Andor.cz - Dračí doupě online

Prosím vás, pane, neviděl jste někde moji lásku ?
Měla krásná křídla, hebké kadeře jí zdobily čelo...
Modrobledá kůže na štíhlém těle pardálí kočky...
Krásné, smutné oči, a hebký dotek...
Paní, vaše rty... tolik podobné těm jejím...
Naposled... Viděl jsem ji u pole ležet...
Jakoby ve spánku... Avšak krev...

Ach... ublížil jsem jí – nechtíc, ale ublížil...
Teď jenom hledám, zase a znova...
Bloudím šerým světem bez světel, volám její jméno do ochraptění...
Ale odpověď nezasléchám...
Jen ozvěnu svého zoufalého hlasu...
Vra» se ke mě, mám tě rád...
Vítr a déš» provází mé kroky, chladí rozpálené čelo...
Vysouší slzy prýštící z mých očí, jak krásně studí deš»ové kapky...

Snad vysoušel i její, když běžela sama... Snad dovedl by pohladit jako ona...
Nevíte, kde bych našel vítr ? věděl by, kde ji hledat...
Vzkázal bych po něm, a» se vrátí...
Nebo snad znáte, kde mraky deště se tvoří ?
Svěřil bych vodě tajemství, které utiší ji...
A pak, dešti, příteli rozmilý, bys ji mohl potěšit místo mě,
Neš»astníka, hledajícího...

Nevíte, kam mi láska zmizela,
Zahalena v červenobílý mrak, s modrými blesky ?
Proč jen smutný stín po ní zůstal,
Trápící mě nekonečnými výčitkami...
Jako lehounký šepot v mých uších zní ten hlas...
„Ublížil jsi jí... teď víš, jak cítila se ona...
Zub za zub dej, a» rovnováha zůstane...“

Jako lehounký šepot... Ale mě jako nejtvrdší a nejtrnovatější
Šípek připadá... obrůstá, pomalu, ale jistě,
Mé bolavé srdce.... Bodá, a drápe...
Stíne, já o ni stál... nenech šípek dorůst, pak nemohu dál hledat...
Srdce pukne, nebo ho keř vytrhne...
Však on, jako hluchý pařez, jenom dál svou ševelí...

Poslední můj výkřik do šera zazní...
„Nezapomeň prosím...“ však znovu jen ticho odpovědí zůstává...
Tiše hlavu svou sklápím, a na židli usedám...
„Je konec...“ myšlenky se ztrácí...
A jen mé srdce, vytržené a rozdrásané, mezi trny šípku mlčí...