X-man - Nová generace
hrálo se Denně
od: 14. června 2008 22:34 do: 04. září 2008 14:44
Dobrodružství vedl(a) DregaZul
| |
 | Tenhle příběh se odehrává v nové generaci. Profesor Xavier je již velmi starý, ale stále je schopný svých schopností, chodit a mluvit atd. Vy jste nová generace mutantů. Ty začali opět pronásledovat jako psy, takže se musíte skrývat v Akademii, hlavně ti mladší, aby byli v bezpečí. Stává se, že když jste mutant,který je nebezpečný, zavřou vás do vězení a zahodí klíč. Takže nepříjemné události. i když se profesor Xavier snaží, už to nestačí. Prohlásili jej za senilního dědka, který mluví nesmysly. |
| |
 | Doma Mami...tati...ahoj... Takto stroze,chladně se s nima rozloučím a se sportovní taškou v ruce odejdu. Oni vědí,že mířím na školu,kde budu mezi mutanty. Oni mi pomohli takový institut najít,strýc byl mutant,dříve tam také chodil. Navíc,už jsem nemohl zůstat na střední,protože zneviditelnit se při hodině...to není nejlepší způsob jak si udržet přátele. Nasednu do autobusu,který jede do New Yorku,tak je Xavierův institut,doufám,že mají volná místa,že mě vezmou. Pro mutanty není na ulicích moc bezpečno,proto jsme se často stěhovali,rodiče mě mohli šoupnout někam do ústavu,nechat mě být,ne oni se kvůli mně stěhovali. Posadím se k oknu a tašku hodím dolů k nohám. Na sobě mám černé kraťasy a tričko ve stejné barvě s nápisem Sonata Arctica. Naposled se rozhlédnu po městě,po domově,domově poslední dva měsíce a autobus vyrazí na cestu do New Yorku,není to tak daleko. |
| |
| Amy Profesor si tě zavolá do své kanceláře. Nic bližšího o tom nevíš, informoval tě o tom jeden kluk a tvářil se, jako že nic jiného neví. Jsi trochu zmatená, ale rozhodneš se jít. Mariane "Tak se měj hezky, Mar." S těmi slovy se s tebo rodiče loučí. Sedáš do autobusu a vyrážíš. pojedeš dlouho, než dojedeš... |
| |
 | U profesora Už asi týden jsem na akademii. Píšu zrovna dopis tátovi. Moc tě líbá tvoje milovaná Amy..... Podepíšu se a do pokoje mi vletí nějaký kluk. Řekne mi že mám jít za profesorem. Projedu mu hlavu, ale je mi jasné, že nic neví. Tak jdu k profesorovi. Hned zaklepu a vstoupím. Je mi jasné, že mě čeká... tak proč se zabývat detaily. Dobrý den profesore... Pozdravím ho a sednu si. Podívám se mu do očí. Tak co jste potřeboval? Pošlu mu svou myšlenku. |
| |
| Amy Ahoj, Amy.odpoví ti profesor obratem a pokyne ti na židli (Ty sis už sedla). "Ale nebudme tu teď cvičit telepatii. Zavolal jsem tě tak trochu v jiném oboru. Teď odjedu na pár dní pryč za svým známým, bude mi pomáhat při konferenci v Berlíně. Budeme se tam snažit přesvědčit lidi o tom, že mutanti nejsou zlí. Ale to není tvoje starost, nemusíš se tím zabývat. Takže... jsi tu jedna z nejstarších, a protože tu teď nebudu, máš na starost ostatní, společně s několika ostatními. považuji tě za zodpovědnou, takže doufám, že jsem se nespletl. Můžeš jít a starej se o ostatní. Zítra odjíždím."řekne ti profesor. A teď už jdi.pošle tě pryč. Fredy Plaveš blízko hladiny, ploutev vystrčená z moře. Pluješ kamsi do neznáma, někam pryč. Pak však náhle zachytíš pach krve. Snažíš se jej nevnímat, ale pach je tak silný, že se neudržíš a plaveš za ním. |
| |
| Profesorova pracovna -> můj pokoj Takže zase dělat chůvu. Zakoukám se profesorovi do očí. Jednou mě musíte vzít sebou. Nashledanou pane profesore. Odejdu z pracovny a jdu do svého pokoje. Jen co dojdu prásknu dveřmi. Pak si sednu ke stolu a nechám před sebou létat tužku. |
| |
 | Autobus: Autovbus má trochu meškanie a tak to chvíľu zaberie, neź dojde. Aká som len rada, že na mutanta nevizerám. Obliekla som sa dnes ráno ako metalistka. tak budem mať pokoj od blbcov a ďaľších individuí. Veď kto by povedal, źe metláćka je mutant? nik. a tak je to dobre. Konečne dôjde bus. nastúpim, hodím vak z vecami nad seba a do uśí si dám sluchátka. Nightwish rullez. Zapnem hudbu a zahľadím sa von oknom. |
| |
 | Akademie Ve svém pokoji se převlékám do plavek (pochopitelně dvoudílných, květovaných, cool a růžových, to se ode mně přeci čeká), beru ručník, růžové žabky na nohy, opalovací krém a vydávám se po schodech dolů. Cestou na mně pár kluků čumí, takže abych je odradila, přeměním se na tlusého chlapa s pleškou. Poškrábu se na zadku a jdu dolů po schodech. "Našerrrte se mojí schopnosti, cucáci."ušklíbnu se pro sebe. Teprve u bazénu se změním zpět na sebe. Prohábnu si nakrátko ostříhané, růžovo-blonďaté vlasy, položím si ručník na zem, na něj položím opalovací krém, zuju si žabky a a skočím šipku do vody. Ve vodě si plavu jako malinká rybička. Každou chvíli se měním na rybku a zpět na sebe. Proč? Baví mě to. A chci si to užít, když můžu. |
| |
 | Akadémia - Záhrada: Prechádzam sa po záhrade a nostalgicky spomínam, aké to tu bolo, keď som sem priśiel prvý raz. Jediné, na čo si však viem spomenúť, je tvár mojej drahej Rogue, keď ma prvý raz zbadala. Pri tom pomyslení sa zasmejem a napadne ma, źe by som ma l za ňou zájsť do kuchyne. Vravela predsa, že chce s niečim pomôcť. no a ćo. Aj keby som mal len čistiť zemiaky, aspoň budem pri nej. Zamierim teda ta a už sa neviem dočkať, kedy ju zase pohľadím po vlasoch. Pridám do kroku. |
| |
| Můj pokoj -> jdu se projít ->Kuchyně Nakonec dopíšu svůj dopis tátovi. Převléknu se do bokovej a přiléhavého černého trička. Vezmu dopis a vyjdu ven. Nakonec dorazím do garáže a s motorkou vyrazím do města. Tam hodím dopis do schránky. Nakonec ještě zaběhnu do obchodu pro zmrzlinu. Ta už zase došla... ani nevím kdo mi ji vždycky sní... Pak zajedu zpátky na akademii a rychle zaběhnu do kuchyně. |
| |
| Amy V kuchyni nejspíš nikdo není, ale pak se zaposloucháš a uslyšíš zvuk podobný lízání. Pak uvidíš pootevřenou mrazničku, ze které čiší chlad, a otevřenou krabičku se zmrzlinou. Ty děti neví, kdy mají dát pokoj. Mariane V autobuse vedle tebe sedí jakýsi kluk v kšiltovce. Celou dobu na tebe čumí (ale není to kvůli tomu, že jsi mutant, to ne). Pak ucítíš jeho ruku někde v místech mezi zády a zadkem. Kluk se na tebe dívá pohledem tak-co-ty-na-to-cukříku. Očividně je se sebou spokojený. Matt V autobuse je klid, lidé si tě všímají asi tolik jako ty jich. Pak se najednou ozve skřípění brzd, autobus udělá několik kliček a pak se ozve rána jako z děla. Několik lidí vyletí ze sedačky, jeden si rozbije nos o opěradlo před sebou. Ty jsi měl štěstí, protože jsi se připoutal a pás to zabrzdil. Nemusím snad ani podotýkat, že to je bouračka jako hrom... |
| |
| Kuchyně Ach jo... počkejte až na vás příjdu. Uklidím zmrzlinu a zavču mrazničku. Nakonec si udělám jahodový koktejl. Sednu si a hodím nohy na stůl. Děcka třeste se teď jsem tady šéf já a běda jak mi na tu zmrzku někdo šáhne. |
| |
| Autobus Autobus se začne chovat nevyzpytatelně. Vybouráme se,ani nevím jak se to stalo,měl jsem štěstí,že jsem byl připoutaný,jinak bych se bůhví kde válel a bůhví co všechno měl zlomené. Chvilku mi trvá než odepnu pás,nějak se to zaseklo,podaří se mi to. Rozhlédnu se kolem,kde bych mohl pomoct. Vyhodím svoji tašku ven z rozbitého okna. Manuálně otevřu dveře a snažím se vyvést nějakou ženu ven. Přeci jen,musím tu pomoct.,jenom nesmí vědět,co jsem zač. |
| |
| Matt Žena se o tebe vděčně opře. Někde z ramena jí teče krev, protože se řízla (ani nevíš, jak se jí to povedlo) o rozbité sklo v okně autobusu. Jsi jeden z mála lidí, kteří se nezranili, takže všichni začnete pomáhat vytahovat lidi z autobusu. Když se pokoušíte dostat řidiče ven, zjistíte, že si tam při zabždění zlomil nohu. A že mu musí pomost víc lidí. Když jej máte skoro vytaženého, ucítíš něco jako plyn. Vychází to odněkud zevnitř. A uvnitř je ještě pár lidí. A uniká plyn. A brzy to bouchne. |
| |
| Autobus Rychle ven! Sice to moc není platné,jsou tu lidé,kteří se moc pohybovat nemůžou. Postarejte se o ty vzadu... Řidič je jakž takž volný. Chytnu jej podpažemi a snažím se jej vytáhnout. Notak... Zavztekám se. Divím se,že jsem nezačal panikařit. Tahám jej ven,doufaje,že to stihnu. |
| |
| Matt Všichni jsou už v bezpečí, mimo dosah bouchnutí, na poli, venku, a tisknou se k sobě. Malé děti brečí, protože ví, že buď budou muset čekat víc jak hodinu, než jim zastaví další autobus, nebo půjdou pěšky až do New Yorku. Chystáš se jít za ostatními, když uvidíš přes okno sedět uvnitř malou holčičku. Má uplakané oči a nemůže vstát. Má to každou chvíli bouchnout, ale přeci tam nenecháš malou holku! |
| |
| Amy Jak si tak jíš koktejl, uslyšíš rachot a z malého kumbálku na košťata vypadne kluk s rozcuchanými vlasy a pihovatým nosem. Má o sebe zapletené nohy a v ruce drží vylízaný pohár se zmrzlinou. Když tě vidí, snaží se utéct pryč, ale nohy má zamotané v hadru a tak se po pár skocích zase sveze na zem. Je to tak legrační, až je ti ho líto. |
| |
| Kuchyně Postavím sklenici na stůl. Slezu ze židle a pomůžu Tommymu z hadru. Ty seš věčnej mlsal co? Ušklíbnu se na něj. Je mi ho celkem líto. Připomíná mi mého brášku. Moje dvojčátko o které jsem se musela jako malá starat. Nedáš si se mnou zmrzku? Vím, že jsi jednu měl, ale snad to nevadí. |
| |
| Amy Tommy se na tebe vděčně usměje. Čekal vynadání, místo toho dostane další zmrzlinu. Natáhne ruku do neuvěřitelně dlouhých rozměrů, otevře z druhého konce kuchyně mrazničku, vytáhne z něj další druh zmrzliny a přitáhne si ji. Mrazničku opět nechá otevřenou. Pak si sedne na židli a začne mlsat. "Co ti chtěl profesor, Amy?"zeptá se tě nakonec. Je ti jasné, že celá akademie ví o tom, že si tě Xavier zavolal. |
| |
| Kuchyně Aspoň, tu mrazničku zavři. Připomenu mu. Ani nemusíš vstávat tak to udělej ano? Zakoukám se mu do očí. Mohla bych ho k tomu přinutit, ale nechci. Profesor, mi řekl, že jsem váš nový poručník. Zašklebím se na něj. Takže ti klidně můžu dát nějaký trest. Zasměju se. Ráda trochu popichuju studentíky. |
| |
| Amy Tommy natáhne ruku a zavře mrzničku. pak se na tebe zadívá, dojí zmrzlinu a zeptá se: "Nezahrajeme se Člověče nezlob se?" Se zcela nevinným úsměvem natáhne ruku pro krabici a pak ji stáhne s velkou, tenkou, červenou krabicí v ruce. |
| |
| Kuchyně Popíjím koktejl a koukám na Tommyho. Je přesně jako můj brácha. Jenže ten má moc ovládat oheň a rozpalovat věci. Ale jo, stejně nemám co jiného dělat. Ušklíbnu se. Ale nezapomeň, že mě nemůžeš přechytračit. Vidím ti až přímo sem. Ukážu Tommymu na hlavu. |
| |
| Amy "Tady přece nejde o myšlení, ale o štěstí."zašklebí se Tommy a otevře krabici. Sebere osm figruek (čtyři červené a čtyři modré), vezme si červené a postaví je na svůj domeček. Pak postaví tvoje na tvůj domeček a sebere kostku. "Začínám." Hodí kostkou. 3, 2 a 4. |
| |
| Kuchyně Rozestavím si modré figurky. Vždycky jsem měla ráda modré. Vezmu si kostku a hodím (5, 6 a 1) Tak aspoň se pohnu. Usměju se. |
| |
| Amy Tommy: 2, 4, 6 a jako poslední hod 5. S vítězoslavným úsměvem se pošoupne o pět políček dopředu. |
| |
| U autobusu Proboha! Neváhám ani vteřinu,rozeběhnu se k autobusu,vznesu se,povedlo se mi to jen párkrát,ale tak tam budu rychleji. Vletím dovnitř pro holčičku. Musíme pryč... Vezmu ji do náruče a vyletím s ní ven. |
| |
| Kuchyně Zakoukám se Tommymu do očí. (5) Ušklibnu se a posunu figurku. Připadám si zase jako malá. Už se těším až mi táta odepíše. |
| |
| Matt Holčička na tebe nechápavě kouká. Jste několik metrů od jejích rodičů, když se za vámi ozve strašný výbuch a autobus se kácí v troskách. Rodičům je jasné, kdo zachránil jejich dceru. Nijak nadšení z toho nejsou, ale kdyby´s to byl neudělal, jejich dcera je mrtvá... Neví, co říct, tak jen hloupě mlčí. Amy Tommy posune figutku o dvě políčka. Podepře si rukama hlavu a zívne. |
| |
| Kuchyně... Nakonec dohrajeme nudnou partii člověče... Tommy nakonec vyhrál, ale bylo to těsné. Sláva vítězy a čest poraženým. Usměju se na Tommyho. Příště dáme odvetu. Vidím, že by sis raději hrál s někým jiným a ne tak starým jako jsem já. Ušklíbnu se. A hlavně nezapomeň říct všem, že vás hlídám. |
| |
| U pole Jen tak lehce přikývnu,procpu se davem ke své tašce. Někdo už zavolal záchranku. Vezmu si tašku. Davem se procpu nazpátek a jdu po silnici,pak,po kouknutí do mapy zjistím,že přes pole to bude lepší,takže si cestu hodlám zkrátit přes pole. Když si vybavím výraz jejích rodičů. |
| |
| Matt Už víc jak dvě hodiny jdeš polem. Máš žízeň, v tašce žádné pití. Stále jednotvárná krajina, přibližně jednou za deset minut se tu prokodrcá auto. Trochu to připomíná kovbojku z westernu, kdy se kovboj plahočí po poušti a hledá vodu. Jak můžeš, tak se vznášíš. Ale tvoje schopnosti jsou nějak nekontrolovatelné, takže jsi se už několikrát vymázl v blátě. jediná útěcha je, že přibližně za hodinu budeš v New Yorku. Teď to tak ale moc nevypadá. Amy Tommy se rozběhne pryč a ty jen slyšíš: "Teď nás hlídá, Amy, tak si dávejte pozor na to, co si o ní myslíte, a co děláte, může vás bonznout Xavierovi!" Je vtipné, jak si myslí, že ho neslyšíš. |
| |
| Kuchyně Ušklíbnu se a jdu umýt skleničku. Tommy a dej si pozor na pusu. Upozorním ho myšlenkou, kterou mu pošlu. Nehodlám ty děcka až tak kontrolovat. Však oni vědí jak se mají chovat... |
| |
| Pole To se může stát jenom mně. Žíznivej,špinavej,utahanej,po nehodě,to ten den pěkně začal. Začnu stopovat u silnice,snad mi někdo zastaví. Pokud ne tak budu muset pokračovat pěšky. Snad ne. |
| |
| Matt Chvíli stopuješ. Za nějakou dobu (půl hodiny) ti zastaví luxusní sportovní auto se čtyřmi sedadly. Vepředu sedí dvě blondýny se zářivými úsměvy, bílými topíky a vypasovanými džínami. "Tak, krasavče, chceš svést? Totiž svézt?"zeptá se jedna obě vybuchnou smíchy. e ti trochu trapně, ale pořád lepší něco než nic. |
| |
| John Sedíš v čekárně na letišti a čekáš, až poletí letadlo do N. Y. Slyšel jsi, že je tam Akademie pro mutanty. Tam by jsi mohl být v bezpečí. Ale nemáš peníze, takže plánuješ jet načerno. S tvou schopností to bude hračka. |
| |
| U pole Díky holky... Nasednu dozadu a tašku položím dolů. Jedete do New Yorku nebo ne? Dvě takový slečny...kam jinam by jeli... Je to hrozně trapné,já,vypadám jak vandrák,kdybych uměl lítat a nepadal do bláta. |
| |
| Matt "Do N. Y.? Ale Tam jedeme taky, viď, Sam... Takže s námi pojedeš až do New Yorku..."zazubí se ta druhá blondýna a otočí se na tebe. "Nebude ti vadit, když si pustíme rádio? My rády posloucháme hudbu, viď, Sam..." Na to ta první blondýna otočí knoflíkem naplno a ze všech stran auta se začne ozývat pop, až to rve uši. |
| |
| Auto S radostí... Usměju se. Nebude... Neřekl bych to,kdybych věděl,jak nahlas to pustí,asi mi to urve uši. Je mi nějak vedro. A ještě k tomu ten kravál,to ani není hudba,je to jak na staveništi. |
| |
 | Mesa, letiště Tak chlape, nemáš už moc času, vymysli něco. V podvozku je moc velká zima, to nevydržíš! Lítá mi hlavou a snažím se vymyslet něco kloudného. Co blbnu?! Poletím, místo někoho jinýho. Vstanu a rozhlídnu se, potřebuju správnou letenku. A vyrazím k odbavování do NY. Po chvíli koukání si vyhlídnu mladšího muže, který se právě zařadil do fronty. Přistoupím a promluvím na něj. Dobrý den, nemáte cigeretu? Když skloní hlavu, aby si mě prohlídl, nečekám, zpomaluju dění na letišti a beru si jeho letenku. Pak počkám, jestli začne radit, abych nekouřil, nebo mi cigáro dá a odejdu. Postavím se do fronty k odbavení a nechám se v klidnu odbavit, nůž mám v krosně. Pak odejdu ke kontrole a do letadla. K chudákovi, kterého jsem obral o letenku, se ani neotočím. |
| |
| Bazén -> kuchyně Nakonec z bazénu vylezu, osuším se, bezmu ručník, nazuju si žabky a krém vezmu do ruky. Vrátím se do pokoje, převléknu se (jak jinak než do růžového tílka na zavazování u krku a světlých bokových džín, to bych nebyla já) a vydám se do kuchyně. Mám hlad jako le cochon. Jak jdu dolů ze schodů, růžové podpatky mi hezky klapou do rytmu hudby, kterou si přehrávám v duchu. Slyšela jsem ji dnes ráno v rádiu a tak se mi líbila, že si ji pobrukuju celý den. "Eya, eya, eya, ey, ey, underrr my umbrrrella, ella, ella, ella, ella, ella ey, ey, ey, ey, because..."pobrukuju si písničku od Rihanny a otvírám dveře do la cuisine. Myje tam skleničku Amy, dcera od Summerse a miláček Xaviera. Ale fajn holka, stará se o děti a dá se s ní pokecat. "Aoj, Amy. co ršíkal profesor?"pozdravím ji se svým francouzským přízvukem a vytáhnu z ledničky velký kus čokoládového dortu. Na dietu, kterou jsem si včera dala, kašlu. Mám hlad a nemíním se cpát mrkví jako le lapin. Mám ráda sladké a čokoládu, ať už v jakékoliv podobě, si prostě neupřu. I když jsem tlustá jak něco. |
| |
| Kuchyně Ahoj Ange. Usměju se na dívku. Jen mi řekl, že vás mám na starosti. Ušklíbnu se. Jako vždycky když odjede. |
| |
| Kuchyně Sednu si ke stolu a začnu do sebe cpát (v překladu: jemně ukrajovat lžičkou kousky dortu a pomalu je žvýkat) dort. Otočím se na Amy. Ta má takové štěstí, že si může vzít cokoliv, a neztloustne. A je hezká. Já vypadám jak napodobenina Barbie. "Pověřřřil tebe a párrr dalších lidí. Trrršeba Rogue, myslím..." Dojím dort, umyju talíř a zeptám se: "Nechceš zajít do města na smrrrslinu nebo něco jiného? Moje brrrigáda mi dost vydělala..." Vytáhnu z kapsy peněženku pantomimicky naznačím hory peněz. I když mám jen 50 dolarů, je to přeci jen jmění. |
| |
| Kuchyně Zavrtím hlavou. Já nikam nepůjdu ale ty běž. Usměju se. Já už tam dneska byla a stačilo mi to. Ušklíbnu se. Je tam horko. |
| |
| Kuchyň "Vážně ne?"Našpulím "smutně" pusu. "Póójď..."zaprosím. Samotné se mi tam nechce a ve dvou je větší legrace. |
| |
| Kuchyně Vzpomenu si, že mi Tommy snědl zmrzlinu. Ale tak jo. Tě hodím na motorce jo? Usměju se na Ange. |
| |
| Kuchyně -> město Vítězně se zazubím. "Jasně. Nemusíš mít... jak se to u váš ršekne? Kdyš se bojíš, tak máš... Jak se to ršekne?"zeptám se. Nečekám ale na odpověď a jdu do garáže. Čekám na Amy. |
| |
| Cesta do města Nemusím mít strach. Já vím. Zazubím se na Ange. Vejdeme do garáže a já podám Ange přilbu. Jsou v ní i malé mikrofony tak si můžeme po cestě povídat. Sama si ji nasadím a nasednu na motorku. Tak pojď. Pojedeme. |
| |
 | Cesta do Akademie Vzala jsem kufr. S rodiči jsem se ani nerozloučila. Už se mi vyhýbali. Nastoupila jsem do autobusu. Sedla jsem si na zadní pětku a kufr si hodila vedle sebe tak, aby se tam už nikdo nevešel. Chtěla jsem být sama. Alespoň chvíli. Sledovala jsem cestu špinavým okýnkem. Občas se tam odrazila i moje tvář. Tu, kterou jsem tak nenáviděla. Delší černé vlasy, světlá pleť a zelené oči. Proč? Proč já jsem mutant? Nikdo z rodiny nebyl... Někteří mi záviděli. I předtím. Poprvé se mi to stalo právě ve škole. Chtěla jsem se napít. Voda najednou protrhla flašku a vystříkla kolem. Ode mě se "odrazila", nebyla na mě ani kapka. Od té doby jsem se naučila s vodou pracovat. Ucítila jsem, že autobus zastavil. Vzpamatovala jsem se a podívala na Akademii. Vzala jsem kufr do ruky a vyšla z autobusu. Ten rychle odjel. Pomalu jsem došla k Akademii. Chvíli jsem stála před dveřmi. Nadechla jsem se a zaklepala. |
| |
| Sandra Chvíli nic neslyšíš, pak se ale ozvou uvnitř kroky a dojde ti otevřít žena. Má dlouhé černé vlasy, jako ty, a bílý pramen vlasů hned u čela (Rogue). "Ahoj. Ty tu musíš být nová, že ano? pojď dál, nebudeš tu přeci mrznout."otevře ti dveře a pomůže s kufrem. (Rogue se své schopnosti vzdala, ale zůstala na Akademii) "Pojď, ukážu ti pokoj."řekne ti. Vyjde po schodech nahoru, vytáhne kufr a ukáže ti pokoj, v němž je postel, skříň na šaty, polička na věci, pracovní stůl, počítač a noční stolek. "Záchod je na konci chodby vlevo, tělocvična, simulačka, učebny a výukovka dole. Ale teď tě zavedu za profesorem, ať vidí, že jsi tu. Jak se jmenuješ?" Žena se na tebe zářivě usmívá rty lehce přetřenými leskem a dovede tě do Xavierovy pracovny. povzbudivě se na tebe usměje, zaklepe místo tebea nechá tě. Pak odejde dolů. Matt Po nějakých deseti minutách kraválu ze všech stran zastavíte u čerpačky. Blondýny se na tebe usmějí, nechají tě v autě a odejdou natankovat, zaplatit a koupit něco k jídlu. Pak se vrátí do auta, tentokrát si Sam, která řídila, sedne vedle tebe dozadu, ta druhá si sedne k volantu a vyjedou. Cestou pořád ostře zatáčí a Sam se na tebe pořád lepí, jak padá. A lepila by se, i kdyby nepadala. |
| |
| Akademie Ahoj, ano.. Ani se nestihnu představit a už mi žena pomůže do mého nového pokoje a řekne mi, kde co je. Já jsem Sandra Pousměji se v odpověď. Potom vejdu do profesorovy pracovny. Dobrý den... Jsem Sandra Saimonová... Představím se, když vejdu. Stojím u profesorova stolu. |
| |
| Auto Na benzínce si chvíli počkám,trvá jim to déle než by mělo,ale jsem rád,že se nějak dostanu do NY. Pokračujeme dál v cestě,tentokrát mám vzadu společnost,která mě přivádí do rozpaků. Začnu se červenat,ale možná je to tím,jaké je tu vedro v tom autě. Občas tu dívku chytnu,aby nespadla. Mlčím jak hrob. |
| |
| Serena Jedeš autobusem na Akademii. Ten člověk, který ti nabídl Akademii, ti dal i peníze a lístek na autobus. Po nějaké době vystoupíš v N. Y. Jenže na úplně druhé straně, než jsi chtěla. No co, peníze máš a tady poblíž je prý hezký hotel na přespání. A nikdo tě tu nezná. Sandra Ahoj, Sandro.vyšle k tobě odpověď profesor a pokyně ti na židli. "Přivedla tě Rogue, je to tak? Je milá, ale vzdala se schopností. No nic, jmenuješ se Saimonová? Ano? Výborně, můžeš jít. Zapíšu tě do seznamu žáků... Do které třídy jsi chodila?" Chvíli čte ve tvé paměti, pakzačne zapisovat a pošle tě pryč. Matt Po dlouhé a příšerně oplzlé cestě zastavíte v N. Y. (konečně, už jsi to nemohl vydržet!). Blondýny tě vysadí u jednoho hotýlku (u stejného jako je Serena) a odjedou. Tváří se smutně, ale pak uslyšíš, jak se za rohem hihňají :Ahoj, fešáku, chceš svézt? Amy @ Ange Po celou dobu vaší cesty se neděje nic zlého, bála ses zbytečně, Amy. |
| |
| Ve městě Tak a jsem tady. Oznámím Ange a sesednu z motorky. Zamknu ji a protáhnu se. A do kterého obchodu půjdeme nejdřív? Zeptám se s usměvem. |
| |
| Před hotelem Konečně jsem tu,nejsem tam,kde bych měl být,ale jsem v NY. Což je pokrok,vzlhedem k tomu,že jsem se sem taky vůbec nemusel dostat,jsem trocu bledý,to bude tou nehodou. Opřu se o zeď,z kapsy vytáhnu mapu a podívám se,kde asi jsem,sledoval jsem ukazatele,názvy ulic,takže teď mám představu,kde jsem. Daleko,docela daleko od té školy. Všimnu si jedné černovlásky,ale nevěnuji jí pozornost,jsem rád,že jsem tady,celý,zdravý,byl to hrozný den. Ještě k tomu všemu jsem špinavý,blbé bláto,blbá louka,vypadám jak nějaký vágus. |
| |
| Město Nasadím si helmu a vyrazíme. "Kam zajdeme?"zeptám se jí za chvíli. Když dorazíme, zatáhnu ji do nejbližšího obchodního domu, který uvidím, a ukážu jí kavárnu, ve které jsem už párkrát byla. Můžete nás najít, jak sedíme v kavárně, ucucáváme mléčný koktejl (tedy já určitě!) a kecáme (tedy spíš já kecám). "A ršíkal ti profesor ještě něco?"vyzvídám. "(Srrrk!)Pak půjdeme tam, kam chceš ty. A pak zase tam, kam chci já. Ršíkám ti, bude zábava!"říkám jí nadšeně mezi srkáním koktejlu. I když jsem skoro o čtyři roky mladší, je s ní zábava. |
| |
| Město Prostě jen to že vás mám hlídat. Ušklíbnu se a napiji se jahodového koktejlu. No já potřebuju jen pro zmrzlinu a čokoládu. Takže raději nejdřív půjdeme nakupovat to co chceš ty. Usměju se na Ange. |
| |
| Profesorova pracovna -> pokoj Málem nadskočím, když zaslechnu odpověď v mé hlavě. A aniž bych stihla cokoli říct, tak už o mě všechno ví a pošle mě pryč. Raději zmiznu. Po několika neúspěšných pokusech se dostanu do svého nového pokoje. Vybalím si kufr. Oblečení si dám do skříně. Knihy na poličku a sešity, propisky, atd. na stůl. Kosmetiku položím na noční stolek. Poslední věc, kterou jsem si s sebou vzala je plyšová žirafa. S pohledem na ní se mi vybaví vzpomínky na den, kdy jsem jí koupila. Naše třída byla na školním výletě. V Zoo. To jsem ještě byla normální. Žirafu dám na polštář a po chvíli pokusů o zapamatování si vzhledu pokoje si stoupnu k oknu. Zase přemýšlím o tom, jaká jsem byla dřív. Jaká jsem teď. A jaká jednou budu. Proč? Zeptám se svým přirozeně tichým hlasem žirafy a dojdu zpět k posteli. Sednu si na ní tak, jak jsem sedávala doma. Vím, že mi žirafa neodpoví, ale... Něco mokrého skápne na polštář a já se automaticky podívám na strop. Až po chvíli si uvědomím, že to byla moje slza. Dívám se na skvrnu, která pomaličku mizí. Ztratím pojem o čase. Jako v poslední době už hodněkrát... |
| |
 | N.Y. Cesta byla docela dlouhá a celou jsem jí prospala.Naštěstí jsem se vzbudila v čas a tak vystoupila, ale jak jsem zjistila bylo to uplně jinde, než jsem chtěla. Vezmu si tašku, kterou si hodím přes rameno a jdu směrem k hotelu. Maxe šel hned vedle mě hlídal mě jako oko v hlavě a nikoho ke mě nepustit a za to jsem mu byla vděčná. musím počkat na další autobus, ale nejdříve si na chvilku odpočinu a pak zase vyrazím. podívam se do kapsy, ve které mám peníze. ještě že jsou ti přátelé dojdu k hotelu a do recepce,abych se mohla zeptat na nějaký levný pokoj. Otevřu dveře a tašku položím na zem a zazvoním na malinkej zvoneček co leží na pultě. doufám že nebudou proti Maxovi mít výhrady |
| |
| Obchoďák "Dobrrrše..."protáhnu a uskrnu zbytek poháru. "Já jsem se chtěla podívat na nějakého maslíška, uš dlouo se mi líbí jeden krrrálíšek... ale to se pak vrrrátím domů autobusem..." Vím, že se ode mne čekala spíš nějaká móda, ale já už dlouho toužím mít mazlíčka, se kterým bych nemusela denně na vycházku, a králík je proto ideální. Navíc jsou úžasně roztomilí a tak... |
| |
| New York Když poletím,tak to nebude zas tak daleko. Ale to bych musel umět létat. No,zkoušet to nebudu. Zvednu ze země tašku a jdu tím správným směrem,abych se dostal k akademii. Stejně už jsem tam mohl být,nebýt té nehody. |
| |
| Obchodňák No já myslím, že když bude v kleci a dáme ho dozadu tak ho uvezeme i na motorce. Ušklíbnu se. No moje fretka mi stačí. Aspoň jí koupím krmení. Zvednu se a nechám na stole peníze za koktejly. No tak už půjdeme. |
| |
| Serena Recepční se na tebe mile usměje. "Máte pokoj číslo 13, doufám, že nejste pověrčivá..."usměje se na tebe. "A zvířecí miláčky si můžete vzít s sebou, jen prosím malý poplatek za ubytování... za jeho zranění nezodpovídáme."předá ti klíče a nastaví dlaň. "Deset dolarů..." |
| |
| Hotel Podívam se na Maxe a jsem ráda že může zůstat taky jinak bych opět spala venku ale na tohle jsme zvyklí. pověrčivá já ne to ne naštěstí vezmu si klíč a z kapsy vytáhnu peníze co jsem tam ještě měla. Zadívam se ven a nějak se zakoukám ale pak se na něj zase podívam... Doufám že mi zbude na autobus. |
| |
| Obchoďák "Dobrrrše..."vstanu, zaplatím svůj koktejl, vezmu Amyiny peníze za můj a dám jí je do ruky. "Nech si je na frrretku..."usměju se na ní a vydám se k eskalátoru do vyššího patra. Stoupnu na něj, vyjedeme až nahoru a vlezeme do Pet Shopu hned naproti. Dlouho se dívám po zvířátkách, až mi padne do oka jeden králík. Zajdu za pokladní (nebo jak se jí říká) a chvilku s ní mluvím, pak jí dám peníze za králíka a ona otevře klec a vyndá jej. Vezmu ho opatrně do náruče. Pak ještě koupím klec, nějaké krmení, vodu, pítko, misku na žrádlo a malý domeček. za všechno zaplatím (škoda, že jsem si nevzala víc peněz, mohla jsem mu koupit speciální hračku pro králíky). Králík: Zakrslý králík Váha: 1, 3 kg Oblíbené jídlo: hlávkový salát Jméno: Tomík Povaha: Hravý Věk: Nevím  |
| |
| Obchodnák Ten je moc krásný. Usměju se na Ange. Koupím mému miláčkovi Scottovi nějaké krmení. A nakonec malý kulatý míček. Kam chceš jít teď? Zeptám se Ange. |
| |
| Obchoďák "Navrni ty, Amy... nebo můžeme jít už nakupovat smrrrslinu a šokoládu..."řeknu ležérně. Móda mně dnes nezajímá a na diskotéku se mi nechce. Ale mohla bych jít bruslit, poblíž je brusliště. A bruslení je zábava. |
| |
| New York Nebýt mapy tak se tu ztratím. Je to tu moc velké,jako jeden velký labyrint. Tady doleva... Projdu ulicí a směřuji podél velké rušné ulice. Mihnu se kolem obchoďíku a pokračuji dál. |
| |
| Obchodňák Tak jo a pak domů ať se králíček zabydlí. Usměju se na Ange. Pomůžu Ange pár věcí vzít a pak odejdeme nakoupit zmrzlinu a čokoládu. Beru si jako vždy to nejlepší. A ještě něco budeme potřebovat? Zeptám se Ange. |
| |
| John Projdeš všemi těmi kontrolami a tak, a za sebou hned na začátku slyšíš: "Ale já tu letenku vážně měl, přísahám..." Tomu zoufalci se jen ušklíbneš a sedneš si do letadla vedle nějakého chlápka. Vycítíš, že je to taky mutant. Nevíš, jak jsi to poznal, ale poznal jsi to. Chlap na tebe chvilku civí, ale pak si zase všímá svého čtení a žvejká žvejkačku. |
| |
| Obchoďák-> ven "Uš nic, to je všechno."usměju se. Tak nějak koukám, že se dneska celý den pořád usmívám. Sama si taky koupím čokoládu, kterou sním ještě předtím, než dojdeme k motorce. Nasednu za Amy, vezmu si helmu a můžeme vyjet. |
| |
| Cesta S Ange uklidíme věci do tašek které mám na motorce. Je to praktické nemusím mít batoh. Klec je připevněná vzadu a nasadím si přilbu a vyrazíme. Za chvíli už jsme na cestě na akademii. |
| |
| hotel Vzala jsem si klíče a šla do pokoje, který mi určil recepční. Max šel klidně zamnou a já za náma zamkla dveře a tašku položila na zem.Došla jsem k posteli a lehla si. Byla jsem unavená a Max taky ten si vyskočil za mnou a leželi. Usnula jsem ale po chvili jsme se procitla a šla do koupelny kde jsem si vlezla pod sprchu a nějakou chvilku tam byla. Vylezla jsem a převlékla a pak šel na řadu pes nebyl nadšený ale musel. Sedla jsem si do křesla a zapla televizi co je asi nového Maxi ? |
| |
| New York Přebíhám přes silnici,ale kvůli jednomu náklaďáku jsem si nevšiml,že z leva jede motorka. Vlítnu tam,motorce do cesty. Přejede mě nebo ne? |
| |
| Cesta Najednou mi vletí do cesty nějakej kluk. Prudce zabrzdím a stočím motorku nabok. Snad ho nenapadne uhnout na stejnou stranu. Naštěstí se těsně vyhneme. Co tady děláš? Seš uplnej magor nebo co? Začnu křičet na toho kluka, když sundám přilbu. |
| |
| New York Když ta žena na mě začne křičet já i má taška zmizíme,zneviditelníme se. To se mi občas stává,při nějakých trapných nebo hrozných situacích. Sakra....Pronesu,když si všimnu,že nejsem vidět. Otočím se a jdu na druhou stranu,po chvilce se zviditelním,samovolně. |
| |
| Motorka Jak Amy zatočí, nedržím se dost pevně a slítnu n zem. ihned vyskočím nahoru, třu si bolavé rameno a dívám se, jestli se králíkovi něco nestalo. "Ty pitomše! Teť mám kvůlii tobě bolavé rrrameno!" Pak mu vynadám do blbců. Vůbec se nekontroluju, takže celá vzteky mluvím napřed jako Amy, pak jako já, potom jako profesor Xavier. Pak se kluk zneviditelní a jde pryč. Takže svůj vztek si na něm nevyleju. "Pojď, pojedeme dál, nemůžeme tu blokovat prrrovos... a k tomu trši mutanti najednou... To by se lidem nelíbilo..."řeknu už zase svým hlasem. |
| |
| Motorka Máš pravdu Ange. Pokývám hlavou. Jestli myslíš, že bylo bůh ví jak rychlí zdrhnout dojdi na akademii. Budu tě tam čekat. Pošlu myšlenku tomu klukovi a snažím se nevnímat ty ostatní. Lidé nás fakt nesnáší. Tak pojedeme. Sem trochu nervozni a chytnu Ange za ruku a vyléčím jí rameno. Nasednu zase na motorku a vydám se rychle na akademii. |
| |
| Serena "Na dálnici číslo (blablabla) se udělala kolonie, když neznámý mutant přeběhl přes cestu a málem do něj narazila motorka. Všchna auta se zastavila a nyní se tvoří hustá kolonie až k dálnici (blablabla). Mutant se poté znevidtelnil a utekl z místa téměř nehody."zpravodajka skončí a zprávy se přepnou na nějakou telenovelu. Napadne tě, že by jsi mohla ještě někam na chvíli jít, než bude tma. |
| |
| Ulice Slyším nějaký hlas,ale jako by byl v mé hlavě. Mně se párkrát povedlo svýma schopnostma někoho zmanipulovat,ale tohle je něco jiného. Takže jsou také z akademie. Běžím pryč od toho místa,sbíhají se tam lidé. To je to poslední co potřebuju. Běžím k akademii,tam budu zřejmě v bezpečí. |
| |
| hotel -> venku Suším si vlasy, když uvidím co se právě stalo nedaloko odsud. Vezmu si tašku a Maxe, klíče hodím do tašky a jdu rychle ven. třeba mi může pomoct ale nějak nevím zda ho poznám Rozběhla jsem se tam kde se to stalo ale nebude nijak lehké asi to bude docela daleko uvidíme. Maxi co nám ten dnešek ještě přinese ?? podívam se na něj a jen se usměju |
| |
| Nasednu na motorku taky a po celou dobu mlčím. Rameno už mě nebolí, což je dobře. Nemohla bych se kvůli němu vůbec držet a slítla při první zatáčce. Nakonec vystoupíme před akademií. Vezmu klec s králíkem a tašku s věcmi pro něj, pomůžu Amy odnést zbytek a rychle doběhnu do svého pokoje, kde králíka ubytuju, do skříně nastrkám žrádlo pro něj a pak se s ním chvilku mazlím, než mi začne ruku odstrkovat, čímž mi dává najevo, že už hladit nechce. Škoda. Nakonec jsem se vydala zpátky do kuchyně, kde si vzala něco k pití (kofolu), vypila ho a vydala se na zahradu. Než bude tma, mohla bych se jít podívat po tom mutantovi z ulice. Možná sem netrefí.napadne mně. Vrátím se pro bundu, protože mi začíná být chladno. Pak mne ale napadne něco jiného, a tak se přeměním na holuba a vznesu se nahoru. Odsud shlížím na zem. Snad si nikdo nevšimne, že mám žlutou barvu a růžovou hlavu. Nakonec mutanta uvidím, schovám se do uličky a tam se přeměním na sebe. Pak k němu dojdu. "Chceš ukásat, kudy na akademii?"zeptám se jej. už nemluvím tak hnusně jako předtím. |
| |
| Akademie Dojdu k sobě do pokoje. Nakrmím Scottyho a vezmu si ho na rameno. Potom s ním jdu na zahradu. Potřebuju chvíli klidu. Dojdeme na houpačky a sednu si a začnu se houpat. Pouze pomalu aby Scotty nespadl. Konečně klid. |
| |
| New York Někde se vynoří ta dívka,která na mě tak nadávala,zaslechnu její hlas. Nelze si ho nepamatovat,po té sprše nadávek. Zastavím se a otočím. No...když na mě nebudeš už řvát...tak jo...sice mám mapu...ale...takhle to bude lepší...snad... 2 mutanti,to je horší,pro lidi. |
| |
| Pokoj Voda už se dávno vypařila. Aniž bych věděla jak, tak se znova ocitnu u okna. Přijíždí nějaká motorka. Jsou na ní dvě dívky. Opatrně vyjdu ze svého nového pokoje. Bloudím Akademií, až vyjdu ven. Vypadá to jako zahrada. Sednu si na zem a opřu se o strom. Mám výhled na Akademii i na bránu. Kousek ode mě projde druhá dívka. Až teď si všimnu houpaček, ke kterým jde. Neujde mi, že má fretku. Já nikdy neměla zvíře Uvědomím si a vybaví se mi závist vůči bývalým spolužačkám. |
| |
| Zahrada, na houpačce Všimnu si nějaké nové dívky. Zachytím její myšlenky. Zamávám na ní. Ahoj, pojď za mnou. Houknu směrem k ní. |
| |
| Zahrada Pomalu se vyškrábu na nohy, aby se mi neudělalo blbě. Nízký tlak mě štve už dlouho. Ahoj Pozdravím se poněkud rozpačitě, když k dívce dojdu. Musím mluvit hlasitěji, což mě vždy štvalo. Sednu si na vedlejší houpačku. Já jsem Sandra Představím se rychle, protože zatím všichni rychle i jednali. |
| |
| Zahrada Já se jmenuju Amy. Usměju se na dívku. Ty jsi tady nová viď? Chceš si ho půjčit? Ukážu na Scottyho a ten mi vleze do dlaní. Je perfektně vycvičený.. |
| |
| Zahrada Ano, jsem Pousměji se. Je mi hloupé říct ano, že si ho chci půjčit. Jak se jmenuje? Zeptám se místo odpovědi a doufám, že to zamluvím. |
| |
| Zahrada Jmenuje se Scotty. Dám ho dívce do ruky. Je mi jasné podle jejich pocitů, že se jí líbí. Podle mýho táty. Mám ho moc ráda, ale musela jsem na akademii kvůli strejdovi Charlsovi. |
| |
| Zahrada Děkuji Usměji se a hladím Scottyho. Je vážně roztomilý. To já jsem jediný mutant v rodině Prozradím na sebe. O fretkách něco vím, a tak si dávám pozor, aby mě Scotty nekousl nebo mi neutekl. |
| |
| Zahrada Neboj je cvičený. Usměju se na Sandru. No Charls není můj strejda jako takovej jen ho tak beru. Ušklíbnu se. Ale moje rodina jsou všichni mutanti. Ale nebylo to moc lehké víš. Dám si pramen vlasů za ucho. Už jako mimčo jsem měla svou moc. Neměli to se mnou lehké. Kvůli mé moci a tak. |
| |
| Ulice -> Akademie Kývnu a pobídnu ho. Když zrovna nehraju "Balící hru", kdy vlním boky a pohupuju zadkem, chodím rychle. "Takše ty jsi..."odmlčím se. Čekám, ž se mi představí. "Já jsem Angeliqué."představím se sama. Prohrábnu si růžové konečky vlasů a rozejdu se ještě rychleji. podpatky na chodníku klapou, ale já z nich nespadnu. Chodím na nich už od třinácti (na podpatcích, ne na těhle botách), tak bych to měla zvládnout. Otočím se na mutanta a usměju se. Chci vypadat přátelsky a netyčit kolem sebe bariéru pro cizince. |
| |
| Zahrada Ale určitě... Určitě tě měli rádi Vypadne ze mě najednou. Dneska se divím sama sobě. Možná i proto, že omylem narážím na věci, které mi chyběly a kterých se mi nedostalo. Snaha žít nový život se mi daří jen zčásti. Vždy narazím na svou minulost. Na to, na co chci zapomenout. |
| |
| Zahrada Já měla ráda vždycky tátu. Ušklíbnu se. Jenže ten upřednostňoval moje dvojče, Joshe. Povzdechnu si. Ale to nevadí. Máme se moc rádi. S mamkou máme stejnou moc, tak si táta myslel, že se máme blíž. Zašklebím se. A tebe rádi neměli? |
| |
| ->akademie Promiň...jmenuji se Matthew J. McDonnell. Jdu s tou dívkou,je to francouzka,podle akcentu. Ale teď spíš vypadám jak nějaký bezdomovec. Vláčím se i s taškou,s tou dívkou na akademii. Eh...ty....jak...teda...no...kdy tam budeme? Zeptám se nejistě,ještě že to její kamarádka ubrzdila. |
| |
| Zahrada No.. Eh... Začnu. Ale protože mi odhalila kus své minulosti, tak jsem se rozhodla, že ho odhalím také. Vlastně ne. Byla jsem jen další věcí, kterou se mohli chlubit... Už se ani nenamáhám mluvit hlasitě. Sice to Amy musí připadat, že šeptám, ale to je mi najednou jedno. |
| |
| Zahrada Pokynu jí aby se posadila. Chlubit? A čím se u tebe chlubili? Zeptám se. Promin, nechci být vlezlá jsem jen zvědavá a nerada bych se to dozvěděla jinak. Usměju se trochu nervozně. |
| |
| Zahrada Uvědomím si, že jsem si stoupla a zase si sednu. Měla jsem vyznamenání a tak.. Na každém večírku to a spoustu dalších věcí zdůrazňovali.. Pokusím se pousmát, ale jako úsměv to nevypadá. Pořád hladím Scottyho a dívám se na něj tak, že mi vlasy spadají přes obličej. Jsem ráda, že do něj není vidět. |
| |
| Zahrada Jo no to je děsný. Povzdechnu si. Neboj se, tady ti bude dobře. Pošlu jí myšlenku. |
| |
| Zahrada Znovu téměř nadskočím, když ke mě vyšle myšlenku. Je to zvláštní pocit. Uvědomím si, že strašně moc chci uvěřit jejím slovům. Tedy spíše myšlenkám. Takže ty máš schopnost telepatie? Zeptám se, abych odvedla pozornost od sebe. |
| |
| Zahrada Telepatie, telekineze a částečně léčení. Ušklíbnu se na Sandru. Máma je mutant omega a já jsem to zdědila po ní. Usměju se. Svoji moc už mám od miminka. Táta říkal, že když odcházel posílala jsem mu myšlenkami i křik aby se vrátil. Zazubím se. Jaká je tvoje moc Sandro? |
| |
| Zahrada Sice vůbec nevím, co je to ta omega, ale zbytek docela slušně poberu. Já.. Asi ovládám vodu Řeknu. Zní to divně, tím jsem si vědoma. |
| |
| Zahrada Chytím Sandru za ruku a nechám si Scotta vylézt za krk. Pojď k bazénu. To chci vidět. Usměju se na Sandru a jdu s ní k bazénu. Víš já toho moc ovládat nemužu a tyhle moci se mi velice líbí víš. |
| |
| Zahrada - bazén Nechám se vtáhnout do Amyina nadšení a jdu s ní k bazénu. Přemýšlím, co bych měla udělat. Pak nechám část vody nadzvednout a zformulovat do koule. Tak co? Zeptám se opatrně Amy a dívám se pořád na kouli. Mám strach, že by se rozprskla, kdybych se podívala jinam. |
| |
| U bazéna Strčím prstem do koule. To je bomba. Usměju se. Můžeš z ní udělat i nějaké zvíře? |
| |
| U bazénu Nevím, nezkoušela jsem to Odpovím. Ale všechno je jednou poprvé. Pokusím se z vody udělat kočku. Vypadá to trošku pochroumaně, takže nevím, zda je poznat, co to je. |
| |
| Ulice -> Akademie "Za chvilku... Tady zachneme párrrr bloků... trrrvalo mi to sem jenom krrrátce, prrrotoše jsem letěla."odpovím mu. Doufám, že to nezní, jako bych se svou schopností chlubila. "A co ty, jak jsi tu dloucho? A co vlastně umíš... krrromě nevititelnosti?"odmlčím se a otočím se na něj. "Já se svládnu pršeměnit do liti a zvíršat, a mjenim taky hlasy."dodám. Nevím, proč dodávám. Prostě dodávám. Doufám, že pak ještě nějakou schopnost má, a když má, tak dobrou. Nechci, aby se cítil nesvůj z mé schopnosti, když on se umí třeba "jen" zneviditelnit. Nebo zneviditelnit a chodit pozpátku. Trošku se uchichtnu, ale není to slyšet. Já se chichtám spíš potichu, a směju se, jen když mi přijde něco opravdu... jak se to řekne anglicky... legmační, že ano? |
| |
| Akademie Vlastně si sám ještě nejsem jist. Nechci se zpovídat té co na mě ječela. A ještě k tomu je to francouzka. Je moc zvědavá,což nemám moc rád,zvídaví lidé nás dostali mnohokrát do problémů,museli jsme se kvůli tomu stěhovat. Dojdeme na akademii. Tak to je ono?A co teď? |
| |
| Akademie "Téď? Téď tu počkej, já jsem ned otová..."odpovím mu. Obezřetně se rozhlédnu na obě strany, a když nikde nikdo není, změním se na kočku. Napřed se celá zmenším, z tváří mi narostou vousky a uši se přetáhnou na hlavu. Vlasy se rozrostou po celé hlavě a změní se do chlupů. padnu na všechny čtyři, oblečení jakýmsi záhadným způsobem zmizí a z nehtů na nohou i rukou se stanou drápy. Protáhnou se a zašpičatí. Teď je ze mně perfektní kočka. Kdybych neměla růžové uši, vypadala bych normálně. Přenesu váhu z předních nohou na zadní, zhoupnu se a vyskočím vysoko nahoru. Dopadnu na jeden sloupek zídky. Z něj skočím na zem, otočím se ke vratům, zadívám se na toho kluka, a změním se zpátky. Ač to celé trvalo sotva minutu, přijde mi, že to trvalo snad sto let. Otevřu mu brána (nemám klíče, zapomněla jsem si je vzít, a brána jdou otevřít jen zevnitř. Pustím ho dovnitř a zavedu ho k bazénu. Pozdravím holky (Amy a, tuším, že Sára. Nebo Sandra?), které si ukazují své schopnosti. Odšoupnu vysunovací dveře a vejdu dovnitř. "Tak pojď."vybídnu jej, aby šel. "Zavedu tě za prrrofesorem, on si tě zapíše. Ale musíš mu ršíct své jméno a kolik ti je, apy tě neposadil do tršídy mezi tršeťáky." Zašklebím se a zavedu jej po schodišti nahoru, až ke dveřím profesorovy pracovny. Pustím jej dovnitř. "Měj se."popřeju mu. I když mám pocit, že mně nemá zrovna v lásce. Ale copak můžu za to, že nám vběhl přímo pod kola a já měla vztek? |
| |
| Akademie Tak jak řekla se vydám za profesorem Xavierem,prý je to hodný člověk. Zaklepu na dveře jeho kanceláře,pracovny. Počkám až mě vyzve a pak vejdu. Dobrý den pan Xaviere... Položím tašku u dveří a zůstanu tam stát. |
| |
| John Ahoj... Johne, je to tak? Posaď se, prosím.vyzve tě profesor myšlenkou. Pokyně ti k židli. "To byla Angeliqué, kdo tě sem přivedl? Pokud vidím... nemáš ji moc v lásce, že ne? Nechci být zvědavý, to ne, ale řekni: Máš opravdu pocit, že je tak špatná? No nic, musím tě zapsat. Byl bys tak laskavý a řekl mi svůj věk, jméno a příjmení? Nechci ti už pátrat v hlavě."řekne ti profesor. Je milý. Přesně tak, jak sis ho představoval. |
| |
| Pracovna Chvíli mlčím,než se začne pan Xavier ptát na pořádné věci. Takže...Jmenuji se Matthew McDonnell...je mi 17... Brzy 18. Takže vy jste také mutant pane Xaviere? Zeptám se tentokrát já. |
| |
| John "Jistě. Už desítky let. Vy mladí to počítáte, ale my starší se už takovými věcmi nezabýváme..." Chceš, tedy, abych tam napsal 18? Jestli to bude v nejbližsích měsících, nebude to problém.vyšle k tobě otázku Xavier a zapíše tě. |
| |
| Pracovna Ne? Už zase slyším hlasy v mé hlavě. Pane Xaviere?To vy....ano 18... A...co teď? Jak to tu bude probíhat?Musím se naučit ovládat své schopnosti. |
| |
| ulice Doběhla jsme na tu ulici kde se to stalo ale už nikdo tu nebyl. Škoda mohli mi pomoct se dostat na akademii a nemusela jsem mít takové potíže a já třeba mohla dneska řešit můj prblém a třeba už pozítří jet zpět odokud jsem přišla. Jak se tam asi dostanu je to daloko do hotelu a jak zítra ?? Podívam se na Maxe a napadne mě. Maxi hledej podívam se na něj a začne něco čuchat teda doufám že t není nějaká kočka |
| |
| Letadlo Tak a jsem tu. Prolítne mi hlavou, když si sedám. Muže vedle změřím pohled a dál si ho nevšímám. Neukazuj na sebe! Ta letenka nebyla pro tebe. Prosím vás, pane, nevíte jak dlouho poletíme? pronesu vystrašeným hlasem k muži. Snad to zbaští. Když se dozvím, že jen necelé 2 hodiny, udělám si co největší pohodlí. Dokážu čas zpomalovat.......můžu ho také zrychlit?! A začnu se soustředit, lidé se po krátké chvíli začnou pohybovat rychleji a rychleji. Výborně Johne! Prej 2 hodiny, a jen se rozhlížím, jak jsou všichni rychlí. Když letadlo začne přistávat, přestanu se udržovat za normálním tempem a vrátím se do časové osy. Kolik mi uběhlo? Podívám se na hodinky, 45 minut! Vykřiknu v duchu. To je.........23:9. Pěkný. Když projdu zase všemi kontrolami, vezmu krosnu a jdu do telefoní budky. V telefoním seznamu si najdu číslo do školy a vytáhnu nějaký drobný. Dobrý den, s kým mluvím? pronesu, když telefon, někdo zvedne. |
| |
| Zahrada u bazénu Zakoukám se na tvar přede mnou. Vypadá to jako pes nebo spíš jako kočka. Snažím se identifikovat vodní tvar. |
| |
| Zahrada - bazén Nechám vodu sklouznout zase do bazénu. Telekineze je pohybování předměty, ne? Zeptám se. |
| |
| Zahrada u bazénu Ano to je, ale voda i oheň se špatně dají.. ovládat. Ušklíbnu se. Pokud nevezmu hořící polínko. To už jde líp. |
| |
 | Někde v moři... Konečně svoboda. Už nějakou dobu si jen tak plavu v moři, mám rád moře. Nejen proto že jsem tak trochu ryba a je tu spousta dobrého jídla. Taky proto že mě nic nedrží na jednom místě, žádní hnusní vědci co by mě chtěli zkoumat-i když se divím že jsem utekl (uplaval) tak snadno. Asi podcenili moje zoubky... Ale teď to už bude jen klid a pohoda, najdu si nějaký ostrov který ani není na mapě (abych si občas odpočinul, přece jen spát v moři je poněkud nebezpečné) a tam budu žít v klidu až do konce života. To jsem si aspoň myslel dokud jsem to neucítil... Ta vůně...ta nádherná vůně lahodné, krásné krve....proboha já to nevydržím...!!!!!! Plavu tam odkud cítím krev, rozhlížím se všude možně, snažřím se najít zdroj... |
| |
| Zahrada - bazén Ukaž Pobídnu jí téměř okamžitě. |
| |
| Zahrada u bazénu Rozhlédnu se a uvidím spadlo větev. Zakoukám se na ní a pohnu rukou. Větev se hned zvedne do výšky. Je to snadné, když trénuješ 21 let. |
| |
| Zahrada - bazén Tobě je 21? Zeptám se překvapeně. Jestli je to takhle u všech, tak tu budu nejmladší. |
| |
| Zahrada - bazén Jo je, jsem tu z děcek nejstarší. Ušklíbnu se na Sandru. Pak přitáhnu klacek až k sobě. Pak s ním začnu točit ve vzduchu. Roztáčím ho. |
| |
| Zahrada - bazén Trošku si oddechnu, možná přeci jenom nebudu nejmladší. Jak dlouho tu už jsi? Zeptám se, protože mi je ticho najednou trapné. |
| |
| Zahrada bazén Jen asi měsíc. Usměju se. Odešla jsem od našich pomoct profesorovy. Rozhodím rukama a klacek se zatočí. Víš, naši se hrozně pohádali a já seřvala i svoje dvojče Joshe. Moc mě to bolelo. Všechny nás to bolelo. Musela jsem utýct. |
| |
| Zahrada - bazén Aha Řeknu tiše. Pak mě něco napadne. Vytvořím znova kouli vody, která by se mi mohla vejít do dlaně a pak snížím její teplotu tak, že se z ní stane led. Myslíš, že takhle s ní budeš moct pohybovat? Zeptám se. |
| |
| zahrada u bazénu Soustředím se na klacek ve vzduchu. Pak mnou, ale projede pár vzpomínek a klacek se rozlomí na malé části. Ach promiň, Sandro. Pronesu. To se mi nestává. Podívám se na kousek ledu v rukou Sandry. Zvednu ho. Takhle je to lehké, ale obyčejnou vodu nezvládnu. |
| |
| John Ze sluchátka se ozve příjemný ženský hlas. "Omlouvám se, ale profesor Xavier právě odjel do Berlína. Jmenuji se Rogue, co pro vás mohu udělat?"ozve se. Téměř cítíš, jak se na tebe usmívá. |
| |
| cesta -> akademie Max se nám nějak rozběhl a tak jsem musela za ním utíkat. Po nějaké době jsme doběhli k bráně a já se dívam co tam je. AKADEMIE. hele Maxi ty jsi to našel prohodím a otevřu bránu a vejdu, Max mi jde po boku a rozhlížím se kde kdo je. Zahlédnu velkou budovu je opravdu velká. Vejdu do místnosti a jak to tak vypadá je to bázen. Akorát uvidím jak nějaká holka udělala z trochu vody led a ta druhá ho zvedne. Má podobné schopnosti jak já. hm tak to je zajimavé asi je tu dlouho podívam se na Maxe a usměju se ale ten štěkne na ty dvě holky jak to tak vypadá rád by si hrál maxi ticho Podívam se na ty dvě a dodám prominte |
| |
| Zahrada - bazén Otočím se za psem a dívkou a koule se jako voda rozprskne do všech stran. A že se jí tu najednou vzalo! Rychle chytím Amy. Voda se od nás odrazí a nepocáká nás. Ahoj Pozdravím dívku. Nemáš za co se omlouvat Ujistím ji a otočím se na Amy Promiň.. Přestala jsem se soustředit Omluvím se. |
| |
| Akademie Děkuji vám pane Xaviere... Vděčně přijmu klíč od pokoje. Vstanu,dojdu pro tašku a otevřu dveře. Naviděnou. Odejdu z pracovny a vydám se po schodech nahoru,najdu pokoj,tak jak to řekl Xavier. Odemknu,vstoupím,hodím tašku na postel a zajdu do sprchy. Když se osprchuji obleču se do čistého. Černé kalhoty a černá košile s dlouhým rukávem. Výjdu na chodbu,na malou prohlídku. |
| |
| U bazénu To to nic Sandro. Zakoktám se. Spíš jsem myslela že jsem to udělala já Ahoj. Koho tady hledáš? Zeptám se dívky a raději stoupnu. Scotty klid. Houknu směrem k fretce. |
| |
| Letiště v NY Ahoj Rogue, potřeboval bych odvoz z letiště. Rád bych se k vám zapsal. A rozhlížím se nejistě po okolí, tady tě hledat nebudou, blázne. Jak vás poznám? A čekám na popis, buďte rychlí, čekám 30 minut. Pronesu pak rychle a zavěsím. Fajn, 30 minut, to ti uteče jako voda. Vezmu krosnu a vylezu z budky a následně i před letiště. Tak kdepak jste? |
| |
| u bazénu Jak vidím asi jsem je docela dost vyrušila. omlouvám se nechtěla jsem vás vyrušit když tady trénujete, ale kamarád mě poslal sem do téhle akademie, že mi tady pomůžou podívam se na obě dívky nevypadají nějak že by dělali něco podobného, kde jsem předtím skončila. chytnu Maxe za obojem aby mi neutekl za její fretkou a jdu pomalu za něma. |
| |
| Bazén Netrénujeme... Já jsem tu jen chvíli Pousměji se na dívku. Vlastně jsem si doteď neuvědomila, že budu trénovat. Já jsem Sandra Představím se. |
| |
| Bazén Moje jméno je Amy. Usměju se na dívku. Nerušíš já se asi zase jen předváděla. Zašklebím se. Ani nevím proč to dělám |
| |
| u bazénu Dojdu k holkám a podívam se na obě pořádně. proč předvádíš jen zkoušíš co dokážeš to je normální podívam se na tu druhou,která se jmenuje Sandra a usměju se Já jsem Serena a pak se podívam na Maxe a tohle je Max |
| |
| Shark Chvíli plaveš za krví, ta vede stále blíž a blíž pevnině. Když jsi téměř u ní, zjistíš, že ta krev je od masa, volně klesajícímu ke dnu. Nádherně voní, krev z něj stoupá nahoru a rozlézá se po hladině. Napadne tě, že je škoda takového krásného masa... a že by jsi jim mohl ukázat, co se stane, když ti ho nechají napospas... John "Čekej třicítku s dlouhými černými vlasy a bílým pramenem od temene."popíše se ti. Zanedlouho (pro tebe) přijede ve stříbrném Touranu, pobídne tě a odveze k Akademii. Pustí tě dovnitř, ty uvidíš několik lidí, kteří se baví u bazénu, a pak tě odvede dovnitř. V kanceláři zapíše tvůj věk a jméno a ukáže ti tvůj pokoj. "Bydlíš s klukem, jmenuje se Matt. "řekne ti. |
| |
| U bazénu Ukážu na fretku. Tohle je Scotty. Ušklíbnu se. Nepotřebuju zkoušet co dokážu. Vím to už 21 let. Jen mě baví mou moc používat. Usměju se na Serenu. Chceš tady najít pokoj? Jako máš moc? |
| |
| Akademie -> bazén Nakonec se rozhodnu jít k bazénu, protože se odtamtud ozývají hlasy, hodně hlasů. Uvidím Amy, Sandru a nějakou cizí holku se psem. "Aoj, máš eskéo psíška..."řeknu jí. Skloním se k psu, ukážu mu ruku a když ji očichá, poohladím ho za uchem. Pak mě napadne, že mu je možná smutno, a tak se změním do psa (dalmatin s růžovými fleky a žlutou srstí) a začneme spolu běhat. Po chvíli se zase změním na sebe. "Já jsem Angeliqué..." |
| |
| Akademie Nevypadá to,že je tu nějak živo,ba naopak. Tak nějak sám si celou akademii projdu,pak jdu ven. Mám tu být jako doma,tak to tu musím poznat. Dole byla ošetřovna,nějaká velká místnost. Pak hangár,v přízemí,spousta místností,ale stěžejní bude kuchyň a velká společenská místnost. Zahrada působí také dobře,klidně. Dál vidím dívky,Amy,Angeliqué,Serenu,Sandru,ale znám jen tu,co mě sem přivedla. Takovou tu trochu vlezlou,dotěrnou,zvědavou,nepříjemnou. Projdu se dál,je to ohromný areál. |
| |
| u bazénu Usměju se nojo je zkušená jde to vidět, ale i tak je lepší používat častě svou moc a nevyjít ze cviku. to je něco jiného a pokud jde o pokoj klidně ale jedině s Maxem nikde ho nenechám spát venku pak si všimnu holky která se změní na dalmatína s růžovými fleky, neubránim se musím se usmát, tak tohle je mazec. ahoj já jsme Serena a tohle je Max řeknu dívce co přišla.. pokud jde o mou moc nějak se mi jí nechce ukazovat když je tu tolik lidí |
| |
| U bazénu Zamrkám očima. Rozhlédnu se. Jakou máš moc? Zeptám se v myšlenkách Sereny. Ale dělám jako že nic.... |
| |
| u bazénu Podívam se na Amy překvapeně a jen se usměju. podívam se okolo jestli někdo kouká pak se ji ukážu na jedno místo at kouká. všichni stojí zady k vodě až na ní. z bazénu se zvedné voda a stojí v pevném stavu tak jako by byla v nádobě. Je to těžké a ještě to udržet očima dá to zabrat. Pustím to a voda se trochu rozleje kolem. Pokrčím rameny za omluvu |
| |
| K bazénu Něco bych mohl zkusit. Chvíli,delší chvíli se koncentruji,pak se zneviditelním. Jdu k těm dívkám. Stojím tam,kousek od nich,neviditelný. Slyšet mě nemůžou,ani nedutám a vidět už vůbec ne. Je to zajímavé. |
| |
| U bazénu Za chvíli mám mokré nohavice. No nic stane se. Takže taky telekineze? Ušklíbnu se na Serenu. Slovo taky je hnusný, ale jsem celá máma. Ale ta se nechala vždy zatlačit tátou. Byla moc slabá než aby svůj potenciál využila. Ale já nejsem. Jsem silná a hodlám svou moc využít pro dobro všech. |
| |
| u bazénu No nevipadá nejak nedšeně ale za tohle nijak nemohu. Pozoruju Maxe jak líta kolem jednoho budu copak Maxi vidíš tam ducha nebo co ? otočím se na něj a jdu pro něj a vezmu ho za obojek. Opřu se o zed a koukám jak to tu je pěkné že jsem nikdy nebyla v tak velké budově |
| |
| U bazénu Někdo tady je. Zašeptám protože vycítím myšlenky. Ten pes to taky poznal. Dělej ukaž se nebo uvidíš. Pohrozím protože tohle někdy dělají studenti. |
| |
| U bazénu Slyším šplouchnutí vody, vzápětí se otočím a voda mi vyšplouchne na nohy. Sakrrra...zanadávám v duchu. Dobré ale je, že když se přeměním, a pak se přeměním zpátky, oblečení je v původním stavu. Ale ta holka, ta Sandra, přeci zachází s vodou. Prosebně se na ni zadívám. "Nemůžeš tu vodu nechat vypařit?"zeptám se jí. "Prosím." Voda vzlíná nahoru k sukni, je už jen pár centimetrů od spodního prádla. Nechci se převlékat. |
| |
| U bazénu Kolem pobíhá nějaký pes,ale je to jako kdyby se honil za svým ocasem,běhá pořád dokola,ale já vím,že mě cítí. Ten pes mi to zkazí... Pomyslím si. Ta voda je hezky ošplouchla,jo to byla sranda,já věděl,že bude lepší stát opodál. |
| |
| U bazéna Zavřu oči. Ok řekl sis o to. Ušklíbnu se a snažím se zachytit i sebemenší myšlenku. Spustím Mattovi v hlavě ďábelský smích. Ukaž se.... pojď ke mě.... Ozývá se mu v hlavě a já se tím bavím. |
| |
| U bazénu Nech...to-ho...prosím... Chytnu se za hlavu,padnu do kolen. Nevydržím to a zviditelním se. Držím se za hlavu,myslel jsem,že se mi hlava rozskočí. To bolí... Dosti pomalu se zvedám. |
| |
| U bazénu Uvidím toho kluka, kterého sem málem srazila. Hned k němu přiběhnu a pomůžu mu na nohy. Promiň, myslela jsem, že mě zase špehuje jeden student. Omluvím se mu. Nechtěla jsem ti ublížit. Bolelo to moc? Nemělo by to bolet. Ale někteří lidé jsou citlivější. |
| |
| Někde v tom krásném moři... Čichám, čichám krev....lahodnou, krev...kde je krev, tak tam je masíčko...lahodné, mňamózní masíčko... Je jasné že nejsem vegetarián. A konečně ho nacházím... Jak se tam tak krásně vznáší v té vodě...jak se ta vzácná krev rozplývá...zapracují instinkty (a hlad). Zuřivě vyrazím vpřed, s tlamou otevřenou, řítím se přímo na svačinku... |
| |
| U bazénu Díky... Pousměju se. Je to ta dívka,která mě málem sundala. Já nešpehoval...jenom...nudil jsem se... Trochu se začervenám. Bolelo...trochu. Kdyby jenom trochu...asi to bude tím...že mám také...schopnost...spojenou s myslí... Já bych se taky měl omluvit...neměl jsem tam tak vlítnout. Teď mám namysli,to,jak jsem se nechal málem srazit. |
| |
| U bazénu Jakou schopnost s myslí? Zeptám se Matta. Promin, omlouvám se. Zašeptám. Nerada špehuju lidem mysl. Ale no já někdy se neovládnu. |
| |
| Letiště Když auto přijede, nastoupím. Zdravím. A dám si krosnu do kufru. Během cesty nic neříkám, jen se dívám z okna. Akademie Po vjezdu do akademie jdu za Rogue a lidí u bazénu si nevšímám. V kanceláři se nad formulářem dost zarazím. Sakra....tohle by mohl být trochu problém! Vyděšeně pohlédnu na ženu. Nebudete informovat mé rodiče, že jsem tady, že ne?! Poprvé od odchodu z domova svůj strach nehraju. |
| |
| U bazénu Víš...parkrát se mi povedlo...zmanipulovat lidskou mysl...přesvědčil jsem,v záchvatu vzteku... Kamaráda,aby vyskočil z okna,naštěstí to bylo jen z prvního patra...já to nechtěl udělat.... V pořádku...to se stává... Podám jí ruku. Matthew James McDonnell. Matt. |
| |
| U bazénu Amy Summersová. Stisknu Mattovi ruku. Amy. Usměju se. Té kamarádky mi je líto. Zašeptám mu u ucha. Zkus to na mě. Mě se nic nestane. |
| |
| John "Neboj se, kluku. Informace, které nám tu poskytuješ, jsou jen pro to, abychom věděli, do které třídy mutantů tě máme dát, abychom věděli, jak ti máme říkat. Pokud si nepřeješ, aby byly informace veřejně poskytovány (to si nepřeje nikdo!), můžeme je schovat. Promiň. Asi zním jako nějaká ženská z televize, která vychvaluje výrobky, že jo? Poslední dobou se mi to stává často. To víš... Ale pokud se chceš svých schopností vzdát (ale to ti nedoporučuju, je to vzácný dar!), můžeme ti ji odebrat. Já jsem si ji nechala odebrat." Natáhne ruku a dotkne se tvé ruky. "Dřív jsem tohle nemohla udělat, aniž bych z něj nevysála jeho energii. Takže, abych nemusela pořád nositrukavice a bránit se doteku, jsem se schopnosti vzdala." Usměje se na tebe a odvede tě do tvého pokoje. |
| |
| U bazénu Byl to kamarád...těší mě Amy. Potřesu jí rukou a pak ji pustím. Vážně?Ale potřebuji klid...pojď stranou... Navrhnu jí. Odejdu dál,posadím se do trávy. Posaď se Amy... Je milá a hezká. Takže...mohu začít? |
| |
| Shark Maso do sebe nahážeš během deseti vteřina pro jistotu odpluješ pryč. Přeci jen, přístav, lodě, lidé, sítě... Na chvilku ale vynoříš hlavu, a uslyšíš, jak někdo říká: ".... bezpečná škola pro mutanty v New Yorku..." Nadchne tě ten nápad bezpečí a rozhodneš se, že půjdeš tam. Tam ti snad neublíží. |
| |
| V zahradě Sednu si s Mattem kousek od ostatních. Zrudnu jako rajče. Musím se víc blokovat proti ostatním. Jistě, že můžeš. Usměju se na něj. Udělej co chceš, ale mě není lehké ovládnout. |
| |
| V zahradě Co chci?K tomu bych nepotřeboval schopnosti. Eh...tak dobře. Začnu se soustředit,snažím se proniknout do její hlavy,ale to je jen polovina úspěchu. Je to dřina,na čele mi vyrazí krůpěje potu. Teď vstaň.Snažím se jí přikázat,ale je to obtížné,ani nevím jestli se to povede. Srdce mi bije divoce a čelo mám celé spocené,dýchám rychleji. Vstaň.Přikážu znova. Ani teď to nevyšlo. Hlasitě vydechnu. Jsi hodně silná... Položím se do trávy a snažím se to rozdýchat. |
| |
| Kancelář -> pokoj Dobrý.... Pak začnu odpovídat na otázky a poslouchám. To vám nezávidím. Ale nebojte, dobrovolně to ze mě nikdo nedostane. Pak jí následuju do pokoje. Ok....nebudu sám, nevadí. Když žena odejde, vytáhnu nůž. Kam s tebou kamaráde?! Pronesu tiše sám k sobě a strčím ho pod polštář. To snad zatím bude stačit. No a jdeme se seznámit s ostatními. A odejdu k bazénu. Ahoj dámy. Oslovím dívky, dvojce opodál si zatím nevšímám. |
| |
| V zahradě Přišoupnu se k Mattovi. Ano já vím. Zašeptám. Mám svou moc od narození a navíc jsem jeden no z nejsilnějších mutantu. Zašklebím se. Nj sem skromná co? Hihi. Ale já to raději nevyužívám víš. |
| |
| Bazén "Aoj..."otočím se na kluka. Protože si mě Snadra ještě nevšimla, na okamžik se změním na toho kluka a pak zase na sebe. oblečení už je suché, což je dobře. Nijak ráda nechodím v mokrém oblečení... "Já jsem Angeliqué... Angeliqué Marcus..."představím se a podám tomu klukovi ruku. Copak asi umí?...napadne mě. Je docela hezkej, tak by mohl umět něco dobrého... |
| |
| V zahradě Wow...to je úžasný..možná bys..mi někdy mohla pomoct...zdokonalit se...protože to s tebou ani nehlo... A to jsem se snažil. Posadím se. Silná,dominantní,krásná. Proč nevyužíváš?Proč?Já teda taky ne,ale to proto,že jsme se museli stěhovat... |
| |
| Moře... přesný popis mého krmení, vteřinu po vteřině: Kous, trh, chramst, polk, mňam, žvýk, raf, trh, kous, polk... Prostě nějak takhle. Pak se mi začne vracet rozum a uvědomím si že tady nemám co dělat, ale náhle něco zaslechnu. Jak plavu pryč přemýšlím o tom, nakonec se rozhoduju pro tu školu-i když je to nejspíš naprostá pitomost a velký risk... Teď jen jak ji najít... |
| |
| V zahradě Pohladím Matta po tváři. Protože s ní ubližuji. Ušklíbnu se. Snažím se nevnímat Mattovi myšlenky. Ale jsou tak zajímavé. Vhání mi do tváří ruměnec. Máma ale říká, že se musím ovládat. Ona ale svou moc skoro potlačila. |
| |
| Bazén Proboha! Probleskne mi hlavou a ztuhnu. John Dunbar. Ty jsi metamorfik? Blbe....to je přece očividné. Odkud jsi? Máš zajímavý přízvuk. A potřesu jí lehce rukou. Mám něco pod 1,80 m. Bílé tričko, které mi je celkem malé, obkresluje šlachovitou postavu. Modré džíny jsou ve stejně žalostném stavu jako triko. Přisednu si na okraj bazénu a rozhlížím se. Jak dlouho tu jsi? |
| |
| V zahradě Utrhnu pěknou květinu,ještě vědět,co je to zač. Podám ji Amy. Ty bys nikomu neublížila... Nenápadně se rukou přiblížím k její,ale nedotknu se jí,zatím. Ano...musíme se ovládat...ale to souvisí s námi ne našimi schopnostmi... |
| |
| V zahradě Vezmu si od Matta květinu. Děkuju. Usměju se na něj. A vědomně bych nikomu neublížila, ale viděl jsi co udělala má moc tobě. Pak se na něj zadívám. Nemusíme se ovládat mi. Zasměju se lehce. Můj smích je zvonivý. Né protivný ani hýkavý, ale hezky se poslouchá. Notak, chytni mi tu ruku Matte. |
| |
| V zahradě Protože ses bránila... Začervenám se. Přisunu ruku k té její a chytnu ji. Usměju se,ale jsem nervózní. My?Eh...no... Trochu se stydím,proto se zneviditelním,je to jako ochrana. |
| |
| V zahrada Tisknu Mattovi ruku. Je zvláštní ho cítit a nevidět. Nestyď se. Jsme teď už kamarádi. Usměju se na něj. |
| |
| u bazénu Podívam se na toho kluka co zrovna přišel je pohlednej to se msuí uznat. ahoj pozdravím když on udělal totéž |
| |
| V zahradě Pořád nejsem vidět. Mohl bych se na ni dívat celý den. Amy...já...máš pravdu... Uplyne pár vteřin a já se zviditelním. Tak jak ji držím za ruku se s ní vznesu,asi tak deset centimetrů nad zem,ale potom spadneme. Promiň...sám neumím lítat...to jsem nechtěl... |
| |
| V zahradě Spadneme spolu na zem. Docela to bolí. Jo to je dobrý. Zvednu se. Nedáš si se mnou zmrzlinu? Usměju se na něj a podám mu ruku. |
| |
| V zahradě Vážně...to jsem nechtěl...nezlob se... Vyskočím na nohy. Zmrzlinu? Pro tebe bych udělal cokoliv. Pomyslím si. Jasně...budu ti tím kompenzovat ten pád... Chtěl jsem ji chytnou za ruku,ale neudělám to. Jdu s ní dovnitř,do kuchyně. |
| |
| Kuchyně Jakou si dáš zmrzlinu? Usměju se. Já si zní udělám koktejl. Ušklíbnu se. Je roztomilí. Ještě že on mě myšlenky číst nemuže. Napadne mě pohrabat se Mattovi ve vzpomínkách. Ale nakonec to neudělám. A kde jsi byl? Odkud jsi sem přišel? A jaká byla cesta? Ptám se dál. |
| |
| Bazén "Nevím, co je metamorrrfik... ale měním podobu... Jsem z Frrrancie. A jak dlouo tu jsem? Párrr týdnů, mošná měsíců. Tebe jsem tu ale neviděla... jsi nový?"odvetim. |
| |
| Kuchyně Já...to je jedno... Odpovím. Kde jsem byl?Doma...tedy na místě...kde jsme byli tři měsíce... Přišel jsem...z menšího města,ale hodně jsme se stěhovali...od mých 12 let,alespoň 5 krát do roka,někdy i víckrát. Cesta byla příšerná...teda...nebyla,teda...do doby než ten autobus boural. Nevím co se stalo...ten autobus boural...lidé,někteří krváceli...pomáhal jsem jim ven....a..a..a..pak jsem odtamtud vytáhl malou holčičku,pak to bouchlo....a.... Jsem z toho v šoku,když si to vybavím. Smutně svěsím hlavu,docela mě to vzalo. |
| |
| Kuchyně Přijdu k Mattovi a obejmu ho. Notak pšššt už je to dobrý. Přitisknu ho k sobě a hladím ho po zádech. Samozřejmě jsem všechno viděla jako bych to zažila já. Tady jsi doma. |
| |
| Kuchyně Její téměř objetí je konejšivé. Snad jo...víš...nerozumím jedné věci...proč nás lidé nemají rádi?Dívají se na nás jak na nějaké potvory?To jsme tak špatní?Ne,nejsme...jsme jako oni...skoro... Držím ji za ruku a dívám se do jejích nádherných očí. |
| |
| Kuchyně Koukám se Mattovi do očí. Protože máme moc jim ublížit. Povzdechnu si. I Ježíše ukřižovali a to byl svatý. Podle mě je to jen část evoluce a Ježíš byl první z mutantů. Dám si pramen dlouhých černých vlasů za ucho. My jsme jako oni víš. Jen máme něco navíc a oni nám závidí. |
| |
| Kuchyně Myslíš že on...ale...to je divné...ani se neví jestli opravdu žil... Ale kdyby se to dokázalo,tak by to položilo církev. Máme moc...ale proč bychom to dělali? Vpíjím se do těch jejích očí. Závist...vážně?Pravda... |
| |
| Kuchyně Já myslím, že jo a Marie taky. Myslím, že Marie měla schopnost regenerace a Ježíš léčení a telepatie jako já. Usměju se na Matta. Asi je to šílená teorie. Celkem šílený co? Zrudnu. O tomhle jsem neřekla zatím nikomu. Nikomu! My jsme hodní, ale jsou i zlý a ti ubližují. Myslí si že jsme jim nadřazení. Povzdechnu si. Já jim jako malá záviděla, že nemusí slyšet moje myšlenky jako já slyším jejich. |
| |
| Kuchyně Ani ne Amy...jenom to nedokážeme. Pohladím ji po zádech. Něco pravdy na tom být může...proč by ne? Zlí?To je jako v pohádkách...dobro a zlo...svět není černobílý... Proč Amy?Počkat...jako malá?Ty jsi...používala schopnosti...odkdy?Slyšel jsem,že se to projevuje kolem puberty,někdy o troch dříve. Kolik jí je?Je pěkná ať je jí kolik chce. |
| |
| Kuchyně Dokázala bych to. Usměju se. Mohla bych je ovládat nebo je mučit, ale to nechci. Plně si uvědomuji, že velká moc je velká zodpovědnost. Já měla svou schopnost od narození. Přiznám se. Máma je silná mutantka a moje moc je stejně tak silná možná silnější. |
| |
| Kuchyně To je fascinující...mám tu čest setkat se s nejmocnější mutantem na zemi... Ona je nejsilnější a co jsem já? Zamávají se mnou pochybnosti. Jsi moc nadanná...máš pořádný dar... Tak její matka je mutantka,také,to je asi jiné,než být jediným mutantem v rodině,až na strýce. |
| |
| Kuchyně No nevím jestli jsem nejsilnější. Zrudnu jako rajče. Moje celá rodina jsou mutanti. Táta, máma i moje dvojčátko Josh. Usměju se, ale stále jsem rudá jak rajče. A nejsilnější nejsem. Ještě plně neovládám jednu ze svých mocí. A abych uměla všechno na to jsem moc slabá. Víš jako né, že bych na to neměla, ale spíš psychycky. Velká moc, velká zodpovědnost. To jsem se zase rozpovídala. Raději schovám obličej do dlaní. Jsem jen kecka ukecaná. |
| |
| Kuchyně Já myslím...že jo... Ty máš dvojče?Zeptám se překvapeně. Potom ji obejmu. To nevadí...mě baví tě poslouchat... Má dokonalý hlas. Co neovládáš?Zajímá mě to...chci tě poznat Amy. |
| |
| Kuchyně Jo mám. Je to zrzek po mamce a hodně veselej. Ušklíbnu se. Nejsem si podobní. Pak mě chytí do náruči. Cítím se najednou v bezpečí. Já mám moc léčení, ale neovládám ji. Ještě ne. |
| |
| Kuchyně To je zvláštní,když jste dvojčata... Víš...to je užitečné...možná bych pro tebe měl...takový trénink... Vyhrnu si nohavici černých kalhot a ukáži na ošklivou odřeninu,jde to až do masa,ale nejsem ten typ,který by si stěžoval,kvůli každé bolístce. Vís...já nepotřebuji abys to vyléčila...ale chci abys mě přesvědčila,že to dokážeš... Stisknu její ruku. Já ti věřím... Ještě že to už nekrvácí,jenom to bolí a pálí,ale nekrvácí,takže jsem si své oblíbené kalhoty nezašpinil. |
| |
| Kuchyně Ale rozumíme si jako nikdo, ale já žárlila. Povzdechnu si. Možná to nás rozdělilo víš. Podívám se na Mattovu nohu. Vypadá to hodně špatně. Tak já tě přesvědčim. Zašeptám a dám ruce kousek od rány. Zavřu oči. Chvíli se soustředím a nakonec se mi to podaří vyléčit. Ale vysílí mě to. |
| |
| Kuchyně Žárlila? Sleduji se zájmem její počínání. Rána se perfektně zacelila,ale Amy trochu zbledla. Posaď se... Dovedu jí k židli a pomohu jí,najdu sklenici,napustím do ní vodu a postavím ji před Amy. Děkuji...ale kdybych věděl,že to to unaví...tak bych ti o tom ani neřekl...nic to nebylo. Já se nikdy nestaral o sebe,ne o svá zranění,však,jedna z jizev by mohla vyprávět.... A kdyby jenom jedna. Při pomyšlení na jizvy se dotknu pravého boku. Je ti dobře? Pohladím ji po tváři. |
| |
| Kuchyně Milovala jsem tátu a on měl raději Joshe. Proto jsem žárlila. Usměju se unaveně. Ano, je mi dobře. Pohladím Matta po tváři. Děkuju... Je tak hodný... jako bych našla spřízněnou duši. |
| |
| Kuchyně Ale tys měla mamku ne? Když mě pohladí,je to příjemné,ale já znervózním. Neděkuj...já si na to nepotrpím... Mávnu nad tím rukou a lehkým úsměvem. A kde jsou rodiče teď?A kde je bratr,Josh?Nejsem s tim dotěrnej? |
| |
| Kuchyně Táta si myslel, že když jsme telepatičky máme se radši. Postěžuju si. Ale já měla ráda jeho. Hrozně moc. Pak se zadívám Mattovi do očí. Rodiče jsou v Anchorage na Alijašce i s bráchou. Já už jsem tam být nemohla. Hádali se a nakonec jsem naštvala i brášku. A dotěrný nejsi. Zrudnu. Eh promin. |
| |
| Kuchyně Já zrudnu mnohem víc. To ví,že jsem myslel na to jak je nádherná? Aljaška...to je docela daleko od New Yorku... Takže jste se hádali...a ty jsi odešla...nebo utekla? Neomlouvej se...jsme mutanti...a ty se mi nemáš za co omlouvat... |
| |
 | Poblíž Akademie Vylezu z ručne postaveného stanu.. dívám se kolem sebe..sem někde v lese..kousek od mého "stanu" teče potok a naproti mě stojí vyhaslé ohniště..tady jsem ztratil Amy..tady nevím kudy šla dál a jak se za ní dostanu.. Stan je vlastně jen nějáká plachta omotaná kolem stromů a keřů.. vezmu si svůj batoh a do vyhaslého ohniště hodím neodkouřenou cigaretu a pomalu jdu hledat dál.. nikdy nekouřím..jen teď..když mám strach..spíše..jsem vystresován..že se Amy něco stalo..nebo tak něco.. |
| |
| Kuchyně Jo to vím, odpusť. Pošlu mu myšlenku. Je to daleko. Táta se tam narodil. Pak byl tady na akademii. Začnu vysvětlovat. Když máma čekala nás tak se tam vrátili a já teď utekla sem. Povzdechnu si. Byla jsem nevyužitá a nepotřebná. Tady pomáhám profesorovi a cítím, že můžu pomoct a být tím čím jsem. Sama sebou. |
| |
| Kuchyně Spíš ty bys měla odpustit mně... Takže...aha...vaši tu kdysi byli...teď tu panu Xavierovi pomáháš ty...lepší pomoc mít nemůže... Pohladím ji po vlasech,havraních vlasech. Máš docela zajímavý život... |
| |
| Kuchyně Děkuju Matty. Ušklíbnu se. Moje máma je známá jako Phoenix a táta Cyclops. Možná jsi o nich slyšel. Usměju se. Jsem ráda, že jsem s ním. Nebylo to tak zajímavé. Jen to tak vypadá. |
| |
| Kuchyně Matty,tak mi říkala mamka. Bohužel neslyšel...já se nikde nechlubil tím,že jsem mutant a ani jsem se o to moc nezajímal. Ale stejně...jsi nejmocnější mutant...takže to musí být zajímavé... Vrátím svoji ruku zpátky. Ta nervozita. |
| |
| Kuchyně Oni o nich mnohokrát mluvili v televizi, ale je to dlouho. Usměju se na Matta. Snažím se být normální víš. Ušklíbnu se. Pohladím Matta po tváři. Neboj se mě, prosím. |
| |
| Kuchyně Jediná mutantka kterou jsem viděl v televizi byla...počkej...vzpomenu si... Zapátrám v paměti. ...tuším že...doktorka Greyová...ale je to už delší dobu... Ucuknu pohledem. Já...proč bych se měl bát? |
| |
| Kuchyně To je moje máma víš. Usměju se na Matta. Rozzářím se přímo. Moje máma je doktorka Jeany Greyová vdaná Summersová. Cítím se šťastná. |
| |
| Kuchyně To je tvoje...fakt?Wow. To kdybych věděl...teda už to vím... Nervozita ze mě zas trochu opadla,když jsme změnili téma. Z Amy úplně srší radost. |
| |
| Kuchyně Tak už to víš. Usměju se. Ale divím se že ji znáš. Ušklíbnu se. Když jsme se narodili s Joshem přestali chodit do akcí. Vzpomínám si jen na jednu, když mi bylo 10. To už je taky dlouho 11. |
| |
| Kuchyně Akce?Jaké akce? Zní to jako z nějaké bondovky. Znám...vlastně,nebýt mého strýčka,on byl taky mutant...tak bych ji neznal,jednou byla v televizi a strejda říkal,že se mám dívat,už je to asi tak 9 let. Pěkná doba,dlouhá,ale utekla podezřele rychle,na to,že jsem byl celý život,skoro celý,dobře,od doby co jsem zjistil,že jsem mutant,sám. Opřu se o linku a sleduji Amy,je to pastva pro oči,jenom si toho nesmí všimnout,že na ni tak,tak zahleděně zírám,protože tohle zírání značí jedno,jinak bych na ni nezíral,stejně už to asi ví,protože četla mé myšlenky. |
| |
| Bazén Metamorfik.....proměňování v jiné osoby Francie.....sakra, to jsou ti žabožrouti. Ano, teďka mě sem přivezli. Když mě pozdraví druhá dívka, usměju se na ní. A ty se jmenuješ jak? Taky nevypadá špatně......jo, myslím, že tady se mi bude líbit. |
| |
| Zahrada - bazén Když začnou přicházet další, tak ustoupím o pár kroků dozadu. Pak mě Angeliqué poprosí, abych vypařila vodu. Chvíli se soustředím a podaří se mi zvýšit její teplota natolik, že se jí docela dost i z bazénu vypaří. Sednu si na zem a opřu se o strom. |
| |
| Kuchyně Asi to zní jak nějaký film, ale naši zachraňovali nás mutanty. Ušklíbnu se na Matta. Víš, je to tak, že lidé nás těžko přijímají a když se objeví někdo, kdo ohoružeje mír mezi námi, lidi nebo nás mutanty musí někdo zasáhnout. Usměju se. A k tomu jsou x-meni. Máma mezi ně patřila a já teď taky. Máme letadla a moderní technologie. Je to celkem sranda. |
| |
| Kuchyně Koukám na ni jak na zjevení panny Marie. Vážně?To si děláš pr...srandu... Vyhrknu. A co kdybys mě tu trochu provedla...ukázala mi ty vaše vymoženosti... Chci být s tebou. Přesunu se ke dveřím a čekám,jestli půjde i Amy. |
| |
| Prohlídka Svezu se ze židličky. Jasně, že ti to tu ukážu. Usměju se. Třeba jednou taky budeš patřit mezi nás. Řeknu povzbudivě. Tak pojď. Vybídnu ho a projdu dveřmi. Jsou tu dva bazény. Vnitřní a venkovní, dvě kuchyně, dále symulačka, dvě posilovny, pokoje, knihovna, společenské místnosti. Ušklíbnu se. Co chceš vidět první? |
| |
| Prohlídka To zní jako by bylo těžké dostat se do skupiny elitních agentů jejího veličenstva... Lehce zavtipkuju. Vždyť nejsem dítě. Simulačka?To je co?Tak půjdeme tam. Projdu za Amy a prohlížím si ji,její zadek neunikl mému bystrému zraku. |
| |
| U simulačky Dalo by se to tak říct, ale tady jsme pod palcem profesora né královny. Zasměju se. Ale ona je to v podstatě pravda. Většina studentů jsou jen ti, které chráníme. Nás x-menů je jen pár. Otevřu dveře od simulačky. Tohle je simulační místnost. Dá se v ní nastavit jakákoliv situace. Tady trénujeme své schopnosti. Celkem skutečná virtuální realita. |
| |
| U simulačky Takže pomáháte mutantům... Vejdu dovnitř a nestačím žasnout,teda nad krásu jejího těla to nemá,ale i tak je to úžasný. To...to...wow....to zní úžasně.... Taková pokročilá technologie. Trochu víc se přiblížím k Amy. Takže trénujete ve virtuální realitě... |
| |
| U simulačky Mutantům, kteří se musí schovávat. Povzdechnu si. Snažíme se s profesorem vylepšit práva mutantů. Ale není to snadné. Protože čím dál víc mutantů lidi nenávidí. A někteří mutanti bývají nebezpeční i sami sobě. Otočím se na Matta, který je těsně za mnou. Musíme trénovat různé situace, aby jsme byli silnější. Týmová spolupráce a tak. Nechceš si zatrénovat? Zeptám se, ale moc se mi trénovat nechce. |
| |
| U simulačky Zkoumavě se na ni podívám. Eh...co...ne...dnes ne...mně stačila to cesta pěšky do New Yorku..ještě že mě pak vzali ty holky... Tak to není třeba můj případ...já nejsem ani nebezpečný...tedy až na manipulaci s myslí...ale je to dost vysilující...tys mi taky dala zabrat...a ani to s tebou nehlo... Trošku to má být jako komliment. |
| |
| U simulačky Zrudnu jako rajče. Protože moje moc je silnější a pořád s ní trénuju. Usměju se na něj. To má být jako, že není jeho vina, že jsem silnější. Já lidem mysl ovlivňovat nemůžu. Můžu slyšet jejich myšlenky, koukat se na vzpomínky a posílat jim různé věci, ale rozhodnutí je na nich. usměju se. I když většinou jsem tak otravná, že se mi to podaří. |
| |
| U simulačky Já vím...jsi hodně silná....ani nevíš jakou práci mi dalo proniknout do tvé hlavy...ale...já myšlenky číst neumím... Uklidním ji. Já v lidech umím vyvolat různé pocity...vsugerovat jim třeba že jsou někde na pláži...a tak... Ale...moc to neumím...nemohl jsem trénovat...a bál jsem se...potom co jsem nechal vyskočit kamaráda oknem... |
| |
| U simulačky Tebe to, ale vysiluje ne? Zeptám se a dám si pramen vlasů za ucho. Tím tak odhalím bílí štíhlí krk. Ale dokázal jsi mi do hlavy proniknout. Už to je pokrok. I když jsem se nebránila. Ale i tak se má mysl sama brání. Já umím lidi tak maximálně povzbuzovat nebo zdeptat. Ale aspoň vím, komu věřit a komu ne. Divím se, že mě profesor občas nebere na konference. |
| |
| U simulačky Vysiluje...třeba když jsem neviditelný,tak mě to nevysiluje...ale tohle jo... Skoro zasněně se na ni dívám. Pokrok?Kdybys chtěla...určitě bys mě z hlavy vyhnala ani bys nemrkla...viď? Usměju se. Třeba mě tvá přítomnost uklidňuje. Ale její blízkost mě znervózňuje. |
| |
| U simulačky Jo vyhnala, ale to je tréningem od narození Ušklíbnu se na Matta. Nevadí ti, že jsem starší? Zeptám se šeptem. Cítím jak je Matt ze mě nervozní a já z něho taky. Páni, jestli něco neudělá tak asi budu muset já. Co mám dělat? Co mám dělat? Pomalu se mě zmocňuje panika. |
| |
| Bazén Poslouchám očem se baví a pak se na mě usměje a zeptá se jak se jemnuji a já mu usměv oplatím a pustím Maxe aby mohl lítat jak chce. Já jsem Serena a ten pobíhajicí je Max Podívam se na Maxe jak pobíha kolem dokola, jak to vypadá je docela štastný no aspoň někdo. |
| |
| U simulačky Já to věděl...neměl pro ti tobě šanci... Její otázka mě zarazí víc než dost. Eh... Hlasitě polknu a uhýbám pohledem. Mělo by?Tobě...to snad vadí? Přeci nejsi žádný dítě Matte. |
| |
| U simulačky. Ne, já jen myslela že se ti líbím. Zamrkám očima a raději sklopím hlavu. Vůbec nevím jak se chovat v přítomnosti kluka. V Anchorage se mi vyhýbali a tady sem jak husa. |
| |
| U simulačky To je pravda... Přiznám šeptem. Jde o to jestli se líbíš ty jí. Začnu nervózně přešlapovat. |
| |
| U simulačky.. Podívám se Mattovi do očí. Připadám si jako naprostej pitomec. Dyť je přece mladší jak já. Ty mě taky... Pošlu mu myšlenku. Protože nic říct nedokážu. Jako by mi někdo zalepil pusu. |
| |
| U simulačky Nevím co říct,jsem jako němý,trochu se mi začnou klepat ruce. Eh...neměli bychom jít dál? Vykoktám ze sebe. To je jediné na co jsem se zmohl. |
| |
| Společenka Pokývám hlavou. Otočím se a vyjdu směrem ke společenské místnosti. Otevřu dveře myšlenkou. Stoupnu si doprostřed místnosti. Nějak si nehlídám emoce a když zavřu oči všechno kolem mě se vznese do vzduchu. |
| |
| Společenka Vejdeme do společenské místnosti. Všechno kolem se žačne vznášet. Amy?To ty?Není ti nic? Přiskočím k ní a chytnu ji za paže. Já to určitě nebyl,nikdo jiný tu není,takže to musela být Amy. |
| |
| Společenka Otevřu oči a všechno spadne na zem... Přibližně na svoje místo... Podívám se na Matta trochu omluvně. Ve tvářích brutálně zrudnu. Nic mi není. Zašeptám. |
| |
| Společenka Nejsem expert na mutaci...ale souvisí to s emocemi...a sama jsi říkala,že se musíš ovládat....a... Je to díky mně? Obejmu ji. Mně to můžeš prozradit...já vím,že ti nic není...ale je to kvůli emocím... |
| |
| Společenka Položím si hlavu na Mattovo rameno. Přitisknu si ho k sobě. Jen jsem nikdy nepotkala kluka, který se mi líbil a nebál se mě. Zašeptám a cítím se trapně. Ovládej se! Notak ovládej se! |
| |
| Společenka Přitiskneme se k sobě. Pramen havraních Amyných vlasů jí dám za ucho. Proč by se tě někdo bál? Zašeptám jí do ucha. Chytnu ji kolem pasu. |
| |
| Společenka Protože jsem mutant. Řeknu trochu odměřeně a chladně. Mě se má výjmečnost líbí, ale lidé mě za ni odsuzují. A vydím co si myslí. Proto se bojí. |
| |
| Společenka Já jsem taky mutant... Řeknu jí,ikdyž je to nad slunce jasné. Není to nic špatného...být jiným...a skvělá dívka mi řekla...že lidé závidí...naše schopnosti.... Já mohu vidět co bych neměl...protože umím být neviditelný...umím je přesvědčit o tom...vlastně o čemkoliv. |
| |
| Společenka Podívám se Mattovi do očí. Začnou se mi po tváři kutálet slzy. Přitisknu se k němu a na chvíli se začneme kousek nad zemí vznášet. Je to taková zodpovědnost. Zašeptám. |
| |
| Společenka Otřu její slzy. A proto tu jsou lidé,kteří tě mají rádi...aby ti pomohli... Všimnu si,že nejsme na zemi,vznášíme se. Lidé jako rodina...přátelé... |
| |
| Společenka Můj táta naši rodinu zničil. Zašeptám. A já ho tolik milovala a on mě odmítal. I mámu. Otřu slzy a nechám nás zase snýst se na zem. Tahle akademie je jediný co mám. |
| |
| Společenka (To by Scott nikdy neudělal) Možná...se ti nevěnoval...tolik... Pohladím ji po tváři. A i kdyby tak máš akademii...a tady je lidí dost... |
| |
| Společenka (už jednou to udělal...) Stejně se mi raději vyhnou. Zavrtím hlavou. Kdo by se chtěl kamarádit s někým, kdo zná odpověď na otázku dřív než jí položí? Zeptám se a zakoukám se mu do očí. (vlastně 2x) |
| |
| Společenka (No počkej) Každý,kdo nemá co skrývat Amy...navíc je to jedno...odpověď bude stejná... Dívám se do jejích očí,ale občas ucuknu. A kdo se ti vyhne je pěkný blbec. (2x?Ani se nepamatuju) |
| |
| Společenka (Jo 2x) Spíš velmi modrý člověk. Odtáhnu se od Matta. Sednu si na pohovku. Je najednou pro mě nepředstavitelně těžké stát. Víš, ono to bylo tak, že si táta myslel, že nejsme jeho. Začnu vysvětlovat. I když já jsem mu podobná jen co je pravda. Věčně se o tom s mámou hádali a já to nakonec nevydržela. Ty jejich němé výčitky a tiché hádky. Mysleli si, že to nevidím. |
| |
| Společenka O tom bych se hádal... Stojím před ní. Počkat...váš táta?Proč proboha? Blbec jeden. To mě mrzí Amy...a...měl otec nějaký důvod domnívat se...o tom...že...nejste jeho? Ale Jean Greyová vždycky vystupovala jako seriózní žena...ona by to neudělala... |
| |
| Společenka Pokynu Mattovi aby se posadil vedle mě. Mámu unesl Magnoto. Jeden z těch zlejch a jeden kluk, kterej mámu věznil ji chtěl uklidnit tak, že ji líbal. Začnu mu vysvětlovat rodinou historii. Ten kluk byl mutant a ovládal oheň. No a můj brácha taky ovládá oheň. Když se to táta dozvěděl hrozně zuřil. Řekl mámě, že určitě nejsme jeho. I když máme oba oči po něm, ale bráška je spíš po mámě. |
| |
| Společenka Posadím se vedle ní. Aha... A kdo je Magneto?Nějakej magor,když unesl Jean Grey. A vážně jste jeho?Promiň...ale občas se genům vymkneme... A nemyslím tím mutaci. Už je to za tebou...nemysli na to... |
| |
| Společenka Určitě, máme stejné oči. Řeknu rozhodným a vážným hlasem. Já jsem celej táta a Josh je taky po něm. Máma by nikdy tátu nepodvedla. Zavrtím hlavou. Magneto, čili Erik Lansher. Chtěl ovládnout moc mojí mámy. Protože ona je jedna z nejsilnějších. Stejně jako já. Jenže Erik je starý a už si na mě netroufne. Už jednou mě chtěl sebrat a draze zaplatil. |
| |
| Společenka To nemohu posoudit. Pokrčím rameny. Já si také myslím,že je to hloupost... Neznám...ale musel to být cvok... Mocichtivý cvok. Přisunu se k ní blíž,ale mlčím. |
| |
| Společenka Nebyl pořád je.. Zašeptám. Počkej ukážu ti fotku mě a táty Sundám si z krku medailonek, který mám schovaný pod šaty. Otevřu ho a v něm je složená fotka. Jsem na ní já a táta jak se šklebíme. To fotil brácha. |
| |
| Společenka Jsi mu podobná... Zkonstatuji. Ale je mnohem hezčí. Josh...že jo? Otestuji svou paměť. |
| |
| Společenka Jo Josh. Usměju se, ale bodne mě u srdce. Fotku zase rychle schovám. Nemůže mě zapřít. Ušklíbnu se a mluvím o tátovi. Víš, jak se naši hádali hodně jsem svýmu dvojčátku ublížila. Řekla jsem mu moc hnusnejch věcí. |
| |
| Společenka To se u sourozenců stává... Já také nejsem jedináček. Proč by to měl dělat? Sourozenci si řeknou spoustu ošklivých věcí... Vím o čem mluvím. |
| |
| Společenka Víš, brácha vnímal jen ty jejich hádky, ale já věděla víc. Chytím se za hlavu. Máma nikdy nevyužila svou moc uplně a proti tátovi nikdy, co si pamatuju, ale já to všechno slyšela. Každou myšlenku a výčitku. Nemohla jsem to vydržet a tak jsem řvala na bratra a pak se hned zbalila, nasedla na motorku a jela sem |
| |
| Společenka Víš...tohle jsou hodně osobní věci...já nevím...jestli je dobré...aby ses mi tak moc svěřovala....a tím nechci říct,že mě to nezajímá...zajímá... Přivinu ji k sobě. Tak jste se nepohodli...ale může te to napravit. |
| |
| Společenka Přitisknu se k Mattovi. Promiň, ale já o tobě vím taky hodně. Zašeptám. Nepřipadá mi fér že já vím všechno a ty nic. Navíc už to mám v sobě tak dlouho. |
| |
| Společenka O mně... Zarazím se. Tolik věcí,které jsem jí chtěl říct,a některé které jsem říct nechtěl. To nevadí Amy...neomlouvej se.... Já tě chci taky poznat...ale možná to chce čas...trochu času... |
| |
| Společenka Jsem zvyklá být otevřená. Tak se musím učit být trochu uzavřenější. Pohladím Matta po tváři. Neboj máme spoustu času. V tu chvíli v to jenom doufám. |
| |
| Společenka Já času mám dost...a jestli ty taky...tak si toho můžeme říct spoustu... Nechám se od ní pohladit,pousměju se a pak ji také pohladím. Nikdy jsem dívku neměl a nevím co dělat. Snad je to vrozené. |
| |
| Společenka Nemusíme pořád jen mluvit. Usměju se na Matta. Příjde mi jako bych našla tu spřízněnou duši. Jsem děsný prkno. Ještě jsem s žádným klukem nebyla. Přitisknu se k němu. Rty mám u jeho ucha. Cítíš to jako já? Zeptám se potichounku a srdce mi buší jako splašené. |
| |
| Společenka A co jiného... Zavřu oči a nechám se unášet její blízkosti. Já...já... Jsem nemožný pako. Obejmu ji v pase,protože nevím co dělat. Elitní pako,jo,to jsem. |
| |
| Společenka Cítím jak je nervózní. Asi tak jako já. Trochu už z toho začínám panikařit. Nezazlívej mi to. Pošlu Mattovi myšlenku a v té samé chvíli ho lehce políbím na rty. |
| |
| Společenka Co? Dostane se mi příjemné odpovědi. Nechám se políbit,mirně zakloním hlavu a nechám se líbat. Byl bych hlupák...kdybych ti to zazlíval. |
| |
| Společenka Zalije mě příjemné horko. Připadám si jako blbec, ale to mi nevadí. Potom se malinko odtáhnu a koukám mu do očí. Děkuji... Zašeptám potichu. Moje první pusa. |
| |
| U akademie Tady..to musí být ono.. řeknu a dívám se z obrázku na budovu..z budovi na obrázek.. Ano to je Akademie..tady snad bude Amy.. poymslím si a podívám se kolem sebe abych zjistil jak se tam odstanu..všimnu si stromu co stojí vedle zídky..nebo plotu..nebo co to je.. vylezu na strom a dívám se kolem..jestly nevidím Amy.. |
| |
| Společenka Za co? Zeptám se. Asi bych ti měl něco říct... Začnu trochu vážně. |
| |
| Zahrada - bazén Všimnu si kluka, který právě přišel k Akademii. Něco si říká, ale neslyším co. Pak vyleze na strom. Vyškrábu se na nohy a přijdu pod strom. Doufám, že si mě nevšiml, protože mě něco napadlo. Nechám z bazénu vyzvednout trochu vody a pohybuju jí za ním zezadu, takže jí nevidí. Pak se voda vynese kousek na něj. Pak vodu "nechám na pokoji", takže přirozeně spadne na jeho hlavu a já se tiše uchichtnu. Promiň, nevšimla jsem si tě Omluvím se a málem se začnu řehtat. |
| |
| Společenka Dám mu prsty na rty. Pořád mám oči zasklené touhou. Ale jen pěkné věci prosím. Zašeptám a dám ruku dolů. |
| |
| U Akademie - Strom Dívám se ale Amy nikde nevidím..když už něco mám dám si nechtěnbou "spršku" na hlavu mi spláchne voda.. Nic se neděje.. řeknu naštvaně..zavřu oči..pak je otevřu v očích mi blísknou plameny a vlasy jsou už suché..nějak si té holyk nevšímám a stále hledám Amy.. |
| |
| Společenka Není to pěkné...ale já...já... Jsem ještě neměl holku...jsem...panic... Přiznám,ale né nahlas. Začnu se červenat. |
| |
| Společenka Přitisknu se k Mattovi. Jsem ve tvářích celá rudá. Dám mu rty zase k uchu. Já jsem taky ještě kluka neměla. Řeknu mu hodně šeptem. Aspoň vím, že žádná jiná holka tě ještě neměla. Mluvím na něj pořád šeptem. Jako bych se bála promluvit nahlas. |
| |
| Společenka Tím si můžeš být jistá...žádná...mě neměla... Odkývu,ale nejsem na to hrdý. Přitisknu ji k sobě,to je to nejlepší co mohu udělat. |
| |
| Společenka Mě taky žádnej neměl. usměju se na Matta. A neboj není to špatně. Aspon sis počkal. |
| |
| Společenka To je divné...taková atraktivní...mladá žena a já...pořád dítě... Skoro dítě. Úředně pořád dítě. Počkal na co? |
| |
| Zahrada - u brány Koho hledáš? Zeptám se, když vidím, jak se rozhlíží kolem. |
| |
| Společenka Zahihňám se. Na dívku svých snů. Usměju se na něj. Nejsi dítě a já žena. Jsme oba tak stejně. Pohladím ho. Ve zkušenostech určitě. |
| |
| Společenka Trochu couvnu. Dívky v mých snech byly jiné... Kousek ještě couvnu. Podle zákonů...ne...já jsem ještě dítě...narozdíl od tebe... |
| |
| U brány - na stromě Svou sestru.. řeku a zeskočím ze stromu..podívám se na ni.. Amy Summersová.. řeknu jí a podívám se zkrz bránu.. Nevíš jestly je tady? |
| |
| Společenka Copak se ti nelíbím? Zeptám se trochu sklamaně. Ty jeho ze snů byli určitě blond. Třeba bych se mohla odbarvit. Nejsme od sebe tak vzdálení věkově. Nekaz mi to. Zaprosím ho. I očima. |
| |
| Zahrada - u brány Je.. Ale nevím, kde přesně Odpovím popravdě. |
| |
| Společenka Líbíš...také to byly černovlásky...ale ne tak hezké... Jsem rozklepaný. Věkově...ani ne... Sice nevím kolik jí je,ale když to říká...ona ví kolik mi je a nejen to. |
| |
| Společenka Když řekne že nebyli tak pěkné zrudnu. Je tak milí, hodný a krásný. Pořád se mu koukám do očí. Mě je 21. Vím, že nad tím trochu přemejšlí. Tak ať to ví. |
| |
| U brány -> V akademii Fajn díky.. řeknu a usměji se..popojdu torchu doi zadu a rozběhnu se..pak vyskočím na bránu a přelezu jí.. Máš to umě.. řeknu a rozběhnu se do akademie..otevřu vleké dveře a vejdu do chydeb.. Amy? haloo..Amyj si tu?! |
| |
| Bazén Neprovedete mě tady po akademii, dámy? A dívám se, jak Serena a Angeliqué zareagují. To jsem na to tady zvědav, vypadá to tu dobře. |
| |
| Bazén Usměju se a pak jdu k nim. no já tě tu moc neprovedu nemám tu ani ještě pokoj ale můžem jít bloudit spolu pokud chceš ? podívam se na tebe |
| |
| Zahrada - u brány Trošku ucouvnu, když pochopím, co má v úmyslu Jo, ale těžko se někdy ještě uvidíme Ušklíbnu se pro sebe a pak začnou bloudit zahradou.. Dobloudím až k Akademii a začnu hledat svůj pokoj. |
| |
| Společenka Víš...nechci to uspěchat... Zvednu se a políbím ji. Chytnu ji za hlavou a líbám ji. Zajedu jí rukou pod tričko. |
| |
| Bazén -> Akademie, někde No, tak uvidíme jaký máme štěstí.....prosím, a nabídnu své rámně. Jak jsi se sem dostala ty? Rodiče, náhoda, sama.....? |
| |
| Společenka Také si nakonec stoupnu. Chci mu být co nejblíž. Zavřu všechny dveře. Aspoň nás nikdo nevyruší. Nebudeme spěchat. Pošlu mu myšlenku. |
| |
| Někde v chodbách.. Amy! zakřičím když chodím chodbami..musím ji najít.. Anad je tu..snad se jí nic nestalo.. strachuji se v duchu a stále ji hledám..zmateně pobíhám chodbami.. Musí tu být.. pomyslím si a pak mě to napadne.. Amy..jsem na Akademii..jse v chodbách.. pomyslím si..snad na to nějak příjde..nikdyj sem její a máminu mco nějak nehcápal.. |
| |
| bloudění :D když mi nabídl rámě usměju se na něj a pak se ještě ohlédnu po Maxovi. Maxi jdeme ten jak mě zaslechne utíka zamnou. no odkaždého něco je to na dlouho a nechci tě tím nudit |
| |
| Společenka Přitisknu ji k sobě,obejmu ji a líbám ji. Pomalu ji rukou hladím po zádech. Líbám,líbám a líbám,to mi zatím jakž takž jde. Děkuji. |
| |
| bloudění Jen klidně povídej. Já jsem tu, abych se schoval. Na ulicích už pro mutanty není bezpečno. Víš vůbec, kterým směrem je akademie? Pronesu nejistě, když vidím jen stromy. |
| |
| Chodby -> Místnost kde jsem našel Amy Sakra nějak to nefunguje.. pomyslím si a otevřu pár dveří..hm..záchody..koupelny a pak nějáká doivná místnost..když se otočím.. no co to nevidím..je to Amy..ale není sama.. Amy... řeknu a nevím jestly se mám radovat nebo být naštvaný nebo něco..jen tak torchu vykulím překvapeně oči.. |
| |
| Společenka Líbám se s Mattem když mi tam vrazí brácha. Jojoshi? Připadá mi jako by mě načapal přítel. Co tu sakra děláš? Zeptám se naštvaně jsem celá rudá. Matty, promiň. Pošlu mu myšlenku. |
| |
| bloudění Podívam se okolo a pak dodám no tak tadyma asi ne otočíme se a jdeme směrem kam jde Max on nás tam dovede. no já utekla od rodičů protože chtěli na mě poslat nějaké doktory, prej jsem nemocná spíše to byli nějací vědci a podobně. Já a Max jsme utekli a dostalli jsme se do špatné společnosti mutantů kteří mě docela využívali, nebylo to zrovna nejlepší za tohle se docela stydím není se čím chlubyt neživila jsem se poctivě, každý neměl to štěstí. nebyla jsem zrovna hodná holka,chtěla jsem se na chvilku schovat a nějak se dát do pucu. |
| |
| někde s Amy Naši se hádali..ty jsi mě sprdla..pak jsi utekla..nehcala si mě tam samotnýho..našo se hádali ještě víc..a ty jsi mi ani nic neřekla.. řeknu vážním hlasem..pak normálním.. to je tvůj kluk? pak zase zvážním A proč jsi to všechno udělala?poroč jsi mi nic neřekla?proč jsi se neozvala? ptám se jí.. |
| |
| Společenka Zrovna jsem zajel Amy rukou pod triko,když tam vešel podle všeho její bratr. Zneviditelním se. Vytáhnu sovji ruku zpod trika a ucouvnu. Odejdu od tamtud,ale není to vidět. Pak vyběhnu ven na zahradu. |
| |
| Společenka Dost, tak dost. Zařvu na Joshe. Kleknu si na kolena. V srdci i hlavě mám zmatek. Všem se začne ozývat v hlavě dívčí křik. |
| |
| někde s Amy Klid Amy řeknu a lehnu k zemi..držím se za hlavu.. Amy přestaň.. řeknu a v očích mi blesknou plameny.. Nech toho.. řeknu nahlas když je křik stále silnější a islnější.. |
| |
| Zahrada Nic horšího se stát.... Zase ten křik,tedy hlas v mé hlavě. Padnu na zem a držím se za hlavu. Zase ta bolest,jo,holt jsem citlivější. Svíjím se tam v zahradě bolestí na zemi. |
| |
| Bloudění Když jí tak poslouchám, usměji se. Vrána k vráně sedá, a zastavím se. Jen nechápu, za co se stydíš?! Že jsi se naučila žít na ulici? Já to teda beru jako dar, člověka to dost naučí. Když se mi v hlavě začne ozývat křik, mávnu rukou a dost se zmenší, mě i Sereně. Můj výraz už není tak klidný, spíše jako bych se na něco sostředil. Slyšíš jsi to taky? Ať to rychle zkončí, na tohle nejsem zvyklej. |
| |
| Společenka Já já.... Najednou to přestane. Rozpláču se. Hrozně mě to vysílilo. Takhle být se všemi spojená. Zasoustředím se však. Omlouvám se. Pošlu všem myšlenku, ale tichounkou oproti křiku. Sedím na zemi a pláču. |
| |
| Někde kolem akademie Podívam se na tebe a jen se pousměju. ale někdy i to co sám nechce dívam se na Maxe a usmívam se, pak najednou uslyším hrozný křik, chytnu se za hlavu ale pak to ustoupí a já z hlavou mírně zatřesu. a tohle už né podívam se na Maxi a zavolám si ho pak sobě dřepnu si a podívam se na něj. chudák Max on to slyší mnohokrát silněji |
| |
| Zahrada Asi se mi rozskočí hlava,i po tom křiku mě bolí hlava,děsně,víc než dost. Ta bolest. Převalím se na bok a schoulím se do klubka. Neomlouvej se... Pomyslím v bolesti. |
| |
| Zahrada Ucítím Mattovi myšlenky. Sakra já su husa. Vstanu a nechám tam bráchu. Napojím se na Mattovi myšlenky a běžím k němu. Hned jak ho vidím v klubíčku kleknu k němu a přitisknu se k němu. Promiň Matte, promin. |
| |
| Zahrada Nehýbám se,vyčerpalo mě to a bolí to. Celé tělo mě bolí. Nic mi není...jsem v pořádku... Zašeptám a pohladím ji. |
| |
| Na cestě zpátky Dokud dýchám, vyhrávám, pronesu když se přestanu soutředit. Alespoň to ulice naučila mě. Když se ohne k Maxovi, vezmu ji za rameno. Přežije to, podej mi ho, a vezmu si ho do náručí. Čas vše zahojí, a zase ho položím, to už je v pořádku a rozebíhá se. |
| |
| Akademie Hledám svůj pokoj a pak zaslechnu v hlavě křik. Je to... příšerné. Doufám, že to brzo přestane, protože mám pocit, že mi praskne hlava. Pak to přestane. Svezu se na zem a naštěstí se opřu o zeď. V hlavě mám jen jedinou myšlenku - najít vodu. Pokusím se rychle vstát, ale zatočí se mi hlava. Urovná se to až po chvíli. Otevřu jedny dveře a tam je krytý bazén. Doklopýtám k němu a ponořím do něj jednu ruku. Jako bych byla najednou v pořádku. |
| |
| Zahrada Tisknu se k Mattovi. Mě to taky vyčerpalo, ale musela jsem za tebou. Zašeptám. Lehnu si vedle něj. Pořád ho hladím. |
| |
| na cestě zpět Podívam se na tebe a usměju se neříkam že bylo to hrozné ne umím se o sebe postarat sama to je havní dívam se na něj jak ho bere, je to jediné co mám tak mi na něm hodně záleží. když ho položí jako by se předtím nic nestalo promin jsem hrozná ale je jediný co mám |
| |
| Zahrada A co bratr? Otočím hlavu,tak abych na Amy viděl. Nechávám ji ať se mě dotýká. Co Josh?Když...nás tam tak viděl... |
| |
| na cestě zpět V poho, ty někoho alespoň máš. Já už 2 roky utíkám, opět nabídnu rámně a vyrazím. Odkud vlastně jsi? |
| |
| na cestě zpět njn jsme spolu už od malička chránime se navzájem chytnu ho opět a jdeme pomalu a musím se usmát já od 15 žiju na ulici v New Jersey, je tam celkem pěkně až na tu společnost |
| |
| Zahrada Mám svůj život Matte. Usměju se na něj. Joshe sem už párkrát načapala. Poprvé naopak. Hladím tě po tváři. Už nejsem malá abych nemohla milovat a milovat. Ušklíbnu se. |
| |
| Zahrada To jako mě? Je to trochu namáhavé,ale přetočím se na bok a políbím ji na tvář. Nikdy jsem nesnil o lásce,nikdy. Byli jsme holt společenští o trochu víc a ještě k tomu ve společenské místnosti. |
| |
| Zahrada Ano, koho jiného? Ušklíbnu se. Ale nesmíme to uspěchat ne? |
| |
| na cestě zpět To věřím...snad se tam jednou podívám, času mám spousty, a lehce se usměji. Co vlastně umíš ty? |
| |
| Zahrada Já nevím.... Usměju se. Neměli bychom... Ale neměli bychom ani zahálet.... |
| |
| na cestě zpět pořád mluvíš o času ale toho není nikdy pořádně dost podívam se na tebe a pak se poohlédnu kde lítá Max. co já umím, dělat potíže. usměju se a pak dodám né dělám si srandu ovládam telekinezi převážně a ty ? |
| |
| Zahrada Ležím na zemi. Ruku mám na Mattově hrudníku. Nakloním se k němu a začnu ho líbat. |
| |
| Zahrada Zastavím ji. Myslíš...že je to vhodné...líbat se tady? Je to příjemné,ale víme co už se stalo ve společence. |
| |
| Zahrada Zrudnu jako rajče. A a co jít ke mě? Navrhnu. Sice je to okázalé, ale tam nikdo nechodí. |
| |
| na cestě zpět Čas.... a vezmu poupě, než ho stihnu utrhnout, tak vykvete, pak ti ho podám. Času je tolik, kolik si ho udělám, a usmívám se. Tobě se nevyrovná, při tom očima kývnu ke květině. |
| |
| Zahrada Já mám taky pokoj...pojď... Vstanu,podám ji ruku,zvednu ji a pak s ní běžím ke mně do pokoje. Zavřu dveře. Posadím se na kraj postele,trochu bezradný. |
| |
| Mattův pokoj Zaběhnu s Mattem do jeho pokoje. Připadá mi to jako sen. Když si sedne na postel sednu si k němu. |
| |
| cesta zpět Když vidím co udělal s poupětem na tváři se mi rozzáří usměv tak tohle bylo krásný. možná u tebe to platí ale mě připadá že mi moc rychle ubíha vezmu si květinu a přivoním si k ní ( hm doufám že nemám na nose pyl) nic není hezčí než právě rozkvetlá květina |
| |
| Můj pokoj Kolem zavládne to trapné ticho. Odkašlu si,ale pořád je tu ticho. Nejistě položím ruku na tu Amyinu. Jsem hodně nervózní. |
| |
| V zahradách Asi jsi dlouho neměla možnost vidět se v zrcadle, pronesu s usměvem a utřu ti z nosu pyl. A pokud ti přijde, že utíká moc rychle, tak ho můžu zpomalit. |
| |
| Mattův pokoj Ještě nikdy jsem nebyla tak nervozní. V tvářích jsem rudá jako rajče. Rozhodnu se pokračovat, kde jsme zkončili. Nakloním se k Mattovi a začnu ho líbat. Rukou mu zajedu pod tričko. |
| |
| V zahradě tak se raději moc nekoukám a pokud jde čas tak mě ne ale tady Maxovi ano podívam se na něj je už docela starší a nechci aby se mu něco stalo. Hm je moc fajn |
| |
| Pokoj Nakonec se do toho pustí Amy. Já se pomalu položím a stáhnu ji sebou. Začnu ji líbat,jak nejlépe dovedu a na délce polibku nešetřím,vášnivé polibky střídám s lehkými. Snad se to nelíbí jenom mně. |
| |
| Pokoj Líbám se s Mattem a je mi nádherně. Tady nás nikdo nevyruší. Je zamčeno. Hladím Matta po bocích a taky hrudníku. Nejraději bych se ho zeptala jestli mě chce. Ale nemám na to odvahu. |
| |
| Pokoj V těle se mi všechno bouří. Srdce mi tluče rychleji,krev v žilách mi skoro vře. A to jsme jen u líbání. Několikrát ji políbím na krk,na tvář a pak na její plné rty. Mezitím ji hladím po zádech s rukou pod jejím tričkem. |
| |
| Cesta někam Ach jo.. povzdechnu si a jdu dál bloudit akademii..uvidím nedozavřené dveře..jde z ncih modré světlo..když tam vejdu vidím bazén a tu slečnu kterou jsem potkal u brány.. Ahoj.. řeknu když stojím ve dveřích.. |
| |
| V zahradě To je mi líto...Můžu čas zrychlit nebo zpomalit, ale ne vratit. Nevím, co mám dělat a tak tě přitisknu k sobě. Pojď, tady už to máme prošlý. A o Maxe si starost nedělej, pořád ho tu máš. |
| |
| Akademie - bazén Ani nevím jak, ale ocitla jsem se uprostřed bazénu. Nevadí mi to. Naopak. Všude kolem mě je voda... Ahoj Odpovím a rychle se otočím. Brzo identifikuji kluka, který hledal Amy |
| |
| Bazén Zase voda? zeptám se jí a usměji se.. dojdu blíž a dívám se na haldinu.. |
| |
| Pokoj Přitisknu se trochu víš. Matte, já tě asi miluji. zašeptám mu u ucha. Pak ho na ouškách začnu líbat. Pak přejdu na krk a hrudník. |
| |
| zahrada Když mě přitiskneš k sobě podívam se na tebe a jen se usměju. ne to je v pořádku ani bych to asi nechtěla oc se má stat stane se |
| |
| soukromá zpráva od Matthew J. McDonnell pro Amy...já...jen...jestli...jsi připravená...a jestli to chceš. Já to chci,ale nevím jestli jsem připraven. Obratně se přizvednu a líbám ji,když se přestane věnovat mému hrudníku. |
| |
| Cesta Tak vidíš.....ale neboj, poslední rozloučení bude dloouhé, to ti můžu slibit. Teď k veselejším věcem, předveď se se svou telekinezí, a čekám, co se stane. Tak se předveď, krásko. |
| |
| soukromá zpráva od Amy Summersová (Phoenix) pro Čekala jsem na tebe. Zašeptám mu u ucha. Chci tě víš. |
| |
| soukromá zpráva od Matthew J. McDonnell pro Já tebe taky... Sundám jí tričko a pak ji zas začnu líbat. Rukama přejíždím něžně po jejím těle. Při dalším polibku se činím i svým jazykem. |
| |
| cesta podívam se na tebe a zeptám se chceš se protelět trochu ?? podívam se na tebe skoumavě a s šibalským usměvem na tváři. a nebo raději né že bych nevěřila tomu co umím podívam se co je kolem a uvidím větší kus dřeva tak ho pomocí ukazováčku zvednu je to moc lehké začnu ho točit dokola a Max kolem toho začne skak a štěkat. |
| |
| soukromá zpráva od Amy Summersová (Phoenix) pro Cítím se jako největší pitomec. Matt vypadá, že ví co dělá. Užívám si naše líbání i doteky. Sundám mu tričko. Takže když se k němu přitisknu cítím jeho horkou kůži |
| |
| soukromá zpráva od Matthew J. McDonnell pro Mé tričko skončí na zemi,vedle postele. Dotek našich těl posiluje moji touhu. Ikdyž nevím jak pokračovat,tak ji pořád líbám. Na zádech pak nahmatám její podprsenku a tu rozepnu. Taktéž skončí na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Amy Summersová (Phoenix) pro Malinko se zahihnám. Lechtalo to. Přitisknu se k němu. Ležím na něm a hladím ho po bříšku. Občas zajedu rukou níž. |
| |
| soukromá zpráva od Matthew J. McDonnell pro Rukou přejedu po jejích naďrech,než se ke mně přitiskne. Teď nechám Amy. Každý její dotek je jako gejzír vzrušení a touhy,kerá možná i vyvrcholí. Mezitím její krk zasypávám polibky. |
| |
| Cesta Když se mě zeptá, dostaví se mi na tvář zděšení. Ale proč ne,pronesu pak jistě, to už ale ve vzduchu létá kláda. S tímhle taky musí být přežití jednoduché, pronesu pobaveně, ale jestli takhle vyvádí vždy, když něco letí, tak máš problém. Tak mu to hoď. A pokračuju k akademii. Kdes nechala věci? |
| |
| soukromá zpráva od Amy Summersová (Phoenix) pro Lehce vydechnu. Nejraději bych sundala i ten zbytek. Sukně mě ale moc nesvazuje. Líbám ho na hrudníku a pak tě začnu hladit na vnitřní straně stehen a jedu víš. |
| |
| soukromá zpráva od Matthew J. McDonnell pro Trošku sebou vrtím,je to příjemné. Nakonec se posadím a sundám Amy její sukni. A jak jinak,přistála na hromadě nepotřebného,zbytečného oblečení. Amy je skoro nahá,je to jako hra,dostávám se o úrovně dál a dál. Nádherná hra. |
| |
| cesta Podívam se na něj a druhou rukou ho trochu vyzvednu a stojím a usmívam se. Zvedám ho nahoru ale raději pomalu. Max ví kdy smí a kdy ne kládu odhodím a on za ní letí a koukam na Johna který je ve vzduchu a já mam docela slušný výhled. Chceš dolů a pokud jde o mé věci asi jsme je nechala u bazénu ale je to jen jeden batoh |
| |
| soukromá zpráva od Amy Summersová (Phoenix) pro Přitulím se k Mattymu. Rozepnu mu kalhoty a sundám je. Vydechnu, když si uvědomím jak moc je vzrušený. I já jsem... nepopírám to. |
| |
| soukromá zpráva od Matthew J. McDonnell pro Vzrušení ze mě jen srší. Jsem naplněn očekáváním a nezkrotnou touhou. Projíždím rukou křivky jejího těla,mezitím co mě zbavuje kalhot. Už se pomalu blíží finále. V těle mi víří blažené pocity. Až z toho začnu levitovat nad postelí a Amy na mně. |
| |
| soukromá zpráva od Amy Summersová (Phoenix) pro Jejda Vyhrknu, když si uvědomím, že jsme nad postelí. To mě, ale nemůže odradit. Dál Matta líbím. Sundám mu trenýrky a čekám trochu co on na to. Ale nepřestávám ho hladit. |
| |
| ve vzduchu Když se zvednu, tak mě to trochu překvapí. Bylo by to dobrý. Čas posouvat nechci, bolí mě hlava. Sakra....tohle není taková zábava. Tak jdeme pro batoh....jsi pro? |
| |
| cesta promin pomalu ho položím na zem a jdu pomalu někam. Nevidím Maxe a tak zapískam na prstech. Po chvilce doběhne nás. neboj už to neudělam |
| |
| soukromá zpráva od Matthew J. McDonnell pro Zbavím Amy posledního přebytečného kusu prádla jež má na sobě. A ikdyž jsme ve vzduchu,tak nám nic nebrání v praktikování lásky. V očích mi běhají jiskřičky,krev mi vře,tělo mám v jednom ohni,spalujícím planeni vášně. Naše těla splynou v jedno,snažím se být jemný,je to přeci jen poprvé. Je to nádhera. Když oba dojdeme uspokojení ještě se vznášíme,nechám Amy ležet na sobě a hladím ji po vlasech. Nečekal jsem...že moje první milování proběhne...ve vzduchu...a s tak krásnou...nadannou dívkou...a nemám namysli mutaci... S blaženým úsměvem si ji prohlížím,jednou rukou ji hladím ve vlasech a jednou po těle. Trochu se začervenám. Možná...jsi neměla být tak hlasitá... Pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Amy Summersová (Phoenix) pro Neboj odhlučnila jsem stěnu. Zrudnu jako rajče. Aspon vidíš co se mnou děláš. Celé tělo mi ještě hoří. Byla to nádhera, děkuju. Políbím ho sladce a vášnivě. |
| |
| Cesta Neomlouvej se, vždyť se nic nestalo, a přijdu k ní. Pojď už, bloudíme tu zbytečně dlouho, podám jí ruku a čekám, co bude. |
| |
| cesta ale nelíbilo se ti to pousměju se,když mi podá ruku chytnu se ho a jdeme. no mě to ani nevadí líbí se mi tady a ... raději jsem to nedořekla |
| |
| soukromá zpráva od Matthew J. McDonnell pro Vážně?Takže to...to je dobře... Pomalu nás snesu dolů. Udržet nás ve vzduchu nebylo tolik namáhavé ale v kombinaci se sexem to bylo namáhavé. Oddechuji zhluboka. Byla...to ano...lepší to být ani nemohlo... Možná mohlo,ale poprvé je to vyjímečné. Ještě chvíli Amy líbám,jen tak pomalu a lehce,jako sladkou tečku,malý přídavek. Já bych měl děkovat. |
| |
| Cesta A? Pronesu napjatě. Skončila jsi v půli věty. Nevadilo mi to....vždyť jsme se jen představovali, a usměju se. Tak copak jsi to nedořekla? |
| |
| cesta usměju se a nic neříkam raději no ale ty jí máš velmi zajimavou, co dokážeš udělat jedné květině co pak asi děláš s lidmi nebo mutanty snažím se to nějak zakecat ach jo holka že jsi nedržela hubu |
| |
| Cesta Rozesměju se. Děkuji sice za lichotky, ale stále jsi nedokončila větu....líbí se ti tady a ...? Zopakuji její slova a čekám na doplnění. Proč?! Proč vždycky utíkaj. Na tváři mám vlídný usměv, abych jí dodal odvahy. |
| |
| soukromá zpráva od Amy Summersová (Phoenix) pro Bylo to nádherné sladké poprvé. Zašeptám mu u ucha. Je mi krásně. Líp než kdy jindy. Tisknu se k němu a hladím ho. Ale ne vášnivě. Spíš jen jemně. |
| |
| cesta dobrá at je tvím prostě se mi tu libí a jsme ráda že jsi tady semnou a je mi tu dobře stačí pousměju se a odvrátim raději tvář jelikož jsme se asi začervenala |
| |
| Cesta A co je na tom tak špatnýho?! Vezmu jí za bradu a podívám se jí do očí. Taky jsem rád, a dám jí pusu. A s úsměvem očekávám reakci. Snad nedostanu facku, neměl bych. |
| |
| cesta asi nic když mi dá pusu podívam se trochu překvapeně a trochu zamrkám očkama, ale nikdy jsem nebyla nikomu dlužna. Takže jsme mu to vrátila ale né kvůli toho abych nebyla dlužna ale proto že jsem chtěla. |
| |
| Cesta Když jí dostanu zpátky, obejmu jí a začnu jí líbat. Po chvíli jí pustím, Tak vidíš. Škoda jen, že už jsem ubytovanej...a nejsem tam sám, a je vidět, že mě to trochu mrzí. Myslíš, že mi přestěhování schválili? A na tváři se mi zase objeví úsměv. |
| |
| cesta Když mě začne líbat málem si mi podlomili nohy, tolik štěstí najednou. aspon jsi já eště ne a nějak mi to zatím neva venku je pěkně usměju se a podívam se na tebe |
| |
| Cesta Málem mi spadne, když se jí podlomí nohy. Naštěstí jí ale udržím. Kam teď? a pustím jí z náručí a chytnu jí za ruku. K bazénu, nebo zase na slepo? |
| |
| cesta Takovej trapas, co udělal jeden polibek. Když se mě zeptá kam ted tak zakroutím jen hlavou a dodám nevím kam chceš jdeme zase někam ale ani jeden pořádně nevíme kam. pokud nechceš k bazénu skusme tuhle cestičku |
| |
| Cesta Tak teda tudy, a vydám se cestičkou. Kdepak asi zkončíme? Máš nějaké sourozence? |
| |
| cesta podívam se na tebe já ani nevím, moji rodiče nebyli zas tak staří by si nemohli pořidit další zamyslím se a koukám do země a ty ? |
| |
| Cestička Nevím, když jsem před 2 roky odešel, tak jsem byl jedináček. Dost pochybuju, že by chtěli další dítě, po tom fiasku se mnou. Podívám se na ní. Taky jsi se jim nikdy víckrát neozvala?! |
| |
| Pokoj Nádherné...to máš pravdu... Zašeptám. Vstanu z postele a obléknu se,pak se zas natáhnu na postel,jenom košili jsem nechal na zemi. Přivinu Amy k sobě. Děkuju... |
| |
| Pokoj Přitisknu se jen tak nahá k Mattovi... Taky děkuju. Pohladím ho něžně po tváři. Nejkrásnější poprvé já ho asi vážně miluji. |
| |
| Pokoj Blaženě upírám zrak ke stropu a hladím Amy. Zase ji políbím. Oba se shodneme na jednom,lepší to propvé být nemohlo,protože to bylo úžasné a ještě k tomu ve vzduchu nad postelí. A já už létám. |
| |
| Pokoj Nevěděla jsem, že umíš létat. Usmívám se štastně na Matta Trochu mě to překvapilo, že jsme byli najednou ve vzduchu Je to trohu neobvyklé Ale divím se, že nelítal se mnou i všechen nábytek |
| |
| Akademie - bazén Jo.. Zase Odpovím a doplavu k němu. Když vylezu, tak nechám vodu vypařit. Našel jsi Amy? Zeptám se. I když podle toho křiku v mé hlavě to je jasné. |
| |
| Pokoj Ne?Takže jsi moji mysl neprošmejdila úplně? Zeptám se,ale asi to nebyla nejvhodnější otázka. Uvidíme jak zareaguje,snad ne špatně. Stejně,bylo to nádherné,na poprvé. |
| |
| cesta Poslouchám ho a očkem ho i pozoruju. koukám že jsem si trochu podobní, ne nezavolala po tom jsme nějak nemohla ale chtěla jenže to nějak nešlo sklopím zrak jelikož i přes to co semnou zamýšleli jsou to mí rodiče. |
| |
| Autobus: Podľa môjho názoru, sa nesluší, aby chalan takto obchytkával dieuča. No napriek tomu sa otočim a milo s an aneho usmejem a chytím ho za ruku. "Ty si asi myslýš, aký si vtipný." V zápäťí´mu nežne stla´´cim rúčku, až takmer od bolesti vyletí z kože. Druhou rukov si prehrabnem zvodne vlasi. "Tak čo si to chcel?" |
| |
| Akadémia - roguina a moja izba: Po riadnej presnídávke som si šiel dať "šlofíka" a Rogue sa pridala. Decká si na chvíľu vystačia aj s profesorom. |
| |
| Pokoj Kousnu se do rtů Takové věci nedělám. Zašeptám a trochu mě to zabolelo. Nepotřebuju ti sondovat mysl abych si tě zamilovala. |
| |
| Pokoj Sama jsi řekla že toho víš hodně... Je to jasné,když slyší myšlenky lidí. Je to její nadání,tak proč by to neudělala? Určitě mě zná,mnohem lépe než znám sám sebe. |
| |
| Pokoj Vím jen tolik kolik mi ukážaš. Usměju se a trochu se protáhnu. Natáhnu se na zem pro oblečení. Jediné co nechám na zemi je tričko. |
| |
| Pokoj V tom případě toho víš hodně... Já neustále na něco myslím,ikdyž ne tak silně,živě,ale občas si leccos přemítám. Posadím se a opřu se o zeď. |
| |
| Pokoj Trochu se protáhnu na posteli. Líbí se mi jen tak ležet. Kdyby jsi ty chtěl něco vědět zeptej se. Klidně ti to i ukážu. Usmívám se na něj. Konečně jsem šťastná. |
| |
| Cesta To jsme. Ale ty máš výhodu. Ještě stále v tobě je láska k nim. Od dob, co jsem na ulici, jsem o nich nepřemýšlel, a smutně kouknu na zem, pak ale hlavu zase hrdě zvednu. Oni zavrhli mě, ne ja je. Jednou se vrátím, abych je ponížil. Čekám, jak bude reagovat a rozhlížím se po Maxovi. |
| |
| Pokoj To nejlepší jsem viděl... Pronesu klidně. Je to zvláštní,když může vědět o mně všechno. Zkoumavě se dívám na Amy. |
| |
| Pokoj Nad čím přemýšlíš? Zeptám se a otočím se nabok. Pár vlasů mi spadne do tváře... |
| |
| Pokoj Já... Nakloním se k ní,pramen jejích vlasů dám za ucho a políbím ji na rty. Vždyť to můžeš vědět... |
| |
| cesta Podívam se na tebe smutně a chtěla jsem ti něco řict ale šlo vidět že jsme si to rozmyslela. Jde na mě vidět že jsem trochu smutná. já je nemám ráda ale nezaslouží si abych se dál o ně zajímala |
| |
| Pokoj Chci aby jsi mi to řekl. Zašeptám... Nechci ti lézt do hlavy. Tobě ne.. Jsem stejná jako máma... Najednou to ve mě hrkne. Mám chvíli chuť utéct. Podívám se na Matta. On není tvůj otec! |
| |
| Cesta Trochu se pousměju. Neříkáš, co cítíš, pohladím jí po tváři. Zavolej jim. Nepěstuj si zášť jako já. |
| |
| Pokoj Já jen...je to všechno zvláštní...hodně zvláštní... Začnu potichu. Mně ne?A proč? Asi vím proč,ale chci to od ní slyšet. Tváří se zvláštně. Co se stalo? |
| |
| cesta Podívam se na tebe ale neusměju se ne nebudu jim volat, je jim lepší beze mě a z mé strany taky, Mám Maxe to mi musí stačit podívam se kde je Max ale někde asi pobíha já a zašt ne smíš mi jich je líto |
| |
| Pokoj Nic se nestalo. Podívám se na Matta. Co by se mělo dít? Zeptám se zmateně. A a já ti nechci koukat do hlavy, protože protože tě miluji. |
| |
| Pokoj Já nevím...jenom...vypadalo to...ale nic... Pokrčím rameny. Protože tě miluji....trochu mi to vyrazí dech. Dnešek je zvláštní...ráno jsem se rozloučil s rodiči,nasedl do autobusu,zažil dopravní nehodu,výbuch,spadl jsem do pole,málem jste mě přejeli.... |
| |
| Cesta Jak myslíš..... Když zmíní Maxe, rozhlídnu se. Jelikož ho nevidím, podívám se na ní. Pojď sem. A obejmu jí. |
| |
| Pokoj To ty jsi nedal pozor na cestu. Připomenu mu. Protože takhle to vypadá jako moje chyba... Což není.... Zajímalo by mě jestli mé city opětuje. |
| |
| cesta usměju se jsem rada, že mě nepřeplouvá nebo něco takového. Když mě obejme jsem ráda, tohle jsme necítila dost dlouho. když mě obejmul podívala jsem se mu do očí a jen se usmívam |
| |
| Pokoj Ale...já vás neviděl...projížděla tam nějaká dodávka a já chtěl přejít... Dlouze zívnu. Jo byl jsem neopatrný,ale ještě že to ubrzdili. Ale nemusela se tam nahrnout televize. |
| |
| Pokoj Nic se nestalo. Nesrazili jsme se. Usměju se na Matta. Nechci to rozebírat. Jsem trochu unavená, ale ještě se mi nechce spát. Ještě né... |
| |
| Pokoj Naštěstí... Kouknu na strop. Naštěstí se nic nestalo. Ale zase jsem se pomiloval s Amy,což to všechno kompenzuje. |
| |
| Pokoj Jsem skvělá řidička. Zašeptám. Byl to šok, ale zvládla bych to i kdyby se to stalo znova. Zavřu očka a jen tak podřimuju. Nespím a vnímám každý zvuk v místnosti. |
| |
| Pokoj To ano... Nevím jestli Amy spí nebo ne,ale já také zavřu oči. Přemítám si obrazy z dětství. Ticho jak v hrobě,jediné co slyším je mé srdce. |
| |
| Pokoj Když ucítím, že si Matt lehl a zavřel oči přitisknu se k němu. Ráda bych věděla jestli mě také miluje. Ale kluci se asi nevyznávají po milování z citů. To asi nejde dohromady... |
| |
| Pokoj Cítím Amy,přitiskla se ke mně a já ji obejmu. Pořád ležím a odpočívám. Teď si vybavuji to mé poprvé,není to tak dlouho a i kdyby bylo,tak bych na to nezapomněl. Otevřu oči a podívám se na ni,pak je zas zavřu. |
| |
| Cesta Tohle ti sluší daleko víc, řeknu, když vidím její úsměv. Políbím ji. Nevrátíme se už? |
| |
| Pokoj Cítím Mattovo teplo. A taky z části vnímám jeho myšlenky. Musím se nad tím pousmát... Miluji tě... Pošlu mu potichounkou myšlenku. Vím, že ho to nebude bolet... To jen ty agresivní a silné myšlenky. |
| |
| cesta Přikývnu a podívam se kde je Max, musím ho pořád hlídat. Pro jistotu zapískam a za chvilku přiběhne s klackem v puse. no jestli cheš klidně |
| |
| Pokoj Já to vím... Odpovím. Políbím ji na čelo a zas se položím. Takový klid,naše těla se dotýkají,je to příjemné. Sem tam ji pohladím a každý dotek si užiji. |
| |
| Pokoj Usměju se. Občas jen tak líně Matta pohladím. Jsem pořád nějaká unavená. Ale jsem spokojená a Matt taky. To je hlavní. |
| |
| Pokoj Pomalu usínám,ani si toho nejsem vědom,ale vážně,usnu. Zdá se mi o té nehodě,znovu vidím tu holčičku. Šiju sebou na všechny strany. Musíme rychle pryč...Řeknu ve snu té holčičce,ale teď to nestihneme. |
| |
| Pokoj Také nakonec usnu. Nějakým záhadným způsobem se dostanu do Mattova snu. Vydím tu autonehodu. Všude je tolik zraněných lidí. Chci jim pomoct nebo zavolat na Matta. Ale nejde to. Jsem jen pozorovatel. Když se ozve výbuch s trhnutím se probudím. Sedím na posteli a snažím se popadnout dech. Chudák Matt. |
| |
| Pokoj Sen se opakuje,teď v autobuse zůstanu i s holčičkou a oba zemřeme. S trhnutím se posadím. Dýchám prudce,otřu kapičky potu z čela. Po chvilce se položím zpět na záda. To bylo hrozné. |
| |
| Pokoj Obejmu Matta. Byl to jen sen. Ujistím ho. Jen sen. Nic jiného než jen sen. |
| |
| Pokoj Už dál neusnu. Moc živý sen... Mám citlivější mysl o čemž se Amy sama přesvědčila. Sen... |
| |
| Pokoj Pohladím Matta po obličeji a vlasech. Já vím, ale pořád jen sen. Usměju se a políbím tě. Není nic co by nás rozdělilo.... Aspoň doufám... |
| |
| cesta Záleží na tobě, a ohnu se k Maxovi, vezmu mu klacek a zahodím ho. Utíkej, chlape. Pak se otočím na Serenu. Ty rozhodni o našem čase, a vezmu jí za ruku. |
| |
| Pokoj Ani nevnímám,že mě políbila. Sen...sen... Noční můra,nečekal jse že se mi o tom bude takhle zdát,v takových hrůzných podobách. Myslel jsem,že na to zapomenu,na podrobnosti,ale ne,pamatuji si každou vteřinu. |
| |
| cesta Podívam se na něj a usměju se já ty jsi navrhle že se vrátime, já jsme zvykla procházet se městem a podobně podívam se na Maxe je ted štastný, ale budu ho muset nakrmit usmívam se jsem taky moc ráda že jsem tady |
| |
| Pokoj Pořád Matta líbám na tváře. Chci ho trochu probrat. Matte, neboj se. Zašeptám... Vím, že jméno většinou spícího probudí. |
| |
| Pokoj Já ... Ale vůči jejím polibkům jsem netečný. Nic nedokáži říct. Nebýt té noční můry,která mi to všechno oživila v paměti,tak bych byl šťastný. |
| |
| Pokoj začnu hladit Mattyho po tváři. Byl to jen sen Matty. Zašeptám. Tu holčičku jsi zachránil. Žije. Ona žije. |
| |
| Pokoj Žije,ale její rodiče nebyli nadšení,když viděli,že ji zachránil mutant. Všude ta krev,zranění,oheň. Proč se mi o tom musí zdát? Proč kvůli tomu nemohu usnout?Spát v klidu. Mlčím jak hrob,koukám do prázdna,do stropu. |
| |
| Pokoj Zavři oči Matty. Zašeptám a když to udělá políbím ho. Začnu mu šeptat do ucha a posílat krásné myšlenky. Na slunce louku a hrající si děti. Všechno ty vypadá jako ráj. A nad tím vším bdí skoro neviditelní andělé, kteří střeží jejich klid. |
| |
| Pokoj Zavřu oči,ale pak se jí snažím vyhnat z hlavy. Snažím se jí vsugerovat,že je doma,jako malá holčička. Je to souboj myslí,ale takový,který nevyhraju. |
| |
| Pokoj Jsem oslabená kříkem, který se rozléhal všem v hlavě. Také naším milováním a tím jak moc jsem se snažila Matta potěšit. Po chvíli si sednu na posteli a koukám na Matta. Sice vím, kde jsem, ale připadám si jako malá holka. Zahihňám se na Matta. Já totiž ta malá holka jsem. Jen ji neukazuju. |
| |
| Pokoj Divím se že to zabralo. Zvednu se z postele,hodím přes sebe košili. Odemknu dveře a výjdu ven. Začnu si košili zapínat. Zajdu do společenské místnosti a posadím se na zem k velkému oknu. |
| |
| Pokoj Rychle na sebe natáhnu tričko. Matt jen odkryl, co bylo a mělo být ukryto. Vyrazím na zahradu a vesele si zpívám. |
| |
| Cesta Já zase utíkat, otočím se na cestu k bazénu. Tak jdeme, souhlasíš? Chytnu jí za bok. |
| |
| cesta mě je to jedno podívam se na tebe s usměvem když mě chytne za bok jen na malou chvilunku si položím hlavu na jeho rameno a pak se opět vrátim |
| |
| Cesta k bazénu Klidně jí tam nech, řeknu, když zvedne hlavu z ramene. V tohle jsem teda nedoufal, když jsem si bral tu letenku. |
| |
| cesta k bazénu Doufám že mu moje společnost nijak nevadí ale nahlas se docela bojím zeptat. zadívm se někam mimo ale při tom jako bych koukala na něj. Nejraději bych si sedla někde pod stromy a povídala si ale asi se mu nechce. co budeš dělat až dojdem k bazenu?? pujdeš si odeme odpočinout? usměju se na něj |
| |
| U bazénu Když dojdu k bazénu vysléknu si tričko i bokáče. Zůstanu jen ve spodním prádle a skočím do vody. Jako puberťák no. Johne, Sereno! Zavolám na ně. Pojďte do vody! Honem! Je skvělá! |
| |
| Cesta -> U Bazénu Když se mě zeptá, dost uraženě se na ní podívám. To mi teda moc nevěříš, a usměju se. Myslel jsem, že by jsme ti našli ubytování. Pak se můžeme jít vykoupat, nebo do města na něco dobrýho. U bazénu na nás začne volat dívka, tebe jsem tu viděl. Ahoj, snad později, vezmu Serenin batoh. Nebo chceš do vody hned? překnu jí tiše. |
| |
| bazen dělám si jen srandu, pokoj jo to bych brala pak se podívam na Amy a jen se usměju no raději ted ne, neumim zrovna moc plavat přiznám se potichu, aby to slyšel jen on |
| |
| U Bazénu Ještě aby ne, chytnu jí za ruku. Ty neumíš plavat? Vypadne ze mě překvapeně. Tak to budeme muset změnit. Máš plavky? Řeknu tiše a vydám se na odchod, pak se ohlédnu za Amy. Zatím čau. |
| |
| U bazénu Usmívam se dokud jsem mu neřekla moje malé tajemství. no neumím moc, a plavky nemám jelokož jsme se bazénum docela dobře vyhejbala Než odejdem zamávam Amy. No tak ted se docela předním stydím.Tak velká a neumí plavat |
| |
| Bazén -> pokoj To mě nepřekvapuje, že nemáš plavky. Přitom v nich musiš vypadat nádnerně, a představím si to. Půjdeme je koupit? Platím, dodám, abych jí povzbudil. Nahlídnu do pokoje vedle svého, když tam neuvidím nic, co by naznačovalo, že už zde někdo bydlí, vstoupím. Chceš sem? Budeš mě mít hned za zdí. |
| |
| Bázen - > pokoj Podívam se na něj docela dost přepkvapeně ty mě chceš navlast do plavek ?? to je asi jako by jsi mi řekl at si vezmu sukni hm pěknej pokoj řeknu když tam vlezem hned vedle a dva kluky no to bude něco, né že na vás budu muset klepat usměju se a dojdu k oknu a hned ho otevřu. I Maxovi se tu líbí hned se uvelebí vedle k postele. |
| |
| Pokoj Když začne přironávat, poodstoupím a dám hlavu na stranu, pak si jí začnu měřit. A jsi si jestá, že jí nechceš? Taky by ti slušela, a čekám, co po mě poletí. To nevím. |
| |
| Pokoj Podívam se na tebe jak si mě přeměřuješ a jen se usměju. Dojdu za tebou a zavřu dveře a pak dodám to určitě vezmu si tašku a položím ji na poslet. Vytáhnu si z tama nějaké oblečení a pro Maxe nějakou tu hračku. Pak se na tebe podívam a usměju se převléknu se a mužem jít dělat co chceš vezmu si bílé tričko a černé džíny, a jdu do koupelny kde se rychle převléknu a vrátim se zpět. |
| |
| Pokoj Když mi odpoví, usměju se. Takže to bereš? Výborně, její pohled mě ale zastaví. Ok, tak ne. Když zaleze do koupelny, zavolám k sobě Maxe a začnu se s ním o hračku přetahovat. Když vyleze, opět si jí prohlídnu. Ta sukně by ti opravdu slušela, máš hezký nohy. |
| |
| pokoj Jne se usměju a zakroutím hlavou, on si nedá pokoj. Opřu se o zed a koukám na vás dva jak si hrajete a jen se usmívam. takže kam to bude |
| |
| Pokoj To ať rozhodne dáma, kývnu uznale hlavou. Pustím hračku a zvednu se. Tak co, už jsi vybrala? |
| |
| pokoj Podívam se na tebe a jen se usměju já tyy jsi říkal že někam chceš jít no a večer bychom mohli jít k bazénu a já bych třeba koukala jak budeš plavat a možná se Max k tobě přidá pousměju se jelikož on miluje vodu i za mě. ale pokud někam chceš jít upozornuju tě že Max mě nikdy nenechává samotnou. |
| |
| Pokoj Takže se jde nakupovat, vytáhnu peněženku a podívám se, kolik tam mám. Budu muset někde vybrat, pak jí zase uklidím. A spolehni se, že večer ve vodě budeš. Mě neutečeš, a usměju se. Podám jí ruku. Vyrazíme? |
| |
| Pokoj Podám mu taky ruku a dojdu ke dveřím a podívam se na Maxe ten už se odebral hned za náme. Ale uvidíš že uteču hodím nevinný usměv a otevřu dveře |
| |
| Pokoj -> Společenská místnost Než půjdem, tak by jsme to měli někomu říci, vyjdu z pokoje. Když dojdu do společenské místnosti, uvidím tam sedět mladíka. Ahoj. |
| |
| Pokoj -> cesta vyjdu pomalu za nim a nechám o aby to teda někomu řekl. Ikdyž spíše by se to asi mělo říct nějakéhu z učitelů. Opřu se o zed a koukám na ty dva. Pozdravím pokývnutím a dřepnu si začnu hladit Maxe |
| |
| Společenka Co?Jo...ahoj... Jsem trochu mimo. Stoupnu si. Matthew McDonnell. Ze Skotska s kořeny v Irsku,žijící ve Státech. Asi tak by se to dalo říct. |
| |
| Společenská místnost Matt? Já jsem John, John Dunbar jsem s tebou na pokoji. Krosny jsi si snad všiml Mám prosbu. Odcházíme do města, tak kdyby po nás byla scháňka, tak jim to řekni. Venku jsem viděl garáže, tak si tam něco půjčíme. Vyřídíš jim to? |
| |
| Společenka Jasně...kdyby se někdo sháněl...a s kým jdeš?Abych věděl co mám říct... Takže můj spolubydlící. S ním by mohla bejt sranda. |
| |
| Společenka -> Garáž Jen já a Serena, a kývnu hlavou k ní. Hele, díky moc, brácho, a plácnu si s ním, pak jdu k Sereně. Vyřízeno, vezmu ji za ruku a jdu do garáže. Prohlídnu si stroje, kouknu na Serenu. Máš papíry? |
| |
| Společenka Nemáš zač...jen se bavte vy dvě hrdličky... Pronesu na jeho adresu poté co si s ním plácnu,pak se zas posadím a zapnu televizi. Aby tu nebylo takové ticho. |
| |
| Garáž Podívam se na něj docela překvapeně ikdyž jsem byla jakžtak na ulici papíry mám. jj mám ty snad ne ? Podívam se na zvědavě na něj a jen se usmívam.Hm tahle ta černá kráska je dokonalá. Wolwo, hm tyhle auta nemusím ale tohle je in. |
| |
| Garáž Jen se na ní upřeně podívám. Ve Phoenixu, když mě zabásli, a pousměju se. Měl jsem ti to řict dřív. Jsem uprchlý vězeň, a čekám, jak zareaguje. Tak co, projdeš ohněm? |
| |
| Garáž Podívam se uznale a jen se usměju no pokud mě tohle mělo odradit nějak se ti to nepovedlo podívam se na něj a dodám taky jsme nebyla žádny svatoušek je to pravda |
| |
| Garáž To je taky fakt, trochu se zasměju. Otevřu vrata Tak šup, když vyjede, zase garáž zavřu a sednu si, připoutám se. Tak se předveď. |
| |
| cesta Podívam se na něj a nastoupím do auta a čekám až je otevře, pomalu vyjedu a čekám až nasedne a Max sedí pěkně v zadu a kouká copak se to asi děje. fajn a kam to bude ? Připadám si jako řidič něčí. Rozjedu se a jedu tak normálně není to moje nechci ho nějka zatěžovat tahle rychlost je normání. |
| |
| Auto Asi nějaký obchodní dům, položím ruku na její nohu. To se uvidí, jedem, ne? |
| |
| Auto Jedeme a já se občas kouknu do zpětního zrcadka a taky na něj. Po nějaké době vjedeme do města a podívam se na něj a zeptám se ty to tu asi moc neznaš že ?? hm zeptala jsem se vůbec odkud je ?? jedeme kolem jedné křižovatky a pak jsem zabočila doleva. A na pravo byl velký obch. dům. stačí tenhle ? |
| |
| Auto Když se mě zeptá, pobaveně přikývnu. Dneska jsem tu poprvý. Když se mě zeptá, útrpně se na ní podívám. Jedeme ti koupit plavky a sukni, bude stačit ten obchoďák tobě? A čekám, jak moc negativní reakci dostanu. |
| |
| Auto No tal tp bych tě tu měla pak provést aspon já tohle znám dobře Zaparkovala jsem místo a vypla motor. ty to asi myslíš važně co ?? trochu blbé aby jsi mi ty kupoval oblečení ne ?? podívam se na Maxe a jen se usměju. |
| |
| Auto Soucitně se na ní podívám. Ty si vážně myslíš, že to budu platit ze svého? A čekám, zda pochopí, kam tím mířím. |
| |
| Auto Vytáhnu klíčky a hodím je do taašky a nic raději k tomu neřeknu. otevřu dveře a Max vyskočí hned za mnou a já zavřu. Čekám až vyleze abych mohle ho zamknout. jak to udělá hned zamknu a jdu k obchodu. Max jde hned vedle mě a já se rozhlížím kam bychom zapadli. chceš si taky něco koupit ?? |
| |
| Parkoviště Shlédnu Sereninu reakci, hm....asi s tím holka úplně nesouhlasí, a vystoupím. Natáhnu k ní ruku, ale nějak čekám, že mi tu svou nedá. Nejdřív potřebuju sehnat prachy, pak se uvidí, jestli si koupím nový věci. |
| |
| Parkoviště- > ochod Když mi podá ruku, vezmu jí a jdeme vedle sebe a já jen koukám po Maxovi a co je vše kolem. a kdepak je chces cehnat ?? podívam se na tebe a usmívam se |
| |
| Parkoviště Docela mě překvapí, že mi ruku podala. Tak zase tolik proti nebude, a v duchu se usměju. Nevím, radši bych ještě tady na parkovišti, vevnitř maj kamery, rozhlížím se po vhodné oběti. |
| |
| Parkoviště Pousměju se a jdu vedle něj a pak ho políbím na tvář. fajn pokud chceš nějak pomoct řekni zavolám Maxe aby se mi někde nezatoulal. opravdu není takoví jak vypadá a to je to právě pěkné |
| |
| Parkoviště To, že mi dá pusu, mi zvedne náladu a taky se usměju, ale jak promluví, hned úsměv zmizí. To máš strach, že to sám nezvládnu? Pak jí políbím. Promiň, usmívám se. |
| |
| parkoviště Podívam se na tebe a dodám ne takhle jsme to nemyslela nevím proč si myslel že si tohle já myslím vůbec to tak není. když mi dá on pusu a řekne promin jen pokývnu hlavou a rozhlížím se. sch jo vždy když jsem něco řekla bylo špatně tak jen doufam že s ním to je jiné |
| |
| Parkoviště Já vím, promiň, pustím její ruku a obejmu jí. Nedáš si zmrzku? A rozhlížím se. |
| |
| parkoviště Když mě obejme usměju se na něj a přikývnu, také se podívam kde co je. Max kolem nas pobýha je zjevně dosti rád. mam ji jít koupit ??? a jakou si dáš ty ? podívam se docela nadšeně. |
| |
| Parkoviště Když vidím, jakou má radost, usměju se na ní a políbím ji. Nevím, uvdíme co maj. Nejdřív ale musím vybrat, a pustím jí. Počkej tady chvíli. Odcházím. |
| |
| Parkoviště Usměju se a opřu se o sloup co je u parkoviště a drbu tady Maxe zatím co šel podle něj vybrat. hm tak takové nákupy mám taky ráda podívam se na Maxe který mi sedí u nohou a já se koukám kolem kde co. |
| |
| U bazénu s trochu smutným výrazem se podíváým na Sandru.. Nevypadala moc šťastně když jsem jí potkal.. řeknu zuju se a rifle vytáhnu po kolena..nohy ponořím do nohy a jen si tak mezi vodou houpu nohama.. |
| |
| V bazéně Jsem na druhé straně bazéna. Dělám ve vodě různé kraviny. Stojky, roznožky, kotrmelce a tak různě. Je to děsná prča. Jenže najednou se praštím do hlavy. Což mě docela probere. Sednu si na břeh a snažím se si srovnat myšlenky. |
| |
| Akademie - bazén Sednu si vedle něj To je mi líto Odpovím upřímně. Jsem Sandra Představím se. |
| |
| Bazén Josh..Josh Summers.. řeknu a usměji se podám Sandře ruku.. Máš pěkné jméno.. řeknu a usměji se.. |
| |
| Akademie - bazén Těší mě Pousměji se a také mu podám ruku Děkuji Začervenám se a rychle se podívám do vody. |
| |
| Bazén Potešení na mé straně.. řeknu a zasměji se..pak se na ní podívám jak rychle uhne pohledem.. Děje se něco? To ta náušnice vypoadá vážně tak strašně? zeptám se jí.. |
| |
| Akademie - bazén Eh, ne, já... Zarazím se a zrudnu ještě víc. Sice nenávidím červenou, ale pozdě. Nezaplavem si? Zeptám se raději, abych se vyhnula nepříjemnému vysvětlování. |
| |
| Zahrada - bazén Konečně se malinko vzpamatuju. Joshi.... Zašeptám mu v myšlenkách. Nějak mě bolí hlava. Dokonce vidím i trochu krve na ruce, kterou mám pod hlavou. |
| |
| Akademie - Bazén Jo..no..tea..strašně ráíd ale..vší nemám plavky.. řeknu..je mi to až trapné..ale v mém batohu toho moc není..něco jo ale zrovna jsme nemyslel na to že tubudu plavat.. |
| |
| Akademie - bazén To nevadí, ne? Já je taky nemám... Pousměji se. Kdyžtak ti potom můžu oblečení vysušit |
| |
| Akademie - Bazén No možná to zvládnu sám ale děkuji.. řeknu a svleču si triko.. v riflých skočím šipku do vody a čekám na Sandru.. |
| |
| Akademie - bazén Skočím šipku za ním, ale dám si pozor, abych byla dost daleko od něj, aby nedošla k úrazu. Ještě pořád mám na sobě triko, rifle i botasky. |
| |
| Akademie - Bazén -> Zahrada - Bazén náhle uslyším šepot dívky..je to Amy Sandro..promiň přídju co nejdřív.. řeknu a v promočených ryflích vylezu a jdu hledat Amy..nakonec ji najdu v bazénu má něco s hlavou.. Amy.. řeknu a rozběhnu se k bazénu.. Co jsi vyváděla? zeptám se jí a podívám se na ránu..musím ji dostat z vody.. |
| |
| Zahrada - bazén Přitisknu se k Joshovi. Instinktivně jako dřív. Když jsme byli malincí starali jsme se o sebe vzájemně. Já jen tak blbla a nepovedl se mi kotrmelec. Posadím se na okraji bazéna. Zase jako malá. |
| |
| Zahrada - Bazén I já se choval jako mále dítě řeknu a ukážu náušnici Ale to teď nechme plavat..ty víš že o tvé moci moc nevím ale nedokážeš to nějak uzdravit nebo tak něco? zeptám se ji a kolem ptoho jí to vysuším.. v očích mi blýsknou plamínky a a vlasy sou suché.. |
| |
| Zahrada - bazén Díky... zašeptám a pak zavrtím hlavou. Nemám sílu a léčení mi ji ještě bere. Zamotá se mi hlava. Málem omdlím, ale nakonec udržím oči otevřené. |
| |
| -> Ošetřovna pojď musí se to nějak ošetřit nebo tak něco.. řeknu a vezmu si ji do náručí..pomalu s ní hledám nějákou ošetřovnu..konečně ji najud..položím Amy na lehátko a začnu hledat desinfekce a nějáký rychloobvazy... ránu vyčistím a zalepím..prostě udělám vše čeho jsem momentálně schopný.. Musíš se prospat..mám tě nechat tady nebo chceš někam odnést? zeptám se jí..snad jsem to udělal dobře.. |
| |
| Společenka Zrovna jsem dokoukal odpolední zprávy,vypnu telku a svižně výjdu ven. Na zahradu,tady to žije,tedy pokud mohu říct žije,ze všech míst na této škole nejvíc. Rozhlédnu se kolem a pak se na terase svalím do lehátka. Rozepnu si a sundám košili a začnu se slunit. |
| |
| Ošetřovna Když mě Josh "polívá" dezinfekcí trochu mi vyhrknou slzy do očí. Je to hrozně nepříjemné. Pak ho chytím za ruku. Chci mu toho tolik říct, ale nemám moc sílu. Zustaň tu... Zašeptám. |
| |
| Ošetřovna Ale co.. sandra..nedořeknu to a pak se posadím na židly.. Tak dobrá.. řeknu ale nechci vypadat nějak otráveně.. chytím Amy za ruku a modlím se aby sem přišel ten její kluk.. |
| |
| Ošetřovna Zavřu oči a přemýšlím jak mu to říct. Odpusť mi bráško, nechtěla jsem ti ublížit. Pak se na něj podívám. Táta utekl a já se tak bála. |
| |
| Akademie - bazén Plavu kolem bazénu. Nevím proč, ale tuším, že Josh už nepřijde. Když jsem příjemně unavená z plavání, tak vylezu z bazénu a vysuším si oblečení. Odejdu z místnosti a přemýšlím, kde mám pokoj. Dávám si dohromady poznatky - patro, výhled, ... Takže ho najdu docela brzy. Bez převléknutí či vysprchování se svalím na postel a čekám jen na spánek. |
| |
| Ošetřovna Nic se neděje.. řeknu a pousměji se.. mám strach že až se dostanu k bAZÉNU sANDRA TAM UŽ NEBUDE.. znova se uměji na Amy a zhluboka se nadechnu.. |
| |
| Ošetřovna Jdi za ní. Řeknu bráškovi. Nechci aby se tu se mnou trápil Už ses mě natrápil dost. |
| |
| Ošetřovna Ne..to je dobré..jsi má sestra musím tu být s tebou.. řeknu a podívám se jí do očí.,. Odpočívej..jen odpočívej.. řeknu jí.. |
| |
| Ošetřovna Nemusíš... nechci aby byla jen povinost. Obrátím se na bok hlavou k Joshovi. Jen jdi... je v pokoji. |
| |
| Ošetřovna -> Zahrada -> Hledání Sandry Díky Amy..mám tě rád a za chvíli tu někdo bude..uvidíš.. řeknu a polobím ji na čelo.pustím jí ruku a rychle se rozeběhnu na zahradu..nikde nikoho nevidím pak si ale všimnu toho kluka.. Hele Amy leží na ošetřovně myslím že tě chce vidět.. řeknu mu a zase zaběhnu do akademie a hledám pokoj Sandry.. Sandro? říkám když hledám pokoj sandry.. |
| |
| Pokoj Probudí mě to, že spadnu z postele Do pr... Nedořeknu sprostý výraz. Pak zaslechnu volání. Eh.. Co? Zeptám se. Uvědomím si, že ten, kdo mě hledá, není v tomhle pokoji. Vylezu na chodu. Ano? Zeptám se a rozhlížím se, jestli někoho neuvidím. |
| |
| Terasa->ošetřovna Stalo se jí něco? Nestačí mi odpovědět a proto z terasy běžím dovnitř,samozřejmě tam ve spěchu nechám košili. Vběhnu na ošetřovnu. Amy...jsi v pořádku? |
| |
| Chodby Ehm ahoj..sestra se zranila musel jsem jí to ošetřit.. slovo musel řeknu hrdě..pak se na ní podívám.. No chci ti tím říct že sjem tady.. řeknu a usměji se |
| |
| ošetřovna. Uslyším známí hlas. Je to Matt. Otočím se a podívám se mu do očí. Jen mě bolí hlava. Trochu sem se praštila a krvácelo to. |
| |
| Ošetřovna Ve dveřích,bez košile s tupým výrazem. Takže...jsi v pořádku? Ujistím se. Vejdu dál a posadím se na židli. A cos porováděla? |
| |
| Ošetřovna Měla bych být. Zašeptám. Dělala jsem kotrmelec a praštila jsem se do hlavy. |
| |
| Ošetřovna A proč si dělala kotrmelec?Dala ses na akrobacii? To jí nestačí být nejsilnějším mutantem? Podívám se na ni,přeměřím si ji. |
| |
| Chodba No... Vidím Odpovím. Nenápadně se snažím alespoň trochu narovnat oblečení. |
| |
| Chodby Já tě probudil? zeptám se jí a podívám se na ni.. |
| |
| Ošetřovna Já byla v bazéně. Ušklíbnu se a chytím se za hlavu. Cítím trochu síli, kterou jsem nasbírala. Tak se pokusím ránu si vyléčit. Podaří se mi to, ale znovu mě to vysílí. |
| |
| Ošetřovna Ale to nevysvětluje proč jsi dělala přemety....normálně se v bazénu koupe,plave,nepořádají se tam akrobatické soutěže. Ránu si vyléčila,pak že jí to nejde. Jenom si nevěří. |
| |
| Ošetřovna Já jen byla jak malá. Zavrtím hlavou. Probudil jsi to ve mě. |
| |
| Ošetřovna Jak malá? Usměju se. Jsem to ale šikovnej...nevěděl jsem,že to svedu...obzvlášť u tebe... |
| |
| Ošetřovna Já jsem malá. Zašeptám. Ale ty jsi to odkryl. Už to je pokrok. Většinou to nikdo nevidí. Ta rána mě vrátila. |
| |
| Ošetřovna Ale i tak jsem šoikovnej... Já se raduju jako dítě. A jinak se ti nic nestalo?To víš...nerad bych se tu radoval a ty t u mezitím zkolabovala nebo co já vím... |
| |
| Ošetřovna Jen jen musím nabrat sílu. Usměju se na Matta.. Je mi docela mizerně. Pořád se mi motá hlava. Ale to by mělo přejít. |
| |
| Ošetřovna Tak...já zas..půjdu... Jsem tu polonahý,je to zvláštní,já se asi stydím. Ale to si nepřiznám. Vstanu ze židle a dívám se na Amy. Jít nebo nejít? |
| |
| Chodba Ne... Spadla jsem z postele Vysvětlím rovnou. A jak je Amy teď? Zeptám se, protože nevím, co mám říkat. |
| |
| Chodby Měla by být v pohodě.. řeknu a usměji se.. Tak..ehm..jdeme něco podniknout? zeptám se trochu nejistě.. |
| |
| Ošetřovna Zavřu oči a cítím se mizerně. Nejraději bych se zahrabala a nevylezla. Asi jsem se jen moc praštila. |
| |
| Chodba Klidně... Ale co? Odpovím otázkou. |
| |
| Ošetřovna Tak...tak...já jdu Přejdu ke dveřím.Ještě se kouknu na Amy,jestli náhodou nebude chtít něco říct,či tak. |
| |
| Ošetřovna Ještě kouknu na Matta. Stejně tě miluji... Zašeptám a pak se stulím do klubíčka. Hned usnu. Ale ze spaní brblám... není mi dobře. |
| |
| Chodby No..nic mě nenapadá.. řeknu posmutněle a podívám se na ní.. |
| |
| Parkoviště Když poodejdu trochu dál, začnu vyhlížet oběť. Najednou si všimnu pani, jak uklízí peněženku do kabelky. Jo....to by mělo stačit, a vyrazím pomalým krokem k ní. Během cesty vyndám čtvrťák, abych vypadal, že jsi jdu pro vozík. Když jí míjím, vezmu si peněženku. |
| |
| Ošetřovna Jo... Odsouhlasím a výjdu ven. Opatrně,tiše zavřu dveře. Projdu chodbou do kuchyně,najdu tam nějaký zeleninový salát,sním jej,jenom doufám,že si na něj někdo nedělal zálusk,holt má smůlu. |
| |
| Chodba Mě taky ne Pokrčím rameny a zapnu mozek. No... Co se projít po zahradě? Navrhnu |
| |
| Chodby Jo rád.. řeknu a usměji se.. Tak jdeme nebo ještě něco si vezmeš nebo tak něco? zeptám se jí a posuměji se.. |
| |
| Chodba -> zahrada Ne, nechci... Odpovím také s úsměvem a vyjdu ven na zahradu. Kam půjdem teď? Zeptám se a rozhlížím se kolem. |
| |
| parkoviště Sleduju dění okolo a Max jen vrtí ocasem čekám až John dojde a budem moct jít na zmrzku. Ale zatím nijak nejde a já se začínam docela nudit a tak se začnu s Maxem procházet a čekáme |
| |
| Zahrada Dojdeme na zahradu a já se jen usměji.. otočím se a chvíli přemýšlím jak to říct.. No víš..nevím kde co tady je... řeknu a zasměji se.. |
| |
| Zahrada Odpověď mě ani moc nepřekvapí. Já taky ne... Pousměji se |
| |
| Zahrada No jo..takovej je život.. řeknu a kouknu kolem sebe..zaujme mne koutek ke jsou samé stromy,keře,květiny a taky pár lavek..ukážu na to m,sto prstem.. Co třeba támhle? zeptám se Sandry s úsměvem.. |
| |
| Zahrada Klidně Odpovím a pomalu se začnu sunout k místu. |
| |
| Fredy Nějakou dobu (přeněji řečeno přesně 3 a půl hodiny, dvacet minut a šest vteřin) než se na okamžik vynoříš poblíž jakéhosi města. Města moc neznáš, takže nevíš, co je to za město. Ale není moc daleko od New Yorku, protože poblíž stojí cedule a na ní je napsáno New York - 20 km (vymyšlené město). Nadchne tě blízkost, takže už jen plaveš dál a dál... A hledáš, kde se vynořit, aniž by tě uviděli lidé, jak máš ploutev a tak nějak hodně divně zformované tělo... Nakonec se ti podaří najít temné zákoutí uličky (už jsi v New Yorku), kde se vynoříš přímo z moře. Plížíš se po opuštěných místech, až dorazíš k jakési velké budově. Akademie. |
| |
| John a Serena Zatímco John prohlédává obsah peněženky (přibližně padesát dolarů) a Serena se opírá o strom, Max se rozběhne za jakousi malou chlupatou fenou. Serena se rozběhne za ním. V tu chvíli uvidí, jak před ní stojí nějací dva muži. "Neboj, my ti neublížíme... zatím. Jsi mutantka, že ano? My mutanty máme rádi. Pomáháme jim. Pojď s námi..."řekne ti jeden. Ani nečekaná na odpověď, jeden drapne Maxe, druhý Serenu a běží pryč... John uslyší až na poslední chvíli, jak Serena vykřikne. Pokusí se zpomalit čas, aby je dohonil a vytrhl jim Serenu, ale oni mají jakýsi rušič, při kterém své schopnosti nemůže použít. Zoufale hledí, jak Serena mizí... |
| |
| obchodak a neznámo stojím tam a přecházím z jednoho místa na druhé když max zaštěkne a rozběhne se někam jinam. maxi stůj volám na něj ale nic nezabíra, běžím za ním a najednou stoji u nějakého stromu. dřepnu si k němu a chytnu ho za obojek. Když se podívam nahor stojí tam dva chlapy a něco po mě chtějí. cože chtěla jsem říct že nikam nepujdu ale oni mě draply a ani nijak jsme nemohla jim nic udělat. zapištěla jsem a už mě brali pryč. puste mě řvu a snažím se kopak prostě vše možné |
| |
| Parkoviště Když si prohlížím peněženku, zaslechnu křik. To je.... a jen se vyděšeně ohlídnu. Chyba, a chci je zpomalit, ale mám smůlu. To ne! A rozeběhnu se k autu. Vyskočím a nohama prokopnu okýnko u řidiče, pak prolezu dovnitř a strhnu kryt. Když auto naskočí, začnu se rozhlížet. No tak, no tak. |
| |
| Nádherné moře->mizerná země->škola nacházející se na mizerné zemi Nějakou dobu jsem plaval (čas jsem moc nepočítal-nikdy to nedělám-takže nemůžu vědět jak dlouho to trvalo). Podle jedné cedule kterou jsem si při vynoření (stále mívám tento hloupý zvyk) prohlédl, se nacházím přibližně dvacet kilometrů od cíle. Stále ještě moc nechápu proč tam vlastně plavu, pustý ostrov by byla mnohem lepší volby...ale něco mi říká že bych měl jít (plavat) tam. Nakonec se mi po dlouhém hledání povede nalézt místo vhodné pro vynoření. Zalezu do temné uličky, ta je naštěstí prázdná, kdyby nebyla nejspíš bych brzo skončil zase jako pokusný objekt. Později se mi povede proplížit se až k oné slavné Akademii. Tak a je to...přichází vteřina pravdy... Natáhnu ruku...a zazvoním. |
| |
| Venku Celou dobu ležím na ošetřovně. Ale pak uslyším zvonek. To mě vytrhne ze zamyšlení. Upravím si vlasy a oblečení a vyjdu ven. Dobrý den mohu nějak pomoct? zeptám se rozespale. |
| |
| U brány Přijde mi otevřít jedna celkem...lidská holka. To ale přece nic neznamená, někteří mutanti přece vypadají lidsky... Já však ne, což ji asi dost zarazí-Asi dvoumetrovou, shrbenou postavu, velmi připomínající žraloka. Mám namodralou kůži, na zádech hřbetní ploutev, žábry a vzadu rybí ocas. Nejvíc však upoutá veliká tlama plná zubů (hlava je také spíš rybího tvaru). Když si však všechny tyto detaily odmyslíte, vypadám jako člověk. Bohužel ty detaily tu jsou a nevypadám jako člověk... Zdravím, promluvím překvapivě tichým hlasem. Jsem tu správně na...akademii? |
| |
| U brány Pokud myslíš pro mutanty tak si správně. Pošlu mu myšlenku a protřu si oči. Až teď vydím jak vypadá. Trochu se leknu, ale z dětství jsem zvyklá na kdeco... Můj nejlepší kamarád byl i Kurt... Ďáblík s modrou srstí. |
| |
| U brány Sakra co to...? Aha, je to asi telepatka nebo tak něco... Zaslech jsem o něčem takovém mluvit tu bandu šílených vědců...ne!!! Mlč! Teda ne mlč, nemysli!! Nemysli na to!! Přece je nebudeš otravovat se svou temnou minulostí... A sakra, eď si přečte i tohle... Nemyslet! Na nic nemyslet! S trochu štěstí nic z mých v tuto chvíli trochu...chaotických myšlenek nepochopila. Jo...myslím akademii pro mutanty. Jinam bych nezamířil... Aspoň jsem to tu našel... |
| |
| U brána Ano našel. Pojď za mnou. Odvedu Fredyho do akademie. Profesor tu není. Klíče od pokoje ti dám a asi chceš ukázat bazén že? Jsem trochu nervozní. |
| |
| Akademie Jdu za ní. No...mají to tu hezký. Ale kdo je ten profesor? Asi nějaký zdejší šéf, ale radši opatrně, všichni ti chlápci v tom ústavu nebo co to bylo byli taky profesoři... Jo, klíčky...to by šlo, díky... CO, BAZÉN? Vy tu máte bazén??? Kde? vyhrknu najednou, protože jsem z té sice nepříliš dlouhé, ale únavné cesty značně vysušen... |
| |
| Akademie Dokonce dva. Jeden venku a jeden vevnitř. Usměju se. Jinak já jsem Amy. Amy Summersová. Podám mu ruku. |
| |
| Akademie Dva bazény? o jsou na tom ještě líp než vypadaj... lid, kroť své nadšení. No...a který je větší? zeptám se zvědavě. Potom se taky usměju, ale pak si uvědomím že lidi asi na několik řad velkých, ostrých zubů moc zvyklí nejsou, tak s tím radši hned přestanu... Mě říkají Fredy...., představím se. Příjmení jsem už dávno zapoměl... |
| |
| Serena Max zuřivě štěká a ohání se po nich. Jednoho dokonc pokousal, až mu teče krev z ruky. Tobě je jasné, že z toho nekouká nic dobrého. Pak dostaneš tupou ránu do hlavy. Když se probudíš, celé tělo tě příšerně bolí. Máš po celém těle drobné ranky a jizvičky, jako by tě celou řezali. Podíváš se kolem sebe. Max leží v košíku, dívá se na tebe nešťastnýma očima. Znovu se podíváš na své jizvičky. Ale hledáš je marně, nějak je nemůžeš najít. Nikdo nikde... Jen Max na tebe kouká... |
| |
| pro mě neznáma oblast Pomalu začnu otevírat jedno očko po druhé, ocitla jsme se v nějaké laboratiři na operačním sále a moje tělo mě docela dosti bolí a jako bych měla docela těžké kosti. zvednu se na ruce a podívam se okolo a zahlédnu Maxe jak vypadá docela neštastně. Maxi hlesnu ale není mi zrovna do řeči a pak se podívam na své tělo. Kde vidím sam jizvy a dosti to bolí pak se posadím a nepamatuji si nic co se stalo jen male zablesky ale nic víc. jsou tam různé nástroje a některé dokonce ještě od krve a pak sjedu na zem a dá mi obtíž vstanout ale po chvilce se mi to povede. vezmu si na sebe nějaký doktorský pláš a jdu kam mě nohy nesou. nějak si nemohu ani vzpomenout co byo vše předtím jen na Maxe toho si pamatuju víc než dosti ale co se stalo za poslední 3 dny a nevím vůbec nic.Moje tvář je od krve ale na ní není ani zmínka že bych byla zraněná |
| |
| Parkoviště -> Akademie Když už je nevidím, rozjedu se okamžitě směr akademie. Sakra....co to bylo?! Lítá mi hlavou. Jakto že jsem je nemohl zpomalit? To už dojíždím k akademii. Auto nechám před garáží. Zrychluju se, rychle, chlape, rychle. Když vběhnu do společenské místnosti, nikdo tam není. Halóóoóóó, začnu křičet a probíhám celou budovou. |
| |
| Zahrada Projdu se zahradou. Posadím se u záhonu s květinami a prohlížím si je. Já měl kytičky,kytky,rostliny vždycky rád. Kochám se pohledem na ty překrásně květy. |
| |
| U vnitřního bazénu Divil by ses ale ten vnitřní. Usměju se a zavedu Fredyho k bazénu. Víš, Fresy neboj se tady můžeš být sám sebou. Ušklíbnu se. Třeba bych si taky mohla hopsnout do vody. Podívám se na Fredyho. Vím, že mi neublíží. Doufám, že mě nezakousneš když půjdu do bazéna s tebou. Usměju se na něj, |
| |
| Serena Několik hodin se trmácíš po městě. Bloudíš nazdařbůh ulicemi a zoufale někoho hledáš. Když zapískáš na Maxe, neodpoví ti. Jako by se tě, jako by se tě stranil... Nakonec, po téměř celém dnu vyčerpání se objevíš sotva pár ulic od Akademie. Max ucítí "domov" a rozběhne se pryč. Násleuješ jej, až se dostaneš k Akademii. Max se snaží dostat dovnitř. A ty jen stojíš, celá zničená a zoufalá. Dochází ti, že ti nejspíš někdo něco udělal. Cítíš se víc unavená, než když jsi sem přijela předtím. Ale to si nepamatuješ. Znáš jen Maxe a nic víc. Ani své jméno... |
| |
| Kolem akademie Pískání nepomáha Max se mě snad bojí ale proč co semnou udělali jsem znavena. Dojdu k bráně a otevřu jí tady by mi mohli nějak pomoct sice nevím kdo tu je ale je to akademie ason to tu píšou. Jdu přes zahradu a spíše vypadám jak nějaká trosku a ještě jen v plášti co sem našla na místě. Na chvilku jsme se zastavila a padla na kolena. Opět jsem zapískala, ale bez reakce Maxe |
| |
| Zahrada Projde kolem nějaká dívka,kterou jsem tu ještě neviděl,což neznamená,že tu není již dlouho. Padne do kolen a já k ní přiběhnu od záhonu. Jsi v pořádku? Zeptám se té dívky. Pomalu jí pomůžu na nohy. Není ti nic? |
| |
| Zahrada Podívam se na toho kluka co mi pomáha na nohy a ptá se mě zda mi nic není. Docela vyděšeně na něj koukám a pak odpovím já nevím jsem nějak unavená a všechno mě bolí začínam docela zrtácet vědomí Maxi hlesnu a pak na chvilku ztratím vědomí |
| |
| zahrada Všechno...přesněji by to nešlo? Zakroutím hlavou. Ztratí vědomí,pokrčím rameny. Zvednu ji ze země a odnesu ji na ošetřovna,tam co byla Amy. Položím,lehce pohodím ji na postel a na čelo jí plácnu obklad. Nic neřekne a omdlí si...copak se ti stalo? Zeptám se do prázdna. |
| |
| ošetřovna Když jsme se probrala rychle jsem se posadila a koukám kolem kde to vlastně jsem. Zahlédnu kluka co byl na zahradě kde to jsem ?? a kde je Max podívam se na něj a se zahledím na ruce a pak na něj |
| |
| ošetřovna Na akademii,na ošetřovně...nevím kdo to je,natož kde je...bohužel. Horečku nemá,poznám dotykem. Přitáhnu si k ní židli a posadím se. Tak mi řekni...třeba kdo jsi...jak se jmenuješ... |
| |
| ošetřovna Je to můj pes a dovedl mě tady dívam se na něj a když se mě zeptá kdo jsme jde vidět že hodně přemýšlím a pak sklopím zrak a dívam se do země a dodám ale já to nevím vím jen že jsem se probudila někde v laboratoři a měla jsme po sobě jizvy a pak sem se poruzdila městem a Max mě dovedl tady ale nevím vůbec proč jsem tady koukám jinam aby neviděl že jsme z toho smutná a opravdu mě to trápí |
| |
| ošetřovna Něco pro tebe můžu udělat...zavři oči,uvolni se... Pokynu jí rukou,aby tak učinila. Když tak učiní přisunu židli blíže. Umím se vzpomínkami manipulovat,měnit je,mazat je,takže i najít v paměti. Přiložím ruce k jejím spánkům,zavřu oči. Proniknout do její hlavy není těžké. Bez překážek,narozdíl od Amyiny mysli. Když vám to popíšu v metaforách,tak jsem našel krabičku,pak klíč a krabičku otevřel a vzpomínky byly nasvětě. Možná v nich bude mít nějaký čas guláš,ale bude si pamatovat vše. Ikdyž by to raději zapomněla. Po takovém odemykání krabičky jsem trochu unavenej,otřu si kapky potu z čela. Hotovo... |
| |
| ošetřovna Podívam se na něj trochu nechapavě copak si myslí že něco takového umí? co jsi zač Když mi něco jako začlo hrabat v hlavě nebylopříjemné vůbec. Podívam se na něj a pak kolem ale nevím vzpomínky asi dojdou časem. Sedím tam jen v plašti a pak se na něj kouknu nemáte tady náhradní oblečení ?? prohlédnu si ho pořádně ale zdá se mi že jsme ho už viděla. jsi v pořádku? |
| |
| ošetřovna Nemusíš vědět co jsem zač...nechtěj to vědět. Rozhlédnu se kolem. Tady...jsou jen nemocniční hadry...jinak ti nepomůžu... Její vzpomínky jsem neprohlížel,odolal jsem tomu pokušení jí poznat. Vědět na ní věci,které by třeba raději ani nevěděla. V pořádku...já...ale jo... Vydrmolím ze sebe. Jo,bylo mi i lépe,ale není to hrozné. |
| |
| ošetřovna A co když to chci vědět ani nevím co jsi to semnou dělal¨ podívam se kolem a pak si vzpomenu na Maxe kde je ten hlupáček co jsem mu provedla že nechtěl jít za mnou. povídej pomohl jsi mě a já ti klidně taky nějak pomůžu sice nevím jak ale budiž, dlužím mu to mohl mě tam klidně nechat |
| |
| ošetřovna Pomohl jsem ti...ikdyž možná toho budeš litovat. Pronesu klidným hlasem. Pomůžeš?Mně?A s čím?S čím bys mi měla pomoct?To je dobrý...nechci pomoc... Vždycky jsem si vystačil v otázkách pomoci bezcizího přičinění. Pomohl jsem ti proto,žes tam sebou švihla na zem,neznám tě,nevím odkud jsi přišla,nevím proč jsi nic nevěděla...prostě jsem ti pomohl. |
| |
| ošetřovna Podívam se na něj a pak sklouznu z lůžka a podívám se po něčem zda jsme neměla sebou ale asi ne. dobrá bereš to tak tak jo já ti teda děkuji a jdu hledat Maxe Podívam se na něj a pak dodám myslíš že mě je příjemné nevědět kdo jsme co jsme dělala v té laboratoři a nevědět co z tebou tam udělali ale nejsem taková jako dřív pak jdu ke dveřím pořádně si zadělám plášt aby se mi neoddělal |
| |
| ošetřovna Hodně štěstí... Zavolám na ni. Budeš ho potřebovat... Zašeptám. Odejdu z ošetřovny do kuchyně,uvařím si čaj a odejdu s ním do společenky. |
| |
| venku Vyšla jsme ven a pískám na všechny strany ale nijak se mi to nevede. Kde to jsme proboha stoupnu s pod strom a opřu se o něj a sjedu po něm. proč si nemohu na nic vzpomenout a co to semnou udělali Snažím se uklidnit ale nijak se to nedaří kde je Max |
| |
| Zahrada "Aoj... Ty jsi Serrrrena, viď? Kde máš Maxe? Prrroš jsi tak smutná?"zeptám se Sereny. Usměju se na ni povzbudivě. "Ledáš o? Chceš, abych ti Maxe našla?"zeptám se jí znovu. Pak se rozhlédnu kolem. "Je ti něco?"zeptám se jí pak opatrně. Vpadá hodně smutně, jako by hledala ještě něco víc než Maxe. |
| |
| zahrada Podívám se na dívku co mě oslovila ona mě zna ?? ty.ty mě znaš ??? jak znáš Maxe podívam se na ní překvapeně a pak se poohlédnu já si ic nepamatu ani kdo jsi a ani kde to jsem a proč a hlavně co semnou dělali podívam se na ní tak smutně a jakobych bylas stracená ve své paměti |
| |
| Serena Vyvalím na ni oči. Několikrát zamrkám a dovtípím se, že to asi myslí vážně. Vyhlíží vážně zmateně. "Ale já jsem pršece Angeliqué... Rrrála jsem si s tvým psem a docela jsme se snaly. Ty si vášně nic nepamatuješ? A oni s tebou něso udělali? Kdo? Kdo s tebou něco udělal?" Rozhlédnu se kolem. Pak se pořádně nadechnu. "Jak si se se dostala? A jak to, še si pamatuješ Maxe, ale nikoo ostatnío? Sebe snáš, Sereno?" Schovám si nakrátko střižené vlasy, s několika růžovými proužky za ucho. |
| |
| zahrada a Angi Mám docela v očích slzy a dívam se na ní omlouvám se ti ale já si tě nepamutuji a nikoho jiného krom Maxe nevím a ani já sama nevím kdo jsem a sem se dostala že jsem šla za Maxem ale on se mě bojí Pak se zahleím na ruce kde jsme předtím měla jizvy ale ted nic nevím kdo co semnou dělla ale objevila jsme se v laboratoři a já utekla dřív než se mohli vrátit. Podívam se na tebe zoufale a zeptám se ty mi můžeš o mě něco říct znali jsme se dobře ? |
| |
| zahrada Pozoruji Angi a jsme smutná že nemám Maxe a že si nic nepamatuju pak ke mě dojde nějaký muž a obejme mě a já na něj koukám jak vyjevena já nevím o čem to tady mluvíte, vy ste viděl ty co mi asi něco udělali ?? a kdo jste vůbec a neviděl jste Maxe? tolik otázek na jendou chudák kluk |
| |
| Akademie -> zahrada Chvili naprosto bezvysledne pobiham po akademii. Kde vsichni jsou? Rozebehnu se ven, tam ztuhnu prekvapenim. To...to ne....ni mozne, vyblekotam ze sebe nesouvisle, kdyz se divam na Serenu. Chvili tam tak neschopne stojim, pak se na ni vrhnu a obejmu ji. Jak jsi se..... kam te to odvlekli?! jam jsi jim utekla? V tom me zarazi jeji pohled. Co je s tebou? |
| |
| Zahrada Stojim, jak kdyz me opari. To jsem ja, John. Ty jsi na me nepamatujes? To ne, kocko, takhle si se mnou nehraj! Nevidel jsem do te odvlekl, jen jsem te slysel kricet, ale ti prachanti mi zdrhli. To si na me vazne nepamatujes? Jeji pohled vsak mluvi za vse. Zavru oci, nadehnu se a kdyz je zase otevru, polibim ji. |
| |
| zahrada promin ale já si nepomatuju kdo jsem ani ona jen Maxe znám a tan mi někam utekl Když mě políbí podívam se na něj dosti překvapeně, soudím že asi mezi námi něco bylo. sklopím zrak a schovám si tvář ddo dlaní promin |
| |
| Zahrada Sakra, tohle nevyslo, prolitne mi hlavou, kdyz vidim Sereninu reakci. Neboj, a pritisknu ji k sobe, zjistime, co se stalo. A rozhlizim se po Maxovi. Muzu ti neco malo pripomenout, jestli chces, a cekam, co mi na to odpovi. |
| |
| zahrada Podívam se na něj a jemně se usměji pak se podívam na to co mám na sobě a dodám pokud jsme tydy byla sváma nemám tu své oblečení at nemusím chodit v tomhle?? podívam se na něj a jde vidět že jsem zmatená a nevím pořádně co si mám myslet |
| |
| Zahrada -> pokoj Jo mas, pojd ukazu ti ho, vezmu ji za ruku a rozloucim se s Angelique Kdyz dorazime na pokoj, opru se o stenu a cekam, zda si na neco vzpomene. Je ti z toho neco povedome? |
| |
| zahrada a pokoj Podívam se na Angi a pak jí jen zamávam děkuju ti Angi pak si promluvíme ale určitě kdyby jsi viděla maxe dej vědět Když dorazíme do pokoje a já se tam rozhlédnu nic mi není povědomé bohužel Sednu si na postel a schovám si obličej co se to semnou tam stalo a co jsme zač já si chci vzpomenout |
| |
| Pokoj Prisednu si k ni a obejmu ji. Jmenujes se Serena, primeni jsi mi nerekla. Jsi z New Jersey. Oba jsme stravili cast zivota na ulici. Hybes vecma silou vule. Neumis plavat a nesnasis sukne. Ackoliv si myslim, ze by ti slusely, a usmeju se na ni. To je asi tak strucne vse,.....jo, jsi jedinacek. |
| |
| pokoj podívam se na tebe dosti překvapeně a pak se podívam z okna pak položím svou hlavu na jeho rameno a pak se zeptám já snad nejsme člověk ?? a mi dva jak dlohon se známe ?? skusím něco vyzvednout jak říkal ale nic. |
| |
| Pokoj No, ve skutecnosti jsme mutanti, vsichni, kdo tu jsou. Angeluque umi menit podoby. Druha otazka me trochu znejisti. Stejne ji to nakonec nekdo rekne. Po chvili mlceni pronesu, Den. Poznal jsem te rano. Tak co? |
| |
| pokoj Podívam se na tebe překvapeně nevím čemu se divit více. takže já jsem mutant takže ty taky ale já nedokážu nic co jsi řekl že umím podívam se na tebe jeden den se známe a on ví tolik toho o mě hm asi jsme ti musela hodně věřit, když tohle o mě vše víš a asi t tom nebylo jen přátelství co ? |
| |
| Pokoj Dokazes, jen ted se ti to nedari. Tohle se mi nelibi, jestli dostala ten lek!!!! Kdyz se zase pta, na to co bylo rano, znejistim. Jen jsem te parkrat polibil, vic jsem nemel moznost, usmeju se na ni. Mam napad.....ne, to je nepravdepodobny. Mam se ti zase predstavit? |
| |
| pokoj aha no a kde jsi mě viděl naposledy podívam se na tebe a pak když se mě zeptáš zda se mi má představit poussměju se a přikývnu ale nemyslím si že to nějak pomůže víš já ani pořádně nevím kde jsme byla ale byla to nějaká laboratoř a vím jen že mě bolelo celé tělo a měla jsme ho celé zjizvené a Max se mě strašně bál pak mě dovedl sem a já ho tady stratila |
| |
| Pokoj Kdyz te unaseli, chtel jsem je zastavit, ale nejak jsem nemohl pouzit svou schopnost. nastvane dupnu, Je to cele moje vina, kdybych te nenechal samotnou nic by se ti nestalo! Vstanu prijdu ke zdi a prastim do ni. |
| |
| pokoj vstanu za ním a dojdu nene Johne není to tvoje vina, prosím nedavej si to za vinu však se mi nic témeř nestalo dám mu ruku na jeho rameno a čekám až se otočí |
| |
| pokoj Rukou ji odezenu. Ze se ti skoro nic nestalo? Ten kdo te dva roky podpiral, aby jsi se nezhroutila, se te boji. Nic si nepamatujes a pravdepodobne ti vzali tvou telekinezi. A znova prastim do zdi. Sakra, a chytnu se za ruku. Kdybych nesel tu babku okrast, nic by se ti nestalo. Teprve ted se na ni otocim. Oci mam plny vzteku a zoufalstvi. Odpust. Je zbytecny zoufat, a cely se zvednu jak v pozoru. |
| |
| pokoj pamět se mi časem vrátí a schopnost třeba je to tak lepší co já vím Když se podívaš konečně na mě vezmu ti ruku a podívam se na to. odejdu do kooupelny a vezmu mokrý ručník a jdu za tebou a přiložím mu to na ruku prosím snad jsme se mohla bránit sama ale asi by to vyšlo na stejno a Max to se nějak zpraví podívam se ti do očí a obejmu tě |
| |
| Pokoj Snad mas pravdu, kdyz vidim, ze bere z koupelny rucnik, usmeju se. Nic to neni, jen jsou zase trochu vic otluceny. Kdyz me obejme chvili vaham, pak ji ale taky obejmu. Je to moje kocka. Mam te rad, a polibim te. |
| |
| pokoj položila jsem si na jeho hrud hlavu a mám zavřené oči a když mi řekne že má mě rád nevím jak mu odpovědět. když mě políbí oplatím mu to pak se na něj podívam a dodám jen se převléknu dojdu ke skříni a podívam se na to co ta mám. Vezmu si jeden koplet krásný černý a uplí a jdu do koupelny. tak jsme během chvilky hotová a dodju z tebou. nějak mě začnou bolet klouby a tak si je začnu hladit |
| |
| U vnitřního bazénu Tak vnitřní...čekal bych spíš ten venkovní, ale co nadělám. Jdu za ní, přicházíme k tomu...trochu uzavřenému, ale stejně docela hezkému bazénku. Být sám sebou...to zní hezky, ale...co se mnou?? No...šlo by to, ale je tu jedna maličkost... akra, tak se vymáčkni...tady tě kvůli tomu neodsouděj... |
| |
| U vnitřního bazénu Zavřu oči a snažím se nevnímat Fredyho zmatené myšlenky. Myslíš že je ten bazén moc malý pro nás dva? Ušklíbnu se malinko. A jakou maličkost myslíš? Tady nesoudíme jen pomáháme žít. Pošlu Fredymu tichounkou uklidňující myšlenku. |
| |
| U vnitřního bazénu Zhluboka se nadechnu a snažím se zklidnit. Ne, velký je dost... Problém je spíš v tom, že... No prostě, já jsem žralok. Možná zčásti člověk, ale stále žralok. Když ucítím krev, tak zešílím a neznám se. Stačilo by aby ses třeba o něco uhodila a...radši nechci pomyslet. Nevadí mi když si zaplaveš se mnou, ale zůstává tu toto nepříjemné riziko..., snažím se vysvětlit. No skvělý, snad to pochopí... |
| |
| U vnitřního bazénu Usměju se. Neboj tohle riziko mi nevadí. Ušklíbnu se. Moje moc je daleko větší než jen telepatie. Tak se neboj. |
| |
| U vnitřního bazénu Já se nebojím...nebo vlastně jo, bojím. Klid, klid... Větší? Radši ani nechci vědět o co jde, usměju se (což je zřejmě chyba, vzhledem k počtu a velikosti zubů) a skočím do vody... Přesně tohle jsem potřeboval... |
| |
| U bazénu Vysléknu si šaty. Takže mám na sobě jen spodní prádlo. Černá podprsenka a černomodrá tanga. Takhle sem chodím často. Skočím si do bazéna šipku. Voda je můj živel. |
| |
| U bazénu Voda voděnka... Prostě se mi líbí ve vodě. Jednomu to udělá dobře... Na chvíli se vynořím a rozhlédnu se po Amy. Musím uznat že jí to sluší, ale na okukování holek teď není čas. Znovu se ponořím a plavu sem a tam... Chybí už jen pár rybiček na svačinku. |
| |
| U bazénu Fredy nemáš hlad? Zeptám se po chvilce co jen tak plaveme. A co jsi vůbec dělal doteď? Povídej mi o sobě. Zaprosím. |
| |
| V bazénu Jak ví že mám hlad?? Aha, telepatie, to mi taky mohlo dojít... Přestanu plavat a otočím se na ni. No, něco malého bych si dal. A má minulost? Nic zajímavého-nudné dětství, výzkumný ústav, nedávný útěk a přchod sem, vysvětlím stručně. |
| |
| V bazénu Mám ti něco donést sem nebo zajdeme do kuchyně? Zeptám se Fredyho. Nemám vůbec strach. Ani z toho co by se mohlo stát. |
| |
| Zahrada Chvíli pozoruju, jak John objímá Serenu. Protočím oči vsloup. Mám štěstí, že já si ještě nikoho nevyhlídla. Protože kdyby to všechno záviselo jenom na líbání, asi bych se pozvracela. Rychle se rozhodnu, že půjdu najít Sereně Maxe. Změním se zase do žluto-růžového dalmatina a rozběhnu se jej hledat. Štěkám na celou Akademii, nakonec Max vyleze z křoví a očichá mě. "Maxi, Sereně se něco stalo. Neboj se jí, je to pořád ona, ale ztratila paměť. Měl bys být moc rád, protože tebe si ještě jako jediného pamatuje."vystvětlím mu psí řečí. Rozběhnu se s ním k Sereně. Těsně před nimi se změním zpátky na sebe, pohladím Maxe a řeknu: "Tady je Max. Nějak už to chápe, takže b měl být v pořádku. Už se tě ani tolik nebojí." |
| |
 | Vnitřní bazén V místnosti,v rohu je můj speciální oblek,má výstroj pro suchozemský pohyb. Já plavu u dna bazénu. Vynořím se a všimnu si dalších dvou,člověk a další zvíře. Žralok,no,to je divné,tahle voda je chlorovaná,ne slaná,aby z toho neměl problémy. Mně je to jedno,mořská,sladká,teplá,studená,jasně že bych neplaval ve vroucí nebo téměř mrznoucí vodě,to by napadlo každého. Zase se potopím a plavu pod vodou,nakonec připlvau ke dnu a "lehnu" si tam. |
| |
| Vnitřní bazén Potopím se pod vodu a jen tak plavu. pak se vynořím. Tak jak to uděláme? Zeptám se s usměvem. Jako by vedle nás vycítím další myšlenky. Ale nevšímám si toho. Jen se tak rozhlédnu. |
| |
| Vnitřní bazén Klidně tam zajdu, jen mi ukaž...děje se něco? zeptám se, když si všimnu že se nějak rozhlíží. Přestanu plavat a čekám co řekne. Zahlédla snad něco? Nebo snad "zaslechla" tou svou...jak se to říká...telepatií? |
| |
| Bazén Ne to nic není. Mávnu nad tím rukou a vylezu z bazénu. Jsou tu i ručníky a obléknu se do šatů. Ani mi nevadí, že budou mokré. Jsem zvyklá. Pojď ukážu ti kde to je. |
| |
| Bazén Tak dobrá, odpovím. Pomalu připlavu ke kraji bazénu, pak vylezu a jdu za Amy. No, myslím že se mi tu bude líbit. A kolik vás, tedy nás, tu vlastně je? zeptám se. |
| |
| Cesta do kuchyně No hodně a počty se mění Ušklíbnu se. Nikoho tu nedržíme. Zajdu za roh a pak ještě chvíli rovně. |
| |
| Cesta do kuchyně Jdu dál a přemýšlím o tom co Amy říká. Počty se mění, nikoho tu nedrží...zajímavý. Počkej. Když je to tu tak skvělý a bezpečný, proč by odsud měl někdo odcházet??? zeptám se. |
| |
| Pokoj Kdyz se otoci a vyrazi ke skrini, opru se o zed a cekam. Co ti udelali? A proc te nechali jit? Serena zmizi v koupelne a ja se pousmeju. No, evidentne je to porad ona. Vic me ale zarazi, kdyz si zacne mnout klouby. Co se deje? V tom se ale ozve klepani na dvere. Kdo to k certu je? A otevru. |
| |
| Kuchyně Protože tady je hodně lidí. Ušklíbnu se. Mutanti se naučí zvládat svoje schopnosti a odejdou žít normální život. Vzpomenu si na rodiče. Ti taky odešli z akademie. |
| |
| pokoj Podívam se na něj a pak se zarazím a podívam se ke dveřím. asi nic jen mě bolí klouby uvidím Maxe a Angi.Usměju se a pak si kleknu a podívam na Angi díky čekám až ke mě dojde ale pořád vím že se mě nějak bojí co to semnou udělali že se mi tak straníš. |
| |
| Vnitřní bazén Amy se žraločím mužem odejde. Amy dělala jako by mě neznala,vím,že mě viděla. Přehoupnu se přes okraj bazénu ven,ponořím svůj oblek do vody,pak si ten speciální kousek obléknu. Kolem krku připnu nádržku s vodou a nasadím si řekněme brýle. Výjdu na chodbu a rozhlédnu se kolem. |
| |
| Cesta do kuchyně Pozorně poslouchám vysvětlení tohoto špatně pochopitelného faktu-a musím říct že to začínám chápat. Rozumím..., odpovím neutrálně, jelikož si všimnu že jí myšlenky na to asi nedělají moc dobře. Asi má na to špatný vzpomínky, i když je přece jen trochu mladá... |
| |
| Kuchyně Konečně dorazíme. Co by sis dal? Zeptám se Fredyho. Přece jen ho beru jako člověka a né zvíře. |
| |
| Kuchyně Hmm...kuchyně.... Je to tu hezké, hezčí než jsem čekal. Co bych si dal? No, něco..masitého. A velkého, odpovím upřímně. Snad to nepochopí špatně (naštěstí nevypadá příliš stravitelně). Možná tu konečně najdu něco co by se dalo nazvat domov... |
| |
| Kuchyně Usměju se nad výběrem Fredyho. No jo chlapy všichni rádi maso... A jakýmu dáváš přednost? Tady je všechno na co si vzpomeneš. Nechci říkat slovo člověk. Nechci ho urazit, i když jím je. |
| |
| Kuchyně Proč se tak usmívá? Vždyť je jasné, že s tímhle typem Čelistí (mimochodem skvělej film, i když to tehdy byla spíš instruktáž) nic jiného ani jíst nemůžu. To je jedno, jsem zvyklý skoro na všechno...ale ryba by asi byla nejlepší, odpovím. Prosím, dodám ještě když si vzpomenu na jakési základy slušného chování které mě naučili před mnoha lety... |
| |
| ->kuchyně Projdu chodbou do kuchyně,mám hlad. Vstoupím dovnitř. Ahoj Amy... Pozvednu levou ruku a ne zrovna obratně na Amy zamávám. Dojdu k lednici,ladně ji otevřu a vyndám zavřenou nádobu. Otevřu ji. Kolem se začne linout pro mě vůně zkažených,zelených vajec,delikatesa. Což znamená,že pro ostatní je to puch,že by je to složilo a vajec by se ani nedotkli. Nasaju nosdrama tu vůni a jedno vejce si vložím do úst,labužnicky jej vychutnávám. |
| |
| Kuchyně Ahoj Abe. Ušklíbnu se když ho tak vidím. Ale proti gustu žádný dišputát. Abe tohle je Fredy, Fredy Abe Sapien. Představím muže a vytáhnu kus nějaké ryby. Losos řekla bych. |
| |
| kuchyně Mávnu na Freda. Ichtio sapiens...tak mě pojmenovali... Jinak mi říkali zrůda. Vítej mezi zrůdama vodní příteli... Polknu zbytek vejce. Abych nebyl nezdvořilý...nedáte si také zkažená vejce? Vezmu další zelené vejce a kousnu do něj. |
| |
| Kuchyně Pozorně sleduju odkud vytahuje tu rybu (půlnoční svačinka ještě rozhodně není zapomenutý výraz) když přijde...no, konečně někdo kdo vyhlíží podobně jako já. Ehm...ahoj, pozdravím Aba. Díky, poděkuju a převezmu od Amy rybu... |
| |
| Kuchyně Ne díky Abe. Usměju se na něj. Nechceš tu rybu nějak nachystat? Zeptám se ze slušnosti Fredyho. Nyní si připadám jako doma. Mezi svými. Vytáhnu si z lednice nějaké ovoce. Nachystám na stůl misku, nůž a prkýnko. |
| |
| Kuchyně Se svým pokladem se přesunu o kousek dál,ať Amy nepřekážím. Jakto,že dokážeš dýchat na souši?Pokud jsi jako žralok Fredy? Zeptám se zvědavě,já jsem nadmíru zvědavý. Nacpu si do pusy další vejce. |
| |
| Pokoj Chvili se divam, jak nejiste se Maxe vraci k panicce, pak se otocim na Angelique a tise se zeptam. Hele, ty vis, kdo tu co umi, ze? Nevis jestli by ji nekdo dokazal podivat do hlavy? A napate ocekavam odpoved. At to nekdo umi, vsechno by se tim vyresilo! |
| |
| Kuchyně Mezi zrůdama...no, na to jsem zvyklý. Ne, díky, nedám si, odpovím Abovi. Vajíčka jsem nikdy moc nemusel. Navíc zkažená... Ne Amy, sním ji takhle, jsem na to zvyklý, odpovím Amy a ukousnu kus rybičky. Snad neudělám špatný dojem... |
| |
| Kuchyni V pořádku jak chceš. Usměju se na Freda. Nůž zatím sám krájí ovoce na kousky. Ovládám ho jen myšlenkami. Dám ruku Fredymu na rameno. Nejsem zrůdy Fredy, je to jen vývoj. |
| |
| kuchyni Podle společenských norem jsme zrůdy,když se podíváš pouze na zevnějšek,tak jsme zrůdy Amy...a ty víš,že já nikdy na společenské normy a záležitosti nehleděl.Já jsem rád tím,co jsem,ikdyž to má své nevýhody. Vývoj,ano,to neznamená že nejsme zrůdy. A myslím,že ty jsi na tom dobře děvče. |
| |
| pokoj dívám se na Johna a pak na Angi co si tam šuškají tohle se mi nelíbí. čekám až Max dojde a jemně ho pohladím ale ty klouby mě začínají více bolet. Jdu do koupelny a dám ruce pod vodu je to příjemnější ale pořád to dosti tlačí jako bych tam měla něco navíc a je to nepříjmné a co ty jizvy co jsme měla kde jsou?? |
| |
| Pokoj Na jeho otázku kývnu. "Jo, vím o někom. Znáš Amy? Tule schopnost ztědila po mamá. Půjdu ji najít." Odporoučím se, vyjdu z pokoje a jdu hledat Amy. Běhám po celé akademii nahoru a dolů a volám: "Amy, Amy, ledám tě!" Nakonec ji najdu v kuchyni, jak se baví s... éh... jak se ten obojživelník jmenuje... myslím že Abe, nebo tak nějak. "Nerrrada vás rrruším od rrrozovorrru, ale mola bych si na chvíli vypůjšit Amy? Jenom na párrrr minut."řeknu a zadívám se na Amy. Protože čte myšlenky, začnu usilovně myslet na jednu myšlenku, aby se ji mohla případně přečíst. Pojď se mnou, Serrrrena jaksi není... Serrrena. |
| |
| Kuchyně Podívám se vyděšeně na Ange. Jistě hned tam půjdu. Zvednu se a nůž, kterým se krájelo ovoce spadne. Pánové prosím omluvte mě. Ange doveď mě k ní. Řeknu a jdu potom hned za ní. |
| |
| Kuchyně -> pokoj Odvedu Amy zpět do pokoje. Po cestě jí vysvětluju, že Serena se vrátila, že si nic nepamatuje, jenom Maxe, že ten se jí bojí, že má púořád divný pocit a vykládá o tom, že ji unesli a něco s ní udělali, ale neví, co. “Tady je Amy. Snad to půjde jednoduše. Kde je Serrrena?“ |
| |
| Pokoj Zavřu oči a zaposlouchám se. Bude v koupelně. Počkáme tu na ni. Pronesu a sednu si na volnou židli. Začnu se trochu koncentrovat abych měla sílu. Přece jen odblokovávat vzpomínky není moc jednoduché. |
| |
| koupelna a pokoj Mám ruce pod vodou a docela mě tlačí ale co třeba to časem přejde. Mnu si ruce a když vylezu, čeká mě jaksi překvapení ale docela jsme se té holky lekla. Podívam se na Angi a pak na Johna tohle se mi vůbec nelíbí děje se něco ?? změřím si jí pohledem a vůbec se mi to nelibí |
| |
| Pokoj Podívám se na Serenu. Ahoj. Prosím nelekej se. Asi si mě jen nepamatuješ. Mluvím na ní klidným hlasem. Do mysli jí vsouvám spokojené myšlenky. Aby se netrápila. |
| |
| Pokoj Prekvapeni, pak vidim, jak si mne ruce. Deje se neco? A jdu k ni. Tady Amy se ti zkusi podivat do hlavy, pokud to vyjde, mela by jsi si vse pamatovat, pokud chces. A posadim ji vedle sebe na postel. Tak se predved Pronesu smerem k Amy a sednu si vedle Sereny. To zvladnes, kdyz to bude hodne spatny, muzeme ty vzpominky zase pohrbit, ze? Podivam se tazave na Amy. |
| |
| Pokoj Pohraju si s prsty na rukou. Mysl není krabička, aby se otevřela a zase zavřela, ale když to bude zlý můžu některé myšlenky uzavřít. Usměju se a podívám se na Serenu. Nemusíš se bát. Nebolí to. |
| |
| pokoj podívam se na ně docela překvapeně ale mě se už jeden dneska v hlavě hrabal a není to příjemné pak se usmíva Amy a já nějak nevím zda si chci vzpomnout jenže já nevím zda si chci vzpomenout na to co mi dělali podívam se na dí docela smutně |
| |
| Pokoj To byl asi Matt. pokývu hlavou. On to, ale moc neumí víš. Usměju se na Serenu. A zbytek si pamatuješ? Já jen jestli není něco na co si chceš vzpomenout. Třeba bych mohla zjistit co s tebou udělali. |
| |
| pokoj Podívam se na Amy a když řekne jmeno jen pokrčím rameny nevím jak se jmenoval nějak se nepředstavil pak se zamyslím a jen se a tebe podívam víš ono já myslím že jsem asi nevnímalo pokud mi něco dělali a krom Maxe si nepamatuji vůbec nic |
| |
| Pokoj Kouknu Sereně do očí. Udělám jen to co budeš chtít. Usměju se na ní. Nebudu tě trápit ani ti ubližovat. To nechci. |
| |
| pokoj Podívam se ji do očí a pak jen povzdechnu tak se do toho dej podívam se na Johna a pak raději zavřu oči a čekám co se bude vlastně dít. |
| |
| Pokoj Poposednu si trochu blíž k Sereně. Kdo si myslí, že mysl je jako krabačka nemá pravdu. Je složitá a navíc se chrání. Zavřu oči a snažím se soustředit jen na Sereniny myšlenky. Postupně se dostanu k Sereninu dětství. Pak další a další vzpomínky na Serenin život až na příchod do akademie. Něco mě však jako by žene dál. Jen mysl může odkrýt to co chce. Pak uvidím doktory, jehly, skalpely a také vodu a nějaký kov. Otevřu oči a přetrhnu tak spojení se Serenou. Nechci aby si tohle pamatovala. Sereno ty máš schopnost regenerace. Víš to? |
| |
| pokoj Podívam se na ní docela překvapeně pak se podívam na Johna, který říkal že můžu jen pohybovat věcmi. no já spíše myslela že mi moje schopnosti vzali ale John říkal že umím jen telekinezi ale tu taky už nemám podívam se na ní docela se smutnými oči a čekám co mi teda poví a rpoč mám pořád pocit že není s mojim tělem něco v pořádku ?? |
| |
| Kuchyně Dál stojím a jím rybu, v tu chvíli se zrovna na Amy moc nedívám. No, to bych neřekl, u mě je to-aspoň teoreticky-degenerace, jestli mi rozumíte. Prostě sestup po evoluční stupnici směrem dolů, vysvětluji svůj názor a zjistím že tu Amy už není. No, aspoň že je tu Abe. Alespoň nemluvím doblba... |
| |
| Pokoj Řekla bych, že tě předělali. Povzdechnu si. Máte někdo nožík? Zeptám se. Musím to vyzkoušet. Vzpomenu si na strejdu Logana. Chudák. Toho chytili a dali mu nové kosti. Jak se cítíš? |
| |
| pokoj Když se zeptá zda nemá někdo nožík podívam se do boty a vytáhnu takovou skladací kudlu. jak se citím jako bych měla těžké kosti a dosti mě bolí klouby promnu si je znovu a podívam se na ní, nevipadá nějak nadšeně jen přidělávam další problémi máte jinačí práci než skoumat co se mi stalo řeknu posmutněle |
| |
| Pokoj Myslím, že vím co ti provedli Sereno. Řeknu trochu smutně. Můj strejda, Logan Howllet měl něco podobného. Vezmu si nožík od Sereny. Promiň, potřebuju to vyzkoušet. Řeknu omluvně a říznu ji trochu do prstu. Rána se podle mého očekávání hned zacelí. Podívám se na ní trochu zmateně. Ser necítíš mezi prsty na rukou divný tlak? |
| |
| pokoj Ani pořádně nevím o čem mluví já nikoho takového jak jmenovala neznala ale nevipádá nijak nadšeně když mě řízne vůbe to nebolí a když se to zahojí pak dodám tak proto nemám na sobě ty jizvy co jsem viděla jak sem se vzbudila když e mě zeptá zda mě nebolí mezi prstapa podívam se na ní a pak dodám myslela jsme že to jsou klouby ale jo bolí |
| |
| Pokoj Chytím Sereně ruku. Víš mám pocit, že ti udělali kostru z adamantia a přidali drápy. Povzdechnu si. Je mi jí trochu líto. Máš dar regenerace a oni toho zneužili. Ale za chvíli si na to zvykneš. |
| |
| pokoj Podívam se na ní trochu vyděšeně ach jo já mam ale smůlu a kdy si konečně vzpomenu dá se na něco takového zvyknout a kdy si vzpomenu ?? až si vzpomenu a uvidím kdo mi to udělal pujdu a já ho asi zabiju povzdechnu si a opřu se o stěnu a svěsím hlavu a koukám do podlahy jako bych čekala že z tama ty vzpomínky vyskočí. děkuji ti Amy |
| |
| Pokoj Byla bych raději kdyby jsi měla jen ty vzpomínky na svůj život které jsem ti odkryla. Zamumlám. Myslím, že by pro tebe nebylo příjemné to vidět. Vzpomenu si jen na tu místnost a dělá se mi zle. Nemáš za co děkovat. Pokud bude tvoje mysl chtít ukáže ti časem sama co s tebou a kdo dělal. Dodám a rozhlédnu se. Dostala jsem svou moc od mámy abych pomáhala tak ať to k něčemu je. Usměju se. |
| |
| pokoj Podívam se na ní a jemně se usměji a dodám no tvoje máma asi byla dobrá žena když vychovala někoho tak hodného jak jsi ty pak když řekne že bych je raději neměla vidět jen zakroutím hlavou já doufám že uvidí člověka nebo mutanta co mi to udělal mu zaručuju že se chlapec nepostaví docela řeknu naštvaně a jde vidě že to myslím opravdu vážně. |
| |
| Pokoj Asi to byla nějaká sekta co z nás chce udělat zbraně. Povzdechnu si a rozhodím rukama. Je to hrozné. Zachází s námi jako se zvířaty. Moje máma byla skvělá a táta taky. Oba mutanti a hodní lidé, kteří chránili ty který to potřebovali. |
| |
| pokoj tak to je dobře aspon jsi měla v nich oporu ne ? podívám se na ní a jmně se usměji a zároven se zadívam na Maxe který je pořád jako bych byla cizí ale nedivím se mu už. zvláštní mutanti se snaží ovládnou jiné mutanty je to směšný řeknu a při tom se zvednu a dojdu k oknu a opřu se o zed |
| |
| Pokoj Jsem z dvojčat. Rodiče museli lásku dělit. Ale oporu jsem v nich měla. Usměju se. I když táta nechtěl ze začátku přiznat, že já a brácha sme jeho. Ušklíbnu se. Pak uslyším zmínku o mutantech. Stejně jako jiní lidé jiné lidi. Mutanti se snaží jen dobít si své místo. Ale moc se to nedaří. povzdechnu si. A tak někteří chtějí lidi vyzabíjet. Ovládat je. Nechápu proč nemůžeme být v míru. |
| |
| pokoj Podívam se na ní a sednu si do okna a pozoruju jak se tam venku hemží jiné děti a hrají si se svími schopnosti. no se máš že máš na světě někoho kdo za tbou stojí a tvůj bratr kdepak je ? když mluví o mutantech jen se usměji taky znám hodně lidí z té šptné strany já myslím že mutanti a lidi nebudou nikdy spolu vycházet |
| |
| Pokoj Mohli by, ale to by trvalo dlouho. Pro ně je lepší dělat že neexistujeme. Ušklíbnu se. Můj bratr je tady na akademii. Josh. Naši se hádali a já na něj křičela. Povzdechnu si. Nemohla jsem už snést myšlenky rodičů a tak jsem byla zlá na něj. |
| |
| kuchyně Tady se pořád něco děje,takže mě náhlý odchod Amy nepřekvapí. Regresivní vývoj.... Vezmu si ještě jedno zkažené vejce a pak nádobu pečlivě uzavřu a uklidím ji zpět do lednice. Napustím si sklenici vody a napiju se,trocha vody obojživelníkovi prospěje. |
| |
| pokoj Poslouchám co říka Amy a sama si vzpomenu na něco z děctví a docela to bolí asi mám dosti slabou mysl ale není to přijemné. Chytnu se za hlavu a vidím tam mě jako malou jak si hraju s traktorem ale otec se bojí ale pak to zmizí. Podívam se na Johna ale ten jaksi kouká jinam. Asi se pujdu na chvilku projít není mi zrovna nejlépe ale John má ted myslím dosti svích starostí a ještě do toho já. Rozběhnu se z pokoje a Max i přes to že se mě stále bojí utíkal za mnou. Doběhla jsme do zahrady a tak si lehla na zem a vydýchávam vše co sem zatím viděla ale ty klouby bolí hrozně |
| |
| Kuchyně Dál ukusuju rybu, když Abe odpoví. Regresivní? Divný slovo. Ty jsi...vědec nebo tak něco? zeptám se. Rybu jsem už dojedl a teď hledám nějakou další... |
| |
| kuchyně Vědec?Jak tě to napadlo? Vykulím na něj své oči a nakloním hlavu. Obejdu jej a vykouknu z okna. Ty jsi snad vědec? |
| |
| Kuchyně Mno...znáš divná slova, jako třeba "regresivní"..., vysvětlím mu svůj názor. No, asi to trochu přeháním, ale stejně.... Mé hledání další ryby meztím pokračuje, otevírám ledničku a jsem velmi potěšen tím pohledem... |
| |
| kuchyně Hodně čtu...většinou tak 4 knihy denně... Většinu času trávím v nádrži...v suterénu... A když mi někdo otáčí stránky,tak ty knihy přečtu. Jenže málokdy se někdo takový najde. |
| |
| společenka Spokojeně usrkávám čaj rozvalený na pohovce a s nohama na stole,ještě že tu nikdo není. Opravdu rychle jsem si tu přivykl,jsem vážně jako doma. Položím hrnek s čajem na stůl a prohlížím si místnost,ne proto,že bych se nudil,ale protože relaxuji,poflakuji se,odpočívám,dneska jsem svých schopností použil dosti. |
| |
| Kuchyně V ledničce nacházím další rybu, ukousnu si, po Above odpovědi jí však málem vyplivnu. Čtyři knihy denně??? Jak to děláš?? zeptám se ho udiveně. Já osobně čtení skoro zapoměl, ale to sem nepatří... Zavřu ledničku a dál jím rybu. |
| |
| kuchyně Když mi někdo obrací stránky tak normálně... Pokrčím rameny. Mohl bych ti ukázat moji nádrž... Nadhodím. |
| |
| Kuchyně Jak, obrací stránky...? Aha, rozumím. Čtení ve vodě, pousměju se. A nádrž? Jistě, rád se podívám, řeknu a spolknu zbytek ryby. Nádrž...to vypadá dobře, pomyslím si. |
| |
| kuchyně Přesně tak žraločáku. Pokynu ke dveřím,aby šel za mnou. Už tu jsem nějaký čas a tak pro mě postavili nádrž. Odvedu Freda do suterénu a odvedu jej k mé nádrži. Do nádrže vede žebřík a v místnosti krom nádrže je menší knihovna,4 podstavce na knihy. V podstatě je to pracovna s velkým akváriem. |
| |
| Kuchyně->u nádrže Jdu za Abem. A proč ti vlastně postavili nádrž? Teda, chápu že potřebuješ vodu, to já taky, ale to ti nevystačí bazén? I když, tady je asi větší soukromí, přemýšlím nahlas. Mezitím si prohlížím tu nádrž a musím uznat že to vypadá dobře... |
| |
| nádrž Proč?Protože Charles pomáhá takovým,jako jsme my dva... Bázen?Víš,tam vlastně není žádné soukromí a nejsem žádná ryby abych byl v bazénu... Tohle je má pracovna,od ostatních pokojů co se vybavení týče se liší nádrží a knihovnou. Vlastně to tu vypadá jako doma,proto se mi to tu zamlouvá. |
| |
| Pokoj -> procházka Mě už tady není potřeba. Pronesu trochu smutně a zvednu se. Udělala jsem vše co jsem mohla. Pravdu musí odhalit samotná mysl. Není to totiž krabička, která se otevře. Povzdechnu si a jdu do svého pokoje. Tam se převléknu a nakonec vyrazím na menší procházku. Skončím u bazénu. Je tu zhasnuto a jediné světlo je z vody. Slabá modravá záře. Sedím tam a přemýšlím. Snažím se nevnímat myšlenky ostatních. Jako matka nemám uzavřenou mysl. Plně si uvědomuji svoji moc, ale bojím se, že nakonec ublížím těm, které mám ráda. |
| |
| Nádrž To rozumím, o soukromí v bazénu právě mluvím... A kdo je vlastně Charles? zeptám se. To jméno je mi trochu povědomé, ale stejně... Ale musím uznat, že to tu má opravdu hezky zařízený..., pomyslím si. Podívám se na knihovnu. A ta knihy sis sem všechny donesl, nebo jak...? |
| |
| nádrž Charles Xavier...to on založil tento institut. Osvětlím Fredymu. Ty knihy...to je má sbírka...nahoře je knihovna a odtamtud si půjčuji knihy...většinu jsem již přečetl... |
| |
| Nádrž Aha...to je tu asi nějaký šéf, co? zeptám se. Opatrně, šéfové jsou nebezpečný. Tak knihovna, jo? A co budeš dělat až je všechny přečteš? zeptám se ho ještě. Jo, to je otázka-co bude dělat až to všechno přečte... |
| |
| nádrž Přejdu ke knihovně a prstem přejedu přes hřbety knih. To je jednoduché,až přečtu knihy odsud,tak se začnu učit jazyky,na světě je spousta knih ve spoustě jazycích... Nějaký čas potrvá než se jazyk naučím a pak si klidně přečtu knihy které jsem již četl,ale jiném jazyce. Proč máš takovou starost? |
| |
| Nádrž Aha. A proč si ty knihy prostě nepřečteš znova? ptám se nechápavě. Že by měl tak dobrou paměť? Ne, nemám starost. Jsem jen zvědavej, vysvětluju. |
| |
| nádrž Však přečtu,ale v jiných jazycích...já nic jiného vlastně nedělám. Některé jsem již nejednou přečetl a neylo to kvůli tomu,že bych neměl co číst,jenom se mi ty knihy líbily. |
| |
| Nádrž Aha, takže, jestli tomu dobře rozumím-ty si vždycky napřed přečteš knihu a pak se naučíš jiný jazyk jen proto, aby sis je mohl přečíst znovu? A není to trochu složitý? ptám se nepříliš chápavě. Vážně, některým lidem-vlastně mutantům-nerozumím. |
| |
| nádrž To teprve příjde...ještě jsem nepřečetl všechno...ikdyž několik jazyků již umím... Navíc přečíst všechny knihy dá člověku zabrat... Je to běh na dlouhou trať,hodně dlouhou trať. |
| |
| Nádrž No, je mi jasný že všechno ani přečíst nemůžeš, řeknu. A jaký jazyky umíš? zeptám se ještě. Divný...co to se mnou je, proč jsem tak zvědavej? Že bych se potřeboval vykecat, když už jsem potkal někoho podobnéhp jako já? |
| |
| nádrž Nechci se chlubit...no dobře... Rozhodnu se,že mu to řeknu. Takže je to latina,francouzština,španělština,italština,finština,norština,ruština...no snad jsem na nic nezapomněl. Jsi mladý a zvědavý...nemohl jsem si toho nepovšimnout. |
| |
| Bazén Nakonec ani nevím jak jsem u bazénu usnula. Když jsem se probudila obklopila mě tma. Na to nejsem zvyklá, takže jsem se trochu lekla. Ale za chvíli se mi už srdce uklidnilo. Halo, je tu někdo? zeptám se raději pro jistotu. Mám hrozně špatný pocit že tam nejsem sama. |
| |
| Pokoj Chvili posloucham. Proboha......To se mi nelibi, co ti to udelali, kocko? Nevedel jsem, ze mas regeneraci. Pak zase posloucham. Kdyz Serena odejde, taky vstanu a jdu k sobe. Jednou te necham doma a takhle to zkonci. Rikam si v duchu, kdyz mam v ruce svuj lovecky nuz. Pripevnim si ho na opasek, sundam bundu a vymenim si tricko. Pak vytahnu starou mikinu a uvazu si ji kolem pasu, abych schoval nuz. Kdyz jsem hotov vyrazim ven. Zahrada Tady jsi. Jak se citis? Zeptam se Sereny, kdyz ji konecne najdu. Muzu ti nejak pomoc? |
| |
| zahrada Ležím v trávě a přes oči mám ruku aby mi nepralo sluníčko do oči. Když se ke mě někdo blíží Max spozorní a odběhne za ním. Já se zvednu na lokty a koukám kdo to je a je to John. ahoj no jak se citím docela mizerně a ještě k tomu mě bolí ruce řeknu po pravdě a divám se na něj pak si sednu a přisunu si k sobě nohy a na ně položím bradu a koukám před sebe. no pokud mi chceš pomoc tak bud chvíli semnou |
| |
| zahrada S radosti, a usmeju se. Pak si sednu. Obejmu te kolem ramen. Pojd sem, naklonim si te k sobe. Nejak to zvladnes, ja ti pomuzu. Musim te nejak vyvest z miry, jedine pak, zapomenes, co s tebou delali. Neco te naucim, pojd. Zvednu se a zvedam te s sebou. Vezmu te za ruku a vyrazim pryc. jen doufam, ze tam nikdo nebude. |
| |
| Bazén -> Zahrada Nakonec se zvednu a dojdu na zahradu. Jsem jako by malátná. Nakonec si lehnu pod nějaký strom. Motá se mi hlava a nevím co se mnou je. |
| |
| zahrada Podívam se na něj a usměju se mírně a když m obeějmeš jsem ráda aspon nějaká menší utěcha. děkuju ti Johne kdybych si aspon vzpoměla kdo mi to udělal mohla bych ho najít a pak by viděl co stvořil když mě jaksi zvedl jak se on zvedal nedalo se už nic namítal. kam pak mě vedeš |
| |
| Zahrada Všimnu si Amy pod stromem. Amy? Copak ti je? Zeptám se jí a jdu k ní blíž. |
| |
| Zahrada -> bazen Uvidis, odpovim rychle. Ted zavri oci. Zkontroluju, jestli se nediva. Doufam, ze me nezabije.... a v duchu usmeju. Vezmu ji do naruce a vyrazim. Na otazky odpovidam jen neurcite, typu: "Neptej se. Jeste chvili." U bazenu, se zastavim. Muzes otevrit oci, a skocim s tebou do vody. |
| |
| Zahrada Ohlédnu se po hlase. Sandro, co ty tu? Zeptám se a posadím se. Koukám jí do očí. To nic není. Jen jsem musela pomoct Sereně a nějak mě to vyčerpalo. Povzdechnu si. Nikdy dřív mě to nevyčerpávalo. |
| |
| zahrada a bazén Mam zavřebé oči a citím se divne hele co ty kuješ při tom se docela směju ale mám podívný pocit. Když mě vezmě do náruče jednou rukou se chytím druhou mám před očima. Když otevřu oči ani nemám čas protestovat a ocitnu se vo vodě. Johne co mi to děláš já nemám ráda vodu to určitě víš a docela lapam po dechu a držím se ho jako klíště. Ale při tom se směju, a pak ahlédnu Maxe jak stojí u bazenu a vrtí ocasem a pak hop a je tam snáma |
| |
| bazen Ano, ale taky jsem ti rikal, ze to zmenim a naucim te plavat. Tak sup dolu, a sundavam ji z krku. Povol, povidam se smichem. Pijavice by se od tebe mohly ucit. Neboj, neni to tu tak hluboky. Kdyz se konecne pusti, zacinam ji vysvetlovat, jak se plave. Pak se k ni vratim a cekam, jak moc bude knourat. |
| |
| bazén Když mi řekne že mi říkal že mě nauči usmívam se snažím se kopat nohama abych se udržela vůbec nad hladinou. no jo ale to já si nepamatuju řeknu trochu protestovaně. no když jsem se to neunaučila do ted myslíž že to změniš ?? ale lovit mě budeš ty a pak se ho tedy pustím a snažím se udržet koukám na Maxe jak mu to pěkně de a já si připadám docela blbě. Snažím se dělat to co John ale občas se mi povede že se docela dost potopim. nějak se dostanu ke břehu a sednu si na kachle a podívam se na své šaty. Začnu se rozepínat a i ten nůž co jsem měla v botě jsme musela vytáhnout. no aspon jsem se mohla vysléknout ne ?? no nic jsem tedy jen v černém spodním prádlu. pak čekám až doplave ke mě a já pomalu slezu do vody ale držím se břehu. no neni to tak zlé ale stejnak mě voda nemá ráda pořád mě stahuje ke dnu dělám si z toho srandu a docela se chvěju ale né zimou |
| |
| Zahrada No.. Já.. Eh.. Výmluvně se podívám na stojícího Joshe, který vypadá, že upadl do nějaké hypnózy. Co se jí stalo? Zeptám se. No super, zase jednou neinformovaná a naprosto pozadu Povzdechnu si pro sebe |
| |
| Zahrada To je na dlouhé vyprávění, ale ztratila uplně pamět. Povzdechnu si a kouknu na brášku. Stalo se jí to co strejdovi Loganovi. Oznámím potichu a zvednu se. Dali jí novou kostru a možná i drápy. Řeknu a je vidět že mi je Sereny líto. |
| |
| Bazen Kdyz se Serena zacne vysvlikat a drzkovat, usmeju se. nemohla, protoze by jsi mi pravdepodobne misto toho utekla. A zacnu taky sundavat mokre veci. Kudlu zabali do mikiny, aby na ni nebylo videwt, sundam boty, ponozky a tricko, takze mi zbytou jen kalhoty. Tak pojd ke me. A natahnu k ni ruce. Poloz se na vodu, at vidime, jak je ten kov tezky. Sam se rozvalim a necham se nadnaset. Okem sleduju, co bude delat. Nepokousej se utect, nezvladnes to. |
| |
| Zahrada Poslouchám Amy. Co.. Cože? Proč? Kdo? Jak? Zeptám se. Je to vážně divné. Proč by někdo něco takového dělal? |
| |
| Zahrada Zavrtím hlavou. Já nevím, Sandro. Podívám se jí do očí. Viděla jsem jen kousek a už jen to mě vyděsilo. Chytím se mírně za hlavu. Jako bych se tak trochu chránila. Bylo to příšerné. Všude byli ty skalpely, jehly a taky adamantium, voda. Bylo toho tolik. |
| |
| Nádrž Hmm, nechce se chlubit... Rozumný přístup. No, já bych řekl žes nezapoměl, vzhledem k tomu, že sis zapamatoval všechny ty jazyky, upozorním Aba s úsměvem. Měl bych s těmi úsměvy přestyt, některé lidi by to mohlo děsit. No...asi máš pravdu. Jsem trochu zvědavý, to přiznávám... |
| |
| nádrž Víš...takhle to vážně vypadalo,že se chlubím,jenže já nic jiného nedělá,jsem pořád tady dole,nahoru chodím zřídka. Obeznámím jej s mojí situací. Možná bys mi měl říct něco o sobě mladíku. |
| |
| Zahrada Zarazím se. Ale proč... Proč by to dělali? Ptám se stále dokola sama sebe. Co... Nemůže se to stát ostatním, že ne? Opravím se rychle. Najednou mám strach. Co když se to stane i mě? Co potom? Uklidni se... Nádech, výdech,... Proč to nikdy nepomáhá, proč? |
| |
| Zahrada Zavrtím hlavou. My nemáme dar regenerace. Usměju se na Sandru. Zavřu oči a zase je otevřu. Chytím Sandru za ruku a začnu jí posílat povzbudivé pocity. Pocity štěstí a bezstarostnosti. Neměj strach, Sandro. Naše výjmečnost není ta, kterou by chtěli. Usměju se, ale přitom lžu sama sobě. Mě by chtěli a moc. |
| |
| bazén dívám se jak se vyzléká a jen se usmívam no to si nechám líbít. no to máš pravdu asi bych vzala nohy na ramena Když řeken že se mám položit na vodu a k tomu řekne něco o kovu zmizne mi z tváře usměv. Pak se snažím k němu nějak dotapkat a při troše štěstí ho něčím trefim po té jeho pěkné hlavičce. však počkej až se k tobě dostanu bude tě bolet hlava až tě nečím trefim ze mě si dělat srandu nebudeš neviděl jsi že kov de docela rychle dolů. Já jsem důkazem trochu mám na tváři usměv ale občas se nechtěně potopím a po chvilce se zase vynořím a lapu po dechu |
| |
| Bazen Klid, pritahl jsem te sem proto, abys na to nemyslela.Ted sesnaz naucit se plavat. Vyrazim ji naproti. Tak se poloz, a rozvalim ji na vode. Vidis, tolik se zase nepotapis, a udrzu ji hlavu nad vodou. Ted zacni kopat nohama, rukama se snaz udrzet hlavu nahore. ponmalu te pustim a divam se, co se stane. |
| |
| bazen dělám vše co řekne a připadám si dosti trapně když mě pustí chvilku plavu ale pak se trochu zase potopím ale mojí vinou. Musím vypadat dosti směšně ale já to nechtěla ale von mě chce přivést na jiné myšlenky. ono se trošku hůř dělá než říka ale díky že se snažíš ikdyž je mi nějak trapně že mě učíš plavat řeknu a snažím se nějak k němu doplavat a docela se mi to i vede. myslím že jsme za tu chvilku vypila půlku bazenu zaškeřím se a doplavu k němu a políbím ho, pak zase směřuju trošku dál od něj. Teď si trošinku hraju |
| |
| Bazen Z toho si nic nedelaj, naucit se to musis. Odpovim ti vazne. To pripada kazdymu, a dost me ta poznamka pobavi. Polibek sice prijmu rad a hned ji ho vratim, ale tvarim se vazne. Nez zacneme blbnout, mela by jsi byt schopna to prepavat pod vodou, ok? Bud hodna.....at to mame rychle z krku. |
| |
| bazen Když vidím jak se tvaři začnu ho trochu napodobovat ale jakmile mi řekl co po mě chce tak jsem asi vypadala komicky a trochu překvapeně koukám. ee tak to já lezu z vody, tohle já nedám víš co udělej to a já se budu pěkně kouka navrhnu ikdyž asi vím že mi to neprojde. |
| |
| Nádrž Hmm, to musí být fakt zábava, pomyslím si. To chápu, tady máte vodu, knihy a tak... Něco o mě? A co přesně byste chtěl slyšet? zeptám se ho. Myslím že by ho to stejně nudilo, pomyslím si ještě. |
| |
| bazen Kdyz vidim jeji pohled, zacnu se smat. Pojd ke me, a natahn7u k ni ruce. Jsem strasnej, co? reknu, kdyz ji mam v naruci. Chces jit ven? |
| |
| bazén Oddechla jme si když si zdřejmně dělal jen srandu.Když mi řekl že mám jít k němu tak jsem se usmala a k němu se trochu přivinula a on mě objal. ne nejsi hrozný pomohl jsi mi a pokud jde o to zda chci ven tak ted se mi tu líbí nemůžu se ted utopit dám mu pusu na tvář a usměju se Max je dávno venku a čistí si kožíšek a je na sluníčku aby uschnul. víš že se ani nedivim že jsme se tak zblížili předtím, jestli jsem cítila co ted tak to je fajn |
| |
| Bazen Posloucham te a usmivam se. To jsem rad. Pak se nebezpecne usmeju, nebud si tak jista, ze se nemuzes utopit. Pevne te sevru a svalim se do vody. Chvili te drzim a kdyz se moc skubes, tak te pustim, sam jeste chvili zustavam dole. Jsi si jista, ze se nemuzes se mnou utopit? Povidam se smichem, kdyz se vynorim. |
| |
| bazen Je mi tak dobře dokud se semnou nesvalí ani jsem se pořádně nenadechla a pak jsem chtěla rychle nahoru nahoře jsme se trochu zakuckala ale to tím že jsem vdechla vodu nosem. prosím tohle už nedělej a nebo mi předem řekni že se mám nadechnout povídam a při tom se usmívam a šplichnu na tebe když se tak směje. |
| |
| Bazen Chvili se smeju, nez na me strikne vodu. Ok, nadechni se, pronesu zle a ponorim se. Chytnu te za nohy a vynorim se, pak se znovu nadechnu a jdu dolu. Zpomalim te, aby me moc nepokopala a obejmu te, pak te pod vodou polibim. |
| |
| nádrž Já ti řekl něco o své budoucnosti a přítomnosti,takže ty mi pověz o minulosti,nejlépe v nějaké posloupnosti... Požádám jej. Je mi jedno odkud je a tyhle věci,ale měl bych si to vyslechnout,já se s lidi moc nestýkám. |
| |
| Bazén Když mi řekne že se mám nadechnout raději to udělám a když mě chytí za nohu docela se na něj podívam překvapeně ale nesnažím se raději nic dělat. Pak mě obejme a já si ted uvědomuju že tady dole je to moc pěkné. Když mě políbíš obejmu tě a podívam se na tebe a polibek se ti snažím vrátit ale je to trochu obtížnější |
| |
| Nádrž No...snad to může vědět... A pravda, on byl ke mě upřímný. Tak dobrá, začnu. Kdy jsem se narodil si už nepamatuju, ale myslím že zas tak dlouho to nebude, tak dvacet let, možná o něco víc. Zezačátku jsem vypadal normálně, pak se však objevily žábry. Skončil jsem v nějakým ústavu, dělali na mě pokusy a nakonec to bylo něco pro armádu. A před pár dny si nedali pozor, já se prokousal ven skrz nějaký dráty a nakonec skončil tady, vypovím ve stručnosti svůj příběh. Neprojevuju přitom žádné kdovíjaké emoce, já moc citlivý nejsem. |
| |
| bazen Vynorim se s tebou a neprestavam te libat. Zvednu te a nesu te k okraji. Co to dohaje delas? Vubec ji neznas! Lita mi hlavou. U okraje te pustim z naruci a zacnu s polibky klesat na krk. |
| |
| bazen hm polibky berou docela na síle a né že mi to vadilo ale je to vůbec správné? Ale co polibky mu vracím a když jsem zjistla že jsme na kraji tvoje polibky se zaměřili na můj krk a já tě nechala hladila jsem tě. |
| |
| nádrž Dosti stručné...experimenty na mutantech?Tomu se mi nechce věřit chlapče...ale nemáš důvod o tom lhát... Projdu kolem nádrže. Takže...přišel jsi sem pro pomoc? Všichni co sem přjdou potřebují pomoc nebo útočiště. |
| |
| bazen Kdyz nejevi zadne znamky odporu, pokracuju. Rozepnu ti podprsenku. Tak ted jsem zvedavej, snad me nezabije, a sjedu ti rukou do kalhotek. |
| |
| bazen Nechavám ho dělat co chce a při tom ho líbam hm víš co děláš vůbec Sereno ?? říka mi hlas v hlavě ale nějak ho nevnímam tak tohle snad nijak nebude vadit |
| |
| Nádrž Tom víš, já nikdy nebyl mluvka..., okomentuju Abovu zmínku o stručnosti. K té pokusné laboratoři se už radši nevracím. Stále stojím na místě. No...jo, tak trochu. Původně to měl být nějaký pustý ostrov, ale dozvěděl jsem se o akademii a rozhodl se že zkusím štěstí. |
| |
| nádrž Já jsem upovídaný,ale nemám si s kým povídat. Odpovím. Zkusíš štěstí...a co vlastě od tohodle místa čekáš smím li vědět. |
| |
| Nádrž Co od akademie čekám? zeptám se spíš pro sebe a chvíli o tom přemýšlím. No, řekl bych že čekám bezpečí před lidmi a tak, pokud možno... To bych však měl i na tom pustém ostrově, takže musí být ještě jiná možnost... No...víš ty že ani nevím...? sdělím mu po chvíli přemýšlení. |
| |
| nádrž To se dalo čekat...spusta dětí se sem hrne a někteří neví...co tu hledají... Ale časem to většina najde. Zakoukám se do vody v nádrži. |
| |
| Zahrada -> akademie Někdo mě potřebuje. Řeknu klidně. Sandro buď tu s bráškou a já jdu zjistit co se děje. Asi nic vážného. Usměju se na ní. A neměj prosím strach. To řeknu a uteču zpátky do akademie. Cítím zvláštní myšlenky. Jako by malé dítě volalo o pomoc. Jdu dál a skoro přecházím do běhu. Nakonec zkončím u nádrže a ten hlas ještě zesílí. Chytnu se za hlavu v marné snaze ten zvuk přerušit. Jenže on je v mé hlavě. Když se nakonec rozdýchám uvidím, kde jsem zkončila. Abe, Fredy co tady děláte? Zeptám se zmateně. |
| |
| nádrž Amy...víš že tohle je... Příjdu k ní. Jsi v pořádku děvče? Dotknu se jí a cítím,jak jí je. Umím vidět i do budoucnosti či minulosti,záleží na předmětu a tom,co skrývá. Ale z Amy cítím,že jí něco trápí. Amy...co se děje? Zeptám se starostlivě. Pro jistotu ji podepřu. |
| |
| Nádrž Podívám se na Abeho trochu nejistě. Já jsem v pořádku. Nemusíš mě držet. Usměju se, ale přitom se rozhlédnu po okolí. Nebyla tu někde nějaká studentka? Zeptám se a očima ji pořád podvědomně hledám. Ještě se na svých nohou udržím. Cítila jsem její myšlenky a slyšela jak pláče. |
| |
| nádrž Myslíš že by šla za obojživelným knihomolem? Opatrně ji pustím. Vážně...nikdo tu krom mě a Fredyho není...já vím že něco není v pořádku...cítil jsem to z tebe...nejsem sice telepat,ale tohle vycítím... Dokonce umím vycítit i nemoc,vážnou nemoc.Ne třeba rýmu. Jak ti mohu pomoci? |
| |
| Nádrž Pomalu začnu vzpomínat na mámu. Ona měla taky rozdvojenou osobnost, ale to není přece můj případ. Jsem jiná a navíc mě nikdo před mou mocí nechránil. Chránila jsem se vždycky jen sama. Já nevím, kde by mohla být. Zavrtím hlavou a posadím se na malou lavečku. Podívám se Abemu do očí. Mě nemůže nikdo pomoci. Řeknu to vážně a chladně. Jako bych věděla něco co nikdo jiný neví a skrývala to. |
| |
| nádrž Možná ta kterou hledáš není tady...ani nahoře... Myslím tím v přízemí. Ale je tady... Ukáži na Amy. V tobě...je v tobě Amy...tím jsem si jist... Určitě mám pravdu. |
| |
| Nádrž Zavrtím hlavou. Už dávno jsem v sobě dítě pohřbila. Řeknu opět stejně ledově. Možná i voda v nádrži se malinko zachvěla. Nemohla jsem a ani si to nemůžu dovolit. |
| |
| nádrž To nesmíš...musíte být jednou osobou... Vytknu jí. Nesmíš se tomu bránit...já vím jaký potenciál třímáš v rukou,že musíš dávat pozor...ale ne takhle...pohřbít svoji část...to ti nepřinese nic dobrého... Něčím podobným trpěla její matka. Její síla je spojená s její myslí,velice těsně,když to řeknu hrubě,tak jsou telepati na hlavu,jejich síla zasahuje tam kam by neměla,není to jako u ostatních,kde to záleží na emocích,tohle je jiné. |
| |
| Nádrž Ale já už nejsem malá holčička. Zašeptám potichounku. Jsem dospělá a vím jak můžu druhým ublížit. Sklopím hlavu a ruce si položím do klína. Kdybych se chovala jako dítě bylo by to nerozvážné. Už jen můj románek s Mattem byl neuvážený. Navíc se mi vyhýbá což mě bolí a cítím se zraněná. To je asi ten problém. Jen co srdce přebolí budu zase rozumná Amy. |
| |
| nádrž Já taky nejsem malý pulec... Ikdyž jsem nikdy nebyl,ale nejlépe to vyjadřuje,že ani já se nechovám jako malý. Jenže i dospělý v sobě mají dítě...někteří...to dávají znát navenek...u jiných se tro projevuje myšlením...je to individuální. Naše malé dětské rituály a podobně. Někdo tě zranil...na duši...jsi z toho špatná...já to cítil... |
| |
| Nádrž Možná... ale nebylo to podstatné. řeknu a snažím se skrýt několik slz. Utřu je rukávem. Fredy musí být asi hodně zmatený. Dítě mám v sobě, ale nesmím ho dát znát, protože bych mohla ublížit moc lidem. |
| |
| nádrž Každý může ublížit a nejde o potenciál tvé schopnosti... Bedlivě ji sleduji. Vezmu ji stranou. Řekni mi co se stalo...možná ti pomůžu... Když to bude v mých silách. Nebo se na to mohu podívat... Sundám si jednu rukavici a umístím jí kousek od jejího spánku. Volba je na ní. |
| |
| Nádrž Zavřu oči. Vím jakou má Abe schopnost. Kdybych chtěla můžu se bránit. Nebylo by to vůbec těžké a on by nic neviděl. A na mě je jen mu otevřít mysl a ukázat mu pár vzpomínek. Ukážu mu moje a Mattovo setkání. Jak jsem mu omylem ublížila, když byl neviditelný. Pár společných chvil, aby pochopil, že jsme se milovali a pak to jak jsem sama usnula u bazénu. Zmatená a opuštěná jako malá holčička. |
| |
| nádrž Přiložím svoji ruku/ploutev k Amyinu spánku a uvidím co se stalo. Poté ji odtáhnu a podívám se na ni. Myslíš...že tě ten chlapec nemá rád?Mluvili jste spolu?Kdy jste spolu naposledy mluvili? Možná to není takové jaké se jí zdá,možná se plete,ikdyž možná také ne. Jenže to musí zjistit,jinak se bude zbytečně trápit. |
| |
| Nádrž Zavřu oči a zavzpomínám. Naposledy na ošetřovně, ale nevypadalo to dobře. Povzdechnu si. Hold smůla, Abe. |
| |
| nádrž Co se na ošetřovně stalo? Možná jí chci pomoct,ale aby si to nevyložila,že jsem příliš zvědavý. Smůla?Ne,ty jenom rezignuješ...vzdáváš to...a zrovna ty...takové chytré,silné děvče a opět nemluvím o schopnostech. |
| |
| Nádrž Řekla jsem že ho miluji a on odešel. Z očí mi tečou slzyčky. Stejně za to může moje moc. Oslabila jsem se. Brácha mě vylekal a zahrnul otázkami a já se neovládla a všem jsem začala křičet v hlavě. Povzdechnu si. Někdy by bylo lepší být normální. |
| |
| nádrž Možná je toho na něj taky moc,jako na tebe...a tíhmle způsobem nic nevyřešíš...musíte si promluvit... Ani se neodvážím svojí rukou otřít její slzy,nerad bych jí ublížil. Já měl asi to štěstí a byl ve vodě... Tvůj bratr je tu?Co sem Joshe přivedlo? |
| |
| Nádrž Otřu slzy do dlouhého rukávu modrých šatů. Jsou ještě trochu od vody jak jsem se s Fredym koupala. Můj bratr je tu a povídá si se Sandrou v zahradě. Usměju se. Moje dvojčátko je tady. Zahřeje to u srdce. Chtěl si promluvit. Usmířit se víš. |
| |
| nádrž Tak teď bys měla zajít za...Matthewem a promluvte si... Má tu bratra,který jí bude oporou,případně má rodinu. Sundám ze sebe svůj oblek. Na stojany položím 4 knihy. Vlezu do vody. Amy...otočíš mi prosím stránky? |
| |
| Nádrž Chystám se Abovi odpovědět, když sem náhle vtrhne Amy. A vypadá smutně, hodně smutně... Raději se jim do jejich hovoru moc nepletu. No, je aspoň vidět že to tu není až tak moc idylické jak by si člověk (popřípadě stvoření jako já-tedy fešák) myslel... |
| |
| Nádrž A kdo ti je otočí potom? Zeptám se. Nemám tu zůstat? Ptám se a otočím mu u každé knihy stránku. Dám ruku na sklo. Myslíš že mám jít? |
| |
| nádrž Chceš tu zůstat,abys nemusela mluvit s Matthewem...neboj se... Přitisknu svoji ruku na sklo. Jen jdi Amy...jen jdi... Pobídnu ji a trochu si zaplavu v nádrži,přesto ji očkem sleduji. |
| |
| Nádrž podívám se na sebe. Mokré vlasy i šaty. Jen se převléknu a hned tam půjdu. Pokývu hlavou a odcházím do svého pokoje a tam se převléknu. Suché spodní prádlo, bokovky a tričko s mírným výstřihem. Na krk křížek, který nesundávám. Vlasy si vysuším a rozpustím a pak se napojím na Mattovu myšlenkovou vlnu. Zajdu do společenské místnosti. Matt spí. Nechci ho budit. Sednu si naproti němu a jen tak ho pozoruji. |
| |
| společenka Nevím jak se mi to podařilo,ale usnul jsem,asi jsem tak dlouho odpočíval až mě to zmohlo. Občas sebou zavrtím a někdy i něco ze spaní řeknu. Najednou jako by do mého snu vstoupila Amy,ale ne Amy ze snu,ale ta skutečná,asi je to podvědomá reakce. Probudím se,zamžourám ve tmě a uvidím siluetu. Je to Amy?Ptám se sám sebe. |
| |
| Společenka Koukám na Matta. Mám pocit že se probouzí. Zavřu mírně oči. Naštěstí nemám problém s tmou takže vidím dobře. Ahoj Matte. Zašeptám a snažím se být klidná. |
| |
| společenka Jsi to ty Amy... Krátce zívnu. Děje se něco? Uvědomím si,kde to jsem,asi bych měl spát v pokoji ne tady. |
| |
| Společenka Ano, jsem to já. Pronesu a snažím se se nečervenat. Ale nejde to a já zrudnu jako rajče. Chtěla jsem tě vidět,víš. |
| |
| společenka V té tmě bych tě nepoznal. Posunu se na kraj gauče. Vidět?Já nevidím nic. Co se stalo? |
| |
| Společenka Sednu si vedle Matta. Já, ale vidím dobře. Usměju se tajemně. Chtěla jsem vědět jak to je mizi námi. |
| |
| společenka Já už ji také vidím lépe,když je blíž. Já tebe taky... Trochu nervózně sklopím hlavu. Co by mělo být mezi námi? Pak dodám. Uspěchali jsme to. |
| |
| Společenka Když si to myslíš. Rozhodím mírně rucemi. Záleží na tobě. Jen jsem chtěla vědět jak to bereš a teď můžu už jít. Usměju se a zvednu se že odejdu. |
| |
| Nádrž Amynu zpověď jsem moc nevnímal, já na takové citové problémy moc nejsem. Klidně říkejte že jsem necitelný, ale je to fakt. Přesto jsem pochopil, že se tu v nedávné minulosti asi něco stalo. Tady se toho asi děje hodně, co? zeptám se "nenápadně" Aba. |
| |
| společenka Dobře... Ať jde,když chce,já ji tu držet nebudu a jestli čeká že ji zastavím,tak to má smůlu. Taktéž vstanu a pomalu jdu do pokoje. |
| |
| nádrž Neděje...vlastně ani nevím,já jsem skoro pořád tady a někteří studenti ani neví,že tu jsem. Většinou vylézám pozdě v noci,kdy se jdu třeba najíst,když nemám vejce tady,ale i tady mívám zásobu. Jenže než se vejce zkazí to chvíli trvá. |
| |
| Nádrž Vrátím se k nádrži. Přišla jsem ti otočit stránky. Usměju se smutně a otočím Abemu stránky. Je mi jasné, že už je má přečtené. Co by mělo být mezi námi? Zní mi pořád v uších. |
| |
| nádrž To jsi hodná... Nevypadá,že jí je lépe. Tak co se stalo?Mluvili jste spolu,to je vidno. Je smutná víc než předtím. |
| |
| Nádrž A co by mělo být mezi náma? Asi jsme to uspěchali. Zopakuju kousavě Mattova slova. Nestojí mi ani za pohled. Sama sobě bych mohla uzavřít myšlenky. Ale to neudělám. Z chyb plyne ponaučení. |
| |
| nádrž Já na tom nevidím nic špatného... Mezitím přečtu další stránky. Jsou oba tvrdohlaví,paličatí...jsou to lidi přeci. Zvednu hlavu. Možná potřebuje čas. |
| |
| Nádrž Pomalu otočím stránky. Už jsem si zvykla na Abeho tempo čtení. Měl pravdu. Uspěchali jsme to a jednali impulzivně. Jako zvířata. Napadne mě. Hold to nevyjde vždy. To nevadí. Usměju se na Abeho. Mám ještě čas najít to co moje srdce hledá. Pak si vzpomenu na mámu. Tolik toho pro tátu obětovala a on si toho málokdy všiml. Aspoň mě nikdo neovlivní a mužu zase patřit všem. |
| |
| nádrž Poslouchám ji a mezitím čtu knihy. To lidé ve vašem věku dělávají... Přeplavu k další knize. Hlavně se nesmíš tvému srdci bránit. Nevěřím tomu,ale ona by měla. Když dočtu,tak se dívám na ni. Alespoň něco pozitivního na to je že? |
| |
| Nádrž Usměju se. Něco být musí. Přetočím mu u dočtených knih stránky. Měl by sis pořídit nějaký otáčecí stroj. Zasměju se. |
| |
| nádrž To je výborný nápad...jenže...kdo něco takového sestrojí...já bych možná mohl... Ale nebylo by to lehké. Pokud by se mi to povedlo,bylo by to ideální. Vynikající věc,skvělý nápad od chytré mladé dívky. Jsi génius! |
| |
| Nádrž Mírně zrudnu. Ale né nejsem. Usměju se. Mohla bych ti to pomoct sestrojit. Akorát nevím jestli na časoví spínač ale asi by bylo lepší dálkové ovládání. Jako u televize. |
| |
| nádrž Jsi génius... Zaprotestuji. Vodotěsné ovládání...samotný přístroj bude hračka...ale pak budeme muset vychytat frekvenci ovladače. Jenže budeme muset sehnat součástky...spíše...budeš muset,já mezi lidi nejdu. |
| |
| Nádrž Mohl by sis vzít transformátor a jít se mnou. Pokývám hlavou. A frekvence nebude problém. Není to moc na dálku a navíc to bude jako ovladač na televizi. |
| |
| nádrž Ne. Mezi lidi ne. Já radši zůstanu ve své nádrži než abych šel do společnosti lidí či mutantů. Plavu hlavou dolů. Jaktože mě to nenapadlo?Stroj...bude to skvělý vynález. |
| |
| Nádrž Povzdechnu si. Tak mi dej seznam a já ti to zítra nakoupím. Usměju se na Abeho. Někdy bych chtěla být tak dlouho pod vodou jako ty. Povzdechnu si toužebně. |
| |
| Bazen Jen nehybne stojim u okraje bazenu. Serenu hladim po dlouhych vlasech a premyslim. Tohle bylo pekny. A to jsi rano premyslel, zda te ti parchanti nechytnou. Ted tu mas bezpecny utociste i krasnou holku. Po chvili se podivam na Serenu. Dekuju, pronesu tise a ponorim se. Plavu po bazenu a sbiram nase obleceni, pak se k tobe vratim a podavam ti tvoje veci. Zamyslene na tebe koukam, pak ti tam pusu. Rekni neco, at nejsi za vola.....Rekni neco! |
| |
| bazen Když mi donese mé věci podívam na něj a usměju se začnu se oblékat aspon teda spodní pradlo když ostatní mam taky vlastne mokré. Sednu si na kachličky a je tady docela nepříjemné ticho. stalo se něco?? že by ted toho litoval pěkně podívam se na ruce které mi začinají docela rudnout. |
| |
| bazen Kdyz se me zepta, vytrhne me to. No, ja bych rekl ze jo. A sam se zacnu taky oblikat. Nebo ty myslis, ze ne? No, ted rekni ze se nic nestalo a ja tu sebou seknu. Postavim se proti ni. Blba voda, je v tom strasna zima. Vyskocim na kachle vedle tebe. Chces to vysusit? |
| |
| bazen Podívam se na něj a usměju se a jen dodám ale já myslela tobě že si tam mlčel myslela jsme že začínaš litovat podívam se na něj a pak na oblečení ne to je dobry mužu dojít do pokoje tak a dívamse na své ruce které se mi nelíbí vůbec jen mě bolí dosti ruce |
| |
| Bazen Dobry.... Jen jsem nevedel, co rici. Podivam se na tvoje ruce. A sakra....trable zacinaj, co to rikala Amy? Drapy? To se mi nelibi, debile, cilem koupele bylo, aby na to vsechno nemyslela! To bude dobry. Jen na to nemysly. Tohle bude zly, kdyz ji to otyka i pres regeneraci. Skocim zpatky do vody. Co chces delat ted, kocko? |
| |
| bazen Podívam se na tebe a jen se usměju je tak hodný že mi chce pomoct to je v pohodě jen to trochu bolí ale jinak to jde, bohužel asi chtěji ven řeknu a ztnu v pěst ale zabolelo to ještě více co takhel abych šla udělat jídlo nemáš třeba hlad nebo můžem někam zajít na jídlo |
| |
| bazen -> garaze -> kuchyne To se nedivim. Jo, jidlo si dam rad. Ale radsi bych nikam nejezdil. Minule to nedopadlo nejlip. A trpce se usmeju. Sakra....auto! Vyskocim neuveritelnou rychlosti z vody. Promin, musim na chvili pryc. Na neco jsem zapomnel. Sejdem se v kuchyni? Rychle se obliknu, dam ti pusu a utikam ke garazim. Dobry, je porad tady. Probleskne mi hlavou, kdyz vidim auto. Sednu do nej a zajedu s nim do zaraze. To sklo budu muset vysvetlit. Pak vystoupim a jdu do kuchyne. |
| |
| bazén a kuchyně Pokrčím rameny a pak dodám jen se skočím převléknout a budu to, takže se sejdem v kuchyni pak si vezmu mokré věci d ruky a proklouznu do pokoje abych nemusela vysvětlovat proč tady lítam jen v spod. prádle. Mokré prádlo hodím na sušičky a jdu se převleknout. Hodím na sobě černou košili a džíny a jdu tedy do kuchyně. Ještě tam není a tak se dívam co tam mají. Začnu vytahovat špagety a různou zeleninu a udělám mexickou omáčku. Začnu krajet zeleninu a podobně |
| |
| kuchyn Kdyz vstoupim, ucitim krasnou vuni. Parada, a jdu k tobe. Copak to delas? Stoupnu si k tobe a koukam ti pres rameno. Po chvili te obejmu, nedbaje toho, ze jsem jeste stale celej mokrej. Co mam delat ja? Zeptam se, kdyz uz mas zase cely zada mokry. |
| |
| kuchyň Podívam se na Johna a jen se usměju když citím na sobě mokro projede mnou docela zima. je to mexická omačka a špagety usměju se podám mu nuž a ukažu mu co má krajet Jdu do lednice a vytáhnu kečup a ze skřině vytáhnu koření a podobně. |
| |
| Kuchyn Ani nenadava...to neni zadna zabava. Stezuju si v duchu, kdyz neslysim zadny poznamky. Vezmu tise nuz a krajim, co mam. Co potom? Jeste me nemas dost? Zeptam se nahle, ale neotacim se na tebe, nechci si ukrojit prsty. |
| |
| Pavel "Tak jsme tady, mladej. New York."prohlásí řidič autobusu a "postrčí" tě ven z autobusu, div nesletíš ze schůdků. "Soráč."omluví se ti, pozvedne čepici a zavře dveře, následně odjede. Vydáš se New Yorkem, jdeš asi dvě hodiny pěšky a pak se svezeš několik zastávek jiným autobusem. Nakonec staneš před Akademií. |
| |
 | Akademie Zhluboka se nadechnu a sevřu ruce v pěst, při čemž se ozve lehké křupnutí. Tak je to tady, odteď se možná konečně změní můj život k lepšímu. Vezmu za bránu akademie a otevřu jí. Bránu za sebou zavřu a klidným krokem jdu po asfaltce vedoucí k hlavní budově. Cestou se rozhlížím po okolí a okolních lidech. Tiše doufám, že mě někdo zastaví a pomůžemi. Na sobě mám koženou černou bundu, která má na zádech bílou šmouhu od zdi. Pod ní mám bílé tričko. Na nohách rozdrbané džíny a těžké boty. Na rukách mám motorkářské rukavice bez prstů. Měřím cca 182 cm. |
| |
| Akademie - zahrada Sedím si jen tak na lavičce na zahradě, když uslyším vrznutí vrat. Rychle se vydám za tím zvukem, přeci jen, miluju uvádění sem. Třeba je to nováček. Taky že byl. Asi metr osmdesát, krátké černé vlasy a černá bunda, i když je přes dvacet stupňů. "Aoj."pozdravím ho. "Jsem Angeliqué. Ty jsi tu nový, viď? Ukážu ti, kudy do kancelárše." Pak máchnu rukou k Akademii. "Xavierrrova Akademie pro Nadané děti."okomentuji svůj pohyb. Nečekám na jeho odpověď y vydám se ke dveřím do Akademie. U nich se zastavím a čekám na něj. |
| |
| Akademie - zahrada Ahoj. Odpovím Angeliqué. Tiše za ní kráčím ke dveřím akademie. Nejsem moc komunikativní. Konečně spása. Teď to jen nezvorat u přijímacího pohovoru nebo co si na mě vytáhnou. Usměji se na mou průvodkyni a čekám, až mě odvede dál. |
| |
| Akademie - zahrada ->kancelář - Pavel Otevřu dveře do Akademie a vydám se prázdnou chodbou. Vyvedu kluka po schodech nahoru, pak se vydám další chodbou doprava a zaklepu na dveře kanceláře. "Nemusíš se to-o bát, jen si tě tu zapíšou, věk, jméno a příjmení. Nic jiné-o. Pak ti ukášou tvůj pokoj, ty se tam zabydlíš a máš volno."vysvětlím mu. Vypadá dost nervózní. "A jestli máš -lad, dole v pršízemí je kuchyně. Většinou tam někdo je a je tam otevršeno, tak bys to měl posnat. Kdybys něco potřeboval vědět, zeptej se buď v kancelárši, nebo se podívej po mně." "Většinou mě najdeš u bazénu, v posilovně nebo na za-rrradě."dodám. Pak se počkám, než pustí toho kluka dovnitř. Ještě aby se někam zatoulal, Rogue nemá ráda, když někdo klepe na dveře jen tak. |
| |
| Cesta akademií Mlčky pokračuji za Angeliqué ke kanceláři. Když před kanceláří domluví svůj malý proslov, jen přikývnu a vejdu do kanceláře. Kancelář Zavřu za sebou dveře, při čemž se rozkoukávám po místnosti. Dobrý den. Je tu někdo. Pozdravím a zeptám se, když v místnosti nikoho nevidím. |
| |
| Kancelář - Pavel "Ahoj."uslyšíš ze židle. Je zatmavená stínem z knihovny, takže sis na první pohled nevšiml vysoké, černovlasé ženy s bílým pruhem od kořínků vlasů až po konečky. Na druhý už ano. "Já jsem Rogue. Asi jsi čekal někoho jiného, viď? Profesor Xavier je dočasně pryč, takže jej zastupuju já."vysvětlí ti. "Takže přejdeme k věci. Řekni mi jméno a příjmení a věk, a pak můžeš jít." Uslyšíš šramocení, pak se rosvítí lampička a Rogue otevře objemnou knihu. Otevře propisku a čeká, až začneš mluvit. |
| |
| Kancelář Pavel Vujnaj, 18. Dostanu ze sebe tichým hlasem a dál tam před ní stojím čekaje, co bude dál. Jenom jméno, příjmení a věk? To tu nechtějí žádné školné, nebo ukázku mích schopností, aby věděli co ode mně čekat? I když to bude nejspíš jedno. Otočím se ke dveřím a pomalým krokem k nim dojdu. Vezmu za kliku dveří a otevřuje. Chvilku ještě čekám, kdyby Rogue po mně něco chtěla. Jestli nechce, tak odejdu z místnosti a zavřu za sebou dveře. |
| |
| Akademie Tak co teď? Rozhlédnu se po chodbě. Nikde nikdo. Mohl bych skočit do tý kuchyně, co mi o ní říkala Angeliqué. Bez dalšího váhání jdu do přízemí, kde má kuchyně být. Ze začátku jsem se trochu ztratil, ale nakonec se mi ji povedlo najít. Kuchyň V kuchyni se zrovna nacházejí nějací dva lidé, asi také studenti. Moc si jich nevšímám a po chvilkovém hledání se najdu chleba, nůž a máslo. Ukrojím si krajíc chleba, který si potom namažu máslem. Vše vrátím na své místo a posadím se k blízkému stolu (teda pokud tam nějaký je) a začnu jíst svůj chleba. Těch dvou si moc nevšímám, asi mají svoje problémy, co patří jenom jejich uším. |
| |
| kuchyně Když mam mokré zada dotekem zjistím jak moc podívam se na něj a dodám no nevím zda tě mám dost dneska jsi mě donutil vles do vody pak mě svedl a ted mě zase zapokřil tak hmmmmmmmm ne pousměju se a pak se podívam na toho kluka co přišel dáš si taky ?? pak se opět podívam na Johna ty mě snad ano ? |
| |
| Kuchyně Během jídla jsem přemýšlel o všech možnostech, jak se od teď může můj život změnit. Ze zamyšlení mě vytrhne až Serenim hlas. Ehm, co? Začnu trochu zmateně, než mi dojde, na co se vlastně ptala. Podívám se na ní a na to, co s tím klukem kuchtí. Jo. Rád. Děkuji. Otočím se zpátky a dojím už z poloviny snězený chleba. |
| |
| Kuchyně Poslouchám chvíli, co mi říká a hrdě se usmívám. Jo, to byly okamžiky. Když přijde kluk, prohlídnu si ho. Pak mu Serena nabídne naše jídlo. No, neřikej, že se ti to nelíbilo. A otočím se, na tebe. |
| |
| Nádrž -> Kuchyně Vezmu si od Abeho seznam. Nakonec se rozhodnu jít na něco k jídlu. Vzpomenu si na nedodělaný salát a podobně. Jdu cestou do kuchyně a ve dveřích se zastavím. Ahoj. Pozdravím všechny přítomné a pohledem sjedu k neznámému mladíkovi. Pak si všimnu, že salát je pořád nachystán. Tak zavřu oči a za chvíli se zase ovoce samo krájí. |
| |
| Kuchyň Jakmile přijde a pozdraví dívka, otočím se na ní a lehkým kývnutím hlavy jí pozdravím. Když se začne soustředit, ihned zbystřím a začnu jí sledovat a připraven uskočit čekám, co se stane. Když se zvedne nůž a začne krájet ovoce, začnu ho sledovat i s nově příchozí holkou připraven na cokoli. jestli tohle dokáže jen po kraťoučké chvilce soustředění, tak nejsem tak mocnej, jak jsem si myslel. |
| |
| Kuchyně Vycítím myšlenky toho nového kluka. Usměju se na něj. Vezmu si už hotoví salát a pomalu si vychutnávám jeho chut. Jahody, meloun, hroznové víno, kiwi a další... Podívám se na toho kluka a usměju se. Já jsem Amy. Zakoukám se mu do očí. Jsme jen tak mocní jak se sami cítíme. Pošlu mu kratičkou myšlenku. |
| |
| Kuchyně Otočím se k Amy, když se mi přestaví. Jsme jen tak mocní, jak se cítíme. Napadne mě z ničeho nic. Zvláštní, tohle by mě normálně nenapadlo, takhle já nemyslím. Pavel. Vydechnu ze sebe tiše a odvrátím svůj pohled na stůl, u kterého sedíme. Ten nůž... ukážu směrem, kde se krájelo samo jídlo ... to jsi byla ty? Je ve mně slyšet lehký náznak strachu. |
| |
| Kuchyně V bledé tváři jsou vidět červenající se tváře. Ano, to jsem byla já, ale umím toho víc. Usměju se. Telekineze je občas celkem užitečná. Dám si pramen černých vlasů za ucho. Příště musím přidat hrušku... Napadne mě a sním kousek jahody. Jsi tady nový viď? Já jen že jsem tě ještě neviděla. |
| |
| Kuchyně Tak telekineze, doufám, že příště nezkusí svoji telekinezi na mně, tomu bych se asi neubránil. Jo, nový. Odpovím tiše s pohledem stále zabodnutým do stolu. Asi před patnácti minutami jsem přišel. |
| |
| Kuchyně Zasměju se. Nevím jestli bych tě uzvedla, ale asi ano. Zavřu oči a židlička pod Pavlem se lehce zachvěje. Drž se. Usměju se a židlička i s Pavlem se vznese. A jaká je tvá moc? Zeptám se když ho pouštím dolů. |
| |
| Kuchyně Tak telepatka a telekinezistka v jednom. Zajímavé. Když mě posadí zpět na zem, snažím se na sobě nedat svůj lehký strach a nervozitu. Rozhlédnu se po místnosti, jestli neuvidím něco, na čem bych mohl svoji moc demonstrovat. Když nic na první pohled nenajdu. Napadne mě trochu jiný způsob. Natáhnu k Amy ruku a lehce se jí dotknu prstem, při čemž uvolním trochu energie. Amyným tělem proběhne slabý výboj elektřiny, takže na místě kontaktu ucítí krátkou silnou bolest a lehce se jí postaví vlasy, která však pod svojí tíhou zase hned spadnou. |
| |
| Kuchyně Když ucítím slabou bolest cuknu rukou. Docela jsem se lekla. Takže ty ovládáš elektřinu? Zeptám se potichu. A neboj se mě. Neubližuji nemám to ráda. |
| |
| Kuchyně Že ji ovládám... pohodím hlavou ze strany na stranu .... je trochu nepřesné tvrzení. Nejpřesnější by bylo, že jsem chodící baterka. Lehce se tomu usměji, ale můj úsměv hned zmizí. Už jsem skoro prázdnej, chtělo by to sehnat něco málo energie. Porozhlédnu se po volné zásuvce. Když jednu uvidím, natáhnu k ní ruku a z ní vyjde proud elektřiny přímo do mích prstů. Takto nabírám energii téměř minutu, než se vyhodí pojistky kvůli přetížení. Zásuvka je po mám činu celá roztavená a její okolí lehce ožehlé. Hups, to jsem trochu přehnal. |
| |
| Kuchyně To nic. Máme tu opraváře robota a ten to zpraví. Kuchyně se ponořila docela do tmy. Kdybych ti dala žárovnku rozsvítil by jsi ji? Potřebuji najít vypínač a zapnout proud. Ušklíbnu se a začnu hledat po paměti žárovku a pak ji podám Pavlovi. |
| |
| Kuchyně Trochu začnu jiskřit prstama, abych pomohl Amy při hledání žárovky. Když mi podá žárovku, vezmu jí mezi dva prsty a ta se rozzáří jasným světlem. Nevím jak dlouho to ta žárovka vydrží, neumím ten přívod energie moc regulovat, takže může každou chvilkou prasknout. |
| |
| Kuchyně -> hlavní jistič Tak pojď rychle za mnou. Řeknu a vyběhnu z místnosti. Snažím se aspoň vzpomínkami orientovat. Nakonec zajdu do jedné místnosti. Je zamčená, ale já mám klíč. Odemknu dveře a nahodím jistič. Tak to by bylo. Usměju se. |
| |
| U hlavního jističe Jakmile nahodí jistič, vláknu v žárovce praskne. To bylo jen tak tak. Lehce se usměji. Možná by jsme se měli vrátit do kuchyně. Navrhnu tichým hlasem. Nebo by jsme mohli zůstat spolu tady. Dodám si v duchu. |
| |
| U hlavního jističe Mírně zrudnu. Chtěla bych jednou neznat myšlenky ostatních. Podívám se Pavlovi do očí. Jo to bychom měli, ale jestli chceš můžu ti ukázat akademii a tvůj pokoj a tak. Usměju se. |
| |
| U hlavního jističe Jakmile zrudne, dojde mi, že mi musela číst myšlenky. Ty jsi slyšela, co jsem si myslel. Že jo? Pomyslím si a doufám, že to slyší. To by bylo fajn, děkuju. Přikývna na souhlas. |
| |
| Cesta po akademii Vyjdu od hlavního jističe. Tady dál už není nic zajímavého jen pokoje studentů. Pronesu a hlas se mi trochu chvěje. Ano, slyšela. Pošlu Pavlovi myšlenku. |
| |
| Cesta po akademii Lehce se pousměji. Příště mi prosím do hlavy nekoukej, je nepříjemné, když víš, že si nemůžeš ani bezpečně myslet. Nemáš to tam ráda? Zeptám se, když se jí rozechvěje hlas. Nebo kecáš? Dodám si pro sebe. |
| |
| Cesta Zastavím se u bazénu. Ten je nejblíž. Někdy to prostě neovládnu. Nedokážu blokovat všechno. Povzdechnu si. Některé myšlenky jsou tak silné. |
| |
| U bazénu Páni, mají tady i bazén. Tohle celé muselo stát majlant. Sehnu se k vodě v bazénu a strčím do ní prsty, abych zjistil teplotu vody. Nevíš náhodou, odkud se berou na tohle peníze? Zeptám se tiše. Nechtěně uvolním kus elektřiny z prstů ve vodě a ta se rozleze celím bazénem. Jestli je někdo v bazénu, muselo ho to neskutečně bolet. Rychle vytáhnu prsty z vody, abych tam toho neuvolnil ještě víc. |
| |
| U bazénu Akademie už stojí hodně dlouho. Usměju se. A strýček Xaviér je velmi bohatý muž, který všechny své peníze investoval do ochrany mutantů. Občas vypomůže vláda nebo nějaké dary, ale jsme samostatní. Dám si pramen černých vlasů za ucho. Jak dlouho už víš že jsi mutant? A kde jsi žil doteď? Zeptám se zvědavě. |
| |
| U bazénu Otočím se k Amy. Vím to asi tak tři roky a ty poslední tři roky jsem žádný pevný domov neměl, ale jinak jsem z Waschingtonu. Odpovím jí tiše. Na způsob, jak jsem objevil své schopnosti, nejsem zrovna pyšnej. A co ty? Jak dlouho to o sobě víš? A jak dlouho jseš vlastně tady? |
| |
| U bazénu Vím to od chvíle kdy jsem začala vnímat. Usměju se. Schopnosti mám od narození. Moji rodiče i dvojče jsou také mutanti. Bydleli jsme v Anchorage na Alijašce a už jsem nemohla snýst věčný hádky tak jsem utekla sem za svými přáteli.Rodiče tu vyrůstali a tak jsem se rozhodla, že budu bydlet ve svém druhém domově. |
| |
| u bazénu Oni tu byli před námi a teď jsme tu mi, abychom to po nich převzali. Napadne mě, když vypráví o svých rodičích. Z toho co vím, tak v rodině kromě mě nikdo není mutantem. Moji rodiče ani neví, co jsem zač a proč jsem utekl. Někdy mám pocit, že to nevím sám. Řeknu tiše, v hlase mi je slyšet náznak strachu ze sebe sama. Už jsem se moc rozkecal. Už bych měl mlčet. |
| |
| U bazénu Pohladím Pavla po tváři. Měl jsi zkusit jim to říct. Řeknu zamyšleně. Třeba je někdo z tvé rodiny mutant a ani o tom nevíš. |
| |
| U bazénu Když se mě dotkne, celí se lehce zatřesu. Nemám rád, když se mě někdo jiný dotýká. Jen zázrakem se mi neuvolnila jiskřička. I když je pravda, že v oblasti hlavy to dokáži nejvíce ovládat. Co jsem jim měl říct? Řeknu lehce naštvaně. To jsem jim měl říct: Ahoj mami a tati. Jsem mutant a dneska jsem zabil člověka. Naštvaně máchnu rukou, až mi z ní vyšlehne proud energie, který těsně proletí okolo Amy a pokračuje neznámo kam. |
| |
| U bazénu Podívám se Pavlovi do očí. Je mi ho trochu líto. Promiň, nevěděla jsem. Je mi to líto. Povzdechnu si. Já tohle neznám. Naši jsou mutanti, ale asi vím jak to může být těžký. |
| |
| U bazénu Věř mi, nevíš. Pomyslím si naštvaně. Otočím se k ní zády a pokusím se uklidnit. Začnu dýchat trochu pomaleji a myslet na uklidňující věci. Otočím se zpět k Amy. Promiň. Omluvím se Amy tichým a klidným hlasem. Nechtěl jsem takhle vystartovat. Jen jsem se s tím ještě pořádně nedokázal smířit. Ty máš tu výhodu, že abys zvedla nějaký předmět, musíš se na něj soustředit. Ale elektřina ve mně je nestabilní a někdy těžko udržitelná. Toho kluka jsem zabil jenom tím, že jsem se ho dotknul. Nedokážu to v sobě pořádně zadržet. Tři roky se to snažím zdokonalit, ale jediné čeho jsem dosáhnul bylo, že když se někoho dotknu, nebo se někdo dotkne mě, tak ho to na místě nezabije, ale jen mu to ránu. |
| |
| U bazénu A zkoušel ses někdy uplně vybít? Zeptám se zvědavě. Třeba by se to dalo nějak ovládnout. Třeba ti budeme moct pomoci se ovládat. Řeknu povzbudivě a usměju se. A navíc já se pár woltíků nebojím. |
| |
| U bazénu Lehce se usměji. Pár woltíků? Co kdybych do tebe vypustím elektřinu o velikosti toho, co vyprodukuje celé USA za tejden. To už by jsme tě nenašli. Jednou jsem to zkusil. Odpovím tichým hlasem. Málem mě to zabilo. Jestli jsem to správně pochopil, tak v lidském těle je neustále probíhají malé výboje. A když jsem se snažil dostat na samou nulu, tak jsem ze sebe začal vypouštět i tyhle malé výboje, ale nebyl jsou schopen to zastavit, až jsem z toho upadnul do bezvědomí. Když jsem se probudil, ležel jsem v odpadcích a měl jsem k sobě připevněné tři tužkovky. |
| |
| U bazénu Pokývám hlavou. U nás je jedna dívka. Asi tě přijímala. Jmenuje se Rogue. Povzdychnu si. Taky se nemůže nikoho dotknout. |
| |
| Jo, ta mě přijímala. Co má za schpnost, že se nikoho nemůže dotýkat? Zeptám se zvědavě. MH: Sharku, nechceš třeba vybafnout z toho bazénu, ať je sranda. |
| |
| U bazénu (Fredy je u nádrže s Abem takže není v bazéně jinak bys ho uškvařil) Jakmile se někoho dotkne začne mu brát energii. Začnu vysvětlovat. Mutantům na chvíli i jejich schopnosti. Ale při delším doteku zabíjí. |
| |
| U bazénu Sklopím hlavu a začnu v zamyšlení chodit ze strany na stranu. To zní zajímavě. Možná by to ale šlo přežít, teda pro mě. Mluvím spíše k sobě. Kdybych jí podstrčil místo své energie tu elektrickou, co mám v sobě uskladněnou, tak by pak začala brát ji, takže mě by se nic nestalo, ale jí by to mohlo ublížit, protože její tělo není na elektřinu stavěné. Teda já to nevím, ale je to pravděpodobné. |
| |
| U bazénu Ona ti vezme sílu a příjme ji. Zavrtím hlavou. Když se dotkla Logana tak se taky začala regenerovat a další a další příklady. |
| |
| U bazénu Neukážeš mi i jinou část akademie? Odbočím od tématu. Bazén jsem si už prohlédl. |
| |
| Cesta -> společenka Jo, jasně, promiń. Malinko zrudnu, když si uvědomím že jsme se zastavili. Projdu několika chodbičkami. Tak tohle je společenská místnost. Je tu vše pro ukrácení dlouhé chvíle. Až na knihy, ty jsou v knihovně. |
| |
| Společenka Přejedu místnost pohledem a otočím se zpět k Amy. Nemáte tady náhodou něco jako soubojovou ne šermířskou místnost nebo třeba střelnici. Co je to za blbej dotaz. Jasně že to tu nemají, tohle je akademie a není to vojenská základna. No to je jedno, už jsem se zeptal. |
| |
| Společenka Ušklíbnu se. Ty jeho myšlenky jsou tak silné. Máme tu posilovnu, střelnici sice né, ale je tu symulátor. Je to někdy celkem záhul tam obstát. Moje moc se do boje moc nehodí pokud nejsem proti bytosti, která myslí. |
| |
| Společenka Zatvářím se trochu smutně. Škoda. Podívám se na svojí dlaň. Tahle ruka už dlouho nedržela pořádný meč a už se jí začínat stýskat. Zvednu hlavu a podávám se na Amy. Dřív jsem provozoval středověký šerm. Vysvětlím jí. |
| |
| Společenka Usměju se. A kdo řekl, že si nemůžeme zašermovat? Zeptám se vesele. V symulátoru se dá dělat hodně věcí. Ale tam nemají studenti povoleno chodit. I když já tě tam ráda vezmu. Usměju se. Pojď za mnou. vyvedu Pavla ze společenky a mířím k symulátoru. |
| |
| Cesta k simulátoru Poslušně jdu za Amy. Děkuji. Poděkuji jí cestou. No, nevím jak je ten simulátor reálný, ale i tak se těším. |
| |
| Symulátor Otevřu dveře od symulátoru. Naštěstí jsou všechny symulace vypnuté. Minule jsem měla co dělat abych je vypnula. Je hodně reálný. O to se neboj. Proto sem studenti nesmí. Usměju se. Nastavím tam symulaci jako by ve starém hradu. Pak se zohnu pod pult a vytáhnu dva meče. Tak hlavně mi neubliž. Usměju se a podám jeden meč Pavlovi. |
| |
| Simulátor Páni, kam ta technika postoupila mezi tím, co jsem se nedíval. Řeknu si pro sebe, když se objeví simulace hradu. Vezmu si od Amy meč. Ty máš tu výhodu, že víš, na co myslím, takže budeš přesně vědět, co udělám. Poodstoupím od Amy a párkrát máchnu mečem, abych si zvyknul na jeho váhu. Lejce se rozkročím a pokrčím kolena. Trochu se k tomu předkloním. Natáhnu ruku s mečem tak, abych měl rukojeť na úrovni břicha a špička meče ti mířila mezi oči. Jak moc tě mám šetřit? Lehce se pousměji. |
| |
| Simulátor Budu se snažit tvé myšlenky blokovat. Zavřu oči a chvíli se soustředím. Teď bych neměla vědět na co myslíš. Usměju se. Postačí, když mě nezabiješ. Usměju se. Většina věcí jsou simulace, ale zranění bývají skutečná. Připravím se do bojové pozice. Spíše jsem nachystána se bránit. |
| |
| Simulátor Tak tedy dobře. Rychlím skokem se přesunu k tobě. Naschvál pomalejším pohybem zaútočím zprava, což mi vyblokuješ. Udělám otočku a útok tedy přijde zleva, což také nebylo zrovna těžké vyblokovat. Rychle se stáhnu zpět a okamžitě po tom udělám výpad do břicha, na což nemáš šanci reagovat. Zásah. |
| |
| Simulátor Udělám teatrální gesto a padnu na zem. O prosím, nezabíjej mě. Začnu se smát. Pak vstanu. Budeme pokračovat ne? |
| |
| Simulátor Lehce se pousměji. Tohle bylo jen zahřívací kolo. V příštím tě zabiju. Řeknu jí chladným hlasem, ale s úsměvem na tváři. Postavím se do bojového postoje. Zaútoč! |
| |
| Simulátor Hlavně mi neudělej jizvy Zasměju se. Když mi řekne ať začnu udělám pár kroků. Sukně mi trochu zavazí, ale to nevadí. Zautočím na něj z leva. Sice je to pro mě trochu nevýhodné, ale to nevadí. |
| |
| Simulátor Nastavím meč proti tvému. S cinknutím se naše čepele setkají. Začnu tlačit svojí čepelí na tvojí, ale né moc, abych tě nepřetlačil. Celou dobu se ti dívám do očí, čímž se tě snažím vyhodit z míry. Začnu ty jakoby posílat správy, abych z tvé výhody udělal nevýhodu. Jsi slabá. Nemáš šanci. Nikdy jsi neměla proti nikomu šanci vyhrát. Vzdej se! |
| |
| Simulátor Dívám se ti do očí a nehodlám ustoupit. Ty tvoje myšlenky jsou tak silné. Já nejsem slabá. Pošlu tak silně "řvoucí" myšlenku až mě to samotnou překvapí. Nechtěla jsem mentální souboj. Kousek ustoupím čímž odblokuji svůj meč a zautočím z prava. |
| |
| Simulátor Tvá myšlenka byla na můj mozek příliš silná. Když mi zakřičí v hlavě, srazí mě to na kolena. Chytnu se za hlavu, při čemž upustím meč. V hlavě mi stále zní tvá myšlenka. Z tohohle budu mít migrénu jak sviň. |
| |
| Simulátor Ihned si k tobě kleknu a dám ti ruku na rameno. Promiň, Pavle, promiň moc se omlouvám. Řeknu potichu. Nechtěla jsem ti nijak ublížit. Nechtěla jsem svou moc použít. Je mi to hrozně líto. Ach bože jsem nemožná. Příšerná. Hrozná. Všem jen ubližuju. Z očí mi začnou kapat slzyčky. |
| |
| Simulátor Odtrhnu se od tebe a postavím se na nohy. Pustím si hlavu. To je v pořádku, neměl jsem tě k tomu provokovat. Můžu si za to sám. A hlavně nebreč, to bych asi nerozchodil. |
| |
| Simulátor Víš, tohle jsem měla doma. Povzdechnu si. Taťka si to myslel o mámě. Ale ona to blokovala, ale já jsem to neuměla. Zavrtím hlavou a postavím se. Utřu si oči. Budeme pokračovat? pokud se nebojíš. |
| |
| Simulátor Klidně. Odpovím jí stroze. Co kdybychom to zkusili se schopnostmi. Přeci jenom se tu máme naučit naše schopnosti ovládat. Ty si vylepšíš své pohybové schopnosti, když budeš uhybat před mými výboji a já si zase zocelím mysl, když budu odolávat té tvé. Když do toho ještě zapojíme meče, bude to mnohem zajímavější. Zaujmu bojový postoj. Já jsem připraven. Teď to záleží jen na tobě. Lehce se pousměji. |
| |
| Simulátor Jsem trochu zmatená. Stisknu meč v dlani. A a jak si to představuješ? Zeptám se trochu zmateně. Nedokážu si to představit. |
| |
| Simulátor Jednoduše. Odpovím jí klidně. Boj dvou lidí na dvou frontách. Přesněji řečeno, budeme bojovat proto sobě jak fyzicky na i psychicky. Tak co, jdeš do toho? |
| |
| Simulátor Usměju se. Moje moc je silnější. Ušklíbnu se. Budu se trochu krotit... Postavím se do bojové pozice. Tak pojď pokud se nebojíš. |
| |
| Simulátor Vpustím kus elektřiny do meče a ten začne jiskřit. já se krotit nebudu. s těmi slovy se k tobě skokem přesunu a mečem po tobě máchnu zleva. Jestli mi to vykryješ, elektřina z mého meče přejde do tvého. Kam asi půjde dál? |
| |
| Simulátor Rukojeť mám plastovou... smůla Usměju se výtězoslavně a vykryju tě. Nehodlám riskovat, že se dotkne meč mé kůže... To by byla chyba. |
| |
| Simulátor Tak tahle léčka mi nevyšla, ale pořád mám několik v zásobě. Přesunu energii do špičky nosu, odkud vystřelí směrem do tvého nosu. Není to moc velké množství, nezpůsobí popáleniny, jen lehký zarudnutí a silné štípnutí. |
| |
| Simulátor Levou ruku si přitisknu nosu. Zavrtím hlavou. Jak chceš... Pomyslím si a pustím meč. Ten však nespadne, ale pošlu ho proti tobě. |
| |
| Kuchyně Když se Pavel začne předvádět, dívám se, co umí a krájím přitom dál. Pak zhasne celá kuchyň a já se říznu. Bezva.....Mám já to ale štěstí? Pomyslím si a sdžím prst, aby krvácel co nejmíň. Potom vyštrachá Amy žárovku a my získáme trochu světla. Nemáme tam světlo dlouho, zdroj nám totiž odejde. Toliko k tomu, že se nají s námi. Ale jsem rád. Alespoň máme klid sami na sebe. Po chvíli čekání máme světlo zpátky. Konečně. Pronesu polohlasem a vrátím se ke krájení. Po chvíli se otočím na Serenu. Jsem hotov, co teď? |
| |
| Simulátor Udělám dva rychlé kroky zpět, abych se dostal dál od poletujícího meče. Taktohle bude zajímavé a možná i těžké, ale nebude nemožné to porazit. |
| |
| Simulátor Stojím v bezpečné vzdálenosti. Meč ovládám jen očima. Nakonec si řeknu, že to není fér a nechám si ho přiletět do ruky. Udělám otočku a zaútočím z leva. Což je asi trochu nečekané. |
| |
| Simulátor Jen tak tak se mi povede uskočit. Čepel tvého meče mě mine sotva o pět milimetrů. Spousta lidí se po otočce musí trošku zorientovat, a toho já musím využít. Vykašlu se na jakoukoliv obranu a skočím na ní s nataženou levou rukou, ve které mám připravenou elektřinu na vypuštění. Zcela jsem se nechal unést bojem a úplně jsem zapomněl, že se jedné jen o cvičení. |
| |
| Simulátor Tak tak se ti vyhnu díky tomu, že můžu létat. Hodně špatně se mi dýchá. Tak to bylo ofous. Dám si ruku na srdce. Nechceš mě zabít že ne? |
| |
| Simulátor Zvednu se ze země a trochu se oklepu. Hodím si meč ne rameno. Zvednu k tobě hlavu. Měl jsem to v plánu, ale asi tě nechám žít, ještě by s tebou mohla být zábava. Odpovím ti tentokrát přátelsky milým hlasem a k tomu se i vyjímečně na tebe usměji. |
| |
| Simulátor Snesu se zase na zem. Těsně k tobě. Takže mě nehodláš zabít? Zeptám se a trochu se zasměju. |
| |
| Simulátor Po pravdě řečeno... rychle si ti přiložím špičku meče ke krku ....chci. To "chci" řeknu chladně a vážně, při čemž se ti hluboce zadívám do tvích modrých očí. |
| |
| Simulátor Zavřu oči. Nechci ti nijak ublížit. Pustím meč... Udělej to... slyšíš udělej.. Začnu tě trochu zlobit Přece by jsi nezabil neozbrojeného |
| |
| Simulátor Nebojíš se smrti. Si myslíš, že jsi velká holka, ale jako válečník nestojíš ani za hov**. Mezi tím, co si tady rozvažuji, jak tě zabít, jsi na mě mohla pomocí své telekineze zaútočit ze zadu, nebo jsi na mě mohla zaútočit psychicky. Tede zabít by nebylo žádné vítězství. Odendám ti meč od krku. Do tváře se mi vrátí přátelský výraz s nádechem nejistoty před světem, ale mé oči zůstávají stéle chladné, jako kdyby stále toužili tě vidět umírat. |
| |
| Simulátor Ty chtěls zabít mě. Ne já tebe. Navíc by jsi zabil neozbrojenou což taky dokazuje jaký jsi válečník. Usměju se sladce. Nechtěla jsem ti ublížit. Moje psychycké týrání by jsi nevydržel. Už tak ho má pár lidi problém snést, když se jen neuhlídám. |
| |
| Simulátor A co bys udělala, kdyby tohle nebyla simulace? To by jsi taky spoléhala, že nezabiji neozbrojeného? Nejhorší je, že každej jsme zbraň, takže nikdy neozbrojeni nejsme. Znechuceně se na tebe podívám. A netvař se takhle, pak bych se nemusel udržet. |
| |
| Simulátor My ale nejsme zbraně. Řeknu vzdorovitě. I v simulaci se člověk může zranit nebo zabít. A navíc vím jaké jsi měl oči, když jsi říkal, že jsi zabil toho kluka. Ty nejsi vrah. Podívám se ti do očí. Nejsme to co z nás lidé dělají, ale to co ze sebe uděláme sami. |
| |
| Simulátor Možná má pravdu, ale možná taky ne. Skloním hlavu. Zabít je lehké a krásné, to už vím. jenže ta krása trvá jen do té doby, než si uvědomíš, co jsi vlastně udělala. Mluvím tiše, jako kdybych se chtěl vyspovídat. Přiznávám, že zabít ho bylo krásné a líbilo se mi to. Proč ti to vlastně říkám? |
| |
| Simulátor Protože víš, že mi můžeš věřit. Usměju se na Pavla. Uvědomil sis někdy jak je krásné třeba život zachránit? Ušetřit? |
| |
| Simulátor Nemůžu. Zaprotestuji. Otočím se k tobě zády a zvednu hlavu. Proč zachraňovat něco, čeho si nikdo neváží? Naučíme se něčeho vážit, až když o to přídem, a to platí i o životě. |
| |
| Simulátor To není pravda. Zavrtím hlavou. Ty ty lžeš... já a moje rodina. Chránili jsme vždycky ostatní. Neříkej že to bylo zbytečné... |
| |
| Simulátor Chránili? Otočím se k tobě čelem. Podívám se ti do očí. Proč jste je chránili? Protože byli příliš slabí na to, aby to zvládli sami? Nebo aby jste si dokázali, že jste lepší než oni? V očích mi zajiskří. Nedá se přesně říct, jestli to bylo jen to obrazné zajiskření, nebo jestli to byli skutečné jiskřičky. |
| |
| Simulátor Přijdu k ovládacímu pultu. Vypnu simulaci. Protože jsme chtěli být užiteční. Povzdechnu si. A protože nás požádali a člověk proti mutantovi má málokdy šanci. |
| |
| Zahrada -> (po 20 minutácvh hry né-li víc xD) Houpačky Konečně (Konečně!!! xD) Dojdeme k houpačkám..já se na jednu posadím a podívám se na Sandru.. Je strašně krásná.. pomyslím si s úsměvem.. |
| |
| Houpačky Sednu si na druhou houpačku a párkrát se zhoupnu. Na houpačkách jsem nebyla už dlouho... Takže ty ovládáš oheň, že? Zeptám se hlavně proto, že je mi to ticho poněkud trapné |
| |
| Houpačky z trapného ticha se ozve krásný hlas..hlas Sandry.. Eh..jo..vlastně..no tak nějak to je.. řeknu trapně..celej zčervenám.. Jsi to ale hlupák Joshi.. řelknu si sám sobě.. |
| |
| Houpačky Voda a oheň se nemají v lásce Vzpomenu si na jednu větu z již neznámé knihy... Teď už jsem zticha a dívám se výškové budovy NY. Sice by bylo hezčí dívat se třeba na les, ale ten tu jaksi není... |
| |
| Houpačky Oheň a Led.. vzpomenu si na to co mi kdysi říkala otec..Oheň..Pyro..Led Bobby..neměli se v lásce.. Jenže..já..já mám Sandu rád.. řeknu si sám sobě a povzdechnu si..podívám se do zeme a špičkou boty začnu rejpat do písku.. |
| |
| Houpačky V mysli se mi znovu a znovu přehrává dnešní den. Když nad tím přemýšlím, tak byl nejlepší. Lepší než ty, které jsem žila dosud. Jako bych byla konečně "doma". Mezi těmi, kteří jsou na tom podobně jako já a nebyla bych úplně jiná. Použil si někdy na někoho svou moc? Zeptám se bez přemýšlení. |
| |
| Houpačky... Jo párkrát už jo..ale né tak aby to tomu člověkovi ublížilo..spíše jako..dal jsem mu vedět žej jsem tu..nebo jsem se jen bránil..spíše se peru než používám svou moc.. vyhrne se ze mě..ani nevím od kuď se všechen tenhle rozum vzal.. |
| |
| Houpačky Přikývnu. Nevím, co mám dělat a tak raději nedělám nic. A raději už ani neříkám ani. Ztrapnila jsem se už dost. Tohle nedopadne dobře Prozradí mi hlásek v hlavě |
| |
| Houpačky Pousměji se na Sandu a pak se zase zadívám do země..raději mlčím.. Jsem hlupák.. řeknu si sám sobě.. v očích mi blafnou plaminky řetězy od houpačky se začínají rozšhavovat.. (zatím mě to nepálí xD) |
| |
| Houpačky Řetěz se rozžhaví a já ho rychle pustím. Pak mě ale něco napadne. Rozhlédnu se kolem a kousek na zemi je louže. Část vody se zvedne a ještě ve vzduchu, kdy letí k řetězům, se ochladí. "Obtočí" se kolem řetězů a chvíli stoupá pára. Chytnu řetěz znovu a tentokrát už nepálí, voda ho příjemně zchladila.. A jak si všimnu, tak i trochu přeformovala. |
| |
| Houpačky Retěz začne pálit..pustím ho a uvědomím si co dělám..z očí mi zmizí púlamínky a řetěz pomalu chládně..podívám se na sandru.. Promiň.. řeknu ji.. Jsem hlupák.. |
| |
| Houpačky To nic Pousměji se jen. Teď se dívám na řetěz. Nechci, aby voda z něho spadla. Mě by to možná ani nezamočilo... Jako tenkrát... Vzpamatuj se! Okřiknu se |
| |
| Houpačky Je to zvláštní..holka..která se mi líbí a mám ju rád sedí hned vedle mě.. je tu ticho a krásně.. nic nás neruší..nikdo nás nevidí.. nesmím dělat blbosti..ale co když..co když má třeba přítele a já ze sebe udělám jen malé usmrkaného blba co si dovoluje na holky které mají púřítele..? Mám nápad..budeme jen kamarádi.to by šlo..hm..taková..kamarádská vípomoc..to je ono..takhle si mohu odskoušet zda ke mě třeba cítí to co já.. Tak co tvůj přítel? vyzkouším ztarý dobrý trik.. |
| |
| Houpačky Cože? Zeptám se sama sebe. Jaký... Přítel? Zeptám se zmateně. O čem to mluví? |
| |
| Houpačky Vipadá to dobře..! řeknu si sám sobě pyšně.. No..tvůj přítel.. řeknu s klidem a usměji se.. |
| |
| Houpačky Copak je naprosto blbej? Zeptám se. Sice nevím, kam tím míří, ale zní to vážně blbě. Proč si myslíš, že nějakého mám? Převrátím to trošičku |
| |
| Houpačky ¨Páni..možná to je na dobrý cestě.. řeknu si sám sobě a pak se na ní podívám.. Hm..třeba pro to že jsi tak simpatická..? Tak hezká? ¨zeptám se jí a v očích mi blejsknou plamínky.. |
| |
| Houpačky Zrudnu. Ehm... Odkašlu si Proč se neumím teleportovat? |
| |
| Houpačky Ehm..to mám chápat jako..přítele nemám..aa..a teď mě nech? zeptám se jí a přemýšlím nad tím co se jí asi honí hlavou.. |
| |
| Houpačky Ehm.. No... Proč?? Strašně moc si teď přeju zmizet z povrchu zemského. Ale asi to není tak snadné. |
| |
| Houpačky -> Směr společenka Dobra.. řeknu a zvednu se z houpačky.. Kdyby jsi mě hledala bude ve společence.. řeknu usměji se a pomalu odcházím.. |
| |
| kuchyně Krajím jídlo a mýcham omáčku a když zhasne světlo nic si z toho nedělám. No bezva co se rady ještě nestane čekám až se to opraví a pak kouknu na Johna a usměju se hod to do omáčky a nůžeš to zamýchat dodju k němu a podívam se na jeho prst a hldám lekrničku po kuchyni měli bychom to to zavázat |
| |
| Kuchyně Rozkaz, madam, nasypu to tam a začnu míchat. To nech bejt, už to zaschlo. A usměju se na ní. Taky mám regeneraci....jen na malé zranění. Míchám a dívám se na tebe. Kočko, kočko........ty mi dáváš. |
| |
| kuchyně Podívam se na něj a pokrčím teda rameny. No dobrá jak myslíš chtěla sem ti jen pomoct usměju se a jdu scedit špagety do dřezu. hmm co budeš dělat po jídle ? |
| |
| Kuchyně Uměju se. Neboj se o mě. Když se mě zeptá, ztuhnu. Nevím.....Vezmu tě znova do bazénu? Navrhnu a šklebím se. Teď řekni "dobře" a já tu skolabuju. Letí mi hlavou. Nebo si půjdu prohlídnout institut. |
| |
| kuchyně Podívam se na tebe a jen se pousměju hmm bazén jo pak scedím špagety a dám je do misky a dám je na sstůl nemůžu tě pořád otravovat možná si skočím do města třeba si na něco vzpomenu podívam na něj a dám i na stůl talíře pro nás dva a naložím mu papání |
| |
| Kuchyně Když začneš mluvit o městě, dost mi to skazí náladu. Jak myslíš, ale buď opatrná. Poslední výlet nedopadl zrovna nejlíp. Posadím se k jídlu. Nedáš si něco k pití? Zase vyskočím a jdu se podívat do lednice. To je výběr. |
| |
| Simulátor Ty její rodiče a ona museli být opravdu divný. Chránit někoho, kdo jimi jen opovrhuje a snaží se je zničit je podle mě jen podepsání si ortelu. Dojdu k ovládacímu pultu a stoupnu si vedle tebe. Položím meč na pult. Když věříš, že je to tak správně, tak to tak dělej. Řeknu nakonec tichým hlasem, kterým jsem mluvil před tím, než jsme vešli do simulátoru. Omlouvám se. Dodám nakonec ještě tišeji. |
| |
| Simulátor Pavlovi myšlenky mě hrozně zasahují do srdce. Ale nedám na sobě vůbec nic znát. Jen usměv mi možná malinko poklesl. Neomlouvej se za něco čemu věříš. Usměju se. Já jen myslím, že když jim pomůžeme oni nás pak nebudou pronásledovat a pomůžou nám. |
| |
| Simulátor Za tohle jsem se neomlouval. Můj výraz se stane ještě chladnějším. Když jsem ještě chodil na školu,... opřu se pult rukama, ...v ročníku nade mnou chodila jedna dívka. Byla milá, chytrá a celkem hezká, každý jí měl rád. Se všemi si rozuměla a všichni jí měli rádi, ale to bylo až do doby, kdy se u ní projevila mutace. Od té doby na ní i ty její nejlepší přátele házeli kamení a křičeli na ní při tom: "Ty hnusnej mutante chcípni." Vše skončilo až když si pro ní přijeli lidé ve slušivých bílých oblečcích a odvezli jí někam, kde jí mohli studovat. Od té doby se o ní mluvilo jen jako o prašivé mutantce. Stoupnu si normálně bez opírání a otočím hlavu k tobě. Ať budeš kdokoliv a budeš se snažit jakkoliv, lidé nás budou stejně nenávidět. S těmi slovy odejdu z místnosti. Chodba Jakmile se dostanu na chodbu před simulátorem, odejdu přímo na druhou stranu, než jsem přišel s Amy. Nechci někoho potkat a mluvit s ním a tady by nikdo být nemusel. |
| |
| Simulátor Poslouchám Pavla a je mi do breku. Stojím tam naprosto v šoku i když už je Pavel dávno pryč. Ale v Anchorage nás měli rádi. Moji mámu, že jim pomáhala i tátu a bráchu a mě... všechny. Nebyl nikdo kdo by po nás házel kameny. Sednu si na zem a jako simulaci si zadám park. Ve stínu a s hustými stromy. Sedím tam a rozpláču se. Tohle já nechci... ale když všechny lidi zabiju bude dobře ne? Moje oči dostanou zvláštní tmavý nádech. Modrá se změní skoro až na černou. |
| |
| Houpačky Když odejde, tak si oddychnu. Snažím se, aby se mi zase vrátila normální barva. Taky jsem ráda, že tady nemusím koktat jak nějaký blbec. Tak. Když ses tak krásně ztrapnila, co budeš dělat dál? Zeptá se mě ironická myšlenka. Raději jí rychle zaženu. Vstanu a vrátím se do pokoje, kde si sednu na postel, rukama si obejmu nohy a na kolena si položím hlavu. |
| |
| Společenka >>> Chodby zajmalo by mě co asi dělá Amy..jak to zvládaj naši..a co dělá sandra..je hodně věcí co mě zajmá a nedokážu je tak lehce zjistit jako Amy..proto se jdu podívat na zahradu k houpačkám..dojdu tam a Sandra nikde.. pak mě také napadné bazén.. doběhnu k bazénu a tam taky sandra není..hm..co třeba kuchyně.. řeknu si a vydám se ji hledat..však ani tam sandra není..dojdu na chodpu opřu se o stěnu a zklamaně se sesunu na zem..koukám před sebe.. snad sjem ji nějak nenaštval.. mluvím ze sebou ale nemohu si odpovedět.. |
| |
| Celá škola V době, kdy si připadáte, že máte plno práce se seznamováním, plaváním v bazénu nebo jen takovým nudným poflakováním a hraním počítačových her, u kterých vám přijde nudné, že jako vy nemají své schopnosti, se ozve ze všech reproduktorů po chodbách, venku, uvnitř pokojů, v jídelně, simulačce, garáži, tělocvičně, učebně psychických sil a prostě v celé škole, se ozve rychlý křik většině z vás už známé Rogue. "Takže, profesor Xavier už odjel, ale víkend pomalu končí. Byla bych ráda, kdybyste si na zítřek připravili psací potřeby, a všichni, kdo se sem dostali teprve tento víkend, aby se zapsali na nástěnku před kanceláří, jestli máte síly psychické, fyzické, mentální, jestli máte schopnost se měnit, létat a tak dále. Podle toho budete rozděli, jestli budete chodit do učebny, do simulačky nebo... hele, prostě a jednoduše se vy, kdo se ještě nezapsal na nástěnku, zapište, a hotovo." Rogue ztratila trpělivost a vysvětlila pak všechno jednodušeji. Pak všechny reproduktory zmlkly a neozval se už ani hlásek. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR