil je už trochu klidnější a omezí se jenom na sem tam nějaké to štěknutí, aby bylo jasné, že svou paničku pořád hlídá. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Díky. To je něco jako kdybych si tě během minuty namalovala. Ale je to lepší a přesnější." dám pusinku svému miláčkovi, který se tak snaží mě ochraňovat. "A co jsi to říkal o té kočičí žena? Co je to zač?"zajímám se a dál na něj civím. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Než bych vyndala ruce ze spacáku - stejně by mi asi zimou okamžitě upadly - a vůbec, necítím se na boj s ničím větším než sluníčko sedmitečné. "Promiňte, že jsem nevědomky přenocovala na vašem - území," řeknu neobratně a polospánkem zalepené oči jenom neochotně hledají ve větvích. "Mohu přesto doufat, že vůči mě nechováte nějaké nepřátelské úmysly?" Příště to zkusím jinak. Hustě houknu - ste nasranej? A prasknu při tom bublinu ze žvýkačky. To ho zaručeně zaskočí. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro První váhavé paprsky ozáří tvář. V úžasu se díváš na tu chladnou, klasickou krásu. V těch rysech není vidět žádnou lidskou emoci. Ani slabost, ani soucit, ani krutost, ani dobrotu. Klidně by to mohla být mramorová socha vytesaná mistrovkou rukou, nebýt toho, že jeví neklamné známky života. Nádherná tvář sklouzne na spodní větev a se zájmem si tě prohlíží. S velkým usilím se ti podaří odtrhnout pohled od jeho zlatě zářícíh očí a pohlédneš na jeho tělo. Tělo pokryté lesklými šupinami. Tělo obrovského hada. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Kočičí žena je strážkyní cesty. Cesty, která spojuje Tady s Tam," řekne. "Aspoň tak nám to vyprávěla." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Assila jsem raději stále držela v náručí "Jak se jmenuješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Jsem... jsem Magdaléna," vypravím ze sebe s pocitem, že ho musím zabavit. "Prostě jdu odtamtud až tam... hlava mi to řekla..." Bože, co to melu?! "Vypravila jsem se jenom na malý výlet," snažím se napravit dojem, hlasem už jasnějším. Připadám si i klidnější. Je to přeci moje halucinace. Obdivuhodně živá a komplexní, to je pravda. Možná to mohu brát jako důkaz své inteligence, neboť blbci mají údajně halucinace odpovídajícně... o ničem. "Ale udály se věci, co se stát neměly a to mě přivedlo k hlavě... tedy Hlavě, velké hlavě, co koukala ze země. Řekla jsem své přání a poslala mne touto cestou." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Tak jsi prošla lesem plným ssstínů, kde se rodí zoufalství a kráčíš do krajiny sssmrti, aby jsssi odčinila svou vinu, své hříchy," řekne a hadovy zlaté nehybné oči tě pozorují a svou hypnotickou silou, tě pomalu vtahují do sebe. "Takové odvaze, takovému odhodlání a bláznovství by se bránit nemělo. Projdi tedy dveřmi nebojíš-li se." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Křovík, přeci," řekne, zřejmě celý z tebe zmatený, pak nejdnou vyjekne, když od cesty přiletí kámen a udeří ho do hrudi. Okamžitě se přikrčí, takže další vržený kámen ho mine. V ten okamžik se otočí a začne upalovat do bezpečí lesa a svého křoví. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Po..počkej... Křovíku?!" zavolám na něj, ale jsem dost rozumná na to abych se za ním nepouštěla do lesa. Zase se přikrčím za mopedem a rozhlédnu se "Kdo to byl!?" zeptám se ostře. Přece házet po někom kameny není moc slušné. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Pak se otočíš a pátráš po podivném útočníkovi a když ho konečně uvidíš brada ti málem spadne až ke kolenům, je to toiž opice. Gorila, abych byl přesný. Stojí vzpřímeně na krátkých zadních nohách, na sobě má dlouhý orzdrbaný kabát a mezi zažloutlými tesáky drží dřevěnou dýmku, ze které potahuje. "Nebavte se s nimi slečno," řekne a jeho hlas je kupodivu lidský a je mu dobře rozumět. "Než se nadějete ukradnou vám boty a vy tu zůstanete nahá uprostřed lesa. Je to cházka nezbedná," přehodí si kámen z tlapy do tlapy a pak ho odhodí, protože už enmá žádný cíl na který by mohl zaútočit a pomalu vykročí k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Když promluví polekaně sebou trhnu a když ke mě přijde blíže, vyjeknu, ustoupím a přepadnu přes moped. "Au!" vykřiknu, jak jsem se praštila do hlavy. Chvíli se dívám do nebe, nebo spíš do korun stromů a uvědomím si, že už Assila nedržím. Rychle se posadím "Assile? Kde jsi?" rozhlédnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "To zní opravdu jako bláznovství." Vzedme se ve mě něco neznámého. Potřeba se bránit. "Nechci odčinit své hříchy - to, co se stalo, jsem nezavinila," řeknu nepřesvědčivě. "No, ale stejně... je potřeba to odestát. Jestli dovolíš, zdržím se zde, dokud mi neoschne oblečení." Skoro se zastydím za tak přízemní starosti tváří v tvář Bráně smrti... chm. "Co je brána? Ty dva stromy? A kdo jsi ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Pššš... to bude v pořádku, miláčku." hladím ho mezi ušima. Pak se zase na gorilu zadívám "Hmm.. hm... omlouvám se. Poněkud... jste mě vyděsil." odkašlu si a vstanu "Ještě jsem nikdy neviděla.... mluvící a kultivovanou gorilu." rozpačitě se na něj zadívám "Jmenuji se, Thara... těší mě.. pane...pane...." zaváhám a nabídnu mu trochu chvějící se ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Já jsssem přeci výplod tvé mysli. tvůj přelud, tvá fantazzzie, nic z toho kolem tu přeci není. Ani já, ani ty ssstromy. Jsi ztracené ve své vlastní hlavě. Nebo ne?" řeken ta chladná nádherná tvář a kromě úst se na ní nepohne ani sval. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Nic si z toho nedělejte, jsem zvyklý na podobné reakce," zabafá z dýmky a zadívá se na stromy kolem. "Asi by jsme měli jít. Brzy se ty zdivočelé kytky vrátí, i když si nemyslím, že by vám mohli nějak vážněji ublížit. Okrást ano, ale ublížit ne," řekne a otočí se k tobě zády a kolebavou chůzí vykročí po cestičce směrem pryč od mýtiny. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "A kam jdeme?" zeptám se "Řekněte mi, pane Bono. Kdo je to ta kočičí žena?" trochu přidám abych mohla jít vedle něj. Se zájmem jsem si ho prohlížela, mluvící gorila... to by mě opravdu nenapadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Nad jeho spekulacemi se musím pousmát. Telepatie je jasný důkaz, že je opravdu jenom výplodem mé mysli! O to ale není méně nebezpečný - lidé jsou si schopni způsobit psychosomaticky i těžká zranění. Snad nejsem skrytý masochista, nebo tak něco. "Je to pravděpodobnější," odpovím mu teď již rozvážně. "Nikdy jsem si nepřipadala jako vzor zdravého rozumu a teď najednou..." Pokrčiti v leže rameny, do tvrdé hlíny si klouby zarýti. "Co myslíš ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Kočičí žena sídlí mezi Tady a Tam. Je to mocná bytost, která zde je už od nepaměti. nevím proč sem přišla ani co chce, ale občas pomůže, občas uškodí. Pokud ti snad dala nějaké dary nakládej s nimi opatrně. Často mají dvojíté ostří," vyfoukne kouř, který se chvilku vznáší nad jeho hlavou než se ho zmocní vánek a roztrhá ho na šedavé proužky. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "No měla jsem štěstí, že mě nechala projít... a to vypadala na tak příjemnou paní." olíznu si rty "Měl by jste pro mě nějaké rady? Jako třeba čemu a komu se vyhnout a tak? Zdá se totiž že tohle místo.. tenhle les není zvlášť bezpečný, jak tak poslouchám." zamrkám, když si na něco vzpomenu "Pane, Bono. Myslíte, že bych si vás mohla vyfotit?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ale ještě bych s tím počkal. Ve vesnici bude dost času a také tam bude bezpečněji. Celý tenhle les je plný tvorů kteří se k vám nemusí chovat přátelsky. Duchové, víly, obři, oživlé stromy, žáby. No zkrátka je toho dost a nic bych nedal za to, že by si jich dost z nich rádo utrhlo kus vašeho masíčka," pokývá hlavou a ani nezvhlédne, když to v křoví po tvé pravici zašustí a ty leknutím nadskočíš. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Oh... vy jste velice zajímavý. To rozhodně." odpovím. Rozhlédnu se "Žáby? Od kdy jsou žáby nebezpečné? Vždyť jsou malé, hoví si v bahně a jedí hmyz. Ne?"zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Mohl by ses, prosím - chtěla bych se obléct," udělám neurčité gesto rukou. "Koukat jinam, třeba," doplním pro jistotu, že by nevěděl, co tím chci říct. Had, ten výrazný symbol sexuálna, mě zneklidňuje několikerým způsobem; a ne nejmenší z toho je stud na tím, že se méně obávám přímého fyzického ohrožení než ohrožení právě tou symbolikou, nad jejíž zemitost a tělesnost bych ráda cítila povznesena. Moje tělesnost teď každopádně bolí při každém pohybu a dotyku a příkladně tak ukazuje, že povznesenost ducha nad hmotou je pouhou iluzí člověka, který si ji může dovolit. Rozhlédnu se okolo, jestli mezi větvemi neprosvítá plácek světla, kam bych si z nejhoršího dala usušit věci; a při tom po očku hlídám hada, jestli mi opravdu dá možnost vylézt ze spacáku v jakémsi soukromí. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Tak tyhle žáby nejsou ani malé, ani nejedí jenom hmyz. Popravdě jsou pěkně nenasytné a sežerou na co přijdou, ale v bahně si hoví, většinou," odpoví a dál bafá z dýmky jako stará dývavičká lokomotiva. Už hcybí jenom dunění na pražcích a zvuk píš´taly a iluze by byla dokonalá. "A proč vy jste se vlastně vypravila do těchto končin?" zeptá se pro změnu on. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "No a jste zklamaná, překvapená, vyděšená nebo potěšená tím, že je to pravda? Tady v Moorlinchi skutečně ožívají mrtví," kradmo se an tebe podívá, ale pak zase upře pohled dopředu na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Vypadám snad jako někdo koho zajímá nahé lidské tělo?" řekne, ale pak se poslušně otočí a odvine několik smyček svého silného těla a začne se sunout výš do koruny dubu. ůAž budeš hotová stačí zavolat," dolehne k tobě ještě jeho hlas a pak už jenom lehké pohyby větví naznačují kde zrovna je a že šplhá stále výš, takže nyní už se můžeš bez problému vysoukat ze spacáku. S tím sušením oblečení to bude horší. Nikde není ani kousíček světla, všechno se topí ve stínu. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Chvíli zkoumám vnitřek batohu a jsem příjemně překvapená: není ani zdaleka tak promočený, jak jsem čekala. Přesněji: čekala jsem, že bude všechno zralé na ždímání, ale v prostředku batohu je kousek, který je kupodivu suchý. Jinak je - všechno zralé na vyždímání. Někdo tam nahoře mě má rád - jak mi právě dokázal fakt, že jsem našla suché ponožky. Mám z nich radost jak malé dítě z vánočního stromečku. Přemýšlím, jestli míň škody nadělá to, že půjdu v mokrých botách, nebo že si udělám ještě jedny ponožky z igelitových pytlíků, abych měla nohy v suchu. Asi bude muset být plán B a nezapomínat na přestávky na vyvětrání. No nic moc. Když si konečně dám do kupy to nejméně mokré, co se dá najít - i když mi to barevně neladí tak dobře, jak by mohlo - vysoukám se s bolestným hekáním ze spacáku a co možná rychle se obleču. Mám pocit, že se už nikdy nezahřeju, že teplo vymyslel někdo jenom aby se dělal zajímavým a ve skutečnosti ho nikdy nikdo neviděl... Když už stojím, rozhlédnu se trochu pečlivěji kolem sebe - ale nic, tady se sušit nebude. No to mám radost. Stočím spacák, usadím se na něj a začnu zkoumat, co zbylo z promočeného mobilu a z foťáku. Nedělám si naděje ani na jedno, ale doma snad vysuším paměťovou kartu a simku tak, aby fungovaly. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ne nikoho nejí, jsou to vlastně vzpomínky a duše, ale nejsou o nic méně reální než ty nebo já," začne vysvětlovat. "kdysi jsem chodil lidé z celého panství, aby s nimi mohli mluvit, ale ty časy jsou už dávno pryč. Stalo se několik nehod a od té doby to šlo z kopce," povzdychne si. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "To zní opravdu zajímavě... myslíte, že si se mnou budou chtít promluvit?" řeknu nadšeně "A jaké nehody?" a lehce ho zatahám za rukáv jako zvědavé dítě. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Fotoaparát na tom vypadá lépe. Zdá se nepoškozený a když ho zapneš tak, k tvému údivu, i naběhne. Kolizi se stromem se vyhnul a voda mu neublížila, což se dá považovat i za malý zázrak. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "No byla tu jedna dívka. Ne nepodobná tobě. Děsně zvědavá, chodila po stezkách po kterých neměla a rýpadla do věcí, které si to moc líbit nenechaly, ale je to už několik let. Od té doby je to docela klid," vypráví a podle toho jak stromy řídnou zjistíš, že se blížíte ke konci lesa. Už brzy uvidíš Moorlinch, tu legendami a tajemstvím opředenou vesnici. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Zato foťák je nečekané překvapení. Ohlédnu se po hadovi, jako bych snad dělala něco nedovoleného, a pak už jen v rychlosti hledám fotky těla mrtvé ženy... ne že bych měla důvod pochybovat, že tam bude, ale stejně. Prostě mě to zajímá. Rozhodně se necítím nejistě z představy, že si to chci ověřovat... nebo si tu nejistotu alespoň nepřipouštím. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Fotografie v paměti skutečně jsou. Jsou ostré a syté, jak má správná fotografie být, ale když si je prohlížíš, přijde ti jako kdyby si s tebou někdo hrál nebo se ti vysmíval. Na jedné je krásná starodávná kaplička, na druhé jenom polorozbořený kus trouchnivějících dřev. Na jedné fotografii je mrtvola ženy v modrých šatech na druhé jenom podlaha pokrytá navátým listím. Na jedné fotce je krásně slunečno a všechny barvy září jako kdyby je někdo čerstvě namaloval, jiná je zase tmavá a šedivá, jako kdyby slunce zastínil bouřkový mrak. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Huíííííííí," zaječí najednou někdo a s rachotem lámaných větví se před tebe spustí tělo oběšence. Černý napuchlý jazyk mu visí z úst, oblečení má rozedrané, tmavé vlasy, tuhé jako hřebíky má rozježené do všech stran a žlutá pergamenová kůže je napnutá až k prasknutí. Asill se okamžitě rozštěká, tedy hne dpo tom co se přestane třást ze šoku způsobeného pádem mrtvoly. I ty máš co dělat, aby jsi se udržela na nohou. Vlastně tomu můžeš děkovat mopedu, o který se celou vahou opřeš. Pak na tebe najednou oběšenec mrkne. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Paralelní svět. Jiná dimenze. Magie...? Nesmysl! Vyskočím na nohy - dá-li se tak nazvat mnohé kroucení a hekání - a s hlavou otočenou vzhůru zavolám: "Hade, či jak ti mám říkat! Mohu tě o něco požádat?" Když už se mi zdá, že vykoukne z listoví, rovnou vypálím svou otázku. "Proč žiješ na tomto místě? Čím se tady živíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Viselče, zase strašíš kolemejdoucí?" oboří se na něj a k tvému zděšení oběšenec narovná hlavu, zatahne jazyk a na laně se otčí tak, aby k vám byl čelem. Tedy k Bonovi, protože ty jsi schovaná za jeho zády a jenom nakukuješ přes rameno. "No, ano," hlas má slabý, trochu chraplavý. "Tady mladá selčna vypadala, že potřebuje trochu rozveselit," roztáhne ústa se zčernalými zuby, snad v úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Ale Bono s ním mluví, jako kdyby byli staří známí. Pomalu pustím jeho oblečení a stoupnu si vedle Bona "Rozveselit? Spíš jste mě málem vyděsil k smrti." obviním ho. "Hm... nebolí vás to, když tam takhle visíte?" začnu hledat fotoaparát. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Proč ty žiješ na svém místě? Čím se tam živíš? Proč jsi šla sem a ne někam jinam? Proč máš na krku amulet, který jsi našla ukrytý v trávě? Proč jsi si ho dala tam a ne do kapsy? Proč jsi ho nezahodila?" vychrlí na tebe serii otázek, místo odpovědí. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Hlavně ho nezačněte litovat. To má ze všeho nejraději,"zavrčí Bono přes své zažloutlé tesáky a začne si pěchovat dýmku. Asill je trochu nérvozní z pachu toho... té... věci? Jak jinak to nazvat? Mrtvola to očividně není a žívé? No možná, jestli může něco živého viset za krk a neudusit se. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Pak přejdu k Assilovi a pohladím ho chlácholivě po hlavě. "Litovat? To asi ne... kdyby mu to vadilo, tak by si tu smyčku přece sundal ne?" odpovím Bonovi a znovu se zadívám na Viselce "Tak to je jeden ten.. jak jste říkal... mrtvý, oživlí?" zeptám se Bona. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "No bude lepší když vyrazíme do vesnice," otočí se zády a znovu vyrazí na cestu. Viselec za ním rozpustile vyplázne svůj dlouhy černý jazyk. Zřejmě mají nějaky starý spor nebo se prostě takhle jenom baví. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Ehm... neshledanou, pane Viselče. A zkuste změnit styl humoru." poradím mu. "Potká mě takových překvapení, ještě hodně, pane Bono?" |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "A ještě jednu otázku přidám... ty snad víš, čí je ten amulet?" Trochu se mi vrací pocit spěchu a netrpělivosti; s hadem jednat neumím a tak se asi dozvím pramálo. Která část mého vědomí je asi tohle stvoření? Těžko něco, na co bych byla extra hrdá. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Asi ano. Zdejší obyvatelé ti zřejmně budou připadat divní, praštění a blázniví. Však i i já jsem divný. Nezdá se ti?" ohlédne se po tobě a ty mu musíš dát zapravdu. Gorila v kabátě s dýmkou a darem řeči rozhodně není běžná. Popravdě by se dalo říci, že jsi nikdy žádnou takovou neviděla a zřejmě taky už neuvidíš, ale než mu na to stačíš něco říci, stromy se před vámi rozestoupí a ty uvidíš vesnici. Tvůj cíl. V malém údolíčku se před tebou rozprostírá Moorlinch. Zhruba padesát domku s červenými střechami, velká budova hostince a kousek stranou stojí kostel se zvonicí a se zdí obehnaným hřbitovem. Taková obyčejná vesnička, idylka dalo by se říci nebýt toho podivného klidu a toho, že všechny domky jsou zchátralé. Plutky pobořené, díry ve střechách, vyvrácená okna i dveře a všude nekontrolovatelně bují plevel. A samozřejmě tu nejsou žádné obyvatelé. Ne! Počkat! Někdo tu být musí, protože z komína hostince stoupá k obloze tenký pramínek kouře. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ale na jednu otázku ti odpovím. Ten amulet jsem již viděl. Před několika lety. Měla ho u sebe dívka, ne nepodobná tobě. Spokojená?" |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Vyfotím si ji, byla by to jistě, pěkná umělecká fotka "Pěkné místo... jsem zvědavá jestli to samé budu říkat i v noci." dotknu se Bonovi ruky "Pane Bono... jestli by jste měl čas... dělal by jste mi průvodce, prosím?" |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Asi se mi to přeci jenom nezdá. Určitě bych se nechovala tak - nemožně! Mlčky se skloním k batohu, vytahám pár zbytečností - vlastně skoro všechno, co není nezbytné - připevním spacák a se zaťatými zuby si, příjemně odlehčený, batoh nasoukám na záda. Až v té chvíli mi dochází, že jsem dlouho nejedla a i teď jsem na to úplně zapomněla. Nevadí, teď už ho sundavat nebudu; ne před tím hadem hadem. Už málem vykročím dál, když si s jistou provinilostí uvědomím, že by takové chování bylo přeci jenom hrubé. On neví, co se mi honí hlavou - že jsem vlastně jen docela obyčejně uražená. "Měj se dobře," řeknu mu. "Třeba se zase někdy potkáme." Chm. Zdvořilost. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Tak jako byl les předtím plný zvuků a hlasů, je nyní absolutně tichý. Ani listeček se nepohne a pouze křupání větviček a spadaného listí pod tvými podrážkami se rozhléhá tímhle královstvím ticha. snad by bylo lepší poslouchat i ten monotonní hadův hlas než tohle, než tuhle bezhlučnou ubíjející prázdnotu. ale pak konečně začne les řídnout a srkz koruny stromů začnou prosvítat i sluneční paprsky. Nikdy jindy jsi snad slunce tolik nevítala jako dnes. Pak les před tebou skončí a ty uvidíš vesnici. Tvůj cíl. Moorlinch. V malém údolíčku se před tebou rozprostírá Moorlinch. Zhruba padesát domku s červenými střechami, velká budova hostince a kousek stranou stojí kostel se zvonicí a se zdí obehnaným hřbitovem. Taková obyčejná vesnička, idylka dalo by se říci nebýt toho podivného klidu a toho, že všechny domky jsou zchátralé. Plutky pobořené, díry ve střechách, vyvrácená okna i dveře a všude nekontrolovatelně bují plevel. A samozřejmě tu nejsou žádné obyvatelé. Ne! Počkat! Někdo tu být musí, protože z komína hostince stoupá k obloze tenký pramínek kouře. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Teď vás vezmu do hostince a představím vás několika dalším zdejším obyvatelům. Bude lepší když to udělám já než když to udělají sami. Jsou totiž dost zvláštní, však si ještě vzpomínáte na Viselce ne?" vykládá, když jdete k vesnici, která z blízka vypadá ještě hůř než zdálky. Vítr si pohrává s uvolněnými okenicemi, které strašidelně vržou a občas se ozve zakrákání černého havrana, který sedí na hřebení jedné ze střech. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Jistě. Stejně mě napadlo, že bych měla do té hospody zajít. Vy tady asi nikde nemáte hotel nebo něco takového, že? Potřebovala bych nějaké místo, kde bych mohla přespat. Mám sebou sice pro všechny případy stan, ale raději bych spala v domě." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Bono měl pravdu. Všechny domy jsou opuštěné a jedinými nájemníky jsou vítr, déšť a pavouci. Tady už nežije nikdo hezkých pár desítek let. O čemž samozřejmě víš. To že je Moorlinch opuštěná je všeobecně známé, ale v bezprostřední blízkosti ti to přijde trochu divné. Kdysi tu žili lidé a nyní tu už nejsou, ale všude narážíš na známky jejich bývalé přítomnosti. Je to poněkud zneklidňující. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Je tu brána do říše mrtvých," odpoví. "Do jiných světů a na takovém místě se těžko žije. Lidé jsou sice odvážní nebo hloupí, záleží jak se na to díváte, a tak sem klidně přijdou a začnou tu hospodařit, ale nevyhnutelně je to začne měnit. Nakonec buď odejdou, opustí své domovy a nebo se změní úplně," na chvilku se zastaví a rozhlédne se kolem po těch opuštěných domcích. "Jednou se zase možná vrátí. Za deset let, dvacet, sto a pak se to bude zase všechno opakovat." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Chvíli mlčím a pak se znovu zeptám "A...no... a kde se tu ta brána objevila?" podívám se na něj a jeho tlapa mě hřála a já se cítila o něco bezpečněji. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Připomínám si stále, jak hrozné byly ty hlasy, nutím se jít normálně, i když cítím nutkání našlapovat po špičkách, abych co nejméně rušila. Vyhlížím konec téhle cesty, zpívám si v duchu nějakou písničku, i když zapomenu která to je ve chvíli, kdy na ni začnu vědomě myslet. Chci pryč. Jo, a miluju slunce. Pohled na vesnici mě málem rozbrečí. Jsem si jistá - teď už bude všechno normální a v pořádku. V hostinci dokonce někdo je, skvěle, určitě jsou zařízení pro zřízené turisty. Při představě toho, jak sedím v suchu, teple, s lidmi, možná i umytá a s talířem čehokoli teplého před sebou, se mi dokonce podaří přidat do kroku. Vesnice je rozpadlá způsobem, jaký vyhrává ceny ve fotografických soutěžích - teď mám ale zcela jiné priority, i když se ze zvyku ohlížím po nejlepších záběrech. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ale to má čas. Navíc tam chodit nemusíš, ne?" zamyšleně se na tebe podívá a kouř z dýmky mu na chvilku rozmlží obrysy v obličeji. "A moc bych ti to nedoporučoval, tam chodit," dodá ještě a pak se zadívá na hostinec, velkou to budovu, která se tyčí před vámi na malém návrší a z výšky tak sleduje celou vesnici. Okna jsou pokrytá silnou vrstvou prachu. Velké, těžké dveře už mají barevný nátěr dávno sloupnutý, ale pořád ještě vypadají, že něco vydrží. Celá budova je poměrně zachovalá, rozhodně nejvíc z celé vesnice, možná ještě kromě kostela, ale nevypadá, že by byla obydlená. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro vesnice je zcela opuštěná. Většina domků je zchátralá. Je to smutná připomínka toho, že tu kdysi žili lidé, ale čas je odvál stejně jako všechno ostatní a zůstaly po nich pouze zbytky, které se také brzy vydají tam kam patří všechny věci. ale zachytit to na fotkách by stálo za to. třeba ta socha plačícího anděla s ulomenými křídly napůl pokrytého plazivým vínem. Nebo černý havran, který sedí na jednom opile nakloněném komínu a všechno pozoruje svýma chytrýma korálkovýma očima. Hned by se to dalo použít jako podklady pro nějaký hororový film. Ale tvým cílem je nyní hostinec, který se tyčí na malém vršku. Je to velká majestátní budova, která shlíží na vesnici pod sebou. Je jako matka, hlídající své nezbedné děti a s věčnou trpělivostí čeká až k ní její dítka znovu přijdou. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Když tu někdo bydlí..tedy... když tu nakonec něco žije, proč se trochu o ty domy nestarají? Nebo jim tlející dřevo, prach, chlad a vlhko vyhovuje?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Tak pojďme ať to máme za sebou," otevře dveře a vtáhne tě dovnitř a před tebou se objeví celý nový svět. Velká místnost je plná kulatých stolů a židlí. Přímo naproti dveřím je dlouhý bar z tmavého leštěného dřeva s mosaznou pípou, velkým zrcadlem a láhvemi všech druhů a tvarů. A samozřejmě tu nechybí ani hosté. Kromě Bona a tebe je tu ještě tvůj starý známý Viselec, který se houpe na jednom stropním trámu a vesele se na tebe šklebí. Vedle baru je zelenošedý skřet v bederní roušce a jeho kůži zdobí rudé tetování. Ani nevzhlédl, když jste vešli a dál se drží svého piva, které mu právě dolévá, ééé, papoušek. Asi půl metru vysoký papoušek s duhovým peřím, velkým zobákem a cylindrem na hlavě. V jednom pařátu drží láhev a křídla má roztažená, aby snadněji udržel rovnováhu. V rohu u jednoho stolku sedí dvě dámy. mají přísné obličeje, oblečené jsou podle Viktoriánské mody, což tě ani tak nepřekvapuje, jako to, že skrz ně vidíš zeď, která je za nimi. Když vejdeš otočí se k tobě a obdaří tě úsměvem. Pak je tam ještě obří stonožka. Své dlouhé tělo má naskládané na židli, pod židlí a kdo ví kde ještě a brčkem srká něco tmavě modrého. Společnost jí dělá chlupatý vlkodlak, který právě ohlodává pořádnou kost. Jen co zaregistruje tvůj pohled vycení na tebe tesáky, aby jasně ukázal, že se o svou kořist nehodlá s nikým dělit. No a to je asi tak všechno. Tedy je tu ještě prach a pavučiny, protože na úklid se tu asi moc nevěří, ale to ti nepřijde zase tak důležité. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Páni.... to je úžasné."řeknu udiveně "Nikdy bych si nemyslela že tohle uvidím.... fakt...." ale stejně se raději pořád pevně držím Bona. Potkat tyhle ty tvory někde sama, tak bych zrovna tohle asi neřekla. "Hmm... dobrý den." pozdravím přítomné. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Tak vážení, máme tady hosta. Tohle je slečna Tara a tenhle její malý přítel je Assil," představí vás a pak začne postupně ukazovat na jednotlivé osoby ve výčepu a začne papouškem. "To je Derek. Patří mu to tady," papoušek zamává křídly a lehce se ukloní. "To vedle je Mlčoch, jak napovídá jeho jméno moc toho nenamluví," představí skřeta, který se jenom ušklíbne a vrátí se k zírání do pití. "Dál tu máme Pitii a madam Rosmery, banší," pokyne tlapou k duchům žen. "Vlkodlak se jmenuje Vrkroztrh, ale říkáme mu Tlapka," vycení Bono tesáky v úsměvu, když se z hrdla toho vlkočlověka ozve hluboké zavrčení. "Naproti němu sedí P'taheomanam," vysloví jméno stonožky a ta ti vesele zamává čtyřmi páry svých nožek. "A Viselce už znáte," dokončí představovaní Bono a ty máš pocit, jako Alenka v říši divů. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Tak bylo to vážně zvláštní. Už jsem jen čekala, kdy se objeví bílí králík s hodinkami a začne se stresovat, že jde pozdě. Tak tohle byli místní obyvatelé, pěkná sebranka... skoro jak do panoptikum příšer. I když ten velký papoušek by klidně mohl jít i do cirkusu. Podívám se rozpačitě na Bona a pak se zase rozhlédni "Těší mě... že vás poznávám." vytlačím ze sebe nesměle. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Dáte si něco k pití?" zeptá se a vyčkává na u tebe dokud si neobjednáš, přičemž ti svým mohutným tělem zakrývá většinu místnosti, takže nevidíš na ostatní hosty. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "A trochu vody pro Assila prosím."usměji se "Děkuji... jste moc hodný." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Než se ale Bono vrátí s pitím, zvednou se ty dvě ženy a přejdou k tobě. Vlastně spíš přeletí, navíc se ani nevyhýbají židlím a stolům a prostě projdou skrz, až se zastaví u stolu kde sedíš ty. Pitie se na tebe usměje a Rosmery zamračí. Nebo to je naopak? Těžko se v tom vyznáš, obě jsi sou podobné. Stejné černé upnuté šaty, stejné klobouky a šedivé vlasy stáhnuté v přísném drdolu. "Jsi tak slaďoučká," rozplývá se Rosmery nebo to je Pitie? "Připomínáš mi mě, když jsem byla v tvých letech." "To tedy nepřipomíná," ozve se ta druhá a měří si tě pohledem, terý ti připomene starou učitelku dějepisu. "ty jsi nebyla takové vyžle a taky jsi věděla jak se obléká slušné děvče." "Ale no tak, dámy," ozve se najednou za nimi Bono. V jedné tlapě drží orosenou sklenici, ve které dokonce plavou kousky ledu a je tam plátek citronu a v druhé svou dýmku. "Nechte to ubohé děvče vydechnout. Měla dlouhou cestu a jde od Kočičí ženy." Jen co to řekne jejich výraz se změní. Stane se více starostlivý, možná trochu soucitný, pak se otočí a vrátí se ke svému stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Ledaže by... je možné, že by tu bylo nezdravé ovzduší působící na psychiku člověka a způsobující halucinace? Pak by takové vystěhování bylo logickým zakončením pokusu o osídlení oblasti. Blá blá blá. A uf. To jsou nápady, stavět hospody na kopci! Tam patří kostel. Nakonec tam ale, asi po sto letech, dojdu. Doplahočím se, div ne doplazím, ale jsem tam. Ať je tam možnost se vykoupat, prosííím! A hlavně uvnitř ať je někdo normální, úplně obyčejný. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Hned naproti dveřím je dlouhý bar z leštěného tmavého dřeva a za ním, vlastně spíš na něm, je barman a zřejmě možná i majitel. A proč je na něm? Inu proto, že je to papoušek. Půl metru vysoký, s duhově zabarveným peřím, velkým zobákem a černým cylindrem posazeným na hlavě. Když vrznou dveře jenom zvedne hlavu, krátce na tebe pohlédne a pak se dál věnuje čechrání svého peří, jako kdyby se nic nestalo. U baru také sedí zelený skřet. Oblečený jenom do špinavé bederní roušky a s kůží pokrytou temně rudým tetováním. Ten se ani neotočil a dál kouká do svého pití. A zbytek místnosti na tom není o moc lépe. Zaprášené stoly, rozvrzané židle a hosti, kteří by se hodili leda tak na helowen. Chlupatý vlkodlak, který okusuje krvavou kost. Společnost mu dělá velká stonožka, která má před sebou sklenici něčeho tmavě modrého a upíjí to brčkem. No a poslední host je oběšenec. Visí na provazu z jednoho ze stropních trámů, poulí na tebe svoje vodnaté oči a hlasitě se chechtá. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Podívala jsem se dolů na své kalhoty a uvažovala, co je na mém oblečení neslušného. Ale ony dvě byli nejspíš z trochu jiné doby. Než jsem stačila se nějak obhajovat, vrátil se Bono i s mou minerálkou a obě zahnal. "Děkuji." poděkuji mu jak za pomoc tak za pití a napiji se "Zdá se, že Kočičí žena tu nemá asi moc dobrou pověst, že?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Má i nemá. Kočičí ženu tu zná každý a není radno si s ní zahrávat. Navíc je nevyzpytatelná, takže se od ní každý drží dál jak to jenom jde. Naštěstí se tady příliš neobjevuje, ale dost o ní. Co ty? Co teď budeš dělat?" zeptá se a vyfoukne další obláček kouře, který kolem jeho hlavy tvoří malé bouřkové mračno. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Žijí. Je jich tu několik, jeden z nich přímo ve vesnici, ale nevím jestli je dobrý s nimi chtít hovořit, ale to konec konců i se mnou," vyndá dýmku z pusy a zamračeně se do ní podívá a pak jí začne vyklepávat o hranu stolu a kolem se rozšíří silná vůně tabáku smíchaného s ohněm. "Zkus si prohlédnout kostel. Po tomhle domě je to tu nejzachovalejší budova, navíc postavená na svaté půdě. Velmi zajímavé místo." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Jak jsi se sem dostal ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Něco se někde zvrtlo. Možná to byl trest za mé hříchy možná nějaký vtip kosmických rozměrů nebo jenom nepozornost ve výpočtech, ale prostě jednoho krásného dne jsem se probudil v tomhle těle. Zkoušel jsem zjistit co se dalo, ale nepodařilo se mi to, tak jsem přišel sem, jako za poslední šancí, ale ani to nepomohlo, ale už jsem tu zůstal. Není to tak špatné jak to může vypadat." Zatím co vypráví nacpává si dýmku novým tabákem. Když je všechno podle jeho představ sirkou jí zapálí a potěšeně zamlaská, když vyfoukne první obláček kouře. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "To je mi líto.... ale říkal jste, že jste se probudil v tomhle těle.... to tedy znamená.. že jste býval... něčím jiným?" promnu si ruce, které jsem měla studené. "Odpusťte jestli jsem moc vlezlá." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Dřív, před mnoha lety jsem byl člověk, ale to už je tak dávno, že si na to příliš nepamatuji a navíc mi to takhle vyhovuje. Není to tak špatné," zadívá se na své mohutné tlapy pokryté černou srstí. Klidně by tě dokázaly zvednout a roztrhnout na dva kusy a ani by se při tom nezadýchal. Věřím, že s tímhle musí být velmi spokojený, ono mít sílu tří mužů není nikdy na škodu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Zvednu k němu oči, přišlo mi to... smutné. "A není vám někdy smutno, pane Bono? Že tu.. nejsou nějací další, jako jste vy?"pohladím ho po ruce a pak ji stáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Řeknu: "Dobrý den." Jsem poněkud strnulá a asi to vypadá, že mi místo obličeje někdo nasadil posmrtnou masku; pohyby jak mechanická loutka a na dotyk bych teď asi byla pěkně ledová. Dochází mi, že jsem měla raději zůstat venku, ale nevím, jak teď odejít. Prostě otevři dveře a odejdi. Dotčeně pohlédnu na oběšence. V zájmu svého žaludku si ho představuji jako dobře udělanou loutku. "Vám taky... dobrý den," řeknu trochu kousavě tak, aby bylo jasné, že si sice beru jeho chechot mírně osobně, ale že mi zároveň nestojí za to, abych ho vyzvala na souboj a v čestném boji proklála kulí za urážku na cti. Musím... musím k tomu zaujmout nějaký postoj. Jestli to půjde, nebudu se bát. Nu ovšem, měla bych se bát. Jestli ne dosud, tak tady je na to vhodné místo a čas. Jsem ale tak zaskočená, že už se do mě žádný strach nevejde. Mírně se za to v duchu pokárám. Strach je normální reakce, rozhodně by mi měl příště fungovat, milé tělo a milý mozku! Snad nejvíc ze všeho je to zklamání, že nic nekončí, ale zároveň zmizí všechna ta sebelítost a opět se ocitnu v bojovém módu. Jakémsi takémsi, copak bych měla šanci proti tomu vlkodlakovi? Nebo vůbec komukoli z nich? Mimoděk hledám stopy toho, že je to všechno naaranžované... ale už to beru jako fakt. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Jako myslíš opi? Ne to mi ani nevadí, jinak je tu spousta takových jako já. Třeba ten vlkodlak," kývne hlavou k chlupáčovi, který konečně odložil kost a něco teď vrčivě sděluje stonožce, která mu přikyvuje svou zelenou hlavou a do rytmu pohybuje třemi páry noh. "Tomu se taky něco nepovedlo. Myslím. Moc o tom nemluví a pořád doufá, že jednou najde něco co ho vyléčí. Mě to už tolik netrápí. Zvykl jsem si," pokrčí rameny a přesune dýmku z jednoho koutku do druhého. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Co to bude?" zaskřehotá papoušek kupodivu lidským hlasem a upře na tebe svoje korálkové oči. "No?" netrpělivě přešlápne. "Ale, že dneska se tu dveře netrhnou," oznámí do místnosti. "Nejdřív v noci ta ženská, která si mi tu ustlala na podlaze, pak ta holka, kterou přitáhl Bono a teď tahle. Na takovej nával turistů tady opravdu nejsem zařízený," stěžuje si. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Tak to je dobře." zase usrknu limonády a koutkem oka se zadívám na vlkodlaka "Já jsem si vždycky myslela, že vlkodlaci jsou zlí a jedí lidi. Takže to není pravda?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ne, dělám si srandu. Nikdy jsem ho neviděl jíst člověka a pochybuji, že by něčeho takového byl schopen. Většinou jenom bádá ve svém sklepě, jednou za čas vyleze ven a vyje na měsíc, to je všechno, je docela hodný," zadívá se na vlkodlaka, který se právě dlouhým drápem šťourá mezi zuby. "Ale jeho chování je někdy opravdu příšerné." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Samozřejmě, tě doprovodím. Některé jsou už obydlené, jiné mohou být nebezpečné a celkově je lepší když s vámi někdo je. Ten tvůj pejsek je sice statečný, ale asi by tě neochránil, když by na to přišlo." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "K některým se není radno příliš přibližovat. Hrozí jejich zborcení. Vítr, déšť a červotoči dělají své," mávne rukou a ukáže tak domky, které jsou rozložené pod vámi a ty mu musíš dát za pravdu. Propadlé střechy, opile nakloněné komíny, trámy, které trčí k nebesům jako zahnívající zuby. Některé domy ze všeho nejvíc připomínají hroby. Zpustlé hroby myšlenek, citů a lidského smíchu. Šeptají k tobě o časech dávno minulých, o věcech které byly a chtějí ať se k ním připojíš. Ať si lehneš mezi jejich kosti a staneš vzpomínkou. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Támhle ten vypadá docela dobře, pojďme se na něj podívat," pobídne tě a vyrazí k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Jste velice hodný, pane Bono. Kdybych pro vás někdy mohla něco udělat jen si řekněte."motorku jsem nechala stát u prvního domu když jsme přišli do vesnice. "A myslíte, že by tu někdo dokázal opravit moji motorku?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Je malý, snad pro to je tak zachovalý. Střecha je skoro celá, dokonce má i dveře, i když s okny je to už horší a dvě jsou zcela vytlučená. Bono se neohroženě vrhne vpřed a otevře dveře, které při tom pohybu odporně zaskřípou a tobě se tak odhalí pohled na celkem zachovalý vnitřek. Je tam sice na všem snad tuna prachu, ale na podlaze dokonce leží koberec, je tam skříň, křeslo před krbem ve kterém je trocha napadaného listí a když vejdeš dovnitř uvidíš dokonce i starou rozvrzanou postel. Samozřejmě bez matrací. "No, lepší ubytování tu nenajdete," otočí se na tebe Bono. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Skvělé... skvělé... a nebude tedy nikomu vadit, že tu zůstanu?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Nikdo tu už nebydlí, všichni lidé odešli a těch pár bytostí tady ani nestojí za řeč. Stejně jsou to většinou duchové, kteří bydlet ani nepotřebují. Klidně to tu třeba zapal když budeš chtít, nikdo po tom ani neštěkne," rozhlédne se kolem po té oprýskané omítce a několika zkroucených dveřích, které vedou do dalších místností. "Nechám vás tady. Kdyby jsi cokoliv potřebovala, tak budu v hospodě nebo poblíž. Většinou se stačí zeptat Dereka, ten bude vědět kde jsem." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Tak já raději půjdu a nebudu vás zdržovat," vyklouzne z tvého pbětí a rychle zmizí ven než to může znovu opakovat a přivést ho tak do další trapné situace. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro První odtáhnu postel, k čemu by mi také byla bez matrací a tak se mi uvolnilo místo. Spacák si položím ke krbu, kde později rozdělám oheň ale až večer. Přisunu si k němu také křeslo, které stačilo jen trochu oprášit. Nakrmím Assila a já si sním jeden z řízků co jsem si přivezla sebou. Věci si nechám uvnitř. Vezmu si jen foťák a mobil. A Assila samozřejmě a jdu na průzkum. Podívat se na ten kostel jak Bono říkal. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Ech... mohla bych poprosit... horký čaj? Černý? A máte nějakou polévku?" Jako ve snách přejdu k pultu a posadím se na jednu ze židlí. Podezřele pode mnou zavrže... snažím se nemít nikoho za zády, ale i tak si připadám jako na pranýři. A skoro nepříjemně za to, jak jsem normální. Pomalu mi do mozku proniká fakt, že tu nejsem jediný návštěvník. Návštěvnice, přesněji - zřejmě je to tu pěkný babinec. "Kam se rozprchly vaše další hosté?" zeptám se bezchybnou gramatikou zmatku ve své hlavě. Snažím se nezírat na oběšence ani na vlkodlaka ani na kohokoli dalšího, ale dost dobře nešlo zabodnout pohled jenom do podlahy. Že já sem lezla... navíc jestli si tu někdo musel stlát na podlaze, pokoje se tu určitě nedočkám. Stejně, pro koho by tu byli zařízení? Pro oběšence? Ech... |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Kostel je zděný, vypadá hodně starý a zub času se na něm už podepsal, ale pořád je ještě zachovalý a černé dřevo na masivních dveřích vypadá neporušeně, jako v den svého vsazení. Vedle kostelíka je malý hřbitov obehnaný rozpraskanou zdí, po které se plazí břečťan a psí víno. Za zdí pak vidíš několik nakloněných železných křížů a sochu plačícího anděla, kterému ze zad trčí jenom pahýly zlomených křídel. Z celé stavby na tebe dýchá chlad a zdá se ti jako by na ní ležel stín. Něco tu tlumí zvuky i myšlenky a padá na tebe posvátná bázeň před svatostánkem Božím. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro A udělala jsem si fotky "Páni... to je tedy... to je mi, ale místo..." vydechnu. Jdu se první podívat na hřbitov. Nemám sice hřbitovy ráda, ale tenhle jsem si prostě musela prohlédnout. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Jak se tu procházíš všimneš, si, že některé hroby jsou mnohem starší než ostatní a rozhodně nevypadají jako křesťanské. Je to jenom hromádka kamenů na malém rovu. Navíc jsou jenom tři a trochu stranou od ostatních jako kdyby nikdo nechtěl být pochován v jejich blízkosti. Anděl tě sleduje slepýma očima, když procházíš kolem něj a jeden trnitý šlahoun tě chytí za nohavici a uvězní ti nohu ve změti úponků a dlouhých rudých trnů. Když se sehneš, aby jsi se vyprostila všimneš si, že Assil u tebe není. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Papoušek jenom popuzeně zamává křídly, odhopká na druhý konec baru, kde chvilku něco kutí a za chvilku už v zobáku nese talířek se šálkem plných voňavého čaje. Položí ho před tebe aniž by jenom kapku vylil a potěšeně zaklape zobákem. "Polévka bude za chvilku," oznámí prostě a vrátí se na své místo. "Ach, ta dívka šla ke kostelu," promluví na tebe oběšenec, celý šťastný, že může pomoci a při tom na tebe veselé mává, aby jsi ho neignorovala a při tom se pomalu otáčí na špagátě, který má zadrhnutý kolem hrdla. "Má rozbitý moped a malého psa," prozradí ti v té krátké chvilce než se zase otočí k tobě zády. "Nedivil bych se, kdyby jsi jí ho rozbil ty sám," zavrčí na něj vlkodlak hlubokým hrdelním hlasem. "Tak to není!" ohradí se oběšenec okamžitě. "To já ne, Bono to může potvrdit," zaklíná se. Vypadá to na opravdu veselou společnost. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Vydám se zpět po svých stopách "Kam jsi se zase zatoulal?" vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Kde jste?" znovu se rozhlédnu. Nemám ráda, když se mno někdo mluví a nevidím ho při tom. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Po hlavě se objeví i dlouhý krk, ramena a štíhlý trup s opálenýma rukama ve kterých drží tvého psa. Je asi o hlavu vyšší než ty a o pár let starší. Odhaduješ mu tak kolem dvaceti a je vidět, že se už holí. Lokty se opře o zídku a zadívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Vydám se k němu "Já neječím." ohradím se Zastavím se před zdí "A vrať mi mého Assila." požaduji po něm navrácení mého mazlíčka. "Kdo vůbec jsi?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Neměla by jsi ho tu nechávat jen tak se potulovat. Mohlo by se mu něco stát," usměje se na psa a pohladí ho po hlavě, pak zvedne oči k tobě a začne tě studovat, tak jako jsi před chvilkou studovala ty jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Natáhnu se a vezmu Assila do náruče "Já vím. Ale nemá rád vodítka a pořád ho nosit nemůžu. A v domě ho taky nemůžu nechat, protože by mu bylo smutno a kňučel by."pohladím Assila "Už mi takhle neutíkej. Bála jsem se o tebe." vynadám mu jemně. Stejně si z toho nic nevezme. Zase zvednu oči k chlapci "Omlouvám se, že jsem byla tak nepřátelská. Ale bála jsem se, aby jsi mu něco neudělal. Ale zdá se, že se mu zamlouváš." natáhnu k němu ruku "Jmenuji se, Thara. A ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Já se jmenuju Marek," představí se a pak jediným úsporným pohybem přeskočí zídku a je na tvé straně, kde si založí ruce na hrudi a opře se o kameny. "Takže, Tharo. Co tě sem přivádí?" zeptá se a na okamžik pohlédne ke kostelu a po tváři mu přeběhne stín, ale hned se zase usměje a kývnutím tě pobídne. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "No... Tak přijela jsem sem do vesnice.. kvůli sázce s kamarády. Tohle je opravdu úžasné místo. Ale myslím, že nebyl nejlepší nápad pokoušet osud a jet sem." podívám se ke kostelu stejně jako před chvílí on. "A tak si to tu tak fotím a prohlížím si to tu, seznamuji se s těmi méně nebezpečnými... hm... lidmi." na okamžik u toho zaváhám. "No a pan Bono mi doporučil se sem jít podívat." svěřím se mu. "A co ty, Marku? Co tu děláš ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "No a já tu tak nějak bydlím. Támhle dole," ukáže palcem přes rameno k jednomu z domku. "Nechceš se jít podívat?" navrhne a ústa se mu doširoka roztáhnou. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Podezíravě se na něj podívám "Jasně. Proč ne?" pokrčím rameny. I když ten jeho úsměv, jako kdyby se tam na mě chtěl pokusit vybafnout se svým malým kamarádem. "Tak pojďme... a jak ses sem vůbec dostal Marku? Já myslela, že tu žádní lidé nežijí." začnu obcházet zeť. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Podobně jako ty, prostě jsem přijel a máš pravdu, že tu žádní lidé nežijí, tedy pokud za lidi nepovažuješ tamty," kývne hlavou k hostinci, kde je usazená ta sebranka podivných existencí. "Já jsem tu už rok a nějakou chvilku tu asi ještě pobudu, ale rozhodně odsud odejdu, až..." zarazí se, jako kdyby toho řekl příliš. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Odjedeš odsud až co?" podívám se na něj "No nemusíš mi to říkat jestli nechceš. Zase známe se jen tak deset minut." usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ale to je jedno. Pojďme se raději bavit o něčem jiném," na chvilku se zamyslí. "Třeba jestli máš kluka," vypálí na tebe svou otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Jeho otázka mě ale poněkud vyvedla z míry, vyprsknu smíchy a začnu se smát. "Nemyslíš, že to je celkem hodně osobní otázka?" směji se a otřu si slzy z koutků očí. "Ale dobře. Budu vstřícná. Ne. Nemám přítele." přiznám se. Mohla jsem takovou otázku od něj čekat. Jestli si, ale myslí, že mu padnu do náruče jako nějaká flundra tak se pěkně pletl. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "No, jsme tady," ukáže k domku, který vypadá jako ten tvůj, jenom je natřený na modro. Tedy byl, barva už se z větší části sloupala. Marek strčí do dveří a rukou ti pokyne ať vstoupíš jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Když oznámí, že jsme na místě odtrhnu pohled od jeho pozadí. Jo to on pěknej byl. Stál by za hřích. Jen kdybych věděla jistě, že není nebezpečný. Sice tvrdí, že je člověk ale to mohl klidně Bono taky i když jemu bych to těžko věřilo. Když mě pozve dál na chvíli zaváhám, ale pak vejdu a položím Assila na zem aby se taky prošel. Takhle ho pořád nosit tak pěkně ztloustne. A rozhlédnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "Děkuju," pravím originálně o chvíli později, když mi řeknou o té dívce. Má smysl ji jít hledat? Co jí asi tak řeknu? "Promiňte, také vidíte toho veselého oběšence?" A kde vzít jistotu, že ona je skutečná... "Myslela jsem, že vesnice je úplně opuštěná," prohodím konverzačním tónem. Má to znít jako by nic, ale hlas se mi klepe. "Ale zatím se zdá, že je zde docela živo..." Polknu. "Bez urážky," dodám k oběšenci. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Eh, omlouvám se," řekne když uvidí tvůj lehce šokovaný výraz. Za to Assil si to užívá. Okamžitě odběhl a začal se prát se zastrčenou teniskou. "To víš, moc návštěv tu nemívám," pokrčí omluvně rameny a přejde k jednomu stohu knih, které prostě shodí na podlahu a pod nimi se objeví židle, kterou ti hned nabídne. "Jestli chceš můžu ti udělat čaj, ale musím nejdřív rozdělat oheň," kývne hlavou k vyhaslému krbu, který by už taky potřeboval vyčistit. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Ale také mě to pobavilo, prostě chlapy. Pamatuji si na ten bordel, když jsme se jednou s mámou vrátili z lázní a táta byl doma sám. "To je v pořádku." usměji se a přijmu židli kterou mi nabídne. "Čaj bych si dala. Jestli se ti tedy chce rozdělávat oheň." přikývnu a vezmu jednu knihu z podlahy abych zjistila o čem je "Nebojíš se, že by mohla z krbu uniknout jiskra a všechno to tady podpálí? Přece jenom tu máš dost... ehm... knížek." zvědavě šťouchnu špičkou boty do ponožky co ležela kousek ode mne. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Polévka," ozve se najednou paoušek a zobákem postrčí talíř plný voňavého a kouřícího hovězího vývaru směrem k tobě, tak aby jsi na něj dosáhla. Lžíce tam je samozřejmě také. To že někdo nemá ruce ještě neznamená, že nedbá na základní lidské potřeby, jako je třeba používání nástrojů. "A co vás sem vlastně přivádí?" zeptá se oběšenec, když se konečně dotočí a zůstane obrácený obličejem k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ale máš pravdu, asi bych si na to měl dát pozor," foukne do plamenů aby se pořádně rozhořely a pak nad ně zavěsí starou oprýskanou konvici a ty si zatím prohlížíš jednu z jeho knih. Je to nějaká filozofie, jméno ti nic moc neřekne, ale všímáš si, že tu má knihy o vše možném. Biologii, fyzice, botanice, mysticismu a magii. Ty poslední převažují. "A jaký čaj si dáš?" zeptá se Marek a začne se přehrabovat v krabici. "Mám tu zelený... a zelený." Koukne na tebe a omluvně pokrčí rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Pak se na oko zamyslím "No.. myslím, že si vyberu... ten zelený." zasměji se a mrknu na něj. Podívám se na Assila, který bojoval s teniskou "Doufám, že ji nebudeš postrádat. Jestli ho s ním necháš si hrát moc dlouho, tak ti ji úplně zničí. Je sice malí, ale trochu času a zničí cokoliv." prohlížela jsem si Marka. Co tady asi dělal? "Takže.. ty jsi tu už rok... co jsi tu za tu dobu dělal? Vypadá to, jako kdyby jsi studoval. To jsi všechno tady přečetl?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Nakonec se mu podaří dva šálky vydolovat z další hromady papírů. Kriticky si je prohlédne nalije do nich trochu vody a vypláchne je. Pak, po krátkém duševním souboji, je ještě vytře papírovou utěrkou a nasype do nich čaj. "Přesně tak, studoval," odpoví. "Snažím se přijít na to co se tu děje. Jak otevřít bránu a... " znovu to krátké zaváhání, "a zjistit co se tam skrývá." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "A není to.. nebezpečné? Přece jen.. když se podíváš kolem, tak vidíš co už způsobila. A pan Bono mi říkal, že bych se k ní neměla přibližovat. Že i to je nebezpečné." zavrtím hlavou. "Proč to děláš? Má to nějaký důvod? Nebo je to jen zvědavost?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Není to nebezpečné když víš co děláš a já to vím. Bono nemá dost odvahy aby využil to co tam je a změnil se zpátky. Má strach. Ano, bojí se, ale já ne," najednou jeho ruka vystřelí jako blesk a chytne tu tvojí. "Jisté riziko tu je, to je samozřejmé, ale to je u všeho co děláš. Já jsem tu dost dlouho. Studoval jsem to, přečetl jsem všechno co se přečíst dalo a jsem připravený s tím začít. Proč to ale dělám ti neřeknu. Alespoň prozatím," řekne a vtom začne voda v konvici bublat. Marek se otočí a zamračí se na to, protože ho to vyrušilo ve výkladu, ale nakonec pustí tvou ruku a jde nalít vřící vodu do šálků. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Prosím. Takhle o Bonovi nemluv. Choval se ke mě velice dobře a je moc milí. Navíc říkal, že je jako Gorila spokojený." ohradím se na jeho obranu. "Dobře.. dobře.. nemusíš se hned rozčilovat. Já ti tohle všechno.. přece nevymlouvám." rozhodím rukama. A promnu si ruku, ne že by mi ji tiskl silně, ale spíš jen tak symbolicky. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Prostě se bojí. Nemá na to a stejně tak i ostatní. Za zadkem tu mají věc nepředstavitelné síly a jediné co dokáží je sedět u Dereka a hádat se o tom kdo komu co schoval. Já takový nejsem. Přišel jsem sem s jasným cílem a ten taky splním," začne foukat do čaje, aby mu rychleji vychladl a pak trochu usrkne. "A promiň jestli jsem tě předtím vystrašil. Občas se nechám unést. Nebylo v tom nic osobního," mrkne na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Zavrtím hlavou "To je v pořádku. Nic se nestalo." odpustím mu to. Napiji se a zadívám se na něj "Možná... možná.. když zjistíš jak ta brána funguje. Co je za ní. Možná bys mohl pomoci ostatním aby byli zase normální." olíznu si rty "No... zdržet se tu déle, tak bych ti možná i pomohla. Ale zítra vyrazím asi zase domů." dívám se mu do očí. "Co když, ale ta brána skrývá něco zlého?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Máš vůbec kde spát? Hostinec nedoporučuji. V noci se tam dějí divné věci, tedy pro tebe divné a Derek bývá naštvaný když tam někdo je. V okolí je taky dost volných domů, ale často bývají rozpadle, ovšem kdyby jsi chtěla můžeš přespat tady. Samozřejmě bych si k tobě nic nedovolil," zvedne ruce v obraném gestu a usměje vyzývavě se na tebe zašklebí. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "I když... myslíš, že kdybych byla tady s tebou, tak by to bylo bezpečnější?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro No zdá se, že by si asi opravdu nic nedovolil, ale je možné, že svádět tě bude. Holek tu asi moc nepotká, takže si musí vystačit jenom se svojí fantazii. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Tak dobře. Tak já zůstanu v tom domku." pokrčím rameny "Stejně zítra zase odjíždím." nebo aspoň tak jsem to plánovala. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Možná je to tím, že jsi odmítla jeho pozvání a nebo ho na duší tíží víc než se na první pohled zdálo. "Nechtěla by jsi si dát něco k jídlu?" přeruší konečně mlčení a pohlédne na tebe. A ty musíš uznat, že něco by jsi si dala, čas oběda přišel a žaludek o sobě dává vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Cítila jsem se trochu provinile, tedy jestli takhle schlípl protože jsem odmítla spaní u něj. Znovu se nad tím zamyslím "Ale víš co? Tak jestli tvá nabídka ještě platí ráda tu přespím. Aspoň si budu mít s kým povídat." změním nakonec svůj názor. "Co máš k jídlu?" zeptám se hned na to. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Jo, jídlo," vyskočí ze židle. Náhle plný zmatečné aktivity a začne se přehrabovat v hromadě věcí naskládaných pod oknem. Jsou tam většinou samé konzervy. "Mám tu vepřové maso v konzervě, párky, vajíčka," vyjmenuje své úlovky a podívá se na tebe. "Ve sklepě jsou ještě nějaké brambory a taky mražená pizza. Tedy, ona moc mražená není. Nemám tu lednici, ale dole je docela kosa a nějakou dobu to tam vydrží. A ohřívám jí v alobalu a horkém popelu," omluvně pokrčí rameny za ty polní podmínky, ale tady těžko můžeš čekat tří hvězdičkový restaurant, ani takovou pořádnou véču jako u Kočičí ženy. Ta už to měla zmáknuté, ale tohle je chlap, kluk a bude štěstí, když se to bude dát sníst. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Poslouchala jsem co měl v zásobách, zavrtím hlavou "Zní to velice dobře. Ale co kdybych ti nabídla hamburgr?" zeptám se. "Přitáhla jsme sebou nějaké zásoby. Co kdybychom si udělali pořádné New Yorkské kalorické jídlo?" navrhnu vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "To si opravdu nechám líbit. Něco takového jsem neměl... no od doby co jsem tady," zavzpomíná, pak potřese hlavou odloží konzervy a začne to tu připravovat na stolování, což znamená odtahat asi tak tunu knih a nepřeberné množství papírů. Ty zatím můžeš připravit ono vysněné jídlo a možná dát i něco Assilovi, který, unavený bojem s teniskou, usnul na hromadě zmuchlaného oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Tak za chvíli..." rozloučím se a vyjdu ven z domu. Rozběhnu se zpět ke svému domku. Možná bych se měla ještě zastavit v hospodě a říct to panu Bonovi, kde budu. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ve dveřích se ještě ohlédneš a vrhneš poslední pohled na místnost, kterou právě opouštíš. Ani toho příliš nelituješ. Je holá, neosobní a kdo ví jak by vypadla v noci. U toho kluka to bude jistě mnohem příjemnější. Když se vracíš zpátky, zaslechneš mnohohlasné krákání. Zvedneš oči k obloze a uvidíš jak se z lesa zvedlo hejno vran. Letí směrem k vesnici. Musí jich být snad tisíce. Velké černé mračno, které dokáže zastínit i slunce. V údivu to pozoruješ a vrány se blíží. Už jsou skoro na hranici vesnice, přímo u kostela, ale tam se najednou hejno rozdělí, jako kdyby narazilo na neviditelnou bariéru a a obteče kostel, jako potůček vržený kámen, pak už je přímo nad tebou a na tebe padne stín. Slyšíš šustot milionů pírek, jak se tisíce křídel zvedají ve společném rytmu. Pak je najednou po tom. Vrány přeletí vesnici a myzí na druhé straně. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Ohlédnu se ke kostelu a zamyšleně se na něj dívám. Co s ním bylo? Skoro, jako kdyby ho chránila nějaká síla. Což by nemuselo být tak nemožné, vzhledem k tomu co jsem tu už viděla. Vyrazím k hostinci. Když k ní dorazím nesměle nahlédnu dovnitř. "Hmm.. promiňte. Je tu pan Bono?" zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Pak je tu ještě skřet, který si nikoho nevšímá má jak je jeho zvykem a oběšenec, který se na svém laně pomalu otáčí kolem dokola a vždycky, když je tváří k tobě, tak ti zamává. "Bono, odešel něco zařídit. Mám pocit, že mluvil něco o mopedu," upřesní to papoušek a křídlem pleskne skřeta po hlavě, který se momentálně snažil svou ruku nenápadně dostat do misky s buráky. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Hned se vydám ke kraji vesnici, kde jsem nechala moped. Nemyslela jsem si, že se na jeho opravu hned vrhne. Pan Bono je velice hodný. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Nezdá se, že by s ním někdo něco dělal nebo hýbal. Vypadá přesně tak jak jsi ho zanechala, před několika hodinami. Možná, že Bono šel nejdříve zjišťovat jestli tu vůbec jsou nějaké náhradní součástky nebo možná hledá někoho kdo tomu rozumí a nebo si to rozmyslel. Těžko vidět do hlavy gorile co kdysi byla člověkem. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Snad umí číst. Vytáhnu si papírek na který napíšu, kde budu kdyby mě hledal. Připevním ho k mopedu, aby ho našel a pak se vydám zpět za Markem. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Už jsem se bál, že se ti něco stalo," hamburgery jsou příliš velké lákadlo, dokonce si všimneš, že odněkud vytáhl i plynový vařič, protože na ohni by to trvalo moc dlouho. "Nebo, že si se mnou nechceš dělit," pousměje se, ale vidíš, že si tě pořád bedlivě prohlíží, snad jako kdyby hledal jestli na sobě nemáš nějakou špínu a když si všimne, že jsi si vědoma jeho pohledu, rychle se odvrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Jenom jsem ještě zašla za Bonem abych mu řekla kde budu. Kdyby mě hledal." otevřu ruksak a vylovím maso na hamburgery, pak žemli a sýr... všechny tyhle potraviny jsem měla zakonzervované, takže mi mohli vydržet na delší chvíli. Já sebou táhla opravdu kde co... no taky jsem to nemusela pořád nosit, takže to nebyl problém. Najdu i pytlíčky s kečupem co tak nějak kradu v mekáči. "Tak... máme všechno. Můžeme se do toho pustit." přejdu k vařiči "Kde jsi ho našel? Nevšimla jsem si, že bys ho tu někde měl... pokud tedy nebyl pod hromadou knih."pustím se do přípravy. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro Polévka je grunt! říkala babička. Jako malá jsem je ale nesnášela; naštěstí mě nenutila, ale stejně mě to později mrzelo. Vařila skvěle. "Chm, děkuji," řeknu papouškovi chvatně po pár soustech. Zdvihnu hlavu k oběšenci. Snažím se namluvit si, že si na všechno tady zvykám, ale není tomu tak. Nezvykám. Je to čím dál horší. Ale i to se mi nějak podaří odsunout. Dokážu už nějak přijmout, že to tak prostě je - proč a jak nechávám na později, na jindy, na nikdy - jen mě popadá sílící touha si zaječet. Určitě by to v mé situaci musel každý pochopit. "Po pravdě řečeno, nejsem si jistá, že jsem měla namířeno zrovna sem," řeknu se snahou nevyjádřit se nějak nevhodně. "Protože si myslím, že ne každý, kdo vstoupí do téhle hospody... vás potká," dodám asi příliš nejasně. "Ale jestli myslíte sem jako do vesnice, tak asi..." zasměju se. Je to trochu hysterický smích, ale snad to není moc znát. "Moc důvodů. Asi hlavně hledání." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ještě ti dá pánev a můžeš se pustit do smažení, on zatím odněkud vyštrachal cibuli a začal jí loupat. "Jasně, že to bylo tady. Nemysli si. Ono to možná vypadá jako nepořádek, ale já se v tom vyznám. Většinou," zasměje se. "Tady se občas ukrývají netušené poklady," spiklenecky na tebe mrkne a pak popotáhne nosem, protože cibule už začala svou práci a její silné aroma vás začíná pěkně dráždit. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Tak hledání," potěšeně vyjekne oběšenec při další ze svých otáček. "A co hledáte? Štěstí, bohatství, slávu, věčný život, smrt?" vyptává se, ostatní, jak můžeš vyčíst z jejich tváří a postoje, tohle vůbec nezajímá. Zřejmě to není poprvé a co něco takového slyší a určitě ani naposledy. Tihle tu budou i po té, co ty odejdeš do svého světa venku. Do světa plného techniky, povinného ručení, daní, zákonů a rychlého života. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Nechápala jsem, co mu na panu Bonovi vadí. Je to přece moc milí muž/ gorila. Ukázalo se, že má charakter a vytříbené chování. Proč tedy? Snad si nemyslí, že by mu lezl do zelí ne? Ale no tak. To je blbost. "Nechceš žvýkačku? Slyšela jsem, že při krájení cibule pomáhá." navrhnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ještě by to k tomu chtělo colu, ale tu bohužel Marek nemá, leda ty, že by jsi jí vykouzlila z toho svého bezedného pytle. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Tak jo..." souhlasím a dál dávám pozor na maso. "Proč vlastně nemáš rád Bona?" zeptám se. Nakonec mi to nedalo a musela zeptat. "Už to skoro bude." usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Mám slin plnou pusu," usměje se na ta kolečka masa škvařící se na pánvi a sedne si poblíž na sloupec knížek. "Co mám s Bonem? No už jsem ti to říkal. Nemáme se zrovna dvakrát v lásce. Měli jsme pár názorových neshod o jistých věcech. Počítám, že jakmile se dozví, že jsi tady, tak sem vtrhne, aby tě odvedl z mé špatné společnosti," ušklíbne se. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Tak ještě to připravit..." začnu tvořit hamburgery. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Já takový nejsem. Já vím co chci a taky to dostanu. Neobětoval jsem rok života v tomhle zapadákově jen tak pro nic za nic," podá ti talíř s cibulí a začne ti pomáhat s přípravou. Ještě kečup, přiklopit a můžete se do toho pustit. Voní to božsky. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Tak hotovo..." usměji se na něj a podám mu jeho hamburger "Dobrou chuť." popřeji mu a sednu si. Assil se samozřejmě probudil. Cítil jídlo. A tak jsem ho ze svého kousku krmila. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro A když to tu dostanu naservírované jako na stříbrném podnose, odmítám si připustit, že to nejsou halucinace...? Mechanicky se projídám polévkou. Je to celé hrozně hloupé, já jsem hloupá, ta situace je absurdní. "Proč vás pověsili?" vyhrknu najednou. "Nebo vám to připadalo jako dobrý nápad?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Páni, to je lahoda," pochválí jídlo hned jak polkne první sousto a pak se do něj znovu pustí. Jí rychle a hltavě. To ty jsi na tom lépe, navíc ještě krmíš Assila, který tu pořádá kousky žemle a masa, které mu dáváš. "Nechceš mi tu zůstat jako kuchaka?" zeptá se tě Marek s plnými ústy, až mu drobky udlepují od pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Ale je to tu celkem fajn. I když některé věci mě ze začátku děsili." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Fakt dobrota," pochválí tvé kuchařské umění a zadívá se na tebe jak ležíš na podlaze a Assila, který slastně přivírá oči jak ho hladíš. "Je tu spousta děsivých věcí. To mi věř. A tím nemyslím ty v hospodě, to nic není, ale třeba tam na kopci..." na chvilku se zadívá na stěnu jako kdyby tam mohl vidět něco co ty ne a pak zavrtí hlavou. "Ale to je jedno. Nejspíš to neuvidíš a to je jedině dobře," usměje se na tebe a ty si všimneš jeho rovných zářivých zubů a ani ten úsměv nevypadá špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Sebevražda. Nešťastná láska a tak. Příběh jakých byly napsány tucty. Nic moc zajímavého. Je to nudné až hanba," lehce u toho pokrčí rameny, pustí provaz a znovu se začne pomalu otáčet. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ozývají se tam hlasy. Divné, často jim není rozumět, ale některým. Některé ani nejsou lidské. Je to opravdu děsivé místo. Zlé místo," uzavře vyprávění a napije se čaje. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Takže myslíš, že bych tam chodit neměla? A ani do kostela ne? Kam bych podle tebe neměla ještě chodit?" |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Myslím, že zbytek je vcelku v pohodě. Samozřejmě nebezpeční může být všechno, když na to přijde, ale rozhodně ne víc než věci, tam," mávne rukou směrem kterým jsi přišla. Má tak na myslí ten normální svět, skutečný svět a ne tuhle podivnou napodobeninu připomínající horečnatý sen. "A pokud se ti něco nebude zdát oukey, tak tam prostě nechoď. To je asi tak ta nejlepší rada co ti mohu dát." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "A proč jsi se tam vracel? To je další záhada, kterou chceš rozluštit?"zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Eileen Princová pro "A..." život jde dál, chtěla jsem dodat, než mi v poslední milisekundě došlo, že tím bych to jenom dorazila. "Ano, jsou jich spousty," souhlasím, "přesto je každý jedinečný. A zřejmě ne každý se vrací - jinak už by tu nebylo kam se pověsit," utrousím světácky. Začíná nade mnou nabývat vrchu jakási trochu hysterická suverenita. Snažím se ji mírnit... měla bych jít pryč, ano, rozhodně. Odsunu prázdný talíř. Polévka je skvělá věc. Byla jsem blázen, že jsem je jako malá nejedla a zbytečně se tak připravila o spoustu, spoustu polévek, které mi teď určitě budou chybět. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Vlastně poprvé jsem tam šel ze zvědavosti a pak protože jsem tam něco hledal," konečně si Marek uvědomí co dělá. Omluvně se na tebe usměje a papír odloží na hromadu jemu podobných. "Ale ty tam raději nechoď, i když věřím, že tě to láká. Rozhodně tam nechoď ani sama a tím nemyslím, že sebou budeš mít Assila. Tomu by se tam také mohlo něco stát." |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Ty to tu přece znáš. Ty bys mě s Assilem ochránil."mrknu na něj mnohoznačně. Dobře, dobře. Trochu jsem flirtovala, ale kdo by se mi divil? Vždyť je opravdu hezký a celkem milí. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Ještě něco k jídlu?" zakrákorá a podívá se na tebe nejdřív jedním korálkovým okem, potom druhým. Trochu ti přijde jako kdyby se ptal jenom ze zdvořilosti a byl by nejraději, kdyby jsi zmizela, aspoň ti přijde, že se tak tváří, ale kdo ví, třeba je to u papouška přirozený výraz a naopak znamená: vítejte mezi námi, máme vás rádi a když tu necháte nějakou libru budeme vás mít ještě raději. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ale zase tolik to vadit nemusí, ne? Přeci jenom vypadá docela k světu, zatím se chová slušně a navíc to tu zná. Což je mnohem víc než se dá říci o ostatních, snad kromě Bona, ale to je pořád ještě gorila, což je dost velké mínus. "No a kdy se tam budeš chtít vypravit?" zeptá se a v jeho hlase zaslechneš trochu dychtivosti, kterou se však snaží skrýt. Asi se na tebe snaží zapůsobit a tohle je jeden z mála způsobů jak to tu udělat, protože ani auto, ani peníze tu roli nehrají, tak mu zbývají jenom vědomosti. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Pěkně mě tedy doběhl, to musím uznat. Ale ani mi to tak nevadilo. Stejně jsem se tam chtěla podívat. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Vidíš, že odněkud vytáhl dřevěnou hůlku ve tvaru Y, pak nůž, který si připjal k opasku, proutěný košík, do kterého dal láhev s vínem a pak nějaký váček, poté se podívá na tebe. "Tak můžeme vyrazit jestli jsi připravená. Jak říkám není to moc daleko, ale jestli si sebou chceš něco vzít tak prosím. Půjdeme lesem, takže asi tak," oznámí. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Jasně.. chvilku..."řeknu a vytáhnu si z ruksaku baterku, kterou si zavěsím na pásek a vezmu do náruče Assila. Nechtěla jsem ho tu nechat, děsně by vyváděl. "Tak jo.. můžeme jít."přistoupím k němu "K čemu to víno?"neodolám a zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Ještě naposledy se rozhlédne kolem, podívá se do košíku zda má všechno, pak se na tebe usměje a položí ti jednu ruku kolem ramen. "Tak můžeme vyrazit," jemně tě vymanévruje ze dveří a vyrazíte ulicí mezi domky směrem k lesu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Byla jsem tedy zvědavá co si na mě vymyslí. Pozvednu překvapeně obočí, když mi položí ruku kolem ramen, ale nesetřesu ji. "Fajn."řeknu a nechám se vyvést ke dveřím a pak přes vesnici k lesu. Nesla jsem Assila, nenechala jsem ho jít samotného. Ještě by se mi cestou zatoulal, něco by ho zaujalo a už bych ho neviděla. To jsem nemohla dopustit. Ještě, že byl Assil tak lehký, tak jsem ho mohla nést v jedné ruce a druhou ho hladila, aby byl hodný. "Je to daleko?"zeptám se a dívám se na les. Byl to opravdu dobrý nápad jít do toho lesa. V lese se často skrývá hodně nebezpečí, tedy normálně ne, ale tady ano. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro Projdete vesnicí a za chvilku se ponoříte do tichého stínu lesa. Vede tam docela široká cestička, takže můžete jít stále vedle sebe, což docela vítáš, protože ten les rozhodně není líbezný a prosluněný, jak se tak říká. tenhle je temný, slunce se sotva proplete hustým spletencem větví a všude roste šedivý mech a mrtvé listy vám šustí pod nohama. Nevypadá to moc jako místo na romantickou procházku a celková atmosféra tady toho je dusivá. I Assil to cítí a začne potichu kňučet. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro Ale dobrá nálada mě přejde jen co chvíli jdeme lesem, měl opravdu tísnivou atmosféru a i já neměla daleko k tomu začít kňučet. Trochu více jsem se k němu přitiskla a začnu chlácholivě Assila hladit "Pšššt.... to bude v pořádku."utěšuji ho a přitisknu si ho ochranářky na prsa. |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Nechceš mi říci něco o sobě?" zkusí to mlčení prolomit. Mluví nahlas, bezstarostně, takřka bodře, ale les každé z jeho slov okamžitě pohltí a udusí ve svém věčném zeleném obětí, takže to nakonec vyzní prázdně a hluše. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "Mám docela zvídavou povahu. Přišla jsem sem právě kvůli tomu. Narodila jsem se totiž ve vedlejší vesnici. Prostě.. té nejbližší této. Odjakživa jsem slyšela zvěsti o tomhle místě a tak teď mám dva týdny prázdnin a rozhodla jsem se, že to sem půjdu prozkoumat. Přijela jsem sem na mopedu. Ale brzy si udělám řidičák a mám slíbené auto za to, že udělám maturitu. To je sice až za dva roky, ale rodiče vědí že to udělám. Tolik mi věří. Akorát se mi teď moped porouchal a tak nevím... jak to bude s návratem. Ale pan Bono řekl, že se mi na to povídá. On tu asi nebude telefonní signál co? Chtěla bych zavolat domů a říct, že se zdržím aby po mě nevyhlásili pátrání. Nakonec bez toho mopedu se nikam nedostanu. Je to celkem všude daleko."pokrčím rameny. "No... zase toho tolik není. Když nejsem zahrabaná do učení, tak jezdím na koni nebo plavu a pak zase učení. Chci mít školu co nejdříve za sebou a otevřít si vlastní nakladatelství." |
| |
| soukromá zpráva od Brána pro "Musím přiznat, že jsi docela ambiciozní. Aspoň mě to tak přijde," pokrčí rameny, aby jsi si to nevyložila jako nějakou výtku. "Tak doufám, že ti to vyjde a pokud se snad budeš nudit, můžeš mě zkusit přijet potěšit ve své samotě," vesele se zasměje tomu co právě řekl, ale pak ztichne, protože začnete stoupat do kopce. |
| |
| soukromá zpráva od Tamara/ Konrád pro "I když je... uf... pravda, že být zpět mezi lidmi. Tak by sis našel asi hezčí holku." vypláznu rošťácky špičku jazyka. Trochu teď závidím Assilovi, že se nechává nosit. |
| |
| Vzhledem k tomu, že jeden hráč nehraje a já nějak nezvládám jsem se rozhodnul tohle dobrodružství zrušit. Zatlačte slzy, netruchlete. Třeba se to tu ještě objeví. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR