Andor.cz - Dračí doupě online

O třech vysokoškolsky vzdělaných prasátkách

Tři bratři, pašíci jak se patří, spolu chodili na gymnázium. Když skončili a všichni udělali maturitu, dohodli se, že každý půjde na jinou vysokou školu. První prasátko řeklo: „Já mám rádo knížky a nerado počítám -chro chro- tak já půjdu na filozofickou fakultu.“
Druhé prasátko se zamyslelo, a protože mu první prasátko zabralo filozofickou fakultu, tak řeklo: „Já mám také rádo knížky, ale když už je filozofická fakulta zabraná, tak půjdu na Českou zemědělskou univerzitu – obor lesník, protože mám rádo i přírodu.“
A třetí prasátko ani chviličku neváhalo a řeklo: „Já si vybírám stavební fakultu na ČVUT -chro- a nevadí mi, že se budu muset učit.“
A jak řekla, tak udělala. Prasátka studovala a všem to šlo moc hezky.
První dvě prasátka už měla po studiu a moc se smála třetímu prasátku, které muselo ještě rok studovat, protože, jak jistě milé děti víte, stavební fakulta má jenom šestileté obory. Prasátko-filozof a prasátko-lesník si řekla, že si postaví každé svůj domeček. A tak, zatímco třetí prasátko-stavební inženýr studovalo tvrzené betony a armatury, ostatní dvě prasátka si vesele stavěla svoje domky.
Prasátko-filozof si řeklo, že dům je materiální hodnota a tudíž jako taková věc velice pomíjivá, a proto si zbastlilo kůču ze slámy. Ale bylo spokojené a začalo si tam číst oblíbené spisy Marxe a Canta.
Prasátko-lesník vědělo, že svůj domek si postaví v lese. A proto nakácelo několik pořádných klád a začalo roubit srub. Ale za léta studia na zemědělce zlenivělo a nedodělalo domek pořádně. Ale co, řeklo si, vždyť v lese je tak krásně a co se může stát.
Prasátko-stavební inženýr konečně dostudovalo s červeným diplomem a vydalo se za svými bratry. Zkušeným zrakem přelétlo jejich domky, ale nic jim neřeklo. Večer zasedlo za rýsovací prkno a navrhlo si svůj domek ze železobetonových bloků. Ostatní dvě prasátka si ťukala na čelo a přestala se o třetí prasátko zajímat. A tak uběhl celý rok.
A tu najednou uslyšelo prasátko-filozof, právě si čtouc sebrané spisy T. G. Masaryka, nějaké dunění. Vyběhlo před svůj slaměný domek a co nevidí, po asfaltce se k němu řítí demoliční bagrista Vlk. Prasátko se rychle běželo schovat do domečku a celé se třáslo. A demoliční bagrista Vlk zahřímal do megafonu: „Prasátko, vylez z domečku. Já kouknu, svou bourací kouli zhoupnu a tvůj domeček srovnám se zemí!“
Prasátko se celé třáslo a leželo uprostřed pokoje. A vtom mu zmizel domeček nad hlavou. Dvoutunová bourací koule ho smetla raz dva. Prasátko si v tu chvíli vzpomnělo na svého bratra lesníka. Rychle klopýtalo přes výmoly k jeho dřevěnému domečku. Prasátko-lesník ho k sobě pustilo, ale sotva zabouchlo dveře, už se do lesa přihnal demoliční bagrista Vlk.
„Prasátka, vylezte z domečku. Já kouknu, svou bourací kouli zhoupnu a váš domeček srovnám se zemí!“
Prasátka se tak bála, že se nemohla ani pohnout a tajil se jim dech. První náraz demoliční koule domeček ještě vydržel, ale nekvalitní konstrukce se celá rozklížila a druhé zhoupnutí jim domeček odneslo přímo nad hlavami. A tehdy si prasátka konečně vzpomněla na svého bratra, prasátko-stavebního inženýra. O překot se rozběhli k jeho domečku postavenému ve funkcionalistickém stylu. Prasátko je uvítalo a pustilo je dovnitř. Oni se mu omlouvali a varovali ho, že k němu jede demoliční bagrista Vlk. Ale prasátko jen mávlo kopýtkem a klidně se usadilo u televize. Ostatní dvě prasátka nervozně vyhlížela oknem, a když se ozval dunivý zvuk naftového dvanáctiválce, prasátka vykvikla strachy.
„Prasátka, vylezte z domečku. Já kouknu, svou bourací kouli zhoupnu a váš domeček srovnám se zemí!“ zařval demoliční bagrista Vlk strašlivě do megafonu.
Prásatko-stavební inženýr ale zůstalo klidné. Když přilétla první rána, trochu se zatřásl porcelán na polici. Když přilétla druhá rána, poskočily hrnky po stole a když přilétla třetí rána, převrhla se váza po prasečí babičce. To už prasátko-stavební inženýr nevydrželo a vylezlo před domeček.
„Demoliční bagristo Vlku, tenhle domek nezboříš. Je z tvrzených armovaných betonových bloků s Téčkovými základy zapuštěnými metr pod zem. Navíc, tady je stavební povolení. Vyřiď si to s katastrálním úřadem a mě a mé bratry nech na pokoji.“
A tak demoliční bagrista Vlk odtáhl s nepořízenou. Prasátka od té doby žila společně a dařilo se jim dobře. Prozíravé prasátko-stavební inženýr postavilo pokoje i pro své bratry, protože už od začátku tušilo, že bez stavebního povolení budou stavby jeho bratrů brzy strženy.

***

O Digitální Kalkulce

Byla jednou jedna malá holčika a byla moc chytrá. Ve škole jí šlo úplně všechno - psaní, čtení a hlavně počítání. A protože tak dobře a ráda počítala, začali jí všichni říkat Kalkulka. Jednoho dne seděla Kalkulka doma u počítače a řešila integrály. Když v tom za ní přišla do pokoje maminka a povídá: „Kalkulko, napekla jsem kakaovou bábovku a byla bych moc ráda, kdybys kousek odnesla své hodné paní učitelce.“
Kalkulka byla ráda, protože paní učitelku měla opravdu ráda a ochotně souhlasila: „Maminko, skočím tam hned, jen co si ověřím správnost tohoto integrálu derivací.“
Když dopočítala, vzala košík a dala do něj bábovku a ještě láhev fefrmincky, kterou měla její paní učitelka tuze ráda. Pak přidala ještě vypůjčenou knížku, kterou dostala od hodné paní učitelky na studium dopředu. Ráda si v ní četla před spaním, byla to vysokoškolská skripta „Algebra lineárních prostorů a nelineárních prostorů prvního a druhého řádu“.
Kalkulka nadšeně vyběhla ze dveří, ale hned se vrátila pro svou kalkulačku, kterou nosila pořád s sebou. Proto jí také říkali Digitální. Před vchodem do paneláku se zarazila. Stál tam zlý ošklivý profesor Vlk.
„Ahoj Kalkulko, kampak jdeš?“ zeptal se úlisně a očkem pomrkával po košíku s fefrminckou, kterou měl také moc rád.
„Jdu navštívit hodnou paní učitelku, nesu jí nějaké věci,“ odpověděla Kalkulka a prosmýkla se kolem profesora Vlka a spěchala ke škole. Cestou se ale chtěla zastavit ještě v obchodě s vysokoškolskými skripty, aby si vyhlédla další materiál ke studiu. Jenomže do obchodu to byla zacházka. A tak Kalkulka vyndala svoji kalkulačku a rychle tam naťukala Pythagorovu větu. K obchodu a z obchodu ke škole se pohybovala po odvěsnách pravoúhlého trojúhelníka, a proto, jak si teď výpočtem ověřila, byla její dráha delší než dráha, kterou by musel urazit profesor Vlk, kdyby ji chtěl předběhnout. Kalkulka hned pojala podezření. A co mezitím dělal profesor Vlk?
No samozřejmě že vyrazil ke škole. Chvíli ji mlsně obcházel a pak vrazil přímo do kabinetu hodné paní učitelky. Ta ani nezvedla oči od rozečtené učebnice a zeptala se: „To jsi ty, Kalkulko? Maminka mi poslala SMSku, že prý mi něco neseš.“
Profesor Vlk na nic nečekal a paní učitelku vzal po hlavě Květenou České Republiky díl 1. A potom ji, milé děti, sežral. Vzal si její brýle a oblékl se do jejích šatů, takže pro matematicky orientovaný, částečně autistický mozek Kalkulky byl téměř k nerozeznání od paní učitelky.
Mezitím Kalkulka oklikou došla až ke škole. Zaklepala na dveře kabinetu a zevnitř ji vyzval hlas, aby vstoupila. Paní učitelka seděla v pohodlném křesílku a četla si učebnici. Ale protože byla Kalkulka chytrá holčička a věděla díky Pythagorově větě a faktu, že její rychlost byla téměř shodná s rychlostí profesora Vlka, že něco není v pořádku. A proto se paní učitelky zeptala: „Paní učitelko, kolik je derivace z x na třetí?“
Profesor Vlk se ale nenechal zaskočit a rychle odpověděl: „Tři x na druhou.“
Kalkulka musela uznat, že tohle paní učitelka zodpověděla správně, ale ještě ji to neuklidnilo.
„A paní učitelko, kolik je integrál z x plus čtyři?“ zkusila to se záludnější otázkou.
Vlk chvilku přemýšlel a potom řekl: „No to je přece jedna polovina x na druhou plus čtyři x.“
Kalkulka už už chtěla Vlka obvinit, ale ten to na poslední chvíli zachránil a dodal: „Plus konstanta, Kalkulko. Ale to taková chytrá a šťavnatá... ehm, chech, holčička určitě ví.“
Kalkulka už neměla, co by namítla a sice s krajním podezřením, ale přesto začala postupovat směrem k vlkovi.
„A paní učitelko, proč máte tak velký obsah plochy, která je ohraničena vašimi rty?“ stačila se ještě zeptat, ale to už ji profesor Vlk žral a zamumlal jenom: „Abych tě lépe sežral.“
Spokojený profesor Vlk si dal jako zákusek čerstvou bábovku a všechno zapil láhví fefrmincky. A víte, co se stane, děti, když vypijete láhev fefrmincky na ex? No, přece se pozvracíte. A tak z profesora vylétla Kalkulka i s hodnou paní učitelkou. Naštěstí šel kolem Pepíček, který byl ve škole víc než doma a prováděl pořád nějaké biologické pokusy. Teď se mu hodila injekce s koňskou dávkou sedativa, kterou bůhví proč nesl do sklepa. Když viděl, jak zlý profesor Vlk vyzvrátil Kalkulku a hodnou paní učitelku, hbitě přiskočil a do hýždí mu vpálil plnou dávku. Potom všichni tři vlka vzali a odnesli do sklepa. Pepíček slíbil, že se o něj postará. No, a od té doby už zlého profesora Vlka nikdo nikdy neviděl. Všichni žili spokojeně a Kalkulka odešla po vystudování střední na svůj vysněný Matfyz. Ale to už je jiná pohádka.