Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Až tam... Sherlo, Pavetta, Marigold, ShillenOblíbit

Autor: Sargo

Sekce: Projekt(íček)

Publikováno: 01. února 2008 22:00

Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

Počtvrté a na předposledy. :-)

Pozn.red.: Jak praví klasik - není každý den posvícení... :-)

...až tam, kam se dosud člověk nevydal. ( - Sherlo - )

Den jako každý jiný. Z nudy střílím vzduchovkou po havranech. Když už málem jednoho za letu trefím, diabolka se odrazí od rýny, dále od škodovky na ulici a pěkně trefí okno v hospodě. Diabolka jen cinkne o sklo a udělá v něm malou dírku. Z hospody se vyvalí hostinský, těžká váha v řecko-římských zápasech. Měl sem štěstí, nezahlédl mě.
Večer, jak jsem měl domluveno, jsem šel za mou holkou, musím se plahočit přes půl města a navíc šplhat do čtvrtého patra… bez výtahu (který byl pokažený), zatracený paneláky. Její rodiče prý nebudou doma, prý oslavujou.
Tak sem zazvonil na zvonek u dveří, nikdo neotvíral. Zazvoním ještě jednou. Někde z bytu se ozvalo: ,,Jo jo, už jdu, jen chvíli počkej!“ Tak sem na chodbě zůstal sedět. Jako vždy naparáděná, mi otevře a políbí mě na tvář.

Zde bych neshledal tento den zajímavým.

Z obyčejného koukání na film se to zvrtlo nejdřív v mazlení a potom… když jsem finišoval. Po schodech se ozvaly kroky. Posbíral sem si všecky věci a vylítl z bytu jen v trenkách, utekl sem nahoru, kde sem se rychle oblékl. Po chvíli se ozvaly těžké kroky řítící se za mnou. ,,Ty pacholku, co se opovažuješ!“ Samozřejmě shodou náhod to byl onen hospodský. Hodil sem na sebe bundu a utíkal do vyšších pater. V 8 patře sem se zastavil. Vyrazil sem dveře na střechu, uviděl jsem silné náledí. Tady jsem v pasti, tak sem opatrně zavřel dveře a že je něčím zatarasím. Přisunul sem nějaký krabice. V tom zarachotila klika a rozvášněný otec mé dívky. Nebylo kam utéct, jedině výtahovou šachtou, ale nechtěl sem se zabít. Přemýšlel jsem co dělat. Zatím sem slyšel jen nadávajícího otce a vyhrůžky, co mi udělá, až se mu dostanu pod ruce. Dostal sem nápad, po krabicích sem vylezl na stříšku od domečku, kde jsem zatarasil dveře, nohou sem poodsunul krabice. Řekl jsem mu, že to okno jsem vystřelil já, on vztekle vyrazil dveře, houževnatě se rozhlédl, kde asi jsem. Rozběhl se, aby mě chňapl, protože jediné místo na schování byla šachta od výtahu, kde byla otevřená dvířka a jak to uviděl, zanadával a řítil se nazpátek po schodech. Já si oddychl a po půlhodině sem slezl prokřehlý a šel domů. Jenže já blbec mu řekl, že sem vystřelil okno, tak si mě příští den odchytil…

Pozn.red.: Kdybyste to nepoznali, tak to sem autor raději dává anonymně. ;-)

...až tam, kam se dosud člověk nevydal. ( - Pavetta - )

Asi mluvil hodně dlouho, ale já ho začal vnímat až teď. Doufal jsem, že upíři ve filmech jsou pouhou nadsázkou, ale nejsou. Svou ukecaností se možná jen sotva vyrovnají těm pravým: „Eh, říkals něco?“
„Idiote.“
A mně bylo hned jasné, že proslovem v mém kómatu vyčerpal veškerou poetičnost. Jo jo, měl jsem zabít ty, co o mně tvrdili, že jsem dítě Štěstěny.
Vstal jsem a začal zvracet. Ulevilo se mi a byl jsem schopen dokonce i úsměvu. Opravdu jsem se snažil působit mile, ale, dle jeho šklebu, mi to vůbec nevyšlo. Pokrčil jsem tedy skromně rameny a čekal, na co se zmůže on.
„Pojď, prosim tě a drž hubu.“ Byl ke mně opravdu milý a přátelský a byla radost si ho vyslechnout. Ano, smysl pro sarkasmus mě ani teď neopouštěl.
Na to, že jsem byl novopečený upír, jsem se cítil dost blbě. Tak trochu zbytečně, natvrdle a dost nepochopen. Šel jsem za svým „stvořitelem“ jak naprcanej pes a pořád nic.
„Hele, jako, chtěl jsem ti udělat radost a mlčet, ale právě mě to přestává bavit!“
No a jak jsem to dořekl, vlezli jsme do nějakého baráku. Můj průvodce stále mlčel. Měl jsem chuť mu nakopat, ale než jsem stačil propočítat si své šance, ocitl jsem se na mejdanu…
Až tam, kam se dosud člověk nevydal… kecal. Pár lidí tu bylo a někteří ještě i žili. Mohl tam dodat alespoň nějaké to „dobrovolně.“
Ušklíbl jsem se a šel se bavit.

Autor: Tak jsem si trochu hrál se slovy a cestou do neznáma jsem došel k těmto veršíkům..

Kudy tudy tam ( - Marigold - )

Vydávám se sám sobě,
tobě,
tam
kam kroky jiných
se ubírají
kam nekráčí
ti co kráčívali
nevěda kam.
Ztrácím se
jako tebe
tam v neznámu
kroků
opuštěných bláznů.
Stezky životních vin
tužeb a přání
mizí znenadání
říšemi snů
tam kam noha
žen či mužů
nikdy nevstoupila.

Pozn.red.: Láskou všechno začíná a láskou může všechno i končit...

...až tam, kam se dosud člověk nevydal. ( - Shillen - )

Stojím na břehu řeky a dívám se za něj, dál a dál. Očima hledám mezi těly. Ano, támhle je! Můj milovaný, jde hlava nehlava až k nutnému konci. Stůj! Ozývá se můj hlas, nebo spíš hlas mého srdce. Stále dokola volám jeho jméno. Avšak neslyší mě, je příliš daleko. Nořím bosé nohy do ledové vody a doufám. Doufám, že stihnu přivolat jeho duši zpět. Klesám hlouběji a hlouběji. Tělo se boří do změklé zeminy na dně řeky. Nesmím to vzdát, musím ho zachránit. Skoro až nadlidskou silou rozdírám bahno prsty a pokouším se chytnout vody. Zdá se to nekonečné, jako by všechny mé snahy byly marné.
Miluji ho, nesmí zemřít!pomyslím si a náhlý příval žalu jakoby vyslal znamení tělu, které vynaložilo mnohem více úsilí. Už jsem skoro na břehu, z posledních sil se vydrápu nahoru. V mokré košilce se plazím po zemi a zemdlelým hlasem volám jeho jméno. Stůj! Neodcházej! Miluji tě! S posledními slovy padá má hlava k zemi a já jen těžce oddechuji. Naposledy zvednu zrak němu. Zastavuje se! Otáčí se mým směrem a hledí na mě. Neopouštěj mě zašeptám a jemu se v očích zableskne světlo poznání. Rychle se vrací směrem ke mě. Sklání se a bere mou hlavu do dlaní. Je zpět. Ani Smrt mi ho nevezme. Kvůli němu jsem se vydala až tam, kam se doposud člověk nevydal.

Komentáře, názory, hodnocení

Marigold - 19. února 2008 12:50

psychop - 19.Února 2008 11:54
oj, tak teď se červenám a rdím...

PsychoP - 19. února 2008 11:54

Kdyby nebylo Marigolda, nejspíš bych v této várce neshledal nic dostatečně kvalitním pro potěchu mých zraků.

Sargo - 17. února 2008 23:18

Sherlo: obávám se, že jsi se v tom dost beznadějně zamotal. Je tam pár výrazných nelogičností a forma také pokulhává. Nicméně... zkoušej dál, časem se to poddá ;-)

Pavetta: popsala jsi přesně jeden ze smyslů Projekt(íčků) a velmi oceňuji, že jsi do toho šla :-) Ve skutečnosti tvůj příspěvek není zas tak hrozný, jen by možná potřeboval trochu uhladit. :-)

Marigold: tenhle styl poezie neumím ani ocenit, ani neocenit... :-))

Shillen: obraz starý jako člověk sám, jedna z nejstarších bájí... pěkně jsi to popsala :-)

Ravager - 17. února 2008 23:07

Trha mi srdce, ze musim souhlasit s Eithne(hehe) ale v tehle varce me nejen, ze nic nezaujalo, ale ja temer nemam, co bych k tomu rekl.
Kdysi jsem musel v hodine cestiny udelat rozbor proslovu od T. G. Masaryka. Precetl jsem ho nekolikrat a pak jsem s litosti(kvuli nasledne znamce) v hlase ucitelce oznamil, ze si z toho nepamatuji jedine slovo. Bohuzel, tato dilka jsou dost podobna. Vubec nic ve me nezanechala, vysumela zcela do ztracena.....

Nejak tak to bude s mym vlastnim po jeho zverejneni.-))))

Pavetta - 17. února 2008 22:49

Eithné - 17.Února 2008 22:33
no právě, proto to bylo annonymě a tys vůbec neměla vědět, kdo to napsal. Téma mi vůbec nesedlo, ale umění psát není jen v tom vybírat si věci na míru, ale zkoušet se překonat...
Rozhodla jsem se, že se chci zlepšovat na základě těchto projektíčků, zlepšovat se v reakcích na různé podměty (což jsou jeho zadání).

Takže se pokusím příště vymyslet něco lepšího, ačkoliv tady se ukázalo, jak moc mi to téma nesedlo :o))

Eithné - 17. února 2008 22:33

Sherlo: Je to takové plytké a opravdu hodně o ničem. Nelíbilo se mi to, ani obsahově, ani formou.

Pavetta: Přijde mi, že zrovna ty máš na víc :-P Ač nejlepší z várky, zdá se mi to dost slabé. Takové o ničem, prázdné, bez pointy.

Marigold: Ne, nezaujalo mě to. K poezii toho mnoho neřeknu, ale opět mi nesedla ani forma, ani obsah.

Shillen: Plakat ve dvousetpadesáti slovech není dobrý nápad. Je to patetické a to je vše. Ne, nelíbilo...

Tahle várka je zatím podle mě nejhorší, nezaujalo mě nic... :o(

SASAN_KING - 17. února 2008 11:37

Tak tahle várka nebyla zrovna můj šálek čaje a zaujaly mne pouze poslední dvě povídky...