svět CHRYSOCYON
hrálo se Dvakrát týdně
od: 17. září 2008 22:34 do: 20. prosince 2009 20:14
Dobrodružství vedl(a) chrysocyon
| |
 | Co je to vlastně ten svět Chrysocyon? Poznejte tajemná dobrodružství, počínající v městě na severu. Říká se, že se v něm skrývá tajná brána vedoucí do zázračného, kouzelného světa. Teď se ale ta takzvaná "skrytá brána" uzavřela. Pomozte rozlučtit, proč tomu tak je, kdo to zavinil a zjistit co se za ní vlastně všechno skrývá! |
| |
| Je hluboká noc prvního dne dvěstědvaapadesátého roku a okolí se ukládá ke spánku. Vlci vyjí k jasnému úplňku nad vysokými horami na severu, ze kterých běhá strach po zádech. Kdysi se říkalo, že tam žijí Krvaví lidé, jinak nazývaní vampíři či upíři, dnes tomu už tak ale není. Každý si věří jen tomu, co sám může vidět. Teď už je jiná doba, ne jako před 2000 lety, řekl by kdekdo. Nikdo však neví, co se tento večer děje v hlubokém, temném hvozdu hned u velkého severního města jménem Sairteng... Té noci šly lesem tři zahalené postavy. Utíkaly, jen co jim nohy stačily. Někdo nebo něco je pronásledovalo a ony běžely hloub a hloub do temného, nepřístupného hvozdu. Oči a zbytek obličeje si chránily rukama, protože je ostré větve stromů šlehaly do tváří, přesto měly škrábance nejen na hřbetech rukou, ale i na obličejích a na krcích. Ne! Jedna z nich vykřikla, byla to mladá žena. Měla strach a ve spěchu zakopla o kořeny stromů. Mladík za ní ji však podepřel, a tak mohli běžet dál. Neboj se, sestro. Vše bude v pořádku. Když ještě zrychlíme, určitě jim unikneme. Ujistil ji muž měkkým hlasem. Proč jsem jen byl tak bláhový a nevzal si s sebou svůj meč, zanaříkal však v duchu. Kolem nich se mihl stín. Všiml si toho, ale nechtělo se mu věřit, že byl tak rychlý, aby je za jediný okamžik předstihl. Neměl však na výběr, viděl to, co viděl. Stůj otče, musíme uhnout do strany, jsou před námi. Hlesl ztišeně dopředu k muži před nimi. Nemohl vidět, že na něj jeho otec hodil ustrašený pohled, ale udělal tak, jak jeho syn řekl. Jakmile však tak odbočili, rozlehl se hvozdem přímo před nimi mocný, strach-nahánějící vřískot. Všem třem ztuhla krev v žilách a zastavili se na místě. Zmohli se jen na to, aby se k sobě přitiskli. Mladý muž slyšel, jak jeho otec mohutně oddechuje rozrušením a jak jeho sestra, přitisknutá k jeho hrudi, neskrytě pláče. Sevřelo se mu srdce, ale nevěděl, jak pomoci. Pozoroval, jak se ve pohybují stíny ve stínech stromů. Černé postavy se hbitě míhaly z jedné a hned zase z druhé strany. Byly blízko a bylo jich hodně. Víc, než by mohl při troše štěstí normálně usmrtit svými šípy a lukem, které měl s sebou. Proč jen musí být v tomto hvozdě takové temno, i když jasně svítí měsíc? Jinak by byla šance že bych alespoň část z nich vybil. Tu se náhle kolem nich vytvořil kruh tvořen těmito bytostmi. Ve tmě jim rudě žhnuly oči s jakoby kočičími panenkami. Byly oděny v tmavých, vlajících hábitech a do půli hlavy měly přehozenou kápy. Nikdo z nich nevěnoval pozornost jemu nebo jeho sestře ale výhradně jen jejich otci. Jedna z bytostí k němu ladně přistoupila. Co… co po mě chcete? Odvážil se zeptat neznámých bytostí. Bytost před ním posměšně zasyčela. Tvůj život, starče. Vymrštila ruku a stiskla ho pod krkem. Začal se bránit a zmítat, a tak ho několik z bytostí muselo přidržet. Odstrčily při tom jeho potomky, kteří neměli šanci mu pomoct. Cesta byla otevřená, a tak mladík nezaváhal. Sestro, musíš mi teď věřit. Nemůžeme otci nijak pomoci. Musíme se pokusit zachránit alespoň sebe… Šeptl jí do ucha, ona byla však tak ochromená, že nemohla vůbec uvažovat. Popadl jí za ruku a potichu se s ní vzdálil. Teprve po pár desítkách metrů začali utíkat. A teprve potom za sebou uslyšeli, jak se jedna ze zahalených bytostí rozčílila k ostatním, že je nechali uniknout. Zabijte je! To je dokázalo přesvědčit k tomu, že se nemohou již vrátit zpět do rodného města. Bylo to sice rozhodnutí, které je mělo tížit až do jejich nejdelší smrti, pokud nezemřou ještě dnes v noci… |
| |
| Druhý den, brzké ráno Té minulé noci byl Thorst, jak se starý muž jmenoval, zavražděn. Nikdo ze zdejšího města Sairteng však nedokázal určit, kdo se odvážil uchýlit k tak strašnému činu. Jeho potomci šli v ten den s ním, ale jejich mrtvoly se nikde nenašly. Žádný zdejší člověk, elf, trpaslík či hobit nebo kudůk však nevěřil tomu, že by to byli oni, kdo ho zabil. Proto tělo jejich otce nechali odnést do kostela a čekali na návrat jeho dětí. Všichni, co Thorsta znali, a bylo to opravdu hodně mužů, žen i dětí, se na něj byli podívat, popřát mu, ať se jeho syn a dcera ve zdraví vrátí, jako by byl ještě živ. Ale on nebyl, a to si nikdo nechtěl přiznat. On byl vždy ten dobromyslný, moudrý a ohleduplný muž, který všem pomáhal, bez ohledu na to, zdali byl dobrý nebo zlý. A teď se mu to vymstilo. Pár jeho dobrých přátel zašlo za hlavním správce města. Jmenoval se Ezriel a byl to jeden z velmi dobrých čarodějů této země. Poprosili ho, zdali by se pro jeho potomky nedalo něco udělat. Ezriel dlouho přemýšlel, promnuv si svůj stříbrný vous, a protože Thorst byl jeho dlouholetým přítelem a zástupcem, přikývl. „Neřeknu vám ale, jak chci docílit návratu jeho dětí. Vše musí být v naprosté tajnosti, kvůli jejich bezpečnosti, kdyby vrazi jejich otce byli z našeho města…“ Pravil tak a nechal je odejít ze svého domu. Půlnoc Přesně o půlnoci, na přelomu dalšího dne se vám všem zdál podivuhodný sen. Zjevil se vám v něm starý, vrásčitý muž s dlouhým plnovousem. „Toto není sen,“pravil. „Promlouvám k tobě, protože jsi to právě ty, kdo byl vyvolen,“ pokýval hlavou mudrc. „Potřebujeme tvoji pomoc, zde v severním městě Sairtengu jsi očekáván, odměna tě jistě nemine! Snažně tě prosím, přijď!“ zvolal. Když jste se ráno probudili, měli jste zvláštní pocit. Jakoby vás podvědomí někam táhlo… Anya de Mury Jseš v Temném lese, kterým putuješ už několik dní, abys dorazila do města jménem Velký vrh, který je daleko jen 5 km. Sairteng je vzdálen 30 km. Elizabeth Arimiel Saraine Tak jako každé ráno, i dnes jsi se probudila v podnájmu v krčmě „U Zlatého rohu“ Tento hostinec se nachází ve městě na jihu a je od Sairtengu vzdálen jen 25 km. Krůgl Právě bloumáš po trzích ve Velkém vrhu. Sairteng je vzdálen 35 km. Zandros Putuješ směrem na jih, přesně na opačnou stranu, než je Sairteng, který je od tebe momentálně vzdálen 35 km. Rudovous Už několik dní se touláš po lesích na západě a takzvaně „nemáš do čeho píchnout.“ Od Sairtengu jsi 30 km daleko. |
| |
 | Potuluju se mezi davem lidí a koukám se po jejich penezích a náhrdelnících a jiných věcí k terý by jse mi mohli hodit a le hvou my pořát líta myšlenka o tom večer nim snu. Něco mi řiká, že to je pravda.Ale co bych tam dělal?Čim jsem tak důležitej, že jsi vyvolili zrovna mě?Je to velká záha a to mě láká. Lehce se pousměju a na chcíli se zastavím u prostřed davu. Měl bych zjisti jak se co nejrychlec dostanu do toho města.Ale jak.se podívat po nějaký karavaně jestli tu je a zeptat se jestli nejedou do toho města.je tu spousta obchodníku určitě tam někdo pojede. Procházím se po městě a pokouším se najít nějakou karavanu a cestou se ptám lidí jestli o nějaký nevědí nebo jestli by mi nemohli poradit jak se tam mohu nejrychlejc dostat a přitom i sem tam někomu něco ukradnu. |
| |
 | Lesy na západě Co to bylo? Napadlo mě ned jak jsem se probudil. Zdál se mi podivný sen. Mám jít do Sairtengu? Chvíli přemýšlím zatímco si ze svých zásob vybaluju nějakou dobrou snídani. Hmmm... zase suchý chléb a troška vody. Zatímco snídám stále o tom přemýšlím. Stejně, nemám co dělat, musím si dokoupit nějakou výbavu... A pak, pokud to byla pravda... Pár penízků navíc by se jistě hodilo. Je rozhodnuto. Zabalím zbytek jídla, ještě se dlouze protáhnu a vydám se do Sairtengu. Doufám aspoň že cesta uběhne rychle. |
| |
 | Chata u cesty, 35 km jižně od Sairtengu U dřevěné chaty stáli dva muži a očividně spolu mluvili. Jeden z nich byl starší, mezi černými vlasy mu sem tam prosvítal vlas stříbrný. Byl oděný v zelené lesnické tunice a kalhotách. Druhý muž, spíše mladík byl vyšší, asi metr osumdesát vysoký, hnědé vlasy po ramena. Oděný v kroužkové košili a kalhotách. Přes záda zavěšenou koženou tornu a v ruce svírající dlouhý obouruční meč. "Díky ti chlapče, žes mi pomohl odnést to dřevo z lesa." Řekl starší muž mladíkovi. "Nemáte za co pane, to já děkuji za přístřeší a chleba." Odpověděl mu ten s obouručním mečem. Stařík se pousmál a řekl na rozloučenou: "Tak tedy šťastnou cestu, a nechť tě provázejí bohové." Mladík se pousmál, jako by stařík tušil kam má namířeno a čeho byl v noci svědkem mu odpověděl: "Děkuji vám, buďte zdráv a snad se ještě shledáme." Poté se mladší z mužů vydal po lesní cestě směrem na sever. Nevím kdo byl ten stařec ve snu, ani nevím co mám vykonat, ale jsem si jistý, že je to mé poslání, můj cíl, který již dlouho marně hledám. Podle rad Pietra, zdejšího lesníka je Sairteng něco přes třicet kilometrů severně odsud. Pokud bude cesta bez překážek, tak bych tam měl dorazit ještě dnes. Jsem velmi nedočkavý, byl jsem vyvolen, vyvolen pro nějakou velkou věc. Přidám do kroku a pokračuji po cestě stále na sever. |
| |
 | Temný les, asi 30 km od Sairtengu Sedím na jednom z mnoha pařezů, chci si na chvíli odpočinout z dlouhé a únavné cesty. Přemýšlím nad tím dnešním, opravdu moc zvláštním, snem. Byl tak skutečný... Pomoc a za peníze...jsem vyvolená...musím Je jasné, že se do toho města vydám. Vlastně, nemam kam jinam jít. Vybrala jsem si potulný život a jako tulák žít musím. A také chci. A to, že si udělám menší odbočku do toho města mi nevadí. Přijdu tam, budu se snažit tomu starci pomoci. Možná zemřu, ale vlastně, zemřít musí každý... "Tak konec lenošení, Anyo, musíme se vydat na cestu," řeknu si sama pro sebe a zvednu se z pařezu. Zamračeně se vydám na cestu. Kdyby mě někdo potkal vyděl by vysokou, štíhlou, mladou ženu s tmavě hnědými vlasy po ramena a zvláštní, chladnou tváří. Nejsem příliš hezká, ale to mi nevadí. Hlavně, že vím co je důležité... |
| |
 | Krčma "U zlatého rohu" ve městě na jih od Sairtengu Ráno se probudí velmi časně. To je zvláštní... byl to opravdu jen sen nebo to byla skutečnost? to byla první otázka, která mě napadla. Chvíli ještě ležím v posteli a přemýšlím nad tím snem. Nakonec se přemluvím k tomu, abych vstala z postele, která není úplně pohodlná, ale já jsem ráda, že mohu alespoň někde přespávat celé ty noci a hostinský je milý. Obleču se do svého každodenního oblečení, což je zdobený modrý korzet s černými kalhotami, trošku si upravím své blonďaté po lopatky dlouhé vlasy a sejdu dolů do lokálu, kde už pár lidí sedí a jedí svou snídani. Dojdu k pultu, kde hostinský čistí nějáké nádobí a když si mě všimne, pohlédne na mě s úsměvem Dobré ráno, Elizabeth. sednu si na stoličku u baru a též se na něho usměju Dobré ráno. hostinský položí jednu skleničku, kterou dokonale vyleštil a vezme další, kterou začne znovu leštit a zeptá se mě, jak jsem se vyspala. Noc byla stejná jako obvykle, ale chtěla bych tě o něco poprosit. podívám se na něho tázavě. On jen přikývne, ať pokračuju. Připrav mi nějaké jídlo alespoň tak na jeden den. Odjíždím a nejspíše hned. Hostinský se na mě překvapeně podívá Cože tak najednou? Kam odjíždíš? vcelku ho to nejspíše zmátlo Prosím neptej se a připrav mi to jídlo, prosím. už jen trochu zmateně přikývne a jde připravovat jídlo na cestu. Děkuji. usměju se na něho a jdu nahoru se připravit. Sbalím si s sebou všechny věci, které tu mám. Moc jich není. Pak sejdu znovu dolů už se všemi těmi věcmi, vezmu si od hostinského jídlo, které mi připravil, zaplatím mu, rozloučím se a odejdu z hostince. Odejdu z tohoto města. Cestou v sobě cítím takový zvláštní pocit, jakoby mě něco táhlo do města, které je odsud vzdáleno 25km. Nevím, co to je, ale je mi jasné, že to má něco společného s tím snem, který se mi zdál dnes v noci. |
| |
| Krůgl Lidé na tržišti ti jsou vstřícní. Teda alespoň někteří z nich. Jeden obtloustlý obchodník uslyší, jak se ptáš nějakého muže, zdali někde poblíž neviděl karavanu, která by mířila do Sairtengu. „Mladíku,“ osloví tě obchodník robustním hlasem. „Jen tak náhodou jsem zaslechl, že hledáš karavanu. Vlastním jednu a náhodou mám do toho severního města namířeno. Mohu tě vzít sebou, ale bude tě to stát 10 zlatých,“ usmál se a své tlusté rty zkroutil do něčeho podobného úsměvu. „Jestli přijímáš, můžeme se ihned vydat na cestu a zítra z rána by jsme mohli být na místě.“ Obchodník nepůsobil jako poctivý muž, na druhou stranu nevypadal vůbec nebezpečně. Rudovous Vydáváš se tedy na cestu. Ujdeš něco málo přes 24 km, ale začíná se poměrně rychle stmívat, a tak se rozhodneš uložit ke spánku. Zítra by jsi mohl být v Sairtengu tak kolem poledne, když tě nic po cestě nepřekvapí. Zandros Jsi na cestě již několik hodin. Po cestě potkáš jen pár pocestných, kteří po tobě hodili jediný pohled a zase si tě nevšímali. Počítáš, že jsi mohl ujít už tak 30 km. I přes velkou zátěž, kterou činí tvoje torna a obouruční meč, jsi poměrně rychlý. Kdybys putoval i přes noc, mohl by jsi zanedlouho do Sairtengu dojít. Měsíc ti svítí na cestu, ale možná by bylo lepší počkat do rána. Anya de Mury Brzy se při svém putování unavíš a jsi ospalá, protože jsi na cestě v podstatě již dlouhou dobu. Ujdeš necelých 20 km. Do Sairtengu by jsi mohla příští den dorazit tak v brzkém odpoledni. Elizabeth Arimiel Saraine Po cestě nikoho nepotkáš. Jen pár veverek prohánějících se ve větvích stromů… Za tento den ujdeš pouhých 18 km. Nejsi zatím moc unavena, a tak můžeš jít i přes noc. V tomto případě by jsi dorazila do města za svítání, jinak v poledne. |
| |
| Cesta do Sairtengu Kurňa, to už je tma? Začnu si brblat. No nic, rozbalím si deku, dám si zase něco dobrýho k jídlu.... Prvně se začnu šťourat ve vaku co tam najdu k jídlu. Zase chleba. Až přijdu do města, musím najít nějakej dobrej hostinec a pořádně se nadlábnout. Tohle se už nedá. Jakmile dojím, ukládám se ke spánku. Svoji sekeru si nechávám po ruce, kdyby bylo nějaké překvapení v noci. Snad nic nebude, kdo by v noci otravoval. Všichni mají spát. Ještě než usnu, koukám skrz stromy na první hvězdy které se objeví. Stejně by mě zajímalo, jestli ten minulý sen nebude jen nějaká hloupost a nejdu do města zbytečně. Uvidíme... Usínám... |
| |
| Cesta, jižně od Sairtengu Už se vláčím pěknou řádku hodin, cestování je opravdu nezábavné, zvlášť když člověk putuje bez společnosti. Zdá se mi, že i ta torna nějak ztěžkla, a to v ní mám jen jídlo, vodu a pár drobností. Začínám pociťovat mírnou únavu, ale není to pro mne zátěž, kterou bych nezvládl. Těch pár let práce v kovářské dílně u pana Haralda je znát. Před chvílí se setmělo a měsíc ukázal svoji krásu, kterou navíc umocňují početné zástupy hvězd. Na chvíli se zastavím a odpočinu si. Napiji se vody z koženého měchu a ulomím patku chleba, která mi vždycky připomíná dětsví. V divočině spím opravdu nerad, obzvláště sám. S vírou, že Sairteng musí být již jen pár mil vykročím pod měsíčním svitem na sever... |
| |
| Rudovous Ráno se probudíš svěží a dáš se znovu na cestu. Je pěkný teplý den, ale v dáli se stahují mračna. Do Sairtengu dorazíš k poledni. Projdeš velkou, železnou bránou okolo ozbrojených stráží a dojdeš až na jekési náměstí. Bude tam hodně lidí, elfů i jiných zjevů. Uprostřed nádvoří je malý trh s potravinami. Nalevo je kovárna, po pravé straně se nachází hostinec s podivným názvem "U Rudého zloducha". Přímo naproti tobě, tak 400 m daleko je hlavní budova města. Sídlo zřejmě patřilo někomu, kdo v tomto městě vládl. Mělo několik poschodí a kolem hlídalo mnoho stráží. Po levé straně budovy stál kostel. |
| |
| Zandros Po své noční cestě na nikoho nenarazíš, avšak budeš mít po celou dobu divný pocit, že tě někdo sleduje. Do Sairtengu dorazíš chvíli před půlnocí, budeš již dost ospalý. Matné světlo, které vydávaly louče a olejové lampy, zavěšené na zdích domů, působilo tajemným dojmem. Jako kdyby město skrývalo nějaké velké tajemství. Naproti vchodu do města si povšimneš stráží, kteří si momentálně mění stáž před hlavním sídlem a neskrytě na tebe civí. Také si všimneš kovárny a hostince "U Rudého zloducha". |
| |
| Semian Stejně jako ostatním, i tobě se zdál podivuhodný sen o starci, který po tobě žádal pomoc. Ke svému překvapení toho muže ale už dávno znáš. Je to místní správce Sairtengu. A ke svému štestí jsi se v tomto městě již před týdnem zabydlela. Pronajala jsi si jednolůžkový pokoj v hostinci "U Rudého zloducha", kde jsi se i dnes, jako každý jiný den, probudila. |
| |
 | Sairteng Jdu se dolu do hostince najíst a promyslet si, co budu dělat dál. Co se tady vlastně děje.... Jídlo mají docela dobrý, mohli by ho trošku vokořenit.... Co mi ten dědula vlastně chce....Jo pomoct....Takhle vodporně brzo ráno po mě chctít myslet... Trestuhodné!... Dobře, takže Dědula mi řek, že mu mám přijít napomoc, řekl město, ale jaksi se nevobtěžoval říct kam přesně do toho města......Ještě si přidám, maj to dobrý...Co takhle si zahrát karty.... |
| |
| Cesta do Sairtengu Po 18km si na chvíli sednu na pařez kdesi v lese. Nejsem zase tolik unavená, ale rozhodla jsem se, že alespoň chvíli posedím. Hned jak usednu, podívám se do výšin stromů Už se začíná stmívat... pousměju se trochu líně, ale já se rozhodnu jinak Půjdu i přes noc, už by to nemělo být zase tak daleko a nejsem tolik unavená, abych to nezvládla. Abych pravdu řekla, jsem zvyklá cestovat. Už takto cestuji dva roky od doby, kdy jsem utekla... v tu dobu to byly hrozné časy, nerada na ně vzpomínám... nerada vzpomínám na toho... toho, s prominutím, úchyla. Jestlipak mě ještě hledají? To nevím... ale doufám, že na mě zapoměli, alespoň on. Ale otec si může být jist, že si mě tímto činem znepřátelil navždy. Nakonec se zvednu z pařezu, na kterém jsem dosud seděla a vyrazím rovnou do nedalekého Sairtengu. |
| |
| Sairteng Konečně v Sairtengu. Cesta uběhla poměrně rychle, dle mých očekávání to opravdu nebylo tak daleko. Ještě že jsem již zaplašil ten nepříjemný pocit, který se na mne doslova lepil na cestě pod závojem tmy. Vypadá to tady zvláštně, dopadla na mne podivná atmosféra a možná také únava spolčená s ospalostí. Procházím městem a mé oči se zastaví na jednom jediném domě. Opravdu zajímavý název, u rudého zloducha. Snad tam ten zloduch má něco k snědku, vodu a volnou postel. Šáhnu na kliku a s mírným zavrzáním vstoupím dovnitř. Promluvím s hospodským, a pokud má volnou postel, tak zamířím přímo tam... |
| |
| Asi deset km od Sairtengu Unaveně se posadim na zem. Dnes jsem ušla celkem dost kilometrů a více už nezvládnu. Stejně se už stmívá a cestu potmě, navíc unavená, riskovat nechci. Ze své brašny vytáhnu poslední zbytky jídla, napiju se z čutory plné vody. Už abych dorazila do toho, vlastně do jakéhokoliv města či vesnice. Na cestě jsem už opravdu dlouho a chybí mi měkká postel a lidská společnost. Kéž by tu byl bratr... napadne mě. Pohlédnu do mraků, tak jako vždy začnu přemýšlet o tom, kde moje dvojče asi je. A zda už neni mrtvé... Povzdechnu si. Kdo ví, co se mu stalo. Třeba je št'astný, třeba je posmrti. Ale jestli to druhé, najdu jeho vraha... Ještě chvíli přemýšlím, hledím do mraků, snažím se z nich cokoliv vyčíst. To jsem jako malý vždycky hráli takovu hru...kdo co vidí v mracích...nikdy jsme se neshodli... Se vzpomínkami na bratra také usnu. |
| |
| Sairteng Tak. Konečně jsem tady. Řeknu si když vejdu do města. Hele, kovárna. Konečně si můžu nakoupit nějaký lepší vybavení. Vydám se směrem ke kovárně. Když vejdu dovnitř, zvednu hlavu směrem ke kováři.Dobrý den. Měl bych zájem o nějaký zbraně. Můžu se na to kouknout? Po chvilce rozhovoru se pustím s kovářem obchodování. Pak ještě musím do ty hospody na to pořádný jídlo. Opakuju si když se prohrabávám zbožím. |
| |
| hostinec (spíš hospoda) U Rudého zloducha Véča byla bezva, ale budu muset něco udělat s tím kořením...... Ten člověk, který se tady dneska ubytoval, najedl a šel spát, vypadá ....... vypadá......... docela by mi zajímalo, co je to vlastně zač.... Co takhle se s ním pustit do řeči.... Jen co se tady objeví, spáč jeden utahanej./i> |
| |
| hostinec (spíš hospoda) U Rudého zloducha Mě to tady nebaví........nuda..........kdyby alespoň ten vožrala na druhý straně tak nehýkal a nehulákal........ Pudu se projít. Jo, projdu se na čerstvim večernim vzduchu...... Zvednu se ze židle a vyjdu ven z "hostince". Jejej, tady je ale fakt úplně jinej vzduch než uvnitř! Usadím se na lavičce nedaleko "hostince" a užívám si ten klídek. Kdyby alespoň ten Dědula řek kam mám jít.....Vyvolení.....pch!...... A kde je ten zbytek bandy....mluvil o víc lidech.......Dědula |
| |
| Elizabeth Arimiel Saraine Do Sairtengu dorazíš v poledne. Je krásný den a ve městě je živo. Máš hlad, a tak zajdeš do místního hostince, kde se usadíš u jednoho prázdného stolu. Cestou dövnitř si povšimneš jedné mladé malé ženy, co sedí na lavičce před vstupem dovnitř. I ona si tě všimne. Po chvíli, co jsi se usadila za tebou přijde hosinský. "Budete si přát?" Zadrmolí obtloustlý hostinský a přehodí si plátěný bílý hadr přes ruku. |
| |
| Zandros Hostinský tě uvede do jednoho malého, ale přesto útulného pokoje. Je v něm dost tma, protože má špinavá okna, ale ty si rozsvítíš jednu skoro dohořelou olejovou lampu. Budeš spát klidně, ale budeš mít stále takový divný pocit. Probudíš se až před polednem a začneš přemýšlet, co uděláš dál... |
| |
| Anya de Mury Příští den se znovu vydáš na cestu. Po cestě potkáš karavanu. Zastaví ti a nabídne, jestli by jsi s ní nechtěla jet. Když zjistíš, že míří do Sairtengu, budeš příjemně překvapena. Z vozu se na tebe bude dívat pár mužů a ztaujatě na tebe budou hledět. Muž, kterému vůz patřil, tě však ujistil, že se ti nemůže nic stát. |
| |
| Semian Sedíš tedy na lavičce. Čerstvý vzduch, ne jako ten zatuchlý uvnitř, ti udělá dobře. Po dobu, co jsi venku, vstoupí i vyjde z hostince hodně lidí. Obvykle to byli místní lidé, ale mezi těmi pár cizinci, co se půjdou najíst, si povšimneš mladé ženy, která po tobě nejistě pokukovala. Po ní už šlo dovnitř jen párek elfů. |
| |
| Rudovous Přijdeš do kovárny a kovář ti ukáže zbraně, které prodává. Uvidíš tam meče, sekery, všemöžné dýky, tesáky, luky a dokonce i stříbrné šípy. Dále tam budou kuše, kopí a další zbraně. Zbroje a vybavení tam bude mít taky habaděj, stačí si jen vybrat. |
| |
| U Rudého zloducha "Éeeaach" zívnu a vstanu z postele. Opět se cítím dobře, sice dost divnej pokoj, ale je tady tak o polovinu menší šance, že vám někdo podřízne krk - a to je výhoda, zvlášť když většina lidí má jen jeden. Konečně ráno, konečně bílej den - i když ta bělost je trochu tlumená díky špíně na oknech. Prsty si promnu oči a popojdu k oknu. S tím ránem jsem se asi trochu seknul, podle slunce musí být už poledne. Do dlaní si naberu vodu z vědra a opláchnu si obličej. Prohrábnu své dlouhé hnědé vlasy a pokusím se je trochu upravit. Natáhnu na sebe hnědé kalhoty a zelenou tuniku. Sejdu dolů do lokálu, rozhlídnu se po zdějších lidech a zamířím přímo za hostinským. "Dobré poledne pane, děkuji za nocleh a oceňuji výhled z pokoje", řeknu obtloustlému chlápkovi a trochu se zašklebím, aby pochopil moji narážku. Po krátké odmlce dodám přívětivým tónem: "Prosím vás o nějaké jídlo, nejlépe něco teplého a trochu vody pane, díky". Do dlaně mu položím nějaké mince jako zálohu, aby si o mě nemyslel něco nehezkého. Potom si vyberu nějaký klidný stůl, usadím se a koukám po ostatních. Možná tu bude ještě někdo podobný jako já, se stejným posláním - ale možná taky ne. Až poobědvám, tak budu muset zjistit víc. Prozatím tyhle myšlenky zaplaším a snažím si užít odpolední siestu, kdoví jak rušný budou následující dny nebo možná i hodiny. |
| |
| Podívám se na muže a celého od hlavy až k nohám si ho nevěřícně prohlédnu. Ten chlap nevipadá nějak spolehlivě ale potřeboval bych se do Saitergu dopravy co nejrychlej a hlavně né po svejch.Musim to rysknout. Přistoupim k němu blíž a dívám se mu do očí. Vy jedete sám nebo s vámi jede eště někdo jiný?Co jste vůbec zač a proč vy tam potřebujete jet. Upřeně se na něho dívám a snažím se z jeho reakcích vyčíst jestli nemá nědco za lubem |
| |
| Cesta do Sairtengu Jsem opravdu moc potešena, že jsem narazila na karavanu cestující zrovna do toho města, kam mířím. Nebo spíše, kam mě žene můj prazváštní sen. Muži, hledící na mě jako na něco zvláštního mě nevyvádějí z míry. Takové typy jako jsou oni znám a umím se bránit. A to nejen mečem, ale i slovem. Přesto pokoušet osud a navazovat kontakty nehodlám. Poděkuji vlastníkovi karavany za laskavost a přijmu místo ve voze. "Jak daleko so ještě do Sairtengu je?" zeptám se, když si uvědomím, že vůbec, ale vůbec nevím kde vlastně ten Sairteng je. Celou dobu mě tam táhlo něco zvláštního, veděla jsem že jdu správně... |
| |
| Krůgl Muž neníudiven z tvého pochybovačného vyptávání a s naprostou zdvořilostí ti odpoví. "Jede se mnou ještě pár mužů, kteří se také chtějí dostat do města stejně jako ty. Pak je tu ještě jeden, ten řídí vůz. Do Sairtengu mám se svou karavanou namířeno kvůli obchodu. V tomto období je na trhu mnoho výhodných nabídek" odmlčí se, "pojedeš tedy s námi?" |
| |
| Kovárna... Jakmile si vyberu výbavu která se mi líbí, spokojeně se usměju a zaplatím. Tak to bychom měli, promluvím ke kováři. A číší ze mě spokojenost nad uzavřeným obchodem. Poté se vydám ven. Na náměstí se zase rozhlédnu a uvidím tu hospodu U rudého zloducha. Tak ještě mi nějaký drobný zbyly, hurá na to jídlo. Razím si cestu skrz náměstí přímo do hospody. S nadšením, už se vidím u toho jídla, otevřu dveře. Rozhlédnu se po hospodě kam bych si jen sednul. Támhle to bude ono. Zamířím k prázdnému stolu do rohu hospody. Po cestě ještě stihnu zavolat na hostinského. Dám si pivo, máš je doufám!? Jídlo si zatím promyslím. Prvně se musím trošku napít a rozkoukat. |
| |
| Nevipadá, že bych se měl něčeho bát.Ale pro jistotu budu ve střehu Dobrá.pojedu s vámi.za jak dlouho tam tak budem?A budete se eště někde zastavovat nebo pojedeme rovnou? Počkám si na odpověď a pak mu povim. Tak tedy jestli vyrazíme ihned tak mě zaveť ke karavaně.Nechci vás nějak zdržovat míma otázka.Krom toho také pospíchám. |
| |
| Sairteng Cesta byla dobrá. Ráno vysvitlo slunce a šlo se dobře, protože právě slunce mi dodává energii a dobrou náladu už tím, že svítí. Hned mě přestali bolet nohy, hned jsem byla čilejší. Ještě když kolem mě zpívají všeljací ptáci a hmyz jako jsou třeba motýli, včely nebo čmeláci. Stromy voněli... ale proč tady o tom vlastně básním? Konečně jsem tu zajásám v duchu při vchodu do brány města Sairteng. První, kam zamířím, je nějaký hostinec. Nebo spíše začnu hledat nějaký hostinec. Nedá se totiž říci, že bych to tu nějak znala. Cestou do toho nějakého hostince, potkám nějakou dívku sedíc na lavičce. Usměju se na ní. A pak hostinec. V hostinci se usadím a ihned jak usednu, ke mě přijde hsotinský s otázkou, co si budu přát. Nějaké dobré víno a dobré jídlo. pousměju se na něho. |
| |
| Zandros "No, jak si přeješ," ušklebí se hostinský a odejde ti pro to, o co sis požádal. Když se vrátí, přinese ti džbán vody a pečeni. "Ještě nějaké přání?" Anya de Mury "Už je to jen pár kilometrů daleko," ujistil tě muž a nechal tě nastoupit do vozu. V brzkém poledni jste dorazili na místo. V Sairtengu bylo živo a na tržišti uprostřed měli obchodníci jistě velké zisky. Po jedné straně jsi měla hostinec, po druhé kovárnu a naproti byla veliká hlavní budova. Krůgl "Měli by jsme do Sairtengu dorazit tak okolo poledne. Pojedeme rovnou a hned teď, tak mě prosím následuj," zabručí obchodník a odvede tě ke karavaně. Pojedete dlouho. Najednou uprostřed cesty karavana zastaví a obchodník začne s někým hovořit. Spolu se čtyřmi muži, kteří také jedou do Sairtengu, vykoukneš ven. Hostinský mluví s mladou dívkou, která po chvíli nastoupí dovnitř. Podle jejich rozhovoru jsi vyrozumněl, že jede do samého města, jako všichni ve voze. Do Sairtengu dorazíte před polednem. |
| |
| Lavička před "hostincem" Sedím a houpu nohama. A zase se začínám nudit. Půjdu se podívat dovnitř. Bylo tam přece jen trošku živěji. A ta holka, co se na mě usmála byla docela sympatická. Vypadala, že neni místní, nebo se alespoň právě vracela z delší "procházky". Mohlo by bejt zajímavé si s ní pokecat. A nebo by mohla vědět něco zajímavého k tomu snu....Dědula by se mohl taky postarat o to, abysme se sešli my "vyvolení" ....jak ho u všech zubatejch potvor todhle napadlo! řeknu si a vejdu zpět do "hostince". Najdu ji a povídám: Ahoj, odkaď jdeš? Mě říkají Semian |
| |
| Elizabeth Arimiel Saraine "Jak si přejete, mladá dámo," ušklíbne se hostinský a donese ti velmi dobré víno a teplý hovězí guláš s chlebem. "Budete si ještě něco přát?" optá se. V hostinci s tebou bude mnoho lidí a hostinský je nervózní, aby obsloužil všechny co nejrychleji. Venku před hostincem tě zaujmula ta dívka a uvnitř seděl nad jídlem nějaký muž, zřejmě nějaký válečník či paladin nebo něco takového a tvářil se velmi zamyšleně. Rudovous Jakmile si vybereš u kováře vše potřebné a zaplatíš mu, půjdeš do hostince. Hostinský tě uvítá, ale při tvé otázce mířené na pivo trochu zburátní. "Samozřejmě, že mám pivo, co jiného bych měl asi prodávat? Vodu?" rozčílí se a přinese ti jedno točené. "Ty nejsi zdejší, co?" ušklíbne se a čeká, až mu zaplatíš. |
| |
| Sairteng - Hostinec Chvíli sedím sama u stolu a čekám, až hostinský přinese jídlo s vínem. Mezitím se rozhlížím, co se zde v hostinci děje a kdo tu je. Samozřejmě, nikoho neznám. Je tu spousta lidí, elfů a dalších ras. Ovšem mě zaujme muž, nijak ošklivý. Rytíř. A jestlipak má i bílého koně? ušklíbnu se sama pro sebe. Ale vypadá velmi zamyšleně. Nad čímpak přemýšlí? zeptám se sama sebe. To už mi ale hostinský nese víno a guláš, takže tomu rytíři přestanu věnovat pozornost a odvrátím jí na své jídlo. Ne, zatím ne, děkuji odpovím hostinskému. Tak tedy dobrou chuť, Eliz popřeju si sama sobě v duchu a pustím se do jídla. Při jídle přemýšlím nad vším možným. Například nad tím, proč tu vlastně jsem. Jen co ho dojím, přijde ke mně jakási postava a promluví na mě. Zvednu tedy hlavu a pořádně si jí prohlédnu. Zjistím, že je to ta dívka, co seděla na lavčce před hostincem Zdravím... Semian usměju se na ní a napiju se vína. Z daleka, ale copak je slušné přijít a hned se ptát, odkud jdu? ptám se jí se stále milým úsměvem a klidnou tváří. Posaď se. ukážu na židli naproti sobě. |
| |
| Hostinec Zdejší nejsem, to jsi odhadnul správně. Proč se ptáš? Hledám v kapse drobné na pivo. Jakmile je najdu, zaplatím hostinskému. Ještě počkej... Když už víš, že nejsem zdejší, řekneš mi něco o městu? Nějaké zajímavosti. Pořádně se opřu do piva a dám si pěkně do nosu. Co zde máš ještě na jídlo? Nějakou pečínku? Po tom chlebu co pořád jím by to byla trošku změna. |
| |
| Sairteng Stojím na tržišti, rozhlížím se všude kolem, přemýšlím kam jít ted'. Jsem ráda že jsem konečně zde. Po dlouhé době v normální civilizaci. Malinko se pousměji, kontakt s okolním světem mi chyběl váce, nežbych s dokázala připustit. Tak kam ted'? Znovu se rozhlédnu, všimnu si hostince. Nezaváhám, hned k němu zamířím. Potřebuju něco chutného sníst a něčeho se napít... Vejdu do lokálu, snažím se působit nenápadně. Všem, kteří na mě pohlédnou kývnu na pozdrav, zamířím k pultu kde je i hostincký. "Zdravím." pozdravím. "Chci sklenici vína...né, piva a něco dobrého k snědku" poprosím. Je na mě vidět, že jsem dlouho s nikým nemluvila. Jsem více ostražitá a mírně nervózní. |
| |
| "Prozatím je to vše, děkuji", odpovím hostinskému. Nikdy jsem si nezakládal na jídle, obvykle jím chleba, piji vodu, maso mám jen svátečně. Mmm, tahle pečeně vypadá opravdu dobře a krásně voní. Zakousnu se do zlatavě vypečeného prasátka. Docela jsem zalitoval, že k němu mám vodu. S prohlubujícím se odpolednem zde přibývají i hosté. Mimo jiné i hezké dámy - ta blondýnka v modrém korzetu co po mě pokukovala nevypadala špatně. Přestanu se věnovat vnadám místních slečen, vratím se zpět k obědu a mému poslání, které brzy budu muset začít řešit. |
| |
| vedle Elizabeth v "hostinci" Slušné vychování se mi jaksi zatím nedostalo. Pár lidí se o to snažilo, ale jaksi se jim to nepodařilo..... Jestli jsem se tě nějak dotkla, nechtěla jsem. Sednu si ráda. řeknu a sednu si k ní. Jinak, Já jsem se tady ubytovala tak před tejdnem, asi, a přišla jsem z Pásma. Chodí sem hodně místních a vživotě bych neřekla, kolik je tady elfů.... Většinou potkáš skupinku nejvíc po třech, ale tady jich je snad několik desítek......zvláštní...... To je ale fakt trošku divný......A co ty? Jo, a neslyšela si něco o takovym dědulovi....... Takovej starej, vrásčitej..... dlouhej plnovous..... Je to můj starý známý, psal, že se tu máme sejít, ale neřek kde. |
| |
| V Hostinci se Semian Při dlouhém proslovu Semianiným se klidně usmívám a při tom pozorně naslouchám, jakoby vyprávěla něco velice zajímavého. Ještě jsem se nepředstavila, takže já jsem Elizabeth a pocházím... pocházím... tam to nebudeš znát, je to opravdu velmi daleko. a úsměv, který jsem až do teď měla na tváři, docela zmizí při vzpomínce na domov a na to, jak jsem svůj domov a svou rodinu opustila. Ne, nesmíš na to myslet! zatřepu malinko hlavou, abych se vzpamatovala. Dědula... ? Poslední dědula, tkerého jsem viděla, byl ten v tom snu. Nemyslí právě jeho? Ne, neslyšela jsem o něm. Takových 'dědulů', dám schválně důraz na slovo "dědulů", je na světě spousta, ale... odmlčím se na chvilku, pak zase pokračuju Zdál se mi jakýsi sen a tam byl nějáký... řekla bych mudrc či co, který mi řekl, že sem musím za jakýmsi posláním. tentokrát vypadám trochu zamyšleně. |
| |
| Slezu z vozu a rozhlédnu se po městě.Poté se otočím na muže. Děkuji za odvoz.Co vůbec prodáváte? Dívám se na něho a nenápadným pohledem přejíždím očima vozi a snažim se oběvit nějaké zboží. Třeba prodávaj něco co by se mi mohlo hodit. |
| |
| Hostinec Popíjím, rozhlížím se kolem sebe. Je tu pár lidí se kterýma bych možná chtěla dát řeč, dozvědět se ke vůbec jsem a tak, ale nevím jestli neni příliš vlezlé k někomu přijít a začít se ho vyptávat. Nakonec se ale rozhodnu. Jsem tu a vůbec nevím proč. Musím to zjistit. Zvednu se ze svého místa, zamířím ke dvoum ženám. "Zdravím dámy. Mé jméno je Anya de Mury, mohu si přisednout?" zeptám se jich. Možná jsem svá slova volila až příliš vážně... |
| |
| Vedle Elizabeth Ona se na mě culí jako na štěně! Ty mi moc nevěříš, co? A já se ti teda fakt nedivim, kdo by věřil někomu, kdo se hnedka co tě uvidí takovymdle šílenym způsobem rozpovídá!...... Problém je v tom, že já jí z nepochopitelnejch důvodů věřim...... Ale na druhou stranu bych nikomu, komu nevěřím neřekla o tom snu...... Buď mi má za neškodnou - a to se ošklivě plete - nebo za úplně pitomou - a to doufám, že se plete taky......... Ty nemáš dobrý vzpomínky na doma? shcválně jsem to řekla tak, aby nemusela odpovídatten úsměv zmizel až příliš rychle.... A ten Dědula-mudrc-mág..... nepovídal něco o "vyvoených"? |
| |
| Hostinec Zatím tě skoro neznám, takže nmám důvod ti věřit, ale ani nevěřit. odpovím neurčitě s úsměvem. Ale po její otázce na domov hodnota mého úsměvu zase trochu poklesne. Nemám... zavrtím malinko hlavou a ihned se zase vzchopím a můj úsměv je zase takový, jaký byl. Ano, myslím, že povídal. na chvilku se odmlčím a dívám se do jejích očí. Proč se na to vlastně vyptáváš? zeptám se po chvíli ticha. Potom přijde jakási další žena k našemu stolu, ktrá se předsatavila jako Anya de Mury. Jistě, můžeš si přisednout podívám se na ní s úsměvem. Mě říkej Elizabeth představím se jí. |
| |
| Hostinec Taky pěkně přijemnej člověk...Chm. Nazdárek, mě říkají Semian. řeknu směrek k Anye de Mury. Snažím se, aby to vyznělo přátelsky a docela se mi to vede. Otočim se k Elizabeth: Na doma se tě vyptávám protože při se při sebemenší zmínce začneš tvářit, jako bys žvýkala šťovík. Musim přiznat, že svou tvář zvládáš docela dobře, ale chtělo by na tom ještě trošičku pracovat. Co se týče Děduly, tak ten vzkaz nebyl zas až tak tolik psanej, ale to bych radši probrala v soukromí. Na takovýdle povídání je tu na můj vkus trošku moc živo. Aj. Měla bych něco s tim mim jazykem udělat a ten tón hlasu.....jó, Uhir moc dobře věděl, proč mi vyrazil...... takhle si zase nadělám místo přátel nepřátele....což by bylo zbytečný.... Promiň, nechala jsem se zbytečně unést.Nechtěla jsem.... Sakra! Teď mi dojdou slova?! To je Nnefér! |
| |
| Hostinec Na obě ženy se usměji, přemýšlím co dále říct. To je trapný...ted' vypadáš jako nějaká vlezlá slepice... Malinko se zamračim. Takhle rozhodně vypadat nechci. Zrovna přemýšlím co říci, když ta Semian začne pokračovat ve svém předchozím rozhovoru. Oddechnu si, ale brzy si uvědomím, že vlízt k nim a začít se s nima bavit byla chyba. Vždyt' jsem tak šíleně vlezlá. A je to tak neslušné. To jsem si samozřejmě uvědomila dříve, než dala Semian svoji nelibost najevo. Já...omlouvám se za vyrušení. Jen jsem chtěla vědět, zda o tomto městě něco nevíte. Třeba kdo tu vládne, jaké tu jsou poměry a kde by se dalo sehnat slušné ubytování zeptám se. Snažím se o pevný hlas a o to, abych na sobě příliš nedala znát své emoce. A taky bych chtěla vědět, jestli tu někdo nepotřebuje pomoci...ale na to se ptát nebudu |
| |
| Hostinec Vůbec nerušíš. Ty si nesedneš? po chvíli ticha řeknu směrem k Anye a na tváři se mi objevil přijemný úsměv, už mám zase vcelku dobrou náladu, ale nemůžu se zbavit pocitu, že tady něco nehraje, nebo že jsem to přinejlepším pořádně zvorala. Ubytovat se dá slušně tady. Dobře tu vaří, pokoje jsou malé s oknama, které by byly vděčné za kus hadru a trošku vody, ale docela útulné, a co hlavně, v matracích najsou breberky! Za to by měli dávat metál! JO! A nějak předcházet tomu, aby se ta ty potvory nastěhovaly! můj hlas je milý, přijemný... Jó, todle de, snad si to Elisabet nebude brát osobně, že jsem po ní vyjela.... Chyby dělá každý....I když tahle byla hloupá a zbytečná... A co tě sem přivádá, Anyo, nevadí ti že ti neříkám celým jménem? |
| |
| V pořádku... usměji se na Semian. Upřímě řečeno, já jsem sem dnes přišla, takže o tomto městě nic nevím. zavrtím hlavou na Anyu. A nerušíš... jen si přisedni řeknu s úsměvem. |
| |
| "hostinec" Todle město je zvláštní. Je tu na můj vkus moc elfů. Většinou vidím moje soukmenovce dost zřídka a když ve skupinkách, tak ne víc jak po šesti. Něco se tu děje........ Nelíbí se mi to. řeknu s na mě až moc vážnou tváří. Moc elfů. Žiju celkem krátko, brzodospělé elfské mládě toho moc nezažije, i když mě moje toulky přivedly do zajímavých situací..... Mě sem přivedl vzkaz od mého starého známého..... Takovej dědula....... Prej sem mám přijít a budou na mě čekat přátelé. Problém je, že řek jen do jakého města a ne kam přesně..... Kdyby jmenoval hospodu nebo něco takovýho....Smůla. Co vy? |
| |
| Posadím se ke stolu, mírně se pousměji. Přeci jenom, už se cítím trochu lépe. Už si pomalu zvykám na civilizaci. Neměla jsem tak dlouho zůstat sama na cestách, ted' to má své důsledky. ”Co mě sem přivádí?” zopakuji a chvíli přemýšlím. Co jen mam říci? ”Dá se říct, že tu jsem ze stejného důvodu jako ty. Byla jsem povolána jít sem, do tohoto města a někomu s něčím pomoci. Víc nevím a doufám, že se o tom něco dovím.” Na obě dívky vyčkávavě pohlédnu, jestli k tomu nemají co říci. Nějaké informace by se hodily. Jak to zatím vypadá, jsme tu a ani jedna nevíme proč a kvůli komu. Zajímavá shoda. Třeba měli stejný sen jako já...Jenže ptát se jich zatím nebudu. |
| |
| Krůgl: "Nic zajímavého neprodávám," odsekne obchodník. "Raději se jdi podívat do města, tam je trh." Zabručí a odejde dát koně do stájí. |
| |
| "hostinec" chm. Takže toho asi máme společného víc, než to na první pohled vypadá. usměju se . Hele, lidi, nevim jak na vás, ale na mě tu začíná bejt malinečko živo a myslím, že před sebou máme moc zajímavý rozhovor, pro který veliké publikum určitě není to pravé ořechové... Co takhle se přemístit někam, kde by bylo maličko míň uší, které by mohly slyšet něco ... co by za normálních okolností slyšet nemusely..... |
| |
| Rudovous: "Jo, pečínku mám," přitaká hostinský. "Pěknou, p¨ěkně propečenou do zlatova," dodá. Tvoji otázku k městu však bez ostychu přehlídne a dojde ti pro jídlo. |
| |
| Hostinec Hned jak mi hostinský přinese pečínku pod noc, pustím se do jídla. Začnu jíst rovnou rukama až mám umaštěný vousy. Tučná sousta zapíjím pivem. Tak tohle mi chybělo... Spokojeně si mlaskám. Neohlížím se při jídle na žádnou stranu. Jakmile s jídlem skončím a okoušu poslední kostičky, poručím si další pivo. Taky se rozhlídnu po místnosti, jestli jsem svým způsobem jídla nepohoršil někoho v okolí. A i kdyby... Tak co. Chvíli spokojeně sedím a hladím si plný břicho. Tak spokojenej jsem už dlouho nebyl. Mohl bych začít s hledáním toho staříka. Ale kde? Tady v hostinci? To by byla asi veliká náhoda kdyby tady byl. Začnu se rozhlížet po okolí. Nebo se někoho zeptám? Ale koho? Budou mě mít akorát za blázna. Ale za zkoušku nic nedám. Začnu se rozhlížet pečlivěji, koho bych se tak mohl zeptat... |
| |
| Rudovous: Okolo sebe uvidíš mnoho podivných lidí ale i jiných bytostí. Skupina mužů oděná v tmavých hávech, se hurónsky řehtá u nedalekého stolu, nevipadají nebezpečně, ale je jich moc. Jeden z nic si pohrává s dýkou a další zas drží pod krkem nějakého mladíka. Také tě zaujmou tři mladé ženy, co spolu potichu promlouvají. Rozhlédněš se pozorněji a zříš, že jsou to jediné ženy v hostinci. |
| |
| Hostinec Když vidím skupinu mužů jak pokřikujou jeden na druhýho, udělám si o och svůj obrázek. Tak těch se ptát nebudu, to bych musel bejt padlej na hlavu. Už vidím jejich odpověď. Tuhle možnost rychle zavrhnu. Potom se zahledím na další skupinku, tentokrát žen. Tady bych mohl zkusit štěstíčko, když nebudou vědět, snad se mi aspoň nebudou smát a nadávat. Pomalu se zvednu od stolu a zamířím si to přes hostinec směrem k nim. Po cestě se zastavím u hostinského a zaplatím mu za jídlo a pití. Děkuju, dlouho jsem se tak dobře nenajedl. Prohodím směrem k hostinskému. Potom už pokračuje ve své cestě přes hospodu k tomu stolu. Po cestě si promýšlím jak bych se zeptal abych nevypadal nějak... Nějak divně. jakmile skončím své putování po hospodě a jsem na místě, vypadne ze mě jedna jednoduchá věta. Prosím vás, můžu se zeptat ne jednu věc? Skočím ženám doprostřed jejich rozhovoru. Tak... |
| |
| Jakmile Semian navrhne abychom šli někam, kde neni tolik lidí, začnu nad tím přemýšlet. Má pravdu, tady nás může slyšet opravdu někdo, kdo by nás slyšet raději neměl. Bude lepší odejít... Jenže kam bychom mohli jít? zeptám se. Já osobně toto město vůbec neznám. Jak jsou na tom ostatní? Dříve než mi může Semian odpovědět, přijde k nám nějaký trpaslík. Ptejte se, pane, odpovím mu. Proč mam takový dojem, že tenhle trpaslík se chce zeptat na něco, co souvisí i s námi? |
| |
| Hostinec Jakmile mi jedna z žen přikývne, že se mohu zeptat, začnou se mi motat slova a nevím jak tu moji otázku správně říct. Víte.... Snad mě nebudete mít za blázna... ,jak to říct... Znovu chvíli zapřemýšlím... Měl jsem takový podivný sen, bylo to jako skutečnost, přivedlo mě to do tohoto města... Hledám jednoho staříka. Napadlo mě se vás zeptat zda jste někoho takového neviděly. Začnu starce popisovat tak jak jsem ho viděl ve snu. Asi mám bujnou fantazii, že? |
| |
| Směji se málokdy, chci své emoce ovládat, avšak nyní se začít smát musím. Zvláštní situace. Trochu jsem očekávala, že budu samotná se svým posláním, ale jak to tak vypadá, hledání toho starce bude skupinová záležitost. Možná tomu je tak i dobře. "Jak to tak vypadá, tohle bude na delší dobu." poznamenám a pak se zamyslím. "Myslím, že máme stejný cíl hledání, pane," řeknu zamyšleně. Nechci toho prozradit mnoho, je možné, že tento muž nemusí být přítelem se stejným cílem. Třeba jen chce získat informace. Budu muset být opatrná. Ale to se týká všech. Třeba právě i mé...společnice, mohou být špehy někoho výše postaveného. Pokud to je politika, jdu od toho pryč...nesnášim politiku |
| |
| Hostinec Chci něco říci na Semianin nápad, ale nestihnu to, protože k nám přijde jakýsi muž s tím, jestli se nás může na něco zeptat. Jako první mu odpoví Anya de Mury. Tedy mlčím. Muž začne vyprávět o tom, že se mu zdál jakýsi sen, ve kterém se mu zjevil nějáký stařík a žádal ho o to, aby přišel sem do tohoto města a pomohl mu, ale že neví s čím. Takže všichni čtyři máme stejný osud a stejný cíl? Je to možné? No nejspíše ano. pousměji se trochu. Slova se ujala Anya, takže nic neříkám, protože mi to přijde zatím zbytečné. Čekám jen, co se stane dál. Čekám, jestli náhodou nepřijde ještě někdo se stejným osudem. Je to velmi pravděpodobné. Jen by mě stále zajímalo, proč tu vlastně všichni jsme... |
| |
| Hostinec Trošku překvapeně koukám. Tak takovouhle odpověď jsem teda určit nečekal. Myslíte, jestli teda nebudete někdo proti, že bych se k vám mohl přidat a společně toho starce najít? Trošku prosebně pohlédnu na ty ženy. Společně by to snad šlo líp. A samotnýmu by se mi navíc moc nechtělo. Najednou si vzpomenu... Omlouvám se že jem se ještě nepředstavil, jmenuju se Rudovous. Mírně se ukloním. |
| |
| Krůgl: Nechal jsi tedy obchodníka obchodníkem a vstoupil jsi do města. Uvidíš mnoho podivných lidí, elfů a další všeli jaké havěti. Uprostřed náměstí je tržiště, které je obklopeno velkým množstvím domů a domků, mezi nimi i krčma, kovárna a nějaký přístěnek babky kořenářky. Máš hlad a z krčmy se line pronikavá, libá vůně pečeně. |
| |
| Zandros: Dojíš své jídlo, dopiješ a zaplatíš hostinskému. Jsi již sytý. Kolem tebe projdou nějací muži a ty z nich ucítíš pach tabáku. Nedaleko tebe bude u stolu sedět ta blondýnka v modrém korzetu. Po chvíli si všimneš, jak k ní postupně přisednou další dvě ženy. Jsou to jediné dívky v celé krčnmě. Za další, nepatrnou chvíli k nim přijde jakýsi muž. Zaujmou tě, protože budou mluvit velice potichu, jakoby nechtěli, aby je někdo slyšel... |
| |
| Hostinec Když Rudovous přišel a prohlásil, že se mu zdál sen o mém Dědulovi, udělalo se mi špatně od žaludku. Todhle neni normální! Pak mi jeho důvěra přišla směšná a tak se mi na tváři oběvil úsměv. Vlastně.... on si myslí, že má před námi na vrch.... No jo, to se mu ale nedivim, taková partička...... Dvě lidské mladé žny a elfské pískle..... samy v hospodě s bandou uřvanejch asižoldáků.....chudák. Mě říkají Semian. Myslím... myslím že máme podobný cíl .... hodně podobný cíl...a je to tu zase, můj milovaný jazýček opět perlí... Jak je to asi dlouho ..... BLBOST! Takhle to nepude, ty žoldáci sice ječí, že by přeslechli i výstřel z děla, ale todle nejde... Hele lidi, já nenám ráda moc velký hluk a jestli mi něco vadí, zak je to banda přivožralejch uřvanejch žoldáků, co si hrajou se zbraněma..... Zrovna jsem říkala, než jsi přišel, že bysme mohli vypadnout někam, kde je víc nezvanejch uší...... Nahoře, v tomhle hostinci mám pokoj. Je malej, ale nmohli bysme tam mít soukromí.... Tak tomu se říká sebevražda, jestli mi skočí po krku všici najednou, tak se asi plnoletosti nedožiju.... No jó no, vono se to nějak vyvrbí..... |
| |
| Mé jméno je Anja de Mury, představím se muži. Pak pohlédnu na Semian. Určitě bychom měli odejít někam do klidu, ale mám takový dojem, že už ted' vzbuzujeme velkou pozornost a tím, že odejdeme jí vzbudíme ještě větší," poznamenám. Přesto se Semianiným návrhem souhlasím, její pokoj může být dobré útočiště. Už poněkolikáté se rozhlédnu po hostinci, snažím se najít někoho podezřelého, kdo by nás třeba mohl poslouchat. Krom bandy opilců a několika jiných mužů tu však nikdo neni. Chvíli přemýšlím kdo mi mohl být z těchto lidí nejnebezpečnější, potencionální útočník či něco takového. Chvíli se dívám na muže osamněle sedícího u jednoho stolu (Zandros). Ten možná... Jseš paranoidní Anjo. Všichni lidé hned nemusí být zlí... To je pravda...jsem zvyklá kontrolovat, vidět v lidech jen to nehorší, ty nejhorší úmysly. Protože jen tak se můžu včas bránit... |
| |
| Hostinec Chvíli ženy pozoruju... Podivná skupinka... Ale co, aspoň máme stejný zájem. Podrbu se ve vlasech a koukám že jsou čím dál tím víc nervóznější. Myslíte teda, že když máme společný cíl, že se můžu k vaší společnosti přidat? Chvilku čekám na odpověď, ale rychle zase pokračuju. No pokud to chcete probírat někde jinde, stačí říct, přizpůsobím se vám. Jen mi prosím vás řekněte, zda můžu pokračovat s váma nebo ne? Snad už se to dozvím... Ale proč jsou tak roztěkaný? To je na tom starci něco tak důležitýho? |
| |
| Hostinec Nádech, výdech...... a teď se koukej soustřeit, jak vocud vypadnut co možná nejnenápadnějc! Todle se mi líbí čim dál míň. Myslím, že se k nám můžeš přidat, jestl teda nikdo neni proti............ Hele, lidi, můj pokoj je v patře, čtvrtý dveře vpravo. Kdyžř se rozejdeme..... Lépe řečeno, já bych si mohla jako jít lehnout a vy byste se postupně mohli rozcházet nahoru.... Myslím, že bysme tím nemuseli vzbudit až takvelkou pozornost, ale jestli si nás někdo chtěl všimnout, včimnul si nás.... Mám pocit, že je nutné začít jednat. Začíná se mi to tu líbit čím dál míň, ale čekám, co mi na to odpoví. |
| |
| Hostinec Dobře, budu jenom rád. Otočím se na další dvě ženy a doufám že to taky odkývají. Už ale zase stíhám povídat aniž bych se dočkal odpovědi. No pokud si chceš povídat u tebe v pokoji, nemám s tím problém... Běž teda první, my si tady budeme chvilku ještě povídat a postupně se vytratíme za tebou. Ale... Jakmile řeknu ale, zaseknu se a jsem raději potichu. Asi bych se nedočkal pěkný odpovědi kdybych se zeptal proč si chce povídat jinde. Když koukám na její stav. Při mém zamyšlení se zase koukám na Semian a koukám s nepřítomným výrazem. |
| |
| Hostinec Ale co? usměju se mile na Rudovouse, který je čím dál víc nesvůj. Nevypadá dobře...... Chlap jak hora .... přece jsem ho nevyděsila já.... dyť jsem mu do pasu.... Ne, já za todle nemůžu. Vypadám dostatečně nezkušeně na to, aby mě mohl pokládat za významnější nebezpečí..... i když.... Hele, víte....... Todhle bude zase průšvih. Já mám strach. vyhrknu rychlejc, než jsem měla v úmyslu a můj hlas se nakonci parádně zachvěje.A teď si všici myslí, že jsem úplnej cvok. Úžasný. Měli bysme odsať vypadnout. Neptejte se mě proč. Nevím to. Prostě mám už delší dobu pocit, že mi někdo dejchá na krk..... A paranojou netrpím. pokusim se odlehčit to, co jsem ze sebe vychrlila. Na to, že jsem v "civilizaci" dýl, než oni..... měla bych se už koukat vzpmatovat. Sakra! CO je tady v nepořádku? |
| |
| Se zkouslým rtem sleduji hovor mezi ostatními. Jak tpo tak vypadá, všichni začínáme být nervózní, přítomnost v tomto hostinci nikomu z nás nevyhovuje. Ale proč? ptám se sama sebe. Bohužel, odpověd' na tuto otázku se vždy objeví až poté, co se ukáže, že intuice nelhala. "Hlavně klid, Semian, můžeš odejít. Za chvíli za tebou přijde tady...Rudovous. Elizabeth, mi dvě si koupíme normální pokoje, at' to nevypadá špatně...přijdeme pak za vámi. A hlavně, snažte se o co největší nenápadnost," začnu rozkazovat. Dělám to nerada, ale pokud jde o naší bezpečnost, nejde to jinak. Díky obezřetnosti a plánu jsem mnohokrát dostala svého povedeného brášku z ochemetné situace. Tady je nás sice více, ale myslím, tedy doufám, že to příliš nevadí. Na chvíli zavřu oči, začnu se soustředit. Přemýšlím, snažím se představit si vše co by se mohlo stát...Možná by bylo lepší odejít z hostince, ale kam jinam pak jít? Ne, musíme tu zůstat. "Dobře...Semian můžeš jít. A moc se nerozhlížej kolem, usmívej se, dělej že se nic neděje. Kryjeme ti záda," pokynu mladičké elfce. |
| |
| Hostinec Ani nestíhám pořádně najednou koukat jak ty ženy... No... Ženy... Spíš to jsou ještě dívky. Nebo mladé ženy. Zamyslím se a nad svým nápadem se začnu usmívat. Ani nestíhám pořádně koukat jak ty mladé ženy najednou začly s organizací kdo kdy a kam půjde. Jen poslouchám Anyu... Jakmile odejde Semian nahoru do svého pokoje, sednu si na její místo. Beze slov koukám co se zase po hospodě děje. Co ti opilci zase vyvádějí. Pak se nakloním k Anye a potichu špitnu. Když jsem viděl jak ti jde ta organizace... Strč do mě až budu na řadě s odchodem. Stihl bych ještě jedno pivko? |
| |
| Město Porozhlédnu se kolem se po lidech a lehce se usměju. Tady se ale bude krásně krást. Lákalo mně jít okrádat lidi ale krásná vůně krčmi mi nedala.Otevřu dveře od krčmi a vejdu do vnitř.Porozhlednu se po hospodě a najdu si nějaký tmavý a osamocený kout kam si sednu.Přes hlavu si dám kapuci a nepozorovaně koukám po okolí a sleduji dění kolem sebe a čekám na hostinského. |
| |
| Krůgl: Hostinský k tobě zanedlouho přistoupí a nabídne ti dobrou pečeni a pivo. Než mu odpovíš na jeho nabídku, povšimneš si podívných chlápků v kápích. Vypadají jako by byli ve stejném oboru jako ty, jsou nenápadní a ochomítají se okolo takové podivné trojice. Muž se dvěmi ženami k sobě potichu promlouvají, nevšimnou si však toho, že muži na ně ubírají až nezvykle velkou pozornost. Jeden z nich se dokonce nenápadně postavil ženě s modrým korzete za záda, jakoby ji chtěl okrást... |
