Andor.cz - Dračí doupě online

Na Khai’Edah - Poušti konce, zuřila písečná bouře. Stejně jako už věčnost předtím. Byla to Enedah’Sotai - Nekonečná bouře. Mezi lidmi tohoto světa, Khainanii - Lidmi pouště, kolovala legenda o stvoření světa. Nazývali ji O písku a větru. „Vyprávěj mi O písku a větru.“ „Tu legendu jsi slyšel snad už tisíckrát.“ „Prosím...“ „Tak dobrá.“
„Na začátku všeho byl Lewrod’Abai - Svět ráj, a plaval hvězdnem. Teď už hvězdno neuvidíš, protože je zakryto Bouří. Tak ten svět: byl nádherný, plný úrodné půdy, čisté vody a svěžího vzduchu. Rostlo tam mnoho květin a stromů a žilo na tisíce zvířat, víš takových jako v té obrázkové knize. A nebe bylo pokojné a dávalo tomu všemu řád, v podobě světla a tmy. Na tomto překrásném, barevném, voňavém a hojném světě žili všechni v klidu a míru. Tomu světu panovali Abainaniové - Lidé ráje, naši předci. Pak ale přišel Bůh a pravil „Teď jste mými otroky, skloňte se přede mnou, jinak vás pobiji do jednoho.“ Ale Abainaniové byli svobodní a proto se před Bohem nesklonili. A tak Bůh zabil. Mrtvý Abainanii se proměnil v písek a rozsypal se po zemi. Bůh zabíjel šest dní a nocí, až na světe nebylo nic než pouš». Před rozbřeskem sedmého dne Bůh přišel do posledního města našich předků a znovu jim rozkázal, a» se před ním skloní. Ale ani oni se nesklonili. Když se je ale Bůh chystal zabít, rozbřesklo se a on usnul. Byl sedmý den. Naši předci pak prosili nebe, aby je zachránilo před Bohem. A nebe jim seslalo vítr, ten zvedl písek, proměnil se v bouři, a skryl je. Tak začala Nekonečná bouře. Od té doby umíráme, aby se písek našich mrtvých zvedl v bouři a skryl budoucí před zlobou Boží. A tak mrtví chrání živé."