Andor.cz - online Dračí doupě

"Z...zzzzt...opakuj předa-anou informaci," zazněl nepřirozeně vibrující lidský hlas, zápolící i se základní větnou stavbou, mechanické zrnění už jen dodávalo na zlověstnosti. Nemrkající oko se upřelo na těžce dýchajícího Eldara, opřeného o strom, zorničky rozšířené strachem byly fixovány na nehybnou tvář onoho polomechanického jedince a levou rukou svíral svou zlámanou pravačku, nepochybně první z trestů pro zajištění spolupráce, a možná také pro konstruktovo vlastní pobavení, pokud vůbec dokázal dát najevo jakoukoliv emoci.
"Zzzzopak-u-u-u-j...," ozvalo se z hlubin přiotevřených úst a eldar sebou cukl, jak zakvílely mechanické spoje a robotické klepeto se se zařinčením prudce sevřelo, čímž v eldarově hlavě opětovně spustilo zážitky z předchozí půlhodiny, kterou odnesla především jeho zpřelámaná ruka, dva prudké údery do žeber nebyly s to bolestivým impulzům z ruky konkurovat.

"Ano...udělám to," poddal se nakonec ranger Vyiandyc, toho dne ještě oddaný průzkumník Alaitocu, hlídající Autarchem Amaunlocem vytipované místo k přistání. Jediný přeživší z celé jednotky, která se ve změti kulek a plamenů doslova vypařila, skončil jen on, zázrakem nezraněný, zato příliš zmatený, než aby dokázal utéct.
"Tak dělej," dolehl k němu až otrávený hlas ženy, nepochybně vůdkyně jeho nynějších trýznitelů. Nebyli tu ale sami, dokázal si všimnout ještě několika dalších, bolestné výkřiky jeho spolubojovníků mu ale nedovolily se dostatečně soustředit, sokové se proto zúžili na Mechanika a Ženu, alespoň tak jim ve své hlavě říkal.
"Bude to?," podrážděná otázka vedla k dalšímu secvaknutí kovových klepet až odlétlo pár zářivých jisker, Mechanik učinil strnulý pokus přiblížit klepeto k eldarově zdravé ruce, dokud ten nevztáhl svou levačku k Ženě, otevřenou k přijetí svého uzmutého komunikátoru. Na pohled malá sofistikovaná vysílačka, o toto zařízení přišel ranger jako první, v pokleku stačila Ženě jedna dobře mířená rána kolenem, aby eldarovi odkryla tvář a také jej připravila o možnost nahlásit útok. Nyní to samé zařízení podala zpět do ruky Vyiandycovi, svému malému trumfu v boji proti Eldarům, nyní nezpochybnitelně ochotnému pomoci její věci.

"Ranger Vyiandyc, místo bezpečné," vyslal krátkou depeši a přerušil vysílání. Ranger cítil nutkání, spíše povinnost ohlásit nebezpečí a umřít pro svůj Craftworld, ale bolest, ty tisíce ostnů prolétávajících mu celou paží mu posloužily jako připomenutí, co by se mohlo stát, kdyby nechal dal své cti volnou cestu. Mechanik stále držel klepeto v nepříjemné blízkosti, ze které mohl eldar dobře vidět drobné rýhy, ač se neodvážil hádat, od čeho mohou být. Žena se ale zdála být potěšena, sebrala svému vězni komunikátor z ruky a chvíli si jej převalovala v ruce.
"Jdi k ostatním," přikázala Mechanikovi a předstoupila před Vyiandyca, eldar si jí tak mohl konečně pořádně prohlédnout. Na eldaří standarty byla mladá, o tom není pochyb, koneckonců byla jen člověkem. Krátké černé vlasy po ramena by si jistě zasloužily daleko větší péči a zakrývaly tak zčásti krk, který pokrývala sada hlubších jizev, mizejících ve zvýšeném límci černého kabátu. Hnědé přivřené oči zůstávaly fixované na eldarově komunikátoru, rty se jen občas přiotevřely, aby neslyšeně okomentovaly lidstvu nadřazenou technologii. Kolam pasu pak měla Žena přichystánu svou osobní výbavu, ze které Vyiandyca opoutal jen jeden kousek - dvojice eldařích nožů, pár hladkých tenkých čepelí, lesknoucích se i v půlnočním šeru, s rukojetí zdobenou i nad zvyky marnivých eldařích korzárů.
"Myslíte si, jak jste sofistikovaní," přerušila Žena eldarovo zaujetí a z hlasu jí tryskaly proudy opovržení. "A přesto umíráte," řekla a Vyiandyc cítil, jak se v něm budí zloba, vztek k němomu tak ignorantskému, že má drzost mluvit o něčem, čemu vůbec nerozumí.
"'Mon Keigh', tak nám říkáte," usmála se rangerovi do obličeje a zasunula si jeho komunikátor do pouzdra na opasku, malý kousek technologie se podle šramotu setkal s dalšími sběratelskými kousky.
"A přesto hloupý mladý Mon-Keigh porazil nepřekonatelného moudrého eldara, jaká trpká ironie...víte vůbec, co je ironie?," pokračovala v popichování a Vyiandyc cítil, jak mu v žilách vře krev, jak i ta velká bolest ustupuje. To že je zraněn neznamená bezmoc, stále ještě dokázal tomu naparujícímu se primitivovi zlámat vaz a právě se na to chystal, zničit jí ten její zjizvený krček, tak úzkostlivě skrývaný za vlasy a límcem.
"Je načase zjistit, o čem je ten váš okatý plán, nemyslíš?," dobírala si ho Žena každým jednotlivým slovem. Vyiandyc už neváhal, v okamžiku byl na nohách a levou rukou se sápal po jejím krku, přičemž probudivší se zlámaná žebra mu dodávala sílu šílence, ovládán těmi nejnižšími pudy byl nyní dohodlán padnout pro Alaitoc, padnout pro eldary. V Ženině tváři se ale nesetkal s překvapením, nýbrž neskrývaným odporem, skoro jako by se jí zdálo nechutné, že by se jí eldar jen dotkl, natož jí obtočil ruku kolem krku. V mžiku jedna z korzárských čepelí opustila své poklidné místo u pasu a o sekundu později již spočívala s čepelí vraženou mezi Vyiandycovými žebry, čímž zastavila rangera v pohybu a připravila jej o jakoukoliv zbývající sílu, v duchu mu odpočítávala poslední vteřiny života a když vydechl naposled, vyňala z jeho těla svou zbraň, čepel prostá krvavých šmuh pak umístila k jejímu dvojčeti. Zbavena problémů spojených s udržováním vězně při životě se chopila vlastního komunikátoru, technologie v jejích očích možná primitivnější než její eldaří protějšek, přesto spolehlivá, o což právě nyní šlo.

"Nepřátelské grav-tanky pomalu míří na vaši pozici. Palte dle uvážení. Přeživší doražte. Konec."

Představuji si to nějak takto:

Elektrický impulz proběhl věží Night Spinneru a roztočil dvojici podivně vypadajících zbraní, přerostlých příbuzných zbraně Warp Spiderů. S každým protočením snovací kanón vychrlil v naprosté tichosti obláček smrtících vláken, síť určenou k polapení a zmrzačení nic netušících nepřátel. Krátké záblesky řezavých nitek se ve slunci zableskly jako déšť diamantů, zvolna se snášejících na dva tucty gardistů, snažících se vrakem Chiméry bránit eldařímu útoku. Zprvu sametový dotek donutil některé z mužů vzhlédnout v nebi, těkající oči vyhledávaly kapky deště či sněhové vločky coby hlavní podezřelé. Byl to až vztyk jednoho z vojáků, jenž chtěl využít náhlého odkrytí aspektového válečníka, vážná chyba jenž měla být po právu ztrestána výstřelem lasgunu a kterou následoval bolestivý křik, ovšem deroucí se z gardistova hrdla. Co nebylo ničím více než lehounkých smítkem se prudkým pohybem změnilo v ten nejostřejší nůž, jenž se zapustil do gardistova boku a zbavil jej stability. Zem okolo nabývala rudého nádechu, jak pohlcovala krev vyvěrající z hluboké rány, ztuhlé svalstvo dohnalo muže k pádu vzad, díky čemuž se do těla zapustila další a další vlákna, měnící gardistovo tělo v útvar připomínající plátky salámu. Okolím začala proudit panika, jak lidskou mysl zlomila brutalita eldaří výzbroje, pro zbytek jednotky úkaz, se kterým se nikdy předtím nesetkali. Ovšem právě to byla reakce, kterou vývoj zbraně předpokládal a kterábyla posledním pomyslným hřebíčkem do rakvce všech lapených v neviditelné síti. Sebemenší pohyb následoval bolestivý křik, pokusy o vyproštění byly marné a oběť se sama obalila do lesknoucí se pavučiny, aby následovně padla v podobědalece vzdálené lidskému tělu. Jeden po druhém, každý gardista učinil osudovou chybu, základní instinkt přežít byl nemilosrdně trestán. Během jedné jediné minuty vyhasly další desítky imperiálních životů, přičemž ve skrytu hustého lesa se posádka Night Spinneru trpělivě zaměřovala další chráněnou imperiální pozici.

"Mon-Keigh se nás tlačí zatlačit. Navzdory své příznačné tuposti se tito zmáhají na odpor, avšak ten bude zlomen. Je to jen otázkou času," vyslechl si Autarch Amaunloc hlášení od Exarcha Striking Scorpionů, jenž svému dovětku dodal patřičný důraz v podobě secvaknutí svého klepeta. Amaunloc jej vyslal na obhlídku imperiálních pozic, což byl úkol, jehož se Scorpion zhostil bezchybně, proto také nejspíše očekával odměnu v podobě vyslání do útoku. Musel proto tlumit rozčarování nad tím, že Autarch odměnil hlášení jen krátkým pokývnutím a rukou mu naznačil, ať se odebere k ostatním v rezervě, kde Amaunloc udržoval část eldařích sil, aby nedohnal Impérium k nechtěné obezřetnosti. Prozatím měl Impérium tam kde chtěl - snažící se zatlačit zdánlivě slabšího nepřítele silou, a tak to prozatím hodlal udržet, rozhodně do té doby, než zjistí, co se to přesně stalo desítky mil daleko...

V přítmí stvořeném korunami nízkých stromů nepřipomínala pětička Pathfinderů craftworldu Alaitoc více než stínohru stvořenou zručýma rukama. Vedeni mnohaletou zkušeností již dobře věděli jak poznat nejvhodnější cestu pro neslyšné přiblížení, ani jediný krok nedostal příležitost setkat se s vyschlou větví, dokonce ani housenka líně šplhající po kmeni smrku nemohla uniknout jejich bystrému oku.
"Přibližujeme se na pozici třetího týmu. Zatím žádný náznak nepřátelské aktivity."
Amaunloc mohl být děním zaskočen, neztratil ale drahocenné sekundy a ihned vyslal své nejlepší zvědy, aby zodpověděly palčivou otázku : "Byla mise prozrazena?".
"Potvrzuji."
Dva týmy již Pathfindeři nalezli, Rangery našli živé a zdravé, připravené v požadovaných pozicích. Ihned potvrdili, že skutečně ohlásili kontrolní body jako bezpečné. Veuthana, pověřená vedením skupinky Pathfinderů, mimo válku elitních špehů Alaitocu, poté v tichosti Amaunlocovi sdělila svůj názor o výpovědi Rangerů. Ač neměla sebemenší důvod k paranoie, ona ani Amaunloc nechtěli nic ponechat náhodě.
"Stanoviště tři na dohled."
Veuthana věnovala každému členu skupinky svižné gesto, eldaři ihned přitiskli k ramenou své pušky a skrz hledáček byli připraveni nalézt i tu nejmenší skulinku ve zbroji, přičemž velitelka se vydala sama ohledat situaci. V podřepu a s pláštěm odhalujícím pouze zakamuflovanou helmu a ruku třímající nabitou shuriken pistoli se Pathfinderka plížila skrze nízký podrost, už zdálky jí bylo jasné, že měla minout nejméně jednu stráž. Vzápětí její slova potvrdil záblesk žluté prosvítající skrze drobnou mohylu z jehličí. Učinila dva malé krůčky, tělem se zlehka přitiskla ke kmeni a s okem vedoucím pistoli pomalu pročesávala okolí. S jistotou, že není nikým sledována povstala, následována ostaními členy skupiny, eldaři sklopili své pušky a vydali se svižným krokem k pozici své velitelky. Veuthana nohou odhrnula svrchní vrstvu jehličí smíšeného s navršenou zeminou, čímž odkryla ledabyle zaházené tělo mrtvého rangera. Nehybný eldar se rázem stal chybějícím dílkem skládačky, Veuthana dodala poslední krátkým pohledem na eldarovu přilbu, vytržení komunikátor zjizvilo ochrannou masku dost na to, aby měla jasno co se motivu útočníka týče.
"Všichni mrtví. Mon-Keigh použili naše komunikátory. Nebo je donutili."
Z poslední věty vyvěral z jejího hlasu odpor, který se pozvolna přetavoval v nenávist.
"Rozumím. Můžete je sledovat?"
Veuthanu rázem pootevřela oči, jako by chtěla, aby si Amaunloc odpověděl sám. Nepovažovala se za nadutou, to rozhodně ne, ale hrdá měla být na co. Otázka nemusela být myšlena jako posměšek, přesto se cítila popuzena - už nalezla mnohem rafinovanější cíle než tuhle imperiální verbež. A v jejích očích nebyl Mon-Keigh moc vzdálený orkovi, orkům navíc musela přiznat výdrž.
"Ano."
"Pomstíme naše bratry a sestry," pronesla Veuthana po hlášení Amaunlocovi, Pathfindeři jen mlčky pokývaji hlavou, sdílejíce její odhodlání a chuť po odplatě. Zahaleni do svých plášťů jednotka splynula s kmeny stromů a temnou zelení stinné vegetace. Pětice přízraků proplouvala krajinou ve stopách své kořisti, směrem k místům, kde byla tak náhle uťat postup Exarchů vstříc záchraně Alaitocu.

Pohrávala si se strojkem, prst jí přecházel z jednoho tlačítka na druhé a ona se přistihla u myšlenky, že se už nemůže dočkat. V duchu se za to pokárala, smetla sebemenší náznak nedisciplovanosti a se zavřenýma očima tiše odrecitovala modlitbu k Císaři. Jak slova plynula z jejích úst, výraz ve tváří se stával hrubším a hrubším, jak jí v mysli vytanuly všechny hrozby, kterým Impérium čelí a nebo v brzké době bude čelit, a ona si uvědomila, že nyní je ten správný čas jednat. Levačkou pevně sevřela hranaté tělo vysílače, zatímco ukazováček s prostředníčkem přeskakovaly z jednoho vyvýšeného symbolu na druhý, vyhrávající pískavou melodii. Náhle přestala a vzhlédla, ticho jejího dočasného osamění přerušil hlasitý vůbuch, polapená zvěř byla zahnána do kouta a ona byla připravena jí zlomit vaz...

Dva lehké kroky byly vše, co potřeboval Exarch Dire Avengerů k dostižení prchajícího seržanta. Voják Impéria se dosud holedbal ukázkovou kariérou, přesto mu bylo bez vysvětlení přikázáno vzít přeživší eldary ztečí, jako kdyby si je spletli s ogryny. Exarch neměl sebemenší chuť projevit slitování, dlouhou čepel zarazil do seržantových zad a donutil jej klesnou na zem, aby následně přidupnutím nejen ukočnil seržantův život, ale zároveň vyprostil zbraň a ztrestal další bláhové Mon-Keigh. Nyní byl již jen jedním ze tří přeživších, pád transportu si na jeho bratrech vybral krutou daň a i on stále pociťoval hrubý náraz skrze bolest zažranou v kostech. Exarcha Banshee aspektu podporovala svého spolubojovníka přesnými ranami z pistole, ruka jindy svírající meč vstřikovala do jejího těla sílící bolestivé impulzy jak kosti nedokázaly odolat intenzitě pádu Serpenty. Kus od nich věstil bolestivý křik úspěšné řádění Fire Dragona, eldarovu zbroj pokrývaly četné známky průrazů imperiálního lasgunu, přesto se Exarch držel na nohou a spaloval nepřátele, jejichž nohy je nedokázaly všas odnést do bezpečí. Okolní vegetace mizela v plamenech, vlažný vzduch se stával horkým a dráždivým, přesto eldar prostupoval následky své zkázy bez jediného zaváhání. Další vlna gardistů modlitbou svěřovala své duše Císaři, rozkaz zaútočit přišel téměř okamžitě a oni vykročili zemřít v duchu svých předchůdců, jen aby se za nimi náhle objevila pětička podivných individuí, krčících se ve skrytu gardistické formace.

Musela uznat, že ti eldaři jsou odhodláni své věci a nebojí se pro svůj cíl zemřít. Střetla se s nimi vícekrát než vůbec dokázala spočítat, navíc dokázala tato setkání přežít, přesto své špičatouché oponenty nikdy nepodceňovala. Brala to jako svou výhodu, věděla že iniciativu nyní přebrala ona, eldaři své karty již vyložili a ona měla v ruce plný balíček, ze kterého začala pomalu odebírat. Stiskla tlačítko, které vyslalo neviditelného posla v podobě sekvence příkazů, proudících z nitra jejího ovladače do mozkových implantátů oněch zahalených podivínů, krčících se za zády imperiálních vojáků.

Výpad gardistů se setkal se smrtícím odporem a byl to až zvuk trhané látky následovaný hlubokými strojovými vzdychy, jenž ho donutil ustoupit o dva kroky zpět a nepokračovat v masakrování lidských vojáků. Pět figur se zuřivě zbavovalo šedých kuten, skrze cáry látky nyní na světa pronikala jakási mechanická chapadla, dlouhé ohebné paže zakončené něčím, co připomínalo primitivní a kruté chirurgické náčiní. Tito humanoidi měli hlavy zahalené v rudých popravčích kápích, mysl skrytého tvora se nyní ocitala v zajetí krvelačné zuřivosti, jak do jejich sluchových center již dále neproudily utlumující andělské zpěvy. Čím více se tito tvorové zbavovali nepohodlných kápí, tím více vystavovali svá vychrtlá a bledá těla, kolem kterých se vinuly černé provazce elektrických kabelů zakončených jehlami vnikajících do tkání nositele. Gardisté uskočili na bok ve smrtelné hrůze, vojáci vyplašeně zírali na obludnosti, které je ještě před momentem tiše následovaly. Sledovali, jak se ta skupinka zmučených lidských existencí vrhla do zběsilého útoku na Dire Avengera, průhledné drény vedoucí do mozku nyní téměř praskaly pod návaly namodralé tekutiny. Exarch zaujal soubojový postoj, dlouhá čepel prosvištěla vzduchem a čistě přesekla prvnímu zuřivci klíční kost i s okolním masem. Zpod kápě se ozvalo bolestivé zavytí, vybledlou kůži začaly zkrápět krvavé kapky přerušené dráty začaly do okolí vrhat spršky zářivých jisker. Dire Avenger ihned obrátil svou zbraň proti dalšímu protivníkovi, čepel pozvedl k dalšímu přesnému úderu proti dalši bestii, jen aby si s úlekem uvědomil, že domněle z boje vyřazený protivník stále stojí na nohách a krom útrpného ryku nejeví známky jakéhokoliv polevení. Tři vlnící se mechanické končetiny narazily do Exarchovy zbroje, brutální síla nárazu protlačila několik zachlou krví pokrytých nožíků do eldarova břicha a zbavila jej rovnováhy, tvrdý náraz do kamení mu zlomil několik žeber a v objetí bolesti už mohl jen sledovat, jak se nad ním sklání dvě další bestie dokončit načatou práci.

Byli mrtví, všichni do jednoho. Sama osobně ověřovala absenci známek života, postávala nad mrtvými těly dobrou půlhodinu, než se pohlédla po svých vyložených kartách. Z pětičky trestanců zbýval už jen jediný, čtyři zbývající se ihned po masakru sesunuli, jejich srdce se nedokázalo přeorientovat zpět na vlídnější režim. Mlčky sledovala kápi skrývající zhyzděnou tvář, vář jednoho z mnoha zločinců odpracovávajících si svůj trest coby vražedný nástroj Impéria. Odtrhla od něj svůj zrak a zahleděla se na zlomenou siluetu zříceného grav-tanku, na tváři se jí krátce rozhostil škodolibý úsměv. Vsunula ruku do kabátu a vytáhla svůj komunikátor, drobná mašinka více než ochotně zareagovala na její dotek a probudila se k životu.
"První je za námi. Přesuňte se na souřadnice druhého stroje," obdařila posluchače dalšími strohými pokyny, aniž by čekala na jakoukoliv odezvu. Prohrábla rukou své krátké černé vlasy a na krátký okamžik zavřela oči, byl to jediný odpočinek, který si byla ochotna dopřát. O několik sekund později již směřovala rázným krokem ke svým podřízeným, ač ne dvakrát svěží, byla stále připravena na další střet s Craftworldem Alaitoc.

Vzduch proťala úzká silueta Nightwingu a světlo odražené od žlutavých identifikačních pruhů na krátký moment oslnilo střelce v zadní věži Maraudera. Skvadrona těžkých bombardéru se vznášela vysoko nad zemí, čtveřice hřmotných proudových motorů za sebou zanechávala zašedlou stopu kondenzované páry, proťatou dalšími přibyvšími siluetami eldařích stíhačů. Baterie Night Spinnerů a D-Cannonů se rázem stala něčím druhotným, na první příčku se vyšplhal boj o přežití, odolání smečce modrožlutých predátorů. Piloti prudce změnili trajektorie svých těžkých strojů, turbíny Marauderů zakvílely ve snaze vylepšit šance na přežití imperiální posádky.

S tlumeným zacvakáním začaly shuriken cannony chrlit své pozdravy v podobě okem nepostřehnutelných disků na opozdivší se Marauder. Drobné čepele se hladově zakously do vývodu pravé koncové trysky a vypustily do ovzduší pár plamenných jazyků, znamení, že Marauder byl úspěšně zraněn a v brzké chvíli ztratí pohánějící sílu jednoho ze svých motorů. Raelys se s lehkostí vyhla odlétávajícím kouskům pancíře, ožehlé kovové destičky prolétly neškodně podél kokpitu a snášely se neškodně k zemi. Exarcha pokynula svému stíhači a přesunula se do lepší palebné dráhy, přičemž malými kmity do boků unikala zábleskům vylétávajícím z Marauderových střeleckých věží. Urputné snahy posádky ještě snížil Raelysin holofield generátor, místo celistvé hmoty tak obránci pálili do rozpité skvrny jen vzdáleně připomínající eldaří stroj.
"Stíhači čtyři a pět, odřízněte velitele formace."
Zpod trupu Nightwingu se vyvalil proud oslnivého světla, jenž v plné síle narazil na pancíř skrývající bližší motor na Marauderově levoboku. Koncentrovaný laser hravě roztavil svrchní obrannou vrstvu a se zasyčením odpařil převážnou část proudové turbíny, z výpusti se okamžitě vyvalil mrak hustého černého dýmu, skrze který občas probleska jasná červeň plamenu. O pár sekund později následoval osud svého souseda i zbylý motor na levoboku, jeho kryt skončil propálený stejně snadno jako pancíř prvního. Pilot se pokusil strhnout svůj bombardér, ale jediný zbylý funkční motor nedokázal zvrátit prudké směřování Marauderu k zemi. S levým křídlem podléhajícícm běsnícímu ohni a stoupající teplotě uvnitř trupu se posádka uchýlila k poslednímu možnému činu a opustila svůj stroj, nechávajíc ve vývrtce k zemi řítící se Marauder napospas a ponechaná napospas zlovůli větru, který unášel pětici kamufláží pokrytých padáků daleko od imperiálních linií. Raelys se ohlédla, aby spatřila další dva stroje vykašlávající nezdravě zbarvený dým, stíhací eskadra pozvolna měnila bombardovací skvadronu v hořící šrot, po jednom smařující k neodvratnému střetu se zemí.
Všechny letky v oblasti, okamžitě se vraťte na základnu.
Raelys se na malý moment ocitla vytržena ze svého soustředění, zpráva zněla naléhavě, skoro až okořeněna špetkou strachu. Pohlédla na poslední netknutý Marauder, těžký bombardér nesl známky rozseknutí pancíře shurikenem a dle proraženého skla v zadní věži přišel o střelce, přesto odolával.
Rozumím.
Opět se zaměřila na mohutnou siluetu bombardéru, tentokrát ale spíše s lítostí než odporem. Tenhle zbývá na pozemní síly, oni jim nejspíše nepomohou.
Vracíme se.
Letka Nightwingů se zavlnila ve vzduchu, jak se stíhači uskupovali do formace, zatímco v dáli pomalu mizel obrys křídel imperiálního stroje, posledního přeživšího z celé skvadrony.

.............................................................................................................

