Andor.cz - Dračí doupě online

2.Kapitola

Temní elfové tam nakonec nechali Willa, Eliz, Uthera a Jainu samotné, ti nevěděli co dělat, opět byli bez jídla a bez vody, neměli nikoho, kdo by jim pomohl.
,,Co budeme dělat teď?" zeptal se Will, posadil se na nejbližší kámen a sundal si přilbu. William je mladý muž, který má ostře řezané rysy, krátké hnědé vlasy a modré oči. Tázavě se podíval po Utherovi, Jaině a Eliz, která celá ztuhla, když se podívala do tváře svého kapitána a poznala v něm svého bratra, kterého kdysi musela opustit při jedné z bitev proti nemrtvým, ale to je zase jiný příběh, vraťme se k situaci, ve které teď jsou. ,,No nevím jak vy, ale já bych šel najít nějakou osadu, kde bychom si mohli odpočinout a kde bychom byli alespoň trochu v bezpečí před těmi nemrtvými." navrhl Uther a čekal, jak odpoví ostatní. Nějakou chvíli bylo ticho, které přerušil dusot koní, blížící se od severu. Všichni čtyři se podívali tím směrem a spatřili několik jezdců mířících na jih, o několik sekund zahlédli, jak se za jezdci ženou orkové na podivných stvořeních. Orků je asi tak dvakrát víc než rytířů. Díky bohu si naší čtveřice nevšimli. Will si opět nasadil přilbu a postavil se.
,,Tohle nevypadá dobře. Orkové jistě napadali Alernoth a ti jezdci, co před nimi utíkali, byli jediní co přežili. Lorde Uthere, máte pravdu, měli bychom najít nějakou osadu, nabrat vojáky a zachránit Alernoth, teda pokud ještě zachránit půjde," řekne nakonec Will. Tak se rozhodli, že najdu nějakou osadu, naberou armádu a půjdou zachránit Alernoth. Šli směrem na západ.

Mezitím v osadě napadené Arthasem
Osada již byla v plamenech a Arthas stál uprostřed ní a spokojeně si prohlížel dílo, které napáchal. Budovy se postupně hroutily.
,,Skvělá práce!" zvolá Arthas a pomalu se vydává pryč ze zničené osady lidí. Všude v osadě jsou mrtví vesničané a žijící ghúlové, kteří se živí těmi mrtvými.
Všude to páchlo hnijícími mrtvolami a ghúly. Ostatní vojáci, krom Arthase, který odjel zpátky do hlavního sídla nemrtvých jako první, opustili rozbořenou vesnici až druhý den k večeru.

Zpět u naší čtveřice.
Byli na cestách už nekolik dlouhých hodin. Byli žízniví, hladoví, unavení a bohužel nemohli najít žádnou osadu. Krajina kolem nich byla krásná. V dáli byly vidět hory a lesy, oni šli na rozlehlých zelených pláních. Bylo ticho až na občasné zachrastějí brnění a zpívání ptáčků. Byla už tma a tak se rozhodli, že se vyspí a že budou držet hlídky. Naštěstí se jim do rána nic nestalo a tak se zase rozhodli vydat na cestu. Po dalších asi dvou hodinách zaslechli zurčení nějakého potoka. Rozběhli se tedy k němu. Voda v potoce byla pruzráčná a čistá. Všichni si nabírali vodu do dlaní a pili. Když se pořádně napili, rozhodli se jít dál na západ. Za několik hodin se jim jejich cesta vyplatila, už z dálky viděli poměrně velké město obehnané kamennými hradbami, na kterých hlídají střelci. Ještě jim nějakou dobu trvalo, než se dostali před velkou bránu města.
Z ochozů bylo slyšet, jak jeden střelec křičí na někoho dole, ať otevře bránu, že je tu Lord Uther a slečna Jaina. Brána se začala pomalu otevírat, hned, jak byla dostatečně otevřená, tak vstoupili do města. Město bylo velké. Ulice byly čisté. Město vypadalo jako každe jiné v té době. Will se otočil na Eliz se slovy: ,,Pěšáku, máš prozatím volno." Eliz se uklonila a odešla hledat nejbližší kasárny, kde by si mohla odpočinout. Will šel za ní, protože si také chtěl pořdně odpočinout. Uther a Jaina šli do nejbližšího hostince. Když Elizabeth s Willem došla do kasáren, tak se jejich cesty rozdělily, každý šel do jiného pokoje.
Eliz se ve svém pokoji odzbrojila. Elizabeth je mladá žena, dokonce mladší než Will, má blonďaté vlasy dlouhé až po ramena a hnědé oči. Plácla sebou na postel v oblečení, které měla na sobě. Zírala do stropu a po chvilce usla.
William se také odstrojil a stáhnul ze sebe i všechno oblečení krom spodků. Lehl si na postel a skoro téměř usl.
Uther a Jaina dostali velice luxusní pokoje. Postele jsou krásně měkké. Jaina a Uther odešli do svých pokojů až po tom, co se pořádně najedli a napili. Jaina si ve svém pokoji lehla na postel a hnedka usla. Uther si také lehl ve svém pokoji a zanedlouho usl.
Ráno je probudilo slunce, jehož paprsky je šimraly na obličeji.
Elizabeth ráno sešla dolů na snídani pouze v oblečení, které měla na sobě. Will si ovšem nasadil brnění, ale helmu ne. Také sešel dolů na snídani. Eliz a Will se střetli zrovna u schodů. Oba tam stáli jak solné sloupy. Nevěřícně jeden na druhého koukali a takhle tam stáli dobrých pět minut.
,,Elizabeth? Jsi to ty?" promluvil nakonec nevěřícně Will. Elizabeth přikývla a pak se objali a z očí se jim řinuly slzy štěstí a radosti. Objímali se několik minut. Pak se šli nasnídat a po snídani si Will došel pro helmu a Elizabeth pro brnění. Nakonec se sešli Will, Jaina, Uther a Eliz na náměstí. Naměstí je docela velké a uprostřed něj je kašna. Když se sešli, Uther začal svolávat vojáky, kteří se rozhodli jim pomoci v záchraně Alernothu. Povedlo se jim nabrat armádu, která čítala několik set vojáku. Byli tam pěšáci, rytíři, střelci a dokonce i pár jezdců na gryfonech. Tak tedy vyrazili. Cesta do Alernothu jim trvala asi 2 dny. Alernoth byl vypálený a všude kolem byli orkové. Když viděli, že se blíží docela dost veká armáda lidí, okamžitě se začli seskupovat. Ovšem lidí bylo více. Obě skupiny na sebe chvíli jen koukaly a pak se strhla bitva. I když orků bylo méně, dávali lidem zabrat. Většina lidí byla pobita, ale nakonec orky porazili. Bohužel nikdo z Alernothu nepřežil. Celé město bylo v plamenech i dřevěné ochozy. Postupně se vše začlo hroutit. Alernoth už se nedal zachránit. Tak se zase vydali zpět do města Elandor. Cesta jim opět trvala dva dny.