Andor.cz - Dračí doupě online

Úsměv zapsaný v očích. Úsměv sídlící v duši.
Klid.
Emoce odpočívající ve slunci a jeho hřejivosti.
Emoce barev a náhlých zvratů.
Emoce nirvány, objevení nekonečna v konečném. Věta bez „ale“ a „nemožné“.
Vodopád krásna pramenící v horách Uvolněnosti.
Klid.
Vyrovnanost.
Dar, jenž, na rozdíl od života, nemusí být vrácen.
Smíření se s každodenními věcmi. Nechtít víc, než můžeme dostat.
Pocit lehkosti.
Svoboda bez anarchie. Řád i chaos v harmonii.
Klid.
…
Roztříštěné drahokamy hvězd se válely po černém sametu oblohy.
Stál tam sám a pozoroval je.
Absolutní pocit štěstí se snoubil s pocitem maličkosti.
Byl šťasten, že je mohl vidět, byl šťasten, když pro něj v ten okamžik zářily.
Jen pro něj. Pro jeho oči. Pro jeho duši.
Fascinace jej naplňovala životodárnou energií.
…
Do fontánky vlétl drobný pták,
kolem něj stříkala voda.
Koupal se.
Kapky dopadaly všude okolo něj,
skrápěly předtím usychající květinu.
Kdo byl v ten moment šťastnější?
Komu ten pocit déle vydržel?
…
Muž. Dokonalý předobraz vytrvalosti,
poprvé, za celý svůj život pocítil,
že sek mečem dovedl k dokonalosti.
Naplnění.
Vytrysknutí radosti…
Úsměv po celý den, snad i zbytek života…
Štěstí.
…
„Vidím to jako dnes,“
s úsměvem říkávala mamka,
„tvůj první krok byl tak opatrný, bázlivý,“
pouhá vzpomínka,
krůpěj štěstí.
…
Přivřel oči, z nichž skanula slza.
Byl pohlazen rukou člověka.
Konečně si uvědomil, že není sám.
I utrpění se sdílí…
Pocit štěstí ze zahnání samoty.
Žid v Osvětimi.
Zítra možná plynová komora,
dnes úsměv.
Jedno pohlazení.
Tiché štěstí, které mu nikdo nemůže vzít.
…
Pro tento den, měla jsem štěstí,
že usmálo se na mě štěstí.
Po celý týden honosím se radostí,
oděna v její lehkosti.
Vzpomněl si na mě kamarád,
že prý by zašel někam rád.
Sešli jsme se pak v pátek,
měla jsem z toho svátek.
Štěstí přátel.
…
Dříve bylo lépe,
říkávají staří lidé.
Dříve lidé měli rádi,
stěžují si.
Dříve bylo levněji,
dělají se jim vrásky z těchto slov.
I štěstí může vyprchat.
…
Ztichlou ulicí kráčel muž s tmavými rozcuchanými vlasy,
kráčel s hlavou svěšenou a ona chvátala.
Ani jeden pro sebe neviděli na cestu.
Srazili se…
Její budoucí štěstí.
…
„Neprodejné!“
zachvěl se vzduch
a já se bála,
že není mi souzeno.
Musela jsem schovat studené mince odlidštění
a doufat.
Pomoci příležitosti
Očekávání štěstí.