"Koncentrujte hlavní baterie na křižník na pravoboku!," zavolal kapitán křižníku třídy Lunar na svého prvního důstojníka. Rukou pevně svíral železné zábradlí lemující jeho můstek, nevěřil již, že by jeho nohy zvládly více silných otřesů, jak se loď snažila vzdorovat opakovaným nárazům eldařích zbraní. Na monitorech viděl hotovou zkázu, dvě eskorty třídy Dauntless, eskorty jeho lodi, nyní tiše klesaly k povrchu planety, trupy lodí byly viditelně rozpárané eldařími pulsary a posádka nejspíše vcucnuta do vesmíru, nebo uvězněná na umírajících lodích, které čekal střet s nemilosrdným žárem atmosféry.
"Křižníky stále nelze přesně zaměřit," zavolal na něj jeho první důstojník, v hlase ještě udržoval zbytky rozvahy, ale i z něj byla znát tíha bezvýchodné situace.
"Nemáme nic lepšího. PALTE!," zazněl intercomem kapitánův rozkaz, který následovala posloupnost slabších otřesů, jak lodní baterie metaly naslepo výbušné projektily směrem, kde byla vidět jen dvojice rozmazanýc šmouh. Eldaří lodě nemusely být tak odolné jako eldaří křižníky, přesto museli imperiální velitelé uznat výhody jejich užité technologie, která se vedla pravidlem, že je lepší nebýt trefen než dobře odolávat nárazům. Dokazovaly to i nyní, projektily baterií protínaly vakuum vesmíru a skryté eldaří lodě ihned odpovídaly svou přesnou palbou.
"Připravte se na náraz!," zahřměl velitel lodi do intercomu, jakmile spatřil na monitorech varování o přetížení štítů. Vedeni dlouhým vojenským drilováním, okamžitě se veškerý důstojnický personál na můstku chápal čehokoliv pevného a stabilního, na palubách se syčením klesaly vzduchotěsné dveře a baterie utichaly, jak střelci zabezpečovali sklady munice. Pár sekund poté do trupu lodi narazilo první torpédo, okamžitě následováno trojicí hlavních, neomylně střetávajících se s trupem lodi. Exploze odkopla loď o stovky metrů na bok, úzké koridory lodi vyplnila blikající výstražná červeň a loď se divoce otřásla s každou detonací. Křižník se na nekonečné sekundy ocitl v nekontrolovatelném zmatku, než se byla schopna posádka vzpamatovat z omráčení, někteří byli dosud ohlušení bolestivými výkřiky lodního trupu, jiní se zvedali ze země, když je jejich paže zradily a oni skončili na zemi. Nejméně šťastní již nevstali vůbec.
"Opětujte palbu!," zavelel kapitán, zatímco si prohlížel na několika stále fungujících monitorech hlášení o stavu křižníku. Navzdory rychlým přípravám na srážku byla loď třídy Lunar něčím jen o trochu lepším než plovoucí vrak. Ztráty se vršily v desítkách, jejich vlastní sklad torpéd neuchránila ani šířka lodního trupu a dvojice pencéřových dveří, spodní paluby se proto ocitly v plamenech a strojovna oněměla, mohl proto předvídat jen to nejhorší. Motory fungovaly jen zčásti, každý další vyžadovaný výkon mohl vést k další explozi či zničení jádra, nesouvislá palba baterií proto byla tím jediným, čím mohl dát eldařím lodím najevo, že se nehodlá vzdát. V odpověď jej na zem srazila síla pulsaru, krájejícího lodní trup s grácií lovce, vyvrhávajícího do vesmíru zbytky ještě donedávna funkčních baterií a jejich obsluhy. Žhavá síla eldařích energetických paprsků usmažila centrální elektrické vedení v lodi spolu se záložním generátorem a můstek spolu se zbytkem lodi se ponořil do temnoty, uvězněni v pětikilometrové rakvi a ztenčujícími se zásobami kyslíku.

Jasný záblesk odradil eldaří křižníky od dalšího nabíjení zbraní, generátory pulsarů zvolnily svůj chod a dvojice cizáckých lodí se stáčela čelem k nové hrozbě, zatímco se kolektory natáčely směrem k nejbližším hvězdám systému. Trhající se realita doprovázená světelnou exhibicí záhy vyplivla několik zhmotňujících se stínů, ostré lodní klíny lodí svědčily o příletu imperiálních posil. Dvojice křižníků třídy Gothic doprovázená jedním křižníkem třídy Dominator téměř okamžitě nabrala kurz směrem k rozmlženým tvarům eldařích lodí, které nově příchozí uvítaly bleskurychlou palbou z pulsarů. Energetické proudy soupeřily se silou štítů, což jeden z Gothiců lehce odstrčilo zpět, což okamžitě vyrovnal dodatečným posílením motorů.
"Soustřeďte palbu a vyšletě kordináty na následujícíc souřadnice."
Rozkaz ihned následovalo zableskávání imperiálních zbraní, laserové paprsky pročesávaly eldaří krycí pole, zatímco z hlubin obrněných předků křižníků se vynořovala první torpéda.
"Přebijte torpéda a palte."
První salva prolétla bez známky jakékoliv kolize, tenká stopa jejich pohonu jen neškodně proťala rozpitý obraz eldařích lodí a detonovala neškodně desítky kilometrů dál. V odpověď vyslaly eldaří lodě další torpéda, zatímco se jejich velitelé rozhodli raději vzdálit od blížících se imperiálních lodí, motory je jemně vedly nazad, zatímco záblesky na předcích imperiálních lodí vypovídaly o úspěšných nárazech torpéd. Štíty sršely energií, jak se snažily pohltil výbuchy torpéd, avšak i proniknuvší torpéda nezaznamenala úspěch proti silně obrněnému čelu imperálního křižníku.
"Baterie na dostřel."
Obrnění obři opět vydechli svůj příděl torpéd, v porovnání s loďmi drobné hlavice nyní měly napravit to, co předchozí salva nezvládla.
"Baterie se nacházejí v dostřelu."
"Vyčkejte."
Vakuem opět prolétly paprsky pulsarů, protínajících pancíř nejbližšího Gothic křižníku. Loď zakolísala ve svém střemhlavém letu na eldaří lodě a několik palub zachvátil plamen, ale ani bolestivá rána jí nezabránila setrvat ve formaci a pokračovat v lovu. S jasným zábleskem trojice torpéd překonala eldaří krycí pole, při styku s eldary upraveným trupem lodi explodovaly, do okolí nárazu se rázem vymrštily mohutné kusy trupu zasaženého eldařího plavidla. Rázem se imperiálním velitelům naskytl krásný ničím nezastřený pohled na eldaří křižník, jehož krycí pole selhalo při přerušení energetických uzlů z hlavního generátoru.
"Všechny baterie, koncentrujte palbu na poškozený křižník."
Z poškozené eldaří lodě vylétl slabý pulsarový záblesk, pohlcený imperiálními štíty bez zjevného zakolísání, druhý křižník se dle rozmlžené siluety dával na ústup. Prostor mezi eldařím křižníkem a trojicí imperiálních plavidel nyní zaplnila smršť projektilů z lodních baterií, paluby naplnil zuřivý štěkot obřích kanonů, které zasypávaly odkrytou eldaří loď skoro nevyčerpatelnými zásobami munice. Eldaří křižník mizel v záblescích explozí, zmítal se pod opakovanými nárazy, obklopený koronou svých vlastních trosek udržoval tak tak vnitřní integritu. Souhvězdí drobných bělavých bodů vycházelo ze zádi eldařího plavidla, poslední přeživší unikali ke zbylému křižníku, opouštějícímu prohraný sektor.
"Zahájíme pronásledování?"
"Ne. Máme své rozkazy."

Trojice imperiálních křižníků ještě chvílí hlídkovala u rozmetaných trosek kdysi hrdé eldaří lodě, eldaří protiútok se však nekonal a dle hlášení ostatních imperiálních sil v oblasti se jen tak brzy konat nebude. Nastala nepříjemná povinnost ohlásit všechny vzniklé ztráty, tento den byl pro Impérium bolestný. Dvě eskorty třídy Dauntless se už dávno ponořily do ohnivého pekla atmosféry Badabu, křižník třídy Lunar byl již od pohledu neopravitelný. Ostatní sektory hlásily ještě větší ztráty, na opačné straně planety stála ofenziva Impérium dva bitevníky třídy Mars, bolestivá ztráta už pro tak zkoušené imperiální námořnictvo. Na straně druhé, přibylo i eldařích vraků, za svou drzost zaplatili mnoha menšími plavidly, avšak bitevní lodě prozatím unikaly i těm nejlepším z admirálů, nové a nové lodě proto byly stahovány do systému, aby pomohly Impériu odolat dostatečně dlouho, než odhalí důvody eldaří agrese, existuje-li vůbec nějaký.

Vyhoupl se na kámen, s grácií akrobata a vizáží anděla se Exarch Swooping Hawků rozhlížel po okolí a skrze prasklinu v přilbě nechal chladný vítr dráždit svou tvář. I přes bolest odmítající mysl pocítil krátké píchnutí v kotnících, jejich pád byl i přes vší snahu pilota tvrdý, let Serpenty v jeden černý moment ukončila tyčící se skála, kam je nemilosrdně nasměrovaly stromy odírající kusy pancíře z těla grav-tanku. Přežili čtyři, vylézt ven dokázali žel jen tři. Farayan vyslal přeživší Exarchu na rychlý průzkum, ze všech přeživších aspektů to byla členka Howling Banshees, kdo byl nejblíže definici tichého a hbitého průzkumníka. Exarch Fire Dragonů, který si musel svou cestu z břicha transportu sám propálit, zabíjel čekání na kolegyni očišťováním své zbraně, nástroj destrukce místy připomínal spíše obitou dětskou hračku, Swooping Hawk však nepochyboval o její účinnosti.

Trpělivé vyčkávání dvojice přerušil zvolna kráčející pár nohou, alespoň co eldaří uši byly schopné ze změni zvuků vydedukovat. Obě hlavy se natočily jedním a tím samým směrem a čočky v přilbách zažhnuly očekáváním, kroky nepatřily žádnému jim známému druhu člověka, tyto disponovaly nevídanou grácií, s jakou se tvor nesl k jejich pozici. Skrze větve několikrát probleskl modrý flíček, načež se s praskotem rozhrnuly větve a na místo havárie vstoupil eldaří aspektový válečník, Dire Avenger, s mečem připraveným k úderu a s levou nohou nahrubo obvázanou kusem látky, ač provizorní obvazy na mnoha místech nasákly krví, eldarův krok působil jistě a rozhodně.
"Vítám tě, bratře. V časech jako nyní, kdy mnoho bratří a sester padlo nástrahám Mon-Keigh, každý přeživší povznese mysl válečníkovu," pozdravil Farayan nově příchozího a nechal svou zbraň klesnout podél boku, volnou rukou vyčaroval ve vzduchu pár gest věnovaných Dire Avengerovi. Zraněný Exarch neodpovídal, pouze zlehka pokynul hlavou a dále vykračoval ke skále ohraničující vrak Serpenty, svou zbraň ale také sklonil k zemi coby gesto přátelských úmyslů.
"Přežilo vás více?," vyslal Exarch Swooping Hawků otázku, na kterou doufal kladnou odpověď, ačkoliv neúprosná logika se mu v duchu vysmívala, že je přílišný snílek. Ostatní jsou mrtví a nebo hůř, v zajetí Mon-Keigh. Je jich málo, ale jen co se vrátí jejich zvěd, pokusí se o splnění úkolu, a nebo při tom zemřou jak oddaní válečníci Alaitocu.

