Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

HrázOblíbit

reaper8809.gif

Autor: Poslední Ocelot

Sekce: Povídka

Publikováno: 16. listopadu 2008 00:18

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Tak po dlouhé době jsem se rozhoupal sem zase něco přihodit. Tentorkátes jsem věnoval i nějaký čas korektuře (pravda ne moc dlouhý - ale věnoval). Napsáno koncem září v podivné náladě. Snad se bude líbit.
 


Stojím na hrázi, další sprška kapiček pokropila mou tvář. Stojím tam na kraji hráze, v levé ruce svírám pistoli, v pravé poloprázdnou láhev rumu. Rád bych to ukončil – tady a teď. Jenže něco v mé hlavě mi stále brání – snad to bude ta minulost.
Narodil jsem se jako prvorozený syn prodejce koberců a prodavačky v obchodě s koberci. Rodiče mě dali na dobrou školu, dostal jsem dobré vzdělání, odmaturoval jsem za osm. Prostě dobrý start do života, na vysoké škole jsem získal lékařský titul a nakonec jsem se nechal zlákat do armády. Do té prokleté armády, díky které teď stojím tady na té zatracené hrázi. Již dlouho to chci skončit, snad proto jsem si svázal nohy řetězem, který jsem připevnil na zámek tady k jednomu oku na hrázi a celé jsem to provlékl tak, abych musel stát právě tady na té hrázi. A kapičky slané vody mohly bombardovat a následně stékat po mé tváři. Nicméně bych Vám mohl říci, proč se to vlastně chystám ukončit.
Zůstal jsem tady úplně sám, řekli, ať počkám než se vystřídá posádka tady tohohle přístavu. Je to totiž velmi strategický přístav, nikdo neví proč, ale jsou v něm obrovská skladiště rumu, prostě ostrov jižně od Grónska s obrovskými zásobami rumu a mě tady nechali abych počkal, až přijede další loď s výzkumníky na prozkoumání tohoto ostrova. Protože, milí zlatí, je prostě hloupost umístit na ostrov obrovské zásoby rumu do šesti skladišť o velikosti hangáru na velké dopravní letadlo. Nicméně již jsem tu měsíc sám, jen já, tahle moje pistole s posledním nábojem. Zbylé náboje jsem vystřílel na ptáky, přeci jen pouze o rumu se měsíc vyžít nedá. Nicméně teď už toho mám vážně dost, armáda se na mě prachsprostě vysrala a doufá, že se tady upiji k smrti. Ale já jim v tom zabráním – tady a teď! Zastřelím se a jediné, co po mě zůstane, bude rozbitá láhev rumu na hrázi a možná pistole mezi kameny. Zhluboka se nadechnu, pozvednu rum k ústům, skropí mě další sprška kapek, a dlouze se napiji, před smrtí mi rozhodně nebude zima. Zvedám pistoli k hlavě a ruku s rumem pomalu spouštím k boku. Pistole je ve výšce ramen, když za sebou slyším řízné a vysoké „NE“ patřící nějaké ženě. Pistoli pomalu zase spouštím k boku a otáčím se za tím hlasem. Skutečně ten hlas patří nějaké ženě šinoucí si to ke mě po hrázi. Mám dojem, že bych ji měl znát, ale můj alkoholem rozmazaný zrak mi zakazuje zaostřit. Ta žena se ke mě stále blíží, vím, že jí znám, ale nedokážu ji zaostřit. No nedá se nic dělat, budu ji hold muset ignorovat a nebo počkat, co chce. Beztak mi nezabrání udělat, co chci udělat... Tak tam prostě stojím na tom šutru s hlavou vytočenou a pozoruji onu ženu. Má kožený kabát, kozačky, rudé vlasy a ohnivé oči. Vypadá jako žena mých snů, trochu paradoxní, že? Zrovna když se chci zastřelit, tak se nějaká taková objeví a to v Bohem zapomenutých končinách. Žena dorazí až na několik málo délek ruky ode mne a promluví.
„Pročpak to chceš udělat?“
„Protože mě to tu sere....“
„Dej mi ten rum.“
Zadívám se na tu blbou láhev rumu a pak jí ji hodím, žena ji hbitě chytne a ihned zahodí do vody. Smutně se v srdci s tou lahví rozloučím, neboť je okamžitě chycena vlnou a rozbita o hráz.
„Takhle chceš skončit?“
„Já takhle nedopadnu, budu mrtvý dřív, než se skácím k zemi.“
„Skutečně?“
Než jsem stačil něco udělat, žena vytahuje zpod kabátu pistoli a střelí mě do levého lokte, čímž mne donutila pustit pistoli.
„Co to do...“
Žena mne střelila pro jistotu i do druhého lokte. Skácel jsem se k zemi a přitom se uhodil hlavou o kámen. Čímž jsem získal krásný krví zastřený, nicméně pomalu se temnící pohled.
„Neměls pravdu...“ to byla poslední slova, která jsem od té ženy slyšel. Ještě jsem stihl zareagovat, jak mi strká nějaký předmět do kapsy mé bundy – docela krutý žert, řekl bych. Nicméně nakonec stejně umřu, akorát to bude docela bolet. Budu pykat za to, že jsem vůbec nic neudělal. Mohu si teď projít své nejtajnější sny, neboť na smrtelné posteli Vám Bůh odpustí úplně všechno a pak Vás pošle do pekla, já si však myslím, že peklo právě opouštím.
Bohužel, jak už to tak v příbězích se šťastným koncem bývá – ano řekl jsem šťastný konec – probudil jsem se v nemocnici, obě ruce zafačované do obvazů a hlava stejně tak. A přímo nade mnou se sklání ta žena z hráze.
„Vítej můj milý...“
„Prosím?“
„Nepoznáváš mě snad?“
Mé oči se rozšířily hrůzou... Ta žena byla totiž dívka, se kterou jsem se stal mužem a řekněme, že ta dívka to tenkrát tak úplně nechtěla. Dala mi pusu na čelo a odešla. Já jsem strávil nějaký ten měsíc v nemocnici a přemítal, když jsem opouštěl nemocnici, našel jsem v kapse číslo a dopis. V dopise stálo něco ve smyslu, že ona to vykoná tak, jak bude chtít. Dva dny jsem o tom uvažoval a pak jsem jí zavolal.
Sešli jsme se na střeše jednoho velmi vysokého domu, nějaké kanceláře - nebylo to pro mne důležité. Ona dívka-žena přišla s kufrem a sportovní taškou. Ze sportovní tašky se vyklubala přenosná zbrojnice a z kufru katovo nářadíčko. Malými kůly mi probodla chodidla a trošku větší kůly mi zarazila do ramen. Rozřízla mi na zádech bundu a do zad mi něco vyryla nožem, nevím, co to bylo, a není mi souzeno se to dovědět. Nakonec jsem musel přejít na druhou stranu střechy, což pochopitelně strašně bolelo. Necelý metr od okraje jsem musel zaklonit hlavu a zahrát si na polykače mečů, tedy ona to byla pouze taková hrozně dlouhá dýka. Pak jsem došel k okraji střechy, pouze za navigace té ženy-dívky, neboť můj pohled směřoval k nebesům. Teď přišel čas pro sportovní tašku, vytáhla z ní něco, co nazvala „ruční dělo“ a oním dělem mi to napálila do břicha. Než jsem zemřel, proletěl jsem se mnoho pater a nakonec jsem nějakému byznysmanovi zničil jeho drahý bourák, jelikož jsem jeho interiér zneuctil svou mrtvolou.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Darksy - 20. prosince 2008 13:50
moniii4054.jpg
Měla jsem z toho divný pocit...Vadilo mi, jak to bylo rychlé a tak trochu přehnané. Do půlky to bylo celkem v pořádku, ale pak mi to přišlo jako hrozná slátanina...heh promiň:)
 
Poslední Ocelot - 20. prosince 2008 00:59
reaper8809.gif
Sakra... pohádka je to proto, že se tam stalo mnoho nereálných věcí, který sem byl línej vysvětlovat.. tak proto :)
 
Eithné - 18. prosince 2008 18:27
dub2857.jpg
Uá :-D
Mám pár nesrovnalostí, které mi na tom hodně vadily.

Jaktože ona přišla zrovna ve chvíli, kdy se chtěl zabít?
Jestli to, co mu strkala do kapsy, nebyl granát, tak jsem nepochopila, co to bylo. Jestli byl, tak nechápu, jak to přežil.
Proč za ní potom šel?

No a konec je tak strašně nereálný, až to jako krvák nepůsobí. Nevěrohodné a samoúčelné.

Přitom to bylo napsané čtivě - jen bych se příště víc zamyslela nad plánovaným obsahem ;-)
 
Matmas - 18. prosince 2008 15:13
elf257929819.jpg
psychop - 18.Prosince 2008 14:56
Já měl na mysli opojení rumem v době oesílání
 
PsychoP - 18. prosince 2008 14:56
falling8927.jpg
Matmas - 18.Prosince 2008 14:31
Rumovou vílu prostě neberu.
 
Venali - 18. prosince 2008 14:41
123722.jpg
Velice zajímavý příběh,zaujal mě,ale něco mi tam chybí,možná více rozepsaná událost či více informací,nevím,ael jisté je že tento příběh má něco do sebe.
Této povídce nechybí vtip,dobrý příběh a ani slet okolností,ale možná by to chtělo malinko vylepšit,ale jinak ok. =)

A jako krvák mi to vůbec nepřišlo...jako pohádka to sedí =D
 
Malakian - 18. prosince 2008 14:32
images9556.jpg
psychop - 18.Prosince 2008 12:13
Skor je problem, ze to, ze je to krvak, je tak trochu (dost) samoucelne.
 
Matmas - 18. prosince 2008 14:31
elf257929819.jpg
psychop - 18.Prosince 2008 12:13
Pohádka? A proč tam bylo tolik rumu... spoj s to;-)

K dílu - nevím, co by to ve mně zanechalo jindy, dnes si to ale dokážu přenést do jiných situací. Jak dopadneme si nevybereme my, často nám to vyberou jiní.
 
PsychoP - 18. prosince 2008 12:13
falling8927.jpg
Chyba byla hned ve třetím slově ;o)

Tak jako tak jsem uvažoval, zda to zveřenit. Je to přece jen trochu krvák, ale nakonec se mi zdá, že ne až tak moc.

Jen, proboha! Proč to bylo odeslané jako "pohádka"?!
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.061864852905273 sekund

na začátek stránky