Andor.cz - Dračí doupě online

Byla jasná noc, jako posledních pár dní. Obloha posetá milióny zářících hvězd a nedaleká vesnice opět tichá. Ale takové ticho, jako ve vesnici, nebylo na daleké mýtině, kde soupeřily dvě osoby. Jeden z nich byl elf a ten druhý se nedal identifikovat, jelikož měl plášť s kápí. Bylo vidět, že nejde o žádný trénink, jelikož rány tu padaly opravdu prudké a občas zasáhly i svůj cíl.
„Tak co, ještě můžeš?" zeptal se ženský hlas zpod kápě poté, co svého protivníka zasáhla tvrdě do břicha, až ta osoba odletěla do nedalekého stromu.
„Víc, než kdy dřív," odpověděl mužský hlas poněkud vyčerpaně. Muž se teď zvedal ze země, aby čelil dalšímu útoku, který ale nepřicházel. Rozhlédl se tedy okolo, ale onu záhadnou dívku neviděl. Oddechl si při představě, že už odešla a nechala ho být.
„Nikdy se nepřestávej dívat okolo. Nikdy totiž nevíš, odkud na tebe útočník vyskočí,“ zašeptal mu dívčí hlas do ucha tak chladně, až mu z toho přeběhl mráz po zádech. Otočil se, aby na ni viděl, ale než ji stačil spatřit, tak ho praštila pěstí do obličeje a on opět ležel na zemi. Když se však tentokrát chtěl zvednout, tak nemohl, protože ho něco svazovalo. Ihned věděl, co to bylo. Bylo to jedno ze svazovacích kouzel. Podíval se na svou věznitelku nenávistným pohledem a přestože jí neviděl do obličeje, tušil, že se usmívá.
„Dnes je krásna noc, viď? Tak krásná na to, aby někdo přišel o život, a nebo se zachránil pouhou odpovědí,“ řekla muži zcela nezúčastněně a otočila se k němu zády stále hledíc na oblohu.
„Už jsem ti po několikáté řekl, že ti nepovím, pro koho pracuju!“ křikl na ni a v tu chvíli si uvědomil, že si nad sebou vynesl rozsudek smrti.
Dívka se uchechtla a pak pronesla: „Jaká slepá oddanost ti natáhla pásku přes oči, že ani nevidíš, jak tě tvůj pán využívá?“
„To není pravda! Kori by tohle nikdy neudělal!“ zařval na ni a vzápětí si uvědomil druhou chybu, kterou udělal. Ale třeba ho na základě téhle chyby pustí a on bude schopný doběhnout za svým pánem a varovat ho. Pevně v to doufal, avšak jistý si nebyl.
„Kori?“ otázala se dívka a otočila se zpátky ke svému vězni. Muž však mlčel a jen na ni hleděl.
„Díky ti. Jistě si teď myslíš, že tě díky tomu nechám jít a už se o tebe nebudu zajímat. Mám pro tebe však jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že se o tebe vážně nebudu zajímat, a ta špatná je, že to bude proto, že tě budu muset zabít. Jistě chápeš, jak by pro mě bylo nebezpečné, kdybych tě nechala na živu. Tehdy, když jsme bojovali poprvé, jsi měl možnost zůstat naživu, ty jsi ale přišel zas a tím sis svůj osud zpečetil,“ řekla mu a pomalu se začala přibližovat. Muž sebou začal zmítat ve snaze zprostit se těch pout, ale marně. Nakonec to vzdal a zadíval se na tu děsivou dívku.
„Tak aspoň sejmi svou kápi, ať můžu vidět tvář mého vraha,“ vyzval ji.
„Promiň, ale právo posledního přání u mě neplatí,“ odpověděla. Pak vzduchem zasvištěla čepel a okolo muže se vyvalila krev. Muž se naposled zadíval na oblohu, neviděl ale hvězdy, které si přál naposledy spatřit, ale jen mračna, která se na obloze začala houfovat. Tak se tedy naposledy chtěl podívat na svého vraha. Když ale sklopil zrak, tak ji už neviděl, stejně jako hvězdy, které se ztratily za tou změtí mraků.