Farayan pod přilbou pozvedl obočí, jeho čočky se slabě zablesky ve svitu slunce a volnou rukou se natáhl po Dire Avengerovi v očekávání odpovědi. Fire Dragon vedle něj působil mnohem více zaraženě, i on se nemohl přenést přes předtuchu, že není vše v naprostém pořádku. Exarch Dire Avengerů byl skoro u nich, stále ve stejném tempu střídal pravou nohou levou. Swooping Hawk se na okamžik poddal dojmu, že krve bylo na obvazech více než nyní, pak pohlédl Dire Avengerovi do tváře a rukou pomalu cestoval ke svému drahokamy vykládanému noži, pokud se mělo něco zlého stát, nezastihne jej to nepřipraveného.
"Mrtví. Jako vy," Probudil se Dire Avenger ze sna a promluvil škodolibě vibrujícím ženským hlasem. Helma eldařího aspektu se proměnila v masku barvy půlnočního nebe, ukryté kdesi v hlubinách nepropustné černoty z ní žhnuly dva rudé body, pár smějících se očí pocházejících z nejhlubších pekel, zálibně si prohlížející kořist. Černobílé chomáče na vrchu přilby se přetvořily v dlouhý spletený cop rudých vlasů padajících na záda zahalená v černé kůži. Před Exarchem stála žena obalená vrstvami tmavé kůže, až smyslně lemujícíc každý záhyb jejího těla. Na útlé ruce měla nasazenu dlouhou čepel po jejímž ostří tančily zelené záblesky, energie prýštící ze zbraně mu na okamžik zavibrovala očními víčky. Tajemná žena se za zvráceného smíchu vrhla po Swooping Hawkovi, tanec jejích nohou se mohl měřit s kroky eldara, dokonce jej i převyšovala. Než si Farayan dokázal uvědomit s kým má vlastně tu čest, klesal k zemi se dvěma hlubokými ranami, které si snadno poradily s veškerou eldarovou ochranou. Drahokamy vykládaný nůž ležel před ním, jeho ostří přeseknuté na tři stejně dlouhé díly, stejně jako spirit stone na jeho hrudi. Fire Dragon využil zaváhání kolegy k připravení své pekelné zbraně, ovšem tajemná vytáhla zpoza svých zad podivnou oválnou zbraň, reflexy útočnice překonaly hbitost Exarcha a ještě než ladně uskočila proudu žhavé hmoty, vypustila na Exarcha vlnu energie prýštící z drobné zbraně. Do Fire Dragonovy mysli se zaryl roj zuřivých impulzů, neurony podléhaly síle do mozku vpravovaných výbojů a jeho ústa vydávala jen nesouvislý jek raněného zvířete. Ničivá energie drásala jeho vědomí, zmatené signály jeho mozku v těle vyvolávaly svalové křeče a donutily ho padnout na zem, čekajícího na úder z milosti vedený rukou záludné útočnice.

.......................................................................................................

Stála se zavřenýma očima a pomalu dýchala. Byla jí zima, na rukou jí rašila husí kůže, těch několik tenkých vrstev látky ve spojení s kombinézou nestačilo na chlad, jež panoval uvnitř její vlajkové lodi, Borealis, bitevního křižníku třídy Overlord. Zatla zuby a obrnila se trpělivostí, cítila jak se jí chlad vkrádá do zvrásněné kůže na krku, hrozivě vypadající jizvy připomínající jí jedno z největších životních poučení, jakých se jí kdy dostalo. Prsty na rukou jí začaly tuhnout, první minuty vždy nesnášela, nenáviděla jakoukoliv zahálku, na vrchu pomyslného žebříčku byla její vlastní. Zrovna když zvažovala, zda nebude muset povolat servitory a technomágy, zaslechla hučivé dunění generátoru, který v mžiku vdechl život mechanickému zařízení v celé místnosti. Potemnělou mrtvolně tichou kopuli naplnilo vrnění desítek drobných strojků, vrzající serva pohla mohutnými kovovými rameny a vzduch prodchla pachuť horké vypouštěné páry. Udržovala své oči pevně zavřené, vnímala drobné otřesy působené strojovým orchestrem, ovládaným neviditelnými technomágy za neprůhlednými okny kopule. Chlad v místnosti přecházel ve vlažné doteky, jak pára pomalu vytlačovala teplotu v místnosti směrem vzhůru. Horký dotek ji zašimral na konečcích prstů těsně před tím, než pocítila silný tlak na hrudi doplněný jemným bzučením vycházejícím z kombinézy. Stovky látkou vinoucích se vodičů byly ramenem zaváděny do otvorů na vnitřní straně přikládaného dílu a ona jej rázem cítila tak jako cítila svou vlastní kůži, jako by šlo o součást jí samotné. Stroje na kombinézu přikládaly další a další díly, spojovaly je k sobě a poté je připojovali k ní, s každým zavrněním získávala pocit celistvosti a když zlehka promnula prsty, v odpověď se jí ozvalo opakované zaklapání nových kloubů, zvrchu ochraňujících její mnohem křehčí skutečné ruce. Strojové řeči pomalu zbývalo a v kopuli uvnitř Borealis opět zavládl chlad, generátor již nehučel, technomágové se odebrali zpět ke svým povinnostem se servitory v závěsu. Čekala, nechávala studený vzduch dotýkat se jejích řas a dovolila mu sestoupit a dotknout se očních víček. Začala opět vnímat brázdu na krku, odolávala pokušení projet prsty po vystouplých okrajích rány a vypustit tak do hlavy zástup bolestivých vzpomínek. Namísto toho sevřela opět ruce v pěst, načež se místností rozlehlo hlasité kovové klepnutí. Serva krátce vypískla, když se rozhodla vykročit nohou, s dalším vypísknutím dotáhla krok a pomalu otevřela oči a svému pohledu vystavila otevřené dlaně, na které se s úsměvem ve tváři zahleděla. Ruce působily o něco mohutnější, ostatně jako celé její tělo, které nyní ukrývalo několik vrstev kvalitního keramitu. Svou zbroj získala v podobě daru za letité věrné služby, sama ji chápala více jako vůli svých nadřízených udržet ji naživu ještě pár let, v lepším případě dekád. Strukturou podobná zbroji řádových Astartes, nebyla její schránka zdaleka tak mohutná, spíše stavěná pro člověka než geneticky upraveného nadčlověka, na ovládání si musela zvykat dlouhé týdny, učila se zatínat a uvolňovat svalstvo coby zbroji srozumitelná sdělení, namísto aby jí přikazovala pouhým nervovým impulzem. Vážila si jí, byl to velice užitečný nástroj, ať šlo o boj či vyjednávání. Třeba to, které jí čeká nyní. V konferenčním sále Borealis se již zajisté sešli jí sezvaní hosté, byla si tím jistá, nechtěla je již nechat déle čekat. Učinila další krok, který vyvolal jejímu uchu lahodné zadunění, nepřipadala si ale neohrabaně, spíše nezastavitelně. Uzamkla místnost trojicí přístupových hesel a počkala, než vzduchotěsná vrata odříznou vnitřek kopule od zbytku vlajkové lodi. Poté si za pochodu v hlavě přehrávala zapamatované údaje o ostatních účastnících jednání, kteří v jejím plánu sehrávali zásadní roli v potlačení eldařího plánu. Doufala, že jednání bude krátké, jelikož každá hodina mohla přiblížit Alaitocké Eldary k jejich cíli. Cíli, který pro ni ještě zahaloval rubáš tajemství, jímž se s takovou vervou uplynulé dny snažila proniknout.

Hlavně Leman Russ Punisheru byly rozpálené doruda, vzduch okolo se vlnil vlivem žáru naplno pracujících systémů a vzduch protínaly tisíce průrazných kulek, jak obrněná divize zahájila svou zteč aledaří pozice. Sprška kulek se zaryla do vyprahlé země a kamenitého podloží, dopad každé kulky šel vysledovat podle našedlého obláčku rostoucího jak malý hříbek po dešti. Vnitřkem tanku se rozléhal cinkot vystřílených nábojnic, odváděných širokou hadicí ven, aby brzy nevyplnily celý vnitřek a nezahltily posádku.

"Pozice C-34-A."
Medusa houpavě popojela, následována druhou, lesní kamufláž jim byla na místní širé pláni bez života k ničemu, přesto nijak nesnižovala využitelnosti dvojice obléhacích strojů. Ač hluk motorů, snažících se nést tíhu těžkého kanonu mohl být přehlušený řevem střílejícího Punisher, o jejich přítomnosti stále svědčila silueta dvou hlavní pozvolna hydraulikou zvedaných vzhůru.
"Rozumím."
Okolím se rozlehl ohlušující rámus. Se zacpanýma ušima vyslaly posádky první dávku smrtícího nákladu vstříc zadaným koordinátům, mechanické paže uvnitř Medus ihned začaly zdvihat další lesknoucí se náboj s až infantilně vypadající dokreslenou lebkou na špičce, doplněnou o krátký vulgární vzkaz posádky příjemcům explozivního dárku - odporným xenosům, eldarům. Krátkou chvíli střela prolétávala vzduchem, plachtění větrem doprovázel hlasitý a zároveň děsivý hvízdot. Jako první se na obzoru objevily dva jasné záblesky, dvě ohnivé koule vyvržené z nejhlubších pekel, následované dunivou ranou dopadu a následného výbuchu. Půda pod nohama se stávala nestabilní, posádky se snažily nějak zapřít uvnitř svých obrněnců, dokonce i s velkými Leman Russy projely dva malé záchvěvy.
"Výsledek?"
Poklop velitelské Chiméry byl odklopen na stranu gardistou s triedrem pověšeným na krku, voják nejdříve zkoušel oblak prohlédnout vlastníma očima s posměškem na tváři, přesto pak raději dal přednost ač jednoduché tak velice praktické pomůcce. Soustava čoček mu přiblížila scénu zmaru, to co měli jako skalní útvar a pravděpodobný eldaří úkryt bylo proměněno v hromady odštěpků a ke slunci trčících skalních solitérů, se kterými si nepochybně poradí další či ještě další salvy. Pozorovatel pečlivě procházel každý kousek, snažil se i na tu dálku prohlédnout skrze každý jednotlivý kamínek. Moc dobře věděli, čeho jsou eldaři schopni, už měli tu čest s jejich holofieldy.
"Zatím nic."

Špička krystalu zbělala a lehce se rozechvěla, jeho povrchl pokryly tisíce drobných zářivých žilek zvýrazňujících strukturu energií naplněného nerostu. S milimetrovou přesností otesaný klenot hltal proud energie prýštící z emitoru na věži grav-tanku, střelcova ruka s citem svírala drobnou páčku ovládající přísun energie a pomalu ji zdvihala vzhůru, každé malé posunutí loudilo z generátoru více a více energie, až celý stroj prostupovaly vibrace motoru spolu s hučením přenosové sítě. Se zábleskem se probudil k životu i druhý grav-tank, i jeho krystal ztrácel svou matnou barvu pod vlivem absorbované energie. S věží natočenou na první Fire Prism počítal střelec drahocenné sekundy do optimálního nabití své vlastní zbraně, začal dokonce pociťovat brnění na prstech, jakmile uvedl emitor do plného chodu. Se zasyčením vyslal skrze rozhraní do krystalu impulz pobízející ho k uvolnění veškeré nahromaděné energie vstříc druhému tanku. Úzký paprsek jasně oranžového světla opustil mateřský krystal, grav-tank se zlehka zachvěl a posádka jen sledovala, jak ničivý proud energie lehce vniká do krystalu prvního tanku. A sotva se energie dvou tanků spojila v jednu, ozvalo se krátké ale hlasité syknutí a veškerá nahromaděná energie se vydala na svou zkázonosnou pouť.

Medusy už téměř dokončily přebíjení, mechanická ramena ve vnitřku obou strojů dokončila práci, k níž by byli jindy zapotřebí tři dobře stavění muži a minimálně zvedací vozík. S hlavněmi zaměřenými na novou ohlášenou pozici byly obléhací stroje připraveny proměnit eldaří pozice na prach. S myslí soustředěnou na přesnou a stokráte nacvičenou procedurou si proto nikdo nedokázal povšimnout rovného proužku jasného světla, jenž neúrposně směřoval na setkání s trupem Medusy. Boční pancíř nebyl schopen klást soustředěnému paprsku jakýkoliv odpor, hrubý plát byl rozkrojen vedví stejně snadno jako tankové pásy, až plášť střely byl tím posledním, co proud energie proťal, žel pro posádku to bylo přesně to, pro co si oranžový záblesk přišel. Medusa se na krátkou chvíli napjala, vnitřek vyplnila spalující síla proražené munice a na vnějším pancíři se objevily první trhliny, které se rozbíhaly po celém povrchu vozidla, propouštějící vnitřní žár ven a podléhající tlakovým silám vyvíjeným na vnitřní konstrukci tanku. Se zvonivým zaduněním Medusa pukla, rožžhavné kusy pancíře se rozlétly do okolí a na jejím původním místě zbyl jen zčernalý kus podvozku, hrubou silou vražený do suchého podloží. Z okolí zazníval cinkot vyvržených šrapnelů odrážených od pancířů ostatních vozidel, Medusa se v rozpětí několika sekund doslova rozptýlila po celé kompanii. Ještě než si byli velitelé vozidel schopni zaujmout nové postavení vůči eldaří hrozbě, následovala druhá Medusa osud první, světelný proud se zakousl do obrněného krytu palebného mechanismu kanónu, pancíř i kousky děla byly roztaveny do společného amorfního útvaru, utvářející nepohyblivou pancéřovou rakev pro nešťastníky uvnitř.

