Andor.cz - Dračí doupě online

Sedím v malém pokojíku, hledíc z okna na padající kapky deště. Přede mnou stojí velké rozhodování, zda jít, či nejít na procházku do deště. Boj v mé zmatené mysli i přes všechna záporná fakta vyhrála první možnost. Tu jsem si řekl: "Nač budu jen tak válejíc šunky sedět, když mám tu možnost po dlouhé procházce v dešti ždímat lněné roucho své?"
Když mé paty opustily práh mého skromného domku, hledíc vzhůru sleduji, jak mne do čela pleskají velké kapky deště. Vydám se tedy dál a vítr postupně sílí. Ošlehává mou holou tvář, přinášejíc další kapky na čelo mé. Dešťová voda, stékající mi z obličeje, se postupně vsakuje do mého, po generace děděného, oděvu.
Déšť je blahodárný jev, díky němuž máme co do úst vložit, ale většina z nás ho pohrdajíc označuje za špatný vtip přírody, když už máme rozložený piknikový servis a naservírované hromady přesolených jídel a přeslazených zákusků. Nyní déšť nechává své kapky, dopadajíc na mé čelo, marně usazovat v trhlinách okolo kamenů v udusané zemi.
Pokračuji dál ve své pouti do neznáma s čelem úplně červeným od nemilosrdných kapek a mající promočené roucho, lepící se na rovněž mokrou pokožku. Kráčím dál odněkud někam, až mi cestu zpět kapky z hlavy vypleskaly. Nyní už nemám kam se vrátit a putujíc dál přemýšlím, co to vlastně dělám.
Nuž, nyní pomysleme na tuto procházku v dešti, což nebylo mé rozhodnutí, vydat se do deště napříč nebezpečným kapkám, hloupým pohnutkám mysli? Hledíc vzhůru, přišel jsem i o poslední zbytky z doškové střechy na hliněné podstavě. Kapky stále pleskajíc mi do čela, vnucují do mé hlavy poučení. Nepodceňuj procházku v dešti, neboť i tato zdánlivě nevinná činnost vás může připravit o bezdomovecké doupě.