Andor.cz - Dračí doupě online

Skupina deseti lidí se proplétá lesem. Má svůj vlastní cíl. Míří k velkému černému hradu na pobřeží černého moře. Skupina má za úkol osvobodit princeznu Annu ze spárů temného lorda Alta. Skupina je tvořená největšími mistry celé říše. Její velitel se jmenuje Trok. Je to nejvyšší velitel povstaleckých armád. Jeho specializací je boj beze zbraně, ale i boj s dlouhým mečem. Ovládá i magii, má schopnosti potřebné pro velení jak armády, tak i malé skupiny.
Druhý ze skupiny je muž jménem Alkitor. Je to mistr magie přírody a lukostřelby. Než přišel tenhle hraničář do skupiny, tak velel elfským oddílům rebelů. Třetí člen je nekromant Zamras. Do skupiny se dostal přímo od lorda Alta.
Čtvrtý je zbrojmistr Marfin. Je to „chodící zbrojnice“ a všechny zbraně ovládá naprosto dokonale. Pátá je patnáctiletá dívka - lučištnice Aneta. Jednou jí Trok zachránil život a od té doby s ním zůstává a je jediný, s kým mluví. Šok, který utrpěla, než ji Trok zachránil, byl tak velký, že nevěří žádnému člověku na světě, jen Trokovi a taky se od něj ani nehne. Je to mistryně v lukostřelbě a díky Trokovi ovládá i krátký meč.
Šestý je mág Zak. Ovládá mistrně magii ohně a dostal se ke skupině přeložením z jiné skupiny. Sedmý je čaroděj ovládající vodu a všechna její skupenství Lukas. Osmý je vrah, doslova „krvavý stín,“ Lak.
Předposlední je hobit, zloděj Araras. Dostal se ke skupině za trest, a protože je nejlepší zloděj na světě. Poslední členka skupiny se tam dostala, jen protože ji tam její otec dotlačil. Jmenuje se Diana a je jedna ze stráží města. Trok ji nechtěl přijmout, ale jeho nadřízený pod tlakem Dianina otce ho donutil ji přijmout. Skupina má plán, který dokáží zvládnout jen ti nejlepší, a tak Trok předvídá, že Diana nepřežije.
Mají se rozdělit na pět skupin po dvou lidech a rozptýlit se. Skupina dorazila pod hradby a tady je už čekal provaz. Postupně vylezli nahoru a oknem vklouzli do prázdné místnosti.
„Tady se potom setkáme, pokud se nic nestane,“ řekl Trok a pomyslel si, že snad budou všichni, až se tu zase sejdou.
Rozdělili se na skupiny a každá skupina vyrazila jinam. Trok s Anetou směrem k vězení. Alkitor se Zamrasem ke cvičišti. Marfin s Zakem do obytných prostor. Lukas s Lakem ke zbrojnici a Araras s Dianou k jídelně. Všichni vědí, že už o nich nejspíš nepřítel ví.
***
Araras s Dianou dorazili k jídelně. Slyšeli zevnitř hluk a tak věděli, že tam nepřátelé jsou. Proklouzli kolem dveří a vydali se dál chodbou. „Jak mohou být tak neopatrní?“ pomyslí si Diana.
„Jsou tady tak, jak lord Alta předpověděl!“ vykřikl někdo za nimi, když se otočili, tak uviděli, jak se vojáci hrnou ven z jídelny. Araras vytáhl dvě dýky a obrátil se na útěk.
Bohužel už bylo pozdě a oni vlezli do pasti. Z druhé strany chodby se vyvalili další vojáci a uzavřeli jim cestu k útěku. Araras byl párkrát v podobných situacích. Věděl, že tentokrát nemůže vyhrát, ale strach necítil. Věděl, že zde dnes zemře a bylo mu to jedno.
