Andor.cz - Dračí doupě online

A první pán na holení... Trošku smutný příběh, ale to už poznáte sami. Všechny válečné příběhy jsou takové...

fry - Zabi, alebo...

"Zabi ho," povedal Prvý kľudne
"Ale..."
"Zabi ho!" tentoraz to už bol rozkaz.
"Veď leží na zemi, je bezmocný! Ako by som mohol..." pokúšal sa namietnuť Druhý, ale bol umlčaný.
"Zajtra už bezmocný byť nemusí. Zajtra to môže byť máš najhorší nepriateľ," uškrnul sa Prvý
"Tak prečo ho nezabiješ ty?"
"Ja sa nesnažím, aby ma považovali za dospelého. Ty hej. Makaj," namietol Prvý.

A tak Druhý vyliezol na svojho nepriateľa. Ten sa stále nehýbal, oči upreté niekam do diaľav. I s hlbokým povzdychom do neho zaboril svoje strašlivé, jedom napustené zbrane.

A zdvihol triumfálne hlavu, pýtajúc sa
"Už som dosp..."

PLESK!!!

"Prekliate mravce!"
Malý Josip sa zdvihol z trávy, šúchajúc si poštípanú ruku. Obdeľač zbadal mravenisko a z pomsty doň kopol. A ako tak hľadel na hmýriaci sa hmyz, prisahal si, že raz (keď bude dospelý) zmení tento svet.
Písal sa rok 1889 a Rusko znova navštívilo leto...

* * * * *

A další na řadě je taková milá oddechovka z mírně... No, nebudu kazit první dojem, je to hold ze života.

Prasek323 - Podivná zkouška dospělosti...

Líně se zvedám z postele, v níž se mezi rozházenými peřinami nachází ona. Ještě spí a těžce oddechuje. Je to zvláštní. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu zvedat právě z její postele, a popravdě mě to stále velice zaráží. Co tady sakra dělám? Je zbytečné si odpovídat, je zbytečné dělat cokoliv jiného. Co se stalo, stalo se. Jinak už to nebude. Převaluje se a obnažuje tak část svého nahého těla. Těla, které jsem včera laskal a miloval. Tiše ve spaní polyká a kolem úst se jí prohlubují vrásky. Není stará, táhne jí teprve na pětatřicet. Jediný přízrak blížícího se stáří jsou právě vrásky kolem úst. Sedím na kraji postele, hlavu v dlaních a celkem surově si mnu obličej. „Tak, to by bylo…“ zabručím. Ona se převalí a hned se vzbudí. Zjišťuje totiž, že místo vedle ní je prázdné. Pomalu se rozhlíží po pokoji, otáčím se k ní. „Dobré ráno,“ uvítám jí mezi bdícími. „Dobré,“ odvětí mi a hned nato zívá. Bez jediného slova vstávám a sbírám svoje prádlo z podlahy. Včera jsem ho rozházel všude po pokoji. Nevím, jestli bych to bez alkoholu zvládnul, dojde mi. Zapínám poslední knoflík u košile a mířím ke dveřím ložnice. Ke dveřím, které celou tuto kapitolu rázně ukončí. Nechávám ji rozvalenou na posteli. Kromě tenoučké deky na sobě nemá vůbec nic. „Takže ta maturita je vyřízená?“ otočím se u dveří. Češtinářka se na mě jen šibalsky usmívá a přikyvuje. Maturita je prý zkouška dospělosti. Složil jsem ji…

* * * * *

Hlavnímu hrdinovi následujícího příspěvku skutečně nezávidím...

Cor Na - Někteří rodiče jsou skutečně divní...

Ta mamka se snad zbláznila! Osmsetkrát za noc… No to potěš kyblík. Kdo má pak ty bolesti vydržet? Ještě teď jsem jak vycuclá oliva. Prý: „Já si lehnu, budu je kontrolovat a ty to tam budeš zasouvat, jo?“ No, co jiného jsem měl asi v tu chvíli dělat, když jsem byl natěšený jak malé dítě? Jenže to jsem ještě nevěděl, co po té noci mělo následovat Pche... Prej zkouška dospělosti… Proč já byl takový hlupák a dělal to s ní? Bože, bože… Spas mě. Jestli z toho bude průšvih, tedy, myslím tím ještě větší průšvih, než je, asi si půjdu fakticky hodit mašli. Pořád… Pořád dokola, jako nějaký stroj. Tam a zase zpátky. Dovnitř a zase ven. Jednou hlouběji, pak zase: „…trošku s rozumem, Míšánku, přece mě tou tvou rychlostí a silou nechceš zničit!“ A ještě, jak omámeně povídala, že je chce vidět, až vyrostou a budou dospělé! No to mě teda už opravdu dostalo. Už tak jsme to spolu dělali, v noci, a ještě ke všemu to je moje matka. Asi se z toho fakticky zblázním. Už nikdy na ten kolík na sazeničky nešáhnu. Osmset dementních kytek!