Andor.cz - Dračí doupě online

Typický den, v typickém deštném pralese. Horko, vlhko, smrad. Ale něco nebylo až tak typické pro každou džungli – byl tu on. Lovec. Plazil se hustým travnatým podrostem. Plazil se tiše a neúnavně. Věděl, že jeho kořist už musí být blízko, téměř jako by ji mohl cítit. Neozbrojen, vybaven jen silou svých svalů, se pomalu, ale jistě, blížil. Vlhká tráva ho chladila po těle, což v tomto horku docela ocenil. Po pěti minutách neustálého plížení se a vyčkávání se konečně dostává ke svému cíli.

Očekával, že tam někdo bude. Podíval se skrz stébla trávy a zhodnotil situaci. Nevelká tůňka docela daleko od vesnice, u níž stojí mohutný starý strom a ona. Jen a pouze ona, samotná, bezbranná, chladící si nohy ve vodě. Zaostřil svůj pohled přímo na ni. Nádherně vyvinutá postava, ladné křivky, pleť opálená do bronzova a husté černé vlasy sahající pod ramena, které rámovaly její usměvavý obličej. Krátké šortky pouze poutaly na délku jejích nohou lesknoucích se vodou a vyzývaly k pohledu na její hýždě. Také odvážně řešené tílko umocňovalo pohled na její tělesné proporce.

"Tak z týhle bude vopravdu kvalitní pochoutka," říkal si v duchu a podvědomě se olízl.

Pár rychlých pohybů a už se k ní blížil z druhé strany – od stromu. Dával si pozor, aby ho neviděla a aby strom byl stále mezi jím a dívkou. Právě v okamžiku, kdy se ohnula, aby vylovila z vody kamínek, který se jí zalíbil, vylezl rychle na strom. Měl tady lepší rozhled na situaci a mohl se lépe připravit na pár nadcházejících okamžiků. Strom byl velmi rozložitý a jeho spodní větve tak silné, že si vyhlédl jednu, která sahala skoro až nad dívku a začal opatrně postupovat nad ni. Snažil se, aby nespadl, nesměl spadnout. Tím by mohl být celý lov u konce o hodně rychleji, než začal.

Věci se začaly dít ve strašlivě rychlém tempu. Ve chvíli, kdy se dívka s rozzářeným úsměvem na tváři a kamínkem v ruce narovnala, zaútočil. Půlkou těla se omotal kolem silné větve a vymrštil zbytek těla, který se okamžik předtím stáhl do pružiny, směrem k dívce. Pružnou čelistí ji chytil za hlavu, takže nestihla ani vykřiknout. Ještě rychleji, než si stihla uvědomit, co se vlastně děje, se začal svým svalnatým tělem i s dívkou navíjet zpět na strom. Uslyšel zapraskání několika kostí a o chvíli později už dívku opustil život úplně. Spustil se s dívkou na zem a aby se mu lépe polykala, vlezl si s ní do tůňky. Mokré bezvládné a téměř gumové tělo rychle klouzalo směrem k jeho žaludku a on se mohl za chvíli spokojeně odplazit co nejdál do džungle.

Taková porce mu vydrží na několik týdnů a poté bude muset vyrazit znovu na lov. Naposledy se ohlédl na místo, kde ještě před půl hodinou stála nic netušící dívka. Tůňka se leskla a odrážely se v ní stíny okolních stromů a v koruně stromu nad ní zpívali ptáci. Prostě takový typický den v typickém deštném pralese.