Podle věštby má zemřít v temném hradě a tam teď je. Smrt mu nevadí, ví, že po něm přijde zase někdo jiný a ten se mu může vyrovnat. Klidně, beze strachu a bez jakýchkoliv pocitů se postaví zády ke zdi a hledí na blížící se vojáky.
Nevidí v nich nepřítele, pouze práci, kterou je třeba udělat, než sám odejde z tohoto světa. Naopak Diana se strašlivě vylekala, už když se objevili vojáci z jídelny. Přepadl ji velký strach ze smrti, a když si všimla Ararasova klidného pohledu, ve kterém je smrt, tak se její strach ještě zvětší.
Není schopná strachy ani tasit meč. Jen padla na kolena a třásla se po celém těle. Jeden voják, co byl nejblíž, po ní sekl mečem a určitě by ji zabil, nebýt Ararase. Ten se bleskově odlepil od zdi a saltem se dostal před vojáka. Odrazil ránu nožem a druhým mu rozpáral břicho. Diana na něj jen hleděla a nebyla schopná se ani hnout.
„Vzpamatuj se a bojuj,“ křikl na ni a vrhl se na vojáky. Diana se vzpamatovala, tasila meč a odrazila ránu jednoho obra. Araras řádil mezi vojáky a nevnímal žádná svoje zranění.
Dianu úder odhodil ke zdi. Okamžitě ji zasáhlo pět mečů. Těžce ji zranily, ale žádná rána naštěstí nebyla smrtelná. Zase jí nevydržely nervy a přemohl ji strach ze smrti. Obr přistoupil k Dianě, která se tak rozklepala, že jí meč vypadnul z ruky. Najednou mu z prsou vykvetla dýka.
Obr padl a k němu se dovleče Araras. Je celý zakrvácený a není to jen krev vojáků. Padl před Dianu a byl mrtvý. Diana se na něj vystrašeně dívala. Po chvilce se těžce zvedla a pomyslela si, že Trok měl pravdu, když ji s sebou nechtěl vzít.
Sebrala se a vlekla se k místnosti, ze které vyrazili. Když tam dorazila, tak byla prázdná. Těžce zraněná a unavená spadla na podlahu a propadla se co bezvědomí.
***
Lukas s Lakem dorazili až k zbrojnici, když uslyšeli zvuky boje a naproti jim vyběhli vojáci. Lukas vyslal na vojáky vlnu vody, která je zastavila. Ani jeden necítil strach z toho, co je čeká, protože to čekali, a tak ani neztratili hlavu.
Vpadli do zbrojnice, převrátili stoly a udělali si z nich obrannou zeď. Když vojáci vpadli do dveří, tak je Lukas všechny zase vyhodil silným proudem vody. Otevřely se tajné dveře za nimi, dovnitř vrazili vojáci a začal boj.
Lak bojoval s klidnou a chladnou hlavou. Jako vrah neznal výčitky svědomí a tak ho smrt nechávala chladnou. Jakmile dovnitř vtrhli, tak popadl sekeru, kterých tam ležela spousta, a hodil ji po vojácích.
Sekera se zasekla do hlavy jednoho z vojáků. „Trok nás varoval před pastí a my jim do jedný vlezem,“ pomyslí si a dostane na sebe vztek. Vytasí krátký meč a beze strachu, rozpálený hněvem, se postavil vojákům.
Odrazil pár ran a počal chladnokrevně vraždit. Dostal se k vojákovi, který k němu je obrácen zády. Vytasí nůž a než ho ostatní vojáci stihnou varovat, tak ho zezadu podřízne. Hodí svůj nůž a ten se zabodne do oka jednoho vojáka.
Odněkud vyletělo kopí a probodlo ho. Poprvé a naposled pocítil strach ze smrti. Padl dopředu a zemřel. Lukas se necítil tak v pohodě jako Lak a taky se na jejich situaci díval víc střízlivě.
Mohl bych je zničit jediným kouzlem, kdybych tu byl sám, pomyslel si a vrhl se do boje. Cítil strach a ani se ho nesnažil zahnat. Strach ho neovládal a byl to jen takový slabý pocit.
Postavil se za jeden stůl a čekal, až si k němu přijdou pro smrt. Když se na něj vrhli, tak si je nepustil k tělu, tak jako Lak, a pomocí hole si je drží mimo dosah.
Když viděl, že Lak padl, tak se obrátil na magii. Ukázal na vojáky holí a na ně se sesypal déšť ostrých úlomků ledu. Všechny je ten déšť zabil a jen Lukas se bez jediného škrábance vydal zpátky do shromažďovací místnosti.
„Tak a jsme na tom špatně, oni nás čekali,“ přemýšlí po cestě. Překvapí ho, když uvidí na zemi těžce zraněnou Dianu. Pustí se do léčení a čeká na ostatní.
***
Marfin se Zakem zamířili opatrně do obytné části hradu. Ani je nepřekvapilo, když uslyšeli zvuk boje. Okamžitě pochopili, že princezna Anna bude ve vězení a tady ztrácejí čas. Rozhodli se, že odvedou od Troka pozornost. Vylezli na hradby a tam si připravili pochodně. Začali dělat hluk a zapalovat pochodně. Brzy se sem seběhla celá posádka hradu s lordem v čele.
Marfin je voják do morku kostí. Nezná strach a neuhnul by ani před drakem, pokud by si to jeho velitel přál. Tasil obouruční meč a skočil z hradeb dolů. Byl by se zabil, kdyby nedopadl na vojáky a dopadem je nezabil.
Rozehnal se mečem a udělal kolem sebe místo. Cítil radost ze zabíjení a viděl, jak hradby stojí v plamenech, jak se do toho pustil Zak. Rozehnal se a skoro rozpůlil jednoho vojáka.
Padající tělo mu vytrhlo z ruky meč. Jednoduše vytasil bitevní sekeru a pokračoval v masakru s ledovým klidem.
Zak se nevrhl do boje tak, jako Marfin, ale počkal si, až se vojáci vyškrábou za ním, a pak je přivítal opravdovým peklem. Jemu oheň nemohl ublížit a pořád házel oheň po nepříteli.
Hořela velká část hradeb a vojáci se roztékali pod plameny. Zakovi se udělalo špatně. Nebyl na takový pohled zvyklý.
***
Alkitor a Zamras pomalu a opatrně postupovali ke cvičišti. Bylo prázdné až na jednoho mága v černém rouchu. Uslyšeli, jak se okolo rozhořel boj, ale je tady čekal jen jeden mág.
„Pojďte jen vy dva proti mně,“ řekne jim mág a cítí, jak z něj jde pach smrti. Někomu jinému by to možná nahnalo strach, ale ne Alkitorovi, který bojoval již s mnoha démony a Zamrasovi, který sám o sobě je lich.
Zamras postoupil dopředu jako první a Alkitor trochu ustoupil. Zamras se k němu přibližoval s pocitem, že jde na popravu.
„Udělal jsi velkou chybu, že si nás zradil,“ řekl mág a postavil se do bojového postavení.
V ruce se mu objevila ohnivá koule a zatím čekal.
„Hold už jsi mě nebavil,“ odpověděl mu Zamras.
Vykouzlil magický štít a odletěl stranou, když do něj udeřila ohnivá koule. Hodil po mágovi kouli černé magie a on ji lehce zničil pohybem pravé ruky. Zamras začínal tušit, že na něj nestačí. Napadl ho šílený nápad a vyřítil se kupředu.
Kdyby ho chytil, tak by z něj mohl vycucnout všechnu jeho sílu. Mág čekal do poslední chvíle. Bleskově chytil Zamrase za ruku a kopl ho do břicha. K tomu použil kouzlo a tak Zamras přeletěl celé cvičiště.
Zůstal ležet a mág se domnívá, že je mrtvý. Alkitor pocítil velký hněv a začal po mágovi střílet z luku. Mág vyvolal štít, který všechny šípy zachytil. Pomalu zamíří k Alkitorovi, když ho někdo chytil za ruku. Podíval se vedle sebe a zkoprněl. Vedle něj stál Zamras.
Mág se doslova roztekl a všechna jeho síla se přesunula do Zamrase. Vyrazili zpět a spatřili boj Marfina a Zaka proti vojákům. Alkitor začal střílet po vojácích šípy a Zamras vyběhl k nim. Natáhl před sebe obě ruce a řekl jedno slovo v jazyce nekromantů. Z prstů začaly vystřelovat černé blesky a ty zabíjely vojáky pouhym dotykem.
***
Trok a Aneta zamířili k vězení, ale Trok je tam nevedl přímo, ale oklikou. Aneta se pořádně lekla, když uslyšeli zvuky boje, ale díky Trokovi byli v bezpečí. Protože nešli přímo, ale menší oklikou, tak nepadli do pasti, kterou na ně temný lord nastražil.
Tvářil se nejspíš pořádně překvapeně, když se Trok a Aneta neobjevili v pasti, kterou jim přichystal. Ti se mezitím dostali i za čekající vojáky a vešli do vězení. Vězení zde ve hradě je bludiště cel a různých jiných místností.
Nejvíce zde převažovaly mučírny a vyvolávaly pocit stísněnosti a strachu. Aneta se vůbec necítila ve své kůži a tiskla se k Trokovi, u kterého se cítila alespoň částečně v bezpečí. Naopak na Troka okolí nezapůsobilo vůbec a byl oceánem klidu v rozbouřeném moři.
Jeho přítomnost sama působila na Anetu uklidňujícím pocitem.
Trok ji jistě vedl chodbami, jako by se tady vyznal. Aneta věděla, že je tady stejně poprvé jako ona, ale že vycítil přítomnost Anny a ta ho k ní vede. Vyšli za roh a spatřili jednoho vojáka, jak hlídá vstup do mučírny.
Aneta se lekla, protože zde nikoho nečekala. To naopak Trok, který o něm věděl, okamžitě zasáhl a kouzlem ho uspal. Anetě se ulevilo, když viděla, jak Trok pohotově udeřil. Uslyšeli výkřik, který určitě vykřikla mučená dívka.
Aneta natáhla luk a rozeběhla se k dveřím. Trok byl ale dvakrát rychlejší než Aneta a uběhl vzdálenost mnohem dřív. Vpadl do dveří, tasil meč a počal kosit vojáky, co se přišli podívat na utrpení Anny. Než se vyděšená Aneta dostala k dveřím, tak už bylo po boji a Trok pomáhal Anně vysvobodit se ze skřipce.
Spíše ji z něj musel dostávat sám, protože Anna se nemohla sama ani pohnout. Aneta už je zvyklá na mrtvoly za tu dobu, co je s Trokem, a tak se jí ani neudělalo špatně, když na zemi viděla dvacet rozsekaných vojáků.
Trok už vyndal ze skřipce pořezanou a zakrvácenou Annu. Položil ji na stůl, kouzlem jí ošetřil zranění a zbavil ji bolestí. Aneta vyšla ven a zabila spícího vojáka ranou nožem do srdce. Bylo jí divně, ale lítost nad mrtvými necítila.
Když se přidala k Trokovi, spíš, když ji zachránil, tak z počátku cítila lítost nad zabitím nepřítelem, ale pak pochopila, že nepřítel by nad ní lítost taky necítil a hodně jí pomohlo to, že Trok zůstával stále klidný a byl jí stále nablízku, aby jí mohl být podporou.
Trok teď vyšel z mučírny s princeznou Annou v náručí. Zamířil ke schromažďovací místnosti. Když procházeli kolem jednoho z průchodů, všimli si boje, kterým jeho skupina odlákala pozornost.
Trok na ně zavolal a čekal, až se k nim připojí ostatní. Mezitim je Aneta kryla střelbou z luku. Připojili se k nim Marfin, Zak a Zamras. Alkitor padl v boji proti přesile rukou samotného temného lorda.
Trok použil kouzlo a zapečetil vchod tak, že jím nikdo neprojde. Zbytek skupiny se vydal do schromažďovací místnosti.
„Jak to vypadá se zbytkem?“ zeptal se Trok ostatních.
Aneta se mu držela těsně v patách a na ostatní se ani nepodívala.
„Nevím, nejspíš jsou mrtví, ty pasti byly chytře vymyšlené,“ odpověděl Zamras, který se, narozdíl od Anety, držel od Troka dál.
Zamras měl jedinou chybu, které se nedokázal zbavit. Velice rád vysával sílu mladým dívkám, a tak mládl. Aneta se mu od začátku líbila, ale nedovolil si na ni jediný chtivý pohled. Velice se bál Troka, který má oči všude a dokáže číst myšlenky a tak Anetu posunul někam do zakázaného ovoce a netroufl si jí uškodit.
Věděl, že i kdyby ji potkal samotnou bez Troka, což se mu ještě nikdy nepodařilo, a i velmi pochyboval, že je to možné, a kdyby jí ublížil, tak by to Trok poznal a rozhodně ho nechtěl vidět naštvaného.
Trok je většinu času naprosto klidný. Jednou jedinkrát ho viděl naštvaného, a když se mu v tomhle stavu do rukou dostal nějaký nepřítel, tak celý tábor včetně Zamrase vyhazoval obsah svého žaludku a prosil bohy, aby ten muž už konečně zemřel. Zamras rozhodně nechce být na místě toho vojáka.
***
Skupina dorazila do shromažďovací místnosti a k jejich překvapení je přivítal Lukas s už uzdravenou Dianou.
„Kde jste se flákali tak dlouho? Mohli jste to zvládnout mnohem rychleji. Ani zloděj, ani Lak už nežijí a koukám, že ani Alkitor ne,“ řekl jim Lukas na uvítanou a vylezl z okna. Všichni se spustili dolů a vydali se lesem k určenému místu. Věděli, že už nejspíš lord vyslal lovce, aby je zabili. Princeznu nesl lehce Trok. Trok v polovině cesty ví jistě, že už je našli a další, kdo to tuší, je Marfin.
Když na ně zaútočili, tak Trok a Marfin zareagovali nejdřív. Jediný, kdo nezareagoval je Diana. Byla tak překvapená, že si jen sedla a nevěřícně se dívala na lovce. Tak ji taky zastihla smrt v podobě hozené dýky a tak navždy skončil její strach.
Zak byl sice taky překvapený, ale zareagoval velmi rychle. Odrazil hozený nůž holí. Ukázal na blížící se lovce a vyslal proti nim vlnu ohně. Spálil sice lovce před sebou, ale jiný mu vrazil zezadu do těla krátký meč. Ucítil jen, jak dobře nabroušená ocel proniká do těla, a pak už nic, protože meč zasáhl jeho srdce a hned jej zabil.
Lukas nebyl tak rychlý jako Zak a stihl pouze zvednout stěnu vody. V očích se mu zračila lhostejnost ke smrti, když hozený nůž projel vodou a zabil ho.
Zamras se vrhl kupředu přímo proti lovcům a z rukou mu šlehaly černé blesky. Nejspíš udělal pitomost, ale nebyl díky tomu hned zabit. Letěl řadami lovců a jejich údery se na něj jen sypaly, ale ani jeden ho smrtelně nezranil. Černé blesky napáchaly mezi lovci hotovou paseku. Zamras jich pobil hodně, než se jednomu z nich podařilo zabodnout mu meč do zad. Ani v poslední chvíli života Zamras necítil žádný pocit jako je strach, nebo lítost.
Marfin se hned od začátku plně spolehl na svou zbroj. Sekerou se na ně vrhl a od jeho zbraně lítaly jiskry, jak odrážel útoky lovců. Marfin zasekl sekeru do jednoho lovce v letu a srazil ho ze směru na zem. Sekera se mu v něm zasekla a vyrvala se mu z rukou. Tasil dva krátké meče a uviděl, že Trok zvládá ochraňovat jak Annu, tak i Anetu, i když už krvácel z několika ran.
Marfin hodil krátký meč. Ten se dvakrát otočil kolem své osy a zabil jednoho lovce, který právě ohrožoval Anetu a Trok by ji už nestihl ochránit. Tasil dlouhý meč do druhé ruky a vrhl se zase na lovce. Zrovna, když zasekl velitele lovců, tak ho zasáhl Zamrasův poslední černý blesk a vzal si ho s sebou do pekla.
Aneta se lekla při útoku stejně a možná i víc, než se lekla Diana, ale Aneta se rychle vzpamatovala. Pokusila se vyhnout noži, co na ni letěl. Nejspíš by se jí nepodařilo uhnout, protože se však dýce do cesty postavil Trok a zakryl ji tělem, tak se jí nic nestalo. Trokovi se dýka zabořila do zad a svým tělem chránil obě dívky.
„Neboj, to zvládnem,“ řekl jí klidným hlasem a vrhl se na lovce. Bojoval jen jednou rukou a druhou držel Annu. Byla už plně při vědomí, ale Trok nepovolil poutací kouzlo, kterým ji spoutal, a tak se nemohla hýbat. Aneta se vyděsila, když uviděla, jak má Trok zabodnuté tři dýky do zad. Pak si uvědomila, že Trok v sobě měl zabodnutých pět kopí a pořád stál pevně na nohou.
Uklidnila se a tasila krátký meč. Odrazila ránu jednoho lovce a ten zemřel mečem Troka. Aneta se cítila mnohem lépe, když byl Trok poblíž. Zaútočil na ni jeden lovec, zrovna když jí Trok nemohl pomoct. Aneta propadla panice a lovec by ji bez potíží lehce zabil, kdyby ho nezastavil hozený Marfinův meč a nezabil ho.
Aneta odrazila meč dalšího a to už tu byl opět Trok, aby jí pomohl. Na jeden úder byli oba příliš pomalí a ten jí zranil na boku. To už bylo po boji a jediný, kdo zůstal stát, byli Trok a Aneta.
Anna zase upadla do bezvědomí a Trok jí zase vzal do obou rukou. Anna sice byla zakrvácená, ale nebyla to krev její, ale lovců a Troka. Aneta se k němu dobelhala a vytáhla mu ze zad dýky. Pak se o něj opřela a šli dál. Těsně před cílem už Aneta nemohla a tak se posadila uprostřed mýtiny a rozhodla se počkat na Troka, až se pro ni vrátí.
Trok došel na určené místo a položil zakrvácenou Annu do úkrytu. Začal se vracet pro Anetu. Když došel na mýtinu, tak zkoprněl a po dlouhé době byl překvapen. Po chvilce se překvapení změnilo v hněv a on se s taseným mečem vrhl kupředu.
Uprostřed mýtiny totiž stál temný lord se zakrvácenou dýkou v ruce a u nohou mu ležela Aneta s probodnutým srdcem. Temný lord byl překvapený, když uviděl Troka, a ještě víc ho vylekalo, když se na něj vyřítil rozlícený. Pustil nůž a ten spadl na mrtvolu Anety. Jen na poslední chvíli zvedl meč a zabránil tak Trokovu meči, aby mu usekl hlavu. Síla úderu ho odhodila až ke stromům. Trok je strašlivě rozzuřen a zase se vrhl na lorda.
Naopak lord měl strach a třásl se před ním. Trok se na něj vrhl jako déšť oceli a lord nestíhal odrážet rány, jež na něj pršely. Po chvíli byl tak zakrvácený a oslabený, že už se nebránil vůbec. Poslední, co ještě lord udělal, bylo to, že se opřel o strom, aby nespadl na zem. Trok mu vrazil meč do břicha a pak mu jednou ranou urazil hlavu.
Meč se zasekl hluboko do stromu a zůstal v něm. Pustil meč a pomalu se obrátil na mrtvolu Anety. Byl s Anetou poměrně dlouho a přirostla mu k srdci. Teď, když tu už nebyla, tak se cítil prázdný, jako by mu uřízli kus srdce a někam ho zahrabali.
Došel až k jejímu tělu a tam padl na kolena. Lehce ji pohladil po vlasech a hned mu bylo jasné, že ji nůž zasáhl do srdce a smrt následovala okamžitě. Cítil se hrozně, i když byl rád, že alespoň zemřela rychle a bez bolesti. Vzal ji opatrně do náruče, jako by to byla křehká kytka, a pak ji omyl v říčce od krve.
Pak našel ve skalní stěně ukrytou jeskyni a tam ji odnesl. Jeskyně se skládala ze dvou síní vzájemně propojených jen trhlinou ve zdi. Odnesl Anetu až do té zadní, menší jeskyně. Dává si pozor, aby se Aneta ani neodřela o stěnu a sám si z paže sedřel kůži.
Nedbá na to zranění, které ani necítí, a odloží Anetu na zem u vchodu. Použije magii a jeskyně se začne měnit. Začnou se objevovat ohromné diamanty a křišťály zapuštěné do skály. Ze skály vystoupily žíly zlata a stříbra. Celá jeskyně se rozzářila a zkrásněla. Uprostřed jeskyně se vyhloubil hrob, který její tělo ochrání před rozkladem. Položí Anetu do prohlubně a skála nad ní vytvořila víko. Na povrchu víka se vytvořila přesná podobizna Anety tak, jak vypadá pod skálou.
Nezasvěcenému by přišlo, že tam jen usla a zkameněla. Trok se naposledy rozloučil s Anetou a s pocitem velké bolesti vyšel do předsíně jeskyně. Zastavil se za puklinou a ještě jednou se podíval na hrob Anety. Do očí mu vstoupily slzy smutku. Vyslovit zaklínadlo ho stálo hodně přemáhání. Když ho konečně vyslovil, tak se trhlina uzavřela a na jejím místě se objevila zlatá pečeť.
Neznámé znaky, kterým rozumí jen pár lidí a Trok mezi nimi, uspořádané do kruhu a vsazené do skály zlatým písmem. Trokovi bylo, jako by tam uzavřel svou duši. Vyslovil jedno ze zakázaných kouzel a vyvolal dvacet stínolovců. Velkých černých koček s ostrými zuby a rohem z čela. Vyšel ven z jeskyně a uzavřel ji za sebou kouzlem.
Zapečetil ji černou pečetí, která je jeho vynález a on je jediný, kdo to dokáže otevřít. Na skále se rozzářily černé znaky a pak zase zmizely. Pouze se skryly, ale jsou tam stále. Trok se vydal unaveným krokem k mýtině, kde nechal meč. Našel ho ještě stále zabodnutý ve stromě. Jediným pohybem ho vytrhl a zastrčil do pochvy. Už nechtěl déle zůstávat v téhle zemi a tak se obrátil na jih k poušti a vyrazil.
***
Annu našli na určeném místě její lidé a pomohli jí dostat se do hradu. Trok zmizel někam pryč a nikdo o něm neměl zprávy. Konal se pohřeb všech, kteří padli na záchranu princezny. Temný lord byl mrtvý, a tak na dlouhou dobu zavládl v zemi mír, a když se zase rozbouřily síly, tak už byla princezna Anna na trůnu a vládla, ale o tom až někdy jindy. Anetin hrob nebyl nalezen vykradači hrobů, ani nikým jiným, takže nikdo netušil, kde je. Tohle je konec našeho příběhu a v zemi Alar zavládl mír.