--------------------------------------
Další z mých literárních experimentů. Tentokráte jsem se pokusil absolutně zbourat běžnou stavbu literárního díla, zatáhnout čtenáře do děje (a to více než obrazně :-) )
a zároveň popsat poslední chvilky jednoho z mých typických charakterů - zoufalce a ztroskotance který prožívá něco absolutně ujetého. Možná byl ujetý i Johny Ditcher sám?
Vstupte a posutďte sami.
P.S.: Literárně prudérnější čtenáře varuji; přečtení tohoto "díla" může způsobit kopřivku.
Johny DitcherPředstav si, milý čtenáři, že stojíš uprostřed prázdné garsonky. Tento rádoby byt se sestává přesně z jediné místnosti s holými, betonovými zdmi, umyvadla, plechové kuchyňské linky a matrace pohozené na prošlapaném koberci. Co by sis o takovém bytě pomyslel? No ano, že tam žije ztroskotanec. A to ještě netušíš, jaký je v tom "rádoby bytě" bordel. Kolem matrace zaschlé fleky spermatu, potrhané pornočasopisy a vajgly od cigaret. Ve dřezu se kupí hromada špinavého nádobí dosahující velikosti pohřební mohyly. Kam padne tvůj zrak, všude se válí bordel, hnus a všude něco hnije. Mračna mušek octomilek hrozí neopatrnému chodci udušením. Nejsi rád, že tu ve skutečnosti nejsi? No a v tomto prostředí se odehrává náš příběh. Není to příběh o neohroženém hrdinovi s lesknoucím se mečem či pistolí, na jaké jsi určitě zvyklý, je to příběh o ztroskotanci, lidské trosce, troše člověčího odpadu, kterého by sis na ulici ani nevšiml. Je to příběh o člověku, který zkazil, na co sáhl, o člověku, který je zbabělý, zoufalý, se kterým si život odporně pohrál. Je to příběh života Johnnyho Ditchera. Nebo spíše jeho smrti.
Popíši ti, co spatříš svým imaginárním zrakem, bezduchý pozorovateli. Nic, ze kterého se skládáš, se vznáší proti dveřím u vstupu do pokoje. A tvoje (ne)oči ulpívají na dveřích. Hodnou chvíli se nic neděje, ale nezoufej, vzal jsem tě sem přesně na čas. V zámku zachřestí klíč, klika se otáčí a dovnitř vchází Johnny. Je to sotva metr šedesát vysoký, plešatý mužík. Jeho obličej hyzdí odporná jizva a výraz zoufalství. Dnes není ta beznaděj na jeho vzezření tolik nápadná, sám se divím tomu, jak sem nakráčel hrdě. Ano, tvůj neexistující zrak spočinul přesně na tom, na čem spočinul můj transcendentní. Ditcher (komická to postavička, ani oblečení mu nepadne...) v náručí táhne ohromnou nákupní tašku. Taky jsi tak zvědavý, co v ní má? Mám takový dojem, že se to brzy dozvíme... Johnny si sedá na postel a s úsměvem (!) se dívá do své tašky. Chtěl bys vědět, na co myslí? Chceš se podívat Johnnymu do hlavy? Rád ti to umožním. Jdi k němu blíž. Neboj, nevidí tě. A teď se dotkni jeho hlavy.
§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§
Zoufalec! Zoufalec! Ubožák! Ohyzda! Parchante! Nikdy jsi se neměl narodit. Zabiju tě!!! Nejsi můj syn! Nechci! Žádná ženská by tě nechtěla! Řešení. Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Zoufalec! Zoufalec! Ubožák! Ohyzda! Parchante! Nikdy jsi se neměl narodit. Zabiju tě!!! Nejsi můj syn! Nechci! Žádná ženská by tě nechtěla! Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení....Mám Řešení...Parchante! Nikdy jsi se neměl narodit. Zabiju tě!!! Nejsi můj syn!Parchante! Nikdy jsi se neměl narodit. Zabiju tě!!! Nejsi můj syn!Parchante! Nikdy jsi se neměl narodit. Zabiju tě!!! Nejsi můj syn!Řešení....Mám Řešení....Řešení....Mám Řešení....Řešení....Mám Řešení....Řešení....Mám Řešení.... Žádná ženská by tě nechtěla!Žádná ženská by tě nechtěla!Žádná ženská by tě nechtěla!Žádná ženská! Žádná ženská!Žádná ženská! Žádná ženská Žádná ženská Žádná ženská Žádná ženská!!!Mám Řešení....Mám Řešení...Mám Řešení....Mám Řešení...Mám Řešení....Mám Řešení...Mám Řešení....Mám Řešení!!! ŘEŠENÍ!!!
§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§
Už jsi zase ve své hlavě? Doufám, že jsi se nelekl. Johnny zrovna vyndal z tašky zrcadlo. Taky by mě zajímalo, co s ním chce dělat. Zrcadlo má vzadu opěrku, takže stojí a Ditcher do něj může koukat. Potom mužík vytáhne pudr a omaluje si obličej na bílo. Následuje rtěnka, rudé rty Johnnymu vyloženě sluší, nezdá se ti? Za oknem prolétne vlaštovka a našeho zoufalce to vyloženě rozčílí, jde k oknu a prudce zatáhne žaluzie. Pak se vrátí a znovu si sedne na matraci. Nákupní taška vydá další tajemství, je jím černá tužka na linky kolem očí. Chvíle práce, a pak Johnny zvedne hlavu. Jeho obličej je bílý, má rudé rty a oči černě omalované, pak si červeným make-upem udělá červená kolečka na tváře. Dochází ti, milý čtenáři, co ten zoufalec dělá? Jestli ne, tak za chvíli už ti to bude jasné, protože právě vytahuje zářivě zelenou rozčepýřenou paruku a nasazuje si ji na svoje vlastní, mastnotou slepené vlasy. Následuje rudý klaunský nos a z našeho Johnnyho je šašek. Ještě se nasouká do plandavých kalhot a květované košile a je z něj doslova uniformovaný klaun. Zajímavé řešení složité životní situace, že? Ditcher se na sebe podívá do zrcadla a usměje se. Jeho nákupní taška ale ještě nevyzvrátila poslední tajemství, něco leží na dně skryto tvému zraku, milý čtenáři. Klaun se sehne a rukou zaloví v tašce, když se narovná, drží v ní pistoli. Chvíli ten kolt hypnotizuje pohledem, a pak ho obrátí proti sobě. Podívej se jeho očima, je to velmi poučné. Uvidíš ten samý špinavý pokoj, jenomže rozostřeně. Celý tvůj pohled se bude soustředit jen na hlaveň pistole zvíci vulkánu a mířicí do tvého obličeje. Ano, přináší to hrůzu a děs, vždyť je to koncentrovaná smrt, násilí a personifikace lidské touhy ubližovat, mrzačit a vraždit. Ale řekni sám... Není to proti Ditcherovu životu úleva? Nechceš se tedy podívat? Nechceš pocítit, co cítí on? Ani se ti nedivím. Vteřiny se nesnesitelně natahují a v Johnnyho mysli se odehrává krutý boj. Pak se usměje, podívá se na kolt a zavrtí hlavou. A pak stiskne spoušť. Jeho krev s kousky mozku se rozstříkne po celém pokoji.
Tak co říkáš, čtenáři? Není Ditcherova duše zajímavá? Nemyslíš, že se bude hodit do mé sbírky?
Navždy tvůj,
Imric Dammerung