Andor.cz - Dračí doupě online

Seděl v lavici, před sebou prázdný papír a nechápavě hleděl na profesora, který zrovna zadával otázky písemné práce.
"Proč já jsem se neučil?" prolétlo mu hlavou.
"Vážně to chceš vědět?" ozval se mu v hlavě známý hlas. "Odpověď je víc než jasná."

+++

Byla neděle večer a čerstvě po dešti. Řítil se ulicí a věděl, že stejně nestíhá. Možná za to mohlo zpoždění tramvaje, možná žebrák, který ho cestou zastavil, ale z největší části si za to mohl sám.
Sice si celý přípravný proces pečlivě naplánoval, ale už na začátku mu bylo jasné, že to nestihne. Než se vysprchoval a oholil, byl už o čtvrt hodiny pozadu. Než si vybral oblečení, tak o pětadvacet minut. Doběhl na smluvené místo. Za to, že běžel, se proklínal, protože se začínal potit a měl nohavice mokré a špinavé od kalné vody kaluží.

+++

Dorazil do jejich oblíbené kavárny, nesměle pozdravil pěknou číšnici a pečlivě se rozhlédl. Když už očima přejel téměř všechny stoly, pomalu si říkal, že nepočkala a odešla. Až jeho pohled dorazil k rohovému stolu, který byl nejdál od dveří. Byla tam, ale nebyla sama. Seděl u ní nějaký muž.

+++

"Prej muž, pche," ozval se tolik známý hlas, který mi ale vůbec nechyběl. Nebýt v kavárně, tak si dost možná mými ústy i odplivne.
"Drž hubu, Cassie," odvětil jsem svému alter-egu, které se objevilo už před několika lety. Nevím proč, ale hned se mu zalíbilo jméno Cassius.

Pořád ještě jsem stál ve dveřích a zíral na ně. Smála se jeho řečem, flirtovala s ním. Ve mně vřelo a On toho opět využil.
"No tak mu rozbij hubu!" řekl rozkazovačným tónem, "podívej se na něj, vždyť vypadá jak buzík."
Měl vlastně pravdu. Nagelované vlasy, upnuté bílé tričko, upnuté tmavé kalhoty… Upnuté asi všechno, co může být upnuté. Vypadal, že posiluje.
"Typickej šampon," řekl jsem, "hele, třeba to je Janin brácha nebo kámoš, se kterým se dlouho neviděla."
"Jo a právě proto si s nim teď dává francouzáka, co?"
"No doprd… na tohle už dneska vážně nemám. Jméno toho šampona si zjistím od číšnice, vypadá to, že ho zná." (Zrovna mu něco, zjevně přátelsky, povídala, když jim nesla kávu.) "A najít si ho můžem kdykoliv. S Janou to taky pořešíme až pozdějc, protože teď…"
"Teď?"
"Teď jdeme pít."
Vyšel jsem z kavárny a zapadl do první hospody, kterou jsem našel.

+++

Než se mi povedlo se opít do němoty, mluvil jsem s Cassiem a přitom si vzpomněl, proč se vlastně tehdy objevil.

+++

Bylo to ještě na střední. Tehdy jsem začal chodit s nejkrásnější dívkou, kterou jsem kdy potkal. Byli jsme s Helenou spolu skoro tři měsíce a měli jsme se nádherně. O to víc mě potom dostala zpráva o tom, že ji našli rodiče ve vaně s podřezanými žilami.
Doktoři už jí nedokázali pomoct.
Ten den jsem se zhroutil do sebe, s nikým jsem nemluvil a z domu jsem nevycházel. Protože nenechala dopis na rozloučenou, jak se tak hravě říká u sebevrahů, pořád mi vrtala hlavou jedna otázka. Jedno slovo.
Proč?
Tohle mě tížilo nejvíc. Bylo nám spolu dobře, ve škole ani doma problémy neměla, někdo ji dokonce označil za „nejspokojenější holku, co zná.“ Asi po měsíci, kdy se můj stav stále nelepšil, se najednou stalo něco, co bych tou dobou čekal asi nejméně.

Seděl jsem v pokoji na posteli a poslouchal hudbu, u které se mi vždycky relaxovalo nejlíp. Stejně tak se mi u ní dobře přemýšlelo.
"No tak se už seber, sakra!"
Rozhodl jsem se hlas ignorovat, jako obvykle každého. V tom jsem překvapením nadskočil. Nepřekvapilo mě ani tak, že někdo promluvil, aniž bych ho slyšel vejít, ale to, že promluvil mými ústy.
"Já už musím bláznit!" blesklo mi hlavou.
"Bláznit? To si nemyslím. Ber mě, jako nejlepšího kámoše," ozvalo se opět z mých úst.
"Kdo sakra seš a kde ses tu vzal?"
"Přišel jsem, kdyžs mě nejvíc potřeboval a říkej mi třeba…počkej chvilku." Ucítil jsem divný pocit v hlavě a On se zase ozval: "Co bys řekl na Cassius?"
"Cos dělal?"
"Hrabal se ti v myšlenkách. Mimochodem, co je v tý přihrádce označený "Moje první holka"?"
"Ty jeden…"

Nevím proč přišel ani kde se vzal, ale jsem mu vděčný alespoň za jednu věc – pomohl mi dostat se z těch depresí. Jediné, na co byl dobrý. Teď už je tu jen, aby mi kazil, co se dá.
"Cože?"
"Ale nic…"

+++

Zatímco jsem koukal na prázdný papír před sebou a neposlouchal profesora, odehrával se mi v myšlenkách rozhovor.
"Teď je poslední hodina, tak skáknem na oběd a pak dem do toho kafáče."
"Jestli tam ta číšnice bude a jestli ho vopravdu zná," řekl s důrazem na obě jestli.
"No jestli tam nebude, tak přijdem jindy a jestli ho nezná…ne, Jany se ptát nebudem."
"Souhlas."
A v podobném duchu byl celý rozhovor. Rozebrali jsme coby, kdyby, Cassius vymýšlel pořád nové způsoby, jak z něj vymlátit duši a já se snažil zdůvodnit nějak logicky, proč se na mě Jana vykašlala.
Zazvonilo, já svůj prázdný papír podepsal a odešel na oběd.

+++

Musel jsem čekat ještě dva dny, než měla ta číšnice směnu. Zatím jsem s Janou nikde nebyl a o neděli s ní nemluvil.

+++

Dorazil jsem do kavárny a posadil se k nejbližšímu volnému stolu.
"Dobrý den, co si dáte?" číšnice dorazila dřív, než bys řekl kafe.
"Potřeboval bych informaci," řekl jsem a vyndal z peněženky fotku Jany.
"Nevíte s kým tu seděla tahle dívka v neděli večer?"
Číšnice v obličeji lehce zbledla. "Na co to potřebujete vědět?" zeptala se.
"Mám s ním nějaký byznys."
"Být vámi, bych na ten byznys rychle zapomněla. To je přece Sebastián Malk."
"Malk? Jako… ten Malk?" nasucho jsem polkl.
"A do prdele…" ozval se mi v hlavě Cassius.
"Díky za informaci," dal jsem na stůl dvoustovku a odešel.
"Tak tohle bude chtít pořádnou přípravu," řekl Cassius venku.
"A co takhle se na to vykašlat?"
"No tak se ho třeba zajdem nejdřív zeptat, vo co šlo."
Vyrazili jsme k Malkovi.

+++

Stál jsem před vilou Sebastiána Malka u vstupních dveří se srdcem v kalhotách.
Už dávno mě snímala bezpečnostní kamera a přes ulici jsem viděl černé auto s dvěma nabušenci.
"Máme štěstí, že sme se do něj nepustili už v tom kafáči. Byli tam určitě někde s nim."
"No tak bysme je nakopali taky."
"Drž hubu."

+++

Rodina Malkových je největší rodinou gangsterů ve městě. Drogy, šlapky, zbraně a znovu drogy. Všichni o tom ví + nikdo s tím nic nedělá + policie je podplacená = všichni jsou spokojení. Krásná rovnice.

+++

A já jsem zrovna u sídla jednoho ze synů, Sebastiána.
"Jdem pryč, Cassie."
"Výbornej nápad. Takovou dobu tu stojíš u zvonku a teď to jen tak votočíš a pudeš, jo? Kousal se s Janou. A to bylo jediný, cos viděl."
"Jana přece nejni taková."
"No tak si to ověříme."
Stisknul jsem zvonek.
Dveře se otevřely skoro okamžitě (asi jsem tam přecejen stál trochu dlouho) a stála v nich jedna z Malkových goril.
"Co chcete?" vybafla na mě.
"No já… totiž já…" začal jsem koktat při pohledu na MP5 zavěšenou na rameni muže.
"…chci mluvit s panem Sebastiánem," řekl za mě Cassius a dodal: "Osobní důvody. Měl bych pro něj nějakou informaci."
Chlápek si mě změřil od hlavy až k patě a se slovy: "Počkejte chvíli tady." Odešel a zavřel za sebou.
Za chvíli zase otevřel.
"Pan Malk vás čeká ve své pracovně. Pojďte za mnou."
Vešel jsem dovnitř a následoval gorilu až ke dveřím Malkovy pracovny. Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vstoupil.

+++

Malk seděl v křesle za těžkým mramorovým stolem a vedle něj stála jedna z jeho goril.
"Prý pro mě máte nějakou informaci, pane…"
"Novák." Rozhodl jsem se nechat celou konverzaci na Cassiovi a lepší jméno ho asi zrovna nenapadlo.
"Dobře, pane Nováku. O co tedy jde?"
Předtím jenom slizce vypadal, ale slyšet ho mluvit byl zážitek, co rozproudil nenávist v žilách.
"Jde o to, že Jana je moje, ty šmejde!"
Malk nehnul ani brvou a s naprostým klidem mi řekl: "Ale… nezmínila se, že by někoho měla. A to s ní jsem už tři týdny."
"To nejni možný."
"Sama ke mně přišla. A musím říct, že žhavější noci jsem ještě nezažil."
"Ty…" Cassius se neudržel a skočil blíž ke stolu s úmyslem pořádnou Malkovi natáhnout.
Malkova gorila byla ale rychlejší.
"Odveďte ho odsud a už ho tu nechci ani vidět!" vykřikl Malk poté, co už mě jeho ochranka vynášela ze dveří, jako kus starého hadru.
Domů jsem se vrátil s rozbitým obličejem a spoustou modřin.
"Takže po dobrým to nepůjde!"
Zazvonil mi mobil. Volala Jana. Mobil letěl do kouta a rozlétl se o zeď.

+++

Druhý den jsem zašel do banky a vybral všechny peníze z účtu, kde jsme šetřili s Janou na dovolenou.
"Stejně už s ní nikam nepojedeš."

S penězi v kapse jsem si na veřejném internetovém portálu našel nejbližší obchod se zbraněmi.

Po půlhodinové chůzi městem jsem tam dorazil.

+++

Starší budova s místy oprýskanou omítkou a velkou cedulí "Zbraně a střelivo" nade dveřmi. Vešel jsem dovnitř ucítil jsem vůni oleje na zbraně a střelného prachu. Za pultem seděl muž silně po šedesátce a kouřil dýmku.
"Dobrý den, co si přejete?"
"Potřeboval bych dvě kvalitní pistole, šest zásobníků a několik krabiček nábojů. A lahvičku oleje na zbraně."
"Vypadáte, že ty zbraně nechcete zrovna na rekreační účely a že by se vám chtělo čekat, co?"
"Jak jste to myslel?"
"Ale nijak, nijak. Víte po těch bezmála čtyřiceti letech, co tu prodávám, už mám na lidi čuch. Normální čekací doba je dva týdny a to pouze pokud máte zbrojní průkaz. Ale vy nevypadáte, ani že byste měl čas, ani průkaz. Možná bych tu pro vás něco měl." Chvíli lovil pod pultem a vytáhl dřevěné pouzdro. Když ho otevřel, objevily se dvě pistole černé barvy.
"Pistole české firmy ČZ. Prodává se k nim patnáctiranný zásobník, ale…víte. Trochu jsem si pohrál a myslím, že mám něco přesně pro vaše účely. Devatenáctiranný zásobník a krabičky s průrazným střelivem. Čtyři rány navíc se můžou vždycky hodit." Prodavač se chrčivě zasmál, až se rozkašlal.
"Na ty asi nemusím čekat dva tejdny co?" tentokrát se smál Cassius. Vzal jednu z pistolí do ruky, podíval se přes mířidla, párkrát si jí protočil v ruce, vyndal zásobník, zacvakl zpátky, natáhl, odjistil a naprázdno vystřelil.
"V jedné věci jste se spletl. Zbrojní průkaz mám, čas je to, co mi chybí."
Rozhlédl se po obchodě. "Pěknej katar. Ten si vezmu taky. Plus nějakou neprůstřelnou vestu a pouzdra na všechny zbraně."
"Jistě, hned to bude. Jsem rád, když je zákazník spokojen."
Když prodavač donesl všechno, o co jsem si řekl a já zaplatil, dostal jsem ke všemu i užitečnou cestovní kabelu.

"Tak, to máme nakoupeno. Teď domů a naházet to všechno na sebe."
"Šlo ti to nakupování dobře," řekl jsem a potěžkal brašnu v ruce.
"Díky."

+++

Doma jsem obě pistole promazal, všechny zásobníky naplnil a pak jsem to naskládal na sebe.
"Jo, tak myslím, že takhle by ses moh v klidu vplížit do Bílýho domu a zastřelit prezidenta, vole," řekl Cassius při pohledu do zrcadla, kdy jsem vypadal spíš jako člen zásahovky, což by určitě pozornost nebudilo. Rozhodl jsem se vzít si svoje věci, co jsem vozil na motorku. Maskáčové kapsáče s výztuhami a koženou bundu. Ta skryje i neprůstřelnou vestu docela spolehlivě. Jen katar vzadu za opaskem vypadal nepatřičně se svou délkou třicet centimetrů.
Přemýšlel jsem, jestli jsem na něco nezapomněl.
"A jo, ještě ti dva maníci v autě před domem. Taky by se dali použít k odlákání hlídek v domě. Ale jak je jen odbouchnout bez upoutání nežádoucí pozornosti?"
"Cassie, tys nikdy nedělal dýmovnice nebo bomby z benzínu?"
"Ne."
"Já naštěstí jo," usmál jsem se. "Takže mám doma i pár metrů zápalnejch knotů a když najdem plechovej kanystr, bude to obstojná rána."
Prohledal jsem garáž a našel jsem kolem dvacítky metrů zápalnic a pětilitrový kanystr. Benzín jsem nalil z motorky.
Pouzdra se zbraněmi jsem připevnil na sebe, zásobníky naházel do kapes, i když jich snad moc potřebovat nebudu (přecejen nejsem žádný akční hrdina, abych střílel dvěma zbraněmi najednou, druhá čezeta je jen pro jistotu) a zbytek nábojů i s bombou "udělej si sám" do batohu.
To už se začalo stmívat a já vyrazil MHD k vile Sebastiána Malka.

+++

Vystoupil jsem o několik ulic dál a k vile šel radši pěšky. Jak jsem čekal, kousek od vily stál ten černý automobil a v něm se dali předpokládat dva ozbrojenci. Nenápadně, jak jen to šlo, jsem se dostal k autu, dal do kanystru zápalnici, položil ho pod nádrž auta a vzdálil jsem se na délku zápalnice. Tu jsem zapálil a vyrazil k zadní straně vily.
"Snad to auto nesleduje žádná kamera. To by bylo celý v hajzlu," řekl Cassius.
"Doufej."
Sotva jsem se stihl proplížit k plotu a zadní brance, když se ozval výbuch.
"Tak ty zápalnice už nejsou, co bejvaly," chvíli jsem počkal, až se většina bodyguardů vyhrne ven podívat se, co se vlastně stalo a potom jsem odstřelil kameru. Následně jsem taky prostřelil zámek na dveřích.
"Zatím to jde dobře."
"Až moc."
"Pesimisto."
Prošel jsem brankou a vyrazil k zadnímu vchodu vily. Někde v půlce cesty se najednou ozval výstřel a kousek ode mě pleskla do trávy kulka.
Odskočil jsem k nejbližšímu krytí – náhodou stála kousek kamenná fontánka.
"Tak nás asi něco přecejen vidělo."
"Nebo slyšelo ten ustřelenej zámek, chytráku. Připrav se na akci."
"Doufám, že víš, co děláš, Cassie."
"Ale no tak, vždyť už jsme stříleli."
"To bylo na střelnici a do terče, co byl na místě."
"To bude skoro to samý."
Nebylo. Vykoukl jsem zpoza fontánky a vystřelil směrem, kde jsem čekal střelce. Byl blíž, než bych čekal, takže mu rána, vzhledem ke vzdálenosti mířená na hrudník, prostřelila pupek a řeknu vám, takové létající vnitřnosti… no, není to pěkný pohled.
"Jestli se chystáš zvracet po každým zabitým, tak to se asi daleko nedostanem."
"Drž hubu a běž."
Teď přebral iniciativu Cassius. Na zadní dvorek za námi už nikdo nevyběhl, takže se jich většina dala čekat v domě. Cassius opatrně otevřel dveře a okamžitě do nich namířil. Zamířil, vypálil a naprosto přesně strefil cíl, jak by napsal mistr Landa. Další strážný skončil s dírou v hlavě, což na nás pravděpodobně upoutalo pozornost z celého domu i těch, co se ještě nevrátili z venku. Bohužel pro nás nežádoucí pozornost.
Mozek strážného ještě nestačil ani stéct z protějších dveří kuchyně, ve které jsme teď stáli, když ty se rozletěly a výrobek firmy Hekler&Koch v nich začal párat díry. Uskočil jsem směrem ke kuchyňské lince a schoval se za ní. Chvíli se nic nedělo. Pak se střelec rozhodl nakouknout dovnitř, jestli strefil. Špatný nápad. Jeho bílé tričko se během třech výstřelů (dávka je dávka) zbarvilo rychle do červena.

+++

Podobně probíhala cesta celým domem až k Malkově kanceláři. Mrtvoly s dírami všude možně po těle, výměny a přebíjení zásobníků, několik malých děr v mé bundě, které vyrobila brokovnice a jejíž náraz mě odhodil pět metrů dozadu a nejspíš zlomil dvě žebra, prostřelenou pravačku, přičemž mi čezeta odletěla neznámo kam a já teď střílím levačkou a druhou čezetou... no prostě tyto věci Vám popisovat nebudu. Nyní je důležité, že za mnou (snad) už nemá kdo vyběhnout a mě čeká pouze sladké odměna v podobě Malkovy krve rozcáklé po celém jeho kanclíku.

+++

Přistoupil jsem ke dveřím. Za nimi bylo naprosté ticho.
"Jestli stihl utýct, tak to bude fakt výborný."
"A kam by asi utíkal? Viděl si ho někde běžet po schodech? Jiná cesta sem totiž nejni."
"Snad…"
"Tak dem."
Opatrně jsem zabral za kliku a s připravenou čezetou vykročil do potemnělé místnosti. Ale hned, jak jsem dveřmi prostrčil hlavu, ucítil jsem na spánku hlaveň. Vlastně dvě hlavně. Upilovaná brokovnice.
"A..."
"…kurva."

+++

Je chladný deštivý den, ale stejně se najdou místa, kde je shromážděna spousta lidí. Například jedno, na které Vás nyní zavedu. Představte si palouček a uprostřed něj vykopanou obdélníkovou díru. Představte si kolem té díry spoustu různých lidí v černých oblecích. A představte si muže, který stojí jakoby v čele té díry a všichni ho poslouchají. Představte si v té díře dřevěnou truhlu a toho muže, který říká:
"Sešli jsme se zde dnes, abychom…" a tak dál.