Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Takový malý pokus :)Oblíbit

tituln ikonka cindy199.jpg

Autor: Cindy Miss

Sekce: Povídka

Publikováno: 30. března 2008 13:57

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Takový malý pokus, začíná mě nějak bavit propracované dějství :D
 


Slunce vychází. Na australské městečko Dark Wings dopadají první sluneční paprsky. Ptáci zpívají a lidé se začínají probouzet do krásného rána. Laura je jednou z nich. Jsou prázdniny. Je šest hodin, ale stejně už má připravené věci na dnešní výlet. Dojídá poslední sousta snídaně a běží si pro batoh. Cestou ke dveřím se zastaví u rodičů.
,,Mami? Tati? Tak já teda jdu, jo?" Zavolala na ně ode dveří. Pak rychle vyběhla z domu. Na zahradě ještě zaslechla:
,,Lauro!" Rodičům totiž o dnešním výletu nic neřekla. Pousmála se a běžela pro Izabel, svou nejlepší kamarádku. Ta právě vycházela ze dveří. Dívky se pozdravily a dál šly mlčky. Šly do lesa.
Došly na maličkou mýtinu. Obě se podívaly doprostřed, kde byla modrobílá spirála.
,,Doopravdy tam půjdem?" Zeptala se přiškrceně Izabel. Laura přikývla. Pomalými kroky vešly do portálu. Ten se za nimi zavřel.
,,Královno? Královno Lauro!" Uslyšela Laura neznámý hlas. Nechápala, proč leží na zemi. Měla na sobě něco těžkého. Otevřela oči a uviděla sukně. Chvíli na ně zírala, než si uvědomila, že jsou to šaty a že je má na sobě. Pomalu se postavila. V místnosti byla ještě nějaká dívka, která si jí obezřetně prohlížela.
,,Královno Lauro? Jak Vám je...?" Ptala se Laury opatrně. Ta neodpověděla. Nadzvedla si sukně a vyběhla z místnosti. Hledala Izabel. Ptala se všech, které potkala. Až jeden muž jí odpověděl.
,,Královno, Izabela je královna Erkánie, země, se kterou válčíme." Pak se na Lauru podíval zvláštním, zkoumavým pohledem. K Lauře přiběhla ona dívka, která byla v místnosti, když se Laura probrala.
,,Co se tam stalo?" Zeptala se dívky Laura.
,,Všude se všechno modře ozářilo a Vy jste, když jsem tam přiběhla, ležela na zemi a nevěděla o sobě. A pak jste z trůnního sálu utekla..." Vypověděla dívka. Laura přikývla.
,,A jak se jmenuješ?" Zeptala se ještě. Teprve teď si všimla, že dívka má špičaté uši. Lauru napadlo, že to bude elfka. A nebude jediná.
,,Nindë," odpověděla. Pak dovedla Lauru zpátky do trůnního sálu. Bylo tam několik zrcadel. Laura do jednoho pohlédla. Uviděla bledou dívku oblečenou do rudých nabíraných šatů, na plavých a vyčesaných vlasech zlatý kroužek. Laura se rychle od svého odrazu odvrátila. Zasedla ke stolu, kam jí Nindë zavedla. Prodírala se listinami a pokoušela se o co nejlepší rozhodnutí.
,,Královno, zítra máte jít do Měsíčního chrámu, abyste se naučila tajům magie. Příští rok půjdete do Slunečního chrámu, kde se budete učit zacházet se zbraněmi." Řekla Nindë, když Laura dočetla a rozhodla nad všemi listinami. Přikývla, neměla na vybranou. Jen těžko se mohla domnívat, že jí další portál zavede do jejího světa a doby, kde žije. A možná se naučí kouzlu, které jí vrátí zpět... Ale to mohla jen doufat.
,,Ale co se stane s touto zemí? Kdo jí bude spravovat?" Zeptala se přesto. Podívala se ven z okna.
,,Vy, královno. Ale už pojďte do jídelny," pousmála se Nindë. Laura přikývla, ale pak se zarazila.
,,Nemohla bych si vzít něco normálnějšího než je tohle?" Zeptala se a při svých slovech ukázala na šaty. Nindë přikývla a zavedla Lauru do její ložnice. Z ložnice vedly ještě jedny dveře. Laura do nich opatrně vstoupila. Před ní se rozprostřela šatna. Velká, se zrcadly a hromadami šatů a šperků. Po nějakém tom přehrabování objevila Laura triko a kalhoty. Převlékla se. Konečně z uší sundala těžké masivní náušnice. Vlasy si rozpostila a pročesala. Lehce se jí vlnily a vypadalo to o dost lépe než s vyčesaným účesem. Na hlavu si narazila korunku. Obula si místo střevíčků botasky a podívala se do zrcadla. Vypadala jinak a podle sebe příjemněji a lidštěji. Přešla k Nindë.
,,Můžeme," pousmála se na ní. Nindë si chvíli vyjeveně prohlížela Lauřino oblečení, ale pak jen přikývla a odvedla Lauru do jídelny. Tam se také na její oblečení zvláštně dívali. Laura si toho nevšímala a sedla si na připravenou židli. Začalo se jíst. Večeře probíhala ve vší tichosti. Bylo slyšet pouze cinkání příborů. Laura dojedla mezi prvními. Služka odnesla její talíř. Laura čekala až dojí i ostatní. V hlavě si připravovala menší proslov. Všichni už dojedli. Laura vstala.
,,Zdravím vás. Já nejspíš nejsem ta, za kterou mě považujete. Jmenuji se sice Laura, ale jsem zde poprvé v životě. Žiji v australském městě Dark Wings. A tam žádní elfové nejsou. Ráno jsme já a moje nejlepší kamarádka Izabel prošly portálem a já se objevila tady, a všichni si myslíte, že jsem vaše královna..." Laura už ani nemohla domluvit. Pohledy elfů jí pálily. Pomalu dosedla na židli. Několik elfů se na ní dívalo překvapeně, většina snad ani nemrkla okem. Poté vstal po jejím vzoru jeden elf.
,,My víme, co se stalo, královno. Vy a naše královna Laura II. jste si vyměnily těla. Obě pocházíte z této země, z Arnu. Měly jste být rozděleny, protože máte obě velkou magickou sílu a kdybyste byly spolu, zničilo by to všechny světy. Podle dávné předpovědi měla matka určit, která zde zůstane a která půjde jinam. Při porodu však zemřela a rozhodla královna Arnu. Nepoznala rozdíl mezi Vámi a Vaší sestrou. Obě jste se totiž jmenovaly Laura. Rozhodla špatně, to si dokážeme přiznat i dnes. Pak se zjevil královně Lauře II. v ložnici portál. Vy jste ve stejnou dobu také prošla tím portálem, který Vám a Vaší sestře vyměnil těla. Pokud je nám známo, totéž se stalo i v Erkánii." Elf se jí celou dobu co mluvil díval do očí. Laura je teď měla docela vyvalené. Nevěděla, čemu má věřit. Většina elfů to brala jako povel k rozchodu a pomalu se vytratila. Nindë pak pomohla Lauře do její ložnice, kde se svalila na postel pořád se stejným nechápavým výrazem. Ani nevěděla, jak usnula.
Ráno se probudila do stejně krásného rána, jaké by ji jistě uvítalo i v Dark Wings. Laura se smutným pohledem sledovala život venku. Po několika minutách vešla do pokoje Nindë.
,,Královno, už máte připraveného koně na cestu do Měsíčního chrámu. Ještě si musíte sbalit věci..." Než stihla Nindë všechno říct, Laura ji rázně umlčela kývnutím hlavou a vešla do šatny. Vybrala co nejnormálnější věci, které si dala do brašny. Pak šla za Nindë, která jí vedla ke klisně.
,,Jmenuje se Lunar, královno. Je to nejinteligentnější kůň na celém světě a je velice rychlá. Doufám, že dojedete bezpečně, pojedete totiž sama. Tady máte meč," s poslední větou podala Lauře lehký meč, přesně padnoucí do její ruky. Ta se pokusila pousmát, ale moc jí to nevyšlo. Meč dala do pochvy, která byla u kalhot a asi až na třetí pokus dosedla konečně na Lunar. Teprve teď si Laura všimla, že je Lunar černá, až na zlatou hřívu, ocas a kopyta. Nindë jí ukázala, jak má jezdit. Potom se Lunar rozeběhla směrem Měsíčního chrámu. Laura celou cestu přemýšlela o tom, jaká je asi její sestra, Laura II. Už z toho jména vyplývalo, že ona sama je starší. Náhle se před ní rozprostřela vysoká budova. Byla tmavá. Laura jen otevřela pusu údivem. Lunar zastavila na zahradě. Laura docela úspěšně seskočila. Přiběhl k ní starší muž.
,,V.. Vítáme Vás tu, královno... Pojďte tudy..." Byl starý a viditelně zadýchaný. Měl bílé vlasy a světlou, vrásčitou pokožku. Lunar již mezitím někdo odvedl do stájí. Za Laurou se v chrámu zavřely dveře.

Po dvou letech

Lunar s Laurou stály v čele obrovské armády. Za nimi se rýsovalo mnoho postav, jak na koních, tak pěšáků. Vpravo byl vidět oddíl mágů. Všichni byli připraveni. Na druhé straně pláně se rýsovalo podobné vojsko. S Izabel v čele. Laura docela dlouho hleděla na postavu, jež jí nejspíš patřila. Po několika dlouhých a vleklých minutách se vojsko z Erkánie rozpohybovalo. Laura čekala. Boj měla dokonale naplánovaný. Pak jenom dala rukou téměř nepatrné znamení. Vojsko z Erkánie bylo uzavřeno na kusu půdy plameny. Laura se téměř pousmála. Mágové své umění zvládají dokonale. Viditelně ani Izabelini mágové nebyli pozadu. Oheň uhasili. Někteří vojáci však zhynuli v plamenech, tedy někteří... Zas tak málo jich nebylo. Laura dala pokyn svému vojsku. Vytáhla meč z pochvy u opasku. Byl to ten samý, co jí přesně před dvěma roky dala Nindë. Měla k němu hodně vzpomínek... Ale občas by je nejraději zničila. Vzpomínky. Všechny. Lunar vyjela. Vojska se střetla na kraji, ale Lauřino se probojovávalo dál. Izabel se jako naschvál držela co nejdál od Laury. Ani Laura se k ní nijak nehnala. Stejně obě věděly, že přijde čas, kdy se budou muset utkat.
Ten čas právě nastal. Obě dívky už ztratily mnoho z energie, kterou předtím měly. Laura už dávno poslala Lunar do bezpečí. Ani Izabel už neměla koně u sebe. Jejich meče se setkaly. Každou chvíli do sebe narazily. Sem tam se objevila nějaká malá rána, ale to bylo tak všechno. Obě byly výtečně vycvičené. Ale vždy se objeví nějaká chyba. Dívky se na sebe dívaly s čirou nenávistí. Do boje se zničehonic připletla Nindë. Izabel jí vyrazila meč z ruky a usmrtila jí. Lauru to strašně naštvalo. S Nindë se staly přítelkyněmi, těmi opravdu nejlepšími. Lauře už bylo jedno, jestli bude mít pár šrámů navíc. Po nějaké chvíli ustavičného útočení vyrazila meč Izabel. A zabila ji stejně bezcitně, jako ona Nindë.

Bitva rozhodla jednoznačně, vyhrál Arn. Laura se vrátila na zámek. Tělo Nindë nechala podle elfí tradice spálit. Laura teď vstupovala do své ložnice. Padala a pak se jí zatemnilo před očima.
Když se probrala, ležela v nemocnici. Se zlomenou rukou. Dívala se nechápavě kolem.
,,Kde... Kde to jsem?" Ptala se všech kolem sebe. Někdo jí odpověděl, že v nemocnici. Laura tedy poslušně počkala, až přijde sestra.
,,Co se mi stalo?" Ptala se. Sestra na ní jen koukla nepřítomným pohledem.
,,Zlomila sis ruku, když jsi lezla po skále. Buď ráda, že ten pád odnesla jen ruka." Odpověděla přísným hlasem. Laura nechápala, proč její dvojče v jejím těle lezlo po skále.

Brzo se dostala domů. Když měla ruku v pořádku, šla na mýtinku v lese. Potkala tam Izabel.
,,Ahoj..." Pozdravila ji tiše. Nevěděla, co se s ní stalo. Jestli se pamatuje na to, jak ji Laura zabila. Jestli to není jen Izabelino dvojče...
,,Ahoj," usmála se na ní Izabel, jako by se nic nestalo.
,,Ten výlet jsme přehnaly, co?" Zasmála se. Laura vůbec nevěděla, o čem mluví.
,,Jaký výlet?" Zeptala se.
,,No, přece jak jsme šly sem do lesa a pak jsme lezly po skalách," zasmála se Izabel. Laura tušila, že se Izabeliny vzpomínky smazaly. Její však ne, na to, jak jí Izabel zabila nejlepší kamarádku, Nindë, totiž nikdy nezapomene...
 

Komentáře, názory, hodnocení

Eithné - 25. dubna 2008 12:57
dub2857.jpg
Cha cha :o) Sargo to opravdu vystihla tím "hala bala převyprávěná knížka". Na povídku je to děsně slabé, obzvlášť je-li ti víc než třináct :o)
Pobavila mě třeba scéna, jak v královské ložnici našla tričko a kalhoty a obula si kecky, jak ji děsně naštvala smrt Nindë, jak... uhh, vpodstatě všechno.
Působí to, jako bys měla vymyšlenou poslední větu a ta ti přišla tak děsně dobrá, že jsi k ní narychlo splácala příběh, aby ses jí mohla pochlubit.

Čti, piš, čti, piš... jiné rady tu asi není ;o)
 
Cindy Miss - 21. dubna 2008 16:23
tituln ikonka cindy199.jpg
Sargo - 21.Dubna 2008 00:01
Já ne, ale nedivila bych se tomu :D Já bych do něj šla hned, ne následující den... A nenapsala jsem, že Isabel, se kterou se Laura znala se také "vyměnila"... Spíše jsem tam tím myslela to s tím narozením a tak... A domluvit se sice mohly, ale třeba je to pohltilo :D
 
Sargo - 21. dubna 2008 00:01
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Jestli tě začalo bavit propracované dějství, nemusela jsi se tak přemáhat a opravdu jsi tam mohla nějaké dát ;-) Je to takové - no, hop sem, hop tam, nikdo se ničemu nediví, copak vy jste nikdy nepotkali v lese portál? Je to jako bys převyprávěla hala bala nějakou knížku. Logika taky kulhá, proč se vlastně spolu pouštěly do války, když byly kamarádky a mohly se tím spíš domluvit?
Suma sumárum - hodně záleží, kolik ti je. Buď je to hodně dobré, nebo hodně špatné, nebo nadějné. Troufla bych si zkusit odhadnout, že nadějné. Prostě piš dál, co nejvíc. ;-)
 
DarkDaniel - 20. dubna 2008 10:03
tn_war52s7698.jpg
No není to špatné, mohlo by to být delší hlavně bitevní scény atd. Otázkou je kolik lidí by to pak četlo že? :) Číst se to dalo ale udivilo mě tohle: "Do boje se zničehonic připletla Nindë. Izabel jí vyrazila meč z ruky a usmrtila jí. Lauru to strašně naštvalo." Nechci nic říkat ale kdyby mě někdo zabil nejlepší kamarádku/kamaráda tak by mě to asi víc než jen naštvalo :D Malá rada na závěr: číst, psát a zase číst, prostě rozšiřovat si obzory :)
 
PsychoP - 19. dubna 2008 22:09
falling8927.jpg
Co se propracovaného dějství týče, doporučuji prohloubit hlavní myšlenku díla. Dále zapracovat na stylistice a obratech jako takových. Doporučuji více číst a nasbírat zkušenosti psaním. Nějaký potenciál máš, nicméně ještě není dost rozvitý. Snaž se ;o)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.085106134414673 sekund

na začátek stránky