Ztracený portál
hrálo se Denně
od: 16. května 2008 15:47 do: 27. června 2008 19:10
Dobrodružství vedl(a) Mág ohně
| |
 | Říkají, že poslední soudce, pán odplaty a ničitel světa přijde v burácení hromu, ohlušujícím a srážejícím na kolena, na míle kolem něj budou šlehat plameny a zemi pálit blesky. Říkají, že zlo oznámí svůj příchod, aby zastrašilo své oběti. Říkají, že cesta k temným dnům bude oznámena démonickým světlem a strašlivým lomozem. Nevěřte jim. Ty nejstrašnější věci se dějí v tichu, daleko od světodějných událostí. A jako zhoubná nemoc pomalu prorůstají do okolního světa. Nakonec jim budeme patřit všichni, protože budeme čekat velké divadlo, budeme se obávat strašlivých znamení, ale ona nepřijdou. Možná už teď kdesi hoří černý plamen konečné zkázy a zapaluje svým stínem prokleté duše. Slova jednoho Poutníkova kněze Ze svého úkrytu pod hromadou starých pergamenů pozorovala zděšená krysa počínání temného skřetího čaroděje. Celou místnost osvětlovaly jen černé svíce umístěné ve vrcholech krvavého pentagramu a vrhaly světlo na zmučené postavy přikované na zdech. Krysa již žila mnoho let a věděla, že by na tomto místě prosyceném nenávistí a strachem neměla být, měla by se choulit ve své teplé noře jen o několik místností dál, ale osud chtěl něčemu jinému, při své honbě za žrádlem vlezla do tohoto laboratoria a než stačila zase utéct, ten pomatený skřet ji tady zavřel a vchod zajistil kouzly. Teď nemohla nic dělat, jen čekat. A nečekala dlouho. Za monotónního zpěvu čaroděje a řevu týraných obětí se v rohu místnosti objevil portál v němž se cosi začalo zhmotňovat. Krysa cítila zlo proudící portálem a v náhlém zmatku vběhla do pentagramu. Poslední, co její smyly zaznamenaly, byl obrovský žár pohlcující její tělo, zděšený křik a řev, z nějž čišela krev a smrt. |
| |
| Temná jeskyně 40 let později Volenwarden a Leala Jste v temné jeskyni a ty se ptáš lealy kde to jseš máš spoustu otázek. |
| |
| Gürlig,Elessir Po o 40 let později v temné jeskyni Jseš v temné jeskyni a vydíš Lealu a Volenwerda a jak se jí ptá na spoustu otázek a vy ho přerušíte a chcete se zeptat Lealy ale ona vás nevnímá protože je ve sférách. |
| |
| soukromá zpráva od Arcianděl Adiana pro V hostinci Hostinsky se zeptal jesly chceš pokoj a jídlo. |
| |
 | soukromá zpráva od Ghoter pro |
| |
| soukromá zpráva od Arcianděl Adiana pro |
| |
| soukromá zpráva od Ghoter pro |
| |
| soukromá zpráva od Arcianděl Adiana pro |
| |
| soukromá zpráva od Ghoter pro |
| |
| soukromá zpráva od Arcianděl Adiana pro |
| |
| soukromá zpráva od Ghoter pro |
| |
| soukromá zpráva od Arcianděl Adiana pro |
| |
| soukromá zpráva od Ghoter pro |
| |
![vamp31[1]7086.jpg](vamp31[1]7086.jpg) | Temná jeskyně po 40 letech Proberu se s tranzu a uvidím nově příchozího člena. Vítej |
| |
 | Temná jeskyně po 40 letech "Á,konečně sos probrola.Už som si začínal říkat jostli v ťoch sférách nezůstaneš na furt..." Zazubim se na právě probranou Lealu. |
| |
| Temná jeskyně po 40 letech "Tak jsem tady přátelé." A nasadím úsměv :) |
| |
| Temná jeskyně Dobře a co si chtěl. |
| |
| temná jeskyně po 40 letech "Co chci já?" Zeptám se a nasadím totálně nechápavej výraz |
| |
| Temná jeskyně po 40 letech "Já bych se k vám jen velice rád připojil na vaší cestě za dobrodružstvím. Obyčejnej život mě už trochu zmáhá." A opět se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Ghoter pro |
| |
 | Temná jeskyně Moje hlava se ještě pořád motá a bolý. Nevím jak jsem se se vlastně dostal, proč tu jsem na tomhle místě. Má to něco společného s tím portálem, do kterého jsem spadl? Nic jiného si nepamatuju. Jen zářící plazmu jak pohlcuje mé tělo. A kde je můj meč muselo se s ním něco stát v meziprostoru. Držel jsem ho pevně nemohl se jentak stratit. V okamžiku, když se zamyslím nad mečem vjede mi do mozku ostrá bolest a teprve potom se vzpamatuji a rozhlédnu kolem sebe. Když uvidím, že je tu více lidí uvědomím si, že to bude nějaké důležité místo s velikou magickou aktivytou. Poté identifikuji kdo ti lidé vlastně jsou. Aha nějaká podivná dívka. Dva namyšlení trpaslíci. A co tu dělá proboha ten troll. Myslím, že bych se s nimi měl seznámit bude to pro mě výhodné. pomyslím si a opatrně se pokusím vstát. Po překonání určité bolesti dojdu k pozoruhodné dívce ,,Dobrý den vám přeji krásná dívko." a hluboce až trochu ironicky se ukloním. trpaslíky záměrně přehlédnu. ,,Elassir jméno mé. Vždy k vašim slubám". řeknu ,,Mám pro vás několik otázek, které potřebuji zodpovědět od někoho kdo o tom tady má přehled. A tak mě napadlo zeptat se vás." řeknu a trochu nepřirozeně se usměji. |
| |
| Pozoruji toho namyšleného elfa, který si mě (jak to tak vypadá) záměrně nevšímá. A ptám se ostatních: "Co to je za namyšlenýho fráju?". A upřu na něj zamračený pohled. |
| |
| Moje jméno je Leala. Ghotere můžeš se knám přidat. Elessire nevím jak ses tu dostal ale já tady žiju 500 let jinak jsem Dhampírka. |
| |
| " Rád tě poznávám Lealo. Rád vám s čímkoli pomohu." A dál pozoruju toho namyšlenýho elfího fráju. |
| |
| "Tak přátelé co uděláme teď?" |
| |
| No musíme se dostat ven.A odevzdat úkol knězoj. |
| |
| "Hm. Problém? Jo, nesnášim elfi. A hlavně ty namyšlený co se na ostatní dívají pohrdavě." Kdybych mohl, pomyslím si, povraždil bych je všechny i s lidma, za to co mi provedli. |
| |
| Čo ja to tu za dlouhe ocho?Ňák se mi nezdá...Otočim se na Ghotera."Á,zdravó,přítoli!Už som myslol žo už tu neovudim někuho našů rasy!Som volmi rád že ťa ponávom!" Pozdravim timhle způsobem druhýho trpaslíka."Tož,a jak se oksoď dostanom?" |
| |
| ,,Těší mě. Jsem rád že vidím někoho stejně dlouhověkého jak jsou elfové." řeknu k Leale. Vůbec nechápu co je zač a stejně je mi to jedno. Achjo proč na mě ten trpaslík musí tak otravně zírat to nemá co dělat? pomyslím si trochu otráveně. ,,Pane trpaslíku máte nějaký problém?" zeptám se velice slušně a diplomatickým tónem ve kterém je cítit náznak pohrdavosti. A potom se na něj také podívám. Nečekám na odpověd a obrátím se zpátky na Lealu ,,Dhampírka? Omluvte mou nevědomost, ale nikdy jsem o podobné rase neslyšel. Můj skromný odhad je, že je to nějaká rasa odvozená od upíra. " řeknu s falešnou ústou a pokračuji ,,Jestli to tu nikomu nebude vadit, hlavně vám Lealo, tak bych se k vám rád přidal." řeknu a podívám se po všech přítomných. |
| |
| "Pro mě za mě. Klidně se přidej jestli tě vemou ostatní. Ale jestli mě budeš dále přehlížet a myslet si bůh ví co, tak tě někam pořádně nakopnu!" Tenhle namyšlenej týpek se mi vůbec nelíbí! Mračim se na něj dál. |
| |
| Taky lidi nesnáším ale pak by nebila potrava a ještě pro vlkodlaky. Dobrá můžeš se knám přidat jesly budeš mít problém vysaju tě Otpovím Elassiroj |
| |
| "Také tě rád vidím Volenwardene." řeknu druhému trpaslíkovy "Co třeba odejít tou cestou kudy sem sem před nedávnem přišel?ů navrhnu a dál pozoruju svým skoumavým pohledem toho elfa. |
| |
| Dobře vet´ nás. |
| |
| "Tóž,pokaď su jí Pamotujoš,nejni problom." Zazubim se a ohlídnu se na elfa."Zdravom ťa." Pozdravim úsečně elfa a zamračeně se na něj dívam. |
| |
| "Tak pojďme." pravím a jdu s loučí tak aby mi nesvítila do očí. |
| |
| Ťo som zvědav kam nás dovede...ale vypadá intelogentně... Du pomalu a s hlasitým dupáním za Ghoterem. |
| |
| ,,Děkuji za "přijetí" a doufám, že jste to myslela obrazně to s tím vysáváním." řeknu a trochu se usměji svým způsobem. Tahle zkupina se mi vůbec nelíbí. Jakmile se dostaneme ven z tohohle místa okamžitě je opustím. A doufám, že mě do té doby neumlátí ten podivnej trpaslík nebo nevysaje ta drmpahírka nebo co je zač. pomyslím si a potom se otočím na trpaslíka, který podle všeho cestu ven zná ,,Budu následovat vaše kroky mistře trpaslíku." řeknu a potom se podívám na posledního trpaslíka ,,Oh co já jsem to za člověka, teda vlastně elfa, když ani nepozdravím. Prominte mi mou nezdvořilost také vás zdravím." řeknu s potlačovaným úsměvem na tváři a potom se podívám na našeho "vůdce" Doufám, že nás nedovede do záhuby. pomyslím si. a potom jdu za ním. |
| |
| Elassire mYslela jsem to obrazně jo jestly chceš nás opoustit si to zkus a můj přítel Lucian tě vysaje za mě víš je to kříženec mezy upírem a vlkodlakem a poslechne mě protože jsem totiž Upíří princezna.A miluje mě. A pak vydím světlo výdu a rukou bezesbraně skoumám slunce a ani jsem se nespálila. |
| |
| Dostaly jste se z jeskyně a vydíte jak Leala skoumá světlo a neublížuje jí to v tom vás přepadnou dvě amazonky a šest čarodějek. |
| |
| Vytahuju sekeru a du po tý první potvoře co je tam |
| |
| Jdu po čarodějkách a na jednu skočím a kousnu jí do krku a piju kvev z té čarodějky a vysaju jí do sucha otřu si pusu a vyvolám kostlivce a ten se pustí do čarodějky a zabije jí a vyvolám dalšího kostlyvce a ten se pustí do poslední. Poslední a je to. A oba kostlivci jí zabijou a vyvolám dalšího kostlivce. |
| |
| Zavrčim.Na tohle netřeba prosit Taťku o pomoc... Pevně ve svý pravý ruce sevřu řemdih a s divokým výkřikem se s nim oženu po nejbližší amazonce která to jeho krásnou hlavicí schytá do kolena.Amazonka zavrávorá a to se jí stane osudným protože jí dodělam další ranou do břicha. |
| |
| ,,To se mu ani nedivím. Kdo by se do vás nezamiloval princezno." řeknu a naznačím, že tím kdo myslím sebe Vypadá to, že si tu někdo prohlíží mou mysl hned se mi to zdálo podezřelé. Asi si budu muset dát pozor na to co si myslím. to je otrava. pomyslím si a usměji se na Lealu. Jakmile výjdeme ven a uvidí, žese Leale nic nestalo pomyslím si To se dalo čekat. Zajímalo by mě kdo inteligentní by vyšel dobrovolně na slunce kdyby věděl, že ho zničí. No teda mozná asi ten trpaslík s tou sekyrou. Když zahlédnu nečekaný útok okamžitě hmátnu po svém meči jenomže, on tam není. Trochu znejistím Tak a je to tady. asi se budu muset postarat o ty kouzelnice. ty asi nebudou mít nebezpečné zbraně.. Potom vykřiknu ,,Hej ty trpaslíku! No ty, paladine potřebuji pomoc někde se mi stratil můj meč bez něho toho moc nezmůžu. Stačila by dýka." |
| |
| Když zneškodnim tu jednu amazonku,ta druhá mě bodne oštěpem do levý ruky.Zavrčim,otočim se a chci jí trefit řemdichem,ale netrefim se. |
| |
| Ohnal sem se po té své amazonce a trefil jí do břicha. ošklivá rána. otočim se vytáhnu dýku a tesák a hodim je elfovy tady máš zařvu |
| |
| Poté jsem se opět otočil a běžim na jednu z čarodějek. po cestě na ni použiji kouzlo skamenění. a pustim se do ní. |
| |
| A sakra zraněný kleryk to není dobrá věc. Asi mu poomůžu. pomyslím si ještě než ke mě doletí tesák a dýka a rychle hodím té živé amazonce ppísek do očí. Potom chytnu dýku a potom tesák. Díky! řeknu a hodím dýku do krku té amazonky ktrezá se zmýtá s pískem v očích. |
| |
| Tři čarodějky jsou mrtvý.A ty dvě amazonky taky. Elassir dostal pěstí od jedné ze tří čarodějek a spadl ale stihl jí podseknout nohy.Ghoter skamenil jednu Čarodějku a pak do ní sekal a rostříštil jí |
| |
| Běžim proti jedné z těch co ještě žijí. Po té co je blíž samozřejmě. |
| |
| Vrhám po ní oštěpem ale proletěl jí těsně kolem hlavy. |
| |
| Zakleju a běžim dál. opět se spoléhám na sekeru |
| |
| Ta jedna poslední čarodějka utekla do lesa a pak vykřikla protože jí zabil vlkodlak a žral jí. |
| |
| A vlkodlaci mí přátele držtese u mě a neublíží vám A čekám je před lesem. |
| |
| Jdu si pro můj oštěp a poté jdu k leale. |
| |
| Nad svým zraněním mávnu už volnou pravou rukou,je to víceméně povrchový zranění."Tož čo budom dělat fčil?Boj máme za sobó,ťo sou zvědav čo budo teď."Pomalu du za Lealou,přičemž si zastavuju krvácení na ruce. |
| |
| Podívám se na Volenovo zranění a mávnu nad tím rukou "Ty seš ale jouda." a dál už to nekomentuju. |
| |
| No máš pravdu vyleč ho. |
| |
| Z dálky se dívám jak Leala jde za svými "kamarády". Zaplétávat se z vlkodlaky to tak. pomyslím si a ještě zvýšeným hlasem řeknu skupince u lesa ,,Tak bylo to s vámi velice "zábavné", ale bohužel nejsem na tenhle typ zábavy a tak raději půjdu svoji vlastní cestou přátelé." řeknu a potom se otočím na odchod. |
| |
| "Elassire naval dýku a tesák." zařvu a rozhlížím se jestli by se nedalo něco z výbavy těch potvor využít. Poté se obrátím na lealu "Co takhle je prohledat? Mohlo by se najít něco užitečného." |
| |
| Dýka a tsák přistanou Ghotrovy těsně u nohou a ještě řekne ,,Díky za to, že si nás vyvedl, ale teď už vážně musím. přád chci zjistit co se stalo s mím mečem." dořeknu a pomálým krokem začnu odcházet pryč. |
| |
| No máš pravdu.Počkejte na mě tady si snim něco vyřídim.Vytáhnu ruku a začnu ho škrtit |
| |
| Vyléčím volena se slovy namířenými na lealu Jak si přeješ. A poté pozoruju Elassira |
| |
| Seberu dýku a tesák a schovam je zpátky do pouzder. Poté se otočím na Volena a řeknu Pojď prohledáme ty potvory jestli nenajdeme něco užitečného. |
| |
| A ještě dodám směrem k lealeDej mu i za mě všivákovi |
| |
| ,,Já--vím--že--mě--máš--ráda--ale--já--opravdu--musím" řeknu přiškrceným tónem a zvláštním pohybem se obratně vysmeknu z "obětí" a potom dodám už normálně ,,Těšilo mě." a potom se s úšklebkem ukloním. a tentokrrát už rychle začnu utíkat. |
| |
| Jak jsem škrtila Elassira dak máchnu rokou a odhodím ho a šlápnu mu na záda, Už jsmně začal srát chci tě zabít ale nachci a odejdu. |
| |
| Tak dobře. Když Elassir běžel jsem se přemístila a spoutám ho kouzlem. Mě neutečeš. Hele tvůj meč je ve sférách jinak mužu ti pomoct najít lepší jesly tím souhlasíš |
| |
 | Sedím u jedné stěny jeskyně. Spím v sedě a zdá se mi o rodičích. Pak se najednou sen přetrhne jak provázek. Probudím se. "Lealo?"zeptám se tiše. "Lealo, já mám hlad..." Pomalu vstanu. Jsem hubená, že mi lezou žebra, a můj pohled působí, že jsem se právě utopila. Vypadám jako dětský duch. Ale já nejsem duch. Jsem živá. Ale asi dlouho nebudu. Je mi devět a kdybych neuměla oživovat nemrtvé, nejspíš bych byla dávno sežraná nějakoud viokou zvěří v lese. |
| |
| Je chvíli vydět oštěp jak se ke mě pomalu blíží, když vn tom se kolem mě modře rozzáří vzduch a jakmile záře pomine oštěp leží zmrzlý na zemi a já utíkám dál. Když se mě Leala pokusí chytit vyšlu proti tomu kouzlu štít z ledu (pohlcuje magii), ale když uslyším co říká o mém meči zastavím se. To by jsi pro mě udělala? zeptám se trochu udiveně. A přestanu běžet ,,Předtím se mi nezdálo, že by si my chtěla pomoci" řeknu přijdu k ní blíž. |
| |
| Zastavim Gothera eště než mě stačí vyléčit."Netřoba so o to zuaunění storat.Škóda kózel.A kdoby so to musulo vylóčit,uďolam to sóm..." Zazubim se na Ghoreta."Alu zajůmavý věcučky by mot muhli,jen cu je prauda..." Zazubení na mojí tváři přetrvává a začnu prohlédávat mrtvoly.Při tom si ani nevšimnu Elassirovo pokusu o útěk. |
| |
| Vzal sem si zpět svůj oštěp a vrátil jsem se k prohledávání mrtvol. |
| |
| Jak myslíš přítely |
| |
| soukromá zpráva od Leala (Drega Zul) pro |
| |
| Ano Elassare chci ti pomoct najít tvůj meč ale tady jsou spoustu nebezpečí například démoni a další havěti ale za to chci jednu věc bud´ zdvořilej a ne namyšlenej. A otočím se k Zasse a dám jí porci jídla které nepotřebuju a mohlo by mě to zabít a usmněju se na ní. |
| |
 | Vlčí klan-Někde daleko na severu Sedím ve svém zasněženem stanu, když v tom uslyším šamana jak nás všechny svolává. Rychle jsem si navlékla kožich a vyšla ze stanu. Byla zrovna sněhová bouře ale když nás zavolá šaman je to dost důležité a musíme k němu zajít za každého počasí. Všichni vešli do stanu šamana který stál u 5 metrového ohně s roztaženýma rukama a hlavou směřována k neby. Šaman zhluboka dýchal pak otevřel oči a pravil. Šaman: zavolal jsem vás protože nám hrozí nebezpečí. Měl jsem vydění, ale nesmím o tom mluvit nebo by se na nás bohové hněvali a seslali by na nás oheň. jediné co smím říct je že musím požádat naší slečnu Alex aby našla skupinu v Tajemné jeskyni. (všichni se lekli) Cesta je moc nebezpečná a tak vás slečno teleportuji do jeskyně kde by se teď mohli nacházet Dobrá souhlasím, jak vidím nemám ani na vybranou jsem poslední naděje jak zachránit náš národ přistoupila jsem k Šamanovi který mi tiše řekl Šaman: tvůj otec je na tebe hrdý Já se jenom pousmála a Šaman pronesl zaříkávání Kolem mě se oběvil červený dým který se měnil na modrou a pak na černou. Když už mě obklopil dým celou zbělal a smrsknul se do malé kuličky pak se jen oběvila záře a oběvila jsem se někde v horách. V horách rozhlédnu se kolem vydím Hory a zelené planiny pokryté trochou sněhu. Ale počkat tohle není jeskyně... Šaman mě teleportoval jinam než měl na mysli musím se zeptat svého přítele kde to jsem. Hvízdla jsem a asi za pět minut přilétl můj věrný havran jménem Alpin. Hned jsem se zeptala Alpina jestli náhodou neví kde jsem. Alpin mi povědě že jsem asi tři kilometry od Horského království kde žije převážně trpasličí rasa. Ještě jsem se ho zeptala na jeskyni o které šaman mluvil. Alpin mi odpověděl že je tu stovka jeskyní, ale navrhnul že mě zavede k jedné jeskyni která vypadá dost tajemně. Tajemná jeskyně Havran mě zavedl k jeskyni která vypadala opravdu tajemněji než ty ostatní. Vyslovila jsem zaklínadlo které mě promněnilo v leoparda a procházela jsem chodbama. Najednou jsem uslyšela lidské hlasi jedno bylo se zvláštním přízvukem typuji horalským. radši jsem se schovala za jeden velký krápník, ale udělala jsem kolem toho hluk. Sakra snad si mě nevšimli |
| |
| Na jídlo, které mi dala Leana, se hladově vrhnu. Je mi jedno, co to je.přemýšlím u toho. Dá se to jíst, a to je hlavní. Navíc to ani není špatné. Chutná to líp než většina jídel, co jsem za svoje toulavé dny zkusila. Ale nemůžu to moc posuzovat. Nejedla jsem tenkrát moc. Průměrně dvakrát za týden. Však taky podle toho vypadám. Je mi devět a vážím prý asi dvacet... khilo... nebo tak nějak tomu říkali, když mě jednou chytili a chtěli zvřít do sirotčince. Naštěstí jsem jim utekla, protože podle toho, cojsem viděla a slyšela, bych si tam žila stejně jako na volnosti, jen by mi chyběla svoboda. Poslouchám, o čem Leana s těmi cizími mluví. "Kam chceš jít, Lelao? Nenecháš mě tu samotnou, že ne? Můžu jít s tebou?"zeptám se a odsunu pár kostiček, které mi po jídle zůstaly, stranou. Pak si z nich vyrobím panenku. A ta panenka bude jako živá, udělám jí vlásky z pavučin a utrhnu si kus šatů a udělám jí z nich šatičky... A oživím ji a budu si s ní povídat, jak s malou setřičkou.. Přeci jen nejsem Nekromantka pro nic za nic..."přemítám. Pomalu se na svůj plán s panenkou začínám těšit. A tak si přitáhnu pár kostiček, ze země shrábnu trochu naschlé hlíny a začnu kosti obalovat hlínou. Když je panenčina postava skoro hotová, zbystřím sluch a zaposlouchám se. Jestli mi moje toulavé dny něco daly, tak dobrý sluch. Musela jsem ho trénovat, aby mě najednou nepřekvapil uprostřed noci vlk a nezabil mě. "Lealo? Slyšíš mě?"vzhlédnu k Leale, odložím panenku na zem a vstanu. Nejsem moc velká. Snad jen o trochu větší než ten trpaslík, který pořád bručí. "Někdo tu je... A nevypadá to na obyčejnou kočku, která při lovení myší zabloudila... Tohle je slyšet těžší a je to u východu jeskyně..." Otočím se na vchod do jeskyně. Za jedním z krápníků vidím malý kus ocasu. Tak možná to přeci jen je kočka.... Jen větší...napadne mě. |
| |
| ,,Díky za nabídku, ale já bych přeci jenom šel sám ten meč nemám jenom tak rád, je spoje silným magickým poutem s mojí duší. A můžeš si být jistá, že na tebe nezapomenu-" řeknu, ale v tom se zarazím. Jako by meč sťal moje slova, protože si všimnu nějaké "holčičky" Co to má být? Nějaké ošklivé stvoření. Á vypadá na nekromanta podle toho jak si prohlíží ty kosti. Každý aspoň trochu normální člověk, ehm, nebo trpaslík, by ty kosti odhodil. Něco se mi na ní nelíbí. Další důvod proč zmizet. A myslím, že se sem ti trpaslíci také moc nehodí. Drhamprínka a nekromantka. To není dobrá kombinace. pomyslím si s povzdechem. ,,Máš dobé uši. Také jsem slyšel podivný zvuk už v jeskyních. Jako by někdo nechtěl, aby ji nebo ho slyšel." řeknu a usměji se mile na "holčičku" z odporem skrytým hluboko uvnitř duše. Potom se podívám na dva diskutující trpaslíky. Hm. Bude je těžké přesvědčit. Jsou naprosto naivní. Jak by někdo s takovou touhou po krvy mohl být můj společník. A navíc ještě byl 500 let v jakýchsi sférách nebo něcem takovém. I když, je doopravdy pěkná, takovým zvláštním způsobem. prolítne mi hlavou a vyjdu směrem k trpaslíkům. A potichu jim řeknu ,,Jestli víte co je pro vás dobré měli by jste jít semnou. Leala vypadá sice hezky, ale je velice nebezpečná. co když vám v noci vypije krev s těla. Uvědomte si, že byla strašně dlouho v oné jeskyni. Jestli měla někdy obrovskou chuť po krvy tak je to teď." řeknu chladným tónem a potom dodám ,,A jestli jste si kvůli těmhle bezceným tretkám z mrtvol nevšimli té malé holčičky tak já ano. Vydíte způsob jakým si prohlíží ty kosti. Nejspíš je to nekromantka nebo něco podobného. A naposledy vám říkám : Pojďte semnou." řeknu s tónem ve kterém je poznat, že to myslím opravdu váže. Už se chystám, že odejdu, ale potom si vzpomenu a řeknu trpaslíkům ,,Jo a v jeskyni nevím jestli jste to slyšely, ale je tam nějaká osoba a e to nejspíš barbar vzhledem k hloubce jích stop to také bude žena mužské by byly mnohem těžší." řeknu a počkám na jejich reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Zassa pro |
| |
| Děkuji za varování elassire,pronesu dostatečně nahlas aby to slyšeli všichni jen ne to co se před námi schovává.ale přece jenom ta dhampírka a nekromantka je mi milejší než ty.pak se porozhlédnu a protáhnu.Nějak mě bolí kosti od toho nicnedělání. Jdu se ven nadýchat čerstvého vzduchu. Dodám a jdu pomalu a obezřetně ven. Ve vchodu do jeskyně se otočím a vytáhnu sekeru. Pak pronesu jasným a zřetelným hlasem: Vylez ať jsi kdo jsi!A dávám si pozor abych mohl v případě potřeby použít kouzel. |
| |
| ,,Je vidět, že jsi prudce inteligentní Ghotere. Další důvod proč odcházím. Nechci aby mě kvůli tvé inteligenci napadla nějaká armáda." řeknu ironicky a uraženě potom se zamračím Myslím, že to byla jeho volba ať už mu kdokoliv udělal cokoliv muselo mu to velice hrozně postihnout mozek pomyslím si a pro sebe se zasměji. Potom se podívám na druhého trpaslíka Doufám, že tenhle bude inteligentnější. Jako klerik se mohl něco naučit. pomyslím se a čekám. |
| |
| "Tož,priatoli,asu ťa zklomu,alu zvostanu tu.Možno tu najďu toky ňóke povuražoni.Ale noboj su o ně.Kdoby su ně pokosula vosat,můžo ju snodno Odvrotit.Nocromuncory sico nemusom,alo když je molé,nevďů ni." Pokrčim ramenama.Spustim oči z Elassira a začnu se dívat na kolegu jak něco ječí do jeskyně. |
| |
| Vidím že jsi mě někdo všiml, ale nevylézam jen se skrčím a řeknu si formuli na promněnu v netopýra. za krápníkem se najednou zjevila bíla záře, která hned zmizela. jako netopýr jsem vzlétla ke stropu, kde jsem se snažila schovat mezi ostatní Hmm leopard byla blbá volba snad mě nepoznají jako netopýra |
| |
| Hm. Co jsem mohl čekat od trpaslíků. Byl jsem najivní a akorát stratil čas. Teď se odsud musím rychle dostat. Ve společnosti dhramprína, nekromanta, dvou stupidních trpaslíků a nějaké podivné barbarky se doopravdy necítím v bezpečí. pomyslím se a odvrátím jak naděje tak i pohled od trpaslíků. Potom se podívám jestli jsem dost daleko od Lealy a Zassy. ,,Rád bych řekl, že mi bylo potěšení se s vámi setkat, ale nebylo." řeknu a potom se rozejdu od skupinky. Doufám, že se mě zase nepokusí chytat proletí mi hlavou a pokračuji dál. Mírně přidám do kroku. Vítr, který mi pročechrává vlasy také zesílí. Cesta je docela přátelská a měkká boty dosedají do mezer mezi kameny. Začnu si zpívat elfí píseň a přitom se dívám na oblaky jak si spokojeňe plují na nebo a nemusí se zatěžovat životem. |
| |
| Hej přestan´te se hádat někdo tu je. A začnu vyčarovávat ohnivou kouly. Hej vyles. Zasso schovej se za mě. Pujdu ke krápníku a vydím promněněnou Alex. Čau hele nehrejsi snámi a promněn´se spátky já ti neublížim jestly seš člověk jestly seš démon tak se o tebe postaráme. Vydím pak netopíra zasmněju se. |
| |
| soukromá zpráva od Leala (Drega Zul) pro Já bych tě ani tady nenechala.Výš budu tě chránit slíbila sem to tvý matce jo a jinak sem tvoje švagrová. |
| |
| Sleduji situaci která se děje podemnou vidím jak nějaký elf odchází... a další jak na mě mluví... Hmm nemám navybranou musím se změnit zpět moc se mi zpátky promněńovat nechce, je tam moc lidí a já potřebuji mluvit jen s jedním z nich. nechci aby to slyšeli ostatní ohrozím tím nejen svůj ale i život mého lidu. svolám další netopýry aby je zamněstnali po dobu co uletím z jeskyně. Netopýři se vrhli na všechny členy skupiny a já odletěla z jeskyně a promněníla se v laňku která zmizela v lese |
| |
| Hele netopýřy . Použiju ohnivou kouly a oslepilo je to. Chitněte se mě a odělám teleport ohněm a přemístíme se do lesa uvydíme vlkodlaka. Vlkodlak :Má paní Zavet´ mě k Lucianoj potřebuju sním mluvit soukromě. Vlkodlak:Ano |
| |
| V lese Vidím jak začal hořet keř a pak jak se zjevili osoby které jsem viděla v jeskyni. Promněním se ve vlkodlaka přistoupím k Leale a zevedují k jiné jeskyni Dál jsem smí jen Leala vy tu musíte počkat... pojťme má paní |
| |
| Rozhlížím se po okolí. Nějak se mi to tu nezdá prohodím směrem k ostatním a podrobněji zkoumám tu Nekromantku. |
| |
| Cesta mi pomalu ubíhá. Kroky pohlcují cestu předemnou přeměňují přítomnost na minulost. Elfí píseň, která je stejně dlouhá jako jejich život ještě přád nekončí. Cesta se zvedá do kopce a potom zase zvolna klesá. Chvíli je drsná a někdy jemná. Zdá se, že je to několik možných cest, ale je to pořád jen jedna cesta mého osudu. Konečně klid, jen cesta předemnou a zamnou. S dobrým pocitem v srdci procházím cestou. Les kolem je velice hustý a není vidět dovnitř občas je slyšet nějakého ptáčka zpívat podivnou píseň. Slunce pomalu zachází za obzor a rozzářená krajina se mění v krajinu šerou. Asi si bych měl někde přespat. ale jelikož jsou tu všude kolem upíři, vlkodlaci a různá jiná stvoření, raději dojdu do nějakého města řeknu si a v duchu a přidám do kroku. |
| |
| Následuju Lealu k východu jeskyně. Neslyšela jsem pořádně, co říkala tomu netopýru, ale když se jich pak na nás vrhlo několik desítek a Leala je zahnala ohnivou koulí, a pak říkala něco o teleportování, rychle jsem vzala panenku a utíkala se chytit Lealy. A pak jsme byli najednou v lese a následovali jsme vlkodlaka až k jeskyni. Pak řekl, že tam může jít jen Leala. "Ne."protestuju."Já půjdu s Lealou.pevněji stisknu už zaschlou panenku a vzápětí si vytrhnu několik vlasů, až mi vytrysknou slzy z očí. Vlasy jí přidělám k hlavě novější hlínou ze země. Pak se sehnu, zvednu pár kamínků a stéblo trávy a vytvořím jí z toho obličej. Teď už panenku docela připomíná. Ale nemá šaty... Musím jí udělat šaty...uvědomím si. A tak si utrhnu kus šatů a otočím jí ten pruh plátna kolem těla. Vypadá teď spíš jako mumie, ale mně se líbí. |
| |
| Tak to máš smůlu holčičko ty tam nesmíš řeknu a odstrčím ji se zuřivým pohledem |
| |
| Když do mě vlkodlak strčí, zapotácím se a upadnu na zem. Přesto, že mě bolí hlava od úderu do země, jsem ráda, protože se nic nestalo panence. Dnes se za mně Leala poprvé nepostavila. "Lealo..."vydechnu zklamaně. Aspoň si chvíli hraju s panenkou. Nakonec si začnu něco mumlat, a vzápětí přede mnou panenka tancuje. Škoda, že není živá doopravdy.vzdychnu si pro sebe. Ale já to nějak zkusím. Otočím se na panenku, pohladím ji a řeknu: "Budu ti říkat... třeba Manna. Tak se jmenoval moje máma..." |
| |
| Před jeskyní Vydím jak vlkodlak strčí do Zassy. vykřiknu na vlkodlaka. Hele necháš jí. Vkodlak zakňučí Chytnu se Zassy A řeknu jí potichu (Manna je moje sestra.) A vydí že mi ukápne slza Zpomenu si na ní když Zassa řekla její jméno. Musím se dostat do knihovny a pak tě Zasso zaučím.Do magie co umněla tvoje matka. Cítím že je ještě naživu. a ukápne mi další slza. Jeskyně Zasso poočkej na mě s ostatníma tady až to zařídím. Vejdu do jeskyně V jeskyni Jeskyně nebila moc malá ani dost velká a pak v dály uslyším kroky vypadaly jako zvířecí a potom se pře demnou oběvyl ten vlkodlak. Co to má znamenat kam si mě to zavedl. |
| |
| Elizabeth a Aragon Jste v lese kde je samá zvěř ale furt do lesa choděj lovci a vás naštvaly a pak jste číhaly na ty lovce a místo toho jste sejmuly pár ošklyvích skřetů od démona Káhra kterého uctívaj ale měly za úkol najít a zničit elfý vesnici. Elassir Máš už noc a ty se řítíř nočním lesem ale pak si usmislíž že se utáboříš v tom si kolem sebe slišel hlasy démonů a dostal jsi strach. |
| |
 | V lese Trochu se otřesu, když si uvědomím, že jsem v té elfí vesnici ještě před pár týdny žila. Ale už tam nežiju. Mým domovem je les. Lovci mě vážně štvou, pořád zabíjejí více zvěře. V ruce stále držím zkrvavělý meč a v očích se mi zračí nenávist. Nenávist k lovcům. Očistím meč a opatrně vložím do nastříbrnělé pochvy. Jak je to dlouho, co jsem přemýšlela, jestli budu léčitelkou nebo lovkyní! Nenávidím svou minulost. Ne, jen se pokouším zapomenout. Ale nedaří se... Kdybych se podívala do zrcadla, tak bych asi nepoznala svou tvář. Tu zašpiněnou pleť, zamotané vlasy a nenávistné oči. Ale v lese nemůžou žít princezničky. Les je plný nástrah, a přesto je to nejlepší domov... Otřepu se ze vzpomínek a úvah a pomalým, jakoby rozvážným krokem jdu do hlubin lesa. Tedy spíš k ne zrovna vzdálené jeskyni, kde přebývám. |
| |
 | V lese Vytáhnu svuj luk a trefím posledního skřeta do hlavy. Kouknu na Elizabet a řeknují elfím jazykem ať ty mrtvé skřety prohledáme můžou něco mít u sebe a jdu prohledat mrtvého skřeta a vytáhnu mu z hlavy svuj šíp. Když jsem odešel ze svého králostvý tak jsem odešel do elfího města a tam jsem vyrůstal. |
| |
| V lese Hm Odpovím, ale skřety neprohledávám. Myšlenkami už jsem doma, fyzicky jen pár metrů od skřetů. Ačkoli si Aragorn myslí, že mluvím jen elfštinou, tak se mýlí. Umím mluvit i jazykem lidí, i když elfština je, jak jinak, příjemnější. Zní jako píseň... Vybaví se mi hned několik písní. Jsou to ty nejdokonalejší melodie, jaké znám. Ráda bych se vrátila do vesnice, ale vím, že to není možné. Čas, který jsem tam měla strávit vypršel. Znovu se odtrhnu od myšlenek, spíše mě probere zápach mrtvých těl. Skřeti páchnou vážně hodně. Ustoupím o pár kroků dál do lesa, protože vím, že pach přiláká vlky. A ti nemají elfy moc v lásce. |
| |
| V lese Hned vemu věc co mi byla u rukou. A utíkám do lesa. Protože skřeti začaly smrdět. A běžím hned za Elizabeth. Až jí doženu. No něco jsem našel musíme za Thurgkyní. Ihnet. |
| |
| V lese Tak běž Odpovím klidně. Thurgtyni nesnáším. A není to jen z mé strany. Aragorna moc neznám, i když jeho přítomnost mi nevadí, tak jí ani nevyhledávám. Od narození jsem samotářka. Přidala jsem, i když nevím, proč má takovou potřebu mi vše oznamovat. Jsem chladná - ale to patří k mé povaze. Jdu k jeskyni. |
| |
| V lese Tak dobře budu tě o všem imformovat. Otpovím když otchází A koukám na Elizabeth je fakt pěkná. A jdu k Thurgkyni Jdu lesém a putuju dál až k chatrči Thurgkyniny chatrči U thurgkyně-Chatrč Zatukám na dveře. A slyším. Theurgikně: Poť jdál. A vejdu do vnitř Theurgkyně: Ukaž mi tu věc. A podám jí tu věc Theurgkyně se lekne a něco jí to připomnělo. Theurgkině: V-víš co jsi to našel. Zakejvu hlavou že ne. Theurgkyně: Je to démonskej kristal démona Khara. Theurgkyně:Elizabeth a tobě hrozí nebezpečí hned se za ní vydej. Polechnu a hned jsem se vydal na cestu V lese Běžím hned za Elizabeth a hledám jí podél stop a uvidím jí hned před její jeskyní a hned jí doženu. A začnu jí vše říkat i o tom nebezpečí. |
| |
| V jeskyni Vyslechnu si vše, co mi Aragorn řekne. Hm... Odpovím. Na rozdíl od něj umím zmizet v davu, nikdo si mě ani nevšimne, když nechci. Myslím, že utéct by si měl spíš ty. Já zmizím tak, že si toho nikdo ani nevšimne Informuji ho. |
| |
| V jeskyni No a co démoni ty si tě hnedka všimnou i v davu. A uvidím že se Elizabeth lekla když slišela slovo démoni. A ani ti nepomůže to skrívání v davu. Dodám potichu. No máš na víběr. Buť se vydáš na cestu nebo umreš tady v jeskyni. |
| |
| V jeskyni Proč by si měli všimnout zrovna mě? Jsou výraznější než-li já Odporuji tvrdohlavě. Možná spíš ze zvyku se nepodřizovat. |
| |
| Geralt,Haley a Burísek Jste ve městě Aloris Geralt hledá práci vhodnou pro jeho povolání za dost tučnou odměnu zrovna narazil na úkol za 100 zl. Haley se potuluje po městě a hledá vhodnou obět´ pro okradení. Burísek se chce dostat do knihovny ale musí si najít mistra aby se tam mohl dostat. |
| |
| Elizabeth a Aragorn Když jste si tak povídaly se hned před váma oběvily 4 démoni a hned si na vás připravily ohnivé a eletrické koule a hodily jí po Elizabeth a Aragornoj. Aragorn hned vyskočil a chytl Elizabeth a pak seskočili dolů na podlahu. Aragorn schodil stůl a udělal ho jako štít. |
| |
| Alex a Leala v jeskyni Když byly tak osamotě se Alex promněnila do své podoby a vybídla Lealu aď si sedne Leala poznala že je to druidka. Leala nevjeří co se děje. Alex chce aby jí Leala vyslechla. Leala si řekla že jí vyslechne a přikývla a pak řekla že jí vyslechn a co bude za to chtít,Alex že by jím moc pomohla když pomůžou jejimu vlčímu klanu. Leala si vzdychla a pak přikývla že jím pomohou. |
| |
 | Ve městě Velmi pozorně si poslechnu zadání úkolu, protože mi Kodex (kterým se řídím) přikazuje abych chránil lidi a zakazujemi jim ublížit (ale povoluje mi se bránit při napadení). Jsou věci co mi zakazuje Kodex a jsou věci co mi zakazuje srdce. Nezadíjím tvory co neohrožují člověka a ty co se snaží jen přežít. |
| |
 | Ve městě Půjdu se podívat po městě jestly tam není nějaký mistr který by mi pomohl. A při této příležitosti si prohlídnu město v jeho kráse. |
| |
![darkspfemale40[1]2009.jpg](darkspfemale40[1]2009.jpg) | Ve městě pryč ze svě věže Jdu prič z své věže a jdu směrem do města si něco koupit. Stráš mě pustila dovnitř protože se mě bála jdu do hostince sednu si ke svému stolu dám si ruce na na stůl a začnu brečet protože mi první sestru zavřela inkvyzice i s jejím manželem.A já nevím co dělat bez Lealy mé druhé jsem bezmocná. Město nákupy No tak musím nakupovat Mé nahé tělo se ukazuje ale aby mě lidi nevyděly se zahaluju pláštěm s peří. A pak jdu k obchodníkoj s kouzlama. A obchodník mi kouzla jdal všechny pro nekromantku za pět zlatých. Na stůl sem mu hodila měšec s 400 zlatýma. Na tady máš zlato na výc. Obchodník: Děkuju má paní. Naschledanou Obchodník: Naschledanou A jdu spátky do své věže si otpočinout. |
| |
| Naryana a Burísek-tři sestry Jdeš tak k obchodu s kouzlama a uvidíš jak odtama odchází jedna zlá čarodějka a jdeš za ní.Možná tě naučí nějaká kouzla a můžeš se dostat její pomocí do knihovny následuješ jí do její věže v lese duchů. Jdež za ní a u věže potkáž strážkyni věže Banshee Tady je její popisek Banshee je démonka, bývalá čarodějka, která se živí dušemi lidí, kteří trpí velkým žalem. Jsou opravdu velice vzácné. Své oběti loví zvlášť vysokým ječením, vysoko nad prahem sluchu a najdou je tak, že díky jejich šestému smyslu slyší vnitřní pláč dotyčného. Jsou naladěné na vlnu žalu, kterou vysílá postižený, a ten žal mění v jekot, který zabíjí. Banshee nezničí žádné kouzlo, ale je způsob, jak je vystopovat. Je k tomu je potřeba zkušeného stopaře (psa). O Banshee se také říká, že kromě toho, že je to bývalá čarodějka, je to víc než démonka jakási víla, která přináší smrt. |
| |
| Lesní věž Jelikož jsem nekromancer tak mě nic netíží můj život je jen jakási cesta k moci nejčernější. Vycítí magii všude protože kolem nekromanta krouží neviditelná aura která je jeho prostřebím a spojením s okolím (magicky). Tak tedy se zastavím před věží a pokloním se magicky silné osobě. A vyčkám dokud se něco nestane. |
| |
 | U věže-Strážení Stuj cizinče jsem stráškyně mé paní. Jinak nejsem osoba jsem Banshee stráškyně věže. Hmm vidím že nejsy inkvyzitor co seš zač. Jesly jsi nekromant tak řekni svoje jméno. |
| |
| Naryana Ve věži máš dalšího rátce Ghúla a jeho popisek. Oživením ghúla vzniká poměrně inteligentní nemrtvý se značnými schopnostmi. Ghúlové jsou vysocí štíhlí tvorové celkem lidského vzhledu. Mají hnědou až šedivou plet a hladké tenké údy. Hlavu mají zvláštně protaženou vysokým čelem. Chodí zcela nazí a na těle nemají ani chloupek. Ghúlové jsou jakási elita nižších nemrtvých. Temní mágové, kteří si nemohou dovolit lepší nemrtvé (viz DrD Pravidla pro pokročilé) z nich dělají kapitány svých stráží, svěřují jim dozor nad neviděnými a často je vysílají i daleko do kraje jako špehy nebo posly. Ghúlové sice nemohou jezdit na koních, protože je žádné zvíře nesnese, jsou nicméně poměrně rychlí běžci a jako nemrtví se neunaví. Často mohou být pověřeni i různými diverzními úkoly jako například zastrašováním obyvatelstva či znepokojováním vojenských táborů. Po smrti svého stvořitele se ghůlové často snaží založit vlastní království s pomocí ostatních méně inteligentních nemrtvých. Prý také bádají v magii, aby zjistili, jak oživovat další nemrtvé, aby se takto mohli začít rozmnožovat a stavět armádu, zatím se jim to však vzhledem k jejich přece jen poměrně nízké inteligenci nepodařilo. Ghúlové mají pud sebezáchovy. Pokud jim to jejich pán přímo přikáže, padnou za něj, ale v případě jiných rozkazů se budou této nepříjemné povinnosti snažit vyhnout, seč jim budou síly stačit. Lze s nimi normálně hovořit, ale není je možné přemluvit k zradě jejich pána (i když postavám, které tohle neví, může ghúl úspěšně předstírat, že přešel na jejich stranu).  Naryninyn rádce |
| |
| Davinchi Skoumáš tak novou magickou rudu na vylepšení mečů. A skoušíš to na elfských mečích. Když v tom ti přivedl tvůj sluha novího pomocníka kterého tobě pronajal byl to Gnomík. Excentričtí Gnómové jsou jednou z nejpodivnějších nejméně početných ras na světě. S jejich zálibou v nových technologiích , je zázrak, že takováto rasa přežila do dnešních dnů. Gnómové se s Trpaslíky podělili o své zdroje v hvozdu Dun Mory a čím dál více velebili svoje technologické město Gnomeregan. I trpaslíci totiž projevili zájem o nové technologie a byli to právě Gnómové, kteří trpaslíky zásobili rozličnými zbraněmi. Gnómové sloužili za Druhé Války spojeným národům kyž byl otevřen portál dobře. Zásobili Alianci , ale nikdy neposlali do boje jediného svého muže. Ale v průběhu invaze Démonů Gnómové udivili všechny ostatní spojené rasy rozhodnutím nasadit do boje svoje statečné jednotky . Když válka skončila, odhalila Inkvizice příčinu podivného počínání Gnómů. V průběhu války s démony totiž povstal barbarský kmen horalů a zaútočil na Gnomeregan, jelikož bylo všeobecně známo, že všechny jednotky Inkvizice jsou zaměstnány bojem s Démony a že tedy Gnómům nikdo nepomůže. Gnómové zůstali sami a statečně bránili své město ze všech sil i když je Inkvyzice zradila. Téměř polovina veškeré Gnómské rasy byla vyhubena při pádu Gnomereganu. Přeživší Gnómové uprchli pod ochranná křídla spřátelených trpaslíků - do pevnosti Morion. A tak se Gnómové znovu spojili s Spojenýmy rasami a sbírají síly na znovuzískání svého ztraceného města a na zajištění lepší budoucnosti pro svoji pokořenou rasu... |
| |
| U věže Odpovím: Jmenuji se Burísek. A ukloním se. Jdu za Tvou paní. |
| |
| U věže Ach tak dobře. Můžeš jít za ní do věže. Ještě tě musím varovat budeš mluvit se zlou čarodějkou jinak patří do jiného odvětví. Z věže za pár minut přišel Ghúl. Ghúl: Áaa co tady dělá nekromant. Ghúl: Myslel jsem že je pozatíkala Inkvizice. Jde za naší paní. Ghúl: Aha tak to jo zavedutě k ní. |
| |
| Gerald Hostinskej: Chytni živou příšeru a zavez jí k čaroději který je chová a nezapomeň protože se v tomhle královstvý chrání a sou tady posvátný a na lidi neútočí. Hostinský: A dostaneš tučnou odměnu. |
| |
| Obchod Odpovím: "Suohlasím. A kde se dají najít? Jen by mne zajímalo kde se dá najít ten kouzelník." Počkám na odpověď a pak vyrazím na průzkum. |
| |
 | U mne Přivítám Gnóma a pak budu pokračovat ve výzkumu. |
| |
| Odchod z hostince Jak si odešel z hostince hned tě zastavil jeden vesničan a dál ti mapu města,a máš tam místo kde je ten čarodě a dál místo kde jsou ty příšery jinak ten čaroděj je na farmně jmenuje se Dariová farmama což je jeho farma. |
| |
| Ve věžy Ghúl tě přivedl do věže. Ghůl :Poď za mnou přítely. A zavedl tě ke své paní a přivýtala tě. Byla krásná. Hned tě pozvala ke stolu. Sedla si jako první a ty jako druhý. Prvně řekla že se jmenuje Naryana. A pak se ptala na tvoje jméno. |
| |
| Jeskyně Stačíme uhnout a mě se v ruce objeví meč a v druhé - trochu proti mé vůli - ledové hranoly. Byly (jak jinak) ostré. Hodila jsem je po několika démonech. Další dva jsem zranila mečem. |
| |
| Hodila si jím to do očí. |
| |
| V jeskyni Vytáhnu svůj luk a vytáhnu svůj šíp. A natáhnu titivu. Skus se kouknout A trefím ho do palice zastrčím luk a vytáhnu meč. Elendýr ! Tak tady máš. A useknu druhému hlavu A vydím že Elizabeth že jednoho zabila. A jeden jí odhodil k zemi. Ty kreténe na holku si začínáš vykřiknu a propíchnu ho na skrz. |
| |
| Jeskyně Useknu hlavy těm, kteří již nemohou vidět a hodím po netvorech další ledové hranoly. Pak mě jeden odhodí tak, že mi na chvíli vyazí dech. Potom ale bojuji dál, aniž bych se starala o to, jestli jsem zraněná. Holt výcvik dělá hodně... |
| |
| V jeskyni Byly čtyřy. Hned sis sedla na zem a Aragorn tě začal léčit v tu ránu kvám přišla hraničářka kterou neznáte. Jménem Sarja a přišla ze spravou že elfskou vesnici vypályly démoni elfky utekly a mužy a děti umřely. Že by přišel konec světa nabo začátek Apokalipsy. |
| |
| Jeskyně Děti..? I tak jich je málo... Do očí mi vhrknou slzy. Meč očistím a vrátím do pochvy. Je to... Šílené. Přežila to... Nindë? Zeptám se opatrně na svou sestru. Neměla jsem jí tam necchávat samotnou Napadne mě. Je mladší a není zkušená, ani v boji, ani v životě... |
| |
| U obchodu Poděkuji. A vydám se dle mapy prozkoumat okolí. |
| |
| Ve věži Odpovím:"Jmenuji se Burísek." Pokloním se a vyčkám na další vývoj. |
| |
![arcf29[1]2268.jpg](arcf29[1]2268.jpg) | Jeskyně Nkdo to nepřežil jenom kromně dívek pomáhala jsem jim utect.Nepřežily to naše rodiny vůbec nikdo. Dyť nevíš jaký to je někoho stratit. Ukápnemi slza. Něco jsme ti s Aragornem zapomněly říct. Když ti bylo 10 let mě bylo tak 9 jsem bojovala před dávnýmy časy ve válce proti démonům jinak když se démonům něco zvrtlo jsme zvýtězyly a portál byl uzavřen. Jinak byla tam zlá čarodějka jménem Samanta a ona je zradila a oni jí zbavily moci. |
| |
| Ve věži Těší mě. Cítím že se chceš stát mím učedníkem i když seš nekromant vyznám se v nekromancii. A dám mu kouzla co jsem nakoupila na trhu. Na budeš je potřebovat. A nahoře ve věži máš svůj novéj pokoj. Můj Ghúl tě tam zavede. |
| |
| Jeskyně Nevím? Jak zrovna ty to můžeš vědět co já vím?! Zakřičím na ní. Zbytek neslyším, protože vyběhnu z jeskyně. Sama nevím, kam běžím. Ale rozhodně co nejdál od jeskyně. Od vzpomínek... |
| |
| Jeskyně Sakra co jsem to provedla venku asy číhaj vlci. Vyběhnu za ní a doženu jí na půlce cesty. Chtnu jí za ruce. Promiň. Je toho na mě fakt moc. Vým jak se cejtíš ty a jak já. A Aragorna miluju výš chodíme spolu 5 let. Víš. |
| |
| Les Vytrhnu se jí Nikdy nebudeš vědět, jak se cítím... A když ho tak miluješ, tak za ním běž Odseknu. Kolem mě se utvoří ledový "dým", který jí nenechá se ke mě přiblížit. Kdyby se mě jen pokusila dotknout, tak se z ní stane kus ledu. |
| |
| V lese Nevíš jaká jsem já. Kleknu si a podřežu si žíly. Vzívám démony a temnotu. Kolem mě se oběvý temnota. Ať získám novou podobu. Uvidím jak blednu a ještě mi černaj šaty a mám bílou barvu vlasů. Zakřičím smrtelným hlasem a zmizím. |
| |
| Ve věži Poděkuji, zvednu se a půjdu za Ghůlem. Až dojdu do pokoje, tak si lehnu a budu se dívat do stropu. |
| |
| Před jeskyní Oči se mi doširoka rozevřou. Můj pohled bledých očí se upírá do prázdna, jako by se nikam nedívaly, ale přece se dívají... sledují vzpomínky na mámu... na tátu... Cítím, že mi začínají vlhnout koutky očí. Pevmě oči zavřu, a vymáčku na tak dvě kulaté slzy, které mi stečou po tváři a skapou na malou Mannu. Pevně svou panenku obejmu. Leala... je moje... je to moje... teta... Pokusím se Lelala neěco říct, ale hlas mi zaškobrtá a vydám ze sebe jen tiché zachrčení. Jaká věž? Lelala je moje teta? Jaká magie? Moje máma uměla nějakou magii? Já myslela, že si to vymysleli... Najednou se cítím, jako kdyby přede mnou všichni celou dobu něco skrývali. Leala je moje teta. Jak to, že mi to máma s tátou neřekli? Máma uměla magii. Proč mě ji nikdy neučila? Proč mi ani NEŘEKLA, že umí kouzlit? Úplně se roztřesu. Odpotácím se, celá třesoucí se, ke stromu, kam si sednu, a začnu hladit panenku. "Manno..."šeptám. "Manno..." |
| |
| V jeskyni Stojím před Alex jaká vesnice. (Moc jsem tomu nerozuměla jaká vesnice jaký vlčí klan.) Hele pomůžem ti. A mám na tebe dotaz. Vydím že nic neříká. Nevěděla proč bys ses nemohla ukázat ostatním. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR