Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Plagiát Oblíbit

bez nzvu8529.jpg

Autor: Poli-chan

Sekce: Zamyšlení

Publikováno: 30. června 2008 17:08

Průměrné hodnocení: 7, hodnotilo 3 uživatelů [detaily]

 
Kdys jsem napsal tuhle věc a nedávné zveřejnění dalšího plagiátu mezi články mi ji připomělo.
Stejně jako většina věcí co píši to je nekontrolovaný proud myšlenek, nyní proložený klasikou (dofám, že za zveřejnění těchto cizích ukázek nebudu vyhozen).
Berte to jako jedno z mých méně surrealistických děl, kde jsem se ani nepokoušel o verše...
 


Bylo ticho a ticho znělo hlasitě. Nekonečno bylo tak smutně konečné, slunce svítilo temně a voda vyprahla na troud. Ptáci leželi mrtví v bažinaté poušti všehomíra a jejich zpěv byl zapomenut už v dávných dobách.
Přestupní stanice nicoty je zaplněná vlaky stínů a jejich průvodčí jsou plamenem který zamrzl. Já mlčel, přestože jsem mluvil, a nechápal slova, která jsem pouštěl z úst.
Zanechával jsem vrstvu barviva na papíře, aniž bych napsal jediné slovo, a nic bylo ve mně stejně, jako já byl v ničem.
V tom přistoupilo několik hlasů bez těl a obklopily mou tichou neexistenci.

Ozval se první hlas a zněla z něj vodka a střelný prach:
Svět usoudil - co více chtít? -
Že moudrý, milý musí být.


A přerušil ho hlas mého krajana a v něm byl tichý stín a touha a divokost v dokonalém svázaném vydání:
Klesla hvězda z nebes výše,
mrtvá hvězda, silný svit;
padá v neskončené
říše
padá věčně, v věčný byt.


Však první hlas, doprovázený výstřely a křikem sekundantů, se nenechá překřičet a pokračuje ve svém dunivém hravém přednášení.
My však i tohle sotva známe.
Ba, znechuceni všedností,
Za nuly všechny lidi máme
A sebe za osobnosti.


Do té doby tichý třetí hlas nakonec přeci jen promluvil a zněl potleskem a hladem a zlatem a pleskotem křídel vílích:
Tak svědomí z nás ze všech dělá baby,
tak pomyšlením v nedokrevnou šeď
ruměnná svěžest odhodlání chřadne
a podniky, jež mají spár a spád
se pro ten ohled vychylují z dráhy
a tratí jméno vskutku. Ale tiše!


A z pleskotu těch vílích křídel chroustích vzedmul se poslední hlas a bylo v něm černé peří a rytmus a zněl z hloubky.
Hledě dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a v strachu,
Dlouho snil jsem, jak nikdo netroufal si snít mimo mne;
Ale ticho bez rušení ani slůvka na znamení
Jenom plaché oslovení „Lenoro!“ zní zimničně…


A zvedl se potlesk ze stínů. Vzduch se zavířil a já opět stál v mlčenlivé skutečnosti.
Ale už nebyla tichá a byla plná hlasů a světel a skutečností i snů. Mé slzy a můj smích se spojili do jedné jediné dlouhé litanie a já uchopil poprvé ve svém životě tu nekonečnou melodii světa a poprvé napsal slovo. Ne slovo diktované, ne slovo nutné, ne slovo žádané.
Svoje slovo.
A po něm následovalo druhé a já pochopil.
Pochopil jsem, že kolem mě stáli ti, kteří mě probudili. Stejně jako probudili mnoho přede mnou.
Pochopil jsem, že vše, co od této doby napíši a vyslovím, bude plagiát, plagiát myšlenek, které měli už tisíce přede mnou a další miliony před nimi.
Pochopil jsem, že nikdy nebudu básník, začal jsem tedy psát co slyším, písně ticha, slova noci, melodie slunce a noty života… nikdy ne přesně, ale snažím se.

Nechť tedy mé plagiáty tyto myšlenky zase přečkají, než se jich ujme někdo jiný, jiné právo nemám a jiné přání neznám.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Clayman - 14. srpna 2014 22:45
opeth-the_roundhouse_tapes-frontal2231.jpg
To se mi líbilo, moc pěkná forma i obsah!
 
Sargo - 21. srpna 2008 23:14
wel1d5kk1aaa19357.jpg
Asi bych to potřebovala zasadit do nějakého kontextu, aby mě to dokázalo víc oslovit, nebo to číst v náladě, která by zarezonovala... dobré je to každopádně, velmi dobré. :-)
 
Matmas - 21. srpna 2008 20:41
elf257929819.jpg
Mě se to líbilo. Myšlenkou i formou, pěkně napsané
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.067950010299683 sekund

na začátek stránky