Andor.cz - Dračí doupě online

Hlavou otřásl dunivý náraz. Zatančilo tisíce malých zlatých jiskřiček a vše utonulo v nekonečně temné hlubině. Mysl se pohroužila do spleti obrazů a pocitů, z nichž mnohé drásaly duši a hltaly poslední síly, co se ještě snažily vzpínat jako nespoutaná bouře.
Z černi roztahující svůj chřtán všude kolem, svírající a drtící bezbrannou kořist ve svém nenasytném chřtánu, se náhle vynořilo monstrum. Byl to spíše stín bez jasného tvaru. Nic, co by kdokoliv kdy spatřil, a přeci to zná každý. Bytost bez tvaru, bez tváře. Tichá plíživá stopa sledující člověka věrněji než vlastní stín. Skrývá se v temnotách a nejděsivějších zákoutích mysli.
Proti Minscovi stál tváří v tvář jeho vlastní strach. Sápal se po něm a rozevíral neviditelnou tlamu plnou dýk. Jedové výpary jeho dechu útočily na rovnováhu celého těla. Hraničářovy nohy se podlamovaly, jako by ztratily veškerou vůli stát. Hroutil se, padal, ale žádná zem mu nevyšla vstříc. Ztrácel se v nekonečných hloubkách. Slyšel jen tlukot svého srdce. Silnější a silnější. Strach se vrhl za ním. Pronásledoval ho a nyní byl mohutnější než kdy dřív.
Další tupý náraz ho odmrštil pryč. Přišel jakoby odnikud a zanesl ho ve svých spárech až k neviditelné stěně. Úder do zad zakončil hrůzný výlet do propasti. Opět stál pevnýma nohama na zemi. Tedy spíše klečel. Hruď mu něco svíralo.
Přemýšlel.
„Tohle není skutečnost!“ zakřičel do tmy, ze které opět začala vystupovat zrůda obklopená hávem nenávisti. V rukou se mu začala zhmotňovat zbraň. Obouruční meč se leskl a temnota pod jeho ostřím kvílela bolestí. Trhala se.
Strach zakolísal a couvl. Karta se obrátila. Minsc vyrazil kupředu a ze všech sil sekl. Oči mu zalil oslepující záblesk a uši začal drásat pronikavý řev. Nohy opět vypověděly službu a muž se zhroutil vedle chladnoucího těla mozkožrouta s rozpáranou hrudí.
„Minsc nemít rád mozkožrouty. Boo vědět.“
„I-ííí-ííí“