Volná hra
hrálo se Denně
od: 12. července 2011 17:33 do: 30. ledna 2012 22:08
Dobrodružství vedl(a) Xero
| |
 | Už vás nebaví být v jeskyni a neustále psát na jedno téma?Už vás nebaví stále pod stejný vypravěčem za tu stejnou postavu?Nudí vás v JEDNÉ jeskyni JEDEN příběh?Zde se hraje MNOHO příběhů v JEDNÉ jeskyni.Scela volné přicházení a odcházení postav.Po dohodě můžeme měnit témata.Toto je pro VOLNOU hru. |
| |
| 1. téma:Fanatsy středověk,v hostinci - ráno |
| |
 | Hostinec Á, pivo. Pivo! Právě jsem přišel. Snad kvůli hladu, snad kvůli pivu. Ale to už je jedno. Posadím se k volnému stolu a zavolám na hostinského: "Jedno pivo, prosím!" A znovu se napiju... Při čekání se dívám po ostatních návštěvnících. Doufám, že mají taky rádi pivo. |
| |
 | Hostinec – ráno Je to už hodně dlouho, co jsem vyrazil z domovského elfského lesa na cesty nasbírat zkušenosti. V každém městě se zastavím v knihovně. Živil jsem se drobnými službami vesnicím a městečkům. Třeba zahnání vlků nebo kobylek ohrožujících úrodu. Zezačátku. Teď už to konečně vypadá, že má velká moc nalézá uplatnění. Byl jsem povolán na pomoc několika lidským šlechtickým rodům a celkem slušně si naplnil kapsu. Ale to mi samozřejmě nestačí. Když mé zkušenosti vzrostly a podpořily mou moc, můžu se vrátit zpět do elfského lesa a hlásit se u dvora. Myslím, že už jsem si udělal jméno, ale jestli ne, tak je tady pořád jméno mého slavného děda, to mi dveře otevře zaručeně. Hodlám se hlásit u královského dvora, jak už jsem říkal, a přidat se ke králově osobní elitní gardě. V nejlepším případě bych mohl vzít místo jeho hlavního mága. Slyšel jsem, že je nemocný, a žádný jiný mocný mág teď není nadosah. A tak jsem na cestě zpět do elfského lesa. Cestou jsem narazil na jeden hostinec, což je docela dobře, sušené maso a tvrdý chléb vám možná v divočině zachrání život, ale není to dvakrát pohodlné. Navíc pro elfa, ač bych to nahlas nepřiznal. Ještě před vchodem do hostince si nasadím na hlavu kápi černého hávu, která mi cloní obličej. Pak vejdu dovnitř a rozhodným krokem se vydám ke krajnímu stolu. Hrubý černý háv budí respekt i vojáků, nejen nějakých dělníků a rybářů, co tvoří většinu osazenstva hostince. Mávnutím si přivolám hostinského a objednám si cibulovou polévku a obyčejnou vodu. Alkohol není pro mágy moc dobrý. |
| |
| Hostinec Vejdu do hostince jako obyvkle většina lidí ztichne když někam příjdu, já nebo moji Bratři.Jelikož se nikdo nekácí k zemi hostinec se vrací do nosrmálu.Stále se všk většina lidí podezíravě dívá po tom muži co má bílou kápi a plášť na kterém je proslulá Hvězda, zajímavé jak jí všichni říkají - Hvězda smrti,Hvězda Osudu,Hvězda krve a tak dále,černá kožená zbroj také budí respekt,je udivující e i když jsem jenom Mistr zabiják a žádný proslulý Černý vrah nebo Pán temnoty,stačí že prostí lid uvidí naši Hvězdu a už se tresou strachy.teprve teď si uvědomím že instinktivně směřuji k jednomu stolu.Sedí u něj jakýsi elf vyypadá simpaticky a proto se zeptám.,,Je tady volno?" |
| |
 | Alkohol, ten prokletý alkohol Rozrazím dveře a málem srazím nějakého maníka co vejde přede mnou. Všichni se z něj div nepose*ou. Mě to ale nezajímá, dneska jsme došla kvůli důležitější věci než je zahalený chlapík s hvězdičkama - přišla jsem se totiž poprvé ožrat! Naštěstí tam dlouho neokouní a zamíří k nějakému stolu .... tam mezi ty suchozemský psi. Moje maličkost zamíří k pultu a s něskrývanou radostí pronesu tou nejpovedenější nápodobou zachozeného ožraly "Jednu wisky baby" mrknu na hostinského a šibalsky se usměji i na hostinskou která po mě šlehne nehezkým pohledem. "Vaše paní má krásný pohled" poznamenám rozjařeně, ale zblednu když přede mnou přistane malá sklenička se zlatavým nápojem. Pomalu chytnu skleničku, jako by z ní ta tekutina každou chvílí chtěla vyskočit a ukousnout mi nos. S tou představou před očima z dálky nutím svůj nos aby zachytil vůni skladové wisky, ale kouř, pot a smrad jiného chlastu mi nedá na vybranou a musím si čuchnout blíž. "Fuj, proč to vlastně dělám?" zeptám se se znechuceným pohledem upřeným na skleničku "Aha chlapi na palubě. Pokud nedojdu ožralá budou se mi zase smát." Kvůli neodbytnému pohledu hostinské se s alkoholem vydám k nějakému stolu. Zaujme mě chlapík v bílém a jakejsi elf. "Ahoj hoši můžu si přisednou, že!" zeptám se a rovnou si i odpovím a přitáhnu si židli k jejich stolku a ignoruji naštvané kecy nějakého člověka, který tu židli používal do té doby než jsem mu ji vytrhla z pod zadku. Skleničku postavím před sebe a s širokým úsměvem koukám po těch dvou. |
| |
| Hostinec - ráno Počkám, až mi hostinský přinese polévku s chlebem a zase odejde. Teprve potom vezmu chleba a kus si ukousnu. Díkybohu není tvrdý ani okoralý. Nedá se ale zase říct, že by byl vyloženě čerstvý. Když vezmu první sousto polévky, hostinec jakoby ztichne. Pomalu zvednu hlavu a sleduji nějakého muže. Všichni od něj odvracejí hlavu a on samozřejmě míří ke mně. "Proč mě to nepřekvapuje?" Povzdechnu si v duchu. Když dojde ke mně, na vteřinu se zamyslím. Nevím, co je zač, ale já ho neznám, tudíž se ho ani nebojím. A asi ani tak bych se ho nebál. Přeci jen nejsem dělník, ale elfí mág. Nepatrně pohnu prsty a židle vedle něj se odsune. "Jistě." Řeknu a dám si další sousto. Pak se přižene nějaká ženská, vezme si od jiného stolu židli a přisedne si k nám. "Víte, proč má tento stůl jen dvě židle?" Zeptám se jí chladně, ale zdvořile, jak se na elfa z mého rodu sluší. Potom si stáhnu kápi a prohrábnu husté černé vlasy. Pak muže v bílém probodnu pronikavýma modrýma očima. "Sedl jste si ke mně jen tak náhodou?" |
| |
| U stolečku "Ale jistě že vím. Jsou tu jenom dvě protože hostinský na další neměl finance. To tak bývá v těchhle zapadákovech" řeknu s usměvem a pokrčím rameny. "Hele hoši vypadátě jako někdo kdo umí pít alkohol." kouknu na zahaleného a na jeho skleničku s vodou "No dobře tak jenom ty milí bílí človíčku." nadechnu se smradlavého vzduchu okolo trochu víc než chci a pokračuji "Jak děláš že ignoruješ tu hnusnou chuť alkoholu?" Pohled mi sklouzne na muchu, co se prohání po lokále, ale pořád poslouchám jestli mě vyženou teď nebo až za chvíli. |
| |
| Hostinec - ráno "Těsně vedle." Zamumlám a otočím pohled k ženě. Přejedu ji zkoumavým pohledem a pak oči skloním zpět k polívce. Přeci jen jsem se tady přišel najíst, ne se vybavovat. Potom už ji ignoruji, vyhazovat ji nebudu, nehodlám se s tím obtěžovat. Rychle dojím polévku a chléb a opřu se. Jsem docela rád, že jsem si sundal kápi, je v ní blbý rozhled a to mě znervózňuje. Takhle mé periferní vidění pokryje prakticky celý lokál v této rovině. A ty další pokryje magie, samozřejmě. Pohnu prsty a polévka i se lžíci zmizí a objeví se na barovém pultu. Naprosto jednoduché kouzlo. Rozhlédnu se po místnost a jenom tak z nudy si představím, jak to tady všechno vyhazuji do vzduchu. Nebylo by to vůbec těžké. Ale proč to dělat, že? Pověst u elfského dvora by mi to nevylepšilo. "Měl bych jít." Ale z nějakého důvodu nejdu. Možná proto, že zase hned nechci na cestu, možná proto, že mě zajímá, co je ten muž v bílém zač, a možná proto, že... Mávnu na hostinského a objednám si červené víno, jediný alkohol, co mágům nerozostřuje soustředění. "A jestli to bude nějaký patok, tak mu tu flašku narvu do řiti." Pak se zase opřu a s lehkým úsměvem na své krásné elfí tváři se zase zadívám na kolegy u stolu. Čekám, co se bude dít. |
| |
| Stále hostinec Promluvím na tu ženskou zcela chladně.,,Nejsem žádný bílí mužíček a jesti mě budeš ještě chvíli štvát seznámíš se hodně zbízka s mím vrhací nožem.A ignoruju alkohol protože už jsem si zvyk protože v hostincích jsem každou chvíli."Mnohem méně chladně řeknu tomu elfovi.,,Sedl jsem si sem proto že na všechny strany snado dohodím vrhacím nožem a proto že v měn oblíbeném hostinci sedím vždycky tady.Řekneš mi svoje jméno elfský mágu?Pohlédnu na tu ženskou.Námořnice,není odjakživa námořnice,něco už zažila, no to je asi tak všechno co oní chci vědět.Mám smůlu že jí nemám na Svitku pokoušet se jí odstranit by byla zábava.Ale ten elfskej mág vypadá dobře třeba bychom ho mohli použít.no nic.Křiknu na hostinského.,,Dones mi červené víno,ale modli se že mii bude chutnat. |
| |
 | Hostinec Nepříliš elegantně seskočím z Ginger a lehce se protáhnu. Cestuji už skoro týden jen na koňském hřbetě, a řeknu vám, procházka růžovým sadem to není. Odvedu svojí milovanou klisničku do stájí a přirozeně autoritativním hlasem a několika zlaťáky jí zajistím nejlepší stání a pořádnou 'obsluhu'. ,,Rum a pokoj," poručím si hostinskému, jakmile přejdu několika kroky malým zakouřeným hostincem. Naštěstí jsem na taková místa zvyklá. Ignoruji hostinského nevěřícný pohled. Ostatně, výškou zrovna nevynikám, vypadám, že mi je sotva sedmnáct let a celkově se do prostředí hospody moc nehodím. Stačí ovšem jeden ledový pohled, zaklepání prsty na dřevo a hned je po mém. Je překvapivé, kolik míst je tu obsazených. Jeden stůl se dělí hned o tři návštěvníky, ale hned u vedlejšího je místo volné. ,,Nevadí, když si přisednu?" Zeptám se a drze dosedám na židli vedle hobita. Blond vlasy mám rozpuštěné a sahají mi do půli zad, jsem oblečená v lehčím jezdeckém kabátku, z kterého vykukují kalhoty a zřejmě halena. Na krku mi visí náhrdelník, ovšem medailon je schovaný pod halenou. Při pohybově rozsáhlejším pohybu si můžete všimnout meče u pasu. Spíše náhodou zaslechnu rozhovor vedle. ,,Ale ale, někdo si tu věří v zacházení se zbraněmi," téměř si odfrknu při pohledu na "človíčka v bílém". |
| |
| Ach jo,musím víc mlčet,jestli ještě něco řeknu možná se mě pokusí odstranit.Otočím se na tu holku a řeknu.,,Zásadně nikdy nepřeháním.Ale to je jedno,ano věřím si se zbraněmi jestli chceš můžeme si dát sou....Ne nic,nemám čas." |
| |
| Hostinec ráno Chvíli zauvažuji a nakonec řeknu: "Je zdvořilé, když po někom chceš jméno, se nejprve sám představit." Když se potom dívám, jak bílý odpovídá ženě, mám neodolatelnou chuť okázale zívnout. Bohužel mám přeci jen dobrou výchovu, takže to nakonec neudělám. "Vrhací nože? Tak to je v klidu..." Pak přijde další žena a rovnou si to namíří k nám. "Jestli si sedne k nám..." Naštěstí se ale sesune na židli u stolu vedle nás, vedle nějakého hobita. Dlouho si nás ale všímat nevydrží a okamžitě si rýpne do bílého. "No tak děti..." Zamumlám. Podívám se na bílého. "Správně. Přece nezabíjíš holčičky." Znovu usrknu vína a sleduji, co se bude dít. Zatím je to otravné, ale jestli se fakt poperou, mohlo by to být zajímavé. Lidé o nás elfech tvrdí, že jsme arogantní. Já už asi chápu proč. Ale v tváří v tvář lidské malichernosti prostě nelze aspoň na chvíli nesklouznout k aroganci. |
| |
| Představování - hostinec Jestli řeknu ještě jméno tak po mě pudou určitě i když mohla by to být zábava.Řeknu.,,Mé jméno by mě stálo krk.Citím kolem tebe ochrannou síť,no na to budu potřebovat Černé nože,i když ty by tě asi nezabily,možná Aroské nože, ale ne ty bys mohl snáze odrazit,nevím nevím tebe bych se musel pokusit zabít mečem.Ale k tématu holčičkytaky zabíjím ale střídmě přeci jenom zabíjet děti je tak nemorální.Ale ona vypadá jako kdyby už něco málo prožila a umí si zjednat respekt no trochu."sakra zase moc kecam jestli tady sedí Jeho špehové je po mě. |
| |
| Hostinec ,,Jistěže," odsouhlasím s lehkým úšklebkem. Proto, že to tak úúúžasně ovládá nemá čas. Hlavně že sedí v putyce a chlubí se tím. Nad poznámkou muže s černými vlasy lehce nadzvednu obočí, ale, překvapivě, nijak nekomentuji. Popravdě? Je mi úplně jedno, jestli mě považuje za malou holku nebo za stařenu, takhle povrchně se o věci nestarám. Ale krásně jsi se prozradil, elfíku. Vážně byste se divili, jak je snadné poznat rasy podle chování a řeči - a i podle vzhledu, samozřejmě. A vzhledem k tomu, že se s elfy už nějakou dobu stýkám... No, řekněme, že tohle bylo možná až moc jednoduché. Potom nám dá muž v bílém v podstatě přednášku o zbraních. Popravdě, mohl si to i odpustit. Ušklíbnu se, když řekne, že vypadám, jako bych něco už prožila. To má tedy sakra pravdu. Ale kdo si už něco neprožil, že? ,,Trochu?" Téměř se pousměji nad vtipně vyznívajícími slovy v tom jeho monologu. Nejvtipnější na tom všem je, jak vypadá nervózně. Že by se tu před někým schovával? |
| |
| Hostinec Kdy už donese to pivo? Nebudu tady čekat tři hodiny na jedno pivo. Při čekání se rozhlížím a tak mi neunikne, že se hostinec začíná plnit. Prvně přijde nějaký... elf? Samozřejmě stylový háv. To by mě zajímalo, kde se takový hadry kupujou. Pak nějaký muž. Kašpar. Nosí hnusný hadry a hned po něm každej čumí. To by mně zajímalo proč. Pak pro změnu žena. A všichni si sedněte k jednomu stolku. Nikdo nechce k hobitovi. Další žena. A míří ke... mně! "Nevadí," odpovím na její otázku a ona si přisedne. Aspoň si mám s kým povídat. "Máte ráda pivo?" zeptám se jí. Snad mi odpoví. |
| |
| Ten elf nemá sice žádné znamení ale klidně to může být Zabiják zabijáků.Je to tady samí možný nebezpečí, i ten hobit může nebezpečný třeba toho chlapíka co má rád pivo je hraje,ta námořnice to asi nebude nevypadá jako jakýkoliv zabiják,mezi těmi dělníky může být kldně Jeho špech,Doufam že po mě nejde kvůli tomu zrádci.Sakra proč mi nikdo nevěří že zradil,hostinského mohli taky nahradit.Podívám se na plnou skleničku vína a radši jí odstrčím a objednám si vodu.Musím sehnat někoho kdo by mi pomohl se zdekovat,měl bych přestat nosit tento plášť ale když ho nebudu mít nebudu mít právo využívat Očisty ani Zabijácké magie a ztratím Privilegium Smrti a Vstupu. |
| |
 | Hostinec: Po několika dnech cesty konečně dorazím ke dveřím hostince. Mou prací je sběr a zkoumání všech různých bylin. Otevřu dveře a vejdu dovnitř, načež za mnou vběhne má kolie, která běží hned v baru. Jen písknu a ona přiběhne k noze. *Nepotřebuji tu žádnou ostudu, ikdyž se tu dlouho nezdržím.* Už není moc místa, takže přejdu ke stolu, kde sedí hobit a jakási žena. Zdvořile se zeptám: "Smím si přisednou?" Vlastně ani nepočkám na odpověď a přisednu. Jen kouknu na hostinského, který hned přijde. "Červené pro mě a misku vodu pro Almu." Podívám se vedle mě, kde se spokojeně natáhnul můj oddaný pes. Po tom, co mi hostinský donese víno se napiju a spokojeně se opřu. Podívám se k vedlejšímu stolu a prohlížím si lidi. Potom krátce pohledem projdu lidi, se kterými sedím u stolu. *Čekal jsem, že tu bude míň lidí. Nu což, třeba se alespoň pobavím před další cestou*. Dopiju své víno a to už ke mně přijde hostinský a odnáší nádobu. "Ještě jedno a pokoj k tomu, prosím" Poprosím slušně a podívám se na svého psího společníka, kterého pohladím a přisunu k němu misku s vodou blíž. "Pij, čerstvou vodu už asi zase dlouho neuvidíme." Řeknu směrem k psovi a pak se zase podívám na lidi u stolu. |
| |
 | Ráno, hostinec Takže slunko už svítilo na mojí cestu lidskou osadou. Nejsou tady lidé, kteří by něčemu vládli... Jde to poznat už od pohledu. Já se k těmto lidem vůbec nehodím, ale neřekla bych, že se vznešenými namyšlenými šmejdy by mi bylo lépe. Na mé krátké cestě jsem uviděla hostinec. U mě byl nezvyk do něj zapadnout po ránu. Šmátra jsem na kliku a upravila si svůj oděv. Vešla jsem dovnitř a div jsem neomdlela tím vzduchem. Bože, přece jenom jsem rozmazlenej fracek. Několik opilců jsem si prohlédla žlutýma očima. Ano, nepřirozená barva, ale to si elf nevybírá. ,,Bože, za co mě trestáš..." Zamumlala jsem. Napadlo by mě jestli bych nešla ven, ale nakonec jsem to nechala bejt. Překvapilo mě, kolik je tady lidí a také jaké podivné. Můj pohled první spadl na elfa. Oh skvělé! Naši jsou tady také! Pak ještě nějací lidé a hobit. Sedla jsem si k prázdnému stolu. Chtěla jsem popřemýšlet jak se dostanu ke svým, neboť nejspíš domů se už nedostanu nikdy. Možná ano, ale to bych musela sehnat ty spávné lidi a správné zbraně. Ne ty klacky od lidí. Složité. Radši jsem se unaveně opřela o židli a sledovala co se děje. |
| |
| Začíná se to tu plnit doufám že tady ti noví příchozí po mě nepudou.Ta elfka vypadá schopně na vraha nevypadá ani ten chlapík s kolií.Pokud jí přesvědčím mohla by mi pomoct dostat se do Elfských zemí tam nemá Bratrstvo takovou moc.Doufám že se nemýlím kdyby byla vražedkyně může mě zavést do nějaké skrité pobočky.Pohlédnu na muže v rohu(nikdo ho neovládá).Proboha ten pásek,to je Temný vrah.musím ho odstranit.A nenápaddně se opřu. |
| |
| Hostinec - ráno Pohodlně se posadím, opřu se a natáhnu si pod stolem nohy. Pak s lehkým úsměvem sleduji dění okolo. Připadám si jako dospělý mezi hordou dětí. Aspoň navenek. Ve skutečnosti si v hloubi duše samozřejmě uvědomuji, že všichni kolem našeho stolu jsme pravděpodobně dost nebezpeční a už jsme toho dost zažili. Ale hašteří se prostě jako děti a to mi nikdo nevezme. Nejvíce mě zaujme muž v bílém. Když se zrovna nevychloubá, nebo si nemumlá pod vousy něco o dýkách, nervózně se kolem sebe rozhlíží, každého bedlivě pozoruje a úzkostně tiskne rty. Nedivil bych se, kdyby se mu potily dlaně, ale jestli je to skutečně profesionál, tak asi ne. Buď po něm někdo jde, a ze stupně jeho nervozity někdo slušně nebezpečný, nebo je prostě jen paranoidní, a to tak že hodně. Prohlíží si nás všechny jako vrahy, no dobře, tak jako vrahy, co jdou po něm, nebo špióny. Z mé polohy, mě vyruší příchod elfa, což mě zvláštním způsobem potěší. Netušil jsem, že se tady někdo z mé rasy vyskytuje. Tím myslím v takovém zapadákově. Když potom do dveří vstoupí elfka, už se narovnám a prohlédnu si ji. Pak se zase otočím k těm u mého stolu. Nějak jsme zamluvili mé jméno, ale nedá se říct, že by mi to nějak extra vadilo. Lehce arogantní úsměv z tváře už ale zmizí. „Měl bych už vážně vyrazit…“ I přesto sedím dál, nachodil jsem se dost, trocha odpočinku mi neublíží. A krom toho je tady takové osazenstvo, že by se mohlo něco začít dít něco zajímavého. |
| |
| A mezi těmi delníky je vidět daší pásek a a ten hostinský co teď přišel má pásek na ruce no to bude chtít si všechno rozmyslet.Musím je všechny odpravit kdo zaútočí zemře ale ještě chvíly nic dělat nebudu.Musím se na to přípravit a ve správnou chvíl udeřit.A nyní již sedím přímo u stolu.(nejsem nijak naptažený). |
| |
 | Hostinec Zatímco do hostince přichází stále další a další návštěvníci. Zatímco probíhá konfrontace mezi podivným elfem a mužem v bílém plášti, muž v plné zbroji už dávno sedí v hostinci. Přišel už před mnoha hodinami. V plné plátové zbroji, dlouhý meč u pravého boku, v ruce velký štít a na hlavě přilbu s křídly po stranách. Jaký blbec v tomhle chodí do hostince? Osazenstvo hostince vidí, jak se snaží dojít ke stolu. Taková plná zbroj není nic lehkého a on se v ní zcela zřejmě pohybovat neumí. Když se konečně svalí ke stolu, hostinský mu automaticky přinese džbán vína. Muž, možná paladin, se vystrašeně rozhlíží, než vezme džbán a při snaze napít se s ním udeří o svou přilbici. "Aaa," zavrčí a přilbici si ji sundá. Konečně se zhluboka napije. Jeho vzhled pod přilbicí doplňuje jeh neobratný pohyb ve zbroji. Jako by ti dva k sobě vůbec nepatřili. Vypadá velice mladý a spíš nežrytíři se podobá synu nějakého sedláka. Kulatý obličej doplňují jeho modré oči a slámové, krátké vlasy. Zatímco zhluboka pije ze džbánu, vyděšeně se rozhlíží po místnosti. Vypadá velice nesvůj a v obličeji se mu nedostává krve. Dopije první džbán na samé dno a po chvíli se zvedne. Poté, co téměř spadne zpět ke stolu, podaří se mu dopotácet se do středu hostince. Štít se zlatým křížem stále v ruce. Hmátne po meči, ale nepodaří se mu ho uchopit, tak jen mávne rukou. Nadechne se, odkašlá si. Vypadá ještě vyděšeněji, než o chvíli před tím. Z čela mu kape pot, když se pokusí promluvit. „Vyk..vykoupení!“ Zvolá. Hlas se mu nedaří ovládat, tak jak by si určitě přál. Zděšeně se rozhlíží po místnosti. Pokusí se ještě něco vyslovit. Ale když vidí, že se mu nikdo nevěnuje, dopotácí se zpět ke stolu. Posadí se, uloží hlavu na přilbici a spí. O nějakou chvíli později se děj opakuje. Další džbán, další pokus zaujmout osazenstvo hostince. Hostinec, v současnosti. Třetí džbán se vyprázdnil a rytíř ve stříbrné zbroji se znovu pokouší vstát. Zvedne se a potácí se ještě víc, než při předchozích pokusech. Těžká zbroj není nic lehkého a tak se není čemu divit, když ztratí rovnováhu a váha jeho zbroje ho vede hostincem. Potácí se, oči se mu protáčí, jak se snaží zbrzdit pád. Divoce mává štítem. Nakonec se dopotácí ke stolu se třemi osobami. Ženou, elfem a tím třetím v bílém plášti. Kousek před stolem se zatočí, zakopne o rozbité prkno v podlaze a svalí se přímo mezi ně, na stůl. „Vykoupení,“ slyší ještě osazenstvo, než rytíř zcela usne v troskách bývalého stolu. |
| |
| Po zhroucení rytíře prudce švihnu rukou a jeden muž v tmavém koutě se kací k zemi vyběhnu po stolu uhnu vrhnutému noži od hostinského vytáhnu nůž a zabiju ho,udělám salto s odrazem od stolu a dva dělníci umírají.Jeden muž se na mě vrhná s mečem v ruce.Sakra pár jsem jich přehlédnul.Švihnu nohou a spolu s kopem mu vrazím nuž z boty.Rozhodím rukama a dva další muži padají k zemi.Běží na mě jedna stráž a tu snadno mečem rozseknu.teď vejde muž oblečený stejně jako já.Vrhne se na mě s mečem ale já jeho meč vykriji a Aroský nožem ho zasáhnu a padajíce k zemi zakřičí.,,Zrádce zůstane zrádce."otřu si o něj meč a rozpačitě řeknu.,,Ehm....promiňte mám pár nepřátel."Těla zmizí i s krví a tak příjdu k rytíři a probudím ho a když se probere řeknu mu.,,Co jsi to říkal?" |
| |
| Hop a skok a jen ás tu o něco míň Hostinec se začne plnit a já to s nepřítomným výrazem v obličeji sleduju. Nereaguji na elfův arogantní výraz a jeho poznámky a tka si říkám že vedle by byla snad i větší sranda. Tady to berou moc vážně Hostinec se rychle plní ale mě nejvíc zaujme muž se psem. "Jee to je krásnej pesan!" rozzářím se a pokračuji "Asi kouše co? Myslíš že bych ho mohla pohladit?" Chci se zvednout a přijít blíž abych, kdyby mi to dovolil, mohla psa pohladit, ale nestihnu to protože se nám na stůl svalí nějaký kluk. Má na sobě sice zbroj, ale je mi jasné že v tom umí chodit asi jako já v panských róbách na bál. "Heleme ochlasta. Tu wisky mi zaplatíš kamaráde ..."možná bych i pokračovala ale bílej chlapík začne skákat po hostinci jako by se napil hopsinkové šťávy. Když se konečně uklidní zabitím několika přítomných vrátí se k našemu stolu a když se zeptá ,,Co jsi to říkal?" začnu se smát. "Zabijákův denní chleba co?" |
| |
| Hostinec Dívám se, jak se k nám potácí nejspíš absolutně namol hromada plechu. Pohotově popadnu svou sklenici a uskočím stranou přesně ve chvíli, kdy začnou klem létat třísky. Takhle se vyhnu nejen jim, ale i rozlitému pití, které mé 'společníky' pravděpodobně zasáhlo. Skloním se k chlapíkovi, nadzvednu mu přilbu a pro jistotu nahmatám puls. Taky mu někdo mohl dát nějaký jed. Ale během několika vteřin se ujistím, že je opravdu jen totálně ožralý. Krom toho... Otrávený takhle nechrápe. Pak začne muž v bílém předvádět ukázkové akrobatické výkony. Šmik šmik a jeho oběti padají k zemi. Poté to s grácií zakončí. Ještě mi tam chybělo dramatické pokleknutí a pak úklona a potlesk. Ale nevadí. Překvapivě mě to nijak zvlášť neohromilo. Potkal jsem několik sicců, všechny jsem potom samozřejmě zabil, a někteří se uměli hýbat i lépe než on. Jediné, co mě asi překvapí je to, že po něm nejspíš šla polovina lokálu. Uvažuju, co mohl tak hrozného udělat. "Podřezat princeznu, nebo znásilnit královnu..." I když za tu princeznu by mu měli spíš děkovat, mrcha nevděčná. Zaplatila mi mnohe méně, než by měla. A královna? No, tak vzhledem k tomu, že je král nejspíš impotentní, tak by se snad mohli dočkat nějakého dědice, ne? Nic, za co by ho měli zabíjet. Když se muž omluví, jen kývnu. "jasně, v pohodě." Řeknu chápavým tónem a pravdou je, že jsem to vážně chápal. nemůžete nepřítele nechat, aby zaútočil první. jen za určitých okolností. Přejdu k jinému stolu, kde se usadím. Ti dělníci, co tam seděli doposud, se ztratí. |
| |
| Hostinec KDE JE TO PIVO?! Sleduji, jak se hostinec začíná plnit. Najednou se nějaký rytíř svalí na stůl a rozláme ho. Zajímavý výkon. Se v té zbroji nějak motá. Že by pivo? Moje úvahy o rytíři přeruší bitka toho kašpara s dalšími kašpary. Cože? On zabil hostinského? Kdo mi sakra donese to pivo?! Zvednu se ze židle a zamířím ke stolu (teda k troskám), u kterých stojí ten kašpar. "Co si myslíš? Kdo mi donese pivo, když jsi právě zabil hostinského?" Začnu řvát po chlápkovi v bílém. Ne že bych se ho nebál, ale chci to pivo. |
| |
| Rytíř se probere. Zmateně kouká kolem sebe. Zdá se mu, že mu toho mnoho uteklo. Postaví se a zmateně zírá na muže, co ho oslovil. „Nó,“ zakoktá se. „Vykoupení. Všichni musíte být vykoupeni!“ Koulí při těch slovech očima, jako by býval snědl cosi moc špatného. „Musíte přijmout boha, mého boha.“ Skloní oči k zemi a s nabitou kuráží spustí: „Já jsem svatý paladin, ehm.“ Kuráž mu dlouho nevydržela, když přišel nějaký zakrslík a muž v bílém se začal věnovat jemu. Jen si pro sebe zamumlá. „Jinak všichni zemřete. Strašnou smrtí, ehm. Alespoň tak mi to říkal.“ |
| |
| Zaprvé ten hostinský by ti přines takovou břečku že bys prosil o vodu a zadruhé tvoje pivo leží ve sklepě a hostinskej svázanej vedle něj.Otočím se na námořnici.Není to zrovna denní chleba protože jen málokdy po vás jde tak kolem 7 lidí ale jinak to je vcelku denní chleba.Á rytíř už se probral.na svatého paladina jsi velmi mladý a kdo je tvůj bůh? |
| |
| Hostinec Chvíli se nic neděje a pak to začíná. I když nezaznamenám rozhovor či něco jiného všimnu si tady toho... Ehe... Atleta. S trochou cviku bych to mohla zvládnou také. Když muž v bílém pozabijí nějaké lidi v hostinci, jen se mi to zdá strašně vtipné. Tohle jsem naposledy viděla když můj bratr zkoušel zabít několik skřetů. Přistoupila jsem k zničenému stolu, k elfovi a k té holce. Teď jsem se musela začít usmívat a i beznaděj hobita mě pobavila. Muž v bílém ho pojistil, že svého piva se dočkat může a já se podívala na paladina. ,,No neříkáš to moc jistě... Nechtěl bys věc boha šířit až nebudeš namol? Stejně to je jen pár keců." Poznamenala jsem a zeptala se. |
| |
| Když není hostinský musíme se obsloužit sami Když se "rytíř" probere a zaščne mluvit o vykoupení a strašné smrti svalím se na opěradlo židle a nekontrolovatelně se rozesměji. "Ten kdo tě sem poslal by měl dostat přidáno.... takového šaška seženeme jenom málo kde." trochu se uklidním a kouknu na hobita který se ke stolu přihrne a začne si vyskakovat na bílýho, létacího, skákacího .. no na toho chlápka v bílém. [b>Nabídla bych ti wisky, ale tenhle klučina mi ji vylil tak nic.[/b] řeknu pobaveně a pokrčím rameny "Budeš si muset nalít sám jak to tak vidím." |
| |
| Hostinec No, mění se to tu v divadlo. Pobaveně sleduji výkon muže v bílém, protože přiznejme si, dnes a denně takovouhle komedii neuvidíte. Zlatíčko, tohle jde provést mnohem jednodušeji, bez zbytečného vysilování se předváděčkou. ,,Pivo ani moc ne, nejsem na něj tolik zvyklá," pousměji se na hobita. Elfa se psem tak trochu ignoruji. Psy nemám příliš v oblibě, jsou to pro mě jen tupá zvířata bez špetky svobody. Poslouchat pána na slovo? Pche. Paladin, který se ožralý svalí na zem. Jo, hned po ránu to musí být příjemné. Pobaveně sleduji rozhovor mezi hobitem a akrobatem v bílém. ,,Ale ale, sedm lidí denně? Copak jsme provedli, pobili většinu královské rodiny?" Neodpustím si popíchnutí. |
| |
| Hostinec "Když seš tak chytrej, tak do toho sklepa vlez sám a dones mi to pivo," řeknu tomu kašparovi. Určitě tam mají hlídky. Tobě boj vadit nebude. Zůstanu stát u kašpara a sleduji, co udělá. |
| |
| Vážně? Zase koulí očima a nervozitou se třese, až na něm zbroj cinká. Začervená se. No já vlastně žádnýho paladina nikdy nepotkal. Ani svatýho, ani obyčejnýho. Ale On mi řekl, že jsem paladin. Zakucká se. Vypadám, jako paladin, že ano?! Pohledem vyhledává mezli lidmi okolo něj souhlas. Jako malé šťěňátko. Když On nemluví vůbec jasně! Začne téměř fňukat. Pořád samý krvavý obětiny, popravy, potoky krve. A já mu mám sehnat lidi, co mu budou ty oběti ehm, popravovat a shánět. Nebo On všechny zabije, vykřikne. Ehm. Tváří se, jako by o tom všem znovu začal přemýšlet a konečně mu došlo, že to všechno nedává smysl ani jemu a asi ani nikomu jinému. |
| |
| Hostinec Nakonec se postavím a přistoupím k hloučku. Jednak, protože mi není příjemné sedět, když ostatní stojí, a taky chci poslouchat. Pak zase s úsměvem přeskakuji pohledem z jednoho mluvícího na druhého. Nejvíce se usmívám na rytíře. "Kámo, ty nejsi jenom namol, co?" Pak se podívám na hobita. "Tak pojď se mnou dolů." Ať jde nebo ne, to je jedno, vytvořím v ruce kouli světla a sejdu do sklepa. Tam vyndám hostinskému roubík z úst, zhruba mu načrtnu situaci a pak mu kouzlem uvolním pouta. Asi se na mě přeneslo něco z paranoii toho bílého, protože kousek couvnu, ukážu hostinskému na schody, aby šel, a jsme připraven ho vmžiku spálit na škvarek. |
| |
| V pohodě si popijím víno, když v tom se od vedlejšího stolu ozve ženský hlas: "Ne, nekouše." Nestihne se ke mně dostat, jelikož na jejich stůl dopadne jakýsi paladin. Jen se na něj podívám a aniž bych mu viděl do tváře vím, co mu je..*Ožralej na mol* Najednou se ten v bílym začne rozmachovat a zabijet lidi. Jen na něj nevěřícně koukám. *Docela slušný výkon* Ušklíbnu se a potom svůj pohled stočím na řvoucího hobita.. *Nějakej vožrala, ne? Takhle šílet kvůli pivu.* Sáhnu na stůl a popadnu klíč, který mi ještě před chvíli donesl hostinský, a dám ho do vaku, kde mám i peníze. Potom přejdu k ostatním včetně paladina. "O jakym vykupování to proboha mele?!" Pes se drží pořád při mně, pohladím ho a opět se podívám na paladina. "Piješ tu už dlouho?" Řeknu a zasměju se. Prohlédnu si všechny přítomné. Je nás tu míň než předtím. Konečně nějaké volné stoly. |
| |
| Paladine,Uklidni se a řekni mi jak se vlastně stal paladinem a kdo je On.Otočím se k tý holce.No Jen sem naštval špatný lidi na vysokých pozicích a zabil pár jejich příbuzných.A pro hobite pro pivo ti chodit nebudu stačí vrazit facku nějakýmu ochmelkovi,naznačím hlavou stůl dělníků,a máš spoustu piva.A se zájmem se otočím zpět k Paladinovi. |
| |
| Pejsku pajsánku že mě nekousneš?! Všichni stojí kolem našeho "stolu" a mě to začíná pomalu nudit. Ne jenom že se baví o "Bohu", ale ke všemu melou jeden přes druhýho. Zvednu se z židle a zamířím kolem hloučku ke psovi. Zdálo se mi, že jsme přes rachot slyšela odpověď že nekouše a spoléhám na to. Pohladím ho po hlavě a podrbu za ušima. "Ten je krásnej." neodpustím si a znovu se narovnám. "Že tolik naděláte kvůli ožralýmu klukovi co si hraje na paladina to nepochopím. Mimochodem kdyby jsi neležel na zemi a nefňukal docela bych tě tipla na paladina." poslední větu směřuji k ožralovi na troskách stolu a trochu povzbudivě se na něj usměji. |
| |
| Nebylo by lepší najít si nějaké místo? Je tu nějaký stůl asi pro tak.. Rozhlídne se dokola okolo všech lidí, co se najednou zvedli a mluví na něj. No pro hodně lidí. Ta zbroj je docela těžká. Podívá se na svoji zbroj a v očích mu je vidět, že je na ni hrdý. Zvedne štít a proti temné místnosti je vidět, že štít na chvíli obklopí zářící aura. Asi v něm bude něco magie. A paladin to ví. Věřím tomu, že ten štít by odrazil i atomový výbuch, pomyslí si. Podívá se na bílého, na ženu, co na něj promluvila a nakonec na psa, stojícího poblíž. Kam asi zmizel ten elf? On nemá jméno. Nebo mi ho neřekl. Prostě jsem pracoval na farmě a jednoho dne ke mně začal promlouvat. Poplašeně se rozhlédne kolem dokola. Já nejsem blázen! Já mu taky nevěřil. Jenže pak vyvraždil celou farmu. Lidi prostě padli na zem. Maso se z nich loupalo, krev z nich tekla po litrech. A zabil všechny. Tváří se smutně. Ale ne tak, jak by se dalo po takovém zážitku čekat. Asi už to bude nějaká doba. Po tom, co se to stalo, jsem chtěl utéct. Jenže on byl pořád se mnou. V mojí hlavě. Znovu se skoro rozpláče. Tak jsem ho začal poslouchat. Našel jsem si tuhle vesnici. On chtěl další přívržence, věřící. Tak jsem se mu podvolil. Už měsíce každej den chodím do téhle hospody. Pokaždý si loknu vína, na kuráž, vstanu, zamumlám něco o vykoupení a ono mu to stačí. |
| |
| Tak to je problém,bůh nebude jentak zabíjet lidi a zotročovat věřící nejsi blázen jen se tě nějaká nadpořirozená bitost snaží ovládnout.Démon Šílený bůh či co.každopádně by sis měl nechat prověřit mysl,jestli ale zabil během chvíle několik lidí tak to bude dost nebezpečný.Možná bych tě mohl zavést za Očistou umí všmožné kousky. možná ti pomohou se ho zbavit.Povzbudivě se usměje.No jelikož by si mi mohl trochu pomoct s jednou věcí můžu ti pomoct se Ho zbavit. |
| |
| Hostinec ,,Víte, tohle je docela divadlo. První ty..." Ukázala jsem na muže v bílém. ,,a pak nějakej rádoby rytíř co je jen kluk." Promnula jsem si oči. ,,Co vy jste za lidi?" Podívala jsem se na ostatní. Ruce jsem dala v bok a na všechny se usmála. První dojem je hodně důležitý a to hlavně do budoucna. |
| |
| Paladin se zachmuří na bílého. Myslím, že ne. Vypadá zamyšleně a zírá do stěny. Myslím, že to ještě chvíli vydržím, ztvrdne mu pohled. On jenom nebere, On i dává, stále se chmuří. Podívá se při tom na elfku a začne se usmívat. Z bezbranného úsměvu dítěte přejde přes úsměv, který ji roztřese kolena až k úsměvu, který v ní vyvolá děs, jako zapálená zápalaka. Pomalu k ní přejde a stále se usmívajíc jí podá ruku. Artemis Morn, jméno mé. Čeká, na její reakci a pohled mu zase plynule zapadne do říše dítěte v moc velké zbroji. |
| |
| Hospoda Ne, vážně. Komedianti to jsou. Nejspíš předvádějí nějaké představení. Podepřu si rukou bradu (ano, jsem jedna z těch, co stále ještě sedí) a téměř nestíhám vše sledovat. ,,Takže ty tady říkáš, že jsi jediný, kdo přežil úplné zmasakrování, slyšíš hlas v hlavě a proto každý den chlastáš jak duha," začnu s paladinem, jehož případ je asi nejvtipnější. ,,Tebe se snaží zabít, protože jsi zabil pár lidí - či elfů, trollů, trpaslíků, blablabla, nehodící se škrtněte; a schováváš se v hospodě, kde po zabití špehů nebo čeho se dál klidně vybavuješ," přejdu k muži v bílém. Můj krásný monolog však přeruší elfka, která má zřejmě na situaci podobný názor. ,,Já jsem pocestná, která se tímhle vážně baví," odpovím jí a lehce nadzvednu obočí, jak čekám na to, co řekne o sobě. |
| |
| Potřebuju nějakého válečníka co by mi pomohl se dosat pryč a cestou můžeš ,verbovat´ nové lidi.A pro tvojí informaci jo klidně se vybavuju protože vím že jdou pouze proti mě a sám moc dlouho nevydržím takže se snažím sehnatněkoho kdo by mi trochu pomoch |
| |
| Hostinec Jen jsem se dál usmívala a ano, podala jsem klukovi ruku i když se mi to zdálo jako zbytečné. K čemu to vůbec je? ,,Jsem..." Chvíli jsem se zaraženě odmlečela, ale jen opravdu krátce. ,,Cassandra Galanthil." Představila jsem se. Po chvíli co řekl muž v bílém že verbuje, hned mě to potěšilo. ,,Umím bojovat a půjdu s tebou jestli o to budeš stát... V boji dokážu předčit nejednoho muže ale zase to není nejlepší..." Nabídla jsem se. Přece jenom žena může používat jiné zbrraně než jen šerm a sílu. Potřebovala jsem se někam zapojit. Mohlo by to být lepší než společenský život. |
| |
| Rád uvítám každou pomoc,ale někoho mi hrozně připomínáš nechtěl tě někdo někdy zavraždit?A projdu kolem ní k baru a řeknu.Je hodtinský v pořádku?Zeptám se mladíka za pultem. |
| |
| Slyším něco o práci? Když se vousáč zmíní o možné práci zvednu oči. Na moři je sice sranda a tak, ale poslední dobou sem i to nehodí, protože jenom málo kdy se setkám s někým jiným jak s posádkou. "Co to slyší moje lidská ouška. Práci bych taky brala." přihlásím se, ale stále stojím u psa a hladím ho po hřbetě. "Umím zacházet s vrhacími noži a trochu i s lukem a kuší ..." pochlubím se, potom se rozhlédnu po přítomných a trochu se zamračím. Tak se mi zdá že tohle uměli tady ti okolo už v pěti letech |
| |
| Hostinec ,,A kam že se to vůbec vydáváš?" Ptám se muže, který tady snad organizuje výpravu nebo co. Jistě, mám vlastní cíl, ale třeba by šlo jet chvíli stejnou cestou - alespoň bych se trochu pobavila, zvlášť, pokud by to pokračovalo stejně jako dosud. A Ginger by byla za trochu společnosti taky vděčná. Když se ovšem zeptá elfky, jestli se jí nesnažil někdo zavraždit... No uznejte, tohle zní vážně blbě. Rovnou se mohl zeptat 'a nebyl jsem to já?'. ,,Já jen, že možná máme stejnou cestu," prohodím ještě chvíli před tím, než muž v bílém (dále jen MvB) odejde k baru. |
| |
| Co nejdál a za hranice.Vezmu tě námořnice a doufám že tady Artemis Morn a Elfský mág pudou taky. |
| |
| Hostinec Zamyslím se. Přemýšlím co mu odpovím a ona je pravda že lidi jako já se nerodí každý. Opovažuji si tvrdit. ,,No, ano, už několik lidí se mě pokoušelo zabít..." Nic jsem radši nedodávala. Já si opravdu umím najít přátelé. ,,V bitvě se vás také snaží zabít..." Dodala jsem poněkud nervózně při vzpomínce na můj domov. |
| |
| Hospoda Krátce si v hlavě představím naši přibližnou polohu, polohu Qiurmu (nebo si to nazvěte jak chcete), kam se vydávám a hranic. Vzhledem k tomu, že je to v podstatě pohraniční město, tak to není zas tak zlé. ,,Fajn, přidávám se. Meč a dýky, to jsou mé speciality, ale zvládnu základy ovládání většiny zbraní i boj beze zbraně," nabídnu své 'služby' po chvíli. ,,Peníze nepotřebuji, stejně máme pravděpodobně společnou cestu. Odpojím se od vás ovšem v Quirmu," dodám téměř okamžitě. ,,A mé jméno je Aireen. Ráda bych ovšem znala to tvé," podívám se významně na MvB. |
| |
| Vypadá to, že paladin je pořád zamyšlený nad svým bohem. Dobře, půjdu s tebou. Konečně se usměje obyčejným úsměvem a do obličeje se mu začne vracet zdravější barva. Myslím, že budete potřebovat někoho, kdo má pořádnou zbroj. Zatváří se starostlivě, vy elfi vypadáte takoví křehcí. Jako květiny.. Jedovaté květiny. Dodá, když se nad tím zamyslí. |
| |
| Mé jméno je ....... Keltas.Pohlédnu na Morna.Jsem rád že jde s námi někdo kdo má nějakou skořápku,je nás dost tak bychom mohli kolem poledne vyrazit. |
| |
| hledám hledám koníčka Přikývnu a jen tak mimochodem dodám "Mé jméno je Ilidia. Nevíte náhodou kde setu dá sehnat nějaký kůň?" dodám jedním dechem a rozhlédnu se po ostatních. "Sem jsem dorazila na té staré kocábce co je v přístavu takže .... " pokrčím rameny a cítím se jako malé dítě mezi dospělýma. Chlastat neumím, jsem obyčejný člověk .... Třeba mě hned nezabijí |
| |
| Já koně měl, ale prodal jsem ho, mořem páchnoucí ženo. Usměje se paladin. Třeba se ti ho ještě podaří koupit zpět. Ano, tahle uvolněná společnost je mnohem lepší. Uvolněná s tím, co se mi hlavou prohánělo dříve. I On je spokojený. Kdo ví, co chystá. Nerad bych musel mé nové společnosti ublížit. |
| |
| Hostinec Když je hostinský osvobozen, požádám ho hned o pivo a jsem rád, když je mi okamžitě vyhověno. Tak, na to se musím napít. Vrátím se ke stolu, posadím se a vypiju sklenici až do dna. Á, úžasná chuť. A teď ještě jedno..."Prosím jedno pivo!" O pět minut později Na stole stojí asi deset sklenic, všechny vypité až do dna. Ležím pod stolem, v ruce držím sklenici a jsem tak opilý, že nereaguji na ostatní. Na tváři mám blažený úsměv. Piiiivoooo... |
| |
 | soukromá zpráva od Lea pro Hrála jsem vetšinou WOW za elf druid alchymista a zajímalo by me v čem se liší ma postava. Kromě rasy. či mám hrát zhruba stejně. Do půlnoci odešlu příspěvek. Díky za odpověd. Lea |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro |
| |
| Žena hladí mého psa, paladin nám všechno vysvětluje. Přikyvuji hlavou. *Aha, tak takhle to je* Ušklíbnu se a potom slyším o jakési výpravě, okamžitě se ozvu: "Můžu jít s vámi, jsem léčitel. Možná se vám budu hodit" Prohodím a počkám na odpověď. Potom se odeberu do svého pokoje, kam si položím věci. Vzduch je nedýchatelný, takže jen otevřu okno a zase se pomalým krokem přemístím dolu do lokálu. |
| |
| Jistě léčitel se bude hodit,dokážeš léčit i většinu jedů?Pokud ne ,tak by bylo dobrý najít ještě někoho kdo to dokáže.Rozhlížím se po všech členech naší výpravy.Po tolika lidech snad nezaútočí jestli jo budem v háji,no cesta k hranicím není moc frakventovaná ale stejně lepší než jít do bízkých Pustin nebo do Rudých močálů.Po moři by mě mohli najít snadno ale taky kam plout Korálové ostrovy jsou prospikované vrahy a na Černých ostrovech je plno nekromantů.Nezbývá než jít k Elfům,nebo k Trpaslíkům.A trpaslíci se mě na mé poslední návštěvě pokusili upálit.Takže nejspíš k Elfům.Navzdory svým myšlenkám vypadám klidně. |
| |
| Hostinec Hobit si okamžitě objedná od hostinského pivo a odejdou nahoru. Já sám se ještě jdu podívat dozadu do sklepa, jestli tam nikdo není a teprve potom vyjdu po schodech nahoru. Všichni ozbrojení se tak nějak sešikovali kolem muže v bílém. Dělníci zmizeli, hobit leží zletý pod stolem, krev na mrtvolách zasychá. Chvíli poslouchám, co se tam děje a pak přijdu ke skupince. "Pokud půjdete směrem k Elfskému království, půjdu taky." Na okamžik se odmlčím. "Peníze nepotřebuji, pokud máme společnou cestu, rád uvítám společnost." "Sice bych radši nějakou jinou, ale člověk na cestách nemůže být vybíravý, a elf teprv ne." "Možná se ale odpojím cestou ještě před Elfským královstvím." Za předpokladu, že by mi nabídli nějaký úkol za hodně peněz. Ale jinak se neodpojím, už chci být mezi svými. "Mé jméno je Silearn. Jsem bojový mág." Představím se a řeknu svou specializaci. |
| |
| "Díky za informaci plecháčku" a zamračím se "Moře voní, nesmrdí takže si dávej bacha na jazyk .. už jsme se představovala I.LI.DI.A" odsekávám po slabikách své jméno aby si ho zapamatoval. Po té vyjdu z hospody a asi za půl hodiny se vrátím se spokojeným výrazam ve tváři. "Ten hlupák se mnou smlouval až mi ho dal skoro zadarmo" zasměji se jeho hlouposti své genialitě ve vyjednávání. Protože uvidím elfa se psem vydám se za ním. Většina se rozešla a on zjevně nemá co dělat. "Ahoj, nebude vadit když si přisednu?" zeptám se jenom tak naoko protože mě ranní drzost trochu přešla, ale jenom trochu a sednu si k jeho stolku. "Máš krásného psa jak se jmenuje?" |
| |
| Poledne Je na čase vyrazit.Jste přpraveni?podívám se na stále spitého hobita.Co myslíte vezmeme ho taky?Kývnu směrem k hobitovi. |
| |
| "Ano, vyléčím i většinu jedů." Jen se šibalsky usměju a potom si jdu sednout ke stolu, odkud pozoruju ožralýho hobita. Za maličkou chvilku už ke mně přisedá žena. "Ahoj, jo klidně si sedni." Mele něco o tom, že mám krásnýho psa. Vlastně jí moc nevěnuju pozornost. "Jmenuje se Alma" Řeknu a pak se i se psem odeberu nahoru do své místnosti, kde vybalím byliny, které jsem nasbíral cestou, a začnu připravovat léčivé obvazy a různá léčiva. Po půl hodince: *Tak, to by mohlo stačit. Snad vyrazíme brzo.* Kouknu z okna a před očima se mi rozprostírá nepěkný pohled. Jen zavřu okno, popadnu své věci a jdu zase dolů. "Připraveni." Kouknu na ožralu, co se válí pod stolem. "Hodit se může. Jestli ovšem nevychlastá všechno, co mu padne pod ruku" |
| |
| Co takhle sehnat nějakej sud a zavřít ho do něj? Zírá paladin na hobita. Asi bych si taky měl sehnatnějakýho koně. I když vůz by byl lepší. |
| |
| Za branou mám vůz.Pokud ten sud zavřem tak bychom mohli mít snadno propašovatelného špeha.To že umíš vylečit i jedy je dobré určitě se s nějakými potkáme. |
| |
| Na cestě Jedeme na voze a kousek od nás klusá Ilidia,pokračujeme po cestě a proti nám jede jezdkyně na koni(/mimo hru je to Epona ať víme kdojí ovládá./).Uslyšíte šramot a po chvíly z lesa vyskočí v bílem oděná postava a vrhne se na mě.Já ji odhodím vrhnu po ní nuž.Další vyskočí na koně té jezdkyně a chytne jí a hodí na nás.Povalí mě a vyskočí další tři.Stojí proti vám a uědomí te si že za vámi jejich dalších šest a nyní na vás míří šipkami.Na každého je jeden a já vypadám omráčený nebo otřesený. |
| |
 | Zase jednou na cestě... Popravdě zeptat se mě jak dlouho tu jsem, ani vám to neřeknu, ale nějaký ten měsíc to bude, přesto mě stále udivuje jak se v téhle zemi chovají, a hlavně ty rasy, proboha, co jsou ti pidimužíci co tu všude chodí v těžké zbroji? Proboha dyť jsem i já větší jak oni, a to je co říct, zatím jsem potkala jen jednu osobu menší než já sama, moje kolegyně/kamarádka/spolubojovnice, Rathy, a ta za to ani tak nemohla, holt to je v její přirozenosti. Ale tenhle svět je celkově takovej divnej, byla jsem připravená na hodně, ale na tohle... Navíc to jak se tu ti lidi chovají, to je úplně jiné než v Albionu, vrrr, někdy mě docela vytáčí, jako štvali mě lidi u nás, ale tady mě štvou snad úplně všichni! Je to otravný! Kdybych nemusela hledat Arawnovi ten lék tak už odsud dávno zmizím, ale bez toho léku se vrátit nemůžu... A stejně jsem zatím nenašla ani náznak toho že by tu byl nějaký lék co by ho mohl probrat... Kdybych tam tak byla, toho pitomýho Anděla bych zaškrtila vlastníma rukama, takhle ho zřídit... přemýšlím jak tak jedu krajinou, kdybych nebyla po svých moc pomalá tak mě ani nenapadne si kupovat koně, u nás v Albionu jsou koni velká vzácnost a pokud se na něco používají tak na práci, navíc od dob války krále Pwylla se jejich počet neustále snižoval, dnes jich víc jak pár set kusů v Albionu nebude... Tyhle divný myšlenky mám protože se nudím, kruci! Měla jsem vzít aspoň Rathy, nebo někoho, teď bych byla ráda i za toho pitomýho barda... pomyslím si a při vzpomínce na Talieshina se mi na chvíli do tváře vkrade smutný výraz. Hlupák jeden, nejdřív mě takhle vyděsí že je mrtvej a pak si tam tak nakráčí, ještě s malou armádou draků a dělá jako by se nic nestalo... Měla jsem ho praštit víckrát! pomyslím si, i když ve skutečnosti jsem ráda že se vrátil živý... Ale to nikdy nikomu neřeknu... "Hej ty, koni, ty asi neumíš mluvit co? Je s tebou taky zábava jak s orkem..." pomyslím si, no, i s tím orkem by byla větší sranda, aspoň bych se protáhla... Hmmm... Když mluvíme o tom protažení... Cítím kšeft... Hele, nějací cestovatelé... Že bych jim něco nabídla? Takovéhle skupinky většinou potřebují kvalitní vybavení, hehehe, ještě že jsem si toho hodně nabrala než jsem opustila Avalon, přece jen, jsou to moje věci, tak si je můžu vzít klidně s sebou, ne? pomyslím si a už chci pomalu otevřít pusu že na ně zavolám ale vtom se začne něco dít, objeví se nějaká postava, pak ještě jedna co přistane u mě na MÉM koni a hodí se mnou někam pryč k té skupince. "Ty jeden pitomej..." procedím skrz zuby a zvednu se opatrně na nohy, ruka mi zacuká a já se podívám pohledem vraha na toho chlápka. "To nevíš jak se chovat k elfům! Ty hloupej člověku!" řeknu naštvaně a ukážu na něj rukou, vtom se objeví další. "Uaa! Vy se fakt množíte jak mouchy!" řeknu naštvaně a otevřu rychle svou tašku, zašmátrám v ní trochu rukou a vytáhnu dvě věci, jedna vypadá jako obyčejná dřevěná deska s trochu zvláštním, hrubým povrchem a druhá je podivná papírová koule. Vezmu tu kouli a knotem který z ní vylézá škrtnu o tu desku, najednou se knot zapálí. "Hehé, zkuste tohle, hloupí lidi, to vás naučí jak se chovat k elfům!" řeknu a s nápřahem hodím po těch třech tu kouli, vzhledem k tomu že nic takového neznají jim asi nedojde co se stane. "Zacpěte si uši a k zemi!" řeknu se zvláštním úsměvem k těm z té skupinky a sama se přikrčím a zacpu uši, netrvá to dlouho a ta koule vybouchne s ohlušující ranou a pokud u ní ti tři zůstali stát, tak je asi budeme hledat lupou (Teda pokud něco takového existuje). "Hehé..." ušklíbnu se a tašku zavřu, tentokrát sáhnu k opasku odkud vezmu něco co připomíná zkumavku ve kterých alchymisté zkoumají různé sloučeniny, tahle je naplněná podivně zelenou tekutinou. "Tak, kdo chce další?" řeknu s lehce trhlým úsměvem a vezmu tu zkumavku do ruky a připravím se ji po nejbližším nepříteli hodit, látka co je v ní by měla schopná mu minimálně rozežrat oblečení a kůži, takže nic moc příjemného. |
| |
| Ti tři už jsou po smrti ale a dalších pět se vrhá na Elfku s meči.Já se vzpamatuji a dva vzadu sejmu nožem.Pomylým krokem přijde nějaký elf teké v bílém ale nemá kápi.Řekne."Zemřeš vrahu a zrádče jsi skrvna která špiní jméno Bratrstva."Odpovím mu tím že se na něj vrhnu s dvěma díkami a řeknu."Ach stále ta stejná pohádka to jste si ještě neuvědomili že to byli zrádci?"Vytáhne 5 nožů do vějíře a do druhé meč."Jsi mrtvý muž Keltasi a vy ostatní dopuručuji utéct tenhle zrádce jen čeká na chvíli kdy vám vrazí dýku do zad.Pouštíme se do duelu nevnímaje zbytek světa. |
| |
| Paladin seděl ve voze s hlavou opřenou a hledíc do nebe ve chvíli, kdy skupinu napadli. Než se mu podařilo vstát, pocestná, jenž jim vyšla naproti, už přeletěla vzduchem a začala se činit. „Tyhle věci už jsem viděl. Za mou farmou byl důl a byly chvíle, kdy se zem otřásala jako teď. Samozřejmě to byli alchymisté, kteří pomáhali rozbíjet skálu a kámen, aby se horníci dostali k rudě. Vzhledem k tomu, jak drahý špás to byl ho chování elfky překvapilo. Ještě víc ho překvapilo, když mu kusy masa a krve vletěly do obličeje. Poblíž bojoval bílý s jedním z útočníků. „Do toho se míchat nebudu.“ Dalších několik se dál blížilo k elfce. Roztřásla se mu kolena, když vzal svůj štít a rozběhl se na pomoc. Ještě nikdy nezažil opravdový boj. V hlavě se mu táhlo tisíc a jedna myšlenka, když ucítil dotek svého boha. Věděl, že mu krev z výbuchu stéká po obličeji a věděl, že to je to, co jeho boha probudilo. Vběhl do houfu bojovníků a první rána ho skoro srazila na zem. Jak ho překvapilo, co rána mečem dokáže! Mávl štítem a jeden z bojovníků padl na zem po ráně do hlavy. A další čtyři stáli okolo něj. Až teď si uvědomil, že by měl vytasit meč. Ve zmatku šmátal rukou, než se mu ho podařilo uchopit. „Jsou jen čtyři. Lehce odění. Nemají šanci. „ Zněl mu z úst krutý hlas, jenž nebyl jeho a vykreslil mu na dětskou tvář úsměv vraha, jemuž není pomoci. Nahlas se zasmál síleným smíchem a dal se do boje. Teď už bez strachu. On je přeci Jeho vyvoleným! |
| |
| Nyní se za bílími objeví čtyři muži celý v černém a vytvoří nejaký rudý proud a poutají Artemis Morna.Morne jsi oslaben a necítíš se dobře.(Nejdou jen tak zabít nějakým božským chvatem nebo tak tyhle hnedka nezabiješ!)Duel mezi mnou a vůdcem bílích pokračuje a já začínám prohrávat. |
| |
| S čím dál tím podivnější skupinkou... Sleduji ty chlápky jak se ke mě blíží s meči. Ti jsou pitomější než ti trolové, to si fakt myslí že mě dostanou takhle? Ha! Na to jsem až moc dlouho trénovala s tím hloupým bardem! pomyslím si a rozmachem po jednom hodím zkumavku která sotva na něj dopadne tak se rozletí jak je sklo křehké a na jeho tělo dopadne tekutina co v ní byla, oblečení, brnění, i jeho tělo se začne pomalu rozežírat, není to tak silné, nezabije ho to, ale rozhodně mu příjemně nebude, bolest z toho je pořádná takže asi nebude schopen se chvíli minimálně hýbat. Vtom přiběhne nějaká obří plechovka co má na sobě snad víc železa než Golmesové. A to jsem si myslela že ti nemrtváci jsou kovoví, tenhle vypadá ještě ke všemu spíš jak z plechu, tomuhle říká zbroj?! Rathy by z toho udělal lepší naběračky než zbroj, takový ubohý materiál... pomyslím si a sleduji ho jak se trochu nerozhodně vrhne po jednom z těch co jdou po mě. Heee? Že by jeho první boj? Hehe, tak to je komické, vrhne se mě zachránit a nakonec sám bude potřebovat záchranu, ti lidi jsou fááákt nemožní... pomyslím si a znovu strčím ruku do tašky, vytáhnu z ní váček ze kterého vysypu na ruku prach který vypadá jako bílý a černý popel, vezmu prach hodím směrem k těm co šli po mě ale tak abych netrefila tu plechovku a vezmu jeden z náhradních zápalných knotů, škrtnu s ním a hodím ho rovnou do toho mračna popela, ten se najednou vznítí a tak zapálí jejich oblečení, v podstatě je to taková zdržovačka, není to přímo věc se kterou se napáchá moc škod. "Hej, plechovko, vypadá to že potřebuješ pomoc, ne?" ušklíbnu se když si všimnu těch v černém. Vrrr! Já jim dám oblékat se v černém, kdo si myslí že jsou?! pomyslím si, na černou barvu jsem trochu háklivá, z jsitých důvodů. Uaaa, ale jak je mám sejmout aniž bych trefila tu plechovku?! pomyslím si a vtom mě něco napadne. "No jasné!" řeknu si pro sebe a vytáhnu z tašky jednu z mnoha knih co tam mám, rychle nalistuji jednu stránku a podívám se na přesný popis kouzla. "Hmmm... Hmmm... Jo, to půjde..." říkám si cosi pro sebe a přitom pohybuji pravou rukou ve vzduchu a něco mumlám, okolo mě se objeví namodralý magický kruh se znaky které nikdo z vás nedokáže přečíst, ostatně, ani já sama někdy nevím co značí. "Spirálová pas, ak-ti-vo-vat!" řeknu s úsměvem a kruh se přesune pod ty muže a pod tu plechovku, najednou se zem pod nima zatřese a pak už letí všemožnými směry, tahle magie je vlastně spíš pouťový trik ale tak budiž, funguje tak trochu jako pružina, čím těžší je ten kdo na ni stoupne, tím více odletí, čili to mohlo tu plechovku taky odhodit dobrých pár metrů. "Hehééé..." zazubím se a knihu schovám, pak se podívám na ty čtyři, nebo spíš, na toho který mi z nich zůstal nejblíž, protože ta past musela odhodit i je, aspoň trochu. "Ták, kdo chce jít první?" zeptám se s úsměvem a vezmu z tašky další výbušninu a lehce si s ní pohazuji v ruce a následně ji už zapálenou hodím vší silou po nejbližším z těch týpků v černém oblečení. |
| |
| Ta elfka se nezdá. Ani jeden z elfů se nezdá na to, co doopravdy jsou. Všichni vypadají jako křehké, krásné loutky. Krásné postavičky. A zatím mně jen zahanbují. Žádnému z nich se nedá věřit a my to oba víme! Prolétlo rytíři hlavou, když se do boje zapojila pocestná. Kdo jí prosil o pomoc?! Spílal v myšlenkách, i když si sám nebyl jistý, že by bojovník s jejich magií dokázal porazit. Jeho štít začal zářit, když začali se svou magií. A i přes jeho ochranu ho začalo kouzlo strhávat. Klesl na koleno s mečem připraveným právě když elfka použila své bezbožné triky a rozptýlila pozornost bojovníků. Když kouzlo zmizelo, nabyl znovu jistoty. Ovšem jen na chviličku. Co to dítě provádí? Proč útočí na mně? Viděl jen sílu pulzující okolo něj a vůbec si nevšímal, že zasahuje i jeho protivníky. V té jedné chvíli se mu zatmělo před očima, meč mu vyletěl z ruky a zmizel kamsi do dáli. Jeho vlastní kolena mu narazila do brady, když ho kouzlo odhodilo do výšky. Bez meče, jen se štítem letěl vzduchem. V mdlobách cítil, jak mu vítr vlaje vlasy a dočista zapoměl, kde je. Na chvilku mu myslí proletělo, že je to krása. Vznášet se v oblacích jako pták. Když začal padat k zemi, ruce mu brněly a on cítil žár. Štít v jeho pravé ruce zářil okolo něj, až ho záře zcela pohltila. A ve chvíli, kdy se dotkl země, zemina pod ním se zvedla, jak jí aura okolo něj předala energii jeho pádu. Narazil na zem, ale mnohem menší silou, než by měl správně mít. Ve chvíli, kdy si to uvědomil mu myslí blesklo to, o čem doposud veice pochyboval. Že to přežije. Byl to jen kratičký záblesk, protože to, co na zem z jeho těla dopadlo posldní byla jeho hlava, udeřivší o tvrdou hlínu. Znovu se mu zatmělo před očima a on jen stihl instinktivn zavrčet. Jen počkej ty elfí nádhero! |
| |
| Změna Témata na svět Nákazy Zápisy trpasličího krále Earla od vytvoření Majáků jeho nástupce Haleara: Píše se rok 1666 po vytvoření Lumanira svět je v míru Šílený démon byl zničen a vše se obrací k lepšímu ale u Pustiny se objevuje nová Nákaza,runoví mágové,energičtí mágové,šamani,alchymysti možná i Elfští druidi se vydávají ji vyléčit. Píše se rok 1785 po vytvoření Lumanira Nákaza se roširuje,mnoho zemí podlehlo,vztyčujeme Runové majáky.Energičtí mágové a Alchymysti vytvářejí štíty. Píše se rok 1 po dokončení Spalujících majáků. Konečně byla vytvořena účinná runa proti Nákaze.Nemáme informace o jiných zemích jen na nás útočí hordy zmutovaných a nemrtvých občas Zatracení. Píše se rok 78 po dokončení Spalujících majáků Dorazil težce nemocný posel elfů vytvořili síť protálů která umožňuje přenášet osoby o ostatních zemí.Konečně zprávy.Elfové i lidé ,myslíme že i orkové, se drží. Píše se rok 103 po dokončení Spalujících majáků. Nákaza padá z nebe.Nákaza leze ze země.Nákaza se valí po zemi.Nákaza je všude.Jsou zní obrovská moře prosím Tanaere uštři trpaslíky. V těchto nahuntých časech je každá ruka dobrá ať už je zelená,magií přetékající nebo třeba trpasličí všichni bojují proti nákaze.Všichni? Ne Zatracení a Temní ji naopak tvoří a chrání.Každý si volí vlastní stranu ale jen pár osob něco skutečně podniká.  |
| |
| Alakazar Po celém Alakazaru se vyskytují ,,Záchané hospody" ve kterých jsou lidé z celého Rivelského odstrova.A nejen lidé i vy jste do jednoho z nich zabloudili. /dále než se seznámíte budu postupovat šeptáním/ |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Sedíš za pultem,nikdo tě nividí jen hostinský a toho ani nenapadne tě osvobodit. Už zde sedí temná postava v rohu ale teťu začíná být řušno.Vchází na první pohled hraničář a sedá si ke stolu.Chvíli po něm přichází hobit a sedá si naproti jemu.Přichází také pět trpaslíků a jdou hned k pultu.Hostinský do tebe štouchne nohou abys mu přinesla korbely ze skladu.Jsi zvyklá a naučená na ty to práce al přesto se dnes cítíš tak nějak podřadně a zneuctěně. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Vcházíš do histince přehlédneš lokál a všimneš si jen temné postavy v rohu.Sedáš si ke stolu.Za chvíli vchází hobit a bez ptaní si přisedne a objedná si pivo.Brzy na to vchází houf trapaslíků co chce očividně něco zapít a tak hostinec rychle ožívá. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Je pozdě celý den si nemě ani kapku piva a tak teď hledáš nějakou hospodu.Najdeš hostinec U veselého draka.Ve vnitř sedí jakýsi lukostřelec a temná postava.Jelikož ten v černém nevypadá příliš přívětivě sedneš si k lukostřelci.samozřejmě si objednáš pivo. |
| |
 | soukromá zpráva od Larin pro Už odmítám dělat tuhle špinavou práci. Nelíbí se mi to, k tomuhle sem se nenarodila. Tehdy mě našli jiní lidé a vzali mě sem a dali mě hostinskému. Sice mi dává jíst, ale jen to ošklivé, už nepoužitelné maso. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Jsi temný ale přesto sedíš v lidské hospodě a přemýšlíš jak konečně prolomit ty hrozné bariéry nebo alespoň nakazit lidi uvnitř.Vždy sebou nosíš lahvičku Nákazy takže a ni teď nejsi bez zbraně protože jako temný dokážeš tvarovat nákazu do libovolného tvaru.Tvé úvahy přeruší příchod hraničáře který si potichu sedne ke stolu,chvíli na to ale přichází mnohem hlučnější pivachtivý hobit a hned po něm pět trpaslíků s popudem oslavovat.Teď už přemýšlet nepude uřčitě. |
| |
| Hostinec hostinský vykřikne ale hned zas mlčí a odchází ke skladu. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Vezme tě a přes to co mu děláš se tě snaží hodit do otevřených dveří skladu.Vypadá více než nažtvaně. |
| |
| soukromá zpráva od Larin pro |
| |
| Ozve výkřik a chřestění.k pultu přiběhne skrvavený hostnsk a padá k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro |
| |
| soukromá zpráva od Larin pro Mám tlamu od krve. Lehnu si na zem a koukám na hosty. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Zahlédnete dráče jak sedí za pultem na řetězu a má tlamu od krve a během chvíle si uvědomujéte že to dráče zranilo hostinského. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Za pultem je cosi vidět ale ty sám nic nevidíš ostatní se tam dívájí dost překvapeně. |
| |
| soukromá zpráva od Emil Jahoda pro Vejdu do hostince U veselého draka. Uvnitř uvidím dva lidi. Ten černý vypadá divně... pomyslím si a posadím se k lukostřelci. Pak si objednám pivo. Najednou hostinský vykřikne. Co se děje? bleskne mi hlavou a otočím se k pultu. Zahlédnu hostinského, jak jde do skladu. Asi nic důležitého... Napiju se piva a přitom pozoruji muže s lukem. Další výkřik. Otočím se...A sakra! Rozběhnu se k pultu a v půli cesty si všimnu toho dráčka. Zastavím se a pozoruji ty dva muže. "Co teď?" zeptám se jich. "S tím drakem musíme něco udělat, nebo tady hostinský vykrvácí!" |
| |
| soukromá zpráva od Larin pro KOukám na toho malého mužíčka. On vykřikne. Ucuknu . Všimne si kovového obojku a řetězu. Vyděšeně všehcny pozoruji. Začnu se třást. Co chtějí udělat? pomyslím si. Jinak vypadám jako na ikonce, Hříva kolem krku, zelené oči, namísto, břišních a krčních šupin mám bílou srst a packy mám kočičí a s bílou srstí. Na hlavě mám malé červené růžky. |
| |
| soukromá zpráva od Artemis Morn pro |
| |
 | soukromá zpráva od Halt pro Sedám si na židli a po hostinském chci ledovou vodu. On se jen ušklíbne a poté jde k pultu. Vtom vejde do hospody hlouček všeho druhu a jeden trpaslík bez vousů, což je divné si přisedne ke mě. Výkřik !!! a já se s vyleknutím proberu ze svého zamyšlení. Co tam ten chlap blbně, nejradši bych ho přetáhl klackem pomyslím si a uchechtnu se, poté hostinský zaleze někam do dveří a ozve se další výkřik, nejdřív se vybelhá zakrvácený hostinský a poté vyleze dráče, huba od krve a ten vedle už začíná něco řešit. "Tak ho prostě sestřelíme" křiknu a vytasím šíp se čtvercovou špičkou. |
