Andor.cz - Dračí doupě online

Kněz

Po ulicích starého města se prohání mrazivý vítr, proplétá se tmavými uličkami, hvízdá, když se řeže o kamenné hradby. Teskně hučí, když proniká pod prahy starých domů do pokojů spáčů, a nakonec burácí, když volně letí nad střechami domů.
Ve městě je ticho, zvoník v kostele před chvilkou jednou rozezvučel malý zvon, půlnoční.
Ulice jsou sem tam osvětleny světly, které vycházejí z hostinců. Málokdo se odvažuje chodit tak pozdě po ulicích, městská stráž v noci nehlídkuje.
Vyšel jsem do mrazivé půlnoci, naštěstí jsem byl dobře oblečen. U kováře Gerdona potřebují kněze, jeho žena Deira odchází na věčnost. Je jí škoda, je tak mladá a tak krásná. Navíc je obtěžkaná kovářovým dítětem, ale vypadá to, že zemře dřív, než stihne porodit. Oba dva jsou dobří křesťané, proto jsem jim neodmítl pomoc. Gerdon pro mě poslal asi před čtvrthodinou.
Jdu jak jen můžu, každá minuta je drahá. Rychle se proplétám temnými ulicemi, vítr skučí kolem a pohrává si s mým tmavým rouchem. Už jsem blízko. Kovář už mě vyhlíží ze dveří, vychází mi naproti. Je spocený, vypadá vyčerpaně a nešťastně. "Otče Darene, jsem rád, že jste tady. Pojďte za mnou, prosím rychle," řekl mi rychlým, ale mdlým hlasem. Na nic nečekám, následuji ho do špatně osvětlené místnosti. Na posteli leží Deira, krásná dívka, je přikrytá několika dekami, špatně dýchá. Její tvář je pobledlá a vyhublá, na čele má kapky potu a její vlasy jsou splihlé. Její nemoc je vážná. "Co říkal mastičkář Gerdone?" zeptám se kováře, který bezradně stojí vedle mě, zatímco usedám na židli vedle nemocné.
Gerdon se na mě podívá až ustrašeně, ale pak promluví: "Že, že zemře, že nemá naději, udělejte něco, otče, prosím."
"Dobře, pokusím se, teď odejdi, modli se, neruš mě, dokud ti neřeknu."
Kovář něco zakoktal a ztratil se ve vedlejší místnosti. Šáhnu kovářce na čelo, je horké. Její dech je těžký a sípavý. Pokleknu před postelí a sepnu ruce. Dnes nevolám Boha, vím co musím udělat. Soustředím se, vím co přijde. Svíčka v pokoji prskne a zhasne. Je tma, ale ne taková, jako když zavřu oči. V téhle tmě nic nevidím, neslyším ani necítím.
"Proč mě voláš Darene?" ozve se hlas, před kterým se mi svírá hrdlo, bodá mě z něj u srdce, ten hlas, který jde ze všech stran a vlastně odnikud. Je tak hrubý, temný a krutý, ale přitom tichý.
"Proč by se to nemělo stát?" Nikdy s ní vlastně nemluvím, vybírá si mé myšlenky a odpovídá na ně, jako bych tu nebyl. Jediná věc, kterou začínám cítit, je tlukot mého srdce, zpomaluje, je jakoby těžší, na život až příliš pomalý.
"Aha, záleží ti na nich, to je zajímavé, zdá se, že nevíš s čím si zahráváš, já jsem to, čemu vy říkáte smrt, proč bych měl šetřit život, jenž za krátký čas stejně zhasne, proč nechávat hořet oheň, když nemá koho hřát?
Aha, to dítě, myslíš ten nenarozený život? Jsi bláhový, každý musí zemřít, i já zaniknu, až všechny hvězdy pohasnou."
Rozhovor mě nesmírně vyčerpává, cítím, že ze mě pomalu prchá život. Nesmím zpanikařit, už jen chvíli, jen chviličku. A všechno bude jinak. Mé myšlenky se upírají na co nejzoufalejší prosbu.
"Čí hvězdu mám zhasnout místo té nemocné? Kdo si zaslouží smrt víc než ona? Snad nechceš rozhodovat! Nepřemýšlej o tom, tu otázku nemůžeš zodpovědět. Dobře, udělám, co si přeješ, ale pamatuj, co musíš udělat ty, knězi! Život za život, tak zní úmluva."
S hlubokým nádechem se proberu. Rozhlížím se, oči mě pálí, bolí mě celé tělo, jsem hrozně vyčerpaný. Po čele mi stéká ledový pot. Mé oči směřují na postel, kovářka vypadá lépe, její tvář je zdravá, zachránil jsem ji, ale cena za život je možná příliš vysoká.
Zpod roucha vytáhnu dlouhou úzkou dýku ve tvaru špičatého kříže, odkryji deku a najdu místo, kde přibližně leží srdce nenarozeného dítěte. Bodnu. Vystříkne jen pár kapek krve, kovářka stále spí. Přiložím ucho k jejímu břichu. Srdce toho dítěte již nebije, úmluva je naplněna. Rána dýkou se začala rychle hojit, za chvíli nepůjde ani vidět.
"Gordone!"
Kovář přiběhne. Neví co má říct, začnu mluvit první. "Tvá žena se za chvíli probere a bude zdravá, kováři. Musíš být silný, nedokázal jsem zachránit oba." Pak se podívám Gordonovi hluboko do očí, on se dívá na břicho své ženy, jeho dítě je mrtvé.