Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Černý andělOblíbit

123722.jpg

Autor: Venali

Sekce: Povídka

Publikováno: 02. dubna 2008 20:53

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Tato povídka či příběh,je naplněn mými pocity a vzpomínkami.Moc lidem se asi nezavděčím a určitě mnozí tam najdou pár věcí,které se jim nebudou zamlouvat. Před více než půl rokem jsem jej začala psát,ale nyní jsem se jej odhodlala dopsat,protože opět jsem spadla do stejných stavů,jako tehdy. Není to žádné mistrovské dílo,jen pár vzpomínek a plno fantasie.Ale i takto lze zvěčnit myšlenky.Myšlenkami,jenž začíná příběh…

Dodatek: Mimochodem nejsem Emo :)
 


City, jež nejdou obelhat, pocity, jež nelze odhodit. Láska je krásná věc, ale také bolí, bolí toho, jež ji ztratil. A ztratit někoho, koho jste milovali, znamená zemřít, ztratit duši i své srdce. Říká se ale, že vše jednou přebolí a nezbude po slzách ani stopy, protože i ty odfoukne vítr. Ale rány v srdci nikdy neztratí svoje jizvy, ty tam zůstanou do jeho skonání.
A přesto smrtí nic nekončí. Ale pro někoho je vždy lepší odejít z tohoto světa kvůli něčemu, co bylo nejdůležitější a bez čeho nyní nemá cenu chodit po tomto světě. Sklouznout do spárů tmy a hlubin samoty je někdy mnohem snazší, než přetrpět své vzpomínky a bolesti. Ale i s těmi se dá někdy žít a hlavně přežít, a štěstí, které čeká v dáli, třeba počká. Pořád je pro co bojovat, i když už nejsou vyhlídky na šťastný konec a vítězství, ale jedno je hlavní a je si to potřeba zapamatovat: ŽIVOT JE BOJ A NIKDO Z NÁS Z NĚJ NEVYVÁZNE ŽIVÝ...


Tmavé podkroví v našem domě. Tak tmavé, že je mi úzko. Uvnitř mě se vše svírá. Zápěstí skoro necítím. Ležím v tomto tmavém podkroví, ležím na studené podlaze. Všude kolem mně je krev, všude kolem mě je úzkost a šero. Zavírám oči, znovu je otevřu a rozhlednu se kolem sebe. U okna na zemi sedí mladík celý v černém, dívá se na mě, dokonce se i usmívá. Jeho oči jsou tmavé až černé a vzbuzují strach, ale i touhu po poznání. Poznání, které nikdy nekončí, poznání, které je začátkem nekonečného dobrodružství. Dobrodružství, které oplývá tmou a strachem, takové, jakým jsou zaplaveny jeho oči.
„Ahoj,“ ozve se po chvíli mladík, stále hledící do zdi před sebou. Dívám se na něj, přímo ho hltám pohledem, moje oči jakoby se každou chvíli rozplynuly. Ale mám stále určitou sílu a tak odpovím: „Ahoj…kdo jsi?“
„Já jsem anděl,“ pousměje se mladík.
„Tomu nevěřím, kdo jsi?“
„Já jsem anděl.“ Stále tatáž slova mladík opakuje, ale už se neusmál, když je vypustil z úst, jako prve.
„Tomu ZNOVU nevěřím, kdo doopravdy jsi?“ Nevěřícně na něj upřu pohled.
„Už jsem Ti to řekl, Já jsem anděl.“
Upřeně mě pozoroval a pořád se mi zdálo, že se usmívá. „Proč tu jsi?“ Zeptám se po chvíli.
„Jdu si pro tebe, ale spíš Ti jdu pomoci.“ S žádným zaujetím, ani ničím podobným, nic v jeho hlase nepoukazovalo na jeho pocity. Bez uvažování vytřeštím oči a zeptám se: „Proč pro mě? A proč právě mně chceš pomáhat?“ Nevěřícně zavírám oči. Ať už únavou, či bolestí, ale na má víčka cosi tlačí. „Rozhlédni se, držíš v ruce žiletku, kolem tebe je krev, sama sebe skoro nevnímáš. Tvá bolest je tak silná, že Tě celou zaplnila a už ji ani necítíš. Zabila jsi se. Sebevražda. Ale to není správná cesta, kterou můžeš uniknout z boje se životem. Ale ty jsi ji našla a vydala jsi se po ní. Pomáhám Ti, protože jsi mě zaujala. Jsi výjimečná.“
„UMÍRÁŠ…“ dodal tiše.
Pootevřu oči, ale opět je zavřu. Mladík se zvedne z podlahy u okna a pomalu přistoupí blíž ke mně. Sedne si vedle mě. „Mohu se zeptat?“ Už s obtíží kývnu. „Proč jsi to udělala?“ Mladíkův, či andělův hlas byl nyní jiný, kouzelnější.
Otočím hlavu na jinou stranu a z mých úst se tiše plíží pár slov.
„Kvůli tomu, kterého miluji, neboli jsem milovala, kvůli tomu, se kterým se mi točil svět a nakonec kvůli tomu, bez kterého nemá cenu žít!“
„Co se stane teď?!" zeptám se po chvíli. „Ucítíš jemnou bolest, potom už nic.“
„Za jak dlouho umřu?“
„To nelze takhle určit, má drahá. Nejsem ten, kdo hlídá tvůj čas. To stále záleží jen a jen na tobě. Tvoje volba, i tvá smrt.“
Nyní jako bychom se od sebe vzdalovali.
„Dej pozor, teď to přijde,“ mluvil pomalu a tiše.
Ucítila jsem náhlou bolest. Mráz mi přeběhl po celém těle.
„Teď už necítíš nic… Nemám pravdu?!“ „Cítím jen prázdnotu,“ odpovím.
Mladík si stoupne. „Zvedni se z té kaluže krve a pojď.“ Stále mluvil tichým hlasem.
Pomalu se zvedám. „Kam půjdeme?“
„Tam…“
„Kam?“ zeptám se udiveně.
„Tam, kde je tma temnější, než nejtemnější noc, tam, kde se svírá i to nejchladnější srdce, tam, kde už nic neucítíš, tam, kde poznáš sílu bolesti!“
„Kam?“ zeptám se ještě udiveněji.
„Do pekel!“
Mladík otevře okno a vyskočí z něj. Najednou se objeví s křídly, s křídly černými jak uhel.
„Vyskoč!“ pobídne mě.
„Vždyť neumím létat.“
„Ale ANO!“ Na jeho tváři se objeví úsměv.
Vyskočím a letím, krásný pocit.
„Jak už jsi řekl. Teď mě čeká místo ze všech míst nejtemnější, místo, kde se mi bude svírat srdce a má duše nenalezne klid."

Čeká mě PEKLO… Samota a prázdnota...
 

Komentáře, názory, hodnocení

Rum - 09. června 2008 10:57
animeboy-aronsilvereye6981.jpg
Ale jop pokec s andělem si projde každej :-D mám s tim zkušenosti, ale chybý tam ta halda papírování co u toho je... ono než člověka necháte zemřít tak ty na hoře chtěj takový formality .. jako třeba jestli lituje a tak :-D no děsná šimlařina .... jinak dílko zajímavé...

pro příště : XD Autorko zkuste sepsat něco veselého :-)
 
Venali - 28. dubna 2008 17:46
123722.jpg
Clea - 28.Dubna 2008 17:09
Aspoň trochu pozitivní ohodnocení...:)
No konec je trochu strmý...
 
Clea - 28. dubna 2008 17:09
vamp23000.jpg
Je to celkem pěkné, jen mi tu nesedí ten konec....
 
Cor Na - 25. dubna 2008 13:12
1  kopie8221.jpg

Venali: Jsi si jista, že stále hovoříš o povídce a ne o svém životě? ;o)

Sargo: :-D
 
Sargo - 25. dubna 2008 13:07
wel1d5kk1aaa19357.jpg

Asi už zde bylo všechno řečeno...
Jsou věci, které by měly zůstat zastrčené v šuplíku, neboť zveřejněním ztratí veškerý smysl.
Popis sebevraždy je literárně asi stejně těžké sousto, jako by se někdo, kdo si do té doby neuvařil ani čaj, pustil do vaření hostiny o dvanácti chodech pro královskou tabuli.
 
Venali - 25. dubna 2008 06:24
123722.jpg
Pavetta - 24.Dubna 2008 23:17
Mám obojí…A nevymlouvám se,jak už jsem ne některak řekla.
Zas takový kus jsem jí nedopisovala,asi 1/5 povídky,ale to teď nehraje roli,spíš jsem více opravovala chyby a výrazi.Ano přiznávám,někdy v takovýhle náladách jsem,mám trochu taktéž vnímání.

Je lepší říkat věci,jak jsou,a jsem ráda,že jsi takový kritik,prostě všechny věci na světě nebudou stejné a už vůbec née,že se zalíbí všem.
Odpovědět na tvoje dvě otázky bych mohla,Je to divé či banální,ale velká změna za ¾ roku není radikální,mnohé se změnilo,ale i mnohé zůstává,jedním kolečkem v jedné kolejici.
Nechci se nějak ospravedlňovat něčím,co stejně někteří obrátí proti mě,je lepší zkušenost a znám člověka osobně.Ale přesto se snažím žít,přihodilo se mnohé,možná mě to posunulo dopředu,možná mě to na delší dobu zbrzdilo,tak či onak to víjde na stejno.
Na povídce si trvám,neboť kdyby tomu bylo jinak,tak bych ji nepsala.
 
Pavetta - 24. dubna 2008 23:17
kar7874.jpg
Venali - 24.Dubna 2008 17:15
Víš co, tímhle mi nikterak nepomůžeš v tom, aby se mi povídka líbila. Všichni ti tu radí docela dobře. Je rozdíl vypsat se a psát pro čtenáře. A ačkoliv ti tohle pomohlo, není to reálné, pokud chceš změnit pravidla fyziky, můžeš, ale musíš udělat jiný svět, který se nebude skládat z atomů a krve, že nebude mít žena jen 3-4 litry...

Já ten popisek četla, možná proto jsem si povídku přečetla, abych se utvrdila v tom, jaká je.
Zda se líbí či nelíbí...
Opravovat povídku nelze, vím to, také to nedokážu.
A jak si se za 3/4 roku změnila, jak moc? Souhlasíš s tou povídkou teď? Pokud ano, pokud si ji byla schopná dopsat (a že není moc dlouhá), zas tak jiná v tomto ohledu, Venali, nebudeš.

Jak jsem říkala už prve, jsem zlý kritik, ale přijde mi lepší, když jsem zlá a upřímná, než jakákoliv jiná.

A třeba je to tím, že já osobně se po jistých zkušenostech na sebevraždy divám trochu jinak. Trochu víc prakticky a... tak...

Na nepochopení se vymlouvají poeti, nebuď jako oni, protože oni pak, nepochopení, pláčou a nadávají na to, že nejsou trendy...

Pokud má jeden srdce a smysl pro logiku, nemusí se nepochopení bát... ;)
 
Licee - 24. dubna 2008 21:01
ik33029.jpg
Venali - 24.Dubna 2008 17:15

Abys někoho zaujala, je dobré vybrat nekomerční téma a dobře jej sepsat. Nemusí to být dokonalé, ale aspon trochu napínavé. Musí tam být psotě něco, co čtenáře dokope k tomu, aby o díle začal uvažovat. Přemýšlet.. tohle bylo takové nemastné, neslané. Možná i to téma by se dalo kdyby to oovšem bylo podané "jiným způsobem".
 
Venali - 24. dubna 2008 17:36
123722.jpg
Cor Na - 24.Dubna 2008 17:31
Tak každému se to samozřejmě zdát nebude...
...Dodatek odeslán do tvé pošty
 
Venali - 24. dubna 2008 17:33
123722.jpg
psychop - 24.Dubna 2008 17:27
Samozřejmě souhlasím,i když mám pár víhrad.A nevymlouvala jsem se,jen jsem konstatovala,což je menší rozdíl.Ale i přesto děkuji za takovou kritiku.Samozřejmě už vím co vylepšovat.(Příště dám na tvé rady...)
 
Cor Na - 24. dubna 2008 17:31
1  kopie8221.jpg

Venali - 24.Dubna 2008 17:15
Není to příběh, je to celkové zpracování, co se mi nezdálo.

A raději bych byl, kdybys mi věk řekla ty sama. :o)
 
PsychoP - 24. dubna 2008 17:27
falling8927.jpg
Venali - 24.Dubna 2008 17:11
První povídka není omluvou, ale výmluvou. Odkaz na dobu vzniku taktéž. Chceš-li na svém stylu něco vylepšit, pak články psané ve špatné náladě(ne, nenapíšu deprese, protože to slovo označuje nemoc a já ji nehodlám přisuzovat někomu, kdo ji nemá, stejně jako nehodlám tipovat, zda ji ten daný má) smaž, spal, znič. Protože budou stát za naprosto stejně znechucený výraz, jaký budeš mít na tváři při jejich psaní. Vypiš se z toho a teprve pak se pust' do něčeho, co by mělo někoho oslovit. Musíš vědět, co chceš vyjádřit, co má povídka lidem říct, jak má vyznít. Cesta to není snadná, ale jiných moc není. Někomu se píše lépe, někomu hůře, ale ani ten, komu bylo z hůry dáno, není vyjímkou a musí psát, aby se se svým stylem sžil a jeho práce stála za vložené úsilí. Tohle není článek, ale zoufalé volání o pozornost. tím zoufalejší, čím víc se snažíš postavit to na nepochopení ze strany čtenářů. Jakkoliv se to může zdát, tato kritika není míněna jako shazování, ale čisté doporučení. Piš, když máš náladu psát, uveřejnuj, když si jsi jistá, že si to daný příběh zaslouží. Napiš jej, odlož jej, přečti si jej ještě desetkrát, než se rozhodneš jej někam poslat. Dříve, či později se objeví takový, se kterým budeš spokojená. Tento postup je ale založen na upřímné sebekritice. Dále je vhodné požádat nějakého známého, který má se psaním VÍC zkušeností a má toho načteno víc, než průměrný český občan(leporelo, písanka a 2 komixy, které našel v autobuse).
 
Venali - 24. dubna 2008 17:15
123722.jpg
Jak už jsem napsala v popisku,nezavděčím se všem…atd…To by mělo vše zkonstatovat…(přečísti jej pečlivě :D)
Vážení,chci jen říci,že je to jedna z prvotních povídek s takovouto zápletkou,je psaná asi před 3/4 rokem,kdy jsem byla na tom hodně špatně,nerada opravuji svá díla,ale i u téhle jsem se zastavila,takže to asi podle toho vypadá.
Možná se vám moje povídka nezdá,každý příběh je jiný a každý má pro něj jiné zaujetí...Jednou to třeba předělám do dokonalosti pro všechny,ale jak říkám,nechci opravovat svá díla,tak se to asi nestane.Přesto některé toto dílo zaujalo,tak možná se pokusím,aby to zaujalo všechny.
Ve stavech,ve kterých jsou lidé zdrceni láskou,dělají cokoli.Dívka si v mém příběhu podřezala žili kvůli nešťastné lásce,její kluk byl zabit,nebo se zabil sám,což nebudu raději rozebírat.Mnohé vlastní okolnosti jsou spjaty s tímto příběhem.Moje povídky obsahují zápletku,kde hlavní postava se potýká se smrtí.A většinou se týkají věcí,které se mi přihodí,či z mých pocitů a snů.
Zatím vás tento příběh nezaujal,což mi nevadí,protože proto jsem to sem neposílala.Možná jsem chtěla znát také jiný názor,než lidí z mého okolí,avšak hlavu si z toho nedělám,i když pro příště se budu více snažit,ale ve stavech,ve kterých jsem je psala,se to možná ani nedá.Jsem ráda i za negativní názor.Alespoň vím,co vylepšovat,sice si myslím,že v mých nynějších povídkách takové chyby už nejsou.

Cor Na: Zkus hádat xD
 
PsychoP - 24. dubna 2008 15:38
falling8927.jpg
Pavetta - 24.Dubna 2008 14:29
Dokonalé shrnutí.
 
Pavetta - 24. dubna 2008 14:29
kar7874.jpg
„UMÍRÁŠ…“ dodal tiše. – tak tohle bije do očí, když něco píše někdo Caps lookem, rozhodně to nechce šeptat

Nejdřív chce pomáhat, a pak ji táhne do pekel.. tuším, že je to jedna z oněch nelogičností.

Většinou se vyznačují nekompromisností, protože se hraji na velkou holku a tady to nebude jinak.
Anděl ví většinou všechno, obzvlášť, kdy je v roli anděla smrti. Navíc, anděl umírající neodpoví na otázku, co bude pak… já umírat, tak to z něj chci vydolovat.
Rozmluva s andělem je docela dobrý styl popisu sebevraždy, ale i tak. Nezkoušela jsem se podřezat, ale zkoušela jsem mnohé jiné způsoby sebe destrukce (omylem). Když se člověk sekne, bolí to, když se seká, pak už z toho jenom teče krev.
U podřezání se postupně ztrácí vědomí asi to není nejlepší a trvá to relativně dlouho, proto se doporučuje horká voda ve vaně. Možná, že to štípá, ale umírající by spíše cítila bolest ve chvíli, kdy by se podřezávala, pak už bych to moc neviděla.

Morbidní nejsem.

Jsem anděl. Podřezala ses, tak to je hloupý, pochybuji, že by sebevrah nevěděl, že se podřezal. Pochybuji o těch souvislých větách. Takové filozofování, když už je kolem tolik krve nepřipadá v úvahu. Leda by tam bylo zmíněno, jak pomalu odtéká ta lenivá krev… kapku po kapce a tvoří si pěšinku v prachu půdy…
Také mi tam přijde divné, že se anděl změní až později, vždyť jemu může být ukradené, zda umírající vyděsí či ne (já být andělem smrti, vychutnávala bych si zděšení té naivní holky, která si myslí, že sebevražda je mírnější než žít ve světě, ve kterém dýchá i ten, který ji opustil).

Sladkobolné kydy o lásce mě nudí (už jen proto, že jsem byla poblíže jedné sebevraždy z lásky, smůla, kluk se chtěl zachytit, ale nestihl to, takže se rozmázl na chodníku pod mostem. A jako… pomstil se jí, následující den tam dole pod mostem stála holka jak bez duše… určitě je super žít s tím, že někdo nepřímo zapříčinil smrt člověka).

Co ti poradím já? Pokud chceš psát o čemkoliv, vžij se do té postavy a dej jí duši, ne nemastný kydy do úst. Dej jí emoce, které opravdu ve čtenáři dokáží vzbudit jeho vlastní. Popiš úzkost, dezorientaci, zamlžený pohled…

Co si udělala ty?
Popsala si holku sedící na půdě, mohla si u toho klidně číst, proč ne, že? A seděl tam chlap, který se nakonec ukázal být andělem.
Holku to asi vcuclo do příběhu, který četla… rozhodně by mě to nedonutilo uvažovat nad tím, že je mi jí líto. Nechápavá, potrestaná.

Pokud si to psala podle sebe, nedala jsi do toho dost na to, abych věděla, že ses kdy cítila mizerně. Maximálně chceš někoho zaujmout, ale ani to se ti u mě nepovedlo.

Hodně štěstí…
 
Prasek323 - 23. dubna 2008 23:25
aura2-png-male3891.png
Licee - 23.Dubna 2008 21:58

Já vím, proto tam taky byl dovětek: Bohužel příliš často uvažuji coby kdyby...

chtěl jsem ti naznačit, jak by se ta povídka mohla vyvíjet aby byla zajímavější...
 
Licee - 23. dubna 2008 21:58
ik33029.jpg
Prasek323 - 23.Dubna 2008 21:26

To je samozřejmně možné, ale pak by to v povídce mělo být více naznačeno:-)
 
Prasek323 - 23. dubna 2008 21:26
aura2-png-male3891.png
Pro komentující: Hm, ale napadá mi taková otázka, kterou autorce nahraju do karet. Co když se celý rozhovor odehrával již pouze v hlavě oné umírající a ve skutečnosti vlastně nemluvila? Takové postupné smíření se se smrtí, odlehčení odchodu sama sobě blouzněním o andělovi a rozhovoru s ním, který by jí mohl vše ulehčit. Který by jí mohl říct: Ano, udělalas to správně, i když tato slova jí nepřinesl. To vše ale mohla být pouhá hříčka jejího podvědomí...

Bohužel příliš často uvažuji coby kdyby...

Autorce: Sebevražda je jedna z nejklišoidních témat :-P takže když už se rozhodneš napsat něco takovédleho, snaž se odlišiti od všech těch ostatních děl. Jak sis přečetla z předchozích komentů, je to nemastné neslané, není to prostě vůbec nic nového, ani trošičku a to je velikánská škoda... no nic, přeju hodně štěstí v další tvorbě :)
 
Licee - 23. dubna 2008 19:02
ik33029.jpg
Jak řekl Cor Na přede mnou. Na umírajícího člověka měla dost smyslné a dlouhé věty. Ještě ke všemu, když sama sebe skoro nevnímala.

Jinak to bylo takové, nijaké. Nejspíše jsem od toho očekávala více a teď jsem trochu zklamaná.
 
Cor Na - 22. dubna 2008 21:12
1  kopie8221.jpg

Za prvé - Přišlo mi to asi hodně nereálné. Ne v tom, že se "tam" objevil anděl, který potom s hlavní aktérkou vyskočil z okna a létal, ale v tom, jak ona aktérka - jestli jsem pochopil správně -> na pokraji smrti - hovořila. Celkově mi to přišlo takové strohé, možná až rozhovor, ve kterém byly docela veliké díry tak nějak nevyplněny těmi podstatnými věcmi, byť k takovému tématu. Takhle - to, co tam přebývalo, vystřídalo to, co tam být mělo, aby mě to nějakým způsobem zaujalo.

Gramatika fajn, ale nelíbilo se mi to.
Můžu znát věk? :o)

 
PsychoP - 22. dubna 2008 20:44
falling8927.jpg
Snažil jsem se opravit, co se dalo. Pokud by se ale něco našlo, upozorněte mě, nezastírám, že jsem omylný a něco mi mohlo utéct. zvláště v tom množství.

Dílo nehodnotím, pokud bych do toho mohl mluvit, přestal bych číst po anotaci. Možná už při jejím čtení. Omlouvám se, neoslovilo mě to.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.074940919876099 sekund

na začátek stránky