Země Hellronu
hrálo se Denně
od: 07. listopadu 2009 21:43 do: 22. března 2010 12:46
Dobrodružství vedl(a) Michy.Machy
| |
 | Uvod Před pěti lety se u Hellronu otevřela brána ze které začali vylézat démoni a spiklenci světa. Několik dobrovolných národu Elfu, Lidí, Trpaslíku, Orku ba i dokonce měnavcu kterými byli mocní mágové, co se dokázali přeměnit v Draky. Se spojili a vytáhli uzavřít tuto bránu. Pět let se táhla tato bitva než se podařilo tuto bránu uzavřít. Všichni si mysleli že je po všem. Až do doby kdy se tyto společenství rozpadla a v Hellronu se objevilo nové zlo. V horách se vybudovala nová Království a Sillgoruss byl vyšší rasou. Zároven i Král a Vládce jížní říše rozhodl se nastolit svuj vlastní pořádek a řád. Vystavěl v horách mohutnou pevnost která se stala poměrně nedobitnou. Stával se tak mocným že si podmanil rasy které se zřekli společenství. Ti co se proti němu postavili se stali otroky pracující v dolech Kallzeru. Jediná svobodná říše která se odmítla podvolit se spojila z lidmi Vanirr na severu. Vybudovali pevnost v hluboko v jeskyních kde se snaží seskupit proti společnému nepříteli. Je jen pár odvážlivcu kteří by se vydali na jih aby pronikli do pevnosti a otevřeli bránu kterou by se vojska lidu Vanirr dostali dovnitř a nastolili pořádek v Zemi Hellronu... |
| |
| Jeskyně, Město Harogath Po několik dnu ste už v jeskyni do ktreré nikdy neproniklo slunce. Žijete zde v pokoji a lovci čas od času vylezou ven aby se vydali na lov. Jak mile se sejdou zástupci všech klanu začne se mluvit o tom jak se co nejlépe připravit na rozhodující uder. Chtějí poslat dobrovolníky do Pevosti na Jihu co by otevřeli bránu vojskum lidu Vanirr. Zástupce Keilenn, kterého si lid zvolil do své vedoucí funkce promlouvá k lidu a doufá že tak najde dobrovolníky. Keilenn: Dobří lídé, elfové a většina ras se tu sešla aby se přidali do společenství a vytáhli proti tyranovy co chce zotročit náš svět. Chci aby někdo zvás...Aby pár zvás se vydalo na misi která je vskutku sebevražedná. Hledám dobrovolníky co by se vydali na jih do pevnosti samotného Sillgorusse a otevřeli nám bránu aby naše vojska mohla dovnitř a ukončit tak tyranii....Kdo se hlásí dobrovolně?! Vyslechli ste Keilennova slova a ted se jen čeká na pár dobrovolníku co se vydají na sebevražednou misi na jih. |
| |
 | Přijezd do Města Harogath Uběhlo pár měsícu od posledního setkání z Crossem a ostatními přáteli. Dozvěděl jsem se o bráně která se otevřela a vydal jsem se tam podat pomocnou ruku. Jak mile jsem tam dorazil byla bitva v plném proudu. Dozvěděl jsem se že prusmyk je v obléháni už 3. roky...Bojoval jsem zde dva roky než se brána zavřela. Pět let se žilo v míru a v klidu. Pomáhal jsem budovat mohutné Jeskyní město Harogath které se stalo poslední svobodnou baštou která stále odolávala utlaku a nové tyranii která nese jmné Sillgoruss. Když sem se společně z vojáky vracel do Jeskyně která se mezi tím budovala v město dorazil jsem akorád na velké schromáždění. Tam jsem si vyslechl jednoho muže který zastupoval všechny rasy a kmeny tady. Vyslovil prozbu a žádost o to aby se jedna skupinka dostala tak daleko aby pomohla obrátit bitvu v lepší prospěch. Sleduji jak se věci mají a sedím stále v sedle svého koně. Nic nedávám na jeho ani sebe menší zájem, jen stále naslouchám Keilennovím slovum. |
| |
 | Od smrti mého bratra sem putoval po světě, po necelých 3 letech sem se doslechl o bráně v Hellronu.Proto sem se zase vydal na cestu,po příchodu k Hellronu sem se přidal k odboji a po dlouhých 4 letech tvrdych boju se konečně brána zavrěla... Po dalšich 5 let byl mír, věčina lidí pomáhali znovu budovat města a nové pevnosti.Když se ale začal Sillgoruss považovat za viší rasu. Přidal sem se k lidu jménem Vanirr a po příchodu do skalního města Harogath,probíhalo schromáždění.. Držim se někde ve středu chumlu a poslouchám Keilennuv proslov |
| |
 | Měla to být jen další zastávka na doplnění zásob, ale nakonec jsem v tomhle městě zůstal několik měsíců. Už ani nevim kolikrát jsem seděl v tomhle hostinci a tu ponurou atmosféru která všude panuje zapíjel pivem. "Už sem tady zatraceně dlouho, musim pryč ! Ale jak ?" zamumlám si pro sebe a napiju se piva.V téhle době neni moc dobré potulovat se sám. V hostinci je prázdno všichni se najednou hrnou ven. Co se to tam děje ? pomyslím když skrz špinavé okno vidím to velké shromáždění. Tak tam bejt nemusim promluvim tiše a znovu se napiju. Ale to co ze vnitř slyšim můj názor změní. Dobrovolníci ? No sakra proč ne !! kopnu do sebe zbytek piva a vyrazim ven. Procházím davem dopředu.Než dorazim k Keilennovi. Hej ty Keilenne !! Já se přidám tady toho stejně moc nezmužu. |
| |
 | Jeskyně V Harogathu jsem se zastavil ještě před tou událostí, kdy se zavřely brány. Chtěl jsem se nechat naverbovat, a zlomyslnost osudu mi tento osud naplnila opravdu vrchovatě. Necítil jsem k tomu městu vůbec nic. Ale když jsme se zavřeli v jeskyni, začal jsem je nenávidět. Nikoho tu neznám, s výjimkou pár nejbližších spolupracovníků, kteří moje jméno neustále komolí, všechny tu nenávidím. Nenávidím ten prostor, nenávidím, když nemám jinou možnost, než se ponuře dívat do skalní stěny a představovat si, že jsou na ní nakresleny krvavé výjevy. Alkohol nepiju - když vás většinu života někdo chce zabít, tak si pár hodin opilosti opravdu nemůžete dovolit. Tak se jen toulám po jeskyni. Znám ji nazpaměť a leze mi krkem. Chci se odtud dostat za každou cenu. Zkoušel jsem se už přidat k lovcům, ale nikdy to nevyšlo. Když bylo svoláno shromáždění lidu, stoupl jsem si na samý okraj davu. Vysoká, hubená postava v bílém plášti s kápí určitě vzbudila pozornost. Bílý plášť nosím proto, že dle legend mého národa má podobný plášť smrt. Z nudy už dokonce poslouchám projevy. Když Keilenn začne mluvit k lidu o tom, že by byla možnost dostat se ven, neváhám ani na okamžik. Sebevražedná mise - a co? Takových už jsem zažil. Vyjdu z davu, na jehož okraji stojím, sejmu si bílou kápi z hlavy, odhrnu si z tváře své dlouhé, řídké černé vlasy a odhalím svou ošklivou hubenou tvář. Zatvářím se velmi důstojně. Jsem zde cizinec a místnímu jazyku rozumím dokonale, ale sám mluvím s mnoha chybami. Tentokrát svůj přízvuk záměrně přeháním a nepřirozenost svého slovosledu ještě víc podtrhávám. Patetický vlastenecký projev mi moc nepůjde, ale zkusím to. Pane, já jsem cizinec, ale já chci vyjadřuju vděčnost vám, že vy chráníte mně. Já hlásím jako dobrovolník a já chci pomáhám vám. Já jsem dobrý bojovník. Jakoby na důkaz toho přejedu rukou po jílci svého meče. |
| |
 | Harogath Nějakou dobu jsem se toulala po různých krajích, jak jinak než abych si vydělala nějaké ty peníze. Potřebují je hlavně můj bíly hřebec a vlčice Blue. Povrchově jsem slyšela o událostech, co se zde za poslední léta děly, ale nezajímala jsem se o to. Jsou to problémy zdejších ras. Já k ním nepatřím, nepatřím k nikomu a také nikoho nepotřebuji. Bloudím z místa na místo, nějaké ty zlaťáky cinkají v měšci, takže mne nic netíží. Nechávám se vézt instinktem Jupitera. A vida, ne nadarmo se říká, že zvířata mají šestý smysl. Přivezl mne k městu v jeskyni. Naštěstí jsem se nakrmila těsně před vstupem do města, takže i když se zdržím pár dní, nebode mi to nijak vadit. Má kápě je stažená hloboko do obličeje, na zádech se houpou dva meče. Koně nechám ustájit a vejdu do hostince, kde si pronajmu pokoj. Abych nebyla nápadná, nechámsi tam donést pečené maso a pivo. Maso dostane Blue a pivo přelité do vaku podám Jupiterovi na pšilepšenou zalítím jádra. Šla jsem obhlédnout město, když narazím na davy lidí shromážděné před nějakým mužem. Zastavila jsem se v povzdálí, Blue si sedla vedle mne. Posloucháme jeho slova. Mluví o nějakém dobrodružství, a že hledá dobrovolníky. Podívám se na Blue. Tak co holka? Měla bys chuť zase na nějaké to vzrůšo? Pousměji se a jakobych čekala její odpověď se na ni dívám, pak slediju nějaké dva muže, jak se mluvčímů přihůlašují. Jeden bude jistě bojovník, jeho meč vypadá velmi... jak to říci... použitelně. Ten druhý, který se tlačil davem vypadá na nějakého elfa. Zkřivím obličej. Elfy nemám ráda.... Ještě se stále nehýbu a sleduju kdo se ještě přihlácí abych mohla předpovědět jaká pravděpodobnost úskalí by mne čekala a jestli se má vůbec cenu přihlásit |
| |
 | Vstanu z postele, rozhlédnu se kolem na město, kde jsme přespali. Do nohy mě bičuje ocasem vlk, který v zubech drží svojí misku. No jo pořád. Zamumlám a vytáhnu z vaku kus sušeného masa, přeliju to trochou vody a dám misku na zem. Vlk se do jídla s chutí pustí a já si sednu zpět na postel. Moje ruka pomalu zajela pod deku a pohladila spící tělo. Tak co lásko, půjdeme dneska dál, nebo se zde chvíli zdržíme? |
| |
 | Harogath Když se v zemi začalo objevovat nové zlo, potřeboval jsem útočiště. Jediné vhodné místo pro mně bylo jeskyní město Harogath..... Probudím se v brzkých ranních hodinách ve svém pronajatém pokoji. " Myslím že to tady moc dlouho nevydržím.....další měsíc by mě zabil....." řeknu si potichu. Sesednu z postele a přejdu po místnosti k provizorní modlitebně k raní motlitbě. Po snídani a ranní očistě se vydám dolů do hostince. Hostinský pucuje stoly, zatím zde není nikdo. "Dobré ráno.. " polohlasně pozdravím a vyjdu rovnou ven, alkohol jenom otupuje smysly. Procházím si části města, ve který jsem ještě nebyl. Lidé se při mém bloudění probouzí a město ožívá. Po pár hodinách se však všichni z ulic vytrácí. Co se asi stalo? Pomyslím si a jdu z davem. Dostal jsem se k velkému shromáždění, vyslechl si proslov. Konečně. . . Nic neříkám jenom se protlačím davem k Keilennovi. Až se k němu dostanu jenom pokynu hlavou na důkaz souhlasu a , jelikož se zde všichni mezi sebou baví, řeknu hlasitěji "Já se chci také vydat na cestu." |
| |
 | Harogath - veznica Po niekoľkých dňoch čakania v Harogathskej veznici ku mne príde stráž. Bez slova mi odomknú celu a vedú ma hradom cez chodby. Onedlho prídeme pred pre mňa neznámeho človeka. Ten zamrmle nejaké slová a potom mi položí ruku na moju pravú dlaň. "Takže, odteraz nemôžeš ublížiť alebo zabiť nikoho, kto je v tomto momente v meste. Kebyže mu niečo spravíš, to isté sa stane tebe."Cítim, že odteraz mám na čele neviditeľné znamenie. Nádheraaa...-napadne ma-a čo keď niekedy v budnúcnosti nastane situácia "zabi ho/ju , alebo on/ona príde o život" , takčo budem potom robiť? No, nateraz sa na to nemusím myslieť, tým sa budem zaoberať v tej situácii... Medzitým ma stráže vedú do zbrojovne. Tam mi odomknu putá a vrátia moju milovanú kosu a krátky jednoručný meč. Heh, už mi aj začínali chýbať. Dúfam že čoskoro natrafíme na nejakého nepriateľa, lebo sa začínam nudiť. Kosu si upevním remeňmi na chrbát a meč v pošve si pripnem na kožený opasok. Potom ma odvedú potajme na námestie, do úkrytu. Nepotrebuju všetkých vyplašiť tým, že zo sebou majú chlapíka v čiernych habitoch s maskou vo tvare lebky na tvári a kosou na chrbte. Z okna pozorujem tých, ktorí sa prihlasujú ako dobrovolníci. Hmmm, už je ich celkom dosť, mozňo sa pridajú aj ďaľší. To že ich je vela sa mi nepáči, som zvyknutý pracovať sám, ale naopak som zvedavý, aké budú mať zo mňa dojmy. Nad touto predstavou sa trochu uchechtnem. Asi im radšej hneď na začiatku prezradím, že som očarovaný, takže sa nemusia báť o svoj život a budú si môcť aj pospať. Ďalej len čakám, koľký sa ešte prihlásia. |
| |
 | Harogath-nádvoří Do tohoto města jsem přibyl tepre nedávno, lépe řečeno, jsem tu už od samotného jeho počátku, ale držel jsem se na okraji společnosti a tak jsem pro většinu mého okolí tváří dosti neznámou, jak tak poslouchám co se děje kolem mě musím se začít smát, nejde to jinak, ty bláboli zoufalců a ještě se jim na tu jasně sebevražednou akci někdo hlásí mě dostávají málem do kolen, většina lidí se na mě kouká jako na blázna a někteří i se značnou nenávistí v očích, ale já prostě nemůžu jinak. Jak skvostný to plán, bravo a bravo vykřikl jsem na shromáždění. Naprosto dokonalé utnout hlavu příšeře a tím vyřešit válku... odmlčel jsem se, načež jsem se znovu začal smát. Copak vás máma jako malí upustila na hlavu lidi? Ste blázni? Kdyby se náhodou zkupině cizinců podařilo proniknout do hlavního města nepřítele, získat důvěru, porazit stráže, nerozhlásit poplach a otevřít brány vašim vojskům, co pak? To vojsko se tam ještě nějak musí dostat nemám pravdu? Cestovat po území nepřítele, bez jistoty zásob, jídla, vody, vybavení, s minimální znalostí terénu. a I kdyby se jim to podařilo co dál? I kdyby byla brána nakrásno otevřená, čeká je bitva ve městě která kdyby i třeba zázrakem vyhráli nezajišťuje výtězství. Nepřítel má totiž další města, další pevnosti a další ambiciózní vojevůdce chystající toho současného nahradit povzdechl jsem si. To co vy potřebujete není skupina dobrovolníků vážení, to co potřebujete je několik desítek zázraků a nebo, nebo neporazitelnou armádu. |
| |
 | Harogath Vydal sem se do krajin,v nichz se mel nachazet Conan i jini clenove me tehdejsi druziny... bude-li osud chtit,svede nase kroky opet dohromady.... V lesich teto zeme nebylo mnoho zvere,coz sem pripisoval nestalosti miru a nejiste prevaze dobra v techto krajich...zasoby uz mi davno dosli a ja i muj pes sme zacinali hladovet.... narazil sem na mytinu,kde se pasla krasna srna..vypadala celkem nerusene,avsak kdyz sem ze sveho krytu namiril luk na jeji siji neco v krovi po me pravici ji vyplasilo....namiril sem tedy onim smerem... srna nekolika skoky zmizela a mne zaclo dochazet,ze v kruhu kolem mista,kde stala se pohybuje nekolik postav... muj pes,s kterym sme byli pochopitelne po vetru,vsak nenaznacoval,ze by meli byt nebezpecni... po chvili vylezli prvni..slo predevsim o mlade muze lidi a elfu..zejmena to mne prekvapilo-mnoho takle mladych elfu se na jednom miste nevidi-vzhledem k sve dlouhovekosti se elfove za normalnich okolnosti nerozmnozuji tak rychle jako treba lide,avsak pokud je nekde valka,nebo jina svizelna situace..... ..zacali se pohybovat a ja se rozhodl je sledovat..sice byli lovci,avsak tahle skupina se skladala jen z nezkusenych mladiku... ..mluvili o muzi menem Keilenn a jeho dnesni reci,jez mela byt pronesena v brzke dobe a na niz spechali.... ..po delsi ceste mne zavedli k branam mesta vbudovaneho primo v prostorach skal -snad z duvodu ochrany?....ve meste aspon doplnim zasoby... Kdyz vsak vejdu,ihned poznavam,ze to neni typ mesta,ktery bych preferoval..predevsim proto,ze se radeji vyskytuji na sirych planich s nocni oblohou....dojdu az k velkemu shromazdeni ,v jehoz centru stoji jmenovany..posloucham jeho rec a premitam o zarazeni se do druziny...kdyz si vsimnu,ze nalevo ode me stoji v davu znama osoba...ano je to Kahlan z Kaedwenu a jeji Blue mezitim se zacnou prihlasovat prvni dobrovolnici... |
| |
| Hagorath Ucítila jsem na sobě něčí pohled i Blue se náhle otočila. Rozhlížela jsem se po davech a hledala toho, kdo měl o mne zájem. Pak jsem spatřila známý elfí obličej. Pro sebe se musí pousmát. Je to ironie... Vždy jsem nenáviděla elfy, ale tento mi přijde celkem zajímavý a jsem dokonce snad ráda, že tu je. Podívám se na Blue, která můj pohled zachytí. Kývnu na ni a ona pochopí. Běží mezi nohami lidí z davu k Glorffindelovi. Já se k němu přesunu po našem způsobu okamžitě, neslyšně a zezadu. Položím mu ruku na rameno a zašeptám Ale copak copak? Naše kroky se opět setkávají? Pousměji se a poodhalím mu své špičáky, ale nikdo jiný je není schopen zahlédnout díky hluboko stažené kápi. Před jeho psem se z davu zjeví Blue a jakoby na pozdrav na něj zavrčí. |
| |
| Harogath Znudene čakám kedy sa dohlásia všetci dobrovolníci. Vydím aj, že niektorý sa rozhodujú či sa majú pridať alebo nie. Najlepšie by bolo taký 5 až 7 ľudí, menej bude málo, viac bude nápadné. No, uvidíme koľko sa ich ešte prihlási. Zatiaľ sú asi štyria alebo piati...moje úvahy preruší jeden mladík ktorý začne niečo vykrikovať na všetkých naokolo. Vetšina sa na neho pozerá s údivom v očiach a není tažké uhádnuť, že im mysľou chodia myšlienky typu "ako si to môže dovoliť?". Pozornejšie sa započúvam a keď skončí s jeho úvahou, musím uznať že je to viac menej pravda. V duchu s ním tak trochu súhlasím. Heh, tak čo sa týka dôvery, s tým nebude až taký veľký problém, pokiaľ budeme vyzerať nenápadne a ak niekoho zabijeme, nikto neutečie živý aby o nás podal správy...v duchu si predstavým 10 člennú družinu po zuby ozbrojenú snažiacu sa vypadať nenápadne v najvačšiom meste nepriatelskej ríše. Trochu sa pousmejem. Ale má pravdu s tým vojiskom. No nevadí, mojou úlohou je otvoriť bránu a potom si môžem robiť čo chcem...Z nudy sa oprem o okenný rám a pozorujem, či sa prihlási ešte niekto. |
| |
| Postavil jsem se ke Keilennovi a čekal jestli se přihlásí někdo další. Chvilku po mě se přihlásil ještě jeden elf a nějaký člověk, který se uvedl nepříliš srozumitelnými slovy, ale dalo se pochopit že mu bude ctí položit život za tento lid. Jenom tři no lepší než nic ale doufám že se ještě někdo přidá. proběhne mi hlavou mezitim co si prohlížim lidi v davu. Někteří vypadají na zkušené bojovníky . Od vojáku po příležitostné dobrodruhy. V tom začně takový hubenější muž možná ještě chlapec vykřikovat pochybné řeči o našem úkolu. Když domluví nedá mi to a musím se ozvat. "Máš pravdu lepší budu zustat tady a čekat až na nás zautočí. Něco se udělat musí a jestli to má alespoň minimální šanci na úspěch tak do toho jdu. Tvůj otec tě nevychoval moc dobře pokud odmítáš pomoc lidu který tě vzal mezi sebe. Zůstaň si tu ale nebre jim naději na lepší svět !!" moje klidná povaha byla rázem pryč. Timhle nám náramně pomuže ?? nechápavě jsem kroutil hlavou a doufal že se přidá ještě někdo další. |
| |
 | Pokoj Ubíram se snění když mě najednou opustí jeho obětí a začne štramat po pokoji s vlkem a já otevřu očka a koukám na ně jak tam blbnou a směju se pod dekou, skoro o něj zakopně a já se neudržím smíchu a vykouknu na něj. Když si sedne na postel a ucitím jeho ruku kouknu na něj a usměji se pak k němu jen natáhnu ruce aby se ještě přitulil a usměji se. Hmmm jak chceš ty zlati, ale pořádně jsme se tu ani nerozhlédly k tomu si musím nechat nabrusit meč začína být tupí To už se neptám a stahnu ho k sobě a políbím ho na usta. Krom toho dobré ráno vidím že tady už někdo měl hlad co ? S tím kouknu na vlčka který právě dojedl a hopsnul nam do postele a začal Crosse otravovat a jemně kousat. |
| |
| Chvilku se ještě mazlíme v pelechu, ale pak mě otravování vlka přestane bavit. Tak a dost, tady jsem vůdce smečky já. Vlk na mě hodí jen nechápavý výraz a pokračuje dál v kousání do mé nohy. Nezbývá mi než se smát. Vytáhnu ho na chvilku ven. Špitnu na Pen...Pak se nějak potkáme ve městě. Políbím ji ještě jednou a s vlkem vyjdem do ulic. Procházíme trhem, až zaslechnu nějaké hlasy, jdu se podívat blíž. To se podívejme, pár známých tváří...usměju se pro sebe. Potichu se přiblížím ke Kahlan s Glorffindelem. Jak tak na to koukám, sejde se tu zase celá banda. Co zajít na sklenku vína, popovídat si o záitcích. Říkám to spíš s trpkou chutí, protože jsem nějak doufal, že tu potkám Conana, ale kdo ví, kde jemu je konec. |
| |
| Harogath-setkani s prateli ..Kahlan mi zmizi z dohledu a v mziku citim jeji chlad na svych zadech.. jakoby mi to neco pripominalo..pousmeju se... ocima hledam sveho psa,abych jej pokaral,ze me vcasne neupozornil... vsimnu si vsak, ze je zamestnan Blue s kterou jiz se dal do pratelskeho ocichavani a dovadeni ...zvirata sou mnohdy moudrejsi nez lide polozila mi ruku na rameno a me prejel mraz po zadech,avsak tentokrat uz nesouvisel se strachem ..promluvila...v jejich slovech nebylo citin zadne nepratelstvi ci nesympatie... rychle sem se otocil a popadl ji,sve paze sem zalozil pod jeji,na bedrech je skrizil a pritiskl ji na sve srdce.. vim,ze kdyby nechtela,nedovoli mi to,ale nebranila se,ikdyz to mozna bylo nemistne gesto-omluvou mi bud,ze vetsinu casu travim oprosten kontaktu s "lidmi",navic mi v onu chvili prislo,ze se zname jiz mnoho zim,ne-li cely zivot...jeji telo ,v mych pazich pusobilo tak krehce...zvlastni,kdyz uvazim silu,jez se v nem nachazi.. pomalu sem ji pustil,podival se na ni a rekl: Rad te vidim Kahlan z Kaedwenu..radeji nez bych kdykoli predtim rekl ...za zady slysim hlasy recnika i nekterych muzu,ale nevenuju jim velkou pozornost ...nez ovsem opet promluvim prerusi me prichazivsi Blue Cross s pratelskym pozdravem a nabidkou popiti v hospudce...je velmi mily,ikdyz je trochu znat,ze nejsme presne ti,ktere hledal ...podivam se na Kahlan a zpatky na nej a souhlasne prikyvnu.. hvizdnu na psa,ktery se stale venuje vlcici a vyrazime pod Crossovym vedenim na zminenou sklenku (ikdyz ja dam rozhodne prednost poradnymu korbelu piva) |
| |
| Hagorath Když mě Glorffindel k mému překvapení přitiskl k sobě, nebránila jsem se sice, ale vydala jsem doufám že odpovídající zasyčení. Nadávejte jen tak v šanc svůj život... Pomatujte, že nejsem obyčejný člověi, a i když lidskou krev většinou odmítám, nemůžu popřít, že mne neskutečně láká... Pronesu tichým hlasem, tak aby mne slyšel pouze on. Pak se u nás objevil Blue Cross. Tohoto může si pamatuji jen zběžně, neměli jsem tu čest se jakkoli blíž poznat. Při jeho nabídce posezení u skleničky se trochu ironicky zasměju. Šla bych, ale myslím, že by to nebyl zrovna nejlepší nápad, pouze kdyby to byla sklenička jisté rudé tektiny... Odmlčí se s úsměvem, ale následuje je, Blue mi je v patách... je fakt, že sedět u skleiky a vypít ji jsou dvě rozdílné věci, teda alespoň pro mne. |
| |
| Nejdeme dlouho a jsme u krčmy: "U devíti nožů", jak se dovídám z nápisu nad dveřmi. Nic nóbl, normální zaplivaná hospoda, kolem spousta příživníků, co čekají na zázrak. První vstoupí Glor, já se nachomítnu k Kahlan a něco jí šeptnu, ale hned jsme oba uvnitř. V rohu odkud je dobře vidět na dveře najdeme opuštěný stůl pro šest. Jsme sice pouze tři, ale jinde volno není. Když přijde hostinský, poručím: Láhev červeného vína, dvě sklenky a pro přítele pořádný korbel piva. Vyprávíme si kdo co zažil, s čím přišel do styku o kom se povídá v poslední době. Kdo zemřel. |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro je tomu již pár let, ale kdysi mne kousl upír, stále ve mně něco z něj zůstalo, vím jak se musíš cítit. Pak beze odpovědi vlezu dovnitř a začnu poroučet pití. |
| |
| Harogath Jdeme smerem k hospudce, jejiz jmeno po chvili v dali rozpoznam jako "U deviti nozu"... cestou premyslim nad slovy Kahlan...mela pravdu - nejen ze sve chovani opiram o znalost z detstvi, kdy muzi, kteri prisli z lovu, objimali se se zenami z vesnice timto zpusobem bez ohledu na vztahy, ktere vzajemne meli, coz samo muze v ostatnich-cizich krajich vyvolavat ruzna faux pas (od tech dob moc casu v civilizovanem svete netravim)... ale predevsim Kahlan neni clovek - kdyz sem si zpetne uvedomil, jak blizko byla jeji usta od me krcni tepny, opet mi prejel mraz po zadech..tentokrat strachy, avsak ne strachy z Kahlan, ale strachy ze sve vlastni duverivosti... musim si na sve chovani davat vetsi pozor...Dale se zamerim na sledovani lidi kolem sebe - jednou tomu osud chtel, abych byl clovekem, tak bych se tak mel naucit zit..zit neprirozene jako lide, s chovanim urcovanym namisto zakonu prirodnich zakony spolecnosti... kdyz takto uvazuji, zacinam si vsimat prostredi kolem sebe, kde prevlada studeny opracovany kamen...jak nehostinne prostredi..doufam, ze jiz brzo opustime tuhle hrobku... kvuli svemu zamysleni sem si ani nevsiml, ze vchazim do hospody, zatimco zbyli dva se hovorem zdrzeli venku...sednu si k jedinemu, ponekud vetsimu, stolu, dam si pivo a jen uvazuji, zda bude pit Kahlan s nami vino (podle me predstavy by zrovna cervene vino nemelo vadit), anebo zda Cross vymyslel pro nasi spolecnici nejakou specialni alternativu ..reknu hostinskemu jeste o trochu vody pro meho psa drimajiciho u me zidle a pustim se do lahodneho moku.. |
| |
| Harogath Verbování Jak mile se začne někdo přidávat jen se sleduje děnní okolo. V tom jeden z davu začne mluvit něco o neporazitelné armádě a do toho se vloží Werhin. Keilenn jen sleduje jak se mezi nimi vedou rozepře už takhle odzačátku. Keilenn: No tak. Dos! Hledám dobrovolníky ty nemusíš chodit...Je tu pár co se přidá a jsou rádi z toho že mohou podat pomocnou ruku. Já osobně svámi pošlu svého nejlepšího muže...Velí mé armádě už pár let a v bitvě je...No řekněme že málo kdo se mu silou a odvahou, no spíše tvrdohlavostí vyrovná. Později pro něj zajdu a požádám ho aby svámi šel. Pokud se bude chtít přidat někdo další. Je nadmíru vítán. Jak mile Keilenn domluví jen kývne do davu a vedle na ty co se již přidali jako dobrovolníci. Jako odměnu vám nechá donést pro každého měšec zlatáku a informace na Pentagramu ve kterých je. Peníze by vám měli stačit na zásoby kdekoli jinde než tady ve městě...Zásoby ve městě dostanete zdarma jako poděkování že ste se přidali k této výpravě...Dostanete koně - pokud je nemáte...Mapu která vás povede skrz zem až na samé místo kde se znovu otevře boj o svobodu země Hellronu...Předem děkuji Keilenn Jak mile jsou vám rozdány povinosti Keilenn se odebírá z jeskyně ven kde je jeden muž u kamenného náhrobku. Klečí a upřeně se dívá na náhrobek. Keilenn: Příteli chtěl bych od tebe pomoct. Budeš za to dost odměněn, pokud mi pomužeš. Potřebuji aby jsi dovedl jednu skupinu na Jih. |
| |
| U Náhrobku Nějak se mi nechtělo poslouchat ty řeči co Keilenn povídá a tak sem se vydal hned po ustájení svého koně ven. Vytáhnul jsem meč z pouzda a poklekl, meč sem držel před sebou a díval jsem se upřeně na náhrobek na kterém jsem pochoval svou milovanou Valeii. Jak mile ke mě dorazil Keilenn začal mi říkat něco o tom jak bych měl jit taky a že mě čeká velká odměna. Jen jsem se na něho podíval se slovy. "Počem toužím, to mi nedáš....Ale pujdu, už jen kvuli zabití času." Řeknu scela s klidným hlasem. Pohlédnu na náhrobek a zasunu meč z pět do pouzdra. Pohledem se podívám po okolí a z hlubokým nádechem se vrátím z pět do města. Jak mile zahlédnu tu skupinku o které jsem byl spraven dojdu mezi ně. Jak mile jsem u nich pozdravím a řeknu jen pár věcí. "Zdravim, Já jsem Conan, mám vás prý vest. Ale já nejsem žádný vudce...Jsem prostě jen ten co se umí dobře ohánět z mečem. vyrazíme zítra ráno. ted se najeste a sežente si zásoby. Jak mile se ráno zbudíte zbalte si všechno potřebný jak na sebe, na obranu tak i na koně. Čeká nás cesta na Jih." Jak mile to dořeknu jdu do svého malého doupěte což je malá jeskyně. Zapálim pochoden kvuli světlu a posadím se ke stolu na kterém je měch z vodou. Napiju se a jen tak v klidu sedím a přemýšlím. |
| |
| Verbování Werhinovy připomínky ignoruji, maximálně se na něj podívám pohrdavým pohledem a dále se jeho nesmyslnou hádkou nezabývám. K sebevražedným misím přece patří, že se nikdo nikoho na nic neptá... proto je mám tak rád. Nesnáším otázky. Pohledem také přejedu ostatní budoucí spolubojovníky. Přemýšlím o nich spíše jako o soupeřích. Hledám slabá a silná místa jako na nepřátelích. Vezmu si od Keilenna měšec zlaťáků a potěžkám ho. Přečtu si také popis mise. Nechápu, proč nám ho nemohl říct normálně, ale nikdo se nikoho na nic neptá. Takové sebevražedné mise se mi líbí, kéž by byly častěji. Což o to, koně bych si vzal. Vraníci jsou nejstylovější, ale na sebevražedné misi je to přece jedno. Výzbroj by taky bodla a zásoby se taky určitě budou hodit. Když se tedy toto poněkud zdlouhavé a pro mne nudné úvodní jednání ukončí, konečně vyjdeme z jeskyně. Nadechnu se čerstvého vzduchu, rozhlédnu se po krajině (možná nevypadá nijak hezky, ale všechno je lepší než jeskynní stěna), tasím meč a vyzkouším, jak ve volném vzduchu sviští jeho břit. Pak zasunu meč zpět do pochvy. Vypadám možná jako magor, ale to mi vážně nevadí. Pak si všimnu člověka u náhrobku. Snažím se přečíst text, který je na něm napsaný. Pak si poslechnu Conanovu řeč. Vypadá docela nebezpečně, ale určitě půjde nějak zvládnout. Zdravím tě, Conane, řeknu klidně. Nepředstavím se. |
| |
| U devíti nožů Jdu kousek za nimi, Blue mi je v patách. Když dorazíme před krčmu Blue Cross se ke mě nakloní a zašeptá mi do ucha. Na jeho poznámku jen zvednu obočí a pak vejdu za nimi. Víš jak se cítím? Hmm tak to jsi dobrý protože ani já sama nevím co cítím... Usednu k nim. Blue si mi lehne pod nohy. Hostinský přede mne postaví sklenici v červeným vínem a potom odejde. Když vlčice uvidí, že v dosahu není nikdo kdo by ji pak potrestal, vyskočí vedle mne na lavici, lehne si a položí mi hlavu do klína. Já ji lehce hladím a zároveň poslouchám. Několikrát mám utkání se napít ze sklenice, ale nerada bych zažila ten odporný dávicí reflex jako tehdy. Bylo to relativně krátce po přeměně, tehdy jsem ještě nevěděla co smím a co ne. Napila jsem se mého, kdysi velmi oblíbeného červeného vína... Nebyl to zrovna nejlepší nápad... Okamžitě zapůsobil dávicí reflex. Ten den jsem měla pocit, že umřu... tentokrát už doopravdy. Po chvíli tiše promluvím. Nevíte někdo co to bylo za chlapíka, který tam vyřvával k lidem? Neznělo to špatně... aspoň by byla opět po delší době zábava.. Dál hladí vlka po hlavě jakoby nic. |
| |
| Hostinec Keilenn poslal do Hostince jednoho ze svích služebníku aby se postaral o další co by se mohli přidat na cestu. Jak mile Elf Kell dojde do hostince u Deviti Nožu at už se tu vzal kde koli je to pozoruhodné. Jak mile vejde elf dovnitř jde vidět jako vždy jen zaplivaná hospoda a neotesaní hosté. Kell přistoupí k jednomu stolu u kterého sedí pár lidi. Jak mile mezi vás přijde jen se kvám posadí se slovy. Dobré ráno panstvo. Pane Crossy tady je něco od Keilenne. Pokud prý budete i z přáteli chcít ste nadmíru vítani. A piti je na mě. Hodi na stul měšec zlatáku a odchazí. Na stole vedle měšce zbyl jen Pergament ve kterém stoji. Pane BlueCrossi chtěl bych vás požádat aby ste se přidal do skupiny která bude vedena vašim starým přitelem. Snad tuto nabýtku neodmítnete. Vím že ste ze vzácné Rasy a proto vás žádám o pomoct. Vic ste mohl slyšet na náměstí dnes ráno....Předem děkuji....P.S: Mužete si sebou vzít každého schopného muže či schopnou ženu co znáte. Jak mile přečte Blue dopis nahlas jen se na vás podívá a vy čekáte jeho reakci. |
| |
| Hostinec Můj otec? Pche, mluv za sebe, já velel armádám v době kdy tvůj národ byla jen chlupatá banda opic neschopných mluvit zavrčel jsem jeho směrem a hlasitě si povzdechl. Každopádně půjdu s vámi. Rozhodně si nenechám ujít podívanou na to jak váš plán ztroskotá zadíval jsem se Werhinovi do očí a odešel. Mé oči byli zvláštní. Rozhodně neseděli k jinak ještě skoro děckému zjevu. Byli staré. Hodně staré a jasně v nich plála krutost a nenávist. Ze shromáždění jsem zamířil do hospody kde se dobrovolníci setkali s velitelem. Nijak jsem zde nevyčníval, stál jsem v rohu a poslouchal jejich rozhovory s lehce arogantním a potměšilím úšklebkem na rtech. |
| |
| Připrava Jak tak sedim u stolu a přemýšlim. Tak se po chvili zvednu a dojdu k zrcadlu. Podívám se na svuj obličej a začnu se po chvilce holit. Ololim si vousy a připravím se na cestu. Nabrousím meč i dýku. Zbalím něco málo k oblečení. Kalhoty, vestu, a kožečinoví kabat. Jak mile jsem připraven vyrazím se projit trochu po městě. Vyjdu ven z jeskyně a jen sleduju děnní ve městě. Dojdu k jednomu stánku kde si nakoupím pár jablek a něco málo sušeného masa a nějaký pečivo. Jak mile vše mám hodim to do vaku a du se postarat o svého koně. Po chvili je kuň připraven. Naložím si věci k jeho sedlu a vyražím do ulic. Když jsem venku přemýšlim jestli mám jit do hostince u Devíti Nožu nebo si to nechat na jindy. Něco mě tam ale táhne tak mi to nedá. Když jsem skoro tam akorád vychází Kell. navzájem se pozdravíme a já vejdu dovnitř. Jak mile sem vevnitř všimnu si jednoho volného stolu vzádu u krbu. Dojdu ke krbu a cestou si u Hostinského objednám pivo a něco k jídlu. Sedím u stolu a dívám se na všechny rasy kolem v hospodě. Jak mile mi hostinský donese moji objednávku pustím se schutí do jídla. Nepřestávám ale přemýšlet o tom co tu dělal Kell. Koho tu asi hledal. |
| |
| U náhrobku Po krátké výměně názorů s tím mužem jsem se zase začal soustředit na Keilennovy slova. Moc se mu nelíbílo to pokřikování a tak to rázně ukončil. Když už se zdálo že se nikdo další nepřidá, rozdal nám věci potřebné k cestě a vydal se směrem z jeskyně. Rozhodl jsem se jít za ním. Jeho kroky nás dovedli k malému náhrobku u kterého klečel nějaký muž, Byl to barbar nejmíň o dvě hlavy větší a taky v ramenou o dost širší než jsem já. Keilenn k němu začal mluvit. Pochopil jsem že tenhle muž by nás měl vést až daleko na jih. Barbar ?? O vůdce ? No co bojovník to bude jistě dobrý jen mu dej šanci. mluvím si v duchu sám pro sebe. "Buď zdráv Conane. Říkají mi Werhin."představím se po té co domluví. Nečekám na jeho slova a vracím zpět do hostince. Kde je už poněkud živěji. U jednoho ze stolů si všimnu Keillenova pomocníka jak mluví s nějakými lidmy. Neodvážim se k nim posadit, proto se postavím k baru a s pivem v ruce se rozhlížim po hospodě. Po chvíli do hostince dorazí i Conan. Pozdravím ho lehkým kývnutím a dál sleduju dění v hostinci. |
| |
 | Přicházím do města a hledám nejbližší hospodu. Slyšel jsem, že je pár odvážlivců, kteří se vydávají pro zkušenosti a dobrodružství. Nacházím hospodu a vcházím dovnitř. jdu až k barmanovi. Promluvím na něj a on se leká, i když se díval mým směrem. Maskování je výhoda. Dobrý den barmane. Mohu se vás zeptat, kde bych našel nějaké dobrodruhy? O nějakých tady ve městě jsem slyšel. Barman jen přejel místnost očima a ukázal do rohu hospody, kde seděla parta lidí. Přišel jsem až k nim a potom jsem promluvil. Mohu se přidat k vaší výpravě? Posadil jsem se na jednu z volných židlí a vyčkával jsem odpověď... |
| |
 | V hostinci s hlavou na stole spí postava zahalená do cárů modrého cestovního hábitu, hábit je potrhaný na několika místech prodřený a dost špinavý. Boty jsou obnošené odřené a vypadají že pohromadě drží jen ze zvyku. Postavě není vidět do obličeje, ten má na desce stolu a zahalují ho prameny řidkých tmavých vlasů ze kterých by se dal stáčet olej. Postzava občas zakašle nebo zasípe. Hej cejtíš to ty trosko? Ten pach, ta aura, toho řpeci známe. To je ten měňavec, kamarád tý hory svalů která si nezaslouží chodit po týhle prašiví zemi. Postava zvedne hlavu a zkrze mastné vlasy rozespalím výrazem sleduje okolí. Má vyhublou nemocně bledou tvář, propadlé oči protkané krvavími žilkami. Poraskané rty a nažloutlé zuby. Máš pravdu cítím ho, je blízko. Možná tu bude i barbar. Mohli by mi koupit aspoň tu zasranou polívku. A cítím ještě něco, vybavuje se mi černá a stříbrná. Zahlédnu Crosse, pomalu se zvednu a šouravím krokem přidržujíce se stolů si to šinu k němu, když k němu dojdu opřu se rukou o stůl. Stolu se dotkne bledá ruka s vyzáblímy prsty, kůže je na některých místech rozškrábaná do krve. Na ukazováčku levé ruky je vidět stříbrný prsten, je to několik hadů spletených dohromady. Postava vyloženě vypadá a smrdí jako stoka. Crossi ty starej pardále chrrrrr ty si mě asi nepamatuješ viď? Když promluvím z úst se na svobodu dostane smrtící dech. Vůbec se s nim nebav. Prostě mu řekni ať ti koupí nějakej ten tvuj zpropadenej chlast ať si můžeš dál vylejvat mozek. Zklapni! Já jsem Uru, něco sme spolu zažili. Prosimtě neměl bys pár drobnejch sem totálně švorc a pár dnů sem nejd. Neviděl si Conana? Jak se mu daří. chrr chr chr Je vidět že se sotva držím na nohou, při dalším kašli se držím za hrudník, zkurvená bolest, zkurvenej život. Okem si všimnu ostatních co s ním sedí u stolu. Když mi oči spočinou na ženě ozve se hlas v mé hlavě. Máš pravdu můj mrzský příteli, je to ona kterou cítíš. Nevím co je zač, ale člověk to není. |
| |
| Pokoj a cesta Koukam jak se po chvilce zveda jde s vlkem ven tak jen smutně přikývnu a vylezu také,opláchnu se a jdu ven si troch nabrousit svu meč, když tak stojím a čekám uvidím Crosse jak kolem projde v doprovodu mých známích a takse jen usměji a popoženu koáře aby mi to udělal a jdu pak rovnou za něma. Otevřu dveře a potichu vejdu do místnosti ale to mě muj vlček už ucití a rovnou běží ke mě a skočí na mě, celkem už važí ale něco ještě ustojím. Jdu rovnou za něma a Crosse obejmu ze zadu kolem krku a pohlédnu na ně. Zdravím přátelé, jak se máte a copak vás tu přivadí?? Stojím u Crosse a vlk lehne k mým nohám a já se otočím po hlase jelikož někdo zase potřebuje pomoc jakmile dočte i Cross svuj dopis jen se pousměji jelikož jediny kdo by mohl chtít aby šel Cross je Conan. Moje ruce spočívají na Crossovi a čekám jak bude ůbec on reagovat na tohle vše. |
| |
| U devíti nožů Na elfa reaguji pouze opovržlivými pohledy. Elfy nesnáším... Tiše sedím. Sklenice jsem se ani nedotkla. Jen jsem kývla na Penelopu, že si ji klidně může vzít. Poslechla jsem si co bylo napsáno a pergamenu a pousmála jsem se. Pak přišel ten podivný muž. Byl mi nechutný. Takový odpor k někomu jsem snad ještě nezažila... promluvil ke Crossovi. Jeho slova mne zarazila. Oni se znají? Znovu si ho přejedu pohledem a oči mi utkví na stříbrném prstenu. Musím si na měj dávat pozor... Pak jeho oči zabloudí na mne. Podívám se mu zpříma do očí a výhružně mu ukážu své tesáky. Blue vedle mne se posadí a začne na něj nenávistně vrčet. Cítíme z něj něco zkaženého... |
| |
| Hostinec U Devíti nožů Sedíme chvíli v hostinci a já žízniv dopijím druhé pivo...Kahlan akorát položí svou otázku, když se začnou scházet naši známí.Nejprve jakoby je chtěl uvést, vkročí do hospody honosně oděný elf,který zamíří ihned k našemu stolu,promluví na Crosse a představí se jako Kell.Nechá na stole měšec a pergamen.Jakmile Cross začne číst,objeví se u něj Penelo tak lehce a neslyšně, že ani můj trénovaný sluch ji téměř nezaregistruje nebejt vítání jejich vlka...nebo že už by to bylo tím pivem?Anebo je to zaměřením mé pozornosti na muže u baru,jenž nás sleduje.Vejde Conan,ale jeho stylem prostě projde aniž by se rozhlížel a tak nás snad ani nezaregistruje.Už chci vstát,ale přijde další cizí muž,který nám nabízí svůj doprovod..Evidentně se stáváme populární výpravoupousměju se.Stačím jen souhlasně kývnout a následně zaznamenám řekněme blížící se puch...i můj pes se probral z dřímoty aby se podíval kdo,nebo co to je...Upřímě v duchu polituji Kahlan s jejími zbystřenými smysly Objeví se muž jenž se představí jako Uru,nebo tak nějak(přes jeho neustálé sípání mu neni moc rozumět) a začne mluvit na Crosse.Ten muž vážně nevypadá dobře..napadne mě a přemýšlím nad krásou širých lesů,které jsem vyměnil za městský shon...A dost,ať je ta mise sebevražednější a ať vede do jakýchkoli míst této země,nic nemůže být horší než další pobyt v téhle stoce zvané město..Stoka?..stoka mě napadla díky nekončícímu zprostředkování muže..Začínám velmi okatě balit své věci..Potřebuju na vzduch-ven z města..Počkám už jen na dohodu o nějakém srazu a půjdu.Můj pes má na věc velmi podobný názor. |
| |
| V Hostinci Sedím u stolu v rohu vedle krbu a jím když v tom ke mě přistoupí 3 urostlí muži. nějak si jich nevšimám až do doby než jeden začne mluvit. A hele jestli pak to neni ten hromotluk co nás obral o peize hoši..Tak co já a moji přátelé sme žizniví nechtěl bys nám vrátit naše penize? Začne se smát a nakloní se ještě blíž než už je. Já vim co jsi zač V tom jen natočím hlavu a tichým hlasem mu řeknu. "O peníze si přišel a přídeš ještě o něco." Ten další co sním je se ho snaží odtáhnout pryč se slovy. No tak dem ten asi nic nemá...Podáme si ho venku. Jak mile se ale ten co mluvil jako první otočí sáhne k pasu na dýku kterou mě chce bodnout. Čekal jsem takovou reakci a rychlím pohybem jsem vstal ze židle a popadnul jeho ruku ve který držel dýku. Ruku jsem mu překroutil tak že se mu dýka zabodla do hrdla. Vytáhnul jsem z pouzdra meč a postavil se sním spříma proti zbylím dvěma mužum. Meč jsem si opřel čepelí o pravé rameno a čekal co se bude dít. Muži jen odtáhli svého mrtvého kumpána s omluvou. Sakra chlape....Seš jen velkej přitroublej Barbar....Ale všechno dobrý nech si ty prachy, my už je stejně nepotřebujem. Jak mile to dořekli odtahovali jeho tělo ven z Hostince. Zasunul jsem meč z pět do pouzdra a posadil se spátky ke stolu abych dojedl jídlo. Podíval jsem se po lokále a většina těch co pili nebo jedli se ještě neodtrhli pohledem od mého stolu či místa kde sedím. Jen sem je přejel pohledem a zakroutil při tom hlavou. Z novou chutí jsem se pustil z pět do jídla. |
| |
| Jakmile jsem uslyšel, že je mohu následovat, rozhodl jsem se, že si půjdu sbalit. Odchýázel jsem a ještě jsem stihl zaslechnout, že za hodinu odjíždíme. Vyšel jsem z hospody a zamířil jsem k hotelu, ve kterém jsem měl pronajatý pokoj. Tam jsem si naostřil svůj meč a hraničářský luk. Vzal jsem si toulec s šípy a opatrně jsem hroty namočil do jedu. Dále jsem si vzal další věci, které budu potřebovat. Montymu jsem ještě dal nažrat a potom jsem zamkl pokoj a klíče jsem odevzdal majiteli hospody. V hospodě jsem si dal ještě pivo a šel jsem čekat ven. Při tom jsem se nekonečně nudil. |
| |
| draco1673.jpg Kolem začala až nápadně houstnout atmosféra...přišel ke mně Uru-Sairon... Brachu, pár drobáků? Jasně, tady jsou...podám mu několik mincí...Co by jsi řekl tomu, vydělat si je poctivou prací? Podle toho co jsem se doslechl se setkáš i s Conanem. Dívám se na to co zbylo z kdysi legendárnho bojovníka. Tak snad aby jsme šli všichni balit, pokud nemá nikdo nic proti, na tuhle výpravu vyrazíme! Sraz za hodinu před touhle hospodou. Zvednu se od stolu a v doprovodu Pen, držíc ji za ruku odcházím zpět do hostince, abych pobral svých pět švestek a zanedlouho se s ostatníma scházím připraven vyrazit. Celou dobu se mi motá pod kroky vlček a občas se sám přistihnu, že bych jej nejradši poslal k ledu jedním jediným kouzlem. Nedůtkivý pohled Pen mi ale vždy připomene, že by to nebyl právě nejlepší nápad. |
| |
| V Hostinci Bravo, opravdu působivá práce pane....Conane? zeptal jsem se barbara drobet nejistě a přisedl si k němu. Nevypadám vůbec nebezpečně, právě naopak, z celého mého chlapeckého vzhledu čiší naprostá neškodnost, s výjimkou k tělu příliš starých očí. Jak jsem řekl působivá práce, místo aby jsi ho jen vyděsil, rovnou jsi ho zabil, udělalo to na mě dojem příteli. pokračoval jsem s veselím úsměvem na rtech. Každopádně, slyšel jsem že vedeš nějakou sebevražednou výpavu za záchranou světa, je to pravda? |
| |
| Hostinec Jak mile dojídám jídlo přijde ke mě ke stolu jeden muž co mě osloví a přisedne si. Jen ho přejedu pohledem se slovy. "odkud mě znáš? Nic pro mě neznamenal a nechávat žít takovouhle špínu nemá cenu. Jo bohužel jsi slyšel správně. Mám dovést pár lidí na Jih to asi jen proto že znám tuhle zemi dost dobře...Proč chceš se snad přidat?" Jak mle dopovím napiju se zbytku piva a vyčkávám jak bude reagovat onen muž co si přisedl. |
| |
| Hostinec Na tváři mi stále pohrával onen úsměv. Ani ne příteli, jak bych to tak řekl mám svůj život rád a jsem schopný žít pod vládou kohokoliv společenský jsem se zasmál. Spíše se divím tomu že tak inteligentní a schopný válečník jako jsi ty plýtvá svím životem na jistou smrt. Jak už jsem říkal na tom shromáždění, to co tohle město potřebuje není sebevražda hrdinů, ale hrdinové v čele armády. |
| |
| Hostinec Rozhovor Jen se pousměju nad tím co řekne a odpovím mu. "Třeba na tu armádu bude čas. A já neplítvám svím životem...Sám uvidíš když pujdeš...A pokud budeš moct přivolat takovou armádu jak říkáš. Tak tě rád uvidím po mém boku". Dořeknu a pomalu se zvednu od stolu na kterém nechám dva zlatáky. Poté se vrátim k rozhovoru. "Tak co jdeš snáma a pak přivedeš svoji armádu nebo tu budeš jen sedět...víš Bránu otevřeš kdekoli. Pokud k tomu budeš mít možnost." Nakloním se k tobě a skoro v šepotu promluvím. "Já vim co jsi zač...Přiteli." Poté se odeberu ven z hostince kde stojí už pár dobrovolníku. |
| |
| Hostinec S povzdechem jsem vstal a zamířil za ním. Víš Příteli, kdyby pro mě bylo tak jednoduché z téhle strany otevřít bránu, netrčel bych v tomhle zapadákově, ale byl doma ve svém paláci. Povzdechl jsem si. Omlouvá tě že o tak složité magii nemáš potuchy, ale můžu tě ubezpečit že něco takového nejde udělat za pochodu nebo uprostřed boje ani náhodou. podotkl jsem. |
| |
| Před Hostincem Jen se na něho otočím se slovy. "Máš pravdu já a magie to neni to praví nemám rád kouzla...Jen sem si oblíbyl ty co je umí použivat. Brzo je poznáš přiteli." dopovim a dojdu do stáje pro svého koně vyvedu ho ven a čekám na ostatní až se tu všichni sejdeme a budem moct vyrazit na cestu. Jak tak stojím před hostincem všimnu si známé tváře. "Uru jsi to ty? No páni to je snad věčnost jak se daří přiteli?" |
| |
| Před hostincem Na jeho slova jsem mu odpověděl prostým zamručením, načež jsem si "ukradl" jednoho z kvalitních koní nacházejících se ve stáji a se znuděným výrazem se na něj vyšvihl. Doufám že nebudeme čekat moc dlouho Conane, nejsem zrovna trpěliví...člověk ušklíbl jsem se při té představě |
| |
| Kahlan na mě vytasí zoubky. Hm takže upírka, to už se dneska jen tak nevidí. Pamatuješ jak jsme kdysi hledali vlkodlakakvůli slinám? Upíří takyjdou použít, ale nemají takoví účinek. Dávej si na ní bacha. Naoplátku se na ní usměju. Bledá vrásčitá tvář s řídkým tmavým strništěm, nažloutlé zuby a rozpraskané rty. Dříve to mohl být pěkný úsměv od naivního mladíka, teď je to škleb nahrbeného zevnitř se rozkládajícího ztroskotance. Ale oči, oči jsou pořád stejné, tmavé ale planoucí. Poděkuju Crossovi a schrábnu mince, při zmínce o poctivé práci mistr promluví. Poctivá práce? hhh Pamatuješ kdy jsis vydělal na tu tvojí kořalku naposledy poctivě? Byla to krčmářova tchýně, chtěl se jí už zbavit, tak si mu s ní pomohl. A stylově. Mohl si jí zabít rychle ale ty jsi na ní tu hnusnou kletbu, její poslední týden musel být strašný. Vidíš dost se mi podobáš. Sklapni! Byla to chyba. Chyba? Prostě si chtěl vědět že bude trpět, jsi dobrý učedník. To zní docela dobře chrrchchrr, pujdu si to zařídit. Pustím stůl a pomalu se doploužím k baru. Od hostinskýho vykoupím svůj vak a dám si nějaký podřadný víno který do sebe hned kopnu a chrchlajíce odejdu z hostince. Před hostincem zkontroluju obsah mého rance: knihy, kotlík křídy svíce ampule a bylinky. Je tam všechno. Najednou na mě kdosi promluví, zaostřím na něj, je to Conan. Bohové a je to tady, zase nebude klid. Mlč! Zdravím tě příteli, dalo by se říci že to sem já. hahaha chchrrr chrr Z pozasmání dostanu další záchvat hnusného kašle. Daří se mi pořád stejně, dalo by se říct. V hospodě sedí Cross, prej se něco chystá. Asi se k vám přidám, kde se mám hlásit, fasuje se doufám nějaká motivační částka. Ha ha ha chrrrrr Ještě ho můžeš obejmout a líbnout na tvář, dělá se mi z tebe špatně. Mě je z tebe víc. |
| |
 | Před Hostincem Jdu kolem hostince a zaslechnu nějaké řeči o tom že se chystá nějaký zátah na jih. Jen se rozhlížím a zahlédnu známou tvář. Přijdu bliž a je vidět že Barbar je asi o hlavu a pul menší nežli já. Jak mile stojim za ním položím mu paži na rameno se slovy. Já jdu taky Barbara....Ha ha ha ha Kde se tady Bereš ty Cimmeřane jeden? Mohlo mě napadnout že tohle se neobejde bez tebe. Jak mile to dopovim jde vidět jak je Conan překvapený. Popis Mám asi tak přez dva metry modré oči a oholenou hlavu přez jejiž pleš je velká jizva. Mohutná svalnatá postava ale ani ne tak jako ta Conanova. Na zádech mám dvoubřitou sekeru a na pasku mám pár vrhacích nožu. Kalhoty jsou potrhane a tmavé barvy. Boty mám spíš jen z kožešiny než z kuže a kožešinu co mám na kalhotech a botech je bílé barvy. |
| |
| Když se začali všichni zorcházet, zvedla jsem se také. Blue seskočila z lavice a radostně pobíhá kolem mne. Už ji nebavila ta nehybnost, je zvyklá neusále bloudit přírodou po mém boku. Odešla jsem směrem, kde je můj pokoj. Pobala jsem si z něj všechny mé věci a hodila hostinkému několik mincí. Pak jsem odešla do stájí za svým Jupiterem. Napojila jsem ho a potom jsem se pustila do čištění. Potrpím si totiž na bílé barvě jeho srsti. Nejdříve použiju hřeblo a potom ho kartáčem dočistím, samozřejmě mu kopytním háčkem vyberu z kopyt. Pak ho nauzdím a nasedlám. Své zavazadla popřipnám k sedlu a uskládám do sedlových brašen. Potom se bez pomoci třenů vyoupnu na jeho hřbet a přijedu na místo setkání. Blue se klusajícímu hřebci proplétí mezi nohama. Jsem dokonalým kontrastem svým zvižatům. Jsem zahalena v černé naproti jejich bílým srstem. už z dálky poznávám Conana. Jupiter se očividě v přítomnosti ostatních koní chce předvést. Nacválá a nechá tak vítr aby si porával s jeho dlouhou hřívou a ocasem. Téměř se zdá, že se jeho nohy nedotýkají země nebýt klapotu podkov. Přesně vedle Conana Ho tichým syknutím zastavím. Jupiter si to však mus žít a tak se ihned po zastavení vzepne na zadní, žímž poplaší ostatní koně. Já se nemohu ubrnitúšklebku a poplácám ho po číji. Blue sisedne vedle Jupiterových, teď již klidných nohou. Zdravím vás a hlavně tebe, příteli Podívám se na Conana a s úsměvem se zlehka ukloním. |
| |
| Harogath Chvíľu potom, čo skončí zhromaždenie, mi stráź povie, že asi o hodinu výprava vyráža. Všetky zásoby a mešec peňazí sú už nachystané na koňovi pre mňa určeného. Donesú mi ešte mále jedlo, niekoľko krajcov chleba, džbán s vodou (Trochu vína by ich zabilo!?) a malú časť z pečeného prasaťa. Nie je to hostina ale postačí to nato, aby som sa nasýtil. Teraz už len musím počkať kým neprejde tá dlhá, nudná a jednotvárna hodina sedenia a pozerania do steny. |
| |
| Před Hostincem Sleduju děnní kolem hostince a taky začnu reagovat na ostatní jako reaguji oni na mě. Natočím hlavu na Shira se slovy. "Neboj uteče to poměrně rychle...Tedy doufám" Pak ke mě přikročí Uru a začne mluvit o tom že v Hostinci byl Cross a ted nejspíš že jde snámi. "No příteli nevim jestli se dávaj nějaký peníze předem...Já nic nedostal. Jdu tam jen kvuli zabiti času ale výbava a všechno co se toho týče, by ti měli dát stráže zdarma co jsem teda slyšel." V tom ke mě přikročí mohutný obr a já se jen pousměju a pozdravím ho. "No né Jestli to není náš Pul-Obr kde ty se tu bereš? Nevěděl jsem že jsi ve městě." Ani nestačím nachystat své věci a už vedle mě stojí Stará známá postava na bílém koni. Jen jí se slovy a mírným kývnutím pozdravím. "Zdravim tě Kahlan." Hned na to si už přidělám sedlo s vyzbrojí a čekám až se ukáže zbytek skupiny. Popis Dlouhé hnědé vlasy sahajíci na ramena. Na čele černou koženou čelenku pod kterou se skrývají zelené přihmouřené oči. Drsný výraz na tváři. Na krku se houpou 4 lví zuby a mezi nima uprostřed kruh který mi připomíná znak otroství. Pár jizem na svalnatém těle na kterém je připásaná přezka která drží meč na zádech pod pravím ramenem. Svalnaté paže na kterých je také pár jizev ale nejhezčí co tam jsou tak rány od tří drápu na pravém ramenu. Část břišných svalu se schovává pod koženým páskem na jehož pravém boku je dýka. Černo šedé kalhoty se schovávají v kožených botách na kterých je kožešina z černo bíleho vlka. |
| |
| Hostinec - Před hostincem Pozoroval jsme dění v hostinci a kromě rychlého vyřešení problému Conana se třemi muži se nic nedělo. Otočil jsem se k baru a porušil si ještě jedno pivo. Že se tu ale schází společnost. pomyslel jsem si. Najednou se odněkud vzal shrbený muž v černém a něco si pro sebe mumlal objednal si víno a byl pryč. Jeho zjev byl příšerný, bledá tvář a krvavé oči naháněli strach. " Brrr !!" když odešel jen jsem se otřepal. Obvykle nemam s lidmi co se nějak liší od okolí problém, přeci jen jsem pulelf, ale stát poblíž tohohle mi nebylo dvakrát příjemný. Hostinec se pomalu vylidňoval a mě došlo že bych si měl asi dojít pro koně. Hodil jsem hostinskému minci a zamířil do stáje. Ve stáji mojí pozornost upoutal krásný sněhobilí kůň. Zamířil jsem k němu ale když sem byl blíž zjistil jsem že ho hřebelcuje nějaká žena. Tak ty můj nebudeš. Škoda snad tu bude další. Jen jsem kolem nich prošel a hledal koně který by se mi líbil. Naštestí byl ve stáji další bilí kůň, hřívu měl svázanou do dvou copů a byl klidný nijak ho frmol který panoval venku nerozhodil. Kývl jsem na stráž že si ho vemu. Po očištění jsem ho osedlal naložil vše potřebné a jel k hostinci. U hostince už stálo hodně lidí a když jsem uviděl Conana zamířil jsem si to s klidem k nim. Když jsem se přiblížil, všiml jsem si že kousek od Conana stojí ten mladík ze shromáždění. Na něj mam dneska štěstí!! pomyslel jsem ironicky. Dojel jsem k nim a postavil koně přímo vedle něj. " Zdravím vás. Omlouvám se za spoždění, doufám že se nečeká jen na mě. Ten kluk neni jedinej kdo upoutal mojí pozornost, další byla ta žena s vlkem. " To je ta ze stájí? Ano je to ona. Má štěstí krásný kůň. ". Snad už brzy vyjedeme. |
| |
| Na srazu Poté,co jsem byl obeznámen s hodinou srazu,vyrazil jsem vstříc největším místním stájím,abych si vypůjčil nějakého koně.Když jsem vstoupil a sledoval koně,nenacházel jsem takového, s jehož povahou bych byl schopen dobře vycházet.Většina byla neadekvátně sebejistých a především dost sebestředných-snad jim byla vštěpována jejich vyjímečnost,ale já jsem neměl nejmenší zájem na tom,aby mne zanechal někde v nebezpečí zachránivší si svůj vlastní život a můj nechaje napospas osudu.Byl tam však jeden,který zprvu na mě působil dosti zhrzeně a především nevypadal tak vznešeně a krásně jako ostatní.Začal jsem s ním promlouvat.Evidentně byl dobrým a váženým koněm,avšak v jedné z bitev přišel o svého pána.Když se pak sám vrátil do města vypadal ztrhaně a neduživě...Od té doby si ho nikdo nepřišel vypůjčit,natož koupit a on se stal,přes svůj vznešený původ "herkou,kterou nikdo nechce"-slovy majitele stájí...Možná,že se nevyznám v lidech a lidském chování,ale ve zvířatech ano.Jeho potlačená síla a bujnost převyšovala koně ostatní a jen ji ubíjel neopodstatněný pocit dosloužení,který v sobě nosil.Jméno,které mu dal jeho milovaný majitel bylo Baltazar...Přiznal jsem mu,že já ani pes jména nemáme,neboť tam odkud jsme nebyla zapotřebí...Já jsem byl vždy znám jen jako Psovod a můj pes jako psovodův pes a na dlouhých putování přírodou jsme se oslovovat nepotřebovali.To teprve když jsem začal vyrážet do civilizovaných oblastí s hojností lidí,dali mi mí přatelé a přátelé mého otce toto vznešené jméno patřící elfskému knížeti z dávných dob,které se ke mně podle mého soudu zrovna moc nehodí...I šel jsem za majitelem stáje a k jeho velkému překvapení jsem od něj odkoupil toho koně,kterého považoval za herku a počal dávat koně jménem Baltazar do kupy.Majitel mi jej nechal za pár zlaťáků-což jsem Baltazarovi nikdy nepřiznal.Jak může člověk,který zvířatům rozumí jen takle povrchově vést tak důležité stáje?pomyslel jsem si.Za necelou hodinu už vypadal o moc lépe...nejen kvůli hřebelcování,ale především kvůli znovunabytém pocitu důležitosti.Začali se projevovat jeho vznešené vlastnosti. Přijel jsem na sraz,kde již byli téměř všichni nastoupeni.Seskočil jsem z koně,abych je pozdravil,ale když nikdo jiný neseskočil,uvědomil jsem si,že jde zas pouze o lokální zvyk z mé oblasti a tak jsem nastalou situaci zahrál na laskání koně a pozdravil zbytek jen lehkým mávnutím ruky.Baltazar a můj pes se mi tiše smáli a já pochopil,že jsem našel vyjímečného partnera zvláště pro svého psa. |
| |
| Poděkuji Conanovi za informace kývnutím hlavy, mastné vlasy mi spadnou do tváře. Během chviličky se tu shlukuje až moc bytostí. Nechybí ani upírka s jejím vlkem a koněm, obě zvířata jsou ze mě neklidná a já je nehodlám dráždit. Bejt po mim tak už jsou ty bestie mrtví a vykuchaný, stejně sou dobrý tam leda do guláše. Bejt po tvim tak je všechmo mrtvé. Všehcno né, vždyť byhc se nudil muuhehehehehe Na mém obvykle světěm zklamaném výrazu se objevily známky ještě většího zhnusení. Dojdu si taky chrr chrr pro koně. S chrlavým kašlem odcházím pryč. Při vstupu do stájí akorád míjím nějakého muže se psem a koněm. Jako by těch prašivejch čoklů nebylo dost. Ušklíbnu se a procházím dál do stájí, zvířatům nerozumím, kuň je pro mě jen dopravní prostředek. Vyberu si grošáka a zkonfiskuju i nějaké ty jezdecké potřeby jako brašny sedlo a všemožný popruhy. Špína jak mu začal říkat můj mistr se cítí nesvůj v mé blízkosti, ostatně jako každé zvíře a většina lidí. Takže mu do vody kápnu několik kapek z jednoho flakónku a dám mu napít. Po chvilce se Špína zklidní a otupělý se nechá vést po různých krámech ve kterých jménem vyšších cílů nakupuji vše co potřebuji: bylinky, nové křídy a svíce, psací potřeby a všemožné přísady které mi začali docházet nebo už dávno došli a v neposlední řadě taky proviant a hlavně chlast. No to sem si mohl myslet, jakmile máš možnost tak nasáváš. Ty víš proč piju a stejně kdo seš abych se ti zodpovídal, buď rád že jsme to už dávno nezkončil. Nezkončil a nezkončíš, proože budeš stále doufat. Se slovy mého mistra se mi vybaví vzpomínky které se beznadějně snažím utopit. Sáhnu pod hábit a pohladím rudé prameny vlasů, které nosím na dlouhém řemínku pod šaty. Pak otevřu láhev a začnu pít. Oh jak sentimentální, já z tebe budu snad brečet. Polku solidní hlt podřadné pálenky bohové vědí z čeho a šinu si to, hledajíce oporu u uzdy, k hostinci. |
| |
| Dojdeme všichni tři do hostince, kde jsme přespali poslední noc,...podívám se Pen do očí, políbím ji a zašeptám. Do srazu máme ještě chvilku... Než stihne cokoli říct, zacpu ji ústa polibkem. O hodinku, snad o dvě později vycházíme z hostince před hospodu k ostatním. Nu, pěkná sebranka to je,...ale co tady budeme potřebovat bude přeci jen velké štěstí, na tohle budou má kouzla i zuby krátké. Přivine se ke mně Pen, jsem rád, že mi stojí po boku,...je jedním z mála lidí, o kterých nemusím pochybovat. Kéž by se tady už objevil Conan. Tak jste připraveni? Pevně přitisknu Pen... Lásko, budu potřebovat tvoje dovednosti,...nenech mne umřít. Ještě jednou ji políbím. |
| |
| Hostinec a cesta jak mile ste se všichni sešli před Hostincem tak jak bylo dáno, společně ste vyrazili na cestu. Netrvalo dlouho a vyjeli ste z Jeskyního města Harogath...Cesta netrvá moc dlouho a dorazíte na skalní stesku která vede z jeskyního udoli do rozpáleného pohřebního světa. Cesta je bez jakých koli problému a vy ste téměř dole. Po nějaké chvili ste vyjeli ze skalní stezky a dorazili ste na bitevní pole... Pole které je poseto několika desítkami mrtvích těl. Lidi, Elfu, Orku, Trpasliku a těla co patří dalším jiným rasam. Mužete zde nalézt katapulty, balisty a všeljaké zbraně potřebné k obléháni již dobitého mrtvého města... Další kus vaší cesty vede přez spálené město. Jak mile dorazíte blíž k městu ucítíte pach spáleného lidského masa který se tady drží do ted. Když projíždíte město nacházíte opálená těla mezi těli jsou i malé děti. Jak projíždíte náhle se vám začne třást puda pod nohama a objeví se menší zemětřeseni. Pro vás to neni moc dobré. Když ste vyjeli z rozpáleného města. Cesta dál vede skalním prusmykem. Kameny padají všude kolem vás a hromada kamení vám zatarasí cestu dál. Musíte se dostat přez pár-set tun kamení. To vám muže chvili trvat proto by bylo dobré se zde chvili zdržet a snad se porozhlédnou v prusmyku ve kterém ste jestli zde není nějaká jiná cesta. |
| |
| Vypálené město Po delší a komplikované diskusi v hostinci, které jsem se dle své zásady "žádné otázky, žádné odpovědi" neúčastnil a jen ji trpně sledoval, jsme konečně vyrazili na svoji sebevražednou misi. Konečně pryč z jeskynního města. Jsem ten poslední, koho je možno obvinit z nějaké sentimentaltiy, ale i když jsem věděl, jak svět vypadá, a i když jsem s pozorováním, případně vyráběním mrtvol neměl vůbec žádný problém, čekal jsem něco ... hezčího? Je sice pravda, že cokoliv je lepší než několik měsíců strávených v té oslizlé díře, ale pole opuštěné po bitvě by to zrovna být nemuselo. Navíc, mezi skalami v průsmyku i mezi zbořeninami města, ve kterém jsem tuším kdysi byl a docela úspěšně tu pár dní existoval, se mi ani trochu nelíbí. Praxe ale zvítězí nad emocemi. Tady by se možná mohlo něco najít, třeba kvalitní zbraně a zbroj nebo nějaké zboží. Pokud tedy vojáci všechno nevyrabovali, řeknu. Tentokrát už nemám ten směšně přehnaný přízvuk ani směšně nepřirozený slovosled. Vlastně vypadám docela šťastně. Taková města mají spoustu výhod... zadarmo vás kvalitně vyzbrojí... zazubím se a ignoruji pohrdavé pohledy ostatních členů skupinky. Je sice možné, že si zbraně někdo už vzal, ale i tak to stojí za chvilku prohledávání, ne? A nepředpokládám, že by tu mohlo být něco nebezpečného. To je další výhoda pustin. Moje úvahy o prospěšnosti vypálených měst ale přeruší zemětřesení. Vyděsí mne k smrti, a naše koně taky - i když jsem už jedno zemětřesení zažil. Dá nám docela práci je uklidnit, aby se nevyplašili úplně. Je dobrý nápad jet chvilku po zemětřesení skalním průsmykem? Ve městě nám zemětřesení jenom splaší koně, v soutěsce nás zabije. Měli bysme počkat ještě pár hodin, jestli nepřijdou další otřesy. Zatím můžeme prohledávat město. Zbraně samozřejmě už máme, ale vyšší kvalita se vždycky hodí, navíc se všechno dá časem prodat. |
| |
| Zastavíme se na místě. Běhá mi z toho mráz po zádech... Přátelé, Vagreth má pravdu, další cesta je nebezpečná. Počkáme zde dvě hodiny, zatím se porozhlédněte po něčem užitečném. Kahlan a Penelo, zkuste se postarat o koně, Glorffindel a Vagreth, kousek za městem je budova, která připomíná starou zbrojnici, podívejte se do ní, zda nenaleznete něco co by mohlo být k užitku. Ostatní se najezte a odpočiňte si. Nakloním se nenápadně k Pen a zašeptám: A já lásko, já se půjdu trochu proletět, abych zjistil co nás čeká dál. Vtisknu ji polibek a odcházím. |
| |
| Udoli Jak mile se seskupí celá skupina vyrazíme na cestu. Nasednu na koně a vyjíždím z Harogathu mezi posledními. Jak mile projíždíme bitevní pole a po té hned spálené město v jedeme do kanonu kde nás zastaví a zbrzdí zemětřesení. Jak mile se Cross ujme vedení jen zesednu z koně a jdu se podívát blíž k zavalenému prusmyku. Prohlédnu si pořádně místo zavalení a poté reguju na Vagrethovu otázku ohledně zbraní a prozkoumání místa. "Dobře, koukni se na místo kam tě poslal Cross a skuste najit něco užitečného....Já se pujdu podívat támhle." Nějak nevěnuju pozornost ostatním jen se du podívat k malé prurvě ve stěně. Dám na stranu pár kamenu abych se mohl procpat dovnitř. Jak mile je prurva dost široká vlezu dovnitř a rozhlížím se po jeskyni. Jeskyní chodba vede hlouběji do skály. Zapálím louč abych viděl na cestu a pokračuju dál dolu. |
| |
| Cesta Když jsme dojeli do města, nemohl jsem než obdivovat řemeslné umění těch co tu onen masakr vykonali. Nikdy vás lidi nepřestanu obdivovat, to s jakou chutí se vraždíte navzájem je vzkutku úžasná vlastnost usmál jsem se když jsme tamtudy projížděli a lehce si olízl rty. Vzkutku úžasná. Podobně jsem komentoval i vyvražděné město., kde jsem se živil aurou bolesti a smrti. Naneštěstí dříve než jsem toho mohl začít využívat začalo zemětřesení a mi pokračovali v cestě skalním průsmykem, kde jsem se před padajícími kameny chránil běžným magickým štítem. Souhlasím, měli bychom se vrátit do města a minimálně pár hodin tam počkat dal jsem zapravduVagrethovi i když z vlastních důvodů. |
| |
| Jedu poslední kus za Conanem, nechci svojí aurou znepokojovat ostatní zvířata, občas si řádně přihnu. Když projíždíme bitevním polem nedobrovolně posdlouchám hlas svého mistra. A vidíš támhle toho? Mistrovská práce, škod že to měl tak rychle za sebou. Zato támhle ten s tím otevřeným břichem, ten dodělával dlouho. A tá..... A takhle to šlo pořád dál. Dříve bych byl zhnusen a zvedal by se mi žaludek při té podívané, ale teď? Teď to také sleduji s jistým zalíbením, které si ale nepřipouštím. Ve spáleném městě to bylo ještě horší, představoval jsem si jak všichni museli trpět, v jakých bolestech museli umírat. Těšilo mě to, líbila se mi představa že trpí také někdo jiný než já, jejich utrpení mi dodávalo sílu. I nálada se mi zlepšila. Asi bych se měl hodit trošku do pořádku, v tomhle stavu byhc za chvíly pošel. Takhle se mi líbíš, něco si uvař no v těhle ozdravovacích záležitostech se vyznáš líp, já jsem na tu druhou stránku haha ha hahaa. Usměji se a přihnu si. V tom nás zastihne zemětřesení, mě to moc nevzruší a mistra už vůbec né a o otupělém Špínovi nemusím snad ani mluvit. Družina se rozhodne že tu zastaví a počkají tu, to mi dá příležitost. Cross rozdává úkoly a jsem docela rád že si na mě nevzpoměl, stejně byhc se jim na to vyprd. Špínu nechám na místě kde jsem sesednul a se svím rancem odcházím kousek dál do trosek jednoho domu. Vytáhnu kotlík flakony a bylinky. Na podlahu nakreslím křídou pěticípou hvězdu a do vnitřního rpostoru postavím kotlík na podstavci a naliju do něj trochu vody. Pak zyšátrám pod hábitem a vytáhnu divnou krátkou dýku. Má úzkou čepel, místo drážek na krev je vypouklá ven, v kovu jsou drobné dirky. Záštita není žádná a jílec je z vyřezávané kosti hlavice má podobu hadí hlavy. Dýku uchopím jen dvěma prsty a namířím s ní pod kotlík. Ghâsh! Vyřknu a pod kotlíkem začne hořet oheň. Do vody začnu vhazovat několik bylinek. Jitrocel, meduňku, lístek břečťanu, z flakonu do něj odliji trochu husté bílé tekutiny a z jiného rudou, stejně hustou. Hmm to by mohlo bejt silný, máš vlkodlačí sliny? Ne, došli .......Však vy víte kdy. Bolestná vzpomínka Tak jdi požádat kolegini upírku aby ti flusla do ampule ha hahahahaha. Uvědomím si že mistr má pravdu, a docela by s emi to hodilo. Vezmu největší prázdný flakon a odcházím od rozvařeného lektvaru. Gaz ghâsh! Prudce bodnu dýkou směrem k ohni, který se ztlumí na malý plamínek. Vyhledám upírku a jdu k ní. Mohu vás požádat h h chrrr chrrr o trochu vašich slin?Stačí když tam plivnete. chrrrr chrr Roozkašlu se hnusným kašlem, rukou si zakrývám ústa, když jí otřu o hábit zanehcám na něm malou krvavou stopu. Moc by mi to pomohlo. |
| |
| Celou cestu jsem se drřela spíše bokem všech. všimla jsem si, že podobně se choval i onen mě odporný muž z hostince. Více jsem tomu však nevenovala pozornost, pouze jeho koni, který působil jako s myšlenkami někde úplně jinde. Jistě v tom muselo vězet nějaké hnusné umění toho mně neznámého aby ho zvíře vůbec bylo schopno snést. Blue pokaždé, když se jen trochu přiblížil na dosah začala hrozivě vrčet. Když jsme projížděli mezi těly, nevím proč, ale tento pach mým čichovým buňkám nedělal žídný problém... pak jsem se sama pro sebe pousmála... no jo no.. jsem holt upír... Jela jsem celou cestu mlčky. POuze jsem se bavila hraním s Jupiteronou hřívou a pozorováním radostně kolem pobíhající Blue, která měla neskutečnou radost z volnosti mimo město. Jupiter se najednou postavil na zadní a já jsem díky neporoznosti měla co dělat abych se udržela v sedle. Zastavili jsme a já sklouzla z běloušova hřbetu a račala k němu tiše mluvit a hladit ho po čele. Cross na mě zavolal ať společně s Pen uklidníme zvířata. Pokrčila jsem rameny, ale bylo mi jasné, že já je moc neuklidním. Tvorové, kteří nejsou uvyklí mé přítomnosti mi mírně řečeno nevěří. Tak jsem alespoň uklidnila svá zvířata a ty, která se na mě netvářily tak nepřátelsky. Zbytek byl bohužel na Pen. Najednou, zrovna když jsem stála opět u svého hřebce, za mnou přšel onen mě nepříjemný muž. Blue po něm okamžutě vystartovala. Nestihla jsem ji ani zerazit protože mne překvapil. Vlčice se mu zakousla do lýtka omítajíc ho pustit. Blue! Pust ho! Jsi normální?! Všimnu si i jeho krve na ruce. Krev... jak opojná to tekutina. Už dlouho jsem neměla ani kapku, když si tak uvědomuji... Odpoutám se od svých myšlenek snažíc se je zapudit co nejhlouběji do podvědomí. A zprudka na něj štěknu. Proč bych měla?! Nejsem žádná vaše pojízdná zásobárna přísad kdoví do čeho. nepříjemně na nej hledím černýma očima |
| |
| Když jsme vyjeli z jeskyně, první co jsem udělal bylo to že jsem se podíval na slunce. To mi chybělo v tom jeskyním městě úplně nejvíc. Užíval jsem si každou chvilku na čerstvym vzduchu a na chvilku jsem dokonce zapomněl proč jsem vlastně venku. Z toho mě během chvíle dostal zápach mrtvol který byl všude okolo. Projížděli jsme bitevním polem a vypálenou vesnici. Snažil jsem se držet v předu abych byl z toho místa co nejdřív pryč. Pach z mrtvol není pro mě zrovna to pravé. Někteří se zde chtěli zastavit ale na jejich slova jsem nereagoval a pokračoval v cestě. Když jsme dojeli k hromadě kamení která nám díky zemětřesení zatarasila cestu, ujal se Cross velení a většinu lidí pověřil průzkumem okolí. Uklidil jsem svého koně a lehl jsem si vedle něj na zem. Po chvilce mě vyrušil křik Kahlan s tím divným mužem v černém. Postavil jsem se k a čekal co se bude dít. |
| |
| Sotva upírku oslovím vrhne se mi po noze její vlčice. Nečekám to, síla stisku a bolest skobinovaná s mím zbědovaným stavem zapříčiní můj pád na zem. Vidíš já ti řikal, měl si tu ebstii zabít. Dělej zab jí než ti rozhryže nohu, usmaž jí jako škvarek notak dělej! Ghâshug-thauk jak sem tě to učil, notak! Ne! Zakřičím nahlas, sice to bylo mířené mému mistru, ale kdo by chtěl aby se mu vlk zahryzl do nohy. Rychle vytasím dýku ale místo abych jí bodnul po vlčici jen jí na ní rychle namířím a pronesu. Dikat! Vturánu se vlčice zasekne, je vidět její zmatený bezradný pohled, najednou se jí proti její vůli začnou rozevírat čelisti. To je vono, poruč jí ať si uhryže vlastní nohy a vocas muuhehehehahaha to je teprve sranda. Ne! Existujou i jiný řešení. Pořád dýkou mířím na vlčici, má pevnou vůli, šelmy už jsou takové. Pomalu vstanu nespouštějíce zrak z vlčice i z upírky. Stačil by prudčí pohyb a dva z nás tří by to nepřežili, ale zbytečné zabíjení mi bylo vždy proti srsti. Sotva se držím na nohou jsem rozstřesený, zuby se na pár místech dostaly pod kůži. Zato v očích je vidět pevnost, odhodlanost a... a šílenost, cuká mi tář a levačka se mi třepe podél těla. Chytni si to zvíře, prosím. Pronesu klidně ale důrazně, slovo prosím zdůrazním. Jen jsem se vás zeptal, nemusíte na mě hned řvát. Je mi jasný že nejsem obraz dokonalého společníka, ale nevím čím bych si váš postoj zasloužil. chrr chrr ch hh chrr Jestli jste tak povrchní že soudíte podle vzhledu, budiž. Navíc když o mě nic nevíš.... Během proslovu se rozkašlu a poslední věty už říkám se sípotem. Při tom skláním dýku a povoluji magické pouto, jsme však připravený pohotově reagovat, v mysli se mi převaluje velký zástup zaklínadel a kleteb a mistr mi našeptává další, mě zatím neznámé. Poslední větu pronáším potichu a zklíčeným hlasem, v oku se mi zaleskne slza. Pomalu kulhám pryč směrem k rozvalině kde jsem nechal kotlík. |
| |
| Pozoruji jak se zbavil stisku Blue. Magii nesnáším a ještě k tomu když je použita proti zvířeti. Měřím si ho hodnitícím pohledem. Nelíbí se mi... Něco hnusného z něj cítím a tohoto pocitu se nemůžu zbavit. Kdzž odpoví na mou ne zrovna nejpříjemnější odpověď, donutí mne se nad sebou zamyslet. Jsem stejná jako oni.. Co to se mnou je? Nejraději bzch si vlepila facku. a šla se zahrabat do ejtemnější díry. Omlouvám se, nechtěla jsem se vás dotknout, ale jsem zvzklá věřit svým varovným smyslům, které nyní, díky vaší přítomnosti, ve mě řvou. Ya Blue se omlouvám také. Reaguje na mé signály z podvědomí... Ohledně poznání, máte pravdu. Vím jak vám je, protože sama běžně bývám na vašem místě... Tiše pronesu hledíc mu ypříma do očí. Blue se stáhla sa mne. Sedí a stále je překvapena událostmi, které nechápe a ani nechce pochopit. Jen ho asi o to víc nebude mít ráda, ale to nebude první ani poselední... |
| |
| Vzdálím se z dohledu ostatních a ladně roztáhnu svá modrá křídla. Na dračí tlamě se rozzáří malý úsměv. Zkontroluji obě blánitá křídla... Je tomu už pár týdnu, co jsem byl naposledy v téhle podobě...a musím uznat, že jsi mi malinko chyběl dráčku. Vždy si po proměně uvědomím, že má přirozená podoba je ta dračí. V té lidské, nebo elfí, nebo co je to vlastně zač nikdy nebudu sám sebou... Jako stopa zůstala na rozpálené zemi jen tající hromádka sněhu. O několik okamžiků později již nebylo poznat, že zde kdy ledový drak byl. Proletěl jsem bokem od města, přeci jen jde s námi až příliš neznámých tváří a pokud nás někdo z nich zradí, není potřeba aby věděl i o mém tajemství. Podél soutěsky jsem objevil několik trolích chýší, kolem kterých bylo velmi živo. Někteří si mě dokonce všimli, ale díky desítkám metrů které nás dělily pro mne nepředstavují žádné větší riziko. Dokonce si myslím, že i kdybychom se setkali tváří v tvář, tak by ani přes svou krvežíznivost mnoho nesvedli. Za soutěskou jsem objevil další dobyté město, z rozvalin stoupal dým a na místě jsem objevil několik lidí. Na první pohled těžko odhadnout zda se jedná o dobrodruhy, nebo skupinu loupežníků. Kousek dál se začala v prachu rýsovat cesta, kterou lemovaly rozbité vozy, kostry různých zvířat, ale i lidí a jiných vyspělých stvoření. Nebem se proháněla mračna supů, kteří vyplašeni hledali jakoukoli mršinu, která by jim dala příslib potravy na dalších pár dní. Neprší tu často a proto místy byla zem stále zbarvená krví, dávno zaschlou a vsáklou do země. Co však upoutalo mou pozornost byla homole lebek, do které byla v jejím vrcholu zabodnuta černá vlajka. Homoli obklopovala nějaká záhadná aura, která čím blíže jsem byl, tím více zeslabovala mou magii. Tohle asi nechám na tobě bratříčku. Pomyslím si, když se pozvolna začnu otáčet a vracet se zpět. Ta vlajka mi vzala soustředění. Krajinu už jsem ani tolik nevnímal, jen jsem si občas všiml detailů, které mne zaujaly, nic významného. Doletěl jsem zpět, proměnil se do původní půl elfí podoby a došel k ostatním. Kde je Conan? Musím s ním neprodleně mluvit. |
| |
| Opuštění města vykouzlí na mé tváři nenucený úsměv,asi jako když spatříte po dlouhé době známou osobu. Jedu spíš vpředu,ale ne úplně v houfu,neboť mě do jisté míry přirozeně irituje takle velká ozbrojená skupina-mám pocit,jakobych byl řadový voják nějaké armády,což je téměř pravý opak toho co jsem.Jinak řečeno:je velký skok,když cestuji celé roky sám a najednou uprostřed nejméně tuctu ozbrojenců.Cestu si krátím sledováním stop a odhadováním jejich stáří a počtu tvůrců.Náhle se začne jejich počet značně rychle zvyšovat a nedlouho poté vjíždíme na bojiště s poměrně čerstvou nadílkou bezvládných těl.Můj kůň sebou trhne.Dál dělá,že nic,ale já cítím,že mu to připomnělo nějakou nehezkou vzpomínku spojenou buď to s tímto místem,anebo s nějakou bitvou obecně...Neptám se ho však..Všimnu si, že i můj pes neni zcela ve své kůži.Větší čast cesty má hlavu otočenu vzad a nerozhodí jej ani silný zápach mrtvol...zahledím se oním směrem a dojde mi,co je cílem jeho neustálého dohledu...Je to ten cizinec...ten z té hospody,jehož odér ve mně nechal nezapomenutelnou vzpomínku.Tuším,že se jmenuje Uru.Všimnu si, jak jeho roztržité chování, mimikou občas připomínající rozhovor s neviditelným společníkem,střídají mocné loky neznámého alkoholického nápoje.Otočím se zpátky,ale cítím,že něco nebylo v pořádku...kouknu se ještě jednou a uvědomím si,že pohyby jeho koně mají k pohybům přirozeným opravdu velmi daleko.Zamračím se: On to zvíře snad něčím nadopoval?! To mě tak rozhodilo,že jsem ani adekvátně nezareagoval na opálené zbytky dětských tělíček rozprostřených ve městě,do něhož jsme vstoupili.Spustí se zemětřesení a zvířata se začnou plašit.I můj pes je značně nervózní a stojí na zemi rozkročen, jakoby byla z ledu.Baltazar se však snaží chovat ukázněně-snad aby mi ukázal,že jsem si nevybral špatně.Ikdyž strach v jeho očích lze jen stěží skrývat.Je jasné,že nemůžeme pokračovat v cestě,což také brzy vysloví muž jménem Vagreth.Cross záhy vysloví moje jméno a já sebou trhnu- Na rozkazování opravdu nejsem zvyklej,ale chápu,že někdo to organizovat musí... Když vybere Kahlan na zklidňování zvířat,mám sto chutí něco říct,ale nechci podrývat jeho autoritu a nakonec se jen pousměji nad představou nemrtvých hojně uklidňujících zvěř. Takový chytrý čaroděj... Ale od doby,kdy sem jej viděl v jeho druhé podobě je mi jasné,na co se chystá a to zároveň vysvětluje jeho roztržitost. Je z části také zvířetem,ikdyž kouzelným, a to se projevuje právě v této jeho spontannitě a touze po svobodě ,jež získá jen při letu.Vyrazím s Vagrethem vstříc jistému stavení.Vypadá,že bude příjemným společníkem.. Slyším jen konfrontaci mezi Kahlan a podivným mužem jménem Uru.Můj pes je rozhodnut zasáhnout-nevím,jaký vztah si vybudoval k vlčici,ale jsem si jist,že Kahlan nastalou situaci zvládne a kdyby došlo ke zranění vlčice,tak pro mě není problém s tím něco udělat..vlastně jsem to dělal už nespočetkrát.Odcházím a přemýšlím nad mužem a nad tím co si o jeho velmi složité osobnosti myslet. |
| |
| V Jeskyni Jak mile procházím jeskyni narazím na kruhovitý sál...Když se rozhlédnu kolem vidím jen samé těla již v rozloženém stavu. Tento sál připomíná spíš hrobku. Když se porozhlédnu pořádně jde na jednom náhrobku vidět nápis. Snažím se ho přečíst ale tenhle jazyk jsem nikdy předtím neviděl. Když hrobku téměř celou projdu otočím se z pět že se vrátím z pět za ostatníma. Jak mile se chci vrátit náhle na mě vyskočí nějaká postava (Grimdal Železná Pěst). Vypadá o proti mě dost malá snad na dítě. Jen jsem uhnul a hned sem sáhnul po meči. Jak mile jsem díky světle pochodně viděl kdo to je hned jsem přestal mít strach. Z mečem v ruce jsem na onoho Trpaslíka začal mluvit. "Kdo jsi? A kde se tu bereš? Jsi snad jeden z těch co slouží Sillgorussovi? Pokud ano tak by vás mělo být víc Mistře Trpaslíku. Já jsem Conan z pár přáteli cestujeme na Jih....Myslím že lepší bude promluvit si venku." Čekám až mi Grimdal odpoví a odebereme se společně ven. |
| |
| někde Přihlížím jak ostatní se tady tak pěkně baví a ja dřepím u Crosse a hladím Darka(vlk) už jsem si konečně rozmyslela jak mu budu říkat a za chvilku když sem zaslechla Crosse ve své hlavě jen zdvihnu hlavu a pokrčím rameny. Když se Cross odpoji jd si zbalit věci a vydám se s ostatnima a nějak sem mimo dnes takže se zdržuju všech debat naštěstí si mě nikdo nevšíma což mi nějak neva sem trochu opodál když v tom po nějaké době přiletí Cross jen kouknu na něj s usměvem, ale on stejnak hledá Conana ukážu jen směr kudy se předtím vydal a koukám na něj celkem zamyšleně. Tak Darku, copak budem dělat mi poslední pár dní asi semnou nebyla řeč ja vím ale co mam asi tak dělat no Hladím ho po hlavě a probírám se jeho černou srstí a koukám po ostatních ale jakmile Cross projde kolem nás Dark se vydá za ním jako stražný andílek pousměji se a čekám na ty dva až se ke mě zase přidají. |
| |
| Proplétám se chodbou do jeskyně za Conanem,... Zvláštní místo,...s nechutí se dívám na mrtvoly, které zde někdo zanechal. Zaslechnu zvuk padajícího kamínku a připraven seslat kouzlo se otočím za zvukem. Spatřím ale Pen čtyřnohého mazlíka. Sakra vlku,...jednou tě za tohle zabiju. Přiběhne ke mně a já ho jen letmo pohladím. Společně postupujeme dál do hlubin jeskyně, když zaslechnu Conana s někým mluvit. Nevypadá to na nepřátelský rozhovor. Vylezu tedy do světla jeho louče a do ticha povím: Bráško, až se tady s novým kamarádem seznámíte, přijď za mnou. Očima mu dám na jevo, že je situace celkem důležitá a odejdu s vlčkem pod nohama. Když dojdu zpátky k Pen, posadím se. Copak lásko, co je to s tebou posledních pár dní? Mezitím drbu vlka mezi ušima. |
| |
| Jeskyne Zaslechnu štěkot vlka a jakmile ho uvidím přestane jelikož mu stačí to jak se podívam a sám ví že to nesmí. Dívám se jak jdou ke mě a ja si sednu na zem a přitáhnu si nohy k sobě, Dark se mi jen otře o nohy a já se pousměju a pohladím ho po srsti. nic semnou neni zlato, vím asi sem chvilku byla mimo ale to se zpravý uvidíš Kouknu na něj a usměji se koukám mu do očí a vidím že se něco děje a nakloním trochu na stranu hlavu. Chvilku zkoumám jeho pohled který jde vidět v jeho obnličeji. Copak tě trápí hmm a neříkej že nic vidím to na tobě, myslím že jsme spolu prožili už nějakou chvílku takže mi nic prosím netaj ano ? Koukám na něj a jde vidět že to myslím opravdu važně pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro |
| |
| soukromá zpráva od Penelo pro Když ho tak pěkně poslouchám a zatím nic nenamítam protože nic na mě neříka ale co neni začlo když řekne že by byl radči abych byla doma jako každa jiná normální holka namíchne mě to protože ví že mě něco podobného dokáže naštvat. Ja vím že podle tebe nic neustojím a pokud mám takhle zkončit raději umřu s tebou něž někde sama a křehká mno dobrá každý nemá tělo jako ty, jsem stejná jako mnohjo jiných elfů či lidí, při mé smule jsem to i to. A ty moc dobže víš co si o tom myslím kdyhych byla taková jaka chceš už bych tě stejnak nezajimala tak proč to říkaš to mam někde čekat a bát se o ztebe ještě víc co je s tebou ??? Pokud jde o to další něco určitě vymyslíme a taky nezapomen že tu pořád máme dva vlky dokážou lépe stopovat než kdokoliv z nás. Koukám na něj nštvaně |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro Já to nemyslel zle,...jsem rád, že tu jsi. K tomu abych tohle vyslovil jsem se musel hodně přemáhat, ale zase vím, že má pravdu. Za těch pár let to byla právě ona, kdo poznal moje silné i slabé stránky a pokud se mi něco má stát, jsem rád, že to bude právě ona, kdo se o mě postará. Dobrá, ale pokud se ti něco stane, budu ten první kdo ti dá na zadek, koukej na sebe dávat bacha. Řeknu s velkou dávkou humoru a políbím jí. Miluji tě Pen, tohle si zapamatuj. |
| |
| soukromá zpráva od Penelo pro Kouknu na něj a kroutím hlavou a koukám na ty dva Dark jako by se bál že ja bych mu něco udělala to kdybych do něj praštila bych si snad ruku o něj zlomila. Když mi řekl že by mi dal na holou rozesmala jsem se. Chtěla bych vidět že kdybych se někde na zemi svíjela bolesti tak bys mě ještě zbil Vyplaznu na něj jazyk a v tu chvilu dostanu polibek a ten mu taky vratím a pohladím ho po tváři. A ja miluju tebe lasko takže se o mě neboj, kdybych padla víš jedno šla sem nějak štastná ale zaroven smutna že bych tu nechala a samotného tebe, no tak samotného Kouknu na vlka a pak na něj a myslím že ví co sem tim chtěla říct. |
| |
| Mezi mnou a Pen probíhal rozhovor, ale tak aby jej nikdo jiný neslyšel. Tss,...no jen si nemysli, že to neudělám. Pronesu už šeptem. V tom vidím Conana jak vychází z jeskyně. V tu ránu mi úsměv spadne, počkám, až ostatním představí nového spojence a pak s ním poodejdu kousek od ostatních. Bráško, neměli jsme ještě čas se ani pořádně pozdravit, ale věřím, že to zapijeme večer na druhé straně soutěsky. Doporučoval bych ihned vyrazit na cestu, abychom se vyhli přesunu v noci. Po celé trase jsou tábory trolů, buď skalní, nebo pouštní. Ani jedna vyhlídka není právě lákavá a s ničím co je schopné sežrat člověka se nechci potkat v lidské podobě. Jsou dvě možnosti. První, že se pokusíme proběhnout soutěsku tak rychle jak to jde a budeme doufat, že se dostaneme ven, dříve, než si trolové stihnou uvědomit co se děje. Druhá, že se rozdělíme. Já s tebou a Glorrfiendelem si vezmeme levou část, Kahlan, Pen a ještě jeden by si vzali pravou stranu a vše to vyčístíme. Je to delší, obtížnější, ale mám za to, že i bezpečnější způsob, než doufat, že na nás ti tvorové nenasypou po cestě hromadu kamení a suti, pod kterou nemáme nejmenší šanci. |
| |
 | Vyskočím na člověka, uhne a chopí se meče. Když zjistí kdo jsem pohrdavě se na mě podívá. Co si o sobě ten bastard myslí?? pomyslím si a vrátím mu pohled "Co tady na mě hraješ? Ésli si mysliš že za tebó pujdu ven aby mě tam sebrali, seš na omylu panáčku. Nevim kdo je ten Silloněco, seš buď semnou bo proti mě, to druhý bych ti neradil chlape. Tak co, vo co tu de?!" řeknu hrubě a oběma rukama sevřu svou obouruční dvoubřitvou sekyru čekajíc na vysvětlení Vtrhnou si sem, voháněj se ménama a esli sem s tim bo s tim, tohle já znám, čapnou mě a sem v loji prolítne mi hlavou a na tváři se mi objeví ještě víc zatvrzelý výraz. Najednou vidím jak přišel někdo další, hned ale odešel Safra, to je mi ale partička? Hm, zbejvá mi něco jinýho? zeptám se sám sebe a jdu, pořád ve střehu, za Conanem. Venku jsou další dva. Vůbec nestíhám chápat co se to děje. Sáfra, tak vo co tady de? Řekne mi to někdo?! Chvilku se odmlčím No vypadá to tak že s váma budu muset jít, asi budete potřebovat moji silnou haksnu a sekeru, tak teda zdar, já sem Grimdal Železná Pěst z klanu Železnorukejch při představení praštím rukou do hrudi. |
| |
| Venku Když začne Trpaslík mluvit jen se pro sebe pousměju. dívám se na něho s uctou proto že vím jací jsou Trpaslíci Hrdý. Jak mile přijde Cross do jeskyně jen něco pronese a vrací se z pět na povrch. Podívám se na Grimdala se slovy. "Nejsem tu abych tě chytal Mistře trpaslíku." Jak mile to dořeknu vyjdu ven za Crossem. Jak mile jde Grimdal za mnou jen na něho kývnu se slovy. "Vše ti pak vysvětlím." Jak mile ke mě přijde Cross a odtáhne si mě stranou jen poslouchám co říká. Chvílí přemýšlím ale pak mu na jeho strategii odpovím. Mezi tím jsem i zaslechl co říkal Grimdal. "Pokud to tak máme udělat měli by tu koně zustat. Pokud by sme chtěli proklouznout bez povšimnutí museli by sme bez koní...Ale ty budeme potřebovat. Mužeme to udělat tak jak říkáš...Já, Ty, Glorffindel, Grimdal a tsurugi Shiro pujdeme pravou stranou. Uru, Diego, Pen, Kahlan a Lloyd mužou jit nalevo...Werhin, Kinjal, vegreth a Trallmar mužou jit rovně a podpořít nás v utoku. Nebudou čekat že zautočíme...Pokud pujdeme tiše a bez povšimnutí. Neuvidí nás." Jak mile domluvím z Crossem dojdu tak nějak do prostřed a stejný plán pronesu i ostatním aby se mohli zapojit a věděli do čeho se pouštíme. Pak si odchytnu Grimdala a začnu mu vyprávět co se chystá. "Byli sme ve městě ve velké jeskyni Město z názvem Harogath...Tak mohutná stavba že se všechny národy spojili aby ji bylo možno vystavět...Ale objevil se tu Sillgoruss já nevim co on je zač jen vim že si podmanuje říši za říší a my cestujeme na Jih aby sme ho zsatavili. Máme otevřít bránu kterou se budou moct dostat jednotky lidu Vanirr dovnitř a ukončit tak to co se tu děje. A jak jsi se ptal v jeskyni jestli jsem s tebou nebo proti tobě tak odpověd je že jsem z Tebou Mistře Trpaslíku." Pousměju se nad poslední větou a podávám Grimdalovi ruku a tím ho vítám mezi nás. |
| |
| Vyslechnu si Conana, když podá ruku, jenom se na něj podívám a odpovím. Jo tak proto mě sem poslali. Pošlo mě do takovýhle pr... zaseknu se a nic mi neřekenou. Celý voni. Esli de o boj, sem pro, ale s koněma na mě nechoďte. při poslední větě vážně zavrtím hlavou abych dodal že nejde o vtip, sekeru uklidím do pouzdra na zádech Tóž takže navrhuju vrhnout se mezi ně a prostě je rozdrtit! Když sejc budem plížit, riskujeme že nás uviděj a připravěj se. Musme udeřit rychle! Jen pak bude rána nejsilnější! Při tomto návrhu mi zářej oči a všemožně gestikuluju rukama. Uhm, proti komu že deme? Doufám že mě neposíláte proti magičům! Jóó jak já nesnašim magiče! Podotku ještě Jó jinak, co zbytek co je s náma? Rači bych véděl s kyma sem a co uměj... Optám se a rozhlédnu se po družině |
| |
| Kulhám od Kahlan. Ne, tak to vážně nevíš. Měl si je zabít, obě. A co zbytek tý bandy? Myslíte si že by mě nechali jak tak odejít? Tak by jsi zabil i je. Není to tak dlouho co jsi pro pár grošů a flašku vína zabil ty čtyři hejsky. To bylo osobní, ta flaška a jejich peníze byl bonus za to že sem svět zbavil takovejch otrapů. Navíc tohle neni banda výrostků, který kopou do špatnýho spícího. Mistr se nakrkne a nastane jeden z mála okamžiků kdy je zticha a nepřemlouvá mě abyhc něco umučil k smrti. Dojdu ke kotlíku. Ghâs! Poručím a dýkou bodnu směrem k plamínku který se teď zvětší. Z rance vytáhnu trochu jitrocele a kus plátna, to namočím v skoro hotovém lektvaru, přiložím rozžvýkaný jitrocel a omotám jím pokousanou nohu. Dovařím lektvar, jeho konečná barva je krémově červená, přeliji ho do několika flakónů a uklidím své náčiní, pentagram z křídy rozmažu botou. Kulhám k Špínovi abych tam zanechal svůj ranec. V tom se vrátí Conan s nějakým trpaslíkem. Bohové, jakoby nestačila ta noční kreatura, měňavec a hora svalů. Máme tu ještě skřeta, mít tělo asi byhc se zeblil......a pak ho zabil.. Usměju se, s trpaslíkama jsem měl vždy problém, oni byli mistři činu, já slova. Mým sladkým řečím neuvěřil málo kdo, mohl jsem v podstatě védst pohodlný život u nějakého šlechtice, ale... ale okolnosti tomu nechtěli. Opět začnu vzpomínat, rychle najdu měch a přihnu si. Vezmu jeden flakon s čerstvím lektvarem a vyrazím k davu ostatních, vypadá to že se probírají ůdůležité" věci. Cestou ho vypiju, je ještě trochu teplý, mím zmrzlím tělem projede vlna tepla, hřejiví pocit zůstává ještě dlouho. Vyslechnu si plán našich vůdců. Trolové, co s nima mám asi dělat, jsou téměř imuní proti magii. No já bych věděl. Není to trochu riskantní, takhle se odhalit? Prosím tě, bdou rádi když tam nezhebnou. Z rozhovoru mě vytrhne ta zarostlá opice oblečená v železe. Jo tak on nemá rád magii, no takt o bude zajímaví. muuhehehehahaa Trpaslík se prostě nezapře, je tak uboze upřímnej. Naznačí že by jsme se měli představit. Chvilku čekám a pak s grimasou která měla být úsměvem pronesu. Já jsem Uru-Sairon a jsem ........magič. hehehhahhaa chrrr chrrr rrr chrr Mluví se mi líp, lektvar byl celkem silný a už začal zklidňovat bolesti v krku, hnusnému kašli jsme se, ale nevihnul. Chhlajíce a plivajíce narůžovělé flusance jdu k Špínovi pro svůj ranec. |
| |
| Když vidím nově příchozího na obličeji se mi vyrýsuje zvláštní výraz. Jeden koutek pusy jakoby směřoval k úsměvu, oči se ale krčí do "mračící polohy". Nakonec na něj koukám jako na blázna. Ou...skoro je mi ho až líto když se představí a řekne že je magič a začne plivat na zem promluvím. "Jo, takhle dopadaj ty blbci co si hrajou na čáry máry borce...vypadá ako kocour co kašle chlupy..." zavrtím hlavou "Óó ale jinak mě těší!" Řeknu ironicky a vykouzlím na tváři výsměšný úsměv... zakroutím hlavou a odvrátím se od něj U vobrovskýho kladiva se zlata...to je mi sebranka... prolítne mi hlavou a z kabely vyndám flašku piva a schladím si krk. Zavřu kabelu a znovu se podívám na Uru-Sairona Opět zavrtím hlavou Ne to není možný tohlecto... |
| |
| Hádka mezi Uru a Kahlan skončila stejně rychle jak začala a já jsem proto mohl dále odpočívat. Zatím žádný vzrůšo už bych něco uvítal, ale na druhou stranu buď rád za klid !! probleskne mi hlavou když několik minut ležim na zemi. Za chvilku do tábora dorazí Conan a v zádech mu jde trpaslík. Něco probírá s Crossem rád bych věděl co, ale není to nejspíš moje věc tak stále v klidu odpočívám. Když jejich debata skončí Conan řekne všem plán který s Crossem vymysleli. Přemoct troly ?? To snad bude hračka.. " Myslim že to neni vůbec špatnej nápad já jsem pro. " Rád bych zjistil co tu dělá ten trpaslík." Vidím že máme nového společníka. Buď zdráv mistře trpaslíku, říkají mi Werhin. I když jsem z půlky elf nenávist vůči trpaslíkům necítím. Vítej mezi námi." Když domluvím tak se podle zvyků ve kterých jsem byl vychová lehce ukloním. |
| |
| Představí se další člen mojí nový družiny... Děte někam s tim mistrem. Kde ste vzali ty móresy řikat kažýmu trpaslíkovi mistře! Su lepčí než já a nikdo jim majstro neřiká... Pak až se dostanu k tomu, co je ten novej zač Půlelf? Jakože jedno ucho špičatý a druhý ne? Hehe... zasměju se vlastnímu vtipu Sou tři věci kerý nesnášim. Magiče, špičatouchý a bastardy s lukem a šípem...a na koho tady nenarazim? zanadávám si pro sebe... Tý hele, znáš ten vtip trpaslících a elfech? začnu se smát když si na něj vzpomenu Jo, jede takhle elfská armáda a najednou se z křoví ozve: "Jeden trpaslík porazí pět elfů!" Elfskej král pošle do křáku pět elfů a chvíli se ozývá řinčení zbraní. Pak nic. Nakonec se znovu ozve ten trpaslík. "Jeden trpaslík porazí sto elfů!" Naštvanej král tam teda pošle sto elfů, jo." jde na mě vidět že bojuju se smíchem abych dořekl vtip "No a zase se ozývá boj, pak nic. A ten trpaslík povídá: "Jeden trpaslík porazí tisíc elfů" To už má elfskej král pěkně staženou řiť a tak tam pošle celou armádu. No, zase se ozývá boj a pak se vyplazí elf a řekne..." tady už to nevydržím a začnu se smát. "A řekne: To není fér, oni tam byli dva!" začnu se šíleně smát... To mi řekl kámoš...Grain!...dobrý ne? Musíš uznat řeknu mezi výbuchama smíchu |
| |
| Chtě nechtě jsem byl představen trpaslíkovi. Podám mu pravou ruku se slovy: Vítej příteli, mně říkají...odmlčím se, jako bych si musel rozmyslet jaké oslovení si zvolit...No říkají mi prostě Cross. Pokud s námi budeš bojovat, věřím že tvá sekyra skolí mnoho hlav, pokud bys snad chtěl otočit svou zbraň proti nám, věř, že to nenechám bez odezvy. Při těch posledních slovech se mi modře zalesknou oči a kolem druhé ruky se začne zhlukovat jasně modrý oblak, kterým probleskují výboje. Otočím se k ostatním...podívám se na Conana,... Snad k těmto lidem mohu mít důvěru bratříčku. Pomyslím si a začnu se zvolna měnit v draka. Uprostřed skupiny se tak ocitá drak, jehož výška přesahuje třikrát výšku Conana. Do nastálého ticha zahřmí ledově klidný hluboký hlas. Skupiny byly rozděleny, postarám se o troly na povrchu, později se k vám připojím, abychom vyčistili zbytek této bezbožné chásky. Musíme být rychlí, přesní a důkladní. Vyčistíme tohle místo jako náš první úkol na cestě, nechť vaše zbraně, kouzla a schopnosti střeží bohové. Lov může začít!!! |
| |
| Pozoruju Crosse... Vyhrožuje mi Jo jo, jasně, další magič, tak hele, sicejc se bojim magie jako upír kříže, ale když budu muset, budu proti ní bojovat. Pěkně sis to u mě podělal panáčku. Já svoji družinu nezradim, to mě pořádně urážíš! Ať seš sebehorší, neleknu se tě! Odpovím vážně. Pak se promění v draka. No borec to asi bude...hm...ale i tak...urazil mě, co si o nás trpaslících myslí?! řeknu potichu, skoro spíš pro sebe a koukám na draka "z vrchu". Jop i když smé si nepadli do oka, s timhle souhlasim, deme do boje...a to si safra piš že moje zlatíčko při tomhle pojmenování pohladím svojí sekeru nezůstane neposkvrněná dořeknu a čekám kdy už konečně půjdem |
| |
| Až doteď jsem čapěla kousek bokem a hladila svou milovanou Blue, když se Cross proměnil v draka musela jsem se usmát. V této podobě ho vidím poprvé a musím uznat, že draky miluju. Přišla jsem blíže k trpaslíkovi s úsměvem, ve kterém zářily mé špičáky. Další, který věří těm babským povídačkám Projdu okolo trpaslíka provásledována bílou vlčicí a mířím ke svému hřebci. pohladím ho po šíji a něco mu šeptám. Vyzbrojím se dýkami a meči. Nyní už jsem připravena k boji. Možná i ukojím žízeň... kdo ví.. nad tím to se musím pousmát. Jdu zpět k trpaslíkovi a podám mu svou nemrtvě chladnou ruku. Kahlan z Blavikenu, neboj nekoušu na potkání |
| |
| Podívám se na další stvoření. fajne, Grimdal...už mě nebaví každýho urážet...i když sem ještě nikdy neviděl...něco jako tebe... řeknu trochu opovržlivě. Proč já nezvostal doma...hospody, trpaslice, chlast...uhmmm začnu nadávat sám sobě Co je tohle za družinu? Tomuhle mám věřit? Zatim jedinej kdo vypadal slušně je ta hora svalů...Conan bo co... komentuju dál v duchu znovu si dám doušek piva. Už aby sme pomalu šli ne? navrhnu... |
| |
| Ještě než odletím, nakloním hlavu k Grimdalovi. Věřím tvé zbrani tak jako vlastním drápům, snad se obě nikdy nesetkají proti sobě. Na tváři se vyloudí úsměv, trpaslíky jsem měl vždy rád oni draci a trpaslíci nějak vždy tíhli k sobě, minimálně svým zájmem o hory a jejich poklady. S dupotem se otočím a poodejdu od skupiny. Roztáhnu křídla a několikrát s nimi mávnu. O chvilku později jsem již ve vzduchu a pod sebou vidím oddělené tábory. Z tlamy se vydal mohutný řev, který se s ledem snášel na zem. O chvilku později byla celá oblast kam se dalo z povrchu dostat pokrytá ledem a sněhem. Zbývá vyčistit skalní základny blízko soutěsky. Dolétnu zpět ke Conanovi a podívám se na něj. Myslíš, že máme ještě moment překvapení? Nedaleko stojící bašta, kde se na vyvíšeninách shlukovali trolové na odpor dávala tušit, že moment překvapení jsme mým krokem ztratili. Proměním se zpět na půl elfa. Pohlédnu do očí všem přítomným. No co tady tak stojíte? Copak chcete žít věčně? Pousměju se a z oblohy sjede blesk mezi nejbližší skupinku trolů. Někteří padli na zem, někteří se s popáleninami otočili na útěk...ale většina se s řevem začala řítit přímo na nás. |
| |
| jeskyně Když mě opět opustí Cross pomalu se zvednu a rozhlédnu se kolem sebe a pak se zadívam na něj vím že se o mě bojí ale ja o něj taky krom toho on mě nenechá jen tak bez dozoru to vím sama ma totiž zpojence takže. Při tom se kouknu na Darka a ten jen zavrtí ocáskem jako by mi četl myšlenky. Pak vidím jak Conan sice sam asi moc nevěří a nebo je plny zase vzrušení z nasledujicího boje. Oznámí nám jak jaka skupina pujde a já kouknu s usměvem na Crosse jako že s tím že mě nemá pod dozorem a já vypláznu provokativně jazyk. Pak si vemu své věci a jdu za ostatníma jak sme měli jít. Když Zaslechnu Crosse je to jako znameni na utok občas je vyhoda že má tak pronikový hlas, podívam se na Darka jen ho pohladím po srsti. Kdyby se něco stalo víš kde máš místo Pak vyjdu levou stranou kam má jít naše skupinka jdu jako první at se jim to libi či ne. |
| |
| Kráčím kousek za pen následována vlčicí, která už tuší boj a je plná nadšení, takže kol mě spíše natěšeně poskakuje a pobíhá. Je však potichu. Nad rameny mi ční dva meče uchystané k okamžitému použití. Plášť jsem odložila aby mi při boji nepřekážel. Jdu nalevo a pohrávám si s myšlenkou, že v mé skupině je i ten divný muž. KOnečně ho snad uvidím v akci a nezůstane pouze u planých slov. Ponořuji se do svých myšlenek a taktrochu zapomínám, že jdu bojovat... Nyní jsem taktrochu snadný cíl, ale i kdyby mne napadli, aspoň mám s sebou vlka, který mne bude chránit a já jako nemrtvá jen tak nezemřu... |
| |
| Otočím se ke Crossovi a s úsměvem odpovím Přesvědčils mě, takle se mi to líbí kamaráde! OUJÉ vy svině! Poslední přání?! zařvu a rozeběhnu se na pravou stranu. Neohlížím se, předpokládám, že jdou ostatní za mnou Vona ta magie není tak špatná když je na naší straně pomyslím si ALE HERDEK NECH MI ŇÁKÝ! zařvu a ještě zrychlím s napřáhnutou sekerou |
| |
|  |
| |
| Z povzdálí poslouchám co si povídají, pak se Cross promění a dá každýmu vědět že tu sme. Draci prej bejval chytrý, hovno s pijavicema. Bleskem sejme několik trolů, no jo dkyž někdo poroučí větru dešti to se mu to kosí. Proti mé magii budou zřejmě imuní, no uvidíme. Se smýšenými pocity kulhám za svou skupinkou kterou tvoří dvě válečnice. Tak uvidíme co ty baby uměj muuhhehehahaha. A nezapomeň co jsme ti radil. Nejdřív zkusím klasiku. Řeknu v duchu a pomalu vytasím dýku ktrou zase držím mezi palcem a ukazováčkem. Dámy už se téměř střetávají s první vlnou, já se sunu kousíček za nima. Nerad byhc aby se do mě ta čtyřnohá bestie zakousla do nohy zrovna teď. Zikl! Pronesu a zároveň vodorovně seknu dýkou směrem k vzdálenějšímu trolovi, jakoby stál těsně předemnou, je vzdálen ale několik metrů. Trol pustí palici a chytne se za krk a padne na kolena. Zkrz prsty mu stékají kapky krve. Je vidět jeho zaražený výraz, ten se ale změní ve výraz totální zuřivosti, pustí krk a s řevem a holýma rukama běží ještě rychleji přímo na mě. Kouzlo bylo na něj moc slabé. Vidíš, říkám ti nech to na nich, chladná ocel je proti trolům lepší než tahle. A nebo.... Máte pravdu. Zvednu dýku nad hlavou a začnu odříkávat. Futhurz! Kaspat lâti maturzi! Kaspat un goth! Vrat agh kaspat izub kabori! Pronesu chraplavým, ale silným hlasem, mezitím dýkou namířím směrem ke Crossem zabitým trolům. Kahlan jako nemrtvá zaslechne v hlavě slabí hlas který říká: Povstaňte. Poslouchejte vy mrtví. Poslouchejte vašeho nového pána. Jděte a plňte moje rozkazy! Hlas však nemluví k ní proto nad ní nemá vůbec žádnou moc. Dořeknu zaklínadlo a najednou se začnou zvedat tři bleskem spálení trolové. Vrat agh kaspat izub kabori! Zopakuji a trolové se vydají směrem ke svým, ti nechápou co se děje. Já stojím se sdviženou rukou s dýkou, na tváři šílený úsměv a v očích plamen. Nehýbu se jen dýkou kreslím do vzduchu. Dva trolové se vrhnou na své bližní a začnou se s nima bít, jejihc pohyby jsou pomalejší, ale první dvojici trolů zlikvidují jako nic, jejich bližní nic takového nečekali. Nechám je bojovat. Zaměřím se na třetího, toho posílám proti mnou poraněnému trolovi. Můj přisluhovač ho v běhu srazí ramenem kousek předemnou, šlápne mu na hruď a svím kyjem mu začne drtit lebku. Po třetím úderu lekba s prasknutím pukla. Je to nádhera že? Cítíš tu rozkoš, pohrávat si se sílamy které jiné nezajímají? Které ostatní považují za něco nehcutného zvráceného? Víš proč? Protože je to mocná síla a oni se jí bojí. Bojí se nás hahaha hahahaha hahaha. Můj mistr prožívá něco co by se dalo přirovnat snad k jen k uspokojení nekromantských choutek zkráceně zlorgasmu. Já se usmívám svím šíleným výrazem a vychutnávám si činy svích novích mazlíčků. |
| |
| Běžím proti trollům. Tak tak poďte bestie! Už jsem skoro u nich, najednou se rychle přetočím, takže jdu svým obrněným ramenem napřed. To troll předemnou nečekal. Narazím do něj vší silou. Troll se zakomíhá. To mi stačí k tomu abych ho tupou stranou sekery přetáhnul po hlavě a hned potom zarýt její ostří do jeho hrudi. JÓÓÓ POĎTEE řvu na všechny strany. Už jsem mezi nima. Dem si hrát pomyslím se a oči se mi rozzáří. Napřáhnu se a má sekyra proletí kyjem nic netušícího trolla. Otočím se kolem vlastní osy a podrazím mu nohy. Sekyru mu zabořím do zad. Běžím na dalšího trolla. Ten se napřahuje k velkému úderu. Je pomalej. Vyskočím a sekyru mu zarazím do břicha. Celý od krve si nevšimnu Trolla za mnou. Schytám od něj pěknou ránu do zad. Pár metrů odletím Kurva...au...to bolelo! zanadávám pro sebe, otočím se a z opasku vytáhnu vrhací sekeru. Mrštím ji po Trollovi...Našla svůj cíl, má jí mezi očima. Pak se pro tebe vrátim zlato! zavolám na vrhací sekeru |
| |
| Trolové Když s Vagrethem procházíme ruinami,nenacházíme nic zvláštního kromě velkého množství obyčejných zbraní včetně několika poněkud zvláštně tvarovaných tyčových zbraní podobných píkám,či halapartnám.Za zmínku stálo jen pár amuletů uzmutých z těl zřejmě výše postavených vojáků a jedna zdobená dýka,kterou sem pečlivě uschoval. Vyšli jsme ven a viděli Crosse ve své dračí formě mluvícího s neznámým trpaslíkem,vzrušenou družinu a Conana,jež jí káže co dělat. Zaslechnu své jméno a vyrazím vstříc ostatním. Cross vzlétne a promění svým chladným dechem blízké okolí v ledovou pláň.Skupina se roztřeťuje a já následuji své druhy. Během chvíle dopadne na zem ohromná dračí váha a nás ozáří Crossovo smrtící kouzlo. Neznámý trpaslík,snad podněcován hrdostí svého rodu,jež je nutí vždy vstupovat do boje jako první,nebo nucen touhou nenechat se zahanbit vedle čaroděje,vyráží vpřed. "Nenechám přeci padnout jediného trpaslíka dokavať se ho nezeptám,zda zná mé přátele z železného městapomyslím si a vyrazím hned za ním s lukem a šípem založeným v tětivě,bych kryl záda našemu novému společníku. Conan nás však záhy dožene mocnými kroky a já začínám cítit konkurenci pro své smrtící šípy v jeho meči. Tasím tedy meč a se zábleskem v očích,zcela narovnán a bez jakýchkoli slov mávnu rukou a dva trolové běžící mým směrem,jakoby narazili na mocnou tlakovou vlnu,ucouvnou o několik kroků a začnou lapat po balancu tak,jako tonoucí lapá po dechu. Mezitím hned vedle trpaslík rube již třetího Trola. Rozběhnu se se svým psem v patách,proříznu vodorovně hlubokým řezem hruď prvního v celé její šířce. S otočkou se přemístím před druhého,jež se již probral z otřesu způsobeným nenávistným kouzlem. Velkou úklonou se prohnu pod jeho podelným úderem kyje,kleknu a zaryju mu meč přímo zepředu do kolene.Jeho zaúpění ukončí můj pes,jež odrazem od mých zad vyskočí a zakousne se Trolovi přímo do obličeje.Když spadne,vytáhnu svůj meč a vbořím mu jej mezi žebra. Stojíme připraveni na další příchozí. |
| |
| jdu ponořena v myšlenkách, naštěstí mne z nich včas probere včasné zavrčení Blue, ale mám co dělat abych se stihla vyhnout kyji, který na mne mířil smrtící silou. Tasila jsem v mžiku zerrikánskou šavli a z otočky jsme jí rozřízla trolovi hrdlo. Pak mi v uších zazní slova. Otočím se dozadu nevraživým pohledem, proč mě nepřekvapuje od koho pocházejí? Blue mezitím doráží na dalšího trola a není na to zrovna nejůř. Když jsem se tak rozhlížela, zapomenula jsem dávat pozor a jeden z trolů mne mocným úderem odhodil několik metrů. Dopadla jsem dost nešikovně a do mého těla se zaryla celkem dost tlustáý větev. Ztěžka dýchám, protože bolest je značná. Z těla i uniká pro mne tak vzácná tekutina. Se skřípěním zubů vy vytrhnu větev z boku a s novou ještě větší zuřivostí se vrhám ne nepřátele. |
| |
| Po té co Cross přidělý ukoly promění se v draka a vzlétne vzhůru. Nádherný pohledn poprvé za svůj život jsem viděl draka a tenhle okamžik jen tak nezmizí. Ta síla a lehkost. Už vím proč na ně lidé někteří nevěří. Kdybych to neviděl neuvěřím také !! Není čas na údiv jdeme do boje !! Pojď te přátelá máme to vzít středem. Běžím směrem k bojišti ostatní už jsou na místě a někteří mají co dělat. " Vagrethe běž přímo vylezu nahoru a budu tě krýt svými šípy !!" Vyběhnu nahoru na skálu a čekám jak Vagreth zareaguje. Natáhnu tětivu a rozhlížím se po bojišti. Vidím že Kahlen má problémy moc dlouho se nerozmýšlím a první šíp zasáhne trola co jí uděřil. Šíp se zaryl hodně hluboko a posílá ho k zemi Doufám že mi poděkuje při těhto slovech se lehce se zasměju. Okamžitě vemu další šíp a střelím trola který se snaží vyšplhat ke mně nahoru. První žíp se mu zarije do břicha ale stále šplhá nahoru. Jeho tlustá kůže je jak brnění nebude to lehké. Tentokrát zamířím velmi pečlivě a druhý šíp trefím přesně a s trolem je ámen. Kdo další pánové. a čekám kde se objeví můj další cíl. V tom si všimnu si pár chýší a dostanu nápad. URU !!! Zapal mi pár šípů !! zařvu na mága stojícího nedaleko . |
| |
| V žáru bitvy Jak mile se všichni připraví vyrazím do boje společně z ostatními. Jak mile Blue pronese své kouzlo jen se pousměju nad tím jak vždy dokáže vyřešit přesilovou situaci. Jak mile se začli rozlétat Glorffindelovy šípy. Rozběhnul jsem se společně z Grimdalem mezi trolli...Jak mile sem znovu v bitvě začne se muj meč prohánět tak jako vždy. Tak jak to nejlépe umi. Běžím vstříc prvnímu Trollovi, tak i on běží proti mě. Jedným mocným mávnutím meče a skrčením se před Trollem jsem mu usekl nohu a on se skácel na zem. Jak byl na zemi bodnul jsem mu meč do hrudi a otočíl sním do strany. Všimnu si jak si vede Grimdal a jen se pro sebe pousměju. Vždy jsou zuřiví....Jsou to přece Trpaslíci. Probleskne mi hlavou a znovu se vrhám do boje. Trollové chodí přikrčení ale i tak jsou stále o hlavu větší jak já. vykryju jeho utok který mi mířil na hrud a hned ho vrátím. Atlanský meč proti dřevěnému kyji....Moc snadné....Seknutím do jeho zbraně jsem ji přepulil a meč se mu zaseknul do lebky. Jak mile jej vytáhnu Troll se skácí k zemi. Jsem na vyšším bodě skály a Troll pode mnou snad ani netuší že tam jsem. Skočím po něm a on neudrží rovnováhu. Svalíme se ze skáli a po kamenech komel se kutáli Má maličkost a jeden tupej Troll. Z pádu se snažím hned z pamatovat, nebyla to taková výška jen asi tak 4 metry vysoko. Jak mile se postavím na nohy doběhnu k Trollovy abych ho dodělal. Troll pomalu zvedá hlavu aby viděl co se stalo. Jak mile je jeho hlava zvedlá náhle mě potřísní jen krev z jeho krční tepny. Jeho hlava upadla o kus dál ale v tom jsem ucítil za sebou mohutný dusod. Jak mile jsem se otočil spatřil jsem mohutného Trolla.  Běžel proti mě z palicí nataženou ve vzduchu a připravoval se na uder. Jak mile chtěl udeřit, uhnul jsem ale jeho rána tak či tak udělala co měla. Otřes z dopadu zvedl pudu země a to mě odhodilo pár sáhu z pět. Dopadl jsem zády na kámen a jako bych snad upadal do mdlob ale jen sem zavrtěl hlavou a právě v čas jsem uhnul na stranu. Jeho palice rozdrtila kámen téměř na prach. Meč jsem měl kus od sebe a ktomu mezi mnou a mečem byl mohutný Troll. Jak mile se chystal na další výpad rozběhnul jsem se proti němu a proskočil mu parakotoulem pod nohama. To Troll nečekal a já mohl popadnou svuj meč. Jak mile jsem držel meč v ruce dival jsem se na Trolla a z řevem sem se rozběhnul proti němu. "AAaaRRrr...Uhhh" Jeho zbran mě minula ale zato muj meč mu projel jeho ohavnym břichem. Troll jen popadnul moje ruce a začal meč rvát z břicha ven. Když byl skoro venku kopnul sem mu z prava do levé nohy a tím jsem mu jí přelomil. Pustil mi ruce a já mohl zasadit smrtelný uder. Rychle jsem se rozmáchnul a mohutnou ranou sem zasáhnul jeho hlavu. Meč se zabořil do šiřky kde mu začínali kli a téměř se mu rozpulila hlava. vyrval sem meč a rozběhnul sem se směrem k táboru kde by měli být ostatní. Jak mile jsem v běhl do tábora Trollové a mí přátelé vedli líty boj proti těmhle monstrum. Kus od jedné jeskyně jsem si všiml klece ve které byli dva zajatci. (Holis a Nordik) Doběhnul jsem ke kleci a roseknul zámek se slovy. "Pokud mužete, chopte se zbraní." Spíš jsem to jen vykřikl a rozběhnul jsem se znovu po jednom Trollovi. Probíhajíc kolem sem ho seknul přez hrud nebod se právě otáčel na to co slyšel, Mě. Jak mile padnul běžel sem podpořit ostatní. |
| |
| Všichni bojovníci se pustili do boje, zatímco má kouzla plynule ředila nepřátelské řady. Jeden ledový šíp střídal druhé a jeden šíp z ledu za druhým létaly od mé postavy. Když jsem viděl jak se na Conana řítí mohutný trol, měl jsem připraveno kouzlo ale barbar se postavil přesně mezi mě a toho trola. Ksakru, ty víš kam si stoupnout bratříčku. Pomyslím si pro sebe, když jsem pro kouzlo vybral jiný cíl. Jak jsem se postupně propracovával do nepřátelského tábora, uviděl jsem klece,... Zatracená zvířata! S tím jsem odsoudil dalších několik trolů na onen svět, nebo aspoň do stavu, kdy nikomu z nás nehrozí. V jedné díře kolem které jsem se mihnul jsem uviděl zbraně, které by se daly použít. Hvízdnu na ty dva, co osvobodil Conan. Héj, tady možná máte co hledáte. A ukázal jsem na jámu, kde jsem je viděl. Došel jsem ke Conanovi a chtěl jsem mu říct něco zaručeně vtipného, když v tom jsem uslyšel ohlušující ránu. V uších zvonění, celý svět se zatřásl, než mi došlo, že to byla magická bariéra, kolem mě, do které jeden troll vrazil svou palici. Trol se nechápavě podíval na mě, jak to, že se jeho zbraň zastavila kus nad mou hlavou a já se dával dohromady z otřesu. Trol stihl zasadit ještě jednu ránu, kterou bariéra pohltila. A já se snažil si rychle vzpomenout na jakékoli kouzlo. Naštěstí trola srazil ze zadu Conanův meč a já napřaženou pravici svého bratra s nadšením přijal. Díky,...asi bych se měl držet trochu víc zpátky. Rychle jsem obnovil ochranné kouzlo a dál sesílal zkázu mezi nepřátele. Tentokrát už z bezpečné pozice za Conanovými a Grimdalovými zády. Jejich zbraně mne jistě ochrání. |
| |
| Když mne Cross pošle prozkoumat zbrojnici, vydám se tam beze slova a ignoruji Glorffindela, který byl poslán se mnou, stejně jako všechny ostatní, ani Clouda, který chce prozkoumat okolí. Jeho věc. Stejně tu musíme počkat aspoň pár hodin, zažít zemětřesení v soutěsce rozhodně není sympatické. Mlčím. Nejsem zvyklý mluvit, a už vůbec ne mluvit pravdu. Prohlížím místo docela paranoidně, nahlížím do každého rohu, hledám něco, co by se mohlo hodit. Najdu pár kvalitních dýk a použitelné šípy. Dýky si schovám do šatů. Najdeme také spoustu halaparten a pík, se kterými stejně neumím zacházet. Všude jsou mrtvá těla. Nevadí mi, nedělá mi nejmenší problém z nich vytahovat šípy a zjišťovat, zda jsou či nejsou zrezivělé. Po chvíli se s Glorffindelem vrátíme k místě, kde jsme se rozešli s Conanem. Cross je v dračí podobě, nějaký trpaslík se s ním hádá (jenom trpaslíci se hádají s drakem) a Conan se o čemsi dohaduje s družinou. Nevím, co se děje, a jsem si celkem jist, že se mi to nebude líbit. Uvidím troly. To mi uhasí v hlavě veškeré myšlenky To se mi líbí ještě míň. Tasím meč. Werhin mi přikáže, abych vylezl na skálu. Rychle běžím nahoru. Přímo proti mně vyjde troll s válečným kladivem, snaží se mne zasáhnout. Mám štěstí, jeho kladivo proletí asi stopu od mojí hlavy. Rychle se rozhodnu pro jistější variantu a seknu trolla do nohy, na níž kdoví proč nemá žádnou zbroj. Troll zaskučí, upadne na zem. Ještě je schopen se zvednout a bojovat, ale máchá naprázdno na druhé straně, než jsem já. V té chvíli ho zasáhne do oka přesně mířený šíp od některého z mých spojenců. Ani nevím, od kterého. Troll padne mrtev k zemi. Pevně doufám, že žádní další trollové už mým směrem nepůjdou. Oddechnu si. Proč jsem si jenom nevzal některou halapartnu nebo podobnou zbraň, na boj s trollem by byla ideální. Dívám se, co dělají ostatní, jako bych se rozhodoval, kam jít. Jdu za Werhinem. Musím aspoň nějak skupince pomoct, aspoň v první fázi. |
| |
| hih trolici Kahlan jde hned za mnou a muj věrný přitel vedle mě ale ví sám že se má držet trochu opodál ale nevím asi ho Cross trochu naočkoval a v tomhle mě moc nechce psolouchat. mužu na něj koukat jak chci ani se nehne ale jedno vim kdyby se mi něco stalo ví kam má jít.Ze zamyšlení mě vytrhne řvoucí troll který se na nás žene a za sebou m á další své pomocniky trochu uskočím stranou a ten první jde po mě pak zaslechnu nějaké mumlaní kterému stejnak nerozumím ale víc tomu něvěnuju pozornost ale snažím se odrazit utok jeho, cela jeho síla dopadne na muj meč a já se tak tak uhnu a seknu mu po krku a jednu jesště ránu po nohou aby nemohl stat. Zaslechnu něco jak dopadne a uvidím Kahlan jak se zastavila o stěnu či co to bylo ale je ještě více naštvana než byla což je jen vihodou, najednou kolem mě proběhne Dark a skočí trollovi po krku a kouše ho ale ten ho chytne a odhodi stranou, asi mu to nebylo dvakrát přijemné ale vstal a rozběhl se znovu s tím že jeho stisk byl mnohem větší a utrhl mu kus masa ,, fakt chutovka" . Darku k noze Kouknu na něj a už utíká a ja se jdu bavit s dalším trollem. Jeden jak sem si všimla se mě snažil chytit když mě ze zadu objal kolem ramen a tak mi zablokoval ruce že nemužu machat, tak sem mu zabodla svou dýku do boku a on mě pustil ja dopadla na čtyři. Ten se se zuřivostí po mě ohnal a trochu mě odhodil a šel proti mě ja se zvedla a s boulí na hlavě se snažím probrat. au sakra zrovna hlava Zatřepu sní a jakmile se troll proti mě rozběhl a nastavil hlavu že mě nabodne na ty jeho ružky mirně sem uskočila že si to přímo namířill do skály a ja ctila jen otřes a koukám nahoru zda něco nepopada z ní. |
| |
| Všichni dělají co dokážou, a že jim to jde dobře, nejsou to amatéři. Vychutnávám si pocit moci nad ovládáním trollů. Ti dva mlátí další trolly, promlacují si cestu svýma kamarádama. Ti už se ale moc nediví a mlátí do mích přisluhovačů co to jde, ti jsou ale nemrtví takže jim rány od kladiv a kyjů nepůsobí vážné problémy. Najednou jeden troll odhodí kahlan, chci proti němu poslat mého třetího, ale jeden z našich střelců mě předežene, takže ho pošlu s prostým rozkazem proti jeho příbuzným. Ten co zastřelil trolla na mě volá abyhc mu zapálil šípy. Co si vo sobě myslí, že seš jeho křesadlo nebo co, vykašli se na něj. Hořící šíp působí větší bolest... No dobře. Otočím se směrem k Werhinovi a namířím dýkou přibližně na jeho založený šíp. Ghaashat! V tom začne hrot jeho šípu hořet magickým rudě zeleným plamenem. Werhin šíp vypustí a ten míří na trolí chatrč. Jó tákhle. Ten je taky rafinovanej, zapálí jim obydlí. Napínej uši třeba zaslechneš nářek hořících trollích dětí a žen hahhahahehehehahaha. Představ si to, v klu spíš v sví bkolíbce a ta najednou hoří, plameny ti olizují kůži, chytne tvoje přikrývka a ty se pečeš jak ryba v troupě, nádhera..... nádhera. Představa této smrti pro trolí mláďata mi nepříjde zrovna fér, uklidňuju se že to je válečné ležení né normální osada. Ale co i kdyby, ať pykají za to co hodlali udělat jejich otcové nám. Usmívám se a belhám dál s třetím trolem kousek předemnou jako ochrankou. Dámy se činí, ale řekl bych že Kahlan pomalu ztrácí síly, přeci jen ztráta krve musí být i pro ní nebezpečná. V tom dostanu nápad, vyhrabu prázdnou ampuly a belhám k místu kde se Kahlan zranila a snažím se z oné větve získat co nejvíc její krve. Řekl bych že díky soustředění na boj si mě nikdo nevšiml. |
| |
| Trolové Na mě a mého psa se žene skupinka trollů, z nichž dva mají kopí. výborně...maj dvakrát tak dlouhý ruce a eště je protáhnou kopími Prvnímu uskočím do strany a mečem namířím špici jeho kopí ještě více do země.Kopí se zaboří.Chytnu jej,přetnu svým mečem těsně před jeho rukama a skrčen namířím zbytek násady na jeho břicho.Vytřeští oči,ale již nedokáže zastavit tlak svých druhů a plnou vahou nalehne na dřevěný kůl.Na poslední chvíli uskočím stranou a dalšímu v řadě,který se snaží ukočírovat pohyb směrem na kůl a tudíž se tolik nebrání ,rozetnu lebku. Mezitím ale jiný odmrští tupou stranou svého kopí mého psa.Ten popolítne několik sáhů a s vyjeknutím dopadne na zem-jeho náraz naštěstí zmírní navátý sníh. Nyní by někdo mohl pochybovat o pravdivosti příběhů o lykantropech a předpokládat,že šlo o vzteklost jednoho muže.Mé oči hustě protkala žilnatina,můj obličej se zkřivil a můj výraz se stal výrazem nepřítomným,krvechtivým.Z klidného a vyrovnaného hraničáře se stalo rozzuřené zvíře-berserkr. Rozběhnu se s děsivým řevem vstříc viníkovi.Rozpřáhnu se mečem zespoda.Troll se strachem v očích napřímí vodorovně kopí, aby mohl odrazit můj útok.Já však změním pohyb a meč mu zabořím shora do nártu,čímž ho přišpendlím k zemi.Vyskočím a levou nohou se odrazím od jeho kopí jako od stupínku žebříku a pravým kolenem ho zasáhnu zespoda na čelist.Ještě než dopadnu na zem,chytím se levou rukou zezadu jeho bujné kštice a do oka vzad zakloněné hlavy vrazím svůj tesák tak hluboko,že narazím na zadní stěnu jeho lebky.Padne na zem. Nikdo mi nebude sahat na mého psazavrčím se stále planoucíma očima. Na poslední chvíli si všimnu dalšího z Trollů.Mrštím po něm dýkou,která, ikdyž je dobře mířená, nemá valného účinku a náraz jeho kyje na mou hruď zmírní jen malý štít na mém levém předloktí.Leže na zemi čekám další úder,avšak ten nepřijde,neboť do Trollových zad někdo zaťal sekeru či meč-poznám to podle výrazu jeho tváře.Konečně mohu docenit výhodu společenství.Odkulím se,aby mě nezalehlo jeho tělo a aniž bych se podíval na svého zachránce,rychle se přemístím ke svému psu... Nejen,že dýchá,ale podíval se na mě a začal vrtět ocasem-jeho zranění jsou jen lehká.Kouknu se po okolí a zjistím,že boj už pomalu ustal,jen Conan s trpaslíkem ještě drtí poslední odpor.Pustím se tedy do léčení zranění svých i svého psa. |
| |
| Uru mi okamžitě zapálil šíp a já jsem udělal to co jsem měl v plánu. Posílám šíp na tu největší chýši, když už nic způsobím alespoň zmatek u trolů. Během chvilky chýše začne hořet a stane se to co jsem chtěl. Několik trolů se na chvilku přestane soustředit na boj a tak máme další šanci jak jich pár zabít. Během chvilky vystřelím několik dalších šípů i když ne každý zasáhne svůj cíl trolí řady opět prořídly a někteří se dali na útěk. Rozhlížím se po ostatních jak jim jde boj a všimnu si že ta dívka s rudými vlasy na tom není nejlíp. Naštěstí se stihla vzpamatovat než jí ten trol nabral. Vidím jak se na ní řítí další ze zadu ještě než se na něj stačí otočit můj šíp se mu zaryje přímo do krku a jako by ho někdo srazil tak padá k zemi. Myslim že tady máme hotovo. řeknu si pro sebe. Postavím se na skálu a sleduju jak poslední trolové umírají pod rukama mých spolubojovníků. |
| |
| Mám čas se rozhlédnout. Vidím že už Trollů není moc. To bolo šecko? řeknu si smutně. Pak uvidím malou skupinku Trollů vzádu, někdo je vyhnal z chatrčí Ááá dezert pomyslím si. Jsou ještě daleko a tak se rozhodnu dojít si pro svou vrhací sekeru. Když ji vyndavám, všimnu si, že jeden hraničář co šel s náma má trable. Vezmu svojí obouruční lásku a rozeběhnu se. Rána musí bejt smrtelná, jinak by stihnul toho na zemi ještě praštit. Napřáhnu se a vší silou Trollovi zaryju sekeru do zad. Ani se nepodívám na toho koho jsem zachárnil a jdu si vychutnat poslední trolly. Ten co na mě teď běží je nějakej větší. Za běhu přemýšlím jak ho sundat. Hmm, trošku se vyblbnu Pomyslím si a s pekelným šklebem zandám sekeru zpět na záda. Vytáhnu dvě menší, vrhací. Do každé ruky jednu. Ještě zrychlím. Na trpaslíka teď běžím celkem rychle. To má krvežíznivost. Už jsem před ním. Troll předemě praští kyjem do země. Vyskočím na něj a odrazím se od něj. Letím k jeho hrudi. S řevem napřáhnu obě ruce s vrhacíma sekerama a zachytím se s nima o jeho hruď. Tu máš ty bestie! řvu když pomocí sekyr šplhám na jeho záda. Na každým místě kam se mi zaboří sekyry nechám pořádnou díru. Vylezu mu za krk, schovám sekyry a vytáhnu tu velkou. Troll se komíhá a v bolestech se mě snaží sundat. Pozdravuj v pekle... dodám a ukončím jeho trápení mohutným sekem do krku. Seskočím z jeho ramen. Klopítnu Herdek řeknu si když vidím jak na mě padá Trollův kyj. Jen tak tak uskočím, takže mi zasáhne jenom nohu. Dost to ale bolí. Aaau...ale stálo to za to... uklidním se... Rozhlédnu se a vidím že Conan zabíjí posledních pár trollů |
| |
 | Ze zajetí do boje Jen čekám až některej z těch smradochů natáhne bačkory abych jeho duši spoutal a použil, nakonec venku nějakej řev a řinčení zbraní. Bitka, meče, jatka, to bude síly, to bude služebníků. pomyslim si vesele, najednou se ke klecim přižene nějakej barbar a přesekne jednou ranou zámek klece. Magický runy poutající mou moc sou pryč. napadne mě jako první. Vylezu s klece a dojdu si pro svoji hůl která ležela jen několik kroků odemě. ,,Konečně, Tartaros je mi nakloněn." řeknu jakmile pod prsty ucítim zase svoji dávnou sílu. Po chvylce ně přepadne příval vzteku na moje věznitele, a tak moje oči začnou rudě hžnout. Moje hůl, která vypadá jako stehení kost se pod mýmy prsty začne proměnovat na tvar podobnej páteři nějakýho tvora, na jejimž vrcholu se vytvoří zmenšená podobizna dračí lebky i s rohy, těsně nad držedlem se objeví provázek a pod nim kostra oběšené kočky, kostra se už začala potahovat i svalstvem, když se do jeskyně dostal jeden z těch trolů. Můj řežavě rudej pohled je poslední co vydí, protože z jeho hrudi se vyrve krvavá ruka svírající jeho srdce, které dotloukává. ,,ACH ARAJ HEN DAR NUN!" řeknu a vyndám ruku od krve s jeho srdcem. ,,Tvoje duše patří mě." řeknu nad jeho odpornym tělem. Jeho tělo po chvylce vstává přiměno mojí mocí aby se pohyboval, z jeho hrudi trčí díra, jeho oči spo prázdné a bílé. přikážu mu vykonat několik základních pohybů, jako loudkovodič se svojí loutkou. Pak už jen trol vyjde předemnou z jeskyně a pustí se do svýho spolubojovníka, kterej se zezadu vrhl na barbara co mě zachránil. S dutym křupnutim nad barbarovou hlavou dopadne jeho tělo na zem. ,,Raději volím jiný zbraně." zavolám na barbara, když se vynořim spoza mej loutky. Pak ukážu směrem k dalšímu nepřítely a Trol co stojí s prázdnym výrazem předemnou se rozběhne proti dalšímu nepřítely. Já jen stojim opodal a řídim svoji loutku, kdykoliv se ke mě pokusí přiblížit nějakej z nepřátel, tak se shroutí ještě dřív k zemy s probodenym hrudníkem. ,,Zde je ráj na zemy pro nekromandra." vykřiknu když se další zhroutí k zemy. výraz mojí tváře se velice blíží člověku kterej se právě zbláznil a přitom je mi v tváři znát ledovej chlad a radost nad každym mrtvym tělem. |
| |
 | Soubooj Když skupina vstoupí do tábora, rychle se zvednu ze země. Nemusím čekat dlouho a už u nás stojí nějaký barbar. „Díky“ Vypadne ze mě, potom co otevře naší klec. Okamžitě se vyřítím ven. Jsem 2,4 metru vysoký tmavě zelený obr, na tváři mám hlubokou jizvu, která se mi táhne od levého obočí dolů přes oko, které zůstalo nepoškozené, a končí v polovině tváře na úrovni špičky nosu. Mám velice tmavé oči. Uběhnu dva-tři metry a skočím na záda jednoho z trollů. Ozve se ohromné zadunění, když naše těla dopadnou na kamennou zem. K mému údivu to troll přežije, a tak ho oběma rukama popadnu za hlavu a táhnu k sobě. Lehké rupnutí a povolení svalů trolla mi oznámí, že tenhle už není nebezpečný. Rozhlídnu se, kde jsou mé zbraně, když je nevidím, popadnu trollovu a vrhnu se s ní na dalšího trolla, to už slyším něčí hlas, který mi oznamuje, že mé zbraně jsou v nějaké jámě. Vypůjčeným kladivem vykryju trollův útok a ramenem trolla srazím. Zbraně odletí bokem a má noha dopadne na hrudník další z mích věznitelů. Rozeběhnu se k díře a popadnu svoji sekeru. Rychle ještě z jámy vezmu svoji gladiátorskou přilbu a vyrazím zpátky do první linie. Jeden z trollů mi vyběhne naproti, když jsme od sebe ještě pořádný kus, oženu se sekerou. Ta se teď projevila v plné své kráse ale hlavně délce, poměrně velké ostří sekery totiž doplňuje dva metry dlouhé topůrko, které jsem povolil a nechal, aby mi vyjelo z ruky, a jehož konec jsem si zapřel v podpáží,abych o zbraň nepřisel. Troll se bez hlavy skácel k zemi a já se za běhu rozhlížím po další oběti. |
| |
| Před koncem boje Stojím kousek od Crosse abych na něho mohl dávat pozor. Jak mile se k němu přiblíží někdo blíž dostane zásah mím mečem. Jak mile sem Trollovi udělil lekci náhle jsem za sebou zaslechl pád na zem. Kouknul jsem se za sebe a pode mnou ležel Troll a přede mnou další. Napřahoval jsem se k utoku ale v tom mě přerušil ten muž z klece. Použil Trolla jako svoji loutku. Jen jsem na něho kývnul z díkem a pokračoval dál v obraně Bluea. Když se k němu dostával jeden Troll co se napřahoval na uder. Těsně před jeho zády jsem vykryl uder směřující na Crosse. Muj meč a Trolli kyj se setkali a zastavili se v pulce cesty. Chvilku přetahování jsem nakonec vyhrál a dík pul-pyruletě jsem podseknul Trollovi nohy a poté ho dodělal na zemi. "Je to jako za starejch času co Bratříčku..." Pousměju se na Bluea a po chvili si všimnu že už není téměř co zabíjet. Když se skupiny smeknou dorážíme společně pár zbylích opozdilcu. Když už je téměř po všem začneme prohledávat místo kvuli zásobám. "Porozhlédne me se tu. Muže tu být jídlo nebo ještě někdo další." Po chvilce hledání se ozve Cross který je z Pen že našli dalšího muže v jedné z klecí. |
| |
| Po jatkách Po rosápání posledního nepřítele sem se podíval na svoji novou hračku. ,,Budeš vypadat dobře i bez masa a nebudeš tak smrdět." řeknu a plameny v mých očích vyhasnou a moje oči sou zase bílé jako slepcovy oči. Přistoupim blíž k tomu co ten barbar chránil a podívám se na něj svýma očima tvořenýma jen bělmem. ,, I když to není u mě obvyklý, děkuju tobě i tvým lidem za záchranu. Jmenuju se Nordik a jak ste si asi stihl i všimnout nejsem obyčejnej kouzelník. Mým chlebem je smrt, jsem Nekromandr, a rád bych se přidal k vaší skupině a vyrovnal svůj dluh života." řeknu a lehce sklonim hlavu, ale jen tak bych vyděl. ,, Teď pokud dovolíte dotvořím přemněnu své hole, při které sem byl tak hrubě přerušen a taky tejhle loutky." usměju se a trolí zombik se pokusí o usměv. Pak poodejdu několik kroků od všech a dokončim potažení kostry kočky masem a pak i chlupama. Kosterní hůl je dokončena během několika minut. Oběšená kočka má otevřený oči, jedno má modrý a druhý zelený, přitom vypadá jako by byla vytažena z morovej rány. Pak se otočim na svoji loutku bez srdce a posadim se na kámen. Tro se postavý předemě a já začnu mumlat několik slovíček. Trolova kůže začíná vapadat seschleji a seschleji, nakonec vypadá jako by to byla jen příliš velká plachta na kostřě. já pak sahám ke svýmu opasku kde je nefritová dýka. ,,Musim si ještě pro svoje věci." řeknu když zjistim že dýka není na svym místě. A tak vstanu z kamene a vydám se zpět do jeskyně. K jámě, kde je zbytek mejch věcí. ,,Sahol ma nah." řeknu a trolí kostlivec potaženej nechutnym slizovytym zbytkem svojí kůže se pokloní a sleze dolu pro moje věci, který mě podá. Já si vezmu svoji dýku a zasunu ji zpět do jejího pouzdra u opasku, pak mě podá i několik flakonku s ruznejma tekutinama. Já si je beru a přes světlo kontroluju stav nádob, hledám každou prasklinku a puklinku. Nakonec mě podává malej a zcela bezvýznamnej váček kterej na první pohled značí že není ze zvířecí kůže. Tetování vytvořené na zrůžovělé kůži značí že jde o váček z lidskej kůže, váček chrastí penězama a tak si je uvážu za opasek. Nakonec vyleze z jámy i trolík a jde za mnou zase na ten kámen, ale teď se na něj pokládá sám. Já vytahuju svoji nefritovou dýku a ta se jemně zaleskne v záři zbytku slunce. Zelená čepel nefritu se pomalu přibližuje ke scvrklé kůži mého služebníka. moje prsty uchopují volnou kůži na hlavě trola a lehce jako papír ji napínám. Pak už jen jednim řezem, krátkám a přitom přesným odtranuju kůži na jeho hlavě a stahuju ji jako přikrývku nějakýho lahodnýho pokrmu. dýku pak směřuju k jeho hrudnýku, kterej nařezávám do tvaru Y. Dva řezy táhnoucí se od ramen až ke středu hrudní kosti a odtud pak přímě dolu až k pasu. Pak uchopuju volnou a nařízlou kůži a otevírám jeho schránku. Jeho kostra se začíná objevovat a on pomalu povstává jako kostlivec. Jeho kůže se nadále scvrkává až se nakonec obrátí v prach. ,,Buď rád, mohl sem to udělat i magicky, ale to bych si pak odepřel radost a požitek starých mistrů, je jen škoda že si to necítil, příště si budeme mustet pohrát i s živou hračkou." řeknu kostlivci a pak se společně s nim vracim k ostatnim. |
| |
| Po boji Boj skončil. Hále jo, byla to sranda pomyslím si. Rozejdu se k ostatním a po cestě vyndám kus látky. Začnu si otírat obličej a zbroj od krve, nakonec si otřu svojí sekeru až se leskne. Něco si při tom broukám. Dojdu ke Conanovi a Crossovi a sekeru si opřu o rameno. Musim vám říct kamarádi, že takle sem se už dlouho nevyřádil! Díky za tu možnost chlapi! I když je tu pár zjevů kterejch bych se i bál, chci putovat s váma! A sorry všem kerý sem ňák urazil... promluvím na Conana a Crosse s úsměvem, vypadám teď jako malý děcko který dostalo novou hračku. Když už čekám na jejich odpověď, z tašky vytáhnu čutoru s vodou a uhasím žízeň. |
| |
| Dobojováno Dřív, než jsem se stihl přidat k ostatním a pomoci jim v boji, boj skončil. Nedá se říci, že by mi to nějak vadilo. Nemám rád větší boje. Prohledávám těla, jestli by nešla okrást, přidám se k ostatním, kteří prohledávají místo. Mlčím. Pohybuji se rychle, pragmaticky. Po boji si zcela nepoeticky dávám do pořádku věci, oblečení. Všiml jsem si, že se k nám přidalo pár lidí, ale nevím, proč by mne to mělo zajímat. Jsme na sebevražedné misi. Jsme ti poslední, ke komu by se měl někdo přidávat, ale to je konečně jejich věc. Během pár dnů nejspíš všichni zemřeme nebo ... nebo něco jiného, tak proč se trápit něčím jako přátelstvím? Kam teď a co dál? zeptám se zcela věcně. |
| |
| Konec boje pokračování v cestě Jak mile skončí Boj začali ste prohledávat místo kvuli nějakým zásobám...Našli ste jen nějaké syrové maso a kusy hadru a dva kýble plné vody. Cross a Pen našli Elfa v kleci který také čekal na vysvobození. Narcaracka ste dostali z klece ven a on se přidal kvám tak jako Holis a Nordik...Vyrazili ste z pět ke koním a po stesce kteou hlídali trollové ste prošli bezpečně až na kraj lesa. Gorthinský Les je bezpečné místo...Je možné že tam narazíte na Lesní elfy co se zde skrývají. Když vstoupíte do lesa ujdete pár km po cestě až dojdete k věži u které jsou tři domy. Kolem se pohybují místní Dřevorubci společně z Elfy. Ve věži se skrývá vudce téhle vesnice Harrdokk a další dva domy slouží jako ubytovny pro místní lidi. Třetí dum je menší hostinec pro potulné chodce. Začíná se stmívat a proto se rozhodnete zustat přez noc tady než budete pokračovat dál v cestě. Místní si vás prohlížejí a kde tam se začíná šeptat. Harrdokkuv Syn vás přivítá a pozve vás na slenku jejich vína do hostince. |
| |
| V boji jsem se činila jak nejlépe dovedu. přeci jen.. díky tomu, že jsem upír, jsem daleko rychlejší než běžné rasy a mám větší sílu a to i přes ztrátu krve. Blue mi pomáhá odváděním pzornosti trolů. Umí to dokonale, díky tomu má zerrikánská šavle mohla bleskově hledat cíle a činit smrtelné rány. Díky spolupráci nás všech boj celkem brzy skončil. Otřela jsem šavli o jednoho z mrtvých tolů a vrátila ho zpět na záda. Blue se na mne dívá s vyplazeným jazykem. Usměji se na ni a podívám se na svou ránu, která už konečně přestává krvácet. ztratila jsem hodně krve.. brzy bude potřeba ji doplnit... Zapudím tyto myšlenky a rozhlédnu se po ostatních. vidím, že jsou na tom dobře. to mne potěšilo, ale potom sem si všimla zase toho muže jak něco dělá na místě, kde jsem v boji přistála. Došla jsem za ním a tiše kousavě jsem pronesla. Líbí se ti moje krev? Blue stojící mi po boku na něj zavrčí. |
| |
| Pozoruju jak se ostatní vypořádali se svými protivníky a seběhnu ze skály. Tak tak se zastavím před hromadou trolů které zabily mé šípy když se chtěli dostat nahoru. Vytáhnu z nich své nepoškozené šípy a zastrčím je zpátky do toulce. Divím se ostatním proč prohledávají mrtvé troly. Co ceného pro nás muže mít u sebe trol ??? ptám se sám sebe. Projdu bojiště a ještě pár nepoškozených šípů najdu. Všimám si nových společníku do naší skupiny. Blázni nic dobrého je s námi nečeká. řeknu si pro sebe. Dva z nich se v boji celkem činili a určitě nám budou nápomocní. Všim jsem si také toho Nekromadra, jeho styl boje ale nebyl podle mého gusta. Ať je to troll, elf nebo člověk. Každý z nich si po smrti zaslouží klid. Nelíbí se mi tenhle způsob boje! Když už nic dalšího nenajdu, jdu za tou dívkou s rudýmy vlasy ujistit se jestli je v pořádku. "Všiml jsem si že jsi měla lehké problémy doufám že jsi v pořádku. Nevypadalo to příliš hezky." při těchto slovech si jí prohlížím jestli nemá nějaké vyditelné zranění. A čekám jak zareaguje na mojí otázku |
| |
| Když přijdeme do elfské vesničky, nebo co to je, celou dobu se mračím a dávám pozor. Smrdí to tu elfama...až moc... Pomyslím si. Když se dozvím že zde budem nocovat, málem sebou švihnu. Holka neska spíš semnou v posteli...jestli tu ňáký maj... řeknu na hlas. Ti co na mě koukali viděli jak při tom hladím svou sekeru. Mluvil jsem k ní. Dívám se na onu hlavní věž. Co je tohle za stavbu...to se nebojej že jim to spadne až zafouká vítr? Kritizuju stavbu okem trpaslíka. Kdo jiný se lépe vyzná ve stavbách, kamenech a vše co se kolem toho točí? Dorazí mě tím, že nás pozvou na víno Znáte pivo? P I V O ? Je to taková rezavá tekutina! Pití pro chlapy! Co? Vysvětluju elfovi jako malému dítěti. |
| |
| Špuntuji flakónek a najednou sebou trhnu jakoby mi někdo položil ledovou ruku na krk. Takže to taky cítíš. Hnusná špinavá aura, je tu někde náš kolega. Už dlouho jsme žádného nepotkali a doufám že ani nepotkáme. Nenávidím je. Ty nenávidíš mé kolegy? Mé bratry a tvé strýce muuahahhahhehehehaha taky je nenávidím. Otáčím se abyhc s epodíval z koho ta aura vyzařuje, v duchu doufám že je to jen nějaký trollský šaman který náhodou poznal naše umění. Výhled mi ale zatarasí upírka s tou její čtyřnohou potvorou, která se hned rozvrčí. Myšlenkou rozkážu mému trollovi aby přistoupil blíž. Upírka mne osloví. Líbí? Dalo by se říci že ano. Ale předně je velice vzácná a přijde mi zbytečné jí tu jen tak nechat, chchhrhrhrrr chrrr chrr Rozkašlu se. Nicméně je to v podstatě pořád váš majetek. Jsem ochotný nabídnout protislužbu a myslím že neodmítnete. S těmy slovi si vyhrnu rukáv z levého předloktí. Bledá rozškrábaná kůže, vyzáblé prsty s přerostlímy nehty. Pomalu, nezpouštěje z očí vlčici, nabídnu upírce předloktí. Prosím, krev mám čistou. Chci se zasmát ale rozkašlu se. |
| |
| Elfí osada: Doputovaly sme až do nějakej elfí dřevorubeckej osady. Při vstupu do lesa sem si odplivl a slyny při dopadu na zem vzplály modrym plamenem. Nakonec sme došli až k nějakej věži. Všimnu si trpaslíka jak mluvý ke svej sekeře. A tak přistoupim k němu blíž. ,, Myslim že je spíš bude v noci trápit strach, než to že zde musí nocovat pro ně nečistý dítě hor." řeknu a lehce se usměju. Trolí kostlivec je hned za mnou a sleduje všechny okolo prázdnejma očníma důlkama. ,, Akorát mi je divný že se nás hnedka nebojej, kolikrát za život některej z nich potká kostlivce, upírku, trpaslíka, draka v ednej skupioně?" řeku pobaveně a pak vyjdu i se svym strážcem do hospody. ,, Nalej to nejlepší víno co zde máš, a běda ředěncům." řeknu hospodskýmu. Přičemž sleduju jak se trpaslík dušuje při vysvětlování piva. Což mě lehce rozesměje. |
| |
| Stále sleduju muže, kdyžna mne někdo promluvil. Ani se na něj neotočím jen odseknu. Já se o sebe dokážu postarat. Na slova o protislužbě se pousmji. Pochybuju, že bys... Přerušil mé myšlenky nabídnutím předloktí. Zvednu obočí. Ty za mnou hlavně rychle vypadni. Nechci jeho sličby využít, ale upír vyhrvá můj vnitřní boj, který se i částečně promítal na mém obličeji. Kdybych neztratila tolik krve, ovládnutí by bylo snažší. Má kůže snad ještě více zesiná a mé oči úplně ztmavnou. Z pootevřených úst ční špičáky, které ihned naleznou cíl. Zakousnu se mu do ruky, kterou pevě chytím rakama za pouřití nehtů, které se mu vryjí až do masa. Po chvíli se odtrhnu a třu si obličej do rukávi. PO obličeji se mi opět rozhostí klid. Blue klidně sedí opodál a vše sleduje. POusměju se na svou svačinu a pak odcházím k Jupiterovi a sedám na něj. Opět jedu se skupinou, ale mimo ni. Když přijedeme k elfům. mám na vše stejný názor jako trpaslík. pranic se mi to nechce zůstávat. |
| |
| Po kratším prohledávání místa, kde jsme nenašli nic zajímavého, v podstatě jen odpadky, jsme bezpečně projeli lesem, do elfské vesničky. Přemýšlel jsem o tom, co je na téhle misi vlastně sebevražedného a jak se tomu vyhnout. Zatím nastal jen jeden miniaturní boj s trolly, a ten se ve velké skupině dal zvládnout bez nejmenšího problému. Třeba to nakonec ani nebude sebevražedná mise, ze které je potřeba se rychle... no, to je vlastně jedno. Naše skupina je dost podivná a situace je dost napjatá, přesto nás cvelfové přijmou velmi pohostinně. Elfy nesnáším, ostatně mám proč, a chovám se k nim proto dost odměřeně. Jdu s ostatními, je fakt, že trochu stranou, a s elfy nemluvím, pokud se mne nezeptají. Když nás nějaký elfský hlavoun pozve na víno, objednám si nejúsečnějším možným způsobem vodu a pomalu ji piju. Jestli nejsem moc podezíravý? To je opravdu blbá otázka. Poslouchám toho výše postaveného, můj pohled je vysloveně nenávistný – nic ale neřeknu a nic neudělám. Elfové by mohli mít nějaké zajímavé nabídky, ale já nebudu tím, kdo bude vyjednávat. Trochu s podivem i odporem se dívám na upírčinu "svačinku". Doufám, že nepocítí nikdy touhu ochutnat mou krev, protože jinak nejspíš ochutná můj meč. Vždycky jsem si chtěl zkusit, jestli ty tvrzení o regeneraci upírů platí i tehdy, když se jim rozseká tělo na jednotlivé končetiny. Pomalu usrkávám svou vodu. |
| |
| Upírka se mi zakousne do ruky, bolestí vzdychnu. Hrabe ti, může tě vysát i přez ruku, jeslti se neovládne nemáš šanci ty ignorante, zabiješ nás oba. Vždyť ale vy už mrtví jste hahahehe..... Bolest od zubů a jejích nehtů přejde v příjemný omamující pocit kterému nejde než se poddat. Upíří kousnutí je zajímavá věc, kdyby se mi zakousla do krku kde jsou erotogení zóny, byl bych se nechal vysát, cítil bych ještě víc vzrušující příjemnější bolest. Odtrhne se. Opět si uvědomuji realitu, mám zrychlený dech, euforie přechází v bolest, ale né tak silnou pořád účinkuje můj lektvar, s jeho pomocí se mi začne téměř okamžitě srážet krev. Chytnu si ruku a ona beze slova odchází. Většího šílence než jsi ty jsem nepotkal, uvědomuješ si vůbec cos udělal? Možná. Odseknu v duchu mistrovi a jdu ke koni kde mám ranec ze ktrho vytáhnu plátno a obvážu si ránu. Byla to velice zajímavá zkušenost, léta mi nebylo tak příjemně, naposledy...... Přeruším myšlenky a ihned vyhledám měch, dám si dvojtou, po tváři mi ukápne pár zelených kapek. Vyškrábu se na Špínu a pak si uvědomím že ovládám ještě dva z trollů, jednoho stihli vyřídit jeho kamarádíčci. Frautat ishi âmul! Pronesu a mávnu dýkou, nato se oba dva trolové vbezvládně sesunou k zemi. Ty ožralo, ty si vážně neuvědomuješ realitu. Víš co jsi měl ve sví moci? K čemu by mi byli, jsou moc neskladní a nápadní, nechci aby mě v první vsi zabili. Všichni dokončují prohlídku trollů a jakoby nic se připravují k odjezdu. Všimnu si enznámého muže u kterého se drží pro bohy co to je trollí kostlivec? Zaměřím se na něj, ano z něj vychází ta smrdutá aura. Támhle je ten váš kolega. Hm toho neznám, ale je dost tupej, předvádět se takhle před touhle společností. A jestli s nim bude chtít projít do nějakýho zbrojenýho města je to sebevrah. Takovejch jsem už viděl. Jedu opět na konci skupiny abych nerozrušoval zvířata. Dojedem k nějakým elfům či co, ustájíme koně, snažím se dorazit do stájí jako poslední a co nejrychleji vypadnout, v podstatě jsem jen dovedl Špínu do místa pro něj vyhrazeného, vzal si svůj ranec a hned odešel. Vejdu do hostince a sedmu si k malému stolku, necítím potřebu sdružovat se s ostatníma. Nechám si donést sklendu červeného, kdžy nás zval tak nás zval. Z rance vytáhnu další flakón s červebným lektvarem a trochu uliji do vína. Občas zavadím pohledem o upírku. Bohové to je díra, no hlavně že tu maj hospodu viď, to je to co tě zajímá. Na mistra nereaguji jen si povzdychnu. |
| |
| Jeskyně trollů -> osada elfů Když boj skončí, rozhlídnu se po skupině. Jsem o dobré dvě hlavy než všichni ostatní. Co je tohle za partu? Probleskne mi hlavou a vyrazím k Conanovi. „Já děkuji, já ti dlužit pomoc.“ A podám mu ruku. „Holis jméno.“ Pak dojdu k jámě a vezmu si své dva meče a další výstroj, následně vyrazím s ostatními, pěšky. Když se blížím vesnici, se zájmem si prohlížím obyvatele. Zajímavé, asi budu muset zase spát venku. A ta vidina se mne ani trochu nelibí. Když nás pozvou na víno, mám úplně po dobré náladě. A to jsem se dneska dostal od těch blbých trollů! Slova trpaslíka mě zaujmou, a tak vyrazím blíž. V očích očekávání, že by přeci jen mohlo být nějaké to pivo. |
| |
| Vcházíme do vesnice, pozváí na sklenku okamžitě přijmu a ihned prohlásím. Přišli jsme sem v míru a stejně i odejdeme, nechci aby přes noc proběhlo nějaké pozdvižení. Pronesu to hlavně ke svým. S Pen dojdeme do hostince a objednáme si pokoj, místnost není velká, ale pro dva a vlka stačí. Vlk se okamžitě natáhne na postel a já se musím jen smát. Podívám se na Pen. Nemám z toho tady dobrý pocit, bojím se, že by někdo mohl začít nějaký konflikt. Budu na ně dávat pozor, koneckonců chovají se k nám zdvořile, bylo by neslušné jim to neoplatit. Vrátím se za ostatními do hospody a objednám si další sklenku vína. Pozoruji ostatní a jsem připraven kdykoli zasáhnout proti komukoli, kdo by se choval v rozporu s pravidly slušného chování. |
| |
| Elfí vesnice Díky listům rostliny Nísima sem na rychlé uzdravení zranění nespotřeboval mnoho své vnitřní síly.Vstal sem a šel posbírat své zbraně a šípy. Viděl sem muže jménem Werhin se zachmuřeným výrazem ve tváři-bylo jasné na co myslí. Cítil jsem to také.Nebe jakoby ještě více ztmavlo ,ikdyž postavení slunce nevykazovalo dobu pozdní,podvečerní.V naší skupině se objevil další,jež si zahrává s nečistou magií.Viděl sem jeho "loutku" a přemýšlel nad zrůdností jeho počínání a tím,že z tvora neutrálního s nímž jsme se dostali do konfliktu přirozeně,dle zákona přírody o přežití silnějšího,udělal chodící produkt zla a věc nepřirozenou,bez vůle. Podíval sem se na svůj meč,jehož barva mi dala jasně najevo,že magie světlá v této skupině-reprezentované především Crossem-již nemá tak jednoznačně dominantní postavení. To společně s dalším vnese do našich srdcí stín pomyslím si. Werhin odešel směrem za Kahlan. Ona z nás nejvíc musí ve svém chladném srdci chovat obavy....je silná,ale ONI mají ovládání nemrtvích coby smysl života Vydám se směrem k trpaslíkovi. Kouzel a zvláště těch temných už mám pro dnešek tak akorát Vrácíme se k našim koním.Po cestě krkolomnou skalní stezkou jsme vyšli vstříc nedalekému lesu.Po vkročení do něj mne naplnil pocit klidu a vyrovnanosti.Byla slyšet zvěř,jež se beze strachu,proháněla v naší blízkosti.Začal jsem vnímat pozitivní elfí energii prostupující naskrz hvozdem.Avšak nebyl to pocit domova.Necítím se být elfem,ikdyž má matka elfkou byla.Můj otec však nikoli.Ten,z mužů ve skupině,nejvíce by se podobal Conanovi,ikdyž jen velmi vzdáleně. Přemýšlel jsem nad složením naší skupiny a tím,jak samo o sobě provokuje a vynucuje ke konfliktu mírumilovné obyvatele lesa. Dorazili jsme k věži.Usmál jsem se,když jsem viděl výraz trpaslíkovi tváře při jeho pohledu na onu stavbu.Vnímal sem zděšené pohledy místních směřovaných především kostlivci,přisluhovačům temné síly a zelenému obru.Vešli jsme do hospody na pozvání jednoho z elfů a já byl rád,že nemusím být ten,který se bude dožadovat piva jako první.Crossův zodpovědný pohled,jakoby dohlížející na naši skupinu,v kombinaci s jeho slovy mě uklidnil. Vzhled Glorffindel vypadá na první pohled jako elf s tmavým pláštěm a kápí,v oblečeni převážně lesních barev(umožňující skrývání se v přírodním prosředí),pevnými boty z tmavé kůže na nichž je vidět,že majiteli slouží již po mnoho časů a ještě dlouhou dobu sloužit budou...na zádech má muž důmyslně rozložený batoh,kopí,luk a toulec se šípy a nápadně dlouhý meč směřující napříč jeho zády s hlavicí vystupující nad ramenem..na levé ruce má navlečen malý štít,pravou má omotanou koženým proužkem... Na druhý pohled však je vidět,že postavou je výrazně robustnější i vyšší než lesní elf,jeho dlouhé rovné vlasy,na temeni sepnuté sponou, jsou neobvyklé černé barvy,stejně jako oči jsou tmavé a na jeho,několika jizvami obohacené tváři se rýsuje strniště... Po jeho boku kráčí mohutný pes barev severských vlků...někteří z vás poznali plemeno hraničářů z dalekého severu. |
| |
| Elfí Vesnice Jedem pár hodin a začne se stmívat. Když v jedeme do lesa je skoro už tma když v tom narazíme na malou Elfskou osadu. Jak mile se nás elfové ujmou nabídnou nám přístřeší...Když se ostatní začnou chovat tak nějak nedutklivě vuči Elfum a Grimdal začne mluvit o Pivu jen nad tím zavrtím hlavou a sáhnu do torny na sedle. Z ní vytáhnu měch který je plný piva. "Tady máš...Ať se nezačneš stěma Elfama kvuli tomu ještě bít." Pousměju se a hodím měch Grimdalovi. Jdu spíš ke stromu kde přívážu koně a opřu se o strom než abych šel s ostatníma do Hostince. Jen se opřu o strom a snažím se na nic nemyslet...Po chvilce usnu. |
| |
| elfí venice Když vidím kam máme namířeno dvakrát se moc necitím pokud vím elfové nemají v lásce půl elfy jen doufám že to nevyvolá nějaké problémy ale co jsme taky jen stvoření jako oni. Držím se Crosse a mě zase Dark a jdeme uličkami když dostaneme pozvaní koukám na Crosse a nejsem zrovna nadšena. Projdeme do hostince kde si objedname pokoj jakmile zavřou za náma dvěře tak se zadívám z okna tohle se mi moc nelíbí vubec se tu necitím ale co nadělam nejraději bych šla dál říkam si pro sebe a při tom se podívam na Crosse který se už chysta dolu ja jen po krčím rameny a smutně na něj kouknu. Jo zatím se chovají zdvořile, ale jo klidně jdi Dívam se na něj a pak na vlka když odejde jednim pohybem hlavy vlk ví že má jít za Crossem a davat na něj pozor. Já si na oplatku placnu sebou do postele a zíram jen tak chvíli do stropu a zavřu očka po chvice vstanu a vytáhnu si své rudé šaty usměji se a opláchnu se a obléknu se, vlasy si rozpustím a sahají mi az k pasu většinou je mývám jen tak v drdolu aby nezavazeli ani nevím sama že dorosli takové délce. kolem stehna si ale uvažu dýku pro všechny případy a jdu dolů za něma když vchazím na schody vidím naší skupinku dole sedět a Dark zvedne hlavu a kouká na mě jako by mě hlídal abych neslítla. Jdu rovnou za ním a vidím jak pije víno přisednu si a usměji se. Nějak sem se tam citila sama a tak sem přišla za tebou, doufám že ti to nevadí usměji se a koukám kolem sebe na ostatní. |
| |
| Elfí Vesnice Ležím a podřimu opřen o strom a v tom do mě začne někdo štouchat. Když začnu pomalu otevírat oči vidím jak přede mnou stojí dva malí Elfové a skoumají mou postavu. Jen se postavím na nohy a divám se na ty maličké elfy. Když do mě štouchne ještě jednou zvednu oba dva do vzduchu se slovy. "To už nedělej...Jinak do tebe taky něčim štouchnu." V tom se podívám na svuj meč který je opřený o strom abych naznačil elfum čím bych do nich štouchl. Poté je pustim na zem a oni se rozběhnou pryč. Viděl to jeden Elf který je nejspíš mluvčí vesnice. Jen na mě mávnul ve smyslu abych přišel k němu blíž. Jak mile stojím vedle něho jen na mě začne mluvit... Mluvčí Vesnice: " Jednoho dne se v lese ukázal netvor který touto vesnici brázdí už mnoho let...Je to pravda příteli. Vždy za uplnku který bude zrovna dnes vylézá ze své díry v zemi a bere nám děti.. Nikdy sme nezjistili co snimi dělá ale prostě sme je už neviděli... je to tragédie pro každou matku i otce. Nikdo vlastně ani neví jak vypadá prý je to mohutná bestie která vylézá jen v noci za uplnku. Má prý dlouhý ocas z trny a také rohy na hlavě nebo co to vubec má...Když z jistíš se svími přáteli kde je nebo jak ho zastavit budeme v bezpečí a naše děti budou v bezpečí...A na oplátku zase pomuhu já vám " Jen si vyslechnu celé jeho vyprávění. Po chvili když skončil jsem se mu podíval do oči a jen jsem se zasmál. "Babské povídačky jen aby děti nechodili do lesu co?....Ale pokud je to pravda počkám tu na něj a pomužu vám." Udivuje mě jak muže někdo jako on pomoct takovím jako je naše skupina Jen tak si zapřemýšlím a jdu do Hostince kde jsou ostatní...Posadím se ke stolu a povyprávím jim celí příběh jak to řekl stařec mě. "Podíváme se na to nebo je necháme svému osudu?" |
| |
| Být v hospodě to je pro mé tělo jednoznačný signál pít. Sklenku vína jsem do sebe obrátil skoro hned, a stejně mi moc nechutnalo. Plýtvat takovím vínem na mé zdevastované chuťové buňky je škoda. Z rance vytáhnu malý keramický demižónek nebo co to je. Odšpuntuju a do sklenky naliju zelenou tekutinu. Na divný pohled hostinského nereaguji, a jsem si jistý že on taky nebude. Dívám se zkrze zelenou tekutinu na plamen svíčky. Poslední krásná věc. Tenhle patok? Určitě né hahahaha. Ušklíbnu se a napiju se, hořká bylinná chuť mi vypálí hrdlo, tohle ještě cítím. Potom přijde Conan a povypráíví nám o nějaké místní bestii. Hm co yb to tak mohlo být, Vlkodlak odpadá, neznám jedinný poddruh který by měl rohy. Ať je to třeba čert, mě to je jedno, ale pujdem se na to mrknout. Silný nápoj začíná účinkovat a mě začíná být příjemněji. Dokonce zapřemýšlím i o koupely. Ale nevím kde tu je lázeň, nemám peníze a navíc je to moc namáhavé, raději si přihnu. |
| |
| když jsem přijeli do elfí vesnize, šla jsem se nejdříve postarat o svoho koně. přecijen je pro mne nepostradatelným přítelem a celý den mne nosil. Musím se mu taky aspoň trochu věnovat. Vypusuju ho, napojím a dám mu jádro. Pak jdu za ostatními. Slyšela jsem, že jsou pozváni do místrí hospody. Po cestě vidím Conana jak jak si "hraje" s dětmi. Trochu malí na hraní ne? pronesu drze a pokračuje ve své cestě. Věšla dovnitř a usedla kousek dál od ostatních. Pohled jí upoutal Uru. Přemýšlí o něm. O jeho životě, co se asi muselo všechno stát. Pak přijde Conan. Na jeho slova jen přikývnu. I když nerada, asi bychom jim měli pomoci. |
| |
| Přijmu od Conana pivo. Tóž chlape dík viď, ale na celej večer to stačit nebude. I když máš recht, elfský pivo musí bejt humus... Podotknu a s vakem rychle uteču do hospody. Sednu si ke stolu, nevybírám si. Nestraním se společnosti. Každý se snaží sednout si do rohu. Na co? S touhle družinou strávím spoustu času a možná mi s ní půjde i o kejhák. Navíc pro naší družinu by musela mít místnost tvar minimálně osmiúhelníku. Nezdržuju se skleničkou, piju rovnou z vaku. Je to celkem dobrý pivo, i když trpaslíci dělaj lepší. Když přijde Conan s tou historkou, jenom obrátím oči v sloup. Prohrábnu si vousy a odpovím. Můj názor znáš... ušklíbnu se Hale tak co. Mrtvá bestie, dobrá bestie...I když napadá elfy řeknu na rovinu a zase se napiju, otřu si rukou pěnu z vousů. Neřekl jsem si o pokoj. Nepotřebuju spát a když už to na mě přijde, nevadí mi spát v sedě nebo venku na zemi. |
| |
| vesnice posledchnu si příběh osadníka a pleduju jak trpaslík chlemtá pivo rovnou z vaku. ,, podle popisu by to mohla bejt šuba, jeden z mála netvorů kteří brázdily tenhle svět, když jej ještě neosidlovaly ostatní a byly zde jen netvoři, draci a demoni." řeknu a napiju se elfího vína. ,, na tu příšeru by sme se mohly podívat. i když nebude žádná sranda ji přemoci, vo tom žádná. Ale i tak by se to mělo zkusit." řeknu a sleduju jak se moje loutka staví do rohu mísnosti aby ji nebylo tolik vydět. |
| |
| Vyslechnu si příběh osadníka, mezi tím se věnuji Pen. Jakmile domluví, postavím se. Takže tady to vypadá na úkol, dobrá, přátelé, příjemně se bavte dnes večer, zítra půjdem znovu umřít. Po těchto slovech nabídnu Pen rámě a společně odcházíme do hostince s Darkem v patách. Ráno vstanu, opláchnu se, podívám se po Pen. Ještě spinká. Dark už zase vrčí u misky. Vytáhnu z vaku kus sušeného masa, zaliju jej vodou a nechám jej trochu nabobtnat. Do druhé misky mu dám vodu a jakmile mu hodím maso do misky, nestačím se divit, jak rychle jej sežral. Vyjdu před hostinec, někteří nespavci už postávají připraveni na cestu, jiní vypadají, že by potřebovali ještě dvě noci aby se vyspali z kocoviny. Kdo můžete, probuďte zbytek družin, za hodiny vyrážíme. Potkám Conana jak sedí u studny a zase si brousí svůj meč. Tak co bratříčku, stále připraven na smrt? Pousměju se. S Conanem prohodíme ještě několik slov a já se vrátím zpět k Pen. Stále odpočívá. Políbím ji a sleduji jak se pomalu probouzí. Když se připraví na cestu, musím uznat, že jí to sluší, až by se mi chtělo z ní znovu všechno strhat a skočit zpátky do postele. Přemůžu to, ale a vyjdu ven. Téměř všichni. Počkáme na poslední opozdilce a dáme se do práce. Nebo je tu někdo komu se dneska nechce? |
| |
| Hostinec v elfí vesnici Dopíjím již několikátou sklenku svěžího elfího vína,ikdyž jsem původně toužil po zvlhčení svých útrob jinačím mokem.Ne však tolik jako trpaslík Grimdal. Prohlížím si jeho dvoubřitvou sekeru a vrací se mi vzpomínka na Trolla stojícího nad mým tělem,jak s vytřeštěnýma očima padá k zemi. Že by to byla právě Grimdalova sekera,která prodloužila můj život v onu chvíli? Naleju si další sklenku-cítím,jak se mi omamná tekutina rozlévá po těle a jak mi tento vysoce šlechtěný jed vlévá do žil pocit tepla,klidu a další pocity ostře kontrastující se sebevražedným posláním naší mise. Rozlétnou se dveře a s velkým hřmotem,jeho osobě vlastním,vejde Connan.Je už dost pozdě v noci a s jeho příchodem jakoby do hostince zavál jemný,svěží,stromovím provoněný větřík..Můj pes pozvedne hlavu a zavětří směrem ke dveřím. Barbar usedne a začne vyprávět o bestii,jež sužuje místni lid.Při jejím popisu se rozpomínám na netvora,který ohrožoval jednu hobití vesnici na středním západě.Mnoho mužů naší krve tenkrát položilo svůj život v tamních bažinách. Přejde mi mráz po zádech při té vzpomínce. Byl jsem tenkrát ještě malý kluk a tak jsem zůstal se ženami,dětmi a starci ve vsi,zatímco muži vlákáni do bažin umírali po té,co jim do zad zaútočily další dvě nestvůry, o kterých nebylo vidno.Špatná informovanost od půlčíků nakonec stála mnoho lidí život,když se domnívali,že stvůra je jen jedna.Vzpomínám na to jako jeden z nejhorších lovů vůbec. Mí druhové se již,každý podle svého způsobu,kladně vyjadřují ke svému připojení se k tomuto dobrodružství a když Cross povstane a vyzve ostatní k odpovědi na otázku účasti,vstanu a prohlásím: Jsem lovec...lov je mou doménou a to od drobného zajíce až ke stvůrám všech velikostí a druhů.Mí předkové by se museli v hrobech svých pohnouti,kdyby v lese neznalý válečník,muž z lidu kámen opracujícího a tvor noční,jež zrozen je spíš pro lov nebohých,nežli nestvůrných, se zúčastnili této cesty a já nikoli. opět se posadím a protože mám na stole dost místa,začnu během pití upravovat své zbraně.Později se odeberu na pokoj.Ráno vstanu brzy a procházím se se psem po lese.Poté se vrátím na pokoj,omyji se. Jsem jeden z prvních,kdo vyčkává před hostincem příchodu ostatních. |
| |
| Celou noc se nezamhouřil oka, stejně jako posledních několik staletí. Sledoval každý pohyb ze sveou zvolenýho klidnýho místa v koruně jednoho z košatých stromů. Moje loutka celou noc byla opřená o strom a vypadala jako by sala, ale opak je praavdou. Nadránem sem seskočil ze stromu a můj plášť zamnou vlál jako vlajka. ,, my sme připraveni na cestu, dnes je dobrý den na smrt. Až se vrátímer, tak se pudu ještě podívat na hřbitov, potřebuju nějakou malou věc, ale to je vedlejší." řeknu a zazubim se na ostatní. ,, sem zvědavej kolik jich tam bude, jestly je to jedna potvora, nebo jestly jich tam bude víc a zdali tam budou nějaký zajímavý incignie co by se daly použít na pomoc proti tomu bestiákovy." řeknu a podívám se na svýho společníka a pak sáhnu pod plášť pro jednu z kostí a předtvořim ji v kostnatou šavly. Kterou mu dám do ruky místo klacku co měl předtim. ,, No ještě bych ti mohl dát nějakou zbroj a štít, ale to až potom." řeknu kostákovy. |
| |
| Popíjím svůj zelený mok. koukám většinou do sklenice a snažím se o ničem nepřemýšlet. Díky alkoholu v sobě potlačuji hlas mistra, jako bych se od něj odprostil, slyším ho tlumeně jakoby z dálky a to mi vyhovuje. Najednou mi zamrazí za krkem, prudce zvednu hlavu až mi mastné prameny vlasů spadnou do očí. Zkrze ně zachytím upírčin pohled. Pokusím se o malý úsměv, ale vyšel z toho klasický škleb. Chvíli tupě koukám jejím směrem, tak říkajíc "do blba", po chvilce doleji sklenku a piji dál. Jsem skoro na dně měchu ze kterého přelévám, a často uleji i vedle, když alkohol začne silně účinkovat. Po těle cítím příjemné brnění a jako bych se nadnášel, nadnášel se pryč od tohohle humusu, téhle ohavné tělesné schránky někam pryč. Vidím všude kolem jakoby mlhu se zeleným nádechem. Obrátím do sebe zbytek kořalky kterou jsem měl nalitou, opřu se o stěnu zamnou a zavřu oči. Po chvilce jakobyhc slyšel známí hlas, otevřu oči a vidím jí. Vanimu. Stojí uprostřed lokálu s jejími rudýmy vlasy a rukou vztaženou směrem ke mě. Odstrčím se od stěny a vztáhnu ruku k přeludu, když se cci postavit na nohy, neudržím rovnováhu a sednu si spátky na zadek, hlavou fláknu o desku stolu a vturánu usnu. Ráno mě probudí kroky a hlasy v nálevně. Zkrze prameny vlasů se rozhlédnu, paprsky světla mi vniknou zkrz oči do hlavy jako rozžhavené hřebíky a já si uvědomím že mám příšernou kocovinu. Asi bych měl vstát a jít před hostinec, ale co oni si dojdou jestli ěm budou potřebovat a když né, propiju se tu do dalšího dne. Můj plán mi ale nevjde, na takovou kocovinu je tu moc velký rámus. Pomalu vstanu a belhám pryč z hospody opírajíce se všeho možného. Dobelhám se k nějakému stromu kousek od stájí kde se opatrně složím a chvilku si tu odpočinu. Ostatní stojí kousek odemě a asi se připravují k odjezdu. Bohové né. Teď né. Kolikrát ti mám říkat nepij absinth, je to ten nejhorší hnus co snad pálej. Vždycky máš po něm strašnou kocovinu, to se nepoučíš?! Mistře ticho, teď vážně, ticho. |
| |
| Svítáni Jak mile dovyprávím vše co jsem chtěl odeberu se z hostince ven. Tam se ještě chvili bavim z vypravěčem co mi povyprávěl o všeljakých cestách a dobrodružstvích. Jak mile mi nabýdl noclech u něj v chatce. Přijal jsem a noc jsem prospal jako nemluvně. Ráno jsem byl asi jako první na nohou a vyšel jsem ven. Posadil jsem se na kámen u studny a začal jsem si brousit meč. Jak mile jsem byl téměř hotov došel ke mně zrovna Blue a začal na mě mluvit v tipné poznámky. Jen jsem se pousmál a se slovy jsem si zasunul meč z pět do pouzdra na zádech. "No Bratřičku, na smrt jsem byl připraven už mnohokrát. ale zatim se mi nedostalo té cti se sní setkat osobně." Pousměju se jak mile to dořeknu a jsem připraven vyrazit. Podívám se po ostatních a ty začnou vylézat z hostince a ještě buh vi odkud. Jak mile se všichni připravý vyrazíme směrem do lesa a Černé Skále. |
| |
| ,,Pokud ti budu po boku, tak se smrt bude obírat všude kolem, lačnit opo všech, ale mě si nedovede vzít. Navíc smrt není zase tak hrozná jak o ní říkají. Jen chvylka bolesti a pak už jen prázdnota. Následně se pak probudíš v Moabských polích, nesmíš si ale zapomenout vzít minci, aby si mophl zaplatit Chánorony za jeho plavbu po řece Stix. Když pak projdeš kolem Ketbera, tak už budeš vědět kam tě pošlou. Buď strávýš věčnost v zatracení, v nejhoršim tě pošlou rovnou do Tartaru a pokud budeš mýt štěstí, tak budeš pobývat v Martských polích, kde tě budou čekat jen příjemné chvylky." řeknu barbarovy Conanovi na jeho konstatován smrti. ,,Já sem tam už dlouho nebyl, a taky se tam dlouho ještě nepodívám, dokud nesplnim svůj úděl zde. Už se těšim až budu pojídat Ambroziový nektar s mýmy bratry a sestramy." dodám a při těch slovech se zadívám kamsi do dály. |
| |
| Na cestě poslouchám Nordika a při jeho domluvě se jen pousměju a odpovím. "Mě nečeká cesta za řeku Stix....Po smrti předstoupím před Croma který se mě zeptá na tajemství oceli...A pokud jej nebudu vědět vysměje se mi a vyžene mě z Valhally. Takoví je Crom, sedící na své hoře"... Jak mile jsem to dořekl šel jsem dál lesem směrem k černé skále. při cestě jsem sledoval ostatní jak se mezi s sebou baví a nebo jen sledují terén. |
| |
| ,,Ach, vy malověrní, ty si ještě nikdy nezemřel a neprocházel si branamy širé smrti? Pro tebe je to valhala kam příjdeš, pro jiného udolí Sarux, ale pořád je to jedno a to samý místo, jen ho každý vyí jinak. Už kolikrát sem musel slýchat: hle zde je má matka, hle zde je můj otec, hle vydím svůj lid až k jeho počátkům, hle oni mě volají a tak dále." řeknu Conanovy a přitom se musim smát, protože jen málo co prošly branamy smrti a zase se vrátily. |
| |
| Zastavte! Zařvu celkem nekompromisním tónem a slezu z koně, kde jsem jel. Poleknu na zem a zapískám na Conana... Bratříčku, podívej na ty stopy,...tohle není obluda, nebo netvor, tohle je skupina lupičů. V tom se okolo nás z lesa vynoří několik osob, které nevypadají právě přátelsky. Ehm...Jmenuji se Bluecross, lidským jménem Cloud. Nepřišli jsme bojovat, ale pokud budeme muset. To už vidím Conana jak sahá po svém meči. Okolo ruky se rozvířila modrá mlha, kterou projel blesk a zasáhl strom mezi lupiči. Záleží jen na vás, zda dnes zemřete! Řeknu již dost nekompromisním tónem. |
| |
| probuzení a cesta Ze spánku mě vytrhne polibek a já se ještě pomalu probouzím a pak se na něj usměji ještě jednou ho políbím a pak začnu se převlékat a chystat se na cestu koukám na něj jak mě sleduje a jen kroutím hlavou a usmívam se. Darka už nakrmil Cross a já si vemu jabko a jdem pomalu dolů. Držím se za Crosse ale nechávám ho jít nebudu chodit za nim aby si nemyslel že sem jak nějaký vocasek, vyswednu na koně a čekám na všechny a pak vyrazíme na cestu, jedem nějakou dobu, když z lesa vylezou nějací bojovníci, Dark začne vrčet a já napnul luk a miřím na jejich hlavního čekám co udělají ale nebylo b moudré aby něco začínali tak jak vystrašil Cross je tak nevím co by dělali kdyby ztratili toho hlavního jen se na něj usměji tak jak umím to s mečem tak i s lukem. Darku hlídej Crosse Ten na muj příkaz přijde až k němu a vrčí na ně a já z koně který začína být taky celkem neklidný miřím. |
| |
| Přes noc jsem se potulovala po okolí. Blue zůstala ve stájích aby si odpočinula a hlídala Jupitera. Měla tam i nějaké sušené maso. Ráno jsem je vyzvedla a čekala na srazu. nemuvila jsem. mluvím málo. většinou mě stejně jako upírku nikdo neposlouchá a mlčení mi tak či tak většinou vyhovuje. Když jsme vyrazile jen se lehce houpu v sedle a nechávám koně aby šel vlastním tempem s ostatními. Přitom poslouchám rozhovor mezi tím nemrtvým na Conanem. Musím se usmát a neodpustím si poznámku. Já taky zemřela, ale neviděla jsem tam ani Valhallu, promiň Conane, ani údolí Styx. Bylo tam jen prázdno, ticho. Nepříjemné ticho. Po obličeji mi přeběhne temný stín, ale naštěstí jsem vyrušena Crossem. Jakmile se objevili lupiči, neobtěžuji se ani seskočit z Jupitera. Blue jen zlostně vrří a já jim předvedu své špičáky. |
| |
| ,,To bylo jen předpeklí, tam duše čekají na svůj konečný soud před vládcem." řeknu jen, ale pak se musíme zastavyt aby sme si pohrály s lapky. Náš přítel protim stromu vyšle jeden z modrých blesků. ,,Oni se přišli podívat na svůj poslední den, den o kterym si budou do konce věků říkat že by udělaly líp, kdyby se vrátily k životu dobré strany. K životu, který by jim dal aspoň možnost nezemřít hned první ranou." řeknu a přikrčim se až to vypadá že se jim chci poklonit, nicméně já jen sáhnu na zem a moje prsty začnou prohledávat nejblišší okolí. ,,Je to jejich oblíbený místo, tady v těch lesích padlo již dost, země by si měla odpočinout a aspoň na chvíly nevpívat krev jejich obětí." řeknu a kostroun po mym boku netrpělivě přešlápne a pozdvihne do výše ramen levou rukou svůj kostěnej meč. Já se pak narovnám a moji tvář již zdobí lehkej a pevnej víraz, pak jen řeknu neobvykle chladnym tonem hlasu, kterej začne po prvnim slovu připomínat víc zuřící vychřici než cokoliv jinýho.,,Mám pro vás jistou nabídku, odejděte a na oplátku budete ještě dnes vydět svoje blízké." Pak pozvednu mírně svouj hůl aby ji mohly dobře vydět a nedotýkala se země, kočka která je oběšena nad držadlem otevře svoje různobarevný oči a pronikavym pohledem sleduje několik bojovníků. Země předemnou se začne jemně vlnit, protože můj služebník jen čeká na můj tichý příkaz. Já se jen podívám na toho co na nás promluvyl ,,Takže jaká je volba?" řeknu hlasem kterym sem mluvyl k ostatním. |
| |
| V hospodě moc neposlouchám a hledím si svého. Přemýšlím o věcech, které se ostatních netýkají. A kdyby se jich týkaly, patrně by mne chtěli zabít. Jdu s ostatními. Noc strávím přecházením po vesnici, cvičením šermu proti vzduchu a paranoidním přešlapováním. Nebudu přece spát v elfské vesnici. V elfské... Občas potkám Kalhan... nedívám se na ni ani trochu přátelsky, ale třeba s ní i prohodím pár neutrálních, bezmyšlenkovitých slov... Ráno se vydáme na cestu. Ostatní diskutují o smrti. Co řeší... po smrti není nic. Kdyby po smrti něco bylo, tak by život byl nesnesitelný. Člověk, který prožil to, co já, chce už jen ticho a klid. Nahlas to ale neřeknu. Nahlas vůbec nic neříkám. S touhle skupinou ještě chvilku zůstanu, ta jejich mise zřejmě nebude až tak sebevražedná a stojí za to v ní získat ještě něco ... V tomto stádiu úvah nás obklopí lupiči. Tasím svůj meč a čekám, co se bude dít dál. |
| |
| Hospoda V noci jsem to trochu přehnal. Nechtěl jsem v této hospodě zamhouřit oči a tak...jsem pil. Přibližně o půlnoci, když jsem se houpal na židli a pobrukoval si písničku, jsem se rozhodl nechat si nějaké pivo na ráno. No, jelikož už všichni spěj, dojdu se obsloužit sám. Zvednu se a s broukáním se valím k pultu. Krknu si a poškrábu se pod brněním na zadku, když koukám na tolik lahví vína. Herdek...ty šikmouchý snad maj jen tuhle srajdu zabručím potichu. V rohu ale vidím malý stolek, na kterým stojí láhev jiná než ostatní. Áááá to je tu pro mě! zaraduju se a zablýsknou se mi oči. Přejdu k zaprášené lahvi a ochutnám Ňáká kořalka...sice cejtim že elfská, ale jináč celkem dobrá! Tahle noc nekončí holahou! vykřiknu vesele a jako malé dítě běžím zpět ke svému místu. Sednu si do stejné polohy a vyklopím do sebe lahev. Piju to jako vodu. Krknu si. Celkem šmakuje! po těchto slovech do sebe obrátím zbytek flašky. Když se mi alkohol rozleje po těle, obklopí mě příjemné teplo. Cítím jak mnou pití protéká. Je to příjemné. Ááááh... vzdychnu si a uvolním se. Vše kolem mě se začne vlnit a točit. Najednou pustím flašku a ta se rozbije. Leknu se, že přepadnu na židli do zadu. Ještě sebou párkrát cuknu abych se zvednul, pak už ale usnu. Ráno Probudí mě kroky. Vyskočím a lapím sekeru. Pak si uvědomím kde jsem a spustím zbraň. Třísknu sebou na zadek. Áááá...moje hlavá zabručím a oběma rukama se chytnu za hlavu Bylo Ňáký silný... poslední co řeknu. Pak se zvednu a vyjdu ven. Celou cestu se mračím, když vejdu na sluníčko, které probodá mé oči paprskama, cuknu rukou a zakryju si oči. Něco zabrblám a pokračuju za ostatníma. Když se začnou bavit o smrti jenom se nevrle zmíním. Ésli umřu v boji, je mi jedno kam mě pošlou, pro mě to bude čestná smrt. Jestli se uchlastám k smrti, do žádnýho ráje na skalách nepůjdu, hambou bych se před svýma předkama propadl Když z lesa vylezou lupiči, zbystřím. Kocovina je tatam. Přichází boj, sundám ze zad sekyru a zaujmu bojový postoj Oujéé svině! Žádný vyjednávání! Mrtví šmejdi, dobrý šmejdi! zařvu na všechny připraven se na ně vrhnout |
| |
| Vstanu těsně před odjezdem, všichni koně jsou už pryč ze stáje. Lektvar který jsme dal Špínovi přestal účinkovta, takže dostane druhou dávku a já si taky loknu svého léčivého. Tělem mi projede vlna tepla a je mi celkem dobře, kocovina rychle ustupuje. Držím se klasicky na konci našeho procesí. Zaslechnu rozhovor o tom co bude po smrti, nemám potřebu se vkládat do rozhovoru. Hm zajímavé já jsem také mrtví a jsem pořád tady. Nezemřel jsi úplně, nezapomínej. Většina mě odešla s ní. K nekroušovivi který má něco jako hlavní slovo začínám cítit silný odpor. Své kolegy nesnáším, ale tady je toho víc a mistr má stejný názor, také se mu vůbec nezamlouvá. Frajírek libovej, vážně se divim že při jeho vystupování ještě žije, bejt po mim..... Tak ho zabijete? Zeptám se ironicky. Nakonec asi jo muhahahah... V tom najde Cross nějaký stopy a hned se objeví i jejich tvůrci. Naši führerové a zabijáci s nima už komunikujou, někdo slovy jinej gestem. Já je znuděně pozoruju a snažím se z měchu vydolovat poslední kapky absinthu, to snad né, už jen pár deci. Začínám se těšit až vystřízlivíš. ó jste tak přející. Mám tu ještě víno a zbytek režný. A na jak dlouho ti to vystačí? Den? Víc určitě né. V nejhorším si, mistře, zaběhnu do lesíka a něco si uvařím. Naučil jste mě celkem dost jedů. Mistr zmlkne, já si loknu a pozoruju co se stane. |
| |
| Cesta Pokračujem dál v rozhovu do kterého se vloží téměř každý. Nad tím co říkají jen zakroutím hlavou a na všechny co říkají že byli nebo jsou nemrtví odpovím. "Já sice ještě neviděl Sál Valhally...Ani nějaké jiné podsvětí či bránu Nebes či Pekla...Ale tim lip, alespon jde poznat kdo podlehl v boji nebo při nějakých jiných experimentech co ste skoušeli...Jsem jen člověk bez kouzel co věří jen těm nejbližším...A svému meči, proto jsem stále naživu." Řeknu nějak nevrle ale v tom na mě zapíská Blue abych se šel na něco kouknout. Jak mile jsem u něj pronese jen pár slov a v tom se z poza stromu vynoří několik zloděju a vrahu. Ruku spustím na jílec svého meče a nechám otatní mluvit. Jak mile se téměř všichni vyjádřili tak jako ostatní jsem čekal co se stane. |
| |
| Cesta a potíže na cestě Jak mile ste vyrazili ráno z vesnice byli ste ještě téměř v podnapilém stavu...Jen vás pár jedincu se Alkoholu vyhlo a proto byli na nohou jako první. Jdete cestou v lese která by vás měla zavést k Černé Skále kde by měl prý sídlit onen vzácný netvor o kterém se zmínil Druid v Lesní vesnici. Na zkrácení chvíle ste se začali bavit o posmrtném životě. Když však ujdete téměř pád 3000 mincí (3 hodiny) narazíte na potíže. Z poza stromu se vylouplo několik zloděju a vrahu. Reagujete na ně obraným stylem ale oni i tak nemají žádný strach. Vudce Zloděju: Ste v našem lese. Pokud nezaplatíte mítné za pruchod nepustíme vás dál. Ale ty ženy si vezmeme k nočním rozkoším. Já bych si pochutnal na té v sedle. Upřeným a slizkým pohledem se podívá na Pen. V tom jeden vystřelí šíp který kolem vás proletí a zabodne se do stromu podel jehoš kmene vede lano. Lano se přetrhne a to dalo signál ostatním. Jak mile se začali spouštět ze stromu už ste byli v obklíčení téměř 30 zloděju. |
| |
| ,,S jejich vůdcem bych si ještě rád promluvyl." řeknu ostatnim a moje loutka opět netrpělivě přešlápne. Využiju krátké chvíle kdyz ještě na nás promluví jejich rádoby kapitán. ,,Takže volíte raději smrt. Velice potěšující, velice, aspoň vás nebude jen k neužitku, pokud se ocitnete samy na pustých lukách, neděste se, zřemě ste mtrví."" s těmy slovy se pod něokika ( zřejmě 5 ) bojovníky pohne zem a je chytne cosi za kotníky. Na povrch se začne sápat několik kostrounů a doslova se vytahujopu nahoru na těch pěti neštastnících. ,,Temné síly Xartu, válám vás na pomoc." Zavolám do větru a moje oči opět změní svoji barvu z krémově bílé na modré plameny. Můj osobní strážce se nikam nežene a zůstává mě po boku. ,,Teď tebe." řeknu a ukážu na jejich kapitána. Ze země pod nim se ozve křik dráasjící uši a otevře se malá puklinka z níž se začnou uvolnovat duše mrtvých, které sou beztvaré a téměř průhledné. Okamžitě se začnou mihat kolem jejich kapitána a křičet na něj věci tipu: Teď zaplatíš za moji smtr. Zabiju tě jako si zabyl ty mě, Odneseme tě tam kam patříš." a podobné. Duše kolem něj nejem lítají, ale dokonce jim proletují, což má za následek že každej jeich průlet mu ubližuje ne na těle, ale na jeho duši a mysli. Duše jim začínaj prolítat víc a víc, on sice možná několikrát máchne zbraní, ale nemá to žádnej efekt, zbraň jen neškodně proletí vzduchem a duše se pohybuje dál. Za nedlouho je buď dostatečně vysílen a nemá již sílu, nebo to nevydrří psachicky a klekne na kolena, držíce se za hlavu. Kostrouni se mezitim pustily do boje s živýmy bandity. Ozbrojeni několika větvema se celkem činí, protože při záahu do kostry se sice na chvyličku zpomalí, ale pak se pustí do boje dál. ,,Moji neunavní bojovníci, ukažte co ve vás je." posiluju strach který nesou. Můj ochránce nadále stojí vedle mě a už jednoho srazil když se ke mě pokusil přiblížit, Poslední co ten nebožák zaslechl bylo duté křupnutí jeho lebky, která se oddělila od těla přesně nad očima, tělo se sneslo v poslednim tanečku k zemy a jeho růžovo bělostný mozek se vydal na procházku od jeho těla, společně s rudyma krůpějema zdobící zbraň mého ochránce. |
| |
| Potíže na cestě Jedu na svém koni kousek od skupiny,která se baví o smrti a posmrtném životě.Za mnou je snad již jenom Uru mračící se nad svým stále prázdnějším vakem.Neposlouchám je.Toto téma je pro mne zapovězeným.Mnohem důležitějí je,za jakým účelem jsme se zrodili z přírody.Každý živý by tento svůj úděl měl nalézti předtím,než zemře a co nejlépe ho splnit.Následující mělo by mu být odměnou za správně strávený život... Naslouchám tedy šumu stromoví,jež se mění a začíná mi prozrazovat,že se záhy objeví nečekané příkoří na naší cestě.A opravdu,nedlouho na to začnu zaznamenávat pohyb ve hvozdu podél naší karavany.Můj pes stejně jako ostatní již začíná pomalu vrčet,když Cross oznámí,že našel stopy.Trochu se zachmuřím-asi tak jako řemeslník,který vidí laika dělajícího za něj jeho práci.Avšak soudržnost družiny je mi přednější. Vnímám pohyb potenciálních nepřátel v korunách stromů a připravuji si luk,abych sundal jejich střelce,než budou schopni napáchat větších škod.Někteří z nich nám vstoupili do cesty.Je jasné,že s magií nemájí mnoho zkušeností a neznají mýty o členech naší skupiny,neboť stojí celkem sebejistě a evidentně nehodlají ustupovat.Rozhlížím se po korunách a snažím se spočítat,kolik lapků na nás po okolí číhá.Cross k nim promluví celkem zdvořilým tónem a následně i další ze skupiny s nimi začnou komunikovat-každý po svém způsobu.Když vůdce banditů promluví,nejradši bych sestoupil z koně a došel mu dát po držce za troufalost v jeho slovech.Nejdříve si přivlastnili les a já mám chuť požádat místního druida o probuzení lesa,aby se ten k tomu mohl sám vyjádřit.Když však začne požadovat naše dívky do svého lože krom zaplacení,pousměji se nad představou toho,že by odvedli Kahlan a ona by to s nimi během noci vyřešila po svém.Následně jeden z nich vypustí šíp naším směrem.Ani nezaznamená,zda trefil svůj cíl pro opeření mého šípu trčícího z jeho lebky.Padá z koruny na zem před nohy svých spolubojovníků.V tom se dává celá vřava rychle do pohybu.Několik zloduchů se začne spouštět ze stromů podél cesty,zatímco já svým lukem sundavám jejich střelce ze stromů v nedalekém okolí. |
| |
| Jakmile promluví vůdce banditů, zlomí se v mě neskutečná zlost. Za prvé z neúcty k ženě a za druhé k mojí Pen! Bleskem provedu přeměnu a je mi jedno kdo mě při tom uvidí. Jedním dlouhým skokem skočím přímo před něj, ocasem rozdrtím o strom dva stržce co chtěli vzdorovat a pravou tlapou jím hodím o strom. Držím jej, je slyšet jak křupají žebra a jiné kosti v těle. Když už je téměř po smrti odhodím ho za sebe, ocasem odpálím do vzduchu a vyřknu Mrazivá exploze! Jeho tělo se za letu roztříštilo na miliony malinkých kousků červené barvy a zvolna se začaly snášet na zem. Postavím se na zadní, roztáhnu obě křídla. Tak je tu ještě někdo, kdo chce noční radovánky s některou z naší družiny?! |
| |
| Nad jeho poznámkou s ženami naší družiny v jejich ložích se pousměji. Mě by to vyhovovalo aspoň bych neměla žízeň seskočím ze svého bělouše a se stálým úsměvem se vrhnu na jednoho z mužů. ani mi nevadí, že se do mne zabodlo pár šípů, když se střelci snažili uchránit svého druha. Pro mne nadešel čes krmení. Nykousla jsem se mu do jeho krkavice a vychutnávala si tu opojnou chuť až do poslední kapky, pak jsem si vytáhla šípy z ran a ty se okamžitě zatáhly. masím zerrikánskou šavli a postupně útočím na jednotlivé lupiče. Blue mi jako vždy pomáhá odpoutáváním jejich pozornosti díky neustálému kousání a dořážení. |
| |
| Lupiči chtějí zaplatit mýtné. Znásilnění se mne netýká a proto mne tato výhrůžka vůbec nezajímá... Ať si je znásilní, když chtějí... Jsme na sebevražedné misi a i ty ženské přece musí počítat s tím, že to nebude úplně jednoduché. Pak vystřelí šípem do jakési pasti a lapkové nás obklíčí. Nordik na ně zaútočí jakýmsi podivným kouzlem, drak všechny spolehlivě vyděsí. Kalhan a Glorffindel se zapojí do boje jak nejlépe můžou. Lupičům by v téhle chvíli už mohlo dojít, že jsme o pár pater výš a že s obtížným hmyzem se prostě zachází jako s obtížným hmyzem. Z koně zaútočím na dva nejbližší lupiče... každému, aniž by stačili cokoliv dělat, jedním máchnutím useknu hlavu. Jeden z lupičů po mně střelí šíp, ten ale prolétne těsně kolem mé hlavy. Přiblíží se další lupič, máchne proti mně mečem - podaří se mi lehce zranit jeho ruku. Vedeme si docela dobře. Sebevražedná mise vypadá jinak... |
| |
| Koukám ze svého sedla na ostatní. Vůdce tý bandy řekne to co neměl a pak se strhne mela. Nekrouš vyvolává kostlivce, Cross v dračí podobě ničí všechno kolem sebe, Glor střílí smrtonostné šípy s rychlostí blesku, Vagreth projíždí mezi tím vším chaosem a seká hlavy no a upírka snídá. Hmm pěkná sranda takhle po ránu, že byhc přiložil taky polínko do kotle? No to je mi otázka, támhle toho s tou kuší. Vytasím dýku a namířím jí na svou oběť, je to dobře schovaný kušišník za kmenem stromu. Dikat! Ovládnutí jeho těla je těžší než Blue, ale netušil co se děje takže se nezmohl na žádný mentální odpor. Vytřeští oči a otevře ústa jako by chtěl křičet, křečovitě namíří na jednoho z lapků a vystřelí šíp, šíp zaletí mezi lopatky a lapka se s chroptěním sesune k zemi. Přeruším spojení mezi mou dýkou a jeho myslí, s brekem padne na kolena, pak tasí tesák a s naštvaným výrazem odhodlaně vstane, vidím v jeho očích nenávist a jediný cíl, zabít mě. Usměju se, vážně mě to pobavilo a vlastně udělalo i dobře. Dumul dundrat! Znovu na něj namířím dýkou z ktteré vyletí temně fialový paprsek, který vnikne do lapkova těla očima a ústy. Okamžitě se zasekne a v křeči upustí zbraň, je vidět jak mu křeče prochází celím tělem, neudrží se a padne na kolena. Kmitnu dýkou, z očí a nosu mu začne téct krev, v rozkroku se oběví tmavá skvrna. Jeho krví zalité oči jsou plné zoufalství, strachu a proseb. Kminu ve vzduchu dýkou ještě jednou, křečovitě sebou trhne padne na kolena a začně zvrtátit obsah žaludku, krev a snad i samotné orgány. Proud vytékající krve z tělních otvorů se zrychlí. Je vidět jak ho upřeně sleduji, šílenýma očima plnýma úžasu a vzrušení, mučení si vychutnávám. Pak dýkou bodnu jeho směrem jako bych ho chtěl probodnou, trhne sebou dozadu, padne na záda a hrudním košem mu projedou jeho vlastní žebra. Působivé, ještě trochu cviku a udržíš je na živu ještě dýl. Mohl jsem, bylo mi ho........líto. Ále notak hahahahahahehhehe Tělo umučeného lapky se začne rozkládat. To by mohlo stačit, pobavil jsme se, přiložil jsem ruku k dílu, zbytek nechám na ostatních. |
| |
| Boj Jak mile se vudce banditu zmíní o tom že by si rád vzal Pen a Kahlan jako trofej jen se zamračím a z rozmáhnutím po něm vrhnu dýku. Ta ale zasáhne lukostřelce co stál vedle ale i tak se mocní o vudce postarali. Sleduju jak se rychle každý chopil všeho co měl a začal bojovat. Naběhnul jsem mezi několik zloděju a začal si nově brousit meč o jejich kosti. Jeden prudký rozmah spusobyl odseknutí paže od těla jednomu z nich a druhým jsem rozsekl hrut dalšímu. Jak mile se ke mě chtěl přiblížit další ze zádu prostrčil jsem si meč pod pravou paží tak aby směřoval do zádu a zloděj se na něj nabodl. Po chvili je už téměř konec mocná magie meče a šípy ostatních to rychle skončili. Podíval jsem se na ostatní jestli jsou v pořádku a se slovy jsem si očistil meč a schoval jej do pouzdra na zádech. "No moc jich nezbylo...Pokud ste v pořádku měli by sme vyrazit." Otočím se a jdu směrem k Černé Skále tak jako předtím. Všimnu si jak nad námy krouží nějaká pták ale moc mu nevěnuji pozornost. Jen se ohlednu abych se ujistil že jsou všichni za mnou. Tohle neni čestný boj...Nemam rád kouzla a nic co se knim dá přirovnat Řeknu si pro sebe a pokračuju dál v cestě. |
| |
| Když padli i poslední lapkové, tak se kostlivci zastaví jako sochy a koukaj směrem ke mě. ,,Shan Thaj, mý sluhové, běžte spočinout a vy duše, přiveďte mi duši toho lapky." řeknu a kostlivci chytnou několik těl co zůstalo celkem neporušených a stáhly je pod zem, místa kde vlízaly zpět pod zem zůstalo jen několik hromádek kůží a masa po tělech. Duchové se za chvylku objeví předemnou a mezi sebou držej černou duši padlého velitele. ,,Výborně sis to nenaplánoval, kdyby si byl chytřejším, byl bys ještě na tohle světě, avšak za tvoje skutky tě čeká něco horšího než samotné tartaroské mučení." řeknu a natáhnu svoji ruku k jeho duši. ,,Jsou mrtví, jsou poraženi, ale jejich duše teď patř mě." řeknu než se dotknu jeho temného obláčku, jeho víraz vypadá jako by prošlo mučením. Koukám se mu přímo do očí a jeho dříve plné oči počnou pohasínat, naproti tomu se mezi mnou a jim začne tvořit nějaká vlákna. ,,Teď pudeš se mnou, budeš platit za svoji temnotu dokud nenastane čas tvého soudu, a to si piš že to jen tak brzo nebude." řeknu a zasměju se jako nějaký blázen a on se začne tlačit směrem k mojí holi, lebka na jejim vrcholu se pohne a její oči zazáří jasnym rudým světlem. Pohled na jeho duši změnčující se a křičící neslyšne na všechny kolem se začne pohlcovat do jednoho z očí lebky. Nakonec se jeho prázdné a průhledné ruce pokusí chytit očních důlku, ale rudá záře se ještě trochu prohloubí a jeho duše zmizí uvnitř mé hole. ,,Teď už budeš posloucha co řeknu." řeknu k holy a jí vyhasnou rudé oči. Pak se otočim zpět k mrtvému tělu jednoho z banditů. ,,Teď je řada na tobě." řeknu a sehnu se k jeho bezvládnému tělu, maso nad jeho hrudníkem začne hnít až se nakonec rozpadne v prach a odhalí jeho hrudník. ,,To je přesně ono." řeknu a uchopim kostru mezi poslednim a předposlednim pravym žebrem ( pravý žebra sou tyx co sou spojený s hrudní kostí, nebo-li sternem ) a zvednu jej, od hrudníku se oddělí páteř pod hrudníkem i s nohama a to dopadne zpět na zem a rozpadne se v prach. Pak se obrátim ke svýmu služebníku. ,,Manus." řeknu ( manus je latinsky ruka ), on zvedne svoji pravou ruku a já mu na ni navlíknu hrudník na ruku, a lebka s páteří mu překrývá prsty. Lebka právě přidělaného štítu se pohne a její prázdné oční důlky zplanou jemnym zeleným ohníčkem uvnitř lebky. ,, My můžeme jít." řeknu a neskrývám hrdost nad svým novým výtvorem. |
| |
| Konec boje Během mé střelby se počne spouštět velké množství banditů z okolních stromů.Většina z nich padne za oběť mým spřízněncům jen malý okamžik po tom,co se jejich nohy dotknou pevné země.Několik jich stojí také v mé blízkosti.Uložím luk zpět na svá záda a tesákem seknu přes ruku prvního,který se snaží uchopit mého koně za opratě.Baltazar se vztyčí na zadní a onoho lapku kopne kopytem přední nohy přímo na čelist. Dokonce i na pozadí zvuků bitvy je slyšet křupnutí jeho lebky.Svezu se obkročmo po zádech vzdouvajícího se koně a zjískanou kinetickou energii užiji k zaboření svého,rychle taseného,meče mezi žebra dalšího z lupičů.V mém okolí dochází,za velkého rámusu,k přeměně Crosse v draka a řinčení zbraní mých druhů.Morálka nepřátel rychle klesá,když jednoho z nich nezastavitelně zbavuje života dívka s rudými vlasy.K napravení morálky nepřispějí ani domělé zrady ve vlastních řadách a černá magie povolávající těla i duše zemřelých do boje. Otočím se a další dva přibíhající zastavím rychlým pohybem ruky směrem k nim a krátkým pohledem do jejich očí.Stojí tam jako párek otupělých bláznů s výrazem,jakoby jim ulétly včely a pak si,se stejnou nepřítomností ve tváři,začnou prohlížet samy sebe navzájem.Mezitím již stojím u blízkého stromu z nějž se ještě spouštějí zbylí,opozdivší se zbojníci.Položím ruku na jeho kmen,něžně jakobych sahal na tělo ženy,a během okamžiku je slyšet výrazné zapraskání a větev z které se zloduši slaňují se utrhne.Jejich těla s hlasitým žuchnutím dopadnou do spadaného listí u mých nohou.Jen jeden ještě dýše,ale to už na jeho hrudi stojí můj pes hodlající mu v nejbližší chvíli prokousnout hrdlo.Rozhlédnu se,hledaje zmámené,ale dojde mi,že už se o ně postaral některý z mých druhů...Vidím jen nemnoho zbylých loupežníků utíkajících bezhlavě zpět do lesa.Rychle se porozhlédnu po bojišti,posbírám šípy,které naleznu a poohlédnu se po stavu své skupiny,připraven nabídnout léčivé byliny,kterých mám prozatím ještě slušnou zásobu.Conan již sedí v sedle a pokračuje v cestě následován všemi osatními atak i já nasednu a nechávám se nést dál původním směrem.Znervózní mě snad jen nepřirozený pohyb ptáka kroužícího nad našima hlavama,ale to přejdu a pokračuji dál za vzdalujícím se Conanem. |
| |
| Konec boje Náš zuřivý boj na bandity velmi snadno zapůsobil... Pár se válí po zemi mrtvých, pár nemrtvých, ostatní, přeživší, utíkají z boje. Pečlivě otřu svůj meč do látky (když s ním rozseknete dvě hlavy vejpůl, přece jen na něm zbyde krev a mozek), zkontroluji, seskočím z koně a rozhodnu se pečlivě prohlédnout všechna mrtvá těla. Ostatní netrpělivě čekají, ale já si okrádání mrtvých prostě nedám vzít. Přece tu nenecháme bandu neokradených... bručím na Conanovu výzvu, abychom jeli zpět. Hledám zejména peníze, užitečné drobnosti a také nějaké lehčí zbraně, dýky a podobně. Dívám se na svoje spolubojovníky. Zdá se, že všichni jsou docela schopní... Všímám si, že můj oděv je plný krvavých skvrn, ale vůbec mi to nevadí. Když je to všechno hotové, nasednu znovu na koně a pokračuji v cestě. Musím říct, že můj kůň tyhle situace zvládá velmi slušně. Většina by se asi dost vyděsila... |
| |
| Využiju ještě chvylku kdy se Vagreth pustí do okrádání. ,,Ještě dvě malý drobnosti, ať máme malou výhodu na překvapení a nepřitáhnem tolik pozornosti." řeknu a Podívám se po mrtvolách. ,,Cítím mrtvýho koně." konsatuju, těsně předtim než se země rozevře a stoupá z ní nazelenalý kouř. ,,Vůně domova." řeknu a z průrvy země doslova vyskočí černej kůň. ,,A výborně, Apokaliptik." řeknu vesele a nechám koně přijít ke mě. Kůň je černej jako sama temnota, jeho oči sou podlitý krví a z nozder mu stoupájí obláčky žlutýho kouře, kterej voní po sýře. Černá kopyta sou omotaná černejma obvazama, který zakrejvaj krev, která se line z koňových nohou. Kůň má přes sebe přehozenej potrhanej temně rudej plášť ( podobnej co používaly ve středověku rytířy jako heraldickej symbol pro svoje koně ) a na hýždích koně je zlatavej symbol pětiúhelníku ( se základnou dole a jednym cípem nahoru ) a všech pět jeho cípů je zakončeno zlatavym kolečkem, nicméně od středu symbolu se objevuje dalších pět kruhů, ten největší kopíruje vrcholy pětiúhelníku a postupně se ostatní soustředujou do středu. Kůň má dokonce i sedlo, jemná kůže nevypadá jako kravská,ani jako vepřová, ale ze všeho nejvíc připomíná naplnutou lidskou kůži. Koně popleskám na krku a pak si trochu upravym přesky. ,,Pane zlodějíčku, až příště budete ohledávat znalecky těla, tak se mě podívejte po nějakym dlouhym plášti, tady pro mého společníka." řeknu směrem na Vagrehta. Pak nasednu na černýho koně a ten se vzepne na zadní, místo kam dopadnou jeho přední kopyta vzplane, ale ohníčky hned uhasínají. Kostroun se pak postavý vedle mě a já se pak zařadim k ostatnim. Kostroun je dostatečně rychlej aby dovedl běžet vedle mě. |
| |
| Černé Skály Od problému které na vás narazili ste se odprostili dost ryhle a po prohledán mrtvích a získání nových skušeností pro chodíci mrtvé ste se vydali dál k černým skalám. Po pár kilometrech ste dorazili konečně na místo ale je stále světlo. Démon či netvor se ukáže až v noci a vy máte alespon 3 hodiny na přípravu. V jedné černé skále je pruchod do jeskyně která slouží spíš jako ukryt před deštěm. Jak mile ste si v jeskyni udělali tábořiště a pomalu se připravovali...Holis a Narcarack našli na zdi nákres onoho démona. A popis který je ale v divném jazyce který vubec nedává smysl. Cizím jazykem se tam píše že démon je vysoký 4. metry a jeho rozpětí křídel je 12. metru. Je mohutný a dost houževnatý, se sílou sta mužu. Jeho zbraní je černý dech kterým dokáže rozežrat kuži i kosti. Další zbraní jsou krátké rohy na jeho hlavě. I když jsou krátké dokážou během chvile vyrust až do pul metru zahléjch až rovnejch rohu. Další zbran je škorpioní ocas ze kterého vystřikuje prudce silnou hořlavynu či po krátkou dobu plamenou spršku. Jediné škrábnutí ocasem je smrtelné pro všechny a vše co dýchá. Další co tam je psáno je jeho jméno....Argeniss...  Především se živí Elfi a malími dětmi. Panny má ovšem také v zálibě. Jak mile ste se dozvěděli co ste potřebovali nezbývvá vám nic jiného než jen čekat a pokusit se Démona vyhnat či nějak zapudit. |
| |
| ,,Argeniss, to jmeno sem znal, stejně jako jeho nositele, ale to byl ještě malej démonek. Je to silnej protivník a jeho mocné zbraně budou optížné problkémy, pokud se naštve. Možná bych s nim měl zkusit promluvyt, než se ho pokusíte hned naštvat. Když už nic, tak vám získám trochu času navíc. Jeho zbraně budou ale málo učiný na nemtrvý a duchy." řeknu a kouknu na ostatní co řeknou na můj plán. ,,Nemůže mě zabít, aspoň ne tak jak si to představujou smrtelníci. Navíc bratrovy by snad neublížil." řeknu a poslední větu spíš řeknu sám sobě, než ostatnim. |
| |
| V jeskyni Všichni řeší jak se zbavit Argenisse...u ohně je až příliš teplo...trochu se vzdálím, ale dost to, abych slyšel co plánuje Nordik. Hmm, zajímavý plán, ale pro případ, že by to nevyšlo připravím ještě něco, čas nám nějaký zbývá. Nakloním se ke Conanovi... Dej pozor na Pen, skočím si něco připravit. Okem ještě mrknu na Dark...je jasné, že já nepotřebuji ochranu. Poodejdu z jeskyně a proměním se na draka. Cestou mi hýbou hlavou myšlenky na setkání s bandity. Ujely mi nervy, ale kdo se mi může divit. Podobné myšlenky mi poletují hlavou, když se vzdaluji od jeskyně. |
| |
| Po boji Než jsem stačila něco vůbec udělat Cross jej zabil a já se na něj podívam s povytaženým obočím, to už pak ale naskakují ostatní bandyti co se naštvali že sme jim ho zabili střílím z luku rychle obratnost mám zřejmně po elfících což mi vyhovuje. Jakmile se dostanou ke mě seskočím z koně a už vytahuji svuj meč a bojuji, dnes jsme to celkem zvladli rychle a šli pak dál do nějaké jeskyně jen si povzdechnu a sleduji Crosse, které mu je horko už to na něm pozná dlouho to nevydrží. Ach jo jestli si zase bude hrát na hrdinu a všechno opět veme to největší nebezpečí na sebe už ho vážně uškrtím Když vidím jak mluví s Conanem a něco naznačuje Darkovi zamračím se a než k němu doběhnu on už odlétá pryč a já si jen smutně povzdechnu a jdu si sednout před tu jeskyni na kamen i Dark vidí že mě něco trapí tak jen si sedne vedle mě a čeká semnou. |
| |
| Černé skály Nic zvláštního jsem nenašel, jen dvě tři dýky, které si schovám do kapsy. Na Nordika se zamračím, chce plášť... Pan zlodějíček, he? Co si vo sobě myslí? Svléknu jedné z mrtvol plášť. Tady jeden máš, je trochu vod krve, ale tobě by to vadit nemělo... Ostatní se na mne začínají dívat netrpělivě. Nasednu proto na koně a můžeme vyjet. Černé skály vypadají docela hezky, přesně na takových místech se mi líbí... Začnu si broukat melodii jedné vojenské písně z mé vlasti. O rozsekaných hlavách a hrdinných lupičích, kteří přepadají nevinné pocestné. Tady bychom se mohli utábořit. A zdá se, že přesně to máme v úmyslu. Pomáhám rozbít tábor a podrobně prozkoumávám místo. Ostatní našli nějaký divný nápis na zdi s čmáranicí nějakého zvláštního tvora. Když ho jeden z nás přeložil, v podstatě se usměji. A proč bysme proti němu vlastně měli bojovat? Nás asi těžko bude chtít sežrat, ne? ušklíbnu se. V téhle jeskyni se mi narozdíl od jeskynního města opravdu líbí. Vytáhnu meč, začnu si pískat onu píseň o rozseknuté hlavě a do rytmu cvičím základní šermířské údery. Nemíním se nějak angažovat ani stavět proti tomu Argonissovi nebo jak se jmenuje... |
| |
| Černé Skály Jak mile se vydáme na cestu Vegreth chvilku zdržuje ale i tak nás za chvili dožene. Nordik si neodpustil svojí domýšlivost a trik z koněm. Jen nad tím zavrtím hlavou a jedu dál k černým skalám. Zanedlouho sme na místě a proto že je ještě čas tak se utáboříme v jedné jeskyni kde pár z našich najde písmo na zdi které označuje onoho démona. Jen tak sedím u ohně na kameni a brousím si meč. Jak mile se začne vykládat písmo na zdi jen poslouchám a chvilkama přemýšlím. Jak mile se začne Nordik vkládat do rozhovoru jen se pousměju a na jeho připomínku mu odpovím. "Víš přiteli...Né všechno porazí ta tvá magie, či co to vubec je. A jestli si myslíš že se v ňom tak dobře vyznáš.....Nebudu se ti plést pod nohy a ani se plést do boje." Jak mile to dořeknu muj výraz hovoří téměř za vše. V tom ke mě přijde Blue a začne mi vykládat něco o tom abych dohlédl na Pen. Jen na něho přikývnu ale v hlavě se mi honí několik slov, které bych nejraději řekl nahlas ale nechávám si je pro sebe. Jak mile Blue zmizí jen nad tim zakroutím hlavou...Hned na to vyběhne Penelo ven z jeskyně a za ní ten jejich vlk. Poté začne mluvit Vegreth a já se nad tím jen pousměju. "Nás sežrat nechce. Ale jestli nás uvidí ve svím pelechu nebo na svim teritoriu....Moc rád asi nebude" Dál a ještě silněju začnu tlačit brusným kamenem na čepel meče a vyčkávám co se bude dít dál. |
| |
| ,,Ano, vás sežrat nechce, ale pokud se mu budete plíst pod nohy, tak myslim že udělá vyjímku. Ne všichni demoni sou na tom tak že by se dovedli přidat ke smrtelníkum na jejich vípravě a pomáhat jim." řeknu a plášť si přes sebe přehodí muj kostrounskej strážce. ,,Navíc jedna pana by se hodila, na jisté učely, které nesouvysí s reprodukcí života." řeknu a ruka mi sjede po mej nefritovej dýce. Pak se vrátim mezi kameny a ještě jednou si pročtu náspis na stěně. Kdo tě sem poslal bratříčku, nebo se ti povedlo utíct se záhrobí? Budu s tebou víst dlouhej rozhovor. přemýšlim si pro sebe. Můj strážce se postavyl do vchodu jeskyně, tak aby mě nikdo nemohl chvylku rušit. Já si sednu na jeden s plochejch kamenů a sleduju vyobrazení. ,,Nach artes, men veritas, arajtah sus bene shin barath, amishalajom lecha dody ose shalomu hine ma tov? začnu se ptát obrazu demonickym jazykem. |
| |
| Boj šel hladce. Když skončil opravdu jsem neměla chuť jim ještě krást věci, ale někteří na to měli jiný názor. Vyšvihla jsem se do Jupiterova sedla a pozorovala Nordika a jeho odporné praktiky. Tak tohohle chlápka opravdu nebudu mít ráda. Bude nějaký boj, že ketrého si nevezme suvenýr? Zakroutím hlavou a vydám se ze skupinou. Jedu sama, bokem. Mé smysly se ještě neukladnily po přijmutí krve. ani by nebylo nejmoudřejší, kdyby se ke mě chtěl nyní někdo přibližovat. PO nějaké době přijedeme k jeskyni, kde se utáboříme. Skvělé, Blue a Jupiter si alespoň odpočinou. Bělouše jsem odsedlala a nechala ho se napást. Blue dostala z jedné ze sedlových brašen kus sučeného masa. Sedla jsem si opět dál od skupiny. Nerada bych něco riskovala. Zády jsem se opřela o stěnu a se zavřenýma očima jsem je poslouchala. Nalezli něco o tom démonovi. Nordika opravdu nebudu mít ráda. Řeknu si sama pro sebe důrazně. Pak vypozoruji Crossovo vypaření se. Pousměji se. Nijak však nereaguji, jen hladím Blue, která si ke mně lehla a položila mi hlavu do klína. |
| |
| Po boji, černé skály Pár banditů jsem praštil, jak se do nich ale vrhli ty svině s magií, radši jsem se do toho nepletl. Když dojdeme k černým skalám, dost mě bolí hlava a mé oči jsou rudé. Nespal jsem a je mi zle. Nordik řekne svůj plán. jen zakroutím hlavou Nemachruj ty neživej nemrtvej. Nezaslouží si aby s nim někdo mluvil. I když to uďál elfckám, kdyby to udělal našim dětem, byl bych slušně nasranej. Takže ho vyřídíme, je nás tu na něj dost. řeknu podrážděně a sedím opodál ohně. Něco si matlám na obličej a strkám do pusy |
| |
| Černé Skály a Argeniss Je téměř noc a pomalu začíná vycházet měsíc který je niní vidět jak je v krásném uplnku. Každého by to lákalo k večerní rozkoši ale ten na to není čas. Najednou se strhl ohromný vychr a mezi kameny to začalo jiskřit barevnýma bleskama. Náhle se z jedné ze skal se otevřel prulez. Je hřbitovní ticho snad ani mrtví tak tiše neodpočívá ve svim hrobě. Náhle se otřásla zem a do okolí se rozlétlo několik kusu kamení. Náhle se z jevila velká postava zahalena černou tmou a osvícená jen září měsíce. Postava je zahalena černými křídly tak že není vidět její postava jen mohutný kokon. Když se postava postavila na nohy a roztáhla křídla byla ještě mnohem větší nežli předtim. Něco si pro sebe nesrozumitelně říká ale díky dálce ve které je to moc neslyšíte. Chvili se jen tak prochází kolem černých skal ale po chvilce se vydá směrem k Elfí vesnici. Vesnička Elfu - Morgan a Baldor Je noc a vy ste zrovna dorazili do vesnice odkud se právě vydala družina na jeden duležitý ukol kterým se snaží pomoci Elfum. Elfové v této vesnici pohostiní a to mnohem více než kde jací jiní Efové. Když vám nabýdli noclech v Hostinci s chutí ste jej přijali kvuli unávě. Na obloze se objevyl měsíc v uplňku a toho se Elfové boji. Vždy když je uplněk se do vesnice vetře temnota která Elfum vezme jejich děti a odvede je pryč. Tak se to koná každý měsíc. Družina která se vydala k Černým Skalám se chce pokusit zastavit démona který má tohle vše nasvědomí. V hostinci ste si nabýdli víno které tu elfové maji a také něco malého k jídlu. Elfský Hostinský položí na stul džbán vína a jedno pečené kuře s chlebem. Hostinský: Posluš te si...Snad dnes vše dopadne tak jak očekaváme. Poslední větu si Hostinský řekl spíš pro sebe. |
| |
| Černé skály Po chvíli putování jsme dorazili na místo zvané Černé skály.Při pohledu na masu temného kamene trčícího z okolní krajiny je původ názvu zřejmý.Objevili jsme prostornou jeskyni a nápis se zobrazením tvora,se kterým budeme mít záhy tu čest se setkat. Nordik začne prohlašovat,že s ním promluví.Ta představa mi přijde docela zábavná a podle reakce trpaslíka v tom nejsem sám.Čím víc se stmívá,tím větší se ve mně probouzí strach-strach z věcí neznámých... Znám sice démony sužující obyčejné smrtelníky a umím některé z nich vymítat,ale se zhmotnělým démonem takovéto velikosti a formátu jsem se během svých cest nikdy nesetkal.Snad i můj meč je momentálně lépe připraven na střetnutí s netvorem.Přecházím nervózně sem a tam podél vchodu do jeskyně.Občas spozoruji Crosse s Conanem,již cosi probírají,jindy se zahledím na upírku odpočívající u stěny skaliska po vydatném obědě. Chtěl bych být nějakým způsobem prospěšný atak přemítám,které ze svých umění bych mohl uplatnit.Jediné,co mě napadne je nalíčení pasti,avšak neni dost času na zhotovení pořadného zařízení a silně pochybuji,že by obyčejná past třeba na medvěda měla větší,či vůbec nějaký účinek.Rozhodnu se tedy o tvorovi ,se kterým budeme mít tu čest,něco dozvědět...vyrazím za osobami nejpovolanějšími z naší skupiny,za nekromanty.Vzhledem k tomu,že Nordik se pouští do nějakých pokusů uzavřen svým otrokem sám v jeskyni,zvolím Urua.Přijdu až k němu a otážu se jej: Zdravím příteli,jakožto neznalý bych se rád dozvěděl něco o našem novém nepříteli.Můžeš mi sdělit,jakým způsobem s ním lze bojovat a zda bude účiný pouze můj meč,anebo má smysl užít i zbraní jiných-především kopí a luku případně. Snažím se působit aspoň trochu mile,ikdyž pořád nejsem srovnán s jeho bytostí,ovšem nyní již nevraživost z mé strany upoutal především Nordik atak se Uru nejeví až tak hrozným.Ikdyž zvíře bez vlastní vůle stále probíhá mojí hlavou.Navíc jsem opět zvolil nevhodnou dobu pro svou otázku,stejně jako oslovení,ale i tak se má komunikace s lidmi začíná zlepšovat.Po krátké rozmluvě se odeberu na svůj post,který se nachází na skále tak,abych,podle Urua,byl v týle onoho netvora.Dřepím přikrčen ke skále,nehnutě,kryt svým tmavým pláštěm,jež je jen o málo tmavší než-li stěna skaliska a vzhledem k nastávajícímu šeru začínají splývat úplně.Nedutám,aspoň chvíli si zas připadám naplňující svůj životní úděl.Za děsivého zadunění se po soumraku objeví a mnou projede mrazivý pocit děsu,jež mi po celém těle tvoří pokožku připomínající odranou husu.Připravím se a čekám až někdo upoutá jeho pozornost a já budu moct skočit a celou svou vahou zarazit zbraň mezi ohromná křídla do jeho nechráněných zad,či jej zbavit jeho nebezpečného ocasu. |
| |
 | Vesnička Elfů-Hospoda Sundám si z hlavy kápy a porozhlédnu se kolem sebe.Poté se schutí pustim dojídla.Nedbám na zdvořilost dlouho jsem nejedl a podle toho jak jim je to i vidět.Po chvilce zvednu hlavu a pohlédnu na (Morgana). Odkuť pak seš cizinče a co tě vedlo přijít zrovna sem? Pořádně si ho prohlédnu a natáhnu ruku pro víno abych spláchnul jídlo a čekám na jeho reakce. |
| |
| Cítim jak se zem kolem mě začne mírně chvět. už je to tady, třeba s nim dovedu promluvyt, ale patrně mě pozná v moji přirozenej podobě. pomyslim si a podivam se v jeskyni na její prostor, a podle všeho se zdá být dost prostorná na to abych se proměnil. Postavym se na kámen na kterym sem před chvílí seděl a podívám se svejma bělostnejma očima směrem k měsíci. V tom se začnu cítit divně, cítim mravenčení po celém svém těle, cítim nepříjemej pocit na zádech, jako bych si protahoval svoje kosti. A náhle začnu růst, protahuju se a moje končetiny se zpevnují a prodlužují, až nakonec zůstanu s hlavou kousek pod stropem jeskyně. Cítim jak se moje vlasy prodlužují a zaplítají do malejch uhlednejch copánků, ale přesto zůstavají bílé jako sních. Pak se podívám na svoje ruce a i moje kůže se začíná měnit, s mým zvětšovánim se mi stala kůže malou a tak praskla jako nějaký kokon a namísto obyčejné kůže se mi na rukou a po celym těle začnout lesklý, hadovytý šupiny. Pak se oklepu a až můj svalnatej ocas narazí do stěny jeskyně, ocas, kterej se prodloužil a jeho špici teď zakončují dokonce tři ostny. ,,Aras Araj." řeknu nad svojí pravou paží a ta se malinko změní a na místo zelenejch šupin na ní září modrá pokrývka kovu, která má stále šupinatou strukturu. Otevřu svoje oči a vezmu svoji hůl, kterou sem upustil při své proměně. I ona se protáhla aby mě seděla v ruce. ,,Konečně zase ve svej kůži, sem zvědavej co si o tom řeknou." řeknu hlasem kterej připomíná Vichřici. Pak zavolám sváho kostlivce a nechám ho v jeskyni, sám vyjdu ven z jeskyně a zamířim si to rovnou k tomu demonovy co se mezitim objevyl. ,,Bratře, počkej. Musim s tebou mluvyt." řeknu demonim jazykem kousek od něj. ( jazyku demonu moc smrtelníků nerozumí ) |
| |
| Střed z Argenissem Jak mile se začal Nordik proměnovat všichni ste zahlédli jeho démonickou podobu. Nordik vyšel ven a začal mluvit na Argenisse podivným jazykem který muže znát jen opravdu málo zvás. Zná ho Uru a jen sem tam něco dokáže přeložit Cross. Jak mile se začal bavit Nordik s Argenissem jen ste se dívali co se bude dít. Jak mile ho ale spatřil jen se natočil směrem k Nordikovi a jen vydechl. Z nozder mu vyšla jen pára a jeho křídla se roztáhla a znovu uzavřela. Jak mile vyslechl Nordika jen se pousmál a se slovy proti němu mávl rukou. Argeniss: Bratře?! Já némám bratry ani sestry a ty! Jen tu překážíš. Jak mile mávl rukou což Nordik nečekal vytvořil tím tlakovou vlnu která Nordika odhodila o několik metru dál a zády dopadl na strom který stál v cestě. Kmen stromu zapraskal a pod nárazem se přelomyl. Dopadl na Nordikovo tělo ležící na zemi. Jak mile se snažil vstát dopadl na něj zbylí kus stromu a vrátil ho zpět na zem. To už ste ale z jeskyně vycházeli všichni ostatní a vyčkávali na vhodnou chvíli k utoku. Jak mile se Argenis ujistil že Nordik bude chvili ležet otočil se směrem k jeskyni před kterou stojíte. Argeniss: Já budu vládnout téhle říši! A postarám se aby přede mnou poklekl i samotný Sillgoruss! A vy ste jen "SVAČINA" Pomalím krokem se vydal směrem k vám s velkou chutí vás všechny téměř pobít. |
| |
| Se zájmem sleduji co se děje... Hmm,...démon ve vlasních řadách i v řadách nepřítele. Seskočím ze skály... Svačina? Říkal tu někdo něco o jídle? Při těchto slovech vycením svoje bělostné tesáky. Démon se rozhodl, že se vrhne první po mně na poslední chvíli uskočím, ale dostanu velmi ošklivý zásah od jeho jedovatého ocasu. Ksakru, tenhle škrábanec bude hodně bolet. Zasyčím pro sebe. Než se démon vzpamatoval z pádu na tvrdou zem, vydral se mi z tlamy proud ledového vzduchu. Přimrazil jeho ocas k zemi. Démon se ale ani neohlédl, vytrhl svůj ocas z mrazivých okovů. Podle krvácení bych ale soudil, že zase tak nesmrtelný neni. Rána bolí čím dál víc a já už malátně uhýbám útokům. Salma qei! Vykřiknu a kolem jeho ocasu a nohou se začaly omotávat ledová pouta. Zahlédl jsem ještě jak vytrhl obě tlapy, ale ocas už nezvládl. Chvilku se jej ještě pokoušel vyprostit, ale pak jej s bolestí utrhl. Skočil za mnou, schytal jsem silnou ránu, kterou zmírnila křídla, ale s bolestí jsem odlétl několik desítek metrů do hlubokého lesa. Po cestě jsem cítil jen zlomené stromy, které se bortily pod mou vahou. Bratříčku, snad jsem aspoň trochu pomohl. Zavřu oči a usnu hlubokým spánkem, ve kterém se snažím zhojit svá zranění. |
| |
| Vychutnávám si pocit moci kterou jsem ještě před chviličkou měl nad nebohým lupičem. Jeho utrpení se mi líbilo, život je krutej ke všem bez rozdílu, a navíc život lapky je nebezpečnej, musel s tím počítat. Jeho bolest, výraz vzteku mísící se s prosbami o život mi vážně zvedla náladu, ale někde v zadu v hlavě mě tlačí svědomí. Mí společníci se ještě zdrží a obírají mrtvé o co chtějí. Nordik si vyvolá koníka a pak už jedem k Černé skále. Tohle nemůže bejt člověk. Viděl jsem mistry nad mistry ve svim řemesle, většinu jsme překonal, nebo zabil, nebo obojí. Ale co dělá on........ Mistra nevnímám, Nordik je mi silně proti srsti a jeho přítomnost mi začíná celkem vadit, to mi náladu opět srazí. Přihnu si léčivého lektvaru a zapiju ho zbytkem absinthu, prázdný měch vztekle odhodím. Můj klidný zkroušený apatický výraz vystřídal vztek, mrtvolně chladný vztek, možná je i slyšet skřípání zubů. Dojedem k černé skále a zalezem do nějaké jeskyně, je tu nápis v cizím jazyku. Zaparkuju Špínu ke stěně jeskyně a jdu k nápisu. Mistr mi ho po chvilce přemýšlení a namáhání přeloží. Nordik začne nahlas vzpomínat na nějakého démona. No co já vím Argeniss byl podle různejch povídání démon, ale taky se povídá že už na tomhle světě není. Buď se mágovové mílí a nebo to je ten šílenej elf. Cože? Elf s rohama, škorioním ocasem a křídlama? Byl to "kolega" strašně moc se chtěl naučit proměnu v démona, třeba se mu to povedlo. Kdo by si potom nedal tak hrůzostrašný jméno. Doufejme že je to ten váš "kolega". Nordik si odsedne a začne si pro sebe něco broukat, všimnu si nevraživého pohledu Kahlan když kouká na Nordika, nejsme jediný komu je proti srsti. Glor se mě zeptá na démona. Hm příteli... Podle mích znalostí..příteli..se setkáme buďto s jedním nejmocnějším démonem co si hraje v našem světě. A nebo s jeho napodobeninou. Odmlčím se, lektvar funguje dobře, můj stav se celkem zlepšuje, už nekašlu tolik, ale nehodlám riskovt další záchvat kašle. Druhá varianta je jistě lepší. I když jakéhokoliv démona může zranit hvězdná ocel, třeba taková s jakou chodíš náš Conan, ale pochybuju že by na něj stačil tucet barbarů jako je on. Lepší by bylo kdyby se nám povedlo dostat dotyčného do původní zranitelnější podob..chrr chr chrrr . Kašel se nezapře. Otřu si ústa, mezi zuby je vidět troška krve. Ten chlast tě zevnitř rozežírá. Není jedinej co mě zevnitř rozežírá... Tim myslíš co? Mistrovi neodpovím, přemýšlím jak by se dal takovej přeměněnej elfík vrátit nazpátek do sví původní podoby. Chtěl bys poradit có? A víš co? Urazil jsi mě tak si to vyřeš sám. Každopádně, ať je to originál nebo kopie, proti němu v téhle formě nic nezmůžem. Má slova potvrdí zjev démona který se v okamžiku objeví, Nordik se přemění do démonické formy nebo co to udělal, promluví na Argenisse a dostane ránu od svého "bratránka". Nordikovům slovům nerozumím. Mistrovu vzpomínku z jeho dětství nevnímám, pro mě je důležitější jiná informace. Prej bratře, copak takhle se chovají bratři? No já mám co mluvit, prvního jsme zabil v devídi letech hahahhahhha... Hmm jestli se Nordik nespletl, tak tohle musí být kopie. Najednou se zaseknu proč byhc mel vůbec usilovat o to abysme ho vyřídili, v podstatě mi prokázal i malou službu. Když ale změní kurz z vesnice na nás, udělal si několik nepříjemnejch komárů. Není to praví démon. Je to čaroděj, musíme ho dostat do původní podby. Zakřičím snad aby to slyšeli všichni a pak se rozchrchlám. Nejenže nevím jak ho dostat do původní podoby, ale navíc Cross který by mi mohl být ku pomoci se rozhodl si to s čarodějem vyřídit na férovku a teď je omráčený. Do prdele práce! Neudržím se. Snad veškerá naděje mi opadla. I dkybych věděl jak ho přemenit, nebudu dost silný. kdo by mi tu mohl pomoct? Glor a jeho rhaničářská magie? Akorád by se zhnusil a při první příležitosti by mě zabil, kdyby se dotkl mé magie. Dál tu máme jen sebranku tupců s železnejma mávátkama a upírku. Do prdele práce! Zvažuju únik, ale proč a kam utíkat, alespoň bude klid. Lehce se nahrbím, vytasím dýku a s odhodlaným ledovím pohledem kráčím vstříct démonovi. Mistře chci vám říct že jste ten největší bastard, zmetek, zkurvysyn a ničema kterýho jsem měl to štěstí potkat. Taky tě mám rád, možná byhc ti mohl i pomoci.............. |
| |
| Setkání z Argenissem Jak tak sedím a poslouchám všechny kolem náhle se otevře prulez ze kterého vylezl Argeniss. Chvili se na něj dívám ale po té co se do toho vloýil Nordik ve své jiné podobě zustal jsem dál sedět na kameni u ohniště. Jak mile jsem zahlédl jak Nordik odletěl v podobě démona někil stop vzduchem postavil jsem se na nohy a vyšel sem z jeskyně. Když jsem ale pak zahlédl boj Crosse a Argenisse který přišel o ocas díky ledovím poutum, jen jsem se pousmál. Ale jak jsem zahlédl jak Blue letěl několik metru dál do lesa a slyšel jen praskání větví a stromu už se do mě začal probouzet vztek. Zahlédl jsem jak se Uru vydal směrem k Argenissovi tak jsem se rozhodl mu pomoct. Rozběhnul jsem se okolo a vylezl jsem na jednu vyvýšenou skalku ze které jsem skočil Argenissovi na záda. Vysel jsem mu mezi křídli jak nějaký mohutný plášt. Vytáhnul jsem meč a několikrát bodnul Démona do zad. Jak jsem se o to snažil znovu trhnul s sebou a já stratil rovnováhu a spadl z jeho zad dolu. Naštěstí jsem dopadnul na nohy a rozmáchnul jsem se mečem a rána mířila přímo na nejslabší místo na noze. Uder zasáhnul tepnu a démon se na chvili zastavil a padl na kolena. Tou ránou sem ho ale naštval. Rozmáchnul se a jednou ranou mě odhodil několik metru z pět. Zádama jsem dopadnul na skalku ze který jsem skočil na Démona. Dopadnul jsem na zem tváří k zemi a snažil jsem se postavit. Chvili to ale trvalo a Argeniss se mezi tím stavěl z pět na nohy. Z vrávoráním jsem se postavil na nohy a začal na Argenisse řvát abych Uru-Saironovi získal čas na jeho plán. "Hej! To si myslíš že mě tohle zastaví! Ty hnusná špíno. Slyšíš mě tady sem! Pojd si pro mě jestli nemáš strach!..." Argeniss neodolá a tu chvilku si prej semnou ještě pohraje. Mezi tím se snad Uruovi a ostatním podaří přijít na to jak ho zastavit. |
| |
| Argeniss jak mile se do Argenisse pustil i Blue tak se na chvilku rozpoutal souboj titánu. Blue se snažil Argenisse spomalit tím jak jej zamražoval ale moc to nepomohlo. Argeniss ale díky jednomu z mrazivích pout přišel o škorpioni ocas. Začal šíleně řvát bolestí ale tím víc byl zběsilejší. Provedl silnější obrané kouzlo a Blue se prolétl o pár metru v zad do lesa. Jeho mohutné dračí tělo polámalo několik stromu a on díky té ráně od škorpioního ocasu upadl do bezvědomí. Argeniss se rozhodl zadupad zbytek družiny a vydal se směrěm k jeskyni. Uru se proti němu vydal vtváří vtvář jen z dýkou v ruce. Conan se pokoušel získat Uru-Saironovi chvilku času. Skočil Argenissovi na záda a několikrát ho bodl než upadnul a Argeniss jej mrsknul jednou ranou o skalní stěnu. Conan mu spusobyl pár zranění které jej spomalí. Uru mezitím hovoří se svim mistrem který mu mluvi v hlavě a prozradí mu jak Argenisse spoutat na delší dobu. Ostatní však musí zaměstnat Démona alespon na kratkou chvili. |
| |
| Když se otevře puklina ve skále jen se podívám za sebe a na Conana s tím jako co se to vlastně děje, jelikož čekání na Crosse nějak moc rychle uteklo a byla už celkem tma. Rychle vstanu a vytasím meč v tom se objeví ten démon a já jen zíram a to doslovně protože at už sme potkali cokoliv,tomuhle se to nevyrovná. Nasucho polknu a v tom uslyším Crosse a jen se pousměji. Jen nic nedělej nehrej si prosím na spasitele ať se ti nic nestane prosím Pak najednou Cross sletí dolů a dostane ránu a já se kousnu do rtu a chci mu pomoct ale zatím bych nejraději uškrtila jeho za to že vždy musí zachranovat nám zadek. V tom se mu urve ocas myslím tomu démonovi a já se usměji, ale moje laska to schytá naplno a odletí pryč a já jen vydechnu jeho jméno, mám sto chutí se za ním rozběhnout a z hruzou v očích se podívam na Conana a on už jde za tím blbcem i on se pak proletí já jdu teda mu nějak pomoct, když je ještě na kolenou seknu mu po druhé noze a ale ožene se a trefí mě do břicha. Proč dneska musí všichni lítat to prostě nepochopím Sice mě víc jak odstrčil ale dopadle jsem někam mezi křoví a citila sem jak se mi něco zabodlo do zad, přivřu oči a ze sykotem vylezu z toho místa. Zakryju si to pláštěm at to ostatní nevidí a jdu jim opět pomoct tentokrát z dálky, pořádně zamířím a střelím mu do hlavy a jeden zkusím do krku. Dark se ho snaží taky zaměstnat běhá pořád dokola a kouše ho jak jen to jde. |
| |
| Už se začíná pomalu stmívat. Vypadá to tu jako pohřebiště. V mé vlasti se mrtvá těla osekávají na kostlivce a jednotlivé kusy hází pozůstalí supům a vranám - jsou pro to vyhrazena zvláštní místa, která stanovují naše posvátné spisy. A právě tohle místo by se pro supoviště úžasně hodilo. Broukám si starou pohřební píseň ze své země a přemýšlím o tom, jak zabít co nejvíc lidí. Mám prostě dobrou náladu. Najednou vystoupí ze tmy nějaká divná postava s černými křídly. Postoupím k ní o několik kroků, skryji se ale za kameny, dokud neodejde. Nordik se pak promění, přejde k postavě a chvilku si s ní povídá jakýmsi divným jazykem. Nordik ho zjevně něčím naštval a někteří z naší družiny se s ním rozhodli bojovat a zjevně jsou docela úspěšní. Tasím meč, ale zůstávám schovaný za kamenem. Nebudu se do toho plést, tohle jde mimo mne... Dá mi práci se v tom vůbec orientovat. |
| |
| Argeniss Během chvíle se objeví jiný démon..Dost mě to překvapuje,ale když spolu začnou komunikovat,vzpomenu si na Nordikova slova.Vyjednávání nebo co to bylo evidentně nebylo úspěšné,neboť druhý démon po chvíli letí vzduchem pryč.Následně se na scéně objeví Cross se svou ledovou magií a začne tuhá bitva dvou obrovských tvorů,jejíž hluk se nese míle daleko.Avšak zařvání démona ve chvíli,kdy vlivem Crossových pout přijde o ocas je nepoměrně děsivější a hlučnější.Když roztřese skálu a uvolní se drobné kamínky,začíná se v mé hlavě rodit nápad..Následně je drak odmrštěn do blízkého lesa a ve mě se začne kupit vztek podobně jako v Conanovi,který se mu vrhne na záda a statečně jej řeže.Přestože vypadá jako obtížný hmyz na démonově těle,ten pokleká a dává znát velkou bolest.Zanedlouho však netvor zjískal převahu,což nezvrátilo ani hrdinství sličné Penelo,jejíž křehké tělo je odmrštěno do nedalekého křoví.Ve střelbě si ale vede lépe.Trochu se mi zatajil dech-jsem dobrý střelec,ale lepší než ona jen ztěží.Sleduju tvora přibližujícího se ke skále blíž ke Conanovi.Pokleknu a začnu rozmlouvat se skaliskem.Velikost a váha kaménků padajících ze skály vlivem otřesu se začíná zvětšovat až jsou větší než moje hlava..Skloním se na Argenisse,který už zaregistroval,že se nad ním něco děje.Původně jsem chtěl třeba jen házet kopí a střílet,ale mnoho zranění by mu to zřejmě nezpůsobilo,navíc Conan je už opravdu přitlačen ke stěně.Nechám svého psa aby poodešel-nerad bych jej ztratil a vrhnu se dolů.Démon hledí vzhůru a kreje si oči proti padajícímu kamení podobně jako by to dělal člověk a nepohlédne tedy vzhůru aby viděl,kudy letím.Měl jsem velké štěstí,že mě netrefil naslepo máchající tlapou. Takže chlad ti vadí ty stvůro ?! Zvolám a než můj meč mou plnou rychlostí a vahou vjede do míst,kde mívají lidé slabinu za klíční kostí,rozzáří se jasně ledovou modří.Je to naplnění mé pomsty za Crosse.Když se ale ošije,neudržím se padnu na zem..sice do měkkého,ale nejspíš mám stejně zlomené žebro.Naštěstí se věnuje mému meči atak se mohu odkoulet bokem,aby mě neviděl a nezadub. Je tak rozlícený,že veme za meč o kterém se domnívá,že je zlomí a pohybem do předu si způsobí ještě větší zranění.Teprve pak jej vytáhne a mrští jím o zem. |
| |
| Po chvylce se mě povede dostat ze sebe strom a jen sem si všiml že se demon pokouší zabít i ostatní. Zak tohle ti nedovolim, nejseš jedinej kdo dovede utočit. pomyslim si a vsatnu, pak se rozběhnu přímo na demona s skočim mu na záda a chytnu se ho za křídlama a svoji rukou která je pokrytá ochranou vrstvou mu obejmu krk a začnu mu tlačit čelist nahoru aby musel spustit zrak z ostatních. Svym vlastnim ocasem s ostny se mu snažim co nejvíc potrhat blanitá křídla a zasadit mu i několik ran do nohou. Ostna ny mym ocasu začnou do jeho těla vypouštět látku, která vyvolává ochromení. Pokud nemáš bratry a ani sestry nikomu nebudeš chybět, zato můj otec by tě rád vyděl v jeho zbírce, bude rád až mu přinesu tvoji lebku a tvoji duši. řeknu mu skoro do ucha. Na jeho bradu vyvynu ještě větší tlak a svůj ocas mu právě vrážim do boku. ,, Musíte ho zničit, chce ovládnout celou zem." řeknu ostatnim a v hlase je mi slyšet temný bublání a vrčení. Pak se demonovy zakousnu do krku. |
| |
| Spomaleni Argenisse Jak mile se cšichni spojite proti jednomu nepříteli pár zvás dostalo už pořádně zabrat. Conan dostal pořádnou ránu o skálu a Glor má zdřejmě zlomené žebro ale díky jeho pasti na Argenisse dopadlo pár kamenu které ho spomalili. V tom okamžiku jak Argeniss cová z pět se na něho vrhne Nordik. Nordik se snaží Argenisse zabit ale nedaří se mu to. Argeniss je čím dál tim víc naštvanější a Nordika ze sebe znovu odhodí na zem. Dupnul Nordikovi pravou nohou rovnou na hrudník ale po chvili se začal potat. Začal pomalu ochrnovat a náhle se začala kolem něj tvořit ledová bariera. Jak mile se podíval nad sebe byl v obraze opět Cross který na něj šil svuj ledový dech který kolem něj tvořil barieru ledu. Diky Nordikovim omamným látkám se Argeniss nemohl tolik bránit. Niní se Uru muže pokusit vyrobit sérum které jej promění z pět do jeho puvodní podoby. |
| |
| Vidím, že náš boj s Argenissem vypadá ne sice vítězně, ale docela nadějně. Teď nechat ostatní na holičkách by nebyl dobrý nápad. Příležitostí na to bude ještě dost a dost... Navíc, teď utéct by znamenalo zůstat proti Argenissovi sám. Vylezu zpoza kamene, tasím meč a jakobych se v předchozí fázi boje neskrýval, běžím k ostatním a začnu bojovat, jak umím nejlíp - ale ne tak, abych se ocitl v přímém nebezpečí. |
| |
| Copak? Ty asi nevýš co dovedu že? řeknu demonovy a pakmu zvednu ochromenou nohu a vylezu z bariery svoje ochranou rukou napřed. Chvylku ještě rozdýchávám poslední ránu a pak svojí holí začnu kreslit kolem ledovej bariery znamení, která mu ještě snižujou sílu. Síla přátel je větší než síla jednoho jedince, sme tu na světě již přes osmtisíc dekád a ty si ještě nepochopil sílu krátkověkých a smrtelných? Bude s tebe zajímavá kořist a patrně si tě tady někde vystavej v kleci a já jim ještě ochotně pomůžu s tim aby si nemohl uprchnout, nebo tě rovnou zabijou a já si pak vezmu tvoji duši do věčnosti pak budeš sloužit mě a čekat na poslední soud. řeknu mu kyž dokrelsim poslední znamení. Znamení je tvořeno devíti znaky který vytvářejí znamení dobra ( pentagram s jednim vrcholem nahoře, znamení bohyně ženskosti, je původnější než známej obrácenej pentagram satanistů, podstatě znak dobra ). ,,Dobrá práce teď ho ještě proměnit zpátky do jeho původní podoby a pak ho odvedeme zpátky do vesnice ať ho tam odsoudí dle jeho provynění." řeknu ostatnim. |
| |
| Přesně v okamžiku, kdy Pen projela bokem větev, vzbudil jsem se ze svého snění. Tak tohle tedy ne! Roztáhnu křídla, oči se zalesknou modrorudou barvou. Několikrát mávnu křídly, koukám, že v pravý čas a začnu s ohlušujícím řevem mrazit vše kolem démona do mrazivého závoje. Stojí to ale mnoho sil. Uru, pospěš si, pokud máš něco co zabere, udělej to rychle. Démon je ochromený z několikerých útoků a já se takřka bezvládně snesu vedle Penelo. Lásko, nesmí se ti nic stát.Zaskřípám už skoro šeptem. |
| |
| Pozoruju jak všichni odlítávaj od tá zrůdy. Nordik se promění v démona. To sem čekal, řikal sem si že je ňákej divnej pomyslím si, kdo by se na mě podíval, viděl by jak si ruce a nohy obmotávám obvazema, mám něco zalubem. Ten s tou dýkou má ňákej plán...snad ho aspoň zdržim.... v tu chvíly mám už hotovo, přehodím si sekeru přes rameno a rychle se rozběhnu k démonovi. Při mém vzrůstu si mě nevšimne, když už jsem u něj, odrazím se od země a dopadnu za jeho nohou, kde mu způsobil zranění Conan. Pronesu pár zlostných slov v trpasličím jazyce, ty se začnou rozléhat a démon si mě možná všimne. To už se mi ale povede to co jsem chtěl. Obmotané ruce a nohy se promění v kámen, stal se ze mě takový poloviční golem. Dost jsem vyrostl, měřil bych se vzrůstu většího člověka, to ale jenom proto, že nejsem proměněný celý, jinak bych byl větší. Také má sekera se zvětší a začne zářit. S řevem začnu mohutnými seky vrážet svou zbraň do jeho zranění na noze. Tu máš ty svině! nadávám a probourávám se dál a dál ve zranění... |
| |
| Zastavím se v mém odhodlaném kroku. Cože? Jak mluvte! Už jsem ti o tom říkal, přečerpej jeho sílu do sebe. To se nemůže povédst, vždyť je to démon. Máš lepší nápad? Návod je v jedný z mích knih. Doufej že to není jedna z těch co jsi propil. Otočím se na pomyslném podpatku, mé boty ho mají už dávno prochozený, a jdu rychle zpět do jeskyně. Mezitím Nordik znovu a znovu povstává a zraňuje démona, stejně tak Cross. Dojdu ke svému vaku který začnu ryhcle prohrabávat a vyndavám z něj jednu knihu za druhou. Jejich kožené vazby jsou na několika místech prodřené, ošoupané a ohryzané d různé havěti. Ozdobné kování je narezlé a nebo potáhlé zelenou měděnkou, po ozdobných kamenech zbyly jen dírky, žízeň je žízeň. Ha tady. Vykřiknu nahlas. Upíří vysátí. To je ono. Tak vzhůru na něj démonobijče hahahaha... S otevřenou knihou a dýkou napřeženou k démonovi, který je díky bohům oslabený a naši ultrazabijáci ho oslabují dál, vyběhnu z jeskyně. Trochu se zaseknu když zahlídnu obrovského kameného trpaslíka, poznám ho podle sekery, a taky co by tu jiný trpaslík dělal. A ten že nesnáší magii? Pche.. Démon je dost oslabený, ale vypadá to že se vzchopuje k poslednímu vzdoru. Jestli to neustojíš, tak bohové chraňte ty zkurvysyny co tu sou s tebou. Cože? Já myslel že jen přečerpám jeho sílu. No to jo, ale je to démon. A na tom jsem to ještě nezkoušel, třeba se staneš jedním z nich. muuhehehaha Notak dělej posero, budeš průkopník. Sláva nebo záhuba hahaha Mistr se zjevně baví. Tato situace se mu moc zamlouvá, v každém případě někdo zemře. Najdu příslušné zaklínadlo a dělám vše podle popisu v mistrovo knize, když měl ještě tělo, publikoval. Soustředím se na magickou formuly a pak bodnu dýkou směrem k démonovi. Narthrak izish durb! Vyřknu. Z dýky vyletí temě fialový proud který se zabodne do démonovo hrudi. Proud nebo tunel je široký několik palců a ve vzduchu se jakoby vlní, je v něm vidět jak směrem od démona ke mě proudí temné částečky. Příval energie semnou cloumá, vykřiknu, ale pouto nepřeruším. Démon začne řvát, hazí sebou jako by mu neviditelná ruka trhala vnitřnosti z těla. Po několika sekundách, kdy mé tělo bojovalo proti cizí síle se kouzlu podvolí a já přijímám démonovu sílu. Už si nedrtím zuby bolestí, mé tělo se nekroutí pod náporem hnusu, už přijímám surovou energii. V očích mi vyvstane užaslý fanatický pohled, hruď se mi napíná, zrychluje se mi dech, svaly mi škubou. Jestli někdo stojí blízko mne může si všimnout že rozškrábaná kůže na rukou a krku se zavírá a hojí stejně jako rozpraskané rty. Vlasy se mi prodloučí o ěnkolik čísel a naberou na objemu. Do kůže dostanu zdravější barvu, nehty mi zčernají a narovnám věčně nahrbená záda. Démon vykřikne v agónii a padne na zem kde se začne přeměňovat v podobu vychrtlého bledého elfa. Přeruším spojení až když mu zmizí vškeré známky démona. Pak trhnu dýkou a fialový tunel zmizí zpět do dýky. Pro mě vše ztichne, slyším jen vlastní rychlý dech. Jsem naplněn mnoha pocity a dojmy. Nevěřícně si prohlížím vlastní uzdravené ruce a vychutnávám si opojný pocit moci. Jaké to je? Nepopsatelně úžasné... V očích mi hoří jasný temný plamen. Už nejsem ta shrbená rozpadající se kreatura, i vrásky a kruhy pod očima zmizely. Dalo by se říci že jsem v celku pohledný. Udělám několik kroků k elfovi. Už mě neobtěžuje další krok, je to nádhera, cítím se nepředstavitelně silný, jen na zkoušku skočím směrem k elfovi. Můj skok je dlouhý přez dva metry bez vyložení nějaké námahy. Dopadnu na kolena a chvíli koukám do země. Když zvednu hlavu mám na tváři úsměv. Musím to provádět častěji. Vstanu a porozhlédnu se kolem po ostatních. Tak tady ho máte. |
| |
| Po dokončení mejch ochranejch znamení se pustí do práce i ten kterýmu říkají Uru. Poodstoupil sem trochu abych si vychutnal to co se bude dít. Rituál Na Barg-Hul? pomyslim si a sleduju jak se proud energie dostává k Urovy. Pro všechny případy se připravym na něj zautočot, kdyby něco nevyšlo. Ten rituál znám a až moc dobře znám i jeho následky když se něco nevyvede. Ukidnim se až tehdy, když přijde k elfovy a něco říká. Já se nadechnu zhluboka a při výdechu sklonim hlavu na svůj hrudník, začnu klidně oddechovat a moje tělo se začne pomalu zmenšovat do svojí původní podoby, můj ocas se stáhl zpět a i šupiny se začly vsakovat do mojí kůže. netrvá ani půl minuty a já stojim na místě opět ve své podobě jak mě znají. Usměju se a lehce vykročim směrem k elfovy, opírajíce se o svoji hůl. ,,Já sem ti to říkal smrtelníčku, že proti většině je jednotlivec bezvznamný." řeknu mu a znova se zhluboka nadechnu. ,,Zajímavý rituál, ale dost nebezpečný. Každopádně dobrá práce." řeknu Urovy a pak se sklonim blíž k elfovy. ,,Myslím že ty teď budeš zažívat kruté chvíle. Kdyby si mě poslechl mohlo to zkončit jinak, mohl si přežít." řeknu ledově chladnym tonem v hlasu. ,,Kdo tě vůbec naučil rituál Na Barg-Hul ? Znám jen několik kdo by jej dovedly vykonat za takových podmínek." otočim se pak k Urovy. |
| |
| Po celou dobu boje jsem vše pouze sledovala z povzdálí, Blue mi klidně seděla unohou. Nechtěla jsem se zapojovat, protože bychom si stejně jen zavazeli... Navíc, je tu až moc krve, které mne láká.. Ovládnout se mi dáá chvílemi dost zabrat. S podivem pozoruji pořínán Urua. Sleduji jeho proměnu. Nyní ypadá jinak. Zajímavé... Nordik se ho samozřejmě ihned ptá na jemu snámý rituál, ale to už mne nazajímá. zajím mne pouze tvář elfa. Nenávidím je a takovéto události mne v nenávisti pouze utvrzují.. já bych si taky mohla jen tak začít nárokovat moc, ale proč bych to dělala s mocí přicházejí pouze nepříjemnosti a ten, kdo chce moc nemá nic.. Vždycky se dřív nebo později najde skupinka otravných dobrodruhů, kteří pány zhatí..Sleduju tvář elfa a upřimně se zasměju tak, že mi jdou idět špičáky. Blue se celou dobu drží mne. |
| |
| Argenissuv konec a návrat do Vesnice Elfu Jak mile se Argeniss ocitnul v poutech začalo se kolem něj dít něco co by nikdy nečekal. Trpaslík se proměnil v golema a Nordik a Blue odvedli skvělou práci. Uru však nezustal pozadu a provedl rychlí rituál kterým odebral Argenissovu moc a ten se začal vracet do puvodní podoby. Jak mile se Argenissovi ztrácela, jeho moc přecházela do Uru-Sairona který rázem začal mládnout a měnit se do své mladé puvodní silnější podob. Argeniss po skončení zustal ležet na zemi jen v podobě bělovlasého Elfa. Blue se vrátil do své lidské podoby aby se postaral o Penelopu a Nordik začal Urua zahrnovat jednou otázkou za druhou. Jen někteří se odebrali do jeskyně aby si odpočinuli do rána než se vráti z pět do Elfské vesnice. Conan svázal polomrtvého Elfa a hodil ho do rohu jeskyně kde by neměl překážet. Vy ostatní ste po chvili byli kolem ohně a připravovali se na ráno. Někteří spali, další si léčili zranění a další lecos vysvětlovali či si povídali z těmi co nespali. Ráno nastalo za pár hodin a vy se pomalu probouzíte. Vyrazili ste do Elfské vesnice i z polomrtvím bělovlasím Elfem. Snad vám Vypravěč který vám řekl příběh o Argenissovi řekně něco víc. |
| |
| Konec boje a Návrat k Elfum Jak mile vše začalo pokoušel jsem se Argenisse zdržet co to šlo. Ostatní se pokoušeli o totéž. Náhle když se Nordik vysápal na Argenissovo tělo začal se pouštět do práce. Blue se náhle z jevyl jako by z čistého nebe a začal jej mrazit. Grimdal se proměnil v golema a sekal jej do holé nohy kde jsem mu spusobyl zranění já. Jak mile se Uru vložil do práce vše se obrátilo a Urua to kompletně změnilo. Vysál sílu z démona a on sám se stal věznitelem démonické duše. Vše jsem pozoroval a když bylo povšem. Došel jsme mezi ně a popadnul Elfa za vlasy a vytáhnul si ho až k sobě. "O něj se postarám" Vleču ho za vlasy po zemi až do jeskyně kde ho svážu. Hodim ho do rohu a vytáhnu z brašny u sedla mast od Akiry. Mastí si potřu zraněnění a meč otru od Démonické krve a naolejuju. Jak mile jsem hotov opřu se o měnší kámen a po chvilce usnu. |
| |
| Poražení Démona, jeskyně, cesta zpět k elfům Když je po všem a Uru udělá megický představení, jenom zavrtím hlavou. Kam se poděly ty doby kdy sekera a umění se zbraní bylo všim...Jak mi chyběj tvrdý podmínky trpasličích bojů... zavzpomínam si nostalgicky. Ze vzpomínek mě probere bolest kterou mi působí kámen na nohou. Dobelhám se do jeskyně a teprve tam ze mě opadá všechen kámen. Na obvazech jde místy vidět prosáknutá krev. Neskučím bolestí, jen si vyměním obvazy. V tý elfský vesnici si je sundám a budu v pohodě... zhodnotím zranění. Pak se hlavou otočím k tomu proměněnému démonovi. Ušák napadá ušáky? Pche, to se dalo čekat...jak hodně pod úrovní je ta jejich společnost...tvářej se jak ideálové ale na soudružnost trpasličích klanů nemaj... zavrtím ještě hlavou nad zajatcem. |
| |
| Boj s Argenissem nebyl nijak náročný - možná právě proto, že jsem se do něj skoro nezapojil a démona jen párkrát udeřil mečem, aniž by to mělo nějaký účinek. Ostatní bojují lítě - jsou to zřejmě bojovníci se speciálními schopnostmi. Začínám se jich trochu bát, protože ... já jsem jenom obyčejný potulný zabiják. Pokud bych si je poštval proti sobě, budu trošku v nevýhodě, řekl bych. Když se démon změní v elfa (nebo tak nějak to v mých očích vypadalo), zavrtím hlavou. Zas ta vaše magije, řeknu s důrazem na J. Nesnáším magii, nerozumím jí, i když chápu, že se občas může hodit. Není nad zradu, sílu a šerm. Když se vrátíme k ohni, klidně začnu jíst chleba, utřu si meč s démoní krví do oblečení, klidně usnu. Vzbudím se velmi brzo a půjdu si prohlédnout jeskyně, jestli v nich není něco k ukradení. Poté se vydám s celou skupinou zpět k elfům. Nebude vám vadit, kdys na vás počkám za vesnicí? Ze špičatejch uší je mi fakt na blití. |
| |
| Elfí vesnice Cestou zpět do elfí vesnice si konečně zapálím svou oblíbenou dýmku. Ptahuji a přemýšlím. Nad svým domovem, nad trpaslicemi, nad trpasličím pivem, nad trpasličími hospodami....skoro se mi až chce brečet za co jsem vyměnil ideální život v horách. Zařadím se vedle Conana. Ještě pořád jde vidět že kulhám, proto jsem si na pravé noze neutáhnul těžké brnění. Myslim si že je čas trochu navázat kontakty, už dvakrát mi s nima mohlo jít vo hubu tak bych se s nima moch víc poznat...aspoň s ňákejma... Přinutím se v hlavě. Ták, vod tý doby co si mě naverboval v tej jeskyni sme si ještě ani nestihli promluvit...šak já ani pořádně nevim vo co tady de, a ty mi přídeš jedinej normální z týhle divný skupinky. Všude samá magie nebo skrytá huba...a drak, ten mi ale nevadí. I když nesnášim magii, jó drak to je něco jinčího. Ty já respektuju... Odmlčím se...asi jsem se trochu rozpovídal... Když promluví ten vrahoun, odpovím. Hehe, co sejc mě týče, je mi to šumák. Sic je mi taky proti srsti mluvit s ušákama, ale chcu vidět co s nim provedou ušklíbnu se na "skrytou hubu" a dál čekám na Conanovu odpověď. |
| |
| Nad ránem se vyrazilo zpátky k vesnici, náhle se oze zlodějíček a řekne že raději zůstane mimo vesnici, trpaslík se hned začal ohrazovat o magii a o jeho dobrejch trpasličích způsobech. ,, Raději bych vážil slova mistře trpaslíku." řeknu a přijedu o něco blíž. ,,ta magie vám může jednou zachránit i holej život. Navíc po tom co se stalo včera s tim vašim zkameněním bych uvažoval o tom jakej význam má magie ve vašem životě." řeknu trpaslíkovy a zase zpomalim abych se přidružil k našemu exdemonovy. ,,Bude to zajímavej trest, pokud se rozhodnou pro smrt, budu chtít asppoň s vámy krátce promluvyt." řeknu zajatci. Když projíždíme kolem místa kde sme předvečer potkaly bandity, tak se jen rozhlídnu, protože zde není ani stopy po nějakej bitce. ,,Věčná škoda, mohly sme jich využít ještě víc. každá duše navíc se bude hodit." kostroun co jde po mym boku se zasměje, ale nevydá při tom žádnej hlas. ,,Těšim se a dobu kdy bude po všem, bude zase klid a já založim svoji školu pro nadané." řeknu sám sobě nahlas. Pak se přidružim k upírce ( Kahlan ) a pokusim se zapříst rozhovor. ,,Jak se to vůbec stalo? To že si krvepijec?" zeptám se opatrně a vážim to jak ji říct jinak než upírka. |
| |
| Cesta do vesnice Vyruší mě něčí hlas. Je to ten Nordik. Otočím se k němu a změřím si ho pohledem. Dokážu se o sebe postarat, radši bych chcípl než se nechat zachránit něčim co ty děláš. odpovím pohrdavě, pak ještě dodám. Měň se v démony, mluv si jejich řečí, vyvolávej si kostry, hraj si s magií a se smrtí, ale nepleť se do něčeho o čem nic nevíš. Nevíš nic o trpaslících, o našich způsobech boje a o našich umění. Ne když si myslíš že v tom byla magie. Šíleně trpaslíky podceňujete, nevíte co se děje tam, uprostřed hor kde valná většina z vás ani nebyla. Vol svá slova moudře, jinak ať s tebou má kamenný bůh slitování odseknu. Mluvím velmi vážně a z tónu mého hlasu jde poznat že se o tom nehodlám dál bavit. Jsem hodně hrdý a háklivý na slova proti naší rase. |
| |
| Začnu přehrabovat svůj vak, naleznu pár bylinek, o kterých mi kdysi někdo řekl, že jsou na rány, ani si nepamatuji jejich jméno, pár suchých zbytků listí, které vypadá jako seno, ale co kdyby mi tenkrát ten pocestný nelhal a opravdu mají léčivou moc. Rozhlédnu se po ostatních. Ví někdo co se s tímhle dá udělat? Potřeboval bych nějakou hojivou mast. Neříkám pro koho tu mast chci, vím jak Pen nemá ráda, když se o ni někdo stará, ale něco mi napovídá, že teď to budu muset přenechat někomu opravdu zkušenému. Sáhl sis na dno dráčku viď. Ale to není zdaleka konec. Velká moc sebou nese i velkou odpovědnost. Sám jsi chtěl zachraňovat vše co je ti blízké, bránit dobro, zde máš plody své práce. Nedokončil jsi rituál hojení, ty rány které máš na křídlech tam zůstanou na vždy, jen s velkou bolestí budeš provádět každou proměnu. Měl jsi mě poslechnout, Pen by se o sebe postarala sama, měl jsi dokončit obnovu. MLČ! Jak si přeješ, jsem tvá sobeckost, tvůj skrytý hlas, ještě se uslyšíme. Raději ne. Radši položím svůj nekonečný život za své přátele, než žít věčně z pocitem viny. Ještě jsi nepoznal co je to bolest. A už jsi vlastně své lásce řekl, že jsi nesmrtelný? Hlas mého nitra se smíchem zmizí a já pokračuji v péči o svou milovanou. |
| |
| Ohlídnu se po dračim společníkovy. ,,Tyhle stačí je vylouhovat ve vařící vodě, pak ty listy rozemlet na jemný prach a smíchat s chládnoucim odvarem z těch vylouhovanejch listů, pak to nechat schladit a máš z toho mast." řeknu a usměju se přes rameno. ,, nebo existuje rychlejší metoda, ale muselo by se přitom použít trochu magie země." řeknu a dál sleduju našeho vězně. to by mě zajímalo, naco potřebuje byliny když tady někdo umí léčit svojí mocí, ale jeho dračí proměna nevypadala moc zdravě než se proměnil pátky. pomyslim si a dál jedu vedle dračice čekajíc na odpověď. |
| |
| Cesta do Vesnice Jak mile jdeme do vesnice zače se mě Grimdal vyptávat na věci ohledně téhle výpravy. Jen se na něho podívám se slovy. "Nejspíš vypadám normálně ale to jen proto že magii nemam v lásce. Připravila mě o rodinu. Ten kdo jí použival vyvraždil mojí vesnici. Ale ohledně téhle skupiny se mužu spolehnout asi jen na 4 lidi. Znám je dlouho a společně sme toho prožili dost. Blue a Pen jsou dobří přátelé. Blue je jako muj bratr. Pak je tu Uru a Glorffindel. No a doufám že ty taky budeš brzo patřit mezi ně." Pousměju se ale v tom nás vyruší Nordik. Jen na Grimdala řeknu. "Vysvětlím ti to později kvuli čemu sme tady. Jen co to vyřídím ve vesnici." Jak mile sme ve vesnici zahlédnu jak se Nordik stále potlouká u zajatce kterého sme chytili. Popadnu ho za vlasy a táhnu ho k vypravěči. Dotáhnu ho přímo před něj a donutím ho si kleknout. Dívám se jak je vypravěč vyděšený že takové chování jistě nečekal. Jak mile zajatec klečí na kolenou již ho nedržím za vlasy ale kopnu do něj a on se odvalí do rohu místnosti. Levou rukou odhodím stul který je před vypravěčem a jeho zvednu ze židle z rukou pod krkem. Elfové jsou lehký a téměř nic neváží. Narazím ho na zed a jeho nohy jsou kus nad zemí. Nedívám se na ostatní ale muj výraz nasvědšuje tomu že pokud mi neřekne vše co budu chtít vědět tak vesnici vyvraždím i z dětma co jsou v ní. Vztek ve mě začíná překypovat. "Tak a ted mi pěkně povíš co to bylo zač! Skoro sme tam všichni umřeli kvuli tomu co jsi po nás chtěl. Tak začni spívat nebo tvojí vesnici vypálim do základu." Vypravěč se na mě dívá a očima přejede ostatní kteří takovouhle věc vubec nečekali. |
| |
| Elfí Vesnice Jak mile ste dorazili do Elfí vesnice nic moc ste se nemohli divit tomu jak Conan reagoval. Popadnul Elfa pod krkem a začal z něj lámat informace ohledně toho co se stalo v Lese. Elf byl skoro mrtví ale vypadlo z něj několik slov. Chr chr...Poč..kej.. Když ho Conan pustil Elf začal spívat jako kanárek. Za všechno muže Sillgoruss...Chr chr...Byl tu den před vámy a řekl jak mile se vás nepokusíme zastavit...Chr chr...Udělá z vesnici to co chceš ty...Chr...On ví o co vám jde. Nechal tu svého proměněnce aby vás zastavyl. Měl vás spomalit a také očekával že někoho z vás zabije. Obzvláště tebe a tvé společníky. Podívá se na Crosse a Uru-Sairona. Poté se postaví a hledá něco v knihovně. Ale nebudeme Otroky...Pomužu vám za to že ste přivedli z pět mého syna. Tenhle portál vás dovede blíž k vašemu cíli. Objevíte se v Bílích Horách. Je tam tolik sněhu že se mužete ztratit. Musíte být obzvláště opatrní...A je tam zima, velká zima. Párktát mávne rukou a náhle se na zdi objeví Portál který vás přenese do jeskyně v Bílích Horách. |
| |
| Vesnice Když se Conan svěří o své minulosti a o důvěře, jenom kývnu. Moje sekyra ti bude sloužit dokavaď se na mě jeden z těch šílenců nevrhne. Když už sem tady, nebudu přecejc dělat problémy, navíc de vo kejhák nám všem Uklidním ho Došli jsme do vesnice a Conan začíná jednat. Ták se mi to líbí, žádný piplání! pomyslím si a ušklíbnu se. Schovám dýmku a ruce složím na prsou. Vidím jak se pár špičatouchejch kolem cuká, že by pro někoho došli. Jenom se na ně podívám, smrtelně vážně, natočím hlavu na stranu a pokynu hlavou ke své sekyře na zádech. Elf pochopí a zůstane stát na místě. Dál pozoruju to představení Jó ještě že sem s tim vrahounem nezvostal venku. Tady ještě bude prdel! raduju se a na obličeji se mi rísuje výraz šílence. |
| |
| Cesta do elfí vesnice ...Po chvíli,kterou jsem strávil prakticky pohozen stranou,zaznamenám výrazné fialové světlo vycházející z míst,kde se nachází onen démon.Intenzitu záření ještě umocní Argonissův řev,který postupně ztrácí na síle tak,jako se zdá,že je tomu s netvorem jako takovým.Po chvíli leží na místě strašlivé obludy uboze vypadající elfí střízlík,nad nímž se sklání někteří ze skupiny včetně,zčást zkamenělého,trpaslíka.Celé představení ukončí Conan,který jej popadne a za vlasy dotáhne do jeskyně.Vše jakoby utichlo a nastal klid.Po chvíli ke mě doběhne můj čtyřnohý přítel.Pokárám ho,neboť jsem mu stále nedovolil,aby se přiblížil,ale dlouho se na něj hněvat nedokážu-vždyť porušil příkaz kvůli tomu,že měl o mě strach.Posadím se a začnu si pomocí zbytků své vnitřní energie a obvazů léčit poraněné žebro. Všichni šli postupně spát a já vzpomínám,kde jsem to jenom zahlédl keříky pelyňku během naší cesty do těchto míst.Otevřu batoh a naleznu ještě zbytek Bedrníku anýze.Pousměji se... škoda,že fenykl mi před pár měsíci došel,nemusel jsem s tim mít vůbec žádnou práci pomyslím si a vyrazím za drobným štěbetáním blízkého ptactva,jež mi naznačí některé z tajemství výskytu bylin v tomto lese. Nad ránem stihnu ještě chvíli meditovat a pak vyrazíme. Trpaslík se hned připojí ke Conanovi a vypráví mu cosi o dracích.Náš tajůplný společník zvaný Vagreth projeví ,pro mě nepochopitelnou,zášť vůči elfům ve svých slovech,kterými oznamuje,že s námi nevstoupí do prostoru vesnice.Jakmile slyším Nordika,u trpaslíka obhajujícího magii(což se také stalo jedním z hlavních témat na našich společných cestách),mám touhu namítnout,že kdyby magie v nečisté formě ve světě nebyla,nebylo by potřeba před čím se magií bránit...ale tyto slova spolknu..Chvíli nad tím přemýšlím,když zaregistruji otázku položenou Nordikem Kahlan.Tohle téma mě vskutku zajímá.Avšak nemohu se věnovat naslouchání jejich hovoru,neboť zaslechnu Crossův hlas,žádající o pomoc. Je v něm znát kapka naléhavosti a tak neprodleně vyrazím k němu.Nordik mu již dává nějaké rady,ale i tak na to chci dohlédnout.Přiblížím se a ještě než něco řeknu,vytrhnu část bylinek z Crossovi natažené dlaně.Jeden lístek rozetřu mezi prsty a přičichnu. To je přímo výborná bylina...mmm,dlouho jsem ji neviděl někde růst...řekl bych,že už začíná být ve zdejších krajích vzácnou...každopádně ten,od koho ji máš,ti s její léčivostí nelhal...Její účinek je tak silný,že ji lze pouze rozemlít v ústech a smíchánu se slinami přiložit na ránu.. ..zarazím se,pohlédnu mu do očí a zeptám se..O jaká se jedná zranění?Draka,nebo člověka ..mihnu očima směrem k Penelo a vnitřně se těším z jedné ze svých prvních taktností v rozhovoru... Každopádně postup,který zmiňoval Nordik by měl ještě navýšit její léčebný účinek...musíš ale použít jen malé množství vody....Dám ti něco,čím bys měl ránu předtím desinfikovat. s těmito slovy tajůplně vytáhnu vak a odleji trochu zelené tekutiny do menší nádobky a podám ji Crossovi,současně vyrazím směrem k Uruovi.Při odjezdu ještě otočím hlavu a prohlásím Kdyby se to nezlepšilo,tak řekni..mám nějaké bylinky,které tu tvou do jisté míry nahrazují a můžu se na to podívat,ale domnívám se,že již nebudu dále zapotřebí. ..sem hrdý na to,že jsem to nezkazil nějákým nemístným utroušením sousloví typu:"kdyby jí to nepomohlo" ...Jedu k Uruovi a přemýšlím nad svou pramalou zkušeností v oblasti drakoléčby a tím,že Cross vypadal,že by zrovna tuto znalost ocenil. Dojedu k Uruovi a podám mu vak..Myslím,že pro tebe mám docela milé překvapení..příteli pousměji se. Když dorazíme do vesnice a Conan chytne místního vypravěče pod krkem,jenom zírám,co všechno nám prozradí.. Trpaslík má do jisté míry pravdu...čest v rodu elfů se již začíná vytrácet...zastydím se.Nakonec otevře magickou bránu a my projdeme do jeskyně v Bílých Horách. |
| |
| Dostanu několik rad, jak se o zranění postarat a v průběhu přepravy se snažím jak to jen jde své lásce ulevit. Penelo, snad ti to pomůže, teď se zkus trochu prospat. Zatím co Conan probíhá nepříjemný výslech začínají mne nepříjemně pálit záda. To není možné, zranění jsou v dračí podobě, nemohou mne bolet teď. Nezapomeň, že obě tvé podoby se stávají jednotné, nezhojil jsi rány, již brzy ochromí zranění tvou lidskou podobu, již brzy bez pomoci neujdeš ani krok, měl by jsi se ihned odebrat do mrazivých koutů ledovce Snarx, pokud to neuděláš, brzy bude po tobě. Nemůžu zde nechat Pen a své přátele, musí existovat jiná cesta, nenechám je zde napospas. Snažím se aby bolest nebyla poznat, ale přesto se začíná pomalu stávat nesnesitelnou. Když projdeme portálem, Pen už je viditelně lépe. To mi zvedne náladu a daří se mi i chvílemi zapomínat na bolest, která se již rošířila na ramena a nohy. |
| |
| Stojím opodál a vychutnávám si pocit moci a síly, nic se mi nezdá nemožné a to mě naplňuje pocitem radosti snad i štěstí. Promluví na mě Nordik. Na Barg-Hul? Tvorové dávali více jmen stejným věcím. Tento rituál mi byl představen jako Upíří vysátí, jména josu nepodstatná. A naučil mě ho jeden starý mistr, a jak jsme řekl jména jsou nepodstatná. .Prej starej. Pár století no to je toho. Stále sledujíce své ruce odpovídám klidným hlasem, po chrchlání a sípání nejsou ani známky. Usměji se při sledování Conana který vláčí elfa do jeskyně. V tom se mi v hlavě rozezní varovný signál a ošiju sebou, žádné nebezpečí nezpozoruji, jen upírčin pohled. Usměju se na ní, už to není ten pokřivený škleb, ale obyčejný upřímný úsměv. Najednou si uvědomím že se mi zostřily smysly, když se zaměřím na její vlčici slyším, né spíš cítím tep jejího srdce. Stejně jako různé praskání v lese kolem, cítím že támhle někde vzadu za stromy je nějaké zvíře, cítím jeho teplo. Co to je? Jak to mám vědět, sem snad vědma? hahahaha Vysál si životní sílu démona, nediv se že máš nějaké nové schopnosti. Jdu k jeskyni, zvířata mích společníku jsou snad ještě nevrlejší kdy dřív, cítí ze mě démonovu moc. Nesnažím se jim vyhýbat, s úsměvm na tváři čekám kdy se na mě jedno z nich vrhne abych si s ním mohl pohrát.... Najednou se zaseknu, vždycky jsem měl jiné myšlení, démonova síla mě ovlivňuje víc než si myslím. Společníci se začnou léčit, mám slušné znalosti léčivích i jedovatých rostlin, ve vaření různých lektvarů jsem vážně dobrý. Nikdo však mou pomoc nepotřebuje, buď si poradí sám a navíc tu je Glor a samozřejmě všeuměl Nordik, takže se nikomu nevnucuju, no většinou nikomu nepomáhám dokuď si neřekne. Většina z nás si zybtek noci odpočinula, já neměl na spánek ani pomyšlení, proč taky když z vás síla přímo prýští. Jdu se projít do nočního lesa, tam potkám Glora který si doplňuje zásoby, napadne mě že bych také mohl, ale proč když znám lepší způsob jak nabýt síly a zdraví. Vrátím se do jeskyně a zbytek noci si pročítám své knihy. Před odjezdem napojím Špínu, který opět získá svůj tupý výraz pomocí mého lektvaru, někdo mě i mohl vidět jak ho přilévám do koženého vědra. Klasicky se držím trochu mimo naší skupiny, ale i tak je dobře slyším. Poslouchám trpaslíka hovořícího s Conanem. Conan že se na tebe může spolehnout? Asi už zapoměl že jsi ho málem zabil, když tě před lety uviděl s mejma kolegama, jó to už je let. To si ještě nepil a nebyl jsi tak zkaženej hahahaha. Nemohl jsem riskovat že se mi postaví do cesty, jsme ale rád že to dopadlo jak to dopadlo. Neubráním se vzpomínkám z našeho prvního dobrodružství, tehdy jsem dostal druhou hlubokou ránu a podruhé ztratil smysl žít. Divné jindy by mě tato vzpomínka dost rozhodila a dostal bych chuť se zpít do němoty nebo někomu způsobit bolest, jakou jsem zažil já. Všimnu si tekutiny kterou Glor podává Crossovi jako dezinfekci, ano, pelyněk cítím i na tu dálku. V tom ke mě Glor zamíří a podá mi měch. Přičichnu, je vidět že se mi rozzáří oči podivným temným plamenem. Přihnu si a pak ještě jednou. Hmm absinth, nejlepší všelék co znám, kam se na něj hrabou lektvary z vlkodlačích slin. Děkuji...příteli.... Hmm a docela dobrej, jestli ho budu muset zabít tak rychle. Začínáš se mi vážně líbit. Pozastavím se nad mojí myšlenkou, tohle mi není až tak podobný. Zatřesu hlavou a jedu dál. Docela mi začíná vadit můj vzhled, prošoupané poty děravá róba a cestovní híbit vipadá jako děravej špinavej hadr. Do toho si začnu uvědomovat zápach potu, splašků a bohové vědí čeho ještě. Musím najít lázně, musej v tý vesnici být. A snad tam seženu i nějaký pořádný šaty. Před vesnicí se odnás oddělí zakuklenec a zbytek pokračuje dál. Kochám se Conanovím jednáním, vážně mě to baví. Při zmínce o vypálení vesnice si začnu představovat hoří domy a elfy, křik malých dětí a žen. Hm doufám, vážně modlím s eke všem bohům aby ten elfí bastard nespolupracoval, dokonce i vytasím dýku. Stačí jen aby Conan dal znamení škubnutím nějakého svalu a milerád podpálím celou ves, té představy se nemůžu zbavit. Pro mojí smůlu elf spolupracuje a kolegové začnou procházet portálem. Jen jděte, já si tu potřebuju ještě něco vyřídit. A stejně někdo se musí vrátit pro Varga nebo jak se ten zakuklenec co zůstal před vesnicí jmenuje. Na to otočím koně a dojedu pro něj. Hele, ve vsi je portál do nějakejch hor, všichni tam už jsou, jeď za nima já se tu ještě porozhlídnu, potřebuju si najít.. ehm.... nějaký teplý oblečení. Řekni jim aby počkali nejdýl hodinu. Vagreth mě poslechne a jako poslední projde portálem, ten se za ním zavře, zůstanu ve vesnici sám jen s jejími obyvateli. Ták elfíci, kde tu máte lázně a krejčího. Támhle pane, všechno tu máme jen jesli máte čím zaplatit. Platit? Neboj se my se vyrovnáme....... Odpovím elfovi s šíleným úsměvem. Asi po hodině se v jeskyni kde na mě čekáte otevře portál, z něj vystupuji já v nové rudé róbě s tlustým černým cestovním hábitem s rancem přez rameno. Je ze mě cítit mýdlo a i nějaký parfém, Špína za mnou kráčí s svím tupým výrazem. V očích mi plane onen temný plamen a dýku schovávám do pouzdra na opasku. Tak co jdeme? |
| |
| Zdržet nás? řeknu sám pro sebe když conan mlátí o zeď elfem. ,,Moc bych tomu portálu nevěřil." řeknu když se portál otevře. Zajímavý trocha magie co jim pomůže v boji s demonem jim vadí, ale to že jim tady vytvoří magickej průchod jim evidentně vůbec není proti srsti pomyslim si a sleduju jak postupně procházej potrálem. ,, bude jim tam zima." řeknu když projdu portálem za ostatníma. Můj bílej plášť hned začne vát v ledovym větru. Hned za mnou projde i kostlivec. Hezké a utulné místečko, tak akorát pro to aby se tu udělala hospoda. řeknu. ,, Asi nikoho nenapadlo že by to mohla bejt past co? Když říkal že nás chtěl zdržet, co nám dáájistotu že se o to nepokusí tim že nás poslaly sem? řeknu a porozhlídnu se po jeskyni. Můj kuň přijde hned za kostrounem a hned začne vydechovat z nozder vzduch o dost teplejší, takže se jeskyně trochu prohřeje. ,,Ještě sem ani nezjistil kam vedou vaše kroky a co je na jejich konci?" řeknu směrem ke Conanovy. |
| |
| Elfí vesnice a pruchod k Bílím Horám Jen co se otevře portál sem se na Elfa podíval vražedným pohledem a se slovy sem vyšel k portálu jako první. " Jestli je tohle past, tak se vrátím....A zabiju tě." Velmi durazně vyslovím poslední slova a projdu portálem. Hned jak mile projdu ucítím mrazivý dotek který pohladí moje tělo. Jen se z hluboka nadechnu a nasaju v zduch který tu je. " Doma " Tohle si řeknu spíš jen pro sebe protože mi tenhle svěží vzduch z hor připomíná muj rodný domov. Jdu dál do jeskyně ale nikde neni ani památka po něčem co by smrdělo pastí nebo něčím jiným. Podívám se za sebe a zahlédnu ostatní jak procházejí portálem za mnou. Jak mile tu jsou téměř všichni jen na ně kývnu a posadím se na kámen. Počkám až tu budeme všichny aby sme se mohli připravyt na cestu. V tom za mnou přijde Nordik a začne se mě ptát co a jak o téhle cestě a jak vubec mužem věřit že tohle není past a zda jdeme správně. Pohlédnu na něho a v tom mávnu i na Grimdala který chtěl také vědět něco o téhle cestě. Jak mile jsou u mě oba dva vytáhnu mapu z vaku u sedla koně kterého mi přivedl Glorffindel. Mapu jsem roztáhnul a položim na zem se slovy. " Tak tohle je ted naše pozice. Tady nahoře je ta vesnice ve který sme byli. Ted sme tady dole. A podívej se ten názem, Bílé Hory....To asi nebude náhoda že tu sme. Ale abych opověděl na vaše otázky oč tu jde....Připadl nám ukol dostat se na jih....A to přímo sem. tahle skalní soutězka se jmenuje Hora Areat. Je to místo tak dobře opevněné že z armádou bys ho nedobyl z venčí. Proto jak mile budeme na místě máme použit tohle." Z vaku vytáhnu malé kovové zrcátko ve zlatém rámu. " Ať už nesnáším magii jak koliv musím to ochránit....Někdo z našich mágu pak tohle použije aby se spojil z Lidmi Vanirr v Harogathu. Ty pak nějak asi jak ten Elf vytvořej portál a dostanou se k nám během chvíle. Ale aby se tak stalo musíme jim otevřít bránu. Takže náš ukol je dostat se do Hory Areat a otevřít hlavní bránu. A to budem mít co dělat. Ted když víte co musíme udělat je tu stále šance na to se rozloučit a odejit. V mích očích nebudete za zbabělce když tak učiníte. Každý si muže zvolit svou cestu. Já nemám co zratit...O vše už jsem dávno přišel proto tam jdu." Jak mile to dořeknu otevře se portál ze kterého vyjde z brusu nový Uru a za chvilku za ním hned další dva muži. (Baldor a Morgan) Pozorně si je prohlídnu a ten jeden mi někoho připomíná. (Baldor) " Ty jsi byl v Elfí vesnici co tu hledáš? A ten druhý taky." Zeptá mse zvědavě a čekám na odpověd. |
| |
| Elfí vesnice Pche, vytvořit portál, ještě že tu máme Conana, ten na to nepřistoupí! libuju si ve své hlavě...pak ale Conan kývne a mnou projede mráz Co...cože? Ty...ty tomu věříšš? zeptám se, ale spíš pro sebe... Neserte mě! Zase magie! Že já se na to... nadávám...popravdě mě ale láká to na druhé straně, jestli tím portálem mám projít, jen kvůli vzduchu v horách. Už mi to chybí. Jdu pomalu a nedůvěřivě k portálu. Zkoumám ho ze všech stran, ale jelikož jsem magie neznalý, nic nenajdu. Otočím se k elfovi. Jestli se objevim v ňáký prdeli nebo mezi hordou dalších zasranejch špičatouchejch, najdu si tě a vyrvu ti srdce z těla! vyhrožuju. Jde vidět že jsem podělanej z toho projít čirou magií. Když projdu jde na mě zvracení. Ustojím to a až potom se rozhlédnu Ten bastard má víc štěstí než rozumu... Pronesu koukajíc po kráse hor kolem. Když si nás Conan zavolá, vyslechnu si celý plán. Pak se podívám na mapu a prstem přejedu od bílých hor, přes vesnici až na vrchní konec mapy Sáfra, doufal sem že to sou ty bílý hory na severu...tady žádný známí trpaslíci nejsou... zanadávám. Pak portálem projde Uru. Má na sobě nové oblečení a ve tváři výraz šílence. Rozesměju se Ésli si za ty hadry zaplatil jak si myslim, tak se mi začínáš líbit vydám ze sebe mezi záchvatem smíchu. Zakroutím do stran hlavou a čekám co se bude dít dál. Není mi zima, spíš naopak, je mi příjemě, na tohle jsem zvyklí, ba dokonce na horší... |
| |
| Vyslechnu Conanův plán a pak se na chvylku zamyslim. ,,Možná by bylo dobrý aby se tam někdo dostal a byl uvnitř, pak pujde brána otevřít snadněji. Pokud vás očekávaj, tak budou připravený na velkou zkupinu, ale kdyb tam šel jeden nebo dva a dostaly se dovnitř, měla by tahle věc větší možnost úspěchu."řeknu a přitom se dívám do mapy. ,, Pokud bych se tam dostal, a to já dovedu docela dobře, tak bych při útoku byl trochu platnější, přecejenom kdo by čekal že jeden zdanlivě slabej človíček by dovedl zabijet ze zadu ty, co čekaj utok zvenčí?"řeknu a usměju se. ,,Navíc určitě tam maj hřbitov, můžu se tam dostat a pak použít svůj um k vyvolání zmatku v tu pravou chvíly. Otevřít brány bude pak snažší." řeknu a podívám se na Conana jestly zvažuje to co sem právě řekl. Jistě použijme svoje přesvědčovací metody a místo aby na ně někdo zautočil zepředu, budou mýt dýky v zádech dřív než se nadějou. pomyslim si. ,,Navíc bych mohl zařídit aby byly nahrazeni jistí strážci u brány, za ty kteří nebudou váhat a nasadí svá těla pro to aby město padlo. Samozřejmě někdo velice důvěryhodným i když ne zcela živým." řeknu a ukážu na svýho kostrouna, kterej se postavý jako nějakej strážce u brány. |
| |
| noc jsem strávila procházením se po okolí. Nic zajímavé ho jsem však neobjevila. Ráno když ostatní vstali, vyšvihla jsem se do sedla svého věrného bělouše a čekala až vyrazíme. Po cestě jsem se, jak už se stalo mou tradicí, držela bokem. Po nějaké době hloubání v mé mysli jsem se rozhodla, promluvím si s Uruem. Jenže mé rozhodnutí bylo narušeno a zapuzeno otázkou Nordika. Proč to chce sakra vědět? Nic mi do toho není.. mě taky nezajímá jak se stal povolávačem mrtvol... a vůbec, jeho magie jde proti přirozenosti světa a ještě k tomu se tím všidu chlubí.. kdybych se měla řídit svým kodexem... Hm.. tak tahle představa mi nepřijde úplně marná... Zatřepe hlavou aby zapudila své šílené myšlenky... Jsem normální? Chtít zprovodit ze světa, člověka, který je mým společníkem na výpravě? asi moc ne.. Je to dlouhý příběh. Odpověděla jsem mu společenskou odpovědí, jasně naznačující, že nechci aby se v tom rýpal... To jsi uhodl, že odhalím svou minulost člověku, dá-li se to tak číct, kterého neznám, a kterému ani za mák nevěřím... Má temná minulost zůstane skryta... Neznají ji ani mí bývalí nejbližší přátelé... Dále mlčím a díky Nordikově okázce a počátku polemizování nad vlastní minulostí, jsem vypustila Urua z hlavy. Jedu potichu, jen sem tak mrknu na svou Blue, na kterou se vždy usměju. Když jsme přijeli zpět do vesnice seskočila jsem z koně a nechala ho napojit. Pak jsem došla za ostatníi a uviděla Conana jak vyslýchá vypravěče. Vyloudilo mi to zemný úsměv na rtech. Se zalíbením to vše pozoruji. Když vypravěč potom otevře portál do hor, mám podobnou reakci jako trpaslík.. To si snad děláte srandu.. jistě nás pošle do pasti.. Už to udělal jednou, tak proč ne znovu.. Nevěřícně kroutím hlavou.. No, ale co mi zbyde jiného.. Dojdu si Pro Jupitera, Blue už je samozřejmostí, že mne věrně následuje, a jako jedni z posledních vejdeme do portálu.. Naštěstí mi bělouš bezmezně věří, běžný kůň by do ničeho takového s vlastní vůlí nevstoupil.. Na druhé straně jsme se ocitli v jeskyni. Je zde zima, všude okolo je sníh. Blue se otřepala, snad aby si zvykla na nenadálý chlad. Přes koně jsem přehodila houni z jedné ze sedlových brašen. sedla jsem si a čekala co se bude dít dál. Když se opět otevřel portál a z něj nám vystoupil Uru, usmála jsem se. Ale, že by někomu již začal vadit dřívější vzhled? Nedokážu si, odpustit kousavou poznámku. |
| |
| Jakmile vylezu z portálu rozline se vůně parfému které je víc než by stačilo. Na trpaslíkovu poznámku odpovím stejně šíleným úsměvem, v očích mi jakoby vzplane temný plamen a zas pohasne. Zabalím se do cestovního hábitu a postoupím i se Špínou dál do jeskyně, je vidět že je Špína ověšen novými vaky neznámého obsahu. Bohové tady je kosa. To teda je, ve vesnici bylo teplejš có hahaha haha haha... Né vážně se mi začínáš líbit, tohle musíme někdy zopakovat, bylo to vážně dobrý. Koukat na ty jejich bezmocný pohledy, po tom co si zlámal všechny kosti v těle těm dvoum střelcům si už nikdo nic netroufl. Neměl si je ale nehcávat nařživu. Víš takovej křik hořících elfů v zamčeném domě, uááááááá, slast pro mé uši. Jindy by mi tyhle mistrovy úvahy přišli až moc zvrácené, ale momentálně se mi jevily jako dobrý nápad, který by se mohl uskutečnit. Hmm zní to zajímavě.. Já to věděl. Už od prvního dne, věděl jsem že jsi jako...já....... Jindy byhc byl tímto výrokem nanejvýš zhnusen, teď jsem se cítil poctěn, jako syn na kterého je jeho otec hrdý. Mám nepřítomý výraz a představuju si mě a mistra jako dvojici černokněžníků kteří neomezeně vládnou všemu čemu chtějí, nádherná představa. u mi ale nakazí obava, obava z vlastního mistra, musel by zemřít...Uvědomím si že mistr vidí i mé představy. Jsi dobrý učeň, vážně dobrý. Ale já byhc tě zabil dřív huááhahahahaha....... Mistr propukne v záchvat smíchu. Vzpomínám jak mi vyprávěl jak zabil své tři mistry, a několik svích učedníků, tak už to prý chodí v našem oboru. Z úvah mě vyruší upírčin hlas, srovnám pohled a vážně se na ní podívám. Když se člověk zabývá otázkou jestli se má nadechnout nebo né, vzhled je to poslední co řeší. Řeknu smrtelně vážně, pak se ale usměju. Ten čas je ale pryč a chtěl jsem vám udělat radost. Musel to být strašný pohled. Všimnu si že Conan vyzpovídává nějaké nové společníky, museli uniknout mé pozornosti ve vesnici, usoudím že máme ještě nějaký čas, podívám s na Kahlan a pak pokynu rukou do jednoho z četných jeskynních tunelů na znamení abychom se přesunuli tam, dál od ostatních. Všimnu si vrčení její vlčice které se to vůbec nelíbí, lišácky s úsměvem na ní mrknu, to jí snad naštve ještě víc. Pak se usměju a s jedním měchm v ruce jdu směrem kam jsem ukázal a čekám jestli mě upírka bude následovat. Špína zůstal stát kde jsem ho nechal. |
| |
| sleduji ho svýma černýma očima a po jeho slovech se trochu pousměju. strašný pohled to sice byl, ale že by mi to nějak vadilo, to ne.. Ostatní mi v ničem nevadí, dokud se nezačnou příčit mým zásadám či si nezačnou krvácet v mé přítomnosti.. to potom své názory přehodnocuji.. Pokyne směrem k tunelu. Blue začne vrčet. Její vrčení se ještě zesílí když se na ni usměje a mrkne. Vlčice by už už na něj vystartovala, kdyby ji nezadržela má ruka na jejím hřbetě. šš.. to nic přítelkyně, nic se neděje.. Promluvím k ní tichym hlasem. Zvednu se ze země a Blue mne doprovází pohledem. POkunu jí aby zůstala a ještě jí hodím kus sušeného masa. Pak Urua následuju. Co bys rád? |
| |
| soukromá zpráva od Uru-Sairon pro Bylo pozoruhodné jak jsi se držela při té řeži s démonem. Víš docela jsem se bál....o Nordika, tvoje vražedné pohledy mě baví, máme na něj asi podobný názor. A taky trpaslík. Usměju se na tebe a nabídnu měch, ať už si přihneš nebo né já se zas napiju a koukám zas do země. Krev mu prosakovala z obvazů, no vážně se divím že jsi se udržela. Je mi jasné že ti dělám chutě, se škodolibím úsměvem koukám do země a mluvím. Pak ale zvážním a podívám se na tebe. Napadlo mě jestli nemáš hlad. S vážným výrazem si vyhrnu rukáv po loket a nabídnu levé předloktí. Po minulé svačince zbyla jen malinká jizvička. Mám vážný výraz takže ti je jasné že to myslím vážně. Čekám jak zareaguješ. *popřípadě popíšu vidinu .-) a kdybys to chtěla nějak rozvádět můžem tímhle šeptáním ať nespamujem a nemusej vědět všechno XD |
| |
| soukromá zpráva od Kahlan z Kaedwenu pro Co je obdivuhodného na tom, že si nechci kazit chuť? Pousměju se. Je to hnusné, ale pravdivé.. Nordik, mě celkově nějak odpuzuje, asi bych se nenapila jeho krve ani kdybych byla na pokraji smrti.. Všímám si jeho škodolibého úsměvu.. Asi si myslí, že mi jen tak udělá chutě.. je na omylu.. Dříve byly hodří časy, časy, kdy jsem se plazila, kdy jsem nebyla schopna udělat sebe menší pohyb.. Nejednou jsem se dostala na okraj, bez krve se upírovi žije špatně.. jak tento život nesnáším.. Zatnu ruku v pěst, to jediné mu dá najevo o čem asi přemýšlím.. Když se mne optá jestli nemám hlad, zarazím se a opět na něj překvapeně hledím. On se už asi úplně pomátl.. Okamžitě mi proletí hlavou, ale se zalíbením se dívám na jeho předloktí. Vidím každou řilku, cítím jeho tep.. |
| |
| soukromá zpráva od Uru-Sairon pro Určitě..... Vidím jak si prohlíží mé předloktí, bledou kůži pod kterou jsou vidět nazelenalé žíly. Trochu se mě dotkne že si nenabídla. Prudce vstanu a přistoupím blíže k ní, je vidět onen temný plamen v očích. Ruku zdvihnu asi na úroveň její brady a pomalu vytáhnu zpodhábitu svou dýku. Pomalu vedu podélný řez žílou. Čepel se zbarví temě rudou krví, teď jsou na dýce líp než kdy jindy vidět malé dirky. V očích a kompletně v celém obličeji je vidět čílený výraz mladíka který je sotva při smyslech. Neříkej že nemáš hlad, přeci nemůžete přežívat o jedný porci týdně? Sundám čepel dýky a špičku olíznu a se zavřenýma očima vychutnávám. Pak oči otevřu podívám se na tebe a usmeju se, vypadám jako totální pošuk, mezi zuby je vidět zředěná krev. Úsmívám se na tebe úsměvem psychopata kterýho by se lekl i Nordik. XD Co to s tebou u všech bohů je?! Nevím... |
| |
| soukromá zpráva od Kahlan z Kaedwenu pro fakt se zbláznil.. zkonstatuji prosebe, když mi ruku předstrčí před obličej. Toto mi nedělá problém, ale když vezme dýku, kterou si rozřízne žílu, už je problém.. Couvnu a dívám se na něj nyní již nenávistným pohledem. Ty slova.. ty strašná slova.. jistě, že to není snadné, ale takovouto cestu jsem si zvolila... POkusím se o umělý úsměv, ale místo něj se mi na tváři objevil spíš jen podivný škleb. Krev je až příliš lákavá.. Nevšímám si jeho podivných obličejů, uže se nedokážu ovládnout... V mžiku k němu přiskočí a chytí mu ruku. Z posledního vzdoru, klekne na kolena, ale pak se už zakousne. Vnímá opojnou kovovou chuť krve... |
| |
| soukromá zpráva od Uru-Sairon pro Znovu ze začátku bolest, ta se začne měnit v příjemnou bolest se silným omamujícím účinkem. Vychutnávám si euforii, naplno se jí oddávám se zavřenýma očima. Je mi úžasně, jakobych se vznášel, vše je příjemné, nádhera... Přestávám si uvědomovat realitu a upustím dýku kterou jsem držel ve svěšené pravačce. Zacinká o kamenou podlahu jeskyně, to mě trošku vrátí zpět do hmotnéh těla, jakoby zdálky slyším hlas... Ty hovado pitomí, ty imbecile, kurva ty se necháš zabít.......... Je to hnusné narušení euforie, ale možná ještě že tak. Uvědomím že jsme dost vysílenej a neudržím se na nohou. Padnu na kolena přímo před Kahlan. Tímto manévrem se mi povede jí alespoň částečně vytrhnout ruku. * s přívalem krve se ti začnou vynořovat obrazy Po oné dívce kterou jsi viděla dřív není ani památka. Vidíš jen vize temných pevností ze kterých Uru poroučí všemu, mučí a trýzní všemožný rasy ve svejch specializovanejch mučírnách. Vidíš jeho šílené oči, je vidět že si to přímo vychotnává. Vidinu řpejede temný stín a vidíš známou elfí vesnici, vidíš jak Vagreth jako poslední z vás prochází portálem. Dále jak Uru shání drsnějšími praktikami věci co potřebuje. Jak zneškodňuje dvojici elfů ktzerá se jediná zmohla na odpor. Vidíš jak se elfové v křečích válejí po zemi. Potom jak Uru s černáma očima zapaluje cou vesnici. Z dýky metá plameny a zapaluje vše co vidí. |
| |
| soukromá zpráva od Kahlan z Kaedwenu pro Jsi mi podobný ani nevíš jak.. jenže já bojuju, bojuju abych takováto nebyla.. Odtrhnu se od něj a hledím mu zpříma do obličeje svýma černýma očima. Je ti jasné, že bych tě měla zybít, že jo? prohlásí klidným pevným hlasem, který ani nepřipouští myšlenky, že by to mohl být žert. Měří si ho pohledem a od úst jí ukapávají kapky krve, jeho krve.. |
| |
| soukromá zpráva od Uru-Sairon pro Hmmmm.... No tak na to koukej rychle zapomenou, dal si mi slib. Vy mě také. Slíbil ste že dokážeme oživit Vanimu a po třech letech nic.... No vždyť na tom pracujeme, uklidni se. Napakujem se na těchhle trotlech a s penězma pojedem hledat dál způsob jak jí oživit. Ne! Pak si na ní ale vzpomenu, vliv démonovi moci jde stranou před sílou žalu. Dorbá....... Uff my to zvládnem a pak mi seženem tělo.. Možná jindy, teď se mi to zrovna nehodí. Řeknu vyčerpaně s úsměvem, to že mám před sebou upírku se zaklínačským výcvikem jako bych si neuvědomoval. Pravačkou jí otře kapky krve u úst a snaží se vyškrábat na nohy. V tom se nám tam asi už trousej kumpáni. *Chtělo by to pak sepsat nějakej závěr pro ně co viděj atd :-) |
| |
| Když ho sleduji všimnu si opět té jeho podivné rozpolcennosti. Teď se vám to zrovna nehodí.. aha... Zopakuji tiše po něm. Když se mě dotkne, ihned ucuknu. Nenávidím to, nenávidím to po tom všem co se mi tehdy stalo... Ostatním z družiny už je asi divné kam jsme zmizeli. Někteří se tedy vydali do "naší" temné chodby, kde nás spatřili. Klečíme naproti sobě, jemu z ruky kape krev. Přišli jste právě v okamžiu, kdy mi Uru stíral kapky krve okolo úst. Ucukla jsem a odtáhla se. Jejikož jsem vycítila přítomnost ostatních z družiny, zvedla jsem se a odešla, ale ještě předtím jsem mu stihla věnovat podivný temný pohled. Ani nevíš jak jsme si blízko, jak jsou naše povahy podobné... Došla jsem zpět k ostatním a usadila se zpět k Blue. Vlčice se na mne jakoby káravě podívala. Vím za co to je... Pohladím ji a podrbu za ušima. Vlčice se ke mně schoulí a zavře oči. |
| |
| Bílé hory Při vstupu do portálu zavřu oči.Jakmile je opět otevřu,zaznamenám,jako první vjem,kouř linoucí se od mých úst.Následně mnou prostoupí výrazné ochlazení.Uzavřu kolem sebe svůj cestovní plášť.Podívám se na svého psa,kterému se již v okolí brady začali vytvářet první ledové kapky vysící na delších vousech,jež občas mizí v šedosti jeho mrznoucího dechu. Vzpomenu na Baltazara...ani jsem mu nedal sbohem. Portál se znova otevře a vstoupí Uru-evidentně se dal do kupy a vypadá...no,oproti dřívějšku téměř elegantně.Pak mě ale přes nos praští velmi intenzivní vůně jeho parfému a já musím na čerstvý vzduch. Přemýšlím nad jeho výrazem ve tváři a začínám mít neblahý dojem,že není vše naprosto v pořádku.Doufám jen,že je chyba ve mně a mých předsudcích,kterých se stále nemohu zbavit.Ale i tak mi přijde,že ve chvíli,kdy do sebe vtáhnul moc toho démona,něco se změnilo.Něco na jeho duši. Zahlédnu dva nově příchozí,kterým se věnuje Conan a pokračuji dál,směrem ven z jeskyně...Vystoupím na čerstvý horský vzduch,jehož nezaměnitelná svěžest mě,po mohutném nádechu,učiní na krátkou dobu šťastným.Udělám několik hlubokých stop do sněhu na skalnaté římse,doprovázených slabým zakřupáním a naslouchám hlasu ptactva rozléhajícího se horami.Svítí slunce a pohled na zpola ozářené vrcholky hor je nekonečně nádherný,ikdyž mám radějii teplejší kraje.Narozdíl od mého psa,který se válí na prvním kusu sněhové plochy s libostí,se kterou se jiní psi válí po mršině. On je tady doma. |
| |
| Kahlan se odemě odtáhne a v tu chvíli k nám dorazí ostatní. Namáhavě seberu zkrvavenou dýku a vstanu na nohy. Nebýt plný démonovi síly asi bych se zvednout nedokázal. Na levé ruce už mám solidní strup, ruka nepotřebuje ani obvaz, to mě podnítí opět přemýšlet o moci kterou jsem získal. Všimnu si ale Kahlanina podivného pohledu. Posuměji se povytažením jednoho koutku úst, dýku otřu do hábitu a schovám pod hábit do pochvy. Seberu odložený ěmch a napiji se elfího vína v něm. Pak jdu ke Špínovi. Možná jindy...dám vědět. Řeknu Kahlan s úsměvěm, po šíleném výrazu ani památky. A co tě to vůbec napadlo? Ani sám nevím. Nemám rád když trpí někdo kdo si to nezaslouží. A jak víš kdo si trpět zaslouží a kdo né? Cítíš to z něj? Co když si někdo zrovna vyzvrátit svoje vnitřnosti nezaslouží, co potom? Splést se může každý. Jo seš magor hahahaha hahaha........ Mistr se dobře baví a já poslouchám co Conan dostane z těch dvouch. |
| |
| Nohy se boří do sněhu, myslím na každý krok, snažím se sbírat síly k dalšímu namáhání svalů, několikrát se zakolíbám, ještě pár kroků, jdu bok po boku Pen, ještě alespoň jeden krok. Sevřu Pen ruku ale jde to již z těžka, spatřím oblohu, sníh, kopyta koně a pak již nic, jen černočernou tmu jako svou společnici. Cítím jak hlava bezvládně padá do sněhu, jak mne obklopuje studený závoj sněhu a mrazu, ale vše cítím jak ze sna. Poslední vydechnutí. Na rukou i odhalených částech krku je vidět zlá hnisající infekce, která při podrobnějším zkoumání pokrývá celý trup. |
| |
| Jeskyně v Bílích Horách a Cesta dál na Jih Sleduju jak se Nordik předvádí svím uměním a jen po chvili jeho mluvení už mě to začne šileně nudit a hlavně mě nebaví poslouchat jeho vytahování. Jen se ohlédnu a dál mu nevěnuju moc pozornosti. Zahlédnu Kahlan jak se vytrací z Uruem a jen se pousměju. Jak mile dokončí Nordik svojí přednášku jen na něj natočím hlavu a se slovy se zvedám a jdu se podívat na Crosse. "Určitě víš o čem mluvíš, ale já radši použiju svuj meč než tvojí magii....Přeber si to jak chceš ale takovejm jako jsi ty nevěřim. Mám své duvody.......A navíc radši tam pujdu já abych otevřel ty dveře než abych tam někoho poslal." Dořeknu poslední slova a pokračuju dál ke Crossovy. Pohlédnu na něj a položím mu ruku na rameno. "Tak co Bratříčku budeš moct jit?" Jen na mě kývne i když si začínám myslet už od pohledu že se něco děje. Jak mile sme ale připraveni a teple oblečeni vydáme se ven z jeskyně a podle mapy pokračujeme dál. V tom ale zaslechnu Pen jak vykřikne Crossovo jméno. Otočím se abych z patřil co se děje. Jak mile zahlédnu Bluea na zemi hned za nim vyrazim a snažím se ho probrat. "Bráško! No tak ty mizernej Draku koukej se probrat! Pen co se stalo?" Pak si ale všimnu na jeho krku nějaké hnusné rány. Jak mile si to prohlédnu pozorněji zjistim že to muže být z toho jedu od démona. Od Glorffindela se dozvím že je to rozsáhlejší infekce. Popadnu ho a vracím se snim z pět do jeskyně. Kahlan, Uru, Pen a Glorffindel jsou semnou dovnitř. "Co se dá udělat?" Zeptám se a čekák na odpověd jak mile ho Glorffindel prohlédne. Díky jeho lečitelským dovednostem se snad něco dozvíme. |
| |
| cesta na jih Kračím Pomalu sněhem a přešlapuju když na chvíli zastavíme na místě jen přece neni zrovna tak teplo, očkama bloudím na Crosse, protože o něj mám čím dal tím větší strach. je to snad nepopsatelné mé zzraní se hojí ale to jeho ne a to mě moc trápí. Conan občas na nás koukne zeptá se jak mu je a já jen ze strachu raději mlčím protože to že má ležet mi vadí že tu stojí a jde dál cestou než aby si nějakou chvíli pobyl na lůžku,jsem zabraná do myšlenek a citím jak mi svírá ruku má ji tak chladnou že se mi to nelíbí. To už se on sune k zemi a já se ho snažím zachytit. Crossi Vlk kolem začne poskakovat a štěkat hlasitě a já si sednu a dám si jeho hlavu na své nohy, nevnímam chlad co je podemnou, ale bojím se o něj. Conane já nevím prostě jsme šli a on najednou upadl a už nevnímá Hladím ho ve vláskách a strachy o něj se třepu. |
| |
| Cesta na jih Po chvíli se objeví zbytek skupiny a společně vyrazíme směrem dolů.Jen písknu na svého psa,urazím pár kroků a sleduji děsivé představení Crossova nynějšího stavu tak,jak sem je ani v nejmenším nepředpokládal.Cross padá k zemi a ostatní se k němu v mžiku sbíhají.Přiblížím se k němu a vidím ošklivou infekci pokrývající jeho krk....roztrhnu jeho šat a objevím,že taktéž hruď je pokryta zvláštními příznaky šíření jedu.Conan jej vzal svou mocnou paží a odnesl zpět do jeskyně.Když jej položil na kýmsi připravenou kožešinu,začal jsem urychleně zkoumat zranění. Podle účinků,které se projevili,jde o neurotoxin...takový,jaký používají štíři ke své obraně,stejně tak tvar ocasu netvora připomínal škorpiona.Zpomalým tedy dotykem jeho srdce a vliji mu do úst trochu byliného lektvaru,který zahušťuje krev a snižuje tlak,aby se jed tak rychle nešířil.Naříznu rozpálenou dýkou některé oblasti jeho krku a hrudi a vložím na ně suchý list rostliny nísima napuštěný sérem magického škorpióna,jež jsem před lety ulovil na dalekém jihu.Jeho ránu proleji absinthem,aby nedošlo k zanicování oslabeného těla. Zdá se,že rychlé šíření jedu se prozatím velmi zpomalilo,či dokonce zcela zastavilo.Když však prohlížím postižené části Crossova těla,začínám si uvědomovat,že jed se svévolně nešířil krevním řečištěm,jako tomu bývá u přírodních jedů.Jeho postup byl jakoby promyšlený,cílený...tak,aby se dostal co nejdříve k jeho srdci a do nitra jeho hlavy. To jsem v životě neviděl.Nařízl jsem kousek napadené tkáně na ruce a objevil,že jed Crosse neusmrcuje,ale jakýmsi zvláštním způsobem jej pohlcuje-přetváří jeho tkáň na tkáň jinou-démonickou. Přejde mi mráz po zádech.Připadá mi,jakoby část démona stále vězela v onom jedu a snažila se porobit si Crossovo tělo.Začnu si vedle vyskládávat směsice bylin zabalených do mnoha sáčků a rychle a poměrně nahlas procházet jejich elfské názvy.Prostě přemýšlím nahlas.Otočím se směrem na Pen a telepaticky jí sdělím : ."V mém řemesle věříme na sílu ducha a vnitřní sílu vycházející z citů člověka...drž jeho ruku pevně tak,aby cítil tvé teplo a tvou přítomnost...to mu pomůže víc než kterýkoli lektvar".. Přemýšlím i o svém meči,jehož schopností je uspání démona ve věci neživé,zda by se dal užít...Ovšem je jasné,že se naplní Nordikova slova a má přirozená magie bude potřebovat silnou podporu magie JEJICH-černé,neboť část toho,co se pohybuje v Crossových žilách není pouze jed.Otočím se se zoufalstvím v očích a pohledem vyhledávám Urua,či Nordika,abych je požádal o pomoc.Naleznu oba blízko za svými zády a tak jim vyložím svou prozatimní diagnózu: "Principem bude nejspíše škorpióní jed,nesoucí s sebou jakousi démonickou informaci,která jej částečně ovládá a udává směrt jeho šíření.Nebude trvat dlouho a najde způsob,jak se vyhnout vlivům séra." Doufám,že budu prospěšen i dál k něčemu víc,než jen zastavení šíření toho svinstva do drakova těla... |
| |
| Jeskyně Pohlédnu na Glora a na ostatní se slovy. " Ta vaše magie nebude fungovat." Řeknu a sleduju jak se na mě podívají. Určitě si říkáte co o takovích věcech muže Barbar jako jsem já vědět. Ale i tak řeknu svojí variantu. " Cross mi to jistě neodpustí, ale říct to musim. Tyhle byliny nepomužou. Jedinný spusob jak zastavit jed, je ten že ho smícháte z jiným jedem a mnohem silnějším. Je to jed který ten předešlí z cela zníčí a vytvoří tak protilátku." Podívám se na Kahlan a na ostatní co namě divně civí. " Cross neni jen drak. Než jsem ho poznal byl to abyčejný člověk jako já nebo kdokoli jiný kromě vás. Pak ho kosnul vampir a on se začal měnit. Poté i Vlkodlak a později po učení v Klášteře Černého Havrana a po navštívení jedné hory....Název si nevzpomenu ale po tom co jsem ho pak viděl. Byl to už Drak. A mnohem mocnější jed než který koli jiný v sobě nosí tady Kahlan." Podívám se na Kahlan a sleduju její výraz. Pak se postavím a jdu blíž k ní a tiše ji řeknu. " Asi ho budeš muset kousnout a vstříknout mu do těla svuj jed kterým mu tak zachrání život. Pokud to nebudeš chtit udělat, naděje na záchranu Hellronu v padne v niveč. To já nechci, chci pomoct lidu Vanirr ty pak totiž pomužou mě. Takováhle nabýdka se neodmítá." Jak mile to dořeknu vyčkávám jak Kahlan zareaguje a sleduju i ostatní. |
| |
| Celou dobu jen stojím opodál a lseduji jak se Glor snaží zastavit postup jedu To nepomůže Blue sedí vedle mých nohou a s ojedinělým zakňučením se dívá střídavě na mě a na Crosse. Sehnu se k ní a rrbu ji za ušima. Copak? Je ti ho tolik líto? Zašeptím k ní tichounce a obejmu ji kolem šíje. Poslouchám Conanava slova a musím jim dávat za pravdu, pak ale osloví mne a já s sebou cuknu. Zpříma se postavím a hledím na něj s vytřeštěnýma očima. Já?... To ho mám přeměnit?... Nejsem ani ... Nachvíli se odmlčmí, hledám to správné slovo, ale nenácházím ho. čistokrevná.. Pak sklopím hlavu, ve které mi přelétívají informace a snažím se je správně zpracovat. Pak se na Conana podívám pevným pohledem. Říkal jsi, že ho koukl vlkodlak? Pokud ano a já ho budu přeměňovat, tak budu ve velkém problému a nevím jestli to přežiju. Zhluboha se nadechne a přejede pohledem přítomné a hlavně Glora, který se tak snažil Crossovi pomoci. Pokývnu hlavou. Ale on je důležitější než já... |
| |
| Jeskyně Podívám se na kahlan a poslouchám jak mluví a hlavně co říká o přeměnění. Jen zakroutím hlavou a promluvim na ni. " Nemusíš ho přeměnit uplně. A hlavně, taky ho nekousl čistokrevný jak říkáš. Stačilo by abys mu do těla vpravila jenom jed který vylučují tvé tesáky. A pokud by se to nějak zvrtlo neboj se. Jsem tu ještě já a když to bude nejvíc nutné.....Udělám co bude třeba." Dořeknu a dívám se Kahlan upřeně do jejich temných očí. Pohledem přejedu Crosse ležícího na kožešině na zemi a znovu se podívám na Kahlan. " Tak či tak, rozhodnutí je na tobě." Pak se jdu podívát blíž ke Crossovi a pokleknu vedle něj. Podívám se na Glora se slovy. " Díky za pomoct ale asi to necháme na učincích jedu." |
| |
| zhluboka se nadechnu a zavřu oči. Musím se uklidnit a promyslet si to. Blue na mě kouká jakoby břesně věděla co teď chci udělat a proto si sedne přede mě a upře na mě vzdorovitý pohled, že mě nikam nepustí. Za okamžit oči opět otevřu a všimnu se předemnou sedící vlčice. Hehnu se k ní a obejmu ji. To bude dobré.. musím pomoci.. šeptnu jí do ucha. Pak se zvednu a jdu ke Crossovi z druhé strany než jsou Conan a Glor. Kývnu na ně. Jde na mě vidět, že toto vše dělám s obrovským sebezapřením. Chci sice pomoci, nenávidím sama sebe, ale ne tak, že bych chtěla zemřít... navíc, i kdybych to chtěla, stále je tu ta odporná část mě, která mi to nedovolí a já se teď bojím, že mi zabrání i v tomto.. Hlavně musím jednat rychle.. než se Bestie brojeví... Zhluboka se nadechnu a nervózně si prokřupu klouby na ruce. Pak Crosse mírně zvednu a začnu sát jeho krev. Není to tak jakovždy, není pro mne vůbec chutná, spíše naopak, každé polknutí mne oslabuje, jako by on vysávak krev mou. Potom se odtrhnu. Rychle ještě než mne přemůže slabost, si trhnutím dýky po mém rápěstí razříznu tepnu a svou krev mu nechám stéci do úst. Sama se potom vyzvracím a upadnu do bezvědomí... |
| |
| Po Barbarově odpovědi sem se na moment odvrátil a vyšel z jeskyně ven. Zpět mě ale přivolala hádka. Přišel sem dost pozdě, ale aspoň sem slyšel poslední dva rozhovory. ,,To bych neryskoval. Krev Vlkodlaka a upíra,... Už jejich podstata je předurčena k tomu aby se navzájem zničily. Tohle není obyčejný zranení, na který by stačilo přiložit pár lísků. Pokud se chceš upírko obětovat, tak prosim, ale jen to zhoršíš." řeknu a podívám se na drakovu ránu. ,, To že přežil pokousání obou druhů je dost silná kombinace jedů, navíc pokud už v tej době byl drak, tak to pak ledacos zhoršuje." řeknu po malej odmlce. ,,Když dovolíte, jeho zranění vyvolal demonický zranění, a taky mu od toho může pomoct jen demonická moc." řeknu a přikleknu k zraněný ráně abych si ji pozorně prolídl. ,,Jistě, to sem si myslel." řeknu po rychlym avšak pečlkivym prozkoumání rány. Pak vytáhnu svoji čtyřstranou dýku. ,, Bude to bolet, hodně bolet, ale lepší způsob na odstranění neznám. Pokud dovolíte,..." řeknu a lehce pohnu dýkou ve svojí ruce a přitom koukám na Barbara a i na ostatní. ,,Tu ránu otevřu a ten jed z ní dostanu ven za pomoci magie. Bude ale potřeba hodně silnejch leků na zacelení rány, na který nejsem ažtak velkej odborník." řeknu a podívám se tázavě a přitom výmluvně na Glorffindela. |
| |
| Když krev Kahlan začala prostupovat do mého těla, pocítil jsem všechny její pocity, vzpomínky, bolesti i radosti. Mé tělo se bezvládně zvedlo do vzduchu a zase sebou praštilo na zem. V duši jsem slyšel ne zcela neznámý hlas, jak mne volá. Slyšel jsem Pen, jak mne volá, abych se vrátil. Černá nákaza začala ustupovat, sváděl jsem v těle těžký boj a Pen mi byla velikou oporou, nad vším tím temným bojištěm se vznášela její postava jako anděl. S velkou námahou jsem otevřel oči. Uviděl jsem její tvář. Byl jsem na samém konci svého života, když jsem slyšel hlas, který mne volal zpět. Byla jsi to ty má lásko. Čím horší byl můj stav, tím dále od života jsem byl a tím hůře jsem jej slyšel. Nad to vše, ale zvítězila přísaha, že tě zde nikdy nenechám! Nikdy. Pronesu již skoro šeptem. A teď mne prosím omluvte, potřebuji si odpočinout. Zavřu oči a usnu klidným spánkem. V jeho průběhu je vidět, jak se černá kůže nejprve změní v modré šupiny a ty pak zrůžoví v normální kůži elfa. Jsou to známky, že obě mé podoby se začínají léčit. Někdy láska a přátelství zvítězí nad magií i jedy. |
| |
| soukromá zpráva od Kahlan z Kaedwenu pro |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro |
| |
| Celou scénu s Crossovím léčením pečlivě pozoruju. Je dost vidět že vzrušení a strach o jeho život panující všude kolem mě vůbec nezasáhlo. Nesnažím se nějak zapojit, Glor ví co dělá a Nordik je Nordik, hm pěkná dýka, ještě jsem jí u něj neviděl, schválně co vytáhne zítra. Když ale Conan vyzve Kahlan aby Crosse přeměnila, lehce to semnou trhne, vyjmečně sdílím názor s její vlčicí. Nesnažím se jí v tom zabránit, když nedá na vlčici, na mě už vůbec né. Ten Conan je taky dost sobecká svině. Vohání se vyššíma principama, ale zatim mu jde o vlastní prospěch. Von nebude zas tak tupej... Myšlenkové pochody mistra jdou úplně mimo mě. Pozoruji Kahlan jak riskuje svůj život, když omdlí nadzvednu jí a odtáhnu ke stěně od zvratků. Vidím koutkem oka její vlčici, připravenou vrhjnout se mi po krku, ale neni to hloupý zvíře a ví že jí nehcci ublížit. Zkontroluju ústa jestli v nich nemá zvratky a jestli jí při omdlení náhodou nezapadnul jazyk. Pak odstoupím, tohle je už na ní. Vyměním si pohled s Blue. Cross vypadá že je v pořádku jen si chce odpočinout. Vyjdu před jeskyni je mi tam najednou nějak těsno. |
| |
| Jeskyně Sleduju vše kolem co se děje jak mile se Cross vznesl do vzduchu jen jsem si spoměl jak mi to vyprávěla Valerie co se vše stalo a proč taky zemřela. Jak mile vše utichlo a Cross se začal vracet k normálu jen sem se díval na jeho přeměnu. " Crom " Vyřknul jsem jméno svého Boha ale spíš jen pro sebe než nahlas. Podívám se a kahlan se svalí k zemi. Než však stačím něco udělat už se o ní stará Uru. Podívám se na ostatní se slovem díku a odcházím ven z jeskyně. " Děkuju všem co ste pomohli Crossovi...Ted pokud možno by vaše lečivá moc mohla pomoct Kahlan." Dořeknu to a jdu ven. Jak mile jsem z jeskyně venku tak se dívám všude kolem sebe. V dálce vidím stoupající kouř ale dál tomu nevěnuju pozornost. Posadím se na kámen a čekám co se bude dít dál. Pokud někdo muže pomoct těm dvěma v jeskyni tak je to Glor a snad i ten Nordik. Zahlídnu Urua a se slovy se postavím. " Na Kahlan ti nějak záleží. A já myslel že ti nezáleží na nikom a na ničem. Včetně tebe samého. Co se stalo?" |
| |
 | Osamělá polozřícenina uprostřed ledové pustiny „..sss..“ Unikne mi ze rtů, když ostrý hrot dýky protne místo uloveného lososa, který skončí na zemi, můj ukazováček. “Ty slizká potvoro..“ Nabručeně malé podlouhlé tělíčko obalené nánosem z kamenné podlahy zříceniny odkopnu do opačného rohu a krvácející prst vložím mezi rty, abych setřela vytékající krev. “..to už je tento týden nejmíň popáté..“ Zavrčím na bezvládného tvora, kterého se nakonec rozhodnu nekuchat a chutně obaleného vším, co potkal jej nabodnu na opékací prut, který se mi po delším úsilí povedl vyrobit ze zadní nohy jedné z dřevěných židlí. “..ale z tohohle už se nevyvlíkneš!“ Pochvíli spokojeně sleduju, jak se slizká kůže škvaří nad plamenem rozdělaného ohně. ..zase budu muset na dřevo, zásoby se pomalu ale jistě tenčí..kdyžtak rozeberu ten most, stejně..k čemu je? Pohledem se naokamžik zastavím na rybě. “No jo, ty se neškleb, vy si ten most všichni až moc radostně přeskakujete.“ Zadumaně pohledem zkoumám plameny před sebou, než otočím pečícího se lososa a vyjdu před zříceninu, nad kterou je patrný tenký proužek kouře vznášejícího se k nebi. ..co když se ale na druhé straně ještě někde skrývá použitelné dřevo? Uvědomím si, že tím směrem jsem se ještě nikdy nevydala, zatím my stačily seschlé stromky na této straně řeky. “A mohlo by mi vystačit na mnohem delší dobu..“ Zkonstatuju už nahlas, stejně se v této pustině nikdo nikdy nepohybuje, co za ten čas pamatuju. Tento nápad se mi začíná líbit, již to bude dlouho, co jsem se naposled někam vydala, dobrodružství, i když krátkodobé, není k zahození, založím si paže na prsou, když přes řeku hledím na neznámé ledové štíty. “Je ale fakt, že vypadají úplně stejně, jako tady.“ Rodící se plán musí počkat, když mě zaštípe pach spáleniny a uvědomím si, že se ta špína nejspíš zažrala i do chutného masa horské ryby. ..ale ne! ..no jo, jen se msti.. Střelí pohledem po doutnající rybě, kterou sundám z plamene a usednu ke stolu, abych se konečně pořádně najedla. … Není radno dlouho čekat a když je vhodné počasí, proč nevyrazit hned? Skrytá pod dlouhým temným pláštěm se vydám přes most na cestu do neprozkoumané bílé krajiny. Na levém rameni se mi v rytmu dlouhých kroků pohupuje samostříl, jeden nikdy neví, co kde může potkat a nad tím pravým se tyčí rukojeť jedenapůlručního meče. Klid a ticho je rušené jen poryvy větru honícího se mezi ledovci a podivně vypadajícími útvary tvořené přírodou. Krusta namrzlého sněhu křupe zlověstně pod podrážkami bot, a proto jsem nucena být v každém okamžiku ve střehu, ale kdo by se pohyboval v této pustině? Fádní bílá a světle modrá barva se v jednom okamžiku na obzoru přelije v šedavou, která mě zaujme mnohem víc, a proto se vydám tím směrem, není vyloučeno, že právě tam je možnost objevení dalších zásob o mnoho pravděpodobnější. ..výborně .. výborně, třeba další z opuštěných pevností.. Pomyslím si a přitáhnu kápi teplého pláště víc do tváře, poryvy větru začínají být nepříjemné. ..nebo jeskynní komplex? Masiv přede mnou se jako nějaká pevnost už nezdá. ..mnohem pravděpodobnější. Pokývnu lehce hlavou. Ta slova se mi potvrdí kus cesty na to, když stanu kus od vchodu do jeskyně, před kterým zahlédnu nějaký pohyb, ne ledajaký pohyb, ale dokonce ozbrojený pohyb. ..pěkné.. Poznamenám a zapadnu za nejbližší kus ledu, kde se můžu skrýt a přelétnu podivnou skupinu před sebou pohledem. |
| |
| Jakoby nějak zdálky citím, že ke mně přišel Uru a odtáhl mě dál, citíla jsem, že na mě i třes mou vůli šahal. v mé moci však nebylo udělat ani sebemenší pohyb. Pak už byla jen tma. Černočerná tma a neskutěčná bolest. Mé tělo se zmítá v horečkách, bojuje s infekcí marný boj bez šancí vyhrát. Krev mi doslova vře. Ale bylo to mé rozhodnutí a pokud zemřu, což se nyní bez něčího zásahu jistě stane, lituji pouze svou Blue a Jupitera. Kůň to ještě zvládne, nebyl na mně až tak strašně závislý, ale Blue ta se asi na všechny vrhne a nepřestane s řáděním dokud ji nazabijí, nebo ještě hůř.. odejde do pustiny a zemře žalem... Sem tam se u stěny s sebou mocně trhnu, když se nakažená krev dostane do některého z orgánů. ale není to žádný volní pohyb, je to pouze reakce na nesmírnou bolest. Jediné, díky čemuž jsem ještě nezemřela je to, že jsem před chvílí přijmula novou krev, ale ani ta už mne na živu dlouho neudrží... |
| |
| Když vidím kdo mu má pomost nijak nadšeně se netvářím protože tohle je už fakt moc, dívám se na ní upřeně ale jinak sedím vedle Crossovi hlavy a hladím ho. Skvělé, když už se ho dotýka jiná tak doufám žě mu to pomůže jinak nic takového bych nedovolila Nervózně koukám na Conana a pak zase na Kahlan a Crosse, nevěřím tomu moc ale něco mu musí pomoct a když to má být ona ať to zkusí. Vydím jak se k němu nahýbá a mě se naježí na rukou všechny chloupky a sevřu Crossovou ručku a hladím ho. Lasko moje prosím uzdrav se mi, slíbil si mi že mě neopustíš tak teď to prosím nedělej Tečou jí slzy a sklopí raději hlavu aby nemusela vidět to jak mu svou krev dává a já po chvíli na ní koukám a ON se probere a vidím že na mě v té kruté chvíli myslel, moje slzy kapou a já ho políbím na čelo. Nenemáhej se miláčku, musíš si odpočinout Podívam se na Kahlan, ketou mezitím odtáhli ke stěně a jdu pomalu za ní. Ztratila krev takže potřebuje novou, dám jí svou zachranila Crosse Naříznu svou ruku a přiložím jí Kahlan k ustum ikdyž je nevědomá měla by tohle přijmout. Kahlan slyšíš mě napíj se, trochu ti to určitě pomůže. |
| |
| Celou dobu sleduju tu akci s Crossem z povzdálí, nevyznám se v léčení tak bych akorát překážel. Sedím na kameni na kraji jeskyně a brousím si svou sekeru. Sáfra, upíři, vlkodlaci, jed, proříznutá tepna...do prdele kam sem se to dostal... zakroutím hlavou nad svou myšlenkou. By mě celkem zajímalo co Conanovi slíbily za pomoc...asi to pro něj hodně znamená... pomyslím si a začnu tápat v mysli jestli se o to někdy nezmínil. No tak to je super...nejdřív omdlel jeden a teď sou polomrtvý voba... zkomentuju si v hlavě stav Kahlan No tak teď se vocať asi dlouho nevyhrabem co... pronesu nahlas když vyjde Conan ven |
| |
| Všude je pouze černočerná tma. Vnímám pouze bolest. Pak ale někde, jakoby z dálky něco ucítím, mé smysly zbystří, ale už jsem ztratila příliš sil na to, abych tomu mohla věvovat větší pozornost. Když se ne mne podíváte můžete vidět, že má sinalá pleť teď ještě více ztrácí barvu, vypadám vyná opravdu jako mrtvola. Sem tam mi ještě z úst vyhrkne krev, která doslova vře a na obličeji mi způsobuje popáleniny. Blue jde ke mně a lehne si k mému tělu. Oblizuje mi ruku a jde na ní vidět srach smíchaný s neskutečnou bolestí. |
| |
| Jeskyně...Po pár hodinách Po tom co se všechno stalo v jeskyni v Bílích Horách uběhlo již pár hodin. Náhle se BlueCross začal probouzet a Kahlan také otevřela oči. Vaše pohledy se spoji a vy náhle víte jeden o druhém. Kahlanin jed se spojil z Crossovo krví a jeho krev zase z Kahlan. Cítí te se jako by ste měli být nějak spojení. Citíte jeden druhého i když ste od sebe několik stop. Crossova další reakce vede k Penelo. Cross ji vezme do náručí a ona začne otevírat oči. Ještě chvilku počkáte a ste připraveni vyrazit. Jak mile vyjdete z Jeskyně ven a uděláte pár kroku překvápí vás jedna osoba v kápy (Andresa F. la Cartéz). Míří na vás samostřílem a vy se jed divíte co se děje. Je dost opatrná a proto se vás začne vyptávat co tu chcete a kde ste se tu vzali. Někdo z vás by měl rychle vysvětlit co se tu stalo a proč tu ste či nějak zasáhnout. Nebe se začíná zatahovat a blíží se sněhová bouře a podle všeho vám zbývá tak hodina než vás dostihne. Do jeskyně se vrátit nemužete jelikoš při bouři hrozí zavalení. |
| |
| ,,Ahoj,..." řeknu příchozí dívce i když to není moc slyšet v blížící se bouři. ,,Vým že to musí ypadat podivně, ale pokud odložíš ten samostříl, nebo ho aspoň sklopíš, pokusíme se ti to vysvětlit. Nechceme ti nijak ublížit." řeknu klidnym hlasem a udělám malej krůček blíž k tej osobě. ,,Sme jen poutníci, co se zde octli po průchodu magickym portálem, přišly sme do téhle země aby sme vyhledaly léčitele, který by nám dovedl pomoci." řeknu a koukám se na její samostříl. Zatraceně, zrovna na takovym blbim místě se zrovna nepotřebuje zastavyt. pomyslim si. ,,Ta bouře co se sem blíží asi nebude slabá, a pokud nám poradíte nějakej vhodněj ukryt aby sme tady neskončily zavalení, tak vám budeme z hlouby duše..." odkašlu si protože mě cosi napadlo. ,,...Z hlouby duše vděčni." dořeknu pak a udělám směrem k ní ještě malinkej krůček. Tak to skloň, nenuť mě k tomu abych to udělal s pomocí magie. Nemuselo by to dopadnout zrovna nejlíp pro tebe. pomyslim si v duchu a snažim se vštípit si situacio tak jak ji podle mýho vnímá ona. Několik neznámejch se uprostřed ničeho objevý v jeskyni, navíc dva z nich nejsou zrovna ve stavu že by se odsaď mohly samy dostat, většina má zbraně a sou připraveni k boji a ona se tu objeví sama a na nás míří samostřílem. Kdyby sme byly zlí tak by sme ji hned jak to pude napadly, jen co se jeden z těch co se tu objevyly snažily přimět odložit zbraň.. |
| |
| Střet se skupinou ..ahoj? ..to si děláš srandu.. Nic neříkající kamenná tvář skryta ve stínu kápě s pohledem upřeným na podivného..až moc přátelského tvora před sebou se mírně zkřivý obavou, když mému sluchu neunikne stále sílící hluk blížící se bouře. ..a ještě to má nějaké podivné nářečí.. Odfrknu si, aniž bych sklopila samostříl, kdo je moc přátelský, když na něj míří hrot šipky je buď šílenec, nebo až moc věří vlastním schopnostem, což nikdy není dobré. “Stůj! Ještě jeden krok a máš co dělat s tímhle hrotem.“ Zavrčím nepříčetně, když vykročí mým směrem a lehce mávnu zbraní, aby si uvědomil proti čemu stojí. “To si myslíš, že bouře je mnohem horší a nebezpečí než já, že si takový přátelský náfuka?“ Protáhnu jedovatě na jeho slova o úkrytu, přece jen jsou to cizinci, kdo ví co chtějí a navíc je jich na mě až moc. Pohledem zběžně těkám od jednoho ke druhému, jestli se někdo pohne až moc, neručím za to, že zůstanu v klidu. I když mě zevnitř stravují pochybnosti, navenek jsem nepohnutelná jako skála, která se jim náhodou postavila do cesty. ..portál..léčitel..pomoc? Měřím si cizince pohledem a když udělá ten další osudný krok v očích mi nebezpečně zaplane a hrot šipky po lehkém zmáčknutí spouště ve vteřině vyrazí směr jeho hruď. “Slova ti snad nestačí?“ Zavrčím při tichém svistu šipky a hned nabiji další, kdyby se rozhodl někdo další, následovat jeho příkladu. “A proč vám mám po tomhle..“ Kývnu výmluvně hlavou k jejich příteli. “..věřit.“ |
| |
| Střed s podivínkou Ani se nehnu z místa, jenom se podívám za sebe do míst kde zuří bouře. Heleďte dámo, nemohli bysme tohle nechat až po tý bouři? Páč jinak nepřežijeme ani jeden. Podívejte se na naší skupinu, kdybysme chtěli zabíjet nevinný tak už to uděláme, nejsme nepřátelé... začnu jí rychle ujišťovat protože nechci chcípnout jak nějaký zvíře v bouři. Když na mě ale namíří samostřílem, cuknu sebou Sakra, magie a šípy, jediný co nesnášim a přijde mi že sem se na týhle výpravě zatim nesetkal s ničim jinym... |
| |
| Střet ..ten prťavý tvor má ale pravdu, nechat se zavalit bouří..ale takhle je dovedu až k sobě..a co pak? ..z přátelských tvorů se vyklube něco jako tenhle.. Střelím pohledem po exotovi, jenž se ke mě opovážil přiblížit až moc blízko a mám co dělat se šipkou, má štěstí, že nejsou otrávené. "A kdo říká, že byste při tom uspěli?" Poryv větru mi posune kápi o pár palců pryč z tváře, teď již můžou po těch slovech vidět pobavený úšklebek, který se mi zračí na rtech a pramen havraních vlasů seboou lehce cuká před přicházející bouří. "Ale nevypadáte jako ti náfukové z hradu.." Přeměřím si je hodnotícím pohledem tmavých očí, přece jen, tam by nedovolili, aby se tahle 'havěť ' potloukala jen tak po jejich ledové pustině. A kdyby to byli oni, jistě by se nezdržovali klábosením. "..pět metrů, kdo bude blíž, má co dělat se samostřílem." Prohodím jen mimochodem, neočekávaná situace si žádá neočekávaná řešení, nikdy bych se neotočila k cizincům zády, ale tahle bouře .. škoda mluvit. Sklopím zbraň, která si doteď vybírala další možný cíl a po svých stopách, které nejsou skoro patrné na zledovatělé krustě se vydá kaňonem zpět. A navíc, pochoutka čeká.. |
| |
| Střetnuti Jak mile ujdeme několik metru dál od Jeskyně náhle se z ničeho nic objeví nějaká žena která na nás začne mířit se samostřílem. Jen se dívám na celou tuhle situaci a jak mile vypálí po Nordikovi nedá mi to a musm se usmát. Takže čary nefungujou co Jak mile začne mluvit Grimdal jen mu věnuji menší pohled a hned na to se zaměřím znovu na neznámou ženu. Jak mile řekne něco o tom že mužem jit sni ale nesmíme se přiblížit na víc jak pět metru jen se nad tim pousměju. Jdu kousek za ní a po chvilce chuze v ledovém kaňonu a s bouří za zády si nemužu odpustit několik slov. " Co někdo jako ty dělá zrovna tady? A hlavně to tu jsi sama. Nebo je takových jako jsi ty vic? Každopádně děkuju, i za ostatní." Jdu kousek za ní a vyčkávám jakou koliv reakci. |
| |
| Střetnutí Ve všem tom zmatku zachovám chladnou hlavu a posadím se na kámen a pozoruji celou situaci.To sem zvědaví jak to dopadne.Buť nás zastřelí tahle ženská nebo zavalí kameny.koukám, že máme na víběr.Sotva se někam dostanu hned i jde o život to by se jeden s toho sesipal. Pozoruji Conana s Nordikem jak se se k ní pomalu přibližují.Potichu se modlím aby to dobře dopadlo.V tom modlidbu zastavim. Sakra co to řikám todle už neni normální. V tom cizinka položí svou zbraň a přestane na nás miřit. Uff.Konečně to je za námi. oddechnu si a vydám se pomalu za Conanem a za neznámou ženou. |
| |
| Střet - cesta ..jak dlouho ještě budu v téhle spropadené sněhobílé pustině.. ..skrývat se před bouří..narážet na podivné cizince.. ..i když někteří nevypadají až tak zvláštně, pomilu-li toho pidimuže vláčejícího sekeru..nebo toho podivného zplozence nitra země.. ..a všechny teď uvítám u sebe..ve vyhřáté zřícenině.. Pořád mi to všechno vrtá hlavou. ..co tu chtějí..poutníci, jak začal jeden z nich, odkdy mají poutníci těžké zbraně, leda tak, že by jeden byl poutník a ostatní jen jeho ozbrojený doprovod.. Rty se mi zkřiví v pobaveném úsměvu při té myšlence a v tom mě jeden z cizinců vytrhne z přemýšlení, ohlédnu se po něm přes rameno a tmavěhnědé oči se zastaví v jeho tváři, odhadujíc, co mu mohu prozradit..zatím. Zmrzlá krusta sněhu křupající pod podrážkami bot dotváří zlověstnou ozvěnu mezi ledovci tyčícími se nad nimi. "Řekla bych že ne, kdo by v této pustině taky zůstával, většinou utíkají na jih. Proto je tam také snáze najdou ..proto jsem tady nahoře.." Odpovím mu, snad zatím dostatečně, i když jistě vyvstanou další otázky, ale na to bude jistě mnoho času později. "A pospěšte si, nebo nás to chytí na otevřené planině a budete litovat, že nejste zavalení v jeskyni!" Křiknu za sebe, aby přehlušila přicházející bouři. |
| |
| Cesta do pevnustky Jdu kousek za ní a jak mile odpověděla na mích pár otázek jen jsem se na chvili zamyslel. Na jih? Kdo by chodil na jih když né zrovna k Sillgorussovi Z myšlenky mě vytrhne jen její hlas, co nám říká aby sme přidali. Jak tak vyslechnu ženu která se rozhodla nám poskytnout ukryt jen se nepřestávám divit tomu že nám zrovna pomáhá. Jdu blíž k ní i když říkala že kdokoli se přiblíží bliž tak bude rychle ve střehu. Jsem téměř vedle ní a s usměvem na tváři na ní začnu mluvit. " Vim že jsi řekla že se nesmíme přibližovat. Ale nemusíš se mě bát...I když podle tvého jednání strach nemáš. Proč ses rozhodla nám pomoct? A až budeme na místě mimo tuhle bouři. Řeknu ti proč tu sme." Poslední větu řeknu spíš tiše aby ji slyšela jen žena která jde obezřetně vedle mě a nejspíš má sto chutí použit svuj samostříl. |
| |
| Cesta Když se cizincovy kroky dostanou přes hranici, kterou jsem vymezila, aby nepřišli k úhoně, namáčknu ukazováčkem lehce spoušť samostřílu a počkám až se ten opovážlivec dostane až ke mě. ..a ještě se bude tak přiblble přátelsky usmívat.. Nadzvednu tázavě obočí, když sladí krok s mým a výmluvně mu přiložím hrot šipky mezi žebra, varování slyšel. "Vždy jsou alespoň dvě možnosti a vždy každá z nich má svá pro a proti." Stále nechávám hrot šipky na místě, když se pohledem věnuji cestě před sebou. "Co by vám zbývalo, kdybych se opět vypařila a nechala vás u jeskyně? Zůstat byste tam nemohli, nebo vlastně mohli, ale navždy, proto byste nejspíš zamířili po mých stopách..následoval by přepad mého útočiště a kdo ví co ještě.." Odvětím na jeho otázku a nechám ho, ať mu taky chvíli pracuje fantazie. "A druhá možnost byla tato, s přihlédnutím na blížící se bouři taky ovlivněna svědomím." Trhnu mírně rameny a ohlédnu se po ostatních, zda jsou v pohybu. |
| |
| Jakmile mě zasáhne šipka přímo do hrudi tak se chtěl můj služebník s plnou parádou do ní pustit, už sahal po svej kostěnej šavli a připravyl se na uder, kterej by ji přes jeji střelbu čekal by ji dost překvapil. Namísto toho abych ho pustil sem jen zvedl ruku. Krev mě naštěstí neteče a to jen díky mému původu. ,,Příště bych raději dával pozor na svoji zbraň, nůj služebník by to bral osobně a brzo by ste se přidala do jeho sbírky." řeknu a narovnám se. S hrudi mě trčí jen kolem malýho kousku před křidýlkama. ,,Kdyby to mělo tak drtivej učinek jako na ostatní smrtelníky, tak by to nebylo zrovna potěšující." řeknu a moje oči zase vzplanou modrým plamenem a rukou uchopim šipku a začnu ji vytahovat ven. Druhou rukou se dotýkám hned vedle rány a napravuju si zranění za pomoci jedej z kůstek co mám v vpletenou do vnitřku hábitu. Šipka je po chvylce venku a já ji zlomym vejpůl. Pak jako by nic jdu ven a následuju naši průvodkyni. Můj sluha má celou dobu ruku na jímci kostěnej šavle. ,,Můj služebník bude rád až bude tohle za náma. My si pak sklidíme zbytky ze stolu a pujdem si po svejch." řeknu kostlivci po mym boku. Ten se na mě podívá svejma prázdnejma důlkama a já se jen usměju. ,,Jednou určitě, jistě bránit ti v tom nebudu, a naopak budu rád." řeknu mu a jdu dál za skupinou. |
| |
| Cesta Jak mile zareaguju hrot šípu který mám téměř mezi žebry, jen natočím hlavu na ženu která jse vedle mě a je dost obezřetná a se slovy jdu dál vedle ni. " Kdybys mě chtěla zabit. Už by jsi to udělala. Tak jako si vypálila šip po Nordikovi...Nejsme tví nepřátelé a nechceme ti uškodit. Nabýdla jsi nám pomoc. A toho si já cením. Tak ti dávám slovo Cimmeřana že se tě nikdo z téhle bandy nikdy nedotkne." Otočím svuj pohled tak jako ona a prohlédnu si ostatní. Pak se zadívám kus před sebe a nejmín 100. metru před námy je vidět menší zřicenina. " Tak tohle je tvuj ukryt? Jde vidět že v tý jeskyni by to bylo horší...." Pousměju se ale pak se hned omluvim aby to nebrala moc vážně a nakonec si to nerozmyslela. " To byl jen vtip. Jsem rád že nám pomáháš. Mimochodem já jsem Conan...A ty?" |
| |
| Když se proberu z mrákot, cítím se strašně slabá, ale to není to co mě tolik znepokojuje. Cítím Crosse, cítím ho.. uvnitř mě. Je mi větší zima než obvykle a není to jen tím, že by mi chyběla krev. Když Blou spatřila, že jsem otevřela oči, skočila ně mě a začala mi oblizovat obličej. No jo, já vím zlatíčko, bála ses... já taky... Pak se podívám na Crosse a pomalu se začnu zvedat, musím pamalu, ale i přesto jsem nejdříve upadla, ale potom je to už dobré. Zarazím se když uvidím podivnou ženu, když střelila šíp do Nordika. Ucítím krev, krev, která mě nyní neskutečně láká... zatřepu hlavou abych se toho hrozného pocitu zbavila. Dám věci Jupiterovi na hřbet a ještě pohladím Blue. nevím jestli bych s nimi dokázala držet krok pěšky, budeš mě muset nést, vím, že to bude namáhavé, ale ty to zvládneš viď... Řeknu si pro sebe, jako bych to říkala Jupiterovi a vyškrábu se mu s velkým úsilím do sedla. Celu cestu jedo pozadu a jen pozoruji Conana s neznámou |
| |
| Na něčem mi přece záleží barbare, na něčem přeci. Odpovím Conanovi a lehce se pousměju. Pohled mi těká z Kahlan na její vlčici a přemýšlím nad významem slova přátelství. Vlastně nikdy jsem neměl přítele. A já jsem co a stejně k čemu přátelé? Stejně jsou všichni přátelé přáteli dokuď se jim to hodí. HJenže já si snad poprvé uvědomuji že mistr tak docela pravdu nemá. Ano, několikrát jsem pomáhal někomu zachránit život, ale měl jsme k tomu vždy důvod. Glor má jistě také důvod pomáhat drakovi, přeci jen je to v jeho popisu práce, dle mě. Když Penelo obětovala vlastní krev pro Kahlan, bylo to jakési zplacení dluhu. Čistý obchod, obchod nebo přesvědčení. Ano docházím k názoru že mistr má přeci jen pravdu. Jen strach vlčice o Kahlan nedovedu vysvětlit, co vím je s ní dobrovolně, možná k ní má také závasky, kdo ví a co, není to moje věc. Sedím v jeskyni a přemýšlím dokuď se naši dva marodi nepostavějí na nohy. Kahlan s tím má problémy, když upadne chci jí pomoci na nohy, ale než stihnu zareagovat postaví se sama a usoudím že pomoc nepotřebuje. Chytnu Špínu za uzdu a vedu ho za ostatníma ven kde se setkáme s jakousi kušišnicí. I přez mé slušné diplomtické nadání se do debaty nezapojuji, Nordik to jistě nějak vyřeší, proč se namáhat. Kušišnice je ale z jiného těsta a Nordik dostane šipkou, samozřejmě je za pár vteřin opět na nohou. Ještě že jsme mlčel, jinak bych asi ležel v růžovém sněhu a v křeči kopal nohama, možná bych ve sněhu udělal anděla, anděla smrti. Nakonec se s ní domluvíme a jdem do jejího útočiště, jdu klasicky vzadu mimo skupinu. Občas pohlédnu na Kahlan, zdá se být v pořádku. |
| |
| Já,...Kahlan, co ty zde? Cítím jí, její mysl, její vzpomínky Ksakru, co se to stalo, tohle se nemělo stát. Oddělím se od všech, nenápadně nechám Kahlan, aby mě došla. Je vidět, že je vyčerpaná. Víš co chci říct, chci říct děkuji, děkuji za vše a neboj. Tvá tajemství jsou u mě zamčena, stejně jako doufám, že jsou i ty má u tebe. Napadne nás nějaká žena, chci vyslovit kouzlo, ale místo toho se rozkašlu. Ještě nejsem úplně v pořádku a jak vidno, když postřelila Nordika, alespoň na jednu věc budem mít společný názor. Odvádí nás před bouří, nejspíše jsem ji jen zle odhadl. Pen, lásko, budu tě muset nechat nějaký čas o samotě, potřebuji si něco zařídit. Dojdu ke Conanovi. Bratříčku, děkuji, že jsi mě tam nenechal umrznout, ale prosím tě ještě o jednu službu. Dávej mi bacha na Pen. Po těchto slovech se odmlčím, zkusím proměnu, s troškou bolesti, ale povede se. Pohlédnu na svá křídla, zdají se být v pořádku. Několik mávnutí křídly a odlepím se od země. Studený vzduch na hranici bouře mne žene rychleji, než bych sám dovedl letět. Ale ženu se správným směrem, k ledovci. Cítím, že tohle bude dlouhá cesta. Dlouhá i pro draka. |
| |
| Cesta - útočiště "Takže Nordik a s kostěným poskokem.." Pokývnu uznale hlavou a ohlédnu se po zmíněném. ..jistě nějaký magič, léčitel nebo podobně..nechce se umazat ruce krví, tak nastrčí někoho místo sebe.. Věnuju zmíněnému pobavený úsměv, když se střetneme pohledy, už vím, co měla znamenat ta výhružka s poskokem...nikdo pod ním nechce sloužit..a taky, kdo by chtěl.. "To máš pravdu, Conane..pokud bych chtěla, máš taky co dělat se zraněním. A děkuju, tvého slova si budu vážit, snad ho tví společníci dodrží. Navíc, možná by se pro mě mohla naskytnout možnost dostat se konečně z tohohle proklatého místa." Poznamenám jen mimochodem, když samostříl, již neškodný opět přehodím přes rameno. Vstoupím konečne na most, přes který se dostaneme přes ledovou řeku hučící vody. "Andresa.." Představím se mu, když se zastavím před vchodem do mnou obydlené zříceniny. "..a mé dočasné sídlo, zatím dostatečné." Zdůrazním to slovo pro něj, když před pár minutami o této zřícenině vtípkoval a vkročím dovnitř, protože až ven se už line smrad seškvařeného lososa, kterého hned sundám z pohasínajícího plamene, přitom rovnou přiložím. "Omlouvám se za poněkud větší čichové vjemy..ale to se ztratí." |
| |
| Utočiště Jak mile si vyslechnu Andresu jen na ni kývnu z díkem. Než však vejdu dovnitř přijde ke mě Cross a začne mi říkat něco o tom že musí odletět pryč aby z cela z hojil svá zraněni. Jen na něj kývnu se souhlasem a vejdu dovnitř. Jak mile tu sme už všichni jen z vaku vytáhnu kus sušeného masa a nějaký kus chleba a podám to Andrese. " Neni to nic moc, ale určitě to bude lepší jak ryba....A jestli chceš tak tu mám i nějakou vodu nebo víno." Posadím se kousek od ohně u kterého je i Andresa. Chvilku se na ní dívám ale pak se znovu podívám do ohně. |
| |
| Střet a útočiště Poodstoupil jsem od Crossova těla a sledoval dění v následujících chvílích.Zpozoroval jsem nepřítomný pohled Kahlan sesunuvší se na ledovou podlahu.Nejrychlejší reakci,snad díky jeho nově nabyté energii,předvedl Uru,který bezvládnou upírku odtáhl a opřel o stěnu jeskyně.Crossův stav se začal lepšit nevídanou rychlostí a tak jsem zaměřil svoji pozornost na Kahlan.Nejdříve mě vyděsil chlad jejího těla,když jsem se ji dotknul...a trvalo několik málo chvil,než jsem si uvědomil,že pacient je v podstatě již dávno po smrti. ..jak jednoduché by bylo,kdyby se v mé družině nacházeli jen obyčejní smrtelníci?!... pomyslím si.Otřu jí kusem hadru krev,jež vykašlala a jejíž teplota je neuvěřitelně vysoká,když se po mém boku zjeví Pen,aby obětovala trochu své krve pro Kahlanino zotavení.Položím jí ruku na čelo a v duchu pronesu jediné zaklínadlo,o kterém vím,že zabere a pomůže zklidnit její tělo a dopomoci mu tak k jeho lepší regeneraci. Kahlan je silná a po chvíli se sama postaví...její první krok sice skončil zavrávoráním a následným pádem zpět na tvrdou zem.Pomohl bych jí,ale cítím,že bych tím jen podrazil její hrdost a pocit soběstačnosti.Napodruhé již stojí pevně. Jdu ven z jeskyně,když mě můj pes specifickým vrčením upozorní na něčí přítomnost.Okamžitě založím šíp do svého luku a velmi obezřetně vystoupím ven,kde ji spatřím.Stojí s kápí staženou hluboko do obličeje,avšak tvar jejího těla a jeho robusnost napovídá,že jde o ženu.Stojím bokem tak,aby moje tělo v jejím úhlu zabíralo co nejmenší plochu a tak i co nejmenší možnost zásahu její šipkou.Jsem nervózní,neboť jsem zvyklý svému soupeři mířit na oko obdobně jako u lovené zvěře,ale jí do obličeje nevidím.Nedám to však znát.Rychle zhodnotím situaci,protože zpozoruji šipku trčící z Nordikovy hrudi....Conan však nic nedělá,což je pro mne dostatečný důvod pro to,abych nevypustil svůj šíp. Když vyrazíme za onou dívkou,držím se dost v zadu.Strach ze sněžné bouře mě netrápí.Jakékoli nesnáze na cestách způsobené přírodou mě netrápí. Vytáhnu z váčku u svého pasu trochu písku.Mohu vzít pod svou ochranu jen jednoho člověka-myslím,že výběr je momentálně jasný.Přiblížím se na dohled od Kahlan a uvažuji,zda její Jupiter dosáhne cíle zavčasu.Pro jistotu ale sevřu písek ve své dlani a tak jako Saracén zdraví svého přítele,přiložím hrstku písku na své čelo,své rty a následně jej rozhodím do štiplavého větru. Můj pes běhá po okolí a radostně skáče do závějí jakoby to byli chomáče pěny a my pokračujeme dál směrem k cizinčině úkrytu,z něhož stoupá tenký mihotavý proužek kouře slibující udržovaný oheň. |
| |
| Jdu mkus za ostatníma a sleduju jak jdou k nějakej zřícenině. Tomuhle teda říkám druhej domov, utulný a teplý. Hotovej palác pro někoho koho vyhnaly z města. pomyslim si a koukám na chabou zříceninu. Pak zaslechnu říkat cizinku moje jméno. ,,Tim jmenem bych se zrovna dvakrát nevoháněl, kdekoho už jenom jeho vyslovení stálo život." řeknu dost nahlas aby to dotyční slyšely. Pak sme zavedeni k nějakýmu ohništi. ,,To zvíře budete ještě jíst, nebo už ho nebudete potřebovat?" řeknu a koukám na losí mršinu. Takže ses s něma sloulčil? Já myslel že je budeš chtít jen zabít. Kdybys mě nechal naživu mohl si se přidat k tomu demonovy a ovládnout dostatečný uzemí a založit tu tvoji školu. řekne mi jeden duch přes hrdlo oběšenej kočky. ,, Možná, ale třeba taky ne. Zabít je a přidat se k tomu demonovy, co se ani nehlásil ke svýmu bratru? Co bys řekl kdybych tvoji duši uvrhl do pekelných ohňů? Stejnak tě to bude čekat až jich nazbírám dost." odpovym stroze kočičímu oběšenci. Stejnak si myslim že že bysme měly víc času věnovat sběru duší než .... řekne další duch přes hrdlo kočky. ,,To stačilo, jinak vás umlčim a bude pokoj." zarazim toho ducha. Můj pane, budu ti věrně sloužit jak sem přísahal, ale přece bys je všechny neprodal za ..... řekne přátelskej hlas. Já se podívám na oběšenou kočku. ,,Ale jo, prodal, navíc stále jich není dost, a až jich bude dost vyměníme ji za tu věc." řeknu a tim ukončim další rozhovory s dušema co sem získal. |
| |
| soukromá zpráva od Kahlan z Kaedwenu pro tak takhle je to v kostce.. pokud máš dotaz není problém a napiš.. jen by bylo super, kdybych znala i já tvůj životopis |
| |
| Útočiště Když usednu k ohni na roztažené dece, kam se ještě dalších pár lidí vejde vytáhnu dýku, abych zjistila, zda se ta ryba dá jíst alespoň uvnitř, přece jen by byla pěkně propečená, jestli mi už naskrz neshořela. Rozpůlím proto pstruha na klacku a přitom pohledem přelétnu každého hosta, který vstoupí dovnitř, abych zjistila s kým mám vlastně tu čest. "Děkuju." Přijmu nabízenou porci poté co zkusím seškvařenou rybu, která skončí v plamenech a s chutí se dám do jídla. "Mimochodem, když jsme již skryti před bouří, můžu se zeptat, co vlastně pohledáváte v této pustině? Taková podivná výprava.." Zeptám se pochvíli se zájmem, přece jen tady v okolí sotva na někoho narazím a když už, tak na nějakou stráž na obchůzce, s pohledem upřeným na barbara, na to že o barbarech kolují zvěsti jako o ne moc inteligentních žoldácích na zabíjení se Conan zdá být vyjímkou potvrzující pravidlo. Při té myšlence mi to nedá a musím se pousmát. |
| |
| Utočiště Jak mile si vezme Andresa nabýzené jídlo jen se pousměju nad tím jak se s chutí pustila do jídla. Jen se dívám jak si vychutnává jídlo když zaslechnu Nordika jak říká něco o tom aby se nebralo jeho jméno nadarmo a taky jak mluví sám se s sebou. Natočím na něho svuj pohled kterej jim projel jak ostří. Poté se vrátim pohledem z pět na Andresu ale pohled už je klidnější. Vyslechnu si co povídá a odpovím ji na její otázku. " Řekl jsem že ti to stejně řeku...Byli sme vyslání ze Severu na Jih. Máme tam duležitý ukol a proto sme tady. V té jeskyni sme se ocitli díky portálu kterej nám otevřeli v jedný vesnici která je pár dnu na Severovýchod. Otevřel nám portál jeden Elf díky chvilce přemlouvání se pak ale nabýdl sám." Při tomhle se pousměju a pokračuju ve vyprávění. " Ocitli sme se v Jeskyni ale kvuli zranění Crosse a Kahlan sme se museli zastavit. Po pár hodinách sme narazili na tebe a tys nám pomohla. A za to ti děkuju." Vše co jsem musel jsem řekl a jen se dívám jak mi nasloucháš. Poté si vytáhnu taky kus chleba a masa a pustim se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro |
| |
| Utočiště Jak mile uvidim v dálce jakousi zříceniny a uslyším Conana, že to je její ukrýt radostně se rozřázim. Konečně zas zalezu do tepla už jsem celý zmrzlí. Vejdu s ostaníma do ůkrytu a posadim se k ohni.na táhnu k němu ruce abych si je ohřál. To je slast.Konečně teplo už jsem myslel, že v tý zimě chcípnu.Vědět, že tu bude takovádle zima pořádně bych se oblékl.Na takovéto počasí nejsem zviklý. Zamračim se a shlédnu ostatní z družiny a poslouchám o čem si povídají. |
| |
| Jedu bílou krajinou. Odražené světlo od sněhu mne pálí v očích a tak je zaději zavřu. Bělouš půjde za ostatními. Pak cítím, že zpomalil a já otevřela oči. Jupiter došel Crose. dala jsem koni pokyn aby s ním srovnal krok a vyslechla jsem jeho slova. Nepromluvila jsem jen jsem přikývla. Někdy slova nedokáží vyjádřit to co dotyčný cítí. Hlavně prosím neobnovuj rány z minulosti. Váže nás nyní pouto krve, tak mne prosím nezraď. Musela bych se jinak mstít.. Pak ho nechám jen v klidu se věnovat jeho záležitostem. Cítím, že je stále slabý, proto je jeho plánovaný odlet na ledovec pochopitelný.. Rozhlédnu se po své vlčici. Neubráním se úsměvu, kyž ji vidím radostně poskakovat společně s Glorovým psem. Alespoň někdo se cítí šťastný.. Když jsme dorazili k útočišti neznámé, seskočila jsem z bělouše a vešla za ostatními. Svit ohně byl velmi utěšující, i když zde značně zapáchala spálená ryba. Usedla jsem a zády se opřela o chladnou zeď. těsně po mém usednutí přišla Blue s vyplazeným jazykem a opět mě oblízala. No jo.. já vím... Na tady máš něco pod zub, abys neřekla Z vaku jsem vyndala kus sušeného masa a dala ho vlčici, která ho s chutí sežrala. Já dál jen tiše sedím, poslouchám rozhovory a vnímám svistot bouře venku. |
| |
| Úkryt Když nás zavede do svého úkrytu, jenom ohrnu nos. Sme skupinka jako sviňa, magor všeumětel, pár upírů a šílenců, drak, barbar kerej má větší meč než von sám a bojíme se a vnucujem se jedný nány kerá se vohání samostřílem...no to mě podržte. zakroutím hlavou a sednu si k ohni, z kabely vytáhnu čutoru s pivem a dám si hlubokej doušek. Když vidím jak se všichni vrhaj k ohni znovu zakroutím hlavou Poserové, nic nevydržej, nepřežili by v zemi trpaslíků ani chvílu... a dál se věnuju své čutoře |
| |
| Útočiště "A tak, tajné poslání na jih..sice tam nebude nijak bezpečno, ale jistě mnohem líp jak tady." Poznamenám si spíš pro sebe a shodím z ramen zbraně, abych se mohla pohodlně opřít o stěnu za sebou. Pozorně si přitom prohlížím ostatní, když už se konečně vměstnali kolem ohně, i když ne všichni, to mě celkem překvapí. "Hmm, Cross..to byl ten tvor co se dokáže proměnit ve draka, jak tě zastavil před zříceninou?" Myslím, že se zmínil něco o záchraně před umrznutím, nebo o něčem podobném. ..vcelku zvláštní společenství, inteligentní barbar, drak..pidimuž..a trpaslík se jim myslím říká..nepřátelský tvor, který si říká Nordik..to by mě zajímalo, jak k tomu jménu přišel, nijak hrdinsky nezní, nato, že se tak chová.. Přelétnu naposledy zmíněného pohledem, ta jeho palice se mi vůbec nezamlouvá a že může chodit s tou zdechlinou nahoře. Jsem ráda, že už žvíkám poslední sousto, jinak by se mi asi zvrátil žaludek. "A ta Kahlan.." Zamyšleně přelétnu pohledem osazenstvo, když zkusím najít i druhou zmíněnou osobu, raději ale zkoušet nebudu, co kdyby se dotyčná urazila. Přitom mi pohled padne na trpaslíka, s výmluvným nesouhlasem ve tváři a tak mu věnuju mírný úsměv, aby se tak nemračil, celkem by mě zajímalo, co se mu honí hlavou. |
| |
| Utočiště " Ano byl to Cross...No tvorem bych ho zrovna nenazýval ale i tak by se to dalo říct. Je jako muj bratr. A Jestli tam je bezpečno...Tak to nevim ale dostat se tam musíme tak či tak. A co Ty? chceš zustat dál tady. Jestli chceš mohla bys jit snáma. Nebo alespon část cesty někam kde je teplo." Začnu mluvit a vyčkávám reakci. Jak mile se všichni začali schromaždovat u ohniště jen se rozhlédnu kdo tu všechno je. Všimnu si Grimdala a jeho pohledu zdá se že se mu něco honí hlavou ale stále jen sedím a sleduju děnní v místnosti. " Co se vubec stalo že jsi tady?" Zeptám se zvědavě a při tom hledím na tebe a čekám co mi řekneš. |
| |
| Snášel jsem pocit,se kterým se mé nitro opírající se o podstatu mé osobnocti nemohlo smířit.A tak byl klid stínů vyvstávajících na stěně v důsledku mihotavého světla ohně narušen pohybem o mnoho rychlejším a neklidnějším. To,když jsem se přitočil k Nordikovi na blízkost lidem nepříjemnou a rychlým táhlým pohybem svým odhaleným tesákem přetnul lano,na němž visel,násilně od pokoje držený,umrlec kočky. Ten následně upadl na holou zem zchátralého hradního komplexu a já jsem se stejně rychle otočil zády a počal odcházet daným směrem.V mém výrazu byla směsice důsledků afektního jednání,kterému jsem nemohl zabránit,a pocitu naplněného dostáním hraničařské cti a navrácení těla nevinného tvora zpět matce zemi,aniž bych věděl,zda to dostálo účinku.Zasunul jsem tesák do pochvy na levé noze a nesledoval nadále následky svého činu probíhající za mnou...narozdíl od mého psa jistícího má obnažená záda. Můj čin nebyl podnícen nenávistí k Nordikovi jako osobě,ale k oné činnosti samotné zahrnující vlastnění a zneužívání těla zvířete a duší zemřelých,jež by měly odpočívat v zaslouženém lůně přírody,ze kterého vzešly. Tak jsem byl vychován. |
| |
| ještě sem chtěl něco dodat, ale ten hraničář přetal lano který poutalo kostru kočky k mojí holy. Bezvládné tělo dopadlo na zem, pak se zvedlo a začalo si olizovat spuchřelim jazykem srst. Vrhlo na hraničáče zlostný pohled a pak se ke mě velice pomalu přikradlo a posadilo se mi u nohou. Schlédl sem dolů na kočičí zombi, která se na mě podívala. ,,Ne každý to umí ocenit, to jistě, ale sou věci které sou neoddělitelné." řeknu a kočka se mi začne válet u nohou a pokouší se mě usmířit. Nakonec se nechám jejim počínánim obněkčit a s holí v ruce se k ní sklonim. Kočka se na mě ještě jednou podívá a otevře tlamičku k jakémusi výrazu vděku. Pak se po břiše doplazí až k rdžáku hole a provaz kterym byla připoutána k mé holi se jemně zachvěje. Já levou rukou uchopim oba konce provazu a sevřu je v dlani. Cítim jak se provaz zase začne spojovat do jednoho celku. Když se pak opět napřímym, tak má kočičí zombie ve tváři výraz naprosté spokojenosti, ale když se opět podívá na hraničáře, tak na něj vrhne opovrhující pohled. Můj pane, orpmiňte, ale slíbyl sem vám již za svého života že se od vás nikdy neodpoutám. Mé tělo již bude sloužit jen vám a vašim učelům. A taky doufám že se tímto nenarušila naše smluva s Těmy, kdož vám to umožnily. řekne opět kočka. ,, podle mého ne, naše odloučení netrvalo moc dlouho, někteří se zkrátka nedají poučit. Nevědí a nechápou spojení mezi dvěma tvory a to i přes to jak si vydržují své poskoky a říkajíce jim přátelé." řeknu kočce. Kdyby ste dovolil, tak by sme mu zamordovaly toho psa aby si uvědomil jaká ztráta by ste pro nás byl. Mohl by ste si vzít duši toho psa i když zvířecí duše nemají takovou cenu jako duše smrtelníků, byla by to zajímavá podívaná, vydět ho jak brečí u mrtvoly toho prašivce a vy by ste zatim polapil duši toho... řeknou další hlasy. ,,Tak už dost. Jak sem řekl nechápe to, že pro mě ste stejně užiteční a věrní jako jeho čtyřnohý přítel. |
| |
| Dorazíme ke zřícenině nějaké tvrze nebo čehosi tomu podobnému. Všchni djou za neznámou ženou dovnitř, určitě tam bude líp než venku když se má přihnat bouře. Ucítím spáleninu, vevnitř je oheň, tam bude určitě lépe. Špínu enchám stát před tveřmy, však on to nějak zvládne, taky co mu zbyde. Vevnitř snad každý zabere místo někde u stěny, u dobrodruhů už to je tak většinou zvykem. Stojí ve stínu stromů, v budovách se drží zdí, sedají k rohovým stolkům... Ani já nejsem jiný, ale proč postávat u zdi když oheň je ve středu místnosti ( tak jsem to alespoň vytušil já) a kolem něj je deka na kterou si můžu sednut. Sednu si vedle Conana, svůj ranec položím vedle sebe a hned v něm zalovím. Ha měch, napiju se a nabídnu přísedícím, je to další měch elfího vína. Losos nebo co to bylo za rybu byl sice z většiny spálený ale i tak jsem si uvědomil že mám hlad, prohrabu ranec a vytáhnu z něj nějaké placky. Vypadají jako nějaké suchary, začnu je chroupat, netuším co to je, ale vysychá mi po tom v ústech takže suchary hojně zalévám vínem. Trpaslík nasává taky, nabídnu mu ukořistěné suchary neznámého jména, jím dál a poslouchám Conanův rozhovor. Očkem kouknu po Kahlan, je s vlčicí , vypadá že se zotaví. Víš co to vůbec žereš? Ne, mělo by? Pokud nechceš ztratit schopnost hýbat se, tak ano. Zřejmě to budou to pověstný elfí pečivo, sníš dvě malý sušenky je to jko bys do sebe narval oběd o pěti chodech. Zaseknu se. Zbouchla jsme už čtyři suchary a pátý právě dojídám. U všech bohů, zatracený elfové! Muuhehehehe hahahaha haha haha haha........uáááááhaha haha ha.... Co je?! ........haha haha haha ...dělám si z tebe legraci uááhaha haha haha haha ....... Zamračím se, ale pak se pousměju. S mistrem se jeden vážně nenudí. Z představ co by se stalo kdyby měl pravdu nafukovalo by se mi břicho až byhc praskl, obsah žaludku a vnitřností by byl rozmetán po stěnách, možná by zbyli mé končetiny ha ha, co by se asi stalo kdyby někdo dostal letící rukou do hlavy haha haha mě vytrhne Glorův prudký pohyb a pak celé představení co následovalo. S klidným přežvykováním a popíjením vína sleduju celý výjev, někomu by možná bylo špatně, mě ne. Hmm tak on si povídá s čičinkou, vážně by mě zajímalo co je zač. Já to vím. Je to mozek, meč i hlas našeho úžasného oddílu. Teď si ale děláš srandu ty. Jo dělám. Tssss Naštvu mistra, to se mi nepovede častokrát, je to důvod k úsměvu. |
| |
| Konec bouře a pokračování dál na Jih Jak mile se vás ujala Andresa a vzala vás k sobě do bezpečí jen ste tam strávyli pár hodin což vám pomohlo nabýt nové síly k pochodu dál na Jih. Andresa se po chvili váhání rozhodně že pujde stejnou cestou jako vy a že se snad konečně dočká lepších podmínek jak v téhle pustině. Bouře již skončila a proto se mužete vydat dál. Nordik promlouvá z duchy a Uru jen postává venku od doby co skončila bouře. Nejspíš se necítil v té společnosti moc dobře. Jak mile ste se vydali dál jen málo zvás jede na koni. Někteří ste je nechali ve vesnici za portálem a další ste si je vzali s sebou dál na cestu. Když jdete pár mil hlubokým sněhem mužete vidět dalekou bílou krásnou krajinu na které místo stromu jsou jen ledové obrazy toho co z nich z bylo.... Mohutné skály které místo kamenu mají ledové bodce vypadají dost zajímavě. Ale hluboký snih vám nedává možnost to jak koli prozkoumat. Jdete dál až po dvou hodinách chuze dojdete před hradby velkého města které nese podobný název jako slavné jeskyní jméno Haroggath tohle jmné je podobné zní Hero-gath.  Jak mile vás zastaví vojáci u brány jen se na vás chvili dívají a za menší poplatek by vás nechali projit dovnitř. Strážný: A hele me se...Koho to sem bouře zase zavedla. Pokud chcete dovnitř musíte zaplatit mítné. Tahle brána totiž vede dál na Jih a nikudy jinudy to nejde. Takže bud každý zaplatí hned pět zlatých nebo se klidte z téhle té cesty. Začne na vás mluvit jeden ze strážných a vyčkává vaší reakci. Díky penězum co ste dostali od Lidu Vanirr se mužete dostat bezpečně do Města. Jak mile zaplatíte poplatek Stráže vám otevřou bránu a vy mužete vejit dovnitř. Jeden ze strážných však zastaví Andresu a začne na ní mluvit. Strážný: Ty tady nemáš co dělat děvče....Už jednou sme tě odtud vykázali a to pod hrozbou smrti. Měla si už dávno umrznout v jedné z těch bouří...Tak se vocad klid ženská! Jak mile to dořekne napřáhne na Andresu jako by jí chtěl uhodit ale náhle mu ruku chytne Conan a Strážný se pod drtivím stiskem Barbarovy ruky skáci a v bolestech se svalí na kolena. |
| |
| Hero-gath Naokamžik se zamyslím, jestli je dobrý nápad sdíled s cizinci osud, ale když se zmíní, že bych mohla cestovat s nimi, neváhám a po sbalení věcí mířím se skupinou dál k hradbám města, které moc dobře znám. "Začnu tou druhou otázkou, jestli dovolíš." Pohlédnu Conanovi do tváře, když už kráčím po jeho boku se zbraněmi a cestovní brašnou na zádech. "Sloužila jsem jako součást obraného oddílu pevnosti, nebo města jestli chceš, která slouží jako první vysunutá obrana pro případné útočníky ze severu, sice vypadá jako honosný palác, ale plní svůj účel dokonale. Jednoho dne, bude to pár týdnů, co jsem neuposlechla jeden z rozkazů, navenek jednoho úplně ze základních, ale ten dodatek, který jsme věděli jen my..ten se mi protivil." Zamrazí mě v zádech, když si vzpomenu na potřebné, kteří se dostali v nesprávný čas na nesprávné místo, teď to nechci nijak rozebírat. "Potom za neuposlechnutí rozkazu a urážky velitele mě odsoudili a vyhnali, tak jsem zde." Další podrobnosti mi zatím nepřijdou důležité a pohledem přelétnu ostatní, kteří cestují dál, zatím beze slov. ... ..no ti tu ještě chyběli.. Prolétne mi hlavou, když míjí první z poutníků stráže, které přepočítávají zlaťáky, naneštěstí si mě ale všimnou, netrvá to ani další vteřinu a Conan jednoho bezproblémů zkroutí k zemi. "Tak to vypadá, že se mi umrznout nechtělo, Jeffe." Na tváři vykouzlím milý úsměv, který tak již dlouho chyběl, když se dotyčný díky barbarovi krčí u země. "Jestli máš nějaký problém s tím, že jsem naživu, myslím, že ti to tady Conan vysvětlí a moc rád, jak ho tak pozoruju." Pochvíli střelí pohledem ke druhému strážnému, který vše sleduje s nevolí, ale zatím se nepokusil nic podniknout. "Ale, ale, copak Rude..snad nemáš taky problém, jako tady kolega?" neodpustím si rýpnutí, když vidím, že se má barbar k činům, jen doufám, že jsem zatím nepřestřelila, to by bylo nemilé. |
| |
| Cesta do Hero-Gathu Jak mile skončí bouře hodim na sebe svuj kožich z medvěda a vyjdu ven. Kde kdo si vzal s sebou svého koně ale já jsem toho starýho mezka nechal ve vesmici. Jen vyčkávám až budeme všichni a vyrazíme společně. Jak mile jdeme nemužu si nevšimnout Pen jak stále sleduje oblohu a já si připadám jako chuva. Dávat na takovouhle ráznou ženskou bacha když si dokázala omotat kolem prstu draka. Jen se pousměju nad tou uvahou a naslouchám Andrese jak mi vypráví svuj příběh. Vše o čem mluví moc dobře znám. Jednomu se nelíbí neuposlechnutí rozkazu tak dělá co muže aby spusobyl problémy ostatním. Asi po dvou hodinách chuze v hlubokém sněhu sme na místě které nás dovede dál na Jih. Cestu nám ale skříží dva Strážný u brány do města. Jen nad nima zakroutim hlavou když vidim jak jim Glor dává za každého z nás pět zlatých. Ještě že má u sebe peníze on já bych je asi utratil v minulí vesnici za jídlo...Ale ty Strážný...Obyčejná cházka. Prolítne mi hlavou když procházím bránou. V tom mě ale zastaví hlasy od brány. Hlasy směřují na Andresu. jdu pomalu blíž abych zjistil co se děje a jak mile vidim nápřah který ruky která na ni směřuje, hned se naštvu. Strážnýmu chytnu ruku a začnu mu drtit silou svého stisku zápěstí. Se slovy se podívám na druhýho a poté na něj. Pak jen nechám moluvit Andresu. " Nemyslim si, že by ještě někdy napřáhnul tohle rukou na tuhle ženu. Pokud ano tak ti ji s radostí utrhnu. Takže bych řekl že ji dlužiš omluvu." Jak mile začneš mluvit jen si to vyslechnu a nedá mi to abych se nezačal usmívat. Jak mile se ti Strážní rozhodnou omluvit jen ho pustim a mávnutím ruky ho kus odhodim klečí na zemi a v jeho očích jde vidět docela velký strach. Jak mile projdeme bránou jen se na tebe podívám se slovy. " Bývali přátelé?" Nad tímhle se jen trochu pousměju. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Jak mile chyti Conan Jeffovu roku a začal ji drtit pronesla jsi pár slov a Jeff na tebe jen zírá a sviji se v bolestech a jeho kolega Rud se na vše jen dívá. Jak mile pronese Conan něco o tom že by se tu měli omluvit jen se na něho kouknou a Jeff začne mluvit. Jeff: Dobře, dobře, omluvím se....Promin mi to neměl jsem na tebe napřehovat a pokoušet se tě uhodit. A nechtěl jsem abys tam umrzla nebo zemřela byla to jen taková hra žejo Rude? Rud sebou jen nechápavě cukne a vyjde z něj jenom pár slov. Rud: Jo, jo to nechtěli...Pokračujte dál prosim. Potom co ste vešli za hradby si mezi sebou začali něco šuškat. Jeff: Toho Barbara si najdem pak v hospodě tady odtud jen tak neodejdou...Né dneska, sežen vojáky trochu se pobavime. |
| |
| Když sem vyrazily na další cestu tak sem se ještě podíval na oblohu a hledal známky po měsíci. Nikde sem žádnej nespatřil. sakra, to zajetí mi dalo zmatení, musim brzo provýst rituál. síly mě začínají opouštět. což není dobrý a hlavně to nesmim na sobě nechat znát, aspoň ne teď. omyslim si a vyhoupnu se na hřbet nemrtvýho koně. Můj kostroun se mi postavý jako obvykle po boku. celou cestu sem jel s hlavou skloněnou k šíji koně a přes hlavu sem měl nasazenou kápi, vyhýbal sem se každýmu pohledu, protože moje kůže již ztrácí svopji sílu jaká ve mě proudí při plné síle rituálů. seš hloupej že si ji všechnu použil teď a najednou. tzeď budeš třeba potřebovat proměnu v demona a budeš se moci jen schovat. pomyslim si. Hůl mám položenou přes stehna a oběšená kočka zaujala místo na hřbetě koně předemnou, stočená do klubíčka. Kostlivec jde vedle mě zahalen pláštěm od zloděje. i když mu z pod kápě vykukujou kly, je stále zahalen aby jej nebylo poznat. U brány nás zastavyly dva srážní. Nijak sem se nezapojoval do jejich malého rozhovoru. Dokonce ani když se barbar postaral o to aby se jeden válel v prachu. nesmějí si to tak brát, můžou čekat od barbara jen to nejhorší. Jejich inteligence nikdy nebyla nějak extrémní, všechno řeší hrubou silou a násilím. inteligenci jim nikdo nedopřál. přest sou to velice dobré loutky pokud jde o to aby za vás bojovaly. Jeho duši si pak vezmu až bude po něm, bude z něj dobrej sluha a bojovník. ale ta jeho zbraň je divná, nikdy sem nevyděl že by barbaři spolíhaly na svatej kov. I když s tim jak ji používá bude stačit když s ní zabije nějakýho nevynýho a jeho svatost bude slabší. Och ano. uvydíme co se bude dít. pomyslim si když barbar zalomí ruku strážci. Pane, ste slabí, děje se snad něco? řekne služebník potichu a zvedne ke mě svoji hlavu. ,,ne, ale budu potřebovat obnovyt svoje síly jak to jen pujde. Podíváme se po nějakej svatini smrti." řeknu stejně potichu a vyčkám co se bude dít dál. |
| |
| Hero-Gath Jak mile chyti Conan Jeffovu roku a začal ji drtit pronesla jsi pár slov a Jeff na tebe jen zírá a sviji se v bolestech a jeho kolega Rud se na vše jen dívá. Jak mile pronese Conan něco o tom že by se tu měli omluvit jen se na něho kouknou a Jeff začne mluvit. Jeff: Dobře, dobře, omluvím se....Promin mi to neměl jsem na tebe napřehovat a pokoušet se tě uhodit. A nechtěl jsem abys tam umrzla nebo zemřela byla to jen taková hra žejo Rude? Rud sebou jen nechápavě cukne a vyjde z něj jenom pár slov. Rud: Jo, jo to nechtěli...Pokračujte dál prosim. Potom co ste vešli za hradby si mezi sebou začali něco šuškat. Jeff: Toho Barbara si najdem pak v hospodě tady odtud jen tak neodejdou...Né dneska, sežen vojáky trochu se pobavime. Jak mile vstoupíte do města mužete vidět menší stavby domu a jen nemálo utulných ulic. všude se to hemží obchodníky a prodavači všeho možného....jelikož ste v horách noc tu přichází mnohem dřív a to taky díky počasí. Začne se schylovat k noci a na obloze jde vidět několik hvězd a jen pul měsíc který je zahalen v temných mracích. Některé kroky vedou do Hostince z názvem U Svatého Prasete a kroky Nordika vedou do kláštera noci. tento klášter se otevírá jen v noci a potlouká se v něm několik ruzných přívržencu tohohle světa. |
| |
| Hero-Gath Když zaslechnu slova Nordika a jeho posluhovačů,zastavím se a jen lehce,ikdyž nervózně poklepávám prsty po pochvě tesáku. Dotkneš se mého psa a zabiju tě...ať jseš kdokoli,nebo cokoli... probíhá mou hlavou.Avšak v mém srdci již převládl klid a tak po chvíli,aniž bych se otočil,pokračuji dál stejným směrem.Odložím svůj meč,luk,toulec i batoh,abych užil chvíle bez naložení věcmi a odeberu se ven do bouře.Můj pes mě následuje ke vchodu,kde ulehne a čeká na mě.Vyjdu ven,kouzlo stále působí,takže rozvášněné počasí kolem nikterak nepociťuji.Jen sem tam dopadne na můj plášť sněhová vločka.Vytáhnu kousek elfího chleba a zahleděn do běsnící bouře jej počnu ulamovat a jíst.Mám svůj osobní klid a čas přemýšlet.Všimnu si Uruova koňe stojícího ve vánici.Jen zakroutím hlavou nad nezodpovědností jeho pána,bezeslov se vrátím zpět pro svou pokrývku a přehodím ji přes něj a zespoda upevním.Nerad bych se díval na to,jak zbytečně umírá.Po bouři opět všichni vyrazíme dál.Po pár hodinách se před námi zjeví opevněné město.Jdu jako jeden z prvních a když nás stráž požádá o zaplacení mýtného,jen se pozastavím nad jejich troufalostí.Pak si ale uvědomím,že nás na to před cestou připravovali a dali nám dost peněz,takže nás osobně,ani našich měšců se to nikterak nedotkne.Zaplatím za vstup pro celou skupinu a počnu vcházet do města,když si všimnu nastalé situace.Jakmile Conan začne lámat ruku prvnímu ze stráží,druhý začne instinktivně sahat po zbrani.Chytím jej za rameno a ve chvíli,kdy se naše pohledy setkají jen s vážným výrazem ve tváři zakroutím hlavou.Stráž se,na Conanův popud, omluví naší nové společnici a my vstoupíme do města a vykročíme k místnímu hostinci. |
| |
| Trochu se pujdeme rozhlídnout po městě, setkáme se později." řeknu ze sedla nemrtvýho koně a pak se společně se svým společníkem vyjedu podívat k mě již známé značce chrámu noci. ,,Tohle bude jedno z center pro uctívání. Lidi tu smrt maj hodně blízko." sou poslední slova co slyšej když se oddělim od skupiny a zahnu za jeden z rohů. |
| |
| soukromá zpráva od Nordik pro |
| |
| Za tu dobu, co byla vánice jsem nabírala co nejvíce sil, ale stále jsem myslela na Jupitera, který stál ve vánicí, „pouze“ s hrubou dekou. Blue mi celou dobu ležela po boku a zahřívala mne. Já ji jemně hladila po její stříbrobílé srsti. Když vánice ustala, úkryt se počal pomalu prázdnit. Měla bych tedy jít také. S opíráním o stěnu jsem se tedy zvedla, dala si přes rameno vak a šla ke svému milovanému koni. Když Blue vystřelila do čerstvě napadaného sněhu a začala do něj se zběsilou radostí skákat, bělouš zvedl hlavu a tichounce zařehtal. Věděl, že vyjdu i já. Došla jsem za ním a popleskala ho po šíji. Potom jsem mu vytřepala deku a přesedlala ho. Zlato.. vím, půjde se ti špatně a už jsi po té cestě sám unavený, ale prosím.. pomeseš mě? Stále mi není úplně dobře... Kolikrát mám pocit, že mi rozumí.. i když je to nepravděpodobné.. Kůň potřásl hlavou a já se na něj usmála a znovu ho poplácala. Vak jsem připevnila za sedlové brašny a sama se potom vyšplhala do jeho sedla. Nechala jsem mu volnou otěž, aby si s klidem mohl hledat tu nejschůdnější cestu, a jen jsem se houpala v sedle. Blue již vybila přebytečnou energii a nyní šla spořádaně za koněm. Prohlížela jsem si zmrzlou krajinu a čas od času se mi v mysli objevila cizí myšlenka... Jak jinak.. byl to Cross. Když se před námi objevilo město, stáhla jsem si kápi hluboko do obličeje a snažila se před strážnými vypadat co nejnenápadněji. Když se Conan začal s jedním z nich „bavit“, neubránila jsem se úšklebku.Společně s ostatními jsem poté zamířila k hostinci. Koně jsem ustájila v maštalích. Nalila jsem mu teplé vody a dala mu pořádnou dávku sena. Pak jsem mu na navrácení sil připravila do kbelíku oves, ječmen a otruby. To vše jsem zalila vroucí vodou a dala to Jupiterovi. Blue celou dobu ležela v seně a sledovala mě svýma bystrýma jantarovýma očima. Chvíli jsem se dívala jak bělouš dychtivě hltá každé sousto a potom jsem se odebrala za ostatními. Usedla jsem s k jejich stolu, kápi stále staženou.. nebylo by úplně vhodné, aby obyvatelé tohoto města zjistili co jsem zač. Objednala jsem si pečené maso. Když mi ho donesli, podstrčila jsem ho vlčici, která mi opět už samozřejmě ležela u nohou. Velice často pozoruji mě stále neznámou ženu. Ona si toho však jistě velmi brzo všimne. A mě nezbude než se jen pousmát, přičemž se v bledém světle zalesknou mé špičáky. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Jak mile jsi vešel dovnitř chvilku jsi se porozhlížel po chrámu když v tom k tobě přijde jeden z kněžích a začne k tobě mluvit. Jeden z bratru: Cožpak tu hledáš bratře? zdáš se být poněkud bledý a nevypadáš zrovna nejlépe. Jak ti mužeme zde v našem chrámu noci pomoci? Zeptá se tě a jen vyčkává na tvou odpověd. |
| |
| soukromá zpráva od Nordik pro |
| |
| Hero-Gath Tak nějak jsem ani nevnímal Nordika co říkal když odešel a jdu rovnou do Hostince. Jeho název hovoří za vše a proto sem se rozhodl si dát solené vepřové. Jak mile vejdu do hostince pár znašich už zabralo místo tak jsem si přisedl knim.... Jak mile přijde Hostinský a začne se ptát co si dáme jen se na něj podívám a objednám pro celí stul. " Určitě si dáme pivo, hlavně já mám na něj dost chut a Grimdal určitě taky co. Ha ha ha...A k tomu všemu pořadnej kousek soleného vepřový. Ostatní at si daj co chtěj." Podívám se na Andresu a jen tak tiše řeknu. " Dej si na co budeš mit chut, určitě jsi vyhládlá." Pousměju se a jen nedočkavě vyčkávám na svoji porci. Mezi tím si všimnu že nedaleko u stolu sedí pár podivně vyhlížejících pobudu co sledujou náš stul. Jen tak je přejedu pohledem a dál se jim nevěnuju ale jsem i tak připraven na vše. |
| |
| Hero-Gath "Přesně vystiženo, bývalí přátelé..taky už se nechali strhnout touhou po moci, ale pořád jim nedochází, že jsou jen směšní žoldáci." Odpovím barbarovi, když ho následuji dál do města, ten jejich šepot se mi vůbec nelíbí, ale již sme daleko a šum města ruší vše ve větší vzdálenosti. "A nenechají to své ponížení jen tak, budeme si muset dávat pozor." Dodám pochvíli, když se opět otočím ke Conanovi, než se ocitneme v ulicích města, nebo spíše pevnosti, nachvíli se zastavím a pohledem přelétnu cestovatele, kteří se pomalu ztrácejí v davu, abych je potom našla. To nebude nakonec až tak těžké, když je rovnou naproti hospoda. Úmysl zamířit na obhlídku uliček, aby zjistila, jak se za tu dobu změnily, zavrhne když se šero začne snášet nad městem, ani zde není v těchto temných hodinách bezpečno a ne že bych se bála, ale nehodlám na sebe moc upozorňovat, stačilo to divadlo u brány. Kápi pláště, pod kterým skryji jak zbraně, tak i cestovní brašnu si stáhnu do tváře a vkročím do hostince, mohli by si pamatovat, i když spíš by začali o duších zemřelých, které se vracejí na místo, kde strávily svůj život. A o to nestojím. Když usednu ke stolu, který obsadila část družiny, nechám si přinést korbel místního vyjimečného piva a vydatnou masovou směs s přílohou. "..někdy neškodí zavzpomínat na staré časy.." A pohledem skrytým v temnotě, si prohlížím spolusedící, než mě upoutá upřený pohled jedné z nich sedící naproti. Jen ji letmo pokývnu hlavou, načež se zalesknou až podivně prodloužené zuby v úsměvu roztažených rtech. ..báje a legendy pomalu ale jistě..ožívají.. |
| |
| Hostinec Jen co vlezete do hostince ste na sebe upoutali pohledy několika hostu v sále. tím že ste cizí a podivně vyhlížíte se na vás osazenstvo nemohlo nepodívat. Jak mile si usednete ke stolu v cupu letu je u vás Hostinský kteý je poděkud dost při těle. Dobrý den vážení vítejte v Hostinci u....Ehm par don mám špatnou pamět...A ano u Svatého Prasete....Co vám mohu nabýdnout? Jak mile ste si poručili objednávky hostinský jen přikyvuje a na Conanovu objednávkou se jen pousměje. Pán je znalec, taky koukám že pořádná hora takže to bude větší kus ano ano hned to jdu připravyt za chvilku vám moje dcera donese objednané pivo a víno....Snad na nic nezapomenu Hostinský odejde a po chvili se objeví jeho dcera z tácem plným alkoholu. Jak mile vám to rozdá na stul jen se pousměje a odejde z pět na své místo k pultu. Conan si všimnul několika podivně vyhlížejcích pobudu u protějšího stolu. Jak mile je přejel pohledem oni odvrátili zrak a začli si mezi s sebou něco šeptat. Ten jeden se podívá k vašemu stolu a jeho pohled míří přímo na Andresu. |
| |
| Po chvilce dřepění a pojídání sucharů mi tam uvnitř začne být trochu těsno a vyjdu ven. Bouře už ustává, venku vidím Glora, přez Špínu je hozená nějaká deka. Tvoje? Zeptám se Glora, po jeho odpovědi jdu kusek od věže, vychutnávám si prostředí a jeho atmosféru. Bílé ledové pláně všude kam dohlédnu, čerstvě navátý sníh a ledový vichr. Zachumlám se do cestovního hábitu. Krása. Krása? Vždyť je to tu strašný, vítr, zima, ale všechno je tu mrtvé. Je tu ticho, klid a vlastně máš pravdu. Já vím.... Poté vyrazíme na další část pouti. Špínu vedu za uzdu, Glorovu deku jsme na něm ještě necha. Celý incident u brány pozoruji s úsměvem a nevměšuju se. Špínu jsem zaparkoval v hostinských stájích, při odchodu si všimnu Kahlan jak připravuje svému koni krmení. No jo, on vlastně taky žere. Kdyby sis pořídil něco jako ten tvuj "mozek našeho úžasnýho oddílu" nemusel si se o to starat. Já se o něj taky starat nehodlám. V stájích zahlédnu nějakého místního pracanta, tak ho hned zaměstnám. Ukážu mu svého grošáka a řeknu aby se o něj dobře postaral, ten tak patnáctiletej kluk ví co má dělat. Když vejdu do hospody většina družiny už sedí u jednoho stolu a právě si něco objednávají. Já si sednu k jinému, člověk je vidí od rána do večera a to stačí. Sednu si k místním domorodcům a po vzoru kušišnice si objednám masovou směs, ale dám si k ní víno, červené. Jídlo i víno bylo vynikající, poručím si druhou sklenku vína a vychutnávám si ho. Hm ještě že ten elfí cosy měl u sebe peníze, od Conana jsem neviděl ještě ani vindru. Prý "peníze se nedávají předem" neboco to říkal. Všimnu si nepřáelských pohledů domorodců u ktrých sedím. Těkají očima z mích kumpánů na mě a takhle pořád dokola. Hmm tady se stejně asi platit nebude. Taky bych řekl. Ta hora svalů bez mozku to za chvilku nevydrží a celý to tady vytříská, tipoval byhc že mu ten trpaslík a hraničář pomůžou. Takže si s placením nebudem lámat hlavy. Hlavu... Mistrův dodatek mě rozesměje natolik že v ústech neudržím víno a trochu ho vyprsknu a předemnou sedícího bagouna, postavu má jak pdost podsaditý trpaslík, ale ve výšce by se mohl rovnat Conanovi. Jeho pupek by mohl soupeřit i s hostinským. Praští pěstí do stolu a něco zavrčí. Omlouvám se příteli, byl to nehoda. Víš podíval jsme se na tebe a prostě jsem to neudržel. Řeknu s pohrdavým úsměvem a levačkou zvednu sklenku vína, pravačka sjede dolů pod stůl. Bagou úplně supí, barva jeho pleti se začíná podobat mému vínu, kdyby to bylo možné kouřilo by se mu z uší. I jeho kolegy to nenechává v klidu Né vážně omlouvám se, ale to prostě nešlo. Řeknu a s sklenkou u úst se začnu smát. |
| |
| Cítím Pen i Kahlan, cítím jejich sílu, ta mi pomůže najít jejich místo pobytu. Mraky jsou nízko, ale jejich signál je silnější a silnější. Jsou pode mnou. Vrhnu se střemhlav dolů a vůbec mi nedojde, že by...Sakra...město... Naposlední chvíli zkusím zvednout let vzhůru,...ale pořádně se to nepovedlo. Zbořil jsem tři domy a když začaly obyvatelé vyděšeně vybíhat,...vzmohl jsem se jen na... Já nechtěl...Jenže to už volali po strážích,...rychle jsem se proměnil...však ono se to nějak urovná. Hledal jsem v davu příchozích nějakou známou tvář. |
| |
| Hostinec Sedim v hostinci a sleduju děnní kolem jak mile si při jídle Andresa rozpovídá a poví mi co jsou zač a že to nenechají jen tak jen na ní hodim menší usměv ke kterému prohodím pár slov. " Neni čeho se bát. jestli se chtěj porvat tak at radši počkaj až dojim....Nemám rád když mě někdo vyruší od jídla." Jen co to dořeknu a zakousnu se do dalšího kousku vepřového náhle mou pozornost upoutá Uru a jeho tlustej přítelíček. " U Croma....Jen něco řeknu a věci na sebe nenechají dlouho čekat." Řeknu a dívám se co se tam děje. Chvilku nechávám Urua abych z jistil zda se to vyřeší. Ale nějak se stále nic neděje jen tlusťoch je rudej jak rajče. Začíná dělat problémy a proto se postavím a jdu směrem knim. Jen pár kroku a stojím vedle Urua a začnu se ho vyptávat. " Co se stalo?.....A ty, radši si sedni aby jsi se neudusil máš každou chvili jinou barvu." Poslední slova řeknu na Tlusťocha a vyčkávám na Uruovo odpověd. Tlustoch je celí nesvuj a začne dělat problemy bouchne do stolu a začne něco říkat ale moc mu nejde rozumět. Když v tom se ozve rána a je to jako by se otřáslo celé město. Většina osazenstva včetně tlustocha vyběhli ven aby zjistili co se děje. Jen se podívám na ostatní a sleduju jejich výrazi. Hlavně ten Grimdaluv. Otřes spusobyl to že se mu vylilo jeho pivo. |
| |
| Hostinec Hned po tom co Uru vyprsknul na tlustocha vino se začal dost spouzet a dělat bordel. To co říkal ste mu nemohli dost rozumět jelikoš je celí nesvuj po chvili se ale uklidní a vrazí pěstí do stolu. Tlusťoch: Chcete to po zlim parchanti! Tak to uděláme po zlim. Bouchne do stolu a náhle se ozve další rána z venku a otřesy. Grimdalovi otřesy vylili pivo a ten dostal menší vstek. Jak mile se někteří začli vylidnovat z hostince aby zjistili co se děje, bylo tam o něco víc místa. Když ste vyběhli ven uviděli ste dva zžícené domy a další třetí dum bez střechy. Lidi z místního města se divili co se děje někdo začal křičet že to byl drak který se řítil na zem a někdo že to byl ohniví kámen z nebes. Začali se zbýhat stráže a vyslíchat všechny kolem. Ale Draka nikde nebylo ani vidět. Stráže začali všechny posílat z pět do práce a do svejch domovu a o zříceniny se postaraj dělníci. Okamžitě je začali svolávat aby dali vše dopořádku. Jeden ze stráží co byl na věži ale všechno viděl a okamžitě to šel nahlásit svému pánovi. Jak mile vešel do dveří, nalezl na podlaze mrtvého vládce města Hero-Gathu. Jen když chtěl ohlásit poplach už ho ve svích spárách měli Sillgorussovi muži. Voják kterého drželi se skoušel zbouzet ale náhle k němu přistoupil sám Sillgoruss a začal na něj mluvit. Voják se neměl k ničemu a tak mu jedním mávnutím ruky useknul hlavu. Strážného tělo se svalilo bezvládně na zem a všude po podlaze se rozlévala jeho krev. Sillgoruss se šel postavit na balkon aby se podíval co se děje ve městě. Králova Dcera Yasmina se postavila za něj a začala mluvit.  Yasmina: Tohle město patří ted vám muj Pane. Sillgoruss: Tak jako Ty a většina těch dalších měst které padnou pokud se nepodvoli mé moci a obrovské síle....Pokud se mi někdo bude někdy chtit postavyt....Zemře a jeho duše bude moje tak jako duše tvého Otce a mnoha dalších. Přislíbyla jsi mi věrnost....Tak doufám že bude vše tak jak má. Vracím se do svého sídla a ty tady na to zatim dohlédni. Zjistšíš co tu dělá Conan a ta tlupa která přišla snim. Pak mi pošli zprávu. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Mnich se na tebe podívá a začne na tebe mluvit. My tu vzíváme jen dva naše Pány. Sme skrytý kult noci a také přisluhovači samotného pána zla Setha. Pokud je to co říkáš pravda tak projdi dveřmi ve sklepení a ty tě dovedou k radě...Ale jestli lžeš vrátíš se z pět do pekla ze ktérého ty zdřejmě pocházíš. A věř že na to máme více než dost prostředku. O tvého sluhu se postaráme později. Ted jdi odpočin si a pomodli se. Pak jdi k radě. Jak mile jsi si vyslechl jeho řeč mužeš se jit k oltaři pomodlit a u felčara si nechat z hojit své rány a nabrat nové síly diky lečivím schopnostem které používají tihle mniši a kněží. |
| |
| soukromá zpráva od Nordik pro |
| |
| Cesta k městu Prodírám se sněhem, kterému nechybí hodně a byl by větší než já. Nijak mi to nevadí. Nemám přes sebe ani žádné kožešiny, jsem na zimu zvyklý. Spíš naopak, vykračuju si vesele, opírám se o sekyru a broukám si písničku. DOjdeme k bráně kde začnou páskovat strážní. Kupodivu Glor zaplatí, nechaj nás projít. Nebyla by to ale naše skupinka, aby se nestrhla ať už jenom sebemenší šarvátka. Conan jednoho strážnýho jednoduše složí a pokračujeme. Když kolem strážnýho procházím já, nahnu se k němu. BAF křiknu na něj, strážnej sebou cukne Hehehehé rozesměju se a zakroutím hlavou. Zařadím se vedle Conana Bejt to na mě, zeřezal bych je šechny. Co maj co vybírat prašule na poutnících? Ještě když viděj toho magora s kostrou... řeknu k němu a ohlédnu se. Stráže si něcou šuškaj Jó ty to nenechaj jen tak ušklíbnu se a vlezu do hostince. V hostinci přeběhnu s výrazem malého dítěte který dostal novou hračku ke stolu kde sedí Conan. Přisednu si, zrovna když objednává. To si piš že si dám chlape! A nešetři na mě hospodo! řeknu k hostinskýmu a začnu se smát Jó a to solený mi dej taky, to si nechám líbit mrknu na hostinskýho a pohodlně se opřu o židli. Když donese objednávku, promnu si ruce. Maso vypadá skvěle a dva maxi korbely se na mě přímo smějou. Začnu se ládovat a zapíjet. Uprostřed jídla, omastek a pěna tekoucí mi po vousech, se obrátím na Conana Maj to celkem dobrý. odříhnu si To pivko si nechám natočit s sebou, hehehé zasměju se a dál se věnuju jídlu. Když dojím dopiju první korbel piva a znovu se opřu o židli a ruce si dám za hlavu. Johohó, teď se dlouho nenapiju a až budu mít nevydržitelnou chuť, vypiju celej korbel najednou, to bude bašta! plánuju si vesele. Broukám si při tom pořád tu písničku. Nic jinýho než pivo se mi v hlavě nehoní. Zaregistruju spor mezi Uruem a hostinským. Nijak se nezapojuju, dál se těším na pivo. Když už mi sliny z chuti na pivo pomalu tečou po vousech, když už šahám po korbelu, hostinskéj praští do stolu. Zastavím ruku před korbelem a zvednu hlavu. To byla chyba, protože se z venku ozval další otřes a můj celý korbel piva se vyleje. S vykulenýma očima koukám na spadlý korbel. Ruku zatnu v pěst. Obličej se mi začne všemožně kroutit. Smutný, naštvaný, smutný, naštvaný. Zařvu, čapnu sekyru a s řevem začnu štípat stůl na třísky TO SE TADY TRPASLÍK ANI V KLIDU NENAŽERE? CO TO DOPRDELE BYLO? řvu pomalu se slzama v očích když štípu stůl. Když už z něj skoro nic nezbylo, přejdu se sekyrou na zádech k hostinskýmu co hlavu dám víc k němu To zvýším hlas a sekyru mu dám na hruď BYLO?! zařvu |
| |
| Hospoda Jak mile začne Grimdal štípat stul, všichni na něj hledité z udivem a představou o jeho šilenství. Jak mile začne ale vyslíchat Hostinského kvuli otřesu všichni ste zmlkli a sledujete děnni. Jak mile je hostinský pod palbou tří stále hlasitějších slov jen se podívá kolem a spatří rozštípaný stul. Hostinský: Stul, to byl muj stul.....A nevim co to bylo ale venku je prý pozdvižení...A mužete si sednou k jinému stolu. Pivo vám hned přinesu. Jak mile to dořekne jen se začne škrábat na hlavě a začne si sám pro sebe říkat několik vět. Hostinský: Co to jenom mohlo být?....A co jsem to chtěl a už vim přinést noví stul a pivo...Ale pro koho to bylo no donesu všem nikdo nepohrdne. Jak mile to dořekl začal se na hlavě škrábat ještě víc a chvilku se za ni držel pravou rukou a levou táhnul nový stul který vzal vzádu, kde skladuje sudy z pivem a medovinou... Stul byl sice menší než ten předešli ale oto mnohem bytelnější. jak mile začala jeho dcera uklizet třísky z rozbytého stolu už tam chuděra musela dotáhnout ten který hostinský přitáhnul ze zadní místnosti. Poté začal čepovat pivo a roznášet ke všem stolum kde někdo seděl. Venku Jak mile se začali občané scházet kvuli zbouraným domum. Začali si mezi s sebou šuškat o tom co to mohlo spusobyt. Crosse jakožto cizince zadrží stráž se slovy. Kde máš své společníky?! Až je najdeš doved Conana a Uru-Sairona do hradu. Čeká tam na vás Princezna Yasmína. Potřebuje svámy mluvit. Poté se seberou a odcházejí z pět na své stanoviště. |
| |
| Hospoda Při jídle mi neuniknou pohledy, které mě stále bodají do zad od stolu opodál, kam se pochvíli Conan ohlédne. Ten pocit, že nejste jen obyčejní hosté ve zdejším městě potom začne pomalu převládat, hlavně, když vás před časem vyhnali. S chutí pomalu dojídám porci, která jako obvykle rychle přistála přede mnou, aniž bych si všímala toho napjatého ovzduší kolem. ..vojáci jistě budou vědět kde hledat poutníky, kteří jin nepadli do oka.. Prolétne mi pochvíli hlavou, než se z ulic před hospodou začne linout nad městem křik a shon, který muselo způsobit něco nečekaného. Pochvíli odložím vidličku a zachytím Conanovo předloktí, které si opře o desku stolu a nakloním se k němu se slovy, tak aby je nezachytily nepovolané uši. K tomu mi nahraje i řev vztekného trpaslíka sedícího pár stolů dál, někde v místech těch nepříjemných pohledů, kam se pochvíli ohlédnu. Načež se Conan vzdálí, aby dal dopořádku nějaké další nedorozumění, které se stalo tamtéž. "Tak to vypadá, že se všude řídí heslem..škoda každého nespokojeného slova, které nemíří na hostinského." Poznamenám spíš pro sebe, když mi ten až histerycký řev rostrhne roztrhne bubínky v uších, jak jsem již delší dobu zvyklá na klid a ticho sněžné pláně. "Ale někteří spíš rádi něco rušnějšího.." Pokývu hlavou, než se vrátím k poloprázdnému talíři, kterému se bez dalšího rozptylování začnu opět věnovat. |
| |
| soukromá zpráva od Andresa F. la Cartéz pro "Ty neznám, ale vypadají na zdejší loupeživou smetánku, kterou si klidně strážní najímají, pokud je jim nějaká práce proti srsti, nebo potřebují informace, kde by stráž působila až moc nápadně." Sdělí mu svou obavu, než je nucen vstát. |
| |
| Prodíral jsem se mezi lidmi, z ničeho nic mi padla pevně kovaná rukavice na rameno. Ledová smr... kouzlo jsem nedořekl a zářivě modrou dlaň skryl zpět do kápě. Stráže říkali abych našel Conana, ale kde hledat? Hospoda...no jasně. Vydám se k nejbližší hospodě, skrz okno vidím jak Grimdal rozštípal stůl. Dveře se rozletí a já vstoupím. Hluk v hospodě utichl, kápi mám staženou hluboko do tváře, aby nikdo nemohl poznat o koho jde. Prý se zde skrývá barbar Conan a jeho přisluhovači, vystup a postav se svým zločinům. V státě, který zastupuji jsi odsouzen k smrti! Řeknu temně ale přesně rázným hlasem. |
| |
| Hospoda Když vstoupíme do hospody,sednu si do čela stolu,kde sedí trpaslík.Kápi nechám staženu do obličeje a vytáhnu odkaďsi dřevěnou dýmku a za pomocí svého tesáku začnu dokončovat její zdobení.Jsem uzavřen do sebe.Celý život žiji jako samotář a tak mi při permanentnim kontaktu s družinu začíná chybět soukromí.Věnuji se vyřezávání dýmky,když přijde hostinský a začne se objednávat pivo a jídlo.Gesty ruky si objednám obojí.Jakmile mi je donese,začnu pomalu ujídat kousky masa,když se ozve rána do stolu. To Uru vyprovokoval jednoho z místních,který se začal rozčilovat.Nevěnuji tomu přílišnou pozornost.Pak ale dojde k otřesu daleko většímu a já jen opravdu na poslední chvíli stihnu chytit svůj korbel s pivem,aby se nerozlil.Těsně před tím,než jej položím zpět na stůl,vytasí rozhněvaný trpaslík svou sekeru a s děsivým řevem se pustí do zpracovávání stolu u nějž jsme seděli.Vytřeštím oči a odskočím s korbelem v jedné ruce a tesákem v druhé,zatímco dýmka se již od druhého otřesu válí pod stolem.A jen sleduji talíř se svým jídlem,jak je nárazy Grimdalovi sekery vymrštěn vysoko do vzduchu. mm,neni nad to se najíst na mezi.. povzdychnu si v duchu,když sleduji zbytky stolu rozmělněného sekerou doslova na třísky. Ještě sem neviděl,aby takle malá skupina střízlivých dělala v hospodě takový rozruch.Trpaslík za chvíli odběhne směrem k hostinskému,já vložím tesák zpět do pochvy a sehnu se pro dýmku válející se mezi tím,co zbylo z dřevěného stolu.Začnu hledat svého psa...naštěstí zjistím,že sedí v blízkosti Kahlaniny Blue a jen s nechápavým výrazem pozoruje celou situaci. Několika mocnými loky dopiju své pivo a jdu se podívat před hospodu.Po cestě ještě narazím na drobnou dívku,táhnoucí nový robustní stůl,s kterým jí pomohu.Za chvíli už stojím před hospodou,kde je velké pozdvižení lidí sbíhajících se kolem díry v zemi a několika spadlých domů.Nacpu si do dýmky mimo vujčíku i krapet hašiše a v klidu opřen o stěnu hostince pozoruji dění,s věrným psem stojícím po mém boku.Po chvíli spozoruji Crosse a začne mi docházet,jak přišlo toto městečko k takové úhoně. Tvář mi rozjasní malý úsměv.Sleduji několik stráží,jak obestupují Crosse a tak vyklepnu dýmku a chci se vydat pěšinou k němu.Jenomže to už on kráčí mým směrem.Opřu se tedy opět o zeď hostince a znovu si zapálím.Když jde kolem,nejspíš si mne ani nevšimne pro svou,do obličeje staženou,kápi. |
| |
| Hostinec Jak mile se Uru uklidní a tlustoch u něho taky. No spš vyběhne ven a já se vrátim ke svému stolu abych dojedl jíslo. Jak mile se posadím jen pozoruju co se děje všude kolem, jak mile Grimdal rozšípe stul jen nad tím zavrtím hlavou. Jak mile ale vstoupí do Hostince zahalená postava a pod kápy se ozve hlas který mi říká že jsem odsouzen k smrti jen se podívám na stul naproti a vidim jak si ti co tam sedí začnou něco šuškat. Jak mile vstanu zachytí Andresa moji ruku a já se opřu a nakloním k ní abych zjistil co se děje. Po tom co mi řekla jsem se jen podíval na protější stul a na osobu co má zdřejmě co říct stojici ve dveřích. Podíval jsem se na ni a řekl ji tiše pár slov. Pak jsem se postavyl a stoupl si před stul zírajíc na osobu u dveří a začal jsem mluvit. " Na to že nevím kdo jsi. Nebo co chceš. Toho o mě víš dost. Ale řekni mi jedno. Za který zločiny bych se měl zodpovídat?" Zeptám se a stojim nehnutě před stolem s pohledem upřeným na osobu v kápy. |
| |
| soukromá zpráva od Conan pro Jak mile jsi mě zachytila vyslechl jsem si co jsi mi řekla a pohledem jsem přejel přez ty u stolu. Poté se k tobě naklonim se slovy a z menším usměvem. " Děkuju, snad nebudou problemy...A pokud ano drž se u mě. Nechci aby se ti něco stalo...Ale ten u dveří mi někoho připomíná. zjistím co chce.....Bud ve střehu." Podívám se na tebe a pousměju se. Poté se pomalu narovnám a jdu se postavit před stul... |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Tvá magie tu neni nic platná tady sme my a proti tvému nitru a všem tvím zbraním at už jsou jaká koliv. Se ubránime.... To mi věř bratře... Poté se odcházíš modlit k oltáři. Když jsi skončil z modlidbou zašel jsi za felčarem. Jak mile se ti začal věnovat asi po dvou hodinách jsi byl z cela fit a při síle. Jeho modlidby, tvuj klid a jeho sílná léčivá aura tě z cela zotavyli...Jak mile Felčar skončil jen na tebe pohlédl se slovy. Pár duší tě udrží na živu spoustu let...Ale to co děláš. Je jako by jsi se chtěl stát novím bohem....Bud opatrný na toco děláš bratře. |
| |
| Neuposlechnutí rozkazů, útěk z vězení, vražda kráovské gardy... Pokračuji ve výpise všech Conanovo hříchů, načež se mi u nohy začne prohánět Dark a povede se mu stáhnout kápi tak, že jsem prozrazen. No,...co mi zbyde, asi tě budu muset nechat na živu...bráško. rozesměji se a obejmu Conana. Tak jak jste se tu beze mě měli? Kde máš vůbec Pen? Rozhlédnu se po hospodě, jak všichni kdo nejsou z naší družiny nechápavě sledují. Kahlan věnuji krátký pohled...přeci jen stále nevím jak reagovat na její přítomnost a na vše co o mně ví. Hospodo, ale jedno víno bych uvítal. Povím směrem k hostinskému. |
| |
| Hostinec Otočím se směrem ke dveřím, kde se objevila nějaká až moc smělá osoba, vyřvávající na celý hostinec něco o Conanovi. ..tak tohle nám určitě ještě chybělo..přitahovat pozornost všech individuí zdejšího podsvětí.. Prolétne mi hlavou, když si osoba dál vyřvává něco jako obvinění, než se z ní nakonec vyklube ten chlápek, co ho viděla ještě předtím, než se dostali do zříceniny. Vypadá to, že se ještě zdržíme, když si objednal víno a tak začnu v klidu dojídat, občas zaslechnu nějaké úryvky hovorů kolem, které nevypadají nijak radostně. |
| |
| Cesta k městu Sotva bouře přestane vyjdu s ostatníma ven. Bohužel musim zase do zimi.Že sem se na to všechno nevykašla a nezůstal doma.Nemusel bych se brodit toudle hosrou sněhu.Dyď se v tom ani nedá chodit. Dojdeme k bráně kde začli být menší potíže.vykouknu z řady co se děje a koukám, že Glor co si platí.v tom ale koukám, že se do toho zapojil i Conan sice, že trošičku jinak než Glor ale taky to stálo za to.Zařadim se za Grimdala a hned poněm se sehnu ke strážnýmu a poplácám ho po tváři. To bude dobrý dej si na to led. usměju se a pokračuji směrem do hostince kde si najdu odlehlé místo někde od ostatních.Jak mile se hostinský uvolní obědnám si něco zkromnýho abych se nasitil a napil.Dyž mi to přinese s chutí se do toho pustim ale nemohla mi ujít hádka mezi hostinskym a Uruem.Moc si toho ale nevšímám a dál se cpu dokuď jeden z nich praští do stolu až z něj začnou lítat třísky.V tom sem se začal zajímat. Koukám, že neni místo kam by jsme mohli vejít aniž by se něco stalo. V tom se ozve venku raná a mé tělo zaregistruje lehký otřes.vyběhnu ihned ven za ostatními abych zjistil co se děje.Podivim se nad rozbitými domi a nenápadně okrádám nic si nevšímajíc lidi koolem mě, kteří sou udiveni co se stalo. |
| |
| Hostinec - Stul na proti Jak mile Conan objedná pivo jeden z protějšího stolu který vás i se svojí bandol delší dobu pozoruje popadnul pohár který zrovna Hostincký nesl. Než se ale stačil z poháru napít stál u něho už Conan a řekl pár slov. V tom se ale postavyl zbytek osazenstva a jeden znich měl dost co říct. Gornik: Myslíš si že ta děvka je tvá přitelkyně co?! Tak my ti nejsme na tohle dost dobrý?! Zbal se ty i ta tvoje chátra a zmizte....Tu děvku nám tu mužeš nechat pro pobavení co chlapci. Ha ha ha... Celou dobu se dívá na Andresu. To ale Conana dost vyprovokovalo a vrhnul se na něj přez celí stul. Jak mile Gornik dostal několik ran vrhli se na Conana ostatní a vypadalo to že jsou v převaze. |
| |
| Hostince Jak mile zjistim že je to Cross jen se pousměju a poplácám jej po zádech. Jdem si sednout společně ke stolu a on si přisedne k Pen. Sleduju jak se Andresa dívá na muže na proti a jen se k ní naklonim se slovy. " Jestli máš ještě hlad tak si něco dej....Hospodo pivo pro mě a mé přátele." Jak mile to dořeknu cházka která sedí naproti se jen začne smát a jeden znich se postaví a začne něco mumlat o tom že je dobrý udržovat přátelský vztahy a popadne jeden pohár co nese zrovna hostincký. Jen se postavím a než by se stačil napít chytnu mu ruku i z pohárem. " Ty nejsi a nikdy nebudeš muj přitel....Ten pohár nebyl pro tebe. Ale pro moji přítelkyni a mé přátelé." Pohledem se natočím na Andresu, Crosse a ostatní. rukou mu stále držím tu jeho aby se nemohl z poháru napít. V tom se postaví ale ostatní a jeden řekne přiliš mnoho slov na to aby mě vyprovokoval. Skočil jsem přez stul a vrhnul jsem se na toho jenž mluvil. Dostal ránu a dalších pár ran bylo směřovaných jeho hlavou o stul. Popadnul jsem jeho levou ruku stočil mu ji za záda a silnou ranou jsem ho párkrát udeřil mezi lopatky. Poté jsem chytnul jeho hlavu a dvakrát mu sní praštil o stul. Zahodil jsem ho ale v tom už na mě skočilo pár jeho kumpánu. Dva mě drželi a další mě začal mlátit. Vší silou jsem je stáhnul k sobě a jak jsem zatáhnul jejich hlavy se střetli a oni se začali motat. Ten co mě párkrát praštil dostal pěstí mezi oči a než stačil udělat něco dalšího chytnul jsem mu hlavu a ta se střtla z mím čelem. Jen jsem se oklepal ale v tom už mi vyseli na zádech další dva co mě wsvalili na zem. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Sedíš v hostinci a vše z napětím sleduješ...Jak mile ti hostincký donese tvé objednané jídlo a víno necháváš ho chvilku ležet a sleduješ co se děje. Jen chvilku nepozornosti a mužeš vidět malého chlapce jak se ti snaží z talíře vzít kousek masa. Jak mile ho přistihneš kousek mu dáš a chlapec odejde z poděkováním a usměvem na tváři. Poté se pustiš do jídla a stále sleduješ šarvátku a děnní v hostinci. |
| |
 | soukromá zpráva od Rosa pro Pozoruji ostatní stoly. V koutě sedí skupinka osmi chlapů. Vyzbrojení jsou všichni podobně. Jeden a půl ruční meč, k tomu dýka. V čele stolu seděl nejspíš jejich velitel. Na lavici vedle sebe měl položenou kuši. Ti chlápci vypadali jako profesionálové. Nejspíš vysloužilí žoldnéři. Jedu dál. U dalšího stolu sedí párek podnapilých, páchnoucích lidí okolo kterých se motá párek místních šlapek. Podívám se na skupinku chlápků, kteří se pořád ještě rvou. Cizí bitky mě moc nezajímají.... |
| |
| soukromá zpráva od Nordik pro |
| |
| Hospoda Když se objeví ten chlap ve dveřích, beru pevně do rukou sekeru. Když se z něj vyklube dráček, začnu se chechtat Johó, ten nás dostal všecky! pomyslím si a přejdu k Andrese. Dámo, vypadá to, že ste další člen naší divný skupiny uchechtnu se, je jasný že to nebylo myšlený zle Tak mi dovolte, abych se vám představil. Grimdal, Grimdal Železná Pěst! na důkaz železné pěsti se praštím do hrudi Jakmile dokončím své představení, přisednu si ke stolu, naproti ní. Když začne Conan vyvolávat pivo pro své přátele, projde kolem mě hostinský, jde vidět jak se mírně chvěje. Doufám že patřim mezi tvý přátele ptám se se smíchem když si beru korbel Jináč, ten stůl zaplatim při odchodu pošeptám k hostinskýmu a mrknu na něj. V tu chvíly na Conana někdo začne řvát. Ten ho chytne a halekat začne i další vožrala. Strhne se zatím jenom šarvátka. Kopnu do sebe pivo a zařvu Johó! Už du na vás! to už se na Conana valí několik lidí. Vyskočím na stůl vedle něj a začnu rozdávat kolemjdoucím mohutné pěsťovky. A proto sem Železná Pěst! zařvu na chlápka kterýho držím pod krkem. Na důkaz mu na obličeji přistane má těžká rukavice a můj cíl upadne do bezvědomí. Na conana jich je moc. Seskočím. Do jednoho kopnu že se převalí na záda za Conana. Ten už se chvíly nezvedne. Jeden hubenější sviňák se na Conana sápe aby ho bušil do hlavy. Čapnu ho za triko a mrsknu s ním s řevem do lokálu. Bohužel přistane na jednom slabším stole, kterej se, jak jinak, rozbije. Hups! zařvu se zostuzenym xichtem Já to zaplatim! zařvu na hostinskýho, když mě přetáhne nějaká korba nohou od toho stolu po hlavě. Zavrávorám a opřu se o zeď. Už na mě znovu běží Sakra! řeknu si pro sebe, nejsem schopnej nic udělat. |
| |
| Hostinec Když jsme dorazili do hostince první co sem udělala je bylo že sem šla nahoru do pokoje a dala si koupel byla sem tak unavená že sem si to musela užít dokud tu jsme, byla sem na tom celkem špatně stesk co ve mě rostl po mé lásce bylo velká ani z lidmi ze skupiny jsem moc nemluvila až mi to bylo celkem líto, nějak sem nevěděla co dál. Zjistila sem že bez Crosse jsem jako by jen půl. I Dark byl celkem smutný ale lítal většinu času kolem Conana a Kahlan. Jsem pod vodou když slyším škrabat Darka na dveře a já se podívam na něj a hned vylezu ven a pustím jej. Conane co zase tam provádíš? to je hezké někam přijdeme a hned problém,ach jo Přivřu dveře a obléknu si černé uplé kalhoty a tilko a kozačky, svou dýku si zavažu kolem stehna a jednu dám do boty a jdu pomalu dolů. Když jdu po schodech a vidím tu zpoušt zahlednu Crosse. Nevím zda jsem štastná nebo se mám na něj zlobit že mě tu tak dlouho nechal sám. Stojím tam opřena o sloup a ruce v bok, kdežto Dark kolem Crosse pobíhá. |
| |
| Celou dobu jen tak v klidu seděla u užívala si krmení své ilované Blue, když se k vlčici přiloudal i Glorův pes, nenechala jsem ho hlady. tadé dostal pořádný kus masa. Pak, ale společně s Glorem odešel. Gimlimu rozlili pivo a on začal neurvale vyrábět ze stolu třísky. Jen jsem se i s talířem, který jsem jen tak tak cyhtila odsunula. My prostě nenápadní nikdy nebudeme... Pousměji se pro sebe a tím jsem myslela i chování Urua, které mě dosti překvapilo. Čekala bych to od kohokoli jiného, ale od něj? Další rána, tentokrát z venku. Někteří jdou ven obhlédnout co se děje, já dále setrvávám na míste. ve skrytu duše možná tuším, kdo se k nám vrací. Mé doměnky se potvrdily s polečně se zahalenou postavou, která vešla do hostince. Cítila jsem jasně jeho přítomnost. Zatím mě to dost děsí.. A ještě k tomu mě překvapil. Když mluvil ke Conanovi, jen jsem na něj nechápavě hleděla a Blue mi mezitím neurvale sežrala poslední maso z talíře, který jsem měla v klíně. Pak se však všechno vyjasnilo a i na mé tváři se objevil usměv. Jenomže další problémy na sebe nedaly dlouho čekat. Hospodská potyčka je tady a s ní klasické mlácení hlavami o stůl, ničení nábytku a těl. Vzduchem se line vůně krve z tržných ran. Mám co dělat abych se ovládla. Přecijen tod toho nepříjemného zážitku jsem nic nepozřela. Blue snad jakoby to věděla, mě kousla do nohy, když už jsme sama nad sebou ztrácela kontrolu. Rychle jsme se propletly nezi rváči a zmizela venku slopečně s vlčicí. Opřela jsem se o stěnu jednoho z domů a ztěžka jsem odděchovala, rukou jem se držela va zrk a nehty si vrývala pod kůži. Po chvíli jsem se konečně oklidnila. Sehla jsem se k vlčici a pohladila ji po její sametové srsti. Děkuji ti, přítelkyně Když jsem k ní byla sehnutá, oblízla mě o obličeji, čímž mi vyloudila úsměv na tváři. |
| |
| Čekám že každou chvíli dostanu ránu od pupkáče naproti mě, namísto toho se zvedne Conan a něco mu řekne. Pupkáč se naštve ještě víc ale odhodlání k akci se mu vytratí. Stejně tak se vytratí můj úsměv. Ách jo on se nehcce prát. No a ty snad jo? Nevím, je tu nuda a ta jeho držka mi je vážně k smíchu. Z úvah nad dalšímy činy mě vytrhne rána zvenčí, ruka pod stolem sebou trhne a na okamžik je vidět že v ní držím svou dýku, namířím na vchod, ale nic se neděje. Polovina hostince i s pupkáčem běží ven, dýku opět schovám pod stůl. Grimdal se rozčílí a já se nedivím, trpaslíci už jsou hold takoví. Koukni na něj, opice v železe, ale sílu má to se musí nechat. Mě nevadí, alespoň se nenudím. První vlna zvědavců mezi nima i někdo z nšich se vrací nazpět do hostince, pupkáč nikde. Zato sem vejde nějaká zahalená postava a chce zatknout Conana. Bohové, vidíš ten jeho zaraženej výraz? Ten tupec nepozná hlas svého kamarádíčka. Vždyť je t ten drak, nebo co to no, koukej! Vážně byl to Cross. Conan se rozradostní a obědná rundu, já stále usrkávám své víno a vše pozoruju od jiného stolu. Nějakej potížista našeho Conana provokuje. No jo já to říkal že to tu ten tupec vymlátí. A mistr měl pravdu strhla se nefalšovaná hospodská rvačka. A ten chlupatej skřet s ním. Těm dvoum to celkem jde, nechci se do toho zapojovat, v pěstním souboji jsme nidky nevynikal. Ale když se od mého stolu zvedá jeden pobuda s nožem, nedá mi to a nohou kopnu z židle do stolu tak, že mu stůl odrazí nohy. Stůl byl ale dost těžký, takže jsem i s židlí padnul na záda. Tím jsem na sebe upoutal pozornost. Sotva vsanu už vidím jen pěst nějakého domorodce. Rána nedopadla. Conan mu praštil levačkou zeshora do ruky a loktem na té samé ruce mu dal do obličeje. Kývnu hlavou na znamení díku a odstoupím ke stěně. Všimnu si Kahlan která vybíhá z hostince ven. Najednou se u mě objevíé trpaslík s rozmlželým pohledem a za ním se řítí někdo s nohou od stolu. Zastoupím mu cestu a dýkou, kterou ještě stále držím v ruce, mu jedním ladným pohybem proříznu krk. Rána není moc hluboká, takže žádný úžasný gejzír krve není vidět. Dotyčný se chytne rukou za krk, mezi prsty protéká temně rudá krev a s vykulenýma očima mi padne k nohám. Jooo takhle se na ně musí. Kam se hrabou korbely a dřevo na pořádnej řez čepelí. Tohle jsem asi přehnal. Pohlédnu na trpaslíka, vzpamatoval se dost na to aby to viděl. Chviličku stojím zaražený nad v křeči se zmítajícím mužem, pak čapnu svůj vak a rychle vyběhnu z hostince ven. Rozhlížím se po upírce nebo její vlčici. |
| |
| Uklidnila jsem se a usmívala se na vlčici. Pak však přišla další velmi výrazná vlna pachu, který mne opět dostal do tranzu. Opírám se o stěnu hospody. To byla ta chyba. Opět mám přerývaný dech a mé oči ještě více potemní ač by se zdálo, že to již není možné. Bohové, to ne.. Nesmíš se vydrat na povrch.. Musíš zůstat uzavřena v cele mého nejhlubšího podvědomí... Tentokrát mi ani silné kousnutí vlka nemůže pomoci. Všimla jsem si Urua, který vyšel z hospody a nyní se rozhlíží okolo. Nevím o co mu jde, ale doufám, že ho nenapadne jít za mnou... Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející úplnou prohru. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. Až projde a zmizí, otočím se a podívám, kudy šel. Tam, kudy šel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já... Už ani neví ko mne to kdy naučil, ale pevně doufám, že mi to alespoň z části pomůže. Bojím se totiž.. bojím se, že se ve mně probudí netvor. Netvor, který nebude k zadržení... |
| |
| Spolu s Pen si sedneme, když hospodský donese víno, zašeptám jen: Lásko, velmi se omlouvám, ale já,...musel jsem odletět, jinak bych déle nevydržel, ale neboj, teď už tě neopustím. V hospodě pod zjevným přičiněním Conana se schyluje k bitce. Nejprve si toho nevšímám, ale když jeden chlap odhozený z hloučku kolem Conana dopadne na stůl, zlikviduje svým pádem láhev vína, obě sklenky i to co se dalo nazývat jídlem, dost mě to naštve! A DOST! Po místnosti se začne v mžiku rozlévat chlad, který obestoupí i ty nejvroucnější v bitce a rázem je trochu klidněji. Podívám se na zbytek té naší bandy. Myslím, že zdejší násoskové už byli na odchodu.Celá banda, která se pustila do Conana a ostatních se začala zvolna klidit z hospody. Kahlan? CO TO??? Tenhle pocit neznám?!!! Co to sakra je??? Rozhlédnu se po místnosti a hledám Kahlan, i když vím, že už tam není. Povolil jsem ledová pouta kolem svých přátel a je na nich vidět, že jim to zjevnou radost neudělalo. Přátelé,...v tomhle městě je jen jeden hostinec a já se chci vyspat na teplé posteli. Takže se omlouvám, že jsem použil svou magii proti vám. V celé hospodě zůstal stát jediný stůl, u kterého před tím seděl nějaký žebrák, který se také raději zdekoval. Dojdu k hostinskému, na jeho pult dopadne měšec plný zlatých mincí. Hospodo, celý měšec je tvůj, pokud nám přineseš jídlo, pití, přespíme a do rána nás nikdo z místních nebude rušit. Na hospodským bylo vidět, že z toho sice nemá radost, ale obnos byl dost velký, aby pokryl jeho zklamání. O chvilku později už se hospodou proháněl a nosil před nás lahůdky jako kachničku, jehněčí hřbet a další pochutiny. Ve dveřích se ukázali dva příchozí, ale hospodský se o ně ihned postaral omluvou, že jde o uzavřenou společnost a doporučil jim nedalekou nálevnu ve sklípku u zlaté hroudy. Jen já se nějak nemůžu zbavit pocitu, že tím použitím magie proti vlastním přátelům jsem asi zkazil více než si umím představit a Conan mi to svým naštvaným mlčením dával jasně na jevo. |
| |
| Hospoda Během svého pokuřování si všimnu,že jsem úplně opoměl vyřezat spodek dýmky.Vyklepnu popel a odeberu se zpět do hostince.Posadím se celkem bokem ke stolu s kápí staženou a začnu dodělávat na co jsem zapoměl.Po chvíli přede mne hostinský automaticky postaví korbel a já se dám do pití.Mám celkem sucho v puse po hašišové dýmce. Kolem se začala volně rozbíhat hospodská vřava.Dál si nevšímám okolí a věnuji se své dýmce,dokud ke mně nepřistoupí jeden z místních štamgastů.Všimnu si jej kvůli odpornému puchu vycházejícímu z jeho úst a tlapy,kterou se opřel o stůl v mém,kápí omezeném,výhledu.Něco mi řiká,ale já ho nevnímám. Ten člověk si snad neuvědomuje,že mám v ruce nůž..?!.. Slyším vrčení mého psa vycházející zpod stolu.Zamlaskám na něj,aby se uklidnil.Muž se ale nejspíš domnívá,že to bylo na něj a tak do mě druhou rukou strčí. Vážně si neuvědomuje,že třímám v ruce nůž.. pomyslím si a přišpendlím jeho,o stůl opřenou,ruku ke stolu svým tesákem.Zařve,já vstanu,shodím kápi a pošlu mu pravačkou vší silou jednu ránu zespoda na čelist.Udělá několik kroků vzad a spadne na znak.Kombinací jeho váhy a ostrosti mého tesáku vypadá jeho zkrvavená ruka jako rozvětvující se větev jabloně.Zahlédnu Kahlan,jež spěchá pryč...nejspíš tuším proč.Krve je tu opravdu hodně.Jednou rukou se opřu o stůl a snažím se přes něj ladně přehoupnout,ale to už se dostaví účinky hašiše v kombinaci s místním pivem a já tento rádoby ladný pohyb jen tak tak ustojím.Než se ale vzpamatuju,přilétne mi na levou tvář pěst nějákého mastodonta a já chytím druhou o zeď,o kterou se opřu,což zabrání mému sesunutí se na zem.Jsem zpomalený a čekám další ránu,která ovšem nepřijde.Když se mi rozjasní pohled,vidím svého psa,jak stojí na stole a toho velkého chlápka drží v šachu svejma vyceněnejma zubama.Docela jsem se probral a tak se rychle přesunu k němu a jednou,na nos mířenou,hlavičkou ho pošlu k zemi.Vidím však Urua,jeho napůl zděšený výraz a muže valícího se pod ním v kaluži krve. Tohle už je moc!.. pomyslím si a hbitě a obratně se přesunu k němu,kde zjistím prořízlé hrdlo. Bitka je jedna věc, bezdůvodné zabíjení však jiná.. kleknu k neznámému a věnuji Uruovi jeden výmluvný pohled.Utrhnu kousek hadru,nasypu do něj jednu sušenou bylinu a obmotám mu to kolem krku.Pomohu mu vstát a ukážu mu dveře.V tu chvíli se ale můj pohyb opět zpomalí,okna se i zevnitř pokryjou kresbou mrazu a od pusy mi začne stoupat pára.Začne mi být celkem zima a ztuhlý pozoruji zbytek místních opouštějících hospodu..někteří si drží zkrvavená ústa,jiní oko,pochroumaná záda,anebo kulhají.Vypadají jako vojenští mrzáci po právě prohrané bitvě. |
| |
| Hostinec Sednu si vedle tedy Crosse a začne se mi omlouvat tak jen přikyvuju nijak moc neříkám, jen koukám kolem a nijak se moc nezapojuju vidím jak Kahlan odchází že je asi víc rozrušená než by chtěla a pak se do toho zapojí i Cross mala smršt co sem pustí je vic jak chladný. Citím ale že je něco jinak on je jiný. Dívam se na něj ale vidím že nehledá mě ale tu co tu není jen kouknu na Darka se slzami v očích a pak vidím že se snaží hostinckému vysvětlit a omluvit se za tu spoušt co tu kluci způsobili. Hladím Darka a jen občas kouknu na něj, nějak citím že to co citil ke mě už neni jediné co cití. Proto se zvednu a jdu ven co budu zde dělat když nejsem ta co vyhledává. Dark s tím nějak nesouhlasí ale já jej nijak nevěnuju pozornost a zavřu i za ním dveře a sama se jdu sednout k vody co tudy protéká.Sednu si a přitáhnu si k sobě nohy a zklopím hlavu, mezitím Dark knučí u dveří a kouká po Crossovi a občas k nemu doběhne a trhá ho za nohavici a beží zpět ke dveřím. Ach jo to sem se dopracovala tak takhle sem nemyslela že zkončím.. |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro Lásko, co se to děje, co je to s tebou? Nepochybuj o mé lásce k tobě. Já, vím že se mnoho změnilo, necítím se být tím koho jsi milovala, snad je to tím zlým počasím, snad je to tou proměnou, ale věř mi, že za nic na světě tě nechci ztratit. Miluji tě má lásko!!! Po tváři stekla slza a proměnila se v led, který odvál vítr. Pen, prosím, nesmím o tebe přijít. Jsi to jediné co mě na tomto světě těší. Sednu si k ní a obejmu jí tak, aby nebylo vidět slz, jež kanou z mých očí. |
| |
| Hostinec Jak mile se do bitky vloží i pár z našich jen je pousměju v tom nejlepším ale Cross všechno téměř zahltí chladem a je konec. Jen se postavím na nohy a z hluboka dýchám a vydechuji oblaky jemného mrazivého dechu. Pára která mi jde od ust za chvili opadne a hostincem se zase začne linout teplo. Jen se natočím na Crosse a otřu si krev na puse. Pak dojdu ke stolu a vezmu si kožešinu kterou přez sebe hned hodim a na záda si připevním meč. Dopiju pivo a odcházím ven z hostince. Zastavím se před odchodem u hostinskýho a jen mu hodim pár mincí abych mu zavřel tlamu. Vyjdu ven a nadechnu se čerstvého vzduchu. Je již noc a já se jdu podívat po městě co se tu kolem všechno děje. Všimnu si z řícených domu a řemeslníku jak pracují...I když je noc tak se od práce moc netrhnou. Všimnu si balkonu který je na hradě jak z něj de světlo. " Tady asi nemuže někdo spát" |
| |
| Hostinec Vcelku by mě zajímalo, co pár pobudů poznamenalo, když po nich barbar skočil doslova šipku přes desku stolu, která se z rachotem zřítila .. hmm, že by něco nepěkného? To je víceméně jisté, ale není vhodná chvíle to teď rozebírat, když začíná jít do tuhého, sleduju znechuceně první těla řítící se k zemi, pomalu vstávající a řítící se opět na Conana s další nabitou silou a vztekem, který nemá obdoby, další dobrodinci, jako výbušný trpaslík, který se mi představil jako druhý do této doby..po třískách, které pod sebou zanechal se pustil barbarovi napomoc, pochvíli se zapojil i ten podivný většinu doby zamlklý půlelf. Slečna s na můj vkus až moc dlouhými zuby si to zamířila urychleně ven z hostince. ..hmm..tak to je nejpodivnější tvor, který se vymyká dosavadním bájím a legendám, kterým se zde věří.. Ještě chvíli sleduji zavírající se dveře, než svou pozornost opět věnuju vřavě uprostřed hostince. ..pánové, pánové..takhle se nechat zřídit obyčejnými opilými pobudy? Pokývu nechápavě hlavou, než vstanu a přesunu se k jednomu nechutnému chlápkovi, který chtěl využít náhlou a jen chvíli trvající malátnost trpaslíka, opírajícího se o stěnu. To se nedělá násosko.. Upozorním tvora, který snad ani nemůže být nazýván člověkem, jak vypadá a bez dalších okolků mu přistane má pěst na dolní čelisti, čímž se odporoučí k zemi. ..pár týdnů nikoho nepraštím a už sem vyšla ze cviku.. Zamručím si pro sebe a mnu si naražený hřbet ruky, potlačujíc bolestnou grimasu, ale hlavně, že rána přinesla nějaký účinek. Celou tu maškarádu zkaží onen drak, který se objevil zpátky a hospoda se pomalu vyprázdní, i z naší skupiny tu nezbylo mnoho lidí. Přemýšlím, že se taky půjdu nachvíli ztratit do temných zákoutí zdejšího města a zamířím do horní části hostince, abych složila věci do jednoho z pokojů, který má vhodný výhled do středu města.Všechny věci kromě pláště a meče, které beru s sebou nechám na posteli a otevřu okno, kterým dovnitř vnikne mrazivé ovzduší, natáhnu si kožené rukavice a když za sebou okno přivřu, pustím se po střechách domů do temnoty nad městskými ulicemi směrem k hradu, je tam ještě jeden nedořešený problém. |
| |
| soukromá zpráva od Penelo pro Miluješ ale já už nejsem ta co vyhledávaš o to jde, tahne tě to k ní ja to vidím i Dark to cití věř že to jde vidět, ja tě taky miluju ale tohle já neunesu, vědět že vedle tebe ležím ale tvé myšlenky že miří k jiné. Zklopí hlavu aby si na ní neviděl a tečou ji slzy Dark si ke mě lehne ale kouká na něj. Protřu si očka a kouknu na něj. A ty mé ale nechci být ta druhá, když ty si uplně jinde. Co by si dělal kdybys mě tu nenašel hmmm? nechal si mě tu jen tak samotnou ve strachu co s tebou je, byla sem jak tělo bez duše. A ted nevím zda to co citíš je právě u mě a né u jiné Řekne se strachem v hlase a jen se zadívam do vody a plače. Jak mam žít s pocitem že |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro Políbím ji dlouze na tvář. Jak sis mohla myslet, že by mezi mnou a Kahlan něco bylo? Zachránila mi život, za to jí vděčím, někdy jí to snad oplatím, ale tím to hasne. O tom že ve skrytu duše cítím to co cítí ona mohu zatím pomlčet. Miluji Pen a nechci aby se trápila takovouhle hloupostí. |
| |
| soukromá zpráva od Penelo pro Tady nejde o to kdo se ti líbí ale co citíš víš Koukne na tebe a jen si utře oči a pak se jen kouknu na Darka a zpět na něj. Já sem taky jí vděčná že ti zachránila život, ale jak si řekl je to zvláštní a nevíš sám měl by sis urovnat asi myšlenky a já zatím pujdu z cesty. At můžeš přemýšlet jak to vlastně je. Vstanu a vidím že Dark leží pořád na stejném místě a jen pokynu hlavou že má zůstat, já si jen posbírám své věci ze země. |
| |
| Hostinec Když se proberu pohlédnu na Urua. Díky chlape! zařvu na něj a vrhnu se po dalšim násoskovi. Obstoupí mě chlad, pěst se mi zastaví těsně před vystrašenou tváří nějakého tlusťocha. Áááále, jen chloupek! zašklebím se a pak mi dojde že se něco stane. Z úst se mi line pára, přemýšlím co se děje. Ten mráz by mi nevadil, ale ta magie... To kouzlo ustoupí, je mi jasný že to byl Cross, už podle hlasu. Přejdu ke Crossovi A...Ale, to, to nemuselo bejt né... kouknu na něj se smutným výrazem Bejt to někdo jinej tak...ale tohle je dráček, a je to kámoš...no aspoň Conanův kámoš a Conan je jedinej komu tu věřim....taky vlastně jedinej koho tu znám... uvědomím si Rozhlédnu se, všimnu si podříznutého chlápka, poznám z něj toho co po mě šel Ouha, to já ne! zakřičím na svou obhajobu, popadnu korbel a jdu k hostinskýmu. Vypadá dost vystrašeně, ani si mě nevšiml Obrátím oči v sloup a zařvu PIVO, HOSPODO hostinský načepuje, mezitím se podívám z okna. Schyluje se k noci, šáhnu do koženého "baťůžku" přidělaného vzádu na opasku, vytáhnu z poloplný měšec To ti určitě bude stačit na celovečerní přístup k soudku ukážu k sudu v rohu za pultem Dneska neusnu... dodám ještě. Popadnu korbel a jsem na cestě ven, nahmatám v koženém baťůžku dýmku. Nikoho neznám proběhne mi ještě hlavou, v hospodě vyhledám Glorra, všiml jsem si že měl taky dýmku společný zájmy dělaj přátele, navíc je to jen půlelf... trhnu ramenama a přejdu k němu Já, já chtěl sem se zeptat, jestli nemáš navíc ňákej tabák...a třeba si nešel ven zakouřit? vysoukám ze sebe a trochu se zašklebím, jestli toho nechci moc |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro Hlavou se mi ženou temné myšlenky, jak sleduji Pen, když si zbírá věci. Ochlazuje se,...hodně se ochlazuje. Daleko více, než v hospodě. Potok je za několik okamžiků zmrzlý až k prameni. Lásko, neodcházej prosím, nenechávej mě tu. V očích září modré plameny smutku. Potřebuju tě tady! Kolem nás začal zuřit blizard, který rostl, vše je to ze smutku. |
| |
| soukromá zpráva od Penelo pro Já nevím co dělat je to prostě těžké stát vedle tebe když myslíš na ní Kouká na tebe a hodí si věci na ramena a smutně na tebe dívám a když vidím co se děje kolem tak dojdu k tobě a obejmu tě, snažím tebe i sebe uklidnit. Polložím si hlavu na rameno a pustím na zem věci, které jsem měla v rukou. |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro Miluji tě lásko. Špitnu jí do ucha a pevně jí držím kolem pasu. Počasí se začlo uklidňovat... |
| |
| soukromá zpráva od Penelo pro Sice nevím co bude dál ale jedno vím já ho strašně miluju ale také vím že než bych měla stát mezi něma dokážu odejít. A já miluju tebe tak na to prosím nezapomeň ano? Zahledím se na něj a pak na věci na zemi a zas na něj, bojím se že to prostě dopadne jak si myslím a bude to tak víc bolet. |
| |
| soukromá zpráva od BlueCross pro |
| |
| soukromá zpráva od Penelo pro Při tom sem se mu pak podívala do očí a chtěla z nich něco vičíst ale nějak to nešlo nevím na co myslí ale doufám že ted zrovna jen na mě. Hladím ho po zádech a nechávam se laskat od něj jeho polibky a podobně. Přitáhnu si ho k sobě a líbám dlouze a s vášní |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Jak mile tě pustí stráž dovnitř jen vejdeeš do pulkrohového sálu kde sedí ti nejvyšší z rady...Mluví jeden po druhém a začnou ti klást otázky. První: Co tu pohledáváš? A co nám nesež za nové zprávy z venčí? Druhy: Pokud máš co říct předstup a necht tvá slova naplní tento sál. Sál je zdobený a kolem stojí sochy které připomínají vše možné démony pekel...Kolem tebe se rozestoupí stráž a vyčkává zda nemáš nekalé umysli. |
| |
| Hostinec Když se mne Grimdal optá na tabák a kouření,nemám zrovna dvakrát chuť. S kouřením začínám a pro dnešek sem se nakouřil až dost. Málem mu to i řeknu,ale když otevřu pusu,dojde mi,že bych měl tento svůj vnitřní pocit překonat v rámci společenského chování a seznamování se.Otočím se na něj,usměju se a prohlásím. Milý trpaslíku,vidíš tento můj batoh?...je přibližně z poloviny naplněn bylinami a téměř polovina z těchto bylin se dá kouřit...samozřejmě včetně tabáku usměju se. ..kouření budeme mít na cestách vždy dostatek...avšak abych vyhověl tvé jistě vytříbené chuti,prozradím ti,že jsem si zhotovil dýmku především proto,že jsem před nedávnem zachránil jednoho kudůckého obchodníka před... dojde mi,že je zbytečné sdělovat detaily ..každopádně mi dal jako dík ohromné množství toho nejkvalitnějšího tabáku,který běžně dodává tamnímu...ehm,řekněme šlechtickému rodu trpaslíků...velmi rád ti nacpu dýmku.Myslím,že jej beztak oceníš lépe nežli já Vyjdeme ven,nacpeme dýmky a blafeme... Také jsem při své toulce na jižních pláních narazil na jakéhosi Nomáda,který mi věnoval zvláštní látku určenou ke kouření,která vyvolává zvláštní stavy mysli podobně jako alkohol,ale trochu jiné,řekl bych až mystičtější...avšak nedoporučuji kombinaci s pivem,pokud nechceš být pro dnešek plně boje-neschopný.. zasměju se polohlasně a vytáhnu kousek hašiše,abych jej Grimdalovi ukázal. V oněch končinách to kouří namísto pití alkoholu....musím ale říct,že je to docela síla řeknu a pokusím se zparodovat tvrdý výraz s našpuleným spodním rtem,který opět přejde do širokého úsměvu. Tolik jsem se nerozpovídal za poslední půlrok napadne mě,ale s kým jiným se také rozhovořit,než s bezprostředním,syrově upřímným trpaslíkem. Když tak pokuřuju,ani mi nepřijde,že jsem prve neměl chuť. |
| |
| Před hostincem Když se svěří s tím, že má plnej bágl kytek co se daj kouřit, udiveně písknu Téda, musim říct, že se nezdáš. Tohle bych do tebe neřekl! rozesměju se, když vyjdeme ven a začnem blafat, libuju si, chutná mi to a dlouho jsem už nekouřil. Potom vyndá onen hašiš, zablískou se mi oči Řikáš síla jo? Místo chlastu jo? v očích mám pomalu bouřku Tý, dej mi vokoštovat! Se přecejc trpaslík, něco snad vydržim rozesměju se Vypadá celkem fajn řeknu si pro sebe a snažím se navázat rozhovor Nó, jak ses vlastně dostal do týhle prapodivný bandy? |
| |
| Vejdu před radu a nechám je aby mě oslovily. Pak vejdu do prostřed mísnosti a mírně sklopim zrak. ,,Nordik, de la Misty de Ponpe, lovec duší a učenec nejvyšších rad temnot." představym se celim jmenem. ,,Nesu důležité zprávy ze zemně o zradě někiolika temných. přidaly se k jistému Barbarovy který si říká Conan. Ti jenž zradily řád temnot jsou tvorové, jeden z nich Uru, zaklínač a kouzelník vysál demonickou silu padlého demona a pomáhá Conanovy, dále pak upírka Kahlan, která chodí s dením světlem a nevysává ty ktreří si to zaslouží, ale pomáhá straně světla. Ještě Penelo, o jejiž puvodu pochybuju, ale zdá se bít z našich a ještě Dračí mág Cloud, který je pokusem o sjednocení lykana, upíras a draka jenž zběhl a pomáhá druhé straně. Ti všichni se protivyly svému předurčení a pomáhají Barbarovy v plnění ukolů od světlonošů. Mají v plánu dobít jednu z našich svatiní a zničit město, na nimž mají naši přátelé z rady Noci a Ledu jisté plány." řeknu a pak jim dám chvylku aby si to přebraly. Pak jim ještě vysvětlim vše co sem s nimy zažil a jak se zachovaly. ,,Tyto informace jistě pomohou radě o činniosti druhé strany." řeknui nakonec a celou dobu sem se na ně nepodíval. Každá zpráva o nepřátelých se přece hodí, navíc pokud sou zrádcové na straně světla jistě bude dobré aby o tom někdo věděl." pomyslim si a pak se teprve napřímym. |
| |
| Hašiš Grimdalova bezprostřednost se okamžitě projeví,když se začne natahovat po kousku hašiše.V tu chvíli je to mohutný chlupatý trpaslík s očkama malého chlapce.Musel bych si připadat hrozně,kdybych mu to odepřel.Okamžitě a poněkud nerozumně rozlomím onu kostku a větší kus nacpu do dýmky Grimdalovi-je přeci jenom trpaslík a ne o mnoho menší kus vložím do své dýmky.Obestoupen hustým kouřem z dýmky začnu přemýšlet nad Grimdalovou otázkou.Než najdu odpověď,začnou se mé vzpomínky trochu mlžit. Znal jsem je už dřív,no... na tváři se mi zvolna vykreskuje úsměv,aniž by měl zjevnou příčinu. Postupně začínám ztrácet rozmluvenou myšlenku a převládá nesmyslná touha se rozesmát.Podívám se na trpaslíka a ten je na tom očividně podobně.Usmívá se pod vousy,ale hlavně jeho oči prozrazují,že nebude trvat dlouho a dojde k záchvatu smíchu. ...mno,co jsem to říkal?...začnu se smát...znal jsem je už dřív,ale rozdělili jsme se.... začínám si držet ústa,abych se nesmál,i Grimdal se trochu krotí,abych vůbec dokončil větu. Prostě jsem se doslechl,že je tady Conan a bylo jasný,že tu budou i ostatní...když to dořikávam,už se rozesmátí bráním již velmi těžce,což zní,jako bych právě dovyprávěl tu nejvtipnější aneknotu. Po chvíli už je na nás pohled,jako na dva idioty propadajícím záchvatům smíchu a mlátících se po ramenou. V téměř nepřetržitých výbuších se mu ještě pokusím sdělit,jak jsme se málem pobili s Kahlan,když jsem na ni narazil v temných uličkách. Můj pes sedí vedle,kouká na nás s nechápavým výrazem a jen zvolna pohybuje ocasem ze strany na stranu. Po chvíli se náš smích trochu sklidní.Mám sucho v hrdle prohlásím směrem k trpaslíkovi a pohladím si krk prsty pravé ruky.Pojďme to spláchnout vybídnu jej aniž bych si vzpoměl na to,co ona látka dělá,když se na to člověk pořádně napije. |
| |
| Hašiš...muhehéé KDyž mi to nacpe do dýmky, vše kolem mě se začne vlnit, všechno je tak krásný! Začne vyprávět o své historii, parkrát vyprsknu smíchy ale celkem se držím. Když dokončí svou řeč už mě smích ovládl úplně. Po vousech mi tečou slzy, jak se směju Tak tohle si dám před poslední bitkou! prohodím mezi záchvaty smíchu. Glor se zmíní o pití. Zvážním, podívám se mu do očí a chvílu ho sleduju To! zvednu k němu prst BYSME SAKRA MĚLI! řeknu a znova se šíleně rozesměju, plácnu glora do ramene a otočím se. Vrazím do dveří. Smích přestane. Koukám na ně, mám zásek. Glor se mi směje. Zacouvám na druhou stranu ulice a rozeběhnu se proti nim. Dveře vysadím z pantů. Uštípl se jenom kousek takže jsou ještě použitelný, když se trochu poupravěj. Já ale skončím na zemi v dalšim záchvatu smíchu. |
| |
| Chrám Jak mile začne Nordik mluvit radní a stařešinové se mezi sebou začnou radit a nejstarší ze stařešinu začne mluvit. Starší: Mluvíš li pravdu tak je to zlé ale i dobré. Né každý byl zrozen k tomu aby se snažil vládnout duším a nebo k tomu aby tady podváděl a vyzrazoval tajemství těch kteří jdou cestou světla. Ty sám jdeš cestou Temna a již ti není pomoci....A o Conanovi my víme. Pod jeho mečem padlo již pár našich Bratru. Možná on bude překážkou kterou budeš muset na své cestě přejit....Je toho sice dost co nám mužeš nabýdnout...Ale my už nejsme ti za které nás pokládáš. My sme se po válce která trvala 5. dlouhých let, rozhodli sme se k tomu že budeme v neutralitě...Pokud tu hledáš pomoct....Použij naše Felčary kteří se ti postarají o zranění nebo se mužeš pomodlit u oltáře ba tu mužeš chvilku zustat a použit náš domov jako své utočiště pokud nemáš kam bys šel....Ale pomoc od našich bratru nečekej....Jestli chceš pomoc hledej ji jinde. Mužeme ti nabýdnout jen málo....A ještě něco Drak který pomáhá světlu je ten který nebyl zotročen magii. Upírka které nevadí slunce a nelační po krvy nevynných je jen prokletá tudiš nemusí hned naléhat na temnou stranu...Ten který vysál Démonovu sílu, je dost silný na to aby pohltil i tvou duši...A jestli mají v plánu dobýt tvé Svatině v tom jim my nezabráníme. K tomu musíš povolat své vlastní lidi. Naše Svatině jsou jen zde a nahoře...Niní víš vše a již ti nemáme co nabýdnout. Prosím opust tento sál...At najdeš klid ve své vlastní duši. Jak mile starší domlluví jen mávne rukou směrem ke dveřím a stráže tě doprovázejí ke dveřím. Jak mile odejdeš chvilku se ještě zastavíš u oltáře a čekáš až vyjde slunce. |
| |
| Před Hradem Jak mile jsem venku jen sleduju co se kolem děje. Všude jen pobudové přivandrovalci a společnice na noc. Jak mile sleduju balkon na hradní římse, zahlédnu jak se Andresa snaží dostat do hradu. Nedá mi to a vydám se za ní. Vylezla po hradní stěně která je obrostlá kde jakýma větvema. Začal jsem šplhat za ní nahoru aniž by si mě někdo všimnul. Věimnu si jak vlezla do otevřeného okna. Vlezu za ní ale všude je tma. Tiše vlezu dovnitř ale v tom už mám na hrdle nuž. Jak mile si ale Andresa všimne že to jsem já hned ho dá stranou. " Co tady děláš?...Chceš snad vykrast pokladnu?" Řeknu ji tiše a vyčkávám co mi odpoví a jak bude reagovat. |
| |
| Kahlan najdu sesunutou u stěny jednoho nedalekého domu, vlčice je u ní. Dýku otřu do plátna které vylovím z vaku a zahodím ho pryč, pak jdu k ní. Proč za ní jdeš? Sám nevím, potřebuje pomoc. Pomoc proč bys jí měl ty pomáhat? Nesnesu se dívat na další ženu která se sama zničí. Neměla to dělat, neměla kousat toho zatracenýho draka.... Dojdu k nim, vlčice si mě moc nevšímá, upřeně sleduje Kahlaniny oči. Jsou temné, temnější než obvykle a jsou plné strachu, stejně jako oči její vlčice. Sehnu se na úroveň jejích očí a zahledím se do nich, hluboko do nich. A jak jí teda chceš pomoc? Ty snad víš jak se tohle dá léčit jestli vůbec? To mi teda ušlo. Nevím, nevím co mám dělat, ale vím že nemůžu jen tak přihlížet. Kahlan jsi v pořádku? Slyšíš mě? Natáhnu k ní ruku, vlčice zavrčí. Kahlan se nedotku, nabídnutou ruku nechám kousek od její. Je to na ní, nabízím jí pojítko s naším světem. |
| |
| Bojuji s netvorem ve mě, nepřítomně hledím před sebe. Sem tam se všechny mé svaly zprudka napnou aby se po chvíli opět uvolnily. Z nepřítomnosti mne probere Blue zavrčením. Zamrkám a zaostřím na Urua. Zešílel? To je první věc, která mne napadne, když uvidím ruku napřeženou ke mně. Mé sebe ovládání je na hranici zlomu. Ihned odejdi.. Procedím zkrz pevně stisknuté zuby, ale už je pozdě... Blue na něj ještě stačí zavrčet, aby okamžitě uposledchl, jenže nikdo by to nestihl... Noční tmu protne zablýsknutí bělostných špičáků, jejichž barva je podpořena odleskem měsíce. Bylo velkou chybou napřahovat ruku... rakousla se do jeho tepen s opět nepřítomným výrazem. Blue s kňučením ustupuje vzad. |
| |
| soukromá zpráva od Nordik pro |
| |
| Hašiš Grimdal vrazí do dveří,pak sedí a zírá na ně nehnutě několik vteřin,což mě dost pobaví,následně vstane a nacouvá na protější stranu ulice a ,s prudkostí trpaslíka prahnoucího po pití, proběhne dveřmi,které nemají pražádnou šanci vzdorovat.Nahlédnu dovnitř a vidím,jak se Grimdal znova válí na zemi,celý zrudlý smíchem a Hostinského,jehož výraz kombinující zoufalství se všemi ostatními výrazy tváře ,vyjma radosti a spokojenosti, je prostě nepopsatelný.Zakláním se smíchem,což mé oči zavede na stavbu hradu,kde vidím právě šplhajícího barbara. To je...to je Conan?...co tam sakra dělá??..,mám halucinace? promnu si oči a podívám se znovu-vidím akorát Conanovu nohu dotahující se do okna. Rozhlédnu se a kousek za sebou vidím pár vrabců,kteří se snaží najít nějaké dropty.Trochu neobratně se k nim skloním a začnu na jednoho z nich mluvit. Vrabče...heleť,já ti seženu nejlepší zrní,kterym se krmí jenom královská drůbež,když se tam poletíš podívat a když se bude něco dít,přiletíš sem a zaťukáš na okýnko támle tý boudy jo?!.. ukážu směrem k hospodě.Pták nereaguje a když se pořádně rozhlédnu,vidím kolem spousty vyjevených výrazu ve tváři včetně procházivší mladé ženy vedoucí malé dítě,jejíž opovržlivý pohled mě na chvíli probere.Teprve v tu chvíli si uvědomím,že nejsem hraničář promluvající nitrem své mysli s neznámým zvířetem,ale působím spíš jako pobuda,který se zatím posadil do sněhu a mluví zcela nahlas na několik místních vrabců nesmyslné podmínky nestřízlivou mluvou.Vypadám jako blázet,či opilec.Zastydím se,zvednu se a se sklopenou hlavou nakráčím do hostince,kde mě přivítá trpaslík svým plným korbelem.Můj pes,který kráčel v mých stopách mi věnuje jeden výmluvný pohled.Být člověkem,krotil by při tom hlavou.Zapomenu tedy na svůj původní záměr a během několika loků místního pěnivého moku i na svou ostudu a největší faux pas,které se mi v poslední době povedlo. |
| |
| Hrad "Pšt!" Přiložím si výmluvně prst před rty, aby nebyl tak hlasitý, ale co od barbara čekat, tichý barbar..mrtvý barbar, jen se tomu pousměju, když se rozhlížím po zatím prázdné zdobené chodbě, na kterou jsme se dostali otevřeným oknem. Není radno se pouštět do delších rozhovorů a navíc v paláci, kam jste vnikli bez pozvání, proto Conana zatáhnu do menší místnosti pod schodištěm o kus dál .. právě včas, když se nad námi ozve dunění rázných kroků stráží. Ještě chvíli počkám, než kroky utichnou a otočím se k němu. "Poklad ne, ale jestli ho chceš vidět, můžu tě k němu vzít.." Prohodím s mírným úsměvem, přece jen svého času jsem ho hlídala. "Chci za králem..děje se tady něco, co by měl vědět a navíc důvěřuje všem, kteří zde zastávají důležité posty, nikdy nechtěl slyšet, že by se jednoho dne mohli spiknout proti němu..a navíc..je tu ještě jeho dcera..nejhorší hrozba pokud se zaplete do spárů..toho..vrrr" Vysvětlí mu zběžně a opět ho zatáhne do chodby, není času na zbyt, a co nejtišeji zamíří po schodišti vzhůru do dalších pater, ke královským komnatám. Netrvá to dlouho a po dalších několika zastávkách kvůli procházejícím strážím, ani za těch několik týdnů nezměnily hlídky svůj harmonogram a to jim teď přišlo velice vhod, protože pochvíli stanuly před vstupem do královských komnat. "Tak fajn..jsme tu. A zavři.." Oznámí zběžně a otevře mohutné dveře, kterými vstoupí dovnitř, pohledem hledajíc krále. |
| |
| Komnate Krále....Ted již Yasminy Jak mile procházíte hrad a místnosti jen se chvilku zdržujete kvuli strážím ale vše je v pořádku. Jak mile vstoupíte do komnaty Krále vidíte jen rozházenou postel a na ní několik šperku. Conan i hned po vstupu zavřel tiše dveře a tiše jdete komnatou až k posteli. Náhle ale z balkonu ze kterého šlo vidět světlo vyjde samotná Princezna Yasmína. z udivem se na vás dívá ale jak mile spatří Andresu a Conana tak se začne smát. Jen se prochází kolem vás jako by nic a rukou přejede Conanovu hrud. Jen mile projde kolem vás začne na vás mluvit. Princezna Yasmína: Tak koukám že moje nevlastní sestřička mi přivedla tohohle obrovskýho Barbara až do mojí komnaty....Co by tomu asi tak řekl Král? Na chvilku se odmlčí a hodí si vlasy přez rameno a posadí se na postel a hraje si z nějakým zlatým provazem. Jeji pohled se zaměří na Andresu. Princezna Yasmína: Král by tomu neřekl už nic když je mrtví. Co tu vubec chceš? Chtěla jsi ho varovat? Říct mu co se chystá?...Tak mluv...A pro tebe Conane mám jiný osud. Jak mile to dořekne zatáhne za provaz a ozve se zvuk který upozorní stráže na nezvané hosty. Během chvilje se stráže dostanou dovnitř a začínají vás obklopovat. Yasmína se jen začne smát. Princezna Yasmína: Tak co sestřičko? Co tu hledáš?! Položí ti otázku a vyčkává na tvojí odpověd. |
| |
| Komnata V prvním okamžiku se zarazím, takto přece nikdy krílova komnata nevypadala .. šperky na posteli. Jakmile potom zaslechnu kroky mířící od balkónu a můj pohled putuje tím směrem, již je všechno jasné. ..sakra, žes musel lézt za mnou.. Zamručím si pro sebe a s neprostupným výrazem ve tváři sleduju každý krok princezny před sebou. ..tohle nebude jen ledajaká návštěva, ale půjde o život.. Když se jen letmo zmíní, že krále nemá cenu hledat, jen zlostně zatnu dlaně v pěst a nehty se mi začnou zařezávat do kůže. "Ano, měla jsem v plánu krále varovat..až teď k tomu byla vhodná příležitost, ale že bys TY mohla zradit vlastní lid..a nakonec i vlastního otce.." Zavrčím jejím směrem, stráží, kteří se nahrnuli do komnaty si zatím nevšímám a stejně budou čekat až na její příkaz. "Ale teď již nic, ani nikoho nehledám..ne když jsi mi tak šlechetně oznámila..že poslední naděje tohoto lidu je po smrti.." Oči mi planou zlostí a ona to ví .. je to jen naučený pohyb, kdy ve vteřině nahmátnu rukojeť své zbraně, která mi do té doby bezpráce visela v pouzdře na zádech a vzduch protne čepel mířící na její hrdlo, lesknoucí se ve světle lamp osvětlujících komnatu. |
| |
| Komnata Princezna se ti jen směje do obličeje a jen přikývne na stáže ale v tom už ty máš v ruce zbraň která prořízne světlo a záhy i lesknoucí se záři měsíce. 4epel byla rychlá ale stráže zdřejmě čekali na tuhle chvili. Jak mile dopadne tvá rána jde si všimnout že nezasáhla Yasmínu ale jejího pobočníka. Pobočník se skácel na zem hned po tom co jsi jej udeřila a Yasmína vykřikla svojí oblíbenou větu.Yasmína: STRÁŽE! Zabte je! Jak mile se na vás stráže vrhnou začnete se bránit a vaší jedinou cestou jak přežít je rychle se dostat z hradu at už má být cesta jaká koliv...Stráže se hrnou do komnaty a je jich nejméně tucet a další se ženou poschodech nahoru směrem do komnaty. |
| |
| Hrad Jak mile mě provedeš hradem až do komnaty Krále jen se divím že sme to prošli tak snadno. Dívám se všude kolem ale vše se zdá být v pořádku. Jak mile vlezeme do komnaty zavřu potichu dveře a jen tě sleduju. Jak mile se objeví Princezna jen se na ní upřeně dívám a ona mi přejede po hrudi. Jen se hlavou otáčím za každým jejím pohybem a jak mile začne mluvit jen nahodím nevrlí pohled a poslouchám co říká. Po chvilce se ozve podivnej rámus a stráže nás během chvile obklopí. Meč který mám u pasu pomalu začnu vytahovat a jílce se držím pevně. Jen vyčkávám co se bude dít. Vyslechnu si rozhovor mezi Andresou a Princeznou. Znovu nahodím vražedný pohled hned po tom jak domluví a se slovy sleduju každý pohyb stráží. " Tak co chceš?" Jak mile začne ale Andresa strácet nervy a popadne zbraň kterou zabije jednoho ze stráží se začnou koélem nás zbýhat stráže. Vytáhnu meč který jsem měl připravený po celou dobu. Jeden strážnej kterej měl ránu namířenou na tvé záda se seznámil z mím mečem. Máchnutí meče mu přejelo přez krk a okamžitě upustil meč a padnul na kolena. Popadnul jsem ho a zdvyhnul nad hlavu a hodil po strážích co se hnali do místnosti. Udělal jsem dva kroky vzad a bránil ustup. " Znáš cestu kudy se dostaneme ven?!" Říkám na Andresu během boje a další strážný padl pod mím mečem. |
| |
| Komnata Jen si něco pro sebe zakleju, což zanikne v nastálém rámusu, když se místo princezny zhroutí k zemi jeden ze strážných a se slovy mířící jejím směrem jsem nucena se otočit proti dalšímu návalu, který se na nás vrhl z chodby. "Ještě se uvidíme..zrádkyně.." Zasyčím zlověstně, když zastavím útok jednoho z neohrabanců s myšlenkou..jak můžou takové stráže trpět v gardě a jen ho přetáhnu plochou meče po hlavě, aby se v dalších několika minutách, než zmizíme nezvedl. "Na balkón!" Tentokrát jsou má slova mířena na barbara, který jak si všimnu si s další přesilou zatím celkem pohrává, když se mu ale jeden strážný pokusí dostat do zad, skácí se k zemi s roztrženým břichem. "A doufám, že skočíš čtyry metry do dálky.." Prohodím jen mimochodem s mírným úsměvem na rtech, když se kolem Conana ochomítnu, abych tentokrát kryla jeho druhý bok. Zdárně se nám podaří dostat až do zimní noci skrz dveře vedoucí na balkon. |
| |
| Komnata a cesta na Balkon Jen co sme si dobře popovídali se to zvrtlo v bitvu proti kterým nic nemám. Jen se natočím pohledem na Andresu když mi chríní bok a jen na ní kývnu na dukaz díku kterým mi zachránila život před jednim co šel ze zadu. Jak mile se dostáváme pomalu k ustupu směrem k balkonu. Pada pod našim ostřím stráž která se dál ale vtírá do pokoje. Když už sme skoro na balkoně jen máchnu mečem prudce před sebou abych donutil stráže o kousek ustoupit. Jeden to nestihnul a skácel se k zemi. Jak mile o kus ustoupili uskočil jsem stranou až na balkon na kterém už stála Andresa a zavírala dveře. Opřel jsem se o dveře a nohama se opřel o sochu chrliče který byl dost blízko. Podíval jsem se na Andresu a se slovy jsem sebou škubal kvuli strážím co se snažili dostat na Balkon. Rána za ranou se dveře otřásali a bylo slyšet i praskání dřeva. " Oba se odtud nedostanem...Běž...Zdržím jetak dlouho, jak jen to bude možný." Dívám se ji do oči a vidim jak by se nejradši přidala k bitvě která by neskončila moc dobře. Na jejich očích jde vidět že se ji pryč vubec nechce. " Tak běž už...Ty dveře dlouho nevydrží....Pustit je nemužu...To by tohle všechno v padlo v niveč...Tak běž!" Poslední slova jako bych na ní zařval aby se konečně hnula z místa a zachránila se. |
| |
| Balkon - hospoda Konečně vdechnu čerstvý vzduch do plic, jakmile se dostaneme na balkon, načež se Conanovi podaří zastavit ten nával hlídačů na dveřmi, když zavře dveře. Přeběhnu k okraji ochozu, abych zkontrolovala situaci pod námi, zatím to vypadá slibně, nikde nikdo. "Musíme vypadnout, co nejdřív!" Zakřičím na barbara, aby mě slyšel přes ten rámus, který vydávají pomalu se bortící dveře, které stále drží. Sice je tohle úniková cesta přes strážnici, ale stejně všichni hlídací psi budou v plné pohotovosti a jistě nacpaní v bývalé králově komnatě. Jakmile mi ale Conan odpoví ve smyslu, že je musí zdržet, jen se zděsím nad těmi následky, které to může mít a opět stanu vedle něj a dlaní sevřu jeho rameno pokryté kožešinou. "Zmizíme oba..nechci domyslet, co by se stalo, kdyby tě ta potvora dostala do spárů.." Zamručím nesouhlasně na jeho slova, ať se ztratím. ..přece ho tu nemůžu nechat..dostal se sem jen náhodou.. ..hrdina každým okamžikem.. ..ale stejně má pravdu, pokud nás dostanou oba, co ostatní? ..sakra, ale jenom kvůli tomu, že drží ty dveře on! Tu chvíli, kdy se mi honí hlavou roztodivné myšlenky dveře už začínají nebezpečně povolovat a já jen vydechnu, natáhnu se k němu a natisknu mu rty na tvář - pro štěstí. "Ještě se uvidíme.." prohodím tiše, než se rozeběhnu k zábradlí, za kterým mě čeká černočerná tma. Jakmile ztlumím dopad na střechu strážnice o kus dál, ještě se ohlédnu někam vzhůru a když se nikde nic nepohne ztratím se ve tmě .. směr hostinec. --- Trvá to jen pár minut než vrazím dovnitř. "Vstávat! Poplááách!" Jako za starých časů, prolétne mi pobaveně hlavou naokamžik, když začnu vyřvávat jako na lesy. "Nástup v hlavním sále hned teď..a všichni!" To všichni je zřejmě jen relativní, když můj pohled padne na zřejmě zcela nepoužitelné brachy ve zbroji, kteří se na zemi válí smíchy a s nabručeným pff..se vydám do prvního patra, kde použiji metodu - zmlať všechny dveře v dosahu. "Vstávat a rychle! Conan je v průšvihu!" Proběhnu takhle dvakrát chodbu s rázným bušením na všechny dveře, které potkám. "A dělejte, nebo vás z těch postelí vytahám..a je mi jedno, jestli ste nazí!" |
| |
| Unik Když držim dveře, nemužu je jen tak pustit aby se dostali dovnitř. Jen co mi Andrese stiskne rameno a vlepí mi na tvář pusu pro štěstí konečně zmizí. Vidím ji ještě chvilku ale pak už začnou dveře dost silně povolovat. " U Croma do čeho ses to namočil." Pustím dveře a mám ještě pár vteřim než sem v trhnou. Odskočím od vdeří z mečem v ruce. Když se dveře rozrazí je tam nejmin tucet vojáku. " Aaaaa! Tak podte vy špinavý psi." Jen co to dořeknu vyběhne první a máchnutím meče se skácí k zemi. Hned na to druhý vykryju jeho utok ale v tom už na mě naskáče několik vojáku a zavalí mě. Pak už si pamazuju jen ránu a ohavnou tmu....Když se proberu jsem spoután ve sklepení a tam už si na mě čeká Samotná Princezna. Podívám se na ní a propíchnu jí pohledem...Pohledem přejedu místnost a vyčkávám co se bude dít dál. " Proč jsi mě nechala žit?! Neřikala jsi tam nahoře, že nás maj zabít?" Zeptám se ji a vyčkávám. |
| |
| Z objímání Pen mě vyruší randál, který způsobila Andresa. Cože? Oni mají Conana? Nemůže být mrtev, to bych poznal... Běžím prázdnou ulicí a provedu rychlou proměnu. Dobíháme k hradní bráně...odlepím se od země a zakroužím nad hradem. Kolem mě proletí několik šípů a harpun, ale nic co bych nevydržel. Už vám někdo řekl co dovedou draci? Z hrdla se vydere příšerný řev a spolu s ním proud mrazivého vzduchu, který smete převážnou část osádek harpun a lukostřílů z hradeb. Přistanu na jedné z hradeb a pod mým tělem to jenom zapraská. Několik stráží přibíhá s mečem, ale jedno mávnutí tlapy a je po starostech. Nevadí, že jsem se odloučil od ostatních, tady je v sázce život mého brášky. Dojdu k mohutné bráně, která vede do města. Odstraním západu a jedním švihnutím ocasu se křídla brány rozlétnou, každé na svou stranu. Přátelé, cesta je volná. Z hradu začli vybíhat další stráže. |
| |
| Kahlanin pohled se srovná a zaměří mě. V jejích potemělých očích sptřím známku udivení a pak mě slovem varuje. Měl bys jí poslechnout, ta potvora ví co říká. O tom já nepochybuju. Zavrčení její vlčice mě utvrdí v názoru že Kahlan vážně poslechnu, jenže byla rychlejší. Ucítím bolestné prokousnutí kůže, chci ruku vyškubnout, momentálně vážně nechci darovat krev. Jenže ona mi jí drží svýma rukama, nehty se mi zarývají do kůže a ona saje. Ruku nevyškubnu, přez její drobnou postavu má ohromnou sílu. Bodni jí ty blázne tohle už není sranda. Né to nemůžu. Jenže Kahlan mě vysává, né tak jako předtím, tohle je "pudové", vážně se bojím že se neovládne. Notak dělej na co čekáš.......... Pravačkou pevěn sevřu dýku v ruce chystám se Kahlan bodnout do ruky, nehcic jí nějak ublížit, spíše aby si uvědomila co se děje, nějk jí probrat. Napřáhnu se, ale v tom mi na předloktí visí její vlčice. Do prdele, do trolí sračky, kurva ty imbecile............ Mistr nadává a mě obavy o můj život spíš přecházejí opět do onoho euforického pocitu kdy j mi všechno jedno. Ztráta krve, euforie v neposlední řadě vlčice s upírku na mích rukách zapříčiní že padnu na kolena, ramenem se opírám o Kahlanino. V tu samou chvíly pouštím dýku která zazvoní o dlažbu. Je mi jedno co se stane, je mi dobře, cítím se krásně, co se děje nevnímám. |
| |
| Utok na Hrad Conan se dostal do zajetí aby pomohl utéct Andrese. Ta ihned vyhlásila v Hostinci poplach aby se ostatní zmohli i na něco víc než jen chlastání a hulení hašiše....Když se to dozvěděl BlueCross okamžite se vyřítil z Hostince a zaučotil v přeměně v Draka na Hrad. To zbudilo pozornost u samotné Princezny Yasmíny. Která zrovna vyslíchala Conana který vysi pul metru nad zemí spoután řetězy. Které vedou ke stropu kde jsou upevněny na jednom z háku. Yasmína: Co po tobě chci? Nebud bláhový...Ty jdeš do Kallzeru...Do dolu aby jsi pomohl zotročeným lidem a taky jsem slyšela od jistého muže že tam máte ukol...Pověz mi o tom ukolu víc a já ti dám milost. Conan na princeznu hodi vražedný pohled a natočí hlavu aby se nemusel dívat na Yasmínu. Ta to dlouho nevydrží a řekné své stvuře aby Conana ihned zabila. Princezna Yasmína: Zab toho bídnýho psa...A pomalu...Jeho hlavu mi pak přines...A vy ostatní na co čekáte?! Hrad je ohrožen tak do utoku...Brante tuto pevnost hned! Princezna odejde a její poslední pohled míří přímo na Conana. Nestvura jde pomalu až ke Conanovi a začne ho očuchávat. Hned na to se její kroky vrací z pět do tmy kde začne silně funět a vydávat divné zvuky. po chvilce jde vidět jen záře jejich rudých očí. Hned po tom se rozběhne přímo proti Conanovi...  Vy co utočíte na hrad si mužete všimnou několika vojáku kteří se vám postavyli na odpor. 4. Tucty vojáku se proti vám rozběhne zřevem...Když Yasmína zjistí jak se to má z hradem a jeho obranou neváhá a ihned nasedne na svého Rudého Draka a odléta směrem do Kallzeru... |
| |
| Utok na Hrad Když se mě začne Princezna vyptávat jen otočím pohled stranou. V tom se ale ozve rámus a zní to podle řevu jako Cross. Jen se pousměju ale stejně na Yasmínu hodím vražedný pohled. Jak mile odejde řekne svojí stvuře aby mě zabila. Jen se nevěnuju moc tomu co říká a podívám se nahoru podel řetězu kterej je připoután na nějakém háku. Podívám se na přišerku která nevypadá moc chytře a proto mě něco napadlo. vysím přece pár stop nad zemí. Jak mile se proti mě ta obluda rozběhne. Přitáhnu se rukama a zvednu nohy. Proběhne pode mnou a vrazí do sloupu za mnou. Chvilku se začne motat a já zatim škubu řetězem jak se jen dá. Řetěz ale moc nepovoluje. Jak mile se mě chytí za nohu jen jí druhou kopnu do tlamy a to jí dost rozuřilo jelikoš jí vystříkla z tlamy zelená krev. Naštěstí mi pustil druhou nohu a já ho chytnu oběma kolem krku. Začne chodit kolem dokola a já silně škubnu. Jde slyšet jen křupnutí a potvora se skácí k zemi. Chvilku se na ní dívám a když nejevý žádné známky života začnu řetězem dost silně škubat. Za chvilku se hák začne křivyt a konec řetězu po něm zklouzne. Dopadnu na potvoru pode mnou a jen tak tak uhnu padajcímu zbytku řetězu. Zvednu se na nohy ale v tom už dovnitř v běhl jeden z vojáku. Když napřáhnul mečem piruletou se mu vyhnu a řetěz omotám kolem krku a škubnu. Další křupnutí mi oznámí že je po starostech. Dojdu ke stěně ke mám věci a vymotám si ruce z řetětu. Naštěstí na nich nebyl žádný zámek tak to šlo dobře. Meč jsem si připevnil na záda a dýku k pasu a vyběhnu ven ze žaláře. Nikde nikdo není což je dost divný. Zahlídnu díru ve zdi kterou uvidím jak se jeden Rudý Drak vzdaluje od Hradu. Zahlídnu stráž která proběhne kolem. vydám se za ní a zahlídnu pár známích tváří. |
| |
| Vnímám chuť kovové chuti s jeho osobitou "podchutí". V každým lokem cítím jak se mi do tkání vrací síla.. Chtěl mne bodnout, nedím vím se mu. Sama být na jeho místě, tak neváhám, neovládla jsem se a on si to tvrdě uvědomuje. Dýka se málem dotkla jedné z mých paží, ale to zareagovala má Blue. Momentálně nejsem zrovna nadšená, že mne až tak úzkostlivě brání.. mohl mne tím snáze zastavit... Ve mně se odehrává boj. Boj, který jen tak někdo nepochopí. Ani jedna strana nikdy úplně nezvítězí. Poražená strana tu bude vždy, bude se skrývat v nejčernějších temnotách vědomí, aby mohla v nestřežený okamžit zaútočit, ale nyní se jedná o to, která strana vyhraje... Blue se postila jeho paže ihned, když klesl na kolena. Kňučí, vyje.. snaží se mne jakkoli dostat do reality.. už to u mně jednou zažila a ví co znamená, když vyhraje ta nesprávná strana... Napadla ji už snad jediná věc, která by podle ní mohla pomoci. kousek odcouvala a rozběhla se. Vší silou do mne vrazila a tím mne odhodila od Urua, který se neschopen pohybu díky ztrátě krve sesul již zcela k zemi. Dopadla jsem tvrdě, ale byla jsem za to vděčná. Blue mi opět pomohla, jako tenkrát... malou chvíli mi trvalo než jsem nad svým tělem opět získala plnou kontrolu, ale totom jsem se hned zvedla a podívala se na Uruovo předloktí, které je ošklivě roztržené od mých špičáků. Chci mi pomoci.. ostatně... bez něj bych na tom byla velmi zle již dříve. Přišla ke mně vlčic svrtícím ocasem. Ví že jsem již opět vpořádku. Pohladila jsem ji a jemně přitiskla obličej do její husté srsti. pak jsem se otět začala věnovat Uruovi. Nenapadá mne žádné rychlé řešení na zastavení krvácení, ale potom si vzpomenu na Něho... No jistě.. tohle by mohlo pomoci... Zhluboka jsem se nadechla i pro mne je to odporné, navíc, když se musím někoho dotýkat a nyní to musím udělat takto... přizvedla jsem jeho paži a hlubokou otevřenou ránu jsem začala olizovat. Rána konečně přestala krvácet. toto je jediná výhoda mé upíří existence.. alespoň jemu jsem pomohla.. Jen doufám, že si to nebude pamatovat. Klečím nad ním skoněná dokud mne nezačne vnímat. nevšímám si vovyko okolo.. už je mi jedno jestli mne zabijí obyvatelé místního města.. musím splatit dluh. |
| |
| Spása přišla ze strany ze které bych to čekal snad nejmíň, od vlčice. Odtrhne ode mě krvelačnou upírku a já se skácím na zem kde se přetočím na záda. Omdlel jsem, co se dělo ani netuším. Poslední co si pamatuji je že mi na ruce visí Kahlan a chci jí bodnout. Když se proberu a otevřu oči čeká mě překvapení. Nade mnou se sklání Kahlan. Co.... to......co...ty....jak? Mezitím co brblám se mi vybaví kousnutí vlčice a pak nic. Lehce nadzvednu hlavu a zkontroluji ruce, na pravačce mám od vlčice podlitiny a na levačce kterou Kahlan slušně zřídila strup. Seš vážně blázen. Proč ty, proč jen pro všechny bohy ty. To nemohl tu knihu číst někdo jinej? To sem musel skončit s tebou, uááá, chci sví tělo. Sví tělo a horu přisluhovačů. Koukněte na tu ruku, ten démon musel mít ohromnou sílu. Prdlajz, to přerostlý klíště z tebe vycuclo drtivou většinu jeho síly. Za tohle může něco jinšího. Chvilku přemýšlím a pak mě to asi napadne. V leže se na Kahlan usměji. Díky Potom se pokusím posadit, cítím se strašně zesláblý a mám taky proč. Ty jsi už v pořádku? Zeptám se upírky v sedě. V tom mí nad hlavou přeletí modrý drak a začne cupovat palác na kusy. Neříkej mi že to je Cross, ani nechci vědět proč to dělá. Potom si všimnu že většina našich společníků vybíhá z hospody směrem k paláci. Né na tohle nemám sílu ani chuť. Kašlu jim na to jdu do hospody. Pokusím se postavit, ale nedokážu to a svezu se na zem. Opřu se o stěnu a koukám kde skončila má dýka. |
| |
| Hospoda Valím se na zemi, u hlavy soudek s pivem, když přiběhne Andrasa a začne řvát, znovu se šíleně rozesměju, když utichne záchvat a vidim lítat Crossen nad hradem, no, vidim tři Crosse ale na to sem si zvykl. Sednu si a podrbu se na hlavě, vedle mě leží Glor. Andrasa řve pořád víc a víc a mě to dojde, v obličeji výraz šílenství. Sekyru zastrčím do krytu na zádech, pod rameno vemu soudek, Glora čapnu za flígr a běžim k hradu. Vydrž elfe, Conan je v nebezpečí! řvu na něj po cestě. Lidi na mě koukaj jako na šílence, běhám se strany na stranu, vrážim do zdí. Pustím Glora a opřu se o kolena s monoklama od zdí Nejde to, je těch vojáků moc... začnu zhluboka dýchat. Pak mi dojde to, prič jsem tady, pořád jsem opilej ale aspoň už vidim jen dvakrát a všechno šíleně barevně He...hehehé, ten hašiš musíme zopáknout! zařvu a rozeběhnu se k hradu. Cestou obrátím soudek vzhůru nohama do pusy. Valí se na mě první řada vojáků. První. Fláknu ho soudkem po hlavě, obtočím se kolem něj a druhýmu dám snožku. Před dalšího si lehnu tak rychle, že o mě zakopne. Pak ale zakopnu já. Odřu si obličej a soudek mi vypadne. Rozbije se. Začnu šílet. Skáču na místě, řvu, až se mě vojáci bojej. Jeden mě sekne do zad, vystříkne krev. Zaostřím ho. Teď jsem teprve opravdu nasranej. Ožralej, sjetej, a rozbili mi pivo. Oba obrazy se srovnají na jeden, bravičky se poskládají tak že všechno vidím spomaleně. S řevem kolem sebe začnu rozdávat smrteln rány. Trefil mě ším do jednoho ramene. Dál se točím a sekám. Další šíp, do boku. Dál rozdávám rány do slabých míst. Pořád je vidím spomaleně. Už jsem ve hradu, jsem pořezanej, otlučenej, prošpikovanej, ale adrenalinu mám na rozdávání. Semnou bojují mí společníci (snad) minimálně Glor mě určitě kryje šípama. Jemu a Conanovi tu teď věřím nejvíc. Někdo se o mě opře vší silou a já vrazím do dveří. Je tam nějaká stvůra a někdo kdo visí hlavou dolů. Na nestvůru vrhnu svojí velkou sekeru. Zaměří mě, vemu do rukou své vrhací sekery a rozeběhnu se na ni z posledních sil. Každouz sekyrkou jsem sekl z jedné strany do krku. Skácela se ale její kly co jí tyčí z hlavy mi projeli brněním a zajeli do těla. Nebude to moc hluboký, spíš ten náraz, ale už jsem toho snedl dost. Padám na té nestvůře a ještě se podívám na toho kdo tam visí. Conan...Je to Conan? Usměju se na něj a padám do bezvědomí. |
| |
| Hrad Vyběhnu za ostatníma co vidim je šilenství. Zahlídnu jak Grimdal běží do nějakejch dveří a v sobě má šíp. " To snad ne Brachu..." Rozběhnu se za ním ale když vlezu do dveři zahlídnu jen jak padá na nestvuru a ta padá k zemi. V okovech tam vysí nějakej chlapík. Jednim mávnutim mu přeseknu okovy aby mohl utéct pryč. Popadnu Grimdala a snažim se ho probrat...Chvilku snim třesu ale stále se nic neděje začnu ho fackovat a doufám že to pomuže. " No tak...Ty bláznivej Trpaslíku koukej se probrat!" Začnu na Grimdala spíš řvát než abych mluvil klidně. Ten chlap co sem mu pomohl se sebýrá ze země a jen se dívá co se děje. Já stále vyčkávám jestli se Grimdal probere. |
| |
| Hrad Padám, padám v nekonečně barevném světě. Kolem mě létají duchové mých předků. Je tam i její duch. Duch jediné trpaslice kterou jsem miloval, které jsem rozuměl, která zemřela. Mou vinou. Byli jsme v boji a já ji neubránil. Byla to moje chyba, mohl jsem před ní skočit, třeba bych to přežil a i kdyby ne, mohla aspoň žít a mít s nějakým jiným trpaslíkem šťastný život. Přiblíží se ke mě a začne mnou cloumat řve na mě ať se proberu. Usměju se na ni, pro ní cokoliv. Otevřu oči. Drugdilo? zeptám se, začnu kašlat Je tu ňáká zima. podívám se před sebe, klečí tam Conan a nějakej chlápek. Poznám z něj toho, co jsem zachránil, podívám se zpět na Conana. Ty sviňáku...trpaslík... zakašlu trpaslík tě běží zachránit a ty už si tu bě...běháš po hradu? zasměju se už...už nikoho nenechám umřít...a teď...teď se prospim...ten sen...ten sen byl lepší než tohle... řeknu a znovu zavřu oči. |
| |
| Hostinec Ležím na zemi v hostinci a spím,ovšem neni to klidný spánek.Slyším hluk a hlas té cizí dívky,co se k nám nedávno přidala.Štěkot mého psa.Pak se začínám jakoby houpat.Po chvíli slyším další zvuky-děsivý řev draka a bouchnutí bytelné dřevěné brány.Najednou cítím náraz do sněhu podél cesty.Studený sníh mě okamžitě probere.Zbystřím jen část situace a prudce se postavím.Okamžitě se pozvracím.Naberu čistý sníh a protřu si s ním obličej a ústa.Pořád se mi rozmlžuje obraz.Vytáhnu jeden bezejmený složený lístek vonící po mátě a nacpu si ho do pusy.Chci dát další Grimdalovi,protože to člověka pročisťuje téměř s okamžitým účinkem.Bohužel navečer má pak člověk běhavku. Trpaslík je ale dávno přede mnou a už naráží na první řadu nepřátelských vojáků. Je obdivuhodné,jak rychle dokáže běžet s plnou zbrojí a tak krátkými údy.Zasadím šíp do tětivy a za běhu jej vyšlu na jednoho z vojáků...trefím jej do ramene.Vystřelím několik dalších,také bez valnějšího úspěchu-jen jeden zabil,několik poranilo nepřátele a jeden leťel dokonce úplně mimo.Vlivem toho stihl jeden kušišník trefit Grimdala,než inkasoval moji smrtelnou ránu. Sakra procedím mezi zuby. Mám stále rozhozenou mušku...a vzhledem k tomu,že jsem již velice blízko,přezbrojím na meč. Sklopím levou ruku třímající luk a pravou vyšlu děsivou vlnu nenávisti,kterou srazím dva nejbližší. Vhodím luk zpět na rameno a jedním tahem vytasím meč právě včas,abych odrazil letící dýku a další dvě šipky z kuše.Vyhnu se příčnému seknutí meče a proříznu břicho druhému v řadě.Snažím se najít trpaslíka podle vojáků padajících a odlétávajících z jeho blízkosti. Ale pak jej zahlédnu,jak vbíhá do hradu.Jen uhnu kopí,mířícího na mou hruď,tak mě řízne jeden ze zbrojnošú do levého ramene.Chytnu jej za čelist a mrštím jím směrem k ostatním. Zařvu a v mých očích se blískne nepřirozené světlo,několik vojáků udělá bázlivě krok zpět ode mne a po,mnou nataženém meči,jakoby přejelo několik světlých pruhů,které záhy zmizí. Pak se vrhnu dopředu s mnohem větší prudkostí v máchání mečem a několik nepřátel okamžitě padá k zemi.Za chvíli mě však takto rychlí pohyb docela těžkým mečem vyčerpá a tak zmírním.Valí se na mě několik dalších stráží ze všech stran,kromě zad v kterých stojí můj věrný čtyřnohý přítel. |
| |
| Hrad Jen se pousměju nad tím co říka Grimdal a podívám se na toho muže co jsem mu pomohl. Podívám se na toho muže co stoji v povzdáli a se slovy se zvedám. " Zustan tady snim, vratim se pro vás." Jak to dořeknu popadnu meč a vyjdu stejnýma dveřma kterejma se sem dostal jak Trpaslik tak i ja. Když vyjdu zahlídnu jak je Glor obklopenej vojáky. Rozběhnu se abych mu pomohl. Náhle ucítim bodavou bolest. Škubnu levou rukou ale stálě běžim už je to jen kousek. Když už u něj stojim začnu se probíjet skrz vojáky. Neviděli mě a to je moje výhoda. Jednoho jsem seknul přez záda jak byl otočenej a druhýho probodl. Když si mě už konečně všimnou nestačím zareagovat a jeden mě řízne nožem přez prsa. " Ty si na mě bereš nuž! Tak jooo!" Jak je blízko tak do něj kopnu a on udělá několik kroku z pět. Rychle vytáhnu dýku kterou mám u pasu a vrhnu ji po něm. Okamžitě se skácí k zemi když dýka zasáhne jeho hrud. Jen se otočím na Glora a vede si dobře zbývají mu v cestě už jen dva. Všimnu si jak jeho pes trhá jednoho z vojáku. Skvělá podívaná. Zahlídnu Bluea jak se prohání v podobě Draka nad Hradem a začal se zabývat vojáky na hradbách. Když je chvilku klid vyrvu si z levého ramene šíp. " To má bejt boj....Zatracený zbabělci. Glore, Grimdal je tady za těma dveřma bude potřebovat pomoc dostal pár zasahu. Jak jsi na tom?...A kde je Andresa a ostatni?" Zeptám se ho a vyčkávám na odpověd dokud je klid. |
| |
| Hrad Začínám mít trochu problém odrážet útoky nepřátel a zároveň šipky kuší.Šermuji s několika muži a nakonec jednoho přetáhnu hlavicí jílce svého meče a do druhého onen meč vrazím.Několik málo chvil se za něj kryju proti lítajícím šípům a šermuji s dalším jen,narychlo vytaseným,tesákem.Muž s kopím se mě pokusí opět bodnout-tentokrát mě zasáhl do boku..je to ale jen škrábnutí.Můj pes se pověsí na jeho kopí,což ho donutí se předklonit.Je dost blízko,takže ho kopnu vší silou přímo do obličeje.Jiný mě však sekne do levé ruky třímající tesák,čímž mě donutí jej pustit. .Mít tady teď tak Conana proběhne mi hlavou a jako na zavolanou se za vojáky objeví zmíněný barbar.Mocným máchnutím skolí jednoho a i s šípem v paži bodne svým mečem dalšího. Dostanu novou dávku energie a navíc teď mohu využít odvrácené pozornosti dalších stráží.Vytáhnu meč z břicha vojáka,jehož záda již vypadají jako záda ježkova a oddělím hlavu otočivšího se zbrojnoše nalevo.Můj pes zatím srazil jiného na zem a Conan svedl ostatní na sebe.Zbylé dva,kteří mají beztak nakročeno k ústupu pak rozpářu v oblasti hrudníku a břicha třemi podélnými tahy.Zdvihnu tesák,chytím se za krvácející bok a odpovím Conanovi. Právě toho blázna hledám....o ostatních nic nevím.. kývnu na znamení díku a otázku na můj stav beru jako řečnickou.Hvízdnu na psa,seberu mrtvému strážci hradu dýku a mrštím jí po jednom ze střelců sestupujícího z hradby,aby mohl vyslat šipku ze svého samostřílu barbarovým směrem. Vtrhnu do Hradu a dám se po schodech dolu,abych záhy spatřil trpaslíka v mrákotách a nějákého cizího muže,jenž se nad ním sklání.Schodím vak,chytím jej za ruku.Tep cítím jen velmi slabě. Tohle mi nedělej,s kým bych asi tak skouřil zbytek toho hašiše?!..řeknu,když se nad ním skláním a zaškrcuji mu místa v okolí ran,aby tak prudce nekrvácel.Otřu mu čelo vlhkým hadrem.(všude jinde má vlasy nebo vousy) a začnu vyrábět léčivé obklady.Po několika chvílích a když jsem mu dal napít konečně otevře oči a usměje se na mě. Jestli se budeš pořád nechávat tolik zranit,nebudeme mít časem co kouřit,je ti to doufám jasný??! prohlásím s úsměvem ve tváři a i Grimdal se slabě rozesměje. |
| |
| Hrad Znovu upadnu do spánku, tentokrát sen nemá žádný smysl. Zběsile poletující barvy, létající kočky, had s hlavou jelena. Utápím se v tom, když ucítím jak se žervené kraje mého výhledu začnou zbarvovat do černa a zase zpátky. Otevřu oči a hodím úsměv na Glora. Spíš naopak... odkašlu si Můžeš mě posadit na náměstí jako mrzáka, třeba se nademnou někdo slituje rozesměju se ale přejde to spíš v kašel. V leže nahmatám svojí sekeru. Ta mi hned dodá síly a já se pomalu zvedám. Zamotá se mi hlava, opřu se o sekyru a zhluboka vydechnu Je to síla... procedím mezi zuby. Všechno mě šíleně bolí, ale nedám to na sebe moc znát, opírám se o sekyru a udělám pár kroků. Dem na pivo řeknu svým starým veselým hlasem a začnu se belhat pryč. Stará dobrá zbroj. CO já bych bez tebe dělal? Tem kdo by se na mě teď díval zezadu, viděl by dlouhou díru ve zbroji, ze které ale neteče zbroj, jenom se z ní čas od času snese nadrolený kámen. |
| |
| Po chvíli opět vědomí nabyde a já si trochu oddychnu. Neměl ke mně vůbec chodit... Proč mi chtěl pomoct? Zbláznil se? Začal něco nesmyslně blábolit. asi ani pohled na mne s obličejem od jeho vlastní krve není zrovna to co mu přidalo na klidu. Jsem naštvaná sama na sebe. Neměla bych tu být.. Co tu vůbec dělám asi se bohové zase chtěli pobavit... Jsem taková nána pitomá, že jsem se ke Conanovi tehdy přidala... Sleduji ho s ustaraným výrazem. Když zvedne hlavu zřejmě aby si zkontroloval ruce, chci mo hlavu podepřít, ale dlouho zakoženěný odpor k jakémukoli tělesnému kontaktu mne okamžutě probere. Pak se usmál a poděkoval. Já se na něj zatvářila dost nechápavě. Zešílel? děkovat mi? Za co? Za to, že jsem ho málem zabila? Pak se posadil, v duchu si oddechnu není to s ním až tak strašné. ale jeho otázka jestli jsem v pořádku mne opravdu zarazí. přizvednu jedno obočí a hívám se na něj překvapeně svýma teď již temnýma očima s výrazem jako dřív. C..co? Já? To spíče já bych se na to měla ptát... Jeho pohled upoutá drak, který nám přeletěl nad hlavou. já si ho ani nevčimla. v hlavě mi neustále hučí krev.. jeho krev... Jsem blbá, blbá a blbá.. měla jsme zůstat ve vesnici a držet se pouze svého řemesla... Zvěře tam vždycky bylo dost.. Z hubování sama sebe mě vytrhnou jeho slova o Crossovi a hospodě. Vyloudilo mi to na tvářích malý úsměv, který se však ztratit ihned po té, co se Uru pokusil vstát. Všimla jsem si, že očima hledá svou dýku. zvedla jsem ji ze země a podela mu ji svými jeho krví potřísněnýma rukama. Samozřejmě tak, abych se ho nedotkla. Ani sekrev na sobě neuvědomuji. Doufám, že toho nebudu ltovat... Zahučí mi v hlavě a já se na něj jakž takž mile avšak trochu falešně usměji, čímž mu předvedu špičáky, aniž bych si to však uvědomila. Chceš pomoci? Po těch slovech bych si nejraději sama sobě vyfackovala, ale už to bylo vyřknuto, tak musím. POstavila jsem se před něj a podala mu ruku. Blue celou dobu seděla kousek ode mne. Nyní na mne nevěřícně hledí. |
| |
| Hrad ..fajn aspoň někdo se probral.. Pousměju se, ten drak prostě nezklamal. ..a snad se ty trosky dole zmátoří a dorazí tam včas.. Zamručím si pro sebe v myšlenkách, zřídit se není žádný problém, ale nechat svou hlavu použitelnou, raděj to spíš nekomentovat. Před branami tuším pěknou melu a Conan by nemusel zůstat ve sklepeních v bezpečí, i když pokud tam maj ty hloupé potvory.. Vezmu to stejnou cestou jako pár hodin předtím, tentokrát však v plné polní, kdo ví, zda bude čas se vracet a kdyžtak budu moct tu směšnou gardu držet v ulicích, než se ostatní zbalí. Netrvá to dlouho, co se dostanu do okna, kterým jsme se do hradu dostali s konanem, slyším ryk na hlavním nádvoří, když se drak čílí nad barbarovým osudem..jistě to je fajn mít takového přítele. Chodby jsou opuštěné, princezna jistě pryč a proto zamířím rovnou do sklepení, abych zjistila, zda je Conan celý, pochvíli narazím na opožděné strážné, které nechám proběhnout do masakru venku a zastavím se u otevřené cely .. spoušť v ní jasně zračí, že už tu barbar není. ..nezdá se.. Pomyslím si pobaveně a chodbami vyběhnu nejkratší cestou na nádvoří a hned se zapojím do probíhajícího masakru, když hledám někoho od nás. "Neříkej, že mě po takové chvíli postrádáš..barbare.." Zaslechnu jeho poznámku přes pár strážných vlevo a když si ostří zazpívá ochomítnu se kolem něj a zarazí dalšímu nabíhajícímu trotlovi hrot do břicha. "..a budeš mi muset přiblížit, jak si se dostal z té kobky.." Při vzpomínce na nezapomenutelný obraz sklepení se musím pousmát. |
| |
| Hrad Jak se tak prosekáváme zbylejma jednotkama a ty ostatní se díky Crossovi začínaj stahovat konečně uslyším ten medový hlas kterej mě zahřeje na duši. Natočím se a spatřím Andresu. Jen se na ní pousměju a odpvím ji na otázku když ve stejném okamžiku padá jeden z vojáku k zemi. " To víš....Maj tam tupí bestie, Princezna mě podcenila a naši skupinu taky. Vše ti vysvětlim jak mile budeme vocad pryč." Zahlídnu její usměv a jak mile se začnou stráže stahovat jen ukážu na dveře aby si jich všimla i Andresa. Když do nich vejdeme je tam Glor i Grimdal. " Jak ste na tom hoši? pokud by byla v hodná doba seskupil bych se a vypad z tohohle místa. Musíme najit ostatní a ošetřit vaše rány." Řeknu na ostatní i když mi taky z levého ramene a pravého prsa vytéká něco málo krve. Podívám se na muže kterému sem pomohl z okovu a stoji opodál. " Co ty jsi zač?" Vyčkávám odpověd a neustále sleduju ostatní ale hlavně dveře kvuli strážim... |
| |
| Přijmu mi podávanou dýku a vrátím jí do pouzdra pod hábit. Mě? Mě už bylo hůř, co to je ztráta trochu krve. Upírka se na mě usměje a nabídne pomoc. No sedět se mi tu v tom sněhu vážně nechce. Potřebuju si odpočinout Upírka mi nabídne pomocnou ruku, na chvilku se zaseknu, ale pak jí přijmu a s její pomocí se dostanu na nohy. Belhám se už sám bez její pomoci do hostince. Z toho akorát vybíhá Andreasa v plné polní. Jen si běž, já si jdu dáchnout. Však oni se beze mě obejdou. Půjdeš jim pomoct? Zeptám s Kahlan a belhám se dál. V hospodě si sednu k nějakému stolu a objednám si něco lehkého k jídlu a pití, ono když ztratíte spoustu krve docela vám vyhládne. Z vaku vyšmátrám flakón s červeným lektvarem a vypiji jeho obsah. Podivím se protože nikde nenajdu mrtvolu muže s proříznutým krkem, asi ho rychle uklidili. Hospoda je poloprázdná díky povyku ve městě. Vypadám jakoby se mě věci kolem mě ani netýkali a klidně si sedím. |
| |
| POmohla jsem mu na nohy, ale chtělo to opravdu velké sebezapření. Když se postavil, už šel sám, sicě vzávoravě a namáhavě, ale sám. Jsem za to ráda.. Dotyky nejsou pro mne. Belhal se do hostince, já šla kousek za ním. Před budovou nás takřka porazila ta nová, která se k nám přidala v jeskyni. Zakroutím hlavou a následuji ji pohledem. Promluvil na mně a já se k němu zprudka otečila. Já? ani ne.. však oni si poradí... Nemyslím, že jsem ta, která jim tam bude chybět. Vešli jsme do výčepu a ještě než za námi klaply dveře, protáhla se jimi Blue. Uru usedl ke stolu, já si sedla naproti němu a vlčice si sedla, tak jak už to má ve zvyku, vedle mě. Sledují ho jak vytáhl nějaký flakonek a vypil ho. Váhám, ale nakonec zvítězí zájem. A promluvím k němu tak, aby mne slyšel pouze on. Co je to? Čekám až odpoví a trochu se věnuji svým smyslům, které šílí pachem krve, která se nedá odstranit pouze uklizením mrtvých a jejím setřením.. alespoň pro upíra ne... |
| |
| Konec Bitvy...Cesta dál na jih Když se stráže stáhnou Andresa, Conan a Cross ve své puvodní podobě PulElfa společně z tím mužem kterého ste zachránili začnou pomáhat raněným. Conan popadnul Grimdala a pomohl mu dostat se bezpečně do domu který svím vzledem připomíná lod která pratří mužu kterému ste pomohli. Když ste v době mužete si všimnou stolu v prostředku místnosti na kterém jsou kde jaké chemikalie a ampulky a kolem spousta rostlin a bylin. Kus od okna je kormidlo a vás jen napadne k čemu to muže být. Když Conan položil Grimdala na postel onen muž Osvald se o něho začal starat a vy ste mezitím pomohli Glorrffindelovi kterého vedla Andresa. Osvald: Tahle bylina mu pomuže zatím jsem nenašel přesný název ale lečí zranění během pár minut. Já ji řikám draší květ protože vypadá jako dračí šupina..Je vzácná a mám ji jen trochu ale vy ste mi zachránili život. Proto pomužu já vašim přátelum udělám z toho mast a tu vetřeme na rány. Za chvilku to bude hotové a pak mužeme začít....A vy mezi tím mužete sehnat zbytek svích přátel. Vím co ste zač...Já jsem Osvald Kutiltroška, tak mi říkají jen známý. Odvezu vás na Jih. Mám na to dobrý dopravní prostředek. Tak šup zařidte si co potřebujete a pak vyrazíme. Jen co to Osvald dořekl začal namíchávat onu záhadnou mast z byliny které říká Dračí šupina. Během chvile ste sehnali ostatní Cross zaběhl do Hostince aby vše zdělil Penelo a ostatním aby ste se mohli vydat na cestu. Než ste se vydali z pět do Osvaldova domu sehnali ste si zásoby a něco málo oblečení aby ste byli jištění kvuli zimě. Když se vracíte do domu Osvalda všimne te si Stráží co prohledávají město. Stráž vás jen obejde bez jakého koli slova ale prohlídne si vás kvuli vzledu. Nikoho z vás nepoznává a nechá vás jit si vlastní cestou. Když dorazíte do Osvaldova domu je mast již připravena a ostatní mají již ošetřené a obvázané zranění. Jak mile ste v Osvaldově domě všichni, Osval vám řekne jen pár slov při kterých běhá kolem a připravuje se na cestu na Jih. Osvald: Pohodlně se posadtě, bohužel tu nemám dost stoliček takže vám bude muset stačit podlaha. Já připravím lod a mužeme vyrazit. Víte muj dum neni jen tak obyčejný...Je to letající dum má tvar lodi jestli ste si nevšimli ale přez ty uličky to moc nešlo. Ha ha ha ha ...Tak poletime ne. Jen co to dopoví zatáhne za páku a začne se otevírat střecha nad váma. Náhle se začnou stáčet lana a ze střechy se roztáhne plachta a stěžeň na kterém jsou taktéž upěvněny plachty které se v okamžiku roztáhnou. Dum který je ve skutečnosti lod se začne třást a během pár vteřim se odlepí od země. Osvald: Je to jako by sme byli ptáci. Ha ha ha... Když se lod doslova odtrhne od země je po chvili nad městem a stáčí se směrem na Jih. Během letu probýhá vše tak jak má. Osvald je u kormidla které je kousek od okna a vy si mužete udělat pohodli. |
| |
| Cesta na jih Tolik mužů padlo mojí rukou....snad nikdy jsem nebyl tolik úspěšný sám v boji s ohromnou přesilou cvičených šermířů.. proběhne mi hlavou a na mých rtech začíná být patrný malý úsměv tohle ale neni můj způsob boje...většinou bojuji se svým psem s nějakou jinou silnou bytostí..lykantrop,upír.. Bojuju jako válečník!...od té doby,co cestuji se skupinou,se ze mě stává válečník!!.. na mé tváři je lehce patrné zhrození.. příliš se věnuji boji!.. napadne mne..aspoň se podobám víc svému otci....elfové z vesnice jej vždy pomlouvali,protože často používal hrubou sílu a byl znám svým nevybíravým jednáním!...avšak,když došlo k boji,nebyl pochyb o jednohlasném odsouhlasení mého otce jakožto vůdce mužů...a poslouchali jej na slovo,vážili si ho... výraz zhrození na mé tváři pomalu přechází opět v blahý úsměv.. chtěl jsem ale vždy být jako matka....rozumět přírodě a umět s ní splynout,využívat střídmě jejich darů.....a teď?...ani nevím,kdo byli ti muži z hradu,které jsem zabil...ani jsem se neptal na důvod....tohle už nebyla Trolí vesnice,kde šlo o přežití silnějšího.. zamračím se. Z přemítání mne vytrhne Andresa,která mi pomáhá dojít za ostatními. Vstoupím do domu,kde nás muž,představený jako Osvald,začíná hostit.Na stole vidím nějaké chemické ampule a spousty bylin.Usměju se,poděkuji Andrese a beze slov a úsměvem na rtech se začnu hrabat v bylinkách,které tu a tam zvednu a přivoním si.Bylin je úžasný výběr a některé z nich jsem již léta neviděl.Nejspíš v nějaké vhodnější chvíli požádám onoho muže,aby mi nějaké věnoval.Ještě si prohlédnu nádoby a ampule...hmmm,muž se zjevně vyzná v alchimii a posadím se na připravené lože.Začnu opět dumat nad mojí situací Ten pták,jak jsem na něj mluvil.....to nebylo jenom účinky toho hašiše...začínám ztrácet své nebojové schopnosti!! Zanedlouho ase dům odlepí od země a,k mému velkému udivení,začne vzduchem putovat jakoby byl velkou lodí a vzduch kolem mořem....Přistoupím k oknu a sleduju svět ubíhající pode mnou...Pak se zahledím do dálky a vidím povědomí les...a vzpomenu si na starého známého,který v jednom z těchto lesů přebyval....snad ještě žije Podívám se na svého psa,který si hoví u lehátka a prakticky vůbec jej nevzrušuje,že plujeme po nebeské klenbě a pod námi je nekonečná propast.. |
| |
| Nějak sem se ztratila Omlouvam se ..... Když sem byla celou dou v hostinci bála se kde sou ostatní v tu chvíli doběhl Cross a já se mu vrhla kolem krku a vidím že je v pořádku a koukám na něj vyděšeně. Nevěděla sem kde jste jsou všichni v pořádku? Naléham na Crosse aby mi vše řekl mezitím beru všechny věci Darka a jdeme za ostatníma kam měli namířeno, když jsme tam došli viděla sem společníky jak sou zraněni, šla sem okamžitě pomoct ošetřit a dívam po ostatních. Pak se postavím na stranu a koukám na toho Osvalda nijak se mi nelíbí a nezpouštím z něj oči není mi nijak pochuti a možná to jde na mě i vidět, krom toho i Dark si toho všiml a díva se na mě, Pak na mě Dark štěkne a mě to vytrhne ze zamyšlení nijak sem ani nevnímala co se děje okolo byla sem jak vtranzu. |
| |
| Vzducholod Jak mile se postaráme o ostatní dovede nás Osvald do svého domu který na pohled připomíná lod ale pouze zřídka. Jak mile se o nás začal starat a šetřit nám rány. Na ramenu mám obklad pod kterým je rozetřená mast a přez prsa totéž. Jak mile dorazí ostatní jen se pousměju a příkývnu na pozdrav. Pak se posadím do rohu místnosti a sleduju ostatní. Zahlídnu Andresu a usměju se na ní. Jen na ní mávnu rukou ve smyslu aby přišla blíž ke mě. Když přijde blíž začnu na ní mluvit. " Jak jsi na tom? A abych nezapoměl chtěla jsi slyšet jak jsem se dostal z tý kobky. Měli tam dost nemotornou potvoru. Díky ní se mi podařil přetrhnout řetěz na kterym jsem vysel, nějak se mi podařilo zabit tu bestii a dostat se tam vocad pryč. No a zbytek znáš......A děkuju." Když to dořeknu tak se ti jen dívám do očí z menším usměvem na tváři. |
| |
| Penelo a Osvald Osvald řídí vzducholod aby se vyhnul vyšším horám a když už je pořádně velký kus ve vzuchu zamkne kormidlo a drží směr. Všimne si jedné mladé dívky(Penelo) a ta mu připomíná jednu z mladí. Dojde k tobě se slovy. Osvald: A vyda...Ty jsi ta malá dívenka co hledali ano ano hledali? Byla za tebe vypsaná odměna. Odměna ano ano tu co vypsali tví rodiče ha ha...Až tohle skončí mohl bych tě odvést domu....Ale myslím že už tam nic nezbylo...Proto jsem odletěl ano to ano. Rád tě poznavám malá Penelo já jsem Osvald ano ano Osvald Kutiltroška. Začne na tebe mluvit a Cross se jen dívá a je zdřejmě připraven zasáhnou kdyby se něco stalo. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Rozhodl jsi se že mu pomužeš ve studiu aby zněj mohl být dobrý mág nebo něco podobného co dokáže použivat magii. |
| |
| cesta Když jsme vyrazili na cestu stojím tam opodál všem a prosím o to aby cesta byla celkem krátka nevím proč ale Cross je nějak duchem nepřítomem a já vlastně celou dobu taky, celou dobu ale pečlivě sleduju Osvalda a nemám z něj nejlepší pocit a když i on mě zřejmě zbystřil a viděla sem na něj ten pobavený usměv začala sem přemýšlet odkud ho znám. Muj pohled zrovna nebyl milí to určitě ne a nechtěla sem taky aby byl. Přistoupil ke mě a začal hovořit. Když mě poznal a já viděla co zamýšlí trochu sem se usmála ale mirně jakoby zavrčela tohle se mi nelíbilo že zrovna musel vytáhnout, podívam se kdo je okolo a zda to ostatní slyšeli či ne. Musel jste si mě z někým splést milý pane sice sem Penelo ale nejsem jaksi vidíte malá Když řekne že z tama nic nezbylo podívam se na něj udiveně přeci jen naše město bylo velké obchod tam jen rostl a ted jak to sakra myslel? Zadívam se na něj a pak kouknu na Crosse a polknu na sucho a pak zase zpět na něj a Sark cití že moje krev vře a já mám co dělat se uklidnit a on se postaví na všechny čtyří a já ho rukou uklidním. Pokud by jste mě chtěl někdy odvést veřte že bych vám dřív nakopala zadech se vší uctou Pozvedne obočí a usměji se mile aby to nebylo nějak moc napadné. |
| |
| Projevení upírčina zájmu mě vážně zaskočí. Uklidím prázdný flakon a zadívám se na ní. Ále je to jen posilující lektvar. Podporuje léčení a věci s tím spojené. Není to nic extra, měl jsem v plánu ho vylepšit, ale nebyla jsi dvakrát ochotná. Usměji se když si vzpomenu na Kahlanin přístup a příhodu s její vlčicí. Uvědomím si že ač od té příhody neuplynulo tolik času přijde mi to jako věčnost. Zarazím se protože jak vzpomínám uvědomuji si že při téhle výpravě se něco stalo, něco se změnilo a já nevím co. Z úvah co to mohlo být mě vyruší Cross který nám sdělí co se děje a že se všichni chystají na cestu pryč. Mě se nikam moc nechce, nejradši bych se jim na to vybodl a prospal dva tři dny, ale všimnu si hostinského jak mluví s nějakým mužem a kouká po naší trojici. Hm tady bych si moc neodpočal. Zab je. Zab je všechny, pak budeš mít klid. Nad radou mistra si jen povzdychnu. Mám sotva dost sil abych se udržel na nohou, nápad vyhlazení populace jsme ihned zavrhl. Podívám se na Kahlan. Jdeš s námi také ne? Vstanu, čapnu vak a poprosím Crosse aby mi pomohl se dostat do vzducholodě a tam padnu na jedno z lůžek, vak dám pod něj. Letmo si prohlédnu majitele domu a interiér. Zaujme mě jen alchymistické náčiní a bylinky ve kterých se momentálně přehrabuje Glor. Potřebuji si odpočinout... Vypustím do éteru, natáhnu se a zavřu oči. Po delší době ležím v pohodlí a bezpečí. |
| |
| Sleduji jak ubíhá cesta. Pen má drobný nešvar s Osvaldem, ale v případě nutnosti ho jedním kouzlem svrhnu dolů, možná si to on sám uvědomuje a proto se zatím o nic nepokusil. Pen, lásko,...pojď ke mně,... Natáhnu se k ní a obejmu jí,...sedíme vedle sebe a pozorujeme krajinu, která se pod námi mění. Kam to vlastně letíme? Nějak se mi už zastesklo po domově. Podívám se na ní a vtisknu jí polibek na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Nordik pro |
| |
| Osvald a Penelo udiveně se na tebe dívá a pak jen se slovy odejde z pět aby se věnoval cestě. Osvald: Dobře dobře, já jsem to tak nemyslel...Kort ne zle dívenko...A pokud se nepletu tak jsem vám zrovna pomohl se dostat z toho blázince tam dole. Šli po vás stráže tak važ svá slova než začneš někomu vyhrožovat o nakopaní zadku!...Klidně to mužu otočit a odvést vás spátky aby si vás ti tam dole mohli podat slečinko! Poté se otočí a jde z pět ke kormidlu o které se jen opře a sleduje cestu skrze okno u kterého je kormidlo upevněno. |
| |
| Tiše sedím a hladím svou Blue. Jo Uruových slovech se zamyslím. Změnila jsem se.. proč mu vlastně vůbec věřím? Který pošetilý bůh mě k tomu vede? Pak přijde Cross avypovínám o ostatních. Pokrčím rameny nevzrušeně a potom, když se Uru zvedne, jdu za nám následována vlčicí. Pak se však zarazím a pohlednu směrem ke stájím, kde je ustájen můj bělouš. nemohu ho taky nechat.. nemohu.. Pak si, ale uvědomím, že mám jen dvě možnosti.. buď tu zůstat s koněm, nebo pokračovat. Rozhodla jsem se pokračovat. Kůň to zvládne.. Pokračuji dál až do domu podivného chlapíka. Uru se natáhne na jedno z lůžek, sleduji ho pohledem. Pak se sama svezu po stěmě a usadím se na zemi. vlčice si lehne ke mně a položí mi hlavu do klína. Hladím ji po husté bílé srsti a myslím na svého věrného koně.. |
| |
| cesta Koukám na něj celkem pobaveně jo to je asi pravda že nám pomohl jen ukážu Crossovi že během minutky jsem zpět a jdu rovnou k němu a podívam se na něj celkem vážně jde vidět že není už tak mala a naivní jak on si jí pamatuje. Za to vám i děkuji nebudu vám vyhrožovat nakopaním když vy mi nebudete říkat o tom že mě vrátite kam si myslíte že patřím, myslím že se plete protože moje místo je vedle jednoho muže za kterého klidně položím život jako za celou tuhle skupinu do posledního člena a někdo jako vy mi v tom nezabránite a už vůbec ne tím že by jste mě chtěl odvést, věřte že by to nebylo tak snadné. Jinak se omlouvám pokud jsem vás urazila ale ne s tímhle přístupem. Pak pokyne hlavou a odchází za Crossem který si jí stahne do klína já si jen uvelebím a opřu se a poslouchám jej když mluví o domovu kouknu na něj a pak pohladím Darka. Jenže mi nemáme domov, cestujem změsta do města pokaždé jinde to neni domov. Zklopí hlavu a opře se o tebe pořádně* |
| |
| Vzducholoď Dobelhám se do toho divného baráku s Osvaldem, nechám se očetřit a chvíli jen tak ležím. Mám na sobě obvazy a cítím moc bylinek jak působí. Akorát na zádech mě tlačí zkamenělá jizva. Nahmatám si jí. Ach jo, to zas než zmizí zanadávám si, ale nemyslím to vážně, kámen mi zachránil život. Zvednu se z postele a jenom si na ní sednu. Z pdopostele vytáhnu zbroj a prohlížím si ji. Při další zastávce si musim vlízt do ňáký kovárny... plánuju si když prsty přejíždím po vínové až do hněda zbarvené zbroji. Přejdu ke sve sekyře a trochu jí vyleštím. Ty mě krásko nikdy nezradíš řeknu jí v hlavě s úsměvem. Venku je šramot, vracejí se ostatní. Zahlédnu něco, co vypadá jako kormidlo. Fakt divnej barák... na úžasu mi dodá když vzlétneme, křečovitě se chytnu sloupku. Hernajs co to je? promluvím, tentokrát už hlasitě. Když si zvyknu na to, že jsme ve vzduchu, odvážím se otevřít okno. Hned mě přivítá vítr. Hraje si s vousy a vlasy, zavřu oči a užiju si toho. Hory... poznám vzduch a otevřu oči, opravdu, před námi se pyšní vysoké špičky hor. Vzpomenu si na trpasličí města, pak se mi v mysli vrátí ten sen který jsem měl když jsem omdlel. Byl o mé lásce. Skoro se mi v oku vyroní slza když na ní pomyslím. Ničeho si nevšímám a jenom zamyšleně hledím z okna. |
| |
| Cesta vzducholodi Cestu trávite každý po svém. Glor požádal Osvalda o několik bylinek a on mu slíbil že na konci cesty si muže pár vzit. Povídánim spanim i jen tak poflakováním. Ve vzduchu trávíte spoustu času a když se konečně dostáváte k cíli své cesty, uběhne dlouhých pět dnu od vašeho odletu. Pár mil od cíle se dostanete do husté mlhy. Osvald se ujme plně řízení a snaží se cestu pomalu proletět beze škod. Jen co uletíte pár metru a v mlze se začnou tyčit větrem odrané sosny a kusy skal...Osvald se snaží lod co nejrychleji stočit ale narazíte na skalní výběžek a ve stěně lodi se vytvoří díra o pruměru jednoho metru. Sváma všema to pěkně hodí a vyvede z rozjímáni. Osvald se snaží mit situaci plně pod kontrolou ale nakonec se kolem vás objěvi tucet Harpyji kteřé začnou na vzducholod utočit. Povede se jim zasáhnou několikrát plachty, které slouží jako balou a začnou pomalu praskat a trhat se. Vzduch v balonu se rychle vytrácí a vy se řítite k zemi. Zem se začíná rychle přibližovat a stromy a skály kolem dost níčí trup lodi. Tvrdě dopadnete na zem a lod je dost poníčená, doslova k nepoznáni...Naštěstí kromě pár šrámu a modřin se vám nic moc nestalo. Začnete se vyhrabávat z trosek a když hledáte Osvalda naleznete ho jak leží pod hromadou prken a třísek co tvořili trup... On však nejevi žádné známky života a mužete si také všimnout že jedna ze silných třísek mu prořízla tepnu na krku kvuli čemu rychle vykrvácel. Pozbýrali ste pár zásob co by se mohli hodit a Glorffindel si mezi trosky našel zbylé byliny které mu Osvald slíbil. Ocitnete se na místě které je posledním skalním prusmykem do Dolu Kallzeru a Pevnosti Kallzar. Harpije ale nenechávaji nic náhodě a letí se podívat na místo vašeho stroskotání. Máte jen malou chvilku než se k vám dostanou a z jisti že ste přežili... Glor díky svím dovednostem a dobrému sluchu reaguje na blížíci se Harpije a proto urychleně opustite místo havárie a snažíte se ukrýt ve skalách kolem vás a pomalu se dostat do dolu odkud by ste se bezpečně dostali až do pevnosti. Místo Nacházíte se ve skalním prusmyku který vede přimo do dolu Kallzeru. Kolem vás je jen pár oschlích stromu a ostrých skal, všude kolem je hustá mlha a vidět mužete zruba na dva metry i když to je jen na malo kterých místech. Harpyje jsou vám na stopě a brzo z jistí že ste opustili místo havárie. |
| |
| Havárie Na začátku cesty měl Osvald nějakou potyčku s Penelo,kterou jsem ovšem moc nevnímal,neboť jsem byl pohloubán do své meditace.Během několika následujících dnů na mne náš průvodce dost zapůsobil-především důmyslným upravením záchoda,díky němuž jsme nemuseli zastavovat ani kvůli venčení psa a vlků. Je tak prozíravý,nebo nás od začátku očekával? přemýšlím o tom celé dny,ale nakonec se ho nezeptám.Poslední den se však dostaneme do mlhy husté jako mlíko,která sama o sobě nevěstí nic dobrého.Náhle nás z našeho rozjímání probere silný náraz.Padnu na jednu stěnu,kde si dám slušnou herdu do zad.Najednou na nás začnou nalítávat děsivé harpije.Okamžitě tasím luk,ale kvůli dalším nárazům nejsem schopen se udržet na nohách.Navíc bych v téhle mlze jen těžko něco trefil.Pak jsme začali prudce padat na zem....Když jsem se probral,okamžitě se začnu schánět po svém psu a dalších.Jako zázrakem nemá nikdo větší zranění.Nikdo až na Osvalda,kterého najdeme pod zbytky lodi a kterému už neni pomoci. Toho muže je velká škoda nejsem sám,kdo u něj nehnutě stojí se sklopeným zrakem.Najdu bylinky,které mu už beztak k ničemu nebudou a které mi stejně slíbil.Můj pes začíná vrčet a sleduje prostor na nebi v nekonečné mlze....je to jasné-harpije.Začnu všechny pobízet k rychlému odchodu a zanedlouho už se krčíme za jeden ze skalních výběžků v blízkém okolí.Nevidím ani dva sáhy před sebe a tak napínám uši.Tasím meč Nebude až tak jednoduché dostat se do dolu,kam máme namířeno. vyřknu směrem k vedle se krčícímu Conanovi,který už nasadil svůj typický vážný výraz. |
| |
| Pět dnů.. jak dlouhá doba je to doba, když jsem zavřená v místnostech. Všichni okolo spí nebo se jen tak poflakují. Blue i já jsme z toho uzavřeného prostoru nervózní. Vlčice často spí a jí neustále hledím z okna. Snad abych vyhlížela cíl naší cesty, snad abych neviděla jak ostatní spí, srdce jim pomalu tlučou a krev se líně rozlévá v žilách. Pátý den se muž ujal kormidla když jsme vletěli do husté mlhy. Právě díky domu byl proražen trup. Poté co jsem se po nárazu posbírala ze země, stáhla jsem vlčici dál od otvoru a dál hleděla z okna. A do háje… Objevily se harpie a začaly dorážet na vzducholoď. Nemůžu nic dělat, štve mě skutečnost, že nám ničí plavidlo a já nemůžu nic dělat. Glor je také s lukem bezmocný. Je jasné, že by netrefil. Pak se zřítíme. Dopadla jsem tvrdě. Ale mé tělo něco vydrží. Blue taktéž vyvázla dobře. Nikoho jsem nehledala. Kdyby krváceli, příliš by mne to lákalo. Odešla jsem kousek bokem, protože krev cítím. Jen se dívám na nebe a vlčice mi sedí u nohou. Čekám na ostatní. Když posbírali společníci nějaké věci, Glor začne vybízet ke spěchu. Oprávněně. Harpie jsou již zde. Úkryt ve skalách je jen velmi chabý. Tasila jsem svou zerrikánskou šavli a čekám na nestvůry, až na nás přímo zaútočí. Jen, aby se Uru ukryl. Přistihnu se při této myšlence a zakleju sama na sebe. Nechápu, že se mi ten muž tak dostal pod kůži. Z přemýšlení mne vytrhne Blue a její zavrčení… |
| |
| Začala padat mlha...cítil jsem ten chlad, který nás obstoupil. Pevně jsem obejmul Pen. Lásko,...snad je ti tepleji. Spala v mém náručí jako nemluvně. Políbil jsem ji na čelo, když přišel první náraz. Pen vytřeštila oči a já v mžiku rozpjal obě křídla, čímž se bouda ve které jsme odpočívali rozletěla na několik trámů a prken. Držel jsem Pen klidně a pomalu s ní přistával na místo, kam dopadla vzducholoď. Aspoň kam jsem si myslel, že dopadla. Uslyšel jsem skřípání harpyjí. Normálně by to nepředstavovalo problém, ale když držím Pen, nemohu bojovat tak efektivně, jak bych si představoval. Zahlédnu splaskávající plachtu lodi a rychle k ní doletím. Spatřím Conana a Pen postavím před něj. Pak jen mávnutím křídel zmizím v mlze. Letím podle instinktu a podle zvuků. Vlétnu přímo do hejna harpyjí. Dvě zaměstnám ihned po vlétnutí a další padají k zemi hned jak skončím s těmi prvními. Je jich ale příliš a nedají se zastavit. Prostupuji hejnem a vím přesně kam míří. Díky větším a rychlejším křídlům se hravě dostanu před ně a až mě vyděsí jak blízko k zemi jsem celou dobu byl. Jen na poslední chvíli zbrzdím let, před dopadem a postavím se před ostatní z naší družiny. Je jich tak 100,...na každého se asi dostane! Zařvu dost nevraživým tónem. |
| |
| Pad par mil od Kallzeru Cestu trávim spíš sezenim opodál a opřenej o stěnu domu. Jen co vletíme do mlhy hned zbystřím a jsem připraven na nejhorší tak jako vždy. Meč si upevním přez záda a připravím se. Podívám se na Andresu a na ostaní. Než něco řeknu všichni ucítíme náraz a se všema to trhne. Na stěně se vytvořila díra o velikosti asi dvou metru. Náhle se objeví Harpyje a my se začnem řítit k zemi. Naraz nám zbrzdí pár oschlích stromu ale i tak sme dopadli tvrdě. Po pádu se po chvilce proberu a stáhnu ze sebe pár prken. Začnu hledat ostatní a zahlídnu Glora jak stoji u Osvaldovo mrtvoli. Jen se podívám na nebe ale neni nic vidět. " Měli by sme se rychle vypařit. V týhle mlze mužem jenom jedno, držet se mezi skalníma výběžkama nebo se tu nechat zabit. Tak jdeme vemte si co musíte a padáme mezi skály tam nebudem tak snadnej cil." Řeknu a vydám se směrem ke skalám u který za chvilku stoji i Glor a něco říká. Podívám se na nebe a nahodim svuj drtivý a vražedný pohled. Po chvilce se objevi Cross i z Penelo a prohlásí že je jich dost. Jen zavrtim hlavou a podívám se před sebe. Je tam jen pár z našich co se schovávají stejně jako my. " Musíme se dostat do těch dolu. Tady na mapě je že by měli bejt přímo před náma ale v tý mlze neni nic vidět takže ani nemužem z jistit kterym směrem to je." Dívám se na ostatní a jen vyčkávám až se ukážou Harpyje aby sme se mohli prosekat do dolu. |
| |
| Pád vzducholodi Vlétneme do nepříjemné mlhy, to není nic dobrého. Instinkt mi říká, že bych se měl obléct - navíc je mi i zima. Nasadím na sebe svou zbroj a posadím se na postel. Rána. Vyskočím na nohy a popadnu sekeru. Áááá zařvu leknutím a sekerou se vrhnu proti zdi kajuty ve které jsem. Rozštípu zeď na maděru a dorazím k ostatním - řítíme se. Když dopadnem na zem, shodím ze sebe pár prken, zakašlu a hledám ostatní. Osvald zemřel. Ten páprda nám to pěkně zavařil, co teď zeptám se. Conan začne mluvit něco o dolu. Lehnu si na zem a přiložím ucho ke skalnaté zemi. Zaklepu, pak se zvednu a zadupu, poskákám na jednom místě a pak rukou ukážu k průsmyku. Ésli mě moje trpasličí instinkty nelžou, a právě mi zachránili život, důl máme tudyma... Přiletí Cross s Pen a oznámí stav Harpyjí. Hohó, bude se bučit |
| |
| Zase na zemi Ten krátký let jakýmsi vzduchoplavem ani nebudu rozvádět, prostě jsem opět ráda na pevné zemi, i když přistání mohlo být opravdu měkčí. ..zatracené okřídlené potvory! Sbírám se zpod trose, překvapivě mě žádná nepraštila po hlavě jako vedle ležícího kapitána, vlastně ani pořádně nevím jak se jmenoval, nějak na O.. Ale to není důležité, proto urychleně posbírám své věci a když tak procházím troskama sbalím s sebou i něco k jídlu z lodních zásob, vypadá to na pěkný kus cesty. "Tak fajn lidi, padejte .. není radno se dostat doprostřed hejna na planině.." Souhlasím s Conanovým rozhodnutím, ztratit se mezi skalami a po krustě zmrzlého sněhu se rozběhnu do labirintu, který se tyčí před námi. ..jestli chcete do dolů..tak si pohněte pánové a dámy..sice to s tou mlhou vypadá mizerně, ale aspoň přežijete mnohem déle.. Nad hlavou se začínají rozléhat zlověstné skřeky harpyjí, zanedlouho jistě budou u nás. Někde v mlze a spleti skalních výběžků s potvorami za zády "Lidi, nebrali jste někdo náhodou kompas z té vzducholodi?" Zakřičím, abych přerušila zlověstné vytí větru a zkřeky, které se opět začínají přibližovat. "Potřebujeme držet směr, přijde mi, že se pořád motáme dokola.." Vydechnu znaveně o něco tišeji a otevřu lahev již ledové vody, abych svlažila vyschlé hrdlo, při té menší přestávce se opřu ramenem o jednu ze skal tyčící se krok ode mě a sleduju zamyšleně trpaslíka při jeho zvláštním určování dalšího směru. |
| |
| I hvězdy padají dolů =) Schoulím se u Crosse a zavřu očka citím velkou změnu okolí ale nijak tomu neberu na vědomí ja sem se svým milovaným sice bych rada dělala ted jiné věci ale jsem ráda aspoň že mohu mu ležet v naručí, přitulím se a citím velmi krásně jeho obětí po chvíli sem usla nevím jak dlouho jsem byla mimo ale ucitila sem naraz rychle sem se procitla a koukala kolem sebe. Ani sem nepostřehla co se pořádně stalo ale Cross se změnil a snašel už mě pomalu dolů kde byli kusy lodi a já se celkem lekla nebyla sem na něco takového připravena. Lasko si v pořádku nestalo se ti nic Hlesnu než přistanem on mě tam jako obvykle pustí a jde bojovat uplně sám s Harpiema já jen zakroutí, hlavou a hledím své zbraně mězi těma troskama vidím naštěstí že ostatní jsou v pořádku a já konečně našla luk. Vidím jak je tam Cross valí ale jedné si nevšml letěla na něj přími z vrchu a já zamířila a vystřelila šíp se jí zabodl přimo pod bradu a projelo jí to moskem a už se řítila dolu a snažila se mu tím aspon nějak pomoct. Sice viditelnosti je blbá ale jsem půl elf takže je to aspon v něčem výhoda a přeci nenechám aby mu někdo ublížil ikdyž musím davat bacha abych ho nezasahla. Aspoň se nebudem nudit ne Usměji se na ně. |
| |
| Mezi skalisky Přejedu dlaní kolem čepele svého meče,který se rozzáří velice slabým světlem.Začnu s ním mířit podobně jako proudkař,když hledá pramen a podle intenzity záře se snažím odhadnou,kterým směrem a jak daleko jsou harpije.Trpaslík naslouchá s uchem přitisknutým ke skalnaté zemi a následně dalším rituálem určí místo,kde by se měl nacházet důl.Nejsem schopen zabránit úsměvu,když mi toto počínání připomene jednoho přítele,jehož propojení s přírodou dalece přesáhlo můj stav a on se stal jedním z mocných druidů.Podobným způsobem určoval z citu kamene pod sebou,kterým směrem je pramen,jeskyně,či průrva ve skále.Vzhledem k tomu,že harpije se začínají přibližovat a kompas z lodi nikdo nevzal,vydám se jediným opodstatněným směrem.Směrem trpasličího úsudku a instinktu. |
| |
| Cesta do dolu Trpaslik našel spusob jak se dosta rychle do dolu kam máte namířeno. Vydali ste se za ním a harpyje zase za vámi. Sem tam po vás harpyje něco vystřeli nebo se vám postaví do cesty ale vy se přez ně rychle dostanete a pokračujete ve své cestě. Mezi skalníma výběžkama se pohybujete co možná nejrychleji aby ste se dostali do dolu kam směřuje cíl vaší cesty. Chvili bloudíte v bludišti skal ale Grimdal vás bezpečně provede až pár metru před v chod do dolu. Harpyje se vám postaví do cesty a vy se jim musíte postavit. Před v chodem do dolu už neni mlha tak hustá a vy vídítě na pár metru před sebe. Vidět jde nanejvíš na 10 sáhu před sebe a tak se mohou připojit i lučišníci. Harpyje které se vám postavily do cesty se proti vám postavili jen z kopím nebo lukem ty které nad váma poletuji používají spíš luk ale o ty se stará pár dobrých lučišníku z vaší skupiny a Cross který je poblíž... |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro |
| |
| Cesta k dolum Jen co vyběhnu směrem co nám ukázal Grimdal proběhnu kolem pár výběžku skal a zastaví mě šíp který se zabodl přede mě do země. Jen ucuknu a tasím meč, přede mnou se ukáže Harpyje a rozlétne se přímo proti mě. Rozpřáhnu se a jedním rychlim sekem ji seknu přek křídla a ta se skácí k zemi. Padla tvrdě pár metru ode mě. Doběhnu ji a meč ji bodnu do hrudi a trhnu snim. Zahlédnu jak se za mnou rozběhli i ostatní z naší skupiny a proto pokračuju dál v cestě. Jsem kus od skalního výběžku a kus před náma se začnou rojit harpyje. Podívám se na horu nad sebe a jen tak tak se vyhnu šípu který mi proleti kolem hlavy. Pak zahlédnu Crosse jak se ve vzduchu zabívá svejma problémama které mu spusobyli Harpyje. |
| |
| soukromá zpráva od Nordik pro |
| |
| Poté co všichni vyazí směrem k dolům, vzlétnu... Tak dámy si myslí, že jsou paní oblohy...to ještě neznáte Crosse! Odpovědí mi je pár skřeků. Rychlé pohyby zvukem jsou slyšet jednotlivá trhnutí křídel a k zemi padají harpyje značně znetvořeny. Chvílemi zkontroluji skupinu, zda nemají větší problémy, občas zasáhnu, abych odehnal zezadu útočící harpyje a věnuji se svým...Když jsme úspěšně proběhli do dolu, začali se na nás tlačit i dovnitř. Jedno máchnutí ocasem zlomilo trám, který držel bránu na svém místě a narušil skálu, která se s hlukem zřítila. Ve tmě a v prachu jsem provedl proměnu a uchopil do ruky svou hůl. Jednou jsem praštil do země a na špičce hole se rozsvítil malý krystal, uhodil jsem ještě jednou a modrá záře krystalu osvítila celou chodbu, kterou máme před sebou. No, myslím, že nás čeká dlouhá cesta... |
| |
| V dolech Kallzeru Cross se postaral o zbytek a vy se ocitnete v dole. Vchod za vámi se zavali kvuli Harpyjjim a Crossovo činu aby se jich zbavil. Všude kolem je tma a prach který se po chvili usadí a rozzářené světlo od Crossovi hole vám vyznačuje cestu do hlubyn dolu. Vydáte se podel trámu dolu a vaši pozornost zaujmou otroci kolem kterých se potuluje jen pár stráží. Stráže jsou Minotauři a Kentauři chodících ve dvojicích kolem a dohlížeji na pořádek. Každá dvojice stráží je od sebe 20 metru aby měli větší přehled. Na zemi o kus dál najdete z bičovaného otroka který se váli ve své vlastní krvi a je na prahu smrti. když se mu snažíte pomoci prozradí vám jen malo a poté zemře. Otrok: Do pevnos...ti se dostanete tim...hle tun...tun...tunelem. Dejte si ale poz...pozor na...na...na O..TRO..KÁ..ŘE.... Jen co ze sebe nucením dostane pár slov zemře a vám nezbývá nic jiného než se vydat jedinou možnou cestou do pevnosti. Tou cestou je tunel který je hlídaný Otrokáři. Kolem tunelu dovnitř se jich potlouká kolem čtyřiceti. Kolem se kromě Minotauru a Kentauru potloukají i Elfové a Lidé kteří se přidali k Sillgorussovi. |
| |
| Vzducholoď Poté co se po dlouhém spánku probudím dostanu "vzdušnou" nemoc. Stabilizace vzducholodi v povětří není dokonalé a můj žaludek to snáší špatně. Takže když momentálně nezkoumám dno jakéhosi kbelu, který mi Osvald s radostí věnoval, jsem vyčerpaný usínal. Z našeho vzdušného výletu jsem tedy neměl téměř nic. Téměř protože poslední den cesty si žaludek už lehce zvykl a já se mohl poštrachat v Osvaldových zásobách. S jeho dovolením jsem si trošku doplnil ty své. Už je to opět delší dobu co jsme se nemyl, začínám připomínat Urua před několika dny. Zrovna když se tím začnu zaobírat něco se stane. Zaútočí na nás harpie, jejich odrážení nechám na mých společnících a snažím najít něco jako koupelnu nebo jen vědro s vodou abych si umyl alespoň vlasy. Když ho konečně najdu a chystám se zbavit oněch mastných hadů na své hlavě havarujeme. Vzducholoď se řítí dolů a rozbijí se o skaliska. Poslední co si pamatuji je že jsem zahlédl nějakou tmavou šmouhu a ta mě praštila do hlavy. Skaliska mezi troskami Všichni krom nabodnutého Osvalda se vzpamatováváte a sbíráte své věci. Uru ale není nikde vidět. Kahlan mě najde pod kusem dřevěné stěny. Jsem v bezvědomí a mám mokrou hlavu a ramena. Na čele je viditelný rudý šrám. |
| |
| soukromá zpráva od Nordik pro |
| |
| Cesta do dolu, důl Jdu směrem který jsem ukázal, sekyru přes rameno. Všichni řvou, kdo ví kolik je tu harpyjí, já se podívám vzhůru a vidím jen mlhu. Hmm, odtaď není nic vidět! a začnu máchat rukama. Můj vzrůst způsobuje, že mám hlavu v té nejhustší mlze. Povede se mi trochu zlepšit viditlonost, nademnou je ale nějaký černý mrak či co? Co to sakra? řeknu si a přimhouřím oči. Dojde mi to, když se vedle mě zapodne kopí, logicky bude následovat majitel. Uskočím jen tak tak před padající harpyjí. Sakra, bacha dráčku, sou tu i menší! zařvu, spíš ale tak do větru. Všimnu si jak Conan zasáhne harpyji Já chci taky! a začnu kolem sebe mocně máchat sekyrou, objevím kámen stejně vysoký jako já a...harpyji, tentokrát živou, řítící se na mě. Oujéé! zařvu a skočím na kámen, odrazím se od něj a proříznu harpyji břicho. Tak, sem spokojenej, dem... ušklíbnu se a vejdu za ostatníma do dolu. Cross chytře zavalil vchod. No, snad se tudy nebudem vracet... zhodnotím jeho čin a následuju ostatní. Dojdeme k otrokovi. Snaží se něco říct. Po každém písmeně které řekne se prohloubí můj škleb a víc se k němu nahnu. Jakmile umře, cuknu sebou. Co říkal? otočím se nechápavě na Glora, který stojí vedle mě. |
| |
| Otrok dopoví své varování a já se podívám na Glora. Dovedeš ho zpět k říši živých, nebo jej necháš zemřít? Očividně by ale jakékoli pokusy o záchranu neměly valného efektu. Otrok nebyl ani tak raněn, jako spíš ztratil chuť dál žít. Dojdu k Pen. Lásko,...drž se u mě, nesmí se ti nic stát, raději a zemřu já než-li ty. A políbím ji na rty a podívám se jí do očí. Je nádherná v tomhle namodralém světle. V tom se kolem mě protáhne Conan s mečem v ruce a míří k prvním obětem. Položím mu ruku na rameno... Kam se chystáš beze mě bratříčku? Myslíš, že tě nechám všechu bolest snášet samotného? Podívám se ještě na Pen... Už se těším až bude po všem a zase strávíme tři dny v krásném penzionu v měkoučký posteli. |
| |
| V dolech Jen co skončíme v dolech zavalí se za náma pruchod a my se nemužem už dostat z pět a to mi vyhovuje. Něco mě vede kupředu a nejspíš je to už nechuť tohlevšechno snášet. Když se cesta rozjasní a Blue nám posvítí na cestu jdou vidět otroci v okovech a otrokáři z biči. Začne se ve mě vařit krev protože sám vim jake to je když je někdo otrokem. Vyrazím směrem dál když na zemi najdeme téměř mrtvého otroka který nám prozradí jen málo. Než mužeme něco udělat tak zemře. Uslyším Grimdalovu poznámku a podívám se radši jinam. Postavím se na nohy z kleče a vytáhnu svuj Atlanský Meč. Podívám se směrem k tunelu který vede do pevnosti a hned potom na ostatní. Protáhnu se kolem Crosse který mě okamžitě chytí za rameno. Jen se zastavím a muj pohled směřuje na něj. Jak mile začne mluvit jen se pousměju se slovy které slyší všichni. " Chcete snad žit věčně " Pousměju se a vydám se směrem ke strážím. Dva stojej celkem šikovně poblíž jedné zdi. Potichu dojdu až ke zdi která se ukázala jako dva sloupky mezi kterýma stráž stoji. Ihned jsem ze zadu ponořil svuj meč do Minotauřího těla a ten se svalil. Vypadají jinak než lidé ale mají stejné slabosti. Kentaur který to zareagoval se svalil taky aniž by stačil něco udělat. V jeho čele se totiž objevil šíp a tak okamžitě padl. Chystám se na dalšího z otrokářu. Dýku kterou jsem měl u pasu jsem vrhnul na právě se otáčejcího Kentaura z bičem. Dýka mu zasáhla hrdlo což spusobylo že se svalil k zemi a lapal po dechu. Doběhnul jsem k němu a mečem ho probodnul jak ležel na zemi. " Nikdo nemá právo na to aby z lidi dělal otroky. Postupně se musíme dostat až do tunelu...Tam to ale nebude tak snadný jako do ted." Řeknu na ostatní a hned vedle mě padne další mrtvolo kterou sundal Grimdal a hned za nim další která se při dopadu na zem rozpadne na drobný led. |
| |
| Když čekám na útok, uvědomím si, že je nás nějak málo.. Sakra... sehnu se k Blue a zašeptám jí do ucha. Najdi ho.. Prosím najdi ho Vlčice se rozběhne zpět k kroskám a já ji následuji. Zase ten pach, zase ten pach, který mne strašně dráždí. pod hromadou desek ho Blue objevila a zakňučela u něj. Přišla jsem k němu a osvobodila ho. Na čele měl rudý šrám. Bezděčně jsem si olízla rty. Pak jsem ho propleskala, aby se vzbudil. Nic. To si děláš srandu, to tě budu muset vláčet? Se zavrčením jsem si ho zvedla do náruče, jako bych nesla mimino a rozběhla se za ostatními. Kdybych nebyla upírkou zřejmě bych ho měla problém byť jen zvednout díky mé malé postavě, ale na mé rase jsou občas výhody. Připojila jsem se k ostatním a společně s nimi pod útokem harpyí, kterým jsem se nemohla bránit a rak mi rozervyly rameno, jsem vešla do dolů. Tiše jsem je následovala až do okamžiku boje. V tu chvíli jsem Urua položila na zem a přikázala Blue, která mě po celou dobu následovala, aby ho hlídala. Pak jsem šla pomoci při boji. A taky si do nějakého toho strážného sekla. |
| |
| Důl Conan na nic nečeká a vrhá se do boje. Je na něm vidět, že je mu tohle chování proti srsti. Komu by taky nebylo? Slušně sundavá jednoho za druhým, ale nevšimne si kentaura co se mu plíží na záda. Hou hou, já sem tu taky! pronesu do větru a zasadím ve skoku kentaurovi sekeru mezi lopatky. Vedle mě se další rozpadne na kusy ledu. Stihnu hodit šibalský pohled po Crossovi. Vytrhnu z kentaura sekeru a odrazím se od něj. S křikem se ve vzduchu napřáhnu a zarazím sekeru jednomu z otrokářů do lebky. Povalím ho na záda a o krk se mi otře šíp. Není to nic vážnýho, hned zaznamenám jeho sesílatele a tasím vrhací sekeru. Lučišník jí má v tu ránu ve hrudi. V tom ucítím malý tlak na zádech. Otočím se a vidím jak se mě jeden snaží zbičovat přes mou zbroj. To si děláš prdel ne? zeptám se ho a začnu se smát. Uzemním ho plochou stranou sekery a pak mu podříznu hrdlo. Zastavím se a rozhlédnu. Zjistím, že jsem zadýchaný. Nejsem po tom zranění ještě v kondici... zhodnotím se a vedle mě padne další otrokář. Vůbec sem si ho nevšiml! řeknu udiveně sám k sobě, ani nevím, kdo ho zkolil a vrhám se do dalšího boje. |
| |
| Z mrákot mě proberou zvuky boje. První co vidím po otevření očí je hlava Kahlaniny vlčice, je dost blízko, na můj vkus až moc. Rozmlženým zrakem se rozhlédnu kolem sebe, vůbec to tu nepoznávám. Jsme v nějakém tmavém tunelu a trpaslík, Conan a další bojují s nějakými kreaturami. U všech bohů co se to stalo. Jak to mám asi vědět, vím co vy. Zatracený harpije, ať dostanou svrab, sračku a kurděje. Ta lítací mašina asi spadla, ještě že mě nemůže bolet hlava. Bezeslovně souhlasím s mistrem, to byl nápad, vlézt do takový divný věci. Pět problitejch a prospanejch dnů a když už se dostabnu na pevnou zem, třeští mě hlava a nevim kde jsem. Zajímalo by mě jak jsem se sem dostal. Skus hádat ty omezenče. Povzdychnu si na jeho poznámkou, ve stavu který mám přemýšlení bolí mnohonásobně víckrát. Pohled se mi už zostřil a já vidím své společníky jak bojují s zatím nepřestávajícím prouděním nepřátel, napadne mě zapojit se, mám chuť si na někom vylít zlost. Sáhnu k pasu...zašátrám pod hábitem a nic. Bohové kde máš své věci, kde máš dýku, bohové proč zrovna tebe, co sjem komu udělal.... Vztek vzrůstá. Zabití desítek nevinných strašnou smrtí? To je vám málo? Nikdo není bez viny. Raději najdi dýku. Ohledávám místo kde jsme se probudil, kromě vlčice tu nic není. Do prdele kurva mať.. Zanadávám a upozorním tím na sebe své společníky. Vážně nevím co mám dělat, připadám si najednou malinký a zranitelný. Nakonec se vzchopím, přeci to mávání těma železnejma udělátkama nemůže být tak těžké. Dejte mi někdo nějakou zbraň! Stojím v chodbě, vzpřímený, navztekaný, s odhodlaným a vážným pohledem a vlčicí po boku. Hlas mám jistý a nesmlouvavý. |
| |
| Zrovna pářu břicho jednomu z minotaurů, když uslyším Uruovo klení. Neubráním se úsměvu. Blue stojí stále u něj a je naní vidět, že raději, než že by ho hlídala, by se do něj zakousla. Znovu se musím pousmát, ale jelikož se věnuji blbostem, kentaur, kterýke mně přicválal zezadu, mne plnou silou jeho zbraně zasáhl do levého ramene. Ozvalo se hlasité křupnutí, jak mi nevydržela klíční kost ani lopatka. Levou ruku mám tedy vyřazenou z boje. Uvadla jsem do kolen. Naštvaně jsem pak sekla svou šavlí a do pohybu dala maximum síly, takže jsem utla přední koňské nohy a kentaur se skácel k zemi. Ztěžka jsem se zvedla a došla k Uruovi, který žádal zbraň. Nevypíchneš si s tím oko? Prohlásím ironicky když mu podávám svou zerrikánskou šavli. Blue na mne zděseně hledí, jak mi krev z zamene stéká po oblečení a já mám ruku přiloženou k břichu. Jen mi prosím tas druhý meč. Nad levým ramenem si ho tasit nezvládnu. Řeknu mu s viditelnýma bolestma, ale pohled mám pevný a odhodlaný. Jde na mě poznat, že námitky nepřijímám. |
| |
| V dolech Koukám na ostatní ale nijak se nevyjadřuju naštěstí nikdo si mě nevšíma a tak postupuju tak nějak v hloučku když se na mě ale Cross podívá a pravý že se mám držet za ním pozvednu obočí a jen zakroutím hlavou na nesouhlas nevím co jako očekává že někde budu schovaná v zadu to né nejsem nezkušená a ani nejsem mala holka nevím co si zvyka že takto mě nechce nechat někam jít to at ale zapomene. Tak na to lásko zapomeň nebudu se držet za tebou a nemluv o smrti anu?? Mile se na něj usměje a proplete se kolem něj a jde pomalu vedle Conana nebo jen jak to jde abych mu mohla být napomocná. Když Conan jednoho zasáhne do hrdla tak k němu dojde a zapíchne ho v tom se tam objeví ještě jeden a já okamžitě vystřelím ším a Conan může jen citit větřík jak kolem něj prosfištěl a zapíchl se mu přímo do hlavy, nevině se na něj usměji a pokračuju v cestě dál když slyším co mi říka Cross jen se pousměji a zamyslím se. |
| |
| Doli Jak probíhá boj jeden z otroku (Michael z Naroku) se z bouří a začne vám pomáhat. Mávnutím krumpáče který držel srazil jednoho z otokářu k zemi, krumpáč mu nechal zabodnutý v hlavě a snažil se vám pomoc. Další otrokáři se rozběhli proti vám ale jak mile Otroci viděli jak se za ně hrstka bojuje začali se do boje vkládat taky. Otorci co se postavyli na odpor používali jak lopaty tak i krumpáče a vše cco našli a mohlo jim to pomoct v boji proti Minotaurum, Kentaurum, Otrokářum a Elfum ba i ostatním co se přidali k Sillgorussovi. Otrok: Do boje bijme se za svobodu! Už se nebudeme dál krčit pod nátlakem biče! Ostatní otroci v dole se chopili všeho čeho mohli a z řevem vám začali pomáhat se postupně probíjet až k tunelu který vede do pevnosti. Otroci padají pod mečem i kopím nepřátel ale i přesto se nevzdávají. Hlavní stráže se snaží zabezpečit pruchod do pevnosti. |
| |
| Zahlédnu Kahlan kterou ohrožuje kentaur, chci jednat, nejradši bych toho prašivýho zkurvysyna donutil se sám zabít, nebo mu zlámal polovinu kostí v těle. Moje bezmocnost mě ale ještě více rozzuří. Chtěl bych jí pomoci se zvednout, ale vím jak se jí příčí něčí doteky a navíc na to má síly pořád dost a s její hrdostí by si stejně asi pomoct nenechala, né dobrovolně. S úsměvným úšklebkem přijmu šavli, je o něco těžší než jsem čekal, také je dost pádná. Jak se s tím dokáží tak ohánět, no je to přeci jen upírka. Budu se snažit, díky. Usměji se na ní a beze slova vyplním její přání a na druhý pokus vytasím její druhý stříbrný meč. Vidím že jí zranění způsobuje velikou bolest, ale její pohled je nesmlouvavý. Takže drží se to tady že? Pokusím se o menší žert, který měl odlehčit atmosféru. Ta naopak zhoustla, otroci se bouří a otrokářů neubývá. Jestli se chceš nechat zabít tak jen jdi. Co vím meč jsi naposledy držel na škole a i tam ti to nešlo. Pořád lepší než nečinně přihlížet. Chvilku si zvykám na šavli zkusím si s ní několik seků proti neviditelnému cíli, všimnul jsem si Kahlanina pohledu, to byla poslední kapka. S šavlí na rameni jsem rázným krokem vykročil kamsi za Conanem a trpaslíkem kteří mezi nepřáteli řádí jako dělové koule. Přiblížím se k jednomu muži co se postavil na odpor otrokovi. Postavil jsme se mu za záda a napřáhl se k seku. Nechápu jak ale ten muž se otočil kolem své osy a ránu neškodně odrazil, já málem ztratil rovnováhu a nabodl se na jeho zbraň, otrok mi zachránil život když otrokáře vzal lopatou po hlavě. Život ti zachránil otrok v okovech, je to s tebou špatný. Poč jste mě nikdy neučil čarovat bez hůlky? Každý mág potřebuje něco zkrze co vypustí svou moc. Ty jsi jí dal do své hůlky v dýce, já jí měl v kameni, nevím kde to mívají ostatní, ani proč zdánlivě čarují bez pomůcek. Povzdychnu si a představím si jaké by to bylo mít svou dýku. Tamhleten, ten i tamten, všichni by zemřeli, pomalu a bolestivě. Rozzuřený se vrhám na jednoho elfa dorážejícího otroka. Široce se rozmáchnu a s výkřikem mu šavli zaseknu do boku. Klesne na kolena a zvedne ke mě hlavu. Vidí rozzuřeného muže s téměř planoucíma očima. Uhodím ho pěstí levačkou a znovu. Vytrhnu z něj šavli a obouruč mu tnu do lebky. Zaslechnu prasknutí, teprve teď se trochu zklidním. Cítím příval, jak to říci klidu, ano to je asi to správné slovo. Ohlédnu se kolem sebe, žádného živého otrokáře nezhlédnu, jen toho elfa s hlubokou rozšklebenou ránou na boku a zkrvaveným chomáčem vlasů místo hlavy. Jak to jen ten Conan dělá mu to jde tak snadno. Téměř s nepřítomným výrazem a úsměvem psychopata pohlédnu na zkrvavenou čepel šavle, spokojeně se na ní usmívám. |
| |
| To si ze mě někdo dělá srandu? Pronesu dost naštvaným tónem, když se kolem mě protáhne Pen a první kentaur jí malém zabije. Mrazivý blesk! zahřmím a kentaur se skácí k zemi rozpadnuvší na tisíce kousků. Fajn, chceš si zabojovat, tak bojuj. Magická bariéra. Pronesu šeptem a kolem Pen se vytvoří lehký opar, který jí sice nikterak nebrání v boji, ale ochrání ji před útokem. Díky tomu se cítím mnohem klidněji a do řad nepřátel směřuji jeden blesk za druhým. Občas koutkem oka zkontroluju Pen, zda kouzlo stále plní svou úlohu a hezky z dálky sestřeluji otrokáře. V tom jsem uítil náraz kopyta na svou hlavu. Jeden kentaur, který se dostal za mě mi dal takovej kopanec, že jsem si z toho lehnul. Rozmazaně vnímám dvě kopyta nad sebou a na poslední okamžik uhnu. Pak už vidím jen tmu a slyším strašné hučení. |
| |
| Boj Když mě Cross zachraní jen se na něj podívam s usměvem a celkem si přijdu divně vypadám jako bych byla dosti neschopna koukám tam zachranit Conana a sama se nedívam okolo sebe mno co tak bych asi tuhle ránu jen tak nerozchodila ale co hlavně že oni jsou v pořádku najednou když si nevšimnu jeden kentaur se napřáhl a ja pozdě zareagovala jenže jeho zbraň se zastavila několik centymetrů odemě kouknu na Crosse a celkem mě to popudí, místo aby chranil svuj zadech snaží se mě za každou cenu ochránit ale taky nemůže být všude že?? Pak zapíchnu toho co napadl mě a zaslechnu divnou ránu podívam se na Crosse a vidím že je na zemi a nadním stojí jeden z děch volů. Vemu si luk a když chce jej uhodit jeho šíp mu prjede rukou a snažím se odlákat jeho pozornost abych ho odvedla od něj.pak běžím za ním dostanu se za něj a muj měč mu podsekne nohy abych ho dostala dolů jen přeci si oproti nic přijdu celkem mala...... Když jej tak učiním muj meč mu projede krkem. |
| |
| Doly Vydáme se směrem určeným trpaslíkem,zatímco na nás začnou nalétávat první z Harpií.Snaží se na nás útočit především luky.Pokouším se je odrážet mečem,ale i tak jeden šíp málem zasáhne mého psa.Zrychlíme.Jakmile se před námi začne mlha rozestupovat a my se blížíme ke vchodu do dolů,zaznamenám hejno harpijí nad námi.Vemu luk a začnu střílet jejich směrem.Není jednoduché zasáhnou lítající cíl,ale podaří se mi zasáhnout jednu z nich do křídla tak,že zůstalo příšpendlené k jejímu tělu.Zoufajíce mávajíc druhým křídlem se rychle snese k zemi,kde dunivý náraz upozorni na její smrt.Během chvíle je v hejnu i Cross a já se bojím,že trefím omylem jeho.Najednou na mě vylítne další z harpijí,jde mi po zádech,ale proud vzduchu,jež tlačí její křídla ji prozradí dřív.Můj pes ji však v letu strhne k zemi,kde jí vyrve zbraň a zardousí ji. Dojde mi,že je čas začít používat meč.Conan a další už bojujou před bránou,tak se k nim rozeběhnu a pocestě proříznu břicho jedné z letících harpijí.Harpijí je i přes naši pečlivou likvidaci stále víc.Vběhneme tedy do dolu a Cross svým ocasem zaterasí vchod.Ve chvíli,kdy rozžehne světlo uvidíme muže..přijdu k němu..a chytím jej za ruku. Máme si dát pozor na otrokáře..řeknu Grimdalovi relativně vážným tónem a pohlédnu do dáli.Sehnu se k němu,otočím se na Crosse a prohlásím Nikdy jsem člověka zpět k životu nepřivedl....neznám tolik uměni přírody a užívám často meče.....Mohl bych se o to pokusit,ale základní je touha po životě a tu on ztratil...tady by ani zkušený druid nepomohl. odvětím Crossovi a sklopím hlavu.Conan už se vrhá dopředu se zjevně osobním přístupem a tak začnu krýt jeho kroky svými šípy.Chvíli na to mi však luk z ruky vytrhne bič jednoho z kentaurů.Tasím meč.Otrokář mezitím švihne po mém psu,který uskočí a po mé tváři,na které zanechá stopy.S řevem se rozeběhnu proti němu a vrazim mu meč tam,kde má muž spodek břicha a koni by končil krk.Náhle si všimnu zraněného Urua,ale vypadá,že se s tim celkem snadno vyrovnal,tak pokračuji dál v boji.Občas zapřemýšlím nad naším společníkem,jehož oběšená kočka mě průběžně iritovala a který s námi neodletěl z města. Kde je mu asi konec.. |
| |
| Doly Do boje se přidali i otroci kteří se díky jednomu kterej se zbouřil přidali k nám. Popadnul jsem meč od mrtvoli a hodil ho jednomu otrokovi (Michael z Naroku). Postavil jsem se proti dalšímu z otrokářu. Vykryl jsem jeho utok, další utok směřoval na hlavu ten jsme odrazil a z menším výskokem jsem se protočil ve vzduchu a seknul ho přez levou nohu. Padnul na zem a meč jsem mu zabořil do hrudi. Další pár stálo u vchodu do tunelu. Už jich moc nezbývalo a proto jsem se rozběhnul proti těm dvěma co stáli zády. Z výskokem jsem je sundal předloktím a dopadli sme na zem. Jednoho jsem stačil bodnout ještě na zemi a rychle sem se překutálel stranou. Postavyl jsem se rychle na nohy a otrokář stál kus ode mne. Rozběhnul se proti mě, přikrčil jsem se těsně před nim a přehodil ho přez sebe. Letěl kousek vzduchem, dopadnul zádama na krumpáč a ten se mu zabodnul do zad. Vidim jak na Crosse utočí kentaur a rozběhnu se proti němu. než jeho nohy dopadnou na Crosse strhnu ho stranou a dopadneme na zem. Mečem bodnu kentaura přímo do břicha a jak stojim na nohou ještě mu přejedu mečem přez hrud. Doběhnu ke Crossovi a snažím se ho postavit. " No tak Bratříčku na tohle neni čas...Musíme projit do tunelu! A já tě tu nenechám tak stávej ty zatracenej Draku!" Zařvu na Crosse a trochu ho proplesku po tváři aby se schopil. Všimli si toho i otrokci. Jak mile padnou poslední stráže co střežili otroky dojdeme konečně k tunelu. Crosse vedu a snažím se ho podepírat. Podívám se na Urua a na Crosse se slovy. " Tímhle se otevře portál kterym se muže lid Vanirr dostat před bránu. Potřebuju od vás vaše kouzla aby ste ten portál otevřeli. Nevim kdo z vás to dokáže." Dívám se na Crosse a Urua a vyčkávám jejich reakci. V ruce mám kus stříbrného kulatého zrcátka. Natáhnu ruku a čekám až se toho někdo ujme. |
| |
| Když tasim můj stříbrný meč, potěžkávala si ho a párkrát s ním i přes bolest v levém rameni mavla vzduchem. Již dlouho jsem s ním nebojovala.. Pak prohodí stupidní poznámku. Sežehnu ho pohledem. Asi se nemáš rád viď? Probleskne mi hlavou, když se od něj vzdaluji a mířím přímo do boje, ke kterému se již přidali i otroci. Chvály hodné. Zaměžím se opět na jednoho z kentaurů. Ten poslední mne dost naštval. Bolesti v rameni si nevšímám, mé tělo se připravuje na boj, svaly se napínají a nervy už nevnímají nic. Mé oči ještě více potomní a přesně mi ukazují jednotlivé arterie naplnění sladkou, voňavou krví. Nyní, ale není čas na jídlo.. Když kolem mne kentaur procválá s lehkostí se vyhnu jeho útoku mečem, ale narovnám se a dostanu k němu blíže ještě než se mi stačí vzdálit. Bytám se zad mužské části těla a vyšvihnu se na koňský hřebet. Začne vyhazovat zadní nohy do vzduchu jako mladá jaknovitá kobyla. Není mu to nic platné. Na to jsem až příliš dobrý jezdec. Po tvíři mi přejede temný úsměv, který přesně chyrakterizuje mé myšlenky. Chtěl jsi mne skodit? Dám ti možnost.. ale půjdeš se mnou... zašeptám mu do ucha, když se přítáhnu blíže k jeho lidské části těla. Meč nechám spadnout na zem a zpoza opasku tasím svou dýku, kterou mu přetnu páteř. POtom oba spadneme na zem. Já nenaštěstí skončím pod těžkým tělem napůl koně a napůl muše a díky mocné ráně do zátylku, která by běžnému člověku asi rozrazila lebku upadnu do bezvědomí. |
| |
| Hmm vcelku dobrý pocit. Docela jsem se uvolnil. Na můj vkus je to moc špinavé. Ano, magie je oproti tomu čistá. Ale jak to říct. Je neosobní. Tohle jsme si vážně vychut.... Zarazím se. Notak jen to dokonči. no vychutnal sis jeho smrt, že? Vychutnal sis ten pocit moci nad jeho životem a tu rozkoš když jsi mu ho sebral. Už si to přizněj začínáš se mi vážně podobat. Ze sledování zkrvavené čepele a přemítáním o sobě samém mě vytrhne Conanův hlas. S jeho slovy mě nabytý klid opouští, znovu si uvědomuji že jsem přišel o dýku. Moje dýka zůstala ve vraku vzducholodi, bez ní magii neovládnu. Je to na Crossovi. Koukám jak náš měňavec zareaguje, určitě to pro něj nebude problém. Adrenalin mě opouští a s tím i vychladám, klid z uvolněného vzteku přechází do smutku. Vždy když bylo nejhůř mě drželo to že jsem čaroděj, co jsem teď? Jsem jen muž s šavlí v ruce. S šavlí která ani není jeho. Patří upírce která ho už několikrát málem vysála, z jeho vlastní vůle. Upírce jejíž vlčice k němu cítí nejvyšší odpor. Upírce kerou nemůžu dostat poslední dny z hlavy ven. Šavle patří upírce. Rozhlédnu se kolem, není po ní vidu ani slechu. Vlčice napadne mě,. Ano i když jsem skoro k ničemu nejsem tak úplně dutý. I když jsi na tom usilovně pracoval několik let. Prochlastat se do demence. Opomenu komentář a hledám vlčici. Najdu jí u těla kentaura. Zprvu mě napadne že má asi ráda koninu ale pak zahlédnu nohu a záplavu rudých vlasů, rudých jako krev, napadne mě. Je mi jasné že jí sám zpod kentaura nevytáhnu a i kdyby, je v bezvědomí a já jí neunesu. Hej trpaslíku pojď mi s ní pomoct....prosím..Je v bezvědomí a já jí neunesu, vy trpaslíci máte prý ohromnou sílu, pro tebe to bude hračka. Od slova prosím se mi trochu změní hlas. Je celkem příjemný a s tak medovým obsahem slov by mě neodmítl ani někdo o poznání inteligentnější. Ano ještě jazyk mi zbyl. Můj mrštný hadí jazyk. Uvědomím si s úsměvem a čekám na trpaslíka. |
| |
 | Bitva, Doly Jak dlouho? Už ani nevím jak dlouho tady jsem a jak jsem se sem dostal. Ale po takové době mi konečně svitne naděje. Rozruch, uslyším zvuky které jsem už tak dlouho neslyšel. Zvuky boje, řinčení zbraní. Pár vzpour tady bylo ale nikdy nikam nevedli. Bylo tu příliš stráží a vzbouřenci neměli ani zbraně ani schopnosti na to aby vůbec mohly pomýšlet na to že tenhle boj vyhrají. Ale teď, teď je to něco jiného než vzpoura, teď je tu někdo z venčí, někdo kdo umí bojovat a zabíjet. Když to už se skupina dostane dovnitř kde na ní uvidím. Už sice cestou utržila pár zranění ale pořád má velkou útočnou sílu. Poslední šance, teď a nebo nikdy! Rozmáchnu se krumpáčem a zaseknu ho do hlavy mého hlídače. Vůbec nemá šanci reagovat, nesledoval mne ale nově příchozí skupinu. Pustím krumpáč a skočím za záda dalšího hlídače, kterému než se stihne otočit zlomím vaz. Teď už si jeden z nově příchozí skupiny všimne že se jim snažím pomoct a hodí mi meč který mu leží o nohu. Chytnu ho a zavířím s ním v rychlé parádě. Tak dlouhou už jsem nedržel meč. A teď se mi konečně dostal do ruky. Zuřím. Rozeběhnu se na prvního strážce který je u mě a tnu ho po zádech tak že mu rozseknu páteř. Udělám okolo jeho padajícího těla piruetu a dalšímu setnu hlavu. Není to boj, jenom jatka, stráže ještě nezareagovaly ale teď už se bojovat začne. Z mojí zuřivosti mne najednou probudí prudká bolest. Na holá záda mi dopadne bič jednoho strážce, prohnu se v zádech, skočím, prohnu se jako útočící kobra a tnu ho přes hruď. Složí se mi k nohám. A bitva pokračuje v podobném duchu. Utržím ještě pár ran které ani nestojí za zmínku a to už posledních pár stráží formuje obranu. Kolem mne prosviští kentaur na jehož hřbetě sedí žena která patří do té party. Usměji se když vidím jak se jí marně snaží shodit. Ale pak mne úsměv přejde protože uvidím jakou udělá chybu. Bodne mu dýku do zad ale dostane se pod něj a kentaur na ni celou váhou těla spadne. Myslím si že je mrtvá protože tohle člověk přežít nemůže ale po chvíli si všimnu jak k ní kleknu muž a začne volat na trpaslíka aby mu pomohl že ona ještě dýchá. Odhodím meč a rozeběhnu s za nimi. Doběhnu k mršině, zapřu se pořádně nohama o zem a odvalím jí z bezvědomé dívky. Jak tohle sakra mohla přežít? Ale pak mi to dojde když vidím její zuby. Hmm upírka. Proto přežila tolik zranění. Upíři se těžko zabíjejí. O tom něco vím... Pak mi dojde co je momentálně nejjednodušší způsob jak jí probrat. Vezmu meč ležící vedle ní, říznu se jím do předloktí a nechám jí skanout pár kapek na rty a do úst. |
| |
| Doly Ne, ona se bude vždy vrhat do všeho po hlavě.. Stačím se jen pobaveně uchechtnout, než stylově po své projížďce skončí pod bezvládným tělem kentaura. ..prostě dokonalé..ještěže má svého anděla strážného.. Pomyslím si, když se k ní dostane jako první Uru, s tunovým kentaurem jim opravdu nepomůžu, ale udržet hlídače v dostatečné vzdálenosti? Těch pár odvážlivců, kteří vyrazili do proti útoku přese mě, podle nich nejslabšího článku útočícího valu se se zlou potázali, neměli si začínat, již se domů nepodívají a aspoň nakrmí důlní červy. Zaujme mě jeden z otroků, který se rozhodne nejen využít příležitosti k útěku, zlikvidování pár dozorců. Letmým mávnutím čepelí zbavím dalšího z kentaurů hlavy, když se nevědomě řítí proti osamocenému vězni; hlava mi skončí u nohou v rudé kaluži. „To děkuji mi bude stačit až se dostaneme z tohoto zpropadeného místa..“ nadhodím k neznámému, který si to hned nato zamíří k zavalené upírce, konečně by se mohl Uru potom věnovat úkolu, který pro něj má Conan, nebo, že by se toho nakonec ujal Cross? Ale kdo ví, kde je jemu konec. Zatím to z mé strany vypadá na relativní klid, dozorci se stáhli, lépe řečeno, to co z nich zbylo a já si můžu v klidu očistit zakrvácenou čepel, přičemž unaveně zazívám. Už to bude dlouho, co jsem se pořádně prospala a boj o přežití začíná být pomalu čím dál těžší, ohlédnu se po záchranné akci, která probíhá nerušeně a opřu se o příjemně chladnou stěnu jeskyně. „Mladý muži, na toho zubatce pozor, co jsem slyšela, tak se nemusí umět ovládnout..“ Zkonstatuju pochvíli, i když mě zřejmě nikdo nevnímá a tak zase stočím pozornost k tunelu před sebou, kudy by se mohla vyřítit zbývající dozorčí formace. |
| |
| Utápěla jsem se v temnotách. Nevnímala jsem nic. Než se něco stalo. Něco mne začalo volat. Nejdříve slabě, témeř nepostřehnutelně, pak stále silněji. Je to píseň krve, ano, poznala jsem ji dokonale a všechny smysly se ve mne zburcovaly. Již delší dobu jsem nepila a navíc jsem ztratila dost krve. Najednou se mi otevřely černé oči bez bělma a i přes polámané kosti jsem ho podvědomě chytila a zakousla se mu do krkavice. Slastí jsem přivřela oči a jen si vychutnávala tu chuť Není tak dobrá jako Uruova.. musel projít zkouškou trav. Nevadí. Jakákoli krev, dobrá krev. Oddávám se chuti té lepkavé, rudé, teplé tekutiny a nevšímám si její podbarvení, které mi moc nechutná. Hltám lok za lokem, doušek po doušku než sítím, že jeho stisk ruky, která mne reflexivně chytila, povoluje. Nic nevydrží, to je strašné Prolétne mi hlavou a s nechutí mé špičáky otustí tepnu. Ještě oblíznu ránu, aby se téměř okamžitě zacelila. Podívala jsem se mu do očí a pak si ho celkově přeměřila pohledem Kdo jsi? Děkuji ti za tvůj dar, ale s dovolením se kousek vzdálím. Neber si to zle, ale smrdíš. Když jsem se od nějk odtáhla, všimla jsem si Urua, tedy jen jsem ho zahlédla, protože v okamžiku, kdy jsem se konečně postavila, se Blue zozběhla proti mně a radostně na mě skočila. Blbý nápad zlatíčko, myslím, že ruply i ty kosti, které ještě celkem držely. Bude mezi nimi dost žeber… Pomyslela jsem si, když kdym bolesně ropadla na zem a ozvalo se pár křupavých zvuků. |
| |
| Doly Je dobojováno. Strážci leží na zemi buď mrtví, nebo omráčení. Rozhlédnu se po skupině a zrak mi spočine na jednom z otroků. Ten nevypadá na obyčejnýho dělníka... řeknu si a kroutím při tom hlavou. Opřu sekeru o zeď a pořádně se protáhnu. Prokřupám si pěkně všechny kosti a chystám se jít za ostatníma, když mě zavolá ten Uru. Podívám se na něj a zašklebím se. To je ten vožrala... identifikuju si ho, když si vzpomenu na zastávku v hospodě v elfí vesnici. Seberu sekyru a přejdu k nim. Bóóže, ta vyžle bude na padrť... zhodnotím situaci a opřu se do kentaura. Po chvilce ho odhodím pryč a už vidíme jenom ležící upírku. Je mi jasný co bude následovat, ale místo Urua jí nabídl krev ten otrok. Začla ho řádně vysávat. Škoda takovýho bojovníka... pomyslím si když nabídne svou ruku. Pak začne povolovat a upírka se odtrhne. Ste magoři... podotknu a s vrtění hlavou odejdu ke své sekyře. Přehodím ji přes rameno a následuju ostatní do portálu. |
| |
| Vezmu Conanovi z ruky zrcátko,...chvilku si s ním jen tak hraji v ruce. Tuhle magii znám, ale již dlouho se nepoužívá, každý kdo vysloví zaklínadlo může být navdy zatracen a to nemluvím o tom, že sice portál vyvolám, ale jeho silou by to mohlo mne samotného přenést do úplně jiné části světa. Začnu potichu odříkávat jednotlivé klíče k otevření. Celou svou mysl soustředím na to abych se ani jednou nezmýlil. Kolem mě i kolem zrcádka se začaly zhmotňovat temně modré proudy energie, které stále rychleji pulzovaly. Pak, téměř s neslyšným prasknutím se portál otevřel. Krátce po otevření, začaly přes portál prostupovat první jednotky vojska lidu Vanirr. Celkem mě to vyčerpalo, o chvilku později jsem ucítil chlad krve stékající po zádech, ten kentaur mě nějak poranil, ale není čas tomu teď věnovat pozornost. Tak Conane, mise je téměř u konce, zbývá poslední. |
| |
| Cesta do Pevnosti - Otevření Portálu Jen co Cross začne otevírat portál začne se v Harogathu otevírat mohutnější portál a hned jim začnou procházet Vojska Lidu Vanirr. Jen co projdou portálem Velitel vojska se před vás postaví se slovy. Glorr: Portál je otevřen a my sme uvnitř. Ted jen dostat se do pevnosti tímhle tunelem a postarat se o Sillgorusse. To budete muset provést vy. Já a mí muži se postaráme o zbytek jeho vojska. Dostaneme se společně nahoru aby mohla začít bitva. Díky pomoci otroku je nás mnohem víc. Postarejte se o zraněné. Řekne přez rameno na jednoho vojáka a ten se začne zabívat raněnýma ze skupiny. Všimne si jak Crossovy teče krev po krku ale ten odmítne pomoc se slovy že to nic neni. Kahlan se díky své upírské moci rychle hojí její rány a tu a tam jen někomu obvážou ránu a společně vybíháte tunelem do samotné pevnosti. V tunelu se vám postavilo jen pár stráží co nestihli pustit poplach. Přez stáje se dostanete až na nádvoří samotné pevnosti ale kupodivu na vás již Sillgoruss čeká sesvojí armádou.  Sillgoruss: Tak se konečně setkáváme se slavnou Armádou, která se odmítla podvolit...Ha ha ha ha ha ha...Zabte je! Řekne a v tu ránu se rozběhne z hradby s dlouhým skokem dolu. Dopadne ale na jakou si černou hromadu. Náhle se roztáhnou mohutná černá křídla a mohutný plamen z Dračí tlamy. Ten se po chvilce vznese a Sillgorussova Armáda začne mohutný utok proti Vám a Armádě Lidu Vanirr.  Sillgoruss krouží nad pevnosti a jeho Drak chrlí jeden plamen za druhým který má přispět ke zníčení nepřátelské Armády. Cross se ale začne chovat divně. Oči mu začnou žhnout křištálově modrou září a rána na hlavě se mu zacelí. Jako by snad nabyl novích sil. Promění se do své Dračí podoby a nenechá Sillgorussovi převahu.  Začne s jeho černým Drakem bojovat ve vzduchu a tím daruje nějaký čas ostatním. |
| |
| Roztáhl jsem křídla a vzlétl,...hned prvním úderem se moje drápy zaťaly do těla černého draka. Cítil jsem bolest, jak se jeho žhavá krev dostala na mé tlapy. Díky tomuto útoku ale Silgoruss spadnul mezi ostatní spolubojovníky. Drak se ohnal po mém krku a trefil se, na krku zůstaly žhnoucí stopy po jeho útoku. Všema čtyřma tlapama jsem se zabodl do jeho rozpáleného těla. Bolest už jsem ani nevnímal, bude to dobré. Další útok jeho ocasu mi zlomil několik kostí, ale povedlo se mi jej vmanévrovat mezi špičaté věžičky. Naposledy jsem na něj nalétl a vší silou jsem jeho tělo narazil na špičku věže. Drak ze sebe vydal poslední řev a já věděl, že je konec. Nikdy jsem nezabil draka, nikdy před tím jsem to nemusel dělat, je to zvláštní pocit, ale buď on nebo já. Naposledy jsem se na něj podíval se smutkem v očích. Zemřel, ale bylo to buď my nebo on. Otočil jsem se zády a pomalu odlétal. Zbývá už jen jeho pán. Pak jsem na zádech ucítil nesnesitelné pálení. Černý drak z posledních sil vyslal proud žhavé lávy a trefil se. To už bylo moc. S bolestí jsem stáhnul obě poraněná křídla a řítil se k zemi. Dopadl jsem na nádvoří mezi ostatní vřavu. Moje oči se zavřely. |
| |
| Boj Koukám co se děje s Crossem a hnusný pocit tohle nebude jen tak lehké ani nic neřekne a prostě odletí vždy aspon řekl že mam zustat nebo aspon že si mám dávat pozor ale tentokrát nic ani se neohledl když vidím co se nahoře děje tečou mi slzy ale aspon pomáham ostatním c čím je potřeba jenže vůbec nejsem soustředěná na to pořádně se nekryju nic. Když se zdá že Cross snad vyhraje nad drakem spletla sem se dostal plnou ránu a mě vyhrkli slzy a když vidím jak se řití k zemi neváham a snaží se k němu dostat pokud ostatni na mě nějak volají ja na to neberu ohled je mi jedno zda to schytám nebo při tom umřu musím se k němu dostat je pro mě nejduležitější co v tomto podělaným životě mám a proto nedovolím aby odešel a já tu zůstala sama na tomto hnusnem světě. Když se k němu dostanu projdu k jeho hlavě a já koukám na něj a plaču kleknu si k němu a dívam se okolo kdo tu je je mi jedno ale jeho nedám pokud chtějí dokončit co začali musí přezemě. Lasko pokud chceš odejít ja jdu s tebou Hladím ho po hlavě a moje slzy mu kanou na tvář. |
| |
| Čekám na příchod trpaslíka když v tom přijde nějaký otrok, bez okolků si prořízne předloktí. Kahlan se do něj téměř okamžitě zakousne, zaražený stojím sotva krok od nich. Proč mě to nenapadlo? Je to přece upírka tohle jí zaručeně postaví na nohy. Jo přesně, je to upírka, uvědom si to a získej zpátky svou dýku nebo jsme oba dva v pěkný kaši. Ano dýka, zaměřit se na důležité věci. Důležité věci jako jsou.......... Ách né, bohové. Soustřeď se, prober se!!! Možná to byly slova mého mistra možná krev u Kahlaniných úst, nebo poznámka trpaslíka o naší mentalitě, ale probral jsem se. Upírčina vlčice porazila svou majitelku na zem, letmo se na ně podívám a jdu pryč, nepotřebují mě... Dojdu ke Crossovi který otevírá magický portál. No jistě, Cross se umí měnit v draka, takže létá. A....? Mohl by semnou zaletět k místu ztroskotání vzducholodě a snad bych dýku našel. Hmm geniální alespoň k něčemu by byl ten měňavec užitečnej. V tom však dokončí kouzlo, otevře portál a z toho přibíhá vojsko, v nastalém zmatku se mi ztratí z dohledu. Všichni se valí tunelem do pevnosti. Jdu s nimi, co zbývá, v ruce třímám šavli, její šavli... V pevnosti se strhla bitva, celkem slušný masakr, špinavý masakr. Držím se stranou, v přímém boji s cvičenými vojáky nemám šanci obstát. Celkem pěkná podívaná. Hehe jak támhle tomu usekli nohu, hmm nebo támhle ten vidíte tu křeč v agóni? V křeči kope do těla svého druha, který ho omylem, reflexivně zabil. Byl mu nablízku, kryli se, potom začali jatka, jeden druhého se silněi dotkly a naučený reflex vykonal své, přátelství je.. Nóoo? ..je trapné, zbytečné, vysilující. Díky bohům že sis to uvědomil, už jsem se o tebe začínal bát,...kamaráde...hahahahahaha Povytáhnu koutek úst do malého úsměvu a pohrdavě a zhnuseně sleduji tu nesmyslnou řež přede mnou. Stejně všichni zemřou. |
| |
| Otevření Brány a Boj v Pevnosti Dívám se jak Cross otevře portál ale něco snim něni v pořádku z těží se udrží na nohou. Je ode mě hnusný chtit něco po zraněném. Jen co je portál otevřený z něho vystoupí několik vojáku a jejich velitel vydá rozkaz aby sme se postarali ozraněné. Pomohou pár z nášich obvázat rány a znovu se vydat stříc nebezpečí. Jak mile procházíme tunelem až do pevnosti narazí na nás jen menší oddíl. Skrze stáje se dostaneme až na nádvoří kde už na nás čeká Sillgoruss a jeho Armáda. Sillgoruss neváhá a ihned se chopí svého Černého Draka. Cross se ale začne chovat divně a já jen hledím jak se mu rána na hlavě zacelí a jeho oči začnou žnout modře. Promění se do Dračí podoby a vyrazí na Sillgorusse. Jen z udivem ze mě vypadne jen jedno slovo. " Crom " Sleduju z řídka jak si Cross vede ale po chvili se Sillgoruss objeví na zemi a zmízí do Hradu. Vidim jak se Cross řítí k zemi a z duněním dopadne na tvrdou zem. Je u něj hned Penelope a ta se stará o jeho bezpečí ale nemuže to ustát sama. Hned vyběhnu směrem k ní abych ji pomohl ubránit svého Bratříčka. Kolem krose sou jen kusy kamenu z hradeb a věže kterou zníčil společně z Černým Drakem. Jen co doběhnu k Pen podívám se na Crosse se slovy. " Seš bláznivej Drak Bracho " Jen co se příblíží první seknu ho přez nohu a dorazím ho na zemi. Další co se objeví se na mě vrhne ze schodu které jsou kousek od nás. Mezi kusy kamení se střetnou naše meče.  Jeden uder střídá druhý a kryt zase jen další kryt. Utoky směřují všemy směry. Na hlavu, na nohy, na hrud i na ruce. Odražíme každý utok. Když se začneme přetahovat skopne mě na zem jedním kopnutím do břicha. Odkutálim se kousek stranou abych se stihnul postavit na nohy. Jak mile jsem na nohou, postavím se proti němu a muj pohled ve tváři by mohl drtit skály.  Když zautočí vykryju jeho utek z hora, hned na to ze spodu a přez hrud. Silnýma uderama začnu zasahovat smrtící rány. Pár jich vykryje ale jak mi chce zautočit ne hlavu sehnu se a rychlím mávnutím meče mu přejedu přez hrud. Udělá krok do zadu a chce znovu zautočit. Odrazím jeho meč na stranu a silným uderem do něj udeřím. Přelomím jeho meč na pul ale to ho nezastavuje. Jeho meč odrazím znovu a seknu ho horním uderem hned vedle krku a meč se mu zaryje do ramene jeho krev vystřikuje všude. Vytrhnu ho a znovu ho seknu přez hrud. Jak mile dopadne na zem ještě jednou do něj seknu abych měl jistotu. Další vojáci už nejsou tak otužili jak mile vidi že padl jejich kapitán začnou se stranit ale to ostatní neodrazuje. Boj stále probíhá a další voják ode mě schytal ránu přez záda. Další hned na to přišel o hlavu. Stále stojim kus od Crosse a snažím se ho bránit z polečně z Pen. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Jak mile jsi prošel portálem společně z armádou která se hned na to vřítila do paláce kde propukla mohutná bitva mohl si vidět jak se mezi sebou perou dva draci. Hned na to se na tebe vrhli dva z vojáku ze Sillgorussovi armády. |
| |
| Boj v pevnosti Portálem prostupuje čím dál tim více vojáku z Harogathu. Projde i jeden z největších Druid co kdy žil v tomhle věku. Boj probíhá dle plánu a Sillgorussovích armád ubývá. Stáhne se proto do Pevnosti kde má jen pár nejlepších co budou střežit jeho život. Jen co se Druid dostane do samotného žáru bitvy provede jen pár svých kouzel a nepřátelské vojáky obejme samotná matička země. Kořeny a kde co je začne omotávat a drtit. Hlína se proti nim staví na odpor a kameny jak kdyby po nich sami skákali. Ostatní ze skupiny se postarají o zbytek jen co Druid dojde k Drakovi který leží na zemi téměř mrtví. Jen ho přejede rukama a pro sebe si říká pár slov. Druid: Nechť do tebe matka země pustí svou sílu. Nechť ti dá moc jakou mají stromy a květy. Nechť se tvé rány zhojí a ty znovu povstaneš…Hanlu nuala balla…Nechť tvůj život ještě nekončí. Poté se začnou Drakovi rány pomalu zacelovat a jeho dech ochladí zemi tím jak vydechne. Druid se pousměje a vyřkne pár slov které draka probudí. Druid: Vstaň ať jsou tvé dny požehnané…Ale tvá druhá podoba bude mit muka…Budeš při síle ale tvá hrud bude stále bolavá…Pokud budeš používat tenhle lektvar bude vše v pořádku ale až ti dojde bude to moc bolet. Velitel vojska se do toho zapojí se slovy. Velitel: To je dobrý že tu ošetřujete Draka ale Sillgoruss je stále naživu…Musíme ho zabit nebo zajmout aby jsme tohle ukončili. Vydali jste se k bráně a po pár ranách beranidlem ste bránu rozrazili. Skupinka hrdinu se vydala tajnou místností kolem trunu. Vyšli jste kousek před Sillgorussem který se proměnil do jiné podoby. Mezi tím se na každého z vás vrhnul každý jeho nejlepší válečník. Každého z vás přenesl svou mocí do jedné z místností v Pevnosti. Každý z vás se musel postavit někomu silnějšímu a mohutnějšímu. Davion bojuje dál s vojáky venku proti přesile která se vynořila z tunelu na pomoc Sillgorussovi. Na Urua vyběhnul čaroděj který se učí stejnou magii. Kupodivu má u pasu stejnou dýku jakou měl Uru.  Na Penelo se vrhla jedna z Harpyi. Ta používá jako zbraň dva meče  Grimdal se postavil proti jednomu z minotauru který používá mohutnou dvoubřitou sekyru.  Glorffindelovi se postavil mocný Ork jehož zbraní je obrovská palice.  Kahlan a Michael se museli postavit proti mohutnému vlkodlakovi kolem sebe má řetězy jako by se zrovna odtrhl.  Na Andresu udeřila samotná Princezna Yasmína.  Cross se postavil svému samotnému já. Sillgoruss vytvořil stejný hologram jako jeho protějšek aby se utkal sám se sebou. A Conan byl přenesen do kulaté místností plné zrcadel ze který vystupovalo několik postav v rudé kápy. Po chvíli se zhmotnili do jednoho a začal tuhý boj. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Letiš směrem do Pevnosti kde vypukla mohutná bitva na svém hřbetě máš jednoho z generálu a letite proti jednomu z nepřátelských vojáku který letí na velké wyverně. Musíš se ho pokusit zastavit dřív než od dostane většinu z přátelených vojsk které pomáhají skupině. Wyverna je jen o něco menší než ty ale jeji škorpioni ocas dokáže zanechat dost bolestové jizvy. Také z něj vystřikuje jed kterým tě dokáže na krátkou chvili ochromit. |
| |
 | Nad bojištěm "Nesnáším tyhle napodobeniny draků, myslí si že se můžou přiblížit nám, ale jsou to jen přerostlé ještěrky co dostali křídla," řeknu generálovi co sedí na mém hřbetě. Dlouhou dobu jsem hledala někoho s kým budu moci zůstat, aspoň na čas, a pomáhat dobru. Pak jsem objevila armádu která se vydala na pochod proti moci zla. To byla má šance, sešla jsem se proto s veliteli armády a nabídla jim pomoc, vždy se hodí když máte nějakou vzdušnou podporu, Jak letíme proti wyverně tak začnu pracovat na mém dechu, jako i jiní draci mám i já kromě ohně svoji druhou vlastnost. Prudce vypustím dech z tlamy skrz zaťaté zuby a ledové jehlice které se tak díky tenkým skulinkám mezi zuby vytvoří, letí na wyvernu aby ji zpomalili, nebo zasáhly jejího jezdce. Potom už uvolním místo svému běžnému dechu. Z tlamy mi vyjde dlouhý sloupec ohně který letí směrem k wyvernině křídlu, chci ji prvně spomalit, možná, pokud to půjde dobře, ji ten zásah rozhodí tak že nebude moci létat a zřítí se dolů. Sleduji i boj dole, nevypadá že by vedla jedna či druhá strana. Pokusím se vyřídit tohohle nepřítele co nejdřív ať můžu pomoci dole. Je tam ještě nějaký drak! Cítím to, takhle mocná magie nemůže být z někoho jiného než draka! Draci jsou magie! Zrodila nás magie a jsme pojítkem k silné magii! Musím se tma podívat! pomyslím si a sleduji jak dopadne můj útok. Do svého dechu jsem vložila co nejvíc síly a neměl by být problém tu wyvernu srazit k zemi. Ale nikdy nevíte. Snažím se zůstat ostražitá a sleduji okolí. Obrňuji se i proti nějakým psychickým útokům, kdyby se někdo pokusil kontrolovat mou či generálovu mysl. Po té co jsem vypustila bílí oheň moje šupiny zazářili ledovou barvou a zdálky byla ta zář vidět. Proto jen čekám kdy přijde opravdový soupeř... |
| |
| V Místnosti se zrcadli Poté co sme se dostali do samotné pevnosti jsem si všimnul dalšího Draka který přistál poblíž. Když jsme v pevnosti rozpoutá se další bitva. Tentokrát ale čar a kouzel. Každého z nás to přenese někam jinam. Já jsem se ocitnul v místnosti plné zrcadel. Ze zrcadel začali vycházet postavy v rudých kápích. Chodili kolem dokola a jako by se požírali navzájem. Pokaždé když jedna postava prošla druhou tak se jedna ztratila. Bylo to jako by se ta duše přenesla do jednoho těla. Když už zbyli jen poslední dva postavili se proti sobě a splynuli v jedno. Když se postava zastavila sundala rudou kápi pod kterou se ocitla hnusná bestie.  Začala vyplazovat jazyk a divně vrčet. Na nic jsem nečekal a seknul přímo na její hlavu. Uder mi vykryla a silnou pěstí mě praštila do obličeje. Padnul jsem na zem a chytnul se za tvář. Stával jsem jako kdyby se semnou všechno točilo. Bestie mě čapla ze zadu a začala mi téměř rvát ruce z kloubu. Silou jsme se přetahovali a nakonec jsem bestii dokázal přehodit přes sebe. Než jsem ale stačil popadnout meč už byla na nohou. Rozběhla se proti mně a přehodila mě přes sebe na zem. Do padnul jsem tvrdě na záda a znovu jsem nestačil nic udělat. Dupnul mi na břicho a jak jsem se přetočil. Tak jsem dostal další kop do břicha. Pote mě čapnul za nohy a začal semnou točit kolem dokola. Když mě pustil do padnul sem kousek od svého meče. Po padnul jsem ho a seknul sem ho přímo přes hrud. Nic to sním neudělalo. Bodnul jsem ho do břicha ale meč jim projel jako kdyby to byl duch. Jak jsme se chtěl znova napřáhnout udělal jsem krok z pět a tím se mi podařilo nechtěně zničit zrcadlo. Bestie ucukla a přes její prsa se ukázala dlouhá sečná rána. Rozbil jsem hned další a na tváři se ji ukázala další rána. Když jsem se chtěl rozběhnout k dalšímu zrcadlu popadla mě kolem pasu a začala silně mačkat. Upustil jsem meč na zem a kvůli silnému mačkáni jsem nemohl nic dělat. Prostrčil jsem jednu ruku tak abych se pokusil uvolnit sevřeni. Hned na to jsem prostrčil i tu druhou. Začal jsem ji drtit teď já a to se jí nelíbylo. Pustila mě ale dostal jsem hlavu. Hned na to kolenem do břicha a jak jsem se sehnul tak i loktem do zad. Hned na to si mě přehodila přes záda a začala mě ohýbat. Snažil jsem se vymanit ze sevření a jak jsem sebou cukal podařilo se mi dostat bestii blíž k zrcadlu který jsem nohama rozbil. Bestie mě pustila a přes tělo měla další šrám. Po padnul jsem meč a rychle jsme začal rozbíjet další zrcadla klem. Po chvilce zbývalo poslední zrcadlo. Bestie ležela pod kápí již mrtvá, rozbil jsme poslední zrcadlo a tím jsem se dostal ven z téhle místnosti. Když jsem vyšel ven stál jsem opět v sále před Sillgorussem. K němu jsem se nemohl nijak dostat kvuli magické barieře která před ním byla. |
| |
| Mísnost s Minoteurem Stojí si stojí na místě, zrak kochá se bojem předemnou, a hle, trpaslík v místnosti se zrůdou objeví se. Co? Kde to kurva sem? praví trpaslík, kterýž přes ramena dvě sekery má a vykuleně na místnost zírá. Vypadá to však, že bestie nebýti tak hloupá jak se zdáti, rozuměla trpaslíku, který si naštěstí všiml jejího výrazu zlostného a tak jednati začal. Ale ale, zvířátko rozumí? provokuje trpaslík, provokuje a provokuje, při tom se však připravuje na boj a v mozku se mu situace srovnává a strategie vytvarovává. Bestie se dala do klusu. Běží, běží přes celou místnost a vrtí hlavou tam a sem, funí až z frňáku pára se jí valí, asi jak je zde chladno. V tom trpaslíka zamrazí, neví co dělati má a bestie býti opravdu rychlá. Spočine v bojové pozici, avšak ví, že v přímem boji si bestie ani nevšimne, že trpaslíka zašlápla. I začal Grimdal jednat. Tu sekeru, kterouž čapnul mrtvému vojáku v tunelu vrhnul nad sebe a nechal zabodnouti jí do zdi. Ladným gymnastyckým výkonem se vyšvyhl a nohama se odrazil těsně před přibýhající bestií. V této nestabilní pozici, stojící na zdi opírající se o sekyru, nesvedl ó mohutný trpaslík nic víc, než silného odražení odezdi a na hubu přistání na zemi za kreaturou se sekerou. I zvedl trpaslík hlavou pohlédnouc na bestii, která se zastavila předezdí těsně před druhou čepelí sekery zabodnuté. Tím zabránila rychlému zakončení boje, protože si lebku o ní nerozrazila. Sakra! ulevil si trpaslík a znovu na nohy se postavil. V bojové pozici znovu spočinul, když zase se Minotaur obrátil. Funěl jako býk a sekyru přehazoval z ruky do ruky. Minotaur, ne trpaslík. Ten se na něj totiž šklebil a přehrával si v hlavě, jak že docílit využití zdárně zabodnuté sekyře ve zdi. Bestie asi nečekala na nějaký plán a znovu bezhlavě rozeběhla se. Trpaslík věděl do udělat. Rozkrok měla bestie vysoký a tak trpaslík s řevem skočil tak, že pod ní podjel na zádech a ještě dokázal seknout. Minotaur zaskučil a nepochopitelně rychle se otočil, sekerou mávnul a trpaslík se zběsile snažil vyškrábat na nohy. I nestihl to, a sekera se smrtonosně šklebila na jeho tělo a snažila se ho vejpůl rozpůlit. Trpaslíki věděl co ho čeká kdyby nic neudělal, stane se to, co ještě nikdy po smrti milované jeho, a tak se marně snažil vykrýt ránu svou vlastní runovou sekerou. I nepodařilo se. Ozvala se rána a ze země se vznesl prach. Ten, kdož by sledoval tuto situaci by neviděl nic. Minotaura, trpaslíka, krev ani jednu sekyru. Další rána. Minotaur odletěl na protější zeď, proti němu totiž avatar stál. Obrovský kamenný trpaslík, který byl tak třikrát větší. K tomu? K tomu si mě donutila? Tak pojď bestie, teď je s tebou konec. zahřmělo z trpaslíkových úst a zkaměnění celého jeho těla způsobilo že hlas byl hluboký a rozhléhal se v něm samém. Minotaur však nezallekl se a zkusil další útok. Tentokrát vyskočil a útočil na hlavu trpaslíkovi. Ten, celý z kamene, s myšlenkami na milovanou jeho, pouze zvedl ruku a sekeru Minotaurovu chytil. Vše se znovu zastavilo. Držel ho tímto ve vzduchu a druhou sekerou, kteráž zářila krásnými barvami run, chtěl seknout. V tom se ale ukázalo, že ani minotaur není bez esa v rukávu, proč jinak by ho Sillgoruss posílal také? Na svou velkou postavu se slušně ohnul a své rohy zabodl do paží trpaslíkových. I přes kamennou vrstvu se dostali k masu. Když pán kamene uviděl svou krev, vše se pro něj zpomalilo. Vysoké umění kamenné proměny nebylo dokonalé. Byl příliš plný citů a myšlenek. Kde jsou ty časy kdy se hýbal třikrát rychleji a jeho rány schazovali hlavy druhou za třetí. Po kamenném obličeji stekla slza. Mrštil minotaurem o zem a skočil dobrý skok na trpaslíka v kamenné podobě a do podlahy svou sekerou proryl dírou velikou. Minotaur uhnul. Ten se pak zvedl a napráhl se svou sekyrou, trpaslík zareágoval a svou pozvedl na kontakt s tou jeho. Další slušnou chvíly se ozýval dřinkot seker a ani jeden neměl převahu. Minotaur zaůtočil zezhora a trpaslík uskočil. Rychle se rozmáchl a zaůtočil spdoním švihem na krk. Zarazil se však o rohy a uskočil před kopytem letícím na něj. Zařval a rozmáchl se, aura obklopující sekeru letěla hned za ní a trpaslík mířil na tělo. Nezasáhl, avšak trlaková vlna způsobila minutí minotaurova útoku. Grimdal se protočil a se sekerou chtěl sťat hlavu zrůdy. Něco ho ale přerušilo. Cítil teplo valící se jeho tělem. Je to snad zloba ducha lásky jeho? Je to snad kletba uvalená bohem trpaslíků? Je to snad nenávist jeho otce, protože se Grimdal, jeho jedinný syn nestal obchodníkem? Ne. Ani jedno z toho, co si trpaslík vybavil. Byla to další sečná rána. Trpaslík sklopil hlavu a spatřil řeznou ránu táhnoucí se po jeho břichu. Znovu, znovu se dostala ta bestie rohatá přes jeho kamennou ochranu. Oghrim nestojí při mě napadlo trpaslíka a smířil se se svou smrtí. Pak ale přišel další příval tepla. Tentokrát od srdce. Co to bylo nyní? Další rána? Nebo až teĎ přišlo všechno to utrpení od jeho mrtvýh příbuzných? Proklínal ho nyní jeho klan, který opustil pro tuto výpravu? Ne, po sklopení hlavy viděl jenom rozpouštějící se kámen směrem od srdce. Dostalo se mu odpuštění od jeho milované? Já... stačil říct ve své hlavě, to se mu ale kámen stáhl na řeznou ránu a zacelil ji. Minotaur nechápavě pohlédl na něj a udělal krok od něj. Trpaslík se šibalsky usmál, odrazil se od země a vší silou vrhl se po minotaurovi. Řval jak běžel a brečel při tom, bylo mu odpuštěno. Jeden roh mu projel ramenem, toho si nevšímal a dál tlačil minotaura. Druhý roh do druhého ramene, trpaslík se nezastavoval. Narazili na odpor a trpaslíkovi do obličeje kápla krev. Pohlédl vzhůru a lebka Minotaurova rozražená o připravenou sekeru byla. Trpaslík vyhrál. |
| |
| Boj s vlkodlakem Když jsme byli s Kahlan přeneseni do místnosti, okamžitě jsem se rozhlédl a uviděl jsem běsnícího vlkodlaka který má kolem sebe ještě pořád řetězy. Asi ho tady někde drželi a nechali vyhladovět právě z toho důvodu aby ho mohli použít jak smrtící zbraň proti tomu kdo se sem dostane. Sakra, nemám rád vlkodlaky, jsou rychlí, hodně rychlí. A v odpověď se mi dostane jenom zuřivé zavití. Tohle bude tuhý boj, dřív bych neměl problém ale už dlouho jsem se nedostal do boje s příšerou a navíc jsem teď oslabený po tom co jsem dal napít krve té upírce, takže dneska na to asi sám stačit nebudu. Na další myšlenky už ale nemám čas protože vlkodlak se rozeběhne proti nám. Zdá se že to ve mě pořád je protože automaticky jak se vlkodlak pohne tak se hnu i já. Bohužel už to vážně není co to bývalo takž při první ráně nestihnu ideálně natočit paži k úderu a tak místo abych zasáhl jeho halvu čepelí, dostane ránu pouze plochou stranou. I tak měl útok smysl vlkodlak dostal pořádnou ránu a mě se ani nedotkl ale dříve už bych tím boj dokončil, dnes ovšem bude pokračovat. Pak mě ale napadne jak si zjednodušit boj a trochu znemožnit vlkodlaka. Při dalším útoku se vlkodlakovi vyhnu piruetou a meč protáhnu okem řetězu a vší silou ho zarazím do země. Řetěz se zasekne a vlkodlak spadne na záda s jakým tempem byl v pohybu. Pak mi ale dojde jakou blbost jsem udělal! Kurva! Já nemám svůj stříbrný meč! A teď jsem v hajzlu. Ale to už vlkodlak nemešká protože vycítil šanci. Po pár skocích ho znovu zasekne řetěz ale meč, který býval nějakého strážce a očividně nebyl moc kvalitní, vlkodlakovu sílu neudrží a praskne. Na poslední chvíli uhnu a vlkodlak proletí kolem mě a narazí na zeď. Znovu se odrazí a skočí po mně. Uhnu piruetou a v otočce ho kopnu. A přichází další útoky kterým se snažím vyhýbat, ale poslední mi nevyjde a dostanu drápy přes tvář. Sakra copak už nemám jizev v obličeji dost? Naštěstí zranění není nijak vážné ale už moc dlouho uhýbat nedokážu |
| |
| Cítím jak mě jakási neznámá síla vtahuje zpět do říe živých, mé rány se hojily a má duše se vracela zpět k vědomí. Ztěžka jsem otevřel oči, abych zjistil, že po šrámech není ani památky. Pohlédnu kolem sebe na spoušť, která zbyla. Postavím se nejistě na nohy, abych zjistil, že zlámané kosti srostly, všechny svaly se zdály odpočaté. Co to je za magii? Pohlédnu před sebe na druida... Děkuji. Zašeptám, když ucítím jak na zem něco těžkého dopadlo. Rychle se otočím a druid zmizel ve stínech. Přede mnou stál drak, který mi byl až podezřele podobný. Jen místo modrých očí měl oči rudé jako krev. Kdo jsi a co zde pohledáváš? Zeptám se neklidně, odpovědí mi byl závan ledového vzduchu, který by pravděpodobně pro kolem stojící měl zničující následky. Ledovou magii proti mně? Jsi šílený? Další smršť ledu a vody se snášela na mé tělo. Nic z toho ale nezanechalo následky, patrně proto, že led tvořil mou samotnou podstatu. V tom se už ale drak rozeběhl přímo proti mně a s roztaženými křídly skočil na mě. Ledová bariéra! Zahřměl můj hlas, ale drak pronikl bariérou jako by ani nebyla a jeho drápy se zaťaly do mého těla. Rána se ihned zacelila, nejspíše pozůstatek druidovo síly. Naše magie jsou proti sobě netečné, zbývá jediná šance. Rychle jsem provedl přeměnu a v elfí podobě jsem se postavil drakovi. Ohnivá zeď. Kouzlo stálo hodně sil, ale zabralo. Drak se ocitl v žhavém kruhu, ze kterého nebyla cesta ven. Ohnivá bouře! Uvnitř kruhu se začal točit ohnivý vír, který postupně trhal drakovo tělo na kusy, které ihned spaloval. Po skončení jsem klečel na kolenou, předemnou se zřel vypálený kruh. Nemůžeš proti mně vyvolat jednu mou součást, bez toho aby jsi vyvolal ostatní Silgorussi! Vysílen a s námahou jsem se postavil na nohy a vydal se hledat ostatní. |
| |
| Boj Vší silou braním bezvladné tělo mé lasky když vidím že i Conan jeho bratr nejlepší přítel mě v tom nenechal a přizpěchal na pomoct mame co dělat abychom vůbec to zvladli, když v tom druid najednou pozabijel pár nepřátel a ostatní dokončili zbytek a pak jde pomalu ke Crossovi a já mám nutkání ho nenechat nevím co mu provede bojím se o něj jdu rovnou k němu a koukám co dělá jeho slova mi zní pomalu v hlavě a já nervózně koukám na Conana a může vidět muj strach v očích. Když v tom vidím že se drak probouzí jen na chvíli se mi tak zatajil dech že sem sama nevěděla zda sem nahodou neumřela citila sem štěstí ale taky strach tohle se stalo snad poprvé. Když myslím že bude vše už v pořádku a vydali sme se dál vidím je toho hnusného Sillgorusse jak se proměnil v něco jiného už sem se chystala jít tam ale nejednou sem se ocitla uplně v jiné místnosti sama bez ostatních pocit co mě v tu ránu naplnil byl opravdu hnusný bojím se o ostatní a nevím kde sou ale také otázka je kde sem vlastně já. Vydám se kousek stranou když uvidím velkou harpii která v rukou držela dva meče a ja na sucho polknu. Vytáhnu v rychlosti luk a vystřelím na ní dva šípy, jednomu se ta potvora vyhne a druhou dostane do křídla a tak sletne na tem, šíp zlomí a zařve na mě a cení zuby, jak krásny tohle pohled v tu chvíli se na mě rozběhne a snaží se poletovat ale se zraněným křídlem to jde velice těžko. Odhodím stranou luk a vytasím svůj obouruční meč a snažím se vyhnout jejim utokum uskakuji jak to jde má sílu takže když to odrazím celkem to brní, vyhnu se jejímu utoku a otočím se kolem ní a seknu jí po zádech asi jí to bolelo protože se ohnala křídlem a mě smatla na stranu nevím do čeho sem to narazila ale dost to bolelo.Než jsem se vzpamatovala už se hnala proti mně a já se z bolístkou odkutalela a vysouala se na nohy se zlosti sem jí sekla po ruce a zasahle jen kapánek ale taky jí to bolelo zařvala jako by jí trhali na kusy pak se trochu vznesla . ty jedna stvůro jedna už mě to tady s tebou nebaví hrajem si místo abych pomáhala ostatním tak dělej zabij mě a´t máme obě klid dělej jestli na to máš Zjevně sem jí tím naštvala takže se proti mně rozběhla a rozmáchla se já ji usekla ruku a jeji křik byl tak odporný že sem měla co dělat abych nechytla za uši, pak mě odhodila stranou a já trochu oddychovala rozběhla se proti mně a narazila do mě hlavou s tím že muj meč jí projel hrudníkem a její trn z křídla mě bokem. Síkla sem a obě sme spadli na zem,roztrhla sem si košili a přiložila tam kus látky a šla hledat ostaní,ránu sem si zakryla zbrojí a šla dál. |
| |
| Přenesko más to s tím dárcem krve do místknesti, kde je vlkodlak. Má na sobě ještě řetězy. a netváří se zrovna přátelsky. Asi má hlad, ale těch řetězů by se dalo využít.. Nechávám svého spolupřeneseného, aby si dosytosti "vyhrál". Pozoruji jeho počínání. První zásah vlkodlaka nebyl marný, jen to chtělo použít ostří místo plochy. No co už.. Pak sleduji, jak chytře vlkodlaka připoutal, ale asi mu nedošlo, že dlaci, zejména hladoví mají dost veklou sílu a navíc, že se takto dokonale odzbrojil. Už do mě začalo svědomí trochu vrtat a rozhodla jsem se, že bych mu tedy mohla pomoct... přecijen mi dal napít. Ale sthla jsem jen tasit, bohůmžel ne šavli, tu má stále Uru, stříbrný meč a dlak se utrhl. Vrhl se přímo na původce prvního útoku a tak jsem já měla šas. Došla jsem k němu a tvrdě ho praštila hlavicí do rátylku. Silně zavrávoral a zaklínače tedy nechal být. Nyní jsem byla já jeho cílem. takže si teď jdeš hrát se mnou? Řeknu s úšklebkem a odrážím jeho stále ještě malátný útok. Pak se kolem něj protož¨čím doslova nelidsky rychle po upírsku a ceknu ho do ramene stříbrným mečem. Stříbro vlkodlakům stejně jako nám příliš nesvědší.. no jo no.. hold jsou naše rasy vzdálenými příbuznými. Nechci tě zabít.. Dívám se na něj z dostatečné vzdálenosti, meč stále připraven k obraně. |
| |
| Kahlan a Michael Vlkodlak se na tebe znovu rozeběhne ale zychytne se mu řetěz o kus stěny u které stoji. Jak proti tobě vyběhl rychle se zastavil a praštil s sebou o zem. Znovu se postavyl popadnul řetěz a škubnul snim. Stěna se zbortila a on používá řetěz proti vám jako zbran. Máchnul snim proti vám ale netrefil se. Hned na to se znovu rozběhl pro vám. |
| |
| Sleduji masakr kolem sebe, litry lepkavé krve tečou z ran mrtvých a raněných a ovzduší je prosáklé kovovou vůní krve. Akorád se chystám seřvat několik "našich" vojáků a účině je poslat proti jedné skupině nepřátel která se brání v kruhu a právě zabila jejich velitele. Ovládat lidi je zábava že? Jen si to užjij a pořádně ty kretény seřvi!...... U všech bohů co to...... Najednou se něco děje, místo bojiště vidím jen rozmazané objekty a najednou se ocitnu v nějaké místnosti připomínající laboratoř nebo studovnu. Teleportace. O tom sem už slyšel, znal jsem chlápka co se tím zabýval. Jak mu to dopadlo? Prý ho nakonec seškrabovali ze zdí jeho vlastní věže hehehe. Přímo naproti mě stojí osoba zahalená v černém hábitu s ebenovou holí v ruce a ... a mou dýkou u pasu. Ten zkurvysyn má tvojí hračku, a dokáže teleportovat, tohle tě bude bolet chlapče. Proč by mělo, je to v podstatě "kolega". Takových jsme už potkali. Jenže to jsi měl hůlku. Než zvedneš šavli k ráně, bude po tobě veta. Tak jí jednoduše nezvednu. A jak "řeknu" tak taky udělám, ba dokonce né že šavli nezvednu k úderu, ale dokonce jí upustím před sebe. Podívám se na "kolegu" a spustím. Ha konečně, dík všem bohům temnot, konečně někdo kdo je hoden mé společnosti. Kdo jsi proč jsi a proč ještě neklečíš před Mistrem Uru-Saironem Pánem ohně a žákem samotného Velmistra Zvráceného, no tak?! Můj hlas postupně nabývá na síle, vykročím sebevědomě proti němu a podívám se na něj pohrdavým pohledem naprosto povýšené osoby. Nechovám se jako někdo kdo je překvapen a snaží se bránit, ale jako nezranitelný pán situace, to ho jistojistě vyvede z rovnováhy. Pokud chce prokouknout lež, nemůže se mu to podařit, vše co jsem řekl je totiž absolutní pravda. Pozoruji ho přísným pohledem a čekám až poklekne. Navrch ještě nastavím levačku s prstenem aby ho mohl políbit jako projev úcty. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro P.S: Jestli budeš psát tak to napiš pro všechny děkuju |
| |
| Uru a Mág Mág na tebe jen chvili hledí a jen se pousměje. Pak se k tobě vydá pomalými kroky. Je od tebe pár sáhu když v tom pronese. Mág: Fersttos Napřáhne ruku směrem k tobě a mohutná tlaková vlna se nese až k tobě. Odhodí tě o pár kroku z pět a namáčkne na zeď. Mág se jenom pousměje a čeká jak zareaguješ. Mág:Žádný všemocný kromě mne není…Ha ha ha ha ha.. Grimdal, Penelope, BlueCross Jen co ste porazili své soky jste se po chvilce objevili vedle Conana který stál před pruhlednou barierou a vyčkával na ostatní. Sillgoruss stojí za barierou a hledí vám přímo do tváře. Z jeho výrazu mužete rozpoznat že je překvapen že stále žijete. Sillgoruss: Nevidět že jsem podcenil Mocného Draka a jeho maličkou přítelkyni. To samé i Ušpiněného Trpaslika a samozřejmě i tebe Conane. |
| |
| Sleduji odmítavé počínání dlaka. Zakroutím zklamaně hlavou. Takže si nedáš říct. No jak chceš. Každý strůjce svého osudu. Nechtěla jsem tě zabít. Řtězy se mi zachytily a když proti mě běžel, byla jsem připravená a čekala jsem jen na správný okamžik, ale nezvládl ke mě ani přiběhnout. Řetěz ho nepustil. Když se hrabal na nohy, jen jsem sykla na spolubojovníka. Jdi za mě. Nepleť se do toho, stejně se nemáš čím bránit. Ještě jsem se na něj podívala varovným pohledem, aby věděl, že to myslím vážně a prosba je nekompromisní. No prosba.. byl to spíše rozkaz. Vlkodal už stojí na nohách a vytrhl řetěz se země. Tím mi to zavařil. Bude se proti němu dost špatně bojovat. Musím si dávat hlavně pozor na meč, nerada bych o něj přišla. Stříbrný meč je skvělá věc na magické nestvůry, i mě by zavařil, no ale to je jednou.. tenhle meč má jedno podstatné míns. Je křehký. Před řetězy tedy nemám žádnou obranu. Opravdu začínám litovat, že jsem zapůjčila svou zerrikánskou šavli. Takže opravdu chceš zamřít.. no jak si přeješ.. zavrčím na vlkouše a jdu směrem k němu. úzkosttlivě si dávám pozor, aby mě nezasáhl. Pak po něm skočím, ale špatně jsem to načasovala. Řetěz mě ztěžka zasáhl a ozval se známý nepříjemný zvuk praskání kostí. Odletěla jsem až na stěnu, o kterou jsem se doslova rozmárla a sesula se na zem. Přísahala bych, že se vlkodlak vítězoslavně zasmál. I přes nesmírnou bolest jsem se opět zvedla ze země a zvedla i meč, který jsem při dopadu upustila. Jdu opět k vlkodlakovi. Vře ve mě vztek. Vztek na sebe samotnou, na svou neschopnost. Nenávist jsem vložila do útoku. sice mě ještě dvykrát zasáhl řetěsem a nárazy nevydržela stehenní kost a další žebra, ale ještě předtím, než jsem upadla, si mi podařilo zabodnout vlkodlakovi stříbro do hrudníku. To už asi jen tak nerozdýchá. S pocitem částečné úlevy jsem dopadla na zem. Z úst mi vytéká krev díky rozkouslému rtu a také díky krvavému kačli zapříčeněnému probodnutou plicí žebrem. Nepřítel dopadl někde vedle mě. Jen doufám, že nic neodělá s mečem a pak upadnu do bezvědomí. Do bezvědomí, které je obranným mechanismem těla, při nesnesitelných bolestech. také mi pomůže při hojení se. |
| |
| Boj v pevnosti Přidám se k davu valícímu se k bráně, nad hlavami se míhají mohutná těla draků. ..no už o jednoho míň.. Opravím se, když se cross se zaduněním zřítí na nádvoří pevnosti, nevšímám si toho, ošetří ho jistě jiní a navíc první pomoc jsem na drakovi ještě opravdu nezkoušela, ještě by mu to uškodilo a milá penelope by mě přitloukla na vrata. ..jo vtípky tě holka přejdou.. Uculím se, některé komentáře si prostě nemohu odpustit. Proplétám se bojovou vřavou, občas kolem mě prosviští šíp, občas tělo v bezvědomí, občas nějaká ta nadávka. “Chlapy alespoň trochu slušnosti v přítomnosti dámy..“ Pokárám pár vojáků temného království, kteří dotírají na osamoceného kopiníka, otočí se, jak jinak..dva z nich probodne hrotem kopí,třetímu uletí hlava. Hlava kolem mě ještě neletěla.. A zase si musím očistit čepel meče, tentokrát dobře poslouží kožená uniforma jednoho z padlých, kopiník se rozeběhne s vervou do dalšího boje a já konečně, po pár menších komplikacích stanu u rozevřené brány, vedoucí do nitra hlavního sídla zdejšího zla. Trůní sál, tajná chodba, záblesk a blíže neurčená místnost, jejíž podivně namodralá záře mě první oslepí, sehnu se pro zbraň, která mi po přemístění a náhlém nárazu vypadla z dlaně a rozhlédnu se po místnosti. Zdobené tapisérie po stěnách, sametová čalounění, perské koberce. Někdo si tady musí žít jako prase v žitě.. A v tom se pohledem zastavím na spoře zahalené princezně a výmluvně k ní napřáhnu paži se zbraní, hrotem proti ní. “Prase v žitě..“ Na rtech mi přelétne pobavený úšklebek. “Toho si, drahá nevšímej, mimochodem .. za tohle si zaprodala život našeho otce a celého království? Za pár cetek po stěnách, zemi a zlem prolezlého milence?“ začnu pobaveně a zamířím si to podél jedné ze zdobených stěn. “Kolikrát tě musel tajně navštívit ještě předtím, aby ses mu podvolila, zevnitř pomalu rozežírána zhoubným séměm?“ Někdy se obdivuju, že dokážu udržet chladnou hlavu a skonstruovat ve své mysli něco smysluplného, co dokáže vytočit kde koho, možná i proto mě před časem páni vykopli do pustiny. Čepelí naruším jednu z tapet, aby si uvědomila, jak je všechno pomíjivé. ..touha po moci, majetku..směšné, a přitom tohle všechno mohla mít.. Její kroky se rozezní tichou místností, vře v ní vztek? ..pomsta? ..hlad po zabíjení? ..vyvraždění zbytku ‚rodiny‘? “..jen pojď, tlachání mě přestává bavit..“ Pobídnu ji s úšklebkem na rtech, slyším svist čepele prorážející vzduch místnosti, konečně.. Ozve se třesk kovů, které se ještě pár vteřin odrážejí prázdnou místností, když ustrneme v pohybu, hledím ji do tváře, očí a na rtech se mi objeví spokojený úsměv .. “Nemysli si, že to bude tak snadné.“ |
| |
| Proměním se zpět do elfí podoby a propletu se chodbou až k bariéře, u ní zahlédnu Pen, okamžitě se k ní rozběhnu a obejmu jí. Je v pořádku, díky bohu! Několik rychlých polibků, bez jediného slova. Tisknu ji k sobě, jako by to bylo sto let co jsem ji neviděl. Pak se otočím na Conana. Tak co bratříčku, máš nějakou představu jak tímhle projít, nebo mám zase zapojit čáry? Rozhlédnu se kolem a začnu přemýšlet jak tu bariéru narušit,...na první pohled nemám ale nejmenší nápad. |
| |
| Pevnost Jen co se ostatní začnou objevovat a přicházet jen se na ně podívám a kývnu na každého z nich se slovy jestli jsou v pořádku. “ Jste v pořádku? Všichni? Ještě nás dost chybí…..Sillgorussi tvoje kouzla jsou ti na nic!“ Jen co se ukáže Cross obejme Pen a po chvilce na mě začne mluvit. Jen se na něho podívám a prohlédnu si místnost. Zahlédnu v koutě tmavý závoj za kterým prosvítá nějaká záře. Podívám se na Crosse a ukážu mu pohledem to místo v rohu. Jen co si ho všimnul sem na jeho tváři viděl usměv. Sillgoruss nás stále sledoval. Vydal jsem se pomalím krokem až k závoji a strhnul ho. Za závojem byl krystal který zřejmě drží to ochranné pole mezi námi a jim. “ Pustíme bestii z klece.“ Jen co to dořeknu se rozpřáhnu a praštím mečem do krystalu. Ten se rozletí na několik kousku a ochranné pole zmizí. Podívám se na ostatní a ty už jsou připraveni téměř na vše. |
| |
| Pevnost – Andresa – Před Sillgorussem Andreso odrazila jsi utok Yasminy a vaše čepele se setkali a zasekli se v přetahováni. Mezi seklejma čepelema jsi pronesla pár slov. Yasmína se jen pousmála se slovy. Yasmina: Nemysli si že ti to projde? Jak jsi bláhová Sestřičko…Zabiju tě stejně tak jako našeho Otce. Rozpářu ti břicho ty mrcho… Odstrčí tě od sebe a znovu na tebe začne utočit. Z náramku vytáhne další dýku aby nad tebou měla menší převahu. Její utoky se ti daří vykrývat ale musí zřejmě přežít jen jedna z vás. Cross, Penelo, Grimdal, Conan vy stojíte proti Sillgorussovi ale mezi vámi je ochranné pole. Michael který pomohl Kahlan taky dorazili a stojí tam teď s vámi. Conan našel za jedním závěsem krystal který zníčil a ochranné pole zmizelo v záři záblesku. Sillgoruss se jen pousmál a pronesl tiše pár slov. Hned na to se začal měnit do své puvodní podoby.  Jen co se přeměnil většina z vás jste zaujali obrané pozice a byli jste připraveni k boji. Sillgoruss proti vám začal šlehat svím bičem a tu a tam po vás hodil své vrhací kopí. Kopí se mu vracelo jako hvězdice z pět do ruky. Zatím nikoho z vás netrefil ale jeho utoky stále sílí. |
| |
| Hm Mistr Uru-Sairon, Velmistr Zvrácený to zní dobře snad ho zblbneš.....pozor.... Ještě si nestihnu uvědomit před čím mě Mistr varuje a už do mě narazí tlak ohromnou silou, která mě odhodí a přitiskne na zeď zamnou. Vyrazí mi to dech a zůstávám tlakem přitisknutý ke stěně. Do prdele ó jak výstižné. Bastard zparchanťělej, to jméno mi nic neříká, ale je to slušnej magor. Škoda že jsme se neseznámili dřív. Nemoci se hnout si vyslechnu narcisení toho pošuka. Zachovám ale chladnou hlavu, nic ještě není ztraceno. Uznávám že jsi vážně dobrý..kolego.. Ale proč když jsi všemocný sloužíš tomu Sillgorussovi? Nebo to on je loutka v tvých rukách a ta banda trotlů celou dobu jde po sluhovi? Nebo jak je to? S tou bandou ubožáků nemám nic společného, jsou to omezenci. Né jako někdo z našinců. Nevím čím jsem si tě znepřátelil, ani proč jsme tady. Buďme spojenci. Ty jako všemocný vládce tvé říše a já jako tvůj věrný služebník. Můj hlas zní vyloženě medově dříve mu málokdo odolal. Používám logické argumenty a pochlebování v rozumné míře. Jestli tohle nevyjde, tak jsme v pěknym srabu. To jo. |
| |
| Pevnost Když vidím že se k nám blíží Cross jen se usměji jakmile mě je na dostah hned ho obejmu a dám mu pusu jsem ráda že jej vidím když mě k sobě tiskne tlačí mi trochu na ranu ale ja to nedávam na jevo je to jen škrabnutí ještě něco ustojím nejsem přeci slaboch. Pak se otočí na Conana a já trochu poodstoupí a zadívám se na nich pak si také stisknu bok a koukám na to co nás etě čekám a vím že tady jinak naše cesta končí, podívám se na všechny a povzdechnu si potichoučku. Conan něco říkal ale nějak sem se ztratila ve svém myšlení a procitla jako až ochrané pole mezi námi a stvůrou zmizela a pak sem pozvedla meč a koukla na svou lasku, občas sem nevnímala jak může byt v oslabení těžký meč že? Avšak sem sebrala vše co bylo ve mě a napřímila se a chystala na boj pak se ta velka hnusná potvora změnila a já jen na sucho polka a čekala co bude dělat když to začalo uhýbala sem jak se dalo ale nejsem už tak rychla. Jak ja tyhle potvory nenavidím Snažím se nějakým způsobem vyhnout vytahla sem luk a vystřelila mu po krku. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Uru pronesl několik slov na mága který jej drtil o zed silnou tlakovou vlnou. Uvolnil stisk a vlna se začala strácet. Uru dopadl na zem těsně před Mága. Mág nad tebou stojí a jen se usmívá. Mág: Tvuj nápad se mi libi...Mohli by jsme se postavit Sillgorussovi ale on je mocnější než my oba dohromady. Jak to chceš provést? Mág se tě zeptá a jen čeká tvou reakci. Stojí proti tobě tak blízko že bys dosáhnul na svojí dýku která se mu houpe u pasu. |
| |
| Sillgoruss Jeho bič mi pro svištěl kolem obličeje a jen tak tak jsem uhnul kopí které se zabodlo přede mnou do země. Než jsem stačil zareagovat kopí se vytrhlo a vrátilo se z pět do rukou Sillgorusse. Jen jsem se z řevem rozběhnul proti němu zrovna když házel kopí. To mi prolétlo kolem hlavy a muj meč se mu zaseknul do těla. Jen mávnul rukou a ohromnou silou mě odhodil pár metru od sebe. Skutálel jsem se ze schodu až z pět k nohám ostatním. Postavil jsem se na nohy a po padnul svůj meč který ležel přede mnou. “ Ta rána mu nijak neublížila! Musíme zjistit jakou má slabinu!“ |
| |
| Sillgoruss Sillgoruss odhodil Conana kus od sebe když se mu zaryl jeho meč do těla. Šíp který na něho vystřelila Penelope se mu do krku zabodl ale Sillgoruss nepocítil žádné vážné zranění. Šíp si vytáhnul a jen se pousmál. Kopí hodil znovu mezi vás ale opět se netrefil. Bičem máchnul přímo před vámi ale jeho konec se rozštěpil na několik částí a každý z vás co stojíte proti Sillgorussovi jste byli zasaženi. Sillgoruss se jen pousmál a pokračoval v utocích. |
| |
| Když mág uvolní magické pouto a já dopadnu na zem na všechny čtyři. Vzpamatuji se a kleknu na holeně a dívám se na nademnou stojícího mága. Je blízko velice blízko, kdybych byl rychlý mohl bych mu sebrat mou dýku a potom by to už mohlo být rychlé, pro jednoho z nás. Jsem rád že od tebe slyším tahle slova. Vidíš máš šanci se zbavit těch omezenejch dutohlavů a ještě si polepšíš. Ano, mág přijal mou nabídku spojit naše síly a vypořádat se se Sillgorussem, partička dobrodruhů po něm už bude hračka. Musíme zjistit jeho slabinu...můj pane...a s pomocí té partičky chodících mrtvol ho zničíme. Využijeme je a až budou oslabeni, někteří možní i mrtvi, zbavíme se jich aby Vám nestáli v cestě. Bohové tohle podlejzání je hnusný. To ano, ale dobře se poslouchá. A to je taky pravda, můj hlas zní naprosto oddaný naší věci, možná že jsem i doopravdy. Jeho slabinu by jste měl znát pane. Předně, ale budu potřebovat svou dýku když dovolíte? Stále pokorně klečím před mágem a s prosíkem vztáhnu ruku pro svou dýku. Zajímalo by mě kde jí vzal, ale je to ona, takhle z blízka o tom nemůže být pochyb. To je jedno, využij toho mamlase všech se zbav a dosedni na Sillgorussův post, třeba budeš mít i tu děvku princeznu hahahaaha. Ta představa moci se mi začíná líbit. S napřaženou rukou čekám na dýku a mágovo odhalení Sillgorussovi slabiny, bez této informace jsme bezradní. |
| |
| soukromá zpráva od ●Prorog● pro Mág se na tebe jen dívá a se slovy ti odpoví a podává ti dýku. Mág:" Doufám jen že to nebude žádný podraz muj učedníku. Ted když jsme se spojili se postavíme Sillgorussovi a budeme společně vládnout světu. Sillgorussova slabina spočívá v jeho přezce na hrudi. Přez hrud má ozdobný drahokam. Ten když se zníčí tak on ztratí svou moc a bude zněho znovu člověk. Smrtelný člověk. Pokud spojíme své síly myslím si žeby jsme ho mohli porazit." Poté ti dá tvou dýku a je připraven k odchodu za Sillgorussem. Mág:"Tu dýku jsem našel u vaši havarované lodi...I když je to divné že lodě létají místo aby pluly." |
| |
| Pevnost – Yasmina „Zpohodlněla jsi sestřičko, chtělo by to někdy zvednout tu svou královskou prdelku z polstrování trůnu“ Její přirovnání k mrše mě pobaví, měla by první začít u sebe, vlastně u ní nikdo neví, že by potom byla královská mrcha, na nic jiného by se ani pasovat nemohla. Ale dost úvah .. nechám sklouznout její čepel k zemi a když se kolem Yasmíny prosmýknu, přetáhnu ji plochou meče po tom královském zadku, třeba se jí konečně rozsvítí. ..jaký špek.. Nakonec se jí nerozsvítilo, jen se o něco víc rozzuřila, i to je dobré, chladná hlava je základ, vroucí? ..smrt. „Měla by sis vzpomenout na společné hodiny šermu, drahá .. neříkal tam náhodou pan Gregor, abychom potlačily hněv?“ Nadzvednu tázavě obočí, když se opět s třeskem čepele zkříží, ale tentokrát jen na kratičký okamžik, hned nato se rozpoutá boj, na který obě čekaly. Úkrok, výskok, výpad, ústup .. ústup, ústup, výpad, blok .. uchechtnutí, výpad, výpad, výpad, sek .. „Ale napadlo mě, vzít tě jako rukojmí, třeba by ten černý ďábel zkrotl, kdyby tě uviděl na kolenou.“ Prohodím k sestře, když se zbraň zasekne do pravého ramene a po paži začne Yasmíně stékat krev. „Znám jednu hladovou upírku, kdybys chtěla odborné ošetření.“ Navrhnu jí pobaveně a opět musím odolávat jejím výpadům vzteku. Snad by to ani nebylo záživné popisovat celý průběh boje a tak se podíváme jen na ty nejzajímavější okamžiky zápasu. Yasmína byla nakonec odzbrojena jednoduchou fintou rodu „Cartéz“, znala ji moc dobře, ale asi pozapomněla, stane se. Mě chvíle nepozornosti stojí nepříjemnou řeznou ránu na boku, naštěstí jsem ještě uskočila, jinak bych skončila z rozpáraným břichem. Princezna se pohrouží do sladkého bezvědomí a na mě zbývá ji dotáhnout nějak do hlavního sálu, ze kterého již slyším řinčení kovů. Sice kulhavě, ale přece jen se mi tam podaří dostat, Yasmína mezitím přece jen nabere jakés takés vědomí. „Chceš svou princezničku zpět?“ křiknu do vřavy směr temný pán, zády opřená o chladnou stěnu, Yasmínu před sebou, chladný kov přiložen k hrdlu a dlaň svírající její pačesy, aby si rozmyslela se někam hnout. |
| |
| Sillgoruss Sillgoruss zpozorní a když zpatří Yasmínu jak jí drži Andresa meč pod hrdlem jen se pousměje a se slovy dodá. Sillgoruss:" Jen si ji zabij děvče, jí jsem chtěl jenom k tomu aby zabila svého Otce Krále a já mohl tak bezpečně provést své vojsko skalním upatím hory. Ha ha ha ha ha ha. Ted tu ale zemřete všichni do jednoho ha ha ha." Sillgoruss švihne bičem směrem kde stojí Andresa s Yasminou a bič roztrhne Yasmně břicho. Ta jen polkne ale z ust se jí začne valit krev a z břicha taky. Sillgoruss šlehne znova tím směrem ale do cesty se mu dostal Conan který před Andresu skočil. Bič Conanovi přejel přez záda a zpusobyl mu tak zlé zranění. Conan poklekl na kolena před Andresu a Sillgoruss se jenom zasmál. |
| |
| Sillgoruss Sillgoruss dál utočil a naše utoky proti němu nebyli ničím. Začal jsem mít pořádnou zlost. Rozběhnul jsem se proti němu a vrhnul po něm meč. Ten mu projel břichem a zustal tam. Ze Sillgorussem to jenom škublo a meč si z břicha vyrval a odhodil jej. V tom do sálu přišla Andresa i z Yasmínou. Sillgoruss pronesl jenom pár slov a pak máchnul bičem proti Yasmině. Ta pomalu umírala na spusobené zranění a když chtěl máchnou i po Andrese rozběhnul jsem se směrem k ní. " Né! Andreso pozor!" Jen tak tak jsem skočil před ní a bič mi přejel po zádech. ucítil jsem jak mi popraskala kuže a začala se z ran vylévat krev. Padnul jsem na kolena před Andresu a začal jsem z těží dýchat. |
| |
| Sillgoruss Takže můj plán nevyšel, chudák holka skončila na zemi s vyvrženými vnitřnostmi, touha po moci, kterou nemáte sami se jak vidno nevyplácí. Bič se roztančí opět mým směrem a tentokrát již před sebou nemám žádného 'zajatce', jako živý štít. Jen se pokusím uskočit, snad.. Rozpáral by mě jako sestru, pokud by se přede mnou nezjevil Conan. Takže gentlemani ještě nevymřeli.. Zády natisknuta k chladné stěně shlížím na barbara, kterému se nedostává dechu, chvíli poněkud nevěřícně, přece jen, kdo by se nechal dobrovolně rozčtvrtit. Čepel zařinčí o podlahu, když se k barbarovi skloním a vtisknu mu děkovný polibek na čelo. "Hlavně tu neumírej, ty můj..zachránče." Prohodím u jeho ucha, když ze sebe strhnu plášť, kterým po pár úpravách přitisknu k ranám, aby alespoň přestaly krvácet, když se rozhlédnu po místnosti po někom, kdo by mu pomohl mnohem lépe. |
| |
| Conane!!! Zařvu z plna hrdla, když vidím co se stalo. Bleskem se změním zpět do přirozené podoby šupinatého tvora. Sillgoruss několikrát švihne bičem mým směrem, ale na šupinách jeho údery zanechají jen nepatrné škody. Nakonec se mi povede zachytit do tlapy jeho bič a rychlým švihnutím jej zahodím za sebe. Kolem Conana se již sběhla Pen i ostatní, zatím to je ale jen já proti němu. Ledová pouta! Kolem Sillgorussových nohou se začaly zhmotňovat páry chladu a v mžiku byly jeho nohy uvězněny v ledovém vězení. Mrazivá střela Mezi prsty začnu zhmotňovat krystalky ledu do ostrého kusu, který vzápětí hodím na uvězněného Sillgorusse. Ten útok odrazil a začal s magií také. Déšť smrti! Zařve Sillgoruss a nad mými spolubojovníky se zhmotní mrak, ze kterého začnou kapat jedovaté kapky. V mžiku roztáhnu jedno křídlo, abych zakryl ostatní. Moje tělo je proti tvé magii netečné! Ale ty kapky šeredně pálí, z toho bude pár pěkných jizviček. Ledová vlna! Zařvu a z hrdla vyderu mohutný řev, tak silný, že Sillgorusse odhodím na protější stěnu sálu. Z jeho uvězněných nohou zbyly nepříliš pohledné pahýly. Magická bariéra! Zašeptal a kolem něj se uskupila duhová bublina. Přistoupil jsem k němu na samotný okraj bubliny. Oba víme, že tuhle bublinu neudržíš navždy, jednou ji prorazím. Sillgoruss na to již neodpoví a jeho kalné oči dávají tušit, že se soustředí celou svou myslí na udržení bariéry. |
| |
| Těžce oddechuju a sleduju ten nerovný boj. Uskakuji před kopím, která padá vedle mě. Ani jednou mě nezasáhl. Jeho další krok byl švihnutí bičem. Letěl úplně mimo mě, tak jsem mu nevěnoval pozornost a místo toho jsem plánoval útok. S čím jsem ale nepočítal bylo jeho rozmnožení, takže jsem schytal pěknou ránu přes záda. Kurva! stihl jsem jenom zajíknout když mě ten bič povalil. Zranění z bopje s minotaurem se spojili s tímto a já začal ještě víc oddechovat. Ležím na zemi, na všech čtyřech a rozhlížím se po ostatních. Conan to shytal. Jen jsem se dokázal zamračit, na útok jsem se ale nezmohl. Naštěstí ale zasáhl dráček a zavalil ho pár kouzlama. Další mé leknutí přišlo s kouzlem toho parchanta. Nad náma se objevil oblak a já vážně nevěděl co proti němu dělat. Obtížně jsem se zvedl na nohy chtíc utéci před kouzlem, zovu nás ale ochránil drak. Musím taky něco udělat... řeknu tak do éteru, když vidím že se většina snaží bojovat. sem přece trpaslík...syn kamene... pronesu a mé ruce se pomalu začnou proměňovat na kámen. Pořád opakuju tuhle frázi až se se šklebem proměním celý na kamenného avatara. Zařvu na celou místnost. Pohlédnu konečně na Sillgorusse, má kolem sebe bariéru. Neudržím se v týhle podobě dlouho...musim aspoň něco udělat...aspoň to zkusit... řeknu si v hlavě a moje runová sekera zazáří. Dlouhým skokem skočím k bariéře a praštím do ní vší silou. Odrazím se a opřu se do rány do země. Toto střídám a s řevem mlátím do bariéry a zase do země. Bariéra to nevydrží a zeslábne. V tom se pod ní dostanou mé rány do země a kolem Silgorusse se vytvoří kamenné krátery. Není schopný dál držet kouzlo a spadne na zem. Zaduní to a já už pouze stihnu vrhnout svou sekeru. ¨ Poslední co vím je, že jsem svou zářící runovou zbraň vrhal na hlavu, už ale nevidím cíl, protože sám upadám do bezvědomí. Snad...sem...vám pomohl... natáhnu ruku než už jako trpaslík z masa a kostí dopadnu na zem. Vrať se pak...ke mě...jsi jediné co...mám... mluvím v hlavě ke své sekyře letící na cíl. |
| |
| Sillgoruss Cross Sillgorussovi dal dost zabrat a ten kvuli tomu přišel o nohy. Sillgorussovi pahýli se jen mihnou kolem a zbytek zůstane v ledu. Sillgoruss již oslaben spustí ochranou barieru kolem sebe ale ta moc dlouho nevydrží. Grimdal použil svá Trpasličí kouzla která prolomili barieru a tak se Sillgoruss stal opět zranitelným. Grimdalova sekyra zasáhla cíl ale ne Sillgorussovu hlavu ale hrud. Přes hrud má temný znak který praskl a z něj na zem vypadl černý kámen. Kámen se odkutálel dál od svého majitele a ten se znovu začal zhmotňovat do své původní lidské podoby. Nohy mu v lidské podobě nechyběli ale zato nabyl stejných sil které měl než se proměnil. Začal proti vám posílat blesky a plamenné koule. |
| |
| S úsměvem přijmu svou dýku, prohlížím si každý detail toho uměleckého skvostu bez kterého jsme téměř ničím a nechám se dovést do sálu kde už snad všichni bojují s tím démonem. Přišli jsme zrovna v okamžik kdy Grimdal v kamené formě rube bariéru a zem pod ní. Když bariéra zmizí a on se sekyrou trefí do přezky ze které vypadne drahokam a Sillgoruss se zěmní do lidské " zranitelné podoby, jak říkal Fersttos. Tak to máme z krku pane. Sillgoruss kolem sebe metá blesky a ohnivé koule, přemýšlím kam se schovám, můj kolega to ale vyřeší a mě. Holí praští o podlahu a před námi dvěma se vytvoří půlkruhová bariéra. Říká že dokuď jí bude držet nebude moci zaútočit. Že by se mi chtělo se postavit rojím blesků a ohnivých koulí se říci nedá. Hej, teď už je zranitelný, zabte toho bídáka. Zařvu na své souputovníky a v klidu vyčkávám za ochranou bariérou v relativním bezpečí. Někteří si dvojice mágů všimli až teď. |
| |
| Celou dobu jen nezůčastněně pozoruji marné počínání ostatních. Je mi z toho špatně, ale vím, že bych stejně nic nezmohla. Při každé ráně, kterou utrpí někdo z ostatních syknu a na chvíli se odvrátím. Když vzduch naplní vůně krve, zavětřím. Pila jsem nedávno, ale stále mi vyvstává na mysli staré úsloví: Krve není nikdy dost. Pak vezme sílu do hrsti Cross. V dračí podobě začne na nepřítele sesílat kouzla a přitom nás chránit. Blázen.. kdyby se na nás vykašlal už by ho asi mohl mít.. takhle se nyní nepřítel ukryl do jakéhosi magického štítu. Ošiju se při myšlence na magii prostě ji nesnáším.. V místnosti se oběví Uru i s nějakým dalším.. Uru se chová jak pán, kterému chybí pánova noha.. je mi to snad ještě odpornější než magie nepřítele. navíc ten Uruův společník před ně také vykouzlil bariáru.. Jste se snad všichni zbláznili. Uru nemá mou šavli.. to upoutává mou pozornost tak dokonale, že ani nevnímám trpaslíka a jdu za těma dvěma i přes odpor k měgii. Kde je má šavle? Zavrčím zlostně na Uruův účet a sevřu mu hrdlo v ruce |
| |
| Když zmizela bariéra kolem Sillgorusse, rozmáchl jsem se ocasem do míst, kde jsem přes všechny ty efektní kouzla tušil jeho přítomnost. Sillgorussovo tělo vylétlo a celá ta smršť ustala. Jeho tělo se zastavilo přesně před bariérou kolem Urua a bezvládně ležel dvojici kouzelníků u nohou. Dokráčel jsem s duněním k jeho tělu. Takhle končí legenda, takhle končí zlo, takhle se rodí nová naděje. Uru, je tvůj. Jednou tlapou mu přerazím obě nohy a Sillgoruss upadne do bezvědomí. Otočím se a se zaklínadlem proměny se vrátím ke Conanovi a Pen. Bude v pořádku? |
| |
| Sillgoruss Sillgorussovo čarování ustane jen co dostal ránu do těla Crossovím ocasem. Odlétne pár metru a zarazí se o barieru kterou vykouzlil Mág který přišel z Uruem. Mág se jen pousmál nad tím co se stalo a když Cross přerazí Sillgorussovi nohy ozve se v místnosti řev. Sillgoruss upadne do chvilkového bezvědomí aby utlumil bolest. Po chvilce se probírá a to už nad ním stojí Uru. Jen se ohlédne ale Mág se kterým Uru přišel je pryč a kámen který Sillgorussovi dodával moc taky. Zbytek vojska který je venku se vzdal hned po tom co se ozval z pevnosti ten řev. Odhazovali zbraně a začali se vzdávat. Druid který sem přišel aby pomohl raněným se vetřel společně z generálem do Pevnosti a zahlédl ten chaos a spoušť která se tu stala. Jen se rozhlíží kolem ale nijak zvlášť nezasahuji. Jen se dívají jak probíhají poslední chvilky největšího tyrana a odpadlíka v této zemi. |
| |
| Co vůbec uděláš až toho démona zlikvidujou? Budeš se klanět tomu neumělovi nebo ho zabiješ? Nevím když budu s ním budu mít klid, když ho zabiji nebudu mu muset podlézat. Nepodlézal jsem ani šlechtě a velmožům, zabiji ho. Dobrá to se mi líbí. Přemýšlel jsem jakým způsobem se zbavím svého nic netušícího pána: magií? rychle pomalu bolestně či bezbolestně? nebo dýkou do zad? Ano ta představa se mi začínala líbit čím dál víc, dokonce i stojím za jeho zády a tím způsobem bych vykompenzoval své dýce, že na ní sahal někdo cizí, ale nejdřív musí zabít Sillgorusse. Z mého vyčkávání mě vytrhne Kahlan, která na mě řve a ještě navíc škrtí, kdyby chtěla snadno by mi zlomila vaz jako holouběti. Zůstala chrr v laboratoři chrrr Zachraptím. Napadne mě že by si jí mohl všimnout Fersttos a možná jí i ublížit, ale v tom Cross přihrál Sillgorusse přímo k jeho nohám. Pohledem naznačím Kahlan aby mě pustila, silou to nemá cenu a mluví se mi špatně, abych mohl ponouknout Fersttose aby zabil Sillgorusse, jenže když se pokusím ohlédnout už ho nevidím, zmizel se svou bariérou, ebenovou holí i drahokamem. Cross mě pověřil abych se vypořádal s Sillgorussem, moc se mi do toho nechce, navíc mě pořád svírá upírka. Mezitím do sálu přichází "naši" vojáci a čekají co se s ním asi stane. |
| |
| Pomalým krokem jsem odcházel z paláce na volné prostranství, jako by si snad celá zem ulevila, že tyranovi nastal konec. Ano, stále nezemřel, ale jeho konec byl nevyhnutelný. Venku jsem se podíval na Pen. Mračny prostupovali paprsky slunce. Pen, neproletíme se? Nechám ji aby se pevně usadila mezi lopatky, není to ani poprvé ani naposled, co spolu takhle někam cestujeme. Naposledy na zemi se otočím na bránu hradu, ze které se vybelhal Conan v podepření dvou krásných ošetřovatelek, které také prošli portálem. Bratříčku, naše cesty se jistě zase spojí. S pousmátím roztáhnu obě křídla, jejich blány se mihotají v lehkém větru. Jedním pohybem se vznesu nad zem a několika dalšími naberu nový směr...směr dalších příběhů a bájí. Pro dnešek už mám ale zabíjení netvorů pokrk. |
| |
| Konec cesty a Sillgorussuv pád Sillgoruss se válí na zemi když před ním ostatní stojí. Uru stojí přímo nad ním a váhá jestli ho má zabít či ne. V tom se do toho vloží ale Druid který zachránil Crossuv život. O Conana se postarali dvě služebné z Harogathu. Dvě krásné pečovatelky jej vyváděli z pevnosti. Za ním šla Andresa, Kahlan která našla svou šavli a které pomáhal Michael. Glorffiner a Grimdal se společně opírají o další dvě ženy. Penelope a Cross se ve mžiku mihli z paláce ven a Cross se přeměnil v draka a odlétl společně z Pen. Uru vycházel z paláce z cela v pořádku. Měl znovu svou dýku a vypadal lépe jak předtím. Druid který zustal v pevnosti společně z generálem se postarali o Sillgorusse. Druid k němu natáhl paži a durazným hlasem na něj promluvil. Druid:“ Tvoje cesta zde končí Sillgorussi….Tvá duše teď patří nicotě. Jen udělal pár magických gest a Sillgoruss vypustil poslední výdech z ust. Jeho bezvládné tělo bylo odneseno z pevnosti a pro jistotu spáleno. Společně jste všichni prošli branou a pevnost se začala pomalu rozpadat. O měsíc později Když je všechna hrozba zažehnána se v Harogathu konala velká slavnost na oslavu našich hrdinu. Hodovalo se zpívalo se a hodně se pilo. Nakonec byli všichni vyznamenáni a odměněni za své činy. Grimdal Železná Pěst dostal truhlu plnou zlatáku a drahého kamení. Glorffindel dostal totéž a ještě vylepšený kouzelný luk. Uru dostal na oplátku za jeho činy truhlici zlata a dražené svitky které by se mu mohli hodit. Kahlan z Kaedwenu dostala sérum po kterém již nebude tak lačnit po krvi. A dokonce ji i přivedli jejího koně kterého zanechala v Kernnském království. Ze séra stačí jen jedna kapka a je to jako by jsi vysála celou krávu. Řekl jí Druid a jen se pousmál. Michael z Naroku byl odměněn stejným darem jako Grimdal plus k tomu všemu dostal novou Zaklínačskou zbroj. Nakonec se dostalo i na Andresu F. la Cartéz…Ta předstoupila před druidem který ji řekl jen pár slov. Tímto tě prohlašuji za Královnu…Když tvůj otec zemřel a tvá nevlastní sestra také. Jsi ty právoplatnou dědičkou Kernnského Trunu. Ty jsi ochránkyní cesty a Královnou Harogathu. Vítejte doma má Královno. Ať žije naše Královna! To se celé opakovalo ale když mělo dojít na Conana již tu nebyl. Odešel bez jakého koly rozloučení. Zanechal zde pro Andresu jen talisman pro štěstí. BlueCross a Penelope se taky neukázali. Ostatní již neměli co z dočinění s čím koly co by je ohrožovalo. Pro se po nějakém čase z Harogathu vypařili a šli si po svích. Conan odjel na daleký východ kde hledal nová dobrodružství. Kahlan a Michael se spojili a hledali z stvury jako praví zaklínači. Uru chvíli zustal v Harogathu a studoval drahocenné svitky. Cross a Pen létli vtříct normálnímu životu. Grimdal se ze všemy rozloučil pořádnou oslavou kde se pilo a kouřilo. Ale nakonec Mág který se vytratil z Pevnosti se Sillgorussovím kamenem moci. Se jednou znovu ukáže v plné síle. KONEC |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR