Andor.cz - online Dračí doupě

Průvodce tmou - 30. října 2010 20:28
	VIP

Průvodce tmou - 30. října 2010 21:14

Slunce zapadlo už minimálně před hodinou. Tma ovládla tuto zem, a děcka už dávno zalezli do postelí. Dnešní noc nesvítí ani měsíc a tak temné uličky jsou ještě temnější. Přesto hlavní ulice žijí životem a hlukem. Jakoby zde život nepřestal. A v tomto nočním životě se ztrácí a zase nachází různé životy, různé existence. Někdo vyjde z uliček do umělého světla, zatímco jiní tam zmizí a už se nevrátí. Obyčejný člověk si toho ani nevšimne, ani si to neuvědomí a po svém tradičním večeru ulehá do postele sám či s partnerem. Ovšem vy nejste obyčejní. Vy o tomto nočním životě něco víte. Vy se do tohoto nočního života zapojujete.

Lizmael - 30. října 2010 21:36

soukromá zpráva od Lizmael pro Noční město Tma pohltila zapadlé uličky, špinavé kouty velkoměsta. Pulzující temnota vtahovala do svých tenat zhrzené duše. Cítil jsem jejich přítomnost. Nezaměnitelný pach opuštěnosti a strachu z odhalení. Potrava pro mě samého. Dnešní noc jsem zasvětil lovu. Konkurence je tu sice veliká, ale já jsme si už dokázal vydobýt respekt. Nejsem tři dny zrozená pijavice, ani zoufalá bánší kvílící pod vrbou na měsíc. Na démona si jen tak někdo netroufne. Ovšem já s tím problém nemám. K smrti zbožňuji provokaci slabších. Oděn do černé, abych dokonale splynul se stíny, ze kterých se rodím, procházím postranními uličkami. Pištící krysy se živí na kopě hnijících odpadků. Z okapů teče špinavá dešťová voda. Vlhko čpí močůvkou. Nechutné prostředí ukrývá luxusní oběti. Dívka krčící se v koutku u popelnic. Skrčené nohy přirazené u sebe, dlaně chránící krvavý klín, vyplakané oči. Kdyby někdo takhle roztrhal sako od Prady, taky bych uronil pár slz. Kousek od ní si upravuje kalhoty shrbený, podsaditý chlápek. Ideální. Posednu znásilněnou. Její mysl se ani trochu nebránila. Vklouznul jsme do jejího vědomí a pocuchal pár nervů. Netrvá to dlouho a šok z přepadení se změní na bestiální šílenství. Hnědé oči se náhle rozzáří průzračnou modří. Vrhne se po muži s hysterickým křikem. Vyškrábe mu oči. Ukousne špičku nosu a spoustu dalšího. Já se mezitím krmím jejich emocemi. Chutnají výtečně. Utrpení a beznaděj. Když je dílo dokonáno, překročím dvě ležící zohyzděné mrtvoly a odcházím. Pro dnešek mám dost, nebo ne? Ulice mě začnou nudit. Co takhle nějaký zapadlý klub? Lačný úsměv.

Mihael - 30. října 2010 21:56

soukromá zpráva od Mihael pro Bar Asi jsem někde udělal chybu. Už dávno neřeším, kde. Ztratil jsem svojí funkci, částečně svojí moc a zbylo mi jen něco málo tak, abych tu mohl být a stále mohl lidem našeptávat, co mají dělat. A že to dělám často, přece jen musím nějak žít v tomto lidském světě. Už dávno neřeším krádeže, přikázání a co vše jsem porušil. Jestli to má být zkouška a nebo trest. Lidi jsou pro mě prostě jen ovce a potom, co jsem je poznal blíže, už bych svojí funkci ani nechtěl. Sedím u baru, v rohu a pozoruju lidi, kteří tu hledají něco, co tu v životě najít nemůžou. Možná chvilkovou zábavu, ale rozhodně né štěstí na celý život a že jich to tu hledá spoustu lidí a těch nadějí, co je tu cítit. Přisunu si pivo a odklepnu popel z cigarety do popelníku. Na sobě odrbaný džíny s dírama a černou košili zapnutou jen na prostřední knoflíky, dva krajní dole i nahoře volný. Vedle sebe přehozenou bundu s kapucí a kožíškem. Na krku větší (širší) řetěz, na kterém je lebka. Na mojí postavu 187 cm mám atletickou postavu. Mám špinavé blond vlasy střižené na kratší, ale vzadu si nechávám růst malý copánek, který mi nyní dosahuje do půl zad. Oválný obličej, oči jsou šedé barvy , větší nos a silnější rty ( viz ikonka). Vzhledově vypadá na 25 let.

Lizmael - 30. října 2010 22:15

soukromá zpráva od Lizmael pro Bar Jako první mi do oka padne rudý neonový nápis, pár písmen porouchaně bliká. Známka toho, že to bude zapadlé doupě. Přesně to hledám. Sejdu pár schodů a otevřu zamřížované dveře a projdu těžkým závěsem napodobující černý samet. Bez rozmyslu se rozhlédnu. Smyslné rty se roztáhnou do spokojeného úsměvu. Spousta zoufalých existencí. Mohl bych si mnout ruce. Kroky těžkých bot tlumí zaneřáděný koberec. Procházím kolem baru, zamrazí mě v zátylku. Cítím slabou auru čehosi…nebeského? Pozůstatky čistoty a dobroty. Ale nezastavuji se, i když jsem překvapený. Možná se mi to jen zdálo. Usadím se u kulatého stolku přišoupnutého u zdi. Ideální místečko, protože se mi skýtá pohled na většinu lokálu. Shodím z ramen koženou bundu a přehodím ji přes opěrku židle. Na sobě mám přiléhavé černé tílko, které odhaluje svalnaté paže, ovšem nijak přehnaně. Jedinou ozdobou je masivní přezka černého pásku a několik náramků na pravém zápěstí. Pohodlně se posadím a prohrábnu si tmavě hnědé vlasy spadající pod lopatky. Neobvykle výrazná barva očí jakoby zářila. Objednám si whiskey. Neubráním se zvědavosti a protnu pohledem blonďatého mladíka. Byl to on. Podařilo se mu mě chvilkově vykolejit a sám o tom neví. Co je zač?

Mihael - 30. října 2010 22:36

soukromá zpráva od Mihael pro Napiju se a potáhnu z cigarety. Ledabyle sleduju okolí, když pocítím něco, co mě praští jako facka. Povzdychnu si. Ještě pořád je musím vnímat.....je jich tu tolik...tento typ lidí je přímo přitahuje. oklepu se a napiju se znova. Očima sleduju záda chlápka, co vešel a co z něj cítím odvrácenou stranu mého bývalého poslání. Posadí se a já se zadívám na číšnika, který k němu běží, aby si mohl objednat. Podívám se na něj ve stejný pohled, co já na něj. Copak....přišel jsi tu hledat ztracené duše...těch tu je....stačí jim něco málo nakecat a máš je....užij si to. a při pohledu si přitáhnu cigaretu a potáhnu si. Usměju se na něj, a vyfouknu kouř. Otočím se zpátky na barmana a objednám si další pivo. Přitom jak mi ho přinese, něco mu pošeptám. Přikývne a donese chlápkovi druhou whisky se vzkazem, který mu číšník řekne. " Na úspěšný večer." Ovšem já se na něj už nekoukám. On je zpestření a já velmi často rád provokuju. Zvláštně tyto existence, i když si stále nejsem jistý, co přesně je. Co by mohl být....nezastavil se u mě...přesto jsem to cítil..a silně...nejspíš bude silnější než ty z minulého týdne. ...třeba s ním bude větší zábava a né jen lidská nuda.

Lizmael - 30. října 2010 22:52

soukromá zpráva od Lizmael pro Bar Naše pohledy se střetnou. I tak na něj hledím, dokud se neodvrátí. Nemám ve zvyku uhýbat očima. A už vůbec ne, když se snažím přijít na kloub věci, o které nemám ani ponětí. Sleduji jak plné rty obemknou filtr cigarety. Úsměv a kouř, který na chvilku zahalí jeho rysy. Tuší, co jsem zač. Můžu si být jistý, že jsem se nezmýlil. Má v sobě něco čistého, ale už to nemá takovou sílu…něco se stalo. zamyslím se. Zvednu ke rtům sklenku s levnou whiskey a loknu si. Nestačím se divit. Blonďák na baru mi objednal další. Takže ty víš, oč mi jde? Co tu pohledávám? přimhouřím oči, stisknu skleničku až mi zbělají klouby. Nemám rád, když mě někdo prokoukne. A už vůbec nesnáším, když mi kdosi z druhé strany objednává pití. Utahuje si ze mě? Jen aby později nelitoval, frajírek. Poohlížím se, koho bych si vychutnal. Stojí mi některá cuchta za pozvání do mého bytu? Druhé sklenky se ani nedotknu, místo toho se zvednu a odcházím na toalety, kde odchytnu ženu kolem čtyřicítky. Stoprocentně bez chlapa. Chytím ji za ruku, prsty druhé jí ovinu kolem krku. Neodporuje. Můj pohled působí jako hypnóza. Pouze lehce okoštuju její sesypanou dušičku. Nemůžu dál. Ne dokud vím, že za barem sedí on. Vracím se zpátky. Ze zadní kapsy kalhot vytáhnu z pomačkané krabičky černou cigaretu. Vložím si jí do koutku úst a ležérně se opřu o bar. Hned vedle blonďáka. „Nemáš oheň?“ přimhouřím oči. Nasávám jeho přítomnost a zkouším hádat. Nepatrně jsem od něj odpuzován.

Mihael - 30. října 2010 23:05

soukromá zpráva od Mihael pro Probodával mě pohledem, nejspíše hádal, co jsem zač. Copak..ty nevíš, kdo jsem byl....nebo co jsem...možná to ze mě není už tolik cítit...ale ne...je to uvnitř mě...vždy to ze mě každý pozná. A on to věděl, proto mě sem poslal. Skoro bych ho i za to nenáviděl, ale nemůžu. Popíjím pivo a chvili kecám s barmanem, než si všimnu, že odešel. Nejspíš si už někoho vyhlídnul a tak se začal bavit. Povzdychnu si, aspon někdo se tu baví. Barman je vstřícný a povídá i to, co neví. Pocítím znova jeho přítomnost, tentokrát to není jen facka, ale klidně si vedle mě postaví. Zadívám se na něj a na jeho cigaretu. "Ohen....ale jo, barman tu rád zapaluje." a otočím se na barmana, který přikývne a po chvili přiběhne a zapálí mu cigaretu. Zadívám se na svojí, která je tak na jedno šluknutí a můžu jí típnout. Vemu jí, nasaju a típnu do popelníku. Otočím se na něj a vyfouknu kouř. " Skoro se mi to v první chvili zdálo, že je to chabá záminka na seznámení. " usměju se na něj, až ukážu zuby a napiju se piva. Jejích aura mi už tolik nevadí, jsem jí taky částečně nasáklý. Přece jen jsem tady už nějakou dobu.

Lizmael - 30. října 2010 23:17

soukromá zpráva od Lizmael pro Bar Nakonec mi zapálí barman, který se jakžtakž drží nad úrovní zdejšího póvlu. Pro je absolutně nezajímavý. Kývnutím poděkuju. Kouř schválně vyfouknu blonďákovým směrem. „Já se nepřišel seznamovat.“ cuknu koutky. Hlas mám vcelku podmanivý, to je pro mě důležité. Prohlížím si rysy obličeje. Očima sklouznu na řetěz okolo jeho krku. Vezmu přívěsek mezi prsty, uchechtnu se. „Maskuješ se?“ optám se sladce, samozřejmě vše završím notnou dávkou ironie. „Aby bylo jasno…nemám zájem se kamarádit.“ uvedu vše na pravou míru. Vadí mi. Vadí mi jeho úsměv, který je mimochodem moc hezký. Protiklady se rozhodně nepřitahují, nevím kterej blbec to vymyslel. „Takže bych byl rád, kdybys vyklidil rajón. Co myslíš, šlo by to?“ povytáhnu obočí, potáhnu až tabák zapraská. Rád bych si to tu vychutnal. Bez něho.

Mihael - 30. října 2010 23:25

soukromá zpráva od Mihael pro Jasně z jeho slov a tonu cítím, jak mu tady vadím. Začíná mě to bavit. Jeho hlas je pěkný, ale vím, že je to schválně lákavý. Jak si prohlíží on mě, tak já jeho. Natáhne ke mě ruku a uchechtne se. Ironicky mě označí za ukrytého v masce. " Jediný, kdo se tu kryje za sladký řeči, jsi ty." a řetěz si stáhnu zpátky a dám pod košili, pod kterou se díky tomu mihne kus tetování. Rozhodne se mi ukázat, že my kamarádi nebudeme. Stále se na něj usmívám. " Teda, a já se tak těšil." a na jeho slova o tom, že mám odejít, na něj udělám smutný pohled. Na moment, než se otočím na barmama. " Tak to bude problém...my tady řešíme ....tak nějak ten zkurvený život.....a nehledě na to...támhle ten chlápek mi dluží prachy...no rozhodně chápeš, že já taky občas potřebuju něco na ty moje potěšení." a prstem ukáži na chlápka, co se snaží sbalit nějakou děvku. Klidně se znova otočím na tu pekelnou stranu. " Takže jistě pochopíš, že můj odchod....hnedtak nebude." a znova se jako nic usměju. Barman mi jen donese další krabku cigaret.

Lizmael - 30. října 2010 23:36

soukromá zpráva od Lizmael pro Zatřepu pobaveně hlavou. „Kdepak, já se za sladký řeči neschovávám. To je chyba ostatních, že nerozpoznají, co jsme zač. Lidé vidí všechno černobíle. Neumí si domýšlet.“ pokrčím rameny. Koutkem oka si všimnu tetování. To by mohlo něco napovědět, ale svlékat ho tady nebudu. Za jeho úsměv bych vraždil. Do slova. Provokuje a nebo je to příšerný idiot, kterému nedochází, oč tu jde. Vůbec se mě nebojí. Ani trochu. Vysvětlí mi, že neodejde. Jakoby se nechumelilo. Oplatím mu přeslazený úsměv, v očích se rozhoří nenávistné plameny. Zlomím cigaretu v půli a hodím ji do popelníku. „Jak chceš.“ vrátím se na své místo. Znovu se věnuji své práci, vyčkávám a vyhlížím. Však ty jednou budeš muset odejít…a až se to stane, neodejdeš sám. Já tam budu a ty budeš …litovat..

Mihael - 30. října 2010 23:54

soukromá zpráva od Mihael pro Zasměju se nad jeho vysvětlením a hození viny na lidi. " Lidi jsou tupý...a věří. A to je to, co nás živí. " ujasním mu můj pohled. Vysvětlím mu, proč neodejdu. Oplatí mi úsměv, jen v očích však vidím nenávist, jakoby v nich měl plameny. Takže ty budeš něco z démonské havěti....no asi nějaký hodně odolný a nejspíše i hodně vzteklý. a zadívám se na zlomenou cigaretu. " Taková škoda...cigarety." a vrátím se pohledem k barmanovi. Pokračuju s ním a hovoříme spolu. Popíjím několikáté pivo a pokuřuju, když chlápek jde kolem mě s tou lehkou holkou. Otočím se na něj a on se zastaví. Usměju se a dám se s ním do řeči. Za chvili už za mě platí a ještě mi sám dá prachy. Sbalím prachy do kapsy v kalhotech a jakoby nic se s chlapem rozloučím. Odejde s ní a nejspíše si ani nebude pamatovat, že mi něco dal. Tak nechutné využívat slabou lidskou mysl. pomyslím si a uvnitř se zasměju, příjde mi to neskutečně vtipný. Hodím barmanovi něco na víc, mrknu na něj a oblíknu si bundu. Pomalu odcházím a místo po mě zůstává prázdný. Na barmanovi je znát, jak se na místo po mě často dívá a snaží se dát si asi dvě a dvě dohromady. Já sám vyrazím na ulici a pomalu postupuju nočním městem směrem k malému mému bytu.

Lizmael - 31. října 2010 00:07

soukromá zpráva od Lizmael pro Využívá svých schopností. Oblbuje lidi. Podobá se nám, i když mezi nás nepatří. Rozhodně se nezrodil podobným způsobem a za stejným účelem jako já. Dokonce už i bytosti světla se uchylují k takovým pokleskům. Proti tomu nic nemám. Čím víc zkaženosti, tím líp. Ale to neznamená, že mu jeho drzost prominu. Mně se neodmlouvá. A už vůbec se mi nekazí nálada. Odejdu pár minut po něm. Nebude těžké ho vystopovat. Naladil jsme se na jeho vlnu. Zároveň si držím bezpečný odstup. Nechci, aby mě vycítil. Kdyby ano, nemusím to být nutně já, ale něco jiného. Podobných individuií tu běhá dost. A někdy to jsou jen nasáklé emoce lidí. Sleduji ho až k jeho bytu. Nyní je ta pravá chvíle pro pár kouzelnických triků. Plížím se u stěn jako živý stín. Doufám, že u sebe doma se cítí v bezpečí. To by mi mohlo usnadnit nerušené vniknutí do jeho hnízdečka. Pokud si ničeho nevšiml, strhnu ze sebe pomyslný stínový plášť. Objevím se těsně za ním. Jednu ruku podvlíknu pod jeho paží, rozevřenou dlaň přitisknu na jeho hrudník a tak jej natisknu na sebe. Kéž by se vyděsil. To by byla lahoda. „Deset, dvacet prohnilý andílek.“ zašeptám posměšně vedle jeho ucha. „Snad sis nemyslel, že se z toho vyvlíkneš tak snadno.“ druhou rukou zatím jemně stisknu jeho bělostné hrdlo.

Mihael - 31. října 2010 00:27

soukromá zpráva od Mihael pro Jdu po ulicí a cítím kolem sebe lidské myšlenky, občas nějakou tu zoufalou duši a nebo zoufalé stvoření na lovu. Nevnímám je a jen se snažím jít. Cestou si ještě jednou zapálím a rozmýšlím, zda si vemu travu domů nebo ne. Rozhodnu se pro zápor, protože mi to pivo a pár panáků pro dnešek stačilo. Vystoupám do malého bytu a otevřu dveře. Mám to tu slušně zařízený. Jistě, mohlo by to být lepší, ale na ten můj život neživot mi to stačí. Zavřu za sebou, ani nezamykám. Odložím bundu a boty a vejdu do obýváku. Prohrábnu si vlasy, když mě něco, nebo spíš někdo chytne. Cítím ho za sebou, ihned poznám, kdo to je, aniž bych se otočí. Co tu ...chce? Zábavu? Prohnu se na něj a slyším jeho hlas i oslovení. Moje krátké počáteční překvapení přejde do flegmatického jednání. " My jsme hráli na zapikanou?" a více zakloním hlavu, jak mi stiskne hrdlo. " Hledal jsem zábavu...už nějakou dobu se tu nudím....démonku." zkusím tipnout, protože ted cítím jeho auru víc a tohle slovo mě napadlo jako první. Možná proto jsem ho taky necitil. Nejsem už jako dřív a pro něj snadná kořist.

Lizmael - 31. října 2010 00:40

soukromá zpráva od Lizmael pro Minimálně jsme ho překvapil. Alespoň něco. Na jeho hloupý smysl pro humor si budu muset zvyknout. Jistě to má, co dočinění s jeho mrzkým původem. Neumí se chovat jinak, než…mile. Docela alibistické vysvětlení, ale co. Já se s tím spokojím. Ušklíbnu se. „Och, tak ty se nudíš? To je smutné. Skoro si mě rozplakal.“ stisknu jeho krk silněji a krapet ho přidusím. Pokud se zadaří, zítra tam bude mít moc hezké podlitiny. NA oslovení neraguji. „Nikdo už o tvoje služby nestojí, co? Brodíš se ve srabu, jako všichni tady.“ obratně ho přetočím tak, abych viděl do jeho tváře. „A taky jsi rychle zapomněl, že s námi se hloupě nevtipkuje.“ vycením zuby a zavrčím. Silou ho od sebe odhodím, ať už spadne na zem nebo na gauč. Já si zatím sundám bundu. „Někdo by ti to měl asi připomenout, no…asi to zbylo na mě, co?“ prokřupu si prsty a věnuji mu milý úsměv. Vypadá jako moucha chycená v zavařovací sklenici.

Mihael - 31. října 2010 00:55

soukromá zpráva od Mihael pro Nestihnu moc reagovat, protože mě více přitiskne krk. Zalapu po dechu a přivřu oči. Tohle jsem možná přehnal....možná. napadne mě a krátce ztrácím vůli nad svým tělem, jak mi ubírá kyslík. Znova promluví a otočí si mě k sobě. Otevřu oči a podívám se na něj. Nevypadá zrovna přátelsky naladěný, ale to mi naznačoval už v tom baru. Chci mu odpovědět, nadechnout se, ale místo toho letím přes místnost a spadnu na zem. Vyjde ze mě vyheknutí, jak ze mě dopad vyrazil dech. Zadívám se na něj a pomalu se sbírám ze země do sedu. " Dlouho jsem s vámi neměl co dočinění...tady se většinou courají slabší, co si na mě netroufnou a není s nima zábava. ..nehledě na to, že já svoje služby nikomu už nenabízím." hovořím a přitom slyším prokřupnutí prstů. Zatrne mi, přesto se usměju. "Budeš mít bonusový body...musím ti prozradit, že za mě si reputaci nevylepšíš." v sedě se přitom od něj pomalu odtahuju. Dneska jsem to asi krapet přehnal...teda...to budeš mít radost....až pocítíš mojí bolest...jo....trest je tak krásná věc. promluvím směrem k bohu, i když mám dojem, že ten mě už nějaký ten čas neposlouchá.

Lizmael - 31. října 2010 01:07

soukromá zpráva od Lizmael pro Mlčky poslouchám jeho vysvětlování. V tom případě máš obrovský štěstí, že jsi narazil na mě. v myšlenkách se spokojeně usmívám. Maličko žasnu nad tím, že ani on neztrácí optimismus. Špatně si je vymodeloval ten starej bídák. „A kdo tu mluvil o zvyšování reputace? Tohle je čistě soukromá věc. Ten nahoře tě zapomněl vychovat.“ pohodím rameny a dojdu k němu. Šoupe se ode mě dál, ale stejně brzy narazí na stěnu. Vypadá roztomile. Malé, ustrašené štěně. Přikleknu si k němu. Upřeně se mu zadívám do očí. „Tak kdepak začneme?“ samolibě se usměju. Hřbetem dlaně jej pohladím po pohledné tváři. Sjedu po hebké kůži na krk. Bez námahy rozepnu zbývající knoflíčky košile tak, že se rozletí do všech stran. Hodnotím jeho tělo a představuji si, jak by mu asi slušela zlomená žebra. „Už ti někdy kost prorazila plíce?“ zajímám se. Samosebou využiju příležitosti a prohlédnu si tetování. Nezastavuji se v bezplatné prohlídce andělského těla. Přes látku kalhoty stisknu s důrazem jeho slabiny. Nakloním sek němu blíž. „Pověz, co ti říká bolest?“ nepřestávám vyvíjet tlak na jeho rozkrok.

Mihael - 31. října 2010 01:25

soukromá zpráva od Mihael pro Dál se od něj šoupu a on se přibližuje. " Jo, to mi taky říkal.....jsem prý nevychovatelný...jakoby mu vadil nějaký ten...menší...prohřešek." a narazím do stěny. Dívám se mu do tváře a přejede mi mráz po zádech jen z představy, co ted bude. Znova se usměju. Přiklekne si a dívá se mi do očí. Oplácím mu pohled, Proč se sakra nepokloníš...neprojevíš mu úctu...však pak by tě nechal být....ne...já jsem pořád ten samý....no asi vážně bych nedal žádný úkol...tohle je trest....takhle jsi to plánoval? Myslíš, že mě takto změníš a já přilezu..né, já si pak dám tu trávu Pocítím dotek hřbetu po tváři, přivřu oči a jak sjede z tváře, oči zase otevřu. Roztrhne mi košili, jen slyším knoflíčky všude kolem, jak dopadají a odrážejí se. Tetování: Na pravém prsním svalu je hlava hada, která má na zubu pírka z křídel. Jeho tělo se stáčí po pravé půlce až na břicho a tam se točí až na záda. (Na zádech je ocas, který jde od poloviny páteře a nad ocasem na lopatkách jsou vytetovaná křídla, která jsou potřísněná jedem a rozervaná. Kolem těla a ocasu hada se jsou poletující peří) Na otázku se mírně usměju a zakroutím hlavou. " Ne, to jsem ještě neměl. " a znova se mu zadívám do očí. Stiskne mi slabiny, zatnu svaly a přivřu oči. " Bolest.....povinnost....trest....slast." hovořím pomalu, jak se vyrovnávám s jeho silou na mé tělo. " Rád si ...povídáš.....při....výchově?" neodpustím si zase drzou poznámku.

Lizmael - 31. října 2010 01:39

soukromá zpráva od Lizmael pro „Strašná škoda, že sis při pádu z nebes nezlomil tu svojí labutí šíji. I když na druhou stranu…dnes večer bych líp čas nezabil.“ usměju se. Tetování mě zaujme, jsem zvědavý, jak pokračuje na zádech. Ale to si nechám jako překvapení, až mu budu lámat páteř. Odpoví, že propíchnuté plíce ještě neměl. „Neboj, to snadno napravíme.“ zazubím se. S ním bude ještě zábava. Najednou šetří dech a snaží se vyslovovat slova pomalu a pečlivě. Slast? Zajímavé. Tiše se zasměju při poslední otázce. „Hádej.“ olíznu si spodní ret. Obratně rozepnu jeho pásek a rukou vklouznu pod kalhoty, aby můj stisk pocítil intenzivněji. „Zajímalo by mě…kdybych tě vykastroval, jestli bys pěl nebeský chór.“ mlasknu jazykem. Ale jak cítím pod prsty jeho mužství, tělem mi začne probíjet pocit podobný elektřině. Je to vzrušující, mít padlého anděla takto v hrsti. Navíc...podívám se na obnaženou hruď…působí svůdně. Možná bych se mohl opravdu pobavit. Skloním se. Jazykem obkroužím levou bradavku a pak do ní kousnu. Vnímám jeho reakci. Dle toho se rozhodnu, jak dál.

Mihael - 31. října 2010 01:52

soukromá zpráva od Mihael pro Nic neříkám na jeho slova o pádu z nebes. Jen se usmívá a já se usměju na něj. Ani nevím proč, nechce se mi moc ukazovat, že mi ted do úsměvu moc není. Znova mi přejede ten zvláštní mráz po zádech, když se zmíní o lámání žeber. A na mojí otázku reaguje tak, že to nechá na mě. " já bych si tipnul, že jo....chceš vědět, jak se cítím...chceš můj strach?" a polknu, jak si olízne ret. Rozepne mi příklopec a zajede pod kalhoty. Stisknu zuby, jak pocítím více stisk. " Já už...žádný chor..natoz nebeský...zpívat nebudu.....a na to...by jsi mě musel vykastrovat dřív...ted už ti to na hlas nepomůže." odporuju nad jeho provokaci. Sakra..co to zase melu....ne..já si vážně nedám pokoj...to jsi ho kem ě poslal ty, co? Ty.....ty....tak doufam, ze se ti to aspon bude libit. znova v myšlenkách promluvím k bohu. Skloní se a zakrouží kolem bradavky, pak mě do ní kousne. přivřu oči a vydechnu s podivnou úlevou a příjemným pocitem. Celou dobu mám položený ruce podél těla a opírám se o ně. Ted je zvednu a dotknu se jeho vlasů, zajedu mu do nich prsty.

Lizmael - 31. října 2010 02:07

soukromá zpráva od Lizmael pro „Jestli chci tvůj strach?“ zatvářím se nanejvýš pobaveně. „Ne, ta kulička, kterou maskuješ těmi nebojácnými úsměvy mi zdaleka nestačí. Já chci víc…utrpení.“ navenek poklidně se usměju. Nedá si pokoj. Nepřestane vzdorovat. Silácký řeči ho nezachrání. „No, mně to na hlas určitě nepomůže, ale tobě by mohlo.“ zaslovíčkařím. Vjede mi prsty do vlasů. Díky tomu si uvědomím, že jsem polevil. Zvednu hlavu. Na tváři se mi rozlil naprosto chladný výraz. Rty jsou stažené do úzké linky. Ovinu prsty kolem jeho zápěstí a bolestivě mu zkroutím paži za záda. Z toho důvodu se přestanu věnovat jeho rozkroku. Zatáhnu ho za copánek a zvrátím mu hlavu do zadu. „Kdo je tu pán, no?“ přísně se mu zadívám do očí. Jestli z něj vypadne nějaká prkotina, přísahám, že mu tu ruku vykloubím. Odtáhnu ho ode zdi, dostanu se za něj a kolenem mu zatlačím na páteř. „Koho budeš dnes poslouchat?“ položím mu další otázku. Potom do něj strčím, aby ležel hrudníkem na zemi a při tom stále klečel na kolenou. Nevybíravě mu stáhnu kalhoty před zadek a prsty dráždivě jezdím mezi půlkami sem a tam. „Tak koho?“ košile se mu shrne k ramenům a odhalí kus tetování.

Mihael - 31. října 2010 02:26

soukromá zpráva od Mihael pro Nejspíš jsem ho pobavil, když zaslechnu jeho smích. Opět se na něj usměju. Na chor mi to vrátí díky slovíčkům. Musím se krátce zasmát, jak to vyznělo úplně jinak. Přejedu mu přes vlasy a on zvedne hlavu. Zadívám se do jeho rty, které jsou tak tenké, jak je snad až tiskne. Ha....tak ted jsem udělal něco....špatně....příště mu vrazím pěstí. napadne mě zábavná myšlenka a zasměju se. Smích mi přejde do bolestného zasténání a ruka skončí zkroucená za zády. Copánek je jeho pomocníka zvrátí mi hlavu dozadu. Polknu a ohryzek poposkočí. Dívá se mi do očí a já váhám, jak odpovědět. Boha asi myslet nebude...sebe...no jen to jméno vědět .... potřebují si taky určovat, kdo tu velí, ..jako on. " Pán...nejspíš...ty?" odpovím s náznakem otázky. Odtáhne mě od zdi, od které se mi vůbec nechce a nohama brzdím. Cítím koleno na páteři a prohnu se podle tlaku. Další otázka, ale stejného typu. neodpovím mu na ní. Donutí mě klečet a přitom se předklonit. Moje kalhoty jsou za chvili dole a jeho ruka jezdí mezi mými půlkami. Kousnu se do spodního rtu a trhnu s sebou. " Asi....tebe." zašeptám tiše a zavřu oči. To mě tu ojede...zmlátí a odejde.....proč mi nenechal trochu víc me sily..nikdy by se mi takto blízko nedostal....ale já co mám..využijiu..v pravý čas...démonku...jsem slabý...ale lidi jsou pořád slabší než já.

Lizmael - 31. října 2010 02:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Označí za pána mě. I když ne příliš jistě. Přesto předpokládám, že lepšího výsledku jsem zatím dosáhnout nemohl. Nechce se mu ode zdi. Kdo by to byl řekl. Začíná se bát. V podstatě po něm chci, aby se opakoval. Odpoví tiše. Buď protože mě odmítá uznat jako autoritu anebo že by mu vadily mé dotyky? Pohladím ho po zadečku a zádech. Chytím ho za boky. Špičkou jazyka obkreslím linii páteře od shora až úplně dolů. Pousměju se. Potom se zvednu a posadím se na gauč. „Svlékni se.“ není to prosba, ale rozkaz. Nemůžu si ho vzít hned. Sakra ani nevím, jestli bych měl. Nejdřív ho chci ponížit. „Dotýkej se sám sebe.“ pohodlně se usadím a čekám, jak se bude činit. Provádět intimnosti před zraky cizího…trochu ponížit by ho to mělo.

Mihael - 31. října 2010 02:50

soukromá zpráva od Mihael pro Stisknu víčka, jak mě pohladí po těle. Chytne mě za boky a jeho jazyk přejede po páteři. Po těle přejede mráz a se propnu na opačnou stranu od něj, rty se pootevřou a vyjde z nich tichý výdech. Pustí mě a jen se mi posadí na gauč. Pomalu se posadím na paty a promnu si ruku tam, kde mě držel. " To chceš striptýz s hudbou...bez?" a místo pokračování se zarazím. Dotýkat se sám sebe. Cože? dotýkat se sám sebe? Co to je za démona? a rozhlídnu se po pokoji. Pomalu se postavím. "Netušil jsem, že jste uchylný tímto směrem. ...ale když ti to udělá radost." neodpustím si poznámku. Sundám ze sebe zbytek košili.

Lizmael - 31. října 2010 02:57

soukromá zpráva od Lizmael pro Cuknu koutky, když se zeptá, zda chci i hudbu. "Ta vážně nemusí být." podložím si hlavu rukou. Neujde mi jeho zaražení. Že bych zabrnkal na spravnou strunu. Vypadá to, že znejistěl. " O nás ještě netušíš věcí..." mávnu rukou, jako kdybych odháněl mouchu. Pozorně ho sleduji, aby mi neunikl jediný detail. "Pokračuj, nebo se snad stydíš?" rypnu si. Potom mě napadne další věc, usměju se. "A říkej mi u toho nahlas, nač přitom myslíš." vědět, co hovzrušuje...to je docela lákavé.

Mihael - 31. října 2010 02:17

soukromá zpráva od Mihael pro Shrne to tak, že o něm nevím plno věcí, nebo spíš o nich. Rýpe si do mě, nereaguju na rýpanec, ale na to další jo. " Některé mé myšlenky by jsi vědět nechtěl...to mi věř. " a zadívám se ke dveřím. Utéct....to je zbabělost...a všichni vědí, že jsme dost rychlý...a on je ted výš než já. ...no aspon to bude zábava a ne nudný večer jako bývají většinou. Nadechnu se a rukou si přejedu po krku, přes lícní kost, bradavku na břicho. Rukou sjedu na podbřišek a zajedu si pod spodní prádlo, které mám jen zepředu. Zadek mám odhalený od doby, co mi je stáhnul i s kalhotama. Rukou vyjedu a oběma rukama jdu na zadek. Přejdu dopředu a díky už napůl stáhnutému spodnímu prádlu jen zajedu prsty pod okraj a sundám ze sebe i tuto část prádla. Rukama sjedu po nohou dolů a vystoupím z prádla. Pak rukama zase vyjedu a hladím se po nohách. Narovnám se a vyjedu si zase na hrudník. Přivřu oči a rukou si zajedu zase na krk, jezdím po ohryzku, po tepně a pod čelistí, druhou si jezdím po břiše a podbřišku a zajedu si na hrud na bradavky, jen občas si vjedu palcem na penis. a to jen náhodou, když jezdím po podbřišku. " Hm.....jo....Tohle se mi líbí...krk...tohle víc....podbřišek...jo....stisknutí bradavky....olíznutí....cizí dotek....a k čemu mu to bude? .....jo, ted bych potřeboval záda....pořádně...tak aspon takto..aspon ten bok." hovořím při různých místech, kde se dotýkám.

Lizmael - 31. října 2010 10:33

soukromá zpráva od Lizmael pro Hranou ukazováku si přejedu po rtech. „Není nic, co bych o tobě vědět nechtěl. To zase můžeš věřit ty mně.“ naznačím mu, že by měl poslouchat. Škoda, že u sebe nemám pouta, nebo alespoň dostatečně dlouhý řetěz. Andílek se začne hladit po těle. Sleduji jeho dlaně opisující křivky vlastního těla. Musím uznat, že vypadá pěkně. Však na výrazu tváře nedávám nic moc znát. Stojí přede mnou celý nahý. Schválně věnuji jeho slabinám obzvlášť významný pohled. Potom promluví. Připadá mi to jako popis těla na hodině biologie. I ty jeden malý provokatére. „Ale no tak…víš, že jsem si to představoval jinak.“ nespokojeně zamlaskám. „Jak se jmenuješ, opeřenče?“ rád bych věděl, jak bych ho mohl oslovovat. Mezitím přemýšlím, co s ním. Zohavit tak nádherné tělo by byl hřích. To zní komicky. Mohl bych si s ním pohrávat delší dobu, než pouhou jedinou noc. Ale když on tak nerad spolupracuje. Zvednu se a přistoupím k němu. Mezi prsty uchopím jeho bradu a mírně mu nadzvednu hlavu. Pohlédnu mu do očí. Volnou rukou ho pohladím po boku, potom mu navedu dlaň tak, aby se dotýkal svého mužství. „Obzvlášť těmto partiím by ses měl věnovat.“ poradím mu relativně mile. „Chci tě slyšet nahlas vyslovovat nejskrytější fantazie a touhy, chci tě slyšet sténat pod vlastními dotyky.“ Chtíč je sladký. Touha mocná. Potom ho pustím a vrátím se na místo, kde jsme před tím seděl.

Mihael - 31. října 2010 11:10

soukromá zpráva od Mihael pro Ve slabinách jsem spíše průměrný, tam se naše úkoly nedotýkají a tak při stvoření to bylo bezvýznamný. Ovšem někteří nemají ani to a jsou bezpohlavní. To ty nejstarší, kteří přišli jako první. Můj popis se mu nelíbí, čekal jsem to, co si budu nalhávat. Je nespokojený a zeptá se mě na jméno. Jen přestanu. " Když se ti to nelíibí, tak se na mě nekoukej.....nedošlo ti, že mi něco tak hříšného třeba ani neznáme." zkusím to uhrát na poctivost, četnost a držení se pevných zásad. I když u mě tohle už dlouho neplatí. Což může tušit, ale nemusí. Zvedne a přistoupí ke mě. Zvedne mi hlavu a já se má dívám do očí. Jsem...Mihael. představím se a jen v myšlenách postupuju s jeho rukou po mém boku. Veme i mojí a já se sám dotknu svého údu. Upřesní mi své požadavky a odejde na místo. " Co když někdo jako já nemá žádné fantazie a touhy?" ale ruku na svém údu nechám. Znova se podívám ke dveřím a pak na něj. Může jasně číst z mého pohledu, kam se ted ubírají moje myšlenky. Vyjedu rukou na břicho a chvili pokračuju jako předtím, než se sám štipnu do bradavky a sjedu rukou na úd a dlaní si ho začnu třit a věnovat se jemu. Mírně zakloním hlavu a přivřu oči. Pootevřu rty a chvilku jen vydechuju, jak se mi to sám od sebe líbí. Po chvili začnu i mluvit. " jo...ještě..rychleji....chci to cítit....jo...pořádně...víc..." hovořím jinak, procítěněji, začnínám do toho mírně vzdychat. Dělám si dobře jen s občasným stisknutím citlivějšího místa tak, aby to bylo vzrušující. Ubližuju si jen mírně, přesto je ve slovech znát, že se mi to líbí. Stále se honím, zatímco druhou se hladím, jemně stiskávám. a kde zrovna ruka je, o tom místě hovořím. " chci cítit rty...na svém krku....chci cítit jazyk na své hrudi...zuby na bradavce...objemutí, které mi veme dech....jazyček dráždící mě na podbřišku.....rty na své penise, které sajou .." hraju si sám se sebou a jeho přítomnost se snažím nevnímat. Spíš vzpomínám na holky, co jsem si takto ovládal a oni mi to potom dělali, sotva jsem na to pomyslel.

Lizmael - 31. října 2010 11:31

soukromá zpráva od Lizmael pro Snaží se to uhrát do autu. To mu nespolknu. Andělé jsou sice ctnostné bytosti a tudíž příšerně nudné a naivní. Jenže on už mezi ně nepatří, ne tak docela. Pár poklesků jsem byl dnes večer svědkem a troufám si říct, že propadl více neřestem. Mihael… zopakuji si v duchu a tiše přikývnu. Sedíc zpět na místě pobaveně cuknu koutky. „Nenech se vysmát, světice. Pokud fantazie nemáš, jednoduše si je uděláš…“ položím dlaně na kolena a dívám se, co s tím provede. Oči mu sklouzávají ke dveřím. „Opravdu bys chtěl zdrhnout nahý do té špíny, kde by tě přefikla první partička senilních úchylků?“ prohodím. Neuteče. Zatím ne. Nakonec si začne dělat dobře. Přesně, jak jsem chtěl. Olíznu si spodní ret. Pohled je to vzrušující. Poslouchám jeho hlasité a útržkovité myšlenky. Sám pocítím mírný tlak v rozkroku. Tiše si vyzuju boty. Využívám toho, že má zavřené oči a začíná být ovládám vlastním uspokojováním. Chutná výtečně. Můj nejmilejší hřích. Zvednu se a přejdu k němu. Našlapuji téměř neslyšeně. Neměl by mě vnímat. Přidřepnu si, dlaně přiložím na jeho zadek, který stisknu. Jazykem kreslím obrazce na jeho podbřišku. Lehce, smyslně, provokativně. Jednou rukou přejedu přes stehno a chytím do ní jeho varlata a olíznu špičku penisu, který drží v ruce.

Mihael - 31. října 2010 11:55

soukromá zpráva od Mihael pro Viditelně mi to nezbaští a nevěří, že nemám fantazii. Dál se tam posadí a odhadne mé myšlenky. Jen se ušklíbnu. " Má mě přefiknout parta uchyláků a nebo mě zmlátit nebo zabít démon?" poznamenám lhostejně. I když ponížení od lidí zkousávám hůř než od démonů nehledě na to, že venku by mě lidi nic neudělali, pokud by neměli dost silnou mysl. A to většinou nemají. Dělám si dobře a jeho plížení neregistruju. Stejně ho tu cítím pořád a všude. A snažím se na něj nemyslet. Jak se dotkné mé zadnice a stiskne. Překvapeně zasténám a stoupnu si na špičky.Spadnu na paty a polknu, jak pocítím jeho jazyk na podbřišku. Nepřestávám se však honit, ale mluvit přestanu. Zavřu oči a přejdu do tichých vzdychů, má ruka zvýší tempo, jak se snažím uspokojit. Přejede mi po stehně a zajede mezi moje nohy. Udělám menší úkrok, aby se mu tam ta ruka vešla a vzdychnu. Jak se jeho jazyk dotkne mého penisu, zasténám a stisknu si bradavku. rukou si stáhnu kůžičku a držím jí doleji, moje pohyby rukou se zrychlí, ale nejdu přes celý úd a jen držím kůžičku dole a odhalenou špičku nechávám jeho jazyku. " Ano...tak...pořádně...po špičce....a více...stisknout...." zkusím mu říct, jak by se mi to líbilo a sám jsem napůl zvědavý, zda to udělá.

Lizmael - 31. října 2010 12:14

soukromá zpráva od Lizmael pro Zasténá pod mým stiskem. To se mi líbí. Překvapivě nepřestává, naopak přidá na intenzitě. Že by ho má přítomnost vzrušovala? Nebo se dostal do fáze, kdy nedokáže přestat? Poslušně roztáhne nohy, abych se mu mohl lépe věnovat. Dokonce vysloví prosby, jak by to chtěl. Má štěstí, že jsem se dobře naladil. Znovu olíznu špičku jeho údu, ale už hruběji. Potom jí stisku mezi zuby a přitom po ní dráždivě kmitám jazykem. Masíruju mu varlata, tisknu jednu půlku zadečku a saju špičku penisu. Ovšem, těsně před jeho vyvrcholením stisknu jeho mužství v místě, které mu zabrání ejakulovat. Zákeřné utnutí orgasmu. Na každého to působí jinak, ale předpokládám, že si klekne. Dostanu se za ně, jazykem obkroužím otvor mezi půlkami. Potom si rozepnu kalhoty a potřebně stáhnu. Pevně ho chytím za boky. Mé vzrušení je znát. Dráždivě se otřu svým údem o jeho zadeček. A pak bez varování do něj vniknu až na doraz. Vzdychnu a užívám si stísněný pocit v něm. Potom začnu pohybovat rytmicky pánví.

Mihael - 31. října 2010 12:42

soukromá zpráva od Mihael pro Poslechne mě a udělá to, co chci. Znova mi ho olízne a já znova zasténám. Pak pocítím zuby, přejede mi mráz po zádech. Dráždí mě a masíruje varlata, přitom mi tiskne zadek. užívám si to a cítím, že brzo vyvrcholím. Nakonec mě posloucháš......posloucháš andílka....skoro je to směšné. pomyslím si a nechce se mi tomu věřit. Ovšem jak se mi chce vyvrcholit, zmáčkne mě tak, až nepříjemný tlak zcela okamžitě přeruší vyvrcholení. Vykřiknu překvapením a padnu na kolena. Přejde a pocítím jeho jazyk u otvoru. Rukou si držím v rozkroku a otočím se na něj. Zírám na to , co dělám. Takže ...proto ...si mě chceš ošukat sám? než se stihnu dostat od něj, chytne mě za boky. Otře se o mě a já vím, co bude následovat. Zavřu oči a sevřu víčka. Ruku položím na zem a mé tělo se zachvěje. Pronikne do mě, zavřu bolestí a i druhou rukou padnu k zemi. Zakloním hlavu a otevřu oči. Bolí to a každý příraz víc. Kousnu se do rtu a skloním hlavu. Koušu se do rtu a s každým jeho přírazem vydechnu, jak ze mě vyrazí kus dechu. Oči zase zavřu a prsty svírám do koberce, předkloněný a ponížený. Trest...můj trest..užíváš si to...jo....klidně ti to potom přetlumočím..jaký to bylo.....líbí se ti..když ti tvého svěřence šoustá démon? hovořím s bohem a svým způsobem se mu vysmívám, nebo jen sobě ulehčuju svědomí.

Lizmael - 31. října 2010 12:55

soukromá zpráva od Lizmael pro Chvěje se. Ať už se dělá silným jakkoliv, na takový sex není připravený. Tuším, že to bude vůbec poprvé, co do něj nějaký muž vnikl. A k tomu takovým nečestným a bezohledným způsobem. Přesto ničeho nelituju. Bolestný výkřik zalahodí mým uším. Vzdechy z nepříjemných pocitů jsou úžasně vzrušující. Konečně trocha zadostiučinění. Přirážím a přitom ho držím jednou rukou za rameno. Potom mu vjedu prsty do vlasů a chvílemi mu hlavu zakláním svým směrem. V okamžiku kdy mu opět pevně tisknu pouze boky se skloním a jazykem přejíždím po jeho zádech, zuby zanechávají na kůži červené otisky. Užívám si to. Dlaní mu vjedu mezi nohy a stisknu jeho mužství. Zasténám.

Mihael - 31. října 2010 13:06

soukromá zpráva od Mihael pro Držím hlavu v předklonu, ale on chce něco jiného. Chytne moje vlasy a zakloní mi hlavu, až se mi kořínky vlasů napínají. Zasténám bolestí a hlavou se podvolím. Drží si mě a naráží na sebe, i když já s ním spolupracovat nechci. Kouše mě do kůže na zádech, propínám se a tím kůži ještě více napínám, ale nemůžu si pomoci. Rukou mi vjede do rozkroku a stiskne úd, zasténá a já taky. Chytnu jeho ruku, co má na mém údu a sevřu jí v zápěstí. Chci jí dostat z mých partií, po poslední jeho návštěvě mě krutě připravil o krásný orgasmus.

Lizmael - 31. října 2010 13:15

soukromá zpráva od Lizmael pro Nelíbí se mu to. Nechce se podvolit úplně a spolupracovat. Nebudu říkat, že ho chápu. Možná, že má v sobě stále jakýsi božský zábrany. Ale já si sním poradím. Vypadá to, že nechce, abych mu dělal dobře rukou. Pryč jí nedám. Chvilku ho ještě honím, ale pak ho pustím. Rozpojím naše těla, ale to neznamená, že je konec. Povalím ho na záda a položím se mezi jeho nohy. Olíznu stranu jeho krku. Obličejem se dostanu těsně nad ten jeho skoro se dotýkáme nosy. Pousměju se. Začnu do něj vstupovat. Tentokrát o dost něžněji a pomaleji. Chci přesně vidět, jak se při tom bude tvářit. Chytím jeho nohu pod kolenem a pokrčím ji.

Mihael - 31. října 2010 13:35

soukromá zpráva od Mihael pro Nechce mě pustit a honí mě. Více stisknu zuby a stále se snažím ruku od sebe dostat. Pustí mi úd a vyjede ze mě. úlevně vydechnu a položím hlavu na zem, zrychleně dýchám. Otočí mě na záda a položí se na mě. Po olíznutí krku mírně hlavu dám nastranu a vzdychnu. Prozradil jsem mu, že se mi to líbí. Otevřu oči, je nade mnou a usmívá se. Spodní ret mám rudý od toho, jak jsem se do něj kousal, ale neprokousnul jsem si ho. Rukama se zapřu o jeho ramena a snažím se ho ze sebe dostat. Zatlačím mu na ramena, když do mě vstupuje. Opět. Zavřu oči a vzdychnu. Propnu se, protože ted to bolí mín. Chytne mojí nohu a pokrčí jí, jeho úd mě ted podráždí. Zasténám a propnu se na zemi. Znova se kousnu do spodního rtu, a zatlačím na jeho tělo, přitom zakloním hlavu. Nějak tuším, že se tím baví. Otevřu oči a zadívám se mu do jeho. Ušklíbnu se a prudce ho chytnu. Prsty zajedu do jeho vlasů a místo odtáhnutí ho přitáhnu a políbím.

Lizmael - 31. října 2010 14:46

soukromá zpráva od Lizmael pro Pomaličku začínám zjišťovat, co na něj platí. Jen tak dál a budu ho mít v hrsti. Zadívám se na zarudlý ret. Láká k polibku, ale ty si prozatím šetřím. Pobaví mě, jak se úpěnlivě snaží prodloužit vzdálenost mezi našimi těly. Má sílu, ale nedokáže mít ruce napjaté dlouho. Nevyjdu z něj, dokud nedosáhnu vrcholu. Znovu zasténá, hádám, že jsem našel další citlivé místečko. Při dalším chabém pokusu, aby mě odstrčil, vypadá k sežrání. Najednou přestane vzdorovat. Ucítím jeho rty na mých. Zkousnu mu spodní ret a jazykem vklouznu do jeho úst. Líbám ho s démonickou vášní a přitom důrazněji přirážím. Nějakým zvráceným způsobem jsem nadšený z toho, že tu ojíždím anděla. Sjedu níž, abych svými rty zaměstnal jeho bradavky.

Mihael - 31. října 2010 15:30

soukromá zpráva od Mihael pro Jak ho začnu líbat, není překvapení a mě to podivně zamrzí. Místo toho zkousne můj ret a vjede do mých úst jazykem. Oplatím mu to a zahrávám si s jeho jazykem při polibku, který s důraznějším přiražením přeruším. Přivřu oči, tohle moc nepomohlo. Znova ze mě vyjde tlumený výdech, jak ze mě svym způsobem vyrazil dech. Sjede níž, a hraje si s mými bradavkami. Tiše vzdychám, přesto se rukama chytnu země. Nedrží mě a jen si na mém těle užívá. Myslím....že to by stačilo.....nejsem zas tak levný...i když už jsem spadl, na dně ještě nejsem. Počkám, až se v přírazech oddálí a pevně stisknu jeho rameno. Silou se odstrčím a pevně zavřu oči. Co největší silou zajedu do jeho svědomí a přeruším mu ten slastný pocit z mých pocitů a z toho, co mi dělá. Uvnitř jeho hlavy se rozjasný jasný světlo, které ho na moment oslepí. V ten moment zaberu na jeho tělo tak, že ze mě vyjede a já ho ještě kopnu. Posouvám se od něj co nejrychleji, abych se mohl postavit na nohy.

Lizmael - 31. října 2010 15:49

soukromá zpráva od Lizmael pro Na chvilku jsem věřil, že se už bránit nebude. Obalamutil mě a já si přestal dávat pozor. Stisk na rameni jsme považoval pouze za další hru, ale pak se stalo něco nečekaného. Ucítil jsem jak mi do podvědomí vklouznul paprsek světla. Ostrý jako nůž projíždějící horkým máslem. Tak snadno. Oslepil mě, přetrhl poutka, což mu dalo slušnou šanci na útěk. Ucítím kopnutí do břicha a kcenu si na zadek. Promnu si kořen nosu. Pěkně mě z toho jeho zásahu rozbolela hlava. Netušil jsem, že by něčeho podobného byl schopen. Grázlík. Vůbec se nesnažím ho rychle chytit. Ztratil jsme chuť pokračovat. Přiložím zaťatou pěst k ústům a mlčky ho provrtávám očima. Co teď holá dělat? Posbírá si věci a zdrhne? Jsem podrážděný. Nikdo mě ještě neodmítl. Nikdo.

Mihael - 31. října 2010 16:01

soukromá zpráva od Mihael pro Podaří se mi od něj dostat. Prodýchávám to, co jsem zažil a snažím se z toho vzpamatovat. Cítím, jak stále krvácím a není to třikrát příjemné. Podívám se na něj, zůstavá na místě a jen mě provrtává pohledem. Nejspíš se s něčím podobným ještě nesetkal. Ušklíbnu se. " Myslím, že jsme si kvit...aspon už víš, že padlým andělům se věřit nedá....jsme zkažený." a natáhnu se pro košili. Navlíknu si jí na tělo a očima sjedu ke dveřím. " Východ znáš." hovořím klidně. Mé tělo se stále chvěje a otvor bolí. Postavím se na nohy, dívám se na něj a vím, že nyní ví o mé síle. Ano, něco málo jí ve mě zůstalo. To světlo mě částečně vyčerpalo. Přesto nechci dát najevo, jak moc.

Lizmael - 31. října 2010 16:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Uchechtnu se. Zkažení teda jste. Jako obyčejný děvky. Nahlas nic neříkám, pouze se dívám, jak se s obtížemi zvedá ve zničené košili na nohy. Za to může mé hrubé vniknutí. Musel jsme ho poranit. Tu krev jsem cítil i já. Postavím se, zády k němu si zapnu kalhoty. Mám s to chutí mu ublížit, fyzicky. Jenže…co bych tím získal? Akorát bolavé klouby. Dojdu ke gauči, boty si vezmu do ruky, už se tady nechci zdržovat. Cestou ke dveřím se u něj zastavím. Pohladím ho po břiše. „Chvěješ se, je ti zima?“ zeptám se polohlasně s jízlivým úsměvem. Políbím ho do koutku úst. „Byl jsi sladký, škoda, že vydržíš tak málo.“ rozejdu se pryč. Zavřu za sebou dveře jeho bytu a teprve tam se obuju. Rozhodnu se pro dlouhou procházku. Mám o čem přemýšlet.

Mihael - 31. října 2010 18:24

soukromá zpráva od Mihael pro Zůstanu stát na místě, a vidím, jak si sbírá věci a balí se. Jo, tak to bylo taky jen kecy a chtěl jsi jen to jedno. A jak ukážu, že se umím bránit, jdeme pryč......tohlej si nevymyslel dobře......příště si musíš ten trest více promyslet ušklíbnu se nad svými myšlenkami. Cestou ven se u mě zastaví a přejede mi po břiše. Dívám se mu do očí a jak mě políbí do koutku, oženu se tak, že mu vrazím facku hřbetem ruky. " Jsi někdo, na koho stačím i jako padlý. Nemáš na anděla." a jen co odejde, přejdu k bundě a vytáhnu si krabku cigaret. Vytáhnu jednu a zapálím si. Pak se vydám do vany, abych se do ní naložil. Netrvá dlouho, ležím ve vaně, ponořený ve vodě, kolem jsou mydlinky a kouřím cigaretu. Rána už dávno nebolí, regeneraci mám vrozenou a tu mi sebrat nemůže. Možná proto jsem tu tak dlouho. Mlčky čerpám zpátky sílu. Pfff...prý vydržím málo...to mu mám dát jako děvka a jak se udělá, tak by odešel..nebo mě zmlátil..se přepočítal...užil si...ale né úplně jako já ne....dobře zakončený večer. na tváři se mi rozlývá úsměv nad tím, že stále mám dobrou obranu i na obyčejného démona.

Lizmael - 31. října 2010 18:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Vrazí mi facku hřbetem ruky. Přimhouřím oči. Teď si o sobě hodně mysli. Nechám ho při tom. Nemám zapotřebí se trumfovat, protože já na anděly stačím. Kdybych chtěl, mohl jsem to s ním dnes večer skoncovat. Tím jsem si jistý. Promnu si tvář, naposledy se na něj podívám a celkem v klidu odejdu. Ulicemi procházím, aniž bych si všímal jiných existencí. Znovu si v hlavě přehrávám průběh dnešního večera. V pár ohledech jsem uspěl, v jiných ne. Původně jsem mu chtěl poupravit fasádu, ale nakonec jsem podlehl jeho tělu. Měl jsem ho znásilnit. Byla chyba, když jsem mu chtěl vidět do obličeje. Je sice zkažený, ale ne tím samým způsobem jako já. Ale i tak myslím, že jsem jeho pýše uštědřil lekci. Vrátím se do svého podkrovního bytu, který tvoří veliká místnost rozdělená na kuchyňský kout, obývák a ložnici zároveň. Líbí se mi mít přehled. Žiju tu sám a jsme spokojený. Shodím ze sebe oblečení a vlezu si do sprchy. Pořádně ze sebe smyju veškerý andělský pach. Z lednice si vytáhnu lahev kubánského rumu a dám si pár loků před spaním. Ulehnu nahý. Spím většinu dne, protože jsem vzhůru převážně v noci. Doufám, že nadcházející večer bude úspěšnější.

Mihael - 31. října 2010 19:07

soukromá zpráva od Mihael pro Vidím v jeho tváři vztek, ale nic neudělá a odejde. Po vaně se odeberu do postele a zalehnu. Vlastně je to jen matrace, ale na to kašlu. Vyspím se a vyrazím zase do ulic. Procháím se a najdu si chlápka, co má trávu. Koupím si jí a vydám se zase do jiného podniku, kde se posadím ke stolu a objednám si alkohol. Zapálím si travu a slastně jí nasaju. Je to příjemný a zbaví mě to na chvili myšlenek. Budu mimo a ten stav se mi líbí. Dokonce si vemu i nějakou holku a přesvědčím jí, aby mi udělala dobře. Je to příjemný, sedím s přimouřenýma očima a užívám si péče od té holky. Kolem mě je oblak kouře od travky.

Lizmael - 31. října 2010 20:33

soukromá zpráva od Lizmael pro Další noc, pro mě skoro jako „nový den“. Vlasy tentokráte spletené do dlouhého copu. Potrhané džínsy, sněhově bílá košile. Se svou tváří bych klidně mohl aspirovat na andělskou bytost. Tolikrát jsem slyšela, že mám nádherné andělské oči. Kdyby tak tušili jak daleko jsou od pravdy. Mám chuť pozměnit si vědomí. Je zatěžko mě opít, ale dá se toho částečně dosáhnout. Plus kombinací jiných omamných látek bych se mohl na vrcholu večera parádně sjet. Uvidíme, co seženu. Proto od počátku vymetám všelijaké podniky, vyjma toho včerejšího. Do dalšího lokálu dorazím s klukem, je kapku zdrogovaný. Utekl z domova, má problémy ve škole i v rodině. Lahodný dezert. Vzal jsem ho pod své ochranné křídlo, přece bych nedovolil, aby jeho pružné tělo někdo zneužil. Zatáhnu ho na parket. Držím ho blízko sebe. Myslím, že mi právě vyznal lásku. Ušklíbnu se. Přiblížím své rty k jeho a jen zdatný pozorovatel z řad nadpřirozených by si všimnul namodralé mlhy, kterou vysávám z jeho těla. Takové výživné polibky především miluju.

Mihael - 31. října 2010 20:46

soukromá zpráva od Mihael pro Sedím za stolem a přede mnou je panák s tvrdým alkoholem. Tráva působí a já se cítím opojený a tím to holce déle potrvá. Přesto se pořádně snaží a to už jí ani nedržím. Nebo né tolik jako předtím. Nejspíš se jí to líbí. Znova pocítím démona. Krátce se otočím a všimnu si starého známého ze včerejška s klukem, který se na něj lepí jako na spasitele. Moc dobře vidím, jak ho jen využívá a krmí se na něm. Zakroutím hlavou a láká mě myšlenka vlezt mu do hlavy a pošeptat mu něco nemilého. Počkám, až se usadí a s klukem si najde místo. Zadívám se jeho směrem. Zkusím mu poslat myšlenku. Oblbnutá ovce je přece i pod tvou úroven. ovšem zda se mi to povede, to je tak 50 na 50. Jsem stále ještě ze včerejška slabší a ted ještě omámený trávou. Usmívám se a zakloním hlavu. Na krku je vidět mizící modřina, protože do toho jsem svojí regeneraci nevkládal. Ta modřina mi vůbec nevadí. Holka se snaží a ještě chvili a obdařím jí svým štěstím. Kašlu na démona a zajedu rukou pod stůl, kde holku pohladím. Propnu se a zasténám, absolutně kašlu na okolí, které mě může slyšet. Holka po chvili vyleze a olizuje se. Pohladím jí a rukou sjedu na její nadro. Kopnu do sebe panáka.

Lizmael - 31. října 2010 21:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Přestanu si brát své potěšení, abych ho nevyčerpal najednou. Můj společník se mi líbí, tak bych si s ním chtěl hrát déle. Zapadneme společně ne volné místo. Obejmu ho kolem ramen, ruku mu majetnicky položím na stehno, které hladím. Odhrnu mu vlasy za ucho a tiše mu do něj šeptám, co vše s ním plánuju dělat. Najednou k mým uším dolehne šum. Věta jakoby vycházející z porouchané vysílačky, nebo rádia. Oblbnutá ovce je přece i pod tvou úroven.Rozhlédnu se a zbádám padlého anděla. Vůbec jsme ho při příchodu neregistroval. Ušklíbnu se jeho směrem. Dvě nohy v botách na podpatku vyčuhující zpoza stolku se vážně nedají přehlédnout. Stejně tak Mihaelovo udělání se v přímém přenosu. A on mi bude vykládat něco o úrovni. Nechat se kouřit od lehký holky a myslet při tom na mě taky není zrovna košér. vyšlu jeho směrem a už na něj nehledím. Věnuji se svému společníku. Z kapsy vytáhne pytlíček s bílým práškem. Nejdřív si sjede lajnu on a potom já. I když to má na mě o dost slabší účinky, náramně si barevný pocity a všudypřítomnou lehkost užívám. Znovu se začnu zaměstnávat líbáním svého objevu a andílek se mi vypaří z hlavy.

Mihael - 31. října 2010 21:17

soukromá zpráva od Mihael pro Jen co vypiju panáka, přilítne ke mě myšlenka od něj. Otočím se na něj a ušklíbnu se. Všimnu si, jak si tam dají lajnu a vím, že ten kluk je ted vyloženě jen loutka. Zabořím se do jeho mysli a nechám se naklonit k démonovi. Přeruší mu polibek a pošeptá má slova k jeho uchu. " Na koho myslím nejsi ani ty, ani ta cuchta. Jen jsem si dopřál dobře, protože ty jsi to včera nedokázal." a kluk mu olízne ucho. " Vůbec jsi nepochopil, co chci a počem toužím, démonku." a nechám kluka, aby ho pořádně kousnul do ucha. Na to z kluka vystoupím a nechám ho dál v opojení. Ovšem nějak se mi tato záliba zalíbila a ušklíbnu se. Není nad to hrát si s lidma....a provokovat třetího. Dneska bude dobrý večer. s vizí dobrého večera si balím novou trávu, zatímco holčina mi dělá společnost jen tak, už bez mojí moci. Ovšem na kouření si nepamatuje a jen mi povídá. A já jí přece tak rád poslouchám.

Lizmael - 31. října 2010 21:27

soukromá zpráva od Lizmael pro Drzounek zneužije mojí společnost jako telefonní ústřednu. Nevadí mi to. Je to jenom kus chodícího masa. Zatnu zuby, když mě kousne. Naštěstí ne do krve. Rozesměje mě to. Možná je to i vlivem drog, ale připadá mi to neskutečně vtipné. Dívce, která mu tak horlivě vykládá se pozmění tón hlasu. „Včera vůbec nešlo o tvoje uspokojení, Andílku. Cožpak jsi to nepochopil? Jen je mi líto…že sám si dobře udělat nedokážeš. Docela bych se bál, že se ten tvůj skvost v puse tý holky ztratí. Máš u mě plus za odvahu.“ tentokrát dívka vyřídí můj vzkaz. Já nám objednám pití a nechám mladíka, aby mi rozhalil hořejšek košile a přesunul své rty tam. Hladím ho po vlasech a pohodlněji sjedu níž. Zavřu oči a užívám si vlny opojení.

Mihael - 31. října 2010 21:40

soukromá zpráva od Mihael pro Dívka se změní na odpověd na mojí provokaci. Rozesměju se a nemůžu přestat. Otočím se na něj a vidím, jak si užívá chlapce. Přimouřím oči a nechám kluka, aby ho hodně silně kousnul do bradavky. " Pochopil, proto jsem ti nedopřál mě dostat úplně. Nejsem jako ty ovce, které oblbneš sladkými kecy a daj ti, co chceš. ...ty to taky nezvládáš, když používáš tuhle trosku. ...pluska si nech, nestojím ti o ně. Stál bych o něco jiného z tebe, ale ....na to ty nemáš." provokuju ho skrz kluka. Ruka kluka vjede démonovi na rozkrok a stiskne. Nechám kluka znova vráti do původní polohy, a opustím ho. Holka dál kecá a si zapálím. Nabídnu jí, ale ona nechce a dá si jen obyčejný cigaro. Má opravdu zajímavý nápady, jen je ve špatné společnosti. Přesto se na ní mile usměju a přikývnu, jakobych s ní souhlasil.

Lizmael - 31. října 2010 21:50

soukromá zpráva od Lizmael pro Nejdřív jsme myslel, že mě kousl úmyslně. Štíplo to, ale jinak mi to moc nevadilo. Mám rád drsnější způsoby, což mohl Andílek pocítit. Pobaveně se zasměju a zatřepu hlavou. Znovu se napojím na jeho společnici. „Dostal jsem tvojí panickou prdelku, to mi pro začátek stačilo. S nadopovanýma ovcema nešoustám, mám svoje meze. A když už mluvíme o troskách…ty na tom nejsi o nic líp. Využívat nebohého smrtelníka, protože ty bys mi mezi nesáhl. Pak tu mudruj o odvaze.“ Holka se zakucká. Moje zlatíčko se odpotácí, aby si ulevilo. Snad se mi tak nezhroutí do záchodový mísy. Pro případ, že by se zadusil vlastníma zvratkama si vyhlídnu dvojici kamarádek. To by nemuselo být špatný. Napiju se ze své sklenice, potom si zapálím cigaretu.

Mihael - 31. října 2010 22:04

soukromá zpráva od Mihael pro Holčina mi zase začne mluvit jinak, skoro jakobych na to čekal. Poslouchám ted pozorněji a zase se rozesměju. Všimnu si, že se holčina zakucká a tak jí dám panáka. Jeho klučina odejde pryč a tak tam sedí sám. Aniž bych cokoliv vysvětlovat, vstanu a dojdu za ním. Bez pozvání se posadím naproti němu ke stolu a opřu se lokty o stůl. Propletu prsty a pak na ně položím bradu. Usmívám se a dívám se mu do očí. " A já tě překvapil.....o odvaze se může mluvit, ale já jí nemám. Kdybych jí měl, nejsem tady a v tomto postavení.....a toho tvého kloučka neznaužívám na nic, co by člověk či já nedokázal.....jenže ty jsi mě nepřesvědčil natolik, abych ti tam šáhnul." hovořím s ním napřímo a do očí. Stejně vím, že si bude držet odstup. A tím, jak se chová, já získávám sebevědomí, že se toho světla lekl tak, že ted už mě nechá být.

Lizmael - 31. října 2010 22:15

soukromá zpráva od Lizmael pro Všimnu si ho teprve, když si sedá ke stolu. Zaujme pohodovou pozici a nakloní se, jako kdybychom vedli zajímavý rozhovor. Uculím se po jeho způsobu. Zasměju se. „Ohohó, takže ode mě čekáš, že tě začnu prosit, abys mi strčil ruku do kalhot?“ zatvářím se, jako kdybych se díval na chudáčka, kterému není pomoci. „Na to jsi zase nepřesvědčil ty mě, abych to zkoušel. Mám rád osvědčenou kvalitu…“ ušklíbnu se. Docela mě to sním baví. Schválně se taky opřu o lokty a bradu položím na propletené prsty. „Vypadá to, že jsme se dostali do slepý uličky. Budeš plakat?“ zamrkám.

Mihael - 31. října 2010 22:28

soukromá zpráva od Mihael pro Dívá se na mě jako na chudáčka. Není první a plno z mých bývalých přátel se na mě dívá ještě hůř. Upřímně, tohle na mě neplatí a víc to bolí od těch nahoře než od něj. Pro ně jsme vždy byli jen chudáčci. " Slyšet prosit démona je lákavá nabídka, ale co bych z toho měl.....už dávno jedu podle jiných hodnot než dřív a ty jsi jen další....co se tu krmí na slabých." a na to mě urazí, že jsem nekvalitní. Zakroutím hlavou nad jeho slovy, pomalu a urážlivě. " Jaké překvapení...ono jak to neposlouchá a nevzdychá pod tvojí démonskou krásou, sladkým hláskem a blankytnýma očima, je nekvalitní...ano jsem...protože na mě neplatí řád...neplatí vyhrožování..ale akce, démonku..akce." a zárivě se usměju, až ukážu zoubky. Zorničky mám rozšířený a vše vnímám tak nějak s lehkostí. Opře se proti mě a proplete si prsty. Zamrká se slovy o pláči. Rozesměju se. " Plakat....je mi jasný, že to by se ti líbilo....ale náš pláč je vzácný a kvůli tomuto se mi to rozhodně nevyplatí....možná bych mohl být smutný..to mi celkem i jde." rozesměju se, protože mi to příjde vtipné. Ohledně drog jsem mnohem náchylnější než člověk či démon a tak i pitomá tráva na mě má zákeřné účinky.

Lizmael - 31. října 2010 22:41

soukromá zpráva od Lizmael pro Mlasknu. „Víš, Mihaeli, tobě ti lidé přijdou možná jako slaboši a trosky…jenže jsou neskutečně výživní. Naše hodnoty jsou hluboko dole pod tou vaší ušlechtilostí.“ cuknu koutky. Jeho urážky, proto neberu vážně. Co jemu připadá nízké, to je pro mě standart. Tak to chodí. Znovu se zasměju, když povídá o kvalitě. „Děláš ze mě pořádnýho narcise, jen co je pravda.“ ušklíbnu se a vyžahnu skleničku na ex. Naoko překvapeně povytáhnu obočí. „Takže akce, ano? Ale kam se jen poděla?“ hraně se rozhlédnu kolem a rovnou rukou odeženu mladíka, se kterým jsem tu byl předtím. Najdu si ho později. „Ach ano, tvých slziček by byla velká škoda…“ uchechtnu se. „Víš, že je s tebou docela i zábava, andílku?“ prstem se dotknu špičky jeho nosu, pohladím ho po tváři a bříškem palce mu přejedu po spodním rtu.

Mihael - 31. října 2010 22:59

soukromá zpráva od Mihael pro Poslouchám jeho vysvětlení, proč je nebere jako trosky. Sladce se na něj usměju. " Ano, pro vás jsou výživný. Ale já z nich takto nic nemám....dřív jsem sloužil já jim...ted oni slouží mě." vysvětlím mu krátce, protože pro mě tito lidí budou vždy trosky. Ti, kteří mají silného anděla a mají sílu, sem nechodí a když, nemám na ně sílu. Ale na tyto ano. Na trosky a slabochy. Vypije skleničku na ex a povytáhne překvapeně obočí. Znova se nad tím musím zasmát. " Utekla potvora?" a jen se podívám, jak odehnal mladíka, kterýho tím dostává víc na dno a více choulostivějšího na existence. I když v tom stavu, co je, mu daleko neodejde. Musím se rozesmát nad tím, jak mě oslovil. Pocítím dotek na nose a zaměřím se na něj. Jen cítím, jak se mě dotýká a jak přejede po mém rtu, usměju se a ukážu zuby a tím povolím ret. " Copak démonku....začíná se ti líbit humor padlých a zatracených? " a koutky mi cukají. Nakloním se více nad stůl a kousnu ho do nosu. " Nebezpečí je lákavé a ...asi jediná zábava tady. " vrátím se zpátky a zase se opřu o ruce. Drze si před ním přejedu jazykem po rtu, pomalu a smylsně. přitom mé obočí povyskočí v nevyslovené otázce, zda souhlasí.

Lizmael - 31. října 2010 23:12

soukromá zpráva od Lizmael pro „ A není to fajn pocit, když oni slouží tobě?“ zeptám se se zájmem. Pokud ve mně chtěl vzbudit lítost, moc to nezapůsobilo. Blonďák se usměje. Má krásné zuby. Absurdní feťácká myšlenka. Nakloním hlavu k rameni. „Padlí a zatracení?“ zopakuji a pobaveně se usmívám. Kousne mě do nosu, přimhouřím oči. Pozorně se dívám, jak si jazykem přejíždí po rtu. K tomu ona výzva. Zvláštní vzhledem ke včerejším událostem. Chvilku ho mlčky pozoruji. Potom se nakloním blíž. Chytím ho za zátylek a přitáhnu si ho blíž. Políbím ho i s jazykem, hezky pomalu. Když se odtrhnu, hravě se mu zadívám do očí. „Zapadlá ulička, poslední řada v pornokinu nebo můj byt?“ dám mu na výběr a cuknu koutky. Zvednu se od stolu. Buď půjde se mnou anebo ne.

Mihael - 31. října 2010 23:23

soukromá zpráva od Mihael pro S úsměvem přikývnu, ale slova vynechám. Myslím, že k tomu nejsou potřeba. Ano rád lidi zneužívám a líbí se mi, když mi slouží. Jak mu prozradím svoje místo, nakloní hlavu k rameni. Copak tobě to do ted nedošlo? Démonku....myslel jsem, že máš navíc. napadne mě a úsměv neopadne. Dívá se na mě a já dál sedím. Jestli chce, abych odešel, nějak se k tomu nemám. Vypadá to, že to moc nepochopil. Pak se však nakloní, chytne si mě a přitáhne. Rozesměju se a umlčí mě až s polibkem, kdy jazykem prozkoumává moje ústa. Vracím mu to a přejíždím po jeho jazyku i po rtech, vychutnávám si ho. Stejně bych tu holku už nelíbal a po trávě mám chutě na polibky. Ale co bych mu to říkal. Po polibku mu hravost řádí v očích a jeho slova to jen potvrdí. " Byl jsi u mě, tak můžu já k tobě." usměju se tak nevinně, jako to jen dokážu. Kdo by nás poslouchal, nejspíš by z toho stejně nic nepochopil. Vstane a vypadá to, že tohle bude lepší noc než včera. Vstanu taky a na svůj stůl dám jen peníze a zamávám dívce, která je jaksi vykolejená a nechápe. Což se též může říct o tom klučinovi, co si ho přivedl on. Ale to je jen na mě, zda si toho bude všímat či ne. Jen kolem projdu a navlíknu na sebe bundu. Pomalu jdu ven z klubu na ulici.

Lizmael - 31. října 2010 23:41

soukromá zpráva od Lizmael pro Všímám si, že je andílek dneska nějaký vysmátý. Já ostatně taky. Chutná po trávě, to se pozná hned. Jsem ovšem mile potěšen, když mi polibek oplácí. Zbožňuju hrátky s jazykem. Spokojeně se usměju, když souhlasí, že půjdeme ke mně. „Jo, bude to fér.“ mrknu. Hodím na sebe bundu. Svého někdejšího společníka si vůbec nevšímám. Předpokládám, že se ještě dneska psychicky zhroutí. Jenže je tak zdrogovaný, že ani neví, která bije. Vyjdu na ulici před podnik, kde už čeká Mihael. Promnu mezi prsty pramen jeho vlasů a rozejdu se správným směrem ke svému domovu. Cesta trvá asi patnáct minut. Starý cihlový dům má sedm pater. Já bydlím až nahoře. Už ve výtahu se k andílkovi přiblížím a začnu ho hravě líbat na rty, skousávat se a sát. Příjemné krácení si dlouhé chvíle. Ozve se cinknutí. Jsme nahoře. Vytáhnu klíče a odemknu. Dokonce mu i galantně přidržím dveře. Velká místnost, ve které je vše, co potřebuji.odkaz Podívám se na blonďáka, shodím ze zad bundu. „Vítej v pekle.“ zazubím se. „Něco k pití?“ přejdu ke kuchyňskému baru. „Nebo něco…ostřejšího?“ olíznu si ret a vyhodím do vzduchu lahvičku s krystalickým práškem a zase ji chytím.

Mihael - 31. října 2010 23:53

soukromá zpráva od Mihael pro Čekám venku a mám ještě na jedno brko. Než stačím vytáhnout papírky, už je u mě a promne pramen vlasů. Usmívám se a jen co se rozejde, vyklouzne mu pramen z pstů. Jdeme chvilku a zastavíme u cihlovýho domů. jen se na něj zběžně podívám a vejdeme do výtahu. Přiblíží se a znova mě začne líbat. Přejdu rukou na jeho krk a promnu mu páteř na zátylku při polibku, kde si hraju s jeho jazykem svým. Zkousává můj ret a saje. směju se a pak se odtáhnu od něj. Vystoupíme z výtahu a on mi podrží dveře. Poděkuju mu s úsměvem a rozhlídnu se. Jeho hláška mě rozesměje. "Není peklo spíš směrem dolů než nahoru? ....koukám, přepych....máš rád luxus? " zhodnotím jeho byt, protože já žiji jinak a daloby se říct, dost po skromnu. Přejde k baru a jdu za ním. Sundám si bundu a posadím se na jednu z židliček. Opřu se a pozoruju lahvičku, co vyhodil. " Pití bych si rozhodně dal....pivo mi dej." rozmyslím se a očima sjedu zase dolů, jak ta lahvička padá a chytí jí. " Jo, láká mě to, ale asi by mě to po té travce odrovnalo." zařechtám se. Neskutečný, jak ta tráva rozvazuje jazyk a dává optimismus.

Lizmael - 01. listopadu 2010 00:13

soukromá zpráva od Lizmael pro „Kdepak, peklo je vždycky směrem nahoru.“ zazubím se a také se zbytečně porozhlédnu po bytě, který znám jako své boty. „Mám rád všechno po ruce.“ pokrčím rameny. Chtěl by pivo, otevřu ledničku a vyndám chlazenou lahev, rovnou mu jí i odzátkuju. Sobě vyndám taky jedno. Zasměju se spolu s ním. „Co ty víš…třeba by tě to o to víc nabudilo.“ nechám prášek ležet na barovém pultu, který obejdu a sednu si na vedlejší stoličku. „Tak na nebezpečí v našem nudném městě.“ chystám se s ním přiťuknout, potom se napiju. Sundám gumičku z copu a rozpustím si vlasy. Připadá mi to přirozenější. Prohrábnu je prsty a zadívám se na anděla. Co pro něj vůbec znamená nebezpečí? Usmívám se. V očekávání věcí budoucích. Všimnu si blednoucí podlitiny na krku. „Teda, já jsem zlej…“ div nevyprsknu smíchy, stolička se zaviklá a já přepadnu na záda. Láhev s pivem vyletí do vzduchu a roztříští se opodál. Rozesměju se. Odfouknu vlasy z očí a vyškrábu se na nohy. „To jsem nechtěl, teda…“ zatvářím se lítostivě nad rozlitým pivem.

Mihael - 01. listopadu 2010 07:25

soukromá zpráva od Mihael pro Překvapeně se na něj podívám. " Nahoru.....jo to naražíš na nás...a nebo na ten luxus ?" protože je znát, jak jsem nahoře byl, že tam peklo nebylo. Svým způsobem né pro lidi, pro nás to možná trošku bylo. Držet se řádů, pravidel a omezení. A tak se stane, že se občas někomu z toho chce dostat ven. Objednám si u něj pivo a dokonce má vychlazený a dá mi ho otevřený. Usměju se na něj. " Galantní." řeknu pochvalným hlasem a přitáhnu si lahev. Zakroutím hlavou nad jeho poznámkou. " Pochybuju.....a takovou důvěru v tobě nemám, abych si tu před tebou zůstal úplně bez smyslů." a znova se na něj zářivě usměju, jakobych se za tím úsměvem schovával svůj šibalský úšklebek. Posadí se vedle a tukneme si. " Na trochu života v nudné existenci bytí." převedu to do své mluvy a napiju se. Chutná výborně, možná proto, že je od démona a ty mají jen výborný značky. Možná je to jen tou trávou. Sundá si gumičku z vlasů a rozpustí si je. Sleduju jeho ruku, kterou si je prohrábne a chci si taky šáhnout. Natáhnu ruku, ale on se rozřechtá s poznámkou jak je zlý a slítne na zem. Dostanu záchvat smíchu a přejde do zvonivého melodického hlasu anděla, jakým jsem býval dřív. Ovšem jen na chvili, než zase zmizí. " Docela si fandíš..nešiko....jsi navátý víc než já.....takhle tě zmáknu i bez své andělské moci." znova se rozesměju a napiju se piva. Očima ho sleduju, jak se sbírá ze země a svoje pivo si k sobě přitáhnu. " Na moje ani nekoukej...nedám ti ani cucnout." znova se rozesměju. Rád si užívám porušování desatera.

Lizmael - 01. listopadu 2010 08:37

soukromá zpráva od Lizmael pro „No…myslet bych to mohl oběma způsoby.“ odpovím mnohoznačně na otázku, zda narážím na nebe nebo náš vyšší životní standart. Vlastně jsem to plácnul docela bez rozmyslu. Dám mu vychlazené pivo a zakřením se. „Já jsme galantní neustále. A taky bych nerad potom ze země sbíral tvoje běloskvoucí zuby.“ ušklíbnu se. Znovu mě oslní svým úsměvem. „Prosím tě, čeho se bojíš? Co by ti asi tak démon jako já mohl udělat?“ pokusím se o nevinný obličej, ale není to ono. V tomhle mu nemůžu konkurovat. Po pádu se vysmátě zadívám na andílka. „Pryč s tvojí andělskou mocí…nebo zase plánuješ všecko utnout v nejlepším?“ zvídavě zvednu obočí. Zavrávorám a opřu se o bar. Přimhouřím oči a upřeně se zadívám na pivo, které si chrání, potom kmitnu pohledem na Mihaela. „Ani cucnout?“ poklepu prsty na barové desce. „I ty jedna andělská potvoro.“ šťouchnu do něj prstem. Rukama mu zajedu pod košili, zatím je nechávám pouze položené na jeho těle. „Jestli do pěti vteřin nezměníš názor, budu nucen tě ulochtat k smrti.“ dám mu s úsměvem ultimátum a čekám, jak zareaguje. „Jedna…“

Mihael - 01. listopadu 2010 09:21

soukromá zpráva od Mihael pro Na narážku, že bych mohl přijít o zuby nereaguju a jen se směju. Ovšem jak na mě zkusí nevinný kukuč, rozesměju se a plácnu rukou o bar. " Jo, já ti to povím a ty se necháš inspirovat...kdepak démonku....v tomhle ti nevěřím." a přitom na něj mrknu. Jak spadne, překvapí ho moje věta a snad je zvědavý, zda to zase přeruším či ne. Pokrčím rameny. " Rád zkouším, jak moc stojí ostatní o to, co chtějí....bud to vážně chtějí a nebo ne." a znova se usměju. Nerad bych mu řekl, že dneska bych se stejně takto navátý nedokázal pořádně bránit natož síly na světlo už nemám takový, abych ochromil démona. Přitáhnu si pivo k tělu, jak spatřím ten jeho pohled. Poklepe prsty na bar a já zakroutím hlavou. " Správně..ani cucnout." stojím si za svým a na tváři mám hravý úsměv. Nazve mě potvorou a já se rozesměju a na štouchnutí se prohnu na druhou stranu. Jeho ruce zajedou pod košili, narovnám se a stále držím pivo u sebe. Rychle se ještě napiju. Dá mi ultimátum a tak se na něj otočím s výrazem andělské nevinnosti. " To by jsi přece neudělal...přišli by jsme o obě piva..protože bych ho pustil a rozbilo by se...to mu přece udělat nechceš." má slova jsou podpořena nevinným pohledem. Ovšem po chvili mi začnou cukat koutky a vyprsknu. " Sakra....takhle mi to nejde...." a položím si zvrácenou hlavu na něj, jak se směju. Pak se ušklíbnu, i když mi to nejde tak správně. Přesto je jasné, že chystám něco podlého. " Tak ...musíme jinak...." a napiju se piva. Dám si jeden lok a pak s ním třísknu o zem. Rozesměju se a naopak se opřu o bar. Zvědavě se podívám na něj, co provede.

Lizmael - 01. listopadu 2010 09:40

soukromá zpráva od Lizmael pro Neprozradí mi, čeho se bojí. Ono stejně bude větší zábava, když na to přijdu sám. Možná si to myslí taky. Promnu si rty, baví mě sledovat ty jeho úsměvy a snahy o úšklebky. Kdo by to byl řekl, že může vypadat vskutku roztomile? „Rád zkoušíš ostatní? A co takhle sám sebe? …vážně to chceš?“ zadívám se na něj zvídavým a zároveň hravým pohledem. Předpokládám, že s určitým rizikem počítá. Jinak by mi do bytu nelez. Mé ultimátum na něj nemá moc velký účinek. „Říkám, že jsi potvora. Ale na mě ty tvoje xichtíky neplatí.“ zatřepu odmítavě hlavou. Rozesměju se, když se mi snaží vymluvit, abych ho zlochtal. „Ty to pivo fakt miluješ, co? Aspoň už vím, čemu neodoláš.“ vypláznu špičku jazyka a vysunu ruce z pod jeho košile. Potom nadílek dostane další záchvat smíchu. Jak se o mě opře, lehce ho plácnu do čela. Nakonec zničí i svou lahev. Trochu nechápavě zírám na tu spoušť. Co na tom, že mám ještě celou basu, Mihael o tom vědět nemusí. „Ty mě musíš hodně nenávidět.“ setřu pomyslnou slzu z oka. Překročím pivní louži a střepy. Rozejdu se ke koupelně. Cestou si sundám bílou košili a přehodím ji přes jídelní stůl. V koupelně se vysvleču do naha a vlezu si do proskleného a prostorného sprchovacího koutu. Zchlazení mysli přijde vhod a jsem zvědavý, jak se tam sám andílek zabaví.

Mihael - 01. listopadu 2010 10:13

soukromá zpráva od Mihael pro Zeptá se mě na to, zda zkouším i sám sebe. Rozesměju se a zakroutím hlavou. " Sebe..proč bych zkoušel sebe? K čemu mi to bude?" a zadívám se mu do očí. Vážně nevím, proč bych měl zkoušet sebe, když mi to k ničemu nepomůže. On mě zpátky neveme a já skončim svůj život tady, má duše vyprchá a lidi si toho ani nevšimnou. Možná démoni ano, ale ti si toho nevšímají. Na naše dohadování ustoupí s vypláznutím jazyka s tím, že jsem stejně potvora a on mi na obličeje nenaletí. Já však zvednu ruku a ukážu ukazováček. " Tak pozor....miluju pivo...ale vše pro něj neudělám....je to jen....dobrý pití." vysvětlím mu a taky vypláznu jazyk. " Já ti říkal, že jsem zkažený." a jak se opřu, plácne mě do čela. Znova se rozesměju. Jak rozbiju láhev, utře slzu s komentem, že ho nenávidím. Znova se rozesměju. " Nesnáším tě...démonku..ale je s tebou zábava. " znova vyprsknu smíchy a je těžký poznat, jak jsem to myslel. Zda vážně či jen rejp. Dívám se, jak odejde a sleduju, jak mizí do koupelny. "Je to ale nezdvořilé...nechat návštěvu samotnou...už nejsi galantní." zavřu za ním a seskočím z židle. Rozhlídnu se po bytě a prošmejdím mu ledničku i další zásobárny. Jak najdu nějaký alkohol, vemu si ho a případně nějaké sladkosti. Pak se posadím do pohovku a zapnu televizi. vytáhnu trávu a připravím si brko. Zapálím si a natáhnu se na pohovce. Ruku si dám za hlavu, dívám se na televizi a pokuřuju. některým hláškám v televizi se směju, příjdou mi neskutečně vtipný.

Lizmael - 01. listopadu 2010 10:32

soukromá zpráva od Lizmael pro „K čemu by ti to bylo? Možná by sis…leccos ujasnil.“ pokrčím rameny a dál už to víceméně neřeším. Nejsem ve stavu, kdybych si mohl dovolit filosofovat. Uvede na pravou míru, že vlastně takový pivoholik to není. Škoda. Snad se najde něco jiného. Ale když mu chutná, snadno se s ním i opije. To je dobré vědět. Do vztyčeného ukazováčku ho lehce kousnu. Odcházím do koupelny a slyším, jak na mě křičí. Jenom se nahlas zasměju. Sice mám nutkání pozvat ho k sobě do sprchy, ale nakonec to neudělám. Kdyby byl dostatečně drzý, přijde sám. Možná si to chci jenom ozkoušet. Nabažím se horké vody. Vylezu ze zapařené skleněné krychle. Vyždímu vodu z vlasů a sáhnu po ručníku a vlasy si vysuším, potom i celé tělo. Provlhlý ručník hodím na koš se špinavým prádlem a rovnou z koupelny projdu do ložnice. Kdyby se andílek díval, díky zástěnám s mléčným sklem, by viděl jen barevné obrysy. Vytáhnu ze skříně volnější, černé pyžamové kalhoty a natáhnu si je. Otevřu zástěnu, seskočím dva schůdky a začichám. Pobaveným pohledem sklouznu na hovícího si Mihaela. „Jako doma, andílku, jako doma.“ ušklíbnu se a sednu si na opěrku gauče. Vlhké vlasy spadají na záda a na andílka může klidně spadnout kapička vody. Postavu mám jak se patří mužnou, svaly se rýsují pod kůží, v pravé bradavce mám piercing. „Poděl se.“ vezmu brko a taky si potáhnu z toho, co zbylo. Vyfouknu kouř a sednu si na zem, zády opřený o pohovku. „Nebál jsi se tu tak sám?“ rýpnu si.

Mihael - 01. listopadu 2010 11:00

soukromá zpráva od Mihael pro Dívám sen a televizi a po démonovi se nepodívám. Potahuju a cítím se nádherně. Vím, že to pravý štěstí není, ale kašlu na to. Jo, to se divíš....neměl jsi mě vyhazovat...stejně ze mě zbyde jen pára...tak co...na kdy jsi mi určil ten můj konec? rozesměju se, i když ted v televizi nic vtipného nebylo. Uslyším jeho slova a podívám se na něj. Zářivě se usměju. " No máš to tu lepší než je to u mě...to je fakt..zvykl bych si rychle." přiznám upřímně a sjedu jeho postavu pohledem. Pokropí mě morkými vlasy a kapky dopadnou na moje tělo. Voda se vsákne do košile a pár se jich dostane na břicho, kde je košile shrnutá. Jen mi pod teplotou kapky na moment naskočí husí kůže. Jak mi veme brko, rozšíří se mi oči. " No počkej..počkej..." a posadím se, vemu mu brko a cvrknu do piercingu. " O tomhle jsem taky přemýšlel...jen na jiné místo." znova se jako nic usměju a položím se. Natáhnu a vyfouknu kouř. Posadí se na zem a opře se o pohovku. Využiju toho a zajedu prsty do jeho mokrých vlasů. " To si děláš legraci..já se bát...tady...kdo by ti sem přišel....možná jen další zábava....sám moc dobře víš, že se ani doma nezamykám." a přitom mu pocuchám vlasy a vyjedu rukou z jeho vlasů. Brko je už u konce a tak potáhnu a podám mu zbytek. " Na...nejsem úplný lakomec." a rozesměju se.

Lizmael - 01. listopadu 2010 15:06

soukromá zpráva od Lizmael pro Pochválí mi můj bejvák. Sice jsem se včera po jeho příbytku moc nerozhlížel, no…ono vlastne nebylo po čem. „Tak si hlavně moc nezvykej.“ v očích se mi zaleskne. Lakomec si vezme ubalenou trávu zpět. Cvrkne mi do bradavky s piercingem. Zasvědí to. „ Taky by ses chtěl nechat propíchat? Hmm, když se svlíkneš, poradím ti, kde by ti to nejvíc slušelo.“ lišáčky se zazubím. Vjede mi prsty do vlasů. Příjemný pocit. Pousměju se. „Myslíš, že mi sem chodí jenom zábava? Jó, kéž by…“ občas dokážu pěkně naštvat i některé vyšší démony, kteří nemají…smysl pro humor. Ale to už je jiná historie. Po chvilce prsty z vlasů vyjede, ale já mu tu ruku chytím a přitáhnu si ji ke rtů. Políbím ho do dlaně a potom si s ním propletu prsty a nepouštím ji. Nabídne mi posledního práska. Zakloním hlavu a zadívám se na něj. „Tsss, já ti dal svoje poslední pivo a ty mi strčíš ubohýho šluka trávy?“ naoko se zatvářím dotčeně. Stejně, ale brko dokouřím. Byla by ho škoda. Zavřu oči.

Mihael - 01. listopadu 2010 15:28

soukromá zpráva od Mihael pro Naoko posmutním, když mi řekne, že si nemám zvykat v jeho příbytku a že mi to jde velmi dobře. Ano smutný a veselý obličeje umím skvěle. Jak ho cvrknu do bradavky, vyzve mě, abych se svléknul. Rozesměju se a zakroutím opět ukazováčkem před jeho tváří. " Nenene...démonku...včera jsi mě viděl...takže kdyby jsi chtěl, můžeš mi to říct i ted." připomenu mu, že mě minulou noc viděl nahoho a dobře. Jak mám ruku v jeho vlasech, začne si snad zoufat. Znova se zasměju. " Ale ale.....no tak ..démonu....tak si zábavu zařídím....ty jsi jako nováček." rýpu si do něj. a pak chci vyjet, ale on mi chytne ruku a přitáhne. Políbí mě na dlan a proplete prsty, směju se a stisknu prsty tak, že se ho sám držím a nepouštím. Na posledního šluka se zase tváří dotčeně, směju se a pak se k němu nahnu, zatímco vypustí kouř. " Ty jsi mi dal poslední pivo...to ti mám věřit...vy...kteří máte tak rádi..sex a alkohol?" a kousnu ho do nosu. Na to se zase položím a vypláznu jazyk. Dotknu se svého horního rtu a zase jazyk zastrčím. " Sem bych ho chtěl.......pěknou kovovou kuličku." znova se zasměju. Dneska mi příjde vše směšné, a nejspíš to nebude jen trávou ale i dobrou společností.

Lizmael - 01. listopadu 2010 15:57

soukromá zpráva od Lizmael pro Jeho, samozřejmě hraný, posmutnělý obličeji mi před oči vžene komickou představu toho, jaké by to bylo, kdybych tu žil s andělem…ke všemu padlým. Fantazie je to více než směšná. Další podnět k smíchu. Odmítne se svléknout i v legraci. „Včera byla tma! Jak jsem měl na tobě sakra něco vidět?“ bráním se a s úsměvem. Zvláštní, jak bere včerejší příhodu s humorem. Zavrtím hlavou. „Víš, my démoni nejsme tak zkažení jako vy.“ mrknu na blonďáka. Nejsem vždycky drzý frajírek, ač se to může zdát. Vyfouknu kouř. Koutkem oka se zadívám na Mihaela. „Ty musíš znát už hodně nadržených démonů, když jsi o tom tolik přesvědčený…“ přivřu oči, když mě kousne do nosu. Dívám se na něj a jeho estrádu s jazykem. Nejsem si jistý, zda jsem ho správně pochopil. „Do jazyka? To by mohlo mít spoustu výhod a využití.“ mlsně se olíznu. „Ale do rtu bych si to nedával. Zbytečně by jsi zničil nekrásnější část tvého těla.“ usměju se. Pustím jeho ruku, zvednu se a dojdu nám pro další pivo. Stejně nemá už cenu zapírat. A já mám žízeň. Jednu lahev podám andílkovi. Hodím sebou do křesla a nohy si opřu o nízký konferenční stolek. „Co máš v plánu dělat dneska v noci?“ napiju se.

Mihael - 01. listopadu 2010 16:21

soukromá zpráva od Mihael pro Znova se rozesměju. " Teda, svádět to na tmu.....jak trapné.....to chceš tolik zase vidět moje tělo?...když hezky poprosíš, třeba ti to dovolím." rozesměju se a znova ho provokuju. Nesouhlasí s mým tvrzením." Právě že neznám...ale slyšel jsem to ovás ...kdybych znal, asi bych tě včera tolik neprovokoval a dal si trávu jako dneska." a hraju si s jazykem. Tak nějak okomentuje můj návrh. " Do rtu si nic dávat nechci.....do jazyka..a nebo do pupíku." vyrhnu košili a přejedu si schválně prstem po pupíku. Pustí mě a podá mi pivo. Vítězně se usměju. " Já věděl, že nebylo poslední...škrte..určitě by sis ho schovával. " poškádlím ho. Napiju se a hodím si jednu nohu přes opěrku pohovky, druhou nechám jen tak. "dneska..myslel jsem na nějakou tu akci či zábavu....ale možná si koupím ještě nějakou trávu a půjdu se projít do nějakých kasín a budu se dívat, jak lidi poslouchají a prohrávají svoje prachy. Sice nuda, ale co se tady dá dělat....a co ten tvůj plán? Půjdeš si pro toho klučíka?" rozesměju se a otočím se na něj. " A dáš mu další potěšení v prášku?" provokuju ho a očima schválně sjíždím jeho postavu.

Lizmael - 01. listopadu 2010 16:54

soukromá zpráva od Lizmael pro „To určitě. Budu tě prosit, ale ty se stejně nesvlíkneš a pak to rozneseš po celým městě.“ uchechtnu se. „Myslím, že i kdybys pravdu znal..provokoval bys stejně. Ta drzost ti koluje v krvi a napájí mozek.“ podrbu se ve vlasech. Dívám se, jak prstem jezdí okolo pupíku. Cuknu koutky. „Do pupíku? Chceš bejt břišní tanečnice?“ při té představě se rozesměju. Dám mu pivo. Samozřejmě, že to musí okomentovat. „Ani děkovat to neumí, to je dneska mládež.“ naoko si postěžuju, ale tak nějak se u toho culím. Upíjím z lahve a poslouchám jeho náramně zajímavou představu večera. Nuda. „Můj plán?“ dám si velký lok. Vzpomenu si na toho kloučka a mávnu rukou. „Ten si podle mě už hodil mašli, škoda ho hledat…“ řeknu docela lhostejně. Na jeho osudu mi nesejde. „Chtěl jsem se s tebou vyspat.“ povím bez obalu a vesele se usměju. „Akorát ty už máš svý plány. Co se dá dělat.“ pokrčím ledabyle rameny a nespouštím ho z očí.

Mihael - 01. listopadu 2010 17:19

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se. " Co si to o mě myslíš? Já nejsem ten, kdo roznáší drby....já je sbírám. A byl by to docela zážitek..vidět tě prosit o moje tělo." a pak se musím rozesmát a přikývnout. "Asi máš pravdu...stejně bych provokoval..baví mě to." nepopírám. Jak se zmíní o břišní tanečníci, naoko se urazím. " No tak si ho mám dát rovnou na penis?" rozesměju se, protože mě to taky napadlo, ale přišlo mi to silně nepraktické. Jak dostanu pivo, postěžuje si, že neumím děkovat. " Oh..když mládež se těžko baví s někým, kdo se ještě nepředstavil." ušklíbnu se a vypláznu jazyk. Jak mu řeknu plán, začne mi řekne o svém. Na moment se mi v obličeji objeví malá míra soucitu s klukem, co si kvůli němu hodil mašly. Je to jen mžik a pak se zase usmívám. Naslouchám jeho slovům. Znova se rozesměju. " Tak ty jsi chtěl se mnou spát...jen tak..za pivo....ale no tak..řekl jsem ti, že mám rád akci...a můj večer je nuda....myslel jsem, že tady by ta akce mohla být..ale vypadá to, že zase ne....škoda." a vypiju zbytek piva na ex. Odložím láhev a začnu se posazovat, abych mohl odejít.

Lizmael - 01. listopadu 2010 17:43

soukromá zpráva od Lizmael pro Zatvářím se značně zamyšleně, když se zeptá, jestli si nemá nechat propíchnout penis. Promnu si bradu při hodnotícím pohledu na jeho rozkrok. „Každopádně…by vypadal roztomile.“ vyprsknu smíchy. „Oh, pardon. Lizmael, jméno mé.“ vysmeknu poklonu jako z filmu a uchechtnu se. Téměř to jméno nepoužívám. Nikdo mě jím neoslovil už zatraceně dlouho. A já si zvykl. Vypadá to, že mě hodlá andílek opustit. Hrabe se z pohodlné pozice do sedu. No, nedivím se mu. Když jsem opatrný, abych ho nevyplašil, zákonitě začínám ostatní nudit. Měl bych to přestat dělat. Odložím s klapnutím pivo na stolek. Zvednu se a přejdu k Mihaelovi. Zastoupím mu cestu. Dlaň mu přiložím na bok. Zadívám se mu hluboce do očí. „Hledáš akci?“ pousměju se. „Myslel jsem, že ty jsi spíš na chlast a trávu.“ pravou nohu nenásilně vtěsnám mezi jeho, vyvíjím pouze mírný tlak. „Pověz, jaký druh akce bys rád?“ skloním se k jeho uchu, hlas podmanivý. Snažím se trochu protáhnout jeho fantazii. „Stačí říct a nudný večer se promění dle tvých představ.“ pohladím ho zlehka po tváři připraven splnit jeho přání.

Mihael - 01. listopadu 2010 18:04

soukromá zpráva od Mihael pro Jak se zmíním o ozdůbce na penise, zhodnotí to jako roztomilý. "jo a jak bych si potom užíval sex? A víš, jak by mě to bolelo..sadisto." a rozesměju se. Představí se mi. Lizmael....Lizmael...zvláštní jméno. a krátce se na něj podívám. "Máš zvláštní jméno....Lizmael..co jsi vůbec za démonka?" zeptám se čistě ze zvědavosti. Zvednu se a chci odejít, ale on se postaví přede mě. Dívá se mi do očí a položí ruku na můj bok. Svým způsobem mě urazí. " No dovol....to bych nelezl jsem a zůstal tam.....nemyslíš? Jak jsem ti řekl, mám to rád, ale neulítávám na tom." opět zopakuju, že tohle není to, po čem bych šílel. Dá nohu mezi moje. Zůstanu stát a dívám sen a něj a neuhýbám. Skloní se k mému uchu a hovoří, láká mě svým hlasem. pohladí mě po tváři usměju se na něj. Přesunu se k jeho ušnímu boltci a kousnu ho do něj. " Chci přesvědčit, že mě chceš...ukaž mi, jak moc o mě stojíš....Neposlouchám a nedávám hnedtak někomu...nehledě na to, že po té trávě ti už to světlo nedovedu." a zarazím se . "Sakra..to jsem ti říkat neměl." zachechtám se a znova ho kousnu do ucha. Oddálím se a cvrknu ho do nosu. Zvědavě vzednu obočí. "Nebo dovolíš, aby ojel andílek démona?" rýpnu si.

Lizmael - 01. listopadu 2010 18:31

soukromá zpráva od Lizmael pro „Náhodou , slyšel jsem, že je s tím sex potom mnohem intenzivnější.“ přetlumočím zvěst o piercingu na intimních místech. Netuším, co je na tom pravdy. Mé jméno mu připadá zvláštní. Pousměju se. „Já jsem…hmm jak to jen nazvat? Zkrátka mi moc chutnají lidské emoce, běsy, strachy…taky je moc rád posedávám, je to strašná zábava.“ div se nerozplynu. Přikývnu, že beru na vědomí, co mi řekl. Nebudu ho tedy brát jako feťáka, či něco podobného. I když to k tomu svádí. Kousnutí ucha mi na tváři vyloudí hravý úsměv. Tak on by rád, abych projevil větší zájem? Proč si potřebuje být tolik jistý, že o něj stojím?...Pád z nebes mu pocuchal psychiku, určitě se mu stýská. Zasměju se, když se prokecne, že světlo nesvede. „Neměl, ale to už zpátky nevrátíš.“ syknu při dalším kousnutí. Na poslední větu nereaguju, raději. Možná později. Vjedu mu prsty do světlých vlasů, lehce mu zvrátím hlavu dozadu. Rty překlenu hranu brady a špičkou jazyka ochutnám kůži na krku. Vím, že tam to má rád. Ukazováčkem rozepnu jeden knoflíček za druhým a jak odhaluji jeho potetovaný hrudník, tam sjíždím i rty. Skousnu bradavku a mazlivě mu stáhnu z ramen košili. Látka zašustí, však stále zůstává zachycena okolo zápěstí. Přitisknu se na jeho holé tělo. Podivné teplo zajiskří. Zadívám se mu do očí, koutky úst povytáhnu do úsměvu. Než by se stačil nadát, pevně ho obejmu a hladově políbím až ztrácí dech. Hladím ho po zádech a často sjíždím na zadek. Mírně zatlačím a Mihael se opře o dřevěný sloup. Odtrhnu se z divokého polibku a shlédnu na jeho tělo. Začnu mu rozepínat kalhoty.

Mihael - 01. listopadu 2010 18:59

soukromá zpráva od Mihael pro Zamyslím se nad tím piercingem, protože mě to najednou začalo lákat. Ovšem jen částečně. Ale větší zábavu vidím v tom, jak se rozhovoří o tom, co je. Hovoří o tom s láskou a je na něm vidět, jak moc ho to baví. Připomene mi, že to slyšel a já se zasměju, kašlu na to.Stejně mě už ojel včera a už vím, jaký to je. A ted mi trava pomáhá to brát s větším nadhledem. Chytne mě za vlasy a zvrátí mi vlasy. Pootevřu rty a přivřu oči. Cítím jeho polibky a usměju se. Jo...tohle se mi líbí., a jak přejíždí po krku, vzdychnu. Postupně mi rozepíná košili, aspon mi z ní už nerve knoflíčky.Líbá mě a já se propnu a vzdychnu při kousnutí do bradavky. Košile spadne na zápěstí, chytnu se jeho boků a sjedu na jeho zadek, jak se ke mě přitiskne. Pocítím zvláštní teplo, ale neřeším to. Podívá se mi do očí a já se dívám zpod přivřených víček do jeho. Vrhne se na mě v polibku a já mu začnu naplno a ihned oplácet. Těším se z jeho dravosti a z toho, jak je divoký. Zvráceným způsobem se mi to líbí víc než opatrné mazlení, protože opatrnost je spíš andělská záležitost a já jí nemám rád. Ztrácím dech a tak se rukama snažím zachytit jeho paží a bříška prstů se snaží ho chytit. Pokaždé, jak sjede na zadek, přitisknu se pánví na něj a natisknu na jeho. Opře mě o sloup, cítím ho v zádech a dovolí mi nadechnou. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Celý rudý se na něj zadívám s úsměvem. "Nedošel ti dech...doufám..začíná to totiž dobře." a on se vrhne na moje kalhoty. I přes zápěstí uvězněné v košili ho hladím po hrudníku a než se naděje, chytnu jeho piercing a zatáhnu mu za něj. Pobaveně a zvědavě sleduju jeho obličej.

Lizmael - 01. listopadu 2010 19:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Signály andílkova těla jsou jednoznačné. Pod bříšky prstů vnímám pnutí svalů. Steny a hlasité výdechy doléhají k mým uším a vybízejí k pokračování. Mihaelovy ruce hladí mé boky a sjíždí na zadek. Proti tomu vůbec nic nemám. Při polibku ochutnávám jeho ústa. Zvláštní nasládlá příchuť. Oplácí zdatně, nenechá se zahanbit. Doplňujeme se, jako kdybychom se znali delší dobu. Zazubím se na něj. Podmanivě. „Nedošel, andílku…a dlouho nedojde.“ zavrním hlubokým hlasem. Zatáhne mě za piercing. Tělem mi prolítne výboj slasti. Syknu bolestí, ale v mém obličeji je znát uspokojení. Kousnu ho do špičky jazyka. „Hračičko.“ ušklíbnu se. Rozepnu mu kalhoty a nechám je spadnout ke kotníkům. Tváří se otřu o jeho ploché bříško. Polibky zasypávám podbřišek, poté k němu vzhlédnu. „Mám pocit, že jsme včera něco nedokončil…“ mlsně se olíznu. Stáhnu mu i spodní prádlo. Pohladím jeho mužství. Potom ho uchopím a začnu pohybovat rukou nahoru a dolů, abych ho přivedl k životu. Prácička pro jazyk a zuby, v tom jsem šikovný. A tentokrát žádné podrazy.

Mihael - 01. listopadu 2010 20:22

soukromá zpráva od Mihael pro Zazubí se na mě s tím, že mu ještě dlouho nedojde. " Tak to jsem na tebe..zvědavý." popíchnu ho s úsměvem. Zatáhnu ho za piercing a on sykne bolestí, ale v obličeji je znát opak. Kousne mě do jazyka a já se rozesměju. Znova mu za něj zatáhnu a pak stisknu bradavku tak, že velmi jasně cítím kov. Rozepne mi džíny a ty spadnou. Klekne si a cítím jeho tvář na břichu a pak na podbřišku. Přitisknu se zády na sloup. S jeho slovy se na něj podívám. " Nedokončili....jsi mi to hnusně přerušil..co vím." vzpomenu si na sebe a sundá mi spodní prádlo. Chytne můj penis a začne si s ním hrát. A musím uznat, že mu to jde mnohem lépe než té holce. Opřu se o sloup a vzdychám. Můj penis se staví a probouzí k životu. Pevně se chytnu sloupu a pokrčím mírně nohu, abych se mohl lépe zapřít druhou. Druhou rukou mu vjedu do vlasů a prsty mu v nich projíždím. vzdychém a čím víc pokračuje, tím více přecházím do sténání a mé prsty mu místy trhají s vlasy, jak se snažím udržet a užívám si tu slast. Přesto jak se blíží vrchol, připravuju se na to, co bylo včera. I tak mám na tváři úsměv a spokojený výraz.

Lizmael - 01. listopadu 2010 20:51

soukromá zpráva od Lizmael pro Provokuje. Tahá a štípe do bradavky. Výsledkem je ostré nadechnutí a zčásti bolestivá grimasa, ale vůbec ho za to nekárám. Naopak. Ještě k tomu přidávám roztoužený pohled. Věnuji se jeho mužství. Jako kdybych se mu snažil vynahradit včerejší noc. Hraje se s mými vlasy a čím blíže je svému vrcholu, tím více za ně tahá. Pár jich i vytrhne. Příjemně to svrbí. Zrychlím tempo. Překvapivě se žádné přerušení nekoná. Dokonce přijmu a polknu, co mi nabídne. Vyjedu po jeho těle vzhůru, abych mu viděl do obličeje. Pohladím ho po vlasech. Jsou trochu zpocené. Přejedu přes tetování. „Líbilo se ti to?“ dýchnu mu horce na ucho. Stoupnu na oblečení u jeho kotníků, aby z něj mohl vystoupit. Přetočím ho, aby se ke sloupu tiskl břichem. Líbám ho na místečku mezi lopatkami, zkušenými prsty hladím jeho tělo. Sem tam trochu zaškrábu. Přes tenkou látku může cítit i mé vzrušení. Stáhnu mu ze zápěstí i košili. „Mihael v rouše Adamově.“ zašeptám a o tom ho k sobě čelem. Vášnivě jej políbím.

Mihael - 01. listopadu 2010 21:07

soukromá zpráva od Mihael pro Jak ho tahám za piercing a bradavku tímto poraněnou, objeví se i bolestná grimasa. Rozzářím se v úsměvu, ale on se nezlobí a naopak se na mě ještě víc dívá roztouženě. Usměju se na něj jako dítě, co něco provedlo a nechce se k tomu přiznat. I když je lapené při činu. Hraje se s mým údem a dokonale. Několikrát sám oddálím vyvrcholením myšlenkama, přesto se prohýbám a sténám víc, jak nepřestává a zrychluje. Nepříjde potupení a ten tlak, co včera. Více se přitisknu na sloup a chytnu se, přitom prsty pevně držím jeho vlasy. Zavřenýma očima krátce zavzdychám a pak ze zbytkem dechu zasténám a mým tělem projde mírný třas ze vzrušení a vyvrcholení.Mé svaly se napnou a mírně se postavím na špičky, jak jde ze mě sperma. Opřu se o sloup a oddechuju, zadívám se na něj. Mírně spocený z toho, jak mě dostal tam, kam chtěl. A z toho, že jsem se dočkal toho, na co jsem se těšil už včera. Na jeho otázku se usměju. " Pekelně." odpovím provokativně a olíznu mu krk. Přišlápne mi kalhoty a tak vystoupím a svoje kalhoty odkopnu. Otočí mě ke sloupu čelem, otočím se na něj a chci vědět, co bude dělat. Rukama se držím sloupu a tak mám u bederní páteře. Líbá mě na zádech, tiše vzdychám a oddychuju slastí. Jsem po trávě a po vrcholu rozdrážděný. No nejvíce asi po té trávě. Na škrábance se prohnu a tiše zasténám. Cítím jeho vzrušení a schválně se nan ěj občas najedu pánví a dráždím ho svým dotekem zadku. Sundá mi i košili a tak jí nechám spadnou na zem. Otočí mě a vášnivě se začneme líbat. Rukama ho obejmu a jezdím mu po páteři a sjíždím dolů , přitom z něj sundavám kalhoty. Jak je trochu při polibku stáhnu, přejedu mu dlaní přes jeho pyj. Preruším polibek a přesunu se k jeho uchu. " Kam že bych ti nešáhnul, Lizmaeli?" zašeptám a provokativně mu jazykem objedu ušní lalůček.

Lizmael - 01. listopadu 2010 21:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Potešeně se ušklíbnu. Líbilo se mu to pekelně. Taky to na něm bylo vidět a hlavně z něj chtíč a slast sálal neskutečnou silou, což mě nabudilo k pokračování. Líbí se mi, jak reaguje na mé dotyky a polibky. Ani já nejsem kostka ledu. Když mi jazykem přejede přes krk, zakloním hlavu a slastně zavrním. Chtěl bych víc takovýchto pozorností. Občas dráždivě vyvine tlak na můj rozkrok. V takovém případě ho pevně chytím za boky a užiju si blízkost jeho těla. Jsme znovu k sobě otočeni čelem. Při polibcích se andílek vůbec neostýchá a hladí mě všude možně. Jakmile mi přejede přes kousek přirození, znatelně se napnu. Naskočí mi na zátylku husí kůže z vlhké provokace na mém uchu. Dlouze vzdychnu a přitisknu ho k sobě naléhavěji. „Už ani nevím, žes mi někam nechtěl sáhnout.“ uculím se. Jazykem se přejedu přes rty. Těším se na jeho dotyk, jako panic na první sex. Pořád je to anděl, i když padlý. Je to exotika. Je rajcovní a neuvěřitelně svůdný. Samozřejmě mi taky může provést naschvál, ale já upřímně doufám, že ne. Palcem mačkám jeho bradavku, potom sjedu znovu na jeho zadeček a prsty dráždím otvor.

Mihael - 01. listopadu 2010 22:03

soukromá zpráva od Mihael pro Můj jazyk přejede po jeho krku a on hlavu zakloní a zavrní. Je to zvláštní slyšet, ale líbí se mi to. Jak se na něj tisknu, pevně mě drží u sebe a já se směju. Líbáme se a já mu přejedu po údu, propne se a vzdychne. přitiskne si mě, nebráním se a jen se zase zasměju. Na jeho slova se znova rozesměju a jak si přejede jazykem po rtech, chytnu spodní a zkousnu jej a povytáhnu. Na to ho znova tentokrát já začnu líbat a i když to není až tak dravý jako to dělá on, snažím se. Zmáčkne mi bradavku, propnu se a přeruším polibek. Sjede dolů a dráždí mě kolem otvoru, který je už zahojený. Více se na něj natisknu a vzdychnu. Skloním hlavu a kousnu ho za dráždění u otvoru do bradavky a to hodně. až do krve. Zvednu k němu pohled a olíznu si rty. Podívám se na druhou, kde má ozdůbku, kde byto určitě bolelo ještě víc. Přitom se na něj usměju a v očích je zase vidět podlost. rukama sjedu na jeho zadek a stisknu ho. Jednou rukou opět přejedu dopředu a sjedu do třísel, kde ho dráždím blízkosti ruky, ale nedotýkám se ani údu, ani jeho varlat.

Lizmael - 01. listopadu 2010 22:27

soukromá zpráva od Lizmael pro Andílkovy polibky jsou rozkošné. Musím uznat, nevěřil jsem, že by se Mihael mohl tak rozohnit. Jeho rasa mi vždy připadala tolik přecitlivělá se spoustou ostychu a něžnosti. A heleme se, jak jsem se pletl. Při krvavém kousanci do bradavky sykavě zaprotestuju. Modré plamínky se rozhoří v očích, obzvláště, když s postraními úmysly mrkne na tu druhou, ozdobenou. Olíznu mu rty a potom se kousnu do jazyka, když mi zmáčkne zadek. V okamžiku, kdy dlaní sjede na třísla, se napnu. Vůbec s rukou nehýbě a to mě může dohnat k šílenství. Úpěnlivě zatnu nehty těsně nad jeho zadeček. „Mihaeli…“ vydechnu roztřeseně, jelikož umírám touhou po jeho dotyku. Je to až šílené, jak moc chci takovou malichernost. Ať se slituje, či ne zatáhnu ho k nejbližšímu stolu. Posadím ho na skleněnou desku, která chladí. Sáhnu na jeho kolena a roztáhnu je od sebe. Vtisknu se mezi jeho nohy, vtisknu mu polibek pod ucho. Jemným tlakem ho položím na záda a skloním se nad ním. Láskám božské tělo a prstem se pokusím do něj vniknout.

Mihael - 01. listopadu 2010 22:55

soukromá zpráva od Mihael pro Syknu bolestí a všimnu si, jak se rozčílil, když si všimnul mého pohledu. Olizne mi rty a na to se kousne. Stiskávám jeho zadek a směju se. Jak sjedu na jeho třísla, napne se. Nehýbá se a cítím, jak do mě zatne nehty, napnu se sám a zasténám. Vydechne mé jméno plné touhy, vím, co chce. Přesto s rukou spíš jen ucuknu od třísel níž po stehně. Neslituju se s ním, protože tím jen podnítím jeho touhu ještě víc. Zatánne mě na chladnou desku, až se propnu, jak jí cítím chladivě na pokožce. Přivřu oči a vnímám, jak mi roztahuje nohy a staví se mezi ně. Otevřu oči a podívám se do jeho. Přesto přejde k uchu a natiskne se tak, že si lehnu. Laská moje tělo a zkusí do mě proniknout. Dám nohu na jeho ruku a zvednu mu tvář. " Chceš to..hodně to chceš...tak mě odzbroj....dám ti nápovědu, at neříkáš, že jsme podlý andělé." a přejedu mu prstem po krku, něžně na něj zatlačím. Dám ruku pryč a pozoruju ho, zda to démonek pochopil. I když nejspíš ted postačí, když mě pořádně políbí na krk a pustím ho kam bude chtít.

Lizmael - 02. listopadu 2010 10:47

soukromá zpráva od Lizmael pro Provokuje a oddaluje nevyhnutelné. Neposedná ruka sjede níž po stehně a o to víc přilije do poháru vášnivého zoufalství. Přesto nezačnu nahlas škemrat a prosit. Bude si to muset vypít, tak i tak. Navíc…takové hry se mi líbí. Zadrží mou ruku. Tázavě mu pohlédnu do očí. Mírně se pousměju při jeho slovech. Jistě, že to chci. Jako sám ďábel. Nepatrně pootevřu rty, když mi prstem přejede po krku. Popravdě netuším, jak si to přebrat. Vykašlu se na to a udělám první, co mi přijde na mysl. Skloním se k němu a těsně nad jeho hebkými rty zašeptám. „Nechci to…já chci Tebe.“ políbím ho dlouze na rty. Prsty jej pohladím po krku, načež to samé zopakuji jazykem. Líbám jeho bledší pokožku a jemně skousávám. Zatím co se věnuji jeho krčku, zkusím, zda mi už nebude nohou bránit, abych si ho mohl připravit, než do něj vstoupím já sám.

Mihael - 02. listopadu 2010 11:17

soukromá zpráva od Mihael pro Nepochopil to, protože se skloní a pošeptá mi, že chce mě. Rozesměju se a umlčí mě polibkem. Vrácím mu to, stále se na něj dívám. Pohladí mě po krku, ale to mi nestačí, i když hlavou i při polibku mírně pohnu nastranu. Z polibku přejde na krk a olízne ho, slastně vzdychnu. Zakloním hlavu a přivřu oči. Na první pokus to není špatný. Věnuje se mému krku a cítím zuby na kůži, kdy se ho chytnu a přejíždím po jeho zádech. Nohu dám nastranu a pustím ho k sobě. Vjede do mě prstem, propnu se a zasténám. Chladná deska působí na mé žhavé tělo jako led, kontrast, který jen ještě víc burcuje mojí pokožku a mé touhy. Natočím hlavu nastranu a olíznu mu ucho. " S tebou bude...ještě práce....démonku." zašeptám a pak ho políbím na krk. Hlavu zase odvrátím, dech se mi nepravidelně zrychluje, jak se mi to líbí čím dál víc. Svět se začíná příjemně motat.

Lizmael - 02. listopadu 2010 11:34

soukromá zpráva od Lizmael pro Ať už tím gestem myslel cokoliv, nepobral jsem to správně. Kdo se má taky vyznat v té jeho zvrácené andělské mysli? Já jsem spíše zvyklý, že pokud něco chci, tak si to bez zbytečných hádanek a výkrutů vezmu. Ale co. Laskání krku mu nebylo proti srsti a svůj účel to splnilo. Mohl jsem ho začít dráždit prsty, aby z toho měl větší požitek než včera. Po trávě měknu. Já vím. Olízne mi ucho a zašeptá ona směšná slova. Krátce se na něj zadívám. „Budeš muset víc přitlačit, andílku.“ naznačím mu, aby se nebál být divočejší, kdyby měl chuť. Hladím ho po nohou, špičkou jazyka kreslím vášnivé obrazce po jeho napínajícím se a sténajícím těle. V okamžiku, kdy mi připadá dostatečně připravený na pokračování se narovnám, abych si mohl důkladně prohlédnou celé jeho tělo, po kterém dráždivě přejedu dlaní. Zvednu mu nohy, opřu jeho kotníky o má ramena kvůli snazšímu přístupu na začátek. Vstupuji do něj a zároveň se k němu skláním. Slastně vzdychnu, když už jsem těsně u jeho obličeje. V očích se mi zaleskne a znovu ho hladově políbím, přičemž začnu pohybovat pánví.

Mihael - 02. listopadu 2010 11:52

soukromá zpráva od Mihael pro Odvětí mi něco, co mě donutí se usmát. Přitvrdit....dobře....ale ty to potom zase vzdáš....určitě jo....no uvídíme. zavřu oči a vnímám, jak se se mnou točí svět a do mého těla vstupuje krásný pocit, tlak, který mě vzrušuje. dráždí mě nejen na těle, ale i v těle. Je to nové, nepoznané a začíná se mi to zamlouvat. prohýbám se a rukama ho hladím ve vlasech, po pažích, ramenou i zádech. Mé nohy se mírně zachvějou, jak po nich přejede. Přestane a cítím jeho ruku, která vyjela a druhou, jak mě pohladil. Propnu se a zasténám. Otevřu oči a zadívám se na něj. V koutkách mi cuká úsměv, ale udržím se nesmát.Zvedne moje nohy a opře je o svá ramena. Nevydržím to a začnu se smát. Smíš přejde do zasténání, jak do mě vstupuje. Skloní se ke mě tak blízko, oči mám přivřený a dívám se na něj, dechem se snažím regulovat ten tlak, který mě nutí vzdychat. zablískne se mu v očích a vrhne se na mé rty. Uvítám je a zuřivě ho začnu líbat. Nezvyklé na anděla. Nohama se více zapřu o jeho tělo a silou si ho k sobě přitáhnu. Pak jednou nohou sjedu na jeho zadek a patou zatlačím, aby do mě vstoupil víc. Mé steny jsou tlumené v polibku, jen mé tělo se vlní pod návaly extáze a touhy po větším vzrušení a hlubším propojení.

Lizmael - 02. listopadu 2010 12:09

soukromá zpráva od Lizmael pro Že by anděl podlehl sodomii? Není náhodou ten jejich hlavou proti tomu? O to možná ono zakázané ovoce chutná více.Pro mě je to naopak dosud ten nejzajímavější zážitek. Ještě nikdy jsem nezkoušel polapit bytost světla. Kdybych tak jen věděl, jaká s nimi dokáže být zábava. Maximálně si užívám propínající se tělo pode mnou. V jeden moment, kdy vyprskne smíchy, se také neudržím a rozesměju se. Kdyby nás někdo pozoroval, co by si asi pomyslel? Určitě, že sex je strašně vtipná záležitost. Cítím, jak mi pevně ovine nohy kolem těla a dokonce patou zatlačí, abych šel hlouběji. To je něco úplně jiného, než včera, co? Není nad souznění a spolupráci. Ochotně vyjdu jeho náznakům vstříc a proniknu hlouběji, co to jde. Citlivými nervovými zakončeními vnímám andílkovo tělo. Za pár okamžiků mi připadá, že jsme se správně sehráli. Propadám polibku, dokonce mu ret návalem vzrušení prokousnu. Přidržuju si ho za stehno a prsty vplétám do jeho vlasů. Mé pohyby jsou rychlejší a důraznější, jako kdyby nám zbývalo posledních pár vteřin času.

Mihael - 02. listopadu 2010 12:43

soukromá zpráva od Mihael pro Jsem omámený drogou a kašlu na všechny přikázání. Tohle se mi líbí a stejně jsem bez moci, abych se mohl bránit. Se zvláštním potěšením si to užívám a tuším, že tohoto si on všimne. Jen netuším, co budu mít za trest ted, když mě nechal padnout až sem. Přidá a přirazí víc, až zasténám a propnu se. S každým dalším si to užívám a propínám se, přitom se mi zase staví můj úd. Souhrou se dostávám do jeho tempa a postupně přicházím na to, jak s ním spolupracovat. Prokousne mi ret, mé tělo se zachvěje slastí. Otevřu oči a hryznu ho do horního rtu, přitom naše ústa plní moje krev.Sejdu i druhou nohou na jeho zadek a přitáhnu si ho ještě víc k sobě. Líbí se mi to a je to úplně jiné, než co bylo kouření a nebo když jsem si užíval s holkama. Tak jiné a tak vzrušující.

Lizmael - 02. listopadu 2010 13:22

soukromá zpráva od Lizmael pro Nezaměnitelná koková chuť. Polibek oslazený andělskou krví. Ta jejich chutná jinak, než ta obyčejně lidská. Přitahuje si mě k sobě stále víc. Jsem v něm až po kořen, ale jeho nenasytnost jako kdyby se ani o kousek nezmenšila. Uvidíme kolik vydrží a jak dlouho potrvá, než ho naplním svým semenem. Všimnu si jeho viditelného vzrušení. Pustím jeho stehno a přejedu ke slabinám. Rukou ho začnu dráždit v rozkroku jako sladkou třešničku na dortu k tomu všemu vzrušení a nadcházející extázi. Miluji se s ním dokud může. Nic neuspěchám. Pozdržím svůj orgasmus, abych mu dokázal, že být démonem je tisíckrát lepší. Když dosáhnu vytouženého vrcholu. Slastně a dlouze zasténám. Ve svalové křeči si k sobě přitisknu andílkovo rozpálené a zpocené tělo. Zrychleně dýchám, leč můj pohled stále hoří. Tvář zdobí mlsný úsměv. Pohladím ho po tváří, škádlivě kousnu do ouška. Dnes žádný podraz…

Mihael - 02. listopadu 2010 13:46

soukromá zpráva od Mihael pro Dotkne se mého údu, zasténám a propnu se. Hraje si se mnou a ještě víc to umocnuje pocity slasti, které probíhají celým mým tělem. Milujeme se celkem dlouho, protože jsem byl už dvakrát a tato nová zkušenost mě nenechá jen tak chladným. I ta deska pode mnou získala mojí teplotu a nestudí. Jak se blíží můj už několikátý vrchol, zatnu do jeho kůže už i nehty a poškrábu ho, přitom ho pořádně kousnu do jazyka. Vyvrcholím sse slastným výdechem a jen se krátce prohnu, protože moje tělo už začíná být unavené. Přesto pokračuju tak, jak on do mě přiráží a pomáhám mu, omámený a unavený, mé tělo je zpocené. Vyvrcholí i on, cítím jeho sperma, otevřu oči a zírám před sebe s úžaslým zasténáním, protože je to podivný pocit a nedokážu ho nikam zařadit. Oddechuju a podívám se na něj. Pohladí mě a já jen přivřu oči, jak mě kousne, jen tiše vzdychnu. Nohama se pustím jeho boků a nechám je spadnout k zemi. Oddechuju a jsem totálně vyčerpaný. " Tak tohle...byla..jízda." zakřením se a olíznu si krev ze rtu. To koukáš, co? ....dostal mě....démon dostal tvého anděla...co uděláš....co se mnou provedeš? zadívám se ke stropu se zvláštním výrazem pohrdání.

Lizmael - 02. listopadu 2010 14:11

soukromá zpráva od Lizmael pro Hlasitě vydechnu, když mi jeho nehty poraní kůži na zádech. Zuby mi div neukousne jazyk. Bolest mi vystřelí až do hlavy a tak se prohnu proti němu. Na břiše ucítím důkaz jeho dalšího orgasmu. Musí už být pořádně vyčerpaný, ale nepřestává spolupracovat. Těžko se přestává s něčím tak úžasným. Nakonec se uspokojím i já. Andílek se tváří dosti užasle. Poznává nové pocity, musím se tomu pousmát. Pohladím jeho unavené a zpocené tělo, já jsem na tom stejně. Byl to nevídaný zážitek. Nahlas se k tomu nepřiznávám. Poví, že to byla jízda. Pobaveně se usměju. „Lepší než automaty?“ krátce se zasměju a ještě chvíli s ním zůstávám spojený. Po pár minutách se zvednu a rozpojím naše těla. Zadívám se na něj a uvažuju, zda ho vyhodit. Mám nutkání zopakovat jeho vlastní slova „Východ znáš.“. Ale neudělám to. Místo toho mu pomůžu do sedu, obejmu ho kolem pasu. „Jestli chceš spát na tom stole, nemám nic proti, ale já jdu do postele.“ políbím ho na krk a pokud bude chtít jít se mnou, pomůžu mu.

Mihael - 02. listopadu 2010 14:59

soukromá zpráva od Mihael pro Vrátím se pohledem na démona a zasměju se, přitom stále dýchám jako po maratonu. " To rozhodně....." a zvláštně se na něj usměju. Líbilo se mi to....zasloužím si smrt.....co uděláš....jsem tak hříšný...nechal jsem démona, aby mě ojel...slyšíš...démon a ojel mě...né já jeho, ale on mě....to je nevídané..nepředstavitelné....přísně zakázané. volám k nebi v myšlenách. Přivřu oči a vzpomenu si na první dny tady, na zemi. Ponížený a zesazený z mojí moci jsem se si dal první trávu a nechal se vykouřit. A pak přišel démon, který měl být můj osud. Ovšem po zmlácení a když mě skoro uškrtil (a že se mi to líbilo), se objevili moje křídla. Ten pohled, jak kolem mě zazářili, ten pocit, co jsem získal, probral jsem se a démona zabil. A on, vzal mi mojí sílu tak, že ted démona nezabiju, jen odstrčím. A on to ví a nyní i Lizmael. Je snad on, kdo bude můj kat? Vyjede ze mě a jen tiše vzdychnu a prohnu se. Tělo se zachvěje, jak cítím jeho sperma v sobě. Pomalu se začnu zvedat do sedu, ale on mě obejme a políbí na krk. Tiše vzdychu a otočím se na něj s očima plný překvapení " Ty mě nevyhodíš...dostal jsi co chceš....ale jestli můžu, rád tu s tebou zůstanu...aspon přes noc." Zářivě se usměju. Pomalu se postavím na nohy , které se chvějou a cítím se zvláštně slabý.Chytnu se ho za paži a krk a nechám se odvést do ložnice. " Jsem ted neskutečným trnem v jeho oku..jsem zvědav, co na mě vymyslí tentokrát." zvláštně se zašklebím.

Lizmael - 02. listopadu 2010 16:36

soukromá zpráva od Lizmael pro „Ty mě překvapuješ svou zkažeností, tak já tě na oplátku překvapím svou…milostí nebo jak se tomu nadává?“ ušklíbnu se, když vidím jeho překvapený výraz. Na jeho místě bych byl taky. Ano, mohl bych ho vykopnout na ulici. Dostal jsem, co jsem chtěl, ale…mohl bych dostat víc. snažím se zdůvodnit sám sobě, proč ho tu nechávám. Líbí se mi mít v hrsti padlého anděla. Líbí se mi jeho břitký jazýček, krásné tělo, steny nad nepoznaným. Chytím ho kolem pasu a odvedu ho do ložnice, je to vlastně pouze vyvýšená plocha krytá pohyblivými zástěnami. Uprostřed „pódia“ je umístěno nízké letiště. Políbím ho na rty a potom do něj trochu zlomyslně strčím, aby spadl do neustlaných peřin. Cítím, jak je vyčerpaný. Vlezu si do postele a zasměju se. „Nechtěl bych bejt tvůj šéf, dávno bych tě rozsekal na kaši.“ lehnu si na záda a založím si jednu ruku za hlavu. „Rád ti hází klacky pod nohy? Co si zatím udělal nejhoršího kromě dneška?“ zajímám se, jak ten druhej trestá svoje ovečky. Naštěstí mně nic moc za přefiknutí anděla nehrozí. Leda tak oplzlý smích a slova chvály. Jojo, v něčem to máme jednodušší. Ale na druhou stranu, kdyby anděl přefič mě…byl bych naprosto v háji. Pekelný muka by oproti tomu byly procházkou v rajský zahradě.

Mihael - 02. listopadu 2010 18:28

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se. " Jo, dobrá vůle tomu taky někteří říkají." ale uvnitř jsem rád, protože netuším, jak bych takto došel domů. Chytí mě kolem pasu a pomůže mi jít k posteli. U postele mě políbí a strčí do mě. Padnu do postele a rozesměju se. Zůstanu ležet tak, jak jsem dopadnul a jsem líný se vůbec hnout. " Ty jsi ale zlomyslný......takhle do mě strkat." a vypláznu na něj jazyk. Směje se mé poznámce o šéfovi a já se na něj zadívám. " Vážně...a proč? Vždyt jsem jen trošku svůj...to snad můžu, ne?" divím se, že by mě on sekal na kaši. Dívám se, kde je a pak se taky pohodlně lehnu a pokrčím nohy, ruce nechám na hrudi a tak nějak sám sebe hladím bříšky prstů a tím se uklidnuju. " co nejhoršího jsem provedl než co dneska? " zarazím se a rozmýšlím. " No už těžko zkousával, když jsem si dopřál pořádný pokouření....to přišel jeho první trest.....ale já ho přelstil....no tak nějak pořád zkouší, zda jsem ve střehu. ...jo, jednou jsem se ožralý válel v louži a zpíval chorály....." vybuchnu smíchy. " Jsi měl vidět , jak zuřil a nad městem týden zuřily bouřky." směju se jako blázen, když si na to vzpomenu. " Svým způsobem mu pořád něco dělám.....nesměli jsme skoro nic....a já si ted užívám vše, co můžu...sice mi stále snižuje mojí silu, ale zatím se mu nepovedlo mě umlčet." směju se a pak zvážním. " Ale myslím, že po tomto to nebude tak dlouho trvat. " řeknu vážně a skoro jakobych najednou litoval, ale znova se rozesměju.

Lizmael - 02. listopadu 2010 18:49

soukromá zpráva od Lizmael pro „Jsem zlomyslný, když do tebe strkám?“ naoko se podivím. „Před chvílí ti to tolik nevadilo.“ rýpnu si. Zavrtím hlavou a poklepu si prsty po břiše. „Jsi jen trošku svůj pravda…ale bejt tvůj šéf, tak bych ti to netrpěl. Kdo kdy viděl naděla, kterej si dá práska a nedodržuje celibát?“ uchechtnu se. „Když budou všichni tvoji kamarádíčci takhle zlí, setřou se mezi náma rozdíly a my vás pak nebudeme mít proč nenávidět.“ zatvářím se, jako kdybych viděl obživnout svojí největší noční můru. Poslouchám jeho vyprávění a při historce s louží a chorály se pořádně rozesměju. „Mám pocit, že tě stvořili ve špatný skupině.“ pousměju se. Potom přimhouřím oči, když vysloví obavu, že už ho brzy ten nahoře umlčí. Odfrknu si. Přišoupnu se k němu. „Tak to teda ne, brát mi hračku tak rychle nikdo nebude. Jen ať si to zkusí.“ povím sebevědomě a mrknu na Mihaela. Pohladím ho po břiše. „Stejně, proč by si dělal násilí s takovou ztracenou existencí jako jsi ty? Za pár měsíců se s tím příšerným životním stylem odděláš sám…“ zauvažuju. Natáhnu ruku a zhasnu světla, místo toho rozsvítím čtyři modré zářivky připevněné nad čelem postele. Navozuje to příjemnou klubovou atmosféru.

Mihael - 02. listopadu 2010 19:24

soukromá zpráva od Mihael pro Zrudnu, když si uvědomím, že má pravdu. " Ale to bylo příjemnější." ale je znát, že tentokrát mě dostal. Musím se smát, když si představím anděla s práskem . A jak vidím jeho výraz nad tím, že by andělé byli jako démoni, rozesměju se ještě víc. " To je tvá noční můra? ..náhodou by to bylo super....takový zábavy by jsme si mohli užít...a ty se jí bráníš." zasměju se a dál vyprávím. Rozesměje ho svojí historkou o louži a jeho poznámka zase rozesměje mě. " Jo, říkal něco o tom, že jsem se mu vůbec nevyvedl." souhlasím. " měl mě za dáblova špiona." dál se směju. Jak se zmíním o konci, přisune se ke mě a nazve mě hračkou, přitom mě pohladí po břiše. Usměju se na něj a mrknu. Zauvažuje a zhasne. Podívám se na světla a natáhnu ruku, takže ho začnu hladit po stehně a nehty ho něžně škrábat. " Protože by tím ztratil svojí tvář? ....A ví, že mě tento život nezabije....né tak rychle, jako člověka. ...nehledě na to, že bych posloužil jako výstraha ostatním, kdo by chtěl porušit pravidla......jednou se o to pokusil, jen se mu to nepovedlo. ....ale zjistil jsem přitom, co mě fakt rajcuje...jak zvrácené." usměju se a podívám se na něj. Přisunu se k němu a políbím ho na ucho. " Chtěl bych, aby jsi to byl ty, kdo by to měl ukončit." a kousnu ho do ucha. Usměju se na něj a zase se položím. Svojí existenci tady nějak přestávám řešit a začínám mít šílenou touhu na cigáro. "Náhodou tady cígo nemáš, co?" zeptám se jen tak.

Lizmael - 02. listopadu 2010 20:47

soukromá zpráva od Lizmael pro Protočím oči nad myšlenkou, že by se všichni andělé začali chovat jako démoni. „Zábavy? Moc v to nedoufej. Ani my mezi sebou si moc zábavy neužijeme a při tom toho máme dost společnýho. Jenže jsme všichni tvrdohlavý a lakomý svině.“ teatrálně si povzdechnu. Uchechtnu se. „Na ďáblova špiona by ses dokonale hodil.“ uznám a koutkem oka na něj pohlédnu. Přetočím se na bok. Poslouchám jeho vysvětlení, proč by ho měl jeho šéf chtít oddělat, co nejdřív. V určitých ohledech bych mu dal i za pravdu. Krátce těknu očima na svou nohu, když mě začne jemně škrábat. Zamračím se. Spojím si dvě a dvě dohromady. Vzpomenu si, jak mi prstem tlačil na krk a teď když udělal narážku… „Chtěl jsi, abych tě škrtil…?“ zadívám se na něj vcelku upřeně. Prsty obemknu jeho krk a na okamžik stisknu. Nakloní se ke mně a vysloví neobvyklé přání. Tázavě povytáhnu obočí. To je snad poprvé, kdy mě někdo bez mého přičinění požádal, abych mu vzal život. „A teď mi ještě řekni, že mě miluješ a bude to dokonalý.“ ušklíbnu se. Položí se zpět na záda. Našpulím rty a přikývnu. „Koneckonců…bylo by mi potěšením.“ zazubím se. „Hmm, náhodou cigára mám, ale co za to, neviňátko?“ sladce se uculím. Překulím se k nočnímu stolku a ze zásuvky vytáhnu krabičky a z tý vyklepnu zatím pouze jednu cigaretu, kterou si zapálím.

Mihael - 02. listopadu 2010 21:30

soukromá zpráva od Mihael pro Jeho slova mě znova rozesměje. " Jsem rád, že to vím,....a s jednou jsem v jedný posteli....a to mě říkal lakomče." a vůbec si nevšímám, jak se mnou nesouhlasí. Vím, že on by to nedovolil. A nejspíš ani ten jejich ne. Jsme hold každý na opačné straně a spojení je vzácné a prohřeškem pro obě strany. Souhlasí však s tím, že jsem špion. Rozzářím se pýchou a uspokojením, že aspon s něčím se mnou souhlasí. " Asi si to vemu jako bokovku." zažertuju. Jek ho škrábu po noze, zamračí se na mě. Nepřestanu, protože mi ruku nedal pryč a mě se to líbí. Nejspíš mu to došlo, protože se mě zeptá na škrcení a obejme můj krk a zatlačí. Vydechnu a zadívám se mu do očí. " Kdo ví...co jsem myslel." a své nehty zareju do jeho nohy, tělo se napne. Je to však jen mžik a jak povolí, uvolním ses a klidně ho dál hladím po noze. Přesunu se k němu a řeknu své přání. Otočí se na záda s poznámkou o lásce. Plesknu ho dlaní přes hrudník. " Kdo tu mluvil o lásce? Láska je kec, kašlu ti na ní.....to myslíš, že jsem ti dal jen pro ty tvoje pěkný modrý oči.....to jsi naivní....baví mě ho vytáčet....a ty by jsi určitě nebyl proti nějaké zvrhlosti ještě předtím, než by jsi to ukončil...je to jen čistá vypočítavost..drahý Lizmaeli." vysvětlím mu klidně, tiše a nezvykle vážně. Přesto jeho souhlas mě potěší. Vidíš...i smrt si zařídím sám...než čekat na další tvůj trest....já si určím....kdy se ožeru..kdo mě ojede....i kdo to ukončí..né ty...a nebo ty s tímto počítáš? zarazím se, zda to nemá přece jen i on vypočítaný a vstup tenkrát Lizmaela do klubu byla jeho práce. Nakonec nad tím mávnu rukou, však on mi dá najevo ještě předtím, jestli jsem se trefil či ne. Umí se ozvat, jen málokdo ho slyší. A já ho slyším čím dál tím méně. čím to asi bude? Vytáhne jedno cigáro s tím, že ho nedá zadarmo. Vůně tabáku mě probere z myšlenek. Přetočím se na břicho a dívám se na cigáro a natáhnu po něm ruku. " No však víš...budeš to mít dobře tam nahoře." zkusím potouchle a natáhnu ruku po zapálené cigaretě.

Lizmael - 02. listopadu 2010 22:07

soukromá zpráva od Lizmael pro „Vezmeš to jako bokovku?“ zasměju se. „Akorát náš šéf moc štědrej neni, to spíš z tebe sedře kůži.“ olíznu si koutek úst. Zkouším, zda jsem se škrcením trefil do černého. Mihael odpoví neurčitě, však stisk mé nohy a napnutí svalů naznačuje správnost mého úsudku. „Takže ty patříš k těm úchylákům, kteří se škrtí při onanii? Znal jsem pár, který se u toho zabili…“ mlasknu. „Au.“ oženu se po jeho ruce, kterou mě plácl až to štíplo. Objasní mi, že o lásku tu vůbec nejde. Vyzní to, že jsem mu posloužil jako nástroj pomsty. „Do hajzlu, byl jsem nápomocnej andělu, vycucnul mě jako červa a ještě mě hodlá zneužít, abych ho pak odkrágloval.“ zavrčím. „To by se kámošům nelíbilo.“ zavrtím neoblomně hlavou. Vyznělo to dost neurčitě. Těžko říct, jak moc vážně jsem ta slova mínil. S povytaženým obočím kouknu na andílka. Drze se natáhne po mé cigaretě. „Zapomeň. Na to ti kašlu.“ cuknu koutky. „A už vůbec nezkoušej ty tvoje sladký xichtíky.“ potáhnu a otočím se tak, abych na něj neviděl. Jak opadají účinky trávy, začínám být mrzutý. Nebo je to něčím jiným?

Mihael - 02. listopadu 2010 22:36

soukromá zpráva od Mihael pro Usměju se. " Nic překvapujícího.....však vy toto milujete." a bavím se představou, jak bych byl před jejich šéfem jako špion, opravdu zábavná fantazie. Jak na mě zkusí škrcení, nazve mě uchylákem. Přivřu oči a neodpovím. Uchyláci...ano...taky jsem jich pár potkal...a díval se na ně...jenže já při umírání spatřím mou podobu....mou nebeskou podobu, ovšem jen na krátkou chvili....a já chci umřít jako anděl...chci před smrtí vidět svá křídla..ale to ty démonku nepochopíš...mě tím jen sebereš zábrany, ale neudělám se u toho. a raději démonka nechám u toho, že jsem jen andělský uchylák. Jak mu řeknu, co se právě stalo, naštve se. Už se mu to moc nezamlouvá. pozoruju ho a bavím se, jak vážně všechno ode mě bere. I když převážná většina byla pravda. Ovšem cigaretu mi nedá a jen se ode mě otočí a dál kouří. Přišoupnu se blíž a přiblížím se k jeho oušku. " Cítíš se využítý....cítíš se zrazený....zneužitý....no tak, přece by jsi mi nevěřil.....jak můžeš věřit andělovi? Copak anděl dokáže být vypočítavý a pomstichtivý? ...kdybych ti řekl, že se mi líbíš..a začínám mít rád tvou společnost....změnilo by to něco?" našeptám do jeho ucha a pak ho zlehka políbím. Podívám se na cigaretu a jen natáhnu její kouř. Položím hlavu na postel a zavřu oči. Rukou přejedu po jeho paži a zase zpátky k jeho rameni.

Lizmael - 02. listopadu 2010 23:00

soukromá zpráva od Lizmael pro Ležím na boku, v klidu kouřím cigaretu. Vždycky se mi líbilo pozorovat vlnící se kouř stoupající ke stropu. Cítím andílkovu přítomnost a jeho hlas rozechvívá chloupky v uchu. Jeho slova vyloudí zvláštní úsměv na mé tváři. Jako kdybych poslouchal vymyšlenou historku, které ani za mák nevěřím. „Ty dokážeš být všechno. Jsi padlý a nevěřím tomu, že jsi se nechal z nebeskýho okna vyhodit dobrovolně…musel jsi zažít spousty potupy a teď jsi konečně našel někoho, kdo by ti mohl pomoct pořádně nasrat tvýho stvořitele. Prostý.“ shrnu své myšlenky stále otočení k němu zády. Odmlčím se. Na to další nereaguju, jako kdybych to neslyšel, i když se nad tím zamyslím. Vypadá to pěkně pateticky. Anděl by začal mít rád démona? Nenechme se vysmát, vážení. I když představa toho pocitu…je nezvyklá. U Lucifera, měl jsme ho vykopnout hned a nemusel bych mít v hlavě takový pitomosti. Típnu zbytek cigarety do popelníku, zvednu se a vytáhnu ze zásuvky celou krabičku a hodím ji po Mihaelovi, aniž bych mu věnoval jediný pohled. Odskočím si do koupelny. Začalo se mi chtít močit. V poklidu vykonám potřebu a pak si opláchnu obličej ledovou vodou. Protáhnu se a projdu dveřmi zpátky do ložnice. Tlumené modré osvětlení nadpozemsky stínuje andílkovo tělo. Nepatrně se pousměju a vrátím se do postele. Položím se na záda, poškrábu na břiše a zavřu oči.

Mihael - 02. listopadu 2010 23:18

soukromá zpráva od Mihael pro Nevěří mi a nejspíš dělá dobře. Shrne to celkem po pravdě a tak na to nemám co říct. Jen ležím na boku a mám zavřený oči. Vnímám jeho přítomnost, myšlenky běží jinam. Když ty se mi vážně líbíš...a zamlouváš..je s tebou zábava....ne...láska to není....jen...jsi zajímavý...a máš oči jako něco od nás...to mě k tobě táhne.... Jo...zažil jsem si svoje a nevyhodil mě hned.....jenže jak to vypadá, ten někdo do toho se mnou nepůjde...no užil jsem si a ....ted....to je zase jen na něm.....a jaký osud mi přichystá....asi to nebude zrovna příjemný, po takovém mém prohřešku. rozmýšlím, co by na mě mohl všechno vymyslet a má opravdu neskutečné množství možností. Otevře zásuvky a hodí po mě krabku. Otevřu oči a zadívám sen a něj, jak odchází. " Wau...díky." hlesnu a vytáhnu cigaretu. Zapálím si a krabku mu vrátím na stolek. Položím se na záda, zavřu oči a jen si cigaretu vychutnávám. Velmi pomalu vypouštím kouř z úst. Měl bych si dát sprchu.....asi až ráno, protože to mě ten bručoun vykopne.....že by se bavil jen pod vlivem a jinak to neuměl? Když příjde, stále ležím a vnímám, jak se blíží a položí se. Dokouřím, klidně otevřu oči a natáhnu se přes něj. Típnu cigaretu a odhodím do popelníku nedopalek. Znova se položím a jen tak mu přejedu rukou po těle. "Víš, že ted jsi pěkný bručoun?" poznamenám a položím se. Dívám se do modrých světel.

Lizmael - 02. listopadu 2010 23:35

soukromá zpráva od Lizmael pro Neotvírám oči, ani když se přese mě natahuje, aby típl cigaretu. Přejede mi dlaní po těle a označí mě za bručouna. Otočím hlavu jeho směrem a usměju se. „Vím to o sobě, hlavně když přemýšlím. A ano..démoni vážně používají mozek.“ vypláznu špičku jazyka. Přetočím se na bok a prstem objíždím kontury jeho tetování. „Měli bychom uzavřít dohodu, aby nikdo nebyl škodnej. Já ti zakroutím krčkem a co z toho budu mít?...Nepočítajíc potěšení z tvé smrti.“ zeptám se docela klidně. Přišoupnu se blíž. Chci se dotýkat jeho těla, po jehož někdejší rozpálenosti zbyl pouze stín. Nadechnu se tabákové vůně, která se mu usadila ve vlasech.

Mihael - 02. listopadu 2010 23:42

soukromá zpráva od Mihael pro Dívám se do světel a otočím se na něj až když začne mluvit. Vyplázne na mě jazyk a já se usměju. " Vy používáte mozek...to bych si měl zapsat...to je důležitá informace." rýpnu si, ale v hlase je znát, že je t spíš jen žert. Přetočí se na bok a jezdí prstem po mém těle. Dám si ruku pod hlavu a poslouchám jeho slova, přitom se mu dívám do očí. " Tak dohodu......no..to můžeme.....eventuelně....a co by jsi za to jako chtěl? Jak jsi viděl...jako správný anděl žiju po skromnu." srdečně se zasměju. Spíš mi je jedno, kde žiju než abych se nějak o své bydlení staral. Přišoupne se blíž, a tak ho ruku obrátím dlaní k němu a hladím ho znova po stehně. Znova se mu zadívám do očí. " řekni si....a raději více možnosti...rád si vybírám." navrhnu, protože mě nenapadá, co by tento Lizmael chtěl za to, že bude mít tu čest zabít anděla. Mě.

Lizmael - 02. listopadu 2010 23:53

soukromá zpráva od Lizmael pro Zasměju se informaci, že žije poskrovnu. "Jo, matka Tereza by z tebe měla radost." ušklíbnu se. Hladí mě po noze. Hledím mu do očí, tvářím se kapku zamyšleně, přestože se u toho usmívám. "Co bych tak mohl na tobě žádat?" vzdychnu. "Máš něco, co je ti nejdražší?" zkusím klasiku a zasměju se u toho, nemyslel jsem to zrovna nejvážněji. "No, taky by se mi hodil někdo na mytí hajzlu. Většina návštěv to tu ve výsledku zaneřádí." poklepu si prsty po rtech. "Nebo bys mi mohl sháněť obzvlášť cudné bytosti, na ty snad čuch ještě máš no ne?" prohrábnu si vlasy. "A nebo..." významně si prohlédnu jeho tělo. "...bys mi rád nabídl sebe?" vyzývavě se usměju.

Mihael - 03. listopadu 2010 07:00

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se nad Terezou. " Ta určitě.....by jí trefilo ..bys nevěřil , jak je pořádkumilovná." a zakroutím hlavou, protože ta zrovna by radost neměla. I když vím, že tohle on nemyslel vážně. Hladím ho po noze a nechám na něm, co mi vymyslí. Je zamyšlený a na dotaz se rozesměju. " To jsme vykouřili...." rozesměju se, protože tohle na mě vážně zkoušet nemůže, s tím u mě neuspěje. Jak se zmíní o hajzlech, zamračím se a svráštím obočí. " To ti dělat rozhodně nebudu.....jsem línej " zavrhnu ihned jeho první návrh. O druhém maličko polemizuju. Cudné bytosti...to bych mohl...ale ty jsou chráněný a silně.....ty hnedtak nedostane...a nehledě na to, že jsou i přede mnou varovaný. pokrčím rameny. "Bytosti ti najdu, ...ale zda je dostaneš, to je nejistý.....jsou silnější než ty trosky, kterýma se krmíš." popravdě mu povím. Všimnu si jeho pohledu na moje tělo a usměju se. Jeho poslední možnost se po tomto pohledu dala čekat. "Sebe?.....no to je tak asi jediný, co ti můžu dát s jistotou, že z toho něco budeš mít." rozesměju se a vyndám ruku z pod hlavy, přejedu si rozevřenou dlaní od krku až na břicho. "Mám sloužit tvým choutkám, jo?" a pozvednu zvědavě obočí. " To by eventuelně...šlo....ale uklízet ti tady nebudu. " ihned zavrhnu sebe jako služku.

Lizmael - 03. listopadu 2010 09:45

soukromá zpráva od Lizmael pro Rozesměje mě svou odpovědí, že jeho nejdražší věc jsme vykouřili. „Komediante.“ pocuchám mu vlasy. Materiálně na tom hodně bídně a citově ještě víc. Kam až může anděl klesnout? Já bych mohl najít odpověď a náležitě si to vychutnat. Mám to ale štěstí. Uklízení záchodu odmítne. „Nejen komediant, ale lemra ještě.“ tiše mlasknu a zavrtím nad ním hlavou, jako by byl ztracená existence. Poví mi o cudných bytostech. Samolibě se pousměju. „Neříkám, že bych je musel dostat hned. Nejsi jedinej koho baví provokovat druhou stranu.“ zatvářím se tajemně a pak se rozesměju. Přiznávám, nemám potřebnou hodnost, abych polapil silně chráněnou dušičku. Ale cuchání nervů jejich ochráncům nezní tolik nereálně. A když se nic nebude uspěchat…mmm. Uchechtnu sena jeho souhlas s mou třetí možností. Sleduji dlaň, kterou si přejede po těle. „Takže radši sexuální otrok, než ten uklízecí? Svět zešílel.“ povzdechnu si, cuknu koutky. „I když tvoje tělo bych mohl využít i jinak…minulej týden se mi rozbil boxovací pytel například.“ zadívám se na Mihaela. „A nebo máš lepší návrh, čím bys mi mohl být užitečný?“ teď na oplátku pozvednu obočí tázavě já. Zatahám za řetěz na jeho krku.

Mihael - 03. listopadu 2010 10:52

soukromá zpráva od Mihael pro Nazve mě komediantem a pocuchá mi vlasy. A po uklízení záchodů mě nazve i lemrou. Rozesměju se. " To jsem....příšerná lemra....nejradši bych měl pár dušiček, co by se o mě starali." přiznám a rozesměju se. Na bytosti se zatváří tajemně a já zjištuju, že tato možnost by se mu nejspíš i taky líbila. " No tak si to promysli....." nechám to na něm, zda si vybere tuto možnost mých služeb. Jak si jedu rukou po těle, pozoruje jí a já to moc dobře vidím. Rozesměju se nad jeho komentářem. " Jo, svět je šílený..." souhlasím s ním a poslouchám, jak by moje tělo využil. Zatáhá mi za řetěz na krku, usměju se na něj zářivě. "Co tvoje milá společnost......než sexuální otrok či boxovací pytel...." zkouším to uhrát na něco příjemného. Tak nakonec jsi zase vyhrál....jestli chci něco, ty mi to ztížíš.....nechci mu sloužit v sexu ani v násilné stránce....moc dobře to víš....že bych si počkal, třeba příjde ...hezčí kat? uhnu pohledem nastranu a povzdychnu si. " Víš dobře, že nemám nic než to tělo. ..ale ..mohl bych ti dát informace." napadne mě a zadívám se na něj. " Takže ..bud tělo a nebo vědomosti.....myslím, že oboje je dost na to, že chci po tobě smrt." ušklíbnu se a zadívám se do jeho modrých očí. Jsem hříšný...vím to....a trest...přichází v nečekaných okamžicích...jako jsou tyto...proč mi to připomíná ten tvůj způsob konání, pane?

Lizmael - 03. listopadu 2010 11:10

soukromá zpráva od Lizmael pro "Milá společnost?" zamračím se na něj stylem "to nemůžeš myslet vážně" a potom se zasměju. Vtipálek. Že by se z toho snažil vykroutit? Povzdychnutí a uhnutí očima stranou naznačují, že z toho není zrovna nadšený. Zajámalo by mě z čeho by on vůbec ještě nadšený být mohl. Dost dobře se nedokážu vžít do jeho situace. My padnout nemůže, jsme nejníž. A nešli bychom ani nahoru. Máme to zkrátka jiné. Šťavnatější. Brr. Promnu si tvář. "Informace?" zopakuji zamyšleně. To by nebylo špatné. Vůbec ne. A on by mi nemusel ani tolik lhát, jako jiný nadělé, které když jeden zmáčkne tak nemá vůbec jistotu, jestli ty informace mají patřičnou váhu. "Ty rozhodni, co mi budeš chtít dát raději." hravě se ušklíbnu. Podložím si hlavu rukou a čekám, jak se vyjádří.

Mihael - 03. listopadu 2010 11:34

soukromá zpráva od Mihael pro Vypadá to, že jsem to zachránil, nebo spíš své tělo, jelikož informace ho zaujali. Opře se a nechá to na mě. Zářivě se usměju až ukážu zuby. " Tak jo.....neměl jsi to nechávat na mě...protože já své tělo mám...rád...a tak ti budu dávat informace.." rozhodnu se a otočím se na bok, zadívám se mu do očí a rukou se taky opřu. Vypadáme jako pravé opačné strany, jeho tmavé vlasy proti mým světlým. " Takže uděláme dohodu? Moje smrt tvojí rukou za informace?" a mé oči těkají po jeho tváři. Co na tom, že toho už moc nevím...něco málo jo a raději to, než mu sloužit jako boxovací pytel. .....nemění se to tam tolik, a nejspíš to vše jede tak, jako když jsem tam byl....taky záleží na tom, jaký informace bude chtít..ale to je jedno. Co budu vědět a když nebudu...jeho smůla. a doufám, že to příjme radši než moje tělo. I když se mi milování s ním až neskutečně hříšně líbilo.

Lizmael - 03. listopadu 2010 12:02

soukromá zpráva od Lizmael pro Opět ten jeho slnivý úsměv vystřižený z reklamy na zubní pastu. Tušil jsem, kterou možnost si vybere. Nakonec je docela rozumný a nepropadl lidským vášním docela. Škoda, potřeboval by zkait ještě víc. Odmítavě zatřepu hlavou. "Ne, ty nemáš rád své tělo. Sex s démonem je prý dobrý na akné a ty to odmítáš." zasměju se. Poškrábu se ve vlasech. "Fajn, ale varuju tě...chci kvalitní informace. Umím se docela rychle naštvat." dám mu malé varování. A to jak mě vytočil včera bylo docela slabé. "Takže si vyhrazuju právo dohodu nedodržet, kdyby se mi něco nezdálo." podívám se na něj, jestli souhlasí. Položím se znovu na záda, jednu nohu pokrčím v koleni. "To byla zase noc, jedna lepší než druhá...už se nemůžu dočkat té další." zvlním rty do úšklebku.

Mihael - 03. listopadu 2010 12:17

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se nad jeho poznámkou o akné. "No jasně...jako že bych nějaké měl?" a znova se směju. Měl jsem vždy plet krásnou a bez akné. Nám se akné nedělají. Poškrábe se a nejspíš mi na to hnedtak neskočí. Dokonce si dá i podmínku. Nedám na sobě znát, že jsem si jistý tím, jak chabé moje informace budou. " Dobře, ....pokud se ti moje informace nebudou zdát...můžeš použít moje slovo na násilné či sexuální touhy. ..ale určitě se tak nestane." znova se usměju. Co může on chtít za informace? Jaký je to nahoře..to mu vybásním tak, že nebude vědět, kde mu hlava stojí. A stejně je nebude chtít tak často..třeba. usměju se a beru jako dohodu vyřízenou. Položí se na záda a já se svalím vedle něj. Ruce si dám za hlavu a zavřu oči. " Mě se teda víc líbila ta dnešní noc...víc než ta předchozí....měl bych si dát sprchu....asi ti jí ráno ještě zneužiju, než vypadnu." hovořím k němu, ale nedívám sen a něj. Spíš mu to jen tak oznamuju. " Dobrou.....Lizmaeli." pronesu a zívnu. Tráva přestává učinkovat, a mé tělo plně pocituje následky z milování.

Lizmael - 03. listopadu 2010 12:57

soukromá zpráva od Lizmael pro Zaručí se mi svým tělem. Ale vypadá sebejistě. Prý se to nebude muset stát. To jsem tedy na ty jeho informace zvědavý. Hlavně na jejich hodnotu. I když…kdybych chtěl, skončí se to po mém. Kdykoliv můžu z rozmaru předstírat nespokojeného a dost možná to i udělám. Může to očekávat. Ale nic mu nahlas o tom neříkám. Bude to překvápko. „Dobře. Dohodnuto.“ souhlasím nakonec. Tiše se zachechtám, když poví, že se mu víc líbila ta dnešní. Jemu ano. Ale pro mě i ta včerejší byla úžasně vzrušující. Takové rádoby znásilnění anděla se mi nevyvede každý den. „Zneužiješ mi sprchu? Bacha, aby ona potom nezneužila tebe…s mojí pomocí.“ povím ve srandě. Potom mi popřeje dobrou noc adresovanou přímo mně. Zvláštní. Přání dobré noci ve spojení s mým jménem. Nevím. Připadá mi to…zkrátka nezvyklý. „Hmm…“ zamručím pouze rozespale a víc už nic neřeším. Ráno, nebo spíš k poledni se začnu probírat. Jako první zamrkám a zaostřím. Zpočátku si přesně nevzpomínám na včerejší noc. Proto se napnu, když zjistím, že jsem ve spánku objímal nahého Mihaela a sám na sobě taky nic nemám. Svraštím obočí vlivem rozpomínání se. Pomalu si vzpomenu, jak jsme ho pozval k sobě do bytu a pak i na dohodu. Ušklíbnu se. Neměl bys tolik hulit, Lizmaeli. Co už. Protáhnu se s klasickým zamručením. Zívnu a podívám se na andělské tělo. Stvořil je pěkně, jen co je pravda. Vylezu z postele a unaveně doklopýtám k ledničce. Vytáhnu krabici s mlékem a dám si několik loků. Sáhnu po ovladači a pustím televizi. Objeví se hudební kanál a zrovna hrají Heroes od Bowieho, zakřením se a nechám to hrát.

Mihael - 03. listopadu 2010 13:52

soukromá zpráva od Mihael pro Souhlasí s dohodou. Usměju se a cítím se spokojený. Povím mu o sprše a on mě varuje. Rozesměju se a praštím ho zlehka po rameni. " Ale jdi ti....ještě budu mít noční můru." a usmívám se. Můj hlas je naladěn na dobrou náladu, i když už unavený. Na odpověd nečekám a klidně usnu. Nezvykle klidně na to, že spím vedle démona a mého nepřítele. Spím přes celý ráno a ani nevím, kdy mě démon objal. Jen jsem se k němu otočil a rukama obejmul ty jeho. I ve spánku se usmívám a víčka se mírně trhají, jak se mi zdají sny. Neproberu se když odchází, ale až když se pustí televize. Otevřu oči a protáhnu se. Rozhlídnu se a vzpomenu si. v těle mi křupne, jak se ještě jednou a důkladněji protáhnu. Postavím se a dojdu si pro košili. " Jdu do té sprchy......" řeknu při minutí Lizmaela a seberu košili ze země. Zívnu a vydám se ke sprše. Jen se ještě krátce ohlídnu, zda bych ho měl nějak pozdravit, ale nakonec nad tím mávnu rukou. Mám pachut v ústech a něčeho bych se napil. Zalezu do sprchy a pustím na sebe teplou vodu, kterou si vychutnávám se zavřenýma očima. Tak dneska...co dneska...mohl bych...si....ozdobit to tělo..plánuju to už dlouho. napadne mě myšlenka.

Lizmael - 03. listopadu 2010 14:18

soukromá zpráva od Lizmael pro Probudí ho hlasitá televize. Očekával jsem to. Rozhodně jsem ho nechtěl budit sám. Otřu si z horního rtu bílou stopu po mléku a sleduju, jak se shýbá u sloupu, kde skončilo jeho oblečení. Vezme si košili a oznámí mi, že jde do sprchy. Toho bych si bez tebe opravdu nevšim… pomyslím si a ušklíbnu se. Položím krabici s mlékem na linku. V ledničce jsem nenašel nic, co by mi přišlo k chuti. Nerad nakupuju potraviny, ale jednou za čas musím svému tělo dopřát klasickou stravu. Rozejdu se do koupelny a vlezu si za Mihaelem do sprchového koutu. Místa je tu dost, klidně by se sem vešli ještě další dva lidé. Namočím si vlasy a promnu oči. „Za to, že nezdravíš, mi umyješ záda, frajere.“ zakřením se a podám mu mýdlo. Shrnu si vlasy přes rameno. „Jak jsi se vyspal v pekelné loži? I když z osidel bys měl větší zážitky.“ uznám a zasměju se. Potom si pořádně vydrbu vlasy. Ty v nočních podnicích trpí nejvíc. Vždycky načichnou kouřem a kdo ví čím ještě.

Mihael - 03. listopadu 2010 14:39

soukromá zpráva od Mihael pro Jen co si pustím vodu a smočím vlasy, vejde za mnou do sprchy. Ignoruju ho a tu jeho větu chvili taky. " Já myslel, že máme dohodu ohledně informací...a ty taky jen bručíš, když se jde spát...zlatíčko." a zadívám se na něj přes proud vody. Přesto si od něj vemu mýdlo a podívám se na jeho záda. " Ale když jsi mě tu nechal přespat...." naznačím, že tohle dělám poprvý a naposled. Umeju mu záda a mýdlo si nechám, abych se tím omyl taky. " Spalo se mi dobře...máš to měkký a útulný..jeden by tam usnul a už se nechtěl probudit...to já mám kousavou matraci." rozesměju se, protože tahle noc byla pro mě lepší spaní než u mě doma. Po opláchnutí mýdlem si jen vlezu pod teplý proud vody a opřu se o zed. Blaženě se usmívám a vychutnávám si to.

Lizmael - 03. listopadu 2010 17:01

soukromá zpráva od Lizmael pro Jako obvykle má pusu plnou keců. Na línější potvoru jsem vážně nemohl narazit. Sice reptá, ale záda mi nakonec umyje. Mám rád, když jim někdo věnuje péči. Kdyby to někdo tušil, dokázal by si mě i částečně ochočit. "To zlatíčko si schovej pro někoho jiného, broučku." jízlivě se na něj ušklíbnu. Pochválí mi postel. Zasměju se. "Pár lidí se už fakt neprobralo." přiznám po pravdě. Čas od času neodhadnu míru únostnosti ostatních. Ale kdy se někomu nepovede něco přehnat? Stalo se. Dívám se, jak je opřený o stěnu a nechává na sebe dopadat kapky teplé vody. Sluší mu to. Zvážím možnost, že bych se s ním ještě trochu pomazlil, než odejde. Ale...naše dohoda se týká pouze informací. Jak chceš, jak chceš... rošťácky se ušklíbnu, což on nemůže vidět. V mžiku přepnu teplou vodu na studenou. Rychle uskočím a vylezu ze sprcháče. Div se nepopadám za břicho, když si představím, jaký to musel být pro něj šok. Sáhnu po ručníku a pečlivě si osuším vlasy, potom si ho omotám kolem beder. Přejdu k umyvadlu. Na kartáček vymáčknu pastu a začnu leštit svůj chrup.

Mihael - 03. listopadu 2010 17:37

soukromá zpráva od Mihael pro Přizná, že na posteli už pár lidí umřelo. Jen se usměju, ale tak nějak jsem to tušil. Ono asi nejen v té posteli. Věnuju se sprše, a náhle se teplá změní na studenou až ledovou. Vykřiknu a vystřelím z proudu. "Ty parchante...." zařvu z plných plic, jen co se dostanu z prvního šoku. Mé tělo se klepe zimou a tak se začnu zahřívat. Vyjdu z koutu a všimnu si ho, jak si čistí zuby. Chytnu jeho ručník kolem beder a trhnutím ho z něj sundám. " Dovolíš...potřebuju se zahřát." a začnu se ručníkem utírat a zahřívat. Jen zběžně otírám vlasy, a zklidnuju dech, který se mi zrychlil tím šokem.

Lizmael - 03. listopadu 2010 17:44

soukromá zpráva od Lizmael pro Když mě nazve parchantem, rozesměje mě to ještě víc. Nemůžu si pomoct, ale škodlibost bude asi tou nejlepší vlastností, co mě mohla potkat. V klidu si čistím zuby. Pouze v odrazu zrcadla koutkem oka vidím, jak je z toho Mihael vyjevený. Klepe se jako ratlík. Potom mi, ale strhne ručník z beder a začne se s ním osoušet. Zamumlám něco nesrozumitelného, protože mám plnou pusus pěny. Hned na to si jí vypláchnu. "Drzoune..!" zamračím se. Přesto k němu zezadu přistoupím a obejmu ho. Mé tělo získává na teplotě a začíná příjemně hřát. Dlaněmi mu začnu třít paže. Nakonec...nemůžu ho nechat zemřít na podchlazení.

Mihael - 03. listopadu 2010 18:05

soukromá zpráva od Mihael pro Jak z něj sundám ručník, něco brmlá,ale já mu nerozumím a upřímně je mi to jedno. Pak to ale upřesní a nazve mě drzounem. Jen se na něj podívám a otočím se k němu zády, protože se chci utřít a zahřát. Přistoupí a já čekám napůl ránu, je mi to jedno a hřeju se. On mě však obejme a jeho tělo hřeje Tře moje paže a já z něj vysávám teplo. Přitisnu se k němu a zepředu se utírám ručníkem. " Takový šoky....určitě jsi se bavil.....asi si na tebe budu muset dávat pozor." hvoořím tiše a natočím k němu hlavu. "Rád si na tebe dám pozor." zašeptám tiše a začnu se pomalu zase usmívat, jak do mého těla se vrací teplo. Jak mi je trochu líp, otočím se k němu čelem a zadívám se mu do očí. " Děkuju za ručník." a na moment vypadám pokorně jako všichni ostatní andělé.

Lizmael - 03. listopadu 2010 18:23

soukromá zpráva od Lizmael pro Objímám ho. Natiskne se na mě zády, aby se co nejvíce zahřál. Uculiji se při jeho slovech. Mluví tiše. Snad nechce, aby se mu zimou třásl hlas. "Koledoval sis o to. Na mém místě bys určitě udělal to samý." tiše se pochechtávám. Zhluboka se nadechnu, když poví, že si na mě dá pozor. "To můžeš. Samozřejmě." dál se usmívám jako bych na to nebral zřetel. Usoudí, že už je zahřátý a naše pohledy se střetnou. To poděkování mě docela překvapí, i ten nevídaně pokorný výraz. "Je ti vážně dobře?" sáhnu mu na čelo a vezmu si zpátky ručník. Nevyzpytatelný andílek. Skloním se a políbím ho na rty. "Měl jsi je nafialovělé." ušklíbnu se potom a odejdu do ložnice, kde otevřu skříň a začnu si vybírat oblečení. Světle modré džíny a černé tílko. V tom se budu cítit dobře. Místo snídaně si zaplím cigaretu.

Mihael - 03. listopadu 2010 18:39

soukromá zpráva od Mihael pro Odhadne mě dobře, protože kdybych mohl, taky bych mu to udělal. " Máš mě přečteného" souhlasím a usmívám se. Jak se otočím a poděkuju, šáhne mi na čelo a veme si ručník. " Jo, jen trochu v šoku." více se usměju. Skloní se a políbí mě na rty. Ani nezavřu oči a rozesměju se po jeho odůvodnění. "Kecale..nemohl jsi odolat..ale kdyby né ty..tak za chvili já." a nechám ho odejít. Oblíknu si košilu a vyjdu za ním. Vemu svoje džíny a spodní prádlo. Všimnu si, že má cigáro a dojdu k němu. " Teda...ani nenabídne..jdeš ven a nebo mám jít sám?" položím otázku a čekám, zda mi taky nabídne, či ne. Mezitím si košili zapínám a pak zapnu i kalhoty a upravím. " Chci jít dneska ještě do studia.....půjdeš se mnou?" a pozvednu obočí, zda půjde či ne.

Lizmael - 03. listopadu 2010 19:07

soukromá zpráva od Lizmael pro Pokývu hlavou. "Aha, když jsi v šoku, vypadáš divně." zacukám koutky, abych se nerozesmál. Výrazy typický pro andělské bytosti se k němu totiž už vůbec nehodí. "Tse, mohl jsem odolat, mám silnou vůli." pohodím vlasy, zvednu bradu a odkráčím do ložnice. Cigareta na andílka působí jako světlo na komáry. Už se zase u mě nachomítne a dal by si. Hravě se ušklíbnu. Jestli s ním půjdu ven? Pokrčím rameny. Potáhnu z cigarety, sehnu se, pootevřu rty a vyfouknu kouř na ty Mihaelovo. Narovnám se, dívám se, jak se upravuje. "Do studia?" povytáhnu významě obočí. "A necháš si to píschnout tam dolu?" laškovně zašeptám do jeho ouška. "Ale proč ne. Stejně nemám do večera nic důležitýho na práci." řeknu už normálně a obejdu ho. Připevním si na zápěstí náramek. "A jestli chceš cigára, víš, kde sou." prohodím. Vypnu televizi a hodím na sebe bundu.Típnu cigaretu a otevřu dveře. "A já bych mohl popřemýšlet o nějaké krce." zamyslím se, když lezu do výtahu.

Mihael - 03. listopadu 2010 19:24

soukromá zpráva od Mihael pro Zvedne bradu a odchází s tím, že má silnou vůli. Zasměju se a zakývám nechápavě hlavou. " To určitě..." Pronesu pro sebe, protože mu silnou vůli nevěřím. Pokrčí rameny a potáhne. Vyfoukne na mě kouř a já ho nasaju. Na otázku přikývnu. Přichomítne se k mému uchu a zeptá se mě na propíchnutí penisu. Udělám výraz nerozhodnosti. " Možná i jo." a nakonec souhlasí. " To by mě zajímalo, co máš večer důležitého." rozesměju se, je mi to jasný. Půjde lovit a u toho být já nemusím. Dojdu k jeho cigárům a vemu mu půlku toho, co tam má a nastrkám si to k sobě do krabky. Jednu nechám venku a zapálím si. " Tak jdeme...." a hodím na sebe bundu a boty. Jdeme do výtahu a on se zmíní o kérce. Rozesměju se. " To by jsi měl.....náhodou se mi to líbilo a klidně bych si dal ještě něco...jen mě nenapadlo ještě co." přiznám a rukou si přejedu po košili, kde je hlava hada. Vyrazím venku k davu a jako nic se zaradím. Vlasy mám stále trochu mokrý a tak stáhnu pramen copu do culíku a jdu jakobynic k jednomu zapadlému studiu. " Můžeš se mrknout, zda se ti tu bude něco líbit." a otevřu dveře, které vedou do podzemí. Sestupujeme po schodech dolů ,kde jsou velký masivný dveře. Zazvoním na zvonek a pak mi otevřou. Je tam pokérovaný chlap a ženská. Chlap nakrátko střižený, s bradkou, černé vlasy, a hnědé oči. Holka blondýnka, delší vlasy stažené do copu. Přejdu ke kovovým ozdobičkám a očima si je prohlížím. Holka zrovna tetuje nějakého namakaného chlápka s holou hlavou a tetuje mu motiv nějakého nápisu.

Lizmael - 03. listopadu 2010 20:49

soukromá zpráva od Lizmael pro Překvapí mě, že by si nechal udělat piercing na intimním místě. „Ty se nezdáš, andílku.“ potom ho poplácám po zádech. „A nestarej se, co mám dnes večer v plánu. Pokud se to netýká tebe, nic ti do toho není.“ vrhnu po něm rádoby milý úsměv. Výjimečně se lovit nepůjde. Stará známá, nevyřešené účty. Přišla do města, brní mi z toho konečky prstů. Nebude nejlépe naladěná. „Nech si na rameno vytetovat srdíčko s mojím jménem a máš to vyřešený.“ strčím do něj a zasměju se. Nechám se vést Mihaelem, protože já cestu neznám. Po chvíli narazíme na vchod do suterénu. Po zazvonění nám otevře stylově ozdobenej chlápek. Omrknu i blondýnku, která právě někoho tetuje. Kývnu na pozdrav a ze zvědavosti si prohlédnu piercingy. „Hlavně si vyber něco lehkýho, aby se ti nevytahal.“ pošeptám mu a tiše se zasměju. Zalíbí se mi jedna náušnice, vypadá to jako kus páteře a žeber. „Mmm, asi si nechám píchnout chrupavku v uchu.“ rozhodnu se. Potom přejdu k návrhům kérek. Pro inspiraci fajn. Chtěl bych originální motiv. To si budu muset promyslet pořádně. Potom dojdu k chlápkovi a ukážu mu náušnici, co se mi zalíbila. Píchnutí ucha je prkotina, nebolí to, ale krve teče požehnaně. O chvilku později slastně prstem přejedu po kovové páteři.

Mihael - 03. listopadu 2010 21:42

soukromá zpráva od Mihael pro Poplácá mě po zádech a já jeho ruku odstrčím. "řekl jsem možná." upozorním ho, že stále nejsem rozhodnutý. a ušklíbne se na mě s tím, že co bude dělat večer, není moje starost. Jen se na něj krátce podívám. " To je fakt.....co je mi do toho..až budeš chtít informaci, najdeš si mě." řeknu s usměvem, jak je mi to jasný.Jak se zmíním o tetování, navrhne a strčí do mě. " Jsi blbej." a vrátím mu štouchanec. Dovedu ho do salonu a rozmýšlím nad kovovou ozdůbkou, když zaslechnu jeho hlas. " Ti to může být jedno, ty chodíš z druhý strany." rýpnu si do něj a všimnu si, na co kouká. " Jen si dej.....chci vidět, jak to budeš snášet." a je znát, jak se těším ho vidět při práci. Nechám vybírání na později a jdu se dívat, jak mu chlápek propichuje ucho. Potvora se ani nezakření a jak vidím krev, udělám obličej bolestné grimasy. Pak se zasměju a vrátím se ke kovovým ozdůbkám. Vyberu si tyčinku s kostkama na obou koncích. Ukážu na to a nechám si ho připravit a dezinfikovat. Dál to procházím a najdu kroužek, který je kroucený a neobvyklý. Posadím se na křeslo a ukážu na kroužek, a na horní levý obočí a na kostky, které chci do jazyku. Chlap se usměje, už mě zná. Zavřu oči a vnímám, jak jehla prostupuje obočím a protahuje koužek. Vzdychnu spokojeností, jak mi po těle postupuje mráz. Krvácím a jen se krátce zadívám na Lizmaela, zda se kouká.

Lizmael - 03. listopadu 2010 22:26

soukromá zpráva od Lizmael pro Zavrtím nad jeho rýpnutím. Dostal mě. Na to už nic lepšího nevymyslím. Myslí si, že nevydržím propíchnutí ucha. V tomhle ohledu je dost naivní. Což mu i v následujících chvílí předvedu. Všimnu si jeho zaxichtění a musím se tomu zasmát. Andílek nesnáší pohled na krev. Roztomilé. Mihael si nechá provrtat jazyk a obočí. Povzdychnu si, když se na to dívám. Pošlu mu vzdušný polibek a zasměju se. Než bude hotový, tak se zatím dívám na práci blondýnky a vrnící tetovací strojek. Fascinuje mě jak jehla proniká pod kůži a zanechává tam barevnou stopu. Když už nemáme ve studiu co pohledávat, vylezu zpátky na ulici. Strčím ruce do kapes a rozhlédnu se. „Vypadáš teď drsně, andílku. Za jak dlouhou se ti zahojí ten jazyk? Můžem si pak zahrát Člověče nezlob se.“ mrknu na něj.

Mihael - 03. listopadu 2010 22:37

soukromá zpráva od Mihael pro Jak se na něj podívám, pošle mi vzdušnej polibek. Chlápek ze mě utře krev a připraví kostky. Opřu se a vypláznu jazyk. Propíchne mi ho a nandá tam kostky. Rukama se opírám a tělo je napnuté, oči přivřené a sleduju, jak mi jazyk krvácí. Muž udělá perfektní práci a já mu zaplatím. Vstanu a spolykám vlastní krev. Pak mu pošeptám o svém posledním nápadu a on se na mě podívá a řekne, že toto se dělá večer. Přikývnu a nechám si čas na rozmyšlenou. Vyjdu ven a Lizmael tam už čeká. Opět udělá poznámku na moje kostky. Vypláznu jazyk. " Bude hoooodně dlouho hojit....tak týden....to máš ale smůlu, co?" a usměju se. " Ale možná mi udělá i ten poslední." rozesměju se. " To radši jen já a on.....netuším svojí reakci." znova se zasměju a rozhlídnu se. " Kam ted.....máš už ty svoje plány a nebo mě pozveš na něco chladivého?" a vytáhnu krabku, abych si zapálil.

Lizmael - 03. listopadu 2010 23:11

soukromá zpráva od Lizmael pro Povytáhnu obočí. "Týden?" zopakuji a změřím si ho nevěřícným pohledem. "Zajímavé...zadek se ti zahojil přes noc, ale jazyk se ti bude hojit týden." docela mu to nebaštím. Určitě schopnost regenerace jen tak nepozbyl. Zmíní se i o dalším piercingu. "Výborně, ani mi neříkej, co všechno spolu budete dělat, než ti ho provrtá jehlou." pomalu se rozejdu. Sklouznu pohledem na opeřence a vezmu mu krabku s cigaretama. "Nehojí se ti náhodou jazýček? Přece bys to nechtěl dráždit kouřem." ušklíbnu se a schovám si krabičku do kapsy od bundy. "Zmrzlinku bys chtěl?" poplácám ho po hlavě jako hodného chlapce. Kývnu k nejbližší kavárně. Docela podstatná změna prostředí oproti všem těm podprůměrným pajzlům. Posadím se k jednomu stolku. Objednám si silný kafe a nechám andílka, ať si vybere, co chce. "Takže...když už tu tak pěkne sedíme, můžeš mi začít něco vykládat." propletené prsty položím na desku stolku. "Třeba něco o vašich špionských praktikách." navrhnu téma.

Mihael - 04. listopadu 2010 07:15

soukromá zpráva od Mihael pro Nějak mi nevěří, že by se mi to hojilo týden. " Co je na tom neuvěřitelného...krk se mi taky neuzdravil...a druhý den jsem tam měl stále tvoje otisky." upozorním ho, že hojení týden je možný. I když samozřejmě si to nenechám a jazyk bude v pohodě do dvou hodin...spíše dřív. Ovšem jak se zmíním o poslední prácičce, utře mě a já se rozesměju. " Já jsem na holky.....už jen ty myšlenky tě pěkně prozrazují." směju se a je na něm, zda mi to bude věřit či ne. Vytáhnu krabku, a než si vytáhnu cígo, sebere mi jí a schová do bundy. " Nejsi takhle moc drzej...ty jsou moje...a právě, že se hojí a já ho potřebuju umrtvit. Dělej...dej mi to zpátky." a rukou mu zajedu do bundy, abych dostal svojí krabku zpátky. Poplácá mě po hlavě, až s ní trhnu. "Bodla by." přiznám a jdu s ním do nejbližší cukrárny.Posadíme se a já si objednám zmrzlinový pohár.Usmívám se a rukou si kontroluju kroužek v obočí. Mírně to bolí a mě to nutí se usmívat. Láká mě se za to chytat. Proplete prsty a navrhne téma k tématu, neboli naši dohodu. Zadívám se na něj a pokrčím rameny. " Špioni...myslíš, že andělé jsou tak proradné a budou špehovat vás?" zasměju se a pak zvážním. Přinesou mi pohár a tak naberu šlehačku a olíznu lžičku. Přivřu oči a zabručím, jak přemýšlím. " špionské praktiky....hm..no jsou to většinou mise na smrt....poslání je zjištění vašich praktik, jak lákáte duše a jaké..většinou se sleduje nějaká dušička, na kterou třeba ty příjdeš a zkusíš něco..někdy se nechá, zda odolá a někdy ..se zachrání z vašich spárů..takové malé pasti. Podávají se pak informace.....jako kdo vás nejvíce láká, jaký hřích je nejslabším místem a ..pak jsou mise, kdy je snaha dostat se k vašim dokumentům....nebo ....přímo někomu z vás a zjistit slabé stránky." hovořím a pomalu ujídám zmrzlinku. Pomáhá mi to a jazyček se hojí rychleji. Netrvá to dlouho a i když to mírně stále bolí a je to nezvyklý, mrštně s ním vylizuji lžičku.

Lizmael - 04. listopadu 2010 12:41

soukromá zpráva od Lizmael pro Snaží se mě přesvědčit, že se mu jazyk může hojit i týden. „Ale v tom případě je to pak celý jenom o tvém masochismu.“ A není to tak? Kdo jiný by si nechal hojit zranění tak dlouho, když má bezvadnou schopnost regenerace? Jedině někdo, kdo si bolest užívá. Potom na něj sklouznu očima, tvářím se nadmíru pobaveně. „Holky nejsou to jediný, na co jsi, andílku. Zdaleka ne.“ cuknu koutky. Zastrčím si vlasy za ucho. „A co mě jako prozrazuje? Já se s ničím netajím. Jsem profesionál a nemám předsudky.“ zasměju se. „Ty ho potřebuješ umrtvit? Neříká se tomu zanícení, nebo tak nějak?“ ušklíbnu se a cigarety mu nevrátím, ani když svou ruku strčí do mé bundy. „Zapomeň. Ozvi se za týden.“ popíchnu ho. Dívám se, jak si hraje se svou novou ozdůbkou a čekám, co mi poví. Nad úvodními řečmi zakoulím očima a začnu se tvářit netrpělivě. Donesou mi kávu. Nečekám až trochu vychladne a rovnou se napiju, nic mi to nedělá. Jeho odpověď mě ani moc nepřekvapí, co jiného by tu shora mohli vymyslet. Přidám do kafe trochu smetany. „ A co jste třeba už zjistili?“ to mě totiž zajímá nejvíc. Zvednu hrneček k ústům a zvídavě kmitnu obočím.

Mihael - 04. listopadu 2010 14:09

soukromá zpráva od Mihael pro Směju se víc, jak to bere vážně a nebo jak to vážně říká. " To by mě zajímalo, na co všechno jsem." rozesměju se a kroutím hlavou. Profesionála v něm rozhodně nevidím. Moje cigarety mi nevrátí. "Jsi fakt hnusnej parchant..už ti to někdo řekl?" a nechám si chut na cígo zajít, i když vím, že si stejně můžu potom další krabičku koupit. Pije kafe a vypadá to, že je zatím spokojený. A jak pije, položí m idalší otázku. Olíznu lžičku a znova chvili přemýšlím. " Co zjistili.....že rádi ovládáte lidi ve slabé chvíli....a že na ní máte vzláštní čuch.....no a taky, že i když jste ti...profesionálové, máte taky nějakou svojí neřest, kterou zbožnujete....a .." naberu zmrzlinu a znova pořádně olizuju lžičku. " že máte rádi vývzy.....a proto chráněnci jsou velmi dobře chráněný...." dojímám pomalu a prstem naberu trochu už rozteklé zmrzliny. " No a samozřejmě že nás velmi dobře poznáte jako vy nás.....a co na vás působí při útoku....proto jsem věděl, jak na tebe bude působit světlo." olíznu zmrzlinu a přivřu oči. Vážně mi to na ten jazyk pomáhá. " Jste na násilí a oblbování....a využíváte lidskou nedočkavost....ale pro vás bolest potěší moc nepřínáší...teda až na vyjímky." zasměju se a dál vylizuju pohár.

Lizmael - 04. listopadu 2010 15:54

soukromá zpráva od Lizmael pro Rozesměju se. „Hnusnej parchant? Ty jsi mi všímavá osobnost.“ takové komplimenty si nechám líbit. Poslouchám Mihaelovo vyprávění. Přestávkám, kdy olizuje lžičku, se nevyhneme. Vypadá to, že se mu jazýček uzdravuje poměrně rychle. Sem tam přikývnu. „Takže nás máte docela zmáklý.“ uchechtnu se. Ještěže se snažíme měnit naše zvyky a přizpůsobovat se novinkám. Jinak to ani nejde. Nekonečný koloběh hraní si na kocoura a myš. „Tak mě napadá…ty bys taky byl špion jak vyšitej. Hrát si na ublíženýho andílka, který se vetře do bytu jednoho démona. Nezní to vůbec nereálně.“ zadívám se na blonďáka. Nechám si ho proklepnout. Jeden nikdy neví. To je to. Najednou svrbění konečků prstů zesílí, dokonce mě svrbí i zuby a do spánků se mi zabodávají neviditelná lanka. Nepatrně stisknu čelisti. Je čas. Ta mrcha je nějaká nedočkavá, je celkem brzy. „Končim.“ oznámím prostě a položím na stůl peníze za útratu. Zvednu se ze židle, obleču bundu a v podstatě beze slova tam nechám andílka sedět samotného. Nemůžu se zdržovat vzájemnými rýpanci. Vím přesně, kam jít. V trouchnivějící části města, dříve vcelku prosperující, stojí starý dům. Pohlédnu na přeživší části vývěsního štítu. Kam se jen poděl oblíbený mlíčňák? Nemá cenu nad tím pátrat. Ruce se mi třesou, jak starému fenkovy. Tlak ve spáncích stupňuje. Nedá pokoj, ani když ví, že nás dělí půl metru tlustá zeď. Vejdu nechutně zašpiněnými skleněnými dveřmi dovnitř. Zvonek už dávno upadl, nebo ho někdo čornul a odnesl do sběru. Vypadá to tu jako by se to zastavilo v čase. Není to ani příliš zdevastované. Zkrátka jen zaneřáděné zubem času. „Lizmaeli…“ vzedmutí prachu. Pousmál jsem se. Značně hořce. Pohled na ni mi vždy podlamoval kolena, i když v trochu jiném slova smyslu. „Ach, vypadáš úžasně, jako vždy…Liliet. z té věty by se dalo vyždímat několik hektolitrů jedu. To, abych zakryl titěrnou částečku strachu. Před pár staletími jsem se zachoval jako magor. Nikdy jsme jí neměl naštvat, ale…myšlenku jsem nestačil dokončit. *** Kolik je vůbec…hodin? než mě propustila ze svých spárů, setmělo se. Opírám se o bzučící pouliční lampu před domem, kde mám svůj byt. Belhal jsem se sem neskutečně dlouho. Cesta mi připadala neskutečná. Na kluby nemám ani pomyšlení. Dovrávorám do výtahu. Upravila mi fasádu a nandala mi, co se do mě vešlo. Zasloužil jsem si to, ale mohla bejt milejší. Regenerace je mi nějakou dobu k ničemu. Neplatí na démonská zranění. S vypětím sil za sebou zavřu dveře a opatrně sundám bundu. Poslepu se odšourám do postele. Sakra. Mám pocit, že mi zlomila žebra. Nedýchá se mi zrovna luxusně. Pravá tvář obličeje tepe v rytmu splašeného srdce. Vůbec neřeším zaschlou krev. Jednu noc to vydržím. Bolestivě syknu a pokouším se usnout, což vypadá jako nesplnitelný sen.

Mihael - 04. listopadu 2010 18:25

soukromá zpráva od Mihael pro Poslouchá mě a pak to shrne, že je máme zmáknutý. Rozesměju se a rozšířím úsměv. Pak příjde s nápadem, že bych mohl být špion. Rozesměju se a div mi nezaskočí zmrzlina. " Ty jsi dneska extra vtipnej...nemyslíš?" vypravím ze sebe, jen co chytnu dech. Zvedne se zničehonic a odejde. Jen se ušklíbnu a klidně dál jím zmrzlinu, a nechám ho odejít. Jak odejdu, koupím si krabku cigaret a vyrazím si po svém. Nemusím nikam chvátat, vykroutíl jsem se z prvního kola. ------------------------------------------------ Je tak mimo, že ani neví, kdy jsem se k němu nenápadně přidal. Je tak vyřízený už od pohledu, belhal se jako lemra celou dobu. Počkám, až si lehne do postele a opřu se o zed. Dívám se na něj a na tváři mám úsměv. " Rád bych věřil, že ti takto nandali naši, ale to bych jim moc fandil.....pěkný." zapálím si cigaretu a vyfouknu kouř. " Docela se mi líbí tento tvůj stav.....jsem rád, že jsem na tebe narazil." rozesměju se a klidně dál pokuřuju. Nezdá se, že by měl ted sílu se nějak prát a byl bych špatný provokatér, pokud bych si takovou příležitost nechal ujít.

Lizmael - 04. listopadu 2010 19:04

soukromá zpráva od Lizmael pro Napnu se a potlačím zamručení, i to by bolelo. Vůbec jsem ho nezaregistroval, ačkoliv už mám jeho "pach" zažitý. Nesoustředil jsem se. Miloučký jako vždy. Starý provokatér. Nemám ani chuť ani sílu na něj reagovat. Pouze se přetočím na druhý bok., zády k němu. Dívím se, že se mi to povedlo. Rukou si nepřestávám instinktivně chránit žebra. "Jdi...do hajzlu..." procedím skrze zuby.

Mihael - 04. listopadu 2010 19:21

soukromá zpráva od Mihael pro Pošle mě do hajzlu, ovšem na jeho pohybech vidím, jak dostal hodně do těla. " Jsi tupec, Lizmaeli." odfrknu a naposledy natáhnu z cigarety a típnu jí o zed. Vydechnu kouř a odejdu do koupelny. Namočím mu ručník a přejdu k němu. "A koukej držet, pako." a očistím mu aspon tu krev. Jak otřu aspon to nejnutnější, odhodím ručník u jeho postele a postavím se. " Dostal jsi teda pořádně......asi si tu chvilku pobudeš. " zasměju se a prohlížím si jeho zranění. " A tak pěkný jsi byl...škoda, škoda. " a rozmýšlím, zda mám vypadnout a nebo ho ještě trošku ošetřit.

Lizmael - 04. listopadu 2010 19:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Nazve mě tupce. Jak příhodné. Nijak na to nereaguju. Pouze tak nějak vzdáleně vnímám, že odešel do koupelny. Potom opět slyším další nadávku. Na cukání momentálně moc nejsem. Natržené obočí stačilo zaflákat většinu obličeje, jde poznat, že mi krev tekla i z nosu a pravděpodobně jsme is i bolestivě prokousnul jazyk. V přítmí naštěstí moc nejde poznat, jak se mi prostor kolem oka zbarvuje do fialova. Vydržím umytí s tichými protesty a neustálým sykáním. "Budu...ještě krásnější..." skoro se rozesměju, ale hodně rychle přestanu, jelikož se na ostrá bolest nedá vydržet. Takle to nepůjde. Přejdu na telepatickou komunikaci, při které nemusím používat svaly. Tím, že se mi tu budeš vysmívat, nic nezlepšíš...vlastně proč bys taky měl, že jo. V tom případě radši vypadni..." pošlu mi myšlenku. Štěstí, že stojí blízko a nemusím na to spotřebovávat tolik energie.

Mihael - 04. listopadu 2010 19:58

soukromá zpráva od Mihael pro Jak ho otírám, syčí a tiše protestuje, ale nechá se. Nejspíš dostal pořádně přes tu svojí tlamu. V hlavě se mi šrotuje plno myšlenek, když zaslechnu jeho myšlenky. Zakroutím hlavou. " Ani díky říct neumíš, .....ale už si zvykám. Vy neděkujete.....chtěl jsem ti to ošetřit, zlepšilo by ti to uzdravování...ale ty asi miluješ bolest. Naši špioni se mýlili. ...a prý já jsem masochista." znova zakroutím hlavou. Povzdychnu si nad svým vychováním. " Tak kde máš lékarničku....ty máš takový štěstí, že jsem jako vy." a vydám se do koupelny, kde většinou bývá. I když někteří jí mají i v kuchyni.

Lizmael - 04. listopadu 2010 20:12

soukromá zpráva od Lizmael pro Vyčte mi, že jsem mu nepoděkoval. Nikdy jsem to nedělal, ani neměl zapotřebí. Takže se strefí do černého. Chvilku váhám, zda to vyslovit, ale nakonec se od té možnosti znechuceně odvrátím. Prostě to není můj styl. Kapku mě zmate s tím, že mi chtěl vlastně pomoct. Nevypadalo to tak. Když naznačí, že jsem masochista, hlasitě si povzdechnu. Zeptá se, kde mám lékarničku. Napoprvé si ani nedokážu vypavit kde. "Skříňka pod..umyvadlem." pošlu mu myšlenku. Mezitím se kousnu do rtu přetočím se na záda. Potí se mi čelo. Ta svině mi...zbrzdila regenaraci.. syknu.

Mihael - 04. listopadu 2010 20:29

soukromá zpráva od Mihael pro Vejdu do koupelny a chvili hledám, když se ozve myšlenka a jeho hlas. Podívám se pod umyvadlo a do skřínky. Vyndám lékarničku a zaslechnu druhou myšlenku. Rozesměju se a příjdu k němu. "Koukám, má tě pěkně zmáknutého.....a silnější než jsi ty...to bych asi nechtěl potkat." rozesměju se a otevřu lékarničku. Připravím si věci a rozsvítím. Zadívám se na jeho tělo a pomalu ho svlékam. Nechám mu spodní prádlo, pokud nějaké má a pustím se do ošetřování. Ručník ještě použiju na očištění kůže, abych rány viděl. Co můžu, ošetřím a pak ho jen přkreju dekou. " Nemysli si ale, že ti sem budu vodit dušičky. Ale můžu ti přinést něco k jídlu." zakřením se a pomalu balím zbytky, co zůstalo po ošetření do lékarničky.

Lizmael - 04. listopadu 2010 20:52

soukromá zpráva od Lizmael pro Tu by určitě nechtěl potkat. Vyšší level...hodně vyšší... uznám a zašklebím se. Mají sice velikou moc, ale nedokážou si udržet lidskou podobu. V čemž já osobně vidím velikou nevýhodu. Baví mě "pracovat s lidma". Bolestivě se zašklebím, když rozsvítí. Zorničky si musí zvyknout. Moment to trvá. Začne mě svlékat. Překvapivě spodní prádlo mám. Naostro chodím jen, když jsme v náladě. Tělo je poseto nehezkými podlitinami. Největší je na žebrech. Zavřu oči a nehám Mihaela, ať dělá, co umí. Vlastně nechápu, proč se na mě nevykašlal. Možná mu na tý svojí smrti dost záleží. Pousměju se, když mi řekne, že mi sme dušičky nosit nebude, jedině jídlo. Tvoje zářivá dušička by mi...bohatě stačila. poušklíbnu se. Roztoč to dneska..i za mě. předpokládám, že si půjde ještě někam vyrazit.

Mihael - 04. listopadu 2010 21:12

soukromá zpráva od Mihael pro Ani při těchto jeho myšlenkách o vyšším levelu můj úsměv nezmizí. a klidně pokračuju. Jeho tělo je zřízený pěkně. Přesto se snažím ošetřit všechno, a jeho žebra pořádně ovážu poté, co zjistím, jak moc je to vážné. Má to zlomené, ale to potřebuje klid. Nic jiného k tomu se dělat nedá a tak aspon zajistím, aby mu dobře srostly. Rozesměju se. "To tak...ještě tě budu krmit vlastním tělem a duší...moje duše patří někomu jinému." usměju se a klidně vše zase sbalím. Vstanu a podívám se na něj. "Přinesu ti jídlo a nechám tě odpočívat." a odejdu vrátit lékarničku. Na to odejdu ven. Vrátím se asi za půl hodiny s jídlem a připravím mu to v podobě kaše, výživné a dobré. Příjdu s tím k němu. " Zvládneš už jíst a nebo tě mám krmit? Máš tam potom i další jídlo, až ti bude líp." a stále je znát, jak si prohlížím jeho zraněný. " By mě zajímalo, proč se mlátíte navzájem....ale asi je to vaše uchylka." poznamenám jen tak.

Lizmael - 04. listopadu 2010 21:34

soukromá zpráva od Lizmael pro Naoko se pokusím o náznak smutku v obličeji, když mi poví, že jeho duše patří někomu jinému. Potom mu už žádnou myšlenku neposílám. Odejde mi sehnat nějaké jídlo. To musí být tou jeho andělskou povahou. Ani nevím, jak dlouho byl pryč. Na okamžik se mi podařilo i usnout. Otevřu oči. Připravil mi jídlo. Kašičku, to mě už jen od pohledu odpuzuje, ale blivajz to určitě nebude. Nechci se nechat krmit, tak se povysunu do sedu, i když je znát, že to stále bolí. Vezmu si od něj misku. Zadívám se na něj. Moje oči jsou na mě momentálně to nejživější. "No...jsi hotovej anděl." zašklebím se, když mu trochu neohrabaně poděuju. Zajímá se, proč se navzájem bijeme. Dostávám do sebe kašovitou stravu a tak znovu použiju myšlenky. Některý osobní spory se nedaj řešit jinak...na chyby mládí a nerozvážnosti se tu taky doplácí...i když s velkým časovým odstupem...ale doplácí... polknu a překvapivě se to dá jíst. A kdyby to byly pěsti...bylo by to..snesitelnější. Dojím a odložím misku na noční stolek. Pomalu se sesunu do lehu. Zůstaneš tady...?

Mihael - 04. listopadu 2010 21:55

soukromá zpráva od Mihael pro Jak mu udělám jídlo, pokusí se posadit. Vidím, jak ho to bolí, ale i tak mu dám jídlo a dívám se, jak jí. Jak mě nazve andělem, rozesměju se. " Ty jsi dneska fakt vtipnej." poznemanám a nechám ho jíst. Na mojí zvídavou otázku odpovídá v myšlenkách. " Teda, ty jsi musel hodně zlobit, že si zasloužíš tohle......a já myslel, že náš je nejhorší." promluvím a dívám se, přitom rozmýšlím, čím mu to asi způsobil. když to nemá pěsti. Vemu mu prázdnou misku a odnesu jí zpátky do kuchyně. " No můžu tu s tebou zůstat....ale myslel jsem, že mě nemůžeš vystát a chceš radši, abych šel do hajzlu." usměju se a přiblížím se blíž, provokativně se mu zadívám do tváře." Chceš mě tu.....Lizmaeli?" zašeptám a olíznu si rty.

Lizmael - 04. listopadu 2010 22:09

soukromá zpráva od Lizmael pro Pousměju se, nad tím, že jsem musel hodně zlobit. Nechci na to už myslet. Tahle kapitola je za mnou. Definitivně. Chtěl jsem moc věcí...za krátkou dobu. zamumlám i v myšlenkách. Mihael uklidí špinavé nádobí a zase se vrátí. Potlačím nával smíchu. Je pravda, že jsem ho chtěl poslat do hajzlu. Ale v ten moment mi přišel neužitečný. Nevěděl jsem, že se přestane smát a místo toho mi ošetří rány a dojde nakoupit. Zaprovokuje a já lituju, že nejsem ve formě. Vztáhnu k němu ruku a bříškem palce mu přejedu po vlhkýh rtech. Potom si palec olíznu. "Zůstaň..." povím tlumeně. Pokud se o mě bude starat, byl bych hlupák, abych ho vyhazoval. Ber to jako...hmm dík...že nemusíš spát na tý kousavý matraci. cuknu koutky.

Mihael - 04. listopadu 2010 22:46

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se. " Ty jsi vážně démon.....a hodně jako lidi..ted, hned..okamžitě." rozesměju se a připomenu mu, že některé vlastnosti mají dost společné. Přiblížím se a on ke mě vztáhne ruku a přejede po rtech. Objeví se můj úsměv. Odpoví přes ústa jako prosbu. Samolibě se usměju a pošlu mu pusu. " Tak takhle...budu spát na krvavý posteli....ale co, od tebe mi nic nehrozí." usměju se a přejedu mu po vlasech. Zase se postavím a vytáhnu novou koupenou krabku a vytáhnu cígo. Posadím se naproti němu a zapálím si. " Tak jsem tam došel......ale opustila mě odvaha...nějak mi chyběl provokatér."zašklebím se. Sjedu pohledem na skleničku a pak na něj. "Tak co....potřebuješ ještě něco a nebo ti tu můžu prolejzt a najít pro sebe aspon pivko?" potáhnu si z cigarety a vypustím kouř. Nikam nechvátám, nemám kam. Nemám tady žádné závazky.

Lizmael - 04. listopadu 2010 23:00

soukromá zpráva od Lizmael pro Samolibě se usměje a pošle mi vzdušný polibek. Protočím oči, ale koutky úst se mi povytahují do pobaveného úsměvu. Klidně můžeš spát i na zemi, princátko. odpovím mu, když si postěžuje. Nakonec uzná, že ode mě nic nechytne a pohladí mě po vlasech. Trhnu sebou v návalu smíchu, až mě bodne u žeber. Trpělivě se napnu a potom povolím všechny svaly, abych ulevil bolesti. V duchu se zasměju tomu, co řekl. Opustila tě odvaha? Sakra a jí tam nebyl! Tak rád bych tě viděl s ocasem staženým mezi nohama. zakřením se. "Ale až mi bude líp...klidně ti provokatéra zahraju. nemít zmalovanej xixcht, mrknul bych. Zamyslím se, co bych mohl ještě potřebovat. Spánek. To je to, co potřebuju. "Nic...najdi si něco...ale běda, jak mi...všecko vyžahneš..." dostanu ze sebe a potom zavřu oči. Potřebuju se prospat.

Mihael - 04. listopadu 2010 23:29

soukromá zpráva od Mihael pro Vypláznu jazyk na oslovení princátko. " Aby ty jsi nebyl drzý...má to rozbitou tlamu a stejně mě to uráží." hovořím pobaveně a na pohlazení s sebou trhá. Rozesměju se ještě víc, protože vím, co nemá rád. Jak mu řeknu o tom, že mě opustila odvaha, směje se mi, ale jeho příští účast je pravděpodobná. " No jo....to jsi přišel o hodně...tomu věřím...asi na mě byl dost vtipný pohled." uznám a pohraju si jazykem s kostkama. Už ho mám zahojený a tak si užívám hraní s novou hračkou v ústech. Už nic nepotřebuje a tak vstanu. " Tak se sladce prospi, růženko." zasměju se, zhasnu mu světlo a odejdu hledat pití a jídlo. Najdu mu tu pivo a tak si pustím televizi a dívám se, pokuřuju a popíjím pivo. Něco málo jídla vemu, a pokojně si hovím. Usnu u televize, s pivem u ruky a jen s rozepnutou košilí. Nevím, kolik je, ale slunko se sem nedostane. Ve spánku se tentokrát neusmívám, můj obličej je uvolněný a víčka s sebou opět trhají. Proberu se až k polednímu a protáhnu se. Posadím se a rozhlížím se, jak je na tom Lizmael a jak moje ztuhlé tělo.

Lizmael - 05. listopadu 2010 09:32

soukromá zpráva od Lizmael pro Usnu tvrdým spánkem do pár vteřin. Ani nevnímám, že si Mihael pustil televizi. Občas se mi zdají sny. Většinou ne mé. Buď se jedná o útržek vzpomínky někoho, na kom jsem se tenvečer krmil, nebo se mi před očima odehrávají jejich touhy, ale i strachy. Dnes to bylo jiné...dnes jsem si to peklo Liliet prožil znovu. Jako ubohé. Probudím se pár minut po andílkovi. Mezi zuby rozdrtím několik nadávek. Přidušeně vydechnu, když si sedám na posteli a následně se stavím. Stažený hrudník mě nutí se hrbit. Pomalu se odbelhám do koupelny, abych se podíval, jakou omalovánku ze mě udělala. Nešťasně se poušklíbnu, když vidím vymalovanou půlku tváře. Naštěstí otok už splaskl. Opatrně si omyju obličej. Hrudníe na tom o poznání hůř. Ale snad díky ošetření je mi o něco lépe, než včera. Nehledě na to, že se pořád snažím urychlit hojení. Pomalu dojdu ke kuchyňskému pultu. Připadám si jako nemožný invalida, když se pořád držím z hrudník. zatnu čelisti a otevřu ledničku, vyndám pivo v plechovce, to se mi bude otevírat snadněji. Vypiju téměř půlku plechovky najednou. Potom dojdu k Milovi a posadím se na stejný gauč. Nerad ležím dlouho, i když bych měl. Vidím, že usnul tak, jak přišel. " Co tě včera, tak moc...vyčerpalo?" zachraptím a ušklíbnu se.

Mihael - 05. listopadu 2010 10:05

soukromá zpráva od Mihael pro Jak se proberu a protáhnu, zaslechnu i Lizmaela, jak vstává. Naše šípková růženka se probudila.... a jen se chvili dívám, jak pomalu jde a odebere se do koupelny. Zívnu a protáhnu. Posadím se a dopiju zvětralý pivo. Rukou si pročísnu vlasy . Příjde z koupelny a otevře si pivo. " Jen co to rozlepí oči, tak si jde pro pivo...a mě říká, že jsem na tom závislej." ušklíbnu se a jen se na něj dívám. Posadí se ke mě a už má drzý poznámky. Usměju se na něj a zkouším se tvářit tajemně. " Měl jsem tu pařbu, trošku si tu užil a tak mě nějak všechno zmohlo.........teda...ne, jen jsem si užíval to pohodlí. " rozesměju se a postavím se. " A ty by jsi měl ještě ležet..vypadáš jak chodící mrtvola....opláchnu se a pak něco udělám. ..máš nějaký přání kromě kašičky?" sundám si aspon košili, dneska se půjdu umejt jen v kalhotech a ponožkách.

Lizmael - 05. listopadu 2010 10:20

soukromá zpráva od Lizmael pro Pivo jetotiž nejlepší lék. pošlu mu myšlenku, při které mi cukají koutky úst. Nemohl jsem si pomoct. Nenapadl mě lepší nápj, který by mě alespoň trochu po ránu vzpružil. Začne mi vykládat pohádky o pařbě. Jenom si loknu piva a jde poznat, jak mu to nevěřím. Nakonec přizná, že ho zmohlo pohodlí. "Chodící mrtvola...to je to nejhezčí, co mi kdy kdo řekl." uchechtnu se. Při představě další kašičky, i když chutnala dobře, se zatvářím kysele. Připadám si jako malý nemluvně nebo bezzubej stařík, když to musím jíst. Vzhlédnu k němu. Pohladím ho po břiše a zamrkám. "Myslím, že mé chutě už docela znáš, andílku." ušklíbnu se a nechám ho jít, aby se umyl. Nechce se mi ležet v posteli. Vezmu z křesla polštář a dám si ho pod hlavu. Budu si teda lebedit na gauči, i když postel je pohodlnější. No co. Alespoň můžu znuděně přepínat programy na televizi.

Mihael - 05. listopadu 2010 10:46

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se nad tím, že pivo je nejlepší lék. "Nechtěl bych být tvůj pacient...." přiznám se smíchem. Na chodící mrtvolu reaguje nejlíp, dokonce se snad cítí tím oslovením potěšený, čímž si samozřejmě zkazí mojí potouchlou radost. Pocítím jeho ruku na břiše a zadívám se na něj. Rozesměju se. " Takže ....kašičku už ne..dobře, dostaneš normální jídlo...a pálivější....aby jsi měl trošku toho vzrušení." a plácnu ho přes ruku. S úsměvem odejdu se opláchnout. Po sprše jdu jen v kalhotech a naboso do kuchyně, kde se pustím do vaření něčeho, co by mu mohlo chutnat. Pálivé a ostré, ale na malé kousky, aby to zvládl sníst. Přece jen ty ústa tolik neotevře. I když už víc jak včera večer. Přitom si broukám melodii a kroutím se u toho. Nějak se mi jedna dostala do podvědomí z toho, jak jsem usnul u televize. Ovšem jaká to je, netuším. Ale melodie je rytmická a chytlavá. Vlasy mám mokré jen na konečku copu a voda stéká po páteři až pod kalhoty. Jak mám hotovo, donesu mu to na gauč, kde si udělal pohodlí. " Tady máš...a běda, jestli něco necháš." podám mu jídlo a posadím se do křesla. Skrčím jednu nohu a vytáhnu si z kalhot cigarety. Zapálím si a přivřu oči. Zakloním hlavu a vyfouknu kouř. " Prozradíš mi, čím jsi dostal, když to nebyly pěsti....včera jsem si to zkoušel představit, ale napadnul mě jen mohutný ocas." rozesměju se a podívám se na něj.

Lizmael - 05. listopadu 2010 14:52

soukromá zpráva od Lizmael pro Kdybys byl můj pacient, naordinoval bych ti krabičku cigaret denně. odpovím mu na fakt, že by nechtěl být v mé péči. Hladím ho po břiše. Nakonec kašička nebude, ale prý něco ostřejšího. To mi tedy bude vzrušení. Stáhnu ruku přes kterou mě plácnul a promnu si její hřbet. Mihael se odejde umýt a já si zaím polehávám. Znovu zavřu oči a televizi mám jako zvukovou kulisu. Potom se do toho přidá i andílkovo broukání a zvuky, jak něco krájí. Když se vrátí vezmu si od něj talíř s jídlem. Ušklíbnu se. "Ano, maminko." vezmu v potaz varování a sním první sousto. Příjemné pálení se ozve záhy. S vidličkou v puse se zadívám na Mihaela a trochu se zachmuřím. Uvítal bych jiné téma. "Ne, mohutný ocas to nebyl..." povím jen a dál pomalu koušu. "Kde...ses naučil vařit?" zajímám se a změním rovnou téma. Já sám si neuvařím nic. Vždy si něco objednávám. Tohle je příjmná změna. Dojím, odložím talíř a pomalu si jazykem přejedu po rtech. "Nerad to říkám, ale chutnalo mi to." uknu koutky a dopiju zbytek piva. Opatreně se poplácám po lehce svalnatém břiše. "Strašně jsem přibral..." povzdychnu si.

Mihael - 05. listopadu 2010 18:52

soukromá zpráva od Mihael pro Jak dostane jídlo, znova mě provokuje. " Já ti dám maminko. Bych tě řezal už odmala." rozesměju se a nechám ho jíst. Sám pokuřuju. Na mojí otázku jen řekne, že to ocas nebyl. Pousměju se a v očích se mi blískne. Nechce se ti o tom mluvit, co? Ani se ti nedivím, vyšší level není tak pěkný a taky je pořádně silný. a vzpomenu si na časy, kdy jsem s nima stýkával, jen v jiných situacích, než jsem ted. Změní téma a ptá se mě na vaření. Rozesměju se a natáhnu cigaretu. Vydechnu a na moment zavřu oči. "Měl jsem na starosti duši a to byla výborná kuchařka. Pomáhal jsem jí a musel jsem se i něco naučit, ale prosadila se a měla i vlastní kavárnu. Umřela štastná a uchráněná. Některé recepty se dělají stále." promluvím a otevřu oči. " Ale už moc nevařím....pro sebe to nemá cenu." dívám se na něj, jak mu chutná. Dojí a dokonce to přizná. " No ještě aby ne, když jsem to dělal já." ušklíbnu se a jdu pro jeho talíř. Vystrčí břicho a tak ho do něj plácnu. " Jsi nehorázně tlustý...za chvili si na něj ani neuvidíš...měl by jsi začít sportovat." rozesměju se a jdu dát ten talíř stranou, aby se později dal třeba do myčky. Vrátím se na křeslo a típnu cigaretu. "Tak co žebra...ještě pořád bolí?.....regenerace už zpátky a nebo to chceš převázat?" zadívám se na něj a vemu ovládač, abych mu přepnul program na něco, co tam chci já. Jde tam nějaká kriminálka, dobrá legrace podle mě.

Lizmael - 05. listopadu 2010 19:23

soukromá zpráva od Lizmael pro Vypráví mi o jedné své svěřenkyni kuchařce, která nejspíš díky jeho dohledu vedla šťastný život. "Tfuj, to zní jako náměť na film o americkym snu. Brr." štástně konce a vůbec. To si podlě mě ta lidská cházka nezaslouží. Jsou prohnilý skrz na skrz. Ten týpek nahoře to podělal a pak si stvořil anděli, aby za něj zachránili, co se dá. Ale když se podívám na Mihaela, ani ti jeho pomocníčci se mu zrovna dvakrát nevyvedli. "Hmm...kdybys stál o návrat tam nahoru, už by si někde makal jako šéfkuchař a snažil se mu vetřít do přízně spořádaným životem." zamumlám. Rozesměju se jeho reakci na to, že jsem tlustý. Tentokrát jsem to nemohl zadržet. Proto se smích v půlce změní v bolavé sykání. Což Mihaelovi i odpoví na otázku ohledně žeber. Zaskučím a odhrnu si vlasy z čela. "Hojí se to...pomalu." povím trochu naštvaně, protože na takové zdlouhavé procedůry nejsem zvyklý. "Jako by mi někdo odčerpával energii špatným směrem." řeknu tlumeně. Podívám se na andílka. "A taky mi to bebí můžeš pofoukat a dát mi pusinku." ušklíbnu se, když se zeptá zda mi to má převázat.

Mihael - 06. listopadu 2010 01:12

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se, jak reaguje na můj příběh jedné mé duše. " Jo, jenže to byl fakt...hnusný, co?" zašklebím se a nevím, zda pozná, co jsem dřív byl či ne. " No myslím, že by mě to nebavilo.......a spořádaný život..nevedu už pěkně dlouho." rýpnu si na jeho mumlání. Zasměje se i on, ale pak mu to přejde v bolestný sykot. Dokonce má i drzý kecy, ale je znát, že mu není dobře. "žádný foukání nebude..vydržel jsi nakládačku, vydržíš i léčení...a tak si lehni.....dojdu pro věci a ošetřím ti to znova. Ale mohl by ses jít umýt. " znova pohledem přejedu jeho tělo." vážně by jsi potřeboval cvičit." a rozejdu se pro lékarničku.

Lizmael - 06. listopadu 2010 10:22

soukromá zpráva od Lizmael pro Kam to ten svět spěje, když už ani anděla nebaví žít spořádaný život? Je to k smíchu. Přirozeně, jsme rád, že se tímto způsobem eliminují sami. Ale radši by to měli nechat na nás. Byla by to větší zábava. Mihael se se mnou zrovna nepiplá. Zašklebím se nad jeho slovy a zatvářím se dopáleně, když mi řekne, že bych měl cvičit. "Cože?" vyhrknu. To snad ne. Moje tělo se přece všem líbí. Vypadá hezky vypracovaně, rozhodně ne špekatě! Vrrr. Místo toho, abych si lehnul, se opatrně zvednu. Dobelhám se do koupelny, kde si začnu odmotávat obvaz. Potom si sundám i spodní prádlo a nechám to ležet na zemi. Mám se umýt, tak to taky udělám. Vlezu si do sprcháče a pustím vodu. Někteé odřeniny jsou citlivé aštípají, ale dá se to vydržet. Alespoň se mi trochu nahřejí a uvolní svaly. Vylezu ze sprcháře a popadnu ručník. S jednou rukou se vlasy a tělo suší špatně, takže to nebude nejdokonalejší. Znovu na sebe natáhnu trenky a pomalu se vrátím do ke gauči, abych se svěřili do Mihaelovy péče.

Mihael - 06. listopadu 2010 10:35

soukromá zpráva od Mihael pro Směju se nad jeho údivem a vypláznu na něj jazyk s kostkama. " Lenivíš nám, Lizmaeli...lenivíš." a pobaveně odejdu pro lékarničku. Nechám ho umejt a připravím si vše, co potřebuju na jeho ošetření. Jak příjde, vidím, že je stále ještě mokrý. Vstanu a dojdu pro ručník. "Jak tě mám ošetřovat, když jsi mokrý....to by jsi jen vše promáčel.....vstan." poručím a jak se postaví, otřu jeho tělo pořádně do sucha. I přes to se snažím na poraněných místech postupovat opatrněji. Jak je suchý, pustím se do jeho ošetření. Vypadá to o trošku líp. " Tak přece jen se nám uzdravuješ....broučku." řeknu se sakrasmem a dál ho léčím pomocí lidských a jeho lékarničky.Sice bych ho možná uzdravit mohl, andělé mohou léčit, ale co bych mu pomáhal. Ani nevím, zda bych na to měl dostatek sil. A tak se jen usmívám a pokračuju v léčení díky obvazům, mastím a dalším věcem z jeho první pomoci.

Lizmael - 06. listopadu 2010 11:31

soukromá zpráva od Lizmael pro Otráveně vydechnu. "Tak si mě utři sám." zamručím a on to o chvilku později opravdu udělá. Rozhodně jsem se ho nechtěl doprošovat, i když je pravda, že bych jinak vše promáčel. Všimnu si sarkasmu v jeho hlase a zadívám se na něj, zatímco mi ošetřuje rány. "Nemusíš to dělat." povím prostě. Pokud vím, k ničemu jsem ho nenutil. Stará se o mě dobrovolně. Když je s ošetřováním hotov, znovu se položím na pohovku. "Proč mi vlastně pomáháš? " začínám být zvědavý.

Mihael - 06. listopadu 2010 14:53

soukromá zpráva od Mihael pro Jen přikývnu na to, že to nemusím dělat. " Já vím....Lizmaeli." ujistím ho a dál ho ošetřuju. Dokončím to a on se položí na pohovku. Sklidím věci a zamyslím se nad jeho otázkou. Proč já to dělám....no ....svým způsobem mě to baví....a tak nějak je to zábava.....a možná i musím....i když je to démon, nevypadá na démona. A svým způsobem je to další způsob, jak ho pořádně vytočit. Anděl sloužící démonovi...né, to ho nevytočí tak, jako že jsem mu dal. To byl nejspíš můj vrchol. vrátím se a posadím se do křesla. " Proč.....je s tebou zábava....a já se jinak spíš nudím...a tohle je příjemná změna...pozorovat zmláceného démona...provokovat a vědět, že nic neudělá...nejspíš." pokrčím rameny. Vážně jednoznačně netuším, proč to dělám. Dojdu si pro pivo a načnu ho. Napiju se a začnu přepínat kanály.

Lizmael - 06. listopadu 2010 17:19

soukromá zpráva od Lizmael pro Uvědomuje si, že to dělá pouze z vlastní dobré vůle, ať už to zní sebehloupěji. Alespoň si odpustí řeči o vydírání a podobné pitomosti. Poslouchám, co z něj po mém dotazu vypadne za skvost, ale v podstatě nai on sám netuší, proč mi pomáhá a ošetřuje zranění. Z nudy? Aby ještě víc naštval šéfa? Zřejmě se na svou smrt těší jako na vysvobození. Uchechtnu se. "Teď ti vážně nic nemůžu udělat...ale počkej až zase budu ve formě." mrknu. Přijde s pivem a začne přepínat programy. To mě vážně nebaví. Proto se odšourám zpátky do ložnice, kde je to přecejenom pohodlnější. Zase na mě padá únava. A jestli chci nastartovat regeneraci, měl bych se prospat. Než stačím zabrat, v hlavě se mi neustále honí myšlenky na poslední tři dny. Opravdu zvláštní slet událostí. Nejdřív mě Mihael vytočí jako dlouho nikdo, já ho za to skoro znásilnil, druhý večer už se nechal dobrovolně. A ten třetí mi přišel ošetřit rány a zatím to nevypadá, že by se mu chtělo pryč. A co já? Až se uzdravím, vykopnu ho? On není tak docela anděl a já ne tak docela démon...už to tak bude. To ty moje oči... Ponořím se do říše snů.

Mihael - 06. listopadu 2010 17:49

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se nad jeho slovy a věnuju se televizi. Odejde do ložnice a usne. Ještě chvili sedím a pak se na něj zadívám. Spí jako zařezaný a tak odejdu z bytu. Mám taky nějaký svůj program, ale proč bych mu to říkal. Vratím se s potěšeným úsměvem a vzpomínám, jak krásně šli okrást tři lidi cestou. Nehledě na holčinu, která tak krásně poslouchala. Jen zkontroluju, jestli ještě spí a zapálím si travku. Pozbuzený se pustím do vaření a chilli nešetřím. Taky proč, já to jíst nebudu a jemu to vadit nebude. Jak mám připravenou porci, posadím se na pohovku a přejedu si rukou po krku. Zadívám se ke stropu a ušklíbnu se. Vyfouknu kouř a načnu si pivo, klidně čekám, až se šípková růženka probere. Upřímně se mi ten jeho byt líbí mnohem více než ten můj.

Lizmael - 06. listopadu 2010 18:07

soukromá zpráva od Lizmael pro Možná bych spal až do rána, nebýt smradu z trávy, který mě zaštípal v nose a probudil. Zamračím se a dlouze se nadechnu. Zadržím kašel a chvilku ještě ležím, než se začnu hrabat z postele. Sáhnu si na tvář a mile mě překvapí, že už dokážu ústy hýbat témeř bezbolestně. Ale ta žebra pořád dělají probémy... Sejdu schody. Položím hovícímu si andělu ruku na rameno. "Mihaely...smrdíš." pustím ho a všimnu si, že mám připravené jídlo. "Panejo, další vzrůšo?" cuknu koutky a dojdu si pro jídlo. Chilli cítím, ani to nemusím ochutnávat. Posadím se na gauč a začnu jíst. Ještě, že já rád ostrou kuchyni. "Co jsi dělal celý den?" zeptám se, aby řeč nestála.

Mihael - 06. listopadu 2010 18:22

soukromá zpráva od Mihael pro Pocítím ruku na rameni a jen se na něj podívám. " Bud rád, že nemám blechy." zasměju se a nechám ho být. Zadívám se, jak se pustí do jídla a ušklíbnu se. " No asi na tobě budu zkoušet, kolik pálení uvnitř vydržíš." rozesměju se a pak si zase potáhnu. Zavřu oči a vnímám ten blažený pocit z trávy. Posadí se na gauč a tak pokrčim nohy, aby měl prostor a nemohl jsem se ho dotýkat. " Co jsem dělal? Došel si pro trávu a pro další jídlo." shrnu to ve zkratce. Vydechnu a podívám se na něj. "Copak..chceš vědět, co se děje venku...upřímně..lidi ani nepoznali, že tam nejsi...a našli toho kluka, co jsi opustil. Neměl zrovna rychle odchod, ale nejspíš si to vybral sám." říkám schválně to, co ho nejméně bude zajímat. Mám mu říct pravdu.....ne....myslím, že na to stejně brzo sám....a ty prohřešky kolem, jen zábava a využítí padnutí. ....představ si, on se mnou zase mluvit...nejspíš jsme ho dost vytočili....nemluvil se mnou pěknou dobu.

Lizmael - 06. listopadu 2010 18:34

soukromá zpráva od Lizmael pro "Oh, bude ze mě pokusnej démonickej králík?" zatvářím se vcelku pobaveně. Poslouchám nezáživné novinky. Nad smrtí toho kluka ani nemrknu. Svoje jsem na něm vykonal, tím to pro mě padá. Nad jehu snahou mě vyprovokovat, ohledně toho že lidem venku vůbec nescházím, se jen ušklíbnu. Já vím své. Dojím, tentokrát talíř odnesu s sebou já, protože si dojdu rovnou pro pivo. Vrátím se na gauč a zběžně mrknu na televizi. Zakloním hlavu a zavřu oči. "Vím, proč jsme dostal nakládačku...abych se doma unudil k smrti." zavrčím.

Mihael - 06. listopadu 2010 19:09

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se a potáhnu si trávy. " To je dost možný...proč jsi se nezeptal, zda to máš taky za trest či ne....ne...copak by jsi chtěl dělat...copak nevíš, že my jsme šíleně nudný.....a nebo si můžeme zahrát..přivedu pár lidí, pár jiných existencí a můžeme tu provést pařbu....ale aby jsi potom nebyl ještě víc zničený než předtím." hovořím pobaveně a hraju si s piercingem. Rozhlídnu se okolo a přemýšlí, co se dá dělat s někým, kdo sotva chodí, i když už chodí. " No já se bavím v klubu, ale já osobně moc zábavný nejsem...to přiznávám. " dívám se na něj a dál pokuřuju.

Lizmael - 06. listopadu 2010 19:21

soukromá zpráva od Lizmael pro "Za trest?" uchechtnu se. "Za to, co se stalo, bych měl dostat spíš odměnu." promnu si loket. Potom odmítavě zavrtím hlavou. "Žádná pařba nebude. Tu si pořádej ve vlastním krcálku." To tak. Sotva se hejbu. Kdybych byl fit, možná bych na to i přistoupil. Ale nechat si dobrovolně zdevastovat byt v takovém stavu...tolik jsme nezcvokl. Zatím. Zasměju se a loknu si piva. "Chvílema docela zábevnej seš." prohrábnu si vlasy a zadívám se na Mihaela. "Mohl bys mi třeba pořádně ukázat tu tvojí ozdůbku. Ještě jsme si ty kostky pořádně neprohlídnul." v očích se mi zablýskne. Chytím jeho bradu mezi ukazováček a palec. Přitáhnu ho blíž k sobě. "A já bych je rád viděl...hodně z blízka." hravě mu hledím do očí a čekám, co udělá.

Mihael - 06. listopadu 2010 20:02

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se. " Odměnu? Teda..máš zajímavý způsob odměnování." směju se, ale pak přestanu a zkusím udělat smutný pohled. " Nebude...proč ne..však víš, že u mě to nepůjde."posmutním a zkouším dělat smutný oči, ale pak přestanu, protože to na něj vůbec neppůsobí. Navrhne, abych mu ukázal ozdůbku a chytne mě za bradu a přitáhne. Zasměju se a vypustím kouř. " A co bude za odměnu, když ti to ukážu?" zeptám se, ale pak vypláznu jazyk a ukážu mu krásnou kostku. Ovšem jen na moment a zase jazyk schovám. " Tak odměna? Podle ní ti řeknu, jak dlouho jí smůžeš obdivovat." rozesměju se a stejně jazyk vypláznu podruhý a na delší dobu.

Lizmael - 06. listopadu 2010 20:11

soukromá zpráva od Lizmael pro Opravdu na mě jeho smutný oči nepůsobí. Navíc, vím, že to jenom hraje. Taky si to rychle uvědomí, že tudy cesta nevede. I když nebrání to nějaké té akci. Je jenom línej něco uspořádat a sehnat prachy na chlast. Za ukízání požaduje odměnu. Napoprvé vyplázne jyzk jen na kratičký moment. Za tohle přece odměnu pořadovat nemůže. Ale když ho vyplázne podruhé...Hravě se usměju a olíznu mu piercing, načež se si dál s jeho jazykem pohrávám a pokusím se přejít do polibku, pokud dovolí. Taky bych si totiž předstvoval odměnu já.

Mihael - 06. listopadu 2010 20:33

soukromá zpráva od Mihael pro Ukazuju mu kostky a on se usměje. Dívám se, jak se usměje. Na to mi ho olízne a začne si s ním pohrávat jako si hraju občas sám, jen zuby. Přechází do polibku a tak zavřu oči a rukou zajedu do jeho vlasů. Pořádně ho chytnu za zátylkem a přitáhnu si blíž. Nechám mu pořádně ochutnat polibek s piercingem. Líbám se s ním dlouho a pak ho kousnu do dolní rtu. Přesunu se k jeho uchu a kousnu ho i do něj. " Víš o tom, že mi nesmíš věřit....protože já kecal....já tu odvahu měl." zasměju se a pustím se. Odtrhnu se od něj a odejdu do kuchyně pro pivo.

Lizmael - 06. listopadu 2010 20:56

soukromá zpráva od Lizmael pro Neodporuje. Naopak. Přitáhne si mě blíž a já mám tak šanci polibek prohloubit. Chytím ho za bok a vychutnám si polibek s hračkou. Je to mnohem zajímavější. Kousne mě do rtu a potom mi začne šeptat do ucha. Ušklíbnu se. Sleduju, jak si odchází pro další pivo a počkám až se vrátí. "Kecáš, dokud nedostanu důkaz, neuvěřím." snažím se ho přimět, aby se pochlubil. "Pověz, jaký to bylo?" krátce sklouznu očima k jeho rozkroku a pohladím ho po krku.

Mihael - 06. listopadu 2010 21:35

soukromá zpráva od Mihael pro Vím, že mě sleduje, jak si jdu pro pivo. Přesto dělám, jakoby nic. Klidně se vrátím a jen se usmívám. " Kdepak....nic nebude...tak nevěř...já se tím nepotřebuju chlubit...já to cítil." rozesměju se, když si na ten večer vzpomenu. Sklouzne očima k rozkroku a pohladí mě po krku. " Jaký to bylo...dost to bolelo..víc než to tvoje proražení té mojí prdele...to musím uznat. Ale i s tím vyvrcholím, to už jsem si vyzkoušel." rozesměju se a posadím se vedle něj. Přejedu mu po noze a olíznu si rty. " A bylo to něco...extra...protože to déle trvá." přiznám mu šeptem.

Lizmael - 06. listopadu 2010 21:52

soukromá zpráva od Lizmael pro "Pozdě. Už jsi se s tímk začal chlubit. Nemůžeš to prostě utnout v půlce." zazubím se, když mi odmítne dát důkaz jeho odvahy. Poví, že ho to moc bolelo. A hned na to mě rozesměje. "Celej ty, všechno hned vyzkoušet. Co bys dělal bejt bezpohlavní?" zavrtím hlavou. "Na druhou stranu...proč by si to lidi nechali píchat, kdyby to z nich udělalo impotenty?" povytáhnu s úšklebkem obočí. Přejede mi dlaní po noze a dráždivě si olízne rty, načež mi pošeptá, jaký z toho měl pocit. Pousměju se. "Vidíš? A ty ses to mu zpočátku vyhýbal..." kousnu ho zlehka do krku. "Teprve ještě oceníš, co všechno s tím zažiješ..." pohladím ho po vnitřní straně stehna. Políbím ho kousek od kroužku v obočí. S těmi ozdůbkami je mnohem přitažlivější. "Pořád se nechceš pochlubit?" tiše se zasměju.

Mihael - 06. listopadu 2010 22:13

soukromá zpráva od Mihael pro Nemůže uvěřit tomu, že mu to nechci ukázat, kdežto já se směju. " Víš, že můžu..a udělám to rád....no co by jsi čekal od provokatéra jako jsem já." a vypláznu jazyk. Hovořím, jak to bolelo a už se ptá, co by bylo, kdybych ho neměl. "Tak bych se nestal padlým.....bezpohlavní andělé nepadají, protože jsou jiný...my jsme už více podobný lidem, protože se s nima více setkáváme a ...tak se stane, že některý neodolá pokušení. " vysvětlím mu, jaký je rozdíl mezi mnou a starými anděli. I když to na nich nikdo nepozná, že jim je tolik. Dráždím ho a vím to, ale taky znám stav jeho těla a vím, že to dělat můžu. Kousne mě do krku a hovoří o budoucnosti. " Už ted se těším, co s tím vše prožiju.....a už mě vzrušujou i nějaké ty moje hříšné myšlenky." přiznám a přivřu slastí oči, jak mi přejede po stehnu. Políbí mě kousek od kroužku v obočí a znova se zvědavě ptá. Zamyslím se a přejedu mu po rtech, protože to vypadá, že se mu to už mnohem zlepšilo. Aspon v této části jeho těla. " A vykouříš mě, když ti to ukážu?" položím otázku a rukou sjedu ke knoflíku a obratně ho rozepnu. Ovšem zip už ne a čekám, zda řekne jo či ne.

Lizmael - 06. listopadu 2010 22:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Vysvětlí mi rozdíl mezi jimi a bezpohlavními kousky. "To jen potvrzuje, že se všechno očí jenom okolo toho jednoho..." ušklíbnu se. Touhy, chtíč. Lidé, andělé i démoni. V tomhle ohledu mezi námi není rozdílu. Přizná mi, že už se vzrušuje lastními myšlenkami. "To si dovedu dost dobře představit..." zašeptám. Docela rád bych byl i u jejich realizace. Líbí se mi, že přistoupil na tuhle hru. Jak mi přejede po rtech lehce stisknu mezi zuby jeho prst. Už to vypadá, že mi ukáže i třetí ozdůbku, ale dá si podmínku. "Hmm .. a co z toho budu mít já, když tě budu furt kouřit?" povytáhnu škádlivě obočí. Je jasné, že dnes nic takového neudělám. S bolavým hrudníkem těžko a nešlo by to ani opačně. Zase takový masochista nejsem. Dlaní překryju tu jeho, kterou si rozepínal kalhoty a zatlačím na ni. "Rozmyslím se." špičkou jazyka mu přejedu po dolním rtu. Potom se zvednu. "A...nemusí spát na gauči." zvláštně se usměju a zanechám ho v obýváku. Sám si jdu lehnout do postele. Jinak bych ty jeho provokace nemusel vydržet.

Mihael - 06. listopadu 2010 23:03

soukromá zpráva od Mihael pro Zálibně se usměju. " To je možný...já jsem v tomhle stále nováček." a přivřu oči, jak vzpomínám na to, co se mi líbí a jak by to s tou ozdůbkou mohlo být ještě lepší. Přejedu mu po rtech a on mi stiskne zuby prst. Zasměju se a ptá se, co z toho bude mít. " Pohled na mojí tvářičku během slasti." řeknu a rozesměju se. Je mi jasný, že se mu do toho nechce. Zatlačí na mojí ruku a já se mírně propnu a vydechnu. Přejede mi po rtu a já se usměju. " Nerozmýšlej se dlouho....." a s nabídkou do jeho postele odejde spát. Nechám ho odejít a dokouřím travku. pak se odeberu umejt. Ráchám se v teplé vodě a to dost dlouho. Na to, vylezu a jen v ručníku kolem beder si vemu pivo. Vypiju ho na ex a jen to jažtak uklidím. Na to si vemu kalhoty a přesunu se k němu do postele. Lehnu si a zavřu oči. Zívnu a tiše si prospěvuju, jak mám dobrou náladu. Snad to vydrží aspon týden.

Lizmael - 06. listopadu 2010 23:20

soukromá zpráva od Lizmael pro Jako satisfakci mi nabídne pohled na jeho roztouženou tvářičku. "To nestačí, hříšníku." usměju se. Spokojeně se usměju, když se propne a tiše vzdychne. Na pobídnutí, abych se nerozmýšlel dlouho, se pouze tajemně pousměju a odejdu. Polehávám, zatímco se Mihael čvachtá. Potom na chvilku usnu a jakž takž se proberu, když už leží v posteli a brouká si. Krátce se na něj zadívám, ale pak oči zase zavřu a jenom ho poslouchám. Nechce se mi nic říkat. Ráno se probudím jako první. Zkusím se zhluboka nadechnch zjistil, jak moc to bolí. Překvapivě už to není tak strašné. Úlevně si oddychnu. Nebude trvat dlouho a bude se moc vrátit do starých kolejí. Podívám se na spícího Mihaela a musím uznat, že vypadá jako andílek. Tiše se tomu zasměju. Vzpomenu si na včerejšek a mlsně si olíznu rty. Opatrně, abych ho neprobudil, odhrnu pokrývku z jeho těla. Očima sjedu k jeho slabinám, zda tam opravdu má piercing. Ať už ano, či ne..stejně se nad ním omilostím a rozhodnu se mu dát dárek na probuzenou. Kvalitní blowjob.

Mihael - 06. listopadu 2010 23:53

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se, když mě nazve hříšníkem. Je to od něj obzvláště trefné a směšné. Příjdu z koupelny a Lizmael nejspíš spí. Neřeším to a po nějaké době sám ztichnu a usnu. Spím klidně a opět mi cukají jen koutky. Ráno spím dlouho a tak netuším, že se marod probudil dřív. Jak odhrne deku, mám na sobě svoje džíny, které jsem si vzal. Nespím vedle něj nahý, zvláště, když ho chci natahovat. Ovšem jestli rozepne kalhoty, neprobere mě. Jen se ve spánku otočím hlavou na stranu, od Lizmaela. A tak může opravdu zjistit, že tam tu ozdůbku mám. Maličký kroužek, hodně podobný tomu, co mám v obočí. Lehký, malý, na špičce na cilitvém, dost citlivém místečku, kde mírně svírá ústí močové trubice. Probírat se začnu až po jeho začátku prácičky, kdy se mi samovolně zrychlý dech a potoevřou rty. Začínám vnímat, přesto se mi to stále ještě mísí se sny.

Lizmael - 07. listopadu 2010 00:11

soukromá zpráva od Lizmael pro Rozepnu mu kalhoty, ale Mihael se neprobudí. I když mi zvuk zipu připadal až otravně hlasitý. Zvědavě se přesvědčím o otm, že si to fakt nechal píchnout. Překvapuješ, andílku. Zkoumavě se zadívám na ozdobené místečko a lehce na kroužek zatlačím prstem. Potom obemknu prsty jeho úd a kroužek olíznu. Chvilku si s ním pohrávám pouze špičkou jazyka. Shledávám v tom určitý druh potěšení. Pomalu se začnu věnovat jeho mužství důkladněji a olíznu ho po celé délce. Vnímám, jak se andílkovi zvyšuje tepová frekvence. Copak se mu asi zdá za sen? Něžně ho kousnu a dál si pohrávám. Miluju ten pocit, kdy se mi za pomocí jazyka, zubů a prstů podaří rozpoutat peklo v cizím klíně. Momentálně Mihaelově.

Mihael - 07. listopadu 2010 00:19

soukromá zpráva od Mihael pro Jak zatlačí na kroužek, propne se tělo, jak to zabolí a zároven vzrušující. Pohrává si s údem a sen se rozplývá do reality, pomalu, postupně. Začal se mi zdát erotický sen prolitý se vzpomínkou a postupně ta holka začala mít modrý oči a za chvili vnímám realitu a při kousnutí vzdychnu. Tělo se propíná a úd se mi staví, jak se mu to líbí. Opravdu se mu to peklo daří. Otevřu oči a zadívám se na něj. Usměju se a hned vzdychnu. " Tak jsi...se rozmyslel?" zeptám se tiše a zase oči zavřu. Vnímám ten úžasný pocit ,k terý se mi dostává díky Lizmaelovi a díky kroužku, který to všechno neskutečně umocnuje, ale zároven brzdí a prodlužuje.

Lizmael - 07. listopadu 2010 00:29

soukromá zpráva od Lizmael pro Postupně se andílek probere a ihned mi položí tichou otázku. Jako odpověď se mu dostane intenzivnějšího stisknu. Je mi jasné, že se jen tak neudělá a tak ho schválně provokuji a dráždím, protože díky kroužku vydrží víc. Chvilkami za piercing i zatahám. Vlasy spadajá na třísla a mírně lechtají. Na chvilku zvednu oči a zadívám se na jeho propínající se tělo, rychle se zdvihající hrudník a výraz v jeho tváři. Zaposlouchám se dohlasitách vzdechů, což mě pobídne k pokračování. Zvláštní. Začíná mě to bavit. Sám jsme zvědavý o kolik to prodlouží mé laskání.

Mihael - 07. listopadu 2010 00:48

soukromá zpráva od Mihael pro Jak promluvím, více stiskne. Jasná odpověd a též vím, že tohle není sen a skutečnost a tam dole je ten zákeřný a podlý démon, co se nejspíš začal uzdravovat. Bud zkouší a nebo jasně provokuje, protože mě fakt dráždí a jeho tahá za maličký kroužek. Sténám pod tím a natáhnu ruku, kdy ho začnu hladit po vlasech. Nenápadně si je dávam z třísel a upravuju tak, abych na něj viděl. Otevřu oči a pozoruju ho, je to krásný pohled. Je to vážně pěkný démon a jeho péče je tak skvělá, jako žádné ženské. Zadívá se na mě a tak se naše pohledy na moment setkají. Usměju se na něj a po tváři se rozletí blažený výraz, jak mi pomáhá. Sténám a vzdychám a tolik toužím vyvrcholit, ale nejde mi to. V penise to pulzuje, ale je znát, jak se kolikrát blížím k vrcholu, ale nepříjde. Mé steny jsou hlubší a hlasitější, a tělo reaguje intenzivněji, začíná reagovat na sebemenší dotek, jak je díky Lizmaelovi a kroužku citlivé.

Lizmael - 07. listopadu 2010 01:00

soukromá zpráva od Lizmael pro Ucítím dotek na svých vlasech. Tentokrát do nich ale nevjíždí prsty, ani je nerve. Jakmile se naše pohledy setkají, věnuji mu opravdu kouzelný úsměv. Je poznat, že si vychutnávám svou moc. Ovládám andílka a kdykoliv bych mohl jeho vzrušení utnout. A to se mi líbí. Ta nerozhodnost. Několikrát čekám, že tentokrát už vyvrchol, ale stále nic. Oh, musí to být mučení.Sám určitě neví, kdy to přijde. A to neustálé prodlužování...o to víc je to ale vzrušující. Sténá hlasitěji. Hladím ho po nohách i břiše. Sám z toho začínám být vzrušený. Na andílka je radost pohledět. Schválně zpomalím, abych oddálil další šanci k vyvrcholení. Jakmile odezní přidám znovu na tempu.

Mihael - 07. listopadu 2010 01:19

soukromá zpráva od Mihael pro Stále mě dráždí, protahuje to a dokonce naschvál zpomalí a zase zrychlí. " Ty...mě schválně..mučíš." vypravím ze sebe mezi steny. Skoro to nejde vydržet, přesto nějakým způsobem to ještě více a více zvyšuje mojí citlivost. Sténám, propínám se a nemůžu to vydržet. Pevněji se ho chytnu a už mu zajíždím do kůže, i když se snažím jen občas, abych ho moc neporanil. I když občas to nejde a prostě vzrušením přitvrdím. Povede se mi to. Povede se mi vyvrcholit a naplno se propnu a zasténám. Nahlas a dlouze, přitom mám ruku na jeho zádech, pevně se ho snažím držet. Po vyvrcholení mé svalstvo opadne a já oddechuju a mám zavřený oči. Bylo to neskutčný, krásný a jsem vyčerpaný. Přesto se usmívám.

Lizmael - 07. listopadu 2010 01:29

soukromá zpráva od Lizmael pro Schválně ho mučím? Hravě se zakřením. Jak jinak. Zaslouží si to. Už to nemůže vydržet. Pomalu si začínám myslet, že to prostě nepůjde. Občas mě pevne stiskne a zajede mi do kůže. Jen tiše syknu, ale nevadí mi to. Svým způsobem to k tomu patří. Konečně vyvrcholí. Skoro mu to závidím. Musí to být úžasný zážitek, dle toho, jak se prohnul v zádech a mítnost proklál jeho dlasitý a dlouhý sten. Olíznu si rty a zvednu hlavu. Chudáček je z toh ocelý vyčerpaný. Cuknu koutky. Jak se vytahuju k němu nahoru, jazykem od pupíku ke krku slíznu krůpěje potu. Položím se na bok vedle slastně oddychujícího andilka a hladím ho po prsou. Dívám se na jeho profil a zdá se mi krásnější. Začnu se mírně usmívat a nic neříkám. Nechám ho, ať se s tím srovná sám.

Mihael - 07. listopadu 2010 09:46

soukromá zpráva od Mihael pro Ležím a oddechuju, a ten svůdník mi jede ještě jazykem od pupíku ke krku. Mírně se propnu a slastně vydechnu. Bude ještě chvili trvat, než opojení a citlivost z vyvrcholení padne a hormony se uklidní. Položí se vedle mě a hladí mě po hrudi.Ležím a oddechuju, uklidnuju se. Po chvili otočím hlavu nastranu, abych se na něj podíval. " Jsi fakt..dábel." zasměju se trochu dušeně, protože stále je můj dech rozhozený. Rukou ho začnu hladít tu jeho, co mám na hrudi. "sakra....a cíga jsem si zase nechal na stole.....ale tohle bylo....asi nejlepší probuzení, co se odehrálo na této posteli, ne?" a stále se s usměvem dívám na Lizmaela.

Lizmael - 07. listopadu 2010 13:07

soukromá zpráva od Lizmael pro Označí mě za opravdového ďábla, pobaveně se zasměju. "Tobě bych to i věřil, andílku." přimhouřím oči. Sotva popadá dech a už by zase chtěl cigaretu. Sice jich pár mám v šuplíku, ale nějak se mi nechce se od něj odvracet. Zeptá se, jestli tohle bylo to nejlepší pobuzení v mé posteli. Naoko se hluboce zamyslím. "No...řekl bych, že to může směle konkurovat jedné sukubě." zazubím se. "Ale jinak si první anděl, to ti už nikdo nevezme." poušklíbnu se. Vtisknu mu polibek na bříška prstů. "Alespoň víš, jak to dopadá, když mě moc nezlobíš." hravě se usměju. Pohladím ho po krku a chvilku jej jemně tisknu, ale ne tak aby se dusil. "Už mi v hlavě dokonce hraje další nápad..." pustím ho a vjedu prsty do světlých vlasů. Otřu se svými rty o ty jeho, božsky hebké. Chvilku jen tak ochutnávám a pak ho políbím.

Mihael - 07. listopadu 2010 15:19

soukromá zpráva od Mihael pro Zamyslí se a pak mě prozradí, že tu měl sucuba. Odfrknu si. " Démon s démonem...to je velký ohen....to je fakt.....to mu nemůžu upřít." hovořím ironicky, jakoby se mě to dotklo a moje pýcha byla mírně poškrabocená. Přesto se usmívám, je to, jakobych si stále s ním hrál. Políbí mě na prsty a já se usměju. "To má být menší rada tě nezlobit a spíš ti podstrojovat a ty pak budeš na mě taaakto milej?" protáhnu a přivřu oči, jak mě pohladí po krku. Stiskne jej a já vydechnu s jemným mrazením v zádech.Navnadí mě svými slovy a vjede do vlasů. Přejedu po jeho celé paži, a druhou rukou ho obejmu pod ním a přítáhnu si ho bliž. Přiblíží se k mým rtům a já své povolím. " A nechceš mi něco málo prozradit...na co se mám těšit....jsem taky dost..zvědavej." poprosím, zatímco jeho rty jsou na mých a pak svolně přejdeme do polibku. Rukou sjedu na jeho záda a přejíždím mu po páteři. Tlačím na ní a poznávám každý obratel jeho těla.

Lizmael - 07. listopadu 2010 15:40

soukromá zpráva od Lizmael pro Usměju se. "Snad by jsi nežárlil?" popíchnu ho, když vidím jeho reakci na mě a sukuba. "Mmmm...ano...tak bys to klidně mohl brát." uculím se. Se zalíbením sleduji reakci, když vyvíjím mírný tlak na jeho křehké hrdlo. Jaké by to bylo zatlačit víc a zaslechnout ono křupnutí? Musí se mu to líbít. To se pozná. Trochu se nadzvenu, aby mě mohl snáze obejmout. Chce prozradit něco málo z mých představ a rty se mu hýbají, kapku to lechtá. Nejdřív ho roztouženě políbím. Vnímám prsty jezdící po délce páteře. S překvapivou něžností se od něj odtrhnu. "Jsi až moc zvědavej...ale...určitě ti došlo, že to bude mít leccos společného...s tvým krkem..." usměju se tajnůstkářsky a kousnu ho do čelisti. Pohladím ho po boku a potom sjedu na zadek a ruku tam nechám. Zadívám se mu zblízka do očí. "Ale...můžeš mi věřit, když já tobě ne?" vypláznu špičku jazyka.

Mihael - 07. listopadu 2010 16:14

soukromá zpráva od Mihael pro Usměju se na něj, protože je mi jasný, že mě tím jen provokuje a dělá to třeba jen z dobré nálady a nebo z nudy. Jedno, mě se to líbí. Líbáme se a já ho hladím po páteři, když se odtrhne a napoví mi. " Oh....tak ted jsem dost nažhavený....ale ukončovat to ještě nemusíš." zašeptám a zachvěju se pod kousnutím, Sjede na můj zadek a tak ho mírně zatnu, ale hned povolím, protože si chci spíš ted odpočinout. Dívám se mu do těch jeho modrých očí, které jsou tak nebezpečné. Vyplázne jazyk, chytnu ho a něžně kousnu do jazyka. " Ale já ti věřím, ty můj démonku. a jestli to neprovedeš..bude jeden andílek...moooc smutný.....a jé, to ted budeš celým štěstím bez sebe..máš mě v hrsti." směju se a něžně ho políbím na rty, krátký ovšem silný dotek.

Lizmael - 07. listopadu 2010 16:33

soukromá zpráva od Lizmael pro Tlumeně se zasměju. "Nemusím přestávat, já vím. Ale přestanu, protože pak by ses neměl nač těšit." cuknu koutky. Mazlím se s ním. Nikdy dřív mi dotyky nepřipadaly dostatečně uspokojující. Časy se mění. Až podivným směrem. Kousne mě do jazyka, pouze přimhouřím oči. To by mohl dělat častěji. Povytáhnu obočí, když mi poví o smutném andílkovi. Něžný polibek vyšle elektrický výboj napříč tělem. "Tsss, co je mi do nějakého smutného naděla?" zatvářím se povzneseně. "To mě spíš zajímá jeden ozdobený, nejen krásným tetováním..." ušklíbnu se a pohodlně posunu nohu tak, aby ležela přes tu jeho. Zvláštní. Anděl s démonem v důvěrném objetí. A co je spojuje? Lidské touhy. "Kolik času máš? Kolik zrnek písku ti vyměřil...?" přitáhnu Mihaela k sobě blíže. Zabořím obličej do křivky jeho krku, kde ho políbím.

Mihael - 07. listopadu 2010 16:56

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se, protože to jsem přesně čekal. " No do smutného..nic....možná by jsi z něj jen měl radost, jak se trápí." a něžně ho kousnu do ušního lalůčku. " Ano..má i krásný ozdůbky kovový." a jak mi položí nohu na mojí, líbí se mi to a pohladím ho po stehně, přitom si ho na sebe více přitisknu. Políbí mě na krk, zvrátím hlavu a vydechnu. " Kolik.....dokud to ty neukončíš.....neřekl mi přesný čas....ale nějakou poušt mi tam dal." zašeptám tiše a políbím ho do vlasů. Pohladím ho a znova políbím na spánek, mé ruce dál zkoumají jeho tělo.

Lizmael - 07. listopadu 2010 17:24

soukromá zpráva od Lizmael pro "Ano, radost z jeho trápení bych jistě měl. A s velkou pravděpdobností bych mu ho i zvětšil." ušklíbnu se. Tiše vzdychnu, když mě kousne do lalůčku. Poví mi i o kovových ozdkách a po stehně mi přejede jeho dlaň. Jsme si už dot blízko. Zvrátí hlavu a odpoví mi na otázku. Všechno závisí na mě. Více méně. "Takže to máme...spoustu času." zašeptám a užívám si hlazení po těle, které mu oplácím. "Nebo to chceš ukončit brzy, Mihaeli?" prsty mu přejedu po tváři a zadívám se do jeho očí.

Mihael - 07. listopadu 2010 18:55

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se. " To je mi jasný, že by jsi mu to trápení i zvětšoval...a s jakou velkou oblibou." přiznám s úsměvem a poslouchám, jak vzdychne. Moc se mi to líbí, je zvláštní, že se mi líbí jeho vzdychání. Dá mi najevo, že máme hodně času. " Si mě budeš šetřit? " a olíznu mu krk. Přejede mi po tváři a zadívá se mi do očí. Jeden by řekl, že má v očích nebesa. " Já to nechám na tobě...mám rád překvapení a jsem zvědav, kdy to se mnou ukončíš.....můžu si dát třeba sázku. ....myslím, že kdybych to chtěl brzo, nejspíš by jsme se do této situace ani nedostali a ukončil by jsi to tenkrát u mě." připomenu mu naše první setkání. Rukou zajedu na jeho půlku a štípnu ho. A dál rukou pokračuju v hlazení jeho nohy.

Lizmael - 08. listopadu 2010 16:32

soukromá zpráva od Lizmael pro Po otázce, zda ho si ho budu šetřit, mi olízne krk. Potěšeně zavrním. "Šetřit? Copak by to šlo? ... mám za to, že mi nebudeš postupně ubývat až z tebe nezbude nic." cvrnknu ho do nosu. Začne mi odpovídat na mou otázku. Opravdu je to jen na mně. "Máš pravdu, mohlo se to skončit před pár dny..." přitakám mu a potom mě štípne. Napnu se, jako kdybych vyskakoval v sedě a podívám se na Mihaela takovým způsobem, jakým se dívá naštvaný rodič na zlobivé dítě. "To se dělá?" ušklíbnu se a prsty schválně zatlačím na dírku mezi jeho půlkami. Hravě zkousnu a vsaju andílkův spodní ret. "Nechám si tě dlouho...abychom ho naštvali co nejvíc." zašeptám. A možná mu tě nedám vůbec..

Mihael - 08. listopadu 2010 17:49

soukromá zpráva od Mihael pro Líbí se mu olíznutí a jako odměnu mě cvrkne do nosu. " No stejně jednou ze mě bude jen pára......" poznamenám s úsměvem. Souhlasí s tím, že to mohl skončit už on před pár dny." Teda...ty se mnou souhlasíš." hraně hovořím překvapeně a štípnu. Napne se jako luk a zadívá se na mě. Usměju se na něj až zase ukážu zuby jako takový rošták dělající ze sebe čistého andílka. Na jeho otázku povytáhnu obočí, ale pak zatlačí a ted se napnu já. Zalknu se a pak mu plácnu přes ruku. " Tohle se ale už vůbec nedělá..." opáčím se smíchem. Kousne můj spodní ret a souhlasí s tím, že si mě nechá dlouho. " Čteš mi myšlenky.....musíme ho vytočit do ruda." hovořím pomalu díky rtu a pak ho sám kousnu horními zuby, jak ho provokuju. Jak mě pustí, začnu ho líbat a rukou si ho více k sobě přitáhnu a rukou ho výskám ve vlasech.

Lizmael - 08. listopadu 2010 18:13

soukromá zpráva od Lizmael pro Kmitnu obočím. "Jenom pára? Mořské panny to tedy mají stylovější...bublají." uchechtnu se. Pobaví mě jeho reakce, když tlačím na citlivé místečko. Plácnutí téměř ani necítím. Soustředím se na to, jak napnul své svaly. "Ale dělá." oponuju mu s ďábelským uculením. "Tak ty bys ho rád rozpálil do ruda?" zopakuji s tichým smíchem. Potom si mě k sobě přitáhne blíž a sám od sebe začne s líbáním. Nemám vůbec nic proti tomu. Jeho prsty se pohybují v mých vlasech a to je velmi příjemé. Hladím ho po zádech jako kdybych se musel k jeho křivkám stále a opakovaně vracet. Pohrávám si s jeho jazykem, obzvlášť s kostkami. Hned je to větší zábava. "Řekni, čím bys ho chěl naštvat jako prvním?" jsme docela zvědavý.

Mihael - 08. listopadu 2010 18:33

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se. "No já už panna nejsem. " více se rozesměju. "My se jen tak vracíme ke stvořiteli." řeknu už méně vesele. Baví se tím, jak se propínám a dábelsky se culí. Na rudou tvář jeho přikývnu s potouchnutým mrknutím a naše rty přejdou do polibku. Hraje si s mým piercingem a já mu to oplácím a naschvál ho s ním provokuju. Je zvědavý a ptá se, čím jsem ho naštval poprvý. Zamyslím se a našpulím pusu. " No..asi ...bud tím, že jsem zneužil svojí svěřenkyni." pokrčím rameny. Byla pěkná a nejednou jsem chtěl jí pomoci a tak jsem neodolal.

Lizmael - 08. listopadu 2010 18:47

soukromá zpráva od Lizmael pro Mírně zatřepu hlavou a ušklíbnu se. "To je mi teda novinka, že nejsi panna. Kdo by to byl řekl." plácnu ho po boku. "Ty jsi zneužil svojí svěřenkyni? Fuj, co za prohnilého okřídlence si to pouštím do postele." řeknu v legraci. Pohladím ho po noze. "A jak takové zneužití vypadá? Vůbec si to neumím představit..." dělám hloupého. "Nebyla by praktická ukázka?" usmívám se a čekám, co podnikne.

Mihael - 08. listopadu 2010 19:14

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se a na plácnutí vydechnu s lehkým přivřením víček. Jak mu řeknu, co jsem provedl jako první, tak mě pohladí a přitom mě nazývá prohlnilým. " Neříkej, že jsem ta nejhorší duše, co tu s tebou sdílela lože." rozesměju se, protože tomu nevěřím. Chci to vysvětlit s praktickou ukázkou. Usměju se a něžně ho políbím. " Tak ukázku...no byla sama...večer...a já jsem jí pozoroval...měla chutě, a hrála si...a tak jsem jí chvili pozoroval a pak se objevil před jejími dveřmi a velmi lehce jí získal." popíšu to trošku víc, ale přejedu mu po hrudi rukou. " Chceš ukázat, jak jsem se jí dotýkal? " a olíznu mu rty a pak i krček.

Lizmael - 08. listopadu 2010 19:23

soukromá zpráva od Lizmael pro "Jsi nejhorší tím, že jsi k prohnilosti nebyl stvořen." významně na něj mrknu. Následuje něžný polibek. Vůbec...někdy násilý a prudkost nemusí být nejnutněji to nejvzrušující. Takové dávkování mě taky docela napíná. Poslouchám, jak svedl svou svěřenkyni a přitom se vědoucně usmívám. "Takže andělé jsou ke všemu perverzní šmíráci. No to se mi snad jenom zdá." zasměju se a očima sklouznu ke své hrudi, kde jsem ucítil dotek. Položí mi otázku, načež mi olízne rty a potom krk. Páteří mi projede výboj eletřiny. Sám si přejedu jazykem po rtech. "Ukaž, pak si to lépe...představím." hravě cuknu koutky a kousnu ho do ramene.

Mihael - 08. listopadu 2010 21:12

soukromá zpráva od Mihael pro Mrkne na mě významěji a já se rozesměju. "Třeba ve mě udělal chybu..jen si to nechce přiznat." rozesměju se a následuje polibek. Zamyslím se. " No většinou ne....ale tak nějak já nemohl odolat....byla jak anděl." a ukážu mu část, co jsem dělal. Přejede mi po rtech a já se usměju. "Nějak jsem to tušil. ..sklonil jsem se nad ní a má krása jí oslepila.....její tělo se vlnělo pod mými doteky.....mé rty dopadali na její žhavou pokožku." a přitom se nad něj přesunu, hladím jeho bok, přejíždím po břiše a sjíždím i rozkroku, ale opět ho dráždím náznaky, ale naplno se ho nedotýkám. Mé rty líbají jeho krk a klíční kosti.

Lizmael - 08. listopadu 2010 21:24

soukromá zpráva od Lizmael pro Odfrknu si na to, že ta žena vypadala jako anděl. Teď jako bych já ukrýval pošremocenou pýchu. Ale možná je to pouze hra. Těžko říct. Mihael mi začne popisovat, jaké to bylo a následně i předvádět. Zpočátku se pobaveně usmívám. "Ty poeto..." zní to jako útržek z červené knihovny, ale dovedu si to dost dobře představit. Obejmu jej kolem pasu. Přivřu oči a mírně zakloním hlau, když mi jeho dlaně zlehka přejíždí po těle. Jako kdyby mi po pokožce klouzal jemný vánek. Cítím, jak se jeho rty vsakují do mé kůže na krku. Nemůžu si pomoct, ale hlasitě vzdychnu. "A co bylo dál?" vydechnu a prohrábnu jeho světlé vlasy.Pohladím ho po celé délce páteře.

Mihael - 08. listopadu 2010 22:00

soukromá zpráva od Mihael pro Pobaveně se odfrkne a nazve mě poetou, ale pak mě obejme a zakloní hlavu. Vnímám, jak se mu to začíná líbit a vzdychne. Usměju se a něžně ho kousnu do bradavky. " Dál...pokračoval jsem...líbilo se jí to, nebránila se a její klín mě k sobě zval." a přitom mu prsty přejedu po rozkroku, snad až zpomaleně jedu po jeho údu bříšky prstů. Vyjedu na podbřišek a dál ho hladím. " Začíná vzdychat tak slastně, jako božská hudba.....mé ruce poznávají její tělo, její tvary...její křivky a sám jsem pocitoval vzrušení z toho, že toto tělo patří mě. ...dával jsem mu takovou slast, až se z toho málem zbláznila. " dál hovořím o mém prvním pořádném hříchu a vše, o čem mluvím, převádím na jeho těle. Mé prsty jedou jemně, jako by Lizmael byla ta žena, ale mé doteky neberou nebo nevnímají rozdíl.

Lizmael - 08. listopadu 2010 22:19

soukromá zpráva od Lizmael pro Mé tělo začíná být citlivější. Zuby jemně stiskne mou bradavku a já tiše syknu. Ne bolestí, ale počínající slastí. Pomalu ale jistě se dostávám do role toho "okouzleného" stvoření. Bříšky prstů mi přejede po rozkroku. Připadá mi to neskutečně nekonečné a intenzivní. Pootevřu rty jako kdybych se chystal něco namítnou, ale místo toho se zhluboka nadechnu a prohnu v zádech. Je to o to provokativnější, že jsme o tom nedávno mluvili. Kam bych to nesáhl...? Ucítím jeho teplou dlaň výš. V pobřišku zaškube. Do uší se mi loudí jeho melodický hlas, snad zastřený silnou vzpomínkou. Opravdu začínám dýchat rychleji. Nedočkavý a prahnoucí po jeho dalším dotyku. Zavrtím se pod ním, protože jsem se chtěl otřít holou kůži o jeho. Líbám ho po ramenou, špičkou jazyka zabloudím do prohlubně mezi klíčmími kostmi. "Zblázni mě...také." zadívám se mu do očí a potom mu ukradnu polibek, snad jako kdybych se ujišťoval, že se mi to jen nezdá. Tohle zažívám poprvé.

Mihael - 09. listopadu 2010 08:20

soukromá zpráva od Mihael pro Propíná se pod doteky a jeho dech je rychlejší, stejně jako jeho srdce, které zvýšilo výkon. Líbá moje ramena a jak zajede do prohlubně, vydechnu na jeho kůži rozkoší. Jeho prosba mi roztáhne koutky do mírného úsměvu a zadívám se mu do očí. " Rád." řeknu roztouženým hlasem po jeho těle. Jeho rty se spojí s mými v plném polibku, opřu se do něj a položím ho hlavou na postel, přitom rukou hladím jeho nohu, jedu přes bok a prsty dráždivě více zatlačím na jeho půlku, sjíždím níž po stehnu, kam až došáhnu. přejedu dopředu a vracím se po vnitřní straně, přitom prsty více zabořím do jeho citlivé kůže, neraním ho, ale dávám najevo touhu po něm. Vyjedu na tříslech bez doteku v rozkroku a rozpojím polibek. Sjedu na rty na jeho krk a věnuji se mu, přitom rukou jedu po jeho hrudní kosti a vnímám jeho srdce. Bije tak rychle, až jsem ani nedoufal, že ho dovedu tak rozparádit. Postupně sjíždím níž a dopřávám mu kouzlo andělské péče a něhy, která se dostala mé svěřenkyni a ted , snad poprvé, démonovi. Nechvátám, vychátnávám si ho a natahuju tak jeho touhu. Když jsem rty na podbřišku a u pupíku, kde si hraju, ruka konečně sjede i do jeho rozkroku, kde si začnu hrát s jeho údem i varlaty.

Lizmael - 09. listopadu 2010 10:20

soukromá zpráva od Lizmael pro Souhlasí. Věnuje mi roztoužený úsměv, který mrazí v zátylku. Ale moc příjemně. Líbáme se a já se podvolím jeho tlaku a položím s na záda. Mám zavřené oči a tak si pouze představuji místa rozechvělá a rozpalující se pod jeho dotyky. Steny tlumí polibky. Svaly se pod jeho dlaní napínají a zároveň se protiní i maličko tlačí, jako kdybych chtěl cítit jeho mazlení více. Jede po vnitřní straně stehna, aniž by sklouzl stranou. Kousnu ho do rtu. Jasně z něj citím onu chtivost. Hebkými rty překlene hranu brady a dráždí mě polibky na krku. Hladím ho po vlasech a krku. Zatím nechávám vše v jeho režii a jen se oddávám blaženým pocitům, které mi způsobuje. Pomalu sjíždí níž a napíná mě jako strunu, která co chvíli praskne. Hladím ho po ramenou a občas je mírně prsty stiskávám v návalech vzrušení. Jakmile sjede svou božkou rukou do rozkroku hlasitě vzdychnu. Napínal mě dlouho a nyní se stal jeho dotyk mnohem, mnohem intenzivnější. Přivřu rty a jazykem si přejedu po rtech. V uších mi tepe a krev se hrne tělem jako zběsilá. Oddávám se andělovi a nechci to přerušovat.

Mihael - 09. listopadu 2010 12:26

soukromá zpráva od Mihael pro Jedu po jeho těle, vnímám, jak se na mě sám lepí a chce mě cítit víc. Jak jedu přes třísla, kousne mě do rtu. Nechám ho a jen vzdychnu nad tou příjemnou bolestí, která jen umocnuje mojí touhu po něm. Hladí mě, zatímco ho líbám a věnuji se mu. Nechá mě, až je to divný a nebrání se, jen si to užívá. Jeho stisknutí mě přesvědčuje, že se mu to líbí a sám se mírně napnu, líbí se mi jeho známky touhy a nedočkavosti, přesto se drží a odolává. Rukou zajedu do jeho rozkroku a jeho reakce je hlasitá. Zvednu pohled a přitom jazyčkem obkroužím jeho pupík. Přejíždím po jeho údu dlaní a mírně tlačím na varlata.Mé dotaky jsou jakoby poznávací, lehké, přesto dráždivé. Jak prsty obemknu jeho úd a stáhnu kůžičku, mé rty se objeví u špičky a obkrouží jí jazykem. Pustím se do bravurní práce s jazýčkem, kdy ho kostky ještě víc podráždí. Během krátké chvilky jsem se tuto ozdůbku naučil velmi dobře využívat. Má ruka mi pomáhá a občas sjede i níž a hladím ho i kolem otvoru, jakobych zkoušel jeho reakce.

Lizmael - 09. listopadu 2010 17:21

soukromá zpráva od Lizmael pro Naše pohledy se střetnou, zatímco špičkou jazyka kreslí kolečko na mém břiše. Průzračná modř jako by se tavila. Bortící se ledovec. Pohled na pohyby jeho jazyka podnítí mou představivost, co vše by s ním mohl svést. Hladí mě po údu a všímá si i varlat. Až mi z toho brní konečky prstů. Přivírám oči a zakláním hlavu. Mé tvrdnoucí vzrušení může pod svou rukou Mihael cítit. Začne požívat jazyk, zatnu čelisti, protože nechci zase tolik dávat najevo, že se mi to moc líbí. Přesto mě prozrazují pohyby těla a zrychlený dech. Díky jeho ozdůbce je vše mnohem dráždivější. Hezky to hrátky okořeňuje. Pocítím další nával vzrušení, když se prsty dostane k otvoru. Nechápu, proč to se mnou tolik zamávalo. Přesto se opřu o lokty a zadívám se na andílka. "Tam ne.." vzdychnu pouze. To jsem ještě nikomu nedovolil a nějak to nehodlám měnit.

Mihael - 09. listopadu 2010 19:47

soukromá zpráva od Mihael pro Reaguje krásně, podle mých představ, ovšem jak zajedu více dozadu, opře se a vzdychne nesouhlas. Roztáhnu rty do úsměvu a opustím jeho úd. Položím prst na jeho rty a pak ho na rty políbím. Znova ho položím do postele. "Šetři se....raněný." zašeptám a zadívám se do jeho modrých očí. Rukou si dál hraju s jeho údem a nejedu dál, nějak nechci tuto situaci narušovat. "mám přestat?" zeptám se ho jakoby nic a dám ruku pryč. Jen ležím na jeho těle a přejíždím po jeho hrudi a občas bříškem prstu dráždím bradavku.

Lizmael - 09. listopadu 2010 20:02

soukromá zpráva od Lizmael pro Po mém nesouhlasu mě Mihael umlčí nejdříve prsty a potom polibkem, zvláštně smyslným. Podvolím se jeho slabému nátlaku a znovu se položím na záda. Vnořím se do jeho pohledu a pohladím ho po tváři. Vrátí se k dráždění, ale potom s onou hloupou otázkou přestene. Vytáhnu ho k osbě nahoru. "Kdo ti řekl, abys přestával?" zašeptám a políbím ho na rty. "Jsme raněný a potřebuji..tvou péči." hravě se usměju a slastně přimhouřím oči. "Pokračuj, andílku." vybídnu ho k akci a jazykem pohladím jeho krk.

Mihael - 09. listopadu 2010 20:10

soukromá zpráva od Mihael pro Políbí mě s tím, že nechce konec a potřebuje mojí péči. Usměju se. " Je to jasný..něžnou....laskavou a smyslnou péči..je to tak?" a mé ruce znova bloudí po jeho těle, dál hledám místečka, která se mu líbí a on mi olízne krk. Propnu se a více se na něj natlačím. Jak jsem u jeho rtů, nohou zajedu mezi jeho a stehnem ho mírnými pohyby dráždím v rozkroku. Znova ho políbím na krk a sjedu zase níž. Velmi lehce navážu na to, co jem dělal předtím, jen ted více dráždivě a mé rty se více dotýkají jeho údu, stejně jako prsty se více dotýkají jeho kůže. nechci přestat dokud se nepoddá a nevrátí se zpátky do stavu, co byl předtím, mimo a vzrušený.

Lizmael - 09. listopadu 2010 20:17

soukromá zpráva od Lizmael pro Spokojeně se usměju. "Přesně takovou." usměju se vesele a jsem neskutečně rád, že se rozhodl dál pokračovat. Začínám jeho dotyky zbožňovat. A stejně tak tlak, který vyvíjí svým stehnem na ém rozkroku. Andílek sklouzne po mém těle níž a vrátí se k rozdělanému. I když nyní s větší iniciativou. Jako kdyby ctěl dohnat to, co přerušením zameškal. Pokrčím nohu v koleni, prsty mu opět včísnu do jemných vlasů a zatahám, ale ne tak aby ho to moc bolelo. Zavřu oči a představuji si jeho šikovným kmitající jazýček. Za pár chvil opět hlasitěji vzdychnu a srdce znovu nabírá rchlé tempo. Hrudním při napínání sice pobolívá, ale to téměře nevnímám. Ani nechci. Mihelovy dotyky rtů a jazyka jsou mnohem důležitější.

Mihael - 09. listopadu 2010 20:30

soukromá zpráva od Mihael pro Pokrčí nohu a začne mě hladit ve vlasech a občas zatahá.Pohladím ho po ruce a pokračuju. Vypadá to, že se mi to povedlo a dostal jsem ho zpátky do stavu, co byl předtím. Pohladím ho znova po hrudi, zlehka a sjedu zase rukou na jeho úd. Rty obejmu jeho úd a začnu ho sát, a že to umím. Na to, že jsem anděl, mám tělo ve výborný kondici a moje instikty jsou výborné, přímo božské a to dokážu předvést i ted. Jazkyem si i při sání hraju a dráždím uvnitř svých úst, přitom si rukama pomáhám s jeho kůžičkou a opatrnými tlaky na kořen penisu a varlata.

Lizmael - 09. listopadu 2010 20:55

soukromá zpráva od Lizmael pro Nikdy bych neřekl, že poznám pravý význam slova "božské". Ale to, co mi Mihael prováděl se nedalo popsat jinak. Jako kdyby přesně tušil, kdy a jak přitlačit. Ucítím teplé vlhko jeho úst. Křečovitě stisknu prostěradlo mezi prsty. Radši ani nehádám, kde se tohle všechno naučil. Ruku mám stále položenou na jeho hlavě, ale udávat tempo ani nemusím. On je dokonalý sám se svými instinkty. Postupně sténám pravidelněji. Na hrudi se mi utvoří drobné kapky potu. Koušu se do jazyka a rtu, abych ustál přívaly rozkoše. Moc se mi líbí, co se svými ústy umí. Momentálně mě má ve své moci. Jsem závislý na jeho pohybech, laskání. " Mihaely..." povím mezi steny jeho jméno. Jestli bude pokračovat takhle dál, brzy vyvrcholím.

Mihael - 09. listopadu 2010 21:50

soukromá zpráva od Mihael pro Sténá pravidelněji, jeho ruce drží prostěradlo a druhou ruku má stále na mojí hlavě. Jen krátce se podívám na jeho reakce, ale spíš ho jen poslouchám a vnímám jeho reakce. Vysloví mé jméno a dál sténá. Ani nezpomalím, jen se na něj krátce zadívám a jazykem přejedu tak, že chladivá kostka ho podráždí u močové trubice aniž bych přestal kouřit. Nepřestávám, dokud nevyvrcholí. Jak tak provede, spolknu to a ještě špičkou jazyka podráždím jeho špičku a pak se zase přesunu nahoru s výrazem úplného nevinátka. " Ty jsi mi něco chtěl...Lizmaeli?" zeptám se ho s úsměvem na tváři, přitom vypláznu jazyk a začnu si hrát s kostkou.

Lizmael - 09. listopadu 2010 22:10

soukromá zpráva od Lizmael pro Dosáhnu neobvykle silného orgasmu, látka pod prsty povolí a roztrhne se. Nevím čím to je. Tou jeho hračkou? Šikovností? Tím, že je to anděl? Prohnul jsem se v zádech jako když se napíná luk. Na okamžik jsem se dotkl zářivého světla, ač se to u démona může zdát nesmyslné. Hlasitý a táhlý sten prosycený vzrušením, rozkoší a blažeností. Zalapu po dechu a ještě jednou se napnu a vzdychnu, v momentě, kdy mě podráždí kostkami. Dýchám jako kdybych právě uběhl maraton. Andílek se vytáhne nahoru se svým typickým výrazem neviňátka. Provokace za každou cenu. Cuknu koutky. Nadzvednu se, chytím ho za zátylek a hladově jej políbím. Překulím nás tak, že on je pode mnou a já opět nahoře. Po chvilce polibek rozpojím a pohladím ho po boku. "Chtěl jsme říct...že to můžeš dělat častěji." zasměju se a zadívám se na něj jiskřivýma očima. Opřu se svým čelem o jeho, pouze na okamžik a dám mu naprosto obyčejnou pusu na rty. Ne, tak rychle se tě nezbavím...

Mihael - 10. listopadu 2010 08:05

soukromá zpráva od Mihael pro Jeho vrchol je mohutný a jeho hlas se tomu plně oddává. Krásná hudba pro mě, protože se mi jen potvrdí, že jsem na moment ovládnul démona. Roztrhl si přitom i povlečení, ale to je mi jedno. Jak ho ještě dráždím, vzdychne a zrychleně dýchá. Přesunu se a dívám se mu do tváře. Je od potu a je na něj nádherný pohled. Teda, tohle mě baví...takhle ho dostávat do kolen....určitě to nečekal. pomyslím si a olíznu si ret. Cukne koutky a pak si mě přitáhne. Rozesměju se, jen krátce, přesto uvolněně a plně ho začnu líbat. Jazykem prozkoumávám jeho ústa a překulím se s ním tak, že jsem pod ním. Zadívám se mu po polibku do očí a sjedu k jeho obvazům. Zasměju se nad jeho slovy a jak se opře o moje čelo, zadívám se na něj a přejedu mu po krku až na hrud. " To bych..eventuelně mohl." řeknu polohlasně a schválně ho nechávám napnutého, zda ano či ne. Zakloním mírně hlavu a olíznu mu nos. " Ale ted by sis měl zase lehnout na záda...nebo je celá moje práce...k ničemu." a rukou znova vyjedu na jeho krk a na čelist. Přejedu mu po rtech.

Lizmael - 10. listopadu 2010 13:19

soukromá zpráva od Lizmael pro Prsty mi přejede po obvazech, na které jsem úplně zapomněl. Jsou sice kapku nasáklé potem, ale to mě zatím netrápí. Většina věcí je pro mě vedlejších. Odpoví mi ve své podstatě mnohoznačně. Koutky úst roztáhnu do milého úsměvu, protože jsem si jistý, že to nebylo naposledy. Minimálně v to můžu doufat. Zavřu oči, když mi olízně nos a zatřepu hlavou. Zadívám se na něj a mírně se pousmívám, když ucítím bříška prstů na svých rtech. "K ničemu, říkáš?" vydechnu a nakonec se převalím na záda, i kyž ležím spíš na boku, abych se mu mohl dívat do tváře. Chytím jeho ruku a hraju si tak, že proplétám sví prsty s jeho. "A co je dál na programu, doktore?" zazubím se. "Dáte mi na dnešní večer propustku? Noční hýření už mi začíná dost scházet." ušklíbnu se.

Mihael - 10. listopadu 2010 17:56

soukromá zpráva od Mihael pro Dá na moje slova a překulí se na záda, i když je to spíš jen na bok, ale i tak je to lepší. Chytne mojí ruku a proplýtá prsty, hraju si s ním a schválně jakobych unikal a přitom se ho držel. Mé prsty jsou v jeho hrsti a přitom jakoby stále nebyly. Zeptá se na program a nazve mě doktorem. " Teda..doktorem...ani jsem tě pořádně léčit nezačal. " rozesměju se a podívám se na něj přísněji. " Cože? Propustku? Teda, ono se mu trochu uleví a už to chce jít za ženskýma a chlapama, aby si užil....ty jsi hodně nadržený, co?" rozesměju se a posadím se na posteli a upravím si kalhoty. " Ale jo...však já tě držet nebudu...ale asi půjdu taky....jo, a ted...máš hlad?Budu se zvedat pro pivo." oznámím mu a skloním se k němu, abych mu dal pusu do vlasů.

Lizmael - 11. listopadu 2010 11:07

soukromá zpráva od Lizmael pro Zasměju se. "Ještě si mě léčit nezačal? Tak jestli tohle byla jenom preventivní prohlídka, nemůžu se dočkat pokračování." trochu ho popíchnu. Jakmile rysy jeho pohledné tváře ztvrdnou, snažím se se hrát hru s ním, ale nevydržím se tvářit stydlivě. "Hele, hele...nadržený možná jsem, ale ne na jejich těla." plácnu ho přes břicho. "Chybí mi jejich zoufalé emoce." ohradím se. Nejsem sexuální maniak, i když se to může zdát. Na druhou stranu, kam se všichni hrabeme na démony chtíče. Nakonec svolí, i když já bych se na jeho příkazy stejně neohlížel. Přesto se spokojeně usměju a pak se ušklíbnu. "Tak už vím, co tě dokáže zaručeně zvednout z postele." přivřu oči v omakžiku, kdy mi dá pusu do vlasů. Uvláštní gesto. Plné...něhy? "Dal bych si něco k snídani...co třeba toust? A hodně masa do něj..." olíznu si rty a pohladím ho po rameni. Sleduju, jak vylézá z postele. Upravím si polštář, abych spíš seděl, než ležel. Vytáhnu cigaretu ze šuplíku, kde jich už moc nezbylo, a zapálím si. Stejně si ho budu muset nechat proklepnout...třeba dneska. Někoho tam venku seženu.

Mihael - 11. listopadu 2010 19:58

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se nad jeho popíchnutí. "Nevěděl jsem, že tě mám i léčit. " jen se ušklíbnu, ale je to jen mžik, se objeví zase úsměv. Přistoupí na hru, ale nevydrží to a plácne mě přes břicho. Rozesměju se a cvrknu ho do nosu. " Oh ty náš hladovče." vypláznu jazyk jako čistou provokaci. Zakroutím hlavou a zadívám se na něj. " Možná..víš..možná ne."a políbím ho do vlasů. Přizná, co by si dal a já jen přikývnu. Zvednu se a zapnu kalhoty. Jsem naostro, ale nějak mi to nevadí. Odejdu mu dělat tousty a přitom si načnu pivo. Nechám ho kouřit a nijak to nekomentuju, však se už léčí dobře. Udělám mu tousty s pálivou pomazánkou s hodně feferonkami a plno dalších pálivých ingrediencích. Tousty jsou dobře propečený a křupavý, přesto nejsou tvrdý. Donesu mu to do postele a sám se posadím. V ruce nesu pivo a nechám ho, at se klidně nají. " Kdy chceš vyrazit, ještě je docela brzo." poznamenám a napiju se. Po očku sleduju, jak jí.

Lizmael - 11. listopadu 2010 20:39

soukromá zpráva od Lizmael pro Opět provokuje s vypláznutým jazykem, kterým mi dovedl způsobit vskutku intenzivní rozkoš. "Počkej až ti ho někdo ukousne." mírně našpulím rty při té představě. Mohl bych to bát klidně i já. Odpoví mnohoznačně na mé plácnutí, že ví co ho dostane z postele. "Neboj se...přijdu i na další způsoby." povytáhnu koutek úst do sebevědomého úšklebku. Jen se dívám, jak si zapíná zip u kalhot. Ať mi neříká, že si takové ráno neplánoval. Lehne si do postele vedle démona a k tomu naostro. Provokatér. Kolikrát si to o něm ještě pomyslím. V klidu počkám než se vrátí. Mlsně si olíznu spodní ret a vezmu si ralíř s tousty. Voní a mně se sbíhají sliny. Kousnu si ani to nefoukám. Ihned poznám, že mi to klasicky okořenil. Spolknu sousto a zadívám se na sedícího Mihaela s pivem v ruce. "Nechceš taky ochutnat?" uculím se a nabídnu mu. Zajímalo by mě, jak by to pálení ustál on. Položí mi otázku, nemusím se rozmýšlet dolouho. "Až se setmí." odpovím jednoznačně. "Za světla se lahodný existence moc neukazujou..." pokrčím rameny, nakloním se k němu a políbím ho na rty, abych mu při té příležitosti mohl vyfouknout plechovku piva a napít se. "Ty bys chtěl jít se mnou? Přiučit se?" zvědavě povytáhnu obočí. "Nebo mi hmm dohazovat šťavnatý dušičky?" zakousnu se do dalšího toastu.

Mihael - 11. listopadu 2010 21:14

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se a schválně ho ještě jednou vytáhnu, než ho zastrčím zpátky do úst. Já rád provokuju a jeho čím dál radši. Na jeho poznámku, že příjde na další věci se jen usměju. Možná příjde, ale možná ne. Jak mu přinesu jídlo, nabízí mi taky sousto. Zamítavě před ním zakroutím hlavou. "Ne díky...takový ohen já zase rád nemám." přiznám upřímně, protože pálivé věci můžu, ale přiměřeně pálivé a to tohle rozhodně není. Na mojí otázku odpoví a políbí mě. Než se rozkoukám, sebere mi pivo. " Ty jsi mi ale ...tohle se dělá? Svému milému a roztomilému ošetřovateli, co o tebe tak neskutečně pečuje?" a strčím do něj, nato si pivo zase vemu k sobě." Nepotřebuju se od tebe přiučovat a předhazovat ti nikoho nebudu...ale co bych tu dělal sám..v prázdném bytě...půjdu se projít...můžeme se rozdělit a zase se tu pak sejít. Jen tě nechci sbírat u vchodu, jak budeš potom zase vypadat." pohledem sjedu na jeho hrud. " Jak se vůbec cítíš..už se regenerace zlepšila?" zeptám se ho zcela volně na jeho stav.

Lizmael - 11. listopadu 2010 21:43

soukromá zpráva od Lizmael pro Usměju se. Myslel jsme si, že toast odmítne. Tím jedině přiznal, že mi do toho dal chilli až až. "To já zase můžu, ale...příště už víc přidávat nemusíš, takhle to je ideální." mrknu. Podaří se mi ukořistit pivo i se napít, než si ho opět vezme zpátky. Rozesměje mě. "Neskutečně o mě pečuješ? Můžeš mi připomenout, kdys to naposledy dělal? Nějak si to nedovedu vybavit." schválně si ho dobírám. Líbí se mi, když vidím v jeho tváři známky rozčílení. Odmítne moji nabídnu ohledně přiučení a dohazovače dělat taky nechce. Pokrčím rameny. Zdá se mi to, nebo počítá s tím, že opět přespí? Zadumaně na něj hledím, zatímco žvýkám další sousto. No...možná bych ho tu ještě jednu noc nechat mohl, než se úplně uzdravím. Protočím oči v sloup. "Nech toho, nenechávám se zmlátit pokaždý, kdž ven vystrčim čumák...navíc...tohle byla výjimečná situace." objasním mu mezi sousty. Polknu a mimoděk se podívám na obvazy také, přejedu po nich konečky prstů. "Hádej...kdybych s ní měl ještě problémy, vzbudil bych tě bolestným hekáním a ne obdivováním tvé ozdůbky." cuknu koutky. Dojím a odložím talíř stranou. "Pomalu bych se měl dát do kupy, abych lidi neodpuzoval." opatrně se protáhnu a následně zvednu. Dojdu se do koupelny umýt a zkontrolovat podlitiny.

Mihael - 12. listopadu 2010 07:14

soukromá zpráva od Mihael pro Dobírá si mě a já se na něj zadívám vražedně. " Tak on si tu zničí prostěradlo jak sem u to líbí a pak na to zapomene...no asi už to provádět nebudu....ta tvoje pamět je tak děraváááá." a je znát, jak se mě dotklo, že si mojí obzvláště neskutečnou péči nepamatuje. Neuvědomuju si, jak sebevědomě mluvím a na jeho poznámku o jeho ránách se jen usměju, ale je znát, že si myslím svoje. Přejede si po obvazech a ujasní mi, jak jen a tom dobře. " Takže jsi vlastně skoro zdraví....no obdivovat jí můžeš častěji...takhle." vypláznu jazyk a přejedu mu prsty po zádech v době, kdy odkládá talíř. " Jen běž.....času máš a potřebuješ se určitě dát do kupy, aby ty tvoje dušičky nepoznali, jak slabý jsi." popíchnu ho já a sám si dojdu pro krabku a zapálím si. Přejdu do kuchyně a najdu něco málo k jídlu. Vlastně jen na prst ochutnám tu pomazánku, co jsem mu udělal a hned na to zrudnu a zapíjím to pivem. Mám dojem, že jsem si spálil všechny chutový bunky, pokud jsem nějaký měl.

Lizmael - 12. listopadu 2010 18:01

soukromá zpráva od Lizmael pro Mihaelův vražedný pohled mě překvapí. Zdá se, že jsem se svými slovy trefil do černého. Možná až moc precizně. Natáhnu po něm ruku a přivinu ho k sobě. "Ale no tak, andílku." zatvářím se smířlivě, jako kdybych mu domlouval. Pohladím ho po tváří a zadívám se mu zblízka do očí. "Myslíš, že bych na dnešní ráno zapomněl tak rychle?" pousměju se, zkusmo jej kousnu do rtu a pohladím ho po hrudi. Vyplázne na mě jazyk. "Výborně, ale budu tě nutit ten jazýček vyplazovat tak dlouho, dokud ti nevyschne." ušklíbnu se. Sbírám se k odchodu a tentokrát mi popíchnutí vrátí. Docela silně do něj strčím. "Nejsem žádný tintítko, jasný?" zavrčím a modré duhovky se projasní zvláštním světlem. Beze spěchu se osprchuju a vyčistím si zuby, abych se zbavil pálivé pachuti. Osuším se a mokrý obvaz hodím do koše. Zkusím existovat i bez něj. Ale každopádně dnes večer svoje tělo nikomu odhalovat nebudu. Modřiny nejsou zrovna nejkásnější. Obleču se klasicky do černých kalhot a hebké klouzavé košile, kterou si prozatím zapnu pouze na jeden knoflíček ve prostřed. Učešu si dlouhé vlasy a nechám je volně rozpuštěné kvůli schnutí. Pomalu dojdu do kuchyně a uvařím si silnou kávu, ta vzpruží mé tělo i mysl pokaždé, což je dobré vědět. "Takže se budeš procházet, koupíš kilo trávy a okradeš pár naivků?" shrnu andílkův plán ve zkratce.

Mihael - 12. listopadu 2010 18:41

soukromá zpráva od Mihael pro Jak se na něj vražedně dívám, přitáhne si mě k sobě a snaží si mě usmířit. Pohladí mě a kousne mě do rtu, přitom cítím jeho dotek na hrudi. Letmo ho políbím a usměju se. " To doufám, že ne...že na to budeš dlouho vzpomínat." pozanmenám, ale už je znát, že se nezlobím. Jak odchází, silně do mě strčí, až skončím zase na posteli a rozesměju se. " Cítím, Lizmaeli..ted jsem to pocítil." a nechám ho odejít se upravit. Podaří se mi zchladit ústa a raději to vzdám a dám si cigáro. Příjde a drze shrne můj program do pár bodů. Ušklíbnu se a přikývnu. " Může být....co já vím, co budu dělat.....neplánuju to." přiznám a vzpomenu si na travku. Mlsně se olíznu. " Teda, ale ta tráva není špatný nápad. " rozesměju se a napiju se piva. Nechám ho dělat kafe a přejedu očima jeho oblečení. "Zkusím hádat...miluješ černou." popíchnu ho jemně a posadím se do křesla.

Lizmael - 12. listopadu 2010 19:10

soukromá zpráva od Lizmael pro Usměju se. Jsem rád, že se nezlobí. "Minimálně do dalšího takového rána na to fakt nezapomenu." pobaveně cuknu koutky. Po předvedení mé síly po něm pouze loupnu spokojeně okem a víc se k tomu nevyjadřuju. Poví mi, že si v podstatě nic neplánuje. "Aha, takže vše necháváš osudu." uchetnu se a čekám až se uvaří voda. Na trávu se samozřejmě chytne, dalo se to očekávat. Stačil jsem si všimnout, že si ji zamiloval. Spíš její účinky. Okomentuje můj vkus. Zadívám se na něj s lehce zdviřeným obočím. "Hlavně se v tom cítím sexy." pohladím se prsty po břiše a odhalím tak kousek snědé kůže, potom se zasměju. S pořádným hrnkem kafe se přesunu na pohovku, kde si udělám pohodlí. Upiju a potom se zadvám na Mihaela. Prohlížím si mlčky andílka. Nemyslím na nic konkrétního, ale to on vědět nemusí.

Mihael - 12. listopadu 2010 19:36

soukromá zpráva od Mihael pro Na poznámku přikývnu. " Správně....však on mi zábavu přichystá..skoro vždy." zasměju se a típnu cigaretu. Pivo nechávám po dně na stole a jen souhlasně kývnu. " Sexy v tom teda jsi..to je fakt..ale co zkusit bílou? Ale ne...ta vlastně nezakryje nedostatky." rozesměju se a nechám ho si sednout. Sám už mám pohodlí a moc dobře vím, že mě pozoruje. Usměju se na něj a natáhnu se pro ovládač. Jen pustím muziku a zadívám se na něj. " Na copak ta tvoje démonská mysl myslí? Hele..měli bychom něco dělat, než vyrazíme....já se nerad nudím a popravdě..ted se nudím...tak co..máš tu nějaký hry? Jak se vůbec démon zabavuje?" a rozhlížím se po tom jeho bytě hledající sebemenší zábavu krom démona. To je zábava sama o sobě.

Lizmael - 12. listopadu 2010 19:51

soukromá zpráva od Lizmael pro Potešeně se ušklíbnu, když mi potvrdí mou doměnku, že v černé vypadám sexy. Ten dodatek s nedostatky si mohl odpustit. "Tsss, kdybych neměl chuť na kafe, hodil bych po tobě ten hrnek." přimhouřím oči. Mihael se začne nudit. Položím hrnek na stolek a pokrčím rameny. "Popravdě tady obyčejně moc času netrávím, doplňuju tady energii a očas si sem někoho zatáhnu, což mě zabaví dostatečně. Ale jinak se rád potloukám venku." naznačím mu, že tady žádný hry nenajde. "Budeš se muset spokojit s drahým italským nábytkem, elektronikou a...to je tak všechno." cuknu koutky. "Jestli chceš, můžeš se jít bavit jinam." připomenu mu jeho svobodnou volbu.

Mihael - 12. listopadu 2010 21:47

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se a připravuju se uhnout, ale nehodí to. Znova se uklidním a pozoruju ho. Jak se zeptám na zábavu, položí hrnek a odpoví, že tu toho moc nemá. Poslouchám ho a jde mi to popravdě, protože to vypadá, že vážně tu moc času netráví. To abych teda šel...no uvidíme, co bude mít za elektroniku. a vstanu. " Dobře, ohulím ti tu nějakou hudbu a budu experimentovat...třeba najdu něco pěknýho..a pokud nic, tak půjdu a můžeme se sejít později a nebo vůbec....jak budeš chtít." otočím se a olíznu si horní ret. " Ale myslím, že mě určitě po čase rád uvidíš." a jdu se mu přehrabovat v cedečkách.

Lizmael - 13. listopadu 2010 12:43

soukromá zpráva od Lizmael pro "Páni, v bytě mi to ohulí samotnej DJ Mihael." pobaveně se na něj zadívám. Záměrně nechám ve vzduchu viset otazníky, jestli se tu dnes v noci sejdeme. Já mu nebudu nic přikazovat. Zatím to nemám za potřebí. Ať se rozhodne podle sebe, hlavu na to má. A co já vím, jakou budu mít náladu? Otočí se a olízne si ret. Nedá si pokoj. Docela sebevědomě prohlásí, že ho po čase moc rád uvidím. Zakloním hlavu a rozesměju se. "Co jsi snídal? Vtipnou kaši?" zeptám se a setřu pomyslnou slzu z koutka oka. Lizmaelův hudební záběr se soustřeďuje především na "tvrdší" styly, jak se dalo očekávát. Ale dá se tam také najít slušný jazz i něco z vážné hudby. V pracovním koutku, kde se nachází stůl s onou skleněnou deskou, je položený notebook a není snadné odhadnout, že ho démon skoro nepoužívá. Upíjím kafe a přitom čekám, jak se andílek předvede.

Mihael - 15. listopadu 2010 09:07

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se nad jeho oslovením. " Tak bych se zrovna nenazýval....tohle jsem totiž ještě nedělal...i když jsem to v pár klubech viděl." přiznám a rozejdu se pomalu od stolu k hudbě. Svými dalšími slovy ho rozesměju a dokonce si setře slzu. " Samozřejmě, však jsem jí už kolikrát vařil." znova to převedu do vtipu. Posadím se k jeho sbírce a začnu jí probírat. Vypadá to, že démonek má rád tvrdší muziku a na romantiku rozhodně není. I když se tu najde i jazz a vážná hudba. Projíždím názvy a přitom si o něm dělám obrázek. Ani neví, kolik toho takto prozrazuje. Muzika je taky cesta k nitru druhého. Na tváři mám potěšený úsměv. vyberu něco, co by se dalo zkombinovat. Přejdu k notebooku a zapnu ho. Začnu si hrát a v programu dávat něco dohromady. Zkouším sladit tvrdou muziku s vážnou. Někdy z toho jdou prima věci, nebo jsem něco dobrého i slyšel. Netrvá dlouho a je slyšet, jak se to snažím dát dohromady. Nejdříve to nezní nejlépe, ale pak se to rozjede a já to spustím. Po chvili se bytem rozléhá originální hudba zvláštním znění – vážná s tvrdou – což není až tak obvyklá kombinace. S úsměvem se otočím na démona, co on na to.

Lizmael - 15. listopadu 2010 16:26

soukromá zpráva od Lizmael pro V klidu si hovím na gauči a kafe mám skoro vypité. Jako kulisu poslouchám Mihaelovy snahy o zkombinování různých hudebních žánrů. Zpočátku mu to drhne. Hádám, že se uplatňuje metoda "pokus a omyl". Když to ale pustí naplno, uznale povytáhnu obočí a podívá se jeho směrem. Prolínaní tvrdé a vážné hudby vůbec nenzní špatně. Výborně se to doplňuje a ponechává to prostor fantazii, i když nelze dopředu odhadnout, jak se skladba vyvine. Zvednu se a dojdu k pracovnímu stolu. Skloním se a podívám se mu přes rameno, abych zjistil, kde svůj projekt realizoval. Uchetnu se. "To vůbec nezní špatně, andílku." polohlasně povím do jeho ucha melodickým hlasem a tváří se mu mazlvě otřu o krk. "Nechceš se tím živit?" optám se kapku posměvačně. Stisknu jeho ramena, potom dlaní přejedu po celé délce paže až konečně chopím Mihaelovu ruku. Vytáhnu ho na nohy a přitisknu k sobě v poupravené tanční póze. "A tančit umíš taky?" hádám a v otočce ho odstrčím od sebe, abych ho k sobě následně opět přitáhl. Zajímavá hudba volá po nevšedním tanci.

Mihael - 15. listopadu 2010 21:39

soukromá zpráva od Mihael pro Povytáhne obočí a můj úsměv se rozšíří. Přijde ke mě a kouká na můj výtvor, přitom se o mě otře s pochvalou z jeho úst. " To jsem rád.....na první pokus dobrý." a přejedu mu rukou po vlasech, jak se o mě otře. a na to vypláznu jazyk. " Ne.....ne ted." doplním a vypláznu jazyk, Přejede mi po rukou, mé tělo se napnulo už při stisknutí ramen a vydechl jsem. Jazyk jsem dávno zastrčil.Propleteme spolu prsty a postavím se a přitisknu na něj. " Tancovat? Ne....to bych umět nemusel umět. " přiznám a hned na to dělám otočku, jak mě od sebe odtrčil a zase k sobě přivine. Vlasy se mi dostanou před oči a já se něj zadívám s potulným úsměvem. " Naučíš mě...tančit?" a tentokrát svůdně olíznu jeho dolní ret, jak jsem u něj blízko. Stále se ho držím, chci s ním tancovat.

Lizmael - 15. listopadu 2010 21:58

soukromá zpráva od Lizmael pro Jeho svaly reagují pod mými dotyky. V okamžiku kdy zlehka přejíždím konečky prstů po jeho kůži, cítím příjemné pnutí. Skončí přitisknutý na mém těle. Špičkou jazyka pohladí můj dolní ret. Prsty mu vjedu do vlasů a ám mu na stranu vlasy, které mu zakrývaly oči. Mírně mu přitom zvrátím hlavu. "Tanec se nedá naučit...musíš ho cítit..." hlas získal podmanivý tón. Upřeně mu hledím do očí, přičemž se skloním a políbím jej na rty, jako kdybych si vychutnával cosi obzvlášť chutného. Položím mu dlaň kousek nad zadek, prsty druhé ruky propletu s jeho. Našteloval jsme si ho do klasické taneční pozice. "Ale pokud máš radši klasiku, jistá pravidla by tu byla." zazubím se a udělám první krok. Vedu ho po bytě ve vlastní verzi společenského tance. "Anebo jenom zavři oči a nech se ...unášet." zašeptám hravě. Lehounce přejedu nehty po holých zádech. Zároveň chytím jeho stehno a jak ho postupně zvedám ke svému boku, jedu dlaní níž ke koleni. Zakláním andílkovo tělo. Špičkou nosu jej pohladím po krku, když nasávám jeho vůni. Rty přitisknu na hrudní kost a jazykem z ní doputuju až k Mihaelově čelisti, kam ho něžně kousnu.

Mihael - 16. listopadu 2010 08:35

soukromá zpráva od Mihael pro Odkryje mi výhled a já mírně zakloním hlavu. Jeho hlas je podmanivý a začínám věřit lidem, že se na něj chytili. Být slabší, taky bych už byl v jeho moci. Přivřu oči a dál se na něj dívám, jak se přibližuje. Jak se dotkne mých rtů, přitisknu se k jeho a vložím do polibku mojí nezkrotnost, kterou ON nemá tak rád. Chytne mě do klasického postoje a já se na něj usměju. " Klasika je dobrá, ale časem je lepší jí zpestřit něčím..nevšedním." a nechám se vést jeho kroky. Jakobych vedle něj se vznášel, těžko říct. Na jeho hravou pobídku se usměju a přikývnu. " A běda ti, jestli se mnou někam flákneš." a oči vážně zavřu. Pocítím nehty a propnu se, ovšem on chytne mojí nohu a začne mi jí zvedat. Pochopím a jdu stehnem k jeho noze, přitom lýtkem mu přejíždím zezadu po noze jakobych ho tím dráždil. Zakloním se a vydechnu jak se dotkne mého krku. Políbí mě a já vydechnu, jen trochu se nadechnu, jak jede nahoru. Stavím se achytnu se ho kolem krku volnou rukou. Kousne mě a má odpověd je vzdychnutí. Nehty se zarazím do jeho zátylku a přitáhnu se k němu. Stále mám nohu omotanou kolem jeho nohy a zadívám se mu do očí. Usměju se a políbím ho. Sjedu rty k jeho uchu. " Tenhle tanec...neznám." a rukou sjedu z jeho zátylku na rameno.

Lizmael - 16. listopadu 2010 15:47

soukromá zpráva od Lizmael pro Vůbec Mihaelovy reakce mě těší čím dál tím víc. Zdá se jako kdybych svou přítomnosti postupně odemykal a odendaval zábrany, které mu ještě zbyly. Nebo něco tomu velice podobného. Nezkrotnost v polibku jedině uvítám a bavím se tím, že mu odolávám a snažím se ho dostat po svůj vliv. Zasměju se. "Nevšednosti, ty rád, co?" pohlédnu u do obličeje a počkám až zavře oči. Opravdu dokáže vypadat nevinně jako samotný andílek. "Neboj se, už jsem tě znásilnil jednou, takže s tebou nikam flákat momentálně nehodlám." povím jakoby se nechumelilo. Hladí mě a nohu mi omotává kolem mé, jako by se mi po těle plazil had. Vyvolává to příjemně mrazivé svrbění. Chutnám jeho pokožku a matně vnímám nádechy, přesto slyším zřetelně tlouct srdce. Začneme se narovnávat. Stále ho pevně držím kolem pasu a tisknu k sobě. Bolestně syknu, jakmile mi nehty zarazí do zátylku. Zadívám se mu do očí a opětuji polibek. Pobaveně se ušklíbnu, když mi přizná, že takový tanec nezná. "Neznáš? Jak je to jen možný?" usměju se a ukážu při tom zuby. "Tohle je snad ten nejznámější tanec ze všech." sjedu dlaněmi na jeho boky. Znovu se začínám vlnit do rytmu. "Nebo bys rád něco...mírněšího?" kmitnu obočím. Přirozeně já osobně bych rád pokračoval v podobném stylu. Neskutečně se mi líbí, když si ho můžu držet tak blízko u těla.

Mihael - 16. listopadu 2010 20:10

soukromá zpráva od Mihael pro Přikývnu na nevšednosti, však on to už poznal. Připomene mi mé znásilnění, rozesměju se a zlehka ho plácnu rukou. " Nerozptyluj mě v této krásné chvili." poštouchnu ho. Omoutávám se kolem něj jako had a tak ho i dráždím, však had byl vždy pořádný svůdník už v ráji tropil dábelské kousky. Jak se ho pevně chytnu, sykne bolestí a já se usmívám do jeho očí. Po polibku přiznám, že ten tanec neznám. Podiví se a já se jen usmívám. " Ne...rád mám nevšední a tohle je nevšední. ..pokračujeme...ukaž mi, co skrývá dábelský tanec." a už se obavlníme do rytmu. Rukama mu jedu po ramenou a hladím ho po nich a po krku, občas sjedu na hrud. Čekám na jeho vedení a očima sleduju jeho výraz jako pravý žák učitele tance.

Lizmael - 17. listopadu 2010 13:45

soukromá zpráva od Lizmael pro Cuknu koutky, když prozradí, že mu údajně ruším krásnou chvíli. Anděl si užívá společný čas se mnou. Kam to ten svět spěje. Překvapivě mi to vůbec nevadí. Očividně chce pokračovat. Svůdník s nevinným úsměvem. Hladí mě po pažích a v jeho očích se odráží jistá oddanost a zvědavost, co mu ukážu dalšího. Vypadá...roztomile. Mírně se k němu skloním, rty nepatrně pootevřené, přesto se zvláštně usmívajíc. Dlaň z boků sjede na zadeček a stiskne ve stejném momentě, kdy ho políbím do koutku úst. Horce vydechnu na jeho tvář a odsrčím ho od sebe tak, že když se vrací, přetočím si ho zády k sobě. Ovinu paže kolem jeho polonahého těla. Mé prsty tančí po jeho kůži. Tisknu se k jeho zádům, rty laskám obnažené rameno. Kousnu ho do ušního lalůčku a zašeptám mu tiše pár slov v řeči, kterou on nemůže znát. Prsty z části zasunu pod pás jeho kalhot, ale nechám je tam jenom chvilku.

Mihael - 17. listopadu 2010 18:02

soukromá zpráva od Mihael pro Skloní se a rty má nepatrně pootevřené. Též je pootevřu a čekám polibek. Ovšem i s polibkem příjde stisknutí mé zadní částí, propnu se a více si stoupnu na špičky, čím mu vydechnu do tváře. " Dáblíku." špitnu rozpustile. Odstrčí mě od sebe a hned zase přitáhne tak, že mu skončím zády na jeho hrudi. Opřu se o jeho rameno a mírně zakloním hlavu, přitom rukou se ho stále držím a druhou mu jedu po stehně. Hladí mě a láská a já se mírně prohýbám a z pootevřených úst vychází tiché výdechy. Po zašeptání slov zvednu zvědavě obočí. "Copak mi to šeptáš za zvrhlosti?" ptám se a přitom se na něj otočí a usměju se. Jeho ruce zajedou pod kalhoty, stáhnu břicho a tím ho k sobě pustím více. Ale hned vyjede. Rukou jedu po jeho stehně až na zadek a stisknu ho. Přitom ho líbám na krček, a hřeju se o jeho tělo, které pálí mojí kůži na zádech.

Lizmael - 17. listopadu 2010 18:28

soukromá zpráva od Lizmael pro Po mém stisku se jeho tělo napne a zhoupne se na špičkách. Blaženě přimhouřím oči, když cítím jeho horký dech na své tváři. Potom se pobaveně ušklíbnu. "Tak už mi nikdy neříkej." reaguji na "ďáblíka". Užívám si pocitu moci nad náznaky jeho tužeb. Tisknu na sebe jeho tělo a citlivě vnímám každičké napnutí svalu, každý nádech i výdech, tlukot andělského srdce. Nechávám ho, aby mě hladil po stehně a já se věnuji jemu. Po zašeptání několika slov, se na mě zvědavě otočí. Zatvářím se navýsost tajemně. "To se nikdy nedozvíš, drahý Mihaely." cuknu koutky, skloním se a políbím ho, abych ho umlčel. Přitom ho štípnu do bradavky. Zatáhne břicho, ale já té příležitosti využiju jen částečně, snad abych ho více napínal. Nakloním hlavu více stranou, aby polibky na krku byli intenzivnějš. Andílkova neposedná ruka mi stiskne zadek, načež slastně vydechnu. "A kdo je tady pak ďábel?" zašeptám tiše. Ještě chvilku v mazlení pokračuji, ale pak se ho postupně přestanu dotýkat a odstoupím od něj. Promnu si bradu a zadívám se na Mihaela s lehce potutelným úsměvem na tváří. "Stmívá se, žízeň volá." mlsně si olíznu spodní ret a upravím si košili. Prohrábnu vlasy a dojdu se napít čisté vody. "Jestli tady hodláš ještě zůstat, nezapomeň pak zavřít, nerad bych to tu našl vykradený." prohodím k němu přes rameno.

Mihael - 17. listopadu 2010 19:28

soukromá zpráva od Mihael pro Pobaveně se ušklíbne a nelíbí se mu oslovení dáblíku. Jen se usměju, ale rozhodně mu tak ještě minimálně jednou řeknu. Tiskne se na mé tělo a já na jeho. Napínám se a líbám ho, hladím a rozhodně se mé srdce nechová klidně v jeho přítomnosti. Ovšem co mi říkal, to mi neprozradí. " To budou určitě nějaké nechutárny." ušklíbnu se a neřeším to. Políbí mě a stípne do bradavky, přitom se propnu a i při polibku tiše vzdychnu. Jak ho líbám na krku, nakloní hlavu tak, abych si ho pořádně vychutnal. Nenechám se dvakrát pobízet a pořádně se mu věnuju. Zasměju se nad jeho otázkou a jen se na něj krátce podívám ak ousnu ho do krku. " Ty drahý Lizmaeli." řeknu jakoby nic. Chvili pokračujeme, ale pak se mě přestane dotýkat a ustoupí ode mě. Otočím se na něj a rozmýšlím, co se děje. Promne si bradu a se slovy o žízni si olízne ret. Usměju se a přivřu oči. " Určitě tam na tebe někdo mooc čeká, až si na něm pochutnáš. Upraví si košili, a vlasy. Na to odejde se napít a ptá se, zda tam zůstanu. " Kdepak..ještě by jsi to na mě shodil..kdepak..už jdu s tebou." vypnu muziku a vemu si svoje věci. Nemám toho moc a oblečený a obutý se pomalu vydávám ven. Jsem rozdrážděný, ale ted na to nemyslím.

Lizmael - 17. listopadu 2010 20:42

soukromá zpráva od Lizmael pro Uchechtnu se a oslním ho sebevědomým úsměvem. "Na mě vždycky někdo čeká a ne jen jeden. Někteří lidé se ve svých neúspěších vyžívají záměrně. Útápět se v sebelítosti je dneska docela módní. Tím líp pro takové jako jsem já." položím na stůl prázdnou skleničku. Mihael odpoví, že půjde rovnou taky. Zasměju se. "Máš recht, svedl bych to na tebe." mrknu, jelikož si dokáže představit jaká odškodnění bych poté po něm požadoval. Mezitím, co vypíná notebook a oblékne si pár kousků oblečení, které tady má, se i já připravím k odchodu. Navleču si svou oblíbenou koženou bundu, nazuju boty a můžu vyrazit. Před barákem chytím ještě andílka za límec a přitáhnu si ho k sobě. Palcem mu přejedu po rtu a chytím ho za bradu. "Nenech se oddělat, jasný?" poušklíbnu se. Jsem podobně roztoužený jako on. Přirozeně bych ten náš tanec zakončil úplně jinak, než jsem to nakonec provedl. Takže bych byl nerad, kdyby padl do spárů prvního frajera, co se mu postaví do cesty. "Užij si to." políbím ho na rty, potom se otočím na místě a rozejdu se jiným směrem. Z kapsy vytáhnu krabičku cigaret aj ednu si vyklepnu. Vložím si ji do koutku úst a zapálím si. Nejsem sice ještě úplně fit, ale dá se to překousnout. Zamířím do Jedovatý sliny. Pamatuju na svoje plány. Vždycky tam sedí skupinka lidí, kteří dokáží sehnat nejrůznější informace v celku krátkém čase. Nebu na škodu nechta si Mihaela proklepnout.

Mihael - 18. listopadu 2010 11:58

soukromá zpráva od Mihael pro Jeho seběvědomá řeč mě nerozhodí. Tak nějak jsem čekal, že mi ukáže, jak moc je venku žádaný.Dokonce přizná, že by to potom svedl na mě. Rozesměju se. " Já tě mám tak přečteného, Lizmaeli." poznamenám a klidně se oblíknu do své košile. Sejdeme ven a tam než stačím jít pryč, mě chytne za límec a otočí k sobě. Zadívám se mu do očí a na tváři mám sebevědomý úsměv, nebojím se ho. Přejede mi po rtech, pootevřu rty a přivřu oči. Chytne mě za bradu a upozorní mě, abych na sebe dával pozor. " Tu čest máš přece slíbenou ty." připomenu mu a přikývnu. Rozhodně si to hodlám užít. Políbí mě a pak se otočí a odchází pryč. Chvili se dívám za jeho záda a pak vyrazím opačným směrem. Na tváři úsměv a můj pohled chvili hledí nahoru než se stočí k zemi a zmizím v temné uličce. Těžko odhadnout, kam jsem se to zase vypařil.

Průvodce tmou - 18. listopadu 2010 11:59
	soukromá zpráva od Průvodce tmou pro Jak vejdeš do Jedovaté sliny, najdeš tam bandu, kterou hledáš. Otočí se na tebe a jak si k nim přisedneš, čekají na tvé otázky. Ovšem jejich pohledy jsou více podezřívavý než kdy předtím. Přece jen Mihael má andělskou auru a ty díky společnosti s ním něco z ní taky chytil. A oni jí pocitují.

Lizmael - 18. listopadu 2010 17:24

soukromá zpráva od Lizmael pro "No právě." odvětím ještě Mihaelovy. Rád bych si tu "čest" udržel až do konce. Otočím se a ještě pár okamžiků cítím jeho pohled v zádech. Neohlížím se a dělám, že jsem si toho nevšiml. V lokálu zbytřím známé tváře. Je tu nechutně vydýchaný vzduch a aby toho nebylo málo smrdí to tu potem a přes cigaretový kouř skoro nejde vidět. Připadám si jako kdybych procházel mlžnými blaty mezi hnijícími těly. S tím rozdílem, že zdejší štamgasti jště trošku toho bídného života mají. Přisednu si ke skupince a jejich pohledy se mi nezamlouvají. Vzápětí mi dojde, co se děje. "Nešklebte se tak. Co mám delat já, když to andělský pižmo nejde přebít ani kolínskou?" ušklíbnu se poněkud jízlivě. "Kvůli tomu jsem se rozhodl využít vaše služby, pánové." plácnu dlaněmi do stolu a věnuju jim svůj pověstný úsměv. Doufám, že nebudou mít nic proti. Vůbec jsem si neuvědomil, že na mě ulpí částečky aury padlého. On samosebou na sobě bude mít tu mou, ale to mu myslím problémy už nepřinese. "Je tu jeden andílek s přistřihnutýma křidýlkama a já bych si rád ověřil, že je fakt zatracenej v očích svýho plešatějícího fotříka. Jmenuje se Mihael." sdělím jim, co po nich chci. Proč se na to ptám a proč jsem andílka dosud neoddělal...to už není jejich věc. A oni to moc dobře vědí. Umím se naštvat. Jako každý z nás. "Až něco vyčmucháte, víte, kde budu." přimhouřím oči a zvednu se. Existuje několik podniků, kde se pohybuju nejvíc.

Průvodce tmou - 18. listopadu 2010 20:36

soukromá zpráva od Průvodce tmou pro Neodpoví nic, jen si tě dál podezřívě prohlížejí a na úsměv jen zvýší pozornost, jak naslouchají, co od nich potřebuješ. Ale stejně je znát, že se jim na tom něco nezdá. Naslouchají a jak vyslovíš co chceš, nepokojně jako jeden zamručí. Jeden se na tebe otočí při vyslovení jména. " Mihael? Jsi si jistý?" a znova ostatní zamručí. Zvedneš se a oni se na tebe dál dívají. Přikývnou a jak odcházíš, jeden z okraje prohlásí za tebou poznámku, co se ti zavrtá do hlavy. " Jestli je vážně padlý, zemře rychle díky tvé auře, která pohltí tu jeho slabou." Těžko říct, co je na tom pravdy. Ale těmto věřit můžeš, proto jsi chtěl jejich služby.

Lizmael - 18. listopadu 2010 20:58

soukromá zpráva od Lizmael pro "Jsem si jistý." odpovím tlumeně se zvláštním podtónem v hlase. Nemíním se opakovat. Zároveň jsem zvědavý, proč se ptal. Ví snad o něm už něco? Ale asi ne mnoho, když mi nic víc neřekne. Odcházím a zaslechnu jejich poznámku. Divně se mi zkroutí žaludek. Zamračím se a vyjdu na čerstvý vzduch. Zemře dřív kvůli mé auře? To znamená, že ho zabíjím každým svým polibkem, dotekem? Odplivnu si. To je absurdní. Zhluboka se nadechnu a pohlédnu vzhůru. Chytře na to jdeš...necháš náš spolu, protože víš, že to nestihneme...nestihneme to utnout dřív...ale víš co? Na to ti já zvysoka kašlu. Zabiju ho dřív a s velkou parádou. sebevědomě se ušklíbnu. Přesto...z toho nemám ten správný pocit, jaký bych měl mít. Pokračuju do dalšího klubu, kde si vyhlížím zoufalé bytosti. Dělám v podstatě to samé, co každý večer. Ochutnat, pobavit se a zneužít. Dnes je to jiné. Trpělivě čekám na informace, které jsem si objednal. Zároveň myslím na Mihaela. Kolik života jsem mu už vzal? Kolik času zbývá? Jedna noc? Pár hodin...týden?

Průvodce tmou - 18. listopadu 2010 21:18

soukromá zpráva od Průvodce tmou pro Trvá to skoro celou noc, než se objeví v klubu, kde ty jsi právě skončil s další duší. Posadí se ke stolu a počkají, až se posadíš k nim. Mlčí a na ně až neskutečně dlouho. Pak začnou mluvit, postupně a každý řekne něco, přesto to zní jakoby mluvil jeden. " Anděl Mihael je jeden ze starších. Není nejstarší, ale minulost má dlouhou a zažil i nějaké ty boje. Nemáme ho rádi. Byl jeho levá ruka. Dělal dlouho to, co on chtěl. Pak zmizel. Nemáme přesné informace, co se stalo. Stal se strážným andělem, nedělal to však už pořádně. Udělal několik opravdu velkých chyb a následoval trest. Ale jeho trest prý není smrt. Proto vydrží tvojí auru. Jiný by už dávno padl mrtvý. Je kolem něj hodně otazníků, těžko se k informacím dostává. Pamatuj, jeho vědomosti nejsou tak chabé, jak si ty myslíš." na to se zvednou, že odejdou.

Lizmael - 18. listopadu 2010 21:33

soukromá zpráva od Lizmael pro Konečně se moji známí objeví. Trpělivost růže přináší. Snad i v tomto případě. Odstrčím od sebe náctiletou dívku a přenechám ji dvěma oplzlým chlapíkům, mám jiný zájem. Posadím se ke skupince a pohledem je vybízím k tomu, aby mi pověděli, co zjistili. Založím si ruce a s kamenným výrazem ve tváři poslouchám. "Bývalá levá ruka boží? Nezdá se. Dělá se mizernějším, než ve skutečnosti je. To mi bude muset ještě vysvětlit. pomyslím si a nepatrně kývnu. Jaký horší trest, než smrt může být? zamručím. Znamená to, že kdybych se pokusil ho zabít...nezvládnu to?" nepatrně se zamračím. Příliš mnoho otázek. Nechám skupiku odejít a sám ještě chvíli sedím na místě. Vracím se domů s rukami v kapsách a zastřeným pohledem. Pokud potkám Mihaela blízko svého domu možná se na něj krátce podívám, ale víc s ním nemluvím. Pokud mě bude chtít následovat do bytu, nic proti tomu mít nebudu. Je to pouze jeho věc. Ovšem v bytě nechávám zhasnuto. Jediným zdrojem světla se stane rudé kolečko zapálené cigarety. Posadím se do křesla a v klidu pokuřuju. Jsem nezvykle tichý.

Průvodce tmou - 18. listopadu 2010 22:04

soukromá zpráva od Průvodce tmou pro Skupinka odejde a více neřekne. Možná by řekla, ale musel by ses ptát. Možná by ani tak neřekla ted víc. Možná po čase. Jsou to však jen další otázky. Vracíš se domů, ale Mihaela nepotkáš. Sedíš doma a pokuřuješ, v hlavě ti vše šrotuje a dáváš si dohromady to, co jsi se ted dověděl s tím, co ti povídal on. Je Mihael agent, nebo vážně padlý? Jak to, že neumřel? Jaký to má trest? Dokážeš ho vůbec zabít? Samé otázky a odpovědi.....jsou blízko a zároven daleko....u Mihaela. On moc dobře ví, co je. Věříš mu vůbec ještě?

Lizmael - 18. listopadu 2010 22:19

soukromá zpráva od Lizmael pro Trochu mě překvapí, že tam není. Možná jsme i chtěl, aby tam byl. Aby odpověděl na mé otázky, kterých mám plno hlavu. Sám nevím, co přesně si o andílkovi myslet. Dostal se ke mě blíž, než by měl. Sám jsem podlehl svým touhám a připustil si jej k tělu. Asi jsem počítal s tím, že dřív nebo později zemře, takže o nic moc nepůjde. Dokonce jsem se s ním podruhé pomiloval, aniž bych mu nějak víc fyzicky ublížil. On se zase o mě staral a pomáhal mi, po té...odplatě, či jak to nazvat. Už od počátku se k sobě nechováme podle předem daného vzorce. Něco je tu sakra špatně...a já nemůžu přijiít na to co. A samotnému se mi to nepovede. Potřebuju Mihaela u sebe. On by mi mohl leccos vysvětlit...co dělal, když se stratil? Jaktože dostal druhou šanci jako strážný anděl?...Proč se ON tak těžko zbavuje své lev ruky...co pro něj chystá? A jakou roli v tom hraju já? Jsme jenom figurka na šachovnici? Típnu a zvednu se. Shodím ze zad bundu a rozepnu pár knoflíčků. Dojdu si pro lahev piva a vrátím se do křešla. Přes tenkou záclonu se dívám na matně osvětlené střechy budov.

Průvodce tmou - 18. listopadu 2010 22:32

soukromá zpráva od Průvodce tmou pro Ten pocit, tobě tak neznámý, se zžírá do tvé kůže, do tvých kostí a do tvé mysli. Jak by si jen mohl dovolit tě mít jen jako figurku. Však ON přece nad tebou nemá žádnou moc, nebo jí má přes něj? Posadíš se do křesla a díváš na nudné strechy budov. Příjde ti, že je vše stejné, nic zajímavého. A pak spatříš postavu na střeše. Nebyla tam, mohl by jsi přísahat. Není to však Mihael. Je vyšší a robusnější, přesto to není svalovec. Dlouhé bílé vlasy vlajou na záda a ty můžeš vidět ve větru a mihotání světel křídla. V ruce se mu objeví zbran, něco jako kosa, jen ostří je rovno s rukojetí. Ostří se zaleskne ve světle a postava se na tebe podívá. Nebo jen otočila hlavu. Však o tobě nemůže vědět. Na to postava zmizí. Z venku zaslechneš vzdálený Mihaelův zpěv. nejspíš nasával.

Lizmael - 18. listopadu 2010 22:45

soukromá zpráva od Lizmael pro Jak by ON mohl spolupracovat s mým šéfem? To by bylo už moc zvrácený. Kdyby to vyplulo na povrch, hodně z násby se proti tomu vzbouřilo. Věřím, že na obou stranách. Najednou zahlédnu siluetu. Protřu si oči. Musel to být okamžik, co se tam zjevila. Nemám halucinace? Přimhouřím oči. Pod náznaky vypadá, že se jedná o další božskou bytost. Ale nač má tu zbraň? Oni přece nezabíjejí. Zaslechnu andílkův hlahol. Jindy by mi to připadalo přinejmenším úsměvné, ale teď..."Sakra." neviditelná síla mě zvedne z křesla. Nadešel už okamžik trestu? Chtějí mi vzít, co patří mně? nečekám na výtah, schody beru po třech. Letím jako namydlený blesk. Krátce se zastavím před domem. Orientuji se podle zpěvu. Vyběhnu po jeho směru. Oči jsou průzračnější, bez problému přivyknou tmě. Přelud, či skutečnost? V dlani hromadím černou energii.

Mihael - 18. listopadu 2010 23:00

soukromá zpráva od Mihael pro Zpívám si a mám dobrou náladu. Změnil jsem si kapku byteček a je ted...útulnější. Nějak se mi ten Lizmaelův bývák zalíbil. Troška piva, troška rumu a trošku pokec s jinýma. Opravdu se mi dneska daří a tak se jen procházím. Ani nevím, proč mě kroky táhnuly zrovna tímto směrem, ale objevím se u jeho domu. Jen se na něj podívám a se zpěvem pokračuju dál. Najednou se zastavím a zírám před sebe. Stojí tam anděl. Zářivě se na něj usměju a nabídnu mi pivo. Vyrazí mi ho z ruky a ostřím zamíří na můj krk. Ani se nehnu a jen se na něj dívám. "Nemůžeš to udělat, Rashi" a nevnímám, že přibíhá Lizmael. Ale Rash ho spatří a aniž by uhnul zbraní dívá se na démona.

Lizmael - 18. listopadu 2010 23:08
	Zastavím se a hledím na ozbrojeného anděla. Ostří přiložené u Mihaelova krku. Přimhouřím oči. "Co to má znamenat?" zeptám se docela ledově. Přestává mě to bavit. Chci odpovědi. "Smrt není jeho trestem...co chceš udělat?" zajímám se a udělám pár kroků blíž.

Mihael - 18. listopadu 2010 23:18

soukromá zpráva od Mihael pro Nehnu se, aniž když Lizmael začne hovořit. Ovšem jak promluví o mém trestu, otočím se na něj. " Cože?" v očích je znát překvapení. Ovšem né z toho, co řekl, ale že to ví. Ostří se více přitlačí na můj krk, alkohol v momentě vyprchá a já se otočím na Rashe. " Proto?...do toho vám nic není." a hlavou kývnu na démona. Rash se dívá na démona. " Vše se mění a už je nebezpečný. ...ale máš pravdu, smrt není jeho trestem." Ostřím sjede níž a bodne do mého břicha. " zatím." na to ostří vytáhne a zmizí. Jen sjedu pohledem ke svému břichu a v šoku hledím na ránu. Chytnu se za ní a kleknu k zemi. Snažím se zastavit krev a démona za mnou zapomínám. Nakřičím, vlastně jsem jen při bodnutí vydechnul a jinak ani hlásku.

Lizmael - 18. listopadu 2010 23:28

soukromá zpráva od Lizmael pro Pouze krátce kmitnu očima na Mihaela. Je překvapený, že to vím. Ať si on teď chvíli láme hlavu. Patří mu to. Z jejich jednání pochopím, že mají problém...s námi, nejspíš. Do jejich plánu se vloudila chybička. Opětuji andělův pohled. V čem je nebezpečný? Takové útržky mi nestačí. Potom Mihaela bodne do břicha a zmizí si. Co to má znamenat? Varování? Nebo to udělal z hecu? Pár okamžiků se dívám na naděla, který se zhroutil. Z rány se mu řine krev. Zakřípu zuby a přistoupímk němu. Sundám si vlastní košili. Zmuchlám ji a přitlačím mu ji na ránu. "Dokážeš to vyléčit sám?" zeptám se tlumeně. Volat záchranku by byla otrava. NAvíc...jak jim to důvěryhodně vysvětlit? Kdyžtak mu pomůžu sám. On přece nezemře...ne teď.

Mihael - 18. listopadu 2010 23:36

soukromá zpráva od Mihael pro Skloním hlavu a zavřu oči. Rukama svírám ránu, přesto mi mezi prsty proudí krev. Pocítím košili na ráně a jak mi pomáhá a přitlačí na ránu. Vydechnu a jen krátce se nadechnu hrudníkem. " Jo, ....dokážu." odpovím tiše a zavřu oči. Snažím se zastavit aspon krev. Musím jednat rychle, protože nechci ztratit moc krve. Je to něco jiného než léčit otvor či piercingy. Trvá mi to ale podaří se mi krvácení zastavit. Oni vědí, že taková rána mi chvili potrvá. Zvláště od Rashe. Zvednu pohled a podívám se na Lizmaela. " Jak víš o tom, že smrt není můj trest?" zeptám se ho přímo.

Lizmael - 19. listopadu 2010 13:46

soukromá zpráva od Lizmael pro Odpoví, že to zvládne. Další náznak, že není tak nemožný. Mlčím, držím ho kolem ramen a tlačím košili na ránu. Čekám, až se mu alespoň zastaví krvácení. Měl bych to tu nechat, ať si poradí sám. Proč se o něj vůbec ještě starám? Měl jsem zůstat sedět v křesle. Po několika minutách se na mě podívá s jasnou otázkou. "Nejsem takový hlupák, za jakého mě nejspíš máš." odpovím, aniž bych dal najevo jakoukoli emoci. "Kdybys byl obyčejný padlý...nevydržel bys v mé přítomnosti tak dlouho. Nejsme stvořeni k tomu být spolu, andělé a démoni stojí na dvou různých stranách." řeknu mu, co jsem se dozvěděl dnes večer. Potom mu pomůžu vstát a pokusím se ho dostat ke mně do bytu. "Dlužíš mi hodně vysvětlení, Mihaely." upozorním ho a doufám, že mi nebude odporovat. Doma rozsvítím a dovedu ho k posteli. Role se obrátily. Položím ho na postel a podívám se na ránu. Nejsem si jistý, jestli mu vůbec chci dál pomáhat. "O co tady jde? Proč nechce, abys zemřel?" zadívám se mu do očí. "A proč si se mnou zahráváš? Vím, že rád riskuješ..ale tohle začíná být už moc." zavrčím. Opravdu nemám rád, když nevím, na čem přesně jsem.

Mihael - 19. listopadu 2010 18:00

soukromá zpráva od Mihael pro Divím se, že mě nenechá na pokoji. Podívá se po dlouhé době na mě a naznačí mi, že není hlupák. Stále sedím s očima zavřenýma, přesto jeho pohled cítím. Řekne mi, co už vím dlouho.Nic na to neřeknu. Zvednu se s jeho pomocí a pomalu jdu k němu domů. Stále se držím za břicho a vidím, jak jeho košile je od mojí krve. Dovím se další věc a to jsou informace. "Takže to dojde.....k naší dohodě...chceš informace?" řeknu potichu a posadím se na postel. Nechci se položit, přesto mě položí a podívá se na ránu. Není to už tak zlé, rozhodně už nekrvácím. Zadívá se mi do očí a dál na mě klade otázky. "Protože...musím." přiznám a uhnu pohledem. vydechnu, pěkně mi to zkomplikoval. Proč ho jen za mnou posílal.

Lizmael - 19. listopadu 2010 19:18

soukromá zpráva od Lizmael pro Zmíní se o naší dohodě. zatřepu hlavou a protočím oči. Má vůbec jeho slovo nějakou cenu? Opravdu chce tu hru vést dál? Nic mu na to neodpovím. Prohlédnu si ránu. Uznám, že je z nejhrošího venku. Přesto by to chtělo pro jistotu očistit. Zadívám se na Mihaela. Ironicky se usměju. "Skvěle jsi to uhrál. Chvíli jsme ti fakt baštil, jak nuzný stvoření jsi." Sklouznu pohledem k oknu. "Nebýt dneška, mohla to být dost dobrá komedie, co myslíš?" zeptám se jedovatě. Připadám si jako naprostý idot. "Nechtěl jsi, abych tě zabil...ty řeči byly jenom návnada. uchechtnu se. "Fajn, udělal jsi ze mě solidního tupce...co ještě víc chceš?" probodnu ho nevlídným pohledem. Neodejde odtud, dokud mi nevysvětlí, o co se tu se mnou snažil. Zvednu se z kraje postele a dojdu si pro cigaretu. Zapálím si a nasaju. "Můžeš spustit...chci tu pohádku o Mihaelovi." vybídnu ho a vyfouknu koř.

Mihael - 19. listopadu 2010 20:11

soukromá zpráva od Mihael pro Poslouchám ho a zjištuju, že mi už neuvěří. Pochopím jeho hru a přitisknu k sobě zuby. Ty..ty jsi to věděl..proto..proto jsi to udělal...ty jsi mu schválně otevřel oči. hovoří jedovatě a nepřátelsky. Neodpovídám a jen co se zvedne pro cígo, posadím se. Rukou si přidržuju ránu a přivřu oči. Cítím kouř, který vyfouknul a dál sedím bez odpovědi. Po několika minutách, pokud to vydrží, vydechnu a otevřu oči. Podívám se na něj. " A proč ....stejně mi nebudeš věřit. ...co chceš o mě slyšet....co jsem, to už víš...nejsem ....byl jsem....byl jsem anděl...ted nejsem ani padlý, ani anděl.....procházím trestem. Jenže jemu se to nelíbí a chce mi to komplikovat. Kdybych byl anděl, neprozradil by mě.....nemyslíš...a kdybych byl padlý...ani nezjištíš, že existuju. ...viděl jsi vůbec někdy padlý?" a tentokrát už vydržím ten pohled do jeho modrých očí.

Lizmael - 19. listopadu 2010 20:27

soukromá zpráva od Lizmael pro Mlčí. Dost dlouho. Cigareta je téměř u konce. Ale já z něj pohled nespouštím. Proč mu trvá tak dlouho najít odpověď? Nemůže přijít na důvěryhodnou lež? Konečně ze sebe začně pomalu soukat slova. Bez hnutí ho pozoruju a poslouchám. "A co tedy jsi? Pořád máš pár schopností...co je to za trest? přestávám se orientovat v situaci. Mihael není anděl...vůbec. "Pořád máš andělskou auru..." připomenu mu. Není z něj člověk. Není tím, čím se zdá být. Proč mu nechal znaky andělství? Aby po něm pásly démoni? "Slyšel jsem o padlých spoustu historek...jinak mi byli volní." Dokud jsem nepotkal tebe. tiše vydechnu. "Proto jsi předstíral, že jsi padlý...abych si tě všiml? Aby ses pobavil?" přimhouřím oči.

Mihael - 19. listopadu 2010 20:52

soukromá zpráva od Mihael pro Povzdychnu si. " Já nic ne...nepředstíral.....jen nejsem typicky padlý.....nevím, jaký historky jsou, ale padlý andělé nejsou cítit už jako andělé. Už je nepoznáš a žijou jen pár dní tady. Tělo nevydrží to, co lidské nebo démoní.....ale moje ano...nejím....ale piju. Větší množství jídla moje tělo taky nezvládne, ale pití a drogy ano. " hovořím tiše. "padlý andělé jsou mezi bezdomovci..nemají na to, aby někoho ovládli sílu. Nemají ....žádnou moc. Jsou bez prostředků. Nikdy by sis jich nevšimnul. Já je ale poznám. " rukou si stále zakrývám ránu a pokusím se vstát. První pokus mi nevyjde a spadnu zpátky na postel. Syknu bolestí a rána se ozve, ještě není doléčená. " Já se bavit nechtěl.....a máš pravdu....jsem lákadlo pro démony...protože jen oni ....můžou udělat to, co on nemůže a lidi nezvládnou...nemůže mi sebrat veškerou moc. Na to jsem příliš...starý." trošku ironicky se zasměju a znova se pokusím postavit. Ted se mi to podaří.

Lizmael - 19. listopadu 2010 21:08

soukromá zpráva od Lizmael pro Poslouchám vyprávění o padlých andělech. Konečně užitečné informace. Proto jsme dosud žádného nepotkal...přesněji nepoznal. Prašivé existence. Dívám se, jak se pokouší vstát. Nějak se nemám k tomu, abych mu pomohl. Stále si nejsem jistý vlastními myšlenkami. I kdyby mluvil pravdu...pořád budu pouze prostředek k ukončení jeho života. Tak jako na začátku. "Nemůže ti sebrat veškerou tvou sílu...proč to tedy nenechá na nás? Pořád se tě snaží udržet při životu..." odcvrnknu nedopalek. Promnu si obličej a hledím stranou. Jakoby fascinován rohem stolku. Jestli chce odejít, držet ho tu nebudu.

Mihael - 19. listopadu 2010 21:17

soukromá zpráva od Mihael pro Hledí nastranu, na roh stolu. Pomalu k němu přejdu a přejedu mu dlaní po tváři. Druhou si stále držím břicho. "Proč myslíš, že....poslal Rashe? ....on to chce nechat na vás...ale aby jste věděli, že on to schvaluje. Zvrácené, že?" hovořím potichu a moje ruka sjede z jeho tváře na rameno. Zlehka ho stisknu. " Překazili jsme mu plány...protože....mě...je ...s tebou dobře...neberu to jako trest....a tak jen připomenul.....jaké jsou naše role. ...jak jsi řekl, ty jsi démon...a já anděl. ...nepřátelé...né milenci." a má ruka zůstává na jeho rameně. Dívám se na něj, rád bych mu řekl, že ho mám rád, ale nemůžu.

Lizmael - 19. listopadu 2010 21:39

soukromá zpráva od Lizmael pro Ucítím dotek na tváři. Nepatrně stisknu čelisti, jinak se nehýbám. Krapet se zamračím, když mi poví o způsobu, jakým jeho šéf dává najevo svůj souhlas. Magor, já to vždycky říkal. Dlaň sjede na rameno, následuje jemné stisknutí. Zavřu oči a dál nehnutě poslouchám. Zdvíhá se ve mně nespočet emocí. Předem dané role...tseh...ten nahoře mi rozhodně nebude přikazovat, co mám dělat, nejsem žádná okřídlená ovečka. vydechnu a promnu rty. Na druhou stranu...můžu Mihaelovi věřit? Opravdu je se mnou rád? Nejsou zatím další postranní úmysly? To je směšný, všechno co se tu děje je přímo nemožný. Krátce se dotknu prstů na mém rameni. Pootevřu rty a nadechnu se. Očima vzhlédnu k Mihaelovi. Chvíli se na něj mlčky dívám. Snad poprvé netuším, co dělat...neměl jsme na něj narazit. Nikdy. Pomalu se zvednu, nespouštějíc ho z očí. "A my? Přijmeme poslušně své role?" téměr neznatelně se pousměju. "Nebo se vzbouříme a zničíme se navzájem?" zašeptám, konečky prstů jej pohladím po krku. Pořád zvažuju, zda mu neukázat dveře a říct mu, aby sem už nikdy nechodil.

Mihael - 19. listopadu 2010 21:55

soukromá zpráva od Mihael pro Skoro se nehne, snad jen zavře oči. Jak domluvím, dotkne se mých prstů na jeho rameni. Otevře oči a dívá se na mě. Vyhodí mě.....ne....tohle ne...já chtěl...aby to byl on...on to měl ukončit...on mě měl ztrestat...no tak, přece jsi vybral jeho. nedokážu si ani představit, co udělá. Postaví se a ptá se mě na naše role. Přejede mi po krku. "Já ho nikdy nechtěl poslouchat, rozhodnutí o tom, že chci konec od tebe, je moje rozhodnutí. a kdy to bude, to je jen na tobě. Ale pochopím...když....mě vyhodíš. " poslední slovo zašeptám tak tiše, že se mi jen hýbají rty. Kašlu na zranění, nechci, aby mě vyhodil. Nechci, aby mu to zase vyšlo. I když mu to nejspíš vyjde. Natáhnu se a své rty přitisknu na jeho, snažím se ho políbit.

Lizmael - 19. listopadu 2010 22:10

soukromá zpráva od Lizmael pro Provrtávám ho pohledem, jako bych se snažil ujistit o pravdivosti jeho výpovědi. Tolik rád bych mu věřil, že jsem jeho svobodná volba. Ale pomalu začínám chápat, že důvěra je skutečně vratká. Dochází mu hlas, je stále tišší. Potom se vytáhne a přitiskne své rty na mé. Pouze o něco víc přimhouřím oči, ale polibek neoplacím. Nedělej to, nenuť mě, abych byl sám k sobě upřímný... Chytím ho za rameno a mírně anděla od sebe odtáhnu. Zhluboka se nadechnu a shlédnu k zemi. Už to vypadá, že ho pošlu pryč. Ale najendou přitisknu svou dlaň na jeho břicho. Vložím svou energii k rychlejší regeneraci, která Mihaela musela stát dost sil. Z ramene přejedu na zátylek a přitáhnu si ho zpět k sobě. Rty se otřu o jeho a potom ho políbím s vědomím, že ho dříve či později budu muset zabít. Buď on nebo my oba...

Mihael - 19. listopadu 2010 23:52

soukromá zpráva od Mihael pro Cítím jeho pohled a vím, že mi nevěří. Jak se ho snažím políbit, tak mi ani polibek neoplácí, ani se nesnaží. Chytne moje rameno a odtáhne mě od sebe. Zadívá se k zemi a já čekám jen slova či slovo. Chci se otočit a odejít, ale on přitiskne dlan na moje zranění. Cítím, jak mě léčí a mě jeho léčba tak divně štípe. Podlamujou se mi nohy pod tím pocitem a na tohle moje tělo vůbec není zvyklé. Najednou jsem rád, že jsem ho neléčil, protože bych mu jen působil možná bolest. Jeho ruka přejde na zátylek a přitáhne si mě zpátky. Nemám čas a ani nejspíš ani chut protestovat. Cítím jeho rty a nechám to přejít do polibku, kdy se zapojím. Vím, že je to možné rozhodnutí a on bude můj kat. Jak polibek rozpojí, kleknu si předním a oddechuju. Nějak mi dochází síly, jak se moje tělo vyrovnává s jeho pomocí, kdy jeho démonská moc pronikla do mého těla.

Lizmael - 20. listopadu 2010 12:32

soukromá zpráva od Lizmael pro Všímám si, jak se jeho tělo chvěje vlivem mé pomoci. Přesto se polibku nebrání. Jako kdybychom tím stvrzovali naši dohodu. Po polibku se sesune na zem. Muselo se mu udělat dost špatně, i když za cenu uzdravení. Přikleknu si k němu a opatrně ho obejmu, aby se nekácel dál. "Pokud mě chceš, musíš mě umět přijmout celého..." povím tlumeně, přičemž se mu zadívám do očí. "Pojď, odpočineš si." podepřu ho a pomůžu mu na nohy a znovu ho položím na postel. Stále váhám, zda jsem serozhodl dobře. Když to podělám, řítím se do pěkný šlamastiky. Pohladím ho po vlasech a pak mu zuju boty. Odeju do koupelny a přijdu s namoženou žíněnkou. Skloním se a špičkou jazyka ochutnám zaschlou krev a potom mu místo, kde bývala rána po bodnutí omyju. Sundám mu zničenou košili a potom ji i s mojí vyhodím do koše, nemělo by cenu je zachraňovat. "Potřebuješ ještě něco?" vydechnu tiše.

Mihael - 21. listopadu 2010 13:41

soukromá zpráva od Mihael pro Klečím a prodýchávám slabost, která se stupnuje. Přiklekne sia obejme mě. " Jen....si na to musí..tělo zvyknout." hovořím tiše a pomalu. Chytnu se ho a zase se pomalu postavím na nohy. Jak mě položí na postel, oddechnu si a zavřu oči. Cítím, jak mi zouvá boty, ale nemám sílu protestovat. Nemám sílu na nic.Příjde za chvili a cítím horký vlhký jazyk na ráně, vydechnu odevzdaně. Umývá mě a sundá ze mě košili jako svojí. Moje vědomí upadá mimo, jak se tělo brání démonské síle a přitom jí přijímá. Rána se zahojila až na nepatrnou jizvičku, která časem taky zmizí. Ovšem díky boji je zatím vidět. Slyším otázku, ale neodpovím. Potřebuju ted chvili spánku, a tělo si jí veme i bez toho, abych tomu stačil zabránit. Bezbranný ležím v jeho posteli a jen sotva znatelně dýchám. Jak nabírám síly, je kolem mě zvláštní aura, andělská.

Lizmael - 21. listopadu 2010 16:45

soukromá zpráva od Lizmael pro Vidím, že je úplně vyčerpaný. Snad jsem to s tím léčením nepřehnal. Nerad bych ho ztratil kvůli...dobrému úmyslu. Vypadá to, že se potřebuje pořádně přispat. Boj světla tmy dá jednomu zabrat. Rozumím tomu. Je tolik vysílený, že už ani neodpovídá. Nyní mu uleví pouze odpočinek. Několik minut stojím u postele pozotuju spícího Mihaela. Opět se mi v očích objeví jiskřičky nejistoty. Událo se toho příliš. Potom unaveně vydechnu a nechám ho spát ve své postele. Sám si k němu nelehám. Především kvůli auře, kterou cítím ale dokoe i vidím. Sice jsem jí načichl, ale nebylo by mi zrovna nejlépe v její blízkosti. Dojdu si do ledničky pro pivo a natáhnu se na gauč v obýváku. Nezapínám televizi, nic. V tichu se mnohem lépe přemýšlí. Dívám se na strop a v mysli si přehrávám okamžiky od doby, co jsem zahlédl Rashe na střeše.

Mihael - 21. listopadu 2010 19:57

soukromá zpráva od Mihael pro Spím tak tři hodiny úplně mimo. Aura znova pomalu mizí a já se pomalu probírám. Je všude klid a mé tělo se mírně chvěje. Přejedu si rukou po břiše, kde už není ani jizva a rozhlídnu se. Vypadá to, že spím sám a Lizmael spí mimo. Pomalu se zvednu a pročísnu si vlasy. Jdu ke kuchyni a všimnu si ležícího Lizmaela na gauči. Nevím, zda spí či ne, ale i tak se pomalu k němu přesunu.Přejedu mu po vlasech. " Díky...démonku." zašeptám a vydám se k ledničce, abych tam něco našel. I když vůbec netuším co.

Lizmael - 21. listopadu 2010 20:10

soukromá zpráva od Lizmael pro Postupně jsem unavil i sám sebe a tké upadl do říše spánku. Probudí mě teprve pohlazení po vlasech a tichá slova, kterým nerozumím. Nevnímám ještě zcela. Zamračím se a slyším zvuk otevírané ledničky. Rozespale zamručím a přetočím se na druhý bok a zabořím obličej do polštářku. Hlasitě krátce vydechnu jako býk připravující se k útoku. Tak dobře...měl bych vstát... snažím se sám sebe přemluvit. Překulím se na záda a promnu si obličej, potlačím zívnutí. Spustím ruku k zemi a nehty u o podlahu. Pokud Mihael přijde, pohledem sklouznu na jeho břicho. Zjistím, že je rána zacelená, jako by tam vůbec nebyla. Zvednu se do sedu a naznačím mu, aby se posadil ke mně. "V momentě, kdy jsi nechtěl, abych tě vyhodil...jsi mě políbil." hledím mu do očí. "Cítíš ke mně něco...nebo to byla pouhá vypočítavost?" nakloním hlavu lehce k rameni, mírně povytáhnutým koutkem naznačím ušklíbnutí velmi...velmi nepatrné.

Mihael - 21. listopadu 2010 20:17

soukromá zpráva od Mihael pro U ledničky zaslechnu, jak se probral. Otočím se na něj a bez ničeho se vrátím k němu. Vidím, jak se mi podívá na břicho a posadím se vedle něj. Ptá se na polibek a hledí mi do očí. Neuhnu a jen vydechnu. " Kdybych necítil, dávno tu nejsem. Protože ty neděláš to, co ON chce. Možná tě i tím útokem chtěl vyprovokovat, aby jsi to udělal. .....nevím, ...já vím jedno...nechci odejít....je mi s tebou.....dobře." před posledním slovem uhnu pohledem. Tohle bych mu vůbec neměl říkat, ale tak nějak mi začíná být všechno jedno.

Lizmael - 21. listopadu 2010 20:44

soukromá zpráva od Lizmael pro Pozorně se na něj dívám a posloucham. Nezdá se mi, že by lhal. Promnu si rty. "Rozčílil mě tím hodně, pravda. Najednou na povrch vyplulo tolik nejsností, že jsem z toho byl docela...zmatený. A hlavně naštvaný, že jsme o tobě neznal pravdu." promluvím nahlas. "Možná bych vzteky Rashovu práci i dokončil, ale..." odmlčím se. V čem byl vlastně háček? "Zkrátka nebudu tančit, jak píská tvůj šéfík..." rychle to zamluvím, i když pravdivě. Poví, že se se mnou cítí dobře a přitom uhne pohledem. Pobaveně cuknu koutky. "Nejsme my dva ubožáci?" tiše se uchechtnu. "Stávají se nám věci, které by neměly...chováme se...divně..." zatřepu hlavou. Potom se zhlehka dotknu Mihaelovy tváře a natočím si ho obličejem k sobě. "Nenechám tě odejít. ON nade mnou nemá moc, nemůže mě sledovat tak jako tebe, pouze hádá podle tvých reakcí...já se mu nepodřídím." usměju se typicky sebevědomě. Poté paži spustím a dlaň přitisknu na místo bývalého zranění.

Mihael - 21. listopadu 2010 21:25

soukromá zpráva od Mihael pro Souhlasí s tím, že ho odhadnul dobře a jak přizná, že chtěl dokončit jeho práci, na moment přestanu dýchat. Tak to ukonči....ukonči.....ale i tak neuděláš to, co chce on. ale on pokračuje a já si svým způsobem oddechnu. Nechce poslouchat jako já taky ne. Uchechtnu se. " Asi jsme." přiznám, že jsme ubožáci.Natočí si můj obličej na svůj a já se na něj podívám. " Rád se chvoám jinak než ostatní." přiznám, že mi naše divné chování nevadí. Zírám mu do tvře a mírně zrudnu. "Asi bych mu měl začít házet klamný informace, co provedeš....ale jsem rád, že ho neposloucháš." a napnu se, jak mi přejede po břiše. " Už jsem..v pořádku. Díky tobě......i když to bylo ....zvláštní, jak do mě šla tvá...síla...bylo to..moje tělo se bránilo." hovořím, ale je mi jasné, že on to poznal. Natáhu ruku a přejedu mu po tváři. " Nevzbudil jsem tě?" napadne mě, jak vrčel, když před malou chvilí vstával.

Lizmael - 21. listopadu 2010 21:48

soukromá zpráva od Lizmael pro "Všiml jsem si." odvětím, když přizná, že mu divnosti nevadí. Všimnu si, že se začal mírně červenat. Prohrábnu si vlasy. "Jeho poslouchat nemám v popisu práce." odfrknu si. "A záleží na tobě, jaké informace mu zprostředkuješ." pohladím ho po krku. "Ale své pocity mu předkládáš obnažené, v tom mu nezalžeš..." prohlédnu si jeho tělo. Pouze přikývnu, když mi popíše, jak pociťoval mou síu v sobě. Určitě to nebylo nejpříjemnější. Potom mi přejede po tváři. Popadnu polštář a hodím ho po něm. "Jasně, že jsi mě vzbudil! Jsi neskutečně hlučná potvora." založím si ruce na hrudi a zatvářím se lehce ublíženě. Potom se rozesměju. Přiložím si ukazovák ke rtům. "Vlastně...měl bych po tobě žádat satisfakci. Víš kolik vrásek mi nadělá nedostatek spánku a hrubé vytržení z něj?" hravě se usměju a nakloním se blíže k němu.

Mihael - 22. listopadu 2010 08:38

soukromá zpráva od Mihael pro Odfrkne si s tím, že jeho poslouchat nemusí a nejspíše ani nechce. Přejede mi po krku, jen polknu a mírně zakloním hlavu. Už to chceš ukončit....no můžeš....tím ho neposlechneš určitě....protože to uděláš brzo. ...možná by jsi měl. přes mé myšlenky ho poslouchám. " Já těžko před ním něco utajím. Ví o každém mém kroku, Lizmaeli." přiznám a je to pravda. On mě stvořil, on mě vždy najde. Pokud někdy měl potřebu mě hledat, ale většinou o mě vždy věděl. Pořád. Jak se zeptám na to, jestli jsem ho nevzbudil. Hodí po mě polštář a nazve mě hlučnou potvorou. Dokonce se jakoby urazí. Strčím do něj. " Hlučná? Já vůl se snažil být co nejtišejší...počkej, příště ti tu osolím bedny s nějakým hiphopem." rozesměju se, protože vím, že to by určitě hnedtak nedal. Ihned začne přemýšlet, co za to buzení bude chtít. Jak dopoví a skloní se ke mě, usměju se jako svatoušek a už mi přistane polštář na obličeji. " Žádnou satisfakci nedostaneš, ty vydřiduchu. Stejně určitě nejsi nejmladší." a už mizím ze svého místa vedle něj a přesunuju se do křesla, abych byl od něj dál. Odkud ho pozoruju a směju se.

Lizmael - 22. listopadu 2010 12:58

soukromá zpráva od Lizmael pro Zlověstně přimhouřím oči, když mi slíbí repráky plný hiphopu na plný pecky. Ukážu na něj prstem. "Tak to potom bude vážně tvoje smrt!" varuju ho se smíchem. Místo sladké odměny dostanu polštářem po obličeji. V první chvilce cosi nesrozumitelně zahuhlám. Když konečně zase vidím, Mihael už se zdekoval na křeslo. Bojí se oprávněně. "No dovol, jako Meuzalém starej zase nejsem." pohodím komicky hlavou. Potom se na andílka zadívám jako hladový vlk. Zvednu se, udělám pár kroků a stojím před ním. "Odvolej to." poradím mu a kleknu si. Pohladím ho po bocích a tvář otřu o jeho břicho. Mazlivě zavrním a špičkou jazyka vniknu do pupíku. Prsty vyjedu výš a pohladím ho po hrudi. Zvednu pohled tak, že zabořím bradu do jeho břicha. "Nejsem přece žádnej stařík." ukážu v úsměvu zuby a za pomocí polibků se vyšplhám až nahoru, kdy mu mohu hledět rovnoceně do očí. "Ostatně...tobě už je taky dost, miláčku." rýpnu si a cuknu s tělem tak, že se křeslo převrátí a já jsme opět ve své oblíbené poloze - nahoře.

Mihael - 22. listopadu 2010 20:16

soukromá zpráva od Mihael pro Je znát, jak se mu hiphop nelíbí a jak mhouří oči, když mu o tom mluvím. Musím se začít smát." Tak hiphop nemusíš." promluvím, jakobych si dělal poznámky. Brání se, že není tak starý, ale já kroutím hlavou na zápor, protože podle mě určitě starý je. Zadívá se na mě hladově a začne se blížit. Zůstanu už sedět a jen ho pozoruju, jak se blíží. Jdeš na to...jdeš mi ukázat, jak to ještě umíš.. postaví se přede mnou a já zakroutím opět hlavou s úsměvem. " Kdepak..ty můj staroušku." poštouchnu ho s úsměvem. Klekne si a pohladí mě po bocích. Skloním hlavu a sleduju, jak se mazlí s mým tělem a špičkou jazyka vjede do pupíku. Usměju se a pohladím ho po vlasech. Jede výš a hladí mě. Přivírám oči a nechávám ho, přitom ho stále hladím po vlasech a po zádech. Zaboří bradu do břicha a podívá se na mě tak roztomile. Dělám, že o tom přemýšlím, a přitém sleduju, jak postupuje polibky nahoru. " No možná.....že vypadáš...o takových...deset let....mladší než..jsi." schválně ho provokuju. Zadívá se mi do očí a já se rozesměju. " Ano, ale já nestárnu.....já jsem....navždy mladý..i kdyby jsi mě vzbudil třeba milionkrát. " a schválně si prohrábnu vlasy tak, jakobych chtěl vyšvihnout svojí pýchou svou krásu. V tom cukne křeslem a slítneme tak, že je nade mnou. V očích byla chvili hrůza, ale pak se rozesměju. "Teda..ty jsi musel posilovat." a zadívám se mu do očí. Drze a s úsměvem, jako ten první večer.

Lizmael - 22. listopadu 2010 20:34

soukromá zpráva od Lizmael pro Dál mě bezostyšně provokuje ohledně mého věku. Začíná ve mně bublat vztek, přesto se ho mazlením snažím obměkčit. Cítím jeho prsty ve svých vlasech a dlaň na zádech. Mám rád, když mi věnuje svou pozornost. Tolik si na něj zvykám, až to začíná být nebezpečné. Nakonec mi řekne, že vypadám pouze o deset let mladší než doopravdy jsem. Už se nadechuju k výtce, co by za to lidé dali, kdyby v tolika letech vypadali jako já, ale zarazím se. „Hah, málem jsi mě dostal.“ cuknu koutky a svůj věk ponechávám v tajnosti. Potom poví, že on nestárne a já vyprsknu smíchy. „No, jistě, jistě.“ dělám, že mu to vůbec nebaštim. Po mém triku s křeslem, jsem moc dobře postřehl jeho prvotní úlek, což vykouzlilo spokojený úsměv na mé tváři. I tak nepřestává dráždit mou trpělivost. V očích se mu zaleskne ona drzost, která mě k němu přivedla. V mžiku dostanu chuť vzít si ho oním nevybíravým způsobem znovu. Právě nyní. Odvrátím zrak stranou a zavřu oči. Těžce vydechnu a nasucho polknu. Pomalu si olíznu dolní ret a znovu na něj pohlédnu, když už jsem jakž takž uklidněný. „Máš rád, když ti ubližují?“ zeptám se najednou. Hřbetem dlaně jej pohladím po tváři.

Mihael - 22. listopadu 2010 21:13

soukromá zpráva od Mihael pro Cítím, jak se zase rozčiluje a drží se jen tak. Přesto mu cuknou koutky a nechá si věk pro sebe. Jak mu řeknu o sobě, vyprskne smíchy. Ted se naoko urazím já. " No nebo si zkusíš tipnout, kolikpak mi je?" zvednu obočí a zadívám se na něj. " Ale běda, jestli řekneš něco o tom, co sis o mě nechal vyšpehovat." naznačím, že vím, že si mě prověřil. Porazí křeslo a nejspíše si všimnul mého úleku, protože vidím jeho spokojenost. Ovšem můj pohled ho zarazí a on uhne stranou. Více se můj sebejistý úsměv rozšíří. Olízne si ret a přitom ztěžka dýchá. Pozoruju ho a cítím napětí a touhu, co se mě zmocnuje, zatím se ale držím. Položí mi otázku a pohladí mě po tváři. Dívám se mu stále do tváře, zase chvili neuhnu. " Já určuju, kdo mi ublíží a kdo ne.....a daloby se říct...že ano. ...mojí bolest cítí i ON." povytáhnu obočí s potouchlým úsměvem. Jsem s ním spojený víc než si dovede Lizmael představit.

Lizmael - 22. listopadu 2010 21:34

soukromá zpráva od Lizmael pro Zatvářím se zamyšleně. "Mám odhadnou kolik ti je?" kmitnu obočím. " nooo...vypadáš tak na 170 tisíc let, ale určitě jsi minimálně padesítkrát starší." zamrkám a na poznámku o špehovaní neraguju. I když by mě zajímalo, jak to zjistil. Dívám se mu do obličeje a poslouchám jeho odpověď. Uchechtnu se. "Ty jsi andělská mrcha...doslova." zavrtím hlavou a zasměju se. Zároveň ho i kapku obdivuju, že sám sobě nechá působit bolest, aby jí cítil i jeho šéfík. "Škoda, že to nefunguje i v případě, že zemřeš...už by nebyl žádný ON..." cuknu koutky a stále se prodýchávám, jak krotím onu zvířecí touhu, kterou vě mě vyprovokoval svým drzým pohledem. Je neskutečně vzrušující mít ho pod sebou.

Mihael - 22. listopadu 2010 22:22

soukromá zpráva od Mihael pro Tváří se zamyšleně a na to kmitne obočím. " To vypadám ....tak staře? No já .....mě je přece čerstvým 26." znova si projedu prsty vlasy a usměju se tak nevinně, že obyčejný člověk by mi uvěřil úplně všechno. Všimnu si však, že na špehování nereaguje a já se jen více rozzářím. Ano vím to. Jak jinak mohl vědět, že smrt není můj úděl. Můj hovor s Ním byl vcelku nedávno. Jak mu odpovím, dál ho provokuju pohledem a zasměju se nadj eho slovy. " No není anděl jako anděl..někteří mají v sobě zákeřnost větší než vy." a mrknu na něj. At si to vyloží jak chce, pokud si to vůbec bude nějak vykládat. Zakroutím hlavou. " Mýlíš se.....s každým padlým andělem..s každým mrtvým andělem vždy něco odchází ..něco ze stvořitele." opravím ho a velmi dobře vidím, jak se krotí. Schválně se natáhnu krkem k němu a přejedu mu jazykem po ušním lalůčku, pořádně. " Cítil i to, když sis mě bral...drahý Lizmaeli." špitnu dráždivě do jeho ucha.

Lizmael - 22. listopadu 2010 22:44

soukromá zpráva od Lizmael pro "Čerstvých 26 ...milónů?" zakřením se. Nemohl jsme si to odpustit. Obzvlášť, když na mě zkouší ty svoje nevinné xichtíky. Svěří mi, že andělé dokáží být velmi zákeřná stvoření. Když znám jeho, připadá mi to doela pravděpodobné. Démoni jsou také měkoty...mám pocit že do toho stádia spěju taky. Ale jenom kvůli němu. Dělá se mnou divy. Zbystřím, když mi poví o tom, jak stvořitel v podstatě slábne. "To je ale výborná zpráva. Chtělo by to lákat víc a víc andělů ke špatnostem...tím by se zabily dvě mouchy jednou ranou." zálibně se usměju. Samozřejmě vím, že tak jednoduché to nebude. Hebká drsnost jeho vlkého jazyka mi přejede po ucho. Zachvěju se se a zatnu čelisti, prsty křečovitě stisknu křeslo. Kontrolovaně vydechnu, když se ozve jeho dráždivý hlas. "Ne..." nadechnu se. "Teď už to s tebou nebudu nikdy dělat...bylo by to jako bych spal s NÍM." zatvářím se znechuceně, přesto vzrušení neopadá. Zatlačím ho zpátky, dál od citlivé zóny na krku. "Leda...že by sis začal ty..." přejedu mu dlaní po žebrech. "Věřím, že na to máš drzosti dost, Mihaely." pobaveně se usměju. A čekám, co podnikne.

Mihael - 22. listopadu 2010 23:10

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se. " Skoro..." řeknu neurčitě a dál se směju. Těžko říct, zda to bylo myšleno vážně či ne. Jak mu řeknu, že andělé jsou součástí jeho a odchází s ním, bere to jako výbornou zprávu. Ovšem jeho další úvaha je směšná. " Tak jednoduché to nebude....kdyby bylo...nemyslíš, že by jste na to už dávno přišli?" povytáhnu obočí, je jasné, že tohle je informace taková dobrá, ale né moc užitečná. Né pro jednoho démona. Jak mu prozradím, co jsem řekl, odmítá se mnou už spát. Rozesměju se a musím se držet, abych nebrečel smíchy. " A co sis myslel, když jsi spal s andělem? .....Dvě opačné strany propletené a spojené...opovrživé a neskutečné..divné a nepředvídatelné...a oni na to spoléhají." hovořím a přitom se nechám odstrčit od krku.Jede mi po hrudi a chce, abych po něm vyjel. úsměv se rozšíří a znova se natáhnu a olíznu mu hrudník. Je nade mnou a tak se nadzvedávám a dráždím ho, ale jen jazykem. Dotýkám se ho zlehka, dráždivě a velmi dobře se trefuju na místečka citlivá na tyto doteky. Nejradši si však hraju s jeho bradavkama, která dráždím špičkou déle než třeba hrudní kost či prohluben mezi klíčními kostmi.

Lizmael - 23. listopadu 2010 12:24

soukromá zpráva od Lizmael pro Pouze zvednu jedno obočí, když se rozesměje nad mým prohlášením, že s ním už nic nechci mít. "Netušil jsem, že z toho budeš mít takovou radost." ušklíbnu se. Počkám až se dosměje a mezitím ho hladím po bocích. Zavrtím hlavou. "No teda, to jsou ti naši hlavouni takový úchyláci? Ani jeden z nich nemá koule na to, aby sbalil toho druhýho...takže si to užívaj naším prostřednictvím. Chytrá kamufláž, jen co je pravda." zasměju se jejich ubohosti. Představa je to víc než vtipná. "Ale já bych se na ně vykašlal..." zadívám se Mihaelovy do tváře. Přivřu oči, když se andílek nadzvedne a začne mě dráždit jazykem. Nemusím ho ani navádět tam, kde je mi to nejpříjemnější. On to ví. Záhadným způsobem. Ale nad tím nyní nechci přemýšlet. Spokojeně vzdychám a prsty ho hladím ve vlasech. Po chvíli, kdy už nejsem s to vydržet v klidu a jen se nechat rozmazlovat, se k němu skloním a věnuji mu intenzivní polibek, po kterém se s ním překulím dál od křesla, kde to začínalo být nepohodlné a těsné. "Takže ty rád...lížeš?" zašeptám smyslně. "Jsi jako malý, roztomilý kocourek." popíchnu ho a tiše se zasměju. Přejedu mu zuby po krku a zkousnu na klíční kosti.

Mihael - 23. listopadu 2010 19:09

soukromá zpráva od Mihael pro Počká, až se dosměju a pak je znát, jak se směje i když mu to asi moc hlava nebere. Jen se usměju. " Oni mají mezi s sebou spoustu umluv, protože bez sebe nemůžou být....opaky musí stát proti sobě, ale zároven drží rovnováhu. " pokrčím rameny. Něco málo o obou stranách vím a tak se některým věcem ani nedivím. Dráždím ho a používám svůj jazyček, už moc dobře vím, jak použít svůj piercing. Spokojeně vzdychá a hladí mě po vlasech, přesto nepřestávám. Po nějaké době se skloní a vášnivě a intenzivně se políbíme. Přitisknu své rty na jeho a překulíme se, aniž bych otevřel oči. Ležíme na podlaze a jen vnímám jeho přítomnost, velmi těsnou přítomnost. Usměju se nad jeho slovy a nad oslovením kocourek schválně jako kočka mnouknu. Umím napodobovat zvířata dalo by se říct dobře. " Já dělám rád více věcí....ale jako kocourka mě mít můžeš...černého jako to peklo?" zeptám se a přitom se usmívám snad až neobvykle. Přejede mi po krku zuby a kousne do klíční kosti, ihned na to vzdychnu vzrušením. " Můžeš...přidat...." zašeptám roztouženě a přivřu oči. Moc se mi líbí, když se pohybuje tak na citlivých místech.

Lizmael - 23. listopadu 2010 20:36

soukromá zpráva od Lizmael pro Mihael zamňouká jako skutečný kocour. Nechybí mu při tom ani pořádná dávka smyslnosti, Kdyby jen tušil, že i jeho pohyby v sobě mají tuto živočišnou divokost. "Černého jako peklo? Tys tam nikdy nebyl, co?" zasměju se a špičkou jazyka mu olíznu nos, jen tak zlehka. "Kdepak, chci tě mít sněhově bílého." dám mu pusu mezi obočí. "Opravdu můžu?" optám se laškovně po tom, co vysloví v podstatě své přání, abych pokračoval. Jeho krk je neobyčejně citlivý. Olíznu mu ho po celé jeho délce. Dlaní při sjíždím po jeho těle níž. Za chvilku i schválně sklouznu k jeho bradavce a stisknu ji mezi zuby a rozdrážděnou obkroužím jazykem. Prsty obratně rozepnu koflík u jeho kalhot a vklouznu pod ně prsty. Mezitím se opět venuju jeho krčku a hladově do něj koušu. Pohladím ho po slabinách. Ve stejný moment obemknu prsty jak jeho úd, tak i krk a stisknu. Zvednu hlavu, aych mohl vidět výraz v jeho tváři.

Mihael - 23. listopadu 2010 23:12

soukromá zpráva od Mihael pro Zakroutím hlavou. " Ne..já tam vážně nebyl." řeknu popravdě.a zasměju se nad jeho olíznutí mého nosu a dostanu pusu mezi obočí. " Tak bílé budu..i když občas s nějakým maličkým tím černým flíčkem." musím se zasměju nad tou představou mě jako kocourka. Vyslovím přání a on se ještě zeptá, jen už přikývnu hlavou a s vnitřní radostí přivřu oči. Olízne mi krk a já blaženě zvrátím hlavu a vystavím ho, přitom tiše vzdychnu. Sjíždí níž a dráždí mě po hrudi a na bradavce, prohýbám se a tiše vydechuju vzrušený jeho počínáním. Rozepne mi kalhoty a já jsem stále naostro. Jak mě kouše do krku, stále ho nechávám vystavený a můj úd stoupá vzrušením. Stiskne úd a zároven kousne, zasténám a propínám se. Jeho počínání se mi líbí čím dál víc. Nadvzednu se a sám si mírně posunu kalhoty, protože jak mě tam dráždí, chytám se piercingem o kalhoty a raději chci mít volněji. Oči mám přivřené a vzdychám když silněji kousne. Mé ruce bloudí po jeho těle a po chvili se ho pevněji chytnu, jak se snažím uklidnit. ale jestli bude pokračovat, budu ho chtít a znova mě ovládne chtíč.

Lizmael - 23. listopadu 2010 23:31

soukromá zpráva od Lizmael pro Nikdy bych nevěřil, že někoho tolik může vzrušit kousnutí na krku. O to víc se mi líbí jeho vzrušené výdechy a způsob jakým zaklání hlavu. Je v tom určitá blaženost z mého počínání. Andílkovo propínající tělo se na mě každou chvilku více tlačí. V okamžiku, kdy su sundavá kalhoty, mu je pomůžu stáhnout. Opomněl jsme jeho ozdůbku, takže mu to teď vynahradím tím, že na ni palcem zatlačím a začnu ho dráždit s její potomocí. Rád si hraji s lidskou touhou, o to lépe, že on není člověkem. Hlazení postupně přechází v pevnější objetí, jak se snaží potlačit svou touhu. Lačně se usměju. Jazykem přejedu po jeho rtech. Najednou ho chytím a zvednu do kleku. Přesunu se za jeho záda a pohladím ho po břiše. Shrnu mu vlasy za ucho, abych mohl znovu laskat jeo hebký krk. Jednou rukou se vrátím k dráždění jeho slabin. Pohravám si s jeho výdrží, která je znásobená ozdůbkou. Dýchnu mu do ucha a zkousnu lalůček. Druhou rukou přejedu po jeho těle vzhůru. Prsty obemknu jeho krk. Zesílím stisk a začnu ho zpočátku mírně přidušovat, při tom mu dělám dobře i rukou.

Mihael - 24. listopadu 2010 07:36

soukromá zpráva od Mihael pro Pomůže mi stáhnout kalhoty a zatlačí na ozdůbku, až se propnu se slastným výdechem. Věnuje se mi opravdu dobře a mě více a více tělo neposlouchá přesně, ale já ho nechávám. Nechám ho, at dává najevo, jak moc se mi to líbí a tím se přiblížím k lidem. To však ted neřeším. Mé ruce bloudí po jeho těle, občas si hraju s jeho bradavkou, či mu jezdím po páteři, kde je citlivější než jinde. Pozná moje touhy, které se zvyšují a přejede mi po rtech. Nečekám a rukou vystřelím k jeho vlasům a přitáhnu si ho zpátky, abych ho intenzivně a hladově políbíl. Neměl mě dráždit. Přestanu myslet na svět okolo a opět pro mě existuje jen tento démon. Neskutečný, že se tohle stalo zrovna mě. Ani nevím, jak rychle to bylo, ale nejspíš dost, protože najednou klečím a on je za mnou. Cítím jeho přítomnost na mých zádech a jeho ruku na mém břiše, jak sjíždí do třísel. Shrne mi vlasy a znova laská můj krk. Přitisknu se na něj a zvrátím hlavu tak, že mu tiše vzdychám skoro do ucha. Mé ruce hladí jeho nohy, vyjíždím pomalu nahoru a roztahnutými prsty dráždím jeho břicho a slabiny přes oblečení. I přesto, že to nevidím a jeho pozornost mi dost...ztěžuje počínání, mu začnu rozepínat kalhoty. Podaří se mi rozepnout knoflík, ale rozepnout příklopec už ne. Kousne mě však do ucha a jeho ruka vyjede nahoru na můj krk. Cítím, jak ho prsty obejmul a stiskl. Jen díky ozdůbce v ten moment vnímám jeho hraní s mým údem. Zavřu oči a jak více stiskne, vydechnu a mé tělo se napne. Položím se více tělem na něj a více zakloním hlavu. Mé ruce se zastaví a tělo se začíná chvět, jak mu dochází pomalu kyslík. I přes to, že se nebráním a skoro se nehýbu, srdce bije jako splašený a úd je postavený naplno. Čekám, jestli mě vážně přiškrtí, až budu na pokraji a nebo mě jen zkouší.

Lizmael - 24. listopadu 2010 14:21

soukromá zpráva od Lizmael pro Příjemně mě překvapí, když si mě až hrubě a nesmlouvavě přitáhne k sobě. Vnořím se do vášnivého polibku. Hraní si s jeho propíchnutým jazykem jedině umocňuje mou roztouženost po Mihaelovy. Mazlím se s ním a zkouším jeho citlivost. To samé dělá on se mnou, když ucítm horkou tíhu jeho těla na sobě. Jeho hlasité výdechy dráždí mé ucho a nenechají klidnou mysl plnou chlípných myšlenek. Vnímám, jak mi dlaněmi jede po nohou. Zajede i do rozkroku a to mu na krk dýchnu uspokojením já. Tak se mi to líbí. A čím víc se mi to líbí, tím intenzivnější jsou mé dotyky. Zip si rozepnu sám a nechám je spadnout ke kolenům, rovnou si sundám i spdní prádlo, abych ho mohl cítit na kůži úplně všude. Přitisknu se k němu a tělem mi probleskne další vlna chtíče. Jsem mu tak neskutečně blízko až je to šílené. Silnějším stiskem mu postupně ubírám vzduch, i když ho splašen srdce nutí rychleji se nadechovat. cítím, že jeho vzrušení ho polapilo do své sítě. Andělské tělo se proti mně napíná a důvěřivě čeká na svůj osud. Vím, že se mu to líbí a tak ještě pár vteřim tisknu jeho krk a pak povolím, aby mi tu nezkolaboval. Snažím se přizbůsobit jeho výdrži. Nemám v plánu ho zabíjet zrovna teď, když mi jeho tělo může poskytnou tolik rozkoše. Nechávám ho, aby se trochu nadýchal a mezitím si pohrávám s ozdůbkou na konci jeho penisu. Musí to tam být sakra citlivé. Dlaní z břicha přejedu na jeho pozadí. Pohladím ho po zadečku a prsty vniknu mezi půlky. Olíznu mu krk a políbím na místo pod ouškem. "Jak moc mě chceš cítim v sobě?" prsty ho škádlivě hladím po šíji.

Mihael - 24. listopadu 2010 18:51

soukromá zpráva od Mihael pro Jak ho svlékám, líbí se mu to a já cítím, jak se více věnuje mému údu. Jak mu rozepnu knoflík, už si sám zvládne svléknout vše sám. Já už ne, protože vnímám nco jiného. Cítím, jak se na mě natiskne a více se na něj přitisknu, cítím jeho tělo, jeho kůži na mé. Silnější stiskem mě dráždí a má mysl vnímá jen to jedno. Tělo reaguje po svém a tak se naskytuje Lizmaelovi pohled na mě jako na nějako ve vzláštním transu. Cítím, jak více přidává a pak drží tak, že se sotva nadechnu. Neotevřu oči, ale naopak se více napnu a cítím, jak se to blíží. Jen zlehka se objeví a na vteřinku moje aura, ale jak mě pustí, zmizí jako mávnutí proutku. Prodýchávám to a nabírám do sebe zase vzduch, i když ho hned zase pouštím, protože mě dráždí a ted je to ještě citlivější. Díky tomu, že se pomalu vracím myšlenkama zpátky a mírně se chvěju, protože ještě chvilku a mohl jsem se zase vidět jako anděla. Nezdržím se a tak pod jeho prsty je ztopořený úd a já vzdychám nahlas, ozdůbka to ještě více umocnuje. Cítím, jak pronikne mezi moje půlky a jeho rty mi přejedou po krku a políbí pod uchem. Zavzdychám a znova se mé tělo propne, ovšem ted jen ze vzrušení. Jeho slova jsou tak dráždivá, že se musím usmát. " Na celou tvojí délku.....Lizmaeli." zašeptám odpověd a znova vzdychnu pod drážděním mého údu s ozdůbkou.

Lizmael - 25. listopadu 2010 11:21

soukromá zpráva od Lizmael pro Andílek se mým počínáním dostal do opravdu zvláštního stavu. Jak by byl kdesi mimo. Topí se ve slasti. Je příliš slabý vzdorovat. Jeho tělo je jeho vlastním pánem. Jeho tělo je...jako má loutka. Můžu si s ním dělat v podstatě cokoliv. Do okamžiku, kdy probleskne mžítka jeho aury. Kdo ví, jestli by mě nechala zajít až na hranu. Nechávám ho polykat doušky vzduchu. Nádherně se mírně třese. Hlasité výdechy opět dráždí mou představivost. Je to jako droga. Nemůžu se ho nabažit dost, abych to utnul. Spokojeně přimhouřím oči a usměju se jako šelma, když mi odpoví. "Tvoje přání je mi rozkazem." šeptnu mu nazpět a zlehka zkousnu kůži na krku. Sjedu dlaněmi na jeho boky připraven do něj vstoupit. Už jen představa, že se opět naše těla spojí, je neskutečná. Proniknu do něj a sám se propnu v zádech. Stále je tak provokativně těsný. Zasténám kousnu ho na rameno, přitisknu více na sebe a pár okamžiků ho pouze objímám a vychutnávám si ten slastný pocit spojení. Potom začnu pohybovat pánví. Neopomenu ani jeho mužství a i jemu vrátím svou pozornost. Přitom volnou dlaní hladím mazlivě jeho tělo. Prtsy jsou připraveny ho opět připravit o trochu kyslíku.

Mihael - 25. listopadu 2010 18:13

soukromá zpráva od Mihael pro Na mojí odpověd nejspíše jen čekal, cítím jeho nadšení z mé odpovědi i když ho nevidím. Jeho slova mě umocní v mém pocitu a jeho kousnutí na krk mě donutí opět vzdychnout. Vím až moc dobře, že ted on ovládá moje tělo a nejsem to já, kdo cokoliv určuje. Ale nechávám to jen plynout. Oba jsme díky svému rozhodnutí a našemu spiknutí proti nim tak zprotivili svým rolím. Rukama sjede na boky a následně cítím, jak je připravený ihned mé přání splnit. Vzrušením se kousnu do rtu a vnímám naplno, jak do mě proniká. Pokaždé je to jako by to bylo poprvé, i když ted jsem už připravený. Propnu se jako on, jen já jdu tělem na něj a slastným zasténáním vnímám, jak do mě pronikl hluboko. Kousne mě do ramene, ani to nevnímám, ovšem na přitisknutí na něj a objetí, vděčně položím hlavu na jeho rameno a nakloním hlavu tak, že jak mě objímá, olíznu mu krk a políbím jeho ouško. Začne se pohybovat, mírně se od něj horní polovinou odtáhnu, abych mu umožnil do mě co nejvíce vstupovat. Rukama se chytím jeho boků a stiskávám je vzrušením, jak je ve mě a jak si se mnou hraje. Jeho ruka jede nahoru ke krku, i když mě hladí. Po zádech mi běhá mráž, vzrušení stoupá a opět pracuje ozdůbka, která mě vzrušuje, stupnuje moje dráždění a nedovolí mi vyvrcholit. I kdybych ted sebevíc chtěl. Můj hlas se začíná rozlíhat po místnosti tak, jak do mě vstupuje.

Lizmael - 25. listopadu 2010 18:40

soukromá zpráva od Lizmael pro Proniknu do něj a vychutnávám si jeho slastnou reakci. Tisknu ho k sobě a na rameni mě zašimrají jeho vlasy. Po olíznut a polibku na ucho, se na něj zadívám a přitisknu své rty na jeho. Jejich chuť začínám mít nejradši. Vzdychnu, když mi stiskne boky. Snažím se do něj dostat, co nejvíc je to možné. Chci, abychom si to vychutnali oba dva naplno. Zatímco Mihealův hlas nabírá na hlasitosti, já sténám potišeji, i když o nic méně vzrušeně. Zasypávám jeho sametovou pokožku polibky, kam se jen dostanu. Mezi prsty mačkám jeho bradavku. Dráždím ho ve slabinách a jsem si vědom, že ta šikovná ozdůbka mu nedovolí tak rychle dosáhnout orgasmu. Ale až se k tomu okamžiku bude blížit, znovu mu pevně sevřu hrdlo. Jaké to asi bude...vyvrcholit a nemoci se zhluboka nadechnout?

Mihael - 25. listopadu 2010 20:08

soukromá zpráva od Mihael pro Jak mu olíznu a políbím ucho, přitiskne na mé rty jeho a vášnivě se políbíme, i když to netrvá dlouho. Přesto to svrdí to, co je mezi námi.Spiknutí. Držím se ho za boku a pak jednou rukou vyjedu za jeho krk a přitáhnu se k němu tak, aby do mě mohl pronikat a já mu pomáhal sám svými pohyby. Občas se mírně prohnu tak, jak cítím vzrušení a jak chci, aby do mě pronikal a jak by mě měl dráždit. Moje vzrušení stoupá a jsou chvilky, kdybych nejradši ozdůbku serval, ale neudělám to. Dráždí mě i přes bradavku a to mě nutí se k němu místy přiblížit, přesto mé tělo je napnuté a dech zrychlený. Dráždí mě a proniká do mě, mírně se potím, jak ve mě převládá vzrušení a chci vyvrcholit. Už se to blíží a vím, že se mi to podaří, když pocítím jeho prsty na mém krku a stisknutí. Překvapeně otevřu oči a vzrušený vydechnu. Rukou se pevněji chytnu a tím zajedu prsty do jeho krku, jak se držím. Mé tělo se napíná, jak chci vyvrcholit a přitom bojuje o vzduch. Oči mám zavřený a nemůžu jinak než přidušeně vzdychat. Jak ze sebe vypravuju zbytek vzduchu, má mysl slábne. Tohle...jsem mu neměl dovolit. napadne mě než zalapu po dechu, mé rty se hýbají, ale nemůžu žádný do sebe vpravit. Místo toho vyvrcholím a z úst vyjde tiché zasténání. Napětí povolí a má hlava padne na jeho rameno. Pokud mě nepustí, objeví se moje aura, jen silněji než předtím.

Lizmael - 25. listopadu 2010 20:28

soukromá zpráva od Lizmael pro Začne se mnou spolupracovat. Tělo se mu napíná v neskutečně smyslné póze. Křivky rosí horký pot. Snažím se mu vycházet vstříc, protože i mě se to líbí. Začnu ho škrtic a odpovědí mio jsou jeho nehty zabořené v mém zátylku. Syknu bolestí, ale tělem mi probije příjemná slast. Je připraven vyvrcholit a já mu násilně ubírám. Kyslík. Jakýmsi zvráceným způsobem mě vzrušuje, když se dusí. Udělám se chvilku před ním. Jakmile je po všem. Povolím stisk na jeho krku. Nechci ho připravi o život, ale...sebekontrola je v takových chvílích nemožná. Můžu jen doufám, že jsme to nepřehnal. Přesto pocítím jeho auru. Je to jen mžik. Jako když se spálím a hned ucuknu. Pod Mihaelovou tíhou si kleknu. Paže ovinu kolem jeho těla a lapu po dechu. Když mi dojde, co se mohlo přihodit, odhrnu vlasy z jeho čela a se známkou starosti se na něj zadívám. Kontroluji jestli dýchá. Kéž by jen ztratil vědomí.

Mihael - 25. listopadu 2010 21:25

soukromá zpráva od Mihael pro Jak se dusím, cítím jeho vyvrcholení, přesto nedokážu pořádně reagovat a jen vyrazí ze mě další kus drahocenného kyslíku. Jak mě pustí, aura zmizí zase rychle, přesto jí citil už citlivěji než předtím. Vnímám vzdáleně, že si kleknul, a stisk povolil. Odhnre mi vlasy a mě dojde, že jsem volný. Tělo automaticky se nadechne a nabere do sebe vzduch. V ten moment se rozkašlu a trhaně chytám dech. Hlava je těžká a jsem malátný. Předkloním se a tělo se klepe od vzrušení i od dalšího probuzení aury. Dochází mi, že bych mu měl něco říct, ale nemůžu. Stále chytám vzduch a příjde mi, že ho mám stále málo.

Lizmael - 25. listopadu 2010 21:36

soukromá zpráva od Lizmael pro S úlevou vydechnu, když sebou začne cukat. Je to jasná známka jeho života. Lape po vzduchu jako ryba na souši. Předkloní se a svádí boj o život, který vlastně nechce, dle toho co vím. Stále ho držím v náručí, ale volněji, aby mohl dýchat. Hladím ho po vlasech a dívám se, jak se snaží srovna s tím, co právě zažil. "Promiň." zašeptám, aniž bych chtěl, do jeho ucha. Možná jsem to přehnal. Stačilo pár sekund a výsledek mohl být jiný. Přesto ničeho nelituju. Ale...ta aura. Nepustila by mě dál. Tedy, kdybych načerpal dostatek síly, možná. Ale já sám ani přesně netuším, co je Mihael zač. Ani anděl, ani člověk...co je mezi ním a Bohem? Vtisknu mu polibek mezi lopatky. "Chceš napít?" zaptám se tlumeně.

Mihael - 25. listopadu 2010 22:35

soukromá zpráva od Mihael pro Drží mě v náručí a hladí mě po vlasech. Vnímám to jen okrajově, hlavní je pro mě ted vzduch. Uslyším jeho omluvu do ucha a celý rudý se na něj otočím. Na tváři se objeví úsměv a přiložím prst na jeho rty. Zavrtím hlavou, protože tohle jsem přece chtěl a on se mi nemá omlouvat. Dám zase prst pryč a prodýchávám to, pomalu se uklidnuju. Pocítím polibek mezi lopatky a tichou otázku. Zavrtím hlavou na zápor. Několikrát na prázdno polknu, abych rozhýbal krk, který je volný. Určitě tam budu mít pořádný modřiny, ale to pro mě ted není důležitý. "Měl...měl bych ti něco...říct." dostanu ze sebe a otočím se na něj. Můj pohled i obličej je až nezvykle vážný. Přejedu mu po tváři dlaní a zlehka ho pohladím. Neměl bych mu to říkat, ale já ho začínám mít rád. Z toho se ON zblázní.

Lizmael - 25. listopadu 2010 22:54

soukromá zpráva od Lizmael pro Omluvu nepřijme. Umlčí mě přiloženým prstem a tak dál nic neříkám. Pouze se dívám, jak se mu nahnala krev do obličeje. Nechávám ho, aby se postupně dal dohromady. Nechce ani vodu a tak zůstávám klečet na zemi spolu s ním. Když se jakž takž srovná otočí se na mě. Překvapebě povytáhnu obočí, protože se tváří nezvykle vážně. Vysouká ze sebe, že by mi měl něco říct. Další dobré zprávy? pomyslím si ironicky. Prohrábnu si vlasy a jednou rukou se zapřu o podlahu. "Mluv." vyzvu ho k pokračování neutrálním tónem.

Mihael - 26. listopadu 2010 07:29

soukromá zpráva od Mihael pro Udělá si pohodlí a vyzve mě, abych začal mluvit. pollknu a rukou jedu znova po jeho tváři a sjedu až na hrud. Položím svojí dlan na jeho hrudní kost a prsty hladím okolí." Vybral jsem si tě....protože jsi silný....vydržíš něco...a....zvládneš mě zabít." začnu a očima se dívám na jeho tělo. Postupně zvednu pohled a zadívám se mu do očí. " Ale i když už nejsem to co dřív, neznamená to, že jsem...nejslabší. Ano...neubráním se ted moc útokům a skupinu démonů nedám....ostatně nejspíš by sis mě mohl vychutnat už ten první večer, protože můj útok tenkrát je....ted na mě silný. Předtím však jsem toto používal normálně bez jediného rychlejšího zadýchání......lhal jsem, že ty síly nemám....nejsou k dispozici mě. Díky mému postavení...co jsi už zjistil....mě srazit jde jen těžko. Ale on to udělal fikaně....moje schopnosti mi zablokoval, tím mi je sebral....a jediný způsob, jak mě zabít.....je....udusit. Každý to má jinak, to ti řeknu narovinu, u mě je to tohle. Díky tělu, které tu mám. A abych to neměl tak jednoduché, musím najít silného démona. Člověk a nebo slabý mě nezabije. Při škrcení, kdy by člověk zemřel, se já probudím....ta aura, co jsi pocítil, je jen začátek. Proto jsem přežil už jeden pokus o zabití. Byl slabý. ....a já ti nechci během....tohoto. Prosím...až se bude objevovat aura...přestaň. Pokud to nechceš dotáhnout. " hledím mu do očí a rukou vyjedu na jeho ohryzek, přejedu přes něj a zastavím u klíčních kostí. " nebo by jsi rád viděl mojí podobu?" mé koutky se rozjedou do úsměvu, nevinného jakobych předtím vyprávěl pohádku.

Lizmael - 26. listopadu 2010 17:57

soukromá zpráva od Lizmael pro Krátce sklouznu očima na rukou, kterou mi přejel z tváře na hruď. Potom ale začnu pozorovat Mihaela pozorněji. Jsem docela zvědavý, co mi chce povědět. To, že ho dokážu zabít, pro mě není až taková novinka. Nabízí se to. Jinak by to po mně od začátku nechtěl, kdyby to nemělo cenu. Poslouchám vyprávění o otm, jak je na tom vlastně se svými schopnostmi. Potom naváže tím, jaký je jediný způsob ho zabít a kdo to může udělat. Hledím na něj bez známek emocí. Když mě poprosí, abych příště přestal, pouze nepatrně nachýlím hlavu blíž k rameni. Zeptá se, zda bych chtěl vidět jeho pravou podobu. Pousměju se a krátce chytím jeho bradu mezi dva prsty. "Jednou ji uvidím. Poprvé a naposledy." políbím ho na rty, které má zvlněné v neodolatelém úsměvu. Pohladím ho paži a chytím jeho dlaň. Postavím se a jemu taky pomůžu postavit se na nohy. Odvedu ho do ložnice. Lehnu si do postele, kde to bude o dost pohodlnější. "Hmm, nejdřív mi lichotíš, že jsem si silný...a potom mě varuješ před tvou aurou." hravě se usměju. "To zní, jako by ti na mně záleželo."

Mihael - 26. listopadu 2010 18:56

soukromá zpráva od Mihael pro Poslouchá mě a snad i chvili vážně. Je to na něm, zda to bude brát vážně či ne, tentokrát to myslím ale vážně a upřímně. Jak mu říkám o tom, aby případně přestal, se přiblíží ke mě blíž, ale nic neřekne. Nabídnu mu vidět mojí podobu a on mě usměje a chytne mě za bradu. Zadívám se na něj a více se mi rozšíří úsměv.Po jeho slovech se rozesměju na krátkou chvíli než mě políbí. Pohladí mě a chytne mě za ruku. " Určitě jí uvidíš......byl jsem opravdu krásný." řeknu už poštouchle a dráždivě, jak si do něj rýpu a v hlase je znát zase pýcha. Pomůže mi na nohy a odejdeme do ložnice. Položím se na postel a oddechuju. Nemám na sobě zase nic, protože jsem vše nechal u křesle, kde si vzal moje tělo. Už regeneraci zvládám lépe a taky díky tomu, že ted to bylo jiné a uvolněné. Líbilo se mi to i přes tu mírnou bolest. Přistihne mě na mých slovech. " Oboje bylo v náznaku, že jsi silný. Protože kdyby jsi nebyl, nebyl bych tu ted....a taky varování, aby jsi přežil." a tím prozradím, že mi na něm záleží. Zrudnu a raději se otočím od něj, aby to neviděl. Ano, záleží mi na něm a hodně. A já vím, že tohle je přísně zakázané. Je to přece démon.

Lizmael - 26. listopadu 2010 19:56

soukromá zpráva od Lizmael pro Uchechtnu se. "No jasně, ty krasavče." protočím oči a zavrtím hlavou, když se zase začne naparovat a vytahovat, jak byl jako anděl krásný. Podle mě je hezký stále. Jinak bych si ho nevšímal. Ale nahlas mu to neříkám. Lehnu si na peřiny a překulím se na bok. Hlavu si podpírám rukou a dívám se na Mihaela. Po odpovědi se odvrátí, abych mu neviděl do obličeje. Snadno se domyslím, proč to provedl. Pousměju se a pohodlně se položím na záda. "Momentálně mám pocit, že nepřežiju bez tvé blízkosti." usměju se a rýpnu si. "Jestli se chceš krčit na druhé straně postele, na gauči to bude pohodlnější." prohodím a zavřu oči. Mimoděk se mi v hlavě ozve myšlenka...co kdybychom nepřežili oba? Dost možná se to může stát. Chci to riskovat?

Mihael - 26. listopadu 2010 20:20

soukromá zpráva od Mihael pro Položí se vedle mě a já se otočím po jeho slovech a zadívám se na něj. "Nepřežiješ beze mě?" zopakuju tiše a povytáhnu obočí. Rýpne si a zavře oči. Našpulím uraženě rty a přetočím se k němu, přejedu mu prsty po krku pod uchem a sjedu na klíční kost. Jedu něžně a pomalu, skoro až dráždivě. " A budeš na gauči se mnou....když beze mě nevydržíš?" zašeptám tiše a sehnu se, abych ho políbím mezi klíční kosti. Takové malé poděkování za krásné pomilování, i když to neřeknu. Přetočím se vedle něj na záda a rukou sjedu z jeho hrudi na rameno a sjedu na paži, kterou hladím až k dlani, kde prsty zůstávám a hladím ho tam, jakobych si dodával odvahu se ho pořádně chytnout.

Lizmael - 26. listopadu 2010 20:48

soukromá zpráva od Lizmael pro Chytí se na má slova prakticky hned. Dokonce je i opakuje, ale já se jen pousměju a nechávám své oči zavřené. Jsem rád, když se nakonec ke mně přišoupne. Pouze v duchu vidím, jak mi prsty hladí pokožku. Úsměv se nepatrně rozšíří. Položí mi otázku, načež ucítím drobný polibek mezi klíčními kostmi. Dostal mě. Usměju se. "Nic jiného by mi asi nezbylo..." zašeptám po jeho vzoru, čímž také přiznám, že mi není úplně lhostejný. Kéž bych raději držel jazyk za zuby. Znovu mě pohladí, až mě prsty lehce šimrá v dlani. Chytím jeho dlaň, pootočím hlavu a otevřu oči, které jsou opět až nemožně průzračné. Otočím se na bok, paží ho obejmu kolem pasu a majetnicky přitáhnu k sobě. Obličej zabořím do křivky jeho krku. Cítím jeho vlasy na tváři a vdechuji jeho vůni smíšenou s nasládlým potem. Políbím ho na krk. "Budu mít potíže...když to nedotáhnu do konce..." zamumlám. Moc dobře vím, že mému šéfovi se rozhodně nebude líbit ten zvláštní vztah, který se mezi námi rodí. Něco jiného je anděla zneužívat, vydrživat si ho a ovládat...to vše božskýho hlavouna ponižuje. Ale tohle...? Mihael je zvláštní výjimka.

Mihael - 26. listopadu 2010 21:16

soukromá zpráva od Mihael pro úsměv se mu rozšíří a po mé otázce zašeptá jako jsem hovořil já.Usměju se, pochopím, že je na tom podobně jako já. I když je to zakazány, nějak to nás postihlo. Jestli existuje Amor, je vážně něčím potrefený. Nebo už zblbnul. Chytne mojí ruku a já tu jeho stisknu. Podívám se do jeho průzračných očí těmi svými šedivými a nechám se s úsměvem přitáhnout. Cítím jeho dech na mém rameni a na krku. Přivřu oči a pohladím ho po vlasech, přitom se k němu přitulím. Spokojeností vydechnu, netušil jsem, že bych někdy při mé situaci zažil pocit štěstí, ale mám ho. S démonem, mým úhlavním nepřítelem. Tenhle svět je postavený na hlavu. Políbí mě na krk a vysloví to, co vím a není to jen z jeho strany. Natočím hlavu tak, abych byl nejblíže jeho uchu. " Já vím.....ale nikdo ti neurčil čas." zašeptám mu odpověd a rukou mu přejedu po zádech. " Ani jednomu z nás........" něžně ho políbím do vlasů a dál ho hladím. Zavřu spokojeně oči a vydechnu jako kdyby ze mě něco spadlo.

Lizmael - 26. listopadu 2010 22:39

soukromá zpráva od Lizmael pro Mám zavřené oči a usmívám se objímajíc Mihaela. Po pohlazení ho k sobě přitisknu ještě víc a když se sám přitulí, jsem jedině rád. Šílené, směšné, nelogické. V podbřišku brní a tělem se rozlévá zvláštní dosud nepoznaný zárodek pocitu...tolik cizího a nepochopeného, přesto jako kdybych ho znal odjakživa. Pootevřu oči a vidím pouze tmu tvořenou stíny jeho vlasů. Pomalu se nadechnu a tiše souhlasím s tím, že nám nikdo nevyměřil čas. "Není pro nás důležitý...čas je to poslední na čem záleží." promluvím tlumeně. To hlavní se už stalo. Hádám ještě dřív před naším neohrabaným přiznáním, že se náš vztah stáčí jiným směrem, než by správně měl být. Dá se to vůbec nazvat hříchem? Nechávám se hladit po zádech, protože je mi to moc příjemné. Já mu mezitím přejíždím dlaní po hrudníku a břiše. Nevím, zda bych si měl přát, aby mi později Mihael ublížil...jak jinak mu dokážu vzít život, když ve mě počíná růst touha ho ochraňovat? Nebo je to pouze dočasné zmatení smyslů? Měkce ho líbám na krk, který kvůli mě bude zítra pokrytý modřinami.

Mihael - 27. listopadu 2010 00:15

soukromá zpráva od Mihael pro Pochopí to a nejspíše je taky rád. "Správně...Lizmaeli." zašeptám souhlas a dál ho hladím po zádech a on mě hladí po hrudníku a líbá na krk. Mírně zakloním hlavu a i přesto, že mě před chvili málem uškrtil, vystavím se mu svojí slabinou znovu. I přes to všechno mu věřím, že to neskončí ted. Nevím, kde beru jistotu, ale mám jí. Tiše vydechuju a přitom mé ruce bloudí po jeho těle a hladí jeho pokožku. Zatlačím na páteř v místech, kam si normálně nedošáhne jen proto, že je to pak příjemné. Spokojeně a bezstarostně zavřu oči a jen vnímám jeho přítomnost jako se snažím dát jemu tu mojí. " Neskutečný.....nepříjde ti to?" zeptám se tiše, rukou najdu jeho tvář. Pohladím ho a přitom něžně přeruším jeho polibky na můj krk a jen krátce si ho oddálím tak, abych ho mohl políbit. Cítím, že jsem vážně anděl do morku kosti prohnilý a chápu slova, co mi říkal a já se jim tenrkát smál. Ted už bych se nesmál. Potkal jsem svojí lásku, která po nebesích nechodí.

Lizmael - 27. listopadu 2010 11:26

soukromá zpráva od Lizmael pro "Mmm..." spokojeně zamručím, jakmile andílek přitlačí na citlivé místo na páteři. Spokojeně oddechuju na jeho krk, který mi tak svolně nastavuje. Cuknu koutky, když poví, že je to neskutečné. Přeruší mé polibky. Zvednu pohled a prodloužím polibek. Jemně se odtrhnu a promnu si rty. "Já tomu pořád ještě něvěřím." usměju se. "Neustále v sobě cítím čím dál tím víc slábnoucí touhu ti ublížit a místo toho se mi v břiše usazuje cosi...strašně divného." mírně zavrtím hlavou a pohladím ho po tváři. "Něco, co mě nutí mít tě stále u sebe." krátce se zahledím kamsi skrze něj, není pro mě jednoduché pochopit, co se to děje. "Jo, je to neskutečný..." vrátím se pohled zpět k němu.

Mihael - 27. listopadu 2010 21:12

soukromá zpráva od Mihael pro Jak ho políbím, sám to mírně prodlouží. Odtrhne se a přizná, že tomu stále nevěří. Vysvětlí mi, jak mi čím dál méně chce ublížit a spíš mě chce mít u sebe. Pohladí mě a já přivřu oči. Nadechnu a oči zase otevřu. Dívá se přese mě, i když to byl jen mžik. Souhlasí pohledem i slovy ke mě. Usměju se na něj a znova se k němu přiblížím, abych ho políbil. Polibky se přesunu k jeho oušku a něžně ho na něj ještě políbím, než zašeptám. " Stane se z nás nerozlučná dvojice.....lákáš mě čím dál víc, Lizmaeli." a rukou jedu po jeho páteři a sjedu dopředu na břicho a sjedu na podbřišek. Zadívám se mu do očí a opět se usmívám. Položím hlavu hned vedle té jeho a dál ho hladím. Zavřu oči a můj dech se vyrovnává, jak se cítím dobře a jak po dnešku, kdy jsem byl zraněn, uzdraven a následně pomilován, unaven.

Lizmael - 28. listopadu 2010 15:50

soukromá zpráva od Lizmael pro Věnuje mi další polibek, načež jeho rty mapují cestu k mému uchu, které také nezůstane nepolíbeno. Kapku to lochtá a tak trochu nakrčím rameno. Spokojeně se usměju po tom, co mi zašeptá do ucha. Nic neříkám, mlčení znamená souhlas a já si vychutnávám tuto chvíli. Jeho dlaň přejede přes bok dopředu a ucítím ji i na podbřišku. Tiše vydechnu. Oplatím mu úsměv a sleduju, jak zavírá oči. Chvilku se na něj dívám. Potom se natáhnu pro pokrývku a přehodím ji přes nás. Znovu položím paži přes jeho tělo, jako bych si ho držel u sebe. Měkce ho políbím na rty a pak zavřu oči. Lehce se dotýkáme nosy. Usínám. Snes to bylo náročnější...především na psychiku. I když Mihael se musel vyrovnat i se zraněním. Jen ať se prospí, potřebuje to.

Mihael - 28. listopadu 2010 17:59

soukromá zpráva od Mihael pro Když ho líbám na ucho, nakrčí rameno, asi ho to lechtá. Neříká nic na moje slova, ale mě to stačí. Zavřu oči a cítím, jak se natáhne pro přikývku a přehodí jí přes nás. Přesune ruku přes moje tělo a drží mě u sebe. Usměju se a na polibek se k němu více přitisknu. Dotýkáme se nosy a já se musím pousmát. Tohle zažívám poprvé. Usínám pomalu, ale s radostí v duši. Je mi krásně a vypadá to, že budu spát dlouho. Ve spánku se k němu tulím a občas mu přejedu po tělu rukou a pohladím. Spím dlouho, skoro až k polednímu se začnu pomalu probírat.

Lizmael - 28. listopadu 2010 18:25

soukromá zpráva od Lizmael pro Spím spokojeně, když cítím Mihaelovu přítomnost. Zvykl jsem si na jeho auru a tak mě ani moc neruší. Objímám ho a ve spánku se mírně usmívám. Však nic není tak idylické jak se zdá. Do mlhavých snů a myšlenek vstupuje varovný šepot. Ale já na něj nedbám...nechci. Zatím ne. Jako kdybych byl napojený na andílka, při jeho netrpaných pohybech a třeba i delším nádechu, se začnu ze spaní vytrhávat i já. Nahlas vydechnu a rozespale zamručím. Přitáhnu se k Mihaelovi ještě víc, i když už jsme k sobě přitulení až až. Tváří se otřu o jeho hrudník a dám mu pusu na pokožku. Vnímajíc jeho charakteristickou vůni ho pomalu a letmo rty pohladím po krku. Podepřu se loktem a teprve teď otevřu oč a zaostřím na jeho obličej. "Vítej mezi živými, andílku." cuknu koutky a políbím ho na rty. Dlaní mu z boků přejedu po hýždích až na stehno.

Mihael - 28. listopadu 2010 18:50

soukromá zpráva od Mihael pro Můj spánek je beze snů a bez vyrušení. Dopřávám si pohodlí a ochranu démona a věřím, že mě ochrání. Neuvědomuju si, jak křehké toto pouto je a jak velké nebezpečí proti nám je. Nebo si to spíš ted nechci uvědomovat. Probírám se a ani nestačím otevřít oči a už cítím, jak si mě více přitáhne k sobě. Otře se o můj hrudník a já vydechnu všechne vzduch a zhluboka se nadechnu. Pocítím jeho rty a usměju se. Otevřu oči a vnímám, jak mě bolí krk, který je pohmožděný, i když né tolik, jak by asi u člověka byl. Přece jen jsou tam znát stopy. Pohmoždiny pocítím jak mi po něm přejede rty a tiše vydechnu. Zadívám se do jeho očí, které se otvírají a ostří na mě. " Díky tobě..démonku." odpovím s úsměvem a vracím mu něžně polibek, který je jakoby nauvítanou dnešního dne. Jeho ruka jede po mé noze a já mu tou nohou přejedu po té jeho a rukou přejedu po jeho zádech a po páteři. Rozpojím polibek a zadívám se na něj. " Budeš chtít něco uvařit?" vzpomenu si, jak mu moje kuchyn chutnala a mě to vaření začalo i bavit.

Lizmael - 28. listopadu 2010 19:22

soukromá zpráva od Lizmael pro Pobaveně se usměju po jeho prvních slovech. Jsou trefná. Očima sjedu na jeho krk, kde jsou znatelné pohmoždiny, které jsme mu způsobil. Nesluší mu. Sice blednou a brzy se zahojí, ale asi mu při polykání nebude zrovna do zpěvu. Políbíme se a při tom se mazlivě dotýkáme. To bych si mohl dopřávat pořád. Poté se mě zeptá, jestli chci něco uvařit. Hraně se zamyslím. "Nooo...mám riskovat tvé kulinářské schopnosti?" povytáhnu kriticky obočí. Pohladím ho po tváři. "Myslím, že to risknu." cuknu koutky. "Ale víc pálivější mi to dělat nemusíš, minule to bylo akorát." čeptnu mu do ucha a potom mrknu. Protáhnu se a potlaím zívnutí. "Já se půjdu opláchnout." informuju ho. Nic mě neprobere tak jako "polední" sprcha. Nechce se mi od něj pryč, ale nakonec vyklouznu z postele. Shlédnu na něj. "A půjč si moje oblečení. Jak víš, košile to nepřežila a ty kalhoty...ehm." stisknu rty a zvrtím hlavou. Já bych si je už na sebe teda nebral. Nosí je bůh ví jak dlouho a kdo ví, kde se s nima všude válel. Usměju se na něj a potom zmizí za dveřmi koupelny.

Mihael - 28. listopadu 2010 19:39

soukromá zpráva od Mihael pro Zamyslí se a kriticky povytáhne obočí. Na oko se urazím. " No dovol...vždy jsi se pěkně olizoval." zaprotoestuju a jak mě pohladí po tváři, mírně opadne můj uražený obličej. Nakonec na to přistoupí a já se napnu pýchou a přikývnu. " Budeš to mít akorád, ty dáble." zasměju se a políbím ho na rty. Protáhne se a chce se jít umýt. Přikývnu a nechám ho pomalu vstávat. Ovšem pak zkritizuje moje džíny. " No dovol..ty drží a perou se jednou za čas.....blechy z nich ještě nemám." ochranuju svoje džíny, které drží občas jen na nějakých vláknech a pračku neviděli už pěkně dlouho. Zmizne v koupelně a já vstanu taky. Přejdu ke kalhotům a kriticky se na ně podívám. "Ještě dobrý." a stejně se do nich navlíknu. Na to odejdu do kuchyně tvořit nějakou tu snídani, středně pálivou. Uprostřed vaření mě začne bolet krk a zlehka si přes něj přejedu. Pocítím jeho přítomnost a jak se mi hrabe ve vzpomínkách. Pro sebe se usměju a nechám ho, přitom si pobrukuju a vařím. Dělám, jakoby nic, i když tuším, že se velmi brzo něco stane.

Lizmael - 28. listopadu 2010 20:01

soukromá zpráva od Lizmael pro Čekal jsem, že bude dělat uraženého, a jeho obhajoby mě baví. Nakonec je vše dobré. Dostanu pusu a zakřením se. "Díky." Když se mu snažím naznačit, že by ty svoje milovyný kalhoty měl dát k ledu, začne je bránit. Sjedu ho značně nechápavým pohledem. "Ty blechy by v nich už dávno chcíply." odfrknu si a odejdu do koupelny. Pustím na sebe pro začátek vlažnou vodu. Jen tak stojím, nechám se smáčet kapkami a snažím se na nic nemyslet. Snad na pár vteřin se mi to povede. Až do okamžiku, kdy se prohnu v zádech, na kterých se mi objeví čerstvě vypálený obrys znaku. Dokonce se z něj kouří. Stisknu čelisti a podlomím se v kolenou. Přidušeně vydechnu. Bolí to jak...čert. Zní to směšně ale je to tak. Každý z nás má svůj znak, je to něco jako jméno...umělecký podpis našeho stvořitele. Jeho prostřednictvím nás svolává k sobě a nejen to. Čekal jsem, že to nebude mít dlouhý trvání. Vypnu vodu a chvíli ještě zůstávám ve sprše dokud se neuklidním. Narovnám se a vylezu ven. Natočím se k zrcadlu tak, abych si viděl na záda. Cejch postupně bledne, ale stále je pouhým pohledem znatelný. Nenechá mě na pokoji, dokud nepřijdu. Usuším se. Hodím na sebe tílko a nátahnu si trenky. Olíznu si rty a nahodím obvyklý výraz, i když oči můžou naznačovat, že vše není úplně v pořádku. Dojdu do kuchyně a sednu si na barovou židličku. Opřu se lokty o desku pultu a zadívám se s úsměvem na Mihaela a to, co dělá.

Mihael - 28. listopadu 2010 20:41

soukromá zpráva od Mihael pro Příjde ze sprchy a nemá kecy na moje džíny. Už ne, což je divný. Přesto jídlo dodělám a předám mu ho. " Tady máš a dobrou chut." usměju se a posadím se naproti němu. Dívám se a čekám, kdy začne mít kecy na džíny. zadívám se mu do očí a všimnu si, že je v nich něco jiného. Takže nejen ty pátráš, ale že by ten tvůj věčný jakoby protivník. Co chcete udělat? Démon zabije anděla...jen předtím si trošku oba užijou...a už se vám to nelíbí. přesto mu nic neřeknu a jen se na něj usmívám. Teprve až dojí, vemu nádobí a odložím je mezi špinavý. Přejdu k němu a přejedu mu rukou po rameni a pak sjedu na záda a jak procházím má ruka mizí z jeho těla. " Už se o mě zajímá...cítím ho....ty taky, že? Já musím počkat, až začne hovořit ...ty se můžeš jít hájit....máš mě přece zabít, to ho může těšit...nebo mě chceš v řetězech?" zasměju se a posadím se na pohovku. Nelámu si hlavu s trestama, příjdou tak či tak. Já chci, aby to aspon jeden z nás přežil. A vím, že já to nebudu.

Lizmael - 28. listopadu 2010 21:18

soukromá zpráva od Lizmael pro Počkám si až bude jídlo hotové. Pak si ho k sobě s náznakem úsměvu přisunu. Nejsem zvyklý děkovat, místo toho ho pohladím po ruce. Naberu si první sousto, které ihned ochutnám. Vařit opravdu umí, proti tomu žádná. Mihael sedí naproti mně s úsměvem na tváři. Podezřele k němu zvednu pohled, jestli nemá něco za lubem. Kalhot si ani nevšimnu, mám nějak dost svých myšlenek a pálení na zádech rozptyluje. Sním poctivě všechno, pochutnal jsem si. Andílek za mě uklidí nádobí. Potom kolem mě projde, když sjede rukou na záda tiše syknu. Svými slovy v podstatě uhodne, oč jde. Koukám, že i ten nahoře se činí. Cítím...pch, víc než to. chvíli ještě zůstávám u pultu. Slezu dolů a připojím se k Mihaelovi. "Musím za ním, hodně brzy." prohodím a posadím se, lokty se zapřu o kolena a hlavu položím do dlaní. Nechci se opírat o gauč. "Přirozeně, že se budu hájit...spíš jde o mé...přesvědčení. Trochu se viklá a to se mu nezdá." promluvím nahlas spíše sám k sobě. Náklonost k Mihaelové začná být nebezpečná.

Mihael - 28. listopadu 2010 22:55

soukromá zpráva od Mihael pro Pohladí mě po ruce a já se na něj usměju. Vidím, jak mu chutná a upřímně jsem za to moc rád. Jak vše sní, přejdu a slyším, jak syknul. Nezastavím se, i když obrázek si udělám. Poranil tě...ve sprše? Nebo ..se ti otevřeli nějaké rány? rozmýšlím, ale neptám se. Zůstává sedět u pultu, ale jen chvilku. Na to se posadí na gauč se slovy, že musí jít brzo. Poslouchám ho a vidím, že se neopře. Zadívám se na jeho záda. " Přesvědčení? Tak běž ted, dokud se jen vyklá a ještě to stihneš okecat. A jestli ti ublíží, ošetřím tě. ....stejně přesvědčení nezmění násilím. To by tě musel nějak ukecat. ...ale já věřím, že ty slova dodržíš." a zlehka se dotknu jeho hrudi a pak ho pohladím po tváři. "věřím..démonovi....to bude můj další zářez." rozesměju se a je znát, že si se svým osudem hlavu nelámu. Zadívám se na něj. " Jen si prosad mojí popravu....nedovolím jinému, aby to udělal za tebe.....počkám." zašeptám, protože myslím, že právě na tohle on čeká. Až tu nebude, příjde jiný a ukončí to tak, aby se mi to nelíbilo.

Lizmael - 29. listopadu 2010 16:08

soukromá zpráva od Lizmael pro Poslouchám jeho slova a matně se pousměju. "Hmm, asi bych měl jít hned...ale nemyslím si, že by chtěl ublížit. On neřeší většinu věcí bičem, spíše naopak. Je to pekelnej diplomat..." vysvětlím mu. Při jeho dotyku, mírně přimhouřím oči a zadívám se mu do tváře. Věříš mi? zopakuji sám sobě. Potom s orzesměju spolu s ním. "Ani nechci vědět, kolik těch zářezů už máš." spokojeně vydechnu. Promnu si bradu a dál pozoruji Mihaela. Položím mu dlaň na koleno. Řekne, že na mě počká...ale to není tak docela pouze na něm. Oba to víme. "Nechci tě tu nechávat samotného, andílku. Víš, jak to dopadlo včera." významně povytáhnu obočí. Sice jsme byl u toho, když byl zraněn, ale to jsme si ještě nenaznačili, že spolu chceme opravdu být. Nyní, když jsem Mihaela ošetřil a nechal u sebe, místo toho abych ho zabil anebo přinejmenším vyodil na ulici...myslím, že ten nahoře bude o dost naštvanější.

Mihael - 29. listopadu 2010 20:00

soukromá zpráva od Mihael pro Trochu si oddechnu, že se mu nic nestane. Aspon jeden z nás je v relativním bezpečí. Jak se zač0n0u smát, jak mám už zářezů a on se směje s mnou a jeho poznámka mě rozesměje ještě víc. " To nechtěj...sám už ani pořádně nevím." směju se a dívám se na něj. Položí mi dlan na koleno a přizná, že se o mě bojí. "Můj trest není smrt, pamatuj. .. .včera to....asi zkoušel, zda se chytneš." mrknu na něj a usměju se tak nevinně, jak to jen jde. Nebo spíš jak to jen umím. Pak ho chytnu za bradu a přitáhnu si ho k sobě a políbím. Po dlouhém polibku se mu zadívám do očí. " Můj trest je bolest....a ted běž, at jsi brzo zpátky. At jsi tu dřív, než ON něco vymyslí." a mrknu na něj. Přejedu mu po tváři až na krk a pak se stáhnu. Dívám se na něj a doufám, že ten jejich je vážně diplomat.

Lizmael - 29. listopadu 2010 20:15

soukromá zpráva od Lizmael pro Zvláštním způsobem mi připomene, že jeho trest není smrt. Umlčí mě dlouhým polibkem, po kterém si povzdychnu. Už vůbec bych nechtěl, aby si tu z něj někdo udělal fackovacího panáka, zatímco tu nebudu. Nakonec, ale přikývnu. "Tak dobře." souhlasím. Potom se zamračím a podívám se, co to má na sobě. "A jestli tě někdo zmlátí, tak jenom kvůli těm nechutnějm džínům." zavrtím hlavou a pomalu se zvednu. "Tohle je drahej italskej nábitek, ne že mi ho zasviníš." pohrozím mu prstem a potom se ušklíbnu. Sám se obleču do čistého avlasy stáhnu do gumičky. Nepředstoupím před šéfa jako šupák. Odejdu bez rozloučení a bez jediného pohledu. Kdybych se ohlédl, mohl bych si to rozmyslet. Mihael může být silný, ale já znám jeho slabosti, proto ho vnímám zranitelněji než jiní. Nepropadnu se do země, ani se nenechám pohltit stíny, či plameny. Tak to nefuguje. Vyhýbáme se zbytečnému poutání pozornosti. Ve městě existuje několik zapadlých a špinavých míst, které fungují jako portály, které reagují na naši přítomnost. Obyčejný člověk nebo anděl jím neprojde. Trvá to něco přes půl hodiny, než najdu nejbližší. Celou cestu se snažím naladit na nenávistné a vypočítavé pocity vůči andílkovi. Chci se jenom pobavit. Využít jeho důvěry a náklonosti. Vytáhnou z něj informace. Chci si s ním hrát takovým způsobem, aby to toho nahoře dost štvalo. No, nejsou to dobré důvody, šéfíku?

Mihael - 29. listopadu 2010 21:04

soukromá zpráva od Mihael pro Souhlasí a zamračí se. Všimne si mých džínů a neodpustí si poznámku. Rozesměju se na celý kolo. "Budu je bránit a neboj...jsou čistý." a vypláznu na něj jazyk. Sleduju, jak se oblíká do čistého a všimnu si i znamení, ovšem nic neřeknu. Odejde a já zůstanu v jeho bytě. Rozvalím se na gauči a pustím si naplno televizi. Zavřu oči a užívám si chvilky klidu a doufám, že Lizmael dobře pořídí. Znova pocítím jeho sílu....a......

Lizmael - 29. listopadu 2010 21:12

soukromá zpráva od Lizmael pro Vrátím se hodně pozdě. Čas plyne na dvou odlišných místech jinak. Zdaleka to není jen tím. Čekal jsme dlouho dokud mě nepřijal. Nejdřív mě musel ponížit a nechat trochu vydusit. A v jeho přítomnosti jsem nepobyl o nic méně času. Vrtání se v hlavě bolí. Ukrývat, co on má před sebu naservírované jako na talíří je sakra těžký. Jsme propojeni. ALe jiným způsobem. Narozdíl od andělů a jejich hlavouna, ten náš nás nestvořil sám. To lidské emoce zabředávající do temnoty...na prvním místě. Jsem vyčerpaný. Na první pohled snad fyzicky v pořádku. Otevřu dveře a čekám, co uvidím. Srdce se svíjí v podivných křečích.

Mihael - 29. listopadu 2010 22:05

soukromá zpráva od Mihael pro V bytě hraje nahlas televize a jinak nikde nikdo není. Jen na zemi u pohovky se válí ovládač, jak mi vypadnul z ruky. Je tu silně cítít andělská aura, jak mě moji druhové odtáhli z bytu ven. Stále jsem před soudem, kdy jsem klečel v louži a oni stáli kolem mě v kruhu. Nemohl jsem k nim nahoru a tak oni museli na zem. Což on samozřejmě využil a můj trest se bude odvíjet zde na zemi. Andělé mi sebrali zbytu vše, co jsem tam měl a nechali tam jen starou matraci, na které jsem se svíjel v bolestech, jak mi bral další moje schopnosti. Odešli, je to nějaká doba. Nemůžu vstát z plesnivé matrace. Držím se za hlavu a cítím, jak se kolem rojí démoni. Na krku mám obojek tak, aby mě žádný nemohl uškrtit.

Lizmael - 29. listopadu 2010 22:20

soukromá zpráva od Lizmael pro Nepříjemně se mi zkroutí vnitřnosti, když Mihaela nikde v bytě nenajdu. Jako by se proměnil v páru a vypařil. Projdu všechno, ale nikde ani stopa po větším zápasu. Nikde ani kapka krve. Naštěstí? Těžko říct. Rozdrtím mezi zuby nadávky, otočím se na patě jdu ho hledat. Vůbec nemám ponětí, kam jít. Co když se sám sebral a někam odešel...pobavit se? Ne, to můžu ihned zavrhnout. Říkal, že počká. Věřím, že by se sám nevrhl vstříc nebezpečí. Kluby tedy škrtám ze seznamu. Jediné další místo, kde jsme se dřív setkali byl jeho byt. Ale...co by dělal tam? Zatnu ruku v pěst. Nesnáším tenhle nový pocit. Mám strach. Hnusnej slizkej strach. Ale ne o sebe. Ksakru. Mihaely, kde jsi?! Přidám do kroku. Mířím k jeho bytu, i když nedoufám...a v tom mě to pleskne přes obličej. Není jich tam pár. Jako by sejich vynořili desítky. Našinci. Stahují se. Ale mě nikdo nedal zprávu, nikdo mě nepozval...ne, to snad ne... Rozeběhnu se. Podrazil mě?! Držel mě u sebe shválně u sebe?! Svině podrazácká. Snažím se dostat do bytu, co nejrychleji, ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že přijdu pozdě...neměl jsem chodit pryč.

Mihael - 29. listopadu 2010 22:41

soukromá zpráva od Mihael pro Pozval je ke mě. Nebo spíš prozradil můj úkryt, který jsem před nimi tady skrýval. A já nezamykám. Což první velmi rychle zjistí. Příjdou však jako první slabý. Z třestící se hlavou postavím proti nim a i přes bolest se na ně usměju. Jejich útok za tu provokaci je okamžitý a já se bráním jen chvili, než mi dojde i ten zbytek sil, co ještě mám. Pak už vnímám jen bolest, jak mi dávají do těla. Ano, pár jsem od sebe odhodil, ale velmi rychle je nahradili další.Silnější než byli ti první. Když Lizmael příjde blíž, může potkávat víc a víc démonů, kteří jakoby čekali a nebo se prochází a jsou netrpělivý. Já skončil uprostřed místnosti jako atrakce, kdy mě vždy drží a mlátí tak dlouho, dokud dýchám. Dají mi chvilku na menší regenaraci a pokračujou. Některým se to přímo líbí. Ano, už jsem poznal, co je to proražená plíce i vyrvaný piercing. Pár mě zkusilo škrtit, ale přes obojek se nedostali a žádný ho nedovedl sundat. Přesto jim to nějak nevadí. Překvapivě však mám na sobě stále džíny , i když už nejsou jen modrý.

Lizmael - 29. listopadu 2010 23:05

soukromá zpráva od Lizmael pro Moje domněnky se potvrdili. Rojí se tu jako včely kolem úlu. To neměl dělat, podrážet vlastní lidi. pěním vzteky. Ty, kteří stojí na ulici a nebo rotržitě přecházejí po chodníku minu bez povšimnutí. Ve skutečnosti měřím své síly s jejich. Několik jich znám i osobně, o jiných kolují historky. Vyběhnu po schodech. Nereaguju na jejich nasraný xichty. Jestli mají problém, můžem si ho vyřešit rovnou tady. Dveře jsou otevřené do kořán. Zvou na krvavou zábavu. Byl jsem takový a vlastně pořád jsem. Přesto je mi z mých druhů přímo zle. Zahledím se na Mihaela vprostřed kroužku a zájmu několika démonů. Visí na nich jak hadrová panenka. Kdybych necítil jeho auru, málem bych ho nepoznal. Tolik mu ubrali z jeho krásy. Pokročm blíž. "Ten je můj! Kdo vám dovolil šahat na mojí hračku?!" vycením zuby a hrdelně zavrčím. Oči opět planou modrým ohněm, podivně ledovým. Tvářím se přísně a postojem těla vyžaduji respekt od podřadných. Samozřejmě nejsem tu jediný silný. Na anděla se nedívám. Pohlede si nakvašeně měřím našince.

Mihael - 29. listopadu 2010 23:17

soukromá zpráva od Mihael pro Nejdříve ho matně pocítím a pak zaslechnu i jeho hlas. Zadívám se na něj a hned na to spadnu k zemi, jak mě pustí a někteří, hlavně ty slabší, ustoupí od mého těla. Několik démonů se ale postaví proti Lizmaelovi. " Tvůj? Není ničí. Podívej se na něj. Je to troska. A ty nejsi v postavení, aby sis dělal nároky. Přišel jsi pozdě. My ho našli dřív." oponují někteří a je znát, že někteří se této zábavy rozhodně nechtějí vzdát. A minimálně jednoho Lizmael zná. Nido tu není žádný nevinátko, a povahu mají dost podobnou s jeho. Jako než mě poznal blíž. Jak slyším Lizmaela, zkouším se pomalu postavit. Nejdříve se dostat aspon do kleku. Chrčím krev a chvěju se, ale přesto se snažím aspon postavit. Ale zatím se mi to nevede. Což jen moje snažení vede k pobavení démonů, co to pozorují a hledí na vyšší a Lizmaela.

Lizmael - 29. listopadu 2010 23:26

soukromá zpráva od Lizmael pro Čekal jsem, že mi někteří začnou odporovat. Uchechtnu se a povýšeně si skupinku změřím kritickým pohledem. "Já ho našel první. Vy byste o anděla klidně zakopli a šli dál, jak máte zhýčkaný nosánky pozemskym životem." odplivnu si a pomalu kráčím vstříc Mihaelovi. "Já jsem byl ten, kdo vyšmejdil tuhle klícku s tímhle ptáčkem uvnitř." hrdě se usměju. Přiklenku si k andělovi, chytím ho za obojek a vytáhnu na nohy, jako bezvládnou hračku. "A já si sním začal hrát jako první. A ještě jsem neskončil." povím důkladně a pomalu. Opovržlivě sjedu očima na Mihaela. Mrštím jím o zeď a uštědřím mu kopanec. Je mi to líto. Musel jsem to udělat. Je už tolik zraněný, že tohle mu už neublíží...i tak to bolí. "Jste teda vážně borci, když vás praští do očí odkrytej pelech padlýho. Nebylo vám divný, že nikde nejsou žádný zábrany?" povytáhnu obočí a věnuju pozornos jen těm, co proti mně vystoupili.

Mihael - 30. listopadu 2010 07:12

soukromá zpráva od Mihael pro Slyším, jak hovoří a znova mi přeběhne mráz po zádech. Jeho slova jasně značí, že on se k nim přidá. Už se mi podaří dostat se na čtyři, když mě chytne za obojek. chytnu ho za ruce, jak se na první pohled snažím chabě bránit. Přitom se skoro neviditelně na Lizmaela usměju. Zadívám se na něj a pak už jen cítím, jak mě odhodil. Narazím na zed, až vyheknu a sesunu se k zemi, kde následuje kopanec. Zkroutím se bolestí a vyplivnu další krev. Zůstávám ležet na zemi a oddechuju. Zavřu oči a jen se snažím trochu zregenerovat. Démoni to sledujou a je znát, jak mu moc nevěří. " Co tím chceš říct...že je tohle past...i kdyby sem vlítli...nemají proti nám šanci...a aby dali prašivého anděla démonům dobrovolně za hračku...to jsi upadnul..proč by to dělali?" hvooří a je znát, jak se jim to pořád nezdá a nebo se anděla nechtějí vzdát. Proto je možná tak snadné, že ON může využívat démony, protože plno z nich jeho plán ani zdaleka neprohlídne. Jeden z démonů se přiblíží ke mě a chce mě taky zvednout za obojek, ale nechytne se ho. Jako se ho pořádně nedotli ani ti předtím. Pálí ho díky auře v něm. A taky právě tento obojek prozrazuje mojí totožnost a láká démony.Lizmael si může všimnout, jak se démon zakření po krátké bolesti z obojku a chytne mě za vlasy. Vytáhne mě do kleku a donutí mě se propnout, aby se moje tělo vystavilo proti Lizmaelovi. " Co chceš s takovou troskou ještě dělat? S takovým hnusným prašivým andělem. Nejspíš není vůbec dobrej, když tu nemá ani sebemenší zábrany. ...já bych ho zabil." promluví a strhne se hádka, protože někteří si chtějí hrát, někteří začínají být na Lizmaelově straně a některý to už nebaví a tak jsou pro smrt. Démon mě odhodí s odporem na zed, kde si rozrazím spánek a zase se sesunu k zemi.

Lizmael - 30. listopadu 2010 13:52

soukromá zpráva od Lizmael pro Protočím oči v sloup, když si jeden myslí, že jim naznačuju, že se dostali do pasti. Dokonce mě to pomyšlení i rozesměje. Jsou tak tupý a nebo to na mě jenom hrajou? Připadám si jako ve stupidní grotesce. Mrazivě střelím pohledem po démonu, který právě tahá Mihaela za vlasy, aby ho dostal do kleku. Vyšlu k němu psychickou křeč, která by mu měla projet hlavou jako ostrá čepel nože. "Říkal jsem, že je to moje hračka." doplním své varování milým úsměvem. Sprásknu ruce a přelétnu stádo hovad pohledem. "Vrtáte se v něčem, čemu nejste schopni porozumět. A hlavně...pletete se do záležitostí našeho šéfa. Zrovna jsme byl u něj na kafi a rozhodně by z vás nebyl nadšenej. Věc s tímhle mrzákem se vás vůbec netýká. snažím se je zviklat. "Chtete ho zabít?" uchectnu se jako kdybych slyšel dot dobrej fór. "To se vám nepovede a proč? To už jsme vám v podstatě řekl. Tohle není vaše věc. Tím, že jste skočili tomu nahoře na lep, si to serete u našeho šéfa. No...ale to je vaše věc, když chcete podlejzat Světlým." ledabyle pohodím rameny. Přejdu blíž ke zhroucenému andělu a sjedu ho znechuceným pohledem, i když uvnitř vřu vzteky. "Já mám narozdíl od vás povolení. Našel jsme si ho první a udělal si z něho mazlíčka. To si neumíte obstarat vlastního?" znova se na ně podívám.

Mihael - 30. listopadu 2010 14:55

soukromá zpráva od Mihael pro Démon se sklátí s bolestí hlavy a zařve bolestí. Ostatní ustoupí od Lizmaela až na někteří, kteří jsou silově na tom podobně, ovšem ti ho začnou poslouchat. Někteří stále nevěří, ale jiný se začínají rozčilovat, jak si s nimi ti nahoře pohráli. Ovšem jak se tu děje rozruch chodí sem více a více démonů. Ovšem to, co Lizmael řekl, se taky šíří a tak někteří odchází s hnusem odplivnutí a zůstanou jen ti, kteří by si rádi zahráli a nebo zkusili mě zabít. Ovšem ty zase drží Lizmaelova síla stranou. Vypadá to, že démoni konečně odtáhnout, až na jednu skupinku, která chce pokračovat a nechtějí respektovat, že je něco jen jednoho. " Hele, a když je tvůj, nechceš se aspon podělit? ...můžeme si ho půjčovat. ...on to vydrží a když ne, tak to nebude nikomu na škodu. Spíš to jen prospěje." zkouší jeden, přitom druhý se připravuje na boj, že se o tělo anděla klidně popere. Zůstávám ležet na zemi a skoro vůbec nic nevnímám, jak mi třeští hlava a mám nejspíš pořádný otřes mozku.

Lizmael - 30. listopadu 2010 15:21

soukromá zpráva od Lizmael pro Je to težké. Sakra těžké přesvědčit houf démonů, aby nechali zmláceného anděla napokoji. Přesto lze vidět, že nejsmě všichni stejní. Je to dáno i našimi schopnostmi, které se liší. T, kteří mají mozek už dávno vypadli. Ale stále mi visí na krku skupinka těch krvežíznivých. Dostanu nabídku, zda se nechci podělit. Naoko se zamyslím a prstem si poklepu na rty. "A víš, žes uhodl? Nechci." postavím se normálně a jsem ve střehu. Tihle jsou dost problémoví. "U nám nejsou tři stovky, abysme tu hráli pubertální kraviny." vysměju se mu. "Já se dělit nebudu, nejsem žádnej samaritán. A mám pocit, že ste mi ho rozbili víc než dost. Mohl bych taky žádat satisfakce." samolibě se usměju.

Mihael - 30. listopadu 2010 18:40

soukromá zpráva od Mihael pro Démon vidí, jak přemýšlí a tak zadrží jednoho, co se chce na Lizmaela vrhnout. Ovšem jak odpoví, rozzuří se i druhý. Vysmívá se jim a jim se to nelíbí. Dokonce jak řekne, že by chtěl satisfakci, prudčí se rozlítí. " Žádnou satifakci nedostaneš...já si ho prostě vemu." a vrhnout se na Lizmaela. Nejdřív vyrazí jeden a na to skoro ihned za ním další tři. A ten, co promlouval o dohodě, se snaží využít toho, že Lizmael bude zaneprázdněný a chce ho obejít, aby prostě vzal tělo anděla a odtáhnul ho, případně anděla zabil. Plíží se jako stín a v ruce se mu zaleskne dýka. Zbylý to pozorují a pozbuzují, přitom pomáhají odehnat pozornost Lizmaela od plížícího se démona.

Lizmael - 30. listopadu 2010 22:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Znám jejich, vlastně naše, způsoby. Umíme být zákeřní a občas se chováme jako smečka vlků. Snadno odhadnu, že se na mě vrhnou všichni. Ne všichni ne... Podvědomně couvnu blíž k Mihaelovi, abych ho chránil. A já ho budu chránit. Proti přesile nemám šanci, ale můžu některým ublížit. Vypadá to pro nás dost bledě, netušil jsem, že náš konec bude tak rychlý. Můžu ho o pár minut oddálit, nic jiného mi ani nezbývá. Soustředím svou energii do dlaní a konečků prstů. Pro začátek proti svým druhům vyšlu silovou vlnu. Některé by to mohlo odhodit. Snažím se jim nabourat od vědomí. Kéž by jim tak selhaly končetiny, chytali je křeče, cokoliv. Kdo by to byl řekl, že se budu bít za anděla.

Mihael - 30. listopadu 2010 22:31

soukromá zpráva od Mihael pro Démoni jdou a nejspíše tuší, že se Lizmael bude bránit. Vlna jednoho svalí k zemi, ale hned se sbírá, další to jen odrazilo. Ovšem pak se jim snaží dostat do vědomí a to zasáhne, že se začnou podlamovat a slabší spadnou k zemi bez známky se k němu blíž. Ovšem je tu hlavní rváč, který se chtěl hned rvát a je znát, že ten něco vydrží. A vedle něj ještě jeden. Vydrželi útoky a vrhli se na Lizmaela pěstmi a jejich pekelnou magii. Já se pomalu probírám a hlava mi třeští. Vnímám hlasy, démonskou sílu a tělo se zachvěje. Otevřu oči a vidím, jak se mě Lizmael snaží bránit. A taky vidím, jak jsou jeho šance sníženy přesilou. Oči se rozšíří v úžas a srdce se stáhne strachem o něj. Néééé,....on néééé....tohle nesmíš...já...já si ho vybral...jeho..slyšíš...jehoooo....nedovolím ti to...nedovolíím. řvu v myšlenkách i přes bolest k němu. Vím moc dobře, že mě slyší. Ted ano. Jeden démon však postupuje bez toho, aby si ho kdokoliv všimnul. Zadívá se na andílka a pak na rvoucí se démony. Ušklíbne se. Chytne anděla za vlasy a přetočí na záda. Na to mu do těla vpraví dýku. Křičím na boha v myšlenkách a proplíží se ke mě démon. Ucítím bolest a spadnu na záda. Zírám na démona a na dýku, co mi míří do těla. Zařvu a to bolestí, kterou mi dýka způsobila. Zadívám se na démona, co mě zranil. Znova zařvu, tentokrát je v hlase slyšet bolest vnitřní a vztek. Mé oči zbělají a obojek se stáhne kolem krku tak, že nemůžu dýchat. Démon nechápe, co se to děje, protože do místnosti vstoupí ohromující světlo a celý pokoj se prozáří. Démoni, kteří tam jsou a to bez vyjímky, padnou v bolestech. Mé tělo se zvedne ze země pomocí nádherných bělostných křídel stále za mého bolestného křiku. Mé oči, bílé a slepé se rozhlídnou po místnosti, nad kterou se vznáším. V ruce se objeví meč. Obojek září tím, jak mě škrtí. Namířím mečem na démona, který do mě vrazil dýku a jím projede jasné světlo, kterého roztrhne. Otočím se proti ostatním. Světlo v místnosti zeslábne a silnější začnou utíkat. Slabší jen zírají ohromený tím, co vidí.

Lizmael - 30. listopadu 2010 22:41

soukromá zpráva od Lizmael pro Nastal čas, kdy i já dostanu do těla. Snažím se s nima rvát a používat i magii sobě vlastní. Ale nic nemá tak veliké účinky, protože jsme z jednoho těsta. Když vykryju ránu od jednoho, okamžitě schytám další od druhého. Postupně začínám podléhat, i když na kolena klesnout nechci. Náhle za sebou uslyším Mihaelův křik a bezmyšlenkovitě se ohlédnu. Všimnu si, že jeden grázl mě obešel a...dostanu ránu a spadnu k zemi. marně doufám, že dýka v andílkově byla pouze přelud. Než se tsačím vzpamatovat a vyšplhat na nohy, srazí mě světelná síla zpět k zemi. Vzduch je prosycený silnou andělskou aurou. Svaly se třesou v bolestech, přesto zvednu pohled a ohroměně se zadívám na Mihaela. Přesněji na jeho andělskou podobu, kterou mi nabízel k prohlédnutí... Je tak nádherný...nevnímám téměř nic jiného, pouze jeho jasné světlo. Nevydržím to ale dlouho a skloním hlavu s pevně zavřenýma očima. Zhluboka dýchám. Točí se mi hlava, svaly bolí. Namožená mysl hledá odpočinek, ale stárá se pouze o jediné. O naději, že Mihael bude v pořádku.

Mihael - 30. listopadu 2010 22:53

soukromá zpráva od Mihael pro Mé tělo je bez jediného šrámu, nádherné, bez tetování, bez piercingu. Má tvář je ještě zkrášlena božskou silou. Křídla se pohybují s lehkostí a roznáší kolem sebe mocnou auru. Nejsem nejstarší, ale silný. Slepým pohledem ničím démony, co tu zůstali a neutekli. Až na jednoho. Na Lizmaela. Přesunu se nad něj a namířím na něj meč, který zabíjí ty, jako je on. Moje oči jsou slepé, přesto srdce vidí a já dám meč nastranu. Gestem meč zmizí a já se ještě nepatrnou chvilku vznáším nad démonem. Náhle se obojek povolí, světlo i křídla zmizí a já se zhroutím k zemi. Dopadnu na zem v bezvědomí, vedle mě cikne dýka, která byla v mém těle.S obojkem kolem krku, který stále ještě chvilku září, než přestane a dovolí mi dýchat normálně. Mé tělo je stále raněné, ale rána po dýce zmizela. Ovšem už není tak, jako předtím. Díky vrácení se na moment do mé podoby, se mi zvýšila regenerace a na ten moment mi vyléčila nejhorší zranění.

Lizmael - 30. listopadu 2010 23:15

soukromá zpráva od Lizmael pro Pouze jakoby z povzdálí cítím, jak zabijí ostatní démony. Čekám, že zabije i mě. Přece jenom, jsem démon jako ostatní. Ale...nevadilo by mi zemřít jeho rukou. Vznáší se nademnou, ale nic se neděje. Kromě přívalů andělské aury, která mi znemožňuje pohyb, necítím žádnou bolest. Nic. Po chvilce se místost zahalí do ticha. Zaslechnu dutý dopad těla na zem a zacinkání dýky. Promnu si kořen nosu a zvednu hlavu. Vidím ležícího Mihaela, je v bezvědomí, ale vypadá to...že na tom, už není nejhůř. Zatnu zuby a připlazím se k jeho tělu, které zdobí ošklivé podlitiny šeho druhu. Vypadá jako kdyby spal. "Mihaely..." zašeptám, jao kdybych se bál, abych ho neprobudil. Otočím jeho tvář k sobě a pohladím ho, zlehka. Pečlivěji si prohlédnu jaká zranění mu zůstala. Vtisknu mu polibek na čelo a dlaň položím na místo, kde má srdce. Tepe. Začnu mu pomalu pomáhat s regenerací, ale jn po troškách, abych mu příliš nepřitížil. Jeho uzdravení je mi přednější, než moje. On toho schytal víc. Kdo ví jak dlouho ho tady mučili. "Počkals..." položím hlavu na podlahu a přivřu oči. "A já přišel pozdě...nechal jsme tě čekat...příliš dlouho." zachraptím.

Mihael - 30. listopadu 2010 23:32

soukromá zpráva od Mihael pro Má mysl je mimo. Mé tělo leží bez vůle se samo pohybovat. Mé kůže je chladná, přesto srdce tepe. Tiše, ale přece. Nereaguju na oslovení, na polibky. Jak mi pomáhá s regenerací, kůže na tom místě hoří a tělo se bez sebekontroly vždy chvěje. Přesto už lépe přijímá pomoc od démona než na poprvé. Rány jsou skoro po celém těle. Jediné, co moje tělo chránilo, byli právě ty moje špinavý ošoupaný džíny. Přesto jejich ochrana byla velmi chabá. Vyřádili se, aspon pár určitě. Světlo, které tu bylo, odehnalo démony a vypadá to, že je okolí zase čisté. Jakoby to celé byla jen zkouška.

Lizmael - 30. listopadu 2010 23:46

soukromá zpráva od Lizmael pro Odpočívám a nabírám síly. Ležím vedle Mihaela a vím, že nic moc nezmůžu. Byt je úplně holý. Není tu nic, čím bych mu mohl zajistit pohodlí. Když se mi udělá lépe rozhdnu se andílka dopravit k sobě domů. Nějak se s jeho bezvládným tělem poperu a přehodím si ho přes rameno. Díky ledové pokožce si připadám jako kdybych nesl mrtvolu. Sejdu s ním před barák. Předtím na nás uvrhnu zmatení aby si nás chodci moc nevšímali. Jakmile se mi podaří chytit taxíka, nasoukám ho do auta, abych ho o několik minut poděj mohl vytahovat v jiné ulici. Vyčerpaně ho položím na postel. Dopřeju si chvilku oddychu a potom ho vysvleču z kalhot. Do mísy napustím teplou vodu, přinesu ji i s ručníkem a začnu ho omývat. Potom se mu pokusím oštřit několik zranění tím, co mi eště zbylo v lékárničce. Když jsem se vším hotový, položím se vedle něho a starostlivě se na něj dívám.

Mihael - 30. listopadu 2010 23:56

soukromá zpráva od Mihael pro "Lizmaeli!!!!" zakřičím z plných plic, jak se proberu a nabydu trochu vědomí. Víčka mám stále těžká a i po otevření chvili nevidím. Proberal jsem se nějakou dobu po umytí. Nic nenaznačovalo na to, že se proberu. Probral jsem se tak rychle jako jsem do něho upadl. Ihned se posadím a ještě oslepený vnímám pod sebou postel. Mé oči jsou otevřené a já pátrám rukou kolem sebe. "Lizmaeli.....jsi tu?" ptám se hlasem plným strachu. Cítím své tělo, jak bolí po regeneraci, pomoci démona i po ranách. Přesto moje první starost je o něj. Porsím...at je v pořádku....at je v pořádku...." snažím se mrkat, jak se snažím přivést zrak zpátky k činnosti.

Lizmael - 01. prosince 2010 00:18

soukromá zpráva od Lizmael pro Usnul jsem. Náhle se s trhnutím a leknutím probudím, jak andílek zakřičel mé jméno. Srdce mi uvízne v krku. Poplašeně se nadechnu a když zaostřím, Mihael už sedí a rukou šmátrá kolem sebe. V jeho hlase rozpoznám silný strach. Na nic nečekám a posadím se. "jsem tady, jsem tady." přivinu ho k sobě do náruče, šťastný, že se probral. "Jak je ti, andílku? " ptám se starostlivě. Hladím ho po vlasech a líbám na tvář. Strašně se mi ulevilo. Vytuším, že zůstává slepý, ale nic neříkám. "Řekni si cokoliv potřebuješ, všechno zařídím." objímám ho. Už ho nikdy neopustím.

Mihael - 01. prosince 2010 07:09

soukromá zpráva od Mihael pro Rukou šátrám kolem sebe a modlím se, aby byl Lizmael v pořádku. Uslyším jeho hlas a pak i jeho tělo, jeho vůni, jak si mě přivinul. Okamžitě ho obejmu a pevně se k němu přitisknu. " Lizmaeli." vydechnu úlevně a zavřu oči. Neodpovím na to, jak mi je. Jen vnímám jeho doteky, jeho polibky a já ho hladím po tváři, jak se ujištuju, že je to on. Jak mi nabízí cokoliv, usměju se až ukáži zuby a přejedu mu prsty po rtech. "Tebe...ty můj démonku." zašeptám tiše a pevně se k němu přitisknu. " Bál jsem se o tebe.....bojoval jsi za mě...proti přesile....nezranili tě..moc?" a znova zkusím otevřít oči. Stále nevidím a tak oči zavřu. Přejedu mu po krku až ke klíčním kostím, hlavu skloním, jako bych se styděl. " Bolí mě ....tělo....ale to bude v pořádku.....děkuju ti, Lizmaeli." odpovím mu konečně na otázku, tak nějak tuším, že na tuto odpověd on čeká. S hlavou skloněnou se k němu zase přitulím a zabořím čelo na jeho krk, hlavu položím na rameno a úlevně vydechnu. Děkuji ti.....je v pořádku....je v pořádku.

Lizmael - 01. prosince 2010 10:34

soukromá zpráva od Lizmael pro Kvůli jeho zraněním jsem ho nechtěl příliš mačkat, ale když cítím s jakou silou se na mě natiskne, zapomenu na to a také ho pevně objímám. Je až k neuvěření, jak je šťastný, že jsem v pořádku. Zrovná já. Usmívám se tomu, jak mě hladí po tváři. První otázka se zamlčí, ale na druhou odpoví, že potřebuje jenom mě. Tiše se zasměju. "Ty jsi mi nějaký skromný. Spokojíš se s jedním démonem." cuknu koutky. Chlácholivě ho hladím po zádech. "Mně nic není, vážně." ujistím ho. Nebudu ho zatěžovat svými zraněními, protože na nich mi nezáleží. Vylížu se z toho. "Já jsem měl o tebe taky strach. A jsem na sebe pořádně naštvaný. Neměl jsem tě tu nechávat samotného. Co kdybych přišel ještě později?..." vydechnu do jeho vlasů. Potom mi, jako by stydlivě, řekne, že ho bolí tělo. Tomu se sani nedivím. Poděkuje mi. "Neděkuj. Nemáš proč." pohladím ho po vlasech. "To ty jsi pomohl mně. Proti nim bych nevyhrál." stále ho objímajíc se s ním znovu položím na postel. "Potřebuješ odpočívat." odtuším. "Záleží mi na tobě...hrozně moc." šeptnu.

Mihael - 01. prosince 2010 11:27

soukromá zpráva od Mihael pro Nevěří, že bych se spokojil jen s ním. Stále se usmívám. " S jedním..ale tím nejlepším....já si vybírám vždy to nejlepší." upřesním mu a v hlase je znát úleva s opětovného setkání. Přizná, že mu nic není, i když mu to moc nevěřím. Viděl jsem, jak dostával rány. Přesto dělám, že mu věřím. Na jeho slova o tom, že je na sebe naštvaný a co by se stalo, kdyby přišel později jen jemně zakroutím hlavou. " Tak bych přežíval, dokud by jsi mě nenašel....slibl jsem ti, že to budeš ty...kdo bude mít tu možnost. ....a taky jí máš." poslední část jen tiše zašeptám. Přiznám bolest těla a poděkuji. Zavrhne poděkování a poděkuje on mě, přitom se pomalu zase položíme. Přitisknu se na něj tělem a najednou mi dojde, že bych měl děkovat svým džínům, protože kdyby přišli na mojí ozdůbku dole, nejspíš bych trpěl ještě víc a i jinak. Takto se kalhot nevšímali. Pro sebe se usměju a pohladím ho po hrudi, jak tak ležíme a snažím se dotýkat jeho kůže, jeho těla, Vnímam jeho vůni, jeho démonskou auru, pro mě tak jedinečnou. "Říkal jsem ti....že si na mě musíš dávat pozor...až mě budeš...zabíjet. ...oni si nedávali pozor a přehnali to nejspíš i z pohledu Jeho." zašeptám tiše a zrudnu, jak přizná, že mu na mě záleží. Pošoupnu se trošku v jeho náručí a rty díky polibkům najdu jeho ucho. " Taky mi na tobě záleží....proto jsem ted...tvůj.....můj démonku." a něžně ho políbím na ušní lalůček, než mi hlava spadne na postel a jen se k němu zase přitisknu. Uvnitř těla mě něco hřeje a zároven tísnivě bolí. Ano....povolil mi tebe, a proto jen ty z démonů se smíš dotknout obojku. Žádný jiný démon ne. .... povolil za cenu, že jak někam vyrazím, démoni to poznají a dají mi ochutnat bolesti. Pokud to neuděláš ty sám. ...jsem už skoro jako člověk....sebral mi další moje síly....nezvládnu zabít ani nejslabšího démona, pokud mě...neohrozí na životě přímo. Z očí začnou zničehonic téct slzy a venku se rozprší.

Lizmael - 01. prosince 2010 14:12

soukromá zpráva od Lizmael pro "Tím nejlepším? No proto." krátce se zasměju. Poté mi odpoví, že by na mě prostě dál počkal. "Jsi blázen, vydržet tolik bolesti, kvůli extra katovi..." zamumlám do jeho vlasů. Postupně přicházím na to, že jsme ho nešel zachránit, abych to mohl být já, kdo ho v budoucnu připraví o život...toužil jsem po jeho bezpečí. Lehneme si a tiskneme se k sobě, jako kdybychom se snažili pohltit navzájem. Něžně se s ním mazlím a snažím se mu vynahradit chvíle utrpení, které musel snášet. Vdechnu. "Jejich chyba...kdyby nebyli tak lační tvojí krve a smrti, mohli si dál běhat po městě." nějak mi ani nepřipadá, že by těch démonů byla škoda. Mihael na mě má divný vliv. On je u mě teď na prvním místě. Rty se dostane přes krk k uchu. "Můj.." zopakuji tiše a usměju se, když mě políbí na lalůček. Ležíme v tichosti, kdežto na hrudi ucítím cosi vlhkého. Na okna začnou bubnovat kapky deště. Palcem otřu andílkovu tvář. Nevím, co říct a jestli vůbec. "Ukončím to...až ty budeš chtít...až už o mě nebudeš stát..." povím tlumeně a líbávám slnou vodu kanpoucí z jeho očí. "Protože...není snadné být bez tebe."

Mihael - 01. prosince 2010 19:38

soukromá zpráva od Mihael pro Nelituje ostatní démony a dál se ke mě tiskne jako já k němu. Usměju se na něj a jsem rád, že mi jejich smrt schvaluje. I když já bych na tohle nečekal. Zašeptám mu do ucha, že jsem jen jeho a on to potichu po mě zopakuje.Usměju se na něj a něžně ho políbím. Jak ležíme a začnou mi z očí téct slzy, zašeptá, že je to na mě a že je těžké být beze mě, přitom slíbává moje slzy. Otevřu oči, vidění začínám mít, ale stále rozmazaný. " Já ale bez tebe být už nechci.....rozhodně ted to vidím na pěkně dlouhou strávenou dobu....já v démonově opojení.." zašeptám a konečně vidím rozmazaně jeho tvář a políbím ho na rty. Stále z očí tečou slzy a venku se déšt zvětšuje.

Lizmael - 01. prosince 2010 19:59

soukromá zpráva od Lizmael pro Zadívám se do Mihaelových očí, i když netuším, zda už vidí normálně. Dostanu trochu užaslý výraz, když se dozvím, že už beze mě být nechce. " Je to vůbec možné? Opít se mnou?" zasměju se. Chytím ho jemně za zátylek a bez okolků přijmu polibek. Slzy mu nepřestávají téct, ale to mi nebrání v tom, abych se sním dál líbal. Prsty mu vjedu do vlasů. Zavadím znovu o obojek. "Nedá se toho nějak zbavit?" povzdechnu si. Andílek není přece žádný divoký pes, aby to musel nosit. Pohladím ho po boku. "Co bys řekl troše cestování? Až se ti udělá líp...vypadneme z města." napadne mě.

Mihael - 01. prosince 2010 20:35

soukromá zpráva od Mihael pro Příjme polibek a já jsem rád. Nechávám slzy padat a líbáme se. " Jde....když jsem s tebou,..nemyslí mi to...a jen chci být s tebou....cítit tě na sobě...a v sobě." oči se více rozšíří a zadívám se do jeho. Už nabírají svojí šedivou barvu z bílé. a znova ho políbím. Jeho ruka vjede do vlasů a pak zavadí o můj obojek. Skloním hlavu a neodpovídám. Přejede mi po boku a navrhne mi cestování. Ještě více skloním hlavu a rukou se chytnu jeho ramene. Mírně ho stisknu, jak si dodávám odvahy. Zadívám se mu do očí. "Ten obojek je moje ..z posledních ochran před ostatními démony.....můžeš ho sundat a dotýkat jen ty. Jak mi ho sundáš, neubráním se a oni po mě půjdou. To...co se stalo....je ten můj trest...a když jsi to neudělal ty po tom útoku, zařídil to tak..ON.....ale..já ti věřím." rukou si šáhnu dozadu na krk a stáhnu vlasy tak, že se objeví obojek. Dotknu se ho prstem a je tam zapínání, které já neodemknu. To může jen ON a Lizmael." jsem před ním sehnutý a čekám, až mi obojek sundá.

Lizmael - 01. prosince 2010 20:58

soukromá zpráva od Lizmael pro Prozradí mi, jak moc na něj působí má přítomnost. Co se tám to stalo? Takhle by to vůbec nemělo být. Je to naprosto šílený. Přesto nemám síli se tomu bránit. Usměju se na něj a opětuju další polibek. Po mých otázkách andílek sklání hlavu. Nechce mi odpovědět? Nebo je tu něco, o čem bych měl vědět, ale zkazí mi to náladu? Trpělivě čekám, co ze sebe vysouká. Očima sklouznu k jeho prstům, kterýma mi tiskne rameno. Poslouchám a dívám se na jeho krk. Poslední ochrana. Pojistka...pro mě. Nikdo ho nezabije, ale mučit ho můžou donekonečna. mírně stisknu rty. Odhrne si vlasy stranou a já spatřím zapínání. Vydechnu. Chytím jemně jeho zápěstí a odtáhnu mu paži z krku. Dotknu se jeho brady a zvednu mu hlavu, abych mu vidl do obličeje. "Nebudu pokoušet tvé bezpečí." shrnu mu vlasy za ucho. "Pokud je to tvá poslední ochrana, nebudu ti ji brát." zavrtím hlavou. Pro odlehčení atmosféry se usměju. " Ale tak rád jsem tě na krk líbal. Holt si budu muset najít jiné místečko." pokrčím výmluvně rameny a políbím ho na čelist. "A co to cestování? Nechce se ti? " zeptám se znovu.

Mihael - 01. prosince 2010 21:28

soukromá zpráva od Mihael pro Čekám, že uslyším cvaknutí, jak mi rozepne obojek, ale on se dotkne mého zápěstí a odtáhne ho stranou. Zvedne mi hlavu a zadívá se mi do obličeje. Dívám se na něj a přestávám brečet. Déšt venku ustává. Jeho slova mě dojmou a já zrudnu. Usměje se a políbí mě na čelist. Jeho slova mě potěší a zároven zamrzí, že příjdu o polibky na krk, o jemné dušení při tom. Chytnu jeho ruku svojí a přejedu po jeho prstech svými. " Pokud by jsi....mi ho potom zase nandal.....pokud to jde....tak...tak....když budu s tebou....v bezpečí." promluvím tiše, ale je znát, že váhám. Nevím, to jde či ne. Na to jsem se ho neptal, to mě nenapadlo. A já na to nevidím, ale naděje tu je. Zeptá se znova na cestování. " S tebou pojedu kam budeš chtít....ale né do zimi....a do pekelných teplot taky ne....copak by jsi vybral pro svého náročného andílka?" zeptám se s jemným úsměvem a rukou hladím jeho paži.Sjíždím na zápěstí a zase do dlaně a zase nahoru.

Lizmael - 01. prosince 2010 21:43

soukromá zpráva od Lizmael pro Na okamžik si pomyslím, že je to až moc velká náhoda...Mihael přestal ronit slzy a počasí venku se umírnilo. Asi na té povídačce něco bude. Začne váhavě nahlas přemýšlet. Zavrtím hlavou. "Nebudeme riskovat. Kdo ví, jestli neztratí své schopnosti ihned po tom, co ti ho sundám? Pak by to bylo hodně zlý." vtisknu mu polibek do dlaně. "A v bezpečí? Rád bych se chvástal tím, že jsem neporazitelný...ale viděl jsi to dneska. Stačí aby jich přišlo víc a moje šance se snižují." taky mě mrzí, že jsme právě přišli o spestření při milování, ale i bez toho se dá žít. Souhlasí, že by jel. Zasměju se. "Pro mého náročného andílka?" nahodím zamyšlený výraz, přivinu ho k sobě a přemýšlím, kde by se mu mohlo líbit. "Takže škrtáme jižní i severní pól...a Afriku." usměju se. "Hmm...nechceš se podívat do Evropy? Tam by se možnávhodný klima i našlo." Bříškem palce mu přejedu po obočí. Kroužek nikde. Zamračím se, sjedu dlaní až ke gumě spodního prádla a nadzvednu ji, jen pohledem zkontroluju, že ta druhá ozdůbka je na místě. Měl sice na sobě kalhoty, ale jeden nikdy neví. Každopádně se mi ulevilo, že si z něj neuděli sexuální hračku.

Mihael - 01. prosince 2010 22:30

soukromá zpráva od Mihael pro Odmítne mojí teorii o tom, že třeba půjde sundat a zase nandat. Místo toho vtiskne do dlaně polibek. Jeho slova mi probudí vzpomínky a přikývnu. Má pravdu, byl by to asi velký risk a nehledě na to, že já nechci zemřít rukou cizího démona. Začne přemýšlet, kam pojedeme a přivine si mě k sobě. Zavřu oči a usmívám se, jakobych spal. Poslouchám jeho slova a musím se začít tiše smát. " Jo...Evropa by...andílka třeba i uspokojila." souhlasím se smíchem a rukou sjedu z jeho paže na hrud, prsty putují po jeho hrudní kosti dolů až na podbřišek a zase nahoru. Jen vnímám jeho tělo se zavřenýma očima, a stejně jeho tělo vidím. Pod bříškama cítím jeho tvar, jeho svaly, jeho kůži a už to mě rozpaluje. Pocítím jak jede po obočí a nenajde nic, jen malou jizvičku od toho, jak to ze mě servali a jak se to pomalu vše hojí. Nemám ho už....ale dám si ho tam..znova." zašeptám tiše a dech se mi zatají, jak cítím, že kontroluje i druhou ozdůbku. Zrudnu a nechám ho, aby se přesvědčil, že je stále tam. Natisknu ruku na jeho hrudník a políbím ho na krk. "Zachránili mě kalhoty...štítili se mi je sundat....jinak bych...řval asi přes celý město...takže jsi stále asi jediný démon, co...měl a bude mít....možnost ojet anděla." a znova ho políbím. Otevřu oči a zadívám sen a něj. Už zase vidím a mé uči se usmějou.

Lizmael - 01. prosince 2010 23:06

soukromá zpráva od Lizmael pro "Takže Evropa by tě uspokojila?" povím zamyšleně. "Sakra mám konkurenci." uchechtnu se. Zavřu oči a užívám se jeho pohlazení. Jako slepec putuje prsty po mém těle a svaly se střídavě napínají a zase uvoňují. Přejedu mu prstem po obočí. Usměju se. "Dáš si ho zase? I ty jeden vzdorovitý okříenče." políbím ho na tvář. "Mimoto...vypadal jsi neskutečně nádherně ve své pravé podobě." zašeptám mu do ucha. Pobaveně cuknu koutky, když vidím jakse mu nahrnula krev do tváří. Vypadá..roztomile, když se stydí. Zatřepu hlavou a tiše mlasknu. "Ještě, že sis postavil hlavu a nechal si je. Mám ti je vůbec ještě prát? Ztratili by svoje odpudivý kouzlo." pousměju se a hladím ho po vlasech a rukou sjíždím přes záda až k jeho pozadí. Povytáhnu obočí, když mi sdělí, že jsem a budu jediný, kdo ho "ojede". Políbíme se. Něžně se od něj odtrhnu a přejedu si špičkou jazyka po rtu. "A ty...bys mohl být jediný anděl...který by měl dovoleno...ojet démona..." povím tlumeně svůdným hlasem. Dívám se mu při tom pevně do očí a sleduji jeho reakce. Samotnému je mi to k neuvěření.

Mihael - 02. prosince 2010 09:12

soukromá zpráva od Mihael pro Jeho reakce na Evropu jako na konkurenci je krásně směšná a já se s ním zasměju. " Měl by jsi se začít bát." jemně zaprovokuju, ale koutky mám roztáhnutý v úsměvu. Ne, já se tohoto démonka nevzdám. Jak mu přiznám, že si ozdůbku znám znova, nazve mě vzdorovitý okřídlencem. " Já jsem prostě nenapravitelný....jen asi...vyměním za něco jiného...musím se rozmyslet, za co." odpovím při polibku na tvář, protože mě se ozdůbky na těle líbí. Bolest z toho je však potom šílená. Ale přežil jsem a tak už vím, co bych případně mohl očekávat. Lizmael mi však zašeptá lichotku, jak jsem krásný. Rozzářím se štěstím. " Já ti říkal, že máš nejkrásnějšího anděla, co je....že jsem krásný...ale mě to sluší i ted." znova v hlase ta známá pýchá, i když ted je nalomená. Znova udělá poznámku na moje džíny. Přejede mi rukou po zádech až dolů a já se propnu a tiše syknu, jak se rány ozývají. "Nene...neper...já je miluju takový...jaký jsou....i když ta krev mi je ted hyzdí..asi si najdu jiný....lidi pořád něco vyhazujou." zasměju se, protože netuším, zda si i démon dovede představit, jak se anděl hrabe v popelnici. Líbáme se a já vidím, jak překvapeně zvedl obočí. Líbí se mi, když ho překvapím. Pak sám ukončí polibek a přejede si po rtech. Fascinovaně hledím na jeho jazyk a pak se mu zadívám do očí. Uvědomuju si, že začínám více podléhat jeho kouzlu a moje obrana proti němu je slabší a slabší. Ovšem jak promluví, a to dost svůdně. Ještě více to umocní slova, která vypustil. Rozšíří se mi oči úžasem a kousnu se do rtu. " To ....by....jsi byl ten můj nejmilovanější démon....i když to jsi i ted..ale stejně." vyhrknu a je znát, jak mi vzal vítr z plachet. Překonám veškerou bolest a přitáhnu se na jeho rty. Vášnivěji ho políbím a až se mi trochu zklidní rozdivočelé srdce nad tou představou, zpomalím a zjemním v polibku. Ukončím polibek a zadívám se mu do očí. "Nebojíš se...že to ten váš..nezkousne?" zeptám se ho a přejedu mu rukou po krku. Znova se kousnu do spodního rtu a koutky se roztáhnou do úsměvu.

Lizmael - 02. prosince 2010 10:24

soukromá zpráva od Lizmael pro "Bát, říkáš? Tseh, ta na mě nemá." zatvářím se hrdě a pak cuknu koutky. Strašně rád poslouchám andílkův smích. Začne se zamýšlet, co si nechá dát udělat jiného. "Určitě to bude něco extravagantního, jak tě znám." vypláznu na něj špičku jazyka. Vidím, že jsem brnkl na správnou strunu, když jsme se rozhodl opěvovat jeho krásu. Září štěstím a ještě si přisadí, že i teď je krásný. Musím se tomu zasmát. "Kdybys nebyl, tak bych si tě ani nevšimnul." mrknu. "Sice aura byla to první, co mi stočilo pohled k tobě, ale pak si mě začal zajímat po úplně jiné stránce." potutelně se usmívám. "Tvé rty jemně tisknoucí filtr cigarety, bledá pokožka prosvítající zpoza rozepnuté košile..mmm." zavzpomínám. Jeho tělo stále reaguje na mé dotyky. Snad kvůli zraněním i citlivěji. Odpoví, že ty džíny nechce prát. "Ale nebudeš je doufám už nosit?" podezíravě přimhouřím oči. Jakmile se zmíní o popelnici, nevěřícně se od něj malinko odtáhnu. "Ne...tak to teda ne. Z hadrama s popelnice mi do bytu nepolezeš." otřepu se. Po mém návrhu o výměně rolí se andílek zatváří přesně tak, jak jsem očekával. Na jeho místě bych z toho byl taky dost užaslý. Ušklíbnu se. "Nejmilovanější? To jich máš víc?" hladím ho po břiše. Než stačím říct cokoliv jiného, Mihael mě začne líbat a to s velko vášní. Přitáhnu si ho blíž k sobě, aby nemusel vyvíjet tolik síly a v polibku mu vycházím vstříc. Když ho ukončí, dýchám rychleji než předtím. Po otázce se posměšně ušklíbnu. "Nezkousne. Jeho problém. Tady nejde o jeho zadek, takže do toho nemá co kecat." pokrčím rameny. Spíš se bojím já sám o sebe. Zvláštní. "Ale nemluvme už o tom...nebo se vážně neudržím." dlouze vydechnu, protože ty představy a jeho těsná přítomnost mě probokuje.

Mihael - 02. prosince 2010 11:21

soukromá zpráva od Mihael pro Vyplázne na mě jazyk a já mám chut ho kousnout, ale neudělám to, protože to by bylo zbytečné plácání sil a on určitě na mě ten jazýček ještě někdy vystrčí. Jak nejdříve pochválí on mě a já sebe taky, přidá a já se začnu vypínat hrudí a rudnu, přitom se cítím neskutečně dobře. " Jsem přímo svůdný.....lákal jsem tě, co? Nejspíš proto jsi mě potom nezmlátil....a vzal sis mě jinak." rozesměju se a je znát, jak i na toto né moc příjemné setkání pro mě vzpomínám rád. Asi jsem vážně zvrhlý. na nošení džín přikývnu, i tak jsem schopný si je vzít znova na tělo. Ovšem jak naznačím popelnice, vidím, jak se rozlítí a já se rozesměju. " Ani když je vyperu?" ale je znát, že si z něj utahuju a jen zkouším, co vydrží.a pro usmíření ho pohladím po tváři. " Nechám tě mi něco vybrat...dobře?"a zatvářím se strašně nevinně. A že mi to jde. Jak vysloví možnost o výměně, jsem překvapený a mimo. Usměju se na něj a cítím pohlazení po bříšku. Nevydržím to ap olíbím ho. Nebrání se a naopak se připojí a ještě mi pomůže přitáhnutím, zacož jsem ted rád. Po mé otázce to odbyde s tím, že ano, ale on to neřeší. Trošku s obavou se na něj podívám. Chci se k tomu ještě vyjádřit, ale zarazí mě, že by se pak neudržel a tak se jen usměju jako dítě, co něco provedlo a dělá, že nic. A tak si vzpomenu na jeho otázku před chviličkou a přitáhnu se k němu a k jeho krčku, na který ho políbím. "Jsi můj nejmilejší...a tovíš, že jich mám víc...kam ted vejdu...bude jich kolem mě spousta...ale jak tam budeš se mnou, uvidí konkurenci a nepříjdou." zašeptám a polibím ho na krček. Vzpomenu si na obojek a olíznu mu krk pod uchem. " Vydržet....můj milovaný...je někdy strašně těžké....na obou stranách. " a pomalu se zase položím. Zadívám se mu do tváře. Nevím, zda pochopil, že ty chutě mám i já a nehledím na svá zranění, kdyby se ještě zvýšili. Přesto uvnitř doufám, že to démonek chvili vydrží, abych se z toho všeho dostal ještě o trošku víc.

Lizmael - 02. prosince 2010 11:45

soukromá zpráva od Lizmael pro Souhlasně zamručím při vzpomínání na to, že mě lákal. "Chtěl jsem tě znemožnit, ale ty tvoje představy a způsob, jakým jsi se sám sebe dotýkal...mě vzrušil a neodolal jsem." přiznám, ostatně to není nic za co bych se měl stydět. Zarazí mě, když kývne hlavou. "Ne, ne, ne...jestli je budeš zase nosit, nechoď mi na oči." povím docela vážně, ale pak se pousměju. Odmítavě zavrtím hlavou, i když řekne, že by si ty z popelnice vypral. Prostě to nepřichází v úvahu. Oddechu si, když souhlasí s novýma. "Vybrat si je můžeš i sám, nejsem tvoje máma." zazubím se. Ty jeho nevinné obličeje k andílkovi už neodmyslitelně patří. Proto na mé tváři vždycky vykouzlí úsměv. Přivřu oči, jakmile ucítím jeho rty na krku. Potom se tiše zasměju. "Achjo, proč já musím vždycky chodit s tím nejžádanějším andělem v širém okolí." hraně si povzdechnu. Ucítím jeho jazyk a na zátylku mi naběhne husí kůže. Zavrním. Naznačí mi, že i pro něj není jednoduché nepropadnout touhám. Pohladím ho po paži. "Ale když teď vydržíme, užijeme si to potom o dost víc." políbím ho na hrudník. "Odpočineme si." položím se a přivinu svého andílka k sobě. "Ale klidně můžu jít zatím na gauč." navrhnu.

Mihael - 02. prosince 2010 12:26

soukromá zpráva od Mihael pro Viditelně se mu moje džíny nelíbí a rezolutně je odmítá a dokonce ani ty z popelnice po vyprání nechce. Přizná, že si je můžu vybrat sám a já přikývnu. " No jo, ale maminka musí se mnou..protože já už nemám...." a zašustím prsty, jak mu naznačím prachy. Přišel jsem o schopnost zneužívat lidi. Jak si hraji s jeho krkem, povzdychne si a já se usměju. "Protože to dělá dobře tvému egu, že máš tak žádanou hračku." a dál pokračuju jakoby nic. Jak si pohraju s jazykem, zavrní a já se usměju. Moc rád mu dělám radost. Pohladí mě po paži a políbí na hrudník, přitom odmítne ted něco provádět a položíme se. Pak však navrhne, že by šel na gauč.Ihned ho chytím kolem krku a prosebně se na něj zadívám. "Nikam....andílek tě potřebuje...moc tě potřebuje...nechod....já ..budu hodný..ležet..spinkat..nebudeš o mě vědět..ale neodcházej..ani na gauč." škemrám a líbám ho na čelist, jak ho přemlouvám.

Lizmael - 02. prosince 2010 17:12

soukromá zpráva od Lizmael pro Naznačí mi, že je úplně bez peněz. Zavrtím hlavou, jako dospělý nad nenapravitelným dítětem. "Hele...nejsi se mnou jenom, protože mám skvělej byt, prachy a dokonalý tělo?" zabodnu mu prst do hrudi, ale ne bolestivě. Nemyslím to tak úplně vážně, protože mi v očích hrajou jiskřičky. Musím uznat, že něco na té odpovědi, kterou mi dal, bude. "Asi máš recht. Mám moc velký, vymazlený ego." uculím se. Jeho reakce na moje možná přemístěný je opravdu rychla. Ani nevím, jak a už mi visí kolem krku. Tváří se docela zoufale a překotně se mě snaží přemluvit, abych u něho zůstal. Chvilku nejsem schopný nic říct a nechám ho, aby mi dával polibky na čelist. Netušil jsem, že mě potřebuje mít u sebe tak moc. "Dobře, dobře, zůstanu tady, jenom klid Mihaeli." vyhrknu, abych ho uklidnil. Prsty mu prohrábnu vlasy a umlčím ho dlouhým polibkem. Potom se pohodlně uvelebím a ovinu kolem něj paže, aby mohl neustále cítit mou přítomnost. "A teď spát, když jsi slíbil, že budeš hodný." a sám zavřu oči. Asi mu museli hodně ublížit, když nechce spát sám. Nevím.

Mihael - 02. prosince 2010 19:45

soukromá zpráva od Mihael pro Zabodne mi prst do hrudi ,ale né bolestivě. Nemyslí to vážně, přitom se na něj zadívám a usměju se. "Já jsem tak průhledný...ty jsi mě....odhalil...chci tě jen pro ten luxus." a rozesměju se. jak mu vísím kolem krku, nejspíš to nečekal. Chvili dokonce nic neříká a jen se nechává ode mě odměkčovat. Pak mě začne uklidnovat a dlouze políbí. Nechám se položit a usměju se na něj. Dokonce sám zavře oči s tím, že jdeme ještě spát. Pevně ho obejmu a přitisknu se němu. " Dobrou noc...a dobrou regeneraci, můj démonku." zašeptám a sám zavřu oči. Vnímám jeho vůni a cítím se v bezpečí. Ani nevím kdy, ale vážně usnu a mé tělo se pozvolna dál uzdravuje.

Lizmael - 04. prosince 2010 17:38

soukromá zpráva od Lizmael pro Natiskne se na mě a drží se jako klíště. Výjimečně mi to nevadí. Hladím ho lehce po zádech a nechávám se uspávat jeho vůní. "Tobě taky..." povím tlumeně. Neusnu tak rychel jako Mihael. Zatímco on začal pravidelně oddechovat, já mám stále otevřené oči a nepřítomně hledím do prázdna. Přemýšlím...zda bych mu měl říct o dohodě, kterou jsem uzavřel se svým šéfem, abych s ním mohl být, jak dlouho budu chtít. Kdybych na to nepřistoupil, nechal by ho zabít...možná i mně. Na druhou stranu se tím nemusím zabývat teď hned...vždycky tu budou překážky. Neustále nad námi bude viset Damoklův meč... Vydechnu do jeho světlých vlasů. Stále nemůžu plně pochopit, proč jsem si vybral zrovna Mihaela. Proč jsem ochotný ho ochraňovat. Ale...už je pozdě snažit se to zvrátit. Zavřu oči a odprostím se od kousavých myšlenek. Dost možná se probudím dřív než andílek. Moje zranění nebyla tak silná a také jsme se nevyčerpal jako on. I když už jsem vzhůru, zůstávám s ním a jemně ho hladím. Nerad bych, aby se probudil sám.

Mihael - 05. prosince 2010 12:22

soukromá zpráva od Mihael pro Spím dlouho a nedochází mi, že i Lizmael musel nejspíš podstoupit něco, aby mu to ten jeho dovolil. Nedochází mi v tuto chvíli spoustu věcí a i kdyby, nejspíš bych to nechtěl řešit. Tělo se regeneruje celkově a najednou, ale pomalu. A tak i dneska je bolavé a horší zranění se vyléčili na modřiny a podlitiny. Pomalu otevřu oči a zadívám se na něj. Vydechnu a usměju se. Na to se k němu přitisknu a políbím ho na čelist. Ty mě stále hlídáš.....a hladíš.....změnil jsem tě a ty mě...Lizmaeli. dojde mi, ale hned tu myšlenku potlačím pryč.

Lizmael - 05. prosince 2010 17:01

soukromá zpráva od Lizmael pro Všimnu si, že se probouzí. Samovolně se mi rty roztáhnou do úsměvu. Otevře oči a já se můžu znovu ponořit do jejich zvláštní šedí. Jeho rty se dotknou mé čelisti a já lehce přimhouřím oči. Tohle mi scházelo...celou mou existenci v lidském těle jsem potřeboval mít někoho u sebe... Sjedu ho pohledem, abych zjistil jak pokročila regenerace. Stále to není to pravé ořechové, ale z nejhoršího se vylízal. "Vypadáš líp." brouknu a políbím ho na rty. Vložím do toho neobvyklou dávku něžnosti. "Strašný, jak nás ty lidský skořápky omezují..." narážím na křehkost našich těl. Prsty mu stále přejíždím po těle. "Pořád potřebuješ jenom mě, nebo máš chuť i na něco jiného?" zvědavě povytáhnu obočí.

Mihael - 05. prosince 2010 21:00

soukromá zpráva od Mihael pro Nechá se políbíit a přimouří oči. Usměju se na něj a vidím jeho pátravý pohled po mém těle. Přivřu oči a pootevřu rty. Ještě víc se po jeho slovech usměju. " To jsem rád, že už nevypadám jak boxovací pytel. " přikývnu souhlasně a vděčně příjmu polibek na rty. Je něžný, až neskutečně a mě z té nezvyklé jemnosti naskočí husí kůže. Přejíždí po mém těle a přitom naznačuje, jak jsou ty naše skořápky křehký. " To jsou...ale tak to je asi náš uděl....zato se dobře opravují." a zarazím se po jeho otázce. " Potřebuju tě stále...ale copak dalšího by jsi mi nabídnul?" v hlase je znát zvědavost a já se němu více přitáhnu. Zírám mu do očí a olíznu si rty. Napadají mě samé nevhodné myšlenky.

Lizmael - 05. prosince 2010 21:20

soukromá zpráva od Lizmael pro Podotkne, jak je rád, že už nepřipomíná boxovací pytel, a já se uchechtnu. "Ale ne! Ty umíš i dbát o svůj zevnějšek?" zeptám se trochu šokovaně, ale pouze to předstírám. Narážím na jeho příšernou zálibu v ošuntělých džínách. Přitakám, že máme štěstí, že se nám těla dobře regenerují. Všimnu si jak se na okamžik zarazil. Ale hned na to se ke mně přitáhne. Očima sleduji, jak si jazykem přejíždí po rtech. Usměju se. Zatlačím mu dlaní na hrudník tak, abych ho v mžiku položil zpátky na záda. "Provokatére. Nabídnu ti prst a ty bys hned rád celou ruku, co?" ušklíbnu se. "Měl bys ještě odpočívat, nejsi úplně fit." navzdory svým slovům vtěsnám nenásilně svou nohu mezi jeho a přitlačím mu na rozkrok. "Když nejíš...můžu ti nabídnout něco k pití..." prohodím a políbím ho na klíční kost. "Nebo tě v náručí donést třeba na gauč, jestli už tě to v posteli nudí." hravě na něj mrknu a špičkou jazyka se dotknu místečka pod uchem.

Mihael - 05. prosince 2010 21:45

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se až se rozkašlu po pár chvlce. " No občas i jo." přiznám a stále se usmívám. Jak mi navrhuje nabídku, tak si přejedu po rtech a on mi zatlačí na hrudník, až se položím, ale oči z něj nespouštím. Nazve mě provokatérem a hovoří o celé ruce. Odmítne mě, přesto jeho ruka zajede do mého rozkroku, až zasténám. " Nejsem úplně zdráv...ale už je mi líp." a přitom se mi do tváří dostává krev, jak mě jeho ruka v těch místech vzrušuje stejně jako jeho rty na mé kůži. " Ale k pití bych si něco dal...třeba pivo." usměju se svým nevinným typickým vyrazem.a nabídne mi dokonce i gauč. Ihned se chytnu kolem jeho ruky. " Ale přenést mě můžeš.....ale pak musíš přijít ke mě. nechci být bez tvé přítomnosti....dráždivé přítomnosti...dlouho." provokuju ho a dál se mu dívám do očí.

Lizmael - 05. prosince 2010 22:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Andílkovo vzdychnutí mi rozbrní konečky prstů. Známky vzrušení si vychutnávám a on to ani nemusí postřehnout. "Ano...už ani nejsi tak bledý." hravě se usměju. Opět se začíná červenat. Sluší mu to. Zasměju se, když si vybere pivo. "Teda...to bych nečekal. Myslel jsme, že ti pivo zrovna nechutná." zavrtím hlavou. Než se stačím zvednou, ucítím stisk. Podívám se n Mihaela a povzdychnu si. "Začínám si připadat jako tvoje chůva." plácnu ho přes stehno a usměju se. Záměrně nereaguju na provokaci. Nechci dávat příliš najevo, že o on mě má pod svým vlivem. Vylezu z postele a protáhnu se. Potlačím zívnutí. Skloním se a odhrnu přikrývku z andílkova těla. "Tak pojď, lenochu." zazubím se. Vezmu ho do náruče, podobně jako ženich svou nevěstu, když jí přenáší přes práh. Tahle myšlenka mě rozesměje. Naštěstí není gauč daleko a tak se ani mco nenadřu. Položím Mihaela do měkkého. Pohladím ho po vlasech a dojdu v klidu do kuchyně, kde z ledničky vytáhnu pár plechovek piva. Vrátím se a vyházím z gauče na podlahu měkké polštáře, o které se běžně při sezení opírá. Vlezu si k andílkovi a díky své menší úpravě, se sem vejdeme oba dva, i když se musíme dotýkat. "Byl jsme pryč asi dvě minuty? Nezešílel si mezitím?" vypláznu na něj jazyk a natáhnu se pro pivo. Otevřu ho a napiju se.

Mihael - 05. prosince 2010 22:33

soukromá zpráva od Mihael pro Utahuje si ze mě a z mé volby piva. Ušklíbnu se na něj. " Ale jo..občas na něj ty chutě jsou." a stisknu ho. Slyším jeho povzdychnutí a nasadím provinilý výraz. " Kdykoliv to můžeš ukončit, ty moje chůvičko." a mrknu na něj. Ale tak nějak věřím, že to neudělá. Placne mě přes stehno a já hravě naznačím, jak mě to mooc bolelo. Přitom je jasné, že to jen hraju. Vstane a veme mě do náruče. Pevně se ho chytnu a usměju se. " Aspon ti už nikam neuteču." a nechám se přenést na gauč. Při pozhlazení mírně zavřu oči a pak ho sleduju, jak vytahuje piva. Udělá upravu a vleze si ke mě. Znova si ze mě utahuje. " Zešílel..vidím te ted všude a vím, že tu nejsi...oh..kde je jen tak dlouho." hraju si a dívám se všude, jen né na něj. Ovšem do doby, než otevře pivo. Zadívám se na pivo, pak na něj a natáhnu se pomalu pro jedno moje. " Kdyby jsi byl pryč jen o minutku déle, určitě bych to už nedal." zašeptám a usměju se.

Lizmael - 05. prosince 2010 22:55

soukromá zpráva od Lizmael pro "To teda ne. Už jen pouhý pomyšlení na útěk by pro tebe bylo práce až až." krátce se zasměju jeho lenosti. Zavrtím hlavou nad jeho hereckým uměním. "Je to jasný, zcvoknul jsi nadobro." cuknu koutky. Zvláštní, že pivo ho opět přivede k rozumu. Tázavě se na něj podívám, když prohlásí, že by to o minutku dýl už nedal. "Tak to mám štěstí." loknu si. Přimouřím oči, jako když mám něco za lubem. Usměju se se a vyliju trochu tekutiny na andílkovo tělo. Skloním se a jazykem ochutnám. Rty slíbávám kapky piva a potom vsaju i to, co mu steklo do pupíku. Zvednu hlavu, olízu se a zatvářím se jako pravý labužník. "Vynikající." mlasknu a usměju se na Mihaela. "Jen ještě..." zatvářím se tak, jako když se snažím udržet myšlenku. Vklouznu jazykem mezi Mihaelovy rty a chvilku si pohraju s tím jeho. Když se odtrhnu, spokojeně se usměju. "Ne, teď to bylo vynikající."

Mihael - 06. prosince 2010 08:37

soukromá zpráva od Mihael pro Zakroutí hlavou a povzdychne si, že jsem se cvoknul. Rozzářím se, protože mi to nejspíš jde dobře. skoro jakoby mi nevěříl, že bych to déle nevydržel a nad jeho poznámkou se rozesměju. Skoro to zní, jakoby to bylo ironicky řečeno. Přimouří oči a já zpozorním. Něco ho napadá a já jsem zvědav, co. Následně dostanu odpověd, protože na mě vyleje trochu piva. Oči se rozšíří překvapním a už chci namítat, že plýtvá pivem, ale on se sehne a vše slíbává přímo z mého těla. Dech se zrychlý a nejradši bych na sebe ted vylil celé pivo. Jak začne sát pupík, tiše vzdychnu.Zvedne hlavu a olízne se. Sleduju jeho rty a přimouřím oči. " Ze mě je vše...výborné." řeknu napůl, protože se mu něco nezdá a to se mi nelíbí. Skoro jakobych se bál, že něco na mě není vynikající. Sehne se a dotkne se mých rtů, pronikne mezi ně a já ho po chvili pustím a hraju si s ním, i s mojí ozdůbkou na jazyku. Ukončí polibek a přizná, že tohle tomu chybělo. Zrudnu a oddechuju, cítím, jak jsem vzrušený a zadívám se na něj. " Mohl bych dostat ...přídavek?" zaprosím a podám mu moje vlastní pivo. Dostal mě...jsem z něj úplně mimo a nemůžu se ho nabažit. Začínám cítit, že jsem mu nejspíš naplno podlehnul.

Lizmael - 06. prosince 2010 08:59

soukromá zpráva od Lizmael pro Pod svými rty vnímám rychleji tepající srdce. Horkost pokožky pomalu, ale jistě stoupá. Sebevědomě prohlází, že z něj je vše výborné. "Neuvěřím, dokud se sám nepřesvědčím." usměju se. Jsem rád, že si pořád drží tu svou pýchu. Bylo by špatné, kdyby ho zlomili až tak moc. S polibkem souhlasí a já se přesvědčím, že tenhle piercing mu taky zůstal. Ani mě nenapadlo to předtím kontrolovat. Stejně na tom už nezáleží. Vidím, co ta malá hra s ním provádí. Zdá se mi to, nebo je citlivější než předtím? Sklouznu očima k plechovce s pivem, kterou mi podává. Pousměju se a vezmu si ji. "Když tak prosíš..." svolím a letmo ho ještě políbím na rty. Vyleju mu na hrudník znovu trochu piva. Skloním se a s pomocí jazyka a rtů, pomalu a dráždivě, si beu zpět to, co jsme natropil. Obzvlášť pečlivě se věnuji citlivým místečkům, například bradavce, kterou i zkousnu. Modřin si jakoby nevšímám. Hladím ho po boku a sjíždím i na stehno. V důlku, kde se dotýkají klíční kosti, se také vytvořilo zlatavé jezírko, které vsaju. Obkročmo se posadím na jeho stehna abych měl pohodlnější přístup k jeho tělu. Narovnám se a s úsměvem Mihaela pozoruju.

Mihael - 06. prosince 2010 20:36

soukromá zpráva od Mihael pro Zasměju se jeho poznámce, že se musí přesvědčit. "Jsi nevěřící ...až tak?" a jakobych pochyboval krátce zakroutím hlavou. Nabídnu mu své pivo a on ho naplno využije. Předtím mě krátce políbí na rty a na to jde pivo na moje tělo. více se položím a propnu, aby na mě pivo zůstalo co nejdéle. zavřu oči a vnímám jeho doteky, které mě rozpalují více a více. Jeho jemné kousance mě nutí tiše vzdychat a můj úd se hlásí o slovo. Jeho rty vysají pivo s místečka prohlubně a já se více propnu a jdu mu tělem naproti. Posadí se obkročmo na mě a dívá se. Určitě ano, cítím jeho pohled. Otevřu oči a usměju se na něj. "Jsi neskutečně šikovný...takový můj malý velký dáblík." zašeptám a zkusím se narovnat, aspon trošku posadit. Jde mi to pomalu a tak aspon přejedu po jeho hrudi rukou. Chci cítit srdce, jeho teplo, chci se přesvědčit, že se mi to nezdá a tento dáblík je se mnou dobrovolně a rád...jako já s ním. Moje zakázaná předurčená láska. Mé oči se zaboří do jeho modrých.

Lizmael - 06. prosince 2010 21:09

soukromá zpráva od Lizmael pro Musím se pobaveně pousmát, když vidím, jak cíleně napíná své tělo, aby se na něm udrželo, co nejvíc piva. Je vychytralý anebo si rád užívá, tipl bych si, že obojí. Neujde mi jeho rostoucí vzrušení. "Někdo se nám probudil.." tiše se zasměju a pohladím ho po rozkroku, ale opravdu zlehka. Nakloním hlavu k rameni a ušklíbnu se. "Přece bych nenechal kapku piva nazmar, no ne?" odfrknu si. "Ti dám ďáblíka..." zamručím, protože se mi tohle oslovení vůbec nelíbí. Přesto mi v očích hrají neposedné jiskřičky. Mihael se snaží posadit, ale pořád nemá dost síly. Chytím ho za ruku a ovinu mu paži kolem pasu. Pomůžu mu ke mně. Ztrácím se ve stříbřité šedi jeho pohledu. Obejmu ho. Nedá mi to a zeptám se. "Neříkal tu někdo, že láska je kec?" brouknu do jeho ucha. Pohladím ho po ramenou. "Řekni mi...co jsi provedl tak hrozného, že tě tvůj pán zavrhl?" opravdu mě to zajímá.

Mihael - 06. prosince 2010 21:52

soukromá zpráva od Mihael pro Přejede mi po rozkroku, propnu se a kousnu se do rtu. Uhodnul to, ale nechce se mi to příznat. Zadívám se na něj a koutky se roztáhnou do úsměvu, jakobych to zjistil spolu s ním až ted. Nakloní hlavu a odfrkne si, že by nedal pivo nazmar a dáblík se mu nelíbí. Přesto ho pohladím po tváři. " Já vím, že ty pivo rád jako já...proto tě taky mám tak rád, Lizmaeli." hovořím schovívavě, jak si ho udobřuju. Jak se snažím posadit, ovine kolem mě svou paži a přitáhne si mě. Vděčně se usměju a dívám se mu do očí. Přitisknu se na něj svým tělem a políbím ho na krk, zatímco slyším, jak mi brouká moje slova do ucha. " Netušil jsem, že Amor je slepý jak patrona...ale za tuto kulku jsem rád....a rád jsem se jednou v životě mýlil." odpovím mu tiše mezi polibky na krk a pod ouško. Pohladí mě po ramenou a vyzvídá, co jsem provedl tak hroznýho. "Však jsem ti to povídal...nejsem moc poslušnej...přestal jsem být a jemu se přestalo líbit a postupně mě snižoval." a pak jen položím hlavu na jeho rameno. "On mě nezavrhnul...uplně...to by nedovolil být s tebou....jen smrt za to všechno by byla malý trest....užíval si se svými chráněnci....nerespektoval ho...dělal si co chtěl....prozrazoval, co nemám....i za jeden z mých přestupků by nižší byl jen pára." hovořím pomalu a přitom se ho rukama držím a hladím ho po zádech a po krku. Jakobych sbíral odvahu mu to vůbec znova říkat. Můj život byl dlouho...drahý Lizmaeli a jako vysoko postavený jsem.....neudělal věci, co se mi nezdáli a už se to se mnou začalo vést....už ani nevím, co první bylo..zda myšlenka či nehoda

Lizmael - 06. prosince 2010 22:21

soukromá zpráva od Lizmael pro Dělá překvapeného ohledně svého vzrušení a já se rozhodnu předstírat, že jsem mu to uvěřil. Jeho rozpaky se mi začínají líbit čím dál tím víc. "Aha, takže mě nemáš rád jako sůl, ale jako pivo." ujasním si to. Vím, že nechce, abych se na něj zlobil. Zavřu oči a nechám ho, aby mě líbal na krku. Znovu mi potvrdí, že to, co ke mně cítí..je opravdové. Stále se to zdá tak neskutečné. Tuším, že se to někdě podělá, ale...ono nějak nic. Naštěstí. "Mýlil jsi se dvakrát." upozorním ho. "Poprvý, když jsi říkal, že jsi na holky.." zasměju se. Požádám ho a on mi znovu začne vyprávět starou historii. Tak nějak jsme doufal, že to dostane konkrétnější rozměry. Rád bych to viděl v jasnějších obrysech. Možná to není tak žhavé, jak bych si to já představoval. Žádná velkolepá zrada...pouze nezvladatelná povaha? Nebudu ho už dál trápit. "Lepíš, andílku." usměju se, ale vůbec mi to nevadí. "A já jsme tě tak pečlivě umyl." mlasknu. Vlastně jsem s tím litím piva začal já, ale to je detail.

Mihael - 07. prosince 2010 07:35

soukromá zpráva od Mihael pro Skoro jako je jedna zemská pohádka, a já neznatelně přikývno. " Jako to nejlepší pivo." a usmívám se. Svým způsobem ano...potřebuju tě k životu jako to pivo a i ty mě pomalu zabíjíš. a dochází mi, jak je to vlastně pravda. Rozesměju se a zadívám se na něj. " Možná.....možná." a nechám to být. Líbí se mi jak Lizmael, tak i holky. I když Lizmael čím dál víc než holky. Jak mu hovořím v náznakách, a opakuju, co jsem mu už řekl, jen mě upozorní, že lepím a že si mě umyl. Pochopím, že se v tom štourat už nechce. Nejspíš jsem neřekl nic, co on očekával. nějak mi to nevadí. Odtáhnu se a políbím ho na rty. "To je ta moje přitažlivost." usměju se na něj a povytáhnu obočí v očekávání jeho reakce. "Nebo si mě můžeš odnést.....do útulného koutu s teplou vodičkou a zkusit snížit mojí ...přilnavost...ale nevím, nevím..zda se ti to povede....jak se někde nalepím, jsem horší jak žvýkačka na botě." rozesměju se a znova se k němu přitisknu a políbím na krk. Vydechnu a jemně nasaju jeho vůni.

Lizmael - 07. prosince 2010 21:27

soukromá zpráva od Lizmael pro Dostanu polibek s vysvětlením. "Přitažlivost?" rozesměju se. "Přitažlivý jsi byl už dřív, ale nelepil jsi...to je divný." jakoby se hluboce zamyslím. Potom mi dá radu ohledně toho, jak se té přilnavosti zbavit. Kmitnu obočím. "No jasně, to by se ti líbilo." uchechtnu se. "Kdybych na tebe chtěl pustit vodu, musel bych se svléknout do naha, protože tyhle kašmírový spodky vlhkost moc nesnesou." uculím se. "A hádám, že pak bych tě ze sebe už nesundal." mrknu na něj a kousnu ho do nosu. "Škoda, že nemám vanu. Naplnil bych jí ledem a hodil tě do ní. Pak by to možná zabralo." pokývu hlavou. Rukou opět sjedu k jeho slabinám, abych se přesvědčil, zda je nadílek pořád vzrušený. Pokud ne, něco s tím jistě provedu. "Jsi mlsný." brouknu a sám ochutnám jeho rty. "Ale pořád ještě nejsi úplně uzdravený." připomenu mu. Rád bych se s ním miloval, ale z nějakého důvodu dbám na jeho stav.

Mihael - 08. prosince 2010 08:50

soukromá zpráva od Mihael pro Přikývnu na to, že by se mi to líbilo. Rozesměju se, jak mi přizná, že jak bych byl nahý, už by se mě nezbavil. Přestanu se smát, až mě kousne do nosu. " No možná i zbavil..kdyby jsi hezky prosil." řeknu, a úsměv mi ztuhne, jak hovoří o ledové vaně. " Tohle by jsi mi neudělal......jak tě to vůbec mohlo jen napadnout?" hovořím, jakobych ho nepoznával, že by mě chtěl takto trápit. Zajede mi rukou do třísel, dotkne se mého vzrušeného údu a já se mírně propnu a přivřu oči, přitom se na něj více přitisknu. Dech se znova otrošku zrychlí. Nazve mě mlsným a políbím ho. Znova mi připomene, že nejsem úplně zdráv. zadívám se na něj a kousnu ho do nosu, s potěšením, že mu to můžu vrátit. " Tak mě uzdrav." špitnu a olíznu si rty.

Lizmael - 08. prosince 2010 10:58

soukromá zpráva od Lizmael pro “Kdybych hodně prosil?“ nevěřícně se na andílka zadívám. „Tomu sám nevěříš.“ usměju se. Nápad s ledovou vanou se mu vůbec nelíbí. Zasměju se jeho šokovanosti, i když nevím zda to jen nepředstírá. „Neumrznul bys. Jsi totiž tak nažhavený, že by se ta voda začala v mžiku vařit.“ ušklíbnu se. Zjistím nejen podle hmatu, že Mihaelovo vzrušení stále trvá. Jeho tělo na můj stisk reaguje až moc očividně. A mně se to líbí. Začíná mě svrbět v podbřišku. Kousne mě do nosu a já zpozorním. Vyzve mě, abych ho uzdravil. Zadívám se na jeho mrštný jazyk a pousměju se. „A jak by sis to představoval?“ zavrním a začnu ho hladit po zádech. Pomalu do něj přenáším kousky své energie, aby se rychleji uzdravil. Dávkuju mu jí opravdu nepatrně, nechci aby se mu udělalo zle.

Mihael - 08. prosince 2010 11:51

soukromá zpráva od Mihael pro Neodpovím a tak je možné, že i tomu věřím. Ovšem s ledovou vodou mě schladí díky mé nažhavenosti. Okamžitě zrudnu a na to se mě dotkne v tříslech. I tak mu dám najevo vzrušení. Pak chytnu jeho ruku a dám jí s velkým přeháním jeho ruku z mých třísel. Naznačím mu, že se mi jeho poznámka vůbec nelíbila, i když měl pravdu. Stejně své pudy a choutky nedržím, proč taky.Navrhnu mu uzdravení a on se zeptá jak. Ovšem přitom mi hladí záda a já cítím jeho sílu, jak mi i tak pomáhá. Políbím ho na krk a zadívám se na něj. " S láskou a péčí......protože netuším, zda to bez toho do zítra vydržím....asi bych musel se jít projít ven." usměju se a je znát, že ho jen provokuju, protože ven sám asi hnedtak nepůjdu.

Lizmael - 08. prosince 2010 13:41

soukromá zpráva od Lizmael pro Sundá mou ruku z jeho třísel. Nejspíš jsem ho urazil, ani nevím jak. Zpátky rukou teda nejedu a nechám jí na straně, když to tak chce. Přesto mi později dá najevo, že pokračovat by chtěl. "Péče a láska? Copak nevíš, že my taková slova neznáme?" taky ho natahuju. Obyčejně nám opravdu nic neříkají, ale já si začínám připadat jako vyšinutá výjimka. "Můžeš se procházet i po bytě." mrknu. "Ale nevím, jestli se to dá vychodit." uculím se. Pohladím ho po tváři a chvilku jenom pozoruju odlesky v jeho očích. Náhle zničehonic po něm vystartuju a položím ho na záda. Vpiju se svými rty do těch jeho a začnu ho hladově líbat. Doteky hladím a dráždím jeho citlivou pokožku. Svým rozkrokem se otřu o jeho a blaženě vydechnu. Prokousnu mu ret a naberu na špičku jazyka trochu jeho krve. Moc mi chutná. Na okamžik se zastavím a zadívám se mu do očí. Dech se mi zrychlil, protože hráze trpělivosti praskla.

Mihael - 08. prosince 2010 18:32

soukromá zpráva od Mihael pro Přikývnu na jeho slova. " Vím....ale tak nějak je poznávám." a je znát, že se rád nechávám natahovat od něj a sám natahuju jeho. Jakoby to bylo součást nějaké naší hry. Jak prozradím, že bych mohl se jít projít, navrhne mi procházku po bytě. Otrávěne si povzdychnu. " No tady mi ty nedáš....a to by mi opravdu nepomohlo." a vypláznu na něj jazyk. Pohladí mě po tváři a já se mu podívám do očí. Přitom vnímám jeho ruku a sílu, která do mě stále vstupuje. Znova ho políbím na krk. Najednou po mě vyjede a položí mě na záda. Líbá mě a cítím, jak se naše rozkroky setkají a můj úd se otře o jeho. Přitom mě kousne a prokousne mi ret. Zavzdychám a slastně přivřu oči. Nechám mu ochutnávat mojí krev a přitom rukama přejedu po jeho páteři s touhou po jeho těle. Zadívá se mi do očí a já se na něj znova provokativně usměju. na to se k němu znova začnu přitahovat, abych ho tentokrát já políbil. Rukou mu zajedu přes zadek, bok až do rozkroku, kde mu chytnu úd s jasným znamením, že to chci.

Lizmael - 08. prosince 2010 21:30

soukromá zpráva od Lizmael pro Zavrtím hlavou nad jeho nadržeností. Je přesvědčen, že mu nedám. A já přece nemůžu dopustit, aby si na jeho krásném těle smlsnul někdo jiný, no ne? Možná proto, taky po něm vyjedu. Věnuje mi provokativní úsměv. Vychutnávám si andělskou krev v lidském těle. jeho mrštná ručka sjíždí po mém těle až se dostane do nejcitlivějších míst. Jakmile jeho prsty obemknou můj úd, slastně přivřu oči a hlasitěji vydechnu. Přitáhnu si ho za zátylek blíž, protože cítím, že mě chce políbit. A já se mu rozhodně bránit nebudu. V sotva postřehnutelném okamžiku sundám Mihaelovy spodní prádlo, které stejně tak rychle skončí na zemi. To samé se stane i mně. Toužím, aby se naše těla dotýkala, aby se dráždivě třela a přiváděla mou mysl do extáze. Nehty mu jedu od kolene po boku stehna. Roztahuju mu nohy od sebe a těsnám se mezi ně. I já jsem viditelně vzrušený a tím mu dávám najevo, že to nechci o nic méně než on. Prsty mu vjedu do vlasů a zvrátím mu hrubě hlavu vzad. Jazykem jedu od klíční kosti, přes obojek až na vrcholek jeho brady. Políbím ho a pak se rty dotknu jeho ouška. Hladím ho po zadku a sem tam prsty vjedu mezi půlky, abych ho provokoval.

Mihael - 09. prosince 2010 09:26

soukromá zpráva od Mihael pro Jak mu zajedu do třísel, přivře oči a vydechne. Více se usměju a palcem mu přejedu po špičce, když si mě přitáhne a začneme se líbat. Ani netuším, kdy jsem zavřel oči a jen si užívám polibek. Neřeším sundání prádla, protože pocítím, jak se dotkne mé pokožky, která opět zahoří pod jeho dotekem. Přejede mi nehty po noze a já ho kousnu přitom do rtu, ale podvolím se. Jde blíž a já cítím jeho úd tak blízko, a jak moc to chce taky. Otevřu oči a usměju se jen krátce, než mi prsty ve vlasech zvrátí hlavu. Tep se mi rozkročí radostí a zároven bezmocí ,protože jsem ted bez síly se jakkoliv bránit a to jen umocnuje ten požitek z toho. Cítím jeho jazyk a přejíždí mi mráz po zádech, vzrušeně vydechuju a jak mě políbí, probouzí se v polibku mocná vášen. Jeho ruce mě dráždí mezi půlkami, více se na něj přitisknu. Celou dobu si hraju s jeho údem prsty a stisky tak, aby to moc dlouho nevydržel. Přiblíží se k mému oušku a já jsem u jeho , do kterého ho s menším přiblížením kousnu. " Kazíš mě....." zašeptám a políbím ho na ouško tam, co jsem se dotknul zuby.

Lizmael - 09. prosince 2010 10:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Slastně vydechnu v polibku. Dráždí mě palcem a tím víc podněcuje moji touhu po vzájemné blízkosti a rozkoši. Kousnutí přijmu s potěšením. Zbožňuju, když Mihael odkrývá svou divokou stránku. Tiskne se ke mně, přestože můj úd zůstává v jeho dlani. Provokuje mě neskutečně. Zasténám, když stiskne obzvlášť intenzivně. Zašeptá mi, že ho kazím. Pouze se mslně ušklíbnu. "Myslím, že je to naopak." brouknu mu nazpět. Potom se odtáhnu od jeho těla a odsunu jeho ruku z mých třísel stranou. Už se to nedá vydržet. Upravím si polohu jeho pánve pro snadnější vstup. Pohladím ho po břiše a zajedu i ke slabinám. Jazykem si přejedu po rtech a začnu do něj vstupovat. Zpočátku pomalu, ale vzápětí propadnu lákadlu a proniknu do něj naplno. Zavřu oči pod návalem další vlny vzrušení. Skloním se znovu k němu, abych naše rty spojil v dalším polibku. Moje pohyby jsou živočisné, rychlé, jako kdybych se nemohl nabažit touhy po ukojení.

Mihael - 09. prosince 2010 19:01

soukromá zpráva od Mihael pro Jeho hlasové projevy se mi líbí, víc než moje vlastní a to je už co říct. Ano, mám se hodně rád. Jak mu připomenu, že mě kazí, broukne nazpátek, že jsem to já. Odtáhne se a já se na něj zadívám. Dá pryč mojí ruku, krátce se zadívám na ruku a nechápu, proč. Ovšem jak si mě chytne a posune, pochopím a zářivě se na něj usměju. Přejede mi po břiše a po chvili cítím, jak do mě vstupuje. Jsem nažhavený, napůl uvolněný a tak jsem těsný. Rukama se chytnu gauče a držím se, přitom z úst vyjde táhlé zasténání. Nejdříve jde pomalu, ale pak to nevydrží a začne napůlno a rychle. Zavřu oči a pevně se chytnu jeho ramen, stahuju ho na sebe a přitom spolupracuju s ním. Přidám se k jeho tempu a přotim ho líbám na krk a po chvili se plně líbáme. Díky ozdůbce nemžůu ani pořádně vyvrchlit, ale mé vzrušení trvá dlouho a tak se stále přirážím a má výdrž je neskutečná. Vyvrcholím až po dlouhé době, ale nepustím Lizmaela dřív, než jsem já.

Lizmael - 09. prosince 2010 19:22

soukromá zpráva od Lizmael pro Pobaví mě jeho chvilková nevědomost, která se odrážela v šedi jeho očí, když jsem si odendaval jeho ruku z mého klína. O to víc mě potěšil jeho rozzářený úsměv, když pochopil, že se chystám do něj vstoupit. Jeho těsnost jenom umocní vzrušení a prožitek. Zasténá spolu s ním, u toho nejde být potichu. Postupně si na něj lehám, také díky jeho tlaku. Nebrání se, naopak. Navíc, proč by to dělal? On mě k tomuhle v podstatě vyprovokoval a přemluvil. Přestávám smysluplně uvažovat a řídím se pouze city a tím, cop je mi příjemné..nám oboum. Připadá mi, že naše těla jsou sehraná. Sice spolu nejsme věky, ale už jsme se stačili dost poznat. Líbám ho a kradu mu zbytky dechu, když už ho nemůžu škrtit. Zuby a jazykem dráždím jeho pokožku na citlivých místech. Nehty zarývám do jeho boků a stehen. Ani na okamžik nezpomalím. Vyvrcholím dřív, než Mihael, i když jsme se snažil to protahovat. Přesto zůstávám v něm a vynahradím mu to svou rukou, kterou dráždím jeho mužství, jak se ho snažím uspokojit.

Mihael - 10. prosince 2010 17:58

soukromá zpráva od Mihael pro Lehá si a prožíváme spolu krásné milování bez výčitek, myšlenek a jen se snažíme jeden druhému dělat dobře. Prohýbám se a vzdychám, souhru s ním už zvládám perfektně. Líbá mě tak, že i bez škrcení mi dochází dech a o to víc to umocnuje mé vzrušení. Zuby mě dráždí na těle a nehty porušují mojí kůži. Dávám mu hlasově najevo, jak se mi to líbí. Pokud mi teda dovolí se nadechnout, beru vzudch do plných plic, abych na to ho zase vypustil s prožitkářským zasténáním. Mé nehty se zarývají do jeho kůže, mé zuby ho koušou při polibku a mé tělo s ním i přes to plně spolupracuje. Nehledím na bolest, modřiny, nevnímám je. Vyvrcholí a pokračuje i tak, že nevyjede a ani abych vychladnul. Pevně sjedu rukama na pohovku a zase se jí chytnu. Nohama se ho chytnu a snažím se si to naplno užít. Pomáhá mi to, zavřu oči a jednu jeho ruku chytnu a strčím jeho dva prsty pod obojek. Není na pevno, jen ho tam chci cítit. Ozdůbka perfektně plní svojí fuknci a svírá mi trubici tak, že se mi vyvrcholit povede až na potřetí. Padnu vysílený a zadívám se na něj. " Nesmíš mě šetřit.....miláčku." a pošlu mu vzdušnou pusu.

Lizmael - 10. prosince 2010 21:29

soukromá zpráva od Lizmael pro Vnímám a cítím, že se mu to líbí minimálně stejně jako mně. Beru si jeho tělo a naoplátku mu nabízím to své. Společné rozkoše naprosto zastínily jakékoliv starosti. Líbí se mi jeho divokost. Nebojí se dát najevo svou pravou podstatu. Kousání a rýhy po škrábancích mi působí neskutečné potěšení, i když to z jeho neskutečné blízkosti se nedá ničím zastoupit. Nejraději bych se jím nechal pohltit. Jeho nohy obepnou pevně mé boky a já zůstávám stále s ním spojen. Snažím se mu dělat dobře a už ani nepoítám, kolikrát jsme si myslel, že už dosáhně vrcholu. Ozdůbka ho musí pekelně pokoušet, když mu nedovoli tak snadný orgasmus. Líbí se mi, jak se jeho tělo těmi snahami vyčerpává, ale on se nevzdává, doku nedostane to po čem prahne. Navede mou ruku a mé prsty vklouznou pod obojek. Schválně jimy tlačím na jeho krk, co to jen jde. Konečně se mu podaří dosáhnout vrcholu. Olíznu si rty a potešeně se uměju. Vidím, jak je unavený. Pošle mi vzdušný polibek a já hi pohladím po celé délce těla. Položím se na jeho rozpálené andělské tělo a shrnu mu vlasy stranou z očí. "Miluju tě, Mihaely..." vydechnu. Políbím ho na rty a schovám ovličej do křivky jeho krku. Musel jsme to říct. Nemohl jsme to v sobě dál dusit. Znamená pro mě příliš. Jako by se stal tou nejdůležitější součástí, bez které nbych nemohl fungovat...

Mihael - 12. prosince 2010 12:15

soukromá zpráva od Mihael pro Jak jeho prsty zajedou pod obojek, přitlačí a já ulevně vydechnu. Zavřu oči a zasténám slastí, spokojenostní a vzrušením. Díky obojku jeho ruka mě nemůže přiškrtit tak, aby mě zabil, jen mi ubere dost vzduchu a hůř se mi dýchá, ale i to stačí. Jeho doteky, přítomnost stále ve mě vše umocnují a tak vyvrcholím. Oddechuju a jen ho zpod přivřených víček pozoruju, jak pohladí mé tělo. Usměju se na něj. Položí se na mě a shrne vlasy z mého obličeje. Jen ho obejmu a přitisknu na své spocené tělo. Jeho slova jsou tak zárážející a polibení na rty vnímám zlehka, vzdáleně. Cítím ho na krku a pohladím ho po vlasech až na záda. " Já tebe taky....moje životní lásko." zašeptám tiše do jeho vlasů. políbím ho a mé ruce sjedou na jeho zadek. " Ale ted mě vážně budeš muset do té sprchy odnést....těšíš se?" a kousnu ho provokativně do ucha. Mé srdce stále zrychleně bije a má hrud se zrychleně zvedá.

Lizmael - 12. prosince 2010 18:14

soukromá zpráva od Lizmael pro Teprve po tom, co své vyznání vyslovím, mi dochází jak pateticky to muselo znít. Zaslechnu zašeptání a tiše se pro sebe usměju. Životní láska? Tos to teda vyhrál, andílku... pomyslím si. Pohladí mě po vlasech a jeho dlaně skončí o dost níž. Zasměju se jeho slovům a ošiju se při kousnutí. Zvednu hlavu a zadívám se mu do očí. "Tak o tohle ti šlo. Svedls mě jenom proto, aby ses bez práce zapotil a já tě musel odnést pod srpchu." obviním ho a hraně nevěřícně zakroutím hlavou. Znovu se položím na jeho ropálené tělo. "Ještě chvilku...mám rád tvoji vůni." pousměju se. "až ji přebije mýdlo, nebude to ono..." spokojeně vzdychnu a ještě si užívám dozvuky orgasmu. Když se nabažím svého andílka, konečně rozpojím naše těla. Vůbec se mi nechce od něj pryč, ale postavím se. Protáhnu se a sklouznu na něj pohledem. "Kdo se s tebou má pořád tahat? Vážíš nejmíň metrák." zakřením se a natáhnu k němu ruce. "Tak pojď." pobídnu ho a vezmu ho do náruče. Vyděrače jednoho. Odnesu ho do koupelny a postavím na nohy až ve sprchovém koutu. Naštěluju kohoutky a pustím vodu. Vezmu do ruky mýdlo a začnu mu umývat záda.

Mihael - 13. prosince 2010 08:37

soukromá zpráva od Mihael pro Hraně sklopím oči a zrudnu. Přiložím prst ke koutku rtů a mírně na něj poklepu. " No ty...mě vždy tak krásně odhalíš." a pak se na něj usměju. Netušil jsem, že někdy mě tyto hry budou tak bavit s démonem. Položí se zpátky na mě a já mu aspon věnuju pusu na tvář. Jeho slova o mém pachu mě rozesmějou. " Jo, protože ted jsem zase zkažený a nevonín jako čistota.....jsem ti blíž." provokuju slovně, ale rukama hladím jeho záda a sám ho na sebe tisknu. Oči mám zavřený a sám vnímám v tichosti jeho démonskou auru a vůni. Rozpojíme se a on se postaví. Otevřu oči a zůstávám líně ležet. Má kecy, ale natáhne ruce a já se ho chytnu kolem krku a přitáhnu se mu do náruče. " Já vážím přinejmenším dva.....a proto přímo pocituješ, co znamená..láska je těžká." poznemnám, ale spokojeně přivírám oči, když mě nese do sprchy. Postavím se tam na nohy. Nohy jsou stále nejistý, ale jak se opřu, udržím se na nich. Usměju se, když vidím, jak bere mýdlo a začne mi umývat záda. Vrním blahem a ani trošku neprotestuju. Jak jsem umytý, opřu se o něj a vracím mu jeho péči. Dávám si záležet a jsem s houbičkou jemný na každou část jeho těla. Někdy ho i přes mýdlo políbím.

Lizmael - 13. prosince 2010 14:25

soukromá zpráva od Lizmael pro Dívám se, jak se mnou hraje mou hru. Vypadá k sežrání, když vypadá tak stydlivě. "Když ty si tak nádherně průhlednej..." odpovím mu, když přizná, že ho vždy odhalím. Rozesměje se a tak si chvilku připadám jako na lodi s hlavou na jeho lehce otřásající se hrudi. Uchechtnu se a vydechnu. "Jo..páchneš jako dva roky nepraný ponožky a to se mi moc líbí." zasměju se. Pohodím si andílka v náručí a ušklíbnu se. "Láska je těžká? Ty jsi láska? Sakra, budu se muset hodně rychle odmilovat." cuknu koutky. Ve sprše ho s péčí umyju a on pak začne sám od sebe mýt i mě. Cítím něžné polibky přes mýdlové bublinky a pousmívám se. Spokojeně zavřu oči a nechávám se opečovávat. Potom se k němu otočím a pohladím ho po tváři. Palcem zavadím o bradavku a přitlačím na ni. Sjedu dlaní až k podbřišku a zlehka ho tam škrábnu. "Už jsi spokojený?" povytáhnu obočí.

Mihael - 13. prosince 2010 20:24

soukromá zpráva od Mihael pro Nazve mě páchnoucíma ponožkama dva roky nepranýma. " Možná proto miluju svoje džíny..máme stejný pach." rýpnu si a pohladím ho po vlasech. Rád se s ním takto poštuchuju. A ještě víc mě těší, že mě nechá a krásně mi to vrací. Pohodí mě v náručí a já se rozesměju. " To se ti už nepovede...jsem tě začaloval...a budeš mi věčně sloužit a nosit mě do sprchy." směju se, ale stejně neodolám a políbím ho. Omývám ho a líbám jeho pokožku, chtěl bych s ním být spojený napořád. Otočí se zrovna, když mi dochází, jak hluboko citově on mě zasáhnul. Pohladí mě po tváři a pak sjede na bradavku a přitlačí. prohnu se od tlaku a on sjede na podbřišek a škrábne mě. Syknu a zakroutím hlavou. " Napůl...ještě mi chybí .....využití tvé velmi lákavé nabídky." a houbičkou sjedu k jeho půlkám. Ovšem oči se smějou až moc laškovně, než abych to myslel vážně. Ano, jistě že to chci s ním i s odvrácenou rolí, ale né hned.

Lizmael - 13. prosince 2010 20:51

soukromá zpráva od Lizmael pro Zdůvodní si, proč tolik miluje ty své nechutné kalhoty. Uchechtnu se. "Tak oproti těm, jsou ty ponožky jako pohlazení jarního vánku." dám mu najevo, že ty jeho džíny smrdí tisíckrát víc. Zvlášť nyní, když jsou zbrocený krví. Zasměju se. "Ach tááák...tak to pardon, já zapomněl, že jsem začarovanej." zavtím hlavou. "V tom případě si musím najít bílého prince, který tu kletbu zlomí...tak se to dělá, ne?" odtuším. Zvědavě na něj hledím a čekám, co z něj vypadne za klenot. Vzpomene si na mou nabídku. Křečovitě se pousměju. Proč jsem mu to vůbec navrhoval? Neujdou mi jiskřičky v jeho pohledu. Mlasknu. "Ale houbičkou se to nedělá, andílku." zavrtím hlavou. Skloním se blíž k němu. "Možná jsem ti to zatím dostatečně nepředvedl...ale ty na to jednou přijdeš." zakřením se, jak ho provokuju.

Mihael - 14. prosince 2010 20:30

soukromá zpráva od Mihael pro Směju se jeho poznámce o mých džínách a je mi jasný, že je prostě nedovolí přenést už ani přes práh. Jak se zmíní o princi, mírně se zakuckám. " No počkat...to ne...já si tě pohlídám a každého prince ti odloudím, aby jsi byl jen můj...už jsem ti říkal, že jsem sobec?" a políbím ho na ouško. Jedu houbičkou po jeho těle a sjedu na jeho zadek. Spatřím křečovitý úsměv a je mi jasný, že se mu do toho nejspíš moc nechce a už toho lituje. Mlaskne a poznamená, že se to houbičkou nedělá. Přiblíží se a provokuje s tím, že mi to asi dostatečně nepředvedl, ale že na to třeba časem příjdu. Přejdu polibky na jeho krk a houbičkou zajedu více do mé dlaně a prstem vjedu mezi jeho půlky, ale jen zastavím u okraje jeho otvoru. Očividně ho jen dráždím. " A co takhle popis..nechceš mi poradit, abych to udělal správně?......i když ukázce, jak se to dělá...se bránit nebudu...ty můj věčný učiteli." a kousnu ho do ušního lalůčku.

Lizmael - 14. prosince 2010 20:55

soukromá zpráva od Lizmael pro Na fakt, že bych si našel někoho jiného, se zachová tak trochu žárlivě. Chce si mě udržet a to samozřejmě dělá dobře mýmu egu. Poušklíbnu se. "Uvidíme, budeš se muset ještě hodně snažit." mrknu na něj. Schválně mu nedávám nic zadarmo, i když sám vím, že bych Mihaela momentálně vyměnit nedokázal. Jeho rty mě líbají dál na krku a mezi půlky vklouzne svým prstem. Instinktivně je zprvu stáhnu, ale za okamžik povolím, protože nejistota, zda půjde dál, je mrazivě vzrušující. Láká ze mě popis a následně i ukázku. Vzdychnu a zadívám se mu do očí. "Nevím, víš...jsi taková sobecká mrcha a navíc strašně rozmazlená a líná..." dělám, že se mi do toho vůbec nechce. " A vůbec...kolikrát jsem ti to už ukazoval? Mělo by to ještě smysl?" váhám. Natisknu ho na stěnu a sám zůstávám nebezpečně blízko. Jeho ruku stále nechávám tam, kde je. Sám jsme zvědavý, jestli si jenom hraje. "Možná příště bysme to měli dělat podle tebe a já tě budu jenom opravovat..." políbím ho na rty a prohrábnu mokré vlasy.

Mihael - 14. prosince 2010 21:45

soukromá zpráva od Mihael pro Natahuje mě, že se budu muset snažit. Rozšíří se mi úsměv a naschvál vypláznu jazyk. " To já budu...tebe nedám." a kousnu ho jemně do krku. Jak vklouznu mezi jeho půlky a on je stáhne. Pak ale povolí a vypadá to, že se už přestává bránit. Jak ho přemlouvám, vzdychne a naše oči se setkají. Jak o mě hovoří jako o líném sobci, jen na něj psí oči. Natiskne mě na stěnu a já vzdychnu, jak chlad prostoupí mým tělem a instinktivně se propnu. Díky tomu se k němu více přitáhnu a prstem zatlačím na jeho otvor. Navrhne, že to příště bude podle něj a já se usměju. " Opravovat......no asi budu potřebovat..a taky hodně lekcí a opakování...ta moje pamět...poselhává." přiznám potulně a dívám se mu stále do očí. Přitáhnu se a políbím ho při jemném setkání našich rtů, přitom jeho ruku nechám ve svých vlasech, mojí kroužím velmi dráždivě kolem jeho otvoru a jen zkouším na kousek do něj proniknout. Ale po chvili dám ruku pryč a jen ho pohladím po jedné půlce.

Lizmael - 14. prosince 2010 23:45

soukromá zpráva od Lizmael pro Už zase na mě zkouší jeden ze série svých nevinných pohledů. Budu si na to muset vypěstovat imunitu, nebo mu pokaždé podlehnu. Téměř zavřu oči, když prstem přitlačí. Nikdy bych si nemyslel, že to někomu dovolím. A to už něco znamená. "Takže hodně lekcí a opakování?" pobaveně se zasměju. Zdá se mi to, nebo si andílek začíná libovat ve společných hrátkách? Je tak úžasně zkažený. "No, ale musím uznat...že máš moc šikovnou pusu a jazýček." mrknu a vzpomenu si na chvíli, kdy mi dělal dobře právě pusou. To bylo něco nepopsatelnýho. Přitáhne se a já ho druhou rukou pevně obejmu kolem pasu. Políbíme se a já ho hravě kousnu do rtu, když na kousek pronikne dovnitř. Vytáhnu se téměř na špičky. Mám z toho dost protichůdný pocity. Na jednu stranu jsem zvědavý a představa je to vzrušující, ale taky si připadám, jako kdybych ztrácel svou důstojnost. Nakonec přestane a já tiše vydechnu. "A teď si půjdeš lehnout bez odmlouvání, jak jsi slíbil." usměju se. Mám na něj taky nekonečnou chuť, ale takovým způsobem se nikdy pořádně nezotaví. "Do města mi už snad utíkat nebudeš." šeptnu, pokrčím se v kolenou a jazykem vniknu pod obojek.

Mihael - 15. prosince 2010 19:44

soukromá zpráva od Mihael pro Zčervenám, jak přizná to o mých vlastnostech a olíznu si rty. " To mám....a myslím, že lepší nenajdeš." znova pýcha projde mým hlasem. Jak do něj při polibku pronikám, cítím, jak se propíná. Nelíbí se mu to jako se to nelíbilo mě. A tuším, jak si oddychnul, že jsem šel prstem pryč. Oplatím mu v polibku kousnutí a pak se na něj hravě usměju. Rozkáže mi, že si půjdu lehnout. Chci opět protestovat, ale on se přikrčí a jeho jazyk pronikne pod obojek a já ho pocítím na kůži. Zachvěju se a kousnu se sám do rtu. " Ne........budu tě otravovat...v tvé posteli...aby jsi...věděl...." a chvili zůstávám pod jeho vlivem a dotykem pro mě citlivým. Rukama ho hladím po těle a pak přejdu do vlasů a mírně mu zakloním hlavu. Díky přikrčení jsem nad ním a tak se rty dotknu jeho a jazykem proniknu do jeho úst, chci ho donutit přede mnou během polibku kleknout. Prsty drží jeho vlasy, avšak né tak, že by mu je rvaly. Jen se ho držím a zakláním mu hlavu.

Lizmael - 15. prosince 2010 20:01

soukromá zpráva od Lizmael pro Usměju s dál jazykem přejíždím po kůži, kterou jinak kryje obojek. "Ne, ty budeš...spát...jako nemluvně." nesouhlasím s otravováním a užívám si pocitu, kdy se mi opět začíná podřizovat. Netuším, je to tím, že má tak rád tělesné dotyky a nebo se do mě dočista zbláznil? Pod mírným tlakem k němu zvednu lehce tázavý pohled. Odpověď se mi dostane v polibku a způsobu jakým pronikne mezi mé rty. Bez velkého přemlouvání se přidám svým jazykem ke hře a nepřerušuju polibek. Vnímám náznaky, kdy se mě snaží dostat do kolen a to doslova. Mohl bych se mu vzepřít a záhy ukázat, kde je jeho místo. Jsem o něco vyšší, než Mihael, takže by to nemusel být problém. Ale najdu snazší řešení. V okamžiku, kdy si kleknu, chytím andílka pevně za boky a stáhnu ho dolů za sebou, aniž bych rozpojil naše rty. Teprve když klečí naproti mně, odtrhnu se. "A taky jsi...dost nenasytný." objevím jeho další vlastnost a dýchám o něco rychleji.

Mihael - 15. prosince 2010 20:13

soukromá zpráva od Mihael pro Nesouhlasí se mnou. " Já někdy tak..spal?" podivím se s tichým vzdychnutím, kdy se jeho jazyk dostává pod obojek a na kůži, která je ted díky ochraně ještě citlivější. Jak zatlačím, vidím jeho tázavý pohled, ale jen se usměju a na to ho políbím. Nemůžu uvěřit, že to jde tak lehce a já dokážu ho dostat do kolen. Ovšem potom mě stáhne k němu a já si k němu kleknu a stále se s ním líbám. mé ruce v jeho vlasech se ho pevně drží a sjedu na jeho zátylek, kde se ho pevně držím. Odtrhne se a zadívá se na mě s tím, že jsem nenasytný. "Ale jen toho, co opravdu miluju." a znova si olíznu rty. Chci ho znova líbat a tak se sám na něj znova přitáhnu a líbám. Přitom zkusím, zda mi povolí ho povalit úplně na zem. Tuším, že pak zase skončí nade mnou, ale rád se s ním napůl peru, kdo tu velí.

Lizmael - 15. prosince 2010 20:42

soukromá zpráva od Lizmael pro Zeptá se, jestli spal někdy jako nemluvně. Neodpovídám. Ze spaní rozhodně nemluvím, ale do snů mu nevidím. Na jeho odpověď se usměju tak, že ukážu i zuby. Znovu projeví touhu po polibcích a já nemám sílu mu ji odpírat. Mihaelova tíha se na mě postupně přenáší. Snaží se mě dokonce povalit na lopatky. Tohle už mu nedaruju tak snadno a chvilku se s ním přetahuju. Potom, ale povolím a nechám se položit na záda, protože jsem zědavý, jak si s tím andílek poradí. ZAdívám se na něj s provokativným úsměvem a dlaní ho pohladím od tváře až k tříslům. Zatím to nevypadá, že bych ho chtěl překulit pod sebe.

Mihael - 16. prosince 2010 20:05

soukromá zpráva od Mihael pro Přetahuje se se mnou a nechce se položit. Zlatíčko...no tak...nech mě vyhrát...jen kousek..budu moooc hodný...no tak ne...ale však ty mě znáš. a dál se s ním peru při polibku. Podaří se mi to a já rozpojím polibek. Dívám se na něj a vidím ten jeho provokativní pohled, kdy mi rukou přitom jede od tváře k tříslum. Rozšíří se mi úsměv a pak se k němu skloním a políbím ho na krček. " Víš, že ti to ve spodu sluší?" a hravě ho kousnu do krku. Pak se napřímým a rukou mu jedu po hrudi. Užívám si toho, jak je na zemi a v chladu. Znova ho polibím a dostanu se k jeho oušku. " Jsem vítěz.....krásný pocit." a znova ho provokativně kousnu.

Lizmael - 16. prosince 2010 20:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Poslouchám je myšlenky a musím se při polibku usmívat. Jestli mi ještě jednou řekneš zlatíčko, tak na tebe budu hodně zlej, miláčku. pošlu mu telepaticky. Ležím zády na chladné podlaze. Naštěstí jsou dlaždičky trochu vyhřáté od horké vody. Ale stejně ten pocit příliš nevnímám. Můj pohled, myšlenky a touhy se soustřeďují pouze na Mihaela a další z jeho úžasných úsměvů. Nadechnu se, když se jeho rty dotknou mého krku. Provokuje mě i slovně a potom mě na místo, které ani nestačilo vychladnout po polibku, kousne. "Mně to sluší úplně za všech okolností. Ještě sis nevšiml?" teď projevím dostatek pýchy zase já. Je mi jasné, jak moc si musí užívat, že jsem ho nechal v pozici rozhodujícího. Zašeptá mi do ucha, že je vítěz a já se pobaveně zasměju. "Ne, andílku...stále nevíš, jak chutná pravé vítězství." povím dost mnohoznačně a pohladím ho po mokrých vlasech. Jedu po páteři až dólů, kde stisknu jeho pozadí. "Jako vítěz bys mi měl ukázat, že..." rozmyslím si to a schválně větu nedořeknu. "Vlastně bys na to měl přijít sám." zašeptám mu nazpátek a líbnu ho na tvář. Potom se pokusím posadit. Zvědav, jestli mi to dovolí. A tak nějak doufám, že ne.

Mihael - 17. prosince 2010 20:52

soukromá zpráva od Mihael pro Telepaticky mě varuje. Rozesměju se a v očích se objeví čertíci. Ne, tohle opravdu nevydržím dlouho. Projeví pýchu a hovoří o svých přednostech. "Vidíš..jak jsem slepý..nevšimnul jsem si." zaprovokuji ho a políbím na stejné místo, co jsem ho kousnul. Ja se zmíním o vítězství, opraví mě a já cítím jeho ruku na páteři, jak postupuje dolů po páteři až na pozadí. Zamrazí mě a propnu se, více se přitom na něj natisknu. Políbí mě na tvář a snaží se posadit. Ihned ho začnu strhávat a silou pokládat zpátky do lehu. " Ne...nevstávej.....jestli po tom tak toužíš...já si tě vemu....zlatíčko." hovořím s nevinným pohledem do jeho očí a slova ho provokujou. Mé ruce ho drží na ramenou a snaží se ho znova potlačit. Přiblížím se a i přes nebezpečí a varování ho znova líbám na krček, přitom se stále snažím ho tělem položit.

Lizmael - 17. prosince 2010 21:14

soukromá zpráva od Lizmael pro Cosi nesrozumitelně zavrčím při jeho dalších provokacích. Spíš je to výhružné. Nejsem na něj doopravdny naštvaný, ale nervy si pocuchat nechat můžu. Jak jsme předpokládal, nenechá mě vstát. Začně mě tlačit zpátky, ale já se mu ihned nepodvolím. Ne po tom oslovění, které jsme mu zakázal. "Zlatíčko?" zopakuji a zlověstně přimhouřím oči, dám pod sebe lokty, aby mě ještě těžší dostat mě na lopatky. Snaží se mě obměkčit polibky.Moc dobře ví, že se mi to tam také líbí. Prohnaný anděl. "Můžu si tě vzít, i když mě budeš držet pod sebou, věříš mi?" zasyčím mu do ucha, když dráždí svými rty citlivou pokožku pod uchem. Přestávám mít chuť s nápadem vyměnit si role. Zatlačím mu na hrudník a donutím se ho posadit. V jeho stavu to nebude nic těžkého. Znovu prsty stisknu jeho pevný zadeček a prsty ho začnu dráždit. Pomalu, ale jistě si ho přitlačuju víc na svůj rozkrok. Věnuju mu jeden z mých sebejistých úsměvů. Jednou dlaní vyjedu vzhůru, Prst zaháknu za obojek a přitáhnu si ho k polibku.

Mihael - 18. prosince 2010 12:21

soukromá zpráva od Mihael pro Zopakuje po mě zlatíčko a přimouří oči. Usměju se ještě víc a jak dá pod sebe lokty, přitlačím víc, abych ho položil. Líbám ho, a vypadá to, že se mi i tak podaří ho položit na lopatky. Zasyčí mi do ucha s tím, že si mě může vzít i když je dole. Kousnu ho něžně do ušního lalůčku, provokativně. Neodpovím mu však jinak. Zatlačí na můj hrudník a donutí mě posadit. Bráním se a nechci, přesto mě přetlačí. Na to stiskne můj zadek a přesune si mě víc k jeho údu. Tuším, co chce dělat a svaly se zatahují, jak jakoby protestuju. I když ve skutečnosti mě baví se bránit a takto se provokovat. " Opravdu..takto?" udělám ze sebe jakoby naivního hlupáčka. I když to mi nejspíš už nesní. Rukama se zapírám o jeho tělo. Vyjede rukou k mému obojku a donutí mě se sehnout k polibku. Zavřu oči a nechám se přitáhnout. Rukama zajedu na jeho hrudník a jak mě políbí, stisknu mu silně bradavku.

Lizmael - 20. prosince 2010 18:58

soukromá zpráva od Lizmael pro Pořád se snaží mě přemoci, i když asi oba dva tušíme, kdo je tu v tuhle chvilku pánem. Nemám ho za slabocha, přestože prý přišel o všechno, co mu dosud zbylo. Viděl jsme ho v jeho pravé podobě a měl sakra síly. Provokace dál pokračují. Líbí semi, jak se se mnou snaží prát a nepodvoluje se mi bez odoru. Je to tak mnohem větší zábava.l Kdo s koho. Kočka a myš. Podaří se mi posadit a stáhnout si andílka na svůj klín. Neustále klade odpor, ale mé záměry jsou nesmlouvavé. Tou otázkou to ještě víc dorazí. Jeho si s nevinností nespojím už nikdy. NA to jsemtu jeho prohnilou povahu poznal docela...důkladně. Nechce, ale stejně se políbíme. V momentě, kdy mi stiskne bradavku, jakoby překvapením zaskučím a kousnu ho do jazyku. Zároveň se ve mně zvedne vlna vzrušení, což může andílek také pocítím na jistých místech. Jenže místo toho, abych se uklidnil, se mi horkost hrne do hlavy. Chytím Mihaela za boky tak silně, že mu najednou ostrými nehty zajedu až do masa. Jakmile ucítím vlhké teplo jeho krve, shodím ho ze sebe a sám se k němu otočím zády. Fascinovaně pozoruji jak se mi z konečků prstů smívá červená tekutina. Dýchám ostošet a snažím se potlačit démonské pudy, které se málem prodraly na povrch. Málem jsem mu ublížil....jako oni v tom...bytě. Rychle se zvednu, zastavím vodu a vylezu ze sprchy. Odejdu do obýváku nejdál od Mihaela. Je mi úplně jedno, že ze mě kape voda a jsme úplně nahý. Jakoby zmateně se posadím a schovám vyčerpaně obličej do dlaní. Dlouho jsem se nekrmil...a ta bestie uvnitř začíná být náladová.

Mihael - 20. prosince 2010 19:49

soukromá zpráva od Mihael pro Nejspíše ho to baví jako mě. Bojujeme spolu, kdo z koho. Jak mu stisknu bradavku, kousne mě do jazyka. Zasténám velmi tlumeně, jak jsme v polibku. Cítím, jak se vzrušil a zároven o chvili později jeho nehty, co zajedou do mých boků. Odtrhnu se od jeho rtů a zasténám bolestí. Mé tělo se propne a než se stačím zpamatovat, cítím, jak mě ze sebe shodí. Skončím na zemi na zádech a jen se dívám, jak pozoruje chvili mojí krev a na to zastaví vodu a odejde. Palčivá bolest mi vystřeluje z boků, jak se snažím postavit. Podaří se mi to až po chvili, několikrát mi to ještě uklouzne. Vyjdu z koupelny a jdu za ním. Sedí tam a vhlavu má složenou v dlaních. Přejdu k němu a zepředu ho pohladím po vlasech. Obejmu ho a přesunu se rty k jeho uchu. " Lizmaeli......netrap se tím.....nechci, aby jsi přestal. ...když to neuděláš ty...udělají to jiný. ....a já vím, že potom toužíš. " a položím mu hlavu na rameno. Rány mi už nekrvácí, přesto stále bolí.

Lizmael - 20. prosince 2010 20:20

soukromá zpráva od Lizmael pro Sedím tam a bojuju se svojí pravou podstatou. Dřív bych neváhal a klidně to zvíře pustil ze řetězu. Bylo by mi úplně jedno, jestli by ten druhý byl roztrhaný na kusy. Ale něco se ve mě změnilo. Postřehnu jeho přítomnost. Pohladí mě po vlasech a na mě padne ještě větší zoufalství. Nehýbu se a nechávám ho, aby mě obejmul a šeptal mi do ucha. Vnímám pouze napůl. Připadám si najednou nebezpečný. Proto chvíli ještě mlčím. Znovu si v přehraju, o čem to mluvil. Zvednu pohled, ale protože má hlavu opřenou o mé rameno, zadívám se mu nejprve na vlasy. Zavrtím hlavou. "Ty chceš, abych byl jako oni?..." vydechnu. "Možná po tom toužím, ale...nechci ti ubližovat." odvrátím zrak, abych se nemusel dívat na rány, i když malé, co jsme mu způsobil v krátkém zápalu, který jsme stačil v čas potlačit. "To je sakra tak těžký pochopit, že nejsme všichni stejní?" zamračím se.

Mihael - 20. prosince 2010 21:50

soukromá zpráva od Mihael pro Zůstávám opřený o jeho rameno a slyším jeho otázky i výdech. Zavřu oči a více ho obejmu. " Nechci...." zašeptám tiše a kousnu do rtu. Ne...před tohle ho přece nemůžu stavět...je démon....a já vždy budu jen prašivý anděl......a on po mě půjde. ...přesto ....vím, že je jiný. Slyším v jeho hlase rozladěnost a možná i rozčílení. Přejedu mu po tváři dlaní a sjedu na jeho krk. Otočím se na něj a políbím ho na spodní čelist pod ouškem a postupuju ke rtům. " Nejste...jsi jiný....já to vím....cítím to z tebe...poznávám. Toužíš po tom...ale dovedeš to ovládnout....nebo chceš jít ven a najít si vhodnější obět..než jsem já?" hovořím stále klidně. Můj hlas je něžný, příjemně znějící, vkádá se do jeho hlavy, zatímco mé rty ho něžně uklidnují. " Pokud půjdeš...přineseš mi....travičku?" přemlouvám a olíznu mu krček.

Lizmael - 20. prosince 2010 22:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Navzdory tomu, co po mně žádala, odpoví, že neche, abych byl jao moji druzi. Sice to zašeptal, ale já to nepřeslehl. Snažíš se mi dát to, co je pro mě přirozené? ...Raději si necháš ubližovat, jenom bych se já ukojil? Musel ztratit už úplně všechno. Pohladí mě po tváři, možná si mě chce usmířit. Uklidnit mě. Tiše vydechnu a přivřu oči až je nakonec zavřu úplně. Vnímám pouze matné dotyky jeho rtů, které prokládá slovy. Začíná na mě působit svým umem a schopnostmi, které máme podobné, ale přesto rozdílné...a já začínám podléhat jeho šikovnosti. Při jeho prosbě se rozesměju. "C- cože?" zadívám se na Mihaela. "Zkoušíš na mě tady ty tvoje kouzla, abych ti dones trávu." tiše mlasknu. Ale jde poznat, že na mě zapůsobil a jsme uvolněnější než před chvílí. "Nikam nejdu, nenechám tě samotnýho, ještě mi tu něco zničíš." pohladím ho po zádech. Prsty hezky přejedu po obratlých. "I když je pravda, že jsem dlouho nikde nebyl...leze mi to na mozek." promnu si kořen nosu, ale nehodlám nikam chodit. Mám pocit, že bych si to bez jistoty, že je andílek v pořádku, ani trochu neužil.

Mihael - 20. prosince 2010 22:26

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměje se a je mi jasné, že jsem na dobré cestě. Usměju se na něj a zamrkám očima, jakobych předtím nic neříkal o droze a ted na něj koukal jako na něco pro mě vzácné. I když on mi je. Jen nepatrně hlavou přikývnu na souhlas a pak ho políbím na rty. " Vždy tě přemlouvám, ty moje ....zl.....zlej Lizmaeli." a ukáží se moje zuby opět v mém úsměvu. Provokatér každým coulem, přesto v tom nejspíše trochu chodit umím Zamítne to, že by někam šel s tím, že bych mu to tu zničil. Přejede mi po obratlích a já se na něj natisknu. Promne si kořen nosu, kam dostal pořádnou ránu. Natáhnu se a políbím ho na kořen nosu, kde se mu připomnělo zranění. " No to víš..už si plánuju, jak si to tu zkulturním...jen musím počkat, až vypadneš. " rozesměju se a znova ho jemně políbím na krk. " Můžeme jít spolu....třeba zítra...dneska pořád ještě se ..necítím ...nejlépe." hovořím hlasem ublíženým. Znova ho jemně políbím na krček. "A ted pojd....zmáčíme postel a můžeš do mě zatnout ty drápy.....už na to budu ..připravený." hovořím jakoby to byl vtip, ale uvnitř vím, že není a jsem připravený tu bolest podstoupit.

Lizmael - 20. prosince 2010 22:58

soukromá zpráva od Lizmael pro Přizná, že se mě snaží přemluvit a nepřestává používat svoje nejsilnější zbraně...polibky a úsměvy. Dokonce mu odpustím i to určitě záměrné přeřeknutí. Nechávám se udobřovat a opět to sklouzává k mazlení. Natiskne se ke mně a já si to pojistím tím, že ho obejmu, ale tak, abych nezavadil o ranky po nehtech. Začne plánovat a současně se omlouvat, že dnes to ještě nepůjde. Jako bych to nevěděl. Původně jsem přece nechtěl s ním dělat vůbec nic, abych ho nezatěžoval, ale on si to vydupal...svým způsobem. Zadívám se na něj po přednesení návrhu o zmáčení postele a zatnutí drápů. Pobaven cuknu koutky. "Kdybych to udělal, tak spolu nikam nepůjdeme minimálně měsíc." dám mu pusu. "Vážně bys měl odpočívat..." povytáhnu obočí, přece mui nemůžu nakazovat, co má dělat. I tak využju jeho vlastní myšlenky. Zvednu se a a chytím ho za ruku. "ty mokrý peřiny...to bude bezva. Lepší, než propocený prostěradlo." zazubím se a odvedu ho do našeho hnízdečka neřesti. "Víš, že sex v posteli je vlastně to nejvzácnější, co může bejt? Málokdo to tam fakt dělá.." uchechtnu se. Lehce mu podkopnu nohy a položím na něj. Je studený, jak se neutřel. Políbím ho kousek pod a pak i nad obojkem. Zadívám se mu do očí, usměju se a překulím se na záda, aby on byl na mě.

Mihael - 21. prosince 2010 20:41

soukromá zpráva od Mihael pro Jak se na něj tisknu, sám mě obejme taky. Nechá mě přemlouvat a jak se zmíním o zatnutí drápů, nejspíš bych asi nedopadnul dobře. " I tak jsem to ochotný podstoupit." přiznám tiše a zavřu oči při puse. Přesto mi připomene odpočínek a já na jeho povytáhnutý obočí se usměju a políbím ho na něj. " Ale jen s tebou.....Lizmaeli." řeknu nekompromisně. Zvedne a chytne mě za ruku. Zvednu se s ním, a nechám se odvést k posteli. Zůstanu stát a zadívám se na něj. " Jo...to jo...matrace bude mokrá tak či tak." rozesměju se a ještě víc o jeho poznámce o posteli. Na to spadnu do postele a zůstanu ležet na zádech, přitom se na něj s úsměvem dívám a natáhnu k němu ruce. Povytáhnu obočí a dívám se, jak jde za mnou a položí se na mě. Políbí mě na a pod obojek. Zakloním hlavu a vzdychnu. Zadívá se na mě a překulíme se, že jsem zase nad ním. Políbím ho na krk a kousnu. "Nechtěl jsi mi něco ukázat......jo....že máš nade mnou moc, i když jsi na lopatkách." zasměju se a prsty mu přejedu po žebrech jakobych ho lechtal.

Lizmael - 22. prosince 2010 17:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Zprvu se trochu podivím nad jeho oddaností nebo spíš...smířením se situací? Pohladím ho po paži a koutkem oka se na Mihaela zadívám. "Už jsi zakusil dost bolesti, vydržíš hodně...chápu." nepatrně kývnu. "Ale já nechci být tvým trestem, naopak." pousměju se. Přivřu oči při polibku na obočí a usměju se. "Jenom se mnou? Děláš si ze mě otroka!" jen naoko si postěžuju. Přirozeně neodolám pozvání do jeho náruče a chvilku na to už opět vnímám hebkost jeho pokožky. Vzdychne, ale ne bolestně. Překulím se a pozoruji jeho pohybující se rty. "Mmm..." slastně zamručím, když ucítím kousnutí. Zasměju se a otevřu oči. "To jsem ti vážně chtěl ukázat? Nějak si to nemůžu vybavit." zamyšleně nakrčím nos a potom si složím ruce za hlavu. " S někým si mě pleteš, já jsem totiž strašně slabý démonek.." rozhodnu se tak trochu hrát tu jeho hru o nevinnosti.

Mihael - 23. prosince 2010 20:40

soukromá zpráva od Mihael pro Pohladí mě po paži a koutkem se na mě zadívá. Jeho slova mě zvláštně zahřejou, zvláště, že to řekl on. Ty...ty se mnou soucítíš? Měl by on...a on mě ....nechá trpět a ty chceš, abych už netrpěl..tolik? jde z mého pohledu krásně přečíst, na co myslím a to překvpaení z jeho slov. Přesto se na něj potom usměju, upřímně. Jak ho políbím na obočí a pošeptám, že půjdu spát jen s ním, postěžuje si, že je můj otrok. Jen ho znova políbím. Jak ležím na posteli, volám ho k sobě a on příjde a přivítá mě s polibky na můj krk. Vzdychám a překulíme se. Jak mu řeknu, co jsme dělali a kde jsme skončili, slastně zamručí jak ho kousnu. Otevře oči a já se dívám do jeho. Založí si ruce za hlavu a dělá, že vlastně vůbec nic takového neví. Přizná, že je strašně slabounký démonek a vypadá to, že chce jen ležet a nechat to na mě. Pozvednu obočí a přesunu se k jeho rtům. " Ano..nepletu se..byl jsi to ty..ale máš pravdu...jsi strašně slabounký a proto na tebe mám....a.." přesunu si polibky k jeho uchu. " a ..proto si tě vemu, Lizmaeli." a krátce se zasměju. V mém hlase se objeví škodolibost. Položím se na něj a rukama jedu postupně dolů, až se dostanu do třísel. Zajedu rukou mezi jeho nohy a s přivřenýma očima pozoruju jeho reakci, když se můj prst opět objeví u jeho otvoru.

Lizmael - 23. prosince 2010 21:21

soukromá zpráva od Lizmael pro Ano, projevil jsem soucit. Správně bych nic takového neměl znát, ale...kdesi hluboko ve mně dřímá víc takových zakázaných věcí. A Mihael je vytahuje na povrch. Nejsem zrovna obvyklý. Pokud by se někdo pozastavil, nad onou průzračnostá mých očí, možná...možná by pojal podezření, ale to nikhoo nenapadne, naštěstí. Pro většinu jsou to jen démonská lákadla pro neoblomné duše. Přiblíží se a mně stále pohrává na rtech pobavený úsměv. Ujistí mě, že jsem to opravdu byl já, kdo mu chtěl ukázat svou sílu. Přistoupí na mou hru. Mírně nakrčím ramno, prootže mě jeho rty polechtají. Jakmile poví, že si mě vezme, tiše se zasměju. "Za muže?" dělám hloupého. Zřejmě svoje slova míní vážně. Reaguji na jeho hlazení mírným zatínáním svalů. Vjede mi rukou do slabin. Zavřu oči a náznakem se propnu v zádech. Jeho prst se dotkne otvoru a já zatajím dech. Uklidním dech a zadívám se na andílka. Pohledem mu dám najevo, že na něco takového rozhodně nejsem zvyklý, tak aby...na to bral ohledy. Prsty stisknu jeho rameno a lehkým dotekem jedu po paži níže až na jeho zápěstí. Tlakem mu naznačím, aby do mě pronikl hlouběji. Otřu se svými rty o jeho a přimhouřím oči. "Udělej to..." zašeptám dráždivě a jazykem mu olíznu spodní ret.

Mihael - 23. prosince 2010 23:12

soukromá zpráva od Mihael pro Udělá ze sebe hloupého a já se krátce zasměju upřímně. " Myslíš, že by nám jeden z nich požehnal?" odvětím spíše vtipem, i když je jasné, že nejspíše ani jeden by s tímto spojením nesouhlasil. Cítím, jak zatíná svaly Vjedu do jeho rozkroku a on se propne. Jak se dotknu otvoru, jeho dech se rozkmitá. Po chvili se uklidní, stále se na něj dívám a nic nedělám, jakobych čekal, až se uklidní. Zadívá se mi do očí, jakoby souhlasil, a přitom mě varoval. Usměju se na něj jakoby bych mu neslovně odpovídal, aby neměl strach. Stsikne moje rameno a jede k ruce, kdy mě chytne za zápěstí. Tlakem na ruku mě naznačí a donutí zajet do něj hlouběji, než jsem měl vůbec v úmyslu. Přitom rty se dotkne mých a jeho slova ve mě rozproudí krev. Pocítím nával v rozkroku, jak mě jeho dvě slova rozpálila a jeho jezyk vše dokončil. Více se na něj položím a chytnu zuby jeho jazyk. Zavřu oči a hladově ho začnu líbat. Přitom do něj prstem zajedu naplno a chvili v něm zůstanu. Mírně ho pokrčím a napůl vyjedu, abych do něj znova vjel.

Lizmael - 23. prosince 2010 23:44

soukromá zpráva od Lizmael pro Usměju se, taky je mi jasný, že požehnání by se nám nedostalo. "A kdo jejich souhlas potřebuje?" zazubím se. I když ta představa svazku anděla s démonem je dost komická. Když mu naznačím, aby to nepřeháněl, překvapivě se mi nevysměje. Spíš naopak. Ten úsměv vypadal chápavě. No ano...on byl vespod přece už několikrát, takže ví, do čeho jdu. Povedlo se mi na něj převést mé vzrušení. Pod tlakem jeho těla se zabořím zády do peřin. Můj jazyk uvízne v příjemně bolestivém stisku jeho zubů, až mě z toho zabrní. Z ostra se nadechnu, ale víc mi není dovoleno, protože si moje ústa přivojí v hladovém polibku. Ovinu kolem něj paže, jak ho chci na sobě cítit víc. Prsty si včísnu do jeho vlasů a střídavě ho v nich hladím a tahám. V okamžiku, kdy do mě zajede prstem naplno, silně stisknu jeho zadeček. Jsem z toho zvláštního pocitu plnosti chvilkově ochromený. Není to ihned příjemné, ale zároveň se mi to jakýmsi zvráceným způsobem líbí. A Mihael je opravdu jediný, komu tohle kdy v životě dovolím. To vím jistě. Pohne se a trochu vyjede. Pevně zavřu oči, protože instinktivně čekám bolest, ale místo ní se dostaví touha po pokračování. Ani nad tím moc nepřemýšlím a pohnu se tak, že je jasné, že chci, aby do mě zajel znovu. Při tom se nemůžu nabažit jeho polibků. Vnímám rozkoš hromadící se v jeho slabinách, což jedině rozbuší moje srdce ještě víc.

Mihael - 24. prosince 2010 01:29

soukromá zpráva od Mihael pro Jak ho kousnu do jazyka, krátce se nadechne, ale já se na něj vrhám a tak stejně převážnou většinu vzduchu zase vydechne.Ovine kolem mě paže a tak se na něj více natisknu. Nohama se dostanu mezi jeho a tak si zlepším přístup mé ruky. Jeho prsty vjedou do mých vlasů, vnímám je a stejně ho nepustím a mé rty líbají jeho, jazyk proniká do jeho úst a s prokrveným údem stoupá moje andělská touha po jeho démonském těle. Jak mě zatáhne víc, mám tendence ho v polibku kousnout. Jak v něm skončí můj prst, cítím jeho sevření na mém pozadí. Jen to umocní můj polibek a jeho hladovost. Jak pomalu napůl vyjedu, cítím z něj napětí, jak čeká to, co si každý představí. Bolest a zhnusení. Ovšem nejspíš ani on necítí to, co si původně myslel. Stačí chvilka a pohybem svého těla mi jasně dá najevo, že mám pokračovat. Rozpojím polibek a jak jsem hladově líbaj jeho rty, pustím se do jeho krku a ouška. Přitom jakobych vyslyšel jeho prosbu a zajedu znova naplno do něj. Pomalu začínám do něj rytmicky zajíždět a přitom líbám jeho pokožku. Dřív, než přidám další prst, líbám opět jeho rty, ochutnávám jej jazykem a můj úd ho naplno tlačí na podbřišek.

Lizmael - 24. prosince 2010 12:12

soukromá zpráva od Lizmael pro Oplácím mu vášnivé polibky stejnou měrou, ne-li větší. Sem tam ho kousnu, protože se mi ta jeho divokost moc zamlouvá a rád bych ji ještě zvýšil. Jeho nenasytné rty začnou rozpalovat pokožku na krku a mé ucho. Zaklíním hlavu, abych mu nabídl co nejvíc nejcitlivějších místeček. Oči mám zavřené a skrze rty se mi derou slastné steny. Zajede do mě znovu a celé to opakuje bez přestání. Škrábu ho po zádech a napínám se, jao kdybych se chtěl odstrčit dál, při tom zůstávám na místě a spíš se snažím jeho dráždění vycházet vstříc. Zřetelně vnímám jeho vzrušení a nedokážu ho přehlížet. Dlaní šikovně sjedu na jeho bříško a jedu ještě kousek níž. V tom se andílek vrátí k mým rtům a provokuje mě svým jazykem. Snažím se ho chytit mezi zuby a dál si s ním pohrávat. Najednou přidá i druhý prst a já přidušeně vydechnu. Zmáčknu jeho přirození a palcem přitlačím na ozdůbku a tak ho dál dráždím. Druhou rukou mu přejedu po tělě výš a strčím prsty pod obojek a přitlačím jimi na andůlkův krk.

Mihael - 24. prosince 2010 15:00

soukromá zpráva od Mihael pro Sám mě kouše a o to víc koušu já jeho. Přejdu na krk a on více zakloní hlavu a nabízí mi citlivá místečka, která já bez meškání využívám a přenáším na něj svojí touhu a energii. Rukou pracuji tak, jakobych byl v něm, i když zatím jen jedním prstem. I tak jeho drápy jezdí po mých zádech a napíná se, jakoby chtěl ode mě a přitom nechtěl. Jede rukou na moje břicho, ale než se dostane k mému údu, začnu ho líbat a přidám druhý prst. Snaží se v polibku spolupracovat, ale jak pocítí i druhý prst, vydechne dušeně vzrušením. Zároven však přitlačí na mojí ozdůbku na špičce, až se propnu a více do něj zajedu prsty. Sám zasténám vzrušení a mírně se oddálím, přitom mu udělám místo na to, aby zajel druhou rukou pod můj obojek. Přitlačí a já slastně přivřu oči. Přidám v tempu dvěma prsty a jestli nedá ruce z mého krku a údu, přidám třetí prst, kdy občas s nima v něm pohnu tak, že mu dráždím prostatu a tím mu ukazuju kouzlo a krásu této pozice. Prsty přitom roztahuju tak, aby se pořádně uvolnil. I když vím, že i tak to nejspíš bude nezvyk potom. Více se nadzvednu tak, abych do něj stále mohl pronikat, a přitom mu sám vystavoval svůj krk. Má ruka, o kterou se opírám, se přesune na jeho prsní sval a já ho vzrušením tisknu tak, jak on moje záda. Můj pyj stojí naplno a ozdůbka dráždí tak, že se musím občas kousnout do rtu, abych se dokázal soustředit na práci prsty.

Lizmael - 24. prosince 2010 20:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Jakmile podráždím jeho mužství, nastane okamžitá odezva a jeho prsty do mě vniknou skoro až na doraz. Propnu se proti němu jako struna a otevřu ústa v němém zasténání, které doplní Mihael sám. Snažím se mu dál ubírat kyslík a dráždím jeho penis důrazněji. Přidá třetí prst a já si prokousnu ret. Nikdy bych nečekal, že to může být tak úžasný pocit, který jeho stimulací dál vzrůstá. I můj úd dává najevo, jak moc jsem rozpálený a vzrušený andílkovou péčí. Nadzvedne se a tak se mi naskytne opojením zamlžený pohled na jeho božské tělo a stojící mužství, které zkušeně laskám rukou. To, co vidím a zároveň cítím mě pomalu přivádí k šílenství. Mírně se zvednu a jazykem kreslím po jeho hrudi a kroužím kolem bradavky. Post>upně se dostanu až k jeho oušku a zadýchaně mu do něj zašeptám. "Už nemůžu čekat..." a jazykem mu do něj vklouznu a zase vyjedu. Sám mu prstem zatlačím na jeho otvor. Pokud se rozhodne ze mě prsty vyjet, sám se přetočím na břicho. Chtěl bych, aby do mě vnikl zezadu. Nechci, aby viděl, jak se u toho tvářím. To ta moje pýcha.

Mihael - 24. prosince 2010 22:59

soukromá zpráva od Mihael pro Přidám další prst a všimnu si, jak si prokousne ret. Přesto dál vystavuju svůj krk a pokračuju rukou tak, aby se mu to líbilo, teda aspon do nějaké míry. Nadvzednu se a stiskávám jeho prsní sval, zatímco on mě dopřává krásný pocit z toho, jak se stará o můj úd. A já cítím ten jeho. Nadzvedne se a zakrouží kolem bradavky. Vzdychnu a on se postupně dostane k mému uchu. Zatlačí na můj otvor a přitom jazykem pronikne do mého ucha a zase ven. Přejdu jazykem po jeho krčku. " Nenechám tě čekat....moc dlouho." a jakobych mu naznačoval, že se ještě nedočká. přesto z něj vyjedu a nechám ho otočit na břicho. Rukou zajedu mezi jeho půlky a přitom ho políbím na páteř. Jazykem obkroužím obratle a užívám si toho, co se ted děje. Můj úd je ztopořený a tak nedělá žádný problém mu rukou zajed na podbřišek a druhou si ho chytnou tak, abych do něj mohl začít pronikat. Postupuju pomalu jen ze začátku, ale jelikož je rozdrážděný, od poloviny přidám. Jak jsem v něm naplno, rukou přejedu po jeho údu a políbím ho na záda. Jako jsem do něj zajížděl prsty, ted začnu přirážet.

Lizmael - 24. prosince 2010 23:32

soukromá zpráva od Lizmael pro Odpoví mi nazpátek, ale slyším v tom nohoznačnost. Může mé touhy ukojit hned, stejně jako mě ještě nějakou dobu natahovat. Nakonec dojde k prví možnosti. Vyjede ze mě a já zamručím, jako kdybych přicházel o něco pěkného. Uvelebím se na břiše a nahrabu pod sebe kus peřiny, abych se měl o co zapřít. Vydechnu, když ucítím jeho přítomnost znovu v místech, kde mě dráždil prsty. Polibek na zádech pálí. Chytne si mě, jak je třeba. Projede mnou elektřina, když ucítím, že je to tady. Nahrbím se a zabořím obličej do peřiny, kterou stisknu. Takový pocit jsem dosud nepoznal. Dokonce přiznám, že to zpočátku bolelo a je to nepříjemné. Ale postupně se to mění. Pohnu nohou a skrčím prsty na ní. Zasténám do pokrývky. Je ve mně celou svou délkou a dotkne se mě ve slabinách. Zvednu obličej a sykavě se nadechnu. Dlaní mu přejedu po stehnu a nechám ji položenou zčásti na jeho zadečku, jako bych kontroloval přírazy, které mají přijít. Vlasy mi spadají přes rameno a mé steny jsou hlasitejší a žádostivější. Zvykám si na onen pocit plnosti a začnu s Mihaelem synchronizovat pohyby.

Mihael - 25. prosince 2010 07:18

soukromá zpráva od Mihael pro Jak do něj vstupuju, je zabořený do peřiny. Přesto, že ho to asi trochu bolí, se snažím být jemný. Ozdůbka na mém údu ještě umocnuje pocity a dráždí jinak, než můj prokrvený úd. Opravdu je to zpestření na obou stranách, protože s ozdůbkou se takto miluju poprvé. Jak jsem v něm, nadechne se a jeho ruka přejede po mé noze na zadek. Nechám ho hlídat mi moje pohyby a postupuju tak, jak se cítím. Postupně se stáváme jako jeden a milování se stává intenzivnější. Rukou ho dráždím v jeho slabinách a dlaní mnu jeho úd tak, aby si to pořádně užil. položím se na jeho tělo svou vahou a změním tak polohu mého údu v něm, který ho ted dráždí opět trošku jinak. Sténám mu do ucha a přitom ho líbám. Ozdůbka mě dráždí a zároven mučí, že nemůžu vyvrcholit. Mé tělo se chvěje vzrušením z tohoto všeho tak, že ani bolest z ran nevnímám.

Lizmael - 25. prosince 2010 11:11

soukromá zpráva od Lizmael pro Ke všem těm slastným pocitům rozkoše se přidají ještě ty z dráždění mého údu. Nestačím už ani vnímat, které vlný vzrušení jsou silnější a tak se čím dál víc poddávám jeho počínání. Přítomnost ozdůbky vše ještě vylepšuje. Tisknu jeho zadeček silněji a občas i nehty, jak se mi to líbí. Položí se na mě a srdce se mi rozbuší o to víc. Zasténám. Vzdychá mi blízko u ucha, což mě rozechvívá vzrušením. Pootočím hlavu a pokusím se ho políbit, i kdyby se jen letmo dotknout rty jeho pokožky, nebo mu jazykem přejet po čelisti. Potřebuji ho cítit i takovým způsobem. Je mi jasné, že díky andílkově ozdůbce může naše milování trvat dlouho. Snažím se proto vydržet, i když je to těžké. Ale chci ho v sobě cítit, co nejdéle.

Mihael - 25. prosince 2010 18:21

soukromá zpráva od Mihael pro Stiskává můj zadek a občas použije nehty, a já díky tomu do něj zajedu víc než předtím. Položím se na něj a jak vzdychám a přirážím, cítím, jak se mu to taky líbí. Moje ruka si dává záležet, abych mu dělal dobře na jeho údu. Už proto, že mě se v něm líbí hodně. Je to úplně jiný než s dívkou. Pootočí hlavu a jeho rty se dotknou mé čelisti. Nechám ho a sám ho líbám na ramena a krk tak, jak mi můj vzrušený dech povolí. Olíznu mu ouško. " Nechceš.....se ...otočit?" zašeptám a naplno do něj zajedu se silnějším přírazem, jak bych chtěl vyvrcholit, ale Lizmael ví, že i přes chut nemůžu.

Lizmael - 25. prosince 2010 19:32

soukromá zpráva od Lizmael pro Zeptá se mě, jestli se nechci otočit, a tvrdě přirazí. Nadzvednu se a táhle zasténám. Další rychlý příval rozkoše jsem nevydržel. "Ne..." spolknu zbytek své odpovědi a vyvrcholím. V podbřišku příjemně zaškube a já na okamžik ztuhnu. Ale protože je Mihael stále ve mě, nehodlám jen tak vychladnout. Svými pohyby mu naznačím, že se hodlám přetočit na záda. Počkám, aby ze mě mohl na malý moment vyjet. Otočím se a bez meškání andílká stáhnu znovu na sebe a začnu ho živelně líbat. Chytím jeho tvrdé mužství a nekompromisně ho nasměruju ke svému otvoru, aby do mě mohl znovu vniknout a dál mi dělat neskutečně dobře. Neopomenu ani jeho líbezný krček a znovu ho začnu láskyplně přiškrcovat.

Mihael - 25. prosince 2010 20:59

soukromá zpráva od Mihael pro Tvrdě přirazím a on zasténá. Zamítne mojí nabídku a pocítím, jak vyvrcholí do mé ruky, která mu pomáhá. Přesto v přírazech do něj nepřestanu. Políbím ho na záda a chci to ukončit, vyjedu z něj, aby se mohl přetočit na záda. Jak se otočí, sotva se nadechnu.Stáhne mě k sobě a znova mě líbá. Usměju se pro sebe a plně mu to vracím, občas ho kousnu do rtu, jak jsem stále vrzušený a nažhavený.Pocítím, jak mě chytá za úd a směruje do sebe. Zarazím se a zadívám se na něj. Neřeknu však nic a nečekám dlouho a zajedu do něj ihned na plnou délku a přirazím. Jeho ruce zajedou na můj krk, zakloním hlavu a vystavím se mu, přitom může sledovat, jak do něj stále naplno zajíždím. Vzdychám slastí a vzrušením z toho, jak je těsný a že jsem v něm. Mé prsty sevřou jeho bradavku a dráždím jí.

Lizmael - 25. prosince 2010 21:48

soukromá zpráva od Lizmael pro Nechám ho, ať mě kouše a sám mu to oplácím. Pobaví mě, jak se zarazí, když ho chytím za jeho mužství. Zazubím se a zadívám se na něj dost vyzývavým způsobem. Zvládneš pokračovat, nebo už nemůžeš? Neotálí dlouho a už ho opět cítím v sobě velmi intenzivně. Zavřu oči a slastně vzdychnu. Když je otevřu naskytne se mi další z úžasných pohledů. Ovinu nohu kolem jeho boku a navádím ho, aby pronikal stále hlouběji. Sykavě zasténám, když si začne pohrávat s mou bradavkou. Víc stisknu jeho krk a nadzvednu se, abych ho mohl líbat a kousat pod obojkem a občas jazykm zajíždět i pod něj. Užívám si tuhle vzácnou chvíli na plno a nic nehodlám přerušovat, dokud i Mihael nedosáhne naprostého uspokojení.

Mihael - 25. prosince 2010 22:45

soukromá zpráva od Mihael pro Jak se zarazím, že chce pokračovat i na zádech, zazubí se na mě. Oplatím mu můj úsměv. Přirážím a on se mi ovine kolem boku a navadí mě, abych pronikal hlouběji. A tak do něj jdu tak hluboko, jak mi to jen moje fyzická stránka dovolí. Hraní s bradavkou ho opět rozdráždí, protože více stiskne můj krk, čímž já i jeho bradavku a vzrušeně vydechnu. Znova silněji přirazím, jak mi dojde trochu vzduchu. Nadzvedne se a začne mě kousat a olizovat na citlivém místě a díky zakrytí ještě citlivějším. Sténám a prudkými, rychlými pohyby do něj narážím, přitom mé nehty dráždí jeho kůži i citlivější místa na hrudi, jako je slabá kůže na žebrech. Voda ještě ze sprchy je smíchaná s mým potem a já cítím, že za chvili i přes ozdůbku budu. Přidávám a mé tělo se chvěje nedočkavostí. Vyvrcholení projde s propnutím všech svalů a s táhlým hlasovým projevem, kdy je znát i úleva. Po vrcholu zůstávám v něm a skloním hlavu. Zadívám se na Lizmaela a pohladím ho po vlasech. " Jsi užasný démon..víš to?" zašeptám tiše, protože mi nějak vyschlo v krku.

Lizmael - 25. prosince 2010 23:19

soukromá zpráva od Lizmael pro Zasténám spolu s ním. Cítím, jak se do mě udělal a snažím se ten pocit vstřebat. Padnu zády do provlhlých peřin a srovnávám dech. Andílek se ke mně skloní a po pohlazení lehce přivřu oči. Sebevědomě se usměju. " A ty zase...pícháš jako bůh." vyčerpaně se zasměju, chytím ho za zátylek a políbím ho na rty. Myslím, že teprve teď se nám podařilo pořádně naštvat obě dve strany, ale na tom mi už pranic nesejde... Pohladím ho po zpocené hrudi a potom ho obejmu. "Stále jsi silný, andílku. Kdo jiný by dokázal takhle pobláznit démona?" pousměju se a políbím ho do vlhkých vlasů. "Neměl jsem nejmenší šanci ti vzdorovat..."

Mihael - 25. prosince 2010 23:27

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se, i když v hlase je znát únava. Tahle hláška mě vážně dostala. " Tak ted ho úplně vidím...jak rudne vzteky." rozesměju se znova a skloním se, protože mě chytí za zátylek. Vděčně se přitisknu na jeho rty a políbím se s ním. Naplno, jazykem zajedu do jeho úst a chvilku si hraju s jeho, než mi dojde dech. Pohladí mě a obejme. Přitisknu se k němu a mírně se posunu, abych z něj vyjel. Políbím ho na krk a rukama ho hladím ve vlasech. Jeho slova mě těší. " To se mi líbí.....ale myslím, že příště už budeš na tuhle mojí...magii p....připravený." a přivřu oči, jak mě políbí do vlasů. Zrychleně dýchám a cítím, jak se ozývají všechny rány, co se nestihli ještě zahojit. Obzvláště ty od Lizmaelových nehtů, nejčerstvější. " Máš štěstí..že jsem ještě..nebyl plně..zdraví..nejspíš by....jsi nechtěl pak už nic jiného." hovořím se smíchem a je znát, že si z něj opět jen zlehka utahuju a jemně rýpu.

Lizmael - 27. prosince 2010 13:42

soukromá zpráva od Lizmael pro Chtěl jsem ho políbit pouze na rty, ale andílkovi to nejspíš nestačilo a polibek prohloubil. Začínám ty jeho odůbky mít rád čím dál víc. Objímám ho a přivírám oči, když mě hladí po vlasech. Jeho tělo hřeje a vzdáleně vnímám rychlý rytmus bušícího srdce. Usměju se. "Ve své plné síle odolám všemu, to nevíš?" načepýřím se v odpověď ohledně odolávání jeho magii. Potom začně opět provokovat. Zasměju se, zavrtím a začnu ho hladit po zádech. "To bychteda chtěl zažít, jak bys mi to ukázal." spokojeně vydechnu. "Škoda, že jsi nebyl v kondici...tohle už se totiž nebude jentak opakovat, v budoucnu mě budeš muset moooc svádět a přesvědčovat." usměju se. Líbilo se mi to, ne že ne, ale...stejně jsem raději ten aktivní. Zavřu oči a více se k němu přitisknu, pokud to ještě jde. "Tak...teď už konečně budeš odpočívat. Unavil ses, do vykřičenýho domu mi taky neutečeš a nebudeš otravovat. Jsi ideální partner." popíchnu ho.

Mihael - 27. prosince 2010 15:15

soukromá zpráva od Mihael pro Vnímám jeho tělo a jeho dech, tep, vše. Je to přímo rajská hudba, ve které zní spokojenost a zdraví. Načepýří se s tím, že odolá mé magii. Usměju se s milým pohledem na něj. " Rád se o tom přesvědčím." řeknu mu a olíznu mu rty, spokojený a přitom stále po něm lačný. Provokuju ho a on směje a hladí mě po zádech. Přizná, že toto bylo opravdu vyjimečně a už se to možná opakovat nebude, ale nějak mě to netrápí. Ten pocit, být v něm, nezapomenu. " Tak to se budu...hodně snažit..abych tě přesvědčil....že podruhé to může být..ještě lepší." hovořím potichu, do jeho ucha, přitom ho jemně líbám. Zavře oči a já s ním. Přitiskneme se k sobě tak, že skoro nemůžeme dýchat. Popíchne mě a já se rozesměju. " Chápu to dobře, že jsem ideální jen unavený a uspokojený, a to při nejlepším, když spím?" a pohladím ho po krku. " Tak to ted...budu.....nejhodnější." přiznám a zívnu. Ano, jsem unavený a štastný. A cítím, jak ho to rozčiluje.

Lizmael - 27. prosince 2010 17:09

soukromá zpráva od Lizmael pro Šeptá mi do ucha a mezi slovy cítím polibky. Usmívám se. Nejen tomu, co mi říká. Sám jsem zvědavý, jak se bude v budoucnu snažit mě obměkčit, abych mu tohle znovu dovolil. Zasměju se spolu s ním a náznakem přikývnu. "Chápěš to dokonale správně." a dál už nic neříkám. Sám jsem dost vyčerpaný. Pálení na zádech téměř nevnímám. Co na tom, že mě někdo stvořil, nyní je to můj život a já si budu dělat, co chci...nikdo tu nehraje fér. Probudím se a už m ani nepřekvápí, že mám v náručí Mihaela. Spíš bych byl nesvůj, kdyby tomu tak nebylo. V rámci možností se protáhnu a zazívám. Vnímám andílkovu přítomnost a nasaji jeho vůni. Ještě pár minut jen tak polehávám a hladím ho. Potom se začnu z propleteného objětí vymotávat. Ve stoje se protáhnu ještě jednou a ještě jakoby v polospánku si dojdu pro cigaretu a připálím si. Přesunu se k oknu a vyhlédnu ven. Už se nemůžu dočkat, až odsud vypadneme. Tohle město mě začíná nudit.

Mihael - 27. prosince 2010 18:23

soukromá zpráva od Mihael pro Usnul jsem a v noci se k němu tulil, podvědomě poslouchal jeho tlukot srdce. K ránu spím a probírám se přitom, jak mě hladí. Napůl vnímám, jak se dostává z objetí a pak jeho odchod. Převrátím se v posteli s tichým zamručením nespokojenosti, ale spím dál. Až po nějaké době otevřu oči a zívnu si. Protáhnu se v posteli a posadím se. Mírně ještě cítím rány, ale už skoro vůbec ne. Rozhlížím se, kde je Lizmael. Všimnu si, jak je u okna. "Nad čím přemýšlíš?" zeptám se a jak se otočí, usměju se s laškovním zamáváním, přes klín jen přehozenou deku.

Lizmael - 27. prosince 2010 18:56

soukromá zpráva od Lizmael pro Slyším, jak se probouzí, ale neotočím se dokud na mě nepromluví. Ohlédnu se přes rameno s dobrou náladou se pousměju. Hraně se zamyslím. "Na to, jak tě znasílním v kabince, až si budeš zkoušet hadry." uculím se a pohledem se vrátím krátce k oknu. Stále jsem nahý, ale vůbec mě netrápí, že by mě mohl někdo vidět. A před andílkem nemusím přece nic ukrývat. Típnu cigaretu. "Už se těším, až odtud vypadneme. Vykradem benzínku, předpadnem banku, unesem letadlo...cokoliv." ušklíbnu se a přejdu k baru. "Jak ti je?" zeptám se, zatímco se skláním, abych si vyndal pití.

Mihael - 27. prosince 2010 19:59

soukromá zpráva od Mihael pro Pousměje se na mě a já se rozesměju nad tím, co mi řekne. " Tak to aby jsi mi dal i roubík, protože ti budu pořádně hlasitě dávat najevo, jak mě to v kabince vzrušuje." odpovím mu a nechám ho, aby se otočil k oknu. Stojí tam nahý a já si ho prohlížím. Velmi podrobně si prohlížím jeho tělo, každý jeho kousek. A vzpomenu si, že jsem včera byl právě v něm, v tomto nádherném démonském těle.Hovoří o tom, že přepadneme benzínku, banku a naznačuje mi, že odtud vypadneme. Vyjde k baru a já se taky zvednu a jdu za ním. Pomalu, ale jdu. " Už je mi líp...rozhodně už můžu chodit." řeknu a dojdu za ním k baru. Opřu se o jeho záda a políbím ho na zátylek. " Chceš vypadnout...kampak?" zajímám se, které místo na zemi by ho lákalo.

Lizmael - 27. prosince 2010 20:47

soukromá zpráva od Lizmael pro Povytáhnu obočí a cuknu koutky. "Roubík? Rovnou ti vyrvu hlasivky, to bude rychlejší." vypláznu na něj jazyk. "A taky to provedu za poloprůhledným závěsem, aby všichni viděly naše siluety, ale nemohli vtrhnout dovnitř, protože to je neslušné..." krátce se zasním nad svou vlastní představou. Překvapivě místo vychlazenýho piva si vytáhnu krabici mléka a stačím si loknout, než ke mě Mihael dojde. Ušklíbnu se. "Aspoň jeden z nás může chodit." neodpustím si narážku na včerejšek. Díky rychlému hojení mi chůze nedělá problémy, ale stále ho tak nějaka v sobě cítím. Mírně zakloním hlavu po polibku na zátylek a ještě jednou se napiju, olíznu si rty. "Kamkoliv. Rozhodně před ničím neutíkám, ale tady už to moc znám...chce to změnu." pokrčím rameny a otočím se k Mihaelovi čelem. "Ne, že ty bys mi jako změna nestačil, andílku." políbím ho na čelo. Položím krabici na pult a lehce mu prsty přejedu po strupech na boku. "Nemluvili jsme náhodou o Evropě?" zavzpomínám.

Mihael - 27. prosince 2010 21:29

soukromá zpráva od Mihael pro Zarazím se, jak mi klidně a s vyplazeným jazykem říká, že roubík nedostanu, ale vyrve mi hlasivky a na to si mě veme pod poloprůhledným závěsem. Zrudnu a vypláznu jazyk já. "Začínáš mě vzrušovat." opáčím žertem. Příjdu k němu a on si zrovna chce dát mlíko. Zasměju se nad tím a přejedu mu po zadku. Nevěřím, že by se z toho nedostal přes noc. Po polibku zakloní hlavu a znova se napije, olízne si rty a otočí se na mě. Poslouchám ho a cítím, jak mi jede po strupech. Propnu se a znova ho políbím na krk pod čelistí a pak mezi klíční kosti. " Ano, Evropa....ani zima...ani horko....tam? ...Můžeme....ale Evropa je stále dost....nábožensky založená....je tam velká křesťanská podpora...na určitých místech." připomenu, že třeba Itálie a Francie jsou stále dost věřící. Líbám ho zlehka na hrudník.

Lizmael - 27. prosince 2010 21:48

soukromá zpráva od Lizmael pro Napnu se, když mi sáhne na zadek. Asi začínám být na rčitý partie citlivější, když vím co s nimi andílek svede. Neujde mijeho reakce, když se dotku jeho hojících se zranění. A on jako by se to snažil zamaskovat, nebo spíš odvést pozornost jinam tím, že mě začne líbat po těle. Nepostřehnutelně si povzdychnu. Upozorní mě na silný vliv křesťanství v Evropě. Dívám se jak se rty dotýká míst na mé hrudi. Pohladím ho po hlavě. "Máš pravdu...chtělo by to jiný kontinent...co třeba Asie? Třeba v Japonsku se křesťanství moc neuchytilo...pokud vím." čekám na jeho názor. "Pořád nejsi plně uzdravený, ale neskutečně mlsný jsi neustále..." poplácám ho po hlavě. "Víš co? Žádný intimnosti, dokud nebudeš čilej jako rybička." uculím se.

Mihael - 27. prosince 2010 22:32

soukromá zpráva od Mihael pro Sáhnutí na zadek bere ted osobněji nebo se mi to jen zdá. Po mém upozornění na křestanství mě pohladí. Něžně ho kousnu do bradavky a vyslechnu si jeho názor. "Hm...asie....tam vás mají radši než nás...ale jo, můžeme. I tam je už ted křestanství...jsme totiž všude." usměju se a najednou mi úsměv ztuhne, jak mě poplácá po hlavě a odmítne další intimnosti. Zvednu hlavu a zadívám se na něj , zda to myslí vážně. " Cože? To nemůžeš myslet vážně...jak žádný intimnosti?...já jsem čilý..takže já můžu." a rukou mu přejedu po údu. Rozhodně se nechci smířit s tím, že by mi sebral tuto zábavu. Zvlášt, když mi jí ukázal.

Lizmael - 27. prosince 2010 22:45

soukromá zpráva od Lizmael pro Tiše syknu při kousnutí do bradavky a poslouchám jeho odpověď. Zasměju se. "Šíříte se jako mor. To tedy jo." pohladím ho po tváři. "Neunikneme jim, to je jasný. ALe západní víra tam není tolik silná jako jinde. Takže by se to mohlo blížit ideálu." usměju se. Pobaví mě jeho zaražený výraz. V podstatě se mračí, ale ani o otm neví. Připadám si jako kdybych dítěti sebral oblíbenou hračku. Ohradí se, že je čilý a provokuje tím, že mě pohladí po údu. Vzdychnu a chytím jeho paži a oddálím ji od mých slabin. Nespokojeně mlasknu. "Myslím to vážně." významně povytáhnu obočí a můj výraz je docela vážný. "Když se budeš šetřit po všech stránkách, uzdravíš se mnohem rychleji. usměju se na něj a obejdu ho. Zamířím do ložnice ke své šatní skříni. "A taky ti bodne procházka, lásko. Zajdeme koupit to oblečení." upozorním ho a začnu si vybírat, co si vezmu na sebe.

Mihael - 27. prosince 2010 23:38

soukromá zpráva od Mihael pro Sykne na bradavku, ale pak se začne smát. Přikývnu na šíření a nechám se pohladit po tváři. " Jo...takže nakonec Asie." souhlasím s výběrem. I když tam je taky občas pěkný horko. Pohladím ho po údu a on mě chytne za ruku a dá jí pryč. Nesouhlasně mlaskne a promluví vážně. Ještě povytáhne obočí. Smutně skloním hlavu a otočím se k němu zády. " Víš, že jsi občas krutější než on....tohle se nedělá." hovořím smutně a je znát, jak se mi tento zákaz nelíbí. Obejdeme a jde se oblíkat. Navrhne procházku spojenou s nákupem. Jen uraženě zamručím a vracím se do postele. " Beru si svoje džíny...jiný nemám." řeknu jasně a zkouším si vzpomenout, kde mám ty moje ošoupané zkrvavené kalhoty.

Lizmael - 27. prosince 2010 23:59

soukromá zpráva od Lizmael pro Potěší mě, že už máme jakž takž jasný výběr, kam pojedeme. Konečně se můžeme posunout o kousek dál. Na sexuální abstinenci reaguje dost rozmrzele. Otočí se ke mně zády se svěšenou hlavou. Musím zatnou ruku v pěst, abych se odvládl a zákaz ihned neodvolal. Poví, že jsem krutější než on. Možná na tom něco bude. "Nepřeháněj, andílku. Je to pro tvoje dobro." dám mu najevo, že to nedělám pouze z nějakýho nesmyslnýho rozmaru. Vybírám si oblečení a pouze se poušklíbnu nad jeho uražeností a taky nad představou, že se nasouká do těch nechutnejch kalhot. "Moc dobře víš, že si můžeš půjčit moje. Stejně si budeš muset pučit i triko nebo košili." připomenu mu. Tuším, kam sem mu ty zkrvavený odkopl, ale úmyslně mu o nich neříkám. Když jsem hotový, čekám, jak se s tím nakonec vypořádá Mihael. Zatím si sednu na barovou stoličku a popíjím pivo. Mám docela obavy, aby nás z obchoďáku hned nevykopli.

Mihael - 28. prosince 2010 00:06

soukromá zpráva od Mihael pro Jen bručím nesouhlasně, že myslí na moje dobro. Ano myslí, ale přece mu to nepřiznám. Jak se blížím k posteli, zaslechnu jeho reakci na moje džíny. " Nemusím, stačí mi jen moje džíny...já se za svoje tělo nestydím, a vydržím jít jen do půl těla." řeknu a lehnu si nahý zpátky do postele. Už je hotový a oblečený, a já stále ležím v posteli. Otočím se na záda a v mysli pátrám po mých kalhotech. Ovšem pamatuju si jen souboj, a pak probrání tady, slepý. Položím se tedy na břicho a v okolí postele stále hledám moje rozdrbaný a smradlavý džíny. Dokonce zkouším nasávat, zda je neucítím.

Lizmael - 28. prosince 2010 08:48

soukromá zpráva od Lizmael pro Odmítne si půjčit moje věci s jeho nesmyslnou hrdostí. "Tady vůbec nejde o to, jestli se stydíš za svoje tělo nebo ne." uchechtnu se a zatřepu hlavou. "Jenom myslím, že až tě nekdo uvidím polonahého v zakrvácených džínách...nebude trvat a šoupnou tě někam do vazby. A já tě z toho tahat nebudu. Takže jestli hodláš jít takhle...radší zůstaň doma." povím mu narovinu. Čekám na něj, zatímco on se pořád válí v posteli. Dám té jeho tvrdohlavosti ještě nějaký čas, než mi dojde trpělivost. Tu nechutnost, co si chce natáhnout na sebe, jsem odkopl asi někam do koupelny. Být u postele, tak se nevyspím.

Mihael - 28. prosince 2010 10:47

soukromá zpráva od Mihael pro Hledám, ale nemůžu je najít. Zabořím obličej do deky a povzdychnu si. Začnu něco říkat, ale zní to jako huhlání než aby tomu bylo více méně rozumět. Znova je po chvili slyšet hluboké zklamané povzdychnutí. S námahou zvednu hlavu a zadívám se na něj. " Půjčil by jsi mi nějaké tvé kalhoty?" poprosím ho a je znát, jak se cítím potupený tím, že si oto musím říkat. Ale já ty moje prostě nemůžu najít a vstávat z postele je už tak vyčerpávající.

Lizmael - 28. prosince 2010 14:36

soukromá zpráva od Lizmael pro Poslouchám to jeho mrmlání a musím se pousmát. Nevím proč, ale mám z jeho chování spíš legraci, ale nedávám to znát, aby se nenaštval ještě víc. Chvilku po hlasitém zklamaném vydechnutí mě o ty kalhoty požádá. Otočím se na něj a sjedu ho pohledem. "Vždyť jsem ti to sám nabízel, nemusíš se ptát." přesto se zvednu, protože Mihael nevypadá, že by se na nějaký pohyb zmohl. Dojdu ke skříni a otevřu ji. "Vidíš to. Ani se nezvedneš." poukážu na fakt, že se vážně musí šetřit. "Ale jestli se na to necejtíš, nemusíme nikam chodit zrovna teď." dám mu na výběr a vytáhnu ty nejmenší černé džíny, co tu mám, a hodím mu je na postel. Za chvilku tam leti triko.

Mihael - 28. prosince 2010 15:40

soukromá zpráva od Mihael pro Jen řekne, že mi je už nabízel. Dívám se, jak se zvedá a za chvili ke mě přiletí černé džíny. " No....já můžu.....zvednu se...ale mrzí mě, že ty moje....džíny někam..zmizeli." a pomalu se posadím. Naostro se oblíknu do džín a podívám se na tričko. Nechám ho ležet a pomalu za ním dojdu. " Mrzí mě to.....jen mě tak lákáš...to co s tebou zažívám, ještě jsem to nikdy nezažil.....ani ten včerejšek." mluvím tiše a dívám se do země. Dokážu se omluvit, a pokání bylo jeden čas můj chleba.

Lizmael - 28. prosince 2010 16:01

soukromá zpráva od Lizmael pro Pořd nemůžu pochopit, proč mu na to mkusu hadru tolik záleží. Ale těžko to můžu soudit. Nejen lidi si dokážou vytvořit zvláštní a nepochopitelnýc pouta k zdánlivě obyčejným věcem. "Určitě se najdou. Černou díru ani jiný požírače kalhot tu nepěstuju." prohodím a zavřu skříň. Dívám se, jak se obleká a mírně se pousměju nad tím, že už zase bude na ostro. Potom zamíří ke mně. Založím si ruce na hrudi a zvědavě k němu stočím pohled. Zírá do země a omluvu téměř šeptá, že musím nastražit uši, abych ho dobře slyšel. Jemně ho chytím za bradu a zvednu mu hlavu. "A jak ti to mám věřit, když se mi nedíváš do očí?" kmitnu obočím a pousměju se. Na to ho obejmu. "Já tě od sebe přece neodstrkuju, andílku. Jenom chci, aby ses uzdravil, co nejdříve." chlácholivě ho pohladím po zádech. "Nic nám neuteče." políbím ho na ouško a mírně se odtáhnu. "Vážně hodláš jít jenom v kalhotách?" cuknu koutky.

Mihael - 28. prosince 2010 18:35

soukromá zpráva od Mihael pro Založí si ruce na hrudi a o to hůř se mi to říká. Přesto tam stojím a jak mi chytne bradu, zvednu pohled. Už se nadechuju, abych to zopakoval do jeho očí, když mě obejme. Vděčně se k měnu přitisknu. " Já vím....ale však víš, jak to se mnou je." zašeptám, a jak mě pohladí po zádech, propnu se. Přesto přikývnu a usměju se po polibku na ucho přivřu oči. Odtáhne se a já cítím jeho pohled. " No čeká mě přece číslo ve zkušební kabince...a jestli mi budeš rvát hlasivky, tak abych nebyl tolik od krve." řeknu a nevinně se usměju. " A taky chci, aby jsi byl na mě pyšný...jakou máš pěknou trofej. " a vypláznu na něj jazyk. Moc dlouho mi to kajícné chování nezůstalo.

Lizmael - 28. prosince 2010 19:12

soukromá zpráva od Lizmael pro Jsem rád, že už není uražený. Alespoň doufám. Vím vůbec, jak to s ním doopravdy je? Na tuhle otázku si radši neodpovídám. Hezky mi to vrátí s těmi hlasivkami. Zase se dostává do nálady. Zasměju se a pocuchám mu účes. "Ale to číslo se přesouvá na neurčito." samolibě se usměju. Potom se ale zatvářím docela nesouhlasně. "Trofej?" pustím ho a znovu si založím ruce. "Nechci být s někým, kdo se mi nevyrovná a bude mi dělat jenom ozdobu." přimhouřím oči. "Co s tím uděláš, andílku?" zaptám se.

Mihael - 28. prosince 2010 20:13

soukromá zpráva od Mihael pro Pochuchá mi účes a přizná, že to bude na neurčito. Ušklíbnu se. " A já se tak těšil." špitnu tiše. Pak se ale označím za trofej a už se mu to nelíbí a zase ustoupí a založí ruce. Přimouří oči a ptá se, co udělám. Narovnám se a přistoupím k němu blíž. " Tak půjdu vedle tebe hrdě s hlavou nahoru...a asi si vemu podpatky, a určitě se ti vyrovnám." hovořím sebejistě a ještě si stoupnu na špičky.

Lizmael - 28. prosince 2010 23:24

soukromá zpráva od Lizmael pro Vyhoupne se na špičky. Cuknu koutky. "Podpadky? Naznačuješ tím snad, že se nesu jako slečinka?" chytím ho kolem pasu, pro případ, že by ztratil rovnováhu. Začínám litovat svého předsevzetí ohledně intimností. Neodolám. Skloním se a políbím ho. To se ještě může. "No...ale vážně si něco vezmi na sebe. Nastydneš mi a co já pak budu dělat? Hm?" snažím se ho přesvědčíd, aby nešel polonahý.

Mihael - 28. prosince 2010 23:58

soukromá zpráva od Mihael pro Chytne mě kolem pasu a já mírně zrudnu. " ne..ale jsi vyšší než já...a tak abych se ti vyrovnal." a zbytek doplním svým úsměvem. Skloní se a políbí mě. Ihned mu to oplatím a ještě se na něj přitisknu. Znova mě přemlouvá, abych si vzal ještě aspon triko. Natáhnu se a políbím ho na ucho a pak ho do něj laškovně kousnu. " Dobře, ale s podmínkou, že mi pod něj budeš jezdit rukou." a odtáhnu se, abych zjistil, zda na to přistoupí. I když asi si ho vemu stejně. Nedovedu mu nějak moc dlouho odporovat.

Lizmael - 29. prosince 2010 00:14

soukromá zpráva od Lizmael pro Zasměju se. "No...ty podpatky by mě mohly rajcovat, takže radši až v soukromí, jo?" prohodím ze vtipu, protože jsem u sebe podobnou úchylku zatím nespozoroval. Při polibku nezůstane chladný a využije příležitosti dostat se mi trochu na tělo. Mám co dělat, aby u toho polibku pouze zůstalo. Svými rty na mém uchu mi v tom ale moc nepomáhá. Dostanu návrh na kompromis a jakoby nešťastně se na něj zadívám. "Nojo, co mám s tebou dělat?" zakřením se a přistoupím na dohodu. Počkám až si to triko natáhne a hned na to mu pod něj zkusmo zajedu dlaní a přitlačím na bradavku. "Nějak takhle sis to představoval?" zašeptám.

Mihael - 29. prosince 2010 12:37

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se nad podpatky a přikývnu. Ovšem na můj návrh se tváří neštastně a já na něj koukám zkoumavě, zda na to přistoupí či ne. Přistoupí a já se na něj usměju. " Tak já jdu pro triko." Dojdu si pro triko a nandám si ho na tělo. Příjde ke mě a zajede pod něj, jeho ruka zatlačí na bradavku. Vzdychnu a přitisknu se na něj." Přesně...takto....a můžeš i...přitlačit." mrknu na něj a chytnu se ho kolem pasu. " Tak můžeme vyrazit..kam to bude? Máš nějaký oblíbený obchod, kde chceš udělat rozruch?" a šibalsky na něj mrknu.

Lizmael - 29. prosince 2010 14:58

soukromá zpráva od Lizmael pro Můj dotek se mu líbí. Jistě by byl spokojenější, kdyby byl intenzivnější, ale já se záměrně držím zpátky. To bychom se ven dostat vůbec nemuseli. Shlédnu na Mihaela a políbím ho na rty. „Výběr bych nechal na tobě, andílku. Docela by mě zajímal tvůj vkus.“ oplatím mu mrknutí. Pustím ho a navlíknu si bundu. Tu jeho, jediný kus oblečení, který to dosud přežil bez újmy mu hodím, mu hodím. Naposledy se rozhlédnu po bytě a zavřu za námi dveře. Když vyjdeme na ulici, chvilku mi to trvá než se rozkoukám. Moc často za jasného dne ven nechodím, to dá při mém životním stylu rozum. Taky doufám, že tu moc našinců nepotkám. Ne, že bych se za Mihaela styděl, ale nerad poutám pozornost víc než je třeba. Uvědomuju si, že jsem nasáklý andělskou aurou a každého démona to musí praštit do xichtu. Na druhou stranou Mihael je cítit jako my, takže bude docela těžké rozlišit kdo je kdo. „Půjdeme do obchodního centra, tam ti určitě něco padne do oka.“ hravě mrknu na andílka, dotknu se jeho zad a naznačím mu směr naší cesty. Jinak se ho nedotýkám. Nechám to na něm, jestli se mě bude chtít chytit. Já osobně mám rád drahé oblečení, docela si potrpím na materiálu. I když jeden by řekl, že zbytečně vyhazuju prachy, když noci trávím v pochybným podnicích a ne luxusních restauracích. Ale já přece nejsem troska, jako moje oběti. Musím se od nich lišit, abych měl čím pohrdat. V centru se to hemží různorodými existencemi. Myslím, že neodolám a na někom se ještě dnes přikrmím. Dokonce se otočím za jednou svůdnou ženou a lačně se usměju.

Mihael - 29. prosince 2010 17:01

soukromá zpráva od Mihael pro Políbí mě na rty a já se snažím polibek co nejvíce prodloužit. " Na mě..to dost riskuješ...kupuju v dost levných místech." a připomenu mu nenápadně můj návrh s popelnicema. Navlíknu si bundu a vyrazíme ven. Držím se blízko Lizmaela, ale nedržím se ho za ruku. Jdu jen vedle něj a rozhlížím se. Vím, že můj obojek přitahuje démony, ale díky dennímu světlu doufám, že to nebude tak moc. Dotkne se mých zad, když mi řekne místo našeho cíle. " Víš, že nedržíš slovo..co tvé ruce?" připomenu mu s úsměvem, ale zahnu tak, jak chce a jdeme do centra. V centru je plno existencí a já je cítím. Tak nějak mi dojde, proč jsem se držel u popelnic než tady. Zahlídnu, jak se otočí za pěknou ženou a štouchnu do něj loktem. " Máš hlad?" a mrknu na něj. Vím, že se musí krmit a tady má tolik lákadel. Uvidím nejbližší obchod s oblečením a natáhnu ruku. "Dej mi prachy a já si něco vyberu. A ty jdi za ní....určitě tě to uspokojí." a pokrčím prsty, jak se těším na prachy. Přitom šibalsky pohybuju s obočím, jak čekám, jestli půjde se mnou a nebo za ní.

Lizmael - 29. prosince 2010 19:08

soukromá zpráva od Lizmael pro Jakmile mi připomene jeho neojblíbenější obchod alá kontejner, zadívám se na něj docela výhružně. "To si zkusíš a budeš to ty, kdo riskuje." v mém pohledu se objeví jiskra, se kterou si není radno zahrávat. A já ho rád nechám na vážkách, zda bych mu opravdu dokázal ublížit nebo ne. Poznám, že je venu lehce nervózní. To ten zatracený obojek. Vábidlo. Osobně doufám, že nižší démony odradí má přítomnost, přinejmenším. A když ne...alespoň bude zábava. Cestou mi připomene naši dohodu a já se zakřením. "Když ono se pod tu bundu špatně leze." svedu to na kus oblečení. Sjedu rukou na jeho zadek a lehce ho přes něj plácnu. Vypláznu na něj špičku jazyka a jdu dál. V obchodě se otočím zpět na Mihaela a ušklíbnu se po jeho otázce. "Ne, chuť." uchechtnu se. Hned na to po mně chce prachy, abych si já mezitím došel pochutnat na té ženské. Vytáhnu z kapsy peněženku a dám mu ji celou do dlaně. Než ji pustím, zarazím se. "Vlastně..." pátrám očima po davech. "...bych si to bez tebe pořádně neužil." snažím se zakecat fakt, že ho nechci nechat bez mého dozoru. Zaostřím na obchod, který si vybral. "Takže ty rád country?" zasměju se.

Mihael - 29. prosince 2010 20:55

soukromá zpráva od Mihael pro Blýskne se mu v očích, když se zmíním o popelnici. "Já rád riskuji." poznamenám, ale směr cesty nezměním. Jak mu připomenu naši dohodu, svede to na bundu. Nevěřím mu a jak mi sjede na zadek a plácne mě, plácnu ho do ramene a vypláznu jazyk naplno. "Drzoune, přes zadek jo a pod tričko ne...takový výmluvy." odbudu ho, jasnou známkou, že mu to s tou bundou nevěřím. Nemá hlad, ale chut. I když já vím, jak se minule přemáhal a vím, že to není jen chut, ale i hlad. Taky mi dá peníze skoro hned, jak natáhnu ruku. Ovšem ruku mi drží a vidím, jak se rozhlíží a jakoby se mu nechtělo tam jít. Přistoupím k němu blíž a přede všema ho políbím. " Tak se jen ukoj a přijd...budu tu jako tvůj zákusek." zašeptám a olíznu mu ucho. Pak se zarazím a ušklíbnu se. " Ne...aletřeba tu budou pěkný kovbojové." zasměju se a pak se mu vytrhnu a jdu do obchodu, probírat oblečení. Jak však jsem sám, bez něj, necítím se nejlíp. Nejen z toho, že obojek láká démony, ale i proto, že se bojím, aby se mi vrátil. Už nejsem ten, co potkal tenkrát, sebral mi moc a já jsem na něm závislý. Snažím se procházet obchod, ale vybrat si nějak nedovedu. Rukou si přejedu po obojku, který je má ochrana.

Lizmael - 29. prosince 2010 21:31

soukromá zpráva od Lizmael pro Plácne mě přes rameno a vyplázne jazyk. Málem po něm nekontrolovatelně chňapnu zubama, ale nakonec svoje touhy ukočíruju. Pouze výmluvně pokrčím rameny a ještě ho do zadku štípnu. Pod bundu se dostat zatím nesnažím. Váhám, ale andílek mě v rozhododvání pošoupne. Když mě líbá, bokem zaslechnu jak se nad námi ušklíbají nějaké děti. Pousměju se v okamžiku, kdy ucítím jeho vlhký jazyk na svém uchu. Nestačím mu ani nic pořádně říct a už se mi vysmekne a zmizí za vitrýnami obchodu. Olíznu si rty a ještě chvíli sleduji místo, kde před chvílí stál. Možná to bude v pořádku, možná ne...sakra, vědomě jsem si udělal slabinu...a tou je právě Mihael. Povzdychnu si a otočím se k místům, kde jsem naposledy potkal tu ženu. Vtiskl jsem si do paměti její emočí stopu, možná ji dokážu vystopovat, ale taky můžu narazit na někoho výživnějšího. Do mysli se mi vkrádá instinkt lovce a náhle přemýšlím jiným způsobem. Hlad řídí mé kroky a vzpomínka na andílka vyprchá do ztracena, aby se mohla vrátit, až budu nasycen. Namátkou ochutnávám strasti a neřesti kolemjdoucích a brzy zjišťuju, že tu nejsem jediný příživník. Doufám, že Mihaela nestihnou zachytit...ale zdá se to nemožné. Přesto nepřestávám dokud nedosáhnu svého cíle. Ze všech hledisek bude nejlepší, když se nasytím...nebudu tolik agresivní. Vracím se dokonale spokojený. Čerstvě nabitý energií pohledem hledám Mihaela.

Mihael - 29. prosince 2010 22:19

soukromá zpráva od Mihael pro Vím, že jsem jeho slabinou. Mrzí mě to, ale on je ted jedinou mojí pořádnou ochranou. Bez něj se cítím ještě hůř, než kdybych tu stál nahý. Odejde a já prohlížím oblečení. Nechci se tu zdržovat dlouho a tak doufám, že brzo příjde. Vyhlížím ho, ale nějak nejde. Místo toho zahlídnu něco jiného. A to se mi vůbec nelíbí. Spoléhám na to, že ve dne ke mě nepříjdou. Vyberu jedny kalhoty, ale pak je zase vrátím. Nesedí mi tu nic a tak jdu do jiného obchodu. Snažím se jít jakoby nic, ale cítím je kolem sebe a snad víc než předtím. Vejdu do jiného obchodu a najdu tam džíny. Vlezu si do kabinky a prožiju si tam několik chvil strachu, když je opět ucítím. Naštěstí jsem bloumal po obchodě a tak jsou zmatený. Koupím si džíny a vyjdu ven právě ve chvili, kdy ho spatřím, jak jde do původního obchodu. Zamířím k němu a zezadu ho obejmu. Položím hlavu na jeho rameno. " Stýskalo se ti?" zeptám se a cítím, jak se někteří po nás otočili a někteří se vzdálí díky přítomnosti Lizmaela. Přesto se usmívám a snažím se dělat jakoby nic. Dneska jsem měl štěstí.

Lizmael - 29. prosince 2010 22:35

soukromá zpráva od Lizmael pro Nikde ho nevidím a cítím jak trnu v zádech. Jestli se zase kvůli mé nepřítomnosti dostal do potíží, neodpustím si to. Zachytím stopu jeho aury, ale také to může být jenom výplod mé fantazie, který bych rád proměnil ve skutečnost. Pocit jeho přítomnosti se vybarvuje sytějšími barvami a najednou mě někdo zezadu obejme. Trhnu sebou, ale jakmile rozpoznám Mihaelovu vůni a hlas spadne mi kámen ze srdce...doslova. Pootočím hlavu jeho směrem a hravě se ušklíbnu. " Ani ne." schválně ho provokuju. Nejděsivější je, že to je z části pravda. Při lovu bývám dost sebestředný a okolní svět pro mě přestává existovat. Ale to bude tím, že dosud nebyl nikdo, na kom by mi záleželo víc než na mně. Otočím se a nakouknu do nákupní tašky, co si koupil. "Jenom jedny? Ty jsi mi ale skromný." zazubím se. "Já se těšil na soukromou módní přehlídku, nechceš ještě něco?" zvědavě povytáhnu obočí, rozepnu mu bundu a za její cíp ho vytáhnu před obchod. Rozhodl jsem se ostatní zvědavce ignorovat. Zajedu mu dlaní pod tričko a nechá ji zatím položenou na jeho boku.

Mihael - 29. prosince 2010 22:58

soukromá zpráva od Mihael pro Kousnu ho do ucha, jak řekne, že se mu nestýskalo. " Kecale....víš, že lhát je hřích?" zeptám se ho provokativně. Otočí se ke mě a diví se, že mám jen jedny džíny. Pokrčím rameny. " Jsem ti říkal, že nejsem moc zvyklý takto nakupovat...nehledě na to, že stále doufám v akci ve zkušební kabince...a to jaksi bez tebe nejde." znova ho mírně provokuju. Rozepne mi budnu a rukou zajede na můj bok, na tváři se mi objeví štastný výraz. " Ty víš, jak si mě udobřit...a můžeš jet i níž." zašeptám a přitisknu se k němu. " Půjdeme teda spolu...ale sem ne..tady vážně nic nemají....ani ty kovboje ne." zadívám se k obchodu s kovbojskou tématikou.

Lizmael - 29. prosince 2010 23:23

soukromá zpráva od Lizmael pro Syknu, když mě kousne do ucha a vzdorovitě se na něj usměju. "Tak hřích? Tsehe...radši mi ani neříkej, jak se z něho můžu vykoupit, dovedu si to docela dost dobře představit." je dost snadné odhadnout, co se mi zrovna honí v hlavě. Řekne, že není zvyklý nakupovat po lidském způsobu a já se jenom ušklíbnu. "Nojo, zkusím majitelům navrhnout, aby svoje výrobky strkali do popelnic a možná by tě to začlo i bavit." lehce do něj strčím ramenem. Potom opět vytáhně nápad s kabinkou a já jenom protočím oči. "Až budeš fit." cvrnknu ho do nosu s nesmlouvavým výrazem ve tváři. Má ruka pod tričkem se mu líbí. Někomu stačí ke štěstí opravdu málo. Jakmile poví, že půjdeme dál, dám se do kroku. "To je fakt pech. Kostkovaná košile, ostruhy a klobouk by ti fakt slušely." zasměju se. Odvedu ho o patro výš. Tam by mohli mít oblečení dle jeho gusta. Tedy, pokud to co měl původně na sobě byl jeho styl. Pořád mě může překvapit. Vytáhnu ruku zpoza jeho trika, abych si prohlédl jedno tílko. Cosi zamručím a kouknu na andílka. "Až si půjdeš něco zkoušet, tak řekni." mrknu na něj. "Víš, zrcadla tady dost lžou, ale já ne." sjedu ho pohledem.

Mihael - 30. prosince 2010 11:17

soukromá zpráva od Mihael pro Rozesměju se a olíznu si rty. Je jasné, že trefil správně. Jak se zmíní o popelnicích, ještě víc se směju. " Tak ted jsi to trefil...tak schválně, zda to tam vážně dají." a poposkočím, jak do mě lehce strčí. Ano, hodně jsem to zahrál. Vytáhnu kabinku a on protočí oči a cvrkne mě do nosu s tím, že až budu fit. Udělám smutný oči, ale pak se usměju, protože mi zajede pod tričko. Zakroutím hlavou. " No ostruhu na tebe....dělal by jsi mi koníčka?" poškádlím ho jemně. Dojdeme do dalšího patra a tam je to mnohem lepší. Rozhlížím se, ale oddělím se od něj až teprve, když vyndá ruku z mého trička. Rozesměju se a dám mu pusu na tvář. " No jasně...ty jsi ten pravdomluvný...tak pojd..jdeme zkoušet." drapnu dvě přiléhavé trika, několik kalhot a ještě nějaké průhledné košile. Na to ho táhnu do kabinky, zatáhnu za námi a pustím oblečení. Políbím ho. " Svlékneš si mě?" zašeptám tiše.

Lizmael - 30. prosince 2010 13:02

soukromá zpráva od Lizmael pro Zeptá se mě, jestli bych mu dělal koníčka. Rty se mi roztáhnou do samolibého úsměvu a důvěrně se k němu nakloním. "V případě, že si mě dokážeš zkrotit...a osedlat." políbím ho rychle na čelist a zase se odtáhnu s ještě širším úsměvem. Nestačím si to tu ani pořádně projít a Mihael už se hrne do kabinky. Můžu jenom naivně doufat, že za to může ta kopa oblečení, kterou si s sebou nese. Jsem odtáhnut za ním. Jne co zatáhne závěs, uslyším žuchnutí, jak pustil věci na zem. Vzápětí jeho rty rozpálí ty mé a jeho slova mi rozproudí krev v žilách. Upřeně se mu zadívám do očí a sundám mu bundu. Přitlačím ho ke zdi a jazykem mu začnu přejíždět po krku. Obě dlaně schovám pod jeho triko a jedu s nimi nahoru. Pokrčím se v kolenou a vyhrnu mu tričko, co nejvýš látka dovolí. Začnu ho líbat na prsou a jazykem kroužím kolem bradavky, abych jí pak mohl škádlivě zuby tahat. Neuvěřitelné, jak je snadné propadnout jeho vábění. Narovnám se a přetáhnu mu tričko přes hlavu. Otočím ho a čelem ho natisknu k zrcadlu. Prsty přejedu po nádhreném tetování. Zezadu ho obejmu a jemně ho koušu do ramene. Rozepnu mnu kalhoty a v tom si uvědomím, že je naostro a co to vlastně dělám. Vyjedu rukama výš k jeho bokům a pevně je stisknu. "Tohle mi nemůžeš dělat, andílku...řekl jsem přece ne." vydechnu do jeho vlasů, snažíc se uklidnit.

Mihael - 31. prosince 2010 19:45

soukromá zpráva od Mihael pro Musím uznat, že moje jemné provokace otočil a dokonce přistoupil na to, že by mi dělal koníčka. Jen s tím, že bych ho musel sedlat a zkrotit. Zamyslím se a přikývnu. " Pořídím si na tebe sedlo a uzdu, koníčku." špitnu zamyšleně, protože ta představa se mi líbí. Je pěkně zvrhlá. V kabince ho dost vášnivě políbím a on mi to oplácí. Nemusím moc dělat prosebné pohledy a sundá mi bundu. Jen spadne na zem a už cítím v zádech zed kabinky a vzrušeně vydechnu. Jeho jazyk přejede po mém krku a já zakloním hlavu a zasténám. " Lizmaeli." zašeptám roztouženě a mé ruce sjedou na jeho zadek, který silně stisknu, jak moc po něm toužím. Zajede mi pod triko a pokrčí se tak, že mé ruce jedou po jeho zádech a mé prsty přes oblečení drásají jeho záda, i když je to dost tlumený. Zasténám a kousnu se do rtu, abych byl ticho, jak mi dráždí bradavky. Cítím, jak mi začínají být těsný kalhoty a bradavky tvrdou pod jeho zuby. mé tělo se propíná na zdi. Sundá mi triko a na to cítím chlad zrcadla na mém těle, které je tak rozpálené. Vydechnu a prsty zarazím do zdi, jak se snažím uklidnit. Cítím, že mi jede po tetování a více se kousnu do rtu. Kousne mě do ramene, až si prokousnu ret a pávní se na něj natisknu. Zavlním se, protože to chci. Rozepne mi kalhoty a najednou vyjede výš. Slyším, jak mi vydechne do vlasů a já se otočím. Mírně se natočím tělem a znova ho políbím, s přísměsí mé krve. "Ale oba to chceme....a ted....já kalhoty nezapnu." řeknu a provinile se podívám dolů, kde můj úd stojí v rozepnutých kalhotech.

Lizmael - 01. ledna 2011 02:55

soukromá zpráva od Lizmael pro Mihaelovy vzrušené výdechy mi na klidu moc nepřidávají. Naopak se snažím jeho citlivé tělo dráždit o to víc. Vypustí z úst roztouženě mé jméno a silně mi stiskne zadek. Nahlas vydechnu a chytím mezi zuby jeho vláčnou pokožku. Skláním se a cítím tlak na zádech, jak na ně tlačí svými prsty. Škoda, že mám na sobě ještě bundu, bez ní bych tam měl pořádné škrábance. I tak si to užívám. Představivost dělá svoje. A také reakce andílkova těla mě nenechávají lhostejným. Jde pánví proti mně a slast mi vystoupá až do hlavy. Krev se nahrne do slabin a já se bojím, že mu neodolám. Vlnivý pohyb mě vyburcuje ještě víc, přesto se pokusím všechno stopnout, jak se říká v nejlepším. Mihael se ale vůbec nesnaží mě v mém mínění podpořit. Věnuje mi dráždivý polibek s příchutí jeho sladcekovové krve. Oplatím mu ho a jazykem mu přejedu po rtu. Zdůrazní, že to oba dva chceme a poukáže na nedrobný problém v jeho rozkroku. Sjedu očima na jeho ztopořený penis a promnu ho prsty. Horce mu vydechnu do obličeje a rychle ho ještě políbím. Hned na to h bež řečí znovu narazím na studené sklo a stáhnu mu kalhoty níž. Sám si rozepnu svoje a jsme prakticky hned připraven doněj vstoupit. A přesně to udělám. Zajedu do něj pomalu, ale až na doraz. Přitom mu tlumeně a táhle zasténám do ouška. Chytím ho za bok a druhou paž se opírám o zrcadlo a začnu přirážet. "Tak moc tě chci..." zašeptám zbaven smyslů.

Mihael - 01. ledna 2011 03:19

soukromá zpráva od Mihael pro Oplácí mi polibek a nevypadá to, že by to chtěl ukončit. Přejede mi po rtu a já se mu zadívám do očí. Mám opravdu problém, a netuším, zda v tomto stavu bych byl schopný si jakékoliv věci zkoušet. Pochopí a sjede na můj úd. Přivřu oči a znova se kousnu do rtu, abych nezasténal. Ovšem to se mi nepodaří, protože mě políbí. Tiše zasténám, a polibek mu oplácím. Než se naděju, chlad opět přejede po mém těle, jak mě narazí na zrcadlo. Vydechnu a nedočkavostí se zachvěju. Kalhoty jdou dolů a já zavřu oči, zuby znova zkousávám ret. Skoro ihned cítím, jak do mě proniká. Pevně se opřu o zed a prokousnu si ret, mé srdce bije jako splašené. Slyším jeho zasténání a sám se přidám, přitom nevnímám bolest, kterou mi tím způsobuje. Ta bolest od něj mě ted jen vzrušuje. Více se k němu pánví nastavím a tělem se prohnu tak, aby do mě šel co nejhlouběji. Slyším jeho slova a skloním hlavu, abych tiše zasténám. Vem si mě....tady....přede...všema...pořádně....miluju to...od tebe....miluji tě. promlouvám k němu v duchu. Nemohu mluvit, protože bych potom hlasitě sténal a to nechci. A tak držím zatnutý zuby, abych tu nesténal nahlas a jen můj zrychlený dech s tichými vzdychy napovídá, jak jsem z toho mimo. Můj úd stojí naplno a naráží na zrcadlo podle přírazů. Studí to a ozdůbka občas zatuká na sklo.

Lizmael - 01. ledna 2011 14:21

soukromá zpráva od Lizmael pro Snaží se tlumit své vzdechy tím, že si prokousává ret. Stále cítím pachuť jeho krve v ústech a lehce železitá vůně stále zůstává v prostoru. Pod konečky prstu vnímám nedočkavé chvění jeho těla, do kterého za pár okamžiků vstoupím. Snažím se mu nepůsobit příliš bolesti, ale to je nemožné. Pokaždé je to jako poprvé...s ním. Naše steny se protnou a vytvoří tak nezvyklou symfonii plnou rozkoše a touhy. Můžeme jí naslouchat jenom my dva. Nastaví se mi a já sjedu níž z jeho boků a pevně ho chytím a tlačím jeho pánev na sebe. Pošle mi slova určená jen pro mou mysl. Prohnu se v zádech a lehce zakloním hlavu. Vědomí, že nás může každou chvilku kdokoli objevit, je úžasně vzrušující. Vnikám do něj prudčeji a tlumím vzdechy. Prsty mu vjedu do vlasů, zatáhnu za ně a zakloním mu tak hlavu. Začnu ho líbat na čelist a špičkou jazyka jezdím kolem obojku. Když se mnou spolupracuje, přejedu druhou rukou k jeho tříslům. Vezmu do ruky jeho pevné mužství a začnu mu ho dráždit svou dlaní. Stiskávám jej a mnu. Opět mě dostal. Nejsem schopný mu odolat.

Mihael - 01. ledna 2011 16:33

soukromá zpráva od Mihael pro Drží mě a sám si mě taky na sebe naráží. Snažím se co nejvíc tlumit steny, ale nejde to. Se zavřenýma očima vnímám velmi jasně, jak je jeho úd ve mě a jak mě to rajcovně bolí. Zarve mě za vlasy a tak zakloním hlavu a vzrušeně vydechnu. Líbá mě a já držím své rty. Ruce se zatínají do zdi a mé tělo se chvěje napětím a bolestí. Na krku je slyšet, jak mi zrychleně tepe srdce a můj dech je krátký a jako splašený. Může díky jazyku na krku cítit, jak moc jsem ted živý. Sjede rukou do mého rozkroku a já se na něj sám více natisknu. naplno se sám na něj narážím a propínám se, jak mě vzrušuje. Díky napětí a toho, že kdykoliv může někdo příjít nehledě na to, že to nejspíš slyší, mě vzrušuje na tolik, že skoro mojí ozdůbku nevnímám a cítím, že vyvrcholím.

Lizmael - 01. ledna 2011 19:30

soukromá zpráva od Lizmael pro I když se může zdát, že mám vše pod kontrolou já, není to vůbec pravda. Naprosto jsme podlehl Mihaelovi. Vycházíme si vstříc a to je snažší si užívat sex za pouhým závěsem. Nepřestávám ho kousat na mésta jeho krku, kam se dostanu. Tahám ho za vlasy a vzrušeně mu vzdychám do ucha. Už se ani moc nesnažím potlačovat, co cítím. Jeho srdce stejně jako mé bije ako splašené a i jeho steny jsou intenzivnější. Tuším, že brzy přijde slastný konec. Proto přesunu své dlaně k jeho kyčlím a zajíždím do něj, jak jen mi to mé tělo dovolí. Přidávám na tempu. Sám se znovu propnu pod tíhou rozkoše. Kousnu se do jazyku a zasténám. Po vyvrcholení se na Mihaela vyčerpaně natisknu. Obejmu ho jednou paží kolem pasu a bradu si opřu o jeho rameno, snažíc se popadnout dech.

Mihael - 01. ledna 2011 20:25

soukromá zpráva od Mihael pro Stále mě kouše a tahá moje vlasy. Nezvládám pevně držet rty a tak mi z úst unikají vzrušené výdechy a tiché steny.a moc dobře vím, že to ostatní slyší. Nejen já, ale i on jde k vrcholu. Propíná se a přidává na tempu. Bolí to ještě víc a zajíždí mě jak může. Díky bolesti a bez přípravy proniknutí do mě mě vzrušilo na tolik, že i přes ozdůbku vyvrcholím chvili před ním s hlasitějším zasténáním.. Na to vnímám, jak do mě proniká jeho sémě a znova zasténám, jen potišeji. Stojím a mé tělo se chvěje, jak se o mě opře, oddechuju a usměju se. Cítím, že jsem zraněný od jeho drsného proniknutí, ale nevadí mi to. Mé ruce se chvějou, ale stále se držím kousek od zdi. Mé rty jsou od krve a rozkousaný, jak jsem se sám tlumil. " Tohle jsem..ještě nezažil." promluvím po dlouhých minutách oddechů a uklidnování tepů srdce. Rukou zajedu na jeho zadek a pohladím ho přes něj.

Lizmael - 01. ledna 2011 20:41

soukromá zpráva od Lizmael pro Ucítím jeho vyvrcholení i na svých prstech. Oba dva lapeme po dechu. Nikdo, nás nepřišel vyhodit, ale už si umím předtavit ty pohledy až odtud vylezeme. Ale co, je to jedno. Andílkovo tělo se doslova třese. Vnímám to znatelně. i dech se mu chvěje. Musel jsem ho zranit. Opět jsem to udělal...kvůli svému chtíči. Usměju se. "Tohle slyším poslední dobou často.." zašeptám mu nazpátek. Já osobně takové věci také zažívám poprvé. Ale nahls to nepřiznám. Pohladí mě po zadku a já ho něžně políbím na tvář. Vyjedu z něj. Zvednu paži a špičkou jazyka ochutnám jeho sperma, načež andílka opatrně políbím. Potom mu palcem přejedu po prokousanémrtu. "Co se to děláš...máš tak nádherné rty a takhle je ničíš." jakoby si povzdechnu a znovu ho něžně políbím. Potom se hravě uculím a shlídnu na hromadu oblečení. "A tohle by ti radši mělo sedět, protože jestli si tady nic nekoupíme, zabijou nás pohledem." zasměju se. Sehnu se a vezmu do ruky jednu poloprůhlednou košili a už si ji představím na andílkovi. Mlsně se olíznu.

Mihael - 01. ledna 2011 22:45

soukromá zpráva od Mihael pro Usměju se nad jeho pošeptání nazpátek, ztěží přikývnu. Něžně mě políbí na tvář a vyjede ze mě. Zasténám a mírně pokleknu, jak mi ztěžkly nohy nejen bolestí, ale tím, jak jsem i přes to vyvrcholil rychle. Otočím se na něj a vidím, jak si olízne prsty s mým spermatem. Políbí mě a já mu to oplácím, ale pak pocítím jeho palec a mírně ucuknu, jak jsou rty citlivý. " Však za chvili budu..v pořádku." špitnu tiše a znova se políbíme. Rukama zajedu do jeho vlasů a pak na záda, přitáhnu si ho k sobě blíž. Sehne se pro oblečení a olízne se s poloprůhlednou košilí v ruce. " Teda....skoro bych řekl, že si mě už v ní představuješ." řeknu s pýchou a nějak v to tiše doufám, i když může si představovat cokoliv, toto skutečně jen hádám. Opřu se o zed a stále oddechuju. "Já ...si to klidně vemu.....stačí ti na to peněženka?" a cítím, jak se srdce pomalu uklidnuje.

Lizmael - 01. ledna 2011 23:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Ucukne a poví, že bude v pořádku. Lehce ho ťuknu do brady a potom se políbíme. Nechám se přitáhnout blíž a je to vlastně i taková tichá omluva za to, že jsem mu zase působil bolest. Zasměju se. " A koho jiného bych si v tom měl představovat? Sebe?" cuknu koutky, puistim košili a zapnu si kalhoty. Potom pomůžu andílkovi zapnout i ty jeho. Vidím, že je pořádně vyčerpaný. Potom kývnu. "Stačí. O peníze se vůbec nestarej." obejmu ho a chvili ho ještě držím v náručí a hladím po zádech, dokud se oba neuklidníme. "Udrží tě nohy?" zeptám se a potom seberu kusy oblečení, které si ani nezkusil. Odhrnu závěs a dojdu k pultu. Tvářím se mile, ale ani mě nenapadne používat svou podmanivou sílu, abych je oblbnul. Když budou mít problém, můžou nám to říct narovinu. Někdo se dívá a snaží se potlačit úsměv, jiný igorují a další se snaží tvářit, že nic neslyšeli. Samozřejmě se najde i jeden, dva kyselý xichty. Ale vzhledem ke slušný útratě si nikdo nestěžuje. Mrknu na Mihaela a chytím ho kolem pasu. "Kam teď?" zeptám se, jestli nemá nějaké zvláštní přání.

Mihael - 01. ledna 2011 23:25

soukromá zpráva od Mihael pro Pomůže mi do kalhot a já se na něj usměju. Obejme mě a já se k němu přitisknu. Pevně ho držím v náručí a přivírám oči, jak mě hladí po zádech. Přikývnu, že mě nohy udrží a nechám ho, aby vzal oblečení. Odhrne závěs a tak vidím, jak se lidi dívají po něm a někteří se podívají po mě. Jsem ještě rudý a sotva stojím. Přesto si upravím triko s bundou a prohrábnu si vlasy. Naberu síly avyjdu ven za ním. Cítím pohledy a to různého charachteru. Přesto přístoupím k Lizmaelovi a dám mu pusu na tvář, jak mě chytne kolem pasu. " Šel bych na pivo..co ty?" a pak zamávám na páreček, který je pohoršený s tím, že jsme dva chlapy. Spokojený se svojí provokací mám chut na pivo.

Lizmael - 02. ledna 2011 18:20

soukromá zpráva od Lizmael pro "Na pivo?" zakřením se a potom po jeho vzoru taky pozdravím ty šokované hrdličky. "No já bych šel i na travičku, když na ní máš pořád chutě." kousnu ho do ušního lalůčku a zamířím pryč z centra. "Ale řeknu ti, že jsme díky tobě objevil novej rozměr nakupování...odteď tě beru všude s sebou, andílku můj." cuknu koutky a na ulici hledám nejbližší bar, kam bysme mohli zapadnout. Nakonec narazíme na hospodu, do které vedou schůdky. Vyvolá to ve mě asociaci rodnýho pekla. Vyberu stolek pro dva a objednám nám pití. Položím tašku k noze stolu a svléknu si bundu, kterou přehodím přes opěradlo. Zadívám se na Mihaela. Je na něm znát, že ještě není v pořádku.

Mihael - 02. ledna 2011 21:21

soukromá zpráva od Mihael pro Kousne mě do ušního lalůčku, zakřením se na něj. " Jo, ale nechtěl jsem vypadat jako velký závislák." zašeptám a tím souhlasím i s trávou. Rozesměju se na celý obchod u jeho poznámky. " Rád.." a políbím ho něžně na krk. Narazíme na hospodu a já ho následuju. Posadím se a přivřu oči, jak to není zrovna příjemné. Ještě se musím trochu posunout, abych našel polohu, aby se mi dobře sedělo. Pak si sundám teprve budnu a mírně se na něj usměju. Doufám, že jsi to s tou trávou myslel vážně." zakřením se na něj a rozhlídnu se po hospodě, zda tu nepocítím někoho jiného než lidi.

Lizmael - 03. ledna 2011 13:36

soukromá zpráva od Lizmael pro Zasměju se. "Nemusíš mít strach, že budeš vypadat jako závislák. Já přece vím, že jím seš. A nejsi závislej jenom na trávě." hravě se na něj zadívám a na krátko sjedu z jeho zad níž a plácnu ho po zadku. Všimnu si, jak se na židli ošívá. To jsme celý já, tak trochu moc hrr. "Už vím, příště ti koupím rovnou i polštář." snažím se mile usmívat. Na hulení se mu zapomíná těžko. "Neboj, seženu ti ji na ulici. Tohle je zrovna docela slušněj průměrnej podnik, ne ty špeluňky, kam chodíme v noci." už jsem si místní lidi obhlídl a žádnýho vhodnýho člověka jsem nenašel. Taky odtuším, nač Mihael asi myslí. "Nikdo z nich tu není." řeknu jen tak mimochodem. Pak se odmlčím, protože nám donesou pití. Promnu si rty. "Pořád z nich máš nahnáno, co?" zadívám se mu do očí. Potom zavrtím hlavou a zvednu půltr do vzduchu. "Takže na co si připijeme?" zazubím se.

Mihael - 03. ledna 2011 13:42

soukromá zpráva od Mihael pro Drze a bez prostředně mě plácne přes zadek. Otočím se na něj a jakoby hraně jako dívka ho plácnu přes rameno. " I ty jeden." špitnu schválně vysokým hlasem Posadíme se a na jeho poznámku o polštáři se usměju jako sluníčko. "Nebo si ho udělám z tebe...co ty na to?" a ještě se rozhlížím. Všimnu si, že se taky rozhlídnul a prozradí, že je to slušnější podnik. Ovšem zatrne mi, jak vysloví to o nich. Sklopím hlavu a přikývnu. "Jo....ještě pořád jo." a zadívám se mu do očí jako plachá antilopa. Zvedne půllitr a už mě vyzívá k tomu, abychom si na něco připili. Zamyslím se a pak se na celou hospodu rozevřu. " Na nás." a třísknu si o jeho půllitr. Šibalsky zvednu obočí a napiju se případně až poté, co to eventuelně doplní. Položím sklenici a podívám se na něj. " Ty jsi sem šel schválně....a né tam, co normálně chodíme......cítíš ze mě strach?...asi určitě, ale já bych se bát neměl...přesto ." nedopovím a zase pohledem sklouznu k zlatému moku.

Lizmael - 03. ledna 2011 13:56

soukromá zpráva od Lizmael pro Zahraje rozvernou slečinku a já se pobaveně zasměju. "Příště jdeme kupovat sukně, miláčku." zakřením se. Poví, že by si polštář uděla ze mě a já jen pokrčím rameny. "Taky mě to napadlo." a věnuju mu pohled "jestli mě chceš provokovat, tak se ti to nepovede" a cuknu koutky. Potom mi přízná, ač je to očividné, že se jich pořád bojí. Sklouznu pohledem k popelníku a tiše mlasknu. "Asi ti nedokážu dát správný pocit bezpečí..." odtuším a mrzí mě to, protože je to pravda. Sám proti tlupě démonů moc nesvedu ... I když se před chvilkou tvářil dost plaše, překvapí mě jak bujare zvolá přípitek a rovnou si třískne. Zasměju se a ani to nedoplňuju. Na nás, se mi líbí. "Ty si komediant." zavrtím hlavu a pořádně si loknu. Zadívám se na něj a poslouchám jeho slova. No ano...vpodstatě jsme sem opravdu šel úmyslně. Asi by mi nevěřil. "Když jsme se k tobě v obchoďáku vrátil, byl jsi tak moc nasáklej strachem, že z tebe odkapával na podlahu... poklepu prsty o desku stolu. "Tolik bych chtěl, aby ses se mnou nemusel bát...a taky bych ti rád slíbil, že už ti nikdo neublíží." nevesele se pousměju. Pak na se na něj zadívám a z mých očí je jasně znát, jak moc ho mám rád.

Mihael - 03. ledna 2011 20:09

soukromá zpráva od Mihael pro To se ještě uvidí, zda na mě navlíkneš sukni. pomyslím si vzdorovně. Rozhodně rád provokuju, ale sukni si brát nechci. Jsem chlap a jsem na to hrdej. Jak přiznám, že se bojím, uvidím, jak je skleslý. Snad i proto zařvu přípitek a tukneme si aniž by to doplnil. Napiju se a slyším, jak ze mě i v obchodáku cítil strach. Vstanu a posadím se vedle něj. Nehledím na lidí a pohladím ho po tváři. " Ne....ty mě ochráníš...ale v obchodáku jsi nebyl a já je cítil. Cítím je jako ty cítíš můj strach. I oni mě cítí. A já se bojím, že jednou budu bez tebe a oni to využijou. Ale jak jsem s tebou...věřím si a ještě víc věřím tobě." hovořím tiše a přitom ho rukou hladím po paži. Dívám se na něj a pak mu dám pusu na tvář. " I přes tamto jsi stále můj silný démon." a něžně ho políbím na rty, přitom mu jazykem přejedu přes rty.

Lizmael - 03. ledna 2011 20:32

soukromá zpráva od Lizmael pro Posadí se ke mně blíž. Pohladí mě po tváři a já přimhouřím oči. Vysvětluje mi, že to není ve mně přímo. Jediná věc, jak mu zajistit sebedůvěru je zůstávat s ním. Ale to je nemožné. Dostanu pusu na tvář a svámi slovy se mi snaží pomasírovat ego. Potom se jeh hebké, i když prokusané rty, dotknou mých, načež po nich smaže stopu vlhkým jazykem. Nenechám se přemlouvat, chytím ho za zátylek a pomalu, snad s díky, políbím nazpátek. Když se odtrhnu, mírně se na něj usměju. "Jsme spoutaní. Horko těžko bez sebe přežijeme." a neí to bohapustá fráze, ale pravda. Pohladím ho po vlasech a položím dlaň na jeho stehno. Napiju se osvěžujícího moku. Stále lehce ponořen v myšlenkách se tvářím trochu nepřítomně.

Mihael - 03. ledna 2011 22:45

soukromá zpráva od Mihael pro Jazykem ho přemlouvám, on si mě přitáhne a políbí mě nazpátek. Cítím, jak se mi to líbí a opět přestávám myslet tak, jako předtím. Odtrhneme se od sebe, stále ho vnímám na svých rtech a pak zpomaleně zvednu pohled do jeho očí. " Navždy." špitnu na jeho slova. Vím, že mluví pravdu, ačkoliv je to postavený na hlavu. Nemožné a nepřípustné. Pohladí mě a mě se oči přivřou. Usměju se na jeho ruku na mém stehně. Napije se a já vidím jeho zasněný pohlad. Přejedu mu po hřbetu ruky a přitáhnu si vlastní pivo. " Chováme se jako zamilovaný blbci...a já se jim vždy tak smál." řeknu jen tak a napiju se svého piva. Zhluboka se nadechnu a zase se zavrtím, protože cítím, jak se mé tělo regeneruje. " Rozmýšlím, kdy si dojdu vrátit mé ozdůbky, co mi tak hnusně vzali..možná zítra večer." zkouším hovořit jako předtím. Nechci se bát, nemám to v povaze. Tak proč mě ten démon tak změnil?

Lizmael - 04. ledna 2011 16:42

soukromá zpráva od Lizmael pro Mám rád jeho dotyky a pohlazení. Klidně i beze slov. Prohlásí, že se chováme jako zamilovaný blbci a já s ním souhlasím. Hodně mě to, vo se mezi námi událo změnilo. Jeden by řekl až k nepoznání. Ale dosud mě nikdo nepoznal tolik důvěrně.ce ani já sám. Kdo by to byl řekl, že budu schopen někdy upřímně toužit po úsměvu a štěstí padlého anděla. "Možná jsme jen nevydařený experiment...setkali jsme se, ale vůbec to nedopadlo podle očekávání...i přes to, že jsem ti ublížil a zneužil pro vlastní pobavení...ta hra pokračovala...pozval jsme tě do svého bytu a teď tě odmítám z něj pustit..." zavrtím hlavou. Je to vážně ujetý. Asi cítí, že se zaplétáme do divných témat a tak se nažé mluvit obyčejně. Napiju se a kouknu na něj. "Půjdeš tam až se uzdravíš. Nezatěžuj se dalšíma, i když malýma, zraněníma. Tvojí regeneraci to dá i tak zabrat." poradím mu a zároveň je jasné, že mu to já sám dřív nedovolím. Potom se hravě usměju. "Kdybys nechtěl, abych si tě svlékl, mohls být fit mnohem dřív." kmitnu obočím a vytáhnu krabičku cigaret.

Mihael - 04. ledna 2011 19:46

soukromá zpráva od Mihael pro Zamyslím se nad jeho slovy. " Možná jo..a možná to tak chtěli a zkouší, co vše vydržíme pro to, co je zakázaný. ...I když mě se nelíbí představa ani experimentu, ani pokusných myší." přiznám, ale stejně ho dál hladím po ruce a jemně se na něj usmívám. Jak převedu téma jinam, pozná to a zavrhne mi to, dokud nebudu zdravý. Udělám smutný oči, ale přitom pod stojem jeho ruku chytnu a sevřu. " Dobře....tak až budu zdravý." provokuje mě ale krabičkou a dodatkem. Přitáhnu se k jeho uchu a olíznu mu ho. " Jenže mě bylo mnohem milejší od tebe se nechat svléknout, než si dávat ozdůbku. S ozdůbkou počkám, ale po tobě touží celé mě tělo ...i duše." zašeptám a pak mu seberu cigaretu z krabičky. Vložím si jí do úst a usměju se. Čekám, kdy vytáhne zapalovač.

Lizmael - 06. ledna 2011 14:04

soukromá zpráva od Lizmael pro "Mně se taky představa pokusných myší moc nezamlouvá. Nesnáším sýr." ušklíbnu se. Opět na mě zkouší vyloudit povolení tím svým pohledem. Ale dokud na mě nevytáhne svoje silnější zbráně, tak ho nedostane. Chytí mě za ruku a já pouze nepatrně povytáhnu obočí a oplatím mu stisknutí. Docela mě překvapí tím, že souhlasí, až bude zdravý. Protočím či, protože nechci podléhat jeho kouzlu. Jazykem i šeptem provokuje zase on mé myšlenky. Odlehčeně se zasměju. "Takže mám tvou dušičku. Co já s ní asi tak udělám, hm?" zamyslím se, jako bych z toho chtěl něco vytěžit. Ukradne mi cigaretu. Zapalovač nevytahuju, pouze lehce mávnu prstem a cigareta už je zapálená. Počkám až Mihael potáhne a potom mu ji seberu. "Díky za asistenci." uculím se a nasaju kouř.

Mihael - 09. ledna 2011 09:58

soukromá zpráva od Mihael pro Zasměju se. "Tobě tam museli dát slaninku." udělám narážku na jeho sýr. Jak ho provokuju a přitom s ním i souhlasím, jen s lehčím tématem. Jak mu prozradím něco o mé dušičce, začne rozmýšlet, co s ní udělá. Nechám ho přemýšlet a vemu si cigaretu. Nijak ho to nerozhodí a ještě mi zapálí. Usměju se a potáhnu. Na to mi cigaretu veme. Vyfouknu kouř s kyselým ksichtem. " Tohle bylo ale hnusný." prozradím a na to se nakloním přes stůl a jen co nasaje, chytnu cigaretu a půlku mu ulomím. Vemu si zapálený kus a potáhnu si přímo a bez filtru. Na to se mé tělo rozkašle, přesto se usmívám. " Teda...asi ten filtr budu vynechávat." a radši se otočím, kdyby mi jí chtěl zase vzít.

Lizmael - 09. ledna 2011 11:01

soukromá zpráva od Lizmael pro Ušklíbnu se. " Slaninku a grilovaný andělský křidýlka." na to se mlsně olíznu. Oboří se na mě, když si vezmu zpátky, co mi čmajznul. Pouze se vítězoslavně usměju. Tne úsměv mi ovšem zmrzne, když mi cigaretu zlomí a drze si ji opět přivlastní. Vyfouknu kouř, zatímco on kašle. Zamračím se a hodím to, co mi zbylo do popelníku. Otočí se a já taky. Hraju uraženého a popíjím při tom pivo. "Jo, už vím, co udělám s tvojí duší...bude o ní docela zájem. Dá se z toho vytřískat hodně výhod." zlověstně se zasměju. Mávnu na obsluhu, že si dám ještě jedno. Mihaela si vůbec nevšímám.

Mihael - 09. ledna 2011 21:08

soukromá zpráva od Mihael pro Jeho apetit bych teda nechtěl. Slaninu a andělský křídla...takový hrozná kombinace. pomyslím při jeho slovech a zatvářím se znechuceně. Jak mu zlomím ale cigaretu, pokuřuju a náhle mi dojde, že on tu druhou půlku vyhodil a je ke mě zády. Z jeho slov a z smíchu mi přejede mráz po zádech. Otočím se na něj, ale on je ke mě zády a uražený. "To...to by jsi..neudělal." řeknu a zase se stočím ke stolu. Podívám se na Lizmaela a pak na špičku cigarety. Hodím jí do popelníku a vemu si svoje pivo. Pomalu se přesunu na místo, kde jsem seděl předtím. Proč ...proč by neudělal....co se to se mnou děje? Já...já mám strach? Strach z toho, že to nebude on....že mě nakonec stejně předhodí ostatním jako to udělal i on. Měl bych...si dávat pozor na to, co říkám. Začíná se mi to všechno vymykat z rukou...nebezpečně. dochází mi, že vůbec nic nejde tak, jak by mělo. A nejhorší je, že já chci, aby to nešlo tak, jak mělo. Že chci být s ním, jako jsem to vídel u lidí. I když u nás to nikdy nepůjde. Napiju se piva a zářivě se provokativně zasměju na Lizmaela. "Tak hlavně aby jsi nešel pod cenu, to by se k tobě nehodilo...docela se těším, až vyzkouším i jiné..třeba lepší." dívám se na něj po dobu provokace, ale jak domluvím, sklopím oči a pevně stisknu půllitr. Mé tělo se zachvěje nad nepříjemnou představou. Raději se napiju piva.

Lizmael - 09. ledna 2011 21:49

soukromá zpráva od Lizmael pro Nechce se mu věřit, že bych byl schopný prodat ho někomu jnému. Že bych s ním zacházel jako se svým majetkem. Pobavit se a po omrzení se ihned zbavit. Byl bych toho schopen...jako čistokrevný démon ano. To je na tom nejděsivější. Visí to nad námi. Kam se pohnou misky vah? Ale nejhorší je...že jsem to už málem provedl. A komu záleží na tom, že se to stalo ještě před tím, než ho tolik zlomili...nejen fyzicky, ale i duševně. Periferně si všimnu, že si odsedl zpátky.Neznatelně si povzedychnu. V jeden moment jsem s ním na vrcholu blaha a v ten druhý...mě nahlodávají pochybnosti. Snaží se vše odlehčit svou provokací, ale ta se mu moc nepovedla. Sklouznu na něj pohledem teprve, když se on nedívá. Cítím z něj ty emoce znovu. Bojí se. Ale čeho? Cizích? Nebo snad... Napiju se a tentokrát si já přisednu blíž. Uchopím ho za bradu a zvednumu hlavu tak, abych viděl do jeho obličeje. "Ne, netěšíš se." povím prostě a dívám se mu do očí. "Miluješ mě." usměju se. Vím, že to tak je. Nejednou mi to dal najevo. A já...i když bych chtěl odejít, nedokážu to.

Mihael - 09. ledna 2011 22:12

soukromá zpráva od Mihael pro Přisedne si tentokrát blíž on. Vnímám jeho blízkost, ale pohled nezvednu.Jenže on to provede za mě. Zvedne mi hlavu a já se mu podívám do tváře. Ztěžka se usměju, ale po jeho prosté větě úsměv zmizí tak rychle, že nestačí ani mrknout.Jeho slova jsou pravdivá a já vím, že mě má prokouknutého víc, než bych si kdy připustil. Trhnu s hlavou a uhnu s ní nastranu. Pramínky vlasů mi spadnou do očí, zhluboka vydechnu. " Máš pravdu....v obojím. " sám se otočím a podívám se mu do tváře. " Ale oba víme, že ty by jsi mě správně ...měl jen využít......a předhodit a já...bych to měl brát jako pokání a beze strachu, jak se hlásá...ale ...já ten strach mám.....né z bolesti a z toho, co by mi provedli...ale že ztratím tebe....že mě odkopneš." a skloním hlavu. Kousnu se do spodního rtu. "Už nejsem anděl.....jsem víc člověk než anděl." zašeptám tiše.

Lizmael - 09. ledna 2011 22:36

soukromá zpráva od Lizmael pro Odtrhne se. Sevřu prsty, jež se před chvilkou dotýkali jeho pokožky, v pěst. Čekal jsem, že má slova popře, ale on se rozhodně mluvit narovinu. Hledím na něj a poslouchám. Semknu rty. "Z tvého vyprávění mi připadá, že jsi vždycky byl víc člověkem." mírně se pousměju. Potom zavrtím hlavou. "Ale mě nebaví dělat věci "správně"..." odhrnu mu vlasy stranou. "Vypadněme odtud. Tu trávu potřebujeme asi oba dva." povím nakonec. Nechám na stole ležet peníze a počkám na Mihael ža se seberek odchodu. Venku ho chytím kolem pasu a natisknu si ho k boku. Usměju se a políbím ho na rty. Stále mi cosi hutného leží v žaludku, ale už se nechci utápět v negativních pocitech. "Seženu nám něco kvalitního." slíbím mu a dám mu do ruky tašku s oblečením. Neuteču mu daleko. Jenom zajdu ke skupince, která by mohla mít, co potřebujeme, ale tak aby na mě viděl. Když se vrátím, zeptám se. "Chceš hned nebo až doma?"

Mihael - 09. ledna 2011 22:55

soukromá zpráva od Mihael pro Dívám se na něj a on mi odhrne vlasy a přitom hovoří. Usměju se na něj tak vděčně, jak to jen dovedu. " Asi ano, ale až ted mi to dochází." přiznám pravdu. Na trávu přikývnu a sbírám se ze stolu tak rychle, jak to jde. Ještě teda se pořádně napiju piva a vyrazím za ním. Venku mě obejme kolem pasu a já se na něj natisknu a ruku dám na jeho rameno. Políbíme se na rty, přesto jen krátce. Mé tělo si vzpomene na kabinku a mírně zrudnu. Dá mi tašky s nákupem a odběhne ke skupince koupit kvalitu. Dívám se na něj a čekám. Příjde a já ho hned obejmu a přitisknu sek němu. Přičichnu si k trávě a štastně se usměju. " Dal bych si jí hned a tebe doma." a přitom si olíznu rty. V ruce mám stále nákup a tak to je na něm, zda si zapálíme tu či to v klidu ubalíme doma. Je fakt, že balit trávu na ulici za chůze není nejlepší nápad. ů No...tak radši doma...tak jdeme rychle...at si to plně vychutnáme..máš jí doufám dost?" zeptám se jen pro jistotu, ale vím, že Lizmael na kvalitě nešetří a rozhodě jí nekoupil jen trochu. Natěšený vyrazíme zpátky k němu, přitom ho rukou hladím po rameni a těším se na trávu. I když něco ve mě stále varuje před tímto jednáním, snažím se na to nemyslet.

Lizmael - 10. ledna 2011 18:43

soukromá zpráva od Lizmael pro Zasměju se. Stačí, abych si koupil dostatek trávy a už se na mě andílek lepí, jako moucha na med. Nebo to bylo jinak? Nakonec se rozhodne pro rychlý návrat do mého bytu. Protočím oči. " Myslíš, že bych kouřil něco lacinýho a ještě si toho koupil špetku?" drknu ho lehce do boku. Dojdeme domů. Otevřu dveře a položím tašku na zem. Na okamžik zadržím dech a přelétnu očima celý byt. Dalo to facku méme vědomí. Otočím se na andílka a strčím mu do ruky jeho milovaný zbožíčko i s papírky. "Ubal to." cuknu koutky a políbím ho na čelo. Tak aby nic nepoznal si nenápadně projdu celý byt. Sundám si bundu, zajdu se napít vody do kuchyně, převlíknout se do ložnice a opláchnout si obličej do koupelny. Našel jsem stopy téměř všude. Byl tady...doufám, že mě navštívila a ještě asi navštíví ta příjemnější osoba. pomylím si. Jedině dvě existence se mi bez problémů dostanou do bytu, šéfík a .... poušklíbnu se. Vždyť on ani nemá jméno. "Tak co, máš to? Nebo ti musím pomoct olíznout papírek?" zachechtám se a dojdu k Mihaelovi a ukázkově mu jazykem přejedu po krk, tam kde to jde.

Mihael - 10. ledna 2011 19:39

soukromá zpráva od Mihael pro Drkne mě lehce do boku, stejně hraně zasténám. " ty násilníku....." nazvu ho se smíchem. Vejdeme k němu a on jen dá tašky pryč a dobrovolně mi dá hulení.Zadívám se na něj podezřívavě a též něco cítim, ale jen zakroutím hlavou, nehodlám to řešit. Jdu klidně do obýváku a nevšímám si ho, jak tu prochází celý byt. Tuším proči, ale nebudu to říkat nahlas.Byl tu někdo?...asi jo, jinak by jsi mi to nedal. a balím si brko. Po nějaké době, kdy mám už brko pro sebe a balím pro něj, slyším oslovení a následně pocítím jeho jazyk na krku. Propnu se a zakloním hlavu, jemně jí dám nastranu a vystavím se mu. " Víš.....papírek ani ne, ale můj pták by chtěl olíznout." řeknu provokativně a podám mu brko naplněný, ale papírek ještě neolíznutý. Otevřu oči a provokativně se na něj dívám. Povytáhnu obočí v otázce, zda se jeho jazýček dostane k mému rozkroku.

Lizmael - 10. ledna 2011 20:38

soukromá zpráva od Lizmael pro Nastavuje krček, ale já už ho nelaskám. Zasměju se tomu, co řekl. "Teda, romantičtější nábídku ke kouření jsem ještě nedostal." vezmu si brko a olíznu si ho tedy sám. "Ale ty nějakýho ptáka máš? Vůbec jsem si nevšim." zachechtám se a shodím polštáře z gauče na zem a v nich se uvelebím. Na jeho provokaci nereaguju a spíš si hledím zapalování brka. Potáhnu a chvíli to v sobě zadržím, než vyfouknu kouř. "Víš, chtěl jsme ti něco říct.." nahodím strašně vážný výraz. "Já nejsem teplouš...proto ti ho nemůžu vykouřit." zavřu oči a pokrčím rameny.

Mihael - 10. ledna 2011 21:23

soukromá zpráva od Mihael pro Neolizuje mě dál a jen se zasměje. Veme si brzko a ještě se mi vysměje. Zadívám sen a něj a ušklíbnu se. " Jo a ještě nedávno si vzdychal blahem, když byl v tobě." rýpnu si a pořádně. Natáhne z brka a vyfoukne kouř. Je vážný až nezvykle a co řekne, mě přišpendlí k sedačce. "A proč mi to jako říkáš? Si myslíš, že já jsem?" zadívám se na něj a pak si sám vemu brko a zapálím si. Zavřu oči a je mi dobře. Natáhnu se na pohovce a rukou mu přejedu po rameni. " Ale olízat můžeš." špitnu tiše a hlasem romanticky naloženým. Do vzduchu se dostává více a více vůně trávy.

Lizmael - 10. ledna 2011 21:39

soukromá zpráva od Lizmael pro Vrátí mi to a já cuknu koutky. "Já a vzdychat blahem? Asi si mě s někým pleteš." nehodlám se vzdát, tak snadno. Zavrtím oči a leze na mě příjemný pocit otupění. "Olízat? Dal bych si radší zmrzlinu..." prohodím a pohrávám si s kouřem. Chytím dlaň, kterou mě hladí po rameni. Olíznu mu prst a zkousnu jako kdybych měl lízátko. "To je všechno, co ti můžu udělat." pootevřu oči a zamrkám. Pokrčím nohu v koleni a poškrábu sna hrudi. "Vyprávěj mi něco, andílku...něco božsky zkaženýho..."

Mihael - 10. ledna 2011 22:30

soukromá zpráva od Mihael pro Zakroutím hlavou. " Jsi jediný démon, kterého jsem opíchal." vypláznu jazyk jako další provokaci. Vím, že se nevzdá snadno, ale já zatím končit nechci. Ušklíbnu se nad tím, že by si radši dal zmrzlinu. Pak mi ale chytne prst a olízne mi ho, na to zkousne. " Všechno..tak jo..beru...ated dole." a dlaní si přejedu po údu v kalhotech. On se však jen poškrábe a poprosí mě o něco božsky zkaženého. Zasměju se a potáhnu brko. " Tak něco zkaženého...mám několiknávrhů...jak anděl ojel démona...jak démon ojel anděla...a nebo jak měl anděl hříšné myšlenky při sledování lidí?" pozvednu obočí a čekám, copak si vybere.

Lizmael - 11. ledna 2011 16:09

soukromá zpráva od Lizmael pro Odfrknu si. "Tak za prvé, kocourku, předtím jsi ještě démona nepíchal, jak víš, že já jsme démon? Třeba tě vodim za nos." líznu si rty. "A za druhý...nechtěl jsem ti to říkat, ale celou dobu jsi to srkal vedle. Ty moje vzdechy byli z toho, že jsem už nemohl smíchy." řekl jsem, že se jen tak nedám. Jsem zvědavý, jak si s tím poradí. Kroutím hlavou nad jeho drzostí. "To si myslíš, že ti ho olížu za tvoje pěkný oči?" protáhnu se. Všiml jsem si, jak se pohladil v rozkroku, ale záměrně na ot nereaguji. I když už na něj dostávám chuť. Nabídne mi tři témata. Vyfouknu kouř. "Takový ohraný pohádky." zasměju se. "A co tvoje zvrácený touhy? Máš nějaký?" zajímám se.

Mihael - 11. ledna 2011 19:56

soukromá zpráva od Mihael pro Odfrkne si a dál provokuje. Rozesměju se. " Ale ale...tak to jsi výborný herec a já kouzelník, protože moje sémě skončilo v tobě. " vypláznu na něj jazyk. Odmítá mi olízat úd a dál se vymlouvá. " A proč ne? Náhodou moje oči jsou krásný a za toto by to určitě stálo." hovořím pyšně a sebevědomě. A jak řeknu své návrhy, moc se mu to nezdá a řekne, že je to ohraný. Navrhne jiný a já se musím zamyslet. Zavřu oči a natáhnu se. Potáhnu a vypustím kouř. " Zvrácený touhy...no neměl bych to říkal..ale mám...už třeba to, že mě ojíždíš a mě to vzrušuje."nadechnu kouř a zase zhluboka vydechnu. Cítím, jak se mi tráva dostává do hlavy. " Byli dny tady, že jsem si užíval i s několika lidma..nemohl jsem se nabažit...jakoby to byl určitý celibát....drželi mě dlouho v pustu a tak jsem chtěl vyzkoušet snad všechny způsoby lidských radostí a upřímně..dopřával jsem si je.....ale....vzpomínáš, na co jsi se mě ptal první setkání....co jsem řekl na bolest?...stále to platí." hovořím a přitom tráva proniká více do hlavy.

Lizmael - 11. ledna 2011 20:15

soukromá zpráva od Lizmael pro Téměř mě dostal. "Tvoje sémě skončilo ve mně?" podivím se. " Tak jaktože mi ze zadku netrčí fazolovej stonek, hm?" pokračuju dál v naší hře. Rozesměje mě jak se vychloubá se svýma očima. "Ale co snima budu dělat? Vařit se mi to nechce a ty bys byl zase slepej jako patrona." tiše mlasknu. Považuje za zvrácený i sex se mnou a já se musím pousmát.Svým způsobem to tak je. Dál se dozvím, že vskutku neni žádný neviňátko. "Panejo, nevěděl jsem, že mám tak zkušenýcho milence. " podivím se. A triumfálně se usměju. "Ale pořád jsem první, kdo tě měl jiným způsobem." krátce se na něj podívám, zvednu ruku a přes kalhoty ho pohladím po údu. "A co teď, andílku? POřád máš v sobě ukrytý touhy, který by sis rád splnil?" zajímám se.

Mihael - 11. ledna 2011 22:41

soukromá zpráva od Mihael pro Vypláznu jazyk. " Protože nejsem žádný pitomý zasévač fazolí, ale malých andílků a až vyrostou, projdou do tvého těla a začneš páchat dobro." hovořím vážně a dívám se mu až mistrovsky provokativně do očí. Jak mu říkám o svých očí, odmítá je, že bych byl zase slepý." Náhodou, kdybych byl slepý...víš, jaký by jsi měl výhody..ale když nechceš." jen jako on mlasknu nad tím, jak je hloupý, že to nechce příjmou. Nazve mě zkušeným milencem a já se usměju. " Nevíš, jaký poklad ve mě máš..stále netušíš, jo?" poštuchu ho, ale v hlase je znát, jak jsem za jeho slova vděčný. Pocítím jeho dotek a propnu se, kousnu se do rtu a hned na to rychle natáhnu další šluk. "Ano...pořád jen ty." přiznám tiše. Zajímá se o mé touhy a já přikývnu. Ani nevím, zda se na mě dívá. " Pořád chci, aby mi z tebe běhal mráz po zádech a já z tebe měl krásný strach a vzrušený zároven. " řeknu a vzpomenu si, že jak jsem nevěděl, co se mnou provede, bylo mi krásně úzko. Ovšem toto chci jen s ním.

Lizmael - 11. ledna 2011 22:55

soukromá zpráva od Lizmael pro Poví tu blbost ohledně andílků, kteří ze mě udělají dobráka. Povytáhnu obočí. "Jen to ne! Pak bych už nebyl ani trochu atraktivní." naoko se zděsím a pak zabručím skoro neslyšně. "Fajn, jedna nula pro tebe." "Výhody? Leda tak dvě díry, kam bych to mohl strkat na víc...ale tohle mě fakt nerajcuje." oklepu se. Svěří se mi se svou touho a já se na něj zadívám. "Jsi šílenec." zhodnotím jeho neobvyklé přání. Neví, koho pokouší. Mol bych mu oc ublížit. Potáhnu a na chvilku se odmlčím. "Ale tos mi neměl balit to brko...po trávě jsem vždycky mírumilovný a přítulný jako štěňátko..." rozesměju se. Zatahám ho za tričko. "Pojď ke mně dolu." zaškemrám.

Mihael - 11. ledna 2011 23:03

soukromá zpráva od Mihael pro Vyhraju naši nevyslovenou hru. Zasměju se a pošlu mu vzdušnou pusu. Jak mu řeknu o očích, zase to přebere jinak a já se musím jen smát. " A pak kdo je tu nadržený, ty na to myslíš taky pořád." znova se rozesměju. Povím mu popravdě mojí touhu a on mi řekne, že jsem šilenec. Znova se začnu šíleně smát a přkývnu. On však je ticho. Neřeším to, mám v hlavě trávu. Promluví a já ho poslouchám. " Tak to si jí příště dám sám a pak .....můžeš splnit moje přání." hovořím jakoby nic. Vím, že je silný, proto jsem si ho vybral pro ukončení mého trestu. Pocítím zatahání na tričko a jeho zaškemrání. Otevřu jedno očko a na jeden nádech dojedu brko. Vyfouknu a otočím se na břicho. Zadívám se na něj a olíznu si rty. " Dolů...nestahuješ mě tam k vám dolů nějak rychle?" zařechtám se, ale tělem sklouznu z pohovky a rukama ho obejmu, mé rty se přisajou na jeho krček. " Ty můj přítulný...zhulený....Lizmaeli." zašeptám tiše, roztouženě.

Lizmael - 12. ledna 2011 10:34

soukromá zpráva od Lizmael pro Uraženě našpulím rty. "Jasně, že na to myslím pořád, když mám vedle sebe anděla, co o tom pořád švitoří. " svedu to na něj. "A kdo bude plnit moje přání, ha?" ozve se můj starý zvyk nedávat nic zadarmo, Minimálně bych za to něco chtěl nazpátek. Čeká, jestli se chytí na moje škemrání a snažím se tvářit po jeho způsobu - nevinně, jak to jen svedu. Uculím se. "Ty se tsahovat necháš. A navíc...k vám nahoru je to pěkná dřina plná odříkání a vůůůůbec to není zábava." vypláznu jazyk. Přesto na mě sklouzne a já slastně vydechnu, když cítím jeho tělo v tak těsné blízkosti. Rty se mi přisaje na krk a mě začíná brnět v podbřišku. "Hele, mám na krku pijavici." zakřením se. "Že by to byl můj...nevinný, roztoužený a zhulený...Mihael?" oplatí mu zašeptání. Kousnu ho do ouška a rty stisknu jeho lalůček. Ale neopovažuj se mě zukoušet svádět, nebo to prásknu tvýmu šéfovi jako sexuální obtěžování." zasměju se a hladím a stiskávám ho po zadečku.

Mihael - 12. ledna 2011 19:51

soukromá zpráva od Mihael pro Svedení na mě už nekomentuju, stejně to nemá cenu. Ovšem jak chce něco za něco, ihned se na něj zadívám a vypláznu jazyk. "Plním ti vždy cokoliv ti vidím na očích, ty kecale." odvětím a zase se vrátím k brku. Sklouznu k němu dolů a políbím ho na krk. Ihned mě nazve pijavicí a zašeptá mi do ouška, chci odpovědět, ale kousne mě do ouška a pokračuje. Vzdychnu a cítím jeho ruce na mém zadku. Stiskává ho a hladí a já se na něm pomalu posunuju a dráždím ho jemnými pohyby pánví. Olíznu mu krček. " Tak to na mě budeš muset...napsat stížnost....protože to neskončí jen u..sexuálního obtěžování." zašeptám jemně. Mé ruce zajedou pod jeho oblečení na holou kůži na hrudi, mé nehty se mu zarejou do kůže a zanechají po sobě rudé škrábance.

Lizmael - 12. ledna 2011 20:16

soukromá zpráva od Lizmael pro Dráždí mě pohyby své pánve, ale nemůžu ho přímo osočit, protože zatím to je pouze nepatrné a může se jednat o pouhou náhodu. I když oba dva moc víme, že tomu tak není. Odcucne se od mého krku a místo toho použije jazyk. "A hele teď tam mám slimáčka." zasměju se. Pošeptá mi cosi jako výhružku a potom mi rozdrápe kůži. Syknu bolestí. To se mi líbí. Je to jako něžné pohlazení. "Takže i domácí násilí? Chceš mi vyhrožovat, abych držel jazyk za zubama?" pobaveně se na něj dívám. Vytáhnu mu ruku zpod mého trika a podívám se na zakrvácené nehty. Olíznu je a mhouřím oči, jak ochutnávám sám sebe, svým způsobem. Potom labužnicky mlasknu. "No nejsem já dobrý? Už se nedivím, proč po mě tak jedeš." naposledy vyfouknu kouř přímo andílkovi do obličeje. Zajednu rukou pod lem jeho kalhot a objevuju další výhody chození naostro. Hladím ho dál po zadečku a sem tak vklouznu i mezi půlky, abych ho podráždil.

Mihael - 13. ledna 2011 09:03

soukromá zpráva od Mihael pro Vyprsknu smíchy." Ne, to je jen malý slizký hádek." hovořím mezi smíchy. Po mých nehtách sykne bolestí. Ovšem jeho slova mi jasně dají najevo, že mu to rozhodně nevadí. " Spíš aby jsi měl jazyk někde jinde, než je ted. Ještě pořád jsi mi ještě nedopřál slíbené olízání penisu." odpovím mu se smíchem a rýpavě. Chytne mojí ruku a vyndá jí. Nebráním se, dívám se na něj a usmívám se. Jsem zvědav, co chce udělat. Olízne mi prsty, více se pánví na něj natisknu. Dráždí mě tím a moc dobře to ví. Přizná, že je výborný a vyfoukne na mě kouř. Vůbec mi to nevadí, jen mírně přimouřím oči. Jeho ruka zajede pod moje kalhoty a hladí mě tam i s mírným drážděním. Zintenzivním pohyby pánví na něj a více se na něj natiskávám. Má ruka opět zajede na jeho kůži na hrudi a mé nehty přejíždí po jeho krásném těle. Mírně se sehnu hlavou a vyhrnu mu mírně triko. Na to si začnu hrát s jeho bradavkama a místečkama na hrudi, která má rád.Rád ho dráždím jazýčkem i nehty. přejíždím po jeho rankách, které po setkání se slinami mírně pálí.

Lizmael - 13. ledna 2011 10:28

soukromá zpráva od Lizmael pro "Takže malý slizký hádek, říkáš? A uštkne mě?" zasměju se. On zase řeč stočí jinam. Ušklíbnu se. "Já ti nic takovýho neslíbil" Tůdle!" udělám na něj obličej. "Takže sexuálního otroka bys chtěl, hm?" dívám se na něj, jako kdybych odhalil jeho nejskrytější tajemství, moc dlouho i ta vážná maska nevydrží a já vyprsknu smíchy. Jako odpověď na mé hlazení, se na mě ještě víc natiskne a tření je intenzivnější. Dobrá, přiznávám, že mě tím dost vzrušuje. Kousnu se do jazyka a zadržím slastné vzdychnutí. Stejně mě nepřestává škádlit. O chvilku později ucítím jeho hebké rty, zuby a ostré nehty na své pokožce znovu. Působí mi drobná zranění, ale způsob jakým to dělá je přímo neodolatelný. Propnu se v zádech, zakloním hlavu a zavřu oči. Tomuhle se moc dobře bránit nedokážu. Dál tisknu jeho zadeček a i já tam zarývám nehty. Při dráždění otvoru už nejsem tak jemný jako na začátku. Jednou rukou muvyjedu po zádech vzhůru a vjedu do jeho vlasů. Hlava se mi mírně točí a já zapomínám na své přecevzetí, že nic nebde, dokud se andílek neuzdraví.

Mihael - 13. ledna 2011 20:43

soukromá zpráva od Mihael pro Musím se smát a na hada, zda by uštknul jen přikývnu. jak se zmíní o sexuálním otroku, zuřivě začnu přikyvovat, jak by se mi to líbilo. Vyprskne smíchy a já taky. My dva prostě jsme oba šašci, a oba si to naplno užíváme. Hladí mě a já se na něj tisknu. Moc dobře vidím, jak se přemáhá, aby nevzdychal spokojeností. Má pozornost přejde z provokace slovní na tělesnou. Olizuju jeho rány, mé nehty brázdí jeho pokožku, a on se krásně pode mnou prohýbá. Pocítím jeho nehty v mé kůži a na to ho poškádlím zuby o bradavku. Dráždím ho jemně bolestivě, provokuju a naznačuju, že to chci. Hlava nevnímá, kašlu na to, co se mi nezdálo při přichodu. Jsem oblbnutý trávou a jsem s ním. Na nic jiného nemyslím. Kromě sexu.A že ho chci. Opět jako nenadrženec.Dojde mi, že jsem hříšný a Lizmaela pořádně kousnu, zatímco on né zrovna jemně dráždí můj otvor. Zasténám slastí. Jeho ruka vyjede po zádech a pocítím jí ve vlasech. Pro sebe se usměju a políbím ho na hrudní kost. Mé ruce sjednou na jeho boky a sjíždějí pomalu po jeho nohou, snižuji se a mé rty jdou na jeho podbřišek, kde ruce se snaží rozepnout jeho kalhoty. Jak mu je rozepnu, zase vyjedu nahoru a dlouze, vášnivě ho políbím. Tak nějak zvráceně chci, aby mě chvili kouřil, než ho do sebe pustím.

Lizmael - 13. ledna 2011 21:44

soukromá zpráva od Lizmael pro Už nikdy...nikdy...si nedám trávu, když budu s...ním. Přemlouvám se tiše v duchu. Syknu bolestí a mé svaly se napínají. Kouše mě i do bradavky a obzvláště ta s piercingem je citlivá. Jeho polibky palí a štípou. Tahám ho za vlasy a naznačuju mu, aby nepřestával. "Andílku..!" lehce zaprotestuju, když kousně hodně a plácnu ho přes zadek. Ovšem rty zvlní roztoužený úsměv. Mlsně si olíznu rty, jakmile se pouští dráždivě níž. Sykavě se nadechnu. Líbá mě na podbřišek a já slastně zamručím. Rozepíná mi kalhoty a já už se nemůžu dočkat pokračování. Ne...prostě neumím držet slovo. A očividně nemám ani žádnej respekt. Vrátí se k mým rtům a já ho ihned na sebe natisknu a oplácím mu vášeň, kterou do polibku vkládá. Sem tam ho i nevybíravě koušu do jazyka. Když se odtrhnu, abych kapku nabral dech, pobaveně se usměju. "Nechtěl sis mě náhodou osedlat?" připomenu mu a začnu mu rozepínat kalhoty a pak mu je stahovat, zatímco se rty přisaju na jeho líbezný krk.

Mihael - 13. ledna 2011 22:54

soukromá zpráva od Mihael pro Vychutnávám si ho, líbí se mi ho trápit a přitom tuším, že se mu to líbí.Tahá mě za vlasy, ale né , abych přestal. A já ho poslouchám a pokračuju, protože to se mi líbí. Zaslechnu oslovení a plácne mě přes zadek. Usměju se a odpovědí je mu opět jemnější kousnutí. Jak ho rozdrážím a polibkem naznačím, že ho chci i jako zhulený, a on mě to oplácí stejně vášnivě. Kouše mě do jazyka a já jeho taky, nic mu nedaruju a hravě mu jeho touhy oplácím.Odtrhne se a pak slyším, jak mi připomene osedlání. Rozesměju se a nechám ho líbat mě na krk, moje kalhoty jsou vlastně jeho a jdou velmi lehce dolů. Můj úd je už postavený napůl a jak je osvobozený, jakoby se zaradoval. Slastně zasténám, jak pocítím volnost a s láskou ho kousnu do krku. " Nekoupil jsem si ty ostruhy, hřebče...ale můžu tě zkrotit i lasem." zašeptám hravě a olíznu mu krvavý kousanec.

Lizmael - 14. ledna 2011 10:32

soukromá zpráva od Lizmael pro Je to zvláštní. Andílek je rozdvočený, drásá mi pokožku do krve a rozhodně si nebere servítky. Ukazuje mi snad, co by chtěl, abych mu příště udělal já, ale mnohem...hůř? Začínám rozumět, že v bolesti našel krásu a potěšení. Svleču mu kalhoty. Vzdychnu spolu s ním, když mi prokousne kůži na krku.Zasměju se. "Ty ostruhy nepotřebuješ, kovboji. Ani laso." zavrním. Chytím jeho mužství a pevně ho sevřu v pěsti a potom ho drsněji pohladím. "Máš něco mnohem účinějšího." zašeptám a zabodnu mu nehty do podbřišku, potom sjedu rukou z jeho vlasů na jeho krk a sevřu ho prsty. Po chvilce sevření povolím. Kalhoty mi jsou dost těsné, tak i já osvobodím svůj úd. Vzrušení stoupá, protože vím, že se blíží chvíle, kdy opět budu moct být v něm.

Mihael - 15. ledna 2011 10:38

soukromá zpráva od Mihael pro Vzdychne se mnou, ovšem on díky mému kousnutí. Odmítne mojí nabídku na laso, a chytne můj úd. Zasténám bolestí a propnu se, protože ho svírá pevně.Pohladí mě přes něj a já se na něj zadívám. " Tohle ti bude stačit....nechceš si mě na to ...přípravit?" zašeptám tiše s bolestným sténáním, jak zabodne nehty do podbřišku. Sjede na krk a stiskne ho. Vydechnu bez snahy se bránit a můj úd se postaví vzrušením. Dívám se na něj a jen mírně otevřu rty.Mé tělo je napnuté, po zádech mi přejede mráz. Povolí a já se nadechnu, zhluboka, až mě zabolí plíce. Svlékne se a já pohledem sjedu na jeho vzrušení a pak do jeho očí. Přitisknu se na jeho tělo mým rozvášněným, mé rty jedou po jeho krku a něžně ho koušu. " Tak...se nakonec dočkám, ..tvého jazýčku.....který umí...tak krásný ....věci." špitám a přitom prsty přejíždím po jeho rty, jak mu naznačuju, že stále toužím po tom, co jsem chtěl od začátku.

Lizmael - 15. ledna 2011 18:10

soukromá zpráva od Lizmael pro Líbí se mi pocit, že ho mám "v hrsti" i do slovně. Je tak snadné někoho ovládat skrze jeho chtíč. Dokonce i anděla, který opět naznačuje, že by ode mě něco chtěl. Mile se na něj usměju a dělám, že jsem mu nerozuměl. Vnímám víc tóny bolesti, co se mu odráží v hlase. A to je jen předehra, můj milý.. Ubírám mu kyslík a pozoruju vzrušení na jeho údu. Opravdový vrchol slasti zažije jen jednou a pak... Jakmile se trochu nadýchá, přitisknu ho na sebe a vnímám jak je ze všeho rozpálený. Nechávám se od něj laskat a musím se usmát, když už opět naráží na to, co by chtěl. Olíznu mu prsty a kousnu do nich. Vydechnu a posadím se s ním. Vpiju se do jeho rtů a přejdu v hlubší polibek. Vím, že tohle mu nebude stačit a bude chtít cítit můj jazyk i jinde. Proto ho položím na záda. Odtrhnu se a zadívám se mu do očí. "Ale jenom lízat, vyděrači." uculím se a kousnu ho do bradavky. S pomocí rtů a špčky jazyka se dopracuju, až k jeho slabinám. Promnu jeho stojící úd, přivřu oči a pomalu dráždivě přejedu jazykem po celé jeho délce. Zadívám se průzračně modrýma oči na Mihaela a pohledem neuhýbám. Chci vidět jeho tvář. Špičkou jazyka pohladím špičku jeho penisu, zuby stisknu ozdůbku a zatahám za ni, jako kdybych jí chtěl vytrhnout. Znovu mu ho olíznu a dám si záležet, abych ho napínal a postupně jeho vzrušení zvyšoval.

Mihael - 15. ledna 2011 21:44

soukromá zpráva od Mihael pro Olízne mi prsty a na to mě do nich kousne. Nesouhlasně zavrtím hlavou s hlasitým mlasknutím, že tohle by se mi na údu nelíbilo. Posadíme se a já se ho chytnu kolem krku. Naše rty se spojí a nechám ho přejít do dlouhého hlubokého polibku. Mé ruce přejedou po jeho zádech a poškrábou je s láskou, jestli to tak lze nazvat. Položím e se na záda a on se odtrhne. Jeho pohled do mých očí naznačí, že se blíží splnění mého přání. Uculí se s tím, že jen lízat a já se na něj usměju. " Ale můžeš i kouřit....když budeš mít choutky." řeknu jakoby nic, ale rukou mu přejedu přes tvář, jak ho nenápadně prosím, aby nezůstal jen u lízání. Ovšem toto je už jen tichá prosba. Skloní se a kousne mě do bradavky, propnu se a zasténám slastí. Líbí se mi jeho trápení mého těla. Postupuje dolů, pomalu a cítím jeho rty a jazyk čím dál níž. Můj úd stoupá a můj dech se zkracuje. Líbí se mi to a mé ruce ho hladí po vlasech. Jak se dostnae k údu, olízne ho po jeho délce. Plně se postaví a já tiše zasténám slastí. Z pod přívřených víček se do jeho krásných modrých očí zadívají mé šedivé a já se usměju. Přejede mi po špičce, až se napnu , ale hned na to zatahá za ozdůbku. Bolest se projeví v hlase. " Opatrně...tam..je to hodně..citlivé." přiznám, ale vím, že to ví a udělal to schválně. Napíná mě a olizuje tak, že má touha po něm vzrustá. Mé prsty v jeho vlasech ho pevně chytí a mírně tahají, později už přidávám na síle a chci ho tam mít dlouho, protože to dělá skvěle. I když jen líže. Mé tělo se propíná a je znát, jak vzrušení prokrvuje moje tělo a můj hlas je zastíněný tichými vzdychy slasti nad jeho počínání. Mé oči jsou zavřené, láká mě být překvapený, zda bude dál tak jemný či použije něco dalšího záškodnického.

Lizmael - 16. ledna 2011 10:50

soukromá zpráva od Lizmael pro Z rýh na zádech vytékají proužky krve a já už se nemůžu dočkat, jak mě to bude svědit až se z nich budou stávat strupy. Stojím si jen za lízáním a on najednou přistoupí i na kouření. "Já? Tsehe, spíš ty máš choutky." cuknu koutky a začnu se propracovávat dolů. Znovu a znovu poznávám, jaké to je mít nad ním plnou kontrolu. Jeho tělo je příliš slabé, aby dokázala čelit slasti, kterou mu dopřávám. Kroutí se a sténá. Žízeň po vzrušení roste na obou stranách, ale ta jeho se dá jen těžko uhasit. Je naprosto zkažený. Tahá mě za vlasy a já se musím pousmát. Stále ho dráždí jenom jazykem a schválně nikam nepospíchám. Rozdráždím ho tím k větší citlivosti. Pohrávám si s ozdůbkou a sem tam na ni tlačím. Moc dobře vím, že je to citlivé. Později o něco zrychlím tempo, protože i j sám jsem z toho dost vzrušený. Chytím jeho varlata a chvilku si s nima hraju, potom jako by nic se prstem dostanu k jeho otvoru a začnu ho připravovat. Kromě lízání ho začnu i sát a přidám na rychlosti oproti pomalému rozjezdu.

Mihael - 16. ledna 2011 18:01

soukromá zpráva od Mihael pro Dráždí mě jen jazykem, nechvátá a já se z toho můžu zbláznit. Prohýbám se, svírám silou jeho vlasy a krotím svůj dech. Pokaždé, jak si zahraje s ozbůdkou, tiše zasténám slastí. Je to zvláštní, vzrušující a ozdůbka vzrušuje ještě jinak díky pohybu jeho jazyčků s ní. Zrychlí a hraje si s mými varlaty. Netrvá to dlouho a cítím, jak začal i sát. Sevřu jeho vlasy a rukou mu přejedu po krku tak, že mu tam nechám hluboké rýhy. Než se stačím trošku vzpomatovat, pocítím, jak do mě proniká prsty. Zasténám nahlas, s náznakem bolesti. Ještě stále nejsem plně zregenerovaný z té naší vášnivé akce z obchodu. Více ho přitáhnu do svého rozkroku a nechám svůj úd do jeho úst více zasunout. Pánví nedočkavě zavrtím, líbí se mi to i s tou bolestí. Přidává na rychlosti a můj hlas na hlasitosti. Mé tělo se prohýbá a já zase bojuji se vzrušením, ovšem vrchol je stále ještě díky ozdůbce daleko. I když dokáži to už případně urychlit. Držím ho stále za vlasy, nemůžu ho pustit a druhou rukou střídavě dráždím jeho kůži a zase chytám koberec prsty. Koušu se do rtu, abych nesténal tak moc, ale čím dál více ho chci.

Lizmael - 16. ledna 2011 19:40

soukromá zpráva od Lizmael pro Mám pocit, že mě každým momentem skalpuje. Rozedře mi kůži na krku a já stisknu jeho penis lehce zuby. Vniknu do něj zatím jen prsty. Bolí ho to, ale neprotestuje. Přitlačí si mou hlavu blíž a nedá mi jinou možnost. Nebráním se. Jeho sténání mi vše bohatě vynahrazuje. Chvilku ještě pokračuju v jeho uspokojování. Vím, že mu nejde vyvrcholit hned. Vyjedu z něj prsty a chytím ho za obě zápěstí, aby pustil mé vlasy. Zvednu hlavu a vytáhnu se k němu, abych mu mohl hledět zpříma do očí. "Teď jsem na řadě já." zašeptám podmanivě a svůdně se usměju. Skloním se políbím ho. Podvlíknu ruce pod jeho zády a přitáhnu si ho do sedu na svůj klín. Nedočkavě stisknu jeho zadeček a směřuju si ho na svůj úd. Vzrušením skoro nedýchám a zuby zatahám za obojek.

Mihael - 16. ledna 2011 22:41

soukromá zpráva od Mihael pro Stiskne mi penis zuby, když více zaberu za jeho vlasy.Tím více stiskne mojí ozdůbku a já se více propnu slastí. Jak do mě proniká, narazím ho na sebe a on se nebrání. A já ho odměnuju svými hlasovými projevy. Vyjede ze mě a chytne moje ruce. Velmi nerad pustím jeho vlasy a otevřu oči. Vytáhne s a já se dívám do moře.Do jeho modrých očí. Usměju se na něj a na moment naznačím přemýšlení. " Už?" špitnu rozechvěle a oči zavřu při doteku jeho rtů, plně se zapojím do polibku. Nebráním se a posadím se tak, že nohama se zaklesnu za jeho tělo, tím se rychleji dostanu do sedu. Stiskne mi zadek, pocítím jeho úd u mého otvoru. Jeho zuby chytnou obojek a zatáhnou dolů. Sjedu o kousek níž a dráždivě do sebe nechám pomalu najet jen špičku. Provokativně otevřu oči a usměju se. Vyjedu zase nahoru, jakobych chtěl utéct, ovšem hned s dalším výdechem na něj dosednu více a zase kousek vyjedu nahoru. Dráždím sebe i jeho, trvá mi schválně dlouho, než na něj naplno dosednu. S každým prostoupením více do mě, zasténám a zranění se opět probouzí. V hlase je znát však jen slast. Jak dosednu, zadívám se něj a kousnu se do rtu. Hned na to se na něm začnu pohybovat, a zrychluju s tím, jak jsem nažhavený a jen hořím potom, aby mě udělal.

Lizmael - 17. ledna 2011 09:56

soukromá zpráva od Lizmael pro Oplatím mu úsměv, který jasně říká, že "opravdu už". Po polibku se zvedneme a mě se zase příjemně začíná motat hlava. Dostanu se do něj pouze na kousek a přidušeně vydechnu. Zadívám se na něj a je jasné, že mě tím doslova mučí. Opakuje to a dává mi pouze ochutnávat to, co mohu mít. Pevně tisknu jeho tělo a snažím se příliš nevzdychat, i když je poznat, jak moc mě tím dráždí. Mé svaly jsou napnuté a já si to vybíjím tím, že zasypávám jeho krk a ramena vášnivými kousanci. Konečně dosedne zcela. Kousne se do rtu a já mu ho hned na to olíznu a kousnu ho do hrního. Začne se pohybovat a já se můžu zbláznit z jeho příomnosti. Nechávám vše na něm a pouze ho hládím, škrábu a dráždím polibky. Párkrát ho i přidusím, protože vím, jak to má rád. Najednou se za Mihaelovými zády ozve pobavený smích. "Už zase znásilňuješ nevinný chlapečky, Lizi?" has to byl mužský. "A já můžu venku promoknout až na kost, jak tam chčije." ozve se nespokojené mlasknutí a po té vzdalující se kroky. Pokud se andílek ohlédne stihne už jen záda mužské ostavy mizící v koupelně. Já ztuhnu, ale jsme nejspíš moc omámený trávou a andílkem samotným. Zadívám se roztouženě na Mihaela a olíznu mu čelist. "Pokračuj..." vybídnu ho tiše.

Mihael - 17. ledna 2011 21:43

soukromá zpráva od Mihael pro Dráždím ho pomalými pohyby, kterými se dostávám do sedu. Než plně dosednu, můj krk a ramena jsou pořádně pokousaný a jeho tělo se napnutý a cítím jeho touhu po mě. Líbí se mi to a očima hltám jeho dravost, kterou v sobě musí dusit. Dosednu a kousnu se. Jeho jazýček mě ošetří a hned na to mě zuby kousne do horního rtu. Vzdychnu s úsměvem a rozhýbu se na něm. Dráždím ho pohyby pánví, a začínám i v tomto stylu milování získávat určité dovednosti, kterými démonka dostávám mimo realitu a pouze s touhou po mém těle. On se mi odměnuje tím, že mě líbá, škrábe a jak mě přidusí, zavřu oči a plně dosednu a zůstávám sedět, ovšem moje pánev ne a kroutím se na něm, přitom odevzdaně vystavuju své tělo. Zopakuje to několikrát a pokaždé se potom nadechnu. Zrovna mě dráždí polibky,a já se na něm nadvzedávám, abych plně nasednul a cítíl ho v sobě. Vzdychám a přítomnost dalšího neregistruju. Díky přítomnosti Lizmaela a díky trávě. Zaslechnu hlas a posměšky, ale ani se neotočím. Neřešil bych to, ale on ztuhne. Zakroutím hlavou. " Démoni prostě nemají slušného vychování...ale ty....máš ted božské záležitosti." řeknu nahlas tak, že to i druhý může slyšet. Na to chytnu jeho obličej a přitáhnu si pozornost na sebe. Políbím ho a rukou zajedu na jeho varlata, která stisknu, přitom plně dosednu jak to jen jde. Olízne mi čelist a já se usměju. Jakoby nic dál pokračuju, vzdychám a přítomnosti dalších si nic nedělám. Cítím, že se blíží můj vrchol a já si ho chci pořádně užít.

Lizmael - 18. ledna 2011 09:53

soukromá zpráva od Lizmael pro Mihael je úžasný. Čím víc touží po aktu spojení, tím je šikovnější a vynalézavější. A očividně si to dost užívá, mít mě téměř pod kontrolou. Ukáže mi, že i pouhé kroužení pánví může mít tolik smyslné a dráždivé účinky. Chvílemi si připadám, jako kdybych dusil sám sebe. Trochu mě překvapí, že se andílek ani trochu nezarazí. Ale o to víc mě polije vzrušení a jsem rád, že nechce přestat. Usměju se jeho hlášce a oplácím mu polibek, ve kterém zasténám, když mi stiskne varlata a dosedne až na doraz. Mírně zakloním hlavu a vzdychnu. Jednou rukou ho držím za boky a druhou začnu dráždit jeho úd s ozdůbkou.

Mihael - 18. ledna 2011 13:08

soukromá zpráva od Mihael pro Moc dobře vnímám jeho vzdychnutí a prohnutí. Nejspíše jsem ho překvapil, ale já to neřeším. Mám hlavu zblbou trávou a jím samotným, jakož i aktem. Nehledím na důsledky a nehledě na to, že kdyby mě ten druhý chtěl zabít či ze mě cítil andělskou auru, nejspíše by neřekl to, co říkal. A tím se pro mě stal nepodstatný. Jeho ruka sjede na můj úd a hraje si s mým údem. Zrychlím v nasedání i díky tomu, že jsem sám vzrušený a to dost, že bych mohl vyvrcholit. Jeho hraní mi tím jenom pomůže. Skloním se a něžně líbám jeho kůži než ho pořádně kousnu do krku. " Nechceš mu ukázat....co vše umíš." zašeptám svůdně jakobych ho lákal k nekalostem. Ovšem hned na to dosednu a rozdráždím se pohybem na prostatě, takže mu zasténám a v penise mi pulzuje, jak jen díky ozdůbce jsem nevyvrcholil. " Ale moc...času nemáš....démonku." dořeknu a kousnu ho do ucha. Přitom se mírně nadvzdenu tak, jakobych z něj chtěl vyjet a zase mohl na něj naplno nasednout. Rukama se držím jeho těla, nehty se zarývají do jeho kůže na ramenou i na hrudi.

Lizmael - 18. ledna 2011 16:22

soukromá zpráva od Lizmael pro Už tak podážděnou kůži posévá jemnými polibky, načež se zakousne do krku až bolestě zasténám. Zašeptá mi do ucha lehkou provokaci a já se zasměju. Těžko říct, jestli tomu, co řekl, nebo andílkovi samotnému. Má návštěva rozhodně není někdo, před kým bych se musel nějak moc vytahovat. Nu, ale když si to můj zvrhlý miláček přeje... Sám cítím, že nám už moc času nezbývá, ale přesto to vysloví. Než na mě stačí znovu nasednout, chytím ho pevně za boky a povalím ho na záda. Přejedu mu nehty po stehně a jazyke po hrudi, vyjedu přes krk až k jeho rtům a vklouznu mezi ně. Přirazím dost bezohledně, co to jde. Prsty sevřu jeho krk a přidusím ho zrovna v okamžiku, kdy potřebuje co nejvíc vzduchu. Vzrušeně sténám a přidávám na tempu. Užívám s pohled na jeho zpocení tělo, napínající se svalstvo a krvavé škrábance a kousance. Neskutečně mu to sluší. A ten výraz co má v tváři...nepopsatelně svůdný. A všechno mi to patří. Znovu pevně chytím jeho úd a pomáhám mu, aby rychleji dosáhl vrcholu, protože já už to moc dlouho nevydržím.

Mihael - 18. ledna 2011 19:50

soukromá zpráva od Mihael pro Než stihnu nasednou, chytne mě a povalí. Rozesměju se a smích přejde do zasténání, jak mě poškrábe na stehně. Vyjede k mým rtům a jazykem se probojuje mezi ně, ani se moc nebráním a s výdechem ho pustím mezi rty.Jazykem ho přivítám a slastně zasténám, jak si mě hrubě veme. Na to jeho prsty obejmou můj krk a já se nemůžu nadechnou. Cítím, jak nemám vzduch a jak toužím po vzduchu a ten se mi nedostává. Slastně zavřu oči a dravě mu oplácím polibek, jakobych se díky tomu mohl nadechnout. Jeden moment jsem se i bál, že mě vážně už chce zabít, díky tomu jeho návštěvy a možná mě už nepotřebuje. Ovšem můj krátkých strach byl zbytečný, protože pokračujeme. Oba víme, že to nebude dlouho trvat a tak akt přibývá na tvrdosti. Sténám a prohýbám se, mé tělo je od potu a krve, můj výraz plný slasti. Otevřu oči a zadívám se mu do očí, usměju se na něj a sám se na něj přirazím naplno. Dotkne se mého údu a hraje si s ním. Nemusí moc dlouho, protože můj vrchol příjde brzo. Propnu se a sám se na něj ještě víc narazím, přitom si ho přitáhnu, hlasitě zasténám a mé ruce se drží jeho paží, které drásají nehty. Mé sémě dopadne přes ozdůbku na jeho ruce a na mé tělo. Po krátkém zavření oči se na něj znova podívám. Se spokojeným úsměvem na tváři.

Lizmael - 18. ledna 2011 20:36

soukromá zpráva od Lizmael pro Je na pokraji slasti a nebrání se mým přírazům. Naopak jim vychází vstříc a dělá je mnohem intezivnějšími. Pocítím jeho vyvrcholení a sám dosáhnu orgasmu chvíli po něm. Propnu se a naposledy hlasitě zasténám. Srdce bije jako splašené a á lapu po dechu. Do svalů se vlévá pocit uvolnění a euforie. Ranky a škrábance pálí, jak se do nich dostává pot, ale dá se to vydržet, Položím se na andílka slíbávám z něj pot a kapky krve. Potom se vyčerpaně překulím na záda a zavřu oči. Ozve se zatleskání. "Páni, a teď nevim, kdo koho znásilnil." ozve se pobavený hlas a na opěrku gauče se posadí onen neohlášený host. odkaz Má na sobě pouze ručník uvázaný kolem beder. Nejde z něj cítí žádná démonská aura. Ale zároveň je znát, že to není obyčejný člověk. Ale na přesnější rozpoznání má Mihael momentálně příliš otupělé smysly. "Zavři hubu..." ozvu se pouze otráveně a nehodlám vstávám. Pootevřu jedno oko a vidím, jak si bez ostychu prohlíží andílka. Zachovám se krapet žálivě a přehodím mu přes slabiny deku. "Co tady vlastně pohledáváš, Audrey?" zamumlám vyčerpaně. Otázaný sjede na gauč a pohodlně se na něm rozvalí. " To už tě ani nemůžu přijít jen tak navštívit?" povytáhne obočí a potom se ušklíbne. "Slyšel jsme, že si se prej zcvoknul...tak jsme to musel očíhnout." znovu se zadívá na Mihaela.

Mihael - 18. ledna 2011 21:05

soukromá zpráva od Mihael pro Vyvrcholí chvíli po mě, oba po chvili na sobě ležíme a oddechujeme. Políbím ho na tvář i na krk. Po chvili se překulí na záda a já dál ležím, oddechuju a mám zavřené oči. Uslyším zatleskání a poznámku. Jen otevřu oči a usměju se tak nevinně, jak to jen dovedu. " Chápat se to může...různě." poznamenám drze a očima ho sjedu. Je jen v ručníku a já ležím nahý. Ale stejně po chvili oči zavřu a odpočívám. Nemám z něj strach a vypadá to, že on o mě zájem taky nemá. Démon poštvaný proti nám by reagoval opravdu jinak, zbytek mě nezajímá. Ovšem Lizmael je podrážděný a dokonce přes moje tělo přehodí deku. Otevřu oči a pootočím hlavu na démonka. Pohladím ho po vlasech a pošlu mu vzdušnou pusu. Lizmael naváže hovor s druhým, Audreyem. Nad slovy nového přítomného se upřímně rozesměju. " Myslím, že jsem si toho už taky všimnul." popíchnu Lizmaela a pomalu se posadím. Pohled Audreya cítím a tak nějak si ho užívám. "I když kdo by nezbláznil z mé krásy." promluvím opět pyšně a sebevědomě. Skloním se a Lizmaela něžně olíznu a pak políbím, překvapivě něžně, s láskou. Pomalu se postavím, je vidět, jak se rány ozývají a i přes bolest se stále usmívám. Mírně některé hlubší rány krvácejí, svaly se napínají při námaze. Jsem vyčerpaný, přesto štastný. "Jdu pod vodu......né, že odejdete bez rozloučení." ušklíbnu se na ně a pomalu potácivě vykročím ke koupelně. Deka mi už při vstávání spadla a já jdu nahý, ovšem nijak to neřeším.

Lizmael - 19. ledna 2011 19:29

soukromá zpráva od Lizmael pro Audrey se na tebe po tvé drzé poznámce zvláštně zadívá. Těžko říct, co se mu zrovna hodí v hlavě. Sice se nepatrně usmívá, ale pohled to není zrovna přátelský. Jako kdyby ti vůbec nevěřil. Snažím se Mihaela trochu zakrýt, ale stejně to nemá smysl. Vím, že Audrey na něj chutě mít nebude. Do ženský má andílek docela daleko. I když občas mluví namyšleně, jako ony. Třeba zrovna teď o své kráse. Audrey pobaveně zavrtí hlavou. „Dovolil bych si odporovat…já bych se třeba nezcvok.“ zasměje se a sleduje, jak libáš Lizmaela, který se tváří ještě pořád trochu napruženě. Dívám se, jak se Mihael snaží postavit a následně odchází, nebo spíš se potácí do koupelny. Cítím z něj onu bolest a zase na sebe začínám mít vztek. Takhle to dál nepůjde. Kouknu na Audreyho a posadím se. Sám bych se měl taky odebrat pod vodu, ale zatím čekám. „Neseš mi snad svěrací kazajku?“ ušklíbnu se na něj, zatímco on si začal balit špeka. „Děláš si víc nepřátel, než bys musel, Lizi. Vykašli se na to. Moc čeříš vodu.“ poví Audrey docela vážným hlasem. Dlouze vydechnu a podívám se stranou. Nesnáším, když se mi někdo snaží mluvit do duše. Natáhnu si trenky a postavím se. „Audrey, nic proti, ale…nestrkej do toho čumák. Nemáš páru, oč tu jde. Nejedu v tom na vlastní pěst.“ plácnu ho po ramenu a dojdu si k ledničce. Vyndám z ní petku s vodou a v zápětí jí na sebe vyleju, abych se trochu zchladil. „Ne?“ houkne překvapeně. „Venku se šušká něco jinýho, a to je sakra důležitější, Lizi…“

Mihael - 19. ledna 2011 20:24

soukromá zpráva od Mihael pro Nevypadá to, že by Audrey byl přátelský, ale to mě netrápí. jak promluvím o sobě, snaží se odporovat. Zakroutím hlavou. " Mysli si co chceš, ale já vím své....." řeknu spíše tajemně, protože i přes to všechno, ani Lizmael neví vše o mě a ví, že jen díky zahlídnutí mé pravé podoby může mé padnutí znamenat mnoho a mnoho se pod tím skrývat. Zastavím se za dveřma koupelny a chvili poslouchám. Opírám se o zed a oddechuju, pomalu jdu k zemi. Mé tělo potřebuje odpočínek, ale má mysl poslouchá hovor, stále jsem ještě zmámený, přesto mé rty neslyšně zašeptají modlitbu. Pomůže mi soustředit se na přítomnost. Čeříme vody? Teda....já jsem zvyklý, ty asi ne. Začínají jít proti tobě....vždy to ale můžeš ukončit...Lizmaeli. pomyšlím v duchu a je mi jedno, zda to zachytí či ne. Pomalu se zase postavím na nohy a dojdu k zrcadlu. Zadívám se na sebe a na mé rány po těle. Přejedu si po ranách a tiše sykám pod bolestí. Zadívám se na obojek a přejedu si po zapínání, ovšem neotevřu ho. Stejně nemůžu. Můj pohled se stočí nahoru a pustím na sebe sprchu. Sprchuju se dlouho a obnovuju svoje tělo, stejně jako má mysl je napojená někde jinde. Po osprchování vejdu beze slov do obýváku, přesto se zářivým úsměvem. Na sobě mám též jen ručník a jen tak zamířím k posteli. Moje chůze je až neuvěřitelně jistá. Tráva je z hlavy pryč.

Lizmael - 22. ledna 2011 17:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Mihaelovy myšlenky nezaslechnu. Mám teď v hlavě jiné...starosti, jestli se to tak dá nazvat. Nemůžu a ani nehodlám říkat nahlas vše, co vím. Jsou věci, které by andílke neměl vědět. Audric možná, ale to bychom museli být sami a to je teď docela nepředstavitelné. Proto je náš rozhovor spíše mlčením. Vím, že mě chce vytáhnout k průseru. Ale já tu pomoc musím odmítnout. Konečně se Mihael vrátí. Už jsme měl nutkání ho jít zkontrolovat. Vypadá až podezřele v pohodě. "No...jdu se taky trochu zkulturnit." pohlédnu na oba dva potom se vypařím do koupelny. Audric využije příležitosti. Dokouří a vleze si za Mihaelem do postele. Položí se ležérně na bok. "O co ti jde, ha?" zeptá se narovinu. "Nezatahuj Lizmaela do sraček, ze kterých se pak nedostane." prohrábne si vlasy. "Měl bys vypadnout. To je to nejlepší, co můžeš udělat."

Mihael - 22. ledna 2011 17:44

soukromá zpráva od Mihael pro Položím se do postele a zavřu oči. Nepřikývárm se, jen se tam rozplácnu a oddechuju. Můj úsměv zmizí a víčka mírně zacukají, jak přemáhám bolest. Nechci dát najevo nic, potřebuju se ted regenerovat. Lizmael odejde do koupelny a je mi jasný, že ted jsem tu asi navíc. Vzpomenu si na svůj byt, ale při myšlence na cestu do něj a nebezpečí, co tam je, rychle nápad opustit je ted zavrhnu. Ano, mám rád bolest, ale chci jít od něj stejně jako smrt. Jen co je Audrey chvili sám, příjde za mnou. Položí se na postel a promluví na mě. Usměju se a otevřu oči. Zadívám se mu do tváře s nevyslovenou drzostí a sebevědomím pohledem. " Kdy odejde určuje on, né já. Stačí jediné a bude mít ode mě pokoj. Neřekl jsem mu kdy to chci, může to udělat kdykoliv. Jestli se dostává do sraček, je to jeho volba, milý Audreyi." mírně se nazvednu na lokty a přiblížím se k němu o kousek blíž. Olíznu si rty a usměju se na něj, mé oči se vpíjí do jeho. " Přemluv ho...at to ukončí." hned na to se rozesměju a zase jako nic se položím do postele a zavřu oči. Na tváři už úsměv zůstává.

Lizmael - 22. ledna 2011 18:48
	soukromá zpráva od Lizmael pro Audrey si nic nedělá z tvého vystupování. Naopak, tváří se docela přátelsky. I když je znát, že se mu to co říkáš, nelíbí. Stiskne rty a zatřepe hlavou. "Házíš všechnu zodpovědnost na něj?" nakrčí obočí. "Už je to ve fázi, kdy si tvým zabitím nepomůže..." zamumlá a položí se na záda. "Jedině, že by tě jim předhodil...pak by tu šance byla." založí si ruce za hlavu.

Mihael - 22. ledna 2011 18:54

soukromá zpráva od Mihael pro Je znát, jak se mu to nelíbí. Ležím a oči mám zavřený, ovšem moc dobře ho poslouchám. " Já mu říkal už na začátku, že za mě body mít nebude....a komu by mě měl předhodit?" zeptám se jakoby ze zvědavosti. I když docela mě zajímá, kde si to už Lizmael kvůli mě všude zavařil. Přesunu se taky na záda, ale oči nechám zavřený. " On se nestará o moje problémy, já o jeho. Neříká mi, s kým má problém. Já se o to nezajímám." hovořím klidně, ovšem uvnitř mě to trápí. Moc dobře se zajímám o jeho problémy, ale ještě jsem nenašel nikoho, kdo by byl ke mě upřímný. A nebo mě nechtěl hned zmlátit či zabít. Třeba mi to tehle řekne.

Lizmael - 22. ledna 2011 19:13

soukromá zpráva od Lizmael pro Snažíš se dozvědět, u koho bys případně mohl skončit, ale Audrey se k tomu příliš nemá. Nejspíš moc dobře nechápe, jaký mezi sebou máte vztah. "Aha, nezajímaš se. Co taky jinýho." už zase moc přátelsky netváří. Sleze z postele a málem se ve dveřích srazí s Lizmaelem. Ti dva si vymění pohledy. Audrey se jde obléct a Lizmael se na teb krátce zadívá. Potom pokračuje ke gauči, kde čeká až se jeho známý vrátí. Doprovodí ho ke dveřím. Řeknou si pár tichých slov a potom zůstáváte v bytě opět sami dva. "Chceš něco donést?" houknu na tebe. Sám si s sebou k posteli přines láhev piva. Lehnu si a přišoupnu se blíž k andílkovi. Lehce ho prsty pohladím po těle a přitom si prohlédnu i různá zranění ze kterých se dostane...za nějaký čas.

Mihael - 22. ledna 2011 19:39

soukromá zpráva od Mihael pro Netváří se přátelsky a ani mi nic neřekne. Nijak ho nepřemlouvám, vypadá to, že sice vyhrožuje, ale aby mi řekl, co mu hrozí, tak zas tak velký kamarád jeho není. I když démon aby měl kamaráda. Odejde z postele a já zůstávám na místě. Slyším kroky, jak se nejspíše pakuje pryč. Ušklíbnu se a můj úsměv zmizí. Stále mám zavřené oči, naslouchám, ale už toho moc neuslyším. Už moje zabití mu nepomůže? Co to znamená? Vždyt trápí anděla a jim to nestačí?Zabije anděla a jim je to málo? A to prý on je zvrhlý. On se aspon uspokojí s mojí smrtí tím, že je konec? Copak po mé smrti mu bude hrozit nebezpečí? ruka sjede na obojek a pak zaslechnu dveře. Uslyším otázku, ale jen zakroutím hlavou. Nemám na nic chut, možná bych si měl dát dalšího špeka. Pocítím, jak se démonek položí vedle mě a přejede mi po těle. Otevřu oči a usměju se na něj. " Doufám, že svému andílkovi dáš napít.....než ..." nedořeknu a jen se mu zadívám do očí. " Démonku....vím, že mojí smrtí se nespasíš......co bude potom, co mě zabiješ? Kdo po tobě jde?" zeptám se ho narovinu. Oba máme nějaký úděl a možná mi to řekne, možná mě jen umlčí.

Lizmael - 22. ledna 2011 22:22

soukromá zpráva od Lizmael pro Pousměju se na andílka a chystám si loknout, ale hrdlo lahve se zastaví pár centimetrů od mých úst. Protočím oči a hlasitě vydechnu. "Audrey zase blbě kecal, co?" zavrčím a napiju se. Zadívám se ke stropu a nepatrně se zamračím. "Nelam si s tím hlavu, tobě to může bejt fuk." pokusím se usmát a podám mu pivo. Položím se na záda a promnu si obličej. "Emoce zanechávají stopy, do mě se vsakují celkem snadno, proto se také živím ...tím svým způsobem. Ale vlastní emoce...to u démona neni vůbec žádaný." promluvím sám od sebe. "Ať už s tebou provádím cokoliv, i když bych tě každej den stahoval z kůže...nikdy to nebude správný, protože...stále k tobě cítím to, co je zakázané." uvědomím si, že to asi není moc srozumitelné, těžko se to vysvětluje. "Prostě...neřeš to. Nech to bejt..." zavrtím hlavou a zavřu oči.

Mihael - 22. ledna 2011 22:48

soukromá zpráva od Mihael pro zavrčí něco o tom, že mi to může být fuk a že ten druhý jen kecal, nato mi podá pivo. Převezmu ho a napiju se. Jeho pokus o úsměv není moc dobrý, což musí vědět i on. Položí se na záda a začne hovořit. Dívám se mu do tváře a pivo odložím stranou. Vidím, jak má zavřený oči a leží. Zůstávám nějakou dobu ticho. Protože mě máš rád...protože cítíš sympatie k nepříteli....proto....nemáte mít emoce..ale ty je máš...a není to nenávist, kterou by asi zkousli líp. ....vadí jim náš vztah.....ale to přece oba víme......s tím už ani jeden nic neuděláme... promluvím, jak mé myšlenky přejdou do mluvy. " Mým odchodem se to ale nezlepší......je pozdě na odchod...a i kdybych šel k ostatním...stejně emoce v tobě budou pořád ....ten tvůj kámoš neměl zrovna nejlepší nápady na tvé spasení......nehledě na to, že .....oni by mě nezabili.....myslím." znejistím. Nejsem nejsilnější a i kdybych přešel do své andělské formy, jsou démoni, co mě i v této formě přemůžou. I kdybych se bránil. Položím se na záda a zavřu oči. " až....to ukončíš.....vrátím se zpátky..k němu a on rozhodne, ..co bude s mou energií dál.......jaké bude moje postavení po mém trestu." rozmýšlím a najednou je mi úzko. "Lizmaeli....já.....nechci...." prudce se posadím a bouchnu pěstí do postele. " šukáš anděla a oni tě nesnáš....přitom by tě měli uctívat, jak dokážeš nebesa pokořit....jakto..jak to , že mi nic nevychází." rozčílím se a hlas se mi zvedne. Dokonce se i postavím a poodejdu od postele, kde zůstávám stát. Dívám se před sebe a přemýšlím.

Lizmael - 22. ledna 2011 23:08

soukromá zpráva od Lizmael pro Neposlechne s tí, aby to nechal plavat. Zamyslí se i nahlas a já zpočátku pouze poslouchám. Nemám k tomu víc, co bych řekl. Vše se tolik zapletlo dohromady a je jasné, že čím víc se budeme snažit o co nejlepší konec, tím se vše zhorší. "Takže zemře pouze tvá tělesná schránka?" zeptám se tiše, co mi poví o energii. Bylo by to pro mně pak snadnější, vše ukončit?Kdyby tu existovala možnost, že by nezanikl zcela... S cuknutím otevřu očim jak prudce Mihael zareaguje. Po chvíli se zvednu a dojde k němu. Zazadu ho obejmu a opřu si bradu o jeho rameno. "Není to tak černobílé. V pořádku by bylo, kdybych tě pokořil jednou a dost...ale...zabředl jsem do toho a horko těžko se z toho dostanu. Já ani...nechci." zamumlám. "Netrap se s tím, co bude se mnou." pohladím ho po hrudi. "Jedině...těsně před tím, než to ukončím...a ty se proměníš do tvé pravé podoby...mohl bys mě stihnout zabít...i když záleží hodně na správném načasování a okolnostech..

Mihael - 22. ledna 2011 23:33

soukromá zpráva od Mihael pro Parchanti....pořád mi to nebude vycházet....co...co proti nám máte....nemůžou nás nechat být?...kdybych se vrátil....zachránil bych ho? Jeho otázku o mé schránce jsem slyšel, ale netuším, jak to říct. Svým způsobem ano. Pocítím, jak mě obejme a položí si hlavu na mé rameno. Chytnu jeho ruce a pohladím ho přes ně. Mírně natočím hlavu a políbím ho do vlasů. Nadechnu se a vnímám vůni, kterou v nich má. Přivřu oči, nechci se tohoto vůbec vzdát. Pohladí mě po hrudi a jeho slova mě donutí nedýchat. Nemůžu se nadechnout. Prudce se otočím celým tělem a zahledím se do jeho očí. " Ty chceš zemřít spolu se mnou?" shrnu jeho žádost do jedné věty. Uhnu pohledem a kousnu se do rtu. Tohle jsem nečekal. Konečně se nadechnu a prudce ho k sobě přitisknu. Přejedu mu po zádech a hlavu mám nad jeho ramenem, rty u jeho ucha. " Moje schránka zmizí....a má síla, energie a vše, co tu bylo ty staletí se vrátí zpátky k Němu. On rozhodne, jak budu vypadat potom, a kdy budu opět ...v nějaké schránce. ......ani nevím, zda si tě budu pamatovat...upřímně...toto..jsem ještě neprožil..ještě mě démon nezabil.....po dobu mé existence.......dovedl bych tě zabít...ve své plné síle...ale opravdu by to muselo být načasované.....abychom ...oba." dál nemluvím, zbytek je jasný. Zavřu oči a mé ruce ho dál hladí po zádech.

Lizmael - 22. ledna 2011 23:49

soukromá zpráva od Lizmael pro Otočí se ke mně čelem a já okamžitě zachytím jeho pohled. Pochopil má slova jasně. Na souhlas jemně kývnu. Přitiskne se ke mně a já se nebráním. Také mu prsty jemně přejíždím po zádech. Poslouchám ho. Jak rád bych se dozvěděl, co vše tu prožil. Domluví a já ho pohladím po zádech. Mírně se odtáhnu a vezmu jehotvář do svých dlaní. "Zemřít současně s tebou...by bylo to nejlepší, co by se mi mohlo přihodit." jsem překvapivě upřímným i sám k sobě. Nezvládal bych žít bez něj. S vědomím, že za jeho smrt jsme zodpovědný já sám. A stejně...pak by následoval můj trest. A co kdyby ON byl tolik vypočítavý, vrátil Mihaela ve stejném těle, ale bez paměti? Bříškem palce mu přejedu po rtech. "Lepší volba neexistuje." políbím ho něžně.

Mihael - 23. ledna 2011 00:03

soukromá zpráva od Mihael pro Kývne na souhlas. Zamrazí mě to a vnitřnosti se mi sevřou. Nemůžu tomu uvěřit, vůbec tomu nemůžu uvěřit. Je to šok. Nečekal bych to od...démona. A už vůbec né od Lizmaela. Obejmu ho a on mě taky hladí po zádech. Naskakuje mi z toho husí kůže. Odtáhne se a já se chvili bráním, ale pak povolím a nechám se. Veme mou tvář do dlaní a jeho slova mě zasáhnou přímo do srdce. Mé oči zvlhnou slzama, jen stojím a dívám sen an ěj. Neschopný jediného slova. Přejede mi po rtech, bříškem a pak mě políbí. Zavřu oči a naplno mu polibek oplácím. Mé tělo se natiskne na jeho, pevně ho obejmu a cítím, jak mi slza sjela po tváři. Více se vložím do polibku, hladím jeho tělo a tisknu ho na své chvějící. Jakoby mi byla zima, motá se mi z toho hlava a venku opět prší. Do konce...spolu....navždy....do našeho posledního dne.....miluji tě....Lizmaeli. v myšlenkách dávám jemnou přísahu.

Lizmael - 23. ledna 2011 11:26

soukromá zpráva od Lizmael pro Vidím a vnímám, jak moc ho má slova zasáhla. Je citlivý, ať už si to přizná nebo ne. Jeho oči získají kovový lesk. Políbím ho a on se zapojí. Třese se, ale já vím, že to není zimou. Pocítím slanou vlhkost na tváři. Kapky deště zuřivě dopadají na sklo. Pevně ho svírám v náručí. Vyřkne tichou přísahu a dokonce i mně se snaží zpod víček prorvat jediná vzácná slza. "Budu tě chránit, dokud se sami sobě nestaneme katem....do té doby tě nenechám odejít." hladím jeho rozechvělé tělo. Odtrhnu se od jeho rtů, pohladí a zahledím se mu do očí. Miluji tě. setřu mu slzu a ještě jednou ho políbím. Pohladím ho po paži a jemně ho stáhnu s sebou do postele. Přivinu ho k sobě. "Musíš odpočívat..." povím tiše.

Mihael - 23. ledna 2011 20:55

soukromá zpráva od Mihael pro Líbám ho a v mysli odříkávám přísahu. V hlavě se mi ozve i jeho hlas. Uvnitř se rozechvěju a jak se odtrhne v polibku, stojím a mám zavřené oči. Pomalu je otevřu a pocítím jeho pohled. Jeho slova v mysli opět proniknou a na to mi otře slzu a znova mě políbí. Vrátím mu polibek a nechám se odtáhnout zpátky do postele. Obejmu ho a přitisknu se k němu vleže. Odpoví, že musím odpočívat, jen přikývnu. Zavřu oči a mé ruce znova hladí jeho tělo. " Lizmaeli....přesto na sebe dávej pozor......nevím, co je Audrey zač...ale půjde případně po tobě časem...i on." řeknu tiše a něžně ho políbím na krk. Sám si pak lehnu a je znát, jak už nebrečím, a mé tělo se stejně dál chvěje.

Lizmael - 23. ledna 2011 21:15

soukromá zpráva od Lizmael pro Prsty vpletu do jeho vlasů a hraju si s nimi. Dlaní mu přejíždím po zádech a vstřebávám to, co jsem mu právě řekl. Pousměju se. "Audrey není démon. On s tím nemá...nic moc společného." zavrhnu možnost, že by po mě mohl časem jít i on. "Jistě, mohli by ho využít, ale ...k ničemu by jim to nebylo. Ti dva o nás budou vědět neustále, nepotřebují špehy. Navíc...jakmile se zregeneruješ, vypadneme odtud pryč." políbím ho na čelo. Cítím, jak se neustále chvěje, ale s tteď nic neudělám. Sám jsem uvnitř nezvykle otřesený. Kdo by si to kdy pomyslel, že si dobrovolně vyberu takový konec. Zavřu oči, ale nespím. Strážím svého padlého anděla.

Mihael - 23. ledna 2011 21:37

soukromá zpráva od Mihael pro Prsty vjede do mých vlasů, hraje si s nimi. Přejíždí mi po zádech a ujištuje mě, že Audrey není problém a že stejně vypadnem. Mírně přikývnu hlavou na souhlas, chci odtud co nejdál. Pokud to jen bude možné. Cítím polibek na čelo, mé tělo se chvěje. Více se k němu přitulím, vděčně ho políbím na ruku, kterou má v mých vlasech a hladím ho po těle. Mé tělo se chvěje i potom, co usnu. Teprve až po nějaké době spánku se ustane třást,a začne se regenerovat. Pomalu, ale přece. Mé sny jsou neklidné, víčka trhají, ale mé tělo klidně leží.

Lizmael - 23. ledna 2011 21:50

soukromá zpráva od Lizmael pro Ani nevnímám, jak čas plyne. Andílků dech se srovná, přesto se ještě chvěje. Když přestane, je to skoro nezvyk. Pousměju se a dál ho jemně hladím. Otevřu oči a dívám se přes průhled ve stěně k oknu. Zevnitř to vypadá, že je venku klid. Nechám proudit částečky mé energie k Mihaelovi, abych mu pomohl se zotavením. Sám usnu až někdy k ránu. Nespím úplně tvrdě. Stále jsem krapet napnutý, kdyby něco.

Mihael - 23. ledna 2011 22:38

soukromá zpráva od Mihael pro Spím dlouho. Mé tělo je napnuté a vnímám démonskou energii, která mi pomáhá. Spím dlouho a tvrdě, přesto se probudím dřív než démon. Vnímám ho vedle sebe, opatrně otevřu oči. Pohladím ho po vlasech a polibím ho na čelo. Vzpomenu si na to, co jsem si řekli a opatrně ho začnu hladit po těle, ale tak, abych ho neprobudil. Mé tělo je na tom lépe díky němu, cítím to ze sebe i z ran. Ovšem i tak nevstávám a čekám, dokud se neprobere. Až když pocítím, že je vzhůru, něžně ho políbím na rty. " Udělám ti výbornou snídani....." špitnu a opatrně vyklouznu z jeho náruče. Nahý odejdu do kuchyně připravit mu snídani. Nebo spíš už asi oběd.

Lizmael - 23. ledna 2011 22:59

soukromá zpráva od Lizmael pro Zvolna se proberu ze spánku. Zavrtím se a hlasitěji vydechnu. Ani se nestačím rozkoukat a už mi andílek vtiskne polibek, na pozdrav ho obdařím úsměvem. On mi slíbí snídani. Nelíbí se mi, že mě tak rychle opouští, ale nechám ho jít. "Tak to jsem zvědavý." usměju se a sleduju pohledem křivky jeho těla. Protáhnu se a zazívám. Posadím se a pokusím se uhladit rozcuchané vlasy. Nechám to být, nakonec. Dívám se na Mihaela, který v kuchyni připravuje snídani. Mám pocit, že jsem ve zvláštním snu. Za poslední týdny se můj stereotyp rapidně změnil. "Taky bych ti rád udělal něco výborného..." houknu a uculím se. "Ale ty nejíš, takže je to docela smůla." slezu z postele a dojdu se posadit k baru, abych mohl lépe pozorovat.

Mihael - 23. ledna 2011 23:21

soukromá zpráva od Mihael pro Po polibku, jenž dostane po probuzení, se na mě usměje. Vrátím mu úsměv a políbím ho na nos. " Budeš určitě spokojený." zašeptám tiše. Podívám se, co tu má a pomalu se z toho pustím do vaření. Baví mě to čím dál víc vařit pro Lizmaela. Udělám něco pálivějšího, ovšem tak, aby to bylo akorád na probuzení a přitom to jazyk jen tak probralo a navnadilo. Přitom si tiše broukám, v hlavě se snažím soustředit jen na to jídlo. Zavolá něco z postele, otočím se s povytaženým obočím. " Cože...." zeptám se tiše, když ale zaslechnu druhou větu, pochopím. Usměju se na něj. " Ale mě budeš stačit ty....Lizmaeli." špitnu k němu a jak se posadí k baru, nakloním se k němu a olíznu mu ucho. " Po tobě budu vždy hladový." ale hned na to se vrátím k jídlu. Jak ho mám připravený, podám mu to na talíři. Je to už opravdu oběd, vypadá to jako polívka, ale jsou v tom různé kousky masa, nudlí a vajíček.Ovšem i tak je tato polévka pikantní a dobrá. Nebo aspon doufám, že to bude démonkovi chutnat. Opřu se o bar a podívám se n něj. " A nebo by sis radši dal něco více propečeného?" usměju se na něj a už připravuju náhradní plán, kdyby mu toto nechutnalo.

Lizmael - 24. ledna 2011 15:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Něco zabrouká, že mu ani pořádně nerozumím. Ale snad to nebylo důležité. Nakrčím ramena, když mi olízne ucho, jak to zastudí. Pousměju se a zatřepu hlavou. "Aby sis na mně nezkazil postavu." popíchnu ho. Vidím, ale že se snaží soustředit pouze na vaření a tak se ho snažím už moc neotravovat. Mlsně se podívám na jídlo, které přede mě postaví. Vezmu do ruky lžíci a naberu první sousto. Ochutnám a přimhoouřím oči. "Není to špatný." řeknu bez zaujetí, ale moc dlouho to nevydržím. Prozradí mě cukající koutky a já se pak rozesměju. "Ba ne, je to výborný." nahnu se a vlepím mu pusu na tvář. Opravdu mi to chutná. Maso já rád a není to těžké jídlo hned "po ránu". Navíc to nepálí nijak příšerně, ale tak akorát. Zřejmě už se vzdal pokusů, kolik chilli vydržím. Olíznu lžíci, když jsem hotový. Promnu si rty a ještě chvilku si vychutnávám labužnický zážitek. "S tebou konečně začínám rozumět pojmu "pochutnat si"." slezu z barové židličky a načepuju si vodu do sklenice. Trochu upiju. "Myslím, že kdyby se cokoli stalo, uživíme se díky tvému kuchařskému umu." poplácám ho lehce po boku. "A jak se vůbec cítíš, andílku?" optám se.

Mihael - 24. ledna 2011 22:51

soukromá zpráva od Mihael pro Usměju se na něj a jeho poštouchnutí, sjedu pohledem svojí postavu a přejedu si po podbřišku. " Myslím, že to ještě chvili vydržím si tě dopřávat." olíznu si ret a pokračuju ve vaření. Postavím před něj jídlo aočima sleduju jeho sebemenší reakci. Ochutná to a řekne, že to není špatný, ale jeho koutky cukají. Více se mi úsměv rozšíří a jak se začne smát, štastně se na něj usmívám spokojený, že mu to ode mě opět chutná. Dokonce mi dá i pusu. Stojím naproti němu a pozoruju ho, jak jí. Fascinuje mě, jak mu to ode mě chutná. Dojí a dostanu i slovní pochvalu. " Tak to je dobře....myslím, že ještě neznalosti máš a já ty mezery vyplnit můžu. " přiznám s tajuplným úsměvem. Vstane a napije se vody, potom mě plácne přes bok. To však už já sklízím nádobí a tak nějak mu ho dávám pod vodu opláchnout. Krátce se na něj otočím a mrknu. " Díky tvé péči a ostražitosti lépe než včera.....je mi čím dál lépe...a jak se cítíš ty? Vím, že jsi mě léčil...cítím ...to." přiznám a vypnu vodu. otočím se k němu tělem a přistoupím k němu. Rukou přejedu po jeho hrudi. " A jsem ti za takovou péči neskutečně vděčný." zašeptám sladce a políbím jeho propíchnutou bradavku.

Lizmael - 25. ledna 2011 11:18

soukromá zpráva od Lizmael pro "Tak to se máme oba dva, nač těšit." konstatuju s úsměvem. Kdo ví jaká kulinářská překvapení mi andílek ještě připraví, no a já...mu to vynahradím jinak. Divám se, jak sklízí nádobí. Nebyl náhodou lemra? Uvažuju si jen tak v mysli. Asi jde do sebe. Spokojeně přikývnu, když odpoví, že je mu mnohem lépe. Doufám, že nic nezapírá. Kdyby ano, mohl bych z něj lež vycítit. Ale vypadá to, že je všechno v pořádku. Poušklíbnu se a zatřepu hlavou. "Ale no tak...jenom jsem ti vracel to, co jsem ti vzal. Je mi dobře." podívám se na Mihaela sklouznu pohledem níž, jak mě líbá na bradavku. Trochu prudčeji se nadechnu a pohladím ho po vlasech. "Nic mi nedlužíš." usměju se. Přejedu mu dlaněmu po pažích, od ramenou až k zápěstí. "Důležitý je, aby si byl brzy ve formě." políbím ho na čelo a důvěrně se k němu nakloním. " Takže do té doby...žádný divoký a nespoustaný sadistycký sex..." cuknu koutky. "Budeme to muset zvládnou dělat i v klidu..." protočím oči na znamení, jaká je to otrava a pak se zasměju. Ano, slevil jsme ze svých nároků, protože mi došlo, že celibát nikdy držet nezvládnu.

Mihael - 25. ledna 2011 20:06

soukromá zpráva od Mihael pro Nějak neřeším, že mu uklízím. Je to poprvé a nejspíše naposled. Nějak mě včera rozechvěl s tím co říkal. Koho by to taky nedostalo. Políbím mu bradavku, na to mě on pohladí po vlasech. Přejede mi po rukou až po zápěstí. Políbí mě na čelo a jeho slova přitom, jak je ke mě skloněný, mi rozbuší srdce. Kousnu se do rtu a zadívám se mu do tváře. " No to bude ale šílená nuda....to vážně chceš...držet..celibát?" zeptám se ho poštouchle a zase k němu blíž přistoupím. Mé tělo je nezakryté a plně vystavené jeho pohledu. Oba se pak ale zasmějeme. Chytnu ho za ruku a vedu si ho do postele. " Tak pojd...potřebuju ještě trošku..té tvé péče.....nemyslíš?" hovořím s tajuplným úsměvem.

Lizmael - 25. ledna 2011 20:31

soukromá zpráva od Lizmael pro Poušklíbnu se nad tím, že to pro něj bude šílená nuda. "Ale já přece o celibátu nemluvil." ohradím se rychle a s příjemným pocitem si prohlížím andělské tělo, kterého se smím dotýkat, a nejen to. Nevzdoruju, když si mě odvádí zpátky do pohodlné postele. I když ten jeho zvláštní úsměv mi nedá. "Takže takhle to je...nakrmit a pak hned zaměstnat jo?" zazubím se. Položím se na bok. Znovu dopřeji své dlani onen úžasný pocit, když se dotýká Mihaelovy pokožky. Přejedu mu po žebrech dolů. Nespouštím ho z očí. Vyjedu dlaní výš k místům, kde má srdce. Znovu se s ním dělím o mou sílu. Po malých dávkách, aby mu nebylo příliš zle. Uvědomuju si, že se k němu chovám jako k něčemu neskutečně křehkému a vzácnému. A to on i je...svým způsobem. Něžně líbám jeho krk, tam kde nepřekáží obojek.

Mihael - 25. ledna 2011 21:26

soukromá zpráva od Mihael pro Ohradí se tak rychle, až se rozesměju. "Už jsem se lekl, že jsi to myslel vážně." a zlobivě na něj vypláznu jazyk. Prokoukne mě už cestou do postele. Otočím se na něj a přikývnu. " Však .....ty to děláš rád...a čím dřív budu fit..tím...si můžeme dopřát..nějaké to zpestření." lákám ho, zatím se pokládám do postele a jeho táhnu za sebou. Položí se na bok a položí mi ruku na tělo. Dívám se na něj a usmívám se, jeho ruka putuje po mém těle. Pocítím sílu, která je jeho a propnu se. Jeho rty přejdou na můj krk, postupuje tak opatrně a něžně, až je to neskutečné. Můj dech se mírně zrychlí a já cítím, jak mi i toto něžné zacházení rozproudí krev. Jeho síla je dávána tak opatrně, že to skoro nevnímám, jen jeho polibky. Mé ruce ho hladí po zádech a místy do něj zarývám bříška prstů tak, abych mu neublížil.

Lizmael - 25. ledna 2011 21:45

soukromá zpráva od Lizmael pro "Tss, no tohle...ty si mi ale mazaný." povytáhnu jakoby překvapně obočí a předstírám, že je mi přímo k neuvěření. "Takže ty teď budeš sekat chvíli dobrotu, aby si se mohl za chvíli zase zruinovat? To všechno jenom kvůli slasti a potěšení?" snažím se z nít jako naivnípitomec, který by tohle nikdy v životě neprovedl. Vnímám, jak jeho tělo zareaguje na mou pomoc, ale netrvá to dlouho a brzy se jeho zrychlený dech týká něčeho jiného. Pod rty cítím silně tepající tepnu, jak se v ní zrychlil průtok krve. Mihael mi boří bříška prstů do míst na zádech. Musím se pousmát. Je....roztomilý. Ano, slovo, které bych nikdy nepoužil, ale...už se stalo. Horce vydechnu a na chvíli přestanu. Jen tak nechávám svou tvář položenou na jeho rameni, blízko obojku. Má pro mě vysokou cenu. Můj padlý. Předávám mu svou enegii. Odtéká ze mě, i když prozatím v podobě malého pramínku. Přesto cítím únavu a jsem rád, že ležíme a nemusím nic dělat. "Až si půjdeš nechat přidělat další kovovou věcičku...nechám se potetovat...." zamumlám.

Mihael - 25. ledna 2011 22:55

soukromá zpráva od Mihael pro Hraje strašně překvapeného, že jsem takový vypočívatý a chci všeho jen zneužít. Jen se nevinně usmívám a užívám si jeho péče. " Ale vždy to prohlídneš.....pozdě." a něžně ho políbím na tvář. Postupuje a já vnímám jeho něžnosti, je mi čím dál líp a cítím horkost. Vydechne a já se propnu. Stále cítím jeho energii, i když už mě nelíbá. Dojde mi, že je asi už unavený a tak ho pohladím a něžně políbím do vlasů. Zamumlá něco o tetování či ozdůbce. Chytnu jeho ruku a přeruším jeho energii, propletu prsty. Rukou ho na sebe stáhnu, aby se na mě položil. Hladím ho po zádech a nechám ho u sebe odpočívat. Nechci, aby se mi vyčerpal moc. " Copak že si necháš udělat?" zeptám se tiše a dech pomalu zklidnuji. V penise mi mírně pulzuje, ale to zaženu.

Lizmael - 25. ledna 2011 23:17

soukromá zpráva od Lizmael pro "Pozdě..." vydechnu. "Buď to bude tím, že ty jsi tak dobrý herec...a nebo to já zkrátka odmítám prohlédnout hned na začátku." usměju se a v očích mi zajiskří. V dlani mě štípne, jako při kousnutí drobných ale ostrých zoubků. Mihael přeruší tok energie. Trochu zmateně zvednu pohled a na to už si mě přetahuje na sebe. Nadzvednu se a položím se na jeho tělo tak, že jednu nohu vtěsnám mezi jeho nohy, ale nesnažím se ho dráždit v rozkroku, i když v podbřišku zabrní. Spokojeně položím i hlavu a zavřu oči. Připadám si nadpozemsky, uvolněně a klidně. Po zádech mi přejíždí lechtivé mrazení. Zachytím šeptanou otázku a pousměju se. "To bude překvapení...ale...inspiroval jsi mě." to je jediné co mu prozradím. Poslepu ho namátkou hladím tam, kam dosáhnu. Skoro jako bych se ho ani nedotýkal. "Chtěl bych, aby všichni věděli, že patříme k sobě..." vydechnu a políbím jeho hruď.

Mihael - 26. ledna 2011 08:45

soukromá zpráva od Mihael pro Nebrání se a nenutí mě dál vnímat jeho energii, jsem za to rád. Zná své možnosti a já je začínám chvilkama poznávat taky. Nazvedne se a položí se na mě. jeho noha jde mezi moje, udělám mu trošku místa, aby se vešel. Odpvoí mi jen tím, že jsem ho inspiroval. Usměji se a zavřu oči. Vnímám jeho doteky, které jsou tak jako když kolem mě projde vánek, sotva znatelné. Má ruka jezdí po jeho zádech a zajíždí i do vlasů. Přizná přece jen něco a pak mě políbí na hrud. Vydechnu a v tom se mi v mysli objeví obrázek a já se rozesměju. " Necháš si udělat ...karikaturu démonka, jak rajtuje na andílkovi?" řeknu žertovným tonem. Na to se nadzvednu a políbím ho do vlasů a zase se položím. " No tak...pověz...víš, co mě ted všechno bude napadat? ...samé ...špatnosti." nazvu své myšlenkové pochody.

Lizmael - 26. ledna 2011 11:24

soukromá zpráva od Lizmael pro Jakmile se rozesměje, musím zvednou hlavu protože mi na jeho hrudi začala nadskakovat. Vyprsknu smíchy. "Ty si magor." poplácám ho po boku a pobaveně ho pozoruju. Dostanu pusu a zase se na něm uvelebím. Cuknu koutky. "Nepovím, zvrhlíku...tvoje špatný myšlenky by mě docela zajímaly. Nechceš se o ně podělit? Třeba změním plán." zavrním. Nehodlám mu svou představu prozatím prozrazovat. Líbí se mi, když je napnutý jako struna. "No? Pochlub se, co se ti honí hlavou." usměju se a jazykem obkroužím jeho bradavku, načež ji stisknu zuby.

Mihael - 26. ledna 2011 12:26

soukromá zpráva od Mihael pro Nechce mi to říct a naopak začíná být zvědavý na moje nápady.Na moje špatné nápady.Na pobídnutí a důrazu jeho slov mě dokonce podráždí na bradavce. Vzdychnu a v penise se projeví život, ale jen na moment. Kousnu se do rtu, a vydávám hlasitý zvuky přemýšlení. " Hm....hm...hm....no třeba.....karikatura mě na vodítku za tebou....nebo...hm.....ty a od tebe takový ty lanka, jak tě řídím....hm...hm...nebo mi dva, jak ukazujeme těm našim vrchnostem, co si o nich myslíme...řečí těla....hm....no...myslím, že z toho by mohla být skoro i kniha." uzavřu to, protože čím více nad tím přemýšlím, tím šílenější věci mě napadají a tak to sám utnu. Pohladím ho po vlasech a znova sjedu na jeho záda. " Myslím ale, že ty máš v hlavě mnohem lepší plán a schválně mi ho nechceš říct." zadívám se na něj, jak mi leží na hrudi. Usmívám se a tak nějak v těle cítím hřejivý pocit štěstí a spokojenosti. Na včerejšek ani nemyslím.

Lizmael - 26. ledna 2011 13:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Zvednu hlavu tak, že bradu zabořím lehce do jeho hrudi, abych mu viděl do obličeje. Už jen ten jeho zamyšlený výraz mě rozesmvá. A co teprve ty nývrhy, co vypustí z pusy. Zazubím se a pochechtávám se. "Měl bys vydat knížku karikatur, fakt." vážně kývnu a přitom se usmívám. Snaží se odhalit můj tajný plán. "Nó, možná, že mám...ale popravdě." olíznu si rty. "Jsem měl taky na mysli to psí vodítko a tys mi to vyfouk." zatvářím se nešťastně. Prohrábnu si vlasy a hraně se zamyslím. "No, dobře...chtěl jsem červený srdíčko tvým jménem a andělskýma křídlama." dál ho natahuju a říkám mu místo toho hloupousti. "Věříš mi to?" uculím se a špčkou jazyka zatlačím na prohlubeň mezi klíčními kostmi.

Mihael - 27. ledna 2011 09:12

soukromá zpráva od Mihael pro Mírně zakroutím hlavou. " Asi o tom začnu přemýšlet..a bude ze mě slavný návrhnáš šílených karikatur."řeknu s úsměvem a pak se zase rozesměju. Sám Lizmael mi začne říkat, že přemýšlel o vodítku, více mě to rozesmívá. A jak řekne srdíčko, cukají mi víc než jen koutky. Na jeho otázku o důvěře jen zakroutím hlavou. "Nevěřím..protože ty máš v hlavě určitě něco originálnějšího než srdíčko." vypláznu jazyk, protože tímto si na mě hnedtak nepříjde. Očima ho dál provrtávám, zda mi to řekne či ne.

Lizmael - 27. ledna 2011 19:01

soukromá zpráva od Lizmael pro Uchechtnu se. "Návrhář šílených karikatur a kuchař božských pokrmů." doplním a dál si na něm lebedím. Odmítne mi věřit a vyplázně jazyk. Když ho tak nabízí, stisknu ho výhružně mezi zuby a usměju se. Potom ho jakoby vcucnu a přejdu do polibku. Po chvilce se od něj odtrhnu. "Jak jen můžeš nevěřit svému nejmilovanějšímu milenci v podsvětí, na zemi i na nebesích." teatrálně si povzdechnu. "A stejně se nic nedozvíš, dokud se nerozhodnu nechat si to zvěčnit na kůži...ty máš přede mnou taky ještě tajemství. Takže je to fér. " triumfálmně se pousměju a znovu se na něj položím a zavřu oči.

Mihael - 27. ledna 2011 19:38

soukromá zpráva od Mihael pro doplní název na mojí knížku, rozesměju se a přikývnu. Lebedí si na mě a tak ho něžně hladím po vlasech. Vypláznu na něj jazyk, stiskne ho mezi zuby a zanedlouho jdeme do polibku. Plně se do něj zaplním a pak se sám odtrhne. Povzdychne si, že mu nevěřím. "Ale no tak..ty moje prolhané zlatíčko..to byl kompliment..protože vím, že ty máš navíc." hovořím na usmířenou, ale on nakonec triumfálně rozesměje a nechá to být tajemstvím. Ty mě máš prokouknutého......no pár tajemstvích mám..takových maličkých." hovořím a on zavře oči a odpočívá. Hladím ho a přejedu mu po tváři. " Už se moc těším..asi si to necháme před odjezdem..co ty na to?" navrhnu návštěvu salonu.

Lizmael - 27. ledna 2011 19:53

soukromá zpráva od Lizmael pro Povytáhnu nedůvěřivě obočí. "Maličkých?" přejedu mu prsty po paži. "To by nemělo vadit, kdybys mi je prozradil, hm?" mile se usměju a pohladím ho po noze. Ač mi jeho tajnosti nevadí, jsem lačný po otm je znát. To je přirozenost snad všech bytostí. Přemýšlivě zamručím. "Ty si to klidně můžeš nechat před odjezdem...já bych rád až na místě." povím a začnu mu zase předávat trochu síly, kterou jsem zatím dočerpal.

Mihael - 27. ledna 2011 21:06

soukromá zpráva od Mihael pro Přejede mi po paži a nedůvěřivě se na mě dívá. "Prozradit...ale no tak, pročpak.....přišel by jsi o překvapení." odmítnu mu něco říct, přesto se usměji. " Ale když budeš hezky prosit, třeba si to rozmyslím." připustím Začne mi předávat opět sílu, zatímco prozradí, že se nechá potetovat na místě. " Dobře..tak až na místě...v jiném státě." souhlasím, svým způsobem mi je jedno, kde si nechám propíchnout kůži. Zavřu oči a vydechnu, jak do mě proudí energie. Mé tělo se napíná pod tou silou, jak se jí postupně poddává.

Lizmael - 27. ledna 2011 21:28

soukromá zpráva od Lizmael pro Už zase se vykrucuje a odmítá mi prozradit..co vlastně? Ani se nedomýšlím, jestli mě to překvapení potěší nebo naopak. Cuknu koutky. "No právě. Třeba." ušklíbnu se. "Budu se tady před tebou plazit a ponižovat a ty mi to pak stejně neřekneš. To tak, andílku." zavrtím hlavou. Souhlasí, že až po přestěhování a já přikývnu. Reakce jeho těla je podobná, jako kdybych ho laskal. Pousměju se a dlaní sjedu k jeho podbřišku, pohladím ho v rozkroku a stisknu jeho úd. Schválně přesměruju energii pouze do té dlaně a usměju se. Jsme zvědavý, jak na to zareaguje. " Vážně mi nic neřekneš?"

Mihael - 28. ledna 2011 09:14

soukromá zpráva od Mihael pro Znova se projeví jeho neochota prosit, když nemá jistý výsledek. Zasměju se, protože tohle se mi na něm líbí. Nebude prosit, ale vždy to bude zkoušet, zda náhodou něco neřeknu. Předává mi energii a jeho ruka sjede na můj podbřišek. pohladí mě a stiskně můj úd, zasténám. Přesměruje tam energii a mě se do údu dostane krev, skoro ihned zareaguje a mé tělo se propíná, jak cítím tam jeho přítomnost a jak do mě proudí. Znova zopakuje otázku, v obličeji jsem rudý, Kousnu se do spodního rtu a zavřu oči. Snažím se koncentrovat, ale nejde to. "Řeknu..." povolím a mé nehty zajedou do jeho kůže, jak se moje tělo opět propne.

Lizmael - 28. ledna 2011 11:15

soukromá zpráva od Lizmael pro Dívám se s jistým zadostiučiněním a očekáváním na jeho pootevřené rty, ze kterých vyšel sten. Pocítím okamžitou rakci jeho mužství ve své dlani. Našel jsem jeho nejcitlivější místo. Ale...vždyť jsem ho znal od začátku. Jak jednoduché dostat ho pod kontrolu. Jeho tělo se pode mnou vlní. Krev se mu nahrnula i do tváří. Napětí je viditelné. Tiše se zasměju. "Šlo to i bez mučení." políbím ho pod bradou. Nehty mi zatíná do kůže, což je známka, že se nedokáže plně kontrolovat. Co bych všechno z něj mohl vytáhnout? Určitě i to, co by nerad, abych věděl. Dál nechávám proudit svou sílu a hadám, jaký to asi musí být pocit. Slast? Bolí to taky? "Tak povídej, andílku." vybídnu ho jemně a přeruším tok enrgie, aby mohl mluvit.

Mihael - 28. ledna 2011 13:33

soukromá zpráva od Mihael pro Viditelně se mu líbí mě dostat do kolen. Usměje se a přizná, že to šlo i bez mučení. Otevřu oči a podívám se na něj. "Mučení....?" zopakuju s hlasem plným nedůvěry. Dál do mě proudí jeho energie zrovna přes úd. Pocituju štípavou bolest uvnitř těla a přesto zvláštní teplo , hřejivě pálivé na kůži. Ztěží odhadnout i pro mě, proč se mi to líbí. Ale dost mě to dráždí a i přes ozdůbku se dostavají ven kapičky slasti. Přestane a já povolím, zadívám se mu do tváře a oddechuju. " A co by jsi jako rád věděl....třeba ani nevíš, co miluji...to chceš vědět?" zeptám se ho a podívám se na něj s jemným úsměvem. "Pivo to vážně není. " zašklebím se s hravým výrazem.

Lizmael - 28. ledna 2011 23:42

soukromá zpráva od Lizmael pro Snaží se mě navést k tomu, co miluje. To mi připadá až úsměvné. Udělám překvapený obličej, když prozradí, že pivo to není. "Vážně ne? Ty se teda nezdáš." ušklíbnu se. Slezu z něj a uvelebím se na boku. Ale stále se ho dotýkám a nohu mám položenou přes jeho. "Ale já přece vím, co miluješ." řeknu se samolibým výrazem. "Trávu, nasírání tvýho šéfa a...mě." přejedu mu prstem po hrudi. "Víc vědět nepotřebuju...i když. Máš možnost mě překvapit." hravě se mu zadívám do očí. "Co třeba nesnášíš, hm?" začínám z lehka.

Mihael - 30. ledna 2011 10:57

soukromá zpráva od Mihael pro Sleze a položí se na boku. Ovšem stále má ruku na mě a nohu přes mojí.Samolibě se usmívá a odpoví, že ví, co miluji a na to mi to řekne. Usměju se a vypláznu jazyk. " Správně...to všechno miluji." odsouhlasím a přivřu oči, jak mi přejede po hrudi. Zadívá se mi do očí a položí jinou otázku. Pohledem sjedu na jeho ruku a na to, zda mě bude dál mučit či už ne. " Co nenávidím...to je těžký....my nenávidět ....by jsme neměli. Co nemáme rádi máme brát jako druh pokání...ale tak nemám rád démony až na vyjímku....nemám rád horko ani zimu.....svým způsobem ted nemám rád lidi.Jejich malichernosti...stále dotazy....stálé požadavky a věčnou nespokojenost." dojde mi, že po mém padnutí mi plno věcí na lidech vadí.

Lizmael - 30. ledna 2011 16:04

soukromá zpráva od Lizmael pro Usměju se se samozřejmou sebevědomostí mně vlastní. Přirozeně jsem vše uhodl. Na mě jsi jen tak nepřijde. Hladím ho po hrudi a poslouchám, co říká. Neubráním se úšklebku, když poví, že by nenávidět neměli a to o pokání. Nechápu to. Nikdo, ani andělé, nemohou být přeci zcela čistí a bez záporných emocí, zlých myšlenek. Vždyť to je právě ten otor, který jednoho posouvá dál. Ten starý vousáč je pěkně ujetej. Nastaví jim tak stupidní pravidla a pak se diví, že mu z ebe padají jako přezrálé hrušky. Zasměju se. "A takové tupce jste z lidí udělali hlavně vy...kdyby neměli pořád tu svou naději na něco lepšího, nestěžovali by si..." shrnu to velmi rychle a nedbale. Já je nikdy neměl rád. Znamenají pro mě pouze potravu a pobavení. Nic víc. Zahledím se znovu na Mihaela a schválně mlčím, jestli mi prozradí ještě něco ám od sebe.

Mihael - 30. ledna 2011 20:16

soukromá zpráva od Mihael pro Shrne ve zkratce a opravdu velké zkratce, že za chování lidí můžeme my. Zadívám se na něj a rozesměju se. " Nene..to je lidská povaha..být věčně nespokojený." řeknu jasně a můj pohled se setká s jeho. Usměju se a nevypadá to, že bych chtěl nějak víc mluvit. Chytnu jeho ruku a dávám jí pryč z mého těla tak, aby případně nemohl na mě svojí energií. Přitom se na něj stále dívám. " Spokojený s mojí odpovědí? Vidíš.....ti prozrazuju, na co bych v životě neměl pomyslet..natož to vyslovit." řeknu, ale tohle myslím, že ví.

Lizmael - 30. ledna 2011 20:32

soukromá zpráva od Lizmael pro Odendá stranou mou ruku. Nejspíš už nechce, abych se ho dotýkal. Stáhnu tedy i svojí nohu. Zeptá se, jestli jsme spokojený tím, co mi řekl. "Víš, asi mám lidskou povahu, protože...nejsem spokojenej." cuknu koutky a položím se na záda. Promnu si rameno. Chtěl bych se dozvědět víc o jeho minulosti. Pořad nevěřím tomu, že jeho největší hřích byl když se vyspal se svojí svěřenkyní. Z mých zdrojů vím, že byl mocný anděl. K čemu by pomáhal získat úspech nějaký obyčejný ženský? Něco se muselo stát už předtím... Jde jen o to položit správnouotázku. Ale on se z ní určitě vykroutí. Dokáže být kluzký jako had, když chce. Krátce se na něj zadívám, potom se převalím na břicho s obličejem na druhou stranu. "Stejně nikdy nepovíš, to co bych chtěl slyšet." zahuhlám do polštáře a přivřu oči.

Mihael - 30. ledna 2011 21:13

soukromá zpráva od Mihael pro Jak dám jeho ruku z mého tělo, stáhne se celý. Přizná, že je nespokojený a položí se na záda. Dívám se na něj a pozoruju, jak si promne rameno. Krátce se na mě podívá a pak se otočí na břicho a tvář ode mě. Zahučí něco o tom, že mu to stejně neřeknu a dál si mě nevšímá. Sám si rukou přejedu přes úd a otočím se na břicho tak, abych se lépe mohl uklidnit. Rukou ho pohladím ho po zádech. Pomalu se k němu přesunu, políbím ho na lopatku, druhou a potom na páteř. Přejedu na jeho zátylet a něžně ho políbím. " Jsem.....byl...agent...Lizmaeli." pošeptám a znova ho políbím na zátylek.

Lizmael - 30. ledna 2011 21:27

soukromá zpráva od Lizmael pro Ucítím pohlazení po zádech a zadržím dech, jenom na okamžik. Matrace se zhoupne a já vzápětí cítím Mihaelovu blízkost. Při polibcích zavřu oči úplně. Určitá intimita jeho chování se mi snaží rozproudit krev v těle. Napnu se, když se jeho rty dotknou i kůže na zátylku. A potom mi odpoví. Vydechnu do polštáře a chvíli se tvářím, jako bych ho neslyšel. "Asi ne moc dobrý..." prohodím po chvíli. A nebo právě naopak. Jestli byl agent, proč by jím nemohl být i nyní? Klidně si můžu hřát na prsou hada. Ale o tom jsem uvažoval už od počátku. A doteď s tím nic neprovedl. Nevím, co mě k tomu vede, ale...věřím mu. A možná dělám chybu. Jenže pokud mě čeká konec, jaký jsem si včera určil, na ničem jiném mi už nezáleží.

Mihael - 30. ledna 2011 21:45

soukromá zpráva od Mihael pro Nereaguje a jen klidně dál leží. Ani já to nějak neřeším a nejspíše tomu nepřikládá význam. Něžně ho políbím na krk. Vysloví něco o tom, že jsem nebyl dost dobrej. Jen ho znova políbím. "Možná." řeknu jen a dál ho líbám. Mé ruce vjedou na jeho břicho a přejedou na hrud. ...vím...že jsou tu démonská stvoření silnější i než ty....u jednoho jsi nedávno byl....a já tě pak ošetřoval.....cítil jsem jeho sílu aniž bych se musel přiblížit......a jak jsem ti říkal....agenti umírají rukou démona....nechtěl jsem to říkat...už...nejsem....ted jsem už jen...padlý anděl...bez moci....bez moci a chuti se ti nějak bránit. a v hlavě mi projede plno toho, co jsem zažil. Byl jsem anděl, jeho levá ruka. Pak začli být nepokoje a on se rozhodl mi dát jiný úkol. Dostal jsem úkol agenta a splynul. V ten čas jsem byl na hodně nebezpečných místech. Vrátil jsem se a on poznal, že nejsem jako dřív. A tak jsem byl strážným andělem, pak padlým.Věří, že jak zemřu,očistí se má mysl a energie a budu moct znova zaujmout mé předchozí místo, u něj.

Lizmael - 30. ledna 2011 22:02

soukromá zpráva od Lizmael pro Vnímám jeho polibky, které mají moc mě uchlácholit a nebezpečně rozptýlit mnou pozornost. Mohl bych mu říct, aby přestal, ale nedokážu to i kdybych pro to měl sebelepší důvod. Dovolím jeho rukám vklouznout a hladit mě po břiše a hrudi. Nechávám do své mysli plout jeho tichá slova. Opět mlčím. Potom se pohnu a otočím se tak, abych na něj viděl. Vypadá to, jako kdybych s četl v jeho tváři. Posadím se a promnu si obličej. "To mu neprojde. Nedovolím to. Nemůže tě prohnat očistou a zbavit tě tak všeho, co tě dělá Tebou samotným..!" zavrtím hlavou. Podívám se na Mihaela a pohladím ho po vlasech. "Nevrátím tě do jeho rukou jako neposkvrněnou loutku...to po mně nikdo nemůže chtít." syknu. "Musí existovat způsob, jak nezničit pouze tělo." svraštím obočí ale pak přivřu oči. "Promiň, už zase o tom mluvím." pousměju se. "Když jí jen nesnesu pomyšlení, že by si tě vzal zpátky." pryč ode mě. Lehnu si a políbím ho na rameno.

Mihael - 30. ledna 2011 22:17

soukromá zpráva od Mihael pro Mlčí a mě nedochází, nebo ano, těžko odhadnout, že mi může číst myšlenky. Otočí se a zadívám se na něj. Posadí se a začne se zase rozčilovat. Poslouchám ho a pozoruju jeho tvář, jeho mimiku, jeho oči, jeho náladu. Nějak mě to zvláštně dojímá, ta jeho slova, rozčílení kvůli tomu, co se mnou bude. Pohladí mě po vlasech a znova se rozčiluje. Omluví se a zase si lehne, pocítím jeho polibek na rameni. Celou dobu jsem mlčel a jen jsem ho pozoroval. Ovšem jak si lehne, stočím se k němu a něžně ho políbím na rty. " Určitě najdeme způsob, jak být spolu co nejdéle....protože já chci být s tebou co nejdéle." zašeptám tiše a znova ho políbím. " Má tělesná stránka...vydrží dlouho a tvá? ....a pokud by jsi chtěl i mojí ...duši, tak třeba ti jí budu moct taky dát.....jen ted nevím jak...ale můžu to zjistit." hovořím a pak ho pohladím po vlasech. " Ale ted....mě...líbej." poprosím a má ruka zajede na jeho zátylek, jak si ho k sobě přitáhnu.

Lizmael - 30. ledna 2011 22:42

soukromá zpráva od Lizmael pro Přivinu jej k sobě a jemně se začnu usmívat, jakmile mě políbí na rty. Připadám si jako dost bezmocný démon, pokud nedokážu zabránit tomu, aby se po smrti vrátil zpátky k tomu magorovi. Jemně kývnu na souhlas, protože i já s ním chi strávit, co nejvíce času. Dokonce mu i oplatím polibek. Mé tělo vydrží. Dokud se budu krmit klasickým jídlem i lidskými emocemi, něměl by tu být větší problém. Jeho prosba mě tak zvláštně podne u srdce. Jemně zkousnu jeho ret a přejedu po něm špičkou jazyka. Přitisknu ho na sebe tím, jak ho lapím do svého náručí. Prohloubím polibek a líbám ho dlouho, jako kdybych nechtěl nikdy přestat. Hladím ho nejen po zádech. Srhnu mu vlasy z tváře. Na okamžik se od něj odtrhnu, abych se mu zadíval do šedých očí. " Jsi skutečně to nejkrásnější stvoření..." povím tiše a usměju se.

Mihael - 30. ledna 2011 23:03

soukromá zpráva od Mihael pro Odkýve mi to na souhlas a můj polibek oplácí. Jsem za to rád a cítím, že to zvládneme. I když ted ví o mě zase o kus víc. Přitáhnu si ho k sobě a on mě kousne do rtu a přejede po něm jazykem. Zamrazí mě a propnu se, jak toužím po víc. Přitiskne si mě jakoby to tušil a přejdeme do hlubokého, vášnivého polibku. Oplácím mu to a kašlu na to, že po chvili mi dojde vzduch. Naopak se více na něj nalepím a zuřivěji ho líbám. Přestane a já se nadechnu. Dívám se do jeho očí a slova ke mě dojdou s jemným zachvěním těla. "V moci démona, kterému navždy podlehnul." dopovím a něžně ho políbím na krk. Hned se mu zadívám do očí a usměji se. Než stihne případně protestovat, začnu ho líbat stejně vášnivě, jako on před chvíli. Po dlouhém polibku se položím na záda a oddechuju. Má ruka ho hladí ve vlasech a přitom ho očima sleduji. " A dohromady jsme neskutečný...blázni." rozesměju se. S ním zapomínám na vše.

Lizmael - 31. ledna 2011 12:41

soukromá zpráva od Lizmael pro Zasměju se tomu, co řekl. Zní to tak směšně. Ale než stačím cokoliv říct, umlčí mě divokým polibkem. Je mi a záhadou, kde se v něm tolik chtivosti bere. Docela bych se hádal, kdo teď komu podlehl. Ukončí to a moje srdce bije jako splašené. Naberu do plic dost vzduchu, abych uklidnil tělo, které se chová jako kdyby právě uběhlo maraton. "Blázni? My dva?" nevěřícně povytáhnu obočí a zasměju se. "Chtěl bys udělat něco šílenýho?" zeptám se se zájmem a hladím ho po těle.

Mihael - 31. ledna 2011 21:33
	soukromá zpráva od Mihael pro Nevěřícně vytáhne obočí a zasměje se. Hladí mě a já ležím vedle něj a oddechuji. " Já bych klidně udělal něco bláznivého......máš nějaký nápad?" zvědavě se na něj podívám a přetočím se na bok. Opřu se o loket a dlaní se zapřu. Jemně mu prohrábnu vlasy a zadívám se mu do očí. " Něco šíleného..bláznivého ...a s tebou." hovořím s hlasem plný očekávání.

Lizmael - 31. ledna 2011 23:18

soukromá zpráva od Lizmael pro Nebrání se šílenosti a vypadá to, že jsem v něm dokonce vzbudil i zájem. Přimhouřím oči, když mi prohrábne vlasy a mám nutkání si vynutit další pohlazení. Neuhýbám pohledem a hravě se usmívám. "No, zatím nápad nemám...ale když jsi pro všema deseti, něco vymyslíme." vypláznu špičku jazyka a pohladím ho po boku níž a dlaní sjedu ještě níž. "Je něco, co by tě lákalo? Třeba proti lidským zákonům? Nebo...využít naše schopnosti a pohrát si s nimi? Cokoliv." přisunu se k němu blíž. "A neboj, nejsi úplně bezmocný...schopnosti nelze vzít, jen...uzamknout. A já ti pomůžu najít klíč." zašeptám a do hlasu se mi mimovolně vkrádá podtón, kterým lákám a svádím své oběti.

Mihael - 31. ledna 2011 23:31

soukromá zpráva od Mihael pro vyplázne na mě jazyk s tím, že nápad nemá. Ovšem sjede dlaní po boku a níž, přisunu se k němu blíž. Jeho slova, hlas, mě vzrušujou a já pomalu podléhám tonu jeho hlasu tak, jako podléhají lidi. Jak je blízko, přejedu mu po zadečku a olíznu mu ucho. " Jestli mi pomůžeš najít klíček, milerád vyzkouším, co tahle schránka vydrží.....mohl bych ti ukázat víc, než co jsi zatím kdy zažil." hovořím a přejedu mu dlaní mezi půlkami, mírně zatlačím. A zase jako nic vyjedu na jeho bederní část páteře a políbím ho na krk.

Lizmael - 01. února 2011 00:02

soukromá zpráva od Lizmael pro Dívám se mu do očí, i když mě hladí. Potom mu nastavím krk, ale ucítím jeho provokaci na uchu. Musím se pousmát. Hravý a mlsný jako šelma. Svým způsobem mi nabídne výzvu, abych osvobodil jeho schopnosti. Navnadí mě a nechá mi prostor pro fantazii. Snad aby moje touhy umocnil, mě podráždí a pak jakoby nic s rukou vyjede nahoru. Vzrušeně vydechnu. "Sakra." brouknu, protože jsem se z těch předtav vzrušil viditelně. "Vrátím ti tvou sílu. Můžeš se spolehnout." usměju se a oplatím mu polibek na krk. "Budeš se mi, ale muset plně otevřít..." zkousnu mu ušní lalůček. "I když to nebude problém, mou energii už té tělo přijímá celkem obstojně...a ty se mě přece nebojíš." pohladím ho po zadečku.

Mihael - 01. února 2011 09:20

soukromá zpráva od Mihael pro Provokuji ho a i přes nastavení krku, já se zaměřím na ucho. Líbí se mu to a cítím, jak ho moje doteky s možností představivosti vzrušují. Něžně ho kousnu do krku, když už jsem tak blízko. Jeho zakletí mě donutí jen usmát a více přitisknu svou ruku na jeho páteř, prsty zajedu ke kříži, ale níž nejdu. Jasná provokace. Souhlasí s vrácením mé síly a políbí mě, prsty mírně skrčím, jak se mi to líbí.Začne mi hovořit, co bych si měl připravit, nebo spíš jak a kousne mě do ucha. Zvrušeně vydechnu a přikývnu. Pohladí mě po zadečku a já se mírně odtáhnu s pohledem do jeho očí. " Já se tě nebojím...což je nejspíš moje zkáza...ale jsem hazardér a risknu to...." dlouze a vášnivě ho políbím. Jsem v tvé moci.....co mám udělat, abych byl osvobozen?" zeptám se, protože tohle jsem ještě nezažil, přesto věřím, že to dokáže.

Lizmael - 01. února 2011 12:40

soukromá zpráva od Lizmael pro Budu se muset se svm ztopořeným problémem vypořádat sám, jak to tak vypadá. Ale andílek mi to vůbec neulehčuje. Naopak, provokuje a mně nezbývá nic jiného, než potlačovat návaly vzrušení. Odpoví mi, že se nebojí a označí mě za svou zkázu. Nic milejšího mi ještě nikdo neřekl. Zasměju se a hned na to se zapojím do polibku, protože ten si nedokážu odpustit. Zadívám se na Mihaela a prstem mu přejedu napříč po rtech. "Osvobozen." zopakuji tlumeně. Nabízí se to. Až dostane své schopnosti, i když ne třeba všechny, bude opět samostatný. Nebude mě potřebovat jako svou ochranu. Nebude na mě ani trochu závislý. Možná mě i opustí. Odejde a už se nevrátí. Tak divně mě při té myšlence mrazí. A já mu nemám práco bránit. "Musíš být v co nejlepší kondici, jak tělesné tak duševní..." začnu od základů. "Budeme potřebovat i pár amuletů, nebo kamenů, speciální křídu..a takový serepetičky, ale neboj, vím kde to dostat." pousměju se a hladím ho po zádch. "Nejspíš to budem muset několikrát opakovat, na jeden zátah se to nedá zvládnout. A hlavně musíš spolupracovat." přvřu oči. " Nebudu to dělat poprvé. My démoni jsme o něco samostatnějš, než vy. Do mnoha věcí náš šéf nezasahuje. Konflikty řešíme mezi sebou a někdy i tím, že tomu druhému zablokujeme schopnosti...je to pak otrava najít někoho ochotnýho, kdo ti s odblokováním pomůže." začnu mu lízat krk. "Ale napadla mě taková věc, co by mohla zvýšit šanci na úspěch..." tajemně se uculím.

Mihael - 01. února 2011 22:04

soukromá zpráva od Mihael pro Přejede mi po rtech, rty mírně uhnou pod tlakem jeho bříška. Zopakuje poslední slovo a já přikývnu. Dívám se mu do očí a rukou ho dráždím v okolí kříže, nechci, aby ho přešlo vzrušení. Začne hovořit, že musím být co nejlepší kondici. Mírně přivřu oči. " Stačí troška trávy." zlehčím to. Ovšem zarazím se, že k tomu budeme muset něco potřebovat. Pohladí mě po zádech a pokračuje. Poslouchám ho pečlivě a zadívám se stranou. Ví, kde to seženeme...amulety..křídu....to půjdu někam na oltář?Několikrát za sebou...to...bude tak náročné? To budeasi...potřeba více klíčů....Nedělá to poprvé? Dělají si to často? Oni se sami zablokují a zase odblokují? Co všechno vlastně tihle démoni umí? A....mým povolením...co když zjistí, jak zablokovat naše schopnosti? dojde mi a v tom ho pocítím na svém krku a propnu se. Copak...tě napadlo?" zeptám se potichu a rukou sjedu na jeho zadek. Co může..zvýšit úspěch?....moje dobrovolnost?další amulet..a nebo silnější než on? zkouším v duchu hádat.

Lizmael - 02. února 2011 12:35

soukromá zpráva od Lizmael pro Ušklíbnu se. Jasně, travka je lék na všechno. Ale kdo ví, možná by to vážně pomohlo. Všimnu si jeho zamyšlení a nevypadá to, že by se mu to co říkám příliš líbilo. "Jestli máš otázky, ptej se." pobídnu ho, kdyby si potřeboval něco ujasnit. V hlavě se mu nehrabu. Jazykem si přejedu po zubech a trochu se zavrtím, když rukou sjede níž. Vyzvídá a já se nenechám dlouho přemlouvat. "Orgasmus." povím prostě. "V kratičkém okamžiku vyvrcholení se tvá mysli prakticky odpoutá od tělesné schránky a most pro spojení je nestabilnějí..." vysvětlím. "A ne...s nikým jsme tenhle způsob nezkoušel, jenom vím, že to má jistý výhody..." usměju se.

Mihael - 02. února 2011 12:48

soukromá zpráva od Mihael pro Všimne si mého zamyšlení, ani se ho nesnažím skrývat. Zeptá se mě na otázku, jen se ušklíbnu. " Netuším, jak s nabitýma zkušenostma po mém odblokování naložíš...." řeknu mu, co se mi honí hlavou ve zkratce, ale neptám se. Je to jen informativní část. Jestliže mu to dovolím...bude to asi to nejhorší, co jsem kdy udělal?...Asi ano, neohrozím jen sebe..ale i ostatní. dojde mi a na moment zavřu oči. Ale přece..odpouštět je božské,ne? napadne mě, ale vím, že pro anděli toto neplatí. Přesto se usměji, jsem rozhodnutý to risknout. Jak se zptám, co ho napadlo, odpoví. Jednoduše a jedním slovem. Rozesměju se a zadívám sen a něj, zda to myslí vážně. Ovšem on vypadá, že ano. " Tak to můžeme zkusit hned ted...pokud si u toho užiju tolik legrace a zábavy, tak na co čekat....péro už mi stojí, stačí si jen trošku pohrát." hovořím rozesmátý a přitisknu se na jeho rty, abych ho políbil. Má ruka nadšením opět zajede mezi jeho půlky, abych ho podráždil.

Lizmael - 02. února 2011 13:37

soukromá zpráva od Lizmael pro Trápí ho nevědomost...nebo snad hrozba toho, že bych mohl najít další páku proti andělům? Dříve bych se nadul pýchou. Využil bych Mihaela a postoupil v démosnkém žebříčku o pěkný kus výš. Ale ty časy se změnily...až k nepoznání. "Myslíš na svoje soukmenovce? Záleží ti na nich? Je ti jich líto? Kterej z nich ti přišel podat pomocnou ruku? Nebo u vás se sympatie projevujou kosou v břiše?" uchechtnu se a zatřepu hlavou. "Nejde mi o ostatní..." pousměju se. Bylo mi jasné, že mu to bude připadat směšný. Já bych i sám sebe podezříval jenom z toho, že ho chci dostat znovu do postele. Ale proč bych to dělal, když už ho v ní mám? Dá to práci tvářit se alespoň trochu vážně. Zvlášť když je tak hrr. Umlčí mě polibkem, tlumeně vzdychnu a stiknu jeho ramena a odtáhnu se. "Takhle to nefunguje, andílku. Nelze to uspěchat." cuknu koutky. "Neměl jsi snad odpočívat?" lehce ho provokuju a hmatem se přesvdím, že mu opravdu stojí.

Mihael - 02. února 2011 20:28

soukromá zpráva od Mihael pro Zatřepe hlavou s tím, že oni na mě taky nemyslí. Zadívám se na něj a on mi řekne, že mu nejde o ostatní. Jen se mírně usměji. "Jen...asi chvilková slabost." zamluvím to, ovšem vím, že jemu se to vážně líbit nebude. Jak mi řekne způsob, nechá se políbit, ale pak mi stiskne ramena s tím, že se odtáhne.Odmítne, že to takto nefunguje a pak se zeptá na odpočinek. Ovšem pocítím, jak se přesvědčuje a propnu se s tichým vzdychnutím. Ano, můj penis je při životě a stačí chvilku a bude stát v plné kráse. " No..možná jsem měl...možná trošku...ale vždyt...já stále odpočívám." zkouším ho přesvědčit, ale pak si povzdychnu a jen se položím vedle něj na záda. " Tak budeme odpočívat...kde chceš schánět ty amulety?" zeptám se, protože mu chci pomoci.

Lizmael - 03. února 2011 12:42

soukromá zpráva od Lizmael pro Chvilková slabost. No..nevím. Ale prozatím to nechám být. Opět se vymlouvá, což si na mé tváři vynutí pobavený úsměv. Vypadá to, ale že to vzdal. Prsty ho stále hladím kolem pupíku. "Ně mám u sebe, ale jsou totálně vytřískaný. Budeme muset najít někoho, kdo je nabije. Obvykle to dělají šamani, nebo jak si říkají..." zavzpomínám. "No, mohl bych i kontaktovat Audreyho, aby nám ho našel, pokud se ti nebude chtít jít ven." nabídnu mu další možnost.

Mihael - 03. února 2011 19:34

soukromá zpráva od Mihael pro Hladí mě u pupíku, nechávám ho, je to příjemné. Poslouchám, že je má u sebe, ale vybitý. " Copak jsi s nima prováděl?" zeptám se zvědavě, nacopak je asi mohl použít. Nabídne toho Audreye, že by našel šamana. Zadívám sen a něj. " No já nevím, co je on zač.....a já se klidně projdu...za tu možnost svobody...ano, to se přemůžu." řeknu a povzednu obočí. " A nebo ho můžeme poslat a my si tu udělat generálku." olíznu si horní ret.

Lizmael - 05. února 2011 00:46

soukromá zpráva od Lizmael pro Zdravá zvědavost ho neopouští. Zatvářím se tajemně. "To se dozvíš až vyrosteš, andílku." vypláznu špičku jazyka v lehké provokaci. Je ochotný jít se mnou, ale potom na mě vytasí nápad s generálkou. Pobaveně se zasměju. "Ty se nevzdáš lehko, co?" hraně si povzdechnu. Pohladím ho po podbřišku. "Ale možná...bychom jsme si měli dát ještě generálku generálky, přece jenom..nebude to žádná sranda." v polibku ho zatahám za dolní ret. Rty sjedu níž pod obojek a zapojím i jazyk. Zvednu pohled. "Anebo to zvládnem naostro bez zkoušek?" zeptám se schválně.

Mihael - 05. února 2011 17:39

soukromá zpráva od Mihael pro Nechce mi říct, co s amulety vyváděl a místo toho na mě vyplázne jazyk. Ihned se k němu stočím a chytnu ho za špičku. Ovšem zda se mi podaří jí chytit, občas i on je kluzký jako had. "Takže to znamená, že až budu svobodný, povíš mi to....protože já vyrostu nejméně o dvě halvy." Zaprovokuji ho já a i já vypláznu jazyk, ovšem případnému chycení se nebráním. na můj návrh si povzdychne s tím, že se lehce nevzdávám. Jeho ruka ovšem sjede na podbřišek a já cítím mezi námi opět to zdravé známé vzrušení a chut. Kašlu na nějaké odpočívání, stejně se cítím skoro zdraví. Navrhne generálku generálky a v mých očí se objeví radost s okamžitým souhlasem. Políbíme se a on mě provokativně zatahá za ret. Sjede dolů a cítím jeho polibky na krku stejně jako jeho jazyk. Přivřu oči a vzdychnu, mé tělo se propne. Můj úd stoupá. A i přes jeho slova, kdy se to snaží odsunout, znova vzrušeně vzdychnu. "To si přece..nemůžeme dovolit....já jsem pro generálky....na ostro se to může ..zvrtnout a pak....raději nemyslet na ty následky.....nebo se bojíš, že při generálce by jsi se tak vysílil, že by jsi to na ostro už nedal?" hovořím tiše a můj dech se zrychluje. Mé ruce ihned vyhledávájí jeho tělo a dráždí ho svými nehty, kterémi se o něj opírám. Obzvláště na boku a zadku.

Lizmael - 08. února 2011 21:07

soukromá zpráva od Lizmael pro Výjimečně stihnu jazyk schovat před jeho zuby. Potěšeně se zakřením. Potom povytáhnu obočí a zatvářím se kapku šokovaně. "Cože? O dvě hlavy? To mě hodláš přerůst, andílku?" zamračím se náznakem, že se mi to vůbec nelíbí. Ve skutečnosti je mi to celkem jedno, ale rád si s ním hraju. A proto také zkousnu jeho mrštný jazýček. Mihael se vůbec nenechá přesvědčovat. Proto snadno podlehnu jeho kouzlu a nechci slyšet nic o tom, že je úpně bezbraný. Minimálně jednoho démona si dokáže udržet ootaného kolem prstu. Provokuji ho, že bych to opět utnul hned po rozjezdu. Předem vím, že nebude chtít. Ale jeho poslední věta mě zdravě rozčílí. "Co tím chceš naznačit? Že jsme impotent? Nemám podle tebe výdrž?!" tohle opravdu bolí moje ego. " Dosud jsme nepoužil ani špetku svýho démonství při milování s tebou! " ohradím se a uraženě si odfrknu. Přivřu oči, protože...zkrátka ví, jak na mě. Pod jeho dotyky se stávám mírným. Vzdychnu. "Klidně přitlač, miláčku." cuknu koutky. Vůbec mi nebude vadit, když své nehty zaryje do mé kůže. Sice jsem vyšťavený, ale hojím se dobře. Navíc...taková drobná zraní nestojí za zmínku. Potrápím zuby a jazykem zklidním jeho bradavku.

Mihael - 09. února 2011 15:15

soukromá zpráva od Mihael pro Jen malou chvili je rád, že jsem ho nekousnul, protože pak se zamračí s tím, že bych měl být vyšší a to se mu nelíbí. Rozesměju se a pocuchám mu vlasy. " By jsi to ani nepoznal, když bych tu před tebou klečel a ty mě ojížděl zezadu." hovořím s dobrou náladou. Hned na to mě chytne za jazyk. Nebráním se a nechám ho, at mi ho stiskne. Dráždím ho nejen doteky, ale i slovně. A démonek se chytí. Rozesměju se a pak se mu zadívám do očí. " Přesvěč mě a ukaž mi kus tvé démonské síly..at nemám pochybnosti....chci to dravě, pořádně, ...abych se nemohl hnout a potom budeš mít ten rituál bezpečný." znova to jemně zaobalím do rituálu, i když je jasný, že to jenom tím nebude. Na mé nehty přizná, že můžu přitlačit a jako argument mě kousne do bradavky a hned jí olízne. Propnu se a zasténám, ovšem hned na to splním jeho žádost. Přidám na síle a mé nehty lehce poraní jeho kůži a proniknout do ní hluboko, až vytryskne krev. Přesto to stále dělám s láskou a zase vyjedu a sjedu na pouhé škrábance. Přitom vzrušeně vzdychám a snažím se ho aspon políbit na rty či na krk.

Lizmael - 09. února 2011 15:51

soukromá zpráva od Lizmael pro Rozasměje se a prsty mi vjede do vlasů. Vytasí na mě příklad, kdy on bude klečet a já si jeho výšky ani nevšimnu. Protočím oči. "V tom případě si kup chrániče na kolena, protože se už nikd nezvedneš." uculím se. Provokuje mě a ještě má ze mě legraci. A k tomu se mi dívá rovnou do očí. Drzoun jeden nebeskej. Podělí se se mnou o své choutky a já se musím usmát. Servíruje mi to po troškách, ale nelze to přehlédnout. Vím, že on by rád něco nespoutaného a divokého. Já ostatně taky. Škádlivě ho líbnu na špičku nosu. "Tak ti to udělám až při rituálu. Neboj se." olíznu se, pomalu a svůdně. " Teď si tě nesmím tolik vyčerpat. Nebo to ztratí smysl." mrknu. Přivřu oči, zakloním hlavu a zhlubaka vydechnu. Zajede nehty hluboko a po zádech mi přejede husí kůže. Mrazivé vzrušení. Zadívám se mu do očí, chytím jej za zápěstí a pomalu si přitáhnu jeho prsty k ústům. Potřu si rty prakticky svou vlastní krví a potom se hladově vrhnu na Mihaela. Pevně ho chytím za zátylek a bráním mu v úniku, před mými nenasytnými polibky. Vím, že on by mi neutekl. Svým vzrušeným rozkrokem se dráždivě třu o ten jeho. Dlaní mapuji křivky andělského těla. Přejedu přes zadeček, chytím jeho stehno a přitáhnu si ho mnohem blíž. Když se odtrhnu, abych se nadechl, mihnou se mi v očích plamínky. Usměju se. Nevybíravě ho chytím za vlasy a zvrátím mu hlavu. Olíznu mu krk. Pustím ho a nadzvednu se. "Přepereš mě?" zeptám se již roztouženě a prsty přejedu po jeho hrudi až k podbřišku.

Mihael - 09. února 2011 21:04

soukromá zpráva od Mihael pro Jak se zmíním o rozdání si to v kleče, doporučí mi chrániče. Rozesměju se a dívám se pobaveně na něj. Jak ho provokuju, vidím jeho chování a snaží se držet. Škádlivě mě chytne za nos a odmítne to, že to udělá až při rituálu. Rozesměju se a při šimrání jeho jazyka na mém nose, směju se a přitom kroutím hlavou na zápor. " Vymlouváš se..bojíš se, že bych stále mohl." dál ho provokuji. Zajedu do něj hluboko nehty, dost hluboko. Chytne mojí ruku a olízne svou vlastní krev. Dívám se na něj a přitom vzrušeně zasténám. Chytne mě pevně za zátylek a začne líbat. Nebráním se a naplno se přidám. Vzrušený a nadrženě se pod ním pohybuju a dráždím jeho úd svým. Cítím jeho ruku, jak jede po mém těle přes zadek a pak si mě přitáhne. vzrušeně vydechnu i při polibku, ale je to hodně tlumený.Jak nám dojde dech, ihned mě pustí a zvrátí mi hlavu. Vystavím svůj krk a vzrušeně vydechnu, úd ho tlačí do podbřišku. Náhle se nadzvedne a zeptá se, zda ho přepru. Rozesměju se a zatlačím na něj. " Bez problému." řeknu a ihned ho přetočím na záda a zapřu se nad ním, s úsměvem se mu lačně zakousnu do krku, až zuby proniknou kůží. Neberu si servítky.

Lizmael - 12. února 2011 15:11

soukromá zpráva od Lizmael pro Nemá cenu mu odporovat. Vzdychá, čímž mě jenom rozpaluje a ponouká k pokračování. Pohyby jeho nádherného těla, které nebylo stvořeno pro slast, mě jedině rozdrážďují. Chci si s ním hrát ao n neodporuje. Musím se zasmát, jak rychle mě dostane na lopatky. Samozřejmě jsme nekladl moc veliký odpor. Miluji jeho divokost. Nechápu, kde se to v něm může brát. Nahlas bolestí zasténám, když mi prokousne kůži na krku. Pevně sevřu v pěsti jeho úd a uhodím ho do obličeje, až si rozsekne ret o vlastní zuby. Obvyklá průzračná modř mých očí se začne ztmavovat do černa. Nezračí se v nich ani kapka něhy a něžnosti. Vycením zuby. Chytím Mihalea za zápěstí a držím mu ruce za hlavou. Krev stéká po krku a kapky dopadají na jeho bělostnou pokožku. Skloním se a začnu je slízávat provokativně jazykem. Prsty vklouznu pod obojek a sevřu jeho křehký krček. Nehty přejedu přes žebra až k pobřišku. Rty sleduji rudé rýhy a sesunu se níž, kde ho začnu kousat do citlivých třísel. Stále mu ubírám kyslík. A čekám, jestli se bude vzpouzet.

Mihael - 14. února 2011 08:55

soukromá zpráva od Mihael pro Nebrání se tolik a tak jeho poražení je rychlé. Uslyším dost jasně jeho zasténání bolestí pod mým kousancem. Ovšem místo úsměvu sám zasténám bolestí, jak mi sevře úd. V ten moment dostanu ránu až pocítím vlastní krev. sknčím na zádech a on se na demnou sklání, jeho oči jsou tmavé a mě přejede po zádech mráz až se zachvěji. Přesto se na něj usměji. Chytne moje ruce a jeho krev stéká na mě. Zírám mu do těch tmavých bezcitných očí a usmívám se. Moje hrud se rychle zvedá, skloní se a slízává jí ze mě. Prohýbám se se slastnými výdechy. Jeho ruka zajede pod obojek a začne mě svírat. Propnu se a slastně zasténám. Náhle jeho ruka zmizí z mých zápěstí a rozdrásá mi žebra až k podbřišku, hlasitě dám najevo, že to bolí. Tím si uberu další vzácný vzduch, protože mě stále škrtí. Nepřestane a olizuje moje rány, propínám se a začínám lapat po dechu, ovšem moje nehty se zajedou do jeho paží, když se bolestně zakousne do mých třísel. Lapu po dechu, vzpínám se a penis je vzrušením postavený. Mé paže drásají jeho tělo, jak se snažím osvobodit, ovšem stále jen jako člověk.

Lizmael - 14. února 2011 11:04

soukromá zpráva od Lizmael pro Usmívá se. Nepřestává mi dávat najevo, že to co dělám a k čemu se chystám je naprosto správné a v pořádku. A já neprotestuju. Krev a bolest. Zaslepuje mi to úsudek. Bestie uvnitř vrní blahem a chystá se probudit, ale to nesmím...dovolit. Andílkovo srdce tepe v mých uších. Slyší ho sýpat. Vypíná své tělo proti mě a já mám na jazyku chuť jeho železité krve. Způsobuji mu bolest. Steny si pouze ubírá drahocený vzduch. Jeho nehty zabořené v mých pažích varují. Brání se. Přesto je to neskutečně vzrušující. Olíznu jeho postavený úd a zkousnu blízko kovovvé ozdůbky. Začnu se vytahovat nahoru a současně s tím povoluji stisk jeho krku. Plíživí pohyb nečekaně přeruším, chytím ho za obojek a vytáhnu si ho do sedu. Oči už mají témeř černou barvu. Jazykem vklouznu mezi jeho rty a krátce ho políbím. Nedbám na to, zda stačil chytit dost vzduchu. Strčím do něj a shodím ho z postele na zem. Nemusí na mě čekat dlouho. V momentě ho tisknu břichem k podlaze. Špičkou jazyka mu přejedu po páteři až k otvoru. Kousnu ho do zadčku a zkroutím mu jednu ruku za zády. Položím se na něj, abych se dostal k jeho oušku. "Řekl jsi...bez problému?" pobaveně se zasměju.

Mihael - 14. února 2011 13:58

soukromá zpráva od Mihael pro Drápu ho a bráním se, přesto nepovolí a místo toho mě znova kousne, tentokrát do údu blízko ozdůbku. Propnu se bolestí a tělo se zachvěje, nemám už sílu na hlas, jen sípu. cítím, jak můj vzduch bude za chvili pryč a začnu být nebezpečný. Zkusím dokonce i démona kopnout, aby přestal riskovat. Ovšem jakoby to tušil, povolí stisk a líbá moje tělo od spodu.Zhluboka se nadechnu a v tom pocítím tlak na obojek. Vyheknu a posadím se, mé nehty stále hluboce zaražený v jeho kůži. Políbí mě a já mu jen krátce oplatím polibek, než mě shodí z postele. Spadnu a dopadem ze sebe dostanu zbytek vzduchu. Nadechnu se a už je u mě. Přitiskne mě k zemi a můj úd je vzrušený, až tím tlakem bolí. Zasténám bolestí a hned na to mě olízne páteř. Zachvěji se a on mě kousne. Další bolestný sten přehluší místnost. Zkroutí mi ruku a zašeptá mi se smíchem, že ho bez problémů nepřemůžu. Nadechnu se, až mě bolí plíce a otočím se na něj. " Já ti dávám..náskok." řeknu provokativně a vrazím mu hlavou tak, že se mu zatočí hlava, no boule z toho bude určitě.

Lizmael - 14. února 2011 17:48

soukromá zpráva od Lizmael pro Neuvědomuju si a ni nechci si připustit možnost, že bych zašel příliš daleko a Mihael by mohl začít být nebezpečný. Působí nevinně a svým způsobem křehce, i když mi momentálně všechny tyhle představy vyvrací. Držím ho na zemi a vysmívám se mu. Andílek si ale pořád zachovává svoje sebevědomí a nehodlá přiznat prohru. Záhy pochopím proč. Nikdo ještě nemá vyhráno. Před očima se mi přoženě hejno černých jisker Pustím jeho ruku, protože se musím chytit místa, kam mi dal hlavičku. "Zlobíš!" zavrčím. Přitisknu mu hlavu k podlaze. Chytím ho za boky a našteluju si ho pro snazší vniknutí. Bez předehry, bez uvolnění do něj vniknu na doraz.

Mihael - 14. února 2011 19:48

soukromá zpráva od Mihael pro Jak ho praštím hlavou, povolí mi ruku, protože jsem se trefil. Skoro bych tipnul, že mu klaply zuby. Zavrčí o tom, že zlobím a já se rozesměju, Mám zase vzduch a tak se nebojím, že bych byl nebezpečný. Přitiskne mi hlavu k podlaze a přitom mě chytne za boky. Bez ničeho předtím do mě pronikne, cítím bolest, která prostupuje od otvoru až do mého těla, jak do mě tvrdě proniknul. Zasténám bolestí,cítím krev stékající po mých stehnech. Bolestí se propnu a i přes držení, zvednu hlavu. Mé tělo se chvěje z bolesti, přesto se mi to líbí a jsem vzrušený. Rád bych pokračoval,ale chci to osvěžit. Nadechnu se a i přes bolest skrčím ruku a plnou silou ho praštím do boku, aby mě pustil. Na to využiji moment překvapení a zkusím se odsunout, aby ze mě vyjel. Přitom se na tváři usmívám.

Lizmael - 16. února 2011 19:57

soukromá zpráva od Lizmael pro Pocítím vlhkost v rozkroku tím, jak jsem jej svým vniknutím poranil. Rudá na jeho bledé kůži překvapivě vyniká. Skoro bych až řekl, že je o to jen nádhernější. Spíše bolest než slast ovládá pohyby jeho svalů. Je to patrné i v jeho hlase. Ochromí mě dalším útokem, no...spíš dobře mřenou ránou. Nechtíc z něj vyjedu a třu si bok. Rozčíleně se dívám na Mihaela, chytím ho za ty jeho krásný pačesy a mrštím jím o zem. "Nevychovanej nebešťane..!" skoro si odplivnu. Povalím ho na záda a obkročmo si na něj vlezu. Chytím jeho vzrušený úd a prsty polapím ozdůbku. Jasně mu naznaím, že mu ji hodlám vytrhnout.

Mihael - 17. února 2011 13:07

soukromá zpráva od Mihael pro Podaří se mi uniknout z jeho sevření a on ze mě vyjede. Vím, že ho tím dost naštvu, ale nějak mě to láká zjistit, kam až to nechá zajít. Tře si bok a já se jen otočím, a ve tváři mám vítězný úsměv. Snažím se uhnout hlavou, ale přesto se mu podaří chytit moje vlasy a bolest prostupuje přes kořínky vlasů až za krk, a já padám na záda. Znova uslyší bolestný výkřik, jak jsem to nečekal. Jen co dopadnu, snažím se odplazit, ale on si na mě sedne. Zadívám se do těch jeho tmavých očí. Jeho urážku jen obdařím milým úsměvem. " Já tě varoval, že je se mnou těžké....pořízení..dělám si co chci." a chci se zasmát, ale úsměv ztuhne, jak chytne můj úd a zrovna za ozdůbku. Oči se rozšíří hrůzou a já se mu zadívám do tváře, zda to myslí vážně, hlavou kroutím záporně, aby to nedělal. Nemám hlas a zachvěji se strachem z toho, co bude. Chytnu jeho ruku za zápěsti, stále se mu dívám do očí. Hrud se mi rychle zvedá a úd je stále vzrušený.

Lizmael - 17. února 2011 14:28

soukromá zpráva od Lizmael pro Stále se mi snaží uniknout. Kam by chtěl tady zdrhnout? V mém bytě, který je v podstatě pouze jedou velikou místností? Vím, je to absurdní. Dobrovolně by ode mě neutekl, ale stále mě ta myšlenka nahlodává a neskutečně rozčiluje, protože on...vůbec mě neposlouchá a odpírá mi slastný okamžiky s ním! Vysmívá se mi do xichtu. "Stačil jsem si všimnout." zavrčím nevrle, ale vzápětí se ušklíbnu. Myšlenka, že bych mu urval jeho ozdůbku, ho netěší. Dovedu si to představit. rychlý pohyb, sprška krve a bolest, která přichází až když je po všem. Mám nutkání se smát. Protože v takových pocitech si přímo libuju. Nepřestávám pouštět jeho penis. Pouze se nakloním blíž. "Ta vůně strachu...je tolik omamná." mlsně se olíznu. Krátce se podívám na ruku, co se mě snaží zadržet. "Myslel jsme, zže se bolesti nebojíš." povytáhnu obočí.

Mihael - 18. února 2011 01:07

soukromá zpráva od Mihael pro Nepouští můj penis a dívá se mi do očí. Přiblíží se a oznámí mi, že cítí můj strach. Zadívá se na mojí ruku, kterou ho držím a poznamená, že se přece bolesti nebojím. Dál se na něj dívám a dochází mi, že má pravdu. "Máš pravdu...nebojím." a dám ruku pryč. Zadívám se na něj a políbím ho na ret, který vzápětí zkousnu. Oddálím se a znova se na něj zadívám, úsměvem na tváři, přesto se mé tělo chvěje hrůzou před očekávanou bolestí. No tak....dělej....čekám...zda se odvážíš...já vím, že se odvážíš....nebojím se bolesti....nebojím..vzrušuje mě bolest....ale z tohoto mám opravdu strach...sakra....Lizmaeli. v mysli je rozkol, který je znát v pohledu, ačkoliv se na něj usmívám.

Lizmael - 18. února 2011 20:17

soukromá zpráva od Lizmael pro Docela mě překvapí svým přiznáním a hlavně tím, že dá ruku pryč. Věnuje mi kousavý polibek a potom mi s úsměvem nechává volnou cestu. Je připraven odevzdat se. Tak rychle se smířil s bolestí, která možná přijde. Sleduji jeho výraz a vyvinu o něco větší tlak na jeho ozdůbku. Pořád se bojí, i když se snaží tvářit odhodlaně. Uchechtnu se a zavrtím hlavou. Pustím jeho penis a promnu i bok. "Nemusíš mi dokazovat, že máš odvahu..." promluvím, opřu se o hranu postele a dostanu chuť na cigaretu. Nechci mu ubližovat, ne... takovým způsobem. Stále jsme vzrušený a ten mručivý hlas mě nabádá k pokračování. Ano, myslím...že by mi nedělalo problém ten kouske kovu urvat, přesto...nechci. Je to až směšný, když se podívám, jak je zřízenej...a to mu nechci ubližovat? Ne..překročil bych hranici. A to by nebylo dobré... Miluji svého andílka a on to bez potíží může vyčíst v mé tváři. Přestává mi záležet na jeho provokacích. Ale kdo ví, co ve mě on dokážeznovu probudit. V tomhle je vážně dobrý. Zatvářím se nestoudně, jako levná děvka v zapadlý ulici. Smyslně si jazykem přejedu po rtu, pohladím se po těle a dlaní skončím ve svém rozkroku a při pohledu na Mihaela se začnu dráždit.

Mihael - 18. února 2011 21:35

soukromá zpráva od Mihael pro Vyvine větší tlak na ozdůbku a já jen zavřu oči s čekáním příšerné bolesti. Pustí mi penis a promne i s bokem. Otevřu oči a zadívám se na něj. Opře se kus ode mě a jen mě sleduje. Jeho pohled je zvláštní, jakoby sám se sebou bojoval. Najednou se sám začne hladit a přitom i honit. Zadívám se na něj a pomalu se zvednu na kolena. Bolí mě celé tělo od jeho zacházení, jeho proniknutí do mě stále bolí a krev mám po stehnech, přesto se stále usmívám. Připlatím se k němu a začnu ho hladit, přitom mé rty něžně líbají jeho krček, pomalu postupuju níž. Něžně ho koušu a občas přidám více síly. " Nebojím se....bolesti....chci jí...od tebe." řeknu a olíznu mu špičku penisu.

Lizmael - 18. února 2011 21:54

soukromá zpráva od Lizmael pro Dívám se, jak se ke mě přibližuje. Jeho pohyby nejsou tak ladné, jako dřív. Citelná zranění oslabují. Přirozeně. Přivřu oči, jakmile cítím jeho dotyky a spolu s nimi i jeho horké rty a zoubky. Hlasitěji vydechnu. Znovu mě ujistí, že bolest chce...ode mne. Zhluboka se nadechnu v momnte, když jeho jazýček pohladí špičku mého penisu. Prohrábnu mu vlasy a včísnu je do svch prstů. "Za...malý moment..." vysoukám ze sebe vzrušeně a přitlačím jeho hlavu blíž k mému rozkroku, zároveň s tím víc roztáhnu nohy.

Mihael - 19. února 2011 12:56

soukromá zpráva od Mihael pro Nebrání se a jak mu sjedu na špičku, nadechne se, jeho ruce vjedou do mých vlasů a více mě přitlačí k rozkroku, přitom roztáhne nohy.Ušklíbnu se rozpustile a přisunu se blíž, přitom znova olíznu jeho špičku. Zavřu oči a zoubky přejedu po jeho penise tak, že mu stáhnu mírně kůžičku. Hraji si s jeho špičkou a rukou zajedu na jeho varlata. Drždím ho a hladím je, zatímco jazykem ho dráždím. Posunu hlavu níž a nechám jeho úd vklouznout do mých úst. Nechám jeho ruku v mých vlasech a začnu ho kouřit. Naplno a dráždivě, hlavou se rychle pohybuju. Ovšem moje ruka sjede k jeho otvoru a tam ho dráždím krouživými pohyby. Mírně tlačím na jeho dírku a přitom jemně mačkám jeho varlata.

Lizmael - 19. února 2011 22:40

soukromá zpráva od Lizmael pro Vzrušením zatnu prsty na nohou. Mihael je neskutečně šikovný a vynalézavý milenec. Jako kdyby veděl, co mě dokáže vynést až do závratných výšin. To co provedl s se svými zoubky byo doslova delikátní. Táhám ho za vlásky a nehty si ničím podlahu. Zasténám, když začne věnovat pozornost i mým varlatům. Zvrátím hlavu a nechávám se od něj kouřit. Bože, takový profíky dokážeš stvořit jedině ty! němě se zachechtám. Provokuje i můj otvor a já nic nenamítám. Poskytuje mi maximální míru uspokojení. Pevně svírám jeho hlavu, aby mi neutekl. Nepustím ho, dokud mé sperma nespolkne. Kdyby přece jen chtěl protestovat, narazím si ho na rozkrok tak silně, že ho svým penisem budu klidně i dusit. Mám zavřené oči a dál si užívám jeho nádherné péče. Horce dýhám a spokojeně sténám, když je obzvlášť šikovný.

Mihael - 19. února 2011 23:13

soukromá zpráva od Mihael pro Moc dobře slyším, jak se mu to líbí. A ani nic díky vzrušení či už důvěře nenamítná na mojí provokaci. A tak po chvili kouření do něj vjedu prstem a dráždím ho uvnitř, zatímho ho dál velmi ikovně kouřím. Cítím, jak mi drží hlavu a z jeho hrdla jdou občasné steny. Ovšem poslušný dovedu být jen chvilku a tak jak cítím, že by měl vyvrcholit, zvednu více hlavu a chci vyjet, přitom ho opět zaprovokuji jemným kousnutím. Jako kdyby to tušil a zatlačí na mojí hlavu tak, že zase naplno cítím jeho úd ve svých ústech. Přidám druhý prst a rozdráždím jeho otvor, přitom se vrátím ke kouření a už do té doby, než se udělá. Chce nechtě, a že se náznakem znova bráním, jeho sémě spolykám a pak se od jeho rozkroku odtrhnu a více do něj zajedu prsty až nadoraz. Dívám se mu do tváře a pousmívám se.

Lizmael - 21. února 2011 16:02

soukromá zpráva od Lizmael pro Ta prohnaná opeřená liška do mě vnikne prstem. Mohl jsme to čekat, když už tak dráždivě kroužil kolem. Nechám ho, protože tím zvyšuje intenzitu a slast. V tento moment jsem absolutně oddaný měkkosti jeho úst. Opět chce zlobit a přímo nevychovaně mě připravit o vyvrcholení. To, že jsme mu to kdysi udělal taky, je absolutně vedlejší. Nedovolím mu to a dobře jsme udělal. Při kousnutí pouze syknu. Pocítím další prst a z ostra se nadechnu. Jeho konání urychlí příchod mého uspokojení. I když asi nechce, stejně se udělám do jeho pusinky, Povolím stisk a on se ihned odtrhne. Netrvá to dlouho a zajede prsty, co jen to jde. Překvapením otevřu oči a v podbřišku mi škubne. Zadívám se na andílka, jako kdybych se teprve teď dostal z jakéhosi omámení. "Mihaeli..!" vystartuju po něm a chytím ho za krk. Ale než ho polapím, rozmyslím si to a kopnu ho naplno do břicha. Teprve potom se za ním vrhnu a vlepím mu facku. "Nejsem žádná tvoje děvka." chytím ho za bradavku a bolestivě ji zmáčknu mezi prsty. Prsty obemknu jeho vzrušený úd a skloním se. Do zubů lapím jeho ozdůbku a provokativně se k němu zadívám. Potom ostře trhnu hlavou a piercing mu vytrhnu.

Mihael - 21. února 2011 20:58

soukromá zpráva od Mihael pro Musím spolknout to, co přinese jeho vyvrcholení, ale i když se zdráhám, stejně to dělám rád. Jak to spolknu, usměju se na něj a zadívám sen a něj. Pro jeho potěšení do něj zajedu prsty a on místo spokojení otevře oči, jakoby se probral. Osloví mě jménem a rozčíleně. Zadívám se do jeho očí, jak mě chytne pod krkem a stále se usmívám, i když mi mrazí v zádech. Čekám stisk, ale místo toho dostanu herdu do břicha. Vydechnu s bolestným zaúpěním a spadnu na záda. Hned na to na mě skočí a vrazí mi facku. Cítím pořádnou ránu, až mám rudou tvář. Jeho slova mě překvapí a chci protestovat, ale zmáčkne mi bradavku, až bolestí zkroutím tvář. Cítím jeho ruku na mém údu a pak jeho sklonění. Stačí mi jeden pohled a vím, co bude. V očích se objeví čirá hrůza. Nadechnu se a chci protestovat, ovšem on trhne. Bolest projede celým mým tělem a já zavřu z plných plic. Z očí vytrysknou slzy jako z údu krev. Mé tělo se propne tak moc, jak to jen svaly dovolí a hned na to se ruce stáhnou kolem zranění a zkroutím se. přitom sténám bolestí a z údu jde krev. Nemám žádnou sílu protestovat, oči mám pevně semknutý a rty u sebe. Bolí to hodně, jak jsem ještě podobnou bolest nezažil.

Lizmael - 21. února 2011 21:13

soukromá zpráva od Lizmael pro Odvčečil jsem se andílkovi opravdu úžasně. Vůbec nechápu, že..mě nezastavila hrůza, jež se mu zračila v očích těsně před tím, než jsem ho zbavil ozdůbky. Co to povídám. Nemůžu si nic nalhávat. Jeho strach mě naopak nakopl, abych to dokončil. Jsem démon k čertu. Žádnej samaritán. Přesto při jeho výkřiku sebou trhnu a stáhnu se. Oči se mi začnou projasňovat. Hledím na svíjející se klubko bolesti. Krev a slzy. Je tím úplně paralyzovaný. Ale..chtěl to. Udělal jsem jen to, co po mě žádal. Přesto...nebudu pokračovat. Opustila mě chuť pokračovat v hrátkách, do kterých se to zvrhlo. Dotknu se jeho ramene a pohladím ho po vlasech. Sykavě se nadechnu a překryji svou dlaní ty jeho, kterými si zakrývá zranění. Spotřebuju zbytky energie, abych mu ulevil.

Mihael - 21. února 2011 21:30

soukromá zpráva od Mihael pro Kroutím se bolestí a jen vzdáleně cítím pohlazení, ale to je opravdu vzdálené. Díky vzrušení je z rány hodně krve, kterou nemůžu zastavit. Nemůžu se soustředit na to, abych se vyléčil. Dochází mi, že udělat mi to tenkrát, dopadl bych mnohem hůř. Proberu se trochu až když cítím energii. Otevřu oči a zadívám se na démona. V očích se mi zračí bolest a více stisknu úd, krev cítím mezi prsty. Odtáhnu se od něj, oči z něj nespouštím. " Dě...děkuju......" a zase oči zavřu, abych se začal soustředit na léčení.

Lizmael - 21. února 2011 21:42

soukromá zpráva od Lizmael pro Na poděkování téměř nereaguju. Neudělal jsem nic, co by bylo hodno díků. Odtáhne a já si uvědomím, že jsme zbořil hranici. Opět se mě začne bát. To mě mrzí. Sklopím oči a postavím se. Nevím, co si počít. Mihael je zraněný..a já? Jak mu můžu pomoct. "Promiň, neměl jsem.." zašeptám tiše. Mihael zavře oči a já té příležitosti musím využít. Dotknu se jeho spánků a vyšlu malý meoční výboj. Neublíží mu. Jen na chvíli ztratí vědomí. A když se tak stane, zachytím ho. Přenesu jej na postel a pohladím na čele. Dojdu do koupelny pro teplou vodu a žínku. Položím vše na noční stolek a omyji mu zakrvácené ruce a potom i opatrně natržený úd kolem zranění. Daruji mu ještě trochu své síly. Potom urychlím, jeho probuzení, aby mohl pokračovat v regeneraci. Sám se stáhnu a vyčerpaně zůstanu sedět vedle postele.

Mihael - 22. února 2011 17:43

soukromá zpráva od Mihael pro Je mi jedno, že na moje poděkování nereaguje. Zavřu oči a slyším jeho smích. Nejspíše si užívá mojí bolest a to, že to provedl Lizmael, aniž by tušil, jakou dělá službu. Najednou pocítím dotek a přestanu vnímat. Moje léčení přestane a já padne v bezvědomí. Nevnímám jeho pomoc, léčení, nic. Proberu se v posteli a cítím, že mě nelepí krev mezi prsty, a že úd má jen bolest je už spíše tupá. Pokud se teda moc nehýbu. Bolest otvoru je proti tomu minimální, skoro to nevnímám. Chvili ležím, regeneruju se a oči mám zavřený. "Lizmaeli?......pojd ke mě....prosím." zašeptám, aniž bych otevřel oči. Stále se snažím soustředit, ale nechci být sám. Vím, že je to zase on a né jeho temná stránka, démonská.

Lizmael - 22. února 2011 19:09

soukromá zpráva od Lizmael pro Vyzve mě, abych k němu přišel. Chtěl bych se vymluvit na svou únavu, abych mu nemusel hledět do očí. Stydím se, ačkoli vina leží na nás obou. A možná pro ni není ani místo. Proč bych měl litovat toho, co jsem provedl ve své pravé podstatě? Promnu si rty. Zvednu se. Hlava se mi točí akončetiny jsou podivně vláčné. Dal jsem mu toho víc než dost. Vlezu si tedy k němu do postele a položím se vedle něj. Polknu a přetočímk se na bok. Líto. Je mi to vážně líto. Obejmu jej kolem pasu a políbím ho na rameno. Neměl jsem.." zašeptám.

Mihael - 22. února 2011 20:23

soukromá zpráva od Mihael pro Skoro cítím, jak se mu nechce. Přesto trpělivě čekám a naslouchám. Začne se pohybovat a to ke mě. Oddechnu si a jak pocítím jeho teplo, přisunu se k němu. Pocítím políbení na rameno a omluvu. Otočím se a zadívám se mu do očí. "Neomlouvej se.....aspon ti ted dám chvili pokoj." usměju se na něj a dám mu pusu. Otočím se a stulím se k němu do náruče. Políbím ho na rameno a zavřu oči. " ¨Miluji tě...i tak tě miluju...Lizmaeli." zašeptám. Je to pravda. At by mi způsobil jakoukoliv bolest, stejně ho budu milovat a znova za ním příjdu. A vím, že jak mi způsobí bolest, nebudu lákavý pro ostatní. V jeho náručí se cítím líp a regenerace se daří, i když je pomalá.

Lizmael - 22. února 2011 20:39

soukromá zpráva od Lizmael pro Neodtahuje se. Naopak. Přitulí se k mému tělu a já se pousměju. Promnu si rty a naše pohledy jsou spojené. "Vždycky na něčem najdeš něco dobrýho co?" krátce se zasměju jeho slovům a nechám si dát pusu. Více jej obejmu a přitisknu k sobě. Teplo jeho těla uklidňuje. Usmívám se jeho vyznání. "Já vím, andílku. Musíme si ubližovat, patříme k sobě..." začnu ho hladit po vlasech a taky zavřu oči. "I kdybych se změnil sebevíc...pořád pro mě budeš To nejdůležitější."

Mihael - 22. února 2011 21:56

soukromá zpráva od Mihael pro Naše pohledy se setkají a on na mojí poznámku odvětí taky svojí. Jen se usměji a přikývnu. Ano, vdžy se snažím, vidím, něco dobrého a moje stránka pohledu na svět i přes to vše je vždy v první řadě z tohoto pohledu. Jak se přitulím a vyznám mu své city, přitáhne si mě k sobě a souhlasí se mnou. Též mi vyzná své city a já se v jeho náručí cítím bezpečně. " Na ten rituál jsem připravený.....at už to bude jakékoliv." zašeptám tiše a nechám jeho teplo těla pronikat do mého. Uklidnuje mě to a já pomalu usínám a mé tělo se léčí. Bolest ustupuje.

Lizmael - 23. února 2011 20:28

soukromá zpráva od Lizmael pro Poví mi, že je připravený získat zpět své schopnosti a já náznakem přikývnu. "Dobře, ale teď už spi." zašeptám a sám pomalu začnu usínat. Vlastně to netrvá moc dlouho. Když se probudím, políbím Mihaela do vlasů, ale nebudím ho. Zaslouží si odpočinek. Opatrně se vysoukám z jeho náruče. Cítím se pořádně rozlámaný, ale mohu se hýbat. Vydal jsem včera dost energie v krátkém čase. Žel se vrací dost pomalu. Natáhnu si spodky a jdu se hrabat ve skříních. Po nějaké době najdu předměty s vysokou schopností akumulovat a uchovávat v sobě Síly. Tak trochu magie, kdybych to už musel nějak nazvat. Budu do nich muset energii dostat. Buď s nimi zajdeme k šamanovi, ale...stačí jeden pohled na Mihaela a tu možnost hned zavrhnu. Bude trvat, než se zase dá dohromady mě už se nechce čekat. Využiju Audreyho. Stejně mi dluží službičku. A až bude andílek zase úplný, vypadneme stejně na jinej kontinent a už se vídat nebudeme. Pošlu mu tedy telepatickou zprávu a budu doufat, že se nebude sekat.

Mihael - 24. února 2011 07:50

soukromá zpráva od Mihael pro Souhlasí a nechá mě usnout. Nebo spíš sám usínám a on to vycítí a sám souhlasí s tím, že je ted čas spát. Nevím, jak dlouho spím, ale když se proberu, jsem sám. Lizmael vedle mě není, ale bolest mě přívítá svým milým způsobem tak, že ihned tiše zasyčím na pozdrav. Nemůžu se moc pohnout, v penise mi pulzuje a jakékoliv otření bolí. Mám málo síly a tak i otvor zůstal nedoléčený, a při pohnutí ho cítím, jak jsou střeva zraněná. Pomalu se vzepřu na ruce s grimasou bolesti a rozhlídnu se kolem. "Lizmaeli?" řeknu nahlas, nevolám ho, jen jakobych se ujištoval, že tu někde je a aby věděl, že jsem vzhůru. Zase se položím a zavřu oči. Pustím se do svého léčení, tohle bude asi na dlouho.

Lizmael - 24. února 2011 10:18

soukromá zpráva od Lizmael pro Zaslechnu své jméno. Nechám všeho a rozejdu se k posteli za svým andílkem. I kdyby to sotva zašeptal, reagovla bych stejně. Už z dálky vidím, že má zavřené oči. Musí být stále dost vyčerpaný. Mám takový pocit, že jsme to včera přehnali...až dost. Posadím se na kraj postele a shrnu mu ofinu z očí. "Mohl bych ti dát léky proti bolesti, lásko. Chceš?" zašeptám a opět s onou neobvyklou něžností jej políbím na rty. Jako bych se stále omlouval, za to co jsem mu provedl. "Audrey by měl přinést ty talismany a podobné...doufám, že to bude brzy." hladím ho jemně po vlasech a mírně se usmívám. Ale i kdyby to přinesl už dnes, stejně to nebude moci provést, dokud se Mihael nedá do kupy. "Ale můžeme to udělat až v našem nové domově, možná by to bylo i snazší, když tam tvůj hlavoun nemá tolik věřících..." navrhnu mu další možnost.

Mihael - 24. února 2011 14:52

soukromá zpráva od Mihael pro Slyším kroky a pak jak se posadí na okraj postele. Odhrne mi vlasy a já otevřu oči. Zadívám se na něj a usměji se. Jeho slova jsou tak milá a něžně, jako jeho něžný polibek. Skoro jakobych nevěřil, že je to on a polibek mu s radostí a jemností oplatím. "To je dobrý.....nevadí mi bolest...jen to léčení bude....zdlouhavější." připustím tiše a zadívám se do těch jeho modrých očí. Poslal tam toho Audraya, s talismany k šamanovi. Pochopím, žej eto kvůli mě. Přesto jsem rád, ted bych stejně nikam nedošel. Příjde s návrhem, že by jsme to mohli udělat až v novém domově. " A co to..udělat na půl cesty....pocítí rituál a určitě po nás půjdou....nerad bych prozrazoval náš úkryt...a s mojí plnou mocí můžu smazat stopy po mé osobě, ale ten rituál bude mocný. Udělej si mezizastávku." navrhnu kompromis, protože myslím, že to tak bude pro nás oba nejbezpečnější. Zavřu oči a jen vnímám jeho hlazení, které mi pomáhají přemoci bolest a vyléčit se.

Lizmael - 24. února 2011 19:33

soukromá zpráva od Lizmael pro Shovívavě se pousměji na Mihaela a pokrčím rameny. "Dobrá, když nechceš, nutit tě nebudu." respektuju jeho rozhodnutí, že tu bolest vydrží. Občas mi vážně připadá jako blázen. Přetrpět, co se dá. Vede to snad ke spáse? No, nic s tím nezmůžu. Poslechnu si jeho návrh a musím připustit, že to má logiku. Přikývnu. "Máš pravdu, to mi jaksi..nedošlo." krapet omluvně se pousměju. Možná jsem rovnou bral jako fakt, že nás stejně vyčmuchají. "Tak to musíme jen promyslet, kde to provedeme..." pokývu hlavou a dál ho hladím. Má zavřené oči. Přesto vypadá neskutečně nádherně. Vlezu tedy znovu k němu, aby se mohl přitulit do mé náruče. Nic víc v tuto chvíli stejně nesvedu.

Mihael - 25. února 2011 07:58

soukromá zpráva od Mihael pro Připustí, že mám pravdu v mezizastávce. Vypadá to, že to budeme muset ještě promyslet, jen se na něj usměji. Hladí mě a netrvá to dlouho, cítím teplo jeho těla, který ke mě přišlo. Přitulil se a objal mě. Vděčně vydechnu a přitisknu se na něj. S očima zavřenýma se soustředím na léčení a zvládání bolesti. S ním mi to jde ovšem líp. "Jen to promyslíme...nemusí to být zastávka...daleko...jen....třeba o stát vedle. ...byla by provokace to udělat přímo mezi věřícíma...ale to by byla asi příliš velká provokace a risk." ovšem i tak se nad tou představou zasměju. Lidé věřící v Boha a spatří anděla, jak odchází s dáblem, to by hodně hnulo s lidskou myslí a vírou.

Lizmael - 27. února 2011 12:58

soukromá zpráva od Lizmael pro Vdechnu vůni jeho vlasů. Lehkou a omamující. "Ano, vedlejší stát by vyhovoval. Nemůže jim dát až příliš najevo, že jsme ochotni zdrhat přes půlku zeměkoule..." nepatrně se pousměju a dál chlácholivě hladím andílka po zádech. Krapet překvapeně zamrkám. "Myslíš rovnou na oltáži někde v kostele při nedělní mši?" optám se pobaveně. "Jsi střelený..." a přesně to na tobě miluji, pomyslím si. "Vážně by to byla až příliš riskantní provokace." souhlasím. "A nemyslím tím, že bysme naše nadřízený naštvali..spíš ten otřes věřících...mohlo by to mít přímo zdrcující důsledky na celé lidstvo." promluvím o něco vážněji. Opravdu...ani já si nedovedu představit, co by se světem způsobila ztráta víry jako takové. Lidé potřebují oporu vyšších sil, pracují se svou fantazijí, věří neskutečnému. To vše udržuje lidskou existenci ve stabilitě. "Na konec světa máme ještě..čas." usměju se. "Navíc, kdo by nás bavil, kdyby se to tu začalo hroutit, hm?" zašeptám pobaveně a políbímho do vlasů.

Mihael - 27. února 2011 18:28

soukromá zpráva od Mihael pro Je šokovaný mým nápadem pohnout myslí lidí, ale myslím, že má pravdu. Jen se k němu přitulím a poslouchám jeho slova. " Já vím...ale myšlenka je to...krásná." špitnu a na moment se mi obličej zkřiví bolestí, jak se snažím zbavit bolesti. Postupně to ustupuje a léčím se. Líbá mě do vlasů, hladí po zádech. Otevřu oči a zadívám se na něj. Něžně ho políbím na rty a usměju se. " Ano.....na konec světa je ještě čas...a na pobavení si je musíme držet...při smyslech." připustím a zase se vrátím do své původní polohy. Zavřu oči a ještě chvili se soustředím na léčení. Pak dám ruce od rozkroku a pohladím ho po tváři. Přetočím se na něj a přitisknu se k němu. " Miluji ty tvoje dravé nálady..víš to, démonku?" a šibalsky povytáhnu obočí. Vypadá to, že se mi už trošku ulevilo.

Lizmael - 27. února 2011 21:43

soukromá zpráva od Lizmael pro Povzdychnu si nad andílkem, jako to dělá rodičnapravitelným potomkem. "Ach, ty tvé představy...ale je pravda, že je...krásná. Svým způsobem." tiše se zasměju. "Ještě bychom těch přihlížejících udělali svědky našeho výjimečného svazku...a ty bys byl nevěsta." snažím se potlačit smích. Ale bavím se tou myšlenkou. Postřehnu, že mu bolest už i křiví svaly na tváři. Jediné co mohu dělat, je být s ním. Připadám si docela bezmocný. Nechávám ho v klidu, zatímco se léčí. Potom se pohne a já se na něj zvědavě zadívám. Vděčně přivřu při pohlazení oči. Natiskne se ke mě blíže a já dlaní sjedu ze zad na bok. Protočím oči po jeho slovech. "A taky mě hrozně rád do těch nálad dostáváš, hm? Mám tě prokouknutýho." ušklíbnu se. "Mám je taky rád, ale ty následky se mi vůbec nelíbí." nesouhlasně zavrtím hlavou. "Ale až budeš opět mocný...bude to úplně jíné." slíbím mu a mazlivě jej políbím na rty.

Mihael - 27. února 2011 23:04

soukromá zpráva od Mihael pro Povzdychne si nade mnou a pak ale přizná, že moje představy jsou krásné. Dokonce ze mě udělá nevěstu. Jen nevěřícně zakroutím hlavou, protože nevěsta se mi moc nelíbí a šatičky nosit rozhodně nechci. Jak je mi líp, přetočím se k němu a on vypadá taky štastný. Dokonce mě prokoukne a já se rozesměju. " Moc rád, démonku." špitnu. Promluví však o následcích a já jen sjedu pohledem na podbřišek a vím, kolik uhodilo. On ovšem pokračuje a připoemne mi mojí budoucí sílu. Zvednu pohled a setkám se s jeho pohledem, hravě se políbíme a já něžně zkousnu spodní ret. " Vše bude jiné.....nebudou nás tolik tělesné schránky...omezovat." a znova ho stejným způsobem políbím. Přitisknu se k němu a rukou přejedu po jeho boku. " Konečně tě poznám....v plné tvé kráse..." s nedočkavostí v hlase přiznám a usměju se. Znova jej pohladím, je pro mě tak cenný. Moje zkáza a spása zároven.

Lizmael - 02. března 2011 19:28

soukromá zpráva od Lizmael pro Při polibku se jemně pousmívám. Drobné snahy o něžnost působí neskutečně...mile. Mám nutkání vrnět jako spokojená šelma. "Nebude nás omezovat nic." skoro bych si až zamnul ruce. Mhouřím víčka při jeho pohlazení. Zasměju se jeho netrpělivosti. "Jsi blázen...opravdu tolik toužíš po tom, abych tě přizabil?" políbím ho do koutku úst. "Já už jsem tě v tvé pravé podobě viděl...jseš si jistý, že se nebudeš bránit?" zeptám se zvědavě. Připadalo mi, že tehdy automaticky ničil vše, co páchlo po démonsku.

Mihael - 15. března 2011 20:25

soukromá zpráva od Mihael pro Nazve mě bláznem, protože hodně riskuji. Usměju se na něj a přikývnu. " Toužím...neskutečně moc." přiznám, protože bolest od něj mi přináší rozkoš, jakou jsem nepoznal. I když trpím, nějakým zvráceným způsobem se mi to líbí. A pokud budu zpátky při své síle, bude to hodně zajímavé. Jakoby mi četl myšlenky, zeptá se na obranu. Zadívám se na něj a pak přimouřím oči. " No.možná ti prozradím...jak mě na moment ......oslabit....i když to dělám moc nerad.....ale však mě znáš...trošku na oko se bránit budu, ale i v mé plné síle tě nechám vyhrát." a poslední větu, menší lib, mu sdělím do očí s uličnickým úsměvem. Na to si oliznu rty a povytáhnu obočí. Těžko říct, jak jsem na to se sliby. Asi nijak valně.

Lizmael - 21. března 2011 14:24

soukromá zpráva od Lizmael pro Budu se muset smířit s tím, že nikdy nepřijdu na kloub tomu, proč Mihael stvořen k šíření dobra a lásky, tolik prahne po bolesti od démona. Co se mu na tom tolik líbí? Že se tím vzpírá svým rodným Nebesům? Že tím poskvrňuje bělostnou hebkost jeho křídel a zvrácené duše? ... To bych snad chápat mohl. Nechuť být tím, k čemu nás předurčili. Pozorně sleduji výraz jeho obličeje, když mi slibuje prozrazení jeho slabostí. Je mi jasné, že mu to je proti srsti. Stále má v sobě opatrnost a jistou sounáležitost. "A nebude to nuda, když budu vědět, že vyhraješ?" začnu ho jemně provokovat, ale myslím to i částečně vážně. "Sice bych se nerad proměnil v prach, ale je mnohem lepší, když bude výsledek nejistý..." zavrním. "Co ty na to, andílku?" mrknu a pohladím ho bříšky prstů po krku. Stále v sobě mám zakořeněnou vzpomínku, kdy jsem mu dovolil, aby si vzal on mne. "A tak mě napadá, že bychom trochu z té energie z amuletů mohli použít na tvoje rychlejší uzdravení..." navrhnu další možnost, jelikož se neskutečně těším až odtud vypadneme.

Mihael - 22. března 2011 22:35

soukromá zpráva od Mihael pro Jak mu naznačuju, že bych ho stejně nechal vyhrát, protože prozrazovat se mi to vážně nechce. Začne mě provokovat s nudou, kterou já osobně vůbec nesnáším. Dokonce chce nejistý výsledek. Oči se mi rozzáří a můj úsměv se objeví znova na mé tváři v plné kráse. " Takže si to nechám pro sebe a budu ti držet pěsti, aby jsi na to nepříšel.....nebo přišel?" hraju váhání, zda chci, aby vyhrál. Jeho prsty přejedou po mém krku, slastně přivřu oči a zakloním hlavu. Moc dobře ví, že tento dotek mě dostává na kolena a já se mu tak rád odevzdávám. Pak příjde s možností rychlého uzdravení díky amuletům. Zadívám sen a něj, zda to myslí vážně. "A ty dokážeš, aby tam zůstalo dost na to, aby se to povedlo....nechci zůstat v půlce nějakého pitomého rituálu jen proto, že nebyla energie." řeknu narovinu a v hlase je znát, že se mi to vůbec nelíbí. Natáhnu ruku a přejedu mu po rtech. "Nechám se tím vyléčit s tím, že pak pošleš toho poskoka znova pro dobytí.....souhlasíš...démonku?" můj hlas se opět jemně vkrádá do jeho hlavy. I když to na něj moc nepůsobí, stejně to pořád zkouším.

Lizmael - 14. dubna 2011 00:30

soukromá zpráva od Lizmael pro Trvalo téměř několik týdnů, než se Mihael dal do pořádku. Z Audreyho se vyklubal neochotný přítel, pro kterého byli přednější barové tanečnice, bez kterých by nepřežil ani jednu noc osamění. Raději jsem tedy zbytečně neplýtval drahou energií v amuletech a počkal, než se andílek zotaví přirozeně. Poté nám už nebránilo nic, abychom vycestovali do jiného státu. Bylo mi líto opouštět byt, který mi přirostl k srdci, ač se může zdát, že jej postrádám. Bylo to mé vymazlené doupě, kde se toho spousta odehrála. A především dokázal udržet padlého anděla, který do něj vstoupil a už neodešel…stejně jako z mého života. Sbalil jsem si jenom pár vybraných kousků oblečení, to se dá ostatně vždycky dokoupit. Mihael v tom svém konečně vypadal trochu slušně a spořádaně, ne že bych se za něj dřív styděl, ale ty jeho rozdrbaný džíny…eh. S sebou jsem si vzal pro jistotu i pár šikovných čepelí. Vůbec bych se nedivil, kdyby nám Nebešťané i Pekelníci opět házeli klacky pod nohy. Upřímně…ani jsem nedoufal, že se zpět vrátím. Přesto jsem byt nechal zamčený, ale klíče jsem si odvážel sebou. * Náš přechodný nový domov, nebyl zdaleka tak luxusní a osobní. Strohé vybavení. Klasicky oddělené místnosti, za což jsem nebyl rád. Nesnášel jsme překážky v podobě zdí. Vůbec jsem nemohl mít přehled co se děje v celém prostoru. A ani otevřené dveře mi to nenahradí. Pustil jsem cestovní tašku na zem. Ovinul jsem paže kolem štíhlého pasu svého milovaného a políbil jej pod ouško. „Líbí se ti tu?“ broukl jsem zvědavě, já to tu neměl rád. Mezi prsty jsem promnul látku průhledné košile. Zbožňoval jsem, když měl na sobě něco tenkého jako pavučinový závoj. Vyzývavé tajemno, kterému jsem nemohl odolat. „Musíme doufat, že si šéfové myslí, že před nimi zdrháme a teď chcípají smíchy z naší blbosti.“ nepatrně jsem se ušklíbnul.

Mihael - 14. dubna 2011 19:39

soukromá zpráva od Mihael pro Svého poskoka nakonec na dobytí amuletů neposlal a tak jsem se léčil sám a s jeho pomocí, bez amuletů. Aspon jsem s ním mohl být a mohl jsem ho jemně škádlit. I když se držel, abych se udzravil. Občas jsem hrál uraženého, ale moc dobře jsem věděl, že se musím uzdravit co nejdříve. Konečně jsem fit a tak se balí z bytu. Je na něm znát, jak se mu moc nechce. Jemně mu přejedu po zádech a jen s malým batůžkem odejdu z bytu, aby se mohl rozloučit. Naše cesta začíná a já se potměšile začínám usmívat, protože mám další možnost, jak budu moct provokovat nahoře i dole. Objevíme se v novém přechodném bytě,ale oba se chováme, jakobych tu měli zůstat. Dívám se na standartní vybavení, které je víc než co jsem měl, ale tak strohé oproti tomu, co měl on. A já si na ten přepych tak hezky zvyknul. Pocítím jeho ruce kolem pasu a jeho rty u mého ouška. Usměju se a rukama zajedu na jeho zadek. Jemně ho stisknu, má ho tak pevný a svůdný. Vždy mě láká a zvláště v těch kalhotech, co má ted na sobě a které jeho pozadí ještě více podpoří. " Jako bleše na naháči." odpovím mu na jeho otázku. Pak poznamená dodatek, rozesměju se a otočím se na něj. Naplno chytnu jeho zadek a stisknu. " Však my přece utíkáme..schováváme se a oni přece nevědí, kde jsme...my jsme tak...blbýýýý." v očích se mi blýská čertík provokace a škodolibosti, kterou by v očích anděla nikdo nečekal.

Lizmael - 14. dubna 2011 20:03

soukromá zpráva od Lizmael pro Nepatrně přimhouřím oči a napnu se v zádech, když mi stiskne zadek. Pokaždé je tolik provokativní, že se horko těžko držím na uzdě. Myslel jsem si, že se mu to tu moc zamlouvat nebude. Ale o to se nám bude snadněji odjíždět do vybraného Japonska, kde křesťanství nikdy neprošlo takovým rozmachem jako jinde ve světě. Kapku káravě zavrtím hlavou, jakmile se mu smím dívat zpříma do té nevinné tváře. Cuknu koutky a chytím jej za zápěstí. „Jsme neskutečně hloupý, co s tím jen provedeme?“ hravě se ušklíbnu a odendám jeho ruce pryč z mého pozadí. Jen ať se trochu víc snaží ve svém svádění. Já mu nehodlám tak snadno podlehnout. Promnu si bradu a zamyšleně se zadívám na prostor obýváku. „Uděláme to tady…je tu nejvíc místa.“ prohlásím, když si zběžně projdu prostor. „Pomoc mi odsunout nábytek, potřebujeme volnej flek uprostřed.“ pobídnu Mihaela, aby tu jen tak nezahálel. Jakmile mi přestane pohovka překážet, odhrnu ke zdi i koberec. Podlaha sice není nijak exkluzivní, ale půjde to. Přejdu k zavazadlům a vytáhnu krabici, spíše přenosný seif. Pomocí číselné kombinace ho odemknu a otevřu víku. Nastřádaná energie mě donutí se na moment odvrátit. Magie sálá téměř jako skutečný plamen a nyní prosycuje vzduch. Opatrně uchopím balíček a popojdu k volnému prostoru. Z pomuchlaného papíru vybalím na pohled obyčejnou a opotřebovanou křídu. „Pro jistotu nakreslím ne kruh…ale takový obrazec, bude schraňovat potřebnou sílu uvnitř a zároveň bude fungovat jako rušička, aby na nás ihned nepřišli…“ vysvětlím andílkovi a potom se plně soustředím na nakreslení dokonalého kruhu a obrazce blízce podobného pentagramu. Ty detaily s dávno zapomenutými znaky, jsou na tom nejhorší. S rukama bílýma od křídy vystoupím z kruhu. „Tak to bychom měli…ještě správně rozestavit amulety a zapálit obřadní svíci jako středobod magické energie…dobře se na ni koncentruje…“ pohlédnu na světlovláska. Chytím ho úmyslně za tváře, abych mu udělal šmouhy na obličeji a vlepím mu rychlý polibek na rty.

Mihael - 14. dubna 2011 20:40

soukromá zpráva od Mihael pro Chytne moje ruce a dá mi je pryč s káravým pohledem. Usměju se na něj nevinným úsměvem, který umím tak perfektně. Rozhlídne se a já se smutně zadívám na něj, že mě tak hnusně odbyl. Dívám se na prostor, který vybral a pokrčím rameny. V zádech cítím jemný mrazení, ale jen chvilku. Zavolá mě pro práci, odfrknu si a dám oči v sloup. " Cože..ten těžký nábytek?" v hlase je znát ta moje lenost, Přesto se přenesu přes to a jdu mu pomoci s těžkým nábytkem, abychom posunuli pohovku, i koberec, abychom se dostali až na hrubou podlahu. Přejde k zavazadlům a já se posadím stranou na tu odsunutou pohovku a zívnu si. Pozoruju ho, jak vyndavá amulety a jak je znát jejich síla. " To asi nebudou dětstké hračičky." rozesměju se a vytáhnu si zapalovač a krabičku, kterou jsem sehnal cestou. Zapálím si a dívám se, jak kreslí kruh. "Nechtěl by jsi být ...malíř...tobě to jde...." hovořím s nadsázkou a pozoruju znaky, které jsou už tak málo známé. Některé skoro vůbec. Skončí a je celý bílý. Dokonce jde ke mě a hovoří jakoby nic. Už mám za sebou dvě cíga a chci letmou pusu prodloužit, ale dojde mi jeho záměr. Umazal mě schválně křídou. " Hele......nesnaž se mě ....změnit." směju se a očima sjedu na amulety. " Víš o tom, že jsem velký..krásný...a vejdu se ti do toho tvého..kroužku?" ukáži prstem na kruh, ale on moc dobře ví, že jak mi řekne, abych něco udělal, udělám to.

Lizmael - 14. dubna 2011 21:41

soukromá zpráva od Lizmael pro Na andílkovo nevinné úsměvy jsem již přivykl. Byla to chabá zbraň pokud mě chtěl přesvědčit, abych se s ním pomazlil. A otrávený pohled mne už vůbec nevzrušoval. Nechal jsem ho tedy jeho krátkodobé uraženosti, kterou jsem nijak nepocítil. „Opovaž se odmlouvat.“ upozorním Mihaela, když vidím ten jeho protáhlý obličej. „Kdo tady chce zničit spoutání svých schopností? Já nebo ty?“ povytáhnu zvědavě obočí. Vím, že jenom tak remcá. A já jsem za jeho pomoc vděčný, zvládl bych to sice sám, ale…pro ten pocit. Stejně podlehne té troše pohodlí, co byt nabízí. Vlastně, co by jiného asi taky dělal. Pousměju se. „Ne, hračky pro mrňata to vážně nejsou. Ale můžeme je potom použít jako ty sexuální, když se ti tak líbí.“ zazubím se a provokativně na svého milence mrknu. Byl bych toho schopen, to on moc dobře ví. Jedna z mála jistot, které ve mně má. Znovu si zarýpe. Povzdechnu si. „Co myslíš? Utřel bych Picasa?“ trochu kriticky se zadívám na svůj výtvor. Posadím se vedle něj, položím mu paži kolem ramen. „Co já vím, jestli se tam vejdeš, ty můj úžasný nebešťane? Můžu za to, jak jsi přibral?“ zasměju se a ukazováčkem ho bodnu do břicha. „Přinejhorším ti osekám končetiny.“ pohodím rameny jako by nic. Špičkou jazyka pohladím andílkův spodní ret. Vychutnávám si prchavou chuť tabáku, jež na něm ulpěla. „Ještě nějaké připomínky?“ prsty včísnu do světlých vlasů.

Mihael - 16. dubna 2011 13:26

soukromá zpráva od Mihael pro Na mojí provokaci reaguje pohotově a vše mi vrací. Na amulety reaguju jako na hračky pro děti a on mi to přihraje jako sexuální pomůcku. Ještě se na mě podívá, a já zrudnu. Už ta síla magie nehledě na tvar je dost nebezpečný a jasný, že by to nebylo moc příjemné. " Tak jo.......ale nejdřív je vybijeme." odsunu to radši dobrovolně stranou. Začíná mě mít prokouknutého. Přesto mě moje nálada neopouští a on to převede na picasa. Rozesměju se a mávnu rukou. " Asi u obou by všichni hledali smysl a co jste kresbou mysleli. stejně ho ještě jednou pozlobím. Posadí se vedle mě a sladkou nevinnosti mě urazí, mojí dokonalou postavu. Píchne mě do břicha a já se napružím. " No dovol...moje břicho je stále krásné, pevné a ...vůbec jsem nic nepřibral." je znát, že zahrál na tu správnou strunu a moje provokace se zase stáčí na mě.Jako nic dodá, že by mě zkrátil. Zakroutím jednoznačně hlavou a zadívám se mu do očí. " Žádné takové...prostě to překreslíš...aby se ti tam tvůj milovaný vešel celý a bez poškození...poškozovat si můžeš potom. " řeknu, protože vím, že něco v něm rádo ubližuje a já mu své tělo klidně k tomu zapůjčím, ale až po obřadu. Jeho ruka zajede do vlasů a přejede mi po rtu jazykem, přivřu oči a více se k němu přiblížím. " Co to tu...pokřtít...aby nás tu pořádně...cítili....." hlásek opět medový a něžně ho políbím na horní ret, pak na čelist než ho políbím. Má ruka sjede po jeho těle na bok, prsty obratně zajedou na kůži na zádech a pořádně ho škrábnu na znamení chutí po něm.

Lizmael - 17. dubna 2011 23:09

soukromá zpráva od Lizmael pro Jak jsem já Mihaela zahnal do kouta s tvarem sexuálních hraček, on mi to pohotově vrátil při mém kreslířském umění. Hravě jsem se na něj ušklíbl. Měl jsem chuť po něm něco hodit, ale ovládl jsem se. Líbí se mi andílkovi popuzené reakce na svou postavu. Mohl bych jej škádlit do nekonečna a nikdy bych nezlomil jeho hrdost. Jen jsem se divil, jak mi může baštit takové hloupé provokace. Jeho tělo bylo božským uměleckým dílem, a on si toho byl zajisté pevně vědom. „No já nevím, věčnost jsi se válel jenom u mě v posteli, pil pivo a kouřil trávu. To muselo zanechat výsledky.“ snažím se tvářit vážně a dál ho popichuji. Jenom se pobaveně zasměju, když odmítne můj humánní návrh o řezání končetin. Nezbude mi nic jiného než pokrčit rameny. Poté však nasadí těžší kalibr. Andílkova blízkost mě přivádí téměř k nepříčetnosti. Doteky hebkých rtů zatemňují mysl. Tření naší kůže navzájem je mazlivě příjemné. Se syknutím zakloním slastně hlavu, jakmile jeho nehty brázdí má záda. Cítím kapky krve, jak se derou ven ze šrámu. Přivinu svého milovaného blíž k sobě a prohloubím polibek, který nezvládnu odmítnout. Avšak za okamžik se zarazím a odtáhnu. „Počkej moment, jenom rozestavím amulety a můžeme začít se vším všudy.“ kousnu Mihaela do špičky nosu a nuceně jej propustím ze svého sevření. Dojdu ke kufříku a rozložím předměty nasáklé magickou energií na konce cípů obrazce. Širokou svíci postavím na nejsložitější znak. Později ji zažehnu myslí, sirek není potřeba. Postavím se a opráším si ruce. „Vše připraveno.“ cuknu koutky a gestem vybídnu svou lásku, aby přišla ke mně…hezky do středu. Bříšky prstů přejedu andílkovi po straně krku a ukazováček zaháknu za zapínání košile. „Už jsem ti řekl, jak moc jsi v tomhle oblečení žádoucí?“ zavrním mu do ucha, zatímco pokořuju drobné knoflíčky. Položím dlaně na jeho nahou hruď a pohlazením tenkou látku stáhnu z jeho ramen. Zuby skousnu pravou bradavku a obkroužím ji jazykem.

Mihael - 18. dubna 2011 20:49

soukromá zpráva od Mihael pro Nelíbí se mu moje hodnocení jeho díla, ale tak přejdeme to dál a popichujeme se zase dál. Škádlí mě přes postavu a jak se bráním, připomíná mi moje líné chování v poslední době. Vypláznu jazyk. " Závidíš mi, že i tak mám postavu přímo k sežrání." a je znát, že si dost věřím a jen případné pochybnosti mě uráží. Přemlouvám ho k zasvěcení jeho díla jiným způsobem než jen amulety a jak mé nehty projdou jeho kůží, propne a já poznám podle výrazu ve tváři, že to syknutí není bolestí. Usměju se pro sebe, stále tuším, jak na něj. Přitisknu se svým tělem na něj a mé rty vděčně přijímají polibek hlubší než měl být původně. A nebo být neměl? On mě však zklame a zarazí se. Než mi dovolí cokoliv dalšího, abych ho dostal do jiného stavu, vzdálí se a jde pro amulety. A jak jinak mě kousne do nosu. Našpulím uraženě rty a zkřížím ruce na hrudi. Zlehka pohýbu nosem, jak mě svědí jeho kousnutí. " Tsss....normálně jednou ti další šanci nedám..takhle mě odmítnout." hovořím hlasem dotčených lidí, když není po jejich. Pýcha, další hřích, která ve mě roste. Pozoruju, jak staví amulety a svícen. Pocituji z toho moc, ale nedávám to najevo. I když jsem stále trošku uražený, vstanu a dojdu po gestu za ním. Postavím se k němu a můj pohled se vpíjí do jeho, jakobych mu chtěl odolávat. Přejede mi po krku a pohled se mění. Zavrní mi do ucha a já se usměju, něžně ho políbím na stranu krku. Ruce povolím a obejmu svého démonka. Nejdu na boky, ale rovnou na jeho zadek, hladím mu ho přes ty jeho kalhoty. "Však jí nosím jen kvůli tobě...aby jsi mi to říkal." ty víš..jak na mě.... pomyslím si v duchu. Košile se rozepíná knoflík po knoflíku a jak mě pohladí po hrudi, propnu se a rukama stisknu jeho zadek, až i přes kalhoty pocítí moje nehty, i když bez poranění. Nechám ho, aby ze mě svléknul košili. Tenká látka padá k zemi jako by nevážila víc než pírko. Já to však nevnímám, protože démonek se zakousnul do mé bradavky a jazýček si začal hrát. Vzdychnu nahlas a mé ruce chytnou jeho svršek na zádech. Dlaněma látku vyhrnul a jednou rukou pohotově sjedu na záda, abych mu to mohl přetáhnout přes hlavu. Mé dlaně jedou po jeho kůži, jak hrnu látku nahoru. Bříška ho hladí do doby, než se jedna ruka dostane na páteř a přesně mezi lopatkama se do něj zaboří moje nehty a jedou až na krk, než látka dopadne na zem. "Uvolni mě.....at se nemůžu bránit.....démonku." zašeptám sladce prosbu uprostřed ritálního kruhu. Chci, aby ten rituál udělal, at už dopadne jakkoliv.

Lizmael - 23. dubna 2011 19:43

soukromá zpráva od Lizmael pro „No tak, nehraj si tu na uraženého.“ zatřepu hlavou, nic si z jeho výhružek nedělám. „I kdybys mi tu šanci nenabídl, víš moc dobře, že…já bych si ji vzal sám.“ věnuju mu dosti sebevědomý pohled. Jestli zůstane se mnou, ptát se ho nebudu. Jsem zvyklý brát si bez okolků vše, po čem toužím. Nač bych to měl měnit? Andílkův odpor neměl dlouhého trvání. Mhouřím spokojeně oči, nad dotekem jeho rtů na pokožce mého krku. Nenasytnost jej stále neopouští, skousnu si spodní ret, když cítím jeho dlaně na pozadí. „Tak ty mě takhle úmyslně provokuješ?“ tiše mlasknu, jak jej zbavuju svršku. Probije mnou elektrické vzrušení. Zbožňuju, když mi nehty rozdírá kůži až do krve. Štípe to a pálí, přesto z toho mám husinu po celém těle a prahnu po více intenzivním důkazu, že je tu můj andílek se mnou. Vtisknu polibek na hrudní kost a vzhlédnu k Mihaelovi. „Tvé přání velmi rád splním…“ vyzývavě se usměju a špičkou jazyka chutnám dokonalost milencova těla. Horkým dechem dráždím citlivou kůži na podbřišku. Prsty mezitím ničím zapínaní džínů, který andílkem zatím nestačil zničit a přivést do bídného stavu. Kalhoty stáhnu k jeho kotníkům a pátravě okusuju vnitřní stranu Mihaelových božských stehen. Jazykem objedu linii třísel, náruživě stisknu jeho dokonalý zadeček.

Mihael - 26. dubna 2011 20:34

soukromá zpráva od Mihael pro Jsem uražený a on mi jasně řekne, že i tak by si vzal to, co chce a to klidně i přes můj odpor. Ušklíbnu se, protože vím, že to myslí vážně. Ačkoliv mě jeho chování vyhovuje a nejspíš bych odporoval jen na oko. Dojdu za ním do středu a jakékoliv poštouchání pomalu přechází v něco úplně jiného. Mé ruce skončí na jeho zadečku a pořádně ho stisknou. Zbavuje mě košile a přitom poznamená, že ho schválně dráždím. Nasadím nevinný úsměv a jemně pokrčím rameny. Hotový andílek, co neví následky svých činů. Mé nehty zajedou do jeho těla a jeho tělo odpovídá, vnímám, jak se mu to líbí a jak se šrámy plní krví. Má prosba je vyslyšena. Políbení na hrud mě donutí se na něj podívat a spatřím jeho vyzývavý úsměv se souhlasem. Usměju se a mé ruce ho drží kolem paží, pořádně se do něj zaboří nehty, jak se ho držím silou. Přivřu oči a vydechnu po pocítění jazýčku na mé kůži. Sjíždí dolů, cítím jeho horký dech. Rty zůstavají přivřený a oči se zavřou. Mé ruce vyjedou z paží na jeho ramena. Vnímám trhavé pohyby, jak se snaží dostat do mých kalhot. Ani je nebráním, nemám k nim takový vztah a tak je mi jedno, že skončí na zemi už nepoužitelný. Ani pod těmito nenosím spodní prádlo. Kouše mě do nohou, až se mé tělo propíná a stiskávám prsty u nohou, mé prsty se boří mezi jeho klíční kosti. Držím se ho tak, abych nespadnul. Jak jeho jazyček projede kolem třísel, zasténám slastí a má hlava se mírně zakloní. Vzrušeně dýchám a penis stojí přímo u jeho očí. Už bez ozdůbky a uzdravený. Ani maličká jizvička nezůstala. Při stisknu mých půlek se k němu přiblížím a špičkou pyje ho pohladím po tváři.

Lizmael - 07. května 2011 21:27

soukromá zpráva od Lizmael pro Rozhodně jsem na Mihaela měl špatný vliv. Neboť přinejmenším pouhá má přítomnost popustila okovy jeho…zdrženlivosti? Vtipné, tu on přeci nikdy neměl. Všechen hřích dřímal v jeho nitru, již při zrození. Jak je možné, že si toho jeho stvořitel nevšiml? Nebo to bylo naopak jeho záměrem? Zbožňoval jsem, když se nebál mi ubližovat, ačkoliv to pro mne představovalo spíše drobné škádlení. Vše spočívalo v jeho hravosti. Avšak já mu dnes nesměl vzít příliš síly. Ne před obřadem. Vilně se ušklíbnu nad jeho očividným vzrušením. Pevně jej chytím za boky. Špičkou jazyka obkroužím špičku jeho mužství. Šlo o pouhou provokaci. Tlakem jej stáhnu k sobě dolů. Stisknu v dlani andílkův penis a jemně skousnu jeho spodní ret. „Musím tě předem upozornit, že…dnes to bude vcelku nudné, dokud…se neproměníš.“ bral jsme už celkem s jistotou, že se rituál vyvede. Nemohl jsem připouštět možnost chyby. Tím bych jasně podkopával to, co jsme očekával. „Takže…buď na mě něžný, jasný?“ je těžké nezačít se ihned smát a tak pouze cuknu koutky. Smyslně si špičkou jazyka přejedu po rtu. Rány pulzují a já schválně vyčkávám, zda andílek převezme velení.

Mihael - 13. května 2011 13:58

soukromá zpráva od Mihael pro Jeho ruce chytí moje boky a tím usměrní trošku můj vztyčený úd. Jazýčkem mě dráždí na špičce a mě přebíhá mráz po zádech s tichým vzdychnutím. Náhle však mě táhne k sobě dolů a já skoro nedobrovolně jdu a tím se připravuju o jeho jazýček na mé pýše. Co...nééé místo v puse ho stiskne v dlani. Jemně zkousne můj spodní ret a já otevřu oči, abych se na něj podíval. "..co Tím chceš naznačit?" zeptám se s podezřením v něco nekalého v hlase. Cukne koutky při výzvě, abych byl na něj něžný. Přivřu oči a pozorně si ho prohlídnu. Přejede si po rtech a mě se na moment zastaví dech. " Rád si s tebou ještě pohraju, než ti dám pocítit mojí plnou sílu." odpovím naopak zcela vážným hlasem. Má ruka se dotkne jeho hrudi a sjedu na břicho, kde se zaboří nehty do jeho kůže. Přitisknu se k němu blíž a jazykem mu přejedu po rtech. " Těšíš se, až si to rozdáme v plné síle.....já ano....na to, jak poznáš, že nejsme tak slabý, jak si nás představujete, i když na to vypadáme." a můj hlas je zvláště pevný, ruka jede nahoru a drásá jeho kůži. Vidina toho, že mě zbaví mých neviditelných okovů mi dodává zpátky moje sebevědomý a mojí hrdost.