| |
| soukromá zpráva od Larin pro |
| |
| soukromá zpráva od Emil Jahoda pro Muž s lukem naštěstí ihned zareaguje a chce draka střelit šípem. Drak naštěstí uteče do skladu, takže mi už nic nebrání zachránit hostinského. Rozběhnu se k pultu, kleknu si k hostinskému a zděšeně se ho zeptám: "Jste v pořádku?" |
| |
| hostinec Dráče odbíhá do skaldu hobit panikaří a hraničář se stál obezřtně rozhlíží jako by toho nebylo dost vchází dovnitř hlídka která se dost vyjeveně dívá na tu akci.Kapitán se otočí ke všem zůčastněným a řekne. ,,Co se to tu děje?Kdo má na svědomí jeho zranění - ukáže na hostinského - ,,A co je to dráče zač."Otáčí se a opatrně hledí do skladu.,,Posle potřebuji nějakého slabšího mága nechci aby se někdo zranil kvůli takovýmu dráčeti." |
| |
| Hostinec Opatrně vylezu ze svého pelechu a čpanu svoji misku s vodou a pajdám ke vchodu do skladu. Tam položím misku a přistrčím ji blíž k nim. Pak si lehnu a koukám na dění. Všimnu si, že to sou ti muži, co mě sem donesli, ale donesli mě semjen aby se o mě hostinský staral, dával mi vodu, žrádlo a ne aby mě využíval jako otroka. Jistě jim, dojde, že to, že mě využíval , se pozná podle obojku a řetězu. Vyděšeně a smutně kňourám. |
| |
| Hostinec Do hostince vejde hlídka. Konečně pomoc! "To dráče... pokousalo hostinského!" odpovím kapitánovi jedinou větou a snažím se zraněného hostinského nadzvednout. "Zavolejte léčitele!" křiknu na hlídku a přitom pozoruji ostatní návštěvníky hospody. Možná, že to tady zavřou, pokud budou zranění smrtelná... |
| |
| Příhoda: Když namířím na to dráče, tak se mi zdá že se v jeho očích objevil strach. Trochu mě to rozhodí a proto vystřelím až když zabíhá někam pryč. Zakleji a přiskočím k pultu, ale poté mi probleskne hlavou že na tom už nesejde a nechci se vyčerpávat. Rozhlédnu se kolem sebe a vidím jak jsou lidé viděšeni a hobit přistupujek pokousanému hostinskému. Když do hospody příjdou dva vojáci a hobit jim vše pový, tak se do toho vložím. "Doufám že nemáte v úmyslu to dráče zabít, určitě to neudělalo jen tak." |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Přišla ti myšlenková zpráva od Nar - Altheora zatraceného který útočí na Alakazar.Bariery oslabeny potřebuji abyste poškodil ohnisko u brány je to posledni co bráni zrušení bariér okolo Alakazaru máte vše potřebné na zneškodnění ohniska Ar'zarro?(vyznání úcty) |
| |
| Oddělení pro ochranu a výchovu draků. ,,Pane přivedl jsem mága přes draky."Vchází posel následován mágem v červeném. ,,Tak kdepak máte to dráče."Řekne to posměšně tak jako by si myslel že je to jeden velký vtip. |
| |
| Hostinec V duchu souhlasím s Haltem. No, mohlo by být nebezpečné, ale třeba si hostinský začal. To se ještě neví, ale možná, kdyby byl ten drak hodný... Z přemýšlení mě vytrhne hlas posla a nějakého čaroděje. "Tady!" ukážu prstem na draka a lehce se pousměji. Se nesměj, čaroději. Nebo tě ten drak kousne. |
| |
| Oddělení pro ochranu a výchovu draků. Mág se zatváří překvapěně a řekne.,,Odznesu ho k nám do cechu nevypadá dobře.Vztáhne k Dráčeti ruku a žačne jí uklidňova a uspávat dračí řečí. |
| |
| Čaroděj Do hostince přijde nová postava. Přijde ke mě a natáhne ke mě ruku. Hlavou ucuknu, protože se leknu. Bolestně zaskuhrám. Bolí mě zadní packa. Nakonec složím hlavičku a usnu. |
| |
| Útok Nákazy Ucítíte silný záchvěv energie. Mág se prudce ohlídne a dráče se probudí.Dovnitř vběhne mladík v hnědém rouchu. ,,Mistře Aronele Bariéry padají!Potřebují vaši energii u ohnisek." ,,Okamžitě tam jdu." Dráčeti dá vypít zvláštní modrý lektvar a řekne k ostatním. ,,Omlouvám se tento lektvar jí uklidní.Musím jít jestli bariréry padnou začnem do pěti hodin mutovat." Po chvíli dovnitř vbíhá lukostřelec. ,,Všichni muži co umí alespoň trochu bojovat na hradby.Bariéry jsou tak oslabené že přestaly bránit útoku nemrtvích,Nákazu a Zatracené ale ještě drží mimo." |
| |
| Útok Nákazy Co to bylo? Začnu přemýšlet. Skoro okamžitě je mi odpovězeno. Bariéry padají? A sakra. Já si říkal, že to nebude nic normálního. Podívám se na dráče, které dostalo vypít nějaký lektvar. Aha. Takže na létání můžu zapomenout. Možná někdy příště... Otočím se na lukostřelce. Bude bitka! I když si uvědomuji vážnost situace, jsem docela rád z toho, že bude bitka. Bitky mám totiž strašně rád. "Už běžím," odpovím vesele lukostřelci a rozhlédnu se po hospodě. No, ten chlap s lukem vypadá dobře, ale zřejmě bych se mu pletl pod nohy. Drak je uklidněný. Škoda, teď by se jeho kousance hodily. "Kdo jde se mnou?" zeptám se návštěvníků hospody a po krátkém čekání se rozběhnu ke dveřím. |
| |
| Hostinec Kdyžý vidím jak ten pidimužík chce odjít začnu se zmítat abych chratila řetězem. Lektvar na mě už moc nepůsobí, ale chci být z řetězu uvolněná. Kňourám žalostně a pořád se zmítám. |
| |
| Drak Přiběhnu až ke dveřím a chystám se vyběhnout ven, když vtom uslyším chrastění řetězu. Co to je? Aha, to to dráče! Je pořád přivázané! Rozběhnu se zpět k drakovi, chytím řetěz a snažím se ho rozpůlit. Když se to podaří, tak se na tom dráčeti proletím. |
| |
| /povedlo se, dráče je volné ale má odřeniny/ |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Jsi u hradeb kam přibíhají vojáci a brání se nemrtvím.Přichází ti zpráva od Nar Altheora zatraceného který útočí na Alakazar.Zar (ozančení Infikátora) Tainte ohnisko je někde u brány dal jsem ti lektvar vzpomínáš? Stačí jediná kapka na ohnisko a bariéry by měli začít padat ale pospěš si mágové vyztužují bariéry i ohniska.Pokud nenakazíš Ohnisko do tří hodin už to nejspíš nebude možné. Jsi u brány ale nikde nevidíš ohnisko jen slabá záře jde z obou věží u brány. |
| |
 | soukromá zpráva od Kreaty pro Věže... Slabá záře... Ohniska... To je ono! Rychlým krokem jsem vyrazil ke schodům vedoucím na hradby. Rychle jsem je vyběhnul a zamířil ke věži nacházející se blíže ke mě. Pohled pod hradby na mě zapůsobil. Útoky nemrtvých se o ně rozbíjely jako mořské vlny o pobřežní útesy. Zatím. Je mi jasné, že město nevydrží dlouho. Ale to jen za předpokladu, že ohniska nakazím. Nesmím ztrácet čas. Rozběhl jsem se kolem vojáků střílejících na nemrtvé útočníky ke vchodu do věže. Zabral jsem za kliku a vstoupil dovnitř. Teď ještě musím najít to ohnisko. Vytasil jsem svůj meč. Držím ho v pravé ruce a v levé nakaženou dýku. Opatrně postupuju po schodech nahoru, protože si myslím, že ohnisko bude právě tam. Nemá totiž smysl ukládat jej dolů, protože po proražení brány by snadné se k němu dostat... |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Jdeš po schodech k poklopu.Pocitíš silnou magii a hlasy. ,,Aronele konečně jste tady musíme vyztužit ohnisko než ho prolomí zabezpečte dveře a poklop." ,,Jistě jdu je zablokovat." Vycítil jsi přítomnost tří silných mágů a velmi silný zdroj magie.Pomocí obrazů a vzpomínek a zkušeností Nar Altheora výš že v místnosti je stolek,dveře vedoucí na ochoz a do brány.Poté je poklop vedoucí dolů a na ulici.Poté je tam další poklop vedoucí na ochoz samotné věže.Jeden mág stojí u stolku, druhý jde ke dveřím a třetí stojí na opačné straně stolu a vysílá magii do Ohniska. |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro Už jsem skoro pod poklopem vedoucím do místnosti nad schodištěm, když napjaté ticho prolomí hlasy: ,,Aronele konečně jste tady musíme vyztužit ohnisko než ho prolomí zabezpečte dveře a poklop." ,,Jistě jdu je zablokovat." Po krátkém rozhovoru mi před očima přelétl obraz toho pokoje. Jde ke dveřím, takže mám ještě čas. Rozbíhám se k poklopu a za cesty tvořím litr hmotné nákazy, který rozdělím na 3 části a ty učiním bezbarvími (průzračnými), aby se hůře sledovaly. Vtrhnu poklopem do místnosti a do každého z překvapených mágů pošlu maximální rychlostí jednu ze tří téměř neviditelných koulí nákazy. Pokud nákaza působí okamžitě a zasáhne všechny 3 mágy, naliju na ohnisko lektvar, který jsem dostal od Nar Altheora. Pokud nákaza nepůsobí okamžitě, nebo nezasáhne všechny mágy, přiskočím k nejbližšímu z nich a seknu ho svou nakaženou dýkou do krku tak, abych zasáhl obě krční tepny. Po té zaútočím na dalšího, tentokrát seknutím mečem (též do krku). Jako posledního si nechám mága, jenž vysílá magii do ohniska. Vyskočím na stůl a sezhora mu zaseknu meč do lebky. Po té naleju lektvar od Nar Altheora... |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Ohnisko zazáří a zčerná poté propálí stolek a spadne na zemucítíš záchvěv magie a osvěžující závan Nákazy. Bariéry padají.... |
| |
| Problémy Dovnitř vtrhne Mág v červeném a řekne. ,,Spadli Bariéry mám menší ohnisko mohu....."Mág zakašle a trochu zbledne a dokončí větu.,,vytvořit menší bariéru jen mi..."Další zakašlání.,,Po-oo-mo-zzte"shroutí se k zemi a kolem vás zavybruje vzduch.Upadne mu lahvička s protijedem a malý kristal ten kristal se vznese a začne lehce zářit. |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro Na tváři se mi objevil křivý úsměv. To bylo jednodušší, než jsem čekal. ,,Aronele, běž na ochoz věže a pokud tom někdo bude, zabij ho. Pak nějak rozbij vrata v bráně. Použij na to magii." Prohledám mrtvé mágy a vyjdu za Aronelem na ochoz, podívat se, jak se rozbitou bránou hrnou do města nemrtví. ,,Dobře. A teď začni likvidovat vojáky na hradbách." Poplácám ho po rameni a odejdu. Po cestě si naplním rukojeť nakažené dýky hmotnou nákazou a s mečem v pravé ruce a nakaženou dýkou v levé se rozběhnu po schodech dolů ke vchodu na bránu, přes kterou doběhnu do druhé věže. Opět se opatrně vydám po schodech nahoru... |
| |
| Hostinec Jupí, dráče je volné! V duchu zajásám a pokynu dráčeti rukou, aby mě následovalo. Rozběhnu se ke dveřím. Dovnitř najednou vtrhne nějaký kouzelník. Zastavím se a poslouchám, co říká. Co to mele? Jaké ohnisko? Dřív, než se ho na to stihnu zeptat, zhroutí se k zemi. Skloním se k němu a chytím lahvičku, která mu upadla. Jaksi instinktivně se ji pokusím otevřít a její obsah vlít mágovi do úst. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Mág se zatře se,vrátí se mu trochu barvy do obličeje a řekne.,,Ten kristal chrání,Nákaza neprojde,potřebuju odpo-"Nedořekne a zaklimbá se,dopadne na stůl a omdlí.Jeden z přítomných trpaslíků vstane vezme bojovou sekyru a řekne,,Takže zrůdy jsou ve městě no úkažeme jim co to znamená když nám někdu ruší oslavu." Všichni zabloků jí všechyn výchdy vyjma zadního a ten hlídájí dva z nich.zbylí tři zabarykádují druhé patro a přenesou mága do jednoho z pokojů.Když se vrátí tak jejich vůdce řekne.,,Jsem Roesan vůdce týhle skupiny zdá se že jsme v tom zkejsli společně.No úkážme jim jak je přivítáme."Zasměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Rychle prohédneš celou věž a ucítíš dve silné vibrace magie.Náhle cítíš jen okruh mezi vnitrním okruhem města a asi kilometr od města.Také necítíš nějaké budovy.Přichází ti zpráva od Nar Altheora.Cítíš to taky? Citím další bariéry.Počkat co to sakra...jsme v..pasti?! Proboha byla to léčka elfové jsou tady a obkloply nás bariérou.Bariéra se zmenšůje zachvíli nás všechny upálí.Musíš se dostat do bariérové oblasti jinak jsi mrtev.Sbohem Tainte,byl jsi dobrý Temný doufám že..kašlu na tyhle proslovy sbohem. |
| |
| soukromá zpráva od Emil Jahoda pro Kleknu si k mágovi a vyslechnu jeho slova. Hmm, pokud říká pravdu, tak jsme tady krásně chráněni. Teď mi zbývá jediné- Moje přemýšlení přeruší trpaslík. Otočím se k němu, stále však sleduji mága. "Jó! Bude bitka!" vykřiknu. Vypadá to, že bude hospodská bitka! To už jsem dlouho nezažil! Postavím se a začnu trpaslíkům pomáhat s opevněním hospody. Tohle bude drsný! Vtom ke mně přijde nějaký další trpaslík. "Já jsem Emil. Vypadá to, že to bude pořádná bitka," kysele se zasměju a očima hledám nějakou zbraň, která by se dala použít v následujícím střetu. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Zbytek Venku se ozývají hrozivé zvuky.Dovnitř vtrhne tlupa pěti zombií a sedmi kostlivců.Zombie nejsou ozborjené a kostlyvci mají meče. |
| |
| soukromá zpráva od Larin pro |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro Vysral se na mě. PRACHSPROSTĚ SE NA MĚ VYSRAL! To ho přijde draho. Ale teď se musím dostat pryč. S obličejem zrudlým vztekem se rozhlédnu. Do bariérové oblasti. A to má, sakra být kde? Cítím přítomnost těch bariér, ale nevím, jak se dostat ven. Přemýšlej, Tainte, přemýšlej... Pořád mi to nedochází. Asi už to mám. Asi se musím dostat do jedné z bariér ve městě! Běžím směrem k ceentru města, jako bych utíkal před nemrtvými, abych se vyhnul podezření, že jsem Temný. Běžím k nejbližší bariéře. Když jsem ale běžel kolem hostince, ucítil jsem silnou magii. Vtrhnu dovnitř a zakřičím: ,,Nemrtví už se dostali do města! Měli bysme se ukrýt pod nějakou bariérou!" Všiml jsem si, jak hobit lije do krku mágovi, jenž leží na podlaze, nějakou tekutinu. A ve vzduchu se vznáší... Malé ohnisko... Sám vím, že do bariéry se dostanu jen tak, že musím stát na místě, kolem něhož se bude bariéra utvářet... |
| |
| Boj Dovnitř vthne jakýsi člověk a vy všichni se i přes tlupu zombií a kostlivců co stojí uprostěd na něj podíváte.,,Nemrtví už se dostali do města! Měli bysme se ukrýt pod nějakou bariérou!" Poté se ozve šoupání šidlí.,,Já jsem tu taky." Postava v černém vstne a v mísí se do boje.(vstává Runu a vtrhává Taint). |
| |
 | Boj Rozhlédnu se kolem a zhodnotím situaci. Nějaký hobit, pak další odpad na zemi, ale ten drak. Něco mně vždy fascinovalo na dracích, ať už je to jejich síla nebo magické vlohy. Ten je cenný, i když ještě mládě. Poté se znovu otočím k hobitovy a pronesu jednoduchou kletbu strachu, avšak dost silnou na to, aby na pár chvil všeho nechal. Capto timor! Pak si však všimnu ještě jakéhosi krystalu. V oblasti artefaktů vzdělaný nejsem, ale může to mít také nějakou hodnotu., pomyslím si a jdu mu vstříc a poté ho schovám do měšce, vyrobeného jako negátor magických zařízení, kdyby to byla nějaká past. Nakonec se otočím na ostatní a čekám na reakce. |
| |
| trpaslík Vůdce trpaslíků spolu s ostatnímy se vrhají na liche.,,Ty blbče teď nás Nákaza hned zabije.Mág je v bezvědomí a než stihne vytvořit novou bariéru bude po nás."Řekne a bouchne sekyrou do země.Vysává z tebe tvojí duševní energii ale tak abys zůstal naživu ale nemohl se nijak bránit.Zbytek trpaslíků začne mlátit do kostlivců.Jejich vůdce se skloní vyndá ohnisko a běží nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Pocítíš že tvé okolí mizí.Citíš jen a pouze vnější okruh Alakazaru.Jsi uvězněn mezi bariéramy které se zmenšůjí.Až teď si uvědomuješ že by tě mohli zničit když si nedáš pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Vypadá to, že sem ty léta strávená pouze jako parazit jiných podcenil. Už nejsem to, co jsem býval. Rychle, kudy se vydat. Je to zlé, to není pochyb, kdyby tu byl jakýkoliv živý tvor, třeba i hlodavec, bylo by to jiné, ale co mám dělat, teď, bez energie. A vůbec, kdo byl ten trpaslík. Každopádně, až se s ním přístě, zdali vůbec setkám, bude to už jinak., pomyslím si a rozhlédnu se kolem, jestli není poblíž cokoliv, co by vyzařovalo i minimální použitelnou energii. Po marném pátrání se vydám dopředu, co mi jen moje mrtvé tělo dovolí. Cítím kolem sebe ten nátlak magické energie, jak se bariéry tlačí na sebe. Jestli se odsud nedostanu rychle pryč, tak nikdy., bleskne mi a v tu ránu mi bleskne. Rychle, snad mám ještě nějaké runy u sebe. Začnu pátrat v měšcích které mám ověšené kolem opasku, až pak narazím na menší kámen, se zajímavým znakem na lícní straně. Teiwaz, runa týra, ochránce., řeknu si pro sebe a rychle začnu listovat v obalu na pergameny. Kde jsi, kde jen jsi., nervózné mluvím sám pro sebe, jako by to mělo pomoct. Ach ano, tady je., řeknu při pohledu na ohořelý svitek, který vypadá jako nějaký návod. Urychlené začnu předčítat a položím runu na zem. Zbytky mé energie proudí z kamene a zpět ke mně. Najednou se kolem mne vytvoří jakási mlha a já se sesypu k zemi vyčerpáním. Snad to fungo..va...ll, pleknu před tím než spadnu do bezvědomí do doby, než kolem mne projde potenciální hostitel. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Po nějaké chvílí mně probudí závan duševní energie. Konečně! Bohužel je to však jen pár krys a švábů, ale na začátek by to mohlo stačit. Začnu je tedy vysávat a opět sem schopný hýbat se. Vstanu tedy a došoupu se ke dveřím, ale ty jsou zavřené. Nebudu plýtvat energií na ty dveře, v mé situaci si zatím nemůžu dovolit vynaložit špetku energie navíc., řeknu si sám pro sebe a rozhlédnu se kolem po jiné cestě ven. |
| |
| trpaslík No, jsem trochu opožděnej, říkám si, když vidím ty kostlivce. To už ale slyším: ,,Já jsem tu taky." Ten muž, co to řekl, pak poslal nějakou kletbu na hobita a vzal to ohnisko. Trpaslík pak začal nadávat a vysávat energii toho muže. Ostatní se pustili do kostlivců a než jsem stačil zasáhnout, už vůdce trpaslíků utíká s ohniskem po schodech nahoru. Oči se mi zúží do malých štěrbin. Meč i svou speciální dýku už držím v rukou a utíkám za trpaslíkem s ohniskem v ruce. Tak to ne! Rozbíhám se za ním a po cestě vytvářím kouli z průzračné, vodnaté hmoty, jíž jsem si naplnil rukojeť své dýky. Vyběhnu nahoru za trpaslíkem a o dění dole se nestarám. (Zbytek až podle toho, kdo všechno bude nahoře.) |
| |
| Boj Podívám se za pult. Jé, vždyť to je...kyj! No, sice s ním neumím moc dobře bojovat, ale lepší něco než nic. Vezmu si kyj a rozběhnu se k zombiím. "Jó, za všechny hobity!" vykřiknu svůj pokřik a zaútočím na ně. Při boji moc nevnímám, co se děje okolo, přesto však zahlédnu dva nové spolubojovníky. Pomoc! Snad nám pomůžou! Bohužel se mýlím. Jeden z nich se najednou otočí a...Co to sakra je? Já...já se nemůžu pohnout! Mlčky sleduji, jak naše jediná naděje, ochranný krystal, mizí v měšci toho hajzla. Trhnu sebou a pokusím se zrušit to divné kouzlo, abych mohl pronásledovat toho kouzelníka-zloděje. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Vydíš zamčený pokoj a druhý s otevřeými dvřmi kam jdeš? |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Dovnitř otevřenými dveřmi začne pomalu vtékat Nákaza.Trpaslíci jí začnou pálit předčítáním něčeho z něčeho co vypadá jako jakási deska ze žuly co má rudou barvu.Nemrtví se porměnili a stali se součástí Nákazy co se na vás valí. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Jediný na první pohled východ je okno to je ale zabarykádované.Jsi v posteli napravo od tebe je okno nalevo skříň a před tebou dveře.Stěna je poškozená,kolem ní pobýhá pár myší.Podlaha vrže a je dosti chatrná ale drží.Na skříni je masivní kovový zámek. pozn. PJ Vymyslel jsem tři cesty jak se odsud dostat.myslím že je odhalíš když budeš postupovat metodou pokus omyl. |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro Z té koule nákazy udělám velkou plochu a barvu změním tak, aby ta plocha fungovala jako zrcadlo a pošlu ji do odemčené místnosti. Pokud se nikdo neschovává u dveří, tak nahlédnu dovnitř a za dveře. Když tam nic, nebo nikdo nebude, pošlu tu nákazu (zase průzrařnou) do zamčené místnosti klíčovou dírkou. Až bude vevnitř, nechám ji, aby se rozstříkla po místnosti v milionech malých kapiček do všech směrů, vyrazím dveře a vtrhnu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro e vnitřklečí trpaslík a drží ohnisko u ležícího mága ten mu něco šeptá.Trapaslík něco pronese a..... |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Bleskne se a na asi minutu nic nevydíte poté si uvědomíte že kolem hostince je aura - Bariéra.Nemrtví dole i Nákaza se rozpadnou a všichni možná až na pár si vydechnete. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Dveře jsou sice otevřené ale nákaza se před nimy rozpouští a mizí.Je vcelku klid. |
| |
| Nákaza Kouzlo po chvíli přestane účinkovat. Konečně! A teď... Otočím se k tomu kouzelníkovi, ale ten už je dávno v rukou vůdce trpaslíků. Chachá! To má za ten krystal. Vtom si krystal vezme Roesan* a začne s ním utíkat nahoru. Brzo ho začne pronásledovat nějaký další bojovník. Co se to děje? Je to snad nepřítel? A neměl bych ho zastavit? Mé úvahy přeruší... útok Nákazy! Vyděšeně se dívám, jak ji trpaslíci pálí a přemýšlím, co dělat. Nemůžu jim pomoct, protože nemám tu desku. A nemůžu na Nákazu zaútočit jen s kyjem, to by bylo příliš nebezpečné. Co teď? Po chvíli se Nákaza začne rozpouštět! Jó! Vyhráli jsme! Rychle se rozběhnu ke schodišti a pak rychle nahoru. Co se tam asi děje? ------------ * Jméno vůdce trpaslíků |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Vypadá to, že je tu více možností... Moji pozornost však nejvíce zaujme masivní skříň s velkým kovovým zámkem. Nikdo takhle nezabezpečí něco bezcenného!, pomyslím si a začnu hledat ve svých svitcích. Ne, ne, ne, ne, hmm to že mám, ne , ne , ano, tady jsi!, říkám si sám pro sebe a vítězoslavné vytáhnu svitek, na kterém je napsáno "Jednorázový svitek odemykání, Pantoflička a syn." Gnóm jeden bláznivá, ale svitky dělal jako nikdo jiný., pronesu jen tak mezi zuby a postavím se před skříň. Poté jednoduše připevním provázkem svitek k zámku a levou rukou se dotknu magického symbolu v pravém dolním rohu. Svitek se najednou shoří a zámek s velkým rachotem padne k zemi. Tak se podíváme, co to tu máme. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Je prázdná jen je v ní skríňka a naní svitek.Celá skříň vypadá zevnitř mnohem chatrnější.Ve skříni je vcelku světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Ve skříni objevím jakýsi svitek a pod ním uloženou skříňku, což mne velmi zaujme. Pak se však zarazím a zamyslím se. Může to být past!, svitne mi a proto o krok ustoupím. Poté se nakloním a pokusím se v duchy přečíst nápisy na svitku a identifikovat ho s nějakým, který znám , nebo s kouzlem, které mám v repertoáru. Hmmm, zajímavé... *Dodatek Ty svitky používám jen proto že sou to kouzla který by nekromancer neměl provozovat a neumí je, tudíž si musí pomoct, jen aby si věděl :) |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Papírek vypadá jako útržek z deníku.je na něm napsáno: Rok 12 po vytvoření bariér. Ve sklepě jsem našel jakousi dýku.Uložil jsem jí do....text je nečitelný....vždy o půlnoci.Dýka mě ubýjí je hrozně silná a já ji pořád zásobuji ale ukrytím jí sem jí ověznil budese hodit pokud nemrtví prorazí.Doufám ale že Lazorat zůstane ušetřen. |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Hmmm, bůh ví jak dlouho tady ty jejich bariéry stojí, může to tu být dlouho. Vypadá to ale, že Lazorat nezůstal ušetřen. Ha ha. Hmm dýka, jisté ji ukryl do té skřínky. Ta dýka bude určité to, co se zde tak úpěnlivé pokoušel ukrýt. Jestli má nějakou zvláštní moc,musím ji získat a držet u sebe. , přemítám na textem a poté se definitivně rozhodnu tu malou skřínečku otevřít. Na ní již nevidím, alespoň na první pohled, žádné zámky. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Otevíráš skríňku a uvnitř je opravdu zdobená dýka cítíš z ní kupodivu hodně duševní energie ale nedokážeš jí vysát.Vezmeš jí do rukou? |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Na chvíli zaváhám při pohledu na zdobenou dýku a proto se zase pozastavím. Moje opatrnost mně dovedla v životě i po něm dost daleko na to abych teď přestal. Z mé zkušenosti na kouzelných artefaktech bývá ve zdobení dost z jejich historie výroby či použití., řeknu si sám pro sebe a pokusím se rozluštit možný vzkaz na zdobení, třeba budu mít štěstí a navíc, v tom listě se psalo něco o nemrtvých, což je i můj případ, i když nejsem typický, takže by ta dýka mohla mít jak neskutečně podpůrnou moc k mým schopnostem, tak by mohla zajistit moje zkázu. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Na zdobení je napsáno starou řečí nekromantů toto: Má duše je duše mého ochránce. Nevíš co to má znamenat. |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Má duše je duše mého ochránce...hmmm... Tak to tedy odteď budu já tvůj ochránce!, pronesu a bez dalšího zdráhání chytím dýku a potom.... *Doplň :D |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Ucítíš jak se tvoje duše rozšiřuje a zvětšuje jsi mnohem svěžejší a odpočinutějí.Zdravím tě jsem Arona Dýka Svazující Duši.Přijal jsi mě a proto ti budu sloužit má duše je tvá.Už jsem prošla desetítísíci let.Pomohu ti ale jen svou duší pokud budeš chtít informace musíš mi za ně něco dát.Dýka zazáří a změní se.Žluté krystaly které si považoval za zlato se proměnili v černé. |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Ta...ta energie...co to je... to víc, než energie, co vydá normální lidská duše... Pak však uslyším hlas v mé hlavě, něco podobného jako komunikace mezi mnou a mým bývalým pánem, ale teď je to jiné, teď to můžu kontrolovat. Informace...hmmmm.. to bude užitečné a asi i vím, kam tím míří, ale teď se hlavně musím dostat ven a dokud budu mít tuhle dýku, myslím že to nebude takový problém. , pomyslím si a poté se postavím proti dveřím. Poté soustředím energii do své levé ruky a následné ji uvolním proti dveřím, čím vytvořím tlakovou vlnu snad dostatečné silnou na jejich prolomení či vyražení. Poté se vydám ven a opatrně se rozhlédnu kolem sebe, pro případ, že by tu byla nějaká živá překážka, protože si furt nejsem jist, co od té nově nabyté energie můžu očekávat, nedokázal jsem totiž ještě přesně určit moc, kterou mi poskytuje. |
| |
| Nahoře Dveře se rozrazí ven vyjde ta osoba v černém.Rozhlédne se a uvidí Tainta jak stojí u dveří na konic chodby a na druhé straně se bojovně tváří hobirt na schodech. |
| |
| Zaběhnu do skladu an svúj pelech tam se vyděšeně schoulím do klubíčka a třesu se. Stejně mě všichni ignorují. |
| |
| soukromá zpráva od Emil Jahoda pro Vyjdu po schodech nahoru, kyj stále držím v ruce. Najednou uvidím toho kouzelníka! Ten hajzl! Být tady teď s nějakým dalším trpaslíkem, rozbiju mu hubu. Ale teď... Bojovně se zatvářím a řeknu mu: "Co tu pohledáváš a proč jsi ukradl krystal?" Rozhlédnu se okolo a očima hledám vůdce trpaslíků, který by tu měl být. |
| |
| soukromá zpráva od Runu svazovač Temnot pro Když se rozhlédnu, vidím zase toho hobita a přím na druhé straně další chlap. Moji pozornost však upoutá ten malý hobit. Ach bože, další zdržování, nemám na tebe čas, hobite., pomyslím si, ale přece jenom mu věnuji pár chvil svého času. Co tu pohledávám ? Myslíš že hodlá osvětlovat své plány někomu tak podřadnému, jako jsi ty? Pffff. Nemám náladu tu s tebou ztrácet čas tak mně tu nezdržuj. , pronesu k hobitovi a otočím se na muže na druhé straně. Ale s tebou bych, jak nejspíše vidím, mohl najít společnou řeč..., pronesu k tomu druhému a čekám, co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro Po schodech přiběhl hobit a hned po něm vtrhl do chodby ze dveří muž v černém. Hobit se ho zeptal: "Co tu pohledáváš a proč jsi ukradl krystal?" Odpověď toho muže mě překvapila. Jak může takhle někoho podcenit? Ještě víc jsem užasl, když se k němu otočil zády. Promluvil ke mě: ,,Ale s tebou bych, jak nejspíše vidím, mohl najít společnou řeč..." Popojdu pár kroků směrem k tomu muži. Zastavím se a začnu vytvářet kouli z bílé vodnaté hmoty. Z koule se vynoří pět dlouhých hadů a nebezpečně se vztyčí nad muže v černém. Jak se hadi prodlužují, koule začíná ubývat. Když koule úplně zmizí, hadi se vymrští do výše a vrhnou se na chlapa, co na mě mluvil, ale těsně nad ním se otočí a vrhnou se na hobita. To vše (od toho, co hadi vystartovali po hobitovy) se děje za kratší dobu, než trvá mrknutí oka. Oběma lidem v chodbě už je jasné, že ta hmota, hterá by měla hobita zasáhnout do prsou z pěti směrů, je hmotná nákaza... |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro Po schodech přiběhl hobit a hned po něm vtrhl do chodby ze dveří muž v černém. Hobit se ho zeptal: "Co tu pohledáváš a proč jsi ukradl krystal?" Odpověď toho muže mě překvapila. Jak může takhle někoho podcenit? Ještě víc jsem užasl, když se k němu otočil zády. Promluvil ke mě: ,,Ale s tebou bych, jak nejspíše vidím, mohl najít společnou řeč..." Popojdu pár kroků směrem k tomu muži. Zastavím se a začnu vytvářet kouli z bílé vodnaté hmoty. Z koule se vynoří pět dlouhých hadů a nebezpečně se vztyčí nad muže v černém. Mrknu na něj tak, aby to hobit neviděl. Jak se hadi prodlužují, koule začíná ubývat. Když koule úplně zmizí, hadi se vymrští do výše a vrhnou se na chlapa, co na mě mluvil, ale těsně nad ním se otočí a vrhnou se na hobita. To vše (od toho, co hadi vystartovali po hobitovy) se děje za kratší dobu, než trvá mrknutí oka. Oběma lidem v chodbě už je jasné, že ta hmota, hterá by měla hobita zasáhnout do prsou z pěti směrů, je hmotná nákaza... Pokud se podaří smést hobita nákazou, řeknu tomu muži: ,,To možná ano. Teď bysme ale měli zabít toho trpaslíka, co klečí u mága. Nebo lépe... Nakazit ho. Pozvednu nakaženou dýku do výše prsou a otočím se na trpaslíka se škodolibým úšklebkem a po té se pokusím telepaticky spojit s Aronelem. Když to šlo se šéfem, mělo by to jít i s Aronelem. |
| |
| soukromá zpráva od Emil Jahoda pro Já a podřadný? Co si to dovoluje? Však se nakonec uvidí, kdo je tady podřadný! Dívám se, jak ten druhý, co je tu se mnou, přijde k tomu hlupákovi a začne čarovat. Á, tak on mi pomáhá! Teď ten kašpar dostane do nosu! Se smíchem se dívám, jak po něm ti hadi sko-Sakra! Jdou po mně! Rychle se pokusím hadům uhnout a pak se rozběhnu ke schodišti. |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro Po schodech přiběhl hobit a hned po něm vtrhl do chodby ze dveří muž v černém. Hobit se ho zeptal: "Co tu pohledáváš a proč jsi ukradl krystal?" Odpověď toho muže mě překvapila. Jak může takhle někoho podcenit? Ještě víc jsem užasl, když se k němu otočil zády. Promluvil ke mě: ,,Ale s tebou bych, jak nejspíše vidím, mohl najít společnou řeč..." Popojdu pár kroků směrem k tomu muži. Zastavím se a začnu vytvářet kouli z bílé vodnaté hmoty. Z koule se vynoří pět dlouhých hadů a nebezpečně se vztyčí nad muže v černém. Mrknu na něj tak, aby to hobit neviděl. Jak se hadi prodlužují, koule začíná ubývat. Když koule úplně zmizí, hadi se vymrští do výše a vrhnou se na chlapa, co na mě mluvil, ale těsně nad ním se otočí a vrhnou se na hobita. To vše (od toho, co hadi vystartovali po hobitovy) se děje za kratší dobu, než trvá mrknutí oka. Oběma lidem v chodbě už je jasné, že ta hmota, hterá by měla hobita zasáhnout do prsou z pěti směrů, je hmotná nákaza... Pokud se podaří smést hobita nákazou, řeknu tomu muži: ,,To možná ano. Teď bysme ale měli zabít toho trpaslíka, co klečí u mága. Nebo lépe... Nakazit ho. Pozvednu nakaženou dýku do výše prsou a otočím se na trpaslíka se škodolibým úšklebkem a po té se pokusím telepaticky spojit s Aronelem. Když to šlo se šéfem, mělo by to jít i s Aronelem. |
| |
| Nahoře Jisel vzbuzená zvuky ze shora a uklidněná se vydala nahoru aby vše prošetřila.Emil mezitím uskočil většině hadů a ti zbylí mu jen pornili levou ruku a možná ho lehce nakazili.Projeví se to tak maximálně za týden. Zatímco se Runu a Taint baví vyskočí ze dveří trpaslík a ze schodů zbylí čtyři.,,Vy hnusní bastardi to vy jste zničili Alakazar však my vám ukážem."Na runu se vrhly čtyři trpaslíci s runovyma sekerama.Taint si všiml jak se ho trapslík snaží trefit do boku a daří s mu. |
| |
| Doběhnu k tomu pidimužíkovi a začnu do ěnj šťouchat. DO čumáku se mi dostane prach a já si kýchnu a přímo do rány Emilovi. Pak si u něj lehnu a smutně na ěnj koukám jako bych se o něj snad bála. |
| |
| Nahoře Uskočím hadům, ale přesto mě někteří zraní. Sakra! A mám problém. S tímhle budu muset rychle k felčarovi. Už chci sejít dolů, když vtom dorazí trpaslíci. Posily! Teď ti kašpaři dostanou, co jim patří! Stoupnu si ke schodišti a začnu pozorovat dění okolo. Nechci teď, se zraněnou rukou, bojovat. Vtom ucítím šťouchání. Co to je? Rychle se otočím a spatřím... to dráče! Co tady dělá? Tady se bojuje! "Ahoj draku," zašeptám směrem k dráčeti a přitom stále sleduji probíhající boj. |
| |
| Sedím u pidimužíkovi nohy a sleduji ho. Zatahám ho za nohavici jako bych chtěla aby šel se mnou dolů Je jasné, že z tohdle místa chci pryč. |
| |
| /Emile si vyléčen Jisel tě poprskala svými lečivými slinami( vím vím většina draků má kyselinouvé sliny ale Jisel je vyjímka :) ) / |
| |
| Nahoře Hobita jsem netrefil, ale i tak se začnu chechtat, když vidím, jak se pakuje ke schodům. V tom se ale od schodů vyřítí čtyři trpaslíci a ze dveří, odkud mág vytvořil ohnisko, vystartoval jejich vůdce... Runu je zaměstnán čtyřmi trpaslíky a mě zatím stačí ten jeden, co na mě zprava vystartoval a snaží se mě zasáhnout sekerou do boku. Ještě, že mám ten meč! Ten trpaslík je dost přesnej! Vší svou silou mečem uhodím pod čepel sekery do násady tak, abych úder odvrátil, využiju chvíle, kdy je trpaslík odkrytý a nakaženou dýkou se oženu po jeho krku. Současně vytvořím průsvitnou kouli hmotné nákazy o průměru asi 15 centimetrů a vpálím ji trpaslíkovi do úsměvu rychlostí mrknutí oka. V duchu se pořád pokouším telepaticky spojit s Aronelem, mágem, jehož jsem nakazil svou dýkou chvíli před tím, než jsem zničil ohnisko chránící Alakazar bariérou, ale stále se při tom soustředím i na boj. Sakra, snad ho ještě nezabila ta elfská zmenšující se bariéra?! Ve skutečnosti nevím, jestli se s ním dokážu spojit, ale se šéfem to šlo, tak proč se nemůžu dostat k Aronelovi?! |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro Aronele, co nejrychleji vypadni z té věže a utíkej sem, a pošlu mu obrázek hospody (z venku), v níž se nacházíme. Nejspíš narazíš na bariéru, tak pokud to umíš, radši se sem teleportuj. Dostaň se sem co nejrychleji, pokud to nestihneš, zabije tě elfská bariéra, která se pořád zmenšuje. Čekám na odpověď a doufám, že se sem dostane v pořádku... |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro Pane mohu se teleportovat k vám jste jediný snadno rozeznatelný bod energie. |
| |
| Nahoře Chvíli upřeně dívám, jaké odpovědi se mi dostane od toho druhého, hodí na hobita nějaký mně neznámý druh kouzla, ale vypadá to, že účinný. Beru to jako ano..., pomyslím si a dále nečekám na odpověd. Než se však stačím otočit, rozeběhne se na mne parta trpaslíků. Konečné, už jsem si myslel že se čerstvé duševní energie nedočkám., prolítne mi hlavou a zlověstně se zašklebím. Poté zalovím v paměti nad kouzli, která bych mohl použít a nakonec vyberu jedno z mých oblíbených pro boj proti více jednotkám. Radil bych vám zacpat si uši., pronesu jen tak mezi zuby a začnu s kvílením bansheee. Z mích úst se najednou začne linout nelidský zvuk, který nahání hrůzu a navíc trhá ušní bubínky. Pro živoucí bytosti je to nesnesitelný hluk, ale pro nemrtvé je neškodný. Sleduji, jak se trpaslíci svíjí v agónii a pomalu se k nim přibližuji. Když už jsem u jednoho z nich, bodnu do něj svoji novou dýku a začnu vysávat jeho duševní energii, dokud hop nevysaji úplně. Upřu na jeho bezvládné tělo zrak a pronesu rychlou formuli, po které se ta mrtvola začne znovu sápat na nohy. Surge, et pugnate pro me! Zab ty ostatní..., přikážu mu a obrátím se zpět na sicca, který vypadá zaneprázdněn dalším z těch trpaslíků. Co se týče toho trpaslíka, i v mém zájmu je jeho smrt a myslím si, že dnes je krásný den...na smrt !, pronesu a vydám se cestou ke schodům, levým okem stále vnímajíce z pohledu mého mrtvého posluhovače, kterého sem si vytvořil. |
| |
| Tvůj posluhovač se jen tak kýve a jakoby byl opilí tak se kolíbá.Za chvíli se začne třást a přestane tě poslouchat a znovu se na tebe vrhá.Zapoměl jsi na to že bariéra mění magii co vní působí. /upozorňuji že tento výsledek vyšel hodem kostky/ |
| |
| soukromá zpráva od Kreaty pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro |
| |
| Posila Během boje probíhá komunikace mezi mnou a Aronelem. Po té ucítím slabou vlnu magie a pak slyším Aronelovu zprávu, kterou mi poslal telepatickou vlnou: Jsem zde, co potřebujete dál, pane? Dostane se mu odpovědi: Vběhni do chodby a pomoz mě a tomu nekromantovi s trpaslíky, co na nás útočí. Ale buď opatrný! Pro jistotu si připrav nějaké ochranné kouzlo. Po té si mezi údery zacpu uši hmotnou nákazou a když se zdá, že nekromant přestal pištět, nebo co to bylo za zvuk, vrhnu i tu nákazu z uší vůdci trpaslíků do obličeje. ,,Je tady taková... menší posila. Přivolal jsem nakaženého mága," pronesu k nemrtvému během boje... Jsem zvědavej, jak na to zareagujou trpaslíci. |
| |
| Já říkal že jsou to odborníci na ničení Nákazy a podobně Trpaslík nákaze uhne.Jeho nemrtvý druh se před něj soupne a chrání ho vlastní tělem.On vytáhne jakousi žulovou tabulku a začne číst zní to jako píseň ovšem pro Tainta a Runu je to strašný skřehot.Oba se cítí unavení a nejste ve své konidici nejspíš by vás dokonale odzbrojil kdyby dovnitř nevtrhla postava v černém a nesrazila ho.Jste jen unavení a nedokážete používat silnější kouzla. /Tainte tvoje schopnost je omzena na půllitr |
| |
| Nahoře Co se to děje? Cítím se nějak lépe! Ale proč? Podívám se na dráče a uvidím, jak po mně prská sliny. Že by mělo nějaké léčivé sliny? To je divné. Ale nic jiného mně nenapadá, takže to bude asi ono. Rychle se rozběhnu do boje. Najednou uslyším děsivý křik! Áááá! Co to proboha je? Kleknu si na zem, kyj položím vedle sebe a rychle si zacpu rukama uši. To je děs! Proč jsem raději nezůstal dole? Klečím na zemi, dokud křik nepřestane. Pak si vezmu kyj a postavím se na nohy. Takže, co tu máme? Dva čaroděje a postavu v černém. Tu asi nechám trpaslíkům. A mám nápad... Vrhnu se na toho kouzelníka, co po mně hodil ty hady a začnu ho mlátit kyjem (mířím hlavně na ruce a hlavu). |
| |
| Vyděšeně se rozběhnu po schodech dolů, ale šlápnu na zbytek řetězu a ze schodů se skutálím s bolestným kňouráním. Snažím se pak dole otevřít dveře ven a zdrhnout. Bojím se...chci pryč odsuď. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce dimenze,času a prostoru pro |
| |
| Nahoře Nemrtvý trpaslík, jenž měl původně pomáhat Nekromantovi, se postavil před vůdce trpaslíků a chránil ho vlastním tělem. Ten vůdce začal něco skřehotat. Co to sakra... Do prdele! Začíná mi být slabo a cítím se unavený. Ještě chvíli a ztratil bych kontrolu nad svým tělem. To ale najednou do chodby vtrhla postava v černém a srazila toho trpasličího hajzla. To asi bude Aronel! Když už nemrtvý nemá koho chránit, vší silou mu vrazím meč do krku až po záštitu během toho křiknu na postavu v černém: Aronele, zabij ty trpaslíky! Sotva jsem to dořekl a vytáhl meč z trpaslíkova krku, vrhl se na mě hobit a snažil se mě kyjem zasáhnout do hlavy. Jeho úder vedený z takto nevýhodné pozice odrážím úderem, do nějž dávám dost síly, vedeným tak, aby hobitovi vyrazil kyj z ruky. Po té ho prásknu koncem rukojeti dýky do hlavy. To by ho mělo na chvíli vyřadit... |
| |
| Aronel se chce vrhnout na trpaslíky když v tom tam vtrhne mág v rudém a seženeho.On se promění v černou Nákazu a zhmotní se vedle Tainta.Mág přiskočí k Emilovi a vytvoří kolem nich slabý štít.A zakřičí na Tainta a Runu.,,Pokud nás pobyjete Ohniska budou zničena.Jestli chcete přežít tak nás nechte být." |
| |
| soukromá zpráva od Larin pro |
| |
| Problémy Z místnosti vystartoval mág a sežehnul Aronela, ale ten se jen proměnil na černou nákazu a zhmotnil se vedle mě. V tom mág přiskočil k hobitovi a vytvořil kolem nich slabý štít. Můj úder, který měl hobita omráčit se od štítu odrazil a ten mág zakřičel: Pokud nás pobijete, Ohniska budou zničena. Jestli chcete přežít tak nás nechte být! Pomalu vstřebávám jeho slova a rozpouštím nákazu, kterou jsem před malým okamžikem vytvořil. Současně spouštím ruku s mečem, doposud napřaženou k úderu a stahuju se do obranného postoje. Zeptám se toho mága nepřátelským tónem: To jako máme společně chlastat dole v nálevně a až zmizí elfská bariéra, tak se do sebe zase pustíme, nebo co? Současně si ale uvědomím tvrdou realitu. My potřebujeme, aby do zmizení té pasti přežili, pak je můžem pobít. Ale takhle můžou utéct a přivolat víc mužů. Nás přece k ničemu nepotřebujou! Okamžitě začínám přemýšlet nad plánem útěku. Z hospody se dostaneme, ale ven z města to bude horší. A přes Elfské armády okolo města to bude skoro nemožné... Jsme v prdeli! Jedině, že by... Zeptám se Aronela: Aronele, umíš s sebou teleportovat další dvě osoby? Při té otázce neustále nepřátelsky pozoruju skupinu za štítem... |
| |
| ,,Ne pane mohu pouze přemístit své tělo z nákazy.Musel byste se proměnit v Nákazu." Lehce se zasměje |
| |
| Problémy No, a teď už nejsme v prdeli jenom po krk, ale až po uši. ,,No, nedá se nic dělat. Za jak dlouho by měla elfská bariéra zaniknout?, zeptám se mága, jenž vyčaroval štít kolem své skupiny a tím zachránil hobita. Doufám, že to bude co nejdřív. Nevím, jak bych měl postupovat dál. |
| |
| ,,Až bude zničen každý kousek nákazy ve městě a v jeho okolí.Takže příbližně den." |
| |
| Problémy Se znuděným výrazem ve tváři schovám nakaženou dýku a rozpustím nákazu v její rukojeti. Je to horší, než jsem myslel. Tak jo, než zmizí ta bariéra, mohli bysme složit zbraně, pohlédnu na mága za štítem, ale neustále jsem ve střehu. Co ti Elfové, mají v plánu obsadit město, nebo chtějí jen zničit nákazu? Nevím, jestli mi to vůbec řekne. Doufám, že Elfům postačí zničení nákazy a odtáhnou. Zeptám se nekromanta: Napadá tě ještě něco jinýho, než že tady budeme muset počkat? Neustále ale koutkem oka sleduju nepřátele... |
| |
| Pchá myslíte si že že vás nechají být jsem si jistý že vás zabijí.Chtějí pomoct lidem v Alakazaru takže vytvoří kolem města dost dobré štity které dost pomohou. |
| |
| V místnosti Když mi selže kouzlo, jsem napůl zmatený a napůl pobavený. Stejné mi toho moc udělat nemůže... , pomyslím si a nedávám svému služebníkovy, tedy již ne svému, moc velkou pozornost. Otočím se na Tainta a sleduji, jak si vede. Pak však uslyším hrozný hukot. Na chvíli se svalím k zemi, ale pak vše ustane. V tom zmatku a oslabení se mi rozhážou myšlenky a z mého transu mne probere až Taint. Co, něco jiného, než tu čekat ? Hmmmm... Jedna možnost by tu byla, ale mohl bych to asi udělat jenom já, potřeboval bych totiž, aby jsi na mé tělo dohlédl, dokud budu pryč., řeknu polohlasné Taintovy tak, aby to neslyšeli ostatní. Pak se usadím na zem a zavŕu oči. Vidím sple´t nohou, mezi kterými musím prokličkovat. Vycupitám na sud, ze kterého příjemné zapáchá chcíplotina a rozhlédnu se kolem. Vidím...* *Pj doplní |
| |
| Odhalení Runu byl odhalen a onen mág ho zabil svojí vůlí.Jeho tělo rozpadlo a nyní je jen vzpomínkou.Sbohem Runu. |
| |
| Odhalení Co, něco jiného, než tu čekat ? Hmmmm... Jedna možnost by tu byla, ale mohl bych to asi udělat jenom já, potřeboval bych totiž, aby jsi na mé tělo dohlédl, dokud budu pryč, odpověděl Runu na mou otázku. Sedl si na zem a zavřel oči. Než jsem stihl něco udělat, mág ho zabil svou vůlí. Jediné, co po něm zbylo, byl prach. No kurva! Je to horší, než jsem myslel! Spojím se s Aronelovou myslí a předám mu svoji myšlenku: Aronele, utvoř kolem nás nějaký štít. Vytvoř ho, prosím, co nejsilnější. Čekám, co se bude dít dál. Takže nekromant je mrtvej. A já s Aronelem s ním budeme sdílet stejný osud, pokud se odsud rychle nedostaneme... |
| |
| Odhalení Nebojte pokud nebudete dělat hlouposti nechám vás být. Mág se zasměje a s hobitem jde dolů.Přes bariéru je vidět valící se Nákaza ulicí.Ještě před ní jde armáda nemrtvých s nekromantem v čele.Nekromant drží cosi černého,nějaký kristal.Tainte máš zvláštní pocit apokalysy jen si myslíš že ta apokalipsa jde kolem tebe a ty jsi v bezpečí.Nebo máš být v čele apokalypsy? Dole je vidět jen černo trpaslíci zapálili své svíce a jelikož se nudili začali popíjet a zpívat své písně.Vše se uklidnujě jste zde a nem cenu se prát.Co tedy bude? |
| |
| Šťouchnu mága co mě drží do ruky a hladově zakňourám. Začnu mu olizovat ruku a pak lehce ožužlávat, ale nekousnu ho do krve, spíš ho to jen škrábe. Mám hrozný hlad. |
| |
| Dráče Mág se na tebe otočí.Á ty máš asi hlad. Mág s láskyplnou péči dojde pro kousek dobrého vepřového.Přijde k Jisel a dájí maso na nějaký talíř a na zem.,,Nevíte kde se tady vzalo? A jestli umí mluvit? Rozhlédne se po všech přítomných. |
| |
| Když mě položí na zem a jde pro jídlo tak netrpělivě čekám. Pak se hladově pustím do masa. Pak chci jít k mágovi ale šlápnu si na zbytek řetězu a rozoplácnu se na zemi. |
| |
| Nahoře Cože? Kam ten drak utíká? Zrovna když ho potřebuju! Trochu se stáhnu, ale pokračuji v útoku. Taint se najednou začne bránit. Začnu se krýt. A sakra! Tohle jsem přehnal! Co teď? Naštěstí ke mně přiběhne nějaký mág a vytvoří štít. Jo! Teď na mě ten parchant nemůže! Rozhlédnu se kolem, abych si udělal představu o situaci. Nevypadá to pro nás moc dobře. Vtom se jeden z nepřátelských kouzelníků rozpadne v prach! Jó! Hurá! Otočím se na mága, kterému se nejspíš povedlo vyjednávání a pomalu ho následuji dolů. Dole Sejdu po schodech dolů. Dole je tma, ve světle svící však vidím, že se bitva uklidnila a trpaslíci vesele chlastají a zpívají. Navíc zahlédnu živého draka, kterému se povedlo dorazit dolů. Konečně klid! Teď se konečně opiju! Sednu si ke stolu. "To dráče je nejspíš hostinského. Mluvit zřejmě neumí," odpovím mágovi a začnu hledat pivo. |
| |
| Dole Mág očividně uklidněný se podíá na dráče.,,Hmmm umíš mluvit? Rozumíš mi?" Mág se začne přehrabovat ve své brašě a vyhazuje nejrůznější lahvičky i jednu ve které je něco o konsistenci i barvě piva.Jelikož je to však v tlusté ampuli s velmi tesný uzávěrem vypdáto nebezpečně. |
| |
| Koukám na mága a přemýšlím co to říká. Rozumím slovům, ale ne jejich významu. Šťouchnu do talíře, že bych si dala ještě maso. |
| |
| Nyní dojde pro naprosto stejné kusy.Do jednoho dá nějakou látku a dá ti je na talíř.Poté tě sleduje a přemýšlí co si dáš.Trapslíci začínají být už značně veselí. |
| |
| Situace se uklidňuje Nebojte pokud nebudete dělat hlouposti nechám vás být, pravil mág a zasmál se. S hobitem odešel dolů. Přes bariéru je vidět valící se Nákaza ulicí. Ještě před ní jde armáda nemrtvých s nekromantem v čele. Nekromant drží cosi černého, nějaký kristal. Mám zvláštní pocit apokalisy, jen si myslím že ta apokalipsa jde kolem mě a já jsem v bezpečí. Nebo mám být v čele apokalipsy? Dole je vidět jen černo, trpaslíci zapálili své svíce a jelikož se nudili začali popíjet a zpívat své písně. Vše se uklidnujě. Nemá cenu se prát. Telepaticky se spojím s Aronelem: ,,Aronele, vidíš to taky? Ten krystal by mohl být něco jako ohnisko chránící nákazu a nemrtvé. Myslíš, že se u toho nekromanta můžeme bezpečně ukrýt před tou elfskou bariérou? |
| |
| Nevím pane.Vypadá to sice jako ohnisko ale podle mých znalostí neexistuje nic krom bariéry co by vás mohlo ochránit.Stejně jsou hned za barérami elfové ti by nás zabili hned. |
| |
| S opdorem se dívám na maso, které ničí nějakou látkou, takže ještě než to položí tak chňapnu po mase kam nic nedával a zbodnu ho jak malinu. |
| |
| ,,Výborně dráče je v pořádku a přirozené instinkty se vyvinuli." Skolní se k tobě.Ucítíš jeho vědomí jak se přibližuje k tvému.Neubliž mi.....jsem přítel....chci ti pomoct |
| |
| Podívám se na toho mága. Nechám ho přiblížit se k mé mysli, ale neodpovím, navíc ho obezřetně pozoruji. |
| |
| Slyšíš mě? Kdo jsi? Jaký je tvůj příběh? |
| |
| Maminka s tatínkem umřeli....mě chytli lidé nacpali mě do klece, pak mě někdo zachránil a když sem leže na lesní cestě tak zase přišli lidé nacpali mě do klece a odnesli sem. Hostinský mě dal na obojek a na řetěz a dával mi shnilé maso a skoro žádnou vodu mi nedával. A využíval mě. Musela sem mu nosit věci ze skladu. Dneska sem odmítla a pokousala ho. povím mu skrz myšlenky. Slova už znám a rozumím jim, jen neumím mluvit normálně. Na to draci nemají přizpůsobenou tlamu. |
| |
| Mág vstane a přinese ti nějakou čerstvou vodu.Otočí se na hobita ,,Dráče je v pořádku. Co nyní?" Taint se vyškubne mágovi a odhodího a zmizí. ,,Do háje.nejspíš je už s Nemrtvími." Řekne mág Protáhne se. ,,Teď můžem jen čekat." Mág si sedne a z nudy začne dávat trpasličímu zpěvu magický poddtext. /Pokusím se najít další hráče. Pokud je najde i někdo jinej budu rád.Také prosím Simitara aby napsal alesoň nějaký vstup a popis./ |
| |
| Meldonias Tarenus Jsi na střeše nějaké budovy. Přijel jsi sem jen na návštěvu ale vše se zvrtlo. Ulice mi se valí Nákaza která mutuje všechny lidi kteří se nestihli schovat. Měl jsi štěstí a včas jsi vyšplhal na jednu z budov. Kousek od tebe je vidět hostinec. Kolem něj je něco co způsobuje že se na něj nákaza nedostane. Možná jedna z těch lidských bariér. Asi 150 sáhů od vchodu pochoduje armáda nemrtvých. Je to ale jediný úkryt na dohled. Možná se ti povede dostat se do hostince. Mezi tebou a hostincem jsou další dvě budovy. Je to dvou patrový dům s malou plošinou blíž k tobě a s žebříkem vedoucím na jeden balkón.Druhý dům je spíš sklad. Ve předu je trám s hákem na vytahování zboží nahoru. Nemá mnoho oken ale má velmi silný a robustní okap. Střecha vypadá kluzká jsou na ní dva komíny. jeden z nich je kousek od okna hostince. Na zemi je po kotníky Nákazy. |
| |
 | Na střeše Tak to jsem v naprosto v skřetí zadnici...Pomyslím si pro sebe a začnu přemítat v rychlosti několika desetin sekundy o svých možostech: Takže po zemi to rozhodně nepůjde, mám své elfí tělo rád a nechci, aby shnilo, pak bych je mo postřílet, ale nemrtvým šípy obvykle nevadí, nemám ani stříbrné šípy, takže opět zavrhnuto. Povytáhnu obočí v nechápavém výrazu...Je tu ještě jedina nemožná možnost...jít horem Začnu se pro sebe smát, abych ulehčil situaci...Jsem blázen... Navléknu si luk přes ramenu...rozběhnu se a skočím na plošinu, vylezu po žebříku na balkón, tady si trošku odpočnu, dodám si odvahy a rozhoupu se k dalšímu skoku na hák... ten se chvíli nebezpečně spolu se mnou kejve, pak vylezu na okap a pomalu po něm rukčkuju směrem k hostinci, na konci prozkoumám zdivo komínu, jestli se po něm nedá vyšplhat, pak po něm zkusím vyšplhat a přeskočím na okno hostince, zkusím do něj strčit, jestli se neotevře, zaťukám... (Pozn. pro PJ doufám že se mi tohle všechno povedlo :-D, právě jsem si připadal jako Assasins Creed :-D) |
| |
| Trochu nepovedený skok Krásně jsi přeskočil na plošinu i na balkón ses dostal. Na kluzké střeše jsi malem sletěl dolů. Nakonec ses však chytil a dostal až na komín. Bohužel jeden nemrtvý kušník si tě všimnul a musel jsi skočit neplánovaně. Byl to trochu moc dlouhý skok a nárazem jsi rozrazil jednoduchou zástrčku na držení okna. Jsi v prvním patře a pod sebou v hlavní místnosti jsou slyšet hlasy. Hlavně jaksi magický trpasličí zpěv. Spěšně zavřeš okno a dáš přez něj okenice. Poté zastrčíš zástrčku. Jsou tu dveře do malého pokoje a dále jeden větší na konci chodby. Je v něm vidět lehce poklimbávající trpaslík u postele. Jestli v ní někdo je tak ho nevidíš. Z dola je slyšet nyní lehce podnapilý zpěv. Je tu příjemné teplo. Už necítíš ten hnilobný pach Nákazy a už ti ani není špatně kvůli výparům. |
| |
| Hostinec Tak to bylo o fous... Auů heknu bolestí asi jsem si narazil nohu, pár dnů si tyhle skoky nezvopakuju, ale musím uznat, že to bylo dost dobrý. tohle bych si měl někdy dát znova. Začnu se belhat dolů do hospody a objednám si sklenku medoviny... |
| |
| Zrovna sem pospávala když mě probudil hluk, který šel ze zhora. POdívám se tam tázavě a rozeběhnu se ke schodům. Sem prostě zvídavé dráče. Teď když mám plný žaludek a částečně je nebezpečí zažehnáno a sem volná. Vyběhnu schody a nakouknu do místnosti odkud vyšel hluk. |
| |
| Někdo nový Tarenus jde ke schodům když mu do hohy vrazí dráče - Jisel. Vypadá mírumilovně a má jen pár škrábanců. Zdola sestále ozývá zpěv trpaslíků a Tarenus si všimnul že vše je zabarykádované. |
| |
| Setkání Ahojky mrňousku, copak tu děláš? Doufám, že nekoušeš. A pokusím se dráčete dotknout a pohladit Nevíš co se tu děje? |
| |
| Ucuknu když se mě pokusí pohladi a prohlížím si ho zkoumavým pohledem. Opatrně k němu přiblížím hlavu a očuchám ho. Kdyby se mě zase pokusil doknout tak zase ucuknu Na výšku mám 20 cm a na délku 50cm a vážím zhruba 10 kg, prostě vypadám docela legračně. Jinak vypadám jako na ikonce kočičí pacičky, dračí kůže, kolem hlavy bílá hříva, malé červené růžky, zelené oči a na místě kde mají být krční a břišní pláty mám srst, bílou. Na tlapkách takéže mám bílou srst, prostě sem velmi zvláštní druh draka a mám miniaturní křidýlka. |
| |
| Setkání Neboj se mě já ti neublížím a pokusím se dráčka přátelsky pohladit Neboj, copak jsi vlastně zač? Na dráčka jsi nějako chlupatý, nejsi náhodou křížený, nebo snad křížená? jsi drak nebo dračice? A nemáš něco společného s grifem? Nečekám, že mi odpoví, ale takovýhle mrňousek je milá společnost a tak na něj dál mluvím... |
| |
| Elf Jeho hlas je zvláštní, ale příjemný a přáteklský, líbí se mi tak se nechám pohladit. |
| |
| Drače Kde ses tady vzal, neměli bychom jit za tvým pánem, aby tě nehledal a neměl o tebe strach Projdu kolem dráčete směrem ke schodům a na schodech povídám...Pojď pujdem za pánem... |
| |
| Dole Tak, a co teď? Zazpívat si s trpaslíkama? Třeba... Rozhlédnu se. Dráče si povídá s kouzelníkem a trpaslíci zpívají. To je ale klid. Jde se zpívat a chlastat! Sednu si k jednomu stolu a začnu si vesele zpívat. "Jó, hó, hó, piva je mnohó..." Zní to možná divně, ale zpívat moc neumím. A vymýšlet písně taky ne. Zmlknu a začnu poslouchat, o čem si vlastně trpaslíci zpívají. A najednou uvidím dráčka, jak se rozběhne nahoru. Kam to utíká? A proč? Chvíli čekám, jestli se vrátí. Nic. To je divné. Pomalu se vydám ke schodišti. |
| |
| Já přeci nemám pána pomyslím si a rozeběhnu se za tím elfem. Běžím mu u nohy a zkouměvě se na něj občas podívám. |
| |
| Dráče No pojď usměju se na dráče Nemáš hlad, nebo žízeň? seženem ti něco k baště, jestli chceš? Nebo už lovíš sám? Draka vidím poprvé, ikdyž, mám pocit že jsi křížený drak s grifem říkám na dráče při cestě ze schodu |
| |
| Trpaslíci Když se připojíš všichni začnou zpívat a přikrášlovat ty dva rýmy. Jo ho ho Piva je mnohooo Vopijem se piva dobrýhoo Jo ho ho piva je mnohooo Vopijeme někoho tak do tohoo Na chvíli přestanou zpívat aby se napili a jeden ti řekne. ,,Tebe mít při slavnostech v Arter-Rassu mistře hobite. Ty si správnej nasávač." Všichni se zasmějou. Po chvíli zpěvu se vrátí vůdce trpaslků - Roesan. Docela se naštve na popíjejíci trpaslíky.,,Vy tady chlastáte a venku je banda nemrtvých co do háje budem dělat?! Konec pití de se myslet." |
| |
| Dole Už jsem skoro u schodiště, když vtom uslyším známou melodii. Otočím se na trpaslíky. To není možný! Jim se to líbilo! Přiběhnu zpátky k trpaslíkům a rychle se přidám ke zpěvu. "Jó, hó, hó, piva je mnoho vopijeme někoho, tak do toho..." Čekám, co bude dál. Pochvala! To už vážně nění možný! Budu se muset do toho Arter-Rassu někdy podívat. Po chvíli začnu opět zpívat. Co jiného teď můžu dělat? Najednou se vrátí Roesan. A vypadá naštvaně. "A o čem se jde myslet?" zeptám se přihlouple. "Ti nemrtví teď nejsou moje starost. Až sem vlezou a budou krást pivo, to teprve bude moje starost," odpovím Roesanovi a čekám, jaký názor budou mít ostatní. |
| |
| Roesan Roesan si stoupne na židli a zařve na trpaslíky. ,,Držte pusy. Není čas ani doba na pití." ,,Ale jo Roesane." Trpaslíci si s remcáním a nadákami sedli a zatvářili se otráveně. Roesan se otočí na Meldoniase a Jisel. ,,Smím znát vaše jméno sličný elfe? A tvoje mistře hobite?" K Meldoniasovi mluví přívětivě ale trochu cítíte že vztah mezi trpaslíky a elfy je nabroušený. K obitovi mluví jako k vzdálenému příbuznému. Opře se o sekeru a hledí na Meldoniase a Emila. Poté se s pozvednutým obočí podívá na Jisel. ,,Ááá dráče. Zná ho někdo?" Na dráče se dívá se soucitem ale pořád jako na nepřítele. Usměje se a řekne pro vyslevětlení. ,,I když tohle dráče mi nic neudělalo." Pomalu k němu dojde a opatrně pomocí vody a žhavého uhlíku z krbu ( dává si pozor aby Jisel nic neudělal ) zničí železný obojek. |
| |
| Hostinec Jsem Meldonias Tarenus ze Severních Hvozdů. Mírně se při tom ukloním, ale pořád dávám najevo svou výšku jemným zvednutím brady. Když se zmíní o dráčkovi a nikdo se k němu nehlásí tak řeknu Já trochu jo, ale ne moc dlouho sice asi jen 10 minut, ale to je jedno. pomyslím si. jak já nerad trpaslíky... |
| |
| Hostinec Sednu si na židli a začnu poslouchat Roesana. Není čas ani doba na pití. Hmm, něco se děje. Něco divného. "Tak já jsem Emil Jahoda," odpovím Roesanovi a zahledím se na elfa. To je divné. Jak se sem dostal? Že by se schovával nahoře a až teď sešel dolů? Zvláštní..."Já to dráče taky znám. Nejspíš bude hostinského...jo, a asi má léčivé sliny..." Odpovím na druhou otázku a čekám, co bude dál. |
| |
| Podívám se na trpaslíka, který mi sundal obojek. Sem ráda. Začnu pobíhat po místnosti jako poblázněná, pak se vrátím k nim. Nejsem, žádné to dráče sem Jisel a hostinskému nepatřím. řeknu Meldoniasovi. Byla sem u něj držena násilím. dodám. |
| |
| Hostinec To dráče komunikuje přes myšlenky! cože? aha to asi ten obojek, že se mnou dřív nemluvilaAha jmenuje se Jisel, taže je to malá dračice, aspon podle jména. Cože? Cože? u hostinského násilím? ruka mi sjede k meči a očima hledám hostinského... |
| |
| Rozhodnutí Roesan mávne rukou. ,,Není čas. Bariéra je slabá. Těch několik mágů to nemů-." Nepříjemný zvuk blesku vás otočí na dveře. Je v nich škvíra. Z ní se začn valit hnusná černá hmota která se hýbe a snaží se vás dostat. A další rána. Oknem dovnitř vskakuje jakási zrůda. Možná kostlivec obalený Nákazou. Jeden trpaslík zakřičí na Emila. ,,Tak už jsou tady pro pivo!" Obratně ti Roesam hodí obyčejnou sekeru. ,,Nemám nic lepšího ale teď nahoru. Nikdo se nesmí ani dotknout Nákazy. Arh-h." Roesan dost ošklivě zakašle. ,,Oblaka se blíží nahoru." |
| |
| Začnu uskakovat před nákazou a snažíms e drápat po schodech nahoeu do bezpečí |
| |
| Valící se nákaza Jisel zareagovala chvíli přede mnou a začala se valit ke schodišti, vyběhnu hned za ní, běžíme mezi prvními a na schodech Jisel doháním. U ní se zastavím, sehnu se a povídám Naskoč, budeme rychlejší, když mi vlezeš na záda, ale rychle Jestli vleze nebo nevleze, to se nadá nic dělat, ale každopádně pak pospíchám do vyšších pater s dlouhým lukem v ruce... |
| |
| Vyskočím mu na záda a pomocí ocásku a tlapek se ho snažím držet. |
| |
| Návrat Nákazy Tak u hostinského nasilím. Teď už se nedivím, proč ho pokousala. Podívám se na dráče a pak zpět na Roesana. Tak co teď? Pak... Zvuk blesku. Nákaza. Kostlivec. Nákaza se vrací! Honem pryč! Ještě zachytím sekeru od Roesana a rozběhnu se ke schodišti. Kyj beru s sebou. Bude se s ním špatně utíkat, ale co kdyby se někdy hodil? Vidím, že Jisel a ten elf si vybrali stejnou cestu. Tak, vzhůru nahoru do bezpečí! |
| |
| Nákaza a první oběť Dobíháte i trpaslíky nahoru. Zjišťuje že jste všichni. V tom řekne mág co nakrmil Jisel. ,,Laneal tam zůstal!" Vidíte mága jak běží ke schodů Nákazu u kotníků a stoupá po něm. Mág se chce pro druhého mága vrhnout ale Roesan ho chytí pokusí se pomocí run dostat mága k vám a očistit od nákazy. Mag k vám doletí již čistý. Druhému se vrátí duchapřítomnost a rychle vytvoří pomocí ohniska menší sinější bariéru jen na 2. podlaží. Poté se vrhne i s Roesanem k mágovi. Mág má nohy od kotníků dolu bez masa a kůže. Jen kosti. Zbytek těla až na hrudník a hlavu je podrápán a na některých částech je také vidět kost. Mág se ho snaží léčit. ,,Nemátu někdo nějaký letkvat léčení nebo tak něco?" Zeptá se Roesan a rozhlée se po přítomných. Poté se jako mnoho jeho druhů podívá na schodiště. Vidíte bariéru natlačenou na schody. Nemůže se přes ní dostat. Zatím. |
| |
| Seskočím ze zad Meldoniase a doběhnu k tomu raněnému. Zase se mi chc kýchat. Tak si kýchnu a to pořádně. Z tlamičky mi na vyletí sliny a přímo na poraněné nohy. |
| |
| Padlý Jakmile Jisel seběhne z mých zad, napadne mě, že by bylo dobré taky něco udělat...Kleknu k tomu raněnému a dotknu se ho (Léčba těžkých zraněních, je v pravidlech pro DrD, hodil jsem si kostkou). Všechny rány se mu zatáhnou (a PJ si u něj započítá +10 životů). |
| |
| Léčení? polečnými silami se jeho rány zacelují a vypadá zdravě. Posadí se otevře pusu. Hrozně zakašle a vykašle několik malých černých kapiček. Jeho tvář skyřivý bolestivý výraz. Mág k němu poklekne a chvíli něco dělá. Nemocný se převrátí bezvládný. Stále ještě dýchá. Mág řekne. ,,Rány i Nákaza zmizeli tak nechápu co s ním je. Uvedl jsem ho do zvláštního spánku. Pomocí hypnózy jsem ho vlastně přizabil. Každá nemoc i jed se zpomalí. Doufám že přijdem na to jak ho vyléčit protože já mu ránu z milosti opravdu nedám." |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR