Andor.cz - Dračí doupě online

Smyčka

…Muž se začal pomalu probírat. Ležel na zemi pod postelí a právě otevíral oči. „Do háje!“ řekl si pro sebe, „kde to sem a kdo jsem?“ Najednou zjistil, že neví absolutně nic a že ho trochu bolí hlava. Rukou si ji přejel. Objevil menší bouli na zátylku a malý šrám pod pravým okem. Po chvilce přemýšlení a prohlížení sebe sama si uvědomil, že ho po tváři lechtají sluneční paprsky. Bylo ráno, asi tak sedm hodin podle jeho odhadu. Muž pomalu vstal, měl na sobě modré tričko a dlouhé tmavomodré kalhoty. Porozhlédl se po pokoji a uviděl akorát okno, postel a menší stolek, na kterém ležely klíče. Klíče byly spojené kroužkem. Bylo jich asi pět bez jakýchkoliv přívěšků. Ale ne. Bylo tu ještě něco… Chomáč nějakých chlupů trochu svázaných dohromady a přivázaných na kroužek. Měly bílo šedou barvu a jejich délka dosahovala asi tak dvou centimetrů. Muž vzal klíčky a ještě prohledal stolek. Byl prázdný. Za chvíli měl prohledaný celý dům. Není divu, byl totiž úplně prázdný. Žádný nábytek, ani nic jiného. Jen pokoj, ve kterém se probral, měl postel a stolek. Jinak to bylo vše. „Tak tohle se mi nelíbí,“ řekl si zase pro sebe a pomalu vyšel z domu. Zkusil v zámku pár klíčů, až jeden z pěti se tam hodil. Zamkl jím dveře a obešel dům. Zjistil, že je mu trochu zima. Rozhlédl se a uviděl sníh, nebyl všude, jen někde. „No, vím aspoň něco,“ pomyslel si. U domu byl jeden strom a garáž, ale ta byla prázdná. Muž pomalu sešel od domu směrem do města, které se rozkládalo před ním a střechy pokrývala lehká sněhová přikrývka. Najednou si uvědomil, že jde vlastně z menšího kopečku, takže se sem může snadno vrátit, protože město před ním bylo na rovince.

Ocitl se na okraji města. Bylo tu ticho. Až moc velké, ani ptáci nezpívali. Nikde nebyl nikdo vidět. Na krajní ulici, ve které muž byl, stálo na okraji cesty pár aut, všechna zasněžená. Pomalu šel dál a rozhlížel se po domech, po ulici. Nikde nic nebylo, až na trochu sněhu. Jak tak šel dál, tak už se začaly objevovat obchody, ale vitríny byly prázdné a na všech dveřích obchodů visela cedulka s nápisem zavřeno. Až na jeden menší obchůdek s pečivem, který měl dveře dokořán. Muž si uvědomil, že má hlad. Vešel do obchodu: „Haló je tu někdo?“ Nic. Nikdo se neozval. Muž si vzal rohlík, prohledal kapsy a zjistil že má peněženku. Doteď ho nenapadlo podívat se do kapes. Horlivě začal prohlížet peněženku, ale byla tu jen trocha peněz, jinak nic. Dal na pult peníze a odešel. Rohlík měl za chvilku snězený a toulal se po městě dál. Našel radnici, avšak bylo zamčeno a do dveří se dostat nemohl. Znovu se porozhlédl, teď už po náměstí. Zahlédl psa. Ale co psa. Vždyť to je vlk! Muž se zhrozil a strnul úžasem. Vlk se na něj chvilku díval studenýma očima a pak odběhl pryč. „Ne, tohle se mi zdálo,“ přesvědčoval sám sebe. Po chvilce se odvážil pohnout a šel k místu, kde byl vlk. Ve sněhu tam byly jeho stopy. A do háje, řekl si a dal se do běhu směrem k domu. Najednou se mu v hlavě objevil záblesk něčeho. Nedobrovolně se zastavil. Ten záblesk se vrátil. Najednou něco uslyšel. Divný zvuk… jako by něco letělo. Další záblesk. V hlavě se mu objevila vzpomínka. Už věděl, co na něj letí. Otočil se, chtěl se bránit, ale pozdě. Prásk! Cítil bolest, nic neviděl. Najednou bolest začala ustupovat. Muž uslyšel něco jako zavytí, ale šlo k němu už jakoby zdálky. Upadal do bezvědomí.

Muž se začal pomalu probírat. Ležel na zemi pod postelí a právě otevíral oči…