Andor.cz - Dračí doupě online

„Jakto, že se ti zase ztratil? Tolik času jsi promarnil jeho hledáním a on ti na poslední chvíli zase upláchl,“ soptil Kapitán, šéf zdejší "strážnice," který si už se svým učedníkem Rylem nevěděl rady. Byl to sice chlap jako hora, jeho mozeček však byl už poněkud zakrslejšího vzrůstu, což ale nezabránilo vývinu jeho už tak velice bujné fantazie, která mu dopřávala to potěšení za každým vidět přinejmenším desetinásobného vraha. Všechno, na co sáhl, hodil po tom kamenem, nebo na to dupl, to zpackal a už skoro pět let řešil svůj první případ, což ale moc nevadilo, poněvadž to byl donedávna jediný případ, který se tu kdy vyskytl. Teď se tu najednou, jak Kapitán říkal, rozšířila kriminalita mezi doposud poklidně žijícím obyvatelstvem. Vyskytl se zde totiž další případ ukradených bot, v rybníce pana Thobiantuse začaly mizet rybičky a na zahradě paní starostky Růžičkové začaly z neznámých důvodů vadnout její milované růže.
„Jestli ho nenajdeš a nechytíš do příštích Vánoc, tak...“ nemusel ani větu dokončovat Kapitán, protože Ryl se už s výrazem plným nasazení řítil ke dveří. Bohužel, jak jsem již prve zmínila, kapacita ani kvalita obsahu jeho lebeční dutiny nebyly jeho silné stránky, a proto než stačil zaregistrovat nové dveře, už ležely za ním vyražené z pantů. To však považoval Ryl za naprosto podružný problém ve srovnání s tím, že někdo ukradl další boty a tak se nápravou nezdržoval a rychle utíkal na poslední místo činu, kde se ztratily boty paní Raliové, a hledal stopy. Tentokrát se na něj usmálo štěstí, jak si hned potom pomyslel, což byl na někoho jeho typu poměrně nadprůměrný výkon. Našel totiž stopy, které jisto jistě patří onomu nebezpečnému zloději. Vydal se tedy po nich a nestačil se divit kam vedly - k jejich strážnici. „To je divné,“ pomyslel si Ryl, „zloději většinou nechodí ke Kapitánovi na návštěvu.“ Náhle však Ryl uslyšel jakýsi zvuk. Otočil se a co neviděl! Místo jednoho páru stop tam jsou dva. „Tak on mě bude ještě ke všemu provokovat,“ pomyslel si Ryl naštvaně a velice mazaně se rozhodl, že provokatéra ještě jednou zmate tím, že se vrátí na místo činu, kde podle očekávání, když se otočil, spatřil další pár stop.
„Ukaž se! Já vím, že tu jsi. Kdybys tu nebyl, tak by tu nebyly tvoje stopy, ale protože tu jsou, tak vím, že tu jsi. To jsem tě dostal, co?“ Žádná odpověď. Najednou něco podezřelého spadlo za stromem. Ryl se tam rozběhl jak nejrychleji dovedl a ...
„AUUUUU!“ zařval někdo, na koho se právě sesypala celá hromada sudů, jejichž obsah teď zúrodňoval místo činu.
„Ryle, ty nešiko, ty pitomče, ty... počkej až tě chytím. Tohle si vypiješ,“ zařval vysoce naštvaný Kapitán zpod hromady sudů, z nichž většina byla rozbitá, roztřískaná, nebo zničená...
„Opravdu? Tohle všechno, že můžu vypít sám? No tedy, Kapitáne… děkuji!“ zatleskal šťastně Ryl, polichocen, že mu Kapitán daroval všechny, v té chvíli již většinou rozbité, sudy s vínem. Naštěstí pro něj však Kapitán tuto poznámku jakýmsi zázrakem přeslechl.
„To víno bylo na dnešní oslavu. Co jim asi mám říct? Že je víno nezdravé, zatemňuje mozek a tak jsem jim radši přinesl nádhernou pramenitou a kvalitní vodu ze stoky?! Nestačilo snad, že při svém posledním pátrání jsi mě v přestrojení nepoznal a zavřel do mého vlastního vězení? A to ještě nepočítám to před tím, kdy jsi malým nedopatřením vypustil rybník pana Thobiantuse a podupal růže paní Růžičkové a ještě...“ pokračoval Kapitán hlasitě ve svém výstupu. Když se dostal už týden dozadu, jakýsi vysoký hlas se za rohem začal velice hlasitě smát. Kapitán byl sice dobrák, i když trochu dislektik, od kosti, ale jestli něco nesnášel, tak to bylo právě tohle.
„Ryle,“ zašeptal Kapitán.
„Běž okamžitě zjistit, kdo to je, proč tam je, odkdy tam je a přiveď mi ho.“ „A doufej, že to není ta drbna Glanciová,“ pomyslel si ještě. Už si začal představovat co Glanc, jak všichni přezdívali paní Glancové, a její společnost s názvem „Drby na kohokoliv, kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv, s.r.o.“ roznese další výsledek Rylovy tuposti po celé vesnici. Jeden katastrofičtější scénář stíhal druhý, ale to už se Ryl vracel s původcem onoho řehotu. Jestli Kapitánovi při zprávě, že se jeho maminka vrátí až příští týden, spadl kámen ze srdce, tak teď se odtam valila lavina o velikosti Mount Everestu. Původcem onoho smíchu totiž nebyla Glanc, ale malá holka s rozježenými zrzavými vlasy a mandlovýma očima zeleno-zlaté barvy. Už její samotný vzhled byl natolik zarážející, že Kapitán začal přemýšlet, kolik sudů ho praštilo do hlavy. Osoba ženského pohlaví, kterou Ryl přivedl, totiž návdavkem ke svým očím vlastnila obrovské růžové boty s pískajícími králíčky a už poněkud usedlejší černé kalhoty a zelenou tuniku, která vypadala, že byla původně určena pro dvakrát tak velkého člověka. Navíc místo toho, aby nasadila truchlivý výraz nad svým pokleskem, díky kterému Kapitánovi málem přivodila infarkt, se smíchem skoro neudržela na nohou, což naštěstí ani nebylo potřeba, vzhledem k tomu, že ji Ryl držel nejméně metr a půl nad zemí...
„Jak to, že jsi špehovala veřejného činitele a bavila se jeho viditelně velice malými nedostatky?“ zeptal se nakvašeně kapitán, který pochopil, že mezi touhle holkou a Glanc je rozdíl několika set metrů.
„Tak zaprvé, já ho nešpehovala, já jsem šla za tímhle... ehm... činitelem a chtěla jsem se ho zeptat, jestli neví o nějaké práci tady. Zadruhé, postřehla jsem celkem dost docela velkých nedostatků, takže bych vám v případě vašeho zájmu mohla dělat zapisovatele nedostatků. A za třetí jsem vám chtěla oznámit krádež mé jediné boty,“ odpověděla dívka hned potom, co byla schopna ze sebe vypravit něco srozumitelného. Kapitána sice tahle malá a ještě ke všemu drzá holka nijak zvlášť nepotěšila, ale po plodné úvaze musel konstatovat, že za informaci o téhle malé nehodě by ji Glanc dala práci sama a jediné, co potřebuje, je další špehátor. Navíc musel uznat, že mít někoho schopnějšího, než je Ryl, by mohlo mít i svoji světlou stránku. Nakonec ze sebe vytřískal úsměv pětinásobného vraha, který se brzo stane šestinásobným a stejně mile se na dívku podíval.
„Neměla byste zájem pracovat pro mne? Nabízím vám vysoký plat, ubytování v... no, suché ubytování s bazénem, vlastní kancelář a ty nejnovější a nejzajímavější případy.“ Dívka však stále vypadala, že se rozmýšlí, a proto rychle dodal to první co ho napadlo.
„A nové boty, samozřejmě.“
„Beru,“ odpověděla dívka rychlostí světla a oplatila Kapitánovi jeho milý úsměv.
„Mimochodem, jmenuji se Anaj.“
„Já se jmenuji Kapitán a jsem kapitánem na této strážnici a tohleto...“ ukázal na Ryla, který se šťoural v uchu a v nose zároveň, „je můj pomocník Ryl,“ řekl Kapitán způsobem, jako by oznamoval: „A toto je jedna masařka, co se neustále povaluje u mě na strážnici, ale nemůžu ji vyhodit, protože její papínek je zdejší starosta, podle čehož naše vesnice taky vypadá.“
„No tak, nebudeme tu přeci jen tak postávat a okrádat se o drahocenný čas,“ oznámil Kapitán, aby prolomil nepříjemné ticho a také, aby nová posila mohla předvést, co umí.
„Anaj, rád bych, aby vás Ryl provedl po našem městě a zároveň vás představil našemu předsedovi. Bude jistě rád, že se v našem městě našel další schopný ochránce pořádku a pokoje,“ pronesl samolibě Kapitán a já blbá ještě nevěděla proč, což jsem se ale hned ten den měla dozvědět. Bohužel. Než jsem ale měla vůbec šanci přemýšlet o Kapitánově samolibosti, zatahal mě Ryl za rukáv a naznačil, že bychom už mohli vyrazit do, prozatím bezejmenného, města.