Andor.cz - Dračí doupě online

Byl pozdní večer, na ulicích už byla tma, všude ticho. Občas se zvedl poryv větru a rozezněl vývěsní štít jakési hospody nebo v dálce zaštěkal pes. Náhle se na konci ulice ze stínu vynořila postava, šla rychlým krokem směrem k domovu. Zvedl se vítr a kápě se nadzvedla, byl to muž. Otočil se, měl strach, že něco zaslechl. V těchto dnech nebylo bezpečno chodit po setmění ven, v ulicích se pohyboval už několik dní vrah, každou noc mu někdo padl za oběť. Proč to dělal, to nikdo nevěděl, oběti nebyly okradené, ani nijak zvlášť zabité. Několik ran nožem do hrudníku, prosté, nůž pak nechal ležet u oběti.
Muž se chvíli díval za sebe, ruce se mu potí, drží rukojeť nože připraven ho bodnout do kohokoliv, kdo by mu chtěl ublížit. Nejraději by už byl doma, se svou ženou a synem. Muž se zase rozejde směrem k domovu, nůž stále svírající v ruce. Vítr stále sílí a on jde domů i přes svůj strach šťastný, stálo to za to jít večer ven. Jeho syn je němý, bůh mi sebral řeč už při narození. Dnes byl vyjednat u jednoho mistra, aby jej přijal do učení, většina mistrů ho nechtěla, jelikož si myslela, že je proklet. Muže to ani nic nestálo, mistr – postarší pán – řekl, že si jej do učení vezme rád. K větru se přidal déšť. Muž se náhle zastavil, v té radosti a strachu zapomněl odbočit. Zaklel, otočil se a zarazil. Sevřel prsty dýku, proti němu běžela jakási postava, byla jen pár metru od něj, byla naprosto potichu a v ruce držela nůž. Muž se neotočil, aby utekl, místo toho vyrazil dopředu. Už v tu chvíli, kdy nabodával postavu na nůž, tak mu bylo něco divné, něco nebylo v pořádku, ale co? Vytrhl dýku z těla a náhle ucítil ruku na rameni. Ten vrah nenapřahoval proti němu nůž, ale prázdnou ruku. Ruka sevřela rameno a on náhle poznal tvář ukrytou v kápi před deštěm, byl to chlapec, jeho chlapec. Zabil vlastní dítě. Dítě, které běželo svému otci naproti, protože mělo o něj strach, s nožem připraveným, kdyby mu hrozilo nebezpečí, náhle klečelo před otcem a neslyšně pohybovalo rty. Nemohlo na něj zavolat, že to je on, nemohl mluvit. Běžel za ním, protože se o něj bál, chtěl k němu doběhnout a obejmout ho, místo toho se dočkal nože v hrudníku. Otec ucouvl a sledoval syna, jak z něj vyprchává život, brečel. Pak se náhle rozkřičel, řval o pomoc, ale nikdo se neozýval, všichni měli strach, nikdo se ani nepodíval z okna. Seděl u svého syna skoro hodinu, když v tom se objevila za rohem dvojice postav, hlídka. Buď slyšeli nářek otce anebo ho jen zahlédli, rozeběhli se k němu, ale už z dálky museli poznat, že dítěti není pomoci. Koukali na otce v nevyřčené otázce, co se stalo. Otec si utřel slzu a zahlédl nůž od krve, jak leží vedle syna. Dotkl se synovi ruky a druhou ukázal do uličky, kam předtím směřoval.
"Tam utekl ten vrah," ukazoval směrem k domovu, směrem, kam za chvíli skutečně uteče. Hlídka vstala a rozeběhla se ukázaným směrem.
Po té noci se lidé báli ještě víc, byla to první noc, kde zabil vrah dva lidi. Všichni měli strach, že počet mrtvých se bude navyšovat s každou nocí, byla to ovšem první a poslední noc, kdy umřeli dva lidé.