Dvojice kouřových signálů z útrob zlomených Medus byla signálem pro ostatní eldaří síly, ze svých úkrytů se vtříc tankům vrhly dvě skupinky Vyperů, chrlící doběla rozpálené plasmové projektily po odkrytých bocích Chimér, aby se následně musely vyhýbat obranné palbě uvnitř se skrývajících gardistů. Drobní sourozenci eldařích grav-tanků nebyli soupeřem pro sílu zbraní imperiálních posádek, piloti byli srozuměni s fatálním dopadem každého náboje, který se střetne s trupem jejich stroje či se zaryje do nechráněných motorů, jejich cíl byl daleko jiný a soudě dle otáčení několika tanků úspěšný. Leman Russ Punisher natočil svou věž za unikajícími Vypery, rotační kanón se dal do zpěvu ještě dříve, než výhled posádky vůbec zkřížilo první eldaří vznášedlo, projektily pročesávaly vzduch nazdařbůh, zatímco se věž snažila dotáhnout na opozdilce z eldařích řad. Sprška kulek nakonec našla svůj cíl, jedna z krátkých dávek se střetla s křídlem na boku Vyperu a doslova jej vytrhla ze stále letícího vznášedla, jen pilotova zručnost udržela Vyper stále ve vzduchu a zabránila srážce s kamenitými výběžky. V ten samý moment se Punisher prudce otřásl, nejprve jednou, pak dvakrát, následovaly další a další rány vedené neomylně na záď bitevního tanku. Neznámo pro posádku, smrtící symfonie jejich hlavní zbraně utlumila výbuchy v povzdálí, kde se k eldařím silám připojily tři malé skupinky War Walkerů, kráčející zbraňové platformy byly více než dobře uzpůsobené pro takto nepříhodný terén a jejich výzbroj sestávající se jak z rychlopalných tak koncentrovaných laserů nadělala v řadách odhalených tanků nevídanou paseku. Zasažené motory po zásahu vzplály, skrze proražené a doutnající věže unikala vyděšená posádka, znehybněné tanky se marně snažily natočit zbraněmi k útočníkům a spíše vyčkávaly na ránu z milosti. Řidič Punisheru se snažil strhnout tank bokem, aby získal o něco výhodnější pozici a nevydával eldarům na milost kritické systémy tanku, kanón opouštěl svůj výhled na Vypery aby mohl posrážet k zemi přicházející War Walkery dříve, než oni zničí jeho. Dalších pár nárazů otřáslo vnitřkem Punishera a pohyb tanku ustal, na dvou místech roztžený pás se při záběru motoru vymrštil do vzduchu a odletěl pět metrů nazad, aby těžce dosednul na vyprahlou zem. Kanón Punisheru byl však připraven, střelec vyslal vstříc již dobře viditelným eldařím strojům spršku olova a na tváři se mu objevil slabý úsměv, když noha jednoho z nich praskla, provrtána četnými rozptýlenými projektily. K zemi přibodnutý tank se zmáhal na svůj poslední odpor, s municí téměř vyčerpanou vyslal tank poslední vzpurnou dávku na své útočníky. V odpověď se do trupu Punisheru zapřel půltucet rudých laserových paprsků, z nichž polovina proťala hrubý pancíř a uškvařila hlavní zdroj energie společně s ovládáním hlavní zbraně. Leman Russ Punisher nebyl již ničím více než tyčící se hroudou železa, posádka uvnitř si vyměnila chápavé pohledy, jak se každý z nich chápal své příruční zbraně. Střelec uvolnil svrchní poklop a osvětlil potemnělý vnitřek tanku svitem poledního slunce, s pistolí v ruce se dvakrát dlouze nadechl, než se odhodlal vyskočit ven a s ostatními spěchajícími za jeho zády započal poslední imperiální odpor té bitvy, předem odsouzený k neúspěchu.

Kanón Strike Cruiseru hrubě drásal povrch eldařího křižníku, elegantní loď již nedokázala pokrýt energetické nároky holofieldu a byla donucena uchýlit se k zoufalému řešení. Oživené pulsary rozpalovaly keramitové pláty doběla, několik palub bylo plně zaměstnáno hašením vznikláých požárů a rychlého odvážení uskladněné munice. Na oplátku četné baterie Strike Cruiseru chrlily nekončící přívaly explozivních střel a plasmových výbojů, dopadajících v pravidelných intervalech na povrch eldaří lodě.
"Koncentrujte se na obranné baterie."
Zbraně Strike Cruiseru se v mžiku přeorientovaly na nový cíl, vzhledem k velikosti lodí sotva postřehnutelné defenzivní systémy eldařího křižníku, sloužící hlavně k odražení napadajících letců. Zatímco se vnější plášť chvěl pod přívaly žhnoucí energie proudící z ústí eldařích pulsarů, vychrlily baterie krátkou koncentrovanou salvu na bok eldaří lodě, zasažená místa téměř okamžitě explodovala v oblaku kouře, místa která mohla ještě před chvilkou ohrozit plány byla definitivně přeměněna v hromadu vyvržených ožehlých trosek.
"Zahajte výsadek."

................................................................................................................

Smršť nabroušených disků probleskla jasně osvětleným vnitřkem eldaří lodi vstříc prvnímu nevítanému hostovi. Se zařinčením se střely shurikeny s vrstveným keramitem pokrývajícím terminátorův ramenní plát a zanechaly několik povrchových rýh napříč rudým škorpionem vyobrazeným na bílém pozadí. Neodrazen počátečním neúspěchem zasypali eldaři terminátora dalším přívalem malých smrtících střel v neustávajícím svižném klapání shuriken cannonů. Jejich úsilí bylo odměněno krátkým zábleskem naděje, když první vstoupivší keramitový obr zavrávoral, muže uvnitř na krátký okamžik ovládla ostrá bolest, když se jeden z naostřených kotoučů šťastně odrazil a zařízl se do masa chráněného jen slabou vrstvou pancíře kousíček od krku. Ovšem pro veterána, jenž prošel desítkami misí ve službách kapituly nebylo ani takové krvácející zranění důvodem ustat v postupu vstříc nepřátelským liniím. Serva se probudila k životu když pravou rukou pozvedl storm bolter, dvouhlavňová zbraň proudem spolykávala střely z uzavřeného podvěšeného zásobníku a za každými dvěma výstřely následoval eldaří výkřik, tu bolestivý, tam v objetí smrtelné hrůzy. První eldaří bariéra ztrácela svou celistvost, čtveřice obránců ležela na zemi v kaluži krve, neúrpsně smetena první dávkou rozzuřeného terminátora, zbytek se snažil vzpamatovat z překvapení a čelit veteránovi, zpoza jehož zad se vynořili čtyři další v keramitu odění bojovníci Impéria. Bílé nehostinně vyhlížející přilby razili v kontrastu s zašedlým plátováním, zlatý symbol lidského císařství jevil známky poznamenání zubem času a běsem války, pomyslné jizvy tak vypovídaly, že posádku eldařího křižníku čeká další poměření se soupeřem, jehož zkušenosti se mohly rovnat jejich vlastním.
"Obsaďte perimetr."
Vzdušný souboj mezi lesknoucími se shurikeny a explozivními celoplášťovými střelami přerušil řev šestihlavňového kanonu, těžká zbraň zasypala eldaří pozice dávkou svěžího olova a hladové kulky se zahryzávaly do každé překážky, kterou potkaly. Náraz projektilu vymršťoval těla obránců vstříc zdem lodního koridoru, exploze strhávaly kusy zdi a zasypávaly jimi ty, kterým nebyla dopřána rychlá smrt z úst jednoho z nejsmrtonosnějších vynálezů Impéria od dob Hereze. Netrvalo dlouho a v oblaku dýmu zbyl poslední přeživší, poslední člen posádky, jemuž bylo dáno za úkol udržet vstup do nitra lodi za každou cenu. Pokrytý krví svých spolubojovníků a s tělem obitým od dopadu úlomků z rozdrásané chodby se s námahou zvedl na nohy a pokusil se pozvednout svou zbraň, jen aby zjistil, že zírá do tváře přistoupivšího terminátora. Ač byly rysy tváře adepta astartes zakryty hrubou přilbou, rudé čočky žhnuly nenávistí k něčemu tak zvrhlému a nečistému, jakým jsou eldaři, ta samozvaná nejchytřejší rasa galaxie. Skrze hlasové rozhraní uniklo do ticha slabé zavrčení, oči sklouzly na eldarův shuriken catapult, jenž mu před několika sekundami způsobil zranění, jenž mu i nyní vystřelovalo skrze celou paži výboje bolesti. S trhnutím sevřel eldarův hrudník, silové pole obepínající zvětšenou verzi klasické rukavice mu poskytovalo sílu ležící mimo dosah běžných smrtelníků, kterou nyní využíval proti své oběti. Těsně před tím, než donutil prudkým stiskem explodovat křehké a drobné tělo, stihl vyslat velení obeznámení o současném stavu jejich postupu.
"Perimetr zajištěn."

Zatíženi vahou svých zbrojí zadupávali terminátoři doslova zbytky svých nepřátel do rozpraskané a kulkami rozryté podlahy, pětičlenná jednotka veteránů pokračovala ve své cestě k citlivým systémům eldaří lodi a v souladu se savými příkazy i zajistit jakékoliv informace vztahující se k eldaří přitomnosti v okolí Badabu. Kapitán Ortea, pověřený hlavním velitelem Cullnem v současné chvíli vedl několik dalších přepadových útoků, do nejzašžích podrobností naplánovaných vrchní velitelkou sjednocených imperiálních sil pověřených ochranou zdejší zdánlivě zdevastované planety. Coby vitální prvek celé operace, skupina elitních bojovníků kapituly Red Scorpions hrdě čelila dalším enklávám eldařích obránců, vedeni zásadami své kapituly opovrhovali skrývání se za rohy chodeb v útrobách eldařího křižníku, naopak hrdě kráčeli vstříc mračnu shurikenů nalétávajících na terminátory jako hejno vzteklých sršňů. Po první odvetné dávce odpor vždy zakolísal, s každou další ranou a uniklou eldaří duší se z boje stávala nepřehledná jatka, v nevyhnutelném boji tváří v tvář nebyl eldar pro Red Scorpiona žádným nebezpečným soupeřem, ani rychlé reflexy a elegance pohybů se nemohla měřit s pancířem obloženou horou, jenž jedním úderem dokázala rozpárat zeď chodby, natož slabě chráněné eldaří tělo. S aspektovými válečníky držícími se na povrchu planety se boj chýlil k nezvratnému konci, loď číhající venku nemilosrdně trestala každý pokus posádky uniknout do bezpečí, ať již šlo o únikové moduly nebo několik málo zbylých eldařích lodí sloužících na doručení zásob.

Později toho dne eldaří loď explodovala, nálože rozmístěné kolem energetického zdroje a na můstku vykonaly svou práci a křižník se v mžiku proměnil na kouli pestrobarevných plamenů, sálajících z protrženého trupu. Na malý okamžik se tak na nebi zrodila nová hvězda obklopená koronou z vyvržených trosek, pozvolna směřujících na neodkladné setkání s atmosférou. Thunderhawk byl tou dobou již bezpečně zpět v hangáru Strike Cruiseru, kapitán Ortea právě přijímal hlášení svých mužů o výsledku celé mise a muži z 1. kompanie kapituly Red Scorpions se připravovali na další blížící se střet s Alaitockými eldary. Střet, jehož váhy se dle myšlenek vrchní velitelky badabské ochrany právě překlonily na stranu Impéria.

Trojice Sentinelů postupovala vstříc eldařím liniím následovaná chumly čerstvých gardistů s bílými pruhy na přilbách. Ať už naverbovaní proti své vůli a nebo plni pozvolna vyprchávajících ideálů, nebyli tito zelenáči pro eldary soupeřem, avšak dostatečně si to vynahrazovali počtem, ač nebyla jejich ruka pevná a oko přesné, stovky bratrů ve zbrani stačily na to, aby na každou smršť laserových paprsků zareagovali eldaři ústupem do krytů. Guardiani mohli být daleko lépe vycvičení a vyzbrojení, imperiální velení ovšem hojně využívalo převahy plynoucí z dostřelu, jakýkoliv pokus o protiútok byl hned odměněn bouří rudých linek protínajících vzduch a zbroje těch eldarů, jimž se nepodařilo včas zalehnout zpět. Nezbylo jim proto nic více, než vyčkat, až se vlny nováčků přiblíží na dostřel a během krátkého útoku zpomalit jejich postup, bouře disků vysekávala v roji mladých gardistů hluboké krvavé šrámy, několik tuctů mužů skončilo na zemi zhruba ve stejnou chvíli, kdy guardiani opět ulehali do svých pozic, aby zabránili odvetné palbě. A nebyli to jen gardisté, kdo donutil eldary pečlivě se ukrývat. Hlavním důvodem se stávala blížící se silueta tanku Leman Russ Eradicator, následovaná dvojicí hojnějších klasických Leman Russů, trojice obrněnců přijíždějící podporovat zdánlivě nekonečný příval čerstvých těl.

Obrněné Sentinely možná nedisponovaly stejnou mrštností a elegancí jako jejich rozšířenější verze, bylo to ale jejich zesílené pancéřování, které jim vysloužilo místo v čele voje, pilota pláty chránily dost na to, aby se nemusel obávat o vlastní život tváří v tvář eldařím shuriken catapultům. Vybaven autocannonem byl navíc pro eldary daleko větší hrozbou než mladíci křečovitě svírající lasguny, ač dokázala zbroj guardianů pohltit laserový výboj, proti zásahu velkou ráží nebyla nositeli platnější více jak list papíru. Piloti to moc dobře věděli, stejně tak jejich eldaří protivníci, kteří začali kvapně opouštět své pozice a přenechávali dříve dobyté metry imperiálním silám. Dvojice Leman Russů podpořila úsilí svých kolegů a pálila explozivní střely do míst, kde posádky tušily Alaitocké síly. Na zelenáče dopadaly kusy zeminy, štiplavý kouř jim vnikal do nosu a očí zatímco tpřekračovali rozsekaná těla svých neúspěšných spolubojovníků. Zatím byl tlak Impéria úspěšný, eldaři již neodpovídali odvetnou palbou a nesnažili se zpomalit jejich postup, tu a tam bylo možné zahlédnout modrožluté šmouhy, vyklízející své dosavadní úkryty a vrhající se za nové překážky ve snaze nevystavovat se palbě z imperiálních řad.

Eradicator vyjížděl kupředu, posádka se snažila zaměřit opětovně ustupující eldary obratně se vyhýbající jeho kanónu, ničivé zbrani určené k eliminaci pěchoty svými speciálními střelami. Kde byl Demolisher určen pro úplné zničení cílů v dosahu, ať šlo o živou či neživou hmotu, tam byl Eradicator sofistikovanější. Nova Cannon vypaloval munici s nestabilní směsí, tvrdý náraz odpálil veškerou nahromaděnou energii, jejíž vlny se přelévaly přes jakoukoliv překážku a upalovaly vše, co nestačilo zavčasu uniknout. Ač dokázal nahromaděný výboj proměnit skupinu pěchoty v obláček prachu, postrádal sílu projít pancířem většiny vozidel, čas od času nesporná výhoda, vynášející Eradicator mezi hojněji produkované varianty Leman Russe. Oproti svým bratřím nebyl ale nyní schopen dobře zamířit, eldaři měnili své pozice dost rychle na to, aby mu znemožnili přesnější výstřel, jako by snad tušili, kdy se přesně tank chystá rozmetat jejich křehká těla do okolí.

Netrvalo dlouho a masivní zbraň zpočívala Aem-Loecovi pevně v rukách, necitelný dotek věrné pušky by v něm jindy vyvolal několik dávných vzpomínek, nyní ale upínal svou mysl ke svému cíli. V hledáčku pušky se záhy objevil obrys Eradicatoru, tank se líně sunul a zároveň se snažil zaměřit daleké guardiany, aniž si posádka dokázala uvědomit, že se pozice lovce a kořisti prohodila. Z hlavně vyšel proud bělavého světla, rožžhavený vzduch okolo začal vztekle syčet a oblý hrubý paprsek se vnořil do bočních plátů Eradicatoru, s prasknutím prošel věží a citelně oslabený vyšel na druhé straně. Rozjetý tank se zastavil, z jeho útrob začal vycházet sloup černého dýmu a vyděšená posádka vyskakovala z otevřeného svrchního pokopu svého stroje. Wraithlord ale neztrácel čas kocháním se nad svým úlovkem a vypálil podruhé, ránu vedl přímo na záď prvního z doprovodných Leman Russů. Paprsek se okamžitě prokousal hrubým pancířem s propálil plášť jedné z explozivních střel, čímž vyvolal řetězovou reakci. Posloupnost výbuchů zatřásla masivní formou bojového tanku a jeho záď zmizela v rostoucí ohnivé kouli. Výbuchem vzedmutá vlna odsunula poslední funkční tank o půlmetr na stranu navzdory záběru pásů, s hlavní natočenou na skořápku zesnulého Alaitockého hrdiny vypálil jednu ze svých střel, která se za jasného záblesku střetla s Wraithlordovým tělem. Umělé tělo vedeno Aem-Loceovou myslí se zapotácelo a jeho puška mu vypadla z rukou, masivní těžká zbraň nyní ležela před nohama majestátníhop konstruktu, jehož tělo zdobily četné vlysy svědčící o eldarových úspěších v řadách Alaitockých rangerů. Rozhodnut neztrácet čas, rozbehl se Aem-Loec vstříc emperiálnímu tanku, projektily z heavy bolterů se s cinknutím odrážely od jeho těla, hloučky gardistů prchaly před hněvem eldařího Wraithlorda a desítky končily zadupány v zemi, jejich nemotornost jim zabránila uhnout krokům eldaří legendy. Leman Russ zasypal tyčící se postavu další sprškou ze všech sekundárních zbraní, posádka kvapně přebíjela hlavní kanón, ani nově nalezená motivace však nestačila, aby zabránila blížící se konfrontaci. Wraithlord obmotal své prsty kolem hlavně a rázně trhnul, šroubky se rozlétly do okolí a kov zaskřípěl, jak tank připravil o hlaveň a část věže. Než se posádka stihla z vraku svého stroje dostat, probudily se k životu Aem-Loecovy plamenomety, připevněné k silným pažím jeho posmrtné schránky. Žhavý ohnivý proud zaplavil útroby tanku a během pár okamžiků změnil posádku na pár hrstí popela. Bitva nebyla ještě vyhrána, mlčky se proto otočil na zbytek imperiálních sil. V dálce spatřil tři doutnající vraky Sentinelů a zástupy prchajících zelenáčů, za pochodu kosených k zemi postupujícími guardiany a hloučkem jemu podobných, však menších konstruktů. Aem-Loecova bývalá skupina, jeho nejlepší rangeři, nyní stejně jako on jen ozvěny svých dřívějších já, kráčející slupky řízené zachovaným vědomím a vedené chutí po odplatě. Živí Alaitocu bojovali bok po boku s mrtvými, aby získali pro své bojovníky z řad Exarchů cenné hodiny navíc.

Seděla již dobrou půlhodinou nad výpisem všech hlášení, rukavicí přejížděla po mapě povrchu Badabu. Tři tlusté černé tečky označovaly místa ztroskotání eldařích transportů, jejichž piloti se mylně domnívali, že zůstali skryti před očima císařových věrných. Neměla pochyb, že část drahocenného nákladu přežila, skoro doufala, aby dostáli své pověsti a plnili své rozkazy do posledního dechu. Rudými křížky so označila místa všech potvrzených střetnutí s eldařími bojovníky, zpravidla se nesly v duchu objevení rozsekaných těl procházející patrolou, seržanti bedlivě sledovali stav svých mužů a informovali poručíky, ti zjištěné informace ohlásili regimentálním plukovníkům, čímž zprávy prošly celým tradičním řetězem imperiálního velení, až skončily u jejích očí, které jako jediné dokázaly vyčíst to nejdůležitější, údaje skryté mezi řádky.

Nebyly to bojůvky na odvrácené straně Badabu, střety jenž stály každou hodinu životy tisíce gardistů a desítky imperiální techniky, co jí nedávalo spát. Zemřelo jim několik dobrých lidí, to ano, některé čety dokonce skončily odříznuté bez zásob a byly odkázané jen na sebe, což byl v jejích očích ortel smrti, zvážila-li, že stojí tváří v tvář disciplinovanějšímu a zkušenějšímu protivníkovi. Ale navzdory svým možnostem se xenosové ani jednou nesnažili proinknout hlouběji do imperiálních linií, žádné koordinované útoky na hlavní gardistické velení, pouze vytrvalý tlak na bráněné pozice a sotva byly prolomeny a obránci do jednoho pobiti, zmizeli jak hvězda nad ránem.

Informace ukořistěné Red Scorpiony nevnesly do záležitosti nové světlo, jak se chvílemi snažila doufat, získala jen popisy úkolů zničených křižníků a krom jména lodí a jejich kapitánů nebyla schopna rozluštit nic konkrétního, úspěchem tak zůstalo jen plné ovládnutí části orbity Badabu, čímž si zajistila nevyrušitelnost Borealis s její maličkostí na palubě. Křižník teď v tichosti dohlížel na povrch planety, s blížící se nocí bylo viditelných těch pár měst nepostižených válkou s padlým Chapter Masterem Huronem, funkční elektrifikace rozzářila města, až vypadaly jak reje světlušek nad potemnělým rybníkem. Stovky kilometrů nůže se jedna polokoule chystala k odpočinku, tisíce mužů ohřívaly vyhládlé žaludky teplou večeří, zatímco se na odvrácené straně jejich druzi střetávali s nekončícími eldařími výpady, vybírající si další oběti v Císařově vojsku. Někde mezi nimi přistávali i muži kapitána Ortey, čerstvé posily v čele s desítkou kapitulních veteránů, vedoucích více než vyrovnaný boj s aspektovými válečníky, místo mrštnosti a grácie využívající spíše pádné ránu vedené neoblomnou vírou v Císaře.

Při bezmála dvacátém propojování křížků ve snaze odhadnout další směřování eldařích přeživších stáhla ruku z mapy a bolestivě polkla, dávné šrámy se přihlásily o slovo a donutily ji rozpomenout, kdy její neúspěšná predikce málem vedla k neúspěchu celé mise, nakonec to odnesla jen ona, ačkoliv si připomínku své chyby ponese po zbytek života. Zavřela oči, dobrovolně se odevzdala temnotě, ve které se jí vždy dobře soustředilo, všechny vjemy nahradilo jen vzdálené hučení energetických rozvodů Borealis, rozlézajících se celou lodí ze srdce bitevního křižníku. V hlavě si zrekonstruovala mapu, nad kterou strávila a nejspíše stráví značnou část svého dnešního dne a snažila se vžít do role eldařího Autarcha, rozmýšlela nad podstatou plánu, snažila se odhadnout záměr skrývající se za vysazením několika malých skupinek elitních válečníků v nepřátelském území. Zatím věděla jen jediné, že jsou to právě tyto roztroušené fragmenty, které si zasluhují její pozornost, některým se již věnovala dost důkladně a byla si jista, že jich nezbývá více než jedna čtvrtina původního stavu. Zbytek byl ale v pohybu a eldar, jemuž je dopřána volnost pohybu nebyl snadným soupeřem. A pak rázem se vymanila ze svého rozjímání, ignorovala bolest plynoucí z ostrého světla zářícího jí do očí, dopátrala se k dalšímu dílku skládanky, kousek tak prostý až se za jeho opomenutí v duchu pokárala.

O pár minut později byl plukovník Soto vytržen z lehké dřímoty svým radistou, lehce šedivějící a mnohonásobně dekorovaný důstojník se snažil ze svého hlasu vyhnat známky únavy a rozčarování, disciplinovaně ale naslouchal a zapisoval si seznam míst, která měl do dvou hodin obsadit a opevnit, urgentní rozkaz pocházel přímo z vlajkové lodi Borealis.

Současně ke kapitánu Orteovi doputovala zašifrovaná žádost o asistenci kapituly Red Scorpionů při blížící se operaci, podrobnosti budou sděleny hlavní velitelkou operace osobně, na palubě Borealis. Vyžádané síly si Ortea mohl dovolit postrádat a ona tím získala cenný mobilní prvek, schopný rychle zareagovat na jakékoliv ... nepředvídané okolnosti.

Witchblade odhodil bajonet na stranu, přes ostří přeběhla smršť tenkých bledých blesků, ožehávajících narezlý povrch k lasgunu připevněné čepele. Ač se podstatná část jeho vůle opakovaně vydávala na krátké toulky blízkou budoucností, dekády v pozici Farseera naučily Karyase vše potřebné, pro psykera jeho formátu byl boj s imperiálními pěšci nejvýše únavný, jejich největší silou byl počet a o jeho částečnou redukci se již se svou osobní družinou Warlocků postaral.
Výstřel z bezprostřední blízkosti. Přichází zprava.
Karyas hbitě ustoupil a ponechal výboj, aby se neškodně rozptýlil o stovky metrů dál. Střelcův osud v budoucnosti určen nebyl, proto jej Farseer ukončil, smrt tohoto jedince stejnak ničemu nezabrání, ale může prospět Alaitockému záměru.
Výpad nožem. Zubaté ostří vniká do zad jednomu z Warlocků a ten zmírající klesá k zemi.
Farseerovi stačila jediná myšlenka, jedno jediné vnuknutí, aby odvrátil smrt svého dlouholetého spolubojovníka a bývalého učně. Věděl, že krátký do mysli vložený obrázek bylo vše, co musel udělat, sám nyné odvracel v zárodku budoucí následky zoufalé zteče trojice gardistů na svou osobu, přesně věděl kam zamíří a ve kterém pořadí se jej podaří pokořit, během několika málo sekund srazil k zemi každého z nich.

Imperiální ofenziva i přes vršící se ztráty gradovala a družina Warlocků se snažila seč mohla, aby eldaří linie vytrvaly. Půl dne bombardované pozice byly dle hlášení značně zesláblé a odpovědný Autarch nedokázal tak rychle realokovat těžkou techniku potřebnou k zatlačení Mon-Keigh zpět do ruin bývalého lázeňského města. Eldary držená blízká víska se tak namísto zásobovacího bodu stala bojištěm, Karyas se proto dobrovolně přihlásil a společně s pěti ze svých nejlepších Warlocků nastoupili do jednoho z připravených Falconů. Během dvou hodin dokázali podpořit několik desítek guardianů natolik, že první vlnu útočící pěchoty odrazili beze ztrát, ale Karyas moc dobře odhadnul, že útok měl za cíl pouze odhalit všechny trumfy obležené síly Alaitocu. Farseerova přítomnost byla pro guardiany požehnáním, jeho zkušenosti totiž umožnily přežít i nájezd Chimér, nakonec imobilizovaných trojicí vibrocannonů pod čerstvým velením jednoho z Warlocků. Další z Karyasových ochránců se držel v řadách eldařích civilistů, zlehka se dotýkal jejich mysli a posiloval jejich už tak nahlodanou vůli pokračovat v boji, strach ze smrti nahrazoval disciplínou a motivací udělat vše pro dobro vlastního domova. Jiný naopak uchvacoval postupující křehké lidské duše, vštěpoval jim vidinu husté mlhy zahalující eldaří obránce, mátl jejich oči aby vzápětí mohl útočit neočekáván se smrtící přesností.

Karyas pozvedl svou pistoli a přesnou střelou srazil k zemi plamenometčíka, disk lehce projel masem a zanechal muže znehybněného a krvácejícího, aniž by narušil nespolehlivý lidský výmysl. Druhá rána téměř oddělila hlavu od krku jinému muži, přestože se snažil střele uhnout, jeho reakce však byla očekávána, kdyby hlupák stál na místě, stále by žil. Farseer vzhlížel do dáli a odrážel už jen sporadické útoky dotírajících gardistů, kteří nepadli za oběť žíznivým čepelím Warlocků, až po chvíli našel vhodnou oběť. Mladičký důstojník doprovázel svou četu, doprovázen hloučkem několika dalších mužů pobízel své vojáky k rychlejšímu postupu vstříc eldařím pozicím, sám se uvedl do mírného klusu s laspistolí připravenou k použití.

Karyas nespěchal, dával si záležet, aby v davu všech na smrt řítících se duší našel právě tu důstojníkovu. Pár letmých gest postavilo most mezi myslí Farseera a velitele, spojení skrze které proudily vlny energie poměřit sílu vůle Karyase a vybraného Mon-Keigh. Oficír se snažil vzdorovat, to musel Farseer uznat, ale nebyl žádný psyker, neuměl tu sílu formovat, neuměl ji usměrnit. Házel roztávající sněhové koule proti řítící se lavině a Karyas jej rychle zatlačoval zpět do jeho vlastní hlavy, zatímco se důstojník s křikem snažil i nadále marně vzdorovat. Ruce se marně snažily ochránit hlavu před sílící bolestí, přicházející zevnitř. Karyas poznal, když se dostal dostatečně daleko a vyslal jeden krátký impulz, který v nitru důstojníkovy mysli explodoval v podobě jasně zářivé koule. V ten okamžik křik ustal a ruce volně poklesly k tělu, nohy vypověděly poslušnost a oficír se sesunul k zemi, v jeho očích zůstal skelný pohled, zatímco jeho duše byla nadobro roztříštěna drtivým Farseerovým sevřením.

Smrt velitele mnohé zaskočila a zpomalila jejich postup, krátké zaváhání ztrestali eldaři smrští shurikenů. V odpověď pročesala vzduch salva z lasgunů, stovky mrtvých již proměnily okolí kdysi obývaného města v hřbitov, přesto to nebylo dost. K lasgunům se ale připojilo i zlověstné hvízdání, které následovaly exploze dopadajících minometných projektilů zasahujících opevněné pozice guardianů. Eldarům pískalo v uších a i Warlockem posílený duch začal uvadat, Impérium jak se zdá obdrželo své posily dříve než Alaitoc a Karyas se uchýlil k predikci dopadu minometných granátů. Výbušniny vměstnané do kovových válců se dále snášely z oblohy, přesto již postrádaly onen potřebný moment překvapení, jeden z Warlocků odtahoval raněné pryč z dosahu šrapnelů a Farseer ohlížel situaci.

Na malý moment se zdálo, že jeden z minometných projektilů vybuchl ještě v hlavni, ale dříve než dokončil Karyas poznámku na úroveň technologických znalostí Mon-Keigh, proměnilo se malé epicentrum v objemnou fialovou kouli protkanou zářivě bílými žilkami, vtahující vše z okolí do svého nitra. Polovina budovy zmizela i s třemi minometnými týmy, z vnitřku koule zazněl jen krátký bolestný výkřik následovaný explozí granátu, která se ale navenek nijak neprojevila. Motor Chiméry rovněž zmizel, stejně jako půltuctu barelů s palivem i vojákem zodpovědným za jejich ohlídání, kdyby se eldaři rozhodli připravit Gardu o její pohonné hmoty. Nasycená sféra se opět smrskla, až po ní nezbylo zhola nic, krom známek o její přítomnosti. Živé či neživé, vybíravost nebyla její zřejmou vlastností, velikost koule se dala stále dobře odhadnout podle chybějících částí domů a imperiální techniky, vojáci buďto leželi na zemi zbaveni velkých částí svých těl a nebo zmizeli spolknuti sférou kdesi v neznámu. Imperiální pozice obestřelo ticho, dokonce ranění byli natolik v šoku, že nebyli schopni vydat hlásku dříve, než se ocitli v objetí další koule, stejně hladové jako předchozí, zbavující své okolí imperiální přítomnosti. Čepel Karyasova meče přestala sršet drobnými výboji, zbraň se uklidňovala stejně jako její nositel. Guardiani usedávali do trosek vesnice s úlevou, o raněné mohlo být konečně postaráno. Farseerova pomoc jim nakonec dovolila dožít se příchodu slíbených posil a zatímco obrovský grav-tank Cobra pomalu vyvrhával Mon-Keigh do nastavené náruče Warpu, oddávali se eldaři krátkému odpočinku, než budou vysláni plnit další povinnosti ke svému craftworldu, Alaitocu.

Neomezen okolní bujnou vegetací, prolétl Land Speeder Tempest nad hlavami posádky minometné baterie, v trvajícím přítmí o jeho přítomnosti svědčil jen hluboký hukot motorů a několik blikajících rudých světel varujících ostatní Land Speedery přivezené Red Scorpiony na Badab. Nevybaven byť jedním světlometem musel působit dojmem slepce ztraceného v neznámu, zrak ale nabýval díky početným senzorům schopným prohlédnout nocí a nenechat se zmást olíživými stíny. Pilot s lehkostí ovládal pohyby svého stroje, Land Speeder nesdílel časté nešvary imperiální techniky a byl spíše křehký, což jej činilo jak stvořeným pro průzkumné mise. Zde ale nešlo tolik o průzkum jako včasné varování, na obrazovkách se míhaly desítky nových a nových zářivých řádků obsahujících informace o nejbližším okolí, bylo už jen na pilotovi a jeho úsudku oddělit zrno od plev, nebezpečné od neškodného.

Pro trojici eldařích průzkumníků nebylo žádným problémem odhalit fakt, že Tempest nedaleko od nich proplouvá vzduchem, vědomi si svého úkolu a zvláště početní nevýhody, rozhodli se vznášedlo ignorovat a pokračovat v cestě za splněním mise, zahaleni do svých plášťů se přikrčili více k zemi, aby je neoslnil šťastný záblesk rudých varovných světel. Ačkoliv pro lidské oko předvedli rangeři dokonalé umění kamufláže, extrémně citlivým senzorům nezabránili, aby jejich pozici oznámil v několika krátkých frázích. Red Scorpion strhl svůj Land Speeder a odsunul dvojici krycích panelů, odhalujíce zašpičatělé hlavice řízených střel. Ve střemhlavém zhoupnutí jedna se jedna z nich oprostila od kovových držáků a vyslala se na svůj krátký let vzduchem, zaměřena přímo do středu mezi zacílenými eldary. Trojice zvědů si brzy uvědomila, že jejich pozice byla nějakým způsobem prozrazena. Čelící obrněnému soupeři, snažili se využít těch pár sekund, které jim poskytla k zemi snášející se raketa, pět výstřelů v rychlém sledu nedokázalo Land Speeder srazit z oblohy. Raketa se při dopadu roztříštila na tucty smrtících šrapnelů, které zasypaly neúspěšně pálící eldary, křehká těla byla silou nárazu vymrštěna na metry daleko a k uspokojení pilota Tempestu senzory neodhalily v žádném z nich známky života.

"Cože to dělají?," obořila se na hlas znějící z vysílačky, chvějící se rukou vypnula komunikátor a se zavřenýma očima se opřela o stůl s holografickou mapou Badabu. Zatímco se snažila ovládnout svůj vztek, na mapě přeskakovaly jednotlivé sektory s doprovodnými hlášeními, ačkoliv už z mapy bylo jasné, že pozice eldařích vojsk se pomalu vytrácejí, mizí. Normálně by byla hrdá na svůj výsledek jen podporující slibně se vyvíjející kariéru, ale tohle? Věděla moc dobře, že jejich jednotky nebudou schopny eldary zatlačit dříve než za několik následujících dní, úspěch vykázaly i jednotky, které schválně nechávala pod počtem a zdráhala se jim posílat další výbavu.
"To nedává smysl, proč teď?," vysílala otázku do prázdné místnosti, v odpověď se ozýval jen energetický rozvod Borealis a zasyčení hydrauliky její zbroje, když rozezleně udeřila do stolu a na malý moment tak roztřásla mapu. Nevěřícně kroutila hlavou, ještě hodinu zpátky vedla svou obvyklou partii bitevního šachu a dokonce zdárně usmlouvala rozšíření pomoci ze strany kapituly Red Scorpions. Všechna snaha přišla vniveč, eldaři se stahovali a podle všeho úspěšně, očekávalo se, že do dvou hodin opustí systém a jí bylo jasné, že pronásledovat je k jejich domovskému Craftworldu by byla sebevražda. Její flotila byla silná aby se utkala s flotilou jejích úhlavních nepřátel, nemohla však soupeřit s celým světem. A s hrozbou připravující se k odletu mohla sotva počítat s plnou podporou imperiálního velení. Věděla, že některé pluky se připravovaly k odletu na své domovské planety či do nových bojů, v Impériu byl vždy zájem o nové muže, zvláště pak o Stormtroopery, dvě desítky z nich si doslova vydupala a nejspíše si zadělala na čerstvá tichá nepřátelství. Skončí oslabená, jak o materiál, tak i o vlastní renomé. Oslabena?
"Generála Becketta," oznámila do znovuoživlého komunikátoru a spojila ruce za zády, jak mívali ve zvyku vojevůdcové z dávných dob. S hlavou pozvednutou byla připravena oponovat i větším než generálům, jako vždy když věděla, že má pravdu. Generál se ozval ve chvíli, krátce ji ujistil, že nařídil evakuaci několika divizí a naplánoval je na brzké poledne, z tónu hlasu byla jasná snaha zavděčit se vzorným plněním rozkazů dle imperiální doktríny.
"S okamžitou platností ruším rozkaz a nařizuji posílení všech hlídek, všechny rezervy přesuňte do aktivní služby," rozkázala do vysílačky a chvilku vyčkávala, zda se oddaný generál odváží jí oponovat. Mlčení z druhé strany ale zůstalo mlčením, ve chvíli kdy už zvažovala optat se, zda je muž na druhé straně stále mezi živými, dostala stručnou odpověď. Generál pochmurně přijal svůj úděl a zaručil se odklonit transporty, navzdory neudání důvodu nezvyklé reakce na ústup nepřítele byla úcta k nadřízenému nadsazena bezpečí vlastních mužů.

Vysílačka zmlkla a ona se zlehka usmála, rozzářenýma očima pohlédla na mapu systému a ukazováčkem si vykreslovala nejvhodnějšín rozmístění svých opět početných jednotek. Představa, že eldaři opustí systém aniž by nabyli toho, co hledali jí přišla podivná. Ať už mohlo jít o cokoliv, věřila, že by se tak nestalo bez jejího vědomí, přesto nakonec pochybovala. Její oponenti ale dokázali, že umí být trpělivými lovci, že dokáží použít imperiální metodiku proti ní samotné a zasáhnout až ve chvíli, když budou čelit jen oslabeným strážným zdánlivě nevýznamné planety. Chytrý tah, moc chytrý, na malý moment i uvěřila, že je její snažení u konce a ona bude muset odejít jak spráskaný pes. Chvilková slabost, už se tak znova nestane, bylo načase aby i ona vytáhla své karty a pohrála si s myslí svých Alaitockých protivníků.

Z nitra Borealis vystoupila do šedi vesmíru malá nákladní loď, neoznačená a neozbrojená, vzezřením podobná obyčejnému transportu se zásobami. Okamžitě nabrala kurz na povrch Badabu, konkrétně k místům, kde v uplynulých dnech vybudovala své předsunuté velení. Pár opravených bunkrů ještě si pamatujících badabské schizma, spálená okolní země neumožňující neviděný přístup, kilometry ostnatého drátu a desítky nejrůznějších nástrah od nášlapných min pro kapsle nervového plynu, to vše čekalo kohokoliv, kdo by si zvolil za cíl její přechodný hlavní stan. Několik jejích podřízených již spravovalo bunkr v souladu s obdrženými instrukcemi, připravovala je na příchod křehkého a nebezpečného materiálu, který k nim právě sestupoval z oblohy. Systémy Borealis nedokázaly proniknout všemi ochranami nákladu, některé znalosti byly jen pro vyvolené. Ochranné pečeti pokrývaly povrch několika kvádrů z hladkého kovu, zámky byly spojeny s rozhraním připraveným v případě špatného kódu okamžitě zredukovat svůj obsah během několika sekund. Loď se prodrala žhavou atmosférou, aby se následně vynořila z oblak a zahalena v půlnočním rubáši zlehka klouzala k zemi.

Eldaří ofenzíva byla v plném proudu, Swooping Hawci přelétávali nad hořícími vraky imperiálních transportérů a přesnými výstřeli sráželi k zemi prchající vojáky po tuctech, strach možná dával mužům křídla, neochránil je však před těmi, kdo křídly skutečně disponovali. Ti, kteří ještě setrvávali v pozicích byli brzy zasypáni přesnými dávkami ostrých disků či se ocitali v nerovném boji zblízka a padali pod ranami rudovlasých eldařích žen, jejichž meče brzy zrudly jak si vysekávaly vlastní cestu skrze gardistický pluk. Nebylo již poručíka, který by udržel pořádek, celý jeho tým padl za oběť Pathfinderům ještě dříve, než dokázaly hlídky zaregistrovat, že je něco v nepořádku. A když se z prvního hrdla vydral poplašný výkřik, protivníci jim již dýchali na záda, moment překvapení změnil jinak zdlouhavý boj v rychlá krvavá jatka.

"42. Rota žádá o posily. Co jim mám říct?," zeptal se radista plukovníka Sota, jednoho z nejvýše postavených přítomných imperiálních velitelů. Postarší důstojník měl pod palcem značnou sílu, rovnou čtvrtinu přítomné imperiální pěchoty a dobrou polovinu vozidel, přesto jeho reakcí na radistovu otázku bylo jen tiché zavrtění hlavou. Posily nepřipadaly v úvahu.
"Žádost se zamítá. Opakuji, žádost se zamítá," oznámil radista a spokl dovětek, že jsou v tom sami, dokud se události nezačnou posouvat očekávaným směrem. On mohl mít o plánu pochybnosti, ale nesměl je říci nahlas. Věděl, že plukovník Soto smýšlel podobně, i když by jej neváhal za projev nedůvěry vůči jejich vrchní velitelce na místě zastřelit.
"Kde jsou teď?," optal se jej prošedivělý veterán klidným hlasem a na volný kousek dřevěného stolu položil mapu terénu, černobílou pavučinu vrstevnic zdobilo několik temně rudých křížků a radista právě ukázal poblíž jednoho z nich.
"Lima Tango čtyři, podle odhadu se na Lima Tango pět dostanou v následujících pěti minutách," dostal Soto svou odpověď, zatímco jeho podřízený prstem vykresloval trajektorii eldařího postupu. Plukovník dvakrát poklepal na nejbližší rudý kříž s drobnou značkou na boku, drobný rudý škorpion sloužil jako připomínka další fáze plánu.
"Vyšlete signál, že je čas," zavelel starý důstojník a otočil se k právě přistupivšímu nižšímu důstojníkovi, možná o dvacet let mladšímu, jenž už ve službě Císaři přišel o oko výměnou za cenné zkušenosti. Velitelé si vzájemně zasalutovali, mladší z nich založil své ruce za záda a vypnul hruď, na které se mu blýskalo několik čerstvě nabytých medailí v předchozí kampani, poručík Van Meer, pokud si dobře pamatoval z rozpisu.
"Na můj signál ostřelujte níže vyznačené sektory, udržujte kontinuální palbu," zaúkoloval Soto Van Meera a nečekaje na odpověď zasalutoval, čímž důstojníka taktně vyzval k odchodu a vyplnění příkazů do puntíku. Poručík splnil jeho očekávání a s očima upřenýma na vlastní kopii mapy se odebral ke své jednotce artilerie, jeho muži právě rozbíhali Basilisky a Griffony, každá posádka obdržela dokonce několik zápalných střel ještě skvící se novotou. Všichni zúčastnění již jen odpočítávali sekundy do momentu, kdy se uvede do pohybu další plán vzniknuvší v nitru Borealis vysoko na orbitě Badabu.

Silueta našedlého Thunderhawku mizela v dáli zatímco se tři pětice Red Scorpionů tryskem řítily k zemskému povrchu. Zbroje odolávaly smrtícímu tlaku, ve střemhlavém letu se desítka mužů ze 3. kompanie pozvolna stáčela k vytyčeným cílům, zatímco zbylých pět, Vanguard veteránů z 1. kompanie vyhlíželo výzvu hodnou bojovníků jejich formátu. Za hřmotu naplno běžících jump packů se Astartes vyřítili na bojiště, téměř okamžitě spatřeni stále ještě lovícími Swooping Hawky a dříve než se ozval první výstřel z bolt pistole, již jeden Red Scorpion padl k zemi zasažen neviditelným nepřítele, obrněnec skončil obklopen plameny prýštícími z palivové nádrže na jeho zádech.
"Za mnou bratři, Císařova přízeň je na naší straně!"
Další dva muži padli pod přesnou palbou Pathfinderů, ovšem i druhá strana začala počítat ztráty, jakmile dva Astarti udeřili na pozici Pathfinderů. Ačkoliv pro eldary nebylo problémem uniknout vrženému tříštivému granátu, zbaveni své výhody v utajení nebyli pro silnější a zuřivější Red Scorpiony soupeřem. Veteráni se ještě ve vzduchu střetli se Swooping Hawky, modře zářící eldaři se míhali kolem šedých obrů, zatímco ti se kolem sebe oháněli dlouhými meči, jejichž čepele téměř praskaly pod náporem energie. A jelikož ani ostří nožů či lasblastery nedokázaly projít keramitovou slupkou, začali Swooping Hawkové pomalu ustupovat, jejich počty skončily na zlomku původní síly a uvolňovali cestu pro vhodnější aspekt, kterému v hrubých plátech odění protivníci dokonce vyhovovali. Howling Banshees, hlouček sprintujících eldařích žen ve zbroji barvy obnažené kosti mířil na své setkání s příslušníky 1. kompanie, Red Scorpioni si zatím palbou z pistolí udržovali od těla zbylé Hawky a další eldaří bojovníky, vzduchem čas od času proletěl tříštivý granát či se země otřásla po nárazu plazmové střely.
"Vykonáno. Signál vyslán."
Zvuky dunivých poskoků svědčily o tom, že přeživší ze 3. kompanie zvládli svůj úkol, poslední čtveřička přeživších podpořila veterány v jejich přípravách na srážku s aspektovými válečníky, střelba z pistolí se každou chvilkou stávala vzácnější, jak se muži snažili šetřit municí, přišla chvíle, kdy se každá rána počítala.
"Pět."
Jeden z veteránů zakolísal, zbloudilý shuriken se mu zanořil do masa kousek pod koleno a on upustil bolestí svou pistoli. Jeden z mladších bratří jej zakryl vlastním tělem, aby se zkušenější kolega mohl z nepříjemného úderu včas vzpamatovat.
"Čtyři."
Swooping Hawk se zuřivě vrhnul po jednom z Astartů, váhový rozdíl však jeho oponenta jen nepatrně vychýlil a navzdory pokusu uhnout jej setlo následné máchnutí chainswordem. Tělo bez života kleslo k zemi, rozpůlený lasblaster ještě chvíli jiskřil na zemi.
"Tři."
Smršť laserových paprsků se snesla na okruh stále se držících obránců, ramenní pláty končily posety zčernalými body, kde keramit pohltil sílu světelného výboje. Eldaři využívali svou dalekonosnou přesilu a v dálce se objevovily dvě siluety grav-tanků.
"Dva."
Za třeskotu se rozprskla oční čočka jednoho z veteránů po přesném zásahu Pathfindera, Red Scorpion zbaven rovnováhy padnul k zemi, zatímco se křečovitými pohybu pokoušel vstát. Jeden z jeho bratří se jej pokusil stáhnout za obrannou linii, avšak byl vymrštěn do vzduchu nedalekým dopadem rakety. Vyvržená zemina zablokovala držícím se Red Scorpionům výhled na bitevní pole, vyhlídky se jevily stále horšími a horšími.
"Jedna."
První Howling Banshee proskočila nahnědlou mlhou a zapustila svůj meč do hrudi Red Scorpiona z 3. kompanie, s výkřikem svůj meč vyprostila a kotoulem vbok unikla trojici odvetných výstřelů z pistolí.
"Nula."
Na malý okamžik se pohyb aspektových válečnic zastavil, čichové receptory zachytily nezvyklou substanci, kterou jejich pokročilé systému dokázaly odlišit navzdory všudypřítomnému pachu ožehlého kovu a prolité krve. Jakoby se vzduch stal nějak nasycenějším než obvykle. A vše vycentrováno kolem toho drobného přístroje, který chuml Red Scorpionů tak odhodlaně bránil...

Dva výstřely opustily hlaveň storm bolteru a přikovaly nejbližší Banshee k zemi, vedeni majákem umístěným jejich bratry se posily z 1. kompanie přidaly do boje, Terminator za Terminatorem se zjevoval v hloučku kolem unavených a zraněných spolubojovníků z kapituly. Eldaří útok se na moment pozastavil, rozhodně však neustal. Ač čelili soupeřům s téměř legendární výdrží, na eldaří straně byly počty. Laserové střely, shurikeny, rakety, tím vším doráželi na čerstvé imperiální posily. Ač mnohé sestry padly pod prudkou palbou storm bolterů, Howling Banshees se hladově vrhly po své obrněné kořisti. Hluboký mužský křik se střídal se vzteklým kvilem ještě zesíleným rozhraním speciálně upravené přilby, meče protínaly keramit jen aby se poměřily se silovým polem schopným zastavit i ten nejsilnější úder, nazpět pak atletické vražedkyně unikaly před smrtícím sevřením schopným rozpárat pancíř tanku, natož pak křehkého eldara. Na vývoji událostí by se pranic podstatného nezměnilo, kdyby se na obloze nevyrojila plejáda tmavých bodů, které každým okamžikem nabývaly na velikosti. S tryskami řvoucími na jinak klidné obloze rychle klesal čerstvý výsadek přímo mezi eldaří jednotky, navzdory zdánlivě klidnému sestupu však nestačily síly Alaitocu včas reagovat. Sotva padly stěny výsadkových modulů, naplnila bojiště třeskutá palba z bolterů doprovázená staccatem assault cannonů od přidružených Dreadnoughtů, eldaří pozice uchvacovaly plameny, grav-tanky explodovaly po opakovaných zásazích z plazmových zbraní. Z disciplinovaného boje se toho dne již podruhé stala bezduchá krvavá jatka.

Tentokrát však za nitky tahalo Impérium.