Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

ChřipkaOblíbit

8876_6de93756.jpeg

Autor: Balduran

Sekce: Povídka

Publikováno: 29. června 2008 14:54

Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 1 uživatelů [detaily]

 
Jímají mne zvláštní chutě a dostal jsem nápad napsat povídku na téma bíle krvinky vs. bacily. Je to nejspíš psáno velmi dětsky (představa lidského těla jako velké továrny), ale myslím, že je to čitelné a zábavné. Enjoy!
 
P.S.: Nekritizujte to prosím po biologické stránce. Vím, že co píšu jsou nesmysly, ale mě jde spíše o pointu než o příznaky chřipky, postup léčby a přesnou stavbu lidského těla. Nechci čtenářské oko zatěžovat zbytečnými odbornými názvy a pod. :)



Byl to den jako každý jiný, až na to, že mi začínalo být nějak horko. Měl jsem stejný pocit jako miliony dalších lymfocytů v Tomášovo krvi. Prodíral jsem se proudem červených krvinek a snažil se dostat do našeho velitelství. Nejbližší bylo v apendixu, aspoň tedy v mém okrsku. Sotva jsem vkročil a stačil se představit rozsvítila se červená kontrolka.
„Sakra! Rudý kód! Spusťte obranné mechanismy. Zvyšte teplotu celého těla. Lymfocyty B a T do akce! Fofrem!“ křičel velitel na několik dalších, kteří zmateně pobíhali od panelu k panelu. „Promiňte, tady C-14,“ řekl jsem k veliteli, „ale co se děje?“
„Útočí chřipka! To se děje! Nestůj tady. Běž do mozkového centra a řekni, že má dát impulz k ohřívání organismu a má hnát kyslík do svalů, jasné?“ zařval a ukázal dveře. Jen jsem poslušně zasalutoval a vypadl ven. Vskočil do proudu krevní plasmy a nechal se unášet až k rozcestí v krku. Vše to trvalo neuvěřitelně rychle díky pumpě. Díky srdci. Rozrazil jsem dveře do štábu a zadýchaně sdělil obsah mé zprávy. „Rychle! Dělejte co říká!“ zvolal generál imunitního systému. Za chvíli začalo být velké vedro a kyslík byl vháněn ve většině do svalů.
Cestou jsem dostal zprávu, že se mám dostavit k plicím. První viry chřipky útočí a dráždí dýchací cesty. Když jsem se tam dostal, spatřil jsem největší boj za dobu své existence. Několik stovek tisíc lymfocytů se bilo ve vyrovnaném boji s viry chřipky. Zatím to vypadalo, že zvítězíme, ale pak přišla virům posila. Vrhl jsem se do pravého křídla a pokusil se společně s asi třiceti tisíci lymfy prorazit a odříznout posilám cestu. Byli jsme odraženi a já měl co dělat, abych si zachoval holý život. Zaútočili jsme znova. Stále jsme doráželi na pravé křídlo a stále jsme byli viry odráženi. Nakonec jsme dostali signál k ústupu.

Utíkal jsem, zatímco viry obsadily plíce a přilehlé okolí. Brzy se k plicím přidal nos, žaludek a střeva. Od té doby organismus strádal. Málo jídla a když už tak málo výživného. Za to však Tomáš hodně pil a většina virů se v krku neudržela. Dlouho jsme je drželi v šachu, ale z imunitního centra nepřicházely žádné zprávy. Rozhodli jsme se sevřít viry do kleští a neohroženě jsme je obklíčili v krku. Bojovali jsme bez ustání dokud jedna strana nezvítězila. To byla ta naše. Viry jsme rozdělili na dvě skupiny. Jedna se stáhla do nosu a druhá do žaludku. Slavili jsme vítězství několik hodin. Pak jsme konečně dostali zprávu z velitelství, že máme vzít útokem žaludek a střeva. Byl to nelehký úkol. Nejen proto, že z žaludku vedou jen dvě cesty, ale i proto, že temná zákoutí a prudké zákruty střev se hodí pro dokonalý překvapivý útok. Do žaludku jsme vkročili mírně nejistí a za pravidelného proudu teplého čaje, jsme byli smetáváni na zem a boj byl pro nás i pro viry značně nelehký.

Zpočátku vše nahrávalo virům, ale pak přišlo něco nečekaného. Tomáš se nám rozhodl pomoci nějakými prášky. Komando, které vyskákalo z té malé tabletky, se mohlo chlubit obleky s nápisem Acylpyrin. Díky svému transportu pronikli až za nepřátelské linie a sevřeli je zezadu. Smáčkli jsme je a obklíčili. Teď nám nemohli uniknout. Když padl poslední vydalo se Acylpyrinové komando střevy až k apendixu, který se již dlouho nehlásil. Pokračovali jsme za nimi a na každém kroku jsme poráželi další a další skupinky virů, které sem buď utekl před bitvou v žaludku, a nebo sem byli posláni. Apendix byl obklíčen a museli jsme ho osvobodit. Nedbaje na množství nepřátel, vrhli jsme se neohroženě společně se svým novým spojencem, vstříc dalšímu boji. Tentokrát jsme byli v sevření my. Kruh nepřátel se povážlivě stahoval, ale po urputném zápolení Acylpyrinové komando prorazilo kousek od apendixu a tak jsme unikli a obklíčili viry. Marně se bránili a po chvilce byli rozdrceni. Osvobodili jsme apendix a pak jsme postupovali v konečném tažení na nos, ústa a hlavu. Zjistili jsme, že krk byl znovu obsazen těmi rychle se množícími bestiemi a museli jsme si probojovat cestu do nosu. Tentokráte však jednou pro vždy. Za nás totiž nic neprošlo.

V zahleněném nose byl s bojem trochu problém. Viry, které si již zvykly a naučily se v něm pohybovat, byly ve výhodě a my jsme sotva chodili. Plazili jsme se a váleli v nosních dutinách. Tu a tam nosem otřáslo mocné smrknutí a hlenová vrstva byla na čas odstraněna. To byly ty světlé chvilky, kdy jsme vyrazili k útoku a postupně jsme si probojovali cestu až k velínu. Tu a tam se schovávali ještě nějaké viry, ale o ty se postarají ostatní. Za několik dní bylo tělo opět zdravé a vyčištěno od všech bacilů. Já nyní čekám na svou další příležitost k útoku.

 

Komentáře, názory, hodnocení

Balduran - 04. srpna 2008 15:05
8876_6de93756.jpeg
Galad Elen - 02.Srpna 2008 13:08
grrr nekritizovat po biologické stránce :) já nevim a tak nějak je mi to jedno. obojí je humus :)


Sargo - 31.Července 2008 21:27
mno děkuji. ano je to poupravená slohovka.
 
Galad Elen - 02. srpna 2008 13:08
arodjkafinal5054.jpg
Připomíná mi to dávnou slohovou práci na téma: Jsem červená krvinka:-)
Mimochodem, není virus a bacil něco jiného?
 
Sargo - 31. července 2008 21:27
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Je to dobře napsané, vyjádřit se umíš, brkem vládneš dostatečně zdatně. Jen dějově je to krapet moc - no, Sandros to asi vyjádřil dobře. Je to příliš suše odvyprávěné (slohovka do školy? :-)) bez hlubšího zaujetí. Nicméně střevo máš, takže očekávám další příspěvek ;-)
 
Sandros - 31. července 2008 19:45
sanv7401.jpg
Ahoj :-) Myšlenka dobrá, jen to má všechno moc rychlý spád. Chtělo by to trošičku popisování. Trošku větší náhled na boje s bacilama. Je to sice vedené z pohledu jedné "osoby", ale v bojích se stejně mluví tak, že my sme šli tam, tam se to nepovedlo, tak sme šli zpátky, pak za se tam... chybí tam takový to "Rozeběhnul se na mě bacil a držel v napřažené paži odumřelý vitamín B. Zaleskly se hroty na jeho dvaceti malých nožičkách. Nestíhal jsem uhnou. Z druhé strany mě blokovala armáda mých druhů. Naštěstí jeden z nich nebyl tak pohlcený strachem a stihl předemě nastavit krevní destičku. Vitamín na ní poskočil a s třesknutím byl odražen. Bacil se znovu napřáhl k útoku, ale to už i já jsem se sebral a hrhl mu bílkovinu do očí...."
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.094012975692749 sekund

na začátek stránky