"...pane doktore." ave, bucket-head, Sitha, BardOblíbit
| Publikováno: 12. listopadu 2008 14:12Průměrné hodnocení: 10, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
Čtvrté a pro tentokrát poslední zastavení. Děkuji všem za účast a příště na shledanou! :-)
Autor: Noční můra kancelářskejch.
Tuhej jako žádnej druhej ( - ave - )
"Ale no tak Aleno, jednu večeři, co ti to udělá." Již čtrnáct dní jsem se snažil dostat tuhle novou kost z naší kanceláře.
"Jak se vede?" ozve se hlas v bílém plášti.
Zamžourám do bílého světla. "Eh, dobře...?"
"Opravdu? Nezdá se mi. Co dělá krk?"
"!? ... Sakra!"
Alena se vyzývavě zhoupla v bocích a došla ke kopírce. "Myslíš, že bys mi stačil?" mrkla přes rameno.
"No jasně," řeknu sebevědomě a opřu se lokty o skartovačku. "Bacha na ten stroj, ať se nepřehřeje," řeknu šibalsky.
Sklonila se k vypínači a já polknul. Naposledy.
Oba stroje se naráz rozběhly, jeden kopíroval fakturu, druhý skartoval moji vázanku a dělal frakturu na krčních obratlích.
"Doktore, jsem tuhej jako žádnej druhej," řeknu smutně a dívám se do stropu.
"Ano? No ale asi jo."
"A kdo vlastně jste?"
"Říkají mi Petr. Tak jdeme," podává mi bílé roucho, přičemž se mu lehce zavlní jeho svatozář.
Autor: O tom, ako chutné tropické ovocie každodenne ovplyvňuje životy nás všetkých. Experimentálna balada s depresívnou tématikou. Báseň je zároveň aj "grafickým" zobrazením zadanej témy a určuje strofy..
Pán s verklíkom ( - bucket-head - )
A tak zrazu
Všimol som si
Kúsok šupky v mojej ruke
Z banána že odlupla sa
Už bol asi po záruke
Tak som sám tam
Stojac v tieni
Udivený pozeral sa
Jak ten kúsok žltohnedý
Na podlahe rozkladá sa
Som si myslel
Nechaj ho tam
Veď ho zajtra isto vezmú,
Odplíž sa len nenápadne
Šupku ani nepostrehnú.
Zomrel šmykom
Pán s verklíkom
Doktor zistil
Vražda iste!
Vďaka čerstvým ranám
„Zlomil väzy mu ten chrapúń
A zbraň? Predsa banán.“
Autorka: Přiznám se, že poslední dobou postrádám soudnost, takže netuším, jestli to bude dávat smysl i někomu jinému než mně :-D
Vzpomínka na jednu mrtvou hrdinskou postavu ( - Sitha - )
Stará babka kořenářka sedí na obláčku a nervózně v prstech žmoulá zašlý kapesníček. Zpod šátku na hlavě jí trčí pár bílých vlasů. Tvář má zbrázděnou nespočtem vrásek. Naproti ní na jiném obláčku sedí elegantní pán v bílém plášti. Oba se zdají na první pohled být docela normální, ale na pohled druhý ztrácí jakousi reálnost. Ne že by skrze ně bylo přímo vidět, ale jeden si říká, že by snad i mělo.
„A jak to bylo dál, matičko,“ pobídne pan doktor stařenku. Ta se zavrtí a roztržitě se rozhlédne.
„No, abych tak řekla. Tak jsem se vydrápala po těch schodech, víte, dost fuška to byla, kolena nejsou, co bejvala. V hrsti svírám ten pepř, jo, a opatrně se sunu k tomu černokněžníkovi. Děcka ho tam trochu rozptylovala, takže si mě vůbec nevšim. A pak sem mu to prostě foukla do obličeje. To víte, poctivej černej pepř, ten dovede divy, jak se vám jednou dostane do očí a do nosu.“
Pan doktor si něco poznamená a souhlasně zabručí.
„A tady to začlo bejt blbý. Černokněžník samosebou pšíknul, ale pořádně, vám řeknu. Bylo to jak ňákej výbuch, hodilo to se mnou přes celou místnost a rovnou z vokna ven, pane doktore,“ postěžuje si stařenka v zápalu vyprávění, „taková smůla, to vám povím. Víte co, byla to vejška. Dole sem sebou plácla vo to kamení, bolelo to jako čert, a tak sem zemřela, pane doktore.“
Doktorova tužka na chvíli zaváhá mezi políčky „Hrdina – tragická smrt při plnění úkolu“ a „Blázen“. Nakonec zaškrtne Hrdinu…
Pozn.red.: Hlavně neztrácet hlavu. ;-)
Utkvělá představa ( - Bard - )
„… a tak jsem umřel, pane doktore.“
„Jste si jist?“ zeptal se mírně skepticky šedovlasý muž sedící za prostorným stolem.
„No,“ zaváhal na okamžik zvláštně ustrojený muž, který jako by právě vystoupil z obrazu se středověkou tématikou, a nejistě polkl. Měl dlouhé neučesané vlasy, úzký knír a kdysi snad cíleně pěstěnou bradku. Poté lehce přikývl a nepřesvědčivě dodal: „Jsem.“ Nebýt toho, že měl hlavu pod paží, působilo by nepřesvědčivě i ono přikývnutí.
„To je zlé.“
„Ani ne, abych pravdu řekl,“ usmál se plaše muž s knírem a otočil se na stoličce, která, nebýt sterilně bílá, mohla být sedátkem ke klavíru.
„Sestři, viděla jste někdy něco podobného?“
Do ordinace nakoukla objemná žena ve světle modrém úboru zdravotní sestry. „Nikdy,“ zavrtěla pak hlavou. „Byl tu Napoleon, několik indiánských náčelníků, ale takovouhle utkvělou představu jsme tu ještě neměli. Na co to vidíte?“
„Decáčka vodky?“ navrhl doktor.
„Myslíte, že mu to pomůže? A jak to…?“ chtěla ještě něco dodat sestra, ale lékař jen zavrtěl hlavou.
„Pro mě,“ dodal po chvilce zaváhání. „Jeho pošleme na chirurgickou ambulanci.“
Komentáře, názory, hodnocení
Bard - 03. prosince 2008 18:18 | | |
|
| Další vážně povedená várka, jen ten Bardův kousek se dal vypointovat ještě o poznání víc. Vědět to dřív ... ach jo. :-))
Ostatní věci jsou super. Docela mi překvapilo, jak je to rozmanité. |
Kale - 02. prosince 2008 20:07 | | |
|
| Mimo prvního příspěvku, který se mi příliš nelíbí, jsou všechna dílka velice dobrá. Opět mne dostal Bard, ale za jedna hodnotím i básnické dílo Bucket-heada.. Pobavila jsem se. |
|
| Sargo - 02.Prosince 2008 12:09 Tak malo by to byt to isté. Ono tá báseň sa celá odvíjala od toho, že začiatky strof sú slová zo zadania témy :) Neviem či si to ktosi všimol ,ale asi skôr nie. |
Sargo - 02. prosince 2008 12:09 | | |
|
| Ave: jsi vyloženě vizuální typ... tohle je jasná animace! :-D Dobré ;-)
BH: našla jsem správně, že verklík = flašinet? :-) Básně nemusím, ale tahle se mi líbila, má správnou kadenci :-D
Sitha: velmi oceňuji námět a vzhledem k tomu, že vím, jak to vznikalo, i zpracování - na to, že jsem ti na to dala jen chviličku, jsi to zvládla nad očekávání dobře :-D Představa té babky je skvělá a to rozhodování na konci... to si asi ukradnu do jeskyně, předem díky :-D
Bard: má utkvělá představa, že se od tebe člověk nedočká ničeho menšího, než velmi kvalitního až přímo perfektního díla, nebyla zklamána. :-)) |
Evka - 02. prosince 2008 10:43 | | |
|
| potěšení v tom šíleném dni, zvláště Bardův kousek :-) ale ani ostatní nejsou k zahození
|
Eithné - 02. prosince 2008 06:32 | | |
|
| ave: Takové normální, obyčejné. Nezaujalo mě to, chybí tomu něco výrazného, co je pro takhle krátkou formu psaní důležité, něco, kvůli čemu někdo řekne "jo, to bylo dobré."
bucket head: Ani tohle mě moc nezaujalo, podobný styl nějak není můj šálek čaje.
Sitha: Zajímavé, zajímavé. Ale taky to mohlo být lepší O:-)
Bard: Tohle je dobré, má to nápad. Ale zvládl bys to i líp... ne, už mlčím. Jo, tohle je dobré.
Omlouvá mé hodnocení časná ranní hodina? O:-) |