| |
| Hospoda Tak to teda ne tady budu krást jenom já a nenechám si vzít před míma ořčima kořist. Vstanu a jdu potichu k němu.Chytnu ho za rameno a otočím. Co si myslíš jako, že tu děláš chcípáku? Naštvaně se na něhoi dívám a druhá ruka mi přejíždí po dýce, kterou mám schovanou v rukávu. |
| |
| Krůgl: Jen klid, nic se přeci neděje, zazubí se na tebe muž. Je o něco větší než ty, možná i o něco starší a zřejmě také hodně zkušený. Tu zbraň nech být, není přece nutné dělat tu nějaký rozruch... sykne ti do ucha a vytrhne se ti ze sevření. Příště si na mě ale dávej pozor nebo ti dám zavyučenou. Pohrozí ti a spolu se svými kumpány odpochoduje z krčmy. Než tak udělá, stačíš mu ještě z ruky vytrhnout měšec, který se pokusil nepozorovaně ukrást té dívce. |
| |
| Semian: Cestou si tě nikdo nepovšimne, neboť jsi díky svému vzrůstu dost nenápadná. Vejdeš do svého pokoje a zavřeš za sebou dveře. Teď zbývá než jen počkat, až přijdou i ostatní... Anya de Mury: Vidíš, jak se Semian vzdaluje. Nikdo si jí ani nepovšimne. To, co tě však znepokojí je skupinka mužů, kteří se za Elizabeth vybavují. Nakonec z nich zůstane jen jeden a ostatní vyjdou z krčmy. |
| |
| Hostinec K našemu stolu přijde jakýsi muž, co se představil jako Rudovous. Když už došlo na to představování, tak se také představím. Mě říkejte Elizabeth Ti tři se vybavují mezi sebou. Nemám k tomu, co říct, takže mlčím. Ostatně... všechno už vymysleli. Potom, co Semian odešla, jsem ucítila, že se se za mnou něco děje, že za mnou někdo je. Bohužel jsem si ale nevšimla, že můj měšec s penězi je pryč. Otočím se... Za mnou stojí nějáký muž. Stojí těsně za mnou, což mi přijde divné. Zamračím se. V tom si všimnu, že drží nějaký měšec. Zamračím se ještě víc, protože ten měšec poznávám. Je můj... Vstanu a promluvím na toho muže (Krůgl) Pane, nemáte náhodou něco navíc? mračím se na něj a koukám při tom na MŮJ měšec. |
| |
| Jakmile Semian odejde, začnu se znova rozhlížet po hostinci. Zaujme mne skupina mužů za Elizabeth. Chvíli je v tichosti sleduji, nesnažím se ani o nenápadnost. Když pak jeden z těch můžu chce ukrást Eli měšec, do sporu se nevměšuji, zajímá mě jiná věc. Kam odešli ti zbylí muži? Na chvíli vás opustím, pokud se do...zítra nevrátím, asi se už nevrátím nikdy, kývnu na ostatní tiše, znovu se rozhlédnu a pak vyjdu ven z hostince, chci pronásledovat ty muže. Tentokrát nenápadná být chci. |
| |
| můj okoj v hostinci Jakmile zavřu dveře, podaří se mi uklidnit. Zběžně prohlídnu, jestli nikdo v mém pokoji nikdo neni a k dýce, kterou mám v pouzdře u pasu, si přidám můj krátký meč. Zároveň se ujitím, že v případě potřeby vyklouznou z úchytů na první náznak. Vlastně ani tak krátký neni.... na někoho mého vzrůstu. Usměju se. Todle je další důvod, proč se ke mě moji soukmenovci nehlásí. Myslí si, ze jsem kříženec. Mylně. Strach, který mě popadl dole mi ale pořád nejde do hlavy. Většinou nepanikařím, ale tady jsem cítila přímé ohrožení. Zavřu oči a snažím se si vybavit calý lokál. V mysli se mi vykreslí stůl, u kterého jsme seděli, moji asipřátelé, banda opilců, lidskéý zloděj schovaný v rohu a skupina nejspíšlidí v kápích! Jakto, že jsem si toho nevšimla! Já jsem snad úplně slepá! Nebo pitomá. Snad se jim nic nestane. (mým budoucím společníkům) Otevřu oči a prohlédnu pokoj důkladně. Co kdyby. Sice nevim, kdo to byl, ale nic dobrého nám nepřál. A pořád bude lepší, když si to tu projdu teď, než ze sebe dělat cvoka před těmi lidmi.... V pokoji jsem naštěstí nikoho nenašla. I kdyby, smůlu by měl on, asi by odsať se zdravou kůží a v celku nedostal. usměju se. Zase ve své kůži. Přejdu k oknu a podívám se dolu. Vidím právě tu skuinku v kápích a jakousi postavu, která je nenápadně pronásleduje. Anya! U všech zubatejch potvor, co to dělá?! Když si uvědomím, že s tim nemůžu nic udělat, aniž bych ji vystavila zbytečnému nebezpečí, pokrčím rameny a lehce okno pootevřu. Naštěstí nezavrzalo. Dolu to neni zas tak hluboko, aby se v případě nouze nedalo vyskočit ven. Zavřu ho, sbalim si několik málo svých věcí, vak hodim na postel a čekám na ostatní.Todle bude zase pěknej průšvih. |
| |
| Kračma Zachovám klid a pevně mu hledim do očí.Upřeně ho pozoruju jak odchází ale neujde mi, že ukradl mněšec. Vrať ten měšec a nenuť mně toho čeho budeš litovat. Zařvu na něho přez celou hospodu a pevně si chytnu džýku abych ji mohl rychle vytáhnout. Takhle to nenechám.možná, že je lepší než já ale nenechám ho to udělat. |
| |
| Jídlo bylo na hospodské poměry vcelku chutné. Avšak sklenice vody mě příliš nepovzbudila. Po dlouhé cestě a díky místnímu tabákovému oparu jsem zatoužil po sklence červeného vína. Po prvním doušku se mi na tváři objevil škleb, víno bylo zatraceně trpké a křivilo ústa. Druhá sklenice byla o poznání lepší, nebo mé chuťové pohárky dosáhly jisté úrovně otupělosti. Celou dobu jsem seděl za stolem a pozoroval místní lumpy i pohleduhodné dámy. Několikrát jsem se dokonce přistihnul, jak je upřeně sleduji několik minut v kuse. Obvykle se mi to nestává, nejspíš opět zaúřadovalo víno. Dokonce jsem v jedné chvíli zatoužil oslovit přítomnou blondýnku v korzetu, avšak poté co si přisedly další ženy a po chvíli i mužská společnost jsem se rozhodnul, že ještě chvíli počkám. |
| |
| Hostinec Nestihnu říct půl slova a najednou vidím jak se Anya vydala za těma chlápkama. No... Je to její věc, nebudu se ji do toho motat. Třeba se vrátí. Potom se otočím a zase koukám jak se Elizabeth dohaduje dohaduje s nějakým pánem (Krůgl) o jejím měšci zlata. Ty jo. To je snad zloděj. To jsou fofry. Čekám jak se to mezi nima vyvrbí. Vrať to. Přeju si aby zbytečně nebyl nějakej spor. Nemám moc rád spory, když už se najdou, musí se to řešit. Asi nebude (Krůgl) zase tak špatnej člověk. Pomyslím si když jsem viděl jak pokřikoval na ty chlápky kvůli tomu měšci. To jsem zvědavej jak to dopadne. Počkám si na výsledek a půjdu za Semian. |
| |
| Krůgl: Muž se na tebe příkře podívá a přistoupí zpět k tobě. několik pár lidí okolo se ohlédlo, co se děje, ale jinak tomu nevěnovali pozornost. Tohle bylo na denním pořádku. Když si zloděj všiml, jak se začíná dívka v korzetu otáčet vaším směrem, nehodlal nic riskovat a vtiskl ti nepozorovaně měšec do ruky. Když ti na tom tolik záleží,řekl a vypochodoval se svýmu lidmi jak nejrychleji uměl. |
| |
| Hospoda Vezmu si od něho měšec a dívám se na jeho odchod. Čekal jsem, že to dopadne jinak ale na druhou stranu líp to dopadnout nemohlo. V tom si všimnu jak se na mně dívá celá hospoad. Už tu neni nic zajímavého jk vidění.Tak se věnujte svejm věcem. Otočim se k ženě a vrátim jí její měšec. Řekl bych, že to je vaše.Mněla by jste si dávat na svoje věci věčí pozor. Usměju se a jdu se posadit spět ke svému stolu. |
| |
| Hostinec Héééj... Zavolám na muže (Krůgl), který právě vrátil měšec. Kam jdeš? Pojď si přisednout. Přece mě tady nenechás sedět samotnýho mezi ženskýma. A začnu se hlasitě smát. Ještě když jsi vrátil to, co není tvoje a navíc jsi zabránil krádeži. Ještě než stihne Krůgl odpovědět, zavolám na hostinského. Dones nám sem dvě piva. Pak vezmu Krůgla kolem ramen a nasměruju ke stolu. Přece tam nebudeš sedět sám. Nebo jo? |
| |
| Hostinec Pomalu odcházim ke stolu když v tom na mně kdo si promluví.Otočím se na něho a prohlédnu si ho. Rád bych si přisedl ale určitě by jste si semnou nemněli moc zahrávat.Nejsem moc přátelský.Nerad jsem v kolektivu.Radši jsem sám a tarám se o sví. Když ucítím jeho ruku kole mého ramene sundám mu ji a mlčky odejduke svému stolu. |
| |
| Zandros: Pořád jen tak sedíš, když tu si povšimneš podivných mužů, co se motají okolo stolu, kde ta blondýnka sedí. za okamžik k nim jiný muž přiskočí a něco vytrhne zřejmě vůdci z ruky. Vrátí to majitelce a i přes žadonění muže,kterého jsi již předtím zřel u stolu, se nechce k nim připojit a odchází zpět ke svému stolu. Skupinka mužů, co se blondýnku snažilo okrást, vypochodovala ven z krčmy. |
| |
| Hostinec No jak chceš. Já ti nabídku dal. Potom co Krůgl odmítne se zase vrátím ke svému stolu. Divnej... Sedím sotva chviličku naž špitnu ženám, které znám teprve chvilku. Pomalu se vytratím nahoru. Zase se zvednu a vyrazím si přímo ke schodišti směrem k pokojům. Ještě jednou se ohlídnu směrem do hostince. Pak už vyjdu schody a mířím k pokoji, kde se nachází Semian. Zaklepu na dveře... Čekám jestli otevře... |
| |
| Hostinec Pozorně sleduji dění okolo stolu blondýnky. Na tváři se mi objevil úsměv - už i poslední potencionální obdivovatel se rozhodl odejít. Teď nebo nikdy. Vstanu a vykročím k hostinskému, poručím si dvě sklenice vína. Zaplatím mu na ruku a přiložím drobnou minci navíc. Díky, slušně mu odpovím a se sklenicemi zamířím ke stolu u kterého sedí objekt mého zájmu. Pokusím se nadhodit nejméně vtíravý hlas a nasadím co nejpřirozenější úsměv. Cítím se jako vůl. Tohle mi nikdy moc dobře nešlo. Můžu si přisednout slečno ? Nevím jak to znělo, ale sám bych to zhodnotil jako skřehotání. Ještě než mi stačí odpovědět jí ukážu dvě sklenice červeného a usměji se ještě víc... |
| |
| můj pokoj Když něldp zaklepe, zvednu se z postele, kde jsem zatím čekala, kouknu se, kdo to je a když vidím, že to je Rudovous, usměju se a pustim ho dovnitř.Ty sis ale dal na čas. |
| |
| Hostinec Děkuji Vám... poděkuji muži, který mi vrátil měšec. Rudovous ho pozval k našemu stolu, ale on odmítl. Posadím se tedy zpátky ke stolu. Rudovous ale za chvilku odejde, ale přisedne si jakýsi muž a sedne si ke mě. Překvapeně se na něho podívám a bez toho, abych mu odpověděla na jeho otázku, spustím Ještě jste se mi ani nepředstavil a už mi nabízíte nějaké víno? Nemyslíte, že bych vás mohla podezírat, že jste nějaký zloděj nebo vrah nebo něco jiného? usměju se škodolibě, přestože jsem to myslela naprosto vážně. Je pravda, žer si musím dávat větší pozor. |
| |
| Hostinec Omlouvám se slečno, moje chyba. Usměji se a pokračuji. Jmenuji se Zandros, lehce se ukloním. Jsem pouhý dobrodruh, momentálně spíše cestovatel a napadlo mne, že by jste si možná dala trochu vína se mnou. No napadlo, spíše jsem v to doufal jako sázkař ve výhru. Po pravdě toužím po příjemné společnosti. Mluvil jsem bez mezer, aby mi nemohla skočit do mého monologu. Podívám se jí do očí, usměji se a přisunu k ní blíž "její" skleničku.... |
| |
| Pokoj Semian Já vím, já vím. Omlouvám se že jsem přišel pozdě. Vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Rozhlídnu se po pokoji jak to uvnitř vypadá, kam bych si mohl sednout... Docela útulný pokoj. Semian, ty víš něco víc? Zeptám se. Myslím o tom staříkovi. O tom podivným snu. Podívám se Semian do očí. |
| |
| můj pokoj Opětuji Rudovousův pohled. Todhle mi dokáže vždycky pěkně namíchnout. Něco víc o Dědulovi.... opakuji jeho slova, abych získlala trošku času Co mu mám sakra říct?! Nakonec se rozhodnu pro vysypání celé pravdy, ať si to chlapec přebere jak chce. Zdál se mi takový sen, nemyslím si ale, že to byl sen, spíš jako by mi někdo poslal obrázky do hlavy.... a v něm se mi ukázal právě náš Dědula..... byl.... je mi strašně povědomej, ale fakt nevim, kde jsem ho viděla......Říkal, že se mám dostavit do tohodle šílenýho města, ale neřekl kam, takže jsem tady. Taky tvrdil něco v tom stylu, že to na mě budou čekat společníci nebo tak něco.... prostě že tu na to nebudu sama. Jenomže nevim na co. Nemám sebemenší ponětí co po mě... po nás chce. Uf. Je to ze mě venku. Hele, co se dělo dole, viděla jsem, jak Anya pronásleduje nějaký chlápky v kápích. Proč to? A kdo to vlastně byl? Nevíš, nelíbili se mi. Tam dole jsem si jich nevšimla, ale myslím, že nám nic příjemnýho nepřáli. sednu si na postel vedle svýho sbalenýho vaku a pokynu Rudovousovi, aby si sednul taky. |
| |
| Hospoda Jakmile usednu ke svému stolu azačnu pomalinkýma douškama srkat své pivo a pozorovat dění v hospodě.Povšimnu si jak muž, který mně zval ke stlou někam odcházía chová se dá se říci podezřele. Proč se tak ustaraně ohlíží? pomyslím si a pozoruju ho jak běží po schodech na horů kde jsou pokoje.Sotva mi zmízí začnu si všímat (Zandrose), který zasedl odcházejícímu muži (Rudovous) mísrto a posadil se vedle jaký si ženy.Oba dva pozoruji a piju při tom pivo. |
| |
| Anya de Mury: Vycházíš nepozorovaně z krčmy, aby jsi pronásledovala ty divné muže. Jdou směrem na tržiště, tak v polovině cesty se rozdělí na dvě poloviny. Jedni zamíří směrem k hlavní budově města, ti druzí vpochodují do opuštěné uličky. |
| |
| Pokoj Semian Jenom pokrčím rameny na otázku kdo jsou ti chlápci. To opravdu netuším kdo to je. Posádím se na postel a pokračuju v povídání. No co nám přáli... Ať nám přejí co chtěj, to je jejich věc. Do kdy to říkala ta Anya... Jo a Anya říkala, že by se měla vrátit do zítřka. Vrátí se. Doufám že věděla co dělá, když se za nima vydala. Pak se zakoukám do rohu místnosti... Nad ničím nepřemýšlím. Pak najednou z ničeho nic ze sebe vyhrknu. Stejně to je divný s tím staříkem. |
| |
| Můj pokoj Divný? Nevim,..... mě se to každopádně ani trošku nelíbí. Připadá mi to dost jako vpád do soukromí, když mi někdo vleze do hlavy a pouští mi tam obrázky. podívám se do kouta, kam Rudovous už delší dobu hledí, Co t tam má?.... Nic. Znělo to spíš, jako bys o Anyu měl obavy.Ty si nemyslíš, že se stihne vrátit do rána? Je pravda, že jich bylo trošku víc..... Proč tam vlastně šla? Jak že to Lisko říkal Hřbitovy jsou polný hrdinů? Proč tam vlastně šla? |
| |
| Pokoj Semian Já nevím proč tam šla. Prostě se zvedla a řekla, že pokud se do zítřka nevrátí, nevrátí se asi vůbec. Já vůbec nevím kdo jsou ti chlapi a už vůbec nevím proč za nima šla. No obavy... Obavy nevím jestli mám mít nebo ne. Vím o té dívce že se jmenuje Anya. Ale to je celý. Víc ji vůbec neznám. Nevím co je zač. Stejně tak jako ti chlapi. Vím jen, že jsme spolu měli asi cestovat za tím starcem. A čím víc ruk a hlav, tím líp. Většinou je lepší víc než míň. Obavy... Jen doufám že se vrátí. To je pravda, co je vlastně zač? Ty Anyu znáš určitě líp. Co je vlastně zač? A co mi víc můžeš povědět o sobě. Něco bych se chtěl dozvědět pokud máme spolu chvíli cestovat. Jestli si budeš přát, tak o sobě ti řeknu co budeš chtít. |
| |
| Hostinec Skleničku zatím ignoruji. A proč jste si vybral zrovna mě na to, abych vám dělala příjemnou společnost? můj hlas je velmi vyvážený a na tváři mám lehký úsměv. Vy myslíte, že jsem příjemná společnost? vyptávám se dál. |
| |
| Hostinec No, vlastně to nemyslím úplně tak jak si možná myslíte... I když... Na chvíli se odmlčím, zadívám se jí do očí a pokračuji. Vlastně jsem sem dorazil včera, sedím tu už pár hodin a přemýšlím co budu dělat. Nikoho tu neznám, tak jsem hledal někoho kdo je místní nebo by mi poradil... Vystřídalo se tu spousta podivnejch lidí, ale oči mi zůstaly na Vás... Na tváři se mi rýsuje úsměv mísící se s nervozitou. A ano, myslím si, že jste příjemná společnost a doufám, že se nemýlím. |
| |
| Můj pokoj Anyu Znám asi o pět minut dýl než ty. řeknu a usměju se na něj. Prve jsem ji potkala tady v hostinci. Prošla kolem mě, když jsem seděla na lavičce. Pak jsem si k ní přisedla ke stolu a dál už to víceméně znáš. O sobě ti toho říct moc nemůžu, ono ostatně neni moc ke slyšení. Narodila jsem se moc daleko odsut. Moji rodiče jsou už pěkně dlouho po smrti a jí si je nepamatuji, byla jsem moc maličká. Když vyvraždili vesnici, ve které jsem vyrostla, pár let jsem se toulala a lezla z jednoho průšviu do druhého. Pak jsem se dostala k bojovníkum. A dodnes jsem jim vděčná, že mi z tý bryndy vytáhli. Co Ty? |
| |
| Pokoj Semian Jo? Tak to jsem myslel že se znáte dýl. Zareaguju když se dozvím jak dlouho se Semian a Anya znají. Pak zase poslouchám jak mi Semian vypráví její příběh. Je mi líto toho co se ti stalo. Řeknu trošku sklesle. Ty jsi válečník? Povídám překvapeně až se mi z toho nadzvedne obočí. Tak povím ti taky něco málo o sobě. Nadechnu se a pustím se do vyprávění. Jsem z malé osady vzdálené desítky kilometrů odsud. Převážná část obyvatel se u nás živí těžbou dřeva. Ani naše rodina není vyjímkou. Já jsem se ale vydal na cesty. Něco málo už jsem zažil. Můj nejspolihlivější společník je tady moje sekera. Poplácám svoji obouručnou zbraň. Je spolehlivá. Hodně spolehlivá. A že se živím jako válečník... Asi se to dá poznat. Ale řekni mi, ty opravdu ovládáš zbraně? |
| |
| Krůgl: Muž, který prvně seděl u stolu odešel někam do pokojů. Teď jsi ale zřel, že si k mladé dámě přisedl nějaký jiný, nebezpečně vyhlížející muž. Ona ho očividně neznala, protože nepřijala jeho nabídnutou sklenku vína. Chvíli je budeš jen tak pozorovat. V krčmě se jinak nic prazvláštního dít nebude. |
| |
| Hospoda Ta kráska ho odmítla co by tak mohlo čekat mně kdybych to zkusil.Řekl bych, že nejspíš nic lepšího ale zkusit bych to mohl. Za přemýšlím a zadívám se na ni. Mohl bych to zkusit. Podívám se na hostinské a zamávám na něho a obědnám si další pivo a pošlu pro Elizabetskleničku nějakého dobrého pití. |
| |
| Venku Chvíli váhám, které z nich následovat. Mé rozhodnutí může ovlivnit celý můj život. Mé rozhodnutí může rozhodnout o mé smrti... A nemůžu zemřít dříve, než zjistím o co tu jde...Nebo o koho Nerozmýšlím se dlouho, zamířím za těmi, kteří míří k hlavní budově. Né že bych snad nebyla dost odvážná na to, abych se vydala tou opuštěnou uličkou, ale umím rozpoznat kdy odvaha mizí a střídá jí šílenství. Kdybych se za nima vydala tou uličkou, byla bych opravdu hoodně nenápadná. Malinko zrychlím, jelikož čím více se blížíme k hlavní budově, tím je tu více lidí a já ty muže nechci ztratit v davu. Proč za nima vůbec jdeš? napadne mne v jednu chvíli. Mírně se zamračím. Tak tohle kdybych věděla...Asi jde o intuici a zvědavost. Možná šestý smysl. I když, ten už mě několikrát dostal do smrtelných obtíží. Uvidíme, jak vyjde tato akce. |
| |
| Můj pokoj¨ Zdání klame. Já vím, že na to vůbec nevypadám. řeknu, když přemůžu smích. Takhle je to vždycky. Nikomu se nechce věřit, že by takové pískle ovládalo vůbec nějaké zbraně. Učila jsem se s více drhy zbraní, ale vyznáním jsem dýkařka. Krátký meč taky docela ujde, ale s dýkami jsem nejjistější. vono taky s mojí vejškou nikdo nemůže čekat, že se budu ohánět s něčím, co je delší než já a váží třikrát tolik. Našich litovat nemusíš, já byla opravdu maličká, nepamatuji si o nich nic. Absolutní nic. Mámou mi byla Rheza, ale ta zemřela už dávno. Lidí z mé vesnice si taky už moc nepamatuji. Neměli mi rádi. Byli to lidi a..... a nic jiíného, než to, že jsem pro ně případným nebezpečím asi neviděli. To, co se stalo té noci, kdy ...... nebudu o tom mluvit, myslím, že zas tak se mi to nedotýká, ale ukaž mi někoho, kdo by měl rád, když ho budí zlé sny. pokus o vykouzlení úsměvu na mé tváři se zvrtlo v kyselý škleb. |
| |
| Anya de Mury: Jdeš za těmi muži, na první pohled nevypadají nijak zvláštně. Máš divný pocit, když je sleduješ, něco se ti na tom nezdá. Po chvilce kličkování v davu i tito muži zamíří do opuštěné uličky. Na rozdíl od té před ní, je alespoň dobře osvětlená a velká. dalo by se říct, že je to spíš jakási vedlejší cesta nežli jen prachobyčejná malá ulička. Znenadání se muži zastaví, jakoby na někoho čekali. Za několik okamžiků se před nimi opravdu objeví další, nová skupinka cizích mužů. Jseš ale až moc daleko od nich, abys mohla slyšet, co si říkají... |
| |
| Pokoj Semian No... Asi nikdo nemá rád když ho budí děsivé sny. A proč tě neměli rádi? Nějak nechápu to, že by jsi pro ně měla být nebezpečná. To opravdu nějak nechápu. No ale pokud o tom nechceš mluvit, nemusíš. Ale zajímalo by mě to. Jak moc dobře umíš zacházet s dýkami? Stále při povídání koukám na Semian a kladu svoje zvědavý otázky. Nevadí ti že se pořád vyptávám? |
| |
| Můj pokoj Někteří lidi si myslí, že kříženci nosí smůlu. Větší nesmysl jsem v životě neslyšela. A další můj problém je, že jsem...... tak trošku neposlušná a odmítám se řídit nesmyslnými příkazy ostatních... S dýkami umím zacházet dobře, tobě bych se s nimy postavit nebála. řeknu a ušklíbnu se na něj. Moc dlouho se ale šklebit nedokážu a rozesměju se. Nevěří. Jeho věc..... Neměli by už přijít další? Chm.... Co ty, jek to je s tebou, válečníku dřevorubče? |
| |
| Pokoj Semian Válečníku dřevorubče, to je dobrý. Začnu se usmívat. No ale je to celkem pravda. Proto taky mám rád moji sekeru. Co nemám v hlavě, mám v rukách. Ale na druhou stranu, někdy mi to i trošku pálí. To jsem zase jednou ze sebe něco vyplodil. Pod vousy se ale usmívám pořád. No prát se s tebou nechci. A rozkazovat ti už vůbec nebudu, abych ještě jednu nechytl.To raději budu poslouchat. Mrknu na Semian. Ty cestuješ raději sama, je to tak? |
| |
| Ulička Tak tohle se mi vůbec nelíbí. Něco se tu děje, možná něco špatného a já vůbec netušim co. A navíc, upoutat na sebe pozornost taky nemohu. Zamyslím se, přemýšlím na nějakým plánem. Ted' bych se mohla ještě vrátit, ale něco mi řiká, že to by byla chyba. Chyba, kterou bychom možná zaplatili životem. Zkousnu ret, rozhlédnu se. Ted' nebo nikdy. Riskovat se musí. Nadechnu se a co nejpotišeji se snažím dostat se k nim co nejblíže. Ulice je dost osvětlená, ale to mi v tuto chvíli nevadí. Ted' stačí když kolem nich jenom projdu, co nejpomaleji to pujde. V pravou chvíli se ještě zastavim. Rukama si trochu rozcuchám vlasy, plášt' si přitáhnu blíže k tělu aby nebyli vidět zbraně. Nasadím úsměv typický pro dámu pracující na ulici, napřímím se a vyjdu vpřed. Kdo ví, třeba se na nejtypičtejší převlek nachytají. Mě hlavně stačí jediné, projít kolem nich a uslyšet něco z toho co si říkají. I když, šanci mam asi malou. Ale za zkoušku to stojí. |
| |
| Anya de Mury: Muži si tě ze začátku nevšimnou. Mluví potichu, trochu uspěchaně. Slyšíš, jak jeden z nich říká: ...neví, že jsou tady. Říkali, že je máme zničit dřív,než... v tu chvíli se však zarazí a ohlédne se přímo na tebe. Chvíli vipadá, že mu je fuk, co tam děláš, ale najednou se mu po zjizveném obličeji rozlije škodolibý úsměv. A ty na svých zápěstích ucítíš stisk dvou mužů. Chytnou tě a táhnou s tebou k ostatním.Kohopak to tu máme? prská smíchy jeden z těch, co ti zezadu nepozorovaně odřízli cestu. Ta patří mezi ně! Viděl jsem ji v krčmě, hlásá muž, který se pokusil před chvílí okrást Elizabeth. |
| |
| můj pokoj Jo. Alespoň se s nikym nemusim dohadovat co se kdy bude dít. Na druhou stranu mi nikdo neřekne, kdy se řítim do průšvihu. A ona společnost dalšího inteligentního tvora taky neni k zahození. A někteří takoví tvorové bejvaj taky fajn a je s nima psina. Hele, neměl by už přijít další? Trvá mu to ještě dýl než tobě. Nemohlo se tam dole něco stát? |
| |
| Pokoj Semian No nevím co se tam teď děje. Ale můžu ti říct, co se tam dělo předtím, když jsem tam byl. Nadechnu se a dám se do povídání. O Anye jsem ti říkal, nevím proč sledovala ty muže. Pak dole se trošku požďuchovali jiní muži kvůli zlaťáčkům, který vzali Elizabeth. Všiml si toho ale další můž, pak si něco vyříkali mezi sebou. Ti dva cizinci. Toho (Krůgl), co zlato Elizabeth vrátil, jsem chtěl pozvat ke stolu, ale odmítl a šel si sednout zpět ke svému stolu. Pak jsem jen řekl Elizabeth že už jdu nahoru za tebou. Jo, takhle to bylo. Jak jsi mi popisovala ten živý sen, viděla jsi s náma ještě někoho? Nějakou další osobu? Mám se tam dolů mrknout co se tam děje? |
| |
| Ulička Sakra. Tohohle jsem se obávala. Poznali mě. Zkousnu ret, snažim se nějakým způsobem vykroutit ze sevření. Moc mi to však nejde, oni jsou silnější a po chvíli tedy ochabnu. Budu si muset počkat na chvíli, kdy mi nebudou věnovat pozornost. "Co po mě chcete?" zeptám se vyděšeným hlasem, ale zachovávám klid. Jenom klid mě dokáže z takových situacích dostat. "Já vás nesledovala, jenom mi někdo...někdo mi řekl, at' jdu sem, že na mě bude čekat...Prosím, neubližujte mi..." Možná mi uvěří. A možná taky ne. Kdo ví? Nezbývá mi nic jiného než doufat. Když čekám na jejich odpověd', přemýšlím o tom co jsem slyšela. Zřejmě mluvili o nás, protože ten jeden řekl, že patřím mezi ně...a chtějí nás zabít. "A ke komu mam patřit?" zeptám se zmateně. Léta praxe mě naučila co kdy dělat, na koho si hrát. Jednou to ale nevyjde. Možná dnes. Jednou zemřu. Možná dnes... |
| |
| Hostinec Trochu mě děsí, když Zandor říká tato slova. Nepřijde mi moc příjemný, ale snaží se. Chtěla bych se ho zbavit, ale zároveň je mi příjemné, že se se mnou dal do řeči. Nevěřím mu. Já jsem také nedávno dorazila a vůbec to tu neznám, tak vám asi moc nepomohu. pokrčím rameny a pokrqačuji. Mám takový pocit, že se mýlíte. pousměju se trochu, když vidím jak je nervózní, ale nevím z čeho. Můžu mu opravdu věřit nebo ne? Třeba se mě snaží jen ošálit. Jenže je také možnost, že se se mnou dal do řeči z pouhé zvědavosti nebo z jiných niják špatných důvodů. Stejně ale nechápu proč já. usměji se ještě víc. |
| |
| Hostinec Asi jsem to zvoral, nikdy mi to s něžnějším pohlavím nešlo. Musí si o mě myslet, že jsem nějaký úchyl nebo co. Vážně ? Já jsem tu ubytovaný od včerejška, mám tu nějakou práci.... No vlastně ani nevím o co jde, ale nohy mě samy dovedly až sem. Hledám nějakého starého muže... Ale když nejste zdejší... Trochu se zarazím, když si uvědomím, že plácám něco co ji vůbec nemůže zaujmout - jen vypadám ještě jako větší vůl. Vyschlo mi v hrdle, tak se trochu napiji vína. Podívám se na její skleničku a pak na ni. Trochu se začervenám, protože si uvědomím že jí hned nabídnout víno nebylo moudré. Můžu Vás na něco pozvat ? Nenapadlo mne, že nemáte ráda víno... Moje chyba. Na tváři se mi objeví úsměv: "Proč Vy ? Vidíte tady někoho příjemnějšího ?" Tohle mne skoro rozesmálo, vždyť je to nejhezčí ženská co tu sedí. Krásné vlasy a ten korzet zvýrazňující její vnady... Jenže to jsou věci, které žena asi nepochopí. |
| |
| Můj pooj hádali se o zlato a pok si to vyříkali mezi sebou......to mi nesedí.... ten sen... Neříkala jsem, že by se mi zjevilo něco víc, než ten, kterému říkám z nouze o jméno, Dědula. A to, co se dole děje..... myslím, že by se tam někdo měl podívat, trvá jim to dlouho. Podezřele dlouho. Na druhou stranu, když půjde někdo z nás dolu,a je jedno, kdo to budemůže přilákat pozornost, ale na tom by nezáleželo, kdyby naši opozdilci lítali v průšvihu, ale my už vlastně v průšvihu lítáme, takže co na tom... přemýšlím nahlas Asi bude lepší, když se tam někdo z nás opatrně půjde podívat. |
| |
| Hostinec Že bychom měli něco společného? zeptám se sama sebe. Proč hledáte starého muže a proč jak víte, že je zrovna tady? A ještě nšco... jakto že nevíte o co jde? pak se zarazím. Moc se vyptávám... Promiňte, že se tolik vyptávám. Potřebuji se jen s něčím ujistit. Vyhrknu rychle ze sebe. Pozvat? V pořádku... No když myslíte... Když chce, tak ať. Nebudu aspoň muset nic platit. To nevím, nedívala jsem se kolem. Ale vím, že tu jsem jediná žena. Usměji se. |
| |
| Hostinec A už si zase připadám jako ryba na souši. Plácnu hroznou volovinu a ona se toho chytí... Asi ty ženy nikdy nepochopím, ale i tak to stojí za to... Vypadám trochu nejistě, možná až zaraženě, nečekal jsem, že by ji tohle téma zaujalo. No ale proč ne, alespoň začala mluvit. Jak jsem řekl, mám se u něj... na chvíli se odmlčím jako bych přemýšlel jak pokračovat ...hlásit, má pro mne nějakou práci. Je někde odsud ze Sairtengu. Rozhodně jí nebudu říkat něco o snu, to by mě měla za totálního blázna. Myslím, že už i tak si o mě nemyslí asi nic moc dobrýho. Pohled mi sjede na obsah jejího korzetu. S jistou dávkou vynaloženého úsilí a po určité době se mi ho podaří odtrhnout, podívám se jí do očí a usměji se. Co si tedy dáte... slečno ? Řeknu to s pauzou na znamení, že ještě neznám její jméno. Není to tím, že jste tu jediná žena, vyzařuje z vás zvláštní síla - charisma. Usrknu trochu vína a snažím se udržet pohled na přípustných místech... |
| |
| Hostinec Zdá se mi to nebo je to opravdu tak jak si myslím? pousměju se nad touto otázkou. A jak víte, že se máte u něho hlásit? Jak vám to mohl sdělit, když jste od sebe byli desítky, možná stovky kilometrů daleko? Neříkejte, že vám to řekl jeho posel. To by vám rovnou kmohl říci o co jde. A vůbec... proč se k té práci tak hlásíte, když ani envíte, co to je? mám další a další otázky. Začíná mě to docela bavit a hlavně... chci z něho vytáhnout pravdu. Nebo spíš to, že právě toto máme společné. Říkejte mi Elizabeth. vzpomenu si, že jsem se mu nepředstavila. Vlastně... dřív jsem to ani v úmyslu neměla. Víte co? Dám si třeba medovinu. No a co? Vážně? A jak jste na to přišel? ušklíbnu se na Zandore. |
| |
| Hostinec Jestli jsem se před chvílí cítil jako ryba na souši, tak teď si připadám jako velryba uprostřed pouště. Velryba nad kterou krouží drak a místo ohně chrlí otázky. Mlčky odolávám náporu dotazů. Tahle dáma by mohla pracovat ve zpovědnici. Ale to by asi nenosila korzet, i když člověk nikdy neví... Prostě to vím. Řekl mi to osobně před pár dny. Vlastně si toho ani moc nepamatuji, jen vím že je to důležité. Nepamatuji si kde tu sídlí, tak jsem hledal pomoc. Doufám, že se nebude ptát na nic podrobnějšího... Kdybych se prokecl o té vidině, tak by mě poslala někam. V dnešní době má každý problémů dost, ne se ještě vybavovat s bláznama. Těší mne, Elizabeth. Věnuji jí úsměv. Mávnu na hostinského a poručím medovinu. Přejedu ji uznalým pohledem a rozesměji se. Vážně, mužské oko to dokáže spolehlivě rozeznat. Nebo Vám ještě nikdo nikdy neřekl že jste krásná ? A odkud cestujete Vy ? Jestli se můžu zeptat ? Doufám, že se mi podaří prohodit pozice. Abych taky něco zjistil... |
| |
| Hostinec To vám jen osobně přišel říci, že ho máte přijít navštívit, protože pro vás má úkol? Nepřijde vám to trochu nesmyslné, když je to stařík a pochybuji o tom,ž e by se stařík trmácel tak daleko jen proto, aby někomu přišel říci, že na něho čeká. Stejně tak si myslím, že kdyby už se pro něco takového nějaký stařík blázen rozhodl, tak by vám zadání úkolu zadal tam, kde vás našel. V mém hlase je slyšet výsměch. Ach tak... Na jeho otázku raději neodpovím... připoměl mi mou minulost. Ale dost s tím, nemůžu myslet na něco, co už stejně nemohu změnit. Pryč s tím! Zeptat se mě můžete, ale já vám nemusím odpovědět. pousměji se. To si vážně myslí, že řeknu, odkud jsem? zasměju se v duchu. |
| |
| Hostinec Sakra proč ji tak zajímá moje práce ? A proč se proboha tak stáhla když jsem ocenil její hodnoty ? Obvykle jsou ženy rády, když jim muž věnuje komplimet - a tady je zatraceně oprávněnej! Je to moje chyba, neměl jsem jí napovídat takový nesmysly, to je tak když člověk lže... Nasadím podobně nepříjemný tón jaký zvolila ona a odhodlám se k odpovědi. Ne nepřišel mi to říci osobně. Ano, přijde mi to nesmyslné.... přijde mi to nesmyslné protože to nesmysl je! Chcete slyšet pravdu ? ...Ten stařík se mi zjevil ve snu, v hodně živém snu, tak živém že mu nešlo odolat svobodnou vůlí. Tohle Vám nepřijde nesmyslné? Trochu zmírním tón a čekám až se mi tajemná dáma vysměje podruhé a odejde.... No super Zandrosi, tak takhle si to už hooodně dlouho nepodělal... |
| |
| Hostinec Bezva, mám co jsem chtěla. Teď mu mohu začít věřit, i když... musím se držet pořád od něho dál. pokývnu malinko hlavou na stranu Ne, nezdá se mi to nesmyslné. Hostinský přinese medovinu a já kousek upiju od ní. Zajímalo by mě, jak zareaguje na tuto větu. Jistě ho to překvapí, protože vím, že počítal s tím, že se mu vysměju. Jenže osud je osud... |
| |
| Pokoj Semian Dobře, mrknu co se dole děje, za chvilku jsem tady. Zvednu se a jdu se podívat. Zavřu za sebou dveře pokoje. Když scházím po schodech, nesnažím se nějak krčit ve stínu. Jdu si přímo po prostředku. Jako kdybych si šel objednat pivo a to nejlepší jídlo co tady mají na které bych se moc těšil. Když sejdu schody a objevím se v hostinci, rozhlédnu se kde kdo je. Toho Chlápka co odmítl pozvání (Krůgl), vidím, jak pořád sedí sám u stolu. Potom se podívám ke stolu kde jsem se seznámil se Semian, Anyou a myslím ELizabeth. Hele, ona tam s někým toká. Pomyslím si když ji vidím jak si u pití povídá s nějakým mužem. Toho jsem tu myslím taky zahlídl nebo ne? Namířím si to přímo k nim. Bez zeptání si přisednu. Začnu mluvit polotichým hlasem směrem k Elizabeth. Klidně si povídejte, ale až později. Semian už čeká. Je nějaká netrpělivá. Otočím se směrem k muži který sedí u stolu. Omlouvám se že jsem sem tak vpadl. Jsem Rudovous. Natáhnu směrem k Zandrosovi ruku k pozdravu. |
| |
| Hostinec Vstávej! Vzbuď se! Už je ráno!!! Zahýbu krkem a promnu si jemně oči. Tohle musí být sen nebo ne ? Možná ti do pití namíchali drogy nebo jed a ležíš v bezvědomí... Nebo je to skutečné ? Rozhlédnu se kolem, všechno se zdá v pořádku. Sedím v krčmě, naproti sedí blondýnka v korzetu. Hostinský zrovna nese medovinu... Cítím se jako bych stál v rozlehlé podzemní jeskyni, protože právě takový zvuk slyším v hlavě... ..."Nnneee, neezddááá sssse mmi tooo nesssmysslnéééé"... potom slyším šum, zvláštní pocit a pak opět slyším normálně. Ne? Vám se to nezdá nesmyslné? Promluvím k ní hlasem, z kterého je slyšet velká dávka překvapení. Sleduji její smyslné rty, v očekávání jak olízne medovinu.... a taky na odpověď. Potom se najednou u našeho stolu objeví chlapík - ten co tu seděl předtím. Co ten tady chce? A kdo to sakra je? Kdyby spolu něco měli, tak by jí asi nešeptal, ale řešilo by se to nejspíš jinak. Naštěstí pro mě i pro něj... hlavně pro něj. Asi má nějakou ženu už nahoře, jen nechápu proč je netrpělivá... Ale já už nechápu skoro nic. Stisknu jeho ruku. Zandros. Netěší mě, řeknu si v duchu. |
| |
| Hostinec Zandrosovi neodpovím, protože mezitím přijde Rudovousa řekne mi polohlasem, že je Semian nedočkavá, ať jdu nahoru. Myslím, že máme někoho dalšího, kterém se zdál sen. podívám se na zandrose, ale mluvím k Rudovousovi. Musím se usmát, když vidím, jak je Zandros překvapený. Myslím, že může jít s námi. pokývnu trochu hlavou. |
| |
| Hostinec Jo? Kouknu na Elizabeth když poví o Zandrosovi že měl taky ten divný sen. Víc hlav víc ví. Pronesu s úsměvem na tváři. Tak koukejte vstávat a půjdeme. Na povídání budete mít času ještě dost. Začnu se zvedat od stolu. Pokoj Semian víš kde je, tak já běžím. A prosím, nenechte ji dlouho čekat. Je nějaká nesvá. Pronesu k Elizabeth. Ještě se letmo rozhlídnu po hospodě a jdu směrem ke schodišti. K pokoji Semian. Když dojdu ke dveřím, zaklepu a čekám kdy se Semian objeví. Doufám že ti dva budou rychlí. |
| |
| Hostinec Dobrá... přikývnu na Rudovouse a pomalu se zvedám ze židle. Pojďte se mnou. Musíme nahoru, je nás víc, komu se zdál sen. promluvím tišeji směrem k Zandrosovi. Ale musíme si dávat větší pozor. pousměji se. Ani na něho nečekám a zamířím rovnou nahoru do Semianina pokoje. |
| |
| Hostinec Dělají si ze mě blázny? Je jich víc? Už bych se měl z tohohle bláznivýho snu probudit! Alkohol pochybné kvality udělal své, jsem trochu opilý, ale není to nic co bych nezvládnul. Podivný chlapík, Rudý vous, tedy Rudovous zamířil nahoru po schodišti. Kousek za ním i nedobytná pevnost v korzetu. Je ještě krásnější než předtím, alespoň mi to tak přijde. Na tuhle nemáš chlapče, tuhle zkrotit to je opravdu nadlidský úkol. To nezvládneš! Neříkej mi co nezvládnu! Okřiknu hlas v mé hlavě a vykročím po schodech nahoru. |
| |
| Krůgl: Pořád pozoruješ ty divné lidi u stolu. Blondýnka se nakonec dala s příchozím mužem do řeči a i když byla dost odtažitá, neodehnala ho. Mluví spolu a ty si všimneš, že s nimi již není ta druhá žena. Po chvíli znovu přijde ten muž s rudým vousem. Tiše k nim promlouvá a je zjevně něčím překvapen, když mu dívka něco řekne. Co však říkala, neslyšíš, protože je okolo až moc velký hluk. Skupina se znenadání zvedne ze židlí a odejdou sněrem nahoru do pokojů. |
| |
| Anya de Mury: Žádné připitomnělé otrázky! okřikne tě ten s jizvenou tváří, nikdo vás nemůže tak daleko od hlavní cesty zaslechnout. Co s ní, pane? sykne ten za jeho zády. Zjizvený si tě prohlíží s podlým zájmem. Nebudeme ji hned zabíjet. Může se ještě hodit. K tomu by ji možná rádi viděli... Dostaneme ji tedy k nim co nejdřív, zajisté budou potěšeni, jak pokračujeme. zachechtá se. Svažte ji a dejte jí roubík. zavelí mužům. Hodte ji támhle do tý budovy a vy dva ukáže na muže za tebouji budete hlídat jako oko v hlavě. Prozatím se jí nesmí nic stát... samozřejmě až na běžný věci jako lámání kostí, to vám u mě jetšě projde... zazubí se, a potom co tě sváží, odejde znovu pryč uličkou. |
| |
| můj pokoj Měla bych se vzpamatovat, řeknu si, když rudovous odejde Todhle neni v pořádku, ten sen, to že se Anya vydala na vlastní pěst za těma cvokama a ještě se nevrátila ...... a vůbec, proč mi to sem tak táhlo?! Co tady všichni vlastně děláme? pořádně se zhluboka nadechnu a pomalu vydechnu. Teď neni dobrá chvíle na paniku.....A která je na paniku dobrá?... Když si v bezpečí, trdlo. A tady je každopádně bezpečněji než dole. Ozve se zaklepání na dveře. Vytasím dýku (jen pro jistotu) a kouknu, kdo to je. Rudovous. Netrvalo mu to zas tak dlouho. Pustim ho dovnitř ale dýku neschovám. Kde máš ostatní? zeptám se ho, ale ne tak, aby z mého hlasu mohl usoudit, že mu s tou dýkou chci něco udělat. Na rvačky, navíc s přítelem, teď fakt nemám náladu, |
| |
| Pokoj Semian Jakmile Semian otevře, první co si všimnu, je její dýka. Vyvalím oči. Tak teď jsem si myslel že to máš na mě. Trošku se pousměju když jsem si všiml, že jakmile mě Semian poznala, dýkou mě nechce ohrozit. Snad, to nebylo na mě úmyslně. Ostatní už jsou na cestě, myslím. Elizabeth už se zvedala ze židle. Nechtěl jsem na ně čekat aby jsme nešli nahoru ve třech. Byla tam ještě s jedním mužem. Zandros se jmenuje. Elizabeth říkala že měl taky ten sen. Jak říkám, měli by být hned tady. |
| |
| Hospoda Koukám, že tady se bude dít něco zajímavého. Rychle vipiju své pití a vstanu od svého stolu a pomalinku se vydám za nima.Všimnu si, že zalezli do nějakého pokoje. Co tam asi dělaj?Docela by mě to moc zajímalo. Potichýma krokama se vydám ke dveřím od jejich pokoje a přitisknu se na dveře abych uslišel očem si povídají. |
| |
| Ulička Tak a jsem ve výborném maléru. Z toho se jen tak nedostanu...Jedinou útěchou pro mne může být to, že mě zatím nesmí zabít. Můžu se tedy něco dozvdědět, i když mi to nebude platné. Ale chci umřít s tím, že jsem se dozvěděla, co se to vlastně děje. Musím to vědět. Nechám se svázat, přemýšlím, ruce při svazování natahuju co nejdál od sebe abych měla větší šanci. Kdo by mě rád viděl? Ke komu mě mají dostat? kladu si v duchu otázky na které zatím nemám odpověd'. Přesto tuším, že ta odpověd' nebude dobrá... Ještě než mi dají roubík snažím se něco říct. "Prosím, neubližujte mi. Prosím, udělám všechno co budete chtít, jen mi neubližujte..." To jestli mi ublíží mi je úplně ukradený, jsem s tím smířená. Jenom chci abych se v jejich očích ukázala jako blbá holka. To by mi mohlo později pomoci, ale svoji roli si musím udržet. "Já chci jenom najít svého bratra. Já nevím co se děje...prosím, neubližujte mi..." Poloviční pravda, navíc řečená se slzama v očích. To by mohlo zabrat. |
| |
| Hostinec Pomalu jdeme nahoru bez jediného slova. Já jdu první. Nahoře nejprve zaklepu na dveře od Semianina pokoje a počkám, až se ozve, jestli mohu vejít dál. Když mám svoleno, vezmu za kliku a otevřu dveře. Rozhlédnu se po pokoji a vidím nějaký ošuntělý nábytek a dvě postavy: Rudovouse a vcelku nízkou elfku Semian. Zandrosovi se také zdál sen s tím staříkem. promluvím s úsměvem směrem k Semian, když Zandros vejde do dveří. A kam vlastně zmizela Anya? zeptám se po chvíli. |
| |
| Anya de Mury:"Drž k sakru klapačku!" vrazí ti facku jeden z mužů. Na tváři budeš mít obtisk jeho ruky, který tě bude nesnesitelně pálit. "Taková čů*a nám tady nemá co mluvit do řemesla, a to i když se jedná ´o chudáčka bratříčka!´ " zařehtá se a hrubě tě vezme za zápěstí. "Hele utáhni jí to pořádně, ať nám nepláchne, holubička!" sykne na druhého muže. Ten tak beze slova udělá a oba tě šoupnou do jednoho prázdného domu, do titěrné komůrky, kde se ztěží dá vůbec dýchat a zamknou tě. Slyšíš, že neodcházejí, doopravdy tě hlídají, aniž by na chvíli oka zamhouřili. Jakoby je mohl stihnout krutý trest, kdyby se o to byť jen pokusili.. |
| |
| Zhluboka se nadechnu, rozhlédnu se kolem sebe. Potřebuji si spočítat kolik vzduchu tady mam k dispozici. Moc teda ne, takže doufám, že tu je nějaká dírečka do které vzduch proudí. Opravdu se nechci udusit. Kdybych mohla, dotkla bych se své pálící tváře, ale jelikož mam ruce svázané za zády, takový pohyb je nereálný. Snažím se dostat z pout, možná kdyby se mi podařilo vytáhnout dýku z boty... Ohnu se, zahýbám botou. Podaří se mi jí sundat a dokonce i vypadne dýka. Ted' se musim otočit a vzit ji rukama tak abych nevydala nějaký zvuk nebo na sebe jinak neupozornila. Podaří se mi vzít dýku do svázaných rukou za zády a dokonce nasměruji čepel tak aby řezala provazy. Tohle je zdlouhavá práce vyžadující klid. Je téměř jisté, že se pořežu, ale to je to nejmenší co mě ted' trápí. Musim utéct... |
| |
| Anya de Mury: Podaří se ti přeřezat pouta a ani se moc nepořežeš. Hluku naděláš minimum a muži za dveřmi si toho nepovšimnou. Přesto se ti na tom něco nezdá. Tvůj útěk by byl až moc jednoduchý. Stěny okolo tebe jsou z celkem tenkého a ztrouchnivělého dřeva, v místnosti se však dokážeš ztěží pohnout. Náhle se za dvěřmi začne ozývat hluk. |
| |
| Zamračim se, rychle sebou přestanu chrout a ruce dám znovu za záda jakoby byly spoutané. Co když mě uslyšeli a ted' si chtějí zkontrolovat zda jsem něco neprovedla? Musím být připravená. Když se chvíli nic neděje ruce zase uvolnim a zakroutím zápěstím abych do nich znovu dostala život. Ted' si musím rozmyslet co budu dělat dál. Možná bych měla počkat až vejdou znovu ke mě a pak je přepadnout. Využít momentu překvapení. Ale kdo ví, třeba jich tu příště bude víc... Napnu uši, poslouchám co se děje venku. |
| |
| Anya de Mury: "Chtějí ji k sobě," slyšíš, jak někdo šeptem říká. "Okamžitě bez prodlení ji máme doprovodit do lesa, musíme si však dát bacha, aby důsledkem našeho chování, jak pán řekl, nekrvácela. Nemají to totiž rádi," kňoural potichu dál. "Tak kde je?!" sykl. "Támhle v tý komoře," zabručí jiný. Slyšíš, jak směrem k tobě někdo přichází a odemkne dveře. Je mohutný a dost svalnatý, přesto za ním uvidíš stát nejméně pět dalších mužů. |
| |
| Anya de Mury: Muž tě popadne za rameno a okamžitě pozná, že nemáš svázané ruce. "To jste ji nedokázali ani pořádně svázat?" zahřmí a pokyne svým druhům, ať tě znovu svážou. Tentokrát ti pro změnu nechali ruce před sebou. Uvědomíš si, že dýka zůstala v komoře, to už tě ale táhnou ven ze dveří. Tam ti dají roubík a vedou tě tichými, neobydlenými uličkami. Dojdete až k zadní bráně, není nijak zvlášť velká a spolu s dalšími sedmi muži vyklouznete ven. Ten nejsilnější z nich tě při tom hrubě drží za ruku a jeho stisk je čím dál tím pevnější. Jdete poměrně dlouho, až se zastavíte uprostřed takové mítiny. Muži vytvoří půlkruh a nechají tě v něm mezi sebou. Celý les je celkově podivně tichý. Je tmavý a tajemný... Nikdo z mužů nevydal ani hlásku, vypadali jakoby na něco čekali. Znenadání se odkudsi opravdu někdo objevil. A nebyl sám. Kolem půlkruhu se vytvořil kruh deseti bytostí, oděnných v černých hábitech. "Přivedli jsme ji přesně, jak jste chtěli," poklonil se zhluboka muž, který tě vytáhl ze skříně. "Ano, udělali jste dobře." promluvil jejich vůdce. Byl vysoký, šlachovitý a tak podivně bledý. Ale to byli ostatně všichni. Muži okolo tebe se rozestoupili. "Možná... by jste raději měli jít," protáhne s úsměvem muž v černém. "Ano, pane," přitakal uspěchaně muž vedle tebe a se svými lidmi se rychlostí šípu odporoučel. |
| |
| soukromá zpráva od Anya de Mury pro Tak...a jak to tak vypadá, jsem v pořádném průšvihu. Ted' už nezdrhnu, jedině snad kdybych byla sebevrah. Ale jak to tak vypadá, oni mě chtějí živou. Proč? A co to je vůbec za lidi? Málokdy se mi stane, že něco nechápu, v něčem se ztrácim a nejsem o krok napřed. Ted' taková situace nastala. Jsem naprosto bezradná. Sama. Bez informací. Nebylo by lepší zemřít? Hned jak mí...únosci odejdou, začnu se soustředit na to, jak by se mi mohlo podařit utéci. Ale...stejně asi na nic nepřijdu. Tak co zkusit vyjednávat? "Všechny vás srdečně zdravim a jsem velice št'astná, že jsem vás potkala..." Proč se uchyluji v rizikových situacích k ironii? "Přesto bych ráda věděla, kdo jste, co tu proboha děláte a co chcete od mě." Jo, to by prozatím mohlo stačit. Alespoň základní informace abych se cítila jistěji. |
| |
| soukromá zpráva od PJ CHRYSOCYON pro "Také tě rádi poznáváme," pokynul ti muž, ale v jeho hlase narozdíl od toho tvého, nebyla ani špetka ironie. Myslel to smrtelně vážně. "Pokud jde o to, kdo jsme a odkud pocházíme, tak to prozatí není ani zas tak důležité. I když... odmlčel se, "Ta první věc by tě měla zajímat co nejvíc" zasmál se a tím odhalil své bělostné zuby. Povšimneš si, že špičáky má nepřirozeně dlouhé. "Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se tiše, ale tentokrát velmi tvrdým hlasem. Dával tím na důraz, že pro tebe bude lepší, když popravdě odpovíš. |
| |
| soukromá zpráva od Anya de Mury pro "Mé jméno je Anya, ale muž by se měl vždy předstvovat jako první..." zašklebím se nepříjemně. Tohle mě začíná hodně štvát. to kdo jsou by mě mělo zajímat nejvíc...děkuji za vaši nápovědu, řekla mi toho opravdu moc... "Co ode mě chcete?" vyštěknu. Jo, tak to by mě taky dost zajímalo. Nesnáším být v nevědomosti. |
| |
| soukromá zpráva od PJ CHRYSOCYON pro zazubí se muž. Tu se najednou jeden z mužů, tvořících kruh od ostatních odtrhne, nevidíš jej, ale slyšíš, jak jde za tvými zády. Jejich vůdce přimhouří oči zlobou, protože mu nijak nepokynul, aby se hnul z místa. Pokloní se mu na náznak své omluvy, promluví však k tobě. "Sophia Anya Stella de Muralion?" otázá se muž. Otočíš se k němu a vidíš něco, co bys nikdy v životě nečekala. Tím mladým mužem byl tvůj bratr. |
| |
| Můj pokoj Moc se mi nelíbilo, jak se Rudovous tvářil, když jsem mu otevřela s kudličkou v ruce, ale zatím nenám důvod ji schovávat...pro mou jistotu, pro naše bezpečí.... omluvně se na něj ušklíbnu, nechci aby si myslel, že mu du po krku. Tak, a už jsou tady všici.... v jednom mrňavym pokojíčku, ze kterýho se bude v tomhle počtu moc nepohodlně utíkat. Krása!.... Ahoj, řeknu směrem k Zandrosovi, mě říkají Semian, taky se mi zdálo o dědul... zdál se mi ten sen. opravim se a opatrně si ho prohlížím. Člověk, vyšší než já...a kdo neni.... Nemám ponětí, co se stalo s Anyou, Rodovous říkal, že ji někdo okradl... Já ji pak oknem viděla, jak se plíží za ňákou okápěnou bandou.... z ní byl asi ten tloděj, nevim. Rudovous říkal, že.... Co že to říkal? Co že si to dál říkal? |
| |
| Pokoj Semian Následuji Elizabeth nahoru k nějakému pokoji, nedaleko od toho mého. Vevnitř je Rudovous a malá elfka. "Ahoj," odpovím jí. "Zandros, těší mne." Usměji se na ni, protože si mě nějak nejistě prohlíží. Potom jako by mě osvítili všichni bohové a svatí současně promluvím. "Vám všem se to taky zdálo ?" |
| |
| Pokoj Semian Co jsem říkal? Tázavě se podívám na Semian. Jo co se dělo předtím dole myslíš? Ještě chviličku čekám jestli mi to Semian odkýve. Promiň, přemýšlel jsem o něčem. No dole okradli tady Elizabeth. Ale všiml si toho nějakej chlap (Krůgl). Ten ji peníze vrátil potom co si něci vyříkal s tím zlodějem. Chtěl jsem ho pozvat ke stolu a koupit pití, ale odmítl. Pokrčím u toho rameny. Ten zloděj s nějakejma dalšíma šel pryč. Anya se za nima vydala a řekla že pokud se do zítřka nevrátí, nevrátí se vůbec? Myslím že říkala do zítřka. Podrbu se na hlavě. Tohle jsi chtěla slyšet? Potom se otočím k Zandrosovi, který položil otázku nám všem. Ano, něco se zdálo asi každýmu z nás. Kvůli tomu jsme tady, myslím. Ale za sebe můžu říct, že nevím co to mělo přesně znamenat. Někdo z vás to ví? |
| |
| Můj pokoj Nemám sebemenší ponětí, co to má znamenat. Vím jenom, že nás sem zavolali stejným způsobem, a podle mého docela nepěkným způsobem.... Nemyslím si, že to byl sen, spíš... jako by mi někdo vlez do hlavy a pouštěl mi tam obrázky.... |
| |
| jak tak poslouchám za dveřmi co si povídajíohlédnu se kolem sebe abych se ujistil, že mě nikdo nesleduje.Pak se nahnu ke klíčoví dírce a podívám se dovnitř jestli něco neuvidim. |
| |
| soukromá zpráva od Anya de Mury pro Jsem překvapena. Jsem potěšena. Jsem ale i vyděšena. Co tady dělá? Proč? Co? Kde celou tu dobu byl, co dělal a...proč je tady s nima? Vůbec nic nechápu, ale snažím se udržet si chladnou tvář. Jde mi to, ale stojí to velké úsilí. Když vidím jeho tvář, tvář kterou jsem tolik postrádala, mám chut' ho obejmout a rozplakat se. Tolik jsem chtěla ho mít zpět. A ted' tu je a ty žádné emoce či pocity nedáváš najevo... Nakonec se vzpamatuji, pohlédnu do jeho očí. "Samuel Alexandr Steoew de Muralion" pronesu stejným tónem jako on mé jméno. Akorát se neptám. |
| |
| Pokoj Semian Ten sen byl zvláštní... Máš pravdu Semian. Na chvíli se zamyslím..., pak opatrně a pomale řeknu... Myslím, že vím kdo by to mohl udělat... Nám všem v hlavě promítnout to, co jsme viděli... Určitě je tady ve městě někdo mocný. Někdo, kdo ovládá magii. Rozhlídnu se po lidech v pokoji, které znám ne moc dlouho... Jestli se na mě někdo nedívá jak na blázna... Po někom takovým by jsme se měli porozhlídnout. |
| |
| můj pokoj A jak si, chlapče, myslíš, že se po Dědulkovi poohlídneme?! On si snad myslí, že na každym rohu visí cedulka s námisem: Kdo hledá záhadného čaromocného starce, ať se dostaví v tu a tu hodinu na trh ke stánku s ovocem?! Nebo :K domu čaromocného starce je to xy mertů přímo za nosem?! Semi, klid, zhluboka se nadechni, vydechni, napočítej do šesti, vidíš že to jde..... Tak, to by šlo. Rudovousi, já tu jsem už dýl, ale na žádnou stopu po čaromocném starci (Srařec! Pf! Mě tak někdo říkat, urazím se, i když Dědulka neni o moc lepší...) jsem nenarazila. Je sice pravda, že jsem to tu moc neprošmejdila,.... ale myslím, že kdyby nám chtěl dát vědět, že tady je a kde je, dalby to najevo. Třeba tím úúúžasným rádobysnem, to mu jde. Neřádovi jednomu. Nepřestávám si nervózně pohrávat s dýkou, cítím se nejistě, jako by nás někdo sledoval. Snad je to jen hloupý nicneříkající a neopodstatnělý pocit, ale co když ne.... Nechcete si sednout? nadhodim po chvíli ticha jen tak mimochodem. |
| |
| Pokoj Semian No tím že tady budeme vysedávat ho nenajdeme určitě. Řeknu s ne moc velkým nadšením. Tak můžeme čekat jestli si nás najde nebo pro to něco uděláme. Můžeme mu přece pomalu jít naproti. Teď jsi sama říkala že jsi toho moc neprošmejdila. I když jsi tady dýl. A vůbec, proč jsi tak nervózní? Už jsem si toho všiml dřív. Někdo nás snad sleduje? Koukám na Semian a jsem zvědavej co mi na tohle odpoví. |
| |
| Můj pkoj Už jsem ti to říkala. Nelíbí se mi to tu a nejsem zvyklá na stěny. Nevidím přez ně. Mám pocit, že mi někdo jde po krku, ale to ti fakt říkat nebudu.... zatím....... Bohové! Dědulka! Vždyť... Ne, to ne... jak sem na to mohla zapomenout?! Takhle vyjevený výraz jsem na tváři neměla už hodně dlouho. Já... já... jsem husa. A jaká! Já, já jsem už tady byla.... už je to dýl. Hodně dýl.... Tenkrát jsem odněkať utíkala, to neni podstatné, ale znám našeho mága. Promiň Rudovousi.... Víte, ono to je fakt už dýl .... No prostě tady dělá správce. Jak jsem na to mohla zapomenout?! jsem červená až za ušima. Něco takového se mi už dlouho nepovedlo. Týden si tu běhám po městě, ve kterém jsem už byla a nedojde mi to. Nejsem na sklerotický výlevy ještě moc malá? Todle by se mi stávat nemělo! Kort v týdle době..... to ale neni důvod, proč jsem nervózní. uvědomím si. Pocit, že nás někdo sleduje nejdřív ustoupil zděšení, ale teď se vrátil s o to větší silou. Ještě jsem si nesedla, přejdu ke dveřím a otevřu je dokořán. |
| |
| Pokoj Semian Tak takovouhle odpověď jsem teda nečekal. Pozvednu jen obočí když mi tohle všechno Semian řekne. Proč říká že je husa? Semian bude pěkně zajímavej člověk. Hlavou se mi honé různý myšlenky a půlku věcí který jsem teď slyšel stejně nechápu. Po chvilce přemýšlení ze sebe dostanu: No když ho znáš, aspoň ho najdeme rychleji. Nooo... a co se týká těch stěn. Já přes ně taky nevidím. Pokrčím výmluvně rameny. Najednou Semian přejde ke dveřím, které otevře. V nich zahlédnu toho chlapíka co odmítl pozvání ke stolu. To je on. Ukážu na něj prstem. Ten co odmítl pozvání ke stolu a přitom vrátil Elizabeth její peníze. |
| |
| Pokoj Semian Stojím v pokoji a nevěřícně koukám na přítomné osoby. Na podivnou až neuvěřitelnou scénu před mýma očima. Tohle jsem vážně nečekal. Nemyslel jsem si, že nás bude tolik. Jsem zmatený, nechápu proč jsou všichni tak nervózní. Vždyť o nic nejde. Elfka ho dokonce zná, tak o co jde? Vidím tady Rudovous na to má stejný názor. Počkám co ostatní, vlastně jsem tu nový tak jim do toho nebudu moc mluvit. Navíc jim přišel nějaký další známý... |
| |
| soukromá zpráva od PJ CHRYSOCYON pro "Sestro!" vydechne prudce Samuel, chvíli váhá, jakoby nevěděl jak budeš reagovat na to, co udělá, ale nakonec tě stiskne v náručí. "Co zde děláš? Jak jsi se sem dostala? A jak... co otec, jak se mu daří?" promlouvá k tobě tlumeným hlasem, ale jakoby si od tebe nadále drží odstup. "Toto je tvá sestra?" pousměje se na tvého bratra muž před tebou a vycení při tom své dokonalé zuby. "Ano, toto je Anya, má sestra. Anyo, toto je můj pán Oroshima." představí vás navzájem. Muži okolo vás rozpustí na Oroshimovo znamení své obklíčení a přistoupí blíž. "Nechci aby se jí něco stalo..." začne Samuel vrčet na Oroshimu. "Taková jsou naše pravidla Same. Moc dobře to víš. Přivedli ji sem, protože patří mezi ty, co se nám pokoušejí spřetrhat plány- anebo teprve pokusí. Buď ji zničíme anebo se bude muset stát jednou z nás... žádné jiné východisko neexistuje." Samuel tě jemně vezme za paži. "Sestro... mrzí mne to, ale budeš si muset vybrat mezi těmito dvěmi hrůznými možnostmi..." podívá se ti smutně tvůj bratr do očí a ty cítíš jeho nenucenou napjatost. |
| |
| Můj pokoj A vono se to vyplatilo.... ,pomyslím si, když uvidím našeho návštěvníka. Jak dlouho asi poslouchal? Co všechno slyšel? Jestli se hneš jinak, než řeknu, bude to poslední, co ve svém životě uděláš. ,zavrčim na něj a připravím si dýku k hodu. Lepší zmrzačenej nebo mrtvej, než živej, v pořádku a s informacema pro kdovíkoho. Jestli začneš křičet, nebo se pokusíš o nějakou další hloupost, udělám z tebe mrtvolu. Nebyl bys první. Teď se hezky pomalu zvedni a pojď k nám. Myslím, že nám máš co povídat. ,pokračuji polohlasem. Je to rozumný? Vzít ho sem? Už takhle nás je tu moc... |
| |
| Leknzutím odskočím od dveří a povšimnu si ve dveřích sojící dívky.pozorně ji poslouchám a na její pokyn povstanu a vejdu dovnitř a podívám se po ostatních.Postavim se do prostřed pokoje a čekám co se bude dít.Pochvilce se rozkoukám a promluvim jako první. nevim co by jste chtěli slyšet ale podle toho co jsem slyšel o vašich snech jestli jsem to dobře zaslechla tak jsem měl taky jeen a uplně stejný jako vy. Odpovím a pak čekám na reakce ostatních. |
| |
| Pokoj Semian Když slyším co ten muž říká, objeví se mi malý úsměv na tváři. Tak je náš ještě víc. Pak se na něj podívám... A jak se vlastně jmenuješ? Proč jsi nepřijal pozvání ke stolu dole? Za to že jsi vrátil ty peníze jsis zasloužil něco k pití. Zakroutím hlavou. To fakt nechápu. Po položení otázek se otočím zpátky k Semian. Nic neříkám. Mám jen tázavý pohled. |
| |
| Podívám se na chlápka, který na mne promluví jako první.Mé oči se mu zaryjí do jeho tváře. Mé jméno je Krůgl.Nechtěl jsem přisednou protože se stranim od společnosti.jsem už od malička všedchno dělat na vlastní pěst.A nerad si hned přisedám k lidem, který neznám aniž bych věděl jestli jim mám důvěřovat tak proto. Jak mile dopovim sklopim hlavu a prohlížím si pod stínem své kapuci ostatní osoby. |
| |
| Můj pokoj Asi jsem to přehnala...Neměla jsem po něm vyjet.... Co ale čeká, když si sedne za dveře a poslouchá, měl štěstí, že sem mu neublížila. Nemuselo to pro něj dopadnout tak příjemně. Nazdárek Krůgle, na člověka dost neobvyklé jméno... já se jmenuji Semian. Ta kapuce ti fakt sluší, ale nechtěl by sis ji sundat? Nemyslím tim nic zého, fakt, ale bez ní bys vypadal důvěryhodněji. řeknu a usměju se na něj. Jestli se mi bude očima zarejvat do obličeje jako Rudovousovi, asi mu ublížim. Jo a promiň za to pšivítání.... Bylo naprosto oprávněné. |
| |
| soukromá zpráva od Anya de Mury pro Přidat se k nim nebo zemřít? Jsem strašně ráda, že jsem znovu potkala svého bratra. Dlouho, strašně dlouho jsem ho hledala, stýskalo se mi po něm. Je to moje jediná rodina. Ted' mám na výběr. Bud' ho ztratím nebo s ním budu moci být. Vypadá to jako výborná nabídka. Jenže, když se stanu jednou z nich, at' dělají co dělají, ztratím svoji svobodu. Budu muset poslouchat rozkazy toho Oroshimy. A to já nechci. To je horší než ztratit svůj vlastní život. "Je mi líto, ale vaší nabídku nemohu přijmout. Nerada jednám podle rozkazů, chci mít svoji svobodu. Radši zemřu než budu žít život bez vlastního názoru na věc..." pronesu. Byla by tu však ještě jedna možnost. Nějakým způsobem se probojovat a utéci pryč...To bych však znovu ztratila svého bratra. A to je ještě horší než ztráta svobody. To bych znovu ztratila kus mého já. |
| |
| soukromá zpráva od PJ CHRYSOCYON pro "Zajímavá volba... volíš tedy smrt?" zasměje se Oroshima. "Tvůj bratr ti zapomněl říct, že ať už zvolíš cokoli, tak i tak zemřeš-ale jen v jednom případě budeš ´žít´" "Pokud ti jde o tvůj vlastní názor sestro... tak tě mohu ujistit, že nikoho z nás Oroshima nijak nezneužívá, nebere nám naše názory, nechce aby jsme si mysleli to co on. Naše vlastní vůle je naše zbraň. To, že mu sloužíme není doživotně. Je to jen na tento čas, jen co splníme to, co nám bylo předurčeno. Potom bude všeho konec a my se můžeme rozejít kam chceme... Opravdu si to nechceš ještě rozmyslet? Nechci tě po tolika dnech strádání, co se ti stalo, znovu o tebe přijít... Sestro, prosím!" vezme tě za ruce Sam. Ostatní muži znovu zaujali své pozice v obklíčení. Nasvědčuje to tomu, že to co teď řekneš, bude rozhodující... |
| |
| Můj pokoj Znovu se na Krůgla usměju a zvědavě si ho prohlížím od hlavy k patě. Kdo ty vlastně jsi? Asi člověk.... Povolání?... žeby zloděj, když tam tak pěkně dřepěl... Při vzpomínce na Krůgla přikrčeného ve výšce klíčové dírky s absolutně překvapenym a nevěřícnym pophledem se mi na tváři objeví široký úsměv. Snad to nebude brát jako provokaci... No, když už jsme se tady všichni tak pěkně sešli, mohli bychom se jít podívat za našim Dědulk..... za Správcem. Při té příležitosti bysme třeba mohli zjistit, CO tady u všech zatracenejch zubatejch potvor děláme a proč nás sem povolali. Za to "povolali" by sis měla vrazit pohlavek. Fuj, takhle příšerný slovo!... Vlastně jedinej, kdo tady ještě chybí, pokud nás nebude ještě víc, je Anya. Neměla tam chodit sama..... Snad to přežila...... Další vadou na kráse je, krom Anyiný zjevný nepřítomnosti, že se ve městě moc nevyznám. Už to vidim, jak povedu tudhle střelenou byndu přez půl města, ve kterym jsem už pěknejch pár let nebyla. Snad se neztratim. To by mi asi nechali pěkně sežrat. |
| |
| Pokoj Semian Toho přešlapování v tomhle pokoji už je tak akorát. Někam by jsme se měli pohnout. Sice nevím proč vůbec jsem tady, ale jsem zvědavej. Když už tady jsem, mohl bych se dozvědět víc. Přemýšlím co by bylo nejlepší tak udělat když v tom Semian sama řekne že by jsme se mohli pohnout. Pak se taky zmíní ještě o Anye. Málem jsem na ni zapomněl. Ty, Semian, máš pravdu s obojím. Mohli by jsme už vyrazit na cestu. Ale co Anya? Nejraději bych pro ni zašel aby jsme byli pohromadě všichni, ale kam? Asi nemáš tušení kam by se mohla podít, že?Budeme teda ještě čekat? |
| |
| Můj pokoj On se mnou souhlasí. A nejen na oko! Páni! Kdybych tk mohla vědt, kam se Anya vydala.... Říkám to znovu, nemám sebemenší ponětí, kam se Anya vydala. Jeslt někdo z vás umí stopovat ve městě, bylo by to úžasný a měl by můj plný obdiv, tak ať se do toho pustí... Nevim..... povzdechnu si To neni fér! měli bychom na ní počkat, Bylo by to SPRÁVNÉ! ... Ale dyť sama řekla, že na ni čekat nemáme..... když se do rána nevrátí.... Ale patří k nám, je jeda z cvoků, kteří měli zen ujetej "sen"... Nevim, jestli bychomm měli čekat, řeknu pochvíli Teda, čekat bychom neměli. Určitě se dostala do nějakého nepěkného průšvihu...... MĚLI bysme jí pomoct, ale nemám sebemenší ponětí jak. Nevím, kde je, ani co se jí mohlo přihodit, že se nevrátila... povzdechnu si. Už se zase zamotávám do svých vlastních slov. Todle neni ani trošku fér! Něco ale dělat musíme, tady už neni bezpečno, alespoň pro nás ne. |
| |
| Pokoj Semian Omlouvám se. Podívám se provinile na Semian když mi odpovídá na otázku, kterou už jsem položil a teď se ptám znovu. Na otázku zda neví kde by mohla Anya být. No já stopovat neumím. Možná bych poznal nějaký stpy po dešti v blátě. A to by tam ještě musely být jen jedny. Jsem rád že se ve městě kde jsem poprvý neztratím sám. Co vy? Otočím se k ostatním. Umíte někdo stopovat? Asi by jsme se měli dát do pohybu. Měli by jsme jít někoho najít. Toho starce, po cestě by jsme snad při troše štěstí mohli Anyu potkat. Dáme se teda na cestu? Podívám se zpět na Semian. Má nějaký starosti... Ale... Pak znova zopakuju otázku. Půjdeme? Začnu se pomalu sunout ke dveřím. |
| |
| Můj pokoj Trošku se začervenám, když se mi Rudovous omluví, nejsem na omluvy zvyklá, kort vod někoho, kdo je o tolik větší... Nemusíš se omlouvat. vypadne ze mě ani nevím jak. Pak mluví dál. On stopovat ve městě neumí, nevadí. Najednozu se vydá ke dveřím. Počkej, jsem pro, ale měli bychom jí tu nějak nenápadně nechat vzkaz, že jsme odešli sami a v pořádku, popřípadě kdo je náš Dědulka. Kdyby se vrátila a nikoho tady nenašla.... Mě by to přijemný na jejím místě nebylo. Ona se sem ale nevrátí..... Co kdyby? Nemůžeme se jen tak vypařit. Jak ale nechat zprávu, aby jí rozuměla jen ona a nikdo nezasvěcený? Co když nám jde někdo opravdu po krku?... Magie? Umí z nich někdo kouzlit? Tak na todhle se já ptát vopravdu nebudu.... Srabe! Hluboký nádech, výdech a odvahu.... Z vás asi nikdo kouzlit neumí, co? Vidíš, je to venku. Taky se to dá zvládnout. Šikovná holka. |
| |
| Po divčině slovech (Semian) si sundám kapucu aby mi bylo vydět do tváře.Pak se porozhlédnu po místnosti a najdu si nějaké místo k sezení a tiše sedím a poslouchám ostatní.Jen jak zaslechnu o nějaké dívce pozvednuá hlavu. Jestli je to vaše přítelkyně tak by jsme se jí měli vydyt.je tu plno vrahounu a zlodějů tady by nikdo neměl chodit osamotě pokut neumí vycházet s takovídlema lidma.pousměju se. A dál poslouchá jejich rozhovory |
| |
| Pokoj Semian Pozorně vyslechnu co Krůgl říká. No jo. Ale kde začít hledat? Když vidím jak se Krůgl pousměje, bleskne mi hlavou... Ty s takovýma lidma umíš vycházet? Kde by jsi začal hledat. Povídej. Otočím se zpět k Semian. Necháme teda vzkaz nebo se ji vydáme hledat. Co myslíš. Jakmile řekne Semian slovo kouzlit, přeběhne mi mráz po zádech... Kouzlit... Zarazím se. Co vy dva? Promluvím směrem k Elizabeth a Zandrosovi.Taky do toho máte co povídat. Je lepší nejdřív najít Anyu nebo toho dědulu. Ale už k tomu někdo něco sakra řekněte. Při mém vystupování už se neusmívám, začínám být trošku protivný, nervózní... Někdo to rozhodněte, nebudu tady stát a čekat co se stane. |
| |
| Po Rudovousovích slovech se pousměju.A podívám se na něho. No tak jak se to řekne ale jo umim s nima vycházet.tidle lidi se většinou hledaj v temných uličkách nebo vzátokách a nebo na nějakých odlehlích místech.Nevim jak to tu je moc tu to město neznám takže ti z nemůžu říct kde se nacházej.by jsme se mohli kouknout a nebo se v mísiit do davu takovího zlodějíčka lehce poznáš teda aspoń já. Ušklíbnu se a vyndám si dýku a začnu si jí nípat nechty. |
| |
| Můj pokoj. Arrrů! Nepochopil..... Rudovousi, špatně jsi mi pochopil. Myslím, že bysme měli nechat vzkaz a pak co nejrychleji vypadnout. Možná je to jen rozvíjející se paranoia, a já doufám že ne, ale.... Prostě když si tamhle Krůgl mohl sednout za dveře a nerušeně poslouchat...... Příště by to nemusel být jeden z nás. Když začne Krůgl povídat o lidech s nevalnou pověstí, připadá mi to jako mrhání časem. To, že je zloděj a patří mezi lidi, o kterých mluví, si myslim od chvíle, kdy jsem ho poprvé uviděla. A kde se taková individua schází.... Začnu nervózně přešlapovat. A když vytáhne dýku a začne si s ní nímat nehty, mám sto chutí mu tu svou vrazit hodně hluboko do břicha a pořádně s ní zakroutit. Nakonec se spokojím jen s vraženým pohledem jemu adresovaným. Snad pochopí, že mi tím leze na nervy a že by se mu to nemuselo vyplatit...... Dobře, můj názor je, že bysme tady měli nechat nějaký vzkaz a pak odejít, ale před tím by mi zajímalo, s kám vlastně mám tu čest. řeknu, když s uklidním natolik, že se z mého hlasu nedá vyčíst, co cítím. |
| |
| Hostinec I přes špinavé okenice lze jasně vidět, že se venku stmívá. Avšak na to, aby jste se všichni ubytovali a dobře vyspali, je Semianin pokoj moc malý. Znenadání se ozvou z chodby kroky a někdo hlasitě zabuší na dveře. "Hey, budeš chtít něco k jídlu nebo to mam hodit psům?" zahřmí něčí hlas, podle kterého poznáte, že se jedná o hostinského. |
| |
| Pokoj Semian Na Krůglovu dýku se ušklíbnu. Ty máš teda zvyky. Takže on je asi taky nějakej zlodějíček. Takovýho známýho jsem snad ještě neměl. Doufám že na něj bude spoleh. Dobře dobře. Necháme vzkaz a vyrazíme co nejdřív. Poškrábu se na hlavě. Jak bych se Semian zeptal a nevypadal jako hlupák... Ale co. Tím vzkazem myslíš nechat ji tu třeba nějakej dopis? Pak rychle pokračuju abych to možná co nejrychleji zamluvil. Dobře, jsem taky pro. Nechat vzkaz a co nejrychlei odejít. Jenom... Když kouknu ven, je tam trošku už tma. Vyrazíme teď nebo ráno? Sotva to dořeknu, za dveřma slyším hlas, nejspíš hostinskýho, kdo jinej by se ptal na jídlo. Bude mu vadit že je tady tolik lidí když pokoj má zaplacenej jen Semian? Potichu promluvím k Semian. Co teď? Chvilku jsem potichu než ze mě vyleze další moje myšlenka. Zaplatím mu další pokoj ať nebrblá. |
| |
| Můj pokoj Já bych s obyčejným dopisem trošku váhala..... Ono by byl nejlepší dopis pojištěný magií, aby ho mohla přečíst jenom ona, ale já se v magii nevyznám, takže možná říkám úplnou pitomost.... Vyrazit teď, nebo ráno? Ráno budeme odpočatí, ale co když už se rána vůbec nedožijeme..... ne, vyrazit teď.... Do tý tmy.... je nás dost..... a moc si to tu nepamatuju a navíc jsem jediná, kdo tu kdy byl..... ale byla víc tma, než světlo, takže by to šance, že se tam dostanem mohlo zvýšit..... Vyrazíme, jen co dáme dohromady ten vzkaz.... Najednou se ozve slušně namíchnutej hostinskej. Zapomněla jsem na večeři. Jak se MĚ podařilo zapomenout ne jídlo?! Vy jste tak hodnej, že jste si na mě vzpoměl..... Díky, určitě si něco dám. řeknu, když vyvkouknu z pokoje. A pak bych zaplatila a šla dál. Mile se usměju na hostinského, který je opravdu tak naštvaný, jak říkal jeho hlas. Se vzkazem si budou muset poradit sami, to zvládnou. Zapadnu do pokoje, popadnu spbalený batoh a syknu na skupinku: Vzkaz nějak vyřešte, pokám dole. Rudovousi, nic neplať, vyrazíme co nejdřív. Opět nasadim úsměv a vyjdu z pokoje za hostinským. |
| |
| Pokoj Semian Počkej... Natáhnu ruku směrem za Semian ale už je pozdě. Zavřela za sebou dveře a šla za hostinským. Čím a na co mám napsat vzkaz? Brk a pergamen sebou zrovna často nenosím. Začnu mlčky prohledávat místnost jestli nenajdu něco na co a čím bych mohl vzkaz napsat. Nemáte nějakej pergamen a brk? Nebo něco takovýho? Zeptám se společníků v pokoji a pokračuju přitom v hledání. Něco mi půjčte. Magicky to teda ochránit neumím ale napadlo mě jak to napsat aniž by to někdo pochopil. Napsat, spíš naškrábat. Doufám že to teda nikdo jinej nepochopí. Doufám že něco najdu. Pokračuju ve své činnosti. |
| |
| Rudovous Pokračuješ ve svém hledání a už to vypadá beznadějně. Rozhodneš se dokonce podívat pod postele, i když víš, že to nebude mít smysl. A hle! Něco najdeš a vypadá to jako sto let zaprášený kousek pergamenu, trochu oškubaný brk a pomalu vysychající inkoust. Semian "Tak co to bude, slečno?" zeptá se tě zavalitý muž s prasečím rypákem místo nosu. "Pečínka a pivečko? Nebo bys raději trochu dobrého vyzrálého vínečka? zachrochtá posměvačně hostinský. "Jako obvykle by to bylo tři zlaté," pousmál se. |
| |
| Pokoj Semian Tady snad nikde nic není. To je pěkně na prd. Melu si pod vousy při hledání. Stoupnu si doprostřed místnosti a rozhlížím se kolem. Moje oči se zastaví na posteli. To ne, to je hloupost. Nedá mi to a podívám se pod postel. Nález mě ale velmi mile překvapí. To snad není možný. Zaraduju se a začnu všechny věci potřebný k psaní vytahovat ven. Ještě pořád s úsměvem na tváři se dám do psaní vzkazu. Šli jsme za svým snem... Opakuju si když vzkaz píšu. Píšu ho velice pomalu, protože mi psaní nikdy moc nešlo. Až si u toho málem přeousnu jazyk. Nakonec se ale dílo podaří. A je to. Vzkaz nechám položený na prostředku postele. Semian zaplacený pokoj má, tak v noci už nikdo cizý asi nepřijde. A pokud se Anya vrátí, bude to dnes v noci. Pokud nepřijde přes noc... Nedokončím svoji myšlenku. Psaní na posteli přece nepřehlédne. Ještě jednou se podívám na ten vzkaz a nechám ho ležet na posteli kde jsem ho položil původně. Takhle je to myslím dobrý. Tak co? Půjdeme? Zvednu pohled na trojici nových známých. Nečekám ani na odpověď a jdu ke dveřím. Jdeme. Chytnu za kliku a vydám se směrem k výčepu kde by u nějakýho stolu měla být Semian a čekat na nás. |
| |
| Dole v hostinci No, já bych si spíš dala chleba se sýrem a k tomu vodu, teda pokud za to nebudu platit tak nehoráznou cenu, jakou jste právě navrhl. Prohlásim směrem k hostinskému s milým úsměvem. Uvnitř mě to ale vře. Tří zlatky?! A kde to jako mám sehnat ty chytráku, krást fakt nehodlám! Pitomče! Takle to bylo už včera, předevčírem.... no a před tím taky. Když vím, co mám čekat, proč tak vyvádim?! Dole si sednu k jednomu volnému stolu a on mi po chvíli přinese požadované jídlo. Na můj vkus si sice řekl o větší cenu, než by bylo adekvátní, ale teď už se s ním dohadovat fakt nechci. Musim spěchat. Zaplatím. Chtělo by sice počítat s tím, že než se rozhoupou mohlo by to nějakou chvíli trvat.... Ale na to jim kašlu. Chci být pryč co nejdřív. Vypiju vodu a sním sýr. Nebyl sice zrovna úžasný, ale co mám čekat. Chleba zabalim do šátku a strčim do vaku. Kdo ví, ono se určitě najde nějaké využití. Zrovna když se zvedám, vidím jak Rudovous a ostatní vcházejí do lokálu. Když si mě všimnou, ukážu jim, že mají jít ven. Pochoppili. Přejdu lokál a vyjdu ven. Když k nim dojdu, syknu na ně: Jak jste vyřešili ten vzkaz? |
| |
| Hostinec Hostinský po tobě hodí úsečným pohledem. "Dobrá, jak chceš," řekne a po chvíli k tobě dojde s okoralými kusy chleba, plesnivým sýrem a vodou. Ta ze všeho vypadá úplně nejlíp. "Máš to za zlaťák, když jinak nedáš... zřejmě ani na nic moc nemáš prachy... tak si svůj podíl jídla užij," zašklebí se a jde obsluhovat ostatní lidi, kteří mají alespoň od tebe měšce plné zlaťáků. |
| |
| Před hostincem Na otázku jak jsme vyřešili ten vzkaz, rychle odpovím. Našel jsem u tebe pod postelí malinko inkoustu, brk a pergamen. Na něj jsem napsal - "Šli jsme za svým snem". A nechal jsem ho ležet na posteli. Dobrý? Myslel jsem totiž že se Anya musí vrátit už brzo. A hostinský minimálně do dalšího dne v pokoji nikoho novýho neubytuje. Nebo by aspoň neměl. Na tváři se mi objevil úsměv a trošku jsem i povyrostl když jsem přednesl tenhle nápad který jsem i realizoval. Teď doufám že mě za něco nesjede, že by to mohla udělat líp nebo něco. Nad touto myšlenkou se trošku naopak zašklebím. Ale jsem přesvědčený že to je prostě dobrý. Teď tedy můžeme vyrazit? Dodám. |
| |
| Před hostincem Šli jsme za svým snem... Ale jo, to je dobrý, myslim, že bych nic závratnějšího dohromady ani nedala..... Opravdu dobrý. Spokojeně se usměju na Rudovouse. Jestli nás tady už nic nedrží, mohli bysme vyrazit. Když se neozvou žádné námitky, vyrazim po ulici směrem, kde si myslim, že je správcův dům. Snad se tam dostanem,.... snad si nevšimnou, že jsem ještě nervóznější než předtím.... určitě se tam dostanem, byla jsem tady, vím to, dostanem se tam...... neříkám že dneska.... ne, ještě dneska, určitě ještě dneska, dyť se ještě úplně nesetmělo, dneska se tam dostanem, dyť máme hromadu času... Ještě se chvíli upevňuji v přesvědčení, že se tam dostanem, ale pak dojdem na jakousi ulici a já zjistím, že VÍM (!) kudy. Strašlivě se mi uleví a v duchu zajásám. Takže teď už jenom tady za roh.... teď vlevo...bezva..... a teď vpravo... chvilku toudle ulicí.... A jsme tu. Uffff. Co teď? Je asi tak... podívám se na nebe, ...půlnoc a něco navíc z nového dne.... Budeme ho budit? Zasloužil by si to, neřád jeden, že nás sem takhle vytáh... i když to my jsme sem došli.... a vcelku dobrovolně. |
| |
| Před domem správce Když mě Semian pochválí za ten vzkaz, jenom se zatetelím blahem. Pak už nás Semian vede uličkami města až před dům toho staříka. Ještě že to tady aspoň trošku zná, nedovedu si představit jak by jsme ho jinak hledali. Po cestě přemýšlím proč jsme vlastně museli jít už teď v noci. Proč je tak vyplašená? Dívám se na Semian a vůbec nic mě nenapadá. Když v tom se najednou zastavíme před jedním domem. Asi jsme u cíle. Tady bydlí? Při poznámce o čase... Já bych ho vbudil. Vždyť přece kvůli tomu jsme vyšli teď v noci. Kdyby jsme k němu nechtěli teď, zůstali by jsme v hostinci. A vůbec, to on nás tady chtěl. Nečekám ani na ničí odpověď, přijdu ke dveřím a zabouchám na ně. |
| |
| Dům správce Po zabouchání se chvíli nic neděje. Vypadá to, jako by za nimi nikdo nebyl... anebo že všichni uvnitř spí stejně tvrdě, jako ostatní normální lidé. Ale najednou se přeci jen odkryje závora na dveřích a někdo vykoukne ven. "Co tu chcete?" zeptá se vás nabručeně vysoký a šlachovitý muž. Je to jeden ze stráží, jak usoudíte, když uvidíte jeho jedenapůlruční meč za opaskem a lehkou kuši v rukou, kterou na vás míří. "Nevypadáte jako nikdo, kdo sem běžně v tuto dobu chodí... tak jaký máte důvod se sem dobývat?" zamračí se. "Hej, koho tam máš?" ozve se zpoza dveří další hlas. I přes šero uvidíte, jak vykoukne další muž. "Nějací cizinci? Co tu chtějí?" usměje se přívětivě ten druhý. "No právě jsem se jich na to ptal..." upozorní ho ten s kuší a tázavě na vás pohlédne. |
| |
| před domem správce Než jsem stačila jakkoloiv zareagovat nebo zaprotestovat, stačil Rudovous zabušit na dveře.( Ne že bych na ně za chvíli nezabušila sama. ) Po chvíli vykouknul jakýsi muž, asi strážný, slušně ozbrojený, kterého jsme bezpochyby probudili, a začal se strašlivě mile se vyptávat, kdo jsme, co tu chceme atd. Milej člověk. Jako právě probuzená kungra. ušklíbnu se při vzpomínce na tlamu plnou ostrých tesáků. Pak se ozval další muž, který mluvil o poznání milejc, ...asi nespal.... Co jim říct? Pravdu?.... celou ne, to bych musela být opravdu hodně padlá na hlavu.....ale, stejně to bude muset ňákym způsobem ven.... a u mě se to může zatím hodit na lehkovážné nemyslící pískle.... a stejně se dovnitř dostat chceme. Zhluboka se nadechnu, abych se zklidnila a podívá se našemu "miloučkému vrátnému" do očí. Jeme za správcem, máme s ním důležité jednání. Vím, že jsme vás neměli budit ale je to velmi důležité. Mohl byste nás, prosím, pustit dál a nějak šetrně ho vzbudit? Pokud tedas spí... Opravdu je to velmi důležité. Víš, zlato, my jsme všici tak trošililinku padlí na hlavu, ale to ti fakticky říkat nebudu. |
| |
| dům správce Muž s kuší si vás všechny pozorně prohlédne. Vypadáte sice na nějaké pobudy... ale máte veliké štěstí, že náš pán bvydal nový příkaz, a to ať k němu přivedeme kohokoli, kdo bude naléhavě stát o slyšení. Tak tedy pojďte..." otevře dokořán dveře, aby jste mohli vejít. "Prosím, nechte si tu zbraně. Až půjdete nazpět, tak vám je znovu vrátíme," řekne druhý muž a začne si je od vás brát. "Je to jen kvůli bezpečnosti. V posledních dnech se tu děly prazvláštní věci a je lepší si dávat dost pozor," vysvětlil. Po tom, co jste se odzbrojili a stráže pečlivě zavřeli bránu, tak vás oba vedli mnoha chodbami po celé budově, než jste konečně došli do velkolepé síně, kde vás prozatím nechali čekat. "Půjdeme pro našeho pána a vy si tu prosím mezitím udělejte pohodlí," vysvětlili a odešli. |
| |
| Dům správce To nemyslí vážně, vzít nám veškeré zbraně! Pitomci! .... Zlé věci, co tm myslel?... Každopádně VŠECHNY moje zbraně nedostane, ne dobrovolně. Nakonec se mi dýku uhájit nepodařilo, ten parchant mi ji prostě vzal a víc se se mnou nebavil. Meč by mi nevadil, ale ona byla vždycky něco jako moje jistota. Idiot! Chtěla jsem mu vyrazit alespoň jeden zoubeček, ale pak mi došlo, že by Dědulka nebyl nadšenej, kdybych mu mrzačila stráže, jakkoliv jsem na ně měla vztek. Potom nás vedli bludištěm chodeb. Snažila jsem se zapamatovat, kudy jsme to šli: doprava, doleva, třetí dveře vlevo, doprava, rovně... Brzy jsem to vzdala a nechala se nazdařbůh vést někam, kde jsem neměla sebemenší ponětí kam. Moje orientace v uzavřených prostorách nikdy nebyla moc dobrá, chybělo mi nebe. Cítila jsem se stísněná. A já myslela, že něco jako je klaustrofobie se vyskytuje jen když člověka zavřou do malé místnosti, např. bedny. Po chvíli bloudění mi napadlo, že to musí mít nějaký smysl. Třeba je účelem nás natolik zamotat, abychom nevěděli, kudy ven. Konečně nás přivedli do nějaké síně, dostatečně veliké, aby se mi přestal kroutit žaludek a nechali nás tam čekat. Když odešli, neodpustila jsem si poznámku: Víte někdo, kudy že se dostaneme ven? Já se ztratila asi po 3. zatáčce. |
| |
| Dům správce Když si řeknou o zbraně, sice nerad, ale odevzdám. Hádat se kvůli tomu nebudu, mi chceme dovnitř, musím asi poslouchat.A navíc říkal že nám je vrátí. Uklidňuju se hned. Pak nás vedou jakousi chodbou která se pořád kroutí. To snad ani není možný, kolik je tady zatáček... Už mě to chození pomalu přestává bavit když konečně zastávíme. To byla doba. Netuším kudy se dostanu ven, ale tak snad nám to řeknou. Odpovím Semian a přitom hledám nějaký pohodlný místo kde bych si na chvilku odpočinul. No říkali že si máme udělat pohodlí. Jsem docela zvědavej jestli bude vypadat stejně jak v tom snu. Pronesu svoji myšlenku nahlas a začnu se usmívat. |
| |
| ***Zandros - DEATH*** |
| |
| Trvalo dlouho, než se někdo vůbec uráčil za vámi zase přijít. Zandorse z toho div neskolila mrtvice, a také že se tak stalo. (:D) V tu chvíli však do dveří vrazil starý muž, vrásčitý v obličeji, hrbatý v zádech. Přejel po vás dvou pohledem, dokonce se vskutku zdálo, že Zandorse ani nepostřehl. Avšak vy, jakmile ten dědek vletěl dovnitř, jste na něj taktéž úplně zapomněli a dále se jím nezabívali. Stařec, oděn ve svém úřednickém rouchu vám oběma připadal velice povědomý. Ano, nebylo pochyb, že je to on, ten z vašeho snu. "Už jsem ani nedoufal, že byste se uráčili přijít a pomoci nám. Moc děkuji za vaši odvahu!!" zaburácel mocným hlasem stařec. Neotěžoval se představit se a ani vysvětlit o co vlastně jde, jakoby očekával, že vše již dávno dobře víte... |
| |
| Dům správce Čekali jsme dlouho, strašlivě dlouho. V místnosti jsem si nevšimla ničeho, na co by se dalo pohodlně sednout, takže jsem se po chvíli uvelebila na vlastním kabátě na zemi zády opřená o zeď. Bezvadný. Nejprve nás odzbrojí a pak ještě unaví k smrti... Byla jsem zklamaná, čekala jsem něc víc. Když jsme ti "vyvolení", tak by se nám mohli třeba trošku věnovat...." Opřela jsem si hlavu o zeď a zavřela oči.Nechtěla jsem usnout, ale někdy to prostě člověk neovlivní. Začala jsem klimbat. Někdy tou dobou se sesunul Zandros, mrtvý. Zvuk jeho pádu mě vzbudil, nevím jak dlouho jsem spala, ale spím lehce, takže kdyby se dělo něco významějšího, probudilo by mi to. Zrovna jsem s zvedala s úmyslem jít k jemu a zjistit, co se mu stalo, ale najednou tam vtrhnul náš Dědulka. Nejprve nám pěkně poděkoval za účast a statečnost, ale neobtěžoval se zmínit, proč tady sakra jsme, neubránila jsem se položit mu nevinným hláskem otázku: A proč tady vlastně jsme? Stejně by s na to někdo zeptal.... |
| |
| Dům správce Po velice dlouhé době, co už jsme tady tím čekáním strávili, přišel ten děda. Mezitím jsem stihl dělat opravdu hodně věcí. Chodit sem a tam, koukat jak je místnost velká, počítat co by se sem všechno vešlo... taky jsem znovu přemýšlel co že to po nás bude vlastně chtít a samozřejmě odpočíval. Při jedné z cest co jsem počítal kolik udělám kroků přes celou místnost se náhle sesunul k zemi Zandros. Chvíli jsem překvapeně koukal, než jsem přišel blíž k němu abych zjistil co se stalo. Vždyť on je mrtvý... Podívám se na ostatní, kteří překvapeně koukají, stejně jako já. Nikdo s tím ale zatím nic nedělá. Proč bych měl být teda já aktivní? Pomyslím si. Popojdu o kus dál. Začnu si pomalu dělat pohodlí když v tom se objeví ten děda. Promluvil k nám jako by bylo všechno jasné. V tom se Semian zeptala proč tady vlastně jsme. Potom se otočím zpět na staříka. To by mě taky zajímalo. Nemám ani snahu se představit. Ostatně on se nám vetřel do snu, nechal nás tady dlouho čekat... Myslím si že ví kdo jsme, že zná naše jména. Čekám na odezvu, proč tady vlastně jsme... |
| |
| "Ach ano, málem bych zapomněl," zasmál se střec. "Jmenuji se Ezriel a jsem správcem tohoto města. A vy jste ti, co jsem prosil o pomoc pomocí snu. Jak ale vidím, jeden z vás nepřišel. Anya, je to tak? Střetla se s vámi nebo se rozhodla nepřijít?" ptal se zadumaně. "Krom ní, ty jsi Semian," ukazuje postupně rukou, "Rudovous, Krůgl, Elizabeth a Zandros..." chvíli zamyšleně hledí, "Ne, myslím, že Zandrose z toho budeme muset vynechat," řekne a pokyne svým dvěma mužům za sebou, aby ho odtáhli pryč. "Jinak, jak vidím, zřejmě jste se neobtěžovali nikde zjistit, co se tu v našem městě Sairtengu vůbec děje. Čekal jsem od vás trochu víc snahy... však proto jsem si vás také vybral. ALe nevadí. Vše vám rád vysvětlím, jen co se na to posadím," usedne vousatý muž před vás na křeslo a začne žvatlat znovu. "Během minulého úplňku, byl ve zdejším lese zavražděn velice významný muž. Podle toho co víme, tak byl zabit velice neobvyklým způsobem, bohužel nevíme jakým. Ten večer s ním byly jeho děti, které vrahům jistojistě unikly, poněvadž jsme nenalezli jejich těla. Vy jste zde pro to, abyste nám pomohli s jejich nalezením. Samozřejmě, nemusíte podstupovat takovéto nebezpečí, pokud se nechcete ohrozit na životě. Já ani nikdo jiný vás nutit nebudeme. Je to jen na vás. Pokud se ale Thorstův syn a dcera nenaleznou, nebude kdo by mohl převzít jeho úděl a on nebude moci dostát věčného klidu. Prosím vás tedy, abyste se rozhodli moudře. Nejde jen o budoucnost našeho města, ale jistojistě i celého světa," dopoví tiše a čeká na vaši reakci. |
| |
| Dům správce Vyslechnu starce a naslouchám mu co to vlastně po nás chce. V klidu koukám a čekám až dohovoří. Hned jak skončí, začnu mu na jeho otázky odpovídat pěkně popořadě jak se na ně ptal. Anya, co se týče mne, mluvil jsem s ní jen velice krátce. V hospodě. Jen mi řekla, že pokud se do jednoho dne nevrátí, nevrátí se vůbec. Myslím. Při slově myslím se zapřemýšlím jestli to tak skutečně bylo. Pak vyšla z hospody ven, jakoby někoho sledovala.Víc o ní nevím. Když k nám má ten stařík poznámky že jsme si nic nezjistili a kdesi cosi, trošku mě to naštve. Tak on si nás sem skoro přitáhne a pak si ještě tady něco plácá že si máme zjistit. To snad není pravda. Myslím si pro sebe a kroutím u toho hlavou. Když slyším že na nás a našem rozhodnutí by měl záviset osud města a snad i celého světa... Proč zrovna na mě? Napadne mě první otázka. Kdo byl ten muž? A jak neobvyklá to byla vražda? Neměli by jsme se dozvědět ještě něco navíc? Proč jsme byli vybráni zrovna my? Vychrlím ze sebe na staříka další otázky. Ještě chci vědět tyto odpovědi, pak ti řeknu ano nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Anya de Mury pro Sklopím hlavu, rozmýšlím se co říci, jak si vybrat. Nemám strach ze smrti, mám jen strach ze ztráty svého bratra. Vždycky jsem ho tahala z průšvihů, vždycky jsem tu byla pro něj. Pak jsme se rozešli a ztratili na sebe kontakt. Myslela jsem si, že už ho nikdy neuvidím a on je znovu tu, znovu máme šanci mít náš vztah zpátky, být zase rodina... Znovu zvhlédnu, zhluboka se nadechnu. "Nelíbí se mi to, nelíbí se mi být proti ostatním, nechci bojovat za zlo. Avšak, moej touha po spravedlivosti bojuje s moj sobeckostí. A ta sobeckost zatím vítězí. Nikdy jsem nebyla dobrá, vždy jsem kráčela po té cestě smrti. Už nikdy nebudu dobrá a nevinná. Proto se k vám připojím. Co přesně tedy po mě chcete?" Ano, myslím, že dělám dobře. Dobře pro mne a pro bratra. |
| |
| "Proč vy? No... řekněme, že nekdo to prostě být musel. Hlavním důvodem však je to, že k tomu máte jakousi vnitřní sílu, dobrý předpoklad. Vycítil jsem to a kontaktoval s nadějí, že budete schopní pro nás něco udělat," vysvětlil. "Jistě vás také zajímá, proč pro nás byl thorst tak významný. On jediný byl totiž schopen udržet uzavřenou bránu. Magickou bránu do jiného světa. To ale nesmíte za žádnou cenu nikomu říct. Je to totiž tajné. Kdyby se tato informace dostala do špatných rukou, jistojistě by byl s námi amen. Proto vám ještě jednou říkám: životy Thorstových dětí jsou pro nás velice důležité. Jen ony mohou po svém otci převzít jeho úděl. Jen ony nás mohou zachránit před záhubou..." odmlčel se stařec, "pokud by jste měli zájem, v naší kapli je stále Thorstovo tělo. Nemůžeme ho pohřbít, než se jeho potomci vrátí, tak proto... Můžete ho ohledat a podívat se, jaké utržil rány..." |
| |
| soukromá zpráva od PJ CHRYSOCYON pro "Same, víš, co máš dělat," řekne Oroshima s úsměvem na rtech a nechá své muže stáhnout. Vidíš, jak všichni pomalu odchází... až na tvého bratra. "Anyo, je mi to opravdu líto... že to musím udělat zrovna já," řekne smutně Sam a rty se přiblíží k tvému krku. Dřív, než se naděješ, ucítíš prudkou bolest. Ta po chvíli zmizí a ty si jen uvědomuješ, jak slábneš. Ztratíš vědomí. Probudíš se v měkké, vyhřáté posteli. Jsi v tmavém pokoji, ve kterém je jen trochu nábytku z ebenového dřeva. Bolí tě krk a jsi celkově ztuhlá, špatně se ti pohybuje celým tělem. Nejdříve si nevzpomínáš, co se stalo, ale po chvíli si to uvědomíš... |
| |
| Dům správce Poslouchám Dědulku, a je mi čím dál tím víc nanic. Thorst hlídal MAGICKOU bránu do jného světa?.... Mají jeho tělo? Proč to neřekl dřív a neodpustil si ty nesmyslný litanie na téma naší neschopnosti! Bohové, proč já? Co jsem komu udělala? Myslím, že bysme se určitě měli podívat na to tělo,... ..a schválně, čí žaludek to nerozdejchá... ...možná bysme tak mohli zjistit ,co potkal co a se s ním stalo . Mimochodem, co by se stalo, kdyby se zprávy o té bráně dostaly do špatných rkou? |
| |
| Dům správce Potom co ho vyslechnu, mám takový přihlouplý pohled. I když jsem to asi pochopil. Nemám ani žádnou myšlenku. Jen houpu hlavou nahoru a zase dolů na souhlas. Pak promluví Semian... Jo, to by jsme mohli. I když teda urovna nemám rušení co by jsme tam mohli vidět.Mrtvola je prostě mrtvola. Ušklíbnu se nad tím. Pak zaslechnu otázku co kdyby se tato informace dostala někam kam nemá. To by mě taky zajímalo. Zvednu hlavu ke staříkovi a čekám co na tohle odpoví. Náhle ze mě vypadne věta... Co znamená to jiný svět? |
| |
| soukromá zpráva od Anya de Mury pro Co se to stalo? Kde to jsem? Nechápu. A možná je tomu tak lépe. Snažím se vzpomenout. Vzpomenout na minulý den? Ne, nejsem si jistá jak dlouho od té doby uplynulo. Mohla to být hodina, mohl to být den, mohl to být klidně měsíc. Netuším. Vůbec nic nevím. Vlastně něco ano. Tohle nebude dobré. Souhlasila jsem s něčím, o čem jsem vůbec nic nevěděla. Moje chyba. Znovu jsem našla bratra. Ale je to stále můj bratr, můj Samuel? Kdo ví. Kousl mě? Zřejmě ano. Nevím. Jsem zesláblá. Co se to stalo? Proč už nemám svůj život ve vlastních rukou? Ztratila jsem to, na čem mi záleželo nejvíce. Svobodu. Co bude dál? No tak klid... Zhluboka se nadechnu, rozhlédnu se. Nejprve musím zjitit kde jsem. A poté co se mnou stalo. Jen doufám, že se mi nevyplní ty nejčernější myšlenky... |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR