Zaklínač: Cesta krve
hrálo se Denně
od: 29. prosince 2011 18:17 do: 03. června 2012 20:01
Dobrodružství vedl(a) Snowsariel
| |
 | Je to již skoro milénium a půl od Konjukce sfér a přesto některé stvůry, které tehdy přišly na nás svět, stále zůstávají obestřeny tajemstvími. I přesto a přes nepřízeň osudu se povedlo lidem přežít a založit království, která přežiji ještě věky. Kovir, Temerie, Redanie, Aedirn, Cintra, Lyrie a Kaedwen. Právě v Kaedwenu stojí sídlu pomalu upadajícího řádu zaklínačů, Kaer Morhen. Zaklinači vznikli před pár stovkami let, jakožto společenství, které má bránit lidi před příšerami. Profesionální zabijáci, vědmáci, mutanti. I tak jim mnoho lidí přezdívá, kvůli jejich odlišnosti. Již od útlého věku podstupuji výcvik s mečem a až se čas nachýlí, podstoupí zkoušku trav. Proces, při nímž se stavba jejich těla a jejich schopnosti navždy změní. Za cenu bystřejších reflexu a vidění ve tmě zaplatí sterilitou a mnohdy i životem. Stávají se z nich stroje na zabíjení. Kodexem zaklínáčů, kterým se řád řídí, jsou nuceni udržovat neutralitu a neúčastnit se žádných politických bojů. Vybaveni dvěma meči, jedním stříbrným na nestvůry a jedním ocelovým na lidi, jak se praví žertem, když není žádný zaklínač poblíž, se vydávají do světa, chránit lidi před nestvůrami, za peníze. Jediným jejich přítelem na dlouhých cestách většinou bývá jejich medailon se znakem školy, který detekuje magii a stvůry, ne vždy jim však jejich výbava a schopnosti zachráni život… Je to teprve několik hodin, co byly z Kaer Morhen, jedné ze zaklínačských škol, jež má ve znamení vlka, ukradeny veškeré zásoby mutagenů. V nesprávných rukou mohou tyto mutageny stvořit zrůdy nevídaných hrůz. I přestože se nyní nemusíte nalézat na Kaer Morhen a nemusíte být zaklínačem a i přestože o této záležitosti nic nevíte, týká se vás. Váš osud byl s touto událostí spoután bez vašeho vědomí a vy zde svou roli ještě sehrajete… |
| |
| Rozcestí u Dubu Déšť bubnoval o listy stromů, které lemovaly rozcestí a vítr kapky z listů metal pocestným do tváří. Jak to již bývalo zvykem, lidé se scházeli v okolí mohutného dubu pod kterým stával buď potulný bard nebo vypravěč. Zrovna dnes to byl bard. Recitoval zrovna nepříliš slušnou báseň a tak měl pozornost spíše kvůli rozhořčení matek. I zde však platila nepsaná pravidla rozdílnosti mezi rasami, kastami a celkové pohrdání. Proto se drželi obchodnici u svých karavan, elfové ve stínů stromu, trpaslíci hlasitě dávali najevo, že slušně mluvit nehodlají a šlechtici na dálku pohrdali rolníky a vší touhle spodinou. Jediní, kteří se nestaraly o žádně dělení byly děti, které pobíhaly po okolí. Hráči Možná to byl osud, možná to byla náhoda a možná to tak mělo být, ale nyní se pohybujete v okolí Rozcestí u Dubu. Jedna cesta vede směrem do hor, druhá směrem do Ard Craigh, hlavního města Keadwenu a poslední třetí do Aeed Gynwael. Déšť a vítr se vám pomalu snaží o zdraví a táborové ohně vás k sobě pomalu vábí. Pomalu se smráká a cesta dál nemusí byt bezpečná. Ať už kvůli banditům nebo wyvernám, které si v okolí údajně vytvořili hnízdo. Vypadalo to na poměrně klidný večer... |
| |
 | Ukrýt pod stromy Zpoza kápě jsem pozoroval barda jeho vystoupení. Nijak jsem ho však nevnímal. Myšlenky mi totiž běžely o překot. "Kdo nebo co je schopné bez zpozorováni ukrást mutageny ze sídla plného zaklínaču ? Kdo, sakra ?!" olízl jsem si rty a popotáhl kápi dál do obličeje. "S mutageny nemůže pracovat ledajaký cirkusák. Musí v tom mít prsty nějaký čaroděj. Ale kdo ? A sám nebo na něčí pokyn ? A kde začít hledat?" přestával jsem se ve změti otázek orientovat, a kdykoliv kdy sem si položil další, další se objevily. Pomalým krokem jsem se posunoval za pásem stromů, obcházel jsem celou sešlost a přiblížil se za kupce a jejich karavany. Klidně jsem stal ve stínu a poslouchal jsem jejich rozhovor. Kupci cestovali, doufal jsem, že mají nějaké novinky, které by mne mohli nasměrovat. |
| |
 | Cesta k rozcestiu, okraj rozcestia Potichu som si povzdychla a poupravila si luk na chrbte tak, aby mi neprekážal v chôdzi. Na cestu predo mnou neustále padal dotieravý dážď, ktorý sa mi snažil dostať za golier šatstva. Všetko, čo som na sebe mala, bolo do nitky premočené. Niektoré pramene ohnivých vlasov sa mi uvoľnili z pevného vrkoča a lepili sa mi na mokrú tvár. "Musím nájsť miesto, kde by som mohla prespať." To bolo to prvé, čo mi napadlo. Samozrejme, že som v takomto počasí nemohla ostať von. Zbytočne by som riskovala svoje zdravie, kvôli dažďu a tme, ktorá pomaly padala na kraj, sa viditeľnosť čoskoro určite zníži. Po celom tele mi naskakovala husia koža, zuby jemne drkotali, ale musela som ísť ďalej. Sklonila som hlavu, aby som si oči aspoň trochu ochránila pred dažďom, ktorý mi neúprosne šibal do tváre a žmúriac som hľadela do diaľky. Samozrejme, že už dávno som videla siluety postáv a hlasy, ktoré sa odtiaľ ozývali. Pôvodne som sa tomu miestu chcela vyhnúť, avšak teraz zjavne nemám na výber. Tie osoby, ktoré tam sú sa predsa nezjavili len tak, z ničoho. Museli prísť z malých osád alebo snáď miest... A tam sa ja potrebujem dostať. Snáď by bol niekto z nich ochotný a povedal by mi, kde sa nachádza najbližšia krčma. Možno by som tam mohla nájsť niekoľko zo svojich druhov - elfov, ktorý sa vyznajú v tomto kraji. Len nerada som sa dávala do reči s ľudmi, pokiaľ to situácia nevyžadovala. Pridala som do kroku, cestou som sa rozhliadala okolo seba a počúvala tiché rozhovory neznámych osôb. Môj cieľ bol jasný. Po tom, čo sa toto divadielko skončí, chcem vyhľadať najbližšieho elfa, na ktorého mi padne pohľad a spýtať sa ho na cestu. Zastala som niekoľko metrov za chrbtami osôb, ktoré stáli najďalej od mohutného dubu a potichu čakala, kým bard, ktorého báseň som ani poriadne nevnímala, dorozpráva. |
| |
 | Opru se zady o strom a vyzdimu z plaste co nejvice vody. Ze zvyku prekontroluju dlouhy tesak u pasu, vak a luk s toulcem co mam na zadech. Lehce rozladene pritom prstem brnku o prazdnou kovanou pochvu na mec. "Zatracenej medved" zamumlam si pro sebe a rozhlednu se kolem. Drzim se dal od ostatnich lidi, ale zase dost blizko na to abych slysel co si povidaji. Zvlastni pozornost venuji ruznym individuim, kteri vypadaji na to ze by jim nuceny shluk lidi mohl poslouzit, aby obohatili svou kapsu o cizi mesec. |
| |
 | Přitáhnu si kápi víc do obličeje a natočím se víc na stranu, aby mi vítr nehnal déšť přímo do očí. "Máš hlad, ale neboj se, už brzy si něco sníš," říkám sama k sobě v duchu. Prsty na rukou mírně protáhnu a zase si je schovam pod plášť. Dojdu k lidem u velkého stromu. Rozhlédnu se a zamířím někam mezi lidi, kde mě nikdo nebude moc rušit a přesto už nebudu muset dál moknout. |
| |
 | Sedím na zemi u jednoho ze stromů nedaleko ohně. Doposlouchávám ... jak jen tomuhle individuu v téhle zapadlé končině ... ach ano. Barda. Uklidím balíček karet do krabičky a vstanu. Dorazil jsem sem před pár dny s karavanou obchodníků. Sice to není uplně idelní doprovod po těchlech nebezpečných cestách, ale aspoň jsem měl nějakou společnost. Hm, amatér. Zamračím se na rádobybarda, okolo kterého se shromažďoval hlouček posluchačů a vydal jsem se k ohni. Při nejlepším se dozvím něco jiného, snad najdu nějakého hrdinu, kterému můžu stát u bo... Ale, co si to namlouvám. Za celých pět let, co putuju touto krajinou jsem se k ničemu většímu nepřipletl a moje písně a básně vycházejí jenom z mé fantazie. No, asi je to můj osud. Posadím se k jednomu z ohňů a vytáhnu loutnu - jenom k naladění. Nemá smysl přebírat tomu druhému bardovi fanoušky. Snažím se naslouchat okolnímu ruchu a sleduju lidi v okolí. |
| |
| Mýtina pod Dubem Neschopného barda po čase lidé vypískají a na jeho místo se postaví muž statné postavy s mečem u pasu. Zvučným hlasem přehluší všechno okolo a pozornost i kdejakého pobudy se obrátí k němu. "Slyšte příběh plný krve ! Příběh o ctnosti ! Příběh o pomstě ! Příběh o rytíři v rudé zbroji!" započal své vyprávění. Příběh patřil mezi naprostou klasiku a každý ho již několikrát slyše, přesto vždy vyvolal velkou pozornost v řadách obecenstva. Muž se pomalu dal do vyprávěni, kterak mocnému rytíři byla unesena láska a on se jí jal zachránit do srdce Nilfgaardu. Málo komu, kdo příběh slyšel však došlo, že příběh je spíše oblíbenou propagaci nenávisti vůči Nilfgaardu, kterou rády šíří Severní království. Leanna I skrz hlouček lidí postávajících kolem vypravěče si všimneš skupinky elfů, která stoji ve stínu stromů. Je jich tam zhruba sedm a nikdo z nich nevěnuje pozornost vyprávění, zacož to vypadá, že vedou vášnivou diskuzi. Jedna z elfek, velmi mladá s černými vlasy, si jemně poupraví luk na zádech a vážně se zadívá kamsi do tmy za jejich skupinu. Čím víc se blížíš, tím víc si uvědomuješ, že jejich tváře působí neklidně. Ineas Přímo před tvými zraky malý mužík v zašpiněném kabátě odstřihne kupci měšec se zlatem a schová si ho do jedné z kapes. Než si ho však stihneš podrobněji prohlédnout, zmizí ti v davu. Jinak na mýtině panuje poměrně klid, krom občasného hulákáni hloučku trpasliků, kteří hrajou jednu se svých složitých karetních her. Reya Tvé kroky tě zavedou až mezi několik šlechticů, kteří stoji shromážděni kolem většího ohně. Jeden, se silným Kovirským akcentem, zrovna něco vypráví. "Nevěřili by jste mi, kolik té lůzy denně přichází na hrad. To je pořád, že mají hlad, daně jsou příliš vysoké. Kdo to má pořád poslouchat..." dokonči svou stížnost a významně si odplivne. Po jeho slovech všichni významně zakývají na souhlas. "A kam vlastně míříte, hrabě ?" zeptá se jeden, který působí jako Temériec. "Byl jsem tu obchodně, zařizoval.." zbytek jejich rozhovoru se týká pouze obchodních záležitostí a moc ti nejde do hlavy. Ale všimneš si, že jejich služebníci si na ohni za nimi opékají vepře. Kael Nikdo si tvého brnkáni nevšímá, ale po chvíli se kolem tebe vyrojí hlouček děti. Od velmi nízkého věku až skoro po patnácti leté. "Ty jsi barda, ty jsi bard ?" ptá se nadšeně jedna dívenka. "Jasňačka, že je to bard. Podívej na tu loutnu..." zabručí jeden z chlapcu. "Mistře barde, vyprávějte nám příběh!" zahučí malý chlapec a hned se k němu přidají ostatní. "Přiběh ! Ano, příběh!" Sileas Držíš se ve stínu a nikdo z kupců si tě nevšimne. Vesměs se baví o obchodních záležitostech, ale dva, kteří stoji opodál ostatních mají zajímavou řeč. "Nedávno jsem byl asi v sedm mil daleké vesnici. Údajně hledali zaklínače, neb se jim po hřbitově potuluje ghůl. Vlastně hledají kohokoliv, kdo by jich ho zabil. Řeknu ti, poslal jsem tam svou stráž a za pár minut se vrátila během. Je to škoda, třicet Novigradských korun by se mi hodilo.." posteskl si jeden z nich. Poté se řeč stočila na prodej hedvábí. |
| |
| Odlepim se o stromu a vydam se do davu smerem kterym se vytratil ten muz. Propletam se mezi lidmi a snazim se ho najit podle obleceni a pak podle pohybu jake jsem ho videl pouzivat. Prirozene se snazim nevzbuzovat moc pozornosti. |
| |
| Okraj rozcestia. Pomaly sa nenápadne približujem ku skupinke elfov, cestou sa snažím zachytiť aspoň kúsky z ich rozhovoru. Nechcem neznámych vyrušiť pri rozhovore a snáď ani nebudem musieť. Možno sa o tom, čo hľadám zmienia sami bez toho, aby som sa ich musela pýtať. "Nikdy nevieš, či ti cudzie rozhovory neprezradia práve to, čo potrebuješ vedieť... a snáď aj niečo viac." V duchu sa jemne usmejem, presuniem sa o niekoľko krokov bližšie k elfom. Neprítomný pohľad upieram na muža, ktorý rozpráva príbeh predstierajúc, že vnímam práve jeho a elfov, ktorý stoja opodiaľ si nevšímam. "Len pekne opatrne, nech si ťa nevšimnú. Nie každému sa páčia cudzinci, ktorí tajne odpočúvajú ich rozhovory." Rukou si odhrniem mokré vlasy z čela a znovu postúpim o pár malých krôčikov bližšie k skupinke. |
| |
| Mírně se pod kapí ušklíbnu, když zaslechnu slova šlechticů. "Z toho prasete stejne nic nekouká," povzdychnu si v duchu. Snažím se rozhlédnout po něčem získatelnějším. Vzhledem k tomu, že me to tam ani moc nezajímá, obchazím trochu shromáždění, abych se podívala po okolí. |
| |
| Bože! Co jsem komu udělal? zamračím se. Dobře, děcka. Ale jenom jeden. Byl jsem teď dlouho na cestách. Potom můžete poslouchat tamtoho. Ukážu na hromotluka, co vyřvává na okolí. Pohodlně se usadím a ještě doladím struny na loutně. Pomalu drnkám na loutnu a do toho mluvím tajemným hlasem. Tak jo.... ehm ... sakra. Jak si podle vás po tom džbánu s medovinou mám na něco vzpomenout?. Zamyslím se. Ha. Už to mám. Slyšeli jste příběh o Nilfgaardském kněžím jménem Etoic? Ne? Dobře. Žil byl jednou jeden kněží..... Zapovídám se do příběhu, ani nevnímám, že mluvím. Slova ze mě vycházejí sama od sebe. Po dokončení příběhu vstanu, protáhnu se a odeženu děcka směrem k huhlajícmu vyprávěči uprostřed davu. |
| |
| U karavany Opřu se o blízký strom a zamyslím. "Budu putovat dlouho a třicet Novigradských korun by se mi hodilo.." prohrábnu si dlouhé hnědé vlasy a zkontroluji zbraně. Stříbrný meč i ocelový jsou na svých místech. "Dobrá, zítra se tam vydám podívat. S trochou štěstí to bude obyčejný ghůl a snadno si vydělám. A pak, pak se uvidí kam vyrazím". Sednu si a zády se opírám o strom. Potichu odpočívám a doufám, že dnes už bude klid. |
| |
| Mýtina pod Dubem Muž stále řeční a řeční a hlouček pod ním se pomalu klidí pryč. Na Rozcestí velmi pomalu padá noc a lidé se rozcházejí ke svým skupinkám. Koutkem oka možná zaznamenáte několik potulných druidů, kteří začnou vyhánět mluvčího od Dubu. Údajně i stromy musí odpočívat. Ineas Nějakou dobu se proplétáš davem a hledáš onoha zloděje, až se na tebe štěstina usměje. Zrovna ho vidíš jak se plíží za nějakým bardem a odstřihne mu měšec. Onen bard od sebe zrovna odhání partu malých děcek. Kael Novigradský Děti při tvém vyprávěni střídavě vydávají vystrašené zvuky a směji se. Jen s velikou nelibosti se nechají odehnat, nicméně tím, že soustředíš veškerou pozornost na ně si nevšimneš malého mužíka v zaprášeném kabátě, který ti ukradne měšec. Jen koutkem oka za sebou zpozoruješ pohyb. Reya Nějak nic nemůžeš najít, až si všimneš opuštěného ohniště s pečínkou. Vlastně není tak docela opuštěné, neb u něj sedí dva gnomové. O něčem si tiše povídají a ignorují okolí. Jeden z nich má vedle sebe položený krátký tesák a druhý malé válečné kladivo. Vypadají jako bratři. Dlouhé, hákovité nosy, mastné černé vlasy a stejná, zvídavá očka. Netváří se nijak nepřátelsky. Leanna Konečně se ti nepozorovaně podaří dostat až k nim a vyslechnout si o čem si povídají. "... poslední akce se moc nevydařila. Havekář na smluvené místo nepřijel, ale za to se tam objevilo par vesničanů. Naštěstí stačilo vydávat houkavé zvuky a oni utekli." ušklíbl se jeden z elfu, který měl na sobě zelenou tuniku a veverčí čapku. "Problém je, že za tuhle vaši kravinu teďka hledají zaklínače. Myslí si, že tam straší ghul. Byla to blbost. A zítra se tam má konat předávka zbraní." zavrčela na něj mladá elfka, kterou sis důkladně prohlédla předtím. "Já vím, já vím. Ale i tak, vše proběhne. Jednoho zaklínače jsem tu sice viděl, ale nebude problém ho zabít. Ani nás neuvidí. Navíc, kdo by čekal elfí lukostřelce na hřbitově a navíc v kryptě?" rozesmáli se všichni sborově. Jeden z nich si tě nakonec všimne a podívá se na tebe. Kývne ostatním a všichni se vzdálí dál do lesa, z tvého doslechu. |
| |
| Mýtina pod Dubem O neco zrychlim krok a co nejmene napadne jdu za zlodejickem. Pokud situace dovoli rychle ho chytnu zezadu pod krkem a pritisknu mu tesak hrotem k zadum. "Ted naval vsechny mesce cos tu nakrad zmetku a nic nezkousej nebo dopadnes hur ... a jeste jednou te uvidim jak neco takovyho delas a prijdes o pracku kterou to budes delat jasny?" ... pokud mesce odevzda tak je od nej vezmu a odstrcim ho |
| |
| Postavím se kousek od nich. Chvíli hledím do ohně a pak se otočím ke gnómum. "Zdravím. To je vaše?," ukážu na opékající se maso. Snažím se, aby můj hlas zněl přívětivě a klidně. |
| |
| Mýtina. "Scoia'tael?" Prebleskne mi hlavou hneď po tom, ako si vypočujem rozhovor skupinky elfov. Samozrejme, aj medzi elfami sa šíria zvesti o tom, že sa po lese potulujú komandá mladých elfov. Mnohých uchvátili ich príbehy, ktoré rozprávajú. Avšak nájdu sa aj tí... múdrejší. Zamyslený pohľad upriem pred seba na ľudí, ktorí sa začínajú pomaly rozchádzať. "Takže po okolí sa potuluje zaklínač. A keď si bude myslieť, že si ide iba plniť svoju prácu, sám sa vydá na istú smrť." Pohľadom prejdem okolo seba, akoby som očakávala, že bude stáť priamo predo mnou. Po chvíli si však potichu odfrknem. To najdôležitejšie som sa aj tak nedozvedela. Smer, ktorým mám ísť, aby som našla najbližšiu osadu, je stále neznámy. Zjavne budem musieť iba čakať a ísť tam, kde pôjde väčšina... Začnem sa prepletať pomedzi ľudí, pohľadom prebodávam neznámych okolo seba a snažím sa dostať bližšie k stromom pri okraji rázcestia, kde budem ukrytá pred dažďom a kde budem môcť počkať, kým sa ľudia nezačnú zberať domov. |
| |
| Otočím se, ale ničeho zvláštního si nevšimnu. Sednu si nazpět na poleno u položené poblíž nejbližšího ohniště a začnu pečlivě pozorovat ostatní. Hrající si děti u ohně, pár obchodníků s cenným zbožím, stráže u jednoho z povozů, několik trpaslíků hádající se o to, kdo v kartách podváděl. Nic zajímavého. Na levo od sebe zpozoruji skupinku elfů, kterým naslouchá taky jedna z elfek. Zamyšleně je chvilku pozoruji, potom zavrtím hlavou a s úsměvem se kouknu do ohně s hlavou plnou myšlenek na poslední dny. |
| |
| Ukryt pod stromi Snažím se aspoň částečně zabrat, ale moc to nejde. Zdejší hluk mým uším zjevně nesvědčil. Chvilku jsem ještě ležel, ale poté mi to nedalo a vydal jsem se blíž ke kupeckým karavanám. Už jen lehce poprchávalo a tak jsem déšť moc nevnímal, přesto jsem si znovu stáhl kápi níž do obličeje. Zem byla mírně podmáčená a při každém našlápnutí se člověk propadl aspoň o centimetr do země, takže jsem měl brzo velmi blbou náladu, neb jsem mi v botách vyrostlo jezírko. Po pár minutách hledaní jsem konečně našel to, co jsem hledal - ony kupecké stráže. Stály kolem ohně pár kroků od jedné z karavan, až po vrch naložené hedvábím, přistoupil jsem k jednomu z mužů a pokusil se nasadit normální hlas. "Erhm, zdravím. Slyšel jsem, že ty a ti ostatní jste nedávno navštívili hřbitov, který údajně obývá ghůl. Co přesně jste viděli?" přešel jsem rovnou k věci. |
| |
 | Mýtina Zmáhán únavou z dlouhých cest jde jeho kůň pomalým krokem směrem kupředu, vysilován tíhou jeho jezdce tempo svých kroků stále zpomaluje. V sedle sedí jezdec, muž vyšší postavy v černé mohutné róby s kapucí, jenž si jednou rukou přidržuje co nejhlouběji v obličeji tak, aby ledové kapky a protivný vítr nedali okusit jeho pobledlé tváře. Druhou rukou drží uzdu koně, snažíc se udržet jeho směr tak, aby šel stále v před a nepolevil. Sem tam, když jeho hřebec klopýtne, ozve se mírné zarachocení jílce o pochvu, jak krásná, dlouhá a elegantní čepel se povysune z pochvy a hned opětovně zaklapne dovnitř. Z pod kapuce se sem tam ozve mírné zakašlání, nebo zasýpání doprovázeje zamumláním a zakletím pár dvojic slov na téma těchto nepříznivých klimatických podmínek. Když jezdec dojede k rozcestí, nesměle seskočí z koně jednou rukou si stále přidržujíc kapuci v obličeji, aby mu ji vítr neodfoukl na záda a druhou rukou pevně držíc uzdu, aby mu kůň neutekl. Muž se napřímí, rukou nadzvedne konec kapuce tak, aby ukázal své smaragdově zelené oči a mohl se porozhlédnout. Když zjistí, že stojí na rozcestí tří cest, pozorně se dívá každým směrem, nemoci se rozhodnout, kterým směrem se dál vydat. Jeho kůň stojí na místě, těžce oddychuje, když jezdec ho pohladí po šíji a řekne:" Můj starý příteli, kdybych tak měl dost sil, dost energie na nějaké levitační kouzlo, které by umožnilo, že bych teď mohl nést já tebe..." Muž se odmlčí a hledí do dálky jedné z cest, kam až mu to padající kapky a mírná mlha dovolí. |
| |
| Ineas a Kael Čím blíž si u muže, tím víc cítíš alkohol, co z něj táhne, zjevně má něco upito, takže tě do poslední chvilky neregistruje. Když ho chytneš pod krkem okamžitě sebou začne zmítat, ale meč v zádech ho uklidní. "Klid, klíídeček, mocný pane. Všechno co si vaše srdéčko bude přát. Co kdybychom se dohodli ? Dám vám půlku a zase půjdu, co říkáte?" zasýpá a snaží se vzdálit od tesáku. Bard Kael konečně pocítí, že mu u pasu něco chybí a zaslechne rozhovor za sebou. Reya Oba gnomové přeruší rozhovor a se zájmem si tě začnou prohlížet. Až po chvilce jeden z nich konečně odpoví. "Ale jistě, že je to naše. Nechcete si přisednout ? Společnost jako tu vaši bychom milerádi uvítali. A klidně si vemte kus pečínky." usmál se se ten, co od tebe seděl dál. Měl docela jasný a vzdělaný hlas, což odporovalo všem pomluvám, že gnomové jsou jako trpaslíci. Nevzdělaní a věčně opilý. Opak byl pravdou. "Zrovna jsme vedli debatu nad Kovirem. Objevili tam obrovské žíly zlata. Máme tam namířeno, věříme že založit živnost se tam vyplatí. Co myslíte ? Zbaví se Kovir a Poviss své neblahé pověsti kraje plného drancířů ? Také jsem slyšel od jednoho z obchodníků tam, že mají nespočet loděnic." zasvětil tě dlouhou řečí gnom sedící blíže u tebe do jejich rozhovoru. Leanna Tvé kroky tě zavedou skoro až naokraj mýtiny, ke kupeckým karavanám a zaprášené cestě směrem do Ard Craigh. Zpozoruješ několik kupeckým stráží, jak se baví s podivně vyhlížejícím mužem v kápi a s dvěma meči na zádech. Také si všimneš tří mužů, kteří se po zuby ozbrojení blíží k muži na koni. Muž má dlouhé černé vlasy, zamračený obličej a težkou černou róbu s lemováním, které vyhlíží jako ohen. Sielas Jeden ze strážců, opásany mečem a oblečený v kroužkové zbroji okamžitě zareaguje na tvůj dotaz. Huňatý knír se mu přitom komický vlní, zvlášť je v kontratu, vzhledem k tomu, že muž je plešatý. "A co ty seš ? Nějakej vědmák, bo co ? Co ti je jako do toho?" cítíš z něj alkohol a syrovou pečínku. Druhý strážce, oblečený úplně stejně, si odfrkne a otočí se k tobě. "Omluv Rodericka, má upito." promluvil jasně velitelským hlasem. "Abych přiznal barvu, nejsme zaklínači. Hned co se začalo ozývat houkaní, utekli sme. Navíc se to ozývalo ze všech stran, dostali sme strach." pokrčil rameny bez hany. Draxien Zaobírán rozhovorem se svým ořem si skoro nevšimneš tří ozbrojených mužů, co se vynoří z lesa před tebou. Zastoupí ti cestu. Dva z nich mají palcáty a jen lehkou kazajku. Ten uprostřed má však na sobe sice značně opotřebovanou, ale přesto dobře sloužící, plátovou zbroj. Ten také promluví. "Mýtné. Zaplať nebo zemři. Všechny prachy a tvýho koně. Hned" ozve se rezolutním hlasem. Na zádech se mu houpe dvojruční meč. |
| |
| Servru mu silneji ruku kolem krku a lehce pritlacim hrot tesaku "jestli chces mit v ledvine odvetravaci otvor tak to na me dal zkousej ale jinak naval cos nakradl a rekni komu a pak vypadni" syknu |
| |
| Karavany. Pohľadom prejdem po mužoch pri karavanách, avšak viac ma zaujme neznámy muž na koni... a traja nie príliš priateľsky vyzerajúci muži. Zamračím sa, šatku, ktorá je síce totálne premočená, ale stále slúži dobre, si potiahnem vyššie tak, aby mi zakryla spodnú časť tváre a rovnako aj nos. Pravou rukou si ju vzadu mierne utiahnem, aby mi opäť nespadla. Nechcem sa do ničoho namočiť. A hlavne nie teraz, po dlhej ceste plnej blata, dažďa a noci bez spánku. Nepripadá v úvahu, že by som sa do toho zamiešala. "Veď on si poradí aj sám." Pohľad mi opäť padne na kupcov pri karavanách. Samozrejme, oni určite poznajú miestne cesty a vedia, kde by sa mohla nachádzať najbližšia dedina. "Že by sa na mňa usmialo šťastie?" Muža na koni zanechám za sebou, otočím sa mu chrbtom a ráznym krokom sa vyberiem smerom ku karavanám. Všade okolo seba rozšpľachujem blato, až pokým sa nezastavím asi meter za chrbtom muža s mečmi podivne prehodenými cez chrbát ako luk. Potichu si odkašlem, ruky si založím na hrudi a pohľadom preskakujem z jedného muža na druhého. |
| |
 | U dubu Vzduch byl svěží a poněkud chladnější, než bylo zvykem v tomto roční období. Začínal podzim a mnohé listy na stromech kolem cesty se začaly barvit do oranžova. K poledni začal vát prudký vítr a přinesl sebou vydatný déšť. První kapky byly chladné, ale osvěžující, proto jsem si chvíli užívala zpestření cestování vodou, než mě začal ovládat chlad a vlhkost. Jednoduché kouzlo zahnalo zmíněné nepříjemnosti a zároveň usušilo mé navlhlé oblečení. Kouzlo si vybíralo svou daň, ale jen velmi pomalu a v malých dávkách. Můj kůň na tom byl poněkud hůř, ale po chvilce litování toho ubohé zvířete a přemítán nad tím kolik by mě asi stálo sil, kdybych ono kouzlo rozšířila i na něj, mě mé chytřejší já ujistilo, že zvířata jsou na takové počasí zvyklí a tak jsem na onu "starost" rychle zapomněla. Ke konci dne jsem dorazila k rozcestí u velkého dubu. Už několik dní jsme byla na cestě sama, a proto když jsem uviděla shromáždění roztodivných ras a ohně plápolající do nebes, nechala jsem se svést představou společnosti nějakého poddajného muže, který by mým dnům dodal na živosti a nějaké té rozkoši. U dubu stál bard a přednášel báseň. Je nutno dodat že ne moc slušnou, a možná proto mému uchu lahodící. Vmísila jsme se do davu a poslouchala jsem bujaré rozhovory okolostojících. Trpaslíci byli jako vždy velice "slušní", elfové si více všímali své nadřazenosti a lidé se rozdělili na pány a sluhy, ale když jsme tyto drobné nedostatky přehlédla bylo to docela nadějně vyhlížející společnost. Nějaký čas jsem si vše prohlížela za dálky. Bylo to docela zajímavé sledovat děti, které si bez rozdílu všechny hráli společně. Jak hloupé se mi zdálo že za pár let, až vyrostou a budou velcí jako jejich rodiče, nabudou i jejich pýchy a budou se chtít stranit ostatním rasám. Touha po náručí svalnatého cizince ovládlo mé kroky a chvíli po té co jsem uvázala Coillu k mladému stromu u cesty, vydala jsme se hledat po okolí. Dříve však, než jsme našla někoho kdo by za to stál, začali se všichni ukládat ke spánku. Sama jsem sice byla také unavená, ale ještě jsem zůstala vzhůru. postavila jsem se k onomu velkému dubu, opřela jsme se o něj zády a pohledy jsme vybízela druidy, aby šli zkusit mě vyhnat. ano, asi jsem nebyla tak unavená |
| |
| Prohlédnu si gnómíky. Mírně pokrčím rameny. "Je to možné. Nebyla jsem tam." Prohlédnu si znovu pečínku nad ohněm a se sklopenou hlavou přisednu k jejich ohni. Zadívám se na něj. |
| |
| Pomalu otáčím hlavu směrem k třem návštěvníkům a říkám si sám pro sebe:"To snad není možné, zrovna teď, v ten nejnepříhodnější okamžik?" Přísným pohledem káravě hledím na všechny tři osoby a zvažuji nejvhodnější možnosti své akce. Rozhodl jsem se. Otáčím se celým tělem k mužům, pravou ruku pomalu zvedám nahoru a hlavu, když konečně v rukou držím rukojeť svého meče, pomalu dlouhou čepel vytahuji z pochvy předpažím sní tak, že se očima dívám na její plochou stranu čepele. Pak přísným hlasem řeknu:"Mého koně, ani mé peníze bez boje nedostanete!" Zvednu levou ruku, dva prsty přiložím na začátek ploché strany čepele a jedu s nimi až ke špičce čepele. Místa, jichž se prsty dotkly čepele se obarvují pomalu do oranžova až do ruda a vytvářejí se mírné plamínky od rukojeti až po špičku čepele. Sem tam slyším zasyčení, jak kapky deště dopadají na rozpálenou čepel meče a upřeně hledím na tři nezvané hosty, očekávaje jejich první krok. |
| |
| "Co to sakra?!" v duchu si vynadám za vlastní blbost a sáhnu si na opasek. Měšec nikde. Zamračím se, popadnu loutnu, dám si jí na záda a pomalu se přiblížím k oboum můžům. Projdu hloučkem lidí a zastavím se vedle nějaké rusovlasé ženy. Podívám se na oba muže a zkřížím ruce na bedrech. ,,Ehm ... mohl bys být tak laskav a vrátit mi to?" zašklebím se na muže, na kterého míří lovecký nůž. Zvednu obočí a čekám, jak to dopadne. Mezitím jedním koutkem oka pozoruji okolní lidi, kteří si té události taky všimli. |
| |
| Sielas Odfrkl jsme si a zabránil uchechtnutí nad chrabrostí stráží. "Dobra, to chápu. Povězte mi, kde-" moje slova přeruší odkašlání za mými zády. Rychle se obrátím a ruku mimoděk stáhnu za záda, nejsem zvyklý, že by se za mne někdo dostal nepozorovaně. Pak mi to dojde. Elf, i přestože si myslí jak je hlučný, se pohybuje docela tiše, mají to vrozené. Lehce si oddechnu a změřím si ji pohledem. "Ano?" zeptám se a své oči zaměřím do jejích, jsem docela zvědav jak zareaguje na kočičí zorničky. |
| |
| Ineas Muž zalapá po dechu, zjevně ho začínáš dusit. Nakonec ze sebe vysápe stručnou odpověď "Mám..erm, návrh. Dám vám měšce a vy mě pustíte. Až mě pustíte, řeknu čí sou, dobrá ?" po posledních slovech sotva lapá po dechu. I přestože se snaží vyjednávat, začneš cítit pach moči. Nakonec ti něco zalije podrážky bot. Okamžitě ti je jasné co. Reya "Ale to je škoda, to je veliká škoda. Nedávno jsem viděl jaké zázraky se z tamnějšího zlata dělají!" zvolá polohlasně jeden, zatímco ti podává kus pečínky. "Kam vlastně putujete, takhle sama?" zeptá se podezíravě ten druhý a znovu tě sjede pohledem. Draxien Dva z banditů, ti po stranách, znepokojeně ustoupí o par kroků dozadu. Jejich vůdce je však naprosto klidný. "Ňáký čáry máry na mě neplatí, kejklíři. Z lesa na tebe míří párek lukostřelců, tak raději odevzdej vše co máš. A krom toho, mám amulet, co mě proti tvé magii braní!" zasměje se a udělá krok k tobě. Zbylí dva na sebe hodí podivný pohled a přidají se k němu. Pokud se však podíváš směrem do lesa, ze kterého vyšli, nikoho nevidíš. Ilidia Sotva se opřeš, okamžitě se ozve hulákáni a blíží se k tobě druid v bílé říze. Má dlouhé bíle vlasy, které mu skoro splývají se stejným plnovousem, který má zastrčený za opaskem. "Ty ! Strom potřebuje odpočívat ! Táhni ! Pryč!" huláká již z dálky. Téměř ve stejnou chvílí také ucítíš, že někdo blízko tebe používá magii. Mráz ti přeběhne po celém těle. |
| |
| Sielas Ve chvíli, kdy Draxiem použije magii, se tvůj zaklínačský amulet začne mírně třást a poskočí ti na hrudi. |
| |
| "Tady bard ti ted vsechny mesce pekne odebere, svuj si necha a ty jeden po druhem reknes komu patri ty zbyle ty prase" dam zlodeji zezadu kolenem bolestive do stehna |
| |
| Karavany. "Vatt'ghern?" Potichu mi ujde z úst, zamračím sa a premeriam si muža pred sebou pohľadom. Takže toto je ten zaklínač, o ktorom hovorili? "Tie oči..." Mimovoľne sa posuniem o jeden krok dozadu, pohľadom ešte raz prebehnem po dvoch mužoch stojacich pri karavanách. "Mala by som ho varovať?" Už-už otváram ústa, aby som sa nadýchla a začala rozprávať, avšak ihneď sa zarazím a hlavu otočím smerom k mužovi, ktorého som si všimla už predtým. Premeriam si čepeľ, ktorá chytá farbu zvláštnych odtieňov a mierne pozdvihnem obočie. Snáď sa nechcú mlátiť. Tu, pred ľudmi, pred strážami a pred druidmi. Povzdychnem si, rukou nahmatám luk, ak by sa situácia začala príliš hrotiť a bolo by nutné, aby som zasiahla. Zatiaľ to však všetko iba sledujem pekne z diaľky. Nebudem tu len tak nečinne stáť, keď sa ho budú pokúšať rozdeliť na dve časti. |
| |
| ,,No, to potěší" zasměju se a podívám se na nohu z jednoho z můžů. ,,Kael, mimochodem. Bard na cestě za dobrodružstvím". Pokynu hlavou muži a potom se přiblížím ke zlodějovi. ,,Fajn, ty malej parchante. Jestli na mě přistane jediná kapka, tak ti tu loutnu přerazím o hlavu." Opatrně našlápnu k mužovi, abych nešlápl do loužičky a pokusím se mu odebrat měšce. Jestli se to podaři, tak si svůj pověsím k opasku. Achjo. Smutně se podívám na ostatní měšce a potom zvednu ruku a zavolám na lidi v okolí. ,,Poslouchejte mě, dobří lidé. Pořádně se prohlédněte své opasky a zkontrolujte si jestli vám nechybí pár zlaťáků! Nebo si je nechám já." |
| |
| "Já vůbec netuším," pokrčím rameny. "Teď jsem se hlavně chtěla schovat před tím otravným deštěm a sehnat něco k jídlu. Pak se asi podívám, jestli není někde v okolí nějaká práce." Odhrnu si pramen vlasů pod kápí z obličeje, aby nebyl vidět, a vezmu si od něho kousek pečínky. |
| |
| magie .... Někdo vyslyšel mé marnivé prosby a poslal na mě útočícího druida, div mu od huby nekapou sliny rozčilení. Vypadá trochu jako rozzuřený pes se vzteklinou. Otočím se k němu abych mu odpověděla, když v tom ucítím magii. Ano magii někde blízko. Otočím se abych se podívala směrem odkud ona energie vychází a na druida úplně zapomenu. V tom směru zpozoruji muže s mečem, ale ne jen tak ledajakým. Možná pro větší efek nebo jen proto, aby zasáhnutému okolo místa řezu ohořeli chlupy si onen muž čepel zapálil. Dříve než se vydám prohlédnout si situaci a třeba se i zapojit do opileckého boje, který vždy tak obohatí naši kulturu, se otočím druidovi a usměji se. "Milý pane, stromy potřebují asi tak jako nemrtví. Ale když si myslíte že by stromu vadilo mé objetí .... " nechám větu nedokončenou a vydám se k onomu muži. Ne ovšem jako kdybych si šla k výdeji obědů, aby mi přidali, ale pokud možno nenápadně. Když se dostanu na dohled, opřu se o nejbližší strom, karavan ... (nechám na PJovi) a s pohledem, který upřu do blba a později i na blba .... a poslouchám co se tam děje. Chvílemi mi moje zvědavost nedá a musím onoho muže i zkontrolovat pohledem. |
| |
| Udělám také jeden krok do předu a s úsměvem na rtech dodám:"Tví kumpáni tedy nevypadali, že by o nějakých lukostřelcích věděli a ani já nevidím v dálce ani náznak lesknoucího se hrotu šípu. Dle mého názoru mne chceš zastrašit, protože ti boj moc nevoní" udělám další krok směrem k nepřátelům podívám se do ustaraných tváří dvou kumpánů, poté do tváře jejich vůdce, zaujmu bojový postoj a pravím: "Mimochodem, použít kouzlo na tebe a očarovat kouzlem ostří meče jsou dvě úplně odlišné věci" Zamračím se a zařvu na nepřítele tak hlučně, aby mne všichni slyšeli: "Tak pojďtééé!!" |
| |
| Zvednu oci vsloup pri bardovych slovech "vyborne, ted se budou hlasit vsichni ... jako vzdycky kdyz jde o prachy" utrousim a povzdechnu si |
| |
| U kupeckých stráží Když zpozoruji a hlavně ucítím magii, ruka mi sjede k meči a tentokrát ho již tasím. Udělám několik rychlých kroků směrem k mágovi s mečem a pak se zarazím. "Eh, kde je má neutralita?" nezaobírám se tou myšlenkou však dlouho a opět přidám. Shodím si kápi, aby moje oči byly jasně vidět a zastavím se až několik kroků za bandity. Stojím víceméně klidně, meč mám podél nohy. "Snad to vyřešíme v klidu, ne pánové?" zeptám se klidně a čarodějův pokřik ignoruji. |
| |
| Ineas, Kael a hromada lidí "Ten je můj !" okamžitě zakřičí jeden z přihlížejicích. Zjevně se jednalo o rolníka, neb v jedné ruce držel vidle a v druhé čutoru s vodou. Další člověk, který se ozval, byl oblečen v bohatém rouchu a na opasku se mu houpaly měšce hned dva. "Dobrý pane, děkuji za zachranou mých měšců. Postrádal jsem je". Několik dalších mužů a žen okamžitě přiskočilo a začalo se tlačit. I přes zlodějíčka a Inease. Zlodějíčkovi se nakonec podaří vysmeknout a proud lidí ho odnese kamsi pryč. Reya "Ten déšť je vskutku otravný. Slyšel jsem, že za to může moře. To mi připomíná Kovir. Poslyš, Vilghertzi, jak daleko do Koviru pojedem ? Slyšel jsem, že..." jejich rozhovor se opětovně začal stáčet ke Koviru a politické situaci v něm. Až po chvilce zaregistruješ, že Gnom sedící naproti tobě si tě stále prohlíží. Bandité u Draxiena Jeden z banditů se otočí směrem k útěku, ale v tu chvíli se za ním ozve muž a mečem v ruce. Má dlouhé hnědé vlasy a zhruba týden rostlý vous stejné barvy. Jediné, co na něm vypadá divně jsou zorničky. Svítí mu žlutě, jakoby kočičí. Zjevný vůdce bandy se také otočí a spočítá své šance. "Hele, chlapi, jsou jen dva. Možná tu zemřeme, ale rozhodně se nevzdáme. Já beru toho kejklíře a vy to... něco." dodá po chvilce. Poté se otočí a rozeběhne se s napraženým mečem na Draxiena. Těsně před ním se komicky odrazí do leva a mečem se pokusí Draxienovi useknout hlavu. Vzhledem k jeho brnění se však pohybuje pomalu. |
| |
| Boj Schyluje se k boji, ale když postřehnu kdo se k onomu muži přidá tak se ani nenamáhám pohnout . Sleduji jejich reakce a čekám jak se to vyvine. kdyby náhodou něco nevyšlo a ti dva, kterým fandím začali prohrávat, jako že se to nestane, tak jim asi pomůžu ale teď to budu brát asi jako pohádku na dobrou noc. |
| |
| Banditi. "No skvelé... výborne, naozaj úžastné." Potichu si sama pre seba zavrčím, stiahnem si luk z chrbta a postúpim o pár krokov ďalej tak, aby som mohla strieľať a netrafila Zaklínača, mága a ani jeho koňa. Natiahnem tetivu spolu so šípom, ktorého koniec s letkou si priložím k lícu. Chvíľu mierim, akoby nerozhodne, nakoniec však zamierim na chlapa, ktorý je najbližšie k Zaklínačovi. Hrot šípu namierim tak, aby smeroval na jeho hlavu a snáď sa s trochou šťastia aj trafím. Okamžite, ako vystrelím prvý šíp už siaham po druhom a opäť naťahujem tetivu. "Nemala si sa do toho miešať..." Koniec šípu si opäť priložím k lícu a zamierim. |
| |
| Přivoním opatrně ke kousku pečínky, jestli je v pořádku. Pokud ano, začnu se v klidu živit. Svůj pohled stáčím spíše k ohni, ale jsem pořád raději ve střehu. Bez většího zájmu otočím pak hlavu ke skupince stranou, když to tam vypadá na zajímave zpestření nudné cesty něčím bojem. |
| |
| Proderu se zpatky k bardovi a jakoby nastvane mu vytrhnu z ruky mesec o kterem vim komu patri: "Hodne stesti s pridelovanim zbyvajicich" zabrucim a tlacim se davem pryc, mesec pevne sviram a rovnez si hlidam svoje zbrane. Zamirim do mis kde jsem videl onoho okradeneho kupce naposledy a dav za sebou ketry se tlaci na barda nevnimam. Ikdyz ho nenajdu na miste kde predtim byl prochazim okoli stromu a hledam ho. Cestou si dukladne otru doty do mokre travy. Az po delsi chvli minu ohnicek, kde sedi u pecinky dva gnomove a jedna zakuklena postava, podle drobnejsi stavby zrejme zena. Jen o jeden ohen dal uvidim sedet onoho kupce. Dojdu klidne o neco blize a ledabyle mu mesec pomalym oblouckem pres ohen hodim. "Tohl je tusim vae ... davejte si pozor" reknu klidnym halsem a aniz bych na neco cekat otocim se a jdu zpatky. Diky dlouhe absenci tepleho jidla mne ovsem zlaka vune pecinky od druheho ohnicku a tak dojdu blize ke skupince ktera u nej sedi. "Dobrej vecir, muzu si za par minci u vas odkrojit kousek masa?" reknu primo bez nejakeho okecavani |
| |
| Boj na cestě Okamžitě přejdu do bojového postavení a ocelový meč přesunu spíše do obraného postavení. Mám štěstí - místem do kterého jsem plánoval jít proletí šíp. "Tak s kým sakra jsi?!" křiknu na elfku bez toho, aniž bych čekal na odpověď. Odskočím doprava k druhému muži a provedu jednoduchý sek od shora dolů po jeho pravé straně. Nevsázím však vše na tohle a špičkou boty mu vykopnu bahno do obličeje. |
| |
| Spozoruji nově příchozího muže, ale stále setrvávám v bojovém postoji očekávaje těžký útok oplátovaného bandity. Pevně svírám svůj rozžhavený meč, počítám nepřítelovy kroky a odhaduji správný okamžik mého výpadu. Když se muž přiblíží z jeho neohrabaných kroků vyčtu o jaký typ útoku se pokusí, vykročím pravou nohou vpřed přikrčím se pod prolétávající čepelí přesunu levou nohu za pravou v otočce kolem své osy doleva a vší mrštností stočím čepel do svého pohybu doufaje, že zasáhnu podbřišek nepřítele. |
| |
| Ineas "Ale jistě, pane ! Jezte co hrdlo ráčí. Tady je místo pro všechny." pokyne ti jeden z gnomů, ten blíž k ženě. "Ale mince nebereme. Hezky zdarma, ste host." naváže okamžitě druhý. Boj na cestě Leannin šíp proletí těsně nad hlavou bandity nejblíže k zaklínači, neb ten se právě skrčí. Okamžitě tě zpozoruje a rozeběhne se k tobě. Kupodivu docela rychle zkracuje vzdálenost mezi vámi. Mezitím se podaří Draxienovi jeho výpad, avšak meč se zastaví o zbroj. Doslova. I přestože je zbroj stará, poslouží dobře. Draxienův meč se zasekne a nejde vyndat. Bandita se začne zmítat bolestí a ucítíš spálené maso. Zjevně si pronikl né natolik, aby jsi ho probodl, ale jen popálil. Bandita tě i přes bolest chytí jednou rukou za ruce a druhou se snaží meč. Sielasův útok je sice zblokován, ale i tak se mu podaří trefit banditu bahnem do oči. Žel bohu, bandita jen ustoupí a stále vidí. Okamžitě se na tebe vrhne a zautočí útokem shora. |
| |
| Kregast z Cidaris Již byla skoro noc, když tě z myšlenek vyrušilo klepaní podkov po dlažbě. Při vyhlédnutí ze sídla zaklínačů zpozoruješ osamělého jezdce. S koněm dojede až kousek za bránu, do cvičebního dvora, kde mrštným pohybem seskočí z koně. Poté hlavu mírně zvedne a podívá se tvým směrem, do tvého okna. Jakoby o tobě věděl. Mlčky stojí a čeká, zjevně na tebe. Možná to byl osud, ale nyní si jediný v celém sídle. Zbytek zaklínačů je neznámo kde, stejně tak velmistr. Při bližším pozorování muže spatříš, že u pasu se mu houpe jeden meč, druhý na zádech. Nic dalšího nevidíš, neb má na sobě kápi. |
| |
| "Tak diky" kyvnu, sednu si na volne misto a odriznu kus masa, nejdrive k nemu pricichnu a potom ochutnam pouze maly kousek a peclive zkoumam chut na pritomnost nejakych nezadoucich latek ... pokud je vse v poradku zacnu v klidu jist "nic ve zlem ale malokdo nabizi dnes neco zadarmo" reknu na vysvetlenou a pousmeju se, prohlednu si co nejlepe a zaroven nenapadne gnomy i tu zahalenou zenu ... "pokud vam nekomu zmizel mesec ... ikdyz o tom treba zatim nevite ... skocte si tamhle za tim bardem nez ho dav obere i o kalhoty" ukazu palcem za sebe smerem k mistum kde se Kael potyka s davem a dal nevzrusene zvykam maso |
| |
| Banditi, boj. "Tak poď..."Kričanie zaklínača ignorujem, ani sa neobťažujem mu na to niečo odpovedať. Využijem to, že druhý šíp už mám natiahnutý, avšak nestrieľam ihneď. Hrotom mierim na hruď banditu, tesne pod krkom na jamku medzi kľúčnymi kosťami. Počkám si, kým sa muž nedostane o pár krokov bližšie a až potom pustím natiahnutú tetivu. Okamžite sa začnem krokmi od bežiaceho banditu vzďaľovať tak rýchlo, ako mi to cúvanie vzad a cesta plná blata dovoľuje. Pravou rukou automaticky siahnem do tulca so šípmi, aby som opäť mohla natiahnuť tetivu a aby som mohla v prípade, ak by som ho nezasiahla, strieľať znova. |
| |
 | Zamračím se. "Kdo zase tohle je...?" Bleskne mi hlavou když se odtrhnu od okna abych se rozešel dolů za onou postavou. Po cestě si kontroluji stav obou svých zbraní které mám na zádech. Nakonec dojdu do dvora k postavě. Držím si odstup cirka 5 metrů a jednu ruku připravím tak, abych byl schopný rychle meč vytasit. "Kdo jsi?" promluvím na muže a pokouším se mu lépe podívat do tváře. |
| |
| Sídlo zaklínačů, Stygga Již z dálky zpozoruješ jeho žluté zorničky, nepochybný znak toho, že je to také zaklínač. Avšak zaklínač ze Školy Vlka. I přesto si však muž shodí kápi. Všimneš si, že je zcela holohlavý a od čela kamsi dozadu má dlouhé jizvy. Jednu ruku spustí podél těla a druhou drží úzdu koně. "Mé jméno je Caleph. Caleph z Koviru. Jak si již jistě poznal, jsem také zaklínač, z Kaer Morhen." na chvilku se odmlčel a olízl si rty. Měl hluboký, hrdelní hlas. "Před pár dny se do našeho sídla, plného zaklínačů, někdo vloupal. Podařilo se mu nepozorovaně vejít a zase odejít. S našimi mutageny." dodá neochotně a zjevně mu to není přijemné. "Přijel jsem vás varovat. Zaprvé, zkontrolujte si mutageny. Zadruhé, i přestože nepatříme ke stejné škole, oba jsme zaklínači. Uvítali bychom pomoc s hledáním, nemáme žádné stopy. A jak jistě víš" opět se odmlčí a významně si tě změří pohledem "mutageny v nesprávných rukou by mohli mít nepředstavitelné následky..." poslední větu nechá viset ve vzduchu a hledí ti zpříma do očí. |
| |
| Zkouším zaseklý meč vší silou vytrhnout z plátů, hledaje naději a doufaje v pomoc nově příchozího muže. |
| |
| Znovu se zamračím, tentokrát daleko víc než předtím. "Takže drazí kolegové z Kaer Morhen si nechají ukrást mutageny a ostatní na to mají doplatit..." Jedovatě poznamenám a poté přikývnu. "Bohužel ale máš pravdu... Jmenuji se Kregast - Kregast z Cidaris." Kývnu zaklínači na pozdrav. "K našim mutagenům má přístup jen pár vybraných a já mezi nimi nejsem... Hádám že jsem velmistrovi dostatečně nelezl do částí těla, kam slunce nesvítí takže o naše mutageny se budou muset postarat až se vrátí..." Nachvíli zmlknu jakobych přemýšlel co řeknu... Nakonec však znovu spustím "Do Kaer Morhen je to dlouhá cesta ale nakonec proč ne..." Pokrčím rameny a pozoruji jeho reakce... |
| |
| Boj na cestě Ušklíbnu se a natočím se bokem, poté co mužův palcát proplachtí, chladnokrevně mu přeseknu tepnu. Rychle se podívám po bojišti a zhodnotím, že největší pomoc potřebuje onen mág. Stojím šikmo od bandity v těžkém brnění a doufám, že si mne nevšímá. Rychle složím ruku do znamení Aard a zkusím banditu odhodit. "Doteď jsem měl pocit, že chci zůstat inkognito..." napadlo mě sarkasticky, ale už bylo pozdě na takové myšlenky. |
| |
| Boj na cestě Leannin šíp letí přesně a smrtonosně. Šíp se zabodne muži do krku a ten padne nejdřív na kolena, poté pustí zbraň a chytne se za hrdlo, ohmatávajíc ono místo. Poslední okamžik jeho života poznamená už jen vypěnění krve z jeho úst a pád do bahna. Jako na znamení se ale najednou stráže od karavan rozeběhnou a doběhnou až k onomu muži. Jeden z nich, značně opilý, vytáhne meč a několikrát do mrtvého bandity bodne. "Všechno v pořádku, má paní, zabili jsme ho ! Není třeba děkovat za záchranu, rádo se stalo!" volá na Leannu bodře. Mezitím padne Sielův bandita na zem a chrchlajíc vykrvácí. Vůdce banditů se však tak snadno nedá. Aard ho zasáhne do boku a odhodí několik metrů, přičemž pustí Draxiera a meč se z něj vytrhne. Ustoupí několik kroků a nabere rovnováhu. Nechápavě stále třímá svůj dvojruční meč a druhou rukou se drží za popálené místo. "Ty.. ty svině.." koulí oči na Draxiera. Stygga "Tohle není žádná sranda, zelenáči!" zvýší hlas zaklínač. Poté se však stejně rychle uklidní. "Kde je tvůj velmistr ? Měl by tu být. Kdokoliv. Víš aspoň kde jsou mutageny uloženy ? Počkám tady, měl by si je zkontrolovat. Nebo aspoň jejich okolí." mluví důrazně a prázdnou ruku sevře v pěst. "Copak tobě není divné, že zde nikdo není ? Vždy by měl v sídle někdo přebývat. A pak, na Kaer Morhen nic není, ale vyslali jsme naše zaklínače do světa, aby hledali stopu. Takhle jsem mínil pomoc od vás.." dodá nakonec. |
| |
| Tiše zavrčím, zakleju ale nakonec se otočím směrem k místnosti s mutageny. Mávnu rukou aby dotyčný zaklínač šel za ním."Dobře... tak poď..." Když oba dva jdou, spustím "Vlasně ani nevím kde všichni jsou... normálně by tu měl někdo být ale když jsi to řekl, je to vážně trochu divný..." Promne si bradu a teď už trochu ostražitěji pozoruje okolí zatímco se oba přesunují směrem k místnosti s uloženými mutageny. |
| |
| Stygga Caleph tě neslyšně následuje a pozorně se rozhlíží, nijak nic však nekomentuje. Jak postupujete dál, dovnitř sídla a směrem ke sklepu, vidíš okolo sebe čím dál víc prachu. Jen na rudém koberci, který má vést až ke schodům do sklepení, jsou otisky botou. Dvojí botou. Pomalu dojdete až ke sklepení a sejdete schody ke dveřím do místnosti s mutageny. Dveře leží na zemi a od nich se táhne do místnosti dlouhá krvavá čára. "A pak kdo je tu neschopnej.." prohodí Caleph a tasí meč. Jemně došlapuje a postaví se vedle tebe. "Krev je zaschlá, zjevně k tomu došlo již před dny, ale..." pokrčí rameny a čeká na tvou reakci. |
| |
| "Zatraceně..." Projede mi hlavou když pozoruji všechen ten nepořádek, pomalu a tiše vytasí m ocelový meč a kývnu na zaklínače. Pomalu, tiše jako kočka jdu do místnosti s mutageny... Oči na šťopkách a uši nastražené... |
| |
| Stygga Pomalu vejdete bok po boku do místnosti. Místnost je kompletně prázdná, co tu bylo není, ale něco přebývá. Na zemi leží v kaluži krve muž. Oči má otevřené a zelené, stejně jako Kregast. Caleph okamžitě pochopí, že se jednalo o velmistra. Muž má delší šedivé vlasy a týden rostlé strniště, obličeji dominuje hákovitý nos a jizva pod levým okem, která se táhne až kamsi na hruď. Velmistr má po celém těle lehké sekance a v zadní straně kolena má zabodnutou šipku z kuše. Caleph už zdálky sarkasticky prohlásí. "Kapesní kuše Gabriel ! Spolehlivý obránce před bandity ! A spolehlivý zabiják. Kuš strčíte do kabátu a nikdo ji nevidí. Krom toho, dnes ji má každý drancíř od Povissu po Metinnu." odfrkne si nakonec a zastrčí meč. Při bližším zkoumání velmistra přijdete na to, že většina ran byla zasazena zepředu, ale šipka je ze zadu a stejně tak byl probodnut ze zadu. "No, smrt tvého velmistra je záhadou. Podle krve soudím, že se jich ani nedotkl, a to byl zaklínač !" zachrčí nechápavě. " A pak, buď ho vrah obešel, nebo byli dva. Nepozorovaně k zaklínači, z vaší školy..." větu nechá viset ve vzduchu. |
| |
| "Mně určitě nic nezmizelo," poznamenám a dojím svůj kousek pečínky. Prsty si olíznu. Opatrně se rozhlížím po okolí. Urovnám si kápi a přeměřím si pohledem muže, který k nám přisedl. |
| |
| Vrátím meč zpátky do očka na zádech. "Byl jen jeden... stopy byli od dvou lidí... Takže buď by ten druhý uměl chodit tak lehce, že za nim nejsou stopy, nebo by musel umět foukat prach a zakryl jen ty svoje stopy..." Pomalu přijdu k mrtvole velmistra, kleknu si k němu a dvěma prsty mu zavřu oční víčka. Vytáhnu šipku ze zadní části kolene a schovám jí do jedné torny u pasu. Zatnu pěst a podívám se na Calepha "Tak teď už je to osobní..." Pomalu si stoupnu a dojdu k němu "Dobře... budu hledat zloděje a vraha v jednom... jen doufám že to není zaklínač a ještě k tomu jeden z mé školy..." |
| |
| Pri slovech zeny dlouze pokyvu hlavou a dal zvykam maso. Pak se znovu zadivam na gnomy "Vy jste obchodnici? Nebo necestovali jste s nejakou karavanou? Idealne s nejakym zbrojirem nebo kovarem?" kyvnu na ne, kapi mam stale stazenou pres hlavu |
| |
| ,,Ne, ne, ne ... ne!" Vykulím oči na řítící se dav. ..Hej, to mě tu necháš?!" Vyštěknu za mužem, který mi sebral jeden měšec a šinul si to napříč davem do bezpečí. Příště mysli, Kaeli!. ,,Tak jo. Čas myslet na to, že se dostanete k svejm majitelům, kluci." Roztrhnu váčky s penězi a hodím je do davu. Při troše štěstí se pokusím dostat pryč z mačkanice upocených rolníků, obchodníků a všelijaké verbeže, co tudy projíždí. |
| |
| Banditi, boj. Chvíľu sa so šípom v pravej a lukom v ľavej ruke nechápavo pozerám na stráže, ktoré toho chudáka ešte aj po smrti ubodali. Pokrútim hlavou, znovu odstúpim o pár krokov dozadu a mierne do boku, aby som nezasiahla stráže a opäť a natiahnem tetivu. Koniec si priložím na to isté miesto ako predtým a pohľadom vyhľadám posledného z banditov v ťažkom brnení. Samozrejme, zase sa tam pletie zaklínač a ako bonus aj mág, kvôli ktorému táto bitka začala. "Tupci, lepšie miesto na postavenie si nájsť nemohli." Naštave sa posúvam krokmi do boku, či sa mi nepodarí na vodcu zamieriť bez toho, aby som jednému z nich neprevŕtala istú časť tela šípom a potichu si mrmlem popod nos nadávky. |
| |
| Boj na cestě Zasunu meč do pochvy na zádech a jen z dálky pozoruji, jak mág s banditou naloží. Měl by ho již snadno dodělat. Jen mimoděk si dřepnu a prohledám banditu, kterého jsem zabil. |
| |
| Kael Měl jsi štěstí, neb odhození měšců přeneslo všechnu pozornost kamsi před tebe. Lidé do tebe sice vráželi, ale po chvilce se ti podařilo dostat z mačkanice. Stojíš skoro na druhé straně tábora, kousek od kupeckých karavan. Po své levé straně vidíš několik karavan a kupce. Také podivný chumel strážců kolem něčeho na zemi a elfku, jež míří s lukem a šípem kamsi za ně, výhled ti však kryjí strážci. Kousek do pravé strany jsou také kupecké karavany, u nich vidíš onoha muže, který ti zachránil peníze. Výhled na boj z té strany zakrývají stromy. Ineas "Cestujeme sami. Máme namířeno do Koviru, hodláme rozjet velký obchod se zlatem. O tamnějších zlatých žílách jste již slyšel, ne ?" zeptá se jeden a druhý hned po něm rychle promluví, bez toho aniž by ti dal možnost zareagovat. "Jestli hledáte dobré kováře, měl by jste zkusit Ard Caraigh, ale nejlepší kováři jsou v Mahakamu ! Pokud máte peníze a chcete opravdovou libůstku, zkuste to tam" kývne na znamení, že domluvil. Kregast "O tom pochybuji, ale vyloučit se to nedá." pokrčí rameny nad možností zaklínače-zloděje. Očima přejede místnost a poté se vážně podívá na Kregasta. "Ale jedna věc by mě zajímala, kdo sakra chce tolik mutagenů ? " |
| |
| Přikývnu "Dobrá otázka..." Promnu si bradu a zavrtím hlavou "Ale ztrácíme ledatak čas... Vydám se ty mutageny hledat... ty zatím můžeš jít varovat gryfoní školu v horách Amell ačkoliv pokud si šel z Kaer tak si tamtudy mohl projít" pokrčím rameny, naposledy se podívám na velmistra a kráčím k východu z pevnosti. |
| |
| "Slysel neco malo ale zlato a bohatsvi neni zrovna to co hledam ... ne ze by se obcas nehodilo" dodam jeste k prvnimu bez ohledu na pokus druheho to vse zamluvit. "Nedavno jsem prisel o svuj mec a potrebuji dobrou nahradu, bohuzel zrovna se mi ted zrovna dvakrat nedostava tech cennych plisku ... na kolik by odhadem prisel jedenapulrucni mec v Mahakamu ... vypadate ze o tom neco vite" mluvim klidnym tichym hlasem a ukusuji z pecinky |
| |
| Banditi. Ešte chvíľu tam nerozhodne postávam, nakoniec však luk s natiahnutou tetivou skloním dole. Pohľadom prebodnem strážcov predo mnou a rozhliadnem sa okolo seba. Pohľad mi padne na muža, ktorému ponad plece vytŕča kus lutny. Zjavne bard, avšak dnes som ho pred dubom určite vystupovať nevidela. Šíp si opäť vložím naspäť do tulca a luk si založím na chrbát. "Mág si s tým posledným určite poradí aj sám... a ak nie, rozhodne už nebudem míňať šípy kvôli jeho neschopnosti." "Hej, vy udatní záchrancovia. Kadiaľ vedie cesta k najbližšej osade?" Zavolám na strážcov, ktorí ešte stále stoja pri už dávno mŕtvom banditovi. Snáď budú vedieť aj napriek značnej opilosti odpovedať. |
| |
| Když když meč z oplátovaného bandity konečně vyrvu, uskočím trochu dál a zahledím se na dřepícího muže, jenž mi v boji pomohl :"Co očekává ode mne, měl bych toho banditu dorazit? Je to správné řešení, nebo bych ho měl nechat jít? Nebudu v jeho očích vypadat jako vrah a neobrátí se poté proti mne?" Sjedu pohledem z dřepícího muže k banditovy pod ním a rozhodnu se. Vykročím pravou nohou velkým krokem, hned za ní následuje levá stačejíc se do otočky s napřaženým mečem dřímajícím v levé ruce se v otočce pokusím seknout banditu zprvu po jeho meči tak, aby se dostatečně odklonil a já měl čas na provedení mého dalšího manévru. Po odklonění banditova meče se ještě jednou otočím na patě chytnu meč do obou rukou a ve směru své otočky vší rychlosti seknu po banditově krku, stále koutkem oka pozorujíc dřepícího muže. |
| |
| Boj Když začne boj, už se ani nesnažím tvářit se, že je nesleduji. Otočím se jejich směrem a stále opřená o mladý stromek, sleduji představení. Seky, úskoky, krev. Ano tak to bývá i v představeních potulných divadelníků a obyčejné prosťáčky to nikdy neomrzí. Takhle na živo je to ale lepší a určitě i záživnější. K čepelím meče se přidají i šípy a já rychle zjistím od koho. Jedna z žen stojící v blízkosti karavan si s lukem a šípy hraje stejně jako kočka s klubkem nití a za chvíli mi dojde proč její šípy létají tak přesně. Její uši a celková ladnost a postoj jasně říkají ke které rase patří. Elf. Ne že bych proti nim něco měla, ba právě naopak, ale poslední dobou mi lezou na nervy. Opět se vrátím pohledem k boji, ale ten už pomalu končí. Škoda Chvíli přemýšlím jestli bych měla jít pozdravit kolegy, protože nevypadá špatně, ale svedení kouzelníka nikdy nebylo snadné a já přece jenom po dlouhé cestě nevypadám příliš sexy. Ještě chvíli stojím u stromu a zkoumavým pohledem zkoumám druhého muže. Zaklínač, pochopím po chvíli. To ovšem vysvětluje jeho šikovnost v boji. Stálo by za to se s muži seznámit, ale z nějakého důvodu mám tendenci ještě chvíli počkat. |
| |
| Zamračím se na muže u karavan. Odfrknu si. Zkontroluji svůj měšec a opráším se. Za dobrotu..., naposled se smutně podívám k chumlu lidí, kteří se handrkují o měšce a vykročím směrem ke strážím. ,,Zdravím, dobří lidé. M..." zastavím se jako přimražen na místě. Pohled mi spočine na doslova rozcupovaném těle nějakého mužei. Malé pramínky tmavě červené tekutiny řinoucí se z poza bot stráží. Za chvíli k nim přistoupí elfka a na něco se ptá. Zakroutím hlavou a popojdu dopředu. ,,Koukám... že tu bylo celkem veselo". Pořád nemůžu spustit oči z mtrvoly. Poprvé, co jsem tak blízko někomu, kdo tenhle svět opustil násilím. |
| |
| Boj na cestě Draxienův útok vyjde bez nějakých prostestů ze strany bandity. Ten je stále v šoku a není schopen pobrat, co se děje. Když si těsně u něj, všimneš si, že se mu na krku opravdu houpe nějaký amulet, no, nejspíš nefungoval tak jak měl. Bandita padne k zemi mrtev. Sielas mezitím najde u bandity jen pět orenů, což je v přepočtu do Novigradských korun... jedna koruna. Na Leannin dotaz odpoví jeden z mužů, který vypadá nejstřízlivěji, přesto si občas šlape na jazyk. "No, nejbližší je směrem na sever k řece Gwenlech, ale... maj taam teďka ghůla, tak vám moc nedoporučuju tam lézt. I když, támhle ten, je vědmák." ukáže ledabyle rukou směrem k zaklínači, kterého si předtím hledala. Ineas "No, to záleží na tom, čí práci chcete. Jestli slavnýho Ighertze, tak to vyjde nad padesát Novigradských korun. Jestli trpaslika Thoralda, tak to vyjde na třicet. Ale jestli jen normální meč, tak to vyjde do deseti korun." promne si zamyšleně bradu. Stygga Caleph tě beze slov následuje a na nádvoří se od tebe odpoutá. Potom co se vyšvihne na koně ti jen pokyne a stroze popřeje štěstí. "Nechť jsou tvé údery přesné a život dlouhý, Kregasty z Cidaris." poté se cvalem vydá z pevnosti. |
| |
| Zkontroluji své vybavení a vydám se pryč z pevnosti... Pár kroků za ní se jen ohlédnu a povzdychnu si. Nakonec se však definitivně otočím a kráčím pryč... |
| |
| Vzpomínky, všechno to byly jen mé vzpomínky... Trochu protřepu hlavou když před sebou vidím záblesky zbraní. Trochu mi zableskne v očích a zornice se zůží... Zpomalím krok ale když vidím, že ony bandity zabili, zase do kroku přidám... "Ještě abych se tu motal do lokálních věcí... naposled co sem se někomu snažil pomoct, tak mě tamější stráž chtěla zabít" zamrmlu pro sebe a snažím se nepozorovaně projít po cestě kolem skupinky která právě dobojovala. Jen letmo si prohlédnu Zaklínače. |
| |
| Když je po bitvě bitvě, ještě chvíli hledím na mrtvého muže s menšími výčitkami svědomí, pak ale oklepnu z meče zbytky krve, nechám jeho žhnoucí ostří pohasnout, z kapsy róby vyndám čistý hadřík a celou čepel ještě pro jistotu otřu. Poté opatrně zasunu meč do pochvy na zádech, sehnu se k mrtvému banditovy vezmu jeho amulet do rukou, snažíc se přijít na původ jeho magické moci. Po chvíli se opatrně rozejdu k muži, jenž mi přišel na pomoc:"Děkuji vám, Pane. Nebýt vás, asi bych na svou horkokrevnost doplatil a kdo ví, jak by tato šarvátka skončila. Také mé uši postřehly, jak vzduchem šustí péra šípů. Přišel s vámi ještě někdo?" Rozhlížím se po bojišti hledaje další známky něčí přítomnosti. |
| |
| Cesta u kupeckých karava Jen letmo pohlédnu na muže, který prochází kolem nás, ale nevěnuji mu velkou pozornost, i přestože se mi zdá divný. Daleko více mě nyní zajímají dvě věci. Co mi chtěla ta elfka a kdo je ta žena, která nás z povzdálí pozoruje. "V pořádku, potěšení je víceméně na mé straně." neubráním se ušklibnutí a pomalým krokem se vydám k elfce. "Ano, dalo by se říct, že přišla se mnou. Zrovna jsme hodlali zapříst konverzaci, než nás přerušili bandité." pokynu mu aby šel klidně se mnou. Když dojdeme k Leanně teatrelně a stejně jako ona si odkašlu, abych upoutal pozornost. "Ehm, hádám že než jsme byli přerušeni, něco jste mi chtěla." řeknu navenek bez zájmu a stráže pošlu gestem pryč. I přestože se snažím, pohled mi stejně sjede k žene, která nás pozoruje. |
| |
| "Dobre diky" kyvnu na gnomova slova a upru svuj pohled na zenu v kapi, neco stale staci moji pozornost k ni ale nemohu presne urcit co. Snad to, ze tuhle jedinou z te trojice mam problem kamkoliv alespon priblizne nekam zaradit. "i za jidlo" reknu s delsi odmlkou, ale jako by to stale patrilo k predchozi vete. "Kdyby jste potrebovali pruvodce mohu byt napomocen" |
| |
| Karavany. Neprítomne kývnem hlavou, keď začujem odpoveď jedného zo strážcov. "Takže smerom na sever k rieke..." Barda, ktorý sa sem nejakou náhodou priplietol ignorujem, rovnako ako aj jeho poznámku. Ruky si založím na hrudi a pohľad prenesiem na Zaklínača a mága, ktorý sa zastavili predo mnou. Teraz mám ideálnu šancu na to, aby som ho varovala... "Hádaš správne. Dopočula som sa, že sa chystáš na ghúla, ktorý sa má nachádzať blízko tohto miesta. Musím ťa však upozorniť na to, že tam pôjdeš zbytočne. Nič sa na tom mieste nenachádza. Nič, čo by ťa mohlo... zaujímať." Nech si to vezme, ako chce. Podstatné je to, že som ho upozornila. Ak sa tam aj napriek tomu vydá... je to už len jeho problém. |
| |
| Karavany "A co tam tedy najdu ? Před čím se mě to snažíš varovat?" zeptám se podezíravě a ruce také založím na hrudi. Očima stále kmitám mezi elfkou a ženou, co pozorovala náš souboj. "Sakra, nemám čas se tu vybavovat, ale taky to nemůžu jen tak. Jestli je to nějaká past, půjdu tam ať tak nebo tak. Nemohu tam nechat vstoupit jiné zaklínače. Navíc, každá stopa, dobrá stopa.." napadne mě a nedočkavě přešlápnu. |
| |
| Karavany. Chvíľu premýšľam, či mu poviem pravdu. "Ako asi zareaguje na to, keď mu poviem, že ho tam bude čakať smrť v podobe tichého svišťania šípov? Vie vôbec, kto sú Scoia'tael? A čo ak ma bude podozrievať z toho, že k nim patrím?" Napokon však iba pokrčím plecami. "Scoia'tael a Hav'caaren. Hovorí ti to niečo, zaklínač? Už vieš, čo ťa tam bude čakať. Ak sa nechceš vydať na istú smrť, radila by som ti, aby si sa tomu miestu vyhol. Ľudia počuli iba húkanie, ktoré vydávali, nevideli ich a preto si ľahko domysleli, že sa tam ukrýva ghúl alebo snáď iná háveď. A preto zháňajú zaklínača. Scoia'tael sa o tom dozvedeli... a budú na teba čakať." Na mága, ktorý stojí po jeho boku, sa za celý čas, čo rozprávam, ani len nepozriem. |
| |
| Boj končí proříznutým hrdlem a oba muži se vydají za onou elfkou. Pomalu ztrácím chuť se k nim připojit, moc lidí mi nedělá dobře na pleť, ale dříve než se vydám pryč si všimnu zaklínačova pohledu. Chvíli ho sleduji a když své zkoumavé pohledy opakuje musím se usmát. Kouknu mu do očí, opakuji usměv a po té se podívám jinam, do nebe, a chvíli sleduji hvězdy. Potichu si zamumlám kouzlo na zesílení sluchu, abych je slyšela a už si jich zjevně nevšímám. |
| |
| Nasadím si opět kapuci, jenž mi v boji spadla na záda a stáhnu si ji hluboce do obličeje. Prsty hvízdnu na koně, aby ke mne přiklusal a nesměle následuji muže. Mlčky pozoruji celé dění, až mou pozornost, stejně jako pozornost mého možná nového přítele upoutá žena, jenž nás celou dobu pozoruje. Pronikavým pohledem hledím ženě přímo do očí, jenž nás opodál pozoruje, ale nic neříkám. |
| |
| Dojdu k mohutnému dubu a prohlédnu si ho... Uznaně přikývnu a prohlédnu si všechny přítomné... Můj pohled ovšem spočine tam, kudy jsem procházel předtím... "Koukám že mám vážně na vlčí školu štěstí..." zabrblám a pozoruji dění okolo Zaklínače Vlčí školy. |
| |
| Ineas "Nene, příteli, nepotřebujeme. Jsme gnomové, cestujeme nepozorováni." usměje se jeden z nich. "Ale na druhou stranu, mohli bychom jet pro jednou po cestě, kdyby jsi nám dělal stráž." zamyslel se jeden z nich. "Máme namířeno na sever, k řece Gwenlech, co říkáš ? |
| |
| Karavany "Děkuji ti za společnost, mágu. A taky za trochu povyražení z banidty, ale musím si zařídit něco osobního." prohodím k Draxienovi. Poté se otočím na elfku "I tobě děkuji za upřímnost a informace. I přesto tam mám však namířeno." pokrčím rameny. Poté se vydám rychlým krokem směrem k ženě, která nás pozoruje. Medailón se mi mírně zachvěje. Zamračím se, jakoby mágu nebylo už tak dost. Zastavím se zhruba tři metry od ní. "Zdravím. Smím se zeptat, co tě tak fascinuje na přepadení bandity ? A proč si udržuješ takový odstup?" zeptám se podezřívavě. Ruku mám připravenou kdykoliv tasit meč. |
| |
| "Jiste to je to nejmensi" kyvnu hlavou "kdy vyrazime? Mimochodem ... tady slecna neni gnomka pokud dobre vidim ... nepatrite snad k sobe?" |
| |
| Mírně kývne hlavou na souhlas Sielasovy, poté sjedu pohledem na elfku a opět se zadívám směrem, jenž se vydal Sielas a na podivnou ženu, očekávaje její odpověď. |
| |
| Mýtina. "Hlupák. Aj napriek tomu všetkému tam pôjde? A načo?" Pohľad mi padne na ženu, za ktorou sa práve rozhodol ísť. Chvíľu si ju premeriavam pohľadom, avšak nakoniec sa rýchlymi krokmi vydám smerom k ceste, ktorá ma podľa slov stráží zavedie k najbližšej osade. Prepletám sa pomedzi ľudí, ktorí ešte ostali v okolí dubu, cestou si stiahnem šatku z tváre a znovu o niečo viac pridám do kroku. Bolo by dobré, keby som sa tam dostala ešte pred polnocou. Neviem, ako ďaleko sa osada nachádza, avšak dúfam, že to nebude príliš dlhá cesta. Od únavy už ledva kráčam a rozhodne nechcem ostať na noc v lese... hlavne nie po daždi. A čo ak sa tu potuluje ešte podobné individuá ako tie, ktoré napadli toho mága? Rozhodne nemám chuť na ďalšiu krv... nehovoriac o tom, že by som ich v takomto vyčerpaní porazila len náhodou a s veľkou dávkou šťastia. |
| |
| Muži prohodí pár zdvořilostních slov a poté se rozloučí. Tak a legraci je konec pomyslím si poněkud zklamaně a opět tiše zruším slovo, protože slyším že někdo přichází. Stále hledím do do nebe. někdo vedle mě promluví. Ani se nepohnu, chvíli přemýšlím než mi dojde že to musí být podle hlasu onen zaklínač. Ani v tu chvíli se neotočím a se stále zabodnutým pohledem na souhvězdí, odpovím. "Ten bandita nebyl tak zajímavý jako spíše ti co ho a jeho přátele zabili. Hezká podívaná a já se tak trochu nudím. " konečně odtrhnu pohled od hvězd a pokračuji s pohledem teď upřeným do jeho zvláštních panenek. "Těší mě zaklínači, ráda tě poznávám, odstup si člověk někdy musí udržovat a ja si byla jistá že ty a tvůj přítel s ohnivým mečem nebudete mít s bandity problém." kouknu po mágovi a po té se pomalu vrátím pohledem k zaklínači. |
| |
| "Ne, kdepak. Já jsem si sem jen přisedla," zvednu pohled k neznámému muži. Zahalím se víc do pláště. |
| |
| Přeměřím si ženu pohledem a čekám až domluví. "Odstup by si člověk vskutku mel občas udržovat, ale na druhou stranu, občas to působí také podezřele." pokrčím rameny a pohled ji opětuji. Chtě nechtě, musím uznat, že je krásna, nicméně ji ani za mák zatím nevěřím. "Mám to chápat tak, že nejsi nepřítel? Pochop, jsou zlé časy a člověk by nikomu neměl věřit. Navíc, pozorovat někoho a odposlouchávat jeho rozhovory" lehce si olíznu rty, vydávám se na tenký led, neb jen hádám, co za kouzlo použila. "rozhodně na důvěryhodnosti nepřidá." řeknu už jen polohlasem. |
| |
| Chvíli sleduji bavící se dvojici, poté se obrátím zpět ke koni, pohladím ho po hlavě a vyhoupnu se do sedla. Pomalým krokem se vracím zpátky na cestu a přemýšlím kterým směrem se dát. "Je to asi jedno, kterou cestou se vydám, prostě si nějakou vyberu a..." Vyrazím nerozvážně na cestu |
| |
| "A na sever s nami jdete?" upiram do stinu kape vytrvaly klidny pohled, jeden koutek se mi vytahne do lehkeho usmevu ... je nervozni |
| |
| Můj úsměv se ještě rozšíří, když poslouchám zaklínače. Nevěříme si navzájem ani co by se za nehet vešlo a že ty moje, jindy opečovávané, jsou nyní po cestě pěkně zlámané a krátké, ale kdo by se divil. "Ano chyba už byla napáchána a mé pozorování nebylo možná na místě, ale vidět zaklínače v akci se jen tak nepoštěstí." kývnu uznale hlavou a pokračuji "Ale nezdá se vám pane že moje uši jsou poněkud málo špičaté abych slyšela váš rozhovor?" opět pohlédnu na nebe a čekám na jeho reakci. |
| |
| "Já nějak nevím, kterou cestou se dát. Nemám žádný konkrétní cíl," pokrčím mírně rameny. |
| |
| Mýtina Na mýtinu se pomalu snáší tma a hvězdy s měsícem svítí poutníkům na daleké cesty. Děti zmizeli z vašeho zorného pole a vydali se na kutě, také u ohňů sedí jen velmi málo lidí. Začala noc. |
| |
| "Aha, to dobre znam ... " pokyvu pomalu hlavou a zahledim se do plamenu a zvykam zbytky masa |
| |
| Všimnu si elfky která jde od Zaklínače... Trochu se zamračím a zastoupím jí cestu... "Promiň že tě obtěžuju elfko, ale mohla by si mi prosím říct, co si říkala tomu zaklínači?" Prohodím do deště, těkajíc pohledem mezi elfkou a místy kam se vydal onen zaklínač. |
| |
| Za mýtinou Sleduju a naslouchám, co se okolo mne dělo. Zaklínač se nezdá moc přátelský. Poledem přejedu krajinu. Na chvíli mě upoutá rozhovor Zaklínače s nějakou ženou u stromů. O čem by asi zrovna tihle dva mohli mluvit?. Na té ženě je něco zvláštního. Ještě spatřím mága, který se do boje také nejspíš zapojil. Obrátím se k odchodu k ohni, když v tom uvidím tu elfku, která se tu ochomítala okolo stráží. Ha! Konečně šance na sepsání pořádného příběhu. Elfka a navíc - jak se zdá - bojovnice.. Rychlím krokem se přiblížím k elfce. ,,Zdravím, sličná slečno." naznačím úklonek a počkám, jestli se otočí.,,Kael, jméno mé. Potulný bard, skladatel a zpěvák." zvesela se usměju. ,,Nemohl jsem si nevšimnou vaší čarostřelby, při souboji s těmi zlosyny! A tak mě napadlo. Nechtěla byste se mnou podělit o nějaké vaše příhody? Kdo ví? Při troše štěstí o vás a vašich dobrodružstvích složím příběh, či baladu. A možná bych mohl posloužit i jako průvodce po tomle bohem zapomenutém a nebezpečném kraji." Nepřestávám se usmívat a čekám. No, jestli mě vůbec vnímá. Úspěch |
| |
| Neubraním se a také se usměji, byť jen jednou stranou úst. "Mírně se mi zachvěl medailón, nevím jaké jiné kouzlo, než odposlouchávání by se vám hodilo v tuhle chvilku." ušklíbnu se. "Stále ji nevěřím. Ale nevypadá nepřátelsky, ale kdo ví s kým může spolupracovat." napadne mě a znovu ji přejedu neskrývaným pohledem, pak mi něco dojde. "Ehm, upřímně doufám, že patříte k tomu druhu čarodějek, který nečte myšlenky. Je to neetické." řeknu trošku podezřívavě. |
| |
| "Co se vám vlastně stalo, že sháníte meč?," zeptám se, ale asi spíš jen na udržení konverzace. Ne že by mě to tak moc zajímalo. |
| |
| Draxien Najednou se vedle tebe vynoří malý muž v drahém obleku. Má udržovaný knír a oválný, tlustý obličej. "Zdravím tě, kouzelníku, viděl jsem tvé schopnosti. Neměl by jsi zájem o práci bodyguarda ? Jen na zítřejší den. Štědře bych se ti odměnil.." usměje se úlisně. |
| |
| Cesta na sever. Kľudne si ďalej vykračujem cestou, kým sa mi do nej nepostaví muž - podľa očí ďalší zaklínač. "Čo sa deje, že sa ich tu odrazu toľko potuluje?" Zamračím sa, bľabotajúceho barda, ktorý sa zjavne tiež rozhodol, že ma osloví zatiaľ ignorujem. Založím si ruky na hrudi a premeriam si muža predo mnou. "Nie. Nemám dôvod, prečo by som mala niekomu hovoriť obsah súkromných rozhovorov. Rozhodne nie niekomu neznámemu. Ak chceš, choď sa ho opýtať sám... On ti to možno prezradí. A teraz... va faill." Ozvem sa mierne otrávene. Ľudia si vyberajú naozaj ten najvhodnejší čas na to, aby sa pýtali takéto otázky. "Odkiaľ vlastne vedel, že som hovorila so zaklínačom? To ma celú dobu pozoruje?" Hlavou sa mi preháňa mnoho myšlienok, keď ho obídem a pokračujem v ceste. Cez plece sa pozriem na barda, ktorý sa mi predtým predstavil. "Nepotrebujem to, aby sa o mojich historkách skladali balady. A už vôbec nie to, aby sa mi na cestách plietol popod nohy bard." Pravda, mohla by som k nemu byť o niečo milšia, ale ak ma takto bude každý otravovať s takýmito otázkami, tak sa do osady nedostanem ani do rána... |
| |
| "Ale ... takova hloupost ... bojoval jsem s jednim medvedem u reky a utrhl se s nami breh ... proudy byl silny ... nenasel jsem ani mec, ani dva vaky s vybavenim ... a koneckoncu uz ani toho medveda a to je co rict...." pousmeju se jakoby sam sobe a zavrtim hlavou "bez ostatniho se obejdu ale mec mi chybi" |
| |
| Číst myšlenky, to mě nenapadlo. zamyslím se, ale ani to nezkouším. Vždy jsem se tuhle schopnost potlačovala a nevyužívala. "Jak myslíte pane." na chvíli se odmlčím a po té pokračuji "Vaše myšlenky by mě možná zajímali, ale vzhledem k tomu, že mužské myšlenky se upínají převážně na sex, přestalo mě to bavit. Takže ne .. nečtu je. " uchechtnu se a opět mu vnuji dlouhý zkoumavý pohled, který se nesnažím nijak skrýt. |
| |
| Znovu se ušklíbnu a pozvednu jedno obočí. "No, vymlouvat vám to nebudu, protože ani nemám vhodné argumenty, ale mnohé ženy a hlavně čarodějky mají podobnou pověst." prohodím jen tak mimochodem. "A prosím, přestaňte mi vykat. Jmenuji se Sielas. Sielas z Cintry." kývnu na pozdrav. |
| |
| "Dovoluji si tvrdit že nejsem jako obyčejná čarodějka. A já jsem Ilidia, Ilidia odniku. Jsem taková ztracená duše." chvíli mlčím a po té ještě dodám "Kam máte ... máš namířeno Sielasi?" Tento rozhovor se mi začíná líbit a i když zato nejsme moc ráda představa o teplé náruči se mi vrací. Il, ošklivko, on je zaklínač, takové věci nedělají ... okřiknu se v duchu. |
| |
| "Aha, rozumím. Také jsem párkrát přišla o nějakou ze zbraní," usměju se a mírně zakloním hlavu, než se zase na něho podívám. |
| |
| "No, to jistě nejste. Každá jiná by neztrácela čas na rozhovor s kýmkoliv" chvilku hledám vhodně slovo, neb obyčejný se mi jako přirovnání k mému řemeslu nehodí "kdo neovládne stejnou mocí." dokončím nakonec. "Kam mířím ? Do nedaleké osady. Směrem na sever. Údajně se tam usadil ghůl, ale jak jsem se před chvilkou zjistil, jedná se o skupinku Scoia'teal. Tak mě napadá, co by moudrá žena jako vy poradila?" Sám netuším zda to myslím sarkasticky a už vůbec netuším, proč jí to říkám. |
| |
| Pokrčím rameny... "Squass'me elfko... Nechtěl jsem působit nezdvořile..." Houknu ještě za elfkou. Poté se podívám na onoho barda vedle sebe a zavrtím hlavou "Pořiď si meč a zkus to na vlastní pěst... kdo ví, třeba se s tebe jednou něco stane..." Uchechtnu se, promnu si mokré vlasy a cosi zakleju na účet počasí. |
| |
| "I obyčejní lidé jsou někdy zajímavý a ty .... obyčejný asi tolik nebudeš. Sice o vašem stvoření moc nevím, ale právě o to víc mě zajímáte." odpovím s podtónem lehkého klábosení, který nemá nikdo brát vážně, ale po té náš milý zaklínač použije sarkasmu? Nejsme si jistá, ale uchechtnu se a nakloním hlavu na stranu. "Ach taková inteligentní žena jako jsem já by určitě nejela po hlavní cestě a možná by si na noc odpočinu zde pod velkým dubem s nějakou příjemnou společností, ale nechci ti radit ..." mám chuť rozverně vypláznout jazyk, ale brzo se zastavím a chvíli překvapeně přemítám nad tím kde se to ve mě po padesáti letech života stále bere. |
| |
| "O zkoušce trav si nepochybně slyšela." ušklíbnu se při vzpomínce na to. Udržuji oční kontakt a snažím se udělat si obrázek o ni. Definitivně jsem vyloučil, že by šlo o nepřítele. "Společnost?" zopakuji se zvednutým obočí a mírně pobveně. "Kam tím míříš?"usměji se. "A ohledně té rady, myslel jsem, co by si dělala na mém místě. Nechala zemřít příštího zaklínače, který o pasti neví, nebo riskovala svůj život při likvidaci elfů ?" zeptám se napůl filozoficky. Povolím již ostražitost a opřu se o stejný strom jako ona. |
| |
| "Och jistě který mág by o ní neslyšel. Vaše tajemství...." usměji se. "Možná bych se seznámila s někým schopným kdo by mě doprovodil do vesnice. Vysvětlila bych jim co se doopravdy děje a zhodnotila bych situaci. Vždyť zaklínači jsou známí svou neutralitou" pohlédnu na bandity a pokrčím rameny "Tedy .. tak jsem to slyšela" Odtrhnu pohled od mrtvých těl a opět věnuji pozornost zaklínači, který se teď opřel vedle mě. "Společnost je různá, povídání, milování ... podle toho koho najdeš ..." rozhlédnu se po okolí "je tu docela hezkých holek. Co myslíš?" nevinně se usměji. |
| |
| ,,Já a pléct se pod nohy? Já? Statečný Kael? Nu, dobrá. Uznávám, že přeborník a mistr v boji zrovna nejsem, ale v těchto končinách se vyznám lépe, než kdokoliv jiný. Jsem hovorný člověk ... někdy, až moc. Ale společnost jsem dobrá, to nemůžete zapřít" zazubím se na elfku. ,,Navíc. Cestovat po těhlech stezkách sama? Není to nebezpečné? Společník v akci jsem na houby, to vím, ale není přece jen lepší pocit cestovat ve dvou, než sama? Viděla jste ty bandity? Ach ano. Vy jste s nima vlasntě bojovala, omluvte mne. Je to nebezpečný kraj a nejbližší vesnice. Do které se mimochodem chystám také je odsud také nějakou trasu. Nemusím vás otravovat až do konce života. Ale máme stejnou cestu, tak proč nevyužít náhody a necestovat chvilku ve dvou? Aspoň by řeč nestála. Víc, jak pár hodin mne na krku míti nebude" Usměji se ještě víc. |
| |
| Založím ruce pod paže a s přimhouřenýma očima hledím na muže. "Poslouchám" Nakonec řeknu přísným, avšak unaveným hlasem. |
| |
| Cesta na sever Polovica z jeho reči mi iba preletela hlavou, druhú som úplne odignorovala. "Ukecanejšieho človeka snáď na svete ani nestretnem..." Iba občas kývnem, aby si myslel, že ho naozaj vnímam. "Tak fajn. Môžte ísť so mnou. Ale prosím... zdržte sa zbytočného rozprávania." Kývnem mu hlavou na znak súhlasu. Je pravda, že spoločnosť sa v týchto časoch javí ako príjemná a hoci tento bard rozpráva viac, ako je potrebné, môže byť dobrým spoločníkom... aspoň na tých pár hodín. "Takže, statočný Kael... Odkiaľ sa tu beriete?" Nadhodím otázku, aby znovu začal rozprávať a aby som sa mohla tváriť, že ho počúvam. V skutočnosti však potrebujem rozmýšľať o iných veciach... o niečo podstatnejších. |
| |
| Rozhlédnu se znovu kolem sebe, věnuji poslední pohled směrem k zaklínačovi a nějaké ženě a rozejdu se směrem kudy šla ona elfka a bard. Pobaveně poslouchám jejich "rozhovor" a trochu se při tom usmívám. "Jdou k vesnici, takže půjdu za nimi... na dešti spát rozhodně nechci..." zamyslím se a dál tu dvojici sleduji. |
| |
| No, to by bylo. Aspoň nemusím čekat na ty líný rádoby obchodníčky, až se uráčí jet dál.. Muže, nejspíš dalšího Zaklínače. Podle očí. Se pokouším ignorovat, jen se na něj zašklebím a vyrazím za elfkou. ,,Inu. Můj příběh je velice dlouhý. Řekněme, že to zkrátím, jak nejvíce umím. Pocházím z Novigradu. Víte, kde to je? Určitě ano. Vyrůstal jsem tam v podstatě celé dětství s dvoumi sestrami a otcem. Okolo mého sedmnáctého roku jsem se vydal do bardské akademie studovat a užívat si života. Ach ano, krásné roky mého dospívání. Po vystudování jsem skoro celý svůj čas věnoval zdokonalování sebe sama, jak v bardksém umění, tak i v boji. Od té doby cestuji z královstvé do království. Hraji. A učím se novým věcem." Zamyslím se. ,,A váš příběh? Určitě to musí býti hodně zajímavé." |
| |
| "S někým mocným?" naoko dělám že přemýšlím. "S někým mocným. Asi máte na mysli čaroděje, že ? Ale kde někoho takového najdu.." prohodím rozverně. "Tak mě napadá, co kdyby jste to byla vy ? Souhlasila by jste?" zeptám se a znovu se usměji. "Ano, jak tak koukám, je tu spousta hezkých děvčat." řeknu bez toho, aniž bych od ní odtrhl pohled. "Ale žádná se zjevně nevyrovná kráse čarodějce." ušklíbnu se. |
| |
| Ovšem, ale krásná čarodějka si bude asi raději vykládat v suchu a v teple než provádět cokoliv jiného na mokré zemi. opět mu věnuji sladký úsměv a po té ještě dodám "Jsem jen prostá čarodějka z malého města. Nevím jestli budu stačit vašim inteligentním předpokladům pane .... ale kdo ví musíš to vyzkoušet ..." kouknu na něj s narůstajícím zájmem a pomalu zapomínám na to že je to zaklínač a na moji domněnku že takoví jako on nenabízí prochladlé čarodějce teplou náruč a tělo na prozkoumání. |
| |
| Cesta. Síce som pôvodne mala na pláne barda úplne ignorovať a nechať si ho, nech si rozpráva svoj dlhý a srdcervúci príbeh, všetko mi to zničil jedinou zákernou otázkou. "Nie, môj príbeh rozhodne nie je vôbec zaujímavý. A nie je pre tvoje uši." Odseknem mierne prudko, viac, ako som mala v úmysle. Aspoň však bude do budúcna vedieť, že sa nemá pýtať na moju minulosť. Nerada o nej hovorím... a už vôbec nie bardovi, ktorý by ju rozprával každému... možno by z toho dokonca aj zložil baladu. Potichu si odkašlem. "Rozprávaj ďalej. Určite máš plno zaujímavých... historiek. Si predsa bard. Podľa čoho by si skladal balady, ak by si neprežil samé... eh, dobrodružstvá?" |
| |
| "Co jsem ti říkal o tom vykání, Ilidio?" usměji se a lehce se příblížím, jsem ani ne dva palce od ní. "A kdo říkal něco o tom, že musíš spát na studené zemi ? Je tu spousta možností na čem můžeš spát a vždycky můžeme vyrazit do blízké osady." řeknu polohlasně. "Co se to se mnou sakra děje..." zakleji v duchu, ale nijak se ničemu nebráním. |
| |
| "Och jistě pane já zapomněla .... " provokuji ho dál a přiblížím k jeho ústům své rty, téměř jako bych ho chtěla políbit, ale náhle koleno přimáčknu zaklínači na citlivé misto (mezi nohy) a usměji se "Užijeme si procházku za svitu měsíce?" lehce mu fouknu na tvář a vzdálím se. Také koleno dám pryč a narovnám se. "Na můj vkus je kolem moc lidí." protáhnu jako by mě to vůbec nezajímalo a čekám co udělá. |
| |
| Zalapám bolestí po dechu a obličej zkřivím. "To nebylo pěkné. " řeknu už o něco klidněji, když se vzdálí. "Dobrá, klidně se projdeme. Jdu hned vedle tebe.." prohlásím ublíženě a vydám se za ní. |
| |
| Ušklibnu se, zrychlím natolik abych se dostal natolik k Bardovi aby mě slyšel mluvit šeptem ale zase aby mě nebylo slyšet přicházet... V rukou vytvořím znak Axii "Myslím že toho mluvení bylo dost..." zašeptám jeho směrem když se zase trochu vzdálím... Znovu se ušklíbnu a pozoruji co se bude dít. |
| |
| Vydám se ke svému koni, kterého odvážu a naučeným gestem ho přiměji mě následovat s asi metrovým odstupem. Vydám se na rozcestí a kouknu na zaklínače "Kudy do teplé postele ?" zeptám se s šibalským úsměvem a když mi ukáže směr tiše se vydám po cestě dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž přistoupí ještě blíž a přejde do šeptu. "Jen by jsi zítra doprovodil mne a mou karavanu do blízké vesnice. Mám tam obchodní jednání. Budeš tam jen stát a nic nedělat. Vlastně by se nic nemělo stát, takže dostaneš plat zadarmo." řekne a očekává tvou reakci. "Navrhuju ti, že ti dám třicet novigradských korun. Patnact teď a patnáct po službě, co říkáš?" |
| |
| Nějakou dobu přemýšlím a dospěji k tomu, že bych mohl spojit práci a potěšení. "Na sever odtuď je menší osada. Zítra se tam chci podívat po tom ghůlovi, ale to až zítra" usměji se a kráčím vedle ní. Řeč nechám na ní, kdo kdy viděl upovídaného zaklínače. |
| |
| Chvíli přemýšlím že bych si přečetla jeho myšlenky, ale nakonec od toho upustím a víc jak deset minut jdu tiše vedle něj. Začínám litovat, že jsem se na něj nevrhla už tam u toho dubu, ale teď na cestě by asi nebylo moudré TO udělat. Byli by jsme jako dva králíci zamyslím se tiše se pousměji. "Až nepřirozeně tichá, zdá se mi tahle noc." prohodím jen tak bych ho přiměla mluvit. |
| |
| Cesta na sever Kael najednou cíti, že ho opouští chuť k mluvení a zmlkne. Ineas, Reya, Gnomové "No nic, pane a dámo, my jdeme spát, zítra nás čeká cesta na sever. Ráno vás probudíme, jestli chcete, můžete se vyspat pod plachtou, kterou sme natáhli u naší karavany" řekne a ukáže na menší karavanu vedle. Oba gnomové zalezou do karavany a zachvilku už se ozývá jen chrápání. |
| |
| "Ticho před bouří?" prohodím a nechám ji uvažovat, zda to byl dvojsmysl nebo ne. " A kam vlastně putuješ, Ilidio od nikud ?" zeptám se a znovu si ji přeměřím pohledem. Stále mi vrtá hlavou, zda má něco společného s vykradením Kaer Morhen a zda mi dokáže v mém hledaní poradit. S mutageny by mohl zacházet jen mocný mág, možná o někom ví. |
| |
| Cesta. Chvíľu kráčam s úsmevom ponorená do svojich myšlienok, avšak až po chvíli mi dôjde, že Kael odrazu nejako... zmĺkol. Už sa neozýva jeho otravné bľabotanie, všade sa rozprestiera ticho a zamatovo čierna tma. Upriem na neho skúmavý pohľad. "Stalo sa niečo? Snáď si sa neurazil..." Usmejem sa na neho, avšak keď si všimnem jeho výraz, ohliadnem sa na seba a pohľadom prebodnem zaklínača. "Ako sa mohlo stať to, že som si ho doteraz nevšimla?" "Spravil si mu niečo alebo sa sám tak neočakávane rozhodol, že by už konečne mohol byť ticho?" Hlavu mierne nakloním do strany a mierne spomalím krok. |
| |
| "Vlastně nikam a všude. Doma už byla nuda a když do města přišel další mága a chtěl se prát, zapálila jsme mu oblečení a odešla jsem." pokrčím rameny a ignoruji jeho poznámku o bouři. Při vzpomínce na zvláštní kroky onoho podpáleného mága se musím usmát. "Už jsem na cestě nějaký čas a prvotní nadšení mě opustilo po prvním zlomeném nehtu" zasměji se, ale ne moc nahlas, protože ono ticho, které kolem nás panuje nechci rušit. |
| |
| Usměju se, moje zornice se roztáhnou a možná se i trochu uchechtnu... "Řekněme že jsem viděl elfku v nesnázích" řeknu ironickým podtónem a podívám se na barda "Ale je to lepší ne...? Alespoň může člověk slyšet svoje vlastní kroky..." pokrčím rameny ovšem stále si držím jistý odstup od elfky a jejího doprovodu. |
| |
| S úsměvem nechápavě zavrtím hlavou. "Ženy a nehty.." řeknu pro sebe, ale dostatečně hlasitě, aby mě slyšela. "Zapálila oblečení a odešla? Nejsi moc bojechtivý typ, hm ? Řekni mi, pomůžeš mi zítra s těmi ušoplesky, kteří obsadili hřbitov ?" zeptám se najednou zcela vážně. "Nemůžu je tam jen tak nechat a sám, no, raději bych armádu ghůlů, než páreček elfů." dokončím a odfrknu si. |
| |
| soukromá zpráva od Draxien pro |
| |
| "Dobre diky" kyvnu na gnoma ale jeste sedim u ohne a ujidam pecinku |
| |
| "Ano my ženy jsme na své nehty vážně někdy trochu háklivé" uchechtnu se a po té také zvážním. "Ale jak v čem a jak o co, ale kdyby jsi poznal naše město nechtělo by se ti víc než si z onoho hlupáka udělat legraci. Lidé tam nejsou milí ani bohatí a taková čarodějka jako já se tam nemá moc dobře." na chvíli se zamyslím a po té pokrčím rameny "Pomůžu ti, pokud to bude v mých silách, ale prvně bych se raději zaměřila na příjemné věci. Noc je dlouhá." odmlčm se potom dodám "je pravda že jsou zaklínači rychlejší jak normální lidé?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Dobrá, jsem rád, že sme se domluvili." usmál se zářivě obchodník a podal ti ruku. "Račte za mnou, zítra vyrazíme. Můžete se vyspat u naší karavany." řekl a zavedl tě ke karavaně s černou plachtou a rudou šipkou vyobrazenou na plachtě, která poskytovala utočiště ke spánku. "Tady pod tou plachtou můžete složit hlavu. Zítra vás probudím a vyrazíme" zahlaholí a zmizí v karavaně. |
| |
| Po delší době se usměji opravdu upřímně a neubraním se pohledu na ni. Má drobnou postavu a pohlednou tvář, ale nepochybuji o jejích schopnostech. "Díky, jsem rád, že si na mé straně. řeknu vážně. "A ano, zaklínači jsou opravdu rychlejší než lidé. Také vytrvalejší" usměju se a lehce na ni mrknu. |
| |
| Nekonečná cesta. Pohľad opäť upriem priamo pred seba. "Kde je tá porazená osada?" "Samozrejme, je to tak lepšie." Prehodím smerom k Zaklínačovi. Pomalým krokom pokračujem v ceste, avšak neustále cítim, ako na mňa dolieha únava. Ticho, ktoré sa vôkol rozprestiera ma ešte viac uspáva a kvôli tme už pomaly nevidím meter pred seba. Ak to takto pôjde ďalej, radšej sa zložím niekde pod stromom, kde si s trochou šťastia založím oheň. "Aké pohodlné by bolo mať teraz koňa." Prebleskne mi hlavou a potichu zívnem. Hlavne musím udržať oči otvorené. |
| |
| "Tak to se pozná." usměji se vyzývavě a přidám do kroku. To jsem vážně tak nedočkavá? ptám se sama sebe a nemůžu si pomoct abych se nezačala smát. "Někdy je vážně zvláštní jak dva lidi spojí taková hloupost...... elfové ...!" tvářím se nevinně a jsem zvědavá jestli to pochopí. Také odstraním zábrany a volně naslouchám jeho myšlenkám. |
| |
| soukromá zpráva od Draxien pro |
| |
| "Hm, jo, diky," poznamenám a ještě sleduju oheň, jak plápolá, než se odeberu ke spánku. Bude lepší zůstat tady, bude tu určitě bezpečněji, než někde v lese. |
| |
| Nic neříkám, jen naslouchám zvukům lesa okolo... "Zajímalo by mě kde je ta vesnice..." Probleskne mi hlavou při kroku... "Jen doufám že ne nijak daleko..." |
| |
| "A ráno se probudím a včetně mutagenů na Kaer Morhen budou chybět i mé zbraně i peníze, ale... Ne, nemyslím, že to tak bude. Věřím ji opravněně" ujistím sebe samého v duchu. "No, rozhodně těm elfům zítra rád poděkuji. Mečem." usměji se |
| |
| Leanna a spol Po nějaké době se naproti vám objeví malá osada obehnaná nízkou palisádou. Brána je dokořán a stojí u ní pírek hlídačů. Vesnička čítá asi deset domů včetně hospody, je naprosto potichu, všichni zjevně už spí. |
| |
| Aniž bych si to uvědomovala vnmám jeho myšlenky jako by mi to říkal nahlas a také na ně tak reaguji. "Peněz mám dost a tvé zbraně se mi sice líbí, ale raději si prohlédnu jiné, pokud odvolíš." uchechtnu se a na zmínku o elfech jen prohodím "Myslím že by to přežili bez toho poděkování .. vlastně jen bez něj " |
| |
| Trochu sebou trhnu, když mi dojde, že mi čte myšlenky. "No, jestli chceš, klidně si můžeš v mé mysli najít co chceš, ale neříkala si, že myšlenky nečteš?" napadlo mě trochu kousavě. "Hm, nevypadala si, že by jsi měla ušatce tak ráda, co najednou, že ti jich je líto?" zeptal sem se s uchechtnutím. |
| |
| "Také jsem to nedělala, ale vyhrála moje zvědavost. Zajímalo mě jestli máte stejně jednoduchou mysl jako obyčejní lidé." zasmeji se a ještě dodám "a aspoň nemusíš namahat svou ctenou zaklinacskou pusinku" Chvíli jdu tiše "Elfove mi nikdy nic neudělali a možná jsme na ne jako lidé poněkud rasističtí. Ale raději podriznout jdjich krk než můj. Neboj moje pomoc platí. " |
| |
| "A máme tedy jednoduchou mysl? " zeptám se zájmem a ještě trochu zvýším tempo kroku, pomalu bychom se měli blížit k osadě. "Nepopíram to, že jsou lidé na ně rasističtí, ale oni taky všichni nejsou žádně krásně květiny. O tom mohou povyprávět lidé, kteří umřeli šípy Veverek." pokrčím rameny. " A cením si tvé pomoci, ani nevíš jak." kývnu směrem k ní a lehce zývnu. |
| |
| Osada. "Konečne." Znovu potichu zívnem. Pohľadom prejdem po strážcoch pri bráne do osady, dúfam, že s nimi nebude problém. Vykročím dopredu, pohľadom neustále sledujem stráže. Potichu si vydýchnem, keď sa dostanem za bránu a rozhliadnem sa okolo seba. "Niektorí ľudia by si mohli myslieť, že by som robila problémy... len kvôli tomu, že moje uši sú o niečo špicatejšie ako tie ich." Namierim si to do budovy, ktorá je podľa vzhľadu krčma. Mohli by tam mať nejaké izby, kde by som mohla na noc zložiť hlavu. A ak nie... o tom budem premýšľať neskôr. |
| |
| Po chvíli snažení ze sebe vydat aspoň nějakou hlásku a hromadou neodkletých nadávek o Vědmácích to vzdám. "Ticho. Sakra velký ticho. A hlavně nepřájmený ticho. Jestli to takhle bude pokračovat, tak snad nad něčím začnu přemýšlet." zamračím se na Zaklínače. "Snad to odvolá... doufám." Cestou jsem celou dobu koukal před sebe na cestu. V tom uvidím malé, dřevěné palisády. Konečně. Z cesty se mi už začínaly pléct pod sebe. Když procházím okolo stráží, jen se nevrle ohlédnu za sebe a vyrazím k hospodě. Ta se si sednu ke stolu v koutě, vytáhnu looutnu a začni na ní pomalu, skoro neslyšně drnkat. "Jsem zvědavej, kdy to toho Zaklíanče přestane bavit." |
| |
| "Už jsem začínal doufat že na nás vyběhnou ghůlové... Ale to si asi přeju moc..." v duchu se ušklíbnu... Pomalu kráčím do krčmy a když jsem uvnitř rozhlédnu se kolem. Sednu si k nějakém stolu a když uvidím. jak se tváří bard, v rukou utvořím znovu gesto Axii "Už můžeš dělat co chceš barde!" houknu na něj a trochu se uchechtnu. |
| |
| "Upřímně, nemáš ji dvakrát složitou." zasměji se a potom pokrčím rameny "A budu si číst jen to co si právě myslíš, nebudu ti pátrat v mysli. To udělám jen pokud to bude nutné a jinak to nepůjde. Oni muži se dají jinými způsoby přimět aby vyklopili pravdu." opět doprovodím svá slova sladkým úsměvem. "Elfové zabili lidi a lidi zabili elfi. Jen těžko se dozvíme kdo to začal a s největší pravděpodobností to byli obě rasy naráz. Musím se přiznat že se neřadím ani k jedné z nich. Zastávám sama sebe a ty kteří mi jsou nápomocní. Takhle se žije v plášti kouzelnice." konec řeknu trochu mrzutě a snad i posmutněle, ale rychle se opět vzpamatuji a nasadím svůj normální výraz. Ani nevím proč mu to povídám, tohle normálně nedělám, ale přijde mi že kdyby mě chtěl zradit, tohle mu nepomůže k mému zničení. to bych se víc měla bát noci v posteli. |
| |
| "Jakými způsoby ?" zeptám se zkoumavě a naoko naivně. Před námi se konečně začíná rýsovat malá osada. Vděčně pohlédnu na malé domky a zjevnou hospodu, jejíž světla záři nejjasněji. "Nechme rozhovoru a krve proléváni, je na to až moc pěkná noc a stejně to k ničemu nevede." usměji se nakonec a projdu branou do vesnice. |
| |
 | Kael, Leanna, Kregast. Krčma Dnu vládne mierny puch, smrad po pive a pote. Miestnosť osvetľuje pár lampášov zavesených na stenách. Krčma je však pri vašom príchode viac-menej prázda, nachádza sa v nej iba jeden zjavne opitý muž s hlavou položenou na stole a jeho hlasné chrápanie sa ozýva po celej miestnosti. Za dreveným pultom v rohu miestnosti stojí ďalší muž plnšej postavy s holou hlavou, ale až prekvapivo dlhou bradou. V rukách drží handru a drevený korbeľ, netvári sa príliš priateľsky. Keď si sadnete na miesta za stolmi, zazrie na vás pohľadom hnedých vodnatých očiek. "Toto nie je miesto na vysedávanie. Buď si niečo objednajte alebo vypadnite. A ak hľadáte nocľah, bude to jedna koruna."Ozve sa po pár minútach nevrlým hlasom spoza pultu. Pohľadom preskakuje z jedného na druhého, zjavne sa mu príliš nepáčia cudzinci. |
| |
| chystám se že odpovím na jeho otázku, ale zarazím se při nádechu. Pohled na vesnici mě vážně překvapí. Ani jsem nevěřila že by mohla být tak blízko. Nebo že bych se tak bavila že mi to nepřišlo? Je mi to v tu chvíli jedno a ještě jednou mám chu´t zrychlit, ale ovládnu se. "Hmm teplá postel na dohled. Možná ti nějaké způsoby ukážu naživo." spíše to zamumlám ale nepochybuji o tom že mě slyšel. |
| |
| Dlouze zívnu, podívám se na hostinského "Tak bych prosil jeden pokoj..." prohodím suše, zvednu se od stolu, dojdu k pultu a na ten mu položím určenou částku ze svojí torny. "Už by to chtělo nějakou prácí, nebo budu zase úplně na suchu" trochu se zamračím a vyčkvávám na reakci hostinského. |
| |
| Jen se na ni usměji a neodpovím. Kvapně přejdu přes vesnici a vydám se přímo do hospody. Lokál přejedu očima - jedná se o udržovanou hospodu, ale v nýnějších hodinách je poněkud prázdná. I když, všimnu si oné rusovlasé elfky, která mne varovala a pak muže, kterého sem letmo zahlédl. Nu, nevěnuji jim moc pozornosti a protáhnu se k hospodskému, doufajíc ze je Ilidia hned za mnou. Kývnu na pozdrav a rovnou přejdu k věci. "Měl bych zájem o jeden pokoj, pokud možno s prostornou postelí." řeknu stroze a očekávám odpověd. |
| |
| Krčma. Zamyslene sa pozriem na hostinského, po chvíli však tiež vstanem a postavím sa vedľa Zaklínača. "Rovnako aj ja." Vytiahnem z takmer prázdneho mešca jednu korunu a hodím mu ju na drevený pult. "Aspoň dúfam, že tá posteľ bude za niečo stáť." Potichu si povzdychnem, mierne nadvihnem obočie a čakám, čo mi na to velevážený odpovie. Kútikom oka si všimnem dvere, ktoré sa otvorili a druhého Zaklínača, ktorý práve vošiel dnu. |
| |
| Hostinec je vážně nepřehlédnutelný. naproti pokročilé hodině je však lokál obsazený onou elfkou co tak bravůrně střílela po banditech a nějakým mužem. Následuji zaklínače k hostinskému a s nevěřícným pohledem poslouchám co právě řekl. "A nechceš rovnou říct všem přítomným co tam budeme dělat?" syknu na půl pobaveně a napůl vyčítavě, ale po té převládne veselí a odvrátím se od obou mužů. Opřu se o pult a čekám až to Sielas vyřídí. |
| |
| Krčma. Zaklínači a spol. Krčmára zjavne prekvapí náhly príchod toľkých osôb, na jeho tvári sa objaví mierne roztržitý výraz. Na barda, drnkajúceho v kúte miestnosti na lutne už zjavne zabudol, chamtivo si zhrabne do rúk všetky peniaze, ktoré ste mu položili na pult následne si ich vopchá do mešca prefíkane ukrytého na poličke pod pultom. Všetkých si premeria pohľadom a zastaví sa až na Sielasovi. Chvíľu na neho pozerá, akoby nad niečim úporne premýšľal a až po minúte sa konečne uráči niečo povedať. "Máme tu takú izbu, ale bude to o korunu viac. Zaplať alebo odíď." Zahundre chrapľavo, kým sa nie príliš nadšene pozerá na rukoväť meča, ktorá mu trčí cez rameno. Rovnako ani pri pri pohľade na zbrane ostatných nevyzerá, že by sa mu to nejako páčilo, avšak peniaze, ktoré môže zarobiť sú pre neho zjavne dôležitejšie ako fakt, že by ste mohli narobiť problémy. |
| |
| "A nemohl byste nám dát už klíč? Rád bych se aspoň trochu vyspal..." Zamračím se a snažím se nepodívat se směrem k druhému Zaklínači tak, aby mi viděl na oči. "Dnes bych tohle bratříčkování se neřešil..." bleskne mi hlavou když se zamračeně koukám na hostinského. |
| |
| Shovívavě se usměji na hospodského a složím ruce do znamení Axie. "Ale no tak, jistě se nějak domluvíme. Co kdyby jste mi ten pokoj dal zadarmo a nebo aspoň snížil cenu ? Jsem tu abych vám pomohl od potíží na hřbitově" usměji se znovu a čekám na jeho reakci. V duchu zatím promluvím k Ilidii "Ale no tak, neříkej že ti to tolik vadí. Přece nechceš dostat nějakou sláměnou postel..." |
| |
| Kregast a Leanna. "Tu máte." Krčmár pred vás položí dva železné kľúče a kývne hlavou smerom ku dverám, za ktorými sa ukrýva menšia chodba. Na chodbe sa nachádza niekoľko dverí, zjavne sú to izby, avšak nie sú nijako označené, takže vám bude chvíľu trvať, kým nájdete správny zámok, do ktorého pasuje váš kľúč. |
| |
| "Tady máte ty peníze." houknu na hostinského a nevšímám si toho o co se zaklínač snažil. "Kudy hostinský, nezdržuj! A radím ti aby ta postel byla čistá jinak ti přičaruji sloní uši a chobot!" Jen mi jasné že hostinský o něčem jako slon nikdy neslyšel a na to také spoléhám. Představa ošklivých částí neznámého zvířete na svém těle by nepotěšila nikoho. |
| |
| Povzdychnu si a pokrčím rameny... "Díky..." S tím se otočím směrem k pokojům a systematicky začnu zkoušet pokoj od pokoje, do kterých dveří mi pasuje kam klíč. "Zatracenej zmetek... Ráno si ho ještě podám" honí se mi hlavou když hledám správné dveře. |
| |
| Ilidia, Sielas. Akonáhle krčmára zasiahne znamenie, výraz jeho tváre sa až tragicky zmení. Kútiky jeho úst vyletia hore v úsmeve, čím odhalí niekoľko vybitých a niekoľko poriadne žltých zubov. " Prepáčte, vzácny pane. Nevedel som, kto st..." Jeho slová však preruší Ilidia, ktorá pred neho položí peniaze. Chvíľu sa na ne hľadí, akoby nevedel, čo má spraviť, nakoniec si ich však obe vloží do dlane a celý šťastný sa na ňu usmeje. "Samozrejme, krásna pani. Tu je váš kľúč." Rukou začne hmatať po poličke, kde má ukrytí aj svoj mešec. Po chvíli odtiaľ vytiahne ďalší kľúč, takmer navlas podobný tým, ktoré dal Leanne a Kregastovi. "Je to tá najlepšie izba, ktorú vám môžem ponúknuť. Určite sa vám bude spať sladko." Hrozbu čarodejnice akoby prepočul, iba sa na vás oboch milo usmieva a až neprirodzene často žmurká. |
| |
| Chodba. Bez akéhokoľvek slova si od krčmára vezmem svoj kľúč a vydám sa za zaklínačom do chodby. Chvíľu sa nerozhodne pozerám z jedných dverí na druhé a mierne sa uchechtnem, keď uvidím Zaklínača, ako sa snaží niektoré z nich otvoriť. Sama však určite nebudem mať o nič ľahšiu robotu. "Ja ho snáď ovalím..." S povzdychnutím vyrazím k prvým dverám po mojej pravej strane a strčím kľúč do zámky v nádeji, že bude pasovať. |
| |
| Kael Drnkáš si takhle na svou loutnu a zaobíráš se jen svými věcmi, když tu náhle se ti zatmí před očima a upadneš do bězvědomí. Kdyby v dané místnosti kdokoliv byl, viděl by jak na tebe spadl jeden ze svícnu na zdi, které osvětlovaly místnost. Měl jsi štěstí, neb krčmář byl stále pod vlivem Axie a tak tě jen vyhodil z hospody a dovlekl do blízké stodoly. |
| |
| Kregast, Leanna. Chodba. Kregastov kľúč konečne zapasuje až do tretích dverí. Ak ich s miernym vŕzganím otvoríš, naskytne sa ti pohľad na malú, ale útulnú izbu, v ktorej dominuje malá posteľ. Síce vyzerá, že sa už každú chvíľu rozpadne, je až prekvapujúco pohodlná a určite sa na nej vyspíš doružova. V miestnosti sa nachádza aj drevená stolička, položená pod oknom, ktoré vyzerá, akoby ho už roky nikto neumýval. V miestnosti je mierna zima, avšak na posteli je poskladaná stará, na niektorých miestach poprešívaná deka. Leannin kľúč na prekvapenie otvorí dvere už na prvý pokus. Tvoja izba vyzerá podobne ako Kregastova, avšak s tým rozdielom, že pod oknom sa nenachádza stolička. V oboch miestnosťach stojí na okennej parapete malá sviečka, ktorá ich osvetľuje mihotavým svetlom. |
| |
| "Mohli jsme to mít zadarmo " zahudruju trošku polohlasem, když konečně najdeme zámek do kterého nám klíč pasuje. Lehce ustoupím a nechám vedení Ilidii. "Dáma první.." řeknu trošku škrobeně. Vlastne mi jde spíše o to, abych naposledy zkontroloval chodbu, ale to ona vědět nemusí. Ten muž byl podezřelý. |
| |
| Pokrčím rameny, zhasnu svíčku, svléknu se do naha a lehnu si do postele... Pomalu usnu. |
| |
| Poznámku o tom že jsme pokoj mohli mít zadarmo ignoruji a na vybídnutí abych vešla dovnitř také nic nenamítám. Otevřu dveře, ale dříve než vejdu se ještě otočím na zaklínače. prohlédnu si jeho tvář a po té i celé tělo jako bych se o něčem ujišťovala. Nakonec vejdu. |
| |
| Sielas, Ilidia. Naskytne sa vám pohľad na o niečo väčšiu izbu, v akej sa nachádza Kregast a Leanna. V strede miestnosti stojí malý stolík, na ktorom je položená malá váza plná zoschnutých a nie príliš pekných kvetov. Vedľa stola stoja dve stoličky a v rohu miestnosti je neveľká komoda s troma šuflíkmi. Aj posteľ je o niečo väčšia, ako v iných izbách. S počudovaním na nej môžte nájsť aj jeden vankúš, ktorého obliečka je už mierne žltkastá, ale plní svoj účel. Rovnako aj veľká deka, uložená na pravej strane postele, ktorá je akurát tak veľká na to, aby sa ňou mohli zakryť dve priemerné alebo jedna nadrozmerná osoba. Miestnosť osvetľujú dve sviečky položené na stole. |
| |
| Izba. Potichu otvorím dvere a vstúpim dnu. Povzdychnem si. "Mohlo to byť aj horšie." Pomalým krokom sa vyberiem k posteli, luk s tulcom a šatstvom si zložím na zem pri okne. Chvíľu len sedím na posteli schovaná pod dekou a rozmýšľam o tom, čo sa dnes udialo. Nakoniec však fúknem na plamienok sviečky, miestnosť zahalí tma a ja sa ponorím do hlbokého spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Sielas z Cintry pro |
| |
| Nový den Pomalu cítíte jak se vám chtě nechtě rozlepují oči a bodá vás do nich záře slunce, nový den příchází. Ineas a Reya Když otevřete oči, spatříte že gnomové mají již vše připraveno na cestu a nedočkavě na vás hledí, stoji asi metr od vás. "Tak co, vyrážíme ?" zeptají se dvojhlasně. |
| |
| soukromá zpráva od Ilidia pro Ráno se probudím velmi brzo. Ležíme se Sialesem vedle sebe na posteli já si chvíli ani neuvědomuji jak je nepohodlná. Chvíli ještě ležím a užívám si onu ... chvíli. Nakonec tiše vstanu a snažím se zaklínače neprobudit. Ani se nesnažím oblékat, přejdu před okno a chvíli hledím ven a východ slunce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se probudíš, zjistíš že už sedíš na karavaně, již neležíš na zemi pod plachtou. Po rozhlédnutí zjistíš, že máš své věci u sebe, tvého koně vede za úzdu muž o velikosti menšího kopce a další tři stejné nátury kráčí podél karavany. Vedle tebe sedí onen kupec. "Zdravím tě, nemohli jsme čekat a tak tě moji muži naložili na karavanu. Ničeho se neboj, byl si jen asi unaven. Zhruba za hodinu budeme na místě" řekne přívětivým hlasem. |
| |
| Zamrkám, promnu si oči a protáhnu se. Očima prohlédnu místnost ve které se nacházím a pomalu se obléknu. Natáhnu na sebe veškeré vybavení, vše zkontroluji a vyjdu z pokoje. Zamknu dveře a dojdu do velké místnosti kde na pult položím klíč a pohledem hledám hostinského. "Hostinský? Není tu ve vesnici nějaká práce pro zaklínače?" Houknu na něj, pokud jej spatřím - pokud ne, houknu do míst kde by měl být. |
| |
| Zvednu oci od vyhasleho ohniste u ktereho jsem celou noc pospaval "jiste, staci rict" kyvnu, zvednu se a urovnam si veci |
| |
| Izba. Chvíľu sa ešte prevaľujem, niečo si mrmlem zo spánku, avšak dotieravé slnko mi nedovolí ďalej spať. "Bodaj by ťa..." Rozlepím oči a posadím sa na posteli. Potichu zívnem, prejdem si rukou po vlasoch, aby som si ich aspoň trochu upravila pred tým, než opäť zídem dole. S menšími problémami sa opäť nasúkam do oblečenia, luk s tulcom si upevním na chrbte a s výrazom práve zobudeného sa vydám k dverám. S menším vŕzganím ich otvorím a vyjdem na chodbu. Chvíľu sa rozhliadam, hlasno zívam a rukou si prikrývam ústa. Nakoniec sa s kľúčom v rukách vyberiem do hlavnej miestnosti, kde by sa mal nachádzať hostinský. Pohľad upriem na zaklínača, prejdem k najbližšiemu stolu a unavene sa posadím na stoličku. |
| |
| soukromá zpráva od Sielas z Cintry pro |
| |
| Proberu se a jen kývnu na gnómy. Rychle si urovnám kápi na hlavě, když si všimnu, že se mi při spánku posunula a zvláště cizinec by mohl vidět můj obličej a bílé prameny vlasů. Není třeba zavdávat mu důvod pro vyptávání se. Vstanu, urovnám na sobě oblečení a jsem připravená vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Draxien pro |
| |
| soukromá zpráva od Ilidia pro |
| |
| Krčma, hlavná miestnosť. Krčmár už stojí na svojom klasickom mieste za pultom. V ruke opäť drží prázdny korbeľ. Miestnosť vyzerá rovnako ako predtým, avšak hosť, ktorý minulú noc chrápal na jednom zo stolov je preč a rovnako aj bard, ktorý si tam minulý večer potichu hral na lutne. Krčmár na teba uprie nevrlý pohľad, zjavne sa práve prebudil, čomu nasvedčuje aj rozospatý výraz a spomalené pohyby. Za ním sedí na stoličke mladá žena, jeho dcéra, ktorá sa preberá v košíku plnom jabĺk. "Hovorí sa, že neďaleko ľudia videli ghúla. Keď tam boli, počuli hrôzostrašné kvílenie, vravím vám, pane, určite sa tam usídlila nejaká mrcha. Bojíme sa, my sme predsa len prostí ľudia. Čo ak príde až sem a napadne niektoré z našich detí? Nevedeli by sme, ako sa brániť a preto sme rozniesli to, že zháňame zaklínača. Nepočuli ste o tom ešte? Ponúkame odmenu. Tridsať novigradských korún, pane." Aj napriek jeho nie príliš prívetivému pohľadu sa zdá, že dnes má o niečo lepšiu náladu. Mladé dievča na teba spoza pultu nenápadne pokukuje, kým predstiera, že si prezerá jedno z jabĺk uložených v košíku. |
| |
| "Hmf". Otočím se na druhý bok a snažím se ještě usnout. V tom otevřu oči. "Kde to..?" vyzkočím na nohy, vezmu loutnu co se válí vedle mne a nemotorně se dokolébám k malým dveřím na okraji budovy a otevřu je. "Jo, to jsem si mohl myslet." rozespalýma očima zamžikám na krčmu a promnu si bouli na hlavě, ze které mi při dotoky vystřeluje bolest do celého těla. Zamračím se a vyrazím přes ulici k budově. Vkročím, nerozhlížím se ,,Něco na pití..." zamrčím směrem k hostinskému. S mrzutým výrazem sednu k nejbližšímu stolu, nepřestavajíc si ohmatávat místo, kam mne cosi ... nebo kdosi praštil. |
| |
| Promnu si zase o něco prorostlejší strniště... "Je blbost aby ghůl jen kvílel... Ghůl potřebuje lidský maso aby přežil... Něco mi tu nesedí" Prohlédnu si hostinského, poté jeho dceru. "Jste si jistí že toho ghůla viděli?" zeptám se podezíravě. |
| |
| soukromá zpráva od Sielas z Cintry pro |
| |
| Pousmeju se smerem k zene jako bych tel naznacit ze takova gesta moji pozornost spise pritahuji... proc jen je tak nervozni, neni to pravdepodobne jen tak normalni poutnik ale stejne... vykrocim ke gnomum "chcete jit po ceste predpokladam..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemělo by jít o žádnou akci, ale jeden nikdy neví. Jsem rád, že vás mám na své straně." usměje se úlisně kupec. /// Hele, nespal jsem 27 hodin, jdu spát. Budeme hrat zase zitra, za dnesek se omlouvam, matka delal bordel, takze sem nemohl postovat. Zitra to vynahradím. ^^ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ano, chceme. Rádi bychom byli v blízke osadě do oběda." řekne jeden z gnomů, jehož jméno jste již zapomněli nebo ani neznáte."Nasedněte na karavanu a můžeme vyrazit" řekne druhý a oba vyskočí na sedátko na karavaně. Jeden z nich se na vás nedočkavě podívá. /// Ja mizím spat, jsem priserne unavenej. Sorry za dnesek, ze se nehralo, ale matka je... matka. Zitra se to pokusim vynahradit, slibuji. |
| |
| soukromá zpráva od Ilidia pro |
| |
| Jen kyvnu hlavou a vyhoupnu se na dobre pozicni misto, pres kolena si polozim tri sipy a luk opru o sedadlo vedle sebe a jednou rukou ho stale drzim, behem jizdy sleduji peclive okoli a zvlaste mista, ktera jsou vhodna k prepadeni |
| |
| Zkontroluji, že mám všechny své věci a vyhoupnu se k neznámému muži. "Jak jste se vyspal?" Snad se nebudeme kodrcat moc dlouho. Určitě pojedeme krokem a já jsem přeci jen rychlejší po svých. |
| |
| "V ramci moznosti dobre ... vy propokladam taky, vypadalo to ze jste si udelala pohodli" pousmeju se a lehce provokativne si zataham dvema prsty za kapi na jeji horni strane jako bych si ji chtel stahnout jeste vice do obliceje |
| |
| "Ano. Vcelku jsem se vyspala," mirně se na něho pousměju a pak hlavu znovu otočím spíše na cestu a prohlížím bedlivým zrakem houštiny a celkově okolí cesty. "Zajimá ho můj obličej nebo už ho viděl?" |
| |
| Prsty lehce bubnuji na vrchni drevenou cast opreneho luku a dal sleduji okoli, nemam potrebu udrzovat konverzaci nejak nasilne |
| |
| Krčma. Nenápadne s pohľadom upretým na okno v rohu miestnosti počúvam rozhovor zaklínača a krčmára. "Takže ľudia si ešte stále myslia, že tam niečo straší. Samozrejme, nebudú pokojní pokiaľ im nejaký zaklínač nepovie, že tam bol a všetko je v poriadku. Lenže úprimne... má nejaký zaklínač šancu proti toľkým elfom? Sám? O tom naozaj pochybujem. Ani sa nenazdá a prešpikujú ho šípmi skrz-naskrz." Opäť potichu zívnem, prstami poklopkám po drevenom stole a pohľad upriem na dvere, ktorými práve vošiel dnu Kael. Keď mi pohľad padne na jeho tvár, potichu sa uchechtnem. "Ťažká noc?" |
| |
| Kael, Kregast. Krčma. Krčmár sa po tvojej otázke mierne zarazí, zdá sa, že si nie je úplne istý. "Nooo.... to neviem, pane. Ale pane, čo iné by to mohlo byť? Ak nie ghúl, určite nejaká iná potvora. Človek by určite také zvuky nevydával, pane. My si nemôžme dovoliť riskovať. Potrebujeme niekoho, kto by nás presvedčil o tom, že je potvora mŕtva." Jednou rukou si povytiahne opasok nohavíc, tvári sa naozaj presvedčivo. Kútikom oka sa pozrie na Kaela, korbeľ, čo má v ruke si položí na pult a o chvíľu je až po samý okraj plný piva. Síce to nie je jedno z tých najlahodnejších, rozhodne nie je odporné. Hlavou kývne na jeho dcéru, ktorá sa rýchlo postaví a s korbeľom v ruke k tebe ladno prikráča. Všimneš si, že má dlhé svetlé vlasy zapletené v dvoch vrkočoch. Na sebe nosí staré, ale pomerne pekné šaty a hoci už nadobudla isté ženské tvary, určite je ešte veľmi mladá. Usmeje sa na teba nevinným úsmevom a položí pred teba korbeľ. "Nech sa páči, pane." |
| |
| soukromá zpráva od Draxien pro |
| |
| Pokrčím rameny... "Dokud dodržíš svůj slib o odměně..." zaklepu prsty na pult... "A vůbec... Kde že ho to viděli?" zeptám se znovu. Mezitím se otočím zády k hostinskému a prohlédnu si prázdnou hospodu. Nejdříve sjedu pohledem elfku a poté barda. Zády a lokty se opřu o pult a čekám na odpověď hostinského. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Při jízdě si všimneš pohybu v lese a zablýsknutí ostří, ale po pár minutách se vše uklidní a vyjedete z pásu stromů. Na dohled se objeví malá osada s nízkou palisádou. Karavana i s muži odbočí z cesty a vydá se směrem na východ. "Za támhle tím kopcem" ukáže kupec na malý kopec po kterém vede vyšlapaná cesta. V okolí je jen nízká tráva. "je konec naší cesty. Mám tam domluvené setkání." řekne a nervozně si olízne rty. |
| |
| Ineas Jen díky obrovské shodě náhod si všimneš pohybu v pásmu stromů po vaší pravé straně. Nejdřív šlo jen o praskání větviček a občasné zašustění, ale tvé podezření se potvrdilo, zřetelně si všimneš obrysu člověka za jedním ze stromů. Ostatní zatím nic nevidějí. |
| |
| Krčma. Krčmár začne horlivo prikyvovať. "Samozrejme, svoj sľub dodržíme. Len nás hlavne zbavte tej potvory, pane. Budeme vám vďační. Usadila sa na cintoríne, blízko našej osady. Určite ho ľahko nájdete." Aj krčmár skĺzne pohľadom po elfke, až sa nakoniec pozrie na jeho dcéru. Hlavou jej kývne, aby sa vrátila naspäť k svojej práci. Asi sa mu nepáči, že sa na Kaela tak usmieva. Dievča sa na Kaela ešte raz usmeje, avšak keď zbadá otcov pohľad, radšej sa rýchlo vráti za pult, kde si sadne na stoličku a s mierne skleslým výrazom sa opäť začne prehrabávať v jablkách. |
| |
| soukromá zpráva od Sielas z Cintry pro |
| |
| "Jistě, nemůžeme se celý den válet v posteli." prohodím a zapnu si poslední knoflík. Nebyl poslední na žluté blůzce, ale byl poslední, který jsme byla ochotná zapnout. Mé tělo bylo konečně krásné tak jako nebylo celých sedmnáct let mého života, tak proč ho neukazovat? Počkala jsem na zaklínače a vydala se na chodbu a z chodby do hlavní haly v krčmě. |
| |
| Sešel jsem za Ilidiou do haly a opřel se o bar vedle muže v kápi, opětovně jsem mu nevěnoval ani kapku pozornosti. "Kde tu najdu hřbitov, krčmáři ?". Lehce si protáhnu hlavu a konečně se podívám na muže vedle sebe. Je ozbrojen podobně jako já, dokonce i oblečen... zarazím se a pohlédnu mu do kápě. "Ach, kolega." ušklíbnu se a čekám na jeho reakci. |
| |
| Sielas. Krčmár trochu zovrie pery, keď sa ho na to opýtaš, premeria si ťa pohľadom a na čele sa mu vynorí pár vrások. "Cintorín sa nachádza za osadou. Určite ho poľahky nájdete. Išiel by som vám ho ukázať sám, ale nemôžem. Musím... eh, pracovať." Do ruky si vezme handru, avšak nevyzerá to tak, že by sa chystal robiť niečo dôležité. Pravdepodobne sa len bojí a k cintorínu by sa radšej vôbec nepriblížil. |
| |
| Jakoby nic se naklonim k jednomu z gnomu ktery je bliz ke me a reknu potichu tak aby me slyseli jen ti gnomove a divka "pohyb napravo od nas, nedivejte se tam, mezi stromy, pokud to jde stahete nenapadne vuz vice k leve strane a budte prirpaveni" zase se v klidu narovnam a dal bubnuji rukou o luk, dal sleduji okoli jakoby nic a zamerim se i na levou stranu kdyby byl nekdo i tam |
| |
| Krčma. Opatrne sa nakloním na stoličke tak, až stojím iba na dvoch nohách. Opatrne sa hojdám, avšak dávam si pozor, aby som sa príliš nenaklonila dozadu a nespadla hlavou na tvrdé drevo. Pohľad mi padne na Zaklínača a mladú ženu, ktorá s ním práve prišla dole. Potichu sa uchechtnem, popukám si prsty v rukách a nohou sa zapriem do zeme. Stolička s mierne prihlasným buchnutím dopadne na všetky štyri nohy. "Zdá sa, že si Zaklínači budú navzájom robiť konkurenciu..." |
| |
| Jen zlehka přikývnu a ruka mi sjede na meč u boku. Očima se rozhlížím okolo, ale jinak se snažím být nenápadná. Jestli si někdo něco zkusí, tak si odnese hlavu v pytli. |
| |
| Kývnu hlavou. ,,Děkuju". Vydám ze sebe skoro neslyšně na děvče, přejedu po ní pohledem a přiložím korbel k puse. Zarazím se, když je korbel výprzněn asi tak do půlky. Zorničky se mi rozšíří. "U všech ... co to sakra je?!". Zašklebím se nad tím, čemu říkají "pivo" a odložím korbel. A zadívám se na nově příchozí. ,,Ne, to ne. Jenom to ne. Jestli je to ten, na koho vypadá. Sakra. Dalšího už nesnesu." úzkostně se podívám na muže, kterého jsem viděl u ohňů. Nejspíš taky Zaklínače. Vzdechnu a vstanu od stolu. Hodím krčmáři peníze za pivo a vyjdu ven, sednu si před hospodu a začnu přemýšlet. "Kam půjdu teď? Skoro celý svůj život jsem si plánoval trasu a myslel za pochodu. Neříkám, že to nebyla špatná léta, ale ... ". Sundám si ze zad loutnu a začnu jí ladit. Usměju se a začnu přemítat o tom, co v nejbližších dnech přijde. |
| |
| V lokále jsou už "lidé". Sielas se hned pustí do vyptávání na hřbitov. Krčmář mu sice odpoví, ale není moc ochotný nás kamkoliv doprovázet osobně, což mi nevadí. Jen bych se o něj musela zbytečně starat. Ozve se rána dopadajících noh dřevěné židle. Otočím se po zvuku asi moc rychle na to, abych mohla někomu namluvit, že jsem se nelekla. Jsem ale už taková, po ránu vyplašená jako slepice. Za onu ránu může elfka, myslím že je to stejná jako ta, kterou jsem viděla včera večer, ale kdo si to má pamatovat. Je dost možné že jeto zvěd našich moudrých veverek, ale raději na to neupozorňuji nahlas. "Nechceš se před odchodem nasnídat?" kouknu na zaklínače s prosebným pohledem, který ale jen předstírám, prootže bez jídla mě odsud vytáhne jen .... "Takový ghůl na lačný žaludek není moc dobrý nápad." usměji se, ale potom si všimnu že se Sielas otočil na muže vedle něj. Je mu dost podobný v oblečení. Zmlknu a sleduji je. |
| |
| Ineas, Reya Jako na povel se najednou koně zastaví a hlasitě zafrkají. na jakékoliv vybízeni gnomů nereagují. "Čert to sper!" zakleje jeden a to je také poslední, co udělá. Okamžitě se oba totiž poroučí k zemi v bezvědomí. Z lesa vystoupí mladá, překrásná tmavovláska, zahalená v plášti. Po jejích stranách se objeví dva statní, jako hora velicí muži s dvojbřitvými sekerami. Jsou oblečeni v drátěných košilích a lněných kalhotech. "Mají moc silnou mysl, dodělejte je ručně." řekne žena ledabyle, načež se proti vám oba rozeběhnou. |
| |
| "Kdyz to musi byt..." usklibnu se, zalozim jeden z pripravenych sipu do luku a vystrelim na jednoho z muzu, toho co je blize ke me, mirim na slaba mista pokud maji nejakou zbroj, krk nebo trisla, pokud situace dovoli tak na hlavu |
| |
| "Měla jsem se vydat na druhou stranu," zamračím se v duchu. Jen si povzdechnu a tasím meč. Seskočím z vozu na zem, zkusím odrazit jednoho z mužů mečem, snažím se pohybovat rychle a zaútočím z otočky. Mířím mu na hlavu, pokud uznám, že je to dosažitelný cíl. |
| |
| "Díky... podívám se tam..." pokrčím rameny a poté se zamračím, když se vedle mě vynoří onen druhý zaklínač. "Jsme tu dva zbytečně... pokud jsi tu ze stejného důvodu co já, bylo by lepší aby každý šel svou cestou..." podívám se na něj, kývnu a odejdu z hospody. Vyrazím směrem k hřbitovu. |
| |
| Osada. Ešte chvíľu sedím na stoličke a zamyslený pohľad upieram na dvere, ktorými práve odišiel prvý zaklínač. Nakoniec však stoličku s miernym vrzgotom odsuniem od stola, postavím sa a prejdem ku dverám. Vyjdem von z krčmy a pousmejem sa, keď mi na tvár dopadne niekoľko slnečných lúčov. "Zdá sa, že dnes bude pekné ráno..." Potichu si povzdychnem, mierne si ponaťahujem ruky a povystieram chrbát. "Len keby to tak ostalo aj po celý deň." |
| |
| Ineas a Reya Ineasův šíp se několik palců před mužem stočí a zahučí někam do křoví. Muž na kterého Ineas střílel už je nebezpečně blízko a ještě vyskočí, třímajic sekeru obouruč nad hlavou. Reya statečně nastaví meč sekeře, ale nemá sebemenší šanci ránu vykrýt. Brutální síla úderu Reyin meč skloní dolu a donutí ji kleknout na jedno koleno. Také ve stejnou chvíli ucítíš, že ti něco vrazilo do myšlenek. |
| |
| "Arogantní ignorant." ulevím si, když druhý zaklínač vyjde z hospody. "No dobrá, jestli vyrazil na hřbitov, tak je to jeho věc. Najezme se. Jedno pivo a víno, pokud možno nějaké čerstvé maso.." řeknu a hodím krčmářovi rovnou dvě mince. Poté se usadím k jednomu stolu a počkám na Ilidiu. |
| |
| Skocim dopredu a parakotoulem se podkulim pod muzem ve vyskoku, vyhoupnu se na nohy a za behu vypalim sip proti zene v plasti a sprintuju k ni |
| |
| "A potom že jste všichni stejní" zamumlám si pro sebe s úsměvem a usadím se k zaklínači. Čekám až nám objednané jídlo a pit krčmář donese a zatím nic neříkám. Až když se před námi objeví snídaně se pustím do jídla a mezi sousty začnu opět mluvit. "Kam tedy pujdeme my? Stále se tím chceš zabývat? " zeptám se se zájmem a napiji se. |
| |
| Když ucítím útok na svou mysl, pokusím se ho rezolutne odrazit na sesilatele. Snažím se také udržet a postavit se alespoň natolik, abych kopla muži do kolene, a klidně mu ho tak i přerazila. |
| |
| Dám se do jídla a naleji ze džbánu víno pro Ilidio, já sám upíjím pivo z korbelu. "Nevím, možná bychom ho měli varovat, ale... Ať si poradí sám. Zajímá mě ale jedna věc, znáš nějakého mága, který...řekněme rád experimentujeme ? Jde mi o ty mutageny. Nevím kde začít hledat." zeptám se a ukusuju z masa. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konečně dorazíte na hřbitov. Jedná se o velký areál plný malých nahrobků, cesta je stará a povalují se kolem ní uschlé květiny a mrtvá tráva. Na konci hřbitova, který má asi třicet metrů je díra ve zdi a kousek od ní krypta svažující se do podzemí. Vstup tvoří masivní mřížová brána, která se nýni povaluje vylomená na zemi. Zeď je již zničená, ale stále stojí. "Tak, jsme tady. Jen počkáme na klienty." zvolá obchodník a zastaví karavanu až u krypty. |
| |
| Zarazím se v půlce kousnutí do masa a pohlédnu na zaklínače. "Co je s mutageny? Co tím myslíš?" zeptám se nechápavě a sním zbytek masa. Pohledem sleduji Sielasovu tvář a přemýšlím, jestli mi něco neuniklo. |
| |
| Ineas a Reya Žena zčistajasna klopýtne a začne ustupovat. "To není možne ! Zabte tu holku, tu holku ! Ona je..." její slova umlčí Ineasův šíp v hrdle. Psionička začne hlasitě sýpat a až po chvilce naposledy vydechne. Její smrt také způsobí, že se oba gnomové proberou a koně se dají do pohybu. Splašení koně se rozeběhnou a táhnou karavanu pryč z bojistě. Mezitím oslábne nápor mužů a mírně zavahají, oba. Jakoby ztratili vnitřní oporu. |
| |
| Odfrknu si, otocim se a vyslu dalsi sip smerem k jednomu z muzu, vyberu si toho ktery je pro divku nebezpecnejsi, at uz je nekde za ni nebo by se ji hur vykrryvala jeho rana. Opet mirim na krk nebo jine slabiny. |
| |
| Kregast ----> a Draxien. Před sebou vidíš na cestě vyšlapanou pěšinku a poté... na ní se napojující stopu karavany a stopy asi pěti mužů. Hřbitov je asi dvacet metrů velký areál ohraničený zdi vysokou tři metry. Bránu tvoříla mřížová brána, která se nyní váli na zemi. Uvnitř jsou desítky asi půl metrových náhrobků, které společně s uvadlým porostem lemují malou cestičku. Na druhé straně hřbitova vidíš díru ve zdi a kryptu u níž stoji menší karavana a asi sedm muzů. Jednoho z nich, mága, si viděl již u rozcestí. Jedná se o mága, co bojoval s bandity. |
| |
| soukromá zpráva od Draxien pro |
| |
| Rychle se zorientuju v situaci a pokusim se vykrýt případný úder a sama po něm seknout mečem. |
| |
| Loutnu se mi konečně podaří naladit. Okolo mne projde Zaklínač i s elfkou. Zamyslím se, potom začnu pomalu hrát drnkat na struny a tichým hlasem si broukám starou baladu o Elaine Ettariel. ,,Yviss, m'evelien vente cáelm en tell Aep cor me lode deith ess'viell Elaine Ettariel Yn blath que me darienn Aen minne vain tegen a me yn toin av muireánn Que dis eveigh e aep llea..." Pomalu ztichnu a ponořím se do vlastních myšlenek. Při těch slovech si vžycky vzpomenu na dětsví. Na moje dvě sestry, otce a Novigrad. |
| |
| "Vždyt si četla mé myšlenky, ne ?" zeptám se překvapeně a skoro vyplivnu pivo, jak hnusně začíná chutnat. "No..." protahuji slova a šlapu si na jazyk. " z Kaer Morhen byly ukradeny mutageny. Před pár dny. Hledám nějakou stopu. Asi moc mluvím a moc přemýšlim" řeknu na konec a uhnu pohledem. |
| |
| Okamžitě co vidím, že jsou na hřbitově nějací lidé, se schovám za jedním z náhrobků. "Kdyby tu byl ghůl, už by leželi mrtví na zemi..." zavrčím sám pro sebe a snažíce se být co nejnenápadnější, pozoruji co se tam děje a snažím se také něco odposlechnout. |
| |
| Krčma. Ešte stále sa potichu rozhliadam okolo seba, stojac len pár metrov od barda, ktorého som si predtým nevšimla. Keď začujem jeho tichú pieseň sprevádzanú hrou na lutne, otočím k nemu hlavu a pousmejem sa. V hlavne sa mi vynára toľko spomienok na minulosť. Na detstvo, na tiché lúky a les, kde som ho prežila. A na moju sestru... Pokrútim hlavou, ako keby som to všetko chcela vyhnať preč. Sama som si prisahala, že sa nebudem obzerať na to, čo sa stalo. Dôležité je to, čo sa ešte len stane. Potichu si odkašlem. "Vieš, o čom tá balada je?" Potichu sa opýtam Kaela, ruky si založím na hrudi a pohľad opäť upriem priamo pred seba. |
| |
| Reya a Ineas Reyin protivník má v krku zabodnutý šíp a přeseklé hrdlo, ale i přesto se vzchopí k poslednímu útoku, kdy se svalí celou vahou na Reyu a snaži se ji udusit. Tedy, spíše jeho mrtvola. Ineasův soupeř se otočí a prudkým švíhem sekery využije toho, že Ineas se zabývam druhým mužem. Sekera proletí jen asi milimetr od tváře Inease a zanechá za sebou krvavou rýhu na jeho tváři. |
| |
| Heknu, když na mě dopadne váha jeho těla. Zmítám se chvíli na zemi ve snaze ze sebe toho muže shodit. |
| |
| "Nic lepsiho neumis?" pustim luk na zem a jednim tahem vyjmu tesak a ve skoku se pokusim mu ho zarazit zespodu do hlavy |
| |
| Draxien a Kregast "Hřbitov, nepoznáš ?" pokrčí rameny obchodník. "A, zákazníci dorazili." řekne a roztáhne ruce na znak důvěry. Z díry ve zdi se vynoří asi sedm elfů, po zuby ozbrojených. "Zdravím te, havekáři. Máš oč jsme žadali?" ozve se tichým a nepříjemným hlasem elf oblečený v kazajce. Má protáhlý obličej a odporuje ideálech o kráse elfů, neb jeho obličej hyzdí jizvy. "Ale jistě, je v karavaně. Běžte se do ní podívat. Je tam i ta specialita, kterou jste žádaly. A peníze ?" zeptá se kupec a v hlavě mu pracuje maličká pokladnička. |
| |
| Ineas a Reya Inease osvítí světlo štěstiny, neb muž nemá šanci na reakci. Zrovna totiž čelí dúsledkům setrvačnosti. Když ho probodneš, vypustí sekeru z ruky a sekera zamíří směrem k Reye, kde z ni smete mrtvolu. Reya sotva lapá po dechu, ale žije. |
| |
| Odstrcim padajici mrtvolu od sebe a bezim k ni "v pohode?" pomuzu ji na nohy a nemohu si nevsimnout bilych pramenu jejich vlasu, ktere ponekud kontrastuji s jeji peknou tvari, kape ji pri boji sklouzla |
| |
| "Ano, dobrý," zalapám po dechu a pomalu vstanu, když se ho chytím. Ustoupím kousek stranou. Nadechnu se a ... ucítím krev, co mu stéká po tváři. Odvrátím pohled a natáhnu si na hlavu znovu svou kápi. Je to asi zbytečné, když už mě viděl, ale spousta jiných ne. "Co vy? Jste v pořádku? Zranili vas?," urovnám si oblečení a zvednu svůj meč. |
| |
| "Jo ... ale vypada to ze ti gnomove s karavanou jsou pryc ..." otru si hrbetem ruky krev na tvari "za tu namahu se alespon mrkeme co maji u sebe a vezmem to co by se dalo prodat" pohodim rukou smerem k telum a postupne z nich jdu vytahat svoje sipy a zaroven prohledavam tela a heldam cokoliv uzitecneho nebo prodejneho |
| |
| "Hm, budeme muset dál po svých, když nám ujeli. Ne že by mi to vadilo. Někdy je procházka příjemná," usměju se na něj, když vidím, že už snad bude klid, a pomohu mu prohledávat těla, jestli nenajdu něco zajímavého. |
| |
| "Nečetla jsem je od začátku a když jsme se k tomu dostala na nic takového jsi nemyslel. Nebo mi to uniklo..." pokrčím rameny a zaujatě poslouchám jeho vysvětlení. "Už jsme dlouho nebyla ve spojení s žádným jiným mágem či kouzelnicí a právě mě nikdo nenapadá, kdo by ti mohl pomoci." odpovím po chvíli mlčení, ve které se snažím vzpomenout si ně nějakého šílence který by se chtěl zaplést se zaklínači. |
| |
| "Nevadí." usměji se, ale jen těžko skrývám, že jsem trochu doufal v to, že mi dá nějaké vodítko. "A asi netušíš, kde bych měl hledat, viď? Lidi, kteří by měli ambice na mutageny není mnoho." řeknu a pomalu dojím a dopiji. Podepřu si bradu hřbetem ruky a hledím Ilidyi do oči. |
| |
| Reya a Ineas U mužů nenajdete vůbec nic, ale žena má u sebe několik lahviček s podvinými směsi, také měšec peněz, který obsahuje osm novigradských korun. |
| |
| Prozkoumam lahvicky co by v nich odhadem mohlo byt a seberu obe sekery a kouknu v jakem jsou stavu a jakou hodnotu by mohly mit |
| |
| Před hostincem. Překvapeně se kouknu na elfku. ,,No. Ehm. Popravdě slovo od slova ne, ale určitou představu mám." Zadívám se před směrem, kde by podle krčmáře měl být hřbitov.. ,,Ve Starší mluvě umím jenom pár základních slov, co jsem na cestách pochytil. A tuhle píseň. Kdysi jsem jí někde slyšel a..." Sklopím hlavu. Hlava se mi začne zaplňovat myšlenkama na minulost. Zakroutím hlavou. ,,No. Nevím, jak ty, ale já jdu zjistit, co tam ten Zaklínač vyvádí." Zvednu se ze země a pomalu vyrazím směrem ven z osady a směrem k náhrobkům. "Když už dnešek nevypadá nijak zajímavě, tak se aspoň chci kouknou na Zaklínače v akci." |
| |
| Pred krčmou. Odfrknem si. "Samozrejme, že nevieš. Ľudia majú taký zvyk - hovoria o veciach, o ktorých nič nevedia. A ktorým nerozumejú." Hoci už bard odišiel, ešte chvíľu si niečo frflem popod nos a nakoniec si sadnem na zem pri krčme tak, aby ma z boku nikto nevidel a ja som mala výhľad na cestu. Ak na cintorín pôjde aj druhý zaklínač... pôjdem sa pozrieť. Také predstavenie si predsa nenechám ujsť. |
| |
| Ineas Sekery jsou těžké a jsi schopen utáhnout pouze jednu. Každá má cenu zhruba čtyř Novigradských korun. Krom jedné lahvičky dle pachu poznáš, že součástí je Vlastovičnik, což je léčívá bylina. |
| |
| "Mozna nejaky lecivy lektvary ale cert vi ... vyznate se v tom? Nebo to muzem prodat a pak si penize rozdelit .. vezmete tu druhou sekeru?" reknu smerem k divce a naskladam nalezene veci do vaku a jeste jednou projistotu prohledam utocniky jestli nemaji nejake skryte kapsy nebo tak neco |
| |
| "Nejsem alchymista," zavrtím hlavou. Vezmu lahvičky a zkusím k nim přivonět, co ucítím já nebo prozkoumám aspoň barvu, pokud sama nedokážu víc určit než on. Pak se natáhnu pro sekeru, abych ji odtáhla s sebou. |
| |
| "Začíná mi to připadat velice, ale velice podezřelé. O co tady běží? Určitě se nejedná o nic legálního. Hmm" Přimhouřím oči a dále sleduji sešlost zaujatým výrazem podezření, že je ve vzduchu něco nekalého. |
| |
| "Mohl sem si myslet že s tim budou něco mít veverky..." zamračím se a dál sleduji skupinu před sebou. |
| |
| Ineas a Reya Na cestě vidíte rýhy po gnómí karavaně, ale na dohled zatím není, zacož se před vámi objevila nevelká osada. *viz popis, kterej dostali ostatni* |
| |
| "No alespon neco ... asi budou tam..." zabrucim a sleduji ryhy od karavany a mirim k mestu, coz je doufam jedno a to same |
| |
| Cesta k cintorínu. Po chvíli ma však sedenie na zemi omrzí, Zaklínač a ani tá žena, s ktorou tam včera a aj dnes bol, sa zjavne tak skoro na cintorín nevydajú. S tichým povzdychnutím sa postavím, oprášim si nohavice rukou a pomalým krokom začnem kráčať k miestu kam išiel bard. Snáď sa mi ho podarí nájsť. Zostanem však v ústraní... nechcem sa do ničoho zapliesť. Ešte by z toho boli problémy. "Včerajšok mi bohato stačil." |
| |
| Cintorín Do karavany vleze jeden z elfů a za chvilku se vrátí s náručí plnou šípů. "To jsou ty, které si nám slíbil ? Ty, u kterých se hrot rozdělí?" zeptá se vůdce a chytne jeden z šípů do ruky. "Ano, to jsou přesně ony. V karavaně jsou pak další zásoby šípů, potravin, zbraní. Ale teď mě zajimá, kde máte peníze ?" zeptá se obchodník nedočkavě. "Ach ano." ušklíbne se elf a luskne prsty. Dírou ve zdi vleze malý trpaslík se šperkovnicí v ruce. Šperkovnice následovně cestuje do rukou obchodníka. "Jistě pochopíte, když ji otevři. Potřebuji si zkontrolo-" větu nedořekne neb po otevření šperkovnice se na něj vyříti něco velmi malého a zeleného, co se dosud skrývalo uvnitř. Obchodník padne mrtvý k zemi, všichni, včetně elfů stojí a zíraji na mrtvolu obchodníka. |
| |
| "Co to sakra bylo?" bleskne mi hlavou když vidím co se stalo. Pozoruji celý hřbitov a čekám na reakci elfů nebo obchodníků. Stále se snažím nebýt nápadný. |
| |
| Rozhlížím se po vesnici, když tam konečně dorazíme. Koukám, jestli uvidím ty gnómíky s karavanou. Také koukám po hostinci, který po chvíli opravdu uvidím. "Možná bychom se mohli najíst." |
| |
| "Zkusime nejdriv strelit ty sekery, nechci ji sebou porad tahat..." hledam nejdrive kovarnu nebo neco podobneho "pak si muzeme neco dat..." |
| |
| Ineas a Reya Kovárnu zahlédneš hned potom, co se pořádně rozhlédneš po okolí. Jedná se o malou stavbu a výheň, pec a kovadlina jsou pod přistavenou střechou. U kovadliny stojí trpaslik s dlouhým plnovousem a usilovně tluče kladivem do kovadliny. Zrovna tvoří meč. |
| |
| Cintorín. Až po pár minútach uvidím cestu, ktorá vedie k cintorínu, z diaľky vidieť iba vysoký múr. Po ceste však vidno aj stopy karavany, tak to vezmem mierne oblúkom, aby som tam nešla priamou cestou. Zastavím sa pri múre, ktorý ohraničuje cintorín, opriem sa o neho chrbtom len pár metrov od brány, ktorá leží na zemi. Chvíľu tam stojím a počúvam, či niečo nezačujem, avšak nakoniec sa rozhodnem preto, že nebudem vyčkávať. "Scoia'tael by určite neboli takí hlúpi, že by robili obchody hneď pri vchode. Hovorili predsa o nejakej hrobke... ale že by si nenechali nikoho, kto by im kryl chrbát? Tomu sa mi naozaj nechce veriť." Priblížim sa ku bráne a mierne sa nakloním tak, aby som sa mohla rozhliadnuť, či neuvidím niekoho v okolí. |
| |
| Namirim si to rovnou k nemu “Zdravim mistre trpasliku, kolik by jste dal za tyhle dva kousky? Pripadne kolik by jste chtěl za nějaký mec?" Položím seker gu někam na stůl a čekám co odpoví |
| |
| Pohledem sjedu trpaslíka v kovárně. Sekeru dotahnu tamtéž. Prohlédnu si, jak to tam vypadá. Shledám, že jako všechny kovárny obvykle vypadají a tak po očku sleduju spíše, co se děje venku a kam lidé chodí. |
| |
| Ineas a Reya Trpaslík odloží kladivo a chytne bezeslov sekeru do ruky. "Tož, dobra ocel by to byla, ale pěkně opotřebovaná je. Ta druhá je na tom stejně. Poslyš, vysokej, dám ti tři Novigradský kačky. Za každou z nich, co řikáš?" zeptá se a zrak nespouští ze seker, občas s ní zkušeně máchne. |
| |
| "Berem ... a kolik chces za nejakej slusnej mec?" mrknu po necem co by mi mohlo vyhovovat |
| |
| Ihned po té, co obchodník padne mrtvý k zemi bleskurychle tasím meč z pochvy na zádech a přejdu do bojového postavení s dlaní nachystanou na začátku čepele meče. "U všech čertů co se to sakra děje?!" Zaskřípu zubama, zavrčím a očima těkavě prolítávám celou místnost, hledaje náznak nebezpečí."Tušil jsem že v tomhle bude nějaká levárna!" |
| |
| Ineas Trpaslík převezme sekery a hodí vám již řečený obnos peněz, poté se začne tahat za vousy a zkoumavě si vás prohlížet. "Věděl bych vo meči, kterej by ti sedl, člověče. Přesně na dýlku tvoji paži. Z kvalitní ocele, slitý ještě ve starym dobrym Mahakammu. Ale, tož, je tu problém. Nedávno mě vykradli a včetně ostatních vejrobků vzali i ten meč. Musel to bejt někdo z vesnice, jen voni ví vo tajnym sklepě v mojem baráku. Co, jdeš do toho ? Meč si pak móžeš nechat a ještě ti něco zaplatim, nemůžu si dovolim, aby po vokolí vobíhal nějakej zlodějíček." |
| |
| "To zni slusne ... najde se i neco pro damu?" kyvnu k divce co je se mnou "muzete nam dat nejake voditko?" |
| |
| Ineas "Ale jistě, že by sa něco našlo, teď jde jen vo to, co dáma chce." řekne trpaslík a tázavě se podívá na Reyu. |
| |
| "Možná by se mi hodila nějaká slušná dýka," řeknu po chvíli přemýšlení. |
| |
| "A co třeba Oxenfurt. Je tam dost čarodějů na můj vkus, možná by jsi tam našel toho koho hledáš a já se konečně uvidím opět ze starým přítelem mého učitele. Pamatuje si mě ještě ještě jako díte, pokud se nepletu." zamyslím se kdy jsem onoho člověka viděla naposledy a pokývám hlavou jako bych se ujišťovala. Dojím svou porci a kouknu na zaklínače. Hlavou se mi honí mnoho myšlenek o ztracených mutagenech. Mohlo by se s nimi dělat mnoho věcí ....mutanti odporné, ale když se správně použijí velice zajímavé téma na studium při té myšlence si mimoděk vzpomenu na dnešní noc a v duchu si dám za pravdu. Kdy se správně zmutuje ..... je enahraditelný |
| |
| Trpaslík "Domluveno!" řekne s úsměvem. "Nevím jak vám pomoci, vo sklepě vědej všichni z osady, ale zkuste hospodu, a teď, když mě omluvíte, vrátím se do práce." řekne a odebere se ke kovadlině. Zachvilku už znovu rytmicky tluče kladivem. |
| |
| Dojdu jeste k nemu a nenapdne se zeptam "mel jsi tam neco specialniho, co by tady nikdo jiny nesehnal? neco co by nam pomlo identifikovat zlodeje?" |
| |
| Podívám se na ni a zamyšleně přihmouřím zelené oči. "To je moc dobrý nápad, tam by o tom někdo něco mohl vědet. Ostatně žádný z těch magoru by nepohrdnul možností prozkoumat mutageny." řeknu a přemýšlím nad nejrychlejší cestou do Oxenfurtu. Poté mi něco dojde. "Takže, to znamená... že chceš cestovat se mnou?" mírně nadzdvihnu jedno obočí. "Teď je otázka proč. Buď chce zjistit něco o mutagenech, chce vidět zaklánače v akci a má mě jako pokusného králika a nebo mluví pravdu. " lehce se zamračím a pozoruju výraz jejího obličeje. |
| |
| Trpaslík "Několik desítek podkov, pět mečů, jeden postříbřený meč s runou a pár ignotů. Nic spešl." řekne trpaslík a poškrábe se ve vousech, |
| |
| "Dobre ... mrknem na to co rikate slecno?" otocim se na divku, pak kyvnu na trpaslika a namirim si to k hostinci |
| |
| Ne že by se mi chtělo hledat jednomu trpaslíkovi jeho zboží, ale alespoň se nebudu nudit. "Proč ne," přikývnu lehce hlavou a vykročím za tím mužem. "Neměli bychom se konečně představit, když už cestujeme takhle spolu?" |
| |
| "Jo ... ehm tesi me slecno ... ale nemam jakym jmenem bych se vam predstavil..." podrbu se na brade |
| |
| "Jak to? Neznáte snad své jméno? Nebo vám ho rodiče nedali?," otočím se na něho. |
| |
| "To prvni ... a vzhledem k tomu ze cestuju sam mi to ani nechybi ...netrpim moc casto samomluvou ... ostatni mi rikaji ruzne ... chodec, lovec, stopar... jak libo" pokrcim rameny a vytahnou koutky do mirneho usmevu |
| |
| "No... a je nějaké jméno, co se vám líbí, takže bych vám jím mohla říkat?," optám se ho a zlehka nakračuju stejným tempem jako on. |
| |
| Hřbitov Smrt obchodníka jakoby odstartovala kolotoč dění, které následovalo. Vůdce elfů přiskočil téměř neviditelným skokem k jednomu ze strážců a šavlí mu prorízl hrdlo. Jeden z obchodníkových můžu popadl dvojruční meč a rozpulil mladou elfku na dva kusi, i přestože mu nastavila svůj meč. Nyní proti sobě na bojišti stoji čtyři muži a Draxien proti šešti elfům a malému trpaslikovi. Právě onen trpaslík si odejme jednoruční sekyru od pasu a rozeběhne se na Draxiena. |
| |
| "Ne ... jak rikam ... jak vam to bude vyhovovat ... je to jen osloveni" kyvnu a zastavim se pred hostincem |
| |
| "Takže opět žádné jméno nevím," zamračím se mírně. S tímhle bude těžká domluva, povzdechnu si v duchu. "No tak aspoň vám sdělím své. Jsem Reya." |
| |
| "Pekne jmeno" pokyvu hlavou "hrala jsi nekdy s potulnou spolecnosti divadlo?" |
| |
| "Ne, to jsem nehrála. Proč se ptáš?," podívám se na něho překvapeně. Proč zrovna potulná herecká společnost? |
| |
| "Zkusime rozhodit site ze potrebujeme nekolik mecu a platime vic nez slusne ... jestli to ukradl nejaky bezny zlodejicek treba se chyti" reknu ji tlumene aby nas nikdo jiny neslysel |
| |
| "Dobře," pokrčím rameny. Společně dojdeme do krčmy. Rozhlédnu se okolo a zhodnotím vnitřek krčmy. |
| |
| Ineas, Reya. Dnu vládne mierny puch, smrad po pive a pote. Miestnosť osvetľuje pár lampášov zavesených na stenách, v ktorých horia sviečky aj cez deň. Nachádza sa tam niekoľko osôb pousádzaných za stolmi rozmiestnenými po celej miestnosti. Za pultom stojí neveľký holohlavý muž s dlhšou hnedou bradou. Vodnatými očkami sliedi po krčme, zjavne to je hostinský. V jednom z kútov stojí mladé dievča, v rukách drží metlu a zdá sa, že sa aspoň trochu snaží upratať menšiu vrstvu prachu, ktorá sa usadila na zemi. |
| |
| "Peknej bordel ... maj tu za kovare trpaslika a stejne nic nema ... sakra kde mam ted ty zbrane sehnat ... dal bych 50 Korun za jeden mec..."Reaye dost nahlas aby to ostatni mohli slyset ale jako by to bylo urcene jen ji |
| |
| "Co naděláš. Musíme se poohlédnout někde jinde. Ale snad by tu někdo přeci jen něco mohl vědět, kde to sehnat. Vždyť to nemůže být jediný prodejce v kraji," pokrčím rameny a následuju ho. |
| |
| "Jenze nemame tolik casu ... navic potrebuju pro sefa jeste neco extra ... zadnej obycejnej zabikuch... poradnej mec" zabrucim a sednu si ke stolu |
| |
| Cestou si celou dobu pobrukuju baladu, co jsem hrál u hostince. Když dorazím ke hřbitovu zastavím se. "Tak jo. Jak se sem sakra tak rychle dostala?!" zamračím se na elfku, potom ještě zpozoruji Zaklínače. "Achjo. No, aspoň by se tam mohl dít něco zajímavého" vykročím směrem k bráně hřbitovu. A nezpouštím oči z obou dvou. "Co je tam tak zajímá?" |
| |
| Cintorín. Pohľadom sledujem dianie pri karavanách, nakoniec sa nenápadne prešmyknem cez bránu dnu, kde sa ukryjem za najbližší náhrobok. Barda, ktorý práve prišiel si ani nevšimnem, avšak pohľad mi padne na Zaklínača. "Len dúfam, že sa tam do toho nechce zapliesť." Nakloním sa, aby som sa mohla prizerať tomu, akým smerom sa situácia vyvíja. Ak by to šlo zlým smerom... hádam sa mi podarí včas zmiznúť bez toho, aby si ma jedna zo strán všimla. Pohľad mi však padne na jedného z mužov stojacich pri karavanách. Zamračím sa. "Iba sa mi to zdá, alebo som ho už niekde videla?" Luk si zložím z chrbta a položím si ho vedľa seba tak, aby som ho mala ihneď po ruke v prípade núdze. "Samozrejme... to je ten z rázcestia. Takže patrí k Hav'caaren?" |
| |
| "Ano chci cestovat s tebou pokud ti to nebude vadit. musím se ti přiznat jsi pro mě zajímavý, ať už svou mutací tak i svou osobností a myslím, že společnost neuškodí ani jednomu z nás. Já se nemusím starat o tebe a ty o mě. Pokud se dostaneme do nějakého nebezpečí tak budeme mít výhodu než s někým jiným, nemyslíš?" na chvíli se odmlčím a uvažuji zdali jsou mé vysvětlení aspoň trochu srozumitelné a pro jistotu ještě dodoám "Chci tím říct, že ja jsme čarodějka a ty jsou zaklínač." Opět chvíli mlčím, i když už mu nečtu myšlenky dokážu si představit jak se cítí nebo spíš přemýšlím jak bych se po těchto slovech cítila já. "Chci s tebou jednat na rovinu." dodám po té a snažím se aby z mého postoje, hlasu a celkovému vyjádření šlo vyčíst že ho nechci zneužít, ani nijak podvést. |
| |
| Povzdechnu si a chvilku na ni bezúčelně hledím. "I já budu rád za společnost, i když nevím, co mě nutí ti tak bezhlavě věřit." řeknu s mírným úsměvem. "Takže, tohle jsme vyřešili. Dojdeme se podívát na hřbitov nebo vyrazíme pryč z osady?" zeptám se a očima sjedu k muži se ženou, kteří vstoupili do krčmy vyřvávají něco o mečích. Ta žena se mi z nějakého důvodu nezamlouvá. |
| |
| Ineas, Reya. Krčma. Krčmár sa na vás letmo pozrie a kývne hlavou dievčaťu v rohu miestnosti, jeho dcére, ktorá sa okrem upratovania zjavne stará aj o hostí, zatiaľ čo jej otec iba stojí sa pultom a sem-tam utrie nejaký pohár a začne hulákať po niektorom z hostí, ktorý robí neplechu. Dievča vyzerá celkom milo, dlhé vlasy má zapletené v dvoch vrkočoch a na ústach jej pohráva úsmev. Je to zjavne ešte dieťa. Metlu oprie o stenu, pristúpi k vám a pohľadom si vás oboch premeria. "Dáte si niečo?" Ruky si založí v bok, okolo pása má previazanú malú zásterku. "Viete... viem, že to nie je moja starosť, ale počula som, že miestneho kováča prepadli. Nechcem, aby ste si mysleli, že odpočúvam vaše rozhovory a otec mi zakázal rozprávať sa s cudzincami, ale asi by ste to mali vedieť. To preto nič nemá, pane." Mierne stíši hlas tak, aby ju nepočul nikto okrem vás, pohľadom pritom prechádza po ostatných hosťoch. Krčmárovi sa postaví chrbtom, aby nevidel, že sa s vami rozpráva. |
| |
| "To je smutny ale my potrebujem ty zbrane ... od kohokoliv ... a dobre platime ... nevite kdo by nam tedy mohl pomoci?" reknu potichu ab nas slysela jen ona |
| |
| Zamračeně pozoruji situaci, pomalu vytasím ocelový meč a váhavě chvíli skoro až vyběhno ale poté si to zase rozmyslím. "Zaplatili mi ať to tu vyřeším... hádám že je jim jedno kdo za to může... a za veverky bych od vesničanů mohl dostat i přidáno" bleskne mu hlavou a doslova "vystřelí" kupředu. Meč držím čepelí vzad když běžím a když se konečně dostanu k nejblížšímu elfovi, seknu po něm zespodu nahoru, snažíc se ho tak překvapit, přičemž si hlídám, jestli se nějaký elf nedostal nějakým způsobem za mě. |
| |
| Jeho poznámku o důvěře raději přeskočím, protože bych musela přiznat že já mu zatím nevěřím ani z poloviny tak jako on mě, pokud tedy tvrdí pravdu. Sex je jedna věc a důvěra druhá. "Možná bych se podívala na ten hřbitov. Když už ne kvůli odměně, tak jen ze zvědavosti, ale nezdržovala bych se." řeknu a vstanu. Počkám až vstane, vydám se k pultu abych zaplatila za snídaní a bez toho abych si nějak zvlášť všímala přítomných se vydám ven. |
| |
| Cintorín. Zamračene pozorujem Zaklínača, ktorý sa najprv stiahne, akoby si to rozmyslel, avšak nakoniec sa aj tak rozbehne smerom ku karavane a osobám, ktoré sa tam začali biť. "A to som si myslela, že Zaklínači majú rozum..." Povzdychnem si, vezmem do ruky svoj luk a nakloním sa spoza náhrobku tak, aby som mala poriadny výhľad. Nechcem zabíjať svojich a pokiaľ to nebude nevyhnutné, nebudem sa do toho boja zapájať. Radšej sa iba budem pozerať pekne z diaľky a užívať si svoju neutralitu... "Tak to predsa mali robiť aj Zaklínači, nie? Aspoň sa tak hovorilo... a teraz? Už druhý Zaklínač, ktorý vyzerá tak, že s neutralitou nemá nič spoločné." Pokrútim hlavou a povzdychnem si. |
| |
| Krčma. Kútikom oka sa pozrie na svojho otca, ktorý si už zjavne všimol, že tam je nejako príliš dlho. "Nie, pane, to neviem, prepáčte mi. Už musím ísť, ak nič nechcete. Otec bude zúriť." Zašepká ešte a pomaly sa od vás začne vzďaľovať smerom ku kútu, kde predtým zametala. Krčmár si vás teraz oboch premeriava nie príliš priateľským pohľadom. |
| |
| Když kolem mne Ilidia prochází, nenápadně ji zastrčím do kapsy pět novigradsky korun."Určitě by protestovala, aspoň bude klid" usměju se v duchu. "Takže, tedy kam ? Víš co ? Veď. Nechám to na tobě." řeknu a jdu za ní. Uvažuju, jak na tom ten druhý zaklínač je. Střetnou se s elfími lučistníky, navíc sám, asi moc životu neprospívá. Částečně nechteně mi sjede pohled na čarodějčino pozadi, neb jde přede mnou. Při pohledu na její ctěné pozadí se moji myšlenky stočí k ní. Pořád netušim, zda ji věřit nebo ne. |
| |
| Když mi strčí peníze do kapsy chvíli na něj hledám a na jazyku sem i převaluje otázka Je to za snídani nebo za tu noc?, ale nakonec ji spolknu společně s chutí vína, která mi v ústech ještě zbyla a vydám se ven. když se zmíní o tom že povedu jen pokrčím rameny. Sice si nepamatuji cestu, ale vsázím na to že to není tak velká vesnice abych zabloudila. "Krásná krajina že?" prohodím laškovně, když se ohlédnu a všimnu si kam zaklínačský pohled směřuje. "Tobě krčmář říkal cestu na hřbitov. Nechtěl by jsi se tedy podělit o své znalosti?" |
| |
| Instinktivně se pokusím vykouzlit na běžícího trpaslíka ohnivou vlnu. Zabodnu meč do země, zvednu obě ruce potichu zamumlam dvojici slov, poté zvednu svůj meč a čekám jak si stímto trpaslík poradí "A teď záložní plán..." Přimhouřím oči a rychle začnu přemýšlet nad záložním plánem. |
| |
| Uchechtnu se a nijak poznámku na krajinu nekomentuji. Musím zapátrat v paměti, abych si vzpomněl, kde že ten hřbitov je. Nakonec zamířím k východu z vesnice. "No, dle toho, co říkal, by měl byt za blízkým kopcem." pokrčím rameny. "Co vlastně víš o Scoia'teal ? Já abych se přiznal, tak nevím skoro nic." kousnu se lehce do rtu. |
| |
| Hřbitov Draxienova vlna trpaslíka spáli téměř na uhel a ten se s bestialním řevem svalí na zem, kde sebou třese. Mezitím se do sebe pusti i ostatní. Kregast mezitím přebehne přes celý hřbitov a napadne jednoho z elfů, který má dvě krátké šavle zvané scimitary. Elf bleskově uskočí do strany a z piruety se pokusí zaútošičit na zaklínačův týl. |
| |
| Jen pokyvu dlouze hlavou a prohlednu si mistnost, vychody a dvere |
| |
| "Třeba by věděl někdo z vesnice něco," řeknu, rozlédnu se. Když nic neobjevíme, tak neobjevíme, není to nejdůležitější věc na světě. |
| |
| Hřbitov Pomalu popojdu k elfce. ,,Ehm. Takže. Co se děje?" podívám se na její luk a potom zkusím nahlédnout skrze bránu na hřbitov. ,,Aha, koukám, že se nám Zaklínač zase do něčeho zapletl. Mmm. Vy nezasáhnete?" nasadím si loutnu na záda a podívám se na elfku. Mezitím vytáhnu obě dýky. |
| |
| Cintorín. Letmo si pohľadom premeriam barda, ktorý sa dostal až ku mne. Posuniem sa mierne na bok tak, aby som mu uvoľnila miesto, aby mu nevtŕčala hlava a ani iné časti tela spoza náhrobného kameňa. Pritiahnem si luk o niečo bližšie k sebe a pohľad opäť upriem na miesto, kde sa bojuje. Nepríjemný výkrik počuť až sem, mierne ohrniem vrchnú peru. "Prečo by som mala zasiahnuť? Je to Zaklínačov problém, že sa rozhodol bojovať, nie môj. Pozri sa na toho mága tam, ktorý práve uškvaril toho trpaslíka. Vidíš? Len včera som mu zachránila zadok a on patrí k Hav'caaren. Rozhodne nebudem míňať svoje šípy pre niekoho tak hlúpeho." Pohľadom si premeriam dýky, ktoré práve odniekiaľ Kael vytiahol a potichu sa zasmejem. "Ty chceš ísť bojovať? No tak prosím. Bež, chcem to vidieť. A keď budeš padať na zem s podrezaným hrdlom... Potom budeš vedieť, že niekedy je lepšie nestarať sa do vecí, do ktorých ti nič nie je, dh'oine." |
| |
| "Jo treba ... ale ta moc lidi nema" kyvnu, zvednu se a dojdu k pultu k hostinskemu "hele sefe, nevite o nekom kdo by nam byl schopnej sehnat par mecu? staci tak ctyri nebo pet a jeden nejakej extra pro naseho sefa ... zaplatime a pujdem dal ale muselo by to bejt rychle chapete?" kyvnu na nej a opru se loktem o pult |
| |
| Krčmář "Tak něco extra, povejdaš, jo ? No, vo někom bych věděl, ale každá informace stoji nějaký prachy." řekne a netečně se pustí od omývání pultu, přestože pult je čistý. |
| |
| "To je mi jasny ale doufam ze za ty prachy to bude stat..." posunu mu pod rukou nenapadne jednu Korunu |
| |
| Krčmář Krčmář si zastrčí peníze do kapsy a nakloní se blíž. "Tak teda poslouchej. Když sa vydáš z hospody doleva, tak vo dva domy dál bydlí takej chlapík, Dirhel mu řikaj. Zkus to u něj. Nedávno sa tu naparoval, že má doma nějakej skvost či co." řekne krčmář a vratí se k čištění pultu. |
| |
| "Bezva diky sefe" kyvnu, otocim se a kyvnu i na Reyu ze jdeme a vydam se ke dverim |
| |
| Nahmátnu lehce meč, abych se ujistila, že ho mám připravený pro případ potřeby. Vyrazím hned za ním. Jdu klidně a přeměřím si ještě osazenstvo hospody nenápadným pohledem. Výjdu ven a zamířím k určenému domu. |
| |
| Zaklepu razneji na dvere a cekam na odezvu |
| |
| Rychle meč nastavím na vykrytí elfovy rány, a když se můj meč srazí s jeho, pokusím se ho kopnout a tím ho dostat od sebe. Pokud to vyjde, vytvořím znamení Axii. Pokud ne, pokusím se uskočit a vytvořit na něj znamení Aard. |
| |
| Tajemné dvěře Dum je spíše chajda. Napůl se rozpadá a na oknech je silná vrstva prachu. Jinak působí jako normálni, dřevěný dům. I přestože důrazně klepeš, žádna odezva. |
| |
| Povzdechnu si a zkusim vzit za kliku, pokud bude zamceno zkusim se jakoby nahodou do dveri vic oprit ramenem ale jen pokud nas nikdo nesleduje |
| |
| Trochu se uchechtnu nad tím, jak lehkou prací pro mne byl trpaslík, zaujmu bojové postavení a začínám kontrolovat kde kdo stojí, aby mne nikdo z nikudy nestihl překvapit. Zamračeným pohledem sleduji všechny ostatní postavy s mečem pevně svírajícím v obou rukou očekávaje další podlí útok. |
| |
| Ineas Dveře se mírně prohnou, ale zase se vrátí zpět, zjevně jsou zapřeny z vnitřní strany. |
| |
| Hřbitov K Draxienovi přitančí jeden ze elfů, ten se zjizvenou tváří, a téměř nepostřehnutelným spodník sekem zautočí. Mezitím se Kregastovi podaří elfa odkopnout, ale Axie selže, zacož Aard pošle elfa v parakotoulu několik metrů po zemi, než se zastaví o náhrobek a upadne do bězvedomí. |
| |
| Když jsem koutkem oka zpozoroval manévr, reflexně jsem do směru seku švihl svým mečem, jenž dřímu v levé ruce, v pravé ruce rychle vytvořím ohnivou koulí a ani ne z dvoumetrové vzdálenosti se sní pokusím zjizveného elfa zasáhnout do hrudi a ihned uskočit z jeho dosahu. |
| |
| Zamyslím se nad elfčinýma slovama. ,,Možná. Možná máš pravdu. Ale musíš se na to podívat z více stran. Kde bychom teď byli, kdyby si nikdo nepomáhal, byť- podle tebe - s maličkostmi? Prostě se mi nezdá správné jenom příhlížet, jak někoho mohou zmasakrovat. Ikdyž. Jak se koukám. Zaklínač si vede docela obstojně." znovu se vykloním z poza brány. ,,Narozdíl od mága." Uspořádám si myšlenky a potom vykročím k bráně. ,,Ty se do toho asi nechceš zaplést. Ale já musím. Už to mám v povaze." Projdu branou a snažím - ne nezbytně - pohybovat opatrně a bez prudších pohybů. Dýky svírám pevně v rukou, čepelí směrem k loktům. |
| |
| Cintorín. Znova si nahlas odfrknem, Kaelove slová ma nijako neohúria. "Má to v povahe... to určite, niekto z nich by mu spravil malý škrabanec na pleci a dve hodiny by fňukal nad tým, ako veľmi ho poranili..." Vykloním sa spoza náhrobku a po chvíli sa presuniem za druhý, ktorý je o niečo bližšie k dianiu. Luk si stále vlečiem so sebou a pohľadom sledujem elfa, ktorý sa práve vrhol na mága. |
| |
| "Skupina elfů, kteří věří že se vše může vrátit do starých kolejí. Někteří víc a někteří méně radikální. vesměs otravní elfové s optimistickými vyhlídkami a naivní představou a také bych řekla s hlubokými depresemi, ale kdo by se jim divil." odpovím ledabyle na otázku a zamířím do kopce. Cesta na malý vršek netrvá dlouho a za chvíli už stojíme nahoře. Výhled, který se mi naskytne je nezajímavý, ale aspoň vidím to co jsem potřebovala, hřbitov. |
| |
| Když vidím, že moje znamení Aard elfa omráčilo, ušklíbnu se a vytvořím na sebe znamení Quen, a poté jen hledám vhodnou příležitost k útoku na nějakého elfa. |
| |
| Poškrábu se na strništi, které mi zatím vyrašilo na bradě a povzdechnu si. "Aha, takže magoři, co si prostě chtějí hrát na velký." shrnu vše a zamyslím se, že pokud má Socia'teal nějakého vůdce, bude to buď dokonalý manipulátor a nebo totalní magor. Když dorazíme na kopec nad hřbitovem, znovu si povzdechnu a vydám se dolů. Jsou slyšet známky boje a bolestné výkřiky. Pomalu sestupuju k bráně a čekám co Ilidia řekne. |
| |
| Hřbitov Kaela téměř ihned zpozoruje mladičká elfka se dvěma dýkami a rozeběhne se k němu. Z jednoho z dlouhých rukávů ji vyletí dýka a míři na Kaelovu hruď, ona se zatím nevyhnutelně blíží. Draxienův útok slaví úspěch jen z jedné části, podaří se mu s obrovským štěstím vykrýt jednu ránu, avšak elf se okamžíte v piuretě obtočí za něj, čímž se vyhne ohníve kouli. Nakopne tě do zadní části kolena a lehce ztrácís balanc. Je ti jasné, že elf je o hodně rychlejší, než ty. Na Kregasta se vrhnou hned dva elfove, jeden z dlouhým mečem a druhý s dvěma krátkými dýkami. Muž s mečem zautočí z levé strany a snaži se tě bodnout do žeber, zatímco druhy útočí z pravé a pokouší se k tobě dostat na dosah dýk. |
| |
| V tu chvíli co se do mě elf s dlouhým mečem pokouší bodnout, se pokusím udělat kotrmelec vzad, dávajíce si pozor možných překážek za sebou. |
| |
| Na Sielasovu poznámku nic neříkám a když zaslechnu zvuky boje na hřbitově trochu přidám do kroku. "Doženem se tam jen tak nebo nechceš aby o nás někdo věděl?" zašeptám i když to asi nemá smysl, ale jsem ve střehu a s tím i automaticky začnu šeptat. |
| |
| Nachvilku se zamyslím a přejedu hřbitov pohledem. "Pojďme k bráně. Nemáme důvod se skrývat, a i kdyby nás někdo přepadl, nemyslím, že se musíme bát." pokrčím rameny a vydám se k bráně. Pro jistotu zkontroluji oba meče a lehce ho povolím v pochvě, avšak neočekávám nějaké problémy. |
| |
| Ty seš tu "šéf" pomyslím si s úsměvem a pokrčením rameny. Mám oči i uši na stopkách a jsem připravená použít nějaké kouzlo, kdyby došlo k nejhoršímu. nejsem zvyklá bránit se, spíše útočit zamračím se naštvaně a přesunu se za zaklínače, po té ho následuji. |
| |
| Když dorazíme k bráně, stoupnu si abych byl dobře vidět. Nechci útočit, ale také se snažím naznačit, že strach nemám. Zpozoruji barda a elfku, mám pocit, že vím, jak ten souboj skončí. "Co tam sakra dělá tenhle mamlas" zamumlám si pro sebe. "Dobře, pomůžeš tomu nemehlu ty nebo mam já?" zeptám se přes rameno Ilidie. |
| |
| "Hele sefe otevri, prej mas nejaky slusny zbozi" reknu tlumene kdyz priblizim hlavu blize ke dverim |
| |
| Vykulím oči na dýku a z reflexu s sebou plácnu na zem. Při troše štěstí nade mnou dýka proletí. Jestli to vyjde, tak se rychel vyškrábu do dřepu a snažím se zaklouznout za nějaký náhrobek. ,,Mrcha!" zamračím se a rychle vykouknu. |
| |
| V jednu chvíli už jsem si myslela že žádnému nemehlu už pomáhat nebudu muset, když jsem viděla jak proti němu vylétla dýka, ale on, snad to byl reflex nebo se mu zamotaly vlastní nohy, upadl na zem. Automaticky zašeptám kouzelnou formuli a odhodím elfku na nejbližší náhrobek, pokud se to povede. Po takovém nárazu by ji měla ne jen bolet záda, ale určitě by jí mělo dělat problém se chvíli zvednout, přece jenom jsem do toho kouzla dala dost energie aby to rozbilo slabší dřevěnou desku. Kouknu po Sielasovi a rozběhnu se k bardovi. Ne moc rychle s víc než na něj se spíše soustředím na okolí a jiné nebezpečí, které by se mohlo znenadání objevit. |
| |
| Uchechtnu se, když vidím, jak se bard skácí k zemi a rozeběhnu se za Ilidiou. Po cestě vytasím ocelový meč a snažím se držet po jejím boku, abych paríroval případný útok. |
| |
| Ineas Když se nakloníš blíž ke dvěřím, ucítíš zevnitř hnilobný zápach. Žádná reakce. |
| |
| "Sakra ... udelej mi clonu devce..." zabrucim potichu, rozhlednu se a jestli me nikdo nevidi pokusim se ramenem vyrazit dvere. Podle toho kde dvere pruzili a kde ne bych mel poznat v jakych misech jsou zaprene a kam smerovat svuj naraz. Podle zavanu vzduchu se taky pokusim poznat jestli necitim mrtvolny pach |
| |
| Ineas Když se do dveří víc opřeš, s řahnutím se vylomí i se závorou a spadnou na zem, přičemž se zvedne vlna prachu. Celý byt již nikdo několik dní nenavštívil. Interiér tvoří stůl a pět židlí kolem něj. Malá sláměná postel a komoda, jinak je dům prázdný. Avšak všimneš si malých kaněk krve vedoucích směrem ke schodům do sklepení. |
| |
| Pokynu Reye a jestli prodje dal vezmu dvere a znovu je vratim aby co nejlepe sedeli na svem puvodnim miste.Vezmu do ruky tesak, pridrepnu si a pokusim se v prachu vycist nejaky pohyb a potom zkusim urcit jak stare jsou kapky krve |
| |
| "To není dobré," šeptnu k muži. Projdu s ním dovnitř a tasím svůj meč. |
| |
| "To teda neni tak se radsi drz vzadu...." povzdechnu si a znovu si poradne prohlednu mistnost ... heldam cokoliv co by nam mohlo prozradit co se tu stalo, znamky nasili nebo neco podobneho |
| |
| Cintorín. "No skvelé... už sa tu objavil aj druhý zaklínač spolu s... čarodejnicou?" Mierne prižmúrim oči, luk si pritiahnem bližšie k sebe a prikrčená sa vydám znovu k druhému náhrobku, ktorý stojí ďalej od barda so zaklínačom a čarodejnicou, ale zas o niečo bližšie k bitke pri karavane. Z tulca si vyberiem jeden zo svojich šípov a založím si ho na tetivu, chrbtom stále opretá o náhrobok. Chvíľu upieram pohľad do zeme, avšak nakoniec sa vykloním tak, aby som mohla poriadne zamieriť, natiahnem tetivu a koniec šípu si priložím k lícu. Pohľadom vyhľadám elfa, ktorý je ku mne najbližšie a zároveň je v takej polohe, aby som netrafila ani Zaklínača a ani mága a vystrelím. "Do čoho si sa to namočila, Leanna. Zabíjať svojich? Čo ti to napadlo?" |
| |
| Ineas a Reya Krom několika kapek krve je místnost pod silnou vrstvou prachu a nikde není nic, co působí nějak podivně. Žádné známky boje, nic. Jen u schodů do sklepení a na nich je kapek víc, poté si vsimneš, že na schodech je tlustá čára, jakoby někdo něco táhl. Avšak shody dolů zahaluje tma, neb sluneční paprsky sem přes okna nedosáhnou. |
| |
| Skočím před sebe a nataženýma rukama přejdu do parakotoulu, rychle se seberu otočím a intuitivně nastavím meč očekávaje protiútok. |
| |
| Zamracim se a hledam nejakou lucernu nebo neco takoveho co bych zapalil, pokud nenajd vytahnu malou pochoden z vaku a kresadlem ji zapalim, potom zacnu pomalu sestupovat dolu s louci v jedne a tesakem v druhe ruce |
| |
| Jdu hned za ním. Snažím se nahlédnout dolů svým zrakem i bez světla. Tohle není moc dobrý nápad pokračovat v pátrání, nevěstí to nic dobrého. Leda tak problémy. |
| |
| Hřbitov Kregast unikne útokům jen o několik milimetrů a už jen pozoruje, jak Leannin šíp skolí jedno z elfů. Kolem tebe pak proletí šíp a elfa s dlouhým mečem prošpikuje skrz naskrz, je mrtev. Druhý elf mezitím chytne jednu z dýk a hodí ji směrem na Leannu, poté skočí vpřed a snaži se ti podříznout krk. Kael se jen díky štěstí a nemotornosti vyhne letící dýce, který ho škrábne na temeni. Ilidiino kouzlo dýku odhodí a vytočí ji z letu, přičemž elfku odhodí a ona se zastaví až o nahrobní kámen, kde upadne do bezvědomí. Mezitím se povede vůdci elfů zbavit se Draxiena, ktery když se po kotoulu otočí, schytá hozenou dýkou palec nad srdce. V kaluži krve se sesune na zem do bězvedomí. Vůdce elfů se poté otočí a přehodnotí celé bojiště, když uzná, že nemá nejmenší šanci, zmizí v díře ve zdi. |
| |
| Cintorín. Okamžite sa chrbtom opäť pritisnem k náhrobku tak, aby mi ponad neho nevytŕčala hlava. Luk si pritisnem k sebe, snáď sa s trochou šťastia letiacej dýke uhnem a ona ma nezasiahne... "Bolo ti to treba? Riskovať život za niekoho, kto si s ním veselo hazarduje? A ešte k tomu za človeka?" Potichu si odfrknem a pritlačím sa k zemi ešte o niečo viac. |
| |
| Ineas a Reya Sestupujete pomalu po schodech a krve pribýva, také se zdá, že v tomhle místě se tažená oběť probudila a začala sebou zmítat. Když dojdete do sklepa, zafouká vítr a sfoukne ti louči. |
| |
| Je tu pruvan takze tu bude i druhy vychod ... nebo dira ve zdi ... zastavim se a cekam az si moje oci privyknou na tmu, potom postupuji pomalu dal a snazim se vnimat okoli nejen zrakem a hmatem ale i cichem a predevsim sluchem |
| |
| Obezřetně se rozhlížím do všech stran a jdu s mužem sklepem dál. |
| |
| Ineas a Reya Kolem sebe cítíš vlhkost, která se lepí na zdi sklepu z vnější strany. Jste zhruba pět metrů pod zemí. Také cítíš zápach mrtvoly, avšak né hnilobný, spíše čerstvou mrtvolu a čerstvou krev. Zvětralá a vlhká zeď ti však nedovolí čichem poznat cokoliv víc, neb tě silně ubíjí pachem. Reya vidí již od začátku a zmapuje sklep. Sklepení má zhruba sedm metrů na dýlku a na pravé straně je několik sudů. Na zemi je silná vrstva prachu a stále jen stopy po vláčeni, které vedou směrem k sudům. |
| |
| Nechám muže se rozkoukávat a zamířím k sudům. Obhlédnu nejen, co je okolo nich, ale podívám se také dovnitř, pokud to bude možné. |
| |
| Sveru pevne tesak a vydam se na druhou stranu sklepa po leve strane kdyz uslysim ze napravo jde Reya. Obcas se chvili zastavim, zadrzim dech a jen posloucham ... dychani, sramot ... cokoliv |
| |
| Ineas a Reya Ineas se konečně rozkouká a vidí stejně jako Reya, že v sudech nic není, jsou úplně prázdné. |
| |
| Sehnu se a sleduju stopy v prachu, kam vedou a hlavne kde konci ...prohlednu steny a kouknu se dukladne i na strop, jestli jsme pet metru pod zemi nebyl by problem vybudovat nejakou skrys i nad sklepem |
| |
| Prohlédnu si stěny u sudů, zda neobjevím, nějaký další vchod. Nebo snad poklop v zemi. |
| |
| Ineas a Reya Tažná stopa vede až k sudům a táhne se jakoby dál, také při bližším zkoumani podlahy zjistíte, že se sudy někdo manipuloval. |
| |
| Sehnu se k zemi. Následně se narovnám a sudy odsunu. |
| |
| Dojdu k divce a pomuzu ji "hlavne opatrne..." |
| |
| Trošku vyjeveně koukám na oba dva šípy co kolem mě proletí. Poté jen podle reflexu nastavím přiskakujícímu elfovi meč do cesty tak, aby se na něj nabodl. "Ta elfka je zatraceně dobrá lučištnice" bleskne mi hlavou. |
| |
| Ineas a Reya Když odsunete dřevěné sudy, objevíte poklop, který otvírá tunel na šířku akorát tak pro člověka. Na výšku nemůže mít víc jak dva metry. Tunel je místy zpevněn dřevěný rámy, ale jinak se zdá v pořádku. Stopy krve se zde stupnují a ať Ineas kouká, jak kouká, téměř nic nevidí, kvůli obrovské tmě, zacož Reya díky svým smyslům vidí o něco lépe. Pod nohami vám křupe ztrvdlá hlína, jejíž třistivý zvuk se ozývá jako ozvěna celým tunelem kamsi pryč. |
| |
| Jdu pomalu, dyku drzim pred sebou a snazim se podle odrazejiiho se zvuku odhadnout jak daleko se chodba tahne. Proc by nekdo budoval neco co vypada na paserackou stezku z vesnice s deseti domy.... Zajima me i vlhkost vzduchu podle ktere by se dalo urcit jeslti chodba bude ustit nekam ven nebo do dalsi mistnosti |
| |
| Vedu postrkováním muže tunelem, když už mě nenechal jít první, protože vidím velmi dobře narozdíl od něho. Zaposlouchávám se i do zvuků, které bych mohla zaslechnout. |
| |
| Bez emocí sleduji končící boj a utíkajícího elfa, když je vše u konce, zastrčím meč do pochvy a povzdechnu si. "Co s těmi omráčenými a tím mágem ? " zeptám se nahlas, aby mě každý slyšel. Dojdu k ležícímu bardovi a natáhnu k němu pravici. "Vstávej, umělče. " řeknu napůl s ironií a ušklíbnu se jednou stranou tváře. |
| |
| Ineas a Reya Najednou vás do nosu praští silný zápach hniloby a zaschlé krve, také Ineas šlápne do několik stop dlouhé louže krve, která mu okamžitě začne promáčet boty. Slyšíte podivný zvuk zhruba asi deset metrů od vás, ale délku tunelu stále nemúžete s přesností určit. Reya cítí přitomnost něčeho, co se jí zdá velmi blízké. |
| |
| Tohle se mi ani trochu nelibi ... zvednu volnou ruku na znameni aby si davala Reya pozor a s naprazenym tesakem postupuju opatrne kupredu |
| |
| Nakrčím nos, ruku položím muži na rameno, aby byl opatrný. Tohle není dobré. |
| |
| Ineas a Reya Všude kolem vás je tma a vy už skoro nevidíte na krok, když se před vámi rozsvítí dva žluté body, které se přibližují neuvěřitelnou rychlostí. Když konečně určíte o co se jedná, je příliš pozdě. Do vás obou vrazí Bruxa, nižší stádium upíra, které je posedlé krví a dočista zešilelo. Bruxa do vás prudce narazí a oba vás shodí na zem, ještě stihnete zaregistrovat, že se vznáší asi deset centimetrů nad zemí, proto žádně stopy.  |
| |
| "Utikej" kriknu na divku a vykopnu proti upirce nohou abych ji odstrcil a vysvihnu se na nohy a tesakem ktery si pretocim do drzeni cepeli dolu seknu Bruxe po hrdle |
| |
| Neposlechnu ho. Vyskočím na nohy, skrčím se, aby mě ve spěchu neusekl hlavu taky a seknu mečem na její pas. |
| |
| Ineas a Reya Bruxa téměř bleskovou rychlostí zakloní vzad a vyhne se Ineasovu mečí, avšak Reyin se ji zaryje hluboko do pasu. Nicméně nevypadá, že by ji to vadilo. Nechá meč zarytý v těle a přikrčeně přiskočí k Ineasovi a chytne ho velmi silným stiskem pod krkem. |
| |
| "Udav se " zafunim, pevne ji obema rukama chytnu za jeji ruku, ale jen abych se mohl lepe pritahnout telem a kolenem ji zespodu vyrazim proti loketnimu kloubu s umyslem ji v tomto slabem miste ruku i prerazit |
| |
| Když je zaměstnaná mužem, vyrvu svůj meč a z otočky ji zkusim zezadu useknout hlavu. |
| |
| Ineas a Reya Bruxa hlasitě zakvílý, až se ze stropu uvolní nános hlíny. Její kvíleni ukončí až Reyin meč, který ji oddělí hlavu od těla. |
| |
| "Pekna rana malicka ... jdeme dal?" promnu si krk a zbene prohledam telo, pak vyrazim dal chodbou s tesakem pred sebou a zkusim opet zapalit louc |
| |
| "Nejsem maličká," špitnu a rozhlédnu se kudy se vydat dál. |
| |
| Ineas, Reya a bezhlava holčina na zemi Najednou se tělo opět napne a zamrská se na zemi jako ryba na suchu. Poté chytne Reyu za nohu a prudce ji strhne na zem, kde ji poslepu nahmatá hlavu a prudce ji trhne za vlasy. Hlava se najednou rozmluví "Zrááádkyněěěěěěěěě" zašeptá tichým, ale přesto zřetelným hlasem. |
| |
| "Bez vod ni ty vochechule" nakopnu silne Bruxu bych ji od Reyi dostal a vytahnu divku opet na nohy |
| |
| ,,To bylo součástí plánu." zamračím se na Zaklínače a využij pomoci při vstávání. Rozhlédnu se po hřbitově. Pěkný masakr. Promu si rameno a pohlédnu na elfku, rozplácnutou o náhrobek, následně se zkusím po hřbitovu nějak zorientovat, popřípadě zkusím najít nějakou užitečnou věc u mrtvol, či něco vypadeného. K elfům v bezvědomí se rači nepřiblužuji. ,,Nevím, jak vy. Ale já bych je tu nechal. Když budou mít trochu štěstí, tak přežijou. Nemá cenu plítvat dalšíma životama. Navíc bezbrannýma." Zamručím a odsunu se směrem k mágovi. |
| |
| Upadnu na zem a kníknu, když mi rve vlasy. "Chcípni, mrcho," seknu mečem po mrtvole, když se postavím s jeho pomocí. |
| |
| Ineas a Reya Po seknutí do Brixy, pusti Reyu a zacne sebou zmítat a snazi se vás nahmatat. Inease chytne silná bolest hlavy, která ho pošle do kolen, zjevně jedna ze schopností Brux. Reya je však odolná. |
| |
| Chytim se za hlavu a jen se od ni nohama odkopavam dal kdyby se jeste na neco zmohla a cekam az bolest polevi |
| |
| "Tohle chce stříbro nebo olej proti upírům, jinak ji nezabijeme," řeknu rychle a mečem rozsekám její hlavu a potom tělo. |
| |
| Cintorín. Keď zistím, že boj už skončil, opatrne sa opäť postavím na nohy a luk si pri tom založím na chrbát. Pohľad mi padne na niekoľko mŕtvych elfov a mága, ktorý taktiež leží na zemi s dýkou zabodnotou v hrudi. "Hlupák. Nemal sa do toho vôbec miešať. Aspoň majú ostatní dobrý príklad do života." Potichu si niečo zašomrem popod nos a premeriam si barda so zaklínačom pri jeho boku. Mal z pekla šťastie, že ho tá dýka netrafila, mohol zistiť už skôr, že boj nepatrí k básnikom. Jediné, čo dokázal bolo to, že sa tak elegantne hodil o zem. Otvorím ústa, akoby som chcela na jeho slová niečo povedať, avšak po chvíli ich opäť zatvorím a bez slova vyčkávam na to, čo bude pokračovať. Iba sa všetci poberú preč, akoby sa nič nestalo? Alebo im snáď napadne, aby si prezreli karavanu? Mohlo by sa tam nájsť niekoľko zaujímavých vecí... a určite aj prospešných. Ruky si založím na hrudi a pohľad prenesiem na druhého zaklínača, toho, ktorý je bližšie pri umierajúcom mágovi. |
| |
| Hřbitov Poslední žijicí elf, který není v bezvědomí se nabodne na nastaveny zaklínačův meč, což definitivně ukončí jeho život. Ostatni elfové jsou stále v bezvědomí. Ineas a Reya Po několika minutovém sekaní Reyi do těla upírky se konečně přestane hýbat a ztuhne. Zjevně je po všem. |
| |
| Sundám elfa ze svého meče, ten si do něj otřu a připnu zpátky na záda. Dojdu k mágovi ležícím na zemi a zkontroluji na krku jeho tep. "Ten mág ještě žije!" křiknu směrem k ostatním, poté se podívám směrem do krypty a zamračím se. Přijdu k nejbližšímu omráčenému elfovi a odzbrojím ho... Důkladně. Poté ho proplesknu a počkám až se probudí. Pokud ne, proplesknu ho znovu. |
| |
| "Zapal ji kdyz chces mit klid" postavim se pomalu na nohy kdyz bolest polevi a znovu zapalim malou pochoden |
| |
| "Jak chceš ty," pokrčím rameny a kouknu se na něho, jestli je v pořádku. Přiložím louč v jeho rukou k tělu a podpálíme šaty. "Je to Bruxa, upírka. Lepší by byl ten olej." |
| |
| "Kdyz ji spalime na prach tezko se zase slozi dohromady ne?" |
| |
| Neodpovím mu. Podívám se na hořící tělo a pak vyrazím dál chodbou. |
| |
| Jdu pomalu za ni a cekam co najdeme pred nami |
| |
| Kouzlo se povedlo a ani bard není zraněný díky svému nádhernému uhýbacímu manévru alá hoď sebou o zem. Naproti všemu tomu boji okolo, který už je v podstatě za námi, a do kterého jsem se vlastně ani nezapojila, se musím uchechtnout. Sielas se vydá k bardovi stejně jako já a chvíli posloucháme jeho výlevy, po té se ozve druhý zaklínač od těla nějakého muže. Na dálku ho nepoznám, ale když prohlásí, že ještě žije, vydám se k němu. Bylinky a nějaká ta magie umí hotové zázraky, ale ne vždy. Když doběhnu k tělu zraněného poznám v něm mága, kterého jsem sledovala při boji s bandity. I když vím že to není tak dávno připadá mi to jako týdny. Dýku mu nechám v hrudi a pečlivě se podívám, které místo čepel zasáhla a jak je hluboko je v těle zabodnutá. Vysvléknu nebo roztrhnu/ rozříznu oblečení okolo rány. (Prosím vypravěče, aby mi popsal ránu, jinak nevím jak ho ošetřit.) |
| |
| Cintorín. "A zdá sa, že dlho už nebude..." Poviem si potichu sama pre seba keď si ho zbežne premeriam pohľadom. Jeho bezvládne telo ležiace na zemi a kaluž krvi, v ktorej leží. To nie je práve ten najpríjemnejší pohľad a ak to prežije... no, naozaj si nemyslím, že bude mať až také šťastie. Ale ktovie? Ľudia sú niekedy až prekvapujúco odolní... Pohľad mi padne aj na mladú čarodejnicu, ktorá k nemu začala bežať a mierne nadvihnem obočie. "Tak tá mu určite pomôže..." Potichu si odfrknem. Naučila som sa, že mágom nie je hodno veriť a hoci mágia občas dokáže pomôcť, väčšinou sú z nej iba zbytočné problémy. Pri takejto rane mu určite ani jej moc nepomôže a nevyzerá práve tak, že by bola liečiteľkou. Avšak ak by sa jej podarilo zastaviť krvácanie a nájsť naozajstného liečiteľa, mohla by byť ešte nejaká šanca na to, aby prežil. Po chvíli mierne pootočím hlavu tak, aby som sa mohla pozrieť na Zaklínača s bardom po jeho boku. "Ktovie, či si ma všimol... možno by sa mi podarilo dostať sa odtiaľto tak, aby si to nikto nevšimol." Túto myšlienku však ihneď zavrhnem. Čo ak by chceli tých elfov, ktorí ostali pozabíjať? To im len tak ľahko nedovolím. Pomaly začnem kráčať smerom ku krypte, miestu, kde sa odohrala bitka s pohľadom upreným za Zaklínača a elfa, ktorého sa práve pokúša prebrať. |
| |
| Hřbitov Kregastův elf se probudí až po třetím tvrdším proplesknutí a zamžourá mandlovýma očima. "Dho'ine" řekne po chvilce chladným hlasem a tváří se pohrdavě. Mezitím Iwka shledá, že dýka je asi tři palce nad srdcem a je zabodnutá asi po dýlku ukazováčku. Dýka se při Draxienově pádu pohnula v těle a tak menší dírou pod zabodnutou dýkou vyteká krev. Ineas a Reya Konečně dorazíte na konec tunelu, kupodivu v klidu a bez překážek. Nad vašími hlavami je další poklop a k němu malé schody. |
| |
| "Řeknu to jen jednou elfe... Ukažte se tu ještě jednou..." ukážu na díru ve zdi ve které zmizel velitel elfů a zamračím se na onoho elfa na zemi. "Řeknu všem ve vesnici že tu otravovala Scoi'atel a pochybuju že vám zůstanou ruce a nohy u těla. A teď si vzbuď ty svoje kamarádíčky a vypadněte odtud..." okolí nějak moc nevnímám, spíše by se dalo říct že okolí úmyslně ignoruji a soustředím se jen na elfa před sebou. |
| |
| Prohlédnu si poklop a zkusíme vylézt nahoru a nadzvednout poklop, abychom se podívali, co tam kde je. |
| |
| Jdu hned za Reyou a rozhlizim se okolo |
| |
| Ineas, Reya. Zo začiatku sa zdá, že poklop tak ľahko nenadvihneš, avšak po chvíli tvojho snaženia sa napokon zodvihne a rozvíri okolo vás prach. V miestnosti je opäť úplná tma, Ineas dokáže rozoznať iba obrysy predmetov, ktoré sú všade okolo vás. Reya však pochytí niečo viac a všimne si, že sa pravdepodobne nachádzate v krypte, čomu nasvedčuje niekoľko truhiel, ktoré sú rozhádzané po miestnosti. Kryty na nich sú povylamované a kosti sa povaľujú všade, len nie tam, kde by naozaj mali byť. Hrobka je zdá sa obrovská a z miestnosti, kde sa nachádzate vedú dve chodby, jedna väčšia a druhá o niečo menšia. Dnu vládne puch a smrad rozkladajúceho sa mäsa. |
| |
| Hřbitov. Elf na teba chvíľu hľadí pohľadom mandľových očí. Ústa sa mu vykryvia do pohŕdavého úškrnu. Pomaly sa začne dvíhať zo zeme a pohľad mu nenápadne zablúdi k elfke, ktorá ešte stále leží bezhybne pri náhrobku. "Thaesse, vatt'ghern. Essea..." Rozkašle sa, zdá sa, že mu aj samotné hovorenie spôsobuje bolesť. Ešte raz ťa prebodne pohľadom a s miernym krívaním sa otočí k mladej elfke. Zohne sa k nej, vsunie pod ňu ruky a s miernym povzdychnutím ju zodvihne zo zeme. Vzápätí s ňou zmizne v diere, bez toho, aby sa na niekoho z vás vôbec pozrel. |
| |
| Zamračím se... "Doufám že si nemyslel že sem mu nerozuměl... Elfové jsou někdy až zbytečně ukecaný..." zapřemýšlím nahlas. Podívám se na ostatní... Zkontroluji elfku a poté se rozejdu směrem ke kryptě. Hledám nějakou louč na stěně nebo něco čím by se dalo svítit. |
| |
| Kregast. Pohľadom nenarazíš na nijakú pochodeň na stene, avšak pri vchode sa v tráve povaľuje niekoľko sviečok zo včelieho vosku. Sú takmer dohorené a určite nebudú svietiť príliš jasne, avšak je to lepšie ako úplná tma. Všetky sviečky ti vydržia dokopy najviac desať minút. Všimneš si aj to, že síce sú dvere do hrobky zatvorené, zámok je vylomený a do vnútra sa určite dostaneš bez akýchkoľvek obtiažností. |
| |
| Cintorín, pri krypte. "A ľudia vždy bývajú ticho..." Potichu si zašomrem popod nos, keď začujem Zaklínačove slová. Pohľadom chvíľu sledujem elfa, ktorý zmizol spolu s mladou elfkou v diere v múre cintorína. "Kam teraz pôjde? Sám zranený a na rukách ešte musí niesť ďalšiu členku jeho komanda. Komanda, ktorého veliteľ tak nádherne zdhrol a svojich zanechal osudu. Príjemné vyhliadky do budúcnosti, naozaj." Bokom sa opriem o karavanu, ktorá patrí Havekárom a ani sa nesnažím zakryť to, že sledujem počíňanie Zaklínača. "Prečo chce ísť do tej krypty? Hádam si nechce overiť, či tam náhodou naozaj nie je ghúl o ktorom hovorili v krčme. Dúfam, že má viac rozumu." Ruky si založím na hrudi a prekrížim si členky. |
| |
| Ucho přiložím na dveře krypty a poslouchám, jestli neuslyším nějaké zvuky. Pokud ne, pomalu otevřu dveře do krypty a podívám se dovnitř. Pokud ano, pokouším se zjistit jaké zvuky to jsou. |
| |
| "Asi nějaká krypta. Jsou tu kosti rozhazene okolo rakví. Je to něco většího a vedou odsud dvě chodby. Jedna je větší a druhá menší," řeknu, když se rozhlédnu a vylezu nahoru úplně. Opráším se a přemýšlím, kam asi chodby vedou. "Kudy se dáme?" |
| |
| "Cely to smrdi ... ve velkym meste by tohle cely byla idealni stezka na pasovani ale ve vesnici s deseti barakama? ... prece by se s tim nekdo nekopal aby mohl vynest za mesto par kusu zeleza nebo tak neco..." zapru se rukama a vytahnu se nahoru kde zustanu v podrepu a rozhlizim se, pokusim se podle okoli zjistit jak dlouho uz jsou kosti rozhazene a jestli tam neni neco neovykleho |
| |
| Krypta Kosti na zemi leží už nějakou dobu a jediné, co na nich působí nově, jsou otisky zubů. Na zemi najdeš podivné otisky tlap, vedoucí po cestě, která se svažuje nahoru. Kregastovi se při tom, kdy se nakloni ke kryptě, mírně zahýba medailon. |
| |
| Vytasím stříbrný meč, připravím se k útoku a jdu ke straně, odkud se dveře otevírají. Čekám, jestli někdo nevyjde. |
| |
| "Tak jo ..." vytahnu tesak "copak se nam to tu krmilo..." prohlednu si stopy na zeby a zachmurim se "copak tu nemohou byt normalni zvirata?" zaseptam a vyrazim po stopach s tesakem pred sebou |
| |
| "Tohle opravdu nebylo občejné zvíře.. a když pomyslím na tu Bruxu... bude tu podobných takových stvoření asi více. Koukej všude a opatrne," řeknu raději a přikrčím se. Potom postupuju spolu s ním. Důkladně se rozhlížím všemi směry. |
| |
| Krypta Pomalu dojdete do kruhové místnosti, do jejichž stěn jsou vyhloubeny oválné díry, do kterých jsou uloženy sarkofágy. Celá místnost má našedlou barvu a je v ní přítmí. Uprostřed je kruhový stupínek a na něm leží tělo. Tělo zjevně patří hledané osobě, ale je bez hlavy a je u něj jen krátky dopis, ve kterém se píše, že tunel vyhloubali trpaslící, jako případný útěk. Plánovali si z domu udělat stanovístě. Také je tam poděkováni za spolupráci, a že přístí dodávku zbraní ma doručit do tábora v lese, je přikreslena příslušná mapa. |
| |
| Odfrknu si "dopis i s vysvetlenim ... aneb jak navest nekoho do pasti ohledam telo a mrknu po tech zbranich co mel nest |
| |
| Nic neříkám. Prohlédnu si to místo a sleduju, jestli tam někdo nebo něco ještě není. |
| |
| Krypta Ineas na těle najde stopy po zubech a drápech, ale po zbraních ani ťuk. Reye se zdá, že z jednoho ze sarkofágů slyšela něco jako přerývavý dech, ale vůbec si tím neni jísta. |
| |
| "Davej pozor ... neco ho ... no jestli ne zakouslo tak minimalne ozuzlalo..." adresuju pres rameno a ohledam krk abych videl jestli byla hlava urvana nebo useknuta, prsty zastrcim i dovnitr abych zjistil kolik odhadem by v sobe mohl mit krve, podivam se take kolik je ji na podlaze .. "citis se dobre ... nemas z toho pachu hlad?" |
| |
| "Co? Proč bych z toho pachu měla mít hlad? Nejsi ty nějaký zvrhlík?," podívám se na něho a zamířím blíž k tomu sarkofágu. Zaposlouchám se, jestli se mi to zdálo nebo ne. Zjevně mu to všechno docvaklo, ale raději budu hrát hloupou, než abych se sama přiznala. |
| |
| Ineas Podle ran poznáš, že hlava nebyla odseknutá, ale urvána nebo spíš ukousnuta a že tělo je staré asi sedm hodin. Krev se rožšiřuje až k druhému východu, kde si všimneš něčeho, co vypadá jako otisk boty. Reya dojde až k sarkofágu a zdá se jí, že v něm něco je. Spíše to cití, než slyší. |
| |
| "Jsem ale to sem ted nepatri ... jen tak udrzuju konverzaci, nemam rad kdyz mi ostatni lzou nebo neco taji ... je to horsi nez kdyz reknou jakoukoliv pravdu" reknu nevzrusene jakoby mimochodem a vstanu, prsty o sebe poklepu abych poznal podle lepeni srazlivost krve a overil si tak dobu od smrti, pak je otru do obleceni mrtvoly a kousek popojdu abych si prohledl stopu "tu hlavicku mu neco nejspis ukousnulo ... a ta Bruxa nevypadala ze ma tak velkou hubu... lezi tady tak asi sedm hodin" |
| |
| "Hm. To je pravda, lež je nejhorší věc," řeknu a udělám ještě krok k sarkofágu. "Někdo nebo něco tam je," špitnu a ukážu rukou na sarkofág. |
| |
| "Vazne? Dobry sluch..." pousmeju se, sundam ze zad luk, natahnu jej, dojdu k ni a namirim na sarkofag |
| |
| "Mám výborný sluch i zrak," pokrčím rameny a připravím si meč do ruky, abych se mohla případně bránit útočníkovi. |
| |
| "Na smrtelnika az nevidany ze?" usmeju se a kdyz vidim ze si prichysta mec, slozim luk a pomalu zacnu odsouvat viko sarkofagu |
| |
| "Smrtelníka? Každý je smrtelný," usměju se a sleduju, co je uvnitř. |
| |
| Krypta  Ze sarkofágu vyskočí asi dva a pul metru velký fleder a primáčkne Reyu na zem, kde ji zařvě do obličeje, avšak na malou vteřinu se zarazí, což vám dáva možnost k reakci. |
| |
| Skocim po nem zezadu, jednou rukou se ho chytnu kolem krku abych se pritahl a druhou se mu zepredu pokusim zarazit dyku do mist kde by mel mit oci |
| |
| Dopadnu na zem s heknutím. Sevřu meč a zkusím ho do něho z boku zarazit. |
| |
| Krypta Fledder z čistajasna vydá kvílivý řev a Ineasovi se zatmí před očima. Ztratí na par vteřín rovnováhu a zapotácí se i s dýkou dozadu. Fleder odskočí od Reyi a udeří ho tlapou do břicha. |
| |
| Seknu naslepo do mist odkup prisla rana a trochu ustoupim abych se zorientoval |
| |
| Vyskočím na nohy a pokusím se mu protnout hrdlo, aby nemohl vydávat žádné zvuky a případně ho tím dost i ochromit, pokud se mi nepovede mu rovnou useknout hlavu. |
| |
| Krypta Ineasův útok fledera hluboce škrábne do ruky a postříká tě jeho tmavě rudá krev. Fleder znovu zařve, ale tentokrát bolestí. Jako na znamení se poté otočí a uskočí Reyinu útoku. Z boku se na ní pokusí znovu skočit. Ineas je konečně plně při vědomí. |
| |
| Znovu se rozebehnu k nemu, tesne uhnu jako byho chtel obejit otockou a pokusim se mu bodnout tesak zezadu pod temeno hlavy kde by mela byt spojnice lebky a patere |
| |
| Zkusím uskočit a mečemu mu znovu jdu po hrdle. |
| |
| Fleder Fleder se skrčí pod vašimi útoky a tlapu praští Reyu do břicha, Reya se proletí několik metrů, až se praští o zeď. Ineasův útok slaví poloviční úspěch a podaří se mu říznout Fledera na temeni hlavy. |
| |
| Snazim se spise obratne uhybat a zasazovat lehci ale presne rany, tentokrat se pokusim ho pichnout opet do oka a hned uskocim z jeho dosahu |
| |
| Doletím až na zeď a sjedu po ní dolů. Chvilku se probírám, než se zvednu a zkusím svou maximalní rychlostí přepadnout potvoru a zasadit ji ránu na hlavu. |
| |
| Krypta Fledera přivádí Ineasovi úhyby k nepříčetnosti a zaregistruje Reyin útok až na poslední chvilku. Instinktivně vztáhne ruku k místo, kam ho hodláš uděřit. Čistým sekem mu usekneš tlapu v "zápěstí". Fleder zavyje a klesne na jedno koleno, když mu poté meč zajede až do poloviny tváře. |
| |
| Pokud je to mozne a nenarusim tim Reye akci tak priskocim a zkusim mu konecne zabodnout ten tesak do oka v druhe pulce hlavy |
| |
| Protnu mu hlavu. Meč z rány vyrvu a zkusím mu zarazit meč do břicha a rozpárat ho. |
| |
| Krypta Fleder se skoro rozpadá, když se konečně celým tělem dotkne země a naposledy vydechne. Zem a vaše boty obarví temně rudá krev a na váš nos udeří silný puch. V místnosti se nalezá ještě několik sarkofágů a kromě cesty, kterou jste přišli, ještě jedna, která míří vzhůru. Zjevně cesta ven. Zdi se v dané cestě začínají od něpříjemné šedi měnit na prostou šeď a také ubývá prachu a pavučin. Za několik minut chůze konečně vidíte mohutné dveře ven, avšak již z dálky poznáte, že by stačilo většího závanu větru a dveře by vzaly za své. Kregast Z krypty slyšíš zřetelné kroky, zjevně dvoje, avšak tvůj amulet se již nijak neprojevuje. Annelyn Do tváře ti svítí otravné ranní slunce, které jakoby se ze všech sil snažilo vypálit ti zrak. Zrovna se nacházíš poblíž menší vesničky, která je obehnána dřevěnou, trouchnivějící palisádou a malou branou. Centrum vesnice tvoří několik baráku, hospoda a radnice, obyčejná nudná vesnice. Tvou cestu, pod linií stromů hraničících konec lesa na malém kopečku zhruba sedm set metrů od vesnice, přeruší zřetelné znaky něčí přítomnosti. Slyšíš kroky, které se stále více přibližují. Z houštiny po tvé pravici, pravice je blíže k vesnici, se vynoří vysoký elf se zjizveným obličejem. Má smaragdově zelené oči a dlouhé hnědé vlasy stažené do koňského uzlu. Rozhodně nepatří mezi elfské ideály krásy. Zastaví se zhruba pět metrů od tebe a snaží se zklidnit dech, zjevně má za sebou zběsilý útěk. Ruku položí okamžite na meč u svého pasu, dlouhý zahnutý, druh nejsi schopna pořádně určit. Jsi si téměř jistá, že on je tebou stejně překvapen jako ty jím, neb elf jen stojí a zkoumavě na tebe hledí. |
| |
| Cintorín, karavana. "No... zdá sa, že sa nič naujímavé nebude diať." Potichu si povzdychnem, keď už hodnú chvíľu hľadím na Zaklínača stojaceho pri dverách krypty. Hoci drží meč v ruke a vyčkáva, nevyzerá to tak, že by sa chystalo udiať niečo, čo by mohlo zaujať moju pozornosť. Určite sa nájdu aj užitočnejšie veci, ktoré by som teraz mohla robiť. Ak sa niekto alebo niečo predsa z krypty vynorí... poradí si sám. Znova sa postavím na rovné nohy, ruky spustím popri tele a pomalým krokom začnem kráčať na druhú stranu karavany. "Možno tu Hav'caaren za sebou nechali niečo užitočné..." Rukami sa zachytím okraja karavany a postavím sa na špičky, aby som mohla nazrieť dnu. Hľadám hlavne dýky, šípy a veci, ktoré by som mohla sama zúžitkovať. "Ale také jedlo by tiež neuškodilo..." Sama už pociťujem to, ako môj žalúdok začína potichu protestovať. Už hodnú chvíľu som nejedla a hoci som si mohla vypýtať niečo v krčme... kto by chcel tie "chutné" jedlá jesť? Mohlo by mi to ešte viac uškodiť. Už len pri spomienke na izbu, v ktorej som spala, je jasné, že to nie je krčma, ktorá sa teší veľkej obľube. Zamračím sa, keď si spomeniem na puch deky, ktorou som bola v noci prikrytá. "Mohlo to byť aj horšie... A čo by si vlastne čakala od dediny, ktorá ma dokopy desať domov?" Trochu rozladene si odfrknem. "Ešte dnes sa vydám na cestu... na môj vkus je tu príliš dusno. A udialo sa príliš veľa vecí, ktoré si musím nechať uležať v hlave." |
| |
| Dojdu ke dverim a zkusim je otevrit, pokud nepujdou opru se do nich ramenem "Co ted? Pujdeme do toho tabora co byl na planku? otocim se mezitim na Reyu |
| |
| "Můžeme se tam zkusit podívat," přikývnu. Otevřu dveře s ním a projdeme ven. Rozhlédnu se. |
| |
 | Další z rán... I přes zavřená víčka cítím, jak mě ostré sluneční paprsky bodají do oči. Možná bych se konečně mohla probudit, avšak mě se moc nechce. Bohužel, když ani po několika minutách slunce má pořád dost drzosti mi svítit do ksichtu, seberu se ze země a pomalu se zvednu. Prohlédnu se a zapřemýšlím. Do bolavé hlavy se naženou útržky včerejška. Silná kořalka kolující po krčmě, hladové oči sjíždějící mé tělo a krev za mými nehty mě utvrzuje v tom, že včera jsem si jistě užila srandu. Zahrabu v mé tašce a vytáhnu měch s vodou. Pár doušky svlažím vyprahlé hrdlo a pomalu se zvednu ze země. V hlavě mi pěkně hučí. Ale což. Prohrábnu si scuchané vlasy dlouhými prsty a protáhnu se. V hlavě mi trochu hučí, ale nic, na co bych nebyla zvyklá. Posbírám si všechny věci a připevním si k bokům opasek s mými milovanými dýkami. Ještě vše zkontroluji a s myšlenkou na pokračování v mojí cestě se narovnám. Najednou něco zaslechnu. Jakési… kroky. Dusot? Zastavím se a jenom poslouchám, ruce nalepené na dýkách připravena je vytáhnout v jakýkoliv okamžik. V tom houští vyplivne nějakou postavu. Podle špičatých oušek elfíka. Ale ale ale.. Kohopak to čerti nesou? Mlsně si olíznu rty a prohlížím si ho. Zhluboka dýchá, lapá po dechu a s těkavým reflexem šáhne po svém meči. Nejspíš čeká, až ho plíce doběhnou. Mlčky si prohlížíme jeden druhého. Ruce pomalu stáhnu podél těla. Nemusím je mít na rukojetích, abych je dokázala rychle připravit k boji. "Sundej tu ruku z toho klacku, špičatý ouško, já nebudu bojovat," zavrkám sladce a usměji se. "Vypadáš, jako kdyby ti někdo šlápnul na vocas. Co tě donutilo tak pospíchat?" S nevinným úsměvem párkrát zamávám dlouhými řasami, udělám nenápadný krok blíž k němu a čekám na reakci. |
| |
| Stříbrný meč schovám zpět do očka na zádech a vytasím ocelový meč. Stále jsem však v pozoru a čekám až se otevřou dveře do krypty. |
| |
| Hřbitov Leanna najde ve voze několik beden s šípy, jejichž hroty se v těle rozdělí, což je zakázaná zbraň, takže by bylo asi lepší ji nechat na místě. Poté vidíš několik desítek mečů se zahnutou čepelí. Jídlo žádné. Když Ineas otevře dveře krypty, ocitne se na hřbitově. Po zemi ležích několik těl a u rozbité zdi stojí karavana. Kolem krypty postáva několik postav. Rudovlasá elfka, podivný, né moc bystře vypadající bard, nějaká žena a muž se dvěma mečí. Dveře se otevřou do stran a braní vám v dalšímu výhledu. Annelyn Elf se zastaví a vytasí ladným pohybem meč. "Jdi mi z cesty Dho'ine a nechám tě žít." Obloukovým krokem se snaží přesunout za tebe. "Do toho ti nic není, člověče." zavrčí a nevypadá to, že by se s tebou mínil hádat. |
| |
| Primhourim oci a prohlednu si tu nesourodou skupinku "tihle na paseraky moc nevypadaji" reknu smerem k Reye a pak se podivam na mrtva tela |
| |
| Ve chvíli kdy se otevřou dveře, seknu mečem před sebe, ale tak, že dotyčnému čepel skončí těsně u krku. |
| |
| Elfik Prohlédnu si elfikovo ostří meče, sebevědomě se poušklíbnu a pak se mu znovu zadívám do tváře. "Ale no tak… Vyběhneš si jen tak z křoví, naprosto mě vylekáš a ani se neomluvíš? Já myslela, že elfové jsou šlechetní a inteligentní…" Neustále na něj mluvím a snažím se mu zabránit v tom, aby kolem mě jakkoliv prošel. "Tak si se mnou aspoň popovídej…" zasměju se a pak moji tvář ozdobí škleb. Zajímalo by, proč tak uháněl… Nějaké to dobrodružství mi chybí… Co když on mi ho zrovna nese? |
| |
| "To spíš vypadá, že se tu s těmi pašeráky potkali," poznamenám a sevřu ruku na jílci meče. Udělám krok ven ze dveří. Pomalu a opatrně. |
| |
| Zustanu klidne stat s cepeli u krku a pomalu se rozhlednu jeste jednou "dej to dolu nez si ublizis chlapce ... co se tu stalo?" |
| |
| "Chlapče? A nejdřív mi řekni, co mi brání v tom abych zabil někoho v kápi, kdo právě vyšel z krypty kde předtim byli elfí pašeráci a je ozbrojenej?" Čepel přitlačím natolik, že větší pohyb by mohl znamenat podřezání sebe sama. |
| |
| Cintorín, karavana, nenápadná elfka. "Skvelé." Kútiky úst sa mi vykrútia do úsmevu, vyšvihnem sa hore, do karavany a po štvornožky sa presuniem ku najbližšej debne so šípmi a pohodlne sa posadím. Kritickým okom si ich všetky prehliadnem. "Výborne. Takéto sa zídu." Stiahnem si z pliec svoj tulec a vyhádžem z neho všetky vlastné šípy. Rukou do neho nastrkám tie nové, až pokým nie je úplne preplnený. "Čo tu ešte máme?" S mierne nadzdvihnutým obočím sa rozhliadnem okolo seba a spokojne sa usmejem na meče. "Toto je skvelý deň." Vezmem ich do ruky hneď niekoľko a po kolenách sa začnem presúvať ku vchodu. Po chvíli sa však zamračím. "Radšej si zober šípy." Všetky meče vyhodím cez vchod do karavany von a vrátim sa opäť k debničkám. Do náručia si vezmem peknú hŕbku šípov a rýchlo sa presuniem ku východu. Síce ma trochu zamrzí, že nenájdem nič, čo by som mohla stráviť, aj toto je pekný... úlovok. "Nikto si to ani nevšimne." Opatrne zoskočím dole a s úsmevom sa rozhliadnem okolo seba. "Zdá sa, že máme návštevu..." Odfrknem si. "Len ďalší dh'oine." S výrazom, ako keby sa nič nedialo, sa vyberiem priamo k diere v stene s cieľom zmiznúť z dohľadu Zaklínača a ostatných. |
| |
| "My jsme jen dobrodruzi. Místní kovář se nám svěřil, že mu ukradli zbraně, a tak po nich pátráme. Chodba z jednoho domu ve vesnici nás dovedla až sem. To je všechno, co by vás mohlo zajímat," opáčím na neznámého muže s mečem a vmísím je jim tak do hovoru. "Kdo jste vy?" |
| |
| O par mlimetru pootocim hlavu a na krku se mi udela tenka linka krve "taky tu nejste zrovna na vyletu co?" |
| |
| Přeměřím si obě dvě postavi v kápi a meč stáhnu zpátky. Znovu si je přeměřím ale nakonec meč připnu zpět do očka na zádech. "Jsem zaklínač, koho si lokální hostinskej najmul na vyčištění ty krypty... Neviděli ste tam něco, když už ste tam byli? založím ruce na hrudi a opřu se o stěnu krypty. |
| |
| "Az na par stadii upira nic ... dva kousky jsou snad s konecnou platnosti mrtvi ... a nic dalsiho nebezpecneho jsem ja osobne nevidel ... tedy nic ceho by se museli vesnicani bat kdyz se budou chvat normalne..." pokrcim rameny |
| |
| Annelyn Elf se zamračí a ladným, téměř nepostřehnutelným skokem překoná vzdálenost mezi tebou a jím. Meč ti přiloží k hrudi. "Říkám to naposled, člověče, jdi mi z cesty nebo zemřeš." řekne zlovestně a nechá svůj pohled střetnout se tvým. |
| |
| Přikývnu "Díky..." otočím se zpět k ostatním. Jmenovitě k elfce co se snaží běžet pryč. Svižným během jí zastoupím cestu dírou pryč a usměju se na ní. "Kampak?" |
| |
| Cintorín, Zaklínač. Zarazím sa, keď mi do cesty vstúpi Zaklínač, div doňho nenarazím. "Chystá sa to robiť často?" Usmejem sa na neho sladko, avšak s istým prímesom sarkazmu a irónie. "Prečo sa nestaráš o svoje veci?" "To ťa nemusí zaujímať." Odstúpim od neho o niekoľko krokov ďalej, šípy pevne zovriem v náručí a snažím sa ho obísť z druhej strany, aby som mohla pokračovať ďalej v ceste. "Skús mi v tom zabrániť..." Ruky zovriem do päste, snažím sa v sebe potlačiť hnev tak, aby to na mne nebolo vidieť. Samozrejme, proti Zaklínačovi v rovnom boji by som nemala žiadnu šancu... ale prečo by som sa s ním mala púšťať do boja? Ešte mi zostala tá štipka rozumu na to, aby som túto situáciu mohla vyriešiť iným spôsobom. "A ak mu ide len o to, aby zabil úplne všetkých elfov, ktorý sa nachádzajú na tomto prekliatom cintoríne... nech si poslúži." |
| |
| Elfík Zadívám se hluboko do jeho očí. Tak hluboko jak to jen jde a hledám každou chybičku v jeho elfí dokonalosti. Snažím se na něj dívat tak, abych působila jako křehká mladá dívka, snažím se působit ještě menší a doufám, že změkne. "Zabiješ mě, elfíku?" zamumlám tiše. Sklouznu pohledem ke špičce jeho meče a smutně se usměji. "Ach, za svůj život jsem toho moc nezažila. Dovolíš mi poslední přání?" Stáhnu k sobě obočí, povzdechnu si a stále stojím, a nehýbám se. |
| |
| Elfku projít nenechám. Ani o centimetr jí nenecháp postoupit přes díru ve zdi. "Už jen to, že si neseš náklad věci mě zajímá... Zajímá mě taky to, že tě naprosto nezajímá to, že jsme teď porazili elfy, a jelikož máte jakousi rasovou lásku mezi sebou, překvapuje mě, že už ty meče nehážeš po nás..." Chvilku se zamyslím a pak pokračuji... "Taky mě zajímá, kde ses tu vzala, když si měla být v hospodě..." trošku se zamračím... "Něco mi říká, že o tom věděla že tu ti elfové budou..." "Pomůžu ti s tím, když mi to řekneš, platí?" pokynu rukou ke zbraním. |
| |
| Kdyz zaklinac prestane machrovat pomalu se vydam ke karavane a podivam se jestli tam nejsou veci ktere trpaslik popisoval ze mu ukradli |
| |
| Cintorín, Zaklínač. "Zaujímať ťa to môže aj ďalej..." "Skončil si?" Ani sa na neho nepozriem. Prečo by som mu mala vravieť niečo o mojich plánoch a o tom, čo si myslím a prečo robím veci, ktoré robím? Vážne si myslí, že mu odpoviem len preto, aby mi pomohol zobrať pár debničiek šípov? "Hm." Spodnú peru si zovriem zubami. "Stačí, keď mu poviem neúplnú pravdu. A všetci budú spokojní." "Keby si vedel, koľko vecí zaujíma mňa... Čo sa týka tvojej prvej otázky... Naozaj ťa niečo také nemusí trápiť. A čo sa týka tvojej druhej, veľmi duchaplnej otázky... Proste som ťa nasledovala. Počula som tvoj rozhovor s krčmárom, tak som šla za tebou. Stačí ti toto vysvetlenie alebo potrebuješ úžasnú historku o tom, ako som sa spolčila so Scoia'tael a tajne som vás všetkých chcela zabiť?" Usmejem sa, opäť s rovnakým, neúprimným podtónom. "Ak chceš byť užitočný a nemáš žiadne ďalšie veci na srdci, vezmi odtiaľ meče, kým to všetko zoberie ten dh'oine. Alebo uhni." Pomaly mi už aj vyschlo v krku. "Prečo mu vôbec odpovedám na niečo také? Mala som sa proste otočiť a ísť druhou cestou." |
| |
| "Myslím si spíš, že si o tomhle věděla a proto si šla sem..." Zamyslím se a lusknu prsty... "A taky je možné to... že jsi to předtím řekla tomu druhému zaklínači..." "Začínám znít jako jeden ožrala z Vyzimi... Mluvil o celosvětovém spiknutí... Asi tak si teď připadám já, protože tu totálně vařím z vody..." v duchu se zamračím a dám si pěstí, ale naoko vypadám, že opravdu čekám na odpověď. |
| |
| Annelyn Elf se zarazí a chvilku na tebe hledí, zjevně si ho překvapila. "Jdi mi z cesty." řekne po chvilce přemyšlení a odstrčí tě. Poté definitivně zmizí v houští. Zachvilku už neslyšíš ani jeho kroky. |
| |
| Hřbitov, Zaklínač. Mierne pozdvihnem obočie, keď luskne prstami. "Snaží sa spraviť túto situáciu o niečo zaujímavejšou, keď tu bude lúskať?" "Fajn. Áno. Dozvedela som sa o tom o niečo skôr ako vy všetci, ktorí tu boli. A áno, povedala som to tomu Zaklínačovi, ktorý prišiel s čarodejnicou. Ak chceš vedieť ešte presné miesto toho, kde som sa to dozvedela... Rozcestie. To pri veľkom dube, kde si mi po prvýkrát tak elegantne zastúpil cestu." Zhlboka sa nadýchnem, cítim sa nepríjemne, keď je okolo mňa toľko ľudí. A ešte o niečo nepríjemnejšie, keď tu predo mnou stojí Zaklínač a nechystá sa ma pustiť preč. "Nemala si sa do toho miešať a nič z tohto by sa neudialo." "Takže? Dostal si to, čo si chcel. S tvojim láskavým dovolením..." Znovu sa ho pokúsim obísť. "by som už rada šla." |
| |
| Ineas a Reya Ve voze nenajdeš nic, co by odpovídalo popisu. |
| |
| "Tak pujdem dal ... a to jsme za ne asi oddreli praci..." povzdechnu si, skocim z vozu a mrknu na planek abych vedel kterym smerem se vydat a vyrazim na cestu |
| |
| Trochu se usměju "Takže si věděla že tu jsou elfové... V tom případě tímhle vylučuješ to co si řekla dřív... že si sem šla jen ze zvědavosti... Proč si mě sledovala? Pustím jí dál, ale jdu za ní. |
| |
| Elfik je pryč.. Když mě pán Elf od sebe odstrčí, zaklopýtám dozadu a přimáčknu ruce k dýkám. Najednou se sebere a je z něj jenom čárá běžící někam daleko do hajzlu. "Počkej! Elfe!" zavolám za ním a popoběhnu. Ale elfské rychlosti se vyrovnat nemohu ani za nic. Ještě chvíli stojím na místě, čekám, pokud se nezjeví a pak se začnu rozhlížet a rozmýšlet, kam půjdu dál. Zatracený elf.. zakleju v duchu a kousnu se do spodního rtu. |
| |
| Za dierou v stene. Prevrátim oči, keď si všimnem, že aj tak so sebou nič nezobral. "Fajn." "Aby som sa pozrela na to, ako umieraš. A všetci ostatní tiež. Nevedela som sa dočkať." Poviem so sarkastickým tónom a rýchlo prejdem cez dieru v stene. "Kam teraz? Naspäť do osady? Určite nie, s týmito šípmi by som sa tam radšej nechcela ukazovať, aj keď si naozaj nemyslím, že by dedinčania spoznali podľa letiek šípu to, že mali pôvodne patriť Scoia'tael." Na Zaklínača sa za celú dobu, čo kráčam, ani nepozriem, akoby tam vôbec nebol. Bez slova ponorená do vlastných myšlienok kráčam neznámym smerom, občas zmením smer chodu tak, aby to nevyzeralo, že blúdim. Po chvíli však mierne spomalím. Keď je on taký zvedavý, prečo by som sa nemohla pár otázok opýtať aj ja? "A čo ty? Počula som, že Zaklínači ostávajú neutrálni. A teraz si preukázal presne opak. A o včerajšom incidente na rázcestí ani nehovorím, tam sa vyznamenal ten druhý Zaklínač. Takže je to všetko len povera? Klamstvá o tom, že Zaklínači sú iba monštrá bez citov stvorené na to, aby zabíjali?" Vôbec mi neprekáža to, že by tá otázka mohla byť príliš osobná alebo nevhodná, mierne pootočím hlavu tak, aby som počula jeho odpoveď... ak vôbec odpovie. |
| |
| "Dobře. Jdu také. Chci vědět, co to má být za tábor," řeknu. Nahlédnu mu na mapu a vyrazím s ním stejným směrem. Rychle pryč od zaklínače. |
| |
| Sielas Když kolem mě prochází onen muž, co vylezl z krypty, zastavím ho. "Stopujete elfa do jeho úkrytu?" zeptám se klidným tonem a po očku se snažím nahlednout do jeho kápě. "Něco se mi na nich nezdá. Nevím proč, ale ani jeden z nich se mi nelibí." |
| |
| "Nevim co je vam do toho ... mistni kovar se na nas obratil s prosbou abychom mu vratili ukradene zbozi, to je vse ... postarani se o vas problem byla spis takova nechtena bokovka"otocim se na nej a lekym popotazenim hluboke kape se ujistim ze mi dobre sedi a s privrenyma ocima si muze prohlednu |
| |
| Sielas Ušklíbnu se koutkem úst a nahodím sarkastický výraz. "Nemám žádný problém, ale myslím, že moje pomoc by se vám hodila. Navíc, chci vyřešit ten problém s hřbitovem. Vaše práce mě nijak nezajimá" řeknu klidně. |
| |
| "Jestli nám nehodláte vrazit dýku do zad, tak by se mozna jeste pomoc hodila. Nevíme, kolik jich tam může být," řeknu a podívám se na svého společníka, jestli souhlasí. Další zaklínač, lepší když ho budu mít na očích, když ho to tak zajímá. |
| |
| "Nevim co tu mate za problem ... dole v krypte je jeden upir a dalsi je v chodbe vedouci do mesta kterou by jste stejne nasli ... muzete se tam porozhlednout ... jestli chcete t s nama tak pro me za me ale tam vas zadny takovy potvory asi necekaji..." pokrcim rameny |
| |
| Sielas Kývnu a upravím si popruhy s meči. "Fajn, vzhledem k tomu, že vy víte kudy, veďte." řeknu stroze a ještě se obrátím k Ilidii, která je asi pět metrů od nás. "Poté si tě najdu ve vesnici, dobrá?" zeptám se tonem, který nepřipouští moc diskuze, načež se obrátím a nasleduju onoha muže. |
| |
| "Kdo vy vlastně jste a co tu řešíte takhle na hřbitově?," otočím se na zaklínače. Utrhnu cestou nekolik listů a očistím svůj meč, počítám, že bude dnes ještě potřeba. Pokračuju při tom v chůzi za mužem s mapou. |
| |
| Sielas Lehce si změřím její kápi pohledem a přihmouřím oči, jako bych se snažil proniknout očima stínem pod kápí. "Jmenuji se Sielas, Sielas z Cintry. Jsem zaklínač z Kaer Morhen, to je tuším vše, co k sobě můžu říct." usměji se trpce. "Řeším problém se pašeráky. Používali to tu jako setkání pro obchody, ničemu by neprospělo, aby tu padl jiný zaklínač, který o ničem neví." pokrčím rameny na její otazku. "A vaše jméno?" dodám po pár vteřínách, abych udržel nit konverzace. |
| |
| "Jmenuji se Reya. Těší mě," usměju se co nejpříjemněji a natočím hlavu natolik, aby můj úsměv zahlédl. "My jsme se vydali po stopách těch zlodějů, jak už jsem říkala. Zkusili jsme v hospodě vykřikovat, že sháníme zbraně, ale nikdo se neozval, až dcera hostinského nás navedla na tuhle stopu." |
| |
| Sielas Oplatím jí úsměv, ale spíše jen ze zdvořílosti, zatím jim nevěřím. "Takže, ten člověk, co měl ty zbraně to prodal elfům a vy je teď hledáte, hm ?" zeptám se a promnu si bradu jako bych nad něčím složitým uvažoval. "Co jste udělali s tím upírem v kryptě?" zeptám se zvědavě. |
| |
| "Rozsekali jsme tu Bruxu na kousky a toho druhého jsme prostě zabili. Olej proti upírům u sebe nemáme," pokrčím rameny. "Ale počítám, že se tam stejně někdo vydá, kdo ho mít bude, když už o těch upírech ví všichni a ještě se na to půjde podívat." |
| |
| Sielas Kývnu na souhlas. "Buď to udělá ten druhý zaklínač nebo budu muset já. Na tom už nezáleží." oplatím pokrčení ramen tím samým a zmlknu. |
| |
| Mlcky posloucham jejich rozhovor a postupuji dal k taboru |
| |
| Reya, Sielas a Ineas V trávě vidíte skoro nezřetelné stopy jedné osoby. Vedou k blízkému kopečku na kterém začíná hustý les plný houštin. V pásu stromů, které značí začátek lesa stojí nežřetelná osoba, podle stínu je vám jasné, že hledí k vám, Annelyn Když se ohlédneš z kopce dolů, zpozoruješ, že se k tobě blíží skupinka tří lidí. Dva z nich mají kápi a druhý je opásán dvěma mečí. Zjevně už tě také zpozorovali. |
| |
| Další živočichové, nuf Elf jeden debilní… zanádávám si ještě trochu, upravím si kožený opasek pod prsama a odfrknu. Ani na pokec se nezastaví… Svině jedna nedobrá… Hodila jsem si tašku přes rameno, upravila si ji tak, aby se náhodou nezadrhávala o dýky a pak jsem se podívala z kopečka dolů. Další osoby. Tady je to jak na trzích.. Tolik živočichů u takovýhleho prdelákova? Pozvednu jedno obočí a s přimhouřenýma očima sleduju, kdo se to ke mně blíží. Zvažuju možnosti. Můžu dělat, že je nevidim. Což je blbý, protože oni mě právě teď viděli, že na ně koukám. Můžu se obrátit a jít někam lesem do háje. Ale neznám to tady, mapu taky nemám, takže bych za chvíli byla asi dost v prdeli. Můžu tu stát a čekat až oni ke mně přijdou, což mi připadá jako docela rozumnej nápad a nebo se jim můžu vydat naproti. Pročísnu si vlasy, pokrčím rameny a pak si řeknu nahlas: "Raději tu budu stát a čekat…" Ruce si připravím k dýkám, uchechtnu se a vyčkávám jejich příchodu. |
| |
| Pres kopec zahlednu dalsi postavu, nevenuju ji vetsi pozornos a dal mirim k mistu kde by mel podle vseho byt tabor paseraku |
| |
| Zkontroluju pohledem na mapu, že míříme správným směrem. Ženu stojící opodál, co se mračí, si změřím pohledem. Nejspíš ji potkalo něco nepříjemného. Mohla bych hádat co... Kráčím dál za Ineasem. |
| |
| Vzhledem k tomu že se nikdo nezajímá o zakrvacenou polomrtvolu a moji maličkost klecici u toho uliku nesteti s rukama od krve, se o něj musím postarat sama. Sice mě to bude stát dost námahy, ale kouzlem si pomuzu a vesmu může do náruče. Předtím, ale, stejně tak kouzlem, zastavím krvácení. Zaklinacovi slova moc nevnímám. Užila jsem si s ním a to bylo vše, kdo by od něj čekal pomoc že? Pokrčila bych rameny, ale tíha v mě náručí je i přes kouzlo dost velká. Rychle vyjdu směrem k vesnici. když dorazim k prvnímu domů jsem úplně v hájí. Síly jdou k cerťu o to rychleji kolik používám kouzel a i když se snažím už v půlce cesty se mi spustí z nosu krev. mám já to zapotřebí? ptám se sama sebe. Pokusím se maga položit opatrně, ale řekla bych že to bylo asi tak jemné jako rána palicí. Rozhlednu se okolo a doufám že mi třeba někdo z vesničanů pomůže. |
| |
| Sielasiel Okem zahlédnu plánek a zjistím, že pokuď chceme pokračovat v cestě, musíme kolem oné ženy projít. "Ehm, nevyhneme se jí, pokud tam chceme dojít včas. " řeknu a hlavou hodím směrem k ní. |
| |
| "Kdo se chce komu vyhejbat...." zabrucim polohlasne a dam se do lehkeho klusu smerem dal k mistu urceni |
| |
| Také ženu neřeším. Když vidím, že přidal na rychlosti. Lehkými ale rychlejšími kroky ho následuji. Zjevně si dnes i zaběhám, co příjde příště?, zasměju se v duchu. Co ten zaklínač řeší nevím, prostě kolem ní proběhneme. |
| |
| "Řekněme že to je zaklínač od zaklínače... Nejsme bezcitní... Teda... Ne všichni" poškrábu se na hlavě, a promnu si vlasy svázané v culíku. "Jen se neradi zbytečně mícháme do věcí, který by mohli mít za následek něco katastrofálního..." pokrčím rameny a pokračuji za elfkou. |
| |
| Ilidie Vesničané kolem tebe procházejí a jediné, co dělají je to, že na tebe vrhají tázavé pohledy. Nikdo se zjevně nemá k tomu, aby ti se zraněným pomohl. Možna by jsi ho tam prostě mohla nechat..? |
| |
| Les-les-lesík-les Nekoukají na mě nijak pěkně. Nechápu proč. To jim milý úsměv pěkné slečny nepřijde jako dostatečný důvod, aby se aspoň nějak tvářili? Jinak než: "Tak kolem ní projdeme.." Když už jsou skoro u mě, kouzelně se na ně usměju. "Zdravím," řeknu s úsměvem, lehce se ukloním a vystřihnu pukrle, které jsem se kdysi naučila u Sawöna. "Nechtěli by mi zkušení poutníci poradit cestu?" |
| |
| Les. "Hm." Nič iné mu na to nepoviem, iba opäť hlavu otočím do predu a zabočím o niečo viac doľava. "To mu ešte nepríde zvláštne, že ho takto vediem lesom? Naozaj mi tak verí? Byť na jeho mieste, tak si myslím, že všetko, čo som povedala je vlastne klamstvo. Keby som patrila ku Scoia'tael, ľahko by som ho nalákala do nejakej pasce. Buď je príliš dôverčivý alebo, naopak, dobre ostražitý. Nikdy nevieš, čo sa z neho môže vykľuť... tak či tak, je to iba ďalší dh'oine, nezáleží na tom, že má iné oči." Opäť mierne zabočím, tentoraz však do prava. Neviem, kam kráčam, avšak určite nájdem cestu naspäť ľahko... a ak aj nie, dokážem sa o seba postarať. "A mám ešte jednu otázku. Prečo sa tu objavilo naraz toľko Zaklínačov? Za celý môj život som nestretla ani jedného a teraz sa tu prechádzajú po okolí hneď dvaja. Náhoda?" Spomalím, aby som sa mohla poriadne rozhliadnuť. Ak by som si našla nejaké dobré miesto na utáborenie, kľudne by som mohla ostať v lese... Toto prostredie mi je predsa bližšie ako nejaká špinavá chalúpka, v ktorej sa nachádza jedna polo-rozpadnutá posteľ. Ale najprv sa musím zbaviť jeho. Nestojím o niečiu spoločnosť... a hlavne nie o spoločnosť niekoho, koho vôbec nepoznám. Zastanem, otočím sa čelom k nemu a mierne pozdvihnem obočie, očakávajúc odpoveď. |
| |
| "Dobrej ... do vesnice tudy a na hrbitov tamhle" ukazu palcem za sebe ... polohu vsnice bych mel byt schopny odchadnout podle smeru a delky pzemni cesty |
| |
| Raději do vesnice... "Eeeeh," snažím se zpracovat informace v hlavě. "Jo, něco jako vesnici jsem vlastně viděla…" Pomalu pokývnu hlavou a přejedu všechny pohledem. Žena, zdá se, nemá ze mě přílišnou radost a proto jen na jednoho z nich mrknu a na zahalence, co mi poradil se ušklíbnu: "Děkuji. Asi Vás raději nebudu… otravovat." Rychle se obrátím a dlouhými, rychlými kroky se vydám k tomu prdelákovu. Nevím, jestli jsem tam byla, nebo jsem k ní teprve chtěla dojít, ale nohy zapletené do sebe mi to nedovolily. Vejdu do vesnice, rozhlídnu se kolem sebe a první, koho uvidim, je nějaká blondýna se zakrvácenym xichtem a s někym, kdo leží u ní na zemi. Zdánlivě ne v moc dobrym stavu. Promyslím si varianty, pak si povzdechnu, protočím oči a vydám se k ní. "Nechceš pomoct?" zeptám se s úsměvem a nakloním se k ní. |
| |
| Ti za*raní vesničani se na mě dívají jako bych spadla z višně a já se tak vlastně i cítím. "Tak pomůže mi někdo nebo vás mám z posledních sil proměnit v osli?" křiknu naštvaně a kolena se mi podlomí, takže spadnu vedle skoro-mrtvoly. Proč proč proč? KU*VA! Najednou mi mé myšlenky přeruší hlas. Že by nějaký vesničan, co by po mých výhrůžkách hned neutekl? Vzhlédnu a nad sebou spatřím osobu. Nevypadá jako obyčejný vesničan, ale to je mi teď jedno. Zkontroluji jestli má obě ruce a nohy a potom přikývnu, docela by mě nasralo kdybych musela léčit ještě nějakého mrzáka. "Jo, to by se hodilo. Mohla by jsi mi pomoct dotáhnout toho ..." chvíli hledám slova "jehelníčka do hostince?" při mluvení se mi dostane do úst krev, takže si utřu noc rukávem a popotáhnu abych zabránila krvácení, ale naneštěstí to moc nepomůže. S takovou si zašpiním všechny šaty |
| |
| "No…" poušklíbnu se znechuceně při pohledu na zraněnýho, skoro mrtvýho chlapa. "A nebylo by lepší, kdybychom ho spíš dodělali a nechali ho tu schnít?" Tázavě se na ní podívám, rychle vytáhnu dýky, párkrát si s nimi v rukách zatočím a pak je strčím zpět. "No dobrá…" Dlouhý povzdech následuje můj sklon ke zraněnému. "Nějakej plán jak ho odtáhnout? Jako já za ruce, ty za nohy, nebo ho vezmeme za uši?" Zkontroluju, jestli je nemá špičatý a když zjistím, že ne, oddychnu si a znovu se zadívám na blondýnu. |
| |
| "Tahala jsme se s tím debilem kus přes kopec, kdyby náhodou umřel tak si aspoň vezmu nějaké suvenýry, ale teď bych ho ráda zachránila. Přece jenom je to kolega" pokrčím rameny a sama sobě nevěřím že to myslím vžně, ale kdyby se mě někdo zeptal proč ho zachraňuji asi bych mu neuměla odpovědět. Asi mi chybí nějaké to "dobrodrůžo" a zachraňovaní životů. Co jsem to za čarodějku? aaaaaaaaaaa "Chytni ho třeba za krk když se ti tak dobře ponese. Hostinec je tady kousek." kývnu na budovu asi patnáct metrů od nás. |
| |
| Chápavě pokývu hlavou. Taky bych někoho nechtěla tahat tak daleko, abych ho pak nechala chcípnout. Já bych ho nechala chcípnout už v polovině kopce. "Jasně, jasně…" jen tak rychle něco zamumlám, chytím chlapáka za ruce a vyzkouším si, jak se mi drží. "Můžeme?" |
| |
| "Jdeme na to." zamumlám a rychle vstanu, což se neukáže jako dobrý nápad. Zamotá se mi halva a na chvíli se musím opřít o vlastní o kolena. Krev mi začne odkapávat ze špičky nosu. "Fajn tak až teď." zachrčím naštvaně a vezmu ho za nohy. Když vejdeme do hostince, položím ho na první stůl a rozkazovačným tónem houknu na hospodského (pokud tam tedy je, pokud ne tak počkám nebo se obsloužím sama) "Dones mi teplou vodu, nějaké kusy látek nebo obvazy, cokoliv takového a nějakou místní pepřovku nebo něco takového. " |
| |
| Odneseme teda toho chlápka do hostince a po tom, co s nim ne moc příjemně mrštíme na stůl si sednu na jednu za židlí, podívám se na toho chlapíka blíž a začnu do něj opakovaně šťouchat prstem. "Je vůbec živej?" zamumlám, ale blondýna mě trochu vyděsí svým tónem. Jenom se po ní poohlídnu a pokračuju ve šťouchání. "Mě živej nepřipadá..." |
| |
| Ineas a spol Když se konečně dáte znovu do chůze, stromy se kolem vás střídají velmi rychle a les začíná houstnout. Asi po patnácti minutách chůze už nevidíte ani na metr před sebe, ale jste si jistí, že už musíte být blízko. Najednou uslyšíte hlasy, nejste však schopni určit kolik elfů to může být. Jsou zhruba šest metrů před vámi. Když se přiblížite, vidíte tří elfy, jak sedí kolem ohně a nad nečím debatují. Vedle sebe mají také asi sedm stanů. Všichni jsou ozbrojeni mečí a jeden má na zádech zavěšený luk. |
| |
| Krčma. Annelyn, Ilidia. Krčmár na vás pri vašom efektívnom vpáde do jeho krčmy iba púli oči a jeho tvár nadobúda striedavo červený a bledý odtieň podľa toho, na koho sa pozerá. V miestnosti je niekoľko ďalších osôb, vrava, ktorá tam predtým bola v plnom prúde odrazu utíchne a všetky oči sa upierajú na muža ležiaceho na stole. "A... ale... ja... č-čo sa stalo? Čo s-ste m...mu to spravili?" Krčmár zhrozene prebieha pohľadom z jednej na druhú akoby primrzol k zemi, avšak jeho o niečo múdrejšia dcéra zmizne v zadnej miestnosti. Po chvíli sa vráti s dlhou bielou látkou pod pazuchou, v jednej z rúk má vedro naplnené vodou a v druhej nesie fľašu s neznámym alkoholom. Ruky sa jej mierne trasú, keď to všetko položí priamo pred vás a pohľad upiera na dýku, ktorá je zabodnutá v hrudi Draxiena. "Voda je studená, prepáčte, inú som nezohnala. Môžem vám ešte nejako pomôcť? Potrebujete ešte niečo?" Hlas má napodiv celkom kľudný a rozhodný, zdá sa, že by vám mohla byť nápomocná... určite o niečo viac ako krčmár. |
| |
| "No ja byt na jeho místě tak se vzbudm už jen kvůli tomu otravnému šťouchání" zamumlám polohlasně k neznámé pomocnici. Po krčmářově dotazu se zamračím a probodnu ho pohledem. "Myslíš že bych chtěla obvazy, kdybych si z něj sama udělala držáček na nože?" zeptám se naštvaně a na ironii uplně zapomenu. Naštěstí se ale jako chytřejší v rodině ukáže ženská část. Mladá dívka nám donese to o co jsem žádala, v rámci možností. "Ještě nějakou menší misku" řeknu teď milejší hlasem, i když všichni musí poznat že to jen hraju. Jsme unavená, špinavá, vzteklá a uražená ... co by kdo ode mě čekal jiného? Vytáhnu z brašny váček z jehož obsahu vytáhnu kousky dubové kury a nalámu ji na malé kousky. Počkám na misku, do které po té naberu vodu a velmi složitým kouzlem ji trochu ohřeju, ale ne moc, protože už tak mi hrozí že tu omdlím. Chvíli oddechuji a po té naštvaně vezmu láhev s neznámou tekutinou a hrknu do sebe nemalý lok. "Aaa nic nedodá síly líp než pěkný doušek alkoholu" zachraptím a cítím jako by mi alkohol vypálil všechny chlupy v nose. Po té pokračuji. Kůru nahážu do vody a kývnu na neznámou. "Mohla by jsi mu vytáhnout tu kudlu až ti řeknu a potom zase až ti řeknu, mu přitlačit kus látky " vezmu jeden cár a namočním ho do alkoholu na ránu ... hlavně silou? |
| |
| Šťouchám do pana "mrtvého" dál, dokud Krčmář nepřinese všechny věci, co slečna blonďatá potřebuje. "A co teď vůbec budeš dělat… um.. máš.." dívám se na ní, jak do sebe klopí alkohol, polknu, abych zahnala tu strašnou chuť trochu si přihnout. Nedokončím myšlenku a rychle zapomenu na to, že jsem se jí chtěla zeptat na jméno a jenom přikyvuju. "Vydat kudlu a přitlačit silou kus látky… Jasně…" pokývu hlavou. Ještě se okolo sebe rozhlídnu a po pár ucházejících chlapcích hodím očko a tím si připravím udičku, kterou po tom, až mi tady slečna blonďatá dá rozchod začnu pomalu namotávat. |
| |
| Dam rukou znameni ostatnim, prikrcim se, potichu sttahnu ze zad luk a zasadim sip a snazim se zjistit o cem si povidaji |
| |
| Připravím si meč v ruce. Lehce se nadechnu a snažím se být co nejtišší. Přikrčím se také a jdu opatrně za ním. Snažím se hlídat nám záda a dávat pozor. |
| |
| "To je... příběh na dlouhé večery..." pokrčím rameny a kouknu na elfku. Kdyby patřila ke Scoi´atel, měla šancí už dost... Pořádně si jí prohlédnu a pak přikývnu. "Omlouvám se..." řeknu a čekám co odvětí. |
| |
| Les. "Takže som mala pravdu. Nie je to žiadna náhoda. Ale čo sa stalo?" Mierne sa zamračím. "Myslím, že tu by sa naše cesty mali rozdeliť. Ak už nemáš nič, čo by si chcel vedieť... mohol by si ísť svojou cestou." Otočím sa a šípy, ktoré som doteraz niesla v náručí položím na zem hneď vedľa seba. Možno by som sa mohla neskôr pozrieť na ich letky a upraviť si ich podľa mojich predstáv. Najskôr by som však mohla nájsť niečo na jedenie... a pitná voda by tiež potešila môj žalúdok. "Len čo Zaklínač odíde, vydám sa na menší... prieskum lesom." Možno sa bude v okolí potulovať srnka... a s trochou šťastia sa mi podarí nájsť aj nejaký potok s relatívne čistou vodou. |
| |
| Ineas I když je tvoje skupina asi tři metry od mýtiny, kde stojí jejich stany, stále nevíš o čem si povídaji. Všichni mluví velmi rychle elfsky a ty elfštinu neovládáš. |
| |
| Kdyz vidim ze tohle nikam nevede kyvnu hlavou na ostatni a s namenym lukem rychle vystoupim proti elfum "tak zmetci konec srandy, co tu delate a at vas ani nenapadne utikat!" reknu s durazem na posledni cast vety a mirim na ne pripraveny vystrelit |
| |
| Držím se krok za Ineasem. V ruce držím připravený meč. Sleduju, co budou elfové dělat, a jsem připravená v případě potřeby bojovat. |
| |
| Les, elfovia. Tesne predtým, ako Ineas vstúpi na mýtinu jeden z elfov pootočí hlavou vašim smerom, akoby niečo začul. Všetci stíchnu a on rukou mierne pohne ku rukoväti jeho meča, avšak uprostred pohybu zamrzne a pohľadom prebodne Ineasa, ktorý vstúpi na mýtinu s napnutým lukom. Rovnako aj ostatní sa na vás pozerajú, ruky im cukajú k ich zbraniam. Zjavne nečakali, že ich niekto nájde priamo v tábore, na ich tvárach sa zračí prekvapenie zmiešané so zmätením. Všimnete si aj to, že jeden z nich má na tvári niekoľko jaziev. Táto chvíľka napätia na ich strane však pretrváva iba krátko, vysoký zjazvený elf sa pomaly postaví, na tvári sa mu usadí ironický úškrn. Dvaja, ktorí sa tiež postavia sa však netvária až tak veselo, pohľadom neustále preskakujú z Reyi a jej meča na Ineasov napnutý luk a hrot jeho šípu, ktorým mieri priamo na nich. "Nemali ste sa túlať v tejto časti lesa, dh'oine. Môže to byť nebezpečné pre vaše... zdravie." Hlavou mierne kývne ku stanom okolo nich. "A zvedavosť tiež nie je tá najlepšia vlastnosť." Dodá po chvíli. Ak sa však pozorne zahľadíte na elfa po jeho pravici, všimnete si, že stojí mierne zhrbený, určite má niekde na hrudi zranenie, ktoré ešte nie je úplne zahojené. |
| |
| Když mi neznámá přislíbí pomoc dám se do práce. Zamíchám misku s kůrou a ještě chvíli je nechám luhovat. Po té kousky vytáhnu a kývnu na neznámou. "Vytáhni nůž" jakmile to splní uvolním kouzlo na zadržování krve, protože by mi to vzalo mnohem víc síly, než do této doby a naliji na ránu a hlavně do ní přichystanou vodu. Tenký pramen vody sebou odnese i mnoho krve, která se vyvalí z rány. Když už je miska prázdná opět kouknu na dívku "Přitlač." KDyž to udělá, otočím se ke své tašce s vytáhnu z ní jehlu a niť. Chvíli čekám a po té dám gestem neznámé najevo aby látku oddělala. PO té začnu kůži k sobě opatrně zašívat. O pět minut později když uvážu poslední uzel a zkontroluji svou práci, otočím se k dívce od krčmáře a zeptám se. "Má tu tento muž zaplacený pokoj?" ani nečekám na odpověď a začnu mu prohledávat šaty. Pokud najdu váček s penězi, zaplatím dívce alkohol a pokoj na další noc. Pokud ale peníze nenajdu zaplatím to ze svého. "Doufám že nás dvě nenecháte toho muže tahat do pokoje a nějaký muž zde nám pomůže ho vzít do postele." prohlásím a rozhlédnu se po místnosti. |
| |
| "Nech si ty kecy borce a ruce tak at na ne vidim, na ty zbrane ani nemyslete a na zdrhnuti taky ne ... jak uvidim nejaky naznak tak strilim ...doufam ze je to jasne .... jo to vite pro nekoho je nebezpecne potulovani po lese a pro nekoho kradeze a paseractvi ... takze jak? Dohodneme se?" drzim luk napnuty a pripraveny kdykoliv vystrelit, jakmile by nekdo z nich chtel zautocit nebo utect tak to udelam |
| |
| Přikývnu... Otočím se a jdu... "Musím najít nějakou studánku, potok nebo tak něco..." bleskne mi hlavou a přesně podle toho také jednám. |
| |
| Krčma, Ilidia, Annelyn. Počas vašej práce vás celá krčma prebodáva pohľadom, vládne ticho, iba občas miestnosťou zaznie tiché zašepkanie. Dievča, ktoré po celú dobu stála niekoľko metrov od vás pokrúti hlavou. V tvári je mierne bledá a rukami zviera látku dlhej sukne. "Nnie, ešte sme ho tu nevideli." Vo vrecku mága nájdeš niekoľko drobných, ktoré budú stačiť na zaplatenie a ešte sa niekoľko zvýši. Dievča si od teba trasľavo vezme sumu a následne vykročí k pultu, za ktorým stojí krčmár. Ten sa od vášho príchodu takmer ani nepohol, zdá sa, že mu nie je práve najlepšie a pohľadom sa zámerne snaží obchádzať miesto, kde mal mág len pred malou chvíľou zabodnutý nôž. Dievča vám donesie kľúč od jednej z izieb a rozhliadne sa okolo, pohľadom prechádza po mužoch usadených okolo stolov. Chvíľu sa zdá, že sa ani jeden z nich neuráči postaviť a pomôcť vám, avšak asi po minúte zaškrípu stoličky a vykročia k vám dvaja muži, pomerne vysokí a mladí. "Pomôžeme vám." Prehovorí jeden z nich rozhodne. "Vy otvoríte dvere, my ho tam šupneme, čo poviete?" Ako na povel sa obaja postavia k mužovi ležiacemu na stole. Jeden ho chytí za nohy a druhý pod neho opatrne vsunie ruky tak, aby mu neublížil. Opatrne ho zodvihnú. "Ale rýchlo, nie je práve najľahší." Zabručí. |
| |
| Les. Chvíľu ešte stojím s pohľadom upretým na chrbát Zaklínača, až pokým nezmizne medzi stromami. "Fajn." Zhlboka si povzdychnem, otočím sa a potichu sa vyberiem vpred, opačným smerom ako Zaklínač. Našľapujem opatrne, aby som nestúpila na suchú vetvičku a neurobila zbytočný hluk. Mimovoľne siahnem po luku na mojom chrbte, druhou rukou nahmatám šípy v tulci. "Aspoň ich vyskúšam v praxi. Len dúfam, že to nebudú šroty a že som svoje šípy nevyhodila zbytočne." Pohľadom blúdim okolo seba, hľadajúc vhodný strom, na ktorý by som mohla vyliezť a vyčkať, kým okolo nepôjde nejaká zver. Po chvíli kráčania sa zastavím pri jednom strome a kriticky si ho prehliadnem. "Len dúfam, že bude dosť pevný a niečo vydrží." Luk si vrátim späť na chrbát, zachytím sa vetvičiek, ktoré sú najbližšie k zemi a pokúsim sa vyšvihnúť hore a zachytiť sa ďalších, silnejších konárov stromu. |
| |
| Ineas a Reya Jeden z elfů, zjevný vůdce, už má zjevně řečí dost. V okamžení se objeví vedle Reyi a drží tasený meč, máte však ještě několik vteřín na reakci. Ostatní elfové se zatím ještě nestihli hnout, zjevně nejsou tak rychlostně zdatní jako jejich vůdce. Kregast Po několika minutach hledaní objeví malou bystřinu, zdá se čistá. |
| |
| Vypustim sip a mirim na stehno jednoho ze dvou zbylych elfu, okamzite po strele pustim luk na zem a pokusim se uderit jejich vudce loktem do krku |
| |
| Zkusím mu rychlým pohybem uhnout nebo vyrazit meč, aby nikoho nezranil. Nebo ho aspoň seknout do předloktí. |
| |
| Plynulým pohybem tasím meč a přitočím se k veliteli elfů, rychle složím ruku do znamení Aard a udeřím do místa, kde stojí. "Postarejte se o ty dva zbylé." řeknu stroze k lidem, kteří jdou se mnou. |
| |
| Krčma a chlapák Ještě chvíli tak nějak nepřítomně šťouchám do toho chlapíka a doufám, že se nevzbudí a nebafne na mě. Asi bych se posrala…. Pak ale blondýna zavelí. Bez jakýhkoliv myšlenek vytáhnu z toho chlápka kudličku a když radši se nedívám na to, co blondýna dělá. Už jenom podle těch prapodivnejch zvuků, mi… počkat, nic neslyšim a o to je to horší. Další rozkaz a já beru do ruky kus látky a fláknu je na ránu. Vůbec se s tim neseru. Pořádně je přitlačim a sleduju, jak se na látce tvoří flek. Rudý. Ale tvoří se pomaleji, než bych čekala. Tentokrát už povel neni řečený, ale jen tak se na mě jukne. Jasně, jasně, asi mám přestat tlačit.. Na tu ránu.. Tu látku… Sednu si na židli, sleduju, jak ta ženská manipuluje s jehlou a nití a říkám si, že kdybych tohle uměla já, nemusela bych oblečení krást u bohatejch fracků. Koukám na louži zředěný krve na zemi a říkám si: Wau… Dobře, že tu není nějaká krvelačná potvora… Chvíli nevnímám a přemejšlim, jak asi jeho krev chutná, když se k nám přisunou dva chlapáci, že nám s nim teda pomůžou. Zvednu se ladně ze židle, zamávám řasami a pousměju se na ty dva chlapečky. Vlastně, řekla bych, že jsou stejně staří, možná starší, než já. Nevadí…Pomůžou nám i s něčím jiným? "Ovšem.. Já otevřu a můžeš mi ho tam šoupnout jak…" zacvrlikám směrem k nim, ale pak se tvářím jako nevinnost sama a hledím na zraněnýho jako kdybych byla sudička, která mu přeje štěstí do dalších dní. Až se probudí… A zjistí, že do prdele netuší kde je. Teda, nevím, jeslti to bude vědět, ale jestli ne. Bude to sranda! "Chlapááčci taky nic nezvládnou…" provokativně se zašklebím a vydám se směrem k pokojům. Každá krčma je stejná. Podobná. Stejně stavěná. Chvíli přemýšlím, jestli schválně nejít pomalu, ale myslím, že by blondýnka nehrála podle mě, takže prostě jen tak dotancuju ke krčmě, od které nám byl svěřen klíč. Když blondýna otevře, prohlížím si ty hošánky od hlavy k patě, prstem si začnu přejíždět po rtech a různě se tak usmívám. Pro někoho přitažlivě, někoho můžu odpuzovat. Bohužel, moji normální květinovou vůní přebíjí pach krve a reality, že jsem bohužel neměla včera možnost nikde smočit ba i nohu. Prstředí krčmy mě vždycky tak rozpálí… |
| |
| Ikdyz nevim co se vlastne stalo, tak se prestanu zajimat o vedouciho elfa, vytahnu tesak a skocim po tom po kterem jsem strilel a zautocim podle toho jestli ho sip zasahl nebo ne, bud do druhe nohy a nebo do ruky se zbrani |
| |
| Krčma. Po poznámke Annelyn sa jeden z chlapov zatvári mierne zarazene a zamračí sa, avšak druhý, ten, čo drží jeho nohy, sa pousmeje a slabo na ňu žmurkne. Pomaly ho s vašou pomocou pri otváraní dverí dovlečú do izby, kde ho nie príliš šetrne zložia na posteľ. "Ak toto rozchodí..." Prehovorí jeden z nich, ale vetu usekne v polovici a posledné slovo mierne natiahne. Zdá sa, že neverí vašim odborným schopnostiam liečenia, ale rovnako je na ňom vidieť aj to, že mu na tom vôbec nezáleží. Jeden človek hore-dole... "Tak, ak už nič nebudete potrebovať, dámy..." Po chvíľke vyšší z mužov s hnedými vlasmi štuchne lakťom do rebier druhého a obaja sa začnú presúvať k dverám. Ten mladší sa však tvári mierne útrpne a pohľadom preskakuje z jednej na druhú. Na ústach sa mu usadil mierny úškrn a obočie pozdvihne tak, aby to jeho starší druh nevidel. Zjavne sa musí podriadiť jeho pokynom, aj keď sa mu to nie vždy páči. Z hlavnej miestnosti krčmy začujete hlasné bedákanie krčmára a hlas jeho dcéry. Zjavne po vás bude ten bordel musieť odpratať ona. Krčmou sa opäť nesie vrava a klopkanie džbánov o drevo stola. |
| |
| Neznámá si vede až překvapivě ... pokorně. Nic nenamítá jen poslouchá. Po mé otázce se nikomu moc nosit polomrtvého hocha do postele nechce, ale nakonec se dva zvednou. Když se má chvilková společnice ujme vedení, zůstanu sedět na svém místě a ignoruji jejich slova dokud se dívka nevrátí. Mezitím se začnou krčmář s dcerou o něčem dohadovat, moc je nevnímám, ale asi ten bordel bude muset uklidit holka. Peněz jsem jí dala dost i na to aby to tady bez řečí ochotně vytřela celé, takže se ani neobtěžuji jí nějak pomáhat. Jediné co udělám je, že vezmu flašku s alkoholem a přesunu se ke stolku vzadu lokálu, pokud je tam nějaký volný a počkám na neznámou. Když se vrátí, kývnu na ni aby si přisedla. Pokud tak udělá chvíli mlčím, ale ne moc dlouho, jen tak abych si zvládla přihnout z flašky. Opět ucítím jak se mi obnovují síly. "děkuji ti za pomoc, ti hlupáci co byli zrovna poblíž by mě tam nechali se s ním tahat." zavrčím ne moc tiše, ale nemělo by to slyšet víc lidí než ti co jsou poblíž, pokud je tedy stále takové ticho. "Toho blázna bodl jeden elf na hřbitově. Mají tu problémy z přemnožením Scoia'tael." moc se nehrnu do představování a chvíli si pohrávám s myšlenkou že jí jméno ani neřeknu, ale po té si opět přihnu a všechnu obvyklou neopatrnost zmobilizuji a jen tak mimochodem prohodím. "Jinak mě můžeš říkat Ilidio. Kde jsi se tu vzala ty?" |
| |
| Chlapče, já vím o co Ti jde… pomyslím si a sleduji, jak po mě jeden z nich kouká. "Myslím, že je to všechno, děkujeme pánové…." poděkuji pokorně a když se ty dva seberou, že půjdou, poskočím si a při cestě zpět do krčmy ještě trochu zvolním pohyb u toho submisivnějšího z chlapské dvojice. "Přijď se se mnou rozloučit, chlapáku.." mrknu na něj tiše, lehce ho ukazováčkem pošimrám pod bradou jako starého kocoura a se spokojeným úsměvem na tváři pokračuji za blondýnou. Posadim se na židli vedle ní, rozhlédnu se okolo a když si pořádně lokne toho.. čehokoliv, určitě alkoholickýho, začne mluvit. "Jasně, jasně, neni zač… Stejně bych se akorát nudila. A pak šla sem…" pokrčím rameny a zkontroluju, jestli už to děvče uklidilo ten krvavej flek. Škoda. Mohlo by to někomu vonět… Někomu… Docela se divím, že mi blondýna začne líčit o elfících a o tom chlapíkovi. Vlastně on mě moc nezajímá. Sice voněl po krvi, ale… Chvíli neodpovíám a když se mě zeptá přímo, kde jsem se tu vzala já, ušklíbnu se. "Těší mě Ilidio." Pokývu hlavou, pročísnu si vlasy a rozpustím si culík. "Já se jen tak toulám po okolí… Po krčmách... Chodím všude možně…" Nakloním se k ní o něco blíž, olíznu si rty - mám je poslední dobou nějaké moc suché. "Ráda poznávám nová místa. Nové lidi." Zase se od ní odkloním, podívám se do tašky po sáčku s penězi a po dalších věcech. Chvíli popřemýšlím. Ne, raději si dám něco… dobrýho až později. "Co tu děláš ty, Ilidio?" zeptám se jí na oplátku. "A jak jsi se s tim chlapákem zapletla? To je tvůj… Hm… Jak to říct delikátně…" |
| |
| Boj v lese Vůdce elfů se rychlým saltem přenese o pár metrů dál a vyhne se jakémukoliv útoku, ještě ve vzduchu se mu však podaří vyhodit dvě dýky. Jedna míří na Sielase a druhá směrem k Reye. Ineasův šíp trefí elfa do stehna, avšak ten si z toho mnoho nedělá vytáhne luk, zatím se mu však nepodařilo nabít. Poslední elf mezitím vytáhne dva zahnuté meče a v piruetě se ti přitočí do běhu. Utočí plynulým sekem oběma meči, jeden je níž než ten druhý, na tvou hlavu. |
| |
| Boj v lese Uskočím do strany a natáhnu svůj meč do dráhy dýky, kterou elf hodil po oné ženě. Doufám, že to stihnu včas. Na Kaer Morhen nás podobné manévry učili, ale je to poprvé, co si ho vyzkouším v praxi. |
| |
| Vybocim z drahy a odrezem jedne nohy prenesu smer primo na hrudnik elfa se dvema meci a opru se do nej nejdrive ramenem a pach ho chytnu a pokusim se ho za behu narazit na nejblizsi strom. Takovou manevrovatelnost s meci tesne u tela snad nepredvede. |
| |
| Pokusím se skočit do strany, abych se vyhnula letící dýce. Mezitím pak si zkusím mečem podat jednoho z mužů, na kterého zrovna nikdo neútočí. |
| |
| Boj v lese Ineasovi se vyvede jeho manévr, avšak jen z poloviny. Elf se v polovině běhu ke stromu vzpamatuje a prudce tě nakopne do břicha, což tě donutí výrazně zpomalit. Reya se propracuje až k elfovi s lukem, ten však stihne před jejím útokem na ní vypustit šíp, který jí prošpikuje pravé rameno. Poté upustí luk a vytasí krátkou dýku, připraven se bránit. Mezitím se Sielasovi podaří odrazit dýku letící na Reyu, bohužel však nestihne uhnout druhé, který se mu zabodne zhruba pět centimetrů pod volné žebro. Vůdce elfů ukončí salto a rozebehně se neuvěřitelnou rychlostí k tobě, zaútočí nízkým bodnutím na stranu, kde máš zabodnutou dýku. |
| |
| Když mi šíp protne pravé rameno, neubráním se vykřiknutí, ale doufám, že tím na sebe nestrhnu pozornost ostatních, aby se mohli účinně bránit místo toho, aby po mně koukali. Pokusím se v návalu překvapení vyvinout co největší rychlost a obratnost, jakou mi momentální situace dovoluje, odrazit případný výpad dýkou elfem a probodnout ho nebo alespoň hodně zranit mečem na trupu. |
| |
| Odfrknu si kdyz me elf nakopne ale se zatvrzelosti byka ho dal tlacim pred sebou na strom, levou rukou ho jakoby obejmu kolem pasu a pevne sevru aby se mi nevysmekl a pravou vytahnu tesak a jak ho dorazim na strom tak mu jej zabodnu sikmo vzhuru po zebra |
| |
| Nemám v současnou chvilku čas, abych zjistil, co se stalo té ženě, že vykřikla, neb se na mě řítí vůdce elfů a mám, co dělat, abych ho vůbec viděl. Uskočím mírně do strany a vykopnu nohu do výšky jeho hrudi. Nebo se o to aspoň pokusím, nejsem si jisty, zda se mi podaří ho v takové rychlostí trefit. Jsem upřímně zvědav, zda ztratí rovnováhu, když mi na nohu naběhne při jeho rychlosti. |
| |
| Ineas a spol Reyin elf se tváří dost překvapeně, když pokračuješ v útoku, ale nenechá se vyvést z míry. Tanečním krokem ustoupí rychle do strany a srazí tvůj meč směrem dolů. Druhou rukou vytáhne druhou dýku. Ineasův elf se pro změnu tváří zoufale a naštvaně, ale povede se mu uvolnit jednu ruku a z torny na stehně vám něco hodí pod nohy. Mýtinu naplní výbuch a kouř. Cítíš, že si odletěl a valíš se po zemi, avšak přes kouř nic nevidíš. Elfa stále objímáš. Sielasův elf se zastaví asi třicet centimetrů před nohou a podckočí pod ní, poté zaútočí seknutím od shora dolů do tvých zad. Máš pár vteřín na vykrytí. |
| |
| Pokud se jeste nazadarilo tak vyuziju situace a zarazim mu teo hrudi jak jsem planoval a pak se odkulim stranou a zkusim se vzpamatovat a kouknu jestli nekde pobliz nelezi jeden z jeho mecu |
| |
| Zkusím zůstat v klidu, i když víc než cítím rameno. Pokusím se kopnout ho do kolene, buď mu ho přerazit nebo aspoň podlomit. Mečem před tím odpoutám pozornost útokem na hrudník. |
| |
| Složím ruku do znamení Queen, ale přesto ustoupím ještě rychle do strany, abych se vyhnul případnému útoku.. V piruetě se poté pokusím elfovi utnout hlavu. |
| |
| Ineasovi se konečně podaří elfa zabít, avšak elfovi meče nikde v okolí nevidíš, vlastně vidíš jen na zhruba vzdálenost dvou kroků. Reyině elfovi se mezitím podlomí koleno a když zpozoruje její meč, plácne sebou na zem a odvalí se pryč. Tedy, skoro se odvalí ještě předtím se mu podaří tě chytit za nohu a strhnout dolů. Sielasův elf jednoduše paríruje útok a zaútočí rychlým sekem na tepnu na krku. |
| |
| Vytrhnu tesak z elfa, odklulim se stranou a vyhoupnu se na nohy. Pevne zbran sevru a obloukem bezim do mist kde slysim boj a kde jsem predtim videtu divku. |
| |
| Poklesnu k zemi a zvednu meč do obranného postavení, kdyby něco zkusil. |
| |
| Mečem se pokusím zablokovat útok elfa a druhou ruku složím do znamení Aard, které vyšlu do místa, kde stojí. |
| |
| Reyin elf vyskočí na nohy a hodí po tobě jednu z dýk, zatímco nohou se ti pokusí dupnout na holeň. Ineas je asi pět metrů od vás, kdy to konečně zahlédne. Sielasův elf pod silou znamení ustoupí asi o dva metry, ale drží se na nohou. |
| |
| "Hej borce chytej!" zakricim na elfa, rychlim prohozenim uchopim tesak za spicku a vrhnu ho po elfovi stojicim nad divkou, mirim presne ale pri trose stesti z toho bude spis prilezitost pro ni dostat se na nohy nebo ho bodnout kdyz obrati pozornost na me |
| |
| Velmi rychlým pohybem se překulím do strany a vyskočím na nohy. Zlomím při tom šíp v rameni a zasténám. |
| |
| Když dojdu k bystřině, sehnu se k ní a omyju si obličej. Poohlédnu se okolo, vytasím ocelový meč a omyju si jej od krve. Poté jej zase schovám do očka na zádech. Rozhlédnu se a vykročím přibližným směrem do vesnice. "Jen doufám že si směr ještě pamatuju dobře... nerad bych ty ušáky potkal ještě jednou" |
| |
| Rozeběhnu se co nejrychleji jak dokáži a ve výskoku se pokusím probodnout elfovi tepnu. Vše načasuji tak, abych se rozebíhal ještě v době, kdy ustupuje, abych mu nedal možnost jakkoliv zareagovat. |
| |
| Elf se otočí po Ineasově hlasu a vykřikne zděšením, jen o palec unikne jisté smrti, ale špičku svého nosu už nezachraní - usekne mu ji tebou hozeny meč. Zavrávorá a upadne na zem. Sielasův elf bez problému uhne útoku a v odskoku zpět se mu podaří ti udělat mělkou ranku na pravém rameni. |
| |
| Rozhodně nemíním čekat, až se elf probere a vstane a udeřím mečem na hrudník. |
| |
| Rychle se rozhlednu jestli opet neuvidim na zemi nejaky z mecu, pokud ne rozebehnu se pro svuj tesak. Vezmu to obloukem abych neprekazel divce v boji |
| |
| Ustoupím o pár kroků zpět a příští tah nechám na něm, nemám nejmenší chuť se znovu pouštět do ofenzivy. Mojí jedinou nadějí jsou ti dva, co jdou se mnou. |
| |
| Reye se konečně podaří elfa připíchnout k zemi a ten naposledy vydechne, je mrtev. Mezitím Sielasův elf skloní zbraň a ustoupí. "Ještě se setkáme, zaklínači." usměje se škodolibě a zmizí ve stínu stromů. |
| |
| "Všichni v pořádku?," rozhlédnu se po obou mužích rychle. Vytrhnu meč z elfa a narovnám se. Teprve nyní se podívám na své rameno. Kus šípu z něho trčí. |
| |
| Povzdechnu si, seberu tesak ze zeme, otru do satu a zastrcim za opasek. "Ted se furt koukej pres rameno kamarade protoze to spicaty ucho nevypadalo ze by to nechalo jen tak" dojdu pomalu k divce a nejakeho dotazu ji odtahnu ruku a prohmatam ranu, potom zacnu sip pomalu dostavat ven, koneckoncu mam v tom znacnou praxi u zvirat a tohle neni nijak jine. |
| |
| "Počkej," špitnu nervózně. Sundám si po dlouhé době plášť s kápí, aby měl dobrý přístup. Svléknu si oděv na rameni, aby mohl lépe vyndat zbytek šípu. Bělostné vlasy si rukou stáhnu ke straně a prohlížím si ránu. |
| |
| Jen po ni rychle slehnu okem a dal sesnazim vykroutit, kdyz trochu povoli tak ho pevne sevru a vytrhnu a ranu pritlacim prsty. Zubama chytnu konec sveho otrhaneho rukavu a trhnuti hlavy urvu kus latky, ktery ji prlacim na ranu misto prstu. "Pocitam ze tobe bylinky na hojeni moc nezaberou co?" reknu, lehce ji nadzvednu ruku a dalsim carem latky ji udelam pod pazi pres rameno provizorni obvaz |
| |
| Bolestivě zasténám, když vyrve šíp z rány. "Ne, to nech být, to bude v pořádku. Žádné bylinky netřeba," pokusím se pousmát. Nechám ho to obvázat, ať má klid a dobrý pocit, že mě ošetřil. |
| |
| "Je mi to jasny" zabrucim, pevne to utahnu a odstoupim. Prohlednu si male bojiste a mimo jine se divam co by se dalo ukoristit. Zvlast nejaky dobry luk a mec a take hledam pasovane zbozi |
| |
| Na zemi najdeš dva meče, které patřily jednomu z elfů, dvě dýky a luk s toulcem plným šípů. V jednom stanu najdeš to, co hledáte. Několik ignotů železa a pytel, který je plný zbraní. Je to poměrně težké, takže při zvednutí se mírně prohneš v kolenou. Dále v táboře najdete asi dvacet Novigradských korun. |
| |
| Sehnu se a vezmu luk ktery je urcite lepsi nez muj postarsi ohnuty kus klacku a toulec se sipy si take hodi. Penize rozdelime, zaklinac a Reya dostanou po sedmi korunach a ja si vezmu sest. Pokud neprojevi zajem o zbrane lezici na zemi sbalim jeste obe dyky a mece pridam do pytle se zbrane a vytrvalym krokem se vydam nejkratsi cestou k mestu. |
| |
| Po dlouhém bloumání po hřbitově a uspořádávání myšlenek se otočím a vyjdu hlavní brannou ze hřbitova. Pomalu se došourám po cestě k vesnici, kde ihned vlezu do hostince. V posledních dnech toho na mne bylo až moc. Po pár hodinách si sbalím své věci, přehodím loutnu přes rameno, v krčmě zaplatím za ubytování a vyrazím z vesnice směrem na jih. Daleko od toho všeho. Daleko od elfů, Zaklínačů, banditů a naneštěstí i čarodějek. Takové dobrodružství je na mne příliš. Takže to vypadá, že se ze mne stane opět potulný bard, se smyšlenýma příběhama, bez střechy nad hlavou, hrajíc balady křížem krážem po královstvích za nocleh, či něco k snědku. Při troše štěstí. |
| |
| Když se lépe zadívám k zaklínači, všimnu si, že ma v boku zaraženou dýku. Svraštím obočí a rychlým krokem se vydám k němu. "Tohle musíme ošetřit, máme tu nějaký alkohol?," zeptám se a dívám se, jak hluboko ta dyka je. |
| |
| Trpce se usměji a vytrhnu dýku z rány. Když mohla dovnitř, může i ven. "Není třeba si dělat starosti. Máte pro co jste přišli ? " zeptám se ale ve skutečnosti si jen získávám čas k přemýšlení. Lámu si hlavu s tím, jak může byt ten elf tak zatraceně rychlý. |
| |
| "Ano, našli. Můžeme to vrátit kováři," přikývnu, vytáhnu čistý kapesníček a přitisknu ho ke krvácející ráně a ruku přitlačím. "Musíme to obvázat. Bude z toho téct dost krve." |
| |
| Odevzdaně si povzdechnu a pokrčím rameny. "Jak myslíte. Hádat se s vámi nehodlám." řeknu s mírným úsmevěm. Nechám vše na ní, ostatně ona tu vypadá, že se v tom vyzná. |
| |
| "Náhodou tu nemáš něco, čím to obvážeme, co?," podívám se na něho. Odhrnu si pramen vlasů z obličeje a rozhlédnu se kolem sebe, jestli budu muset roztrhnout nakonec košilku, co mám v tašce.... moc na odpověď nečekám a zubama utrhnu cáry z košile, co mám u sebe. Ránu vyčistím pitnou vodou, co mám v maličkém vaku, dále ji pevně obvážu. "Nějaký zkušenější léčitel by se na to měl podívat" |
| |
| “Já myslel za na takový věci máte ty svoje lektvary nebo co to je... ten ušoplesk vypadal že se taky něčím takovým ná nadopoval“ prohodim tahnouc pytel s vecmi |
| |
| Lehce se zamračím. "Neměl známky toho, že by nějaký lektvar vypil." jeho otázku na lektvary spojené se mnou ignoruji, nemám chuť mu sdělit, že jsem líný si jakékoliv namíchat. |
| |
| "Nejsem zas takovej vodbornik abych poznal uhrak co mu z toho vyskoci na krku" zabrucim nahlas a sneruju si to dal k vesnici |
| |
| Když dokončím obvázání, vezmu případně nějaké další věci, se kterými je potřeba pomoci je odnést a následuju je. Lehkým pohybem ruky si zase nasadím plášť a kapuci si natáhnu na hlavu. |
| |
| Dojdeme k trpaslíkovi a složím mu na stůl težký pytel. "Mrkněte na to jestli je tam všechno, minimálně jsou tam dva zahnuté meče navíc ...většina té bandy nebude už nikdy problém ... jo a jako bonus tamhle v tom domě je ve sklepě je tajná chodba do krypty na hřbitově a v ní jsme zlikvidovali dva upíry ... to je asi všechno... myslíte že se tam najde nějaký ten speciální kousek jak jste říkal a něco zde pro dámu?" ukážu nejdříve dům s tajnou chodbou a na konci pohodím hlavou k Reye |
| |
| Trpaslík se k vám přitočí a rychle prolítne všechny věci. "Jó, to by šlo. Je tam všechno, vo co mě okradli." řekne a po chvilce lovení v pytli vytáhne středně dlouhy meč, Rukojeť je vykována z bronzu a potažena koňskou žíní, aby neklouzala. Celá je pak uzpůsobena, že vypadá jako netopýr s pěkne velkými křídly. Poté vytáhne slušně vypadající dýku s pozlacenou rukojetí. "Stačí?" zeptá se stroze a vyčkáva na odpověd. |
| |
| "Mě jo díky, dejte vědět komukoliv kdo se tady o to stará ať zajistěj tu chodbu v podzemí" zkusím jestli meč sedí v pochvě co mám na zádech a když ano spokojeně kývnu, pak se otočím a prohlédnu si opět vesnici a přemýšlím co dělat teď |
| |
| "Díky," pousměju se a dýku si vezmu. Ještě se tam rozhlédnu a pak opustím kovárnu. Venku pak přemýšlím, kam se vydám dál. |
| |
| Všichni hráčí V hlavách se vám rozezní snad tisíce zvonů, slyšíte jak vám zvoní v uších a začíná se vám černat před očima. Vše nakonec roztrhne jemný, melodický a snad i dětský hlas, který se vám ozve v hlavách. Zni jako ani ne desetileté dítě, ale zároveň vám připadá jakoby prožil tisíce let. Mluví stručně, k věci. "Nadejde den, kdy po kostech vás a vašich dětí budou chodit sedmihlavý psi. Nadejde den, kdy na nebi nebude svítit jediná hvězda. Nadejde den, kdy vše co bylo, bude pouhou vzpomínkou. Nadejde den, kdy svět jak ho známe skončí. Záleží-li vám na budoucnosti, prosím vyhledejte mne za dva dny v malé vesničce Ledroh, na povodí řeky Buinc v průsmyku mezi horami Kestrel." poté se hlas odmlčí a vše se vrátí do normálu. Začínáte si uvědomovat jistou skutečnost. A to, že se na vás všichni v okolí dívaji. Zatímco Ilidia a Annelyn skončí na zemí, kde se na kolenou drží za svou hlavu. Reya, Ineas a Sielas se jen tak tak stihnou opřít o zdi nejbližších domků. Kregast zakopne o nejbližší kořen, když se držíc za hlavu začne potácet lesem a Leanna, která právě šplhala na strom se probudí o par minut v bezvědomí, spadla. Kaelovi se jen se štěstím podaří opřít o strážce stojícího u brány. Haldrem Sic neslyšíš žádný hlas ve své hlavě, jsi ve středu událostí. Nacházíš se právě v malé vesničce, která se shodou okolností jmenuje Ledroh. Jsi tu již druhý den. Když jsi sem dorazil, myslel jsi, že jako vždy popiješ, vyzkoušíš pár mistních žen, ale něco tě zastavilo. V noci, kdy jsi zrovna s jednou uléhal v blízké stodole, do města vjela skupina banditů. Nemůže jich být více než dvacet, avšak na zastrašení ubohých a tupých vesničanů to stačí. I přestože si bojoval téměř nahý, podařilo se ti dva zabít a jednoho zranit. Společně s pár dalšími vidláky jste útok odrazili, bohužel to nemá takový efekt jaký by sis přál. Ráno po útoku do vesnice dojel jeden z banditů, vyhlásil ultimátum. Buď se vesnice vzdá a všichni přežijí, kromě tebe mimochodem, nebo bude vydrancována. Bandité zjevně chtějí svou pomstu. Zoufalý vesničané, ohromeni tvou bojeschopností, ti nabídli vše, co si budeš přát, když zůstaneš a pomůžeš s obranou. Ultimátum banditů končí za dva dny... Vesnice čítá asi patnáct domků po krajích cesty, která vede středem. Mezi domky jsou mezery tak akorát pro dva koně vedle sebe. Cesta středem vesnice je zhruba stejně široká, avšak po trávníku po její straně by se vešli další dva koně. Nikde nestojí žádné palisády a rolníci nemají zbraně. Vesnici vede místní fojt, kterého najdeš ve skromné chýši vedle hospody. Jedná se o starého zbabělce, kterého nikdo nemá v úctě, v životě nedržel v ruce zbraň a nebýt bojovnosti několika mužů z vesnice, jejichž jména si nemůžeš vybavit, vesnici by pravděpodobně zaprodal. Jak se ti podařilo odhadnout, ve vesnici je asi dvacet mužů, kteří jsou schopni bojovat, avšak jak již bylo psáno, nemají zbraně ani zkušenosti. Vypadá to, že ve vesnici má největší respekt muž známý jako Krkavec, jedná se o místního lovce. Bydlí zdarma v hospodě, kde mu za úlovky nechávájí stále jeden pokoj. Je to právě on, kdo nejvíce zapůsobil na fojta, aby se vesnice bránila. Není nijak vysoký, ale sloužíl jakožto lukostřelec v Kaedwenské armádě, takže by nějaké zkušenosti měl mít. Jedná se o tvou jedinou pravou podporu ve vesnici. |
| |
| Opírám se o zeď, snažím se uvědomit si, co že se to právě stalo. Rozhlížím se, zda to slyšeli i jiní, co se pohybuji po ulici. Z hluboka se nadechnu. Co to bylo? Někdo nebo něco si snad hraje? Dívám se, kde je asi ten muž, co jsem s ním vyřizovala tu věc pro kováře, a ten zaklínač. A je vůbec moudré někomu říkat, co jsem slyšela? Budou mě mít za blázna. Odlepím se ode zdi. |
| |
| Les. Čo...? Zmätene sa podopriem rukami zeme a posadím sa tak, aby som sa mohla rozhliadnuť okolo seba. Čo sa stalo? Čo mal znamenať ten hlas? Do čoho som sa to zaplietla... Potichu zavrčím a chytím sa za hlavu. Netuším, ako dlho som bola v bezvedomí, ale pád zo stromu si nepamätám. Teraz z toho lovu aj tak nič nebude, keďže mi v hlave treští a nedokážem sa poriadne sústrediť. Ak si tu zo mňa chce niekto robiť žarty, nech si ma neželá. Nedožije sa zajtrajšieho rána. Hlasno zastnenem a pomaly sa začnem dvíhať hore zo zeme. Rukou nahmatám svoj luk, ktorý som mala na chrbte, či sa na ňom nič nepolámalo. Už len to by mi chýbalo. Nový luk je teraz naozaj to posledné, čo si môžem dovoliť. Dlaňou si prejdem po tvári a čelom sa opriem o strom, na ktorý som sa pôvodne pokúšala vyliezť. Musím zájsť do dediny, aby som mohla obnoviť svoje zásoby jedla a pitia. Len dúfam, že tam nestretnem žiadnu známu tvár z dnešného cintorína a včerajšieho rázcestia. Radšej sa im všetkým vyhnem oblúkom a budem dúfať, že si na mňa ani nespomenú. A potom? Potom pôjdem preč. Pekne ďaleko od tohto všetkého, od tohto zmätku. "Vzchop sa, Leanna. Zo stromu si nespadla po prvýkrát a určite nie ani po posledný. Len dúfaj, že sa ti nič vážne nestalo a pohni zadkom." Potichu si hovorím sama pre seba. Na šípy, ktoré som nechala pri jednom zo stromov ani nepomyslím. Tie, ktoré mám v tulci mi bohato stačia. Hlavným cieľom je teraz správna cesta naspäť do osady a to, aby som sa tam príliš dlho nezdržovala. Šuchtavým krokom sa vyberiem vpred rukou sa držiac za pravé zápästie a potichu si šomrajúc popod nos. |
| |
| Vypadni z mý hlavy ty zmetku ... opírám se o zeď a snažím se co nejlépe můžu vytěsnit ten hlas. Co tohle mělo znamenat. Zatřesu hlavou a rozhlédnu se. Pokud mohu podle reakcí říct, ta dívka i ten zaklínač jsou na tom podobně a jeden bard co začal zničeho nic objímat strážného možná taky. Ale proč jen my? A proč zrovna my? |
| |
| Jen tak tak stihnu před sebe dát ruce, abych nepřistál obličejem přímo na zem. "Co to sakra...?! bleskne mi hlavou, když se sbírám ze země. "Do psích kšírů!" křiknu po lese... "Stejně se musim dostat do té dědiny... Potom můžu řešit nějaké ženské které řvou do hlavy..." s touto myšlenkou postupuji dál směrem k osadě. |
| |
| Celým tělem mi projde mráz, když se v mé hlavě začne ozývat ten hlas. Co to sakra ?! Není to jako, když mi mysl pročesávala Ilidia, tohle je úplně něco jiného. Když se konečně vzpamatuji, sedim na zemi zády opřený o nějakou budovu. Rozhlédnu se okolo a vidím, že jsem asi jediný, kdo to slyšel. Ne, počkat. Ti dva se kterými jsem předtím cestoval jsou na tom stejně. Ale nikdo další na ulici ne, dle toho, že na nás koukají jako na leprou nakažené. "Vy jste také slyšeli." konstatuji suše, když navážu oční kontakt. |
| |
| Zpozoruji pohled zaklínače i toho druhého muže. Slyšeli to. Slyšeli to také. Udělám několik kroků blíže k nim. Urovnám si oděv a rozhlédnu si po dalších lidech, co si zjevně myslí, že jsme cvoci, nemocni nebo jsme neco pili. "Ano. Bylo to... divné." |
| |
| Promnu si obličej. "Hádám, že naše cesty se tedy ještě nerozejdou" pokývnu k nim hlavou a rozhlédnu se okolo. "támhle s tím taky něco zamávalo" ukážu na barda |
| |
| Zatnu zuby a zavřu oči, mezitím co jsem zavrávoral a chytil se strážného se snažím v hlavě potlačit hlasy. Po doznění zabořím kolena do země a projedu si rukou vlasy. Nepřijemný pocit. Hodně nepříjemný. Zatřesu hlavou a pokynu strážnému, že je všechno v pořádku. Zamžikám očima a rozhlížím se po okolí, kromě zírajících lidí si ještě všimnu několika dalších, kterým se stalo přinejmenším něco podobného. Pokusím se vstát a pomalu se vydám - snažíc se udržovat rovnováhu - ke skupince, která dopadla stejně jako já. Toho Zaklínače už jsem viděl, ano ... i ty dva ostatní. Snažím se posládat si, co přesně hlasy v mé hlavě říkaly. |
| |
| "Co tedy teď uděláme?," optám se směrem k muzi i k zaklínači. Lépe si uvědomuju přítomnost a hlas je úplně pryč. Zakručí mi nahlas v břiše. Úplně jsem zapomněla jíst v tom zmatku. "A také bych se zašla najíst." |
| |
| "No, myslím, že to je celkam jasný" zabručím a pohodím hlavou k hostinci. "Nevím jak vy, ale ja se hned pak vydám na cestu do Ledrohu, teď se trochu posilníme... všichni čtyři." Mávnu na barda, aby se k nám přidal a zamířím rovnou do hostince, kde se posadím k volnému stolu |
| |
| Přikývnu. Přejdu přes ulici, cestou kývnu bardovi na pozdrav, i když to třeba nemusel zpozorovat. Vstoupím do krčmy a bez dalšího zdržování se usadím u toho samého stolu. Hladově se rozhlížím, kdy už konečně přijde obsluha, abych si objednala. Kápi si prozatím nechám na hlavě, i když jsme v budově. Není to slušné, ale to už hodně dlouhou dobu neřeším. |
| |
| Následuji skupinku do hospody, ale držím se na chvostu. Pořád se cítím nesvůj z toho hlasu v mé hlavě. Má to snad něco společného s mutageny? bleskne mi hlavou, ale myšlenku zaplaším. V klouznu do hospody, kde se usadím vedle barda. Nepůsobí jako válečník, zajímalo by mě, co s tím vším má společného. "Takže, ví o tom někdo něco ?" zeptám se, když se všichni usadí. Vlastně si nemyslím, že by byl kdokoliv z nich byť jen o něco informovanější, než-li já, ale nějak začít musím. |
| |
| Krčmář Loudavým krokem se k vám dotetelí a tváří se velmi unaveně, po plešatící hlavě mu stékají krůpěje potu. "Co to bude?" zasípe a opře se o stůl. Zjevně zažil lepší dny a poslední dobou se toho tady na tak malou vesničku děje až přespříliš. |
| |
| Na zaklínačovu otázku zavrtím hlavou a podívám se na hostinského. "Maso a vodu" řeknu stručne a ze zvyku si popotáhnu kápi, jestli sedí dobře na hlavě. když se hostinský po objednávce všech vzdálí, rozhlédnu se po místnosti. "Spíš jsem doufal, že se něco dozvím od tebe. Nejste na tohle nějak citlivější nebo tak něco?" řeknu tišším hlasem. |
| |
| Zavrtím hlavou k zaklínači, že nic nevím. "Maso s brambory a k pití stačí voda," řeknu hostinskému. Promnu si prsty a mírně se protáhnu. Rozhlížím se po krčmě a pak raději zase sleduji jen hovor u našeho stolu. |
| |
| Pokrčím rameny a hospodského ignoruji. "No, jsme. Ale jak vidíš, nijak mi to nepomohlo." řeknu netečně. "Nicméně vím, kde Ledroh leží, už jsem tam byl. Mohu nás tam bezpečně dovést." dodám a přejedu skupinu pohledem. "Ale k tomu hlasu, neznám mága, co by byl schopen mluvit do více než jedné mysli najednou. A na takovou vzdálenost." prohodím a zadívám se oknem ven. |
| |
| "Jo, jako by na světě byli jen mágové... zkus zapátrat v paměti jaké stvoření by eventuelně bylo schopné navázat masový telepatický kontakt k vybraným osobám. Co nějaká sférická bytost?" nakloním hlavu |
| |
| "Napadá mě drak. Ale ti již neexistuji a navíc nemyslím, že mají takovou moc." pokrčím rameny a opřu se o stůl. "Opravdu nevím. Možná upír, ale pokud ano, o takovém jsem ještě neslyšel. Řekl bych, že všechno se vyjasní až tam dorazíme." |
| |
| Dedina, krčma. Po chvíľke kráčania konečne nájdem správnu cestu, ktorá vedie von z lesa a po pár metroch zbadám v diaľke známu osadu. Neotáľam, pridám do kroku a o chvíľu sa ocitnem pred strážami, ktoré stoja hneď pri bráne. Prejdem ich pohľadom a mierne si uhladím vlasy, v ktorých mi ostalo niekoľko vetvičiek a lístkov od pádu zo stromu. Keď prejdem bránou a ocitnem sa za palisádou, rozhliadnem sa okolo seba. Žiadne známe tváre však nevidím. Ústa vykrivým do úsmevu. Dobre. Ruky si prekrížím na hrudi a vyberiem sa priamo ku krčme. Nechce sa mi tu blúdiť po domoch v celej osade, zásoby jedla si radšej obnovím tam. Pohodlnejšia a rýchlejšia cesta... len dúfam, že to jedlo bude naozaj aj jedlé. Ramenom sa zapriem do dverí, až pokým sa pod tým náporom neotvoria. No skvelé. Potichu si povzdychnem, keď zbadám Zaklínača spolu s ďalšími, ktorých som videla predtým na cintoríne. Nevenujem im však žiadnu pozornosť, s kamenným výrazom tváre sa vyberiem priamo k pultu. Prstami nepokojne zaklopkám po dreve, aby som dala Krčmárovi dostatočne najavo to, že sa ponáhľam a nemám času nazvýš. Medzi tým, ako čakám, kým sa krčmár doteperí až ku mne, sa bokom opriem tak, aby som mohla hlavu čo najviac natočiť smerom ku Zaklínačovi a ostaným. Zamyslene si prejdem prstom po brade. |
| |
| Při zmínce o upírech ve mně poněkud hrkne. Zamžikám očima. Stočím raději pohled jinam a počkám na donesení jídla, do kterého se rychle pustím, protože mám velký hlad. Upír nebo drak? No nevím, je to celé nějaké divné. Proč u všech všudy zrovna tohle slyšeli my? Ani moc nevnímám chuť jídla. Možná ani žádnou nemá. A zapíjím to vodou. |
| |
| Pří zmínce o upírech se mi na rtech vykouzlí nepatrný pobavený úsměv. Zdržím se ale dalších náznaků a počkám až nám donesou jídlo, které rovnou zaplatím a pustím se do něj. "Nikdy nespolíhej na to, že už něco není, nikdy nevíš, kde by se nějaký mohl vyloupnout" poznamenám klidně |
| |
| Mlčky se odbelhám do krčmy a přisednu si ke skupince. ,,Vodu" prohodím nevrle k hostinskému a naslouslouchám debatě. Očima při tom přejíždím po jednotlivcích u stolu. Hm. Upír, drak ... na tom nezáleží. Opravdu toho na mě bylo moc. Kdybych jen neměl takovou povahu ... . Zrak mi na chvíli spočine na ženině tváři, zamračím se. Hned ale sklopím zrak k desce stolu a začnu netrpělivě oškrabávat dřevo nehtem. Pořád se nemůžu zbavit nepříjemného pocitu. |
| |
| Konečně dojdu k vesnici. Před sebou vidím onu elfku, trochu nevěřícně zamrkám, ale potom jen mávnu rukou. Náhoda... Bleskne mi hlavou. Když zabočí do hostince, jdu za ní. Stejně tak jdu přímo k pultu. Když vidím, že Hostinského už volá ona, nenamáhám se a jen čekám, zda-li přijde nebo ne... |
| |
| Krčma. Ako inak. Krčmár po Kaelovi fľochne pohľadom a položí pred neho pohár vody. Síce nie je práve najčistejšia, je pitná. S miernym krívaním prejde okolo Leanny a Kregasta za pult, kde sa oň oprie a uprie na vás vyčerpaný pohľad. Jednou rukou sa pridŕža pultu, zdá sa, že už ani nevládze chodiť, druhou si utiera pot z čela a zátylku. "Čo chcete?" Vybafne na vás opäť tým "príjemným hlasom". Keď si však pozorne prezrie Kregasta, na chvíľu takmer nebadane zbledne. "Zaklínač? A... ako to dopadlo na tom cintoríne? Čo sa stalo? Našli ste tú potvoru a zabil ste ju? Už je po všetkom?" Hneď sa zdá, že je o niečo čulejší a mierne sa k tebe nakloní cez pult, ktorý vás oddeľuje. |
| |
| "Všechno co tam bylo... Už tam není..." pokrčím rameny a přikývnu... "Což znamená, že nějaká odměna by se hodila..." mírně natáhnu ruku a otevřu dlaň, čekajíc na výplatu. |
| |
| "Tak mám pocit, že tomu zaklínači bude vyplacena i odměna za ty naše upíry," uchichtnu se a dojídám své jídlo, když zaslechnu rozhovor. Hlavou při tom kývnu k pultu, u kterého stojí hostinský i ten zaklínač. Měli by se naučit používat koření, ne jen sůl a pepř, pomyslim si, když dojím. |
| |
| "Fakt jo?" vzhlédnu od jídla, otočím se a zavolám na hostinského. "Hele, platbu za dva upíry směřujte jinam, s jejich vodděláním nemá nic společnýho. Dejte to na sirotky." Když se ujistím, že mě hostinský slyšel, obrátím se v klidu zpátky k jídlu a dojím. Zapiju to vodou a rozhlédnu se po svých přísedících. "Takže co teď?" |
| |
| Krčma. "U... upíri? Boli tam upíri?" Vykokce zo seba krčmár a vystrašene vypúli oči. "Ešte horšie, než sme si mysleli..." Zamrmle si potichu a začne rukou šmátrať v dolnej poličke pultu. "A čo ešte tam bolo? Už sa to nevráti? Môžeme tam opäť chodievať bez toho, aby sme sa báli o svoje životy?" Opäť pohľadom prebodne Kregasta, očakávajúc odpoveď na jeho otázky. Po chvíli konečne rukou nahmatá malý mešec. Vyloží ho pred seba, avšak zatiaľ ho drží v obrannom zovretí dlaní. S platením sa nijako neponáhľa, zjavne sa s peniazmi lúči len veľmi nerád. |
| |
| "Dva. Každej jiný stadium. Jeden v kryptě a druhej v podzemni chodbě, která do ní vede tady ze sklepa jednoho domu ve vesnici" řeknu nevzrušeně aniž bych se otočil, ale dost nahlas aby mě slyšel. Pak popíšu který dům to je a vložím do úst další sousto masa. "Možná by stálo za to sebrat pár lidí a jít zbytky spálit, ale už by měli být neškodní..." dodám |
| |
| "Samozřejmě... víte co? Ty prachy si nechte..." zamračím se... V rukou udělám znamení Axii a podívám se krčmáři přímo do očí... "A nebo je nasypte tomu chlapovi do dalšího piva..." řeknu k němu polohlasem a trochu se ušklíbnu... Otočím se k odchodu "Stejně mám záležitosti v Ledrohu..." zabrblu nahlas a odejdu z hospody, rozhlédnu se po vesnici a přemýšlím kam dál... |
| |
| Krčma, von z krčmy. Po celý rozhovor Zaklínača a ostatných len mlčím, bokom stále opretá o pult a s pohľadom upretým na moje topánky. Jednu nohu mám prekríženú cez druhú, rozhovoru vlastne ani nevenujem pozornosť. Nič zaujímavé sa tam aj tak nedozviem. Avšak keď začujem slovo "Ledroh", prudko trhnem hlavou dohora a pohľad upriem na Zaklínača, ktorý práve vychádza von dvermi. Čože? Ledroh? Aj on to počul? Ale... Mierne pootvorím ústa, akoby som za ním chcela vykríknuť, aby stál, avšak nakoniec sa zháčim a zavrtím hlavou. Dobre, opýtam sa ho, čo o tom vie. Toto nemôže byť len hlúpa náhoda. Počet náhod na tento týždeň som už vyčerpala. Odlepím sa od pultu, na krčmára a ostatných sa ani len nepozriem a vykročím k dverám. Keď sa dostanem von, rýchlo sa začnem rozhliadať okolo seba, až kým nezbadám onoho Zaklínača. "Hej! Počkaj... chvíľu." Len dúfam, že ma naozaj počúvne a nebude ma ignorovať. "Čo... čo si to vravel o tom Ledrohu? Aké... záležitosti?" Viem, že to zrejme vyzerá zvláštne, keď sa ho pýtam na niečo, do čoho by som sa vôbec nemala starať, avšak v tejto chvíli je mi to úprimne jedno. Ruky si založím na hrudi a zamračím sa. |
| |
| "Ledroh," pozvednu obočí a sleduju odcházejícího zaklínače i tu elfku, co za ním rychle vyšla. Takže je to jasné. I oni to slyšeli. Jinak by se tam nechtěli vydat. Hodím do sebe zbytek co mám na talíři, zapiju to zbytkem pití a vstanu. Krčmáři dám peníze za jídlo. "Měli bychom jít s nimi." |
| |
| Přikývnu, hodím na stůl dostatečný obnos peněz a bezeslova vstanu. Kývnu na hostinského, a vyrazím ze dveří ven. Utáhnu si popruh svého nového meče a rychlejším krokem dojdu elfku a zaklínače. "Ledroh jo? Koukám, že ta mentální zpráva byla ve větším měřítku než jsme si mysleli" řeknu potich uaby to slyšeli jen oni. "Vy víte co tam najdeme?" |
| |
| Zakoulím očima a odfrknu si. ,,No, hádám, že jinou možnost asi nemám, co?". Zvednu se od stolu, zaplatím hostinskému za vodu. ,,Asi ne.", přehodím si své věci přes rameno a pomalu vyrazím za ostatníma. ,,Při nejhorším na mne lidi nebudou koukat jako na jedinýho pašuka. Kdyby se ten hlas znovu ozval." Znovu mě zamrazí v zádech. Povzdechnu si a počkám na ostatní před krčmou. Popřípadě s nima jdu dál a poslouchám je. |
| |
| Hlas "Ten chlap je můj ... problém" pronesu pobaveně a ještě dodám "Kterého jsem se doufám právě zbavila." Chci odpovědět i na otázku, co tu dělám, ale přeruší mě hlas v mé hlavě. Svezu se ze židle ani nevím jak a chytím se za hlavu. Bolí jen chvíli, ale stopy po nešetrném vniknutí do mysli zůstanou ještě nějakou dobu po té. Opět se vyškrábu na židli a jen mimochodem zpozoruji, že to samé se stalo i mé bezejmenné společnici. Rychle od sebe odstrčím flašku s alkoholem se slovy "Co do toho doprdele dávaj? Po dvou lokách slyšet hlasy." zamumlám to jako bych tomu ani nechtěla věřit a brala to spíše jako legraci, ale doopravdy mě to probere z částečné otupělosti alkoholem. "Taky jsi to slyšela nebo jsme vážně jen moc pila?" Právě když se ptám vejde do hostince podivná skupina. Dva zakuklenci, jeden bard a můj milý, známý zaklínač. Chvíli ho sleduji, ale když si nevšimne mé přítomnosti jen bedlivě poslouchám co se okolo děje. Neslyším každé jejich slovo a moc mi toho tedy neřeknou, ale když z mumlání další zaklínače zaslechnu známý název vesnice, o kterém mluvil onen hlas, jejich reakce mě udiví. Všichni zaplatí, vstanou a vydají se pryč. "Myslím že na mě někdo zapomněl" zamumlám si spíš pro sebe a kouknu na společnici. "Nevím jak ty, ale ja se dekuji za něma. Mleli cosi o tom městě jako ten podivnej ožraleckej hlas v mé palici a já opravdu nemíním zůstat tu sama mezi těma primitivama. Jdeš taky?" ani nečekám na odpověď a vydám se ven před hospodu. Chvíli počkám jestli se ke mně připojí ona dívka a po té doběhnu zaklínače. “Kampak, kampak? Užít si legraci beze mě?“ |
| |
 | Ledroh, hostinec Když se probudím, posadím se na posteli a pořádně si loknu z flašky rumu stojící na nočním stolku. Dalši posraty den…pomyslím si a postavím se. Prohlédnu si své svalnaté, jizvami pokryté tělo, potetované paže a přejdu k zrcadlu ve kterém vidím svůj hnědým plnovousem a dlouhými vlasy porostlý, vrásčitý obličej. Zahledím se do svých hnědých očí pod hustým obočím a prsty přejedu po dvou sotva viditelných jizvách. Vypadaš den ode dna huř, cype… Poté dojdu k almaře do které jsem si schoval své oblečení a otevřu ji. Vytáhnu své věci a začnu se oblékat. Kožené kalhoty a tunika, vysoké vojenské boty s okovanou špicí, kyrys, plátové rukavice, plášť s kápí z husté medvědí kožešiny a nakonec opasek na který zavěsím různé kapsy s osobními věcmi, měšec, čutoru a kožené pouzdro s trpasličí bojovou dýkou. Když jsem oblečen, jedním lokem dopiji zbytek rumu v lahvi a odejdu z pokoje dolů do hostince. „Keru cimru že ma ten Krkavčic či jak se menuje?“ zeptám se krčmáře a čekám na odpověď. |
| |
| Krčma, krčmička. Keď zídeš dole do krčmy, naskytne sa ti pohľad na pomerne veľkú miestnosť. Väčšinu jej miesta zaberajú stoly, rozložené tak, aby mali niektorí hostia súkromie, ale aj tak, aby mohlo medzi sebou niekoľko stolov komunikovať tak, aby na seba nekričali. S podivom zistíš to, že je tam aj dosť čisto. Pár pavučín v rohu miestnosti akoby si ani nevidel. O krčmu sa stará krčmárova manžela a zjavne to robí s radosťou. Povrch stolov je čistý, cez okná veselo prúdi slnečné svetlo a padá na drevenú dlážku. V jednom z kútov miestností stojí malý pult, taktiež z dreva, ale o niečo svetlejšieho. Je na ňom postavený malý súdok plný piva a pár drevených korbeľov, opäť pomerne čistých. Na stenách visí niekoľko lampášov, ktoré sa však zapaľujú až keď nadíde večer. Krčmár sa na teba veselo usmieva, nie je to muž, ktorý by mal rasové predsudky. A výnimočne sa zdá, že to nebude ani žiaden držgroš, ktorý by chcel nahrabať len sebe do vrecka. Premeria si ťa pohľadom a potichu si odkašle. V rukách drží pohár a handru, ktorou ho utiera. "Krkavec býva v izbe tri, ale takto skoro určite ešte spí. Nechcete si dať niečo na raňajky? Alebo niečo na osvieženie?" Zvolá na teba trochu chrapľavým hlasom a pohár, ktorý práve čistil, položí na pult, hneď vedľa súdka s pivom. |
| |
| Ledroh, krčma Chvíli přemýšlím zda mám jít nahoru a toho Krkavce vzbudit nebo chvíli posedět, pokecat s krčmářem a pořádně se najíst. Nakonec zvítězí hlad. „Tož, tak mi tu těpni to nejlepši co tu maš, k tomu korbel piva a flašu ruma.“ řeknu hostinskému a posadím se k pultu a začnu přemýšlet. Kurde, měl by si sa nažrat a dupat někam dopjerdole, ne jim tu chranit krky, cypum…ale jak sa nad tym zamyšlim, mohlo by z teho něco kapnut, no, pořešim to s tim Krkavčenkem a uvidi se, přinejhoršim zdrhnu a necham ty zasrate bandity ať tu ty cypy pobijou a poznasilňouj. |
| |
| Krčma, raňajky. Krčmár sa pri tvojom rozhodnutí na teba usmeje a otočí hlavu mierne na bok. "Eliška! Máme tu hosťa, hoď na tanier niečo dobré. Najlepšie nejaké údené, k tomu chleba, nebude pán jesť predsa burinu." Na chvíľu sa zamyslí, rukou siahne po korbeli, avšak o niečo väčšom ako tie, ktoré vidíš na pulte. "A dones aj fľašu rumu. Ty vieš, kde je. Vyber tú, v ktorej ešte niečo ostalo po tom, ako tu prišli tí mladí z dediny." Zachechce sa a otočí sa k tebe, čapujúc do korbeľa pivo. "Kľudne sa zatiaľ posaďte, moja žena vám čochvíľa donesie raňajky." Krčmár vyzerá celkom mlado, tak na 30-35 rokov. Na hlave mú rastú kučeravé, tmavohnedé vlasy, odstávajúce na všetky strany. Pod riedkym obočím sa ukrývajú dve modré oči a trochu zakrivený nos. Zuby má ešte všetky a postavou nie je síce najchudší, ale nedá sa o ňom ani hovoriť o niekom obéznom. "Budete chcieť ešte niečo alebo vám zatiaľ stačí?" Kývne na teba hlavou, keď ti jeho žena položí na stôl poriadny tanier s porciou chutne vyzerajúceho mäsa. Vedľa neho stojí asi polovica bochníku chleba a k tomu ešte fľaška rumu. Krčmár ti donesie aj pivo a položí ho k fľaši na stole. |
| |
| Ledroh, krčma Sotva mi je vše přineseno pustím se do jídla, sousta masa a chleba zapíjím pivem. Rum si necham na později pomyslím si a podívám se na krčmáře. Sou tu přijemnějši než v inych krčmach, to se musi nechat… Myšlenkami zabloudím k tomu, co by se muselo udělat kdybych se doopravdy chopil obrany vesnice. Zhruba enem dvacet koliku co mužou bojovat, to je kurva malo… Chvíli přemýšlím a zanedlouho konečně dojím svou porci a kopnu do sebe zbytek piva. Utřu si mastná ústa a posunu prázdný talíř s korbelem směrem ke krčmáři. „Vyborne, opravdu vyborne, tak dobře sem se dloho nenajed.“ řeknu uznale. „Bude to šecko, kolik korun vam visim?“ zeptám se když se podívám na krčmáře a s velkým úsilím se mi podaří vykouzlit na tváři přívětivý úsměv. |
| |
| Krčma. Krčmár si potichu povdzychne a po tvojej otázke začne na prstoch pomaly vyratúvať všetko, čo si si objednal. Potichu si popri tom mrmle popod nos slová, ktorým však ty nedokážeš rozumieť, lebo ich nepočuješ. Chvíľu sa mračí, inokedy si zas sústredene hryzie do pery. Až po chvíli sa na teba konečne pozrie a spustí ruky popri tele. "Eliška, odprac to, no ták. Nech tu nie je bordel." Kývne rukou na tanier a korbeľ, ktorý si zamazal. "No, ak to všetko zrátam, tak by to mala byť presne jedna koruna." Nastaví ti ruku a čaká na zaplatenie. "Som rád, že vám tu chutilo. Môžete prísť aj inokedy... ak sa dožijeme." Smutne si vzdychne. "Keď veľmi chcete, choďte Krkavca navštíviť už teraz. Potom by mohol zmiznúť." |
| |
| Ledroh, krčma Zašmátrám v měšci na opasku a vytáhnu po chvilce přesvědčování sebe sama vytáhnu dvě koruny které podám krčmáři. „Drobne si nech a neboj, dožiješ se, uvidiš.“ řeknu, zvednu se a zamířím ke Krkavcově pokoji. Cestou vytáhnu z jedné kapsy na opasku vyřezávanou dřevěnou dýmku. Nacpu ji tabákem, zapálím a začnu pokuřovat. Když stojím u dveří rázně na ně zabouchám a čekám na odezvu. |
| |
| Zvrat(skoro)ky "Všichni chlapi jsou jenom problém…" mumlám na odpověď a rozhlížím se po onom fešákovi. Před očima se mi zatmí. Jako kdyby někdo odpojil moje oči od mozku. Uši mě bolí. Je to neskutečný tlak, který mi tlačí uvnitř hlavy na všechny smysly. Tohle už jsem zažila. Ale tenkrát to bylo kvůli droze... Držím se za spánky, jako kdybych si je chtěla promáčknout dovnitř a snažim se hlas v mé hlavě přeřvat tím svým vnitřím, myšlenkovým: "DO PSÍ KUNDY, PŘESTAŇ UŽ!" Pravděpodobně to nezabírá… Pak to najednou všechno zmizí. Otevřu oči a zjistím, že jsem na zemi. Musela jsem se dobře svíjet. Zvednu se, opráším se a rozhlídnu se po ostatních. Všichni ti sráči na nás zíraj jak na jarmarskou atrakci. "Myslim, že to nebylo z tohohle…" olíznu si suché rty a malíčkem se začnu šťourat v pravém uchu a cukat hlavou směrem dolů, jako kdybych zbytky toho hlásečku chtěla vytřepat. Ani na její otázku nestihnu odpovědět, otevřou se dveře a vejde nějaká skupina lidí. Vypadají jak vystřižení z obrazů jednoho mého klienta z dob minulých. Kreslil vždycky ženy a muže ve zbroji v hrdých pózách. Ale tak kýčovitě, že by si z toho jeden do kalhot uchcal. Dívám se na blondýnu, která tou skupinou docela zaujatá a nejspíš i zapomněla na mě, na tu důležitější část hostince. Pokrčí rameny, vezmu láhev, nenápadně z ní upiju a postavím ji na stejné místo, kde byla předtím. Myslím, že by si toho stejně nevšimla. Konečně se na mě blondýna zase podívá. Sdělí mi výsledek odposlouchávání a odvelí se ven. Netrvá dlouho a zvednu se s odfrknutím taky. Člověk jednou nabídne pomoc a už se veze v tomhle šílenym kolotoči… Vyběhnu z krčmy, doběhnu blondýnu i ostatní a ušklíbnu se. Chvíli přemýšlím, co říct vtipnýho, perverzního, nebo prostě jenom pozdravit. Nakonec ze mě vypadne: "A já se samozřejmě musim vetřít všude..." |
| |
| Ledroh, Haldrem Asi až po minutě se dveře konečně otevřou a vykoukne z nich poměrně vysoký muž. Hned ti dojde, proč mu říkají krkavec. Dlouhé, černé vlasy, které mu trčí do všech stran jen doprovází temné oči a dlouhý, jako zobák vypadající, nos. Chvilku hledí otevřenými dveřmi ven a rozhliží se, ale pak mu konečně dojde se podívat i dolů. V očich mu probleskne pobavení, zřejmě nad tvojí výškou. "Co potřebuješ, trpaslíku?" zeptá se tě mírně skřehotavým hlasem, dál tě zatím nepozval. |
| |
| Ledroh, Krkavec „Sem tu kuli teho, že tadlecta viska je v řadne šlamastice…a podle teho co sem viděl, si tu jediny aspoň trocha v bitvě zkušeny synek, měli by sme si trocha pokecat…“ řeknu mírným hlasem a vyfouknu na něj kouř z dýmky. Náhle si něco uvědomím. KURVA! Ja tam dole nechal ruma! Dopjerdole…no nic, drapnu ho pozdějc... |
| |
| Než stačím odpovědět, je za mnou prakticky celý hostinec... "Já..." povzdychnu si... "Hádám že nebudu jedinej kdo slyšel ten divnej hlas, že?" křiknu za všema co vyšli ven za mnou... "Je zbytečný se ptát jestli sme to tu slyšeli všichni nebo ne, protože jinak bysme tu jak blázni nestáli a oklikama se na to neptali... Takže já jdu směr Ledroh... Kdo chce, může se přidat..." pokrčím rameny a vydám se k nejbližšímu rozcestí. |
| |
| Krkavec Krkavec jen kývne a nechá tě vstoupit do pokoje. Přes okno jsou přetaženy poměrně staré záclony a tak je celý pokoj v přítmí. Jinak tu najdeš na stěně povešené trofeje zvířat a luk se šípy. Postel, která je daleko honosnější než ta tvá, je v dezolátnim stavu a jsou na ni naházené kousky oblečeni. Krkavec se posadí pod okno na jednu ze dvou židli u malého, dřevěného stolu. Hlavou ti pokyne, aby si se taky posadil. "Nuže, mluv." vyzve tě po chvíli a přeměří si tě pohledem. |
| |
| Ledroh, Krkavcova cimra Vejdu dovnitř, letmým pohledem přejedu po pokoji a praštím sebou na volnou židli. Při tom stále bafám z dýmky. Chvíli se dívám na Krkavce a potom zpustím: „Řek sem si, že musim tehle visce pomoct proti tym chujum, bo sem za tudle napiču situaci tak ňak zodpovědny. Nebude to zadara, ale šecko zacaluje fojt, ne lidi.“ usměju se a vyfouknu kouř, poté pokračuji: „Jak sem si šimnul je tu asik dvacitka bojeschopnych synku, je to popiči malo, ale nic nezrobiš. Musime makat s tym co mame, kurde. V prve řadě chcu vědět kolik tu mate vozu, koni, zbrani a esli tu je ňaky kovař. Neni šanca ubranit to tu bez budovani obrany, to je kurva jasne, proto to musim vědět.“ |
| |
| "Jo slyšeli, víc než divný. Co na to odborník na magický potvory?" podívám se na něj "To já vážně den za všechny prachy" zabručím si spíš pro sebe a vyrazím zároveň se zaklínačem. Co v tom Ledrohu najdeme, co to po nás chce? A proč zrovna po nás? Pořád stejné myšlenky ale copak se dá myslet na něco jiného? Držím si vytrvalostní tempo a zpod kápě si prohlížím okolí |
| |
| Cesta. Mierne primrznem na mieste, keď sa za mnou vynorí z krčmy ešte ďalší húf ľudí. Všetci boli na cintoríne... napadne mi, keď si ich premeriam pohľadom. Okrem jednej ženy... ale všetci to počuli. Začína sa mi to páčiť čoraz menej. Dlaňou si prejdem po tvári a potichu si vzdychnem. Idú do Ledrohu, správne? Mala by som ísť tiež, zistiť meno toho, kto má toto na svedomí... a prečo to vlastne spravil. Nie je práve najpríjemnejšie, keď v hlave počujete cudzie hlasy. Povzdychnem si a pomalým krokom sa vydám za skupinkou tak, aby som sa držala na jej konci. V prípade núdze by som sa mohla ľahko oddeliť a zmiznúť. Utiahnem si remeň tulca a luk si upravím tak, aby nezavadzal. Nenápadne si pohľadom prezerám ostatných, všímam si ich pohyby a načúvam tomu, čo hovoria, pokiaľ mi to moja vzdialenosť od nich dovoľuje. |
| |
| Krkavec Krkavec si tě přeměřuje pohledem a vypadá krajně znudeně, zjevně čekal nějaký lepší plán. "Koně tu mámě celkově čtyři, potom asi tři voly. Vozy... no, dohromady bych ji tu mělo byt pět. A zbraně, krom mého luku a Ivgarova rezavého meče, nic. Jen sedlácké nářadí. A kováře tu máme jednoho, Ivgara." zodpoví ti otázky a nakloní hlavu na stranu. "Proč? Hodlaš snad postavit vozovou hradbu ? Tu ti zapalí jeden šip, co uděláš pak?" |
| |
| Ledroh, Krkavcova cimra Poslechnu si všechny počty věcí na které jsem se ptal a přikývnu. Co se týče zbraní jsem poněkud zklamaným, ale co se dá od takového zapadákova čekat, že? Vozy můžou převést volové a koně. Obojí se pak může použít při dalších pracích na obraně. Když zaslechnu jeho tón a pochybování o vozové hradbě usměji se. „Jasne, chytne to ale enem keď budeme taky debilni, že to nebudem pravidelně polyvat vodou, sice to muže vozy časem trocha pojebat, ale to je fuk. Kurva duležita je jedna věc a to ta, že vozovu hradbu ucpeš leda cestu co sa tahne skrz visku. S ostatnou obranou visky je třeba vyjebat jinak. Mam ňaky napad, uvidime. Ku zbranim- s nima tež vim jak s tym vydrbat. Teďka sa šak musim ptat tebe, napada tě něco? Bude těch dvacet synku bojovat? Poked ne, sme v piči. No ja ne, ale viska jo. Tak si musime byt jisti, kurde.“ řeknu a čekám na odpověď. |
| |
| Když dojdu k rozcestí, prohlédnu si cedule... "Hmmmmm.... Jedna vede do Ard Carraigh a druhá do Hengfors" z váčku u zad vytáhnu jakýsi svitek, ten rozmotám a začnu si jej prohlížet. Bystřejší oči můžou zjistit že je to mapa. "Takže Hengfors..." prohlásím, smotám mapu, vložím jí zpět do váčku a rozejdu se po cestě dál, směrem Ledroh. |
| |
| Zpočátku si to kráčím s ostatními mlčky. Snažím si všechny tak nějak prohlédnout. Jsme to dost zvláštní skupinka. Rozmýšlím si hlavně, co asi udělám, jestli se provalí, co jsem zač. No zřejmě mě budou chtít zabít. Co také jiného. Dva zaklínači. Minimálně jeden z nich si nenechá ujít příležitost. A když se nic neprovalí, tak tím lépe pro mne. "Cože jste se tu sešli dva zaklínači na jednom místě?" otočím se na ně zvědavá, kdo z nich mi odpoví. "Děje se snad něco zvláštního?" |
| |
| "Osud je nevypočitatelný" odpovím zlehka a prohlédnu si ji od shora dolů. Stále se mi na ní něco nezdá. "Mohl bych položit podobnou otázku, proč jsme se třeba sešli všichni v jednom městě. Proč to neslyšel nikdo jiný..." odpovím s lehkým úsměvem a pokračuji v cestě. Otázce o tom, zda se něco děje se prozatím vyhýbám. |
| |
| "Zjevně bylo souzeno, aby se stalo, co se stalo, a někdo si nás konkrétně vybral, protože jak jinak vysvětlit, že jsme to slyšeli právě my a ne nikdo z vesničanů. Navíc, každý z nás vládne nějakou zbraní, ať už fyzickou nebo magickou. Očekávám tedy, že nás tam nečeká asi nějaké vlídné přivítání z jakéhokoliv důvodu. Pokud budu uvažovat dál, buďte připraveni, že si tam dost dobře možná zabojujeme," řeknu klidným tónem hlasu, protože nemám pocit, že bych oznamovala něco nového. Rozhlédnu se po ostatních a pak se vrátím pohledem k Sileasovi. Podrbu se na hlavě, vždy se snažím zakrývat svou tvář co nejvíce posunutím kápě, ale tentokrát si ji už příliš nerovnám. Vlasy mi zakrývá, aby se nikdo nevyptával, tak co... Začíná mě čím dál tím víc zajímat, co asi jednou udělá a jak se zachová. Zrovna tak muž beze jména, co po mě občas koukne, protože si zjevně v hlavě srovnává, co jsem zač. Jsem méně ostražitá a to je špatně, moc špatně. Vzpamatuj se. Nemáš nikomu důvěřovat a hlavně se ničím neprozrazovat. |
| |
| "V tom máš sice pravdu, ale nechápu, proč by někdo dával dohromady skupinu lidí, co se ani neznají. Nebylo by lepší oslovit nějaké žoldáky, kteří jsou sehraní? Navíc je u nich jistota, že za prachy udělaj všechno. Navíc tu máme víc ras, eště nám chybí trpaslík. Možná jsme se měli zeptat toho kováře, jestli taky něco neslyšel" ušklíbnu se a dál držím pochodové tempo. |
| |
| "Jenže obyčejní žoldáci nejsou vždy to nejlepší na trhu..." odfrknu si a dám si do pusy další plátek sušeného masa, které jsem vytáhl z další malé brašničky u pasu. "A osobně mám takové tušení že tu ani jeden z nás není kdovíjak obyčejný, nemám snad pravdu?" kouknu na ženu v kápi, poté na muže co jde vedle ní a nakonec na zaklínače. |
| |
| "Hm, každý z nás asi umí něco zvláštního, má nějaké nadání, nebo něčím zvláštním je, jako třeba vy dva zaklínači," pokrčím rameny. "Co vás sem vlastně přivedlo? A neříkejte mi, že náhoda, protože tomu bych stejně nevěřila." Usměju se na něho. "Jinak, já jsem Reya." Asi bude dobré znát jména, když nás osud svedl na stejnou cestu. |
| |
| Cesta do Ledrohu. Cestou len počúvam rozhovory ostatných, prstami sa hrám s vlasmi preto, aby som čiastočne zakryla svoju nervozitu... a možno aj preto, aby som mala čo robiť. V takejto skupinke ľudí sa necítim práve najpríjemnejšie... hlavne keď väčšinu z nich vôbec nepoznám. Ešte pred dvoma dňami by sa mi táto situácia zdala ako nemožná... a teraz sama kráčam so skupinkou do úplne neznámej osady, ktorú nám do hlavy vsunul hlas. Potichu si povzdychnem a pokrútim hlavou. Do čoho som sa to vlastne zaplietla? Keď si všimnem, že sa vrava celkom rozprúdila, prejdem z konca skupinky mierne na kraj, aby som z ich rozhovoru zachytila všetky slová, ktoré by sa mi mohli zdať ako dôležité. Keď sa žena v kapuci predstaví, jemne kývnem hlavou. Je naozaj dobrý nápad, aby sme aspoň poznali mená toho druhého, keď už niekam cestujeme... spolu. "Ja som Leanna." Ozvem sa mierne zachrípnutým hlasom z toho, že som už dlhšie nič nevravela. |
| |
| "Přivedla nás sem práce." řeknu rychle, než má Kregast šanci zareagovat. "Právě onen "ghůl" na hřbitově." usměji se na Reyu. "A jinak, mne můžeš říkat Sielas z Cintry." kývnu na ní a pokračuji v pochodu. " A co sem přivedlo tebe, Reyo ?" nakloním na hlavu na stranu. "Možná jsem se mýlil, i když stále je něčím divná.." |
| |
| "Ještě jsem tedy neviděla, aby jeden malý ghůl přivedl hned dva zaklínače, s těží aby člověk potkal jednoho, ale budiž," pokývu hlavou "já prostě cestuji, nemám domov, a tak se toulám po světě. Nikde nejsem moc dlouho. Občas někde s něčím vypomohu a pak jdu dál. Není to určitě tak zajímave jako být zaklínačem. Určitě jste už viděl hodně zvláštních věcí, co normální člověk jen tak nepotká. Když tu tak jdeme, ať není ticho. Nepodělíte se s námi alespoň o jeden příběh?" Na ženu, co přišla blíže se usměji a kývnu na ni hlavou, když se představí. "Rozhodně mám pocit, že ten zaklínač něco skrývá, a rozhodně tu nejsou jen tak kvůli ghůlovi." |
| |
| "To viděl" kývnu a neubráním se úsměvu. "A ty jsi určitě slyšela, jak jsou zaklínači málomluvní. Ostatně, od příběhů nám sem osud nahrál barda, hm ?" hodím směrem k bardovi, který dosud mlčel. "To on by se s námi o nějaký příběh mohl podělit." předhodím ono téma jemu a zmlknu, což mi vyhovuje o mnoho více, než-li popisovat nějaký složitý boj. |
| |
| Otočím se na Sielase a Reyu, chvíli pozoruji jejich konverzaci, ale vzápětí se zase otočím dopředu a bezeslova šlapu dál. |
| |
| Na moji prostoduchou otázku nikdo neodpoví a není se čemu divit. Se zájmem si prohlédnu skupinu a zjistím, že většinu už znám. Sice ne jménem, ale od pohledu určitě. Mrzutější zaklínač, kterého neznám jménem nás přijme, ne sice s otevřenou náručí, ale aspoň nás nechá jít vedle sebe. Většina se začne bavit mezi sebou a já jen tiše poslouchám, neudržím se však, když se zmíní o tom že by měl mít každý nějaké zvláštní schopnosti. "No ne že bych byla obyčejný člověk ....au" prohodím ledabyle a potom syknu bolestí když se mi na cestě pod nohu připlete větší kámen a já špatně došlápnu, takže mě zabolí kotník. "Ale ani žádný přeborník v magii nejsem. Mimochodem pro ty, co mě neznají jsem Ilidia" Se zájmem pohledem sjedu ze zakukleného muže na zaklínače a barda. Všechny si je změřím pohledem, který bych určitě nikdy nepoužila na ženu a potutelně se usměji, ale dávám si pozor, aby to nebylo očividné. |
| |
| Pokračuji v cestě a mezitím, co se ostatní baví, já přemýšlím o všem, co se v posledních dnech událo a přemítám si v hlavě slova onoho hlasu, který mě uvrhnul do obětí strážného. Zpozorním, když se na mne Zaklínač otočí. ,,Ah, ano. Opravdu jsme vyprávěním příběhů proslulí. Ale, ono se těžko dá něco vymyslet. Ano, vymyslet, budu s vámi jednat na rovinu, když už spolu nejspíš budeme cestovat. Žádné příběhy ... prostě." zamručím a svraštím obočí. ,,Bardy jde v tomto ohledu rozlišit na dva ... druhy. Jedni prožívají spoustu dobrodružstvích a příhod. Druzí. Mají nudný život a většinu svých příběhů si jednoduše vymyslí. A to je můj případ, a jak jste si asi všimli. Potom, co se nám před pár hodinama stalo ... se myslet moc nedá. Neměl jsem příležitost." soukám ze sebe slova, ani si pořádně neuvědomuji, co říkám. Myšlenkama jsem pořád někde uplně mimo. ,,Eh, pardon." zakroutím hlavou a kývnu směrem ke skupince. ,,Kael Novigradský, k vašim službám" nahodím nucený úsměv a porkačuju. |
| |
| "Těší mě," usměju se na zenu a barda. Pak se zase otočím k zaklínači. "Tak mám pocit, že to vypravování bude opět na vás, protože z barda nic nedostaneme, i když jste vy zaklínači tak nemluvní." Laškovně se uculím, jak mu to přehrání vyprávění nevyšlo, rozhlédnu se okolo nás. |
| |
| Když budou chtít znát moje jméno, tak se zeptaj... bleskne mi hlavou a šlapu dál. Párkrát možná otočím hlavou abych viděl co se vzadu děje, ale jinak jen strkám dál plátky sušeného masa do pusy. |
| |
| Na nebi se pomalu začínají objevovat první hvězdy a ze světa se začne vytrácet světlo, začíná noc. (Drž hubu, i know.) "No já nevím, ale před nějakými příběhy bych rozbil tábor. Nevím jak vy, ale já přes noc putovat nehodlám." pokusím se to zahrát do kouta a zastavím se, rozhlížejíc se po okolí, zda nenajdu nějaký vhodný plácek, nakonec mne zaujme malý skalní převis asi padesát metrů od cesty. "Co tam ?" zeptám se a ukážu směrem k němu. |
| |
| "Putovat v noci není navíc bezpečné. Porozhlédneme se tam a třeba se tam bude dát přespat," zadívám se směrem k převisu. Rohlédnu se po ostatních, jestli někdo něco namítá. Pomalým krokem se tam vydám, abych to tam obhlédla. |
| |
| "takové útulné místečko. Zabírám si místo u nejhezčího z mužů ... um pokud se rozhodnu který z vás to je hoši." prohodím laškovně a aniž bych se ohlédla vidím se rychlím krokem na vybrané místo. Neběžím, ale je to tomu podobné. Rozhlédnu se po okolí a zkontroluji jak to skvělé místečko vypadá. Na můj vkus trochu vlhké, ale nemám nic proti usměji se na ostatní když se dostanou na doslech. |
| |
| Zachmuřeně si prohlédnu místo a zhodnotím možnost obrany při přepadení. Pokud usoudím, že je bránitelné, usadím se někam do stínu zády ke skále. To je teda školka. Rovnou si můžeme založit potulnej zabavní podnik "Měli by jsme držet hlídky" zabručím směrem k ostatním |
| |
| "Beru první" houknu na muže v kápi když dojdu k převisu... "Někdo musí jít pro dřevo na oheň..." dodám ještě, když se posadím na blízký pařez. |
| |
| Previs. Mierne pokrčím plecami a cestou k previsu si potichu povzdychnem. To teda bude cesta. Každý z nás je naozaj veľavravný - a najmä barda, ktorý má plno zaujímavých príbehov. A hlavne vymyslených. Partička ako stvorená pre cestovanie pokope. Bude zázrak, ak sa nepohádame už dnes večer. Každý z nás je iný, a tak budem naozaj prekvapená, keď bude každý s každým vychádzať aspoň minimálne. Keď dorazíme k previsu, iba zostanem stáť von. Naozaj nemám chuť schovať sa niekde vo vlhkom studenom kúte a okolo seba mať plno neznámych ľudí. Keďže si však jeden zo Zaklínačov vybral hliadku, jemne kývnem plecom a otočím sa im chrbtom. "Pôjdem zohnať to drevo." Zamumlem cez rameno smerom ku skupinke a vykročím vpred, pohľadom zháňajúc nejaké suché haluze, ktoré by sa hodili na založenie ohňa. |
| |
| "Jo já taky" zabručím, zvednu se a zamířím směrem les, kde žačnu shánět použitelné dříví. Příležitostně sleduji okolí a stopy. Ideálně kdyby se mi podařilo ulovit nějakou svačinku. Když se naskytne příležitost, vyzkouším nový luk. |
| |
| Převis je zhruba čtyři metry dlouhý a jen tak čouhá ze země. Jakoby tu někdo kdysi zarazil obří kámen do země. Ve svém nejvyšším bodě má něco okolo pěti metrů, žel bohu do jeho skrytu vejdete maximálně tři. V okolí je rozházené jehličí a jemná tráva. Sem tam nějaká ta větvička. Okolí tvoří jehličnaté stromy, ale asi po deseti metrech přecházejí zase v listnaté. Zem je lehce vlhká, ale ne tolik, aby vám to znepříjemnovalo spánek. Ineas, bohužel nikde nevidíš žádné stopy, zřejmě půjdete spát bez večeře. |
| |
| Dojdu s ostatními k převisu. Rozhlédnu se tam, zda je tam i v okolí bezpečno, a pak se bez dalších slov usadím pod jedním ze stromů, co jsou hned u něho. Přetáhnu přes sebe víc svůj plášť, aby mi nebylo chladno. Rozdělání ohně nechám na ostatních. Však si poradí. Snad alespoň noc bude klidnější a vyspím se. |
| |
| Celou dobu jdu se skupinkou jen tiše. Radši nic neříkám, ani nedutám. Nevím proč. Teda, vlastně vím. Celou tu dobu si tiše přeměřuji všechny muže - a později i ženy, kdy přijdu na to, že muži jsou tu moc nedostupní - přemýšlejíc, kdo by byl ochotný… Zpříjemnit se den, večer, noc, ráno… To záleží na jejich výdrži. Někdo by mohl říct, že jsem ďábelská děvka, já říkám, že se prostě ráda bavím. A tak celou dobu jdu na konci, házím si se svou zdobenou dýkou a poslouchám jejich rozhovorům. K převisu se vůbec neženu. Je mi jedno, kde složím hlavu. Jsem schopná klidně si vyšplhat na strom a ustlat si tam. Zůstanu teda stát venku a koukám se na čarodějku, které jsem v krčmě pomáhala zachraňovat onoho chlapíka. Sakra. Krčma. Pivo. Teplo. Mužská těla, napnuté svaly, zájmem rozšířené zorničky, tichá slova, šeptaná do uší. Sakra. Soulože mi opravdu lezou silně na mozek. Začnu si s dýkou trénovat různé hody a připadám si, jako kdybych trénovala do cirkusu. Ale stále zůstávám tiše. Udělám ze sebe takovýho tichýho člena. Hehe. Budu si hrát na hraničáře amatéra. … nebo radši ne. |
| |
| Nasbírané dřevo donesu zpátky k táboru, několik kameny utvořím ohniště a zalovím v torně. Vytáhnu křesadlo a zapalím malý ohíček a postupně přikládám. Když se oheň rozhoří, bezeslova se zvednu a sednu si opět do stínu a opřu se o skálu. Když se vrátí elfka co šla také na dříví, jen se na ni zadívám a odhaduji jak zdatná v divočině je. Tohle bude dlouhý cestování. |
| |
| Noc probíhá poměrně v klidu, v okolí šustí jen listí a občas spadne na zem nějaká ta větvička. Za tři hodiny bude svítat a zrovna drží hlídku Leanna. Lesem sviští líný a příjemně ochlazující vítr, který tě udržuje vzhůru. Občas ti hlava klesne mírně na stranu a zavřou se ti oči, ale nikdy né tolik, aby jsi pořádně usnula. Zrovna je jeden z těchto momentů a tobě hlava klesá na rameno. Když se narovnáš a otevřeš oči, nemůžeš uvěřit svým očím. Zhruba deset metrů od skupinky stojí dva medvědi. Oba mají rudé oči a jsou větší než kůň. Také ucítíš zápach hniloby, který od nich táhne. Dojde ti, že to nebudou obyčejná zvířata obývající tento les. Také mají místy šedou srst a místy jim zase vylézají žebra a maso. Jakoby je někdo vyhodil z márnice... |
| |
| Les, návštevníci. Pri pohľade na dve "milé" zvieratká zamrznem uprostred pohybu, ktorým som si odhŕňala vlasy z tváre, keď mi ich do nej vhnal studený vánok. A to som si myslela, že budem mať pokojnú noc. Ľavou rukou začnem opatrne šmátrať po luku na chrbte, druhou zas po šípoch. Pomalým krokom sa premiestňujem smerom k ostatným tak, aby som spôsobila čo najmenej hluku - pohľad neustále upieram na medvede s prstami položenými na letke jedného zo šípov v tulci a s lukom v ruke. "Nieže by som vás chcela budiť zo sladkého spánku, ale máme spoločnosť. A nemyslím si, že práve vítanú. " Zašomrem pomedzi zuby smerom k ostatným, aj keď som od nich ešte hojný kus. Len dúfam, že aspoň jeden z nich bude len v polospánku a začuje ma - lebo inak ich bude čakať o niečo tvrdšie zobudenie. Jemne natiahnem tetivu a namierim na jedného z medveďov. Zatiaľ však vyčkávam, prsty sa mi mierne trasú. |
| |
| Ještě než vůbec Leanna něco řekne, vzbudím se... Chvějící se medailon není zrovna příjemná věc na klidný spánek. Okamžitě popadnu stříbrný obouručák, hodím na sebe nějaké oblečení a tichým, svižným krokem se dostanu k Leaně. "Ostatní ani budit nemusíš... Stačí toho druhého zaklínače... O tohle bysme se měli dokázat postarat sami..." kývnu na ní a promnu si své rozpuštěné vlasy. Bohužel při spěchu u vstávání sem si nestačil vlasy stáhnout koženým provázkem, tak je mám rozpuštěné. Jsou cca až po ramena a zčásti mi lezou do obličeje. |
| |
| Bezeslova otevřu pomalu oči a ze sedu se pomalu vysunu po kameni na nohy. Luk který jsem celou dobu držel v ruce natáhnu a založím šíp. "Miř na oči" žašeptám potichu k elfce. Ta mě určitě slyší dostatečně. Prohlédnu si stvoření co to je za fešáky. Kurvadrát zase medvěd. Mám novej meč... postesknu si hořce Naštěstí tu není žádná řeka a vodopád Namířím pečlivě pomalým pohybem na oči jednoho z medvědů. |
| |
| Rozespale otevřu oči, i když jsem spala jen tak na půl, abych byla v pohotovosti, kdyby se něco dělo. Když si všimnu, že se ostatní zvedají a přesouvají, opatrně a pomalu udělám totéž. Potichu vytáhnu svůj meč a snažím se co nejméně slyšitelně dostat blíž, když si všimnu těch dvou medvědů. Jsem připravená hned bojovat, kdyby si nás všimli a zaútočili první. |
| |
| Celou noc se stále převracím z jednoho boku na druhý a nedaří se mu usnout, nevím čím to je. Zda novou družinou, které stále plně nedůvěřuji, nebo vnitřními pocity. Po nějaké době však konečně upadnu aspoň do částečného spánku a konečně začnu odpočívat. Né na dlouho. Potemnělá chodba osvětlená pouze párem svíci. Až ubíjející šeď a absence ostatních barev. Ticho. Ticho, které přeruší až kroky. Jsou jemné, rychlé a přibližují se. Když jsou téměř na dosah světlu, které vydávájí svíce, celou chodbu zahalí tma. Pod párem svíc proklouzne stín, tak rychle jak se zjevil zase zmizí. Svíce se opět rozsvítí. V tom momentu můj sen skončí. Spíše je přerušen třesoucím se přívěškem a děním kolem mne. Nemám čas přemýšlet, co měl ten sen o Kaer Morhen znamenat, neb to vypadá, že ti medvědi nepřišli na čaj o páté. Vyšvihnu se na nohy a plynulým pohybem tasím meč. "Nějaké nápady ?" pronesu k ostatním a přípravím se k boji. |
| |
| Návštevníci, les. "Na to je už asi trochu ne..." Ani nestihnem zaklínačovi odpovedať, keď kútikom oka zbadám, že sa začnú ostatní zobúdzať. Som presvedčená o tom, že sa Sielas zobudí sám, tak sa iba mierne posuniem do boku, aby som mala lepšiu polohu na streľbu. "Ja mám jeden nápad... čo keby sme ich zabili? Neviem ako vy, ale podľa mňa nevyzerajú práve priateľsky." Hlasným šeptom s mierne sarkastickým podtónom odpoviem Sielasovi na jeho otázku. A dajú sa vôbec zabiť? Mierne zvraštím čelo, keď pohľadom dôkladne prejdem po návštevníkoch. Trčiace rebrá, holé mäso a smrad. Mám taký pocit, že oni sú už dávno po smrti.... môže niečo umrieť dvakrát? Pohľadom naposledy rýchlo prejdem po ostatných, nechcem príliš dlho otáľať, nech sa k nám medvede nedostanú príliš blízko. Tetivu napnem ešte o niečo viac, zamierim na jeho hlavu, miesto tesne nad jeho ňufákom, priamo medzi oči. Pustím tetivu a rukou sa okamžite natiahnem po druhý šíp. Len dúfam, že Zaklínači zakročia... veď toto je predsa ich parketa, nie? |
| |
| Těsně před tím než Elfka vystřelí z luku, udělám gesto rukou a tiše zašeptám "Quen". To by kolem mě mělo udělat jakýsi štít který může napohled vypadat jako štít tvořený elektrickými výboji. Ve chvíli kdy elfka vystřelí, vyběhnu směrem na druhého medvěda, špičkou mého obouručního meče napřed. Když už jsem u medvěda, pokusím se o spodní sek, přímo na jeho krk. |
| |
| "Proč hned násilí? Očividně přišli jen na trochu čaje a sušenky" ušklíbnu se. "Přímo jim to kouká z těch hnisajících očiček" vypustím šíp, nečekám na výsledek a tahám a střílím další a další. Pomůžu elfce zasypat hlavu prvního medvěda sprškou šípu abychom nic neponechali náhodě. |
| |
| Medvěd který je zasypán sprškou šípů hlasitě zařve a rozeběhne se k Leanne a Ineasovi. Šípy mu bez většího poškození narážejí do hlavy a bez úspěchu padají na zem, jen asi jednomu se podaří padnout do čenichu, kde zůstane trčet, medvěd to ignoruje a běží stále dál. Je jen několik metrů od vás. Mezitím se rozeběhne Kregast na druhého medvěda, který do nýnějška stál v poklidu a nic nedělal. Když je Kregast jen několik kroků od něj, medvěd udělá něco mezi úskokem do strany a převalením. I přes svou velikost a hmotnost se zdá být hbitý. I přes jeho neočekáváný pohyb se ti však podaří vyseknout mu kus masa z pravé strany jeho hlavy. Než to však stihneš promyslet, medvěd se postaví na zadní a s obrovskou ranou ti praští do štítu, který zakolísá a zmizí. |
| |
| Střílím dokud je medvěd v bezpečné vzdálenosti. Potom luk hodím stranou a sáhnu si na záda pro meč, který pevně sevřu a vypadá to že jen čekám až mě smete. Když se na nás už už vrhá vyskočím vysoko do vzduchu a pokusím se mu přistát na zádech, ke se mu pokusím meč oběma rukama zabodnou do místa těsně za krkem. |
| |
| Dobre, takto to naozaj nepôjde, pomyslím si, keď zbadám, že moje aj Ineasove šípy sa od hlavy medveďa len odrážajú. Potichu elfsky podráždene zanadávam a poslednýkrát natiahnem tetivu. Uvedomujem si, že mierne riskujem a medveď je až príliš blízko, tentoraz sa však pokúšam zamieriť na miesto, odkiaľ mu spod kožucha vytŕčajú mäso a kosti. Kto by si pomyslel, že tie medvede budú také odolné. Kútikom oka zaregistrujem aj to, že ani Zaklínačovi sa príliš nedarí. Nemám však čas na to, aby som sa príliš dlho obzerala - medveď je na môj vkus až nepríjemne blízko a ja som zvyknutá útočiť z diaľky. Svoju dýku vyťahujem naozaj nerada a v tejto situácii by mi bola aj tak na nič. Rýchlo začnem ustupovať dozadu, aby som neskončila priamo pod medveďom. Medzitým opäť natiahnem tetivu a pokúsim sa zamieriť na to isté miesto, ako predtým. |
| |
| V momentě, kdy se štít kolem mě rozplyne, vytvořím rukou znamení Aard a vyšlu jej proti medvědovi. Jelikož je ve stoje, mělo by jej to nejméně povalit. Ihned potom se rozběhnu za ním a pokusím se na něj skočit a bodnout do něj svůj obouruční meč. |
| |
| Vzhledem k tomu, že prvního medvěda si vzal muž s kápí a ta lučištnice, rozeběhnu se rychle k druhému, kterého má na starost druhý zaklínač. Jdu medvědovi po krku svým mečem ve snaze mu jí odseknout od těla a nezranit při tom Kregasta. |
| |
| Mědvědi Medvěd, který je rozeběhnutý na Ineas a elfku vás opět překvapí rychlostí. Prudce se zastaví a zvedne se z části na zadní, jen na tolik, aby byl schopný nabrat Inease tlapou a odhodit ho několik metrů daleko. Hlasitě zařve, když ucítí, že náraz tlapy do žeber Ineasovi minimálně jedno pochroumal. Leannu ignoruje a rozeběhne se za ležícím mužem. Mezitím se Kregastovi opravdu podaří medvěda odhodit na záda a bodnout do něj mečem, boj však nekončí. Medvěd je stále na živu a obejme Kregasta tlapami, i přestože stále leží. Cítíš, jak ti pomalu drtí kosti a také tě dělí jen několik centimetru od tvého meče. Stisk mírně povolí ve chvíli, kdy se skoro odnikud vynoří Reya a probodne medvědu krk. Medvěd chrchlá a již mele z posledního, stále tě však k sobě tiskne. |
| |
| Na nic nečekám, když vidím, že je Kregast v medvědově vražedném objetí. Meč z krku medvědovi vyrvu a zkusím další sek na krk a následně i po tlapách, kterými ho drží, ve snaze ho uvolnit, aby mu už medvěd nemohl ubližovat. |
| |
| "Yrden" zařvu, a otevřenou dlaní se dotknu medvědova břicha. To by ho mělo znehybnit, což by mělo dát šanci oné ženě mu useknout hlavu a mě by to mělo dát šanci vysoukat se z jeho objetí, o což se následně snažím. |
| |
| "Žádný takový, nechat se ojet medvdem na prvním rande. Jak bych se asi ráno cejtil" zabručím a vyšvihnu se na nohy, se syknutím si promnu žebro a narovnám se. Na bolest bude čas později, jak to sakra udělal. Máchnu mečem a opět ho pevně sevřu. "Tak pojď, svoje žrádlo si musíš zasloužit" rozeběhnu se proti němu jako smyslů zbavený. Těsně předtím se sebou prásknu na záda a setrvačností projedu pod ním, při tom se mu pokusím přeseknou šklachy na nohou. Celý pohyb vypočítám tak, abych vzal v potaz jeho abnormální mrštnost. Pokud mi to nedovolí situace, jen se obtočím kolem něj. |
| |
| Les, medvedi. Potichu so zeba aj naďalej chŕlim nadávky. Zastavím sa pri jednom zo stromov, o ktorý sa opriem chrbtom. K medveďovi sa nechcem príliš približovať, ani nemám zbraň, ktorá by bola účinná nablízko. A svojim lukom ho mlátiť naozaj nebudem. Aspoň budem vedieť, že si mám do budúcnosti kúpiť meč. Stačí obyčajný, ale aspoň budem pripravená na takéto milé návštevy, kde mi luk nebude príliš nápomocný. Prečo mi to nenapadlo už skôr? Potichu si odfrknem. Nepredpokladala som, že niekedy uvidím takýchto medveďov. Keď zbadám, ako Ineas padne na zem po údere, ktorý mu zasadí jeden z našich kamarátov medveďov, znovu zanadávam. Mysli, prepána. Zatiaľ však iba stojím na mieste, s lukom v ruke a ďalším natiahnutým šípom. Nenapadne ma nič lepšie, tak len na medveďa púšťam stále ďalšie a ďalšie šípy. Aspoň tu nestojím ako kôl v plote. |
| |
| Ineasův útok slaví úspěch, útok, nikoliv Ineas. Medvěd se několik setin předtím, než se Ineas položí na záda a sklouzne pod mědvěda, zastaví a postaví na zadní. I přesto se Ineasovi podaři mečem zasáhnout nohu - a oddělit ji od těla. Cenou za tento úspěch je však velmi nepříjemná rána mědvedovým přirozením do obličeje. Ono, když někomu člověk projíždí mezi nohama, musí něco podobného očekávat. Medvěd se s obrovských řevem skláti na pravou stranu a marně se snaží postavit. Leanniny šípy konečně nabývají na efektivitě, když se mu zabodávají snad do všech části jeho těla. Na druhé straně mýtiny konečně dokončili svůj boj Kregast a Reya. Kombinace Yardu a Reyina sekáni hlava-nehlava do krku uspělo. Medvědova hlava se nyní kutálí po zemi pryč, i stisk kolem Kregasta nakonec povolil, a tak je volný. |
| |
| "Zlomil ti něco? Jak ti je?," zeptám se rychle zaklínače. Vykání odhazuji za hlavu, teď na to stejně není čas. Rychle ho vyprošťují z medvědova sevření. Pokud je to nutné, přerazím medvědovi tlapu úderem meče, jen aby byl volný. Prohlížím si ho, jak na tom je. Pomohu mu dostat se z toho. Ohlédnu se mezitím, abych se podívala, jak to zvládají ti dva. |
| |
| Vysoukám se z medvědova držení, protáhnu se, vytáhnu z medvěda svůj stříbrný meč a podívám se na ženu která se tak horlivě stará o mé zdraví. "Nic co bych nezvládl..." pousměju se na ní a otočím se zpět na medvěda. Dojdu k jeho useklé hlavě a tu napíchnu na svůj hák který mi vysí u opasku. Spokojeně poklepu na hlavu medvěda a rozejdu se zpět k ostatním. |
| |
| "Dobytku, na prvním rande ne" utřu si obličej do rukávu a plivnu na medvěda. Z bezpečné vzdálenosti mu zasazuji menší údery, které ho mají zranit lehce. Ztráta krve by ho mohla oslabit. Když se naskytne příležitost tak přiskočím a zasadím mu těžší ránu. |
| |
| Povzbudená myšlienkou, že moje šípy tentoraz skutočne účinkujú, sa s novou zúrivosťou pustím do vystreľovania ďalších a ďalších. Miniem si tu celý tulec, prebehne mi mysľou. Lepšie tulec ako sa nechať zabiť... alebo si mala proste odísť. Ešte stále je možnosť... Jemne potrasiem hlavou a odfúknem si prameň vlasov z čela. Už som v tom namočená až po uši. Asi sa nikdy nepoučím. A tak sa stal z medveďa výstavný ježko, potichu si odfrknem. Kútikom oka zaregistrujem aj to, že bitka vedľa už skončila. Jemne pootočím hlavu k Zaklínačovi a k Reyi, aby som skontrolovala, či sú všetci v poriadku. My tu stojíme proti dvom medveďom, ktorí vyzerajú, akoby ich niekto vytiahol z hrobu a čarodejnica si veselo chrápe. Aké milé. Jemne stisnem pery a opäť natiahnem tetivu. |
| |
| Po chvilce střelby a Ineasově soustavném mlácení se z posledního ježka-medvěda stává také minulost. Po přezkoumání okolí se ujišťujete, že v okolí již není nic, co by vás mohlo ohrozit, avšak asi deset metrů od místa, kde se objevili medvědí najdete lidské stopy, které míří hlouběji do lesa. Stopy přišli společně se medvědi. |
| |
| Když zkoumám stopy medvědů, všimnu si i těch lidských... skvělý... takže to nebyla náhoda otočím se na ostatní a čekám, jak na tuto novinku zareagují oni. |
| |
| Když vidím, že i medvěd na druhé straně už žádné škody nenapáchá, dojdu pomalu k zaklínači, se kterým jsem zabila prvního medvěda. Všimnu si, že zkoumá stopy na zemi. Mírně se zamračím. "Myslíte, že šli spolu?," řeknu potichu. Zvednu pohled a zadívám se kamsi mezi stromy, kam stopy míří. |
| |
| Les Samozrejme... mohla som si to myslieť, že to nebola náhoda. Tie medvede už na prvý pohľad nevyzerajú ako tie, ktoré môžete stretnúť pri bežnej prechádzke lesom. Možno v tom bola zapletená mágia... ale prečo by na nás niekto posielal medvede? Dozvedel sa o tom, čo sme počuli? Alebo to bol snáď priamo ten, ktorý nám do hlavy vrýpal ten nepríjemný, takmer detsky hlások? Odfrknem si. Ak si tu zo mňa niekto strieľa, tak na to dobre doplatí. Pohľadom prebehnem po ostatných, aby som zistila, ako sa tvária. Luk si prehodím naspäť na chrbát k už takmer prázdnemu tulcu. Neskôr sa tu poobzerám po šípoch, ktoré by mohli ostať nepoškodené. Keď sa však ozve žena, ktorá sa predstavila ako Reya, upriem na ňu pohľad. "To, že by tu boli osobitne mi pripadá až ako príliš veľká náhoda,"potichu odpoviem. "Neviem ako vy, ale ja nemám práve najlepší pocit z toho, že by sme tu mali ostať dlhšie, hoci len o pár hodín, kým vyjde slnko, hlavne ak vedia, kde sa nachádzame. Čo ak príde iná "návšteva"? A tie telá začnú o chvíľu poriadne zapáchať... Máte nejaký nápad?" Jemne pozdvihnem obočie. |
| |
| "Jsou dvě možnosti. Buď můžeme vzbudit ty dva spáče a jít po stopách, kam nás zavedou. Nebo vydržet do svítání a hned potom odejít směrem, kterým jsme se dali. Já bych raději zvolila první možnost, nechce se mi čekat, až se zas objeví nějaká návštěva o den dva později. Třeba tu osobu nenajdeme, ale třeba také ano. Zkusit by se to podle mě mělo," řeknu tiše hlavně k ženě s lukem, ale směruju řeč na všechny, jak se po nich rozhlížím. Svůj výraz v obličeji se snažím udržet na neutrálním. Vystrašená nejsem, spíš zvědavá. Jen bych nerada, aby to slupnulo někoho ze skupinky. |
| |
| Dojdu ke hloučku, který stojí nad stopami zvířat a podívám se kam vedou. Mlčky vyslechnu jak se ženy potichu a ohleduplně baví, pak se otočím ke spícím členům naší nesourodé družiny a podpořím ohleduplnost dívek k nim tím, že silným hlasem, který by je měl vzbudit houknu "vstávejte vy lemry. Jde se dál. Chrápat můžete po smrti!" Seberu si svoje šípy a zbylé vybavení, luk si nechám v ruce a projdu kolem dívek "jdem" zabručím už zase svým typickým mrzoutským hlasem a zamířím po stopách do lesa. |
| |
| Svým kočičím zrakem sleduji stopy... Jejich tvar, hloubku, směr... Snažím se přijít na to, komu asi mohli patřit... Mezitím čekám na ostatní členy skupiny, jestli se tedy někam pohnou. |
| |
| Seberu si své věci, přehodím přes sebe plášť, do kterého jsem byla zabalená, když jsem spala a podívám se po těch dvou, co tak tvrdě spí, po ženě, co cestuje zřejmě se Silleasem, a bardovi, který svým spánkem přišel o zajímavý příběh. Zatřesu s nimi ve snaze je probudit, když na ně Ineas houkl "musíme jít" a vyrazím s ním i Kregastem směrem po stopách. Bedlivě sleduji okolí. |
| |
| Potichu sa zasmejem, skôr sama pre seba, keď muž zrúkne na ostatných. Nestojím však na mieste, pohľadom sliedim okolo seba dúfajúc, že nájdem nejaké šípy, ktoré ešte ostali nepoškodené. Ak nejaké nájdem, hodím si ich do tulca a pomaly začnem kráčať za ostatnými. Šatkú, ktorú mám na krku si teraz vytiahnem hore, aby mi zakryla kúsok tváre. Potichu zívam a ospalo žmurkám, kráčajúc za ostatnými. Luk si nechávam na chrbte, avšak v takej polohe, aby som ho mohla v prípade nutnosti rýchlo stiahnuť do ruky. Už nech vyjde to porazené slnko. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR