Andor.cz - Dračí doupě online

Smrt oblékla svůj černý plášť a natáhla ruku po nabroušené kose.
"Počkej," ozval se milosrdný hlas. Dětský a přitom moudrý. Smrt se ohlédla a kosa zůstala ležet.
"Ach... Slitování. Máš volný den?" uchechtla se Smrt chraplavě. Moc dobře věděla, proč je Slitování u ní v domě. Zase ji přišlo prosit.
"Jednáš příliš ukvapeně, sestro." Nadpozemský dívčí obličej orámovaný dlouhými bílými vlasy zůstal klidný a bez emocí. Dlouhý bílý plášť s kapucí zářil v temné místnosti jako měsíc za úplňku.
"Opět se pleteš do mých věcí. Sama vím, kdy přišel čas," odfrkla si pohrdlivě Smrt a nasadila na svou holou lebku kápi.
"Je to jen dítě... Mohla bys udělat výjimku." V šedých očích se zračila beznaděj. Slitování vědělo, že Smrt je neoblomná.
"Výjimku? Kam jsi dalo rozum? Smrt nedělá výjimky."
"Rozum? Tak ten má dnes volno. To bys mohla o svém bratrovi vědět," ušklíblo se Slitování. Smrt znovu sáhla po kose, ale kostnatá ruka se dřeva nedotkla. Okolo bílého zápěstí se jemně sevřely malé štíhlé prsty.
"Běž si po svém. Nemáš nic na práci?" rozzlobila se smrt a pohlédla na svou sestru.
"Tohle je má práce... Nikdy nepovolíš?" na tváři Slitování se objevila slza. Smrt se vykroutila ze slabého sevření.
"Není na výběr," řekla hrubě a ukázala kostěnným prstem na zlaté přesýpací hodiny. Zlatý písek v horní baňce už téměř zmizel. Zůstal jen černý v té dolní.
"Ale ono je!" Slitování zvedlo svou malou ruku a dotklo se zrcadla stojícího vedle Smrti. Povrch se rozvlnil a odraz místnosti se vyměnil za scenérii v nemocničním pokoji.
Maličké dítě ležící na bílé posteli s oroseným obličejem. Plačící matka držící ho za bledou ruku. A doktor s bezradným výrazem, který značil, že zklamal. Smrt se zadívala na chlapečka, jehož rty už nabíraly modrý nádech. Pohlédla na Slitování s neoblomným výrazem ve tváři.
"Dovol mi to!" zaprosilo Slitování a jeho výraz změknul. Šedé oči vypadaly najednou tak lidsky.
Smrt uhnula pohledem k přesýpacím hodinám. Zbývalo málo. Ale něco přeci.
"Osud bude mít vztek," podotkla studeným hlasem a sundala kápi. Slitování se usmálo.
"Nějak si s bratrem poradím," lusklo a zmizelo v oblaku hustého třpytivého dýmu.
Smrt se otočila zpět na zrcadlo.
Matka se otřásala vzlyky, nevědoma si toho, že v místnosti někdo přibyl. Slitování mrklo na Smrt a dotklo se dětského čela.
Smrt se znovu obrátila k hodinám a nesouhlasně zavrtěla hlavou, když se černý písek vrátil zpět nahoru a dostal opět zlatou barvu. Pohlédla zpět do zrcadla. Dítě otevřelo oči. Kdyby byl ze zrcadla slyšet zvuk, zaslechla by překvapené vdechy doktorů.
"Tady moje práce končí," pronesla a dotkla se zrcadla. Opět se objevil odraz místnosti.
"Ještě že má Rozum volno..."